Dva plus dva jsou čtyři Křesťané v Sýrii a Iráku Zprávy ze světa

4 / 2014 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Dva plus dva jsou čtyři Křesťané v Sýrii a Iráku Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­ den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­ leč­nos­ti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa, nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty bra­tr­ské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na Ži­dov­ské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v In­dii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun – Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 4 / 2014

Bojovníci Islámského státu nasprejovali arabské písmeno „n“, které má být zkratkou slova „nasara“ (znamenající nazarejský neboli křesťanský), na domy a obchody křesťanů v Mosulu.

richard Wurmbrand napsal

Dva plus dva jsou čtyři „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.“ (Marek 8,34)

Drazí bratři a sestry, měl jsem těžký život. Rozumím dobře, proč si mi tak mnozí stěžují, co se jim v životě přihodilo. Začínají obvykle slovy, „já bojuji s tím a tím; postihla mě takováto svízel; přišel jsem o peníze; já jsem přišel o to a to; opustilo mě zdraví“; a tak dále. Zkrátka stále já, já, já. Tato entita našeho lidského „já“ nesmírně trpí. Ježíš na adresu našeho já prohlašuje: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe“. Tedy žádné já; jsem od něho osvobozen. V mnoha zemích jsou zabíjeni lidé. Ne však já, ale někdo jiný; proto to mohu snést. Ale utrpení, které se děje přímo mně, snášet nedokážu. Když ale zapřete sami sebe, pak vaše já již nebude ve vašem životě hrát žádnou roli. Pavel říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Galatským 2,20). Jeho já pro něho nic neznamenalo. Zapřete své já. Neuznávejte ho, a váš život bude méně komplikovaný. Stane se nádherným, dobrým a smysluplným. Přijměte osobnost Ježíše Krista. To pak již nejsem já, kdo věří, ale Ježíš, který žije ve mně. Poznal jsem takové lidi, kteří se dokázali svého já vzdát. V komunistickém vězeňském systému existovaly kruté pracovní tábory. Vězni museli pracovat denně deset hodin a občas i šestnáct. Žádné víkendy tam neexistovaly, ani Vánoce či Velikonoce. Nebylo tam nic kromě práce, práce a práce. K jídlu nebylo skoro nic. Byli jsme biti, byli jsme bez jakékoli péče. Tisíce lidí umíraly; další byli zatýkáni, aby nastoupili na jejich místo. Život ve vězení byl nepředstavitelně těžký. V rumunském táboře nucených prací při tzv. Dunajském kanále byla jistá skupina vězňů, se kterými se zacházelo hůře než s ostatními. Tato skupina byla složena výhradně z kněží, rabínů, muslimských mulahů a všech dalších, kteří byli zatčeni kvůli svému náboženství. K dohledu nad touto skupinou byli vybráni dozorci z řad kriminálních vězňů, kterým bylo slíbeno propuštění na svobodu, pokud budou svěřené 

vězně mlátit a zacházet s nimi co nejhůře. Tito ubozí kriminálníci, odsouzení často k mnohaletým trestům, se vzájemně předháněli v bití a surovostech. (Komunisté samozřejmě své sliby o jejich propuštění nikdy nesplnili, ale to tito zločinci tehdy ještě nevěděli.) Bylo to peklo na zemi. Jednoho dne přišel do tábora na inspekci velitel, aby zkontroloval práci vězňů – kopali ručně velký říční kanál. Vězni stáli v pozoru v dlouhých řadách. Velitel procházel kolem nastoupených vězňů, když se náhle zastavil u velice mladého muže a zeptal se ho: „Čím jste byl v civilním životě?“ Mladý muž odpověděl: „Pane, čím jsem byl, jsem do dnešního dne.“ „Co tím míníte,“ zeptal se velitel. „Jsem Božím služebníkem a budu jím také po celý život.“ „Ha, ha,“ ušklíbl se velitel, „rozumím, zase nějaký ten farář, kněz, kazatel nebo něco takového. Stupidní věc. Pořád ještě věříte v Boha? Ještě si ctíte svého Ježíše?“ Ten mladý pastor proslovil ve svém životě jediné kázání. A protože se nelíbilo komunistům, poslali ho do vězení, kde ho mlátili a kde musel otrocky dřít. A teď byl tázán: „Pořád ještě věříš v Boha? Ještě věříš v Ježíše?“ Neodpověděl okamžitě. Skoro minutu nepromluvil, ačkoli věděl, co musí odpovědět. Věděl, že Ježíš řekl: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ A tak stál téměř minutu a přemýšlel. Ale pak se najednou jeho tvář rozzářila. Drazí bratři a sestry, viděl jsem v komunistických vězeních tolik nádherných a zářících tváří. Leckdy bylo snazší vidět zářivou tvář tam, než ji uvidět v Americe, kde mnozí chodí do nádherných obchodů a snaží se rozzářit svou tvář jinými způsoby. Jeho tvář začala zářit a pak velmi pokorným, avšak rozhodným hlasem, řekl: „Plukovníku, když jsem se stal křesťanem a později, když jsem se stal pastorem, věděl jsem, co to znamená. Z církevní historie jsem věděl, že tisíce a tisíce křesťanů byly umučeny. Věděl jsem, co mi to přinese, a jsem rozhodnut zůstat svému povolání věrný, ať se se mnou stane cokoli.“ „Takže vy si budete i nadále chodit s těmi svými hloupostmi o Bohu, Kristu a posmrtném životě? Nebojíte se, co s vámi uděláme?“ ptal se plukovník. Mladý vězeň řekl: „Pane, pravda se nikdy nebojí. Představte si, že by se vaše vláda rozhodla pověsit všechny matematiky. Kolik jsou dvě a dvě, když jsou všichni matematici oběšení? Pořád platí, že dva a dva jsou čtyři. Popravy na tom nic nezmění. My máme pravdu stejně pravdivou jako je pravda matematiků. My máme pravdu, že je Bůh a že je milujícím Otcem. Máme pravdu, že Ježíš je Spasitel světa, který si přeje zachránit každého, včetně vás. Máme pravdu, že existuje Duch svatý, který zmocňuje lidi a dává jim světlo a máme rovněž pravdu, že existuje nádherný ráj. Skutečnost, že nás držíte za zamčenými dveřmi a za železnými mřížemi tuto pravdu nemůže změnit. Dvě a dvě zůstanou čtyřmi. Ať nás budete bičovat nebo mučit čímkoli, vždy to tak zůstane. Mučením pravdu nezměníte.“ Mladý muž byl ihned odveden a zbit tak, že to lze jen těžko vylíčit. Toho dne jsme ho viděli naposled. Jmenoval se Kochanga. Byl to opravdový světec, člověk, který zapřel sám sebe. 

Netrpěl představou, kterou trpíme my všichni, představou, že své já musíme chránit. Kochanga se od Krista naučil zapřít sám sebe. Poznal jsem takové lidi. Dnes pracuje Hlas mučedníků v mnoha zemích, kde jsou křesťané pronásledováni a zabíjeni. Povzbuzujeme vás, abyste zapřeli své já a napřáhli svou pomocnou ruku k těm, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti. Děkujeme vám za vaši pomoc. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v červenci 1997]

Proná sledovaná círke v dnes

Sýrie – Nezlomená církev

Přes tři roky islamistické skupiny jako Islámský stát (IS) nebo Fronta al­‑Nusra bojovaly se syrskými vládními silami o kontrolu nad Sýrií. Islamisté obsazovali křesťanské vesnice, pastoři museli utéci a zanechat své sbory napospas nepříteli. Mnozí přišli o život. Jednomu z křesťanských představitelů, kterého unesli a drželi jako rukojmí, teroristé stáhli plnovous i s kůží. Navzdory těmto hrůzám a možnosti dalších útoků, se někteří křesťané rozhodli vrátit se znovu do svých vesnic. Toužili povzbudit křesťany, kteří ve vesnicích zůstali a také dalším Syřanům vydat dobré svědectví.

Církev žije dál Naši pracovníci nedávno obdrželi informace z první ruky o jedné syrské vesnici, kterou začátkem minulého roku přepadli příslušníci teroristické skupiny al­‑Nusra. Islamisté vešli do kostela a zničili v něm všechno, co jim zrovna padlo pod ruku. Spálili Bible, zpěvníky a v jednom z kostelů zničili malbu Jana Křtitele. Do oken potom strčili pyt-

Islamisté zničili v jednom kostele tři sta let starý zvon. Zvony jsou pro tyto teroristy obzvlášť urážlivé, protože jejich zvuk symbolizuje šíření křesťanského poselství.



le s pískem, strhali všech‑ ny kříže z věží a následně budovy přeměnili na hnízda pro odstřelovače. Kostelní lavice srazili k sobě, aby je pak teroristé používali jako postele. V kostelích rovněž porozbíjeli velké zvony, které v nich vyzváněly již stovky let. Muslimští mili‑ tanti totiž věří, že kostelní zvony mají duchovní moc nad oblastí, kde je možné je zaslechnout a vidí v nich Sabeen se rozhodla zůstat ve své vesnici i když pastor jejího konkurenci k minaretům, ze sboru uprchl. kterých jsou pětkrát denně hlásány výzvy k muslim‑ ským modlitbám. Několik měsíců poté, co byla tato vesnice přepadena, se syrské armádě podařilo militanty přimět k ústupu, a tak se její obyvatelé mohli zase vrátit domů. Ačkoli byly jejich kostely silně poničeny, mnozí syrští křesťané si ucho‑ vali víru a naději. S novou naléhavostí si uvědomili, že církev není jen kostelní budova ale mnohem spíše společenství těch, kteří patří k Tělu Kristovu. V ohni utrpení si mnozí syrští věřící uvědomili, že není důležité ani tak opravovat kostel jako prohloubit svůj osobní vztah s Kris‑ tem. A tak se mnozí rozhodli začít budo‑ vat pravou církev.

Rozhodnutí zůstat

Tito syrští křesťané se navrátili do své ves‑ nice poté, co byla tři měsíce okupována islamisty. Nyní se scházejí v kostele, který byl vyrabován teroristy. Na stěnách kos‑ tela zanechali nezvaní útočníci nápis: „Jsme lidé pyšného boha islámu. Pokud nám dopřeje vítězství a my uvidíme, jak mnozí přijmou islám, budeme ho za to chválit.“

4

Pastor Saif, který je ženatý a má tři děti, každý víkend obětavě cestuje po okolních oblastech a navštěvuje křesťany na místech, které vydrancovali islamisté. Církevní představitelé z těchto vesnic uprchli a věřící zůstali bez pastora. Pas‑ tor Saif také řídí několik shromáždění v jednom z největších syrských měst. Ačkoli jsou cesty velmi nebezpečné, neboť cestujícího může kdykoli zastavit silniční hlídka příslušníků IS, pastor Saif nechce tyto jemu svěřené křesťany opus‑ tit v jejich soužení. Pastorova manželka Zada si veliké nebezpečí dobře uvědo‑

muje. „Žijeme v nepřetržitém ohrožení,“ svěřila se jednomu z našich pracovníků, „my ale věříme, že sloužíme mocnému Bohu.“ Jinou věřící, která se rozhodla setrvat v Sýrii je Sabeen. Ta žije ve vesnici, jež byla napadena islamisty a v současnosti je osada odříznutá od dodávek vody i elektřiny. Křesťané z různých zemí Sabeenu opakovaně zvali, aby přesídlila k nim, kde by byla v bezpečí a mohla tam sloužit druhým bez nepřetržitého strachu z islamistů. Sabeen žije sama a nemá nikoho, kdo by ji ochránil. Bylo by tedy logické, kdyby z tak nebezpečných míst odešla. Ale když povstalci odvlekli z jejich vesnice dva nejdůležitější křesťanské pracovníky, rozhodla se Sabeen zůstat a posilovat ty, kteří ve vesnici zbyli. Okolní kopce jsou plné islamistů ze skupiny al­‑Nusra, kteří mohou jejich vesnici kdykoli znovu napadnout. Ale Sabeen prohlašuje: „Bůh mi ještě nedal pokyn, že mohu odejít.“ Jiný syrský křesťan jménem Sahib byl vysokým důstojníkem syrské armády. Ale pak odešel do výslužby a rozhodl se, že bude sloužit Bohu. Vzhledem ke svému někdejšímu postavení má mnohé příležitosti, které by se jinému nikdy nenaskytly.

Ananiáš našich dnů Tito neohrožení syrští křesťané přemýšlejí nyní o tom, jak by se zachovali, kdyby jim některý z příslušníků al­‑Nusry nebo IS sdělil, že přijal víru v Krista. Přirozeně, že musí počítat i s možností podvodu a snahy teroristů o infiltraci do jejich shromáždění. Na jednom nedávném setkání probírali syrští křesťané příběh o Ananiášovi, který v Damašku od Pána obdržel příkaz vložit ruce na Saula, aby mu tímto navrátil zrak. Ananiáš podobně jako dnešní syrští věřící, měl vážné výhrady: „Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno.“ Pán mu však řekl: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukážu mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ (Skutky 9,13–16.) Vyprošujme syrským věřícím dobrý úsudek, moudrost i odvahu, aby měli příležitost oslovit někoho z islamistů, jehož srdce by se dotklo poselství evangelia. Prosme i za islamisty, aby mnozí z nich prohlédli a nalezli milost k pokání a spásu v Ježíši Kristu. Bez ohledu na odhodlání nepřátel zničit církev, nebudou v tom příslušníci IS ani jiné islamistické skupiny úspěšní. 

Máme zaslíbení, že před církví neobstojí ani brány pekla. Hlas mučedníků podporuje syrské křesťany různými způsoby. Podporujeme je v jejich evangelizační činnosti, ale také v ryze praktických oblastech. Vyprošujme syrským věřícím dobrý úsudek, moudrost i odvahu, aby měli příležitost oslovit někoho z islamistů, jehož srdce by se dotklo poselství evangelia. Prosme i za islamisty, aby mnozí z nich prohlédli a nalezli milost ku pokání a spásu v Ježíši Kristu. Bez ohledu na odhodlání nepřátel zničit církev, nebudou v tom příslušníci IS ani jiné islamistické skupiny úspěšní. Máme zaslíbení, že před církví neobstojí ani brány pekla. Hlas mučedníků podporuje syrské křesťany různými způsoby. Podporujeme je v jejich evangelizační činnosti, ale také i v ryze praktických záležitostech.

Irák – naši víru nám nikdo vzít nemůže Rebeka se i s rodinou nasoukala do malého automobilu, který před dvěma lety dostala darem od Hlasu mučedníků. Bylo to krátce poté, co byl její manžel umučen kvůli své křesťanské víře. Pod rouškou noci se rodina vydala na cestu do Kurdistánu. Po silnici již prchaly tisíce dalších. Uprchlíci museli jít deset až čtrnáct hodin, aby unikli běsnění islamistické milice známé jako Islámský stát (IS). Po obsazení Mosulu v červnu tohoto roku dali islámští militanti všem křesťanům na vybranou: do 19. července buď přijmou islám, nebo zaplatí velmi vysokou daň (tzv. džizja – daň nemuslimského obyvatelstva, která se vybírala naposledy v 19. století) anebo odejdou z města – jinak budou zabiti. Tisíce křesťanů se rozhodly ihned uprchnout a raději zanechat ve městě takřka všechen svůj majetek. Podél cesty prchající rodiny míjely silniční zátarasy vojáků IS, kteří střežili nedávno dobyté území. Vojáci je zastavovali a obírali o všechno. Brali jim snubní prstýnky a před zraky vyděšených majitelů trhali jejich osobní doklady. V některých případech se prchající lidé museli vysvléknout a nechat vojákům i své šaty.

Útěk z Mosulu

Arabské písmeno „n“ označuje domy křesťanů v Mosulu. Ná­pis černým písmem hlásá: „Vlastnictví Islámského státu“.



Z Boží milosti přestála rodina Rebeky tuto náročnou cestu bez větší úhony. Uprchli do města Arbíl v Kurdistánu, jakési napůl autonomní oblasti Iráku, kam se ještě IS nepodařilo

proniknout. Ale Rebeka neměla čas si něco dopředu plánovat, nebo si sbalit věci. Nyní v Arbílu neměla kam jít. Proto se přidala ke skupině utečenců z Mosulu, která se uchýlila do tamního evangelikálního kostela. Ačkoli je tam přijali dobře, kostel již byl uprchlíky silně přeplněn. A tak Rebeka vzala své tři děti Mnoho křesťanů uprchlo z Mosulu jen s tím, co dokázali a šla se porozhlédnout unést. po nějakém lepším místě. Když přišli do dalšího kostela, zjistili, že ani tam to není o nic lepší. V době invaze vojáků IS do Iráku pobývalo v Arbílu již tři sta tisíc syrských utečenců, kteří tam uprchli před občanskou válkou. Rodiny se usídlily všude, kde to bylo jen trochu možné – v parcích, sborových zahradách a dvorech nebo v teprve rozestavěných budovách. Po několika dnech se Rebece podařilo konečně zkontaktovat jednoho z pracovníků Hlasu mučedníků, který byl i blízkým přítelem této rodiny. Ten jim zařídil bydlení v jednom misijním domě.

Vypuzení křesťanů Poté, co vojáci IS obsadili Mosul, uprchlo asi sedm set lidí do Kurdistánu a množství dalších do jiných sousedních zemí. Před vojáky IS utíkali muslimové, křesťané a další, ale výše zmíněné ultimátum se týkalo pouze křesťanů. Jeden mosulský křesťan našemu pracovníkovi vyprávěl, že se k němu toto ultimátum nedoneslo, a v noci 19. července, kdy termín ultimáta vypršel, uslyšel náhle mohutné výbuchy. Následně zjistil, že vojáci IS vyhazuji do povětří domy křesťanů. Nezbylo mu nic jiného než s manželkou a dcerou z města okamžitě uprchnout. I tato rodina patřila k těm, které na cestě vojáci IS oloupili, nechali je vysvléknout se z šatů a různě jinak je ponižovali. Někteří utečenci z Mosulu však přišli o víc než jen o své domovy a majetek. Náš pracovník nedávno hovořil s jistou křesťankou, Třebaže přišla rodina Rebeky takřka o všechen majetek, která studovala čtyřletou dokážou se i tak radovat díky své víře a naději, kterou vysokou školu a právě se mají v Bohu. 

připravovala na závěrečné zkoušky. Ty však již nestačila složit a navíc vojáci IS všechny zápisy její školy zničili. S největší pravděpodobností tak o své vzdělání nakonec přijde. Miriam, nejstarší dcera Rebeky, je v podobné situaci. Nemohla již složit závěrečné zkoušky druhého ročníku university. Pracovníci Hlasu mučedníků v Arbílu již pracovali mezi syr‑ skými utečenci. Nyní se mohli okamžitě zaměřit na uprchlé křesťany z Iráku.

Pomáháme na místě

Ještě než nastala krize v Mosulu, působili pracovníci Hlasu mučedníků v tomto regionu mezi syrskými utečenci. Ve spolupráci s našimi partnerskými organizacemi podporujeme nyní v Arbílu zhruba třicet iráckých rodin. Řada tamních evangelikálních církví poskytla utečencům potřebné zázemí a nechává je bydlet ve svých prostorách nebo stanovat na svých pozemcích. Naši pracovníci mezi těmito utečenci rozdávají potraviny, přikrývky, matrace, dětské potřeby a další materiál. Podmínky jsou mnohdy velmi obtížné, zejména v horkém období, kdy zde panují extrémní vedra. Ale na druhé straně tato veliká nouze a krizová situace vytvořily mnohé příležitosti k projevení skutečné lásky Kristovy. Jistý křesťanský podnikatel v Arbílu například vyklidil svoji kancelářskou budovu a poskytl ji k bydlení křesťanským běžencům. Jeden z našich iráckých spolupracovníků, který pracoval mezi syrskými utečenci v Arbílu, nyní povzbuzuje Syřany, aby zase pomáhali utečencům z Mosulu. A tak se s nimi Syřané často dělí o to málo, co sami dříve dostali. Jako vždy i v této obrovité krizi sesílá Bůh svoji naději. Jeden utečenec řekl našemu pracovníkovi: „Pokud je islám podoben Islámskému státu, pak již nechceme zůstat muslimy.“ Tento člověk nyní spolu s dalšími bývalými muslimy, kteří se obrátili ke Kristu, horlivě studuje základní pravdy křesťanské víry. Křesťané, kteří uprchli z Mosulu, upínají svoji naději ke Kristu a prožívají, že ani tato tíživá situace není duchovní porážkou. Jedna křesťanská rodina z řad uprchlíků přišla takřka o veškerý majetek. Přesto tito křesťané vyznali: „Stále ještě máme víru v Ježíše a tu nám nikdo vzít nemůže.“ – Hlas mučedníků, USA říjen 2014



Co je Islámský stát Ještě extrémnější než extrémisté

Al­‑Kajda je odmítla. Taliban jejich taktiky zavrhl. Avšak Islámský stát (IS) je nyní nejznámější, nejorganizovanější a nejbohatší džihádistická skupina. Kdo a co je Islámský stát?

Původ

Islámský stát má svůj původ v irácké odnoži al­‑Kajdy, avšak během konfliktu v Sýrii se do IS sloučily i jiné povstalecké skupiny jako jsouMujahideen Shura, Islámský stát Iráku (ISI), Jeish al­‑Taiifa al­‑Mansoura, Jaysh al­‑Fatiheen, Jund al­‑Sahaba, Katbiyan Ansar Al­‑Tawhid wal Sunnah a také množství iráckých kmenů, které vyznávají sunitský islám. Vůdcem tohoto uskupení je Abú Bakr al­‑Bagdádí. Jde o taktického válečníka, který byl dříve vůdcem irácké al­‑Kajdy. Když IS vyhlásil chalífát (islámský stát vedený chalífou, následovníkem Mohameda), al­‑Bagdádí se za chalífa automaticky prohlásil.

Ideologie IS se kloní k extrémní a protizápadní interpretaci islámu, která vyzdvihuje náboženské násilí, a na všechny, kteří nesouhlasí s jejich náhledy, pohlíží jako na nevěřící a odpadlíky. Násilí, které páchají, označují vůdcové IS jako boj proti nepřátelům islámu. Vůdci IS se hlásí k odnoži moderního islámu, která usiluje o návrat k prvotním islámským praktikám, zavrhuje pozdější „novotaření“, které podle nich pokřivilo původního ducha islámu.

Financování Na rozdíl od mnoha džihádistických skupin, které jsou obecně závislé na finančních zdrojích plynoucích ze států Perského zálivu, IS má pevnou strategii ekonomického rozvoje. Po ukořistění elektráren v Sýrii začal IS okamžitě prodávat elektřinu syrské vládě. Po obsazení ropných polí v Sýrii a Iráku začal IS také s exportem ropy. Vedle toho tato skupina využívá humanitární i obchodní aktivity v regionu a konfiskuje všechny ukořistěné peníze a majetek. Před obsazením Mosulu se majetek IS odhadoval na 900 milionů dolarů. Avšak po vykradení zlatých rezerv centrální banky v Mosulu disponuje tato skupina majetkem v odhadu dvou miliard dolarů.

Verbování Toto hnutí více než jiné skupiny přitahuje nyní mnohé džihádisty a získává dobrovolníky nejen z arabského světa, ale i z Evropy

Bojovníci Islámského státu



Kurdistán

Mosul Erbil

Sýrie

Libanon

Okupační přítomnost IS

Damašek izrael

irák

jordánsko

Co je Islámský stát?

Cesta dobývání IS zahrnuje hlavní cesty a největší města, ropná pole a další strategicky důležité cíle.

Saúdská arábie

Vývoj názvu uskupení al­‑Kajda v Iráku (AQI)  Islámský stát Iráku a Levantska (ISIL) ISIL  Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS) ISIS  Islámský stát (IS)

Kuvajt

Časový přehled březen 2013 Dobytí prvního syrského provinčního města Rakka leden 2014 IS uchvacuje první irácké město Fallujah

Počty bojovníků

červen 2014 Dobytí Mosulu; IS vyhlašuje chalífát tuzemští

2 miliardy dolarů (odhad) 5 % dary ze zahraničí 40 % prodej elektřiny a ropy 30 % vydírání, krádeže a daně 25 % ostatní

10

zahraniční

srpen 2014 USA začíná s leteckými údery

Islámský stát (IS) je džihádistická sunitská extrémistická skupina, která usiluje o vytvoření islámského národa na území dnešního Středního vý‑ chodu. IS se zformoval z několika okrajových hnutí do silného vojenského uskupení. Ačkoli se odhaduje, že skupina disponuje zhruba deseti až sed‑ mnácti tisíci bojovníky, fanatické odhodlání jejích přívrženců jim pomáhá úspěšně bojovat proti syrským a iráckým jednotkám i proti jiným pov‑ staleckým skupinám. Bojovníci IS jsou lépe placeni i lépe vyzbrojeni než přívrženci jiných islamistických organizací. (podle amerického bulletinu Hlas mučedníků; všechny informace pocháze‑ jí z údajů publikovaných v tisku.)

a Severní Ameriky. (Jedním z dobře známých bojovníků IS je Chilan, který vyrostl v Norsku a vystupuje nyní pod jménem Abu Saiyya.) IS je v současnosti nejbohatší povstaleckou skupinou a platí ze všech obdobných skupin svým vojákům nejvyšší mzdu, která údajně začíná na minimální částce 400 dolarů měsíčně). Žoldáci IS jsou také mnohem lépe vycvičení a lépe vyzbrojení než jiné islamistické skupiny. IS přitahuje zejména sunnity, kteří tak vyjadřují svoji frustraci z šíitské vlády. IS také vyhotovuje podbízivá videa a získává nové rekruty prostřednictvím stále rozšířenějších sociálních sítí, např. Twitteru nebo Facebooku.

Politické cíle Poté, co IS vyhlásil chalífát a al­‑Bagdádí se prohlásil za chalífu, pasoval se za vůdce „všech muslimů“. IS považuje tento chalífát za naplnění Mohamedova úsilí o vytvoření státu, kde náboženství a politika tvoří jednotný celek. Zatímco někteří sunnité se z ustavení chalífátu radují, ti umírnění příkře odsuzují brutalitu IS.

Zavedení zákona šaríja IS vnutil civilnímu obyvatelstvu Mosulu soubor šestnácti pravidel označovaných jako „Městská smlouva“. Jedno z pravidel nařizuje, že ženy by měly zůstávat doma a nechodit ven, pokud to není nezbytně nutné. 9. srpna vydal IS příkaz, že ženy musí nosit závoj, který zakrývá celý obličej a mužští příbuzní žen, které příkaz nedodrží, mají být zbičováni. Další pravidlo nařizuje, aby krádež byla ztrestána useknutím ruky. V červnu začalo v Mosulu platit nařízení, podle kterého mají být všechny neprovdané ženy mají být „k dispozici“ bojovníkům džihádu.

S v ě d ec t v í p ro n á s l e d ova n ýc h k ř e s ťa n ů

Nigérie Mé víry se to dotknout nemůže Pokud by si někdo mohl myslet, že ho Bůh v jeho utrpení opustil, měl by k tomu „Daniel“ všechny předpoklady. Teroristé z Boko Haram nesou odpovědnost za smrt jeho manželky, o život připravili i jeho otce a bratra. Také unesli jeho sestru a další bratr je pohřešován – i on byl pravděpodobně zabit teroristy. Sám Daniel byl před nimi několikrát nucen utéci, jinak by také on přišel o život. Avšak Daniel si nemyslí, že by Bůh v jeho případě selhal. Spoléhá na něho dokonce i v těchto tragických událostech a nyní slouží ostatním pronásledovaným křesťanům v nejnebezpečnějších oblastech severní Nigérie. Dokáže dobře chápat jejich bolest, protože je sám uprchlík a dobře ví, co je to přijít o několik svých rodinných příslušníků. Daniel opravdově touží pomáhat těm, 11

kteří prožívají tutéž bolest jako on. „Neznám nic jiného, co by mi poskytovalo tutéž radost, jako když riskuji, abych vyhledal pronásledované křesťany na místech, kam se jiní sotva odváží vstoupit,“ prohlašuje Daniel. „Kdykoli se doslechnu o nějakém útoku na křesťanskou komunitu, Daniel navštěvuje tábory, kde našlo útočiště nejméně první mojí myšlenkou je, pětadvacet tisíc nigerijských křesťanů, kteří utekli před abych se na takové místo řáděním teroristů ze skupiny Boko Haram. Mnozí z nich vydal a pomáhal jim. Zabrápotřebují nutně kvalitní lékařskou péči. nit mi v tom, by bylo jako mě zabít.“ Daniel vyrostl v malé muslimské vesnici, kde byla jeho rodina vystavena neustálému tlaku. Čtyři z jeho devíti sourozenců tento tlak nevydrželi a konvertovali k islámu. Když Daniel veřejně tyto vynucované konverze kritizoval, byl kvůli tomu z vesnice vypuzen. Později v devadesátých letech cestoval po různých místech Nigérie, kázal evangelium a promítal vesničanům film Ježíš. V té době čelil samozřejmě i mnohým protivenstvím. Několikrát mu hrozilo i ukamenování.

Tváří v tvář Boko Haram V průběhu let zažil Daniel mnohá setkání s příslušníky teroristické skupiny Boko Haram a to zejména kvůli svému otevřenému křesťanskému svědectví. Uvádí, že šestkrát unikl smrti jen díky Boží ochraně. Při jednom incidentu přišli členové Boko Haram k jeho domu a ptali se Daniela, zda neví, kde bydlí Daniel. Naštěstí ho neznali a mysleli si, že jde o jeho souseda. 24. října 2012 obklíčili teroristé z Boko Haram Danielův dům a tím znemožnili, aby jeho vážně nemocná žena mohla vyhledat lékařskou pomoc. Danielova žena nakonec zemřela. „Tato ztráta mě zasáhla tak silně, že jsem nemohl jíst ani pít a tři dny jsem nespal. Ale nakonec jsem našel novou sílu v Bohu, který se mě dotkl svoji milostí.“ Danielova sestra pak pečovala o jeho osmiletou dcerku, zatímco on pokračoval ve své práci. Následující rok ale zakusil další tragédii. Islamisté po Danielovi měsíce pátrali a nakonec chytili jeho braTeroristé ze skupiny Boko Haram 12

tra, který mu byl hodně podobný. „O bratra jsem přišel 14. ledna 2013, když povstalci vtrhli do jeho domu a začali vyslýchat jeho rodinu,“ říká Daniel. „Můj bratr nechtěl utéct a když vetřelci uviděli, že má doma otevřenou Bibli, srazili ho na zem a doslova mu ustřelili hlavu automatickou zbraní. Museli jsme ho pohřbít bez hlavy. I v této další hrozné ráně mě Bůh posílil a povzbudil svým slovem.“

Známe tvé jméno Několik měsíců po této vraždě byla po cestě do školy unesena Danielova sestra. „Moje sestra zmizela 15. května 2013,“ říká Daniel. Před jejím zrakem zmasakrovali teroristé přes padesát lidí. To sestře přivodili silné duševní trauma, takže několik dní nejedla. Nakonec se jí podařilo teroristům utéci. Dodneška se však z prožité hrůzy plně nevzpamatovala. Další Danielův bratr zmizel krátce po sestřině únosu. Daniel uvádí, že podle všeho 2. října 2013 bratra zastavili islamisté z Boko Haram a zřejmě u něho našli Bibli. „Od té doby jsme o něm neslyšeli a byl by to zázrak, kdyby byl ještě naživu. Velmi mě to trápí, ale ve svém utrpení se utěšuji slovy z žalmů. Prožívám velký zármutek, ale mé víry se to dotknout nemůže.“ Letos 27. května cestoval Daniel společně s pracovníky Hlasu mučedníků do města Gwoza, kde rozdávali mezi potřebnými humanitární pomoc. Tam se doslechl smutnou zprávu, že jeho otce Jeremiáše zabili extrémisti z Boko Haram. Teroristé se dověděli, že jde o Danielova otce. Přišli k němu dva z nich a vyptávali se ho na činnost jeho syna. Řekli mu: „Známe tvé jméno, tvoji rodinu i tvého syna Daniela, který propaguje křesťanské náboženství.“ Pak mu přikázali, aby zapřel Krista. Když to odmítl, střelili ho do krku. Daniel říká, že otcova smrt byla to nejhorší, co od smrti své manželky zažil. „Tato ztráta mě nesmírně zasáhla.“ Ale svoji vírou i tuto tragédii vnímám jako součást Božího plánu,“ prohlašuje Daniel.

Pomáhat obětem teroristů Daniel nadále zasvěcuje svůj život službě svým pronásledovaným nigerijským souvěrcům. Pro Hlas mučedníků začal pracovat již před dvěma roky. Dnes je Daniel pověřen, aby osobně navštěvoval nigerijské křesťany, kteří byli nějakým způsobem napadeni islamistickými teroristy. Vyhledává zejména ty, kteří potřebují lékařskou pomoc a zajišťuje jejich přepravu do nemocnice. Vedle toho rozdává

Odborní zdravotní pracovníci Hlas mučedníků dohlížejí, aby se zraněným křesťanům dostalo kvalitní zdravotní péče v nigerijských nemocnicích.

13

humanitární pomoc a dalším způsobem pracuje mezi těmi, kteří se stali kvůli víře oběťmi násilí.

Riskování mi potíže nepůsobí „Než jsem s touto prací začal, bylo mi jasné, že to bude hodně nebezpečné,“ prohlašuje Daniel. „Ale o to jsem se nikdy příliš nestaral. Když se objeví nějaká riskantní záležitost, ze všeho nejdříve si připomenu Žalm 125,1 a pak mě také zaplaví vědomí Boží ochrany. A pak už musím pokračovat ve víře.“ Třebaže Daniel utrpěl tak veliké ztráty a je mu jasné, že on i jeho zbylí rodinní příslušníci jsou trvale ohroženi, hledá stále sílu u Boha i vedení Duchem svatým. „Prožívám často znovu a znovu vnitřní radost z toho, že mám účast na utrpení Ježíše Krista. A společně s apoštolem Pavlem si připomínám, že bude­‑li náš pozemský stánek zbořen, máme věčný dům v nebesích.“ - Hlas mučedníků, USA, říjen 2014

Z p r áv y z e s v ě ta Egypt Výzva k vyšetření policejního násilí vůči křesťanům Organizace Christian Solidarity Worldwide (CSW) naléhá na egyptské ministerstvo vnitra, aby urgentně vyšetřilo policejní zátahy v provincii Al­‑Minya z 23. září tohoto roku, při kterých byli napadeni a týráni tamní příslušní‑ ci koptské komunity. Při těchto zátazích policie ničila taktéž vlastnictví křesťanů a dvanáct věří‑ cích skončilo následně v policejní vazbě. K těmto nevybíravým zátahům došlo poté, co 16. září protestovali členové koptské komuni‑ ty před policejní stanicí v městě Samalout, které se nachází ve zmíněné provincii, a požadovali na policii, aby zasáhla v případu jisté unesené ženy. Podle úřední verze použili někteří demonstranti u policejní stanice molotovův koktejl, což vedlo k zadržení asi třicítky protestujících. V časných ranních hodinách následujícího dne pak vtrhli policisté do domů místních kopt‑ ských křesťanů, ničili jejich vlastnictví, fyzicky je napadali – včetně starých žen a dětí – a spílali jim do „nevěřících“. Dvanáct mužů pak v pou‑ tech odvedli na stanici s údajným odůvodně‑ 14

ním, že se při zásahu chovali vzpurně. Městský soud v Samalout však všechny zadržené přiká‑ zal propustit. Egyptská křesťanská komunita čelí stále vět‑ šímu násilí, které zahrnuje únosy, zastrašová‑ ní, znásilnění i vraždy zejména v provinciích Al­‑Minya, Assiut, Sohag a na dalších místech Horního Nilu. Pachatelé, mezi něž patří často islámští militanti, unášejí koptské ženy a děti buď aby za ně získali výkupné, anebo jako pro‑ jev pomsty za loňské svržení prezidenta Mur‑ sího, z čehož egyptští islamisté neprávem viní koptskou komunitu. Dlouhodobým problémem egyptské policie pak zůstává jak neschopnost ochránit koptskou menšinu před islámskými teroristy, tak i neadekvátní policejní zásahy vůči této komunitě. Z toho pak vyvstává zhoub‑ né prostředí beztrestnosti. Výkonný ředitel CSW Mervyn Thomas k té‑ to situaci prohlásil: „Je těžko pochopitelné, že se tato egyptská křesťanská komunita stala předmětem policejní razie, a že na třicet lidí bylo zadrženo za údajné násilí během protes‑ tů. Nový egyptská ústava v článku 64. uvádí, že svoboda náboženské víry je v zemi absolut‑

ní a v článku 9. se stát zavazuje vytvořit rovné příležitosti pro všechny své občany bez rozdílu. Nedávné jednání bezpečnostních složek s kopt‑ skou menšinou je potom významným porušením ústavy, což je ještě umocněno skutečností, že egyptské úřady nedokážou konečně zajistit této menšině účinnou ochranu před únosy a nejrůz‑ nějším vydíráním. Bezprostřední a transparent‑ ní vyšetřování celého incidentu v Samalout je nanejvýš důležité, jednak aby se zjistila všechna dostupná fakta, viníci byli spravedlivě potres‑ táni a tak bylo všem jasné, že nelze jednat bez‑ trestně. Naléháme rovněž na egyptské úřady, aby byly v záležitostech ochrany koptických komunit mnohem aktivnější, a tak zabránily dalším násilným činům.“ Alžírsko „Nesmíme se poddávat strachu“ Zavraždění francouzského turisty v Alžír‑ sku, které mají na svědomí tamní muslimští radikálové, vyvolalo panický strach z dalších teroristických útoků v zemi. Pětapadesátile‑ tého Hervé Gourdela setnuli 24. září v severo‑ východním regionu Kabylie radikální islamisté ze skupiny, která si říká Vojáci kalifátu, jež má napojení k Islámského státu v Iráku. Gourdela, který byl horským turistou, unes‑ li 21. září společně s pěti Alžířany, kteří byli ale po čtrnácti hodinách propuštěni. Jeho vražda roznítila vlnu rozhořčení a hněvu především na sociálních sítích. V Alžírsku v této souvislosti vyvstávají do popředí události kolem občanské války, která zde zuřila začátkem devadesátých let. Během tohoto období, které je zde nazý‑ váno „Černou dekádou“, přišlo o život více jak sto padesát tisíc lidí a tisíce dalších beze sto‑ py zmizelo. Následovalo anulování voleb, kte‑ ré vyhrála islamistická Fronta spásy, poté došlo k vojenskému převratu a moc získala Nejvyšší státní rada podporovaná alžírskou armádou. Fronta spásy byla sice zakázána, ale dál vyví‑ jela teroristickou činnost. Dnes se členové křesťanské komunity v Bejaia, hlavním městě Kabylie, znovu obá‑ vají hrozeb zdejších militantů. „Pokud si před‑

stavíme, že se ocitneme v podobné situaci jako jsou iráčtí křesťané vzhledem k bojovníkům Islámského státu, jistě jsou na místě ty nej‑ větší obavy. Církev v Alžírsku musí být proto nanejvýš obezřetnou,“ prohlašuje jednatřiceti‑ letý Omar, jeden z aktivních členů protestant‑ ského sboru v Bejaia. Šestadvacetiletý Selma z téhož sboru vyjá‑ dřil obavu, že církev představuje pro teroristy potenciální cíl jejich útoků. „Tito lidé se snaží ustanovit islámský teokratický režim, kamkoli jejich noha šlápne a jsou tomu ochotni oběto‑ vat všechno a všechny. Upřímně řečeno, mám v této věci ty nejhorší obavy. Křesťané by se měli proti této blížící se moci temnoty zmobi‑ lizovat k modlitbám.“ V sobotu 27. září se shromáždili mnozí katoličtí věřící v Bejaia, aby tak burcovali dal‑ ší křesťany. V reakci na vraždu francouzské‑ ho rukojmího prohlásil představený Basiliky sv. Augustina v Annaba, že jde o mimořádně „barbarský“ čin. „Je to poprvé, co jsem plakal od svého příjez‑ du do Alžírska před čtyřmi lety. Opravdu jsem se neubránil slzám, když jsem se dověděl o vraždě francouzského rukojmího,“ prohlásil páter Amb‑ roise Tshibangu Tshiasuma. Gourdelova smrt oživila vzpomínky na zavraždění sedmi cisterciáckých trapistic‑ kých mnichů z Tibhirine, kteří byli v roce 1996 usmrceni podobným způsobem. Těchto sedm francouzských mnichů bylo uneseno přísluš‑ níky islamistické Fronty spásy v noci z 26. na 27. března 1996 z jejich kláštera poblíž Medea. Všichni byli u místního obyvatelstva velmi oblíbení a i přes vědomí velkého nebezpečí se tehdy rozhodli zůstat nadále v Alžírsku. Dvě‑ ma mnichům z této komunity se podařilo tero‑ ristům utéci. Jeden z nich ale později zemřel. Poslední žijící mnich napsal po letech knihu „Poslední mnich z Tibhirine“, ve které vylíčil ony osudové události. Kniha byla dokonce zfil‑ mována a tento film (O bozích a lidech) získal v roce 2010 velkou cenu na filmovém festiva‑ lu v Cannes. Ale v Alžírsku přišli o život i další katoličtí 15

duchovní. Mezi nimi byl například Pierre Clave‑ rie, arcibiskup z Oran, kterého teroristé zavraž‑ dili v srpnu 1996. K dalším mučedníkům patří čtyři biskupové, známí v Alžírsku jako „Bílí otco‑ vé“, které teroristé zavraždili 27. prosince 1994 v jejich kapli v Tizi Ouzou. Páter Ambroise na vraždy svých spolubratrů sice nezapomíná, na druhé straně však prohla‑ šuje, že není nutné poddávat se strachu. „Je sice pravdou, že působení teroristic‑ kých skupin v Alžírsku v poslední době narůs‑ tá, strachu se ale rozhodně poddávat nesmí‑ me. Církev musí nadále konat v tichosti svoji práci. Jsem přesvědčený, že militanti tvoří jen jakousi krvežíznivou menšinu. Všichni Alžířa‑ né se teroristických aktivit neúčastní. Musí‑ me být živi z víry a důvěřovat Bohu,“ dodává páter Ambroise. Podpora iráckým křesťanům 20. září skupina křesťanů i sekulárních Alžířanů uspořádala v severoalžírském městě Aokas setkání na podporu iráckých křesťanů i dalších minorit žijících v Iráku. „Tímto shromážděním chceme vyjádřit naší solidaritu a podporu iráckým křesťanům i komu‑ nitě Jezídů, které krutě pronásledují teroristé Islámského státu,“ prohlašuje alžírský křesťan Abdelkader, jeden i iniciátorů setkání v Ao‑ kas. „Iráčtí křesťané jsou oběťmi genocidy. Nemůžeme o tomto hrozném masakru zůstat potichu.“ Veliký nápis „Kabylie vyjadřuje solidaritu iráckým Jezídům a křesťanům“ byl zavěšen mezi dvěma velkými stromy před policejní stanicí. Terorismus a požadavky na idenitu Kabylie je rozlehlá oblast o velikosti zhru‑ ba Dánska rozprostírající se na severovýchodě Alžírska při břehu Středozemního moře. Kromě

dalších regionů k ní patří provincie Tizi­‑Ouzou a provincie Bejaia. Kabylie je tradičně považo‑ vána za „neposlušný“ region, kde panuje sil‑ né povědomí místní identity a z toho plynou‑ cí odpor ke všem formám centrálního řízení, které se zde v posledních letech zintenzivňo‑ valo. Toto území je obýváno především Berbe‑ ry, zatímco zbytek Alžírska obývají převáženě Arabové. Region Kabylie měl s centrální alžír‑ skou vládou vždy napjaté vztahy. Kabylie je rovněž domovem většiny stále rostoucí křesťanské minority v Alžírsku. Pro svoji hojně lesnatou a hornatou krajinu s množstvím přírodních jeskyní vytváří Kabylie ideální terén pro různé guerillové aktivity. Zdej‑ ší oblast používali coby útočiště i bojovníci ve válce o nezávislost vedené proti francouzským kolonizátorům. V devadesátých letech se tato oblast stala během občanské války úkrytem pro bojovníky islamistické skupiny, která poz‑ ději zmutovala na odnož al­‑Kajdy. Tato skupina nesoucí označení AQIM má na svědomí něko‑ lik únosů západních cizinců v subsaharské Afri‑ ce a v posledním roce její členové hojně opero‑ vali na severu afrického státu Mali. Alžírská armáda se sice opakovaně snaží ten‑ to region různě pročesávat, nikdy však nedoká‑ zala z Kabylie teroristy a bandity úplně vymýtit. Zmíněná skupina, která si říká Vojáci kalifátu se vlastně oddělila od skupiny AQUIM, která má tedy kořeny ještě v době islámských milicí, jež působily v devadesátých letech během občan‑ ské války. V prohlášení, které se objevilo na internetu, se Vojáci kalifátu přihlásili k Islám‑ skému státu v Iráku a stali se tak jeho první odnoží na africkém kontinentu. Únos a vraž‑ da francouzského turisty Gourdela je první významnou akcí této doposud neznámé tero‑ ristické skupiny. – World Watch Monitor, 1. října 2014

Elektronické knihy Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodně‑ nou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese www.hlas-mucedniku.cz

16

B i bl i ck é zam y š l e n í

O víře „Spravedlivý z víry své bude živ.“ (Abakuk 2,4) V Talmudu (Makkot) stojí psáno: Rabi Simla řekl: „Mojžíšovi bylo dáno 613 přikázání… přišel David a omezil je na jedenáct. Jsou to tato: 1) kráčej v upřímnosti, 2) konej spravedlnost, 3) mluv ze srdce pravdu, 4) nikoho nepomlouvej, 5) nečiň bližnímu příkoří, 6) neosočuj bližního, 7) měj v opovržení nešlechetníka, 8) měj v úctě toho, kdo se bojí Hospodina, 9) zachovej svoji přísahu, 10) nepůjčuj peníze na lichvářský úrok, 11) nepřijímej úplatek proti nevinnému. (Žalm 15). Izajáš je zredukoval na šest: 1) jednat spravedlivě, 2) mluvit pravdu, 3) pohrdat lichvářským ziskem, 4) nepřijímat úplatky, 5) před výzvou k prolití krve si zacpat uši, 6) zavírat oči před díváním se na zlo. (Izajáš 33,15–16) Přišel Micheáš a omezil je na tři: 1) zachovávat právo, 2) milovat milosrdenství, 3) pokorně chodit se svým Bohem (Micheáš 6,8)“ A rabi Nachman, syn Izákův, poznamenal: „Abakuk je zredukoval na přikázání jediné: ‚Spravedlivý bude živ svojí vírou.‘“ Víra je tím velikým principem, ze kterého jsou všechna přikázání odvozena, a který jim dává hodnotu. Naplňování přikázání bez víry Bůh neoblibuje. Pavel tento verš z Abakuka opakovaně zmiňuje. Luther jeho hodnotu v dobách reformace znovuobjevil. Pokud vám takové množství přikázání připadá nešikovné a ztrácíte v nich orientaci, upněte se k tomu jedinému: měj víru v Ježíše Krista a budeš živ. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward the Heights

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:

[email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:



www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve

BILL WALLACE zemřel 10. února 1951 Jednoho parného dne roku 1925 sedíl sedmnáctiletý Američan Bill Wallace v garáži a pracuje na opravě svého automobilu. Jeho myšlenky však zcela patří budoucnosti. Odloží nářadí, bere do rukou Nový Zákon a na olejem umaštěnou předsádku knihy si píše rozhodnutí o svém budoucím životě: „Chci se stát lékařským misionářem.“ O deset let později přicestuje jako lékař a baptistický misionář do Číny a začíná pracovat v nemocnici Stout Memorial v jihočínském městě Wuchow. Přestože v zemi propukuje občanská válka a mnoho misionářů utíká, Wallace v nemocnici zůstává, provádí operace, chodí po lékařských prohlídkách a zvěstuje Krista. Všechna nebezpečí však přestál, aby posléze čelil ještě většímu. Byli to Japonci, kteří zamýšleli dobýt Čínské území. I tehdy Wallace zůstane, stará se o raněné a operuje, zatímco kolem vybuchují bomby a vzduchem sviští kulky. Do Ameriky se vrací až na dovolenou v roce 1940. Když se blížil čas k návratu do Číny, jeho přátelé se ho snaží odradit; ale on řekl: „Když jsem se kdysi rozhodoval, jak bych měl se svým životem naložit,

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,

nabyl jsem přesvědčení, že Bůh chce, abych se stal lékařským misionářem. To rozhodnutí mně přivedlo do Číny. Tehdy jsem byl nesmírně šťastný. Všechny tyto věci mě volají nazpět. Do Číny se vrátil 14. srpna 1942 a nadále naplňoval své lékařské i misijní poslání, které válečné události učinily ještě naléhavějším. Nakonec se vynořilo nebezpečí ještě větší – komunistický převrat v Číně. Když Amerika vstoupila do Korejské války, rozpoutaly se v Číně silné protiamerické vášně. Mnoho misionářů prchalo ze země. Wallace ale opět setrvává a svou službu provádí s opravdovou udatností. 19. prosince 1950 před rozbřeskem přicházejí do jeho domu komunističtí vojáci, aby zatkli v té době patrně nejlepšího chirurga v Číně. Důvodem zatčení jsou tehdy běžná vykonstruovaná a nesmyslná obvinění o špionáži. Podle svědků se Wallace, jako pravý misionář, snažil i ve vězení kázat ostatním vězňům, kteří procházeli kolem dveří jeho cely, ve kterých bylo malé okénko. Následují brutální výslechy. Vyčerpaný Wallace hledá útěchu v Bohu a na zdi své cely píše biblické verše. Necelé dva měsíce po zatčení však tento horlivý misionář a lékař umírá v malé chladné cele na následky týrání, osamocený a daleko od domova. Komunisté se ještě snaží tvrdit, že se sám oběsil. Jeho tělo však známky takové sebevraždy nevykazuje. Jel pohřben v prosté dřevěné rakvi na bambusem zarostlém hřbitově. Jeho náhrobek nese prostý nápis: „Život, to je pro mne  Kristus.“ kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni, prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300