DŮSTOJNOST ŽIVOTA VE STÁŘÍ PhDr. Hana Janečková PhD. Zpracováno dne 19.12.2012 O autorovi: Hana Janečková vyučuje problematiku komunitní péče a sociologie medicíny na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pracovala též ve Škole veřejného zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze. Od r. 1992 vedla úsek vzdělávání Diakonie ČCE, později se zde věnovala zavádění standardů kvality v sociálních službách a metodice vzdělávání pracovníků v sociálních službách. Podílela se na založení České alzheimerovské společnosti a dosud je členkou jejího výboru, účastní se auditů kvality v zařízeních poskytujících služby lidem s demencí. Je členkou oborové rady oboru Aplikovaná etika Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V rámci projektu MPSV Inovace systému kvality sociálních služeb se zabývá problematikou zdravotně sociální a dlouhodobé péče. Publikovala řadu článků a několik knižních titulů. Anotace: Cílem metodiky vzdělávacího programu „Důstojnost života se stáří“ je seznámit účastníky s pojmem lidská důstojnost a zvýšit jejich porozumění a citlivost vůči všem formám ponižování a poškozování důstojnosti. Během programu budou prezentovány základní informace o vývoji přístupů k lidské důstojnosti v moderních dějinách jako důsledku zkušenosti lidstva z 2. světové války a totalitních režimů. Z této obecné a sociálně politické roviny bude přistoupeno k mezilidskému a vztahovému základu lidské důstojnosti i jejímu spirituálnímu rozměru, hodnotě člověka jako takového, hodnotě, která se projevuje právě ve vztazích mezi lidmi a ve vertikální rovině (lidská hodnota z pohledu stvoření, Boží lásky, Boží moci, života jako Božího daru). Důraz bude položen na nácvik praktických dovedností vedení rozhovorů, naslouchání, reflexe vlastní role v posilování důstojnosti druhých, sociálním začleňování, v rozpoznávání rizika ohrožení důstojnosti i zdrojů pomoci. Text: Budoucí úkol účastníka vzdělávacího programu: podporovat důstojnost seniorů ve svém okolí, sousedství, komunitě, nemocnici nebo zařízení sociálních služeb
Projekt CZ.1.07/3.1.00/37.0086 Další vzdělávání v oblasti psychosociální a duchovní péče Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR
www.girasole.cz
Základní cíl získaná dovednost
Vzdělávací cíle
Výukové metody
Čas 90min
Rozumí pojmu důstojnost seniorů a příčinám jejího ohrožení; rozpoznává situace, kdy je důstojnost seniorů ohrožena; zná pojem ageismus a diskriminace seniorů
Získat informace o pojmu důstojnost, respekt.
Brainstorming k pojmu důstojnost
Výklad učitele – základní pojmy, Seznámit se s příklady ponižování a zkušenost ztráty lidské důstojnosti v dějinách a v koncentračních a současnosti pracovních táborů, diskriminace seniorů, ageismus; Seznámit se se základními základní mezinárodními dokumenty týkajícími mezinárodní se ochrany důstojnosti člověka dokumenty
10 min
45 min.
Znát ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv, Konvence o bioetice, Evropských chart
Porozumět pojmu kontinuum důstojnosti
Vlastní zkušenost s ponížením, poškozením Porozumět podstatě lidské důstojnosti důstojnosti – práce jako nedělitelné a nezcizitelné entitě – s osobní zkušeností duchovní rozměr lidské důstojnosti. a představou Seznámit se s reálnými příklady ponižování lidské důstojnosti křehkých seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízení i v komunitě
Příklady z praxe
Test 10 min
11 min.
- analýza 15 min Diskuse 90min Umí aktivně naslouchat,
Získat schopnost aktivně naslouchat, vnímat a kontrolovat vlastní jednání
Aktivní nácvik situací:
rozpoznává situace, kdy druhému člověku není nasloucháno a dokáže věnovat pozornost; zná základní komunikační malignity
v průběhu rozhovorů, získat schopnost - nevěnování vlastním jednáním podporovat pozornosti důstojnost druhého člověka - věnování pozornosti Získat schopnost rozpoznávat vlastní moc v jednání s druhými lidmi a - ignorování uplatňovat ji směrem k posilování Reflexe pocitů a jejich důstojnosti a sociálního prožitků začlenění.
Prezentace komunikačních malignit – výklad
Diskuse, supervizní práce s příklady z praxe
30 min
30 min
30 min.
90min Zná možnosti a umí pracovat s metodami, které podporují důstojnost
Umět rozpoznávat situace ohrožení lidské důstojnosti, zejména důstojnosti jednotlivců oslabených vysokým věkem, nemocí, ztrátou soběstačnosti, pobytem v instituci - aktivně jim předcházet a řešit je
Nácvik terapie důstojnosti ve dvojicích, navázání kontaktu, vedení rozhovoru – sebezkušenost
45 min
Umět předcházet ponižování a sociálnímu vyloučení jednotlivců
Umět klást otázky k terapii lidské důstojnosti, navázat kontakt, vztah
Reflexe vlastních 15 min zkušeností z nácviku rozhovorů
Umět podpořit začlenění člověka do sociální skupiny, jeho sociální přijetí.
Další metody podpory důstojnosti – reminiscence,
validace, pre-terapie – krátký výklad
30 min 90min
Je informován o problematice špatného zacházení se seniory a týrání seniorů; zná způsoby a zdroje pomoci
Znát pojem špatné zacházení a týrání seniorů, jeho formy a situace, kde k němu dochází v rodinách či ve zdravotnických a sociálních institucích Získat schopnost rozpoznávat základní příznaky špatného zacházení
Znát roli lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, intervenčních center, ombudsmana, občanských poraden, managementu zařízení sociálních služeb, faráře, učitele, policie
Získat schopnost uplatnit oznamovací povinnost v případě týrání seniora
Prezentace pojmu týrání seniorů, statistik, nejčastějších forem a okolností, kdy dochází k týrání.
30min
Informace o zdrojích pomoci
Diskuse
30min
Příklady z praxe, diskuse
15 min.
Závěr a hodnocení vzdělávacího programu
15 min.
ZKUŠENOSTI LIDSTVA SE ZNEUŽITÍM MOCI Za 2. světové války zahynuly v koncentračních táborech desítky milionů nevinných lidí, byli drženi v nedůstojných podmínkách, mučeni, ponižováni a nakonec bezcitně, nelidsky usmrceni. Na prvním místě byli odsouzeni k tomuto nedůstojnému odchodu z tohoto světa lidé s duševním onemocněním a s mentálním postižením, lidé nevhodné rasy a původu. Tito lidé byli zneužívání k nehumánním lékařským experimentům. Následky tohoto masového ponížení důstojnosti a zabíjení celých velkých skupin lidí se přenesly na další generace a vryly se do paměti jednotlivých rodin a celých národů. Důsledkem těchto zkušeností bylo
další ponížení, když nevinní lidé byli vyháněni ze svých domovů a zbaveni své důstojnosti při divokých odsunech po ukončení války. 20. století přineslo zkušenost lidstva s totalitními režimy v Rusku a ve východní Evropě a s nimi spojenými pracovními a koncentračními tábory, nucenými pracemi, hladověním, a neskutečně nelidskými životními podmínkami, hlubokým ponížením a zneužíváním zadržených nevinných osob. Nevinní bezmocní lidé byli zbaveni všech svých práv, byli odsuzováni a popravováni, mnozí byli také označeni jako duševně nemocní a zavíráni do psychiatrických léčeben. Tyto zkušenosti podlomily životy milionů lidí a jejich rodin a deformovaly vývoj celých společností. Bezpráví se stalo součástí lidského života.
MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY TÝKAJÍCÍ SE OCHRANY LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI. Všeobecná deklarace lidských práv Byla přijata jako reakce na druhou světovou válku generálním shromáždění OSN v New Yorku 1948. Článek 1: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ Článek 2: „Každý je nadán lidskými právy a svobodou a není rozdílu mezi lidmi podle žádného kritéria ... ani při ztrátě suverenity a vzniku závislosti na pomoci druhého člověka.“
Ženevské úmluvy na ochranu obětí války Přijaty na diplomatická konferenci v Ženevě 1949. Mimo jiné se v nich praví: „Lidská důstojnost každého musí být respektována. Nikdo nesmí být podroben krutému či ponižujícímu zacházení či trestání“.
Konvence o bioetice v medicíně Plným názvem „Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny“.
Jde o konvenci Rady Evropy, která byla přijata a otevřena k podpisu v r.1997. Po ukončení ratifikačního procesu vstoupila v platnost v r. 2001. Jejím cílem je ochrana před zneužitím medicíny, a to zejména v případě jedinců, kteří nejsou schopni dát svůj souhlas s lékařskými zákroky, testováním léků a nevhodným zacházením ze strany lékařů a zdravotníků. Chrání důstojnost, identitu a integritu všech lidských bytostí, které se ocitnou v péči medicíny nebo se stanou součástí biomedicínského výzkumu. .
Evropská
charta
práv
a
povinností
starších
osob
potřebujících
dlouhodobou péči a pomoc V její preambuli se
praví: „Lidská důstojnost je nedotknutelná. Stáří a nesoběstačnost
nemohou být důvodem pro omezování jakýchkoli nezcizitelných lidských práv a občanských svobod uznávaných mezinárodními normami a zakotvených v demokratických ústavách. Každý, bez ohledu na pohlaví, věk či závislost na péči druhých osob, je oprávněn uplatňovat tato práva a svobody, a každý má právo je hájit.“ V ČR je dále dostupná celá řada mezinárodních dokumentů, v nichž jsou zakotvena lidská práva a ochrana důstojnosti a ke kterým se hlásíme, např. Evropská charta pacientů seniorů, Charta práv umírajících, Charta práv tělesně postižených osob, Charta principů pro péči o člověka s demencí a jeho pečujícího.
Listina základních práv a svobod Také naše Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, obsahuje v článku 10 právo na zachování lidské důstojnosti a osobní cti.
Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Mezi své základní zásady, kterými se musí řídit poskytování sociálních služeb patří podle tohoto zákona zachovávání lidské důstojnosti osob. „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob... Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod“ (§2).
Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb.
Ve svém § 28 definuje tento zákon práva pacientů. K základním právům při poskytování zdravotních služeb patří právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb (odst. 3 a). Zkušenost lidstva ukazuje, že pro to, aby lidská důstojnost
mohla být
považována za
zaručenou, je nutné mít právními předpisy garantující lidská práva. Lidská důstojnosti musí být garantována politicky i ekonomicky. Souvisí s podmínkami, prostředím, ve kterém lidé žijí. Lidskou důstojnost vnímáme nejcitlivěji v situacích nerovnoměrného rozložení moci, tehdy, když jedni mají možnost uplatňovat svoji moc nad druhými. Nad těmi, kteří takovou moc z různých důvodů nemají, žijí v totalitních politických systémech, v totálních institucích, ve stigmatizovaných komunitách, v sociálním vyloučení, v izolaci, jsou bezmocní v důsledku snížené nebo ztracené soběstačnosti. Lidská důstojnost může být ohrožena, protože tito lidé nemají možnost o sobě plně rozhodovat a bránit se.
POJEM DŮSTOJNOST O důstojnosti se hovoří ve filosofii, etice, náboženství, politice, medicíně i sociální práci. Jde o oblasti, které zasahují do života člověka a ve kterých tudíž vzniká otázka zachování lidské důstojnosti, lidské hodnoty, ceny lidské bytosti. Důstojnost znamená na jedné straně přiznaná a projevená úcta a respekt, a na druhé straně prožívaná a pociťovaná hodnota lidské existence (angl. dignity = being worthy, honoured or esteemated - Longman Family Dictionary, 1991) Lidská důstojnost je nepozbytelná, nikdo jí nemůže být zbaven (Kalvach 2004). Vycházímeli z moderního pojetí přírodního zákona a přirozeného práva vztahuje se lidská důstojnost na člověka obecně, ne jako na člena konkrétní společnosti nebo jako na bytost obdařenou nějakými speciálními vlastnostmi. Důstojnost člověka je dána hodnotou lidské bytosti jako takové. Člověk, coby tvor společenský potřebuje, aby mu druzí přiznali určitý respekt a tím mu dali oprávnění k sebeúctě. Pokud tento respekt, uznání hodnoty, chybí, projeví se to u dotčené osoby ochromením její autonomie, ztrátou smyslu života, rezignací, přáním nebýt. Díky narůstající izolaci, diskriminaci, vyčleňování, odmítání role starších lidí ve společnosti narůstá u mnoha starších lidí pocit osamění, zbytečnosti a je pro ně velmi obtížné udržet si sebeúctu.
Zachování důstojnosti patří k základním lidským potřebám. Jako člověk potřebuji mít svoji hodnotu (aby se se mnou zacházelo jako s něčím, co má cenu), autonomii (abych měl svůj život pod svojí kontrolou, mohl o sobě rozhodovat), být součástí lidského společenství (žít život na úrovni, která odpovídá úrovni většiny mých vrstevníků; cítit, že sem patřím, že je to moje společenství) – aby se se mnou zacházelo jako s člověkem, který má hodnotu jakožto lidská bytost.
Pojetí důstojnosti
Dle přeložené příručky pro odbornou výuku, výchovu a výcvik studentů lékařských, zdravotnických a zdravotně sociálních oborů s názvem „Respektování lidské důstojnosti“ (Kalvach 2004) lze rozlišit nejméně čtyři typy důstojnosti: 1. Důstojnost zásluh: vyplývá z toho, že člověk v životě něčeho dosáhnul. V průběhu aktivního života dosáhl určitých zásluh, určitého společenského a ekonomického postavení. Lidé se často obávají, že odchodem do důchodu ztratí svou důstojnost vzhledem k vyřazení z ekonomického i společenského života. V médiích je vytvářen negativní obraz starších lidí jako bezmocných a neschopných, vytrácí se úcta ke stáří a k tomu, co lidé za svůj život dokázali. To je naopak často ignorováno a devalvováno. Ve starších lidech pak vzniká pocit odstrčenosti,
nepotřebnosti,
zbytečnosti.
2. Důstojnost mravní síly: klade důraz na mravní autonomii či integritu člověka, na schopnost žít v souladu s mravními zásadami. Ten, kdo se chová neuctivě, je k druhým lidem krutý a zlý, může ztratit sebeúctu, úctu ostatních a být ostatními zavržen. Jde o důstojnost, která je silně závislá na chování lidí vůči sobě navzájem. Ten, kdo žije v souladu s mravními zásadami pociťuje určitou důstojnost (mravní sílu), je respektován jako vzor. 3. Důstojnost osobní identity: nejvýznamnější typ důstojnosti pro stárnoucího člověka, který se nachází v životní etapě, kdy si silně uvědomuje své vlastní já. Hodnotí svoji roli ve společnosti, svůj životní smysl, své činy a úkoly, na nichž se osobně podílí. Vážné poškození zdraví, úraz s trvalými následky, ale i přechod z vlastního přirozeného prostředí do domova pro seniory může vést ke ztrátě osobní identity. Důstojnost souvisí mj. se schopností člověka vytvářet smysluplný obraz svého života i sebe samého. Osoba s důstojností je
schopna podat pozitivní líčení svého života. Ten, komu chybí předpoklady k vyprávění takového příznivého "příběhu o sobě", bývá často ze společnosti vyloučen. 4. Důstojnost vyplývající z nezcizitelné hodnoty člověka jakožto lidské bytosti. Je zde vnímána univerzální hodnota lidské bytosti v náboženském slova smyslu – člověka, kterého stvořil Bůh ke svému obrazu. „Lidství je něco, oč nelze být připraven“. Důstojnost může být ohrožena ztrátou kontroly (např. při inkontinenci), ztrátou autonomie (např. při neschopnosti rozhodovat o sobě) ztrátou úcty ze strany ostatních (vylučování stárnoucích lidí ze společnosti, ageismus). Krutí a zlí lidé mohou významně a aktivně důstojnost druhých lidí poškozovat a zraňovat, pronikat do jejich soukromí, omezovat je a trápit.
Pojetí důstojnosti v křesťanství. Křesťanské náboženství uznává důstojnost každého člověka na základě předpokladu jeho stvoření k obrazu Božímu. V dnešní společnosti, která je zaměřena převážně na materiální hodnoty a lidé nespojují svoji existenci s náboženstvím a vírou, se přesto vnímání a pojetí lidské důstojnosti odvozuje od křesťanského a filozoficko-teologického pojetí. Židovskokřesťanská tradice etického myšlení předpokládá, že každá lidská existence v sobě nese rozměr důstojnosti proto, že člověk disponuje svobodou, která mu umožňuje překročit svou vlastní existenci. (Musilová 2008). Z kázání evangelického faráře Ivo Mareše: „Když člověk bere vážně svého bližního, přistupuje k němu s úctou a bez předsudků, přiznává mu lidskou důstojnost. ... Základní listina lidských práv a svobod garantuje důstojnost všem lidem bez rozdílu. Znamená to, že má člověk lidskou důstojnost doopravdy? Neznamená. Lidská důstojnost musí vycházet od lidí k lidem. Stojíte-li přede mnou a já vám nepřiznám lidskou důstojnost, tak ji nemáte. Stojím-li já před vámi a vy mi nepřiznáváte lidskou důstojnost, tak ji prostě nemám.“ Existovaly společnosti, ze kterých zmizela lidská důstojnost. Kurt Vonnegut zmiňuje Hitlera, který vycvičil celou generaci vojáků a policistů, aby byla slepá k lidské důstojnosti a nespatřovala ji u nikoho. Ptá se: „Copak Bůh nedává důstojnost všem?“ A odpovídá: „Ne, dle mého názoru ne. Důstojnost, alespoň tedy takovou důstojnost, která je k něčemu ještě tady na Zemi, může člověku dát jenom druhý člověk. Anebo nedat.“ (Vonnegut, s. 174).
Dle Ivo Mareše má Vonnegut pravdu v tom, že úctu, vážnost a důstojnost může člověku dát jen druhý člověk. Ale může zde být ještě spirituální rozměr. Boží láska v křesťanském pojetí je spojená s úctou, vážnosti, důstojností – a nemůže se projevit či uskutečnit jinak, než v tom, že se milujeme navzájem.
„Co se stane, když přisoudíme lidskou důstojnost nějakému
pobudovi, třeba páchnoucímu opilci, kterému visí nudle z nosu? Přinejmenším to nic nestojí – tedy nestojí to žádné peníze. A má to i tu výhodu, že si za to, co jste mu dali, nepůjde koupit flašku kořalky. Ale úplně zadarmo to není. Vezmeme-li takového člověka vážně, obdarujemeli ho stejnou úctou, kterou obvykle máme vyhrazenou pouze pro své přátele, budeme mu chtít také porozumět a pomoci. Tomu se nemůžeme vyhnout. Vzít vážně znamená chtít člověku porozumět a pomoci. Přiznat důstojnost znamená chtít porozumět a pomoci. Milovat znamená chtít porozumět a pomoci. Jestliže si navzájem rozumíme a pomáháme, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle (1 Jan 4,12).“ (Kázání ve sboru ČCE Praha – Strašnice, prosinec 2009).
DŮSTOJNOST SENIORŮ Protože senioři jsou početnou skupinou populace a ve většině případů jsou více či méně omezeni např. zdravotním stavem, je třeba věnovat ochraně jejich práv velkou pozornost. Objevují se takové problémy, jako je snížení zájmu o různé aktivity, chudoba, společenská izolace. Starý člověk však také hledá účelnost, smysluplnost, hodnotu prožitého života. I v případě, že je senior více či méně odkázán na pomoc ostatních, je důležité si uvědomit, že jde o lidskou bytost obdařenou právy, zasluhující si pozornost a vyjádření úcty. Sami senioři kladli důraz na úctu ze strany druhých a na vnější uznání své hodnoty. Tvrdili, že i drobné projevy uznání vůči nim a jejich společenskému uplatnění jsou nesmírně důležité (Kalvach, 2004). Důstojnost seniorů je též postavena na jejich participaci, tedy zapojení do společenského dění. Starší lidé se často cítí vyloučeni ze společnosti a zbaveni možnosti účastnit se rozhodování o záležitostech, které se jich přímo týkají. Ztráta důstojnosti často souvisí s vynuceným odchodem do důchodu a s ním spojenou ztrátou společenského postav ení, společenských kontaktů, pocitem osamělosti, nudy a apatie. Důstojnost seniorů je též ohrožena tím, že ztrácejí pocit potřebnosti, účelnosti a smyslu života. Chování mladších generací v nich posiluje pocit zbytečnosti a nechtěnosti. Důležitým aspektem ztráty důstojnosti je též chudoba ve stáří, a to jak finanční, tak sociální (Kalvach 2004, Vidovičová 2008).
Ztráta důstojnosti, narušení či pošlapání důstojnosti se v případě seniorů dotýká celého spektra jejich lidské existence, od fyzického trápení (trpím bolestí, kterou mi někdo působí nebo ji ignoruje, netlumí, trápí mě, týrá) až po existenciální pocity (ztrácím kontrolu, špatně se se mnou zachází, jsem pro druhé zátěží, jsem na obtíž, cítím se bezcenný, nikdo se o mě nezajímá, nic nejsem).
Přijímání a odnímání důstojnosti tvoří kontinuum od úcty a respektu k důstojnosti člověka, přes lhostejnost, nezájem a ignoranci, přes ponižování, posměch a další komunikační malignity, až po špatné zacházení, zanedbávání, zneužívání a týrání. Krajní forma špatného zacházení se starými lidmi se nazývá syndrom EAN (Elder Abuse and Neglect – zneužívání a zanedbávání seniorů). Důsledky nedůstojného zacházení jsou měřitelné. Projevují se jako přání zemřít, jako ztráta vůle k životu, deprese, bezmoc a úzkost. Podle výzkumů jsou pocity ztráty důstojnosti nejvíce spojeny s faktory fyzických problémů, jako je bolest, střevní potíže, fyzický vzhled, a s faktory závislosti na pomoci např. při koupání, oblékání, inkontinenci. Lékařské statistiky také ukazují, že důvodem vedoucím k žádostem o eutanazii je v 57 % ztráta důstojnosti (Holmerová 2010). Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky z r. 2001 sebevražednost, a to zejména u mužů, stoupá s věkem (viz graf č.1). Lze soudit, že tento jev souvisí právě se ztrátou důstojnosti a smyslu života ve stáří. Graf č.1
Zdroj: ÚZIS, Sebevraždy 2001 Kapesní ročenka kriminality (Danihel 2008) za rok 2007 např. uvádí 1189 osob, které spáchaly v ČR sebevraždu. Mezi nimi byla téměř polovina jedinců ve věku od 50 do 70 let (45,4 %, 540 osob). Nutnost aktivního rozvíjení a posilování důstojnosti křehkých, znevýhodněných a jinak ohrožených starých lidí vychází z předpokladu, že nestačí pouze chovat se k nim slušně. V rámci podpory důstojnosti seniorů je třeba aktivně upozorňovat na riziko nevhodného jednání a poškozování klientů a pacientů ve zdravotnických a sociálních zařízeních, všímat si případů nevhodného chování či násilí všude ve svém okolí, předcházet vzniku takového jednání, a pokud se vyskytne, neprodleně na ně upozornit a situaci řešit., Předcházení vzniku nedůstojného jednání
napomáhají
různá opatření jako jsou různémanažerské nástroje,
standardy kvality, prevence syndromu vyhoření u pracovníků v přímé péči nebo komunikační výcvik. Je třeba aktivně chránit důstojnost a hodnotu omezeného či znevýhodněného života. V případě ponížení či otřesení důstojnosti starých lidí je důležité aktivně přispět k jejímu napravení, posílení a obnovení ať je to kdekoli, ve zdravotnictví i v sociálních službách, ve veřejném prostoru, a je-li to třeba,
i v domácím prostředí a v rodinách seniorů. Častou
příčinou nevhodného zacházení se starými lidmi v rodinách je nezvládnutý stres a vyčerpání na straně pečujících osob, kterému lze předcházet vhodnu kombinací neformální rodinné péče a sociálních služeb, stejně jako vzděláváním pečujících. .
TÝRÁNÍ SENIORŮ Právě v rodinách a v přirozeném sociálním prostředí bývají senioři vystaveni šikaně, špatnému zacházení, týrání a životu v nedůstojných podmínkách velmi často. Ukazují to jasně statistiky občanského sdružení Život 90. Na jeho sociální službu telefonické krizové pomoci se v roce 2011 obrátilo 281 uživatelů s problematikou týrání. Graf č. 2 ukazuje rozložení příčin krizového volání. Graf č. 2
Zdroj: Sekce Krizové pomoci a poradenství, ŽIVOT 90; [online] Dostupné na http://www.zivot90.cz/uploads/document/300.doc a http://www.zivot90.cz/4-socialnisluzby/14-senior-telefon--telefonicka-krizova-pomoc/143-tyrani (staženo 26.1.2013)
Toto sdružení, které se dlouhodobě věnuje tématu týrání seniorů, je ve své brožuře definuje takto: je to „...donucovací chování užívané jednou osobou k ovládání jiné nebo jiných osob. Může mít různé podoby. Charakteristický rysem je opakování, dlouhodobost a téměř každodenní přítomnost. Odehrává se v domácím prostředí i v ústavech." (Stop násilí na seniorech, 2006, str.4). Kalvach upřesňuje, že syndrom týrání, zanedbávání a zneužívání (elder abuse and neglect – EAN) označuje závažně nevhodné jednání se starými lidmi, k němuž přispívá zdravotní a funkční stav seniora, tedy jeho závislost, disabilita, znevýhodnění, „křehkost“. Tím se liší (podobně jako zanedbávání a zneužívání dětí) od
ostatních forem domácího násilí. Tato závislost na pečující/týrající osobě, ať doma nebo v ústavní péči, také determinuje formy a možnosti řešení nevhodného jednání. (Kalvach, 2008, s. 248). Podobně Tošnerová chápe špatné zacházení
jako situaci starších osob
v rodinách, kdy jsou vzhledem ke svému věku, onemocněním nebo jinému postižení psychického nebo fyzického rázu, vystavovány některým z forem týrání, zanedbávání nebo zneužívání jedincem, kterému důvěřují nebo jsou na něm závislé.(Tošnerová, 2002).
Špatné zacházení se starými lidmi představuje jeden z nejhůře uchopitelných společenských a zdravotních problémů. Pokud nezískáme od starého člověka souhlas, nelze proti jeho vůli s jeho situací nic dělat (na rozdíl od dětí). Lékaři popisují situace, kdy se snaží evidentně týranému starému pacientovi se všech sil pomoci a řešit jeho situaci, ale rámec jeho vůle nemohou překročit a vše se děje za určité tabuizace vlastní příčiny jeho potíží (Holmerová a kol., 2003, s. 71). V rozhovorech senioři zmiňovali určité zkušenosti s fyzickým i psychickým týráním, nikdy však nehovořili o zkušenostech vlastních, ale zprostředkovaně: „znala jsem jednu paní...“. Hovořili zejména o týrání seniorů vlastními dětmi, které vnímají jako nejhorší formu, protože je od „vlastních“. „...žádná matka nepřizná, že chybovala ve výchově“ (Vidovičová, Gregorová, 2008, s. 33). Předpokládá se, že existuje množství trestných činů a jiných forem ubližování seniorům, které zůstávají skryté a k nimž dochází v nejrůznějších prostředích, včetně různých institucí a rodin. Vzhledem k obtížné empirické přístupnosti jevu ubližování osobám pokročilého věku můžeme jeho míru spíše jen odhadovat. Překážkou identifikace případů ubližování seniorům v rodině může být také skutečnost, že samotné oběti si někdy neuvědomují, že s chováním ubližující osoby není něco v pořádku. Určitou představu o výskytu a formách špatného zacházení se starými lidmi si můžeme udělat z průzkumu, který proběhl mezi 58 pečovatelkami několika pražských pečovatelských služeb, které navštěvují své klienty v domácím prostředí. Setkaly se celkem s 83 případy špatného zacházení, jejichž chararakteristiky jsou popsány v tabulkách č. 1 a 2.
Tab. 1: Četnost jednotlivých druhů špatného zacházení s 83 seniory v rodině - údaje pečovatelek, které se s případy ubližování setkaly v „posledních pěti letech“ (2000-2005). Typy ubližování seniorovi Psychické Zneužívání finančních prostředků a majetku seniora (odnímání důchodu, utrácení jeho peněz bez jeho svolení, rozprodej jeho věcí apod.)
Absolutně 58 41
% z 83 seniorů 69,9 49,4
Zanedbávání Fyzické Sexuální
32 16 1
38,6 19,3 1,2
Zdroj: Martínková a kol. 2009
V 70% případů se dle sdělení pečovatelek špatné zacházení dělo opakovaně. Vyskytovalo se ve všech sociálních vrstvách a jako nejvýraznější motivaci ubližování ze strany rodiny pečovatelky uváděly snahu získat finanční hotovost nebo byt seniora. Ubližujícím členem rodiny byla častěji žena než muž a více než v polovině případů šlo o společnou domácnost. (Martínková a kol. 2009) Tab. 2: Některé znaky špatného zacházení s 83 seniory v rodině, se kterými se pečovatelky setkaly v „posledních pěti letech“ (2000-2005). Pečovatelky mohly uvést více odpovědí Znaky špatného zacházení: Podezřelé podlitiny Škrábance Popáleniny neobvyklých tvarů a podobné předmětům, které by je mohly způsobit Zlomeniny Otoky Proleženiny způsobené špatným zacházením Podvýživa Dehydratace Záměrné podávání nepatřičných léků (např. barbiturátů) Záměrné nesprávné dávkování léků
Abs 12 8
% 14,5 9,6
1 2 2 2 9 8 1 1
1,2 2,4 2,4 2,4 10,8 9,6 1,2 1,2
Neposkytnutí různých nejnutnějších pomůcek (brýle, zubní protézy apod.)
1
1,2
Držení seniora ve fyzické izolaci (uzavírání do místnosti apod.) Nadměrná zanedbanost seniora (zápach, neprovádění hygieny, nedostatečné oblékání apod.) Držení seniora v izolaci psychické (omezování návštěv, zákaz styku s dalšími lidmi apod.) Žádná či minimální komunikace se seniorem v rodině/domácnosti (jen případně uspokojování základních tělesných potřeb či ani to ne) Jiné
19
22,9
21
25,3
24
28,9
33 3
39,8 3,6
Zdroj: Martínková a kol. 2009
Pojem „špatné zacházení se seniory" je velmi komplexní, ale vždy souvisí s lidským ponížením, zneužitím slabosti člověka, nedůstojným zacházením s lidskou bytostí. Zahrnuje v sobě termíny, které je pro další práci se špatným zacházením a terapií důstojnosti potřeba znát a chápat je jako navzájem provázané jevy. Jde o pojmy týrání, zneužívání a zanedbávání (syndrom EAN). Dalším důležitým pojmem, který je neodmyslitelně spjatý s problematikou špatného zacházení, je domácí násilí. Jde o termín, kterým je označováno špatné zacházení odehrávající se v v přirozeném sociálním prostředí,
doma, ve vlastní
rodině.. Obrázek č. 1 ukazuje, co může také znamenat zanedbání potřebné péče ze strany rodiny nebo neposkytnutí péče ze strany obce.
Obr. l: Nedůstojné domácí prostředí Přesně identifikovat, zda v konkrétním případě jde či nejde o špatné zacházení je velmi obtížné. Existuje více forem špatného zacházení (finanční a materiální, fyzické, psychické a citové, sexuální obtěžování a zneužívání, zanedbávání péče) a díky prolínání a navazování jednotlivých forem EAN bývá identifikace EAN komplikovaná. Senior tak může trpět i několika formami EAN najednou. Tyto příznaky nás mohou upozornit, že se jedná o EAN, ale stoprocentní jistotu, bohužel, nezískáme. Ve vyhodnocování příznaků je proto důležité být velmi obezřetný a pozorný a všechny možné náznaky nevhodného zacházení se starým člověkem je třeba brát v úvahu. V případě jednotlivých forem týrání a zanedbávání většinou nejde o samostatně existující projevy, často se naopak vyskytují najednou, pokud se starý člověk nebrání, dochází ke stupňování jejich intenzity. Nevhodné jednání vůči seniorům v rodinách začíná většinou mírnějšími projevy, jako je okřikování, ponižování, omezování a přikazování. („To ti stačí, to je pro tebe dobré, lepší už to nepotřebuješ, stejně nechodíš nikam mezi lidi.“) Mezi nejčastější případy zanedbávání péče, ať již úmyslného nebo neúmyslného, řadíme nedostatečnou výživu seniora, nedostatečné topení v bytě, nevhodné ošacení nebo nezajištění lékařské péče. Takovéto chování se pomalu, ale jistě může proměnit ve větší násilí, které pak již senior sám nebude schopen zastavit. Toto jednání je třeba zastavit v
samém počátku i za cenu omezení kontaktů seniora se svými blízkými. Mezi možné příznaky patří obtíže v přístupu k seniorovi, nemožnost hovořit s ním o samotě, izolace seniora v jednom pokoji, opakované návštěvy seniora u praktického lékaře nebo pohotovosti bez zřejmého zdravotního důvodu těchto návštěv, odmítání služeb a „zakrývání" opakovaných pádů a drobných zranění (senior často předstírá, že si na vznik zranění nepamatuje). Jde o určitou „souhru podivností", které mohou pomoci odhalit špatné zacházení se seniorem jedná se například o podivný vzhled, neuspokojivá vysvětlení pro vzniklá poranění, zvláštní hospitalizace pro stále stejná poranění nebo nedodržení domluvených kontrol. Problém je také v tom, že velký počet lidí týrání snáší a neřeší. Pro starého člověka je důležitější zachovat si tvář, nepřiznat (si), že jejich blízcí je trápí, aby je neztratili úplně (např. je odloží do pobytového zařízení a navštíví je krátce jen v době výplaty důchodu). Nechtějí si také připustit ztrátu své představy o konci svého života, který by bývali chtěli prožít uprostřed blízkých a v jejich péči. V Česku ale zůstávají podle odborných odhadů více jak tři čtvrtiny případů týrání a domácího násilí skryty. V případě podezření na špatné zacházení se starým člověkem je možno se obrátit se na bezplatnou krizovou telefonní linku Zivota 90. Pomoc lze hledat v občanském sdružení Bílý kruh bezpečí,ve službách intervenčních center nebo na policii.
Je třeba též informovat
ošetřujícího lékaře případně sociální odbor obecního úřadu.
DŮSTOJNOST PÉČE V INSTITUCÍCH Jde o téma důstojnost křehkých jedinců, kteří pobývají v domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem či ve zdravotnických. zařízeních, zejména léčebnách dlouhodobé péče, ale i na odděleních akutní péče. Pokud zde personál necitlivým až hrubým způsbem přistupuje ke starým lidem a zanedbává úmyslně či z nedbalosti péči pošlapává jejich důstojnost a dostává se do roviny pachatele špatného zacházení a týrání. Personál v takových případech nevyvíjí dostatečné a přiměřené aktivity tam, kde je od něho s důvěrou očekávána péče a starostlivost. Seniora zde naopak může potkat bezpráví, poškozování, zranění, bolest či strach. Respektování lidské důstojnosti nemocných se týká ošetřujícího personálu (lékařů, sester, pečovatelek, sanitářů a ostatních zdravotnických pracovníků, vč.pracovníků úklidu) ale také pečujících rodinných příslušníků a přátel.. Všichni jsou zodpovědní za to, že nemocný člověk nebo uživatel sociální služby nebude prožívat obavy, strach a úzkost, nebude cítit ponížení,
stud a opuštěnost, nebude trpět bolestí. a to nejen fyzickou, ale ani psychickou., . Bude se cítit jako člověk, o kterého má někdo zájem. Vlastní důstojnost závislé (nemocné) osoby bývá narušena během intimních úkonů jako je mytí, oblékání, cvičení. Toto narušení vlastní intimity mění jedinečnost a identitu dané osoby. Výsledkem může být pociťování sebe samého jako pasivního objektu či bezmocné hříčky v rukou druhých. Je-li člověk nějakým způsobem handicapovaný dochází k těžkým změnám identity. Pokud takový člověk nemá dostatečnou podporu, ztrácí sám sebe. V praxi se lidská důstojnost jako nedílná součást péče o pacienty, zejména o ty nejkřehčí z nich, tedy seniory, mnohdy nerespektuje (dle zkušeností studentů lékařských fakult z jejich praxí) a s nemocným je zacházeno jako s "věcí", dochází k odosobnění (depersonalizaci), což je velmi nedůstojné. Člověk se stává předmětem – ležákem, plackou, diagnózou. To se odráží jak v jazyce personálu, v jeho jednání a v kultuře celé organizace. To vše snižuje lidskou důstojnost lidí, užívajících sociálních a zdravotních služeb a způsobuje, že jsou plni strachu a úzkosti a nejsou schopni se bránit.
Příklady Negativní, nedůstojné jednání personálu (lékařů, sester) ve zdravotnických zařízeních: - hrubost, ponižování pacientů (např.poznámky typu "to víte, je mu 90", "už mu to nemyslí", "je zmatený", apod.) - uzavírání starších osob (pacientů) do izolace, omezování pohybu (poutání při neklidu) – viz obr. 2
Obr. 2: poutání neklidného pacienta
- neuctivý přístup k pacientům a komunikace s nimi, ignorance, přehlížení (chybí oslovení, naslouchání, odpověď na otázku, pozdrav) - nevhodné komentování prováděné činnosti („ham“) - familiérní oslovování starších nemocných lidí "dědo" a "babi", bez ohledu na to, jaké člověk v aktivním životě získal vzdělání a postavení (např. vysokoškolský profesor), tykání - snižování hodnoty staršího člověka (tomu nerozumíte) - preferuje se mládí (péče o mladší nemocné je preferována před péčí o starší) - vysmívání se staršímu, nebo psychicky, neurologicky (po mozkové příhodě) nemocnému při použití špatného slova, při špatném nebo pomalém vyjadřování, opravování; - ponižování a hrubosti - udělá-li nemocný něco špatně, příliš pomalu nebo je inkontinentní (nevybíravým způsobem komentuje provádění hygieny, vynadá seniorovi) - při provádění hygieny se nedodržuje intimita, dveře zůstávají otevřené - vytrácí se participace, zapojení starého člověka do rozhodování (neposkytování informací) - potlačuje se svoboda rozhodování - např. při oblékání možnost výběru, co si vzít na sebe - pouze povrchní, ledabylý fyzický kontakt (tlačení, stržení, hození)
- nerespektuje se soukromí a stud (neklepe na dveře, nepříjemné problémy se řeší veřejně, pacient leží obnažený pře operací, je přepravován na vozíku v tzv. andělu) V praxi některých domovů pro seniory nebo domovů pro osoby se zdravotním postižením se lze dosud setkat i s takovýmito negativními postoji: - neposkytování dostatečné péče - nezájem o klienta, personál dává najevo, že je obtěžován - dochází k ponižování klienta oslovování "dědo a babi" i když nejde o jejich příbuzného, - špatná ošetřovatelská péče zejména v oblasti hygieny u nepohyblivých pacientů (minimální polohování, výměna plenkových kalhotek max. 2x/den) - nucení k jídlu, arogance, spěch při podávání jídla zcela imobilním pacientům, - zanedbávání intimity při vyprazdňování - na míse nebo na židli na pokoji za přítomnosti ostatních pacientů, při ranní hygieně, čekání na sprchu v řadě) Tom Kitwood se těmito jevy zabýval a popsal je jako tzv. komunikační malignity ve svých publikacích zabývajících se přístupem orientovaným na člověka. (viz příloha). Kanadský psychiatr Chocimov, který prezentoval na Mezinárodní konferenci o důstojnosti křehkých seniorů v září 2010 v norském Bergenu, zpracoval několik nástrojů pro diagnostiku i terapii důstojnosti (viz příloha)
Podpora důstojnosti křehkých seniorů Existuje „zlatá“ otázka kvalitní dlouhodobé péče chránící důstojnost: „Co bych o tobě, jakožto jedinečné lidské bytosti, měl vědět, abych Ti mohl skutečně pomoci?“. Péče podporující důstojnost by měla zahrnovat postoje (Attitude) pečujících, jejich
chování
(Behaviour). Součástí důstojné péče je i soucit (Compassion), a nástrojem rozhovor (Dialog) (Dignity for the Frail Old, European Conference, září 2010, Bergen, Norsko). . Obecně lze etické zásady při poskytování péče shrnout dle Malíkové /2011/ takto: - nezneužívat nepříznivou sociální situaci klienta, nenabízet mu nevýhodné služby, - projevovat respekt a úctu, - nezlehčovat problémy klienta a jeho situaci, - nabídnout více možností pomoci, nechat rozhodnutí na klientovi, podpořit jeho rozhodování,
poskytnout k rozhodování dostatečné informace, nezamlčovat důležité informace, respektovat jeho rozhodnutí, - nepodvádět klienta, - vést seriózní jednání s nabídkou vhodné pomoci, - nikdy nekritizovat, neodsuzovat, nezesměšňovat, neponižovat. Je třeba zajistit, aby se pacient nebo příbuzný cítil v nemocnici, domově pro seniory, LDN a jiných lůžkových zařízeních co možná nejlépe, k čemuž přispívá nejen snaha o poskytovaní kvalitní péče zdravotnické, psychické a duchovní, ale i to, že budeme staré lidé ve zdravotnických i sociálních zařízeních co možná nejčastěji navštěvovat, hovořit s nimi, zajímat se o jejich chování i vzhled, přemýšlet o nich a empaticky jim naslouchat.. Hospicová a jiná lůžková zařízení čelí problému, že příbuzní, kteří nemocného do těchto zařízení umístili, jej v mnoha případech příliš často nenavštěvují, i když, např. v hospicech, je umožněno s nimi být celých 24 hodin, vč. možnosti ubytování přímo na pokoji nemocného. Dobrovolníci a přátelé mohou dobře zaplnit toto místo. Podpoře důstojnosti v oblasti péče slouží také specifické metody užívané v práci se seniory, které podporují jejich silné stránky a úspěšné role, které v životě zvládnul (reminiscence), jeho hodnotu a autentičnost jeho prožívání (validace), usilují o navázání kontaktu a zefektivnění pomoci (preterapie). V těchto metodách je třeba se vzdělávat a uplatňovat je v práci se starými lidmi. Jejich společným východiskem je péče orientovaná na člověka, zájem o člověka, úcta, péče poskytovaná způsobem a v takovém rozsahu, který starý člověk potřebuje a přeje si. Je to posilování křehkého seniora v jeho kontrole nad svým životem a uznání a ocenění života, který prožil.
Obr. 3: Jeanne Calment, 123 let (1875-1997)
Ačkoli si pod slovem důstojnst představujeme určitou „velebnost“ a vážnost, v každodenní ošetřovatelské a pečovatelské praxi ho lze naplňovat řadou drobných a zdánlivě malých aktivit, např. důsledným a vhodným oslovování těch, o které se staráme, společenskou korektností a taktem, ale také vzornou péčí o hygienu, pitný režim a o všechno, co vytváří pocit bezpečí a materiální i vztahové jistoty (Haškovcová, 2012, s. 76).
ZÁVĚR. Fenomén důstojnosti starého člověka se objevil v souvislosti s ageismem a snahami vyčleňovat staré lidi ze života společnosti, ale také v souvislosti s prodlužujícím se lidským věkem, který přináší i svá negativa, zejména rizika, spojená s dlouhodobým onemocnění, postižením a nesoběstačného života. Situace závislosti na pomoci a péči členů rodiny i různých sociálních a zdravotních služeb přináší nové zkušenosti s fenoménem špatného zacházení, ponižování, ignorování a jiných projevů nedůstojného zacházení se starými lidmi. Tyto zkušenosti zvýrazňují nutnost o problematice důstojnosti ve vztahu ke starým lidem hovořit, ve společnosti otevřeně diskutovat, upozorňovat na případy ponižování starého člověka a špatného zacházení, jehož vrcholem je týrání starých lidí. Je důležité na tyto případy nejen poukazovat a okamžitě je řešit, ale je třeba vytvářet síť podpory a pomoci tak, aby ohrožený starý člověk měl k této pomoci kdykoli přístup. Je též třeba všemi způsoby předcházet vzniku takovýchto situací. Zde sehrávají svoji úlohu zákony, standardy kvality, dobrý management a péče o pečující rodiny, stejně jako výchova mladé generace a pomoc dobrovolníků . Zamýšlení nad problematikou důstojnosti starého člověka, jejím posilováním nebo zraňováním může prospět kultivaci soudobé společnosti jako takové i mezigeneračním a rodinným vztahům. Vzhledem k tomu, že důstojnost se vztahuje nejenom k jednomu věkového období, ale týká se každého člověka, a souvisí bezprostředně s humanizací či dehumanizací zdravotní a sociální péče, je třeba jí věnovat dostatečnou pozornost a nepřipustit její přehlížení v rámci celé společnosti.
Obr. 4.: Pořád jsem to já (vzpomínání v reminiscenční skupině ukazuje na silné stránky člověka a podporuje jeho identitu).
TŘI OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: 1. Jak může být důstojnost starého člověka ovlivněna prostředím? Co všechno je součástí prostředí? 2. Jakým způsobem lze připravit člověka, který odmítá odchod do instituce, na důstojný přechod. Proč je stěhování do neznámého prostředí pro starého člověka tak náročné? 3. Jaká může být Vaše role (dobrovolníka, pečovatele) při posilování důstojnosti starého člověka?
SLOVNÍK DŮLEŽITÝCH JMEN A POJMŮ domov pro osoby se zdravotním postižením domov pro seniory domov se zvláštním režimem důstojnost důstojnost seniorů
důstojnost péče důstojnost v křesťanství Evropská charta práv a povinností seniorů, kteří potřebují dlouhodobou péči a pomoc kontinuum důstojnosti Konvence o bioetice křehký senior léčebna dlouhodobě nemocných (LDN) metody podpory důstojnosti nesoběstačnost pečovatel pečovatelská služba pečující rodiny syndrom EAN syndrom vyhoření Všeobecná deklarace lidských práv zátěž pečovatele závislost na péči zdravotnický personál Život 90
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
Buriánek, J., Kovařík, J., Zimmelová, P. et al.: Domácí násilí, násilí na mužích a seniorech. 1. vyd. Praha: Triton, 2006. s. 108. ISBN 80-7254-914-6.
Evropská charta práv a povinností starších osob potřebujících dlouhodobou péči a pomoc, Program DAPHNE III. EU, 2010 Danihel, A.: Kapesní ročenka kriminality v ČR 2007. Praha : Policejní prezidium, Odbor systémového řízení a informatiky 2008. Habart, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v ČR. Disertační práce. Praha : UK Praha, Fakulta sociálních věd, Katedra veřejné a sociální politiky, 2006.Haškovcová H.: Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha, Galén 2012. Holmerová, I.; Jurašková, B.; Zikmundová, K.: Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha ČALS 2003) Holmerová I.: Podporovat důstojnost seniorů. Lékařské listy 2010, č. 18: str. 5-7
Charty seniorů a chronicky nemocných, soubor dokumentů. Česká alzheimerovská společnost, 2001
Kalvach Z. (odborná spolupráce): Respektování lidské důstojnosti (přeloženo z Educating for Dignity, A Multi-disciplinary Workbook, Dignity and Older Europeans, 2003), Cesta domů 2004 Kalvach Z.: Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada Publishing, 2008Kitwood, T.: Dementia Reconsidered. A Person Comes First. Buckingham: Open University Press 1997 Konvalinková M.: Podpora důstojného života obyvatel domova pro seniory, Diplomová práce (vedoucí Kubalčíková K.). Brno, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2012
Malíková E.: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada 2011
Martinková M, Vlach J., Krejčová S.: Špatné zacházení s osobami pokročilého věku – se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009
Munzarová M.: Co je vlastně důstojnost? Interní medicína pro praxi, 2011, č. 2, úvodní strana Musilová M.: Lidská důstojnost a umírání. Bakalářská práce. Masarykova univerzita: Lékařská fakulta 2008. Postavení a diskriminace seniorů v České republice. Sborník z mezinárodní konference, kterou uspořádalo MPSV ve spolupráci s ČGGS v rámci XI. Celostátního gerontologického kongresu v Hradci Králové dne 25. 11. 2005. MPSV 2006
Tošnerová T.: Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. 1. vyd. Praha: Vyd. Ambulance pro poruchy paměti Ústav lékařské etiky 3. LFUK Praha 2000
Vidovičová L., Lorman J.: Život v domovech pro seniory, Zpráva z výzkumu. Praha, Život 90, 2007 Vidovičová L., Gregorová E.: „My jsme si stáří nezavinili, čáká to každýho...“. Povaha a prevence diskriminace seniorů v ČR. Praha, Život 90, 2008 Vonnegut K.: Květná neděle, Praha, Argo 2004, s. 174 Webové odkazy:
http://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-nasili-pachane-na-seniorech.aspx
http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2001/poskoz.html
PŘÍLOHY A POMŮCKY KE CVIČENÍM: 1. Důležité kontakty:
Policie České republiky
158
Městská policie
156
Záchranná služba
155
Hasičský záchranný sbor
150
Jednotné evropské číslo tísňového volání
112
Život 90 Senior telefon
800 157 157
Elpida - Linka seniorů
800 200 007
Bílý kruh bezpečí
257 371 110
Centrum krizové intervence
284 016 666
Linka důvěry RIAPS
222 580 697
Ombudsman, www.ochrance.cz
542 542 888
Sociální odbory krajských a obecních úřadů Lékaři a zdravotníci Sociální služby – občanské poradny, poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, poradny pro osoby se zdravotním postižením, centra krizové intervence, intervenční centra pro oběti násilí; pečovatelská služba, Domovy pro seniory, Denní a týdenní stacionáře, osobní asistence, odlehčovací služby
2. Úkoly k zamyšlení nad důstojností klientů:
•
Kriticky se zamyslete nad svou každodenní praxí a najděte způsoby, kterými svým klientům (např. lidem s demencí) dáváte najevo úctu.
•
Když se zamyslíte nad svým pracovním prostředím a činností, kterou Vy a Vaši kolegové vykonáváte, co byste označili za potenciální příčiny a zdroje nedostatečné úcty, ohrožující lidskou důstojnost?
•
Nyní se zamyslete nad případy, kdy na Vašem pracovišti nebyla úcta projevena. Jaký to mělo vliv na klienta (na jeho pocit důstojnosti) a na Vás osobně, na tým?
•
Když dojde k nějakému porušení lidské důstojnosti ve Vašem okolí, co se obvykle stane potom?
3. Maligní socialní psychologie (MSP) - (Tom Kitwood a Kathleen Bredin)
- zhoubné, škodlivé, destruktivní psychologické a sociální dedukce, formulace, domněnky a chování vyskytující se jako konstantní součást sociálního prostředí
Důsledky destruktivních psycho-sociálních procesů projevující se v chování personálu (mají negativní vliv na klienta, poškozují lidi v okolí)
l.
2.
Zrádcovství, podvádění, lest, porušování daného slova
Infantilizace
Záměrně nemluvíme pravdu, s cílem usnadnit si práci, přimět klienta, aby udělal to, co si přejeme
K dospělému přistupujeme jako k malému dítěti, omezujeme jeho autonomii, děláme věci za něj, užíváme zdrobněliny (panenky, plyšáky - ano, ale pouze jako prostředek vyjádření emocí)
Dáváme kientovi nálepku, např. "nespolupracující",
3. Nálepkování, labeling
"rušící" - nezamýšlíme se, co je za tímto chováním skryto
Klienta zařadíme do skupiny (např."dementních"), k níž se vztahuje předsudek, okolí se k němu podle toho chová 4.
5.
Stigmatizace
Ignorování
Nereagujeme na klienta, nemáme na něj čas (lidé k nám natahují ruce a pláčí, a my je ignorujeme); mluvíme o klientovi v jeho přítomnosti jako o třetí osobě; vstupujeme do pokoje bez klepání; rovnáme věci ve skříni bez jeho souhlasu
Nevycházíme vstříc potřebám klientů, odmítáme věnovat pozornost, když o ní žádají (chce na procházku)
6. Odmítání, odpírání pozornosti
7.
8.
Předbíhání, netrpělivost, nerespektování tempa, spěch
Nutíme klienta dělat věci rychleji než je schopen, dáváme informace tak rychle, že je nestačí chápat, nemáme na klienta čas, abychom se zeptali, není-li ztracen
Nutíme klienta něco dělat, nařizujeme: jděte tam, udělejte to; nedovolíme, aby si klient vybral, rozhodl se. Tím se ztrácí jeho identita.
Vynucování, nařizování Posíláme klienta pryč, nutíme ho čekat, odmítáme s ním mluvit, když dělá problémy, dáme ho do izolace.
9. Zapuzování, odhánění, izolování
Zacházíme s lidmi, jako s věcmi, a to tím více, čím jsou závislejší ("jako s pytlem brambor")
10. Zhmotňování, zpředmětňování
Bavíme se chováním klienta, děláme poznámky, zvedáme oči a jinak se neverbálně projevujeme – i lidé s demencí dobře "přečtou" postoj personálu, a ztrácejí pak sebeúctu.
11. Výsměch, posměch
Nevyužíváme schopností klienta v každodenních aktivitách. Nevytváříme prostor pro samostatné jednání klienta.
Vyvracíme realitu, v níž se pohybuje klient, neuznávám,
12. Zneschopňování - disempower
co říká a cítí. Zlehčujeme jeho přání zemřít, žertem se vyjadřujeme k jeho sexuálním potřebám.
Přinutíme klienta, aby dělal něco jiného, než právě dělá, vyrušíme ho z jeho přemýšlení (snižujeme tak jeho sebeurčení) 13. Zneplatňování - invalidace Myslíme si, že to, co klient říká, nemá žádnou cenu, děláme sarkastické poznámky, říkáme, že to, co druhý dělá, je k ničemu.
14. Přerušování - vyrušení z činnosti, uloupení, únos
Vyčítáme klientovi, že něco způsobil, že je to jeho chyba, když se stane něco špatně.
Strašíme klienta s cílem přimět ho udělat to, co chceme, např. že půjde do nemocnice, když nebude držet dietu 15. Ponižování, pohrdání, pohanění, bagatelizování, podceňování
16. Obviňování, nařčení
17. Zastrašování
Pozitivní přístupy v práci s lidmi
Centrování
Vnitřní očištění pečující osoby (odpoutat se od vlastních problémů, připravit se na kontakt s druhým člověkem, soustředit se na něj).
Chápat a držet projevenou emoci, vnímat Podržení
Facilitace
a snášet city druhého.
Pomoci splnit úkol, najít chybějící slovo, začít dělat nějakou činnost.
Sdílet s člověkem radost ze života, drobné slavnostní chvíle – společný šálek čaje. Oslava
Neverbální podněty - dotyky, zvuky, vůně. Stimulace Společně odpočívat, uvolnit se, smát se - i neverbálně si společně ulevit. Relaxace Neopravovat, ale pokusit se nahlédnout do reality, v níž se klient nachází ("Musím jít za maminkou" - Chybí vám? Stýská se vám po ní? Můžete mi o ní něco říci?…) Validace, potvrzení hodnoty Využívat zbývajících schopností, pomáhat, aby věci zvládnul, podpořit soběstačnost, nedělat věci za člověka, ale spolu s ním.
Zmocňování, empowering
Diskutovat ve skupině o problémech, pozvat na schůzi, dát slovo, dát roli při společné činnosti.
Začleňování, vtažení, inkluze
Dotázat se na názor, zapojit do rozhodování o různých věcech - o výletě, programu apod. Snižovat distanci mezi klienty a personálem.
Konzultace, rada
Tom Kitwood a Kathleen Bredin
3. Dotazník důstojnosti pacienta (Chocinov et al JPSM 2008)
U každé položky, prosím, vyznačte, do jaké míry to byl pro Vás problém nebo se Vás to týkalo v posledních několika týdnech:
1
Nebyl to problém, netýkalo se
1.
Ztráta schopnosti zvládat úkoly spojené s každodenním životem (např. mytí, oblékání)
2.
Ztráta schopnosti starat se sám/a o své tělesné funkce (např. potřeba asistence na toaletě)
3.
Zkušenost se symptomy fyzického utrpení (např. bolest, dušnost, zvracení)
4.
Pocit, že moje vzezření (to jak můj vzhled působí na druhé) se významně změnilo
5.
Pocit deprese
6.
Pocit úzkosti
7.
Pocit nejistoty v souvislosti s mou nemocí a její léčbou
8.
Obavy o svoji budoucnost
9.
Ztráta schopnosti jasného uvažování
10. Ztráta schopnosti vykonávat své obvyklé aktivity 11. Pocit, že už nejsem tím, čím jsem býval/a 12. Pocit, že nemám cenu a hodnotu. 13. Ztráta schopnosti vykonávat důležité role (manžela/ky, partnera/ky) 14. Pocit, že život už nemá smysl a účel 15. Pocit, že nepřispívám nějak smysluplně a vytrvale ke svému životnímu růstu 16. Pocit, že mám „nedokončené úkoly“ (např. něco, co mám ještě říci, udělat, dokončit) 17. Obavy, že můj duchovní život ztratil smysl 18. Pocit, že jsem pro druhé zátěží 19. Pocit, že nemám kontrolu nad svým životem 20. Pocit, že moje nemoc a péče, kterou potřebuji, redukovaly moje soukromí 21. Pocit, že mně moji přátelé a rodina nedávají podporu 22. Pocit, že nemám podporu od těch, kteří mi poskytují zdravotní péči
2
3
Byl to trochu Byl to problém, problém, trochu týkalo se se týkalo
4
5
Byl to velký problém, velmi se týkalo
Byl to obrovský problém, hodně moc se týkalo
23. Pocit, že už nejsem schopen/a psychicky zvládat nároky, které na mě klade moje nemoc 24. Ztráta schopnosti přijímat věci tak, jak jsou 25. Pocit, že se mnou druzí nezacházejí s úctou a pochopením
4. Seznam otázek pro terapii důstojnosti (Chocimov JCO 2004)
Řekněte mi něco o svém životě, alespoň to, na co nejvíce vzpomínáte, co považujete za nejdůležitější. Kdy jste žil/a nejintenzivněji a naplno? Co si přejete, aby o Vás a Vašem životě věděla Vaše rodina, které události z Vašeho života by si rodina měla zapamatovat? Které role z těch, jež jste v životě vykonával/a (v rodině, v práci, v obci atd.) považujete za nejdůležitější? Proč byly pro Vás důležité a co jste dokázal/a? Jakých nejdůležitějších výsledků jste v životě dosáhl/a? Na co jste nejvíce hrdý/á? Je něco, co byste potřeboval/a sdělit svým blízkým nebo něco, co byste jim chtěl/a znovu připomenout? O čem sníte a v co doufáte, pokud jde o Vaše nejbližší? Co z toho, co jste se v životě naučil/a, byste chtěl/a předat druhým? Jakou radu nebo doporučení byste rád/a předal/a svým dětem, manželovi, manželce, rodičům, jiným lidem? Existují nějaká důležitá slova či rady, které byste rád/a sdělil/a své rodině? Když toto všechno společně zapisujeme, jaké další věci byste tam chtěl/a dodat?
