122

NÁŠ ČASOPIS Únor 2011 / 122 Byly blízko ţidovské Velikonoce a Jeţíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce trţiště!“ Jeho učedníci si vzpomněli, ţe je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ (Evangelium podle Jana 2,13-17) Milí přátelé, sestry a bratři, nedávno jsme si s dětmi při bohosluţbách vyprávěli o stavbě Jeruzalémského chrámu za vlády krále Šalamouna. Moţná si vzpomenete na krásnou Šalamounovu modlitbu, ve které se sklání před Hospodinem, který jej tak dalece přesahuje, ţe přece nemůţe bydlet v nějakém chrámu (1Kr 8,27); ale na druhou stranu, Šalamoun buduje chrám s nevídanou velkorysostí - pro Hospodina a jeho dům chce jen to nejlepší. Vedle přesných předpisů o tom, jak má chrám vypadat, jsme četli o tom, ţe v nebeském Jeruzalémě chrám nepotřebují, protoţe chrámem je tam lidem Bůh sám. A někde mezi tím je příběh o „očištění chrámu“. Očištění nejen potřebovala, ale i potřebuje církev, i ta dnešní, i ta naše, potřebujeme je my sami. V Bibli mívá podobu očistného ohně, který hřeje, ale i pálí. Pro nás je to nadějný obraz, ale nevypadá příjemně. (Minule jsem o tom psal v souvislosti se symbolikou ryzího zlata - 1Pt 1,7.) Jsme připraveni na ostrý řez, na konfrontaci? Sneseme to, aţ se Mesiáš ukáţe (Mal 3,2)? Dovedeme si připustit, ţe by nás Kristus z nějakého důvodu „vypráskal“? Co mu na nás asi nejvíc vadí? Podání tohoto oddílu u evangelisty Jana je zvláštní tím, ţe zde Jeţíš ke svému prorockému činu místo promluvy o chrámu jako domu modlitby přidává podobenství o Obr. Zuzanka Franková, 10 let chrámu svého těla, který - kdyţ jej

lidé zboří - ve třech dnech vzkříšením postaví. Taková duchovní řeč - ale přitom Janovo líčení té dramatické, asi docela zběsilé scény je nejdrsnější ze všech: rozzuřený Jeţíš s bičem v ruce ničí druhým lidem jejich ţivobytí, prodejcům maří prodej a věřícím nákup obětních zvířat, vzduchem lítají mince římské i chrámové měny. Ţidé totiţ samozřejmě pouţívali měnu okupační velmoci, ale nechtěli jí znesvěcovat chrám, a tak fungovaly v chrámovém nádvoří směnárny s více či méně poctivými veksláky, kteří prodávali lidem mince, které pak mohli házet do chrámové pokladnice, třeba tak jako chudá vdova (Lk 21,1-4). Jeţíš není jen sympatický konstruktivní chlapík - tady se chová destruktivně, neurvale, jako by se zbláznil, byť má k tomu dobré důvody, které zúčastněným této scény sdělí (v tom hluku - jak jinak neţ křikem…): „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby,‘ ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Mt 21,13 a paralelně Mk 11,17 a Lk 19,46). Kde je ten Jeţíš, kterého známe, vstřícný a laskavý? Vzpomeňme si, jak s láskou pohleděl na bohatého člověka, který se nedokázal vzdát svého majetku (Mk 10,21), nebo jak plakal nad Jeruzalémem (Lk 19,41-42 - ale v tom pláči nebyla ani špetka sebelítosti nebo uraţené pýchy, nejsou tu ţádné hrozby ani pomsta). Jak si to máme srovnat? Profesor Jakub Trojan nám kdysi v jednom kázání předestřel tyto různé Jeţíšovy tváře, tolik si protiřečící, a říkal, ţe je musíme ustát, udrţet je v sobě, nemalovat obraz Jeţíše jen jednou barvou. A připomněl nám, ţe u Lukáše Jeţíš pláče právě těsně před tím, neţ se rozčílí na chrámovém nádvoří. Ptal jsem se dětí, pro co stojí za to se rozčílit, a také, jestli někdy viděli tátu brečet (to uţ musí být síla). Ale můţeme se také ptát: Čím jsme druhého naštvali? Vypadá to tak, ţe něco, na čem druhému záleţí, je nám jedno? Kdy se naposledy stalo, ţe kvůli nám někdo brečel? Hněv někdy člověku pomůţe říct to, co si dlouho myslel a dusil to v sobě. Ovšem uţ apoštol Pavel nám radí, abychom si dali pozor, abychom v hněvu nenadělali paseku (Ef 4,26). Jeţíš v hněvu nikdy nesetrvával. Karel Čapek v jednom ze svých apokryfů líčí tuto scénu z pohledu jednoho prodavače dobytka, který zrovna předtím hnal svého býka kdovíodkud, a Jeţíš jej teď pustil na svobodu - a prodavače tak připravil o výdělek - a K. Čapek to geniálně dotahuje k tomu, ţe tento slušný člověk bude zakrátko jedním z prvních, kdo budou křičet: „Ukřiţovat!“ Loni jsem tento oddíl zmínil v článku o Dnu reformace, kde jsem se snaţil vysvětlit, co jsou to odpustky, a nahlédnout jejich pozitivní souvislosti i úskalí. Napsal jsem, ţe Jeţíš vyhnáním prodavačů obětních zvířat z chrámového nádvoří zpochybnil celý tehdejší – ale i pozdější a jakýkoli dnešní – náboţenský systém, který funguje na principu dám, abys dal či má dáti - dal. Obětní systém měl v době Starého zákona své opodstatnění: lidé přinášeli oběti proto, ţe dávali najevo, ţe svůj vztah s Bohem chtějí dát do pořádku, a byli si vědomi toho, ţe to něco stojí. Jenţe tím se dostávali do pokušení myslet si, ţe si Boţí lásku či odpuštění mohou koupit - a to nejde, nejen za peníze, ale vůbec. Bůh nás má rád bez podmínek, ne proto, jací jsme a co děláme, ale 2

č.122

Únor 2011

bez ohledu na to, nebo navzdory tomu; a jedinou podmínkou odpuštění je upřímná lítost. Oběti byly dobře míněny, přesto Jeţíš říkal (citoval Ozeáše 6,6): „Milosrdenství chci, ne oběť.“ (Mt 9,13 12,7) Ten článek zaujal Václava Vacka, katolického faráře v Letohradě, a otiskl ho v jejich farním časopise s tímto komentářem: Ekumenismus nemá skončit jen spokojeností nad tím, co máme s křesťany jiných církví společného. Jeden od druhého se máme učit to lepší a máme společně hledat co nejpřesnější překlad Bible a porozumění Boţímu slovu v současné době. Článek evangelického faráře D. Hellera nás můţe vést k promýšlení modlitby - k setkávání se s Bohem. (Nepíšu to proto, ţe bych si myslel, ţe ten článek byl kdovíjak dobrý, ale proto, ţe si takového pojetí ekumenického dialogu váţím - v příštím čísle bych o tom ještě chtěl něco napsat. Myslím, ţe v tom jsme na obou (či více) stranách opravdu ušli kus cesty: ţe lidem ve své církvi poskytneme názor někoho z církve jiné, a ţe se sami chceme někam posunout, ţe svůj názor nepovaţujeme za definitivní - V. Vackovi je 65 let.) Máme za sebou Týden modliteb za jednotu křesťanů. Jsem vděčný za dobrou tradici ekumenických bohosluţeb v našem městě i modlitebních setkání nad Písmem, ke kterým se scházíme kaţdý poslední pátek v měsíci. Jsem rád, ţe se ekumenických bohosluţeb (letos poprvé) aktivně zúčastnili i baptisté a Křesťanské sbory. (Spojení „aktivně zúčastnili“ zní divně, myslím tím: víc neţ jen účastí, i kdyţ i té si velmi váţím.) Vím, ţe některé z vás oslovilo právě kázání br. Jaroslava Zubíka z Bratrské jednoty baptistů, které pronesl v modlitbně Církve adventistů sedmého dne. Věřím, ţe sestry a bratři z Apoštolské církve a z Církve ţivého Boha se snad ještě časem přidají. Byl bych velmi rád, kdybychom se od sebe navzájem učili - ve sboru i přes jeho hranice. V Německu jsem měl moţnost vidět i proţívat, ţe se evangelíci přiučili u katolíků v liturgii (nepoučený člověk by nepoznal rozdíl) a katolíci u evangelíků v přípravě biblických kázání (tam by rozdíl nepoznal často ani teolog). U evangelikálních církví (např. u baptistů) se můţeme přiučit otevřenosti a odvaze ke sdílení v modlitbě a třeba i finanční obětavosti, protoţe křesťané v těchto církvích berou jako závazné odvádění desátku, které je nejen pro lid Starého, ale i Nového zákona samozřejmostí. Ale především naslouchejme Jeţíši, kdyţ říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ (Mt 11,29) Ať se Vám to daří, sestry a bratři! Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Milada Vrajová Jiřina Besedová Oldřiška Volková

Milan Kejzlar Jan Sláčik

Farářova rodina se rozrostla o Jana Hellera. Narodil se dne 2.2.2011 v 0:15. On i maminka jsou v pořádku. Celé šestičlenné rodině Hellerově blahopřejeme. Únor 2011

č.122

3

O čem jedná naše staršovstvo ———————————— Paragraf a dovolená bratra faráře - vzhledem k očekávanému přírůstku v rodině bratra faráře bude mít bratr farář paragraf a dovolenou. V naléhavých případech zastupuje bratr senior Jan Krupa. Sborové shromáţdění 6. března 2011 zpráva za staršovstvo – bratr Daniel Košťál zpráva kazatele – bratr Daniel Heller zpráva za NŠ a Communio viatorum – bratr Václav Fuksa zpráva za mládeţ – sestra Věra Jelínková zpráva za Diakonii – domácí péči – sestra Dobromila Krupová zpráva finanční – sestra Eva Janírková zpráva revizní – sestra Anna Jelínková Jako zapisovatele navrhuje staršovstvo bratra Pavla Trusinu, který připraví i prezenční listinu. Seznam členů sboru s hlasovacím právem připraví do 20.2.2011 bratr Daniel Heller. Jiné akce - 17. dubna – sázení Lutherova stromu – pointa: církve společně sázejí strom v zahradě ve Wittembergu a v určité zemi – jedná se o ekumenu, bratr Heller osloví další církve a představitele města Zprávy ze středisek Diakonie: Diakonie – domácí péče – bylo poděkováno odstupující dozorčí radě. Nově zvolená dozorčí rada střediska byla dnes (31.1.) potvrzena Dozorčí radou Diakone ČCE. Byla projednávána obtíţná ekonomická situace střediska. Sestra Janírková zaslala finanční informace: - stav k 31.1.2011: - pokladna: 49 855,- Kč - běţný účet: 151 705,- Kč - saláry a dary za 1/2011: 29 050,- Kč - sbírky za 1/2011: 8 828,- Kč - účelové sbírky za rok 2010 činily 19 672,- Kč - na adopci na dálku bylo 24.6.2010 odesláno 4 900,-Kč - staršovstvo rozhodlo podpořit Dětskou misii částkou 2 000,-Kč Hospodářské záleţitosti - stavba garáţe, skladu a pergoly ve farské zahradě: bratr Zajíček zajistil zpracování třech variant řešení od architekta ing. Zavadila. Staršovstvo vybralo variantu č.1, tj. varianta do „T“ s valbovou střechou s krytinou, ne průhledný lexan. Bratr Zajíček zajistí realizační projektovou dokumentaci. některým členům našeho sboru vadí bílý talár našeho bratra faráře. Bratr farář vytiskne článek z loňského zářijového čísla Našeho časopisu (usnesení synodu ČCE) a dá jej k dispozici na poslední lavici. Bratr kurátor tuto problematiku zmíní ve své zprávě na sborovém shromáţdění. Ze zápisu Tomáše Jelínka

4

č.122

Únor 2011

Děti, dorost, mládež ----------------------------------------------------Pozvání na víkendovku a tábor pro mladší děti Občanské sdruţení Communio viatorum i tento rok připravuje týdenní tábor pro děti od 5 do 8 let. Letos pojedeme opět na hájenku Nivka u Semetína, kde se nám minulý rok moc líbilo. Jako jiţ tradičně se tábor uskuteční v prvním červencovém týdnu, tj. od 3. do 9. července. Tématem připravovaného tábora je příběh Josefa a jeho bratří, čímţ naváţeme na předchozí dva tábory, kdy jsme si vyprávěli o Abrahamovi a posléze i o Izákovi. Dobrou zprávou je, ţe tábor podpořila Nadace Děti-kultura-sport. Díky grantu, který by měl pokrýt polovinu rozpočtu tábora, bude sníţena cena pro účastníky. Prosíme všechny, kdo mají o tábor zájem, aby své děti přihlásili co nejdříve, neţ volná místa na táboře nabídneme v dalších sborech.

Především pro děti, které se chystají na tábor poprvé (ale nejen pro ně), chystáme velikonoční víkendovku. Víkend 8.– 10. dubna chceme strávit na faře v Jasenné. Necelé dva týdny před Velikonocemi bychom rádi dětem přiblíţili, co pro nás tento svátek znamená. Podrobnější informace o obou akcích získáte u Věry Jelínkové. Únor 2011

č.122

5

Událo se ve sboru —————————————————— Vánoční sborový večer s Velkou Lhotou Druhá část programu, který připravili manţelé Krupovi. Jedná se o písemné dokumenty, jak prožívali dva bratranci Pavel Kočíb z Korábky a jeho bratranec Karel Trusina v roce 1923 vojnu: 10. března sobota 1. Kdyţ stíny večera kolem nás jsou, a den se s námi zvolna loučí, vidět jest dva bratry, jak svorně jdou do ticha přírody, kde město končí. 2. Co pudí je, proč nezůstali doma? Vţdyť večer tmavý jest a sychravý, jich táhne touha jedna oba do noční dálavy. 3. Aţ stanuli na jednom místě a Karel slovem - dost - se zastaví, tu neuslyší nás nikdo jistě, proto jsme tady zůstali. 4. A svorně hlavy majíc obnaţené, jsme na kolenách prosili a tuţby svoje neumělé se vzhůru k nebi nosily. 5. Pán svatým mírem dařil srdce naše, my cítili se šťastní pospolu, tak skončili jsme tento týden a příští začínali poznovu. 15. března čtvrtek ...Mám nějak dnes do toho psaní chuť. Ještě spát nepůjdu, proto toho vyuţiji ku psaní. Očekával jsem s mnohými obavami příchod velitele roty, však to dobře ba nad očekávání dopadlo. Zase Pán se ke mně, nehodnému, přiznal. Odpoledne však se mě zdálo nesnesitelným. Tak krásné odpoledne a já mezi těmi čtyřmi stěnami stále, k tomu práce skorem ţádná. Teď večer vyšli jsme si s opět Karlem na modlitební chvilku, kde jsme se měli moc dobře. Zavzpomínali jsme na ty večery ve čtvrtek na Valašsku, kdy bývala u Syřeňů biblická hodina. Jistě právě teď se tam scházejí. Kéţ jim Pán bohatě poţehná… Píseň 261, 1 - 6 25. března neděle Dnešní neděle jest, která konečně rozhodla, zda pojedu domů na dovolenku či né, ovšem trochu smutněni však přece né zase úplně zle. Tedy ráno napsav marody ihuca u brány očekával jsem příchod pana poručíka. Ten přišel asi v 9 hodin. Na chvíli jsem jej nechal, neţli se trochu dá do práce a pak márné – šel jsem za ním. Ohlásiv mu příchod a příčinu příchodu následovalo hrobové ticho a pak z toho, co jsem si zapamatoval, bylo „To vojáčku nejde“. To uţ jsem na ostatní nečekal a sraziv kufry ihned odcházel jsem maje nos aţ za dveře. Tak přece ne. Ihned potkav Karla, sdělil jsem mu výsledek, pro mě bohuţel nepříznivý a snaţil jsem se pokud moţno na to zapomenout. Ale nešlo to – hochů všude plno na dvoře a jen o samých dovolených. …

6

č.122

Únor 2011

(23. března pátek) 1. Ani ten dnešní den nerozluštil toho, ač pokusil jsem se o to zvěděti, jak ještě překáţek mám v cestě mnoho, neţli ve vlaku budu seděti. 2. Budu smět tyto blíţící se svátky, tráviti doma v kruhu rodinném, utéci do té nekonečné dálky, vyhnout se na čas okolí nemilém. 3. Toto se také jako svátků blízkost, vţdy víc a více v nitru ozývá, nemuset patřit na hříchu nízkost a pobýt tam, kde duše okřívá. 4. A opět směle k Jeho stolu jíti, kde podává nám svoje pečetě, ţe miluje nás, chcemli za Ním jíti a ţíti šťastně ţivot na světě. 5. Zas v uších zníti ony známé zpěvy, kdy kaţdou píseň strýček začíná, patřiti v lavicích na sedící děvy, to všechno, všechno srdce dojímá. 6. Kostelík Lhotcký dřevěný však pestrý, do tebe kaţdou neděli jíti, kde scházejí se bratři i sestry, tam chtěl jsem společně s vámi pobýti. 7. Někdy i ze zvyku neb chvíle k zkrácení, ač z domu s dobrým předsevzetím, však cestou zapomněl na dobré znamení a Pána jenom zarmoutil tím. 8. Tak i teď těším se, ţe příští neděli budu smět chystat se na cestu k domovu, výhost dát na chvíli otravné Tornali, kterou vţdy v srdci mám tak jako Sodomu. 9. Třeba ţe dosud jen v naději pohlíţím, co budoucnost mě v brzku přinese, vzpomenouc na Pána, pak ihned jist jsem tím, ţe vlak mě k Valašsku ponese. Píseň 264, 1-2, 8-9

Zborový deň s Detskou misijou V nedeľu 23. 1. 2011 sme mali náš pravidelný zborový deň. Hostia neboli zďaleka. Prišli z Příbora, kde je stredisko Detskej misie (DM). Ľubko a Martinka Čermákoví pracujú v DM uţ tretí rok, ich dcéra Evička spolupracuje s DM ešte len siedmy mesiac (od svojho narodenia). Doobeda mala Martinka pre deti a ich učiteľov pripravený misionársky príbeh z Číny o misonárke Lottie d. Moon. Naučili sme sa aj novú pieseň a verš z Bible sme opakovali zábavným spôsobom. Poobede mal slovo hlavne Ľubko. Dozvedeli sme sa viac o Detskej misii v Českej republike. Dozvedeli sme sa: Kdo je DM: • Dětská misie ČR byla registrovaná 14. 4. 1993 na MV ČR jako občanské sdružení • patří do mezinárodního svazku Child Evangelism Fellowship Inc. (CEF) • Dětská misie sdružuje pracovníky za účelem zvěstování evangelia dětem a péče o jejich duchovní růst • ve spolupráci s církevními sbory v celé České republice rozvíjí další evangelizační činnost mezi dětmi Únor 2011

č.122

7

• jako mezidenominační organizace se zvláště zaměřuje na děti, které ještě nikdy neslyšely evangelium. Dětská misie nabízí spolupráci při nesení evangelia dětem: • pomoc při zakládání klubů • vyučování učitelů, semináře • pomůcky, učebnice, literatura . . . • partnerství v modlitbách • organizace táborů a pobytů Najbliţšie akcie DM: KURZ „Efektivního vyučování dětí 1“ v Příboře Termíny: 4. – 5. 2., 18. – 19. 2., 11. – 12. 3. 2011 5. – 6. 3. 2011 - Konference u příležitosti 20. výročí registrace DM v ČSFR - Středisko Karmel, Smilovice u Třince Tí, čo majú internet, sa môžu dozvedieť viac na: www.detskamisie.cz Ľubica Trusinová

Událo se ve městě ------------------------------------------------------Ekumenická setkání Ekumenické setkání věřících z různých církví ve městě Valašském Meziříčí z pohledu jednoho katolíka: Něco málo o sobě, abych se představil čtenářům - jmenuji se Alois Ţilinský, mám 48 let a jsem ţenatý a s manţelkou Annou máme početnou rodinu. Po skončení ekumenické bohosluţby v evangelickém kostele jsme byli pozvaní na kávu a cukroví na faru. To bylo velice pěkné gesto a s ţenou jsme byli velice mile překvapeni. Jen škoda, ţe tam přišlo tak málo lidí. Rychle jsem ještě vyběhl k varhanům pozdravit vţdy dobře naladěného a usměvavého pana Košťála a jeho milou paní. Později u kávy a různých dobrot, které nám připravili bratři evangelíci, jsem se v druţném rozhovoru bavil s Broňou Trčkou. Přišla za námi Anička Jelínková (tehdy jsem ji ještě neznal) a nabídla mi, zda bych nechtěl napsat příspěvek do jejich časopisu právě na téma ekumenismus - jednota křesťanů. Nakonec, ač ne moc rád, jsem tedy souhlasil. Všichni známe, jak jednáme, kdyţ se po nás něco chce dobrovolně a jak se nám v tu dobu chce říci - nemůţu, asi nebudu mít čas! Chtěl bych se zde tedy pokusit vyjádřit něco ze svého ryze subjektivního a laického názoru, tak jak to vnímám ve svém srdci. Předně bych chtěl napsat, ţe tato setkávání mají veliký význam a jsou takovým prvním krůčkem, abychom mohli lépe poznat křesťany z jiných církví a nemuseli sami v sobě ţivit různé předsudky a podobné 8

č.122

Únor 2011

věci, které ale vůbec, zejména v dřívějších dobách, nevedly k ničemu dobrému. Kdyţ člověk slyší, co všechno se dělo ještě za ţivota našich babiček, jaká byla nevraţivost, rivalita i nepřátelství mezi křesťany, tak se tomu pomalu ani nechce věřit. Nemám na to jiné vysvětlení, neţ to, ţe vlastně takový ţivot ani vpravdě nemohl být křesťanský, neboť jaksi odporuje Jeţíšově zvěsti a Jeho učení o lásce. My křesťané máme milovat dokonce své nepřátele - jak je moţné, ţe se ani mezi sebou nedovedeme alespoň respektovat, kdyţ uţ se nemilujeme? Opravdu vidím pokrok správným směrem. Jen mě trochu mrzí, ţe většina lidí se těchto setkávání ani nezúčastňuje. Stále se mi zdá, ţe vidím rok co rok stejné lidi a mnozí jaksi nemají zájem. Přitom se jedná jen o tři setkání za celý dlouhý rok! Osobně se snaţím také alespoň jednou za rok přijít na setkání k Apoštolským a zazvoní-li u nás Jehovisté, také je pozvu dál na čaj, vyslechnu si, co mají na srdci a i já jim na oplátku mohu něco říci o naší církvi. Nikoho bych nepřesvědčoval, ale vţdy se budu snaţit, aby byla přátelská atmosféra, a navíc mohou někdy padnout i různé falešné představy a zafixované stereotypy. Co se týče oné dokonalé jednoty, tady si myslím, ţe k ní máme ještě docela daleko v oblasti liturgie, svátostí, církevního práva, teologie..., ale docela blízko, co se týče naší prosté víry, lásky a odevzdání se do Boţích rukou. Víra je velice prostičká, láska jakbysmet, jenţe my lidé jsme někdy hodně zbytečně komplikovaní a dokáţeme vše zašmodrchat. Nejsme zkrátka andělé, máme svoje slabosti, chyby a hříchy a to je to, co nám brání dostat se k pramenům čisté vody. To ještě ani nemluvím o naší padlé přirozenosti, slabosti našeho ţádostivého těla a útokům ďábla, který se stále snaţí dostat nás od Boha a Boţí nekonečné lásky a jeho milosrdenství. Musíme si přiznat, ţe mnoho lidí kolem nás ztratilo víru právě i kvůli nám, našemu špatnému příkladu, naší nelásce. Pro mě samotného je dobré, ţe vím, ţe mám všech sedm hlavních hříchů ve svém srdci, je tam stále pýcha, hněv, nestřídmost, smilstvo, závist, lenost a lakomství. O to více vyuţívám moţnosti svátosti smíření a Bůh mi vţdy daruje nový začátek. Při našem rozhovoru s Broňou Trčkou jsem mu, mimo jiné, také řekl, ţe to vlastně Jeţíši Kristu dost kazím. Co bych ještě chtěl velmi letmo vzpomenout: co mi hodně pomáhá k mému obrácení, je samotná mše svatá, svaté přijímání, modlitba, ţivotopisy svatých - ty velice rád čtu a moc mi pomáhají, doporučovaný půst - musím přiznat, v současné době se jaksi nedokáţu postit, a úcta ke svatým, zejména úcta k Panně Marii. Na závěr bych chtěl ještě napsat, ţe jsem vţdy povzbuzen, kdyţ vidím dobré a věrné křesťany z jakéhokoliv křesťanského společenství, a budu se i nadále modlit k dobrému Bohu, aby nám stále na naší cestě k jednotě pomáhal a my abychom vţdy dokázali kaţdého přijímat takového, jaký je, a dokázali se sklonit na jeho úroveň poznání a víry, vţdyť i proţívání víry má různé stupně a kaţdý má právo proţívat svoji víru ve svém srdci, jak to právě cítí a potřebuje. Vţdyť ani Bůh nás nikdy k ničemu nenutí, ale jen jemně nabízí. Má s námi nekonečnou trpělivost, mějme jí i my mezi sebou navzájem. Alois Ţilinský, katolická farnost

Únor 2011

č.122

9

Pozvání ---------------------------------------------------------------------Program setkávání CHAVERUT 2011 ve Valašském Meziříčí: Chaverut neděle 06. 03. 2011 – 16 hod. téma: Izrael a EU dnes Místo konání: Kulturní zařízení zámek Ţerotínů Účinkující: J.E. pan velvyslanec Yakov Levi Předsedkyně sněmovny M. Němcová, četba: Příběh záchrany z knihy Sinaje Adlera. Klezmer kapela SIMCHA–Ostrava Chaverut neděle 13. 03. 2011 – 16 hod. Místo konání: Muzeum zámek Kinských Účinkující: Beseda se zástupcem rodiny Adlerů Přednáška Ladislava Baletky o Ţidech ve Valašském Meziříčí Chaverut neděle dopoledne 20. 03. 2011 – 10 hod. Místo konání: Modlitebna Apoštolské církve, Křiţná, (školní jídelna speciální školy naproti hotelu Apollo) Účinkující: Juha Ketola, kázání s misijním zaměřením Chaverut neděle odpoledne 20. 03. 2011 – 16 hod. Místo konání: kostel ČCE Husova 3, Valašské Meziříčí Účinkující: Juha Ketola – přednáška se zaměřením na křesťanskou veřejnost Téma: „Církev a Izrael“.

Lutherova lípa či jiný strom (sr Lk 21,29b) Moţná znáte ten vtip, ve kterém přijde k papeţi jeho tajemník a říká: „Mám pro vás dvě zprávy. Nejdřív tu dobrou: Pán Jeţíš opět přišel na tuto zem. A teď tu horší: Volá z Wittenbergu.“ Ano, tento vtip je sarkastický, ale jeho nadsázka je natolik zjevná, ţe si snad nikdo nemůţe myslet, ţe kdyby Jeţíš znovu přišel na tuto zem, ţe by se přiznal k nějaké z lidmi vedených církví a k jiné ne. Víme dobře, ţe „Bůh nikomu nestraní, ale v kaţdém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“ (Sk 10,34-35) - a snad se to dá vyloţit i v kaţdé církvi… Po sjednocení Německa se oficiální název toho města změnil (či vrátil?) na „Lutherovo město Wittenberg“. Tam Martin Luther působil, a tam také poprvé 10

č.122

Únor 2011

veřejně vystoupil, proti tehdejšímu prodeji odpustků. Ve Wittenbergu byla vzhledem k blíţícímu se pětistému výročí reformace (1517-2017) zaloţena zahrada, ve které můţe zasadit „svůj“ strom kaţdá luterská církev na světě, a vztahuje se to i na ty církve, které jsou luterské třeba jen z poloviny, ze třetiny či ze čtvrtiny (asi jako naše ČCE) - snad stačí, aby byly členy Světového luterského svazu (to ale nevím přesně). Má vzniknout krásný sad s cedulkami u kaţdého stromu, aby symbolizoval, ţe luterské církve stále ţijí, ţe je jich velká pestrost i mnoţství - po celém světě. A v jednotlivých zemích pak mají ty zúčastněné luterské církve jakoby „zrcadlově“ také sázet stromy, a kdyţ jich je víc, mají zasadit nějaký strom společně, na nějakém vhodně zvoleném místě, a mají se přitom sejít k modlitbám. Slezská církev augsburského vyznání uţ svůj strom ve wittenberské Lutherově zahradě zasadila 5.11. 2010. Zrovna v tom termínu od nás nikdo do Wittenbergu jet nemohl, a tak naše církev svůj strom v Lutherově zahradě ještě nezasadila. Ekumenické oddělení nás oslovilo, zda by společné sázení Lutherova stromu v České republice společně se Slezskou luterskou církví mohlo proběhnout u nás ve Valašském Meziříčí - je to pro sestry a bratry ze Slezska blízko, je tu park, ţivý sbor, sborové zázemí…, a člen Synodní rady bratr farář Daniel Ţenatý se k nám rád podívá a my budeme také rádi, ţe se můţeme setkat - přijet prý můţe 17.4. Jak se říká, „samá pozitiva“. V kaţdém případě se těšíme. Staršovstvo poţádalo faráře Daniela Ţenatého, jestli by mohl kázat i dopoledne, coţ přislíbil, a rozhodlo, ţe tento den bude náhradou za pravidelný sborový den (17.4. je třetí neděle v dubnu). Město předběţně se zasazením jednoho stromu souhlasilo, druh stromu bude záleţet na rozhodnutí památkářů a botaniků. O tom, jak by takové sázení stromu mohlo vypadat, napíšu ještě do příštího čísla. Daniel Heller

Citáty známých osobností z celého světa ----------------------František Palacký (1798 – 1876) historik, Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě Citát: „Tam hynou ideje, kde vládne hluboké, surové sobectví.“ Karl Heinrich Wagger (tajný pseudonym autora zabývajícího se výroky a citáty slavných básníků a umělců) Citáty vlastní: „Zkušenosti by měly cenu jen tehdy, kdybychom je měli dříve, neţ je získáme.“ „Vládcové si nikdy svůj trůn nezhotoví sami – protoţe ani nevědí, jak je vratký.“ „Polopravda není nikdy polovinou celé pravdy.“ „Osud nesmíme dráţdit ţádnými návrhy, neboť si velmi zakládá na tom, ţe má vlastní nápady.“ Růţena Šmotková Únor 2011

č.122

11

Bohoslužby: neděle

9.30

bohosluţby připravuje mládeţ

13. 2. neděle

9.30

pravidelné bohosluţby – sestra Pavla Taurková

20. 2. neděle

9.30

pravidelné bohosluţby – bratr Daniel Košťál

27. 2. neděle

9.30

bohosluţby s Večeří Páně, káţe br. Jiří Silný z CČSH

6.2.

14.00 6. 3. neděle

9.30

sborové odpoledne: Dr. Jiří Silný: Fair Trade (férový obchod) pravidelné bohosluţby – sborové shromáţdění

Úřední hodiny: Pravidelný měsíční program: 21. 2. pondělí - sborový večer v 18.00 Nové formy práce křesťanské sluţby (manţelé Košťálovi referují o podzimní presbyterní konferenci)

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 [email protected]

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru: Pravidelný týdenní program: Středa

18.00

biblická hodina se v únoru nekoná

Čtvrtek

16.00

náboţenství

Pátek

18.00

setkávání rodin v únoru u Fuksů 777 693 124

18.00 Neděle

mládeţ

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohosluţby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 6. 2. 2011 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]