Evropske' divadlo a drama ve st+edoviku

Evropske' divadlo a drama ve st+edoviku

Potatkern ttvrtCho stoleti se v Evrop6 stupiioval vSeobecny chaos, provdzejici rozpad zapadni fiSe: postupn6 upadala m6sta i jejich tinnost a obchod se vzddlenyrni zem6mi by1 sporadickjr. VAlky, hlad a nemoci vylidnily rozsdhlC oblasti a obrovskC plochy obd6livanC zem6 se op6t obratily v les. Autorita sv6tskfch dfadb poklesla a propast po ni zatala vyplfiovat cirkev s vlastni hierarchicky organizovanou byrokracii. Biskup fimsky, pokliidany za nastupce svatCho Petra, prosadil - poCinaje C t v r m stoletim - svC prvenstvi mezi ostatnimi cirkevnimi hodnosafi. Postupn6 by1 primat kima uznin jak v o&ce cirkevni moci, tak ve v6cech doktriny. V prbb6hu SestCho a sedmCho stoleti vSak cirkevni moc znatn6 zeslabla v souvislosti s dpadkem Bkolstvi a s tim, f e cirkev pojala do svCho stfedu pohanskC skupiny, kterC zachovAvaly n6kterC svC pov6ry a ritualy. Evropska spoletnost se v tom Case sklddala ze tfi hlavnich skupin: z potetnC masy rolnikb, ktefi obd6lAvali pbdu, a ze dvou druhb panstva, sv6tskdho a cirkevniho. V tomto nejistCm sv6t6 byla pozice um6ni velmi vratk4. Z kamene se t 6 m6f pfestalo stavM a um6leckC pfedm6ty se zAm6rn6 d6laly malC, aby se v pfevratnych tasech mohly snadno transportovat. IluminovanC rukopisy, schranky na ostatky svatjrch 8 jinC devocionhlie, pfedm6ty poumvanC pfi cirkevnich obfadech a rbznC druhy Sperkb - to byly zhkladni projevy um6leckCho @razu. Pisemnictvi tCto doby tvofily pfedevgim texty cirkevnich pisni, kdzdni a jini teologicky orientovana dila. Z latiny se stalo @lutn6 literhni m 6 dium, ve vgednim iivot6 nahrazovanC mistnimi dialekty, pfedchbdci modernich evropskjrch jazyke. V tomto obdobi udriovaly vzd6lanost hlavn6 MAStery. Pon6vadi se na kl14 tery hled6lo jako na obzvliSt' posvhtni mista, byly relativn6 imunni wlti n h silnostem doby. Jako ohzy klidu v rozboufenCm sv6t6 se staly nejdbleBt6jBimi

,chovateli rukopisb a utenosti. Po n6kolik staleti byly MASterni Bkoly jedinh e n a m n a centra vzd6lAni v celC zdpadni Evrop6. V osmCm stoleti se za karolinskC dynastie Evropa op6t vice stabiliizovala. zakladatel tCto linie Karel Martel porazil roku 732 muslimy u Tours, zejmCna proto, i e pou81 obrn6nC jizdy jako zmadni vojenskC sily (tak zapotal neco, co vedlo k tradici rytifstvi). Nejvjrmamn6jBim panovnikem tCto dynastie by1 Karel Velilj (vlhdl 768-814), ktery rozBifil svC krhlovstvi na jrchod do slovanskfch uzemi (obraceje cestou pohany nisilfm na kfeshnskou viru) a na jih do Span61ska a do Ithlie. Na VAnoce roku 800 korunoval papei v h m 6 Karla VelikCho na cisafe a prohlisil ho legitimnim ndstupcem KonstantinojTm. To by1 prvni pokus o ziLizeni toho, co se pozd6ji (od roku 962 do 1806) na&a10 Svatou fiBi fimskou a co zjevn6 cht6lo b$t pokratovinim pbvodniho i-imskCho impCria. Papei jako ten, kdo korunuje cisafe, prosadil swlj primat nad vSemi sv6tsljmi vladafi. Za vlidy Karla VelikCho, ktery podporoval vzd6lanost a sndil se mezi kn6Z stvem rozSifit gramotnost, um6ni pon6kud ofilo. Skola na jeho dvofe byla jednim z prvnich vjrznamnych center vzd6lanosti mimo Mastery. Za svdho pobytu v Ithlii navStivil byzantskC c h r h y postavenb v Ravenn6 Justinianem a po svCm nhvratu do CAch postavil podle vzoru jednoho z nich kapli; byla to jedna z prvnich ~ z n a r n n y c hkamennych staveb postavenych v zapadni Evrop6 po pAdu kima. Zahhjila takC obdobi byzantskCho vlivu na zapadni n8boienskC umcni. RiSe Karla VelikCho se nanegttisti po jeho smrti roku 814 rychle rozpadla. Jeho ndstupci bojovali mezi sebou a nebyli s to telit novCmu ohroieni ze severu: dosud p o h a n s w Vikingbm. Stejn6 jako muslimovC kontrolovali Stfedomofi, ovlldli VikingovC severni mote, odkud pofadali niEivC najezdy. Evropa se znovu rozpadla do malych, vzhjemn6 a od sv6ta jako celku odfiznutjrch jednotek. Postupn6 se vyvinul systCm, kterCmu se obvykle Pikg feudalismus, tedy spoletensky vzorec tvofici podloii stfedov6kC kultury. HistorikovC obvykle tleni stfedovtik do n6kolika stadii. V tom nejstarSim (asi 900-asi 1050) by1 iivot s a l e jest6 pom6rn6 prostjr, pon6vadi m6sta a @roba se dosud neobnovily. V t6chto letech vznikly dva model~.V manorskCm systCmu bylo zakladni jednotkou manskd panstvi (velkf statek), jehoi majitel vykonhval absolutni kontrolu nad nevolniky 8 rolniky, ktefi spoletn6 obd6lAvali jeho pbdu. Ve feudalnim systdmu byli majitelC panstvi obvykle uazaly (poddanbi) n6jakCho vyBSiho Slechtice, ktery zas by1 vazalem h a l e t i jin6 ho panovnika. VazalovC byli povinni dodat sjTm pAnbm na poiidani ur8tjr potet rytifb, a p h i byli na oplhtku povinni chranit svoje vazaly. Toto uspofitdhi vedlo k rbznym Blechtic* stupiidm a titulbm, z nichi mnohC pfeiivaji a2 do naSich tasb.

DIVADLO V LETECH.500 AA 900 V ranCm stfedov6ku zatalo ofivat i divadlo. Po rozpadu fhskCho imperia organizovani divadelni tinnost v zipadni Evrop6 prakticky vymizela a situace se vritila do stadia podobnkho tomu, kterC pfedchkelo vzniku dramatu v SestCm stoleti pfed Kristem. Divadelni prvky vSak pfefivaly nejmCn6 ve ttyfech druzich tinnosti: v pozdstatcich fimskCho mimu, v pdsobeni germinskjrch minstreld, v lidojrch slavnostech a pohanskjrch ritualech a v kfestlanskjrch o b fadech. Z t6chto zdrojfi take v ranCm stfedov6ku znovu povstalo divadlo. Kdyi se zipadni fiSe zhroutila a stht pfestal pfedstaveni financovat, rozpadly se soubory mimd. Ma14 skupiny vSak zfejm6 kotovaly dil a vystupovaly vSude, kde naSly publikum. V6t3iiou je pravdCpodobn6 tvofili Kejklit vyprav6ti, SertCfi, akrobate, fonglCfi, provazochodci z teskCho rukopisu StarCho a drezbfi divokjrch zvifat. Zidne dochovane zknamy zilkona (mezi 1430 a 1440) neukazuji na to, f e by divali n6jakC dramatick6 kusy, i kdyf je stde mofnC, f e pfedvid6li hrube skete. Takovi aktCfi byli nejtetn6jSi v j2ni Evrop6, kteri byla nejvice pob8t6ni. Od samCho potatku je cirkev odsuzovala, odepfela jim b6Bni priva a sndila se je vyvrhnout ze spoletnosti. V devitCm stoleti byla patrn6 zvlaSt6 aktivni, ponCvad2 potet cirkevnich edikt3 namifenych proti o s o b h zvar&n mimi, histriones a ioculatores ( zarn6nitelnC pojmy omatujici sv6tskC ,,bavite6' stfedov6ku) je z tohoto obdobi nejpotetn6jSi. V severni Evrop6 (na germhskjrch t i teutonskjrch uzemich), kde by1 fimskjr vliv slab$, kvetl mezi p i w a sedm* a2 o s m b stoletim jiny typ aktCra: scop. Scop by1 p6vec a vyprav6t o skutcich g e r m i n s e c h hrdind. Jako uchovatel d6jin kmene a jeho chronologie by1 v 2 e n a zaujimal testne misto ve spoletnosti. Jeho pisn6 a pfib6hy byly hlavni uddosti pfi slavnostech a jinych jrznamnjrch pfilefitostech. Ale kdyi se v sedmCm a osmCm stoleti germAnskC krneny obritily na kfestlanskou viru, cirkev scopa zavrhla. Od osmeho stoleti by1 scop fazen mezi mimy a jako takojr nem6l b6fni priva. Po celk zipadni Evrop6 se takC konaly tetnC slavnosti, na n6i pfichkeli i potulni baviti a podileli se na jejich programu. VetSina t6chto slavnosti vyrdstala ze stalewch pohanskjrch rituald. Cirkev proti nim zasahovala jen zvolna, protoie mnoho lidi, obricenych na viru bud nisilim anebo mechanicb zapsanych, kdyi se kfesbny stali jejich pini, bylo jeSt6 kfesfany jen podle jmb na. Neni divu, f e se mnoho pohanskjrch rituQd sthle udriovalo a Be n6kterk jejich prvky vstoupily do kfestlanskjrch obfadd. Velka tast pohanskjrch rituild se vztahovala k zimnimu slunovratu a sndila se ofivit ducha roku t i slibnouci slunce noSenim sthle zelenych haluzi do

*abytkd, zapalovinim hranic a pochodni neb0 divokj.m, e x t a t i c ~kfeptenim (taste za 6Casti kost$movanych postav probuzenych dCmond). Snad jeSt6 b6i,GjSi byly jarni plodnostni rituily. Jejich soutisti bjrval tanec kolem falick6 mhjky neb0 objiBd6ni poli s obfadnimi vozy, obsazen*i symboly plodnosti, socharni bdikd t i mladiky a divkami o v 6 n t e n m kv6ty. MnohC z t6chto obfadd symbolizovaly zipas fivota se smrti t i lCta se zimou a Easto m6ly podobu boje ozbrojencd s meti t i holemi, zipaseni, zivod6ni 8 jinych atletickjrch udAlosti. Slavnosti by1 vysokf potet a mnohC byly pew6 zavedeny. Ve snaze obritit zipadni Evropu na kfeshnstvi si cirkev pfivlastnila rnnoho sthvajicich slavnosti. Napfiklad datum Kristova narozeni bylo urteno na 25. prosinec a2 ve ttvrtem stoleti. N6ktei.i historici tvrdi, Be toto datum bylo zvoleno proto, aby vytlatilo pohanskC zimni slavnosti slunovratu, kterC se hojn6 konaly prav6 v tomto rotnim Case. Podobn6 se tvrdi, f e Velikonoce byly stanoveny tak, aby nahradily jarni plodnostni ritualy. JinC nov6 zavedenC slavnosti mohly nahrazovat ty, kterC uctivaly mistni pohanski boistva; cirkev tasto pfipsala slavnost sv6tci-patronovi urtitC oblasti a kostel na jeho potest by1 postaven na mist6 dfive zasv6cenCm n6jak& mu ~ohanskCmuboistvu. V doStfedovM loutkoherci, Hortus Deliciarum savadnich slavnostech s e tak abatyk Herrady z Landsbergu, 1170 sm6lo okrat to vat. Douze se zm6nila jejich orientace. FYesto se n6kterC pohanskC rituhly uchovaly a nakonec se prom6nily v zibavu, jejif nibofenskjr jrznam upadl v zapomenuti. Napfiklad metojr tanec a moriska, populkni zibavy v SestnictCm a sedmnActCm stoleti, jsou zjevn6 sekularizovanC rituhly zasv6cenC duchu roku. Postupem tasu se obohacovaly i rituily kfestlanske cirkve, a2 se v desitCm stoleti - dokonce uvnitf kostela - obohatily o drama. Timto konetn* krokem ovSem vyvrcholily inovace postupn6 zavid6nC v pfedchozich stoletich.

LITURGICKE DRAMA PotAtkem stfedov6ku m6la cirkev dva druhy dennich bohoslukb: mSi a hodmky. MSe se d6lila do dvou asti: introdukce a svitosti chleba a vina. Introdukce byla z valnC tAsti devociondd a zahrnovala t t e z~ bible, modlitby, k W a 2almy; m6nila se den ode dne podle cirkevniho kalendAfe. Druhi tist, svitost chle-

ba a vina, se obm6iiovala jen mido, pon6vadZ to bylo dstfedni a nem6nnC ohnisko bohoslu2by. MSe sjrIll jrznamem b r M a zavid6ni novinek, proto se k ni pfipojilo jen mido dramatickjrch epizod. Hodinky byly pro obnovu dramatu mnohem dfile%t6jSi, protote jejich souMsti nebyl &idnjr nepominutelnjr akt. Ponkadi se obsah hodinek den ode dne m6ni1, mohly pfijmout drama snadn6ji net m8e, a v6t8ina cirkevnich drarnaticljch t e r n se divala pfi t6chto slutbich botich. V devitkm stoleti bylo ka2dy den osm hodinek: prvni kanonicki hodinka, laudes, prima, tertia, sexta, nona, vesperae (neSpory) a completorium. Pon6vadt laitti Wesfan6 nemohli nav8t6vovat osm bohosluteb Ti? Marie u hrobu Kristova, Pasional abatySe Kunhuty denn6, byly hodinky spjaty pfe(mezi 1314 a 1321) dev8im s kli8tery. Cirkevni kalendhf dhval takC podn6t k dramatizaci tim, t e v konkrCtni dny roku pfipominal urtitC biblick6 udhlosti. V desitCm stoleti vstoupila do t6chto qkofnich oslav - ve snaze je otivit - celi fada divadelnich prvkfi. Napfiklad Kv6tnh ned6le se obvykle slavila slavnostnim procesim, jehot soutisti byla postava Krista jedouciho na oslu z okraje m6sta ke kostelu. Na Velkjr pitek se h s t o kfit ovinul pohfebni litkou a umistil v symbolickC hrobce, z nit by1 o Velikonotni nediili vyzdviten. PodobnC obfady pfipominaly jinC udidosti cirkevniho roku. SymbolickC pfedm6ty a jednhi - cirkevni roucha, oltAfe, kadidlo a pantomimickC dkony kn6ti - neusale pfipominaly udidosti celebrovanC kfesfansrituilem. S biblickjrIlli postavami se takC zataly spojovat jistC atributy (jako ,,klite od krilovstvi nebeskCho" se svat$m Petrem t i holubice s Pannou Marii), pomoci nich2 se postavy snadn6ji identifikovaly a kterC zkoveii vytvhfely zkklad pro konvencionalizovanC kost$my ve hrich. Tak se tvofily obsihle sady vizuilnich znakfi, jicht bylo motnC poutit ke komunikaci s publikem, kterC bylo z v6tSi Eisti negramotnC. Krom6 toho urtitjr typ dialogPl existoval jit v cirkevni antifonilni pisni, jejii response byly rozd6leny do dvou skupin neb0 mezi jednotlivce a skupinu. Koncem Sesteho stoleti uspofidal tyto sborovC p a s s e bohoslutby papet

Rehof Velikjr do Antiphonaria tak, aby odpovidaly specificljm dnilm cirkevn i h ~kalendife. V devhtCm stoleti se hudebni thst bohoslutby rozsifila natolik, t e motivo"ala zavedeni tropfi (interpolaci do existujicich t e a ) . Ty m6ly nejdfiv podobu prodloutenfrch hudebnich pasiti, pfivodn6 posledni slabiky Aleluja. Nakonec byly pfidanC melodie tak slotitd, t e se pfidala slova - jedna slabika na katdou notu - pro snaz8i zapamatovhi. Atkoli pfivod tCto praxe neni z n h , spojuje se zvli8t6 s kliSterem ve 8jrcarskCm Sankt-Gallenu za Notkera Balbula (asi 840-912). Potitkern deshtCho stoleti se tropy utivaly v tetnych sborojrch pash2ich. LiturgickC drama se tradiEn6 sleduje ke tropilm vloten$n do velikonotni bohoslutby. NejstarSi dochovanfr velikonotni tropus se datuje asi rokem 925. Celjr zni takto: Ande76:

Koho hleddte v hrobce, 6 k+esfand?

Tfi Marie: JeZiXe Nazaretskho, ukfiz'ovan&o, 6 nebeftand Ande76:

Neni tu, vstal z mrtych, jak p+edpovdddl. Jde'te a zuktujte, Ze vstal z hrobu.

Tento text, nalezeng v introduktni thsti velikonotni mSe, by1 pravd6podobn6 pouze antifonilni (to jest zpivany responsoriiln6 dv6ma skupinami) a z?ejm6 nezahrnoval herce zttilesiiujici dramatick6 postavy. Neni jasnC, kde se cirkevni hudebni drama objevilo poprvC. Jako pravdb podobni mista pfivodu se tasto uvid6ji Fleury a Lirnoges. NejstarSi dochovanfr text, kompletni vtetn6 poznimek k provedeni, se vyskytuje v Regularis Concordia (fidovC dohod6), sestavenC v letech 965-975 Ethelwoldem, biskupem winchesters-. Obvykle se pfedpoklhdi, t e Ethelwold pouze pfijal praktiky na kontinentii u t zavedenk, neni to v8ak zdaleka jistC Za jeho Easfi se klidtery v Anglii obnovovaly po dlouhCm obdobi obEanskCho r o m a t u a Regularis Concordia m6la zavCst jednotnou praxi a podpofit v anglicljch klQ8terech jednotny cil a fid. Je tedy dobfe motnC, t e Ethelwold zavedl liturgickC drama jako prostfedek zainteresovhi a jrchovy rnnichfi. V prilb6hu teto klaterni obnovy um6ni a rdznC formy vzdelanosti v Anglii jen kvetly a m6ly znatny vliv po celC Evrop6. Af u t vmiklo 1iturgickC drama kdekoli, koncem desitCho stoleti bylo jiZ rozSFenC. Krom6 liturgicljch dramat se z tohoto obdobi dochovala jedna sCrie neliturgicljch her. Zhruba v tCte dob6, kdy se rodilo 1iturgickC drama, Hrotsvita (asi 935-973), jepti8ka kligtera z Gandersheimu v severnim NGmecku, napsala Sest her po vzoru Terentioech komedii, avSak na nhbotenski tCmata. Podle jejich vlastnich slov ji na Terentiovi pfitahoval jeho styl, ale z obavy pfed neblah* vlivem t6chto pohansljch d6l se rozhodla pofidit jejich vhodnou alternativu. Znatn6 se liSi nizory na to, zda jeji hry - Paphnutius, Dulcitius,

Gallicanus, Abraham a Marie, Callimachus a Sapientia - se za jejich tasd hr& ly. PoprvC byly publikoviny roku 1501 a pot6 m6ly znaEnl vliv na nibofenskb a didaktickb hry SestnActCho stoleti. V historii divadla maji zvliStni misto z n g kolika dilvodh: Hrotsvita je prvni z n h i dramaticki autorka, zkovefi je prvnz v CasovC fad6 identiiikovatelnjrch dramatickjrch autoril poklasickeho obdob a zanechala po sob6 drama nejstarSi feministickk perspektivy. Jeji nisledovni ci byla Hildegarda z Bingenu (zemfela r. 1179), abatySe benediktinskkho fade kteri napsala latinskou hru Ordo Virtutum (asi 1155), v n u personifikovan, ctnosti zipasi s pekelnjrlni mocnostmi. Bylo to nicmCn6 liturgickk drama, kterC udivalo t6n nisledujiciho w o j e Zpotitku se liturgickC hry hraly tCm6f jrhradne v benediktinskjrch MiSterech. Dafilo se jim zvliSt6 v Limoges a Fleury ve Francii, ve gjrcarskem Sankt-Gallenu, v n6meckCm Reichenau a Span6lskCm Ripollu. K plnCmu rozvoji 1iturgickCho dramatu doglo vSak teprve ve druhC f k i stfedov6kC civilizace (asi 1050 - asi 1300). V polovin6 jedenactbho stoleti byli VikingovC poMesfanSt6ni a pfestali s loupefn*i nijezdy. Pom6ry se natolik ustAlily, f e mohl ofit m6stskjr fivot a zatalo se dafit @rob6 a obchodu. Tato obnova byla rychla a znatelni po celC EvropC. Vznikla rozsihli mgsta, Cetni z nich s nezivislou vlidou, a Cim mocn6jSi byla, tim vice upadal feudalni vazalskjr systCm. Diky rozvoji obchodu a desiti kfiioghn m r a v i m (v letech 1096 a2 1292) se znaCn6 posilily kontakty s Byzantinci a Araby, ktere mocn6 rozSifily politickC, intelektuilni i um6leckC obzory. S rdstem jistoty rostl i potet monumentilne koncipovanlch budov. Dosud se stav6ly opevn6nC hrady a vzniklo jen n6kolik mi10 chriunil v6tSich rozmb ril; velkoprostorovC budovy byly b 6 i n h ukazem af v jedenictkm stoleti. Chrimy postavenC zhruba pfed rokem 1150 byly v rominskCm stylu: jako z& kladni formy ukivaly fimskeho oblouku. Snad nejslavn6j3i kostel tohoto typu je ve Francii v Cluny; ma pildorys 125 krat 36 metrd a by1 dokonten kolem roku 1100. V polovin6 dvanicteho stoleti vznikl gotickjr sloh s lomenjrlni oblouky a o p 6 r n b systCmem: poprvC v c h r h u Saint-Denis na okraji Pafife, roku 1144. Gotickjr sloh pot6 rychle nahradil sloh rominskjr a kolem roku 1300 se monumenkilni chrhmy s bohatou sochafskou jrzdobou a malovanjrlni okny stav6ly po cele zapadni Evrop6. Pi?t6chto kateddich vyrostly Skoly, kterC spoldn6 s univerzitami, je2 se zaM y formovat ve dvanictkm stoleti, brzy nahradily kliStery jako primkni centra vzd6lanosti. V katedrdich se zaMo takC hrit IiturgickC drama, a tak se stAvalo pfistupn6jSi laikth, nef kdyby se uvid6lo v Mi3terech. Zhruba a2 do roku 1200, kdy se zatalo pfiIeiitostn6 takC hrht venku, se niboienskC drama naddle provozovalo jrluCn6 v c h r h e c h - at u2 510 o katedrdly neb0 o kliSterni kostely. EturgickC hry se sice v nekterych c h r h e c h uvhd6ly d do SestnactCho stoled, po roce 1200 vSak c M y pfestaly M t v rozvoji divadla podstatnou roli. LiturgickC drama se roz5ifilo a2 do Ruska a ovlidlo Evropu od Skandinhvie na severu po Itilii na jihu. Nejproduktivn6jSimi oblastmi byly Francie

,N6mecko. Ve Span6lsku &om6

severni Casti, kteri byla osvobozena uf koroku 800) zabrhila rozvoji dramatu muslimski okupace. PoCet dochovan g ~ hliturgickjrch her je vysokjr, proto se obtas zapomini, f e v jednom kostele se nehrilo Cast6ji nei jednou Ei dvakrit roCn6 a v mnoha kostelich se nehri10 d b e c . Atkoli tedy byla obnova dramatu na postupu, takfka vSude byly hry vzacnosti. DClka a slofitost liturgick$ch her se v rilznlch oblastech znatn6 1iSily. N6kterC nejjednoduSBi dochovanC hry pochkeji z patnictkho stoleti, n6kterC z nejsloiit6jSich vznikly us ve stoleti jedenictkm, takie nelze vysledovat jasnl jrvojojr model. N6ktefi historici soudi, i e hry nabjrvaly na dClce a sloiitosti postupn* pfidivinim nojrch epizod, ale nemusi tomu bfl nezbytn6 tak, slo+it4 hry mohly vznikat, sotva se idea dramatizace stala pfijatelnou a fidouci. ---~ e j s t a r s ia nejpotetn6jSi soubor dochovanjrch her (pfes 400) pojednivi o tom, jak tfi Marie navgtivily KrisMv hrob. Nejsloiit6jBi velikonotni dramata pochazeji ze tfinictCho stoleti. Jedno z nich, nalezenC v rakouskCm Klosterneuburgu, obsahuje tyto epizody: po pohfbu Krista vysoci fidovBti k n b ii iidaji Pilita, aby k jeho hrobu postavil striE; Pilat souhlasi, kn6ii odvid6ji PimskC voj* ke hrobu a divaji jim penize; zatimco vojici jsou na strui, o b ievi se -- and61 a srazi ie k zemi: ti5 Marie , se zastavuji u skinku-mastiCkii?e, aby na- ICOMOVARTA ABRAHAM ETMARIA I koupily masti, a pak jdou ke hrobu, kde zjisti, i e Kristus vstal z mrtjrch; vojici se vzpamatuji a hlisi tyto novinky kngfim, ktefi je upliceji, aby prohlaSovali, i e ti510 bylo ukradeno; Marie MagdalCna podivi zprivu Petrovi a Janovi, ktefi pospichaji ke .hrobu; Marie MagdalCna se setka . . s Kristem pfevletenjrln ;a zahradnika; dva and6lC odvid6ji Krista k brine pekelnC, kterou on otevfe, aby odtud vysvobodil uv6zn6nC duSe; tfi Marie a apoStolov6 rozhlaSuji, Be Kristus vstal z m r w c h . Pfes mnoisM udilosti m i tat0 hra jen asi 200 Padek dialogu. V porovnini s v6tSinou liturgickjrch her je to vSak dlouhq text. U W o v h i bylo dramatizovho jen mB lokdy. NejstarSi je asi z roku 1150 a pochazi z italskCho Montecassina. Zatini JidaSovou zradou Krista a pokraCuje ukfiiovinim. V dochovanC podob6 obsahuje dvanict scCn (320 fidek dialogu), zjevn6 vBak n6kolik dalSich scCn chybi. Jine dv6 IIustrace ke hfe Abraham a Marie z I. v y d h i komedii Hrotsvity z Gandersheimu (1501) hry o uki-iiovini jsou v Carmina Burana,

J---

rukopisnCm souboru her a bisni ze WnPctCho stoleti, objevenCm v n6meckCm kliSteru v Benediktbeuern. Ta nejdelSi pojednivi o nf:kolika udilostech ze fivota Krista a konti po uk?ifovhi: ve chvili, kdy v6aina velikonotnich her zatini. Vedle Velikonoc inspirovalo k nejv6t3imu pottu her obdobi Vhoc. Jen mhlo z nich vSak zpracovivi narozeni samotnC; a ty, kterC tak tini, jsou velmi prostC. Na druhe stran6 je rnnoho her o tfech M u c h (uvAd6nych 6. ledna), z nicM n& kterC zahrnuji Herodovo d e n i a masakr d6ti, ktery nddil. N6kolik her se s p c ci&6 v6nuje dramatizaci ,,vrdd6ni nevilitek", pfipominanCmu 28. prosince. Jini oblibena hra vhotniho obdobi byla o prorocich. Na rozdil od liturgickjrch her nebyla odvozena z biblickjrch pramend, ale ze sermonu z pitCho t i SestCho stoleti. Tento sermon, y e sffedov6ku nepfesn6 pfipisovang svatbmu Augustinovi, se sn& um6dtit Zidy z chybnCho jednid s Kristem, dovolivaje se pfitom jejich vlastnich prorokd. Ti byli pfedvolini jeden po druhCm jako sv6dkovC a kddy pronesl svoje proroctvi o Kristovi. V dochovanych hdch tohot0 typu se potet figur rdmi od dvou do dvaceti osmi a v nekterych vystupuji i takovC pohanskk postavy jako Vergilius neb0 Sibyla. Tyto vhotni hry byly v6tSiou kritkC a v6aina z nich byla spjata s konkrktnimi dny kfesbnskCho kalendife. Pouze jedno dochovanC dilo, kterC je soutisti souboru Carmina Burana, spojuje vSecky epizody dnotniho pfib6hu do jedinCho dramatu. Hry velikonotni a v h o t n i jsou sice daleko nejpotetn&jSi,jinC vSak dramatizovaly Sirokou Skilu biblickjrch n h 6 M , jako je zmrwchvsthni Lazara, obriceni svatbho Pavla, podobenstvi o pannich moudrych a poSetilych, seslhi Ducha svateho, Izik a Rebeka, Josef a bratfi jeho, Daniel v j h 6 lvovC a rdznC udilosti ze fivota Panny Marie. Nejslofit6jSi ze vSech je Hra o Antikristovi (Ludus de Antichristo), pochkejici z dvanicteho stoleti. Je zalofena na pfedpovf:di, f e pfed drub* pfichodem Krista se objevi Salebnik, ktery se bude pokouSet zmafit Kristovo poslhi. Odehrivi se na nejrdmCj5ich mistech tehdy znhCho sv6ta a bitvy a jinC nirotnC epizody jsou v ni tak potetne, f e n6ktefi badatelk pochybuji, zda byla d b e c provid6na.

h d a inscenatnich konvenci ufivanych v kostelich Astala po cell stfedov6k ustileni. Prostor pro hru sesthval ze dvou Akladnich slofek: z malych sc& nickjrch staveb (mansiond naqkanych rdznf:, napf. sedes, loci t i domi) a obecnCho hraciho prostoru (platea, $layne, Platz). Mansiony slodily k lokaliiaci scCny a umisfoval se do nich potfebny mobilihf a rekvizity, Protote v b k jedn h i nemohlo probihat v omezenCm prostoru mansiond (charakteristicky malych), pfivlastnili si herci z pfilehlkho podlafi (platea), kolik potf ebovali. Mansiony byly uspofhdhy kolem tohoto neutrhlniho prostoru t i pod61 n6ho a aktkfi se pohybovali od jednoho mansionu ke druhCmu, jak to d6j vyfadoval.

NejstarSi 1iturgickC hry vystatily s jedin* mansionem, slo2it6jSi hry vSak poufivaly tetnjrch mansionb, pordznu rozestavenych v kostele. Prost$ oltiif napi'iklad n6kdy syrnbolizoval KristPlv hrob, avSak v n6kterych velkjrch katedrilath se ufivalo napodobenin ,,pravC hrobky" jeruzalCmskC, tak velkjrch, f e se do nich veSlo n6kolik lidi najednou. Do n6kterjrch mansiond se musely vm6stnat slofitC a potetnC scCnickC nilefitosti (zvliSt6 pro Posledni vefefi, Nebdkadnesarovu ohnivou pec, Danielovu jimu lvovou neb0 kuchyri Izika a Rebeky) a n6kterC byly opatfeny ziv6sy,-tak aby postavy t i pfedm6ty mohly bfl v pravou chvili odhaleny anebo na konci epizody skryty. N6kdy se mohlo ufit kbru ke znizorneni vfSe situovanych mist t i nebes, kde2to krypta (lefici obvykle pod hlavnim podldim) Casto sloufila pro mista polofeni nizko nebo jako peklo. N6kdy se poufivalo visutC maSinerie k Meni hvCzdy pfed tfemi krili, ke spuStf:ni holubice pro scCnu zv6stovhi, anebo pro letnitni ohnivC jazyky. ke se tato maSinerie vyvijela ke znatnC slotitosti, potvrzuje z k nam ruskeho biskupa Abrahama ze Suzdalu o liturgickjrch hrich, MerC vide1 ve Florencii roku 1438. V jednC z nich, kteri znkorfiovala nanebevstoupeni Krista, by1 herec pfedstavujici tuto postavu vytafen vzhbru pomoci kladek a lan, d jej zahalila napodobeni oblaka a konetnf: se shledal s Bohem a and6ly na nebesich - na p6diu postavenCm n6jaWch patnict metrd nad podlahou kostela. Jako kost$my pro tat0 dramata obqkle slou2iia cirkevni roucha, opatfeni realistickjrlni t i symbolickjrlni dopliiky. ZenskC postavy nosily obvykle dalrnatiku (druh zahalovaciho od6vu) s kipi zakrjlvajici hlavu. And616 se vyznatovali Mdly pfipjat$mi k cirkevnimu rouchu. Proroci a ti-i krhlovC n6kdy nosili nmadny neklerickjr Sat a k identifikaci postav tasto slodily symbolickC rekvizity. Herci byli v6tSiou pfisluSnici kn6fskCho stavu t i kdrovi zp&vitci, i kdyf ve tfinictkm stoleti se mohli n6kterych roli ujmout potulni scholifi 8 fici. YeGina naSich znalosti o sdnovini techto her pochkzi z dosti detailnich pokynd obsdenfch v dobovfch cirkevnich manudech. ScCnickC poznhky, l$kajici se zvliiSt6 pohybu, pantomimickCho jednini i t6nu hlasu, v nich tasto zaujimaji vice mista nef sim dialog. Pokud se hrhlo v kostele, v6t3ina textu (vesm6s latinskkho) se spiSe zpivala nef mluvila a herecM bylo obecn6 vice schematick6 nef realistickC.

WtSina chrhovfch her m61a v e n y a devocionAni rhz, do n6kterych her spjavch s Vhocemi vSak pronikly prvky klauniidy. V tomto obdobi bylo n6kolik dnd v6novho n2Simu klCru, ktery vykonhval bohoslu2by, organizoval procesi m6stem a tasto vybiral dary neb0 vymihal poplatky. Svitek svatCho S t ~ ~ (26. h a prosince) by1 vyhrazen jihntim, svitek Nevilatek (28. prosince) kdrojrln chlapdm a svitek O b f e d P h 6 (1. neb0 6. t i 13. ledna) podjAhnbm.

Jedna z t6chto slavnosti - radovanky podjhhnd, obecn6 naz$vanC SvAtek blkznd - byla obzvllSt6 ddletith pro rozvoj komedie. Pfita2livost tohoto svatku spotivala v inverzi stavu, ktera dovolovala nitsirnu klCru zesm6Siiovat svoje nadfizenC a rutinni cirkevni tivot. SvAtek blaznd pfipominh mnoha rysy starSi pohanskC slavnosti a tetnf badatel6 jej spojuji s pohansljmi rituAly. Po tas tohoto svatku celebranti nedbale vyzvhntili, fale5n6 zpivali, nosili podivne od6vy a masky a jako kadidla poutivali jelita, klobasy a stare 8krpAly - i kdyt takovC praktiky nemusely bjrt typickC. SvAtek blkznd m6l na povel ,,bl&novskjr biskup", ktery o svatetnich dnech vystupoval jako cirkevni autorita. Neni jasnC, odkdy se tento svAtek datuje, koncem dvanbctkho stoleti by1 vSak ut dobfe zavedeny a snahy potlatit jej nebyly a2 do SestnActkho stoleti pfiliS usp6SnC. Slavnosti provkzela fada n6kdy bezuzdnych radovhnek. Pfi tkto pfiletitosti se obtas dhvaly liturgickk hry, do nichi tak pronikla jisa dAvka burlesky a komedie. Atkoli extenzivni rozvoj komickjrch epizod muse1 jest6 potkat, a2 se drama odd6li od liturgie, svhtek blkznd bezpochyby ovlivnil jlvoj komediAlnosti jak v nAbofenskCm, tak ve sv6tskCm dramatu. Slavnost kdroech chlapcd, obecn6 z n h A jako Svhtek 2AkovskCho biskupa, obsahovala tem6f stejnou inverzi stavu jako Svhtek b l h d ; byla vSak mnohem usedlejsi a zdrtenliv6jSi. Snad proto se nesetkgvala s v6tSim odporem. Na druhC stran6 vSak zfejm6 m6la na jlvoj dramatu maly vliv. Kolem roku 1300,se liturgicke divadlo podle vSeho rozvinulo natolik, nakolik to bylo v r h c i kostela motne, a tak se zatalo hrht venku. LiturgickC hry se v n6kterych kostelich davaly dalSich tfi sta let, t h d n w i v$mzni.mi zm6narni vSak u t neproSly. K inovacim doglo v neliturgickkm dramatu.

Mimo kostel se nibotenske hry b6tn6 pfedvAd6ly a2 za pozdniho stfedov6ku (asi 1300-1500). Jakmile se vgak sithlo k tCto inovaci, zataly bjrt inscenace neobytejn6 @pravnC, trvaly tasto fadu dnd a odterpavaly prostfedky z celC obce. Podobn6 jako v kim6 se divadlo stalo jrsledkem spoleEnCho usili cirkve, sthtu a obtand. Rozkv6t dramatu v tomto obdobi b e zthsti pfipsat ekonomicljm a politicljm z r n 6 n h vrcholnCho stfedov6ku (asi 1050-1300), zejmkna formovhni cechd a rdstu m b t . Cechy vznikaly v jedeniictkm a dvanictem stoleti jako ochrannC organizace pfed mistnim feudilnim panstvem a pro obchodniky na cesthch. Ve tfin8ctCm stoleti tetni femesla - pekafi, slhdci, zlatnici, krejti apod. - vytvAfela podobnk organizace, ktere m6ly regulovat pracovni podminky, mzdy, kvalitu produkce a dalSi zi~letitosti,ovlivhujici jejich prosperitu. Cechy byly organizovimy hierarchicky. Ka2dy spravovala rada mistrd (ktefi m6li svoje vlastni provozovny a dohl2eli na pdci druhych); pod k a i d w mistrem sloutil jeden M n6kolik tovary58 (vyutenych v oboru, ale pracujicich za

rnzdu); a jest6 pod nimi byli utednici (mladici a chlapci, ktefi dosthvali byt stravu po dobu vfuky iemesla, obvykle sedm let). Vznik cechd provhzel rdst mest. M6sta pdvodn6 spadala pod jurisdikci feudhlnich pimd, ale s rozvojem obchodu a qkoby posilila svou rnoc natolik, t e si vynutila dstupky, taMe nakonec byla v6tSina z nich samosprAvnb. Tato sarnosprhvnb rnoc se pak opirala zejmCna o cechy, protote ty obvykle volily starostu a m6stskou radu z fad sjrch tlend. Rozkv6t cechd a m6st vedl k upadku feudalismu. KrAlovC a knitata nabjrvali v6tSi kontroly nad podfizenw panstvem a s tim zAroveri zatalo utvAfeni modernich evropskjrch nhrodd. Vladafdm v tomto procesu napomhhali rn&ShnC, ktefi jim odvAd6li dm6 oplAtkou za panovnikovu ochranu a udrto-

,

nahradily klistery jako hlavni stfediska vzd6lanosti. Nestav6ly se proti cirkvi, nicmCn6 podnitily zhjem o sv6tski studia. Kolem roku 1300 se objevily prvni n h i t k y d t i dominantni spoletenskC roli cirkve, &era se pak v prdb6hu pozdniho stfedov6ku musela o sv6 misto d6lit s dalSimi institucemi. Sv6tskC zajmy se prosazovaly postupn6, ale vytr-

vale. Bylo to obdobi pfechodu a zmgny, v n6m2 stfedov6kC ideje a praxe koexistovaly s t6mi, kterC daly pozd6ji vzniknout renesanci. Jak vedle cirkevni hierarchie nabjrvaly na jrznamu jinC spoletenskC skupiny, zataly se, zfejm6 nevyhnuteln6, podilet takC na divadelnich inscenacich a nakonec je ovlidly. Po dobu pozdniho stfedov6ku vSak drama zdstalo primar116 ndbotenskou zilefitosti a zakladni divadelni konvence byly ty, kterC vznikly v cirkevnim prostfedi.

PREDSTAVEN~MIMO KOSTEL Uvid6ni ndbofensljch her mimo kostel se zfejm6 datuje od dvanictCho stoleti. Pfed koncem ttrnActCho 'stoleti vznikly rozsdhlC nibofenskC cykly v nB rodnich jazycich, sloten6 z tetnych krdwch her 8 epizod. Proto se obvykle poklddaji 1Cta 1200-1350 za pfechodnd obdobi, b6hem n6hot hry v nkodnim jazyce pfevHiy s q b jrmamem postaveni, kterC dfive zaujimalo liturgickk drama. 0 tomto pfechodu vime mido, pon6vad2 se o n6m dochovaly jen sporC doklady. Dlouho se udrtoval nhor o postupnCm vzniku dramatu v nkodnim jazyce; podle tCto teorie byly nejprve jednotlivC kritkC liturgicke hry vykichy z c h r h u a pak spojeny do dlouhych her, pfeloteny do matefStiny a h r h y laiky. Zikladnim ddkazem pro tento n&or byla - krom6 pfedpokladd zalotenjrch na kulturnim darwinismu - Hra o Adamoui (Ordo representationis Ade, tk2 Jeu d'tldaml, obvykle datovani kolem roku 1150. Text je trojdilny: prvni t i s t pojednivi o Adamovi a Ev6, druhd o Kainovi a Abelovi a tfeti je traditni hra o prorocich, v nit fada postav ze StarCho zikona pfedpovidi pfichod Krista. V prvnich dvou tistech je dialog ve francouzStin6, avdak p o m h k y a sborovC pisn6 jsou latinskC; v ziv6retnC jsou biblick6 pasge proniSeny proroky nejprve v latin6 a pot6 jsou parafr&ovhy v matefskCm jazyce. Neni jasnC, zda herci byly osoby duchovni t i sv6tske, ani kde a kdy byla hra uvedena. Zdi se, i e toto dilo je obrdceno jak do minulosti k liturgickkmu dramatu, tak do budoucnosti k cykldm v nirodnim jazyce, takie se citovalo na podporu teorie postupnCho w o j e . Dochovalo se pir dalSich her a fragmentti (mezi jin$mi La Sainte Resurrection, anglo-normanski hra z konce dvanictCho stoleti), skjtaji vSak mi10 dokladd, na nicht by bylo motno zalotit pfehled divadelni tradice v obdobi delSim sto padesiti let. Tento nedostatek informaci Ize patrn6 vysv6tlit pom6ry, za kterych inscenace u t nebyly integrilni soutzisti bohoslufeb, an2 je jeSt6 pfevzaly sv6tskC organizace. Traditni pojeti evolutniho w o j e zpochybnili Glynne Wickham, V. k Kolve a jini, ktefi soudi, t e hry v nirodnim jazyce se vyvijely zcela nezivisle na liturgickem dramatu a ke podobnost obou typfi neni dfisledkem pfimeho pdvodu, ale spoleCnCho zdroje - bible a jinC nabotenskC a devocionani literatury. Wickham je pfesvGdten, t e hry v nirodnim jazyce m6ly zddraznit Kristovo lidstvi na tomto sv6t6.

Af u3 byly ddvody jakCkoli, v letech 1200 - 1400 se o d e m a fada jrmamnych zm6n. Za prvC, tetnC hry se uvid6ly pod KijrITl nebem zejmCna v jarnich a letnich mgsicich, ztisti proto, i e p o k i bylo piimivC, ale zMsti takC v ddsledku nov6 zavedenCho svitku Botiho t6la (Corpus Christi). Tento svitek, koncipovanq papetem Urbanem IV. roku 1264 a oficiAln6 schvhlenl. roku 1311, se kolem roku 1350 u3 drtel t6m6f vSude. Slavnost pfipadala na ttvrtek po prvni ned6li po svatCm Duchu, mezi 23. kv6tnem a 24. tervnem, a m6la zvliSt6 zdh-aznit vykupitelskou moc potehnanCho chleba a vina Pon6vad2 oslavovala toto mystkrium, kterC ve stfedov6kCm mySleni davalo smysl celC existenci (spojeni bohkeho a lidskCho v osob6 Krista a pfislib vykoupeni skrze jeho ob6t>, mohly se k ni bez anachronismu v ~ o u vSecky t biblick6 udAlosti. A co vic, m6l-li se prostfednichh dramatu objasnit jrmam Kristev, bylo nezbytnC ukhzat i EetnC ud& losti pfedchhjici jeho narozeni, stejn6 jako ty, kterC se vztahovaly k jeho 2ivotu, smrti a z m r ~ c h v s t h i .Casto se pfedvad6la i scCna Posledniho soudu, v ni3; se demonstruje konetny ud6l tlov6ka Kolem Bomho t6la tak vyrostlo kosrnickC drama, zahrnujici uddosti od stvofeni a2 po konec sv6ta. Hry takovkho rozm6ru byly sarnozfejm6 nkotn6jSi net ty, kterC vypljrvaji z textu liturgickCho dramatu. Ti, kdo pfipravovali hry mimo kostel, nebyli omezeni chrhovou architekturou ani cirkevni liturgii, a tak mohli experimentovat. Vjrsledkem byla v e M inscenatni rozmanitost v celCm obdobi 1350-1550. Svatek Botiho t6la by1 takC &sti veden snahou pi'ibMt cirkev obytejnjrITl lidem a jejich 2ivotu. Sv6tskC skupiny obyvatelstva dostaly v jeho oslavich wou roli. Vyvrcholeni svAtku BoZ;iho t6la - procesi, ve kterCm byla m6stem nesena pow& ceni hostie - se dbstnili Zastupci vSech stavP1 a profesi (Slechty, kupcP1, femeslnMi i kn6hi. Mnoho badateld vidi v tomto sourutenstvi pothtek zaangahvid l a v insceno* exteriCrojrch her, ktere posl6ze vedlo k jejich pfevaze. Svitek Bomho t6la dal sice popud k uvid6ni biblickjrch cykld, ty s nim vSak pozd6ji nebyly vtdycky s v h h y . CyklickC hry se davaly i jindy, m o h i nejtast6ji o Velikonocich neb0 o svatoduSnich svitcich (sedm ned6l po Velikonocich). Navic mohlo m6sto uvid6t hry na svitek svCho patrona wgtce, a pfileBtostn6 pofddala m6sta Wravne produkce z vd6tnosti za osvobozeni od moru, sucha neb0 jinych pohrom. Jednou z nejddlefit6jSich novinek bylo zavedeni nirodniho jazyka misto latiny. A tat0 zm6na zase vedla k nihrad6 zpivanCho dialogu mluven*, cot uleh8lo pfechod od kn6fsljch hercd k laic*. Pfijeti matefgtiny znamenalo takC waznl. krok k nkodnimu dramatu a ustup od dramatu mezinirodniho, kter6 latina podporovala. N A B O ~ E N S KDRAMA ~ V

MATERSTINE

Nelze urtit, kdy se kterh zm6na dramatick6 praxe odehda poprve je v h k jasnC, t e rozdhlC cykly nibotensljch her v nzirodnim jazyce vmikaly u2 v ID

I

HERCI A HERECTV~ Potet hercd potfebnych pro inscenaci se znatn6 liSil. V severoanglickjrch cechovnich cyklech nemaji tetnC jednotlivk hry vic nei p6t a2 deset postav. W d y cech tedy potfeboval jen p k hercd, ale jejich celkovjr potet v tiplnCm cyklu by1 vysokjr. Kdyi se hry inscenovaly na pevnych jeviStich pod dohledem jedinC organizace, bylo obsazovini komplikovan6jSi. Pro Skutky apoStolsk&, uveden6 v Bourges roku 1536, bylo 494 roli rozd6leno mezi 300 hercd. WtSina her tohoto rozsahu pochilzi ze SestnictCho stoleti a v porovnhi se starsimi dily se zjevn6 vyznatuje podstatnh nirdstem pottu roli. WtSina hercd pochilzela z fad mistniho obyvatelstva. Jen v n6kolika m a 0 pfipadech se dovidhne, jak byli vybirhi. V Yorku roku 1476 m6stska rada vyhlisila, f e ttyfi z ,,nejobratn6jSich, nejrozvUn6jSich a nejschopn6jSich hercd v tomto m6st6" si vyposlechnou vSechny osoby, kterC si pfeji hrit. Nikdo pak nem6l vystoupit ve vice nei dvou hrich. Tato opatfeni zfejm6 naznatuji, i e obsazovini nebylo jrsadou tlend cechu a f e herci mohli vystupovat pro dva rdznC cechy. V Seurre roku 1496 obsazoval hru starosta za asistence dalSich tiLi osob. Roku 1540 projifd61 paMskj.mi ulicemi herold a vyz$val, aby se hlasili dobrovolnici. V Lucernu roku 1583 se m a l o z kazatelny, aby vSichni, kdo maji zdjem 6Bnkovat, se dali zapsat u m6stskCho pisafe, ktery pak za asistence dozortiho jrboru vybiral obsazeni. V takojrch pfipadech, kdy se hry obnovovaly, mohl herec hrit jednu roli v prdb6hu let mnohokrit. Herci se v6tSinou vybirali mezi femeslniky a manuan6 pracujicimi, n6kdy se utastnili tCf pfislugnici duchovenstva a Slechty. WtSinou to byli mufi t i chlapci, ve Francii se obtas objevily i feny a divky. Vystupovat ve vice rolich bylo b6fnC. Ve Valenciennes roku 1547 si pfes 100 roli rozd6lilo 72 hercd a v Monsu roku 1501 bylo asi do 350 roli obsazeno zhruba 150 hercd. Ale na druhC stran6 si n6kdy jedini role vyiadovala vic nei jednoho herce - tfeba kdyf n6jaki postava vyrostla z d6tsM a2 do dosp6losti. Pro scCny nisili - jako st6ti t i upileni na hranici - nahrazovaly SivC herce realistick6 figuriny. Dobrou v4li a k h f i hercd pojigfovala fada prostfedkd. V Lucernu roku 1583 m6li herci Ctrnict dnd na rozmySlenou, pfijmou-li roli neb0 ne; jakmile se v3ak jednou zavilzali, pokratovali pod pfisahou. Ve Valenciennes roku 1547 museli herci sloiit pfed notafem pfisahu, v ni2 se zavilzali vystoupit ve dnech pfedstaveni. I jini opatfeni valencienneskk dohody jsou jrmluvni: vSichni herci se zavilzali pfijmout role, kterC jim byly urteny, a ve stanovenou dobu se utastnit zkouSek a vSichni rovngk museli slibit, f e se nebudou vrn6Sovat do dleiitosti dozortiho jrboru ani reptat proti jeho rozhodnutim. By1 takC stanoven seznam pokut za zanedbanC zkouSky neb0 za jini poruSeni pravidel. Dohody z jinych m6st doklidaji, f e fevnivost, hagtefeni i rezignace byly b6inC 6kazy a Be v SestnictCm stoleti se producenti uf nautili jak jim telit. h s v6novany zkouskdm nebyl podle modernich m6fitek dlouh$ Napiildad ~rovedenicyklu v Monsu roku 1501 zabralo ttyfi dny, zkouSek vSak bylo pou4p;pri

~ I

i

I

I

ze osmattyficet. Dv6 a2 p6t zkougek na jednotlivou hru v r h c i anglickCho cyklu platilo za dostatetny potet. N6kterC poznatky o celkovkm procesu pfiprav h e odvodit z detailnich zhznamd zachovanych v Lucernu o hfe, jeji2 provedeni roku 1583 zabralo dvacet C f y f i hodiny. Pfed prvni zkouSkou se seS10 celC obsazeni; to bylo pro potfeby zkouSek rozdgleno do dvandcti jednotek; krom6 pravideln6 plhovanych zkouSek se hercdm nalChav6 doporutilo, aby si vytvofili dalSi pfilefitosti ke spoletnC prici v soukromi; jakmile vyvstaly netekanC problCmy, svolaly se mimofidnC zkougky; v pfipravnkm obdobi se Casto m6nil dialog, jednhi i rekvizity. Pfedstaveni se konala pod Sir* nebem, ale zkouSelo se ve velkC sini. Od prvni zkouSky k prvnimu pfedstaveni uplynulo asi osmdes? dnd, avSak celkojr potet zkougek neni jasnf. Poiidajici organizace zdsobovala herce na zkouSkich stravou a pitim. Pokud museli zameSkat prici, by1 placen n6kd0, kdo je v ni nahradil. Tyto jrdaje Sly obvykle na utet hercd, pokud vdak byli pEliS chudi, hradila je op6t pofadatelskh skupina. Neni jistC, konala-li se b&fn6 generilni zkougka. W d i epizoda se pravd6podobn6 pfipravovala zvliSt n6kterC hry byly vSak tak dlouhC (napfiklad v Bourges roku 1536, kde pfedstaveni trvalo ttyficet dnd), f e generdlni zkouSka v modernim smyslu slova nebyla mofnb. Na druhC strang, kdyf se v Romans roku 1509 na generilni zkouSce ukdzalo, Be hraci t a s je pfiliS dlouhjr, hra se drasticky seskrtala. Ve Valenciennes roku 1547 se v pfedstaveni, kterC se po odpolednich tahlo p6tadvacet dnd, museli herci hlisit kaidy den v sedm r h o - zfejm6 ke zkouSce na epizodu, kteri se uvdd6la toho dne. U dlouhych her uvid6nych na h i m jeviSti se cely soubor h e r d shromUdil a pak se vSichni v prdvodu odebrali na misto, kde se konalo pfedstaveni. Po pfichodu pochodovali po hraci ploSe kolem dokola, nef zaujali mfsta uvnitf mansion& neb0 poblL2 nich. tasto bylo na herce vidgt po celC pfedstaveni; jenom pfedstoupili, kdyf jich bylo zapotfebi, a potom se zas uchflili na svd mista. V Lucernu vypracovali herctlm slofitC plhy, jak se v prdb6hu dvou dvanictihodinovjrch pfedstaveni vytratit na pfevlek k o s w u neb0 n6co pojist. Ve Valenciennes museli herci vyslovit souhlas s tim, i e b6hem pfedstaveni neodejdou z jeviSt6 bez dovoleni a i e pfijmou jakoukoli potravu a nipoje, kterC jirn budou podiny. Po skonteni pfedstaveni se herci kaidy den vritili v pr& vodu na shromddiSt6, kde se tasto konala hostina. Rozdily v drovni herectvi byly bezpochyby znatnC. Cetnt dobovC zbnamy neSetfi chviilou na adresu hercd, jinC vSak aktCry odsuzuji. V hereckdm projevu by1 zfejm6 nejvjrSe cen6n hlas. Vyzphovdni, ktere bylo typickC pro liturgickC drama, nahradil ve hrdch psanych v nirodnim jazyce pfednes blizk$ kaEdodenni feti. Ponkadt se postavy v dochovanych hrich nevyznatuji nuancemi, nevyfadovaly ani vgestrannd herce. EtSina postav je stereotypnich, vybavenych n6kolika milo liniemi jednini a emoci (jako obdiv, radost, hn6v

t i fal). VA2nC postavy jsou obvykle zdrfenlivC, zato komickC role skjrtaji mnoho prostoru pro improvizaci a pantomimu. Pokusy o realismus byly obtas pro &Cry velrni nebeqehC. Ve francouzskfrch MetAch roku 1437 herec hrajici JidiSe midem umfel, kdy2 se vekl, a v Seurre roku 1496 Satanbv kostjm chytl plamenem. Herci v pekelnjrch scCnich tasto utrp6li zran6ni od kan6nb a jinjrch prostfedkP1 vyrib6jicich hluk, ohefi a d ~ . V SestnictCm stoleti bylo USmnoho hercb natolik vygkoleno, He mohli sami vychovivat jinC. Mira dosa2enC profesionality je ovSem sporni. XtSina hercb byli jasni amatkfi, n6co mi10 jich vSak dostalo za 6CinkovAni dobfe zaplaceno, i kdyf obvykle i oni m6li svoje fadnC femeslo. Koncem stfedov6ku se vSak u2 zatinal objevovat profesionAlni herec.

Wtbina postav nosila stejny o d k jako jejich prot6jSky ve stfedov6kCm fivot6. Napfiklad EmStf vojici byli ve stfedov6kC zbroji a 2idovSti veleknMi nosili roucha katolicwch prelitP1. CetnC biblick6 postavy, t6sn6 spjatC s ortodoxnim kfeshstvim, atkoli historicky fidovskC, nosily od6v katolicwch klerikb, ale v6tSina ostatnich iidb nosila Sat typicw pro stfedov6kC 2idy. Bbh by1 obleten jako cisaf neb0 papek a and616 nosili cirkevni roucha, k nim2 byla pfipjata Mdla. Ka2dA dblefitii postava, af lidska neb0 bofski, mohla nosit identifikatni emblem (napiiklad archand61 Michael vfdycky tfimal plamenny met). ZvliSf imaginativn6 byli pojati terti - jako velci dravi ptAci, jako monstra se zvifeci hlavou 8 tvorovC se Supinami, ocasem, rohy 8 dripy. Kostjmy si herci v6tSinou museli opatfit sami, pokud se w a z n 6 nelibily od t6ch, kterC byly dostupnk v b6tnCm fivot6. Proto jsou v ziiznamech produktnich organizaci uvid6ny pouze platby za tak @jimetnC od&vy,jako byly kostjmy d'ibelskC, neb0 za figuriny, za k o s w n i dopliiky a emblCmy. tasto m6li herci znatnC edaje, zvlaSt6 kdyf hrili postavy bohatjrch lidi. Obsazeni do n6kolika roli vydini jest6 @Silo, zvli3t6 v SestnictCm stoleti, kdy se kostjrmy Bily z drahjrch litek i pro postavy z nifdich vrstev. N6kdy - jako v Chalonssur-Marne roku 1507 - se od bohatjrch m6Stanb, ktefi se sami her aktivn6 neutastnili, fidalo, aby zaplatili kostjmy hercbm, ktefi nebyli s to si je poiidit sami. JinC zdroje poskytovalo duchovenstvo (kterC od6vy pbjtovalo 8 pronajimalo) neb0 skupiny pravideln6 produkujici hry t i jednotlivci (n6kdy smluvn6 zavkani k tomu, f e vybavi celou inscenaci). Pon6vadf si obvykle herci obstarivali kostjmy sami, bylo zapotfebi kontroly a koordinace. V Lucernu diva1 hercbm reiisCr detailni popisy nilefitkho kostjrmu pro jejich roli. Tak se pravd6podobn6 postupovalo i jinde. MnohC z techto praktik se vztahovaly i na rekvizity. Pokud nebyl n6jak$ pfedm6t snadno dostupnk dodal jej herec, ktery jej poufival. NeobvyklC pfedm6ty se vyrB b6ly na 6tet producentP1.

JeviSt6, na nich2 se hry psanC v matefStin6 hridy, byla bud pevni neb0 pohyblivi. Pevnh jevibt6 byla nejb6fn6jbi, ale v Anglii, ve Span61sku a na n6kolika mido dalSich mistech se n6kdy pou2ivala jeviSt6 pohyblivk Protote se vSak v6t3iia dochovanych anglickfrch her vztahuje k bofit6lovCmu procesi, v n6m2 se ufivalo mravnych vozb, tasto se pohyblivC jeviSt6 poklidh za typickC pro anglicw inscenatni zpbsob. Traditni pohled je takovjr, t e ka2di jednotlivi hra byla usazena na jednom z vozb, MerC se ve dnech pfedstaveni postupn6 zastavovaly na rbznych mistech m6sta. Tento niizor zpochybnili badatelk, ktefi zastiivaji nizor, f e hry se nepfedvid6ly na rbznych mistech, ale f e vozy v bofit6lovCm procesi sloufily pouze jako n6co na zpbsob modernich televiznich upoutiivek; to jest f e na voze jely kost$movanC postavy, kterC se na zastiivkich ziizenych porbznu pro publikum snaiily v krhtkC pantomim6 divikbm sd6lit podstatu ka2dC hry. Tito badate16 dale soudi, f e po procesi byly hry v 6plnosti provid6ny na jedinCm mist6, a vozy pak sloufily jako mansiony pro jednotlivk epizody. Nov6 zjiSt6nC doklady o yorkskem cyklu dosti pfesv6dtiv6 potvrzuji prbvodojr inscenatni zpbsob. Je vSak mofnC, ke jinde se cyklickC hry inscenovaly na pevnCm jeviSti. Nikdo nezpochybfiuje, f e v n6kterlch anglickfrch m6stech m6ly v oslavhch Bofiho t6la (nebo n6kde o svatoduSnich svitcich) svou roli @pram6 vozy. Pfesto je podoba anglickCho vLpravnCho vozu pfedm6tem tetnfrch dohadii. V6tSina modernich diskusi je zalofena na ziznamu Davida Rogerse v jeho Brevidfi, aneb Nelolika mdlo vzpominkdch nu mhto Chester (rukopis z konce SestnactCho t i potitku sedmnictCho stoleti). Rogers uvAdi, t e m r a v n y vfiz m61 dv6 mistnosti, horni a dolni, f e by1 opatfen Sesti koly a f e v dolni mistnosti se herci oblCkali, zatimco v horni hrili. (V jinC dochovanC verzi jeho z k namu stoji, f e vfiz m61 ttri.i kola.) Rogersbv ziiznam, dlouho poklidany za pfesny, se nyni zpochybiiuje ze dvou zddadnich dbvodb. Za prvC neni jistC, zda Rogers vfibec pfedstaveni t6chto her vid6l. Za druhC vozy, tak jak je liti, by byly mimofAdn6 nemotornC. Byly by nejmCn6 ttyfi a pb1 metru vysokC (uvuime-li jrbku kol, Satny a scCny v hornim patfe), ale relativn6 6zkC, protofe se musely pohybovat v t6snych ulitkiich. Pokud se v hornim patfe musela hraci plocha jeSt6 d6lit o prostor s mansionem, pak hrhli herci na dzkC Wmse pfes dva a pbl metru nad 6rovni ulice. Vezmeme-li v hvahu, t e hra jako ,,Posledni soud" z chesterskCho cyklu zobrazuje nebe, zemi a peklo a vystupuje v ni vice net dvacet postav, zdi se toto PeSeni neproveditelnb. Z t6chto a jinych dbvodb dokazoval Glynne Wickham v Ranjch anglickjch sckdch, Be m r a v n y vfiz by1 jednopodla2ni struktura, celi osazeni mansiony a ,,zAkulisnimiUprostorami. Vbz podle n6ho sloufil pouze k tomu, aby poskytl pozadi scCny a batnu, zatimco vebkerh akce se odehrivala na valnikovCm voze, h e r 3 by1 k @pravnCmu vozu

H

E \ ~ ~ ? ~ ; P sDIIIADLO KE 4 DRAMA VE S ? ~ ? E D O V % K ~

pfistaven. Ze scknickjrch poznimek takC vime, f e se n6kdy hrilo i na 6rovni ulice. Atkoli Wickhamovu teorii nelze dokbat, z d i se, i e nabizi praktitt6jSi feSeni inscenatniho problemu net stary zbnam. Pokud se hry na ur8tCm stanovigti hrily jen jednou - jak n6ktei-i soutasni badatelk soudi - mohly vSecky pouiivat jako hraci plochu jedno velkC p6dium, s pozadim scenCrie transportovanC na vozech anebo jeSt6 s dalgimi pi-idavnwi scCnografickjrIlli prvky. VjrpravnC vozy nemusely bjrt velikosti ani tvarem uniformni. Pon6vadi jeden cech vfidycky inscenoval stejnou hru, mohl bjrt vtlz postaven tak, aby vyhovoval jejim zvligtnim nirokbm. V tech i-idkjrch pfipadech, kdy tChoi vozu ufivalo vice cechb, musely bjrt scCnickC niroky jejich her velmi podobnC. ,,Procesni" inscenatni zpbsob nebyl e s a d o u Anglie; zfejm6 se ho poutivalo v Belgii, v Nizozemi a zvliSt6 ve Span61sku. Vjrpravnych v o d se patrn6 pouiivalo v polovin6 patnictbho stoleti a jest6 po celC sedmnActC stoleti skile patfily k atrakcim slavnosti Botiho t6la. Ve Span61sku byla na vSech mistech, kde se ve m6st6 hrAlo, k dispozici pbdia, ktera slouiila jako hraci plocha: vozy neboli carros se pfitiihly a2 k nim. ScCnicki jrbava techto her byla do4 ti slofitii, M e pro ka2dou hru bylo zapotfebi dvou a i ttyf v o d . (0 Span6lskC praxi se bude pojednivat zevrubn6ji v kapitole 7.) Vcelku byla v Evrop6 rozhodn6 b6tn6jgi p e ~ jeviW6 i net vozy. Situovina byla na nejrbzn6jSich mistech. V Bourges a v Rim6 se pouiivalo starych fimskjrch amfiteAtrb, v Cornwallu - v jihozipadni Anglii - s w l a podobnC uspofidini ,,cornwallski kola". uejich kruhove nhpy, uzavirajici prostor o prbm6ru pfibliin6 Sestatficeti metrb, jsou velmi podobnC vikingskjrm opevn6nim ve Skandinivii. Pbvodn6 zfejm6 nebyly pro inscenace her zamygleny.) N6kdy byla jeviSt6 postavena i na hfbitovech pfilChajicich ke kostelu. Uiivalo se rovn6t dvorb soukromych side1 (jako ve Valenciennes roku 1547) neb0 klASterb (jako v Romans roku 1509). Nejtypitt6jSi vSak byla jeviSt6 rozestaveni na velkjrch nirniistich, jako ve Frankfurtu nad Mohanem kolem roku 1350, v Monsu roku 1501 a v Lucernu roku 1583. Podle t6chto variant by10 na jeviStEt vid6t ze vSech stran, ze dvou neb0 ze tfi stran, anebo pouze z jednC strany. Nejtypitt6jSim p e v n w jevigt6m bylo pravd6podobn6 5irokC obdClnikovC p6dium pfistavenk k n6jakC budov6 neb0 k fad6 budov, atkoli n6kdy zasahovalo a2 do poloviny nam6sti. N6kdy dokonce nebylo vtlbec kAdnC p6dium a mansiony byly postaveny p k o na zemi. Rozm6ry jeviSt6 se rovn6t rhnily. Ve francouzskCm Autunu bylo roku 1516 p6dium 60 metrd SirokC a 18 metrd hlubokC. V Lucernu by1 tvar hraciho prostoru nepravidelnfr - Sirokjr by1 38 metrd, ale jeho hloubka se pohybovala mezi Ctyfiadvaceti a osmnicti metry. Krom6 exteriCro@ch p6dii se obtas ufivalo p6dii interiCroech. Napi-iklad pai-iiski Confrerie de la Passion hrAla pfes sto let v sile H6pital de la TrinitC, v n6mi bylo jeviSt6 SirokC jenom dvanict metrd.

Hraci prostor tvofily stejn6 jako v kostele dva zakladni prvky, mansiony a platea, a stejn6 jako v liturgickCm dramatu se lokalizace scCny urtovala vztahem k mansionu, ktery se pot6 rozgifil, a2 zabral tolik prostoru, kolik bylo pro d6j zapotfebi. Tato konvence platila bez ohledu na typ jeviSt6. VetSina jrpravnych vozb vezla pouze jeden mansion, i kdyi obtas mohly bjrt a2 tfi. Atkoli vSak bylo scCnickC vybaveni jednotliech v o d omezenC, cely cyklus vyiadoval matnou rozmanitost, protoie vgechny vozy dohromady vezly i pfes stovku mansionb. Pro diviky bylo pevnC jeviSt6 bezpochyby efektn6jSi nef pojizdnC, ponb vadk na n6m byla ce1i jrprava vid6t ziroveri. Tuto konvenci vSak pon6kud pozm6iiovaly jinC postupy. Vzhledem ke svCmu rozsahu byly tetnC hry rozdE leny do tisti (iournhes), odd& lenych pauzami o dClce jednC a2 ttyfiadvaceti hodin. 0 t6chto pauzich se mansiony podle potfeby vym6nily; krom6 toho bylo mofnC zm6nit totoinost mansionu, t a u e v prbb6hu inscenace pfedstavoval vice n e i jednu lokalitu. Lze tedy t6iko zjistit, kolika mansiond se skuteCn6 k zobrazeni mist uvedenych v textu pouiivalo. Ve hfe uvedenC v Lucernu roku 1583 se naznatuje na sedmdesit rbznych lokalit, mansiond vSak bylo asi jen dvaatficet. Vjrpravni slofitost inscenace se mohla den ode dne rdznit. Pro paSijovou hru v Arrasu potitkem patnictCho stoleti se potet mansiond potfebnych Pliin hradho prostoru pro JIrad vytrvalosti" o kafdC ze ttyf journhes pohyV centru -2 lidstva boval v rozp6ti od osmi do patnicti. JinC hry vyiadovaly tfeba pro jednu jedinou journhe dvacet a vice mansionb. NepoMtalo se s tim, fie totoinost mansiond bude zcela srozumitelni, proto na potitku ka2dC journke obyEejn6 vystoupil reiisCr a krom6 jinych podstatnych informaci uvedl, co kteri stavba znhoriiuje. N6kdy se nad Y

W 0 Q - m

CD.

0

-.

m

m

3 3

3

.

n13g a.c-co 8 ? "2.& Zo

m 3rx 0 m 0 3 7 f

%Xa 0 ,'YO *, 4 0 0 -

3

w w 0 0

~ 2 g, F g3 p

3 1 m 3 g

03c.a w

2.0

v,

o 0 sm 5 3 ,"g 0 , ,

3P

$43 c 2

2.

* p K,yS

d g q g-"?

L..

2. g g w. oNgrnm

g"%

3 --@ 3 ONcn,Z

26. a z

5'

4. 5.6

3 g.

u 3 w

0

?

F10

3u mNz-a "w s-. g w $k! %E

? .

4 30,

0 0

&$-

9 0

28

u g3

"CD

z3

k .

%

Yi

w n

2.

3

".

f

0

3

2-

% gs

$3

0

g 3mg. w - y s 3 & aCD mw.

3srnw

p 04 3g -7g s s".-

4

T O

q. ?

*@1P

3 Y-

7'0 ?=: 0 0 ,=CC

0

v, ag ggo 5

mR% c s

% ~

D

~ $ 2 -

N

peg.

4 -4 o m 4 v,

wCDgvc. g N -o q w

7fo

"ZYCD.3

N

0

w w

uzg

g.,$'F

'-'P'Z< S F m ;' 0 i;$y. 4 . 3 - 0 v,

$8. " nq

g" L%gq

realisticlj zdpach. V jinC inscenaci, pfedvdd6jici st6ti svatCho Pavla, useknutii hlava tfikrdt poskotila, a na ka2dCm mist6 vyrazil pramen - nejprve mleka, podruhC krve, potfeti vody Ufivalo se mnoha &fat. N6kterA mohla bj.t fivh, jini vSak pfedstavovali herci neb0 figuriny. Pfed svatfm Denisem kleteli lvi a pfed svatfm Ondfejem tygfi. V jedne hfe vyskotili ze zem6 tygfi, prondsledovali apoStoly, a nakonec se prom6nili v ovce. V rajskC zahrad6 se objevil had a pokougel Evu. V jinych hrdch se vyskytovali draci, vlci, divd a exotickd zv6f. Populdrni byly scCny prom6ny. MojmSova hdl se promhila v hada, Lotova fena v solny sloup, voda ve vino. I se sv6tlem se zachkelo jako se zvldStnim efektem. Obklopovalo n6kdy Boha, Krista i sv6tce jako nimbus t i svatozdt Toho se b6fn6 dosahovalo odrazem paprskd skrytjrch pochodni na pozlacenC t i petliv6 vyleSt6nC plochy. Zm6na sv6tla ve trnu se naznatovala m 6 n o u litky, na nif bylo namalovanC slunce, za jinou ldtku s m6sicem a hv6zdami. V n 8 kolika mdlo hrdch doSlo k pofku budov. V takovjrch pfipadech byly stavby z prouti a platna skutetn6 zapdleny MnohC z t6chto zvldStnich efektPl vyhdovaly obrovskou technickou zdatnost a vynalCzavost. A tak nepfekvapuje, f e v SestndctCm stoleti byla po zkuSenych strojnicich velki popthvka. Do Monsu byli roku 1501 dovezeni dva refisCfi ,,tajdU (jak se zvldStni efekty n6kdy nazjrvaly) z Chauny a osm strojmistrd bylo zam6stnho na paSijovC hfe ve Vidni potdtkem Sestndctkho stoleti. Tito lid6 m6li tetnC pomocniky, ktefi vytvdfeli efekty b6hem pfedstaveni; v Monsu jich bylo jen pro pekelnC scCny zapotfebi sedmndct. V SestnictCm stoleti byli strojmistfi co do ddlefitosti hned po refisCrech; vypracovdvali detailni synoptickC listy postupd po narukach a pldnovali tinnost e f e M stejn6 petliv6 jako refisCfi jinC s t r h k y inscenace. Na jejich umu do znatnC miry zdlefel konetny usp6ch her.

HUDBA Ve v6tSin6 stfedov6ljch produkci m6la hudba vjrznamnou funkci. Casto se vyhravalo pfed pfedstavenim, a2 do pfichodu hercd. B6hem pfedstaveni zpival hymny and6lsw sbor, slofeny z kdrojrch zp6vhtkd a obvykle viditelny v nebeskkm mansionu. Bofi prohldgeni uvad6li and6lC vytrubovdnim fanfar a pauzy mezi scenami pfeklenovala instrumentiilni t i vokdlni hudba. V6tgina her obsahovala fadu pisni - od populhrnich sv6tsljch pop6vkd, kterC zpivali jednotlivi herci, k n d b o f e n s w hymndm, zpivanjm sborov6. Nhmy a obsah pisni jsou vSak v textech jen zfidka vyznateny. Zpivali zpravidla kdrovi zp6vdtci neb0 herci, kde2to instrumentiilni hudbu provozovali profesiondlni hudebnici. V Anglii najali v Chelmsfordu roku 1562 nejmCn6 ttyficet minstreld a v Lucernu roku 1571 bylo zam6stnho 156 hudebnikti. Muzikanti take bavili vefejnost o pfestiivkdch a veter po pfedstaveni.

Ve v6tSin6 mist se nehriilo kddorotn6. I tam, kde se zavedly cykly, obnh Be1 interval mezi produkcemi dva roky a2 deset let. N6kterd nejslofit6jSi pfedstaveni s e neopakovala nikdy. V tech letech, kdy se divadlo hrblo, trvaly pfipravy n6kolik m6sicd a hraci dny byly dny svitetni. Pfed pfedstavenim bylo publikum r h w i prostfedky sezndmeno s chystanou uddlosti. Do vSech okolnich m6st se rozesilaly pozvhky, plakhty se vyv6dovaly na m6stskC brdny, a n6kolik dnd pfed pfedstavenim se konal prdvod m6stem, obvykle za utasti kos@movanych hercd. V den pfedstaveni projel m6stem herold, ktery vytruboval a zval obyvatelstvo na hru. Publikum se rekrutovalo ze vSech vrstev, jak z mista, tak ze sousedstvi. N6kde se v dob6, kdy se hrdo, nesm6lo pracovat a byly ustanoveny zvldStni s t r u e k ochran6 dom o d a pracovist pfed zlod6ji. 0 divAky bylo postarho rdzn* zpdsobem. V t6ch tdstech Anglie, kde se poufivalo vlpravnpch vozd, zfizovali fadu rdznych divdcljch stanoviSt. V Yorku jich bylo dvanact & patnhct, v Beverley Sest. Ve v6tSin6 m6st trvala pfedstaveni n6kolik dnd. V Chesteru bylo zapotfebi tfi, zatimco v Yorku vysta8li s jedinjm, ale pfedstaveni zatinalo uf v pPll pat6 r h o . Je vSak tfeba pfipomenout, f e podle n6kterych modernich badateld se rozptjrlend divdckd stanoviSt6 poufivala jen pro prdvodovou tdst Bofiho t6la a f e hry se vesm6s uvad6ly na jedinCm mist6. Pak by by10 feSeni podobnC tomu pro pevnd jevi4 t6, jak je popsho nEe. Vstup na pfedstaveni anglicljch her by1 pravd6podobn6 volny, protofe jediny jistjr pfipad vybirdni vstupnCho je dolofen z Leedsu roku 1477. N6ktefi v8ak soudi, f e v Yorku mofnd vybiraly poplatek osoby, Mere kontrolovaly divdckd stanoviSt6 na cest6 prdvodu, protofe tato mista se urtovala podle vjrSe doslych nabidek. Je tedy mofnC, f e 6sp6Sni dra2itelC pofidili jakesi bariCry a vybirali vstupnC. Vyznamni m6ShC patrn6 pfihlifeli z oken okolnich domd, p6diovd sedadla mohla sloufit osobdm menSiho jrznamu, a lid obecny pravd6podobn6 sthl. Tyto detaily jsou vSak 8st6 hypotetickk: fidnC konkrktni d& kazy, jak se s publikem anglicljch prdvodojrch her zachkelo, neexistuji. Pokud se ufivalo pevnCho jeviSt6, museli se vSichni divdci soustfedit na jednom mist6. Takovd zai-izeni jako fimskC amfitedtry t i cornwallskd kola m6la uf sezeni hotov& ale ve dvorech t i na m6stsljch ryncich se muselo provizorni hlediSt6 improvizovat. V n6kterych pfipadech se sdhlo k feSeni ne nepodobnCmu t6m, kterd jsou charakteristickd v pozd6jSim profesiondlnim divadle. Napfiklad v Romans roku 1509 byla mista k stiini u jevigt6 a za nirni bylo stupiiovitk sezeni, korunovanC sCrii osmdeshti ttyf 16fi. Ve Vidni roku 1560 bylo mofnC pronajmout si soukromC 16fe pro pfedstaveni, kterd probihala n6kolik dnd. V h c e r n u obklopovalo stupfiovitC hlediSt6 hraci prostor ze tfi stran a majitelC pfilehlych domd patrn6 pronajimali divakdm mista u oken neb0 na stfechdch sjrch domd.

U tetnych produkci financovanych m6stem se iidne vstupnC nevybiralo. Na druhC stran6 vbak bylo (tistetnym) cilem n6kterych produkci penize vyd6lat. Ve Valenciennes se roku 1547 tlenovC sdrdeni, kterC hru produkovalo, o zisk d6lili. I m6stskC rady n6kdy stanovily vstupnC, aby pokryly svoje jrdaje. Vyjma pfipadd, kdy se vstupnC vybiralo, je t6ikC odhadnout navSt6vnost. V RemeSi zaplatilo roku 1490 vstupnk 5616 osob; roku 1509 v Romans se 4780 osob zutastnilo prvniho dne, 4420 druhCho a 4947 tfetiho dne. Cas pfedstaveni se rdznil. N6kde se zatinalo v sedm r h o , pokratovalo do jedenicti a po hodinovC pfestdvce a2 zhruba do Sesti veter. Jinde se hry uvid6ly v serii odpolednich pfedstaveni a jinde zase mohlo pfedstaveni probihat nepfetrfit6 a2 po dobu dvanicti hodin. Divici tasto zatali obsazovat svoje mista u i ve tQfi rino, ponkadi sedadla obvykle nebyla rezervovani - a2 na ta, ktera byla urtena vrchnosti, duchovenstvu a v);mamn@ hosMm. Zfizovaly se bariery rdznCho druhu (pfikop, plot, voda neb0 striie), ktere m6ly zabrhit publiku, aby neproniklo pfiliS blizko jevigti. V noci byly k ostraze jeviSt6 a jeho zafizeni postaveny stride. JasnC je, Be v 8estnictCm stoleti se producenti her nautili vyrovnat se s tetnfmi problkmy. Dosahli vysokC urovn6 technickeho mistrovstvi a znatnC vynalCzavosti v organizaci a produkci her velkCho rozsahu.

Vedle niboienskCho divadla existovalo a postupn6 se rozrdstalo i men6 n t rotnC divadlo svMskC. Jeho zdroje byly tetnC: mimove a baviti nejrdzn6jSiho druhu, jongleurs se s q h i pfib6hy a pisn6mi a pohanskk ritufdy. Takovi pfedchddci se podle vSeho vyskytovali po cele Evrop6, ale sv6tske drama se neobjevilo dfiv nei ve tfinactkm stoleti, pfibliin6 v dob6, kdy se nabotenskC hry zataly poprve hrit venku. NejstarSi dochovanC stfedov6ke sv6tskC drama, ~ r u ' p o dloubim (Le Jeu de la Feuillke), napsal Adam de la Halle (1240-1288) z Arrasu v letech 1276-77. Misi satiricke scCnky o obyvatelich Arrasu s t a k o m folklornim materiilem, jako jsou vily a nadpfirozenC jevy. Folklorni materi61 je jest6 jrrazn6jSi v Adarnov6 dalSim dramatu, ve H+e o Robinoui a Marion (Le Jeu de Robin et Marion, asi 1283), pastorilnim pfib6hu o rytifi dvoficim se paswce, n h i t kich paswtina partnera a konetnCm rozuzleni konfliktu, po n6mi nisleduje tanec a hry. Od ~ i c t e h ostoleti potet sv6tskjrch dramat postupn* rostl, avdak podobn6 jako u niboienskjrch her vznikla v6tSina dochovanych d6l a2 po roce 1400. Sv6tskC zibavy pozdniho stfedov6ku zahrnuji mnoho typd: fraSky, morality, hry Petnicljch akademii, interludia, mumraje a kukleni, turnaje a krfdovske vjezdy.

Jestliie niboienskC hry pojednivaly o triumfu ctnosti a potreskhi nefesti v r h c i v6tnCho fidu, pak fraSky ukazuji nedokonalC lidstvo v r h c i spoletenskCho fadu. Jejich obvykmi n h g t y jsou manielski nevera, hidavost, Sejdifstvi, pokrytectvi a jinC lidskC slabosti. Hrdina je zpravidla chytrk tfeba2e hfisny; hejlovk si s d j ud6l zaslouii, protofe jsou hloupi a lehkov6rni. Sentiment se nevyskytuje skoro d b e c . FraSku nachiizime poprve ve tfhictCm stoleti. NejstarSi dochovani fragka, Sluha a slepec (Le G a r ~ o net l'Aueugle), pfedvidi darebaka, ktery oklame slep ce bfichomluvectvim, potom ho okrade a zbije. Cyniclj tbn, typickjr pro stfedov6kou fraSku, je v tomto dile pln6 ronrinut. WtSina dochovanych fraSek pochki z Francie a z Ngmecka; svjm lad6nim i formou si bjrvaji podobnk. Typicki fraSka je kritkii (ne delSi nei pir set fidek), verSovani a opljrvi sexem a vymMovhim. Rychlf a jednoduchy d6j zam6stnivi n6kolik mi10 postav a obejde se bez slo2itC expozice. DochovanC francouzskC fraSky jsou z v6tSi tisti pouhC dramatizovanC anekdoty, jedna vSak - Mistr Pleticha (Maistre Pierre Pathelin, asi mezi lety 1460-1465) - se nyni poklidi za male arcidilo. Vyprivi o advokitovi, ktery oSidi kupce o SMtek litky, a naopak je oSizen o svC palmhe sedlikem, jehoi hijil proti obvineni z k r i deie ovci. Hra byla tak oblibeni, i e se do roku 1600 dotkala tficeti vydhi. Ve Francii byly take populhrni dv6 varianty fragky: sotties a sermons joyeux. Ob* moini vmikly v ddsledku toho, Be se cirkev sna2ila potlatit Svitek blhznPI, a mnoho jeho rysd v patnictem stoleti pfevzaly sv6tskC cechy t i .bra&stva bliznd", man6 socit?tls joyeuses. V n6kterych mistech pofkdaly tyto slavnosti spoletenstvi privnika, basoches, jako jednu ze s e c h spoletenskjrch aktivit. V jinC dob6 zase pofidali studenti ,,slavnost blhznd", ale posunuli ji z Vhoc do masopustu, anebo na den prvniho mije, t i do letnich mbicPI. Formy t6chto dramatickjrch produkci byly rdzne, ale nejcharakteristiM6jSi z nich byly sottie a sermon joyeux. To prvni byla fraSka, kde vSecky postavy byli bliizni, druhC bylo groteskni kiizini. Casto byly sotties jen prdhledn6 zahalenC politick&, spoletenskC t i nibofenskC satiry. Postavy byly obleteny ve varianty traditniho blhovskCho strakatkho Satu, vtetng kipi s oslima uSima t i s kohoutim hfebinkem. V PaWi proslavily sotties dv6 skupiny: Basoche du Palais a les Enfants sans Souci. Nejslavn6jSi sotties napsal Pierre Gringoire (1475-asi 1539), mimo jinC Kniiete bliznzl (Le Jeu du Prince des Sots et de la Mire Sotte, 1512), satiru na spor francouzskeho krile Ludvika XII. s papeBem Juliem 11. V N6mecku fra&ka zfejm6 vyrostla z lidoech slavnosti, zvliSt6 z radovhnek pfedchhzejicich pdstu (a tak se ran6 n6meckC fraSky Casto nazfvaji masopustni hry). TakovC hry se vyskytuji v jitnim N&mecku, v Rakousku, Svjrcarsku a v Holandsku. WtSina dochovanych fraSek je vbak z Norimberku. Tam se hry spojovaly s radovinkami tovarybd (Schembartlaufen) b6hem pfed-

s Erg. *g. g 2.

O

E

2

g;YI

g

gq

F$

3 'P

O

g

d %E

&

Ba

g"

0.-. 9 0

D-p" E?. 2 s N z g 0 0.2 2, g FD-0 0 c

8:g

L..

0 0 O 0

"D-Q

zgo f.? ,F

3 3 %

qFk.

W

"a%$

Rozkv6t morality jako @raznCho fhnru spadh pfiblh6 do let 1400-1550, V6tSiou je moralita fenomCn angliclj a francouzsl@, i kdy2 n6kterC jeji pH. klady Ize nalCzt i jinde. NejstarSi dochovanou moralitou je fragment Pjchy S vota (The Pride of Life, asi 1400), v nif KrAl iivota projewje nezkrotnou pychu, kterou mu nikdo nedokue vymluvit. Posledni ztracene thsti bezpochyby pfedvhd6ly jeho pokofeni a pokhni. V inscenatnim ohledu je nejzajirnav6jSi moralitou Hrad vytrvalosti (The Castle of Perseverance, asi 1425), ktery pfedvhdi cestu Lidstva od zrozeni ke smrti a soud nad jeho duSi. Hra je dlouhh (md pfes 3600 Wdek) a vystupuje v ni tficet Sest postav. Rukopis sljta trochu informaci o jejim inscenovhni. V prologv dva heroldi naErtnou d6j a prohlhsi, f e hra bude uvedena ,na pa2itu" o devAtt r h o tjrden po tomto o m h e n i . V textu je dokonce nhkres prostorovCho feSe ni. Je na n6m kruhovj; prostor, po jehof obvodu je p6t mansion&; hrad Lids& je v jeho stfedu. V obvodovCm kruhu je nhpis, ktery pravi ,,Toto je voda ko lem placu, vykope-li se pAkop kolem mista, kde se bude hdt, anebo nechat jf pevn6 ohrazeno." Obvykle se pfepoklhdh, t e voda B plot, o nichi je tady zmin ka, m6ly obklopovat mansiony a prostor pro nAvSt6vniky, aby bylo motnC kontrolovat platici divaky na pi-edstaveni hranCm profesionhlnimi herci. Nedhvno v h k se zatalo dokazovat, Be voda t i plot m6ly obklopovat pouze hrad Lidstva a f e je to spiSe scenograflck$ prvek nef nhstroj kontroly davu. Jinh hra, Lidstvo (Mankind, asi 1470), z nL2 se dochovala jenom Ehst, byla moinA pdvodne zcela vUnC dilo. Pokud ano, byla pozd6ji upravena, t&e o b shhla i komickh interludia a mnofsM pisni a tancd. V dochovanC verzi je d6j pferuSen takC proto, aby herci mohli mezi publikem vybrat penize. Roli je pouze sedm a dekorace neni d b e c slo2itA. Lidstvo doklhdh, jak se moralita pfizp~lsobovalapotfebhm profesionhlnich her& a jak se pdvodni didakticky z h 6 r menil, aby zahrnul reznC druhy populkni zhbavy ve snaze pfivhbit platici publikum. Ve Francii morality zfejm6 zdstaly blif5i ndboiiensljm cykldm p s a n ~ v matefStin6, a to jak pokud jde o dClku, tak pokud jde o rhz inscenace. Napfiklad moralita Rozuma a nerozuma (Bien auisk, ma1 avisO, uvedenh v Rennes roku 1439, mh n6j5jakpch osm tisic Wdek (zhruba tt'ikrht tolik nef b6fni Shakespearova hra), Sedesht postav a jlpravne scCny. Jak titul naznaCuje, stavi proti sob6 chovhi rozumnkho a nerozumnCho Elov6ka. V efektnim zAv6ru odnhSeji toho RozumnCho and616 do nebe, zatimco Nerozuma propadne peklu. Na podobnkm kontrastu je zalofena moralita clove% spravedlivj a dov& sve'sk9 (L'Homme juste et l'homme mondain), kterou napsal Simon Bougoin (dvofan Ludvika XII.) a kterh byla inscenovhna v Tarasconu roku 1476. d o ve% hE3ny' (L'Homme pkcheur), hra uvedenA v Tours roku 1494, rozviji na rozdil od v6tSiny francouzsljch moralit pfib6h jedinC ustfedni postavy v pom6rn6 prost6 zhpletce, ukazujici lidskou kfehkost viiti pokuSeni a konetnC poznhi, f e pravC dt6sti je bjrt poslusen Boha. "?a i.

-

Patrn6 nejznh6j5i ze vSech moralit je Kdokoli (Everyman, asi 1500), anglicka hra, v tkmatu zdrfenliv6jSi nef v 6 ~ i n adoboech dramatickjrch alegorii. Ve hfe je Kdokoli pfedvolAn Smrti, s n d i se uniknout a konet116 se podrobi nutnosti. Kdyi hledh prbvodce na svC cest6, rychle ho opusti takovi jeho dosavadni spoletnici jako PEibuzenstvo, Jrn6ni a Pfhtelstvi. Nakonec ho provhzeji ke hrobu jen DobrC skutky. V SestnActCm stoleti proSla moralita Eetn w i zm6nami. V n6kterych pfipadech pojednhvala o Pist6 svdtsljch ziletitostech, jako Velkomyslnost (Magnificence, asi 1516) Johna Skeltona, popisujici iivotni sty1 vhodnO Dro vladde. neb0 Odsouzeni hostiny (La fondamnation .de Banquet, 1507) Nicolase Kdokoli. Titulni list z v y d h i Johna de la Cheqnaye, kterk jednalo o duSevnim Scotta, Londjm, kolem r. 1510 i fyzickCm zdravi a varovalo zejmkna pfed nebezpetim obferstvi. V jinych pfipadech se moralita pou2ivala jako zbraii v nhbofensljch sporech, kterC zmitaly Evropou v SestnhctCm stoleti. NejlepSi z t6chto her je patrn6 Krdl Jan (King Johan, 1538) Johna Balea (1495-1563), v ni5mf anglickjr panovnik vzdoruje zlym silhm papeie. Historick6 postavy a uddosti jsou zde spojeny s postavami alegorick$ni a se dpasy pi-imatnMi pro pfivodni morality. Baleovo drama se Easto pova2uje za jrI-azny krok k v g nCmu sv6tskCmu dramatu a k anglickC kronikhfskC hfe. S rdstem nhbotensljch spord se doktrinafske hry zataly psht i v severni Evrop6. Prvni v e l l j podn6t k ttCto tendenci pfiSel roku 1501 s publikaci dosud n e m h y c h her Hrotsvity, n6meckC jeptiSky z desAtCho stoleti, kterh se pokou3ela psht drarnata na terentiovsw zpiisob, ale zhrovefi vyprAv6t pfib6hy o ,,cudnosti kfeshskjrch panen". Jeji dilo m6lo po celC SestnhctC stoleti znatny vliv na hnuti, nejlCpe shrnutk v soubornem niwu her Cornelia Schonaea Ki;estanskj Terentius (Terentius Christianus, 1592). V BestnactCm stoleti byli tito severoevropSti autofi rozdeleni na ty, ktefi podporovali protestantismus, a na ty, ktefi zMali v6rni katolicismu. Mezi protestantskfrmi dramatiky m6l patrn6 nejv6tSi vliv Gulielmus Gnapheus (1493-1568), jehof hra o marnotratnkm synovi Acolastus (1529) inspirovala mnoho dalSich her na toto tkma: znovuziskani t6ch, ktefi seSli z cesty ctnosti. tetnC protestantskk hry napadaly katolicismus. Z nich patrn6 nejbojovn6jSi by1 Pammachius (1538) Thomase Kirchmayera (feEenPho Naogeorgus), pojednhvajici o zhpase s Antikristem po dobu tkmdf jednoho tisice let. Hra konCi oslavou Luthera, nejjrznamn6jSiho terte protikfesfanswch sil, jejichf vt6lenim je biskup Parnmachius.

JinC prom6ny v moraliki~hlze pfipsat zavhd6ni klasickjrch Ihtek, kdyi se obnovoval zhjem o kecko a Rim a o vzd6lhi pro vzdelanost sarnu. Vjrsledkem byly hry primhrn6 filozofickC, informativni a vjrchovnC, jejichf nejlepgim pfikladem je v Anglii Pfiroda (Nature, asi 1500) Henryho Medwalla a tt$i iivly (The Four Elements, asi 1518) Johna Rastella. PoMtkem SestnhctCho stoleti se tedy moralita nesmirne rozrbznila a vSecky jeji ronanite druhy pak pokratovaly a2 do Shakespearoqkh Casb. Jak se moralita s a l e vice zesv6tSfovala, mizely rozdily mezi ni a druhem dramatu obecn6 n e a n h ,interludium". Moralitu hrhli zprvu pravd6podobn6 amatbfi, ale jejich misto postupne zaujali profesionhlovC, zvlhSt6 v Anglii. V inscenatnim zpbsobu se dbalo zhkladni konvence nhbofenskCho dramatu, aCkoli s rozvojem profesionalismu klesal potet hercb i scCnografickh nhrotnost. Ddraz na alegorii odrhielo kosvmovhni takovjrch postav, jako bylo Milosrdenstvi, PK buzenstvo t i DobrC skutkv abstrakce, jakC v cyklickjrch hrhch byly k vid6ni jen zfidka. Obleteni alegoric@ch postav bylo &isto velmi imaginativni. Na kostfmu Fhmy byly namalovanC oti, uSi a jazyky, kdemo Marnivost byla pokryta pestrjrIlli pCry a Bohatstvi zdobily zlatC a stfibrnC mince. Ve hrhch pojednhvajicich nhboienskC spory vychhzela ka2dh strana z alegorickjrch konvenci a oblCkla svoje pfivrfence jako Ctnosti, a svC odpilrce jako SmrtelnC hfichy; takovC postavy jako Pochlebnictvi a Nev6domost byly tasto kostjhovhny jako knMi protime sekty. - . Jako dramata se morality vymatuji odklonem od biblickjrch postav a ualosti k obyt e j n m lidem a jejich vSednfmu prostfedi; tak razily cestu JeviSt6 feenick4 kornory v AntverpBch, 1561 Typ jevi5t6 pfedznarnenBvajlci podobu aEb6tinskCho velk$m sv6tsk4.m hrhm nAsledivadla dujiciho obdobi. I

*.

Yr

I I 1

i

I

/ I

II

R E ~ N I C K EKOMORY V t6snCm vztahu k moralitAm jsou hry inscenovank fetnickjrIlli komorami v Nizozemi. Pothtek t6chto spolkb, zabjrvajicich se poezii, hudbou a dramatem, saha do ZtrnhctCho stoleti. V SestnhctCm stoleti mi510 prakticky kafdC nizozemskC m6sto nejmCn6 jednu takovou komoru; Gent jich me1 pet. Komory mezi sebou pofhdaly asi od roku 1413 sout6fe, obzvlhSt6 populhrni v letech 1493-1570. Obvykle byla zadhna othzka, na nif rbznC komory slofily a provedly odpov6d' formou alegorickych dramat. Hra, jei byla prohlaSena za nejlepSi, dostala cenu. Tyto h r y pfedstavuji nejjrrazn6jSi dramatic@ projev v Nizozemi, pon6vadf nhboienskCmu dramatu se tu nedaf ilo. I kdyf byly n6kterC hry uvhd6ny pod S i r b nebem, v6tSina se jich hrhla na jevigti pfedjimajicim v mnoha rysech aBb6tinskC vefejnc! divadlo. V pozadi velkCho p6dia bylo postaveno velkC prbteli. V n6m byly b6in6 na tirovni je vi3t6 tfi otvory, kterC mohly bjrt zastfeny zhv6sy, anebo otevfeny, tak aby se v nich pfedvedla interiCrova scCna. PodobnC otvory byly v prvnim poschodi, zatimco ve druhCm by1 trbn pro postavu (napfiklad Moudrosti, Pani RCtoriky t i Panny), na jejii potest se slavnost konala. Na konci sout6k byla tat0 postava Easto spuSt6na na jeviSt6, aby rozdala ceny. Inscenace postupn6 nabjrvaly na rnravnosti. Vrcholu se patrn6 doshhlo roku 1561 na sout6fi v Antverphch, kterh trvala cely mbic. Dev6t sout&2icich spolkil se titastnilo okhzalkho vjezdu do rntista, s pouiitim tfiadvaceti triumfalnich a sto devadeshti sedmi v$prav&ch vozb. Hry se hrhly patnhct dnb. Na tuto slavnost utratilo m6sto obrovskou sumu 100 000 zlatjrch, krom6 thstek, kterC poskytly sout6iici spolky. A2 do SestnhctCho stoleti tasto nesly hry techto komor n6jakC teologickC poselstvi. Roku 1516 se vSak Nizozemi dostalo pod nadvlhdu $pan61ska, prAv6 kdyf sililo protestantske hnuti. Ve snaze kontrolovat obsah her uvhd6nych Peb nic@mi komorami by1 roku 1539 v y d h edikt, nafizujici, aby vSecky hry byly pfedklhdhny ke schvhleni katolickfm hodnostafbm. Proto se dramatici tim dhle tim tast6ji obraceli ke sv6tskjrIll I h t k h . Po roce 1625, kdy rostla popularita profesionhlniho divadla, komory rychle upadaly.

INTERLUDIA Interludium je nepfesng termin, pon6vadi v rbznych dobich se jim ve seedov6ku oznai?oval tCm6f k d d y dramatick$ 3hnr. Dnes se ho b6in6 poufivh k oznateni her zprvu uvhd6nych v interikru pro pobaveni panovnikd, Slechty a zhmo2nych kupcb. Pojem se patrn6 odvozuje od zvyku uvhd6t hry mezi thstmi n6jakC jinC udhlosti, napfiklad v prbb6hu hostiny. Interludium mbfe bjrt jakChokoli typu: nhbofenskC, morhlni, fraSkovitC, historickd. cast0 shhlo i ke

zp6vu a tanci. Protoie se nezfidka dhvalo v pfepln6njrch hodovnich sinich, byla jeho jrprava skrovnh a mClo jen n6kolik postav. Podobn6 jako moralita je i interludium spjato s pothtky profesionhlniho herectvi. Od jedenhcteho stoleti se vMBina profesionhlnich bavitd zahrnovala pod obecny n h e v ,,minstrelovC"; o jejich popularit6 mezi Blechtou a duchovenstvem po celC Evrop6 vypovidaji rdznC zhznarny. Ve ttrnactkm stoleti, kdy bohati o b chodnici zatali dohhnM Slechtu, se popthvka po slufbhch minstrelil @&la a n6ktefi se usadili ve v6tSich m6stech natrvalo. Kolem roku 1350 si jii tetni Blechtici vydriovali vlastni skupiny. Ui ve tfinhctCm stoleti byly pokusy rozliBovat minstrely podle jejich specializace, ale teprve koncem patnhctCho stoleti se zatalo herecM rozpoznhvat jako zvlhBtni aktivita odliBnh od minstrelsM kterjrmo termin by1 nadhle t6m6f jrhradn6 spojovhn s Einnosti hudebni. Pokud se herci mohli pfipojit k urozenC domhcnosti, bylo jejich iivobyti snazBi, a tak se mnoho skupin stalo slufebniky krdd a vysokC Slechty. V Anglii si vydrioval hereckou spoletnost jak Richard 111. (vlhdl 1483-1485), tak Jindfich VII. (vlhdl 1485-1509). Kolem roku 1500 bylo pravd6podobn6 vic takojrch skupin. Mnozi m6li povoleni kotovat pod jmCnem sveho patrona, pokud nebylo jejich sluieb zapotfebi doma. Na cesthch pfedklhdaly skupiny svoje doklady starostovi m6sta, uspofhdaly pfedstaveni pro n6ho a pro obecni radni, a pokud bylo schvaleno, konaly dalBi pfedstaveni pro platici publikum v m6stskd sini, v krCm6 neb0 ,na paiitu". Pfestoie vjrznam profesionilnich aktCrd rostl, zdstiivali v pofadi za a m a t b s m herci a2 do druhC poloviny Sestndct6ho stoleti, kdy do510 k 6padku nhboienskCho dramatu. Profesionalni herci se zatinaji objevovat teprve koncem patnhctCho stoleti, coi mdie vysv6tlovat, prot se do roku 1500 vyskytuje tak mhlo interludii. NejstarBi dochovanh anglicka hra tohoto typu, Fulgencius a Lukrbcie (Fulgens and Lucres) od Henryho Medwalla, je asi z roku 1497. Pfiklady z Bestnhctbho stoleti jsou ovSem tetnC. typic^ mistem provedeni interludii byla ,,velkh sifi" vzneBen6ho sidla. Tyto velke mistnosti se stav6ly podle usthlenCho schCmatu: na jednC stran6 bylo vy@BenC podium pro sM1, kolem n6hoi sed6l Slechtic se svou rodinou, s q h i pfhteli a oblibenci; na prot6jBi stran6 byla ,,zhst6nad'- zed' oddelujici hodovni sifi od kuchyn6; v teto st6n6 byly obvykle dvoje t i troje dvefe a nad ni balkon pro hudebnfky; pod61 dvou postrannich st6n a n6kdy takC uprostfed byly stoly pro mCn6 favorizovane tleny dvorske domAcnosti a pro hosty. Takove uspofhdhni bylo typickC, i kdyi se pfi hostin6 konalo pfedstaveni. Pfi jinych ~Hleiitostechmohly stoly ustoupit stuphovitCmu sezeni ti misMm k sthi. Pro inscenace interludii u dvora se n6kdy stav6ly slofitC mansiony, Cast6ji vBak se ihdnC dekorace nepouiivaly. Jako scCnickC pozadi mohla n6kdy poslouiit telni s t h a , jejif jednotlivd dvefe mohly reprezentovat zvlhBtni mansiony neb0 slouiit jako vchod. Do hry bylo moino vzit i balkon pro hudebniky, pokud by1 k dispozici. RtBina her se v8ak dejm6 hrda uprostfed publika, kde by1 hraci prostor mall, a jak texty n6kterych her dosvtidtuji, jegt6 do n6j -

n

II

I I

I I

I

-zasahovalo

publikum. Proto dnes badatelk jrznam telni ,,zhst6nyUpro inscenace interludii sni2uji. V6tBina interludii byla pshna pro malC soubory. V Anglii prozrmje titulni list Phillipovy ~ ~ e ~~ i&ve ld d (Patient ~ Grisell), 2e ji mfiie sehrit osm osob. TiSt6nC verze MaH Magdaleizy (Mary Magdalene) a Bohatstvt a zdravt Wealth and Health) Lewise Wagera jsou udajn6 vhodnC pro ttyftlenny soubor a titulni strhnka Prestonova Kambjsa (Cambises) ukazuje, jak osmatficet roli rozd6lit mezi osm hercd. ~

Soub6fn6 s interludii se jinh pobaveni vyvinula kolem turnajd, mumrajd a kukleni. Turnaje zataly v deshtem stoleti jako zpdsob jrcviku vAleEnickCho um6ni. Ve Wnhctkm stoleti, kdyi u i v nich mnofstvi sout6ficich zahynulo, byly zavedeny reformy v jejich vedeni a kolem roku 1300 do nich zataly pronikat divadelni prvky. Namisto pouhbho 6sili vyhodit protivnika ze sedla bojovali spolu rytifi o to, kdo se zmocni mansionu reprezentujiciho takovou alegorickou pfedstavu, jako je Hrad lasky obydlenl vhodn6 kost$movan*i dhmami a jejich doprovodem. Na nejvypracovan6j8ich turnajich @as d'armes) byli divhci petliv6 rozd6leni ~ o d l epohlavi a stavu na galeriich obklopujicich kolbigt6. Na rfznlch mis-. . tech kolkm tohoto pole byly rozestaveny slofit6 mansiony vyznatujici alegoricw kontext turnaje. Mezi oblibene emblematicke prostfedky patfily hory, hrady, stromy, prameny, lod6 a kaple. Turnaje v6tBinou poufivaly stejnC vizuhlni symboliky, jakou nalezneme v nhbokensljch hrhch, ale Casto ji obrC tily ke m&tskkmu jrznamu. Turnaje byly z podstaty zhbavou krhld a urozenlch. NgkterC byly mezinC rodni, a to se krAlov5ti heroldi vypravili na cizi dvory, aby tam vyhlhsili jrzvy. Krom6 soubojd se pofhdaly nhdherne prdvody a veter pak rdmC formy zhba vtetn6 interludii. T e t n e interierove slavnosti m6ly take blizko k magkarhdh, k mumraji a kukleni. I kdy% mumraje a kukleni z let kolem roku 1500 byly primkn6 dvorskh zhbava, pochhzely z takojrch pohanskfch slavnostnich her, jako je metojr tanec a moriska. Metojr tanec m i snad vojenslj pdvod, ale uf ve ttrnhctkm stoleti jej minstrelove provhd6li o svatbhch a pfi jinych slavnostnich pfileiitostech. N6kdy se nazjrval ,,blhznovsl@m tancem", protoie v n6m obvyMe vystupovala jedna neb0 n6kolik komickfch postav. V podobnkm tanci zvanCm moriska nosili utastnici rolnitky a n6ktefi si zaterhovali tvhf (,moriskaM mdfe pochhzet od ,,maurskCho"). Do skupiny tantici morisku tasto patfil Maun, blhzen, maSkara kon6 a mu%pfevleteny za pannu Mariannu. Obtas se objevil i drak a nakonec do ni vstoupil i svat); Jii-i drakobijce. Z t6chto prvki3 vznikla mumrajova hra - pojem odvozeny z francouzskCho

slova momer, znaticiho hrit v n&mohfe, v masce t i v zakukleni. V t6chto hrich, kterC se divaly o Vinocich a v nichi Otec Vinoc vystupoval jako pofadatel zhbav t i ,,opov6dnik", byla vidy v souboji zabita nejmCn6 jedna postava, natei se dostavil 1Ckaf a n6jaljm grotesknim prostfedkem ji oiivil. Wdinou byly soutisti pfedstaveni tance a pisn6. Herci tasto chodili ddm od domu a uvid6li svoje kritkC kusy. Krom6 metovkho tance, morisky a mumrajojrch her existovala jeSt6 fada dalSich typd kukleni. 0 Vinocich a v karnevalovC sezon6 pfedchhzejici pdst vyriieli do ulic rozjafeni lide v maskich. N6ktefi chodili ddm od domu a pfedvid6li hry a pantomimy. V6tSina vybirala penize a dary, ale n6ktefi naopak, tfeba na ddkaz vd6fnosti neb0 dcty vPlti panovnikovi t i jinCmu hodnostAfi, tCto pfileiitosti pouBvali, aby dary divali. Protoie takovC maskovhi slouiilo takC jako zist6rka kriminilni tinnosti, byly v Anglii ve CtrnictCm a patnictCm stoleti poulitni maSkarady potlaeeny a staly se jrsadou vzneSenych domii. Jinde magkaridy rdznCho druhu pokratovaly i mezi lidem obecnj.m a na mnoha mistech s e dochovaly a2 do dneSnich dnii, zvliSt6 v pfedpostnich karnevalojrch slavnostech (iako je dneSni spjath s mardi gras v New Orleans). V divadle ovdem jsou nejddleiit6jSimi jrhonky mumrajd a kukleni takovC dvorskC zibavy jako anglickC masks, italskk intermezzi a francouzskC ballets de cour. Kukleni se u dvora mohlo pofidat ke k&dC zvliStni pMeBtosti: na hostinich po turnajich, pfi pfileiitosti krilovskjrch nivSt6v, o svatbich atd. Nakonec se rozvinulo v komplexni podivanou. Prvni dznam o tCto dvorskC zibav6 se sloiitou scCnografickou strukturou je z roku 1377, kdy francouzskjr krhl Karel V. hostil cisafe Karla IV. V Anglii byla kukleni zvliSt6 populhni za Jindficha VII. (vlidl 1485-1509) a Jindficha VIII. (vlidl 1509-1547). ScCnografickC jednotky byly obvykle instaloviny na vozech, aby mohly bjrt pfivezeny do sin6 mezi jednotlivfmi chody hostiny a pro nisledny tanec op6t odstran6ny; tak pon6kud pfipominajf m r a v n e vozy z niboienskjrch cykld. Hry byly pfevSn6 pantomimickk a koncipovanC pfedevgim jako vynalkzajr alegorickjr hold osob h , na jejichE potest se hrhly. CharakteristickC bylo, t e tat0 pobaveni vrcholila tancem. V Anglii se zprvu dtinkujici s publikem nemisili, ale potinaje rokem 1512 si tanetnici vybirali partnery mezi divhky. Pon6vad2 si tuto praxi vypdjtili z italskjrch dvord, naSvaly se pot6 tyto produkce ,,maskami na italsw zpbsob". V anglicljch maskach utinkovali dvofank jako herci a tanetnici a profesionilni hudebnici dodali hudbu a pisn6. Protoie vyiadovaly rafinovanou dekoraci a k o s m y , byly masky produkcln6 mnohem nikladn6jSi nei interludia a jrdaje na n6 postupem easu dile rostly. Jindfich VIII. si na dvorske Abavy obzvlhdf potrp61, a tak nechal roku 1527 postavit Palic radovinek (House of Revels), aby bylo kde je pofidat. Aby centralizoval kontrolu nad d v o r s m i zibavami, vytvofil takC roku 1545 fad radovhek (Office of Revels). Za Al2b6ty se pravomoc tohoto ufadu rozdifila na vSecky profesionilni hereckC skupiny v Anglii.

I

HolandskC paSijovC hry, kolem 1510. Mgdirytina Lucase van Leyden

TakovC dvorskC zibavy vyvrcholily v ItAlii v SestnictCm a sedrnnactCm stoleti a v Anglii v letech 1603-1640. 0 tomto potomstvu stfedov6ljch i h r d , kterC je integrdni soutisti renesantniho divadla, se bude zewubn6ji pojednivat v nisledujicich kapitolich.

KRALOVSKE VJEZDY

A P O U L I ~ NP~O D ~ V A N E

Divadelni produkce se staly rovn6i soutisti poulitnich podivanych, kterC pofhdala mesta na potest korunovace, krilovskC svatby, vhletnCho vit6zstvi t i panovnickb nivSt6vy. Tyto slavnosti m6ly usthleny pofidek: hodnosthi? m h t a a zistupci duchovenstva a femeslnickjrch cechd pozdravili vzticnbho hosta na pfedem pfipravenCm mist6 za m 6 s t s m i branami a pak nivSt6vnika doprovh zeli po pe8iv6 naplhovank trase mestem ke katedrale, kde se konala bohosluiba, po nii hosta doprovodili na misto jeho pobytu. Byla to pfilefitost, pfi kterC m6sto mohlo d i t najevo svou v6rnost, 6ctu t i vd6Cnost. Zprvu se organizoval pouze prbvod, ale postupn6 se pfidhvaly jjevy. ?'y se snad objevily uE v roce 1236, urtit6 se vSak vyskytovaly roku 1298, kdy m6sto Land* slavilo vit6zsM Edwarda I. nad Skoty. V PaHii je prvni jasnjr ziznam o ~ e v e c hjako soutasti kri1ovskj.ch vjezdd z roku 1313, kdy Francii navStivi1 Edward 11. Postupn6 se takovC slavnosti rozSifily po celC Evrop6.

a fimski dila a dobrali se novCho pojeti dramatick6 formy. Vysledni syntCza klasickCho a stfedov6kCho d6dictvi znatn6 pfisp6la k tvorb6 velkCho sv6tskCho dramatu za renesance. Za druhC, opudt6ni nibokenskfch nim6lXi zlikvidovalo posledni zbytek zikladu internacionilniho dramatu. Od tCto chvile kaidi zem6 rozvijela svC vlastni nirodni zijmy a charakteristickjr styl. Za tfeti, se zhkazem niboienskjrch cykld skon8la aktivni podpora ze strany duchovenstva, m6stskfch rad a m6dtanskC tfidy, kterC dfive sankcionovaly a financovaly i mimofhdn6 nikladni divadelni pfedstaveni. Tyto skupiny jasn6 rozlidovaly mezi produkcemi m o t i v o v a n ~ iniboienskou a obtanskou hrdosti, a praci profesionilnich hercd, usilujicich pobavit za 6platu. Cjrkev nikdy neodvolala zatraceni profesionilnich hercd vyften6 za tasd Rima, a nyni se odsudek zopakoval. Nejddleiit6jdi ze vdeho vgak bylo, f e v tCto dob6 se drasticky zm6nil vztah divadla a spoletnosti. V h m 6 i ve stfedov6kC Evrop6 se divadlo ve svC nejcharakteristittgjdi podob6 t68lo aktivni podpofe ze strany vlidnich i nibofenskjrch instituci. Divadlo bylo ceremonidni a pfilefitostnC, pon6vadf ve svC podstat6 bylo ob6tinou celC komunity u pfiletitosti celebrace udilosti, poklB danych za v+znamnC pro vdecky. Od potatku destnhcteho stoleti vdak pozbyvalo niboienskjrch a obtanskjrch funkci a muselo se pustit do zipasu za uznini na ziklad6 tist6 komertnich neb0 um6leckfch kvalit. Na poatku je podporovala 5lechta a panovnici, udr2oval se tedy system soukromych patrond, ktery se vyvinul za stfedoveku. S touto pomoci se profesionilni divadlo postupn6 uchytilo po celC Evrop6, atkoli v n6kterych zemich nebyl tento proces ukonten ani po daldich dvou stovkich let.

Pohled do divadelnich deji'n V historick6 prici m i klii5ovjr vjrznam definice, pon6vadt musime umM pfedm6t vymezit, dfive net urtime, jakC materidy jsou jeho nAleiit$m ddkazem. N6kdy se k definicim dochhi pom6rn6 snadno, ale jindy se tak d6je za cenu dkladnich konfliktfi. Nikde to neni tak zfejmC, jako u ziv6rd o potatcich liturgickCho dramatu. Budou nisledovat dv6 v6decki hlediska. Jedno vylutuje, i e by mde byla liturgic& dramatem, druhe ji poklhdd za archetypovou hru. Musime bfl podle nfiake'ho kritkia schopni rozliSovat mezi tim, co je pouze dramatickk ti divadelni, protoie je to podobnk nitemu zndmkmu z jeuiste', a tim, co je autentickd hra. Nikomu nemohlo uniknout, i e vnijiimi podobnostmi s jevistni inscenaci je 8mskd liturgie znahe' dramaticka ... Nicmkne'

dramatickk vnfiSkouosti tohoto druhu nelze zameiiovat se skuteEn$n dramatem, v ne'mi podstatn$n prvkem neisou formy r'eti a pohybu, njbri ztdlesriovdni ... (79-80) MSe tudii nikdy nebyla dramatem, anii kdy byla bezprosttednim popudem k dramatu. Dramatickk rysy bohosluz2y ... mohly pfispe't k moinosti drama uynalkkt a nep8mo je mohly podporovat; avSak liturgie sama, u be'z'nein obr'adnim dkonu, vidycky zhtala pouze pobohaosti. (85) KARL YOUNG, THE DRAMA OF THE MEDIEVAL CHIIRCH, I, Oxford, Clarendon Press, 1933.

Nelze se yhnout zcive'ru, i e ,dramatickj instinkt" Evropana za randho str'eh v & u ,neodumtel", jak prohldovali historikovd divadla. Ve skutetnosti nalezl @az v zisttednim obr'adu kr'estanskk pobozi2osti, ve d i . (41) Tak jako je d e posvdtnk drama zahrnujici celk dijiny a naplliujici svou strukturou centrdlni model kr'estansk4ho iivota, z ne'hoi musi vSechno kr'estanskk drama terpat, celebroudni mSe obsahuje vSechny prvky potr'ebnk ke sue'skeinu pr'ed staueni. (79) 0 . B. HARDISON, Jr., C H R I S D W RITE AND C H R I S D W DRAMA IN THE MIDDLE AGES, Baltimore, The John Hopkins Press, 1965.

ScCnickC poznimky bjrvaji pro historika tasto jednim z nejukitetn6j!jBich pramend. Poznimky uvedenC v n6kterlch cirkevnich manuilech z doby, kdy se zataly v zipadnich kostelich hrit dramatick6 epizody, jsou velmi pfesne. Vlastn6 jde o pokyny, umoiiiujici rekonstruovat mnohC 1iturgickC hry pfesn&ji, nei bylo moino u kterychkoli stardich divadelnich kusd. Nisleduje jriiatek z nejstardi dochovanC instrukce k uvid6ni 1iturgickC hry: Zatimco se bude tist tr'eti tteni, ttyri' bratri' se p+evlf?knou, jeden z nich si oblkkne albu, jako kdyby chte'l dklat nkco jinao, a nepozorovank vstoupi nu misto, kde je Hrob, tam bude klidni sedkt a driet v ruce palmovou ratolest. Za zpe'uu thtiho responsoria nastoupi zbyli tfi, vsi'chni obleteni do kdpi a se zapdlenjmi kaditelnicemi, budou zvolna pr'echdzet pr'ed hrobem jako ti, kdo n k o hledaji. To se ddd proto, aby se napodobil Andd sedici nu hrobe' a Zeny, kterk pri'chdzeji s uonnMi ldtkami, aby pomazaly JeiiSovo te7o. Kdyi ten, kterj tam sedi, spatr'i, i e se k nkmu ti tri' blG Zi, jako kdyby bloudili a ne'co hledali, zazpivd str'ednk silne' sladkjm hlasem: Quem Quaeritis? Kdyz' dozpivd, ti tr'i mu odpove'di jednohlasn2 Ihesum Nazarenum. On jim odpovi: Non est hic. Surrexit sicut praedixerat. Ite, nuntiate quia surrexit a mortuis. Na tento rozkaz se ti tr'i obrdti k chdru se slouy: Alleluia. Resurrexit Dominus. Reknou to jeSte' jednou a ten, kterj sedi nu hrobi, zazpiud ant$onu, jako kdyby je volal zpdtky: Venite et videte locum. Pr'i te'chto slovech vstane a zdvihne oponu a ukdie jim misto, kde u i neni Kr'ii, ale odloiend rouika, kterou by1 Kr'ii ouinut. Kdyi to uvidi, odloii kaditelnice, kterk nesli, z hrobu vezmou pldtna a roztdhnou je sme'rem ke kne'z'im, jako kdyby ukazovali, i e Pan

vstal z mrtvjch a u i tim neni ovinut. Zpivaji tuto antifonu: Surrexit Dominus de sepulcro. Pak a f p o l o i i platno na oltdL tesk$ pfeklad fhsti REGCIURZS CONCORDtA ETHELWOLDA, biskupa winchestersk6ho in Eva Stehlikovi, A co kdy2 je to divadlo?, Divadelni dstav a KLP Praha 1998, 93.

Scknicke poznhmky ve W e o Adamovi (asi 1150) jsou n a S h nejpAdn6jjr;im dokladem, i e hry se tenkrat uui hraly pod Birjrln nebem. Zde je jedno z kliCovjrch mist: Pak Bkh a t odejde do kostela a Adam s Evou a t obchdzeji kolem, nevinnd se radujici v rajske' zahradt! Mezitim a f de'moni pobihaji Po rynku sem a tam, ddajice vhodnd gesta ... Jinfxn vJimarnnLm pramenem historika stFedov6kCho divadla jsou p r o t o k ~ ly radnic ve miistech, kterh byla piimo angdovana v produkci her. Jeden z nejupln6jSich zaznam6 lze vytist z protokolfi belgickkho m6sta Mons, kterk financovalo pa8ijovou hru roku 1501. Zde jsou dva M a t k y z t6chto ziiznamd. Z prvnlho se dovidhme, kolik se konalo zkougek, kde se konaly a jak byli herci o nich vyrozum6ni: Jehanu Billetovi za to, i e osmahty+icet dnrl svoliual herce, tak aby byli p K tomni na v.3ech zkodkdch od poMtku iehenk hry v mditskk sini, jak dohodnuto, 6 1 (livrd). Z dalSi pasiiZe vypl@d, jak nixofnl byla role Boha. Kn6z do ni obsazeny zanedbdval svoje povinnosti natolik, t e jeho honorAf by1 vyplacen kli5teru: Mistru Jehanu de Neeloui, bakaldr'i theologie a knezi konventu svate'ho Frantzka v tomto m h t e Monsu, dvaadvacdtdho dne iehendho mdiice dubna, ndhradou za to, co se po nim poiadovalo a c'eho se ujal, totii ulohy postay Boha v +ec*enkh h myste'riu, kterkito iehenk roli uinoval tolik hasu, aby se ji nauci'l, Ze zanedbdual svoje posldni kazatele a jink povinnosti pfi provddini r'ec'enk role, v dgsledku c'ehoi byZ jich zbaven, a tudti platba se vkla&i do rukou Jehana de Francquea Jjineho kn6ze v konventu], jemui byla vyplacena smluvend Edstka 12 1 (livrk). Z anglickkho piekladu Lenythe Brocketta. VSecky h a m y o tkto inscenaci se najdou v k n i i

GUSrAVA COHENA, LE DKW DE CONDUlTE DU R~GISSELRET LE COMPTE DES D&PENSES POUR LE MYS&RE DE LA PASSION JOUE A MONS EN 1501, Strasbourg et Paris 1925.

Stf-edoveci baviti byli zfejm6 vselijaci a obdobnk bylo i jejich mordlni hodnoceni. Zde je zaznarn psanjr a n g l i c h biskupem ze Salisbury v p r w i polovine ttrndctkho stoleti: Hktridnd jsou tfi druhj N&teri' piemhtuji a promkiuji svoje te7a neslmvn* PoskakovdnZm a oSklivjmi posunky, hanebnk se pfitom ystauujice, nebo nasazujice si strdlivk masky, a ti viichni budou dozajista zatraceni, Pokud nezanechaji sve%o zam6stnani. Podobnd jsou daK, kteM nede7aji nic'eho ... jen

uyhleddvaji shromd2dJni velkjch muid a yprdvei o potupdch a ostuddch, aby jink pot%ili. Ti taki budou dozajista zatraceni, nebot apoitol ndm zakazuje stolovat s t a k o w i lidmi. Je taki tieti druh histridnk, kteri maji hudebni nastroje k pot& lid& a tich jsou dva dmhy Nexteri' yhleddvaji veiejnk pitky a bemdnou spoletnost a zpivaji rfiznk pisni, jodnicujice lidi k nemravnostem; ti budou zatraceni jako ostatnf Jsou vSak takd jini, nazjvani iertkii, kteH zplvaji o finech panovniki a iivotech svitck a n a b i . itichu l i d m , kteH jsou nemocni 15zadumc'ivi, a neym$leji nesc'etnl okavnosti jako Ani tanetnici a taneznice a jini, co vystupuji v hanebnjch reprezentacich a zp&obuji, i e pomoci Cor a jinjch zpisobt2 jsou uidit zjeveni Tito viak ... pfinds'eji lidem utkhu ... THOMAS CHABHAM, PENETENTX Z p3ekladu Barbary Spearovk.

Jedno ze stAle piitomnych nebezpefi historiografie je v tom, t e jediny p K pad m62e vkst k e generalizaci, bez pefe o dalSi ddkazy. Toto nebezpefi vhodnC ilustruje zp6sob. j a m posloufila n6kter- historikiun nlsledujici pas&.! Na zaklad6 tohoto zknamu a vyobrazeni MuEednicM svatk Apollonie (viz obr. na str. 114) dosp6li nektefi historikove k n h r u , i e retiser by1 v2dycky p R tomen na jevisti, uie sledoval herce a na5eptaval jim kaidou i;(dku dialogu. tomu srv. str. 119) [V jednom mirhklu v Cornwallu] herci neznali svou roli bez teztu, a napovidal jim jeden, zuanj OrdindL kterj jim chodil v patdch s knihou v ruce a Ma1 jim tiSe, co maji povidit nahlas. Kterjito zpbsob zavdal iednou PK tinu rozmarni zaloieneinu panovi, aby yvedl vesely kousek ... Rada p+i.fla na n& Praui Ordin& "Piedstup, Bov&he, a ukai se." Pdn vystoupi na jeviSte' /.../ a viren spije liteh nei smyslu pronese ta slova nahlas. Ach," (vece mu tiSe onen chlapik do ouika), .kaziS hru." A s timto jeho rozhorlenim Herec takk Publikum sezndmi. T u p o k e ndpouida ldtefit a spilat nejhrubiim zprlsobem, jakbo je schopen. coi Pdn viecko s nepohnutjm v$ razem a posunky stHzliui tlumohi, a i OrdindL rozzuienj k nep?%?tnosti, raddji vieho nechd ... RICHARD CAREW, S V R W Y OF CORAWALL (1811), 192.

Mnohem v e t 3 spor se rozpoutal kolem zbnamu, jeji o inscenovdni chesterskeho cyklu poHdil David Rogers. Jeho zbnam je k l i f o g nejen pro diskusi o konstrukci v$pravn$ch v o d , ale take proto, jak roste iajem o otazku, zda se vskutku h r d o na vozech, neb0 zda tyto vozy jenom pkvhtely herce, kteii v pr6vodu strufn6 charakterizovali dlouhe kusy, hranC pozdeji na pevn$ch stanovigtich: Rozde7eny byly do dvaceti Nyi.podivanjch hi Bdsti, a cech pfivezl svoji podivonou, coi by1 pouoz ti plac, na kterhn hrdli ... ulioli u bran opatstvi a kdyi se prvni podivand u bran opatstvi odehrdla, tak by1 VJZ odtaien ke kaplic'ce u y)aoke?ro kMie pPM starostu, a nei to by10 hotovo, pfijel druhj

kaw

a prvni odjel na Watwgate Street a odtud nu Bri&e Street a tak jeden za drub%, a2 se viecky podivani odehrdly ... Tyfo podivani t i vory jsou mista ysoka a udeyand jako dgm s dvkna mirtnostmi nahoh otev+enj TV] dolni mistnosti se oblkkali a strojili a v horni mistnosti se hrdlo; a st& na iesti kolech.

3

7

"I

DAVID ROGERS,A BREVIARYE, OR SOME FEW RECOUi?CTIONS OF THE CZ7Y OF CHESTER,Harley Manuscripts 1944, fol. 21-22.

\

6~

Italske' divadlo a drama v letech 1400-1 700

Ideje i postupy spjatC s renesanci se formovaly dlouho pfedtim, net stfedov6kC drama na sklonku BestndctCho stoleti dosp6lo ke svCmu konci. Pozdn6 stfedov6kd a renesantni kultura vlastn6 koexistovaly: historikovd obvykle datuji pothtek oboji zhruba rokem 1300 a zLoveii pfipouBt6ji, Be stfedov6kC prvky dominovaly a t do pothtku BestndctCho stoleti. Krom6 toho tytCf sily, kterC podlomily stfedov6kou kulturu, byly klitovC ve tvorb6 kultury renesantni, nebof jak sklonek seedoveku, tak vznik renesance lze ztdsti pfipsat tlpadku feudalismu, rfistu m6st, njBenC moci vladaffi a zpochybneni cirkevni nadvlddy nad vzd6lanosti i fivotem. Renesance je patrn6 nejvice spojovha s obnovenjrIll zhjmem o humanistick6 idedly klasickCho sv6ta. Humanismus, jak samo jmCno naznatuje, znamenal ndvrat k hodno& lidstvi a pozemskCho tivota: takovCho, ktery neni jen pfipravou na vetnost, ale je cenny sdm o sob&. Humanist6 vBak nebyli fiidni ateistC, protote vyzndvali lidskC ctnosti a idedly zalofenC na kfeshskCm stejn6 jako na klasickCm uteni: spravedlnost, laskavost, velkorysost, poctivost, v6rnost, odvahu a zdvazek wlti sob6 samCmu i wlti jinjrtn, vtetn6 plnCho rozvoje vlastnich mofnosti. Vlastnosti, k nimf se lidstvo podle jejich soudu mfife vzepnout, vyty8li jako idedlni, a tyto idehly pak ovladaly zhpadni myBleni a2 do dvacbtCho stoleti. Humanist6 pfitom nebyli asketitti. Uznhvali radosti t6la i lidskou nhchylnost k pokugeni a omylu, ale takC, jrslovn6 t i nejrslovn?, pom6fovali veSkerC jednani timto humanistic* idedlem. Klasickjr sv6t Recka a &ma byl, jakomo prvni vyznavat humanism~,pro zApadni Evropu inspiraci, povzbuzujici jeji vlastni humanistickC zdjmy S rfistem t6chto zdjmP1 rostla i zvidavost a dobrodrufny duch. Renesance byla Crou expanze - ve jrzkumnych cesthch, v6decWch experimentech, filozofickkm uva2ovhi i um6leckC tvorb6. Ve vfchov6 se stal cilem rozvoj unisgn

verzdni lidskC bytosti, vzd6lanC a vyutenC v mnoha disciplinhch: ve v6d6, politice, sportu i v um6ni. Renesance se rozvinula nejprve v ItAlii, a to z mnoha ddvodf. Strategicka poloha ItAlie, hlavniho vjrchodiska obchodnich cest do Asie a Afriky, byla - pokud jde o pfisobeni ideji z Byzance, islAmskfch a jinych kultur - *hodn6jSi nei v ostatnich evropskfch zemich. Obchod s vjrchodnim S t f e d o m o h ItAlii obohatil mirou potfebnou k podpofe um6ni a vzd6lanosti. Krom6 toho byla ItAlie jako sidlo hskokatolickC cirkve siln6 zasdena spory rmitajicimi papeistvim od konce tfinictCho stoleti. Pfesun papeiskCho stolce do Avignonu v roce 1303 (do &ma se vrAtil roku 1377) a vzAjemn6 intriky papeiskfch rivald v letech 1378-1417 vedly k pochybnostem o integrit6 cirkve. Upadek papeistvi tak6 vystavil cirkev mnoha s v 6 t s b vliwlm. Od Etvrtkho stoleti cirkev tvrdila, i e papei je legitimnim nastupcem i-imskjrch cisdfi, taMe za ran6 renesance nebylo obtiine oiivit zajem o h s k C irnpkrium a o to, co sv6tskCho se v n6m dosihlo. U t a papeiskCho exilu poskytla vladcdm tetnych italskjrch skit%z h i i k u k hledini nahraiky za papeiskou nepfitomnost, a tak se vzAjemn6 pfedhin6li v boji o prestii a moc. Jednou ze znhnek panovnikovy osvicenosti byla podpora utencfi, spisovatelfi a jrtvarniM, a se zvygujici se podporou kvetla renesance. S rdstem individualnich moinosti ustupovali stfedov6ci anonymni femeslnici a spisovatelC um6lcdm, jejichi dila byla uznzivha jako osobni. BiblickC a teologickC nAm6ty Easto v tomto novCm urnCni nahrazovaly klasicke mlty, historickC i fiktivni pfib6hy. Renesantni umgni potinh v I N i kolem roku 1300 u Danta (1265-1321), ktery - atkoli zpracovAval teologickf nAm6t - si vzal ve svC Boiskt komedii, prvnim @znamnCm l i t e r h i m dile, napsanCm v modernim ndrodnim jazyce, za prfivodce fimskCho biisnika Vergilia. Giotto (12S1337) se rozegel se strnuljln dekorativnim stylem stfedov6keho malifstvi a vydal se po novlch cestich. JeSt6 zfejmgj8i by1 renesantni duch v literhrni tvorb6 Francesca Petrarky (1304-13741, ktery sbiral star6 rukopisy, nabadal utence, aby studovali ~ e c k ozaloll , s d j sty1 na vzoru Cicerona a Seneky a d M pfednost l i d s b nAm6hfm pfed teologickjmi; a v dile Boccacciov6 (1313-1375), ktery podn6coval studium klasiM, napsal temperamentni obhajobu sv6tskjrch autord a oslavil lidskou iizeii po 8ivot6 ve svk povidkovk sbirce Dekameron.

RENESANCN~

I I

i

DRAMA I

V dramatu bylo prvni znhnkou zm6ny novC v6domi dramatick6 formy, kterC bylo vjrsledkem studia fimskjrch her. Atkoli studium latinskjrch her nebylo nikdy zcela v nemilosti, Senekovy tragCdie se tetly pfedev8im jako ilustrace mravnich lekci t i jako fetnicki cviteni a komedie Terentiovy a Plautovy jako vzory orllniho stylu. Ve ttrnictkm stoleti vSak zatali n6ktefi autofi tyto hry ocehovat a napodobovat pro jejich dramaticke kvality. NejstarSi tragCdie, Ecerinis (asi 1315) Albertina Mussata, pouiila mod3ikovanC senekovskC formy,

ale nim6t Eerpala z nedAvnC domici historie. Potinaje Achillem (asi 1390) Antonia bschiho byly vSak klasickd forma a n& m6t sjednoceny. Proto bjvl Achilles Easto oznatovin za prvni renesantni tragCdii. Komedie v klasickkm duchu se rovn6i zatala objevovat ve EtrnQctCm stoleti. NejstarSi znimy pfiklad je Paulus (1390) Piera Paola Vergeria, satira na souEasn9 studentskjr iivot. V patnactkm stoleti psala komedie cela fada pfednich humanist%, iidnC v8ak nejsou trvale zajimavC. VSechny tyto rank komedie a tragCdie byly pshny latinsky a iidnh zfejm6 nebyla uvedena. Drama psanC v matefStin6 se objevilo ai potatkern BestnhctCho stoleti. V tC dob6 urychlily Masickjr vliv jinC udC losti: roku 1429 bylo objeveno dvandct ztracenych Plautovjrch her, roku 1453 pRvedl pad Konstantinopole do Itiilie mnoho utencfi i s rukopisy feckjrch her a v l e tech 1472 a3 1518 byly publikoviny vSechFrontispis vydhnl Ariostojrch her ny do tCto doby znhmC feckC a fimskk v hme, 1535 hry. V tomto obdobi se Ajem o klasicke drama, ktery se a2 do konce patnactkho stoleti prakticky omezoval na uEence, rozSifil do Slechtickjrch dvorfi mnoha malych sthlTi, na n68 byla ItAlie rozd6lena. Kolem roku 1485 zatali italSti vlhdci financovat inscenace fimskjrch her neb0 jejich napodobeniny. Touha zpfistupnit hry dvorskjrm Ctenhfdm a divakfim byla patrn6 hlavnim ddvodem, prot se fimskC hry pfeklidaly do italgtiny i proC se psaly novC hry v matefskem jazyce. Dramatiku v nhrodnim jazyce zahhjila roku 1508 dvorskd inscenace hry Ludovica Ariosta (1474-1533) Komedie o truhle (La Cassaria). Tato komedie, zalo8eni na fimskk zApletce (v ni5 milenci dojdou spojeni, kdyB se zjisti, i e divka je dhvno pohfeSovanC ditko bohateho otce), byla zasazena do soutasnCho italskCho prostfedi. Rozvoj pfivodni komedie ovlivnil rovn6i Bernardo Dovizi da Bibbiena svou komedii Calandria (1513), ktera usp6Sn6 smisila fimskC a soutasnC prvky. V Bibbienov6 hfe, zthsti zaloiene na Plautovlch Menaechmech, vystupuji dvojtata rfiznCho pohlavi, kterh dh autor dohromady a2 pot& co je vystavi komplikovant! zapletce zaloiene na pfevlecich a nedovolenych milostnych pletkdch. Tato kombinace traditniho a moderniho mate riAlu poslouiila jako vzor pro ty, ktefi pfiSli po ni. Jiny charakteristiclj komediilni proud reprezentuje Mandragora (La Mandragola, asi 1513-1520) Niccola Machiavelliho (1469-1527), v ni8 n h 6 t je smygleny, ale forma vypdj.'

- ..-

p

fend z fimske komedie. Zdpletkou, v nit mladd iena a jeji milenec nasadi parohy dWfivemu manielovi, je bkkA stfedov6ke fraSce. Kolem roku 1540 se u i pdvodni komedie v Italii pevn6 uchytila. Afkoli se dnes pfipomina jen mao jmen jejich autord, byli v Evrop6 prvni, kdo zvlddli techniku latinske komedie a ptizpfisobili ji soudobemu vkusu. Ve druhe polovin6 Sestnacteho stoleti se italske hry fetly stale fast6ji ve Francii a v Anglii a posleze znafn6 ovlivnily drama rodici se v techto zemich. Prvni eznamnou tragedii v ndrodnim jazyce byla Sofonisba (1515) Giangiorgia Trissina (1478-1550). Po vzoru Pecwch tragikfi pouiil Trissino patndctiflenny sbor a vystiihal se deleni do aMB. Trissino se zdm6rn6 pokouSel o d d t i t pronika* vliv Senekdv a odstartoval dlouholetjr spor o relativnich piednostech ieckkho a Hmskeho dramatu jakoZto vhodn$chvvzord pro italskk autory. ke tento spor nakonec vyhrhli pfivrtenci stareho Rima, bylo z viitbi Cdsti dilem popularity jednoho autora - Giovana Battisty Giraldiho Cinthia (1504-1574), jehot Rebeka (Orbecche, 1541), pfibeh pomsty v senekovskkm stylu, byla prvni italsky psand tragkdie, ktera byla inscenovdna. Cinthio napsal jeSt6 dv6 dalSi tragbdie, Didonu a Heopatm, a pot6 se v6noval vUn* dramaam se 5bstn$m koncem, ponevadf zjistil, i e publikum m6 takove zdpletky rhdo. Jeho pozdni hry jsou tedy v podstate melodramata. Cinthio ovlivnil tkm6f vSecky svoje ndstupce, vfetnZS tlich, kteH se SbstnCmu rozuzleni vyhybali. S jeho popularitou nemohl soupefit iddny jiny vdtny dramatik, n6kteii vSak ziskali obdiv doma i v zahraniti a vykonali mnoho pro obnow tragickeho fiinru, ktery se od Hmskjrch Easfi vytratil. Krom6 komedie a tragCdie kvetla v renesanfni Ithlii take pastordla. Tento tiinr se patrn6 rozvinul ze zdjmu o antickou satyrskou hru; za renesance v5ak bujny a nevhany sv6t f e c e c h satyrd ustoupil idylicke spolefnosti past]ii(l, nyrnf a uhlazenych satyrd. Zhkladnim nametern byla ldska, obvykle triumfujici nad mnoha pfekdikami, kterC ji stoji v cest6. Prvni pastorAla se objevila roku 1471 a vrcholu popularity dosdhl tento idnr koncem Sestndcteho stoleti, s Amintou (1573) Torquata Tassa a Wrn$m pastyem (Pastor fido, 1590) Battisty Guariniho; ob6 hry byly obdivovdny a napodoboviiny po cele Evro~6. V prd66hu dvou set let, od sklonku MndctCho po Aver Sestnhctkho staleti, se tedy v Itiilii rozvinulo renesanfni drama. Dnes b*aji tyto italske hry poklddiiny za umelecky druhoiade a zildka se ftou t i uvddeji. Ceni se piedevSim proto, t e se jako prvni raze* se stiedov6kou praxi a 2e posloutily jako vzory pro dramatiky jinych zemich (zvliSt6 Anglie a Francie), kde se pak psala dramata trvalejSi hodnoty. Je vSak tfeba mit na pameti, h tyto hry byly jen fasti, fasto velmi malou fdsti, SirSlho um6leckeho a politickeho kontextu. Inscenace dramatu byla jen jednou z mnoha uddosti nabizenych na slavnostech poiddanych k n6jakt zvldStni piiletitosti. A tak hry i pomby, za nichi byly inscenovdny, m6ly mnohem vice spolefn6ho s Nmskou praxi net s praxi moderni doby.

I

POCATKY

B A R O K N ~EPOCHY

Asi v polovine Sestnactkho stoleti vstoupila italskd renesance do novb f h e , kdy3 jeji pfivodni vitalita ochabovala pod ndporem tjrch2 sil, Mere pfivodily kooec sriedovekeho divadla. Pro katolickou cirkev vzeSel no* pocit smyslu z bidentskeho koncilu, kterf zasedal v letech 1545 a t 1563, aby se vyrovnal protestantskou opozici, a behem &hot cirkev schvAlila postupy k poflafeni odlilny~hnhzorfi a k prosazeni ortodoxniho postoje. Mezi jin* byla znow ,avedena inkvizice a sestaven Index Expurgatorius (seznam del, Mere cirkev hodlala potlafit tim, t e prohldsila za hfiSne je tisknout, roz5iiovat i vlastnit). Tak byla svoboda mySleni a svedomi zkracena. Itdlie musela rovn62 pfehodnotit sve ekonomicke postaveni. Pdd Konstantinopole uzavfel mnoho obchodnich cest na Vychod, a zemepisne *zkumy podnikane od konce patnactbho stoleti Span61skem, Portugalskem a j i n w nkody, fim dhl vic ohrotovaly o b chodni primdt Italie i jeji blahobyt. Z techto i dalSich ddvodd byla druhd polovina SestndctPho stoleti pro Ithlii Easem dzkosti. HistorikovC urnhi nyni poufivaji pojmu manwmus, aby vystihli ten sebestredny, urn619 vizudlni sty1 tohoto obdobi. Rovnef poutivaji pojmu bamknf k vystiieni stylu, ktery se o b jevil kolem roku 1600 a pokrafoval a2 do poloviny osmndcteho stoleti. PoklAdaji barok zfdsti za e a z nove sebedfivery cirkve, kterd na sebe vzala podobu monumenthlni arcrchitektury a ndkladne dekorace. Vztahuji tyto zmeny stylu take k rfistu vladaiske moci, jejim2 m a z e m se staly velkolepe paldce a jinC ozdoby autority. Klasicke architektonickk formy, Mere otivila renesance, ztratily sve fist6 linie a statickou kvalitu pod ndporem slo8tjrch baroknich esovitjrch kfivek a nekonefnych dekorativnich prvkd, vytvgejicich dojem nepokoje a pohybu. V hudb6 byla melodickd linie vygperkovdna slo%il$midetaily a n a p a d n e i kontrasty. Ve vSech druzich um6ni byla patrnd tendence ke grandiomosti, k bohafstvi, k pohybu a monumentalite. XtSinu techto rysfi h e nalkzt i v divadle, i kdyt jejich dosah by1 zfejmy ai kolem roku 1700.

V dramatu se no* zietel k autorit6 nejprve projevil ve formulaci Masicistickkho idealu. Ten by1 v ItAlii naplno vyjddien kolem roku 1570 a odtud se rozSiW po ce16 Evrope, kde ovladl teorii a kritiku umeni od poloviny sedmnacteho af do sklonku osmndcteho stoleti. Do roku 1550 se zdjem o l i t e r h i teorii rozvijel zvolna a pfedevSim v souvislosti se dv6ma klasicljmi pojednhimi: s HoratiojrIll dilem 0 urnant bdsnickkm a s Aristotelovou Poetikou. Zatimco Horatiovo dilo se od prvniho stoleti, kdy bylo napsdno, nikdy neztratilo ze zietele, Aristotelts by1 ma10 znhn p h d rokem 1498, kdy by1 v Italii konefn6 publikovh v latinskern pfekladu; v SestnActem stoleti v5ak dogel uznhi jako svrchovana autorita v literknich

otazkhch. Roku 1548 vySel prvni (Robertelldv) komentdi Aristotelovy Poetiky a roku 1549 jeji italskf pfeklad.. Aristotelova autorita matn6 vzrostla, kdyi bi. dentskl, koncil piijal uteni svatCho TomhSe Akvinskeho (ktery z Arktotela znatn6 terpal) jako oficihlni stanovisko cirkve. Pot6 v6tSina komenkitord projevovala tendenci brht Aristotela jako primhrni autoritu ve vSech literknich otazkhch. Z fetnych pojedndni o dramatu napsanych po roce 1550 byly nejvlivn6jSi prhce tfi autord: Antonia Minturna (?-1574), Julia Caesara Scaligera (1494-1558) a Lodovica Castelvetra (1501-1571). Tiebaie se tito i jini spisovatel15 v detailech liSili, byli zajedno v zhkladnfch poutkich, h e r 6 konstituovaly klasicistickjr ideil. Zhkladnim poiadavkem v klasicistickC doktrine je pravdepodobnost, Eili zdhni pravdy. PravdPpodobnost jako komplemi pojem lze rozdelit do W pomocn$ch cilb, jimi2 jsou rehlnost, morhlka a univerzdlnost. Pokud jde o rednost, teoretici nalkhali na dramatiky, aby omezili svoje nhm6ty na takovk uddosti, h e r 6 se mohou v rehlnkm iivot6 pfihodit. Klasicisticke hry se proto obvykle vyhybaji f a n t a s t i c h a nadpfirozenjrm udhlostem, pokud nejsou integrilni southti n6jakeho pievzateho pfib6hu z mytologie, historie B z bible, a i v techto pfipadech tyto motivy co moini minimalizuji. Takove prostfedky jako monolog t i sbor se nedoporutovaly, a to proto, Be je nepfirozent aby postava hovofila nahlas, kdyi je sama, anebo aby pfeffhsala soukromC zileiitosti za pfitomnosti tak velke skupiny, jako je sbor. Tyto prostfedky byly nahrazeny jinymi, z nichi nejcharakteristitt6jSi byli dlvkmici (spoleEnici poiivajici ddvPry), kterjrm hlavni postavy mohly v souladu s pravd6podobnos ti sv6fovat svh nejnitern6jSi tajemstvi. Poiadavek rehlnosti vedl take dramatiky k tomu, aby bitvy, davovk sceny, scCny nhsili a smrti ponechhvali za scCnou, ponhadd pry je pfiliS obtiine takovir uddlosti na jeviSti pfedvAd6t. V6rnost realit6 byla maEn6 modifikovhna j i n poladavkem ~ - aby drama bylo m o r h i lekci. Od dramatika se tedy tekalo nejen aby kopiroval Bvot, ale take aby ukazoval idedni vzorec morhlky. Pon6vadE Bdh platil za vSemohouciho a spravedlivbho, pfipadalo jenom logickC, aby sv6t, nad nim2 Bdh vlidne, by1 v dramatu zobrazen taka* zpdsobem, ktery bude odhalovat Jeho moc a spravedlnost. To zase znamenalo pfedvhdGt, jak zlo je potreskino a dobro odmPnPno. Ty pfipady v iivot6, kdy spravedlnost zjevn6 nezvitezila, se vysvPtlovaly jako soufdst jakChosi bodiho dlouhodobCho plhnu, jemui lidskh bytost nemdie zcela porozum6t, ale podle ktereho spravedlnost nakonec stejnP mtt6zi. Zjevnh vybofeni z nhleZit6ho e k o n u spravedlnosti byla proto pckladha za nevhodnh pro drama, ktere md zobrazovat v$sostnou pravdu, je2 je od moralky a spravedlnosti neodd6litelnd. Jak rehlnost, tak morhlnost byly dale modifikovhny dalSim poiadavkem univerzality jako klite k pravd6. Misto aby pravdu hledal ve zmPti povrchnich detaild, klasicista pravdu rad6ji lokalizoval do atributCl, kterC jsou vSem jewlm jist6 kategorie spoletnk. Charakteristiky, kter6 se pfipad od pfipadu li3, se pcklddaly za nahodile a tudii za ty, jeB nejsou podstatnou soutasti pravdy A tak " ?,.I

se pravda definovala jako soubor typickjrch a normativnich rysil, Mere jsou ,jistiteln6 raciondnim a s y s t e m a t i c m dzkumem urtitkho jevu, at ub jsou dilem parody neb0 tlov6ka. Pon6vadZ se usoudilo, i e tyto normy zt6lesduji p r a ~ dv ~jeji nejbytostnljbi podob6 - to jest takovk, kterh nlstavd nemennh, be, ohledu na historick6 obdobi 15zem6pisnou lokalitu - byly prohlh5eny za zdklady, na nichi musi spotivat veSkerh literhrni tvorba i kritika. Pojem pravd6podobnosti tedy pfedstavuje pokus definovat realitu, kterou dramatici maji ve s*ch dilech odruet. Z tohoto zakladniho hlediska se odvodila fada podrulnqch principa, ponevadf idea, ie pravdu lze najit v univerzilnich normach, se aplikovala tem6i na vSecky aspekty dramatick6 kompozice. VeSkerh dramatika byla redukovha na dva zdkladni f h r y , na komedii a tragCdii, ostatni i h r y byly poklidany za mCnCcennC, protoie byly ,,smiSene"; hdala se proto tistota dramatickkho idnru, kterh vylutovala mi& ni vhBnych a komicljch prvkd. Pfedpoklhdalo se, Ze komedie a tragCdie maji svi vlastni normatimi sch& mata. 0 komedii se prohlaBovalo, i e si voli postavy ze stfednich Ci ni25ich vrstev, t e zaklhda svoje piib6hy na domdcich a soukromych problbmech, i e Shstn6 konti a He napodobuje sty1 vSedni feti. 0 tragCdii se prohlaBovalo, f e si vybirh postavy z vlidnouci vrstsy, Be svoje pfib6hy terpi z historie 8 mytologie, i e konti neShstnP a ke uiivh vzneSendho a poetickkho slohu. Tyto normy se s feckou praxi rozchbeji v nekolika ohledech, z nicM patrn6 nejjrIllluvnPjSi je nhhrada morhlnich kvalit spoletensk@ postavenim v charakte ristice dramatick6 postavy. Normy se vztahovaly take na charakterizaci, pon6vad2 od dramatika se o t e khvalo, i e bude psht o trvaljrch aspektech lidskC povahy spiS nei o takoech, kterk jsou specifickb pro jeden t a s a misto. Ve stanoveni norem (Eili PhdnCho dekora dramaticwch postav) bylo celC lidstvo kategorizovho podle v6ku, p e staveni, pohlavi, profese a dispozic, a popshny byly atributy kaidCho. Vysledkem pak bylo, i e klasicistickk drama m6lo sklon zobrazovat typy, ktere isou ths~6&nk,pokud dbaji ndleiitCho dekora, a kterC jsou potrestiiny, pokud i e od k h o ddchjlli. Hlhsalo se, Ee hlavni funkci veSker6 dramatiky je ,,poutit a potclit". V klasickem v6ku se sice didaktickjr idehl tasto pfipominal, nebyl vSak na nem primhrni dbraz, dokud renesantni humanist6 nepoklidali za potfebnC ospravedlnit studium i literhrni tvorbu v dobP, kdy se vzd6lanost odchylovala od tist6 teologickjrch zhjmd. Protoie cht6li vylitit drama jako uiitetnl nhstroj, meli sklon zddrazfiovat instruktivni moBnosti literatury pfed jejimi moinostmi pot65ujicimi. 0 komedii se fikalo, i e uti tim, jak zesm65fiuje chovhni, jehot je ffeba se vyvarovat, a tragCdie f e ukazuje d6sive ddsledky chybnych a zljlch tind. Tvto pfedstavy o funkcich dramatu ovlddaly kritickC mygleni a2 do konce o s m i i c i ~ h ostoleti. V Sestndctkm stoleti byly take formulovitny ,ti? jednoty" - d6je, tasu a mista. Jednotd d6j deklarovali jako ideal kekove, ale jednota Easu byla poprvC

"

,5C

zastavhna kolem roku 1543 a jednota mista roku 1570. Prvnl, kdo prohlhsil vSecky tfi jednoty za zhkladni pravidla, by1 Castelvetro roku 1570. Argumentoval th, Ze obecenshro pfece vi, h v divadle strhvilo jen phr hodin, a tak se nedd pPesv6dEit Ze ub6hla delSi doba. Podobn6, protofe publikum vi, b setrvhvd na jednom m(st6, nemdlie pfijmout &dnou zm6nu lokality Od sedm deshvch let vi!tgina kritikfi vytadovala, aby h a m8a jedinou zhpletku, d6j aby se odehhl v prdbBhu ftyfiadvaceti ti men6 hodin a omezoval se na jedine misto - i kdyi posledni pravidlo bylo fasto rozSifeno tak,aby zahrnovalo jeSt6 dalSi mista, pokud jsou snadno dosditelnh, anu s e poruSi pravidlo Etyfiadvaceti hodin. 1 rozd6leni do p6ti aktt se poklhdalo za podstatne pro pravidelne drama. Horatius by1 prvni, kdo toto pravidlo formuloval za ffmskpch dob, a za renesance bylo pfijato jako norma pro vSechna pravidelnh dramata. Tfebde nAm dnes pfipadaji mnohe Masicistick4 principy sv6volnC a omezujici, zhruba od roku 1570 a2 do druh6 poloviny osmndcteho stoleti byly pfijimhny jako rozumne a Zhdouci. Tak jak se klasicistickp idea v ItAlii formoval, nab$valo tarnni drama na pravidelnosti. I kdyZ se n6ktere hry od pravidel odchylovaly, byly obvykle prohlhSeny za mkn6cenne a nehodne seri6znich h h . V bestnhct6m stoleti byla klasicisticka pravidla malo z n h a mimo okruh vzddlancd a hry, ktere byly podle nich napsand, nenaSly poEetnP publikum. Pfijeti tragedie bylo smfSen6 i mezi vzdelanci a komedie, uvhd6nP pPedevSh u dvora, byla populdrni zUsti proto, h mezi jeji akty byla vloiena intermem.

INTERMEZZA A OPERA Mascherata karnevaloveho obdobi a zzibavy poMdan6 u dvora pfi zvlhStnich pfileZitostech (0 jejich rane historii viz kapitolu Etvrtou) byly zhkladem druhu zvankho intermezzo. S komedii se intermezzo poprvk spojilo koncem patnhct& ho stoleti. Intermezzo by10 pfiMliv4 diky vfprav6, kostjmdm, osvetleni, zvlhStnim efeMm, hudb6 a tanci. Dialogu se pouZivalo jen tehdy, bylo-li zapotfebi vysvtitlit alegorickp dB. Pon6vadZ zhbavy se u dvora konaly t6m6f v(.lufn6 jen pfi takoech piileiitostech, jako byly zhsnuby, svatby, narozeni a krhlovsk6 nhvAt6vy, slouZila intermem k vypracovdni sloZiwch komplirnentt tim, Ze se vytvofily paralely mezi mytologicwmi postavami a soufasnou osobou, jel, m6la b$t poctena. Byly to proto nejen ohromujici podivane, ale take nhstroje moci, politiky a diplomacie. Typickh byla ftyii intennezza, kterh vyplfiovala pfestAvky mezi p6ti akty pravidelneho dramatu. Zprw se toto pferuSovhi dramatickeho d6je alegorickou podivanou setkavalo se z n a f n b odporem, ale uZ v sedmdesdel-eh letech Sestnkteho stoleti byly mezihry populdrn6jSi neZ hry, ktere doprovazely. Pfivodn6 nem6ly jednotlivk mezihry ani thdnou vzhjemnou souvislost, ani souvislost s tkmatem hlavni hry, postupne vSak ziskaly oboji. Koncem Sestnhct& ho stoleti s e n6kdy podobaly volni! komponovanjrm ftyfaktovjrm dilfim,

-

,/-,

u~hdin*, 0 piestavkhch p6tiaktovk hry, k niZ mily vztah spolefn* ternatem. ~ritikovbpak s oblibou intenneza pfirovnhvali ke sboro* interludiim v Peckkm dramatu. N6kdy jedno intermezzo dramatu ptedchbelo a jink po n6m nksledovalo, takre jich piedstaveni mohlo mit a2 Sest. Pon6vadf intermezza ~Aviselana rnravnosti, podnitila fetne scenografick6 experimenty Krom6 toho *otfeba rychle promenit scenu pro stfidajici se fasti dramatu a jednotlivh intermezza vyvolhvala rozvoj novfch prostfedkfi pro jeji zm6nu. V sedmnactkm stoleti intermezza postupn6 pohltila opera, afkoli n6jakp fas byla jeSt6 provomvhna mezi akty tohoto noveho divadelniho druhu, tak jak tomu bylo u komedie. V polovin6 sedrnnhctkho stoleti prakticky vymizela. O ~ e f ebylo d h o , aby se v ItAlii stala nejpopulArn6jSim druhem divadla. Za renesance m6la ItAlie mnoho ,,akademiiU, sdruhjicich mufe spolefnjrch intelektuhinich Ei um6lecljch zhjmfi, a prhve z jedn4 z nich, z florentskk Cameraty, povstala opera, afkoli byla zaloiena na zAjmech a experimentech statsich skupin. t l e n o v ~Cameraty, ktefi se zab*ali Peckou hudbou a jejim vztahem k dramatu, se s n d i tvofit hry podobnC feckfm trag&lh. Jejich prvni ce- 1, loveferni dilo - a prvni "opera" drovefi - ; byla La Dafie (1597/98), jejE text napsal i Ottavio Rinuccini a hudbu sloliil Jacopo ; Peri. Dialogy a sborovk pas& byly deklamovhy neb0 zpivhny za doprovodu hudby, 1 .,,-. - ., kted slouiila pouze ke &Bed dramatick& L: ho 61Sinu dialogu. 2 t6chto skromnjrch p@ K o s m y Bernarda Buontalentiho pro intermezzo v palsci uffizi, Norencie, 1589 Ehtku vyrostla opera do jednoho z nejv6tSich urn6lecwch l i h f i barokni epochy. A2 do roku 1637 zfistala opera pfedevgim zhbavou dvortl a akademii. Toho roku vSak otevfeni operniho domu v Benatkhch poprvk zpffstupnilo tento f h r sirokkmu publiku. By1 to podnik tak zdafiljr, f e v letech 164G1700 pravideln6 pfisobily v Benhtkhch, ve m6st6 zhruba o 140 000 obyvatelich, ftyfi operni domy. Z Benhtek se opera rozSUila po cel4 Italii a odtud do celk Evropy. Prvnim v e l m opernim skladatelem by1 Claudio Monteverdi (1567-1643), jehol, Orfeo (1607) rozS(fi1 roli instrumentAlni hudby a zafal posun zhjmu od drarnaticwch hodnot k hudebnim. DalSi skladatele pokrafovali v tomto sm& ru. Pofet melodicwch pisni - hrii - stoupal na ukor recitativnich a sboroech pashii. Dramatik vSak d s t a l dominantni zhruba do roku 1675, kdy skladatel nabyl vrchu. Tak jak se p6vci staMli hvGzdami, doZadovali se od skladateld, aby do jP existujicich oper vlo2ili hrie, jimi2 by mohli demonstrovat svou virtuozitu. Take proto bjrval pak operni d6j tak popletenj: i e se v divadle prod W a tiSt6nh libreta, aby se v n6m publikum orientovalo. Sfastn~konce se

157

staly pfiznatnfmi a do opery byla zahrnuta dvorskh intermezza, jejichi s c 6 nickh kouzla se v ni rozvinula. Kdyi pak byla opera importovha do jinych zemi, vyvidely se s ni i italske scCnickC postupy.

ROZVOJ NO*CH

e

.. .,O

SCENICKYCH P O S T U P ~ J

Atkoli se zhjem o klasickC drama ve ttrnhctem stoleti obnovil, nehrhla se ihdnh antickh hra a2 do roku 1486, kdy se sj.mi experimenty zatala kimskh akademie. Pfibliin6 v tkie dob6 se zataly hry uvhdM take na ferrarskkm dvoPe a zhhy sout&iIy i daISi dvory a akademie o nejlepgi inscenace. Pothtkem SestnactCho stoleti se hry povaiovaly za vhodnou zhbaw tCm6f pfi vbech dvors l j c h slavnostech, jakoi i pfi tPch, kterC pofhdala akademie pro sve deny a hosty. Uvhd6ni her zt8sti motivoval zhjem o Vitruviovo pojednhni o fimskC architektufe. Vitruvifiv spis De Architectwa, objeveny roku 1414 a publikovanf roku 1486, zaujal kolem roku 1500 ve vSech okizkhch tjrkajicich se architektury a scCnovhni postaveni stejn6 autoritativni jako Aristotelova Poetika v literatufe. Pon6vadt prvni producenti a reiisCIi cht6li rekonstruovat autentickC fimske postupy, hledali ve Vitruviovi informace o hledibti i jevibti, o vhodnC scCn6 pro tragkdii, komedii a satyrske (5i pastorhlni) drama, i pro opodstatneni inscenaci a jejich financovhni ze strany panovnikd a bohatjrch obtand. Avgak Vitruviovy pon6kud kryptickC poznamky se snadno interpretovaly myln6, zvlhSt6 kdy2 jeho verbhlni popisy nebyly doprovhzeny obrazo*i plhny. Svou mnohoznatnosti vyprovokovala De Architectura Padu komentiifd a kritickjrch vydhni, z nichi nejddleiit6jSi pofidil Jocundus (1511) a Philander (1544). Prvni pfeklad do italStiny je z roku 1521. Kdyi kolem roku 1+86 zatali uvhd6t hry tlenovC RimskC akademie, by1 jim voditkem prhv6 Vitruvius. Pod vedenim Pomponia Laeta (1424-1498) se sndili rekonstruovat pro svou inscenaci rysy fimskCho divadla. K Laetovi pfichkzeli studovat mladi lid6 z celC Evropy a odvAieli si do vlasti tetnC jeho pfedstavy. Od studia Vitruvia mohl Laetus dosp6t k jeviSti podobnCmu tomu, kterC je vvobrazeno v ilustrovaTerentiovskk jevisg. Vjjev ze N. d&jsMkomedie ~ - b . nych edicich Terentiojrch her bendtskkho vyd& Terentiojrch her, 1511 ze sklonku patnActCho stoleti.

Na tgchto ilustracich je vzadu za p6diem souvislC prdteli, bud' rovnk neb0 lornen6 a Clen6n6 do s6rie jrklenkd opatfenych zAv6sy, z nichi k d d y repre zentuje mansion odliSnCho druhu. Prvni vydhni Terentiojrch komedii, kterC toto jeviSt6 znhzorfiuje, bylo vytigteno v Lyonu roku 1493 u Johannesa Trechsela. Na ilustrace pro toto vydani dohliiel Jodocus Ascensius Badius (Josse Bade, 1462-1535), ktery se 6tastnil inscenovhf Terentiojrch her ve FerraPe v osmdes4t);ch letech patnhctCho stoleti. Tyto ilustrace byly napodobeny v benhtskCm vydhni Terentiovfch her z roku 1497 a pot6 se rozSiAly po celC Evrop6. N6ktei-i badatel6 tvrdi, i e v SestnhctCm stoleti se tohoto ,,te r e n t i o ~ ~ k CjeviSt6" h~ pouiivalo skoro vSude, zvlhbt6 ve bkolhch. Proti tomu jini popiraji, i e by se ho kdy hojn6ji pouifvalo. Pokud Pomponius a jini pouiivali jeviSt6 tohoto typu, pak jejich praxi zhhy modifikovalo pfidhi perspektivni malby, jejii vliv nakonec zastinil Vitruvidv. Perspektiva se sice vyvijela v dlouhkm CasovCm obdobi, ale jeji systemizace se obvykle pfitita architektu Filippovi Brunelleschimu (1377-1446) a malifi Masacciovi (1401-1428) kolem roku 1425. By1 to vSak spis Leona Battisty Albertiho Della Pittura (1435), prvni pojednhni na toto tCma, kterC rozSifilo praktickC pokyny k perspektivni kresb6. Albertiho chhphi perspektivy vbak bylo omezenC, protoie podle jeho metody se vSecky pPedm6ty musely kreslit jakoby rovnobMn6 s rovinou obrazu. A2 v dob6 Leonarda da Vinciho (1452-1519) by1 prostor chaphn jako sfCrickjr, zaobleng sm6rem od pozorovatele do vSech stran. Ale ani tak nebyla jeSt6 vypracovha technika pfenosu takto vnimanqch pfedm6tii na rdznk plochy jeviStni dekorace a fada dalbich scCnograficljch inovaci se uskutetnila a2 po mnoha experimentech. Dnes je obtiinC docenit, jak perspektivni kresba fascinovala renesantniho ducha, ponkadi pro svou schopnost zachkzet s iluzi pdsobila tCm6f jako magickh. Nepfeekvapi proto, i e si perspektiva naSla cestu do divadla, zvlaSt6 kdyi scCnu obvykle navrhovali tehdejSi pfedni m a r n i c i a architekti. Atkoli se na divadle perspektivy pouiivalo snad u i n6kdy v osmdeshtjrch letech patndctbho stoleti, prvni jistjr pfipad je dekorace Pellegrina da San Daniele pro Ariostovu Komedii o truhle ve Ferrafe roku 1508, kde jednotlivC domy byly situovhny pfed malovanym prospektem. Toto uspofAdhni, po mnoho let typicke, bylo znaEn6 poplatne Vitruviovu popisu divadelni Wravy: ,,Na dekoracich tragic&ch jsou zobrazeny sloupy, btity stfech, sochy a jin6 v6ci, hodici se pro krhle. KomickC dekorace maji vzhled soukrornfch domd a balkonii a jsou na nich rozvrieny napodobenk priihledy okny. Jsou tedy rhzu obytejnych budov. SatyrskC dekorace zdobi se stromy, jeskynGmi, horarni a jinfmi v e n k o v s w i n h 6 t y a jsou upraveny na zpdsob maleb venkovsljch krajin." Tato dekorace rovn68 zt6lesfiovala jiny renesantni zhjem odvozeny od Vitruvia: ,,idehlni m6sto." Obecn$m VitruviovjTm zhm6rem bylo poskytnout voditko pro nawhovhi m6st. Renesantni um6lci byli fascinovhi pfedstavou idehlniho m6sta a sna2ili se ve svfch jevigtnich dekoracich zt6lesnit jeho rfizn6 aspekty tim, Le v tragick6 scene zobrazovali jeho krAlovskC a ceremonihlni Ehsti, a v komickt.

!TAALSKc D!1IADLO A DRAMA V LETECH 1400-1700

-.-

scCn6 ty, kterC jsou obydleny obytejnj.mi obtany. Divadelni postupy na potitku gestnictCho stoleti nejlCpe shrnuje druhi ze Sedmi knih o architektufe ((Sette libri dell' Architettura) Sebastiana Serlia (1475-1554), kteri vygla roku 1545. Bylo to prvni renesantni &lo a architektufe, kterC v6novalo jeden oddil divadlu. Obsahovalo take ilustrace tragickC, komickC a satyrskC scCny, zaloienC na Vitruvioech popisech. Serlio by1 znatn6 zavizan jin$m um6lcbm, zvligt6 Baldassarovi Peruzzimu (1481 -1537), s n i d studoval a kterO Sebastiano Serlio, ,,TragickBUscCna by1 vjr2namnj.m architektem perspektivni dekorace. Ve svC knize Serlio zfejm6 popisuje postupy typickC pro jeho dobu a protoie jeho spis by1 rozgifen po celC Evrop6, by1 prvnim Sifitelem italskfch pfedstav v zahraniti. Po roce 1547 byly pak Serliow oer.. spektivni kresby tragickC, komicke a satyrskC scCny tasto pfetiskoviny ve vydinich Vitruviovy knihy De Architectura praxe, kteri ttenife navidela, aby Vitruviovy popisy pfevid6l do perspektivni sceny. Serlio vychhel ve svC knize z toho, i e divadla se budou stav6t v jii existujicich prostorich, protoie za jeho tasb byly obvyklfrm mistem, kde se divadlo hrilo, slavnostni palicovC sin&. Pfizpbsobil tedy Vitruviovo polokruhovC hlediSt6 obdClnikovCmu prostoru tim, i e vybudoval stadionovC sezeni kolem orchCstry, kteri vSak slouiila tCm6i- @hradn6 k usazeni panovnika a jeho druiiny. JeviSt6 bylo zvfSebastiano Serlio, ,,Komicks" scCna Ben6 na uroveri oti panovnika

,

m

perspektivni scCna byla navriena tak, aby ideilni pohled by1 z jeho kfesla. Hedni t i s t jeviStni podlahy byla vodorovni, pon6vadi m6la slouiit hercfim, ale zadni t i s t se pod ostr* uhlem zvedala, aby vytvofila iluzi dilky. Na tCto zeSikmenC tisti byla postavena celi dekorace. Serlio povdoval svou verzi troji vitruviovskC scCny za vyhovujici nkokem v&echdramat. Kaidi z techto tfi dekoraci pracovala s pbdorysem, pontjvadi vSechny vyiadovaly ttyi'i sady kulis (prvni tfi rohovC a ttvrtou listovou) a zadni prospekt. Kulisy nejbWe publiku byly opatfeny nejv6tgim pottem trojrozm6rnych detailb a v n6kterych byly dokonce otevfenC arkddy a galerie. Atkoli Serlio nezmifioval iidny prostfedek, kterjr by jeho scCnickf obraz rimoval, pfedni kulisy patm6 dosahovaly a2 ke s t 6 n h sin6 a nahofe asi podhled .-- omezovala kritki drapCrie, aby iluze nebyla rugena. Prom6ny se nejprve feSily pomoci periaktoi - tak jak je popsal Vitruvius a Pollux. NejstarSich znimych renesantnfch periaktoi pouiil Aristotele da Sangallo (1481-1551) v Castru roku 1543. Pouiivaly se ve Florencii u i kolem roku 1569 a Giacomo Barozzi da Vignola (1507-1573) doporutil ve sjrch Dvou pravidlech perspektiuni praxe (vyd. 1583) dvou - a2 BestibokC konstrukce jako prostfedky ke zmb n6 sdny. Pfirulka pro konstrukci divadelnich sckn a strojzl (Pratica di fabricar scene e macchine ne' Teatri. 1638) Niccoly Sabbatiniho (1574-16~),@mamnfT zdroj Sebastiano Serlio, ScCna "satyrskb" informaci o praxi sedmnictCho stoleti, uvidi tfi zdkladni metody prom6ny scCny. Jedna vyiaduje periaktoi, druhk dv6 jsou v5ak prostfedky k *en6 rohojrch kulis. Podle prvni se nov6 kulisy zasunou pfed ty, kterC u i stoji na mist6, a podle druhC metody se novi malovani plitna rychle navlCknou na kulisy, aby zakryly dosud viditelnou s d n u . Sabbatini nadto vysv6tli1, jak vym6nit ploche kulisy poufivanC v pozadi scCny tim, Be se posunuji v drBkich, neb0 jak jich rovnou instalovat n6kolik tak, i e se obraceji jako listy v knize. Vgecky tyto prostfedky ukazuji, i e ve stoleti, kterC d6li Sabbatiniho pojednini od Serliova, byly kulisy znatne zjednodugeny, ponkadi trojrozm6rnC detaily, jichi pouiival Serlio, roku 1638 u i tCm6f zcela nahradily detaily malovanC. ~

LTALSKG DI\IADLO A URA%IA V LETECH 1400-1700

Furttenbachovy p l h y divadelni sdny, mhrfiujici soustavu trojbokj.ch hranold - telari

KonetnC fedeni prom6n scCny vyfadovalo, aby vgechny rohovC kulisy byly nahrazeny l i s t o m i , ale tato zm6na musela Eekat na novjr VjlVoj perspektivni malby. Po cele BestndctC stoleti se rohovk kulisy malovaly na mist&: na zadni sten6 by1 vytyten ubgfnik, tam by1 upevn6n provaz, ktery se pak nathhl dopfedu jevidt6; jim se urtovala relativni vjrdka a rozm6r vdech detailtl malovanych na roh'ovjrch kulisich. Kresba tedy byla pom6rn6 jednoducha, protofe s ob6ma plochami k d d e kulisy se zachhzelo jako s rtlzn$mi stranarni tCfe konstrukce - jedne paralelni a druhC svkajici uhel s rovinou obrazu. U listovjrch kulis se vdak vdechny detaily musely zobrazovat na sCrii ploch rovnob6fnjrch s rovinou obrazu. ProblCm pfenosu perspektivniho obrazu na sCrii listojrch kulis by1 uspokojivti vyfeden a2 roku 1600, kdy vydlo Sest knih o perspektivk Guida Ubalduse. Prvni aplikace Ubaldovjrch principfi na jevidtni dekoraci sesthvajici vjrhradn6 z listovjrch kulis se pfisuzuje Giovanovi Battistovi Aleottimu (1546-1636) ve Ferrafe roku 1606, i kdyf dekorace z listovjrch kulis se mohla poufivat ve Florencii jif pfed tirnto datem. V polovin6 sedmnactCho stoleti se rohovC kulisy uf pokladaly za zastaralC. Pfi pouiiti listovjrch kulis se mohl snadno m6nit jakjrkoli potet dekoraci. Na kddC kulisovb pozici bylo instalovho tolik kulis, kolik bylo prom6n, jedna za druhou. Promtiny se proviid6ly prost$m odstranenim jednC sady viditelnych kulis, kterC odhalilo daldi sadu. K ukotveni kulis a k jejich snadnkmu pohybu na jevidt6 a z jeviSt6 se pofidily vodici drA2ky v podlaze a nad jevidt6m. Pozadi scCny bylo b 6 h 6 narnalovane na dvou plochych kulisdch, MerC se uprosti-ed

I

!Ell

scCny setkhvaly, a n6kdy se podvalo lhtky, Mera se mohla svinout. A2 do poloviny sedmnactCho stoleti ukazovala scCna v duchu klasickC praxe v&tdinou exterikry. Podhled se proto obvyMe maskoval malovanjrIll nebem t i oblaky. N6kdy se nad celou dekoraci klenulo jedno celistvC platno, ale protofe se b6fn6 poufivalo rdznych lCtacich strojfi, byla nad ka2dou sadou kulis zav6dena jedna obloukovB sufita. Po zavedeni interikrovjrch dekoraci byly sufity malovanC a zndzorrIovaly strop, trAmy, klenby a jinC vhodnC detaily. Potatkern sedmnictCho stoleti sestAvala tedy k d d 8 dekorace ze ti3 zakladnich prvkb: z postrannich kulis, ze zadniho ptllenCho prospektu a z hornich sufit, cot vgecko bylo mofnC vymgnit Joseph FurWnbach, ,,Sn'- della come&a" - prdiez soutasn6. Zprvu bylo k rychljrIll vjm& nhm zapotfebi mnoha jevidtnich dGlnfktl, a vfsledky pfesto nebyly zcela uspokojivk, pon6vad2 bylo obtifnC pfesn6 synchronizovat pohyby tolika osob. Daldi vjrmamnf krok se obvykle pfipisuje Giacomu Torellimu (160&1678), ktery zdokonalil vjm6nnq systCm pomoci podvozktl a rdmtl v benAtskCm Teatro Novissimo v letech 1641-1645. Torelli vyfezal v podlaze dtgrbiny, jimZ prochhzely stojatC r h y . Tyto r h y , na n6f byly nad drovni podlahy upevnL ny kulisy, byly pod jevidtem pfipevneny k podvozkiim, kterk pojifd6ly v kole jich soub6fnych s okrajem jevidt6. Pohybem v o d smgrem ke stfedu jevigt6 se kulisy vystavovaly zraktlm divhka; opatny pohyb je odvuel z jeho dohledu. Pomoci slofitCho systCmu lan a Madek mohla bjrt k d d i soutbst dekorace upevn6na ke spoletnCmu rumpdu, a kdy2 se jim ototilo, vym6nily se v5ecky prvky drovefi. Tato novinka, kterh svou schopnosti promhit scCnu zprvu ptlsobila magicky, se brzy v Evrop6 ujala tCm6f univerzhln& a stala se b 6 h 6 ufivanou metodou pro zm6ny dekorace af do sklonku devatenictCho stoleti. StarBi a jednoduSSi systCm drafek se udrfel hlavn6 v Anglii, v Holandsku a v Arnerice. NAstup listove dekorace Easov6 souvisel s nistupem barokniho vizudniho slohu, ktery se zatal formovat kolem roku 1600 a patrn6 jej usnadnil. Pokud pfevl6daly rohovd kulisy, k d d y roh obvykle reprezentoval jednu budovu - tat0 kadice se po ngjakou dobu udrfela i u listoech kulis. Neumofnila vdak grandi6zni efekty, a jak se v sedmniictbm stoleti rozmahala zhliba v monumentalit6, ustoupila n6kdejdi fada budov fad6 sloupd, portiktlm a jin$m architek-

tonick$m prvkdm pojednanh jako soutdsti jedinC stavby. Tato zm6na posilila jak jednotu, tak zdhlivjr rozm6r scCnickC mravy. Tendence k monumentaliti? vywcholily a2 v osmndctCm stoleti, kdy barokni sty1 v jeviStni jrprav6 doshhl vrcholnCho v$razu. Koncem sedmndctkho stoleti se v Ialii zfejm6 u2 vyvinula krabicovd scCna (uzavfend na tfech strandch a opatfend stropem). Orville Larson upozornil na rukopis Stavba divadel a divadelni mdinerie (1668) od Fabrizia Cariniho Motty (1627-1699), kterjr fidil divadelni tinnost v Mantov6 tCm6f tficet let. Motta litf, jak se vytvofi krabicovd scCna tim, f e se na ka2dy w3z instaluje dvoudilna listovd kulisa, jeden dil upevn6njr na vodicim r h u a druhy na st&fejich, takie se dd vyklopit, aby vyplnil prostor mezi kulisarni. Motta rovn6f podrobn6 popisuje celC zAkulisi, jeho vybaveni a techniku (vtetn6 vozd a tahd) i jeviStni osv6tleni. Zfejm6 shrnuje scCnickC postupy, k nimt se do tCto doby dosp610, i kdyf krabicovk scCny se ve velkC mife poufivalo af v devatendct6m stoleti. Pon6vadt jeviStni rnarnictvi bylo dlouho dopVlkem architektury t i malby, v letech 1475-1650 navrhovala scCnu fada nejpfedn6jSich italskjrch vfhwnych um6lcd. Prestif, kterou lze ziskat nhkladnwi inscenacemi, v ~ d l amnoho panovnikd - zvldSt6 ve Ferrafe, Mantov6, Urbinu, Milhu a v Rim6 - k tomu, f e se stali divadelnimi mecendgi. Velkolepd sdnicka podivand se obzvldSf rozvinula za vlddy Medicejswch ve Florencii, kde patrn6 dosahla vrcholu v dile Bernarda Buontalentiho (153&1608), ktery sloutil u medicejskCho dvora jako architekt a dohlifel tam na zdbavni produkce skoro Sedesdt let. Dilo Buontalentiho bylo pfedzv6sti vizuhlniho stylu, kterjr se dopracoval takovd slofitosti v dob6 baroka, a patrn6 jej pomdhalo vytvdfet. NejlepSi prdce Buontalentiho pochkeji z roku 1589 a souvisejf se slavnostmi ke svatb6 velkovCvody Ferdinanda I., kdy by1 maSkarhdh, lovu, naumachii na Pece Arnu, komediim s intermezzy a tetnym dalgim uddlostem v6novdn cely m6sic. Buontalentiho ndstupcem by1 jeho fhk Giulio Parigi (asi 1570-1635), ktery navrhl v letech 1606, 1608 a 1616 velkC slavnosti, z nichf se dochovalo mnoho rytin. Prdv6 od Parigiho se nautil Inigo Jones mnohCmu, co pak aplikoval pfi inscenacich anglickjrch masek v letech 1605-1640. CetnC ideje od Parigiho pfevzal i Joseph Furttenbach (1591-1667); po svCm ndvratu do N6mecka je SiH ve s*ch knihdch Obtanskd architektura (Architectura civilis, 16281, Odpoci'nkoud architektura (Architectura recreationis, 1640) a Odvaink zrcadlo ume'nf (Mannhafter Kunstspiegel, 1663). JeviStni divy se rozvijely u dvora Medicejsljch po celC sedmndctC stoleti za Parigiho syna Alfonsa (1606-1656); jejich pokratovatelem by1 Ferdinand0 Tacca (1619-1686). S otevfenfm bendtskeho operniho domu roku 1637 se scCnickd nddhera stala dostupnou vefejnosti a z opery se rozgfirila do jinych divadelnich f h r d a vefejnlch divadelnich budov. Koncem sedmndcteho stoleti pfijala italskC sc6nickC postupy tCm6f celd Evropa. A v tCke dob6 se takC scdnografie stala spiSe fiSi malife net architekta.

I

I

~TALSKEDlVADLO I) DRAMA V LETECH 16fl0-1700

Pfes velkf d j e m o divadelni inscenaci, datujici se zhruba od poloviny osmdesdl$ch let 8estnhctCho stoleti, se hry naddle uvdd6ly pouze pfi zvldStnich pi-ilefitostech u dvora a na akademiich. Potfeba sthlCho divadla se tedy uskutethovala jenom zvolna. CetnC starSi hry se ddvaly pod Sir* nebem, na nB dvofich neb0 v zahraddch, ale pro 5estndctC stoleti byly u i typickt5 hodovni a jinC velkC sin6. Tato dotasnd divadla byla obvykle uspofdddna zpdsobem, jaw popsal Serlio. SthlC stavby se m o h d stav6ly uf dfive (divadlo ve Ferrafe bdajn6 vyhofelo roku 1532), ale nejstadi dochovanC renesantni divadlo je Teatro Olimpico, postavenC v letech 1580-1584 Olympskou akademii ve Vicenze. Tato akademie, zalofend roku 1555 pro studium fecwch her, podivala pro svC obtasnC produkce nejprve provizorni scCny. Kdyf se tlenovb rozhodli postavit sthlC divadlo, ujal se Andrea Palladio (1518-1580), *znamn$ architekt a znalec Vitruvia i fecljch ruin, tikolu reprodukovat klasickd divadlo v jZ existujici budov6. V Teatro Olimpico obemykd poloeliptickC hlediSt6 malou orchCstru. ObdClnikovC jeviSt6 je vzadu a po strandch uzavfeno prfitelim zdoben* sloupy, nikami, socharni a basrelidfy. Prdteli prorM pM dvefnich otvord; po jednom na ka2dCm konci a tii v telni st6n6. Celkov6 pdsobi Teatro Olimpico jako miniatura fimskkho divadla pfenesend do interiCru. Palladio zemfel pfed dokontenim divadla a jeho dilo dovrSil Vincenzo Scamozzi (1552-1616), ktery pfidal (jak Palladio patrn6 zamySlel) do ka2dCho jeviStniho eklenku scCnu ulice, kterh m6la vytvofit dojem, f e jevigt6 je n h e s t i , do n6hot hsd fada ulic. Divadlo bylo otevfeno roku 1585 inscenaci Sofoklova Oidipa krdle, k nL2 se dochovalo tolik informaci, t e by ji bylo mofnC dnes obnovit s jjimetnou pfesnosti. Inscenoval ji Angelo Ingegneri (asi 1550-asi 1613), ktery pozd6ji napsal ddlefitC pojedndni o inscenovdni - Diskurn o zndzorfiujfcipoezii a o zp9sobu prezentace jevgtnfch her (Della poesia rappresentativa e del mod0 di rappresentare le favole sceniche, 1598). Teatro Olimpico vSak nebylo soutdsti hlavni vjvojovC linie, po zahdjeni se v n6m hrdlo uf jen jednou (1605 neb0 1608 zde by1 uveden Tassdv Torrismondo) a pofddalo se v n6m n6kolik slavnosti, pak zdstalo prakticky lefet ladem. Bylo vSak patrn6 inspiraci pro ma16 divadlo, ktere postavil v Sabbionete roku 1588 Scamozzi. Tady byla kompletni divadelni budova navrfena jako samostatnd jednotka, i kdyf interier se s a l e jeSt6 fidil SerliojrIll pldnem. Proti pdlkruhovCmu hlediSti stoji jevi5t6,bez porthlu, na nem2 se jako dekoraci poutivA rohovjrch kulis. Je to jedno z mdla dochovanych renesantnich divadel a velmi v$znamny doklad jrvoje divadelni architektury, tfeba2e i jeho se zdhy pfestalo pouiivat. Za prototyp moderniho jeviSt6 se obvykle poklddd parmskC Teatro Farnese (navrfenC Giovanem Battistou Aleottim, dokontenC roku 1619 a poprvC poutit6 roku 1628), protote to je nejstarSi dochovand stavba s pev* poralem.