VÝZNAM VYBRANÝCH BYLINNÝCH ČAJŮ VE VÝŽIVĚ ČLOVĚKA

VYSOKÁ ŠKOLA OBCHODNÍ A HOTELOVÁ

Studijní obor: Management hotelnictví a cestovního ruchu

Hung Ha Ngoc

VÝZNAM VYBRANÝCH BYLINNÝCH ČAJŮ VE VÝŽIVĚ ČLOVĚKA Importance of the selected herbal teas in nutrition

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce:Prof. Ing. Ignác Hoza, CSc

Brno, 2015

Jméno a příjmení autora: Hung Ha Ngoc Název bakalářské práce: Význam vybraných bylinných čajů ve výživě člověka Název bakalářské práce v AJ: Importance of the selected herbal teas in nutrition Studijní obor: Management hotelnictví a cestovního ruchu Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Ignác Hoza, CSc. Rok obhajoby: 2015

Anotace: V této bakalářské práci jsem z velké části vypracoval přehled různých druhů bylin s vlivem na odlišné problémy organismu člověka. Vybrané byliny jsou dále podrobněji popsány a zkoumány z jejich biologického hlediska a jiných vlastností. Z botanického hlediska je zde určeno, která část z byliny je používána pro výrobu čaje a jaké účinné látky tyto byliny obsahují. Spolu s tím jsou zde uvedenymetody přípravy čajů a tradiční způsoby jejich užívání. Tato práce se také zabývá tématikou bioaktivních látek. Dále za pomocí dotazovaných lidí různého pohlaví a věku jsem vytvořil přehled o tom, jak se vyznají a jak konzumují bylinné anebo i jiné čaje.

Annotation: In this bachelor´s thesis I wrote up a summary of many kinds of teas and their impact on a variety of problems in a human organism. The chosen herbals are then described and examined in detail from their biological point ofview and other. That is botanical description, which part of the herb is used for a production of the tea and what kind of active substance they contain. In this thesis I also write about ways how to prepare and drink those teas. This thesis also writes about bioactive substances. I also conducted a survey in which I asked people of all sorts about how much they know and how they drink herbal or other teas.

Klíčová slova: Čaj, byliny, čajovník, organismus člověka, degustace

Keywords: Tea, herbals, tea plant, human organism, degustation

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Význam vybraných bylinných čajů ve výživě člověka vypracoval samostatně pod vedením prof. Ing. Ignáce Hozy, CSc.a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s aktuálně platnými právními předpisy a vnitřními předpisy Vysoké školy obchodní a hotelové.

V Brně dne 17. Dubna 2015 vlastnoruční podpis autora

Na tomto místě bych rád poděkoval panu prof. Ing. Ignáci Hozovi, CSc. za cenné informace, které mi dopomohly ke vzniku bakalářské práce. V neposlední řadě chci poděkovat rodině za podporu.

OBSAH

Obsah ..................................................................................................................................... 6 Úvod ....................................................................................................................................... 9 I.

Teoretická část .............................................................................................................. 11

1

Technologie výroby a skladování čajů ......................................................................... 12

1.1

Čajovník .................................................................................................................... 12

1.2

Sklizeň čajovníku ...................................................................................................... 13

1.3

Výroba čaje ............................................................................................................... 14

2

Bylinné čaje .............................................................................................................. 16

2.1

Kde sbírat .................................................................................................................. 16

2.2

Způsob sběru ............................................................................................................. 16

2.3

Doba sběru ................................................................................................................ 17

2.4

Co se sbírá ................................................................................................................. 17

2.5

Sušení ........................................................................................................................ 18

2.6

Skladování všech druhů čaje..................................................................................... 19

3

Příprava čaje ................................................................................................................. 20

3.1

Macerát ..................................................................................................................... 21

3.2

Nálev ......................................................................................................................... 21

3.3

Odvar ........................................................................................................................ 21

3.4

Použité nádobí........................................................................................................... 22

3.5

Degustace a pití čaje ................................................................................................. 23

4

Hlavní bioaktivní látky ................................................................................................. 23

4.1 4.1.1

Třísloviny .................................................................................................................. 23 Hydrolyzovatelné – galové ................................................................................... 24

4.1.2 Nehydrolyzovatelné – katechinové ....................................................................... 24 4.2

Organické kyseliny ................................................................................................... 25

4.3

Vitamíny ................................................................................................................... 26

4.3.1

Vitamíny rozpustné v tucích. ................................................................................ 26

4.3.2

Vitamíny rozpustné ve vodě. ................................................................................ 27

4.4

Silice ......................................................................................................................... 28

4.4.1

Hořčičné a česnekové silice .................................................................................. 29

4.4.2

Silice tvořené převážně deriváty fenylpropanu .................................................... 29

4.4.3

Silice tvořené převážně acyklickými monoterpeny .............................................. 30

4.4.4

Silice tvořené převážně monocyklickými monoterpeny ....................................... 31

4.4.5

Silice tvořené převážně bicyklickými monoterpeny ............................................. 31

4.4.6

Silice tvořené převážně seskviterpeny .................................................................. 32

4.5

Hořčiny ..................................................................................................................... 32

4.5.1

Azulenogenní ........................................................................................................ 33

4.5.2

Glykosidní ............................................................................................................. 33

4.6 5

Saponiny ................................................................................................................... 33 Bylinné vrstvy k přípravě bylinných čajů ..................................................................... 34

5.1

Hluchavka bílá. ......................................................................................................... 34

5.1.1

Základní charakteristiky ....................................................................................... 34

5.1.2

Sbíraní a užíváná část byliny. ............................................................................... 35

5.1.3

Účinné látky. ......................................................................................................... 35

5.1.4

Chemické složení .................................................................................................. 36

5.2

Meduňka lékařská. .................................................................................................... 38

5.2.1

Základní charakteristiky, popis meduňka lékařská. .............................................. 38

5.2.2

Sbíraní a užíváná část byliny. ............................................................................... 39

5.2.3

Účinné látky. ......................................................................................................... 39

5.2.4


5.3

Máta peprná .............................................................................................................. 42

5.3.1


5.3.2

Sbíraní a užíváná část byliny ................................................................................ 43

5.3.3

Účinné látky .......................................................................................................... 43

5.3.4


5.4

Šalvěj lékařská .......................................................................................................... 45

5.4.1


5.4.2


5.4.3

Účinné látky .......................................................................................................... 46

5.4.4


5.5

Mateřídouška obecná ................................................................................................ 49

5.5.1


5.5.2


5.5.3

Účinné látky .......................................................................................................... 51

5.5.4


II. Praktická část 6

Dotazníkové šetření ...................................................................................................... 54

6.1

Dotazník: ................................................................................................................... 55

6.2

Výsledky veřejného průzkumu ................................................................................. 56

7 Návrhová část .................................................................................................................... 64 Závěr .................................................................................................................................... 66 Použité zdroje ....................................................................................................................... 67 Seznam obrázků, grafů a tabulek ......................................................................................... 70 Přílohy .................................................................................................................................. 71

ÚVOD Čaj ve správném pojetí slova smyslu je výtažek z listů (případně větvičky) čajovníku, který se pěstuje jak v nížinách, tak v horských oblastech zemí jako jsou Čína, Japonsko, Taiwan, Indie, Nepál, Cejlon, Oceánie, Turecko, Kavkaz, Africe a dalších zemí. Z historie je mnoho zmínek o legendách vzniku čaje. Nejstarší legenda je z roku 2737 př. n. l. a vypráví o tehdejším císaři ShenNung, který na cestě po čínské říši si nechal jednoho večera z hygienických důvodů převařit vodu. „V tom ale lehce fouklvítr a několik lístků z keře nad jeho hlavou spadlo rovnou do kotlíku s horkou vodou. Když je chtěl císař vytáhnout, upoutala ho lahodná vůně, která z kotlíku vycházela. Neváhal a vodu ochutnal. Byl překvapen nejen vynikající chutí tohoto nápoje, ale i povzbudivými a osvěžujícími účinky. Císař byl tímto objevem nadšený a pojmenoval zázračný nápoj jako te“.[1] Čaj byl pro Evropu dlouhá léta úplně neznámou, až v roce 1610 byl přivezen jako dovozní artikl holandskou lodí. Čaj byl ale až do poloviny 18. století velmi vzácný a drahý, protože obchodní cesty trvali mnohem více než jeden rok.[9] Bylinkový čaj mnoho lidí nepovažuje jako čaj. Správně by se čajem ani neměl nazývat, protože neobsahuje žádnou složku čajovníku, ze kterého se čaj vyrábí. Tyto bylinné nápoje byly připravovány po stovky až tisíce let a nazývaly se spíše lektvary. Už před několika tisíci lety se lidé začali zabývat bylinným léčitelstvím. Lidé se snažili ubránit nemocem a případné smrti. O rozvoj těchto léčivých metod se hlavně zapříčinili dříve nazývaní šamani a kouzelníci. Nejstarší nálezy jsou z roku 4000 před n. l. a objevují se od dávného východu přes Asii, Afriku až po Jižní a Střední Ameriku. [10] Po stovky let se bylinné recepty s různými vlivy na organismus člověka předávali z léčitele na léčitele, který je vždy o něco doplnil. Postupem času se získávalo o člověku a funkci jeho orgánů více informací. Také bylo stále více bylin a to mělo za následek, že se poznatky o člověku a vlivu bylin začali sepisovat. Tyto vědomosti ale byly velice špatně přenositelné mezi léčiteli. Velkou změnou bylo v roce 1450 vynalezení knihtisku, což napomohlo velkému šíření informací. Začali se tisknout herbáře a bylinkáře.

9

Obr. 1: ShenNung pod čajovníkem při objevení čaje 2737 př. n. l. Zdroj: china.org.cn (2014)

Vědce nepřestávají zajímat blahodárné účinky čaje. V minulosti se potvrdilo, že čaj může člověka chránit před několika formami rakoviny, kardiovaskulárním onemocněním, artritidou, Alzheimerovou i Parkinsovou chorobou a mnoho další.

10

I.

TEORETICKÁ ČÁST

11

1 TECHNOLOGIE VÝROBY A SKLADOVÁNÍ ČAJŮ

Ačkoli se na různých místech světa výrobní postupy odlišují, základní úkony zůstávají všude stejné. U nejvyšších tříd bývají prováděny stále ručně, v dnešní době však převládá zpracování strojové. Základními úkony jsou sušení, tepelná úprava a svinování. Odchylky jsou do velké míry závislé i na tom, který ze základních 7 druhů čaje (černý, oolong, zelený, bílý, žlutý, ovoněný - aromatizovaný a tmavý) je cílem výrobního procesu. Všechny druhy čaje jsou vyráběny z téže rostliny – čajovníku.[25]

1.1 Čajovník Čajovník je stále zelená rostlina, čeledi čajovníkovitých (Theaceae), listy jsou světle až tmavě zelené, tuhé a mají pilovitý okraj. Květy, pro čaj bezvýznamné, jsou bílé až růžové. Plody představují malé tuhé tobolky, které se tvarem i barvou podobají evropským lískovým ořechům, jsou však spíše kulovité. Ve srovnání s kávou nebo kakaem není čaj získáván z plodů, ale z listů. Čajovou rostlinu rozdělujeme na dva druhy. Čajovník čínský (Teasinensis) dosahující výšky 3 až 4 metry a čajovník assamský (Theaassamica) dorůstající v divoké přírodě 15 až 20 metrů. Z botanického hlediska jsou oba čajovníky příbuzné s evropskou kamélií. Assamský čajovník na rozdíl od čínského má větší a jinak utvářené listy, méně kvete, má větší obsah taninu a pro svoji teplomilnost je vhodnější k pěstování v nížinách. S úspěchem již bylo provedeno křížení obou čajovníků a tyto rostliny již převažují na většině plantáží na celém Světě, výjimkou jsou japonské a čínské plantáže.[3] Čajovník se pěstuje v oblastech ležících mezi 43. stupněm severní a 30. stupněm jižní šířky. V tropech může růst i v oblastech nacházejících se 2400 metrů nad mořem. Samozřejmě, že se stoupající výškou výnosy čajovníku klesají, avšak jejich kvalita bývá mnohem lepší, než u nížinného čaje. Dříve se čajovník pěstoval ze semen, dnes se rozmnožuje převážně formou řízků. Větvičky se vysadí do záhonů, a až zakoření, jsou přesazeny do stínu pod velké čajovníky. Později jsou zastřihávány, aby rostly do šířky a vytvořily tak co největší sběrnou plochu. Sběr lístků může v dobrém případě začít po čtyřech až šesti letech. Pravidelným otrháváním je keřík donucen tvořit nové a nové lístky. Pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník 12

mnoho lidské práce, není to pouze otrhávání a sestřihávání, ale i okopávání, hnojení a ničení různých škůdců. Vyžaduje také mnoho srážek rovnoměrně rozdělených po celý rok. Takto vypěstovaná rostlina dává užitek zhruba dvacet pět let, přičemž se může dožít sta i více let.[3]

Obr. 2: Čajovníková plantáž a její sklizeň Zdroj: http://www.espressobar.cz/

1.2 Sklizeň čajovníku Jednou z nejdůležitějších prací na plantážích je sběr čajových lístků. Na jakosti závisí kvalita hotového výrobku – čaje. Velice důležité je sklízet v době, kdy se mladé lístky začínají rozvíjet. Promeškáním této doby bychom neblaze ovlivnili kvalitu čaje. Přestože jeho produkce v posledních letech neustále stoupá, jsou lístky sbírány až na výjimky (Japonsko a Rusko) stále ručně (viz. obr. 2). Česači musí být zruční a zkušení, prostí voňavek a jiného pachu. Samotný sběr je pak rozlišován buď na kvalitu, nebo kvantitu. Sbíráním na kvalitu se rozumí odlomení malého vrcholového ochmýřeného pupenu bílé barvy, tzv. fleše, a dvou až tří nejmladších lístků. Kvalitní proto, že zrovna tyto části rostliny obsahují nejvíce účinných látek, aroma, kofeinu a barviva, více než starší lístky. Ty se sbírají při vyšší poptávce na trhu s čajem. Pak se otrhávají i starší lístky a při sběru kombajnem i kousky stonků. Většinou se čajový list sklízí čtyřikrát až pětkrát ročně, v Indii a na Ceylonu, kde nejsou tak častá údobí dešťů, se čaj sklízí 15 až 30krát do roka, což je zhruba každý osmý až šestnáctý den, podle růstu nových lístků. Sklizeň listů v jižní Indii, na Cejlonu a Jávě trvá 13

v podstatě celý rok. První sběr je v březnu až v květnu, v Číně v dubnu a v Assamu koncem března až začátkem dubna. Tato sklizeň se u některých druhů čajů nazývá First Flush, je to hlavně Darjeeling a v poslední době i Assam. Čaj je chutí daleko jemnější než čaje sklízené v hlavním vegetačním období, což je dáno mladostí lístků. Druhá sklizeň od konce května do poloviny června patří k jakostně nejlepším. Poslední sklizeň pak probíhá hlavně v září.[3]

1.3 Výroba čaje Většina továren na zpracování čaje stojí uprostřed plantáží, aby cesta ke zpracování byla co nejkratší. Každá časová prodleva má totiž za následek zhoršení kvality. Jakmile sběrači doručí čajové listy, jsou okamžitě zváženy a rozloženy v tenkých vrstvách na sušicí rámy, kde s pomocí velkých ventilátorů, které sem ženou horký vzduch, proběhne zavadání, aby se lístky zbavily vlhkosti. Tím ztratí zhruba 35 % vody. Pracovníci obsluhující stojany pečlivě sledují průběh zavadání, aby v pravou chvíli tento proces ukončili. Výjimkou je zelený čaj, který se bezprostředně po sběru spařuje vodní párou v otáčivém bubnu při teplotě 85 - 90 stupňů po dobu 1,5 minuty, čímž se zničí fermenty. [3] Zavadlé listy pak podstupují svinování, což je doba, kdy se rozhodne, jakou metodou se čaj zpracuje. Při tomto procesu jde hlavně o to, aby popraskaly stěny listu a uvolnila se tak buněčná šťáva. Způsoby tohoto zpracování jsou tři: [dle literatury 3] •

Ortodoxní metoda - tak se vyrábí klasické a podle mne nejlepší čaje. Při tomto procesu je čaj dán na tzv. roller. Tvoří ho rotující kovový stůl, nad nímž je válcovitá jímka, která se otáčí do opačného směru než, stůl. Jímka se naplní zavadlými listy, které se vlivem opačného směru rotování samočinně svinou. Uvolní se tak buněčná šťáva, která smáčí celý povrch listu.

•

CTC – Crushing, Tearing, Curling – rozemletí, trhání, svinování. Ve strojích, které mají válce osazeny trny, se lístky roztrhají na kousky, čímž se oddělí kousky stonků od listů, které jsou pak svinuty na rychlých rollerech.

14

Obr. 3: Čajovníkové plantáže a jejich sklizeň http://www.asianstyle.cz/

•

LTP - Lawrieho metoda - listy jsou rozkrájeny noži pohybujícími se proti sobě v zařízení, do něhož je zároveň vháněn studený vzduch. Touto metodou se připravují čaje typu Fannings.

Po svinování přichází fermentace, což je proces oxidace a kvašení uvolněné buněčné šťávy. Listy se uloží do fermentační místnosti na dlouhé dřevěné lísky zhruba do výšky 5 cm. Působením kyslíku o teplotě kolem 35 stupňů se část kyseliny tříslové změní v nerozpustnou sloučeninu. Uvolňují se také další látky, které jsou z velké části rozpustné jen v horké vodě a mají velký vliv na chuť čaje. Konec fermentace se určí podle barvy a vůně. Následné sušení, pražení či uzení je další procedurou při výrobě čaje. Sušit se začíná bezprostředně po fermentaci a celá procedura trvá zhruba 20 minut. Čajové lísky se dávají na běžící pásy patrových sušiček vytápěných dřevem, do kterých se vhání vzduch ohřátý na 85 stupňů. Sušením se odpaří zbývající voda a buněčná šťáva, která naschne na lístky. Tím se čaj začíná zabarvovat do takové podoby, jak ho znáte Vy. Než se však dostane k Vašim rukám, putuje ze sušiček ke třídění, kde je síťován. Tím se rozdělí na čaje listové, zlomkové a určené k dalšímu zpracování. Tříděním se tedy čaj i vyčistí od prachu a jiných nečistot. Hotový čaj se v továrnách balí do dřevěných beden, které jsou opatřeny dostatečnou ochranou proti vlhkosti a jiným vlivům. Každá bedna obsahuje 20 až 50 kg čaje.[3]

15

2 BYLINNÉ ČAJE 2.1 Kde sbírat Léčivé rostliny sbíráme výhradně na čistých místech daleko od průmyslových oblastí, závodů, které svými zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Nesbíráme byliny podél výpadových silnic nejméně od vzdálenosti 200 metrů, podél železničních tratí a prašných cest, na březích znečištěných vodních toků, na rumištích, a na skládkách. Nesbíráme na plochách čerstvě pohnojených chlévskou mrvou nebo práškovými hnojivy. Nesbíráme rovněž z keřů a stromů napadených škůdci, ale ani z takových, které mají větší množství degenerovaných nebo poškozených listů. Podobně se vyhýbáme porostům bylin, které mají pokroucené nebo mozaikové listy, prorostlé květy nebo jiné odchylky od normálního vzhledu. Pokud sbíráme kůru, pupeny či mízu stromů, můžeme tak činit jen s povolením lesní správy. Sběr v přírodních rezervacích a na chráněných územích je zakázán. Nakonec ještě nesmíme zapomenout, že po našem odchodu musí na každém stanovišti zůstat část rostlin důležitých pro další rozmnožování. [7]

2.2 Způsob sběru Nadzemní části rostlin sbíráme za suchého počasí po oschnutí ranní rosy až do pozdního odpoledne, než začnou opět vlhnout. Podzemní části vykopáváme z vlhké půdy, aby se daly snadno a bez poškození vyjmout. Sběr provádíme ručně, nebo mechanicky za použití hřebene, srpu, kosy, nůžek a na podzemní části rostlin rýče, rycí vidle nebo motyčka. Při ručním trhání pracujeme raději v rukavicích, neboť lidé citliví vůči silicím, obsaženým v některých rostlinách by mohli být postiženi vyrážkou. Sbíráme pouze předepsanou část rostliny, bez příměsi plevele, trávy, hlíny. Raději tedy pomaleji a pečlivě. Musíme mít přitom na paměti, že sbíráme rostliny k léčení a při sběru si počínáme zodpovědně. Natrhanou léčivku nikdy nepěchujeme, ale květy sypeme volně do papírových sáčků, nať do igelitových sáčků, v nichž by neměla zůstat dlouho, aby se nezapařila a neztratila původní barvu a účinné látky. Nasbírané sáčky rovněž nenecháváme ležet na slunci. [7]

16

2.3 Doba sběru Doba sběru je u každé byliny v jinémročním období. Přehledné rozdělení je převzato z literatury [8] a dělí se dle měsíců následovně: •

Leden- čemeřice, jmelí

•

Únor- jalovec,topol

•

Březen- kostival lékařský,dubletní,bříza,křen,podběl obecný,ostružiník.

•

Duben- bez černý, Andělský kořen,jahodníkobecný,pampeliškaobecná,prvosenka jarní.

•

Květen- jírovec obecný,jitrocel,kontryhel,meduňkalékařská,šalvěj,tymián.

•

Červen- divizna velkokvětá,heřmánekpravý,maliník,mateřídouška obecná, rozmarýn,růže šípková.

•

Červenec- bazalka, borůvka,dobromysl,kopr,kopřiva, levandule,máta,měsíčekzahradní,ostružiník.

•

Srpen- anýz,chmel, koriandr,vratičobecný,rozrazil lékařský.

•

Září- cibule kuchyňská,fenykl,máksetý,skočec obecný

•

Říjen- kozlík lékařský,růžešípková,řešetlák, puškvorec.

•

Listopad- proskurník lékařský,lékořice sladká.

•

Prosinec- čemeřice,jmelí.

2.4 Co se sbírá Co sbírat záleží na druhu byliny a rozděluje se dle literatury [7] na: •

Květy: bez černý, divizna, heřmánek, hloh, hluchavka, jírovec, lípa, podběl, proskurník, prvosenka, řebříček sedmikráska, tužebník, vřes.

•

Kvetoucí nať: benedikt, buřina, čekanka, dobromysl, kakost, kokoška, komonice, kontryhel, kopřiva, levandule, mateřídouška, pelyněk, rdesno, řebříček, světlík, třezalka, turan, violka, vřes, zeměžluč. 17

•

Nať před rozkvětem: jablečník, majoránka, máta peprná, meduňka, řepík, tužebník, vlaštovičník.

•

Listy: aloe, bez černý, borůvka, bříza, celer, hloh, jabloň, jahodník, jitrocel, meruzalka, ořešák, podběl, proskurník, šalvěj.

•

Plody: bez černý, borůvka, citroník, fenykl, hloh, hrách, chmel, jabloň, jalovec, kmín, kopr, meruzalka, oves, řešetlák.

•

Oplodí: ořešák.

•

Semena: celer, čočka, hrách, jírovec, len, pískavice.

•

Oddenek: andělika, lékořice, mochna, oman, prvosenka, puškvorec.

•

Hlízy: brambor, cibule, česnek.

•

Kořen: čekanka, hořec, jehlice, kostival, kozlík, křen, proskurník, smetanka, tužebník.

•

Lodyha: přeslička.

•

Kůra: dub, jírovec, řešetlák, vrba.

•

Listové pupeny: bříza.

•

Vegetační vrcholky: borovice, jmelí, dub.

•

Šťáva a míza: bříza, vlaštovičník.

•

Pyl: borovice.

2.5 Sušení Natrhané byliny sušíme teplem přírodním nebo umělým, kořeny sušíme na slunci a pak uměle dosoušíme. Silnější kořeny doporučuji podélně rozpůlit, aby rychleji prosychaly a neplesnivěly. Květy a nať rozprostíráme v tenké vrstvě na suchém stinném místě, kořeny a delší lodyhy zavěšujeme na tenké provázky nebo nerezavějící dráty. Pro přirozené sušení jsou nejvhodnější podstřešní prostory, prosklené verandy, suché kůlny, kde přiměřeně proudí vzduch. Nežádoucí je přílišný průvan, sušíme-li venku, na noc nezapomeneme byliny uklidit, aby nenavlhly. Platí pravidlo, že čím rychleji se bylina usuší, tím kvalitnější je. Správně 18

sušená má mít původní barvu, jinak zbarvená, zahnědlá, zčernalá nebo dokonce plesnivá není k potřebě. Optimální teplota sušení je u květů 4 - 6 dní, u natě 8 - 14 dní, u kořene 3 - 8 týdnů. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40°C.[7]

2.6 Skladování všech druhů čaje Skladovat čaj je důležité tak, aby nedocházelo k jeho vyvětrávání. Také by se mělo zamezit přímému působení světla a přílišné teplotě, taktéž i vlhku. Díky velké schopnosti čaje přejímat různé pachy, by jednotlivé druhy (pokud možno i odrůdy a dokonce sorty) měly být skladovány zvláště. Čím je většímnožství daného čaje pohromadě, tím lépe, neboť čaj si vytvoří své vlastní mikroklima a stárne pomaleji. [4] K uchovávání malého množství čaje jsou nejvhodnější hnědé prachovnice se zábrusem. Zcela nevhodné jsou z dlouhodobého hlediska papírové sáčky a různé plechovky, jež by měli sloužit především k přenášení malého množství čaje a následně by měl být čaj přesypán do prachovnice či rychle zkonzumován. Přimhouřit oči můžeme u neprodyšně uzavíratelných plechových dóz, diskutabilní je ovšem styk čaje, zejména zeleného, s kovem. Vhodnou kombinací se zdá papírový sáček v kvalitní dóze. Dobře skladovaný čaj může vydržet i několik let. Zvětralý čaj by měl být vyřazen nebo alespoň s upozorněním výrazně zlevněn. Výjimky tvoří čaje lisované, které by měli být baleny v papíru či bambusových listech a tzv. dýchat. [4] K uchování velkého množství čaje je vhodné vakuové balení, nebo vhodně zhotovená dřevěná bedna se vkomponovanou hliníkovou fólií. Taktéž dobře těsnící šuplík pro tento účel vyrobený (suché dřevo, bez zápachu lepidla), není špatným řešením. Nejčastější chyba tkví v zápachu lepidla a v nedokonalém těsnění. Obecně by čaj měl být skladován v suchu, temnu, relativním chladu (do 20°C), za nepřítomnosti jakýchkoli aromatických látek (např. koření), jejichž pach by mohl “přebrat“.[4]

19

3 PŘÍPRAVA ČAJE Každá oblast má svůj způsob přípravy čaje a každý tvrdí, že ten jeho je tím nejlepším. Nejde tedy s přesným tvrzením říci, který způsob je nejvhodnější. Způsob přípravy čajů může být také odlišný dle použitých přísad. Zde uvádím stručné možnosti přípravy čajů dle států dle literatury [3] •

Tibet - nápoj z čaje nazývají v Tibetu Časuma. Je to silný lisovaný čaj (přibližně 50 až 75 g čaje na 1 litr vody), do kterého se na 1 litr čaje přidává 100 až 250 gramů rozpuštěného másla z mléka jaků, a čaj se osolí. Horká směs se šlehá ve speciální protáhlé bečce, podobající se naší nádobě na tlučení másla, dokud se nezíská stejnorodý hustý nápoj s vysokou energickou hodnotou.

•

Mongolsko - k přípravě se používá zelený lisovaný čaj, mléko, máslo, mouka a sůl. Mongolové předem rozetřou čaj na prášek a zalijí 1 až 3 polévkové lžíce tohoto prášku litrem chladné vody. Když začne voda vařit, přidají do ní 0,5 litru kravského, ovčího nebo velbloudího mléka, polévkovou lžíci rozpuštěného másla, 100 g mouky předem opražené na tuku a půl nebo čtvrt sklenice rýže, jáhel apod. To vše znovu uvedou do varu a vaří do měkka.

•

Írán - obvykle se používá čínský nebo místní černý čaj středně nebo velmi silný, který se po zalití nechá asi 4 minuty vyluhovat. Nalévá se do ormud - malých skleněných pohárků s nožkami ve tvaru vázičky. Velice se cení zbarvení čaje - musí být velmi tmavý, ale jasný, průzračný, koňakové barvy s nepatrným červenavým odstínem. Pije se malými doušky horký přes cukr nasekaný na drobné kousky.

•

Rusko - Zde slouží k přípravě čaje samovar, v němž se voda přivede do varu. Zároveň se do malé porcelánové konvičky nasype čaj, zalije horkou vodou a nechá 3 až 5 minut louhovat. Silný odvar se pak postaví na malou plošinku na horní části samovaru. Při podávání se silný odvar nalije do šálků a kohoutkem se do něj přidá horká voda.

•

Japonsko - je známé především čajovým obřadem. Je ho několik druhů. Záleží na škole, počtu lidí, pro které je připravován atd. Přesný popis této procedury by však byl pro celou knihu. 20

•

Turecko - K přípravě zdejšího čaje se používá černý turecký čaj Rize sklízený v severní části této země konkrétně v okolí města Rize. Čaj se připravuje ve dvou na sobě položených konvicích, přičemž ve spodní se vaří voda a v horní se připravuje čaj samotný. Čaj se nasype do vrchní konvice, a nechá se chvíli opražit. Poté se zalije vodou a nechá se zhruba 5 minut louhovat. Čaj se v Turecku podává v malých skleničkách a s kostkou cukru.

•

Yogi - Do 3 dl. vroucí vody nasypete jednu kávovou (čajovou) lžičku Yogi a budete vařit zhruba 10 minut. Přidáte 1 kávovou (čajovou) lžičku černého čaje (assam, nebo nějaký cejlon) a budete vařit jednu minutu. Pak přidáte 1 až 2 polévkové lžíce mléka a osladíte 1 polévkovou lžící medu. Nápoj scedíte a můžete popíjet.

3.1 Macerát Macerát je výluh čaje za studena. Připravuje se tehdy, když se přítomné látky varem rozkládají. Čaj se přelije šálkem studené, převařené vody a ponechají se 3 až 12 hodin, někdy i několik dnů stát za občasného zamíchání při pokojové teplotě 15 až 20°C. Následně se scedí. Při podávání se může přihřát, aby byl mírně teplý k pití. Takovým způsobem se připravují maceráty z čaje obsahujících sliz a škrob, tedy např. lněného semene, kořenu ibišku, sladkého dřeva, ale také kořene kozlíkového. [1], [5]

3.2 Nálev Nálev je nejpoužívanější způsob přípravy bylinného čaje z natí, květu nebo listů. Nálev je zpravidla za tepla získaný vodný výluh čaje. Čaj se přelije vroucí vodou, nádoba se přikryje a na teplém místě nechá stát asi 10 až 20 minut. Nálev se pak scedí. Tak lze připravit nálev ze siličného čaje, jako např. čaj z rostlin hluchavkovitých – máty, meduňky, šalvěje, čaj z rostlin mrkvovitých – anýzu, fenyklu, kmínu apod., stejně tak ze zeměžluče, heřmánku, pelyňku, lipového květu aj. Nálev se připravuje vždy čerství, před samotnou konzumací. [1], [5]

3.3 Odvar Odvar je nejpoužívanější způsob přípravy bylinného čaje z kořene, plodu nebo kůry. Jedná se zpravidla o přípravu za varu, kdy se získá vodný výluh čaje. Rostlinné části se přidají do příslušného množství vody obyčejné teploty a v přikryté nádobě se zahřejí do varu na 10 až 25 minut. Čaj se ponechá ještě čtvrt hodiny stát, pak se scedí. Tímto způsobem se 21

připravují nápoje z tvrdých rostlinných částí, např. ze dřev, kůry a kořenů, pokud neobsahují větší množství silice. Nálev se připravuje vždy čerství, před samotnou konzumací. [1], [5].

3.4 Použité nádobí Je dobré mít dvě konvice, jednu na louhování a jednu na hotový čaj. Čajová konvice, šálky a nádoby, které přijdou s čajem při přípravě do styku, nesmí být kovové. Doporučujeme keramiku, kameninu, sklo nebo porcelán. Lepší jsou zevnitř glazované, neboť na nich nelpí aroma předchozích čajů. Na hotový čaj je zase naopak lepší keramická či porcelánová, neboť drží lépe teplo. Pro udržení čaje při vyšší teplotě se někdy staví ještě nad malou svíčku, aroma a chuť čaje se pak ale vyvíjí trochu jinak. Žádné z těchto nádobí by se nemělo mýt v saponátech. Může to mít negativní vliv na chuť čaje.[2] K dostání jsou také speciální čajové sady, které slouží k přípravě, uchování i konzumaci čajů. Tyto sady se odlišují dle zvyklostí a regionu, kde se pijí čaje a dle právě připravovaného čaje

Obr. 4: Pomůcky pro přípravu čaje http://blog.slavnecaje.cz/

22

3.5 Degustace a pití čaje Při pití čaje musíme brát zřetel na mnoho faktorů. Jedním z nejdůležitějších je, na co a proč ten konkrétní čaj pijeme. Při pití čajů podporující vylučování moči, je přijetí většího množství vody dovoleno, nebo je i žádoucí. Ale naopak u některých chorob, jako mohou být ledvinové nebo srdeční problémy, je větší příjem tekutin škodlivý a je třeba dodržovat potřebné dávkování. Není přesně stanoveno, kdy se má čaj pít, ale pro lepší vstřebávání, je dobré pít čaj v malých dávkách a na lačný žaludek. Projímavé čaje se mají pít naopak před spaním, protože požadovaný účinek se dostaví během 8 až 10 hodin. Doporučené pití čaje je ale ráno před snídaní a potom kolem 17. hodiny, případně při užívání tří šálků denně, tak poslední šálek před spaním. Léčivý čaj by se měl pít maximálně 8 až 10 dnů. Během této doby by se měl dostavit požadovaný účinek. Při různých vyrovnávacích léčbách nebo ozdravných kúrách se může pít čaj i delší dobu. [1]

4 HLAVNÍ BIOAKTIVNÍ LÁTKY 4.1 Třísloviny Společným znakem těchto vysokomolekulárních polyfenolických látek je schopnost tříslit, srážet kožní bílkoviny.Tímto procesem získává kůže vhodné technologické vlastnosti, odolnost proti hnilobnému rozkladu, proti ztrátě ohebnosti a přílišnému bobtnání. Tříslovin se využívá i v lékařství, a to na základě jejich analogické schopnosti srážet bílkoviny sliznic, tkání a vytvářet na nich koagulační membrány. Tím se sníží dráždivost, zmírní bolestivost, pomáhají při zánětech, omrzlinách, popáleninách, hemoroidech a otravách těžkými kovy alkaloidy, při střevních katarech. S železitými ionty tvoří modré nebo zelené komplexní soli a této vlastnosti se využívalo při výrobě tzv. duběnkových inkoustů. Svíravé trpké chuti tříslovin se se využívá i v potravinářské technologii. Podmiňují chuťovou a výživnou hodnotu celé řady plodů a potravinářských výrobků (čaj, káva, kakao, hroznová vína, ostružiny, maliny, borůvky).

23

V rostlinách se třísloviny vyskytují hojně, zvláště velké množství se nachází u rostlin čeledi růžovitých (Rosaceae), bobovitých bobovitých (Fabaceae), rdesnovitých (polygonaceae). Třísloviny jsou ve větší koncentraci obsaženy v kůže dubu letního (Quercus robur) a smrku ztepilého (Piceaabies). Nachází uplatnění v dermatologii. Na třísloviny bohaté jsou listy a plody borůvky černé (vaccini vacciniummyrtillus ummyrtillus). Obsahují i hypoglykemický účinný myrtilin, a proto se využívají jako antidiabetikum. Ve farmacii nacházejí velké uplatnění tříslovinové drogy rostlin čeledi růžovitých (Rosaceae). Patří k nim listy ostružníku křovitého (Rubusfruticosus (Rubusfruticosus), ), lis listy ty maliníku obecného (Rubusidaeus),

řepík

lékařský

(agrimoniaeupatoria (agrimonia eupatoria), ),

oddenky

mochny

nátržníku

(potentillaerecta), kořeny totenu lékařského (Sanquisorbaofficinalis). Uvedené drogy mají různý obsah tříslovin, různého složení. [11] Podle struktury struktur molekuly uly se rozdělují na dvě skupiny: 4.1.1

Hydrolyzovatelné – galové

Obr.5: Kyselina gallová. gallová. http://wikipedia.org/

Nazývají se také galotaniny. Jsou to většinou estery cukru s kyselinou galovou nebo jejími kondenzačními produkty produkty – depsidy. U vyšších rostlin se v nich nejčastěji vyskytuje kyselina digalová a elagová, u lišejníků kyselina lekanorová. Účinkem enzymu tanázy nebo kyselin se hydrolyzují na své složky. Z neznámějších tříslovin této skupiny je tanin a hamamelitanin.

24

4.1.2

Nehydrolyzovatelné ehydrolyzovatelné – katechinové

Obr.6 : Kondenzované taniny http://wikipedia.org/

Základními látkami této skupiny pryskyřic jsou ketechiny. Katechiny nemají schopnost tříslit, ale vlivem vzdušnéhokyslíku a činností polyfenoxidazepřecházejíve polyfenoxidazepřecházejíve vysokomolekulární, ve vodě rozpustné třísloviny. Postupnou kondenzací se z nich tvoří nerozpustné temněji zbarvené prod produkty – tříslovinné červeně (flobafény). (flobafény). Vysoký obsah těchto tříslovin obsahuje ratanhový ratanhový kořen kramerietrojmužné kramerietrojmužné„ratanhy“ „ratanhy“ (Krameria triandra) Z našich ch rostlin oddenek mochny nátržníku (Potentillaerecta). Přidává se do kloktadel a do koupelí. [11]

4.2 Organické kyseliny V rostlinných pletivech se vyskytují hojně buď jako volné, nebo vázané ve významných rostlinných látkách. Vyznačují se funkční karboxylovou skupinou – COOH a podle jejich počtu se dělí na mono-, mono , di-, di tri- a polykarbonové. Dále se dělí na nasycené, nenasycené, a to buď jako alifatické, nebo aromatické, hydroaromatické a heterocyklické. Mají rozsáhlé up uplatnění v potravinářství, v textilním, farmaceutickém a chemickém průmyslu. [11] Následující přehled uvádí nejdůležitější organické kyseliny: •

Kyselina mravenčí: HCOOH

•

Kyselina octová:

CH3COOH

•

Kyselina máselná:

CH3 – CH2 – CH2 – COOH 25

•

Kyselina valerová:

•

Kyselina pyrohroznová: CH3 – CO – COOH

•

Kyselina šťavelová: HOOC – COOH

•

Kyselina jantarová: COOH – CH2 – CH2 – COOH

•

Kyselina oxaloctová: HOOC – CO – CH2 – COOH

•

Kyselina vinná:

•

Kyselina fumarová: HOOC – CH = CH – COOH [1]

CH3(CH2 ) – COOH

HOOC – CHOH – CHOH – CHOH

4.3 Vitamíny Patří mezi biokalyzátory, které v nízkých koncentracích působí katalyticky a regulačně na metabolismus buňky. Byly objeveny roku 1880 ruským vědcem Luninem a pojmenovány podle návrhu polského učence Funka. Vitamíny se syntetizují v rostlinách, které jsou základním zdrojem (prekurzor, provitamín) pro zvířata a člověka. Nepřítomnost nebo nedostatek vitamínů v potravě vede k hlubokým poruchám v metabolismu a k nemocem nazývaným avitaminózy a hypovitaminózy. Nadbytek vitamínů vede k hypervitaminózám. [11] Existuje skupina látek, které působí v organismu podobně jako vitamíny, ale navíc jsou stavební součástí a zdrojem energie. Nazýváme je vitageny. Jsou to některé vyšší mastné kyseliny-linolová, linolenová a arachidonová. Antagonisty vitamínů jsou antivitamíny, které působí v podstatě dvojím způsobem: •

Mění strukturu vitamínu tím, že štěpí jeho molekulu nebo se s ním vážou do neúčinného komplexu – avidin reaguje s biotinem.

•

Jsou strukturním analogem vitamínu. Vytěsňují ho z jeho vazby na enzym nebo jinou specifickou bílkovinu a zbaví komplex jeho původního specifického účinku – pyritthiamin- thiamin. [11]

Vitamíny se rozdělují podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné v tucích nebo ve vodě, což je popsáno v následujících kapitolách. 26

4.3.1 •

Vitamíny rozpustné v tucích. Vitamín A – axeroftol, retinol

V rostlinách nebyl objevený. Jeho prekurzorem je β-karoten, který se v rostlinách vyskytuje běžně.[11] •

Vitamín D

Vyskytuje se pouze v živočišném organismu. Rostliny obsahují jeho prekurzory fytosteroly, ze kterých ozařováním ultrafialovými paprsky a tvoří vitamíny skupiny D. Steroly jsouodvozeny od steranu– cyklopentanoperhydrofenantrenu.[11] •

Vitamín E - tokoferol.

Je směsí vysokomolekulárních cyklických alkoholů. Hojně se vyskytuje v embryich obilnin a v listové zelenině. Má vztah k fyziologii pohlavních orgánů zvířat a člověka. Má rovněž antioxidační účinky – chrání rostlinné oleje před oxidací a žluknutím.[11] •

Vitamín K

Chemicky je odvozený od naftochinonu. Je podobný plastochinonu a jeho molekula obsahuje alkohol fytol, který je součástí chloryfylu. 4.3.2 •

Vitamíny rozpustné ve vodě. Vitamín B1 – thiamin, aneurin.

Bohatým zdrojem vitamínu B1 jsou pšeničné a rýžové otruby, embrya obilnin, rostoucí zóny rostlin, luštěniny a brambory. Zvlášť bohaté tímto vitamínem jsou kvasinky. Jeho syntéza se uskutečňuje v listech, světlo ji podporuje, do kořene je transportována floémem. V metabolismu se uplatňuje jako koenzym v dekarboxylaci

α-ketokyselin. Vyskytuje se

v dvou formách, ve formě volné a ve formě vázané jako thiaminopyrofosfát. Avitaminózy vedou k nervovým poruchám.[11] •

Vitamín B2 – riboflavin

Vyskytuje se spolu s vitamínem B1 zvláště v zelenině. Je složkou koezymů FMN a FAD, které se zúčastňují biologických oxidací.[11] 27

•

Vitamín B6 – pyridoxin

Doprovází ostatní vitamíny ze skupiny B. Obsahuje deriváty pyridinu – pyridoxol, pyridoxal a pyridoxamin. Je významným růstovým faktorem. V rostlinném organismu se vyskytuje ve všech orgánech. •

Vitamín PP – kyselina nikotinová, niacin

Nejbohatší jsou na tento vitamín PP kvasinky, otruby a embrya pšenice. Je významným růstovým faktorem. •

Kyselina pantothenová

Největší její koncentrace je v aleuronové vrstvě obilek. Vyskytuje se zvláště ve vázané formě, a to jako složka koenzymu A •

Vitamín H – biotin

Vyskytuje se společně s ostatními faktory skupiny B. U rostlin byl zjištěn ve všech orgánech, je nevyhnutelný zvláště pro mikroorganismy a plní funkci růstové látky. •

Inosit

Mohutně působí na růst kvasinek. Podporuje embryonální růst ve formě fytinu, který je u rostlin velmi rozšířen. Zvláště velké množství obsahují otruby a bavlníkové tobolky, z nichž se získává i pro léčebné účely.[11] •

Kyselina p–aminobenzoová

Je to důležitý růstový faktor mikroorganismů a meristematických pletiv. Vyskytuje se ve vazbě s bílkovinami a je složkou kyseliny listové. •

Kyselina listová, folacín, kyselina pteroylmonoglutamová

Název dostala podle toho, že byla izolována z listů. Bohatá na tento vitamín je listová zelenina. Nejvíce obsahuje kyselina listové listy jahodníku. •

Vitamín B12 – kobion

U rostlin nebyl prokázán. Vzniká produkcí střevní mikroflóry. Jeho složitá organická molekula obsahuje kobalt. Je neobyčejně významný při léčení různých chorob anémie. 28

•

Vitamín C – kyselina askorbová

Vyskytuje se ve všech orgánech rostlin, velké množství obsahuje ovoce a zelenina. Nejbohatší na vitamín C jsou „ šípky “ růže šípkové, nezralé ořechy ořešáku královského, rybíz černý, zelí a jehličí. [11]

4.4 Silice Vzhledem ke své prchavosti a mastnotě se nazývají také éterické oleje. Po chemické stránce jsou tvořeny obvykle bohatými směsmi různých látek, především terpenického charakteru. Silice jsou lyofilní. V cytoplazmě vznikají zprvu malé „olejové vakuoly“, jejichž obsah je vylučován do prostoru mezi buněčnou stěnou a kutikulou. Po jejím nahromadění kutikula praskne a silice se uvolní. Tento odpadní produkt metabolismu se také hromadí v intercelulárách, schizogenních kanálcích, siličných nádržkách nebo pod kutikulou zvláštních trichomů, papil a žlázek. Žlázky v květech se nazývají osmofory a slouží k vábení hmyzích opylovačů. Význam silic pro rostliny spočívá převážně v ochraně před mikrobiálními, houbovými a živočišnými patogeny. Chrání své producenty před žírem hmyzu, plžů, ptáků a savců. Inhibují klíčení semen a růst rostlin, uplatňují se v nežádoucích konkurenčních vztazích. Silice nacházejí hojné uplatnění ve farmacii, v kosmetickém průmyslu a v potravinářství. [11] Dělí se na 6 hlavních skupin: 4.4.1

Hořčičné a česnekové silice

Obě skupiny představují silice zvláštního charakteru s bakteriocidními a fungicidními účinky. Jsou to chemicky jednotné, alifatické sirné sloučeniny. •

Hořčičné silice

Jsou to izothiokyanáty a vyskytují se zejména v rostlinách čeledi brukvovitých(Brassicaceae). •

Česnekové silice

Jsou to dialyldisulfidy a vyskytují se převážně v čeledi liliovitých rostlin (Liliaceae). 4.4.2 •

Silice tvořené převážně deriváty fenylpropanu Skořicová silice 29

Je obsažena v kůře skořicovníku ceylonského (Cinnamomumceylonicum). Využívá se v potravinářství jako koření a v likérnictví. •

Anýzová silice

Je obsažena v plodu anýzu vonného (Pimpinellaanisum) a využívá se jako koření. •

Hřebíčková silice

Je obsažena v hřebíčkovém květu (usušená květní poupata) hřebíčkovce kořenného (Jambosacaryophyllus). •

Fenyklová silice

Je obsažena v plodu fenyklu obecného (Foeniculumvulgare). Má využití v likérnictví a jako koření. 4.4.3 •

Silice tvořené převážně acyklickými monoterpeny Geraniová silice

Je obsažena v různých druzích rodu pelargónie (Pelargoniumspp). Používá se jako korigens vůně, nejčastěji pleťových přípravků. •

Růžová silice

Je známá jako růžový olej a získává se z korunních plátků různých kulturních forem růží, zejména druhu růže damašské (Rosa damascena), růže galské (Rosa gallica) a růže stolisté (Rosa centifolia). Hlavním producentem je Bulharsko. •

Levandulová silice

Je obsažena v květech levandule lékařské (levandule angustifolia). Levandule silice bývá součástí sedativních čajových směsí.

•

Koriandrová silice

Je obsažena v plodech koriandru setého (Coriandrumsativum). Používá se jako koření a karminativum. 30

4.4.4 •

Silice tvořené převážně monocyklickými monoterpeny Mentolová silice

Získává se z kvetoucí máty peprné (Menthanigricans). Ze silice mentolové se izoluje alkohol mentol a má široké využití ve farmacii. •

Eukalyptová silice

Je obsažena v listech blahovičníku kulatoplodého (Eucalyptusglobulus) a používá se při bronchitidách. •

Rozmarýnová silice

Je obsažena v listech rozmarýnu lékařského (Rosmarinusoffcinalis). Používá se jako součást antirevmatických přípravků. •

Vavřínová silice

Je známá jako „vavřínový olej“ a je obsažena v plodech vavřínu vznešeného (Laurusnobilis). Využívá se ve veterinárním lékařství jako součást přípravků odpuzujících hmyz. •

Kmínová silice

Je obsažena v nažkách kmínu kořenného (Carumcarvi). Využití této silice je jako koření v potravinářství, likérnictví, farmacii a kosmetickém průmyslu. 4.4.5 •

Silice tvořené převážně bicyklickými monoterpeny Terpentýnová silice

Získává se destilací terpentýnového balzámu z různých druhů borovic (Pinussp). Využívá se jako rozpouštědlo a jako součást přípravků dráždících kůži. •

Kosodřevinová silice

Je obsažena v jehličí a mladých větévkách kleče horské „kosodřeviny“ (Pinusmugo). Kosodřevinová silice se používá se jako součást inhalací.

31

•

Jalovcová silice

Je obsažena v plodech jalovce obecného (Juniperuscommunis). Má využití jako koření, v likérnictví (borovička, gin) a jako diuretikum a dezinficiens močových cest. •

Kafrovníková silice

Je obsažena zvláště ve dřevě kafrovníku lékařského (Camphoraofficinarum). Získává se z ní důležitá látka - kafr. •

Valeiánová silice.

Je obsažena v kořenu kozlíku lékařského (Valeriana officinalis). Droga je používána jako sedativum při nervovém podráždění, srdečních neurózach a při nespavosti. .[11] 4.4.6

Silice tvořené převážně seskviterpeny

Je součástí výměšků žlázek samičí šištice chmele obecného (Humuluslupulus). Látka vedle silic obsahuje pryskyřičné látky, třísloviny a jiné. Mají sedativní a antibiotický účinek. Chmelové šištice mají největší význam pro aromatizování a konzervování piva.[11] •

Azuleny

Jsou to látky s výrazným protizánětlivým účinkem. Kdrogám, které obsahují ve své silice azuleny, patří úbor heřmánku lékařského (Chamomillarecutitata), řebříček obecný (Achillea millefolium) a pelyněk pravý (Artemisiaabsinthium). [11]

4.5 Hořčiny V širším slova smyslu se tímto názvem označují všechny hořké rostlinné látky. Dráždí chuťové receptory, reflektoricky zvyšují chuť k jídlu, sekreci trávicích šťáv a zlepšují trávení. Farmakologové je nazývají amara, používají se jako čajové směsi (Species stomachicae ) nebo různé přípravky z drog, zejména tinktury, extrakty a vína. Hořčinami mohou být některé silně hořké alkaloidy – chinin, strychnin, brucin. Mají však omezené dávkování, neboť mohou škodit, proto se nápoje obsahující chinin nepodávají dětem a těhotným ženám. [11] V užším slova smyslu se hořčinami označují látky, které kromě hořké chuti nemají jiný účinek a použití. Jsou to rostlinné terpenické látky dvojího typu:

32

4.5.1

Azulenogenní

Patří k nim hořčiny absinthin, artabsin pelyňku pravého (Artemisiaabsinthium) nebo hnicin benediktu lékařského (Cnicusbenedictus). 4.5.2

Glykosidní

Jsou rozšířenější a jsou to zejména látky rostlin čeledi hořcovitých (Gentianaceae) a vachtovitých (Menyanthaceae). Patří k nim loganin a genciopikrin. K dalším hořčinám tohoto typu patří marrubiin jablečníku obecného (Marrubiumvulgare) a konduranginkondurangové kůry marsdeniekondurangové (Marsdeniacondurango). Z této drogy se připravuje víno (Vinumcondurango) [11]

4.6 Saponiny Saponiny, glykosidy rostlinného původu, vděčí za své jméno vlastnosti, že při přidání vody pění („sapo“ = mýdlo). Saponiny jsou rozlišovány dvě různé skupiny: triterpenové a steroidní saponiny. Sloučeniny z druhé jmenované skupiny jsou strukturálně podobné steroidním hormonům lidského těla a vykazují proto někdy při užívání hormoální aktivitu. Triterpenové saponiny jsou často účinné expektoranty, to znamená prostředky, které usnadňují odstraňování sekretů z průdušnice a průdušek. Steroidní saponiny najdeme například v lékořici lysé (Glycyrrhizaglabra) triterpenové saponiny mimo jiné v prvosence jarní (Primulaveris) [12]

33

5 BYLINNÉ VRSTVY K PŘÍPRAVĚ BYLINNÝCH ČAJŮ 5.1 Hluchavka bílá. 5.1.1

Základní charakteristiky

Hluchavka je vytrvalá bylina dorůstající do výšky 20 až 40 cm s přímou, hranatou, nevětvenou lodyhou. Listy jsou vstřícné, vejčité, zašpičatělé, na okraji zubaté. V úžlabí hořejších listů vyrůstají lichopřesleny bílých až slabě nažloutlých květů. Plodem jsou černé tvrdky. [13] Možnost záměny hluchavky bílé s jinou rostlinou je malá, protože patří mezi známé rostliny, mohli bychom ji zaměnit jedině s jinými rostlinami s rodu hluchavek, které jsou vzhledem velmi podobné, rozlišit je můžeme ale díky barvě květů, bývá žlutá nebo nachově fialová.[13] Druh je rozšířen téměř v celé Evropě a v mírné části severní Asie, ale byl zavlečen i do Severní Ameriky. Roste hojně na rumištích, navážkách, v křovinách, ve vlhkých lesích, u plotů, zdí a cest, v příkopech, stinných zahradách a na pustých místech poblíž lidských sídlišť od nížin až do hor. Na substrát je hluchavka celkem nenáročná, dává však přednost vlhkým výživnějším půdám a zastíněné poloze. Patří sice mezi plevelné, ale zároveň mezi včelařské významné rostliny, které od jara do podzimu poskytují včelám značné množství jasně žlutého nektaru. [14]

34

Obr. 7:Hluchavka bílá http://herbar.divokakosmetika.cz/

5.1.2

Sbíraná a užívaná část byliny.

Sbírají se pouze bílé trubkovité koruny (bez kalicha), které se buď jednotlivě, nebo při ohnutí stonku najednou vytrhávají, a to po celou dobu květu, což bývá od května do srpna až září. Hluchavka patří mezi nejchoulostivější léčivé byliny a může se sbírat pouze za suchého počasí. Ukládá se volně do košů, vystlaných tkaninou nebo papírem a nesmí se zapařit nebo pomačkat, neboť poškozené květy při sušení hnědnou a droga z nich získaná je bezcenná. Suší se nejlépe v sušárně, co nejrychleji ve slabých vrstvách bez převracení při teplotě do 35 °C. Uskladňuje se v tmavých nádobách, nejlépe v nahřátých a dobře utěsněných plechovkách na stinném místě. Dobře usušená droga chrastí, musí mít bílou až slabě nažloutlou barvu, je téměř bez pachu a má slabě hořkou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zahnědlých květů a jiných částí rostliny. [14] 5.1.3

Účinné látky.

V květní droze jsou zejména slizy, až 10 % tříslovin, kyselý saponin, flavonové glykosidy, male množství silice (0,7), cholin a další biogenní aminy.

35

Účinná látka je velmi drahá (k získání 1 kg drogy je potřeba až 100 pracovních hodin) a navíc jsou látky v ní obsažené dosud nedokonale známé, takže není součástí běžně vyráběných oficiálních léčiv. V lidovém léčitelství se hluchavka používá zejména ve formě čaje jako prostředek usnadňující odkašlávání při různých onemocněních dýchacích cest, zejména u dětí. [14] Hluchavka podporuje činnost střev a upravuje stolici. Působí močopudně, užívá se i při chorobách močových cest. Má protizánětlivé a zklidňující účinky, které se využívají v oblasti gynekologie při různých chorobách, nepravidelné menstruaci a při bílém výtoku. [13] 5.1.4

Chemické složení

Mezi hlavní chemické látky hluchavka bílé patří flovonové glykosidy, kyselinachlorogenová a kyselina kávová. •

Flavanoidní glykosidy

Flavanoidy jsou deriváty fenylchromanu a odvozují se od tří základních skeletů: flavan, isoflavan a neoflavan. Lze je nalézt pouze v rostlinné říši, kde jsou hojně rozšířeny ve květech a plodech. Nejčastěji jsou obsaženy flavany, méně často isoflavany. Neoflavany jsou velmi vzácné, takže nemají prakticky žádné therapeutické využití. Vedle zajímavých biologických účinků, fungují flavanoidy rovněž jako rostlinná barviva dodávající žlutou, červenou až modrou barvu. Dále se deriváty flavanu a isoflavanu dělí do dalších skupin a to podle oxidačního stupně pyranového kruhu. [15] •

Kyselina chlorogenová

Kyselina chlorogenová je sloučeninou, regulující hladinu adiponektinu, polypeptidového hormonu, který je produkován a vylučován do krve prostřednictvím zralých tukových buněk. Kyselina chlorogenová je přírodním polyfenolem a antioxidantem. Příjem pokrmů a doplňků stravy obsahující tuto sloučeninu značně snižuje vstřebávání cukrů, což následně doprovází k využívání zásob v organismu. V dostupné literatuře je možné také dohledat, že tato sloučenina obsahuje protibakteriální, protivirový a protiplísňový potenciál. [16]

36

Obr.8:Chlorogenová kyselina http://cga-sk.eu/

•

Kyselina kávová

Kyselina kávová je organická sloučenina, která je klasifikována jako hydroxycinnamická kyselina. Je to pevná žlutá látka skládající se z fenolické a akrylové funkční skupiny. Nachází se ve všech rostlinách, protože je hlavní složkou v biosyntéze ligninu, který je jedním z hlavních zdrojů biomasy. [17] Ukázalo se, že tato kyselina je také silným antioxidantem. Zatím nevíme přesně, v čem její účinek vězí, nicméně víme, že nedostatek se projevuje neblaze.Přispívá k infarktu. O to dnes ale nejde, deriváty kyseliny kávové jsou známé i jako ligandy. [18]

Obr.9 Kávová kyselina www.osel.cz

37

5.2 Meduňka lékařská. 5.2.1

Základní charakteristiky, popis meduňka lékařská.

Meduňka je vytrvalá, 1/2 až 1 m vysoká bylina se čtyřhrannou chlupatou a hustě olistěnou rozvětvenou přímou lodyhou. Vstřícné, poněkud svraštělé listy mají zašpičatěle vejčitou až zaobleně kosočtverečnou čepel s hrubě vroubkovaně pilovitým okrajem a vyniklou žilnatinou. Jsou řídce chlupaté, svrchu sytě, na rubu světleji zelené, řapík je u spodních listů dlouhý, u horních velmi krátký. Krátce stopkaté květy vyrůstají v chudých jednostranných lichopřeslenech z paždí široce kopinatých listenů. [14] Mají huňatý dvoupyský kalich, trubkovitá dvoupyskákoruna je slabě prohnutá vzhůru, její vyniklá část je stejně dlouhá jako kalich. Svrchní pysk je vykrojený, spodní trojlaločný. Zbarvení je značně proměnlivé - nejčastěji je bílé, často ale bleděmodré nebo růžové, řidčeji žlutobílé. Vnější pár tyčinek je delší, vyniklý z korunní trubky. Svrchní semeník dozrává ve čtyři tvrdky. Celá rostlina se vyznačuje slabou citrónovou vůní. Kvete od června do srpna. [14] Meduňka pochází z východního Středozemí, ale odpradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina i ve střední Evropě a v teplejších oblastech občas i zplaňuje. Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Na nechráněných místech snadno vymrzá. Jako všechny siličné rostliny vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím. Vytváří velké množství nektaru, takže se těší značné oblibě včelařů, kteří ji často vysévají. [14]

Obr.4 meduňka lékařská www.akuna.net 38

5.2.2

Sbíraná a užívaná část byliny.

Nať meduňky sbíráme za suchého slunného počasí v odpoledních hodinách. Sušíme rychle ve stínu. Účinná látka nesmí zhnědnout ani zčernat, musí si zachovat původní zelenou barvu, citronovou vůni a kořennou chuť. Uměle se suší při teplotě do 40 °C. Nedá se dlouho skladovat, poněvadž velmi rychle ztrácí aroma. Sesýchá v poměru 4:1 [19] 5.2.3

Účinné látky.

Meduňka poskytuje siličnou drogu s obsahem geraniolu, citronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Obsahuje dále i třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky. Účinná látka působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především jako výborné gastrosedativum a kardiosedativum, tedy při žaludeční a střevní neuróze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná je i při nervové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách. Účinnou látkumůžeme dále vhodně využít při dyspeptických poruchách, které doprovázejí nadýmání a křečovité bolesti. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chorobách žlučníku. [14] 5.2.4

Chemické složení

Mezi hlavní obsahové látky meduňky lékařské patří citronelol, citronelal, citral a geranoil. •

Citronellol (Dihydrogeraniol)

Dihydrogeraniol je přírodní acyklický monoterpenoid přítomný ve více než 30 rostlinných olejích, v černém čaji a mnoha druzích ovoce (např. citrusy). V přírodním citronella oleji, známém ve dvou varietách jako Ceylonský nebo Jávský olej, se vyskytuje ve formě levotočivé, která je jemnější než pravotočivá Pro svou zajímavou a příjemnou vůni je jednou z nejčastěji používaných aromatických látek v parfumerii. Jeho použití je však mnohem širší, protože nevykazuje žádnou toxicitu, používá se i k ochucování nápojů. Další jeho vlastností je, že vábí hmyz (syntetický feromon) a proto je od roku 2005 součástí mnoha repelentů, insekticidů a pesticidů. [20]

39

Obr. 5 Citronellol C http://wikipedia.org/

•

Citronelal

Citronellal nebo rhodinal, nebo 3,7-dimethyloct 3,7 dimethyloct-6-en-11-al al (C10H18O) je monoterpenoid, hlavní složka ve směsi terpenoidu, která dává jeho oleji typické citronové aroma.[21] Citronellal má repelentní vlastnosti. Výzkumy ukazují vysokou efektivnost proti komárům a také proti plísním. [21]

Obr. 6 Citronelal http://wikipedia.org/

•

Citral

Citral je terpenoid se sumárním vzorcem C10H16O. Označení se používá jako souhrnný název dvou izomerů nebo jako označení jejich směsi. Izomer E je znám jako geranial nebo citral A, izomer Z jako neral nebo citral B. [21] 40

Geranial má silnou citronovou vůni, neral má citronovou vůni méně intenzivní, ale sladší. Citral se proto používá jako aromatická složka v parfumerii. Používá se i jako ochucovadlo a při fortifikaci citronového oleje. Má také silné antimikrobiální účinky [22] Používá se také při syntéze vitaminu A, iononu a methyliononu a pro maskování zápachu kouře. [21]

Obr.7 Citral. www.britannica.com

•

Geranoil

Geraniol je organická sloučenina - monoterpenoid a alkohol. Je hlavní složkou růžového oleje, oleje palmy růžové a oleje citronelly. Voní po růžích a často se využívá v parfémech - typicky pro vůně, jako je broskev, malina, grapefruit, červené jablko, švestka, lípa, pomeranč, citron, vodní meloun, ananas a borůvka. Výzkumy ukázaly, že je geraniol účinný jako repelent proti komárům. Na druhou stranu může přitahovat včely.[21]

Obr.8:Geranoil http://wikipedia.org/ 41

5.3 Máta peprná 5.3.1


Máta peprná je vícenásobný kříženec divoce rostoucích druhů, zejména máty vodní, klasnaté a dlouholisté. Je to vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem a podzemními i nadzemními výběžky (stolony) s četnými pupeny. Přímé čtyřhranné a v horní části rozvětvené chlupaté lodyhy jsou 30 až 100 cm vysoké. V přírodě se vyskytuje spíše výjimečně, obvykle poblíž míst, kde bývala dříve pěstována. Pěstuje se v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách, velice často se však vyskytuje i ve venkovských zahrádkách. [14]

Nejbližším příbuzným druhem máty peprné je lesní máta dlouholistá. [14]

42

Obr.9: máta peprná. http://wikipedia.org/

5.3.2

Sbíraná a užívaná část byliny

Máta je u nás nyní pěstuje ve velkém, jako zemědělská kultura. Několikahektarové výměry nejsou vzácností. Sklízí se mechanizovaně, suší se v sušárnách při teplotě do 40 °C.Patří dnes i u nás k tzv. velkoobjemovým drogám. Pěstuje se v původní odrůdě Mitcham, vyšlechtěné v Anglii, nebo jako tetraploidní odrůda Multimenta, vyšlechtěná v Německu. [19] Sbírá se nať a někdy také list. Mladé kvetoucí vrcholky s listy se odřezávají nebo sežínají několikrát do roka vždy před rozkvetením, kdy rostliny dosáhnou výšky asi 30 cm. [14] 5.3.3

Účinné látky

Droga obsahuje až 2,5 % mátové silice s hlavními složkami mentholem, menthonem a menthofuranem. kromě silice jsou v droze přítomny hořčiny a třísloviny. Užívá se v nálevu při křečích zažívacího ústrojí z nadýmání, při nedostatečném vylučování žluči, žlučníkových kaméncích a kolikách. Všeobecně je uznáván její uklidňující účinek. Osvědčuje se i jako kloktadlo při zánětech hrtanu. [23] 5.3.4

Chemické složení

Mezi hlavní obsahové látky máta peprná patří menthol, pulegon a limonene. 5.3.5

Menthol

Je bílá či průhledná a za pokojové teploty krystalická látka charakteristické vůně. Je součástí silice máty peprné a z chemického hlediska se řadí, podobně jako například kafr, pinen, citral, myrcen nebo geraniol mezi monoterpeny. Jeho základem jsou 2 izoprenové jednotky. Jako většina terpenů má lipofilní charakter. [21] Menthol má mírné lokálně anestetické účinky a snižuje podráždění jícnu. Je taktéž slabým agonistou κ-opioidového receptoru. Chladivý pocit při konzumaci, vdechnutí, či nanesení na pokožku způsobuje jeho schopnost chemicky spouštět teplotní receptory TRPM8. [21]

43

Obr.10:: Menthol. www.nudenicotine.com

5.3.6

Pulegon

Pulegone je přirozeně se vyskytující organická sloučenina získaná z olejů z různých rostlin, jako jsou Nepetacataria (šanta), Menthapiperita, a Pennyroyal. Pulegone je čirá bezbarvá olejovitá kapalina a má příjemnou vůni podobnou pennyroyal, máta peprná a kafr. Používá se v ochucovadlech, v parfumerii a v aromaterapii. aromaterapii. [21]

Obr.11:: Pulegon. http://wikipedia.org/

5.3.7

Limonene

Limonen je uhlovodík klasifikovaný jako cyklický terpen. Při pokojové teplotě jde o bezbarvou kapalinu extrémně silně vonící po pomerančích. Svůj název sloučenina získala podle citronu, protože citronová kůra, podobně jako kůra jiných citrusových plodů, obsahuje významné množství této sloučeniny, která je z velké míry odpovědná za jejich vůni. 44

Hlavní oblastí použití D-limonenu D limonenu je jako prekurzor pro výrobu karvonu. Limonen se běžně používá v kosmetických výrobcích. Jakožto hlavní složka vůně citrusů se D D-limonen limonen používá při výrobě potravin a některých léků, např. hořkých alkaloidů, k ochucování. Lze použít také jako botanický insekticid. Limonen se čím dál více používá jako rozpouštědlo pro čištění, například pro odstraňování oleje ze strojních součástí. Může sloužit také jako odstraňovač nátěrů, nanese nanese-li li se na natřené dřevo. Protože je limonen hořlavý, lze ho považovat i za biopalivo. [21]

Obr.12: Limonene. Limo http://wikipedia.org/

5.4 Šalvěj lékařská 5.4.1


Šalvěj lékařská je vytrvalý, vytrvalý, více čiméně plazivý polokeř, 15 až 30 cm. cm.Listy isty jsou vlnaté a oblázkovité. U některých zahradních forem jsou různobarevné, červené, žluté nebo bílé. Voňavé květy jsou obvykle nachové nebo modré, někdy růžové nebo bílé. Šalvěj lékařská pochází z oblasti Balkánu přilehlé části pobřeží Jaderského moře. Je hojná na suchých březích a na kamenitých místech. Rostlina zdomácněla na většině území jižní Evropy. Šalvěj byla pravděpodobně poprvé pěstována antickými Řeky, kteří ji používali zejména jako léčivou rostlinu. Od středověku byla pěstována ve střední Evropě jako kulinářská a léčivá rostlina. Před tím, než se v Anglii rozšířil čajovník, čajovník, byl často používán čaj připravený ze šalvěje. Šalvěj je nyní pěstována v mnoha oblastech světa zejména jako kulinářská bylina. [24] 45

Obr.13: Šalvěj lékařská http://wikipedia.org/

5.4.2


Zahrádkáři mohou sbírat mladé výhonky v blízkosti vrcholu rostliny právě před dozráním květu. Svázat je do svazků a usušit je na teplém místě. Nicméně tento postup vede ke ztmavnutí produktu. Bryan Castle radí, že listy by neměly být nechány na vzduchu příliš dlouho, nebo ztratí svou vůni. Zmrazení listů je vhodnější než sušení.[24] Sušené listy šalvěje se používají střídmě a jsou oblíbené do drůbežích nádivek, omáček, klobás, naložené zeleniny, polévek a dušeného masa. Chuťlistů je vřelá, nahořklá a nepatrně svíravá. Vůně má zvláštní afinitu k tukům, a proto je šalvěj obvykle užívána ve vepřové, kachnu a klobásy. Listu jsou často přidávány do omelet, sýra a jídel z fazolí, včetně polévek.[24] 5.4.3

Účinné látky

Parná destilací čerstvě sklizených listů se získává bledě žlutá nebo téměř bezbarvá silice se silnou vůní a kořeněnou, kafrovou, jemně hořkou chutí. Výtěžek je asi 2,5 %. Silice vykazuje velkou proměnlivost v obsahu svých hlavních složek. Silice obvykle obsahuje 40 až 60 % thujonů, 5 až 15 % 1,8 cineolu, až 16 % borneolu a 3 až 35 % kafru. [24]

46

Šalvěj lékařská se od starověku používala v lidové medicíně. Byla užívána jako astringent a tonikum k povzbuzení žaludku a vyčistění krve a jako dezinfekční nebo vykuřovací prostředek. Šalvěj sloužila k léčbě krvácejících dásní, nachlazení, rýmy, rakoviny, průjmu, nadměrného pocení, střevního kataru, bolestí hlavy, spalniček, vředů v ústech, nervového vypětí, revmatismu, uštknutí, bolestí v krku, bolestí zubů, zánětu mandlí a pohlavních chorob.[24] chorob.[24] 5.4.4

Chemické složení

Mezi hlavní obsahové látkyŠalvěje látky lékařské patří Cineol, Kafr, Thujon. 5.4.5 Cineol (známý také jako Eukalyptol ) Je organická sloučenina patřící mezi cyklické ethery a monoterpenoidy. Za běžných podmínek se jedná o bezbarvou kapalinu vyskytující se v přírodě. př Eukalyptol má svěží kafrovou vůni a kořennou, chladivou chuť. Je nerozpustný ve vodě, lze ho však mísit s etherem, ethanolem a chloroformem. Teplota varu je 176 °C, teplota vzplanutí 49 °C. °C Díky příjemné vůni a chuti má mnohá použití jako ochucovadlo ochucovadlo v léčivech (sirupy proti kašli), obecně jako aroma (žvýkačky), přidává se i do parfémů, mýdel nebo šampónů, prostředků ústní hygieny (zubní pasty, kloktadla) apod.[21]

Obr.14:Cineol Obr.14: http://wikipedia.org/

47

5.4.6

Kafr

Je přírodní látka získávaná původně ze dřeva stromu kafrovníku (Cinnamomum camphora). Je obsažen také v bornejském stromu Dryobalanops aromatica, v silici bazalky, rozmarýnu lékařského, šalvěji lékařské, v mrkvi atd. V současnosti se vyrábí i synteticky. Z chemického emického hlediska jde o monoterpen. V současnosti se používá jako repelent proti hmyzu, v pyrotechnice, aromaterapii, ale především v lékařství, kde je přidáván do mastí, jako součást zábalů, neboť má obdobné účinky jako menthol. Kafr má dráždivé účinky na kůži a sliznicích, čímž způsobuje jejich překrvení. Rychle vstřebává do kůže a urychluje průběh zánětlivého procesu tím, že zrychluje absorpci zánětu. Kromě toho v místě aplikace vyvolává hřejivý pocit a působí jako mírné lokální antiseptikum a anestetikum. anestetikum. Kromě zánětů působí pozitivně na unavené svaly, pomáhá při revmatických potížích a své místo má také v inhalátorech. Zvláště v zemích jako Čína je to tradiční součást lidové medicíny. Kafr se také používá jako prevence proti rzi a umisťuje se do truhel s kovovými nástroji. Při požití ve větším množství je kafr jedovatý. Může způsobit křeče, zmatenost, podrážděnost a neuromuskulární hyperaktivitu. [21]

Obr.15: Kafr http://wikipedia.org/

48

5.4.7

Thujon

Thujon (C10H16O) je chemická sloučenina (keton a monoterpen). Thujon je neurotoxický jed ve formě bezbarvého oleje s následujícími fyzikálními konstantami: teplota varu = 199 až 200 °C, molární hmotnost = 152,23 g/mol, hustota = 0,915-0,919 0,915 0,919 g/

při 25 °C. Je rozpustný v ethanolu, ethanolu, diethyletheru a chloroformu a

nerozpustný ve vodě. Thujon je nejvíce známý díky své přítomnosti v absintu, neboť jednou z hlavních bylinek v tomto alkoholickém nápoji je pelyněk pravý, ve kterém převažuje beta beta-thujon. Otrava thujonem se projevuje zevně zevně podrážděním pokožky (při styku se šťávou), vnitřně (při požití, zejména u semen túje) těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin. Vyvolává překrvení malé pánve, důsledkem kterého může u těhotných žen dojít i k potratu. Při těžkých těžkých otravách se dostavují křeče, po kterých následuje celková ochablost a bezvědomí, v nejtěžších případech v průběhu půl až několika dní přicházívá smrt. [21]

Obr.16: Thujon. http://wikipedia.org/

5.5 Mateřídouška obecná 5.5.1


Mateřídouška obecná nebo také tymián obecná (Thymus vulgaris).

49

Tymián pochází z evropské části západního Středomoří a často roste planě na suchých svazích jižní Evropy. Je to vonný, víceletý polokeř, obvykle 15 až 20 cm vysoký. Malé listy jsou na spodní straně chlupaté, s lesknoucími se olejnatými žlázami na povrchu obou stran, ale zvláště na svrchní. Květy levandulové barvy rostou v řídkých přeslenech, tvořících hrozny na větvičkách nebo útvary ve tvaru kulaté hlavy. Tento druh byl zavlečen do mnoha částí světa v mírném pásu, včetně Severní Ameriky. Jsou rozeznávány dva plané poddruhy: Vulgaris pochází z Francie, Itálie a Španělska a Aestivus Bolos pochází ze Španělska a sousedních středomořských ostrovů. Existuje mnoho zdomácnělých forem tymiánu.Tymián je jednou z nejstarších užitkových rostlin. Byl pěstován v Sumeru okolo roku 3000 př. n. l. (Laws 1981). Jeho konzervační vlastnosti byly dobře známé starým Egypťanům, kteří používali silici z tymiánu do balzamovacích přípravků. Antičtí Řekové a Římané používali tymián jako koření. Není jasné, kdy poprvé byl tymián pěstován v severní Evropě, někteří věří, že do Británie jej přinesli Římané. Od 16. století byl tymián pěstován v severní Evropě zpravidla jako jednoletý. [24]

Obr.17: Mateřídouška obecná. bylinkyprokone.cz

50

5.5.2


Při komerční produkci je rostlina sklízena během kvetení. V Kalifornii jsou kvetoucí natě odřezávány automatickými kombajny, včetně některých jemných stonků a listů. Sklízí se dvakrát ročně. Rostliny jsou sušeny ve stínu, aby si uchovaly šedozelenou barvu, a schnou lépe než většina ostatních bylin. Dobrý výnos je 1,1 až 2,2 t/ha čerstvého tymiánu. [24] Zahrádkář může ořezat vrchní stonky se začátkem kvetení, zavěsit nebo položit stonky až do uschnutí na suché stíněné místo, stáhnout listy a skladovat stonky ve vzduchotěsné nádobě. [24] 5.5.3

Účinné látky

Sušená rostlina poskytuje parní destilací asi 1 % silice. Silice je bledá, nažloutle červená tekutina se sladkou, aromatickou vůní. Také se extrahuje tmavě zelená nebo hnědá pryskyřice. Hlavní složkou je thymol, který tvoří až 50 % silice. Obecně 1kg pryskyřice ochutí a aromatizuje stejné množství jako 25 kg čerstvě mletého, sušeného tymiánu. [24] Tymián byl používán v lidové medicíně k léčbě chudo krevnosti, kašle, křečí, cukrovky, průjmu, horečky, nadýmání, zánětu dásní, dny, bolestí hlavy, zažívacích potíží, zánětu hrtanu, malomocenství nervů, revmatismu, spály, uštknutí, angíny, podvrtnutí, tumorů, bradavic, černého kašle a k odčervení. [24] 5.5.4

Chemické složení

Mezi hlavní obsahové látkymateřídouškaobecnápatří p-cymen, karvakrol, linalool, thymol. •

P-cymen

Cymen je přirozeně se vyskytující aromatická organická sloučenina. Je klasifikován jako uhlovodík příbuzný monoterpenům. Jeho struktura sestává z benzenového kruhu, kde jsou atomy vodíku na protilehlých koncích (poloha para) nahrazeny methylovou a isopropylovou skupinou. Je nerozpustný ve vodě, lze ho však mísit s ethanolem a diethyletherem. Cymen je významnou složkou řady esenciálních olejů, zejména oleje kmínu římského a tymiánu.

51

Obr.18: p-cymen http://wikipedia.org/

•

Karvakrol

Karvakrol (též nazývaný nazývaný cymofenol, systematický název 5-isopropyl isopropyl-2-methylfenol) methylfenol) je monoterpenový fenol s funkčním vzorcem C6H3CH3(OH)(C3H7). Má charakteristickou monoterpenový štiplavě teplou vůni dobromysly dobromysly a chuť jako „pizza“ „pizza“. Karvakrol je součástí esenciálního oleje dobromysly obecné (Origanum vulgare L),, oleje tymiánu, oleje získávaného z řeřichy a z bergamotu. Esenciální olej poddruhů tymiánu obsahuje mezi 5 až 75 % karvakrolu, kdežto poddruhy saturejky mají obsah 1 až 45 %. Majoránka a krétské oregano jsou bohaté na karvakrol, obsahují ho 50 %, resp. 60 60 až 80 %.

Obr.19: Karvakrol http://wikipedia.org/

52

•

Linalool

Linalool je přirozeně se vyskytující terpenový alkohol, obsažený v mnoha květinách a kořenných rostlinách. Má široké komerční použití, zejména pro svou příjemnou příjemnou vůni (květinovou, s trochou kořenné vůně). Nazývá se též β-linalool, β linalool, pp-linalool, linalool, linalylalkohol, linaloyloxid nebo allo-ocimenol. allo ocimenol. Linalool je produkován více než 200 rostlinnými druhy, hlavně z čeledi Lamiaceae (máty, vonné byliny), Lauraceae (vavříny, (vavříny, skořice, růžové dřevo) a Rutaceae (citrusy), ale také břízami a dalšími rostlinami, od tropického až k polárnímu pásu. Je obsažen i v některých houbách. Kromě použití pro svou vůni ve výrobcích jako jsou mýdla, čisticí prostředky, šampony a krémy, se linalool používá také jako chemické reagencium. Jedním z produktů linaloolu je vitamin E. Linalool se používá také jako insekticid proti blechám a švábům. Linaloolu by se měly vyvarovat osoby s alergií na parfémy.

Obr.20:Linalool Obr.20: http://wikipedia.org/

•

Thymol

Thymol je monoterpenový fenolový derivát cymenu, izomerický s karvakrolem a obsažený v silici tymiánu. Extrahuje se jako bílá krystalická látka příjemné vůně a silných antiseptických vlastností. Ve vodě se thymol rozpouští jen mírně, je však výborně rozpustný v alkoholech a vlastností. jiných organických rozpouštědlech.

53

Thymol nachází užitečné uplatnění při likvidaci parazita způsobujícího varoázu u včelích kolonií. Thymol lze používat v alkoholových roztocích roztocích a v zásypech pro léčbu kožních mykóz (tinea, serpigo). Používá se i jako konzervant v halothanu (anestetiku) a jako antiseptikum v ústních vodách.

Obr.21: Thymol http://wikipedia.org/

54

II.

PRAKTICKÁ ČÁST

55

6 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Praktická část se zabývá průzkumem oblastí, jako jsou přípravy a konzumace čaje. V následujících grafech lze vidět výsledky otázek z dotazníku, který je přiložený na konci bakalářské práce v příloze 1. Tento dotazník se skládá z 12 otázek a je rozdělen na dvě na sebe navazující části. První se dotazuje respondenta na osobní oblasti, jako mohou být například věk, pohlaví, kolik pije tekutin, jestli pije čaj atd. Druhá část se zaměřila na konkrétnější otázky ohledně nákupu, přípravy a konzumaci čaje. Poslední otázka dotazníku zjišťuje, jestli dnešní lidé znají některé vlivy čajů na organismus člověka. Dotazník je velmi dobře koncipován a jeho vyplnění nezabralo respondentům více jak 2 minuty. Otázky jsou jednoduché a vždy (až na poslední otázku) měli na výběr z několika možností, kde vybírali pouze jednu převládající odpověď. Dotazník

byl

od

prosince

2014

umístěn

na

internetových

stránkách

http://www.click4survey.cz/ , kde po velmi rychlé a jednoduché registraci bylo možné vytvořit tento dotazník. Otázky v dotazníku mohli mít velmi mnoho podob, avšak pro naše účely nám postačil jednoduchý formát stylu A, B, C, D atd. Vytvořený dotazník byl následně poslán na schválení a po tomto kroku přišel na email odkaz na tento dotazník. Při otevření tohoto odkazu se otevřel pouze dotazník bez jakýchkoli reklam a dalších rušivých elementů, které by respondenta omezovali. Grafická stránka dotazníku byla dle zvolené předvolby při jeho tvorbě. Dotazníky byly předávány respondentům v elektronické podobě na sociálních sítích a emailu. Zde se tento dotazník šířil dále. Jelikož vše bylo vyhodnocováno na internetovém portále, kde byl dotazník vytvořen, tak nebylo nutné, abychom znaly dotázané osoby osobně. Dotazník byl tedy volně k otevření a vyplnění jakýmkoli uživatelem internetu, který si ho na stránkách http://www.click4survey.cz/ nebo volně na internetu našel. Při průzkumu se dotazníky také dávaly v tištěné podobě. Celkově se s převládajícím počtem 265 dotázaných z internetu setkalo dohromady 304 odpovědí. Výsledky dotazníku byly převedeny do programu Microsoft Excel 2010. Zde ve vytvořené tabulce s otázkou a četností odpovědí bylo vytvořeno pomocí funkcí Excelu průměrná 56

hodnota jednotlivých odpovědí v porovnání s celkovým počtem dotázaných osob. Z těchto hodnot byly vytvořeny následující grafy výsečového typu. Do těchto grafů byly zobrazeny odpovědi a nejenom graficky, ale i číselně vyjádřené hodnoty výsledků.

6.1 Dotazník: V příloze 1 - tabulka 2-3je uveden dotazník, který jsem sestavil a následně předložil k vyplnění širokému spektru lidí od 12 do 75 let.

6.2 Výsledky veřejného průzkumu

1. Jste

38% Muž 62%

Žena

Obr: 1 Pohlaví. V první otázce prvního okruhu bylo zjištěno, že na dotazník z 62 % žen a 38% mužů.

57

2. Pijete čaj?

Ano Ne

Obr: 2 Průměrná spotřeba čaje denně. Z tabulky vyplývá, že 96% lidí pijí čaj, 4% nepijí.

3. Kolik tekutin denně vypijete? 8% 8% 15%

Měně jak 0,5 litru 0,5 – 1 litr 1 – 1,5 litru

38%

1,5 – 2 litry 31% Více jak 2 litry

Obr: 3 Průměrná spotřeba tekutin denně. Třetí graf nám ukazuje že, 8 % lidí pije méně jak 0,5 litru, 15 % pije 0,5 až 1 litru, 31 % pije 1 až 1,5 litru, 38 % pije 1,5 až 2 litry, a 8 % více jak 2 litry.

58

4. Kolik je Vám let? 12% 4% Do 18 let 18 – 29 let 46% 30 – 50 let

38%

Více jak 50 let

Obr: 4 Věkový průzkum. Z průzkumu vyplývá, že 4% lidí mají do 18 ti let, 46 % mají od 18 až 29 let, 38% mají od 30 do 50 let, 12% lidí mají nad 50 let.

5. Jak často pijete čaj? 4%4% Alespoň 1x denně 42% 35%

4 – 6x týdně 2 – 3x týdně 1x týdně

15%

Méně často

Obr: 5 Průměrná spotřeba čaje denně. Průzkum potvrdil, že 42 % lidí pijí alespoň 1x denně, 15% lidí pijí čaj 4 až 6x týdně, 35% lidí pije čaj 2 až 3x týdně, 4%lidí pije 1x týdně a poslední 4% lidí pijí méně často.

59

6. Jaký čaj pijete nejčastěji? 4% Bylinný

27% 27%

Zelený Černý Ovocný

11% 31%

Směs

Obr: 6 Nejčastější obliba čaje. Šestá graf nám ukazuje, že 27 % pije bylinné čaje, 31 % pije zelené čaje, 11 % pije černé čaje, 27 % pije ovocné čaje a 4 % pije čajovou směs.

7. Jaký druh balení čaje preferujete? 12%

46%

Pytlíkový Sypaný

42%

Domácí sušený

Obr: 7 Jaký balený čaj máte rád. 12 % Domácí sušený, 42 % sypaný, 46 % pytlíkový.

60

8. Chodíte občas do čajovny? 8%

Ano 34%

Občas

58%

Ne

Obr: 8 Navštěvujete rádi čajovnu. 8% lidí navštěvujte čajovnu, 34 % lidí chodí do čajovny občas, 58 % nikdy nenavštěvuje čajovnu.

9. Podle čeho si kupujete čaj? 4% 15%

Chuť 35%

Léčivý vliv na organismus Druh

19%

Značka 27%

Cena

Obr: 9 Specifický výběr čaje. Zjistili jsme, že 35 % kupuje čaj podle chutí, 27 % podle léčivého vlivu na organismus, 19 % podle druhu čaje, 15 % podle značky a 4 % podle ceny. 61

10. Jak konzumujete čaj? 11% Dělám si vždy nálev do hrnku 27% 62%

Vždy nálev alespoň do půl litrové konvice Mám čajovou sadu

Obr: 10 Příprava čaje ke konzumaci. 62 % si dělá nálev do hrnku, 27 % si dělá nálev do půllitrové konvice a 11 % má čajovou soupravu.

11. Kdy pijete čaj? Ráno 27% 42%

Dopoledne V poledne

11%

8% 4% 8%

Odpoledne Večer Během celého dne

Obr: 11Denní rozdělení. 27 % lidí pije čaj ráno, 8 % lidí pije čaj dopoledne, 4 % lidí pije čaj v poledne, 8 % lidí pije čaj odpoledne, 11 % lidí pije čaj večer a 42 % lidí pije čaj během celého dne.

62

12.Znáte některé vlivy čajů na organismus? 19%

Ano Ne 81%

Obr: 12 Zdravotní vlivy čaje. Průzkum zjistil, že 81 % lidí zná vlivy čajů na organismus a 19 % lidí neznají vlivy čajů na organismus.

63

7 NÁVRHOVÁ ČÁST Dotazníkového průzkumu se zúčastnilo celkem 304 respondentů. Na základě první otázky prvního okruhubylo dále zjištěno, že 62 % dotazovaných tvořily ženy a 38 % muži. Výsledek naznačuje, že ženy pijí čaj více než muži. Můžeme to zdůvodnit tím, že ženy mají v oblibě spíše nápoje bez obsahu alkoholu, které zároveň mají pozitivní účinky na zdraví a vzhled. Z druhé otázky (viz tabulka) vyplývá, že čaj pije drtivá většina respondentů, a to 96 %. Pouze 4 % čaj nepijí vůbec. Třetí graf ukazuje, že 8 % pije méně jak 0,5 litru, 15 % pije 0,5 až 1 litr, 31 % pije 1 až 1,5 litru, 38 % pije 1,5 až 2 litry, a 8 % více jak 2 litry. Nejvíce odpovídajících pije 1,5 až 2 l, což téměř odpovídádoporučenémudennímu příjmu tekutin pro dospělého člověka. Čtvrtý graf znázorňuje věkovou strukturu respondentů: 4 % jsou ve věku do 18 let, 46 % mají 18 až 29 let, 38 % mají od 30 do 50 let, 12 % lidí je starších 50 let. I mladší ročníky si tedy uvědomují nejen zdravotní prospěšnost pití čaje. Průzkum také potvrdil, že 42 % lidí pijí čaj alespoň jedenkrát denně, 15 % lidí pije čaj 4 až 6krát týdně, 35 % lidí pije čaj 2 až 3krát týdně, 4 % lidí pije jedenkrát týdně a poslední 4 % lidí pijí méně často. Z toho vyplývá, že čaj je populární i jako každodenní nápoj. Šestý graf ukazuje, že 27 % respondentů pije bylinné čaje, 31 % má v oblibě zelené čaje, 11 % preferuje černé čaje, 27 % má rádo ovocné čaje a 4 % pijí čajovou směs. Co do oblíbenosti nejsou mezi bylinnými, ovocnými a zelenýmičaji skoro žádné rozdíly. 12 % odpovídajících pije čaj domácí sušený, 42 % sypaný, 46 % pytlíkový, jak následně dokazuje graf č. 7. Z další části průzkumu vyplývá, že 8 % lidí navštěvuje čajovnu, 34 % lidí chodí do čajovny občas, 58 % nikdy nenavštěvuje čajovnu. To znamená, že místo, ve kterém pijeme čaj, není až tak důležité, lidé mohou pít čaj kdekoliv a kdykoliv podle své potřeby. Na základě grafu č. 9 jsme zjistili, že 35 % kupuje čaj podle chuti, 27 % podle léčivého vlivu na organismus, 19 % podle druhu čaje, 15 % podleznačky a 4 % podle ceny. Cena a značkajsou tedy méně důležité faktory ovlivňující nákup. 64

Desátý graf ukazuje, že 62 % si dělá nálev do hrnku, 27 % si dělá nálev do půllitrové konvice a 11 % má čajovou soupravu. Podle průzkumu lidé považují čaj za denní a snadno připravitelný nápoj, který nevyžaduje mnoho času na přípravu. Průzkum také dokázal, že většina odpovídajících preferuje pití čaje v ranních a dopoledních hodinách. Závěrem průzkum zjistil, že 82 % lidí zná vlivy čajů na organismus, zatímco 19 % nikoliv – tato část respondentů tedy možná nepije vhodný druh čaje nebo nezná zcela přesný způsob přípravy tohoto nápoje.

65

ZÁVĚR Z této studie je zřejmé, že bylinné čaje lze díky látkám, které se v nich vyskytují, využívat jako každodenní zdroj tekutin. Mimo toho mohou být vhodným užíváním zdravotně prospěšné pro lidské tělo. Každodenní pití vhodných bylinných čajů napomáhá správnému fungování řady orgánů, a to pro lidi všech věkových kategorií. Výhodou je, že není potřeba při různých nemocech do sebe dostávat chemii z léků, ale mnohdy postačí, když si v různém období lidé nasbírají, nasuší a uskladní různé druhy bylin, které jsou v našem podnebném pásu. Ty mohou využívat dále na výrobu čajů a napomáhat k lepšímu zdraví díky přírodě. Bakalářská práce je zaměřena na lidí různého věku. Tito mohou najít v této práci druhy různých bylin, jejich složení, dobu a výskyt sběru a v neposlední řadě také jejich velmi specificky a pro každou bylinu odlišný postup přípravy. Respondenti, kterých se týkal závěrečný průzkumu, byli muži i ženy.Otázky měly za úkol zjistit, všeobecné něco o užívání bylinnýchčajů ve společnosti. Lidé jsou zodpovědní za svůj životní styl. Naučili si vybírat čaje podle chutí, nálady a podle zdravotních problémů. Z průzkumu vyplývá, že mladí lidé raději navštěvují a pijí čaj v čajovnách.Starší lidé si naopak raději vychutnávají svůj čaj doma. Mnohdy mají také bylinné čaje domácí výroby, protože byli zvyklí, že dříve se nedalo vše lehce koupit jako tomu je dnes. Zaměstnání lidé se naučili konzumovat čaj několikrát denně, a to i na svém pracovišti formou pytlíkových nebo sypaných čajů. Lidé, kteří si o bylinných čajích zjistí více informací, tak mohou svému tělu a zdraví velice prospět. A proto vznikla i tato bakalářská práce, která nejenom mně osobně, ale i lidem, kteří si ji mohou přečíst, pomůže pochopit zásadní vliv bylin pro organismus člověka. Mimo těchto vlivů se zde také naučí jak a kdy sbírat a užívat jednotlivé druhy čajů.

66

POUŽITÉ ZDROJE [11]NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Vyd. 2., dopl. Olomouc: Fontána, [2008], 284 s. ISBN 978-807-3364-571. [12] NOVÁČEK, František. 1000 bylin. České vyd. 1. Praha: Svojtka, 2007, 336 s. ISBN 978-80-7352-667-2. [14] RUBCOV, Valentin Gennad'jevič. Zelená lékárna. 3. vyd. Překlad Karel Beneš. Ilustrace František Severa. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, 308 s. Planeta, sv. 1. ISBN 80702-2004-X. [19] HOFFMANNOVÁ, Eva a František S JEBAVÝ. Rostliny v domácí lékárně. Knihkupectví "U Podléšky", 1991, 208 s. [20] RNDr. František Kratochvil, DrSc. - Im-Bio-PharmConsult.Výhradní dovozce a distributor materiálů ChemotechniqueDiagnostics,AB, Modemgatan 9, SE-235 39 Vellinge, Sweden [23] NEUBAUER, Š., KLIMEŠ, K., ČERNÁ, L.: Léčivé rostliny I. Pěstování léčivých rostlin na malých plochách. 1. vyd. Praha: Svépomoc, 1984, 153 s. ISBN 38-013-84 [24] SMALL, Ernest. Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. Vyd. 1. Překlad Karel Beneš. Ilustrace František Severa. Praha: VolvoxGlobator, 2006, 1021 s. Verbena, sv. 1. ISBN 80-720-7462-8.

Online zdroje [1]

Chutnycaj.cz, Historie čaje. [online] [cit. 2014-9-16]. Dostupné z <www:

http://www.chutnycaj.cz/historie/> [2]

Obchod čajem, Příprava čaje, Ondřej Švec.[online] [26.8.2014]. Dostupné z www:

http://www.obchodcajem.net/priprava-caju [3]

Čajovna.cz,

Čaj,

čajovník,

[online]

[29.8.2014].

Dostupné

z

www:http://www.cajovna.cz/cz/ [4]

Čajovna Pod Horama,Skladování čaje, [on-line] [6.9.2014]. Dostupné z www:

http://podhorama.oriental.cz/Skladovani-caje/ 67

[5]

Léčivé byliny a koření, Příprava bylinných čajů, Michaela ROBKOVÁ, [on-

line][7.9.2014]. Dostupné z www: http://www.byliny-prodej.cz/sindex.php?akc=strana4 [6]

Lekarna.cz,

Bylinné

čaje,[on-line][11.9.2014].

Dostupné

z

www:

http://www.lekarna.cz/clanek/bylinne-caje-jako-lek/ [7]

Cestabylin.cz, Sběr, sušení a skladování léčivých rostlin, [on-line][12.9.2014].

Dostupné z www: http://www.cestabylin.cz/clanky-tipy-zajimavosti/lecive-rostliny/ sbersuseni-a-skladovani-lecivych-rostlin-16-1655371347.htm [8]

NEŠPOROVÁ Iveta, Co se kdy sbírá, [on-line] [12.9.2014]. Dostupné z www:

http://ivet.netstranky.cz/co-se-kdy-sbira.html [9]

Kouzlo bylin,Objevte s námi kouzlo bylin! [online] [cit. 2014-8-20]. Dostupné z

<www: http://www.kouzlo-bylin.cz/> [10] www:

Knihovna naší školy, Historie bylinného léčitelství[on-line][16.9.2014]. Dostupné z http://www.knihovna-akademie.estranky.cz/clanky/bylinkarstvi/ historie-bylinneho-

lecitelstvi.html [13] Vitalion.cz, Vitalion. Lepší informace, lepší zdraví. [online] © 2014 [cit. 2014-10-08]. Dostupné z: http://byliny.vitalion.cz/hluchavka-bila/ [15] MORAVCOVÁ, Jitka. Biologicky aktivní přírodní látky. [online]. 2006 [cit. 2014-10-10]. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, ústav chemie přírodních látek. Dostupné z: http://old.vscht.cz/lam/new/bapl2003-01.pdf ( str38 ) [16]

Cga800.com,

tablety

na

hubnutí.

[online]

[cit.

2014-10-10].

Dostupné

z:

http://cz.cga800.com/?gclid=CILorJT5icECFdTLtAod2BgAuw [17]

Wikipedia.org, slobodná encyklopédia. [online].

[cit. 2014-10-10]. Dostupné z

http://sk.wikipedia.org/wiki/Kyselina_k%C3%A1vov%C3%A1 [18]

Josef Pazdera, Šálek kávy odhání slepotu. [online]. [cit. 2014-10-10]. Dostupné z:

http://www.osel.cz/tisk.php?clanek=7585 [21] http://wikipedia.org/

68

[22] Grace O. Onawunmi. Evaluation of theantimicrobial activity of citral. Letters in Applied Microbiology 1989. roč. 9. s. 105–108. [online] ISSN: 1472-765X [25]

Čaje

a

příslušenství,

Zpracování

čaje,[on-line][20.9.2014].Dostupné

z

:

www.http://www.caje-prislusenstvi.com/clanek/36/Caje-a-jejich-zpracovani.htm

69

SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK Obr. 1: ShenNung pod čajovníkem při objevení čaje 2737 př. n. l. Obr. 2: Čajovníková plantáž a její sklizeň. Obr. 3: Čajovníkové plantáže a jejich sklizeň. Obr. 4: Pomůcky pro přípravu čaje. Obr.5:Kyselinagallová. Obr.6 : Kondenzovanétaniny. Obr. 7:Hluchavka bílá. Obr.8:Chlorogenová kyselina. Obr.9: Kávová kyselina. Obr.10: Meduňka lékařská. Obr.11: Pulegon. Obr.12: Limonene. Obr.13: Šalvěj lékařská. Obr.14 :Cineol. Obr.15: Kafr. Obr.16: Thujon. Obr.17:Mateřídouška obecná. Obr.18: p-cymen. Obr.19: Karvakrol. Obr.20:Linalool.

70

PŘÍLOHY Příloha 1 Tabulka 2-3 – dotazník o pití čaje pro veřejný průzkum 1.

Jste:

A) Žena B) Muž

2.

Pijete čaj?

A) Ano B) Ne

3.

4.

Kolik tekutin denně vypijete?

Kolik je Vám let?

A)

Měnějak 0,5 litru

B)

0,5 – 1 litr

C)

1 – 1,5 litru

D)

1,5 – 2 litry

E)

Vícejak 2 litry

A) Do 18 let B) 18 – 29 let C) 30 – 50 let D) Vícejak 50 let

5.

Jak často pijete čaj?

A) Alespoň 1x denně B) 4 – 6x týdně C) 2 – 3x týdně D) 1x týdně E) Méněčasto

6.

Jaký čaj pijete nejčastěji?

A) Bylinný B) Zelený C) Černý D) Ovocný E) Směs

7.

Jaký druh balení čaje preferujete?

A) Pytlíkový B) Sypaný C) Domácí sušený

71

8.

Chodíte občas do čajovny?

A) Ano B) Občas C) Ne

9.

Podle čeho si kupujete čaj?

A) Chuť B) Léčivý vliv na organismus C) Druh D) Značka E) Cena

10. Jak konzumujete čaj?

A) Dělám si vždy nálev do hrnku. B) Vždy nálev alespoň do půllitrové konvice. C) Mám čajovou sadu.

11. Kdy pijete čaj?

A) Ráno B) Dopoledne C) V poledne D) Odpoledne E) Večer

12. Znáte některé vlivy čajů na organismus?

A) Ano B) Ne

72

VÝZNAM VYBRANÝCH BYLINNÝCH ČAJŮ VE VÝŽIVĚ ČLOVĚKA

Recommend Documents