Tvorba abstraktní malby jako edukační aktivita

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Učitelství estetické výchovy pro střední školy

Bc. Agáta Štěchová, DiS.

Tvorba abstraktní malby jako edukační aktivita Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. David Balarin

2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Tvorba abstraktní malby jako edukační aktivita“ vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Ve Zlivi dne 3. května 2015

2

Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Davidu Balarinovi za cenné rady, připomínky a vstřícné a odborné vedení při zpracování mé magisterské práce. Rovněž děkuji Bc. Tereze Havelkové, DiS., Simoně Ondičové a Jiřímu Kolářovi, DiS. za konzultace a podnětné připomínky. Děkuji vedení školy VOŠR v Písku za podporu a studentům za spolupráci při realizaci workshopů. V neposlední řadě děkuji celé své rodině a přátelům za bezmeznou podporu, toleranci a trpělivost, které se mi dostalo.

3

Obsah

I. ÚVOD............................................................................................................................ 6 II. VIZUÁLNÍ KULTURA............................................................................................... 7 1. Vizuální vnímání ....................................................................................................... 7 1.1. Význam vizuálního vnímání nejen pro restaurátorskou praxi ............................ 9 2. Vliv digitálních technologií na vizuální vnímání .................................................... 11 3. Problematika současné „digitální“ generace ........................................................... 13 4. Význam edukace ve vizuální kultuře ...................................................................... 14 III. OBECNÁ METODIKA WORKSHOPU ................................................................. 15 1. Výuka pomocí workshopu ...................................................................................... 15 1.1. Workshop jako alternativní způsob edukace .................................................... 15 1.2. Principy workshopu .......................................................................................... 16 1.3. Typy metod využitelných ve workshopu ......................................................... 18 1.4. Struktura workshopu ........................................................................................ 20 2. Barvy jako téma workshopu.................................................................................... 21 2.1. Barvy kolem nás ............................................................................................... 21 2.2. Barvy ze čtyř úhlů pohledu ............................................................................... 23 3. Abstraktní malba jako hlavní prostředek workshopu.............................................. 24 3.1. Výtvarné umění ................................................................................................ 24 3.2. Malba ................................................................................................................ 25 3.3. Abstraktní malba .............................................................................................. 25 IV. METODIKA WORKSHOPOVÉHO CYKLU „OD BAREV K RETUŠOVÁNÍ“ . 27 1. Definice ................................................................................................................... 27 2. Kontext .................................................................................................................... 29 3. Cíle .......................................................................................................................... 31 4. Obsah....................................................................................................................... 33 5. Způsob hodnocení ................................................................................................... 34 6. Způsob uchování informací..................................................................................... 34 7. Obsah jednotlivých lekcí ......................................................................................... 35 4

7.1. Workshop „Barva jako symbol“ ....................................................................... 35 7.2. Workshop „Barva jako emoce“ ........................................................................ 41 7.3. Workshop “Barva jako iluze“ ........................................................................... 48 7.4. Workshop “Barva jako výtvarný prostředek“ .................................................. 56 8. Zhodnocení uskutečněného workshopového cyklu ................................................ 64 8.1. Celkové zhodnocení ......................................................................................... 64 8.2. Zhodnocení průběhu jednotlivých lekcí ........................................................... 66 8.3. Zhodnocení jednání účastníků na workshopech ............................................... 72 8.4. Didaktický přínos ............................................................................................. 74 V. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 78 Resumé............................................................................................................................ 80 Summary ......................................................................................................................... 81 Zusammenfassung .......................................................................................................... 82 Seznam použitých pramenů a literatury.......................................................................... 83 Přílohy............................................................................................................................. 88

5

I. ÚVOD Když se za denního světla člověk rozhlédne kolem sebe, pokud není slepý či barvoslepý, uvidí nesčetné množství barev a jejich odstínů. Nachází se na semaforech, automobilech, na lidech procházejících kolem, na stromech a květinách, na domech, budovách, nebo i na poli či na podlaze. Některé tóny vzbuzují libost, jiné nelibost, mnohé informují či signalizují, ostatní vytváří iluze či asociace a některé prostě jen jsou. Člověk často barvy všech těchto předmětů vnímá, aniž by si to uvědomoval. Mezi barvami existuje obrovská škála odstínů s jemnými nuancemi. Těch si však většinou vědomě povšimne jen někdo, kdo má v popisu práce zaměřovat se na drobné detaily. Tím všímavým jedincem může být například restaurátor. Ten musí vidět i minimální rozdíly v barevnostech předmětů, protože to vyžaduje jeho povolání, především při retušování povrchových úprav restaurovaných památek. Proč si však většina ostatních lidí těchto malých rozdílů nevšímá? Co je příčinou toho, že mnozí jedinci nevidí, to co vidět mohou? Jak s tím souvisí současná vizuální kultura? A jak lze zkvalitnit vidění nejen těch, kteří to potřebují pro své povolání? Je vůbec možné, aby se lidé naučili vnímat vizuální podněty kvalitněji? To jsou základní otázky, které jsme si položili. Cílem této diplomové práce je nahlédnutí do problematiky vizuálního vnímání a vytvoření výukového projektu, který pomůže rozvíjet právě schopnosti vizuálního vnímání a to nejen u mladých restaurátorů. Jelikož se jedná o tvůrčí prostředí, zvolenou edukační metodou je workshop, při kterém dochází k učení skrze osobní prožitek a zkušenost. Hlavním prostředkem workshopu je zde abstraktní malba. Inspirací pro tuto práci byl Wassily Kandinsky se svým dílem „O duchovnosti v umění“, protože právě on je hlavním představitelem abstraktního umění, jež zahájilo jisté změny ve vnímání uměleckých děl. Ačkoli dnes existuje řada publikací o barvách a vizuálním vnímání, popřípadě i o restaurování, není nám známo, že by existovaly výukové projekty, které by vhodně interpretovaly tyto teoretické poznatky pro restaurátorskou praxi. Tato práce se opírá o literaturu týkající se zrakového vnímání, psychologie umění, technik malby, restaurování, výchovy uměním a usiluje o praktické využití nabytých poznatků.

6

II. VIZUÁLNÍ KULTURA 1. Vizuální vnímání Zrak je pro člověka nejvýznamnějším z pěti smyslů, o čemž svědčí i naše biologie. V očích se nachází 70 % všech smyslových receptorů a 60 % energie mozkové kůry se věnuje zpracovávání vizuálních vjemů.1 Jednou z prvních věcí, které člověk vykoná, když se ráno vzbudí, je, že otevře oči a jejich pohybováním začne mapovat své okolí. Pouze tento jednoduchý úkon postačí, aby pro člověka započal velice složitý a výjimečně komplexní proces vizuálního vnímání, jak o něm hovoří Radovan Šikl. Většina lidí nad tím však vůbec nepřemýšlí a považuje své vizuální vnímání za samozřejmé. Avšak zdánlivá jednoduchost tohoto procesu je skutečně pouze zdánlivou. Jak Šikl uvádí, mnoho lidí může získat dojem této mylné iluze z důvodu, že nemusí vynaložit téměř žádnou námahu, aby získali o svém prostředí značné množství informací.2 „Hlavním posláním vnímání je rychlost a účelnost, schopnost zmapovat v co nejkratším čase sledovanou scénu a získat relevantní, smysluplné údaje. Vnímání poskytuje pozorovateli informace o předmětech a událostech v okolním prostředí, které mohou napomoci účelnému jednání. Zrakový vjem je spíše skicou, proniknutím do souvislostí a vztahů mezi prvky sledované scény, interpretací skutečnosti uzpůsobenou osobě pozorovatele a prováděné činnosti.“3 Všude kolem nás existuje nepřeberné množství různorodých podnětů a vjemů, které můžeme sledovat očima. Může se jednat například o osoby v našem okolí, předměty patřící k našemu každodennímu životu, potraviny, zvířata, rostliny, přírodní či umělé krajiny, ale také umělecké počiny v nejrůznějších formách apod. Oko je na lidském těle jedním z nejcitlivějších a nejdůmyslnějších orgánů. Jeho význam si však řada lidí uvědomí teprve ve chvíli, kdy začne mít se zrakem zdravotní potíže. Oko je často přirovnáváno k fotoaparátu, nicméně toto srovnání může sloužit pouze k vysvětlení principu jeho funkce (vnější obraz v podobě světelných paprsků 1

Šikl, R. Zrakové vnímání, (Praha: Grada Publishing, 2013), srov. str. 12. Tamtéž, srov. str. 10. 3 Tamtéž, str. 10. 2

7

vejde do oka a skrze čočku se promítne v obrácené a zmenšené verzi na sítnici – na podobném principu funguje i fotoaparát). Jejich srovnání ve větší míře není možné, protože oko je na rozdíl od fotoaparátu dokonalým automatem a ani nejlepší přístroj se mu nevyrovná.4 Vizuální vnímání totiž není pouze záležitostí oka a zrakových podnětů, které oko přijímá. Nelze v žádném případě opomenout funkci mozku, kde dochází k hlavnímu bodu vnímání, čili ke zpracování podnětů a jejich následné interpretaci. „Pro člověka je vnímání především odpovědí na význam viděného. Díváme se, ale vnímáme jen to, co dokážeme chápat. A to ovšem znamená, že vidět je třeba umět – a že tomuto umění je nutno se učit. Naše tělesné oči jsou mnohem víc než jen přijímače světla a barev. Vnímání je odrazem, portrétem vnějšího světa – a každý živý tvor vidí svět trochu jinak, po svém.“5 V souhrnu tedy existuje vnímání ve smyslu percepce, čímž je myšleno přijímání jednotlivých podnětů okem a vnímání ve smyslu recepce, čili přijímání a uvědomování si těchto podnětů. Jedná se o proces u každého jedince do značné míry subjektivní, z čehož vyplývá, že vizuální vjemy jsou relativní. Každý jedinec je při vnímání silně ovlivněn osobními zkušenostmi. Stejný předmět mohou tedy různí lidé vnímat odlišně. Například totožný obraz budou vnímat psycholog, přírodovědec, malíř a restaurátor zcela jinak. Jak toto popisuje Jiří Kulka6, každý z nich promítne do svého vjemu asociace ze své osobní a profesní zkušenosti. „Umělecké pozorování je ovšem jiné než pozorování vědecké.“7 První z nich bude vnímat například psychologii barev a bude se zamýšlet nad psychickým stavem autora, přírodovědec naopak půjde po obsahu díla, a nakolik zobrazená krajina odpovídá skutečnosti, malíř a restaurátor se zase bude spíše zabývat formální stránkou obrazu, navíc s tím, že restaurátor si ještě všimne drobných poškození obrazu. Na totéž poukazoval i Ernst Hans Gombrich, který „(…) zformuloval svou psychologickou teorii o tom, že neexistuje nic takového jako nezaujaté pozorování. Každé pozorování je podle něj cílená aktivita, snaha nalézt či ověřit nějakou pravidelnost, která je přinejmenším slabě tušena.“8

4

Kulka, J. Psychologie umění, (Praha: Grada Publishing, 2008), srov. str. 96. Pleskotová, P. Svět barev, (Praha: Albatros, 1987), str. 67. 6 Kulka, op. cit., srov. str. 41. 7 Tamtéž, str. 41. 8 Mikš, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014), str. 65. 5

8

Je tedy nutné naučit se správně vidět, abychom mohli vnímat realitu co nejblíže tomu, jaká skutečně je. Je třeba naučit se, na co se máme soustředit a čeho si všímat. A právě umění je tím, co nás to učí, co nás učí správně poznávat svět.9 Když se někdo zamyslí, o co všechno slepci v tomto směru přichází, je to pro vidomého člověka téměř nepředstavitelné. Samozřejmě by se dalo namítnout, že na plastiku či obraz si nevidomý jedinec může sáhnout a poznávat realitu tímto způsobem. (Což ovšem nelze v galeriích, kde je většinou přísně zakázáno dotýkat se vystavených exponátů.) Ale co například architektura? Představme si, že jsme slepí a pojedeme na dovolenou do Španělska do Barcelony. Jak si jako slepec vychutnáme pohled do kleneb chrámu Sagrada Familia? To zkrátka nelze. Je třeba si uvědomit, že takový člověk má naprosto odlišné vnímání světa a všeho kolem nás. Vizuální vnímání není a nemůže být samozřejmostí.

1.1. Význam vizuálního vnímání nejen pro restaurátorskou praxi Zjistili jsme tedy, že vizuální vnímání je velice významné pro každého člověka především proto, aby se dovedl orientovat ve světě, ve kterém žije. Skrze vizuální vjemy získáváme do povědomí systémy znaků a symbolů, jež nám v tomto napomáhají. Zrak je značně důležitý i pro celou řadu profesí, ale v první řadě například pro řidiče, kontrolory, designéry, návrháře, řemeslníky, malíře a jiné umělce. Obzvláště významné jsou principy vizuálního vnímání pro obor restaurátorství. Právě na tuto profesi se zaměřujeme v této práci. Restaurátor je někdo, kdo se zabývá restaurováním, což znamená jinými slovy obnova, ozdravení, znovuzřízení10. Tedy má na starost rehabilitaci starých poškozených předmětů, například uměleckých děl, či jiných památek. „restaurování (lat.) obnovení či oprava malířského nebo jiného uměleckého díla, památky atp. za účelem záchrany tohoto díla. (…) Restaurátor je specializovaným pracovníkem s výtvarnou a uměleckou kvalifikací. Musí mu být vlastní empatie a etický vztah k uměleckým hodnotám.“11

9

Kulka, J. Psychologie umění, (Praha: Grada Publishing, 2008), srov. str. 41. Kolektiv autorů, Slovník cizích slov, (Praha: Encyklopedický dům, 1998), str. 292. 11 Kubička, R. – Zelinger, J. Výkladový slovník malířství, grafiky a restaurátorství, (Praha: Grada Publishing, 2004), str. 249. 10

9

Existuje řada restaurátorských přístupů k obnově památek, avšak pro všechny je vizuální vnímání zcela podstatné. Nejen že je nutné znát tvarosloví a umělecké slohy a směry, ve kterých byla restaurovaná díla vytvořena, ale také se neobejdeme bez pozorování tvarů, barev a struktur. Zejména povrchové úpravy jsou na zrakových vjemech závislé. Ve chvíli, kdy se například upravuje povrchová úprava tak, aby byly nové doplněné části k nerozeznání od původních, je nutné zkopírovat dekor či barevnost naprosto přesně. Musíme tedy nejprve vizuálním prozkoumáním povrch zmapovat, abychom následně mohli vytvořit rekonstrukci motivu či dekoru. Popřípadě musíme vytvořit iluzi stejného povrchu. V některých případech je nutné namíchat totožné barvy, abychom mohli vyretušovat a zakrýt nežádaná poškození. Způsobů retuší je několik,12 avšak ve všech případech je nezbytné, aby restaurátor přistupoval k předmětu citlivě a s respektem tak, aby nenarušil koncepci památky. Restaurátor musí být dostatečně všímavý a přesný, mít smysl pro detail, musí však také umět vnímat památku jako celek, mít rozvinutý barvocit a musí dokázat kriticky hodnotit a posuzovat viděné, tak aby mohl správně reinterpretovat památku a zvolit nejvhodnější postup práce. Musí tedy trvale rozvíjet své vnímání a měl by znát zásady a principy zrakového vjemu, protože díky tomu se vyvaruje možnému znehodnocení kulturní památky. V roli restaurátora je důležité na toto dbát, protože památky nám sdělují důležité informace o naší historii. Nemohla by existovat například abstrakce, bez předchozího vývoje zobrazivého umění. Tyto názory zastával Gombrich, 13 stejně jako to, že umění je dokladem kulturního vývoje společnosti a není možné interpretovat uměleckého dílo bez znalosti kontextu, ve kterém vzniklo. Jistě by s ním souhlasil i Jiří Kulka: „Umění je zvláštním způsobem mezilidského dorozumívání. Informace sdělovaná v průběhu umělecké komunikace není formulovatelná ani sdělitelná jinými než uměleckými prostředky. To je právě specifikum umění – obrací se k celku psychických sil člověka, tedy k rozumu, citu i vůli. Svým působením psychiku reorganizuje, tj. ovlivňuje a přetváří. (…) Umělecké dílo pojímáme v jednotě tvorby a recepce (příjmu), jež jsou chápány jako soubor reálných nebo i možných komunikačních aktů, které jsou vždy uskutečňovány sociálně-historicky a individuálně-psychologicky.“14

12

Viz Slánský, B. Technika malby II.: Průzkum a restaurování obrazů, (Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956), str. 238–241. 13 Viz Mikš, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014). 14 Kulka, J. Psychologie umění, (Praha: Grada Publishing, 2008), str. 38.

10

2. Vliv digitálních technologií na vizuální vnímání Naše současná kultura je označována jako vizuální. Žijeme totiž v době, ve které je vizuální vnímání namáháno více než kdy dříve. Jak uvádí i František Mikš, „Žijeme v době, kdy jsme na každém kroku zavaleni nespočetnými zobrazeními.“15 V souvislosti s tím hovoří o fotografiích v novinách a časopisech, obalech veškerých potravin, billboardech a reklamách, zmiňuje také katalogy, plakáty, grafy, nákresy, mapy, rodinné fotografie, obrazové knihy, ale i například televizní produkci. Opomněl snad jen kalendáře, letáky a nejrůznější elektronická zařízení, v nichž jsou obrazy také jejich významnou součástí. Mnozí naši předkové by zřejmě vůbec nebyli schopni pojmout množství vizuálních vjemů, které máme my denně před očima. Kdyby naše prababičky mohly nahlédnout do současného světa, zajisté by si připadaly jako ve filmech science fiction. I my si tak můžeme někdy připadat. Pro nás se však mnohé věci, které byly dříve považovány za možné pouze ve vědecko-fantastické literatuře, stávají skutečností. Například ještě v devadesátých letech si mnohé děti ve škole představovaly, jak by bylo úžasné, kdyby měly bezdrátové telefony a mohly si navzájem radit při psaní testů z jiné třídy. Uběhla pouhá dvě desetiletí a děti bez chytrých telefonů s internetem a tabletů téměř neumí existovat. Jsme obklopeni nejrůznějšími technickými přístroji, díky nimž můžeme být připojeni k internetu 24 hodin denně. Internet je fenoménem současnosti a významným zdrojem vizuálních podnětů. Můžeme vyhledávat jakékoli webové stránky počínaje firmami a obchody na celém světě, přes novinové články a televizní kanály, až po obrazy všeho druhu (umělecká díla, fotografie, reklamy apod.). Je možné odkudkoliv se připojit k sociálním sítím, jako jsou Facebook a Twitter, na nichž lidé sdílí množství různorodých obrazových materiálů a videí například z Youtube. Obrovské množství informací včetně všech obrazových dat je dostupné během pár vteřin. Existence počítačů, tabletů, mobilních telefonů, ale i televizorů, ve kterých běží řady nekonečných seriálů, filmů a reklam, zcela změnila naše vnímání. „Televizní seriály už nejsou jen konkurentem romantické literatury. V současnosti ji už částečně nahradily.“16

15

16

Mikš, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014), str. 208. Fišerová, M. Červená knihovna na vzestupu, Psychologie dnes, 2013, roč. 19, č. 10, s. 12–16.

11

Obrazová média nahradila v dřívějších dobách přednější médium, jímž byl text. Touto problematikou se v souvislosti se vznikem fotografie zabývala například Susan Sontagová. Protože právě s příchodem vynálezu fotoaparátu a následně videokamery započaly výrazné změny ve vizuálním vnímání. Bylo tak zasaženo i do vývoje výtvarného umění, které se díky tomu dostalo do jisté krize, jak nám prozrazují světové dějiny umění.17 Malířství dříve sloužilo především k zobrazování skutečnosti a nyní ho nahradila fotografie, které navíc Sontagová připisuje schopnost být nesporným důkazem toho, že se dané situace a věci skutečně staly.18 Díky reprodukčním technikám začali být lidé zahlcováni naturalistickými obrazy, a proto tento typ zobrazování značně zevšedněl.19 Je možné tedy říci, že naše smysly v tomto směru otupěly. Dalším z následků je, že pro člověka, jenž je neustále obklopován obrovským množstvím vyobrazení, přestalo být přesné a kvalitní zobrazování viditelného světa významné. Mnoho lidí dnes není schopno docenit kvalitně provedenou malbu či jiný druh umění. Ze zobrazivého způsobu tvorby se dnes stal často pouze nástroj marketingu a reklamy, kdy se jednotlivé firmy předhání v tom, která zaujme více zákazníků. Tvůrci reklam jsou v dnešní době rovněž často umělci.20 Existují přesné postupy jak vizuálně sestavit reklamu tak, aby zafungovala na vnímatele co možná nejlépe. „Média jsou navzdory všem limitům a omezením reklamou přeplněná a množství inzerce vzrostlo natolik, že pro spotřebitele je reálně nemožné důkladně zpracovat a zapamatovat si všechna reklamní sdělení, s nimiž přichází do kontaktu (…)“21 Moderní technologie nám také umožňují získat lepší přístup k obrazům, které byly původně určeny pro zcela jiné diváky.22 Díky tomu mohou mnohdy nastat situace, kdy jsou obrazová sdělení interpretována nejasně a dochází tak k dezinformacím. Nelze však nezmínit, že existují i mnohé výhody, jež digitální technologie přináší, nejsou však pro naši práci relevantní, proto se o nich nebudeme rozepisovat.

17

Viz Chatelet, A., Groslier, B. P. a kol., Světové dějiny umění [Larousse S. A., 1990], (Praha: Ottovo nakladatelství, 2004). 18 Sontag, S. V Platónově jeskyni, In: Sontag S., O fotografii, překlad: Vančát P., (Praha: Paseka/ Barrister & Principal, 2002), srov. str. 9–29. 19 Mikš, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014), srov. str. 208. 20 Křížek, Z. Crha, I. Jak psát reklamní text, (Praha: Grada Publishing, 2008), srov. str. 66. 21 Šikl, R. Zrakové vnímání, (Praha: Grada Publishing, 2013), str. 13. 22 Mikš, op. cit., srov. str. 208.

12

3. Problematika současné „digitální“ generace Dnešní mládež je dle mnohých výzkumů23 až příliš závislá na internetu a digitálních médiích. Nejvíce jsou postiženi muži bez zaměstnání a s nižším vzděláním, avšak žen se tento problém týká rovněž, obzvláště matek s malými dětmi. Na mladou generaci číhá v tomto směru řada nebezpečí a jedním z nich může být i například tzv. „digitální demence“. Touto problematikou se zabývá kupříkladu německý mozkový specialista Manfred Spitzer. „Výrazem digitální demence popsal Spitzer psychický proces, při němž přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních, tedy poznávacích a hodnotících, funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k projevům duševně nemocných pacientů nebo lidí, kteří prodělali úraz mozku.“24 V souvislosti s touto problematikou byly popsány mimo jiné problémy s pamětí, soustředěním, roztěkaností, agresivitou, přímou mezilidskou komunikací, nedostatkem empatie, ale také obtíže s očima, nespavostí, nadváhou a v neposlední řadě s depresemi a stresem. Mnohé pramení z toho, že lidé tráví s digitálními médii příliš mnoho času, což je nyní hlavním problémem. Navíc při využívání sociálních sítí se jedinci věnují několika činnostem současně – tzv. multitaskingu a kromě toho mezi sebou komunikují zkratkovitě pomocí krátkých zpráv, což nijak nerozvíjí komunikační schopnosti.25 Je také velice snadné dostat se přes internet k jakýmkoli pro mládež nevhodným příspěvkům. Kvůli příliš brutálním, pornografickým či jinak pohoršujícím obsahům na sociálních sítích, které mohou nevhodně ovlivňovat vývoj dnešní mladé generace, existují cenzoři obsahu sociálních sítí, jejichž zaměstnáním je tyto příspěvky odstraňovat.26 Na rozdíl od počítačových her, jejichž vliv na vývoj dítěte je o něco více zmapován, jsou sociální sítě relativně mladým fenoménem a jejich dopad na vývoj společnosti se projeví až s odstupem času.

23

„Výroční zpráva německé protidrogové komise federální vlády za rok 2012 označila zhruba čtvrt milionu mladých lidí ve věku 14–24 let závislými na internetu a dalších 1,4 milionu jako rizikovou skupinu.“ In: Cílek, V. Hrozí nám digitální demence?, Psychologie dnes, 2014, roč. 20, č. 7–8, s. 36–39. 24 Tamtéž, str. 37. 25 Tamtéž, srov. str. 37–38. 26 Klicperová-Baker, M. Cenzoři sítí: práce jen pro otrlé, Psychologie dnes, 2015, roč. 21, č. 2, s. 28–29.

13

4. Význam edukace ve vizuální kultuře Digitální média, televize, internet, sociální sítě včetně veškerých vizuálních vjemů již patří k dnešnímu způsobu života nejen mladých lidí. Tento trend trefně vystihl profesor a kulturní antropolog Andrew Lass při svém proslovu u příležitosti udílení Ceny VIZE 97. „Je tomu přesně rok, co jsem projížděl na počátku akademického roku naším univerzitním kampusem, světově známým tím, že je zabudován do botanické zahrady. Všude studenti – sedící, chodící, jedoucí na kole či na koloběžce – něco se mi na tom nezdálo, než mi to došlo. Doslova každý z nich byl napojen do komunikační technologie. Připadlo mi, že snad žádný z nich nebyl plně přítomen svému okolí. K takzvané pohyblivé de-teritorializaci (shifting de-teritorialization), tedy k tomu, že jsme schopni přetrvávat ve spojení s jinou lokalitou odkudkoliv a kdykoliv (ať už s vědomostmi, společensky či ekonomicky), se přidává transformace další, snad i podstatnější dimenze, totiž „od-tělesnění“ (dis-embodyment), fenomén dříve rezervovaný pro lidové pohádky a hollywoodské filmy. Naše tělo prochází prostorem, zatímco vědomá intence se plně podílí ve virtuální, společenské síti. Zde už není nyní, či spíše nyní může být zde, které je jinde, než kde jsme.“27 Opět se zde dostáváme k faktu, že prvky ze science fiction se pro nás stávají realitou. Svět se neustále proměňuje a s tím neodmyslitelně souvisí i vývoj jeho vnímání (nejen vizuálního). Tento trend však skýtá mnohá úskalí a řadu problémů, jak bylo výše nastíněno. Proto je, dle našeho názoru, jednou z významných součástí moderního života v neustále se zrychlujícím světě poskytování nastávajícím generacím dostatečného vzdělávání v nejrůznějších směrech a formách. V následujícím textu se proto zaměřujeme na edukační aktivitu – workshop, jež má přiblížit právě principy vizuálního vnímání. A to nejen proto, aby byl člověk schopen správně poznávat svět kolem sebe a dovedl se v něm orientovat, ale aby tyto znalosti mohl využít rovněž při restaurátorské praxi.

27

Proslov profesora Andrewa Lasse u příležitosti udílení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Praha 5. 10. 2014.

14

III. OBECNÁ METODIKA WORKSHOPU 1. Výuka pomocí workshopu 1.1. Workshop jako alternativní způsob edukace Vyvíjí se společnost a s tím se vyvíjí i přístupy k edukaci. Existují nové trendy ve vzdělávání, které usilují o intenzivnější zaměření se na člověka jako na individualitu a komplexní osobnost, včetně jeho psychiky. Tyto trendy směřují k výuce bez klasifikačního hodnocení. Zdeněk Helus hovoří v tomto směru o pojetí edukace jako starosti o člověka.28 Touto cestou se vydaly především waldorfské školy, které prokazují pozitivní vliv alternativních způsobů výuky na fyzickou i psychickou stránku osobnosti.29 Klasické školy však také dnes více využívají alternativní způsoby výuky a netýká se to jen škol. Rovněž rozličné firmy organizují nejrůznější školení pro zaměstnance a se stále větší oblibou přistupují k výuce pomocí aktivizačních metod. „Doby lektorů před tabulí, kde se při přednášce střídá slide za slidem, jsou pryč.“30 K alternativním výukovým metodám v každém případě patří workshop, jenž využívá prvky zážitkové pedagogiky. Je zaměřen právě na aktivizaci účastníků, čili snaží se pomocí odlišných aktivit zapojit účastníky do procesu edukace a zaměřuje se na jedince nejen jako na člena kolektivu, ale i jako na individualitu. Workshopy jsou tedy využívány buď v rámci školní výuky, kdy v podobě převážně dvouhodinových bloků doplňují běžnou výuku, nebo mohou být používány v rámci výše zmiňovaného školení zaměstnanců firem, kde nahrazují formu přednášek. Dále také mohou být organizovány jako mimoškolní a mimopracovní volnočasová aktivita pro zájemce o určitá témata (například v rámci kulturních institucí – galerií, muzeí apod.). A v neposlední řadě se s workshopy můžeme setkat na nejrůznějších festivalech, soutěžích a přehlídkách, kde doplňují a zpestřují program akce. Například 28

Helus, Z. Společenská krize – důsledky pro pojetí edukace jakožto starosti o člověka, In: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: Filozofická východiska a pedagogické souvislosti, (Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2011), str. 7–40. 29 Zdražil, T. Význam školy v době ohroženého dětství – Zkušenosti Waldorfské pedagogiky, In: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: Filozofická východiska a pedagogické souvislosti, (Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2011), str. 71–106. 30 Kolektiv autorů, Nový trend ve školení: Radši workshopy než přednášky, Psychologie dnes, 2015, roč. 21, č. 4, str. 39.

15

v rámci divadelních, filmových či jinak zaměřených festivalů. Jsou využitelné téměř v jakémkoli oboru.

1.2. Principy workshopu 1.2.1. Prožitek Nejpodstatnější složkou workshopu je prožitek. Můžeme získat osobní – přímý prožitek (popř. zkušenost), či zprostředkovaný – vyprávěný od jiných osob, nebo viděný u ostatních jedinců.31 Osobní prožitek tím, že je spojen s vizuálními a jinými smyslovými podněty, se stává jednou z nejlepších forem učení. Obzvláště, pokud se jedná o edukaci určenou pro restaurátory, je učení skrze osobní zkušenosti, nejvhodnějším způsobem rozvoje schopností jedince a jeho osobnosti. „Hra, zážitek, zkušenost patří mezi nejefektivnější způsoby našeho učení a osobnostního rozvoje. Nové poznatky získáváme a ukládáme v kontextu s emocemi doprovázejícími řešení reálných i modelových problémů, vyhraněných situací, týmového rozhodování, přijímání a prožívání nových rolí. Osobní prožitek přináší důležitou zkušenost a tu je potřeba následně reflektovat (pojmenovat, zhodnotit, zobecnit). Takto získané poznatky si obvykle dlouhodobě pamatujeme a snadno si je vybavujeme.“32

1.2.2. Využití dosavadních zkušeností účastníků Obzvláště ve workshopech pro dospělé je podstatné dbát na dosavadní životní zkušenosti účastníků a jejich participaci na vzdělávacím procesu. Je nutné, aby lektor během vedení workshopu průběžně zjišťoval znalosti, dovednosti a názory zúčastněných jedinců na dané téma a dovedl je využít pro zkvalitnění workshopu. Tyto poznatky mohou být značně obohacující jak pro celý kolektiv, tak pro lektora workshopu. Je zde proto vhodné nechat dostatečný prostor pro diskuse. Lektor by měl zohledňovat názory účastníků a na jejich základě by měl popřípadě improvizovaně upravovat jednotlivé aktivity podle potřeby.33

31

Preissová Krejčí, A. – Šotola, J. Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky, (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012), srov. str. 36. 32 Kašová, J. Prožitek jako způsob učení [online], publikováno 2. 12. 2013, [cit. 27. 4. 2015]. Dostupné z: . 33 Preissová Krejčí – Šotola, op. cit., srov. str. 35.

16

1.2.3. Práce s tématem Často se ve workshopech využívá příběh, který propojuje jednotlivé aktivity a umožňuje nahlédnout do dané problematiky skrze úhel pohledu někoho úplně jiného.34 Navíc workshopy většinou trvají po delší dobu, než běžné vyučování, což umožňuje pracovat s jedním tématem obšírněji a z vícera úhlů pohledu. Je tak možné během relativně krátkého času proniknout do konkrétního tématu hlouběji.

1.2.4. Kolektiv Skupina jedinců, s níž se při workshopu pracuje, se stává jeho významnou součástí. Účastníci se učí spolu vycházet a spolupracovat. Průběh workshopu však mohou výrazně ovlivnit vztahy ve skupině, s čímž musí lektor počítat. Například to, zda se kolektiv již nějakou dobu zná, či nikoliv, má na toto vliv. V prvním případě mohou nastat situace, kdy negativní vztahy mezi jednotlivci naruší průběh workshopu a naopak pozitivně fungující kolektiv workshop zefektivní. Cizí kolektiv se musí nejprve naučit spolupracovat a jedná se zde více o toleranci a respekt vůči ostatním. V takovémto kolektivu má workshop velmi přínosnou roli při seznamování účastníků.

1.2.5. Lektor Lektor je rovněž velice důležitou součástí workshopu. Měl by umět upoutat pozornost, měl by zvládnout kvalitně vysvětlit zadání jednotlivých aktivit, měl by umět improvizovat a využívat aktuálně získané informace, měl by mít všeobecný přehled a být připraven na otázky účastníků. Avšak měl by také umět přiznat, že něco neví, nebo že udělal chybu.35 Rovněž by měl přistupovat ke studentům podle takzvané teorie Y, podle které jsou studenti při výuce aktivní, mají pozitivní vztah k učení, vysoká očekávání a motivaci.36 A v neposlední řadě by měl vytvářet příjemné prostředí a atmosféru, což především při tvorbě workshopu nelze opomenout. Při časové náročnosti workshopu je vhodné, aby lektoři pro jeho vedení byli alespoň dva.

34

Preissová Krejčí, A. – Šotola, J. Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky, (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012), srov. str. 36. 35 Morganová, N. – Saxtonová, J. Vyučování dramatu: hlava plná nápadů, Překlad: Zymonová, H., (Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001), srov. str. 164–166. 36 Sitná, D. Metody aktivního vyučování: Spolupráce žáků ve skupinách, (Praha: Portál, 2013), srov. str. 17.

17

1.2.6. Atraktivita Jelikož je workshop ve většině případů záležitostí dobrovolnou, popřípadě i zpoplatněnou, je atraktivita jedním ze zásadních jeho principů. Aby workshop upoutal pozornost a stal se atraktivním, je nutné, aby jeho program byl zajímavý, zábavný, různorodý a pestrý. Což platí jak pro workshopy tvořené pro děti, tak i pro dospělé. „(…) nejen obsah, ale i forma práce jsou nástrojem, jak podpořit přijetí cílů (…)“37 Existuje celá škála metod, které jsou pro tyto účely použitelné. Vzhledem k zaměření a cílům workshopu, jimiž jsou především prožitek a získaná zkušenost z vlastní tvorby, není frontální výuka příliš vhodná. Jedná se tedy především o metody aktivního vyučování.

1.3. Typy metod využitelných ve workshopu 1.3.1. Metody dramatické výchovy Nejčastěji jsou používány metody dramatické výchovy. Například: hra v roli, učitel v roli, scénky, živé obrazy, pantomima, improvizace, práce s příběhem aj. Jejich, pro nás podstatnými, principy jsou, jak popisuje Eva Machková, výchova zkušeností, prožíváním, hrou a tvořivostí, princip partnerství, princip psychosomatické jednoty člověka, hry v roli a improvizace.38 Jsou vhodné především z toho důvodu, že si jedinci mohou vyzkoušet určité situace tzv. nanečisto, a rozvíjet tak svou osobnost jako komplexní celek.

1.3.2. Metody RWCT Metody RWCT (čtením a psaním ke kritickému myšlení) jsou další přínosnou skupinou metod. Jejich principem je v první řadě rozvoj kritického myšlení, rozvoj schopností diskutovat a argumentovat a rozvoj čtenářské gramotnosti. Vychází také z učení prožitkem a jsou postaveny na třífázovém modelu učení E – U – R (Evokace – Uvědomění – Reflexe). Jednotlivými metodami jsou např.: alfa box, insert, dvojitý zápisník, myšlenkové mapy, poslední slovo patří mě, brainstorming, pětilístek aj.39

37

Preissová Krejčí, A. – Šotola, J. Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky, (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012), str. 35. 38 Machková, E. Jak se učí dramatická výchova, (Praha: AMU, 2007), srov. str. 11. 39 Kyncl, L. – Kynclová, B. Metody RWCT [online], publikováno 7. 4. 2013, [cit. 28. 4. 2015]. Dostupné z: .

18

1.3.3. Didaktické hry Hra je pro studenty, včetně dospělých, silným motivačním prvkem pro učení. Především hry soutěživé silně podporují kognitivní funkce. 40 Skrze hry je tedy možné zvýšit soustředění na dané téma. „Musíme mít proto stále na paměti, že učení a zábava nejsou v rozporu.“41 U her je ovšem nutné počítat se složitější přípravou lektora. Jedná se například o kvízy, soutěže, hry s kartičkami apod.

1.3.4. Diskusní metody Tyto metody patří mezi metody slovní, což je základní způsob mezilidské komunikace. Mají nepopiratelný význam pro rozvoj myšlení, komunikačních schopností a posilují sociální vazby mezi jednotlivci. Diskuze může probíhat v různých variantách, např. mezi dvěma skupinami, ve dvojicích, menších skupinách či v celém kolektivu.42

1.3.5. Skupinové metody Skupinové metody se prolínají se všemi již zmíněnými typy metod. Chceme zde pouze poukázat na význam kooperace v procesu učení. „Hovoříme-li o výuce ve skupinách, máme na mysli aktivní spolupráci žáků rozdělených do různě velkých pracovních týmů, ve kterých se aktivně, pod vedením svého učitele, učí.“43 Každý jedinec je v tomto směru přínosem pro učební proces.

1.3.6. Metody vlastní tvůrčí tvorby Tvůrčí činnost je zábavná, motivuje, rozvíjí schopnosti tvůrčího přemýšlení, zvyšuje pocit vlastní hodnoty, umožňuje sebevyjádření a skrze to umožňuje zkoumání vlastních pocitů a osvojování si dovedností.44 Jedná se například o ruční a řemeslné práce, výtvarnou tvorbu, tvorbu projektů apod.

40

Kalhous, Z. – Obst, O. a kol. Školní didaktika, (Praha: Portál, 2002), srov. str. 323. Sitná, D. Metody aktivního vyučování: Spolupráce žáků ve skupinách, (Praha: Portál, 2013), str. 121. 42 Kalhous, op. cit., srov. str. 231. 43 Sitná, op. cit., str. 49. 44 Petty, G. Moderní vyučování, překlad: Kovařík, Š. (Praha: Portál, 1996), srov. str. 236. 41

19

1.4. Struktura workshopu Jako úvodní metody se většinou volí rozehřívací aktivity, jež mají za úkol navodit atmosféru, vzbudit zájem účastníků a motivovat je k další aktivní činnosti, či mohou sloužit k seznamování zúčastněného kolektivu.45 Je možné v této fázi aplikovat metody využívající asociace, čili princip evokace. Dále se pokračuje s aktivitami, které již více pracující s tématem workshopu – nastíní toto téma, poskytnou nové informace a snaží se řešit určité problémy. Tomu mohou odpovídat nejrůznější hry. V rámci této fáze by mělo probíhat uvědomování si těchto informací a zaujímání k nim postojů.46 Pokračováním a současně výsledkem tohoto uvědomování, by mělo být uplatnění získaných informací ve vlastním tvůrčím procesu. Na závěr by mělo proběhnout závěrečné shrnutí – reflexe, při níž člověk zhodnotí své předchozí činnosti. Díky tomu je efekt z učení zážitkem a zkušeností mnohem vyšší. Při tomto procesu účastníci i lektor získají zpětnou vazbu.47 Využívají se například různé formy dotazníků či diskuzí. Jedná se tedy do jisté míry o třífázový model učení E – U – R, jež známe z RWCT, který je doplněn fází aplikace. Tuto fázi však můžeme přiřadit k uvědomění i reflexi.

45

Viz Preissová Krejčí, A. – Šotola, J. Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky, (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012). 46 Kyncl, L. – Kynclová, B. Metody RWCT [online], publikováno 7. 4. 2013, [cit. 28. 4. 2015]. Dostupné z: . 47 Valenta, J. Metody a techniky dramatické výchovy, (Praha: Grada Publishing, 2008), srov. str. 288.

20

2. Barvy jako téma workshopu 2.1. Barvy kolem nás 2.1.1. Barvy v našem přirozeném prostředí Nic, co se barev týká, není absolutní. Jelikož zásadní a určující věc, na které je barva závislá, je světlo. Ve chvíli, kdy neexistuje světlo, neexistují ani žádné barvy. Světlo barvy vytváří, modeluje, určuje i proměňuje. Však i světlo samotné je tvořeno barevným spektrem.48 Barvy jsou nedílnou součástí našeho života. Veškerá příroda a svět kolem nás je tvořen nejrůznějšími barvami s obrovským množstvím odlišných odstínů. Ve světě rostlin a živočichů hrají barvy neodmyslitelnou roli nejen ve svádění, vábení, lákání a přitahování, ale i v odpuzování, vzbuzování děsu, výstraze či maskování. Jedním z nejvíce fascinujících příkladů používání barev v přírodní říši je schopnost přebarvování u chameleona či u chobotnice, která se dokáže s mistrovskou dokonalostí přizpůsobit svému prostředí. V přírodě je totiž schopnost kvalitního maskování v mnoha případech otázkou života a smrti, či zachování svého druhu – v případě využití barev při námluvách jednotlivých druhů. O této problematice pojednává nejen Petra Pleskotová ve svém díle „Svět barev“, ale i řada dokumentárních filmů a seriálů, jako např. přírodovědecký seriál „Zázračná planeta“ Davida Attenborougha, či francouzský seriál „Rybí život“49.

2.1.2. Barvy v rukou člověka Jedním ze živočichů, jenž se naučil barvy nejen využívat, ale také ovládat a manipulovat s nimi, je člověk. Ačkoliv narozená nemluvňata vnímají nejprve tvary a reagují zpočátku jen na světlo a stín, barvy začínáme vnímat, pokud netrpíme nějakou poruchou, během prvního roku života.50 Naučili jsme se barvy rozeznávat, pojmenovávat, charakterizovat, zkoumat, vysvětlovat a přidávat jim jisté významy. Lidská společnost si vytvořila v nejrůznějších kulturách systémy symbolů, ke kterým barvy v každém případě patří. Tento symbolický systém se od nejútlejšího věku učíme, patří k naší kulturní tradici. Což mimo jiné znamená, že v různých kulturách se mohou 48

Kulka, J. Psychologie umění, (Praha: Grada Publishing, 2008), srov. str. 108–110. Třetí díl tohoto seriálu z roku 2010 pojednává o barvách ryb na korálových útesech. 50 Žena.cz, Jak se vyvíjí zrak u miminek? Od narození do 7 let [online], publikováno 16. 4. 2013, [cit. 24. 4. 2015]. Dostupné z: . 49

21

tyto systémy lišit.51 Jedná se tedy o jistý druh interpersonální, popř. intersociální, komunikace. Naučili jsme se vyrábět a zpracovávat barevné pigmenty, které se staly, jako mnoho jiných předmětů, cenným obchodním artiklem po celém světě.52 Již od dob pravěku, kdy naši předkové malovali nástěnné malby, je využíváme k umělecké tvorbě. Staly se součástí tedy nejen našeho přirozeného prostředí, ale i našeho kulturně vytvořeného světa, kam neodmyslitelně patří i svět umění.

2.1.3. Barvy ve výtvarném umění Jen stěží si dnes můžeme představit malbu či plastiku bez barev. Výtvarné umění prošlo od dob pravěku až do současnosti značným vývojem, jak se můžeme dočíst například ve „Světových dějinách umění“.53 Na počátku lidské umělecké tvorby, byl kladen důraz především na zobrazované objekty jako takové. Můžeme nalézt mnohá vyobrazení například lovné zvěře, nástrojů či věcí a předmětů, jež byly lidem známé a vyskytovaly se v jejich přirozeném prostředí. Později, v období středověku, nastala v zobrazování změna související s vývojem náboženství. V tomto období se významnou složkou tvorby stala právě symbolika a významovost zobrazovaného. Čili symboličnost barev hraje i zde neodmyslitelnou roli. Vývojem vnímání a interpretací uměleckých děl napříč jednotlivými historickými obdobími se zabýval nejznámější historik umění 20. století Ernst Hans Gombrich, pro nějž byla komunikační funkce umění jednou z nejvýznamnějších jeho funkcí.54 Ačkoliv se následující vývoj Gombrichovi zřejmě příliš nezamlouval, jeden z nejdůležitějších zvratů v umělecké tvorbě a její recepci nastal s příchodem abstraktního umění. Barva se zde vedle tvaru stala hlavním motivem výtvarné tvorby. Začalo jít právě a pouze o barvy, komponované v nekonkrétních kompozicích. Spolu s tím se začalo výrazně přemýšlet o vlivu barev na lidské emoce. 55 Můžeme a nemusíme si uvědomovat, nakolik barvy ovlivňují naše psychické rozpoložení či nálady. Působení barev na psychiku člověka je však v dnešní době vědecky prokázanou skutečností. 51

Kenner T. A., Symboly a jejich skrytý význam, (Praha: Metafora, 2007), srov. str. 10–17. Viz Losos, L. Pozlacovačské materiály II, (Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1987). 53 Viz Chatelet, A., Groslier, B. P. a kol., Světové dějiny umění, [Larousse S. A., 1990], (Praha: Ottovo nakladatelství, 2004). 54 Mikš, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014), srov. str. 347–349. 55 Kraussová, A.-C., Dějiny malířství od renesance k dnešku, [Könemann, 1995], (Praha: Slovart, 1996), str. 106–119. 52

22

Ovšem nebylo tomu tak vždy. V této souvislosti se barvám jako první věnoval Johann Wolfgang von Goethe ve svém vědeckém díle „Zur Farbenlehre“ (Nauka o barvách). Rovněž hlavní přestavitel abstraktního umění, jímž je Wassily Kandinsky, pojednal o problematice barev a to nejen ve spojení s emocemi, ve svém revolučním díle „O duchovnosti v umění“56. Ani v souvislosti s barvou, ani ve vztahu k umění, však není možné opomíjet „(…) formu, bez níž by umění nemohlo vůbec existovat, byť sama nikdy není samoúčelným cílem, ale jen prostředkem. (…) Forma ve výtvarném umění dává tvar umělcově představě o světě (…)“.57 Barvy jsou jednoduše neustále všude kolem nás, ačkoliv samy o sobě, čili bez tvaru, jež by je ohraničoval, v našem skutečném a vizuálně vnímaném světě existovat nemohou. Takto neohraničená barva existuje, pouze pokud se ji budeme snažit představit jako abstraktní pojem v naší mysli. Takto o barvě hovoří Petra Pleskotová. Rudolf Steiner by ji zřejmě doplnil tím, že formu, která je dle něj statická, barva oživuje.58

2.2. Barvy ze čtyř úhlů pohledu Barvy mají tedy nějaké fyzikální vlastnosti, psychologické účinky, symbolické významy, a prostupují všechny směry výtvarného umění. Naše vnímání barev je tak ovlivněno především světlem, emocemi, kulturními zkušenostmi a naučenými symbolickými významy. Z výše uvedených poznatků jsou vyvoditelné čtyři významné okruhy, skrze které lze na toto téma pohlížet a současně je možné skrze toto téma nahlédnout do zmíněných čtyř oblastí. Tímto nám zde vznikají následující podtémata týkající se barev: Barva jako symbol, Barva jako emoce, Barva jako iluze a Barva jako výtvarný prostředek. Pokud člověk projde všechny čtyři tyto okruhy, získá komplexní poznatky o barvách, jež je možné zpětně využít při rozvíjení všech oblastí života.

56

Kandinsky, W. O duchovnosti v umění, překlad: Pelánová A., (Praha: Triáda, 1998). Hlaváček, L. Řeč tvarů: Umění vnímat umění, (Praha: Horizont, 1984), str. 38. 58 Viz Steiner, R. Tajemství barev, překlad: Hradil R., (Hranice: Fabula, 2011). 57

23

3. Abstraktní malba jako hlavní prostředek workshopu 3.1. Výtvarné umění „druh umění, které je procesem estetického osvojování skutečnosti, spojuje smyslově názorné, emocionální a intelektuální působení uměleckého artefaktu na člověka. Výtvarné umění odráží skutečnost ve výtvarných, tj. zrakem a hmatem vnímatelných prostorových formách. Výtvarné dílo je jedinečné, smyslově konkrétní, vyjadřuje soud o skutečnosti. Výtvarné umění zahrnuje malířství grafiku, sochařství, architekturu a užité umění.“59 Jak již bylo řečeno výše, výtvarné umění, spolu s ostatními uměleckými žánry, je jedním ze způsobů mezilidské komunikace. Umožňuje nám specifické nahlížení a poznávání světa kolem nás. Nacházíme v něm odkazy k naší historii, což je podstatné pro vývoj každého jedince a skrze něj pro vývoj celé společnosti. Má tedy i významnou společenskou a kulturní hodnotu.60 Rovněž bylo řečeno, abychom dovedli správně interpretovat svět kolem sebe, je nutné neustále rozvíjet vizuální vnímání. K čemuž nám vhodně slouží právě výtvarné umění. Umění v tomto směru slouží jako výchovný prostředek, jenž rozvíjí schopnosti myšlenkové, logické, paměťové, citové a intelektuální. Rozvíjí tedy všechny stránky osobnosti. Podle Herberta Reada, jenž vychází z teze Platóna, by mělo být umění z těchto důvodů základem výchovy. 61 Výtvarné umění rozvíjí mimo jiné tvořivost. Což je významnou složkou osobnostní výbavy každého jedince. Schopnost tvůrčí činnosti je pro člověka podstatná nejen kvůli umělecké tvorbě, s čímž se ve většině případů spojuje, ale je nepostradatelná pro vytváření nových myšlenek. Tvořivé myšlení využívá každý člověk v běžném životě, především při řešení problémů, či vytváření nových metod a postojů. Vzpomeňme si třeba na schopnost improvizace v mnoha různorodých situacích – například kutilství, typické pro český národ, by se bez tvůrčího myšlení neobešlo. Všude kolem nás se nachází produkty vytvořené tvůrčími jedinci. 62

59

Hlaváček, L. Řeč tvarů: Umění vnímat umění, (Praha: Horizont, 1984), str. 2. Roeselová, V. Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově, (Praha: Sarah, 2004), srov. str. 32. 61 Read, H. Výchova uměním, překlad: Caha, J. (Praha: Odeon, 1967), srov. str. 9–22. 62 Petty, G. Moderní vyučování, překlad: Kovařík, Š. (Praha: Portál, 1996), srov. str. 236. 60

24

3.2. Malba

Tvůrčí myšlení je důležité pro zástupce mnoha oborů – nejen pro umělce, designéry, tvůrce reklam, architekty, restaurátory apod., ale také pro stavitele, konstruktéry, ekonomy, obchodníky, kuchaře, politiky, řemeslníky aj. V žádném případě nemůžeme zapomenout ani na vědce. Moderní trendy myšlení vědu od malířství (a ostatního umění) většinou izolují. Tyto dva obory jsou v současnosti vnímány jako zcela odlišné. Ale právě jsme se ujistili, že mají naopak mnoho společného. „Již Leonardo prohlašoval malbu za nejdokonalejší umění proto, že se v něm uplatňuje největší souhrn vědění. Ovšem tito umělci dovedli vědění živě zapojit do své tvorby, kdežto většina dnešních malířů je zvyklá malovat bezprostředně. Vzpomeňme Duerera, který za zázračnou tehdy perspektivou putoval po Itálii, a přesné užití anatomie mu nevadilo v dokonalém uměleckém výrazu. Celá tehdejší doba dychtivě přijímala nové poznatky a dovedla spojit vědu s uměním.“63 Malba je ideálním prostředkem, pomocí kterého se tvořivost procvičuje. Člověk tak skrze sebevyjádření může zkoumat své pocity a osvojovat si nové dovednosti.64 Malbou cvičíme také svou imaginaci, která zase zpětně podporuje tvorbu. „Učitelé superlearningu zjistili, že několik minut imaginativního cestování posiluje schopnosti studentů psát a kreslit. Imaginace je mocný prostředek.“65

3.3. Abstraktní malba Kde jinde se nejlépe rozvíjí imaginace, než u abstraktní malby. V abstraktním obrazu by se nemělo vyskytovat nic, co by bylo na první pohled rozpoznatelné a identifikovatelné. Je třeba zapojit fantazii, pokud chceme abstraktní obrazy interpretovat. Je zde kladen velký důraz na diváka, který je při vjemu abstraktní malby odkázán pouze sám na sebe. Divák má v tomto směru naprostou interpretační svobodu, které mnozí autoři napomáhají tím, že nepřipisují ke svým dílům názvy. Pozorování

63

Hégr, M. Malba, materiály a techniky, (Praha, Orbis, 1955), str. 8. Petty, G. Moderní vyučování, překlad: Kovařík, Š. (Praha: Portál, 1996), srov. str. 236. 65 Ostrander, S. – Schroeder, L. – Ostrander, N. Superlearning 2000: tvořivé učení 21. století, překlad: Kuchař, J. V. (Praha, Knižní klub, 2000), str. 249. 64

25

abstraktní malby se tak stává samo o sobě tvůrčím počinem.66 V této souvislosti nelze nezmínit citát abstraktního expresionisty Sama Francise: „Existuje právě tolik obrazů, kolik je očí k vidění.“67 Tyto principy odpovídají době, ve které abstraktní umění vzniklo (počátek 20. století) a ve které zažilo největší vrchol (poválečné období), jak se můžeme dozvědět v dějinách malířství.68 Ovšem mohou to být také příčiny, proč se pro mnohé vnímatele stávají tyto malby nepochopitelnými. Jedinci, kteří na základě neznalosti nejsou schopni tyto principy pochopit, pak hodnotí abstraktní umění jako odsouzeníhodné a bezvýznamné. I z tohoto důvodu klademe důraz na výchovu skrze abstraktní malířství. Snažíme se umožnit nahlédnutí do problematiky vnímání abstraktního umění. Při malbě se také učíme pracovat s materiálem, prostorem, světlem, tvarem a v neposlední řadě s barvou. Právě barvy jsou hlavním tématem našeho workshopu. Je vhodnější nahlížet na toto téma skrze umění nezobrazivé, protože formální vlastnosti obrazu jsou pro nás v tomto případě významnější, než obsahové. Právě kvůli odpoutání se od zobrazovací funkce, jsme zvolili abstraktní malbu za hlavní prostředek našeho workshopu.

66

Kraussová, A.-C. Dějiny malířství od renesance k dnešku, překlad: Krajná, J. (Praha: Slovart, 1996), srov. str. 108. 67 Hessová, B. Abstraktní expresionismus, překlad: Kňourková J., (Praha: Slovart / Taschen, 2006), str. 21. 68 Kraussová, op. cit., srov. str. 106–109.

26

IV. METODIKA WORKSHOPOVÉHO CYKLU „OD BAREV K RETUŠOVÁNÍ“ 1. Definice Workshop na téma „Od barev k retušování“ je nepovinná tří až čtyřdílná tvořivá dílna, jež je primárně určena pro dobrovolníky z řad studentů restaurování69, kteří mají zájem o sebevzdělávání, čili doplnění svých dosavadních znalostí a zkušeností, a také o rozšíření znalostí, které jim může poskytnout škola. Je sestaven tak, aby urychlil proces pochopení významu vizuálního (popřípadě i haptického) vnímání při práci s uměleckým dílem, tedy při jeho pozorování, zkoumání, posuzování nebo hodnocení. Vnímání hraje v našem pojetí významnou roli a je součástí každého uměleckého díla. Skrze prohlubování a procvičování lidského vnímání, chápaného na rovině „percepce“, je možné dojít k „recepci“, čili k vnímání ve smyslu pochopení a přijetí. Vnímatel je tedy v tomto pojetí chápán jako významná součást díla, bez níž nemůže umění existovat. Tento workshop nabízí nahlédnutí do problematiky vnímání nejen uměleckého díla jako celku, barev a tvarů jako jeho jednotlivých složek, ale i vnímání barev jako takových, tedy barev jako samostatně vnímaných jevů. Postupuje se zde jak od celku k jednotlivostem, tak od jednotlivostí k celku. To vše se stává nedílnou součástí „základních pilířů“ práce každého restaurátora. Obor restaurování je řemeslná disciplína kladoucí na restaurátora nároky mimo jiné právě v percepci a následné recepci. Aby mohl restaurátor kvalitně a citlivě odvést svou práci, tak aby jeho provedené zásahy odpovídaly charakteru památky, je nezbytné osvojit si tyto zmíněné schopnosti. Vnímání barev a tvarů, všímání si jejich odlišností, mnohdy rozpoznatelných pouze při detailním pozorování, a uvědomování si jejich charakteristických vlastností je zde proto velice podstatné. A to nejen při závěrečném restaurátorském zásahu na povrchové úpravě, kde je nutné při retušování kvalitně barvy namíchat, tak aby odpovídaly původním odstínům, ale především při rozhodování o postupu práce od samého začátku.

69

Tento workshop je primárně vytvořen pro studenty VOŠR v Písku, ale je možné ho nabídnout i jiným umělecky zaměřeným školám a v případě zájmu i veřejnosti. Například ve spolupráci s galerií či muzeem.

27

Dalším rozměrem tohoto workshopu je přesah do běžného života, ve kterém se dennodenně setkáváme s nejrůznějšími barvami, tvary a strukturami, jsme jimi vědomě i nevědomě ovlivňováni, či někdy dokonce manipulováni. Lidé, kteří znají psychologii barev a tvarů, toho umí schopně využít nejen ke komerčním a politickým účelům. Stále se kolem nás množí monstrózní billboardy, plakáty, letáky, televizní a filmové upoutávky. Dnes už je běžné setkat se ve velkých městech i s hýbajícími se velkoplošnými reklamami, při kterých si člověk může připadat jako v knihách o kouzelnickém světě Harryho Pottera, kde existují pohyblivé fotografie. Velká města bývají tak výrazně osvětlena, že se potýkají se světelným smogem, díky čemuž ani není možné vidět hvězdy na noční obloze. Rovněž módní průmysl a jeho diktát hraje pro většinu populace významnou roli ať chtěnou, nebo nechtěnou. Našli bychom řadu dalších příkladů, ve kterých je vizuální vnímání v dnešním světě důležitou složkou života každého jedince70. Zkrátka ne nadarmo je dnešní civilizace označována jako vizuální kultura, což se projevuje i na zvětšujících se procentech drobných zdravotních obtíží s očima. Zrak se stal jedním z nejdůležitějších lidských smyslů, díky kterému je mimo jiné obohacen svět interpersonální a intersociální komunikace. Ke každodennímu životu vizuální vnímání neodmyslitelně patří a alespoň k částečné orientaci v tomto světě, přesyceném vizuálními podněty, může náš workshop napomoci. Pojetím kurikula workshopu je v našem případě pojetí esencialistickoakademické. Workshop je zaměřen především na osobní prožitek a zkušenost, doplněné i základními teoretickými informacemi. Vše má být podáno zábavnou a hravou formou, což má motivační potenciál, jelikož jde o učení ze zkušenosti. Přičemž je kladen důraz rovněž na vlastní iniciativu, spolupráci, rozvoj fantazie a kreativity, zušlechťování myšlení, cítění a v neposlední řadě rozvíjení vnímavosti. Jde tedy nejen o předání určitých znalostí a vědomostí, ale také o schopnost jejich vhodného používání a využívání v restaurátorské praxi i běžném životě.

70

Každým jedincem jsou v tomto případě myšleni lidé bez postižení zraku. Tato práce ani workshop nejsou věnovány slepcům.

28

2. Kontext Tento workshop je vytvořen především pro studenty z Vyšší odborné školy restaurátorské v Písku (VOŠR), což je malá soukromá umělecko-průmyslová škola, která se nachází ve městě Písku v jižních Čechách. Tato škola je zaměřena na problematiku restaurování a nabízí pomaturitní tříleté presenční studium v oborech Konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby a Restaurování kovů. „Studium je zakončeno absolutoriem a obhajobou absolventské restaurátorské práce. Po úspěšném složení zkoušky student získává titul Diplomovaný specialista (Dis).“71 Jelikož je tato škola malá, počet studentů v jedné studijní skupině tvoří maximálně 15 jedinců, vzniká zde rodinná atmosféra, kde se všichni členové kolektivu navzájem znají, což umožňuje individuálnější přístup ke každému z nich. A právě proto je pro nás jedním z prvních úkolů také začlenění studentů z prvního ročníku do stávajícího kolektivu, čemuž by měl tento workshop rovněž napomoci. Proto není workshop určen primárně pouze studentům z prvního ročníku, ale všem studentům ze školy, kteří o to budou mít zájem. Přizváni budou také někteří bývalí absolventi. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o vyšší odborné vzdělávání, jde o práci s dospělými jedinci, kteří mají ve většině případů alespoň minimální zkušenosti s uměním, uměleckou činností, či některými výtvarnými technikami. VOŠR přijímá přihlášky studentů ze všech středních škol. Nejen tedy ze škol s příbuznými obory, jakými jsou například umělecký truhlář, umělecký kovář a střední uměleckoprůmyslové školy, ale také ze škol bez uměleckého zaměření, jako jsou například gymnázia a střední odborné školy s výukou zcela odlišných oborů. Proto je možné setkat se zde i se studenty bez výtvarného a uměleckého vzdělání, avšak všechny je pojí kladný vztah k umění a památkám kulturního dědictví. Další charakteristikou studentů této školy je různorodost věkových kategorií. Školu navštěvují, kromě čerstvých maturantů, také absolventi či studenti jiných vyšších odborných a vysokých škol, a mimo to také řemeslníci z praxe. Věkové rozhranní studentů může být díky tomuto široké. Protože do Písku dojíždí studenti nejen z Čech a Moravy, ale také ze Slovenska, dochází tady k mezioborovému, mezigeneračnímu a

71

VOŠR, O škole - Naši absolventi [online], [cit. 27. 10. 2014]. Dostupné z: .

29

mezikulturnímu setkávání. Každý student je zde vlastní osobností a společně tvoří jeden kolektiv, čímž se tato škola výrazně liší od jiných větších soukromých či státních škol. Vzhledem ke kladenému důrazu na praktická cvičení, kde je možné za jistých podmínek pracovat i s originály historických artefaktů, je studium na této škole do značné míry časově náročné (nelze docházet dálkovou formou). Z toho důvodu je nutné studenty prvního ročníku co nejdříve zaškolit do základních principů práce a vést je ke správným návykům při manipulaci s danými artefakty. Čím dříve se naučí předměty správně vnímat a uvědomovat si jejich podstatu, tím lepšími restaurátory se mohou stát. První rok studia rovněž většinou prověří, kteří ze studentů mají správné vlohy pro to, stát se kvalitním restaurátorem. Tento workshop by měl těmto procesům napomáhat a urychlovat je. Jde o tři nebo čtyři na sebe navazující čtyřhodinové workshopy, u nichž se předpokládá, že účastníci budou přítomni na všech těchto tvořivých dílnách. Avšak každý blok má vlastní podtéma, což by mělo umožnit účast studentů na workshopu i s případnými absencemi v předchozích blocích. V souhrnu se tedy jedná o zájmovou tvořivou dílnu, jež se bude konat mimo dobu školního vyučování v atelierech v budově školy, kde je možné zapůjčit si malířské stojany a kde je prostor upraven k hravému tvoření. V atelieru se nachází volně k dispozici role bílého papíru o různých velikostech, barevné papíry formátu A4, barvy (tempery, akvarelové barvy, suchý pastel, pastelky, uhly, aj.), nůžky, řezáky, lepidla, lepicí pásky, malířské náčiní a vše, co je potřeba k jednotlivým aktivitám. Kromě toho budou studenti požádáni, aby si přinesli také své vlastní štětce a barvy. K dispozici jsou rovněž gumové rukavice a osobní počítač školitele připojený na reproduktory, z kterého je možné pustit hudbu, jež bude využita při práci nebo pro dokreslení atmosféry.

30

3. Cíle Hlavním cílem našeho workshopového cyklu je bližší seznámení studentů s barvami, jejich vlastnostmi, symbolickými významy, působením na emoce člověka a s jejich následným praktickým využitím. A to nejen s využitím v běžném životě, ale především s využitím v restaurátorské praxi. Důležité je, aby si studenti uvědomili význam vizuálního vnímání a naučili se respektovat vizuální vjemy včetně rizik týkajících se optických klamů. Jde nám tedy hlavně o to, aby začali o barvách přemýšlet jinak a aby se zamysleli nad věcmi, o kterých je dříve nenapadlo přemýšlet v souvislosti s touto tematikou. V souhrnu lze říci, že se jedná o nahlédnutí do problematiky barev z několika odlišných úhlů pohledu. Dalšími obecnými cíli jsou rovněž: rozvoj vizuálního vnímání, zvýšení citlivosti při vnímání jednotlivých barevných odstínů, rozvoj komunikačních schopností a schopností spolupracovat s ostatními lidmi. S čímž úzce souvisí stmelování kolektivu a poznávání svých spolužáků či spolupracovníků, popřípadě sebe samých. Dále se také jedná o podporu rozvoje kreativity, kritického myšlení, uvědomování si uměleckého objektu jako celku, jež je sestaven z jednotlivostí a současně všímání si samotných detailů tvořících jeden celek. V souvislosti s tímto by se studenti měli také dozvědět základní informace o abstraktním umění, v tomto případě především o abstraktní malbě, a o některých významných světových umělcích, kteří abstraktní díla tvořili. Chtěli bychom rovněž docílit toho, aby se studenti VOŠR nebáli barev ve chvíli, kdy dostanou za úkol vyretušovat malovaný kus nábytku. Naším cílem není přeplnit workshop přímo řečenými informacemi, nýbrž podat dané informace přirozeným a hravým způsobem, při kterém dochází k učení a osvojování pomocí zkušenosti a osobního prožitku.

31

Jednotlivé cíle: -

student získá základní teoretické informace o barvách a jejich vlastnostech

-

student získá základní informace o Kandinském a jeho díle „O duchovnosti v umění“

-

student získá určité poznatky o abstraktním a iluzivním umění a jeho vybraných představitelích

-

student se seznámí s problematikou optických klamů

-

student nahlédne do problematiky retušování a seznámí se se základními výtvarnými technikami k tomu využívanými

-

student dokáže rozlišovat a pojmenovat jednotlivé odstíny barev

-

student dovede vyjmenovat základní kontrastní barvy

-

student dokáže namíchat správně barvy

-

student si osvojí přivírání očí u práce s barvou

-

student začne odstupovat od vlastní práce při tvorbě

-

student zvládne vyretušovat chybějící část uměleckého díla

-

student dokáže popsat umělecké dílo

-

student dokáže diskutovat na téma barvy

-

student dokáže komparovat viděné

-

student je schopen vidět a vnímat umělecký předmět jako celek

-

student je schopen všímat si i jednotlivých detailů tvořících celek uměleckého artefaktu (rozvíjí smysl pro detail)

-

student si rozvíjí schopnost barvocitu a vizuálního vnímání

-

student si rozvíjí obrazotvornost

-

student si rozvíjí schopnost spolupráce

-

student se blíže seznámí se spolužáky a tvůrcem workshopu

-

student se při práci dobře baví

32

4. Obsah Každý workshop je rozdělen na dvě části patnáctiminutovou přestávkou. V první polovině se uskuteční společné seznamovací, informativní a hravé aktivity, které se provádí v celém kolektivu, nebo ve skupinách. V druhé polovině každé dílny je ponechán prostor vlastní samostatné výtvarné tvorbě, jež odkazuje na předchozí tvoření z první poloviny programu. Každá dílna začíná seznamovacími a aktivačními aktivitami, tak aby se účastníci seznámili, uvolnili a začali se soustředit na dané téma. Včetně stručné rekapitulace toho, co se dělalo minule. Následují aktivity více spojeny s podstatnými informacemi a cvičeními. Na závěr probíhá již zmíněná vlastní tvorba. První z řady workshopů (s podnázvem „Barva jako symbol“) by měl účastníky uvést do tématu a seznámit je s barvami, jejich základními vlastnostmi, vzájemným působením a jejich symbolickými významy. Odkazujeme zde především na dílo „O duchovnosti v umění“ Wassila Kandinského, které bylo inspiračním zdrojem pro celý cyklus. Druhá dílna (s podnázvem „Barva jako emoce“) se dotýká barev ve spojitosti s emocemi a působením na člověka, přičemž je ve větší míře využita i hudba. Tato dílna nese odkaz na díla abstraktního expresionismu, především na tvorbu Jacksona Polocka. Ve třetí dílně našeho cyklu (s podnázvem „Barva jako iluze“) se pracuje se světlem, optickými klamy, uměním iluze a vizuálním vnímáním. Jedná se zde tedy mimo jiné o zrak a zrakové vjemy, za využití také aktivit poslepu. Zde lze nalézt odkaz na díla iluzivní malby či umění Op-artu. A v posledním workshopu (s podnázvem „Barva jako výtvarný prostředek“), jímž je zakončen celý cyklus, se jedná již hlavně o míchání barev, základní techniky retušování, jednotlivé malířské techniky a o vysvětlení jejich základních rozdílů významných pro obor restaurování (například rozdílů mezi pastózní a lazurní malbou apod.). V případě využití tohoto workshopového cyklu pro veřejnost, například v rámci spolupráce s muzei, galeriemi, nejrůznějšími výstavami, či vernisážemi, nebo v případě zájmu jiných odlišně zaměřených uměleckých škol, se počítá se zkrácením cyklu pouze na tři dílny, přičemž by byl vynechán právě poslední, na retušování

33

zaměřený, workshop. Naším záměrem je rovněž vytvořit cyklus tak, aby se jednotlivé dílny mohly uskutečnit popřípadě i samostatně. Není to však primárním zájmem.

5. Způsob hodnocení Vzhledem k tomu, že se jedná o doplňující a dobrovolný workshop, nebudou zde účastníci hodnoceni žádným klasifikujícím způsobem. Vždy půjde pouze o závěrečné slovní zhodnocení každého jednotlivého workshopu a případné slovní zhodnocení jedinců za účast a spolupráci. Také budeme v průběhu celého cyklu workshopů usilovat o poskytování rad, objektivní kritiky a zpětné vazby studentům přímo při jejich práci. Po ukončení celého cyklu pouze požádáme studenty, aby se vyjádřili ke spokojenosti s průběhem workshopu a to buď slovně, nebo v dotazníku. Což poslouží jako zpětná vazba pro nás a umožní případné zkvalitňování této tvořivé dílny.

6. Způsob uchování informací V tomto workshopu je kladen důraz především na osobní prožitek a uvědomování si nových poznatků právě skrze zážitek a proto bude tím hlavním, co si studenti budou moci odnést, získaná zkušenost. Kromě toho jim zůstanou v osobním vlastnictví materiály získané při jednotlivých aktivitách a vlastnoručně vytvořená společná či individuální díla. V plánu je rovněž fotografování průběhu workshopu, což může také studentům výrazně posloužit jako záznam informací.

34

7. Obsah jednotlivých lekcí 7.1. Workshop „Barva jako symbol“ 1. Úvod: Lektor se představí, přivítá účastníky workshopu a vyzve je, aby se posadili do kruhu kolem nahromaděných barevných papírů uprostřed místnosti. Seznámí je s tématem celého workshopového cyklu, jenž částečně prozrazuje jeho název „Od barev k retušování“. Dále představí témata čtyř po sobě následujících lekcí a především aktuální dílny „Barva jako symbol“. 2. Úvodní aktivita – různě barevné papíry odlišných tvarů: Mezi studenty uprostřed kruhu se nachází nahromaděné množství nejrůzněji barevných papírů v odlišných tvarových a materiálových variantách. Účastníci jsou vyzváni, aby si vybrali z hromádky papírů ten, který je jim kvůli své barvě, tvaru či struktuře nejbližší. Následně je požádáme, aby se jeden po druhém představili, řekli nám, odkud jsou a proč si vybrali právě papír, který drží v ruce. Lektor začne první, aby odboural ostych ostatních. Všichni se vystřídají. 3. Tvorba společného abstraktního díla sestaveného z papírů: Každý přítomný dostane od lektora transparentní lepicí pásku (popřípadě je k dispozici i lepidlo na papír). Společně vytvoří jedno umělecké dílo – kompozici z papírů, které si účastníci vybrali v předchozí aktivitě. Je dovoleno s papírem, který mají u sebe, udělat cokoliv, například zmačkat, přeložit, poskládat, různě ohnout apod. a následně přilepit jeden po druhém jakkoli k sobě. První položí svůj papír doprostřed lektor a vyzve studenty, aby někdo další pokračoval, až bude chtít. Jedinou podmínkou je, že se musí dotýkat alespoň jedním bodem některého z již položených papírů. Předem jsou účastníci také upozorněni, aby si všímali tvarů, popřípadě barev a kontrastů. Když se všichni vystřídají, vzniklé dílo se vyvěsí na stěnu. (Je možné ho okomentovat.) 4. Společná myšlenková mapa: Lektor si vezme papír o velikosti A1, kam doprostřed napíše pojem „barvy“, vyzve všechny přítomné, aby řekli nahlas jakékoli asociace, které je k tomuto tématu

35

napadnou. Tyto nápady zapisuje a vytváří tak myšlenkovou mapu. Na závěr jim sdělíme, že se jedná o myšlenkovou mapu a okomentujeme ji. 5. Rozdělení do skupin: Lektor rozdá všem zúčastněným barevné fixy, každému jeden. Jsou zde vždy 3 fixy stejné barvy – modré, zelené, červené, žluté (popř. černé). Jedinci se stejnou barvou fixu vytvoří jednu skupinu. Sednou si k sobě a dostanou před sebe čistý papír A1. 6. Myšlenková mapa ve skupinách: Každá skupina si napíše na střed papíru přidělenou barvu, což je barva jejich fixu, který dostali při rozdělování. Tato barva (modrá, červená, zelená, černá, popř. žlutá) se tak stane centrálním pojmem myšlenkové mapy. Každý člen skupiny má za úkol napsat alespoň dvě podtémata a společně musí mapu rozepsat alespoň na tři linie. Po dokončení posunou mapu sousední skupině ve směru hodinových ručiček. Každá ze skupin má nyní u sebe mentální mapu o jiné barvě, než tvořila sama. (Původní barvu fixů si ale jednotlivci ponechali.) Jejich úkolem je nyní na základě společné diskuse zakroužkovat na mapě 3 – 5 pojmů, o kterých si myslí, že barvu nejvíce vystihují. Poté opět posunou mapu ve směru hodinových ručiček vedlejší skupině. 7. Vymýšlení živého obrazu: Nyní na základě jednoho ze zakroužkovaných pojmů, který si sami vyberou, musí vymyslet 1 situaci typickou pro tuto barvu, kterou ztvární svými těly v živém obraze. Musí vymyslet i zvuky a pohyby, které mohou obraz popřípadě doprovázet. Každá skupina si pro tento úkol najde prostor v soukromí, tak aby se navzájem neviděly a neslyšely. Situace musí být uhodnutelná. (Může se jednat o prostředí, koníčky, sociální skupinu, pro které je daná barva typická, nebo odkaz k filmu, či literárnímu, výtvarnému dílu apod.) 8. Předvedení živého obrazu: Všechny skupiny si postupně navzájem předvedou živé obrazy a ostatní hádají, o jakou situaci se jedná. Hádá vždy pouze skupina, která předtím nepracovala s myšlenkovou mapou barvy, jež se předvádí. Nejprve stojí jen jako sousoší, poté mohou obraz rozhýbat a nakonec doplnit o zvuky. Lidé z hádající skupiny v průběhu typují, o co se jedná a na závěr každého obrazu se vyhodnotí, kdo měl pravdu. 36

9. Dvojitý zápisník: Celý kolektiv se opět posadí do kruhu a každý účastník dostane do ruky text o barvách. S textem se pracuje metodou dvojitý zápisník, což znamená, že každý jedinec má za úkol přečíst si text, podtrhnout pasáže, jež ho zaujaly, překvapily nebo s kterými nesouhlasí a na prázdnou pravou stranu listu má napsat připomínky, komentáře, otázky k podtržené části textu (mohou napsat cokoli, co je k jednotlivým částem napadne). Není nutné, aby takto pracovali se všemi barvami, ale alespoň s pěti. Všichni mají 5 – 8 minut čas si text sami potichu přečíst a následně lektor přejde k diskuzi. 10. Přestávka: Účastníci mají 10 minut pauzu na občerstvení, toaletu atp. 11. Vlastní tvorba: Účastníci si jeden po druhém vylosují jedno z abstraktních pojmů – chtíč, smrt, ohrožení, naděje, touha, zamilovanost, snění, únava, nadšení, prestiž, elegance, agrese, odpočinek, hra, šok, žárlivost, závist, živost, bolest. Své téma neříkají ani neukazují ostatním a začnou tvořit libovolnou výtvarnou technikou své abstraktní dílo. Nesmí používat žádné symboly a konkrétní obrazce pro vyjádřené daného pojmu, je povoleno využívat pouze barvy. Mohou a nemusí se řídit tím, co v předchozích aktivitách zjistili. 12. Přiřazování názvů: Po dokončení vlastní tvorby obdrží každý účastník sadu všech pojmů, z nichž si v předchozí aktivitě losovali. Mají za úkol prohlédnout si v tichosti díla všech svých kolegů. Lektor je v průběhu informuje o způsobech, jak je možné výtvarné dílo prohlížet, vnímat a reflektovat. Studenti musí následně přiřadit jednotlivé pojmy k obrazům, podle svého vlastního uvážení, tak aby se přiřazený pojem mohl stát názvem daného obrazu. Nic není špatně ani správně, je tedy možné, že se u jednoho díla vyskytne několik odlišných pojmů. Poté si všechny obrazy projde celá skupina společně a autor díla ostatním sdělí původní pojem. Je zde rovněž prostor pro jakékoli připomínky účastníků a následnou diskuzi. 13. Závěr: Lektor poděkuje za účast a rozloučí se s účastníky s přáním, že se setkají na příštím pokračování workshopu. 37

7.1.1. Plán lekce 1 CÍL

AKTIVITA

Účastník je seznámen s obsahem workshopu.

1. Úvod

Účastník i lektor se seznámí s ostatními a lépe je pozná. Účastník je uveden do tématu o barvách.

2. Barevné papíry odlišných tvarů

Student se zapojuje do kolektivu a rozvíjí fantazii a kreativitu. Vnímá tvary, barvy a kontrasty.

3. Tvorba společného abstraktního díla z papírů

Účastník je schopen prezentovat své myšlenky k danému tématu. Zjistí, co je to myšlenková mapa. Lektor zjistí, jak o tématu přemýšlí. Vytvoření čtyř skupin o třech lidech.

4. Společná myšlenková mapa

5. Rozdělení do skupin

INSTRUKCE

POPIS AKTIVITY

B L O K I. Posaďte se a Lektor uvádí téma poslouchejte. celého cyklu workshopů a aktuální téma „Barva jako symbol“.

MATERIÁL

ČAS MIN.

Fotoaparát, ubrousky.

5

Každý si vyberte 1 papír, který je vám strukturou, barvou či tvarem nejbližší. Každý se prosím představte, řekněte nám, odkud jste a proč jste si vybrali tento papír. Položím svůj papír doprostřed, jeden po druhém přilepte svůj papír k mému, musí se dotýkat. Předtím můžete svůj papír přeložit, zmačkat či jinak upravit. Všímejte si kontrastů a linií. Řekněte, co vás první napadne u pojmu „barvy“.

Studenti si vybírají všichni najednou z množství barevných papírů a následně se jeden po druhém představí a komentují svou volbu.

Různě barevné papíry nastříhané a natrhané na trojúhelníky, čtverce, kruhy apod.

15

Každý účastník přilepí svůj jakkoli upravený papír k ostatním, tak aby vzniklo jedno umělecké dílo. Proto se musí dotýkat alespoň v jednom bodě.

Barevné papíry z předchozí aktivity, lepidlo, lepicí páska, papír A1, na který se dílo přilepí.

5

Lektor stojí u papíru, kam napíše pojem „barvy“. Vyzve studenty, aby řekli první asociace, které je k tématu napadají. Zapisuje jejich slova a vytváří tak společnou myšlenkovou mapu.

Čistý papír A1, fix, (stojan).

5

Každý jste dostal fix, prosím vytvořte skupinu s lidmi, kteří mají stejnou barvu. A najděte si pro svou skupinu místo.

Lektor rozdá barevné fixy všem účastníkům, kteří se seskupí do 4 skupin podle barvy, kterou dostali.

12 barevných fixů, papíry A1.

5

38

Účastník je schopen vyjádřit své myšlenky písemně, uvažuje nad tématem. Lektor zjistí, co účastníci o jednotlivých barvách ví. Účastník spolupracuje se svými kolegy, aktivně se zapojuje do tvůrčího procesu, dobře se baví a je schopen kriticky se zamyslet nad tématem. Účastník pracuje se svým tělem, dokáže kooperovat s ostatními. Dokáže formulovat svůj vjem a vyjádřit svůj subjektivní názor. Dobře se baví. Účastník rozvíjí kritické myšlení, je schopen diskutovat na dané téma.

Účastník si krátce odpočine.

6. Myšlenková mapa ve skupinách

Napište doprostřed papíru barvu vašeho fixu a zakroužkujte ho. Vytvořte myšlenkovou mapu na tuto barvu. Pak posuňte mapu skupině vedle vás. Zakroužkujte 3-5 výrazů, které jsou podle vás pro barvu nejtypičtější. Pak posuňte mapu opět skupině vedle vás. Vymyslete podle jednoho pojmu živý obraz pro situaci vystihující tuto barvu. Předveďte nám svůj živý obraz. Ostatní si všímejte detailů, zkuste uhodnout, o co se v obraze jedná.

Studenti se svou skupinou vytvoří na papír A1 myšlenkovou mapu na zadanou barvu. Práce se musí účastnit všichni členové skupiny, mapa musí obsahovat alespoň 3 podtémata a minimálně 3 linie. Předají svou mapu skupině vedle. Účastníci pracují i nadále ve skupinách, kroužkují nejvýznamnější pojmy, které do mapy zanesli jejich kolegové. Poté mapu opět posunou. U třetí mapy na základě jednoho pojmu vymyslí situaci charakteristickou pro danou barvu a vymyslí její ztvárnění v živém obrazu. Jednotlivé skupiny jedna po druhé předvádí živé obrazy, doplňují je postupně pohybem a zvuky. Ostatní účastníci hádají, o jaké situace, jež vystihují dané barvy, se jedná.

12 barevných fixů, papíry A1.

5

Fixy.

10

Přečtěte si text, podtrhněte pasáže, které vás zaujaly a připište k nim komentář, alespoň v pěti případech. Podělte se s námi o svůj komentář. 10. Přestávka Udělejte si přestávku na toaletu a občerstvení.

Studenti se posadí do kruhu a každý si sám přečte text o barvách, pracuje s ním podle metody dvojitý zápisník, následuje diskuse vyplývající z textu. Lektor doplňuje zajímavé informace. Účastníci mají možnost udělat si krátkou pauzu a občerstvit se.

12 kopií textu o barvách, psací potřeby.

50

Pití, občerstvení (každý si donese své).

10

7. Vymýšlení živého obrazu

8. Předvedení živého obrazu

9. Dvojitý zápisník

39

20

Účastník rozvíjí svou kreativitu, využívá získané informace při vlastní tvorbě, dovede ztvárnit abstraktní pojem.

11. Vlastní tvorba

Účastník je schopen odstupovat a přistupovat k obrazu, je schopen využít získané informace o barvách a jejich významech.

12. Přiřazování názvů

Účastník je nalákán na další pokračování našeho workshopu.

13. Závěr

BLOK Vylosujte si pojem, který máte za úkol výtvarně zobrazit pomocí barev. Nesmíte malovat symboly, ani konkrétní obrazce. Nesmíte ostatním sdělit, který pojem máte. Nyní obdržíte všechny pojmy, které jste si mohli vylosovat, v tichosti si prohlédněte všechna díla vašich kolegů a přiřaďte názvy podle vlastního uvážení. Nenechte se ovlivnit tím, co k dílu přiřadí ostatní, žádná varianta není správná ani špatná. Až budou mít všichni své pojmy přiřazeny, autor nám sdělí původní pojem. Děkuji za vaši účast a pozornost, doufám, že se vám první workshop líbil a kdo bude chtít pokračovat v našem cyklu o barvách, uvidíme se příště s tématem „Barva jako emoce“. Nashledanou.

40

II. Lektor nechá účastníky vylosovat si abstraktní pojmy, každému jeden. Jejich úkolem je výtvarně tento pojem ztvárnit pouze za použití barev, mohou si libovolně vybrat jakoukoli techniku. Vzniká výtvarné abstraktní dílo. Po malbě si všichni nejprve prohlédnou obrazy svých kolegů, přičemž je lektor informuje, že mají odstupovat a přistupovat k dílu, přivírat oči, čeho si mají všímat. Lektor rozdá studentům sady cedulek s pojmy. Poté každý student přiřadí ke každému obrazu jednu cedulku ze své sady, jakoby ho chtěl pojmenovat. Všichni si pak projdou obrazy společně, okomentují je, nakonec jejich autoři sdělí původní malovaný pojem. Lektor se rozloučí s účastníky a navnadí je na příští díl cyklu workshopů.

Papír A3 nebo A2, temperové barvy, akvarel, pastel, pastelky, štětce, voda, skleničky na vodu.

45

12 sad pojmů napsaných na cedulkách.

45

5

7.2. Workshop „Barva jako emoce“ 1. Úvod: Lektor opět přivítá účastníky workshopu a vyzve je, aby se posadili na židle do kruhu. Připomene téma celého workshopového cyklu „Od barev k retušování“ a představí v první řadě aktuální dílnu s podnázvem „Barva jako emoce“. Nastíní účastníkům, co v této lekci mohou očekávat a současně se vrací k předchozí lekci a snaží se zapojit studenty do procesu „rozpomínání“. Čili zeptá se, co si z minula pamatují a na kolik je cokoliv zaujalo, co je překvapilo, pobavilo či naopak. 2. Hra s tleskáním a jmény: Tato aktivita je zařazena na začátek druhé dílny proto, abychom upoutali pozornost, připomněli si jména zúčastněných a zapamatovali si je. Jedná se o jednoduchou hru, při které všichni sedí v kruhu, tak aby na sebe viděli, a vytleskávají jména. Tleská se dvakrát do rukou a dvakrát o nohy. Nejprve začnou všichni najednou tleskat, lektor poté začne se jmény. Při tleskání do rukou řekne dvakrát své jméno, a když se tleská o nohy, vysloví dvakrát jméno kteréhokoli jiného účastníka. Ten musí hned pokračovat a vybrat si dalšího hráče. Vše se vyslovuje v rytmu tleskání, jež začíná pomalu a v průběhu hry se zrychluje. Kdo zapomene, či nestihne reagovat, nebo se jakkoli splete, vypadává ze hry. Účastníci, kteří pokračují, už nesmí jmenovat vypadlé hráče. Hra končí ve chvíli, kdy zůstane jen poslední hráč. Když skončí jedno kolo, studenti si vyberou barvu, kterou budou používat místo svého jména. Hra se zopakuje, jen místo jmen se pracuje s barvami. 3. Poslech hudby s imaginací: Lektor vyzve účastníky, aby se pohodlně usadili tam, kde právě jsou a zavřeli oči. Následně lektor pustí z počítače hudební úryvek, při němž si mají všichni představovat, kde se nachází a jaké barvy kolem sebe vidí. Hudební ukázka je dvouminutový úryvek ze symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany (minuty 6.30 – 8.40).72 Je vhodné, aby posluchači nevěděli, o jakou skladbu se jedná. Jsou vyzváni, aby neprozrazovali ostatním, pokud skladbu poznali. Po skončení 72

Lze použít i jinou hudbu, ale mělo by se jednat o hudbu pouze instrumentální a měla by obsahovat zajímavé prvky. Vltava se zdá pro tuto aktivitu vhodná už jen proto, že se jedná o programní hudbu. Smetana chtěl ztvárnit hudbou určitý obraz české krajiny.

41

hudební ukázky si všichni jeden po druhém v kruhu řeknou, co všechno viděli. Je třeba na začátku zmínit, že není nutné, aby se svěřovali se svými představami, pokud nebudou chtít. 4. Vyjádření barvy pohybem: Lektor již před příchodem účastníků workshopu vyvěsil na stěny místnosti, ve které se nacházíme, kolem dokola jednotlivé barvy (černá, bílá, červená, purpur, modrá, zelená, žlutá, oranžová, fialová, šedá, hnědá). Měly by tvořit uzavřený kruh. Každý student dostane do ruky papírový ubrousek a jeho úkolem je nyní pohybovat se po prostoru od barvy k barvě a u každé barvy vytvořit s ubrouskem nějaký pohyb. Jinými slovy, mají za úkol vyjádřit pohybem každou barvu tak, jak to sami cítí (např. mohou skákat, nechat kapesník spadnout, je dovoleno se i naprosto zastavit, roztrhat ho, nedělat nic apod.) Záleží na každém jedinci, od které barvy začnou a jak dlouho u ní setrvají, měli by však stihnout projít všechny. Z toho důvodu je lektor v průběhu jejich procházení informuje, kolik zbývá času do konce aktivity. 5. Vyjádření emoce barvou: Tato aktivita navazuje na předchozí, i nadále se pracuje s barvami na stěnách. Všichni jedinci se nejdříve postaví doprostřed místnosti. Lektor postupně vyřkne určité druhy emocí a účastníci se musí na každou z nich postavit k jedné z barev, jež podle nich nejlépe danou emoci vystihuje. Jsou upozorněni, že žádná varianta není špatná ani správná, a proto nemusí brát ohledy na rozhodnutí ostatních. Jedná se zde o jejich osobní názor. Pouze vždy když všichni stojí u některé barvy, jsou vyzváni, aby se rozhlédli a všímali si, kde se nachází ostatní. Jmenovanými emocemi jsou: radost, smutek, vztek, strach, očekávání, překvapení, znechucení, štěstí, důvěra, frustrace. 6. Grimasy, zvuky, vůně, chutě: Studenti se rozdělí do šesti párů a každá dvojice si vybere jednu barvu. Jejich úkolem je během pěti minut vymyslet na svou barvu grimasu, kterou lze ztvárnit vlastní mimikou, zvuk, který se k barvě nejlépe hodí a jak by mohla tato barva vonět a chutnat. Poté si své nápady všechny skupiny navzájem předvedou. Po každé ukázce se lektor zeptá ostatních, zda s něčím výhradně nesouhlasí.

42

7. Rychlá tvorba na hudbu: Každý z účastníků dostane čistý papír menšího formátu (A3) a je vyzván, aby si připravil barvy, které si měl přinést s sebou. Pro případ, že je někdo ze studentů zapomněl, je rovněž možné využít barvy lektora a barevné papíry a lepidla, jež jsou na místě k dispozici. Jedná se o individuální desetiminutovou výtvarnou tvorbu při poslechu tří různých hudebních žánrů. Každý pracuje samostatně a může si zvolit jakoukoli výtvarnou techniku, popřípadě jednotlivé techniky kombinovat. Dílo však musí vzniknout barevné a abstraktní. Hudební ukázky jsou vybrány tak, aby se navzájem výrazně odlišovaly (např. Hang (drum) and handpan duet NadishanaKuckhermann; Babymetal – Gimme chocolate!!, Megitsune; Ludovico Einaudi – Dr Zhivago, Farewell To The Past). Každou hudební ukázku pustíme na 10 minut, přičemž

se hned maluje a tvoří. Je doporučeno před začátkem každé tvorby zavřít na 1 minutu oči pro hlubší auditivní vjem. Vzniknou tedy od každého jedince tři umělecká díla ovlivněná hudbou a následuje jejich vystavení. Obrazy se seskupí podle jednotlivých žánrů do tří částí místnosti. Všichni zúčastnění si to posléze společně prohlédnou a jsou lektorem dotázáni, zda chtějí něco jakkoli okomentovat. 8. Přestávka: Účastníci mají 10 minut pauzu na občerstvení, toaletu atp.

9. Origami: Lektor na stůl rozloží speciální papíry na origami (od každé barvy se zde nachází pouze jeden list) a účastníci si jeden z nich vyberou. Lektor vysvětluje a názorně ukazuje, jak papír skládat, dokud společně všichni nesloží papírového „Tsuru“ (jeřába). Což je zřejmě nejslavnější a nejzákladnější japonské origami. Papírový jeřáb je znám především z japonského příběhu „Sadako a tisíc papírových jeřábů“.73 10. Minidiskuse ve skupinách: Studenti se rozdělí do tří čtyřčlenných skupin a ve své čtveřici prodiskutují, jaké charakterové vlastnosti jejich jeřábi mají a jak se liší podle jednotlivých barev.

11. Lüscherův test osobnosti: 73

Kobayashi Kazuo, Origami Booklet Usind Edo Chiyogami, (Japan: Ikeda Shoten, 2007), srov. str. 19.

43

Každý student dostane obálku obsahující 8 barevných kartiček a jejich úkolem je seřadit je podle vlastních osobních preferencí. Barvy, jež v daný okamžik nejvíce upřednostňují, budou položeny nejvýše a nejníže budou barvy nejméně oblíbené. Jakmile budou mít všichni své kartičky seřazeny (nemusí je ukazovat ostatním), lektor přečte, jak jednotlivé barvy vypovídají o osobnosti. 12. Společná tvorba: Lektor shrne téma emocí a zakončí ho představením tvorby Jacksona Pollocka. Sdělí účastníkům základní principy jeho tvorby a významu abstraktního expresionismu v dějinách výtvarného umění. Na základě těchto informací vyzve studenty, aby si opět připravili své barvy a vytvořili všichni společně jedno velké dílo na papír o velkém formátu (popř. na staré plátno). Barvy je dovoleno nanášet kapáním, poléváním, stříkáním, špachtlí apod., nikoli však štětcem. Hotové dílo se pověsí na jednu stěnu. 13. Cvičení percepce uměleckého díla: Všichni se postaví ke stěně na opačné straně místnosti, než je společný výtvor, a dle instrukcí lektora si procvičí principy pozorování uměleckého díla. Nejprve s odstupem, kde je možné vnímat obraz jako celek, poté si vyzkouší, co se změní u vidění, pokud se přivřou oči a po určitých etapách se přibližují k dílu, dokud nedojdou tak blízko, že si ho mohou prohlédnout z minimální vzdálenosti. V průběhu jsou upozorňováni, aby si všímali co největšího množství detailů (především struktury, zda jsou barvy pastózní či lazurní, kontrastů barev a tvarů, způsobu míchání barev aj.). 14. Závěr: Lektor poděkuje za účast a rozloučí se s účastníky s přáním, že se setkají na příštím pokračování workshopu.

44

7.2.1. Plán lekce 2 CÍL

AKTIVITA

Účastník je seznámen s obsahem workshopu.

1. Úvod

Účastník i lektor si zopakují jména přítomných a zapamatují. Účastník je uveden do tématu o barvách. Student se zklidní a začne se soustředit. Rozvíjí fantazii a kreativitu. Vnímá vliv hudby na představivost. Je schopen slovně popsat své představy. Účastník se zamyslí nad emocemi vyvolanými barvou a je schopen je vyjádřit pomocí pohybu.

2. Hra s tleskáním a jmény

Účastník je schopen vybrat barvu pro zadanou emoci či pocit.

5. Vyjádření emoce barvou

INSTRUKCE BLOK Posaďte se a řekněte, co vás minule zaujalo, pobavilo, či naopak. Posaďte se do kruhu, budeme tleskat dvakrát o ruce, dvakrát do stehen. Budeme si předávat slovo pomocí jmen. Kdo udělá chybu, vypadává.

3. Poslech hudby s imaginací

Pohodlně se usaďte, zavřete oči, poslouchejte a představujte si, kde jste a jaké barvy jsou kolem vás. Kdo chce říct, co viděl?

4. Vyjádření barvy pohybem

Vezměte si každý papírový ubrousek, projděte všechny barvy a u každé udělejte pohyb se svým tělem nebo ubrouskem, který odpovídá dané barvě. Stoupněte si doprostřed místnosti, budu jmenovat emoce, vy jděte k barvě, která řečenou emoci podle vás vystihuje nejlépe. Všímejte si i svých kolegů. 45

POPIS AKTIVITY

MATERIÁL

ČAS MIN.

I. Lektor uvádí aktuální téma „Barva jako emoce“.

Fotoaparát, ubrousky.

10

Studenti si sednou do kruhu a začnou vytleskávat svá jména. Tleskají se nejprve jména, pak si každý vybere jednu barvu a pokračuje se druhé kolo s barvami. Končí se, když zůstane jen poslední hráč. Všichni zavřou oči. Lektor pustí 2minutovou hudební ukázku a studenti se tiše nachází ve svých představách. Po ukázce si sdělí, co kdo viděl, pokud budou chtít.

Židle.

15

Počítač, re produktory , hudební ukázka Vltava Bedřicha Smetany (minuty 6.30-8.35)

15

Studenti chodí od barvy k barvě a snaží se ztvárnit barvu pohybem. Mohou u každé zůstat, jak dlouho chtějí, ale měli by stihnout obejít všechny barvy. Mohou skákat, trhat, zastavit se apod.

Barevné papíry na stěnách, papírové ubrousky.

10

Lektor postupně vyjmenovává jednotlivé emoce, studenti chodí k barvám, které jsou podle jejich názoru pro dané emoce nejvýstižnější.

Barevné papíry na stěnách, seznam emocí.

10

Účastník spolupracuje se svým kolegou, aktivně se zapojuje do tvůrčího procesu, dobře se baví a je schopen diskutovat o tématu. Účastník rozvíjí fantazii a kreativitu. Vnímá vliv hudby na představivost. Je schopen své emoce vyvolané hudbou výtvarně zobrazit. Zamyslí se nad barvami z jiného úhlu pohledu, než je běžné.

6. Grimasy, zvuky, vůně, chutě

Najděte si dvojici a společně si vyberte jednu z barev. Poté vymyslete grimasu, zvuk, vůni, chuť, kterou byste barvu charakterizovali. Grimasy a zvuk předveďte.

Účastníci pracují ve Psací dvojicích, vymyslí pro potřeby, barvu charakteristickou papír A4. grimasu, zvuk, vůni a chuť. Jednotlivé dvojice si svoje nápady předvedou a přednesou.

20

7. Rychlá tvorba na hudbu

Připravte si výtvarné potřeby, můžete použít i vše, co je tady k dispozici. Tvořte abstraktní dílo s využitím alespoň dvou barev. Nechte se inspirovat hudbou. Po dokončené rozdělte své obrazy do třech částí místnosti podle jednotlivých žánrů.

Lektor rozdá papíry, studenti s vlastními výtvarnými potřebami malují 3 abstraktní obrazy, podle jednotlivých hudebních ukázek. (Hang drum; Babymetal , Ludovico Einaudi) Poté se položí obrazy stejného žánru do skupin a všichni si to společně prohlédnou s případným komentářem.

3 hudební skladby odlišných žánrů, barvy, štětce, sklenice na vodu, různé barevné papíry, nůžky, lepidlo, lepicí páska.

50

Účastník si krátce odpočine.

8. Přestávka

Udělejte si přestávku na toaletu a občerstvení.

Účastníci mají možnost udělat si krátkou pauzu a občerstvit se.

Pití, občerstvení

10

Speciální papíry na origami, kniha s návodem. Složené origami z předchozí aktivity.

30

B L O K II. Účastník rozvíjí svou zručnost a přesnost. Vnímá tvary. Účastník je schopen diskutovat o charakteru a vlastnostech přisuzovaným k jednotlivým barvám.

9. Origami

10. Minidiskuse ve skupinách

Vyberte si papír, složte jeřába podle následujících instrukcí. Rozdělte se do tří skupin a ve své skupině prodiskutujte, čí jeřáb má jaké vlastnosti. V čem se liší a co mají společného. Pak si řekneme 3 věci ke každému. 46

Studenti si vyberou jeden papír, skládají origami podle instrukcí a ukázky lektora. Studenti se seskupí do skupinek o třech lidech a v trojici či čtveřici prodiskutují, jaké charakterové vlastnosti by mohli mít jejich barevní jeřábi. Mohou rovněž vymyslet, jaké koníčky jejich jeřábi mají.

10

Sebereflexe, účastník získá nové poznatky o sobě samém.

11. Lüscherův test osobnosti

Vyndejte si z obálky sadu barevných kartiček a seřaďte je podle vlastních preferencí. Poznamenejte si, zda máte danou barvu v oblibě, zda ji nesnášíte, či k ní máte neutrální postoj. Připravte si barvy, malujte pomocí čehokoliv, co zde máte k dispozici, ale nesmíte používat štětec.

Účastník získá nové poznatky o Jacksonu Pollockovi, rozvíjí svou kreativitu, vyzkouší si malbu bez štětce. Je schopen projevit emoce skrze malbu.

12. Společná tvorba

Účastník je schopen přivírat oči při percepci uměleckého díla, rozumí rozdílu mezi percepcí s odstupem a zblízka. Účastník je nalákán na další pokračování našeho workshopu.

13. Cvičení percepce uměleckého díla

Postavte se na opačnou stranu místnosti, pozorujte, přivřete oči, jděte o pár kroků blíže, jděte až k obrazu, všímejte si všech detailů.

14. Závěr

Děkuji za vaši účast a pozornost, doufám, že se vám druhý workshop líbil a kdo bude chtít, uvidíme se příště s tématem „Barva jako iluze“. Nashledanou.

47

Lektor rozdá každému obálku se sadou 8 barevných kartiček. Studenti seřadí jednotlivé barvy od shora dolů podle vlastní preference od nejmilejší po nejneoblíbenější. Lektor následně přečte z knihy o barvách, jak jednotlivé barvy charakterizují osobnost. Lektor shrne téma emocí a sdělí základní informace o Pollockovi a jeho významu. Rozprostře na podlahu igelit, na nějž položí plátno. Všichni najednou si připraví své barvy a různými způsoby nanáší barvy na plátno. (Kapáním, stříkáním, poléváním apod.) Nesmí však k malbě použít štětec. Vzniká společné abstraktní dílo inspirované Pollockem. Lektor podává instrukce tak, aby si studenti postupně vyzkoušeli různé způsoby vnímání výtvarného uměleckého díla. Nejprve sledují obraz z dálky a postupně se přibližují až na nejmenší možnou vzdálenost. Lektor se rozloučí s účastníky a navnadí je na příští díl cyklu workshopů.

12 obálek se sadou 8 barevných kartiček, kniha Svět barev – Petra Pleskotová.

10

Obrázky Pollocka, staré prostěradlo , igelit na podložení, barvy, štětce, špachtle, sklenice na vodu, nůžky, lepicí páska, injekční stříkačky, brčka. Společně vytvořené výtvarné dílo.

40

10

5

7.3. Workshop “Barva jako iluze“ 1. Úvod: Lektor

opět

přivítá

účastníky

workshopu.

Připomene téma

celého

workshopového cyklu a představí v první řadě aktuální dílnu s podnázvem „Barva jako iluze“. Nastíní účastníkům, co v této lekci mohou očekávat a současně se vrátí k předchozí lekci a snaží se zapojit studenty do procesu „rozpomínání“. Čili zeptá se, co si z minula pamatují a na kolik je jednotlivé aktivity zaujaly, co je překvapilo, pobavilo či naopak. 2. Vodění slepce: První aktivitou v této dílně zaměřené na vizuální vnímání je jednoduchá hra ve dvojicích. Poté, co si studenti najdou druhého kolegu do páru, jeden dostane pásku přes oči tak, aby nic neviděl. Druhý z dvojice, který vidí, chytí svého slepého kolegu za ramena a má za úkol provést ho různými zákoutími prostoru, tak aby se slepci nic nestalo a s nikým a ničím se nesrazil. Lektor v průběhu staví do cesty překážky, jež je nutné přelézt, podlézt, či obejít. Po chvíli určené lektorem se jedinci ve dvojici vymění, tedy slepec se stane vodičem a vodič slepcem. 3. Cvičení percepce: Už před začátkem workshopu byl na jedné stěně místnosti vyvěšen obraz, jenž byl ve stylu tvorby Jacksona Polocka vytvořen společnými silami všech účastníků na předchozím workshopu („Barva jako emoce“). Nyní se jedná o to, aby se studenti na obraz pouze dívali. Postaví se těsně vedle sebe před obraz a jsou vyzváni, aby si vyhledali zajímavý prvek a všímali si struktury tohoto prvku, technik, kterými byl tento obraz vytvořen včetně použitých barev apod. Poté si mají pomocí prstů roztáhnout oči (jako by napodobovali Číňana) a podívat se na stejné místo znovu. Poté oči zavřou a obrazu se dotknou bříšky prstů. Lektor je dále upozorňuje, aby opět otevřeli oči a odstoupili od obrazu do druhé části místnosti. V tuto chvíli mají sledovat změny, jež nastaly v zorném poli, když mají větší odstup. Poté se postaví bokem k obrazu a vyzkouší, co vidí periferním viděním. (Na závěr je popř. možné obraz otočit vzhůru nohama a lektor se zeptá, jak je vnímána tato změna.) Zaměřujeme se především na to, co skutečně vidíme, nikoliv, co zobrazené tvary připomínají.

48

4. Haptická hra: Všichni zúčastnění se posadí do kruhu a lektor jim opět všem rozdá škrabošky, nebo šátky, s kterými si všichni najednou zakryjí oči. Poté jsou vyzváni, aby dali obě ruce za záda. Lektor jednomu studentovi vloží do rukou drobný předmět. Jeho úkolem je osahat tento předmět a snažit se ho ostatním popsat. Pokud sám pozná, o jaký předmět se jedná, nesmí to říct nahlas, smí pouze popsat, jak předmět vypadá, jaké má tvary, rozměry, strukturu, zda je některá část pohyblivá apod. Ostatní mají typovat, nejprve jakou barvu by předmět mohl mít a poté co by to mohlo být za předmět. Na závěr se všichni na předmět podívají a popřípadě prodiskutují své dojmy. Takto popíše jeden předmět každý z účastníků. Různorodé předměty pro tuto aktivitu jsou vybrány tak, aby nebyly příliš velkých rozměrů a aby měly netypické a nečekané barvy. (Jedná se například o špunt, kámen, špulku nitě, kousek kůry, barvené skořápky od ořechů, koženou šňůrku, plastové víčko od lahve apod.) 5. Cvičení recepce: Opět se pracuje s obrazem vytvořeným společně při předchozí dílně. Nejprve mají studenti všichni najednou jmenovat přídavná jména, jež je napadají při pohledu na tento obraz. Následně každý jedinec obdrží od lektora bílý papír formátu A4, jež si rozdělí na 4 čtvrtiny. Na první čtvrtinu si zakreslí mřížku o dvaceti čtvercích. Jejich úkolem je vybarvit jednotlivé čtverce červenou, žlutou a zelenou barvou podle toho, která barva dle jejich názoru v určitých čtvercích dominuje. Každý čtverec smí být vybarven pouze jednou barvou. (Barvy jsou vybírány na základě obrazu, s kterým se pracuje, mohou se tedy zvolit i jiné.) Na druhou čtvrtinu papíru musí účastníci překreslit obraz pouze v liniích, které se na obraze vyskytují. Na třetí čtvrtině musí být obraz zakreslen pouze pomocí geometrických tvarů a do poslední čtvrtiny načrtnou to, co jim obraz připomíná. 6. Percepce obrazu při odlišném osvětlení: Účastníci zavřou oči a lektor změní typ světelného zdroje. Například pokud je v místnosti denní světlo, okna se zatemní. Studenti otevřou oči a diskutují o obraze při změněném osvětlení. Takto se vystřídá několik typů osvětlení jako například: denní světlo, zatemnění, umělé osvětlení z bílých zářivek, světlo svíček, bodové umělé osvětlení z přenosné lampy, popř. blikající baterie apod. Lektor má k ruce i barevné folie, aby mohl změnit odstín světla například na červené zabarvení. 49

7. Barevný kruh: Účastníci se posadí do kruhu na židle a lektor před ně rozloží papíry odlišných barev (od každé barvy pouze jeden list papíru). Jedná se o purpur, červenou, oranžovou, oranžově žlutou, žlutou, žlutozelenou, zelenou, azurově modrou, fialově modrou, fialovou, bílou a černou. Studenti si jednu barvu vyberou (musí se jednat o barvu, kterou by v běžném životě nechtěli nosit na sobě) a poté si papír s touto barvou spínacím špendlíkem připnou k oblečení na hrudníku. Poté mají za úkol, dle svého uvážení, sestavit ze svých těl uzavřený barevný kruh.74 A to tak, aby na sebe barvy co nejvíce navazovaly. Podmínkou však je, že nesmí při sestavování kruhu mluvit, mohou se dorozumívat pouze posunky. Když jsou hotovi, lektor výtvor zkontroluje a popřípadě opraví, přičemž pošle jedince s černou a bílou barvou sednout si doprostřed kruhu. Lektor rovněž musí zkontrolovat, zda komplementární barvy sedí naproti sobě.

8. Hra s barvami: Tato aktivita navazuje plynule na předchozí část programu, studenti tak zůstávají sedět na svém místě. Lektor začne postupně vyjmenovávat dvojice skupin, do nichž se jednotlivé barvy dělí. Ti studenti, kteří se domnívají, že jejich barva patří do vyřčené skupiny, se postaví. Je zdůrazněno, že se mají dle svého názoru k jedné variantě přiklonit i v případě, že neví, co jednotlivé skupiny znamenají. Mají alespoň typovat. Skupiny barev jmenované lektorem jsou: chromatické – neutrální, teplé – studené, primární – sekundární, základní – odvozené, syté – pastelové, světlé – tmavé, příbuzné, harmonické, komplementární. V posledních třech případech je potřeba, aby se některé barvy seskupily. Což provedou tak, že směrem ke kolegovi, k němuž si myslí, že patří, natáhnou ruku. Vždy před jmenováním další skupiny barev lektor vysvětlí, co která barevná skupina znamená a vyzve studenty k případným opravám jejich postoje. 9. Přestávka: Účastníci mají 10 minut pauzu na občerstvení, toaletu atp. 10. Optické klamy: Lektor rozdá všem studentům obálky, ve kterých se nachází několik typů optických klamů. Postupně si společně všechny prohlédnou, vyzkouší a prodiskutují. 74

Barevný kruh je možné sestavit různými způsoby, avšak zde vycházíme z teorie barev podle Johanna Wolfganga von Goethe.

50

11. Výroba thaumatropu: Účastníci obdrží bílou čtvrtku, z níž si vystřihnou dvě stejná kolečka o průměru přibližně 7 – 8 cm. Lektor nabídne k dispozici šablony z kartonu. Doprostřed jednoho kolečka si studenti nakreslí (popř. namalují) kuličku o průměru 2 – 3 cm. Kuličku je potřeba správně vystínovat, aby opticky získala trojrozměrný tvar. Na druhé kolečko ztvární kulatou mřížku, či mřížku v podobě klece na ptáky. Poté se obě rubové strany koleček natřou lepidlem na papír, vloží se mezi ně špejle a přilepí se k sobě. Rychlým otáčením thaumatropu mezi prsty získáme optický klam, při kterém se kulička jeví uvnitř mřížky.

12. Fragment obrazu: Studenti se rozdělí do čtyř skupin a každá z nich si vylosuje odlišně veliký fragment ze stejného obrazu. Nesmí ho ukázat ostatním skupinám. Mají za úkol nejprve mezi sebou prodiskutovat, o jaký námět by se mohlo jednat a vymyslet, jak umístit tuto část obrazu na čtvrtku o velikosti A3. Na dané místo jej musí následně přilepit a načrtnout svůj návrh včetně rozvržení barev. Čili domalují zbytek obrazu. Teprve, když jsou všechny skupiny hotovy, si navzájem své výtvory ukážou. Lektor jim následně předvede původní podobu obrazu a nakonec i přírodní motiv, jenž se stal předlohou pro tento obraz. 13. Vlastní tvorba: Poslední aktivitou v tomto workshopu je individuální abstraktní malba libovolnou technikou na dva odlišně barevné papíry A4. Všichni dostanou jedno společné téma, jímž je magie a kouzla. Podmínkou však je, že musí malovat na oba odlišně barevné papíry stejnými barvami. Lektor pro dokreslení atmosféry pustí hudbu a změní typ osvětlení v místnosti. Zatemní se okna a rozsvítí svíčky. 75 V průběhu malby je rovněž vhodné typ osvětlení v určitých intervalech měnit. Bílé či denní světlo by se však mělo objevit pouze zcela v závěru malby a při následné společné prezentaci. 14. Závěr: Lektor poděkuje za účast a rozloučí se s účastníky s přáním, že se setkají na příštím pokračování workshopu. 75

Pokud není dovoleno v prostoru zapalovat svíčky, je možné použít například lampy s červeným či jinak barevným světlem.

51

7.3.1. Plán lekce 3 CÍL

AKTIVITA

Účastník si zopakuje, co se dělalo v předchozím workshopu. Účastník je schopen vžít se do slepce, seznámí se s významem vizuálního a haptického vnímání, lépe poznává svého kolegu. Účastník je schopen přivírat oči při percepci uměleckého díla, rozumí rozdílu mezi percepcí s odstupem a zblízka. Dozví se, co lze a nelze vidět periferním viděním.

1. Úvod

Účastník je schopen popsat, co vnímá pouze dotykem, uvědomí si význam vizuálního vnímání.

4. Haptická hra

2. Vodění slepce

3. Cvičení percepce

INSTRUKCE

POPIS AKTIVITY

BLOK Posaďte se a řekněte ostatním, co vás minule zaujalo, pobavilo, či naopak. Vytvořte dvojice, v každé dvojici si jeden zavažte oči, kdo vidíte, chyťte kolegu za ramena a proveďte ho po prostoru. Po pěti minutách se vyměníte.

I. Lektor přivítá účastníky, zopakuje co se dělo minule a uvede aktuální téma „Barva jako iluze“.

Postavte se před obraz tak, abyste na něj dosáhli. Vyberte si zajímavý prvek a všímejte si struktury tohoto prvku, technik, použitých barev. Přivřete oči a podívejte se na váš prvek znovu. Zavřete oči a dotkněte se ho bříšky prstů. Postavte se na druhý konec místnosti a dívejte se. Postavte se bokem, použijte periferní vidění. Zavřete všichni oči. Popište, co držíte v ruce, ale nesmíte říct, co to je. Ostatní, vy typujte, o co se jedná a jakou to má barvu. Pak se podívejte. 52

Jeden z dvojice si zaváže oči, druhý ho provede po celém prostoru místnosti jako slepce. Lektor v průběhu staví do cesty překážky, které musí slepci obejít, podlézt, či přelézt. Po pěti minutách se ve dvojici vymění. Studenti se postaví vedle sebe před obraz, který vytvořili v předchozím workshopu, tak blízko, aby na něj dosáhli. Pozorují ho a komentují, co vidí. Přivírají oči, následně je zavřou zcela a dotýkají se obrazu prsty, přičemž sledují změny ve vnímání díla. Poté se postaví na druhou stranu místnosti, odkud pozorování opakují. Postaví se bokem a vyzkouší si dívat se na obraz periferním viděním. Neustále sledují, jak se obraz proměňuje. Jeden po druhém poslepu osahají a popíší předmět, který jim lektor vloží do ruky. Ostatní typují barvu a co je to za předmět. Poté se na to všichni podívají. Každý popíše jeden předmět.

MATERIÁL

ČAS MIN.

Fotoaparát, ubrousky.

10

Židle, škrabošky, popřípadě šátky přes oči.

10

Společně vytvořené výtvarné dílo z workshopu „Barva jako emoce“.

10

Škrabošky, 12 drobných předmětů různých tvarů a struktur.

35

Účastník se začne soustředit na vnímaný objekt. Je schopen vnímat více než jen první dojem. Je schopen vnímat linie, barvy, tvary, textury. Rozvíjí svou fantazii a představivost.

5. Cvičení recepce

Účastník je si vědom změn, které ve vizuálním vnímání nastanou při změnách druhu a barvy osvětlení. Dozví se o principech vidění a fungování oka.

6. Percepce obrazu při odlišném osvětlení

Účastník ví, 7. Barevný jak vypadá kruh barevný kruh sestavený podle Goetheho. Rozvíjí nonverbální komunikaci. Je schopen kooperovat s kolegy.

Jaká vás napadají přídavná jména k obrazu? Vezměte si papír, rozdělte ho na čtvrtiny. Do první zakreslete mřížku, každý čtverec vybarvěte jednou ze tří barev, podle toho, která tam dominuje. Může zůstat pole i bílé. Do druhé čtvrtiny zakreslete viditelné linie, do třetí překreslete obraz pomocí geometrických tvarů a do čtvrté nakreslete, co vám obraz připomíná. Dívejte se na náš obraz z minula a sledujte, co se s ním bude dít, když změníme osvětlení. Před změnou osvětlení si zavřete oči.

Studenti vyjmenovávají přídavná jména, která je k obrazu napadají. Poté si do mřížky zakreslí barvy, jež podle nich v určitých polích na obrazu převládají, následně překreslí stejný obraz pouze v liniích, poté jen pomocí geometrických tvarů a naposledy nakreslí, co jim obraz evokuje, co si v něm představují. Vzniknou takto čtyři malé obrazy. V případě, že zbude čas, je možné je mezi sebou porovnat, není to však nutností.

Společně vytvořené výtvarné dílo z workshopu „Barva jako emoce“, 12x papíry A4, psací potřeby ve třech barvách, (žlutá, zelená, červená).

20

Studenti se posadí tak, aby všichni viděli na obraz, který sami vytvořili. Lektor je vyzve, aby zavřeli oči, a změní osvětlení (např. zatemní místnost, zapálí svíčky apod.) Studenti otevřou oči, komentují změny ve svém vidění a diskutují o nich. Takto se několikrát promění druh osvětlení.

10

Vyberte si z těchto papírů barvu, kterou byste si neoblékli. Připněte si ji na tričko. Vytvořte barevný kruh ze svých těl, ale nesmíte u toho mluvit. Dovoleny jsou jen posunky.

Studenti si vybranou barvu připnou na hrudník a mlčky sestavují ze svých těl barevný kruh tak, aby barvy na sebe navazovaly. Lektor na závěr zkontroluje, zda jsou komplementární barvy naproti sobě a opraví je, pokud je to třeba.

Společně vytvořené výtvarné dílo z workshopu „Barva jako emoce“, svíčky, sirky, přenosné lampy, barevné folie, blikající baterie, zářivky. 12 barevných papírů, spínací špendlíky, židle.

53

5

Účastník je schopen roztřídit jednotlivé barvy do skupin, ví, které barvy jsou komplementá rní a příbuzné. Účastník si krátce odpočine.

8. Hra s barvami

9. Přestávka

Účastník zná základní typy optických klamů, je schopen diskutovat o iluzích a optických klamech. Je si vědom, že oči mohou klamat. Účastník rozvíjí svou zručnost, přesnost. Dovede vystínovat kouli. Získá osobní zkušenost s optickým klamem. Dobře se baví.

10. Optické klamy

Účastník rozvíjí svou fantazii a kreativitu. Je schopen diskutovat o úkolu se svými kolegy a shodnout se

12. Fragment obrazu

11. Výroba thaumatropu

Pokud si myslíte, že jste barva patřící do skupiny, kterou řeknu, postavte se. Natáhněte ruku směrem k barvě, ke které se domníváte, že patříte. Udělejte si přestávku na toaletu a občerstvení. BLOK Každý si vezměte obálku, vyjměte z ní sadu papírů, ponechte je ve stávajícím pořadí a položte si je před sebe. Nyní si je prohlédneme. Vyzkoušejte si optické klamy. Co si o nich myslíte, věříte svým očím? Vystřihněte si 2 kolečka z bílé čtvrtky, doprostřed prvního nakreslete a vystínujte kuličku o průměru 2 – 3 cm. Na druhé nakreslete kulatou mřížku či klec na ptáky, musí však být větší než kulička. Rozdělte se do čtyř skupin. Každá si vylosujte jednu z ruliček. Rozložte si váš fragment obrazu tak, aby na něj ostatní skupiny neviděly. Dohodněte se 54

Lektor postupně vyjmenovává skupiny, do kterých se barvy třídí, studenti se postaví, pokud si myslí, že jejich barva k té skupině patří, nebo se seskupí s jinou barvou. Lektor je v průběhu vysvětluje a opravuje. Účastníci mají možnost udělat si krátkou pauzu a občerstvit se.

Židle, barevné papíry, spínací špendlíky.

10

Pití, občerstvení

10

Lektor rozdá každému obálku se sadou několika typů optických klamů. Všechny si je společně vyzkouší a diskutují o nich. Lektor v průběhu diskuse jednotlivé druhy iluzí vysvětluje.

12 x obálka se sadou optických klamů.

30

Studenti dostanou čtvrtku, špejli a připraví si barvy, nůžky a lepidlo. Vystřihnou ze čtvrtky 2 stejná kolečka o průměru 7 – 8 cm, na každé z nich si nakreslí jiný obrázek. Rubové strany koleček přiloží k sobě, vloží mezi ně jeden konec špejle a přilepí je k sobě. Při rychlém otáčení špejle sledují, jak se oba obrázky prolínají. Studenti se rozdělí do čtyř skupin, každá z nich si vylosuje odlišně veliký fragment stejného obrazu. Rozloží si ho tak, aby jejich část ostatní skupiny neviděly. Musí se s kolegy mezi sebou

Čtvrtky, šablony koleček, špejle, lepidlo na papír, barvy (pastelky, fixy apod.).

20

4 x odlišně velké fragmenty stejného obrazu srolované do ruličky, originál obrazu,

30

II.

na jednom řešení. Získá zkušenost s náročností identifikovat viděné, pokud jisté části vnímaného objektu chybí.

Účastník rozvíjí svou fantazii a kreativitu, získá zkušenost s vlivem odlišně barevného podkladu při malbě a s vlivem změny světelných podmínek při své tvorbě. Jsou schopni vyjádřit svůj názor a porovnat viděné. Účastník je nalákán na další pokračování našeho workshopu.

mezi sebou, z jakého obrazu by mohla být vaše část, umístěte a přilepte ji dle vaší domluvy na papír A3 . Domalujte zbytek obrazu, navrhněte rovněž rozložení barev. Máte na to 15 minut.

13. Vlastní tvorba

Připravte si barvy, malujte na dva odlišně barevné papíry libovolnou technikou na téma magie a kouzla. Musíte ale použít na oba obrazy stejné odstíny barev a musí se jednat o abstrakci.

14. Závěr

Děkuji za vaši pozornost, doufám, že se vám workshop o iluzích líbil a uvidíme se příště s tématem „Barva jako výtvarný prostředek“. Nashledanou.

55

domluvit, co by to mohlo být a umístit tento fragment na papír formátu A3, kam ho přilepí. Domalují dle svého návrhu zbytek obrazu, včetně barevného rozvržení. Poté si navzájem svá díla předvedou. Lektor jim na závěr ukáže původní obraz a poté ještě fotografii přírodního motivu, který se stal předlohou obrazu. Všichni dostanou od lektora dva barevné papíry, které musí pomalovat stejnými barevnými odstíny. Všichni mají totožné téma – magie a kouzla. Musí se jednat o abstraktní malbu. Lektor změní typ osvětlení, pokud to podmínky umožní, zatemní a zapálí svíčky. Je možné v průběhu malby studentů zdroj světla změnit vícekrát. Na závěr si všichni vytvořená díla prohlédnou a porovnají barevnosti na jednotlivých obrazech. Lektor se rozloučí s účastníky a navnadí je na příští díl cyklu workshopů.

fotografie přírodního motivu, 4 x papír A3, lepidlo, barvy.

Barevné papíry A4, barvy, štětce, skleničky na vodu, počítač, reproduktory , hudební nahrávka na doplnění atmosféry, svíčky, sirky, lampa s barevným světlem.

35

5

7.4. Workshop “Barva jako výtvarný prostředek“ 1. Úvod: Lektor opět přivítá účastníky workshopu a představí poslední dílnu s podnázvem „Barva jako výtvarný prostředek“. Také se vrátí společně se studenty k předchozí lekci a snaží se je zapojit do procesu „rozpomínání“. Opět se tedy zeptá, co si z minula pamatují a na kolik je jednotlivé aktivity zaujaly, co je překvapilo, pobavilo či naopak. 2. Výběr obrazů: Studenti si sednou do kruhu, uprostřed něhož se nachází rozložené reprodukce abstraktních obrazů známých světových umělců. Tyto obrazy zde lektor připravil již před jejich příchodem. Počet obrazů je záměrně vyšší než počet účastníků, aby si každý mohl vybrat podle své preference. Všichni si mají jednotlivé obrazy nejprve krátce prohlédnout, jeden z nich si vybrat a položit si ho před sebe. Lektor se zeptá, zda znají autory všech vybraných děl. V případě, že studenti některá, či všechna jména malířů neznají, lektor jim je doplní. Jména autorů si účastníci čitelně napíší na cedulku a položí ji před sebe vedle obrazu. 3. Hra s tleskáním a jmény umělců: Jedná se o stejnou hru, jež je popsána výše a jíž si účastníci pamatují z workshopu „Barva jako emoce“, avšak s menšími změnami. Aby se všem zúčastněným připomněla pravidla, zahraje se tato hra nejprve úplně stejně, jako se hrála naposledy. Tedy všichni sedí v kruhu a vytleskávají navzájem svá vlastní jména. Když skončí toto úvodní kolo, studenti jeden po druhém zopakují jména umělců, která mají napsaná u obrazů před sebou z předchozí aktivity. Tato jména nyní budou používat na místo svého. Hra se jmény umělců se zopakuje třikrát. V prvním a druhém kole zůstanou obrazy i cedulky se jmény ležet před jednotlivci, u třetího kola se otočí cedulky tak, aby nebylo možné jména přečíst. Pokud se pracuje se skupinou, která jména umělců zná, mohou se u třetího kola otočit i obrazy, aby na ně nebylo vidět. Každé kolo končí ve chvíli, kdy zůstanou pouze dva poslední hráči jako výherci.

56

4. Komparace obrazů a diskuse: Šest výherců z předchozí hry položí jeden po druhém své obrazy doprostřed kruhu. Každý z nich popíše svůj obraz, co ho na něm zaujalo a proč si ho vybral, poté o něm diskutují s ostatními účastníky a komparují s jinými obrazy. Společně hledají podobnosti a rozdíly mezi tvorbou jednotlivých umělců, zásadní charakteristiky jejich tvorby, symboliku, vliv na emoce, kontrasty, iluze apod. Lektor doplňuje tuto diskusi o informace o jednotlivých malířích a směrech v abstraktním umění. 5. Krátký výklad: Lektor vyzve účastníky, aby se posadili opět do kruhu, doprostřed rozloží barevné papíry a vytvoří z nich barevný kruh, stejný jako v předcházejícím workshopu „Barva jako iluze“ sestavili sami účastníci. Připomenou si společně komplementární, harmonické a příbuzné barvy. Lektor krátce poreferuje o způsobech míchání barev, především o aditivním a subtraktivním mísení, zopakuje, co jsou barevné tóny (odstíny), vysvětlí jak docílit mícháním větší sytosti či světlosti apod. 6. Pointilistická malba: Studenti se rozdělí do šesti dvojic a každé z nich lektor přidělí vodou ředitelnou barvu v tubě (purpurovou, modrou, žlutou, bílou, černou, zelenou). Všechny dvojice dostanou rovněž papír o velikosti A2, který společně pomocí prstů a štětců celý pokryjí puntíky své barvy. Poté se, na základě instrukcí lektora, přemisťují k barevným papírům svých kolegů, kde opět nanáší svou barvu, avšak už pouze na polovinu papíru. Například žlutá dvojice maluje na papír červené, červená na papír modré skupiny, modrá na papír bílé atp. Poté se ještě jednou prohodí a plochy, na které malují, se mění dle instrukcí lektora. Na závěr si vše společně prohlédnou s případným komentářem. 7. Čtyři techniky malby: Lektor naváže na předchozí aktivitu a zmíní dva další způsoby míchání barev, jimiž jsou: míchání barevných past na paletě a míchání vrstvením. Poté rozdá všem zúčastněným fixy čtyř barev – modré, zelené, červené, žluté, čímž se opět vytvoří skupiny po třech lidech se stejnou barvou fixu. Všem skupinám lektor rozdá také papír ve formátu A3 a obálky s barevnými ústřižky různých tvarů, s kterými se studenti setkali již v prvním workshopu při úvodní aktivitě. Každá ze skupin obdrží ústřižky, jejichž barvy jsou vždy příbuzné barvám fixů. Jednotlivé skupiny si 3 odlišně barevné 57

ústřižky z obálky nalepí na prázdný papír. Poté si vyberou jednu z technik malby (tempera, akvarel, suchý pastel, kresba). Jejich úkolem je rozhodnout se pro způsoby mísení odpovídající jejich technice a namíchat barvy ústřižků nalepených na papíru. Následně musí na papír, kde budou mít místo, vypsat po společné dohodě alespoň 3 klady a 3 zápory zvolené techniky a rozhodnout, které způsoby mísení jsou pro danou techniku nejvhodnější. Poté si zapsané poznámky navzájem přečtou. 8. Přestávka: Účastníci mají 10 minut pauzu na občerstvení, toaletu atp. 9. Rozdělení do skupin: Lektor rozdělí studenty na čtyři skupiny po třech lidech a to tak, aby byly různorodé. U každé skupiny by se měli vyskytovat jak studenti prvního ročníku, tak i studenti z vyšších ročníků VOŠR v Písku. Což platí v případě, pokud se studenti vyšších ročníků workshopu účastní. V každé skupině by měl být také alespoň jeden muž. 10. Památkáři: Lektor odejde z místnosti a vzápětí se vrátí v roli památkáře. Jako jeho symbol má na hlavě či krku uvázaný šátek. V roli památkáře vystupuje po celou dobu této aktivity. Uvítá všechny skupiny jako restaurátorské dílny, které se dostavili do památkového ústavu na výběrové řízení pro restaurování vzácných uměleckých děl poničených povodní. Vyjme čtyři obálky a každá skupina si jednu vylosuje. V každé obálce se nachází ve formátu A4 potrhané reprodukce obrazu jednoho ze známých umělců s prostřihanými otvory. Lektor jako památkář oznámí studentům, že je nutné tyto obrazy podlepit na poničených místech (popřípadě celé) a vyretušovat jedním z možných přístupů retušování. V každé obálce se nachází i cedulka, na které je napsaná jedna z metod retušování, jež má být pro dané dílo použita. Poté nabídne k nahlédnutí literaturu, ve které je možné dohledat informace ke každé metodě retušování. Popřeje hodně zdaru při restaurátorském zásahu a sdělí termín kolaudace, jež se bude konat za 20 minut. Skupiny si musí vyhledat informace, pokud neznají způsob retušování, který mají přidělen, podlepit obraz a vyretušovat ho správným způsobem. Při tzv. kolaudaci mají za úkol před památkářem (lektorem) a ostatními skupinami obhajovat svou metodu retušování a celý restaurátorský zásah. Každá ze skupin má na obhajobu 5 minut. 58

11. Vlastní tvorba: Tentokrát se opět vrátíme k reprodukcím abstraktních obrazů, s kterými jsme pracovali při úvodu tohoto workshopu. Každý student si opět vybere jeden z těchto obrazů a nalepí si ho na čtvrtku formátu A2 či A3. Jejich úkolem je rozšířit malbou tento abstraktní obraz na kteroukoli stranu. Musí však zvolit správnou techniku malby, dodržovat barevnost, kompozici, způsob malby a styl, přesně tak, jak je tomu v originále. Nemělo by být poznat, že nové doplněné části nejsou původní. Jedná se zde o rekonstrukční techniku malby. Lektor v průběhu individuální tvorby obchází studenty, kontroluje správnost namíchaných barev a radí v případě potřeby. 12. Zhodnocení děl: Na závěr si všichni společně prohlédnou, co ostatní vytvořili a každý krátce pohovoří o svém díle. Jsou lektorem naposledy vyzváni, aby okomentovali symboliku barev a jejich vliv na emoce člověka, optické působení, popřípadě barevné a tvarové kontrasty, či proč zvolili pro tento úkol danou techniku malby. Pokud by však některý z účastníků nechtěl o své malbě hovořit, lektor ho nebude nutit. 13. Závěr: Lektor poděkuje všem za účast na celém workshopovém cyklu, vyzve účastníky, aby si zatleskali, a srdečně se s nimi rozloučí.

59

7.4.1. Plán lekce 4 CÍL

AKTIVITA

Účastník je seznámen s obsahem workshopu.

1. Úvod

Účastník se seznámí se jmény světoznámých malířů abstraktního umění. Lektor se dozví, zda účastníci znají alespoň některá jejich jména. Účastník si pamatuje jména tvůrců abstraktního umění. Dobře se baví. Lektor si zopakuje jména účastníků.

2. Výběr obrazů

Účastník je schopen odůvodnit svou volbu, identifikovat charakteristick é prvky tvorby jednotlivých umělců, komparovat je. Účastník získá nové informace o mísení barev.

4. Komparace obrazů a diskuse

3. Hra s tleskáním a jmény umělců

5. Krátký výklad

INSTRUKCE BLOK Posaďte se a řekněte, co vás minule zaujalo, pobavilo, či naopak. Prohlédněte si zde rozložené obrazy, jeden si dle své preference vyberte a položte ho před sebe. Na přehnutý papír napište jméno autora obrazu a postavte ho rovněž před sebe. Posaďte se do kruhu, budeme tleskat dvakrát o ruce, dvakrát do stehen. Budeme si předávat slovo pomocí jmen. Kdo udělá chybu, vypadává. Nejprve si to zahrajeme s našimi jmény, poté se jmény umělců. Kdo jste vyhráli v předchozí hře, popište svůj obraz, řekněte, proč jste si ho vybrali a najděte jemu podobný mezi ostatními. Kdo chcete, také se vyjádřete. Posaďte se, podívejte se na kruh. Kdo si pamatujete, zopakujte, které barvy jsou 60

POPIS AKTIVITY I. Lektor uvádí aktuální téma „Barva jako výtvarný prostředek“.

Každý ze studentů se podívá na rozložené obrazy a jeden si vybere, položí ho před sebe. Na papír napíše jméno autora obrazu a postaví ho vedle obrazu, tak aby na něj všichni viděli. Pokud nejsou jména autorů účastníkům známá, lektor jim je nadiktuje. Studenti se posadí do kruhu a začnou vytleskávat svá jména. Tleskají se v jednom kole osobní jména, pak se pokračuje ve třech kolech se jmény umělců. V posledním kole se odstraní cedulky se jmény umělců. Končí se, když zůstanou jen dva poslední hráči. V průběhu jednoho kola se tleskání zrychluje. Šest výherců z předchozí aktivity popíše svůj obraz a prodiskutuje ho s ostatními. Společně ho porovnají s ostatními obrazy. Lektor doplňuje diskusi informacemi o jednotlivých umělcích a směrech abstrakce. Studenti se posadí kolem barevného kruhu vytvořeného lektorem. Kruh je stejný jako v předchozím workshopu. Všichni

MATERIÁL

ČAS MIN.

Fotoaparát, ubrousky.

10

Papíry A4, fixy.

5

Židle, reprodukce abstraktních obrazů známých autorů, cedulky se jmény autorů.

20

6x reprodukce abstraktníc h obrazů známých autorů.

30

Sada barevných papírů.

10

komplementární, harmonické a příbuzné.

společně si zopakují vztahy jednotlivých barev. Lektor krátce poreferuje o způsobech jejich míchání.

Účastník spolupracuje se svým kolegou, aktivně se zapojuje do tvůrčího procesu, dobře se baví a je schopen komentovat viděné. Získá zkušenost s fyziologickým mísením barev (= mísením v oku).

6. Pointilistická malba

Najděte si dvojici. Vezměte si do dvojice jeden papír a jednu barvu v tubě. Pokryjte rovnoměrně pomocí štětce nebo prstů celý papír puntíky vaší barvy. Poté se přesuňte se svou barvou k jinému papíru, kde pokryjete už jen jeho polovinu. Pak se opět přesuňte a postup zopakujte.

Studenti se rozdělí do dvojic, každá dvojice si vezme jeden papír A2 a jednu tubu s barvou, pokryjí rovnoměrně celý papír puntíky jejich barvy. Poté je lektor přesune k papíru jiné dvojice, kde pokryjí svou barvou už jen polovinu plochy. Takto se přesunou ještě jednou a pokryjí svými puntíky opět jinou plochu. Společně si pak prohlédnou některé výtvory a všímají si fyziologického mísení barev.

Papír A2, 6x tuba s temperou odlišných barev (purpur, žlutá, modrá, zelená, černá, bílá).

20

Účastník si rozvíjí barvocit, je schopen namíchat potřebný barevný odstín, je schopen vhodně argumentovat , diskutovat, kooperovat ve skupině.

7. Čtyři techniky malby

30

8. Přestávka

Studenti si vyberou 1 z barevných fixů, tak se rozdělí na 4 skupiny. Každá skupina obdrží ústřižky (barvy odpovídají barvám fixů). Každá skupina 3 ústřižky nalepí na papír a vybere si jednu z technik malby (tempera, akvarel, suchý pastel, kresba). Úkolem je namíchat barvy ústřižků nalepených na papíru. Následně musí po společné dohodě na tentýž papír vypsat 3 klady a zápory zvolené techniky a zvoleného způsobu mísení barev. Poté si to navzájem přečtou. Účastníci mají možnost udělat si krátkou pauzu a občerstvit se.

12 fixů čtyř barev, 4 sady barevných ústřižků, papír A3, barvy – suchý pastel, pastelky, akvarel, tempery, štětce, lepidlo, ořezávátko, sklenice na vodu.

Účastník si krátce odpočine.

Vyberte si fix, který chcete. Vytvořte skupiny se stejnou barvou fixu. Z obálky si vyjměte 3 odlišně barevné ústřižky, ty nalepte na papír. Vyberte si jednu techniku malby, tou namíchejte barvy vašich ústřižků. Pokuste se vybrat vhodné způsoby mísení barev pro vaši techniku. Na papír napište 3 klady a zápory vaší techniky. Přečtěte je ostatním. Udělejte si přestávku na toaletu a občerstvení.

Pití, občerstvení

10

61

B L O K II. Vytvoření 9. Rozdělení rovnoměrných do skupin skupin.

Všichni, kdo studujete v 1. ročníku, postavte se každý do jednoho rohu místnosti. K nim se přidejte vždy dva z vyšších ročníků.

Lektor rozdělí účastníky do čtyř skupin tak, aby v každé byli pokud možno studenti 1. i vyšších ročníků a aby v každé skupině byl jeden muž.

Účastník je schopen spolupracovat se svými kolegy, rozdělit si ve skupině úkoly. Získá zkušenost v komunikaci s památkářem a je schopen prezentovat a obhajovat svou práci. Seznámí se se čtyřmi způsoby retuší uměleckých děl.

10. Památkáři

Dobrý den, vítám všechny vaše restaurátorské dílny. Vyhráli jste výběrové řízení na restaurování čtyř poničených obrazů. Je nutné je podlepit a vyretušovat technikou, s kterou jste se hlásili do výběrového řízení. Tady jsou přidělené obrazy. Kolaudace se koná za 20 minut. Budete muset obhájit svůj postup práce.

Lektor odejde za dveře, zaklepe a vrátí se v roli památkáře. Jako jeho symbol má na krku šátek. Studenti si vylosují obálku, ve které je poničený obraz, který musí podlepit a vyretušovat. Techniku retuše mají napsanou v obálce. Pokud ji neznají, mohou se podívat do odborné literatury. Po dvaceti minutách proběhne tzv. kolaudace – obhajoba přiděleného způsobu retušování.

Šátek, literatura o restaurová ní, 4x obálka, děravé reprodukce obrazů, vzorové obrazy, 4 cedulky s typem retuše, papíry na podlepení, lepidlo, barvy, štětce, sklenice na vodu.

45

Účastník rozvíjí své tvůrčí schopnosti, je schopen namíchat odpovídající odstín barvy, zvolit vhodnou techniku malby a dodržet kompozici obrazu. Je schopen rekonstruovat malbu.

11. Vlastní tvorba

Vyberte si opět jednu reprodukci obrazu známého umělce, nalepte ji na čtvrtku. Rozšiřte tento obraz na kteroukoli stranu, musíte však dodržet barevnost, kompozici a strukturu obrazu. Malujte pomocí čehokoliv, co zde máte k dispozici. Snažte se zvolit nejvhodnější techniku malby.

Studenti si opět vyberou jeden ze známých abstraktních obrazů, nalepí ho na čtvrtku formátu A2 či A3. Jejich úkolem je rozšířit malbou tento obraz na kteroukoli stranu. Mají zvolit správnou techniku malby, dodržovat barevnost, kompozici, způsob malby a styl, přesně tak, jak je tomu v originále. Nemělo by být poznat, že nové doplněné části nejsou původní.

Čistý papír A2 nebo A3, lepidlo, reprodukce abstraktních děl světoznám ých umělců, barvy – pastel, akvarel, tempera, fixy, pastelky, štětce, sklenice na vodu.

40

62

5

Účastník je schopen hovořit o své tvorbě, objektivně zhodnotit díla svých kolegů. Všímá si formální stránky výtvarného díla. Lektor se rozloučí.

12. Zhodnocení děl

Podívejte se na všechny výtvory. Každý z vás okomentujte své dílo, všímejte si symboliky barev, vlivu na emoce, optického působení. Proč jste zvolili danou techniku malby?

13. Závěr

Prosím zatleskejte Lektor se rozloučí si! Děkuji za vaši s účastníky a poděkuje účast na celém za účast. workshopovém cyklu o barvách. Doufám, že i poslední díl se vám líbil. Zase někdy příště nashledanou.

63

Všichni si prohlédnou výtvory svých kolegů, krátce o nich pohovoří. Nikdo však není nucen do komentářů, pokud se vyjadřovat nechce.

Vytvořené obrazy.

15

5

8. Zhodnocení uskutečněného workshopového cyklu 8.1. Celkové zhodnocení První a tímto i zkušební workshopový cyklus s názvem „Od barev k retušování“ proběhl koncem března a začátkem dubna roku 2015. Uskutečnily se všechny čtyři plánované workshopy s podnázvy: „Barva jako symbol“, „Barva jako emoce“, „Barva jako iluze“ a „Barva jako výtvarný prostředek“. K účasti byli přizváni studenti všech ročníků z Vyšší odborné školy restaurátorské v Písku a její absolventi, kteří mají na tuto školu doposud vazby. Největší zájem o workshop projevili studenti prvního ročníku, kteří byli následováni absolventy a studenty třetího ročníku. Z řad druhého ročníku byla účast nejnižší, zúčastnila se pouze jedna studentka. Což je zřejmě ovlivněno nízkým celkovým počtem studentů druhého ročníku ve školním roce 2014/2015. Zkušební skupiny tak tvořili jak zástupci obou pohlaví, tak zástupci odlišných věkových kategorií a rovněž i jedinci s odlišnou restaurátorskou zkušeností. Dvou workshopů se zúčastnila mimo jiné zástupkyně laické veřejnosti, která restaurátorskou školu nenavštěvuje a nemá s ní nic společného. Pouze pět studentů se zúčastnilo všech čtyř lekcí. Z časových, či jiných důvodů se ostatní účastníci vyskytovali pouze na některých z workshopů. Čtyři studenti byli přítomní na třech lekcích, stejný počet studentů jsme přivítali na dvou lekcích a tři jedinci přišli pouze na jeden z workshopů. Složení zkušební skupiny se tedy při každém workshopu mírně proměnilo. Také v celkovém počtu účastníků nastaly pokaždé drobné odchylky (bylo přítomno vždy 10 – 12 účastníků). Ani jeden z těchto faktů však žádným způsobem nenarušil průběh jednotlivých lekcí, čímž se potvrdilo, že je možné uskutečnit jednotlivé workshopy i každý samostatně. Přesto bude naší snahou docílit, aby se v budoucnu při dalším organizovaném workshopovém cyklu zúčastnilo všech čtyř workshopů co největší množství účastníků. Protože jedině tak je možné obsáhnout problematiku barev komplexně. Z organizačních a časových důvodů bylo nutné zorganizovat workshop v jiných prostorech a v kratším čase, než bylo původně plánováno. Všechny čtyři tvořivé dílny se uskutečnily ve společenské místnosti jednoho z píseckých internátů. Tento prostor byl menší než plánovaný malířský ateliér v budově školy (VOŠR), ale pro celkový počet zúčastněných se stal dostačujícím. Výhodou byla jeho snadná dostupnost 64

pro lektora i studenty, možnost připojení počítače k internetu a televiznímu monitoru, možnost využití velkého pracovního stolu a možnost využití kuchyňky (bylo možné uvařit čaj a kávu popř. občerstvení). Naopak nebylo možné používat malířské stojany pro volnou tvorbu, ani stěny místnosti jako plochy pro připevnění obrazů, což se obojí v některých případech prokázalo jako nevyhovující potřebám workshopu. Vzhledem k tomu, že byl tento workshop organizován jako zkušební pro potřeby této teoretické diplomové práce, uskutečnil se neoficiálně, a proto bylo nutné přizpůsobit datum a čas začátku jednotlivých lekcí rozvrhu hodin všech studentů. Bylo nutné zvolit termín mimo školní vyučovací hodiny. Kvůli těmto podmínkám se bohužel musely všechny dílny odehrát ve večerních hodinách, což se potvrdilo jako ne příliš vhodné. A to především vzhledem k délce trvání workshopu, který má přibližnou délku 4 hodiny a vzhledem ke značné pracovní vytíženosti studentů před příchodem na workshop. Ale ačkoliv byla na účastnících v určitých momentech znatelná únava, vydrželi být aktivní a udržet pozornost do pozdních večerních hodin. Termíny v budoucnu organizovaných workshopů jsou plánovány na víkendy, popřípadě pracovní dny, avšak se začátkem nejpozději kolem čtvrté hodiny odpolední. Všechny workshopy vedl pouze jeden lektor, což bylo zvládnutelné, ale bylo by z několika důvodů vhodnější, aby mu ještě druhý člověk asistoval. Jedním z hlavních důvodů je záměr fotografovat celý průběh workshopu, aby studentům zůstala i vizuální vzpomínka. Vzhledem k tomu, že se lektor v některých aktivitách musel sám zapojit do procesu tvorby (například při hře s vytleskáváním jmen, při skládání origami, kde po celou dobu musel vysvětlovat postup, či při hraní role památkáře), nemohl současně fotograficky dokumentovat celý průběh tvorby. Z tohoto důvodu nám fotografie některých aktivit zcela chybí. S dvojicí lektorů by se průběh jednotlivých dílen stal rovněž plynulejším a dynamičtějším. Některé aktivity totiž vyžadovaly krátkou přípravu, při níž docházelo k malému zdržení. Týká se to například rozdávání materiálů účastníkům, či úpravy pracovního prostoru apod. Ačkoliv byla tato zdržení u každé aktivity nevýrazná, v součtu celé dílny to její plynulý chod mírně narušovalo. Také by bylo vhodnější, kdyby se sledování času a časového rozvržení jednotlivých aktivit, rozdělilo mezi dvě osoby. Proto v budoucnu plánujeme oslovit pro účast kolegu či kolegyni z řad pedagogů VOŠR.

65

8.2. Zhodnocení průběhu jednotlivých lekcí 8.2.1. „Barva jako symbol“ – zhodnocení První z workshopů byl vytvořen jako úvodní dílna celého cyklu. Tato dílna má za cíl v první řadě zaujmout zúčastněné jedince a má je uvést do problematiky barev na základě prvotních asociací a barevné symboliky. Kromě toho si také klade za úkol blíže se seznámit s přítomnými, což platí hlavně za předpokladu, že by byl workshopový cyklus organizován pro nové studenty prvního ročníku na VOŠR, nebo v cizím prostředí. Nicméně na uskutečněném workshopu v březnu 2015 se již studenti i lektor navzájem znali, přesto bylo možné dozvědět se o nich nové informace. Například úvodní aktivita, kde se jednotliví účastníci mají představit a říct odkud jsou, byla pozměněna tak, aby každý sdělil ostatním, jaké je jeho oblíbené jídlo a jaké přezdívky kdy dostal. Rovněž informace o tom, proč si jedinec vybral papír určité barvy, včetně způsobu jeho následného upravení, jsou z psychologického hlediska značně vypovídající. Prokázalo se tedy, že seznamovací aktivity s minimálními úpravami jsou smysluplné i v již fungujícím kolektivu. Dobře fungovaly i následující aktivity s myšlenkovými mapami. Pro lektora je ale v tomto případě nutné, aby dával pozor na přesné sdělování instrukcí, obzvláště při zadávání úkolu s živými obrazy. Původně bylo plánováno, že si studenti pro živý obraz vymyslí situaci na základě pěti slov vybraných sousední skupinou, z čehož vznikly jisté nejasnosti. Proto je plán lekce nyní pozměněn tak, aby si studenti vybrali z pěti zakroužkovaných slov jedno, pro které následně vymyslí živý obraz. Tato aktivita využívající prvky dramatické výchovy se osvědčila jako velice zábavná. U následující aktivity, kdy se diskutovalo o barvách na základě textu, jsme zjistili, že studenty tato problematika zajímá, mají k ní co říci a jsou schopni o ní diskutovat. Avšak četba textu zabrala více času, než bylo původně plánováno. Pokud bychom chtěli věnovat diskusi včetně četby méně než 50 minut, bylo by vhodné použít o něco kratší text. V našem případě nebylo nutné diskusi zkracovat, protože všechny předchozí aktivity odpovídaly časovému harmonogramu. Pouze následující volná tvorba (malba abstraktního pojmu) zabrala méně času, než se předpokládalo. Studentům postačilo pro malbu 45 minut. Zřejmě proto, že vzhledem k absenci malířských stojanů byl použit menší formát papíru a protože volná

66

tvorba na závěr je vždy abstraktní, což je časově méně náročné. Celkový plánovaný čas nebyl překročen. Vznikla zde velice poutavá a osobitá díla. Velmi zajímavým prvkem se ukázalo dodatečné pojmenovávání jednotlivých obrazů, přičemž studenti nevěděli, který z pojmů si malíři vylosovali jako zadání. Abstraktní pojmy, které k jednotlivým obrazům účastníci připojovali, se vždy alespoň jednou shodovaly se zadáním, kromě jednoho případu – obraz „Žárlivost“ nebyl označen ani jednou jako žárlivost. Naopak některé obrazy byly pojmenovávány celkem jednoznačně (například „Snění“ a „Agrese“), nebo se u obrazů vyskytovaly názvy příbuzné (například „Živost“ byla označována i jako nadšení, „Snění“ jako zamilovanost). V některých případech však byly připojené pojmy výrazně protikladné či značně různorodé. Zvláštním prkem také je, že pojem „odpočinek“ byl přidělen téměř ke všem obrazům, což vypovídá o odlišném a individuálním vnímání odpočinku u jednotlivých účastníků. Zatímco například agresi a snění vnímají vizuálně povětšinou podobně. Prokázalo se tedy, že řeč výtvarného umění může být na jednu stranu značně osobitá a individuální, ale na stranu druhou může být v rámci jednoho kulturního prostředí či jedné subkultury i obecně platná. Tento workshop byl ze všech čtyř nejméně náročný na přípravu. Bylo pouze nutné nakoupit potřebný materiál, připravit ústřižky z barevného papíru, vybrat vhodný text a vyrobit cedulky s abstraktními pojmy pro poslední aktivitu. Pojmy jsme vytiskli na obyčejný papír, avšak příhodnější by bylo vytvořit je z tvrdého papíru, aby se daly držet jako kartičky.

8.2.2. „Barva jako emoce“ – zhodnocení Druhý v řadě následoval workshop, jenž navazuje na úvodní seznamovací dílnu, avšak pohlíží na barvy již z jiného úhlu pohledu. Dívá se na ně jako na činitele ovlivňující psychické rozpoložení a emoce člověka, díky čemuž mohou barvy o člověku mnoho vypovědět. Jsou zde vnímány jako něco aktivního, vzrušivého a zároveň spontánního, vycházejícího z nitra.76

76

Zde vycházíme z principů abstraktního expresionismu. Viz Hessová, B. Abstraktní expresionismus, překlad: Kňourková J., (Praha: Slovart / Taschen, 2006).

67

Díky tomuto zaměření měl pro nás stávající workshop mezi ostatními workshopy největší význam právě v poznávání zúčastněných studentů. Tím, že zkušební workshop proběhl se známým kolektivem, ověřili jsme si funkčnost této dílny v tomto směru. Potvrdily se nám informace, které jsme u jedinců znali nebo předpokládali, a tím jsme si ověřili základní principy psychologie barev. Vypovídající hodnotu měla především aktivita s imaginací na hudbu, Lüscherův test osobnosti a překvapivě i skládání origami. Aktivita zařazena na začátek dílny, tedy hra s tleskáním splnila dobře svůj účel, jímž bylo mimo jiné upoutání pozornosti a navození příjemné, pozitivní atmosféry. Byla provázena výbuchy smíchu. Zvukové vjemy jsme využívali i v dalších aktivitách, což se ukázalo ve spojení s barvami také jako funkční a ozvláštňující. Největší pozitivní odezva byla cítit při závěrečné společné tvorbě na motivy obrazů Jacksona Polocka. Studenti se uvolnili, tvořili se zájmem a vyzkoušeli si různé způsoby nanášení barvy. Pro vnějšího pozorovatele bylo poutavé sledovat, jak si studenti navzájem zasahují do vytvořených skvrn. Například jeden účastník část obrazu postříkal barvou, druhý po chvíli přišel a rozetřel ji rukama, poté opět přišel první a znovu toto místo postříkal barvou. Vznikl tak velice zajímavý a originální obraz a to v kratším čase, než byl pro tuto činnost vyhrazen. Naopak aktivitou, která příliš nefungovala, bylo Vyjádření emoce pohybem. Studenti byli až na výjimky značně zdrženliví a příliš se neprojevovali. Spíše působili zmateně. Zcela vyřadit tuto aktivitu však nechceme, protože má za cíl donutit účastníky začít přemýšlet o emocích, které jednotlivé barvy vyvolávají. Mohli bychom ji pozměnit tak, že bychom stanovili určitý počet pohybů odpovídajících počtu barev a každý student by jeden z pohybů ke konkrétní barvě přiřadil. Možná by však postačilo, kdyby si studenti jednotlivé barvy obešli a pouze se nad nimi pokusili zamyslet, aniž by to jakkoli projevovali na venek. Starost s tím, jak emoce projevit, s čímž neměli zřejmě doposud zkušenosti, se projevila u některých jedinců jako blokující. Jak i jedna studentka řekla, přemýšlela spíše nad tím, že neví co u jednotlivých barev dělat a cítila se kvůli tomu nesvá. Kromě této aktivity probíhaly ostatní aktivity až nečekaně dobře. Připravovali jsme tuto dílnu s obavou, zda není až příliš osobní a zda se budou chtít studenti všeho účastnit. Příjemným překvapením tedy bylo, že její průběh byl dynamičtější, než u dílny předchozí a někteří studenti ji označili za nejzajímavější.

68

Časový plán byl pro první blok workshopu zpracován dobře, provedení odpovídalo připravenému plánu. Po přestávce v druhé polovině programu však změny nastaly. Skládání origami trvalo déle, než se předpokládalo. Lektor musel v průběhu neustále kontrolovat, zda účastníci překládají papír správně a celkové tempo určil nejpomalejší jedinec. Plánovaná doba trvání 15 minut se tedy zdvojnásobila. Což ale v rámci celkové délky druhého bloku nevadilo, protože společná volná tvorba zabrala času naopak méně, než se očekávalo. Co se přípravy týká, ani tento workshop nebyl v tomto směru tak náročný, jako poslední dvě dílny. Nejvíce času zabralo vyhledávání vhodných hudebních ukázek pro malbu a výběr emocí zařazených do seznamu. Museli jsme rovněž vybrat vhodné papíry pro origami a vytvořit sady barevných čtverců pro Lüscherův test. U poslední aktivity je třeba nezapomínat na to, že čerstvě pomalované plátno ve vodorovné poloze bude dlouho schnout. Proto není možné ho hned pověsit, jak jsme původně zamýšleli, abychom provedli percepční cvičení. Také je z tohoto důvodu nutné, ověřit si, zda dílo může vzhledem k jeho rozměrům zůstat do druhého dne v místnosti, aby uschnulo.

8.2.3. „Barva jako iluze“ – zhodnocení Ve třetím workshopu jsme pracovali s vizuálním vnímáním, iluzemi a optickými klamy. Zatímco první dva workshopy byly spíše úvodní a poznávací, zde jsme se snažili nahlédnout do problematiky barev skrze zrakový orgán, jímž je oko. Dostáváme se tím již blíže k podstatným problémům provázející retušování v běžné restaurátorské praxi. Ačkoli patří tato dílna obsahově k významnějším pro studenty restaurátorských oborů, její průběh byl nejvíce problematický. Proto je již současný plán workshopu pro uplatnění v budoucnu upraven. Původní pořadí aktivit bylo následující: vodění slepce, haptická hra, cvičení percepce, cvičení recepce, percepce obrazu při odlišném osvětlení, hra s barvami, barevný kruh, přestávka, optické klamy, výroba thaumatropu, fragment obrazu, vlastní tvorba. V tomto původním pořadí však aktivity prvního bloku příliš dobře časově nevycházely. Jednalo se především o aktivity spojené s pozorováním a vnímáním obrazu a hry s barevnými papíry. Nefungovaly zřejmě proto, že jsme se snažili sdělit příliš mnoho informací najednou, přičemž vše trvalo mnohem déle, než bylo v plánu. Původně se měly i optické klamy stihnout v první polovině dílny, což za těchto 69

podmínek nebylo možné. Tři percepční cvičení za sebou byla příliš unavující a informačně náročná, navíc když po nich následovaly hry s barvami, rovněž postavené na sdělování podstatných informací. Všechna tato cvičení jsou však pro restaurátorskou praxi významná, proto jsme žádné z nich zcela nevyřadili. Budeme usilovat především o jejich zkrácení a zefektivnění. V plánu workshopu jsme přehodili pořadí percepce obrazu a haptické hry, čímž rozbijeme monotónnost vizuálních cvičení. Je také nutné, aby lektor podával přesnější instrukce, více selektoval sdělované informace a lépe korigoval studenty při jejich komentářích. Měli značnou tendenci se zapovídat, čímž se vzdalovali od podstaty tématu. Rovněž jsme zjistili, že barevný kruh je třeba sestavit první a teprve poté uskutečnit hru se zařazováním jednotlivých barev do skupin, abychom mohli vysvětlovat vztahy jednotlivých barev na základě vytvořeného kruhu. Při této aktivitě se rovněž projevilo omezení stávajícího prostoru, kde nebylo dostatek místa, aby účastníci vytvořili pravidelný kruh. Jako úvodní upoutávající aktivity byly zvoleny hry poslepu, které mají mimo jiné upomenout účastníky, že zrak nemusí být samozřejmostí a nakolik je pro člověka významným smyslem. Dá se říci, že obě tyto aktivity proběhly tak, jak měly. Někteří studenti nikdy nezkoušeli vykonávat některé úkony po slepu, proto to pro ně byla zajímavá zkušenost, jak sami řekli. Druhý blok již probíhal bez větších problémů. Malba na základě fragmentu obrazu ve skupinách se ukázala jako zábavná a zajímavá aktivita. Opět se u studentů zrodily pozoruhodné nápady. Při závěrečné vlastní tvorbě účastníci neobdrželi konkrétní zadání, jelikož jsme se domnívali, že malba při hudbě, za různého osvětlení a na barevný papír bude jako omezení dostačovat. Což se však neosvědčilo, proto bude v příštím realizovaném workshopu probíhat malba na téma kouzla a magie. Barevný papír, hudba i změny v osvětlení při tvorbě zůstanou. Ačkoli časový plán v prvním bloku dílny nefungoval, celkový čas čtyř hodin překročen nebyl. Čili opět se odhadovaný čas pro vlastní volnou tvorbu zkrátil. Studentům postačilo 30 minut. Z toho důvodu ponecháme i nadále optické klamy v druhé polovině programu. Náročnost na přípravu se u toho workshopu výrazně zvyšuje. Je zde potřeba mnoha různých pomůcek, materiálů a času. Značné množství času zabralo vyhledávání vhodných optických klamů a jejich následné zpracování pro tisk, tak aby tiskem 70

neztratili svou funkčnost (například aby byly zachovány správné barevné odstíny). Cvičení s odlišnými světelnými podmínkami vyžadují zajištění různorodých světelných zdrojů, jako například svíček, lamp, barevných žárovek, folií apod. Bylo rovněž nutné doplnit výtvarné materiály k malbě a výrobě thaumatropu. Kromě toho se již před příchodem účastníků muselo vyřešit zavěšení obrazu, který vznikl na předchozím workshopu o emocích. Bylo potřeba také připravit škrabošky a drobné předměty pro haptickou hru a fragmenty obrazu pro malbu ve skupinách.

8.2.4. „Barva jako výtvarný prostředek“ – zhodnocení Všechny předchozí workshopy směřují k této poslední části celého cyklu, která vše zakončuje. Je zaměřena nejvíce na činnosti významné pro obor restaurování. Čili jedná se zde především o techniky retušování, s čímž souvisí míchání barev různými způsoby a nelze opomenout ani jednotlivé malířské techniky. Z tohoto důvodu se v tomto workshopu využívá nejvíce aktivit zaměřených na nanášení barev a malbu. Toto poslední téma bylo nejprve otevřeno abstraktním uměním a odkazem na druhý workshop tím, že jsme opět použili hru s tleskáním. Vlastní jména jsme však nahradili jmény známých světových umělců. Efekt této hry se prokázal i tentokrát nad očekávání funkčně a jako minule i zábavně. Následně proběhla komparace a diskuse o obrazech i jejich autorech, přičemž jsme se přesvědčili, že studenti (ani absolventi) nemají přílišné povědomí o abstraktním umění (např. neznali téměř ani jednoho autora, z jejichž děl si měli vybrat obraz ke hře s tleskáním). Bylo možné jim tak sdělit řadu nových informací. Avšak na druhou stranu, měl lektor příliš tendence hovořit více než účastníci, čehož by bylo vhodné se v budoucnu vyvarovat, jelikož by mělo jít spíše o diskusi mezi studenty. Lektor tedy musí být dobře připraven a kvalitně vést diskusi. Celý tento workshop proběhl mnohem plynuleji, než předchozí dílna o iluzích. Pouze u pointilistické malby jsme se opět ujistili, že je naprosto nezbytné sdělovat důrazně a přesně instrukce k jednotlivým aktivitám, protože jinak jsou účastníci buď zmatení, nebo až příliš kreativní. Jak tomu bylo právě při pointilistické malbě, kdy někteří studenti tvořili z odlišně velkých puntíků obrazce, což se míjelo účinkem pro náš záměr. K této aktivitě by bylo rovněž vhodné připravit předem, které barvy jak kombinovat, čili které dvojice poslat ke kterému papíru. Nám tato příprava chyběla a plánovaná improvizace v rychlosti procesu nebyla příliš funkční.

71

Druhý blok obsahoval dva hlavní body programu. Jedním byla hra Památkáři, kde lektor vystupoval v roli a tím určil role i studentům. Prvek dramatické výchovy se projevil jako velice efektní, užitečný a zábavný, protože si studenti mohli vyzkoušet nanečisto obhajobu své práce, což je nezbytnou součástí restaurátorské praxe. Ačkoliv nebyli účastníci ve zkušební skupině zvyklí na takovýto způsob výuky, neměli s hraním role žádné problémy a rychle se zapojili. Tato aktivita proběhla podle našich představ. Závěrečná tvorba byla rovněž značně zdařilá, jen k závěrečnému společnému zhodnocení děl vůbec nedošlo. Důvodem byl fakt, že tato dílna začínala později než všechny předchozí workshopy. Ačkoliv celková délka workshopu nepřekročila plánované čtyři hodiny, poslední volná tvorba se díky tomu uskutečnila v pozdních večerních hodinách. Což bylo hlavním důvodem, proč studenti odcházeli již během tvorby, pokud dokončili svou práci dříve než ostatní. Příprava pro tuto část cyklu byla středně náročná. Časově náročnější bylo vyhledat a vybrat vhodné autory a jejich díla abstraktního umění pro úvodní aktivity. Dále bylo také potřeba vybrat obrazy vhodné pro použití ve hře Památkáři, kde bylo nutné je upravit tak, aby jejich poškození odpovídala jednotlivým způsobům retušování.

8.3. Zhodnocení jednání účastníků na workshopech V průběhu celého cyklu bylo velice zajímavé a přínosné sledovat, jak se účastníci nadšeně zapojují do procesu tvorby a vytváří tak příjemnou atmosféru na všech čtyřech workshopech. Můžeme díky jejich reakcím ještě více zkvalitnit tento workshopový cyklus pro příští využití. V různorodé sestavě, v které se dostavili, pro nás fungovali dobře jako zpětné zrcadlo. Zúčastněný kolektiv působil pozitivně a funkčně, avšak projevily se i drobné a skryté konflikty. Například ve chvíli, kdy spolu pracovala dvojice, která spolu v běžném životě občas nevychází, projevilo se to i na společném úkolu, u něhož se členové této dvojice nemohli shodnout na společném řešení. Nevznikaly zde však žádné výrazné spory ani hádky. Rovněž se nikdo nevyhýbal žádnému úkolu. Všichni účastníci se aktivně zapojovali do veškerých aktivit a projevovali zájem o další workshopy. Ačkoliv se jednalo o kolektiv dospělých lidí, v každém z nich se projevila hravá dětská stránka osobnosti. Obavy, zda nejsou některé aktivity příliš infantilní, nám byly vyvráceny. Naopak čím hravější a infantilnější hry jsme do 72

programu zařadili, tím měly větší pozitivní ohlas. Všichni byli velice hraví a tvůrčí i v případech, kde bychom to příliš nečekali. Překvapivým bodem bylo, že se i aktivita zdánlivě jednoduchá a fádní, stala pro studenty velice zábavnou a hravou. Stalo se tak v případě, kdy bylo potřeba, aby dvojice rovnoměrně zaplnily papír barevnými puntíky. Stačila pouze chvilka nepozornosti lektora a tvorba, při které šlo primárně pouze o pointilistické mísení barev, se změnila příliš v kreativní tvoření. V těchto případech nám bylo připomenuto, že pracujeme s lidmi s výrazně uměleckými sklony a proto je nutné podávat striktní instrukce k jednotlivým aktivitám.77 Studenti o sobě prozradili množství osobních informací, aniž by si to často uvědomovali. V některých případech tomu tak bylo i vědomě (např. při úvodní aktivitě v prvním workshopu, či při poslechu hudby s imaginací – zde však lektor musí počítat s tím, že člověk může veřejně prezentovat jen část svých představ, nebo i lhát, popř. se může nechat ovlivnit tím, co řeknou ostatní ve skupině). Na základě poznatků z psychologie barev78 bylo možné částečně odhalit vnitřní naladění jednotlivců. Například vzhledem k tomu, že jsme účastníky již znali, jsme byli schopni potvrdit si problematické, umírněné, či ambiciózní jedince. Studenti také často profilovali sebe sama do svého výtvoru, což bylo nejvýrazněji postřehnutelné při skládání origami jeřába. Nejen že si při této aktivitě museli vybrat barvu papíru, ale také způsoby a kvalita překládání papíru byly značně vypovídající. Navíc ve chvíli, kdy měli svého jeřába popsat, a to dokonce až po diskusi s ostatními, vyznělo to často tak, jako by popisovali sami sebe. Obdobných sdělení jsme si mohli všimnout například při aktivitě „Vyjádření emoce barvou“. Tato aktivita byla rovněž o jednotlivcích značně vypovídající. Projevilo se to například ve chvíli, když se měli studenti postavit k barvě, která podle jejich názoru evokuje důvěru. Každý z nich šel překvapivě k odlišné barvě. Dalo by se předpokládat, že většina účastníků půjde k těm barvám, které se za důvěryhodné obecně pokládají (například k modré), ale studenti v tomto případě označili za důvěryhodné ty barvy, které odpovídají ve většině případů jejich osobním preferencím. Našla se zde například studentka, která za barvu evokující důvěru označila černou. 77

Bylo by jistě přínosné porovnat při plnění tohoto úkolu naší stávající skupinu se skupinou, která není

z umělecky zaměřené školy. To však není předmětem této práce. 78

Zde jsme čerpali primárně z: Goethe, J. W. Smyslově-morální účinek barev, (Hranice: Fabula, 2004),

Pleskotová, P. Svět barev, (Praha: Albatros, 1987), Kulka, J. Psychologie umění, (Praha: Grada, 2008).

73

Kromě již jmenovaných faktů, bylo možné během všech workshopů sledovat u jednotlivých studentů jejich aktivitu, přístup k práci a kvalitu jejího provedení, schopnost spolupracovat se svými kolegy a jejich tvůrčí myšlení. Tyto informace chceme využít při běžné výuce na VOŠR, především při praktických cvičeních, kde je nutné přísně dbát na to, aby studenti předmět restaurování neponičili. Ověřili jsme si, že díky tomuto workshopovému cyklu bychom měli mít v budoucnu možnost rychleji poznat studenty prvního ročníku, pro něž je cyklus primárně určen. A na základě našich poznatků bychom měli lépe odhadnout jejich možnosti a schopnosti, a zadat jim následně vhodnou ročníkovou či diplomovou práci. Takovou, kterou budou schopni zvládnout, aniž by restaurovaný objekt poškodili. Tento specifický obor vyžaduje osobnější přístup ke všem studentům, než je tomu na jiných školách. Tomu sice napomáhá jejich relativně nízký počet, ale mohl by nám pomoci rovněž tento cyklus workshopů. Lze tedy říci, že sledování tvorby a výsledných výstupů studentů, hlavně v podobě vytvořených obrazů, rozšířilo obzory různými směry. Studenti z VOŠR, kteří se účastnili zkušebních workshopů, se zde projevili jako velice kreativní, zvídaví, vynalézaví, hraví, pečliví a osobití jedinci. To je pro tuto školu do jisté míry charakteristické79 a současně i významné, protože se jedná o vlastnosti, které by měl mít každý restaurátor.

8.4. Didaktický přínos Vždy na začátku každé dílny (kromě první) byli studenti dotazováni na dojmy z jednotlivých workshopů a týden po skončení celého workshopového cyklu bylo některým z nich položeno několik otázek, týkajících se celého cyklu. Ohledně celého cyklu jsme hovořili pouze se studenty, kteří absolvovali všechny čtyři workshopy, popřípadě alespoň tři. Tímto způsobem, navíc ještě pozorováním, jsme získali potřebné informace k vyhodnocení úspěšnosti stanovených cílů, kterých jsme chtěli tímto workshopovým cyklem dosáhnout. Pozitivním zjištěním je, že řada našich záměrů byla docílena. V některých případech však nebylo zatím možné si úspěšnost těchto workshopů ověřit, protože se 79

Předpokládáme, že k podobným závěrům bychom mohli dospět i na jiných umělecky zaměřených školách.

74

jedná o dlouhodobé cíle. Kupříkladu, zda studenti začnou více přivírat oči, či odstupovat od předmětu při retušování, se ukáže až v průběhu jejich školních prací. Rovněž některé obecné cíle, jež jsme si stanovili, například rozvoj kritického myšlení a kreativity, nemáme dnes možnost zkontrolovat. Avšak na základě diskusí se studenty je možné vyvodit, že skutečně začali o barvách přemýšlet jinak. Což je pro nás nejpodstatnější zjištění, jelikož dokazuje, že tento workshop didaktický přínos skutečně má. Všech pět studentů, kteří se účastnili celého cyklu, i tři studenti, kteří byli přítomní na třech workshopech, potvrdili, že jsou po absolvování workshopů vůči barvám vnímavější a všímavější. Jedna z účastnic například uvedla, že při projížďce na kole si najednou všimla, že v jejím okolí jsou jen odstíny hnědé barvy, což ji nikdy dříve nenapadlo sledovat. Její slova pronesená s úsměvem byla: „Tvůj workshop ve mně zanechal velikou stopu.“ Jiné studentky zase více začaly sledovat, jaké barvy oblečení nosí lidé v jejich okolí. Jedna dokonce teprve nyní začala přemýšlet nad tím, jaké barvy zkombinuje, když se sama obléká. Jedna studentka zase řekla, že více vnímá barvy ve svém okolí, například jak je vymalovaný pokoj. Někteří účastníci uvedli, že při návštěvě galerie se dívali na obrazy odlišným způsobem, než dříve. Více se zaměřovali na formu a techniku malby, než na obsah. I jedinci, kteří zatím na žádné výstavě ještě nebyli, se domnívají, že si budou prohlížet obrazy jinak a jinak o nich budou přemýšlet. Všichni rovněž potvrdili, že se naučili mnoho nových věcí, které se jim dle jejich mínění budou hodit. Domnívají se, že je využijí jak při restaurování, tak i v běžném životě. Každý však uváděl trochu něco jiného, což vyplývá z jejich dosavadních zkušeností. Studenti prvního ročníku se v tomto lišili od studentů třetího ročníku, či absolventů. Například jedna studentka prvního ročníku zmínila, že nyní ví, co jsou primární barvy, zatímco studentka třetího ročníku, dle jejích slov, pochopila, proč jí některé barvy nejdou namíchat. Svědčí to o tom, že je možné odnést si z workshopového cyklu škálu různorodých informací. Některé účastníky nejvíce překvapilo světlo a vliv změny světelného zdroje na barevnost předmětů. Jedna slečna poznamenala: „Myslela jsem si, že na světle tolik nezáleží.“ Rovněž je zaujaly optické klamy. Těmto jedincům se nejvíce líbil workshop „Barva jako iluze“. Když jsme se zeptali, zda ještě věří svým očím, někteří potvrdili, že minimálně o svých vizuálních vjemech více pochybují. Jedna studentka prvního ročníku

75

přiznala, že očím věří méně, než dříve. Účastnice ze třetího ročníku se dokonce začala zajímat o literaturu o vizuálním vnímání, kterou jsme zde měli k dispozici.80 Jiní účastníci zase vyzdvihovali workshop „Barva jako emoce“. Ve větší míře je zaujal vliv barev na nálady a emoce člověka. Dle jejich slov je překvapilo, jak některá cvičení v tomto směru fungovala (byly tím myšleny aktivity – Origami a Lüscherův test osobnosti). Měli dojem, že psychologické popisy náležející určitým barvám přesně odpovídaly jednotlivcům, kteří tyto barvy preferují. Jedna slečna řekla: „Dozvěděla jsem se u druhého workshopu charakteristiky i o sobě, i o ostatních.“ Jedné studentce se tento workshop naopak zamlouval nejméně. Na otázku, zda se dozvěděli něco nového o spolužácích či o sobě, odpovídali většinou tak, že určitě zjistili více informací o ostatních, nebo se alespoň utvrdili ve svých názorech o nich. O sobě si spíše některá fakta ujasnili. Jeden student k tomu poznamenal: „Ani jsem se o sobě nic moc nového nedozvěděl, ale spíš jsem překvapený, kolik se lidé mohou dozvědět o mně“. Informace o abstraktním umění si také mnozí studenti uchovali v paměti. Velice efektní byla v tomto směru hra s tleskáním se jmény malířů, jelikož ještě dnes se někteří studenti navzájem přezdívají např. jako Rothko, Polock či Riley. Téměř všichni si jména autorů, která dříve nikdy neslyšeli, na základě této hry pamatují. Některé z účastníků to přivedlo k tomu, že se začali o vybrané autory sami více zajímat. Docílili jsme ale i jiného aspektu a tím bylo ujištění se ve svém názoru. Jedna slečna k tomuto tématu poznamenala: „Zjistila jsem, že abstraktní expresionismus není nic pro mě. Nicméně jsem ráda, že nyní vím, o co jim šlo.“ Práce s hudbou přišla účastníkům rovněž velice zajímavá. Studentka třetího ročníku uvedla, že na workshopu zjistila, jak výrazně může hudba ovlivnit tvorbu. Některé studenty rovněž překvapil fakt, že symbolické významy barev existují u všech odstínů pozitivní i negativní. Mezi nejzmiňovanější aktivity u studentů patří: Hra s tleskáním, Památkáři, Origami, Společná malba na plátno ve stylu Jacksona Polocka, Lüscherův test osobnosti, Percepce obrazu při odlišném osvětlení, Optické klamy, Poslech hudby s imaginací, Živé obrazy. Když jsme zjišťovali, které aktivity účastníky nudily či nebavily, dostalo se nám odpovědi, že žádné. Pouze dvě studentky označily za nezáživnou aktivitu – Vyjádření barvy pohybem. 80

Šikl, R. Zrakové vnímání, (Praha: Grada Publishing, 2013).

76

Všem dotázaným připadal workshopový cyklus zábavný, uvolňující, v mnoha ohledech přínosný a chtěli by ho absolvovat znovu. Na základě všech výše zmíněných informací jsme se utvrdili v názoru, že by bylo nejvhodnější pořádat tento workshopový cyklus na začátku zimního semestru především pro studenty prvního ročníku, ale i s účastí vyšších ročníků. Vycházíme i ze sdělení studentů třetího ročníku. Jedna studentka přiznala, že měla při retušování ve škole velký problém, že se barev bála. Nyní o barvách začala přemýšlet jinak, leccos si ujasnila a pochopila. „Kdybych absolvovala workshopový cyklus v prváku, neměla bych tak velký blok.“ I ostatní starší studenti souhlasili, že by pro ně bylo bývalo přínosné, kdyby workshop proběhl hned na začátku prvního ročníku.

77

V. ZÁVĚR Tato diplomová práce se pokusila nastínit význam vizuálního vnímání v současnosti. Tedy v době digitálních médií a moderních technologií, díky nimž jsme obklopeni obrovským množstvím vizuálních podnětů, které potkáváme na každém kroku. Což však způsobuje přesycenost těmito podněty a tím se snižuje citlivost našeho vnímání. Obzvláště mladá generace je tímto výrazně zasažena. Dospěli jsme také k tomu, že zrakové vnímání je do značné míry subjektivní a že ho významně ovlivňuje zkušenost. Právě na základě zkušenosti dochází k poznávání okolního světa. Tedy vzhledem k tomu, že je zrakové vnímání specifickým prostředkem nahlížení skutečnosti, může mít utlumování těchto smyslů negativní vliv pro vnímání reality. Proto je nutné vizuální vnímání rozvíjet. Současně se tato práce snažila poukázat na důležitost osvojování si principů týkajících se zrakových vjemů pro restaurátorskou praxi. Zde se jedná především o schopnost vnímat jednotlivé odstíny barev, nejrůznější detaily, struktury, materiály apod. Zvýšená vnímavost vůči těmto podnětům je zásadní součástí vykonávání této profese. Rovněž je z tohoto důvodu dle našeho mínění nezbytné, vizuální vnímání cvičit a prohlubovat. Vzhledem k aktuálnosti tématu vizuálního vnímání jsme usilovali o vyzdvižení edukačního přístupu k této problematice. Pokud totiž chceme, aby se příští generace dobře orientovaly v tomto vizuálním světě a neztrácely schopnost vnímat jej i v detailech, je vzdělávání v tomto ohledu hlavní naší zbraní. Proto bylo hlavním cílem této práce vytvořit edukační projekt, který bude rozvíjet schopnosti vizuálního vnímání. A bude zaměřen především na generaci mladých restaurátorů. Pro tento projekt byla zvolena metoda workshopu, jelikož učení skrze osobní prožitek a zkušenost je v tomto směru nejefektivnější. Zvolený přístup se prokázal jako značně funkční při zkušební realizaci vytvořených workshopů. Druhá polovina této práce se proto věnuje metodice konkrétního čtyřdílného cyklu workshopů s názvem „Od barev k retušování“. Barvy se staly zvoleným tématem, jelikož je tento výukový projekt určen primárně studentům restaurátorských oborů, u nichž je žádanou schopností kvalitní vnímavost vůči barvám. K tomuto tématu přistupujeme skrze abstraktní umění, v němž je barva a tvar základním prvkem. Barvy jsou v jednotlivých workshopech nahlíženy ze čtyř úhlů pohledu – Barva jako symbol,

78

Barva jako emoce, Barva jako iluze a Barva jako výtvarný prostředek. Takto nazvané čtyři workshopy tvoří dohromady komplexní celek, který umožňuje celistvý vhled do problematiky vnímání barev. Na základě zhodnocení realizovaného cyklu workshopů, můžeme potvrdit funkčnost zvolených výukových postupů a metod. Prokázalo se, že lze člověka skrze zážitek naučit větší všímavosti a vnímavosti vůči vizuálním vjemům. Účastníci potvrdili, že se změnilo jejich myšlení a vnímání v tomto směru. Tato diplomová práce by se tak měla stát kvalitním materiálem využitelným při výuce restaurátorských oborů, především pro zkvalitnění praktické výuky retušování a jiných povrchových úprav.

79

Resumé Předmětem této diplomové práce je problematika vizuálního vnímání barev. Pojednává o významu této problematiky v současnosti a nahlíží na ni skrze alternativní edukační metodu – workshop. Cílem diplomové práce je, na základě teoretických poznatků, vytvoření kvalitního didaktického materiálu pro čtyřdílný workshop na téma „Od barev k retušování“. Tento čtyřdílný workshop, pracující především s abstraktní malbou, je primárně určen pro studenty Vyšší odborné školy restaurátorské v Písku. První část práce se zabývá vizuálním vnímáním a jeho významem pro současnou kulturu. V druhé části je možné nahlédnout do obecné metodiky workshopu a to skrze téma, prostředek, principy a metody. Ve třetí praktické části je již popsána konkrétní metodika workshopu. Začíná jeho definicí a pokračuje přes stanovené cíle k podrobnému rozpisu jednotlivých aktivit. V závěru práce se nachází zhodnocení uskutečněného workshopu. Můžeme zde vyvodit, že uskutečnění workshopu prokázalo, nakolik je edukace v oblasti vizuálního vnímání významnou složkou osobnostního rozvoje jedince.

80

Summary An objective of this master thesis is the general awareness of the visual perception of the colours. It deals with the significance of this matter today and focuses on the alternative teaching method through workshops. An aim of my thesis is to provide suitable teaching materials for a four-session workshop on colours and retouching called "Od barev k retušování" taking advantage of the theoretical knowledge. This workshop consisting of four sessions, which mainly deals with the abstract painting, is primarily meant for the students of the Higher Vocational School for Restoration in Písek. Part one is focused on the visual perception and its impact on the contemporary art. Part two is dedicated to the issues of themes, means, principles and methods. Part three is highly practical where the actual methodology for the particular workshop sessions is described in detail. Each session is well structured setting the goals and the step-by-step methodology to follow for each task. At the end of the thesis there is an overall evaluation of the workshop sessions previously carried out. In conclusion, the outcome of the above mentioned workshop proved the importance of the suitable teaching method in the area of the visual perception which enhances the individual development of the students.

81

Zusammenfassung Der Gegenstand dieser Diplomarbeit ist die Problematik der visuellen Wahrnehmung von Farben. Sie beschäftigt sich mit der Bedeutung dieser Problematik in der Gegenwart und betrachtet sie durch alternative pädagogische Methode – Workshop. Das Ziel der Diplomarbeit ist es, auf der Grundlage der theoretischen Erkennungen ein hochwertiges didaktisches Material für einen vierteiligen Workshop zum Thema „ Von Farben zur Retusche“

herzustellen. Dieser Workshop, arbeitend vorwiegend mit abstrakter

Malerei, ist vor allem für Studenten der Fachoberschule für Restaurierung in Písek bestimmt. Der erste Teil der Arbeit befasst sich mit der visuellen Wahrnehmung und ihrer Bedeutung für die gegenwärtige Kultur. Im zweiten Teil ist es möglich in die allgemeine Methodik des Workshops Einsicht zu nehmen und zwar durch das Thema, die Mittel, die Prinzipien und die Methoden. Im dritten praktischen Teil ist bereits die konkrete Methode des Workshops beschrieben. Es beginnt mit der Definition und setzt sich über die festgelegten Ziele bis zu detaillierter Aufteilung einzelner Aktivitäten fort. Im Abschluss der Arbeit befindet sich die Bewertung des erfolgten Workshops. An dieser Stelle kann man feststellen, dass die Umsetzung des Workshops zeigte, inwieweit die Bildung im Bereich der visuellen Wahrnehmung eine wesentliche Komponente der Persönlichkeitsentwicklung des Einzelnen ist.

82

Seznam použitých pramenů a literatury Literatura: BENEŠ, M. Andragogika: 2., aktualizované a rozšířené vydání (Praha: Grada Publishing, 2014), ISBN 978-80-247-4824-5. BROŽKOVÁ, I. Dobrodružství barvy, (Praha: SPN, 1983). CÍLEK, V. Hrozí nám digitální demence?, Psychologie dnes, 2014, roč. 20, č. 7–8, str. 36–39. FIŠEROVÁ, M. Červená knihovna na vzestupu, Psychologie dnes, 2013, roč. 19, č. 10, str. 12–16. GOETHE, J. W. Smyslově morální účinek barev, překlad: Dostal J., (Hranice: Fabula, 2004), ISBN 80-85970-31-7. HÉGR, M. Malba, materiály a techniky, (Praha, Orbis, 1955). HELUS, Z. Společenská krize – důsledky pro pojetí edukace jakožto starosti o člověka, In: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: Filozofická východiska a pedagogické souvislosti, (Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2011), ISBN 978-80-905222-0-6, str. 7–40. HESSOVÁ, B. Abstraktní expresionismus, překlad: Kňourková J., (Praha: Slovart / Taschen, 2006), ISBN 80-7209-840-3. HLAVÁČEK, L. Řeč tvarů: Umění vnímat umění, (Praha: Horizont, 1984). CHATELET, A., GROSLIER, B. P. a kol., Světové dějiny umění [Larousse S. A., 1990], (Praha: Ottovo nakladatelství, 2004), ISBN 80-7181-936-0. KANDINSKY, W. O duchovnosti v umění, překlad: Pelánová A., (Praha: Triáda, 1998). KALHOUS, Z. – OBST, O. a KOL. Školní didaktika, (Praha: Portál, 2002), ISBN 807178-253-X. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola (Praha: Portál, 1997), ISBN 80-7178-167-3. KENNER, T. A., Symboly a jejich skrytý význam, překlad: Palowská K. – Mikolášek B., (Praha: Metafora, 2007), ISBN 978-80-7359-079-6. KLICPEROVÁ-BAKER, M. Cenzoři sítí: práce jen pro otrlé, Psychologie dnes, 2015, roč. 21, č. 2, str. 28–29.

83

KOBAYASHI, K. Origami Booklet Usind Edo Chiyogami, (Japan: Ikeda Shoten, 2007), ISBN 978-4-262-15245-5. KOLEKTIV AUTORŮ, Nový trend ve školení: Radši workshopy než přednášky, Psychologie dnes, 2015, roč. 21, č. 4, str. 38–39. KOLEKTIV AUTORŮ, Slovník cizích slov, (Praha: Encyklopedický dům, 1998), ISBN 80-90-1647-8-1. KRAUSSOVÁ, A.-C., Dějiny malířství od renesance k dnešku, překlad: Krajná J., (Praha: Slovart, 1996), ISBN 80-85871-76-9. KŘÍŽEK, Z. – CRHA, I. Jak psát reklamní text, (Praha: Grada Publishing, 2008), ISBN 978-80-247-2452-2. KUBIČKA, R. – ZELINGER, J. Výkladový slovník malířství, grafiky a restaurátorství, (Praha: Grada Publishing, 2004), ISBN 978-80-247-9046-6. KULKA, J. Psychologie umění, (Praha: Grada Publishing, 2008), ISBN 978-80-2472329-7. LOSOS, L. Pozlacovačské materiály II, (Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1987). MACHKOVÁ, E. Jak se učí dramatická výchova, (Praha: AMU, 2007), ISBN 978-807331-089-9. MIKŠ, F. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění, (Brno: Barrister & Principal, 2014), ISBN 978-80-7485-030-1. MORGANOVÁ, N. – SAXTONOVÁ, J. Vyučování dramatu: hlava plná nápadů, překlad: Zymonová H., (Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001), ISBN 80-901660-2-4. OSTRANDER, S. – SCHROEDER, L. – OSTRANDER, N. Superlearning 2000: tvořivé učení 21. století, překlad: Kuchař J. V., (Praha, Knižní klub, 2000), ISBN 80-242-0193-3. PATAKIOVÁ, M. – VEJRYCHOVÁ, R. – ZAVŘELOVÁ, B. – VAGUNDOVÁ, K. Pestrobarevný svět aneb multikulturní workshopy pro učitele MŠ a 1. stupně ZŠ, (Brno: Nesehnutí, 2014), ISBN 978-80-87217-13-9. PETTY, G. Moderní vyučování, překlad: Kovařík Š., (Praha: Portál, 1996), ISBN 807178-070-7. PLESKOTOVÁ, P. Svět barev, (Praha: Albatros, 1987).

84

PREISSOVÁ KREJČÍ, A. – ŠOTOLA, J. Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky, (Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012), ISBN 978-80-244-3140-6. READ, H. Výchova uměním, překlad: Caha, J. (Praha: Odeon, 1967). ROESELOVÁ, V. Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově, (Praha: Sarah, 2004), ISBN 80-902267-5-2. SEILER-HUGOVA, U. Barvy vidět prožívat rozumět, (Praha: WALD Press, 2009), ISBN 978-80-903931-4-1. SITNÁ, D. Metody aktivního vyučování: Spolupráce žáků ve skupinách, (Praha: Portál, 2013), ISBN 978-80-262-0404-6. SLÁNSKÝ, B. Technika malby II.: Průzkum a restaurování obrazů, (Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956). SONTAGOVÁ, S. V Platónově jeskyni, In: Sontag S., O fotografii, překlad: Vančát P., (Praha: Paseka/ Barrister & Principal, 2002). STEINER, R. Tajemství barev, překlad: Hradil R., (Hranice: Fabula, 2011), ISBN 97880-86600-25-3. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie, překlad: Křížová, J. (Praha: Portál, 2002), ISBN 80-7178-616-0. ŠIKL, R. Zrakové vnímání, (Praha: Grada Publishing, 2013), ISBN 978-80-247-3029-5. VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy, (Praha: Grada Publishing, 2008), ISBN 978-80-247-1865-1. VONDRUŠKA, V. Církevní rok a lidové obyčeje, (České Budějovice: DONA, 2005), ISBN 80-7322-075-X. ZDRAŽIL, T. Význam školy v době ohroženého dětství – Zkušenosti waldorfské pedagogiky, In: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: Filozofická východiska a pedagogické souvislosti, (Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2011), ISBN 978-80-905222-0-6, str. 71–106. ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice s praktickými ukázkami, (Praha: Grada Publishing, 2012), ISBN 978-80-247-4100-0.

85

Elektronické zdroje: ČT24, Modelka na billboardu odvrátí pozornost řidiče na 13 metrů jízdy [online], publikováno 13. 4. 2015, [13. 4. 2015]. Dostupné z: . FRÁŇOVÁ, V. Psychologie barev - Symbolika barev [online], publikováno 18. 2. 2009, [22. 2. 2015], Dostupné z: . KAŠOVÁ, J. Prožitek jako způsob učení [online], publikováno 2. 12. 2013, [27. 4. 2015]. Dostupné z: . KYNCL, L. – KYNCLOVÁ, B. Metody RWCT [online], publikováno 7. 4. 2013, [28. 4. 2015]. Dostupné z: . PRINCE EA, Can We Auto-Correct Humanity? [video online], publikováno 29. 9. 2014, [18. 4. 2015]. Dostupné z: . V., Barvy – jejich význam a působení na člověka [online], publikováno 15. 11. 2010, [22. 2. 2015], Dostupné z: . VINCOUREKOVÁ, E. Psychologie barev [online], 2001 – 2015, [22. 2. 2015], Dostupné z: . VOŠR, O škole - Naši absolventi [online], [cit. 27. 10. 2014]. Dostupné z: . WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie, Restaurování [online], editováno 28. 2. 2015, [25. 4. 2015]. Dostupné z: . WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie, Workshop [online], editováno 18. 3. 2015, [29. 4. 2015]. Dostupné z: . ŽENA.CZ, Jak se vyvíjí zrak u miminek? Od narození do 7 let [online], publikováno 16. 4. 2013, [cit. 24. 4. 2015]. Dostupné z: < http://zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-amiminko/clanek.phtml?id=776959>.

86

Jiné zdroje: Zpráva o stavu České společnosti v roce 2000, Odst. 3 – Mládež, Výňatek ze zprávy, kterou pro potřeby vlády ČR vypracoval expertní tým vedený Georgem Walacem, Boston University, USA. Vlastní poznámky Didaktika estetické výchovy I., II. Ústav hudební vědy, Filosofická fakulta, Masarykova univerzita, 2012–2013. Proslov profesora Andrewa Lasse u příležitosti udílení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Praha 5. 10. 2014. Rybí život, 3. díl, Barvy útesu [epizoda dokumentárního seriálu]. Francie, Manuel Lefévre, 2010. Prima zoom, 23. 3. 2015 11:45.

Poznámka: Fotografie z průběhu workshopů byly pořízeny autorkou diplomové práce fotoaparátem Olympus E-400. Všichni účastníci workshopu souhlasili se zveřejněním svých fotografií v této diplomové práci.

87

Přílohy 1. Workshop „Barva jako symbol“

Obr. 1 – Úvodní aktivita: Barevné papíry různých tvarů

Obr. 2 – Tvorba společného abstraktního díla z papírů

Obr. 3 – Společné abstraktní dílo 88

Obr. 4 – Myšlenkové mapy ve skupinách

Obr. 5 – Živý obraz na černou barvu: pohřeb 89

Obr. 6 – Živý obraz na červenou barvu: Ferrari

Obr. 7 – Živý obraz na modrou barvu: rybaření a válení u vody

Obr. 8 – Živý obraz na zelenou barvu: sečení trávy 90

Obr. 9 – Vlastní tvorba: malba abstraktního pojmu

Obr. 10 – Obrazy pojmů: žárlivost, živost, prestiž, hra

Obr. 11 – Přiřazování pojmů k obrazům 91

2. Workshop „Barva jako emoce“

Obr. 12 – Rychlá tvorba na 3 hudební žánry

Obr. 13 – Rychlá tvorba na hudbu: Babymetal

Obr. 14 – Origami: jeřáb v různých barvách 92

Obr. 15 – Společná tvorba ve stylu Jacksona Polocka

Obr. 16 – Společná tvorba ve stylu Jacksona Polocka

Obr. 17 – Cvičení percepce uměleckého díla 93

3. Workshop „Barva jako iluze“

Obr. 18 – Vodění slepce

Obr. 19 – Vodění slepce po prostoru

Obr. 20 – Haptická hra: popisování drobných předmětů 94

Obr. 21 – Cvičení recepce: společně vytvořeného obrazu

Obr. 22 – Cvičení recepce: výstupy

Obr. 23 – Výroba thaumatropu 95

Obr. 24 – Fragment obrazu: skupina 1

Obr. 25 – Fragment obrazu: skupina 2

Obr. 26 – Fragment obrazu: skupina 3 96

Obr. 27 – Fragment obrazu: skupina 4

Obr. 28 – Fragment obrazu: tvorba

Obr. 29 – Původní obraz

Obr. 30 – Vlastní tvorba: při změně osvětlení 97

Obr. 31 – Vlastní tvorba: malba na barevný papír

Obr. 32 – Obrazy z malby na barevný papír se změnami osvětlení

98

4. Workshop „Barva jako výtvarný prostředek“

Obr. 33 – Pointilistická malba: první vrstva

Obr. 34 – Pointilistická malba: třetí vrstva

Obr. 35 – Pointilistický obraz 99

Obr. 36 – Čtyři techniky malby: míchání žlutých odstínů

Obr. 37 – Popis charakteristiky jedné techniky malby

Obr. 38 – Pokusy míchání odstínu různými technikami 100

Obr. 39 – Památkáři: retuš obrazu, skupina 1

Obr. 40 – Památkáři: skupina 2

Obr. 41 – Památkáři: skupina 3

Obr. 42 – Vlastní tvorba: rozšíření abstraktního obrazu 101

Obr. 43 – Vlastní tvorba: rozšíření abstraktního obrazu

Obr. 44 – Závěrečné výtvory: Rothko, Klee, Kooning, Vasarely

Obr. 45 – Závěrečné výtvory: Malevič, Tobey, Polock, Mondrian 102