1
Základní informace o CK V.T.T., neboli Venus Trade and Tours. Co vlastně znamená V.T.T.? V.- Venus - Venuše, tedy Afrodita, bohyně krásy a lásky T.- Trade - neboli obchod, živnost, řemeslo T.- Tours - neboli cesty, zkrátka turistika
Naše cestovní kancelář se nespecializuje jen na ostrov K O S, kde se právě nacházíte, nabízí též řadu dalších atraktivních zájezdů: -
na poloostrov Peloponés (oblast Tolo a Kalamata), Olympskou riviéru - Pierii, ostrov Korfu, ostrov Kréta, ostrov Kypr, ostrov Rhodos + Symi, ostrov Zakynthos, ostrov Samos, ostrov Karpathos ostrov Thassos, ostrov Lesbos
Všechny zájezdy jsou připraveny tak, abyste byli spokojeni s koupáním, opalováním a zábavou, ale i s obohacením Vašich znalostí během výletů.
2
Vážení klienti, jménem cestovní kanceláře V.T.T., bychom Vás rádi přivítali na ostrově otce medicíny - Hippokrata, na ostrově KOS .
Během celého zájezdu Vám přejeme nejen krásné počasí, ale i příjemný a ničím nerušený pobyt spojený s koupáním a několika zajímavými výlety.
Snažili jsme se připravit pro Vás tuto informativní knihu tak, abyste získali ty nejzákladnější informace o KOSU, jeho historii, kultuře, mentalitě zdejších obyvatel,... Náš delegát …………………………………………., kterého kdykoliv zastihnete na telefonním čísle:…………….…….…., Vám během informačních schůzek tyto informace ještě rozšíří svým výkladem a bude Vám nápomocen při jakémkoliv dotazu.
3
Budete-li se během své dovolené řídit následujícími radami, budete určitě spokojenější … 1. Nebudeš očekávat věci přesně tak jako doma, protože jsi je opustil ve snaze najít něco jiného. 2. Nebudeš brát věci příliš vážně, protože bezstarostná mysl je základem je počátkem příjemné dovolené. 3. Nepřipustíš, aby Ti jiní turisté šli na nervy, protože platíš nemalý peníz, abys strávil příjemné chvíle. 4. Dbej toho, abys vzal na dovolenou jen polovinu šatstva, které považuješ za nezbytné a dvakrát tolik peněz. 5. Vždycky musíš vědět, kde máš svůj cestovní doklad, protože člověk bez cestovního dokladu, je člověk bez vlasti. 6. Pamatuj, že kdybychom byli stvořeni. Abychom zůstávali na jednom místě, byli bychom stvořeni s kořeny. 7. Neměl by ses užírat starostmi, protože v tom není žádné potěšení-jen málo věcí je tak fatálních, aby to stálo za to. 8. Jsi-li v Řecku, buď připraven se chovat víceméně jako Řek. 9. Neposuzuj zemi podle jednoho jejího příslušníka, který Ti způsobil nesnáze. 10. Pamatuj, že v cizích zemích jsi hostem. Ten , kdo prokazuje svému hostiteli úctu a respekt, bude odměněn. Převzato z materiálu nejmenované britské cestovní kanceláře.
4
Oficiální název :
Kos
Hlavní město :
Kos
Patron ostrova :
Hippokrates
Rozloha :
295 km2
Nejvyšší hora :
Dikeos – 846 m. n. m.
Státní zřízení :
Republika
Obyvatelstvo :
kolem 30 000
Měna :
euro (EUR)
Kós je co do významu po Rhodu druhým nejvýznamnějším ostrovem souostroví Dodekanesos. Rozlohou je na místě třetím, po ostrovech Rhodos a Karpathos. Má 295 kilometrů čtverečních, od východu na západ měří 45 kilometrů. Jeho pobřeží je dlouhé 112 kilometrů. Kós tvoří v podstatě hornaté zbytky pevniny, která kdysi spojovala Malou Asii s Evropou. Rovinatý Kós je ozvláštněn jižním horským hřbetem Díkeos a na poloostrově Kéfalos zvlněnou pahorkatinou s vrcholkem Latra. Ostrov je charakteristický dlouhými písečnými plážemi, které patří mezi nejkrásnější a nejčistší v Řecku. 5
PODNEBÍ KÓSU Jako v celém souostroví Dodekanesos, je i na ostrově Kósu typické středomořské podnebí s horkým létem a mírnou, deštivou zimou. Na Kós se jezdí po celý rok, nejatraktivnější je však od května do října. Letní měsíce jsou výborné na koupání, jsou horké, ale díky osvěžujícímu větru dobře snesitelné a teploty vody jsou ideální. Zimní měsíce mají mírné, avšak deštivé klima.
FLÓRA A FAUNA Kós je díky mnoha vodním pramenům zeleným ostrovem. Horské stráně jsou pokryté frygánou, vonné byliny jako tymián a oregano a růžové nebo fialové cisty dávají této oblasti zvláštní půvab. Nespočetné lesy pinií, cypřišů, cesmínových a kermesových dubů a rohovníků vděčí za svou existenci státním zalesňovacím pracím. Po celém ostrově jsou rozšířeny olivovníky. Okolí vesnic jsou porostlá platany, akáciemi a blahovičníky, v zahradách kvetou ibišky a buganvilie. Fauna je jako v celém Řecku chudá na jednotlivé druhy. Na pobřežích jsou zřízeny ochranné oblasti pro různé druhy mořských želv, mezi nimiž se nachází i známá kareta.
OBYVATELSTVO Obyvatelstvo Kósu tvoří z převážné většiny Řekové, kteří jsou obdařeni vlastnostmi pro tento národ tak charakteristickými, od historicky podmíněného setrvávání v pravoslavné víře až po příkladnou pohostinnost. Pouze v okolí Plataní (Kermetě) se dodnes udržela turecká menšina. 6
Jako všude jinde, změnil i tady kontakt s desetitisíci cizinci staré společenské struktury. Obyvatelé Kósu jsou však i nadále ke svému domovu vázáni silným citovým poutem.
HOSPODÁŘSTVÍ Po dlouhá staletí bylo hlavním zdrojem příjmů pro místní obyvatelstvo zemědělství, ve 20. století převládl cestovní ruch. V oblasti turistiky pracují téměř dvě třetiny ekonomicky činného obyvatelstva. V zemědělství pracuje dnes již pouze desetina zdejších obyvatel. Pěstují se zde rajčata, melouny, olivy, víno, tabák a citrusové plody.
POVRCH Ostrov je převážně rovinatý. Na jihu se však zdvihá malebný horský hřbet Díkeos dosahující výšky 846 metrů. Směrem na sever se hory pozvolna snižují a přecházejí do úrodných pobřežních nížin. Na západním výběžku poloostrova Kéfalos je krajina opět hornatá. Pro ostrov jsou charakteristické četné dlouhé písečné pláže, které platí za nejkrásnější v Řecku a jsou zčásti chráněné písečnými dunami. Táhnou se jak po jižním, tak po severním pobřeží, a tvoří dnes jednu z hlavních turistických atrakcí.
7
OSÍDLENÍ O původních obyvatelích Kósu toho víme jen velmi málo. Nálezy naznačují, že ostrov byl osídlen již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Původní obyvatelé se živili zemědělstvím. Ve 14. století př.n.l. se sem přistěhovali Achajové z Thesalie nebo z Argolisu. Zavedli kult boha lékařství Asklépia a založili přístav, který se stal jednou z obchodních křižovatek mezi Malou Asií a Krétou, a přispěl tak podstatně k rozkvětu ostrova. Básník Homér se ve své Illiadě zmiňuje o účasti třiceti lodí z Kósu v trojské válce.
Klasické řecké období Význam ostrova stoupl koncem 11. století před naším letopočtem, kdy tu došlo k invazi Dórů. Ti zde založili pro svůj kmen typický městský stát, nejvýznamnější roli hrálo hlavní město Astypalaia. Kós založil se třemi rhodskými a dvěma maloasijskými městy dórský hexapolis – federální spolek na politických, hospodářských a náboženských základech. Rozšiřovaly se zemědělsky obdělávané plochy, rozrůstal se obchod a rozvíjela řemesla. V roce 412 před naším letopočtem byla Astypalaia zničena zemětřesením a obyvatelé založili nové hlavní město na stejném místě, jako se nachází dnes. Dějiny Kósu jsou podobné historii jiných zdejších řeckých ostrovů. Byl obsazen Peršany, po osvobození pak připojen k moci Athén. Jako všechny sousední ostrovy, i Kós se musel rozhodovat, na čí stranu se připojí ve sporu Athén se Spartou. 8
K úspěchu a věhlasu Kósu přispěli v té době dva největší zdejší rodáci, lékař a filozof HIPPOKRATÉS a antický malíř APELLES, jehož umění se rozvíjelo především za vlády Alexandra Velikého.
Říše římská a byzantská I za nadvlády Římanů si Kós dokázal udržet svá privilegia. Obchodování se sousedními ostrovy a Malou Asií a vývoz obsidiánu zaručovaly Kósu bohatství. Po návštěvě apoštola Pavla se Kós stal po rozdělení říše součástí východního Říma – Byzancie, oficiálním náboženstvím bylo křesťanství. Po zániku říše sem začali proudit Vandalové, Gótové, Saracéni a Normani - vyrabovali a zničili zde vše, co se dalo. Navíc těžké škody v roce 554 způsobilo i zemětřesení.
Doba rytířská Od roku 1200 byl Kós předmětem sporu mezi Benátčany a Janovany. Po roce 1309 odkoupili ostrov od Janovanů johanité, a poté začal pomalu vzkvétat obchod. Johanité přiváželi ze svých loupeživých vpádů stále větší bohatství. Místní obyvatelé se pokusili jednou o vzpouru v roce 1451, ta však byla potlačena a domorodci se nakonec spojili s johanity proti rostoucím tureckým nájezdům. V roce 1523 si Sultán Sulejman, který zvítězil i na Rhodu, podmanil i Kós, a tak skončilo období křesťanské vlády a nastala pro ostrov další doba temna.
Turecká nadvláda Turci na ostrově zcela ovládli veškerý život. Křesťané byli za svoji víru trestáni daněmi, zabavováním majetku a odvlékáním synů na vojnu. Roku 1603 se pokusili johanité 9
dobýt ostrov zpátky, avšak postavení obyvatel tak jen zhoršili. Ani po vítězném boji Řeků na pevnině se na ostrově nic nezměnilo, veškerá snaha o nezávislost byla krvavě potlačena.
Dvacáté století Po italsko-turecké válce v roce 1912 připadl Kós, stejně jako ostatní ostrovy Dodekanesu, Itálii. K Řecku byl připojen až po druhé světové válce 31. března 1947.
HIPPOKRATÉS Je nejslavnějším lékařem antického starověku. Pocházel z lékařské rodiny, která svůj původ odvozovala od Asklépia. Zprávy o jeho životě jsou skoupé, známo je, že v mládí hodně cestoval za vzděláním a dostal se i do Egypta. Podle jeho teorie vytváří normální stav v lidském organismu správný poměr tělesných tekutin a vliv vnějšího prostředí. Porušením této harmonie vzniká nemoc. Ta se léčí zejména dietami, aby se rovnováha do těla vrátila. Lékař je v tom jen pomocníkem přírody. Zvláštní důraz kladl Hippokratés na osobnost lékaře. Jeho ušlechtilé zásady došly vyjádření i v tzv. Hyppokratově přísaze. Pod jeho jménem se zachovala sbírka 58mi lékařských spisů. Pozoruhodný je zejména spis „O vzduchu, vodách a místech“, který pojednává o vlivu prostředí na zdravého i nemocného člověka. Kdy Hippokratés zemřel, není historicky doloženo – údajně se dožil více než stovky let.
10
Dodekanesos (Dodekanissa) znamená „dvanáct ostrovů“. Název však nelze brát doslova, neboť Řekové rádi improvizují – ve skutečnosti jde o 14 hlavních ostrovů, tři menší obydlené a spousty neobydlených. Dodekanesos je nejjižnější souostroví, tudíž je tu nejtepleji a návštěvníci sem jezdí mimořádně rádi. Většina ostrovů leží těsně podél turecké pobřežní čáry, přičemž ostrůvek Kastellorizo, obývaný sotva třemi sty stálými obyvateli, se nachází necelé tři kilometry od tureckých hranic. Největší ostrov Rhodos je naproti tomu domovem 100 000 obyvatel a jejich počet v letní sezóně ještě vzrůstá, neboť Rhodos je nejen největším ostrovem, ale i nejrozvinutějším turistickým centrem. Hned za ním následuje rozlohou mnohem menší ostrov Kos. Mezi nimi leží např. ostrov Tílos nebo Chalki, kam turistický ruch také zasáhl, ovšem mnohem menší, zvládnutelnější měrou, a turisté jsou zde stále přátelsky vítáni. Do skupiny Dodekanéských ostrovů patří také Patmos, kde prý měl sv. Jan vidění, popisované v posledním spise Nového zákona pod názvem Zjevení Janovo, a dále sopečný ostrůvek Nissysros, jehož sirný kráter dnes tiše bublá. Po dvou hodinách plavby trajektem z ostrova Rhodos se ocitnete u břehů Symi, jednoho z egejských skvostů. Ostrovu náleží až neskutečně dokonalý přístav – což si uvědomí každý, kdo sem kdy připlul za šera a spatřil jeho mihotající se světla. Ačkoli leží Dodekanéské souostroví blízko k Turecku, turecké vlivy zde nejsou o nic patrnější než na jiných ostrovech. Vládne tu spíše italské prostředí, neboť během 2. světové války okupovali ostrovy Italové a Řecku byly vráceny až na základě dohody z r. 1948. Od těch dob Dodekanéské souostroví vřele vítá turisty, neboť turistický ruch zásadně oživuje ekonomiku, jejíž základní hybnou silou kdysi bývala stavba lodí, obchod s rybami a mořskými houbami. 11
Teplota vzduchu Květen
26°C
Červen
30°C
Červenec
34°C
Srpen
33°C
Září
31°C
Říjen
27°C
Květen
20°C
Červen
22°C
Červenec
25°C
Srpen
26°C
Září
24°C
Říjen
23°C
Květen
11h
Červen
13h
Červenec
13h
Srpen
12h
Září
11h
Teplota vody
Délka slunečního svitu
Říjen
12
9h
Málokteré město ve Středomoří má tak rozmanité a pohnuté dějiny jako právě metropole ostrova Kósu. Bylo několikrát postiženo zemětřeseními a historickými událostmi včetně nájezdů nejrůznějších dobyvatelů, což mnohokrát ohrožovalo jeho existenci. Jednou z příčin vzniku města byla přírodní katastrofa. Poté, co těžké otřesy země zničily v roce 412 př.n.l. staré hlavní město Astypalaia, vybudovali ostrované na území dnešní obce město nové, které začalo rychle vzkvétat. Podstatou jeho rozkvětu bylo tkaní hedvábí a obchod se zemědělskými produkty ostrova prostřednictvím přístavu Mandráki. Během času se stalo lázeňským střediskem, neboť žáci Hippokratovi zde založili známé antické sanatorium Asklepíeion.
V roce 142 př.n.l. otřáslo Kósem zemětřesení, Kós byl poté znovu postaven podle římského stylu. Temné období pro Kós bylo po zániku říše, kdy sem proudily zástupy pirátů, Vandalů, Gótů, Saracénů a Normanů, kteří zde rabovali. Město existovalo dále, až jej roku 554 n.l. zničilo nové, tentokrát osudné zemětřesení. Obyvatelé opustili obec, která pak zůstala po 600 let opuštěná. Z trosek vyčnívaly zlomené sloupy, mramorové zříceniny a sochy. Roku 1204 se tu objevili Benátčané a postavili na místě dnešního kastelu pevnost. 13
Obec se probudila k novému životu až v roce 1314, když získali ostrov do svého vlastnictví johanité a město znovu osídlili. O sto let později stojí v cestopisu španělského cestovatele Gonzalese de Cavigia: „Hlavní město ostrova leží v údolí nedaleko moře a má mnoho obyvatel“. Přístav znovu získal původní význam jako opěrný bod řádové flotily a byl opevněn. Nový blahobyt trval až do roku 1532, kdy byla osada dobyta Osmany. Město ztrácelo na významu, dostalo ale díky věžím mešit a tureckým domům novou, orientální tvář. K tomu připojili Italové, kteří sem přišli roku 1912, guvernérský palác a další architektonické skvosty. K největším změnám a obohacení města došlo paradoxně po zemětřesení v roce 1933. Došlo ke ztrátám na lidských životech i na budovách, ale zároveň byly odhaleny pozůstatky starého antického města.
14
Hlavní město Kós, rozkládající se na severním pobřeží ostrova, bylo znovu vybudováno po zemětřesení v roce 1933. Procházíme-li se Kósem, procházíme se zároveň bohatou historií Středomoří. Od antických památek přes pevnosti z rytířských dob a turecké mešity až po italské stavby z tohoto století - to vše můžeme vidět v tomto malém městě. Za živým a pestrým přístavem Mandráki se rozkládá Staré město s křivolakými uličkami i s minarety mešit. Na východě chráněné přístavní zátoky se zvedá johanitská pevnost, v jejímž zdivu jsou zastavěny antické skulptury a nápisy. Pevnost johanitů byla založena ve 13. století benátským guvernérem Fantinem Cuerínim, o 300 let později ji nechali velmistři d´Abusson, d´Amboise a del Carretto rozšířit. Poslední věž na jihozápadě byla postavena v roce 1514. Je známa jako Carretova věž a byla nejpevnější ze všech. Na výstavbu pevnosti byly použity i kameny z bývalých antických budov. Návštěvní hodiny pevnosti jsou od úterý do neděle od 8.30 do 15.00 hodin. Vidíme zde zbytky sloupů a náhrobní oltáře z helénských a římských dob, do středověkého zdiva jsou zapuštěny erby rytířů. Kamenný most spojuje bránu do pevnosti s náměstím, na kterém roste údajně nejstarší strom Evropy.
Hippokratův platan Na jižní straně pevnosti je bývalá mešita Chatze-Hassana a tzv. Hippokratův platan, pod kterým prý velký lékař vyučoval. Mocný strom je však ve skutečnosti jen asi 700 let starý. Jižně odtud se rozprostírá staré tržiště, na jehož západní straně stojí půvabná Defterdarova mešita s helénistickými a byzantskými sloupy a Archeologické muzeum.Archeologické 15
muzeum je otevřeno od úterý do neděle od 8.30 do 15.00 hodin. Nejkrásnější mozaikové podlahy však byly převezeny na Rhodos. K pokladům muzea patří mozaika ze 2. století, znázorňující přivítání boha Asklépia Hippokratem. Dále je zde Hippokratova socha, která je s největší pravděpodobností pozdně helénskou kopií klasické předlohy, a pozdně římské sousoší s Dionýsem, satyrem a bohem Panem. Mezi ostatními budovami vyniká kostel Agía Paraskeví s modrými kopulemi a se zajímavým interiérem a freskami v tradičním byzantském stylu. Jihozápadně od přístavního zálivu jsou ještě zbytky helénistických a římských lázní. Na jihu a jihozápadě města se nalézají zbytky Dionysova chrámu, Gymnazia, helénistický stadion, helénisticko-římské divadlo a rekonstruovaná římská vila, tzv. „Casa Romana“ ze 3. století n.l. s krásnými mozaikami. Osm kilometrů od města Kósu leží léčebné lázně Ágois Fokás.
Asklepion Asklepion je řecký název pro svatyně s léčebným lázeňským zařízením. Založili jej žáci zakladatele moderní medicíny Hippokrata. Léčilo se zde ve spánku – pacient vykoupaný v chrámové vodě se odebral s obětinami do chrámu, kde byli chováni hadi zasvěcení bohu, ulehl na rouno zvířete předtím obětovaného a vyčkával příchod boha. Ten se mu zjevil ve spánku a dal mu svou radu nebo na něm provedl léčebný zákrok. Uzdravení pacienti zavěšovali z vděčnosti v chrámech destičky s popisem choroby a jejího vyléčení nebo plastickou reprodukci uzdraveného orgánu. Kněží z chrámů ovšem úzce spolupracovali s lékaři, takže úspěšná léčba byla spíše výsledkem vědy než božího zásahu.
16
Největší archeologické naleziště najdeme jižně od kastelu na místě původního antického tržiště. Nejstarší část vykopávek pochází ze 4. století př.n.l., z Afrodítina chrámu zůstaly jen zbytky korintských sloupů, z tržiště dva mohutné sloupy a částečně zachovalé trámoví. Dále uvidíme zachovalé schodiště z baziliky ze 6. století.
Vykopávky na západě Na západě a jihozápadě Starého města je velký areál s odkrytými veřejnými stavbami z helénistických a římských dob. Ze zajímavostí je zde stavba ze 3. století př.n.l. nazvaná Nymfeon. Kdysi tu byly veřejné toalety, obklopené sloupy z bílého mramoru. Před Nymfeonem procházela Via Cardo, stará římská ulice s dlážděnými chodníky po obou stranách. Na druhé straně je helénský Gymnasion – z původních 81 sloupů, jež zastřešovaly sportovní areál, je jich 17 restaurováno. Název „Xysto Dromos“ – doslova „škrabací ulice“ – je odvozen od zvyku řeckých atletů seškrábat si kamenem před koupáním z těla spolu s potem a prachem také olej, kterým se natírali před závody. Na severním konci areálu vykopávek se nachází budova s římskými podlahovými mozaikami, krytými před nepřízní počasí. Zobrazují mezi jiným i Paridův soud.
17
Vydáme-li se po Via Cardo na jih, objeví se před námi jiná římská hlavní třída - Decumana, na níž můžeme vidět zbytky římských obytných domů s fragmenty nástěnných maleb a částečně dochovanými mozaikami na podlahách. Jedna z nich znázorňuje únos Evropy, fénické královské dcery, kterou Zeus v podobě býka unesl na Krétu. Jižně od Decumany leží Odeon, tj. malé hudební divadlo z 2. století, které bylo zrestaurováno, a i dnes se užívá na různá umělecká představení. Pod Odeonem stojí překrásná restaurovaná vila z římských dob Casa Romana. Zde je možný vstup od úterý do neděle od 8.30 do 15.00 hodin. Ve vile jsou mozaikové podlahy z helénistické doby s motivy podmořského života. Sloupovým lemované atrium dokazuje, jak luxusní život vedli antičtí obyvatelé Kósu.
18
Letovisko Agios Fokas je poklidné středisko, kde prožijete ničím nerušenou dovolenou. Pláže s drobnými kamínky jsou zde krásné, čisté, dlouhé a bezpečné. Moře je průzračně čisté a z druhé strany (za obzorem) ohraničeno tureckým pobřežím. Tuto část ostrova můžeme doporučit pro všechny generace, i pro ty, kteří by chtěli přes den odpočívat a relaxovat a v noci užívat rušného nočního života. Do centra města Kos jezdí skoro každých deset minut městský autobus, cesta trvá necelých 15 minut. V Kosu je nespočet restaurací, taveren, cukráren, barů, obchodů se suvenýry a možností zábavy po celý den i noc. Okolí Agios Fokas si zamilují milovníci přírody a turisté.
19
Velmi klidná oblast Gourniatis je známa pro svou dlouhou písečnou pláž, odkud se naskýtá krásný výhled na ostrov Nisyros, vystupující z Egejského moře. Podle báje právě zde, u mysu Lakotit, ztroskotal Herkules, když se vracel z Tróje.
20
Původně rybářská vesnička Kardamena se během posledních let změnila v moderní městečko. Dominantu tvoří přístav pro lodě plující na nedaleký sopečný ostrov Nisyros, na který si můžete vychutnat pohled v některé z nespočetných kaváren, restaurací či barů stojících přímo na pobřeží. U moře se táhne krásná pláž se světlým jemným pískem. Pochopitelně nechybí ani pestrá nabídka vodních sportů.
21
Menší klidnější letovisko Marmari, ležící mezi Tigaki a Mastichari. Podél moře se táhne příjemná písečná pláž s pestrou nabídnou vodních sportů. Vesničkou vede hlavní třída, kde je několik marketů, jeden větší supermarket, několik restaurací a taveren s místními specialitami. Doporučujeme individuální návštěvy města Kos městským autobusem, který jezdí poměrně často. Dále doporučujeme procházky nebo výlety do okolí (v cca 5km vzdáleném letovisku Tigaki je solné jezero Alikes, kde hnízdí a zimují vodní ptáci. Kdysi dávno se zde těžila sůl).
22
Mastichari je malebná a ne příliš velká rybářská vesnička s idylickým přístavem a zlatavou písečnou pláží. Hlavní třídu lemuje několik útulných taverniček, restaurací a obchůdků se suvenýry. Doporučujeme objednat si ve zdejším kafenionu pravou řeckou kávu, vařenou v džezvě a vychutnat si pohled na dění v přístavu. Možná Vás zláká i vůně čerstvě grilovaných rybích specialit, podávaných s lehkým bílým vínem. Vesnička je spojena s hlavním městem pravidelnou autobusovou přepravou a po moři lodí s ostrovem Kalymnos. Přibližně 3,5 kilometru od letoviska se nachází vodní park.
23
Správní středisko ostrova se stává stále žádanějším, především v době turistické sezony, která zde trvá od května do října. Dominantou města je přístavní zátoka s johanitskou pevností z 15. století, v jejímž zdivu jsou vestavěny skulptury a vyryty nápisy z antického období. Mezi další cenné památky patří mešita Chatce – Hassana a tzv. Hippokratův platan, pod kterým prý otec lékařství vyučoval. Kmen tohoto stromu má obvod úctyhodných 5 metrů, ovšem ve skutečnosti je asi 700 let starý. Známá je i další z mešit – Defterdarova, s helénistickými a byzantskými sloupy, do obou ale smějí jen muslimové a to jen v čase ramadánu. K návštěvě láká i denně otevřené Archeologické muzeum, ve kterém jsou i novější nálezy z Asklépia. Mimochodem k Asklepionu (otevřeno denně 8 – 20 hodin, vstupné 4€) se lze dostat turistickým vláčkem za cca 5€/osoba. K atraktivním místům patří i Odeon z 2. století před n. l., který lze navštívit zdarma. V přístavu kotví desítky lodiček, lodí, člunů i mořským obrů. V centru nechybí možnosti denní i noční zábavy. Každý večer se ve zdejších barech, klubech a diskotékách potkávají turisté z celého světa. Přes den je velmi příjemné posedět v některé z restaurací či taveren, které jsou vyhlášené rybími specialitami. Zmrzlinový pohár nebo osvěžující káva bude určitě chutnat v některé stylově upravené kavárně nebo cukrárně podél pobřeží. Mnoho hotelů se nachází v turistické části Lambi hned u moře.
24
Jako výchozí bod všech výletů doporučujeme zvolit hlavní město, protože z něj vycházejí hlavní silnice a je dobrým orientačním bodem. K trasám je ovšem možné se napojit kdekoliv. Přesné mapy ostrova neexistují, vzhledem k malé rozloze ostrova stačí i mapy orientační. Silnice v Kósu jsou kvalitní, jinde je však zapotřebí počítat s užšími vozovkami a někdy s nezpevněným povrchem. Místa, kam by nebylo možné se dostat běžným automobilem, jsou však výjimkou. Síť čerpacích stanic je dostačující, ve všední dny mají otvírací dobu od 8.00 do 21.00 hodin. Během víkendů jsou otevřeny tři pumpy s pohotovostní službou, což je vzhledem k malé rozloze ostrova zcela dostačující.
Na ostrovech je poměrně hustá síť autopůjčoven, které se velice liší jak v ceně, tak v kvalitě. Rozhodnete-li se pro individuální zapůjčení vozu, porovnejte si nabídku několika autopůjčoven a zvláště podrobně se vyptejte na pojištění vozidla, řidiče i spolujezdců. Každá autopůjčovna má v tomto smyslu individuální předpisy – některé nepojišťují automobily vůbec. Při přebírání vozu si zkontrolujte základní funkce automobilu a také to, zda má rezervu. Řidič, který podepisuje smlouvu o půjčení vozu, musí být starší než 21 let. Jeho řidičský průkaz musí být v platnosti již alespoň rok a je vyžadován mezinárodní. Při poruchách najatého vozu se obraťte na pronajímatele, telefonické spojení a jméno by mělo být součástí smlouvy. 25
Půjčování motorek a mopedů je mezi turisty velmi oblíbené, je ovšem zapotřebí umět na nich skutečně jezdit, vzhledem k tomu, že na nich jezdí mnoho místních obyvatel.
Nejvyšší povolená rychlost v uzavřených osadách je 50 km/h, na okresních silnicích 80 km/h. Za jízdy je povinnost používat bezpečnostní pásy, před nepřehlednými zatáčkami se doporučuje troubit na klakson, což je tady běžným zvykem, zvláště mezi místními řidiči. Nejvyšší přípustný obsah alkoholu v krvi je 0,5 promile.
26
Kós má pobřeží o délce 112 kilometrů, které je z velké části tvořeno překrásnými velkými písečnými plážemi, které se střídají s malými oblázkovými plážemi. Jsou zde jak oficiální pláže se vším komfortem, tak malé, těžce přístupné zátočinky, nabízející klid a pohodu. Ve městě Kós je hlavní pláží Lambi Beach, s možností půjčení slunečníků a lehátek, dále půjčovna sportovních potřeb a občerstvení. Méně rušná je pláž ve směru k mysu Sandári. Velice populární je úzká pláž Empros Thermá u termálních lázní. Kardamena je pláž ze světlého písku, dlouhá a živá.
Přírodní pláž Antimáchia-Kéfalos s jemným pískem lemuje strmé pobřeží mezi oběma městečky. Dělí se na několik menších, např. Sunny Beach, Magic, Lagáda Beach, Paradise Beach apod. 27
Velmi oblíbená pláž z jemného písku Kamári leží ve východní části ostrova a je chráněna ostrovem Kastri. Agios Ioánnis Theólogos je opuštěná písečná i oblázková pláž s řadou malých zálivů. Mys Kata je široký písečný záliv s dunami. Mastichari je hlavní písečnou pláží s dunami a tamaryšky, v okolí najdeme menší opuštěné plážičky.
Marmari je dlouhá populární pláž s jemným pískem.
28
MODRÁ VLAJKA - to je program na ochranu životního prostředí na pobřežích více než 40 desítek evropských zemí. Program probíhá každým rokem v rozsáhlé míře pod dohledem Nadace pro vzdělávání v oblasti životního prostředí (FEE). Hlavním cílem jsou bezpečnější pláže pro plavání, jejich údržba v čistotě a zároveň ochrana životního prostředí tak, abychom si pláží a moře mohli užívat naplno. Aby si pláž zasloužila Modrou vlajku, musí splnit 27 přísných kritérií, která mají co do činění s čistotou moře a pláže, s organizovaností a bezpečností pláže pro své návštěvníky, a v neposlední řadě také s ochranou životního prostředí. I když pláž „vyhraje“ Modrou vlajku, získává ji pouze na 1 rok a musí prokázat, že si ji zaslouží i pro rok následující. Inspektoři z FEE navštěvují pláže během „koupací sezóny“ a zaznamenávají všechny problémy nebo nedostatky. Obvykle je v případě nedostatku dána ze strany inspektorů krátká doba k nápravě. Pláž může o svou vlajku přijít kvůli více závažným nedostatkům a v některých případech se jí dokonce musí vzdát natrvalo.
NĚKTERÁ KRITÉRIA PROGRAMU ČISTOTA MOŘE A PLÁŽE čistota vody, která je ověřována měřením každých 14 dní v době „koupací sezóny“ žádná přítomnost průmyslových a městských odpadů dostatečné množství odpadkových košů, které jsou v pravidelných intervalech vyprazdňovány běžné a pravidelné čištění pláží od odpadků, cigaretových nedopalků atd.
ORGANIZOVANOST PLÁŽE A BEZPEČNOST NÁVŠTĚVNÍKŮ pravidelné informace pro veřejnost o kvalitě vody 29
plány pro okamžitou informovanost veřejnosti v případě závažného a nebezpečného znečištění pláže a vody zákaz vjezdu automobilům a motorkám zákaz volného kempování dostatečné sociální vybavení pláže (toalety, sprchy) přítomnost zkušených záchranářů či okamžitý přístup k vybavení první pomoci a telefonu v případě nouze
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ tištěné informace a pravidla pro udržování pláže a okolí vzdělávání a informovanost veřejnosti o ochraně flóry a fauny organizace různých aktivit, které posilují povědomí veřejnosti o přírodním prostředí pláže a o potřebě ho chránit. A CO MŮŽETE PRO PLÁŽ UDĚLAT VY? 1. Užívejte si pláže a moře, ale pomáhejte udržet ji ve výborném stavu. 2. Pokud si myslíte, že jste objevili pláž, která si Modrou vlajku zaslouží, dejte to vědět odpovědnému orgánu. 3. Zjistíte-li nedostatky, kontaktujte, prosím, osobu zodpovědnou za udržování pláže. Její jméno naleznete na informační tabuli v blízkosti Modré vlajky.
30
Škodlivost ultrafialových paprsků je dnes všeobecně známa a tak si každý rozumný člověk zakoupí krém s ochranným filtrem. Všeobecně se předpokládá, že na tuzemské opalování postačí nižší faktor a pokud jedeme k moři, nebo do hor, pořídíme si ochranu vyšší než deset stupňů. Na etiketách opalovacích krému, olejů, gelů či emulzí však najdeme kromě tohoto čísla i řadu jiných údajů, které by nám měly napomoci se lépe při výběru orientovat.
UVA – UVB Ultrafialové paprsky se rozlišují na A a B. Paprsky UVB jsou velmi agresivní a vyvolávají okamžitý efekt spálení nebo-li úpal, který se projeví silným zrudnutím pokožky. Jsme-li tedy vystaveni prudkému slunci, musí být ochrana proti těmto paprskům co největší. Jednotkou míry je tzv. ochranný faktor. Jeho číslo najdeme na obalech opalovacích prostředků ve spojení se zkratkami: LSF, SPF, IP, SSF nebo F a udává násobek doby, po kterou se můžeme pohybovat na slunci, než kdybychom si pokožku neošetřili. Jde tedy o dobu, než nastane akutní zrudnutí - úpal. Toto měřítko je však individuální, protože lidé s citlivou pokožkou utrpí úpal mnohem rychleji. Dále je nutno odlišit, zda je již naše pokožka opálená či nikoli. Pokud jsme se rozumně a pomalu před dovolenou na sluníčku "otužovali", můžeme se prudšímu slunečnímu záření vystavit na delší dobu a použÍt krém s nižším ochranným faktorem. Jsme-li na slunci po delší době, volíme v extrémnějších podmínkách pro jistotu faktor s číslem 20. 31
I když malou, přece jen nezanedbatelnou část slunečního záření tvoří paprsky UVA, které však působí velmi záludně. Mají schopnost pronikat hluboko do pokožky, kterou vysušují a produkují tzv. radikály ničící buňky a jejich stavební kameny. Výsledným efektem je rychlejší stárnutí pokožky. Některé kosmetické firmy již rozlišují ochranné faktory pro oba typy paprsků, a tak se při nákupu opalovacích krémů můžete orientovat označením například: 16B - 6A. Tato informace je důležitá zejména pro ty, kteří se dobře opalují, nemívají úpaly a mnohdy trpí představou, že svou pokožku nemusejí nijak chránit. Vliv UVA paprsku je však i u nich stejně zhoubný, jako u ostatních.
Správná je zlatá střední cesta Jak známo, nejrychleji se opálíme (a většinou i spálíme) během koupání. Odnesou to zpravidla naše nechráněná ramena a pokud si během plavání odpočineme na nafukovací matraci přímo na vodě, můžeme si přivodit úpal i během několika minut. Proto je vhodné při nákupu opalovacích prostředků volit ty, které jsou proti vodě odolné. Představa, že postačí tělo natřít ráno krémem a zůstane po celý den uchráněno, je však mylná. I přípravky obsahující vysoký ochranný faktor je nutno aplikovat několikrát za den. Přestože používáme kvalitní krémy s vyšším ochranným faktorem, péče o pokožku by měla pokračovat i po slunění. K tomu slouží preparáty zvané After-sun, které pokožce vracejí přirozenou vlhkost. Došlo-li k podráždění kůže, použijte krém s přísadou panthenolu, nebo heřmánku. Osvědčený recept lidového léčitelství je - nanést na spálenou kůži bílý jogurt. Kromě toho, že příjemně rozpálenou část těla ochladí, dodá traumatizované pokožce vlhkost a schopnost rychlejší regenerace. 32
Před slunečními paprsky bychom měli chránit hlavně malé děti. Během prvních tří let života je pro jejich pokožku ultrafialové záření velmi nebezpečné, protože epiderm ještě není na jeho působení připraven. Přemíra slunění v dětství se projeví v pozdějším věku rychlejším stárnutím pokožky a výrazně se zvyšuje i riziko vzniku rakoviny kůže. Kromě kvalitního prostředku s vysokým ochranným faktorem, bychom je měli chránit i tričkem s čepicí s kšiltem. Zhýčkaní a úzkostliví Američané dnes počítají ochranné filtry i u oblečení. Paradoxem je, že nejlépe nás chrání tmavé barvy, ve kterých je ale ještě větší horko. Málokdo je asi ochoten trápit se na slunci v tmavých džínách. S touto skutečností je však dobré počítat například při volbě ručníku, na kterém chcete na pláži odpočívat. Pokud si vyberete tmavý, bude vám na něm příjemněji, protože na rozdíl od bílého pohltí většinu slunečních paprsků. Pokud si správně chráníme svou pokožku, neznamená to, že se nemůžeme opálit. I ten, kdo se drží všech pokynů a dokáže si pobyt na sluníčku správně "nadávkovat", získá postupně a bezpečně příjemný bronzový odstín.
33
Vývoj řeckých bohů je popsán v jednotlivých bájích. Musíme už v úvodu upozornit, že řečtí bohové jsou pouze nesmrtelní lidé, schopní sem tam provést nějaký ten zázrak, ale jinak lidští se vším, co k tomu patří. Žárlivost i nevěra především provozovaná hlavním olympským párem (nevěrný je samozřejmě Zeus, žárlivá Hera), nenávisti i lásky, čestné jednání i zákulisní boje - to vše je nedílnou součástí Olympu. Stejně tak si musíme uvědomit, že každá říčka měla svého bůžka či nymfu, stejně tak jako každý přírodní jev či živý organismus. Proto náš výčet v žádném případě nemůže být úplný. Hlavních řeckých bohů bylo šest, jsou to děti Króna a Rhei.: Zeus, Posseidon, Hádés, Héra, Hestia a Déméter. Vládcem bohů je Zeus, který jako jediný nebyl po svém zrození pozřen svým otcem a proto mohl své sourozence vysvobodit a svrhl i vládu svého otce Króna. Za manželku si vzal svoji sestru Héru. Své dva bratry Háda a Poseidona učinil vládci podsvětí a moře. Hádés si vzal za manželku jeho dceru (nemanželskou - s bohyní plodnosti Déméter) Persefóné, ze které učinil královnu podsvětí. Poslední ze sourozenců - Hestia - byla bohyní rodinného krbu. Zeus měl dětí mnoho. Některé s bohyněmi, některé s obyčejnými smrtelnicemi. Tři dokonce s vlastní ženou Hérou boha ohně a kovářů Héfaista, boha války Area a bohyni mládí Hébé. Jednu dceru však měl sám - bohyně moudrosti a spravedlivé války Athéna mu vyskočila z hlavy v plné zbroji. Z Diových potomků, zplozených s bohyněmi, jsou známé především děti bohyně Lété: Apollón (bůh můz) a Artemis (bohyně lovu), dcera Dioné Afrodíté (bohyně krásy) se svým synem a Diovým vnukem Érotem, a posel bohů Hermés, syn bohyně Náii. Z jeho lásky ke krásným pozemšťankám se narodili především velcí hrdinové (výjimku tvoří bůh Dionýsos) Mínós a jeho dva bratři Rhadamanthys a Sarpédont s Európou 34
(Zeus se převtělil do býka), Helena a Polydeukes s Lédou (Zeus jako labuť), Perseus s Danaé či polobůh Herakles. Snad jediný Olympan, který nebyl z krve Diovy, byl bůh Slunce Hélios.
JMÉNA BOHŮ Nejmocnějším bohem, jak jsme už poznali, byl Zeus. Byl pánem nebes i země, ovládal bouře, hromy a blesky. Od Dia pocházelo štěstí i neštěstí, sláva a bohatství. Římané měli také nejvyššího boha a říkali mu Jupiter. Manželkou Diovou byla bohyně Héra. Byla nejmocnější bohyní, královnou v sídle bohů na hoře Olympu. I římský Jupiter měl manželku. Římané jí říkali Juno. Dcerou Diovou byla Pallas Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně chytrých a statečných mužů. Řekové jí zasvětili sovu. Římané měli podobnou bohyni a říkali ji Minerva. Synem Diovým byl Héfaistos, bůh ohně a kovářské práce. Měl prý své kovářské dílny pod kouřícími sopkami. Byl to nehezký chromý bůh, ale veliký umělec. Římané mu říkali Vulkanus. Apollón byl bohem světla, věštby a básnického umění. Proto byl vůdcem devíti Múz, bohyň, které ochraňovaly jednotlivá umění. Římané ho nazývali Apollo. Artemis, bohyně lovu, byla jeho sestra. U Římanů Diana. Krvavý bůh války se jmenoval Áres. U Římanů Mars. Krásná bohyně Afrodita, u Římanů Venus, česky se jí říká Venuše, byla také dcerou Diovou. Byla bohyní krásy a lásky a její syn se jmenoval Erós (u Římanů Amor). Hermes (u Římanů Merkur) byl poslem bohů. Dovedl rychle plnit Diovy rozkazy, neboť měl okřídlené opánky, které ho donesly, kam jen chtěl. Ochraňoval obchodníky a poutníky. Veselý bůh vína se jmenoval Dionýsos (u Římanů Bakchus). Hestia byla bohyní domácího krbu a ohně. Římané ji říkaly Vesta. Bohyně rolnictví a dárkyně zemědělských plodin se jmenovala Déméter. U Římanů Ceres. 35
Poseidón vládl mořským vodám a svým trojzubcem je dovedl rozbouřit i uklidňovat. Byl Diovým bratrem. Římané mu říkali Neptunus. V říši mrtvých, v podsvětí, panoval bůh Hádes (u Římanů Pluto). Také Hádes byl Diovým bratrem. Jeho manželka se jmenovala Persefona (u Římanů Prosperina). Ale to nejsou všichni řečtí bohové. Ti další jsou Aiolos, vládce a strážce větrů, i Eós (u Římanů Aurora), bohyně jitřních červánků. Bohyně pomsty Erinye (u Římanů Furiae - česky čteme Furie) byly obrazem zlého svědomí. Nymfy obývající lesy a vody se podobají našim starým slovanským rusalkám a divoženkám. Jak si staří Řekové své bohy a hrdiny představovali, to nám ukazují sochy a hlavně obrazy na starověkých vázách. Obrazy nám ovšem neukazují jenom bohy a hrdiny, ale také bájná zvířata.
Zrození Dia Na počátku všeho byl podle řecké mytologie nekonečný, pustý a prázdný vesmír. Všechny živly byly neuspořádané – Chaos. Božská síla však tento chaos zorganizovala, všemu určila správné místo. Gáia (Země) dávala život všem tvorům a rostlinám. Když byl nastolen na světě řád, zrodila Gáia Úrana (Nebe). Ten zaplašil sluncem temnoty, noci dal měsíc a hvězdy. Spolu s Gáiou zplodili dvanáct dětí – obrů. Byli tak strašní, že se jich sám Úranos bál a ukrýval je v hlubinách země. Jejich matku Gaiu to mrzelo, proto je svolala a požádala je, aby otce zbavili trůnu. Tohoto úkolu se ujal Kronos a po jeho splnění se sám stal vládcem světa. Jeho otec Úranos jej za to proklel a předpověděl mu stejný osud. Kronos se se svou manželkou Rheiou usídlil na hoře Olymp. Když však Rheia porodila první dítě, vzpomněl si Kronos na starou věštbu a novorozence pozřel. A každé další jejich dítě mělo stejný osud. Proto když se mělo narodit už šesté, odešla 36
na ostrov Krétu, kde jej porodila v jeskyni Dikté. Kronovi místo novorozence podstrčila kámen. O jejího syna Dia se pak na Krétě staraly nymfy Adrástenia a Ídaia a krmily jej mlékem božské kozy Amalte. Její uražený roh, naplněný ovocem, se stal symbolem blahobytu – Roh hojnosti. Když Zeus vyrostl, vrátil se ke svému otci a donutil jej, aby vyvrhl jeho pět sourozenců (Héra, Hestia, Démétér, Posseidón a Hádés), kteří – jakožto bohové nesmrtelní – žili v jeho útrobách dále. Tím začal deset let trvající boj o nadvládu nad světem. Po této době však Zeus zvítězil a uvrhl Krona do Tartaru. O vládu nad celým vesmírem se rozdělil se svými bratry. Posseidonovi předal vládu nad mořem, Hádovi nad podsvětím a sám vládl na nebi.
37
Apollon – bůh světla, hudby a věštby Apollon patřil do druhé generace olympských bohů. Byl synem Dia a Letó a jeho sestra byla Artemis. Těhotná Letó marně hledala skrýš před Hérou, která ji pronásledovala, aby mohla v klidu porodit své děti. Kvůli strachu z hněvu královny bohů ji nikde nechtěli přijmout. Nakonec se Apollon a Artemis narodili na ostrůvku Dilos (Ortygia), který jí poskytl ochranu. Apollon se proslavil mnoha skutky, nejvíce asi, když Delfy zbavil draka Pythóna, kterého zabil svými šípy. Po této události byl nazýván Pythios Apollonas, stejně jako věštkyně Pýthie. Ta seděla na svaté trojnožce boha Apollona v Delfách a věštila. Apollon měl rád ženy a ze svých pletek měl mnoho dětí např. Kalliopi, Asklipia, Linose, Ariste, Trila a další. Artemis – bohyně měsíce a lovu Artemis se narodila Diovi a Letó ve stejný den jako její bratr Apollon. Chtěla zůstat neprovdána, a tak se proháněla po lesích ozbrojená šípem a oštěpy, přátelila se s jeleny a divokou zvěří. Byla mstivá a trestala každého, kdo jevil známky neúcty. Dionýsos – bůh vína a dobré nálady Dionýsos se zrodil z Diova stehna. Je bohem vína, pučení a plodnosti hroznů. Dionýsovo náboženství je spojeno s vínem, tancem a dokáže člověka odpoutat od každodenních všedností. Dionýsův průvod se skládal z Nymf, Silinů, Satyrů a Mainád. Silinové měli nohy a ocas koňský, číhali a honili Nymfy, se kterými se milovali v jeskyních. Celý tento rozpustilý průvod překypoval dobrou náladou a obklopoval Dionýsa. 38
Řecká Afrodita bývá ztotožňována s římskou bohyní lásky Venuší. Ve starověkém Řecku byla uctívána jako bohyně krásy, lásky a milostných dobrodružství, bohyně osudu, plodnosti, kvítí, moře, štěstí a prostituce. Její jméno vzniklo z řeckého slova afros, což překladu znamená pěna. Řecká legenda vypráví, že Afrodita je dcerou Dia a Dióny. Zrodila se z mořské pěny poté, co do moře dopadly Uranovy genitálie. Janované tvrdí, že to bylo u jejich břehů a teprve potom ji mořské vlny odnesly v lastuře až k břehům ostrova Kypru. Na cestě ji doprovázeli mladí bohové větru Zefyrus a Chlóris. Legenda praví, že v místech, kde se její nohy dotkly země, začala pučet tráva. Bohové byli Afroditiným půvabem okouzleni a mnohým z nich zamotala hlavu. Její zákonným manželem byl Vulkán - Hefaistos, který musel být velmi tolerantní. Přistihl Afroditu se svým milencem Martem v intimní chvíli. Z krátkého vztahu s Hermesem vznikl potomek Hermafroditos. Nejznámějším milencem Afrodity byl Mars, se kterým měla tři děti. Za syna Afrodity se také považuje známý strážce zamilovaných Eros. Dalšími milenci byl například bůh Anchises a bůh Adonis. Odnedávna je Afrodita středem pozornosti umělců, kteří jí ztvárňují jako symbol ženského půvabu a erotiky. Je zobrazována se čtyřmi symboly: labuť, lístky myrty, granátové jablko a holubice.
39
Co říci o Řecku? Řecko je Parthenon stojící nad Athénami, památník starověkých dějin země. Řecko je blankytná obloha a tyrkysové moře, bílé domky poskládané jako kostky na úbočí svahu nad přístavem, jež lákají turisty na ostrovy. Řecko však znamená mnohem více. Je to země s jedinečnou kulturou, jedinečným jazykem, krajinou, která patří k nejméně probádaným v Evropě, země, kde žijí nejpohostinnější lidé na světě. Mnozí návštěvníci samozřejmě mají sotva čas prohlédnout si turistická centra a rozhodně si nemohou dovolit sejít z vyšlapané cesty a poznávat zemi na vlastní pěst. I tak si ale uvědomí kouzlo země, jaké jinde na světě nenajdou. Ani jediné srdce neodolá prohlídce rušného hlavního města a pohledu na obzor, jemuž nedominují mrakodrapy, ale stavby staré více než 2500 let – a nejen staré, ale navíc i jedny z nejskvostnějších, jaké kdy byly vystavěny. Jakkoli je Parthenon obecně známý z pohlednic a obrázků v časopisech, při prvním pohledu na něj se člověk neubrání vzrušení. I krátký pobyt vám umožní prohlédnout si některá další zajímavá místa, např. poklady Národního archeologického muzea (jednoho z mála, které ve svých sbírkách nemá zahraniční exponáty), nebo vyrazit na výlet k troskám města Delfy, jednoho z nejkouzelnějších míst na světě. Toulky po ostrovech vás zřejmě zavedou do starého města Rhodos, přístavu, který údajně zcela ovládl rhodský kolos, či k opevněným troskám královského paláce v krétském Knossu, středisku pozoruhodné minojské kultury. Jistě si najdete chvíli také na jedno z nejbáječnějších a přitom nejprostších potěšení, jaké Řecko nabízí – posezení u vynikajícího jídla na břehu moře, a to za ceny stejně mírné jako kdekoliv na západě.
40
Ti, kteří pobudou v Řecku delší dobu, budou na vážkách, zda strávit čas lenošením na jednom nevelkém ostrově a poznáváním místních obyvatel, kteří se o vás budou zajímat stejně jako vy o ně, nebo prozkoumáváním ostatních ostrůvků a zjišťováním jemných nuancí, kterými se od sebe odlišují. K průzkumu okolí si pronajměte auto a navštivte města, kam příliš turistů nezavítá. Vydejte se pěšky do hor, navštivte jezera a další místa, o kterých vědí jen Řekové – uvidíte, že si v této výjimečné zemi začnete rázem připadat jako privilegovaní cestovatelé. Nezapomeňte se dostatečně zásobit filmy do fotoaparátu, protože kamkoliv vkročíte, spatříte okouzlující, svěží místní kolorit.
Řecká povaha Přestože popisovat Řecko jako „zemi kontrastů" se dávno stalo otřepaným klišé, v tomto případě rozhodně platí, že řecká povaha je plná protikladů. Řekové si na jednu stranu vůbec nic nedělají z podvádění vlastní vlády - to je tu vnímáno málem jako národní sport - a klidně vezmou na hůl dokonce i souseda odvedle, s cizinci však jedná valná většina z nich obdivuhodně poctivě. Pravidelní návštěvníci by vám mohli v souvislosti s řeckou poctivostí vyprávět neuvěřitelné zážitky; vypadne vám peněženka a kdosi vám ji přispěchá vrátit, aniž by očekával odměnu; chystáte se vyrovnat útratu a prací uhoněný majitel baru k vám v letu prohodí: „Přijďte a zaplaťte až zítra." Tím samozřejmě nechceme tvrdit, že řecký národ tvoří andělé. V Athénách narazíte na zloděje, ale zdaleka jich není tolik, jako v jiných evropských velkoměstech. Navštívíte-li Řecko, musíte velmi záhy pochopit jedno slovo, a to xenoi. Tento výraz má dvojí význam a nelze jej přeložit jediným českým slovem. Xenoi znamená současně „cizinec" i „host". Cizinec je pro Řeky zároveň hostem v jejich zemi, městě, domově. Navštivte řeckou rodinu a uvidíte sami, že se setkáte s úžasnou pohostinností.
41
Pochválíte obrázek na stěně – a s největší pravděpodobností si jej při odchodu odnesete jako dárek. Při pěších toulkách zemí se vám nejednou přihodí, že vám farmář nabídne k jídlu čerstvé ovoce nebo vás místní pozvou do domu na krajíc chleba se sýrem. Řekové ze všeho nejraději diskutují. Není divu, vždyť jejich země je kolébkou filozofie a proslovu. I v dnešní době běžně spatříte v kafenion (kavárna) divoce gestikulující muže, jak se o čemsi zaníceně dohadují a bouchají přitom do stolu. Tématem rozhovoru mohou být příští volby nebo třeba aktuální ceny medu nebo ryb. Tyto diskuse nebývají zdaleka tak vážné, jak se na první pohled zdá. Nikdy nedojde na pěstní souboj. Řekové zkrátka jen vášnivě rádi diskutují. V řecké společnosti mají dominantní postavení muži. Proto také vidíte v kavárnách diskutovat o nápravě světa výhradně muže. Kavárny jsou mužskou záležitostí, ženy se vesměs k návštěvě neodvažují. Není to kvůli nezdravému prostředí, zkrátka tu není zvykem, aby ženy vysedávaly v kavárnách. Cizinky však kavárny běžně navštěvují, ať už samy či s doprovodem, a vše je v nejlepším pořádku. Zahraničním turistům totiž Řekové udělují výjimku. Stále tu přetrvávají obrovské rozdíly mezi rolí ženy ve městě a na venkově. V Athénách se běžně setkáte se ženami, které zastávají vlivné posty, kdežto na venkově je úloha muže a ženy dosud striktně určena a ženě náleží trávit čas péčí o domácnost.
Rodina Doma naopak vládnou ženy. Veřejně by sice tuto skutečnost žádný muž nepřiznal;, na veřejnosti se Řekové vychloubají, že jsou hlavou rodiny, avšak řecké ženy mají tvrdé povahy, až z nich jde leckdy strach. Rodina má v Řecku zásadní význam, hlavně na venkově. Děti bydlí doma, dokud se nevdají či neožení. A dokonce i po svatbě může mladý pár zůstat u rodičů, dokud se neosamostatní natolik, že si může dovolit pořídit vlastní dům. 42
Zemře-li jeden z prarodičů, druhý se nastěhuje k ostatním členům rodiny, neboť je nemyslitelné, aby starý člověk zůstal sám. V okolí Athén potkáte jen velmi málo žebráků, a když, pak jde s největší pravděpodobností o Albánce nebo jiné přistěhovalce z Balkánu, kteří se v Řecku usadili nelegálně. V řeckých rodinách se o své členy starají. Lidé s mentálním či fyzickým postižením se nicméně mohou cítit poněkud v ústraní, jako by byli hanbou rodiny. Za běžných okolností se zdržují v domě a příliš se neukazují. Na vesnicích, kde bývají rodiny početnější, však často spatříte mentálně postiženého člověka, jak vykonává lehčí práce, například zametá ulici, a jedná se s ním stejně jako s ostatními členy společnosti.
Náboženství Náboženství je v Řecku silně provázáno s rodinou. Zhruba 97 procent obyvatel země tvoří ortodoxní Řekové, což samozřejmě neznamená, že jsou všichni zbožní. Většinou projevují náboženské cítění jen do určité míry – zúčastňují se svatebních obřadů, křtů, pohřbů. Nedělní ranní bohoslužby jsou příležitostí, kdy se sejde celá komunita. Mše bývají nekonečně dlouhé, a jen málokdo vydrží v kostele celé tři hodiny; zhruba tak dlouho většinou obřad trvá. Řekové většinou zajdou dovnitř jen na chvíli, a pak klábosí před kostelem; když se jim chce, možná se ještě na chvíli vrátí. Návštěvníci z řad turistů jsou na mších vřele vítáni, neboť stejně jako sami Řekové, i bohoslužby jsou zároveň obřadné i neformální.
Slavnosti a svátky Po celém Řecku se slaví spousta svátečních dnů, neboť svátky jednotlivých svatých se slaví v každém kostele, který nese jméno dotyčného světce a v Řecku je svatých spousta a kostelů jakbysmet. Chystají-li se v místě, kde pobýváte, oslavy dne jistého svatého, pak počítejte často doslova s ohňostroji a také s průvody, večírky, estrádami. Navíc není vyloučeno, že po 43
skončení oslav budou mít místní obchody jeden či dva dny zavřeno. Většina řeckých oslav se odehrává kolem kostela, kde se vydatně jí, pije a tančí při hudbě. Oslava většinou začíná večerní bohoslužbou a pokračuje velkolepou hostinou často doprovázenou hudbou a tradičními tanci. Na druhý den účastníci většinou nevidí důvod, proč vše ještě jednou nezopakovat. Ke slavnosti často patří více či méně okázalý průvod, podle toho, o jaké místo jde. Jakmile průvod skončí, následuje další společenská hostina, tančí se a hraje. Řekové rádi flámují. Nenechají se dvakrát pobízet a oslava vždy trvá co nejdéle. Návštěvníci jsou vřele vítáni a zváni do víru zábavy.
Vztah k moři Řekové bývali odjakživa národem námořníků. O valnou část dřívějšího bohatství země se postaraly dynastie loďařů, z nichž nejznámější je zřejmě rodina Onassisů. Obyvatelům země, zahrnující více než 2000 ostrovů, ostatně ani nezbývalo nic jiného, než se naučit rozumět moři a využívat je. Cestování loďkami a loděmi je pro místní ostrovany stejně přirozené jako pro cizozemce využívání vlaku nebo letadla. Přesto ale mnoho Řeků necestuje po moři s velkým nadšením. Zatímco většina turistů si vybírá místa na slunečné palubě, Řekové většinou ihned po příchodu na loď zamíří rovnou do denního baru, kde celou dobu polehávají a na konci plavby vypadají často velmi zničeně. Pro mnohá města a vesnice rozeseté po ostrovech či podél rozeklaného pobřeží je rybaření hlavním zdrojem příjmů. Většina rybářů nepracuje pro žádné větší společnosti. Loví jen pro obživu rodiny a přebytky prodávají na místním trhu či dodávají do restaurací. Rybaří se v noci a během dne pak jsou u přístavu běžně vidět rybáři, jak opravují sítě. Při procházce po přístavišti určitě budete svědky situace, kdy muži bijí těly chobotnic o skály a tak naklepávají maso předtím, než je odnesou ke zpracování domů nebo do restaurace. Nenechte se překvapit ani tehdy, spatříte-li prádelní šňůru ověšenou 44
podivnými potrhanými kapesníky –při bližším pohledu zjistíte, že jde o chapadélka.
Zemědělský venkov Řecko je z velké části zemědělskou zemí a před nástupem turistického ruchu byla ekonomika země zcela závislá na příjmech ze zemědělství, rybaření a lodní přepravy. Nejvýznamnější plodinou jsou olivy. Olivy a olivový olej jsou nejdůležitějším vývozním artiklem, a navíc se v Řecku zkonzumuje víc olivového oleje než kdekoli jinde na světě. Krajině vévodí olivové háje. Pro lepší představu myslím stačí uvést, že jen na ostrově Korfu rostou tři milióny olivovníků. Pěstují se samozřejmě i jiné plodiny, např. tabák a bavlna v Thrákii. Téměř každá domácnost v Řecku vlastní několik sukovitých, leč plody obsypaných olivovníků a vnitřní dvorek u domu je vždy zastíněn šlahouny vinné révy. I nejmenší řecká rodina vypěstuje dostatek hroznů pro výrobu domácího vína. Nedá se však říci, že Řecko skýtá obrázek dokonalé venkovské idyly. Podle západních standardů je chudou zemí a obyvatelům mnohdy nezbývá, než vykonávat dvě či tři zaměstnání, aby se uživili. Zemědělská minulost se tu střetává s některými aspekty moderního světa. Odjakživa se tu hospodařilo za pomoci organických produktů a půda byla pečlivě obdělávána. Zisky z rozvoje turistiky však vedou ke konfliktům v oblasti životního prostředí. Krátkodobé zisky se totiž mohou stát dlouhodobými ztrátami. Tuto skutečnost nejlépe vystihuje příklad hnízdění želv na ostrově Zakynthos.
45
Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že mentalita balkánských národů je v mnohém odlišná od naší. Navíc jsme v zemi hosty a podle toho bychom se měli chovat. Řekové jsou sympatičtí, příjemní a přátelští lidé, známí svou neuvěřitelnou pohostinností, která není nikterak předstíraná vidinou zisku. Navíc už mnoho českých turistů poznalo, že i v nouzi v Řecku poznáš přítele daleko snadněji než u nás. Řekové jsou velice učenliví a pracovití, i když jejich pracovní tempo není nikterak oslnivé, což je dáno i celkově poklidným způsobem jejich života. Také jejich denní časový rozvrh je poněkud odlišný od našeho. Ráno vstávají poměrně časně a spát chodí pozdě, přičemž k neodmyslitelnému odpočinku patří odpolední siesta.
Řekové jsou známí gurmáni a největší událostí jsou pro ně večeře, jichž se zpravidla zúčastňuje celá rodina. Děti zde mají mimořádné postavení. Jsou vychovávány volněji a svobodněji, což je dáno i nezměrnou trpělivostí dospělých. Více prostoru je zde pro dětské hry, což prospívá vývoji obrazotvornosti a nápaditosti dětí. Místní obyvatelé se dovedou i rozohnit, to však bývá zpravidla pouze tehdy, když odmítnete jejich pozvání na cokoliv. Odmítnutí pozvání je pro Řeka urážkou.
46
Lidé, které nazýváme antickými Řeky, přišli do Středomoří kolem roku 1000 př. Kr., obsadili pevninské Řecko, pobřeží dnešního Turecka a ostrovy ležící mezi nimi. Mnohé z mykénské a krétské civilizace tito vetřelci zničili, ale protože hovořili jazykem blízkým jazyku původních obyvatel, přijali řadu jejich mýtů a náboženských představ. Řekové, jak je známe v období mezi 600 – 300 př. Kr., žili buď na ostrovech, nebo v malých městech - městských státech – oddělených bezmála neprůchodnými horami. Byli proto individualisty, hrdými na své malé komunity, ale se slabým vědomím národní sounáležitosti. Moře nejenom oblévá řecké ostrovy, ale vtéká i do velkých pevninských zálivů. Kvůli nesnadné prostupnosti hor užívali proto Řekové moře jako hlavní cesty nejen mezi ostrovy, ale také mezi různými městy. Rozvinuli tak charakteristické rysy mořeplavců, k nimž patří šťastná povaha, laskavost k cizincům a tvrdost k nepřátelům, pohotový intelekt, tvořivost, schopnost improvizovat i přijímat smělá rozhodnutí a rychle jednat. Slunce svítí v Řecku téměř po celý rok a čistý mořský vzduch činí všechny barvy neskutečně jasné a živé. Během dlouhého léta je sluneční žár zmírňován severním větrem a vzduch na ostrovech a na svazích hor je jako víno. Mysl Řeků byla živá jako barvy jejich nebe a moře. Řekové byli energičtí, vysoce inteligentní, ale i vznětliví a vrtošiví a vytvořili vysoce propracovaný a ohebný jazyk, jímž mohli snadno a přesně vyjádřit živost a originalitu svých myšlenek. Řekové tedy byli skutečně původními mysliteli. Omezováním vlastních potřeb a využíváním otrocké práce dosáhli takové úrovně volného času, jakou jak doufáme, dosáhneme jednou v budoucnosti prostřednictvím automatizace. 47
Místo, aby tento čas promarnili, využili jej k úvahám a k osobitým řešením zásadních problémů, znepokojujících celý lidský rod: Co je to dobrý život? Jak mohou spolu lidé nejlépe žít? Jaký je smysl utrpení? Jaké povahy je duše a vesmír? Co je to krása a co pravda? Všechny tyto otázky (a mnoho dalších) si Řekové kladli a hledali na ně odpověď jako první. Platónovy a Aristotelovy spisy jsou trvalým základem veškeré filosofie. Řekové se však nezabývali jen hlubokými politickými, filosofickými a náboženskými otázkami, byli také prvními Evropany, kteří psali historii a inscenovali dramatická líčení lidských dějů a kteří zároveň uvažovali o jejich příčinách a důsledcích. Ačkoliv soukromé příbytky Řeků byly pravděpodobně jen o málo víc než chatrčemi z bláta, jejich veřejné stavby, jako je např. Parthenón, byly vybudovány s tak precizní a tvořivou stavitelskou dovedností, že ovlivňují myšlení architektů dodnes. Neméně půvabné byly však i sochy umístěné v prostoru, jimž nebylo rovno až do časů renesance, kdy z řecké inspirace začali čerpat italští malíři, když s mimořádným smyslem pro vnější úpravu zdobili keramiku obrazy z denního života a výjevy z mýtů. Je zajímavé srovnat krásu takových výjevů s chudičkou výzdobou nádob, které jsou jejím moderním ekvivalentem. Ačkoliv Řekové vynikli v umění a filosofii, nebyli, jak se někdy soudí, pozadu ani v přírodních vědách. Odhalili princip parního stroje dokonce jej i zkonstruovali a prokázali jeho funkčnost. Užívali jej však jen k pobavení bez ohledu na jeho praktické možnosti, neboť byli - ať už právem či neprávem - s otrockou prací spokojeni. Byli též zdatnými geometry i pokročilými matematiky, jejichž pozoruhodně přesné výpočty velikosti a pohybu Slunce, Měsíce a hvězd, předpojaly Koperníkovy a Gallileovy závěry. 48
Znali i řadu zákonů moderní fyziky, zejména atomistickou teorii. Pečlivě také zkoumali vlastnosti rostlin a zvířat. Mezi starověkými národy vynikali znalostí klinické medicíny, položili základy mnoha obvyklých lékařských postupů, které se dále rozvíjely teprve od časů renesance a porozuměli i mnohému z vazby mezi duší a tělem v nemoci. Nejcennější odkaz nám Řekové zanechali v literatuře snad právě proto, že myšlenky vyjádřené slovy se dědicům předávají lépe než myšlenky zprostředkované jinak. Můžeme se jen obdivovat vznešené poetice Homérově, svěžímu a bystrému pohledu historiků Hérodota a Thúkydida, pádnosti a přesvědčivé síle řečníka Démosthena, spojení velkoleposti s pochopením lidského osudu u dramatiků Aischyla, Sofokla a Euripida.
49
Zdravotní turistika V současné době probíhá obrovský rozmach tzv. léčebné turistiky, kdy turisté navštěvují řecké lázně a v teplých minerálních pramenech si léčí zdravotní problémy. Velký zájem je o léčebná centra s pobytem u moře. V Řecku je možné navštívit celkem 16 lázeňských středisek mezinárodního významu. Každým rokem je navštíví přibližně 10 tisíc lidí a provede se v nich na 1,4 milionu léčebných procedur.
Vodní sporty Aktivitou číslo jedna jsou v Řecku rozhodně vodní sporty. Dlouhé pobřeží plné krásných čistých pláží k nim přímo vybízí. Šlapadla, kánoe, vodní lyže, vodní skútry a lodě patří do základní výbavy snad každé pláže. Pro nenáročné je ideální projížďka na vodním banánu. Banán je obvykle osmimístný, ale mohou existovat i jiné varianty navlečete si záchrannou vestu, nasednete, za vás se poskládají další účastníci této „taškařice“ a můžete vyrazit. Zapřaženi za motorový člun svištíte po mořské hladině, vodní tříšť vám šlehá do tváře, ale vše je velmi příjemné. Náročnější turisté mohou sáhnout po potápěčském vybavení, protože skalnaté pobřeží nabízí mnoho podvodních zajímavostí. Řecko sice není potápěčskou destinací číslo jedna, to však neznamená, že by se tu nepotápělo. Rájem plavců se šnorchly jsou všechny skalnaté pobřežní oblasti Řecka bez rozdílu, protože šnorchlování není zakázáno. 50
Windsurfing je v posledních letech hodně populární i mezi samotnými Řeky. Zásluhu na tom má zejména řecký surfař Nikos Kaklamanakis, který získal na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 zlatou medaili. Za ráj surfařů v Řecku je všeobecně považován ostrov Paros, součást krásných Kykladských ostrovů. Dalším oblíbeným místem surfařů jsou pláže u městečka Sarti, které se nachází na prostředním prstu Chalkidiki. Ať už se ocitnete kdekoliv v Řecku, nikdy nebudete mít problém najít půjčovnu vybavení. Vodní lyžování je sportem, který je na řeckém pobřeží jako doma. Lyžovat je možné na všech plážích, tedy pokud to není výslovně zakázáno. Každý, komu je více než šestnáct let, navíc může zavítat do některé z mnoha škol lyžování a vodní akrobacie, jichž je více než třicet. Řecko má také výborné podmínky pro milovníky rybaření. Rovněž je možné nasednout na vodní skútr nebo si pronajmout jachtu na projížďku okolo neobydlených ostrovů. A ti nejnáročnější, kteří chtějí cítit adrenalin v každém póru svého těla, se mohou třeba pověsit za padák tažený motorovým člunem.
Golf Mnoho turistů hraje v Řecku golf. Skvěle udržované kluby jsou v Athénách, na Rhodosu, Korfu a Chalkidiki.
Tenis Po celé zemi je rozeseto velké množství tenisových klubů, které se nacházejí mimo jiné na Krétě, v Thessaloniki, Chalkidiki, Patrasu, na Rhodosu a samozřejmě v okolí Athén. 51
Rychle se zvyšující počet nepovinných mateřských škol navštěvují děti ve věku od 3,5 roku. Nabytím platnosti nového školského zákona v roce 1976, byla v Řecku uzákoněna devítiletá povinná školní docházka, která předpokládá absolvování šesti let národní školy (dimotikon scholeion) a tří let sekundární školy (gymnasion). Během dalších tří let se mohou mladiství připravovat k maturitě na všeobecných technických školách nebo k praktickému povolání na lyceích. V Řecku je šest univerzit, a to v Athénách, Soluni, Patrasu, Ioánnině, Thrákii (Xánthi a Komotiní) a na Krétě (Iráklio a Rethymno). Dále pak šest jiných vysokých škol - v Athénách pro politické vědecké disciplíny, hospodářství a obchod, zemědělství a výtvarné umění, v Soluni a Pireu pro průmyslový výzkum a plánování.
52
Banky, úřady a obchody mají během níže uvedených národních svátků zavřeno.
1. leden
Nový rok
Protochroniá
6. leden
Epifanie
ton Theofaníon
25. březen
Den nezávislosti
Ikostí Pémti Martíou
1. květen
1. máj
Protomagiá
15. srpen
Nanebevzetí P.Marie
Dekapendávgoustos
28. říjen
Den „Óchi“
Ikostí Ogdói
25. prosinec
Boží hod vánoční
Christougénna
26. prosinec
Sv. Štěpán
défteri iméra ton Christougénnon
53
POHYBLIVÉ SVÁTKY Masopustní pondělí
Katharí Deftéra
Velký pátek
Megáli Paraskeví
Velikonoční pondělí
Deftéra tou Páscha
Nanebevstoupení Páně
Análipsis
Seslání Ducha svatého
tou Agíou Pnévmatos
Dny, na které připadají oslavy pohyblivých svátků, se většinou neshodují s daty těchto svátků v katolických a protestantských zemích.
54
Vánoce jsou svátkem narození Krista. Slaví se 25. prosince a znamenají druhý největší pravoslavný svátek po Velikonocích (Pascha). Po Vánocích začíná půst, který trvá čtyřicet dní (není to dobrý způsob vytrávení ?). Tento půst se nazývá SARAKOSTY. Pro nás je zajímavé, že Vánoce se začaly slavit kolem r. 335 z popudu římského papeže Julia a byly stanoveny na 25. prosince. Již a tmy začínají všude zvonit zvony, průvod a svatá mše se odehrává za rozbřesku. Tak jako jinde na světě jsou i v Řecku a na Kypru Vánoce svátkem rodinného krbu a pohody. Tomu ovšem předchází nám dobře známý domácí ruch a shon, hospodyňky uklízejí (dokonce i malují ), zdobí své příbytky, pečou vánoční koláče a pečivo. A obyčej vánočního stromku? Pravda, nenajdete v bytech smrčky ani borovičky, ale ozdobené malé cypřiše vypadají stejně půvabně. Koledy se zpívají i v předvečer Nového roku a Večera Tříkrálového, dne Kristova křtu.
55
Nový rok - jako začátek, pohled do budoucnosti, představuje princip obnovy, nastolení pořádku a dobrých vztahů. Lidé si proto navzájem vyměňují dárky a přání: muži a ženy, rodiče a děti, křtěnci a kmotři. Nový rok je ale také časem dobrých skutků, snahou o pomoc chudým, nemocným a sirotkům. O rozvoj tohoto filantropického smýšlení se postaral církevní hodnostář a později biskup Ai Vasilis žijící v letech 330 -379. Zůstalo-li něco z jeho myšlenek dodnes, je to jistě jen dobře. Ai Vasiliovi byla přisouzena ještě jedna vlastnost:uměl zjevovat lidem jejich štěstí získáním FLOURI - staré zlaté mince, která se zapéká do novoročního slavnostního pečiva, zvaného VASILOPITA. Tento zvyk se zachoval také dodnes a je součástí novoročního veselí a oslav.
56
HUDBA Kořeny původní řecké hudby sahají až do osmého století př. n. l. V té době byl tanec podstatnou částí náboženského života věřících. Panova vyřezávaná flétna a Apollónova lyra byly nahrazeny klarinetem a bouzoúki. Vlivem žalozpěvů byzantských kostelů byla hudba poněkud zjemněna. Čtyřsetletá turecká nadvláda – přes své stinné stránky – obohatila život Řeků zpěvem orientálních písní, znějících jak v palácích, tak i v prostých obydlích. Arabské kvílení ovlivnilo nosovou intonaci Řeků. Díky zpěvu Nana Mouskouriho, filmům Melina Mercouriho a skladateli Mikisi Theodorakisovi, který napsal hudbu k filmu Řek Zorba, se staly některé řecké písně známé po celém světě. Theodorakis našel inspiraci pro svou poměrně drsnou a tklivou moderní hudbu v rembétika, žánru utvořeném militantní městskou mládeží v bouřlivých letech 1920, po hromadné výměně tureckých a řeckých obyvatel. Jejich písně byly plné témat lásky, chudoby a odloučení se od Řecka. Dnešní lyrické balady se však často opírají o témata z moderní řecké poezie, inspirované takovými spisovateli jako George Seferis, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1963. Po řeckém tažení v roce 1967 byly písně často naplněny bolestí z utrpení a ze ztráty svobody. Protestní songy Mikise Theodorakise byly v té době zakázány. 57
TANEC Tanec byl dlouho považován za měřítko mužské zručnosti a ženské grácie. Podle tradičních zvyků tančili muži v tavernách, zatímco ženy na venkovských náměstích. Když uvidíte v taverně Řeka, jak se postaví a začne tančit, je to projev jeho historického dědictví. Často se tak stává z náhlých impulsů pocitu radosti nebo smutku. ZEYBÉKIKO, původně z Malé Asie, je sebezpytující meditační tanec, při kterém se muž s napolo zavřenýma očima pomalu kolébá ze strany na stranu, má roztažené ruce, příležitostně udělá několik kroků a náhle vysoko vyskočí. Poté se rytmus začne zdát poněkud smysluplnější. Tanec se změní v khassápikos, ve kterém dva nebo tři muži spojí své paže a snaží se najít společného ducha v kolébání, poklesávání v kolenou a pomalé chůzi, což se mění na hlasitý pokyn výkřikem nebo tlesknutím vedoucího tanečníka, který drží v ruce kapesník. Ostatní řecké tance jsou TSÁMIKOS, což je tanec kapesníčků, NAFTIKÓS, tanec námořníků, a MICHÁNIKOS z Kálymnosu, ve kterém se staří a nemocní lovci hub statečně pokoušejí skákat v kruhu tak, jak to dokázali v mládí. SYRTÁKI, který se stal známý díky postavě Řeka Zorby v podání Anthonyho Quinna, je vlastně kombinací více tradičních tanců, speciálně vytvořenou pro film. Taneční představení v tavernách bývá uvedeno rozbitím talíře nebo odhozením gardénií, to závisí na temperamentu tanečníka. Nejlepší místo pro požitek z tance jsou svatby, festivaly a jiné slavnostní okamžiky v restauracích či tavernách. 58
NÁBOŽENSTVÍ Hlavní náboženství v Řecku je určováno řeckou ortodoxní církví (98% obyvatel). Románští katolíci, židé a mohamedáni tvoří menší část. Od r. 1833 je církev nezávislá, v r. 1850 byla uznána samostatnou pravoslavnou církví ekumenitským patriarchátem v Konstantinopoli a v r. 1864 státní církví. Hlavou církve je arcibiskup (metropolita) athénský. Náboženství je bráno vážně mnoha lidmi.
59
Nebe nad hornatou řeckou krajinou je oslnivě modré, podobá se širé hladině blízko moře. I tehdy, před šestadvaceti stoletími, měla obloha nad touto krajinou stejnou barvu jako dnes, ale pod oblohou žili jiní lidé s jinými starostmi a radostmi. Navštívíme spolu na chvíli starověké řecké divadlo. Píše se páté století před naším letopočtem. Je slunečný den, jako stvořený k návštěvě divadla. Ale pospěšme si, vždyť už od rána se valily cestou k divadlu zástupy dychtivých diváků. Sedmnáct tisíc se jich vejde do hlediště. Vezmeme si s sebou peníze. Vstupné stojí dva oboly, dva staré řecké peníze. Ale kdybychom byli chudí a neměli na vstupné, mohli bychom na představení zadarmo. Vstupné by za nás zaplatila státní pokladna. Vmísíme se do spěchajícího davu a projdeme kamennou bránou do divadla. Opravdu, nevypadá jako dnešní divadelní budovy. Připomíná spíše nekrytý sportovní stadión. Hlediště je vestavěno do svahu návrší. Bránou jsme vstoupili do kruhovitého prostoru. Staří Řekové mu říkali orchestra. V orchestře se shromažďuje při představení divadelní sbor. Kolem orchestry se zdvihají v půlkruhu kamenné lavice jako stupně obrovského schodiště. Lavice jsou široké a nemají opěradla. Jenom první řada je opatřena kamennými opěradly. To jsou sedadla vyhrazena kněžím, vyšším úředníkům a vzácným hostům. První řada ještě není obsazena. Zato místa pro ženy a mládež jsou už zaplněna do posledního sedadla. Kam se posadíme? Snad vedle vousatého Řeka do šesté řady? Vousatý muž má dlouhý sváteční, plátěný chitón s rukávy. Jeho oděv připomíná dlouhou košili, volně a bohatě řasenou, splývající až ke kotníkům. Dívá se mlčky dolů do první řady. Zeptáme se ho, co dnes hrají. Diví se, jak je možné, že to 60
nevíme. Dnes přece hrají "Krále Oidipa". Hru napsal Sofokles. Zná prý tu hru, viděl ji před časem a těší se, že ji uvidí znovu. Zdá se, že představení brzy začne. Jeviště, které se zvedá dole za kruhovitou orchestrou proti hledišti, také málo připomíná jeviště dnešního divadla. Je to stavba z kamene, dlouhá - proti našim dnešním jevištím nepatrně hluboká, s patrem, krátkými postranními křídly a pozadím. Z jevištní budovy vedou do prostoru, kde se hraje, troje dveře. Pozadí zakrývá plátěná dekorace, představující palác, jak to vyžaduje dnešní představení. Z prostředních dveří vyjde za chvíli hlavní herec. Druhý a třetí herec vyjdou z postranních dveří. Jeviště uzavírají po stranách vysoké otáčivé trojhranné kulisy. Všechno je dobře vidět, neboť jeviště nemá oponu. Hrají jenom tři. Tři herci se střídají na jevišti a hrají všechny mužské a ženské role. Když mají zasáhnout do hry v jiné roli, musí se za scénou rychle přestrojit. Na jevišti se objevují ovšem ještě jiné postavy. Ty však nemluví. Přestrojení není naštěstí tak složité, jako na našem dnešním divadle. Starořečtí herci hrají s maskami na obličeji. Stačí, když vymění škrabošku a přehodí si jiný oděv. Masky, kterými si zakrývají tvář, mají své přesné předpisy. Jiné masky se používají ve hře s hrdinským námětem - tragédii a jiné ve veselé hře - komedii. V této chvíli stojí herci připraveni, každý u svého vchodu na jeviště. A u vchodu do orchestry, skryt zrakům diváků, se řadí divadelní sbor. Sbor nám ve svých zpěvech prozradí to, co nemůže povědět žádný ze tří herců. Ale mnohem dřív, než pověsti a báje ožily na jevišti, vyprávěli si je lidé u ohnišť a na pastvinách. O slavnostních hostinách je zpívali slepí pěvci dávno předtím, než byly napsány. Zatímco jsme vyprávěli, začalo na scéně divadlo. Na jeviště vyšel král Oidipus se svým průvodcem a Diův kněz. Protože starověké jeviště nemá hloubku dnešních 61
divadel, nestojí herci ve skupinách, ale v řadě. Obraz s herci se podobá výjevům na starověkých vázách. Oidipus na jevišti očekává se svým průvodcem Kreonta, kterého poslal do delfské věštírny. Osud, o němž staří Řekové věřili, že je dílem bohů, se začíná naplňovat. Hlediště ztichlo. Dnes nebudou kopat patami do lavic a dupat, syčet a mlaskat jako při hrách, které se jim nelíbí. Hra je vážná, tragická, odhaluje temné a tajemné síly, jež vládnou lidskému životu. A tajemných sil, jak se tehdejším lidem zdálo, bylo mnoho.
62
Od dob hostin (symposion) Platónových či Xenofónových se základní principy stravování v Řecku nezměnily. Jehněčí, telecí nebo kozí maso se griluje na dřevěném uhlí úplně stejně, tak jak jej kdysi připravovali Agamemnonovi vojáci při obléhání Tróje. Fazole a čočka, chobotnice, červená parmice, olej, citron, bazalka a oregáno, fíky a datle, olivy, a dokonce i pryskyřičná chuť vína, to vše vytváří gastronomickou linii mezi světy antického a moderního Řecka.
63
Pokud máte možnost, zkuste to na těch místech, kde jedí i Řekové. Například na Rhodu a Kosu se místní lidé často drží bokem od přeplněných a rušných restaurací pro cizince. V zapadlých uličkách města však najdete taverny, kde se můžete pohromadě s domácími, kteří dokážou tolerovat vše kromě nevýrazné chuti jídla, s vervou pustit do česnekového jogurtu a okurek – tzatziki. Ve Starém městě se můžete po procházce Židovskou čtvrtí usadit v malé taverně u rozviklaného stolu a odpočinout si ve stínu stromů. V Řecku vám nabídnou tři druhy svačiny. Jogurt se sýrem dostanete v galaktopolío (mléčný bar), zatímco psistariá (grily) nabízejí rozličné druhy kořeněného masa a samozřejmě ryb. Máte-li potřebu rychlé a syté svačiny, pochutnáte si v některém z mnoha stánků na Nové tržnici na giros – rožněném jehněčím s pítta chlebem, cibulí, rajčaty, tzatziky a různými druhy koření. Vychutnejte si tuto svačinku na dřevěné lavičce se sklenicí chlazeného piva. Velký výběr zákusků vám nabízejí v zacharoplastío (cukrárna) – mezi mnoha cukrárnami na Nové tržnici si určitě vyberete. Navštivte i tradiční řecké kafenión (kavárna), zejména na vesnicích. Mnoho z nich však připomíná spíše pánské kluby. Typickou kafenión poznáte podle mužů hrajících vrhcáby a velice silné kávy. Vstup cizincům se do těchto kaváren nezakazuje, přesto však buďte tolerantní a uvědomte si, že se jedná o poslední rajská místa, kde mohou být Řekové jen mezi svými.
64
Pokud jste se rozhodli přijet do Řecka a akceptovat neodpustitelnou odpolední siestu, pravděpodobně si budete muset upravit i váš jídelní režim. Ráno Řekové prodlužují svou pracovní dobu až do 14.00 hod., kdy mají oběd. Následující siesta končí v 17.00 hod. a poté pokračuje jejich práce až do 20.30 hod. Obvyklá večeře bývá podávána pozdě večer, někdy až kolem 21.30 hod. V restauracích vám podají večeři i dříve, připravíte se však o pravou atmosféru skutečně řeckého života.
65
Typická kořeněná chuť řeckých specialit se snad nedá přirovnat k žádné jiné kuchyni na světě. Jídelní lístky v restauracích jsou tištěny v několika jazycích a nabízejí vám opravdu širokou paletu místních specialit. Ve většině řeckých restaurací je běžným zvykem, že zákazník navštíví kuchyni a prohlédne si řadu pánví a hrnců na plotně, a až se rozhodne , co přesně chce, tak si jen ukáže prstem. Nezapomeňte, že ryby a maso jsou prodávány na váhu. Výše vašeho účtu bude odpovídat velikosti ryby, kterou jste si vybrali v kuchyni.
66
V Řecku je zvykem jíst předkrm (mezédes) s aperitivem oúzo a studenou vodou odděleně od hlavního jídla. Pro pohodlí jsou však předkrmy v tavernách obvykle servírovány společně s hlavním jídlem. Kromě dobře známých tzatziki si můžete vybrat ještě z velmi dlouhé řady mezédes: Taramá – pomazánka z jiker parmice šedé s rozmačkanými bramborami, olivovým olejem, citronovou šťávou a nalámaným chlebem Dolmádes – listy vinné révy naplněné sekanou (často jehněčí), rýží, strouhanou cibulí a bylinkami. K tomuto jídlu se často podává omáčka avgolémono ( kuřecí vývar, citron a vejce) Melitzanosaláta – lilkový salát s cibulí a česnekem Saláta choriátiki – studená směs rajčat, okurek, feta sýru a černých oliv Kalamaríkea tiganíta – smažená oliheň Chtapódi – studený salát z marinované chobotnice Tíropitakia – malé trojúhelníky pečiva plněné ovčím a kozím sýrem A samozřejmě všudypřítomné naleštěné černé olivy.
67
Ačkoliv čerstvých ryb a darů moře je všude okolo dostatek, pro mnoho návštěvníků jsou ceny v restauracích šokující. Jednoduchá úprava ryb bývá často ta nejlepší : grilovaná pražma mořská, mečoun, mořský jazyk, a parmice nachová patří mezi nejznámější. Co však objevíte na jídelním lístku, to závisí od úlovku místních rybářů. Ryby se často podávají se skordalía, silnou chlebovou omáčkou ochucenou česnekem. Můžete narazit i na některé druhy ryb, které vůbec nemají český ekvivalent. Jestliže máte rádi dušená jídla, ochutnejte chobotnici na bílém víně, s brambory a raj čaty.
68
Zatímco polovina Evropy ještě pojídala polosyrové maso, staří Řekové si už pochutnávali na jehněčím v jemných omáčkách a na pokrmech, jejichž základem je delikátní olivový olej, výrazné koření a čerstvé suroviny ze zahrad i moře. Řecké jídlo, které se od nedávných dob změnilo jen málo a které by dnes rozpoznal i Sokrates nebo Perikles, se jistě stane příjemnou součástí dovolené. V tavernách většinou dostanete v česneku nakládané jehněčí maso kebab s cibulí (souvlákia) a silně kořeněné kuličky z mletého masa (keftédes) – je to skutečná hostina, zvláště když je jehněčí namleto s cibulí, vejci, slaninou a mátou. Objednáte-li si grilovaný steak (brizóles), raději si jej nechejte přinést řádně propečený. Moussaká se podává v mnoha obměnách, avšak základ pokrmu tvoří nasekaná jehněčí játra, nasekaný baklažán, cibule a bešamel.
69
Zdejší sýry jsou převážně vyráběny z ovčího a kozího mléka. Nejlepší jemný sýr, který nesmí chybět snad v žádném řeckém salátě, je féta. Kaséri, těžký sýr, je výborný čerstvý, ale může se podávat i nastrouhaný jako Parmazán v teplých pokrmech.
70
Olivový olej je právem doporučován nejenom jako zdravý doplněk k salátům, ale i jako kosmetický zázrak. Vnitřním používáním, tedy ve stravě, zbavuje naše tělo jedovatých látek, podporuje trávení a snižuje cholesterol. Vnějším použitím vrací naší suché pleti pružnost a pomáhá rychleji hojit nejrůznější jizvy a jizvičky. Už naše babičky věděly, že jedna lžička olivového oleje na lačný žaludek povzbuzovala činnost tlustého střeva a pomáhala při gastritidě, zácpě, pálení žáhy a při větrech. Proti zácpě velmi účinně pomůže lžička olivového oleje s několika kapkami citronu na lačný žaludek. Při akutních otravách se osvědčil olivový olej jako prostředek vyvolávající rychlé zvracení. Půlku sklenice s vlažnou vodou doplníme olejem a vypijeme. Není to právě božský nektar, ale když je nouze, tak na tom zase tolik nezáleží. Při žlučových kamenech pomáhá kúra z olivového oleje: 14 dní - ráno a večer - užíváme lžíci olivového oleje. Po uplynutí této doby pokračujeme v užívání - po tři dny - 1/8 l olivového oleje, pro chuť můžeme doplnit pár kapkami citronu. Po vypití si jdeme na dvě hodiny lehnout a na játra si přikládáme teplé komprese. O této kúře bychom se ale měli předběžně poradit s lékařem, protože žlučníkové kameny mohou při odchodu z těla dělat potíže. Proti vypadávání vlasů masírujeme po osm dní večer hlavu olivovým olejem, nakonec zabalíme vlasy do šátku a teprve ráno si je umyjeme.
71
Řekové chodí na zákusky do cukráren. Zákusek si můžete objednat i v taverně, avšak číšník vám musí objednaný zákusek skočit koupit do vedlejší cukrárny. Ve všech oblíbených zákuscích najdete med. Pítta me melí – medový koláček Kataifi – pšeničný koláč plněný medem a sekaným mandlemi Lou koú mades – kobliha plněná medem Baklavá – pečivo plněné medem a posypané mandlemi a ořechy. V tavernách okusíte skvělý čerstvý krémový jogurt s medem (yaoúrti me melí), který koupíte také v mlékárně. Nesmíte však zapomenout ochutnat rhodskou specialitu – rizógalo – studený rýžový pudink ochucený citronem a skořicí.
72
Objednáte li si kávu,pravděpodobně vám nabídnou tradiční řecký vařený nápoj - ellíniko. Je to hustá silná směs připravovaná v měděné nebo hliníkové nádobě s dlouhým držadlem (bríki) přesně podle receptury. Hotová se potom i se sedlinou nalévá do malých šálků. Chcete-li sladkou kávu, objednejte si „ éna varí glikó“, u středně sladké „éna métrio“ a bez cukru „éna sketo“. Před prvním douškem nechejte kávu chvíli odpočinout, aby sedlina klesla. Chuť kávy je velice silná, připomíná tekutou lékořici. V mnohakavárnách a restauracích vám nabídnou espreso. Ledová káva, frappé, je v horkém ovzduší velmi osvěžující. Dostanete ji koupit i v plastikových kelímcích v supermarketech. Frappé je nejčastějším druhem kávy, kterou Řekové pijí.
73
Jedinou komoditou, kde si původní řecká produkce drží prim, jsou alkoholické nápoje. Na kvalitě řeckých vín je více než pětitisíciletá tradice výroby znát. Nejznámějším řeckým vínem je RETSINA - víno ochucené pryskyřicí. Pověst praví, že se na tento netradiční postup přišlo náhodou. Když museli Řekové před nepřítelem opustit své pozice, rozhodli se zlikvidovat zásoby bílého vína tím, že do něj nalili pryskyřici. Když po čase zase území dobyli zpět a víno ochutnali, rozhodli se takto "ničit" víno i v dobách míru. Avšak nejlepší nápoj, který můžete ochutnat v přímořských tavernách, chráněných listím platanů, je oúzo, národní aperitiv. Velmi často se na ostrově pije nezředěný, a když do něj přidáte trochu studené vody, naředí se a dostane mléčnou barvu. Oúzo se destiluje z drcených vinných stonků a má výraznou anýzovou příchuť. Pokud si Řek objedná v taverně alkohol, vždy jej zajídá tzv. meze rozmanitými přílohami na zvláštních talířích. Zřejmě proto je opilý Řek raritou… Když se zeptáte, co si lidé vybaví pod pojmem Řecko, řeknou nejspíš božstvo, moře, slunce a Metaxa. V Řecku je Metaxa stejně oblíbený národní nápoj, jako u nás Becherovka. Tříhvězdičková Metaxa zraje tři roky, pětihvězdičkové se říká klasik a má tvar pistole, sedmiletá a sedmihvězdičková láhev Metaxy má tvar řecké amfóry. Základem jsou muškátová vína z ostrova Pareus, ale výslednou chuť skládají další tři typy vín. 74
Řecká vína měla daleko lepší pověst v dobách antických než v těch dnešních. I když fermentované alkoholické nápoje předběhly řeckou civilizaci, zůstává neměnným faktem, že Řekové jako první začali vinnou révu pěstovat na polích a jako první pochopili význam ořezávání starých letorostů a okopávání vyschlé půdy. Bílé borovicovou pryskyřicí aromatizované víno Retsína, které bylo velmi oblíbené v antických dobách, se připravuje i dnes stále stejným způsobem. Bude vám trvat opravdu jen malou chvíli, než si přivyknete na jeho chuť a zjistíte, že se výborně hodí ke všem rybám a světlým masům. Vinařství má na Rhodu již 2400letou tradici. Aby Rhoďané eliminovali hroznové víno s nízkou kvalitou, zlikvidovali vinice na lindosské straně ostrova, kde je příliš horké a suché klima. Nyní je pěstování vína soustředěno na západní straně ostrova okolo vesnice Embona. Zde se nacházejí malé vinice ve specifickém chladnějším mikroklima. Vlhkost půdy udržuje žula a napomáhá tak zlepšování chuti vína. Mezi dvě nejznámější vína vinařského závodu CAIR patří bílé Ilíos (suché) a červené Chevalier de Rhodes, které se pilo již za časů rytířů. Obě tato vína se řadí mezi jednoduchá stolní. Na kvalitnější vínech najdete nálepku Moulin. CAIR také vyrábí dobré a sladké Muscat de Rhodes a dvě šumivá vína, Brut a Demi-sec, obě fermentována metodou champenoise. Druhým hlavním výrobcem vína je EMERY, jehož stolní vína jsou nesmírně chutná a lahodná – obzvláště suché bílé, jež je vyráběno z hroznů Athiri -velmi starý druh bílého hroznového vína, pěstuje se na nižších svazích pod Embonou, zatímco v horských oblastech je produkováno červené hroznové víno lepší kvality. Villaré patří mezi místní legendy. Cava Emeri je těžké červené víno, které dozrává v mohutných dubových sudech mnoho měsíců. 75
TĚSTOVINY - PASTIZZIO Připravte si 3/4 kg mletého masa, 1/2 kg špaget, 1/4 kg nastrouhaného sýra, 1 šálek margarínu, 1 středně velkou cibuli, 3/4 šálku strouhanky, bílou omáčku (viz recept MOUSAKA), 2 vejce. Uvařte do poloměkka makaróny a zceďte je. Rozpusťte část margarínu na pánvi a přidejte ho k těstovinám. Ušlehejte bílky a ty také zamíchejte s těstovinami. Pak posypejte částí nastrouhaného sýra, rozpusťte zbytek margarínu a usmažte cibulku s mletým masem. Přilejte víno, přidejte rajčata nebo protlak, nakrájenou petržel, sůl, pepř, skořici a všechno nechte vstřebat ve šťávě. Poté odstraňte z teplé plotny a posypte polovinou strouhanky a polovinou zbylého sýra. Dobře promíchejte a připravte si bílou omáčku. Středně velkou hlubokou mísu na pečení potřete olejem nebo tukem a posypte strouhankou. Dejte do mísy polovinu makaronů, na vrchní vrstvu rozprostřete mleté maso a druhou vrstvu vytvořte zbylými makarony. Přidejte bílou omáčku, posypte zbytkem sýra a strouhanky. Pečte ve střední teplotě asi půl hodiny,dokud se nevytvoří zlatá kůrka.
76
ŘECKÝ SALÁT – – CHORIATIKI SALÁTA (pro čtyři osoby) Nakrájejte čtyři středně velká rajčata, 1 okurku, 2 zelené papriky, 1 cibuli 1/4 kg slaného balkánského sýra. Přidejte několik oliv, olivový olej, sůl, oregáno a případně pokapejte citrónovou šťávou.
FAZOLOVÁ POLÉVKA FASOLADA (pro čtyři osoby) Připravte si 3 šálky fazolí, nejlépe velkých bílých, 2 nakrájené cibule, 3 - 4 mrkve nakrájené na tenké plátky, případně celer, 3 - 4 rajčata, eventuelně 1 lžíci rajčatového protlaku, sůl, pepř. Opláchněte fazole a nechte je přes noc namočené ve vodě. Následně je vařte ve velkém množství vody. Vroucí vodu vyměňte za teplou a čerstvou opět vařte. Jakmile jsou již téměř uvařené, přidejte zbytek surovin a opět vařte, dokud se nevytvoří hustá polévka. 77
MOUSAKA Připravte si 1 a 1/4 lilku - baklažánu, 3/4 kg mletého masa, 1/2 šálku suchého bílého vína, 1 šálek strouhanky, 1 šálek nastrouhaného sýr 1 velkou cibuli, 3/4 kg měkkých rajčat nebo protlak, 1 petržel, olivový olej na smažení, 1/2 šálku olivového oleje nebo margarínu, sůl, pepř, středně velkou hlubokou mísu na pečení, bílou omáčku a brambory. Osmahněte cibulku, přidejte mleté maso a dostačující množství brambor. Smažte 10 minut, přidejte víno a zamíchejte, přidejte pomačkaná rajčata, petržel, sůl, pepř a duste, dokud se většina šťávy nevydusí. Nakrájejte lilek na tenké plátky a osmahněte ho v množství olivového oleje a nechte stát na mastném papíře. Mezitím si připravte bílou omáčku: 6 lžic margarínu, 7 lžic mouky, 4 šálky mléka, 1 - 2 vaječné žloutky, sůl, pepř. Rozpusťte margarín na pánvičce a vařečkou rozmíchejte přidanou mouku. Mezitím ohřejte mléko. Pánev odstraňte od plotny a vzniklou jíšku postupně rozmíchejte v teplém mléce. Stále míchejte, dokud omáčka nezhoustne. Přidejte sůl, pepř a nakonec vaječné žloutky. Omáčku nechte odstát a často míchejte, aby jste se vyvarovali škraloupu. Do mísy dejte 1/2 množství lilku a pak rozprostřete maso do silné vrstvy. Posypte sýrem a 1/2 strouhanky. Dobře promíchejte. Přidejte zbytek lilku a zalijte bílou omáčkou. Posypte zbytkem strouhanky a sýra pečte ve střední teplotě, dokud se nevytvoří zlatá kůrka.
PŘEJEME VÁM VŠEM DOBROU CHUŤ!!! KALI OREXI!!! 78
Řecko bývalo kdysi chudou zemí a v důsledku toho zemí s chudším výběrem místních jídel. Ale opak byl pravdou pro společenství Řeků žijících v zahraničí nebo v oblastech s převážně řeckým obyvatelstvem. Po roce 1922 se obyvatelstvo vyměňuje mezi Tureckem a Řeckem, 1.500 000 Řeků se vrátilo z Malé Asie a ti nevyhnutelně ovlivnili nejen pohled na kulturu, ale i kuchyni. Orientální kuchyně se tedy smísila s balkánskou. Nabízíme Vám několik receptů místní typické kuchyně, které můžete ochutnat právě zde a nebo si je můžete dle přiložených receptů připravit.
79
Je vždy dobré pro návštěvníky zahraniční země znát trochu jazyk. Malé znalosti řečtiny mohou změnit Vaši dovolenou a ovlivnit Váš dojem z lokality. Zde je pár užitečných řeckých slov a frází. Základní fráze: Mluvíte anglicky? Rozumím Nerozumím Dobrou chuť
Miláte angliká? Katalavéno Then katalavéno Kalí oreksi
Základní výrazy ano ne prosím děkuji O.K.
ne ochi parakaló efcharistó endáxi
Pozdravy ahoj dobrý den dobrý večer dobrou noc jak se máš ? jak se máte ? velmi dobře
Čísla 1. 2. 3. 4. 5.
éna/mía thío tría téssera pendee
6. 7. 8. 9. 10.
Éksi Eftá Ochtó Enéa théka
80
jasu kaliméra kalispéra kaliníchta ti kánis ? ti kánete ? polí kalá
Čas Je zde letní čas a navíc hodinový posun. Jakmile se ocitnete na ostrově, posuňte si hodinky o hodinu dopředu. Elektrický proud V Řecku je zaveden elektrický střídavý proud. Napětí je 220 V, zásuvky jsou dvou nebo tříkolíkové. Fotografování Některá muzea si účtují poplatky za povolení fotografovat, hlavně používáte-li blesk. Není dovoleno fotografovat policejní stanice a vojenské objekty. Kriminalita Kriminalita na Kosu je jedna z nejnižších v Evropě. Přesto bychom měli v případě většího shromáždění lidí dávat pozor. Media a tisk Ve městě a většině letovisek jsou k dostání německé a anglické noviny. V mnoha větších hotelech lze přes satelit přijímat mezinárodní televizní programy. Měna Na ostrově Kos se platí Eurem. Mimo letiště města Kos jsou banky a bankomaty pouze v několika obcích. Peníze Vám vymění i v hotelu. Noční život Na ostrově je velice pestrý noční život. Najdete zde množství music barů, zábavní podniky atd.
81
Obchody jsou otevřeny většinou od 8-9 hodin do cca 23-24 hodin. Některé drží přes poledne 3-4 hodiny siestu. Typický je pouliční prodej opékané kukuřice a voňavých koblihů. Nákup zlata Je zde obrovský výběr, a pokud nakupujete ve zdejších zlatnictvích, nemusíte se bát o kvalitu. Riziko nákupu hrozí pouze u pouličních prodejců. Společenská pravidla Řekové jsou příjemní a přátelští lidé. Jsou známí gurmáni a největší událostí jsou pro ně večeře. Místní obyvatelé se dovedou i rozohnit, to však pouze tehdy, když odmítnete jejich pozvání na cokoliv. Odmítnutí pozvání je pro Řeka urážkou. Restaurace, Taverny V restauracích najdete velice pestrou nabídku jídla. Taverny jsou méně formální a bývají místem pro zábavu. Jídelní lístek bývá trojjazyčný (AJ, NJ). Telefony telefonovat lze z automatů na karty či mince, ale také např. z restaurací. Automaty jsou umístěny i v odlehlejších místech ostrova, zpravidla poblíž silnice. Voda a sanitární zařízení Vodu z vodovodu pít nedoporučujeme, raději si v obchodě kupte vodu balenou. Pozor! Papír ani další předmět se nesmějí vhazovat do toalety! Vše patří do koše, který je vždy připravený.
82
Slavnosti Řekové slaví často poměrně velkolepě rodinné svátky, jako jsou svatby, narozeniny, jmeniny, křtiny, ale i místní slavnosti patronů jednotlivých vesnic. Tyto místní vesnické oslavy se nejčastěji konají během léta, přesněji v období od července do září. Turisté často vyhledávají nejrůznější folklórní představení. Místní slavnosti a kulturní festivaly jsou rozdílného data i programu, záleží na místě konání.
Svatba Svatba je v Řecku ohromná událost jak pro novomanžele, tak pro celou rodinu. Řecká rodina na rozdíl od té naší české nečítá pět, šest, sedm členů, ale třeba i padesát až sto lidí. Proto se také celá ta sláva připravuje velmi dlouho dopředu, sezvat tolik hostů a zařídit vše tak, aby se na ten slavný den po celý život vzpomínalo, může trvat i celý rok. Dívka si do manželství přináší nejen dobré vychování, ale i velkou výbavu, do které naprosto běžně patří třeba byt nebo dům. Řecko není jedinou zemí, kde má rodina velkou váhu. Mladí ctí staré a samozřejmost pro ně jen se o své rodiče či prarodiče postarat. Ani svazku tak posvátnému, jako je svatba, se nevyhýbají tradice a zvyky. Podle nich se v jednom pokoji nevěstina domu vystavuje výbava. Tu potom navštěvují všichni známí i neznámí, přátelé i sousedi, aby se podívali, jak má taková správná řecká výbava vypadat. Pro mnohé rodiče neprovdaných dívek je to jistě dobrá inspirace. Tradice také všem návštěvníkům „výstavy“ ukládá přinést hrníček rýže a hrníček cukru. Cukr pro sladký život a rýži pro plodnost. 83
Obřad se koná v řeckém pravoslavném kostele v podvečer a novomanželé dostávají dárky v podobě peněz a šperků. V den svatby se nevěsta obléká za asistence kamarádek a žen z její rodiny a je schována před ženichem, který ji smí vidět teprve těsně před obřadem. V průběhu obřadu svědek a svědkyně zvaní „kumbaros a kumbara“ předají nevěstě a ženichovi požehnané prsteny a třikrát za sebou kříží „stefana = věnce“ nad jejich hlavou a poté je na jejich hlavu položí. V průběhu prvních manželských kroků, které novomanželé společně podniknou před zraky pozvaných kolem oddávajícího stolu, jsou posypáni rýží a bonbóny obsahující mandle v cukrové polevě zvanými „kufeta“.
Křtiny Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící. Obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům „na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti“. Následuje oslava v domě rodičů nebo restauraci. Kmotr dítěte je moc důležitý v jeho životě. Podílí se na výchově a financování nejen vzdělání.
84
Tradiční řecké lidové umění, s jehož příklady se návštěvník Řecka setkává prakticky na každém kroku, je jedinečné svým citem pro tvary a barvy. Ať už se jedná o oděv nebo doplňky bytu a věci běžné denní potřeby – Řekové jsou vyhlášeni svým citem pro krásu a vkusem. Umělci zde používají ke ztvárnění svých představ téměř všechny druhy materiálů – měď, mramor, dřevo, hedvábí, kovy, hlínu… Předměty, vytvořené řeckými lidovými umělci nejsou jen exponáty muzejních sbírek. Jsou vytvářeny v každém koutku Řecka a návštěvníkům se tak nabízí rozlišné šperky, oděvy, výšivky, korálky, vázy a nejrůznější doplňky, které nemusí být jen suvenýrem z cesty, ale velmi dobře poslouží i v běžném životě. Typické jsou například textílie z Mykonu, výšivky z Lefkády a Rhodu, alabastr z Kréty, stříbrné šperky z Ioanniny, keramika ze Sifnu a Skopelu. Každý kout Řecka má své typické předměty, které po staletí v místních dílničkách vytvářejí zruční řemeslníci a tak zachovávají tradice a ducha řeckého národa. Podle dávných vzorů po staletí ryjí zlaté a stříbrné šperky, vypalují hliněné nádoby a šíří toto umění z generace na generaci. Nádherným příkladem lidské dovednosti je zpracování textílií. Jedná se především o různé malby na hedvábí, výšivky, koberce. Svým dokonalým zpracováním jsou vyhlášené i řecké šperky, jejich vzory jsou často inspirovány antikou nebo byzancí, většinou zobrazují přírodní motivy a motivy lidových krojů. Z dávných dob se dochovalo i umění keramiků a hrnčířů. Na Krétě, Rhodu, Sifnu, Skopelu a Lesbu má toto umění zvlášť dlouhou tradici. Zdejší umělci se zde učí vytvářet předměty, které dokonale odráží nejen tradici, ale i pohled na svět. Tak vznikají díla naprosto nenapodobitelná v jiných částech světa. 85
Nejvyhlášenějším muzeem této typicky řecké keramiky je muzeum v Marousi nedaleko od Athén, kde jsou zastoupeny ukázkami své keramiky všechny oblasti Řecka.
Řecké kroje V zásadě rozlišujeme tři druhy krojů: hlavní kroj pro každodenní nošení, sváteční a svatební kroj. Věk osoby, která kroj nosila, stejně tak jako rodinné a sociální postavení, rozhodovaly o způsobu, jakým byl kroj vyroben, vyzdoben a doplněn šperky. Tvary oděvů zavedených ve středomořských oblastech během ranných křesťanských let byly založeny na dalmatice, vyvinuté z římské tuniky. Dalmatika je součást oděvu, vyrobený z několika kusů látky. Přetrvala v řeckém kroji jako pukamiso.
86
Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že mentalita balkánských národů je v mnohém odlišná od naší. Navíc jsme v zemi hosty a podle toho bychom se měli chovat. Řekové jsou sympatičtí, příjemní a přátelští lidé, známí svou neuvěřitelnou pohostinností, která není nikterak předstíraná vidinou zisku. Navíc už mnoho českých turistů poznalo, že i v nouzi v Řecku poznáš přítele daleko snadněji než u nás. Řekové jsou velice učenliví a pracovití, i když jejich pracovní tempo není nikterak oslnivé, což je dáno i celkově poklidným způsobem jejich života. Také jejich denní časový rozvrh je poněkud odlišný od našeho. Ráno vstávají poměrně časně a spát chodí pozdě, přičemž k neodmyslitelnému odpočinku patří odpolední siesta. Řekové jsou známí gurmáni a největší událostí jsou pro ně večeře, jichž se zpravidla zúčastňuje celá rodina. Děti zde mají mimořádné postavení. Jsou vychovávány volněji a svobodněji, což je dáno i nezměrnou trpělivostí dospělých. Více prostoru je zde pro dětské hry, což prospívá vývoji obrazotvornosti a nápaditosti dětí. Místní obyvatelé se dovedou i rozohnit, to však bývá zpravidla pouze tehdy, když odmítnete jejich pozvání na cokoliv. Odmítnutí pozvání je pro Řeka urážkou.
Fotografování Je-li při návštěvě objektů či uzavřených areálů zakázáno focení (např. fotografování se stativem, s bleskem, pořizování videozáznamů), budete na to při vstupu náležitě upozorněni (muzea, památky, církevní objekty). Obecně platí, že v kostelech Vás s fotoaparátem nebudou vidět rádi, fotografování s bleskem nedělá dobře ikonám i starým listinám. Je pochopitelné, že Vás zaujme venkovanka 87
na oslíku, exoticky vyhlížející pop pravoslavné církve nebo muži vysedávající pod oknem kafenía, ale nechovejte se jako paparazzi! Slušností je nejen upozornit, ale i vyžádat si souhlas dotyčného dříve, než stisknete spoušť. Je zvykem, že pokud vám bude ke kávě nabídnuta sklenice vody, nejdříve vypijete vodu a pak si vychutnáte kávu.
Při pití vína Je zvykem naplnit skleničku pouze do poloviny. Je nezdvořilé vypít skleničku až do dna. Víno se musí průběžně dolévat.
Návštěva kostelů Na návštěvu kostelů a mešit se vhodně oblékněte, nerušte modlitební obřad, mluvte velmi potichu a nefotografujte.
88
Plataní – vesnice, jejíž náves s tavernami pod platany patří k nejmalebnějším na celém ostrově. Plataní je jedinou osadou na řeckých ostrovech, v níž žije mnoho muslimů tureckého původu. Evangelístria – na cestě do Evangelístrie se během několika kilometrů mění ráz krajiny, mísí se tu horská a středomořská vegetace, silnice je lemovaná cypřiši, fíkovníky a olivovníky. Nejvýznamnější stavbou vesnice je samozřejmě kostel Evanglismo, postavený roku 1910, který je uvnitř bohatě zdoben. Pylí – osada Pylí je zřejmě nejpůvodnější ze všech vesnic na Kósu. Zabloudí sem jen málo turistů a vesnice žije svým původním životem. Můžeme zde vidět trosky byzantského hradu, v Panagía Kastrianón jsou vidět ještě zbytky fresek ze 14. století. V Pylí stojí za návštěvu taverna se starou kašnou z roku 1592, jejíž lví hlavy chrlí pramenitou vodu. Další památkou je hrob mýtického hrdiny Charmyla ze 4. století s malým byzantským kostelíkem. Antimáchia – leží uprostřed horské roviny. Kastel, založený ve 13. století Benátčany a rozšířený o sto let později johanity, a poté používaný i Turky, překvapí svými rozměry. Uvnitř hradních zdí se zachovaly dvě kaple a v nich pozůstatky nástěnných maleb. 89
V Antimáchii je také jediný mlýn na ostrově, který si můžeme prohlédnout i zevnitř. Dříve jen v okolí vesnice bývalo 120 mlýnů!
Kéfalos – dějepisci předpokládají, že tu kdysi stálo hlavní město ostrova, antické Astypalaia, které bylo zničeno zemětřesením. Ve 14. století tu johanité vystavěli hrad, který rozšířili za dob své vlády Turci. Dnes jsou z něj pouze části. Za návštěvu stojí větrný mlýn Papavasíli na severním konci Kéfalu a národopisné muzeum, umístěné v selském stavení. Agios Iánnis – zde se nachází kostel Panagía Palatianí z roku 1988, dále jsou tu zbytky staré kaple, postavené z kvádrů antického chrámu boha Dionýsa.
90
91
Čeká Vás celodenní výlet autobusem s obsáhlým výkladem nejen o ostrově Kosu, ale i o tamních zvycích, o historii a mythologii celého Řecka. První zastávka je ve starém městě Kosu, během níž navštívíte antickou agoru, hlavní náměstí s mešitami a známý Hippokratův platan. Poté pokračujete k nejkrásnější a současně též nejznámější památce ostrova – do Asklépia (antické nemocnice), kde společně s výkladem místního profesionálního průvodce načerpáte i Vy novou energii, stejně jako to bylo před dávnými věky. Další zastávka je v malebné horské vesničce Zia, kde se dá velmi výhodně nakoupit spousta turistických suvenýrů. Krátká zastávka je též ve vesnici Pyli, kde můžete obdivovat starou kašnu, k níž se váže legenda o plodnosti, a ze které vytéká šest různých minerálních pramenů. V zátoce Kamari Beach je volno na koupání, oběd nebo procházku. Průvodce Vás jistě upozorní na úžasný výhled na moře a ostrůvek Nisyros. Tradiční obyčeje a zvyklosti místních lidí si budete moci prohlédnout při poslední zastávce v Antimachii, kde stojí tradiční domeček na způsob skanzenu – národopisného muzea. Dokonce se zde dochoval dodnes funkční větrný mlýn.
Orientační cena: 38 Euro
92
Ostrov přezdívaný též „spící sopka“ se může stát cílem Vašeho výletu, vyberete-li si celodenní lodní výlet na Nisyros. Zde Vás čeká zcela bezpečný a snadný sestup do kráteru, který pro mnohé bude jistě neopakovatelným zážitkem. Ostrov vznikl erupcí sopky Diabates, občas činné ještě ve středověku. Dnes se však její činnost omezuje už jen na solfatary. Nisyros je krásný ostrov, po většinu roku pokrytý svěží zelení. Místní se kromě turistiky živí pěstováním zemědělských plodin a vývozem pemzy. Zdejší přístav Mandraki je též správním střediskem ostrova, západně nad ním je pevnost rhodských rytířů, která dodnes slouží jako klášter. Uvnitř je pozdně byzantský jeskynní kostel zasvěcený Panně Marii (Panagia Spiliani). Čas bude také na občerstvení, koupání a nákupy.
Orientační cena: 38 Euro
93
Přijdete-li strávit do horské vesničky Zia do taverny Fantasia řecký večírek, určitě nebudete zklamáni. Právě naopak, prožijete večer plný zábavy, dobré nálady a veselí. K tomu ochutnáte výtečné řecké speciality. Uvidíte, že po druhé skleničce řeckého lehkého vína se Vám nohy samy rozběhnou tančit řecké tance za doprovodu buzuki.
Orientační cena: 42 Euro
94
Pro zpestření pobytu jsme pro Vás připravili lodní výlet do nedalekého Turecka. Po celním a pasovém odbavení (prosíme zájemce, aby delegátovi v předstihu nahlásili údaje z cestovního pasu, na občanský průkaz cestování možné není) následuje přibližně hodinová plavba do Bodrumu. Po vylodění pokračujete jízdou na vyhlídku k větrným mlýnům, odkud je překrásný pohled na celé město i okolí. Dále pokračujete k takzvané bráně Myndus, která ze západu ohraničovala starověký Halikarnáss. Ten má vzestupný ráz, neboť v dřívějších dobách byl Halikarnássos stavěn jako antické divadlo. Během svého volna budete mít též možnost krátce navštívit místo, kde stávalo mauzoleum, které bylo řazeno mezi sedm divů světa. Poslední zastávka je u antického divadla ze 4. století př. n. l. Druhá část výletu je spíše nákupní; těšit se můžete na návštěvu klenotnictví s možností výhodného nákupu šperků i suvenýrů. Čas bude i na oběd. Volno bude také na návštěvu tureckého tržiště. Uvidíte, jak se smlouvá o ceně, ochutnáte pravou tureckou kávu a možností nákupu všech světových „zaručeně pravých“ značek, budete mít dostatek. Návrat zpět kolem 17:00 hodin. Cestovní pas s sebou nutný.
Orientační cena: 42 Euro
95
Tento relaxační lodní výlet je vhodný pro všechny generace, obzvláště pro rodiny s dětmi. Plavba lodí začíná dopoledne z přístavu na Kosu, odtud už kapitán míří na ostrov Pserimos, kde Vás čeká přibližně hodinové volno na koupání a slunění na dlouhé písečné pláži. Poté se nalodíte a pokračujete zhruba 45 minut na ostrov Kalymnos. Zde je v programu přestávka na oběd v příjemné taverně s řeckými a ostrovními specialitami. Oběd – je možno si předem vybrat ze čtyř druhů jídel – je zahrnut do ceny výletu! V hlavním městě ostrova Pothia mimo jiné také navštívíte obchod s mořskými houbami. Krátké volno je na procházku městem a na nákupy suvenýrů. Při zpáteční cestě na Kos se staví na přibližně 30 minut poblíž ostrůvku Plati či Pserimos, kde je možnost skočit do moře přímo z lodi a příjemně se tak osvěžit.
Orientační cena: 38 Euro
96
Máte-li zájem o návštěvu podmořského světa, vyzkoušet svou dovednost nebo překonat sám sebe, potom kontaktujte našeho delegáta, který Vám sdělí, jak na to.
Orientační cena: 55 Euro (jeden ponor)
Výlety na ostrovy Rhodos a Patmos jsou řešeny jen individuálně. Náš delegát Vám bude jistě nápomocen při zajišťování lodního lístku a sestavení vlastního programu na těchto turisticky velmi vyhledávaných místech.
S případným pronájmem aut, skútrů, populárních čtyřkolek nebo kol Vám rádi pomohou naši delegáti. Minimální věk řidiče pro menší vozy činí 21 let, u silnějších motorů je podmínkou věk nad 23 let. Upozorňujeme, že kvalita silnic je velmi kolísavá a místy jsou vozovky velmi úzké, takže mohou mít problém s vyhýbáním i dvě osobní auta. Navíc na ostrově jezdí množství čtyřkolek a také kol, je proto třeba maximální opatrnosti!
97
ověřte si přesný čas odjezdu od hotelu cestovní pasy/občanské průkazy a letenky si připravte do příručního zavazadla vyplňte si všechny údaje na visačky na zavazadla (adresa domů, telefonní číslo) zaplaťte v hotelu svůj případný účet za telefon a další služby vyzvedněte si veškeré Vaše uložené cennosti z hotelového trezoru vyprázdněte všechny skříně (oděvy apod.) odevzdejte na recepci klíč od pokoje připravte si peníze na občerstvení na letišti zavazadla uložte na místě k tomu určeném veškeré léky, které užíváte, mějte připraveny v příručním zavazadle vše, co potřebujete pro Vaše dítě (kojenecké potřeby, hračky, knížky apod.), mějte rovněž připraveno v příručním zavazadle
98
