CHORVATSKO 2010 Odjezd byl stanoven na úterý 31.8. ráno kolem 9.hodiny. Nakonec jsme se vykopali v 10.45 a za tři a čtvrt hodiny jsme už brali naftu u tank Ono v Jindřichově Hradci. (Výchozí základ pro výpočet spotřeby: plná nádrž, stav tach.: 129595 km tankováno 62 lt, 1767,- Kč) Babičku jsme vysadili u Dušků, vypili kafe a v 15 hod. jsme pokračovali na Vídeň. Trasa pokračovala na Novou Bystřici, Horn, Stokerau, Vídeň, Eisenstadt, Köszeg, Szombately, Lendava, Čakovec. Tam, na nějaké pumpě jsme zaparkovali ve 22.30 a spali a spali. Ráno jsme vyrazili v 8 hodin, od Varaždina byla už dálnice a tak jsme sledovali chorvatské pumpy a ceny. Ráno bylo chladné, v noci jsme trochu klepali kosu, nad dálnicí svítil údaj teploty 14,2. Ale bylo jasno,slunce začalo pěkně hřát,
prima pocity. Před Zagrebem, asi 20 km jsme zaplatili první mýto, 34 Kn a vlastně až za Zadar jsme jeli po dálnici zadarmo. Tam najíždíme směr Karlovac a před ním tankujeme za vyměněné kuny ve spořitelně. Jenže jich bylo málo, tak za 160Kn jsme natankovali 20,33 lt a za tunelem Mala Kapela jsme vyhlíželi izlaz Žuta Lokva (louže).Za dálnici jsme zaplatili 88Kn a po malé přestávce při sjezdu na Senj jsme uviděli zase po roce moře. V Senji si vysychající nádrž řekla o kapku, ale u drahé
pumpy jsme cvrndli jen 8,5 lt za 10EU a loudali se Plavou magistrálou a vyhlíželi nějakou soukromou směnárnu. První byla až ve Starigradu a tak jsme vyměnili eura za 7,1 Kn. Dotankovali jsme za 400 Kn naftu a jeli už pořád na Nin. Tam jsme dorazili o půl šesté, našli kemp Ninská Laguna, zjistili,že Ninská Laguna II, podstatně lacinější, už nepremává a že kemp je trochu jiný, než fotky na internetu (horší), zaparkovali a vyslechli podmínky a cenu. 13 Euro za noc + 2 za přípojku elektro. Ujeli jsme celkem 1040 km (zajížďka přes Pěnu). Ve čtvrtek se konal průzkum terénu,podmořský průzkum a průzkum okolních kampů. Objevil jsem jiný, ne tak přeplněný a jen o 100 m vedle a skoro na rovině a docela sympatický majitel, Milenko Oltran.Tak jsme se navečer zase přestěhovali.
V pátek jsem zjistil, že už podruhé jsem doma nechal podlážky do člunu a tak v sobotu za 115 Kn 5 ks palubek, na rameni do kempu a pilku a už to jelo. Podlaha za 3 hodiny hotová, (jenže...).
Sobota ale měla vynikající závěr, grilovali jsme ryby, vyzkoušeli jsme brikety,paráda, a hlavně ta chuť. Ryby byly brancini,pěkně při těle, prostě jedna báseň. Neděle byla vyhrazená léčení v bahně. To se musí najít pěkný flek s vrstvou bahna, vyhrábnout ho a pořádně se tím namazat. Za chvíli bahno uschne a pěkně táhne. Pak se umeje a člověk se hned cítí zdravější.
V pondělí v noci, asi o půl třetí ráno, začalo pršet, honem všechno venku uklidit, trochu byla i bouřka. Dopoledne ale přestalo, tak jsme vyrazili na průzkum do Zatonu. Do kempu, který známe z předchozích jízd okolo do Ninu a na Vir. Taky jsme chtěli vyzkoušet připojení na internet, protože někdo říkal, že to jde i bokem. Nic jsme nevyzkoušeli, internet nešel ani jim, porucha, ale zjistili jsme, že připojit se dá jen za peníze, cca 30Kn za hod., nebo 18 Kn za půl hodiny. Takže jsme ušli asi 3,5 až 4 km a odpoledne, když zase poprchávalo, jsme pěkně prospali. V úterý vyšlo dopoledne slunce a tak jsme konečně našli chvilku na výlet na člunu. Přitom jsme zjistili, že tu potvoru asi už nebudeme spravovat, strkat do toho peníze a tak jak to je, tak ho prodáme. Doma motor šel normálně, tady jsem nedostal normální otáčky, rozbilo se přidávání plynu a cestou jsme museli třikrát pumpovat, protože utíkají dva ventily a jeden flek. Takže znechucení, i když cesta mořem,okolí a potápka výborná.Jen ta technika slabá. Navečer to ale spravilo posezení s manželským párem z Cotbusu. On,Guenter a ona Margarita. 72 a 76. Vypili jsme jim láhev chorvatského domácího, docela dobrého a rozpomínali se na němčinu.
Ve středu ráno déšť, po deváté trochu lépe, tak jsme šli do Ninu, do internet kavárny vyzkoušet připojení. Za půl hodiny 18 Kn, připojení docela svižné plus jedno mini kafe za tři kuny. Odpoledne spánek, balení člunu vypouštění odpadní vody a Dana pokus o koupání, ale když celý den fučí jugo, tak je voda zkalená a není nic vidět. Večer sepisování zážitků a četba a kino. Čtvrtek vyšel docela bezvadně, teplo, slunce svítilo sice občas přes řasy a nebo malou oblačnost, bylo klidno, bez větru. Dana využila celý den na potápku a já odpoledne pilně četl. Kdy se mě to doma stane,že. Ráno jsem ale zaběhl do Ninu pro nějaké ryby, rybárnica už má po sezóně a tak je stále zavřená, ale po 8.hod. přijíždí s dodávkou jedna ženština a z auta prodává pár ryb. Tentokrát přivezla jenom srdele. Kilo za 25 Kn. Navečer jsme museli oplatit pozvání našim bývalým DDRákům a vypili s nima domácí víno našeho domácího Walenci. Už před setměním bylo vidět na obzoru bouřkovou oblačnost, blesky,ale pak se všechno rozešlo a svítily hvězdy. Jenže v pátek ráno déšť, silná bura kod Velebita,Dana se jednu chvilku odvážila na procházku, ale přestalo pršet až asi v 10hod.Vyrazili jsme do místního Plusu a nakoupili olej,víno a mořskou sůl.V poledne smažené sledě a potom ležení.
Myslím,že deště a větru jsme užili dost, tak se v sobotu balíme a jedeme na jih.Vyrazili jsme po obědě, předtím jsme se ale byli projít kolem pobřeží, podívali se na vlny, zamračený Velebit, odkud přicházela bura a vydolovali kousek flory na památku. Cestou jsme se stavili v Petrčane, Jovo byl doma sám,Milica se jako každý den u moře slunila. Seběhli jsme pro ni k moři a počkali až vyplave a šli jsme k nim na kávu a na drby. Vše při starém, Nataša dělá kariéru, hostů bylo nakonec dost,normální stav. Po páté jsme vyrazili dál, až jsme dorazili do Rogoznice, kde jsme nakonec na nábřeží u mariny přespali. Ráno po šesté vztyk a odjezd, snídaně se konala kousek za Podorljakem na krajnici. Do trogiru jsme potom dojeli po osmé hodině a šťastně našli Labadusu.
Labadusa nabízí přesně to, co zveřejňuje na svých stránkách. Pořádek, fungující sociálky stále pod úklidem a zase vylepšenou příjezdovou cestu. V sezoně ale musí být zatraceně přeplněný. Potápka ale zase nic moc, jenom setkání s potápěčem Danu utvrdilo v poznání úbytku života v Jadranu.
Ale protože se nám čas naplánovaný pro Chorvatsko rychle zkrátil, tak jsme v pondělí ráno vyrazili zase na sever. Cestou jsme se stavili v Trogiru v rybárně pro nějakou rybu nadoma a pak ještě na plánovanou návštěvu Andreje a jeho ženy v Ražanji. Tam jsme strávili příjemný den při koupání, povídání a vyhřívání na slunci.Ale to už se blížila 16.hod., čas našeho odjezdu. Rozloučili jsme se s našimi kamarády a vyrazili na cestu domů.
Cestou jsme se stavili na odpočívadle u mostu přes Krku a nafotili si krásný pohled na večerní Skradin . V úterý navečer jsme dojeli do Horní Pěny, přespali u starostů na zahradě, ráno houby a potom už jenom závěr cesty a dojezd do Kostelce.
