Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky
Způsob a kvalita života seniorů v pobytových zařízeních Pattern and Quality of Seniors' Life in Residential Facilities
Bakalářská práce
Monika Šnajdárková
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Způsob a kvalita života seniorů v pobytových sociálních zařízeních“ vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a zdroje, které jsem použila.
2
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Pavlíně Valouchové za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.
3
OBSAH Úvod ........................................................................................................................... 6 1.
Životní způsob a kvalita života ........................................................................ 8
1.1
Definice životního způsobů ................................................................................ 8
1.1.1 Subjekt životního způsobu ................................................................................. 9 1.1.2 Specifikace životního způsobu jednotlivce........................................................ 10 1.2
Kvalita života .................................................................................................... 11
1.2.1 Kvalita života jednotlivce .................................................................................. 12 1.2.2 Kvalita života společnosti ................................................................................. 13 1.2.3 Kvalita života v širším pojetí ............................................................................. 13 1.2.4 Životní smysl a hodnoty.................................................................................... 13 1.2.5 Kvalita života v období stáří ............................................................................. 15 1.2.6 Kvalita života v pojetí kvality péče o seniory ..................................................... 17 1.3
Závěr................................................................................................................ 18
2.
Stárnutí a stáří ................................................................................................ 19
2.1
Charakteristika stárnutí a stáří.......................................................................... 19
2.2
Úspěšné stárnuti .............................................................................................. 21
2.3
Změny ve stáří ................................................................................................. 22
2.3.1 Tělesné změny ................................................................................................. 22 2.3.2 Psychické změny ............................................................................................. 22 2.3.3 Sociální změny ................................................................................................. 23 2.4
Zdraví a nemoci ve stáří ................................................................................... 24
2.4.1 Zvláštnosti nemocí ve stáří ............................................................................... 25 2.4.2 Psychické nemoci ve stáří ................................................................................ 26 2.5
Potřeby seniorů ................................................................................................ 26
2.5.1 Péče o seniory ................................................................................................. 27 2.5.2 Péče v pobytových sociálních zařízeních ......................................................... 28 2.6
Závěr života, důstojné umírání ......................................................................... 32
2.7
Závěr................................................................................................................ 33
3.
Měření kvality života seniorů......................................................................... 34
3.1
Přístupy a nástroje sloužící k měření kvality života seniorů .............................. 34
3.1.1 Specifické nástroje pro měření kvality života seniorů ....................................... 35 3.2
Závěr................................................................................................................ 37
4.
Empirické šetření ........................................................................................... 38
4.1
Cíle empirického šetření................................................................................... 38
4.1.1 Technika výzkumu ........................................................................................... 38 4.1.2 Výzkumný vzorek ............................................................................................. 39 4.1.3 Výzkumné otázky ............................................................................................. 39
4
4.1.4 Sběr dat ........................................................................................................... 39 4.2
Výsledky empirického šetření ........................................................................... 40
4.2.1 Demografické údaje ......................................................................................... 40 4.2.2 Analýza výsledků ............................................................................................. 43 4.2.3 Porovnání jednotlivých výsledků ...................................................................... 54 4.2.4 Závěry z výzkumné části .................................................................................. 59 4.2.5 Doporučení pro praxi ........................................................................................ 61 4.3
Závěr................................................................................................................ 62
Závěr ......................................................................................................................... 63 Seznam grafů a tabulek .............................................................................................. 65 Seznam použité literatury a internetových zdrojů ........................................................ 66 Příloha: ....................................................................................................................... 69 Anotace ...................................................................................................................... 73 Annotation .................................................................................................................. 74 Zadání bakalářské práce ............................................................................................ 75
5
Úvod
Téměř každého z nás se téma stárnutí dotýká. Mladší lidé obvykle mívají rodiče či prarodiče, kteří se nacházejí v poslední životní etapě. Pro lidi ve středním věku je už nutností se na stáří pomalu připravovat. Protože kvalita života ve vyšším věku závisí do velké míry na postoji a přístupu každého jednotlivce, je třeba se umění stárnout přiučit a pochopit ho.1 To, jakým způsobem budeme v období stáří žít, jaký životní způsob zvolíme, jaká bude celková kvalita našeho života, jestli budeme mít možnost volby jak a kde žít, tedy závisí na naší celoživotní přípravě, ale také na vnějších okolnostech odvíjejících se od sociální politiky státu. Pokud v našem životě vyvstane potřeba péče v pobytovém sociálním zařízení, je žádoucí, aby to byla péče lidsky důstojná, podporující dobrý život a snažící se i do poslední životní etapy přinášet smysluplnost. Téma způsobu a kvality života seniorů jsem si vybrala jednak proto, že vzhledem k demografickému vývoji v naší společnosti je tématem aktuálním, a jednak proto, abych si sama (jako stárnoucí člověk i jako student) doplnila poznatky z této problematiky
a
více
se
dozvěděla
o
možných
problémech
spojených
s institucionalizovanou péčí o lidi ve vyšším věku. Cílem práce je za pomoci empirického šetření nahlédnout do různých oblastí života seniorů v pobytových zařízeních, poznat, co sami uživatelé sociálních služeb ve stáří považují ve svém životě za důležité, a kvalitu jejich života porovnat na základě jejich spokojenosti v jednotlivých životních oblastech. Co vše ale zahrnout do pojmu „kvalita života seniorů v pobytových zařízeních“? Jak takovou kvalitu definovat? To bývá nejednoznačné, protože v životě každého uživatele – seniora je pojetí této kvality velmi různé a v čase se měnící. Protože to, jak senior vnímá a prožívá všechny změny přicházející s přibývajícím věkem, formuje i jeho vnímání kvalitního a dobrého života. Prožívání životní kvality závisí jak na samotné osobnosti seniora, tak na podmínkách, které pobytové zařízení poskytuje. Častá je vazba kvality života na kvalitu dlouhodobé péče, protože tato péče zahrnuje takové aspekty, jako je uspokojování individuálních potřeb, dobré sociální prostředí, možnost rozhodování, nezávislost, přiměřené aktivity apod. Z možností a podmínek, které klienti mají, ale také ze způsobu, jak uspokojují své individuální potřeby, vyplývá i způsob jejich života. Je proto potřebné, aby k definici kvality života seniorů v pobytových zařízeních velkou mírou přispívali samotní senioři. Aby sami definovali potřebnou kvalitu života, svoje
1
Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 13
6
požadavky a potřeby, protože tím přispějí ke zjištění, co vše konkrétně ovlivňuje způsob a kvalitu života seniorů. V této práci se budu zabývat hledáním faktorů, které mohou kvalitu života ve stáří ovlivňovat, i otázkou, jak stáří, jako poslední etapu života, prožívat smysluplně. Zaměřím se na teoretické vymezení problému kvality a způsobu života. Uvedu metody a nástroje zaměřené na měření kvality života a kvality života ve stáří. Pro měření kvality života jsem si z pobytových zařízení pro seniory vybrala Domov pro seniory v Příboře a Dům sv. Anny – Domov pokojného stáří ve Studénce. Jejich klienty jsem zvolila jako respondenty pro výzkumné šetření. Výběr nebyl náhodný, v obou domovech jsem absolvovala odbornou praxi a jejich uživatelé souhlasili, že budou respondenty pro moje výzkumné šetření. Cílem práce není porovnávání kvality služeb v jednotlivých zařízeních, nýbrž zjišťování subjektivně pociťované kvality života seniorů využívajících sociální pobytové služby. Subjektivní vnímání
důležitosti
jednotlivých
životních
oblastí
seniora
bude
porovnáno
se subjektivním vnímáním jeho spokojenosti. Případný rozdíl naznačí směr, kterým by se péče zaměřená na klienta mohla ubírat. Práce je rozdělena do čtyř oblastí. V první kapitole se věnují způsobu a kvalitě života, tyto pojmy teoreticky zpřesňuji a rozebírám faktory, které kvalitu života i kvalitu života ve stáří ovlivňují. V druhé kapitole charakterizuji pojmy stárnutí a stáří. Popisuji změny a nemoci, které s sebou vyšší věk přináší, i možnosti, jak stárnout úspěšně a bez větších problémů. Představuji měnící se potřeby seniora i následnou potřebu péče poskytovanou v domovech seniorů. Ve třetí kapitole popisuji přístupy a nástroje sloužící k měření kvality života a hledám faktory, které kvalitu ovlivňují. Poslední, čtvrtou kapitolu jsem zaměřila na praktické měření kvality života seniorů v konkrétních pobytových zařízeních.
7
1. Životní způsob a kvalita života
V této kapitole se budu věnovat kvalitě a způsobu života obecně. Životní způsob budu definovat a určím jeho nositele. Dále budou identifikovány faktory, které přispívají ke smysluplnému, kvalitnímu životu člověka v jeho poslední životní etapě. Z těchto teorii životního způsobu a kvality života budu později vycházet při konkrétních měřeních v pobytových zařízeních pro seniory.
Definice životního způsobů
1.1
Člověk chápe pod pojmem životní způsob to, jakým způsobem žije: jak bydlí, kde pracuje, jak se stravuje, jak se obléká, jak nakládá se svým volným časem, jak vnímá svět a sebe.2 Protože životní způsob je neobyčejně širokým souborem jevů a jeho aspekty se vážou k různým vědním disciplínám, je jeho problematika multidisciplinární. Životní způsob tedy nejde komplexně studovat a uchopit jen z pohledu jedné vědecké disciplíny, je proto chápán taktéž jako problematika interdisciplinární. Podle Dufkové a kolektivu roli jakéhosi koordinátora v interdisciplinární spolupráci při zkoumání problematiky životního způsobu sehrává sociologie. Sociologie totiž již tradičně zkoumá to, co hraje důležitou roli i v životním způsobu, tj. sociální procesy, vztahy a jevy.3 Podle Dufkové je životní způsob „systémem významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt (jedince či skupinu, eventuálně i společenství či společnost coby konkrétní nositele životního způsobu)“4 Protože každý člověk koná nějakou činnost, má nějaké hodnoty, nějaké zásady chování, každý je nějak propojen v sociálních skupinách, je možné obecně definovat, že každý člověk má svůj životní způsob. Rozdíly existují ve způsobu vykonávaných činností, preferenci hodnot, trávení volného času atd.5 Také senioři, vnímaní obecně jako zdánlivě stejnorodá skupina, se mezi sebou významně liší. Rozdíly jsou ve věku, funkční zdatnosti, zdravotním stavu. Rozdílné je i sociální zázemí, ekonomické a životní podmínky jednotlivých seniorů. Každý má za
2
Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 13 Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 52 4 Dufková, J. Životní způsob/styl a jeho variantnost http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologiezivotniho-stylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html ze dne 27. 9. 2011 5 Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 113 3
8
sebou jiné životní zkušenosti, preferuje jiné hodnoty. Různorodé je vzdělání. Priorita přání a potřeb je to, co určuje způsob života seniora. Ovšem i jako sociální skupina mají senioři svoje charakteristické znaky, které ve velké míře ovlivňují životní způsob. Charakteristickým pro seniorskou skupinu bývá ukončení profesní role, ubývání sil, zpomalení psychomotorického tempa, zhoršení zdravotního stavu, závislost, ztráta partnera.6
1.1.1 Subjekt životního způsobu Subjektem životního způsobu může být jednotlivec nebo skupina. Společnost pro způsob života vytváří životní podmínky. 1.1.1.1 Jednotlivec Nositelem životního způsobu může být jednotlivec a jeho životní způsob jako kvantitativní součet různých prvků. Způsob života jednotlivce je jednou z částí jeho sociálního statusu. Obsahuje status mocensko-materiální (výše příjmu, postavení v řízení) a status kulturně-meritokratický (složitost práce, stupeň vzdělání, životní styl). Z hlediska materiálního je životní způsob stupněm životní úrovně, v aspektu kulturním je obsažená kulturní úroveň.7 Subjektem životního způsobu může být jednotlivec a jeho životní způsob i jako kvalitativní souvislostí různých prvků. Kubátová představuje Nakonečného chápaní životního způsobu. V jeho pojetí je to pojem zahrnující osobnost člověka a jeho životní podmínky. V životních podmínkách nevidí Nakonečný podmínky materiální, ale podmínky sociální. Klade si otázku, zda má chování sociálního okolí vliv na sebepojetí člověka a jestli je prezentace člověka vůči jeho sociálnímu okolí autentická, nebo hraje sociálně určenou sociální roli. Možnost být v sociální roli autentický, být sám sebou, nebýt jenom hercem, dává člověku lidskou svobodu. Svoboda je proto důležitým aspektem životního způsobu a otázkou životního smyslu. Určitý způsob života člověka tak představuje určitý životní smysl.8 1.1.1.2 Skupina Dufková vymezuje životní způsob skupiny jako určitý přechod od jednotlivého k obecnému, s obsahem typických společných rysů životního způsobu. Význačné rysy
6
Ondrušová 2009, s. 36 http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_09_01_07.pdf ze dne 7. 12. 2012 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 13 8 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 28 7
9
jsou pak charakteristické pro většinu členů skupiny. Vzájemně se nemusejí znát, ale mají společné něco, co je podstatné pro vytváření životního způsobu.9 Skupinu pojímá Dufková jako agregát. Statistickým abstrahováním empirických dat se tak hledají typické rysy. Kubátová ale uvádí, že má-li být skupina subjektem, nositelem způsobu života, nemůže být jenom statistickým zprůměrováním jednotlivců a jejich životních způsobů. Musí být reálná, s vnitřní sociální vazbou.10 1.1.1.3 Společnost Protože moderní společnost je hluboce sociálně diferencována (dělená na sociální vrstvy či sociální třídy), není zde předpoklad, že by mohla být subjektem životního způsobu. Kubátová ale konstatuje, že do utváření životního způsobu společnost vstupuje vytvářením souhrnných a diferencovaných životních podmínek pro jednotlivce nebo skupiny. Životní podmínky je možno chápat jako sociální a kulturní rámce životního způsobu.11 Vyšší věk člověka se mnohdy stává sociální událostí (zvýšená potřeba sociálních a zdravotních služeb, ztráta příjmů)12, a tím se i senior stává nositelem určitého (jiného) životního způsobu. Nastává redukce „sociálního pole“ a postupně se proměňuje také způsob života, který je ovšem velmi silně ovlivněn objektivními podmínkami. Tyto objektivní podmínky pak určují rámec způsobu života seniorů.13
1.1.2 Specifikace životního způsobu jednotlivce Specifický způsob života konkrétního člověka určují především14: -
životní podmínky jako vnější faktor – obecné, celospolečenské, užší skupinové
-
osobnost jednotlivce jako vnitřní faktor – hodnoty, potřeby, postoje, zájmy, schopnosti, vlastnosti apod. Životní podmínky ohraničují životní způsob, dávají člověku určitý prostor,
v němž se pohybuje a ze kterého vychází. Člověk reaguje na své životní podmínky, hodnotí je a z hlediska toho, jak vyhovují jeho potřebám, k nim zaujímá určitý postoj. Na základě tohoto postoje pak vytváří svůj vlastní konkrétní životní způsob. Protože
9
Dufková, J. Životní způsob/styl a jeho variantnost http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologiezivotniho-stylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html ze dne 27. 9. 2011 10 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 23-24 11 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 22-23 12 Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 232 13 http://www.insoma.cz/2_8.pdf s. 5 ze dne 23. 2. 2012 14 Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 114
10
každý člověk je jedinečná osobnost a má své specifické potřeby, schopnosti, hodnoty apod., reakce na podobné či stejné životní podmínky je také různá a ovlivňuje tak životní způsob. Člověk vybírá to, co nejvíce vyhovuje v daném okamžiku jeho hodnotám a potřebám. Životní způsoby jednotlivců jsou pak tak podobné a současně rozdílné, jak podobné a rozdílné jsou životní podmínky a samotní aktéři životního způsobu. To určuje ve způsobech života lidí rozdílnost a variantnost.15
1.2
Kvalita života Obvykle je kvalita života určována jako kulturnost celého životního způsobu
člověka. Kubátová ale dodává, že kvalitu života ovlivňují také problémy se zdravím, s hledáním smyslu života a spokojenost se životem. Důležitý je také problém autenticity či odcizení.16 Pojetí kvality života v sobě zahrnuje zkušenosti člověka z různorodých oblastí života. Prožívání štěstí, dosahování životních cílů a oblasti spojené s fyzickými funkcemi, to jsou specifické lidské zkušenosti odrážející kvalitu života. Pro každého člověka má ale konkrétní zkušenost rozdílný význam. Proto je těžké kvalitu jednotnou metodou uchopit a měřit či jednotně definovat. Gurková uvádí vyjádření Veenhovena, že filozofické disciplíny dosud nenalezly shodu v jednotné definici kvality života a „v empirických studiích dochází k míchání hrušek s jablky“. Navzdory tomu má koncept kvality života nezastupitelné místo v mnoha vědních disciplínách. Protože vzniká mnoho studií, které se věnují problematice kvality života, vyvíjí se zároveň i mnoho různých nástrojů k jejímu měření. Zákonitě pak přibývají nové modely, různé koncepce a přístupy vymezení, které je těžké sladit. Gurková proto přirovnává koncept kvality života k průsečíku, kde se různé přístupy a roviny prolínají.17 Podle Dufkové a kolektivu bývá zpravidla kvalita života posuzována v odlišnosti či protikladnosti od kvantity. Autoři uvádí konstatování E. Epplera, že „hovoříme o kvalitě života, i když přesně nevíme, v čem spočívá, a ještě méně víme o tom, jak jí dosáhnout. Hovoříme o kvalitě proto, že s kvantitou jsme se dostali do slepé uličky. Vycházíme zde tedy nikoliv ze znalosti, ale z pochybností.“ Slepou uličkou je zde myšlená očekávaná proměna kvantity (intenzívní produkce a masové spotřeby) v kvalitu, která se v průběhu času nedostavila. Bylo nutné konstatovat, že plně
15
Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 114-115 16 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 21 17 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 23-24
11
uspokojit jedince a učinit ho šťastnějším nedokáže jenom samo o sobě vlastnictví spotřebních předmětů. Nutností je uspokojování i jiných potřeb, a to především duchovního charakteru. Představa kvality života tak zosobňuje něco, co překračuje materiální potřeby. Něco, co stojí nad jeho ekonomickým základem. Subjektivním rozměrem, prociťovanou kvalitou života člověka, je jeho vlastní prožívání, pocity, hodnocení, stav vědomí. Subjektivní spokojenost a štěstí jsou ovšem obtížně postižitelné.18
1.2.1 Kvalita života jednotlivce Kvalitu života jednotlivce popisuje Kubátová jako rozměr kvality života v rovině19: -
tělesné, která zahrnuje fyzické zdraví a zdatnost. Měřitelným znakem je zdraví a výsledkem míra přítomnosti či nepřítomnosti nemoci.
-
duševní, prožitkové, která zahrnuje zakoušení štěstí a poznávání slasti. Měřitelným znakem je citová pohoda a výsledkem je míra prožitků příjemných a nepříjemných.
-
duchovní, která zahrnuje smysluplnost života, svědomí a vůli. Měřitelným znakem je smysl života a výsledkem je míra prožitého existencionálního smyslu a existencionální frustrace. Mezi jednotlivými rovinami je intenzívní vztah. Jestliže je například méně
naplňována duchovní kvalita, usměrňuje člověk své chování na základě převládající dimenze tělesné (uspokojování těla) a na základě dimenze duševní (pocitů štěstí, touhy po moci). Je tak ohrožen různými formami tělesné i duševní závislosti. Kubátová uvádí výzkum K. Balcara, který na druhou stranu prokázal, že porušené zdraví (rovina tělesná) může podporovat rovinu duchovní. Působí jako výzva osudu a příležitost k duchovnímu růstu, k nalezení smyslu konkrétní situace. Z toho vyplývá, že duchovní rovina kvality života (smysluplnost) není závislá na příznivých či nepříznivých životních okolnostech. Zakládá se na svobodné volbě postoje.20
18
Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 99101 19 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 126-128 20 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 126-128
12
1.2.2 Kvalita života společnosti Kvalita života společnosti má dva indikátory. Prvním z nich je materiální úroveň, která se měří porovnáváním příjmů a výdajů domácností. Druhým indikátorem je kvalitativní úroveň a měří se indexem lidského rozvoje (HDI) 21
1.2.3 Kvalita života v širším pojetí Kvalita života v širším pojetí se týká kvality služeb ve veřejném zájmu (veřejný klid a bezpečí, zdravé životní prostředí, doprava, komunikační služby apod.). Stát svou politikou rozhoduje o prioritách služeb k upokojování společenských potřeb a poskytuje je prostřednictvím veřejného sektoru (veřejné správy).22 Vzájemné prolínání kvalitativní a kvantitativní stránky kvality života se odráží i ve způsobu měření. Kvantitativní stránky se vztahují k materiální, ekonomické základně životního způsobu a projevem je spotřeba. Kvalitativní stránky životního způsobu postihují kvalitativní úroveň života a projevem jsou pocity jako štěstí, spokojenost, životní smysluplnost apod.23 Křivohlavý se domnívá, že ke zkvalitnění života přispívá i „hledání nosné životní orientace“. Vidí-li člověk svůj život jako smysluplný, je v jakékoliv situaci šťastnější.24 V kontextu závažných změn vyskytujících se ve stáří jsou i podle Ondrušové stále naléhavější otázky: „jak a proč žit dál, jak unést nelehký úděl leckdy křehkého a závislého stáří a nerezignovat.“.25
1.2.4 Životní smysl a hodnoty Otázky životního smyslu provázejí člověka celý život. Smysluplnost vlastní existence a ujasnění si toho, kdo vlastně jsem, ovlivňuje osobnost v jejím celoživotním vývoji - v růstu, ve zrání i ve stárnutí. Přispívá k lepšímu zvládání závažných životních obtíží a k lepší adaptaci na změny. Mimo jiné se podílí i na zlepšení fyzického i psychického zdraví, a tedy i na kvalitě života člověka.26 Ondrušová píše, že Heller chápe hledání smyslu bytí jako základ vnitřního lidského života a bez tohoto smyslu se život redukuje na animalitu. Autorka uvádí
21
Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 21-22
22
Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 21-22 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 21-22 24 Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2006. s. 181 25 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 1 26 Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2006. s. 185 23
13
i definici Kováče, podle které je smysluplný život zdrojem stálé spokojenosti a pohody a současně smysl života reguluje i jednotlivé složky kvality života.27 Podle K. Balcara, jak píše Kubátová, ke kvalitě života člověka výrazně přispívá praktické naplňování smyslu života. Prakticky naplňovat smysl života znamená individuálně rozpoznávat hodnoty a tyto poznané hodnoty vykonávat. Otázka smysluplnosti jako kritéria kvality života, se člověku vynořuje v různých životních předělech. Takovým předělem je i stáří, těžká nemoc, částečná či úplná ztráta soběstačnosti. Autorka uvádí teorii Nakonečného, který v konceptu hledání smyslu života vysvětluje i specifické druhy životního způsobu, protože určitý druh životního způsobu vyjadřuje i určitý životní smysl.28 Kubátová popisuje i Franklovu logoterapii jako terapii, která přivádí člověka k vědomí svobody a odpovědnosti, které autor považuje za základ smyslu života a existence člověka.29 Zdrojem životního smyslu může být vše, z čeho ho člověk dokáže načerpat – aktivity, činnosti, životní cíle, přesvědčení, ideály apod. Ondrušová se domnívá, že tato osobní soustava hodnot představuje pro člověka něco, co naplňuje jeho potřebu smyslu.30 I podle Křivohlavého jsou základním zdrojem smyslu života osobní hodnoty a přesvědčení. Autor popisuje Franklovo dělení hodnot na tvůrčí, zážitkové a postojové. -
Tvůrčí hodnoty – znamenají, že činnost člověka má smysl.
-
Zážitkové hodnoty – utvářejí se v prožívání a přijímání světa, například vnímáním krásy přírody, architektury či umění.
-
Postojové
hodnoty
–
jsou
vyjadřovány
postojem
jedince
ke
svému
nezměnitelnému osudu. Jsou to postoje jako statečnost, důstojnost apod.31 Shrnutí všech hodnot dává závěr, že život člověka má pořád smysl. Dokud má člověk vědomí, má i zodpovědnost a povinnost realizovat hodnoty. Omezená může být realizace hodnot tvůrčích a zážitkových, možnost realizovat postoje zůstává vždy. Kubátová předkládá tvrzení Frankla, že má-li člověk vyřešenou otázku, proč žije, je jakýkoliv životní způsob snesitelný. Takový člověk vidí před sebou cíl a účel své existence, tedy svůj životní úkol. Člověk, který si není vědom svého úkolu, život
27
Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 59-60 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 33 29 Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. s. 123 30 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 62-63 31 Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2006. s. 106 28
14
přijímá jako danost a beznadějnou situaci. Situace ovšem není nikdy beznadějná, protože nikdo předem nemůže vědět, co může ještě od života očekávat.32
1.2.5 Kvalita života v období stáří Kvalita života ve stáří – to je osobní zralost a hlubší duchovní dimenze. Samotné stáří se tak nedá redukovat a zjednodušovat na kvalitu životních podmínek a kvalitu péče. Kvalitní život ve stáří je determinován také dostatečným hmotným zajištěním, bezpečným bydlením, vstřícným prostředím, mobilitou, dostupnosti základních služeb, participaci na kulturních a sociálních aktivitách. Zásadní význam má ovšem informovanost seniorů a jejich rodinných příslušníků. Kvalita života ve vyšším věku, podmíněná funkční zdatností a zdravím (tělesným, duševním i sociálním), je charakterizována ne jenom jako prostá nepřítomnost nemoci, ale také jako stav spokojenosti a pohody.33 S pojmem kvalita života ve stáří se zkoumají faktory, které stárnutí kladně ovlivňují. Dragomirecká a Prajsová uvádějí výzkumy, které dokládají, že navzdory nepříznivým ztrátám přicházejícím se stářím se životní spokojenost s věkem u mnoha lidí nesnižuje. Výzkum zjistil, že absenci poklesu spokojenosti s životem ve stáří nejvíce ovlivňuje manželství, dobrý zdravotní stav, samostatné bydlení, sociální aktivity a absence deprese či problému s alkoholem. Kvalita života se ovšem netýká jenom životní spokojenosti. Autorky předkládají otázku, zda obecný koncept kvality života nemá ve stáří jiný rozsah či význam.34 Gurková uvádí koncept Ferransové, která definovala pět kategorií kvality života, které spolu vzájemně souvisí. Kvalita života je definována ve významu jako35: -
schopnost vést normální život
-
štěstí, spokojenost
-
dosahování osobních cílů
-
schopnost vést sociálně „aktívní“ život
-
úroveň potencionální tělesné a mentální kapacity.
32
Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010 s. 123-126 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008 s. 7-35 34 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 9 35 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 25-26 33
15
Ondrušová píše, že podle Kuchařové je nezanedbatelným faktorem kvality života seniorů to, jak senior subjektivně prožívá své stáří a jak vnímá své životní podmínky. Její empirické výzkumy prokázaly, že obecně není etapa stáří subjektivně vnímána jako komplikovaná a obtížně zvládnutelná. Naopak, někdy i navzdory nelehkým podmínkám, v postojích starých lidí převládal optimismus a pozitivní přístup. Nemateriální stránky života měly větší váhu v hodnocení životní spokojenosti než aspekty materiální. Podle autorky je kvalita života ve stáří do značné míry ovlivněná celoživotní přípravou na stáří.36 I podle Haškovcové je spokojenost ve stáří vyšší, je-li senior na změny dobře připraven a adaptován, a jeho způsob života ve stáří není výrazně odlišný od předcházejícího životního stylu.37 Za důležité oblasti kvality života ve stáří lze považovat kromě zdravotního stavu i
samostatnost,
hmotné
zabezpečení
a
celkovou
spokojenost
se
životem.
Dragomirecká a Prajsová uvádí výsledky dublinské studie, kde respondenti – senioři popisovali pět pro kvalitu jejich života nejpodstatnějších oblastí. Za nejdůležitější oblasti senioři považovali „sociální kontakty a činnosti ve volném čase, zdraví, rodinu, bydlení a náboženství.“ Autorky zároveň předkládají i výsledky dalšího výzkumu, podle kterého kvalitu života ve vyšším věku pozitivně ovlivňuje sociální zázemí, dobré zdraví a hmotné zabezpečení. Za negativní aspekty ovlivňující kvalitu života ve stáří byly považovány nedostatečné sociální kontakty, špatné zdraví a s ním spojená nepohyblivost, nesoběstačnost, bezmocnost a negativní emoce, dále také špatné hmotné zabezpečení.38 S novou nastupující generaci seniorů se stupňují i požadavky na kvalitu života ve stáří. Ondrušová uvádí upozornění Vohralíkové a Rabušice na rozevírající se nůžky mezi zvyšujícími se subjektivními potřebami a možností společnosti je uspokojit.39
36
Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 49 Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 84 38 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 10 39 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 49 37
16
1.2.6 Kvalita života v pojetí kvality péče o seniory Jak podle Kalvacha uvádějí Mátl a Jabůrková, „kvalitní péče však není cílem sama o sobě. Je pouze jedním z důležitých příspěvků ke kvalitě života“ 40 Jestliže kvalitní sociální služba patří mezi determinanty ovlivňující kvalitu života seniorů a cílem práce je poznat úroveň této kvality, je potřebné ji, vzhledem k cíli práce, definovat. Definici kvality v sociálních a zdravotních službách vidí Mátl a Jabůrková v mnoha rovinách, které vycházejí ze společenského pojetí. Je potřebné sladit koncept kvality, tak jak ho vidí jednotlivé subjekty (klienti, pečující pracovníci, zřizovatelé apod.) s jednotlivými hledisky kvality, jako je spokojenost a naplňování potřeb klientů, vhodné prostředí, personální zabezpečení apod. V kontextu kvality života seniorů v pobytových zařízeních vyplývá nutnost, aby byl senior kvalitně informován, jinými slovy aby věděl, jak taková služba má vypadat a co od ní může očekávat. Očekávání kvalitní služby je zasazené jak v kontextu doby (zvyk dané generace), tak v kontextu místa (město, venkov). Na kvalitu života v pobytových zařízeních existuji různé pohledy. Odlišně ji vnímá samotný uživatel, odlišně rodina, úředník nebo politik. V orientaci, jak má kvalitní služba vypadat, jsou nejčastěji používaným nástrojem Standardy kvality sociálních služeb. Jejích předností je vytvoření shody o podobě kvalitní služby, rizikem je formalizmus a možnost selhání při zavádění v nedostatečně financovaném systému.41 Standardy přinesly do sociálních služeb potřebná kritéria pro hodnocení kvality poskytované služby. Kvalita v sociálních službách je tak určitou metodou, která reflektuje individuální potřeby ve spolupráci s uživatelem. Kvalitní službu je také nutno chápat jako nikdy nekončící proces, směřování k ideálnímu cíli, který je fakticky nedostižitelný, protože s ohledem na vývoj v oboru se hranice kvalitní služby neustále posouvá. Kvalita tak může být definována i jako reflexe na své nedostatky.42 Konkrétní představy kvalitní dlouhodobé péče se liší podle toho, kdo kvalitu hodnotí. Například Mátl a Jabůrková uvádějí, že43:
40
Mátl, O., Jabůrková, M. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. s. 36 41 Mátl, O., Jabůrková, M. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. s. 72-81 42 Kloučková, T. Kvalita v sociálních službách. In Havrdová, Z. a kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. 1. vyd. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, 2010. s. 197- 201 43 Mátl, O., Jabůrková, M. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. s. 36-41
17
-
z pozice poskytovatelů je relativní shoda mezi autory (Hanák, Tomašuková, Filipová). Kvalitní pobytové zařízení nemá být velkokapacitní, spíše by mělo jít o objekty do padesáti klientů, a má být v dané lokalitě co nejblíže klientovi. Má zachovávat soukromí klientů a umožňovat kontinuitu péče. Kvalitní péče je i otázkou rozsahu a způsobu zajišťování úrovně zdravotní péče.
-
z pozice klienta je to hlavně možnost svobodné volby, rozhodování na konci života, samostatnost. Obtížnost definice kvality z pohledu klienta je podle Veselé a Janaty dána tím, že senior je neinformován, nebo má jen omezené informace o možnostech kvalitní péče. Neinformovanost podle autorů pramení z nezájmu seniorů o informace o péči až do doby, kdy svou nepříznivou sociální musí akutně řešit. Na kvalitu je možný také pohled skrz stížnosti klientů. Mnoho zdrojů (Musil, Veselá, Gabriel) uvádí jako nejčastější problém úroveň stravování – pozdní dovoz, studené jídlo, nespokojenost s kvalitou, pestrostí a množstvím. Časté jsou stížnosti na nedostatek času a pozornosti ze strany personálu. Senioři potřebují komunikovat, a proto je podle Bajera nutné, aby kdokoliv z personálu si vedle vykonávání své práce s klienty povídal, zajímal se o jejich problémy a potíže. Mnoho stížností pramení ze soužití na dvou či vícelůžkových pokojích, klienti si také stěžují na přemísťování do jiných pokojů například v důsledku ztráty soběstačnosti.
1.3
Závěr V této kapitole jsem se zabývala interpretaci smyslů života a životního způsobu.
Kvantitativní a kvalitativní prvky se vzájemně prolínají, kvalitu života ovlivňuje jak samotná osobnost člověka, tak příslušné životní podmínky. I když odpovědnost za smysl života, životní úkol má každý člověk, v kontextu kvality a způsobů života senioru v pobytových zařízeních vyvstává potřeba hledat a podporovat takové životní podmínky, které přispívající ke způsobu života, který je pro seniory nejlepší, v němž nacházejí smysl.
18
2. Stárnutí a stáří „Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu spravedlnosti, zatímco starý věk se v něm zhlíží - v tom tkví celý rozdíl mezi těmito dvěma údobími.“ Honoré De Balzac V této kapitole přiblížím, jak probíhá proces stárnutí i to, že stárnutí může být zdravé a úspěšné. K pochopení preferencí hodnot, myšlení a chování seniorů uvedu, jaké změny s sebou stáří a stárnutí v životě člověka přináší, protože preferované hodnoty a potřeby často korespondují se změnami probíhajícími ve stáří. Důležité je poznat specifika nemocí ve stáří, protože je to období života, kde se nemoci vyskytují ve vyšší míře. Nutnost péče v sociálním pobytovém zařízení přináší do života seniora nové a neznámé aspekty, na které se senior potřebuje adaptovat a vytvářet si svůj nový domov. Vhodné je proto lépe porozumět tomu, co vše poslední etapa života člověka přináší. Lepší poznání přinese lepší porozumění a pochopení problémů seniorů. Přístup k seniorům se tak může změnit na tolerantnější a chápavější. Poznání měnících se potřeb umožní přizpůsobovat i možnosti péče, a tím ovlivňovat samotnou spokojenost seniorů v pobytových zařízeních. Větším náhledem do života seniorů se nabízí možnost uvidět i případné chyby, které lze napravovat.
2.1
Charakteristika stárnutí a stáří
Život člověka probíhá v určitých na sobě navazujících etapách. Z biologického hlediska začíná stárnutí již v okamžiku oplodnění vajíčka spermií, resp. ve chvíli narození člověka. Je to univerzální proces, vše, co jednou vznikne, se stává postupně starým. Z hodnotícího hlediska vnímá Vidovičová stárnutí i jako změnu kvality.44 Podle Ondrušové je stárnutí osobní zkušenost každého z nás, neodvratný biologický proces, který končí stářím. Autorka předkládá konstatování Zavázalové a kol., že „stárnutí je proces všeobecný (stárne celá populace) a zároveň individuální (stárne konkrétní jedinec)“ 45
44
Vidovičová, L. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. s. 10 45 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 13-14
19
Obraz přirozeného stárnutí se vytváří prolínáním a vzájemným ovlivňováním vznikajících změn. Pacovský upozorňuje, že změny se netýkají jen oblasti biologické, ale i oblasti psychologické a sociální. Patologické stárnutí považuje autor za stárnutí předčasné a takové, kdy je kalendářní věk nižší než funkční.46 Stáří definuje Mühlpachr jako obecné označení pozdní fáze ontogeneze. Považuje ho za důsledek a projev involučních procesů, které jsou geneticky podmíněné. Procesy jsou individuálně pozměňovány především aspekty, jako je nemoc, životní podmínky a životní způsob.47 Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje, že „stařecký věk je obdobím života, kdy se poškození fyzických a psychických sil stává manifestní pří srovnání s předešlými životními obdobími.“ A rozděluje část věkového cyklu následovně48: 1) 60-74 let senescence, počínající, rané stáří 2) 75-89 let kmetství, senium, vlastní stáří 3) 90 let a více patriarchum, dlouhověkost. Definice stáří vycházela v minulosti hlavně z úbytku schopností a ze změny vzhledu, protože stáří nebylo definováno důchodovým věkem, či jinými věkovými hranicemi. V dnešní době roste význam věku tak, jak roste jeho matematická hodnota. Vidovičová uvádí tvrzení Chudacoffa, že společnost očekává určité charakteristické chování spojené s chronologickým věkem. Věk tak bývá náhražkou charakteristik. A chování společnosti k jedné věkové skupině bývá jiné než k druhé věkové skupině.49 I Havelka ve svém příspěvku uvádí, že stáří jako stav je uznávanou a svébytnou institucí, která určuje zvláštní rámec pravidlům lidského chování. Reguluje chování starého člověka jak k sobě samému (způsob vlastního jednání), tak ke společnosti (očekávaní, nároky). Regulováno je i chování společnosti vůči stáří (uznání, právní systém, kulturní zvyklosti, rituály). Vyplývá to z naší kultury a je to podporováno i naší morálkou, stereotypy, zákony. Starý člověk je tak „usměrňován k ustáleným pravidlům činnosti či nečinnosti“.50
46
Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 22 Mühlpachr, P. (ed.) Schola gerontologika. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita v Brně, 2005. s. 16 48 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 14 49 Vidovičová, L. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. s. 11 50 Havelka, M. O aktualitě stáří. In Hojda, Z., Ottlová, M., Prahl, R. (ed.) Vetché stáří, nebo zralý věk moudrosti? Sborník příspěvku z 28. sympozia k problematice 19. století. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. s. 8 47
20
2.2
Úspěšné stárnuti Úspěšné stáří a stárnutí závisí na životních zkušenostech, které člověk
načerpal během jednotlivých fází svého života. Životní zkušenosti v interakci s osobní charakteristikou a povahou seniora určují jeho reakci na poslední etapu života. Haškovcová uvádí, že již v roce 1966 popsal D. B. Bromley nejčastější typy reakcí51: -
strategie konstruktivní – senior stáří akceptuje, ze života se těší.
-
strategie závislosti – senior je pasivní a spoléhá na druhé.
-
strategie obranného postoje – senior se odmítá podrobit diktátu stáří.
-
strategie nepřátelství – obviňuje okolí, lidi a okolnosti.
-
sebenenávist – neobviňuje okolí, ale sám sebe. Pohrdá sebou. Stárnutí může být podle Ondrušové úspěšné, zdravé a v dobré kondici se lze
dožít i vysokého věku. Pak je pro tento věk ale nutné nalézat smysluplné uplatnění. K faktorům, které výrazně ovlivňují kvalitu života a spokojenost seniorů, autorka řadí zdraví, hmotné zabezpečení, sociální prostředí a mezilidské vztahy, aktivitu a také dobré zdravotní a sociální služby.52 Taktéž Rheinwaldová píše, že je překonán mýtus o zpomaleném pohybu a myšlení ve stáří. Upozorňuje, že zpomalení není důsledkem prožitých let, ale je to výsledek životního stylu. Tělo se už nestačí přizpůsobovat a vyrovnávat s důsledky dlouhodobého nezdravého života a nastávají zdravotní problémy obecně připisované stáří. Zdravě stárnout znamená vylepšit faktory, jako je výživa, přiměřená aktivita, způsob myšlení, styl života a životní prostředí. Tělo a mysl jsou pak po dlouhá léta schopné správně fungovat.53 I když s vyšším věkem stoupá výskyt negativních změn, Gruss přesto uvádí, že v podstatě po celé stáří může být zachována kognitivní výkonnost. K úbytku kognitivních schopností vedou vnější faktory, které do značné míry člověk může ovlivnit. Preventivním ovlivňováním vnějších faktorů jako je nižší tělesná váha, kvalitní výživa, dostatečný pohyb, spánek a zvýšená duševní aktivita se zvýší šance na zachování duševního zdraví i ve vyšším věku.54
51
Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 82-84 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 40-41 53 Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. s. 8-9 54 Gruss, P. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. s. 112 52
21
Změny ve stáří
2.3
Každý člověk prožívá svůj život jedinečným, originálním způsobem. Protože je ale stárnutí univerzální a zákonitý proces, charakteristické znaky stárnutí probíhají zhruba stejně u každého člověka.
2.3.1 Tělesné změny K tělesným změnám přicházejícím s nastupujícím stářím patří zejména změna celkového vzhledu člověka. Přibývají vrásky, vlasy šedivějí, svalstvo ochabuje. Zpomalené jsou pohyby, gesta. Mění se i smysly - práh citlivosti hmatu se může zvyšovat, rozlišování chuti může být oslabeno. Častá je nedoslýchavost i oslabení zraku.55 Praktické poznatky o biologickém stárnutí popisuje Pacovský. Jsou to především zpomalení a zhoršování regulačních funkcí, pokles imunity, snížená tvorba hormonů, změněné vnímaní zevními smysly (sluch, čich, zrak, chuť, hmat), úbytek kostní hmoty, atrofie jednotlivých orgánů, snížený průtok krve v důležitých orgánech (srdce, mozek, ledviny), snížený metabolizmus. Autor zároveň upozorňuje, že nelze jednoznačně dokázat, které „zjištěné změny jsou příčinou a které následkem stárnutí“.56 Venglářová uvádí fyziologické změny a jejich vliv na chování seniora. Změna spánkového rytmu a spánková inverze způsobuje pospávání během dne, noční neklid. Úbytek energie potom vyžaduje zvýšenou pomoc neúměrnou zdravotnímu stavu. Poruchy soustředění a paměti způsobuji hledání věcí, nepozornost, vyžadování opakování informací.57
2.3.2 Psychické změny Jestliže
přibývající
tělesné
změny
senior
prožívá
negativně,
způsobí
to i negativní změny v psychické oblasti. Někdy mohou gradující tělesné změny způsobit dokonce i změnu intelektu. Ovšem nastupují-li pomalu, pozvolna, neměly by být (mimo situace patologického stárnutí) příčinou zásadních změn v rysech osobnosti. Malíková
uvádí
výklad
Jarošové,
která
k negativním
změnám
vyskytujícím
se s přibývající léty řadí oslabení kognitivních a intelektových funkcí, zvýraznění
55
Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 31 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 23 57 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. s. 16 56
22
povahových vlastností, zejména těch negativních, a pokles zájmu o okolní dění. Možné jsou výkyvy nálad, emoční nestabilita. S věkem se mění zájmy, někdy klesají, jindy se naopak probouzí nové. Mění se i životní hodnoty a potřeby. Může nastat zvýšená potřeba lásky a sounáležitosti.58 Změna v jedné oblasti stárnoucího člověka zákonitě ovlivní jinou oblast. Běžné činnosti vyžadují stále více zaměřené pozornosti. Prostor pro vlastní duševní aktivitu se zmenšuje, protože tělesná aktivita si vynucuje větší účast mozku. Gruss konstatuje, že „tělesno se tedy vlastně stává jakousi permanentní a stále dražší hypotékou ducha“. Proto je dobré i ve stáří mít dobrou kondici a trénovat svaly (vhodná je např. jóga a plavání). Pak si tělesná koordinace bude vyžadovat méně duševní pozornosti.59 Vágnerová si všímá, jak se staří lidé často nevědomky vyrovnávají se zmenšujícími se kognitivními schopnostmi. Selekcí zužují výběr na takové cíle, které bezpečně zvládnou. Optimalizací nacházejí vhodný způsob, který nejlépe využije zachovalé schopnosti. A kompenzace představuje náhradní využití těch schopností, které jsou ještě zachovány.60 Silnou stránkou vyššího počtu prožitých let jsou profesní vědomosti (pokud nevyžadují neustále přeučování či tělesnou sílu) a sociální inteligence. Další obzvláště silnou stránkou mnohých seniorů je sebevědomí a životní spokojenost. Gruss uvádí, že i když má mnoho seniorů objektivní tělesné obtíže, subjektivně jsou v průměru s životem spokojení stejně jako mladí. Svou situaci srovnávají s těmi, kteří jsou na tom hůře nebo kteří již zemřeli. Paradoxem pak je, že i velká ztráta přináší v konečnu pro seniora zisk.61
2.3.3 Sociální změny Pro stáří je typické omezení počtu sociálních rolí. Dochází k jejich homogenizaci, ztrácí se specifické varianty. Změny sociálních rolí mohou být podmíněné i biologicky. Vnucená role vdovy, vdovce či role nemocného stále více zužují životní prostor. Postupně může nastat jen velmi ohraničený prostor v okruhu domova či instituce a senior je tak ohrožen osamělostí.62
58
Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 21 59 Gruss, P. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. s. 16 60 Vágnerová, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. s. 333 61 Gruss, P. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. s 13-14 62 Vágnerová, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. s. 415
23
Mezi negativní sociální změny, které přicházejí se stářím, patří podle Malíkové především odchod do důchodu a omezení společenských a kulturních aktivit. Může nastat generační osamělost, kvůli nemocem a úmrtím i menší počet přátel. Strach z ageizmu, strach ze samoty a nesoběstačnosti – to vše může vyústit až v sociální izolaci. Ohledně pozitivních sociálních změn, které doprovázejí stárnutí, autorka uvádí popis Jarošové, kde dominují hlavně dobré rodinné vztahy a plánované ekonomické zajištění. Taktéž vítanou sociální změnou je vyplnění volného času podle zájmů a koníčků seniora, protože tyto činnosti seniorovi poskytují možnost seberealizace a uplatnění. Malíková řadí mezi sociální aspekty stárnutí i Eriksonem popsaný konflikt mezi integritou a zoufalstvím. Vítězstvím integrity je akceptování a přijetí celého svého života, tj. přijetí svých omylů, chyb, nedosažených cílů, nesplněných přání. Člověk si odpouští, neodsuzuje se. Tak může důstojně a svobodně dožít svůj život. Nezvítězí-li integrita, vítězí zoufalství. Neúnosné realitě se pak člověk brání změnou v chování a změnou v psychických funkcích. To mu umožňuje zbytek života přežívat, ale ne důstojně prožít.63 Zhroucení sociální rovnováhy, případně spojené se zhoršením zdravotního stavu, ohrožuje seniory, kteří jsou ve vyšší míře vystavení působení sociálně nepříznivých rizikových faktorů. Pacovský za rizikové sociální faktory považuje vysoký věk, nezvládnutou adaptaci na penzionování, ztrátu životního programu, osamělé žití, ústavní péči, finanční problémy a strach z očekávané smrti.64
2.4
Zdraví a nemoci ve stáří Míra zdraví a soběstačnosti je aspekt, který významně ovlivňuje kvalitu života
ve stáří. V programu výzkumu v oblasti stárnutí pro 21. století se uvádí, že „tělesné i duševní zdraví je výsledkem celoživotních vztahů a interakcí mezi jedincem a jeho sociálním a fyzickým prostředím.“65 Zdraví je tak spolutvůrcem kvality života ve stáří. Ovlivňuje pozici seniora v rodině i ve společnosti. Za zdravého je považován senior, který nemá zjevnou nemoc, či nepříjemné obtěžující symptomy, a sám se za zdravého považuje.
63
Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011., s. 21-22 64 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 55-56 65 Program výzkumu v oblasti stárnutí pro 21. století http://www.mpsv.cz/files/clanky/6007/research_agenda_CZ.pdf ze dne 29. 11. 2011 s. 8
24
Je soběstačný, má přiměřené bio-psycho-sociální aktivity. Stáří samo o sobě není nemoc, ve vyšším věku se ovšem zvyšuje počet lidí, kteří nejsou bez nemoci.66 Ke zdravotním rizikovým faktorům řadí Pacovský patologické stárnutí, nemoci vedoucí ke ztrátě funkčnosti, imobilitu, slepotu, hluchotu a chorobné psychické změny. Realizace potencionálních rizik se projevuje dramatickým urychlením stárnutí, propuknutím zaléčené chronické nemoci, vznikem nových symptomů a závažných komplikací, zvyšováním závislosti a ztrátou soběstačnosti. To vše se podílí na zhoršení kvality života.67 Ondrušová se domnívá, že i ve stáří by měl být dobrý fyzický a psychický stav a s tím spojená soběstačnost normou. Nemoc nemusí být nevyhnutelným ukazatelem stáří. Přesto je u starších lidí častější výskyt nemocí a s nemocí spojená snížená soběstačnost. Se zvyšujícím se věkem tak stoupá i hodnota zdraví, protože na něm závisí soběstačnost i autonomie seniora.68
2.4.1 Zvláštnosti nemocí ve stáří Ve vyšším věku dominují zvláštní vlastnosti nemoci jako je polymorbidita, atypický průběh choroby, specifické geriatrické komplikace, chronicita.
Vzájemná
69
je provázanost zdravotní a sociální situace.
I Pacovský píše, že pro nemoci ve stáří platí některé zvláštnosti, které mají obecnou
platnost,
bez
ohledu
na
druh
nemoci.
Typická
je
multimorbidita
a polymorbidita. Geriatrické nemoci jsou komplexní, obsahují současně jak stránku somatickou, tak i psychickou a sociální. Autor dodává, že „choroby ve stáří jsou typické tím, že jsou atypické“, a nemoc ve stáří považuje za sociální událost, protože porucha zdraví starého člověka má vždy sociální důsledky. A naopak, závažné životní změny a sociální problémy vedou ke zhoršení zdravotního stavu seniora.70 Zdraví seniorů ovlivňuje kromě přítomností nemoci i důsledky životního stylu, jako je atrofie z nečinnosti, dekondice či nedostatečná výživa. Ondrušová uvádí Zavázalovou a kol., kde autoři poukazuji na fakt, že pro kvalitu života seniora není ani tak rozhodující samotná nemoc, jako rozsah funkčního postižení, které nemoc způsobuje.71
66
Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 70 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 55-56 68 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 26-27 69 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 27 70 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 79-81 71 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 27 67
25
2.4.2 Psychické nemoci ve stáří Demence je v podstatě úbytek vyšší mozkové činnosti, degenerativní onemocnění mozku. Negativně známou formou demence je Alzheimerova choroba. Nemocný se nejprve přestává orientovat v čase, pak přichází i ztráta orientace v prostoru. Nakonec ztrácí přehled i sám o sobě. Trpí výraznými změnami nálad a chování, ztrácí společenské zábrany.72 Jestliže u demence není vědomí zastřeno, u deliria nasedajícího na demenci zvolna nastupuje kvalitativní porucha vědomí. Péče o seniory s deliriem patří mezi nejnáročnější. Venglářová se domnívá, že jde o „filozoficko-etickou službu člověku“, který je ohrožen v samotné lidské podstatě.73 Další závažnou nemocí doprovázející stáří je deprese. Pro úspěšnou léčbu je nutné včasné rozpoznání příznaku a projevu deprese. Člověk v depresi prožívá pocity viny, smutek. Má nízké sebevědomí, poruchy spánku a chuti k jídlu. Vnímání okolí se může stát paranoidní, objevují se sebevražedné myšlenky.74
2.5
Potřeby seniorů Snaha zvyšovat kvalitu života seniorů znamená poznat lépe jejich potřeby.
Malíková uvádí definici Trachtové, kde potřeba je „projevem určitého nedostatku, deficitu či strádání, jehož odstranění je žádoucí, a je velký předpoklad, že doplnění tohoto deficitu (neboli saturace potřeby) povede ke zlepšení stavu člověka či ke zvýšení jeho spokojenosti“.75 Vágnerová vysvětluje, že mnohé potřeby se s přibývajícím věkem mění. Změna nastává v chápání jejich významu a způsobu uspokojení. Klesá potřeba nových podnětů, naopak vzrůstá potřeba jistoty a stability. S klesající soběstačností je senior nucen se více zabývat sám sebou, koncentrovat se více na sebe a na svoje potřeby.76 Podle Ondrušové ale potřeby seniorů nejsou odlišné od potřeb mladších lidí. Liší se jenom způsob jejich naplňování. Zároveň ovšem autorka dodává, že jestliže stárnutím dochází k mnoha biologickým, psychickým i sociálním změnám, nutně
72
Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 261 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. s. 34 74 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. s. 18 75 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 167 76 Vágnerová, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. s. 344 73
26
se musí měnit i potřeby. Autorka dále předkládá pohledy různých autorů na potřeby lidi ve vyšším věku. Například podle Vágnerové je ve stáří výrazná potřeba být pro ostatní prospěšným a užitečným. To potvrzuje i pohled Pacovského, když uvádí sdělení svého klienta „že jeho největší potřeba je být potřebován“. Pohled Šikolové si zas všímá, že u nás jsou v zásadě základní potřeby uspokojovány, seniorům ovšem chybí uspokojování vyšších, růstových potřeb – sociální důstojnosti, vztahů a lásky. Kvalita života ve stáří je i podle pohledu Svobodové spojená s naplňováním vyšších životních potřeb. Taktéž Nešporová uvádí výsledky výzkumu, kde u seniorů do popředí vystupují potřeby sociálních kontaktů, důstojnosti, respektu a bezpečí. Kalvach ovšem upozorňuje, že obavy společnosti z nedostatku prostředků pro zajištění smysluplného života seniorů vedou k tomu, že prioritami jsou pak jenom základní životní potřeby. Na základě shrnutí pohledu různých autorů Ondrušová konstatuje, že pojetí stáří by mělo být takové, aby podporovalo smysluplnost života a dbalo na potřeby, jako je seberealizace, sebeúcta a důstojnost.77 Uspokojování potřeb je podle Gurkové kritérium dobré kvality života. Nemusí ovšem být zákonitě spojeno s životní spokojeností. Pro jednotlivce se význam celkové životní spokojenosti zřetelně vztahuje k vnitřnímu hodnocení důležitých oblastí. Kvalitní život tak nemusí být vnímán jen jako úroveň uspokojovaných potřeb.78 Ovšem Ondrušová uvádí předpoklad Janečkové, že se ztrátou schopnosti uspokojovat své každodenní potřeby a mít obvyklou kontrolu nad svým životem se významně snižuje i kvalita života.79
2.5.1 Péče o seniory „Péče o občany, kteří se z jakéhokoliv důvodu nemohou o sebe starat sami, patří k morálním povinnostem těch, kteří jsou produktivní a zdraví.“80 Pacovský tvrdí, že péče o staré lidi je zaměřená především na jejich potřeby. Zjišťování, rozpoznávání a naplňování potřeb spolu s řešením individuálních problémů seniora – to jsou základní kritéria dobré péče. Posuzovatelem je sám senior, péče mu musí být prospěšná.81 Péče o seniory se stala součástí vědního oboru gerontologie. Gerontologii Javorská nedefinuje jako samostatnou vědní disciplínu, ale jako „multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří“. Autorka se zaměřuje na nový fenomén v péči
77
Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 41-43 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 51 79 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. s. 43 80 Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. s. 10 81 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. s. 86 78
27
o seniory, a to potřebu výchovy ve stáří a pro stáří. Celoživotní vzdělávání má směřovat k podpoře zdravého životního stylu jako nezbytnosti zachování dobrého zdraví. Pedagogikou seniorů se zabývá gerontagogika. Je to multidisciplinární vědní disciplína zaměřená na péči, pomoc a podporu seniorů.82 Pro zajištění pomoci seniorům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a ztrátě soběstačnosti vyžadují komplexní péči (a rodina ji není schopná zajistit), je určená péče poskytována v pobytových sociálních zařízeních.
2.5.2 Péče v pobytových sociálních zařízeních V pobytových zařízeních pro seniory by měli lidé, kteří mají z důvodu věku či nemoci omezenou soběstačnost a jsou v nepříznivé sociální situaci, nacházet nový bezpečný domov, který jím zabezpečí spokojený život. Rheinwaldová zdůrazňuje nutnost, aby nový domov poskytoval kromě důstojného bydlení a nutné zdravotní péče také prevenci fyzického i duševního chátrání. Měl by to být domov, který poskytne motivaci a radost. Měl by pomáhat udržovat smysl a hodnoty života. Autorka je toho názoru, že domov pro seniory by měl „pomáhat žít, bavit se, mít se na co a z čeho těšit. Měl by napomáhat vyplňovat dlouhé dny, které tráví senioři v mnoha zařízeních nehybně, beze slova, s vyhaslýma očima, odevzdáni svému osudu. Čekají jen na jídlo, na léky. Pozornosti se dostává jejích nemocem, ale ne jim. Nežijí, ale vegetují.“83 Friedmann shrnuje možné problémové oblasti v systému sociální pobytové péče. K základním problémům řadí ztrátu vazeb s rodinou, ztrátu společenských vazeb, omezené soukromí, dezorientaci v novém prostředí, ztrátu plnoprávné občanské pozice a ztrátu motivace a vůle k zachování nezávislosti. Upozorňuje taky na mnohdy nedostatečné vybavení pro různé aktivity. K problémům budov řadí prostorové přetížení, bariéry a chybějící prostory pro terminální stavy.84 Prostředí domova považuje Rheinwaldová za důležitý aspekt ovlivňující pocity, chování a zdraví seniorů. Je-li sterilní, nudné, ponuré a bezútěšné, může způsobovat stres v důsledku úzkosti, strachu, nejasnosti či nudy. Za vhodné prostředí domova autorka uvádí to, které je přizpůsobeno potřebám seniorů a splňuje požadavky na bezpečnost a pohodlí. Musí být příjemné, různorodé, kulturní, umožňující získávat maximum informací a společenských kontaktů, zároveň se zachovaným prostorem pro soukromí. Takové prostředí podporuje plnou orientaci v prostoru a vede
82
Javorská, M. Nové trendy v péči o seniory. In Mühlpachr, P. (ed.) Schola gerontologika. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita v Brně, 2005. s. 108-109 83 Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. s. 10 84 Friedmann, V. In Mühlpachr, P. (ed.) Schola gerontologika. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita v Brně, 2005. s. 99-100
28
k používání všech smyslů. Stimuluje klienty ve snaze o soběstačnost i ke zvládání nových věcí. Umožňuje udržování funkčnosti a poskytuje prostor k dobrému životu.85 Teprve se snahou zvyšovat kvalitu života seniorů se otevírá i otázka sexuálního života seniorů v pobytových zařízeních. Venglářová konstatuje, jak časté jsou mýty, že stárnoucí člověk přirozeně ztrácí funkce potřebné pro sexuální život, že nemocný člověk o sex nejeví zájem, touha se ztrácí s věkem atd.86 Mnoho domovů pro seniory stále nepočítá s tím, že by jeho obyvatelé měli sexuální potřeby. Neuzamykatelné pokoje, neakceptace soukromí, vstupování bez zaklepání či těsně po něm. Dosažení soukromí pro intimní kontakt s partnerem (patří sem i důvěrný rozhovor, blízkost, objetí, pohlazení) je v rámci pobytových zařízení nesnadný úkol. Vždy lze ale zrealizovat alespoň menší úpravy prostředí. Přibývá i počet jednolůžkových pokojů, umožněno je například nově vzniklé partnerské dvojici bydlet spolu. Hlavní myšlenkou je snaha o zlepšení kvality života klientů.87 Dnešní domovy pro seniory se snaží být pro své obyvatele skutečnými domovy. Haškovcová to vtipně nazývá „vpád domova do domovů“. Vybavení domovů je vkusné, přetrvává ovšem nemožnost mít v domově vlastní nábytek. Pokoje jsou většinou jedno až čtyřlůžkové. Zřizovány jsou také společenské místnosti pro odbornou terapeuticky zábavnou činnost. Velkým problémem je nepropojenost zdravotní a sociální péče, protože dnešní sociální politika zastává názor, že domovy pro seniory nejsou nemocnice. Mnoho seniorů ovšem očekává v pobytových sociálních službách I zdravotní péči. Ta je smluvně zajišťována dojíždějícími praktickými lékaři.88 I Mátl a Jabůrková uvádí potřebu služby integrovat. Popisují totální oddělení politiky v oblasti sociální péče od politiky péče zdravotní. Protože je pobytová péče převážně dlouhodobá, pro zachování co nejkvalitnějšího života potřebují senioři celé spektrum služeb. A pro seniory s omezenou soběstačností je doslova nutností integrace sociálních, zdravotnických a dalších služeb. Jen tak může být podle autorů zachována kvalita dlouhodobé péče.89 Na absenci komplexního přístupu ke klientům poukazuje také Friedmann a předkládá některé disciplíny, které by se měly v ideálním případě na péči o klienta
85
Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. s. 37-39 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. s. 70 87 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. s. 71-72 88 Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 236 - 240 89 Mátl, O., Jabůrková, M. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. s. 17 86
29
podílet. Je to lékařská, zdravotnická a pečovatelská služba, ergoterapie, psychologie, logopedie, fyzioterapie, pohybová terapie, muzikoterapie a pastorační práce.90 Významným nástrojem v pomoci seniorům (a jejich rodinám) zorientovat se v sociálních službách se stává sociální poradenství. Matoušek ho považuje za nedílnou
součást
každé
sociální
služby.
Týká
se
především
problémů
ekonomických, právních, rodinných vztahů, zdravé výživy, způsobu života, vhodných aktivit atd.91 2.5.2.1 Adaptace seniorů Malíková upozorňuje na výraznou odlišnost života v pobytovém zařízení od předchozího života seniora. Pro seniora to představuje velké nároky. Musí se vyrovnat s mnoha změnami, adaptovat se na nový způsob života a na nové prostředí.92 Jestliže senior nové životní podmínky vyhodnotí jako nepříznivé, může nastat několik typů reakce. Senior fyzicky odejde ze zařízení (forma úniku) nebo se aktivně snaží o změnu podmínek. Může přiznat své chyby a přizpůsobit se, nebo se přizpůsobit jen pasivně. Dufková, Urban a Dubrovský upozorňují, že pasivní přizpůsobení časem vyúsťuje v celkovou apatii seniora a životní pasivitu, nebo může potlačovaná nespokojenost vyústit v agresivitu. Další možnosti je snaha o kompromis, senior částečně změní sebe a částečně své životní podmínky.93 Mnoho klientů nevidí ve své budoucnosti žádnou perspektivu, vše je pro ně už definitivní. Jsou pesimističtí a plánování budoucnosti je pro ně nesrozumitelné.94 Změna postojů vyžaduje kvalifikovaný přístup, protože podle Křivohlavého je člověk pořád schopný uvědomovat si své cíle a mluvit o nich. Osobní cíle odrážejí osobní hodnoty, osobní rozvahu a zkušenosti seniora. Nemusí představovat skutečnost, představují hlavně možnosti dosažení cílů. Smysluplnost je tedy ve snaze, v cestě k dosažení cílů.95 Při realizací cílů seniorů je nutné zprostředkovat kromě využívání nabídky služeb sociálního zařízení i nabídku běžných zdrojů tak, jak je využívá široká
90
Friedmann, V. In Mühlpachr, P. (ed.) Schola gerontologika. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita v Brně, 2005. s. 104 91 Matoušek, O. a kol. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 173-174 92 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 79 93 Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 114-115 94 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 171-173 95 Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2006. s. 1720
30
veřejnost, a umožnit tak klientovi běžný styl života. Johnová píše, že sociální pracovníci se při realizaci plánu „do značné míry musí stát advokáty, kteří práva klientů prosazují na ostatních systémech, jako je školství, zaměstnanost, zdravotnictví apod.“96 2.5.2.2 Aktivity seniorů Rheinwaldová předpokládá, že nutným doplňkem v péči o seniory je kvalitní terapeuticko – zábavný program. Je důležitým prvkem, který ovlivňuje duševní i fyzický stav. Dává klientům potřebnou fyzickou činnost i přiměřenou mentální stimulaci. Taktéž poskytuje příležitost vzájemně se sbližovat a vést společenský život. Program má být navržen tak, aby v maximální míře stimuloval a udržoval fyzické, mentální, emoční a sociální schopnosti. Autorka navrhuje do programu zařadit aktivity, jako jsou rukodělné práce, tvořivá činnost, společenské diskuze, hry, hudba, tanec, cvičení a sportovní hry, činnosti vykonávané v přírodě, náboženské programy a vzdělávací činnosti. Osvědčilo se také zakládání klubu klientů se stejnými zájmy. Kluby poskytují klientům mít možnost jiné role a samostatně rozhodovat. Prospěšné je občasné pořádání zvláštních akcí, jako je návštěva divadla a různé výlety, plesy, oslavy narozenin apod. Předkládané aktivity pomáhají obyvatelům domova k aktivizaci, podporují udržení integrity a sebeúcty. Taktéž stálým ověřováním si vlastních schopností, zájmu a možností klienti předcházejí stagnaci a chátrání duševnímu i fyzickému. Klíčem k hodnotnému programu jsou adekvátní zdroje a hlavně motivovaný pečující personál.97 Mají-li domovy pro seniory nedostatečný počet pečujících pracovníků, často z toho vyplývá možnost jejich přetížení a frustrace. S tím se zvyšuje taky možnost selhání v péči. 2.5.2.3 Problematika týrání seniorů Malíková uvádí, že podle Poledníkové „o týrání seniora hovoříme v případě, když se u staršího člověka objeví různá poškození nebo újma na zdraví v oblasti fyzické, psychické nebo společenské“98 Násilí páchané na seniorech v pobytových zařízeních může mít podobu špatného zacházení, zneužívání nebo zanedbávání, ať už pasivní či záměrné. Aktéři
96
Johnová, http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1130 ze dne 22. 09. 2011 Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. s. 20-24 98 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 277 97
31
násilí na seniorech můžou být pečující pracovníci, spolubydlící, rodina či spřízněné osoby.99 Vidovičová a Lorman se zaměřili ve svém výzkumu na různé indikátory, které mohou poukazovat na problematické okruhy života seniorů v pobytových zařízeních. Jsou to například důvody pobytu, ochrana soukromí, jídlo, finanční výpomoc rodině, pocit ohrožení, autonomie. Závěr výzkumu zněl, že sledované špatné zacházení se ukázalo spíše jako okrajové, což ale jeho závažnost nesnižuje. Je k zamyšlení, že „některou z forem špatného zacházení v různé intenzitě je postiženo téměř dvacet procent celého souboru.“100
2.6
Závěr života, důstojné umírání Nikdo jistě nezpochybňuje právo na důstojnou smrt. Matoušek ovšem uvádí,
že praxe je častokrát jiná. Nepochopením procesu umírání a smrti se lidi dopouštějí mnoha chyb. Rodina umírajícího člověka odevzdá odborníkům a odsoudí ho tak k samotě. Společnost mu dělají přístroje a hadičky. A lékař se snaží život udržet za každou cenu, smrt bere mnohdy jako své profesní selhání. Člověk ovšem i v této a právě v této fázi života potřebuje přítomnost druhých, jejich lásku a úctu, jejich doprovod. Doprovázet znamená společně nacházet smysl života a jeho přijetí, lidsky dozrát.101 Smrt by se měla stát respektovaným sociálním aktem týkajícím se více lidí než jenom umírajícího. Proto by umírající měl být na své poslední cestě doprovázen nejbližšími, přijímán jako lidská bytost a neumírat osamocen.102 Dr. Kübler-Rossová otevřeně o smrti hovoří. Upozorňuje, že smrtelně nemocní i jejich blízcí procházejí určitými fázemi emocionální odezvy. Negace, agrese, smlouvání, deprese a smíření – to jsou obranné strategie, které prožívá nemocný (ale i jeho rodina) od začátku, kdy se o své nevyléčitelné nemoci dozví, až k okamžiku své smrti.103 Přestože je důstojnost u nás zakotvená jak právně, tak i eticky, Havrdová a kol. si všímá, že staří umírající lidé, co se zraňování důstojnosti týče, jsou velice ohrožená
99
Vidovičová, L., Lorman. J. Život v domovech pro seniory 2007: zpráva z výzkumu: problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2008. s. 3 100 Vidovičová, L., Lorman. J. Život v domovech pro seniory 2007: zpráva z výzkumu: problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2008. s. 16 101 Matoušek, O. a kol. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 195 102 Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 319 103 Kübler-Rossová, E. O smrti a umírání. 1. vyd. Turnov: Arica, 1993. s. 227-228
32
skupina.
Pečující
osoby
mohou
snížit
důstojnost
neoprávněným
pronikáním
do soukromí, nerespektováním studu seniora, omezováním autonomie, zacházením s nemocným jako s objektem, přehlížením či ponižováním nevhodnou komunikaci. Proto je nutné pečující osoby motivovat a podporovat k dalšímu cílenému vzdělávání pro zvýšení povědomí o přirozeném respektování lidské důstojnosti.104
2.7
Závěr Na závěr celé kapitoly o stárnutí a stáří lze konstatovat, že jak individuálně
a jedinečně každý člověk prožívá svůj život od narození, tak jedinečné je i jeho stárnutí a stáří. Kvalitu jeho života ve stáří určuje to, jakým způsobem se na stáří připravoval. Prožívání stáří ovlivňuje taktéž samotná osobnost seniora – to jak změny přijme, jaký je jeho funkční zdravotní stav a jaké je jeho sociální okolí, protože s možnou závislostí ve stáří a s konečností života musí člověk vědomě počítat. Ztráta soběstačnosti znamená i zvýšení závislosti na sociálním okolí. Pobytové zařízení musí vytvářet takové podmínky, aby život seniorů v nich byl dobrý a kvalitní, ne jenom snesitelný. Výsledky prováděných výzkumů měření kvality života u seniorů potvrdily prvořadý vliv prožívání na kvalitu života, a to bez ohledu na věk. Výzkum tak prokázal, že „skutečnosti nejsou takové, jaké objektivně jsou, ale takové, jak jsou vnímány.“ Tím se otevírá prostor pro případné intervence a edukaci, protože postoj a vnímání nejsou něco, co je neměnně dané.105 Kvalifikovaným přístupem ve výše zmíněném procesu adaptace je tak možné změnit (seniory často negativně vnímaný) postoj k potřebě sociální pobytové péče. Senioři v pobytových sociálních zařízeních mají právo očekávat, že se na ně bude pohlížet jako na osobnosti, bez ohledu na jejich tělesný a duševní stav či postižení. Mají právo vyžadovat péči, která jim umožní integraci do života v pobytovém zařízení s maximálním ohledem na jejich dřívější životní návyky a péči, která akceptuje nastávající životní potřeby.106
104
Havrdová, Z. a kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. 1. vyd. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, 2010. s. 126-129 105 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 28 106 Vajďáková, Z. (ed.) Sborník příspěvků. Konference Nedašov 2008 Péče o seniory v sociálních službách. 1.vyd. Praha: NADĚJE o. s., 2009. s. 39
33
3. Měření kvality života seniorů
V této kapitole uvedu možné přístupy a nástroje sloužící k měření kvality života. Přiblížím problematiku měření kvality života ve stáří a některé specifické nástroje pro její měření, protože jak jsem popsala ve druhé kapitole, stáří jako jedna z životních etap člověka má svá specifika. Měření kvality života seniorů by proto mělo preferovat takové nástroje, které posuzují taktéž individuální důležitost jednotlivých životních oblastí.
3.1
Přístupy a nástroje sloužící k měření kvality života seniorů Kvalita života se začala měřit v poválečných letech, a to v medicínské oblasti.
Kvalitu tehdy determinoval objektivní ukazatel samostatnosti a funkčnosti v běžném životě. Později se k hodnocení funkčního a zdravotního stavu přidává hodnocení psychosociálních stránek pomocí tzv. indexu kvality života. V osmdesátých letech se rozvijí používání dotazníku, kde je kladen důraz na respondentův pohled a jeho sebeposuzování.107 Výzkum kvality života byl v minulosti orientován především na ekonomické a sociální indikátory (tzv. indikátory blahobytu). Kvalita života pak byla vyjádřena mírou „shody objektivních životních podmínek a jejich subjektivního hodnocení“. Gurková ovšem poukazuje na vyjádření Haasové, podle které na subjektivně chápané životní kvalitě či pohodě mají objektivní podmínky jen malý podíl. Proto dnešní individuální měření kvality života vychází také z vnitřních faktorů a subjektivní reflexe vnějších podmínek. Koncept obsahuje měření sjednocených objektivních vnějších životních podmínek, spolu se zdravotním stavem, a jejich vnitřní subjektivní reflexi ve spojitosti s preferovanými osobními hodnotami.108 Měření objektivní kvality života, která je představována splněním sociálních a materiálních požadavků a fyzického zdraví člověka, by mělo být podle Gurkové podmíněno i měřením subjektivní kvality života, která se týká subjektivní spokojenosti
107
Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 9-10 108 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 28
34
se životem, pohody a celkového životního stylu. Autorka uvádí konstatování Hnilicové, že měřit kvalitu života můžeme z hlediska tří základních kontextů. Je to přístup: 1) psychologický – pohoda, spokojenost, štěstí, smysl života apod. 2) sociologický – sociální status, materiální podmínky, životní úroveň 3) medicínský, zdravotnický – zdravý a funkční stav109 Dnes
je
nejčastějším
nástrojem
k zjišťování
kvality
života
dotazník
a strukturovaný rozhovor. Počátkem devadesátých let z podnětu Světové zdravotnické organizace vytvořila pracovní skupina WHOQOL nové dotazníky pro měření kvality života. Nejprve vyvinula nástroj rozdělený do šesti oblastí – fyzické zdraví, prožívání, nezávislost, mezilidské vztahy, prostředí a spiritualita.
Tyto oblasti jsou dále
rozčleněné na 24 podoblastí. Dotazník má název WHOQOL 100 a obsahuje celkem 100 položek.
Zkrácená verze dotazníku je zaměřená na oblasti fyzického zdraví,
sociálních stavů, prožívání a prostředí, obsahuje 26 položek a nese název WHOQOL – BREF.110 Gurková uvádí další nástroje měření kvality života, které se nejčastěji používají v našich podmínkách. Je to například dotazník SF-36 a dotazník EQ-5D, které zdůrazňují jak fyzický, tak i psychický, sociální a existencionální rozměr zdraví.111
3.1.1 Specifické nástroje pro měření kvality života seniorů Kvalita života seniorů je určována zátěžovými faktory, které se vyskytují ve vyšším věku. Podle Gurkové je to především změna zdravotního stavu a vyrovnání se se vznikajícími omezeními a novými sociálními rolemi. Proto jsou s měřením kvality života seniorů spojeny pojmy jako autonomie, soběstačnost, absence bolesti, zachování smyslových schopností, schopnost rozhodování, udržení sociálního systému a ekonomického standardu, pocit užitečnosti pro druhé, pocit štěstí a další.112 Na základě existujících dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace vytvořila výše zmíněná pracovní skupina dotazník WHOQOL – OLD jako nástroj k měření kvality života ve stáří. Dotazník není určen k samostatnému použití, ale jako dodatkový modul k dotazníku WHOQOL 100 a WHOQOL - BREF.
109
Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 29-55 110 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 11 111 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 42 112 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 167-168
35
Doplnili jej o položky důležité pro věkově starší lidi a odstranili koncepčně nejasné položky. Vznikl tak mezinárodně srovnatelný dotazník obsahující 24 položek sdružených do šesti domén, které jsou pro seniory důležité. Jsou to: 1) fungování smyslů 2) nezávislost 3) naplnění 4) sociální zapojení 5) blízké vztahy 6) postoj k smrti113 Pro účely ekonomických a finančních analýz v rámci zdravotní péče byl vytvořen konstrukt HRQoL, který je úzce zaměřen jen na oblasti spokojenosti se zdravím. Cílem bylo porovnat úroveň HRQoL mezi různými druhy nemoci, nebo mezi nemocnou a zdravou populaci.114 Dragomirecká a Prajsová popisují, že dotazníky WHOQOL – OLD a WHOQOL – BREF ukazují subjektivní pohled seniora na jeho životní situaci. Tento pohled se označuje jako kvalita života. Výsledky prováděných výzkumů měření kvality života u seniorů tak potvrdily prvořadý vliv prožívání na kvalitu života, bez zřetele na realitu.115 Pro měření kvality života lidí s určitým specifickým onemocněním jsou vyvinuté i různé specifické dotazníky. Například pro zjištění míry deprese je možno použit dotazník s názvem GDS - 15 v nejčastější používané verzi s patnácti otázkami.116 Pro posuzování života osob s duševními potížemi byl původně určen i dotazník SQALA – dotazník subjektivní kvality života vycházející z Maslovowy teorie potřeb. Kvalitu života vymezuje jako určitou úroveň štěstí, svobody a autonomie. Mezi dimenze života řadí i vnitřní hodnoty – prožitek pravdy, spravedlnosti nebo svobody. Kvalitu života člověka měří zjišťováním rozdílů mezi jeho přáním a očekáváním na jedné straně a reálnou situací na straně druhé. Tento rozdíl má být posuzován v závislosti na schopnosti člověka nerovnosti překonávat, a tak směrovat k autonomii a svobodě. Dotazník obsahuje oblasti, které pokrývají jak vnější, tak vnitřní
113
Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 15-16 114 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. s. 41-42 115 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 28 116 Ondrušová, J. Měření kvality života ve stáří http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_09_01_07.pdf ze dne 7.12.2011
36
skutečnosti života, a je k němu připojena i doplňující otevřená otázka. Testováním se ověřila použitelnost dotazníku nejen pro osoby s duševními potížemi, ale i pro měření kvality života lidí bez zdravotních potíží a bez rozdílu věku.117
3.2
Závěr Pro měření kvality života ve stáří je v praxi využíváno široké spektrum nástrojů.
Specifické nástroje se snaží o co nejpřesnější postižení faktorů, které kvalitu života ve stáří ovlivňuji. Nejčastěji se jedná o změny zdravotního stavu, změny sociálních rolí a ekonomický standart. Do popředí vystupuje idea soběstačnosti, autonomie, pocitu užitečnosti pro druhé. Může se měřit jak kvalita života jednotlivce, tak i skupin.
117
Dragomirecká, E. a kol. SQALA Subjective QUAlity of Life Analisis, Příručka pro uživatele české verze dotazníku subjektivní kvality života SQUALA. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 10-12
37
4. Empirické šetření Jako indikátory pro měření kvality života seniorů v pobytových zařízeních poslouží v této práci hodnotové preference jednotlivých seniorů, tj. to, jak sám uživatel hodnotí svou současnou životní situaci. Zaměřím se jak na oblast biologickou, tak i na oblast duševní, duchovní a sociální.
4.1
Cíle empirického šetření Cílem této výzkumné části práce je zjistit subjektivně pociťovanou úroveň
kvality života seniorů, kteří využívají sociálních pobytových služeb v domovech pro seniory. Výzkumné šetření bude probíhat v Domově pro seniory v Příboře (60 klientů) a v Domově sv. Anny – Domě pokojného stáří ve Studénce (19 klientů). Výsledky měření mohou přispět k poznání nových potřeb seniorů či k pozměnění těch původních, protože s postupujícím časem se jednotlivé potřeby seniorů částečně či zcela mění. Jsem si vědomá, že tak malá skupina respondentů nemůže poskytnout obecně platné výsledky, ani celkově vyhodnocený průměr kvality skupiny respondentů nemusí souhlasit s kvalitou pociťovanou jednotlivcem. Pro pečovatele to ale může být impulzem i k malým změnám a k nahlédnutí do představ a přání, které mají samotní klienti.
4.1.1 Technika výzkumu Dotazník SQALA vychází z teorie potřeb, proto jsem ho zvolila jako vhodný nástroj měření kvality života seniorů v pobytových zařízeních. Domnívám se, že zjištěné potřeby seniorů – klientů pobytových zařízení - a míra jejich uspokojování jsou velmi důležitým a neopomenutelným aspektem vztahujícím se jednak k výběru vhodné péče a jednak k subjektivnímu vnímání života jako kvalitního a dobrého. Výhodou dotazníku SQALA je jeho subjektivnost, protože měří osobní spokojenost respondenta v souvislosti s tím, jakou důležitost respondent přikládá vnější i vnitřní realitě každodenního života. Dotazník zahrnuje 23 životních oblastí. Protože zkoumaní respondenti jsou senioři v pobytových zařízeních, v dotazování jsem vynechala položku „mít a vychovávat děti“ a položku „práce“, naopak jsem dotazník doplnila položkou „postoj k smrti“. Subjektivní důležitost každé z těchto oblastí je hodnocená pětibodovou škálou 1 – 5, od nezbytné až po bezvýznamné. Subjektivní spokojenost se měří také pětibodovou škálu 1 – 5, od hodnocení zcela spokojen až k hodnocení velmi zklamán. Dotazník budu s uživateli sociálních pobytových služeb vyplňovat formou strukturovaného rozhovoru. Úroveň kvality života pak budu posuzovat
38
z výsledných hodnot spokojenosti a důležitosti přiřazených respondenty k jednotlivým oblastem života.
4.1.2 Výzkumný vzorek Výzkum bude prováděn v Domově pro seniory v Příboře a v Domě pokojného stáří – Domově sv. Anny ve Studénce. Domov v Příboře je příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je Moravskoslezský kraj. Poskytuje celodenní péči 60 klientům, výzkumného šetření se zúčastní 46 klientů, 14 klientů se pro svůj zdravotní stav výzkumu nezúčastní. Zřizovatelem Domova sv. Anny – Domu pokojného stáří ve Studénce je Charita Studénka. V nepřetržitém provozu poskytuje sociální pobytové služby pro 19 uživatelů, výzkumného šetření se zúčastní 14 uživatelů, pět uživatelů se pro svůj zdravotní stav šetření nezúčastní. Nebudu zkoumat případné rozdíly mezi respondenty obou zařízení, šetření zaměřím jen na seniorem subjektivně pociťovanou kvalitu života uživatele služby v pobytovém zařízení.
4.1.3 Výzkumné otázky Pro výzkumné šetření nebudu předkládat teoretické hypotézy, nýbrž stanovím výzkumné otázky. Pro subjektivně pociťovanou důležitost je to otázka pořadí – kterou životní oblast dotazovaní senioři pokládají v průměru ve svém životě za nejdůležitější a která oblast je pro jejich život nejméně důležitá. V oblasti spokojenosti budu hledat odpověď na otázku, s jakou životní oblastí jsou respondenti v průměru spokojení nejvíce a s jakou nejméně. Další výzkumnou otázkou je, ve kterých životních oblastech se průměrné hodnocení důležitosti a míry spokojenosti bude blížit shodě a kde opačně bude největší rozdíl. Zkoumat budu i otázku rozdílu v průměrném hodnocení spokojenosti na základě pohlaví, tj. jestli se vyskytuje rozdíl v hodnocení žen a v hodnocení mužů.
4.1.4 Sběr dat Jelikož bylo empirické šetření z důvodu zdravotního stavu uživatelů (například smyslového či jiného postižení) prováděno strukturovaným rozhovorem na základě dotazníku SQUALA, mnoho respondentů při otázce zaměřené na hodnocení důležitosti jednotlivých oblastí v jejich životě začalo vzpomínat na hodnoty, které měli, když byli zdravější, mladší, soběstačnější. Vůči výzkumnému šetření projevovali vstřícnost a zájem. Původně plánovaných 15 minut pro jednoho respondenta často nestačilo. Strukturovaný rozhovor na podkladě dotazníku SQUALA jsem s respondenty vedla jednotlivě, v soukromí jejich pokojů.
39
4.2
Výsledky empirického šetření
Šetřením byly získány odpovědi od 60 respondentů – uživatelů služeb pobytových zařízení, kteří kromě demografických údajů objasnili svoje subjektivní vnímání důležitosti jednotlivých oblastí a zároveň hodnotili spokojenost v těchto 21 životních oblastech. 56 respondentů se vyjádřilo k doplňující položce „postoj ke smrti“ a 9 respondentů odpovědělo na otázku: „Je ještě něco jiného, co považujete v životě za důležité?“. Výsledné hodnoty jsem zpracovala a pro přehlednost seřadila do tabulek a grafů.
4.2.1 Demografické údaje Dotazování senioři poskytli své demografické data. Jejich zpracováním vznikly demografické údaje zkoumaného souboru. 4.2.1.1 Věk Zkoumaný soubor má věkový průměr 80,4 let. Věk žen je v rozmezí 57 až 100 let, věk mužů je v rozmezí 60 až 93 let. 4.2.1.2 Pohlaví Celkový počet respondentů je 60 – 10 mužů (tj. 17%) a 50 žen (tj. 83%). GRAF Č. 1 - POHLAVÍ RESPONDENTŮ
muži ženy
40
4.2.1.3 Vzdělání Ze zkoumaného souboru má nejvíce (26, tj. 43%) respondentů základní vzdělání. Vysokoškolsky vzdělán není nikdo.
GRAF Č. 2 – VZDĚLÁNÍ RESPONDENTŮ
Neukonč. Základní Základní Střední bez maturity Střední s maturitou
4.2.1.4 Hmotné zabezpečení Většina respondentů – 42 (tj. 70%) uvedla své hmotné zabezpečení jako průměrné. Výrazný nadprůměr ani podprůměr neuvedl nikdo.
GRAF Č. 3 – HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ RESPONDENTŮ
Mírně podprůměrné Průměrné
Mírně nadprůměrné
41
4.2.1.5 Rodinný stav Počet svobodných a rozvedených respondentů se shoduje – 4 respondenti (tj. 7%) v každé kategorii. Stav ženatý/vdaná uvedli 3 respondenti (tj. 5%). Nejvíce respondentů - 49 (tj. 81%) uvedlo stav vdova/vdovec. GRAF Č. 4 – RODINNÝ STAV RESPONDENTŮ
Svobodný/á Ženatý/vdaná Rozvedený/á Vdovec/vdova
4.2.1.6 Děti Z celého
zkoumaného
souboru
má
děti
55
respondentů
(tj.
92%),
5 respondentů (tj. 92%) je bezdětných. GRAF Č. 5 – DĚTI RESPONDENTŮ
Nemám děti Mám děti
42
4.2.1.7 Bydliště Výzkum je prováděn v obcích do 10 000 obyvatel. 4.2.1.8 Zaměstnání Výzkum je prováděn ve skupině nepracujících důchodců.
4.2.2
Analýza výsledků Z hodnocení celkové důležitosti, kterou respondenti ve svém životě přisuzují
uvedeným oblastem, vyplývá, že senioři v průměru nehodnotili ani jednou životní oblast v krajních hodnotách (jako „nezbytně důležité“ nebo „bezvýznamné“). I v oblasti výsledku s průměrným
hodnocením
spokojenosti se nevyskytuje
oblast, kde
by respondenti byli zcela spokojení či velmi zklamáni. 4.2.2.1 Zdraví Všichni respondenti považují zdraví ve svém životě za důležitý aspekt. Je to jedna z podmínek soběstačnosti a nezávislosti. 52% respondentů zdraví označuje jako velmi důležité, 36% jako nezbytnou součást života a 12% uvedlo, že zdraví je pro ně středně důležitou hodnotou. Za málo důležité či bezvýznamné zdraví neoznačil nikdo. V hodnocení spokojenosti uvedla víc než polovina respondentů (tj. 55%), že je se svým zdravím nespokojena či zklamána. I přes to je 42% respondentů se svým zdravotním stavem spíše spokojeno. Jak bylo uvedeno v teoretické části, může to být tím, že se porovnávají s jinými, kteří jsou na tom hůře. TABULKA Č. 1 – HODNOCENÍ ZDRAVÍ
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
22
36
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
31
52
Velmi spokojen
2
3
Středně důležité
7
12
Spíše spokojen
25
42
Málo důležité
0
0
Nespokojen
22
37
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
11
18
43
4.2.2.2 Fyzická soběstačnost Fyzická soběstačnost je hodnota, která pro mnohé klienty obvykle znamená nezávislost a samostatnost s dopadem na mnoho dalších oblastí života. To je také možným důvodem, proč ji za málo důležitou či bezvýznamnou neoznačil nikdo. Naopak pro 52% respondentů je velmi důležitá a pro 7% je nezbytnou součástí života. V hodnocení spokojenosti není se svou soběstačnosti nikdo zcela či velmi spokojen. Spíše spokojená se svou fyzickou soběstačností je polovina respondentů (52%), druhá polovina vykazuje nespokojenost (22%) či velké zklamání (26%).
TABULKA Č. 2 – HODNOCENÍ FYZICKÉ SOBĚSTAČNOSTI
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
4
7
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
31
52
Velmi spokojen
0
0
Středně důležité
25
41
Spíše spokojen
31
52
Málo důležité
0
0
Nespokojen
13
22
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
16
26
4.2.2.3 Péče o sebe Tato hodnota je pro život 47% respondentů velmi důležitá, Jak už bylo uvedeno v předchozích kapitolách, znamená totiž menší závislost na péči jiných a větší míru samostatnosti. S péčí o sebe sama je spíše spokojeno 57% respondentů, 17% respondentů je s možnosti péče o sebe nespokojeno a 8% velmi zklamáno. TABULKA Č. 3 – HODNOCENÍ MOŽNOSTI PEČE O SEBE
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
14
23
Zcela spokojen
6
10
Velmi důležité
28
47
Velmi spokojen
5
8
Středně důležité
14
23
Spíše spokojen
34
57
Málo důležité
4
7
Nespokojen
10
17
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
5
8
44
4.2.2.4 Bezpečí Cítit se bezpečně je nezbytnou součástí života 37% respondentů, nejspíše proto, že pocit bezpečí není jenom absence strachu, je to taky pocit jistoty, pořádku, zajištění. V hodnocení spokojenosti s bezpečím není respondent, který by byl nespokojen nebo zklamán. Nejvíce (tj. 56%) je respondentů spíše spokojených. TABULKA Č. 4 – HODNOCENÍ POCITU BEZPEČÍ
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
Nezbytné
22
37
Zcela spokojen
13 22
Velmi důležité
14
23
Velmi spokojen
13 22
Středně důležité
16
27
Spíše spokojen
34 56
8 13
Nespokojen
0
0
Velmi zklamán
0
0
Málo důležité Bezvýznamné
0
0
četnost
%
4.2.2.5 Psychická pohoda Hodnotu „psychická pohoda“ považují za důležitou všichni oslovení senioři. Velmi důležitá je pro 41%, zatímco pro 52% dotazovaných je středně důležitá. I když je 62% respondentů spíše spokojených se svou psychickou pohodou, víc jak třetina respondentů (tj. 36%) ovšem udává nespokojenost. TABULKA Č. 5 – HODNOCENÍ PSYCHICKÉ POHODY
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
4
7
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
25
41
Velmi spokojen
1
2
Středně důležité
31
52
Spíše spokojen
37
62
Málo důležité
0
0
Nespokojen
22
36
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
0
0
45
4.2.2.6 Příjemné prostředí a bydlení Prostředí, ve kterém respondenti bydlí, je důležité pro 73% z nich, protože jak je uvedeno v teoretické části, příjemný a pohodový domov je jedním z aspektů dobrého života a může ovlivňovat jak zdraví, tak i psychickou pohodu. Skoro polovina respondentů je s bydlením zcela či velmi spokojená, 42% respondentů je se svým bydlením spíše spokojeno a 12% hodnotilo své bydlení odpovědí „ nespokojen“. TABULKA Č. 6 – HODNOCENÍ PŘÍJEMNÉHO PROSTŘEDÍ A BYDLENÍ
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
0
0
Zcela spokojen
14
23
Velmi důležité
16
27
Velmi spokojen
14
23
Středně důležité
28
46
Spíše spokojen
25
42
Málo důležité
16
27
Nespokojen
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
7 12 0
0
4.2.2.7 Spánek Hodnotu spánku vnímá většina respondentů jako důležitou oblast svého života, patrně proto, že spánek znamená obnovu sil fyzických i psychických. V hodnocení spokojenosti je ovšem skoro polovina respondentů (tj. 48%) se svým spánkem nespokojená či dokonce zklamána (3%). TABULKA Č. 7 – HODNOCENÍ SPÁNKU
DŮLEŽITOST četnost
%
SPOKOJENOST četnost
%
Nezbytné
8 13
Zcela spokojen
Velmi důležité
16 27
Velmi spokojen
10 17
Středně důležité
25 42
Spíše spokojen
19 32
Málo důležité
11 18
Nespokojen
29 48
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
0
2
0
3
46
4.2.2.8 Odpočinek I když jsou respondenti nepracující důchodci, potřebu odpočívat považují za velmi a středně důležitou dvě třetiny z nich. Pro 12% respondentů je oblast odpočinku bezvýznamná. Skoro polovina oslovených seniorů (tj. 46%) je s možnosti odpočinku velmi spokojená, což nejspíše znamená, že vnímají jednak dostatek času a jednak vhodné prostředí k odpočinku. TABULKA Č. 8 – HODNOCENÍ ODPOČINKU
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
Nezbytné
3
5
Zcela spokojen
13 22
Velmi důležité
20 33
Velmi spokojen
28 46
Středně důležité
20 33
Spíše spokojen
19 32
Málo důležité
10 17
Nespokojen
0
0
Bezvýznamné
7 12
Velmi zklamán
0
0
četnost
%
4.2.2.9 Jídlo Jídlo uvádí jako středně důležitou hodnotu 42% respondentů. Za nezbytné ho neoznačil ani jeden oslovený senior. V hodnocení spokojenosti je skoro polovina respondentů s jídlem zcela spokojeno a nikdo není nespokojen nebo zklamán. TABULKA Č. 9 – HODNOCENÍ JÍDLA
DŮLEŽITOST četnost Nezbytné
% SPOKOJENOST četnost
%
0
Zcela spokojen
28 46
Velmi důležité
10 17
Velmi spokojen
10 17
Středně důležité
25 42
Spíše spokojen
22 37
Málo důležité
20 33
Nespokojen
0
0
Velmi zklamán
0
0
Bezvýznamné
0
5
8
47
4.2.2.10 Za
Peníze středně
důležitou
hodnotu
označilo
peníze
42%
respondentů,
což naznačuje, že důležitost peněz u seniorů ztrácí na významu s tím, jak se do popředí dostávají jiné hodnoty. Z finanční situace respondentů vyplývá i nejvíce preferované hodnoceni – spíše spokojen. Nezanedbatelná je ovšem i třetina respondentu, která je s finanční situaci nespokojená. TABULKA Č. 10 – HODNOCENÍ PENĚZ
DŮLEŽITOST četnost
%
SPOKOJENOST četnost
%
Nezbytné
10 16
Zcela spokojen
3
5
Velmi důležité
18 30
Velmi spokojen
5
8
Středně důležité
25 42
Spíše spokojen
28 47 20 33
Málo důležité
4
7
Nespokojen
Bezvýznamné
3
5
Velmi zklamán
4.2.2.11
4
7
Sexuální život
Za málo důležitý aspekt svého života v pobytovém zařízení považuje 43% respondentů sexuální život,
protože jednak nemají partnera a jednak,
jak je napsáno v teoretické části, v domově schází příležitost k intimním kontaktům v soukromí. Také nepříznivý zdravotní stav sexuální život často z života seniora vyřazuje. 62% respondentů je s takovým stavem smířeno a „spíše spokojeno“. TABULKA Č. 11 – HODNOCENÍ SEXUÁLNÍHO ŽIVOTA
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
0
0
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
2
3
Velmi spokojen
0
0
Středně důležité
19
32
Spíše spokojen
37
62
Málo důležité
26
43
Nespokojen
21
35
Bezvýznamné
13
22
Velmi zklamán
2
3
48
4.2.2.12
Koníčky
Hodnotu koníčků a zájmů považuje ve svém životě za velmi důležitou 46% respondentů, Jak již bylo řečeno výše, volného času mají dostatek a jeho aktivní naplnění jim může přinášet do života radost, pocit užitečnosti či naplnění. Ovšem 61% respondentů není s mírou realizace svých koníčků ve volném čase spokojeno, a dalších 5% prožívá v této oblasti dokonce velké zklamání. TABULKA Č. 12 – HODNOCENÍ MOŽNOSTI MÍT KONÍČKY
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
12
20
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
28
46
Velmi spokojen
13
22
7 12
Spíše spokojen
Středně důležité
7 12
Málo důležité
13
22
Nespokojen
37
61
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
3
5
4.2.2.13
Zájem o politiku
Nejvíce respondentů (tj. 37%) označilo zájem o politiku jako málo důležitou hodnotu v jejich životě, protože i když sledují politické dění, nemají potřebu se do politiky aktivně zapojovat. V hodnocení
spokojenosti
označilo
50%
respondentů
odpověď
„spíše
spokojen“. TABULKA Č. 13 – HODNOCENÍ ZÁJMU O POLITIKU
DŮLEŽITOST četnost
%
SPOKOJENOST četnost
%
Nezbytné
0
0
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
5
8
Velmi spokojen
0
0
Středně důležité
19 32
Spíše spokojen
30 50
Málo důležité
22 37
Nespokojen
15 25
Bezvýznamné
14 23
Velmi zklamán
15 25
49
4.2.2.14
Rodinné vztahy
Pro 52% respondentů jsou rodinné vztahy velmi důležité, jelikož jim poskytují citové zázemí, lásku, pocit bezpečí a jistoty. Rodinné vztahy jsou u většiny na přijatelné úrovni, protože 67% respondentů je s nimi spíše spokojeno a pouze 8% je nespokojeno či velmi zklamáno. TABULKA Č. 14 – HODNOCENÍ RODINNÝCH VZTAHŮ
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
11
18
Zcela spokojen
5
8
Velmi důležité
31
52
Velmi spokojen
10
17
Středně důležité
13
22
Spíše spokojen
40
67
Málo důležité
5
8
Nespokojen
3
5
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
2
3
4.2.2.15
Vztahy s ostatními lidmi
Vztahy s ostatními lidmi považuje ve svém životě za středně důležité skoro polovina respondentů, necelá čtvrtina je označuje za velmi důležité. Tyto výsledky patrně odrážejí přesvědčení dotazovaných, že bez těchto vztahů by lidem hrozila osamělost, nuda, samota. V hodnocení spokojenosti se nejvíce (tj. 71%) vyskytovala odpověď „spíše spokojen“. TABULKA Č. 15 – HODNOCENÍ VZTAHŮ S OSTATNÍMI LIDMI
DŮLEŽITOST četnost Nezbytné
%
3
Zcela spokojen
0
Velmi důležité
14 23
Velmi spokojen
7 12
Středně důležité
28 47
Spíše spokojen
43 71
Málo důležité
16 27
Nespokojen
10 17
Bezvýznamné
2
% SPOKOJENOST četnost
0
0
Velmi zklamán
0
0
0
50
4.2.2.16
Láska
Pouze 3% respondentů považuje lásku ve svém životě za málo důležitou. Pro ostatní je nezbytná, velmi či středně důležitá. To ukazuje na uvědomění, že naplnění potřeby mít rád a být milován jednoznačně dává životu smysl a ovlivňuje tak celkový pocit spokojenosti. S množstvím lásky ve svém životě je spíše spokojeno 66% respondentů. Většina respondentů již žije bez partnera, hodnotu lásky si naplňují skrze svou rodinu, děti, vnoučata či pravnoučata. TABULKA Č. 16 – HODNOCENÍ LÁSKY
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
12 20
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
22 37
Velmi spokojen
10 17
Středně důležité
24 40
Spíše spokojen
40 66 10 17
Málo důležité
2
3
Nespokojen
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
4.2.2.17
0
0
Víra
Víru jako středně důležitou hodnotu ve svém životě uvádí 50% respondentů. Za nezbytnou součást života ji považuje 10% respondentů a pro čtvrtinu dotazovaných seniorů je víra málo důležitá či bezvýznamná. Spíše spokojeno s vírou je 57% respondentů, nezanedbatelná je ovšem i skupina nespokojených a zklamaných. TABULKA Č. 17 – HODNOCENÍ VÍRY
DŮLEŽITOST Nezbytné
četnost
četnost
%
SPOKOJENOST
6 10
Zcela spokojen
8 13
%
Velmi důležité
15
25
Velmi spokojen
3
5
Středně důležité
30
50
Spíše spokojen
34
57
7 12
Nespokojen
10
17
Velmi zklamán
5
8
Málo důležité Bezvýznamné
2
3
51
4.2.2.18
Spravedlnost
Skoro polovina respondentů (tj. 47%) považuje spravedlnost ve svém životě za velmi důležitou hodnotu a 17% za nezbytnou Zarážející je fakt že rovněž polovina respondentů je ohledně spravedlnosti nespokojená a necelá třetina dokonce velmi zklamána. Vyplývá z toho teorie, že i přes udávanou spokojenost v mnoha životních oblastech nejsou senioři v pobytových zařízeních vnitřně se svou situaci smíření a „takový osud“ považují za nespravedlivý. TABULKA Č. 18 – HODNOCENÍ SPRAVEDLNOSTI
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
10 17
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
28 47
Velmi spokojen
2
3
Středně důležité
20 33
Spíše spokojen
18
30
Málo důležité
2
3
Nespokojen
30
50
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
10
17
4.2.2.19
Svoboda
Za středně důležitou pokládá svobodu 42% respondentů. I když potřeba svobody je vlastní každému člověku, jisté dobrovolné omezení je výměnou za pocit bezpečí, který dostane senior závislý na péči v pobytovém zařízení. Stupeň závislosti se odráží ve stupni svobody. Spíše spokojených se svou svobodou je 47% respondentů. TABULKA Č. 19 – HODNOCENÍ SVOBODY
DŮLEŽITOST četnost
%
SPOKOJENOST četnost
%
Nezbytné
8 13
Zcela spokojen
Velmi důležité
16 27
Velmi spokojen
10 17
Středně důležité
25 42
Spíše spokojen
28 47
Málo důležité
11 18
Nespokojen
14 23
Velmi zklamán
6 10
Bezvýznamné
0
0
2
3
52
4.2.2.20
Pravda
51% dotazovaných seniorů má za to, že pravda je v jejich životě středně důležitou hodnotou, další velká skupina (tj. 37%) považuje pravdu za velmi důležitou. Spíše spokojeno s pravdou ve svém okolí je 45% respondentů, nespokojeno s pravdou je 47% respondentů. TABULKA Č. 20 – HODNOCENÍ PRAVDY
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
3
5
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
22
37
Velmi spokojen
3
5
Středně důležité
31
51
Spíše spokojen
27 45
Málo důležité
4
7
Nespokojen
28 47
Bezvýznamné
0
0
Velmi zklamán
4.2.2.21
2
3
Krása a umění
I když respondenti z různých důvodů (zdravotních, finančních apod.) nemají tolik možností navštěvovat různé kulturní akce, přesto skoro polovina (tj. 47%) považuje krásu a umění ve svém životě za středně důležitou a dokonce 37% seniorů za velmi důležitou hodnotu. V hodnocení spokojenosti je 55% respondentů spíše spokojených, ale taky 37% respondentů se stávající situací spokojeno není. TABULKA Č. 21 – HODNOCENÍ KRÁSY A UMĚNÍ
DŮLEŽITOST
četnost
%
SPOKOJENOST
četnost
%
Nezbytné
3
5
Zcela spokojen
0
0
Velmi důležité
22 37
Velmi spokojen
5
8
Středně důležité
28 47
Spíše spokojen
33 55 22 37
Málo důležité
5
8
Nespokojen
Bezvýznamné
2
3
Velmi zklamán
0
0
53
4.2.2.22
Doplňující položka
Postoj ke smrti V doplňující položce „postoj ke smrti“ 42 respondentů (tj. 70%) uvedlo, že o smrti přemýšleli a jsou s konečností života smíření. Nejčastějším přáním bylo umřít tak, že: „večer lehnu a ráno se už nevzbudím“. Šest respondentů (tj. 10%), většinou těžce zdravotně postižených, není se svým stavem smířeno, nevidí už ve svém životě smysl a uvádí, že smrt by si přáli jako vysvobození. Osm respondentů (tj. 13%) uvedlo, že o smrti někdy přemýšleli, ale tuto myšlenku raději potlačují a snaží se na ni nemyslet. Čtyři respondenti (tj. 7%) se k položce o postoji ke smrti nevyjádřili. 4.2.2.23
Doplňující otázka
Je ještě něco jiného, co považujete v životě za důležité? Na otázku odpovědělo 9 respondentů (tj. 15%). Za důležité v životě považují: 1. „Prožívat zbytek života bez větších emocí, mít klid.“ 2.
„Toleranci.“
3. „Nic nelze opomíjet, každá životní oblast má nějaký smysl.“ 4. „Je důležité „mít Filipa“.“ 5. „Prožívat radost.“ 6. „Hlavně pohoda.“ 7. „Krásné vzpomínky.“ 8. „Mír a klid.“ 9. „Dobro.“
4.2.3 Porovnání jednotlivých výsledků V této kapitole porovnám průměrné hodnoty důležitosti a spokojenosti vypočtené z hodnot, které respondenti udávali v jednotlivých životních oblastech. Křivky grafů názorně ukážou rozdíly i shody vyskytující se při srovnání vnímání důležitosti se současným hodnocením spokojenosti. Uvedu taktéž diference vyskytující se v hodnocení mužů a v hodnocení žen.
54
4.2.3.1 Hodnocení průměrné důležitosti a průměrné spokojenosti Kromě zdraví je většinou respondentů nejvyšší důležitost připisována pocitu bezpečí, péči sama o sebe, rodinným vztahům, lásce a spravedlnosti. Nejméně důležitými oblastmi jsou pro ně sexuální život, politika a jídlo. Nejvíce jsou respondenti spokojení s jídlem, péčí o sebe, odpočinkem, bydlením a pocitem bezpečí. Nejvyšší nespokojenost je spojená s fyzickou soběstačností, zdravím, politikou, spravedlnosti, pravdou a koníčky ve volném čase. TABULKA Č. 22 – PRŮMĚRNÉ HODNOCENÍ DŮLEŽITOSTI A SPOKOJENOSTI
Průměrné hodnocení
Důležitost Spokojenost
zdraví
1,8
3,7
fyzická soběstačnost
2,4
3,8
psychická pohoda
2,5
3,4
prostředí, bydlení
3
2,4
spánek
2,7
3,4
rodinné vztahy
2,2
2,8
vztahy s ostatními lidmi 3
3,1
péče o sebe sama
2,1
3,1
láska
2,3
3
sexuální život
3,5
3,4
politika
3,4
3,8
víra
2,7
2,9
odpočinek
3
2,1
koníčky
2,4
3,5
pocit bezpečí
2,2
2,4
spravedlnost
2,2
3,8
svoboda
2,7
3,2
krása a umění
2,7
3,3
pravda
2,6
3,5
peníze
2,5
3,3
jídlo
3,3
1,9
průměr
2,6
3,1
55
GRAF Č. 6 – ZNÁZORNĚNÍ PRŮMĚRNÉHO HODNOCENÍ DŮLEŽITOSTI A SPOKOJENOSTI
důležitost spokojenost zdraví fyzická… psychická pohoda prostředí bydlení spánek rodinné vztahy vztahy s… péče o sebe sama láska sexuální život politika víra odpočinek koníčky pocit bezpečí spravedlnost svoboda krása a umění PRAVDA peníze jídlo
4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
4.2.3.2 Hodnocení s největším rozdílem důležitosti a spokojenosti Z šetření vyplynuly oblasti života, které respondenti pokládají za nejvíce důležité a s jejichž stavem jsou současně nejvíce nespokojení. Je to oblast zdraví, fyzické soběstačnosti, spravedlnosti a oblast koníčků ve volném čase. Velký rozdíl v hodnocení důležitosti a spokojenosti je také v oblasti jídla – oproti výše zmíněným oblastem mu respondenti přikládají malou důležitost a velkou spokojenost. TABULKA Č. 23 - OBLASTI S NEJVĚTŠÍM ROZDÍLEM DŮLEŽITOSTI A SPOKOJENOSTI
důležitost
spokojenost
rozdíl
zdraví
1,8
3,7
1,9
spravedlnost
2,2
3,8
1,6
soběstačnost
2,4
3,8
1,4
jídlo
3,3
1,9
1,4
koníčky
2,4
3,5
1,1
4.2.3.3 Hodnocení s nejmenším rozdílem důležitosti a spokojenosti Mezi životní oblasti, kde poměr důležitosti a spokojenosti vykazuje malý rozdíl, patří vztahy s ostatními, pocit bezpečí, víra, politika a rodinné vztahy. Spokojenost v uvedených oblastech je mírně nižší než jejich důležitost. S oblastí prostředí a bydlení a taktéž s oblastí odpočinku jsou dotazovaní senioři naopak spokojenější, než je jejich míra vnímání důležitosti.
56
TABULKA Č. 24 - OBLASTI S NEJMENŠÍM ROZDÍLEM DŮLEŽITOSTI A SPOKOJENOSTI
důležitost
spokojenost
rozdíl
vztahy s ostatními lidmi
3
3,1
0,1
pocit bezpečí
2,2
2,4
0,2
víra
2,7
2,9
0,2
politika
3,4
3,8
0,4
rodinné vztahy
2,2
2,8
0,6
prostředí, bydlení
3
2,4
0,6
odpočinek
3
2,1
0,9
4.2.3.4 Hodnocení průměrné spokojenosti mužů a žen V celkovém průměrném hodnocení spokojenosti je malý rozdíl mezi muži a ženami. Muži jsou v průměru mírně spokojenější než ženy. Shoda je ve spokojenosti s bydlením a odpočinkem. Malý rozdíl pak následoval v oblasti zdraví, fyzické soběstačnosti a jídla. Taktéž hodnoty jako spravedlnost, pravda a politika nevykazovaly velké rozdíly. Největší rozdíl respondenti uvedli v oblasti možnosti mít koníčky ve volném čase. Muži jsou v této oblasti výrazně nespokojenější než ženy. Větší rozdíl je i v hodnocení spánku a v oblasti možnosti péče o sebe, kde ženy jsou celkově méně spokojené než muži. Ženy jsou naproti tomu více spokojené v oblasti sexuálního života, lásky a rodinných vztahů. GRAF Č. 7 – ZNÁZORNĚNÍ HODNOCENÍ PRŮMĚRNÉ SPOKOJENOSTI MUŽŮ A ŽEN
4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 jídlo
peníze
PRAVDA
krása a umění
svoboda
spravedlnost
koníčky
pocit bezpečí
víra
odpočinek
politika
sexuální život
láska
péče o sebe sama
vztahy s ostat. Lidmi
spánek
rodinné vztahy
prostředí bydlení
psychická pohoda
zdraví
fyz. soběstačnost
spok. Muži spok. Ženy
57
TABULKA Č. 25 – HODNOCENÍ PRŮMĚRNÉ SPOKOJENOSTI MUŽŮ A ŽEN
Průměrné hodnocení
Muži Ženy
zdraví
3,6
3,8
fyzická soběstačnost
3,9
3,7
psychická pohoda
3,7
3,1
prostředí, bydlení
2,4
2,4
spánek
3,1
3,8
rodinné vztahy
3
2,6
vztahy s ostatními lidmi 2,9
3,3
péče o sebe sama
2,7
3,5
láska
3,3
2,7
sexuální život
3,7
3,1
politika
3,9
3,7
víra
3,1
2,7
odpočinek
2,1
2,1
koníčky
4,1
2,9
pocit bezpečí
2,7
2,1
spravedlnost
3,9
3,7
svoboda
3,4
3
krása a umění
3.1
3,5
pravda
3,4
3,6
peníze
3,5
3,1
jídlo
2,1
1,7
průměr
3,2
3
TABULKA Č. 26 - OBLASTI S NEJVĚTŠÍM ROZDÍLEM SPOKOJENOSTI MUŽŮ A ŽEN
Průměrné hodnocení
Muži
Ženy
rozdíl
koníčky
4,1
2,9
1,2
péče o sebe sama
2,7
3,5
0,8
spánek
3,1
3,8
0,7
58
4.2.4
Závěry z výzkumné části Ze shrnutí výsledků výzkumného šetření vyplynuly oblasti, které jsou pro život
respondentů hodně důležité, oblasti s malou důležitostí, oblasti kde jsou respondenti spokojení i oblasti nespokojenosti. Z jejich porovnání vyplynou ty oblasti života, kde by cílená intervence ze strany pečovatelů mohla pomoci zlepšit vnímání spokojenosti respondentů s uvedenou životní oblastí. 4.2.4.1 Největší důležitost Největší důležitost připisovali respondenti zdraví, přičemž i ze základních teoretických východisek plyne, že s jeho ztrátou mnohokrát přichází i ztráta lidských kontaktů či omezení smysluplných činností. Se zdravím souvisí i míra možností postarat se o sebe sama. Ta je pro respondenty hodně významná a vhodnou aktivizační činností pobytových zařízení (jak je uvedeno v teoretické části) by mělo být napomáhání k jejímu zachování nebo zlepšení. Za velmi důležité označili respondenti také rodinné vztahy, současně s láskou a pocitem bezpečí. Na základě údajů z odborné literatury (viz kapitoly výše) je potřeba být pro ostatní ještě potřebný a užitečný pro seniory velmi podstatná – senioři mají bohaté životní zkušenosti a mají co předávat. To koresponduje i s výsledky empirického šetření, při kterém respondenti často považovali oblast rodinných vztahů za vysoce důležitou. Společné sdílení pak seniorovi poskytuje prostor pro naplnění jeho potřeby lásky a pocitu jistoty, bezpečí. Oblast bezpečí rovněž zahrnuje celkové bezbariérové prostředí sociálního pobytového zařízení, protože pobytové služby senioři využívají zpravidla především kvůli zvýšené potřebě bezpečí, kterou postrádají v domácím prostředí. Vysokou důležitost přičítají senioři spravedlnosti v životě – jako tradičně důležitému aspektu v uspořádání vztahu mezi lidmi. Mezi středně důležité hodnoty i ve vyšším věku řadí respondenti umění a krásu. 4.2.4.2 Nejmenší důležitost Nejméně důležitá je pro respondenty sexuální oblast. Je možné, že malá důležitost v sexuální oblasti souvisí jednak s absencí partnera, neboť pouze tři respondenti (tj. 5%) uvádějí stav ženatý/vdaná - viz graf č. 4, jednak, jak bylo řečeno v teoretických východiscích, se sexualitou seniorů se v pobytových zařízeních nepočítá. Oblast politiky respondenty zajímá pouze okrajově. Jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, stáří vede k řadě změn a psychické problémy spojené se sociální izolovaností mohou znamenat i ztrátu schopnosti orientace ve světě.
59
Důležitost jídla je pro respondenty malá – tato základní potřeba je v pobytovém zařízení kvalitně saturována (což mj. dokládá i vysoká spokojenost klientů s touto oblastí), tudíž se touto bezproblémovou oblastí moc nezabývají. 4.2.4.3 Největší spokojenost Ze všech životních oblastí jsou respondenti nejvíce spokojeni s jídlem. Spolu se spokojeností s příjemným bydlením a odpočinkem to potvrzuje názor odborníků uvedený v teoretické části, že v dnešních pobytových zařízeních jsou základní životní potřeby kvalitně naplňovány. Respondenti jsou velmi spokojeni i s možností péče o sebe. Jak bylo uvedeno výše, znamená to menší závislost na péči jiných a větší míru samostatnosti. Vysokou míru spokojenosti senioři uvádějí taktéž v oblasti rodinných vztahů, vypovídá to o jejich dobré úrovni. Hodně spokojení jsou i se svým pocitem bezpečí. Ke zvýšení pocitu bezpečí ve sledovaných pobytových zařízeních přispívají i kompenzační pomůcky a bezbariérové prostředí. 4.2.4.4 Nejmenší spokojenost Kromě nespokojenosti se svou soběstačností, zdravím a politikou, jsou respondenti překvapivě nejméně spokojeni až velmi zklamáni v oblasti spravedlnosti ve svém životě. Je možné, že i když senioři udávají spokojenost v mnoha životních oblastech (základní potřeby jsou uspokojené), se svým současným stavem nejsou úplně smíření. Pocit spravedlnosti či nespravedlnosti v poslední životní fázi pravděpodobně souvisí i s vyrovnáním se se smrtí. Téměř čtvrtina respondentů uvedla, že není s konečností života smířená nebo že myšlenky na smrt potlačuje. Zajímavá se také jeví nespokojenost v oblasti možností mít koníčky ve volném čase. Nespokojenost může souviset jak se zdravotní, sociální a finanční situací respondentů, tak i s pestrostí nabídky pobytového zařízení. Také je možná spojitost s malou fyzickou soběstačností a ztrátou smyslů (zraku, sluchu), protože postižení brání seniorovi v provozování pro něj v předcházející době zajímavých koníčků. A nemožnost mít koníčky je pociťována jako nespokojenost i nespravedlivost. V oblasti sexuálního života nespokojenost až zklamání pociťovali především muži, ženy také uváděly mírnou nespokojenost nebo byly se stávajícím stavem v této oblasti života smířeny.
60
4.2.4.5 Shoda Hodnocení důležitosti a míry spokojenosti se blíží shodě v oblasti vztahů s ostatními lidmi. Respondenti je vnímají jako středně až málo důležité, poněvadž často se (například kvůli imobilitě) pojem „ostatní lidi“ zužuje na pečující personál. V hodnocení spokojenosti vztahů s ostatními lidmi jsou senioři spíše spokojení. 4.2.4.6 Rozdíl Respondenti uvedli nejvyšší důležitost zároveň s nejmenší spokojenosti v oblasti zdraví a fyzické soběstačnosti. Nespokojenost se stávajícím stavem je pochopitelná, protože senioři využívají služeb v pobytových zařízeních, hlavně především kvůli částečné nebo úplné ztrátě soběstačnosti a špatnému (často s věkem se zhoršujícímu) zdravotnímu stavu. Velký rozdíl je též v oblasti jídla, avšak senioři tuto oblast pokládají za málo důležitou a projevují s jídlem velkou spokojenost. 4.2.4.7 Muži – ženy V celkové spokojenosti mužů a žen je malý rozdíl, přičemž muži jsou mírně spokojenější než ženy. Největší rozdíl je v oblasti koníčků, kde jsou muži výrazně nespokojenější než ženy. Může to být způsobeno jednak malým zájmem mužů o možnosti trávení volného času, které nabízí pobytové zařízení, jednak kupříkladu nemožností mít v zařízení specifické koníčky.
4.2.5 Doporučení pro praxi Z hlediska možné intervence ze strany pečovatelů je třeba se zaměřit na oblasti, kde uživatelé uváděli vyšší nespokojenost. Senioři (hlavně muži) jsou nespokojení s možností provozovat koníčky ve svém volném čase, tj. s oblastí možné seberealizace. Vzhledem k malému zastoupení mužů ve zkoumané skupině se nabízí otázka, zda je v těchto zařízeních dostatek možností k provozování „mužských“ koníčků a aktivit. Paralelní může být i situace s využitím volného času u menších specifických skupin seniorů, kteří mají například omezené komunikační či pohybové schopnosti. Další ovlivnitelnou oblastí je oblast kultury. Senioři i přes svoje fyzické hendikepy uváděli, že by rádi uvítali více hezkých kulturních zážitků, protože jim přináší do života potěšení, povzbuzení. Avšak převažovaly hlavně vzpomínky. Zmírnit velké zklamání z pociťované nespravedlnosti v životě znamená pomoci seniorům smířit se se svým stávajícím stavem, pochopit ho a přijmout. Pomoci jim, aby začali vidět jiné možnosti a způsoby jak i pokročilém věku žít dobře a smysluplně.
61
Nabízí se zajímavá spojitost se seniory udávanou hodnotou víry (duchovního života), kterou nejčastěji vnímají jako středně důležitou, a celkovým pocitem nespravedlnosti v životě. Větší nabídka aktivit v duchovní oblasti (kněz, psycholog, duchovní hudba a literatura, empatické rozhovory všech pracovníků zařízení s klienty apod.) by mohla usnadnit zmenšit dopad změn vyskytujících se při přechodu do další fáze životního cyklu, pomoct spokojeně dožít a nakonec i důstojně zemřít. Zde se nabízí i větší spolupráce s organizacemi sdružujícími dobrovolníky, jednak proto, že některé tyto aktivity nabízejí, jednak proto, že pocit nespravedlivosti může souviset i s pocitem pramenícím z osamění.
4.3
Závěr Cílem empirického šetření bylo poznat subjektivně pociťovanou úroveň kvality
života
seniorů,
kteří
využívají
sociálních
pobytových
služeb
ve
výše
uvedených domovech pro seniory. Jako vhodný nástroj měření kvality života seniorů byl zvolen dotazník SQUALA. Proběhl sběr dat a byly získány odpovědi od 60 respondentů. Z jejich analýzy a porovnání výsledků vyplynuly závěry, které umožňují doporučit pečovatelům možné intervence v poskytované péči a taktéž naznačují subjektivní kvalitu života dotazovaných seniorů.
62
Závěr
„Každý člověk si přeje dlouhý život, ale nikdo nechce být starý.“ Jonathan Swift . Současně s prodlužující se délkou života vyvstává nutnost podpory aktivního životního způsobu ve vyšším věku, protože člověk ještě velkou část svého života prožije v tomto období. Znamená to věnovat pozornost oblastem podporujícím celkové dobré zdraví a soběstačnost seniora. Důležitá je kvalitní výživa, přiměřený pohyb i
odpočinek. Nepostradatelná je zvýšená duševní aktivita, protože zabraňuje
či oddaluje nástup duševních nemocí. Prevencí obávané osamělosti ve stáří je upevňování rodinných i sousedských vztahů, účast na společenském životě, pěstování koníčků apod. Dobrá příprava na stáří zahrnuje i ekonomické zabezpečení. Představa kvalitního života je spojená jednak s preferovaným životním způsobem, jednak s osobní charakteristikou seniora, protože představuje jeho uznávané hodnoty a s tím spojené preferované potřeby. Najít pak společného jmenovatele je mimořádně obtížné. Ovšem existuje společná možnost – smysluplné uplatnění i v období stáří, kde smysluplnost znamená pro každého seniora podstatné zlepšení prociťované kvality života. Společnost proto musí podporovat společenské iniciativy, které boří mýty „neužitečného“ stáří a podporovat participaci seniorů na společenských a kulturních aktivitách. Je potřebné definovat role starších a jejich přínos pro rodinu či společnost, protože představuje sdílení bohatých životních zkušenosti v mnoha životních oblastech. Podpora má také směrovat k celoživotnímu vzdělávání a k výchově ke stáří. Nezanedbatelnou součástí jsou kvalitní zdravotní a sociální služby pro seniory a jejich vzájemná integrace, protože případná ztráta soběstačnosti znamená i zvýšení závislosti na sociálním okolí a poskytovaných službách. Je potřebné, aby využívané pobytové sociální služby pro seniory vytvářely takové životní podmínky, které budou v maximální míře stimulovat a udržovat zachované fyzické, psychické a sociální schopnosti, protože i život v pobytovém zařízení může být dobrý, kvalitní a smysluplný. „Cílem poskytování dlouhodobé péče se nesmí stát standarty a metody. Cílem nemůže být ani to, co je podle odborníků pro klienta nejlepší. Cílem musí zůstat kvalitní a smysluplný život klienta v souladu s jeho představami a přáními“.“118
118
Cabrnoch, M. a kol. Dlouhodobá péče v politice ODS a EKR. 1. vyd. Praha: CEVRO – Liberálněkonzervativní akademie, s. 6
63
Cílem bakalářské práce bylo zjistit subjektivně pociťovanou kvalitu života seniorů, využívajících sociální pobytové služby, která je determinována uspokojováním jejich různorodých potřeb. Dále teoreticky vymezit pojmy vztahující se k této problematice a současně se zaměřit na metody a nástroje měření. Výsledkem výzkumného šetření jsou průměrné hodnoty celkové důležitosti a celkové spokojenosti naměřené v jednotlivých životních oblastech. Jejich vzájemný poměr naznačuje úroveň kvality života seniorů. Z výsledků vyplývá, že kvalita života seniorů v pobytových zařízeních měřená uspokojováním jejich základních životních potřeb je vysoká. Senioři postrádají „zážitkové hodnoty“ (vnímání krásy, přírody, umění), tedy hodnoty, které ovlivňují samotné prožívání a přijímání světa. Mnoho seniorů rovněž často postrádá naplňování vyšších potřeb, jako je spravedlnost, pravda, svoboda a láska, se kterými je kvalita života spojená i ve stáří.
64
Seznam grafů a tabulek Graf č. 1 – pohlaví respondentů Graf č. 2 – vzdělání respondentů Graf č. 3 – hmotné zabezpečení respondentů Graf č. 4 – rodinný stav respondentů Graf č. 5 – počet dětí respondentů Graf č. 6 – hodnocení průměrné důležitosti a spokojenosti Graf č. 7 – hodnocení průměrné spokojenosti mužů a žen Tabulka č. 1 – hodnocení zdraví Tabulka č. 2 – hodnocení fyzické soběstačnosti Tabulka č. 3 – hodnocení možnosti péče o sebe Tabulka č. 4 – hodnocení pocitu bezpečí Tabulka č. 5 – hodnocení psychické pohody Tabulka č. 6 – hodnocení příjemného prostředí a bydlení Tabulka č. 7 – hodnocení spánku Tabulka č. 8 – hodnocení odpočinku Tabulka č. 9 – hodnocení jídla Tabulka č. 10 – hodnocení peněz Tabulka č. 11 – hodnocení sexuálního života Tabulka č. 12 – hodnocení možnosti mít koníčky Tabulka č. 13 – hodnocení zájmu o politiku Tabulka č. 14 – hodnocení rodinných vztahů Tabulka č. 15 – hodnocení vztahů s ostatními lidmi Tabulka č. 16 – hodnocení lásky Tabulka č. 17 – hodnocení víry Tabulka č. 18 – hodnocení spravedlnosti Tabulka č. 19 – hodnocení svobody Tabulka č. 20 – hodnocení pravdy Tabulka č. 21 – hodnocení krásy a umění Tabulka č. 22 – průměrné hodnocení důležitosti a spokojenosti Tabulka č. 23 – oblasti s největším rozdílem spokojenosti a důležitosti Tabulka č. 24 – oblasti s nejmenším rozdílem spokojenosti a důležitosti Tabulka č. 25 – průměrné hodnocení spokojenosti mužů a žen Tabulka č. 26 – oblasti s největším rozdílem spokojenosti mužů a žen
65
Seznam použité literatury a internetových zdrojů Cabrnoch, M. a kol. Dlouhodobá péče v politice ODS a EKR. 1. vyd. Praha: CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie. 103 s. ISBN 978-80-86816-28-9 Dragomirecká, E., Bartoňová, J., Motlová, L., Papežová, H., Kožnarová, R., Šrámková, T. SQALA Subjective QUAlity of Life Analisis, Příručka pro uživatele české verze dotazníku subjektivní kvality života SQUALA. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. 68 s. ISBN 80-85121-47-6 Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL-OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. 72 s. ISBN 978-8087142-05-9 Dufková, J., Urban, L., Dubrovský, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6 Gruss, P. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7367-605-6 Gurková, E. Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3625-9 Haškovcová, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 355 s. ISBN 978-80-87-109-19-9 Havrdová, Z. a kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. 1. vyd. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, 2010. 208 s. ISBN 978-80-87398-06-7 Hojda, Z., Ottlová, M., Prahl, R. (ed.) Vetché stáří, nebo zralý věk moudrosti? Sborník příspěvku z 28. Sympozia k problematice 19. století. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. 325 s. ISBN 978-80-200-1691-1 Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2006. 204 s. ISBN 80-247-1370-5
66
Kubátová, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0 Kübler-Rossová, E. O smrti a umírání. 1. vyd. Turnov: Arica, 1993. 251 s. ISBN 80900134-6-5 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3 Mátl, O., Jabůrková, M. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7262-499-7 Matoušek, O. a kol. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7367-818-0 Mühlpachr, P. (ed.) Schola gerontologika. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita v Brně, 2005. 314 s. ISBN 80-210-3838-1 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008. 60 s. ISBN 978-80-8687-665-2 Ondrušová, J. Stáří a smysl života. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2011. 170 s. ISBN 97880-246-1997-2 Pacovský, V. Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., 1994. 152 s. ISBN 80-85526-32-8 Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 1999. 88 s. ISBN 80-71-69-828-8¨ Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 440 s. ISBN 978-80-7367-680-3 Vajďáková, Z. (ed.) Sborník příspěvků. Konference Nedašov 2008 Péče o seniory v sociálních službách. 1.vyd. Praha: NADĚJE o. s., 2009. 56 s. ISBN 978-80-8645115-2
67
Vágnerová, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5 Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a. s., 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5 Vidovičová, L. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. 236 s. ISBN 978-80210-4627-6 Vidovičová, L., Lorman. J. Život v domovech pro seniory 2007: zpráva z výzkumu: problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2008. ISBN 978-80-87041-62-8 Internetové zdroje Dufková, J. Životní způsob/styl a jeho variantnost. http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologie-zivotnihostylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html ze dne 27. 9. 2011
Kolesárová-Saková, K. Proměna sociálního obsahu kategorie generace seniorů. http://www.insoma.cz/2_8.pdf ze dne 23. 2. 2012
Ondrušová, J. Měření kvality života ve stáří http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_09_01_07.pdf ze dne 07. 12. 2011 Johnová, M. Plánování zaměřené na člověka a transformace ústavní péče II http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1130 ze dne 22. 09. 2011 Program výzkumu v oblasti stárnutí pro 21. století http://www.mpsv.cz/files/clanky/6007/research_agenda_CZ.pdf ze dne 29. 11. 2011
68
Příloha119:
Dotazník kvality života (SQUALA)
Pořadové číslo________
ID. Číslo_________
Vážený pane, vážená paní, cílem tohoto dotazníku je hodnocení kvality života. V první části dotazníku Vás prosíme, abyste odpověděl/a, jaké hodnoty považujete v životě za důležité, jak si jich ceníte. Ve druhé části zjišťujeme, nakolik jste Vy osobně spokojen/a v různých oblastech životních hodnot. Odpovědi jsou anonymní a důvěrné. Následné počítačové zpracování bude omezeno jen na vyhodnocení získaných údajů, v žádném případě nebudou získaná data použita k jakýmkoli komerčním účelům. Děkujeme Vám za spolupráci na naší výzkumné práci. DEMOGRAFICKÉ ÚDAJE Zaškrtněte, prosím, odpovídající položky: 1) Pohlaví
2) Věk __
Muž……. 1 Žena……. 2 3) Bydlíte v: Obci do 10 000 obyvatel …………1 Městě nad 10 000 do 50 000 obyvatel…………2 Městě nad 50 000 do 100 000 obyvatel………. 3 Velkoměstě nad 100 000 obyvatel………… 4
119
Dragomirecká, E., Prajsová, J. WHOQOL - OLD Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 8 – Bohnice, 2009. s. 63-65
69
4) Ukončené vzdělání Neukončené základní………. 1 Základní……………………. 2 Střední bez maturity. ………. 3 Střední s maturitou…………. 4 Vysokoškolské………………5 5) Zaměstnání a) Jste soukromník? ………… ano – ne b) Zaměstnáváte další osoby?… ano – ne c) Pokud pracujete, uveďte své hlavní zaměstnání: ______________________________________ d) Pokud nepracujete, uveďte jeden z důvodů: studující…………………. 1 mateřská dovolená ……… 2 v domácnosti ……………. 3 důchodce (neprac.) ……… 4 v invalidním důchodu…… 5 t. č. nezaměstnaný/á hledající práci…………… 6 voják zákl. služby……….. 7 jiné………………………. 8 6) Hmotné zabezpečení Jak byste v porovnání s ostatními rodinami (popř. jednotlivci v případě, že žijete sám/sama) hodnotil/a svou finanční situaci a hmotné zabezpečení: výrazně
mírně
průměrné
podprůměrné podprůměrné
mírně nadprůměrné
výrazně nadprůměrné
7) Rodinný stav svobodný/á………………1 ženatý/vdaná, s druhem…2 rozvedený/á………………3 vdovec/vdova…………… 4 8) Máte děti? ano – ne pokud ano, pak počet dětí žijící s vámi ___
70
Hodnocení důležitosti V této tabulce zaznamenejte důležitost, kterou ve svém životě přisuzujete zde uvedeným oblastem. nezbytné velmi důležité
středně důležité
málo důležité
bezvýznamné
1) být zdravý 2) být fyzicky soběstačný 3) cítit se psychicky dobře 4) příjemné prostředí a bydlení 5) dobře spát 6) rodinné vztahy 7) vztahy s ostatními lidmi 8) mít a vychovávat děti 9) postarat se o sebe 10) milovat a být milován 11) mít sexuální život 12) zajímat se o politiku 13) mít víru (např. náboženství) 14) odpočívat ve volném čase 15) mít koníčky ve volném čase 16) být v bezpečí 17) práce 18) spravedlnost 19) svoboda 20) krása 21) pravda 22) peníze 23) dobré jídlo
Je ještě něco jiného, co považujete v životě za důležité?
71
Hodnocení spokojenosti Posuďte, do jaké míry se cítíte v uvedených oblastech života spokojen/a a zaškrtněte příslušné okénko. zcela velmi spokojen spokojen
spíše spokojen
nespokojen zklamán
24) zdraví 25) fyzická soběstačnost 26) psychická pohoda 27) prostředí bydlení 28) spánek 29) rodinné vztahy 30) vztahy s ostatními lidmi 31) děti 32) péče o sebe sama 33) láska 34) sexuální život 35) účast v politice 36) víra 37) odpočinek 38) koníčky 39) pocit bezpečnosti 40) práce 41) spravedlnost 42) svoboda 43) krása a umění 44) pravda 45) peníze 46) jídlo
72
Anotace
Jméno a příjemní autora: Monika Šnajdárková Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název bakalářské diplomové práce: Způsob a kvalita života seniorů v pobytových zařízeních Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová Počet znaků: 116 994 Počet příloh: 1 Počet použitých zdrojů: 31 Klíčová slova: životní způsob, kvalita života, stárnutí, stáří, senior, změny, potřeby, nemoci, domovy pro seniory, měření kvality, důležitost, spokojenost.
Anotace: Bakalářská práce se zaobírá problematikou způsobu a kvality života seniorů v pobytových zařízeních. Cílem je přiblížit samotný proces stárnutí a poznat úroveň subjektivní kvality života uživatelů v sociálním pobytovém zařízení. Zdrojem informací je odborná literatura, internetové zdroje a informace zjištěné výzkumným šetřením. První kapitola vymezuje pojmy jako životní způsob, kvalita života, kvalita života ve stáří apod. Zabývá se faktory, které kvalitu nejvíce ovlivňují. Ve druhé kapitole jsou charakterizovány stárnutí a stáří, společně se změnami, které obecně se stářím přicházejí. Dále popisuje kritéria kvalitní pobytové sociální péče i její možné problémové oblasti. Třetí kapitola vymezuje přístupy a nástroje sloužící k měření, přičemž uvádí i specifické nástroje pro měření kvality života ve stáří. Čtvrtá kapitola je věnována zjišťování kvality života seniorů v pobytových zařízeních, a to prostřednictvím výzkumného šetření.
73
Annotation
Author's full name: Monika Šnajdárková Institute and Faculty Name: Institute of Sociology and Andragogy, Faculty of Philosophy Name of bachelor's thesis: Pattern and Quality of Seniors' Life in Residential Facilities Thesis tutor: Mgr. Pavlína Valouchová Number of characters: 116 994 Number of appendices: 1 Number of sources used: 31 Key words: life pattern, quality of life, ageing, age, senior, changes, needs, illnesses, old-people's home, quality measurement, importance, satisfaction.
Annotation:
The Bachelor's Thesis deals with the pattern and quality of the seniors' life in residential facilities. The purpose is to outline the ageing process itself and to identify the level of subjective quality of the users' life in the social residential facility. Information was sourced from specialized literature, websites and information obtained in a survey. Chapter One defines the terms, such as the pattern of life, quality of life, quality of old-age life, etc. It deals with factors affecting the quality of life the most. Chapter Two characterizes ageing and old age, along with the changes generally accompanying the old age. It also describes the criteria of a high-quality social care and its areas of eventual concern. Chapter Three describes the approaches and tools used for measurement, while listing the specific tools for measuring the quality of old-age life. Chapter Four is focused on determining the quality of the seniors' life in residential facilities in form of a survey.
74
Zadání bakalářské práce
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra sociologie a andragogiky Akademický rok: 2010/2011
PODKLAD PRO ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE STUDENTA
Příjmení, jméno, titul:
Š N A J D Á R K O V Á Monika
Osobní číslo:
I09465
Studijní obor:
Sociální práce
Téma česky: Způsob a kvalita života seniorů v pobytových sociálních zařízeních Název anglicky:
Way and quality of life of older people in residential social
institutions Vedoucí práce (příjmení, jméno, titul):
Valouchová, Pavlína, Mgr.
Kontakt na vedoucího práce (e-mail, event. telefon):
[email protected] tel: 739 081 761 Zásady pro vypracování: V první fázi se diplomantka seznámí s existujícími odbornými zdroji ke zvolenému tématu. Poté ze získaných informací stanoví teoretická východiska a na jejich základě vytvoří projekt sociologického výzkumu. V druhé fázi proběhne sběr dat. V poslední fázi výzkumu dojde k analýze dat, sepsání závěrečné zprávy z výzkumu.
75
Rozsah práce: 40 normostran, tj. 72 tisíc znaků Seznam doporučené literatury: GRUSS, P. Perspektivy stárnutí. 1. Vydání. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367605-6. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038158-2. KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobů 1. vydání. Praha: Grada Publishing,a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2456-0. KUBÍČKOVÁ, M. Stáří jako životní šance. 1. vydání, Praha: Onyx, 1994. ISBN 80-85 228-07-6. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vydání. Praha: Grada Publishing,a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3148-3. ONDRUŠOVÁ, J. Gerontologická problematika životní smysluplnosti. Kontexty sociální a charitativní práce. Sborník katedry psychosociálních věd a etiky Brno: L. Marek, 2008. ISBN 978-80-87127-07-0.
Podpis studenta:
Datum:
Podpis vedoucího práce:
Datum:
76
