Univerzita Karlova v Praze – 1. lékařská fakulta
Dýchací systém II. Mediastinum. Thymus V. cava superior A n a to m ic k ý ú s ta v A u to r: O n d ř e j N a ň k a O b o r: v š e o b e c n é lé k a ř s t v í
Pleura Pleura – tenká serózní blána, podobná peritoneu (také výstelka původní coelomové dutiny). Snadno srůstá. Pleura visceralis (poplicnice) – na povrchu plic. Pevně přirostlá k plíci Pleura parietalis (pohrudnice) – výstelka pleurální dutiny. Bohatě inervovaná (zánět bolí).
Pleurální dutina Cavitas pleuralis dextra et sinistra pravá a levá pleurální dutina, vystlané pleurou, obsahují plíce Mediastinum prostor mezi pleurálními dutinami
Pleura parietalis Cupula pleurae Pleura costalis Pleura mediastinalis Pleura diaphragmatica
His t o lo g ie ple u ry : V y s t lá n a m e s o t e le m (M) s e c e rn u jíc ím ple u rá ln í t e k u t in u (P R O Č s e n e je dn á o e pit e l? ) Vazivo je bohaté na kolagenní a elastická vlákna a obsahuje krevní (V) a lymfatické (L) cévy.
Hranice plic a pleury
na dorsální straně plíce zasahují kaudálněji než na ventrální straně kaudálně zasahuje pleurální dutina o 2-3 žebra níž než plíce punkce pleurální dutiny – sedící pacient 7.- 8. mezižebří v zadní axilární čáře, horní okraj žebra
Záhyby pleury recessus costodiaphragmaticus – hromadění krve nebo výpotku recessus phrenicomediastinalis recessus costomediastinalis
Plíce a pleura v pleurální dutině je nižší tlak než atmosférický (rozdíl 0,4 - 0,9 kPa) plíce jsou spojeny s okolím – atmosférický tlak vyšší tlak rozpíná plíce a drží je přitisknuté ke stěnám pleurálních dutin (mimo recessus pleurales) klouzání poplicnice po pohrudnici usnadňuje pleurální tekutina (suchý zánět pohrudnice je bolestivý)
Pneumothorax Při otevření pleurální dutiny se poruší podtlak v pleurální dutině. Vyrovnání tlaků v pleurální dutině s okolím vede ke kolapsu plíce směrem k hilu a omezení ventilace. Pneumothorax rozeznáváme na otevřený, zavřený a ventilový. Řešením je hrudní drenáž a postupná resorpce vzduchu umožní znovurozvinutí plíce.
Pneumothorax
Mechanika dýchání Nádech – zvětšení hrudní dutiny, zdvižením žeber a stažením bránice. Kostální dýchání – více pracují mezižeberní svaly Abdominální dýchání – více pracuje bránice Normální dýchání je smíšené U žen převažuje kostální a u mužů abdominální dýchání
Dýchání při nádechu se rozšiřuje hrudní koš, s ním i pleurální dutiny a plíce. Vzniká tak podtlak – nasávání vzduchu do plic při výdechu se zmenšuje objem hrudního koše, pleurálních dutin a plic. Plíce se stahují působením elastického vaziva směrem k plicnímu hilu, ale jsou stále v kontaktu s pleurou
Dýchací svaly Inspirační (vdechové svaly) – zvětšují hrudní dutinu, zdvihající žebra a bránici Exspirační (výdechové svaly) – sklání žebra a tím zmenšují hrudní dutinu v obou skupinách svaly hlavní (pracují stále) a pomocné (jen při intenzivním dýchání)
Inspirační svaly Hlavní – mm. intercostales externi, bránice a mm. scaleni Pomocné – (svaly shora na žebrech), m. pectoralis major et minor, m. latissimus dorsi, m. seratus anterior et posterior superior, m. sternocleidomastoideus
Exspirační svaly Hlavní – mm. intercostales interni et intimi (intimi méně) Pomocné – (svaly zdola na žebrech), svaly stěny břišní, m. serratus posterior inferior
Pohyby bránice při dýchání
Břišní lis současná kontrakce všech břišních svalů společně s bránicí dochází k výraznému zvýšení tlaku v břišní dutině. Tento mechanismus spolu s relaxací svalů pánevního dna a hráze vede k defekaci, mikci a uplatňuje se i při porodu pokud jsou svaly pánevního dna kontrahovány, přispívá břišní lis k fixaci páteře například při zdvihání těžkého břemene
Mediastinum prostor v hrudníku mezi pravou a levou pleurální dutinou (vyplněn orgány, cévami, nervy a řídkým vazivem) ohraničen kraniálně – apertura thoracis superior kaudálně – bránice ventrálně – sternum a žebra dorsálně – páteř
Členění mediastina mediastinum posterius (před páteří) mediastinum anterius (ventrálně od trachey a zadní stěny perikardu) přední horní mediastinum přední dolní mediastinum šíření infekce před páteří od baze lební po bránici šíření infekce předním mediastinem
Zadní mediastinum jícen n. vagus dexter et sinister (plexus oesophageus) konec oblouku aorty aorta thoracica ductus thoracicus v. azygos v hemiazygos et hemiazygos accessoria truncus sympaticus dexter et sinister lymfatické uzliny
Přední mediastinum přední horní mediastinum thymus vrstva žil – vv. brachiocephalicae, v. cava sup., plexus thyroideus impar vrstva tepen – oblouk aorty a tepny z něj vystupující trachea s bronchy, n. laryngeus recurrens přední dolní mediastinum srdce v perikardu n. phrenicus
Co je tohle?
A tohle?
B rzlík (th y m u s ) lymfoepitelový orgán primární lymfatický orgán lobus dx. et sin. lobuli, cortex, medulla (lobuli thymici accessorii) obalen vazivem relativně největší při narození (12-14g) podléhá involuci a tukové přeměně pozůstatky jsou patrné i ve stáří
m e dia s tin u m s u pe riu s za s te rn e m 3 0 -4 0 g n o v o ro ze n e c po d š títn o u žlá zo u a ž n a pe rik a rd 16 g
p o s tu p n á in v o lu c e o d p u b e rty p o 50. ro c e n á h ra d a tu k o v o u tk á n í
Brzlík - vývoj
◗ ventrální výběžek 3. žaberní výchlipky ◗
mediokaudální sestup
◗
proliferace endodermu
10. týden - osídlení kmen. buňkami /lymfocyty/ z krevních ostrůvků, jater i kostní dřeně ◗
z mesenchymu vrůst vazivových sept ◗
B rzlík - v ý v o j
T ká ň pa ra t h y re o ide y v m e dia s t in u m ů že b ý t v š u de ta m , k de je t h y m o v á t k á ň , t e dy i v m e dia s t in á ln ím t u k u m im o po u zdro t h y m u. Zobrazení reziduální thymové tkáně po standartní thymektomii, vytvořeno na základě 50 chirurgicko – anatomických studií
V E N A C A V A S U P E R IO R vzniká soutokem vv. brachiocephalicae přítoky v. thyroidea inf. v. vertebralis - v. intercostalis suprema, intercosalis sup. sin.
v. azygos v. thoracica interna viscerální větve orgánů mezihrudí
P ra m e n y : Čihák R: Anatomie 2. Praha, Grada, 2002 Grim M; Druga R et al: Základy anatomie 3. Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém, Praha, Karolinum, Galén, 2005 Naňka O, Elišková M: Přehled anatomie, 2. vyd., Galén - Karolinum, Praha 2009 Adámek Sv., Naňka O.: Primární hyperparathyreóza: Diagnostika a terapie. Galén, Praha, 2006, 1. vydání Netter F: Atlas of Human Anatomy, 4th ed., Saunders, 2006 Sobotta J: Atlas of Human Anatomy Vol 1 –2 Munich, Urban und Schwarzenberg, 1998 Tillmann BN: Atlas der Anatomie. Springer Medizin Verlag Heidelberg 2005 Wiliams P & Warvick R: Gray´s Anatomy, 37 ed, Churhill Livingstone, 1996
