Dýchací systém II. Mediastinum Štítná žláza Příštítná tělíska
Pleura Pleura – tenká serózní blána, podobná peritoneu (také výstelka původní coelomové dutiny). Snadno srůstá. Pleura visceralis (poplicnice) – na povrchu plic. Pevně přirostlá k plíci Pleura parietalis (pohrudnice) – výstelka pleurální dutiny. Bohatě inervovaná (zánět bolí)
Pleurální dutina Cavitas pleuralis dextra et sinistra pravá a levá pleurální dutina, vystlané pleurou, obsahují plíce Mediastinum prostor mezi pleurálními dutinami
Pleura parietalis Cupula pleurae Pleura costalis Pleura mediastinalis Pleura diaphragmatica
Hranice plic a pleury
na dorsální straně plíce zasahují kaudálněji než na ventrální straně kaudálně zasahuje pleurální dutina o 2-3 žebra níž než plíce punkce pleurálních dutin – sedící pacient 7.- 8. mezižebří v zadní axilární čáře, horní okraj žebra
Záhyby pleury recessus costodiaphragmaticus – hromadění krve nebo výpotku recessus phrenicomediastinalis recessus costomediastinalis
Plíce a pleura v pleurální dutině je nižší tlak než atmosférický (rozdíl 0,4 - 0,9 kPa) plíce jsou spojeny s okolím – atmosférický tlak vyšší tlak rozpíná plíce a drží je přitisknuté ke stěnám pleurálních dutin (mimo recessus pleurales) klouzání poplicnice po pohrudnici – pleurální tekutina (suchý zánět pohrudnice, bolest při dýchání)
při otevření stěny hrudní se poruší podtlak v pleurální dutině. Vyrovnání tlaků v plíci a v jejím okolí vede ke smrštění plíce k hilu a zastavení dýchacích pohybů porušení poplicnice při poranění plic řízené dýchání s přetlakem, plíce nekolabuje
Pneumotorax
Mechanika dýchání Nádech – zvětšení hrudní dutiny, zdvižením žeber a stažením bránice. Kostální dýchání – více pracují mezižeberní svaly Abdominální dýchání – více pracuje bránice Normální dýchání je smíšené U žen převažuje kostální a u mužů abdominální dýchání
Dýchání při nádechu se rozšiřuje hrudní koš, s ním i pleurální dutiny a plíce. Vzniká tak podtlak – nasávání vzduchu do plic při výdechu se zmenšuje objem hrudního koše, pleurálních dutin a plic. Plíce se stahují elastickým aparátem k plicnímu hilu, ale jsou stále v kontaktu s pleurou
Dýchací svaly Inspirační svaly – zvětšují hrudní dutinu, svaly zdvihající žebra a bránice Exspirační svaly – sklání žebra a tím zmenšují hrudní dutinu v obou skupinách svaly hlavní (pracují stále) a pomocné (jen při intenzivním dýchání)
Inspirační svaly Hlavní – mm. intercostales externi, bránice a mm. scaleni Pomocné – m. pectoralis major et minor, m. latissimus dorsi, m. seratus anterior et posterior superior, m. sternocleidomastoideus
Exspirační svaly Hlavní – mm. intercostales interni et intimi (intimi méně) Pomocné – svaly stěny břišní, m. serratus posterior inferior
Novorozenec předčasný porod mezi 24. a 28. týdnem může novorozenec přežít. Dříve nejsou plíce ještě dostatečně připravené na výměnu plynů )neprodukují surfaktant) a plod dýchá placentou. Právní význam – zlom mezi úplnou a částečnou závislostí plodu na matce. plíce novorozence, který se nadechl se udrží na hladině. Plíce, která se nenaplnila vzduchem klesá ke dnu – význam v soudním lékařství, zda se dítě narodilo mrtvé nebo zemřelo po porodu.
Mediastinum prostor v hrudníku mezi pravou a levou pleurální dutinou (vyplněn orgány, cévami, nervy a řídkým vazivem) Ohraničení: kraniálně – apertura thoracis superior kaudálně – bránice ventrálně – sternum a žebra dorsálně – páteř
Rozdělení mediastina mediastinum posterius (před páteří) mediastinum anterius (ventrálně od trachey a zadní stěny perikardu) z přední horní mediastinum z přední dolní mediastinum šíření infekce shora zadním mediastinem do retroperitoneálního prostoru šíření infekce předním mediastinem
Zadní mediastinum jícen n. vagus dexter et sinister (plexus oesophageus) část oblouku aorty aorta thoracica ductus thoracicus v. azygos v hemiazygos et hemiazygos accessoria truncus sympathicus dexter et sinister lymfatické uzliny
Přední mediastinum přední horní mediastinum thymus vrstva žil – vv. brachiocephalicae, v. cava sup., plexus thyroideus impar vrstva tepen – oblouk aorty a tepny z něj vystupující trachea s bronchy, n. laryngeus recurrens přední dolní mediastinum srdce v perikardu n. phrenicus
Endokrinní systém systém žláz a buněk s vnitřní sekrecí funkční informační systém, druhý – a vývojově starší – vedle systému nervového. Upravuje aktivitu různých systémů, aby odpovídali na měnící se požadavky vnějšího a vnitřního prostředí. nevzniká anatomicky ze stejných struktur
Endokrinní žlázy produkují látky do cévního systému, hojně vaskularizovány, nemají vývody hormony – látky produkované do krve a lymfy glandula thyroidea glandulae parathyroideae pars endocrina pancreatis (Langerhansovy ostrůvky) glandula pinealis (epifýza, šišinka) glandula suprarenalis (nadledvina) hypophysis ovaria, testes (vaječníky, varlata)
Glandula thyroidea – štítná žláza individuální velikost i tvar přiložena na hrtan, tracheu a jícen. Laloky dosahují až ke krčnímu nervově-cévnímu svazku laterálně jsou svaly jazylky kaudálně až za manumbrium sterni
Glandula thyroidea – štítná žláza tvar H lobus dexter et sinister isthmus glandulae thyroideae lobus pyramidalis délka laloku 5-8 cm šířka isthmu asi 1,5 cm 30-40 g (ale od 2060g)
Cévní zásobení štítné žlázy Tepny a. thyroidea superior (z a. carotis externa) a. thyroidea inferior (z a. subclavia) Žíly vv. thyroideae superiores et mediae (do v. jugularis interna) vv. thyroideae inferiores (nepárová pleteň – plexus thyroideus impar, do vv. brachiocephalicae
Vnitřní stavba štítné žlázy stroma - ohraničené vazivovými septy folikuly (váčky), kolem nich je síť kapilár jedna vrstva epitelových buněk, které produkují koloid do centra folikulu koloid obsahuje zásobu hormonů štítné žlázy
Hormony štítné žlázy buňky folikulů – aktivně získávají jód z krve a navazují ho na tyrosin trijodthyronin, tetrajodthyronin (thyroxin) se naváží na globulin a jako neaktivní thyroglobulin jsou skladovány v koloidu podle potřeby organismu buňky folikulů odebírají thyroglobulin, mění ho na aktivní thyroxin a transportují do krve. uvolňování pod vlivem hormonů hypofýzy (TSH – thyreotropin) zvyšují rychlost metabolismu buněk a zvyšují spotřebu kyslíku v metabolicky aktivních tkáních, ovlivňují růst a vývoj, metabolismus lipidů atd.
Hormony štítné žlázy parafolikulární buňky – malé skupinky buněk u folikulů. Jiný původ a funkce. produkují kalcitonin (antagonista parathormonu z příštítných tělísek) snižuje hladinu vápníku v krvi, ukládání vápníku do kostí
Poruchy štítné žlázy při nedostatku jódu v potravě se nemohou tvořit hormony a žláza se zvětšuje – struma v současnosti dostatečná dávka jódu v jodidované kuchyňské soli.
Glandulae parathyroideae příštítné žlázy dva páry oválných žlázek na zadní ploše štítné žlázy (4x2 mm) glandula parathyroidea superior et inferior vyhledání u zkřížení n. laryngeus recurrens a a. thyroidea inferior
Funkce příštítných tělísek životně důležitá Hlavní buňky – produkují parathormon Parathormon reguluje množství vápníku a fosforu v krvi odbourávání vápníku z kostí a uvolňování do krve
štítná žláza příštitné tělísko n. laryngeus reccurens
štítná žláza příštitné tělísko a. thyroidea inferior
n. laryngeus reccurens
Použité materiály Čihák R: Anatomie 2., Praha, Grada, 2003 Sobotta J: Atlas of Human Anatomy Vol 1 –2 Munich, Urban und Schwarzenberg, 1993 Wiliams P & Warvick R: Gray´s Anatomy, 37 ed, Churhill Livingstone, 1996 Elišková M, Naňka O: Přehled anatomie, Praha, Karolinum 2006 Adámek Sv., Naňka O: Primární hyperparathyreoza, Galén 2006, Praha2005
