Devadesát let trianonské mírové smlouvy Hlavní momenty z jednání madarské ministerské rady a madarské mírové delegace v otázce mírové smlouvy s dohodovými mocnostmi (prosinec 1919 - červen 1920)1 Andrej Tóth Dne 4. června 1920 podepsali pověřenci mad·arské vlády ve Versailles u Pařiž e mírovou smlouvu mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi a Maďars kem. Dokument vstoupi l ve známost jako trianonská mírová smlouva, a to podle mistajejího podpisu, paláce Velký Trianon (Grand Trianon) ve versailleském zámeckém komplexu. Souhlas Budapešti s podpisem mirové smlouvy byl výsledkem loajální prodohodové orientace Mad·arska,jejiž základy položila tzv. koncentrační vláda Károlye Huszára ustavená na podzim roku 1919 diky prostřednictvi britského diplomata Clerka na nanejvýš rozpolcené madarské vnitro-po litické scéně. Budapešť s mirovými podmínkami, zkonstruovanými bezjejí účasti již v průběhu roku 1919, sice nesouhlasila, odpovědní političtí představitelé země si však uvědomovali, že mírové podmínky již nelze změnit a žejediným reálným východiskem je mírovou konvenci podepsat a pokusit se o dodatečné zmírněníjejich ustanovení aktivni diplomatickou cestou. Tehdejší maďarská politická reprezentace a široká veřejnost mírovou smlo uvu odmítaly především s ohledem najejí nekompromisní teritoriální ustavení. Právě kvůli nim se rozloha Mad·arska zmenšila až o celé dvě třetiny, z 282 000 km' (bez Chorvatska)' na 93 000 km'. Území mad·arského státu tak bylo zredukováno o téměř 190 000 km' ve prospěch Rumunska, Ceskoslovenska, Jugoslávie a Rakouska. Počet obyvatel Maďarska klesl z 18,3 milionů (bez Chorvatska)' na 7,9 milionů , přičemž až třetina Mad·arů se ocitla mimo mad·arský stát. S touto skutečností se politická reprezentace a společnost meziválečného Madhrskajen obtížně vyrovnávaly; nekompromisní podmínky miru fakticky položily základ revizionistické linii zahraničí politiky Budapešti. To, že tzv. trianonský šok zasáhl národní identitu madhrského národa opravdu hluboko, dosvědčuje skutečnost, že většina ma dhrské společnosti vnímá mírovou smlo uvu jako nespravedlivou ještě dnes, devadesát let po jejím podpisu.
Přispěvekje s ou č ástí řešení grantového projektu č[slo P410/10/P140 Ceskoslovellsko-l1/(ufarské bilaterdlnf vztahy lIa pozadí vnitropolitického \')'",'oje horthyol'ského Maďarska v letec" 19 19-1927financovnného Grantovou
agenturou Ccské republiky.
2
S Chorvatskem celkem 329000 km 2•
3
S Chorvatskem celkem 20,8 mi lionu.
57
)X( 2010/1
Maďarsko bylo na pařížskou mirovou konferencí pozváno na základě rozhodnuti Nejvyšší rady mírové konference 1. prosince 1919.' Prodohodový koncentračni kabinet Károlye Huszára si uvědomoval, že mírová smlouva bude znamenat stvrzení nastoleného statu quo, nutnost účasti Maďarska na mirové konferencí ale nezpochybňoval. Maďarská vláda sice do Paříže sdělila, že "výzvě vyhoví pokud možno co nejrychleji",' současně ale na Nejvyšší radě na popud ministerského předsedy požadovala, aby se zasadila o stažení rumunských vojsk ze Zátisí' na stanovenou státní hranici.' Budapešť při této příležitosti žádala mírovou konferenci též i o vysláni zvláštnich vyšetřovacích komisi na ta území obývanými Maďary,jež se dostala pod správu Ceskoslovenska, Rumunska a Jugoslávie. Tyto komise měly prošetřit násilnosti ze strany tamnich úřadů vůči madarskému obyvatelstvu. Vysláni vyšetřovacích komisi navrhoval ministr zahraničnich věcí hrabě József Somssich. Maďarská vláda dále požadovala i propuštěni několika internovaných osob v Sedmihradsku, sjejichž účasti v mirové delegací počitala.' Designovaný předseda maďarské mirové delegace hrabě Apponyi navrhoval na užši ministerské poradě konané 8. prosince za účasti i vrchniho velitele Národni armády admirála Miklóse Horthyho prodlužovat výjezd mírových delegátů do Pařiže pokud možno tak, aby k vlastnímu podpisu mírové smlouvy došlo až v dubnu. Apponyi navrhoval "apelovat na svědomí Dohody" i "hodinu před dvanáctou" a zdůraznit mocnostem, že odpovědnost za násilím vnucený mir Maďarsku a za nestabilni situaci v celé Evropě ponese jen Dohoda sama. Politickou výhodu pozdějšiho výjezdu mirové delegace podložil zejména vývojem v ruské otázce. Ta nakonec v kombinací s politickými změnami ve Francii po tamnich lednových prezidentských volbách skutečně hrála do karet Budapešti.'
4
Srv. Papers Re/ming co tlle Foreign Relac;ons oftlle Un;ted States. Tllc Paris Peace ConJerenc/!. 1919. [FRUS PPC] Vol. IX" Tlle COIITICi/ ofHeads ojDelegariofls: MiflutCS ojMeecings NOI'ember6, 1919 tolaTluary 10,1920.
Washington 1946, schůze NR PMK z 1. 12. 1919, 1. bod schůze NR, s. 385-388 nebo Documentsdiplomatiqlles frall~ais surl'histoiredu Bassill des Cqrpaches.1918-1932./.-III. ADAM, M. - L1TVAN, G.-ORMOS, M.
(eds.), Vol. II. Aout 1919-Juin 1920. Budapest 1995, dok. Č. 132, s. 297-300. 5
6 7
8
9
58
FRUS PPC, IX, 557. Rumunské vojsko okupovalo od dubna 1919 maďarské území východně od Tiszy, které obsadilo během protimaďarské ofenzívy za Maďarské republiky rad. Maďarsko-rumunskou hranici schvillila Nejvyš~i rada pařížské mírové konference na svěm zasedání 12. kvěma 1919 (srv. FRUS PPC, Vol. IV., Tll/! COIIl/cif ofTen: MimUi:sofMcctillgs February 1S roJI/ne 17,1919. Washington 1943, příloha A k protokolu z uvedené schůze NR 12. S. 1919, s. 505-507, resp. 506-507); ll. června 1919 byla společné s československo-maďarskou hranici na schůzi ministrů zahraničnich věci dohodových mocností za přítomnosti rumunského ministerského předsedy lona Briitianua (na schůzi byl přítomný i československý ministr zahraničí Edvard Beneš spolu s premiérem Karlem KramMem) oficiálně vyhlá~ena za "definitivni". (Srv. FRUS PPC, IV., 1. bod schůze, s. 803-811.) Stanovené hranice pak 12. června 1919 potvrdila i NejvyMí rada. (Tamtéž, S. bod schůze NR 12.6.1919, s. 351-352.) Maďarsko reagovalo na pozvánku z Pařiže celkem třemi nótami. Knótám viz FRUS PPC, IX. Srv. FRUS PPC, IX., přiloha E k ll. bodu protokolu schůze NR'pMK dne 9. prosince 1919 (Hungarian Peace Delegaciofl) , s. 556-557 nebo: Papcrsand DocumCll(S Rclating to the Fordgn Relations ofHungary (PDFRH), Vol. I. 19191920. Budapest 1939, dok. Č. 46, s. 76-77; Magyar Országos Levéltár (Maďarst...')i státní archiv, MOL) , K 27, Miniszterclnokség [Předsednictví vlády; ME.], Minisztcrtami.cs [MT.], 4. 12. 1919 (krab. Č. 124), s. 42-43 nebo A magyar békerárgyaldsok. lelerues a magyar bekekiildoccseg rmlkOdéséról Ncuilly 'IS. - Pc" 1920jarllldriusmdrci/lS Iwwiban. [-III. kot. (MBT) Budapest 1920-1921, sv. 1., s. XVI. MOL, tamtéž, MT. 8.12.1919 (tamtéž), s. 7-8.
Devadesát let trianonské mírové sm lou vy H lavní momenty z jednání l11é."1d·arské min isterské rady a rnad'arské mírové delegace v otázce mírové smlouvy s dohodovými mocnost mi (prosi nec 1919 - če rv en 1920) Dilatačni stanovisko ve věci termínu odjezdu mírové delegace zastával i budouci dlouholetý premiér meziválečného Maďarska ajeden z hlavních předsta v it e lů přípravné mirové kanceláře hrabě Istvá n Bethlen. Ten kabine tu navrhoval, aby madarská vláda okamžitě nedostála výzvě mírové konference a aby se, pokud možno, mad'arská mírová delegace v Paří ži neobjevila dříve než v lednu. Bethlen se, cožje pozoruhodné, domníval, že čím později delegáti Budapešti do Pařiže přijedou, tim " mírnějši a výhodněj š i podmínky" Madarsko dostane." Obhajoba taktiky oddalovaci politiky m aďarské vlády v mírové otázce však neznamenala hrozb u nastolené prodohodové politiky Huszárovy vlády. Nejen Apponyi důrazně vyzýval kabinet, aby se M aďarsko '1eodklonilo od prodohodové politiky a " nerozešlo" se s hlavními mocnostmi. Prodohodovou politiku podporoval jako jedinou možnost i ministr za hrani čn ích věci hrabě Somssich,jenžji označil za základní východ isko pro budouci zaji štění opětné integrity země. Hrabě Somssich upozo rnil , že pokud by Maďa rs ko vzbud ilo před podepsáním mirové smlou vy n edůvěru Dohody a zahájilo by vůči dohodovým mocnostem nepřátelskou politiku, vedlo by to ze strany Dohody již jen z prestižnich důvodů ke snaze potrestat Maďar sko za jeho vzdor. Pi'edjakoukoli proti dohodovou politikou varoval i ministerský předseda Huszár. Dokonce i admirál Horthy ad interim podtrhl, že Maďarsko musí zůstat vůči Dohod ě loajá lní, a proto politiku vlády,jež by mohla popudit Dohodu vůči Budapešti, oz n ač il za velmi chybnou. Odkazoval také na ho spodářský aspekt mírové smlouvy a připomn ě l , že konečná ll finanční a ho spodářská sanace ze m ě je možná pouze po uzavření míru. Budapešťvša k svými požadavky u vrcholnýc h dohodových představitelů zasedajicich na mirové konferenci n euspě l a. Nejvyšší rada mirové konfere nce žádosti maďarské vlády nereflektovala a vyzva la Madarsko, aby "v co nejkratší době vys lalo své delegáty do Paříže"." Reakce Nejvyšší rady mírové konference Budapešť zaskočila. Ministerský pře d seda Huszá r na ministerské radě 12. prosince trval na původním stanovisku vlády. Navrhoval sdě lit do Paříže ochotu vyslat své delegáty na mírovou ko nfere nci 3. nebo 4. ledna 1920, avšak za podmínky, stáhne-Ii se rumunská armáda na stanovené hranice a přibudou-Ii na "v současnosti dočasně obsazená území Maďarska " vyšetřovací komise požadova né maďarskou vládou. Premiéra podpořil i ministr zemědělství István Rubinek,jenž požadoval takovou formulaci nóty, kterou by maďarská vláda jasně a zřetelně deklarovala, že dokud se Rumuni nestá hnou z linie řeky Tiszy, maďar ská delegace na mírovou konferenci neodjede. Hu szá rův před chůdce, bývalý před seda vlády a stávajíci ministr obrany Istvá n Friedrich, sice své kolegy ve vládě varoval, že oddalová ním vyslání mírové delegace by mohl kabinet dosá hnout i toho, že se "jednoho krásného dne objeví osobně a me rický generál Bandholtz," který mírové
10
Tamtéž, MT. 2. 12. '1919 (tamtéž), s. 19.
II
Tamtťž,MT. 8. 1 2.19 1 9( tam též),s.8-9.
12
Srv. PDFRH , 1., dok. C. 50, s. 80 nebo Tlle Hutlgariatl A:ace Nfgociaciotl. AIl (/CCO/IIIC ofche Wort of che Hutlgaril/tl A:ace Dc/cga/ion oeNeuilfy'/S,/rom Jarmary co Ml/reJI, 1920. Vol. I- III. (HPN) Vol.I (Budapest, 1921-22), s. VIII-I X. Generál Harry Hill Bandholtz, šef americké vojenské mise respektive mezispojenecke vojenské mise v Budupešti. Jeho prostřednictvím probi hala t č. komunikace mezi mírovou konferencí n maďars kou vlíidou. Generál Bandholtz byltotiijediným, kdo v m aďarském hlavní m m ěs tě disponova l bezdrátovým , přímým spojením s Pnři ž í d i k-yvys ílač i americké delegace z ři ze n é m na Eiffe lověvěžia také díky ge nerálověvys il ači v Budapešti . Srv. GALÁNTA I, 1, A eriallolli lJt!kckoees, 1920. A Ptlrizsi IIlcghiwisról a racifikdldsig. Budapest 1990, s. 11.
13
59
)X( 2010/1
podmínky maďarské vládě předá zde v Budapešti a vytyčí konkrétní termín kjejich přijeti"; posléze nicméně navrhoval, aby vláda svůj požadavek staže ní rumunské armády z Tiszy ve své další nótě vyjádřila nikoli jen formou prostého přání, ale naopak formou kategorického postulátu,U Zaujetí sebevědomého stanoviska maďarské vlády mírnil hrabě Albert Apponyi, který byl jednání kabinetu rovněž přítomen. Apponyi nepovažoval za reálné vymoci změnu politiky Dohody vůči Madarsku před vlastním podpisovým aktem mírové smlouvy. Domníval se, že čím méně si maďarská vláda sváže ruce svou další odpovědí, v o to příhodnější situaci bude, což by nakonec mohla kvitovat i sama Dohoda. Diky skutečnosti, že uherský exministr kultu a vyučování požíval široké politické autority, podařilo se mu postoj kabinetu neutralizovat. Budapešť tak nakonec ustoupila od podmíněni výjezdu svých delegátů na mírovou konferenci splněnim svýc h požadavků a odpověděla do Paříže, že "učiní vše pro to, aby její delegáti mohli okamžitě po svátcích odcestovat do NeuiIIy". V připadě svých původně vznesených požadavků pak maďarský kabinet vyjádřil naději, že do doby odjezdu svých delegátů Nejvyšší rada vyhoví žádosti maďarské vlády. Na tomto jednání vlády jednohlasně potvrzeno i složení kompletní mírové delegace v čele s hrabětem Apponyim." Byť maďarská vláda o konečném datu výjezdu svých mírových delegátů do Paříže ještě na ministerské radě 12. prosince nehlasovala, začalajiž v korespondenci sjejí poslední nótou technicko-organizačni připrava vycestováni Apponyiho delegace na konferenci. Svědčí o tom skutečnost, žejiž 15. prosince se Mezinárodní lůžková společnost" obrátila na Ředitelství Maďarských státních drah" o sestavení zvláštní vlakové soupravy pro mírovou delegaci, jak vyplývá z fondu ředitelství maďarských drah v Maďarském státním archivu. Skutečnost objednávky zvláštniho vlaku pro mírovou delegaci již v polovině prosince, bez konečného rozhodnutí vlády jako celku ill!'e, dokládá eminentní zájem hlavních představitelů oficiální zahraničněpolitické linie země na vycestování maďarských mírových delegátů na Paříže bez razantního strategického a účelového oddalování." O konkrétním II konečném datu rozhodovala ministerská rada na svém posledním zasedání 29. prosince 1919. Okamžitý odjezd delegace na počátku ledna podporovali na zejména 14
MOL, tamtéž, MT. 12. 12. 1919 (tamtéž), s. 9-10, 11-12 a 13.
15
Tamtéž, 5.13-14 a 16- 18 . Kodpovědi nmďarskévltldy Nejvyšší radě pařižské mírové konference z 13. prosince 1919 srv. PDFRH , 1., dok. Č. 53, s. 85.
16
NemzctkĎZi Hdl6kocsi
17
Mag)'or Alfaml'osutok (MAV).
18
Žadostí Mezinarodni lů žkové spo l ečnosti bylo na Ředitelství MaďarsJ.:ych státnich drah přidélenojednaci čís lo 206511. Viz MOL, Z 1525 , MÁV Igazgatósága [Ředitelství Maďarských státních drah.]. Áltahi,nos irmok. [Všeobecné spisy], Tárgymutatók [Věcně rejstříky], sv. č . 1398, Ki.ilOnvonat [Zvláštní vlak). Žildost o sestavení vlakové soupravy pro maďarskou mírovou deleg,aci se však bohužel nezachovala. Z evidenční knihy Ředitelstv[ MÁVovšem oh ledn ě osudu této žádosti, resp. tohoto spisu vyplývil, že byl skartoviln . (Srv. MOL, tamtéž, Nyilvánw rtó konyvek [E.videnčni knihy], sv. č . 189.) Spisov:i. agenda Ředitelství Maďarských st:i.tnich drah byla bohužel, zejména z hlediska kapacitních možností ředitelství,jíž tČ. pravidelné skartována, čemuž se nevyhnuly ani spisy týkajici se zvláštních vlaků. (K pravidelné skartaci spisové agendy u Ředitelství MÁY srv. Levélttiri lelcárak 26. MagyorAlla/lll'GSucak Igazgarósága 1869-1949. Rcpertórium. Vol. I., 1896-1920. Sestavil I. TOKOLYI. Múvel6dési.igyi Miniszterium Lcvelt:i.ri Oszt:i.lya, Levellárak Orsz:igos Kozpontja Budapesl 1964. Rukopis, s. 33, 35-36).
60
TdrsaslÍg.
D evadesát let tri ano nské mírové sm loll vy Hlavní momenty z j ednání m a ďar ské mini sterské rady a mad'arské mírové delegace v otázce mírové smlouvy s do hodovými
mocnos lmi (p rosinec 1919 -
červe n
1920)
ekonomicko-hospodářšti ministři. Ministr obchodu Ferenc Heinrich své kolegy upozornil, že dokud Madarsko nebude mít mirovou konvenci, nebude moci vyjednat se soudními státy žádnou hospodářsko u smlouvu. Proto považoval zajednoznačný zájem země, aby Maďarsko podepsalo mirovou dohodu co nejdříve, i přesto, žeje pro nějen obtižně přijatelná. Ministr financí baron Frigyes Korányi varoval, že dokud Maďarsko nebude disponovat mírovou smlouvou a nebude znát mirové podminky, maďarská vláda nebude moci vypracovat konkrétní finanční politiku země včetně jejího daňového systému, natož státní rozpočet. Korányi proto apeloval na věcné chápáni mírové otázky. V této souvislosti proto vyzýval k vystřízlivění
a ke skoncování s iluzemi; s odkazem na současnou hospodářskou situaci země a miliardové škody pak vyjádřil ze své strany jednoznačnou podporu vyslání mírové delegace do Pařiže okamžitě po svátcich. Co nejrychlejší odjezd maďarských delegátů plně podpořil i ministr zemědělství malorolník Rubinek,jenž v této souvislosti připomínal momentální závislost Maďarska na rumunském obilí." Na hospodářsko-politický aspekt otázky mírové smlouvy,jako základní výchozí bázi rozhodování kabinetu, poukazoval i předseda mírové delegace hrabě Apponyi, který ministry současně upozornil i na sk utečnost, že posledni nóta maďarské vlády Nejvyšší radě mírové konference zůstala bez odpovědí. Séf mírových delegátů připomněl i nanejvýš kritický stav zásobová ní ze m ě potravinami a také to, že Maďarsko je na tomto poli zcela odkázáno na pomoc Rumunska a Jugoslávie. Podle Apponyiho by Maďarsko v případě dalšího oddalování odjezdu svých delegátů na mírová j edná ní ničeho nedosá hlo." Konstruktivní vnímání situace podpořil též ministr zahraničních věcí hrabě Somssich. Ion odkázal na skutečnost, že na poslední nótu maďarské vlády Nejvyšší rada mírové konference neodpovědě la a vyjádřil obavy z toho, že by oddalování výjezdu maďarských delegátů na mírovou konferenci mohlo Dohodu přimět ke zmocnění Rumunů a Srbů k setrvání na jimi obsazených maďarských územich." Z tohoto důvodu soudil, že Maďarsku vzhledem kjeho situaci "nezbývá nic jiného" , než dostát svému slibu a del egáty na konferenci ihned vyslat." Pro sebejistější politiku Budapešti se í přes argumenty ministrů zemědělství, obchodu a financí vyslovil ministr obrany Friedrich. Expremiér byl pro dalši oddalování vycestování maďarské delegace na mírovou konferenci, a to do té doby, dokud Rumuni zcela nevyklidí Zátisí. Vedle toho navrhoval vyčkat na další stanovisko mírové konference na poslední nótu maďarské vlády. Bez ní nepovažoval jednání vlády o konkré tním termínu výjezdu maďarské delegace za aktuální." 19
MOL, tallltéž, Ml: 29. 12.1919 (tamtéž), s. 20-22,24.
20 21
Srv. tamtéž, s. 19. Ze Zátisi se Rumuni začali nakonec stahovat až 24. února 1920. P ůsobnos t maďarské administrativy tČ. byla cizl ok up ačnl správou omezena nejen v Zátisí, ale i v jižní části země, v tzv. Baraňsku respektive ve včtší část i Baraňské z upyvčelnč města Pťcs,ježobs adila armáda SHS (jugoslávskli armáda kontrolova la územ í spadajlci z hrubaji žnč od linie Szcged- Baja- Pécs). Kvyklizeni a předáni tohotoúzemi pod svrchov:most Mnďarska došlo až po nezduřeném vyhlášeni mlstní Srbsko·maďnrské republiky (Baranya - Baja Szerb - Magyar Koztarsaság) na nlitlak Dohody teprve v srpnu 1921 (maďars ké vojsko vstoupilo na vyklizené územi 22. srpna 1921).
22 23
Tamtéž, s. 22-23. Tamtéž, s. 21.
61
'tJ. 2010/1 Hlasování o tom, zda delegáti odcestují na mírovou konferenci S.ledna 1920,jak navrhoval premiér, skončilo i přes apel ekonomicko-hospodái'ských ministrů patem. Pět z deseti zúčastněných ministrů souhlasilo; dalšich pět členů vlády však hlasovalo pro politiku dalšího oddalování výjezdu. Rozhodujícím tedy byl premiérův hlas. Protože se Huszár s odkazem na potřebu rychlé mírové smlouvy z hlediska vlastní existence státu vyjádřil pro okamžitý odjezd, bylo rozhodnuto. Madarská mírová delegace respektive její užší část tedy na pařížskou mírovou konferenci S.ledna 1920 skutečně odjela." Návrh mírových podmínek byl maďarským delegátům předán v Paříži 1S.ledna na zasedání nejvyššího orgánu pařížské mirové konference, Rady premiérů. Na pi'edložení pisemné odpovědi na návrh mirové smlouvy dostalo Maďarsko patnáct dní. Maďarští míroví delegáti přivezli návrh mírové smlouvy do Budapešti 18. ledna večer. O práci mírové delegace na písemné reakci Maďarska na obdržený návrh mírových podmínek referoval vládě najejím zasedání 8. února 1920 za účasti vrchního velitele Národní armády Miklóse Horthyho a náčelníka generálniho štábu generála Bély Berzeviczyho před seda mírových delegátů Appo nyi. Ten vládu seznámil s tím, že písemné připominky na návrh mírových podmínekjsou koncipovány do dvou celků, z nichž první se dotýká hospodářských a politicko-finančních otázek a druhý otázek čistě politických. Apponyi vládu ujistil, že základní myšlenkou odpovědi bude požadavek referenda na bývalých uherských územích přisouzených jiným státům a že písemná reflexe na navržené mírové podmínky vyzdvihne, že mírové podminky vnucené Madarsku bez plebiscitu v otázce teritoriálni bude Maďarsko vždy považovat 25
ze strany mírové konference vůči Budapešti za násiIí.
1fi
Pi sem no u reakci Maďarska na návrh mírových podminek pi'ivezli členové užší madarské mirové delegace do Paříže ll. února." Termínjejich odevzdání byl stanoven na 12. února do tN hodín odpoledne. Maďarsko však do tohoto termínu stihlo odevzdat pouze první část svých nót. Pro odevzdáni zbytku proto požádalo o čtrnáctidenní odklad," avšak získala pouze týden." Druhý baliček nót proto odevzdala 20. února." Odpověď konference a definitivní text mírové smlouvy byly maďarské straně v Paříži pře dány 5. května 1920 v šest hodin odpoledne." Oficiálnim termínem předání však nebyl S., ale 6. květen, od něhož se počitala lh ůta desetí dnů, během nichž se měl madarský kabinet vyjádřit 24
Tamtéž, s. 25.
25
DOCIllIIf?/ItSOIl Britisll Fordgn Policy 1910-1939. (DBFP) Firs[ Scries. Vol. ll, London 1948, dok. é. 73, protokol ke schůzi premiérů Francie, Itálie a Velké Británie 15. 1. 1920,4. bod schůze, s. 887-888. PDFRH, I., PDHPD,
s. 862-863 (záznam deniku MMD k lB. ledna 1920). 26
Srv. tamtéž, s. 2-4.
27
Srv. tullltéz, 5. 874; ke druhé cestě užší maďarské mírové delegace do NeuHly víz postfehy zpravodaje Pesti Hírlapu Jeno Bendy, c. d., s.103-109. DBťr, Vo l. VII., London1958, dok. c. 4, protokol odpolední schůze Rady premiérů v Londýně 13. 2. 1920, bod 4 (The Hungariall Treacy), s. 37 a příloha 3 kcit. dok., s. 39-40 (telegram pfedsedy maďarské mírové delegace hrabčte Apponyiho z 12. 2. 1920). Srv. tamtéž, cit. dok. c. 4, s. 37. A) Viz PDťRH,I., PDHrD, s. 88 1, deník maďarské mírové delegace (DMMD), 20. 2.1920. B) Kodpovědnim nótám maďarské m[rové delegace viz edíci pramenů MBT, ll. nebo HPN, II .
28
29 30 31
62
Al Srv. PDrRH , 1., PDHPD, s. 918, DMMD, 5. 5.1920.
Oevades in let tr ianonské mírov e sm louvy H lavní momenty z j ed nání mad'arské min isterské rady a macl'a rské mirov é delegace v otáz ce mírové smloLlvy s dohodovým i moc nostm i (pros inec 1919 - če rve n 1920)
k podpisu mírové smlouvy." pj'edání definitivního textu mírové dohody o den dříve bez zkrácení lhůty na odpověď maďarské vlády z 16. na 15. května mělo zohlednit časovou nároč nost osobniho doručeni dokumentů do Budapešti generálním sekretářem maďarské mirové delegace Ivánem Praznovszkym a zmenšit časovou prodlevu mezi převzetím definitivního zněni mirových pod Olinek v Pařiži ajejich osobnim doručenim budapešťské vládě. Mirová konference ovšem záhy vyhověla i následné Praznovszkyho žádosti o prodlouženi lhůty na odpověď. Definitivni termin, do kdy se Maďarsko muselo vyjádřit k podpisu mirové smlouvy, byl posunut o dalšich pět dni, tj. na 21. května 1920." V předání definitivniho zněni textu mirové smlouvy mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi a Maďarskem v předstihu lze spatřovat vstřicné gesto francouzské diplomacíe vůči Maďarsku,jež lze dát do souvislosti s probihajicími tajnými francouzsko-maďarskými politickými rozhovory. Nový směr ve francouzské zahranični politice po lednových prezidentských volbách vůči středoevropskému regionu dával Budapešti šanci prolomit svou zahraničněpolitickou izolaci. Francie totiž chtěla stability poválečné středni Evropy nově dosáhnout nejen s pomocí spojeneckých států v regionu, ale i s plnohodnotným zapojenim Maďarska. Alfou a omegou tajných francouzsko-maďarských sbližovacich rozhovorů bylo z maďarské strany zajistit výrazný podil francouzského kapitálu na maďarském hospodářském životě; na oplátku měla být k Maďarsku přičleněna část bývalých uherských oblasti, v nichž žila většina maďarské populace. Tajná francouzsko-maďarská politická jednáni, která od 19. dubna 1920 koordinoval nový maďarský ministr zahraničnich věci hrabě Pál Teleki, však prozatim nevedly ke konkrétnim závazkům ze strany francouzské vlády. Jejich výsledkem byl pouze slovni přislib, že se Francie zasadi o revizi jistých etnických a hospodářských ustanoveni mirové konvence ve prospěch Budapešti. Pařiž ovšem Budapešť hodlala podpořit až po podpisu mirové smlouvy a pouze za předpokladu, dosáhne-Ii Maďarsko potřebné dohody ve věcí konkrétni revize se sousednimi státy. Tato pozice francouzské diplomacie pak byla velice neutrálně a všeobecně formulována i v lettre ďellvoi ke konečnému zněni mirové smlouvy s Maďarskem podepsaném francouzským ministerským předsedou a z tohoto titulu současně i předsedou pařižské mirové konference vjedné osobě Alexandrem MiIlerandem a předaném společně s odpovědi mirové konference na postřehy maďarské strany k návrhu mirové úmluvy a definitivnim textem mirové smlouvy." 32 33
PDFRH, 1., PDHPD, s. 918, DMMD, 5. 5.1920. Tamtéž, s. 919, DMMD 6. 5. 1920. Předseda PMK francouzsl.:ý premiér MilIerand informovalo prodloužení lhůty na odpověď na definitivnl mírové podmínky budapešťskou vladu prostřednictvím telegramu s dataci 8.5. 1920 adresovaného předsedovi maďarské mírové delegace. (Srv. MBT, ll., dok. č. 341, s. 465 nebo HPN, II., týž dok., s. 514, viz zde též PDFRH, 1., PDHrD, s. 919, DMMD tO. 5.1920.) K maďarské mírovéotózce potažmo k politice Budapešti a mírové konference v obdobl1od ledna do května 1920 podrobně srv. TÓTH, A., Otázka mírová na maďarsktf ministerské radě po odjezdu AppoTlyilw mírovéde/cgacc 1/(/ pařížskou mírovou kOllfcrenci dopředcfTlf defillicivllíhozllěllí mírové smlouvy Maďarsku (Iedcll - kl'ětcI/1920) , in: Slovanský přehled, roč.
34
92, 2006, č. 3, s. 353-387.
A) Srv. PDFRH , 1., PDHPD, s. 918, DMMD, 5. 5.1920. B) Ktajným francouzsko-maďarskýmjednimím vprů běhu mírových rokovaní s Maďarskem viz např. GÁLANTAI, J., c. d., s. 117-132, 142-146, 156-160; ROMSleS, 1., c. d., s. 190-202; ADAM, M.,A Kisantallt es Európa, Buda.pest 1989, s. 44- 50 anebo IRMANOVÁ , E., Maďarsko a versailleský mírový systém, Ústí nad Labem 2002, s. 175-191, resp. 186.
63
)X( 20 10/1
Tzv. M iIlerandův průvodní dopis k mírové smlouvě potvrzoval S konečnou platnosti zásad ni rozhodnutí mírové konference, a to, že dohodové mocnosti v žádném ohledu nepřistoupí k úpravě teritoriálnich ustanovení mírové smlouvy, čímž i zamítají požadavek madarské vlády na vypsání plebiscitu na odňatých územích. Zároveň nicméně koncedoval možnost, že při stanovení nových hranic Maďarska došlo kjistým nespravedlnostem, které nevycházely z bezpodmínečné potřeby. Pro Madarsko byla zajímavá především ta část průvodního dopisu,jež upozorňovala, že k nápravě křivd v teritoriálních ustanoveních mírové smlouvy bude moci Budapešťvyužít rozhraničovací komise, které se budou moci v případě zjištěni hraničních nespravedlností obrátit i na Společnost národů. Tato část průvodního dopisu ovšem poskytovala nejednoznačný výklad. Vyzdvižení úlohy rozhraničovacích komisí při nápravě hraničních křivd sice odkazovalo pouze na lokální retuš hraničnich čar čistě praktického významu," současně ale odkaz na roli Společnosti národů v případě zjištěni hraničnich nespravedlnosti rozhraničovacími komisemi a na možné změny hranic mírovou cestou dávallettre d'envoi ve shodě s momentálnimi výsledky francouzsko-maďarských sbližovacích politických rozhovorů naději na výraznější korekci hranic než v případě práce a úlohy rozhraničovacích komisí v rámci plnění rakouské a německé mírové smlouvy. Je logické, že tato část průvodního dopisu k mírové smlouvě dávala Budapešti určitý reálný prostor pro možnou budouci aplikaci aktuální koncepce středoevropské politiky Paříže. Konečná podoba maďarské mírové úmluvy se od jejího návrhu Iišilajen velice málo. Provedené úpravy se dotýkaly pouze technicko-praktických a nikoli zásadních politických ustanovení mirové konvence respektive stylistických úprav textu mírové úmluvy. Napřiklad nově byl v textu maďarské mírové smlouvy zakotven závazek Státu Srbsko-Chorvatsko-Slovinského a Rumunska na ochranu menšin. Dalši modifikace návrhu ustanovení mírové dohody nařizovala s ohledem na jednotný vodopis Karpatské kotliny zřízení Stálého vodohospodář ského technického výboru za účelem koordinace vodohospodářstvi v regionu. Na základě provedených úprav mírové konvence si pak dle nových ujednání mírové konference mohlo Maďarsko z vymezené celkové částky válečných reparací odečíst škody způsobené rumunskou okupací maďarských území ve druhé polovině roku 1919 a v první třetině roku 1920." Dále
3S
Na základě rozhodnutí mírové konference o průběhu
maďarsko-československé, maďarsko-rumunské il maďar
sko-jugoslávské státní hmníce byla v případě hraničních úprav vyhrazena již pouze možnost dílčích lokdlních změn. Srv. doprovodnou nótu Nejvyšší rady pařížské mírové konference kjejí nótě s popisem průběhu dotče ných hraničních linií adresované maďarské vládě in: FRUS PPC, IV., příloha č. V CA), společná nóta maďarské, československé a rumunské vládě z 13. června 1919, s. 411-412, resp. 412. 36
Maďarská
strana vyčí s lila škody způsobené rumunskými vojsky na 1 280 799466 korun (srv. předběžnou nótu IV předanou Nejvyšší radč mírové konference před převzetím návrhu textace rnrrové smlouvy 15. ledna 1920, in: MBT, 1., s. 109 nebq HPN, 1., s. 122). Pfipomeňmejen , že rekvizice rumunsJ..:ých vojsk se netýkala pouze Zátísr, ale í centrální části Maďarska. Dne4. srpna 1919 totiž rumunská armťJda obsadila i pře s zákaz mírové konference i hlavní m čs to Budapešť, kde setrvala aždo poloviny listopadu. Rumunská arrnáda obsadila BudapeU poté, co 29. července překroč ilaji dr-tenou linii na řeceTisze, a to i Ilavzdoryzákazu dohodových mocnosti, přičemž zahájila ofenzivu proti maďarské Rudé armádě. Rumuni dokonce pronikli i do Zadunaji, kde opanovali m čs ta Székesfehérvár, Veszprém II Gyór. V hlavním mčstě setrvala rumun ská vojska až do podzimu respektive do 14.-16. lislOpadu. kdy se stáhla nejen z Budapešti, ale i z lizem! mezí Dunajem maďarské mírové delegaceč.
a Tiszou.
64
Devacl esiH Jet tr ianonské mírov é smlouvy H lav ní momenty z jednání maďarské ministerské rady a nlClcl'arské mírové delegace v otázce l1l írové smlouvy s dohodovým i mocnos tm i (prosinec 1919 - če rve n 1920)
bylo Maďarsku přiznáno i dispozični právo na umělecké předměty maďarského původu ze společných a dvorních sbírek, které zůstaly v Rakousku." Následující dva týdny po předání konečné verze textu mírové smlouvy čekala madarskou vládu a madafskou mírovou delegacijedminí o oficiálním a závazném stanovisku země v otázce podpisu mírové dohody. Bylo třeba rozhodnout, zda Apponyiho delegace mirovou konvenci se spojeneckými a přidruženými mocnostmi podepíše, č i zda mír s vítěznou stranou v této podobě zamítne respektive zda Mad'arsko vůbec mír podepíše. S lettred'ellvoi seznámil členy kabinetu na schůzi madarského kabinetu 7. května ministr zahraničních věcí hraběTeleki. Zdůraznil přitom zejména skutečnost, že jsou v něm zmíněny nespravedlností mírových podmínek a že tento dokument naznačuje možnost pozdějších korekcí ustanovení mírové úmluvyve prospěch Madarska. V souladu s výsledkem užší porady s předsedou vlády a předsedou mirové delegace z předchozího dne pak ministlY upozornil, že odmítnutí podpisu mirové dohody by vypadalo jako úplné zamitnuti míru. To by dle Telekiho mohlo zos třit vojenskopolitickou situaci v regionu a vyvolat i vojenský útok soused nich států vůči Mad·arsku. V takovémto připadě odkázal na upozornění ministra války generála Károlye Soóse, podle n ě hož by Madarsko v daném okamžiku nemohlo takovou ofenzivu v žádném případě odrazit." Ministr zahraničí ve spojitosti s problematikou mediální prezentace mírové otázky zároveň upozornil, že by bylo záhodno, aby jak tisk, tak jednotliví mini s tři neupozoniovali prozatím na problematiku ratifikace mírové smlouvy. Podle ministra zahraničních věcí by to mohlo vést Dohodu k požadavku okamžité ratifikace mírové smlouvy pojejím podpisu Mad·arskem. Tato ministrova výzva byla logická, neboť tajná francouzsko-mad'arská politická jednání v Paříži probíhala paralelně dále a na konkrétnější závazky ze strany Francie se teprve čekalo. Z politicko-strategického hlediska se pro Budapešť vzhledem k rozhovorům s Paříži jevilo jako nutné mírovou smlouvu podepsat, alejeji ratifikaci neuspěchat a nechat si manévrovací prostor pro vyjednání co nejpřijatelnějši výchozí pozice k eventuální pozděj š i úpravě teritoriálních podmínek smlouvy." Zájem madarské veřejnosti o mírovou otázku byl v této d obě mnohem aktuálnějši než dřive. Přičinou byly chystané parlamentní volby ve 44 volebních obvodech v Zátisi, vyklizeném již tehdy Rumuny, kde nemohly proběhnout parlamentní volby vypsané v závěru ledna 1920.~ Vzhledem k předvolební kampani v Zátisí bylo možné očekávat, že se téma podpisu mírové smlouvy stane jedním z hlavních témat předvolebního boje nejen u kandidátů do poslaneckých lavic Národního shromážděni , ale i u hlavních před s tavitelů politických stran. Minimální zm ě ny v mírové smlouvě a zejména neměnnost jejích teritoriálních ustanovení vyvolaly v maďarském veřejném mínění okamžitě velké emoce. Dne 7. května 1920 informoval veřejnost o stavu věcí v mírové otázce madarský tisk, který byl ihned oficiálně obeznámen se základními 37
Kvýč tu v ~ ecll zrnčn v návrhu ustanovcní mirové smlouvy s Maďars ke m viz cdici MBT, II., s. 516- 52'1 HPN, ll .. s. 572- 573.
MOL, "mlčí, MT. 7. S. 1920 (kmb. é. 126), s. 2-5. 39 Tamtéž, s. 4-5. 40 Volby zde probě hl y v rozmezí 13. če rvna až 5. července, respektive 19. července.
38
65
)K 2010/1
body lett/'eďellvoi dle Praznovszkyho telegramu z Paříže. Tísku bylo doporučeno vyzdvíhnout z doprovodného dopísu tří hlavní ínformace, a to: 1) rozhraníčovací komise se mohou obrátít na Společnost národů s žádostí o úpravu nespravedlivých hraníc; 2) autonomíe Podkarpa tské Rusije garantována Společností n á rodů; 3) tísk byl vyzván, aby všeobecně ínformoval o tom, že Společnost národů může situaci vytvořenou mírovou smlouvou modifikovat. u
Otázkou případného pozdržení respektíve oddalová ní podpisu mírového dokumentu Mase na ministerské radě 7. května zabýval mínístr zemědělství Rubínek. Mínístr se domníval, že případné úspěšné oddálení podpísového aktu mírové smlouvy by mohlo výraz n ě pří s pět k posílení armády. Rubínek se zabýval í otázkou ratífikace mírové úmluvy a proponoval její oddálení až do podzímu. Podpís mírové sm louvy ovšem nezamítal, ba naopak. Přitom upozorňova l , že zatímco před podpísem mírové úmluvy Maďarsko nem ůže na dohodových mocnostech níčeho dosáhnout, po jejím podpísu by mohlo na Dohodě získat velmí mnoho. Za podpís mírové smlouvy se pak minístr postavil í s ohledem na výklad chabé vojenské sítuace zem ě ministrem války.42 Mínístrzahraníčí hrabě Teleki sev p řípadě odmítnutí okamžitého podpísu mírové smlouvy více než blokády ze strany Dohody, kterou spíše vylučoval, obával na základě dosavadních zkušeností násled né politiky Rumunska . Telekí přítom odkazoval na očekávanou špatnou úrodu v Sedmíhradsku respektíve v celém Rumunsku a především na n ebezpečí možného o p ětov n ého vpádu Rumunů do ze m ě. Proto podpís mírové smlouvy označí I za nevyhnutelný. Ují šťova l však, že podepíše-Ií Maďarsko mírovou dohodu, učíní tak s náležítýmí protesty. V nich by vláda podle n ěj m ě la vyjádř ít názor, že pokud by n e pří s toupila kjejímu podpísu, znamenalo by to návra t k válečném u stavu. Mínístr zahraníčí své kolegy upozorníl na to, že Maďarsko nemá tČ . aníjednoho spojence a že všude kolem hraníc okleš těn é h o Maďarska stojí silná n epřá telská cízí vojska." Séf m aďars ké díplomacíe kabinetu navrhl,jak by Budapešť měla reagovat na obdrženou mírovou úmluvu, nabízející z polítícko-strategíckého hledíska více času na sdělení konečného stanovíska. Maďarská mírová delegace by dle Telekiho mohla prozatím odpovědět v tomto smyslu: vzhledem k tomu, že v definítívním z n ě ní textu mírové dohody nejsou podstatné změny a že konfere nce za mítla požadavek Maďarska na plebiscít na odtrže ných územích, necítí se ma ďarská delegace k podpísu smlouvy z mocn ěn a. Maďarská vláda by po odeslání této navrhované odpověd í mohla vyčkat na reakcí dohodových mocností a během této doby by mohla zvážít, zda by z hledíska dalšího získání času měl a mírová delegace rezígnovat až po od pov ědí mírové ko nference, a nebo nao pak, zda by nem ě la podat rezignací oka m ž it ě, tedy ještě před odpovědí dohodových mocností. Pokud by dohodové mocností požadovaly okamžíté podepsání mírové smlouvy, bylo by Maďarsko nuceno smlouvu v bezpečnos tním ďarskem
41
Srv. porRH , 1. , dok. Č . 261, Praznovszkyho telegram ministru zahraničnlch včd Tclekimu z Versailles, s. 284285. Praznovszl-.')' shrnul ve svém telegramu Icttrcd'c/II'oijiž soh ledem na vyzdvižcn[jcho konkrétn[ch hlavn[ch
42
Tamtéž, s.6-7.
43
Tam též, s.7- 8, 9- 1O.
mome nt ů
66
pro tisk. (Srv. tamtéž, s. 285.) Tamtéž, s. 285.
Deva desá t le t triano nské mírové smlo uvy Hlav ní mome nty z jed náni Ill éld'a rské mini sterské rady a mad'arské mí rové de legace v otázce mí rové smlo uvy s dohodovými mocnostmi (p ros inec 19 19 - če rv e n 1920)
zájmu státu ihned podepsat. Ministrzahraničnich věci přitom nevěřil tomu, že by se Maďarsku podařilo oddálit podpis mírové dohody do července.~ Dne 10. května 1920 jednala v Budapešti pod vedením hraběte Apponyiho a za účast i ministra zahraničních věci maďarská mírová delegace. Meritemjednání mírových delegátů byla otázka, zda vysloví ochotu mirovou smlouvu podepsat či zda podpis mírového dokumentu zamítnou a konečné rozhodnutí, kdo mír podepíše, bude-Ii k podpisovému aktu skutečně přistoupeno, přenechají vládě. Předseda mírových delegát ů se podrobně zabýval hlavně tzv. Millerandovým doprovodným dopisem. Apponyi upozornil, že jeho pravý význam se skrývá vjeho interpretaci. Ve svém hodnoceni průvodního dokumentu k mírové smlouvě se vyslovil, že doprovodnému dopisu nelze odepřít náznak dobrých úmyslů provést úpravu mírových podmínek. Současně ovšem ujistil, že pokud by byl mírovou smlouvu zmocněn podepsat někdojiný, bude mít jeho podporu, neboť mír je třeba podepsat za každou cenu . Apponyi doslova řekl, "že kdokoli podepíše mír, učini správnou věc" . Zároveň deklaroval, že pokud by se mírová delegace shodla na tom, že mírovou smlouvu signuje,je ochoten podepsat ji i on sám. V případě, že by se poté delegace usnesla na své rezignaci, ubezpečil, že nebude před maďarskou veřejností skrývat, že s podpisem mírové úmluvy se spojeneckými a přidružený mi mocnostmi souh lasi l. Jediný důvod váhání v otázce podpisu mírové smlouvy prameni l z obavy, že by jeho podpis pod mírovým dokumentem mohl mít špatný vliv na Maďary žijící na odtržených územích. Apponyi nicméně upozornil, že právě odkaz na obyvatele maďarské národnosti v sousedních zemích v souvislosti s přijetím mírových podmínek by mohl podpis mírové smlouvy ospravedlnit. Jeden z pověřenců mírové delegace Tibor Kállay vznesl na jednání maďarské mirové delegace k otázce podpisu mírové smlouvy dotaz, zda by nebylo možné pokusit se na posledni chvíli před ložit mírové konferenci konkrétni návrh modifikace smlouvy. Proti tomu se však ostře postavil ministr zahraniči. Teleki odkázal na to, že je nezbytné, aby navržené modifikace mirové úmluvy byly po stránce stylistické či explikační zcela bezchybné, čehož by již z časových důvodů nebylo možno dosáhnout. Upozornil rovněž na to, žeje třeba dávat si pozor, aby se nezdálo, že Maďarsko chce znovu otevřít vyjednávaci proces. Konečné rozhodnutí v otázce podpisu mirové smlouvy ovšem míroví delegáti na schůzi 10. května ještě nepřijali. Převládal ovšem názor, že by smlouvu v žádném připadě neměl podepisovat Apponyi. Toto stanovisko mírových delegátů podpořil i ministrzahraniči." Jednání maďarských mírových delegátů k problematice podpisu mírové smlouvy pokračovalo 12. května 1920. Apponyi na něm zdůrazňoval nebezpečí plynouc i z připadného nepodepsání mirové smlouvy jak z pohledu ekonomického, tak vojenského. Upozorňoval také na možnou ztrátu dobré vůle, projevené Maďarsku v poslední době některými západními mocnostmi." Současně znovu zopakoval, že pokud by delegace mirovou smlouvu podepsala, on sám je připraven podepsat ji rovněž. Maďarská mírová delegace se nakonec usnesla 44
Tamtéž, s, 10- 11.
4S
Srv, protokol zjednán! s. 919-922.
46
Minčna
maďars kýcll
mirovýcll
delegatů to, května
1920 in: PDr-RB, 1., PDHPD. DMMD,
Velká Británie a ltfllie.
67
)K 2010/
1
na tom, že podpis mírové smlouvy je pro Apponyi ho delegací z vnitropolitického i za hraničn ě politického hled iska příliš choulostivý, a dohodla se proto na tom, že podá rezignaci a předá své pověření zpět maďarské v ládě. Současně ovšem podpořila nezbytnost podpisu mírové smlouvy, a to především z politických důvodů. Pokud by vláda prohlásila, žeje s ohledem na tísnivo u situaci nucena mírovou smlouvu podepsat, doporučilaji delegace, aby tak učinila společně s protestem proti sm louvě. V něm měla vláda zdůrazn it , že smlouva znemožňuje samotnou existenci Maďarska a požadovat její oka mžitou revizi. Současně kabinetu doporučila sh rnout ve své odpovědi i maďarskou interpretací tzv. Millerandova lettreďenvoi." Apponyiho ochotu připojit v případě odpovídajicího rozhodnutí kabinetu svůj podpis pod text mirové smlouvy na ministerské radě 13. květ n a 1920 odmítl ministr za hraničí Teleki. Argumentoval tim, že " Il rabě Albert Aponyi reprezentuje národ v takové míře, že pokud by podepisoval mír on, angažoval by (fakticky - pozn. A. T.) celý národ." Podle Telekiho by Apponyiho podpis mirové smlouvy mohli n ejcitlivěji vnimat Mada ři žijicí na odtržených územích, kteří by jej považovali za definitivní smiřeni se Budapešti se statem quo. Opačné stanovisko zastáva l nový maďarský premiér Sándor Simonyi-Semadam, který se nebránil tomu, aby mirový dokument podepsal právě Apponyi. S ohledem na rezignaci mírové delegace pak ministr za hran i či shrnul základni úkol, který momentálně před madarsk)Ím kabinetem stál, tj. posoudit to, zda je madarská vláda skutečně v takové tísni,jež činí podpis nezbytným." Zajímavým momentem ze zasedání vlády z 13. k-větna byl odkaz ministra zahra ni čni na to, že lettre tI'envoi n ez miňuje v případě obyvatelstva bj'Valých hornouhersk-ých oblastí Slovák)', ale pouze Maďary, spadající pod sml u v ně garantovanou ochranu národnostních menšin, a Rusiny,
v jejicllž připadě doprovod ný dopis podtrhoval závazek Prahy poskytnout Podkarpatské Rusi autonomní samosprávu. Teleki proto v této spojitosti navrhoval, aby Budapešťve své odpovědi mirové konferenci prohlásila, že smlouvu podepiše, bude-Ii Slovákům poskytnuto stejné sebeurčovací právojako Rusínům. Pokud by Maďarsko obdrželo od dohodových mocností odpověď, v niž by velmocí žádaly okamžitý podpis mírové smlouvy, m ěl o by Maďarsko dle představ ministra zahraničí mírovou smlouvu podepsat s tim, že když se do hodové mocnosti nedotkly požadavku Budapešti ohledně Slováků , považuje to Maďarsko za mlčenlivý souhlas Dohody sjeho žádostí. Případnou striktní výzvu od dohodových činitelů, aby Budapešť mirovou smlouvu bez otálení podepsala, by bylo podle Telekiho možno označit za "namíře ni revolveru" na Madarsko, čímž by se pak vláda oci tl a v nové situaci.(g Jednání maďarské vlády ze 13. května tedy v otázce podpisu mírové smlouvy ještě nepřineslo zásadní rozhodnutí. Na závěr sc hů ze vlády byl Telekiho návrh podle zápisu vzat ministerskou radou na vědomí;jednáni k mirové problematice bylo ukončeno výzvou ministerské rady, aby premiér a ministr zahra nič i projednali a sestavili na zák ladě sc h ůze vlády návrh odpověd i Madarska na doprovodný dopis k mírové smlouvě." 47
Srv. zápis odročené sclnize maďarské mírové delegace 12. kvčtnu v Budapešti, PDFRH, I. , PDHPD, DMMD, s.923- 924.
48
MOL, tunu č ž, MT. 13.5. 1920 (tamtéž), s. 33- 34 a 35.
49
Tamtéž, s. 36-37.
50
Tamtéž, s. 37.
68
D evadesát let trianonské mírové sm louvy Hl avní l110menty z jed nání mad'arské ministerské rady a mad'arské mírové delegace v otazce mírove sm louvy s dohodovým i mocnostmi (prosinec 19 19 - červe n 1920)
Zásadni milnikjednáni madarskévlády ohlednějejiho defi nitivniho stanoviska k podpisu mirové smlouvy před s t av uj e 15. květen 1920, kdy se z Pařiževrátili hlavni m aďa r š ti vyjednavač i , kteři se účastnili výše zmin ěnýc h tajných francouzsko-maďarských politických rozhovorů. Zatimco až doposud ministr za hra ni č i usilova l spiše o potvrzeni ultim a tivniho charakteru podpisu mirové smlouvy tim, že se snažil vynutit si na dohodových mocnostech nótu, žádajicí po Budapešti okamžitý a bezodkladný podpis dohody, nyni bylo jeho sta novisko poznamenáno zcela opačnou snahou, tj. nevyvolat u představitelů Dohody an i na chvili dojem vzdoru, ktery by mohl najeho ze mi uvrhnout nepříjemný stin a poškoditjeji zájmy. Návrat maďarských vyjednavačů z Paři že mohl ovlivnit i závěry užši politické porady konan é 16. května 1920. Právě na této porad ě mohl být definován konečný postoj Maďarska a způsob deklarace stanoviska Budapešti ke ko nečnému zněni mirové smlouvy. O tom, že šlo o meritornijednáni, svědči skuteč no s t , žeješ tě před dalšim zasedán im vlády v mirové otázce 17. května bylo jej ich výsledcích informová n i regent Horthy. Sám Teleki mini strům v této so uvislosti na sch ůzi vlády 17. května přimo potvrdil, že základni postoj Maďarska v otázce podpisu mirové sml ouvy jej ižjasný a že předmětem dalšich jedn áni bude pouze stylistická formul ace odpovědi. Kdo vše se této užši politické porady z ú čast nil, neni zřejm é. V diskusi ministrů na z miňova n é rad ě padla v této spojitosti jména premiéra, ministra za hraničí rl dokonce i ministra fin ancí Frigyese Korányiho. 51 Protokol zjednáni madarského kabinetu ze 17. kvě tn a 1920 má velkou výpověd n i hod no tu. Zaprvé j ed noznač n ě dokazuje, že politika Budapešti v otázce podpisu mirové smlouvy byla podřizena momentálnimu vývoji tajných franco u zsko-maďarskýc h politických rozhovo rů. Potvrzuje to i odkaz maďarského premiéra, ktery přiznal, že "celistvý obraz jsme ziska li " až 15. května, kdy se z Pařiže vrátili hlavni pověřenci Budapešti v tajných francouzsko-maďa r ských rozhovorech. Za druhé se ze zápisu z j ed náni ministerské rady 17. květ na dovidám e, že o tajných francouzsko-maďarských rozhovorech se vláda jako celek dozvědě la až tehdy. Dokonce i ministerský předseda bylo těchto rokovánich srozuměn až po výše z mině n é m návratu hlavnich m aďarských vyjednavačů do Budapešti. " Zpočátku přitom byla taj ná francouzsko-maďars kájednáni na ministerské radě potažmo k prosazované nutnosti co n ejkonciliantněj ši politiky Budapešti v mirové otá zce j en nepřimo naznačovaná jako nová, z hlediska maďarských státnich zájmů velmi přiznivá za hrani č n ě politická okolnost. Podrobné obeznámeni celé vlády s tajnými franco uzsko-maďarskými rozhovory si vynutil až dalši průběh j ed nán i kabinetu. Na ministerské radě totiž převažoval názor, že by Appo nyi svo u rezignaci na post předsedy mirové delegace a odmitnuti podpisu mirové smlouvy jeho delegací ne mě l sdě lit vládě, ale přimo Millerandovi a že vláda by měla souhlas s podpise m vyj ádřit teprve poté, co by z Pařiže přiš l a odpověď na Apponyi ho nótu. Naproti tomu ministr za hra niči prosazoval za podpory premiéra varia ntu, podle niž by hrabě Appo nyi sd ě lil skutečnost, že se necíti být kompetentni k podpisu před lože n éh o mi ru tomu přikazci, od n ěh ož ziskal pověřeni, tj. předsedovi vlády, s tim, aby toto jeho sta novisko
51
Tamtéž, MT. 17.5. 1920 (Iamtéž), s. 69 a 77.
52
Ta mtéž, s. 67- 68, 71.
69
)l(
2010/1
odeslal mírové konferencí spolu s odpovědí maďarského kabinetu, v niž by byla deklarována tísnivá situace země, kvůli níž se Budapešť k podpisu mírové smlouvy rozhodla." Otázka přijetí či zamítnutí mírové smlouvy se na základě užší porady z 16. května 1920 a výsledků tajných francouzsko-maďarských politických jednání stala již praktickou definitivně rozhodnutou, a vláda jako celek tak nedostala příležitost o podpisu hlasovat. Pravomoc kabinetu v otázce mírové smlouvy byla zúžena pouze na rozhodnutí o tom,jak se Maďarsko k podpisu mírové konvence vyjádři. Nakonec ale ministr zahraniči nerespektoval ani rozhodnuti vlády ve věci modality prezentace oficiálního stanoviska Budapešti, což bylo via/aeli v rozporu sjeho postojem na jednání maďarské mírové delegace dne 10. května, kde Teleki odkazoval na to, že v otázce přijetí či zamítnuti podpisu mírové smlouvy by mělo rozhodnout širši politické fórum. Teleki tehdy mírové delegáty upozorňoval, že o podpisu mírové smlouvy by měla rozhodnout komise sestavená jak z členů mirové delegace, tak ze zástupců politických stran a expertů, respektive odmítal, aby mirová delegace o tom, zda mírovou smlouvu podepíše, anebo zda podá rezignaci, rozhodovala pouze ona sama.~ Hlavním cilem ministra zahraniči bylo přesvědč i t své kolegy ve vládě, aby Budapešť oficiální reakcí na mírový dokument nevzbudila ani na chvíli dojem, žejej podepsat odmítá. Teleki argumentoval tím, že Maďarsko by tří či čtyřdenní prodlevou, pokud by čekalo na dohodové ultimátum, nic nezískalo, naopak. Ministr zahraničí zpochybnil, že by vynucení si dohodového ultimáta ulehčilo pozici vlády ve vztahu k veřejnosti. Kromě toho varoval, že pokud by kabinet čekal na ultimátum, mohl by vzbudit mylný dojem, že Maďarsko mirovou smlouvu přece jen nepodepíše. Teleki přitom upozorňoval, že takováto reakce Maďarska by mimo jiné mohla z vojenského hlediska vyvolat i/ait aecompli." S ministrem zahraničí nesouhlasil jeho vládni kolega Rubinek, který upozorňoval na to, že hrabě Apponyi má toho času větší "mezinárodněpolitickou váhu" než samotný kabinet, a proto by měl Millerandovi odpověd ět přímo on. I ministr pro národnostní menšiny lakab Bleyer považoval za žádoucí, aby Maďarsko dalo najevo jistý vnitřní vzdor. Bleyer v případné Apponyiho odpovědi Millerandovi nespatřoval důvod k vojenskému útoku na Maďarsko. Ministra zahraničí Telekiho podpořil naopak ministr vnitra Mihály Domotor, který upozorňoval, že odpovědnost v projednávané otázce přísluši pouze a jen ministru zahraniči. Postavil se rovněž proti zveličování obav z možného vojenského útoku na Maďarsko a varoval, že sousedé Maďarska "nejsou vybíraví v hledání důvodů" pro vojenský zásah proti Maďarsku, zvláště jsou-Ii známy chabé vojenské možnosti země." Podrobněj š í referát o tajných francouzsko-maďarských politických rokovánich podal ministr zahraničí teprve poté, cojejjeho vládní kolegové přehlasovali. HraběTeleki své kolegy informoval, že se maďarské straně dostalo v rámei tajných rozhovorů s Francouzi slovniho ujiš tění, že pařížská vláda chce sehrát co nejupřímnější prostředkovací roli v dodatečné nápravě nespravedlnosti z mírové smlouvy vůči Maďarsku. Ministr zahraničí přitom členy vlády 53
Srv. tamtéž, s. 67-68, 71-72, 74-78.
54
Srv. lamtéž,s. 69-70 a PDFRH , 1., POHPD. DMMD , s. 92 1-922.
55
S rv.lnmt čž , s. 74.
S6
Tamtéž , s. 75- 76.
70
Devadesát let triano nské mí rové sml ouvy Hlavní momenty z jed nání maďarské ministerské rady a maďa rsk é mírové delegace v otázce mírové smlouvy s dohodovými mocnostmi (p ro sin ec 1919 - če r ven 1920)
upozornil, že známky této snahy jsou pozorovatelné právě v doprovodném dopisu k mírové konvencí. PodleTelekiho mě la francouzskj strana Budapešti přislíbit, že po podpisu mirové smlouvy budou Francouzi tuto snahu deklarova t i písemně. Hrab ě Teleki poukázal na to, že se tak Maďars ku naskýtá opodstatněná naděje, jak mirovou cestou dosáhnout všeho toho, co by ozbrojenou cestou bylo prakticky nemožné. Telekiho referát k tajným fran co u zsko-maďar s~'Ýmjedná nim souč a sně dokumentuje i hlavni teritoriální požadavky maďarské strany,jichž chtěla Budapeš ť dosáhnout. Územni reparace byly omezeny na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Ministr zahraničí se v této souvislosti vyjádřil, že pokud by Maďa rsko dostalo zpět Žitný ostrov, severní část Komárenské župy, Košice a Podkarpatskou Rus, byla by narušena celá mírová struktura a železniční spojení dotyčné oblasti. Teleki ovšem zároveň upozornil, že žádná z velmoci není ochotna nabídnout své služby při prosazovaní takovéto revize ustanovení mírové smlouvy bez zajištění adekvátního finančního podílu na maďarském h ospodářstv í. Dále Teleki vyzdvihl slibenou podporu Pařiže pro co nejrychlejši přij eti Mada rska do Společnosti n á rodů v této souvislosti č leny kabinetu znovu varoval, že snaha vynutit si dohodové ultimátum by mohla poškodit slibné vyhlidky země na dodatečnou revizi mirových podminek právě ve spolupráci s Francií. 57 Ani Telekiho seznámení s aktuálnim stavem tajných francouzsko-maďal'ských rozhovorů ale vzdorovité členy kabinetu zcela nezpacifikovalo. Jednání vlády skončilo kompromisem. Ministři se usnesli, že Apponyi svou rezignaci a odmitnuti podpisu mirové konvence postoupi přece jen přimo Millerandovi; maďars~'Ý pověřene c v Pařiž i měl ovšem s oučasně avizovat, že s ohledem na tisnivou situaci bude vláda muset mirovou smlouvu i tak podepsat, co bude později budapešťský kabinet oficiálně deklarovat ve své nótě.~ Následujicí den se k dané problematice maďarská vláda sešla na mimořádném zasedání znovu. Najednání byl tentokrát pozván i Apponyí, který zdůrazňoval nezbytnost podpisu mirové konvence bez zbytečného otálení. Upozornil, že ve hřeje příli š mnoho a že by Maďarsko zdržovaci taktikou hodn ě riskovalo. Proti návrhu n ěk t erých ministrů, aby svůj připis jménem celé mirové delegace neadresoval vládě, ale přimo Millerandovi, však nic nenamital. Žádal ovšem okamžitou paralelni prezentaci oficiálniho stanoviska vlády v otázce podpisu mírové konvence. Apponyi připomn ěl , že již sama demise mírové delegace byla na užšich důvěrných politických poradách považována za ostrý protest maďarské strany proti definitivnimu znění mírové dohody. Současně žádal vládu o plnou duvěru nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo se jako č l eno v é maďarské mírové delegace týdny u s ilovně snažili v Paříži zlepšit situaci Maďarska a uji šťoval vládu, že to jsou právě oni, kdo znají skutečnou situaci zem ě . Předse d a mírových delegátů sice souhlasil s tim, že by případná ultimativní nóta Dohody posílila pozici maďarské vlády doma, na druhé straně ovšem s veškerou vážností upozornil, že by v sobě tato varianta skrývala nebezpeč í zvratu všeho, čeho bylo za poslední týdny v zahraničněpolitické oblasti dosaženo. Dále konstatoval, že respektuje většinové rozhodnutí kabinetu z předchozí dne, v p ř ip aděje ho usnesení o časové prodlevě mezi doručením své odpově di a odpovědi maďar ské vlády však ministry s ohledem na zmíněné argumenty vyzval k revizi tohoto stanoviska. 57 58
KTclekiho podrobnému referátu k tajnym francouz sko- m aďarsl,:ym politid:ým rozhovorům viz tamtéž, s. 79-82. Tamtéž, s. 84-85.
71
)X( 201 0/1
Doporučil,
aby předání obou těchto pisemných odpovědí maďarské strany v Pařiži proběhlo aby obě nóty tvořily pokud možno jeden "diplomatický balíček". Hrabě Apponyi přitom v souvislosti s bezpečnostnim rizikem provázejici sebejistější politíku vlády opět upozornil i na mizivý vojenský potenciál Maďarska. Konkrétně odkázal na důvěrné ínformace ministra války generála Soóse, podle něhož by Madarsko například proti čtyřem tisícům děl, které měly dohromady k dispozici armády sousedních států, mohlo postavit pouze čtyři stovky vlastních kanónů. Předseda mírových delegátů shrnul situaci maďarské vlády k problematice podpisu mírové smlouvy konstatováním, že kabinet svým rozhodnutím může dát na jedné straně v šanc buď popularitu vlády a zákonodárného sboru, nebo, na druhé straně, osud země." Závěr k dodatečnému mimořádnému zasedání vlády ve věci modality vyjádření stanoviska Maďarska k mírové smlouvě z 18. května 1920 byl v zásadě shodný s usnesením kabinetu ze 17. května. Bylo potvrzeno, že Apponyi rezignaci maďarské mírové delegace na své pověření sděli přímo MiIlerandovi v samostatné nótě, kterou bude v nevelkém časovém odstupu následovat vládní nóta, v níž kabínet vyjádří ochotu podepsat mírovou smlouvu. Časový odstup obou nót všakjíž nyní nebyl spojován s cílem vynutit si na dohodových mocnostech zaslání ultímativní nóty, jež by po Budapešti žádala okamžitý a bezodkladný podpis mírového dokumentu. Na základě návrhu mínistra zahraničních věci hraběte Telekiho měla z hledíska státních zájmů a rovněž i z bezpečnostního hlediska státu činit časová prodleva mezi odevzdáním obou dokumentů pouze dvacet čtyři hodin. Tento časový odstup mezi odevzdáním obou nót měl podle Telekiho zajistit, aby separátní tlumočení odmítnutí podpisu mírové smlouvy maďarskou mirovou delegaci a následné sdělení maďarského kabinetu, že se ujimá podpisu mírové konvence, nevedlo k rozpoutání ozbrojeného konfliktu. Vláda s návrhem minístra zahraničí souhlasila, a proto v těchto intencich dostal Teleki pověření. Kabinet se současně dohodl i na dataci obou nót. Ministři se shodli, žeApponyiho nóta bude datována 15. května a nóta maďarské vlády 17. května .~ Členové Símonyi-Semadamovy vlády zároveň rozhodli, že odpověď mírové konferenci podepíší ministerský předseda a ministr zahraničních věcí." I přes toto rozhodnutí byly nakonec oba dva výše zmiňované diplomatické dokumenty Budapešti předány v Paříži pověřencem madarské vlády Praznovszkymjeden den a současně. Stalo se tak 21. května, tedy v den konečného termínu pro vyjádřeni stanoviska maďarské vlády k podpisu míru. Současné podání obou diplomatických nót dokládá nejen edice diplomatických dokumentů k maďarské zahraniční politice z let 1919-1920, ale i Telekiho vystoupení na ministerské radě 25. května. Jedinou "časovou prodlevu" tak představovala odlišná datace obou nót, která ovšem z praktického hlediska působila v této souvislosti zcela apoliticky a neškodně a nevybizela k chápání situace jako demonstračního gesta ze strany budapešťské vlády. Naskýtá se proto předpoklad, že ministr zahraničních věci Teleki mohl souběžně,
59
Tamtéž, MY. 18.5.1 920 (tamtéž), s. 4-7.
60
Tzv. "Apponyillo" nóta byla nakonec datována 16. května 1920.
61
Tamtéž, M. T. 18. 5.1920 (tamtéž), s. 9-10.
72
Devadesát let triano nské mírové sm lou vy H lavní momenty z j ed nání macl'arské min isterské rady a mad'arské mírové delegace v otázce mírové sm louvy s dohodovými mocnostmi (prosinec 19 19 - če rve n 1920)
nakonec maďarského pověřence důvěrně instruovat v tom směru, aby obě maďarské nóty předal
v Paříži součas n ě.
G2
Z protokolu ministerské rady konané 20. kovětna rovněž vyplývá, že ministr zahraničí podal dokonce kvůli nesouhlasu většiny ministrů vládního kabinetu s jim navrhovaným způsobem procedurálního postupu reakce Maďarska na obdržený konečný text mírové smlouvy demisi. Tu ovšem ministerský před seda zamítl. Argumentoval přitom tím, že zájmy státu si žádaji, aby pozice vlády nebyla nikterak oslabena a že každý, kdo zahájil svou práci v rámci znovuvýstavby Maďarska, by m ě l zůstat na svém místě. Premiér Simonyi-Semadam současně Telekiho na ministerské radě ujistil i nezpochybni tel no u podporou vládních stran jeho osobě. Teleki tedy od své demise odstoupil, ale žádal, aby bylo do protokolu ze schůze vlády zaneseno, že stále nesouhlasí s větš inou ministerské rady, tzn. s tím, že Maďarsko neodevzdá rezign ačni nótu m a ďarské mirové delegace na své pověření signovanou Apponyim a nótu madarské vlády vyjadřující ochotu mirovou smlouvu podepsat v jeden den. Ministr zahraniči zdůraznil, že v dů s ledku rozdílného pohledu většiny ministrů si není jist, zda může svou práci vykonávat " svobodně a v klidu". Zvláštní je, že Telekiho vystoupení na ministerské radě 25. května, v němž ostatni členy kabinetu informovalo předání obou dokumentů v Paříži tentýž den odpoledne, tedy v rozporu s rozhodnutím ministerské radyz 18. května, nevzbudil u přítomných ministrů žádnou nesouhlasnou reakcL u
O datu a mistu podpisu mírové smlouvy informovala Budapešť MilJerandova odpovědní nóta z 23. kovětna. Podpis dokumentu mezi spojeneck')Ími a přidruženými mocnostmi na straně jedné a Maďarskem na stran ě druhé byl stanoven na 4. června 1920. Madarští s ignatáři byli v Paříži očekáváni nejpozd ěji 2. června. Dohodové mocnosti přitom vyjádřily přání , aby smlouvu signoval alespoň jeden nebo pokud možno více čl enů budapešťské vlády." Poté co Maďarsko oficiálně vyjádřilo ochotu mírovou smlouvu podepsat, bylo třeba rozhodnout, kdo mírový dokument podepíše. Kabinet se na signatářích usnesl po několika nelehkýchjednáni za konzu lt ačnich porad s hlavou státu. Variant personálního zajištění se přitom projednávalo několik, z nichž niže poukáži pouze na vybrané. Premiér Simonyi-Semadam na ministerské radě 25. května navrhoval, aby mirovou smlouvu podepsal hrabě Teleki. S jeho názorem však nesouhlasil bývalý předseda mirové delegace Apponyi kvůli Telekiho sedmihradskému původu , jenž by podle něj mohl mít nepříznivý vliv na početné maďarské obyvatelstvo v Sedmihradsku. HraběTeleki se sice podpisu mírového dokumentu nebránil, nicméně předes l al, že by se po podpisovém aktu ihned zřek l funkce ministra zahraničí i poslaneckého mandátu a zcela by se stáh l z politického života." 62
Srv. záznam deniku maďars ké mirové delegacc k 21. lednu. PDFRH,I., PDHPD, s. 929 3 protokol ze zasedaní vl:idy 25. J...-vě ma 1920 in: MOL, tamtéž, MT. 25. S. 1920 (krab. č . 127), s. 8. Podrobné ke stanovisku maďarské politické reprezentace k definitivní po d obě mirové smlouvy SfVJTŮTH, A., Sra/lol'isko Blldapešri v ouizee podpisll m(rol'é sll/lolll'Y se spojeneckými a přidmiellými mocnostmi (kw}wfl-éervcn1920), in: Slovansky pře hled, roč. 93,2007, é. 2, s. 177-215.
63
MOL, tamtéž, MT. 20. 5.1920, s. 2-3 a 25. 5. 1920.
64
MOL, posl. cit. dok., tamtéž a POFRH , 1., dok. č. 294, PraznovszJ...'}'ho telegram ministru z ahranič nich věcich z 23. 5. 1920, s. 31 2.
hrabč tiTcl c kimu
65
MOL, tamtéž. MT. 25. 5. 1920 (tamtéž). s. 8-9 a MT. 13.5.1 920 (krab. č. 126) , s. 33.
73
'$. 2010/1
Odcbod z funkce i z politického života avizoval při dalším jednáni vlády v otázce personálniho zajištění podpisu mírové smlouvy na ministerské radě 27. května 1920 i ministr obchodu Gusztáv Emich, pokud by jej vláda pověřila podpisem dokumentu. Právě on byl přitom premiérem vedle Telekiho navržen jako druhý případný signatář mírové smlouvy. Ministr obcbodu ale podpis odmítal a odvolával se zejména na svou tíživou politickou pozici, vyplývající z aktuálního stavu tajných francouzsko-maďarských politicko-hospodářskýchjedná ní. V těcbto dnech totíž vláda na svých zasedáních zároveň podrobně rozebírala i podmínky opční smlouvy na pronájem maďarských státních drah Francouzum v rámci snah Budapešti o účelové zapojení francouzského kapítálu do maďarského bospodářského života v zájmu snah o politické sblížení s Paříží. Puvodní návrh ministerského předsedy, tj. že mírovou smlouvu podepíše Teleki, přijali ostatní ministři za svůj a současně odmítli, že by měl kvůli tomu rezignovat. Premiér pak deklaroval, že pokud by Teleki po podpisu mírové smlouvy podal demísí, bude s ním solidární celá vláda a oznámí regentovi demisi spolu s ním. Ministr zahraničí však na vládě žádal, aby jej do Paříže doprovázel jeden zjeho kolegu. Na druhém signatáři se ale vláda nedokázala dohodnout. Premiér navrhoval ministra zemědělství Rubinka, ale Teleki odmítal, aby mírovou konvenci se spojeneckými a přidruženými mocnostmi podepisoval ministr, který je vudčím představitelem velké politické strany." Nakonec se ministři nebyli schopni na konkrétním kolegovi shodnout, ani na tom, který vyšší ministerský úředník by Telekibo případně do Paříže doprovázel. Ministerská rada se tak puvodně na svém zasedání 27. května usnesla, že do Paříže vycestuje a mír mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi podepíše jen ministr zahraničí. Pro tuto variantu hlasovalo osm ministru, zatímco podpis mírové smlouvy dvěma ministry podpořili včetně Telekiho jen čtyři členové vlády. Ministr zahraničí tak byl již podruhé během krátké doby v závažné věci týkající se otázky mírové přeblasován. Clenové kabinetu tedy veškerou zodpovědnost za signování mírové úmluvy delegovali jen na hraběte Telekiho. O tom, že to pro něj nebylo snadné, svědčí jeho následná žádost, aby do protokolu ministerské rady nebylo zaneseno, aby se s ním ministerská rada v případě, vyvodil-li by z podpísu mírové smlouvy osobni konsekvence, solidarizovala. Premiér to však odmítl." Ani rozhodnutí kabinetu ze 27. května 1920 však nebylo definitivní, neboť jej změnily obledy na rýsující se možnost francouzsko-maďarského politického sblížení. Jakmile se totiž o předpokládané demise ministra zahraničnícb věcí Telekiho po podpisu mírové smlouvy dověděl francouzský pověřenec v Budapešti Mauríce Foucbet, okamžitě, tj. druhý den po rozhodnutí maďarského kabínetu, navštívil regenta. Fouchet u Horthybo vyjádřil pře svědčení, že by s ohledem na avizovanou Telekiho demisi považoval za příhodné, pokud by mírovou konvenci nepodepisoval právě on. Argumentoval tím, že by francouzské oficiální kruhy kvitovaly s uspokojením, kdyby ve vedení maďarské zahraniční politiky nenastala
66
Rubínek byl jedním z čelných představitelů vlódni Nezávislé strany malorolníků a zemědělců (FiJggetfcn Kisgazda es Fiildrmlw:s Páre).
67
K průběhu odkazovaného jednání mnďarské vlády o otázce, kdo za Maďarsko podepíše mír, srv. MOL, tamtéž, MT. 27. 5. 1920 (krab. Č. 127), osmý bod schůze vlády, s. 20-31.
74
Devadesát let trianon ské míro vé sm louvy Hlavní mom enty z jednání m a ďa r ské mini sterské rady a mad'arské mírové delegace v otazce mírové smlouvy s dohodovými mocnostmi ( pro sinec 1919 - če r ve n 1920)
žádná změna a kdyby ministerstvo zahraničí nadále vedl Teleki. Fouchet te nto názor n ásled n ě separát n ě osobně zopakoval i pl'emiérovi.
68
Ministerský předseda pak na zák l adě Fouchetovy návštěvy u Horthyho a u něho samotného stáhl pověření ministra zahraničí podepsat mírovo u smlouvu. Dalšíjednání kabinetu v této věci z 28. kvě tn a se dostalo do krize, n eboť se podpisu dokumentu nebyl ochoten ujmout žádný z členů vlády včetn ě premiéra. Simonyi-Semadam proto konstatoval, že se vláda dostala do složité pozice, která si žádá, abyv důsledku nastalé situace podala okamžitě demisi. Ani toto prohlášení však žádného ministra nepřimělo k tomu, aby úkolu ujal. Ministři si mírovou smlouvu vzájemně přehazovalijako horký brambor a nadále odůvodňovali, proč dokument nemohou podepsat. Premiér v té souvislosti prohlásil, že než by mír podepsal, podá raději ihned demisi. Nakonec vláda jako nové signatáře vybrala ministra obrany generála Soóse, státního tajemníka na ministerstvu ku ltu a vyučování, exministra bez portfeje a současně
poslance Národního shromáždění za stranu Křesťansko-národního sjednocení Gyulu Pekára a mimořádného vyslance a zplnomoc n ě ného ministra Alfréda Drasche-Lázára. S výběrem souhlasil i regent Horthy." Také tentokrát ale bylo všechno jinak. Pouhé dva dny před požadovaným příjezdem zástupců maďarské vlády s potřebným pověřením k podpisu mírové konvence do Paříže, 31. května 1920, se konalo ve věci ještě další, mimořádné zasedání ministerské rady. Ministr obrany totiž odmítl smlouvu podepsat s odkazem na silné hnuti v Národni armádě proti jeho podpisu dokumentu jménem vlády. Generál Soós se navíc ohrazoval i proti tomu, že byl pověřen podpisem smlouvy za své nepřítomnosti. Svůj původ ní telefonický souhlas vysvět l oval tim, že se domníval, že jde o pověření vzešlé z přání regenta Horthyho. Smlouvu pak odmítl podepsat i Gyula Pekár. Maďarská vláda se tak dostala do patové situace. Další diskuse se proto soustředila na otázku, zda by nebylo dostačující nominovatjako zástupce kabinetu pouze z i'ad ministerských státních tajemníků, a to navzdory přání dohodových mocností. S touto alternativou ale nesouhlasil ministr zahraničí ani premiér; oba
upozorňovali
na to, že státní taj emníci nejsou
č leny vlády.
Protože ministerská rada stále nebyla schopna definitivně rozhodnout, kdo mirovou konvenci podepíše, navrhl ministr zemědělství Rubi nek, aby s ignatáře určil regent. Premiér však přede l egování odpovědnosti v této otázce na hlavu státu označil za protiústavní. Vláda se dokázala shodnout pouze na tom, že podpis smlouvy spadá do gesce ministerstva zahraniči. V souvislosti s tím nabídla šéfovi tohoto úřadu dvě možnosti. První bylo pověřit jmenovat mimoř ád ného a zp ln omocněného vyslance Kálmána Kányu anebo Alfréda Drasche-Lázára státními tajemníky ministerstva zahraničních věcí a poté je pověřit podpisem míru. U této varianty však vyvstávala otázka, zda by byli dohodovými mocnostmi přijati jako členové vlády. Druhou možnosti bylo Telekiho dočas n é odstoupení z če l a ministerstva a navržení okamžitého jmenování Drasche-Lázára do čela maďarské diplomacie. Ten by na tomto postu podepsal se spojeneckými a přidruženými mocnostmi mírovou dohodu a po návratu z Pařiže by obdržel 68
Srv. tamtéž, MT. 28 . 5. [920 (tamtéž). s. 2.
69
K prubčhu rokovanl kabinetu o otázce personálniho zaji Stě ní podpisu mírové smlouvy 28. kvčtna 1920 víz tamtéž. s. 2-9.
75
)l(
2010/ 1
za tuto službu vyslanecký post. Autorem této poněkud nestandardni alternativy byl ministr zemědělství.
Premiér společně s ministrem zahraničí navržené řešení personálního zajištění
podpisu mírové smlouvy okamžitě osobně konzultovali s regentem. Horthy ale návrh, týkající se krátkodobého odstoupení ministra zahraničí nepodpořil. Nakonec se do řešeni situace vložil sám regent. Horthy s odkazem na to, že z hlediska podpisu mírové smlouvy nepřichází v úvahu ani ministr zahraničních věcí, ani ministr války a že ministři spravující ekonomické resorty by sotva mohli tČ. opustit Budapešť. Horthy po· važoval za nejpřijatelnější, pokud bydo Pařiže k podpisu mirové smlouvy vycestoval ministr práce a socíálnich věcí Ágost Benárd anebo ministr spravedlnosti Gyula Ferdinándy. Posledně jmenovaný však podpis míru odmítl. Ferdinándy argumentoval tím , že i on pochází z tzv. obsazeného územÍ. Navíc považoval za nesprávné, aby největší nespravedlnost - jak se vyjádřil - spáchanou na Mad"rsku podepisoval jménem vlády právě ministr spravedlnosti. Benárd sice nakonec svolil, že mír podepíše, ale situaci okomentoval tak, že se cíti,jako by mu přikázali, aby šel krást nebo se někam vloupat; přesto uznal, že na sebe tuto oběť musí nějaký ministr vzít. Současně však požádal ministerskou radu, aby ho k tomuto úkolujak regent, tak vláda co nejrozhodněji vyzvali, což se ná sledně stalo. Jako druhého signatáře vláda potvrdila výše zmíněného Drasche-Lázára, který byl k podpisu nominovánjiž 28. května jako člen tříčlen né delegace kabinetu , tvořené členem budapešťské vlády, státním tajemníkem a poslancem Národniho shromážděnÍ. Oba vybraní zástupci vlády pověřeni podpisem mírové smlouvy se spojeneckými a přidruženými mocnostmiještě téhož dne večer nastoupili cestu do Paříže." Podpis mírové smlouvy mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi se odehrál stanoveného 4. června 1920 krátce po půl čtvrté odpolední v sále Galérie des Cote/le Velkotrianonského paláce ve Versailles. Mírovou smlouvu současně signovali zástupci Spojených států amerických, Velké Británie, Itálie a Japonska, dále Belgie, Číny, Kuby, Řecka, Nikaragui, Panamy, Polska, Portugalska, Rumunska, Státu Srbsko-Chorvatsko-Slovinského, Siamu a Československa." Mír byl podepsán devatenáct měs íců po skončení války, během kterých prošlo Madarsko překotným revolučním vnitropolitickým vývojem. Mírovou konvenci mohl signovat teprve osmý poválečný maďarský kabinet," vedený šestým poválečným premiérem." Dalším mezníkem v dějinách podpisu mírové smlouvy byl 15. listopad 1920, kdy dokument ratifikovalo maďarské Národní shromáždění, a 26. červenec 1921, kdy se v sídle francouzského ministerstva zahraničnich věcí na Quai d'Orsay v Paříži uskutečnila slavnostní výměna ratifikačních listin. Mírová smlouva s Madarskem tak vstoupila oficiálně v platnost. 70
K pni běhu uvedeného rozhodujícihojcdmíni maďarské mini sterské rndyvc věci pcrsonfllního zajgtění podpisu ml rove dohody viz MOL, tamtéž, MT. 31. 5. 1920, s. 2-17. Kproblematice personálního zajištěni podpisu mírové smlouvy m3ďarskou stranou podrobně srv, TÚTH, A" Ordzka pcrsomUníl/Ozajišti!lIf podpis/I TriaTfollskc mirol'c smlollvyse spojenecl..)ími a pNdrllženými mocf/ostmi na sc1/1izich ma({arské ministerské rady (h'ětet/1920), in: Slovansky přeh led , roč. 94,2008, Č. 3, s. 329-356.
71
Za Ceskoslovensko maďarsko u mírovou sm louvu podepsali ministr zahraničních včci Edvard Bene~ a mimořadnývyslanec a zplnomocněny mini str Ceskoslovenske republiky v Londyně Steféln OsuskY.
72
Bez Zélpočítfmí tří vládních formací socialisticko-komunistické vliidy, tzv. baiho za Maďarsk é republiky rad.
73
Bez započítání před sedy revol uční socialist icko-komunistické vlády maďarské "sovetské" republiky Sándora Carbéliho.
76
Revolučn[ řídici
rady Sandora Car-
Devadesát let tri anonské mírové sm louvy Hlavní momenty z j ed n ání maďa r s k é mini sterské rady a m aď~ľské mír ové d elegace v otázce mírové sml ouvy s dohodovým i mocnostmi (p ro sinec 1919 - če r ve n 1920)
Abstrakt Devadesát let t rianonslcé mírové smlouvy. Hlavní momenty zjednání madarslcé ministerské rady a madarsl<é mírové deleg·ace v otázce Inírové smlouvy s dohodovými mocnostmi (prosinec 1919 - červen 1920) Maďarsko
bylo na
paříž s kou
rady mírove konFerence.
mírovou konFerenci pozváno na
Budapešť
základě
rozhodnutí Nejvyšš í
s mírovými podmínkami nesouh lasila, ale
n;ljednání deleg;lcj prakticky bez prodlení. Návrh mírových podmínek byl 15. ledna 1920, definitivní Maďarská
znění
mírová delegace vedená
mírových podmínek 6. respektíve 5. hrab ětem
pře s to
května
tehož roku.
Albertem Apponyim se n;lkonec usnesla, že pod-
pis mírové sm louvy je pro ni z vnitropolitického i zahran i čněpol itického hledi s ka lostivý,;l proto podala rezignaci. Zástupci podepsali. Hlavním Faktorem
při
vyslala
M;lďarsku předán
maďarsk é
rozhodová ní
vlády smlouvu
maďarských
pře s to
politickýc h
4.
šp i ček
příliš
chou-
června
1920
v otázce pod-
pisu sm louvy byla zmc na orientace za hrani ční politiky Paří'le respektive tajná francouzskomaďarska
ve
politicka jednání o možnostech
středoevropském
dodatečnou
vytvoření protisovětského
regionu za výrazné úlohy
Maďarska. Budapešť
Cordon sanitaire
si od nich totiž sliboval;l
rev izi teritoriálních ustanoveni mírové sm louvy.
Abstract Ninety Years of the Trianon Peace Treaty The Decisive Moments from the Dealing of Hungarian Government and Hungarian Peace Delegation in the Question of the Peace Treaty with the Entente Powers (December 1919 - June 1920) Hungnry was invited to tl1e Paris Peace Conference on the ba sis of the decision af the Supreme Counci l af thc Pe::lce Con ference. Bud;lpest did not ;lgree with the peace conditions but it sent its delegarion to thc Pence Conference without any dclay. Thc dmft pe;lce cond itions were handed ovcr [O
Hungary on tlle I S January and thc Iln al pence conditions on the 5 or more formally 6 May 1920.
The )-Iungarian pence delegation lead by Count Apponyi fin ally admitted that thc Peace Treatywas delicatc for thcm bOlh from do mestic and frDm foreign politica l perspective and resigned. Despite ir , the representatives of the Hungarian government signed the treaty on 4 June 1920. The main moment in thc dccision-making of the Hungarian politicalleaders was thc new concep tion of French foreign policy and lhe new intention of the French diplom[lcy was to engage, besides the Allied successor states, also the defeatcd Hungary in the creat ion af a balanced comp;lcl region in the heart af Europe. In connection with that fact, th e sec ret French-Hungarian politkal negotiations were es tabli shed and Budapes t hoped that it wo uld Icad to additionnl revis ion of the territorial provisions of thc Pence Treaty aher íl s sig nature.
77
)l( 2010/1
Klíčová
slova
Maďarsko, paříž s ktJ
delegace,
bmb ě
mírová konference, tri anonská mírová smlouva,
m aďarská
mírová
Apponyi.
KeyWords Hungary, Pari s Peace Conference, Trianon Peace Treaty, Hunga rian Pcace Delegation, Count Apponyi.
78
