Mendelova univerzita v Brn Agronomická fakulta Ústav chovu a šlecht ní zví at
Vliv zdravotního stavu na reproduk ní užitkovost prasnic Bakalá ská práce
Vedoucí práce: Ing. Zden k Hadaš, Ph.D.
Vypracoval: Bc. Ji í Sysel
Brno 2014
estné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci „Vliv zdravotního stavu na reproduk ní užitkovost prasnic“ vypracoval samostatn a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zve ejn na v souladu s § 47b zákona . 111/1998 Sb., o vysokých školách ve zn ní pozd jších p edpis a v souladu s platnou Sm rnicí o zve ej ování vysokoškolských záv re ných prací.
Jsem si v dom, že se na moji práci vztahuje zákon . 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brn má právo na uzav ení licen ní smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že p ed sepsáním licen ní smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že p edm tná licen ní smlouva není v rozporu s oprávn nými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit p ípadný p ísp vek na úhradu náklad spojených se vznikem díla, a to až do jejich skute né výše.
V Brn dne:
…………………………………………………….. podpis
POD KOVÁNÍ Na tomto míst bych rád pod koval vedoucímu mé bakalá ské práce panu Ing. Zde ku Hadašovi, Ph.D. za cenné rady, pomoc a p ipomínky.
ABSTRAKT
Bakalá ská práce analyzuje reproduk ní vlastnosti prasnic a faktory, které nejvýznamji ovliv ují jejich úrove . Taktéž se zabývá nemocemi napadajícími chovy prasat, etn ztrát, které tato onemocn ní zp sobují, p
emž jsou charakterizovány nejvý-
znamn jší z nich. Záv r práce je zam en na zp soby možného ozdravení chov prasat a také na preventivní nástroje, kterými lze rizika onemocn ní ú inn eliminovat.
Klí ová slova: prasnice, reprodukce, plodnost, mlé nost, nemoci, prevence
ABSTRACT The bachelor thesis analyzes the reproductive characteristics of sows and factors which significantly influence their level. It also deals with diseases invading the pigs breeding, including losses which are caused by these diseases. The most important diseases are characterized in it. The conclusion is focused on the ways of recovery pig breeding and on preventive tools which help to effectively eliminate the risk of disease.
Keywords:
sows,
reproduction,
fertility,
milkiness,
diseases,
prevention
Obsah 1 ÚVOD ...................................................................................................................................7 2 CÍL PRÁCE .........................................................................................................................8 3 LITERÁRNÍ P EHLED .....................................................................................................8 3.1 Reproduk ní vlastnosti prasnic.....................................................................................8 3.1.1 Plodnost ...................................................................................................................9 3.1.2 Mlé nost................................................................................................................. 11 3.1.3 Vlivy p sobící na reproduk ní vlastnosti prasnic ..................................................... 16 3.1.3.1 Faktory vnit ní…………………………………………………………………16 3.1.3.2 Faktory vn jší………………………………………………………………….21 3.2 Nemoci prasnic a jejich vliv na reprodukci ................................................................ 23 3.2.1 Respira ní a reproduk ní syndrom prasat (PRRS) ................................................... 23 3.2.2 Parvoviróza prasat .................................................................................................. 24 3.2.3 Cirkovirové infekce prasat ...................................................................................... 25 3.3 Preventivní opat ení zamezující výskytu zdravotních problém v chovu prasnic .... 26 3.3.1 Repopulace ............................................................................................................. 26 3.3.2 Biosecurita ............................................................................................................. 27 4 ZÁV R ............................................................................................................................... 31 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 32
1 ÚVOD Vep ové maso pat í v eské republice svým podílem na celkové spot eb
masa
v porovnání s ostatními druhy k t m nejvýznamn jším. Se spot ebou okolo 42 kg na osobu a rok tvo í tém
50 % veškeré ro ní spot eby masa. Tyto údaje mohou vyvolávat
dojem, že chov prasat v eské republice je velice rentabilní a ziskovou záležitostí, kdy i odbyt masa je vzhledem k jeho oblib p edem zajišt n. Je nanejvýš žádoucí, aby odv tví chovu prasat, vzhledem ke svému významu, získalo náležité postavení v rámci zem lské politiky sm rované k zabezpe ení dostate ného množství kvalitních a levných potravin. S tím souvisí i náležitá podpora zam stnanosti na venkov . Tuto pot ebu ješt zvýraz uje fakt, že jedno místo v prvovýrob generuje vznik sedmi pracovních míst v navazujících odv tvích. Realita je ovšem pon kud odlišná, a to z n kolika d vod . edevším je to r zná míra podpory chovu prasat ze strany státu v jednotlivých zemích a s tím související ekonomi nost tohoto podnikání. Proto je do eské republiky dováženo levn jší vep ové maso z okolních stát a s tím je i spojen tlak na eské chovatele ke snížení ceny vep ového masa. Ekonomická nerentabilnost chovu prasat v eské republice m la v uplynulých letech za následek výrazný pokles stavu prasat. Nap íklad v roce 2007 to bylo 2 830 412 prasat a v roce 2013 již jen 1 592 912 prasat. Liberalizace obchodu s vep ovým masem v evropském i sv tovém m ítku vyžaduje vysokou konkurenceschopnost producent , pokud se cht jí na trhu udržet. Je tedy z ejmé, že je nutné hledat cesty k v tší efektivit výroby. To znamená zvýšení intenzity výroby vep ového masa a sou asné snížení náklad na jednotku produkce. D ležitým faktorem ovliv ujícím spln ní této podmínky je chov prasnic a jejich reproduk ní užitkovost. Práv zvýšení po tu narozených, ale i odchovaných selat na prasnici a rok je základní podmínkou zachování konkurenceschopnosti chovu prasat v eské republice. Sou asn je ale faktorem, jehož pozitivní ovlivn ní pat í k sou asným nejnáro
jším úkol m.
7
2 CÍL PRÁCE
Cílem této bakalá ské práce je popsat reproduk ní vlastnosti prasnic v etn nejd ležijších faktor , které tyto vlastnosti nejvýznamn ji ovliv ují a také nemoci vyskytující se v chovech prasat v etn preventivních nástroj k jejich p edcházení.
3 LITERÁRNÍ P EHLED
3.1 Reproduk ní vlastnosti prasnic
Reproduk ní vlastnosti jsou dle Pulkrábka a kol. (2005) takové znaky, které se dají vyjád it po tem narozených a odchovaných selat a také zab ezáváním prasnic. Dále uvádí, že pro ú ely šlecht ní a pro vyhodnocování reprodukce prasnic ve stád se kontroluje po et selat ve vrhu p i narození (všech a živ narozených) a po et selat dochovaných do odstavu, p
emž dopl ujícím ukazatelem je délka mezidobí. Ke znak m zp sobilosti
k p ežití se adí ztráty selat, životaschopnost a životnost, to znamená schopnost daného vrhu dožít se jate né zralosti.
ovský a Vinter (1989) uvád jí, že reproduk ní vlastnosti jsou všechny ty, které jsou úzce spojeny s rozmnožováním. V souvislosti s danými p írodními a ekonomickými podmínkami není možné zajiš ovat požadovanou produkci jate ných prasat extenzivním zp sobem, nýbrž gradováním jejich produk ních vlastností. To se vztahuje zejména k produkci selat, potažmo k procesu reprodukce.
Je tedy z ejmé, že reproduk ní schopnosti p edstavují složitý komplex, který je ovliv ován velkým množstvím initel , mezi které pat í dob e vyvinuté pohlavní orgány prasnice i kance a jejich normální fyziologické funkce. Dále také zajišt ní vhodných podmínek prost edí, p edevším správného odchovu a odpovídající výživy (Hovorka a kol., 1983). Dle Jakubce a kol. (2002) lze reprodukci považovat za komplexní vlastnost, která je tvo ena více složkami. Za nejd ležit jší složku považují nastoupení pohlavní zralosti s aktivací fyziologických funkcí reproduk ních orgán , schopnost sami ích po8
hlavních orgán k zab eznutí a dokon ení b ezosti, schopnost porodu selat a jejich odchovu, obnovení reproduk ních schopností po porodu a schopnost sam ího jedince p ipušt ní a oplození vají ka. Reproduk ní schopnost prasnic lze hodnotit podle dvou základních ukazatel , a to podle plodnosti a mlé nosti.
3.1.1 Plodnost Plodnost je schopnost prasnic produkovat ur itý po et selat ve vrhu (Pulkrábek a kol., 2005). Stupka a kol. (2009) charakterizují plodnost jako základní biologickou a užitkovou vlastnost zví at, která umož uje jejich rozmnožování, zachování druhu a sou asn zlepšování jejich užitkových vlastností. Majzlík (2000) uvádí, že plodnost prasnice je ur ena schopností pravidelné reprodukce, tedy pravidelným pohlavním cyklem, zab ezáváním a porozením zdravého životaschopného mlád te. Hovorka a kol. (1987) plodnost definují jako fyziologickou vlastnost podmín nou adou biologických faktor , mezi které adí nap íklad pohlavní dosp lost, ochota k pá ení, produkce zárode ných bun k, b ezost, embryonální vývoj zárodku, po et selat ve vrhu, jejich hmotnost p i narození, jejich vitalita apod. Tyto faktory považuje za geneticky fixované, ale do jisté míry ovlivnitelné podmínkami vn jšího prost edí. Ochodnický a Poltársky (2003) uvád jí, že základním p edpokladem plodnosti prasnic je schopnost vaje ník produkovat plnohodnotná vají ka, která se b hem íje prasnic uvol ují do vejcovodu, kde probíhá oplodn ní. Podle Výmoly (2007) se uvol uje mezi 15 – 25 vají ky v závislosti na v ku prasnic. Starší prasnice jich mají vyšší poet než ty mladší. Procentuální pravd podobnost oplození vají ek se pohybuje mezi 90 – 100 %. Vyšší plodnost prasnic a stále po etn jší vrhy p edstavují stále vyšší požadavky na metabolismus prasnic. Vyšší reproduk ní užitkovost má vliv na porodní hmotnost selat a jejich následný vývoj. To samoz ejm klade vyšší nároky na organizaci chovu v dob inseminace, b ezosti i porodu. Prasnice s vysokým genetickým potenciálem mají tší d lohu a produkují více mléka. Ovliv ovány jsou i další ukazatele, nap íklad kvalita a velikost mlé né žlázy nebo chování prasnice p i sání selat (Wähner, 2010). 9
Prasnice pat í do skupiny multiparních samic, tedy samic, které dokáží produkovat v tší po et mlá at v jednom vrhu. Sou asn se adí mezi polyestrická zví ata, protože mohou mít více vrh do roka. Prase pat í mezi druhy hospodá ských zví at s vysokou plodností. To je dáno skute ností, že prase pom rn brzy pohlavn dospívá, pohlavní cyklus je pravidelný s výraznými projevy íje v pr
hu roku, má vysoký po-
et selat v jednom vrhu, relativn krátký reproduk ní cyklus s možností brzkého zaeznutí po porodu a odstavu selat a má schopnost reprodukovat se relativn dlouho (Kozumplík a Kudlá , 1980). V p ípad multiparních zví at, tedy i prasat je podle Stupky a kol., (2009) plodnost chápána jako produkce selat. A v tomto smyslu je rozlišována plodnost potenciální a plodnost skute ná. Potenciální plodnost je podle Hovorky a kol. (1967) schopnost prasnice uvolovat vají ka schopná oplození, ale bez ohledu na jejich další vývoj. Stupka a kol. (2009) uvád jí, že se b hem íje uvolní mezi 14 – 25 vají ky, což tvo í asi 120 – 150 % velikosti b žného vrhu. Podle
ovského (2003) je z po tu ovulovaných vají ek až 95
% oplozeno. Z toho se dá usuzovat, že po et oplozených vají ek není tím limitujícím faktorem, který omezuje velikost vrhu. Tím je podle Towna a kol. (2005) spíše kapacita lohy, protože po et uvoln ných a oplozených vají ek ji obvykle p evyšuje. A zde se potom negativn projevují faktory jako velikost placenty, ú innost p enosu živin placentou, pr tok krve i sekrece protein , které ovliv ují p ežití plodu b hem gravidity. Tab. 1 plodnost prasnic a ztráty selat v R (Kvapilík, 2011) Ukazatel
Období
2003
2005
2007
2009
2010
Živ narozená selata na prasnici (ks/rok)
pr
20,7
21,6
22,6
23,7
24,8
19,8-22,0
20,4-23,7
21,6-26,3
22,6-25,5
23,1-26,7
Ztráty selat z narozených (%)
pr
10,6
11,1
11,0
10,9
10,9
7,9-12,4
8,9-12,1
8,3-12,2
7,7-13,4
7,5-13,3
Odchov selat na prasnici (ks/rok)
pr
18,5
19,2
20,1
21,2
22,1
17,5-19,8
18,3-20,8
19,0-23,8
19,9-23,3
20,9-24,3
r
od-do r
od-do
od-do
r
Skute ná plodnost vyjad uje po et živ narozených selat. Ztráty zp sobené nedokonalým oplozením uvoln ných vají ek, embryonálními ztrátami b hem b ezosti a 10
odum ením plod b hem gravidity a b hem porodu tvo í rozdíl mezi plodností skute nou a plodností potenciální (Pulkrábek a kol. 2005). Jak píší Hellbrügge a kol. (2008), i es zlepšení užitkovosti v chovu prasnic stále z stává problémem úmrtnost selat. Ztráty selat v období od narození do odstavu jsou dalším faktorem podílejícím se na snížení reproduk ní užitkovosti prasnic. Za faktory ovliv ující mortalitu selat ozna ují Lay a kol. (2002) velikost vrhu, délku porodu, porodní hmotnost, teplotu prost edí, výživu, onemocn ní a vliv prasnice. Nap íklad Schmidt (2002) uvádí, že ztráty až dvou t etin selat jsou zp sobeny nízkou porodní hmotností.
3.1.2 Mlé nost Mlé ností rozumíme schopnost prasnice produkovat mléko v období sání selat. Mlé nost prasnice je jednou z nejd ležit jších užitkových vlastností. Obzvlášt významným aspektem je mlé nost ve vztahu k posouzení zdravotního stavu selat a k chovatelským a ekonomickým ukazatel m. Na úrovni mlé nosti prasnice je p ímo úm rn závislý r st a vývin selat v prvních t ech týdnech života. Dostate né množství mate ského mléka po oprasení a v pr
hu laktace vytvá í p edpoklady pro maximální využití zd
né inten-
zity r stu selat, pro udržení dobrého zdraví, vyrovnanosti vrhu, vysokých denních p ístk a s tím souvisejícího dosažení vysoké živé hmotnosti ve v ku 21 dn a v dob odstavu. Mlé nost prasnic tak vytvá í dobré p edpoklady pro produkci silných, zdravých a odolných selat a tím spln ní významného p edpokladu pro udržení dobré užitkovosti v dalším chovu pop . výkrmu (Hovorka, Sidor, Smíšek 1987).
Pro r st selat není d ležité jenom množství produkovaného mléka, ale také jeho složení. První t i dny produkuje mlé ná žláza mlezivo neboli kolostrum. Mlezivo se vyzna uje vyšší koncentrací imunoglobulin a nižší koncentrací laktózy a lipid než zralé mléko. Vzhledov je mlezivo v první fázi skoro pr zra né, mírn nažloutlé a až pozd ji inklinuje k b lavé barv . P echod mleziva na mléko trvá 3 – 6 dn (Pulkrábek a kol., 2005). Pulkrábek a kol. (2005) dále uvád jí, že mléko prasnice má v porovnání s kravským mlékem zhruba dvojnásobné množství tuku a bílkovin, vyšší obsah minerálních látek a zhruba srovnatelný obsah mlé ného cukru. Podle Buchty (1990) je složení mléka prasnice následující: sušina 18 – 20 %, veškeré N látky 5 – 6,5 %, tuk 6 – 8,5 %, 11
mlé ný cukr 4,5 – 5 % a minerální látky 0,8 – 0,95 %. Podle Hansena a kol., (2012) obsahuje mléko 5,22 % protein , 5,41 % laktózy a 7,32 % tuku.
Tab. 2 Složení mléka a mleziva prasnice (Ochodnický a Poltársky, 2003)
Ukazatel (%)
Mlezivo
Mléko
Voda
74,5
81,38
Bílkoviny
25,5
18,62
Tuk
5,5
6,70
Mlé ný cukr
3,5
5,10
Popel
0,7
1,02
Kasein
-
3,80
Albumin
-
1,70
Pr
rná produkce mléka za den iní podle Etienne a kol. (2000) 10 - 12 kg.
Daza a kol. (1999) sledovali produkci mléka prasni ek a prasnic za období 6ti týdenní laktace. Prasni ky dosáhly pr
rné hodnoty 170,0 ± 48,8 kg mléka a prasnice 210,9 ±
33,6 kg mléka za laktaci. Vrchol laktace byl zjišt n v období 3. týdne, naopak nejnižší úrove byla zjišt na v 6. týdnu. Daza a kol. (2004) ve své pozd jší práci zjistili pr
r-
nou produkci mléka u prasnic LW x L mezi 4. - 25. dnem 6,5 ± 0,5 kg. Vrchol laktace byl zjišt n 18. den, kdy pr
rná produkce mléka dosáhla hodnoty 7,56 kg. Hansen a
kol. (2012) uvád jí dosažení vrcholu laktace na úrovni 18,7. dne, p i pr produkci mléka 9,23 kg a sou asn udávají pr pr
rné denní
rný denní p ír stek vrhu 2,05 kg p i
rném po tu 9,5 selete. Mlé nost prasnic je ovliv ována n kolika faktory, mezi které pat í velikost vr-
hu, po adí laktace, výživa prasnice v laktaci, teplota prost edí, obsazení struk a vitalita selat, tvar a typ mlé né žlázy a struk a v neposlední ad kondice a t lesná dosp lost prasnice. K vlivu velikosti vrhu na mlé nost uvád jí Šprysl a kol. (2009), že vyšší po et selat ve vrhu zvyšuje celkovou produkci mléka, tzv. absolutní mlé nost, ale snižuje mlé nost relativní, tedy množství mléka na jedno sele. Také po adí laktace podle Ho12
vorky a kol. (1987) výrazn ovliv uje množství mléka, které prasnice vyprodukuje. Zvyšující se po adí laktace zvyšuje produkci mléka. Celkové množství mléka za normálních podmínek je nejvyšší ve 3., pop . ve 4. laktaci. Také Šprysl a kol. (2009) uvájí, že prasni ky v 1. laktaci produkují podstatn mén mléka než v t ch následujících. Obecn se tedy za vrcholovou laktaci považuje produkce mléka na 3. - 4. vrhu, p
emž
moderní genotypy dosahují vysoké produkce mléka již na 2. laktaci. Je proto d ležité maximáln se v novat prvni kám a dbát vždy o obsazení všech jejich struk selaty. Co se týká vlivu výživy na mlé nost prasnic, upozor ují íha a kol. (2001) na pot ebu krmení vícekrát denn , vlh ené, granulované, koncentrované živiny v menším objemu krmiva (sm si). Rovn ž zkrmování mlékárenských produkt , optimální stájová teplota a dostatek pitné vody zvyšují p íjem krmiva, a tím živin pro tvorbu mléka. Pulkrábek a kol. (2005) uvád jí, že pro kojící prasnice je vhodné zkrmovat kompletní krmnou sm s (KPK), na kterou se p echází již 5 - 10 dn p ed o ekávaným porodem. Je nutné, aby v prvních dnech kojení prasnice využívala vlastních t lesných rezerv. To znamená, že alespo první 3 dny po porodu by nem la být krmná dávka zvyšována. Ze živin, které ovliv ují výsledky užitkovosti kojících prasnic, je nejd ležit jší lyzin. Jeho deficit zvyšuje ztrátu živé hmotnosti prasnic, snižuje množství produkovaného mléka a p ír stky kojených selat. Ovšem i p i optimální úrovni výše uvedených faktor nejsou spln ny všechny edpoklady pro maximální produkci mléka b hem laktace, protože dalším limitujícím faktorem je teplota prost edí, ve kterém je prasnice ustájena. Nap íklad Smola (2012) konstatuje, že pokud teplota prost edí delší dobu p esahuje 23 °C, má to negativní vliv na p íjem krmiva a následnou ztrátu mlé nosti. Václavková (2011) toto tvrzení dopl uje. Podle ní selata na porodn vyžadují 32 - 35 °C, zatím co optimální teplota prost edí pro prasnici je 16 - 18 °C. P i této teplot m že prasnice dosáhnout maximální produkce mléka. P i teplotách vyšších se zvyšuje p íjem vody a snižuje se p íjem krmiva prasnicí, což má za následek i sníženou mlé nost a tím i reproduk ní užitkovost. íha a kol. (2003) uvád jí, že kritická teplota prost edí pro prasnici za íná od 26 °C. P ebyte né „odpadní" teplo p i tvorb mléka, není-li eliminováno v tráním a ochlazováním, zp sobuje snížení p íjmu krmiva kojícími prasnicemi, a tím i snížení produkce mléka a zvyšuje stres, který je p
inou neopatrnosti prasnic, a tím zvýšeného po tu zalehnutých
selat. 13
Obr. 1 Kojící prasnice (sano, 2010) íha a kol. (2001) uvád jí, že je prokázána vyšší produkce mléka z p edních struk než ze zadních. Ani fyzické ani individuální vlastnosti selat však nejsou ve vztahu k jejich kone né pozici u vemene rozhodující. V tší selata nejsou pr kazn úsp šjší v ovládnutí preferovaných p edních struk . Selata, která p estanou preferovat uritý struk v po áte ních fázích období kojení, se pokoušejí dostat více kup edu. P íležitostn pouze jedno sele ve vrhu má možnost sát dva poslední struky, jestliže všechny ostatní jsou již obsazeny. Zárove p ední struky jsou v bezpe
jším míst , protože u
zadních, v blízkosti pánevních kon etin jsou selata více ohrožena, když se prasnice pokouší vstávat. Krátkodobé nevyprázdn ní struku s sebou nese rychlou regresi žláznatého parenchymu, a tím snížení tvorby mléka. Neobsazený struk po dobu t í dn vede k zasušení vemínka a tím pozbytí jeho funk nosti (Šprysl a kol., 2009). Václavková (2011) konstatuje, že selata s velmi malou porodní hmotností jsou mén aktivní, p ijímají mén mleziva a již v raném období tak dochází k ovlivn ní jejich další r stové a produk ní schopnosti. Vitáln jší selata jsou více temperamentní, obsazují výhodn jší struky, vytla ují slabší selata a p ijímají více mleziva a mléka. Pulkrábek a kol. (2005) usuzují, že pat
nou pozornost je t eba p i výb ru
prasni ek v novat tvaru jednotlivých struk , vývinu mlé né žlázy, po tu struk a jejich rozmíst ní. Pro správné využití mléka má vliv i p ístupnost jednotlivých struk . Proto je ležité, aby základna mlé né žlázy byla dostate
prostorná, dlouhá i široká. Tím je
spln na jedna z podmínek pro pravidelné utvá ení a dostate ný vývin jednotlivých stru-
14
. Sou asn je up ednost ováno jejich pravidelné a stejnom rné uspo ádání. Zam it se je t eba i na výskyt tzv. kráterovitých struk , které p sobí zna né potíže p i odchovu selat. Takto vtažený struk nem že sele p i sání uchopit, zamá kne vývody p i sání a kapacita p íslušného struku není využívána a zaprahne.
Obr. 2 Správn vyvinuté vemeno s dostate ným po tem struk (Hovorka a kol., 1987) Také Hovorka a kol. (1987) uvád jí, že utvá ení vemene je velmi d ležité. Má být prostorné a soum rné, s 6 - 7 páry optimáln vyvinutých struk , rozložených pravideln na ob strany. Struky mají být od sebe rovnom rn vzdálené, vemínka stejn velká a zvoncovitého tvaru. Základna vemene má být dlouhá a široká. Nevhodná jsou vemena s malým po tem struk . Struky mají být p im en dlouhé, ale ne p íliš tenké. Nevhodné jsou struky p íliš krátké, zakrslé, pop . bradavi naté. Obzvlášt nežádoucí jsou struky kráterovité. Aby po odstavu nebylo problematické zastavit tvorbu mléka, je nutné ješt p ed odstavem jeho produkci omezit. Vhodným nástrojem k tomu je snížení krmné dávky postupn asi 3 dny p ed odstavem a v den odstavu omezit p ísun krmiva úpln . Nebo se snižuje odb r mléka tzv. d leným odstavem, tj. siln jší selata se odstaví o týden d íve než slabší selata, která se ponechají u prasnice o 7 dní déle. Tím lze dosáhnout cca polovi ní stimulace produkce mléka a nižší odb r kojením (nižší po et selat = nižší stimulace mlé né žlázy) a u slabších selat se pak tímto opat ením docílí pot ebné hmotnosti i odstavu ( íha a kol., 2003). Hovorka a kol. (1987) popisuje, že funkci mlé né žlázy m že nesprávný nebo náhlý odstav selat nep ízniv ovlivnit. V takovém p ípad mohou vzniknout u prasnice zán ty vemene, pop . jiné poruchy mlé nosti. Podobné poruchy s následným snížením produkce mléka mohou vzniknout též u prasnic ustájených v p íliš studených a vlhkých stájích s nedostate
ošet ovanou podestýlkou.
15
3.1.3 Vlivy p sobící na reproduk ní vlastnosti prasnic Reproduk ní vlastnosti prasnic a jejich úrove ovliv ují r zné faktory. Podle Stupky a kol. (2009) je lze rozd lit na faktory vnit ní a faktory vn jší. 3.1.3.1 Faktory vnit ní
Genetické vlivy Pulkrábek a kol. (2005) konstatují, že koeficient heritability je nízký, což podmi uje nízkou odezvu na selekci. Z tohoto d vodu je také efektivita selek ních program podmín na optimalizací podmínek a vedením celého chovu, vysokou intenzitou selekce, standardizací vrh a p esností odhadu plemenné hodnoty. Také podle Sollera a Beckmanna (1983) je selekce na reproduk ní ukazatele mén efektivní než selekce na produk ní ukazatele. Heritabilitou nazýváme podíl genetické prom nlivosti na celkové fenotypové variabilit
v dané populaci v dob
odhadu. Koeficient heritability (h2) se udává
v relativních hodnotách, takže m že nabývat hodnot 0 – 1 (Dvo ák a kol., 2001). Heritabilita plodnosti prasat je velmi nízká, s koeficientem h2 od 0,10 do 0,15, z ehož vyplývá, že rozdíly mezi potenciální a skute nou plodností jsou p edevším d sledkem rozdílných podmínek prost edí (Ochodnický a Poltársky, 2003). Tab. 3 Koeficient heritability reproduk ních znak (Dvo ák a kol., 2001)
h2
Rozp tí
0,33
0 – 0,64
Reflex nehybnosti
0,29
-
Zevní p íznaky íje
0,24
-
Po et všech narozených selat
0,11
0 – 0,76
Po et živ narozených selat
0,09
0 – 0,66
Po et odstavených selat
0,07
0 – 1,0
Hmotnost vrhu p i narození
0,29
0 – 0,54
Ukazatel k pohlavní dosp losti
16
k a hmotnost prasnic p i prvním zapušt ní Stupka a Šprysl (2002) soudí, že správné za azení prasni ek do plemenitby ovliv uje jejich celoživotní plodnost, a tím výrazn ovliv uje dosažený výsledek reprodukce. Jako optimální v k ozna ují stá í mezi 7,5 – 8,5 m síci a hmotnost mezi 130 – 140 kg. Hovorka a kol. (1987) ozna ují za vhodný v k k prvnímu zapušt ní období mezi 250 – 255 dny v ku prasni ky, emuž odpovídá hmotnost 110 – 120 kg. Podle Zelinkové a kol. (2010) je optimální v k pro za azení prasni ek do chovu zpravidla 220 - 240 dn . Dále uvád jí, že se prokázalo, že p i pozd jším za azování prasni ek do reprodukce se prodlužuje doba návratu do cyklu po odstavu selat, ímž se snižuje životnost prasnic v chovu. Stan
a kol. (2012) poukazují na další faktor ovliv ující v k prasni ek p i
prvním zapušt ní, a to efekt stimulace kancem. Tvrdí, že v pr
hu prvních dn po za-
hájení stimulace se objevila íje u 67 % prasni ek v p ípad , že ke kontaktu docházelo od v ku 160 dn , 78 % íjí od v ku 180 dn a 88 % íjících se prasni ek, jestliže byly kancem stimulovány od v ku 200 dn . Také vliv období v roce byl prokázán jako faktor ovliv ující nástup pohlavní aktivity, a to Levisem a kol. (1997), kdy podíl prasni ek dosahujících pohlavní dosp lost v pr
hu ervna až zá í m že být o 23 až 60 % nižší
než v jiném období roku. Také zmi ují vzájemné p sobení plemene a podmínek prost edí. Na n která plemena, nap . Landrase, Large White a jejich k íženky nemá typ ustájení žádný vliv, zatímco jiná plemena, nap . Yorkshire i Duroc vykazují zhoršený nástup pohlavní aktivity ve vnit ních systémech ustájení. Mezi faktory, které dokáží ovlivnit nástup íje prasni ek, za azují i mikroklimatické podmínky. Vyšší teploty mohou zp sobit opožd ný nástup puberty nep ímo prost ednictvím sníženého p íjmu krmiva. Naopak sv tlo, a to ani typ, ani intenzita, nijak významn nástup pohlavní aktivity neovliv uje. Ur itý vliv však p ipisují tzv. pozitivnímu stresu p i míchání skupin prasni ek i jejich transportu, kdy se íje dostavila 4. - 6. den po p sobení zmín ných fakto. P i prvním porodu by m ly prasni ky dosáhnout alespo 180 kg, aby ztráty hem laktace byly co nejmenší, Aby tohoto bylo dosaženo, je nutné, aby p i prvním zapušt ní m ly prasni ky alespo 135 kg. V p ípadech, kdy tato minimální hmotnost nebyla dodržena, byl prokázán menší po et narozených selat b hem následujících t í parit (Williams a kol., 2005).
17
Po adí vrhu
Po adí vrhu má velký vliv na zásadní ukazatele reprodukce, a to na velikost vrhu a na hmotnost narozených selat. Be ková a Václavková (2008) uvád jí, že plodnost prasnic se zvyšuje od 1. do 5. vrhu, pak stagnuje nebo mírn klesá. Oproti tomu Wähner (2010) publikoval, že po et narozených selat ve vrhu stoupá od 1. do 4. vrhu. Rozdíly mezi vrhy mohou být až 13,7 %. Hovorka a kol. (1987) uvád jí, že plodnost u prasnic st edn raných plemen se postupn zvyšuje do 4. - 5. vrhu, kdy zpravidla dosahuje vrcholu, naež postupn klesá. Nižší plodnost na prvních vrzích vysv tluje menším po tem ovulovaných vají ek a rozm ry d lohy. V souvislosti s tím Stupka a kol. (2009) doporu ují, aby mén produk ní první a druhé vrhy nep evyšovaly podíl vrh produk ních, to je 3. - 5. vrh . První dva vrhy jsou rizikové i z toho d vodu, že po et narozených selat schopných odchovu a ztráty selat b hem odchovu (kojení) vykazují zna né kolísání. Od 6. vrhu stoupá nevyrovnanost vrh a zvyšuje se také po et mrtv narozených selat, mimo jiné i vlivem protahovaných porod . Pozitivum lze spat ovat v lepším zab ezávání starších prasnic a s tím spojeným kratším mezidobím. Ro ní obm na základního stáda by nem la p esáhnout 50 % a sou asn by nela být nižší než 30 %, ímž se eliminují rizikové 1. a 2. vrhy a k produk ním vrh m (3. - 5.) by m ly být v pom ru 1 : 1. Na 6. a dalších vrzích m že být po et narozených selat stejný jako v p edchozích vrzích, ale lze rovn ž pozorovat vyšší ztráty zp sobené mrtv narozenými selaty a nižší porodní hmotností selat (Be ková a Václavková, 2008).
Délka mezidobí
Jako délka mezidobí je ozna ována doba od porodu k dalšímu porodu vyjád ená ve dnech. Je považována za jeden ze základních kritérií reproduk ní výkonnosti prasnice. Délka mezidobí ur uje po et vrh na 1 prasnici za rok (Stupka a kol., 2009). Na délku mezidobí se pohlíží jako na velmi d ležitý ekonomický ukazatel. Tess a kol. (1983) považují délku mezidobí za druhou ekonomicky nejd ležit jší reproduk ní vlastnost prasnic, hned za velikostí vrhu.
ovský a Rozkot (2007) uvád jí, že délka
mezidobí se v praxi využívá k hodnocení úrovn intenzity reprodukce u stáda prasnic. 18
To znamená, že se zkracující se délkou mezidobí se zvyšuje intenzita plodnosti a naopak. Délka mezidobí geneticky p ízniv koreluje s délkou produktivního života prasnic. Mezidobí je možno rozd lit na t i období, a to b ezost, laktaci a interval mezi odstavem selat a zapušt ním (Serenius a kol., 2008). Be ková a Václavková (2008) uvád jí, že nejdelší mezidobí je zjiš ováno mezi 1. a 2. vrhem prasnice (170 - 185 dní), pak postupn klesá. Délka mezidobí je také ovlivn na procentem zab ezlých prasnic po 1. inseminaci. S vyšším procentem zab ezávání se úm rn zkracuje mezidobí.
ovský (2001) uvádí, že pr
rná délka b ezosti
u prasnic je 114,5 dne (rozp tí 109 - 120 dn ) a z hlediska možnosti ovlivn ní jejího trvání se považuje za období konstantní délky. Naproti tomu délka laktace neboli doba, za kterou se selata odstavují, je ovlivnitelná a závisí na managementu konkrétního chovu. Ovšem je nutné brát v úvahu základní fyziologické procesy v organismu prasnic. To potvrzují i Knox a Rodrigues Zas (2001), kte í zjistili, že u prasnic s laktací kratší než 16 dní se projevuje snížené procento ovulací. Také Belstra a kol. (2002) dokládají negativní vliv p íliš krátké laktace, kdy poukazují na zvýšenou embryonální mortalitu b hem procesu implantace p i zapušt ní po 15ti denní laktaci. Svajgr a kol. (1974) uvád jí, že prasnice s délkou laktace 13 dn vykazují dvojnásobný po et cystických folikul v porovnání s délkou laktace 24 dn . Také interval mezi odstavem selat a nástupem íje a s tím souvisejícím zapušt ním je pom rn variabilní a ovliv uje délku mezidobí. Podle Knoxe a Rodrigueze Zas (2001) se u 95 % prasnic objevuje íje po odstavu mezi 3. a 8. dnem. Opožd ný nástup íje po odstavu zp sobuje ekonomický propad, protože zvyšuje po et neproduktivních dn .
ovský a kol. (2004) uvád jí, že prodloužený interval od odstavu selat do za-
poušt ní se podílí na celkovém po tu neproduktivních dn až jednou t etinou. Zpožd ní nástupu íje o jeden týden p edstavuje ztrátu 0,1 vrhu a po et vyprodukovaných selat o 1 sele na prasnici za rok. Prodloužení tohoto neproduktivního intervalu má za následek i negativní vliv na zab ezávání, protože p i zapoušt ní prasnic po 10. dnu se snižuje procento zab ezávání po 1. inseminaci o 15 - 20 %. Interval 152 dní lze považovat za optimální délku mezidobí, což uvád jí Hájek a kol. (1992), a dopl ují, že s takovou délkou mezidobí lze dosáhnout 2,4 vrhu na prasnici a rok. Kolá (2006) jako optimální délku mezidobí vidí mezi 150 – 155 dny.
19
lesná kondice
Pro správnou funkci reproduk ních orgán je nezbytn nutná také dobrá t lesná kondice prasnice, ta se hodnotí mimo jiné i výškou h betního tuku. Kureš a ítek (2005) píší, že kondice m že být m ena jako výška h betního tuku nebo hodnocena subjektivn na základ posouzení exteriéru. Pro posouzení t lesné kondice bývá krom hodnocení výšky h betního tuku zohled ován také podíl libové svaloviny.
Embryonální a fetální úmrtnost
Úhynem embryí v období rané b ezosti mohou v letním období dosahovat ztráty až 40 %. V tšina t chto ztrát (embryonální mortalita) se odehrává v prvních 2 - 3 týdnech od oplození prasnic. P
iny mohou být r zné, nap . r zná onemocn ní, pr jmy, nekva-
litní insemina ní dávky, teplotní i jiné stresy, nedokonalá p ipravenost d lohy, výživa (plís ové toxiny) i genetické p
iny (
ovský a kol., 2012).
Van der Lende a kol. (2000) definuje embryonální úmrtnost jako úmrtnost do 35. dne b ezosti, pohybující se u prasat chovaných v optimálních podmínkách mezi 20 – 30 %. Výmola (2007) uvádí, že podíl všech ztrát mezi ovulací a porodem se projeví z 90 % b hem prvních 25 dn b ezosti, tedy ve fázi embrya. Na zbylou dobu do konce ezosti, tedy fázi plodu podle n j p ipadá 0 – 20 % ztrát. Také Malášek (2012) up esuje konec embryonální fáze na 35. den b ezosti, potom následuje období fetální. Ve fetálním období za íná docházet k osifikaci kostí plodu, takže pokud plod uhyne, je vypuzen (zmetání) nebo podléhá rozkladu v d loze (macerace, mumifikace), ale není již absorbován. Jedním z d vod úhynu plodu u po etných vrh m že být i nedostatek místa v d loze.
3.1.3.2 Faktory vn jší
Výživa Výživa se mezi vn jšími faktory ovliv ujícími ízení pohlavní innosti, a tím i reprodukci prasnic prosazuje nejvíce. íha a kol. (2003) upozor ují, že odpovídající a p ede20
vším kvalitní výživa zajistí dosažení pohlavní dosp losti, plnohodnotnou innost reproduk ních orgán a bezproblémový vývoj zárodk . Také Zeman (1999) uvádí, že cílem výživy chovných prasni ek je správný vývin kostry, sval a hlavn vývoj a funkce pohlavních orgán . Pokrytí záchovné a produk ní pot eby prasnice optimální výživou je zárukou plnohodnotného pr
hu jejího reproduk ního cyklu. Optimální výživa jalových prasnic
a prasni ek vede k ádnému zab eznutí, doprovázenému výraznou íjí a plnohodnotnou ovulací, v období b ezosti k po etnosti vrhu a vitalit potomstva za podmínky správného rozvoje reproduk ních orgán a v období laktace k produkci pot ebného množství mléka a k možnosti dalšího zab eznutí bez nutnosti erpání t lesných rezerv (Stupka a kol., 2009). Hovorka a kol. (1987) udávají, že dlouhodobá nadm rná intenzita výživy prasnic zp sobuje ukládání tuku do pojivové tkán vaje ník . Zde uskladn ný tuk p sobí degeneraci vaje níku, která úzce souvisí s poruchami plodnosti prasnic. Ale zvýšený íjem krmiva v období p ípravy na zapušt ní prasnic zvyšuje po et ovulovaných vajíek. Tento efekt je ozna ován jako flushing. Pulkrábek a kol. (2005) tvrdí, že flushingem asi 10 dn p ed plánovaným zapušt ním lze zvýšit po et vají ek až o dv , což edstavuje zvýšení po tu o jedno sele ve vrhu.
Podle
ovského a kol. (2012) lze výživou p ed zapušt ním u prasni ek tzv.
hyperalimentací (flushingem) pozitivn ovlivnit po et narozených selat, což je považováno za ú inn jší zp sob ovlivn ní po tu uvoln ných vají ek p i ovulaci a p ežitelnosti embryí než úprava výživy prasni ek po zapušt ní. Stupka a kol. (2009) upozor ují na zné fáze reproduk ního období prasnic a s tím související r zné pot eby výživy tak, aby byly respektovány fyziologické požadavky prasnice. Dále dopl uje, že až 50 % nežádoucích stav v oblasti reprodukce je zp sobeno chybami ve výživ . Tyto chyby jsou na úrovni p íjmu živin, hlavn v nedostate né výživ nebo naopak v p ekrmování.
Ustájení a management chovu Požadavky na ustájení prasat definují Pulkrábek a kol. (2005) tak, aby každé prase m lo ístup do prostoru, který je istý, fyzicky a tepeln pohodlný a umož uje všem zví am v kotci sou asné ulehnutí. Podlahy mají být hladké, ale ne kluzké a mají být navr21
ženy, konstruovány a udržovány tak, aby prasat m nep sobily zran ní. Mezi faktory související s ustájením a zp sobující poruchy plodnosti lze za adit nevyhovující systémy ustájení. Jedná se p edevším o nedostate nou plochu podlahy na 1 ustájené zví e, nebo o p íliš krátkou krmnou hranu u skupinových box , vyvolávající sociální boje mezi zví aty. Proto je nutné po odstavu utvá et hmotnostn vyrovnané skupiny prasnic bez velkých zm n v jejich složení v pr
hu b ezosti (Stupka a kol., 2009). Iiiman-
nová a Chaloupková (2012) považují dlouhodobé ustájení b ezích prasnic v individuálních boxech za faktor negativn ovliv ující jejich chování a m že zp sobovat jejich strádání. Individuální boxy výrazným zp sobem omezují volný pohyb prasnice, zejména zcela znemož ují ch zi. To má za následek pokles fyzické zdatnosti zví ete, ochabnutí sval a zhoršení funkce kardiovaskulárního systému, proto prasnice obtížn ji vstávají a uléhají. Rovn ž
psychická kondice prasnic je narušena a zvyšuje se frekvence stereotypního chování. Lze pozorovat extrémní pasivitu jako jeden z p íznak deprese. Lammers a kol. (2007) sledovali vliv zp sobu ustájení na po et živ narozených selat a prasnici. Hodnoceno bylo 353 b ezích prasnic a jejich 957 vrh . Jedna skupina prasnic byla ustájena individuáln na áste
zaroštované podlaze, druhá skupi-
nov na hluboké podestýlce. Bylo zjišt no, že skupinov ustájené prasnice porodily více živých selat na jeden vrh než prasnice ustájené individuáln . Z vn jších vliv , které ovliv ují úrove reprodukce nelze opomenout také odbornost a praktické zkušenosti pracovník jednotlivých podnik , kte í chov prasat p ímo i nep ímo ovliv ují. Nap íklad Bazala (2011) uvádí, že se v ad chov
asto vysky-
tují nedostatky ve stanovení optimálního stádia reflexu nehybnosti u ásti inseminovaných prasnic, což zvyšuje procento p eboukávání prasnic a zejména snižuje plodnost prasnic, které byly p íliš brzy nebo naopak pozd inseminovány. Velmi citlivý na správné provedení, tedy na praktické zkušenosti, je i vlastní proces provád ní inseminace, kdy p i klasické inseminaci dochází velmi asto ke zp tným výtok m ásti insemina ní dávky, n kdy i v tšiny dávky. Také
ovský (2004) upozor uje na d ležitost managementu, kdy uvádí, že
nezastupitelné místo v chovu prasat stále zaujímá profesionalita a snaha ošet ovatele jako sou ásti managementu pozitivn ovliv ovat užitkovost na všech úsecích reproduk ního cyklu.
22
3.2 Nemoci prasnic a jejich vliv na reprodukci Optimální reprodukce nem že být dosaženo bez udržení dobrého zdravotního stavu prasnic. Avšak zdravotní stav neovliv uje jen samotnou reprodukci, ale jeho vliv se prolíná celým chovem, tedy i odchovem a výkrmem prasat, a tím je ovlivn na i celá rentabilita chovu (Lambert a kol., 2012). Význam vliv
nemocí prasnic spo ívá p edevším ve ztrátách, které nemoci
zp sobují. Ztráty rozlišujeme p ímé a nep ímé: ímé nep ímé
– zmetání, úhyny a mrtv narozená selata, nutná porážka – p ebíhání, zhoršené zab ezávání, neživotaschopná selata, nízké p ír stky, zvýšená nemocnost, náklady na lé bu.
Mezi patogeny negativn p sobící na zdravotní stav prasnic adí Ochoa a kol. (2000) nap íklad Porcine reproductive and respiratory syndrome virus (PRRSV), Chlamydia ssp., Leptospira ssp. a Brucella ssp. Drábek a Bernardy (2004) uvád jí, že infekce prasnic virem PRRSV vyvolává zmetání áste
autolyzovaných mumifikova-
ných plod , nebo se rodí málo životaschopná i mrtvá selata. Done (2001) soudí, že ípadná p ítomnost jednoho patogena (PRRSV) je predispozicí pro ší ení jiných infek ních agens, jako nap . leptospir a chlamydií. Dle Ellise (1999) jsou chlamydiové a leptospirové infekce spojeny s ekonomickými ztrátami zap
in nými reproduk ními
problémy, jako je zhoršené zab ezávání, infertilita, aborty, slabá i mrtvá selata.
3.2.1 Respira ní a reproduk ní syndrom prasat (PRRS) Reproduk ní a respiratorní syndrom prasat je jedním z nejzávažn jších onemocn ní ovliv ující reprodukci prasat. Toto onemocn ní zp sobuje u prasnic p ed asné porody, ebíhání, porody slabých nebo mrtvých selat, mumifikaci plod , aj. Pšikal a kol., (2012) uvád jí, že trvalý výskyt PRRS p edstavuje pro chovatele p edevším velký ekonomický problém, který se kumuluje p ímými ztrátami p i krátkodobém akutním vzplanutí onemocn ní, ale také v d sledku déle trvající nízké užitkovosti. Dále popisují, že kombinace viru PRRS s dalšími patogenními mikroorganismy, jako jsou Mycoplasma hyopneumoniae, prase í cirkovirus typu 2, viry prase í ch ipky, salmonely, Streptococcus suis, Actinobacillus pleuropneumoniae a Pasteurella multocida, je p
23
inou váž-
ných zdravotních problém doprovázených nízkými p ír stky, zvýšenou nemocností, zvýšením náklad na lé bu a stoupajícími problémy s odbytem. Drábek a kol., (2004) popisují agens, který toto onemocn ní vyvolává, jako virus rodu Arterivirus. K infikaci prasnic m že dojít oronazáln , intravenózn , intravagináln , pop . intratracheáln . V raném stádiu gravidity nemá infekce na vyvíjející se embrya velký vliv. Avšak po placentaci a v dob pozd jší se vliv infekce na plod zvyšuje. Dochází k zmetání áste
autolyzovaných mumifikovaných plod nebo se p ed-
asn rodí mrtvá i málo životaschopná selata. Pneumonie vyvolaná virem má obzvlášt žký pr
h u prasat, která se nachází ve fázi intenzivního r stu. Mikroskopicky se
zm ny v plicích jeví jako multifokální intersticiální nahlou ení makrofág a nekrotizovaných bun k a bun ných ástí. Nehasilová (2007) uvádí, že finan ní ztráta u jedné prasnice za rok byla vy íslena v závislosti na závažnosti onemocn ní na ástku od 20 do 200 EUR.
3.2.2 Parvoviróza prasat Parvoviróza prasat je p
inou reproduk ní ztráty u prasnic, kdy zp sobuje embryonální
odúmrtí s následkem resorpce (pokud došlo k infekci do 30. dne gravidity) nebo mumifikace (v p ípad infekce mezi 30. – 75. dnem gravidity). Klinické p íznaky lze pozorovat u prasnic do 75. dne b ezosti, protože plody ješt nejsou imunokompetentní a nedokáží se bránit napadení virem. Selata, která se narodí, jsou zdravá, ovšem z d vodu imunotolerance jejich imunitní systém proti parvoviru nevytvá í protilátky, protože ho nevyhodnotí jako cizí antigen. Pokud nastane infekce po 75. dni b ezosti, je již plod schopen produkovat protilátky, infekci se ubrání a rodí se s protilátkami proti parvoviróze. Z toho je z ejmé, že cílem vakcinace je ochránit hlavn embrya do 75. dne gravidity (Bican a kol., 2001). Pro rozhodnutí zda vakcinovat je podle autor nutné v daném chovu nejd íve analyzovat riziko onemocn ní na základ sérologického vyšet ení. Ur uje se hladina protilátek proti parvoviróze u 10 – 20 % zví at základního stáda se zastoupením všech kových kategorií. Potom je možné p istoupit k plošné vakcinaci u t ch chov , kde je vysoké riziko infekce. V chovech, kde je nízké riziko, je vhodn jší vakcinaci neprovát. Parvoviróza prasat pat í i v dnešní dob mezi veterinárn významné onemocn ní, o emž sv
í i bezpo et komer
užívaných vakcín proti jeho p vodci. Lze ji úsp sn 24
detekovat jak metodami p ímé, tak i nep ímé diagnostiky. Mezi nej ast ji užívané diagnostické metody pat í PCR, nep ímá imunofluorescence fetálních tkání, ELISA nebo imunoblot. Vakcinace ovšem nenahrazuje nutnost minimalizovat riziko p enosu infekce do chovu zejména uvážlivým nákupem plemenného materiálu a také nákupem insemina ních dávek od kanc , kte í virus nevylu ují semenem.
3.2.3 Cirkovirové infekce prasat U prasat byly do sou asné doby izolovány dva typy cirkovir , virus PCV-1 a PCV–2. Virus PCV-1 je považován za nepatogenní a má se za to, že jeho výskyt v populaci prasat je s nejv tší pravd podobností zna ný. Je mu p
ítán podíl jako etiologické agens
na n kterých reproduk ních problémech prasnic. Virus PCV-2 je považován za p
inu
tzv. „syndromu cirkovirového ch adnutí selat“ (postweaning multisystemic wasting syndrome – PMWS). Tento syndrom se nej ast ji objevuje u selat mezi 5. – 12. týdnem života. U starších selat s hmotností okolo 30 kg a b houn bývá detekován „syndrom dermatitidy a nefropatie prasat“ (porcine dermatitis and nephropathy syndrome – PDNS), který je rovn ž zp soben virem PCV-2 (Celer a Carasová, 2001). Celer a Carasová (2001) dále dopl ují, že onemocn ní PMWS je doprovázeno anemií, pr jmem, žloutenkou, ztrátou chuti, ztrátou hmotnosti a v neposlední ad zvýšenou t lesnou teplotou a kašlem. Nemocná prasata mají výrazn bledou k ži a a nápadn zv tšené mizní uzliny, p
emž nebývá neobvyklé, že sou asn onemocní pouze
kolik selat v kotci. U b ezích prasnic se onemocn ní projevuje zvýšeným procentem ed asn narozených a nevitálních selat. Syndrom dermatitidy a nefropatie prasat se projevuje apatií, nechutí, ztrátou hmotnosti a strnulou ch zí v d sledku postižení centrální nervové soustavy. Nej ast jším a nezam nitelným p íznakem je výskyt tmav ervených až fialových skvrn v oblasti hrudi, kýty a vnit ní strany stehen. Onemocn ní bývá doprovázeno mortalitou, která dosahuje až 10 %. U obou zmi ovaných onemocní však plné propuknutí klinických p íznak m že být vázáno na sou asnou infekci hostitele virem reproduk ního a respiratorního syndromu (PRRS), parvovirem prasat, nebo jinými bakteriálními nebo virovými p vodci.
25
3.3 Preventivní opat ení zamezující výskytu zdravotních problém v chovu prasnic Prevence onemocn ní prasnic je jedním ze základních p edpoklad zajišt ní jejich dobrého zdravotního stavu a sou asn i udržení ekonomické rentability celého chovu. Prevence je vždy ekonomi
jší a efektivn jší než následná lé ba p ípadných chorob, p i-
emž mnohým nemocem ve stád lze p edejít používáním správných chovatelských postup . Z hlediska nastavení a fungování p ijatých systém prevence lze definovat dva základní okruhy ochrany, respektive ozdravení, a to repopulaci chovu a biosecuritu.
3.3.1 Repopulace Lichnovský (2011) popisuje dva zp soby ozdravování chovu. Jedním je postupné ozdravování se zachováním p vodního genofondu a druhým je celkové ozdravení s vým nou genofondu, tzv. repopulace. Kamínek (2010) up es uje, že repopulace edstavuje pro chovatele p íležitost ozdravit chov od p ítomných patogen , tedy odstranit z chovu nemoci za snížení náklad na provád né vakcinace a medikace. Princip repopulace je založen na skute nosti, že mlá ata p ed narozením bývají zpravidla prostá patogen , které nejsou p enášeny p es placentární bariéru. Taková zvíata jsou ozna ována jako „nemoci prostá“ nebo také „selata s minimální nemocností“. V sou asné dob se nejvíce využívá ozna ení SPF (Dubanský a kol., 2003). Odchov SPF selat je provád n s využitím dvou základních metod. 1. Systém bez ú asti matek, kdy se selata získávají ve 112. – 114. dni b ezosti: a) Hysterektomií – prasnici je vyjmuta celá b ezí d loha (Šikula, 1986). b) Hysterotomií – d loha se jen otev e a selata jsou steriln vyjmuta z t la prasnice (Ulman a Menšík, 1978). c) Sterilním odchytem p i spontánním nebo indukovaném porodu per vias natura les. Zde je nutné zabránit kontaktu selat s t lem prasnice a jejich kontaminaci p i vdechnutí nesterilního vzduchu (Ulman a Menšík, 1978). 2. Systém raného odstavu je založen na principu kolostrální ochrany, který zajiš uje u selat imunních matek stav „prostý patogenních mikrob “. Selata jsou po porodu chována izolovan a k matkám se p ikládají jen v prvních 36 – 48 hodinách života (Ulman a Menšík, 1978). 26
V sou asné dob se výše uvedené metody využívají pouze pro vytvo ení nukleových chov , ze kterých se pak zví ata prodávají p ímo chovatel m.
Pro posouzení efektivnosti repopulace provedli Nevrkla a kol. (2012) výzkum se zám rem sledovat vliv repopulace na reproduk ní ukazatele. Do výzkumu bylo zahrnuto 160 prasnic. P ed provedením repopulace bylo vyhodnoceno 80 prasnic od 1. do 5. vrhu. Repopulovaných prasni ek bylo 80 na 1. vrhu. Prasnice obou skupin byly téže hybridní kombinace. Prasni ky byly po repopulaci umíst ny do asanované stáje. Byl zaznamenán nár st po tu narozených selat po repopulaci a to 15,96 ks oproti 12,21 ks ed repopulací. Sou asn ale vzrostl po et mrtv narozených selat po repopulaci, a to 1,30 ks oproti 0,96 ks p ed ní. Tuto skute nost ovšem lze vysv tlit tím, že prasnice byly na 1. vrhu a tyto vrhy m ly vysoký po et narozených selat. Výzkum prokázal pozitivní vliv na reproduk ní užitkovost prasnic, hlavn v ukazateli odstavených selat na prasnici. ed repopulací to bylo 9,69 ks a po repopulaci 13,44 ks.
3.3.2 Biosecurita Nástroj, který p i správné aplikaci pomáhá problém m s onemocn ním p edcházet, nazýváme biosecurita. Jedná se o soubor opat ení, který lze chápat jako ochranu chovu p ed negativními vlivy spojenými se zavle ením a rozší ením nemocí zví at. S ohledem na oblast, ze které hrozí nebezpe í rozší ení nákazy, rozlišují Novák a Malá (2012) biosecuritu externí a interní. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že externí biosecurita je zam ena na minimalizaci možnosti vniknutí organism , které zp sobují onemocn ní zví at do chovu z vn jšího prost edí. Dodržování zásad externí biosecurityje z ekonomického hlediska základním p edpokladem dobré produkce i reprodukce, a tím i ekonomické rentability chovu.
Mezi jednotlivé prvky externí biosecurity pat í: -
zabrán ní pr niku infek ního agens do chovu - zde je t eba se zam it na initele, kte í mohou zp sobit zavle ení, a to: zví ata, lidé, vozidla, krmivo a voda, vzduch a voln žijící živo ichové,
-
omezení p ístupu návšt vník do chovu a vytvo ení bariér - sou ástí tohoto prv27
ku externí biosecurity je nap íklad oplocení hranic pozemku, chovu, z ízení dezinfek ních vjezd , d sledné zamykání vstup do objekt a z ízení hygienické smy ky, -
vypracování a zp ísn ní zásad pro dopravu – nutnost v novat pozornost i tomuto prvku je dána rizikem ší ení infekcí vozidly zajištujícími dopravu krmiva, p epravu zví at, pop . odvoz odpad ,
-
preventivní opat ení p ed jinými druhy zví at – zde je t eba zohlednit rizika vyplývající z možnosti vniknutí jiných druh zví at, jako možných p enaše
cho-
rob, nap . hmyz, ptáci, hlodavci, psi a ko ky, -
ochranná pásma a veterinární ochranná pásma - ochranná pásma a veterinární ochranná pásma p edstavují souhrn pasivních opat ení, zamezujících ší ení nákaz zví at. eší umíst ní nových chov v p edepsané vzdálenosti od ve ejných za ízení, pop ípad od jiných chov téhož druhu a jiných druh (Novák a Malá, 2012).
Obr. 3 Oblasti zam ení externí biosecurity (Novák a Malá, 2012)
28
Interní biosecuritu popisují Novák a Malá (2012) jako soubor preventivních opatení, zamezující rozši ování patogen uvnit chovu již existujících. Toto je d ležité p edevším v chovech s vyšší koncentrací zví at a astým st ídáním pop . dopl ováním základního stáda.
Jednotlivé oblasti zam ení interní biosecurity zahrnují následující opat ení: -
optimalizace produk ních technologických systém – jde o samotnou organizaci chovu, kde by m ly být dodrženy následující zásady: chov jednoho druhu zví at v jednom stájovém prostoru, samostatný chov r zných v kových kategorií zví at, dodržování technologických postup ve všech láncích provozu farmy, nepoužívat stejné pom cky a za ízení ke krmení i odklizu exkrement , výb r zp sobu provozu stájového objektu,
-
vytvo ení bariér – p edpokládá rozd lení farmy do zón (zóna výrobní, zóna sklad krmiv, zóna odpad ) a vytvo ení bezpe nostních p ekážek mezi nimi, nap . oplocení, desinfek ní rohože atd.,
-
asana ní opat ení - je soubor opat ení, zahrnujících zneškod ování p vodc nákaz, zdroj a možných p enaše
a úprava prost edí k zabrán ní množení a ší ení škod-
livých organism . Mezi tato opat ení pat í dezinfekce, dezinsekce, deratizace, sb r a zneškod ování uhynulých zví at, -
vakcina ní program - jedinou spolehlivou prevencí výskytu n kterých onemocn ní je vakcinace (o kování, aktivní imunizace). Vakcinace zvyšuje specifickou imunitu v i infek nímu agens aplikací o kovacích látek-vakcín (aniž by zp sobila vlastní onemocn ní jedince). Vakcína je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit navození jeho imunity proti specifické chorob ,
-
kontrola endo- a ektoparazit – prevence parazitárních onemocn ní by m la zabránit invazím, které zp sobují úhyny zví at a sníženou užitkovost. Spo ívá ve vyšetení exkrement a k že u všech nových zví at a v prevenci výskytu mezihostitel ,
-
kontrola surovin a produkt – jedná se o analýzu nález z prohlídky poražených zví at na jatkách a postmortální vyšet ení uhynulých zví at veterinárním léka em,
-
monitoring – zahrnuje pravidelnou kontrolu základního stáda a dodržování zdravotního programu základního stáda (Novák a Malá, 2012).
29
Optimalizace produk ních technologických systém Monitoring
Kontrola surovin a produkt
Asana ní opat ení
Kontrola endoa ektoparazi-
Vakcina ní program
Obr. 4 Oblasti zam ení interní biosecurity (Novák a Malá, 2012)
Ú inný a dob e naplánovaný individuální plán biosecurity v daném chovu hospodá ských zví at je podle Nováka a Malé (2012) stejn d ležitý jako zdravotní program stáda k zabezpe ení udržitelné produkce. Chovatel by se m l spolu s veterinárním léka em soust edit na vytvo ení a využití individuálního plánu biologické bezpe nosti chovu jako sou ásti celkové strategie ízení zdraví, produkce a reprodukce.
Podpora vybraných inností zam ených na ozdravení chov prasnic Ministerstvo zem
lství
R poskytuje podporu formou dotace chovatel m na áste nou
úhradu náklad na úkony souvisejících s provád ním opat ení zam ených proti rozši ování vyjmenovaných chorob prasat. Žadatelem m že být chovatel prasnic podnikající v zem lské výrob podle § 420 zákona . 89/2012 Sb., který provedl ozdravení od vyjmenovaných chorob prasat v období od 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014, p
emž výše podpory iní až
30 000 K za jedno ozdravené ustajovací porodní místo prasnic. Choroby, na které lze dota ní titul uplatnit jsou Reproduk ní a respira ní syndrom prasat, Aujeszkyho choroba prasat, Brucelóza prasat, Klasický mor prasat a Vezikulární choroba prasat (Ministerstvo zem
lství R, 2014).
30
4 ZÁV R V bakalá ské práci je zpracován literární p ehled k problematice reproduk ních vlastností prasnic a faktor , které je ovliv ují. Dále je v ní analyzován vliv nej ast jších nemocí na reprodukci prasat a v neposlední ad i zp soby ozdravování chov a doporuené prvky preventivní ochrany p ed zavle ením nebezpe ných nemocí do chovu. Ekonomickou rentabilitu chovu ovliv uje reproduk ní užitkovost prasnic zásadním zp sobem. Proto je t eba v novat velkou pozornost faktor m, které mají na reproduk ní užitkovost vliv. Jsou to faktory vnit ní a vn jší, které chovatel m že ovliv ovat a ur itým zp sobem rentabilitu chovu zlepšovat. Co, ale do ekonomiky chovu zasahuje nejvýrazn ji je zdravotní stav stáda a hlavn zdravotní stav prasnic, protože ty tvo í nosný prvek chovu. V okamžiku, kdy chovatel musí bojovat s nemocemi, které snižují optimální úrove reproduk ní užitkovosti potažmo produk ní užitkovosti a jsou vynakládány nemalé ástky na lé bu a sanaci škod, je z ejmé, že taková situace m že ohrozit samotnou existenci chovu. Zdravotní situace v eských chovech je dlouhodob nep íznivá. To je zp sobeno více faktory a n které z nich lze z pohledu chovatele jen obtížn ovlivnit. Jsou to nap íklad mezinárodní transporty zví at s r znou úrovní zdravotních standard , které edstavují pro domácí farmy zna né riziko. Proto je d ležité v novat pat
nou pozornost eliminaci rizika p enosu nákazy
na farmu, nastavit ú inná pravidla bezpe nosti chovu a d sledn dodržovat zásady biosecurity. Je to výhodné hlavn z toho d vodu, že prevence je vždy levn jší než následná lé ba.
31
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BAZALA E., 2011: Propojení metody intrauterinní inseminace prasnic s optimalizací nejvhodn jšího stádia reflexu nehybnosti p ináší chovatel m prasat nové možnosti k maximalizaci plodnosti prasnic, s. 31-32. Pé e o vysokou úrove reproduk ního procesu hospodá ských zví at 2011. Sborník konference 30. zá í. VUVeL, v. v. i., Brno, 55 s.
BE KOVÁ R., VÁCLAVKOVÁ E., 2008: Nepodce ujme dlouhov kost prasnic. Náš chov, ro . 68, . 10, s. 30-33. ISSN 0027-8068.
BELSTRA B. A., DIEKMAN M. A., RICHERT B. T., SINGLETON W. L., 2002: Effects of lactation lenght and an exogenous progesterone and estradiol-17 p regimen during embryo attachment on endogenous steroid concentration and embryo survival in sows. Theriogenology, 57: 2063-2081.
BICAN J., DUBANSKÝ V., DRÁBEK J., 2001: Prevence vzniku parvovirózy v chovech prasat, Veteriná ství, 51: s. 44-45.
BUCHTA S., ECHOVÁ M., PAVLÍK J., 1990: Chov prasat. Vysoká škola zem
l-
ská v Brn , Brno, 124 s.
CELER V. jr., a CARASOVÁ P., 2001: Cirkovirové onemocn ní prasat. In Vetinform: Respira ní syndrom prasat II. Hradec Králové, s. 40.
OVSKÝ J., 2001: Základní fyziologické a technologické p edpoklady reprodukce prasat, s. 15-41. In: ÍHA J., Reprodukce v procesu šlecht ní prasat. Rapotín, 135 s.
OVSKÝ J., 2003: Optimalizace produkce selat, s. 5-9. Nové poznatky v chovu prasat. Sborník referát z VIII. Odborného seminá e, Prá e 9. dubna 2003
OVSKÝ J., 2004: Využití reproduk ního potenciálu prasat, s. 15-19. Reprodukce základ efektivity v chovu prasat. Sborník z odborného seminá e 11. listopadu 2004. eské Bud jovice. Jiho eská univerzita v eských Bud jovicích. 32
OVSKÝ J., LUSTYKOVÁ A., LIPENSKÝ J., ROZKOT M., 2012: Reprodukce u prasnic trochu jinak, s. 14-17. Aktuální problémy chovu prasat. Praha Uh ín ves: VUŽV.
DAZA A., BEZERRA EVANGELISTA J. N., GUTIERREZ-BARQUIN M., 1999: Milk production in crossbred sows (Large White x Landrace). Evolution and analysis of variation factors. Animal Research, Annales de Zootechnie, 48 (1): 67-74.
DAZA A., RIOPÉREZ J., CENTENO C., 2004: Changes in the composition of sows milk between days 5 to 26 of lactation. Short communication. Spanish Journal of Agricultural Research, 2 (3): 333-336.
DONE S. H., 2001: Chlamydial infections in pigs. The Pig Journal, 47: 189-202. DRÁBEK J., BERNARDY J., 2004: Reproduk ní a respira ní syndrom prasat (PRRS) review. Veteriná ství, 54: 160-170.
DUBANSKÝ V., DRÁBEK J., 2003: Zdravotní problematika prasat: III., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno.
ELLIS W. A., 1999: Leptospirosis, s. 483-493. In: STRAW B. E., DALLAIRE S., MENGELING S. W., L., TAYLOR D. J., Diseases of Swine, 8th edn. Blackwell Publishers, Oxford.
ETIENNE M., LEGAULT C., DOURMAD J. Y., NOBLET J., 2000: Production laitiére de la truie: Estimation, composition, facteurs de variation et évolution. Journées de la Recherche Porcine en France, 32: 253-264.
HÁJEK J., ADAM L., CIPRA P.,
OVSKÝ J., ÍTEK V., JELISEK T., KRÁLÍK
Z., KRÁTKÝ F., NOVÁK I., PAVLÍK J., SMOLÁK M., STEINHAUSER L., TOBIŠKOVÁ J., VICENOVÁ M., 1992: Prasata v drobném chovu a na farmách. Apros, Jílové u Prahy, 256 s.
HANSEN A. V., STRATHE A. B., KEBREAB E., FRANCE J., THEIL P. K., 2012: Predicting milk yield and composition in lactating sows: A Bayesian approach. Journal 33
of Animal Science, 90 (7): 2285-2298.
HELLBRUGGE B., TOLLE K. H., BENNEWITZ J., HENZE C., PRESUHN U., KRIETER J., 2008: Genetic aspects regarding piglet losses and the maternal behaviour of sows. Part 1. Genetic analysis of piglet mortality and fertility traits in pig. Animals, 2 (9): 1273-1280.
HOVORKA F., SIDOR V., SMÍŠEK V., 1967: Chov prasat. SZN Praha, 382 s.
HOVORKA F., SMÍŠEK V., PROCHÁZKA O., SIDOR O., 1987: Chov prasat 1. SZN Praha, 358 s.
IIIMANNOVÁ G., CHALOUPKOVÁ H., 2012: Skupinové ustájení b ezích prasnic z pohledu chování a welfare. Veteriná ství. ro . 62, . 7, s. 420-422. ISSN 0506-8231.
JAKUBEC V., ÍHA J., MATOUŠEK V., PRAŽÁK ., MAJZLÍK I., 2002: Šlecht ní prasat. Rapotín, 2002. 218 s.
KAMÍNEK K., 2011: Mydlá ka a.s. ozdravuje chov prasat. Náš chov, 62-63 s.
KNOX V. R., RODRIGUEZ ZAS. S. L., 2001: Factors influencing oestrus and ovulation in weaned sows as determined by transrectal ultrasound. Journal of Animal Science, 79 (12): 2957-2963.
KOLÁ
M., 2006: Úsp šná reprodukce - p esn jší odhad plemenné hodnoty. Kvalitní
genofond - p edpoklad úsp šného chovu prasat, 44 s.
KOZUMPLÍK J., KUDLÁ E., 1980: Reprodukce prasat ve velkochovech. SZN Praha, 290 s.
KUREŠ D.,
ÍTEK J., 2005:
ízení kondice prasnic - cesta ke zlepšení parametr re-
produk ní užitkovosti, s. 169-178. Aktuální problémy chovu prasat, ZU Praha.
34
KVAPILÍK J.,2011: Produkce, ceny a možnosti zlepšení výsledk chovu prasat. Náš chov., ro . 71, . 11, s. 33-36. ISSN 0027-8068.
LAMBERT M. ., POLJAK Z., ARSENAULT J., DALLAIRE S., 2012: Epidemiological investigations in regard to porcine reproductive and respiratory syndrome (PRRS) in Quebec, Canada. Part 1: Biosecurity practices and their geographical distibution in two areas of different swine density. Preventive Veterinary Medicine, 104: 74-83.
LAMMERS P., HONEYMAN M., MARBY J.W., HARMON J.D., 2007: Sow and Litter Performance for Individual Crate and Group Hoop Barm Gastation Housing: Projekt Summary: Animal Industry Report.
LAY D. C. Jr., MATTERI R. L., CARROLL J. A., FANGMAN T. J., SAFRANSKI T. J., 2002: Preweaning survival in swine. Journal of Animal Science, 80: E74-E86.
LEVIS D. G., LEIBBRANDT V. D., ROZEBOOM D. W., 1997: Development of gilts and boars for efficient reproduction. Pork Industry Handbook, Michigan State University Extension, 1-8.
MALÁŠEK J., 2012: Poruchy reprodukce prasnic neinfek ní povahy. Veteriná ství. 2012, ro . 62, . 9, s. 570-574. ISSN 0506-823.
MINISTERSTVO ZEM
LSTVÍ
R, 2014: Praktická p íru ka, Zásady, kterými se
stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2014 na základ § 2 a § 2d zákona . 252/1977 Sb., o zem
lství.
NEVRKLA P., ECHOVÁ M., HADAŠ Z., 2012: Analysis of piglet losses in farrowing houses with different technologies. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 60 (6): 267-274.
NOVÁK P., MALÁ G., 2012: Obecné zásady biosecurity v chovech hospodá ských zví at, Výzkumný ústav živo išné výroby, v.v.i. Praha Uh ín ves.
35
OCHOA J. E., SANCHEZ A., RUIZ I., 2000: Epidemiology of leptospirosis in a livestock production area of the Andes. Revista Panamericana de Salud Pública, 7: 325331.
OCHODNICKÝ D., POLTÁRSKY J., 2003: Ovce, kozy a prasata. Bratislava: Príroda s. r.o., ISBN 80-07-11219-7. PULKRÁBEK J. (ed.), 2005: Chov prasat. 1. vydání, Profi Press, s. r. o., Praha, 160 s. ÍHA J., JAKUBEC V., 2001: Reprodukce v procesu šlecht ní prasat. Rapotín: Asociace chovatel masných plemen.
ÍHA, J., PETELÍKOVÁ, J.,
OVSKÝ, J., BAŽANT, J., BOCHENEK, M.,
PYTLOUN, J., 2003: Plemenitba hospodá ských zví at. 1. vyd. Rapotín, 150 s.
SANO., 2014: Obrázek kojící prasnice. Databáze online [cit. 24. 4. 2014]. Dostupné na http://www.sano.cz/
SERENIUS T., STALDER K. J., FERNANDO R. L., 2008: Genetic associations of sow longevity with age at first farrowing, number of piglets weaned, and wean to insemination interval in the Finnish Landrace swine population. Journal of Animal Science, 86 (12): 3324-3329.
SCHMIDT U., 2002: Jak ovlivnit hmotnost selat p i narození a p i odstavu. Schaumann - úsp ch ve stáji, 1: 11-12.
SMOLA J., 2012: Vliv stájového prost edí na zdraví a užitkovost prasat. Náš chov. ro . 72, . 10, s. 28-31. ISSN 0027-8068.
SOLLER M., BECKMANN J., 1983: Genetic polymorphism in varietal identifikation and genetic improvement. Theoretical and Applied Genetics, 67: 25-33.
STAN
I., RADOVI I., STAN
B., STEVAN EVI
O., STEVAN EVI
M.,
2012: „Boar effect" influence on gilts estrual reaction. Journal of Microbiology, Bio36
technology and Food Sciences, 1 (6):1540-1550.
STUPKA R., ŠPRYSL M., 2002: Reprodukce v chovu prasat. Databáze online [cit. 2014-4-9]. Dostupné na www.agroweb.cz/Reprodukce-v-chovu-prasat.
STUPKA R., ŠPRYSL M.,
ÍTEK J., 2009: Základy chovu prasat. Praha: PowerPrint,
ISBN 978-80-904011-2-9.
STUPKA R., ŠPRYSL M.,
ÍTEK J., 2009: Mlé nost prasnic a vývoj selat. Zem
lec.
ro . 17, . 28, s. 10-11. ISSN 1211-3816. SVAJGR A. J., HAYS V. W., CROMVELL G. L., DUTT R. H., 1974: Effect of lactation duration on reproductive performance of sows. Journal of Animal Science, 38: 100105.
ŠIKULA V., 1986: Možnosti plošného využití metody repopulace prasat. Diplomová práce.
TOWN S. C., PATTERSON J. L., PEREIRA C. Z., GOURLEY G., FOXCROFT G. R., 2005: Embryonic and fetal development in a commercial dam-line genotype. Animal Reproduction Science, 85. 301-316.
ULMAN L., MENŠÍK J., 1978: Moderní metody ozdravování chovu prasat a jejich využití k prevenci n kterých stájových nákaz, eská v deckotechnologická spole nost, Brno.
VÁCLAVKOVÁ E., 2011: Pé e o selata v období mlé né výživy. Zem
lec. ro . 19, .
37, s. 13-14. ISSN 1211-3816.
VAN DER LENDE T., VAN RENS B. T. T. M., LEENHOUWERS J. I. L., 2000: Biological and genetic aspects of pre- and perinatal mortality in swine. Proc. 5 ° Seminario International de Suinocultura, Expo Center Norte, Spain, 125-141.
37
VÝMOLA J., 2007: Vitamíny a reprodukce prasat. Náš chov. ro . 67, . 7, s. 48-49. ISSN 0027-8068.
WÄHNER M., 2010: Vliv vysoké reprodukce prasnic na produkci, odchov a výkrm selat. Náš chov. ro . 70, . 10, s. 28-29. ISSN 0027-8068.
WILLIAMS N., PATTERSON J., FOXCROFT G. R., 2005: Non-negotiables in gilt development. Advances in Pork Production, 16: 1-16.
ZELINKOVÁ G., 2010: Techniky ízené reprodukce prasat. Náš chov. ro . 70, . 6, s.
24-25. ISSN 0027-8068.
ZEMAN L., 1999: Výživa a krmení prasat v programu PLEMHYB. Brno, Plemo a. s., 104 s.
38
