Obsah Předkolumbovské kultury 7 Sběrači a lovci 7 První zemědělci 10 Olmékové 11 Mixtékové 14 Teotihuacán 15 Mayové 16 Aztékové 18 Conquista a kolonizace 24 Ke břehům kontinentu 24 Hernando Cortés 25 Noche triste 28 Pád Tenochtitlánu 29 Demografický kolaps 32 Formování správy Nového Španělska 38 Země stříbra a zlata 45 Hacienda a koloniální zboží 45 Stříbro a zlato 46 Peninsulares a kreolové 61 Bourbonské reformy 62 Populační trendy v 18. století 74 Krize konce 18. století 77 Válka za nezávislost 82 „Otec vlasti“ 82 Partyzánská válka 86 Vítězství 87 Kultura koloniálního období 88 Republika, císařství a federace 93 Caudillové 93 Dědic říše Aztéků 93 Ústava 1824 94 Nebezpečné sousedství 97 Americké osady v Texasu 97 Republika Fredonie a další problémy 98 Alamo a San Jacinto 100 Mexicko-americká válka 103 Severní fronta 103 Veracruz 105 Guadalupský mír 106 Reforma 108 Modernizaci! 108 Válka reformy 112
6 Druhé císařství 116 Intervence 116 Francouzský patron 117 Maxmilián Mexický 118 Porfiriát 122 Juárezova republika 122 „Ne reelekci!“ 125 Technokraté 127 Formování národní kultury 136 Mexická revoluce 139 Demokracii a pozemkovou reformu! 139 Generálové 140 Querétarská ústava 143 Vláda jedné strany 144 Nestabilita 144 Kristeros 146 Naplnit Querétaro 148 Cárdenasovo šestiletí 149 PEMEX 155 Kritika politiky velmocí 158 Mexikanizace ekonomiky 160 Poválečné změny 164 Noví politici 164 Korupce 165 Tlatelolco 168 Začátky krize 171 Ekonomické úspěchy, politické problémy 171 Hledání nové cesty 173 Zahraniční dluh a neklid v sousedství 178 Mexický ropný šok a změna role státu 181 Nástup opozice 185 Atentáty 185 Zapatisté v Chiapasu 185 Volby 1997 a 2000 187 Kultura 20. století 188 Česko-mexické vztahy 192 Bibliografická poznámka 196 Encyklopedické heslo 201 Základní informace pro turisty 208 Zastupitelské úřady 211 Důležitá telefonní čísla 212 Jazyková první pomoc 213 Nejdůležitější slova a fráze 213 Výslovnost 213
Předkolumbovské kultury
Sběrači a lovci Podle většinového názoru specialistů na předkolumbovskou historii amerického kontinentu přišli první předchůdci indiánů do Ameriky asi před 40 000 lety. Využili patrně tzv. pevninského mostu v oblasti dnešní Beringovy úžiny a postupovali přes Aljašku do vnitrozemí Ameriky, popřípadě zamířili po tichomořském pobřeží k jihu. Byli přitom jen jednou z migračních vln, které dosáhly Nového světa v průběhu mnoha tisíců let před příchodem Španělů na konci 15. a na začátku 16. století a postupně zalidnily celý kontinent. Na území dnešního Mexika dorazili první lidé asi před 30 000 lety a zanechali v této době své stopy v několika lokalitách (dnes jich známe pět). Za nejstarší považují archeologové zbytky ležení lovců a sběračů na březích říčky u Cedralu nedaleko San Luis Potosí. Ohniště, kamenné zbraně a četné kosti staré možná až 37 000 let ukazují jeden z hlavních zdrojů obživy těchto prvních Mexičanů. Mladší se zdají být nálezy z dalších míst, z Tlapacoya (stát Mexiko), Caulapan (Puebla) a Laguna de Chapala (Dolní Kalifornie). Stáří posledního z nich určili odborníci asi na 15 000 let, a umístili ho tak do období, kdy zde pomalu končil pleistocén a nastupoval holocén s výrazně odlišným klimatem. Kamenné nástroje, velké škrabáky a sekáče, mají stejný charakter jako nálezy z Cedralu a zatím nedatované lokality Cueva del Diablo ve státě Tamaulipas. Rozměrné nástroje s hrubými úštěpy, evidentně vyráběné lovci silnými nárazy těžkých kamenů, doprovázejí však i nástroje menší, s úštěpy jemně oklepávanými z obou stran. Značné obratnosti vyžadovala výroba kamenných nožů. Lovci v této době však ještě neznali kamenné hroty šípů a oštěpů. Mohli je vyrábět z kostí (ani takové však archeologové dosud na datovaných lokalitách neobjevili), nebo prostě tvrdit zašpičatělé dřevo v ohni. Celé dlouhé období charakterizuje malá varieta typů nástrojů; kromě už jmenovaných to byly ještě škrabky a řezné nástroje se zubatým ostřím
P ř e dk o lu m b o v s k é kul tury
8
a několik málo dalších, jejichž výrobci se živili lovem a sběrem. Mexickým územím procházely patrně nepočetné kočovné tlupy spojené příbuzenskými pouty. Archeologové nazývají celé toto období archeolitem, starou dobou kamennou. Někdy před 14 000 lety začala nová epocha cenolit, nová doba kamenná, která se dělí do dvou period, starší skončila asi před 9 000 lety a mladší pak trvala další 2 000 let. Jejich společným znakem je zvýšená četnost nálezů a jejich výrazně větší různorodost. Charakteristickým předmětem je tzv. cloviský hrot (podle lokality Clovis na území USA). Kamenné hroty s otvorem pro ratiště šípu či oštěpu se nacházejí po celém Mexiku (zvlášť hojné jsou nálezy na severozápadě mexického území) a archeologové rozlišují při značné velikostní varietě tři základní tvarové podoby. Typickou, pětiúhelníkovou a s konkávními stranami. Typická je jakýmsi kompromisem mezi pětiúhelníkovou, kde tělo hrotu přechází od špice přes jasně ohraničené rozšíření k patce s otvorem, a konklávní, u níž nahradil hranu postupný zaoblený přechod. Ve všech případech zřejmě lovci hrot na ratiště nejen nasadili, ale ještě přivázali. V této době se výrazně změnila technologie výroby. Nástroje se už nevyráběly jen údery dvou kamenů, předměty byly opracovávány také opakovanými nárazy měkčího materiálu – dřeva či kostí. Úštěpy byly v tomto případě mnohem menší a řezné hrany tedy jemnější a dokonalejší. Nový způsob opracování kamene umožnil také zvětšení tvarové variety, lovci takto nevyráběli jen hroty, ale také nože, škrabky, drásadla aj. Indiáni nakonec dosáhli v opracovávání kamene takového mistrovství, že přiváděli k úžasu i španělské dobyvatele. Podle kronikářů období conquisty používali někteří vojáci kamenných nožů poražených nepřátel místo břitev. V tomto období vzrostlo také množství nástrojů vyráběných z kosti. Lovci přitom používali techniky broušení, jež opět umožňovaly výrobu předmětů dokonalých tvarů. Lepší zbraně zvyšovaly efektivitu lovu, rostlo množství ulovených zvířat a dostatek potravy vedl k demografické expanzi. Největším lovným zvířetem tohoto období byl mamut; i v Mexiku nazývají někteří archeologové toto období obdobím lovců mamutů. Domnívají se přitom, že lov vyžadoval jisté organizační schopnosti. Ani dokonalejší zbraně totiž k ulovení
205
posílilo vytvoření skupiny NAFTA (North America Free Trade Area – Severoamerická zóna volného obchodu). Mexiko však usiluje také o rozvoj kontaktů se státy jižně od svých hranic, v druhé polovině 20. století stoupl také obchod s Japonskem. V roce 2002 byla obchodní bilance vcelku vyrovnaná a import tvořil cca 168 miliard USD (z toho USA 63 %), export cca 160 miliard USD (USA 89 %). Hrubý domácí produkt: 700 miliard USD, na osobu 7 700 USD (odhady 1997) Turistika: Mexická vláda podporuje turistiku s rostoucím důrazem přinejmenším od poloviny 20. století. Turistický průmysl prezentuje zahraničním návštěvníkům jak historii, tak přírodní krásy, ale i specifickou kulturu, ve které sice převažují kreolské prvky, ale je výrazně ovlivněna i původními kulturami indiánskými. K nejvýznamnějším turistický centrům patří hlavní město, kde byly už v 19. století budovány hotely pro klientelu z USA. Tento trend pokračuje až do dnešních dnů, i když se mexické úřady snaží přilákat turisty také z jiných částí světa. Předkládají jim také mnohem širší nabídku, pobyt v řadě hotelových komplexů na pobřeží Tichého oceánu (Acapulco) i Atlantiku (Cancún). Podle úředních údajů přinesla turistika v roce 2000 do státní pokladny 16 miliard dolarů. Přírodní podmínky: Mexiko má velmi různorodý povrch. Velkou část národního území zabírá tzv. meseta, náhodní plošina zdvíhající se z plání pouštních a polopouštních oblastí na severu. Jak na východě, tak na západě lemují mesetu horská pásma spadající do pobřežních nížin. Na východě se tak tyčí Sierra Madre Oriental, na západě Sierra Madre Occidental. Cordillera Neovolcánica ve středu mesety je nejvyšším horským masivem celého Mexika. Výšky přes 5 000 metrů zde dosahuje řada vrcholů činných i vyhaslých sopek, nejznámější je Popokatepetl (5 452 m), dále pak Ixtaccíhualtl (5 280 m), Pico de Orizaba (5 699 m). Celá oblast zůstává epicentrem zemětřesení, která zasahují nejen hlavní město země, ale způsobují někdy značné škody až na pobřeží. K největším přírodním katastrofám posledních desetiletí patřily dvě vlny silných otřesů, které v roce 1985 vážně poškodily střed Ciudad México a přinesly smrt nejméně 3 000 lidí. Poslední zemětřesení z ledna 2003 zasáhlo západní pobřeží a kromě menších hmotných
E ncy k lo p e dick é h esl o
206
škod způsobilo opět i ztráty na životech. Výšiny na jihu země obklopují roviny přecházející na severu v bažinatou pobřežní nížinu, jež kopíruje východní pobřeží s rozsáhlými lagunami. Mexické řeky jsou až na výjimky malé a množství vody v nich často kolísá podle ročního období. Největší řekou je hraniční Rio Grande del Norte s délkou přes 3 000 km. Protéká sice úrodnou, ale suchou oblastí, a je proto zdrojem vody pro rozsáhlé zavodňovací systémy na obou březích toku. Využívání vod Rio Grande proto stále představuje jeden z konfliktních bodů mezi Mexikem a USA. Další z větších řek na východě Pánuco měří 700 km a ústí do Mexického zálivu. Také největší řeka jihu Usumacinta o délce 1 000 km tvoří hranici, v tomto případě s Guatemalou. Řeky na západě jsou vesměs krátké, se značným spádem, řeka Rio Grande del Santiago zde protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 057 km2). Zejména na centrální mesetě je množství mělkých přírodních nádrží, na severu jsou ovšem rozsáhlé bezvodé oblasti, případně oblasti, kde potoky a říčky po část roku vysychají. Břehy Mexika omývají vody Atlantského a Tichého oceánu. V letním období dosahuje povrchová teplota vody 29–30 °C, v zimním je asi o 3 °C nižší. Na některých místech se zde daří korálům, vytvářejícím četné ostrůvky. Podnebí: Na podnebí (Mexiko leží v subtropickém pásu) má velký vliv výškový profil a v pobřežní oblasti proudění teplých vod v Mexickém zálivu. Mexiko je rozděleno do čtyř výškových podnebních pásem. Tierra caliente (horká země, 0 až 800 m n. m.) má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Tierra templada (mírné pásmo, 800–1 700 m n. m.) má průměrné teploty 17–23 °C. Následuje tierra fría (chladný pás, do 3 500 m n. m.) s průměrnou teplotou do 17 °C a nakonec pásmo studené (tierra helada). Pro horské oblasti jsou charakteristické velké rozdíly denních a nočních teplot. Značné rozdíly jsou také ve srážkové činnosti. Nejsuššími částmi země jsou sever a severozápad. Minimální srážky jsou zejména na Kalifornském poloostrově, kde neprší celé měsíce. Roční srážky v La Pazu dosahují pouze 145 mm. Naproti tomu ve Veracruzu naprší až 1 532 mm. Konkrétní výšku srážek zde ovlivňuje v zimě vítr ze severu, v létě atlantické pasáty. Na jihu jsou jen dvě roční období: sucha a letní období dešťů, kdy jsou srážky maximální.
207
Flóra: Rostlinstvo na území Mexika se liší podle nadmořské výšky a podnebí. Pro jih jsou typické deštné tropické lesy s různými druhy palem, liánami a orchidejemi. Různé cizopasné orchideje se vyskytují ve velkém množství na téměř celém území země. Na východním pobřeží rostou mangrovníkové houštiny. Na druhé straně se vyskytuje pod hranicí věčného ledu severoamerická holoarktická flóra. Mezi těmito dvěma krajnostmi lze nalézt širokou škálu rostlin mírného pásma. Povrch Mexika není sice příliš zalesněn (asi 20 % území pokrývá les, na jihu jde z větší části o deštný prales), přesto zde však lze nalézt velké druhové bohatství stromů. Zvlášť četné jsou různé druhy cedru, dubu a borovice, ve vyšších polohách také jedle. Charakteristickými rostlinami jsou pro velkou část Mexika kaktusy, jichž tu lze nalézt stovky druhů. Díky tomu se dostal kaktus i do státního znaku Mexika. Fauna: Je stejně různorodá a bohatá jako flóra. Většinu z tisíců živočišných druhů tvoří hmyz, nebezpečné a nepříjemné jsou ty druhy moskytů, které přenášejí malárii a žlutou zimnici. Ze savců žijí v Mexiku druhy obývající jak jižní, tak severní část kontinentu. Ze severoamerické fauny lze v Mexiku nalézt vydry, jeleny, srnce či medvědy, z jihoamerické pak jagurára, tapíra a několik druhů opic a netopýrů. V Mexiku žijí dále také dikobrazové, mravenečníci, pásovci. Z velkých zvířat, která dovezli do Mexika Evropané, je třeba zmínit zdivočelé potomky koní. Žije zde také velké množství plazů a obojživelníků. Z plazů jsou největší krokodýli, nejnebezpečnější pak jedovatí hadi, v severních suchých oblastech především chřestýši. Velmi bohaté zastoupení mají ve fauně Mexika také ptáci. Žijí zde desítky druhů kolibříků, ale také supové a orli. Na pobřežních lagunách a vnitrozemských jezerech loví hejna plameňáků, v pobřežních vodách pak pelikáni. Z původních divokých ptáků regionu získala značnou proslulost domestikovaná forma krocana, kterou chovali už Aztékové, kteří domestikovali i kachny a jiné ptáky. Ve vnitrozemí žijí hrdličky. Obrovské množství ryb a mořských korýšů obývá pobřežní vody. Lze zde pozorovat barakudy, kanice, bonity, žraloky či korálové rybičky, z korýšů kraby, garnáty, langusty aj.
Základní informace pro turisty
Mexiko patří v posledních letech oprávněně k těm latinskoamerickým zemím, které v rostoucí míře přitahují české turisty. Do Mexika lze jezdit s turistickými kancelářemi na standardní cesty, existují ovšem také kanceláře se speciální nabídkou v podobě návštěvy archeologických nalezišť předkolumbovských kultur, nebo na druhé straně přírodních krás či rezervací. Daleko větší počet návštěvníků však volí individuální turistiku, přičemž využívají faktu, že pro pobyty do 90 dní není třeba vízum. V samotném Mexiku nabízejí turistické agentury řadu služeb a i ti, kdo jich nechtějí využít, mohou cestovat na vlastní pěst a těžit z husté sítě hotelů různé kvality (i ceny) a stejně husté komunikační sítě. Zatímco železniční doprava prakticky zmizela, spojují všechna velká mexická města letecké linky a linky autobusové. Existuje řada společností provozujících autobusovou dopravu, kde cena odpovídá komfortu. Nejlevnější jízdenky nabízejí společnosti s autobusy bez klimatizace, kde cestující musí občas sdílet kabinu s komoditami přepravovanými na trh, včetně živé drůbeže. Na druhé straně jezdí mezi velkými městy autobusy dokonale vybavené a rychlé. Veřejnou dopravu ve městech zajišťují zpravidla autobusy, v hlavním městě existuje i rozsáhlá síť metra. Je také možné volit z početných vozů taxi. Možnost využívání veřejné dopravy snižuje zejména v případě metra vysoká zločinnost, kterou je známé právě především Ciudad México. I když jedna z linek metra končí na mezinárodním letišti, varují turistické průvodce před cestováním touto linkou se zavazadly. I v případě taxi doporučují hotely používat služeb specializovaných agentur, které přistavují vozy na telefonickou objednávku. Další nepříjemností jsou z hlediska českých turistů odlišné elektrické normy, včetně zásuvek (řešitelné adaptéry), a kvalita pitné vody. Třebaže koupelny dobrých hotelů nabízejí zvláštní kohoutek pro pitnou vodu, doporučuje personál i zde používat především vodu balenou, ve veřejných budovách pak bývají stojany s chlazenou bezpečnou vodou v uzavřených kontejnerech z umělé hmoty.
209
Obezřetnost je třeba zachovávat i při stravování na ulici. Místní lahůdky, například tacos – pečené kousky masa s pikantní omáčkou – stejně jako krájené ovoce, mohou přivodit velké zažívací potíže trvalejšího rázu. Jinak je ovšem mexická kuchyně proslavená vynikající chutí, byť je pro Evropany jako celek velmi ostrá kvůli omáčkám s vysokým obsahem papriky či chili. Přitom zde existují velké regionální rozdíly, na pobřeží převažuje široká nabídka ryb, korýšů, chobotnic a dalších mořských živočichů, ve vnitrozemí je velmi oblíbené hovězí maso, případně místní speciality (v Monterrey například kozlečí pečeně). Jako příloha se jedí brambory, fazole či rýže. Všude lze pak najít vynikající ovocné či zeleninové saláty, ale i syrovou zeleninu a ovoce. Typickou omáčkou je mole, připravovaná z kakaa. Obrovské možnosti nabízí Mexiko nejen milovníkům jídla. Už od počátku 20. století usilovaly všechny mexické vlády představit vlastní veřejnosti i turistům historii země se stále větším důrazem na památky předkolumbovských kultur. Výsledkem tohoto snažení jsou desítky míst, kde archeologové zpřístupnili po skončení výzkumů odkryté pyramidy či chrámy veřejnosti. K nejznámějším a nejlépe přístupným patří Teotihuacán asi 70 km od hlavního města, k němuž dopravují zájemce autobusy a mikrobusy od všech větších hotelů. Vrcholky impresivních pyramid slunce a měsíce jsou dostupné strmými schodišti (sestup po úzkých stupních zde může činit větší problémy než výstup), přístupné jsou i zbytky chrámů a Quetzalcoatlova pyramida. V 90. letech bylo v komplexu dobudováno vynikající muzeum informující o historii aglomerace. Podobné imprese jako Teotihuacán nabízejí další centra předkolumbovských kultur Monte Albán, La Venta, Chitchen Itzá a další lokality, od hlavního města však podstatně vzdálenější. V samotném Ciudad México vynikají z desítek muzeí dvě instituce s mezinárodním významem. Antropologické muzeum představuje jak všechny předkolumbovské kultury Mexika, včetně neznámějších artefaktů těchto civilizací (kromě jiných pokladů i slavný aztécký kalendář), tak bohaté etnografické sbírky zachycující podobu etnik a folklóru různých částí Mexika. Muzeum velkého chrámu přímo nad zbytky pyramidy stojící původně v centru aztéckého Tenochtitlánu nabízí náv-
I n fo r mace pro t u r i sty
210
štěvníkům nepřekonatelný obraz aztécké společnosti prostřednictvím nálezů mexické archeologie. Proti muzeu se pak týčí symbol koloniálního Nového Španělska – barokní katedrála, jedna z nejskvostnějších ukázek barokní architektury v zemi, byť i barokní kostely především v montanistických centrech přitahují zaslouženě pozornost odborníků i laiků. Třetím monumentem národní kultury v této části města je palác vyzdobený murallistickými malíři. Kromě historických památek mohou navštívit turisté v Mexiku v každé roční době stovky folklórních slavností. Velkou pozornost poutají především křesťanské svátky, resp. jejich podoba ovlivněná předkolumbovskými tradicemi. Největší proslulosti dosáhl svátek dušiček známý jako Noche de muertos (Noc mrtvých), kdy valná část mexické populace navštěvuje během noci hroby svých zemřelých, aby zde trávila několik hodin v jejich společnosti. Pohled na tisíce svíček a hroby vyzdobené květy a prostřenými ubrousky s jídlem a pitím však učinil v posledních letech ze svátku ve velkých centrech turistickou atrakci devalvující duchovní obsah tradice. Barvitou podívanou jsou i stovky trhů s výrobky lidových řemesel. Kůže, měď, textil, dřevo, a zejména stříbro jsou tradičními materiály k výrobě předmětů, jež si přes všechnu komercializaci uchovávají vysokou řemeslnou úroveň, stejně jako užitková i okrasná keramika. Každý region má své speciality v materiálu, způsobu zhotovení či barvě. Mexiko však nenavštěvují jen zájemci o historii a folklór. Turisty přitahuje i velmi různorodá příroda. Mimo pláží a korálů na karibském i tichomořském pobřeží oplývá pozoruhodnostmi i vnitrozemí. Horská pásma korunují mohutné vulkány (Popokatepetl, Paricutín atd.), dostupné v případě známých lokalit z turistických základen na jejich úpatí. Na území Mexika existují také stovky kaňonů s různým stupněm přístupnosti (břehy bystřiny na dně kaňonu Chorros de Varal v Michoacánu jsou dostupné příkrou stezkou kombinovanou se schodištěm v bezprostřední blízkosti vodopádu spadajícího po stometrových stěnách). Velmi obtížné teplotní podmínky polopouštních oblastí, stejně jako tropických deštných lesů, kde navíc značný problém představuje i vysoká vlhkost vzduchu, zde sice středoevropanovi silně znesnadňují život, avšak na
