1
Základní informace o CK V.T.T., neboli Venus Trade and Tours. Co vlastně znamená V.T.T.? V.- Venus - Venuše, tedy Afrodita, bohyně krásy a lásky T.- Trade - neboli obchod, živnost, řemeslo T.- Tours - neboli cesty, zkrátka turistika Naše cestovní kancelář se nespecializuje jen na poloostrov Peloponés, kde se právě nacházíte, nabízí též řadu dalších atraktivních zájezdů na: -
ostrov Kypr, Olympskou riviéru, ostrov Korfu, ostrov Kréta, ostrov Rhodos + Symi, ostrov Karpathos, ostrov Kos, ostrov Zakynthos, ostrov Samos, ostrov Thassos, ostrov Lesbos
Všechny zájezdy jsou připraveny tak, abyste byli spokojeni s koupáním, opalováním a zábavou, ale i s obohacením Vašich znalostí během výletů.
2
Vážení klienti,
jménem cestovní kanceláře V.T.T., bychom Vás rádi přivítali v Řecku – na poloostrově Peloponés, v letovisku Tolo.
Během celého zájezdu Vám přejeme nejen krásné počasí, ale i příjemný a ničím nerušený pobyt spojený s koupáním a několika zajímavými výlety.
Snažili jsme se připravit pro Vás tuto informativní knihu tak, abyste získali ty nejzákladnější informace o Řecku, jeho historii, kultuře, mentalitě zdejších obyvatel, ...
Náš delegát …………………………………………., kterého kdykoliv zastihnete na telefonním čísle:…………….…….…., Vám během informačních schůzek tyto informace ještě rozšíří svým výkladem a bude Vám nápomocen při jakémkoliv dotazu.
3
Budete-li se během své dovolené řídit následujícími radami, budete určitě spokojenější … 1.
Nebudeš očekávat věci přesně tak jako doma, protože jsi je opustil ve snaze najít něco jiného.
2.
Nebudeš brát věci příliš vážně, protože bezstarostná mysl je základem příjemné dovolené.
3.
Nepřipustíš, aby Ti jiní turisté šli na nervy, protože platíš nemalý peníz, abys strávil příjemné chvíle.
4.
Dbej toho, abys vzal na dovolenou jen polovinu šatstva, které považuješ za nezbytné, a dvakrát tolik peněz.
5.
Vždycky musíš vědět, kde máš svůj cestovní doklad, protože člověk bez cestovního dokladu, je člověk bez vlasti.
6.
Pamatuj, že kdybychom byli stvořeni, abychom zůstávali na jednom místě, byli bychom stvořeni s kořeny.
7.
Neměl by ses užírat starostmi, protože v tom není žádné potěšení - jen málo věcí je tak fatálních, aby to stálo za to.
8.
Jsi-li v Řecku, buď připraven se chovat víceméně jako Řek.
9.
Neposuzuj zemi podle jednoho jejího příslušníka, který Ti způsobil nesnáze.
10. Pamatuj, že v cizích zemích jsi hostem. Ten, kdo prokazuje svému hostiteli úctu a respekt, bude odměněn. Převzato z materiálu nejmenované britské cestovní kanceláře.
4
Oficiální název : Řecká (Helénská) republika Hlavní město :
Athény (Athínai)
Rozloha :
131 944 km
Nejvyšší hora :
Mytikas v pohoří Olympos (2 917 m n. m.)
Státní zřízení :
pluralitní republika parlamentem
Obyvatelstvo :
cca 11,5 mil.
Měna :
euro (EUR)
2
s
jednokomorovým
Řecko zaujímá nejjižnější cíp Balkánského poloostrova. Má rozlohu 131 944 čtverečních km (jestliže k této ploše přičteme plochu moří vzroste rozloha na 400 000 km2). Z této plochy zaujímají ostrovy 25 165 km2. Má přibližně 11,5 mil. obyvatel. Délka řeckého pobřeží je 16 000 km. Nachází se mezi 36° a 41° severní šířky a mezi 20° a 26° východní délky. Na severu hraničí s Albánií, Makedonií, Bulharskem, Tureckem. Na západě, jihu a východě je obklopeno moři. Pevninská část Řecka je na západě hornatá, pro východ je charakteristické ploché pobřeží s přirozenými přístavy. Pohoří dosahují většinou výšky okolo 1 000 m n. m. a často i přes 2 000 m n. m. Olymp, nejvyšší pohoří, se zvedá do výšky 2 917 m. Nížiny leží většinou na severu (Thessálie, Makedonie) a v Lakonii. Řeky jsou jen na severu, v Thessálii, Makedonii a Thrákii - Pinios, Áxios, Strýmon, Néstos, Évros. 5
PODNEBÍ V Řecku převládá typické středomořské klima, se suchými a horkými léty, vlhkými a studenými zimami.
FLÓRA A FAUNA Rostlinstvo má v Řecku typický mediteránní charakter, s rostlinami věčně zelenými a rostlinami sukulentními, které jsou zásobárnami vody. Stromy jsou většinou menšího vzrůstu. Značný úbytek lesů snížil životní prostor zvířeny a tím také její druhovou rozmanitost. V Řecku, jako všude ve Středomoří, je oblíbený rybolov při pobřeží obzvláště chobotnice, mušle, humři a langusty. V celém Egejském moři je hodně mořských hub.
OBYVATELSTVO Obyvatelstvo Řecka je složeno z 88,5 % Řeků, nevelkou menšinu tvoří zejména Turci (0,8 % v Thrákii, na Rhodu a Kósu), Bulhaři (0,3 % v Makedonii), Arméni a Valaši (Kutsovlaši) v Thesálii. Za zmínku stojí kočovní cikáni. Přes řadu změn ve způsobu životu je pro Řeky ještě stále nejdůležitější rodina, se svými zachovalými obyčeji a zvyky, uspořádaná v duchu přísné hierarchie. Převládá vůdčí postavení mužů.
OSÍDLENÍ Asi třetina obyvatelstva žije ve venkovských sídlech. Jsou to většinou hustě obydlené vesnice, pro jejichž vznik je rozhodující výskyt pitné vody. Nejvíce měst je zejména ve východní části řecké pevniny. Velkoměst je velmi málo: Athény, hlavní město země, a přístav Pireus, které spolu sousedí, tvoří se svými předměstími uzavřený celek, s 4,5 mil. obyvatel. Dominantou severu je Soluň neboli Thessaloniki. Na Peloponésu je největším městem Patras, dalším v pořadí je Heraklion na Krétě. 6
JAZYK Jedinou oficiální řečí je novořečtina. Vyvinula se přímo ze starořečtiny a je také psána stejným písmem, přesto se v gramatice velmi liší - ve stavbě slov, slovní zásobě a obzvláště ve výslovnosti. Řekové mluví obecně řečí zvanou "dimotikí", která vznikla přirozeným vývojem. Během vytváření nového řeckého státu v letech 1829-30 bylo snahou akademických činitelů vytvořit umělé vazby na vše starořecké, a tak byla stanovena úřední řečí "katharévusa". Zůstala oficiální řečí státní správy, justice, vědeckých kruhů a také tisku až do r. 1975, kdy řecký parlament stanovil národní řečí "dimotikí".
STÁT Po svržení vojenské diktatury v r. 1974 se na základě plebiscitu a ústavy z r. 1975 Řecko stalo republikou s parlamentárně-demokratickým zřízením. Řecká vlajka byla poprvé vztyčena v březnu 1822, skládá se z řeckého kříže (v levém horním rohu) a z devíti střídajících se modrých a bílých pruhů, odpovídajícím devíti slabikám řeckého válečného pokřiku:" E/lev/the/rí/á u thá/na/thos" (= "Svobodu nebo smrt") z osvobozovacích bojů proti turecké nadvládě. Barvy bílá a modrá byly barvami prvního řeckého krále, pocházejícího z Bavorska. Po zrušení monarchie v r. 1975 byl zaveden státní znak, kterým je stříbrný kříž na modrém štítu, ovinutý vavřínovým věncem. V roce 1865 byl povýšen nápěvek, složený r. 1828 N. Mantzarosem na národní hymnu. Text pochází z Hymnu na svobodu od Dionýsia Solomose (1798-1857), prvního význačného řeckého novověkého lyrika. Všeobecné volební právo platí v Řecku pro všechny občany po dovršení věku 18 let (pro ženy i muže). Parlament se volí na 4leté období. Skládá se ze 300 poslanců, kteří volí prezidenta dvoutřetinovou většinou na pět let. Všichni občané mužského pohlaví podléhají vojenské branné povinnosti. 7
Řecko je členem Organizace spojených národů (OSN) a většiny jejích organizací, Evropské unie, Rady Evropy, NATO, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a dalších institucí.
STAVEBNICTVÍ A ARCHITEKTURA Kromě krásné přírody, historie, nádherných ostrovů, slunce a modrého moře, nabízí Řecko i moderní stavby. Římané zde vybudovali dokonalou silniční síť, vodovody, mosty, veřejné lázně. Vznikaly ale také stavby na oslavu Říma - triumfální oblouky, reliéfy, fresky. Synonymem klasického období Řecka byl řád, smysl pro míru a dokonalé proporce.
CESTOVNÍ RUCH Řecko je vyhledávaným místem pro trávení letní dovolené v Evropě. Většina hotelů je moderních s dokonalým vybavením. Cestování lodí, vlakem, letadlem je snadné a pohodlné, pláže nejsou přelidněné a je zde i dost dobře situovaných kempů. Jachty a okružní plavby jsou dostupné v mnoha přístavech, na ostrovech i na pobřeží. Ideální cesta za poznáním ducha Řecka je kombinace auta s letadlem nebo lodí. Kouzlo Řecka lze objevit při vhodném spojení odpočinku a poznání. Zůstanou Vám rozhodně krásné vzpomínky na dovolenou.
8
Řecké dějiny jsou jak v evropském, tak ve světovém kontextu velikou zvláštností. Řecko jako kolébka evropské kultury nikdy nebylo velikou říší, s výjimkou krátkého období vlády Alexandra Velikého. Vždy to byly malé městské státy vázané spolu pouze různými dohodami. Občas došlo mezi nimi i ke krutým bojům. Čím bylo Řecko pro Evropu, tím byla pro Řecko Kréta, malý, ale významný ostrov mezi Egejským a Lybijským mořem. Ta byla v dobách své největší slávy (přibližně před 3 500 a 4 000 lety) velice mírumilovný stát, který pro svou obranu i rozvoj využíval výlučně svého mocného loďstva, takže na Krétě nenajdeme opevněné paláce. Nejslavnější antické památky např. slavný aténský Parthenon či vlastně celá Akropole byla vybudována ve velmi krátkém období Periklovy vlády. Přes onu roztříštěnost se Řekové dokázali ubránit i tak mocným říším jako byla říše perská. Jediné období, kdy bylo Řecko opravdu velkou říší, byla vláda Alexandra Velikého (Makedonského). Toto období trvalo přibližně 11 let. Ironií je, že střed této říše nebylo to pravé antické Řecko, za které považujeme Athény případně Spartu, ale do té doby téměř bezvýznamná oblast Makedonie.
9
Řecky: Pelopónisos 2 Plocha polooostrova: 21 440 km Počet provincií (krajů): 7 (Arkádie, Argolida, Achaia, Korinthia, Lakonie, Messénie, Ilia) Počet obyvatel: 1 100 000 Nejvyšší vrchol: pohoří Taygetos – 2 407 m n. m. Počet obyvatel: 1 100 000
Peloponés, nejjižnější část řecké pevniny, s níž souvisí jen šíjí u Korintu, je poloostrov, ale ve starověku byl pokládán za ostrov Pelopův. Pelops z rodu Tantalova - jak praví báje - přišel do země, přemohl krále Oinomaa z Pisy v závodě koňských vozíků, oženil se s jeho dcerou Hippodameiou a získal tím vládu. Závody v Olympii začaly jako pohřební slavnosti k jeho poctě. Jeho potomci - Pelopovci nebo Átreovci - panovali v Mykénách a ve Spartě. Poloostrov, veliký 21 440 km2, je značně členitý a zahrnuje početná území s nejrozličnějším charakterem. V centru leží řídce 10
osídlená vrchovina - Arkadie. Na severu se na ni napojuje pohoří s vrcholy Erýmanthos, Chelmós a Kyllíni, od něhož se až ke Korintskému zálivu rozkládá krajina Achaia. Na východě leží Argolida se zálivem u Nafplia a s hrady Mykény a Tíryns. Jižně od Arkádie leží Lakonie se střediskem - Spartou. Severozápad Peloponésu zaujímá plochu Elida s Olympií jako nejznámějším místem. Památky ze všech fází historie, od mykénských hradů přes řecká místa jako Olympia, Messéne, Neméa až ke křižáckým hradům a byzantské Mystře spoluvytvářejí Peloponés jako jednu z nejmnohotvárnějších a nejmalebnějších kulturních krajin. Rozsáhlé pláže na západním pobřeží, v Korintském zálivu a na východní částí poloostrova přispěly k tomu, že Peloponés je vyhledávanou oblastí pro prázdninové pobyty, která spojuje jak příležitost k zotavení, tak i možnost setkat se s historií. Tento obrovský poloostrov, který se stal díky zásahu lidí ve skutečností ostrovem, leží na jihu Řecka a svým tvarem připomíná list moruše. Odtud byl územím, které ovládal mýtický král Pelops, vládce Ilie a Arkadie. V 19. stol. byl v úzké šíji, která oddělovala Peloponés od pevniny Řecka, prokopán kanál a tak se stal poloostrov ostrovem. Povrch vnitrozemí je převážně hornatý, nejvyšším pohořím je pohoří Taygetos (2 407 m n. m.). V horách tečou řeky s dlouhou minulostí: Alfeos. Pinios. Evrotas. Nachází se zde také nejúrodnější oblast Řecka - Messenie, Argolida, Ilie. Peloponés má sedm provincií: Achaia, Argolida, Arkadia, Ilia, Korinthia, Lakonie a Messenie. Archeologové objevili zbytky lidských sídlišť ze starší a mladší doby kamenné v Ilii, Nemei, Lerně. Největší rozkvět 11
zaznamenal Peloponés v době mykénské. Tehdy zde vznikl Tyrinth, Mykény, Pilos a Sparta, mocné městské státy. Od dávných dob se zde také pořádaly soutěže atletů v bájné Olympii. Her se zůčastňovali atleti ze všech provincií Řecka. V klasickém období se prohloubily rozpory mezi Athénami a Spartou a výsledná válka znamenala úpadek řecké kultury. Peloponés ztratil svou nezávislost s příchodem Alexandra Velikého a stal se součástí sjednoceného Řecka. Další vývoj na Peloponésu ovlivnila zejména Sparta, hlavně její králové Agis a Kleomenis. Od r. 146 př. n. l. patřil Peloponés k území Říma. Během následujících let byl mnohokrát zničen barbary, byl součástí říše Byzantské i říše Franků. Frankové zde vládli od r. 1204 a jako památka na období jejich vlády zůstalo na Peloponésu mnoho pevností: Monemvassia, Maina, Mystras. Mystras se stal jedinečnou ukázkou kultury byzance na území Řecka. Po dobu pěti staletí byl Peloponés ovládán stejně jako celé Řecko Turky a byl místem, kde vypukla válka za nezávislost r. 1821. Po jejím skončení se stalo hlavním městem svobodného Řecka Nafplio.
12
Teplota vzduchu Květen
25 °C
Červen
29 °C
Červenec
31 °C
Srpen
32 °C
Září
28 °C
Říjen
24 °C
Květen
20 °C
Červen
21 °C
Červenec
24 °C
Srpen
25 °C
Září
24 °C
Říjen
22 °C
Teplota vody
Délka slunečního svitu
13
Květen
8h
Červen
11 h
Červenec
12 h
Srpen
11 h
Září
9h
Říjen
7h
Jedno z nejkrásnějších letovisek v Řecku, leží 160 km od Athén a pouhých 12 km od starobylého benátského pevnostního města Nafplia. Je situováno v krásném zálivu s písčitou a oblázkovou pláží na východním pobřeží Peloponéského poloostrova. Leží uprostřed antického Řecka, což je předpokladem pro seznámení se s uměním, krásou, kulturou a historií takových míst, jako jsou Athény, Korint, Epidaurus, Mykény, Nafplio, Olympie, Sparta, Mystras i Delfy. V Tolu se nachází i menší přístav odkud vyjíždí pohodlná loď společnosti Pegasus Cruise na oblíbenou plavbu po Sarónském moři se zastávkami na ostrůvcích Spetses a Hydra. V tomto malém přístavu se můžete podílet, za časného ranního rozbřesku, s místními rybáři na vytahování sítí s mořskými úlovky. Tolo je vesnička, jež se od jiných letních letovisek liší svou malebností, pohostinností a otevřeností místních lidí. Můžete zde nalézt mnoho kavárniček, cukráren, taveren, restaurací, zlatnictví, supermarketů, diskoték a nočních klubů s typickými řeckými tanci za doprovodu buzuki. V Tolu je možné si vyměnit peníze v hotelích, na poště, v bankách či ve směnárnách místních kanceláří. Telefonovat můžete buď přímo z místa Vašeho ubytování, je-li k tomu uzpůsobeno, nebo z telefonních budek, které jsou umístěny na hlavní třídě. Většina těchto zařízení funguje na telefonní karty, které si můžete koupit ve zdejších novinových stáncích či na poště. Pravidelná autobusová linka do Nafplia jezdí z Tola z několika zastávek. O umístění zastávky, čase odjezdu autobusu a ceně jízdenky se informujte u našich delegátů.
14
Starý Korinth byl založen počátkem I. tisíciletí př. n. l. pod horou Akrokorintem. Již v 8. stol. př. n. l. byl vývozcem vysoce ceněné keramiky a v 7. stol. se stal centrem významné námořní říše. Obchodní význam města se zvýšil poté, co dal kolem r. 600 tyran Periandros zbudovat tzv. diolkos, zvláštní vlečnou dráhu s kamennými kolejemi pro kola podvozků. Areál Starého Korintu je dnes oázou klidu, v níž nic nenaznačuje, že šlo o město s nejméně 300 000 obyvateli. Dnes jsou zachovány hlavně komplexy staveb z římského období, nad nimiž ční zbytky archaického Apollónova chrámu z 6. st. př. n. l. Zachovalo se z něj sedm dórských sloupů s 15 m po délce a 6 m po šířce. Obraz vykopávek je doplněn Glaukovou studní, odeionem, divadlem a Asklepiem. Návštěva Starého Korintu se neobejde bez výstupu na 575 m vysoký Akrokorint. Na východním vrcholu se zde nacházel chrám bohyně Afrodity, jejíž služebnice - bylo jich asi tisíc - provozovaly chrámovou prostituci. Dnešní návštěvník se může odtud pokochat kruhovým pohledem po severovýchodní části Peloponésu a okolí Korintské šíje.
15
Podle řeckého bájesloví založil Mykény Perseus a později tu sídlili králové z krvavého rodu Pelopovců (Pelopovec Agammemnón byl vrchním velitelem řeckých vojsk v trojské válce). Od konce 15. století př. n. l. byly v okolí hradu budovány pro pohřební účely monumentální kupolové hrobky s nepravou klenbou a dlouhou přístupovou chodbou, která se po každém pohřbu zasypávala. Brzy po zahájení vykopávek Heinricha Schliemanna, r. 1874, vstoupil do všeobecného povědomí mykénský hrad a tím také po něm pojmenovaná mykénská doba. Do hradu vstupujeme Lví branou, z obou stran chráněnou baštami se známým reliéfem: dva lvi, jejichž hlavy byly připevněny k tělu a ztratily se, podpírají sloup. Za branou se nachází Hrobový okruh s dvojitou galerií kamenných bloků. Po cestě po rampě za Lví branou dojdeme k velmi zničenému paláci, nad nímž byl v 7. stol. př. n. l. postaven Athénin chrám. Nejdůležitější části paláce leží na jihu (dvůr, trůnní síň a megaron - sál vládců z Mykén). Ve středu megara jsou zachovány zbytky kulatého posvátného krbu. Směrem k východu vidíme vpravo u hradeb Dům se sloupy, pak přijdeme až k východní baště s výpadní brankou a vstupem k podzemní studni. Tento okrsek patří ke stavbám 13. stol. př. n. l.
16
Epidaurus - posvátný okrsek boha lékařství Asklépia, který tu údajně léčil ve spánku, leží v příjemné krajině Argolidy. Počátky zdejšího kultu spadají do 6. stol. př. n. l., jeho hlavní rozkvět do 4. stol. př. n. l., kdy tu vzniklo mnoho budov kultovního i světského charakteru. Každé čtyři roky se tu konaly k poctě boha závody, od r. 395 př. n. l. také hudební soutěže. Silný příliv lidí hledajících zdraví vedl k výstavbě příslušných zařízení v Epidauru. Podle obětních nápisů používali kněží-lékaři již psychoterapeutických metod, využíval se termální pramen. Kromě toho náležela k terapii též divadelní představení, jimž se připisovalo očištění (katharsis) způsobené otřesem. Návštěva areálu obvykle začíná prohlídkou divadla položeného na svahu Kynortia a proslaveného výbornou akustikou a zachovalostí. Jádrem divadla je okrouhlá orchestra. Z jevištní budovy (skene) zůstaly jen malé zbytky - z obou stran vedly rampy na střechu proskenia, která byla používána jako vyvýšená jevištní plocha. Hlediště pojme asi 14 000 diváků a každoročně se zde v červenci a srpnu konají divadelní hry (představení ve starořečtině).
17
Jsou místa, ke kterým se dostanete cestou plnou bohatých a úrodných údolí, kde roste mnoho druhů ovoce. Můžete zde také vidět bezpočet olivových stromů. Sparta, hlavní město Lakónie, leží v úrodné, na jih k moři otevřené rovině řeky Eurotas. Dnešní město nově založil král Otto v r. 1834 na území bývalé antické osady. Má pravoúhlé uspořádání ulic kolem velkého náměstí. Sparta byla vojenským státem, ve kterém sice umělecký prvek nechyběl, jak to dokazují nálezy v Olympii a u Dodóny, umění však hrálo menší roli než v Athénách. Spartský ideál ztělesňuje zákonodárce Likúrgos (8. stol. př. n. l.) a Leonidas s 300 Sparťany, kteří padli v r. 480 př. n. l. u Thermopyl. Blízké panství Mystra udělalo ze Sparty oblíbené turistické centrum. Ve Spartě lze najít i památky románského a byzantského původu, které jsou důkazem moci a vlivu Sparty i v pozdějších dobách. Mystras (6 km od Sparty) byl jedním z nejvýznamnějších byzantských sídel s paláci, domy, kláštery a kostely. Mystras založili ve 13. století Frankové a dnes je Mystras jedinečným rozsáhlým muzeem architektury a výtvarného umění, které připomíná doby největšího rozkvětu Mystrasu. Posvátný okrsek - Mystra - z 5. stol. př. n. l., v němž byl uctíván Meneláos, stojí na místě mykénské stavby, objevené v r. 1973, která byla prý sídlem Meneláa.
18
Olympia leží mezi řekami Alfeios a Kladeos. Za starověku bývala velkou panhelénskou svatyní, střediskem kultu Dia Olympského, místem, konání olympijských her. Za vchodem do území archeologických vykopávek leží gymnasion - leží vpravo, proti printaneiu, ve kterém se vítězové stravovali - gymnasion s propylonem na jihovýchodě (2. st. př. n. l.) a palestra (3. st. př. n. l.). Na území, na kterém od 5. st. existovaly lázně, stojí Feidiova dílna (později přestavěná na kostel). Dále jižně leží Leonidaio, které bylo vybudováno ve 4. st. př. n. l. Leonidem z Naxu jako stavba pro ubytování hostů. Východně se připojují jižní lázně (2. st. n. l.), jižní hala (4. st. př. n. l.) a buleuterion se 2 apsidami (6. až 5 st. př. n. l.). Římskou branou vstupujeme od jihu do posvátného okrsku a vidíme Diův chrám, vybudovaný Libonem z Elidy v letech 470 - 456 př. n. l., na plně zachované třístupňové spodní stavbě (27,68 x 64,12 m) se nad 3 m vysokými základy zvedaly sloupy až do výšky 10,53 m. Celková výška stavby byla okolo 20 m. Severně od Diova chrámu leží mythický hrob Pelopův - PELOPION. Pak následuje nejstarší chrám Olympie - HERAION - vybudovaný kolem r. 600 př. n. l., se sloupy o výšce 5,21 m, z nichž čtyři byly znova vztyčeny. Jdeme-li od Héřina chrámu na východ, vidíme vlevo ozdobnou fontánu - NYMFEION - navazující na terasu na níž zřizovala řecká města od raného 6. st. př. n. l. do 5. st. př. n. l. pokladnice na své obětní dary. Hned pod terasou pokladnic je místo silně poškozeného MÉTRÓONU (kolem r. 300 př. n. l.), v němž uctívání římského císaře vystřídalo kult Matky bohů. Stojí bezprostředně před vchodem ke STADIÓNU (kolem r. 200 př. n. l.). V běžecké dráze je možno vidět startovní pražec pro dvojitý běh (na západě) a pro běh na 1 stadion (na východě). 19
Nafplio je známé pro svou nádhernou polohu u Argolského zálivu pod skálou Akronauplia (85 m), vystupující do moře pod 216 m vysokou výšinou s pevností Palamidy. Tato poloha, archeologicky významné okolí, jakož i velký počet hotelů učinily v poslední době město oblíbeným cílem cizinců. Podle antické pověsti byli zakladateli města Nauplios, syn boha moří Poseidona a jeho syn Palamedes. Od r. 628 př. n. l. bylo Nafplio přístavem Argu. Po 4. křížové výpravě v letech 1203 - 1204 udržel ještě Leon Sguro, který odtud r. 1202 dobyl Korint, město a hrad proti křižákům, kteří je zabrali teprve r. 1246. V roce 1387 připadlo Nafplio Benátkám, které z ní pod jménem „Napoli Di Levante“ vybudovaly jednu z nejsilnějších pevností. Tato byla Turky (1540-1686, 1715-1822) ještě zesílena a Benátky zřídily, když bylo pod Francescem Morosinim v letech 1686-1715 opět v držení města, opevnění na Palamidy.Roku 1822 bylo město dobyto povstaleckými Řeky a r. 1828 se stalo hlavním městem Řecka, jehož první prezident hrabě Kapodistrias padl 8.11.1831 před kostelem sv. Spyridona za oběť osobní msty. Dne 25.1.1833 zde vstoupil 18letý král Otto, syn Ludvíka I. Bavorského, na řeckou půdu. Roku 1834 přeložil však své sídlo do osvobozených Athén.
NEOPOMEŇTE NAVŠTÍVIT V NAFPLIU... Obraz města je přes násypy severně a východně od Akronauplia a přes novou zástavbu v podstatě neporušen. Vedle benátských staveb a několika kostelů, najdeme zde klasicistní domy z doby krále Otty. Na náměstí Syntagma stojí bývala mešita, zvaná Vuleftikó, která byla sídlem řeckého parlamentu. Archeologické muzeum V jedné benátské stavbě na náměstí Syntagma se nachází Archeologické muzeum s nálezy z Nafplia a jeho okolí. 20
Nejstaršími kusy jsou neolitické keramiky z Asini a Berbati. Mykénská doba je zde zastoupena fragmenty fresek a terakotovými idoly z Mykén a přilbou ze stejné doby. Prónia Předměstí Prónia, na jehož náměstí potvrdilo v r. 1832 řecké národní shromáždění volbu krále Otty, vidíme na pravé straně ulice a silnice do Epidauru na skále reliéf ležícího lva, který vytvořil německý sochař Siegel jako upomínku na bavorské padlé v letech 1833-34. V Prónii se nalézá také ženský klášter Agiá Moní s kostelem z r. 1149 a pramen Khánatos, položený v bujné zahradě, u kterého bohyně Héra každoročně obnovovala svoje panenství. Akronauplia Pevnostní stavby působí dodnes mohutným dojmem. Východní přístup na pevnost Akronauplia chrání opevnění z benátské doby. Jedna z věží je ještě z římských časů. Nahoře na pevnosti, přebudovávané od 4. st. Př. n. l., stojí dnes luxusní hotel. Palamidy Nejmocnější fortifikací kraje je v letech 1711-1714 postavená pevnost Palamidy, k níž se může vystoupit ze sedla mezi dvěma pahorky po částečně zastřešeném schodišti o 857 stupních (v mnohých pramenech udávány různé počty stupňů). Pohodlnější je 3 km dlouhá silnice přes předměstí Prónia. Z výšky se rozkládá nádherný kruhový rozhled na město a přilehlý záliv. Bourtzi Nedaleko od Nafplia se nachází také opevněný ostrůvek Bourtzi, kde můžete pozorovat krajinu okolo Nafplia. Tento ostrůvek rozhodně navštivte. Dále v Nafpliu můžete také navštívit muzeum moderního umění, vojenské muzeum a v sobotu trh, kde koupíte vše možné i nemožné. Nafplio je obklopeno rozsáhlými sady pomerančovníků a citrónovníků. Vůně jejich květů je zde všude. Nafplio je město dvou tváří: je moderním letoviskem i starým městem, které vábí turisty malebnými úzkými uličkami a kavárnami na nábřeží s výhledem na malou pevnůstku Burtzi. 21
HYDRA Lodní linky z Athén (Pireus) vyrážejí na Hydru vícekrát denně, cestu urazí za cca 3 hod 15 min., cestojí sem také vznášedla z Pirea za 1 hod 15 min. Funguje zde i místní spojení na Spetses a Emioni. Ostrov Hydra je 12 km dlouhý a až 5 km široký holý monolitický vápencový hřeben před jihovýchodním pobřežím Argolidy. Žije především z cestovního ruchu a uměleckých řemesel. Správní středisko Hydra (2 500 obyvatel) leží malebně kolem malé chráněné přístavní zátoky na kopcích severního pobřeží. Sídlí zde škola obchodního námořnictva a řada umělců a intelektuálů. Na nábřeží stojí kostel dřívějšího kláštera Panagía (17. stol.) s krásnou křížovou chodbou. Po obou stranách přístavní zátoky stojí výstavní panská sídla bohatých rejdařských a obchodnických rodin ze začátku 19. stol, mezi nimi domy admirála Iákova Tombázise (dnes institut Athénské akademie umění) a Demétria Vúlgarise. Západně od Hydry, u rybářské vesnice Vlychós, se nacházejí zbytky antického města Chorisa, 1,5 km jižně pak Kaló Pigády (výhled), s venkovskými domy z 18. stol. v okolí. Jižně, půvabně v horách položený (3 hod pěší cesty, možno i na mezku) leží klášter Proroka Eliáše (15. stol.). Na východní špičce ostova (3 hod pěšky) naleznete klášter Zúvas (16. stol.). Na ostrově jsou dále mnohé menší, zčásti opuštěné kláštery.
22
SPETSES Lodní linky z Athén vyrážejí několikrát denně, doba plavby 4,5 hod. Raketové vznášedlo z Pirea, příp Zey, vzdálenost urazí za 1,5 hod. V provozu je i místní spojení s osadou Kosta, doba pavby 20 min. Spetses je pahorkatý, zalesněný ostrov ležící před jihozápadním pobřežím Argolidy. Na ostrově platí zákaz provozu pro auta, kromě vozidel veřejného zásobování. Správní středisko ostrova Spetses (3 000 obyv.) se rozkládá na mírném svahu nad širokou přístavní zátokou. V domě Mexis, pěkném panském domě z 19. stol. se nachází vlastivědné muzeum se vzpomínkami na osvobozovací boj v r. 1821. Obchůzka ostrovem (12 km, asi jeden den pěší cesty nebo jízda drožkou) vede ze Spetses jihovýchodně přes klášter Agios Nikólaos (19. stol.) do Agía Marína, kde jsou ještě k vidění malé zbytky prehistorického osídlení. Před mysem Bítsi na jihovýchodě je možné spatřit malý ostrůvek Spetsopúla, který má v soukromém vlastnictví rejdař Stavros Niarchos. Poté se pokračuje západně k mysu Kozuna se zbytky raně křesťanské baziliky z 5. stol., dále pak severním směrem. U zátoky Anárgiri, vhodné pro koupání, se nachází mořská jeskyně Bekiri (zbytky skulptur). Odtud lze pokračovat buď přímo do Spetses, nebo dále kolem ostrova přes Agii Paraskeví (poutní kostel) do Brelú v lesnaté krajině. Poté buď přes nejvyšší vrchol ostrova Profíti Elías (244 m n. m.) a klášter Agii Pentés do Agia Marína, nebo po nádherné pobřežní silnici zpět do Spetses.
23
Jediný příchod dal jméno opevněnému městečku Monemvasia na úpatí 300 m vysokého z moře vystupujícího skalního špalku při východním pobřeží peloponéského poloostrova. Po staletí téměř nedobytný bod byl po dlouhou dobu skoro liduprázdný - obyvatelé se přestěhovali do nové vesnice na pevnině. Zůstala zvláštní poloha.
V nejnovější době přibývá obyvatel vracejících se do staré části obce, která tím znovu ožívá a rozvíjí se jako atraktivní cíl turistů. Antické jméno Minoa poukazuje na krétské osídlení, v blízkém Epidauru Limera bylo mykénské sídliště. Na světlo dějin vystoupila Monemvasia teprve, kdy se v 8. století n. l. po vniknutí Slovanů do Lakonie stala útočištěm Řeků. Rychle se rozvíjel kvetoucí přístav, který se r. 1149 uhájil proti útočícím Normanům, r. 1249 byl dobyt Vilémem z Villhardouinu teprve po tříletém obléhání. Již r. 1263 musel Vilém, který se dostal do zajetí, vrátit Monemvasiu společně s městy Mystras a Maina Byzanci. Roku 1460 se podřídilo město vzhledem k hrozícímu tureckému nebezpečí papeži, stalo se pak benátským a r. 1540 tureckým. R. 1821, na začátku řeckého osvobozovacího boje, byla Monemvasia v řeckých rukách. 24
Jméno Monemvasia se objevuje ve zkomolené podobě ještě ve jménu vína Malvas, které zde bylo pěstováno a bylo úspěšným exportním artiklem.
DOLNÍ MĚSTO Vstupujeme do města od jihu jedinou branou v hradbě, kterou Turci vybudovali v 16. století na byzantských základech. Malebnými uličkami přijdeme k hlavnímu náměstí s tureckým dělem. Na hlavním náměstí stojí kostel Elkómenos. Nad portálem je rozlomená reliéfní deska, která ukazuje dva pávy, pocházející z ikonostasu staršího původu. Kostel ukrýval kdysi slavnou ikonu bičovaného Krista a cennou ikonu Ukřižování. Výše stojí přísnější kopulový kostel Myrtidiótissa. Na druhém náměstí u moře stojí kostel Chrysafiótissa s velkou kopulí a nedaleko kaple sv. Mikuláše z r. 1703, blízko je nábřežní zeď se střílnami pro děla.
HORNÍ MĚSTO Dlážděná serpentinová cesta vede k hornímu městu, v dřívější době silně opevněnému. Tam byl v době císaře Andronika II. přímo u skalního srázu postaven kostel Agia Sofia, který má podle vzoru z Dafní velkou centrální kopuli překrývající hlavní loď chrámu i lodi postranní. Na vnější straně stavby pozorujeme pěkné hlavice a reliéf tančící Salome. Nejvyšší bod horního města korunují hradby obklopující dřívější hrad. Odtud se nabízející rozhled je fascicující.
25
Jako hlavní město Řecka nabízejí Athény svým návštěvníkům vše, co může hlavní město země s takovou historií a současností nabídnout. Najdeme zde památky na nejstarší období – především světoznámou Akropoli nad nejstarším známým divadlem na světě, antickou agoru a mnoho dalších svědků jedinečné řecké historie. Logický cíl naší cesty bude zcela jistě archeologické muzeum, kde můžeme najít největší skvosty antické kultury a symboly Řecka jako jsou např. Diův chrám, Posseidonova socha či „Agamemnonova“ zlatá maska, objevená Heinrichem Schliemannem v Mykénách. Zajímavé exponáty však nalezneme i v Národní galerii či v Muzeu města Athén. Athény však nejsou jenom antika. Z byzantského období se zde zachovalo mnoho kostelů a chrámů, např. Stará katedrála z konce 12. stol. a Kapnikarea, zasvěcená Panně Marii z 11. stol. Pro ty, kteří si chtějí z Athén něco pěkného přivézt, upozorňujeme především na zlaté a stříbrné šperky se světoznámými řeckými motivy. Nejznámější klenotnictví najdeme v oblasti Syntagma a Kolonaki. Další známé obchody jsou na ulici Hermes (Ermou), Monastiraki a Athénské ulici.
AGORA Centrum antických i dnešních Athén tvoří starověká Agora. I když pojem agora znamená tržiště, v žádném případě to ani dnes, natož v dobách největší slávy, nebylo jen obchodní centrum. Tady, přímo pod Akropolí, bylo i skutečné srdce 26
kulturního, náboženského i politického života celého antického Řecka. Stály zde administrativní budovy, chrámy i soudy. Zde mohl občan města najít veřejné služby i vše, co potřeboval k běžnému životu . Tady se nakupovalo a prodávalo, ale zároveň se dělala politika, pomlouvala vláda i bližní. Nejstarší památky můžeme datovat až do neolitického období, obdivovat můžeme památky od klasického období až po kostel z jedenáctého stol. našeho letopočtu. Ze zachovaných památek si musíme všimnout především Theseion-Hefaisteion. Tento chrám je zasvěcen bohu Hefaistovi a ochránkyni města, bohyni Athéně. Byl vybudován r. 449 př. n. l. a je dnes nejzachovalejším antickým chrámem vůbec. Doporučujeme věnovat pozornost i sochám obou bohů, kterým je chrám zasvěcen. Autorem je známý sochař Alkamenes. Památník EPONYMOUS hrdinů tvoří sochy deseti reků, podle kterých se jmenuje 10 attických kmenů. Bývalo to velice frekventované místo, protože veškeré veřejné vyhlášky byly umístěny na podstavcích těchto soch.
AKROPOLIS Stejně jako je Pražský hrad symbolem a dominantou Prahy, je Akropolis dominantou a symbolem Athén. Její historie je spojená nejenom s historií Athén, ale vlastně celého antického Řecka. V dobách její slávy bývalo Řecko mocné, silné a bylo středem evropské civilizace. V dobách jejího úpadku neznamenalo Řecko téměř nic.
27
Z Akropole svrhl Daidalos svého synovce a žáka Talóa aby se nemusel bát, že jeho sláva zastíní slávu jeho, za což byl vyhnán na Krétu. Na Akropoli nejdříve málem zavraždil Aegeas svého syna Thesea jedem, který mu podala Medea. Poté co ho poznal a slavně přijal, musel jej odsud vypravit na Krétu proti Minotaurovi. Když měl pocit, že Theseus výpravu nepřežil, skočil z vrcholu Akropole do moře. Na Akropoli vládl Perikles, který jako první položil základy demokratických principů. V Dionýsově divadle pod Akropolí (nejstarším známém divadle na světě) bývaly premiéry her Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových. Na Akropoli stál jeden ze sedmi divů světa – socha Pallas Athény, ochránkyně města. Geniální sochař Feidiás ji vytvořil ze zlata a slonoviny, avšak Athéňané jej obvinili, že zpronevěřil zlato určené na její výzdobu. Zklamaný umělec se odstěhoval a založil svoji dílnu v Delfách. Její prokazatelně pravé zbytky našli archeologové v tomto století. Na Akropoli vstupujeme Propylaeou, kterou vybudoval slavný athénský stavitel Mnesiklos na příkaz samotného Perikla v roce 437–432 př. n. l. Nejznámější částí Akropole jsou Parthenon a Erechteion. Jedna z nejpozoruhodnějších staveb na Akropoli je chrám Athény Vítězné, který se nachází na jih od vstupní brány. Byl vybudován architektem Kallikratem kolem roku 420 př. n. l. na oslavu vítězství Athéňanů nad Spartou. Ironií osudu však bylo, že chrám stál dřív, než skončila válka – pro Athény bohužel špatně. Nejstarší soudní dvůr Areopagos byl jedním z nejuznávanějších míst v antice. Zde zasedal první aristokratický parlament antických Athén. Jeho význam začal upadat v druhé polovině 5. stol. př. n. l., kdy sloužil už pouze jako soud a k 28
vyšetřování vražd. Podle pověsti zde byl souzen třeba i Orestes za vraždu své matky Klytaimnestry, manželky Agamemnonovy, a jejího milence Aighista (touto vraždou mstil Orestes úkladnou vraždu svého otce, který se vrátil z trojské války). Pnyx je polokruhové prostranství, kde se shromažďovali Athéňané, např. proto aby naslouchali slavným řečníkům. Ti stáli na kamenné tribuně. Obecně se předpokládá, že se sem vešlo až 10 000 lidí. V žádném případě nesmíme zapomenout navštívit na Akropoli muzeum.
ERECHTEION Erechteion byl vybudován v letech 420 až 406 př. n. l. na nejposvátnějším místě Akropole. Zde nechala bohyně Athéna vyrašit svůj nejvzácnější symbol – olivový strom. Tato oliva byla zničena Peršany při dobývání Athén, ale po jejich vyhnání ze země strom znovu zázračně začal růst. Chrám jako takový je velice netypickým představitelem své doby a účelu stavby. Ve skutečnosti vůbec nevypadá jako athénský chrám. Je vybudován na dvou úrovních, je asymetrický a má dva portály, které spolu vůbec nesouvisí. Známější je jižní především díky Karyatidám. Karyatidy jsou sochy panen, které podpírají střechu jižního průčelí. Z původních šesti můžete čtyři vidět v muzeu na Akropoli, pátá je v současné době rekonstruována a šestá je umístěna v Britském muzeu v Londýně. Sochy, které stojí na původních místech, jsou samozřejmě kopie. Nesourodost obou částí chrámu bude nejspíše dána 29
faktem, že každá z obou polovin byla zasvěcena jinému bohu – východní Athéně Polias a západní Poseidonovi Erechtovi. V dnešní terminologii bychom mohli říci, že se jedná asi o první ekumenický chrám.
PARTHENON Parthenon je symbolem a dominantou Akropole. Tento skvost hellénské architektury, jeho krása, harmonie a elegance si vás podmaní při prvním setkání. Dnes je bohužel přístup do tohoto objektu zakázán. Od roku 1983 zde probíhá velice náročná rekonstrukce, která znemožňuje návštěvníkům důkladnější prohlídky. I pohled zvenku je však jedinečný. Monumentální Archaický chrám byl vybudován pravděpodobně v 6. století př. n. l. Klasický chrám byl zasvěcen bohyni Athéně, ochránkyni města. Stavitelé Iktion a Kallikratos jej postavili z bílého pentelského mramoru v letech 447 až 432 př. n. l. ve zlaté době Periklově. Byla zde vystavena slavná Feidiova socha Athény – jeden ze sedmi divů světa, u které vždy končila procesí ve Velkých Panathénských slavnostech (konaných – na rozdíl od každoročních Malých Panathenských slavností – jednou za 4 roky).
MUZEUM V AKROPOLI Není možné vyjmenovat všechny nádherné exponáty tohoto jedinečného muzea. Dovolte proto, abychom upozornili alespoň na některé zajímavosti, které můžete vidět pouze zde. Příklady vybíráme náhodně, nejspíše podle jejich popularity. Je to kritérium nespravedlivé, ale jde nám pouze o orientační přehled. Každý z nás si stejně najde svoji oblíbenou sošku nebo amforu, jejíž krásný tvar a nezapomenutelný ornament si 30
odnese v mysli s sebou. Každý z nás si ze svých cest přiváží své vlastní divy světa, kterých zdaleka nemusí být jenom sedm. Zkusme tedy nějaké exponáty vybrat: Moschoforos – muž, který nese jalovici. Mimořádně jemná soška vousatého mladého muže, který nese na zádech jalovici jako oběť bohyni Athéně. Soška se datuje do období 6. století před Kristem. Kores – ženy, které byly nabízeny Pallas Athéně v průběhu dlouhého období. Každá soška je originál, který se liší od ostatních účesem, oděvem… Můžeme na nich velice dobře vypozorovat jak vývoj umění a sochařství, tak i módy. Sošky z výzdoby Parthenonu – z období 444 až 432 př. n. l. Můžeme zde vidět například olympské bohy. Karyatidy – panny, podpírající střechu průčelí Erechtheionu. Zde můžeme vidět originály.
NÁRODNÍ ARCHEOLOGICKÉ MUZEUM Archeologikón Mousíon shromáždilo více mistrovských děl starověku než kterákoli jiná instituce. Exponáty zahrnují období asi 7 000 let a představují všechny období řecké historie a všechny naleziště odkrývající život starých Řeků. Určitě budete chtít strávit alespoň půl dne brouzdáním mezi nádhernými poklady sochařství, freskami, mincemi a předměty každodenního života. Ať jste zde na jakkoli dlouhou dobu, určitě si nenechte ujít následující zajímavosti: Mykénský sál obsahuje proslulou zlatou posmrtnou masku achájského krále. Byla vyzvednuta Heinzichem Schliemannem z královské hrobky v Mykénách v roce 1876. Schliemann byl přesvědčen, že je to maska Agamemnóna, hrdiny trójské války. Ve skutečnosti pochází maska z 16. století př. n. l., což je asi o 3 století dříve. Prohlédněte si i zlaté poháry z Vafia z 15. století př. n. l., které zobrazují chytání divokých býků do sítí, a stříbrnou nádobu ve tvaru býčí hlavy se zlatými rohy a rozetou. Vedlejší místnost skrývá díla raného sochařství na Kykladách 31
(2800–2300 př. n. l.), včetně vzácné sošky muže hrajícího na flétnu. Muzeum se setkává výhradně s chválou. V místnostech 7, 8, 11 a 13 můžete vidět vývoj kouroi (postavy stojících mužů) od archaického období přes vynikající náhrobní sochu Kroise z roku 520 př. n. l. K dalším mramorovým pokladům patří Phrasikleia (540 př. n. l.), socha attické dívky, a hlava Hygie, bohyně zdraví, jejímž autorem byl pravděpodobně Praxitelés. Toto dílo je považováno za jedno z nejlepších v řeckém sochařství. Mnohé místnosti v přízemí jsou lemovány mramorovými steles – náhrobními kameny s reliéfními skulpturami zobrazujícími rozloučení s mrtvími. V místnosti 15 uvidíte známou bronzovou sochu Poseidona (460 př. n. l.), připraveného vrhnout svůj trojzubec. Socha byla vyzdvižena rybáři z mořského dna nedaleko ostrova Euboea v roce 1928. Titíž muži objevili i bronzovou sochu jezdce z Artemísia (2. století př. n. l.), pohánějícího svého oře. Socha je nyní vystavena ve dvoraně. Další nádherná socha – Mladík z Antikythery (kolem roku 340 př. n. l.) – je vystavena v sále 28. Předpokládá se, že se jedná o zpodobnění Parise nabízejícího jablko bohyni Afroditě. Bylo totiž dokázáno, že jeho napřažená pravá ruka kdysi držela něco kulatého, K významným bronzovým sochám patří také Hlava filozofa (3. století př. n. l.) a Muž z Délu (100 př. n. l.). Na vrcholu schodiště je k vidění jedna z hlavních atrakcí muzea: sytě barevné mínójské fresky, které jsou podle odhadů až 3 500 let staré a pocházejí z vulkanického ostrova Santorini (Thera). Nádherná a citlivá zobrazení, zahrnující námořníky, peroucí se děti, antilopu a jarní krajinu, jsou odkazem krétské civilizace. Tyto fresky budou někdy v budoucnosti vráceny na archeologické naleziště v Akrotiri na ostrově Santorini, aby tak byly splněny dlouhodobé plány ministerstva kultury na vrácení některých archeologických pokladů na místa jejich nálezu. V druhém patře je umístěna obrovská sbírka váz. Mezi vázami zdobenými černými postavami a pocházejícími ze 6. 32
století př. n. l. si povšimněte známé nádoby zobrazující boj Herkula s kentaurem Nessosem.
DIŮV CHRÁM Chrám Dia Olympského je jeden z největších antických chrámů vůbec. Jeho výstavba trvala velmi dlouho - základní kámen byl položen za vlády Peisistrata mladšího (vnuka slavného Peisistrata) roku 515 př. n. l. na místě staršího kláštera. Místo pro stavbu bylo tradiční - stávaly zde chrámy už na počátku 6. století př. n. l. Vzhledem k monumentalitě stavby nestihl Peisistratos stavbu dokončit. Athény v té době přešly z tyranie (vlády jediného muže) na demokracii (vládu lidu). Tato změna se stala chrámu téměř osudnou - Athéňané odmítli stavbu dokončit, neboť ji považovali za pomník nenáviděné tyranidy. Teprve roku 174 př. n. l. rozhodl syrský král Antiochos o dostavbě. Bohužel umírá opět dříve, než stačí chrám dokončit, a stavba je opět zastavena. Sláva dokončení čeká proto až na římského císaře Hadriána, který při své návštěvě Athén roku 124 n. l. rozhoduje o dostavbě a také ji roku 131 slavně ukončí a chrám nechává zasvětit Diovi Olympskému. Z obrovského chrámu, vystaveného na otevřeném prostranství o rozměrech 250 x 130 m, jehož budova má obdélníkový tvar o rozměrech 110 x 44 m se zachovalo relativně velmi málo. Zaujmou nás především zbylé stojící korintské sloupy (z původních 104 jich dodnes stojí pouze 16) a obrovský půdorys chrámu, který je dodnes jasně zřetelný.
33
První stopy civilizace na území Delf pocházejí z mykénského období (14. až 11. století př. n. l.). V následujícím období (11. až 9. století př. n. l.) zde vzniká a upevňuje se kult boha Apollóna, který zde podle báje zabil draka Pýthóna, jenž chránil věštírnu bohyně Země Ge. Během 8. až 7. století př. n. l. se vyvíjí delfská svatyně, takže koncem 7. století př. n. l. jsou postaveny první dva kamenné chrámy, jeden zasvěcen bohyni Athéně, druhý Apollónovi. Začátkem 6. století př. n. l. se Delfy stávají součástí Amphiktonu, spojení městských států, které měly stejnou politiku. Ty chránily svatyni před útoky dobyvatelů. Postupem času se Delfy stávají hlavním střediskem uctívání boha Apollóna a r. 582 př. n. l. jsou dějištěm Pýthijských her, které se zde konají každé čtyři roky na počest boha Apollóna a na památku jeho vítězství nad hadem Pýthónem.
DELFSKÁ VĚŠTÍRNA Turisticky nejzajímavějším místem v hornaté oblasti středního Řecka je světoznámá Delfská věštírna. Toto náboženské centrum celé antické civilizace (pro své věštby sem chodili i starověcí Římané) vlastně provází Řeky jejich celými dějinami a zaniká až s příchodem křesťanství. V době její největší slávy se bez věštby místní kněžky Pythie neobešlo jediné závažnější rozhodnutí po celém Řecku. Byly zde také pořádány pravidelné sportovní hry – podobně jako v Olympii. Avšak turisty sem dnes neláká pouze dlouhá a slavná historie a zachovalé zbytky chrámového komplexu. Neméně úchvatná je i okolní příroda – vysoké hory, v jejichž objetí jsou Delfy jako vzácný klenot schovány. 34
JAK SE VĚŠTILO Samotné věštění probíhalo už od 6. století př. n. l. až do vlády císaře Hadriána (2. st. n. l.). Prosebník se nejprve musel očistit v Kastalském prameni, zaplatil a obětoval zvíře na oltáři Apollóna. Bohovy věštby byly sdělovány Pýthyí, kněžkou svatyně, a byly interpretovány kněžími z chrámu boha Apollóna. Hlavní vchod do svatyně je v jihovýchodním rohu komplexu. Odtud návštěvník pokračoval posvátnou cestou až do Apollónova chrámu, který byl středem svatyně. V dnešní době zde můžeme vidět stále ještě zbytky amfiteátru, několika budov a samozřejmě ruiny Apollónova chrámu a věštírny.
VRCHOLNÉ OBDOBÍ Éra od 6. do 4. století př. n. l. znamená největší rozkvět slávy Delf. V této době zde vyrůstá mnoho přepychových budov z obětních darů Apollónovi od řeckých měst a občanů. Každé závažné rozhodnutí, které v té době v Řecku mělo být učiněno, vyžadovalo věšteckou prognózu. Například lýdský král Kroisós si před vyhlášením války Persii vyžádal věštbu, jak to dopadne. Odpověď zněla, že překročí-li řeku Halys, zničí velkou říši. Král s klidným svědomím válku vyhlásil, avšak zapomněl, že sám rovněž vládně velké říši... Z toho je nám jasné, že pýthyjská věštba velmi často znamenala několikerý výklad, a proto byla téměř vždy pravdivá. Rituál, spojený s věštbou, se po celá staletí neměnil. Podle pověsti byl v Delfách pupek světa. Přesná měření prováděl Zeus. Vypustil dva orly a místo, kde se srazili, označil jako Omfalos, tedy střed světa. A tento střed je v Delfách a je označen nádherným kamenem.
35
Thermopyly mají své jméno "Teplé brány" podle vyvěrajících teplých sirných pramenů, při nichž vznikly malé termální lázně. Dříve v těchto místech pohoří dosahovalo až těsně k pobřeží, v antických časech byl na nejtěsnějším místě průjezd široký jen na rozměry vozu. Naplaveniny charakter tohoto území zcela změnily. Moderní dálnice přibližně sleduje průběh pobřeží tak, jak bylo v antických dobách, a v malém muzeu východně od pahorku lze vidět model původního stavu. U Thermopyl padl r. 480 př. n. l. Leonidas s 300 Sparťany, když zrada Efialtova umožnila Peršanům obchvat zezadu horskou stezkou, kteří tak znemožnili řeckému vojsku ústup. Kromě moderního památníku při silnici je ještě na pahorku, kde probíhala poslední fáze boje, prostá pamětní deska. Na ní slavný thermopylský epigram od Simonida, který v Schillerově překladu zní: "Poutníče, jdi do Sparty, zvěstuj tam, že jsi nás zde viděl ležet, jak to zákon poručil."
36
Thessaloniki, druhé největší město Řecka a hlavní město řecké Makedonie, leží v nejvnitřnějším místě Soluňského zálivu, severozápadní zátoky Egejského moře, poblíž ústí dopravně důležitého údolí řeky Axios a na výběžcích pohoří Chortiatis (1200 m n. m.). Přístav je ohrožován pozvolným posouváním delty řeky Axios. Během zimních měsíců zde může být i citelně nízká teplota, v důsledku studených větrů vanoucích údolím Axia. V létě zde bývá často nesnesitelné horko, neboť relativně malá vodní plocha zálivu nemá významný vliv na ochlazení vzduchu. Hospodářsky je Thessaloniki významná jako čilý mořský přístav a dále jako rychle se rozvíjející průmyslové centrum. Průmysl je soustředěn převážně v západním předměstí. Jde zejména o ocelárny, rafinérie ropy, výrobu umělých hnojiv, cementu, krmiv pro dobytek, potravinářský průmysl, strojírenství a loďařství. Příznivá poloha pro lodní plavbu a pozemní dopravu a dále na jihu města mezinárodní letiště podporují čilý vnitrostátní i mezinárodní obchod. Město je i v kulturní oblasti nejdůležitějším centrem severního Řecka. Je zde sídlo významné univerzity, Metropolity řecké ortodoxní církve, Státního divadla založeného v roce 1961 s operou a Státního orchestru. Na břehu zálivu, na svahu západních výběžků pohoří Chortiatis, se v podobě velkého čtyřúhelníka tyčí staré město, které je na straně pevniny obehnáno mohutnými hradbami, korunovanými cimbuřím a zesílenými věžemi z byzantského období. V jižní části města a na pobřežní straně byly hradby až na Bílou věž a bránu Vardar v 19. stol. strženy. K oběma 37
stranám tohoto hradbami obehnaného městského jádra přiléhaly dříve rozsáhlé hřbitovy, na severozápadě křesťanský a muslimský, na jihovýchodě židovský. Dolní, jižní část městského jádra, je spíše plochá a je protkána širokými ulicemi. Byla po zhoubném požáru města v r. 1917 znovu vystavěna v moderním stylu. Přitom byly zachovány či restaurovány historické stavební památky, tvořící nyní v okolní moderní zástavbě malé ostrůvky. Severně ve svahu, až k městským hradbám, se rozprostírá křivolaké horní město, z něhož ční kopule několika starých kostelů. Minarety z tureckých časů byly v první světové válce až na několik nepatrných zbytků zničeny. V současnosti se Thessaloniki rozrostla daleko za hranice starého města. Vznikly větší obytné čtvrti v jihovýchodním předměstí Kalamaria, na severozápad se rozšířily řemeslné dílny a průmysl. Městský život pulsuje především na nábřeží, na rozlehlém Aristotelově náměstí s kavárnami, k němuž přiléhá čtvrť s tržištěm a tavernami a Aristotelova ulice a na ní kolmo probíhající bulváry Mitropoleus a Tsimiski s mnoha obchody a obchůdky.
HISTORIE Četné prehistorické mohyly a stopy sídlišť v blízkém okolí ukazují na osídlení této krajiny už v době železné (asi 1 000 let př. n. l.). Pohnuté dějiny města začínají rokem 315 př. n. l. Tehdy král Kassandros Makedonský založil na místě osady Thermai, u dnešní vesnice Sedes město sloučením četných, už zde existujících osad a nově založené sídlo pojmenoval Thessalonikeia, po své manželce Thessaloniki, nevlastní sestře Alexandra Velikého. Za Římanů byla Thessaloniki hlavním městem provincie Makesdonia Prina. Rychle vyrostla díky poloze při moři a při 38
důležité komunikaci Via Egnatia na nejvýznamnější město na jihu Balkánu. Po dělení Římské říše připadla Thessaloniki k říši Východořímské a sloužila jako důležitá obranná bašta (v letech 253 a 268 obrana před Góty). Na začátku 4. století zde bylo sídlo římského císaře Galeria, který bezohledně pronásledoval křesťany. Demetrios, později prohlášený za svatého, římský důstojník řeckého původu, zde v r. 306 zemřel mučednickou smrtí, nad jeho hrobem vznikl Demetriův kostel. Císař Theodosius Veliký pozvedl křesťanskou víru mezi státní náboženství, přesto však nechal v r. 391 asi 7 000 soluňských zemřít jako odplatu za vraždu svého vojevůdce ve městě. Za byzantských císařů zůstala Thessaloniki po Byzantiu druhým nejdůležitějším městem říše a nejvýznamnějším obchodním centrem v celé jihovýchodní Evropě. V tomto čase zažívalo město velký rozkvět, vznikly četné pozoruhodné církevní stavby. V 6. a 7. stol. přestála Thessaloniki těžká obléhání Slovany, Avary a Bulhary (578-732). Řečtí bratři a duchovní, Methodios (před r. 820, do r. 885) a Kyrillos (826/827 - 869), lépe známí jako slovanští věrozvěstové sv. Cyril (Konstantin) a sv. Metoděj pocházeli z tehdy dvěma jazyky hovořící (řecky a jihoslovansky) Thessaloniki. Vyvinuli pro slovanské kostely hlaholské písmo, z něhož se později vytvořila cyrilice. V r. 904 bylo město vyloupeno Saracény, v r. 1185 vypleněno Normany. Thessaloniki rychle střídaly státy byzantské říše, nakonec v letech 1423 až 1430 byla v držení Benátčanů. V r. 1430 si město podrobil turecký sultán Murad II., potom téměř pět století (až do r. 1912) patřilo pod názvem Selánik k Osmanské říši, Turci vyhnali řecké obyvatelstvo a přeměnili většinu kostelů v mešity. Až po balkánských válkách konečně připadlo opět Řecku. Po přesídlení asi 20 000 Židů, kteří museli v r. 1492 opustit Španělsko, Německo a Uhry značně přibylo obyvatelstva. 39
Pro tureckou říši bylo stále těžší udržet své panství. Proto byla poroba na celém Balkáně a zvláště v Makedonii stále tvrdší a přinášela obyvatelům Thessaloniki nesnesitelnou nouzi a strádání. Tento stav vyústil v opakovaná povstání v letech 1720, 1753, 1758 a 1789. Četní Řekové přicházeli postupně zpět do města. Na jaře r. 1856 mělo město asi 50 000 obyvatel. V r. 1895 žilo ve městě už 120 000 lidí, z toho více než polovina byli Židé. Bylo zde asi 30 synagog. Na začátku 20. stol. byla Thessaloniki sídlem mladoturků. Tímto hnutím byl v r. 1909 v Istanbulu svržen sultán Abdul Hamid II. K mladoturkům patřil také ve městě narozený Mustafa Kemal paša, který byl pod čestným jménem Ataturk (otec Turků) prvním prezidentem Turecké republiky. V r. 1908 byla elektrifikována tramvajová doprava a zavedeno pouliční elektrické osvětlení. Už krátce po vypuknutí první balkánské války se vzdala turecká posádka o síle 25 000 mužů po krátké potyčce bulharské jednotce. 8. listopadu 1912 se k Thessaloniki přiblížilo od západu řecké vojsko, 18. března 1913 zde byl zavražděn král Jiří I. Podle mírové dohody z Bukurešti (10.8.1913), která ukončila druhou balkánskou válku, byla Thessaloniki a velká část Makedonie vrácena Řecku. V r. 1914 mělo město 180 000 obyvatel (polovina Židé), vycházeli zde noviny ve francouzštině, řečtině atd. V první světové válce sídlil v Thessaloniki od r. 1915 do r. 1918 hlavní stan spojených východních armád. Také řecká vláda národní obrany zde měla své sídlo (pod názvem Makedonský boj, řízený z řeckého generálního konzulátu, dnes muzeum poblíž kostela Mitropolis). V roce 1916 byla uvedena do provozu železniční trať z Thessaloniki přes Larissu do Athén. Z četných požárů města (1890, 1894, 1898, 1910) přišel nejničivější v r. 1917. Zpustošil velkou část města a zanechal bez přístřeší asi 80 000 lidí. V důsledku výměny obyvatelstva mezi Řeky a Turky v r. 1923 musela Thessaloniki přijmout ještě 40
přes 115 000 uprchlíků, což způsobilo krajně povážlivou situaci v bydlení. Výstavba města, vedoucí k jeho rozšíření, proběhla v letech 1925 až 1935 podle plánů francouzského architekta a urbanisty Hébrarda. 9. dubna 1941 pronikly německé pancéřové vozy údolím Vardaru z Jugoslávie na jih a obsadily město. Během následné okupace bylo téměř veškeré židovské obyvatelstvo Thessaloniki deportováno a umučeno ve vyhlazovacích táborech (asi 60 000 lidí). Také rozsáhlý židovský hřbitov na východním okraji městského jádra padl za oběť „očistným akcím Němců“, po válce vznikl v tomto prostoru veletržní areál a novostavba univerzity. V poválečné době byla další výstavba města možná teprve po skončení krvavé řecké občanské války. Slibný vývoj byl přerušen silným zemětřesením v r. 1978, při kterém bylo město velmi poškozeno. V současnosti je Thessaloniki velkoměsto se všemi znaky moderní doby.
POPIS Motoristům se doporučuje zaparkovat vozidlo na předměstí, neboť v blízkosti městského jádra bývá obtížné najít místo k parkování. Vzhledem k tomu, že vzdálenosti v dolním městě nejsou příliš velké, není obtížné pamětihodnosti obejít pěšky. Jako snadno dostupné výchozí místo k prohlídce Thessaloniki je doporučeno nábřeží na jihozápadě města. Nábřeží sleduje linii městských hradeb z r. 1866 (Leofóros níkis = bulvár Míru), vede od centrálního přístavu (Kendriki Limáni) až k Bílé věži. Přes značný silniční provoz je pás pro pěší těsně při vodě stále oblíbenější procházkovou cestou pro místní obyvatele i turisty, v neposlední řadě pro krásný pohled přes záliv - při jasném počasí až k hoře bohů - Olympu. 41
Asi v polovině cesty mezi protáhlou celní budovou (z r. 1909) u přístavu a Bílou věží se otevírá směrem od pobřeží do města pravoúhlé Aristotelovo náměstí (Platía Aristotélus). Četné kavárny a restaurace pod arkádami po stranách náměstí jsou místy především večerních schůzek. V teplém období roku jsou restaurační zahrádky zvoucí k posezení i přímo na náměstí s čilým dopravním ruchem. Na východní straně náměstí je státní informační kancelář (EOT).
CENTRUM Z Aristotelova náměstí vede stejnojmenná ulice severně do městského centra. Protíná postupně bulváry Mitropoleus a Tsimiski a ústí do velmi široké ulice Egnatia, hlavní příčné osy města. Římská Via Egnatia však pravděpodobně neprobíhala těmito místy, nýbrž vedla mimo město. Vlevo a vpravo od Aristotelovy ulice se rozprostírá pitoreskní tržiště Kendriki Agorá (= centrální trh) s mnoha obchůdky pro každodenní potřebu a četnými tavernami. Na západním konci centrálního tržiště leží staré turecké Bezesteni, které bylo v 16. stol. považováno za nejkrásnější bazar na celém Balkáně. Nedaleko odtud jižně jsou turecké lázně Yaudi hamam. Další stavební památka z tureckých dob je na severní straně ulice Egnatia Mešita Hamsa - Bey (dnes Alkazar) byla postavena kolem r. 1468. V centru starého města se rozkládala antická agora, dnes je zde rozsáhlá volná plocha (Platía Díkastiríu = Soudní náměstí), která vznikla při požáru města v r. 1917. V jeho spodní části jsou na ulici Egnatia dvě pozoruhodné byzantské stavby. V jihozápadním rohu náměstí stojí kostel Panagía Chalkéon (kostel Matky Boží), postavený v r. 1028 jako kostel Thekokotův. Je typickým příkladem sakrální byzantské stavby. Jihovýchodně proti kostelu kotlářů je velký lázéňský dům z tureckých dob. Nechal jej zřídit v r. 1444 sultán Murad II., později byl nazýván Rajskými lázněmi, jsou dosud používané. 42
Na severním konci náměstí byly odkryty četné pozůstatky z římských dob, ohrazený prostor sloužil jako římské forum, nyní je místo označováno jako římská agora. Jihovýchodně od Rajských lázní ve směru ulice Egnatia je po dvou obytných blocích parčík, v jehož východním koutě stojí raně křesťanský kostelík Panagia Acheiropoietos. Jeho původ sahá do 5. stol., v r. 1430 byl při přeměně v mešitu poškozen a ve 20. stol. restaurován. Uvnitř, vedle prostorového dojmu, zaujmou pozoruhodné zbytky mozaiky a na mramorovém sloupu arabský nápis "Sultán Murad si porobil Thessaloniki v r. 833 (1430 podle našeho kalendaře)“. Severně od římské agory stojí hlavní kostel města, bazilika svatého Demetria. Tato pětilodní bazilika byla postavena na základech římských lázní, jejichž zbytky jsou patrné severně od kostela a na římské silnici, jak je vidět v kryptě (malé lapidárium). Podle blízkého antického stadiónu se stavba nazývala až do 9. stol. Kostel u stadiónu. Archeologické výzkumy po r. 1917 potvrdily představu, že císař Galerius nechal na tomto místě v r. 306 zemřít římského důstojníka Demetria. Ten se brzy stal hlavním svatým a patronem města, k jeho hrobu se později konaly poutě ze všech částí Byzantské říše. Bazilika byla původně zřízena v 5. stol., její hlavní rysy zůstaly zachovány i po obnovení po požáru v 7. stol., stejně tak jako při další rekonstrukci po ničivém požáru města v r. 1917. V tureckých dobách sloužil kostel jako mešita. V interiéru tohoto největšího kostela v Řecku jsou zvláště pozoruhodně různobarevné mramorové sloupy antického původu, s jemně modelovanými hlavicemi. Dále mohutný kolový svícen v hlavní lodi, malé mozaiky na pilíři apsidy a velký mramorový náhrobek mecenáše Lukase Spantunia na severní stěně. V r. 1980 byly ostatky svatého Demetria převezeny zpět do Thessaloniki z italského městečka San Lorenzo in Campo. 43
Nedaleko od kostela svatého Demetria při křižovatce ulic Kassándru a Agíu Nikoláu je turecký lázeňský dům Yeni hamam (Nové lázně), postavený na římských základech. Poblíž tohoto kostela je také dobře zachovalá bývalá džámie Aladša Imaret se sedmi kupolemi. Z kdysi barevného minaretu zůstal podstavec s lomeným okrajem. Další významnou raně křesťanskou sakrální stavbou je velký kostel svaté Sofie, který stojí v jihovýchodní části vnitřního města na prostranství při ulici Hermově. Tento trojlodní křížově kupolový kostel na téměř čtvercovém půdoryse pochází z 8. stol. V 9. a 10. stol. byl interier vyzdoben figurálními mozaikami. V kopuli je velkolepě ztvárněno Nanebevstoupení Krista, na místě kříže v apsidě je Matka Boží Platytéra. Kostel svaté Sofie byl v letech 1204-1430 hlavní katedrálou města, pak byl Turky přeměněn v mešitu. Po požáru v r. 1890 byla stavba obnovena a při velkém požáru v r. 1917 zůstal kostel netknutý. Elegantní portikos padl za oběť italskému náletu v r. 1941, těžké škody utrpěla stavba při zemětřesení v r. 1978. Na jižní špici vnitřního města a na jihovýchodním konci nábřeží stojí uprostřed malého parku Bílá věž, symbol města. Patřila jako důležitý článek k opevňovacímu systému. Nynější kulatou věž postavili Turci okolo r. 1430 na místě starší pevnostní věže a využívali ji zejména jako vězení. Když povstali janičáři proti sultánu Mahmudovi II. v r. 1826, nechal je zavřít do věže a zavraždit. Od této události byla věž označována jako Krvavá. Aby tuto poskvrnu odstranili, nechali Turci věž nabílit a nazývali ji dále Beyaz Kule (= Bílá věž). Dnes je mohutná, 35 metrů vysoká, věž zařízena jako muzeum. Je z ní pěkný výhled na město a na přístav. Exponáty vypovídají o umění a dějinách byzantské Thessaloniki, zahrnují období asi od r. 300 n. l. až do porobení města Turky v r. 1430 (raně křesťanské zlaté předměty, mince, vázy, mozaiky, fragmenty nástěnných maleb, hlavice sloupů a sakrální předměty). Od Bílé věže se táhne severovýchodně široká ulice Ethikis Aminas, v linii dřívějších městských hradeb k velkému náměstí 44
Syntrivani protínající ulici Egnatia. Na tomto náměstí byl v r. 1977 znovu instalován obelisk ve tvaru kašny v původní podobě z konce 19. stol. Sleduje-li se ulice Egnatia směrem do centra města, přijde se ke Galeriově oblouku, nejvýznamější stavební památce z římských dob ve městě. Jako datum stavby je udáván rok 297 n. l. Triumfální oblouk k poctě císaře Galeria byl postaven na hlavní silniční křižovatce římského města. Původně sestával ze dvou řad po čtyřech sloupech z pálených cihel. Nad prostředními čtyřmi sloupy byla původně kupole. Tři sloupy na západní straně jsou zachovány. Dva sloupy nesoucí oblouk jsou obloženy mramorovými deskami. Sochařská výzdoba je doplněna reliéfnimi částmi námětově vypovídajícími o perském, mezopotámském a arménském tažení císaře v letech 292-311 n. l. Živé reliéfy představují jedinečné umění tohoto druhu. Ve srovnání s Konstantinovým obloukem v Římě, vzniklým téměř ve stejné době (r. 315 n. l.) se na tomto u jednotlivých figur i u skupin mnohem více zachovala původní živost, i když kámen už silně utrpěl. Od Galeriova oblouku vede jihozápadně ulice Gunari k velkému náměstí Navarino. Zde byly v 70. letech tohoto století odkryty zbytky Galeriova paláce, na jižním okraji je nápadný bohaté zdobený oktogon, osmiboká stavba, jejíž určení není dosud ještě objasněno. Od Galeriova paláce vedlo kdysi severním směrem sloupořadí k asi 100 m vzdálené rotundě, která byla patrně postavena jako pantheon či jako mauzoleum pro Galeria. Obvykle je ale známa pod označením kostel sv. Jiří. Dnes je stavba přístupná jako muzeum. Král Kassandros obklopil nově založené město velmi brzy hradbami, neboť odolalo už v r. 285 př. n. l. útoku krále Pyrrha 45
z Epeiru a v r. 279 př. n. l. nájezdu Keltů. Ještě po polovině 19. stol. bylo městské jádro kolem dokola obehnáno hradbami s baštami, pevnostmi, věžemi a branami. Celkově asi 8 km dlouhý, velký čtyřúhelník opisující městské hradby, které jsou tvořeny střídajícími se vrstvami přírodního kamene a cihlového zdiva. Proti jižnímu okraji velkého veletržního areálu je v malém parku moderní budova archeologického muzea. Jsou v něm významné archeologické nálezy z Thessaloniki, Makedonie a Thrákie. Prehistorická sbírka zahrnuje archeologické nálezy od mladší doby kamenné až k době bronzové. Od Archeologického muzea jihozápadně přes park se lze dostat na nábřeží, kde je moderní rytířská socha Alexandra Velikého.
46
Kláštery v Meteoře se vedle antických památek a Athosu řadí k největším atrakcím turistického Řecka. Přístup je ženám – na rozdíl od Athosu - povolen, a tak všichni můžou obdivovat nádheru staveb na bizarních skalních útvarech. Ve skalách odjakživa hledali útočiště poutníci i pocestní, kteří hledali úkryt před lupiči. Kolem roku 950 zakládá poustevník Varnaval první klášter, který pojmenovává Svatý Duch. Od té doby až do konce 16. století vznikají další, takže v dobách největší slávy zde bylo 24 klášterů tvořících samostatný stát. Dnes zde můžeme obdivovat pouze šest komplexů: Metamorphosis, Varlam, Agios Nikolaos, Agios Stefanis, Roussanou a Agia Triada. Agios znamená v řečtině svatý, takže vidíme, že tři kláštery jsou zavsvěceny svatému Nikolasovi, Stefanovi a svaté Trojici. Nejvýše položený klášter je Metamorphosis, který leží 540 m n. m., což je 474 metrů nad okolní přírodou. Ještě donedávna byly jedinou přístupovou cestou provazové žebříky anebo koše na provazech, ve kterých se mniši spouštěli ze skal, aby zajistili některé nezbytné věci. Dnes jsou již kláštery přístupné i po schodech .
47
Snad každý školák ví, že v představách antických Řeků byla hora Olymp sídlem bohů. Pro přesnost by se dalo říci, že zde sídlila jenom základní sestava bohů v čele s Diem Hromovládcem. Řecká mytologie zná tisíce dalších, níže postavených bohů s lokální kompetencí, kteří přebývali v jednotlivých říčkách, horách a hájích. Z dnešního hlediska je pohoří Olymp především velikou a nádhernou přírodní oblastí s tak hojným zastoupením vzácných druhů rostlinstva a živočichů, že jej UNESCO vyhlásilo za přírodní rezervaci světové biosféry. Pokud chceme tento skvost navštívit, začínáme zpravidla ve vesničce Litochoro, která leží hned na úpatí hory. Při pochodu k vrcholu můžeme zřetelně pozorovat čtyři pásma vegetace. První pásmo končí mezi 300 a 500 metry n. m. . Rostou zde běžné listnaté stromy. Druhé pásmo obrovských souvislých lesů dosahuje nadmořské výše 1700 m. Porost je smíšený, vidíme buky, jedle i smrky. Třetí pásmo představuje čistě jehličnatý porost . Čím více se blíží k hranici 2000 m n. m., tím jsou stromy nižší. Čtvrté pásmo je již královstvím mechů, lišejníků a nižších rostlinných druhů, které se vyskytují pouze na Olympu. Těchto unikátních druhů je asi 23.
48
Tempi je 8 km dlouhé údolí, mající charakter soutěsky, mezi pohořími Olymp a Ossa. Protéká jím řeka Pinios z Thessalie k moři. Vodnaté údolí, oplývající rostlinným bohatstvým bylo hojně opěvováno už ve starověku. Bylo také oslavováno jako místo, kde se Apollón očisťoval po usmrcení Pythona. Původní vzhled údolí, které představuje nejdůležitější přístup od severu do středního Řecka, značně utrpěl stavbou moderní silnice. 12 km severně od začátku údolí je mohutný křižácký hrad Platamónas (založen r. 1204). Na jižním konci, naproti místu Témpi stojí na pahorku pevnost postavená Filipem II. Makedonským. Za místem Témpi vede vlevo serpentinová silnice do Ambelákie v pohoří Ossa.
49
Obec Dion (dříve Malathriá), v jejíž blízkosti se nacházejí vykopávky staromakedonského města Dionu, leží 16 km jižně od okresního města Katerini před severním výběžkem Olympu. Starý Dion, položený v úrodné rovině Pierie na úpatí hory bohů Olympu, na řece Bafyru a nedaleko západního břehu Thermajského zálivu, byl pro Makedonce posvátným městem, které ve své době rozkvětu mělo asi 15 000 obyvatel. Díky své příznivé poloze ovládlo pobřežní silnici mezi Makedonií a Thessalií a bylo nejjižnější makedonskou pohraniční pevností. Král Archelochos zde vystavěl chrám Diův, divadlo a stadión a zřídil olympijské slavnostní hry. Dion se stal kultovním centrem Makedonců, zatímco Pella vzkvétala jako hlavní město. Alexandr Veliký přinesl do Dionu oběti, než se vydal do Persie. Město bylo zničeno r. 220 př. n. l. Aitólskými, avšak opět bylo rychle obnoveno. Řecké práce na vykopávkách dosud odhalily největší část antického města: části městské hradby, hlavní ulici s mnoha postranními ulicemi, velké veřejné lázně (therme) s mozaikovou podlahou a pozoruhodnými vodovody, malé odeion, obytné domy a krámy atd.
50
Vesnice Vergina, na jižním okraji roviny při ústí řeky Aliakmón v západní Makedonii, 80 km jihozápadně od Soluně, je již dlouhou dobu známa hrobovými a palácovými nálezy z Palátitsy. Nejnověji je jméno obce spojováno se senzačními nálezy archeologa Manolise Andronikose, který se na tuto oblast specializuje. Pláň Palátitsa, na terase nad řekou Aliakmón, byla osídlena už okolo r. 1000 př. Kr., od 4. stol. př. Kr. byla znovu významná. Kromě kupolového hrobu z helénistického období, byl od r. 1939 zkoumán komorový hrob. Pod 12 m vysokým hrobním pahorkem se pod povrchem objevila obezděná hrobka, uzavřená mramorovými dveřmi s malbou ztvárňující lov na lva, první originál řecké malby z této doby. V předsíni byla v mramorovém sarkofágu masivní zlatá skříňka s tělesnými pozůstatky a zbytky tmavě modrého zlatě vyšívaného pláště. Druhá, větší zlatá skříňka se našla ve vlastní hrobce. Její víko neslo symbol makedonského znaku - šestnácticípou hvězdu. Ve skříňce byly též tělesné pozůstatky a kromě diadému a žezla také skvostná zbroj. Archeologové z celkového nálezu usoudili, že se pravděpodobně jedná o hrob makedonského krále Filipa II., otce Alexandra Velikého. V každém případě byl nálezen hrob krále, jehož okázalost jak ukázala první veřejná výstava v Soluni - je úžasná. Druhý, bohatě vybavený a též neporušený hrob, o něco starší, našel Andronikos v srpnu 1978 jen několik metrů dále od prvního, v témže hrobním pahorku. 51
OLYMPIA Kolébku olympijských her najdeme v severozápadní části Peloponésu. První osídlení zde bylo už ve 3. tis. př. n. l. O tisíc let později se již budují relativně velké budovy (10x3 až 10x4 m v půdorysu). Velký rozmach začíná v období mykénském, kdy je už celé okolí hustě osídleno a centrum oblasti můžeme nalézt v mykénské Pise. Toto jméno je nám známé především z báje o Pelopovi - zde nalézá svoji vysněnou Hippodamii a vítězí zradou nad jejím otcem Oinomaem. Své jméno a především svůj význam však Olympia dostává až s příchodem Dórů. V tomto temném období řeckých dějin totiž staré kultovní místo zůstává zachováno a mění se pouze božstvo, které je zde uctíváno. Pravděpodobně od 8. století př. n. l. se součástí náboženských slavností stávají i sportovní hry a vzniká tím tradice olympijských her. Olympii zůstalo mnoho památek na její slavnou sportovní historii. Mezi dnes nejznámější patří především stadion, gymnazion a Héřin chrám, ve kterém se každé čtyři roky (dnes vlastně každé dva roky díky posuvu zimních a letních olympijských her) zapaluje olympijský oheň. Tento oheň je dodnes darem boha Slunce Helia - zapaluje se jeho paprsky. 52
OLYMPIJSKÉ HRY První oficiální olympijské hry se konaly r. 776 př. n. l. a byly součástí náboženských slavností. Tento rok není možná historicky pravdivý, byl určen až v 5. stol. př. n. l. Hippiem z Elidy prostým odpočtem do té doby konaných her se čtyřletou periodou. Pro Řeky toto datum bylo do té míry důležité, že od něho počítali svůj letopočet. Platilo železné pravidlo, že v době konání her musely utichnout zbraně, byl vyhlášen svatý mír (ekecheiriá). Je pozoruhodné, že za celou téměř tisíciletou historii starověkých olympiád bylo toto pravidlo porušeno pouze třikrát. Když jednou Sparťan Líchás lživě uvedl thébskou příslušnost, byl zbičován a na jeho vítězné místo byl zapsán thébský lid. Sportovci museli prokázat svobodný - a řecký – původ. Na olympiádu neměly přístup ženy. V Řecku se kromě olympijských her konalo i mnoho jiných sportovních her (např. Delfy apod.), kde mohly závodit i ženy.
OLYMPIJSKÉ HRY 2004 V roce 2004 se olympijské hry vrací do země svého vzniku Řecka. Řecké hlavní město Athény bylo vybráno za pořadatele Her na 106. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne v roce 1997. Protikandidáty byla města Buenos Aires, Cape Town, Stockholm a Řím. Především italská meropole byla vážným soupeřem a v závěrečném hlasování vyhrály Atény 66:41. Do města pod Akropolí se novodobé olympijské hry vracejí podruhé. Konaly se zde první novodobé hry v roce 1896. Navíc Atény hostily i takzvané mezihry v roce 1906, ale ty se do oficiálních statistik nepočítají. Maskoty her byli vybráni Athéna a Phevos – bratr a sestra, kteří pocházejí z antického Řecka. Inspirací autorům byly panenky ze 7 stol. př. n. l. pocházející z Mykénských nalezišť. 53
MĚNA A SMĚNA Banky jsou otevřené od pondělí do pátku od 08.15 - 12.30 hod. Některé banky v centru města poskytují specializované služby turistům i odpoledne: PO až PÁ 15.30 17.30 (říjen - duben), 16.00 - 18.30 hod (květen - září). Měnovou jednotkou je Euro. Eurošeky, cestovní šeky a kreditní karty se tu všeobecně přijímají, ale ne všechny banky vyplácejí hotovost na každou kreditní kartu. Směnárny najdete na všech letištích a ve všech přístavech.
BANKOMATY V turistických oblastech se často setkáte s bankomaty řeckých bankovních ústavů. Nutno podotknout, že nemáte-li u sebe dostatek hotovosti, s platební kartou obvykle pochodíte jen při platbě v hotelech a půjčovnách vozidel. Bez potíží jsou přijímány platební karty VISA, EuroCard/MasterCard, AmEx, JBC.
OBCHODY Obchody mají kromě neděle otevírací dobu 08.00 - 13.00 hod a 14.30 - 17.30 hod (od října do dubna) a 08.00 - 13.00 hod a 16.00 - 19.00 hod (od května do září). O nedělích a svátcích a ve středu odpoledne jsou obchody zavřené.
POŠTA Poštovní úřady mají otevírací dobu od pondělí do soboty 07.30 - 13.00 hod. Odpolední službu a zásilky poste restante zajišťují jen vybrané pošty. Chcete-li si vyzvednout zásilku poste restante, musíte předložit cestovní pas. 54
Poštovní schránky s nápisem „ΕΛΤΑ“ (a Hellenic Post) jsou nejčastěji žluté (červené jsou určeny pro pilné zásilky). Označení “ ΕΞΩΤΕΡΙΚΟ“ (čti ekzoterikó) je pro poštu do zahraničí, „ΕΣΩΤΕΡΙΚΟ“ (čti esoterikó) pro Řecko. Známky je nejlepší koupit společně s pohledy, cena pro Evropu je 0,65 €, pro zámoří dvojnásobek.
TELEKOMUNIKACE Telefonní společnost „OTΕ“ umožňuje využívat ve veřejných automatech předplacenou telefonní kartu v hodnotě 4 € a více. Výhodnější telefonní tarify platí v době 22:00 - 07:00 hod a o víkendech. Nepříjemně Vás mohou překvapit účty za hovory z hotelových pokojů, recepcí nebo kanceláří. Máte-li aktivovaný roaming, můžete využívat mobilní telefony. Pokud se nebudete zatěžovat nastavováním sítě, bude Váš telefonní přístroj při automatické volbě preferovat síť operátora s nejsilnějším pokrytím v dané lokalitě. Mezinárodní směrové číslo ČR je +420, Řecka +30, následuje telefonní účastnické číslo v 9 místném (ČR] nebo 10místném tvaru (Řecko). V hotelích bývají poplatky za hovory většinou o něco vyšší. Telefonní přístroje na mince a na telefonní karty jsou snadno dostupné v každé obci. Telefonní karty si můžete koupit u kiosku nebo na poště. Skoro ve všech hotelech je za poplatek k dispozici fax. Faxovat můžete i ze všech hlavních pošt.
LÉKÁRNY Jsou snadno rozeznatelné podle jejich červených či zelených křížů vyznačených na vchodu. Většina lékárníků mluví dobře anglicky.
ELEKTŘINA Je zde to samé napětí jako v ČR, 230V. V případě, že byste narazili na odlišnou zásuvku, je možné si obstarat adaptér supermarketu či v obchodě s elektrickými přístroji. 55
VODA V Řecku platí pravidlo, že kde je vodovodní síť, tam je voda pitná a nezávadná. Pro nás mnohdy nezvyklá chuť může být dána odlišnou mineralizací. Chcete-li se vyhnout nemilému překvapení, dejte zvláště při přímé konzumaci přednost vodě balené.
SPROPITNÉ Spropitné je způsob života zde v Řecku, je to způsob, jak ukázat spokojenost se službami v baru, v taverně, v restauraci, s průvodcem, s řidičem, s pokojskou, s taxikářem či hotelem. Doporučená výše spropitného je 10 % z účtu.
ODPADY Buďte připraveni na nevyhnutelný koš na papír u toalety s nápisem „prosím neházejte papír do toalety, vhoďte ho do koše“.
NUDISMUS Kultura nahého těla byla v Řecku ještě donedávna zakázána a za porušení tohoto zákazu mohl být provinilec potrestán i vězením. Teprve v poslední době byl nudismus na některých vyhrazených plážích povolen.
KEMPOVÁNÍ Kempink je povolen pouze na k tomuto účelů vyhrazených místech. Ceny jsou přijatelné, závisí na sezóně, poloze a vybavení. Volné kempování není povoleno, pravdou ovšem je, že vyhmátne-li Vás místní policie, většinou to skončí domluvou, abyste do 24 hodin tábořiště uklidili a opustili.
56
ARCHEOLOGIE vyzdvihla nekonečné hodnoty průzkumů v nejstarších osídlených místech
AUTOBUSY místní autobusy jsou přeplněné a proto je doporučujeme jen na krátké vzdálenosti
DOBRÝ DEN – KALI MÉRA Řekové jsou rádi, když je pozdravíte. Pomyslí si, že jste v Řecku spokojeni.
JÍDLO to je jedna z hlavních sociálních aktivit v Řecku, většinou trávená v místní taverně. Nezapomeňte ochutnat místní speciality, ale buďte připraveni, že budete déle čekat, neboť se zde nežije ve spěchu, což je dáno mentalitou Řeků.
KLENOTY v Řecku je kvalita vyšší než v ČR, ale ne tak levná. Zlato je od 14, 18 až po 22 karátů. Cena se mnohdy smlouvá.
57
LEGENDY v Řecku se zrodily mýty a legendy, v nichž bohové hrají důležité role.
LÉKARNY jsou snadno rozeznatelné podle jejich červených či zelených křížků napsaných na vchodu. Většina lékárníků mluví dobře anglicky.
NÁKUPY v Řecku jsou otevírací hodiny oficiálně od 9.00 do 13.00 a od 17.00 do 21.00 hod. V různých oblastech jsou otevírací hodiny různé. Obchody mohou být otevřeny i celý den (záleží na majiteli).
OBLAST dovolte, abychom Vám pogratulovali k dobrému výběru. Myslíme si, že jste si vybrali dobře.
ODPAD buďte připraveni na nevyhnutelný koš na papír u toalety s nápisem „prosím neházejte papír do toalety, vhoďte ho do koše“.
POŠTA většina obchodů prodává známky dohromady s pohlednicemi. Poštovní schránky jsou žluté a podobají se trochu odpadkovému koši, tak prosím, dávejte pozor ať pohlednice nezahodíte. 58
RYCHLÝ SERVIS Řekové jsou velmi veselí, uvolnění a rádi vychutnávají život. Běžně používaná řecká fráze je siga, siga (pomalu, pomalu), o čem se jistě sami přesvědčíte.
TAXI můžete si je objednat v baru, v restauraci, v recepci hotelu atd., či nejlépe jej zastavit na cestě. Taxikářská stanoviště jsou na hlavních ulicích. Taxíky jsou vybaveny taxametry. Musíte dohlédnout na to, aby byl před cestou zapnutý. Dvojitý tarif je počítán mezi půlnocí a 5. hodinou ranní. Vyvarujte se řidičů, kteří zkouší pod výhodou lepší ceny nezapnout taxametr.
UV PAPRSKY prosím, dávejte pozor na slunce, je zde velmi silné, obzvláště mezi 12. a 14. hod. Opalujte se opatrněji prvních pár dnů.
YAMAS „na zdraví“ uslyšíte při každé sklence ouza, retsiny či metaxy. Doporučujeme Vám vyzkoušet místní vína, kterých je zde široký výběr. Nedoporučujeme – vyzkoušet je všechny najednou.
DOBROU NOC – kalinýchta po dlouhém a „těžkém“ dni na pláži Vám přejeme hezké sny.
59
Mluvíte anglicky? Rozumím. Nerozumím. Dobrou chuť. Dobrý den Dobrý večer Na shledanou Ano Ne Děkuji Prosím (odpověď na děkuji) Prosím? (při otázce) Kolik je hodin?
Miláte angliká? Katalavéno. Then katalavéno. Kalí oreksi. Kaliméra Kalispéra Chérete Kalin andámosi né óchi evcharistó parakaló oriste? ti óra ine?
ČÍSLOVKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
éna/mía thío tría téssera pénde éksi eftá ochtó enéa théka
20 30 40 50 60 70 80 90 100 200 300 1000
60
ikosi triánda saránda penída eksínda evdomínda ogdónda enenínda ekató diakósia triakósia chília
MODRÁ VLAJKA - to je program na ochranu životního prostředí na pobřežích více než 40 desítek evropských zemí. Program probíhá každým rokem v rozsáhlé míře pod dohledem Nadace pro vzdělávání v oblasti životního prostředí (FEE). Hlavním cílem jsou bezpečnější pláže pro plavání, jejich údržba v čistotě a zároveň ochrana životního prostředí tak, abychom si pláží a moře mohli užívat naplno. Aby si pláž zasloužila Modrou vlajku, musí splnit 27 přísných kritérií, která mají co do činění s čistotou moře a pláže, s organizovaností a bezpečností pláže pro své návštěvníky a v neposlední řadě také s ochranou životního prostředí. I když pláž „vyhraje“ Modrou vlajku, získává ji pouze na 1 rok a musí prokázat, že si ji zaslouží i pro rok následující. Inspektoři z FEE navštěvují pláže během „koupací sezóny“ a zaznamenávají všechny problémy nebo nedostatky. Obvykle je v případě nedostatku dána ze strany inspektorů krátká doba k nápravě. Pláž může o svou vlajku přijít kvůli více závažným nedostatkům a v některých případech se jí dokonce musí vzdát natrvalo.
NĚKTERÁ KRITÉRIA PROGRAMU: ČISTOTA MOŘE A PLÁŽE čistota vody, která je ověřována měřením každých 14 dní v době „koupací sezóny“ žádná přítomnost průmyslových a městských odpadů dostatečné množství odpadkových košů, které jsou v pravidelných intervalech vyprazdňovány běžné a pravidelné čištění pláží od odpadků, cigaretových nedopalků atd.
61
ORGANIZOVANOST PLÁŽE A BEZPEČNOST NÁVŠTĚVNÍKŮ pravidelné informace pro veřejnost o kvalitě vody plány pro okamžitou informovanost veřejnosti v případě závažného a nebezpečného znečištění pláže a vody zákaz vjezdu automobilům a motorkám zákaz volného kempování dostatečné sociální vybavení pláže (toalety, sprchy) přítomnost zkušených záchranářů či okamžitý přístup k vybavení první pomoci a telefonu v případě nouze OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ tištěné informace a pravidla pro udržování pláže a okolí vzdělávání a informovanost veřejnosti o ochraně flóry a fauny organizace různých aktivit, které posilují povědomí veřejnosti o přírodním prostředí pláže a o potřebě ho chránit.
A CO MŮŽETE PRO PLÁŽ UDĚLAT VY? Užívejte si pláže a moře, ale pomáhejte udržet ji ve výborném stavu. Pokud si myslíte, že jste objevili pláž, která si Modrou vlajku zaslouží, dejte to vědět odpovědnému orgánu. Zjistíte-li nedostatky, kontaktujte, prosím, osobu zodpovědnou za udržování pláže. Její jméno naleznete na informační tabuli v blízkosti Modré vlajky.
62
Rozhodnete-li se trávit dovolenou někde na jihu u moře, očekáváte kromě pohody i to, že si dostatečně užijete sluníčka. Jeho hřejivé paprsky potřebují nejen naše tělesné schránky na posílení imunitního systému, ale i přepracované duše. Je však zapotřebí znát správnou míru. Škodlivost ultrafialových paprsků je dnes všeobecně známa a tak si každý rozumný člověk zakoupí krém s ochranným filtrem. Všeobecně se předpokládá, že na tuzemské opalování postačí nižší faktor, a pokud jedeme k moři nebo do hor, pořídíme si ochranu vyšší než deset stupňů. Na etiketách opalovacích krému, olejů, gelů či emulzí však najdeme kromě tohoto čísla i řadu jiných údajů, které by nám měly napomoci se lépe při výběru orientovat.
UVA - UVB Ultrafialové paprsky se rozlišují na A a B. Paprsky UVB jsou velmi agresivní a vyvolávají okamžitý efekt spálení neboli úpal, který se projeví silným zrudnutím pokožky. Jsme-li tedy vystaveni prudkému slunci, musí být ochrana proti těmto paprskům co největší. Jednotkou míry je tzv. ochranný faktor. Jeho číslo najdeme na obalech opalovacích prostředků ve spojení se zkratkami: LSF, SPF, IP, SSF nebo F a udává násobek doby, po kterou se můžeme pohybovat na slunci, než kdybychom si pokožku neošetřili. Jde tedy o dobu, než nastane akutní zrudnutí - úpal. Toto měřítko je však individuální, protože lidé s citlivou pokožkou utrpí úpal mnohem rychleji. Dále je nutno odlišit, zda je již naše pokožka opálená či nikoli. Pokud jsme se rozumně a pomalu před dovolenou na sluníčku „otužovali“, můžeme se prudšímu slunečnímu záření vystavit na delší dobu a použít krém s nižším ochranným faktorem. Jsme-li na slunci po delší 63
době, volíme v extrémnějších podmínkách pro jistotu faktor s číslem 20. I když malou, přece jen nezanedbatelnou část slunečního záření tvoří paprsky UVA, které však působí velmi záludně. Mají schopnost pronikat hluboko do pokožky, kterou vysušují a produkují tzv. radikály ničící buňky a jejich stavební kameny. Výsledným efektem je rychlejší stárnutí pokožky. Některé kosmetické firmy již rozlišují ochranné faktory pro oba typy paprsků, a tak se při nákupu opalovacích krémů můžete orientovat označením například: 16B - 6A. Tato informace je důležitá zejména pro ty, kteří se dobře opalují, nemívají úpaly a mnohdy trpí představou, že svou pokožku nemusejí nijak chránit. Vliv UVA paprsku je však i u nich stejně zhoubný, jako u ostatních.
SPRÁVNÁ JE ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA Jak známo, nejrychleji se opálíme (a většinou i spálíme) během koupání. Odnesou to zpravidla naše nechráněná ramena a pokud si během plavání odpočineme na nafukovací matraci přímo na vodě, můžeme si přivodit úpal i během několika minut. Proto je vhodné při nákupu opalovacích prostředků volit ty, které jsou proti vodě odolné. Představa, že postačí tělo natřít ráno krémem, a zůstane po celý den uchráněno, je však mylná. I přípravky obsahující vysoký ochranný faktor je nutno aplikovat několikrát za den. Přestože používáme kvalitní krémy s vyšším ochranným faktorem, péče o pokožku by měla pokračovat i po slunění. K tomu slouží preparáty zvané After-sun, které pokožce vracejí přirozenou vlhkost. Došlo-li k podráždění kůže, použijte krém s přísadou panthenolu nebo heřmánku. Osvědčený recept lidového léčitelství je nanést na spálenou kůži bílý jogurt. Kromě toho, že příjemně rozpálenou část těla ochladí, dodá 64
traumatizované pokožce vlhkost a schopnost rychlejší regenerace. Před slunečními paprsky bychom měli chránit hlavně malé děti. Během prvních tří let života je pro jejich pokožku ultrafialové záření velmi nebezpečné, protože epiderm ještě není na jeho působení připraven. Přemíra slunění v dětství se projeví v pozdějším věku rychlejším stárnutím pokožky a výrazně se zvyšuje i riziko vzniku rakoviny kůže. Kromě kvalitního prostředku s vysokým ochranným faktorem bychom je měli chránit i tričkem a čepicí s kšiltem. Zhýčkaní a úzkostlivý Američané dnes počítají ochranné filtry i u oblečení. Paradoxem je, že nejlépe nás chrání tmavé barvy, ve kterých je ale ještě větší horko. Málokdo je asi ochoten trápit se na slunci v tmavých džínách. S touto skutečností je však dobré počítat například při volbě ručníku, na kterém chcete na pláži odpočívat. Pokud si vyberete tmavý, bude vám na něm příjemněji, protože na rozdíl od bílého pohltí většinu slunečních paprsků. Pokud si správně chráníme svou pokožku, neznamená to, že se nemůžeme opálit. I ten, kdo se drží všech pokynů a dokáže si pobyt na sluníčku správně „nadávkovat“, získá postupně a bezpečně příjemný bronzový odstín. Chce to však trochu více trpělivosti.
65
K poznání každé země patří i seznámení s typickými národními jídly. Řecká kuchyně je velmi pestrá, chutná a zároveň zdravá. Zelenina nechybí na stole nikdy, ať již jako salát nebo příloha. Zatímco polovina Evropy ještě pojídala polosyrové maso, staří Řekové si už pochutnávali na jehněčím v jemných omáčkách a na pokrmech, jejichž základem je delikátní olivový olej, výrazné koření a čerstvé suroviny ze zahrad i moře. Řecké jídlo, které se od nedávných dob změnilo jen málo a které by dnes rozpoznal i Sokrates nebo Perikles, se jistě stane příjemnou součástí dovolené. Vůním linoucím se z typických řeckých taveren, rybářských hospůdek a bister těžko odoláte.
66
V Řecku je vzhledem k rozvinutému cestovnímu ruchu velké množství restaurací a taveren. Zatímco v tavernách je jídelníček většinou zastoupen především tradiční řeckou kuchyní, v restauracích („estiatoria“) je výběr jídel bohatší a mnohdy přizpůsoben mezinárodnímu složení hostů. Taverny jsou méně formální a kromě dobrého jídla a pití bývají i místem pro zábavu, včetně ukázek národního folklóru. V „psistarii“ se podávají jen smažená a grilovaná jídla. Pokud má někdo rád po hlavním jídle něco sladkého, musí změnit lokál a navštívit cukrárnu („zacharoplastío“). Správné taverny nepodávají ani kávu, protože ta je výsadou tzv. kafenion. Zde můžete posedět u kafedaki - malé a silné řecké kávy, případně si objednat „frappé“ - ledovou kávu. Ke všem nápojům se podává sklenice vody, které si zde cení natolik, že při přípitku (řecky „stin igía sas“) si nejprve přiťuknou vodou. V kavárně můžete vést politické debaty, číst noviny, uzavírat obchody (což je národní sport) nebo prostě odpočívat. Zatímco snídaně nemá v životě Řeků podstatný význam večeře je opravdovým svátkem. S tím souvisí i klidná atmosféra večerů v místních restauracích. Jídelní lístek bývá obvykle trojjazyčný (anglicky, německy), občas však ke svému překvapení můžete narazit i na jeho český překlad. Pro ceny platí univerzální pravidlo, že pokud je salát i musaka levnější, pak ani zbytek jídelníčku nebude finančně náročný.
67
Řecká kuchyně je velice pestrá a nabízí množství chutných pokrmů. Hlavními složkami řecké kuchyně je skopové a jehněčí maso, ovčí a kozí sýr, olivy, česnek, cibule, artyčoky, rajčata, olivový olej a samozřejmě spousta druhů mořských i sladkovodních ryb, jakož i jiných darů moře – chobotnice, sépie, langusty a krevety. Hlavními jídly jsou: skopové maso na různé způsoby (arni), suvlaki (kousky masa na špejli), kokoretsi (opékané vnitřnosti na špízu), musaka (zapečený nákyp se sekaným masem), pastitsio (zapékané makarony s mletým masem), stifado (králík s cibulí). Z dalších názvů, které se objevují v jídelníčku, je dobré si zapamatovat chirino (vepřové maso), brisola (kotleta), psaria (ryby), ochtopodia (chobotnice), kalamária (sépie), gopes (malé pečené rybky), keravides (langusty). Tradiční druhy předkrmů jsou zeleninové saláty, často obohacené balkánským ovčím sýrem. Rozhodně si nenechte ujít příležitost ochutnat gyros (maso opečené na grilu, zabalené do placky z kynutého těsta spolu s kousky rajčat, zeleného salátu a přichucené hořčicí nebo tzatziki).
Řecko jsou samozřejmě mořské ryby a další „obludy“, kterým se taktně říká dary moře. Ve zdejších restauracích jich 68
nabízejí desítky druhů. Pochutnáte si na grilované chobotnici, smažených kalamárech v těstíčku nebo proslavených „gavros“ (malých rybičkách, obalených v mouce a usmažených na oleji). Vše čerstvé a perfektně upravené. Nezbytnou přílohou je samozřejmě řecký salát „Choriatiki“.
Jednoduchý recept, který nahradí tradiční tatarku k rybě či masu: jemně nastrouháte 50 g balkánského sýra, zředíte dvěma až třemi lžícemi olivového oleje, přidáte stroužek lisovaného česneku, špetku oregána a zamícháte. Téměř ve všech restauracích je zvykem podávat k jídlu kromě bohaté zeleninové oblohy i zdejší chléb, podobný našim chlebíčkovým vekám a máslo. Bohatý výběr nalezneme v restauracích i u ovoce. Mnohá jídla se podávají vlažná, což není špatným servisem, nýbrž proto, že v tomto stavu je zvýrazněna chuť pokrmu.
69
Kromě čisté neochucené vody nabízí nápojový lístek obrovský výběr alkoholických i nealkoholických nápojů. Limonády (lemonada), pomerančové šťávy (portokalada), džusy. Pivaři si mohou pochutnat na kvalitních holandských či německých pivech. Tradičním nápojem je ouzo, národní nápoj Řeků. Je to anýzová kořalka čirého vzhledu, která se ředí vodou a dostanete ji prakticky všude. Dalším ze známých řeckých nápojů je metaxa, kvalitní koňak lahodné chuti. Když se zeptáte, co si lidé vybaví pod pojmem Řecko, řeknou nejspíš božstvo, moře, slunce a Metaxa. V Řecku je Metaxa stejně oblíbený národní nápoj, jako u nás Becherovka. Tříhvězdičková Metaxa zraje tři roky, pětihvězdičkové se říká klasik a má tvar pistole, sedmiletá a sedmihvězdičková láhev Metaxy má tvar řecké amfóry. Základem jsou muškátová vína z ostrova Pareus, ale výslednou chuť skládají další tři typy vín. Zajímavé je, že Metaxa zjemňuje míchané nápoje. Například s kolou je prý chutnější než whiska. V zimě je populární Metaxa "bernardýn" - je to vlastně grog, ale místo rumu se použije Metaxa. Velmi dobré jsou prý pokrmy připravené na Metaxe, například letní salát s Metaxou. Tradičně kvalitní jsou řecká vína, ať již červená (mavro krasi) či bílá (aspró krasi). Typickým řeckým vínem je retsina. Jedná se o pryskyřičné víno zvláštní chuti. Vzniklo vlastně náhodou, protože dříve se sudy často utěsňovaly piniovou pryskyřicí, od níž víno získalo charakteristickou chuť. Již sto let 70
vyrábí snad nejznámější Retsinu firma Kourtaki a kromě Řecka ji vyváží do 150 míst celého světa. Pokud si Řek objedná v taverně alkohol, vždy jej zajídá tzv. meze - rozmanitými přílohami na zvláštních talířích. Zřejmě proto je opilý Řek raritou. Jako meze si například lze objednat ovčí sýr (feta), čerstvou zeleninu, rybičky, smažené škeble (mídia), případně tzatziki (jogurtový krém s okurkou).
V nabídce nápojů se můžete setkat i s frape, což je studená káva s cukrem a kostkami ledu. Je velice osvěžující. Řekové jsou mistři v přípravě koktejlů, kterých bývají nabízeny desítky druhů. Koktejly jsou nejenom lahodné chuti, nýbrž lahodí i oku. Obsahují řadu doplňků a ozdob, které se posléze stávají vítanou kořistí vašich dětí. Po večeři se tradičně pije káva podobná turecké, lišící se podle různých způsobů přípravy.
71
Samos – bílé, sladké víno Velmi příjemné bílé, sladké víno zlatožluté barvy, s elegantním aroma muškátového tónu a ušlechtile sladkou chutí po medu. Je vhodné jako aperitiv nebo digestiv. Dobře chutná také k ovocným salátům. Mavrodaphne – červené, sladké víno Červené, sladké víno cihlově červené barvy s kořeněnou vůní a vůní sušených švestek s vanilkovým tónem. Sladká plná chuť dlouze doznívá. Vhodné je ke zvěřině a také jako aperitiv nebo digestiv. Moscatos Lomnos – bílé, sladké víno Bílé, sladké víno zlatožluté barvy s překvapivým aroma po muškátu a přezrálém ovoci. Je sladce ušlechtilé chuti po medu. Podává se jako aperitiv nebo digestiv. Dobře chutná také k ovocným salátům. Naousa – červené, suché víno Suché, rubínově červené, plné víno s výjimečným švestkovým a fíkovým buketem, zdůrazněným kořením. Je vláčné s mírnou zemitou chutí a pikantním závěrem. Agioritikos – bílé, polosuché víno Suché, bílé víno barvy žlutého melounu, se silným ovocným aroma, zdůrazněným melounem a jablkem, a vyrovnanými kyselinami. Nemea – červené, suché víno Tmavě červené suché víno s charakteristickým fialovým nádechem a typickým hrozinkovým, švestkovým a lanýžovým aroma. Na patře chutná lehce, na závěr chutná dlouho po divokých třešních. 72
Agioritikos – růžové, polosuché víno Přitažlivé růžové suché víno s ovocným aroma, se zdůrazněným černým rybízem, malinami, jemným jahodovým dozněním a mírnými kyselinami. Thessalikos – bílé, suché víno Křišťálové bílé suché víno se smaragdovým nádechem, s ovocným aroma se zdůrazněnými citrusy a vyrovnanými kyselinami – velmi osvěžující. Rapsani – červené suché víno Ohnivě červené suché víno s bohatým a intenzivním buketem, sametově jemnou chutí a dlouhým závěrem. Chalkidikis – červené, suché víno Tmavě červené suché víno s typickým aroma červených plodů a plnou chutí. Podává se k tmavým masům, musace a měkkým sýrům. Chalkidikis – bílé, suché víno Čiré bílé suché víno, zářivě zeleno-žluté barvy, s ovocitým aroma připomínajícím angrešt a zelená jablka, vyrovnané a svěží. Vhodné k řeckým předkrmům „Meze“, plodům moře, rybám a zeleninovým pokrmům. Cava – červené, suché víno Vynikající bohaté červené suché víno s příchutí lesních plodů, zdůrazněnou fíky a vanilkou. Má příjemné třísloviny a dlouhý, pikantní závěr.
73
Olivový olej je právem doporučován nejenom jako zdravý doplněk k salátům, ale i jako kosmetický zázrak. Vnitřním používáním, tedy ve stravě, zbavuje naše tělo jedovatých látek, podporuje trávení a snižuje cholesterol. Vnějším použitím vrací naší suché pleti pružnost a pomáhá rychleji hojit nejrůznější jizvy a jizvičky. Už naše babičky věděly, že jedna lžička olivového oleje na lačný žaludek povzbuzovala činnost tlustého střeva a pomáhala při gastritidě, zácpě, pálení žáhy a při větrech. Proti zácpě velmi účinně pomůže lžička olivového oleje s několika kapkami citronu na lačný žaludek. Při akutních otravách se osvědčil olivový olej jako prostředek vyvolávající rychlé zvracení. Půlku sklenice s vlažnou vodou doplníme olejem a vypijeme. Není to právě božský nektar, ale když je nouze, tak na tom zase tolik nezáleží. Při žlučových kamenech pomáhá kúra z olivového oleje: 14 dní - ráno a večer - užíváme lžíci olivového oleje. Po uplynutí této doby pokračujeme v užívání - po tři dny - 1/8 l olivového oleje, pro chuť můžeme doplnit pár kapkami citronu. Po vypití si jdeme na dvě hodiny lehnout a na játra si přikládáme teplé komprese. O této kúře bychom se ale měli předběžně poradit s lékařem, protože žlučníkové kameny mohou při odchodu z těla dělat potíže. Proti vypadávání vlasů masírujeme po osm dní večer hlavu olivovým olejem, nakonec zabalíme vlasy do šátku a teprve ráno si je umyjeme.
74
Národní písně z ostrovů a regionu Řecka jsou součástí stoleté tradice. Jsou o narození, smrti, svatbě, opěvují hrdinské smrti a tragedie. Začátkem tohoto století se objevila forma hudby a písní známá jako REBETIKA, její původ je mezi chudými lidmi a zahrnuje téma poezie - verše, lidové zvyky, lásku, smrt. Jsou to těžké písně zpívané s hlubokou hořkostí. Bouzouki, kytara a baglamas jsou hlavními hudebními nástroji, využívané v Rebetice hudbě. Tance spojené s řeckou národní muzikou jsou ZEMBEKIKO a HASAPIKO. Zembekiko je mužský silový tanec vyjadřující melancholickou náladu. Ve srovnání s hasapiko je prováděn dvěma a více mužskými tanečníky vedle sebe. Populární zjednodušená verze hasapiko, známá jako SYRTAKI se často tančí v místnostech - barech a tavernách. Tanec je umění tak staré jako lidstvo samo a tak přibližuje i největší část lidského života. Lidové tance jsou výrazem kontrastů a různých stránek lidského života, vyjádřením pocitů, obrazem životního stylu na pozadí historického vývoje lidské společnosti. Lidové tance jsou plné něhy, hrdinství, čisté lyriky a spontánního humoru. Lidové tance nejsou jen prázdné obrazy, jsou dílem a obrazem lidského ducha. Kdo uvidí tančit mladé Řeky řecké lidové tance, musí být uchvácen poetickým obrazem tance, který neoddělitelně patří ke kouzlu řecké přírody se zelenými horami, malebnými ostrůvky, rovinami jasně modrým nebem. Každá oblast Řecka má své vlastní lidové tance a zvyky. Každý lidový tanec tak v sobě spojuje hudbu a kroje a je vyjádřením věcí, typických pro život. Lidový kroj je zase často výpovědí o charakteru lidí, kteří jej oblékají. 75
Tradiční řecké lidové umění, s jehož příklady se návštěvník Řecka setkává prakticky na každém kroku, je jedinečné svým citem pro tvary a barvy. Ať už se jedná o oděv nebo doplňky bytu a věci běžné denní potřeby, Řekové jsou vyhlášeni svým citem pro krásu a vkusem. Umělci zde používají ke ztvárnění svých představ téměř všechny druhy materiálů - měď, mramor, dřevo, hedvábí, kovy, hlínu... Předměty, vytvořené řeckými lidovými umělci nejsou jen exponáty muzejních sbírek. Jsou vytvářeny v každém koutku Řecka a návštěvníkům se tak nabízí rozlišné šperky, oděvy, výšivky, korálky, vázy a nejrůznější doplňky, které nemusí být jen suvenýrem z cesty, ale velmi dobře poslouží i v běžném životě. Typické jsou například textílie z Mykonu, výšivky z Lefkády a Rhodu, alabastr z Kréty, stříbrné šperky z Ioanniny, keramika ze Sifnu a Skopelu. Každý kout Řecka má své typické předměty, které po staletí v místních dílničkách vytvářejí zruční řemeslníci a tak zachovávají tradice a ducha řeckého národa. Podle dávných vzorů po staletí ryjí zlaté a stříbrné šperky, vypalují hliněné nádoby a šíří toto umění z generace na generaci. Nádherným příkladem lidské dovednosti je zpracování textílií. Jedná se především o různé malby na hedvábí, výšivky, koberce. Svým dokonalým zpracováním jsou vyhlášené i řecké šperky, jejich vzory jsou často inspirovány antikou nebo byzancí, většinou zobrazují přírodní motivy a motivy lidových krojů. Z dávných dob se dochovalo i umění keramiků a hrnčířů. Na Krétě, Rhodu, Sifnu, Skopelu a Lesbu má toto umění zvlášť dlouhou tradici. Zdejší umělci se zde učí vytvářet předměty, které dokonale odráží nejen tradici, ale i pohled na svět. Tak vznikají díla naprosto nenapodobitelná v jiných částech světa. Nejvyhlášenějším muzeem této typicky řecké keramiky je muzeum v Marousi nedaleko od Athén, kde jsou zastoupeny ukázkami své keramiky všechny oblasti Řecka. 76
Řecké umění které se vyvíjelo v období zhruba šesti století, bylo obrazem ducha národa a umožnilo vznik čisté, klasické školy, která se stala zdrojem inspirace pro sochaře, malíře a architekty po mnohá staletí až do dnešních dnů. V počátcích rozvoje umění v 7. století př. n. l. byli lidé a zvířata hlavními motivy vzorů a jejich zobrazení vycházelo z přesného pozorování předmětů. Řečtí umělci byli vyhlášenými pozorovateli se smyslem pro detail. Příroda, která je obklopovala, magické řecké světlo – intenzivní a čisté, to vše napomáhalo umělcům při tvorbě tvarů, forem a reliéfů, které dodnes udivují svou krásou a dokonalostí provedení. Cokoli tito umělci vytvořili, bylo dokonalým obrazem reality - ať už to byla hlava koně nebo kvetoucí květiny - síla umění vždy spočívala v jednoduchosti, precizním provedení a vyváženosti. Tak vznikala první sochařská díla, která se stala základem rozvoje řeckého sochařství. Historikové v umění často kladou dělící čáru mezi kulturou minójskou, mykénskou a kultury vyvíjející se kolem roku 1000 př. n. l. Příchod Dórů totiž přerušil a na dvě století zpomalil vývoj Řecka. V počátcích svého vývoje, do 7. stol. př. n. l., přicházely impulsy pro nový rozvoj převážně z východu. S rozvojem umění Řecka ale vlivy východu slábnou a nastává období kulturního rozvoje, který položil základy evropské civilizace a který nemá ve světě obdoby. Období v letech 1000-800 př. n. l., kdy vznikaly drobné měděné plastiky a vázy zdobené typickými geometrickými vzory, bývá právě podle těchto vzorů označováno jako geometrické. Na toto období navazovalo období archaické (800-600 př. n. l.). Díla tohoto 77
období byla poznamenána vlivem Egypta a Řekové vytvářeli díla zdobená motivy odlišnými od motivů geometrického období. Dokladem egyptského vlivu jsou zejména sochy mladíků Kurové. Pro tyto sochy byla typická určitá strnulost, mohutnost, ruce zaťaté v pěst a nakročení jedné nohy mírně dopředu. Řekové se v sochařství dostali mnohem dále než Egypťané, jejichž sochy byly z tvrdého kamene a žuly - Řekové své sochy vytvářeli z bílého ostrovního mramoru, který se opracovával mnohem lépe než žula. Kromě toho byli Řekové lepšími pozorovateli, nesvazovala je nesvoboda ducha a strach z bohů a tak vytvářeli sochy mnohem přirozenější a lidštější. Počátek klasického období byl nejdůležitějším obdobím ve vývoji řeckého sochařství - v tomto období se vytvořily základy klasického umění. Od 6. století př. n. l. nastal nebývalý rozvoj sochařství, které navázalo na umění archaického Řecka a dosáhlo svého vrcholu. Sochaři vytvářeli díla, kterým již téměř nic nechybělo k dokonalosti. V 5. stol. př. n. l. zasáhl do vývoje řeckého sochařství muž jménem Feidias, který představoval vrchol tohoto umění. Jeho stejně dobrým současníkem byl Praxiteles, známý hlavně sochami bohů. Oba sochaři měli dar přenést své vidění světa do mramoru, který se pod jejich rukama proměňoval v jedinečná díla. Tři nejvýznamnější umělci klasického období byli Polykleitos, Myron a Feidias. Nejproslulejší sochou prvního z nich je Doryphorus - jedna z prvních soch, která zaujímá působivou pózu. Je to proto, že váha celého těla spočívala poprvé v historii sochařství jen na jedné noze. Myron byl zase první, kdo se pokusil u svých soch o zachycení pohybu. Jeho socha atleta, 78
známá jako Diskobolos, je nádherným příkladem Myronova mistrovství. Feidiovo dílo představuje kulminační bod ve vývoji sochařství. Feidias byl nejen vynikajícím umělcem, ale byl i výraznou osobností. Proslavil se zejména výzdobou Akropole, pro kterou vytvořil monumentální, 40 stop vysokou sochu Athény. Většina reliéfů z výzdoby Akropole není sice přímo dílem Feidiovým, ale na většině z nich se Feidias podílel, protože vznikaly pod jeho vedením. Ve 4. stol. př. n. l. se ideál sochařů změnil. Místo mohutných soch, ve kterých byl kladen důraz na anatomii a proporce lidského těla. Umělci začali usilovat o postižení výrazu tváře, emocí a vnitřního světa člověka. Nejlepší sochaři této školy byli Scopas, Lysippus a Praxiteles. Scopas byl známý dokonalým zachycením výrazu tváře s hluboko posazenýma očima. Z jeho děl je to zejména hlava z chrámu v Tegge, uchovávaná ve sbírkách Athénského národního muzea, mistrovské dílo Niobe nebo Viktorie ze Samothraki, vytvořená docela určitě pod jeho vlivem. Nejcennějšími sochami Praxitela jsou Venuše Knidská ve sbírkách Vatikánu a Hermes s Dionýzem v muzeu v Olympii. Praxitelovy sochy jsou něžnější a zasněnější než sochy Scopase. Nejvíce děl vytvořil dvorní sochař Alexandra Velikého Lysippus. Mnoho jeho děl se ale dochovalo pouze v římských kopiích, velmi známý je například jeho Apoxyomenus uchovaný ve sbírkách Vatikánu. Vrcholným dílem, zachycujícím lidské utrpení, bylo sousoší legendárního Laocoona se synem mezi hady. V období tohoto díla Řecko vstoupilo na práh helénistické doby 79
(300-150 př. n. l.), kdy Alexander Veliký sjednotil Řecko a rozšířil řeckou civilizaci daleko za jeho hranice. Změny politických poměrů, které způsobil Alexander Veliký vytvořením nezávislé mocné říše, se promítly i do umění. V tomto období vznikla díla, která jsou dokladem lidského génia a ztvárněním skutečné krásy. Umělci vytvářeli monumenty. Jednalo se především o skvosty architektury, jako byl například jeden ze sedmi divů světa Halikernas, zdobený motivy znázorňující zápas Řeků a Amazonek, sochy Mausola a Artemisia, království Pergamu se svatyní Dia, socha Victory ze Samothraki, socha Gaula a Afrodity z Mylu. Všechna tato díla jsou pokračováním a rozvinutím umění jednoho z největších sochařů Řecka - Feidia. Na druhé straně umění bylo nedílnou součástí života a tak často hledalo v životě inspiraci a zobrazovalo jej. Příkladem tohoto druhu umění mohou být terakotové figurky, které kouzelně zachycují prvky každodenního života Řeků a které vycházejí z klasických konvencí. Jsou mezi nimi mnohé velmi zajímavé sošky. Oblastí, kde se toto umění rozvinulo do velmi zvláštních, originálních forem, je Tanagra. Zde bylo velké množství těchto zvláštních figurek objeveno v hrobech. Uměleckými díly byly i mince, které se na území Řecka razily v helénistické době.
80
VEŘEJNÉ SVÁTKY 1.1.
Nový rok
6.1.
tzv. „Theofania“ (svěcení vod, obdoba našich Tří králů)
25.3.
Řecký národní den – den řecké nezávislosti (připomíná oficiální zahájení boje za osvobození z turecké nadvlády v roce 1821)
1.5.
Svátek pracujících
15.8.
Nanebevzetí Panny Marie
28.10.
tzv. Den „OCHI“ (v překladu „NE“, na paměť dne, kdy se za 2. světové války, v roce 1940, Řecko odmítlo vzdát Itálii)
25. a 26.12. Vánoce (nikoliv 24.12., který je pracovním dnem)
POHYBLIVÉ SVÁTKY Pravoslavné Velikonoce Svátkem je v Řecku jak Velký pátek, tak Velikonoční pondělí. Ve spojení s Velikonocemi předchází tzv. „Kathara Devtera“ (= v překladu Čisté pondělí, zahájení předvelikonočního půstu zhruba 40 dní před Velikonocemi) a následuje svátek „Ducha svatého“ (pondělí zhruba 40 dní po Velikonocích). V roce 2012 tyto svátky připadají na: 27.2. Čisté pondělí 13.4. Velký pátek 16.4. Velikonoční pondělí 4.6. Ducha svatého V těchto dnech jsou zavřeny všechny banky, obchody a služby. V turistických lokalitách jsou některé obchody otevřené. 81
Vánoce jsou svátkem narození Krista. Slaví se 25. prosince a znamenají druhý největší pravoslavný svátek po Velikonocích (Pascha). Po Vánocích začíná půst, který trvá čtyřicet dní. Tento půst se nazývá SARAKOSTY. Pro nás je zajímavé, že Vánoce se začaly slavit kolem r. 335 z popudu římského papeže Julia a byly stanoveny na 25. prosince. Již za tmy začínají všude zvonit zvony, průvod a svatá mše se odehrává za rozbřesku. Tak jako jinde na světě jsou i v Řecku a na Kypru Vánoce svátkem rodinného krbu a pohody. Tomu ovšem předchází nám dobře známý domácí ruch a shon, hospodyňky uklízejí (dokonce i malují), zdobí své příbytky, pečou vánoční koláče a pečivo. A obyčej vánočního stromku? Pravda, nenajdete v bytech smrčky ani borovičky, ale ozdobené malé cypřiše vypadají stejně půvabně. Koledy se zpívají i v předvečer Nového roku a Večera Tříkrálového, dne Kristova křtu. Nový rok - PROTOCHRONJA - jako začátek, pohled do budoucnosti, představuje princip obnovy, nastolení pořádku a dobrých vztahů. Lidé si proto navzájem vyměňují dárky a přání: muži a ženy, rodiče a děti, křtěnci a kmotři. Nový rok je ale také časem dobrých skutků, snahou o pomoc chudým, nemocným a sirotkům. O rozvoj tohoto filantropického smýšlení se postaral církevní hodnostář a později biskup Ai Vasilis žijící v letech 330379. Zůstalo-li něco z jeho myšlenek dodnes, je to jistě jen dobře. Ai Vasiliovi byla přisouzena ještě jedna vlastnost: uměl zjevovat lidem jejich štěstí získáním FLOURI - staré zlaté mince, která se zapéká do novoročního slavnostního pečiva, zvaného VASILOPITA. Tento zvyk se zachoval také dodnes a je součástí novoročního veselí a oslav.
82
SLAVNOSTI Řekové slaví často poměrně velkolepě rodinné svátky, jako jsou svatby, narozeniny, jmeniny, křtiny, ale i místní slavnosti patronů jednotlivých vesnic. Tyto místní vesnické oslavy se nejčastěji konají během léta, přesněji v období od července do září. Turisté často vyhledávají nejrůznější folklórní představení. Místní slavnosti a kulturní festivaly jsou rozdílného data i programu, záleží na místě konání.
SVATBA Svatba je v Řecku ohromná událost jak pro novomanžele, tak pro celou rodinu. Řecká rodina na rozdíl od té naší české nečítá pět, šest, sedm členů, ale třeba i padesát až sto lidí. Proto se také celá ta sláva připravuje velmi dlouho dopředu, sezvat tolik hostů a zařídit vše tak, aby se na ten slavný den po celý život vzpomínalo, může trvat i celý rok. Dívka si do manželství přináší nejen dobré vychování, ale i velkou výbavu, do které naprosto běžně patří třeba byt nebo dům. Řecko není jedinou zemí, kde má rodina velkou váhu. Mladí ctí staré a samozřejmost pro ně je se o své rodiče či prarodiče postarat. Ani svazku tak posvátnému, jako je svatba, se nevyhýbají tradice a zvyky. Podle nich se v jednom pokoji nevěstina domu vystavuje výbava. Tu potom navštěvují všichni známí i neznámí, přátelé i sousedi, aby se podívali, jak má taková správná řecká výbava vypadat. Pro mnohé rodiče neprovdaných dívek je to jistě dobrá inspirace. Tradice také všem návštěvníkům „výstavy“ ukládá přinést hrníček rýže a hrníček cukru. Cukr pro sladký život a rýži pro plodnost. Obřad se koná v řeckém pravoslavném kostele v podvečer a novomanželé dostávají dárky v podobě peněz a šperků. V den svatby se nevěsta obléká za asistence kamarádek a žen z její rodiny a je schována před ženichem, který ji smí vidět teprve 83
těsně před obřadem. V průběhu obřadu svědek a svědkyně zvaní „kumbaros a kumbara“ předají nevěstě a ženichovi požehnané prsteny a třikrát za sebou kříží „stefana = věnce“ nad jejich hlavou a poté je na jejich hlavu položí. V průběhu prvních manželských kroků, které novomanželé společně podniknou před zraky pozvaných kolem oddávajícího stolu, jsou posypáni rýží a bonbóny obsahující mandle v cukrové polevě zvanými „kufeta“.
KŘTINY Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící. Obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům „na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti“. Následuje oslava v domě rodičů nebo v restauraci. Kmotr dítěte je velmi důležitý v jeho životě. Podílí se na výchově a financování nejen vzdělání.
84
Lidé, které nazýváme antickými Řeky, přišli do Středomoří kolem roku 1000 př. n. l., obsadili pevninské Řecko, pobřeží dnešního Turecka a ostrovy ležící mezi nimi. Mnohé z mykénské a krétské civilizace tito vetřelci zničili, ale protože hovořili jazykem blízkým jazyku původních obyvatel, přijali řadu jejich mýtů a náboženských představ. Řekové, jak je známe v období mezi 600-300 př. kr., žili buď na ostrovech, nebo v malých městech - městských státech - oddělených bezmála neprůchodnými horami. Byli proto individualisty, hrdými na své malé komunity, ale se slabým vědomím národní sounáležitosti. Moře nejenom oblévá řecké ostrovy, ale vtéká i do velkých pevninských zálivů. Kvůli nesnadné prostupnosti hor užívali proto Řekové moře jako hlavní cesty nejen mezi ostrovy, ale také mezi různými městy. Rozvinuli tak charakteristické rysy mořeplavců, k nimž patří šťastná povaha, laskavost k cizincům a tvrdost k nepřátelům, pohotový intelekt, tvořivost, schopnost improvizovat i přijímat smělá rozhodnutí a rychle jednat. Slunce svítí v Řecku téměř po celý rok a čistý mořský vzduch činí všechny barvy neskutečně jasné a živé. Během dlouhého léta je sluneční žár zmírňován severním větrem a vzduch na ostrovech a na svazích hor je jako víno. Mysl Řeků byla živá jako barvy jejich nebe a moře. Řekové byli energičtí, vysoce inteligentní, ale i vznětliví a vrtošiví a vytvořili vysoce propracovaný a ohebný jazyk, jímž mohli snadno a přesně vyjádřit živost a originalitu svých myšlenek. Řekové tedy byli skutečně původními mysliteli. Omezováním vlastních potřeb a využíváním otrocké práce dosáhli takové úrovně volného času, jakou jak doufáme, dosáhneme jednou v budoucnosti prostřednictvím automatizace. Místo, aby tento čas promarnili, využili jej k úvahám a k osobitým řešením zásadních problémů, znepokojujících celý lidský rod: Co je to dobrý život? Jak mohou spolu lidé nejlépe žít? Jaký je smysl utrpení? Jaké povahy je 85
duše a vesmír? Co je to krása a co pravda? Všechny tyto otázky (a mnoho dalších) si Řekové kladli a hledali na ně odpověď jako první. Platónovy a Aristotelovy spisy jsou trvalým základem veškeré filosofie. Řekové se však nezabývali jen hlubokými politickými, filosofickými a náboženskými otázkami, byli také prvními Evropany, kteří psali historii a inscenovali dramatická líčení lidských dějů a kteří zároveň uvažovali o jejich příčinách a důsledcích. Ačkoliv soukromé příbytky Řeků byly pravděpodobně jen o málo víc než chatrčemi z bláta, jejich veřejné stavby, jako je např. Parthenón, byly vybudovány s tak precizní a tvořivou stavitelskou dovedností, že ovlivňují myšlení architektů dodnes. Řecké chrámy byly zdobeny vlysy tesanými do mramoru. Neméně půvabné byly však i sochy umístěné v prostoru, jimž nebylo rovno až do časů renesance, kdy z řecké inspirace začali čerpat italští malíři, když s mimořádným smyslem pro vnější úpravu zdobili keramiku obrazy z denního života a výjevy z mýtů. Je zajímavé srovnat krásu takových výjevů s chudičkou výzdobou nádob, které jsou jejím moderním ekvivalentem. Ačkoliv Řekové vynikli v umění a filosofii, nebyli, jak se někdy soudí, pozadu ani v přírodních vědách. Odhalili princip parního stroje dokonce jej i zkonstruovali a prokázali jeho funkčnost. Užívali jej však jen k pobavení bez ohledu na jeho praktické možnosti, neboť byli - ať už právem či neprávem - s otrockou prací spokojeni. Byli též zdatnými geometry i pokročilými matematiky, jejichž pozoruhodně přesné výpočty velikosti a pohybu Slunce, Měsíce a hvězd, předpojaly Koperníkovy a Gallileovy závěry. Znali i řadu zákonů moderní fyziky, zejména atomistickou teorii. Pečlivě také zkoumali vlastnosti rostlin a zvířat. Mezi starověkými národy vynikali znalostí klinické medicíny, položili základy mnoha obvyklých lékařských postupů, 86
které se dále rozvíjely teprve od časů renesance a porozuměli i mnohému z vazby mezi duší a tělem v nemoci. Nejcennější odkaz nám Řekové zanechali v literatuře snad právě proto, že myšlenky vyjádřené slovy se dědicům předávají lépe než myšlenky zprostředkované jinak. Můžeme se jen obdivovat vznešené poetice Homérově, svěžímu a bystrému pohledu historiků Hérodota a Thúkydida, pádnosti a přesvědčivé síle řečníka Démosthena, spojení velkoleposti s pochopením lidského osudu u dramatiků Aischyla, Sofokla a Euripida.
SOUČASNOST Je třeba zdůraznit, že mentalita balkánských národů je v mnohém odlišná od naší. Navíc jsme v zemi hosty a podle toho bychom se měli chovat. Řekové jsou sympatičtí, příjemní a přátelští lidé, známí svou neuvěřitelnou pohostinností, která není nikterak předstíraná vidinou zisku. Navíc už mnoho českých turistů poznalo, že i v nouzi v Řecku poznáš přítele daleko snadněji než u nás. Řekové jsou velice učenliví a pracovití, i když jejich pracovní tempo není nikterak oslnivé, což je dáno i celkově poklidným způsobem jejich života. Také jejich denní časový rozvrh je poněkud odlišný od našeho. Ráno vstávají poměrně časně a spát chodí pozdě, přičemž k neodmyslitelnému odpočinku patří odpolední siesta. Řekové jsou známí gurmáni a největší událostí jsou pro ně večeře, jichž se zpravidla účastní celá rodina. Děti zde mají mimořádné postavení. Jsou vychovávány volněji a svobodněji, což je dáno i nezměrnou trpělivostí dospělých. Více prostoru je zde pro dětské hry, což prospívá vývoji obrazotvornosti a nápaditosti dětí. Místní obyvatelé se dovedou i rozohnit, to však bývá zpravidla pouze tehdy, když odmítnete jejich pozvání na cokoliv. Odmítnutí pozvání je pro Řeka urážkou. 87
Hlavní náboženství v Řecku je určováno řeckou ortodoxní církví (98 % obyvatel). Románští katolíci, židé a mohamedáni tvoří menší část. Od r. 1833 je církev nezávislá, v r. 1850 byla uznána samostatnou pravoslavnou církví ekumenitským patriarchátem v Konstantinopoli a v r. 1864 státní církví. Hlavou církve je arcibiskup (metropolita) athénský. Náboženství je bráno vážně mnoha lidmi.
Rychle se zvyšující počet nepovinných mateřských škol navštěvují děti ve stáří od 3 1/2 roku. Nabytím platnosti nového školského zákona v roce 1976, byla v Řecku uzákoněna devítiletá povinná školní docházka, která předpokládá absolvování šesti let národní školy (dimotikon scholeion) a tří let sekundární školy (gymnasion). Během dalších tří let se mohou mladiství připravovat k maturitě na všeobecných, technických nebo k praktickému povolání vychovávajících lyceích. V Řecku je šest univerzit, a to v Athénách, Soluni, Patrasu, Ioánnině, Thrákii (Xánthi a Komotiní) a na Krétě (Iráklio a Rethymno). Dále pak šest jiných vysokých škol - v Athénách pro politické vědecké disciplíny, hospodářství a obchod, zemědělství a výtvarné umění, v Soluni a Pireu pro průmyslový výzkum a plánování.
88
Rostlinstvo v Řecku má typický středomořský charakter, s rostlinami věčně zelenými a rostlinami sukulentními, které jsou zásobárnou vody. Stromy jsou většinou menšího vzrůstu. V úrodných nížinách a pobřežních oblastech se střídají až do výšky asi 800 metrů smíšené lesy s duby, platany, svatojánským chlebem a s porosty matschie (řecky longos), kde se vyskytují dub cermesový a cesmínovitý, jalovce, myrty, pistácie a lentišky, vavříny, kručinky, oleandry a plané olejovníky. Na vlhčím základě mohou růst tyto porosty ve větších nadmořských výškách (800 - 2000 m n. m.), na suchém jihovýchodě už v menších výškách přibývá chudší flóra (stále zelené polokeře, jalovec, stepní rostliny a pryšec chvojka, který poskytuje ovcím a kozám chudou pastvu). Listnaté lesy, v nichž se vyskytují buky, kaštany, platany, javory a jilmy dosahují v horách severního a středního Řecka až do 1 500 metrů nadmořské výšky, jehličnaté lesy až do 1 700 metrů, nad 2 000 metrů pak stoupá už jen vzácná jedle kefalonská. Dále se už vyskytují pouze chudé alpinské louky. Přirozený les byl v Řecku od starověku soustavnou kultivací a kácením hluboce narušen. Nyní pokrývá okolo 18 % rozlohy země. Na jeho místo nastoupily v nejlepším případě olivové háje, fíkovníky a vinná réva, avšak mnohem více zůstalo úhoru a pustin s extenzivní pastvou ovcí a koz. V novější době je snaha postupující devastaci zastavit, probíhají zalesňovací práce. Ujaly se zde a rozšířily i některé cizokrajné rostliny jako např. agáve ze střední Ameriky či datlové palmy a fíkovník z Afriky. Některé sem byly dopraveny jako okrasné rostliny, později pak zdivočely.
89
Značný úbytek lesů a přirozených společenstev zúžil životní prostor zvířeny a tím také i její druhovou rozmanitost. V horách se ještě vyskytuje vysoká a černá zvěř, medvěd a vlk už pouze příležitostně (přecházejí ze sousedních zemí). Na Krétě se vyskytuje divoká koza (Capra aegagrus), vývojově se jedná o předchůdkyni kozy domácí. Ještěrky, hadi a želvy jsou zastoupeny mnoha druhy, obzvláště početná je řecká želva. Ohrožené druhy jsou chráněny. Je mnoho druhů ptáků, které při jejich tažení na jih v Řecku hostují. U Řeků jsou v oblibě a i turistům je nabízen jejich lov, obzvláště křepelek. I v Řecku, jako všude ve Středomoří, je oblíbený rybolov při pobřeží obzvláště chobotnic, mušlí, humrů a langust. V mořských jeskyních se uchránili před vyhubením tuleni. V celém Egejském moři je hodně mořských hub.
90
Vývoj řeckých bohů je popsán v jednotlivých bájích. Musíme už v úvodu upozornit, že řečtí bohové jsou pouze nesmrtelní lidé, schopní sem tam provést nějaký ten zázrak, ale jinak lidští se vším, co k tomu patří. Žárlivost i nevěra především provozovaná hlavním olympským párem (nevěrný je samozřejmě Zeus, žárlivá Hera), nenávisti i lásky, čestné jednání i zákulisní boje - to vše je nedílnou součástí Olympu. Stejně tak si musíme uvědomit, že každá říčka měla svého bůžka či nymfu, stejně tak jako každý přírodní jev či živý organismus. Proto náš výčet v žádném případě nemůže být úplný. Hlavních řeckých bohů bylo šest, jsou to děti Króna a Rhei.: Zeus, Posseidon, Hádés, Héra, Hestia a Déméter. Vládcem bohů je Zeus, který jako jediný nebyl po svém zrození pozřen svým otcem a proto mohl své sourozence vysvobodit a svrhl i vládu svého otce Króna. Za manželku si vzal svoji sestru Héru. Své dva bratry Háda a Poseidona učinil vládci podsvětí a moře. Hádés si vzal za manželku jeho dceru (nemanželskou - s bohyní plodnosti Déméter) Persefóné, ze které učinil královnu podsvětí. Poslední ze sourozenců - Hestia - byla bohyní rodinného krbu. Zeus měl dětí mnoho. Některé s bohyněmi, některé s obyčejnými smrtelnicemi. Tři dokonce s vlastní ženou Hérou boha ohně a kovářů Héfaista, boha války Area a bohyni mládí Hébé. Jednu dceru však měl sám - bohyně moudrosti a spravedlivé války Athéna mu vyskočila z hlavy v plné zbroji. Z Diových potomků, zplozených s bohyněmi, jsou známé především děti bohyně Lété: Apollón (bůh můz) a Artemis (bohyně lovu), dcera Dioné Afrodíté (bohyně krásy) se svým synem a Diovým vnukem Érotem, a posel bohů Hermés, syn bohyně Náii. Z jeho lásky ke krásným pozemšťankám se 91
narodili především velcí hrdinové (výjimku tvoří bůh Dionýsos) Mínós a jeho dva bratři Rhadamanthys a Sarpédont s Európou (Zeus se převtělil do býka), Helena a Polydeukes s Lédou (Zeus jako labuť), Perseus s Danaé či polobůh Herakles. Snad jediný Olympan, který nebyl z krve Diovy, byl bůh Slunce Hélios.
JMÉNA BOHŮ Nejmocnějším bohem, jak jsme už poznali, byl Zeus. Byl pánem nebes i země, ovládal bouře, hromy a blesky. Od Dia pocházelo štěstí i neštěstí, sláva a bohatství. Římané měli také nejvyššího boha a říkali mu Jupiter. Manželkou Diovou byla bohyně Héra. Byla nejmocnější bohyní, královnou v sídle bohů na hoře Olympu. I římský Jupiter měl manželku. Římané jí říkali Juno. Dcerou Diovou byla Pallas Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně chytrých a statečných mužů. Řekové jí zasvětili sovu. Římané měli podobnou bohyni a říkali ji Minerva. Synem Diovým byl Héfaistos, bůh ohně a kovářské práce. Měl prý své kovářské dílny pod kouřícími sopkami. Byl to nehezký chromý bůh, ale veliký umělec. Římané mu říkali Vulkanus. Apollón byl bohem světla, věštby a básnického umění. Proto byl vůdcem devíti Múz, bohyň, které ochraňovaly jednotlivá umění. Římané ho nazývali Apollo. Artemis, bohyně lovu, byla jeho sestra. U Římanů Diana. Krvavý bůh války se jmenoval Áres. U Římanů Mars. Krásná bohyně Afrodita, u Římanů Venus, česky se jí říká Venuše, byla také dcerou Diovou. Byla bohyní krásy a lásky a její syn se jmenoval Erós (u Římanů Amor). Hermes (u Římanů Merkur) byl poslem bohů. Dovedl rychle plnit Diovy rozkazy, neboť měl okřídlené opánky, které ho donesly, kam jen chtěl. Ochraňoval obchodníky a poutníky. Veselý bůh vína se jmenoval Dionýsos (u Římanů Bakchus). 92
Hestia byla bohyní domácího krbu a ohně. Římané ji říkaly Vesta. Bohyně rolnictví a dárkyně zemědělských plodin se jmenovala Déméter. U Římanů Ceres. Poseidón vládl mořským vodám a svým trojzubcem je dovedl rozbouřit i uklidňovat. Byl Diovým bratrem. Římané mu říkali Neptunus. V říši mrtvých, v podsvětí, panoval bůh Hádes (u Římanů Pluto). Také Hádes byl Diovým bratrem. Jeho manželka se jmenovala Persefona (u Římanů Prosperina). Ale to nejsou všichni řečtí bohové. Ti další jsou Aiolos, vládce a strážce větrů, i Eós (u Římanů Aurora), bohyně jitřních červánků. Bohyně pomsty Erinye (u Římanů Furiae - česky čteme Furie) byly obrazem zlého svědomí. Nymfy obývající lesy a vody se podobají našim starým slovanským rusalkám a divoženkám. Jak si staří Řekové své bohy a hrdiny představovali, to nám ukazují sochy a hlavně obrazy na starověkých vázách. Obrazy nám ovšem neukazují jenom bohy a hrdiny, ale také bájná zvířata.
ZROZENÍ DIA Na počátku všeho byl podle řecké mytologie nekonečný, pustý a prázdný vesmír. Všechny živly byly neuspořádané – Chaos. Božská síla však tento chaos zorganizovala, všemu určila správné místo. Gáia (Země) dávala život všem tvorům a rostlinám. Když byl nastolen na světě řád, zrodila Gáia Úrana (Nebe). Ten zaplašil sluncem temnoty, noci dal měsíc a hvězdy. Spolu s Gáiou zplodili dvanáct dětí – obrů. Byli tak strašní, že se jich sám Úranos bál a ukrýval je v hlubinách země. Jejich matku Gaiu to mrzelo, proto je svolala a požádala je, aby otce zbavili trůnu. Tohoto úkolu se ujal Kronos a po jeho splnění se sám stal vládcem světa. Jeho otec Úranos jej za to proklel a předpověděl mu stejný osud. 93
Kronos se se svou manželkou Rheiou usídlil na hoře Olymp. Když však Rheia porodila první dítě, vzpomněl si Kronos na starou věštbu a novorozence pozřel. A každé další jejich dítě mělo stejný osud. Proto když se mělo narodit už šesté, odešla na ostrov Krétu, kde jej porodila v jeskyni Dikté. Kronovi místo novorozence podstrčila kámen. O jejího syna Dia se pak na Krétě staraly nymfy Adrástenia a Ídaia a krmily jej mlékem božské kozy Amalte. Její uražený roh, naplněný ovocem, se stal symbolem blahobytu – Roh hojnosti. Když Zeus vyrostl, vrátil se ke svému otci a donutil jej, aby vyvrhl jeho pět sourozenců (Héra, Hestia, Démétér, Posseidón a Hádés), kteří – jakožto bohové nesmrtelní – žili v jeho útrobách dále. Tím začal deset let trvající boj o nadvládu nad světem. Po této době však Zeus zvítězil a uvrhl Krona do Tartaru. O vládu nad celým vesmírem se rozdělil se svými bratry. Posseidonovi předal vládu nad mořem, Hádovi nad podsvětím a sám vládl na nebi.
EURÓPA Európa byla dcera sidonského krále Agénora a jeho manželky Télefassy. Její božská krása předurčila její osud. Jednou měla podivný sen. Zdálo se jí, že o ni zápasí dvě ženy, jedna, představující její vlast Asii a druhá zemi za mořem, která ještě neměla jméno. Boj však vyhrála ta druhá a Asie ji musela vydat. Nikdo tento sen nedokázal vysvětlit. Později, když byla na procházce se svou družinou, zjevil se jí zlatý býk s lesklými rohy. Tak výmluvně jí naznačoval, aby si na něho sedla, až ho poslechla. Býk se však ihned vrhl do moře a začal plavat na širé moře. Když byli dostatečně daleko od břehu, vynořil se z moře vůz s vládcem moří Posseidonem a rozrážel mu cestu. Tato záhadná plavba skončila na Krétě, kde se býk změnil do své pravé podoby – podoby vládce bohů Dia. Přiznal se, že se do Európy zamiloval a že ji unesl v podobě býka, aby ho nepoznala jeho žena Héra. 94
Na Krétě pak Európa porodila Diovi tři syny – Minóa, budoucího krétského krále, Sarpédonta, budoucího krále v Lykii, a Rhadamanthya, který se nestal králem nikde, zato byl moudrý a spravedlivý. Aby Európě nikdo nemohl ublížit, vytvořil pro ni strážce - Thalose. Jak se na mocného milence sluší, postaral se Zeus o Európu dobře. Provdal ji za krétského krále Asterióna a pojmenoval po ní nový světadíl.
MÍNOTAUROS Krétský král Mínós byl vládcem celého Středomoří. Jeho mocné loďstvo mu zajišťovalo klid a bezpečí na Krétě, přátelské styky s okolními řeckými městy pak zaručovaly mír na dlouhou dobu. Jako výraz svého přátelství k Athénám vyslal do tohoto mocného města svého syna Androgea na hry. Když však krétský princ porazil všechny místní mládence, athénský král Aigeius ho ze závisti zabil. Krétský král Mínós se vydal pomstít synovu smrt. Když však opustil Krétu, zamilovala se jeho manželka Pásifaé do bílého posvátného býka, kterého dostal král jako dar od vládce moří Poseidóna. Tento býk měl být obětován vládci moří, avšak králi se vzácné zvíře zalíbilo tak, že si jej ponechal. Poseidón se pomstil. Způsobil, že se královna do býka zamilovala a plodem této lásky byl netvor – napůl býk a napůl člověk jménem Mínotauros. Král Athéňany porazil a jako výkupné za smrt svého syna přivezl sedm mládenců a sedm dívek. Po návratu domů přikázal zašít manželku Parsifaé do kravské kůže a nechat roztrhat divokým býkem, zato Mínotaura, který byl bez viny, zavřel do bludiště Labyrintu, které mu vybudoval athénský stavitel Daidalos. Do tohoto labyrintu přiváděl každý devátý rok čtrnáct athénských zajatců a Mínotauros je hubil.
95
Jednou se však do skupiny dobrovolně přihlásil syn athénského krále Aigea Théseus, nechal se dopravit na Krétu a s pomocí Mínotaurovy sestry, krásné Ariadné, netvora zabil.
THÉSEUS Théseus byl synem athénského krále Aigeia a troizenské princezny. Po Héraklovi je druhým největším hrdinou antické mytologie. Pověstí o jeho hrdinských činech je spoustu. Tato pojednává o zahubení Mínótaura. Král Aegeas musel opustit Toizenu a vrátit se do Athén v době, kdy byl ještě Theseus malý chlapec. Proto ukryl pod veliký balvan štít a meč a jeho matce přikázal, aby Thésea poslala za ním do Athén až v okamžiku, kdy bude schopen obě věci vlastními silami vyzvednout. Cestou do Athén vyčistil Theseus cestu od všech zlodějů a vrahů i od divoké zvěře. V Athénách by byl zahynul jedem, který mu připravila Medea, král jej však na poslední chvíli poznal a otrávené víno vylil. V té době přijely do Athén krétské lodě, které vybíraly sedm mládenců a sedm pannen pro oběť Mínotaurovi jako pomstu za smrt krétského prince Androgea. Když se Theseus dozvěděl o této oběti, přihlásil se dobrovolně jako sedmý mládenec. Když se to dozvěděl král Aigeius, prosil Thesea, aby při návratu nechal vyvěsit na lodi plachty podle toho, jak dopadnou. Zvítězí-li Theseus, mají být plachty bílé, prohraje-li, mají být černé. Když lodě připluly na Krétu, čekal na ně v přístavu krétský král Mínós i s průvodem, ve kterém byla i jeho dcera Ariadné. Ta se do řeckého hrdiny ihned zamilovala a rozhodla se mu pomoci. V noci ho vyhledala a dala mu klubko nití, aby nezabloudil v bludišti Labyrintu, kde byl Mínotauros uvězněn. Když potom druhý den uvedli Thesea ke vchodu do Labyrintu, uvázal nit u vchodu a vydal se do středu bludiště. Po těžkém boji Mínotaura zahubil a pomocí niti se dostal zpět ke vchodu, kde už ho čekala Ariadné, aby s ním utekla do Athén. 96
Po odplutí z Kréty si na chvíli odpočinuli na ostrově Naxos, kde na přání boha Dionýsa Ariadné zůstala jako jeho manželka. Théseus vyplul opět na moře, zpět do Athén. V žalu nad ztrátou Ariadné však zapomněl vyměnit plachty za bílé. Král Aigeius vyhlížel loďstvo, a když uviděl plachty černé, vrhl se ze skály do moře. To od té doby nese jeho jméno.
TANTALOS Tantalos byl velmi bohatý král v krajině zvané Lýdie. Měl zlata, ovcí a úrodných polí víc než kterýkoliv smrtelník. Přízeň bohů se zdála být bezmeznou. Dokonce jako jediný smrtelník mohl usedat s nimi na Olympu k hostinám. I jemu však sudičky předly konečnou nit života, ale sám si to přestával uvědomovat. Dokonce začínal pochybovat o vševědoucnosti bohů. V té době jakýsi zloděj ukradl v Diově chrámu na Krétě vzácnou sochu zlatého psa. Věděl, že se Tantalos bohů nebojí a proto mu jej přinesl. Tantalos se rozhodl, že bohy vyzkouší. Když přišel rozhořčený kněz a žádal po něm navrácení sochy, Tantalos ji prostě zapřel. Bohové o jeho činech věděli, dávali mu však ještě šanci se polepšit. Tantalova zpupnost stále rostla. Kradl u stolu ambrózii a nektar a nosil ji lidem, byl sám přesvědčen, že je jedním z bohů. Jeho drzost dosáhla vrcholu, když zabil svého syna Pelopa a připravil z něj hostinu pro bohy. Ti však zděšeně odskočili od stolu. Jediná roztržitá Démétér snědla jedno sousto. Tantalos se lekl a poznal, že jsou bohové skutečně vševědoucí. Začal litovat svých činů a bohům se klaněl. Bylo již však příliš pozdě. Zeus hned poslal Tantala do nejhlubšího podsvětí a odsoudil jej k věčným mukám. Stále žíznivý Tantalos stojí v čiré chladivé vodě, kdykoliv se však skloní, aby se napil, voda zmizí. Hladový stojí pod stromem s lákavým ovocem, kdykoliv se jej však pokusí utrhnout, přijde vítr a větve se zvednou do výšky. A třetím trápením, které mu Zeus přisoudil je 97
věčná úzkost. Tantalos stojí pod obrovským balvanem, který se může každou chvíli zřítit. Tantalova syna sudička Klóthó probudila k životu ještě krásnějšího než byl. Kousek, který snědla Démétér však musela nahradit slonovou kostí. Od té doby měli všichni z jeho rodu na lopatce bílou skvrnku.
ERÓS A PSYCHÉ Kdysi dávno žili královští manželé, kteří měli tři dcery. Nejmladší z nich, Psýché, byla tak krásná, že ji lidé považovali za bohyni lásky a krásy Afroditu. Někteří dokonce tvrdili, že je krásnější než sama Afrodita, že se zrodila nová bohyně. To bohyni Afroditu samozřejmě rozzlobilo, zavolala proto svého syna Eróta, aby jí pomohl Psyché potrestat. Erós byl bůh lásky. Měl s sebou vždy luk a toulec plný šípů. Šípy byly lidskému oku neviditelné, ale koho zasáhly, ten se zamiloval - ať již šťastně či nešťastně. Afrodita řekla svému synu: „Jdi a pomsti mne. Zasáhni Psyché, aby se zamilovala do nejhoršího muže a po jeho boku byla nešťastná.“ Erós tedy vzal své zbraně a vydal se k paláci, kde Psyché bydlela. Když ji však uviděl, byl její krásou tak okouzlen, že poprvé v životě neposlechl matku a svůj šíp vrátil do toulce. Přes všechnu svoji krásu Psyché nebyla šťastna. Obě její sestry se vdaly, o ni se však nikdo neucházel. Lidé ji vzývali jako bohyni a tak zůstávala sama. Král proto vyslal posla do Delf, aby ve věštírně zjistil, co mají dělat. Věštba pravila: „Oblékni dceru do pohřebního roucha a odveď na okraj srázu. Tam si pro ni přijde ženich, který není člověkem.“ Všichni tedy Psyché s pláčem doprovodili z domova. Na určené místo však došla sama, plna strachu z budoucnosti. Přiletěl však lehký větřík Zefyr a snesl ji do údolí plného květin, jasu a krásné vůně. V údolí stál nádherný zámek ze zlata, stříbra a slonoviny. Psyché se osmělila a vešla do zámku. Všude viděla drahé a krásné věci, nikde však nikdo nebyl. Tu se ozval hlas někoho 98
neviditelného: „Buď vítána Psyché. Nemáš se čeho bát. Vše, co zde vidíš je tvé. Máš-li jakékoliv přání, mí služebníci ti jej splní.“ Neviditelné ruce jí připravily bohatou tabuli a lázeň a tak den příjemně uběhl. Večer nemohla usnout, byla plna zážitků. Vtom se ze tmy ozval známý hlas: „Miluji tě Psyché. Jsem tvůj manžel, ale nesmíš mne nikdy spatřit. Proto budu chodit pouze v noci.“ Psyché slíbila, že se nikdy nepokusí svého manžela spatřit. Večer co večer se těšila na jeho příchod, byl jí čím dál tím milejší. A tak ubíhal den za dnem v hojnosti, ale samotě. Rodiče již svou dceru oplakali, přesvědčeni, že se jí stalo něco hrozného. Její sestry přišly na okraj srázu, odkud Zefyr Psyché odnesl, a naříkaly nad ztracenou sestrou. Psyché jejich pláč uslyšela a uprosila svého muže, aby je mohla pozvat. Ten ji varoval, aby neprozradila, že jej nikdy neviděla. Psyché slíbila a plna radosti vyslala Zefyra, aby její sestry přinesl. Sestry brzy přemohla závist. Neustále se Psyché vyptávaly na manžela. Psyché se vymluvila, že je to mladý muž, který je zrovna na lovu. Příště však zapomněla svoji výmluvu a řekla, že její muž je starý a nemocný. Lstivé sestry pochopily, že jej nezná. Proto začaly plakat a zapřísahaly jí, že ho musí spatřit, protože je to zlý drak, který jí usiluje o život. Psyché se lekla a tím sestrám jejich domněnku potvrdila. V noci schovala pod postelí světlo a když znavený manžel brzy usnul, podívala se na něj. Jeho krása jí vzala dech a ona poznala Eróta. Byla tak překvapena, že neuhlídala olej ve svítilně, ten ukápl Erótovi na ruku a ošklivě ho popálil. Erós se probudil a beze slova odletěl. Psyché byla zoufalá. Svěřila se sestrám, které ji naoko politovaly, ale obě hned běžely k Zefyrovi, poručily mu, ať je donese za svým pánem, a skočily ze srázu. Zefyr je však nezachytil a obě se zabily. Zoufalá Psyché zatím hledala Eróta. Dostala se k bohyni Afroditě. Ta jí potvrdila, že Erós je u ní, ale že se s ním Psyché nesetká. Aby se Afrodita pomstila, dala Psyché 3 nesplnitelné úkoly. Vždy se však nad Psyché někdo 99
slitoval a pomohl jí. Mravenci jí pomohli roztřídit hromadu pšenice, ječmene, máku, prosa a čočky, orel jí pomohl nabrat do misky vodu z černého pramene, spadajícího přímo do podsvětí. Poslední úkol byl nejtěžší. Afrodita jí dala krabičku, kterou jí vládkyně podsvětí Persefona měla naplnit zázračnou mastí. Psyché bylo těžko. Jediná cesta, kterou k Persefoně znala byla cestou smrti. Stoupala tedy na věž, ze které chtěla skočit. Probudila však k soucitu i věž a ta jí poradila, jak úkol splnit. Na cestu potřebovala dva medové koláčky a dva penízky pod jazykem. Jeden koláč dostane tříhlavý pes Kerberos, strážce podsvětí, aby ji pustil dál. Penízek dá převozníku Charónovi. Až jí Persefona naplní krabičku, nesmí se Psyché podívat dovnitř a stejným způsobem, jako přišla, podzemí zase opustí. Psyché všechno splnila a radostně běžela za Afroditou. Krabička se jí však zdála příliš lehká, tak se lekla, jestli není prázdná. Nadzvedla víčko, aby nahlédla dovnitř. V krabičce však nebyla hojivá mast, ale spánek smrti a Psyché padla k zemi. Erós se zatím uzdravil a začal manželku hledat. Našel ji, setřel z ní spánek smrti, vrátil jej do krabičky a letěl zpátky k matce. Prosil Afroditu, aby Psyché odpustila. Afrodita však byla neoblomná. Teprve Diova přímluva ji obměkčila a Psyché odpustila. Na Olympu se pak konala velká svatba, Zeus podal Psyché číši božského nektaru a učinil ji nesmrtelnou.
FILEMON A BAUCIS Za starých časů na sebe brávali Zeus a posel bohů Hermes lidskou podobu a chodili po světě, aby viděli, jsou-li lidé dobří, nebo zlí. Na sklonku jednoho dne došli do krásného údolí, plného krásných a bohatých dvorů. Rozhodli se zde přenocovat. Zeus poslal Herma, aby se poptal po nějakém ubytování. Hermes byl za chvíli zpátky. „Nikde nás nechtějí, Die, pro tuláky prý nocleh nemají. Někde na mne dokonce poštvali psy!“ „Byl jsi opravdu všude?“ „Zkusil jsem všechny velké statky, nebyl jsem jen v té malé chaloupce na kraji. Tam nás určitě nebudou moci přivítat.“ Zeus se však rozhodl, že to zkusí i tam. 100
V chaloupce žili stařičtí manželé Filemon a Baucis. K Hermovu překvapení přivítali hosty velmi srdečně. Sami mnoho neměli, hostům však snesli na stůl vše, co mohl jejich chudý příbytek a zahrádka nabídnout. Baucis otřela stůl voňavou mátou a prostřela na bílém pláténku skromnou večeři. Na stole se objevila jablka, plástev medu, hrozny, které uzrály za chalupou… Filemon naléval hostům víno míchané s vodou a pořád se omlouval, že je to jen laciné víno. Když však naléval další a další kalichy a džbán byl pořád plný, Baucis poznala zázrak a vydechla: „Sestoupili k nám bohové.“ Oba s Filemonem se začali svým hostům klanět a chtěli pro ně upéct svoji jedinou husu. Bohové je však zadrželi a Zeus jim pokynul, aby vyšli před svoji chatrč. Uviděli, že jejich údolí je zalito vodou, všechny bohaté, ale pyšné statky jsou v hlubinách. Nic nenasvědčovalo tomu, že ještě před chvílí zde bylo něco jiného než vodní hladina. Stařičká chatrč, před kterou stáli, se začala proměňovat v krásný chrám s bílými mramorovými sloupy a zlatou střechou. „Za to, že jste nás tak vlídně přijali a podělili se s námi o to málo, co jste měli, splním vám přání,“ řekl Zeus. Stařečci se ani nemuseli domlouvat. „Přáli bychom si sloužit v tomto krásném chrámu a až přijde náš čas, chceme zemřít ve stejnou chvíli. Ať nemusíme jeden druhého pohřbívat,“ řekl za oba Filemon. A tak se stalo. Jednoho dne seděli spolu před chrámem a vyhřívali se na sluníčku. Filemon se podíval na Baucidu a uviděl, že začíná zarůstat listím. „Sbohem,“ řekl. Baucis se k němu otočila, natáhla ruku a ta se změnila ve větev. Oba se proměnili ve stromy, Filemon v dub a Baucis v lípu. Zůstali blízko sebe i po smrti a zafouká-li vítr, dotýkají se větvemi.
101
Po historickém popsání války, která otřásla celým Řeckem v mýtických letech, Homérem v Iliadě, následuje vyprávění Odyssei. Zde hovoříme o Homérově díle, které někteří znalci nazývají zralejším a které obsahuje peripetii, kterou prožil Odysseas, dobyvatel Tróje, od chvíle, kdy opustil Tróju až do okamžiku, kdy dorazil na Ithaku. V dnešní době slovo Odysseia z Homérova díla znamená přesně toto: řada nekonečných útrap každého člověka, které popisuje bloudění a zakoušení jednoho velkého hrdiny. Odysseas, vybavený neuvěřitelnými schopnostmi, duševními i tělesnými, který s sebou nesl nesmrtelného ducha řecké rasy, vyrazil na zpáteční cestu s celou štolou a dorazil sám, vyčerpaný a bohatý zkušenostmi na pobřeží vytouženého ostrova. Jeho nostalgie po Ithace udržela tak silnou touhu po návratu, že slovo "Ithaki", znamenalo velkou touhu, cíl a dosažení, sen, který by chtěl dohonit každý člověk. V průběhu bloudění se Odysseas ocitl jak v zemích nepohostinných, plných barbarů a divných bytostí, tak i v zemích, kde byl pěkně přivítán a kde se mu dostalo pomoci. Poznal všechny těžkosti, které v té době byly postrachem pro každého námořníka: divoké proudy a nebezpečné průplavy, nepohostinné přístavy a jejich příšerné obyvatele. Avšak všechno překonal díky své trpělivosti a statečnosti. Hledajíc svůj osud a svůj cíl, došel až do Podsvětí, které navštívilo jen velmi málo smrtelníků. Jak lidé, tak i bohové, kteří ho přijali, si ho tak zamilovali, že si ho chtěli ponechat ve své blízkosti, daleko od jeho milované Ithaki. Jeho divný osud chtěl věcem tak, aby přesto, že měl tak velké námořní loďstvo, dorazil na svůj ostrov sám a na cizí lodi. Ale pojďme již sledovat tuto jeho dlouhou cestu návratu.
102
ODYSSEOVO BLOUDĚNÍ Kikóni a Lotofágové Po zničení Tróje následoval se svým loďstvem Agamemnona, ale silná vichřice zavinila to, že se jeden druhému ztratili. Tak Odysseas zakotvil na pobřeží Thrácie, v zemi Kikónů. Kikóni byli spolubojovníci Trójanů, takže Odysseas vyplenil a ovládl Izmaros, jedno z jejich měst, jen Apollónova kněze Márona nechal žít, a ten mu za odměnu daroval dvanáct džbánů sladkého opojného vína. V průběhu vylodění a při útoku v zemi Kikónů ztratil Odysseas šest mužů z každé lodi. Potom pluli směrem na jih a dorazili do moře Kythirů, poblíž mysu Maleas. Další zastávka byla země na pobřeží Afriky. Obyvatelé tohoto kraje přijali vlídně Odysseovy muže, kteří vyšli prozkoumat pobřeží, ale nabídli jim lotus, který sami pojídali, ale když lotusové listí snědli námořníci, okamžitě zapomněli na svou vlast a na touhu po návratu. Nakonec je musel sám Odysseas násilím donutit k návratu na loď. V zemi Kyklopů Odysseovo loďstvo plulo směrem na sever a zakotvilo u jednoho ostrova, o kterém se říká, že to byla s největší pravděpodobností Sicílie, země Kyklopů. Když zakotvili, Odysseas vzal s sebou dvanáct mužů a batohy plné džberů s vínem od Maróna, jako dar těm, které tam potká. Jak postupovali směrem do středu ostrova, narazili na jeskyni. Když vešli dovnitř, uviděli velké množství čerstvého mléka a sýrů. Odysseova zvědavost o všechny nadmíru velké předměty, které se zde nacházely, byla důvodem k tomu, že neposlechl své přátele, kteří ho nabádali k odchodu, ale chtěl vidět, jaká velká bytost zde přebývá. A tak se vrátil majitel jeskyně, Kyklóp Polyfimos, který spatřil cizince a uvěznil je v jeskyni, kterou uzavřel obrovským balvanem, kterým by nemohlo pohnout ani padesát mužů. 103
Hned snědl dva Odysseovy muže a pojídal je dále po párech. Odysseas mu nabídl sladké víno, které měl od Maróna. Polyfimos popil hodně vína, byl spokojený a v eufórii se zeptal Odyssea na jeho jméno. „Jmenuji se Nikdo“ odpověděl hrdina. Kyklóp, aby mu oplatil tento jeho malý dar, mu slíbil, že ho sní až nakonec. Odysseas nevěděl, co má udělat, aby se zachránil od této lidožroutské nestvůry. Zpočátku ho napadlo ho zabít. Kdo by ale potom pohnul balvanem, který uzavíral vchod do jeskyně? A tak se rozhodl obra oslepit. Jak byl obr opilý, usnul hlubokým spánkem. Použili ostrý kůl, jehož hrot rozpálili v ohni, aby byl ještě účinnější, a zabodli ho do Kyklópova jediného oka. Polyfimův řev uprostřed noci otřásl celým ostrovem. Ostatní Kyklópové odpověděli na jeho řev, tázajíc se, kdo mu vypíchl oko. Když ale Gigant odpověděl, že „Nikdo“, mysleli si, že se zbláznil a odešli v klidu, když uslyšely, že „nikdo“ mu nevypíchl oko. Ráno se slepý Polyfimos marně snažil najít původce svého neštěstí. Odysseas a jeho přátelé se dostali z jeskyně ven, pověšení za břicho ovcí, za jejichž bohatou srst se zachytili. Jak se Odysseas vzdaloval od ostrova a lodě již měly napnuté plachty, zavolal na Polyfima a řekl mu, až se ho někdo zeptá, kdo ho oslepil, ať odpoví, že „Odysseas, dobyvatel Tróje“. Ten naplněn hněvem, začal po nich házet velké balvany, leč marně. Odysseovo loďstvo plulo po otevřeném moři. A tak Polyfimos zažádal o pomstu svého otce Poseidona. A od té chvíle začal hněv všemocného boha moře a pokračovaly útrapy Odyssea. Na Aiolově ostrově Dalším přístavem po zemi Polyfima, byl Aiolův ostrov. Aiolos byl vládce všech větrů. Přijal v Aiolii Odyssea velmi pohostinně a ten u něho pobyl měsíc. Když přišla chvíle rozloučení, bůh větrů mu dal velmi cenný dar: pytel z volské kůže, do kterého uzavřel všechny silné větry kromě jednoho, nechal volně vanout Zefyra, který by je dovál rovnou na Ithaku. Odysseas řekl svým přátelům o příkazu Aiola, aby neotvírali 104
pytel s větry, neboť by je na další cestě očekávala velká nebezpečí. Bohužel posádka neuposlechla jeho příkazů. Domnívali se, že Aiolos daroval Odysseovi nějaké vzácné víno, a tak jednou, když Odysseas spal, otevřeli tajně pytel. Náhle a zuřivě se vrhly ven všechny větry. Divoká vichřice cloumala korábem, jakoby to byla ořechová skořápka. Tato větrná smršť je vrátila opět na Aiolův ostrov. Marně se u Aiola Odysseas dožadoval opět příznivého větru. Ten byl přesvědčen, že bohové nechtěli být Odysseovi nápomocni a ponechal ho svému osudu. Na ostrově Kirki Tak pokračovali náhodně ve své cestě, dorazili do země Laistrigonů, což byli divocí lidožrouti. S nasazením života vyvázli ze spárů národa Laistrigonů, který je pronásledoval a házel po jejich lodích kameny a snažil se je potopit. A tak Odysseas unikl pouze s jedním korábem a jeho posádkou na sever na ostrov, který patřil Kirki. Ostrov Aiaia, kde žila čarodějnice Kirké, je dnešní italský poloostrov Monte Circeo. Kirké byla sestrou Aitise, krále Kolchidy, známým z výpravy Argonautů, a také sestrou Pasifái, manželky krále Minoa. Tato čarodějnice Kirké přijala zpočátku pohostinně část posádky s velitelem Eurilochem, které vyslal Odysseas na průzkum. Ale po jídle, které jim poskytla, se jich začala dotýkat kouzelným prutem a proměňovala je v prasata a jinou zvěř. Avšak Eurylochos, kterému se podařilo uniknout, obeznámil Odyssea se situací. A tak se Odysseas rozhodl, že ji musí navštívit, aby ji přesvědčil o tom, že musí jeho přátelům dát opět jejich původní podobu. Kirké se zpočátku pokusila o totéž i u Odyssea, ale on byl naprosto nenapadnutelný jejími kouzly, a to díky magickému filtru, který mu daroval Hermés, ještě než dorazil do paláce Kirké. A tak jí pohrozil mečem a získal od ní slib, že neublíží nikomu z nich. Zbytek jejich pobytu na tomto ostrově byl příjemný. V tomto období sešel Odysseas na radu Kirké do Podsvětí, aby se zeptal duše proroka Teiresia, co ví o jeho návratu do vlasti. Ten 105
mu prorokoval, že se vrátí sám na cizím korábu a pomstí se všem uchazečům o ruku své ženy. Kromě Teiresia potkal Odysseas v Podsvětí i duše spolubojovníků z Tróje a řadu slavných jmen z Podsvětí. Homér popisuje osudy mnoha těch, jejichž trest, který si musí odpykat v Podsvětí, je příkladný. Mezi nimi jsou Sysifos, Tantalos a Danaidy. Ostrov Sirén - Skylla a Charybda Sirény, též z námé z výpravy Argonautů, číhaly opodál na Odysseově cestě. Když se námořníci k Sirénám blížili, Odysseas zalil uši svých přátel voskem, aby nebyli přitahováni kouzelným zpěvem těchto démonů, což byly zpoloviny ženy a zpoloviny ptáci. Avšak protože byl sám zvědav a chtěl si tento božský zpěv poslechnout, přikázal, aby ho přivázali ke stěžni lodi, odkud by mohl svázán poslouchat jejich písně. Také námořníkům řekl, že kdyby je prosil posuňky, aby ho odvázali, ať ho přivážou ještě pevněji. A tak se také stalo. Když přejeli ostrov kouzelných Sirén, hned poté čelili Symbligádským kamenům a v úžině se museli utkat se Skyllou a Charybdou. Skylla byla mořská nestvůra, jejíž horní část těla byla ženská a dolní část tvořilo šest divokých a nestvůrných psů nebo podle jiného zobrazení měla druhá polovina jejího těla podobu draka. Její doupě bylo v Messinské úžině na italském pobřeží a ona požírala projíždějící námořníky. Přesně naproti Skylle, v úžině oddělující Itálii od Sicílie, byla Charybda. Tato obrovitá nestvůra třikrát denně polykala kvanta mořské vody a společně s vodou stahovala do chřtánu všechno, co zrovna bylo na blízku. Třikrát denně pak opět vyplivla veškerou vodu, kterou spolkla. Tato úzká úžina byla velmi nebezpečná, protože se nemohl zachránit nikdo, ať už od jedné, nebo od druhé nestvůry. A tak se stalo, že Odysseova loď, aby nebyla pohlcena Charybdou, proplula s posádkou v plné zbroji poblíž Skylly, která sežrala několik námořníků z posádky. Volové boha Slunce - ostrov nymfy Kalypsó Další Odysseovou zastávkou byl ostrov Thrinakie. Tam se pásla stáda bílých volů, která byla zasvěcena Slunci. Větry 106
nebyly příznivé a potraviny končily. Odysseas přísně zakázal, aby zabili a snědli svaté voly boha Slunce. Námořníci ale neuposlechli a svedeni hladem, zabili a upekli několik z nich. Slunce požádalo Dia o zadostiučinění za tuto urážku. A proto jakmile se vydali na cestu, začala vichřice, koráb byl zasažen Diovým bleskem a potopil se. Jenom Odysseas, který nechtěl ochutnat ze svatých zvířat Slunce, se zachránil, zavěšený za stěžeň korábu. Proudy ho opět přivedly k Charybdě, před kterou se na poslední chvíli zachránil. Ve chvíli, kdy nestvůra hltala vodu, stačil se zachytit za fíkovník, který rostl z jednoho balvanu v moři. Devět dní se mučil na moři hodně zakoušený Odysseas, který dorazil na ostrov nymfy Kalypsó, na Ogýgii. Kalypsó přivítala ztroskotance Odyssea. Byla to víla, dcera Atlase a žila v hluboké jeskyni, krásně zařízené, která vedla do nádherných zahrad a lesů. Odysseas se měl u ní dobře. Ona dělala všechno proto, aby u ní zůstal, dokonce se snažila mu darovat nesmrtelnost. Ale jeho nostalgie nepřestávala hořet v jeho srdci, až nakonec Zeus poslal Hermese po Athénině přímluvě k víle, aby propustila Odyssea na svobodu, aby se mohl vrátit do své vlasti. A tak mu Kalypsó pomohla najít dostatek dřeva, aby si vyrobil pramici, a dala mu zásoby jídla a rady na cestu. Na ostrově Faiáků Kalypsó se smutně rozloučila s Odysseem a on odplul směrem na východ. Ale Poseidonův hněv se ještě neuklidnil. Zdvihl obrovské vlny, rozbil Odysseovu pramici a opět jej hodil do moře. Bojujíc uprostřed trosek ze ztroskotání, Laertův syn, Odysseas, se po hodinách nejistot vyplazil na ostrově Faiáků, dnešní Kerkyře, kterou Homér nazývá Scheria. Tam úplně zničený usnul až ho probudili hlasy dívek. Byla to Nausika, dcera krále Alkinoa a královny Areti, kteří vládli na tomto ostrově, s doprovodem dalších dívek z paláce. Přišli k potoku prát prádlo. Když Nausika uviděla cizince, pomohla mu, dala mu oblečení. A ten, když se umyl v řece a oblékl, předstoupil před ní tak krásný, že jen Homér to dokáže popsat. Ona mu pak 107
ukázala cestu do paláce, zatímco sama se vrátila s dívkami, aby zamezila zbytečným řečem. Alkinoos a Areti přijali Odyssea velmi pohostinně a zorganizovali na jeho počest slavnosti. Ten jim vyprávěl o svých útrapách a peripetiích a oni s ním soucítili a zároveň ho obdivovali za hrdinské skutky, které již byly známy, a nabídli mu, aby zůstal u nich a oženil se s Nausikou. Když jim ale Odysseas vysvětlil velmi slušně, jak moc touží po tom vrátit se do své vlasti na Ithaki a jak žije s touhou uvidět alespoň z dálky kouř z komína svého domu, král s královnou byli tak dojati, že mu poskytli jeden ze svých korábů k tomu, aby se mohl vrátit na svůj ostrov. V průběhu své cesty velmi zakoušený Odysseas usnul. Faiákové ho nechali na vzdáleném pobřeží Ithaki se všemi Alkinoovými dary. Přišel čas, určený bohy, aby se po dvaceti letech nepřítomnosti, opět Odysseas dotkl své rodné země.
ODYSSEAS NA ITHACE Léta a strádání jistě změnily Laertova syna. Avšak všechno, co ztratil na mládí, to získal na zkušenostech a zralosti. Díky laskavosti a podpoře bohyně Athény byl stále krásný a silný. Ale přesto ho nikdo nepoznal, ani jeho žena Pinelopi, která mu byla věrná. V období těchto dvaceti let se mnoho změnilo. Jeho matka Antikleia zemřela ze smutku po svém synovi, zatímco jeho otec se ve smutku stáhl na své pozemky. Jeho syn Tilemachos, který již vyrostl, začal navštěvovat otcovi spolubojovníky z Tróje, aby se dozvěděl, co se s ním stalo. Odysseas zašel napřed do chýše svého věrného pastevce Eurimaia. Když ho pastevec poznal a Odysseas se setkal se svým synem Tilemachem, dozvěděl se o všem, co se dělo v paláci. Uchazeči, potenciální manželé Pinelopy a kandidáti na trůn, se shromáždil nejen z Ithaki, ale i z ostatních zemí, které patřili pod vládu Odyssea. Všichni tito se zabydleli v paláci, kde jedli a pili a utráceli z Odysseova majetku. 108
Zpočátku se je snažila Penelopa oklamat tím, že jim řekla, že si vybere někoho z nich, jakmile dokončí Laertův rubáš, který tkala. Ale Penelopi ve dne tkala a v noci tajně párala, až se to všichni dozvěděli. Nyní se kruh kolem věrné královny začal čím dál víc uzavírat. Všichni ji nutili, aby se rozhodla, koho si vezme za muže. Když se to všechno Odysseas dozvěděl, rozhodl se, že jim dá za vyučenou. Převlékl se za žebráka a šel s Tilemachosem do paláce. Nikdo ho nepoznal, kromě jeho věrného psa Argose, který byl v době, kdy odcházel Odysseas do Tróje, ještě štěně. Argos, když uviděl svého pána, přišel k jeho nohám, zamával ocasem a zemřel. Přítomnost nově příchozího žebráka, který žebral po uchazečích jídlo, vyvolal jejich nepřípustné chování. Jenom Pinelopi, když se dozvěděla, že přišel do paláce nějaký cizinec, chtěla s ním hovořit, aby se ho zeptala, zda-li neví něco nového o jejím muži. On jí nevyjevil, kdo je, ale dal jí hodně nadějí o jeho návratu. Avšak ona, protože nechtěla ještě uvěřit tomuto návratu, zorganizovala závody mezi uchazeči a přislíbila, že se provdá za vítěze. Zápas požadoval velkou zručnost střelce, který by napřed dokázal napnout Odysseův luk, který Penelopa schraňovala, a poté zamířit tak, aby šíp proletěl otvory mnoha sekyr, které byly poskládány za sebou v řadě. Jeden po druhém se uchazeči pokoušeli, ale nedokázali ani napnout luk. Nakonec Odysseas požádal, aby se také mohl pokusit. A tehdy všichni uchazeči s překvapením uviděli, jak žebrák lehce napjal luk a trefil bez potíží cíl, hned napoprvé. Přišla chvíle pomsty. Věrní služebníci zavřeli dveře paláce a Odysseas s Tilemachosem vzali do rukou zbraně, které předtím úmyslně soustředili do horního pokoje. Následovalo zabití uchazečů. Penelopi se dozvěděla tyto zprávy, když byla ve svých pokojích a netroufala si uvěřit, že se jí její manžel vrátil. Nakonec ho poznala, když jí řekl tajemství, která znali jen oni dva a když jí popsal jejich svatební pokoj. 109
Nebe nad hornatou řeckou krajinou je oslnivě modré, podobá se širé hladině moře. I tehdy, před šestadvaceti stoletími, měla obloha nad touto krajinou stejnou barvu jako dnes, ale pod oblohou žili jiní lidé s jinými starostmi a radostmi. Zde byla za starověku místa, kde ožívaly postavy hrdinů a bohů - starověká řecká divadla. Navštívíme spolu na chvíli starověké řecké divadlo. Píše se páté století před naším letopočtem. Je slunečný den, jako stvořený k návštěvě divadla. Ale pospěšme si, vždyť už od rána se valily cestou k divadlu zástupy dychtivých diváků. Sedmnáct tisíc se jich vejde do hlediště. Vezmeme si s sebou peníze. Vstupné stojí dva oboly, dva staré řecké peníze. Ale kdybychom byli chudí a neměli na vstupné, mohli bychom na představení zadarmo. Vstupné by za nás zaplatila státní pokladna. Vmísíme se do spěchajícího davu a projdeme kamennou bránou do divadla. Opravdu, nevypadá jako dnešní divadelní budovy. Připomíná spíše nekrytý sportovní stadión. Hlediště je vestavěno do svahu návrší. Branou jsme vstoupili do kruhovitého prostoru. Staří Řekové mu říkali orchestra. V orchestře se shromažďuje při představení divadelní sbor. Kolem orchestry se zdvihají v půlkruhu kamenné lavice jako stupně obrovského schodiště. Lavice jsou široké a nemají opěradla. Jenom první řada je opatřena kamennými opěradly. To jsou sedadla vyhrazena kněžím, vyšším úředníkům a vzácným hostům. První řada ještě není obsazena. Zato místa pro ženy a mládež jsou už zaplněna do posledního sedadla. Slunce vrhá ostré černé stíny. Mnozí diváci si stíní tváře širákem, stírají pot a hovor v hledišti šumí a hučí jako mořský příboj. Kam se posadíme? Snad vedle vousatého Řeka do šesté řady? Vousatý muž má dlouhý sváteční, plátěný chitón s rukávy. Jeho oděv připomíná dlouhou košili, volně a bohatě řasenou, splývající až ke kotníkům. Dívá se mlčky dolů do první řady. Zeptáme se ho, co dnes hrají. Diví se, jak je možné, že to 110
nevíme. Dnes přece hrají „Krále Oidipa“. Hru napsal Sofokles. Zná prý tu hru, viděl ji před časem a těší se, že ji uvidí znovu. Už přicházejí hosté i na nejnižší sedadla. Divadlo je plné až po místa nejvzdálenější od jeviště - místa obsazená otroky. Zdá se, že představení brzy začne. Jeviště, které se zvedá dole za kruhovitou orchestrou proti hledišti, také málo připomíná jeviště dnešního divadla. Je to stavba z kamene, dlouhá - proti našim dnešním jevištím nepatrně hluboká, s patrem, krátkými postranními křídly a pozadím. Z jevištní budovy vedou do prostoru, kde se hraje, troje dveře. Pozadí zakrývá plátěná dekorace, představující palác, jak to vyžaduje dnešní představení. Z prostředních dveří vyjde za chvíli hlavní herec. Druhý a třetí herec vyjdou z postranních dveří. Jeviště uzavírají po stranách vysoké otáčivé trojhranné kulisy. Všechno je dobře vidět, neboť jeviště nemá oponu. Hrají jenom tři. Tři herci se střídají na jevišti a hrají všechny mužské a ženské role. Když mají zasáhnout do hry v jiné roli, musí se za scénou rychle přestrojit. Na jevišti se objevují ovšem ještě jiné postavy. Ty však nemluví. Přestrojení není naštěstí tak složité, jako na našem dnešním divadle. Herci se nemusí líčit. Starořečtí herci hrají s maskami na obličeji. Stačí, když vymění škrabošku a přehodí si jiný oděv. Masky, kterými si zakrývají tvář, mají své přesné předpisy. Jiné masky se používají ve hře s hrdinským námětem, v tragédii a jiné ve veselé hře, v komedii. V této chvíli stojí herci připraveni, každý u svého vchodu na jeviště. A u vchodu do orchestry, skryt zrakům diváků, se řadí divadelní sbor. Sbor nám ve svých zpěvech prozradí to, co nemůže povědět žádný ze tří herců. Sofokles, který napsal tragédii o králi Oidipovi, napsal celou řadu slavných tragédií. Se svým předchůdcem Aischylem a nástupcem Euripidem patří k proslulé trojici starověkých řeckých dramatiků. V jejich hrách se setkáváme s většinou postav, o nichž jste se dočetli v této knize. Ale mnohem dřív, než pověsti a báje ožily na jevišti, vyprávěli si je lidé u ohnišť a na pastvinách. O slavnostních 111
hostinách je zpívali slepí pěvci dávno předtím, než byly napsány. Část se nám jich dochovala v díle největšího řeckého básníka Homéra. Homér složil dlouhou báseň o Odysseově bloudění, Odysseu, a báseň o trojské válce, Iliadu. Zatímco jsme vyprávěli, začalo na scéně divadlo. Na jeviště vyšel král Oidipus se svým průvodcem a Diův kněz. Protože starověké jeviště nemá hloubku dnešních divadel, nestojí herci ve skupinách, ale v řadě. Obraz s herci se podobá výjevům na starověkých vázách. Oidipus na jevišti očekává se svým průvodcem Kreonta, kterého poslal do delfské věštírny. Osud, o němž staří Řekové věřili, že je dílem bohů, se začíná naplňovat. Hlediště ztichlo. Dnes nebudou kopat patami do lavic a dupat, syčet a mlaskat jako při hrách, které se jim nelíbí. Hra je vážná, tragická, odhaluje temné a tajemné síly, jež vládnou lidskému životu. A tajemných sil, jak se tehdejším lidem zdálo, bylo mnoho…
112
113
Návštěvu hlavního města Řecka si rozhodně nenechte ujít. Athény (www.athensguide.com, www.stoa.org/athens) jsou sídlem prezidenta a významným kulturním i hospodářským střediskem Řecka. Během celodenního výletu do Athén uvidíte to nejzajímavější, co toto město nabízí. Na úvod vás čeká návštěva Akropole a zcela nového muzea, které vystavuje všechny exponáty nalezené na Akropoli i v jejím okolí. Z vyvýšeniny se můžete pokochat pohledem na pahorky kolem. Přivřete-li oči a zasníte se, potom se můžete přenést do doby města za Perikla, který se zcela jednoznačně zasadil o rozvoj athénské demokracie a potažmo i o kulturní a mocenský rozvoj Athén. Následně zamíříte před brány Panathénajského stadiónu, postaveného na místě dřívějšího kamenného z roku 330 př. n. l. Další zastávkou je střídání stráží před prezidentským palácem, uvidíte i impozantní budovu parlamentu. V závěru vás čeká návštěva Archeologického muzea. Budete obdivovat exponáty, které zahrnují všechna období řecké historie od sochařství, váz, šperků, mincí až po předměty každodenního života. Cesta zpět do Tola je dle časových možností se zastávkou u průplavu Korinth. Orientační výše vstupného: cca 20€. Orientační cena výletu: cca 30 €
114
Lekce řecké historie a mythologie na Vás čeká během celodenního okruhu krajem Argolida. První zastávka je v Mykénách, kde doporučujeme kromě Átreovy pokladnice, Lví brány a kruhových hrobů navštívit především nově otevřené muzeum, jehož stálá expozice je opravdu velmi cenná a zajímavá nejen pro milovníky historie. Ve Starém Korinthu stojí za zhlédnutí historický areál a muzeum. Volno bude na občerstvení, procházku nebo nákupy. Divadlo v Epidauru s nejlepší akustikou na světě je skutečná perla. Posaďte se do nejvyšších řad na kamenné kvádry, zavřete oči a nasajte do sebe atmosféru tohoto posvátného místa. Divadelní styly, žánry, texty a kostýmy se mění po staletí, divadlo však zůstává. Orientační výše vstupného: cca 20€/osoba. Orientační cena výlet: cca 26 €
115
Chcete-li se dozvědět podrobnosti, zajímavosti, střípky a možná i nějaké drby o minulých olympijských hrách, neměli byste tento výlet určitě opomenout. Cesta autobusem vede horskou krajinou a náhorní plošinou kraje Arkádie. Cestou je možné spatřit místa, která byla zasažena ničivými srpnovými požáry v roce 2007. Řecku tehdy přispěchala na pomoc celá řada států – Francie, Německo, Itálie, Norsko, Kanada, Kypr a další. Areál Olympie zůstal zachován, v okolí bylo zničeno mnoho vesnic, lesních porostů a bohužel byly i oběti na životech. Nedaleko města Megalopolis se dělá krátká přestávka na občerstvení. Kolem poledního přijedete do Olympie, volno bude na prohlídku historického areálu a nově otevřeného archeologického muzea. Expozice dějin olympijských her a vykopávek z Olympie se nachází u parkoviště autobusů ve starém muzeu. Orientační výše vstupného: cca 9€/osoba. Orientační cena výletu: cca 30 €
116
Časově náročnější výlet nabízí řadu zcela nevšedních a neopakovatelných zážitků. Možná sami poznáte, proč bylo toto posvátné místo tolik obdivováno a budilo respekt. Autobus vás zaveze ke svahům Parnasu, kde ve výši cca 700 m leží od nepaměti slavné orakulum, svatyně boha Apollóna a věštkyně Pýthie. V Delfách budete mít volno na prohlídku celého areálu, stadiónu a divadla. Za návštěvu stojí i Tholos a muzeum, kde je umístěn známý „pupek“ světa – kámen, jenž ono centrum představuje. Cesta zpět vede obvykle přes Théby a Korintský průplav, kde je čas pořídit z mostu nad ním atraktivní fotografie do rodinného alba. (Upozorňujeme, že trasa může být s ohledem na počet účastníků a aktuální dopravní situaci změněna.) Orientační výše vstupného: cca 9€ + cca 3 €/přejezd po mostě. Orientační cena výletu: cca 35 €
117
Lodní společnost Pegasus cruises, se kterou spolupracujeme dlouhou řadu let, nabízí několik příjemných plaveb po moři. Jednou z možností je plavba na Sarónské ostrovy Hydra a Spetses. V období řeckých svátků a výročí se též konají speciální plavby s programem, např. rekonstrukce námořní bitvy, což si určitě nenechte ujít. Další možnou plavbou je celodenní výlet z tolského přístavu do Monemvasie (www.monemvasia.com, www.greecetravel.com/mone mvasia), jejíž dominantu tvoří byzantská pevnost, která je současně jedinou pevností, kde doposud žijí obyvatelé města. Orientační cena výletu: cca 30-31 €
118
Nasajte prázdninovou atmosféru okořeněnou trochou dobrodružství a tajemna. Obvykle v pátek večer odplouvá z tolské zátoky moderní loď Alkyonis, která směřuje do nedalekého města Nafplia. Jakmile připlujete do Nafplia, doporučujeme vydat se nejprve na náměstí Syntagma, kde stojí bývalá mešita, která byla sídlem řeckého parlamentu. (Druhou a neméně atraktivní možností je nasednout do malého turistického vláčku a nechat se za cca 4 € provézt centrem městečka.) Nafplio je zcela jedinečné svou architekturou a vnitřním uspořádáním ulic a uliček. Vydejte se některou z nich, ve všech jsou unikátní krámečky se suvenýry, uměleckými předměty, kavárničky, restaurace, taverny… Nechte se zlákat posezením u výtečné a osvěžující kávy frappé, k tomu ochutnejte řecké sladké moučníky (doporučujeme baklava, kataifi, ravani, jaurti me meli…). Nemyslete na kalorie, jste na dovolené, zítra je také den a plavání v moři je ideální terapie. Návrat zpět kolem půlnoci. Krásný večer plný nevšedních zážitků. Orientační cena výletu: cca 10 €
119
Slunce, čisté moře, svěží vzduch, dobré jídlo, relaxace, dobrodružná plavba původně rybářskou bárkou pro cca 45 osob – tak to je v kostce popis výletu „barbecue“. Dopoledne vyrazíte z tolského přístavu na půvabnou oblázkovou pláž v Argolském zálivu. Zde je čas nejen na koupání, ale také na skvělé jídlo. Kapitán lodi, skvělý kuchař, Vám připraví chutný oběd, výtečné suvlaki s řeckým salátem a tzatziki a k tomu nalije osvěžující domácí víno. Poté odplujete na ostrůvek Daskalio. Zde se v „závětří“ turistického letoviska můžete těšit klidu a samotě, dovádět ve vodě či se potápět a pokoušet se o nějaký neobvyklý úlovek. K tomu Vám poslouží i šnorchly a další vybavení, které si můžete zdarma půjčit, stejně jako jsou k dispozici slunečníky. Orientační cena výletu: cca 27 €
120
Vydejte se na půldenní výlet, který se Vám bude nejen líbit, ale který Vám i zachutná. A to doslova. Jako první navštívíte trh v Nafpliu, který skýtá skvělou příležitost seznámit se s produkty místních zemědělců a výhodně si také nakoupit zeleninu, ovoce a regionální speciality. Následuje návštěva pevnosti Palamidi, ze které se naskýtá úchvatný výhled na celé Nafplio a jeho okolí. Odtud se pokračuje do tradiční výrobny ouza, tsipoura a koňaku, která byla založena už roku 1869. Zde je možnost nejen se seznámit s bohatou historií místních pálenek, ale také je ochutnat, případně zakoupit.
121
ověřte si přesný čas odjezdu od hotelu cestovní pasy/občanské průkazy a letenky si připravte do příručního zavazadla vyplňte si všechny údaje na visačky na zavazadla (adresa domů, telefonní číslo) zaplaťte v hotelu svůj případný účet za telefon a další služby vyzvedněte si veškeré Vaše uložené cennosti z hotelového trezoru vyprázdněte všechny skříně (oděvy apod.) odevzdejte na recepci klíč od pokoje připravte si peníze na občerstvení na letišti zavazadla uložte na místě k tomu určeném veškeré léky, které užíváte, mějte připraveny v příručním zavazadle vše, co potřebujete pro Vaše dítě (kojenecké potřeby, hračky, knížky apod.), mějte rovněž připraveno v příručním zavazadle
122
