DĚTI OKA 2010 Berta, 3 a ½ roku
Agáta, 7 let
Bertička
Agáta
Agáta chodila do OKA půl roku. Za tu dobu jsme ji dostatečně prozkoumali a na základě toho, co se k ní hodí nejvíce, jsme ji poslali do rádia. Na konkurzu byla přijata a tedy – od ledna se můţe věnovat všemu, co umí a k čemu má vrozené dispozice. Sama si posléze zjistí, co ji bude zajímat nejvíce. Můţe se věnovat jak divadlu, tak zpěvu, tancování, vyprávění a tvorbě textů, moţná bude jednou psát divadelní a rozhlasové scénáře. Její hlavní zbraň je nadání pro práci s jazykem. Rodiče si do teď mysleli, ţe ji naplní divadlo - tedy nenaplní. Divadlo je především o disciplíně, o vţití se do cizí role, přičemţ jednoho dne se drezůrou herec dostane aţ k improvizaci. Agátka ale uţ tam je teď, jen se jedná o práci se slovem, ne o herectví. V divadle by její povaha utrpěla šrámy, protoţe by se musela podřizovat rolím, které by dostávala za úkol si nastudovat. A Agátka potřebuje mít ve věcech řád, potřebuje znát meze, ale ne být omezována. A divadelní role omezují. Mezi divadlem a prací v rozhlasu, mezi herectvím a prací novináře se můţe jevit jen malinký rozdíl. Agátka ale jasně prokazuje uţ ve věku 7 let, kde je její místo – práce s lidmi, jejich vedení, komunikace, novátorské invence v přenosu myšlenek, kombinační schopnosti – její ideální pozice je v rozhlase, v tisku. Mohla by být dobrá reportérka, ale i tisková mluvčí.
Jirka, 12 a ½ let
Toník, 6 a 1/2 let
Jirka
Toník
Toník přesně ví, kdy má mlčet a kdy dávat pozor. Ve vztahu k okolí si nevytváří zbytečné bariéry a zbytečně nenadhodnocuje své vlastní já. To mu umoţňuje se v klidu napojit na okolní dění a relativně rychle se adaptovat v rozličných prostředích a situacích. Tato vlastnost se hodí pro práci mezi lidmi – osoba takto vybavená většinou projde úskalími mezilidských vztahů bez úhony a jeví se jako bezkonfliktní jedinec. Dovede se natolik adaptovat, ţe předčí i své vlastní meze a za nejvyššího úsilí vyuţije potenciál druhých ve svůj prospěch, vyuţije potenciál rychlejších k tomu, aby sám sebe posunul o velký skok dopředu. Taková osoba začíná u firmy jako pokladník, ale ve finále se stane generálním ředitelem. U Toníka jsme mluvili o vědě a výzkumu – tedy postupně asi bude získávat různé tituly před i za jménem. U Toníka byla jasná jedna věc hned první měsíc - ţe by se z něj měl stát vědec. Jeho konstruktivní myšlení opírající se o fakta je vidět i na cestě literární tvorbou, kterou jsme si v OKU vyzkoušeli. Chodil půl roku a dál bude pokračovat bojovými sporty a pohybem. Dál bude dělat angličtinu, pod rouškou filosofie bojových umění se budeme pokoušet zjistit, co by vlastně měl jednou zkoumat a kde bádat. Všechno, co je dáno, Toník respektuje, a to s úctou Vzhledem k tomu, jak právě dokonale respektuje zákonitosti, by to mohly být asi přírodní vědy.
Theodor, 4 roky
Theodor
„Vodník“ v OKU Děti byly seznámeny s básní Vodník z Kytice K. J. Erbena a odbočily tak do literární tvorby. Báseň byla zbavena morbidní části s krvácejícím dítětem, a byla patřičně zkrácena, aby dětem příliš nezamotala hlavu. Děti tuto mýtickou postavu vodníka jen tak hned neopustily – měly za úkol vše převyprávět svými slovy. Měly za úkol vymyslet si vlastní konec. Svá vyprávění si i samy ilustrovaly. Jak může vypadat převyprávění pohádky či příběhu u malých dětí? Samozřejmě záleţí na věku, a jsou obrovské rozdíly mezi jednotlivci, najdeme odlišné vnímání světa u dítěte někdy jen o půl roku staršího. Zde se předem pokouším převyprávět Erbenova Vodníka – moţná dítětem starým 3.5 roku. Je to období, kdy dítě vnímá určité situace a pak z nic udělá výseče, dále vnímá pro něj důleţité detaily (drţel látku, jehla vrzala, bolel ho prst, vzala za kliku), nechápe souvislosti mezi jednotlivými úkazy a vsadí je do příběhu, jak si na ně vzpomene (svatba, ţena), zastavuje se dlouze u toho, co dobře samo zná anebo u toho, co ohroţuje jeho štěstí (malé miminko, nedbale oblečené), komolí stále některá slova – nezná pádové tvary (vítru), má strach a hrůzu ze strašidel a mimozemských tvorů – avšak ve vyprávění se jim mstí a bojuje s nimi a z boje vychází jako vítěz (o tom, ţe vodník vypadá jako ţába Erben nic nepíše, dítě přidá úvahu z reálného ţivota a střetu s vodníkem – ţe ţádného samo nezná). Dítě nemá ještě ponětí o stavbě příběhu a klidně vrazí pointu, kam si zamane, nebo ji úplně vynechá (zde s vodníkem skoncovalo pod stromem, je vidět, ţe mu vodník vyloţeně vadí jako tvor – pointu ale nevynechalo). Dítě můţe i pouţívat výrazy, které zná, ale ještě zcela nechápe jejich význam ve větách anebo s nimi neobratně zachází (Vodník ţe právě ţe, nebo nýbrţ) atd…. Je to téma, na které by se dalo dlouze polemizovat.
Shrnutí, příprava na to, co budete číst: - čím menší děti, tím větší smysl pro detail, zejména náhlý detail (viz Theodor, Agátka) - čím větší děti, tím stručnější, účelovější vyprávění (viz Jirka). Stejné je to s kreslením – „uniforma“ školy děti časem obere o rozdílnost a originalitu a nadělá z nich figurky podobající se jedna druhé, jejich kresby jakoby zţelezovatí. S tím ovšem nic nenaděláme a není to ţádná katastrofa – alespoň ne taková, abychom děti museli strkat hned do waldorfských školek například. Proč? Protoţe stejně jednou vyjdou mezi ostatní a budou muset hrát jejich hru, pokud budou chtít být úspěšné. Figurkou zůstane jen ten, kdo bude chtít. Kdo nebude chtít, má tisícero moţností, jak figurkou nebýt. VODNÍK Tamara Nathová, 3 a ½ let Jednou takhle... se kejval ve vítru strom. A na něm seděl pán a kapal, Vodník se jmenoval. Vypadal jako ţába, ale já ţádnýho takovýho neznám. Drţel nějakou látku a řikal, ţe má moc práce, on totiţ tam šil. Ohromná jehla vrzala v zelený látce, úplně ho bolel prst. Vodník ţe právě ţe je zelenej. Vítám tě u mě, řekl ţeně, a to byla potom jeho manţelka. Ta ale řekla, ţe je to hrozný, ţe tam je zima u něj, ţe má hlad a vzala za kliku a utekla za mámou domů nýbrţ. Chudáček miminko, maloučký a hlad mělo, ponoţku ztratilo a v čepičce mělo díru, na zemi u domu čekalo, a ten hnusnej jeden Vodník... ten to celý zkazil, strom na něj spadnul, kdyţ šel zpátky k vodě, myslim.
Agáta VODNÍK Ţila jedna maminka a ta měla dceru, a ta uţ několik dní ji prosila, aby ji pustila k rybníku, ţe si tam něco vypere. Matka ji jednou pustila, ale řekla: Ale nechoď moc blízko. Dcera poslechla, šla na lávku, naklonila se nad vodou a začala prát. Jenomţe OUHA! Vodník ji stáhl do vody. A kdyţ se ho tázala, jestli by ji mohl pustit za matkou, vodník řekl, ţe nemůţe. Dcera plakala. Jednou zase plakala, narodil se jí malý vodníček a zpívala mu písničku. Prosila zase vodníka a vodník jí řekl: Můţeš, ale musíš se mi navrátit, jen malou chviličku můţeš svou matku navštívit. Tedy se vypravila za matkou. Ţena vodníka se nevracela a nevracela a nevracela a vodník šel za ní a ťukal na ztrouchnivělý vrata. Ţeno, ţeno, pojď uţ domů, a matka vyběhla a řekla: Běţte pryč zlý vodní vrahu, běţ běţ, dcera moje zůstane doma, jestli její dítě pláče, přines ho sem na náš práh. Vodník vzal miminko, ale ne…, dal ho tam, poloţil ho na práh. Ale dříve mu ublíţil…. dítě utopil…. ne, vrátil ho a zůstal v rybníce sám. Toník hned dodal: Ne, vzal si jinou ženu!
Toník VODNÍK Jak to začíná…??? (dlouho ticho – viz dráty). Byla jednou jedna holčička a ta chtěla jít si vyprat něco. Mamka ji nikdy nechtěla pustit. A jednou ji pustila a potom… přistoupila si blíţ a von ji vodník stáh do rybníka. Potom vodník řikal, ţe musí se s nim oţenit, a potom měli miminko, a jednou ta holčička prosila vodníka, ať se můţe jít podívat za mamkou. Vodník řek, ţe můţe, ale jen na chvilku. Ona se pak uţ nevrátila a zůstala doma. Hmm… to je všecko.
Jirka VODNÍK Tak to teda… je to vlastně vo tom, ţe jde holka k vodě vyprat oblečení, přepadne ji tam Vodník, stáhne si ji do vody, musí tam s ním ţít, má tam i dítě… Potom ji přemluví, aby ji pustil za mámou a… máma uţ ji potom nepustí zpátky za tím vodníkem. No… a skončilo to tak, ţe… si vodník nechal to dítě …….. a vodešel. (Jirka svého kresleného vodníka pojal poněkud zvláštním způsobem, než ostatní. Je soudobý a nachází se v kanále. Důvodem je jistý příběh, který Jirka zná… asociace atd.)
Theodor Theodor konec Vodníka nechtěl vymyslet a šikovně si to omluvil. VODNÍK Byl jeden vodník a ten seděl na stromě a šil si šaty, aby se moh oţenit. A příště si ušil sukni. Ta ţena řekla: nechoď pryč, nechoď pryč, ale vona šla.Ve potoku si umyla oblečení a pak ji napadnul vodník.Ta holčička byla ţena vodníka, a to druhý si nebudu asi pamatovat. Šla za svojí maminkou a nevím, co ten vodník udělal. (Maminka): Ale když to nevymyslíš, nedostaneš veliký lízátko, holt to bude to menší.) Hmm, já ale nechci tak velký, ţe z toho umřu….
Děti malovaly vodníky pod vedením Pavla Jestřába, který to komentuje takto: Toník a Agátka mají vodníky ve fázi, která by se dala povaţovat za hotovou, při tvorbě jsme experimentovali se všemi moţnými technikami, Toník i Agátka pouţili temperu, sprej, fixky, tuţky, zlatou gelovku, s temperama pracovali netradičně, odebírali ji přetiskem na noviny, fixky vymývali vodou...nechali se hodně unést, bavilo je to, tak jsem je nechal hořet a rozhodl jsem se příliš nezasahovat, i kdyţ chtěli příště ještě pokračovat, uţ je k tomu raději nepustím, vodník by mohl být v zápalu tvorby upozaděn. Jirka měl okamţité vnuknutí a jede si svou, nad obrázkem hodně přemýšlí, coţ není na škodu, ale tvorba tak trvá logicky déle, takţe to hotové ještě nemá…. Po vodníkovi přišel na řadu úkol vymyslet si příběh nebo pohádku:
POHÁDKY dětí z OKA: Toník Byla jednou jedna holčička a šla s tatínkem do lesa. Ten tatínek byl dřevorubec a ten dřevorubec řikal dětím, ţe ať…ať… ţe kdyţ bude slyšet klepání, tak ještě se nemusí bát, ţe se ztratily. Děti sbíraly jahody a potom neposlouchaly uţ to ťukání, najednou přestalo, a voni zabloudily. Potom našly domeček a šly do něj. A byla tam jedna hodná babička, a tam u ní noc strávily, a potom se vrátily domů. ….nó, vono je to vo perníkový chaloupce trošku. Agáta Byl jednou jeden tatínek a jedna maminka a ty měli dvě děti - jednoho chlapečka a holčičku. Ty jednou šly na houby a zabloudily v lese. Lehly si na mech a přespaly tam do rána, ale stezku pořád neviděly. Probudily se brzo ráno. V tu dobu tam letěla sýkorka a lidskou řečí pravila: běţte tamhletou stezkou a budete za chvilku doma. Děti se vydaly stezkou, jakou jim sýkorka poradila, a opravdu – za chvilku byly doma. A z těch hub, co po cestě nasbíraly, jim máma uvařila výbornou smaţenici.
Theodor 1. Byla jednou jedna holčička a ta…šla lesem. Byla moc moc moc smutná. Plakala – ztratila tatínka s maminkou. Jmenovala se Červená Karkulka.V tom ji potkala liška. Řekla, ţe máma s tátou jsou v nějaký díře, ţe je našla. Posvítila si baterkou u tý díry a tam je viděla. A jak se tam dostali? Oni tam spadli, tak vzala ze stromu provaz a vytáhla je. A dál? Liška jim postavila tam domeček. Z hlíny.
A jak to celý skončilo? Liška zabouchla dveře a zamávala. Pá pá, děti. mějte sééééé….
2. Byl jedou jeden šampón. A šel a šel a šel a najednou uviděl kluka, tak se mu vylil do kapsy. Kluk šel zrovna do bazénu a vlez tam v oblečení, aby ten šampón z tý kapsy vypěnil. Pak nandal brejle a uviděl vosu…. rychle vyletěl z toho bazénu a slíknul se, protoţe ta vosa ho otravovala a jemu bylo horko. No a já jsem šel za nim.
__________________ (zpracovala Tamara Nathová, vedoucí projektu OKO)
