VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Znalosti všeobecných sester týkající se obezity Bakalářská práce
Autor: Veronika Štossová Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na téma znalosti všeobecných sester týkající se obezity. Skládá se ze současného stavu problematiky a výzkumné části. V současném stavu problematiky se věnuje obezitě, kdy je popsána obezita a její moţný výskyt, vlivy vzniku obezity, pohled na obezitu předních českých dietologŧ, měření obezity, její formy, komplikace a léčba. Ve výzkumné části jsou zjišťovány znalosti všeobecných sester týkající se obezity. Odpovědi jsem získávala od respondentŧ pomocí dotazníkového šetření. Výsledky jsou shrnuty do grafŧ. Klíčová slova Obezita, všeobecná sestra, znalosti, komplikace, léčba. Abstract The bachelorʼs thesis is focused on nurseʼs knowledge regarding obesity. The thesis consists of two parts, the current situation and the research section. The current situation section covers the description of the term obesity, risk of occurrence, behavior of an obese generation, leading Czech dieticians, point of view measurements of obesity, it is form possible risks, treatment and influence on everyday life. The research part is focused on the knowledge of nurses regarding obesity and their responses based on the questionnaire survey. The results are summarized in the charts. Keywords Obesity, general nurse, knowledge, complications, therapy.
Poděkování Především jsem vděčná paní Mgr. Petře Vršecké, která dovedla mou bakalářskou práci aţ k cíli. Vím, ţe se mnou musela mít spoustu trpělivosti, ale nevzdala to. Zároveň jsem strašně ráda za svou rodinu a přítele, kteří mě po celou dobu podporovali a stáli při mně. Dále děkuji respondentŧm, kteří byli tak ochotní a vyplnili mi dotazníky, bez nich bych nemohla vypracovat praktickou část své bakalářské práce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat oponentovi mé bakalářské práce za cennou kritiku. Všem upřímně děkuji.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je pŧvodní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenŧ je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapŧjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladŧ, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10.4.2016 ...................................................... Podpis
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 8 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY ................................................................ 9
1 1.1
Obezita ................................................................................................................... 9
1.2
Výskyt obezity ....................................................................................................... 9
1.3
Vlivy vzniku obezity............................................................................................ 10
1.4
Obezita z pohledu předních českých dietologů ................................................ 11
1.5
Měření obezity ..................................................................................................... 13
1.5.1
Body mass index ............................................................................................ 13
1.5.2
Další techniky měření .................................................................................... 14
1.6
Formy obezity ...................................................................................................... 14
1.7
Komplikace obezity............................................................................................. 15
1.7.1
Mechanické komplikace obezity .................................................................... 15
1.7.2
Metabolické komplikace obezity ................................................................... 16
1.8
Léčba obezity ....................................................................................................... 16
1.8.1
Nefarmakologická léčba obezity .................................................................... 17
1.8.2
Chirurgická léčba ........................................................................................... 21
1.8.3
Farmakologická léčba obezity........................................................................ 23
2
VÝZKUMNÁ ČÁST .............................................................................................. 26
2.1
Cíl výzkumu a výzkumné otázky ....................................................................... 26
2.2
Metodika výzkumu ............................................................................................. 26
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ..................... 26
2.4
Průběh výzkumu ................................................................................................. 27
2.5
Zpracování získaných dat .................................................................................. 27
2.6
Výsledky výzkumu .............................................................................................. 28
2.7
Diskuze ................................................................................................................. 45
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 48
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 52 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ................................................................................ 55 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 56
Úvod Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila téma Znalosti všeobecných sester týkající se obezity. Obezitu jsem si vybrala, protoţe jí trpí čím dál větší část lidské populace, tudíţ je velmi dŧleţité si toto téma stále připomínat a myslet na moţné následky, které se mohou díky obezitě vyskytnout. V bakalářské práci se budu zabývat obezitou detailněji. Rozeberu její výskyt, diagnostiku, prevenci, komplikace, základní sloţky potravy a v neposlední řadě uvedu, co by se mělo, či naopak nemělo zahrnout do správného jídelníčku. Dále budu popisovat moţnosti, jak obezitu léčit. V dnešní době je obezita povaţována za celosvětovou epidemii. Na světě přibývá čím dál tím více obézních lidí a vyskytují se uţ i v zemích, kdy v dřívějších dobách byl obézní člověk ještě raritou (Kunová, 2011). Na druhou stranu, pokud se podíváme do dávné historie, do dob Věstonické Venuše, tak právě Venuše, při svých proporcích, byla povaţována za kult plodnosti. A přitom její figurka naprosto přesně vystihuje obézní postavu ţeny. Na obezitu jako problém jiţ před mnoha sty lety poukazovali starověcí lékaři jako Galén a Hippokrates. Jiţ tehdy se snaţili radit, jak s tímto problémem bojovat (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Za svŧj cíl jsem si zvolila zjistit, jaké znalosti týkající se obezity mají všeobecné sestry. Protoţe všeobecné sestry by měly vědět co to obezita je, co mŧţe mít pacient s touto nemocí za komplikace a jak mŧţeme takovému pacientovi pomoci.
8
1 Současný stav problematiky V současném stavu problematiky bude popsána obezita, její výskyt, vlivy vzniku obezity, obezita z pohledu předních českých dietologŧ, měření obezity, její formy, komplikace a léčba.
1.1 Obezita Ve společnosti je pojem obezita velmi pouţívaný. Ale co to vŧbec obezita je a jak s ní bojovat? Definice dle profesora Stárky je obezita „nadměrné uložení tuku v organismu“ (Stárka, 2010, str. 158). Dle rŧzných knih je obezita zapříčiněna nadměrným přijímáním energie z potravy, kterou tělo nezvládá dostatečně spotřebovat. Energie se pak ukládá ve formě zásobního tuku, coţ se nazývá pozitivní energetická bilance (Grofová, 2007). Nejdŧleţitějším předejitím obezity je zachování správného jednotlivého sloţení stravy, čímţ je myšleno, ţe se musí hlídat podíl jednotlivých základních ţivin, zejména obsah sacharidŧ a tukŧ v potravě, podíl vlákniny a ostatní sloţky (Rybka, 2007).
1.2 Výskyt obezity Obezita se vyskytuje čím dál tím více jak v zemích třetího světa, tak i ve vyspělých zemích. V některých státech je obezita problémem jiţ více neţ poloviny obyvatel (Hainer, 2011). Výskyt obezity je v České republice velmi rozšířený, dokonce je Česká republika vysoko nad evropským prŧměrem. Při porovnání pohlaví, zjistíme, ţe muţi jsou méně obézní. U ţen je niţší výskyt nadváhy, za to je zde prokázaný vyšší výskyt obezity. V posledních
letech
tato
čísla
rostou
přibliţně
o
10
aţ
40
%
(Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Pokud se zaměříme na přítomnost obezity u muţŧ v Evropě, tak je prokázané, ţe ve většině těchto zemí se obezita vyskytuje aţ v 10 nebo 20 % populace. Ale jsou i země, které jsou výjimkou. Mezi ně patří například jiţní Švédsko, Katalánsko a některé francouzské kraje. Na druhou stranu jsou státy, kde mnoţství obézních lidí přesahuje 20 % populace. Do nich se bohuţel zařazuje i Česká republika (21 %). Dále Rumunsko,
9
pobaltské země, ostrovy Středomoří a některé kraje Francie, Belgie a Německo (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Oproti tomu u ţen je výskyt obezity v Evropě lehce odlišný neţ u muţŧ. Jiţní Švédsko zastupuje nejniţší hranici obezity, která je do 10 %. V některých krajích Polska, Německa, Finska a Řecka se obezita vyskytuje okolo 20 %. Kolem 30 % je v části Ruska, Pobaltí, Rumunsku, České republice (31 %), v jiţní Itálii a nad 40 % jí trpí lidé na Maltě a v částech Ruska (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).
1.3 Vlivy vzniku obezity Na naše tělo pŧsobí mnoho činitelŧ, které ovlivňují vznik obezity. Jedním z prvních je věk. Čím jsou lidé starší, tím snadněji přibírají na váze, proto je dŧleţité, aby si hlídali váhu
a
zejména
co
konzumují.
Přítomnost
obezity
vrcholí
okolo
50. a 60. roku ţivota. Ta svými nepříjemnými komplikacemi zkracuje ţivot (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Dalším neopomenutelným faktorem je pohlaví. Bylo všeobecně prokázáno, ţe ţeny jsou celosvětově více obézní neţ muţi. Překvapivě i vzdělání a výše mzdy mohou ovlivňovat míru obezity. Zde ovšem nelze zaujmout jednotné stanovisko, protoţe i kdyţ jsou tabulkově více obézní lidé s niţším vzděláním a niţší mzdou, najdeme mezi nimi i výjimky (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Zajímavým faktem se zdá, ţe po vstupu do manţelství obě pohlaví začínají více přibírat na váze. Mateřství má na ţeny také značný vliv, ale to je v kaţdém případě specifické. Předpokládá se, ţe čím více porodŧ za sebou ţena má, tím více jí roste váha (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Je obecně známo, ţe obezita je ovlivněna celou řadou genetických faktorŧ. Avšak tady si musíme uvědomit, ţe se nedědí geny, ale rodinné zvyky, ve kterých se ţije. V poslední
době
přichází
do
popředí
termín,
který
je
označován
jako
„toxické prostředí“. Pojem znamená, ţe ţivot je ovlivněn médii a reklamou (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Jedním z neposledních zvykŧ jsou návyky a to: kouření (kde vzrŧstá výdej energie a tím se lehce eliminuje výskyt obezity) a alkohol. Alkohol je zákeřný v rámci mnoţství kalorií. Poslední věc z faktorŧ vzniku obezity je fyzická aktivita. Čím méně se sportuje a nedbá se na správnou ţivotosprávu, tím více se zvyšuje náchylnost ke vzniku obezity (Kunová, 2011). 10
1.4 Obezita z pohledu předních českých dietologů S pomocí dietologŧ se dají shodit přebytečné kilogramy, aniţ by klienti trpěli hladem nebo měli výraznou chuť na sladké. Kaţdý dietolog má jinou radu, jak zdravě a správně zhubnout, ale díky kaţdému z nich se to podaří, pokud klient věnuje terapii adekvátní snahu. Doktor Petr Fořt chápe, ţe základ dobrého zdraví a dobré kondice je být fit. Pojem být fit znamená, ţe člověk dodrţuje zdravý ţivotní styl, tudíţ musí mít vhodné fyzické aktivity a správný jídelníček. Podle doktora Fořta je pravidelný pohyb prevence proti stárnutí a vzniku civilizačních chorob (Fořt, 2005). Uţívá dva pojmy. Jedním z nich je pojem fitness, coţ je cvičení o vysoké intenzitě. Pomocí fitness se zvyšuje svalová síla, nabírá se svalová hmota, nebo se pálí přebytečný tuk. Mezi tyto aktivity se řadí například posilování nebo aerobik. Druhým pojmem je wellness, někdy nazýván jako well-being. Cílem wellness je, ţe se člověk cítí dobře, tedy je v dobré psychické i fyzické kondici a těší se celkovému zdraví. Mezi tyto aktivity se řadí kupříkladu turistika (Fořt, 2005). Druhou přední osobností je doktorka Kateřina Cajthamlová. Jednomu z problémŧ diety, tzv. „nájezdŧm na lednici“, lze dle doktorky Cajthamlové zabránit tím, ţe se naservíruje kvalitní, plnohodnotné a výţivné jídlo. Tím se zvýší přísun energie a lidé nebudou mít takové nutkání po obědě vyjíst celou lednici (Cajthamlová, 2015). Zmiňuje se i o 10 nejčastějších dietních chybách a tím lidem doporučí, co dělat dřív, neţ začnou hubnout, protoţe není hubnutí jako hubnutí. Mŧţeme se pustit do sniţování váhy správně a budou vidět výsledky, ale také je moţno začít chudnout špatně a tím si i uškodit (Cajthamlová, 2015). Nejprve je nutné se poradit se svým lékařem. Druhým úkolem je s pomocí odborníka určit správnou váhu. Někdy nám neuškodí zhubnout pár kilogramŧ, ale občas se mŧţeme pustit aţ do přehnaného hubnutí, díky kterému bychom si mohli spíše uškodit neţ pomoct. Pokud není znám zdravotní stav klienta, je vhodné, aby si zašel opět za specialistou,
který
mu
řekne,
zda
mŧţe
dodrţovat
daný
typ
jídelníčku
(Cajthamlová, 2015). Jednou ze špatných věcí, které lidé dělají je, ţe znají svŧj zdravotní stav, ale nerespektují ho. Pacienti musí informovat svého lékaře o svých dietních návycích a lécích, které uţívají, protoţe se někdy stává, ţe se tyto návyky a přípravky mohou navzájem rušit. Není vhodné drţet hladovky. Hladovkou se nehubne nic jiného neţ 11
střevní obsah. Moţná se nějaký tuk shodí, ale aţ tělo opět dostane stravu, na kterou bylo dříve zvyklé, pozná to a bude mít strach, ţe ji znovu nedostane. Posléze si začne vytvářet zásobní tuk. Po nějakém čase se váha vrátí na pŧvodní hranici nebo vyšší. To se označuje jako jo-jo efekt (Cajthamlová, 2015). Někteří lidé si myslí, ţe pokud navýší fyzickou aktivitu a svŧj dosavadní reţim nechají stejný, pomŧţe jim to. Avšak musí brát v potaz to, ţe si své tělo potřebují přizpŧsobit k nové zátěţi. Pokud zachovají svŧj denní reţim stejný a budou se přejídat, chodit pozdě spát, ale navýší aktivitu, budou spíše unavení. Na druhou stranu, kdyţ jí méně neţ před dietou a začnou více cvičit, jejich tělo se mŧţe rychleji unavit a posléze mohou dojít k úrazu (Cajthamlová, 2015). Mělo by se pravidelně váţit, ale spíše aţ po nějaké době. Zprvu se klient bude hodnotit skoro kaţdý den a bude očekávat výsledky. Po nějaké době se však dotyčný uţ nebude tolik hlídat a toho se musí vyvarovat. I v následných měsících by měl stoupat pravidelně na váhu a hlídat si své kilogramy, popřípadě obvody částí těla (Cajthamlová, 2015). Je pravidlem, ţe při zhubnuti 1 kilogramu na váze, by se měl odečíst i 1 centimetr v pase. Nesnaţte se hubnout pro odměnu nebo kvŧli soutěţi. Pro tělo to je obrovský stres a začne si postupně ukládat tuky. Bude schopno hladovět přes den, ale oproti tomu bude vyvolávat touhu jít do lednice v noci. Chce-li klient hubnout, hlídá si, zda se dostavují očekávané výsledky. Pokud se při snaze hubnout nedosahuje výsledkŧ, mŧţe se pacient pokusit o dodrţení dietních návykŧ ještě jednou. Při opakovaném negativním výsledku, pravděpodobně opakuje ty stejné chyby jako před tím (Cajthamlová, 2015). Dle jednoho z nejvýznamnějších dietologŧ a endokrinologŧ profesora Rajka Dolečka je „obezita nevhodná adaptace na prostředí s dostatkem potravy“ (Doleček, 2013, str. 12). Pokládá si otázku, zda si člověk zapříčinil obezitu svým nevhodným chováním v prostředí a přejídáním se, nebo zda je vznik obezity ovlivněn mnoţstvím peněz, přírodou, či osobností člověka (Doleček, 2013). Profesor Doleček se zabývá rozlišováním stupni obezity a měřením tuku v těle. Jednou z dříve pouţívaných metod ke zjištění tuku v těle je hydrodenzitometrie, při níţ se zjišťovala specifická váha těla. Posléze se začalo uţívat nepřímé měření koţních řas pomocí kaliperu. Další nepřímá měření jsou: BMI neboli body mass index a dříve pouţívaný Brocŧv index. Jeho smysl spočíval v myšlence, ţe dospělý člověk měl váţit tolik kilogramŧ, o kolik centimetrŧ převyšoval svoji výšku jednoho metru (Doleček, 2013). 12
Chtěl také zjistit, jakými problémy mŧţe být pacient ohroţen následkem obezity. Zabývá se myšlenkou, ţe problémy mohou vznikat ve vzhledu, společnosti, ale i práci. Všechny oblasti jsou jistým zpŧsobem propojeny. Obézní člověk, nechce být viděn příliš často ve společnosti. Rizikem je strhávání na sebe více pozornosti, coţ mu nemusí být příjemné. S tím se pojí fakt, ţe si mŧţe obtíţněji najít partnera. Jestliţe obezita dosahuje vyšších stupňŧ, objevují se zdravotní potíţe. Následkem je zhoršená chŧze do práce a vydělávání si peněz. Příjmy jsou niţší a nemohou se tolik dopřávat věci, které mají lidé rádi, nebo je potřebují. Tím se jedinec opět nedostává do společnosti a všechno je jeden velký kolotoč, který na sebe nabaluje nové a nové problémy, které se zvyšují (Doleček, 2013).
1.5 Měření obezity Existuje spousta rŧzných měření, díky kterým se mŧţe rozpoznat obezita. Jedním z nich je Brocŧv index. Jedná se o princip, kdy se měří hmotnost těla v kilogramech děleno výškou v centimetrech mínus 100. Avšak postup je poměrně nevhodný a to hned z několika dŧvodŧ. Hlavním dŧvodem je, nevhodnost pro všechny typy lidí, univerzálně malé, či velké osoby. Následkem zde byl před několika stovkami let zaveden Queteletŧv index, který se dnes pouţívá, pouze jako Body mass index (BMI) (Svačina, 2008).
1.5.1
Body mass index
Výpočet BMI je následující: hmotnost těla v kilogramech se vydělí výškou v centimetrech na druhou mocninu. Například u ţeny, která váţí 63 kilogramŧ a měří 160 cm, se spočte: 63:1,602=24,60. To znamená, jak bude níţe podrobněji vysvětleno, ţe je BMI v normálu (Kunová, 2011). Mezi omezující faktory metody patří, ţe hodnoty BMI neplatí pro děti. Nejmenší BMI bývá na konci předškolního věku. Tehdy se musí začít dávat pozor, co děti jedí a jaké začínají mít návyky, protoţe čím rychleji začne dítě od tohoto věku tloustnout a zvyšovat si svoji hladinu BMI, tím pravděpodobnější je, ţe bude mít vyšší váhu v dospělosti
a
začne
trpět
rŧznými
onemocněními
spojenými
s obezitou
(Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Nyní bude popsána tabulka body mass indexu, která je přiloţena v příloze 1. Podvýţiva jsou hodnoty do 18,5. Za normální BMI se označují hodnoty 19-24,5. Nadváha je BMI 13
25-30. Dále se rozlišuje obezitu 1. stupně (mírná), kde jsou hodnoty 30-35, 2. stupně (střední), hodnoty 35-40 a 3. stupně (těţká), kde dosahují hodnoty BMI aţ nad 40. Dříve se stávalo, ţe se v zdravotnických zařízeních objevili lidé, kteří mívali BMI i nad 100. Tito lidé váţili aţ kolem 300-400 kilogramŧ. Bývaly to situace vzácné, ale vyskytovaly se. Nyní je však čím dál tím více běţnější, ţe se setkáváme s lidmi, kteří mívají 100 kilogramŧ, a jejich hodnotami BMI nad 60, coţ se označuje termínem supersuperobézní. A dále s lidmi s BMI nad 50, kteří jsou označováni jako superobézní. U těchto lidí je prognóza v celku nejistá, ale většinou se nedoţívají více neţ 60 let (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).
1.5.2
Další techniky měření
I kdyţ je body mass index v praxi pouţívaný nejčastěji, lze se setkat i s jinými typy měření (Kunová, 2011). Například se jedná o měření koţních řas pomocí kaliperu, nebo váţení pod vodou, kdy se pomocí Archimedova zákona zjistí specifická hmotnost těla. Dále vyšetřování s pouţitím počítačové tomografie, ultrazvukem nebo takzvanou denzitometrií. Ta se pouţívá nejčastěji při zjišťování osteoporózy. Principem těchto měření je zjištění celkového tuku v těle. Pro obezitu je ovšem prioritou zjistit podkoţní také nazývaný viscerální tuk, který se ukládá na orgánech a je pro tělo mnohem škodlivější (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).
1.6 Formy obezity Obezita se dělí na dva typy a to androidní typ, který se povaţuje za muţský typ a gynoidní typ, který se vyskytuje u ţen. Za závaţnější formu se označuje obezita muţská, která má tvar postavy jablka. U ní se ukládá tuk především v břišních partiích (Grofová, 2007). Androidní obezita je rozvinutější ve vyspělých zemích. Bohuţel je však provázená mnoha komplikacemi. Vyskytuje se u ní vysoké kardiovaskulární riziko, zvyšuje se rozvoj
metabolického
syndromu
a
diabetu
mellitu
2.
stupně
(Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Oproti tomu gynoidní obezita, která se vyskytuje, jak jiţ bylo zmiňováno u ţen, připomíná tvar hrušky (Grofová, 2007).
14
Gynoidní obezita nemá příliš velký vliv na metabolické komplikace, ale jedná se spíše o kosmetický defekt. Nejvíce se ukládá tuk na hýţdích a končetinách. Avšak není podmínkou, ţe androidní typ je vymezen pouze pro muţe a gynoidní typ pro ţeny. Mohou se vyskytovat i výjimky, tedy gynoidní typ obezity u muţe a androidní u ţeny (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Aby se zjistilo, jakým typem obezity pacient trpí, pouţívala se metoda měření poměru obvodu pasu a bokŧ neboli index: pas/boky (waist to hip ratio), jinak nazývaný WHR. Bylo dáno, ţe hraniční hodnota androidní obezity byl poměr u muţŧ nad 1,0 a u ţen nad 0,8 nebo 0,85. Nyní se WHR systém skoro nepouţívá a raději se provádí metoda měření obvodu pasu, coţ se ukázalo jako mnohem praktičtější a významnější. Výsledky nám poukazují na rizikovější ukládání intra-abdominálního tuku (Svačina, 2008). Intra-abdominální tuk je ukládávající se v břiše mezi orgány a na břiše v podkoţí. Lze jej změřit prostřednictvím počítačové tomografie. Nejlépe se změří obvod pasu tam, kde je místo viditelného pasu nebo v polovině vzdálenosti mezi lopatkou kosti kyčelní a posledními ţebry. Obvod bokŧ se obvykle měří nad velkým trochanterem popřípadě v místě největšího vyklenutí hýţdí (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Jak jiţ bylo zmiňováno, vyšší metabolické riziko se vyskytuje u androidního typu obezity, coţ je úměrné obvodu pasu a obvykle se rozděluje na mírné a výrazné. Český národ má hranice metabolického rizika velmi přísné. Na druhou stranu je v České republice v celku běţný větší obvod pasu, coţ zapříčiňuje rŧzná onemocnění (např.
diabetes mellitus, hypertenzi a
rŧzné
zdravotní
komplikace).
Tabulka
metabolického rizika podle obvodu pasu je uvedena v příloze 2 (Svačina, 2008).
1.7 Komplikace obezity Existuje mnoho komplikací obezity, které se dělí na 2 druhy a to: mechanické a metabolické. Největší hrozbou pro obézní osoby jsou onemocnění diabetes mellitus, metabolický syndrom, kardiovaskulární onemocnění a onkologická onemocnění (Ptáček, Bartŧněk, 2014).
1.7.1
Mechanické komplikace obezity
Mezi mechanické komplikace se řadí takové, které vznikají na podkladě vysoké hmotnosti při obezitě. Řadí se mezi ně například bolesti v zádech, obtíţné dýchání, hŧře
15
se
hojící
rány,
vyráţky,
intertrigo,
komplikace
v
těhotenství
a
jiné
(Vlček, Fialová, 2010).
1.7.2
Metabolické komplikace obezity
Metabolické komplikace jsou také označovány jako metabolický syndrom. Někteří odborníci se s tímto označením ztotoţňují, jiní ne. Mezi tento syndrom se řadí rizikové typy lidí, kteří mají abdominální typ obezity s hraničními hodnotami obvodu pasu (Mullerová, 2014). Hodnoty obvodu pasu jsou pro muţe nad 94 cm a ţeny nad 80 cm. Dále musí mít hodnotu triglyceridŧ v krvi nad 1,7 mmol/l, hypertenzi, s kterou se léčí, eventuelně krevní tlak nad 130/85 mm/Hg. Hladinu cukru v krvi neboli glykémii nad 5,6 nebo po testu glukózové tolerance za 2 hodiny 7,8-11 mmol/l a HDL cholesterol pod 1,1 mmol/l pro ţeny a pod 0,9 mmol/l pro muţe. Mezi metabolický syndrom se řadí rŧzná onemocnění a to: hypertenze, dyslipidemie (kdy je sníţená hodnota HDL cholesterolu, ale naopak zvýšená hodnota LDL cholesterolu), porucha glycidového metabolismu (kdy dochází k poruše tkáňové senzitivity a vzniká inzulinová rezistence aţ posléze diabetes mellitus), hyperurikemie („zvýšená hladina močové kyseliny v krvi“), (Vokurka, 2008, str. 182), protrombogenní stav (zvýšení hladiny některých sráţecích faktorŧ v krvi) a systémový zánět (Mullerová, 2014). Nejčastější příčinou aterosklerózy v České republice je právě zmiňovaný metabolický syndrom, coţ je příčina ještě závaţnější neţ kouření a cholesterol. Je však prokázané, ţe pokud se podaří sníţit váhu alespoň o pár kilogramŧ, mnoho projevŧ metabolického syndromu ustoupí. Na syndrom, jak jiţ bylo popsáno, má vliv mnoho faktorŧ. Jedním z nich je i fakt, ţe většina nemocných lidí s tímto syndromem prošla takzvanou dětskou podvýţivou, kdy jejich porodnost byla spíše podvyţivená. Stav se nazývá small baby syndrom neboli syndrom malého novorozence, který vyvolává v dospělosti cukrovku 2. stupně. Další faktory ovlivňující onemocnění jsou stres, jak v rodinném, tak pracovním ţivotě, a kouření (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).
1.8 Léčba obezity Léčba obezity se dělí na tři zpŧsoby. Prvním zpŧsobem je nefarmakologická léčba (úprava ţivotosprávy, pohybu a ţivotního stylu), druhá chirurgická (bandáţ ţaludku) a třetí farmakologická (podávání lékŧ) (Martínková, 2007). 16
1.8.1
Nefarmakologická léčba obezity
Prvotním zpŧsobem nefarmakologické léčby je fyzická aktivita. Český národ obecně zvýšil svoji pohybovou aktivitu. Velmi často lidé chodí na procházku, jezdí na kole, chodí běhat, či provádí jiné sporty. Avšak s přibývajícím věkem se chuť vykonávat pohyb sniţuje, coţ má za následek větší náchylnost k nemocem středního a vyššího věku kupříkladu obezitě a diabetu mellitu 2. typu (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Při sníţení váhy a redukci obezity je dŧleţité, aby člověk byl poučen o tom, jakou správnou aktivitu má zvolit pro své tělo. Dvě dŧleţité věci, které by měl člověk vykonávat, jsou: zvýšit běţnou fyzickou aktivitu a zahrnout do svého denního programu aktivní cvičení (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). V případě, ţe se zvýší fyzická aktivita, vzroste energetický výdej a tím se sníţí mnoţství tukové tkáně v těle. Musí se však určit správný druh aktivity. Vhodné činnosti jsou zejména aerobní, coţ jsou kupříkladu sporty: aerobik, fotbal, běh a u velmi obézních lidí i starých lidí rychlá chŧze. Oproti tomu silové cviky a činnosti anaerobní mají na sníţení tukové tkáně menší vliv (Holeček, 2006). Pokud se obézní jedinec rozhodne sníţit svoji hmotnost, měl by si nejprve klást malé cíle, které by postupně zvyšoval. Například domŧ pŧjde delší trasou, neţ obvykle, či nebude jezdit výtahem, ale pŧjde po schodech. Mŧţe si určit, kolik spálí přibliţně kalorií za týden a podle toho rozvrhnout své denní činnosti. Výdej energie při běţných činnostech je znázorněn v příloze 3. Při rozloţení aktivit si jedinec musí dát pozor na to, aby měřil své výkony ve stejných jednotkách a to v kilojoulech nebo kilokaloriích. Krom toho zda jeho spálení tukŧ je za 1 minutu, 15 minut nebo 60 minut. Jedinec by měl optimálně cvičit kaţdý den 30 minut nebo alespoň 1 hodinu denně 3krát v týdnu (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Druhým zpŧsobem, jak mít správnou váhu a vyvarovat se obezity, je ţivotospráva. Existují tři základní stavební sloţky potravy a to jsou tuky, cukry a bílkoviny. Pro hubnutí je dŧleţité, aby se udrţovala takzvaná negativní energetická bilance, coţ znamená,
ţe
příjem
energie
je
menší
neţ
mnoţství
energie
vydané
(Svačina, Bretšnajdrová, 2008). První základní stavební sloţkou jsou tuky, které se rozdělují na ţivočišné a rostlinné. Oba druhy tukŧ poskytují druhotnou zásobárnu energie pro tělo. Ve vyváţené stravě by tuky neměly obsahovat více neţ 20 %-35 % denního příjmu. Ovšem musí se dodrţovat,
17
aby přibliţně 2/3 z těchto procent byly zastoupené rostlinnými tuky. Tuky se rozdělují na nasycené a nenasycené (Nix, 2013). Nenasycené tuky se dále dělí na mononenasycené a polynenasycené. Nasycené tuky jsou spíše nepříznivé pro naše tělo, protoţe zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Jsou obsaţeny v ţivočišných tucích, jako jsou sádlo či hovězí tuk (Kunová 2011). Mononenasycené tuky pŧsobí na naše zdraví příznivě, jelikoţ sniţují nebezpečnou LDL sloţku cholesterolu a zvyšují prospěšnou HDL sloţku cholesterolu. Zdrojem mononenasycených tukŧ mohou být olivy, olivový olej, avokádo a ořechy (Kunová 2011). Polynenasycené tuky se musí přijímat v potravě, jelikoţ si je tělo nedokáţe samo vytvořit. Většina z nich sniţuje hladinu cholesterolu v krvi a mají příznivý vliv na tvorbu krevních sraţenin. Zdrojem jsou rostlinné oleje, kvalitní margaríny a rybí tuk (Kunová 2011). Speciálním případem jsou transmastné kyseliny, které vznikají ztuţováním rostlinných tukŧ. Jejich vliv na organismus je škodlivý a jejich konzumace by se měla omezit na minimum. Zhruba dvě třetiny přijímaných tukŧ by měly být nenasycené a mnoţství nasycených tukŧ by nemělo překročit 10 % (Kunová 2011). Součástí tukŧ je i cholesterol, který mŧţe být pro organismus dobrý i špatný. Cholesterol se dělí na HDL a LDL cholesterol. HDL a LDL dohromady tvoří celkový cholesterol. Hodnota celkového cholesterolu v těle by měla být do 5,1 mmol/l. Z toho HDL cholesterol by měl být vyšší neţ 1 mmol/l, oproti tomu mnoţství LDL cholesterolu by nemělo být více neţ 3 mmol/l (Kunová 2011). Denní dávka cholesterolu by neměla přesáhnout 300 miligramŧ. Cholesterol je součástí ţivočišných tukŧ. Nejvíce se cholesterol nachází v nasycených mastných kyselinách, coţ jsou: vnitřnosti, vejce, uzeniny, máslo a podobně. Vysoká hladina triglyceridŧ je stejně nebezpečná jako vysoká hladina cholesterolu. Triglyceridy není vhodné překročit přes 2 mmol/l (Kunová, 2011). Druhou základní stavební sloţkou jsou cukry, rovněţ nazývány sacharidy. Dělí se na jednoduché a sloţité sacharidy. Cukry jsou hlavní zdroj energie pro tělo. V racionální stravě by měly být zahrnuty v rozmezí 50 %-55 %. Je však třeba dbát na to, aby byl ve stravě více zastoupený škrob (sloţité cukry, například zelenina, brambory, rýţe) neţ řepkový cukr (jednoduchý cukr). Řepkový cukr dodává tělu pouze energii, jinak je pro tělo vcelku nepodstatný. Sacharidy jsou dŧleţité, protoţe vyplňují mezibuněčný prostor a jako hlavní funkci mají urychlovat reakce v mozku (Čevela, 2009). 18
Poslední základní stavební sloţkou v potravě jsou bílkoviny. Bílkoviny neboli proteiny jsou také zdrojem energie. Proteiny mají mnoho funkcí, například přemisťují látky v organismu, jsou dŧleţitou části hormonŧ a enzymŧ a jsou nepostradatelné pro obnovu a tvorbu tkání v organismu (Piťha, Poledne, 2009). Bílkoviny přijímáme stejně jako tuky ve formě rostlinné (těstoviny, brambory, obiloviny) nebo ve formě ţivočišné (drŧbeţ, ryby, maso, vejce). O bílkoviny přicházíme močí a stolicí. Proteiny slouţí jako výstelka střev a jsou dŧleţitou částí kŧţe (Piťha, Poledne, 2009). Základní jednotkou bílkovin jsou aminokyseliny. Aminokyseliny, bez kterých se naše tělo neobejde, a jsou pro nás nezbytnou součástí, nazýváme esenciální. Nicméně tělo si je nedokáţe samo vyrobit, a proto je musí přijímat potravou. Všechny plnohodnotné bílkoviny obsahují veškeré esenciální aminokyseliny, oproti tomu neplnohodnotné bílkoviny některé esenciální aminokyseliny postrádají. Za plnohodnotné proteiny se mohou označovat potraviny typu vejce, mléko, ryby a další. Bohuţel je zde omezení toho, ţe tato jídla obsahují velmi mnoho tukŧ a cholesterolu. Neplnohodnotné bílkoviny jsou například luštěniny, obiloviny, zelenina a jiné (Piťha, Poledne, 2009). Mezi další sloţky potravy patří vláknina, minerální látky a vitamíny. Vláknina je velmi dŧleţitá pro tělo, protoţe tvoří významnou nestravitelnou sloţku potravy. Ţivina je rostlinného pŧvodu. Sniţuje vstřebávání sacharidŧ, pozitivně ovlivňuje metabolismus tukŧ, pomáhá proti zácpě a tvoří pocit nasycení. Nejvíce vlákniny obsahují potraviny: ovoce a zelenina, luštěniny, brambory a podobně. Denní příjem vlákniny by měl být okolo 30-40 gramŧ (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Minerální látky a vitamíny jsou velmi dobře obsaţeny v kaţdodenní pestré stravě. Jestliţe se ovšem drţí drastické diety, či hladovky, některé minerály nebo vitamíny mohou organismu chybět a musí se dodávat uměle (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Pokud se spojí všechny tři i ostatní sloţky do jednoho celku, vznikne potravinová pyramida. Ta je znázorněna v příloze 4. Jindy je také označována jako výţivová pyramida, která ukazuje optimální zastoupení potravin ve stravě. Potraviny jsou rozděleny do jednotlivých pater. Při dodrţování vhodného jídelníčku, se mohou jíst všechny potraviny v pyramidě v adekvátním mnoţství. Avšak jestliţe se jí mnoho mastných kyselin a cukrŧ a málo bílkovin, nemluví se o náleţitém mnoţství (Nováková, 2011).
19
První patro, které tvoří základnu, obsahuje obiloviny, druhé poschodí ovoce a zeleninu, třetí mléko, maso, vejce, nebo výrobky z nich a ryby. Na vrcholu pyramidy, ve čtvrtém patře jsou tuky, cukry a sŧl (Nováková, 2011). Výše byly popsány jednotlivé sloţky potravy, dále bude upozorněno na specifika zdravého jídelníčku. Nejprve by se měla zavést pravidelnost v jídle. Je vhodné jíst 3krát aţ 5krát denně, popřípadě i 6krát. Kdy časové rozestupy by měly odpovídat 3 aţ 4 hodinám. Denní jídlo je doporučeno si rozdělit tak, aby dotyčný nikdy během dne nehladověl, nebo se naopak nepřejídal. Ze stravy se snaţí odstranit nepotřebné tuky a usiluje se o kaţdodenní zařazení luštěnin, zeleniny, ovoce a celozrnných výrobkŧ. Dále zredukuje kuchyňskou sŧl a dbá na pitný reţim, 1,5-2,5 litrŧ nízkoenergetických tekutin (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Jak na to, aby se efektivněji zhublo? Začne se tím, ţe se stanoví reálné cíle. Například za jeden měsíc zhubnout 2 kilogramy na váze a 2 centimetry v pase. Je pravděpodobnější, ţe se cíl povede splnit. Cíl je dobré zapsat si na papír. Jídlo se konzumuje z menších talířŧ. Raději se volí pokrmy s vyšším obsahem bílkovin. Dává se na talíř více zeleninové oblohy, neţ pŧl talíře brambor či rýţe. Podávají se potraviny s vápníkem (Lange, 2012). Vápník je minerální látka, díky které se nám lépe zpevňují kosti. Musí se však hlídat kromě denního příjmu vápníku i počet kalorií, které jsou v jednotlivých potravinách obsaţené. Dospělému člověku stačí 1000 miligramŧ vápníku na den. Potraviny s nejlepším mnoţstvím vápníku a kalorií seřazené od nejlepší po tu nejméně vhodnou jsou: parmezán, tvrdý sýr, mléko (3,5 % tuku), bílý jogurt (1,5 % tuku), sušené fíky, mák, sezamové semínko, kadeřávek, mandle, tofu (Lange, 2012). Nepouţívají se tablety, které zaručí sníţení váhy, lepší je zapojit svalstvo a cvičit. Stačí jednoduché cviky pro začátek. Místo jeţdění výtahem a autem chodit pěšky. Čím více se zaměří na zvýšení činností, tím více se tělo odmění (Lange, 2012). Nejdŧleţitější částí našeho dne je snídaně. Mnoho lidí na ni zapomíná a dostatečně se jí nevěnuje. Příkladem vhodných jídel k snídani jsou: celozrnný chléb a housky, ovesné vločky, listové saláty, vajíčka, podmáslí, nízkotučný tvaroh a jiné. Za nevhodné potraviny jsou naopak povaţovány: čokoládové oříšky, krémy, müsli, smetanové jogurty, ovocné koktejly a další. Vhodná je konzumace stravy bohaté na vlákninu. Vláknina má malou energetickou hodnotu, ale dobře zasycuje. Zároveň vláknina jemně masíruje sliznici střeva a tím ho udrţuje v dobré kondici. Potraviny, ve kterých je 20
zastoupena vláknina, jsou: mandle, kříţaly z jablek, dýňová semínka, kakao, ovesné otruby, sójové klíčky a jiné (Lange, 2012). Alespoň 1krát denně by se mělo jíst teplé jídlo. Jestli se bude jednat o oběd nebo večeři, je vcelku nepodstatné. A co zvolit za správný oběd? Pokud se chce vybírat z masa, je vhodné volit kuřecí, kachní, krŧtí prsa, vepřovou panenku, telecí kýtu, hovězí svíčkovou nebo steak z hovězího boku, či králičí maso. Pravidelně se zahrnují do jídelníčku pomalé cukry jako příloha. To jsou například cizrna, čočka, hrách, fazole a jiné a díky nim se budou postupně uvolňovat sacharidy a bude se cítit za delší dobu pocit hladu (Lange, 2012). Z příloh se raději volí knedlíky neţ hranolky, kvalitní těstoviny neţ rýţi, brambory neţ bramborové placky. Upřednostňuje se domácí pizza, před kupovanou a omáčky se zahušťují bramborou, spíše neţ jíškou na vaření (Lange, 2012). Na svačinu je dobré raději sáhnout po čerstvém ovoci neţ krémových dezertech, které jsou pouze kombinací tukŧ a cukrŧ. Posledním hlavním jídlem dne je večeře (Lange, 2012). Večeře se volí s rozvahou. Je vhodné vyhýbat se pokrmŧm se zvýšeným obsahem tuku, jako: pochoutkový salát, smaţený sýr, grilovaný hermelín, pizza, slaný koláč a jiné. Upřednostňuje se celozrnný chléb s vhodnou přílohou, např. hořčice, šunka s vysokým obsahem masa (95 %-98 %), nízkotučné sýry (maximálně 30 % tuku) a zelenina. Lepší je udělat si domácí salát neţ jej kupovat. A pokud je potřeba být někde na cestách a ví se, ţe nebude moţnost mít dlouho kde jíst, či si něco koupit, je dobré mít něco s sebou (Lange, 2012). Doporučuje se namyslet si jídla, která se snadno přenášejí a dobře konzumují. Na zahnání hladu se dává syrová zelenina. Pokud je uţ opravdu neodolatelná chuť na něco sladkého, dopřává se čokoláda s vysokým obsahem kakaa místo tyčinek s náhraţkami čokolády. Pije se čistá voda, která je nejlepší, ale pokud je chuť, mŧţe se volit i doma mixované ovoce-smoothies nebo ovocné střiky. Raději se sahá po bylinkovém čaji neţ ovocném, protoţe do těch jsou velmi často přidávána aromata. Poslední pravidlo: pokud je hlad, je lepší se napít čisté vody neţ jíst (Lange, 2012).
1.8.2
Chirurgická léčba
Jako chirurgickou léčbu u obézních pacientŧ se nejčastěji volí bariatrická chirurgie. Tento zpŧsob léčby se projevil jako velmi účinný a provádí se u pacientŧ s 2. stupněm 21
obezity, s onemocněními jí doplňujících nebo u 3. stupně obezity bez přidruţených onemocnění. Léčba je velmi úspěšná a aţ 80 % pacientŧ mŧţe přetrvávat s tímto zákrokem 5 i více let. Oproti tomu je rozdíl u konzervativní léčby, kdy tyto výsledky nejsou tak markantní a aţ u 80 % pacientŧ léčba v delším časovém období selhává. Pacienti po chirurgických zákrocích mají vyšší šanci na delší ţivot a sniţuje se jim výskyt nových onemocnění. Aby pacient mohl být operován, musí mít věkovou hranici minimálně 18 let a maximálně 65 let. Jeho BMI musí být 40, nebo mŧţe být i 35-39,9 (Hainer, 2011). Dále musí mít pacient k obezitě alespoň jedno přidruţené onemocnění, aby byla pravděpodobnost, ţe se toto onemocnění zlepší, vyléčí, nebo alespoň nebude progredovat po chirurgickém zákroku. Onemocnění mohou být: kardiovaskulární, kloubŧ a páteře nebo diabetes mellitus 2. typu. Pacienti před samotným výkonem musí podstupovat předoperační přípravu, která zahrnuje: posouzení celkového zdravotního stavu nemocného, sdělení reţimových opatření a návykŧ které bude muset po operaci do svého jídelního reţimu zahrnout a upravení léčebného reţimu jeho přidruţených onemocnění k obezitě. Zjistí se, jak je pacient motivován k zlepšení svého ţivotního stylu a reţimu po operaci, získá se informovaný souhlas, kde jsou uvedeny rizikové faktory související s operací a o úpravě ţivotního stylu po operaci (Hainer, 2011). Ovšem jsou i pacienti, u kterých nelze tento zákrok podstoupit. Jsou to pacienti, kteří dříve neprodělali ţádnou z forem konzervativní léčby, pacienti u kterých není jisté, ţe by se po operaci pravidelně dostavovali na kontrolu a dodrţovali pooperační léčebný reţim, dále se nedoporučuje bariatrická chirurgie u pacientŧ, kteří trpí psychickými poruchami a závislostmi na alkoholu či drogách a u onemocnění s krátkou délkou ţivota (Hainer, 2011). Bandáţ ţaludku lze rozdělit do tří druhŧ. Prvním typem je klasická bandáţ ţaludku, která je nejefektivnějším chirurgickým postupem. Ţaludek je podvázán cévní nebo speciální svorkou, ale přitom není poškozen a otevřen. Dochází k tomu, ţe ţaludek se mění v tvar přesýpacích hodin, kdy horní část ţaludku má obsah okolo 50 mililitrŧ (Hainer, 2011). Druhou variantou a zároveň modernější je adjustabilní bandáţ ţaludku. Adjustabilní bandáţ je zaloţena na principu, ţe manţeta je naplněna tekutinou a spojující hadička přechází přes podkoţí a je zakončena komŧrkou. Při tomto stylu mŧţe být velikost zvětšována nebo zmenšována pomocí aplikace tekutin do komŧrky, nazývané téţ jako port. Port lze také vyuţívat při aplikaci lékŧ, či podávání výţivy mimo ústa. U klasické 22
bandáţe je velikost ţaludku pevně daná a není vhodné ji pouţívat u nespolupracujících pacientŧ. Při nedodrţování daných pravidel dochází k dilataci vrchní části ţaludku a po 30 letech dojde aţ k jeho sedminásobnému zvětšení. Pokud pacienti nejsou schopni dodrţet pravidla a přejídají se, nastávají neţádoucí účinky a zvrací. Někdy mohou zvracet při novém zákroku, ale poté co si zvyknou na nový zpŧsob ţivota, tyto problémy vymizí. Při dlouhodobém přejídání léčba ztrácí efekt a pacienti začínají trpět návratem potravy zpátky do jícnu. Tento stav je označován jako refluxní ezofagitida (Hainer, 2011). Mohou nastat i další komplikace bandáţe jako proříznutí, uzávěry v místě bandáţe a jiné. Klasická bandáţ byla dříve velmi často prováděná, nyní se však častěji přechází k adjustabilní bandáţi. Poslední moţností bariatrických výkonŧ je rukávová gastrektomie. Výkon se také označuje jako tubulizace ţaludku. Zákrok je zaloţen na principu, ţe se ţaludek mění v úzkou trubku a tím pádem nehrozí ztráta efektu ani rozšíření ţaludku (Svačina, 2008). Po chirurgickém zákroku se musí pacient edukovat o tom, co by měl a neměl jíst. Nejvíce by se měl zaměřit na zredukování mnoţství tukŧ v potravě, sníţení celkového mnoţství stravy a dodrţování časových rozestupŧ jídel. Pacientovi se nasadí optimální redukční dieta. Lékaři se snaţí k pacientovi přistupovat individuálně. Nabídnou mu klasické dietní postupy, kde jsou vyznačené moţné záměny potravin a tím se usnadní pacientovi práce. Díky tomu nemusí sloţitě přemýšlet o mnoţství energie nebo sacharidŧ. Jediné co musí, je si hlídat mnoţství stravy. Pacientŧm, kteří jsou ochotni více spolupracovat, se mohou nabídnout rozvinutější jídelníčky a seznámit je s dalšími moţnostmi výměny potravin ve stravě. Po nějaké době se s pacientem sejde nutriční sestra a probere s ním jeho nedostatky v jídelníčku, i jeho zvyky, které mu zŧstaly po léčbě. Ještě jednou mu vše vysvětlí a zjistí, kolik si toho klient zapamatoval po předchozí návštěvě (Svačina, 2008).
1.8.3
Farmakologická léčba obezity
Všeobecně je medikamentózní léčba u obezity indikována u pacientŧ, kteří mají hodnoty BMI rovno, nebo vyšší jak 30. Pokud jsou ovšem přítomna jiná váţná onemocnění
jako
hyperlipoproteinemie,
hypertenze
nebo
diabetes
mellitus
medikamentózní léčbu ordinujeme jiţ při hodnotách BMI 25 (Lukáš, Ţák, 2014).
23
Léčba pomocí farmakoterapie byla ještě do nedávna velmi opomíjena. Nejprve byl pouţívaný amfetamin, který ovšem pŧsobí stimulačně a je návykový. Později byl vyuţíván fenmetrazin, který je také návykový. Dále byl rovněţ pouţívaný dexflenfluramin, který ovšem nebyl doporučován pacientŧm s psychickými potíţemi. Velmi komplikoval deprese, avšak na léčbu obezity byl velmi účinný i pro lidi trpící diabetem mellitem. Nicméně ve 20. století byl odebrán z trhu pro jeho komplikace srdečních chlopní a plicní hypertenzi. Tento lék se později přejmenoval na d-norfenfluramin, který uvolňoval hormon serotonin z nervových zakončení a zároveň i blokoval i jeho zpětné vychytávání. Velmi často byla při léčbě obezity pouţívaná i takzvaná terigenní farmaka, coţ jsou látky jako například efedrin, který se mohl mísit s kofeinem. Nicméně u těchto přípravkŧ nikdy nebyl prokázán zaručený přínos (Marek, 2010). V dnešní době se pouţívají jiná antiobezitika. Rozdělují se na léky, které tlumí chuť k jídlu- anorexika také nazývaná anorektika a na léky, které ovlivňují vstřebávání ţivin z trávicího traktu. Anorektika se mohou dělit do dvou skupin (Svačina, 2010). První jsou katecholaminergní a druhá jsou serotoninergní. Jedním z nově pouţívaných lékŧ k léčbě obezity je sibutramin, který v organismu zpŧsobí pocit naplnění. Tím mění stavbu přijímané potravy a pro pacienta vznikají nové stravovací návyky (Marek, 2010). Mezi zástupce katecholaminergní anorektika řadíme fentermin, který je strukturou velmi podobný noradrenalinu. Má ovšem mnoho neţádoucích účinkŧ a mnoho lidí ho nemá rádo, protoţe zpŧsobuje sucho v ústech, nevolnost, závratě a nespavost. Oproti všemu ale aţ u 80 % pacientŧ zaručeně sniţuje hmotnost. Zhruba po 1 aţ 3 měsících si člověk začne na lék zvykat a musí si udělat několika měsíční přestávku. Tuto látku nesmí brát pacienti, kteří mají problém s ICHS, těţkou hypertenzí, glaukom a nepodává se ani pacientŧm, kterým je 65 let a více (Marek, 2010). Zástupce serotoninergních anorektik je sibutramin, který je velmi osvědčený. Byl testován i na pacientech, kteří mají onemocnění diabetes mellitus a u pacientŧ s těţkou hypertenzí. Jelikoţ je velmi dobrý, mŧţe se pacientŧm podávat aţ 2 roky bez přerušení. Jeho princip spočívá v jeho zbrzdění zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu na nervových zakončeních v CNS. Tím se zvyšuje pocit nasycení a omezením chuti na sacharidy. Neţádoucí účinky tohoto léku mohou být přechodné. Jsou to zejména problémy jako sucho v ústech, závratě a zvýšení krevního tlaku. Nejvíce má sibutramin vliv na sníţení břišního neboli abdominálního tuku. Sniţuje se také hladina 24
triacylglycerolŧ a celkového cholesterolu, oproti tomu se zvyšuje hladina HDL cholesterolu (Marek, 2010).
25
2 Výzkumná část Výzkumná část se zaměřuje na výzkum znalostí týkající se obezity, které mají všeobecné sestry. Součástí kapitoly je definování cíle výzkumu a výzkumných otázek, popis metodiky výzkumu, charakteristika vzorku respondentŧ a výzkumného prostředí, prŧběh výzkumu, zpracování získaných dat a vlastní výsledky výzkumu.
2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl Zjistit, jaké znalosti týkající se obezity mají všeobecné sestry. Níţe budou vypsány výzkumné otázky, které jsem si zvolila k zpracování výzkumné části své bakalářské práce. Výzkumné otázky kvantitativního výzkumu 1. Vzdělávají se všeobecné sestry na témata týkající se nadváhy a obezity? 2. Znají všeobecné sestry zpŧsob měření obezity? 3. Ví všeobecné sestry, jakými problémy mŧţe začít trpět obézní pacient? 4. Znají všeobecné sestry, jaká je léčba obezity?
2.2 Metodika výzkumu K získání dat pro kvantitativní výzkum jsem zvolila metodu anonymního dotazníku, který je uveden v příloze 5. Dotazník obsahuje 17 uzavřených otázek. Otázky byly sestaveny na základě prostudované literatury a stanoveného cíle. Respondent měl moţnost vybrat si z několika moţných odpovědí, přičemţ u otázek číslo 1, 3, 5, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 byla pouze jedna správná odpověď a u otázek číslo 2, 4, 6, 7, 8, 9 a 17 bylo správných odpovědí více.
2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazník byl určen pro všeobecné sestry, které pracují na standardních lŧţkových odděleních v nemocnicích. Dotazníky byly předány vrchním sestrám na odděleních, které posléze rozdaly dotazníky všeobecným sestrám. Pro tuto bakalářskou práci jsem rozdala 51 dotazníkŧ v nemocnici Milosrdných bratří v Brně, 51 dotazníkŧ ve Vojenské nemocnici v Brně a 28 dotazníkŧ jsem rozeslala pomocí online formuláře vybraným 26
absolventkám oboru všeobecná sestra. Z celkových 130 dotazníkŧ činila návratnost 77,7 %, tedy 101 dotazníkŧ. Výzkumným prostředím byla nemocnice Milosrdných bratří v Brně, kde mi byl výzkum povolen na základě podané ţádosti o povolení sběru dat, která je uvedena v příloze 6 od paní Marty Ondříkové, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Druhým výzkumným prostředím byla Vojenská nemocnice v Brně, kde mi byl výzkum povolen na základě podané ţádosti o povolení sběru dat, která je uvedena v příloze 7 od paní PhDr. Radky Pokojové, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči.
2.4 Průběh výzkumu Výzkum byl prováděn od listopadu 2015 do ledna 2016. Prvním výzkumným prostředím byla nemocnice Milosrdných bratří v Brně, kde byly dotazníky rozdány paní náměstkyní pro ošetřovatelskou péči, která je rozdala na rŧzných odděleních. Druhým výzkumným prostředím byla Vojenská nemocnice v Brně, kde byly dotazníky rovněţ rozdány paní náměstkyní pro ošetřovatelskou péči na rŧzných odděleních
2.5 Zpracování získaných dat Data získaná z dotazníkŧ jsem zpracovávala pomocí softwarové aplikace Microsoft Office Excel 2007, kde jsem provedla nezbytné výpočty a výsledky následně vyhodnotila. Posléze jsem z vyhodnocených dat vytvořila ve stejné softwarové aplikaci grafy. Po grafickém zaznamenání, jsem převedla jednotlivé grafy do softwarové aplikace Microsoft Office Word 2007, kde jsem provedla interpretaci výsledkŧ. Všechny grafy uvádí relativní četnost odpovědí. Procentní podíly uvedené v grafech a komentářích jsem počítala z odpovědí 101 respondentŧ.
27
2.6 Výsledky výzkumu
Graf 1 Vzdělávání se všeobecných sester na odborná témata týkající se nadváhy a obezity
Graf 1 znázorňuje, ţe 37 respondentŧ (37 %) se vzdělává na odborná témata týkající se nadváhy a obezity. Oproti tomu 64 respondentŧ (63 %) se nevzdělává na odborná témata týkající se nadváhy a obezity.
28
Graf 2 Způsoby měření ke zjištění obezity
V grafu 2 lze vidět, ţe 90 respondentŧ (72 %) zakrouţkovalo, ţe se obezita mŧţe zjistit pomocí BMI měření. 31 respondentŧ (25 %) uvedlo, ţe se obezita dá zjistit pomocí antropometrických měření. 4 respondenti (3 %) označili, ţe se obezita nedá určit ţádným měřením.
29
Graf 3 Hodnoty BMI, při kterých hovoříme o obezitě
Jak je vidět v grafu 3, 67 respondentŧ (66 %) uvedlo, ţe obezita vzniká při hodnotách BMI 30.0-34.9. 27 respondentŧ (27 %) zakrouţkovalo moţnost, ţe o obezitě mluvíme při hodnotách BMI 35.0-39.9. Nejméně 7 respondentŧ (7 %) uvedlo, ţe o obezitě hovoříme při hodnotách BMI 18.5-24.9.
30
Graf 4 Rozdíl mezi nadváhou a obezitou
Graf 4 znázorňuje, ţe 40 respondentŧ (40 %) uvedlo, ţe se nadváha liší od obezity v BMI. 50 respondentŧ (45 %) označilo, ţe nadváha je nadbytek hmotnosti v těle, obezita je nadměrné ukládání tukové tkáně. 12 respondentŧ (11 %) zakrouţkovalo, ţe nadváha je nadměrné ukládání tukové tkáně, obezita je nadbytek hmotnosti v těle. 4 respondenti (4 %) uvedli, ţe mezi nadváhou a obezitou není ţádný rozdíl.
31
Graf 5 Vzorec BMI
Jak je vidět v grafu 5, 55 respondentŧ (54 %) uvedlo, ţe vzorec BMI je váha kg/výška m2. 16 respondentŧ (16 %) zakrouţkovalo, ţe vzorec BMI je výška m/váha kg. 15 respondentŧ (15 %) uvedlo, ţe vzorec BMI je váha kg/výška m. A i stejný počet 15 respondentŧ (15 %) označilo, ţe vzorec BMI je výška m2/váha kg.
32
Graf 6 Častější problémy pacientů s obezitou
Graf 6 znázorňuje, ţe 96 respondentŧ (40 %) uvedlo, ţe pacienti s obezitou mohou častěji trpět kardiovaskulárními problémy. 58 respondentŧ (24 %) označilo, ţe pacienti s obezitou mohou začít častěji trpět psychickými problémy. 49 respondentŧ (21 %) zakrouţkovalo, ţe obézní pacienti mohou začít častěji trpět zaţívacími problémy. 20 respondentŧ (8 %) uvedlo, ţe pacienti mohou začít trpět CNS problémy. 16 respondentŧ (7 %) zakrouţkovalo, ţe pacienti mohou trpět ledvinovými kameny. Pouze 1 respondent (0 %) uvedl, ţe pacienti s obezitou netrpí ţádnými onemocněními.
33
Graf 7 Doporučené sporty pro pacienta s obezitou
V grafu 7, 85 respondentŧ (33 %) uvedlo, ţe pacienti s obezitou by měli vybírat ze sportovních aktivit chŧzi (v měkkém terénu, ve sportovní obuvi). 78 respondentŧ (30 %) by doporučilo obéznímu pacientovi chodit plavat. 64 respondentŧ (24 %) zvolilo pro obézního pacienta jako sportovní aktivitu jízdu na kole a rotopedu. 24 respondentŧ (9 %) zakrouţkovalo, ţe by obézní pacienti měli chodit do schodŧ (ve sportovní obuvi). 2 respondenti (1 %) zvolili, ţe by obézní jedinci měli chodit rychle běhat (sprintovat). 7 respondentŧ (3 %) uvedlo jako vhodnou aktivitu pro pacienta trpícího obezitou izometrické cvičení (činky).
34
Graf 8 Frekvence cvičení u pacienta s obezitou
Jak ukazuje graf 8, nejvíce 49 respondentŧ (44 %) udává, ţe obézní pacient by měl chodit 1 hodinu denně. 17 respondentŧ (15 %) zakrouţkovalo, ţe by obézní pacienti měli cvičit 1-2 krát týdně odpovídající 50 % aerobní kapacity. 29 respondentŧ (26 %) označilo, ţe by obézní pacient měl cvičit 3-4 krát týdně aerobní cvičení odpovídající intenzitě 60 % aerobní kapacity. 17 respondentŧ (15 %) se domnívá, ţe by pacient trpící obezitou měl chodit o hodinu déle a to 2 hodiny denně.
35
Graf 9 Doporučené vyřazení potravin z jídelníčku o obézního pacienta
Dle grafu 9, by 91 respondentŧ (38 %) vyřadilo z pacientova jídelníčku tučná jídla. 59 respondentŧ (24 %) by zvolilo vyřazení slaných jídel z pacientova jídelníčku. 82 respondentŧ (34 %) by vyřadilo sladká jídla z jídelníčku obézního pacienta. 8 respondentŧ (3 %) by vyřadilo z jídelníčku pacienta trpícího obezitou jídla s obsahem vlákniny. 3 respondenti (1 %) zvolili, ţe by obézní člověk měl vyřadit ze svého jídelníčku jídla s obsahem stévie.
36
Graf 10 Procentuální zastoupení obezity u mužů v České republice
Graf 10 znázorňuje, 16 respondentŧ (16 %) kteří označili, ţe obezita u muţŧ v České republice se vyskytuje v 21 %. 36 respondentŧ (35 %) udává, ţe neví jaké je procentuální zastoupení obezity u muţŧ v České republice. 26 respondentŧ (26 %) uvedlo, ţe se obezita vyskytuje v 31 %. 23 respondentŧ (23 %) uvedlo, ţe výskyt obezity u muţŧ v České republice je 45 %.
37
Graf 11 Procentuální zastoupení obezity u žen v České republice
Jak znázorňuje graf 11, 28 respondentŧ (27 %) uvedlo, ţe obezitou v České republice trpí 31 % ţen. 37 respondentŧ (36 %) uvedlo, ţe neví, jaké procentuální zastoupení má obezita u ţen v České republice. 14 respondentŧ (14 %) uvedlo, ţe obezita u ţen v České republice je zastoupena v 21 %. 23 respondentŧ (23 %) zakrouţkovalo, ţe obezita je zastoupená u ţen v České republice 45 %.
38
Graf 12 Češi na příčce obézních lidí v Evropě
Graf 12 znázorňuje, ţe 17 respondentŧ (17 %) určilo, ţe Češi jsou na 1. příčce obézních lidí v Evropě. 48 respondentŧ (47 %) zvolilo, ţe český národ je na 5. příčce obézních lidí v Evropě. 25 respondentŧ (25 %) zakrouţkovalo, ţe Češi jsou na 7. místě na evropském ţebříčku lidí trpící obezitou. 11 respondentŧ (11 %) udalo, ţe český národ je na 10. místě na evropském ţebříčku lidí trpící obezitou.
39
Graf 13 Dopad obezity na psychickou stránku člověka
V grafu 13, 96 respondentŧ (95 %) zakrouţkovalo, ţe obezita má dopad na psychickou stránku člověka. Oproti tomu 5 respondentŧ (5 %) označilo, ţe obezita nemá dopad na psychickou stránku člověka.
40
Graf 14 Vliv genetiky na obezitu člověka
Jak znázorňuje graf 14, 12 respondentŧ (12 %) označilo, ţe vliv genetiky nemá dopad na obezitu člověka. Oproti tomu 89 respondentŧ (88 %) označilo, ţe genetika má vliv na obezitu člověka.
41
Graf 15 Vliv životního stylu na vzniku obezity
V grafu 15 mŧţeme vidět, ţe odpověď 45 %-50 % označilo 73 respondentŧ (72 %). 22 respondentŧ (22 %) zvolilo, ţe na obezitu má vliv ţivotní styl v 25 %-35 %. 6 respondentŧ (6 %) zakrouţkovalo, ţe vliv ţivotního stylu na obezitu je v 15 %-20 %.
42
Graf 16 Pohled na člověka holistickým přístupem
Graf 16 ukazuje 84 respondentŧ (83 %), kteří zakrouţkovali, ţe je dŧleţité dívat se na pacienta
holistickým
přístupem
u
léčby
obezity.
Naopak
17
respondentŧ
(17 %) označilo, ţe není dŧleţité dívat se na pacienta holistickým přístupem u léčby obezity.
43
Graf 17 Léčba obezity
Jak znázorňuje graf 17, 85 respondentŧ (42 %) označilo, ţe se obezita léčí nefarmakologicky. 64 respondentŧ (31 %) zakrouţkovalo, ţe se dá obezita léčit chirurgicky (bandáţí ţaludku). 36 respondentŧ (18 %) zvolilo, ţe se obezita mŧţe léčit farmakologickým zpŧsobem. 19 respondentŧ (9 %) zvolilo, ţe se obezita léčí chirurgicky (pomocí plastické chirurgie).
44
2.7 Diskuze V mé bakalářské práci jsem si zvolila za hlavní cíl zjistit, jaké znalosti týkající se obezity mají všeobecné sestry. Po stanovení cíle jsem vytvořila výzkumné otázky, na základě kterých jsem vypracovala dotazník. Hlavní otázkou, které mě zajímala, byla, zda se všeobecné sestry vzdělávají na odborná témata týkající se nadváhy a obezity. Odpověď na tuto otázku jsem získala v první otázce dotazníku, která je vyhodnocena v grafu 1. Graf vypovídá, ţe 37 % všeobecných sester se vzdělává na odborná témata týkající se nadváhy a obezity a oproti tomu 63 % všeobecných sester se na tato témata odborně nevzdělává. Po zkoumání, zda se všeobecné sestry vzdělávají na odborná témata týkající se nadváhy a obezity, jsem chtěla zjistit, zda mají znalosti o obezitě. V otázce z dotazníku číslo 3 bylo mým cílem zjistit, zda všeobecné sestry ví, při jakých hodnotách BMI začínáme hovořit o obezitě. Otázka je vyhodnocena v grafu 3, který ukazuje, ţe 66 % všeobecněných sester správně uvedlo, ţe obezita vzniká při hodnotách BMI 30.0-34.9. Oproti tomu 27 % všeobecných sester uvedlo, ţe o obezitě hovoříme při hodnotách BMI 35.0-39.9 a 7 % všeobecných sester zakrouţkovalo moţnost, ţe o obezitě mluvíme při hodnotách BMI 18.5-24.9. Bulová (2014) ve svém výzkumu uvádí, ţe nadváhou trpí 41 respondentŧ. 24 respondentŧ má normální váhu, 16 respondentŧ má obezitu 1. stupně a 10 respondentŧ má obezitu 2. stupně. Morbidní obezitu, BMI nad 40, neuvedl ţádný respondent. Odpovědi byly sestaveny z 91 řádně vyplněných dotazníkŧ. Klasifikační tabulka BMI hodnot je mezinárodní. Čerpala jsem z knihy profesora Svačiny a paní Bretšnajdrové (2008), která uvádí, ţe o obezitě začínáme hovořit při hodnotách BMI 30-34.9. Pokud se podívám do knihy od Ferrera Linda A. (2005) je vidět, ţe tabulka BMI hodnot je jen s některými detaily stejná jako ta od profesora Svačiny a paní Bretšnajdrové (2008). Další dŧleţitou otázku, kterou jsem si poloţila, bylo, zda všeobecné sestry ví, jak správně vypadá vzorec BMI. Otázka byla uvedena jako 5. v dotazníku. Vítek (2008) uvádí, ţe vzorec BMI je váha v kilogramech děleno druhou mocninou výšky v metrech. Z odpovědí respondentŧ jsem se dozvěděla, ţe 54 % všeobecných sester správně uvedlo, ţe vzorec BMI je váha kg/výška m2. Naopak 16 % všeobecných sester mylně zakrouţkovalo, ţe vzorec BMI je výška m/váha kg. 15 % všeobecných 45
sester uvedlo, ţe vzorec BMI je váha kg/výška m. Stejný počet 15 % všeobecných sester označilo, ţe vzorec BMI je výška m2/váha kg. K výpočtu zda má pacient podváhu, nadváhu, či obezitu mŧţeme vyuţít online pomŧcku. Jedná se o BMI kalkulačky, které jsou jednoduše vyhledatelné po zadání příslušného termínu do internetového prohlíţeče. V kalkulačce stačí zadat pouze výšku v centimetrech, tělesnou váhu v kilogramech, pohlaví, věk a nástroj nám automaticky vyhodnotí pacientovo BMI. Na některých stránkách se nás mohou ptát, jak jsme aktivní či
jiné
doplňující
informace.
Příklad
BMI
kalkulačky
naleznete
zde:
http://www.vypocet.cz/bmi. V 9. otázce dotazníku jsem chtěla zjistit, zda všeobecné sestry ví, jaká jídla by měl obézní pacient vyřadit ze svého jídelníčku. Kunová (2011) udává, ţe obézní pacient, který drţí dietu, by neměl vidět v hubnutí jenom shazování přebytečných kilogramŧ, ale i začátek nového ţivotního stylu. Autorka dále doporučuje, aby pacient nejprve zašel za odborníkem, který mu sestaví jídelníček na míru podle typu postavy a zvyklostí na základě čehoţ mu určí vhodný typ aktivity. Podle jeho rad pacient mŧţe začít zdravě hubnout. Z výzkumu jsem zjistila, ţe, by 38 % všeobecných sester správně vyřadilo z pacientova jídelníčku tučná jídla. 24 % všeobecných sester by také správně zvolilo vyřazení slaných jídel z pacientova jídelníčku. 34 % všeobecných sester by správně vyřadilo sladká jídla z jídelníčku u obézního pacienta. Oproti tomu 3 % všeobecných sester by chybně vyřadilo z jídelníčku u pacienta trpícího obezitou jídla s obsahem vlákniny. 1 % všeobecných sester zvolilo, ţe by obézní člověk měl vyřadit ze svého jídelníčku jídla s obsahem stévie. Zmeškalová (2015) ve svém výzkumu uvádí 114 respondentŧ, kteří zakrouţkovali, ţe jí alespoň 4 jídla a více denně. Oproti tomu 31 respondentŧ sní během dne méně neţ 4 jídla. Šetření výzkumu bylo prováděné ze 145 dotazníkŧ. Dubová (2010) ve svém výzkumu uvádí, ţe ovoce a zeleninu jí 34 sester několikrát denně, 1x denně 42 sester, 2x týdně 16 sester, 3 sestry jí ovoce a zeleninu několikrát za měsíc a ţádná z dotazovaných sester jí ovoce a zeleninu zřídka nebo vŧbec. Celozrnné pečivo konzumuje několikrát denně 18 sester, 1x denně 32, 2x týdně 28, několikrát za měsíc 9, zřídka 7 a vŧbec 1. Sladkosti jí několikrát denně 11 dotazovaných respondentŧ, 1x denně 37 sester, 2x týdně jí sladkosti 21 sester, 13 několikrát za měsíc, 10 zřídka a 3 vŧbec. Uzeniny jí 1 sestra několikrát denně, 15 sester 1x denně, 33 sester 2x týdně, 23 několikrát za měsíc a 16 zřídka. 7 dotázaných sester nejí uzeniny vŧbec. Šetření výzkumu probíhalo z celku 95 respondentŧ. 46
V 14. otázce jsem chtěla zjistit, zda všeobecné sestry ví, zda má genetika vliv na obezitu člověka. Dle Vítka (2008) pacienti, kteří mají nebo měli obézní rodiče, mají 2,5 krát vyšší riziko, ţe pacient bude obézní. Profesor Svačina a paní Bretšnajdrová (2008) udávají, ţe výskyt obezity v rodině ovlivňuje naše rodinné zvyky. Například se dědí zpŧsob vaření a tím pádem i zdravý či nezdravý ţivotní styl z generace na generaci. Výsledky otázky vyšly následovně. Pouze 12 % všeobecných sester označilo správnou odpověď, a to, ţe vliv genetiky nemá dopad na obezitu u člověka. Oproti tomu 88 % všeobecných sester špatně označilo, ţe genetika má vliv na obezitu člověka. Cíle, které jsem si stanovila, byly splněny.
47
2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Všeobecná sestra získává informace o pacientovi a jeho moţném riziku být obézním při vstupní ošetřovatelské anamnéze, kdy se ho táţe na rŧzné otázky. Jednou z otázek je i výška a váha pacienta. Dále s ním mŧţe provádět pravidelné váţení na váze, antropometrická měření, ptát se pacienta na jeho stravovací návyky a dle ordinace lékaře zvolit vhodný typ stravy v nemocničním zařízení. Všeobecná sestra mŧţe zjistit stav pacientova BMI před operací při vyplňování anesteziologického dotazníku. V nemocničním zařízení by všeobecná sestra měla pacientovi doporučit potraviny, které smí jíst během dne. Všeobecná sestra mŧţe dát pacientovi k prostudování informační broţury, které dodávají rŧzné firmy. Existuje jich mnoho druhŧ, například: publikace dávající pacientovi doporučení, jak správně cvičit (které cviky volit a kterým se naopak vyvarovat). Dále informace o energetických hodnotách potravin a rady, jak sestavit vyváţený jídelníček. A v neposlední řadě, jak sníţit váhu pomocí malých krokŧ. Další moţností jak se mohou všeobecné sestry vzdělávat, jsou odborné semináře a přednášky, odborné časopisy a články, v mediálních zařízeních jako televize, rádio a další. Všeobecné sestry mohou sledovat rŧzné zprávy a informace o obezitě v České republice. Mohou pozorovat, jak se vyvíjí její postihnutí u lidí v České republice, ale i v Evropě, či na světě a jak se mění příčky v zastoupení obezity v jednotlivých zemích. Informace mohou nalézt na stránkách státního zdravotnického ústavu http://www.szu.cz/ Všeobecné sestry mohou chodit na odborné semináře, při kterých dostávají za absolvování přednášky kredity napomáhající jim ve vzdělávání. Jedna z moţných přednášek je od lektora Ing. Havlíčka, který přednáší o vzrŧstu civilizačních onemocnění a jejich výskytu. Přednáška je určena právě pro všeobecné sestry, porodní asistentky a zdravotní laboranty. Obezita je nemoc 3. tisíciletí a vlivem obezity vznikají jiná přidruţená onemocnění. Všeobecná sestra by měla být pro pacienta dobrou edukátorkou a znát teoretická východiska. Nebude-li všeobecná sestra tyto vědomosti mít, nedokáţe pacientovi správně poradit a on nebude moci změnit své dietní návyky, pohybovou aktivitu a naučit se novému reţimu. 48
Závěr Obezita je povaţována za celosvětovou epidemii, čímţ je myšleno, ţe na světě přibývá čím dál více obézních lidí a vyskytují se uţ i v zemích, kdy v dřívějších dobách byl obézní člověk ještě raritou. Na vznik obezity pŧsobí mnoho rizikových faktorŧ, například věk, pohlaví, zaměstnání, dietní návyky a jiné. Jedním z nejčastějších měření pro určení obezity je body mass index. Formy obezity jsou: androidní typ, který se povaţuje za muţský a gynoidní typ, který se vyskytuje u ţenského pohlaví. Závaţnější je androidní typ, kterým trpí častěji muţi. Lidé trpící androidním typem obezity mají postavu tvaru jablka a tuk se jim ukládá převáţně v břišních partiích. Oproti tomu gynoidní typ je postava tvaru hrušky. Komplikace obezity mohou být mechanické, které vznikají kvŧli vysoké hmotnosti při obezitě. Projevy mechanických komplikací jsou například bolesti v zádech, zhoršené dýchání a hojení ran nebo komplikace v těhotenství. Další komplikace obezity jsou metabolické, které jsou označovány také jako metabolický syndrom. Syndromem trpí rizikové typy lidí, kteří mají abdominální typ obezity s hraničními hodnotami obvodu pasu. Hodnoty obvodu pasu jsou pro muţe nad 94 cm a pro ţeny nad 80 cm. Dále musí mít hodnotu triglyceridŧ v krvi nad 1,7 mmol/l, hypertenzi, s kterou se léčí, eventuelně krevní tlak nad 130/85 mm/Hg. Hladinu cukru v krvi neboli glykémii nad 5,6 nebo po testu glukózové tolerance za 2 hodiny 7,8-11 mmol/l a HDL cholesterol pod 1,1 mmol/l pro ţeny a pod 0,9 mmol/l pro muţe. Obezita se dá léčit několika zpŧsoby. Jedním z nich je nefarmakologická léčba, kdy si pacient upraví ţivotosprávu a zvýší fyzickou aktivitu. Druhým zpŧsobem je chirurgická léčba. Nejčastěji se volí bariatrická chirurgie, coţ je bandáţ ţaludku. Posledním zpŧsobem léčby obezity je farmakologická léčba, která se ordinuje u pacientŧ, kteří mají hodnoty BMI vyšší nebo rovny 30. Nejčastěji se k léčbě volí antiobezitika. U výzkumné části jsem si zvolila pouze jeden hlavní cíl a to bylo zjistit, jaké znalosti týkající se obezity mají všeobecné sestry. K tomuto výzkumu jsem vytvořila 4 výzkumné otázky, z kterých jsem sestavila dotazník skládající se ze 17 otázek. Chtěla jsem zjistit, jestli se všeobecné sestry vzdělávají na odborná témata týkající se nadváhy a obezity a zjistila jsem, ţe méně neţ polovina všeobecných sester se na toto téma vzdělává.
49
Navzdory tomu více neţ polovina všeobecných sester věděla, pomocí jakých měření zjišťujeme obezitu, hodnoty, při kterých hovoříme o obezitě a rozdíl mezi nadváhou a obezitou. Sestry dokázaly správně určit vzorec BMI a jakými častějšími problémy trpí pacienti s obezitou, zvolily vhodné sporty pro pacienta s obezitou a určily správnou frekvenci cvičení pro tohoto pacienta. Více neţ polovina všeobecných sester by správně doporučila vyřadit některá jídla z jídelníčku obézního pacienta. Nadpoloviční počet všeobecných sester ví, ţe obezita má dopad na psychickou stránku člověka, jaké procentuální zastoupení má vliv ţivotního stylu na vznik obezity a jaká je léčba obezity. Oproti tomu více neţ polovina všeobecných sester špatně odpověděla na 4 otázky v dotazníku. 3 otázky byly směřovány k zjištění, jaké mají všeobecné sestry statistické znalosti ohledně obezity v České republice. Čtvrtá otázka měla za cíl zjistit, zda má genetika vliv na obezitu člověka. Jedna z otázek zkoumala, zda všeobecné sestry ví, jaké procentuální zastoupení má obezita v České republice u muţŧ a u ţen. Zjistila jsem, ţe u muţŧ správnou odpověď označilo 16 % všeobecných sester a to, ţe obezita u muţŧ v České republice se vyskytuje v 21 %. 35 % všeobecných sester udává, ţe neví jaké je procentuální zastoupení obezity u muţŧ v České republice. Mylně 26 % všeobecných sester uvedlo, ţe se obezita vyskytuje v 31 %. A 23 % všeobecných sester uvedlo, ţe výskyt obezity u muţŧ v České republice je 45 %. Ohledně znalostí všeobecných sester o procentuálních hodnotách zastoupení obezity v České republice u ţen jsem zjistila, ţe 27 % všeobecných sester správně uvedlo, ţe obezitou v České republice trpí 31 % ţen. 36 % všeobecných sester uvedlo, ţe neví, jaké procentuální zastoupení má obezita u ţen v České republice. Oproti tomu 14 % všeobecných sester mylně uvedlo, ţe obezita u ţen v České republice je zastoupena v 21 %. A i 23 % všeobecných sester chybně zakrouţkovalo, ţe obezita je zastoupená u ţen v České republice 45 %. Češi jsou na 1. příčce obézních lidí v Evropě. Tuto moţnost správně určilo 17 % všeobecných sester. Naopak 47 % všeobecných sester špatně zvolilo, ţe český národ je na 5. příčce obézních lidí v Evropě. I 25 % všeobecných sester nesprávně zakrouţkovalo, ţe Češi jsou na 7. místě na evropském ţebříčku lidí s obezitou. 11 % všeobecných sester udalo, ţe český národ je na 10. místě na evropském ţebříčku lidí trpící obezitou. Doufám, ţe bakalářská práce přispěje k lepším znalostem všeobecných sester týkající se obezity. Dle výsledkŧ výzkumné části jsem zjistila, ţe všeobecné sestry ví, jak se dá 50
obezita zjistit u pacienta a jak se starat o pacienta s obezitou. Nedostatkem ve znalostech všeobecných sester byly statistické údaje týkající se obezity a já doufám, ţe moje bakalářská práce poslouţí jako nástroj ke zlepšení a prohloubení vědomostí všeobecných sester týkající se obezity.
51
Seznam použité literatury BULOVÁ, Radka. Obezita jako rizikový faktor diabetu mellitu. [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. Jihlava, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra
zdravotnických studií.
Dostupné
z:
http://knihovna.vspj.cz/bakalarske-
prace/obhajene/nazev/obezita+jako+rizikov%C3%BD+faktor+diabetu+mellitu/studijniobor/5341R009 CAJTHAMLOVÁ, Kateřina. Nejhorší je začít špatně hubnout. Jakých je 10 nejčastějších chyb?
[online]. ©
1997-2016 [cit. 2015-12-28]. Dostupné z:
http://www.rozhlas.cz/strednicechy/hubnetezdrave/_zprava/katerina-cajthamlovanejhorsi-je-zacit-spatne-hubnout-jakych-je-10-nejcastejsich-chyb--1481150 CAJTHAMLOVÁ, Kateřina. Trápí vás nájezdy na lednici? Vím proč. A chcete se jich zbavit?
[online].
©
1997-2016
[cit.
2015-12-28].
Dostupné
z:
http://www.rozhlas.cz/strednicechy/hubnetezdrave/_zprava/katerina-cajthamlova-trapivas-najezdy-na-lednici-vim-proc-a-chcete-se-jich-zbavit--1473979 ČEVELA, Rostislav., ČELEDOVÁ, Libuše., DOLANSKÝ, Hynek. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-2472860-5 DOLEČEK, Rajko., STŘEDA, Leoš., CAJTHAMLOVÁ Kateřina. Nebezpečný svět kalorií z pohledu tří lékařů. Praha: IKAR, 2013. ISBN 978-80-249-2113-6 DUBOVÁ, Petra. Edukační činnost sester v oblasti výživy a stravovacích návyků. [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. České Budějovice. 2010. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. Dostupné z: http://www.theses.cz/id/e4xgde/downloadPraceContent_adipIdno_16815 EDU SESTRA. Akreditované kurzy [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.edusestra.cz/akreditovane-kurzy.html FERRERA A., Linda. Body mass index: new research. New York: Nova Science Pusblishers, Inc., 2005. ISBN 1-59454-282-1 FOŘT, Petr. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-1057-9 GROFOVÁ, Zuzana. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1868-2
52
HAINER, Vojtěch. et al.: Základy klinické obezitologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3252-7 HOLEČEK, Milan. Regulace metabolismu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 978-80-247-1562-9 JÍDELNY. CZ. Informační portál hromadného stravování. [online] © 2002-2016 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.jidelny.cz/show.aspx?id=872 KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. 2. přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3433-0 LANGE, Elisabeth. Dieta jen tak mimochodem. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-4066-9 LUKÁŠ, Karel., ŢÁK, Aleš. et al.: Chorobné znaky a příznaky: diferenciální diagnostika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014. ISBN 978-80-247-5067-5 MAREK, Josef. et al.: Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4., zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2639-7 MARTÍNKOVÁ, Jiřina. et al.: Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1356-4 MULLEROVÁ, Dana. et al.: Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2510-2 NIX, Staci. Williams´. Basic nutrition and diet therapy.14. vydání. Utah: ELSEVIER MOSBY, 2013. ISBN 978-0-323-08347-8 NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka. 2. díl: učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3709-6 PIŤHA, Jan., POLEDNE, Rudolf. et al.: Výživa pro každý den. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2488-1 PTÁČEK, Radek., BARTŦNĚK, Petr. et al.: Etické problémy medicíny na prahu 21. století: edice celoţivotního vzdělání ČLK. Praha: Grada Publishing, a.s, 2014. ISBN 978-80-247-9597-3 RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus – komplikace a přidružená onemocnění: diagnostické a léčebné postupy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-2471671-8 STÁRKA, Luboslav. et al.: Endokrinologie. Praha: TRITON, 2010. ISBN 978-80-7387328-8 STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Státní zdravotní ústav [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.szu.cz/. 53
SVAČINA, Štěpán. et al.: Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISB 978-80-247-2256-6 SVAČINA, Štěpán., BRETŠNAJDROVÁ, Andrea. Dietologický slovník. Praha: TRITON, 2008. ISBN 978-80-7387-062-1 SVAČINA, Štěpán., BRETŠNAJDROVÁ, Andrea. Jak na obezitu a její komplikace. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2395-2 ŠEBKOVÁ, Marta. Problémy s obezitou. [online] © 2005-2010 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.diabetologie-sebkova.wz.cz/problemy_s_obezitou.html VÍTEK, Libor. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2247-4 VLČEK, Jiří., FIALOVÁ, Daniela. et al.: Klinická farmacie 1. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3169-8 VOKURKA, Martin., HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 9. Vydání. Praha: MAXDORF s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7345-159-2 VÝPOČET BMI. Výpočet BMI [online]. © 2007 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.vypocet.cz/bmi ZMEŠKALOVÁ, Marie. Zdravý životní styl jako prevence nadváhy a obezity. [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. Jihlava, 2015. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra zdravotnických studií. Dostupné z: http://knihovna.vspj.cz/bakalarskeprace/obhajene/nazev/Zdrav%C3%BD+%C5%BEivotn%C3%AD+styl+jako+prevence +nadv%C3%A1hy+a+obezity/studijni-obor/5341R009
54
Seznam tabulek a grafů Graf 1 Vzdělávání se všeobecných sester na odborná témata týkající se nadváhy a obezity .......................................................................................................................... 28 Graf 2 Zpŧsoby měření ke zjištění obezity ..................................................................... 29 Graf 3 Hodnoty BMI, při kterých hovoříme o obezitě ................................................... 30 Graf 4 Rozdíl mezi nadváhou a obezitou........................................................................ 31 Graf 5 Vzorec BMI ......................................................................................................... 32 Graf 6 Častější problémy pacientŧ s obezitou ................................................................ 33 Graf 7 Doporučené sporty pro pacienta s obezitou......................................................... 34 Graf 8 Frekvence cvičení u pacienta s obezitou ............................................................. 35 Graf 9 Doporučené vyřazení potravin z jídelníčku o obézního pacienta ........................ 36 Graf 10 Procentuální zastoupení obezity u muţŧ v České republice ............................. 37 Graf 11 Procentuální zastoupení obezity u ţen v České republice ................................. 38 Graf 12 Češi na příčce obézních lidí v Evropě ............................................................... 39 Graf 13 Dopad obezity na psychickou stránku člověka ................................................. 40 Graf 14 Vliv genetiky na obezitu člověka ...................................................................... 41 Graf 15 Vliv ţivotního stylu na vzniku obezity .............................................................. 42 Graf 16 Pohled na člověka holistickým přístupem ......................................................... 43 Graf 17 Léčba obezity..................................................................................................... 44
55
Seznam příloh Příloha 1 - Tabulka body mass index Příloha 2 - Metabolické riziko podle obvodu pasu Příloha 3 - Výdej energie při běţných denních činnostech v KJ Příloha 4 - Potravinová pyramida Příloha 5 - Dotazník Příloha 6 - Ţádost o povolení sběru dat v nemocnici Milosrdných bratří Příloha 7 - Ţádost o povolení sběru dat ve Vojenské nemocnici v Brně
56
