České vysoké učení technické – fakulta architektury v Praze Obor průmyslový design
DIPLOMOVÁ PRÁCE KOLEKCE DÝMEK
DUSH
Vedoucí práce: doc. APPL Alexius, ak. sochař Vypracoval: TOMÁŠ MATUNA © 2014
2
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA ARCHITEKTURY AUTOR, DIPLOMANT:TOMÁŠ MATUNA AR 2012/2013, LS NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE: (ČJ)
DESIGN KOLEKCE DŢMEK DUSH
(AJ)
DESIGN A COLLECTION OF PIPES DUSH
JAZYK PRÁCE:ČESKŢ JAZYK
Vedoucí práce:
Doc. ALEXIUS APPL, AKAD.SOCH. Ústav: 15 150 PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU
Oponent práce:
ING. JAN KLOUČEK
Klíčová slova (česká):
DŢMKA, HOMIDOR, STOJÁNEK, POPELNÍK, DÓZA
Anotace (česká):
Anotace (anglická):
Cílem této práce, diplomového projektu je design kolekce dţmek, obalu s popelníkem a malţm homidorem. Inspirací mi byly kamenné domorodé dţmky, jednoduchţch tvarů. Projekt je zaměřen na použití, ergonomii a osobitţ design. Je řešenţ především k vţrobě tzv. freehandu, nebo-li dţmky dělané z „volné ruky“. Dále jsem se zaměřil na problematiku správného kouření, jak zchladit dţm a zbavit se vlhkosti, které vznikají při kouření, aniž by došlo k poškození dţmky. Též je důležitá správná její velikost, nalezení esteticky a funkčního tvaru hlavičky a s tím i odpovídajícího náustku. Proto jsem navrhnul dţmky silnější a jednoduchţch tvarů, při použití bruieru dřeva, které tomu dobře vyhovuje. Abstract The aim of this work, a diploma project, is to design a collection of pipes, a matching cover with ab ashtray and a small humidor. Simply shaped native stone pipes were the main source of inspiration for this work. The whole project pays particular attention to the use, ergonomics and distinctive desing. It is meant to be suitable for the production of freehand, it is when the pipes are made of free hand. This work also deals with the problems of proper smoking, how to cool down smoke and how to get rid of the humidity which develops during smoking so that the pipe cannot be damaged. It is also very important to find the right size of the pipe, functional and artistically shaped head of the pipe and a matching mouthpiece. That is why I have designed thick-set pipes of simple shapes and used briar wood because it suits the purpose very well.
Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracovalsamostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje v souladus „Metodickţm pokynem o etické přípravě vysokoškolskţch závěrečnţch prací.“ (Celý text metodického pokynu je na www FA studium/ke stažení) V Praze dne
30. května 2014 podpis autora-diplomanta
Tento dokument je nedílnou a povinnou součástí diplomové práce / portfolia a CD.
3
Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Applovi Alexiu, za cenné rady, připomínkya metodické vedení práce. Dále děkuji spolupracující firmě: JAN PIPES HANDMADE PIPES DESIGNED BY JAN KLOUČEK Jevanská 1065, 281 63 Kostelec nad Černými Lesy Dále děkuji všem dobrovolným kuřákům, kteří byli ochotni se podělit o své zkušenostis používáním dýmek.
Dvůr Králové nad Labem, dne 30.května 2014
Podpis studenta:
.........................................................
4
Obsah:
1. Úvod 2. Rešerše stávajícího stavu 2.1. Dýmka v proměnách času 2.2. Vývoj dýmek v Čechách a na Slovensku 3. Kouření dýmky 4. Hygiena dýmky 5. Části dýmky 6. Rozdělení dýmek 6.1 Podle tvarů 6.2. Podle materiálu 6.3 Podle definice technologických postupů 6.4 Podle originality 6.5 Podle velikosti dýmek 7. Obrazová část stávajícího stavu 8. Cíl diplomové práce 9. Tvarové studie 10. Technická zpráva 11. Ekonomická rozvaha realizace projektu 12. Závěr 13. Zdroje informací 14. Obrazová část 15. Příloha 15.1 Slavná jména 15.2. Nestoři v českých zemích 15.3. Nová generace 15.4. Řekli o dýmce
5
1.
Úvod
Pro mne je dýmka fascinující věc. Jenom málokdo ji dokáže odolat. I zarytý nekuřák při setkání s dýmkou zpozorní a alespoň pohledem vychutnává její vznešené tvary. Dýmka patří mezi předměty, které vyzařují zvláštní kouzlo. Návrh dýmky a příslušenství byly obrovskou výzvou tvořit nové tvary dýmek a příslušenství tak, abych sám v sobě cítil, že jsou krásné. Pokusil jsem se o skulpturální přístup k designu a myslím si, že může rozhodně dát prostor formě, kráse a eleganci. Přimém návrhu mne inspirovaly domorodé dýmky z kamene.Mým cílem je, zachytit podstatu požadovaného tvaru, pocitu či záměru.Které by vyjadřovaly určitou emoci nebo naléhavou potřebu, ale také umožnit vizuálně vstřebávat běžné jevy, jako je vliv textůry nebo měřítka.Tak, aby byly současně krásné, příjemně se používaly a zároveň dobře chutnaly. Při tom jsem se stále snažil o zpochybnění zažité představy o tom, čeho lze s daným materiálem dosáhnout. K tomu jsem navrhl obal, který zároven tvoří homidor a do něj dóza na tabák. Popelník se schránkou na zapalovač a hygienu, ak tomu ještě stojánek na tři dýmky
2.
Rešerš stávajícího stavu
2.1. Dýmka v proměnách času Dřevěné dýmky existují už více než 1000 let. Znali je Afričané, Aztékové.Ve Střední a centrální Jižní Americe se nejvíce rozšířilo kouření doutníků a cigaret. Směrem na sever a jih nalézaly uplatnění dýmky, vyráběné z kostí, dřeva a kamene, V Evropě se dřevěné dýmky začaly vyrábět na počátku 17. století. „Údajně nejstarší evropská dřevěná dýmka je z roku 1602, pocházející z majetku vévody z Brunšviku”1.Byla vyrobena ze dřeva růže a v současné době je vystavena v expozici vídeňského Tabákového muzea. Mezi dýmkaři německého Ulmu se rozšířila a dokonalosti dosáhla výroba dýmek z bahenní olše. Lstiví mistři se však snažili přesvědčit svět, že jde o zimostráz, aby uchránili své výrobní tajemství. „Francouzští výrobci dýmek ze Saint-Claude objevili“2 zase experimentováním či náhodou (to nikdo přesně neví) vřesovec¸ briar. Přesněji řečeno dýmku, vyřezanou ze dřeva jeho kořene. Briar, nebo-li vřes bílý je větší odrůda našeho známého vřesu. Roste především ve Středomoří. V jižní Francii, na Korsice, Sicilii, ve Španělsku, Maroku, Řecku atd. Dřevo jeho kořene v sobě podivuhodně spojuje všechny vlastnosti, které jsou žádoucí pro výrobu kvalitních dýmek. Má relativně vysoký obsah kyseliny křemičité, je tvrdé, hustě žilkované – a kromě toho značně odolné vůči vysokým teplotám. Zároveň si však zachovává sací schopnost, takže se snadno vyrovnává s tabákovým kondenzátem: přjme ho a zase ho dokáže vyloučit.Vedle toho vykazuje tento zázrak přírody i atraktivní žilkování, jehož neuvěřitelnou pravidelnost můžeme obdivovat na mistrovských dýmkách.Toto dřevo nastoupilo tedy z Francie vítěznou cestu do světa milovníků dýmek. V Anglii byla pak dýmka z vřesového kořene dovedena k dokonalosti, perfektností a ušlechtilostí, která zůstává dodnes měřítkem dýmkové kultury. Rovněž Dánsko, Německo, Itálie, Holandsko a další země dosáhly ve výrobě „brierek“ mistrovské úrovně. Před tím a ani později nebyla – přes neustálé pokusy – nalezena žádná jiná dřevina, která by se mohla s vřesovcem měřit. Přirozeně existují značné rozdíly v kvalitě jednotlivých „brierek“. Čím je dřevo tvrdší, čím hustější má žilkování, tím je dýmka kvalitnější. Z vřesovce se dnes vyrábí 90 – 95% všech dýmek
____________________ 1 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 37 2 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 37
6
2.1. Vývoj dýmek v Čechách a na Slovensku Mezi prvními výrobci dýmek u nás byli Habáni, kteří po 30-leté válce přišli na Moravu a Slovensko. Vyráběli v 17. století hrnčířské výrobky a mezi jiným i hliněné dýmky s bílou glazurou a jednoduchou malbou. Výroba hliněných dýmek měla u nás velké rozšíření v 18. a 19. století, kdy se dýmky vyráběly na Slovensku, převážně v Bánské Štiavnici, Nitře a Kremnici. Byly opatřeny velmi často kováním. Velkou tradici mají u nás porcelánky. Vyráběly se od 18. století v západních Čechách, velké obliby u studentů a měšťanů dosáhly porcelánky s dlouhou troubelí, které zaručovaly chladný kouř. Porcelánky byly vhodné pro rozmanitou výzdobu a malbu na hlavičce, vyjadřovala vztah majitele k zálibám či osobám. Častým motivem jsou myslivecké motivy, motivy vojenské, ale setkáváme se i s obrázky z naší historie, či se symboly různých povolání Největší tradici má u nás výroba dřevěných dýmek. Na každém větším výročním trhu se prodávaly dřevěné dýmky, vyráběné chalupáři z dostupných materiálů. Nejvíce používaný materiál byla olše, jasan, ale také ořech, břízy, švestky, hrušky a lípy. Názvy byly často odvozovány od měst, kde se nejčastěji prodávaly. Postupně se výroba soustřeďovala do dvou oblastí – Českomoravské vysočiny a východní Moravy. Manufakturní výroby však dosáhly v Proseči u Skutče a v Kelči u Valašského Meziříčí.
3.
Kouření dýmky
Tajemství správného kouření dýmky, a tím – byť v teoretické rovině – eliminuje následky kouření nesprávného. Teplota doutnajícího tabáku je velmi vysoká a přívod kyslíku ji ještě zvyšuje. Žáru je vystaveno jak dřevo, tak tabák, který uvolňuje vlhkost – kondenzát, lidově řečeno močku. Kdyby dřevo kondenzát vstřebalo beze zbytku, proměnila by se brzy celá hlavička v páchnoucí stoku. Pronikání kondenzátu do dřeva zabraňuje ochranná karbonová vrstva, která se při zakuřování a následném kouření postupně vytváří na stěnách a dnu hlavičky. Samotná karbonová vrstva však k ochraně dýmky nestačí, protože její absorbční schopnost je omezená. Důležité je osvojit si kuřácké umění – dýmka by se měla pomalu, klidně pokuřovat a v žádném případě hekticky rozpalovat, což může mít hned několik neblahých důsledků: hlavička zahoří, propálí se, a pokud odolá, horké kouření vyprodukuje nadměrné množství páchnoucího kondenzátu, který dřevo spolehlivě znehodnotí.
4.
Higiena dýmky
Péče o dýmky je nutností i vizitkou každého kuřáka. Dýmku čistíme po každém kouření – „chlupatým drátkem“ protáhneme kouřový kanálek, přeloženým vytřeme hlavičku. Poté dýmku zkompletujeme a dopřejeme ji zasloužený odpočinek. Úzus stanovuje minimálně 24 hodinový klid, mnozí dýmkaři však uplatňuijí opačnou praxi: celý den kouří z jedné dýmky a pak ji nechají týden až 14 dní odpočívat. Nejpoužívanějším a také nejznámějším nástrojem je dusátko aneb ťapťátko. – jednoduchý kovový předmět trojí funkce. Trnem zprůchodňujeme kouřový kanálek, dusátkem regulujeme tah a tím i rychlost hoření.“ Ač se to mnohým kuřákům nebude zdát, třetí část – dýmkový nožík – neslouží k odstraňování nadbytečné uhlíkové vrstvy (viz výhrubník), nýbrž k uvolnění popele po dokouření dýmky“3.Přestože leckomu může připadat jako zbytečný komfort, je dobré vlastnit dýmkový popelník. K dýmkařskému příslušenství rovněž patří pouzdro, k uložení dýmky.Protože dýmka je předmět nejen užitný, ale také dekorativní, zaslouží si v našem příbytku adekvátní místo. Neméně podstatná je estetická stránka. Při respektování individuálního vkusu by mělo platit, že stojánek by neměl být tak honosný, aby upoutával pozornost na úkor dýmek.
____________________ 3 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 126
7
A ještě zmínka o zapalování. Z nejvhodnějších jsou obyčejné dřevěné zápalky. Kuřáci, kteří si potrpí na eleganci, dají spíše přednost dýmkovým zapalovačům s bočním plamenem. „Cigaretové“ zapalovače příliš vhodné nejsou, protože při manilpulaci můžeme snadno a rychle opálit okraje hlavičky. Homidor jako součást výbavení. Dnes je možné si vybrat již z mnoha různých tvarů a kvalit úpravy povrchů, jako u nábytku, ale zcela nejpodstatnější je vnitřek homidoru, který je vykládán cedrem. Kvalitní cedr totiž zvyšuje schopnost homidoru udržet si vlhkost. Poznáte to samořejmě teprve v procesu navlhčování, tam se ukáže, jaká je jeho kvalita. Kvalitní homidor by měl obsahovat alespoň vlhkoměr. Důraz klaďte na utěsnění homidoru, to je základ pro jeho kvalitní funkci. Základní funkcí homidoru patří hlavně uchování správné vlhkosti tabáku, která je v ideálním případě 70 – 74 % vzdušné vlhkosti. Nutno podotknout, že ideální teplota je 18 stupňů C.
5.
Části dýmky
Na úvod trochu terminologie. Po technické stránce je dýmka předmět složený ze dvou základních částí, k nimž náleží několik podčástí. Všechny mají svá přesná pojmenování, které by měl ovládat každý, kdo má s dýmkami co do činění.„Nejcitlivější částí dýmky je hlavička. Její dřevo nese dvojí zátěž: jednak odolává žáru, jednak vstřebává vzniklý kondenzát. Čep spojuje náustek s nástavcem a je bezpochyby neuralgickým bodem každé dýmky. Na místě je opatrná manipulace, neboť zalomený čep se těžko opravuje. O kouřovém kanálku platí, že čím je delší, tím chladnější a tudíž chutnější bývá dýmka. Náustek je část dýmky, která se vyrábí většinou z paragumy nebo akrylu a často bývá mylně označována jako troubel“4. Náustek je zakončen skusem, jenž poskytuje oporu zubům a vyskytuje se v různých tvarovaných modifikacích. Nástavcem rozumíme prodloužení hlavičky, vyrobené ze stejného brierového přířezu.
6.
Rozdělení dýmek
6.1. Podle tvarů Především se rozdělují dle tvarů, resp. podle úhlu,který svírá hlavička a krček dýmky. Základní dělení podle tvarů lze začít dělením na dýmky rovné, „halfbentky“ a „ bentky“. Dýmky rovné, jak již sám název říká, jsou dýmky, u nichž hlavička a krček svírá úhel 90 stupňů, krček je rovný a přes čep přechází v náustek. Bentka je dýmka, u níž je úhel mezi krčkem a hlavičkou menší, zhruba asi 45 stupňů a náustek je formován, zahnut tak, aby co nejlépe „visel“ v ústech. Halfbentka je něco napůl, hlavička s krčkem obvykle svírají plus-mínus 90 stupňový úhel a náustek je mírně prohnutý, pro lepší představu se dá říci, že jsou jakousi verzí dýmek rovných, se zahnutým náustkem. Dělení dle tvaru hlavičky je nejznámější a nejobvyklejší. Jsou desítky typů hlaviček, vyjmenujme si ty nejobvyklejší, jimiž jsou billard, pot, apple, prince, chubby, cad, rhodesian, dublin, bulldog, zulu, army, poker, lovat, liverpool, a mnohé další. Někdy se podle názvu hlavičky jmenuje i celá dýmka.
____________________ 4 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 123
8
6.2. Podle materiálů
Dýmka z mořské pěny
Je jediná, která má právo „brierce“ konkurovat. Chutná možná poněkud méně individuálně, protože ji chybí originální příchuť vřesového dřeva, představuje však zázrak suchosti a chladnosti. „Dýmka z mořské pěny je lehká, jako pírko a má prakticky neomeznou životnost“5. Ale je mnohem citlivější a vyžaduje velké množství náročné péče. Když vám dýmka z mořské pěny vyletí z ruky, rozpadne se na 1000 kousků a nikdo ji již neopraví. Velmi citlivý je bohužel i její povrch, každý škrábanec a každý náraz zanechá na něm viditelné stopy.
Porcelánové dýmky
Abychom byli struční: jediné k čemu se hodí, je sběratelství. Protože jsou mezi nimi nádherné a překrásné kýčovité exempláře s alegorickými výjevy.“ Protože jediné, co tato dýmka dokáže vedle z devastování vašeho jazyka a patra je, že nesmírně páchne“6. Vysvětlení je snadné – porcelán nevstřebává žádný kondenzát a proto se hned beznadějně přehřeje.
Kovové dýmky
Pro ty pochopitelně platí, totéž, co pro dýmky porcelánové. Kov není materiál, z něhož by se dalo kouřit.
Dýmky z umělé hmoty
„Byly vyvinuty jako jeden z tisíců vedlejších produktů kosmického programu NASA. Vyrábějí se z želvovinové umělé hmoty, vyvinuté pro NASA“7, která má kupodivu přijatelné kuřácké vlastnosti. Umělohmotná dýmka je lehká, nicméně stabilní a nerozbitná.
Dýmky z kukuřičného klasu
Jsou to dýmky s krátkou životností, které se vyřezávají z tvrdých vláknitých klasů, zvláštního druhu kukuřice (collier seed). „Protože se tato plodina pěstuje převážně v Missouri, dostaly dýmky přezdívku „z missourské mořské pěny““8. Tyto dýmky jsou laciné, lehké a dají se kouřit chladně a suše. Jejich kapacita ve vsakování kondenzátu je ovšem omezená. Brzy tedy přestanou chutnat a tím doslouží.
Hliněná dýmka
Než zahájila své vítězné tažení „brierka“, byly hliněné dýmky nejpopulárnější a nejrozšířenější. „Pálily se ve speciálních dýmkařských „cihelnách“. Hliněné dýmky, zvlášť s dlouhou troubelí, má relativně dobré kuřácké vlastnosti“9. Lehce se však zahřeje a musí se tedy kouřit s mimořádnou ohleduplností. Jejich achilovou patou je skus. Čistá hlína na rtech či mezi zuby není tím pravým požitkem. Podobně jako kukuřičná dýmka má omezenou životnost, protože sice dobře přijímá kondenzát, neumí ho ale vyloučit – a tak je jednoho dne „vykouřená“, to znamená, že už neposkytuje požitek, ale pravý páchnoucí opak. Největším nedostatkem je ovšem její křehkost. Zpravidla se rozbije dříve, než stačí přirozeně dožít.
____________________ 5 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 43 6 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 45 7 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 46 8 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 46 9 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 47
9
Kalabasová dýmka
„Jde o exota, kterého vám na rozdíl od „nargilé“ vřele doporučuji. Přístroj je to poměrně velký, hlavičku na způsob trumpety má vyloženou mořskou pěnou a vždy visí, je tedy prohnutá“10. Kouří se z ní báječně chladně. Vysvětlením je velká dutina mezi vložkou a vnější stěnou hlavičky, která poskytuje kouři dostatek příležitostí k chladnutí.
6.3. Podle definice technologických postupů MACHINE MADE – tento výraz je určující pro veškerou produkci dýmek střední a nižší cenové třídy.“ Dýmková hlavička je vyrobena strojově, většinou na kopírovacích frézách, náustek je odlitý“11. Tyto dýmky mohou být nakupovány prostřednictvím katalogu. HAND TURNED – první pracovní úkony jsou vysoustružení a vyfrézování dýmkové hlavičky a nástavce se provádějí na ručním soustruhu, další výrobní operace na pásové pile, brusných kotoučích a pásech.
HANDCUT nebo HANDCARVED – tyto dýmky vytváří umělec ve spolupráci s designérem podle jiných vzorů.
HAND MADE HANDCRAFTED – tato označení by měla být používaná pouze pro ty dýmky, které jsou kompletně zhotoveny ručně. „Tvůrce zpravidla používá pásovou brusku, řezbářský nůž, pilníky, brusný papír, různé brusné kotouče, soustruh.“12 Každá taková dýmka je v podstatě unikát. FREE HAND – rovněž individuální ruční práce s tím rozdílem, že tyto „dýmky jsou charakteristické volnými, často bizarními tvary“13, zatímco předchozí kategorie se zpravidla orientuje na tradiční formy. O něco složitější je to s náustky – na jedné straně se strojově vyrobené, nicméně velice kvalitní dýmky vybavují ručně zhotovenými náustky z ebonitu nebo cumberlandu, na druhé straně se na ručně tvarované hlavičky pasují lité, tzn. průmyslově vyráběné náustky. V těchto případech – zdá se – každá definice kulhá, protože nelze dost dobře uměleckému řemeslníkovi zazlívat, použije-li výlisek, pakliže s nástavcem a hlavičkou vytváří ladný celek. Nicméně i zde je pojem jasně vymezen: „označení HAND MADE by mělo být akceptováno pouze u dýmky, jejíž všechny části, tedy i náustek, jsou vyrobeny ručně“14. Ten by měl být stejně jako hlavička – zhotoven podle nejvyšších kvalitativních kritérií.
____________________ 10 / Manfréd Schulz, Život s dýmkou, Mladá fronta, Praha 1992, str. 49 11-14 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 58
10
7.
Obrazová část stávajícího stavu
11
8.
Cíl diplomové práce
Cílem této práce, diplomového projektu, je design kolekce dýmek, obalu s popelníkem a malým homidorem. Inspirací mi byly kamenné domorodé dýmky, jednoduchých tvarů. Projekt je zaměřen na použití, ergonomii a osobitý design. Je řešený především k výrobě tzv. freehandu, nebo-li dýmky dělané z „volné ruky“. Dále jsem se zaměřil na problematiku správného kouření, jak zchladit dým a zbavit se vlhkosti, které vznikají při kouření, aniž by došlo k poškození dýmky. Též je důležitá správná její velikost, nalezení esteticky a funkčníhokapkovitého tvaru hlavičky a s tím i odpovídajícího náustku. Proto jsem navrhnul dýmky silnější a jednoduchých tvarů, při použití brieru dřeva, které tomu dobře vyhovuje.Náustek je členěn do celkové hmoty, a tento prvek jsem použil u všech svých dýmek. Zároveň s odvážnými křivkami, expresívními výrazy a různými povrchovými úpravami, pro dotvoření celkového působení skulpturálního vzhledu. Technická část musí být vyvážená s představou o designu, to znamená, že je třeba dosáhnout harmonie mezi funkčností a estetikou.
- První dýmka je navržena na způsob „bentky“ a ze spoda jsem celkovou hmotu odlehčil vybráním.
- Druhá dýmka je navržena na způsob rovné dýmky, která tvoří tzv. „houpačku“ a z horní části má vybrání, které slouží pro lepší uchycení.
- Třetí dýmka je navržena jako mohutnější a popírající klasické postavení dýmky ve tvaru kapky s bočním vybráním.
Všechny mé dýmky jsem navrhnul a vyrobil zbrierového dřeva – (kořen vřesu bílého), které se ukázalo jako nejvhodnější pro výrobu mých dýmek s kombinací akrylatového náustku, který nepoškozuje zuby. Obal-homidor, jsem řešil vzhledem k velikosti, aby se vše vešlo dovnitř a přitom nebyl přehnaně velký. Při navrhování obalu jsem se snažil oto, aby nebyljednoúčelový, ale měl více funkcí. Dózu na tabák a popelník jsem navrhnul v jednoduchých tvarech na obdélníkovém půdorysu, se sraženými hranami, z důvodu odlehčení hmoty a s bočním vybráním pro lepší uchycení. Stojánek je navržen tak, aby se do něj daly dát většina modelů dýmek. Stojánek má v zadní části výklopnou podpěru a je určen pro tři dýmky. Výsledkem této práce je kolekce dýmek, kde jsou součástí popelník, malý homidor a stojánek. Toto vše je uloženo do obalu, tedy do velkého homidoru. Celý komplex tvoří dárkovou kolekci, která je určena pro náročné kuřáky, kteří se chtějí odlišit od ostatních.
12
9.
Tvarová studie Pro lepší představu jsemnejdříve zhotovil polystyrénové modely, na kterých jsem si ověřil tvar a možnosti výroby.
13
14
15
16
17
10. Technická zpráva Základní hmotové řešení (nařezání přířezů do požadovaného tvaru, následné vyvrtání otvorů jako komora a kouřový kanál , a spojení čepem, ve kterém je filtr se zapuštěným akrylátovým náustkem ve dřevě. Po složení se nahrubo brousí a ořezává na hrubý tvar, postupně jemnějšími brusnými kotouči až na konec jemným přeleštěním, adále mořeny, voskovány. Náustek se nahřeje a vytvaruje do požadovaného tvaru. Obal-homidor jsem navrhnul z ořechového dřeva s cedrovou vložkou. Konstrukce obalu je na celokrytý cink, z důvodu, aby odolával velkým vlhkostním změnám. Dóza na tabák, kde vrchní část se spodní drží pohromadě s magnety, které zajišťují snadné propojení. Materiál jsem navrhnul a použil kořen ořechového dřeva, který má výraznou kresbu,ke zdůraznění a podtržení tvarů a hodnoty. V celém procesu návrhu a realizace jsem chodil na konzultace do firmy, se kterou jsem spolupracoval, kde jsem konzultoval své návrhy a ověřoval vyrobitelnost dýmek, obalu a příslušenství.
11. Ekonomická rozvaha a realizace projektu Kalkulace ceny a kalkulační vzorec dle EKONOMIKON. cz uvádí, že kalkulace ceny slouží ke zjištění nákladů a dalších faktorů, ovlivňujících cenu. Pomocí kalkulace lze určit konečnou cenu jednoho výrobku. Výsledná cena vč. DPH. Pro přehled jsou uváděny jednotlivé komponenty, tvořící soubor, kolekci, a následně souhrn údajů.
A)
PŘÍMÝ MATERIÁL
a)
Dýmka brierový přířez 3 ks á 700,-........................................2 1 00,- Kč
b)
Náustek 3 ks á 100,-.................................................................300,- Kč
c)
Homidor (obal) z ořechového dřeva 1 ks...................................300,- Kč
d)
Skříňka na zásobník a čistící potřeby z ořech. koř. dřeva..........250.- Kč
e)
Dóza na tabák z kořenového ořechového dřeva .......................250.- Kč
f)
Stojánek na dýmky z kořenového ořechového dřeva................100,- Kč
g)
Cedrové dřevo, panty................................................................386,- Kč
h)
Zvlhčovač do homidoru.............................................................213,- Kč
i)
Hygrometr.................................................................................131,- Kč
CELKEM přímý materiál...... 4 030,- Kč
18
B)
PŘÍMÉ MZDY
a)
Dýmka 1 hodina á Kč 380,-
= opracování polotovaru...................................4 hod. = moření, barvení, konečná úprava..................1 hod. = kompletace....................................................1 hod. Tj. celkem............................................................................2 280,- Kč b)
náustek 1 hodina Kč á 380,= kompletace...................................................3 hod. Tj. celkem...........................................................................1 140,- Kč
c) =
Homidor 1 hodina Kč á 250,kompletace..................................................6 hod. Tj. celkem ..........................................................................1 500,- Kč
d) Skříňka 1 hodina á Kč 250,= kompletace..................................................4 hod. Tj. celkem ..........................................................................1 000,- Kč e) Dóza 1 hodina á Kč 250,= kompletace.................................................4 hod. Tj. celkem.......................................................................... 1 000,- Kč f) Stojánek na dýmky 1 hodina á Kč 250,= kompletace.................................................3 hod. Tj. celkem...........................................................................750,- Kč
CELKEM PŘÍMÉ MZDY...7 670.- Kč
19
C)
OSTATNÍ NÁKLADY
Přímé mzdy........................................................7 670,- Kč Z toho 34%.........................................................2 608,- Kč Z toho zdrav.poj. 9%.......690,sociální..25%.....1 918,CELKEM OSOBNÍ NÁKLADY...10 278,- Kč D) VÝROBNÍ REŽIE 20% z hr.mzdy..1 534,- Kč (elektr.,brusivo, barvy,mořidla) E)
NÁKLADY CELKEM.....................15 842,- Kč
F)
ZISK.....20%......................................3 168,- Kč
G)
CELKEM.........................................19 010,- Kč
H)
DPH 21%..........................................3 992,- Kč
I)
PRODEJNÍ CENA..........................23 002,- Kč
Předpokládá se výroba v malých seriích či jednotlivých kusech.
12. Závěr
Dunhillovo známé motto, platné i pro soudobé výrobky: „Musí to být užitečné, musí to být hezké, musí to spolehlivě sloužit a musí to být nejlepší svého druhu“.
Dýmka je stále v současné době pod vlivem určitého stereotypu či tradice a jen velmi těžko přijímá nové podněty, nebo se zaměřuje na modifikace stávajících komponentů a tvarů. (přidávají zkosení či různé druhy rustiků či barev). Je pár výrobců, kteří podle mne se snaží né moc vhodné dát dýmce zajímavý tvar (vlna, rustick), ale který podle mého názoru, neodpovídá, nemá tvarovou logiku (přetvarované).
____________________ 17 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 61
20
Nechal jsem se inspirovat kamennými domorodými dýmkami, které většinou mají základní tvar . Proto jsem začal nejdříve mohutnými dýmkami a postupně jsem je dotvářel do přijatelnějších proporcí, při zachování vyrobitelnosti a funkčnosti dýmky. A přitom každá dýmka by mohla existovat samostatně. Přičemž jsem sesnažil o tvarovou čistotu s netradičním pojetím. A rozhodl jsem se udělat dýmku o základních tvarech, s použitím „hranky“ či prohlubně a to začlenit do celkové tvarové kompozice. A proto se neustále snažím o zpochybnění zažité představy o tom, čeho lze s daným materiálem dosáhnout? A tak vznikly tři dýmky pro různé typy kuřáků (rovná, bentka, kapka), které zaujmou svým tvarem, kterými jsem se snažil ukázat, že dýmka nemusí být jenom klasického tvaru a přitom může být funkční. K těmto dýmkám jsem navrhnul obal - homidor, který jsem pojal tak, aby měl více funkcí, do kterého se dají složit základní potřeby pro kouření, tzn. stolní (malý) homidor, stojánek na 3 dýmky a popelník se schránkou. Malý homidor s popelníkem a stojánkem pro 3 dýmky jsou určeny na stůl pro viditelné místo, aby všechny potřeby byly kdykoliv „při ruce“. Po vyjmutí věcí ze skříňky se dá použít jako homidor pro uskladnění tabáku na kouření i pro uskladnění doutníků.Celý set je navržen tak, aby pouzdro – homidor byl nejjednodušší (základní tvar) jednoduchá kresba dřeva. Ve vnitřku jsou umístěny dóza a popelník se schránkou, které jsou navrženy tak, aby byly zdobnější než obal a proto jsou zhotoveny ze dřeva kořenu ořechu. Samotné dýmky jsou zhotoveny z brieru a jsou nejsvětlejší ze setu, aby vynikly, jako nejdůležitější věc, kolekce. Stejný či podobný produkt se v současné době nevyrábí.
13. Zdroje informací Scandinavian Pipemarkers, Jan Andersson, Introductiom by Rick Newcombe, 2012, Briar Books Press Život dýmky, Manfréd Schulz, Mladá Fronta, 1992 Dýmky v proměnách času, Jiří Houser, Nakladatelství 1996, Brno Časopisy nejen pro přátelé dýmky, BRIAR 1991 do současnosti Internetové zdroje
21
14. Obrazová příloha
22
Dýmka 1 rozměry (šxdxv): 45x150x50 mm
23
Dýmka 2 rozměry (šxdxv): 42x140x54 mm
24
Dýmka 3 rozměry (šxdxv): 47x160x60 mm
25
45,00
210,00
200,00
40,00
174,00
440,00
45,00
60,00
12,00
405,00
5,00
Humidor M 1:4
26
8,0 0
2
80,00
100,00
19,00
12,00
60,30 149,00
10,00
0
23,00
13,00
15,00
60,00
10,00 20,00
R21 ,0
30,00
R172, 21
86,50
12,00
173,00 80,00
10,00
Popelník
M 1:2
27
100,00
76,00
86,50
12,00 149,00
3,00
173,00
12,00
Dóza
M 1:2
28
60,00
45,00
R2 1,0 0
17,67 12,43
R170 ,06
28,00
36,00
28,00
36,00
28,00
24,00
45,00
88,00
59,00
36,57
12,00
24,00
60,00
13,00
9,00
56,00
37,00
133,54
46,00
18,00
46,00
18,00
46,00
14,00
30,00 36,00
8,00
14,00
205,00
Stojánek M 1:2
29
15. Přílohy 15.1. Slavná jména Světový dýmkařský trh dnes v drtivé většině ovládají velké firmy – některé z nich jsme si představili v minulé kapitole. Mnozí kuřáci a sběratelé však touží mít ve své kolekci aspoň jeden artefakt, pocházející z dílny vyhlášených mistrů dýmkařského řemesla, jejíž jména jsou dnes stejně známá a slavná, jako jména renomovaných firem. Za živoucí legendu je v tomto ohledu považován „především SIXTEN IVARSSON, „otec“ moderního dýmkařského designu, jehož mnozí odborníci dokonce označují za největšího tvůrce 20. století“18. Z počátku pracoval pro větší dánské firmy, nicméně se paralelně věnoval vlastní, byť omezené produkci. „Důstojným prokračovatelem SIXTEN IVARSSON je jeho syn LARS IVARSSON, který obohatil rodové umělecké řemeslo o vlastní tvůrčí přínos“19. V počátcích své kariéry se logicky nechal inspirovat otcovými kreacemi, ale brzy si našel vlastní, osobitý styl. O své tvorbě říká: „Bylo to dobré vodítko, které mi pomohlo najít vlastní specifika. Nekreslil jsem modely dýmek, pouze jejich linie a zakřivení. V současné době musí mít člověk velmi vyvinutý pozorovací smysl, aby našel spojitost mezi mými a otcovými dýmkami. Jeho jsou spíše klasické – štíhlé a jen lehce zakřivené, zatímco moje jsou kratší a robustnější, nebo naopak velmi dlouhé a tenké. Z funkčního hlediska však není důležitá ani tak délka dýmky, jako spíše vnitřní rozměr hlavičky a samozřejmě kuřácké umění“.Dalším Dánem, který proslavil svoji zemi, v dýmkařském světě je JESS CHONOWITSCH, jehož kariéra začala před více než 10 lety. Dnes ve svých 45 letech, patří Jess ke stálicím nejen dánské, ale celosvětové dýmkařské scény. „Třetím nejvýznamnějším tvůrcem, zastupujícím tuto zemi, je ANNE JULIE RASMUSSENOVÁ, která může být bez nadsázky nazývána královnou dýmek“20. Prestiž ochranné červenobílé značky je tak vysoká, že na ANNA JULIINY dýmky netrpělivě čekají zájemci z mnoha zemí, přestože ceny některých unikátních kusů se v roce 1986 pohybovaly kolem 3000 USD. A ve Skandinávii ještě chvíli zůstaneme. Švédsko sice nepatří mezi dýmkařské velmoci, přesto se v něm zrodilo několik výrazných talentů, jejíchž tvorba přesáhla hranice země. „Jedním z nich je BJORN BENGTSSON, který ve své tvorbě sice vychází z tradičního dánského designu, ale obohacuje jej o vlastní invenci“21. A teď konečně opustíme studený sever a přesuneme se na jih, do slunné Itálie. Od smrti proslulého tvůrce PEPPINA ASCORTIHO uplynulo téměř 10 let. Protože však dýmky „Caminetto“ dodnes patří k světově uznávaným značkám, nebude od věci si alespoň ve stručnosti život a dílo tohoto italského mistra přiblížit. Dýmky Ascorti se dodávaly na trh v různé povrchové úpravě. V zásadě se dělily na pískované, rustik a hladké. Dýmkařství je sice mužský obor, nicméně i v tomto případě platí, že vyjímky potvrzují pravidlo.“ Vedle Dánky Anne Julie Rasmussenové si velice úspěšně vede i Italka ROSA CANALI, známá výtvarnice, jejíž umělecká kariéra byla odměněna řadou ocenění“22. Návrhy dýmek odrážejí autorčinu filosofii vyznávající propojení života a poezie. Její kreace se vyznačují elegantními a vždy uměřenými liniemi, efektně kontrastujícími s rafinovanou zdobností. Kolekce však obsahují i výstřední exempláře ve tvaru hrací kostky či tenisové rakety, zdobené stříbrem a zlatem. Rosa se nevyhýbá ani takovým materiálům jako je perleť v kombinaci s brilianty. Její kreace dokazují, že dýmka může být nejen elegantním a přitom funkčním ženským doplňkem, ale v mnoha případech i rafinovaným šperkem.
15.2. Nestoři českých zemí Ještě před několika málo lety to s dýmkařským řemeslem v českých zemích vypadalo velice tristkně. Když si odmyslíme tovární výrobu dýmek soustředěnou do jediného tuzemského provozu v Proseči, dali si staří mistři, kteří se dosud dýmkařstvím zabývali, spočítat na prstech jedné ruky. K těm několika málo nestorům, žijícím v okolí Proseče, kteří ještě dnes pracují v skromně vybavených dílnách a používají nástroje, které používali před více jak půl stoletím, patří v první řadě Bedřich Klinský. V jeho domácí dílně již celá desetiletí vznikají dýmky s hlavičkami zdobenými převážně loveckými motivy, které jsou vyřezávané s filigránskou přesností. „Půvab dýmek Bedřicha Klinského spočívá nejen v uplatňování mnohaletých řemeslných zkušeností, ale také v osobitém talentu a zřejmé inspiraci lidovým uměním“23. Nicméně sám autor o svých múzách mluví poněkud jinak: dýmky se vyráběly z olšového dřeva, které nepraská a je tvrdé. Stejně se ale musela fajfka vyplechovat, a to tak dobře, že s ní člověk mohl nabírat vodu. Bez plechu by dřevo prohořívalo a taky tabáková močka, nebo-li zoft, by dřevo postupně rozežírala. .
30
15.3. Nová generace Bylo by velice příjemné, kdybychom i u nás mohli používat termíny „ala“ otcové moderního česko-moravského dýmkařského designu a spojovat je se špičkami světové dýmkařské scény. Nicméně desetiletí trvající vakuum si i v tomto ohledu vybralo svou daň, takže kontinuita mezi starou generací dýmkařů a jejich následovníky prakticky neexistuje. Existuje však nová generace individuálních výrobců dýmek, kteří nespoléhají pouze na inspirační zdroje dánských či italských škol, ale do svých kreací promítají vlastní fantazii a imaginaci. Začneme v jihomoravské metropoli.Dnes působí hned dva výrobci dýmek. Současnému trendu preferujícímu robustní dýmky nápaditých a bizarních tvarů vyšel vstříc „Jan Kopa, jehož kreace se vyznačují zpravidla světlou povrchovou úpravou (nevyhýbá se však ani tmavě červené či černé), elegancí a velice odvážných tvarů a v neposlední řadě z drobností, kterou uplatňuje zvláště v posledním období“24. „První inspirační zdroje jsem našel v dýmkařské literatuře a katalozích. Od té doby jsem prostudoval stovky dýmek nejrůznějších tvarů a stovky jsem jich vyrobil. Myslím si, že v kategorii klasických dýmek se na vyloženě nový tvar již přijít nedá, dají se pouze vytvářet variace na existující, klasické tvary. Něco jiného pro mě znamenají Free handy – tady pouštím ke slovu fantazii, i když respektuji pravidla, která jsem si sám určil.“ Jan Kopa zastává názor, že v každém kusu brieru je ukrytá dýmka a jejímu tvůrci nezbývá, než ji z napohled nevzhledného špalku „vytáhnout“. On sám upřednostňuje kresbu dřeva před tvarovými exhibicemi, což je také jedno z pravidel, o kterém se zmiňuje. A dodržuje je tak striktně, že často záměrně porušuje zaběhané postupy a brierové špalky rozřezává pod úhly, nad nimiž by mnozí manufakturní rutinéři kroutili hlavami. Výsledkem je přímá úměrnost – z netradičně zpracovaného materiálu vznikají netradiční a tudíž vyhledávané dýmky. Rovněž brněnský výrobce Karel Krška se s dýmkami seznámil prostřednictvím Jana Kopy. Po profesní stránce se z učně stal ve velice krátké době rovnocenný partner – v době, kdy fungoval tandem Kopa-Krška, vznikaly dýmky, které nesly jednoznačnou pečeť „mistra“ Kopy, přestože mnohé kusy vyráběl „učeň“ Krška. A tak založení vlastní firmy bylo otázkou času.“ V rejstříku Karla Kršky najdeme jak klasické tvary, tak free handy, nicméně jistou specialitu představují dýmky, vyznačující se disproporcí jednotlivých částí“25. Dlužno dodat, že to jsou disproporce úmyslné a přes časté laborování s nejrůznějšími typy náustků, neurážející vkus ani těch největších estétů. Vyhovuje mu spíše intuitivní než přísně racionální přístup – představu podřizuje materiálu a nechává se inspirovat tvarem, velikostí a kresbou brierového přířezu. Řemeslně brilantními a graciézními free handy pražského výrobce Roberta Kněze se může pochlubit jen málokterý sběratel. Dvě ukázky z produkce tehdejší TOFY Proseč proměnily zájem ve vášeň. Dýmky byly v tomto horečnatém období kupovány po třech až čtyřech kusech od jednoho typu, aby s nimi mohlo být laborováno nejrůznějšími způsoby. Přišel jsem na to, že levnou tovární dýmku můžu po odstranění laku dotvořit leštěním, kartáčováním nebo mořením. Učil jsem se sám, dostupná literatura na trhu nebyla a žádného mistra jsem ve svém okolí neměl. I to byl důvod, proč mi trvalo tak dlouho, než jsem se odvážil pozměnit tvar. Často totiž stačí jen nepatrně ubrat dno, zkosit vršek hlavičky a z klasického billardu je úplně jiná dýmka. Téměř všechny Knězovy dýmky mají – přes rozdílnost typů i tvarů – jeden společný pro sběratele neklamný znak: sympatickou, vždy elegantní robustnost a precizní řemeslné zpracování. Dýmky Oldřicha Jirsy již několik let velmi dobře znají jak tuzemští, tak zahraniční dýmkaři a sběratelé. Za dobrou pověstí Jirsových dýmek stojí nadání, dokonalé zvládnutí řemesla, kvalitní, průběžně doplňovaný strojový park a v neposlední řadě i podnikatelské schopnosti. Jirsa má v tomto ohledu jasno:“dnes to vidím tak, že všechno, co jsem se do té doby naučil, mě vlastně vedlo k dýmkám, které vyžadují co možná nejuniverzálnějšího řemeslníka. Myslím, že vzhledem k mé předchozí průpravě jsem tuto podmínku splňoval“. „ První serie byly inspirovány klasickými tvary, později přišlo období, kdy mě lákaly divoké free handy. Tedy divoké v mém pojetí, někdo jiný by je naopak považoval za uměřené“26.
31
V současné době se vracím zprátky ke klasice. Čím déle se totiž dýmkami zabývám, o to více mě zajímají jednoduché tvary a čisté linie, které jsou z hlediska výroby náročnější než rozevláté free handy. Jednoduchost, která v sobě skrývá vyváženost, optimální funkční vlastnosti a která je krásná, osobně považuji za vrchol. Je to něco jako výzva, aby člověk v tom, co dělá, dosáhl dokonalosti. Asi to není uskutečnitelné, ale určitě bych se o to měl pokoušet“. Jednoduché tvary jsou „jirsovskou“ současností. Avšak vedle dýmek volně inspirovaných dánskou klasickou školou, jsou tu i robustní kousky s bohatým kováním, tvarově vystřední a přitom vysoce elegantní.
15.4. Řekli o dýmce Dnes již okřídlený výrok Ilji Erenburga praví, že dýmka není věc obyčejná, ale nanejvýš oduševnělá, výstižně charakterizuje další rozměr tohoto jen zdánlivě funkčního předmětu. O dýmce se v tomto smyslu rozepsalo a rozhovořilo mnoho světově proslulých osobností, které bychom na tomto místě mohli citovat, abychom ilustrovali, jak velkou úluhu jí ve svém životě připisovali či připisují. My však zůstaneme v Čechách a uvedeme autentická vyznání několika známých osobností, které spojuje dýmkařská vášeň, umocněná o onem již několikrát připomínaný duchovní rozměr.
Hudební skladatel a spisovatel Ilja Hurník
Zní to hezky, když se řekne, že každé duševní rozpoložení si žádá tu svou dýmku. Mohl bych odpovědět – jistě by se mi to líbilo, ovšemže ! Pro hlubokou meditaci volím dýmku důstojně mohutnou, při tvůrčí neposednosti a chuti riskovat, vyberu dýmku atletku, suchou, jako trn. Ale nebyla by to pravda.“ Kouřím hlavně u stolu a při vymýšlení ať skladby či povídky, přičemž jdou všechny okamžité nálady stranou. Nemám své dýmky ani tabáky rozdělené na ranní, polední, odpolední, večerní“26. Zůstal jsem v jádře venkovan, jemuž je bližší jedna dýmka a jeden tabák. Mám-li přece jen dýmek víc, pak proto, abych jednu neutahal. A co říci k duchovnímu či symbolickému významu dýmky? Cigareta hoří a zaniká – je to symbol zmaru. Dýmka hoří a trvá – je to symbol stálosti. Cigareta hoří sama. V dýmce se musí oheň udržovat. Udržovat oheň pak patří k pradávné cti člověka. V správném filmu kouří dýmku detektiv, cigaretu vrah. Dýmka - ikonografický znak charakteru, vnitřního klidu, liberálnosti, a fair play.
Karel Schwarzenberg
„„Já dýmky nesbírám, nýbrž kouřím, takže je posuzuji především podle jejich funkčních vlastností. Dýmka mi musí dobře sedět v ruce, nesmí být příliš těžká, aby nepůsobila jako páka. A měla by se mi samozřejmě líbit“27. Stáří ani tvar pro mě nejsou v tomto ohledu důležité. Své dýmky nedělím – vzhledem k celému způsobu života – na pracovní, relaxační, denní a večerní. Rozlišuji je podle míst, kde je zanechávám a opět nalézám. I když určité dýmkařské pravidlo respektuji – doma výhradně kouřím dýmky, které vzhledem k jejich rozměrům, nemohu tahat po kapsách.“
Herec Stanislav Zindulka
„Nejem typem dýmkaře, který kouří všude a za každých okolností. Já na dýmku čekám, těším se na chvíli, kdy doma usednu do křesla“28, před sebou rozložím dýmkařské nádobíčko,. Pečlivě vyberu dýmku, pomalu nacpu a pak jen pokuřuji, popíjím čaj, čtu nebo si jen tak přemýšlím. Mám rád posezení s přáteli – dýmkaři, vytvářím atmosféru mužské sounáležitosti a dodávám hovoru sympatickou lakoničnost, takže vyřčeno bývá jen podstatné.
Režisér Dušan Klein
„Přiznávám, že většinu dýmek jsem dostal darem, což má svou výhodu, protože ke každé z nich se vztahuje nějaká vzpomínka či připomenutí určité situace. Potíž je ale v tom, že já si prostě vybrat nedovedu.“29 Asi je to tím, že dýmky vnímám podobně jako výtvarné dílo. Stejně jako sochy nebo obrazy, i dýmky mi přinášejí estetický prožitek a vzbuzují ve mně dílem úcty a dílem úžas. A vyberte si mezi 50-ti krásnými obrazy ten jediný, který byste chtěl mít doma. Dost často se mě lidé ptají, proč dávám přednost větším, robustním dýmkám? Musím říc, že vlastně nevím, nikdy jsem si tento výběr logicky nezdůvodnil. Zrovna tak nevím, proč v dané chvíli sáhnu po té, které dýmce. Žádná rozumová úvaha v tom není, ruka sama tápe, zaváhá – a vybere si. Dýmku tvoří pracovní dýmky, kterou kouřím při psaní. Volím bentky, protože nepůsobí jako páka, a dají se dlouho držet v zubech. WW 32
Režisér a ředitel divadla „Y“ Jan Schmidt
„Kdybych se měl jako dýmkař nějak vymezit, řekl bych, že nejsem typickým konzumentem, nicméně na svátečního kuřáka mám vytvořený dosti silný návyk. Není to ovšem návyk na nikotín, touha po dýmce a následný kuřácký obřad u mě. Souvisí s určitým duševním rozpoložením či potřebou navození koncentrace“30. Proces nacpávání a zapalování přitom funguje jako samovolný katalyzátor myšlenek – je to zvláštní, nedefinovatelný stav, jaký umí navodit jen dýmka. Dýmka umí navíc zpomalit čas, jemně a nenásilně přivést člověka k zastavení.
____________________ 18-20 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 113 21 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 115 22 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 116 23 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 117 24 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 118 25-26 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 119 27 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 132 28 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 133 29 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 134 29 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 134 30 / Jiří Hauser, Dýmka v proměnách času,1996, DATE BRNO, str. 135
33
