MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Latinskoameriský tanec jako pohybová aktivita ve středoamerickém regionu Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské/diplomové práce: PaedDr. D. Šimberová
Vypracoval: Mynor Armando Vásquez Fuentes Tělesná výchova směr trenérství
Brno, 2010
Rád bych touto cestou chtěl poděkovat PaedDr. Dagmar Šimberové za odbornou pomoc a cenné rady poskytované při vedení diplomové práce.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne 13. dubna 2010
podpis
OBSAH ÚVOD A CÍL PRÁCE ............................................................................................ 6 1. DEFINICE TANCE A JEHO ROZDĚLENÍ ...................................................... 8 1.1 Definice tance.................................................................................................... 8 1.2 Rozdělení tanců................................................................................................. 9 1.3 Rozdělení latinskoamerických tanců a jejich charakteristika ......................... 10 1.3.1 Soutěžní latinskoamerické tance .................................................................. 11 1.3.2 Ostatní oblíbené latinskoamerické tance...................................................... 14 1.3.3 Folklórní tance ............................................................................................. 16 2. FOLKLÓRNÍ TANCE CHARAKTERISTICKÉ PRO STŘEDNÍ AMERIKU17 2.1 Honduras ......................................................................................................... 17 2.2 Nicaragua ........................................................................................................ 18 2.3 Kostarika ......................................................................................................... 19 2.4 Salvador .......................................................................................................... 20 2.5 Guatemala ....................................................................................................... 23 3. NÁSTROJE POUŽÍVANÉ V LATINSKOAMERICKÝCH TANCÍCH ........ 27 3.1. Los Bongos .................................................................................................... 27 3.2. La campana .................................................................................................... 27 3.3. Las maracas.................................................................................................... 28 3.4. Congas............................................................................................................ 28 3.5. Timbales......................................................................................................... 28 3.6. Guiro .............................................................................................................. 29 4. METODIKA LATINSKOAMERICKÝCH TANCŮ....................................... 30 4.1. Pohyby při tanci ............................................................................................. 30 4.2 Držení těla ....................................................................................................... 31 4.3 Pohyb boků ..................................................................................................... 31 4.4 Vedení partnerů............................................................................................... 32 4.5 Postup.............................................................................................................. 32 4.6 Krok ................................................................................................................ 33 4.7 Rotace.............................................................................................................. 33 5. TANEC A POHYB ........................................................................................... 35
5.1 Vliv tance na fyzickou a psychickou stránku člověka .................................... 35 5.2 Taneční terapie, léčení tancem........................................................................ 36 5.3 Latinskoamerický tanec a jeho přínos pro člověka ......................................... 37 6. DISKUSE.......................................................................................................... 40 7. ZÁVĚRY .......................................................................................................... 42 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................... 43 PŘÍLOHY ............................................................................................................. 44 RESUMÉ .............................................................................................................. 50
ÚVOD A CÍL PRÁCE Tématem mojí diplomové práce jsou latinskoamerické tance jako pohybová aktivita v oblasti Střední Ameriky. Důvodem, proč jsem si tuto práci vybral je, že jsem se narodil na místě, kde lidé mají tuto hudbu v krvi a já osobně k ní mám také velmi úzký vztah. Podle mého názoru je mezi lidmi rozšířeno velmi málo informací o místních tancích, a proto bych rád své poznatky předal všem, kteří se o dané téma blíže zajímají. Tanec neslouží pouze jako nástroj zábavy, ale je to především fyzická činnost, která působí pozitivně na tělo i na duši. Díky tanci lidé cvičí, aniž by si to uvědomovali. Tanec nevyvolává pocit únavy, naopak dodává tělu energii, zvyšuje fyzickou kondici. Mimo jiné působí kladně na rozvoj koordinačních schopností, správného držení těla, tvarování břišního a bedro-stehenního svalstva a v neposlední řadě na rozvoj osobnosti. V posledních letech se v Evropě začaly rozšiřovat latinskoamerické tance. Díky tomuto rozmachu existuje v současné době mnoho tanečních škol a klubů zaměřujících se na tyto tance. Hodně lidí se díky zálibě v nich začalo více zajímat také o kulturu a historii zemí Střední a Jižní Ameriky. Mezi mladými lidmi jsou nejvíce oblíbeny tance jako salsa a bachata. Latinskoamerické tance přináší lidem radost a spokojenost, dodávají tělu energii. Když lidé začínají tančit, zapomínají na všechny starosti a zaměřují se na rytmus hudby. Po krátké chvíli se sice cítí unaveni fyzicky, ale vnitřně jsou velmi povzbuzeni. Pokud hledáme kořeny mnoha latinskoamerických tanců, musíme nahlédnout do minulosti. Řada tanců je spojena s příchodem afrických otroků do „Nového světa“, kteří ač spoutaní řetězy, prostřednictvím tance dokázali zapomenout na všechny starosti, jako by se přenášeli do jiného – bezproblémového světa. Proto jsou pro tyto tance charakteristické krátké kroky a dají se tančit i na velmi malém prostoru. Již jsme zmínili tance oblíbené v Evropě. Ve Střední Americe existuje řada dalších rytmů, které nejsou známy v ostatních částech světa. Pro každou oblast jsou charakteristické různé tance lišící se různorodostí rytmů nebo používaných hudebních nástrojů. Země Střední Ameriky jsou ovlivněny
6
osídlením Mayů a proto i řada místních tanců vychází z jejich tradic a náboženství. Silný vliv na vznik místních tanců měli také afričtí otroci, kteří si sebou přinesli svou kulturu a tradice. Velká řada tanců vzniklých v těchto dobách se zachovala až do současnosti. Cílem této práce je seznámit čtenáře s historií latinskoamerických tanců a především tanců pro Střední Ameriku charakteristických, s jejich silným spojením s místní kulturou a tradicí. Práce je zaměřena nejen na tanec samotný, ale také na jeho vliv na lidské tělo, na hudbu, která je pro tanec základem, a na tradiční hudební nástroje, které jsou jeho neodmyslitelnou součástí.
7
1. DEFINICE TANCE A JEHO ROZDĚLENÍ 1.1 Definice tance Pojem tanec pochází pravděpodobně z posvátného jazyka starých Indů, jeho základ zní "tand" nebo "tad". Vznik tance je spojen již s rodovou společností. Kresby tančících figurek najdeme na nástěnných malbách v afrických jeskynních, na nádobách starých Řeků, ve středověkých literárních dílech. Tanec byl od prvopočátku součástí lidské kultury. Tanec je nositelem citu a nálady člověka. Tanec je uměním člověku nejbližším. Je to způsob řeči, který odhaluje názory a pocity, které nelze vyjádřit slovy. Spojuje duši a tělo v jedno, umožňuje znázornit radost i bolest. V prvé řadě se jedná o živé umění, hru linií a tvarů, směrů a rychlostí, nalezení rovnováhy biologické a estetické. Tanec závisí na kráse těla, zdraví, inteligenci, citlivosti a porozumění hudbě. Tancem se prolíná poesie, malířství, hudba i umění oblékání se, které spolu dotváří celkový dojem tanečního projevu. Existuje spousta definicí tance, jmenujme tedy alespoň některé z nich:
Tanec je rytmické řazení jednoho nebo více tělesných pohybů.
Tanec je umělecká podoba neverbální komunikace.
Tanec je pohybová společenská aktivita provozovaná převážně za doprovodu hudby.
Tanec je vyjádřením pocitů tanečníka, lze jej tedy považovat za druh umění. Umělecký tanec bývá označován jako balet, nebo také scénický tanec.
Učenec Plutarchos napsal, že tanec je němá hudba.
Graham Martha řekla, že tanec je skrytý jazyk duše. Zpočátku měl tanec funkci rituální, kdy byl součástí například obřadů
přivolávajících déšť nebo obřadů zahánějících zlé duchy. Tuto funkci zastával až do starověku, kdy k ní přibyla ještě funkce další - umělecká. V té době neexistoval tanec v páru, jen individuální tanec - umění, nebo tanec skupinový rituální. Pro zajímavost uveďme, že tanec byl i součástí výcviku řeckých vojáků v době rozkvětu antického Řecka. S postupem času tanec začal sloužit zábavě. Společenský tanec, tak jak ho známe dnes my, vznikl v 19. století. Společenská setkání jakéhokoli druhu začala
8
být tancem nepostradatelně doprovázena a Evropu ovládla polka a valčík. Vznikaly taneční sály a taneční orchestry. Začátkem 20. století se v Evropě začaly objevovat nové tance, pocházející z Jižní a Severní Ameriky. Tyto tance přinášely nové prvky a odrážely v sobě vliv odlišných sociálních poměrů, mix černošských a latinských kultur. Objevují se pochodové a foxtrotové tance, zárodky walzu a tanga. Meziválečné období je charakterizované nástupem jazzu a postupným objevováním se latinskoamerických rytmů. Do Evropy se dostává rumba, samba a swingové tance. Připojuje se cha-cha a paso doble. S postupem času svět ovládne rock & roll a stává se inspirací pro jife. 1.2 Rozdělení tanců Tance společenské se dělí na dvě skupiny, což platí i pro rozdělení tanců při tanečních soutěžích (nejde však o rozdělení dle místa vzniku tance, viz například tango, které je původem z Latinské Ameriky, ale řadí se mezi tance standardní) a to na tance:
standardní (waltz, tango, valčík, slowfoxtrot a quickstep) - soutěžní tance
latinskoamerické (sambu, cha-cha, rumbu, jife a paso doble) - soutěžní tance
Mezi ostatní tance jmenujme speciální párové jako salsa, merengue, mambo, flamenco, twist, swing, rock&roll, polka, čardáš, řecký tanec, country tance, blues, kankán, charleston... V současné době přibyly mezi soutěžní tance i hip hop, free style, break dance, disco dance. Z jiného hlediska lze tance dělit na:
sólové
párové
skupinové (formace) Za nepárové jmenujme například břišní tance, breakdance, rap, tektonik,
step, balet, výrazový tanec, moderna, hip hop, headbanging. Tance skupinové pak představují zejména čtverylka, česká beseda, kankán, country tance.
9
Dále tance můžeme dělit podle doby vzniku. Zde rozlišujeme tance:
gotické
barokní
renesanční
moderní. Existuje i rozdělení tanců dle etnicity, kdy tyto tance mívají ještě svůj
původní rituální podtext a jednotlivé pohyby mají svůj význam. Jde o:
africké tance
indiánské tance
tance australských domorodců
irské tance
orientální tance. Velmi zvláštní formou tanců je sportovní disciplína zvaná akrobatický
rock&roll. Dále existuje skupina zvláštních pohybových aktivit, kam můžeme zařadit například krasobruslení, kdy v podstatě nejde přímo o tanec, ale kdy sport přebírá řadu z prvků klasických tanečních systémů. Podobně je na tom i například sportovní aerobik, moderní gymnastika a synchronizované plavání. 1.3 Rozdělení latinskoamerických tanců a jejich charakteristika Latinskoamerické tance vznikly jako směsice tří proudů - evropského, afrického a domorodého ( myšlen je zde vliv původních indiánských obyvatel karibských oblastí ). Evropský vliv se na americký kontinent dostává v proslulém roce 1492, tedy při objevení Nového světa. Africký proud se projevuje hlavně během 16. století, kdy jsou do Nového světa dováženi černí otroci, jakožto zdroj levné pracovní síly. Evropané totiž nebyli příliš úspěšní ve snaze přimět domorodé obyvatele, aby pro ně pracovali. Příliv černých otroků byl tak mohutný, že již v roce 1553 překročil jejich počet v Mexiku počet bílých obyvatel. V průběhu 17. a 18. století dochází ke slévání těchto kultur a vytvoření kultury nové - "kreolské". Když se do této oblasti dostaly tance evropské, docházelo zde k jejich "pokreolštění" a tak například na Kubě se z contradance stala Contradanza Habanera. S postupem času dochází k vývoji tohoto tance a jeho jméno je zkráceno na Danzon.
10
Pro vývoj latinskoamerické hudby byly důležité dva ostrovy, a to Kuba a Portoriko. Oba ostrovy měly od počátku podobný osud. Dlouho zde panoval tvrdý otrokářský režim, docházelo zde k bojům proti španělské nadvládě a obě země se dostaly pod vliv USA. Pestrá historie tedy notně přispěla i k vývoji jednotlivých hudebních stylů. Do Evropy se tyto tance dostávají až ve 20. století a obohacují tak dosavadní taneční formy. Přinášejí vlivy neevropských kultur a uvolněnost, dynamiku a vášeň. V současnosti v ČR roste popularita latinskoamerických tanců. Byla otevřena řada tanečních škol vyučujících tyto tance a nespočet klubů, kde si může člověk salsu nebo merengue zatančit. Pokud mluvíme o latinskoamerických tancích majících svůj původ v Latinské Americe, zmiňme například bolero, cumbia, lambada, macarena, mambo, merengue, rueda, salsa. Tři takové tance - samba, rumba a cha-cha, spolu s paso doble z Evropy a jivem ze Severní Ameriky, byly vybrány a tančí se teď po celém světě a na mezinárodních tanečních soutěžích jako tance společenské. Jedná se o tance párové, držení se v těchto tancích figuru od figury mění. Někdy je jako ve standardních tancích uzavřené, jindy se pár drží jen za jednu ruku. Figury těchto tanců byly s postupem času standardizovány a setříděny do různých úrovní a existují pro ně mezinárodně uznávané názvosloví, techniky, tempa a rytmy. Do Evropy se latinskoamerické tance dostávají až počátkem 20. století a v mnohém se odlišují od tanců standardních. Jsou uvolněnější, překypují dynamikou, vášní a citem. Nejprve budeme charakterizovat pět latinskoamerických tanců, které se tančí na soutěžích. Následně pak budeme jmenovat některé z dalších.
1.3.1 Soutěžní latinskoamerické tance a) Samba Samba, tančená ve 2/4 taktu je typická pro Brazílii, přestože má africké kořeny. S původními rituálními tanci má společnou vášeň a živočišnost. Je
11
poměrně rychlá, tedy 50-52 taktů za minutu a důraz se klade na 2. dobu. Název pochází z portugalského slova "semba", které v překladu znamená božská tanečnice. Existuje mnoho variant samby, mezi nejznámější patří karnevalová samba. Typickým prvkem samby je "bouncing" - zhoupnutí v kolenou doprovázené pohybem kyčlí vpřed a vzad. Používá se při ní nejvíce rytmických obměn se specialitou tříkrokových variací, například batucadas (skupina hudebníků hrajících na bubny, průběžně se mění rytmus).
b) Rumba Jde o romantický tanec podobný cha - chi. Pro rumbu je typický 4/4 takt, důraz je na čtvrté době. Mezi tanečními partnery dochází k neustálému napětí. Tanec začíná krokem na čtvrtou dobu. Existují dvě varianty rumby: americká čtvercová rumba (je jednodušší a obvykle se vyučuje v tanečních) a mambo bolero, tančí se obdobně jako cha-cha, jen přeměna z cha-chi se nahradí jedním krokem a následující krok se vynechá. Během jednoho taktu tedy pár učiní jen tři kroky a to na doby 2,3,4, na první dobu pouze dokončuje krok z doby čtvrté. Většina figurací může být přebrána z cha-chi. Jedná se o afrokubánský tanec, byl to tanec černých otroků a jeho počátky vycházejí z kubánských slavností na oslavu plodnosti a sklizně cukrové třtiny. Do Čech se dostal ve 30. letech 19. století a bývá nazýván "tancem zamilovaných".
c) Jive Jde o rytmický tanec, který představuje obměnu rock&rollu. Je mnohem dynamičtější, jsou pro něj typické neustálé otočky a volnost kroků. Každý tanečník si může vytvářet své vlastní kroky a pojmenovat je. Tančí se v 4/4 taktu, a důraz je na 2. a 4. době. Základním krokem jivu je tvz. jivová přeměna tančená krok-přísun-krok na jednu stranu a pak zpět krok-přísun-krok, zakončená vratnou kolébkou. Jedná se o nejnáročnější tanec, v soutěžích bývá zařazen na poslední místo a vyžaduje dobrou fyzickou kondici.
12
d) Cha-cha Nesmíme zapomenout zmínit cha-chu, která je jedním z kubánských stylů objevujících se na počátku 50. let. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Tento rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním 4. taktu. Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery, přičemž oba tančí zrcadlově. Prvkem typickým pro tento tanec je cha-chová přeměna na synkopovanou dobu 4, při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje guiro. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba, které bylo na konci 40. let v USA velmi populární, ale také velmi náročné kvůli svojí rychlosti
Proto se začíná hrát
pomaleji a vzniká cha-cha. Tento zpomalený rytmus představil v roce 1951 hudebník Enrique Jorrín pod dnešním názvem na Kubě. Cha-cha je nejmladším ze soutěžních latinskoamerických tanců, má 4/4 takt a důraz je kladen na první dobu. Rytmus je snadno rozeznatelný, přeměnný krok doprovázený zřetelným zvukem "chachacha". Přeměny se zkombinují v jednom taktu se dvěma volnými kroky nebo s další přeměnou.
e) Paso doble V překladu ze španělštiny "dvojkrok", je druh tance, který symbolicky znázorňuje koridu. První zmínka o tomto tanci pochází z roku 1918. Známějším se stává až v první polovině dvacátých let. Standardizovali jej francouzští taneční učitelé, původně se jednalo o sólový tanec mužů v krčmách, kteří napodobovali slavné toreadory. Původem pochází ze Španělska a vyvinul se z lidových tanců oslavujících
vítězného
toreadora
při
býčích
zápasech,
jako
jediný
z
latinskoamerických tanců tedy nemá kořeny v Americe. Partner představuje toreadora v aréně a partnerka ztělesňuje tři prvky: toreadorův šátek, býka a toreadorovu přítelkyni. Mezi soutěžní tance bylo paso doble zařazeno po druhé světové válce. Takt tohoto tance je 2/4.
13
1.3.2 Ostatní oblíbené latinskoamerické tance a) Salsa Mezi dnes asi nejslavnější latinskoamerické tance patří dnes tolik oblíbená salsa. Slovo salsa (v překladu směsice, omáčka) bylo poprvé použito v Americe pro latinskoamerickou taneční hudbu v roce 1933, kdy kubánský hudební skladatel Ignacio Pinerio napsal píseň "Echale salsita" (přidej tam omáčku). Nový karibský styl se rychle rozšiřuje především v New Yorku a to konkrétně v jeho části zvané El Barrio, kde se nacházela početná portorická komunita. Začínají zde vznikat hispánské kluby, divadla, rádiové stanice a nahrávací studia. S postupem času popularita této hudby roste a salsa se dostává i za hranice El Barria a začínají se v ní projevovat další vlivy, například kolumbijský, panamský nebo i brazilský. Obdobím největšího rozmachu salsy byla bezesporu 60. a 70. léta. V těchto letech se salsa dostává do popředí zájmu, dostává se i za oceán, především do Evropy a Japonska a to vše hlavně díky světově známým umělcům jako Celia Cruz, Tito Puente, Gloria Estefan. V současnosti svým dílem k oblíbenosti salsy přispěli i umělci jako Ricky Martin, Shakira či Santana. Současná salsa má množství různých podob, přesto však rozeznáváme čtyři hlavní typy. Liší se od sebe odlišnými pohyby nohou a také různými typy otázek. Každá z nich představuje odlišnou interpretaci salsového rytmu. Jde o salsu LA, newyorskou salsu, kubánskou salsu a salsu Rueda. Co se týče hudební stránky, ačkoli existuje nespočet možných interpretací, má salsa některé všeobecné charakteristiky jako je úvod, melodická část, dále rytmičtější (razantnější) část, která se nazývá "montuno", opakování melodické části a ukončení. Hudba byla často doprovázena vykřikováním nejrůznějších slov hlavně proto, aby se podnítila změna části, zejména na část "montuno", což je část s nejvyšší rytmickou energií. Typická vykřikovaná slova jsou candela (oheň), salsa (štáva), sabroso (lahodný) a azúcar (cukr), které proslavila především Celia Cruz. Rytmizace salsy je quick-quick-slow, tančí se tedy na 1-2-3, 5-6-7. Existují však i formy salsy tančící se s odlišnou rytmizací, 2-3-4, 6-7-8 (Eddie Torres New York Style, Palladium mambo, Onclave). Tančí se první tři kroky ze
14
čtyř dob, kdy poslední doba z taktu je pohyb "na okrasu". Zvláštní formou salsy je salsa rueda (Rueda de Casino), která se tančí v kruhu a jedna osoba vyvolává názvy figur, které budou následně tanečníci tančit. Při tomto stylu je časté rychlé střídání partnerů.
b) Mambo Mezi dalšími populárními latinskoamerickými hudebními styly můžeme jmenovat například mambo. Mambo je hudební styl pocházející z Kuby, objevuje se ve 40. letech 20. století a největšího rozmachu dosahuje na konci 50. let. Mezi jeho nejznámější představitele patří Tito Puente a Tito Rodriguez. Hudba vychází z jazzu, ke kterému se přidaly trubka a saxofon. Mambo je nejrychlejším ze všech tropických tanců. Je velmi živý, s četnými otočkami. Tanec začíná na 2. době, přidává se charakteristický pohyb boků a díky tomu působí tanec smyslně. Tanečníci mohou mít při tanci těla těsně u sebe, ale kvůli mnoha složitým figurám často tančí odděleně. Tanec také charakterizuje jedna tichá doba v každém taktu, která má zdůraznit začátek následujícího taktu.
c) Merengue Dalším oblíbeným tancem je merengue, která je vlastně národním tancem Dominikánské republiky. Je rozšířený převážně ve Střední Americe. Vyznačuje se silným vlivem africké kultury obzvláště z oblasti Guinei, Angoly a Konga. Merengue
se
dokonce
stalo
podkladem
pro
prezidentskou
kampaň
dominikánského diktátora Rafaela Trujillo, který jej i po dobu celé své vlády podporoval. Jako hlavní zástupce tohoto hudebního směru jmenujme například Wilfrido Vargas, Juan Luis Guerra a Johnny Ventura. Tanečníci tančí v objetí, pohybují se laterálně a následně se otočí doprava nebo doleva. Nikdy se od sebe neoddělí. Původní merengue přežívá už pouze na venkově. Existují 2 větve merengue – merengue folklórní a „merengue de salón“ (tančící se na parketu). Mnoho lidé věří, že druhý zmíněný je právě ten folklórní.
15
1.3.3 Folklórní tance Mimo již výše zmíněné širokou veřejností oblíbené tance existuje ve Střední Americe celá řada tanců folklórních. Tyto tance odrážejí místní kulturu a zvyky a jejich původ můžeme najít hlavně v historii spojené s Mayskou civilizací a kolonizací amerického kontinentu. Řada tanců ale také vychází z každodenních činností místních obyvatel. Země tohoto regionu jsou multikulturní, každá země má své specifické folklórní tance. Můžeme se s nimi setkat především při oslavě různých svátků nebo na různých „fiestách“. Podrobnější informace popisuji v kapitole č. 4 Folklórní tance charakteristické pro Střední Ameriku.
16
2. FOLKLÓRNÍ TANCE CHARAKTERISTICKÉ PRO STŘEDNÍ AMERIKU Kromě standardních latinskoamerických tanců existuje ve Střední Americe celá řada tanců krajových, jejichž kořeny můžeme najít jednak v historii spojené především s příchodem španělských dobyvatelů na toto území, ale i v náboženství a místních zvyklostech. Folklórním tancům Střední Ameriky věnuji samostatnou kapitolu, protože tvoří nedílnou součást života místních obyvatel. Prezentují se na krajových slavnostech, které se konají během celého roku. Pro tance jsou charakteristické kroje, pro každou oblast odlišné. Lidé se snaží ukázat svůj kroj ostatním a také prezentovat umění tančit místní tanec. Díky těmto tancům se místní lidé více setkávají, jsou si blízcí. Místní obyvatelé využívají slavnosti k cestování do odlehlejších oblastí a k poznávání sousedních zvyků. Pokud zmiňujeme Střední Ameriku, myslíme tím země jako Guatemalu, Belize, Honduras, Salvador, Nicaraguu, Kostariku a Panamu. V následujícím textu jsou zachyceny krajové tance jednotlivých zemí, pohybové prvky a jejich význam po stránce společenské. 2.1 Honduras Folklórní tance typické pro Honduras jsou úzce spojené s pozůstatky domorodých kultur doprovázených specifickým hudebním doprovodem. Jejich původ vychází z afrických tanců smíchaných s karibskými tanci amerických indiánů (jako např. El Garrobito, El Guancasco a El Yancunú) a z tanců kreolských (Amor de Puyitas a Torito pinto). Tradiční folklórní tance jsou rozděleny na tři skupiny. Tvoří je tance typické pro míšence, „Garífunas“ (karibští černoši) a indiány. Většina těchto tanců slouží spíše pro pobavení publika, mají charakter představení. Při tanci je důležitá práce těla, gesta a postoje. Tanečníci při tanci nosí masky. Tance jsou doprovázeny hudebními nástroji jako housle, buben nebo dýně. Důvodem pro tance jsou například oslavy zemědělského roku (oslava sklizně), oslavy lovu a rybaření.
17
El baile de Garrobo Tančí se s několika kroky dopředu, následuje půl-otočka a pak zase pár kroků dozadu. Tanečníci mají pokrčená kolena a u tance vykřikují. V ruce mají hůl, která je zdobená ornamenty a živými květy.
Amor de Puyitas Tanec představuje začátek lásky. Tancuje se na všech slavnostech v regionu. Muž má v ruce červený kapesníček a vyzývá svou partnerku k tanci. 2.2 Nicaragua Pro tance jsou charakteristické oděvy, které používají nebo používali obyvatelé daného regionu. Jsou odvozeny jak od běžného denního života, tak i od festivalů a jsou symbolem daného místa.
Las Inditas Jedná se o tanec zamilovaných. Podstatou příběhu je ušlechtilé dvoření a lichocení. Zobrazuje vztah osob dvou zcela odlišných ras a civilizací, mužedobyvatele z evropského kontinentu, vysokého společenského postavení, bílé pleti a ženy-pokorné indiánky z dobývaného území.
El torovenado Tanec je typickým pro lidové festivaly, karnevaly typu frašky či grotesky. Tanečníci se sdružují v přestrojení do malých skupin, párů nebo tančí samostatně. Tanečníci působí extravagantně, dělají různá gesta, grimasy za účelem pobavení publika. Vykonávají pohyby a zvuky charakteristické býkům.
El toro guaco Tanec se realizuje prostřednictvím seskupení tanečníků rozdělených do dvou skupin složených z 8 až 12 osob. Kromě nich se tance účastní ještě další tanečník, který tanec vede, zvaný „Mandador“ a umělý „Toro“ (býk ztělesněný osobou nesoucí hlavu býka umístěnou nad hlavou). Tanec spočívá v sérii odlišných skoků či poskoků v souladu s různými zvuky. Tanec má 9 rytmů
18
(sones), kdy 2 z nich vykonaných na začátku, se tančí na konci.
El viejo y la vieja Jedná se o tanec dvou výstředních/podivných osob s charakteristickými maskami tančící v rytmu píšťaly a bubnu. Muž se dvoří ženám pozorujícím představení a to stejné dělá i žena. Po čase si jeden z páru všimne toho, že se partner dvoří jiným a začnou se hádat.
2.3 Kostarika Kostarika vyniká svou velkou oblibou ve folklórních tancích. Z minulosti se jich zachovala celá řada. Proto jmenujme alespoň ty nejvýznamnější z nich.
La cajeta Zobrazuje příběh chudé venkovské dívky, kterou matka posílá prodávat produkty domácí výroby, nese kulatý dřevěný koš a má bílou halenku barevně vyšívanou. Za ní jdou muži, kteří po ní touží a snaží se jí dotknout. Nejprve se snaží uniknout, v zápětí ale upadá do náruče jednoho z nich.
Diablo chingo Jedná se o ztvárnění lidové legendy. Hlavní postavou je černý býk s krátkým ohonem nazývaným „ Diablo chingo“. Skrývá se v temnotě, útočí na obyvatele a tím vytváří dojem, že je ďábel v těle býka. Po mnoha útocích se jej obyvatelé snaží najít a nakonec jej usmrtí. Tanec je inspirován „Fiesta brava“, kulturním prvkem s velkou tradicí v regionu, přineseným Španěly.
Fiesta en la villa Chlapec nechce vzít svou dívku na oslavu, místo toho jde a opije se. Dívka jej v zápalu hněvu vyhledá se záměrem vynadat mu. Chlapec se ji snaží různými způsoby utěšit a ona mu nakonec odpouští polibkem.
19
Ticas lindas Tanec věnovaný ženám ze všech 7 provincií Kostariky. Vyjadřuje obdiv a sympatie k místní ženě, která přispívá k rozvoji vlasti. Choreografie jsou vytvářen pouze pro ženy.
Tico soy yo Symbolizuje lásku k sousedním středoamerickým zemím nehledě na rozdíl ras, náboženství a politiky.
Así es mi tierra Tanec inspirovaný prací venkovanů z Valle Central, vyjadřující jejich pocity a jejich život, jakkoliv tvrdý, mající i chvilky klidu a odpočinku. 2.4 Salvador Folklórní
tance
zobrazují
místní
zvyky
prostřednictvím
taneční
choreografie. Symbolizují každodenní aktivity, jako práci určitých osob. Pro oblast Salvádoru jsou typické tyto lidové tance:
Las cumpas Jedná se o tradiční tanec, který se tančí při setkání dvou vesnic Jayaque a Cuisnahuat. Každá vesnice má svého patrona, svatý Lukáš a svatý Kryštof. Obyvatelé vesnic se navzájem navštěvují a přinášejí pozdravy od svých kamarádů a kmotrů. V rámci této aktivity se uskutečňují procesí nesoucí s sebou obrázky svatých patronů.
Son de los viejos Jde o komický tanec reprezentovaný důchodci, ale protagonisty jsou mladí lidé plní energie. Kontrast mezi vrásčitými maskami a hbitými pohyby vyvolává úsměv v publiku.
Los historiantes de Panchimalco Tanec je také nazýván „Tanec historický“ nebo „Maurů a Křesťanů“.
20
Tančí se v květnu, kdy je věnovaný Panně Marii a v září, kdy je věnován Svatému kříži římskému. Je zapotřebí 14 mužů rozdělených do dvou skupin, znázorňujících maury a křesťany.
Los chapetones Je satirou španělské svatby, tanečníci mají na sobě obleky se šosem a cylindr. Podstatou zápletky je pokus o usmíření dvou zemí, Španělska a Turecka.
El cuche del monte Tanec známý také jako „Cújtan-Cuyámet“. Jedná se o velmi starý tanec v rytmu bubnu a píšťalky. Často se tančí na svatebních slavnostech indiánů, jehož prostřednictvím přináší dary.
Son del Torito Pinto en San Antonio Abad Jedná se o pantomimu s tancem a zpěvem napodobující „španělskou koridu“. Tance se účastní 12 osob, muži i ženy. Jsou oblečeni do barevných šatů, s klobouky ověšenými třásněmi y květy z papíru. Ten, který dělá býka, má čepici připomínající býka. Tančí uprostřed kruhu tanečníků. Tanečníci drží v ruce červený šátek ztělesňující jejich odvahu a ušlechtilost. Tanec je doprovázený píšťalkou a bubnem v živém 6/8 taktu, ovlivněn španělskou kulturou. Melodie je podmanivá a vzbuzující v posluchačích nadšení a radost.
Los negritos de Cacaopera Tancuje se ve městečku Cacaopera ve dnech 14.-15. srpna na oslavu „Virgen del Tránsito“ (patronka dopravy). Je to mužský tanec, 24 tanečníků je rozdělených do dvou skupin skupina Panny a skupina Pána. Jsou prostě oblečeni, na nohou mají vysoké kožené boty. V dávné minulosti nosili také klobouky s barevnými třásněmi a jezdili na koních v procesí. Podstatou jsou 2 základní tance tančící se v kostele v předvečer oslavy, aby se později pomodlili růženec. Tanec je doprovázen bubnem a píšťalou vyrobenou z třtiny. Původ tance nacházíme v zemědělských činnostech starých Mayů. Cílem bylo požádat o
21
úrodnost půdy k získání dobré sklizně kukuřice.
Los historiantes de Conchagua Conchagua věnuje každoročně koncem června své oslavy svatému apoštolu Jakubovi. Prezentuje se především tanec „los Moros“, který představuje mimo jiné boj Davida a Goliáše. David zde reprezentuje dobro, křesťanství“ a Goliáš naopak zlo, pohanství. Oděvy křesťanů jsou velmi skromné, roucha jsou krátká, všichni nosí kožené boty. Maurové nosí kalhoty, sako a kravatu a někteří připomínají postavy zvířat. Šátek, který zakrývá hlavu, sahá až po ramena, jako jej používají arabové. Obr je oblečen do oděvu místních venkovanů a účes připomíná prehispánské indiány.
El santo Tingo de Semsembra Tento ceremoniální tanec je nejvíce zachovalým tancem v zemi. Prezentuje se koncem června o svátcích patrona a je věnovaný svatému apoštolu Petrovi. Tanečníky jsou převážně ženy různého věku. Pár mužů, kteří je doprovází, jsou známí jako „Los negros“, nosí masky a sukně a snaží se ženy přimět k tanci mezi publikem. Základem tance je vesnický „teponahuaste“ (hudební nástroj vydávající zvuky podobné bubnu, vyrobený z kaučuku) položený na stole, známý také jako „Tingo“ nebo „Trozo“. Prezentuje spojení ingrediencí/přísad 3 různých kultur, pravděpodobně vlivu Mayů, Španělů a černochů, což se projevuje v rytmu hudby a účasti černochů.
Dalšími lidovými tanci jsou například El carbonero (tanec známý v Salvadoru i mimo něj, věnovaný práci, která měla velkou hodnotu v minulosti – prodej uhlí), El prezón de los nísperos (tanec věnovaný práci nakládání a prodeji ovoce – mišpulí), Las floreras (tanec věnovaný prodejcům květin), La suaca (tančený při velké svatbě mezi indiánkami ze Salvadoru a Guatemalci), El sombrerito
de
Tenancingo
(melodie
věnovaná
důležitému
předmětu
salvadorských venkovanů, sombreru), El mercado (znázorňující prodejce na trhu), El baile de los chales (věnovaný oblečení žen z Izalca, šálu, který plní funkci dekorativní a zároveň slouží jako ochrana proti chladu).
22
2.5 Guatemala Kultura Guatemaly je úzce spjata s osídlením civilizace Mayů a následně s příchodem Španělů na americký kontinent. Marimba – hudební nástroj i tanec Marimba má svůj původ v současné Nigerii a její rytmus se rozšířil až do Guatemaly, Hondurasu, Nicaraguy a Kostariky. V současnosti je prezentována kulturou regionu Esmeraldas. Marimba měla význam velké společenské události. Tančívala se 2 až 3 dny. Lidé z vesnic scházeli do měst, sdružovali se v domě člověka respektovaného ostatními, pily se domácí nápoje a jedly domácí jídla. Marimba se tančívala ve čtvrtích provincie Esmeraldas, především v černošských čtvrtích. Tanec byl ale kvůli nelibosti úřadů opomíjený a postupem času se téměř vytratil. Ačkoliv se nyní marimba tančí bez bot a v oděvech odkrývajících části těla, v minulosti tomu bylo jinak. Černošské ženy nosily široké bílé sukně a jednoduché boty z listů palmy. Hlavu si zakrývaly šátky a nosily velké kulaté náušnice nazývané „candongas“ dodávající gesto koketnosti. Marimba, stejně jako salsa, v sobě ukrývá různé rytmy – andarele, torbellino, caderona, agua larga, agua corta, bambuco – vše reprezentuje hudbu i tanec. „Andarele“ je nejelegantnějším ze všech rytmů marimby, tančí se v páru v neustálém kontaktu fyzickém a vizuálním. „Torbellino“ prezentuje vzplanutí a vášeň tanečníků. Rytmus „calderony“ je jemný, spočívá v pohupování boků a ladném, lehce erotickém, pohybu těla. „Aguas larga a corta“ reprezentují zpěvy a tance pracujících, mužů i žen. Marimba je druhým nejstarším nástrojem vytvořeným člověkem, hned vedle bubnu. Jeho jméno se různí v závislosti na regionu. Na Kubě má jméno „marimbula“, ve východním Karibiku se nazývá „balafón“, v Mali je „kalimba“ a v Súdánu například „rongo“.
Tanec Mayů V předkolumbijské civilizaci Mayů měl rituální tanec velkou důležitost. Tanec byl centrem sociálních, náboženských a politických aktivit dávných Májů.
23
Jednalo se v podstatě o společenskou událost. Do tance se zapojovali všichni, králové i běžní lidé. Tanec sloužil k vytváření posvátných míst či ke spojení pozemského světa s nadpozemským. Mayský tanec spočíval v transformaci bytostí lidských v nadpřirozené bytosti prostřednictvím tranzu za použití halucinogenních látek. Účastníci navazovali spojení s nadpozemským světem. Někteří byli schopni o tomto světě vykládat příběhy. Během tance se lidé stávali bohy a bohové lidmi. Pozůstatky tance můžeme nalézt prostřednictvím maleb na keramice. Jsou zde zobrazeni králové a šlechtici v kostýmech s maskami. Některé z masek znázorňovaly zvířata jako například jaguára nebo ptáky, či zvláštní monstra.
Baile de Chabela Před více než 100 lety začali tento tanec používat studenti jako nástroj boje proti režimu. Tančí se v období před Velikonoci, představitelem tance je „chabela“ (člověk oblečený do úboru kostry, představující smrt). Při tanci je používána marimba, bubínky a píšťalka. Mimo tanec představuje Chabela také studentskou hymnu vysokoškolských studentů ze státní školy.
Danza de los diablos Původ tance není známý, v současnosti je věnovaný svatému Kryštofovi. V minulosti byl tanec věnován Bohu deště, Bohu větru, Bohu hor a Bohu blesků.
Danza de los Guacamayos Tanec pochází z klasické doby Mayského impéria. V minulosti byl tanec známý pod názvem „Xacoj Tun“. Reprezentuje Boha slunce.
Danza de la Serpiente Tanec je také nazýván „Xojol Canti“. Tančí se při oslavách svatého Petra a Pavla ve městě Rabinal. Reprezentuje boj nebo smrt dobra a zla. Charakteristickým nástrojem je buben.
24
Rabinal Achi Tanec znázorňuje příběhy a boje mezi kmeny z Quiche a Rabinal (města kde žili Mayové). Používá se také při volbě „královny krásy“ – dívky nejvíce se podobající dívce kmenů Quiche a Rabinal (zvládá původní tanec, zná jejich dialekt, nosí tradiční oděv a neposlední podmínkou je indiánský původ).
Baile de la Conquista Jak samo jméno napovídá, zobrazuje události během dobývání Guatemaly. Hlavní postavou je Pedro Alvarado (hlavní dobyvatel) a Tecún Umán (vůdce poražených). Nástroji doprovázející tanec jsou píšťala, flétna a buben. Jedná se o bojový tanec, ve kterém jsou křesťany Španělé a pohany Mayové. Na konci všichni společně tančí.
Danza de Los Diablos Jedná se o Mayský tanec, který je dosud podroben zkoumání historiků. Tanec zobrazuje mytologii skrz osoby do něj vstupující. Jedná se o unikátní představení. Vystupuje zde 13 tanečníků, z nichž každý reprezentuje nějakou nemoc nebo zlozvyk. Jsou zajímavá jména některých žen: „Smyslnost“, „Závist“. Muži zase znázorňují nemoci: „Otok“, „Infarkt“, „Diabetes“. Další osoby reprezentují „kostry“. Hlavní postavou je upír, který přináší nemoci a smrt kojencům. Vědecká interpretace této legendy poukazuje na následující úkazy: netopýři tvoří 42% savců z Alta Verapaz, existují 3 typy – ti, kteří sají krev, ti, kteří cucají pyl a hmyz. Po smrti jejich těla tlejí a jejich rozkladem se vytváří metan. Podle hypotézy dochází k elektrickým výbojům v atmosféře, které zapálily oheň, který by usmrtil milióny upírů.
Baile de La Chatona Jedná se o tradici, která vznikla před mnoha lety. Chatona je postava obrovská usměvavá dlouhovlasá žena vysoká přes 2 metry. Podle povídek pracovala v kuchyni pro „chicleros“ (výrobce žvýkaček). Po sezóně se vracela do rodného Peténu a neustále tancovala a prozpěvovala si. Jednoho dne se najednou z města vytratila a nikdo už o ní nikdy neslyšel. Nyní je chatona vyráběna ve
25
městě Petén ze zpevněného papíru, nosí barevné šaty a výrazné korále a náušnice. Obličej má nalíčený, ruce se pohybují v rytmu tance. Zpívá svou specifickou píseň a tančí.
26
3. NÁSTROJE POUŽÍVANÉ V LATINSKOAMERICKÝCH TANCÍCH Kdybychom měli latinskoamerickou hudbu charakterizovat po stránce instrumentální, je nutné zmínit šest charakteristických používaných nástrojů: congas, bongo, campana, maracas, timbales a guiro. 3.1. Los Bongos "Los Bongos" je bicí hudební nástroj, jde vlastně o pár malých bubnů s jednou hlavou, které hudebník drží při hře většinou mezi koleny a hraje na ně prsty. Tradičně jsou používány hudebními skupinami k interpretaci sonu. Svůj původ odvozují z afrických bubnů. Původně byly potahovány kozí kůží, dnes jsou vyráběny ze sklolaminátu nebo ze dřeva. Menší bubínek se nazývá "macho" a větší "hembra".
Obr. 1: Los Bongos 3.2. La campana "La Campana", nebo také "cencerro", je velký kravský zvon, který hudebník drží v ruce a hraje na něj dřevěnou tyčkou. Campana existuje v různých formách a velikostech a v závislosti na tom mívá různé zvuky.
Obr. 2: La Campana
27
3.3. Las maracas "Las maracas" je hudební párový nástroj řadící se mezi bicí. Skládá se ze dvou chrastítek vyrobených z tykve, kokosového ořechu, dřeva nebo surové kůže a je naplněný fazolemi. Je používán v celé Americe a také Africe.
Obr. 3: Las maracas
3.4. Congas "Congas" je nejdůležitějším bubnem v latinské hudbě. Jedná se o kubánský buben odvozený od konžského bubnu "makuta", jenž je vyráběn vydlabáním části kmene a jeho potažením hovězí usní. V současnosti jsou conga vyráběna ve velkovýrobnách ze dřeva nebo sklolaminátu. Kompletní sada od conga odvozená zahrnuje tři bubny: quinto, conga a tumba.
Obr. 4: Congas
3.5. Timbales "Timbales" jsou párem bubnů připevněných na stojanu, jejichž průměr je měřen od 13" do 15" a jsou slučovány do párů následovně 13" a 14" nebo 14" a 15". Zprvu byly používány výhradně "charangami", tedy hudebními skupinami
28
vzniklými na počátku 20. století hrajícími danzón, danzonete a později i cha-chu, které se ve 40. letech stala součástí latinského orchestru. V současnosti standardní sada timbales zahrnuje i již zmíněné campanas (kravské zvony), činely a "woodblock". Timbales jsou přímým následovníkem evropských tympán. Větší z obou bubnů je nazýván hembra a menší macho.
Obr. 5: Timbales 3.6. Guiro "Guiro" je další bicí hudební nástroj, původem pocházející z Dominikánské republiky. Je typickým pro tanec merengue a byl rozšířen po celé Latinské Americe. Je vyráběn vydlabáním vysušené tykve, do jejíhož povrchu jsou vyryté drážky ve tvaru hřbetu. Zvuk je produkován pomocí škrabky přejíždějící po těchto drážkách.
Obr. 6: Guiro
29
4. METODIKA LATINSKOAMERICKÝCH TANCŮ 4.1. Pohyby při tanci Z hlediska pohybu po parketu je možné latinskoamerické tance rozdělit na tance postupové (samba a paso doble) a tance na místě (cha-cha, rumba, jife.) Toto dělení není ale úplně přesné, protože například i samba obsahuje řadu figur na místě a naopak v rumbě můžeme vidět, že pár přejde celý parket. Latinskoamerické tance jsou převážně tancem těla. Cílem není "oběhat" co největší
prostor, přesto však kroky vpřed a vzad tvoří základ celého
pohybu, tedy základ nutný pro vytvoření pohybu v těle, protože ten je aktivován přenášením váhy těla z nohy na nohu. Pokud chybí toto základní propojení s parketem, tanec může vypadat jako mrskání ryby na suchu. Kroky mohou být zredukovány jen na pouhé přenesení váhy na přisunutou nohu, i pak ale bude základem pohybu v těle přenesení váhy z nohy na nohu. Při tančení salsy je pohyb těla stejně důležitý, ne-li důležitější než samotné taneční kroky. Tance pocházející z Latinské Ameriky a zejména ty, které pocházejí z Karibiku, jsou výsledkem smíšeného historického vlivu původních obyvatel, španělských kolonizátorů a afrických otroků, kteří sem byli po staletí násilně dováženi. Právě od afrických otroků pocházejí charakteristické bubny a rytmické nástroje, ale i vzpřímené držení těla při tanci, které je zcela běžné pro Afričany zvyklé nosit veškerý náklad na hlavě. Proto při tancích s karibskou minulostí, jako je salsa, zůstávají ramena a hlava ve vzpřímené pozici tak dlouho, dokud je to možné. Mezinárodní federace tanečního sportu doporučuje používat techniku zpracovanou W. Lairdem. Kromě lepšího zpracování charakteristických znaků jednotlivých tanců nabízejí jeho příručky i metodicky lépe propracované používání základních pohybových prvků. Zeptáme-li se tanečníků, co je na latině tak přitahuje, buď budou dlouho neurčitě mluvit o něčem nepopsatelném, nebo jen tak lusknou prstem a předvedou vám něco ze svých pohybových kouzel. W.Lairdovi se právě něco z toho neuchopitelného povedlo zachytit. Popsal poprvé varianty chůze nazvané zaražená chůze vpřed (Checked Forward Walk), zpožděná chůze (Delayed Walk), chůze vpřed s točením (Forward Walk
30
Turning) a latinové křížení (Latin Cross). To co ve svých pohybových rozborech zachytil, je pohrávání si s přenášením váhy a používání malých rotací v různých horizontálních úrovních těla ke zdůraznění charakteristických pohybů pánve. 4.2 Držení těla Salsa se tančí s otevřeným držením těla. Toto tzv. volné držení je typické pro latinskoamerické tance. Těsné postavení páru se zde skoro nepoužívá. V latinskoamerických tancích jsou základním postavením tvary, ze kterých pár při zahájení pohybu vychází nebo kterými pohyb končí. Jedná se tedy spíše o přechodové tvary mezi jednotlivými pohyby nebo figurami. Latinskoamerické tance se vyznačují větší principiální odlišností jednotlivých soutěžních tanců a to se projevuje i v postavení těl tanečníků a také v postavení páru. Partneři stojí 1520cm od sebe. Váha je vždy jen na jednom chodidle, u partnerky vždy na tom protějším. Muž drží pravou ruku na zádech partnerky těsně pod její levou lopatkou. Její pravou ruku drží volně ve své levé, mírně pod úrovní ramene nebo níž. Levá ruka dámy spočívá na horní části pravé paže muže. Nejdůležitější je najít si držení, které přibližně odpovídá tomuto popisu, při němž se cítíte pohodlně. Jako ve všech tancích, kde tělesný kontakt není standardní, nastávají i zde situace, kdy pán pustí držení své partnerky pravou nebo levou rukou. 4.3 Pohyb boků Pohyb boků je společným znakem mnoha latinskoamerických tanců s kubánsko-karibskou minulostí. Pohyb je velmi důležitou součástí tance, protože většina radosti a potažmo i zdravého pohybu pro tělo vychází právě z neustálého pohybu boků. Pro tance z karibské oblasti je typický pohyb pánve a kyčlí vycházející z přenášení váhy z nohy na nohu. Kyčle se pohybují stranou a vzad, a proto je noha, na které stojíme, narovnaná s kolenem až prolomeným vzad a váha se dostává blíže k patě. Tento pohyb by se neměl přenášet do horní části těla a neměl by měnit její držení. Nadnesení hrudníku a protažení páteře však nesmí tento charakteristický pohyb zablokovat. Na druhé straně uvolněné břišní svaly neudrží pánev v aktivní činnosti a k jejímu žádanému pohybu nedojde.
31
V latinskoamerických tancích se většinou tančí v otevřených postaveních v držení za jednu ruku nebo úplně bez držení. Proto je velmi důležité zvládnout i pohyb volných paží a dosáhnout plné harmonie pohybů a kultivovaného uměleckého výrazu. Důležité je, že volné paže jako prodloužení trupu, navazují na pohyb těla a pohyb pokračuje až do zápěstí a prstů, všechno je sladěno s příslušnou hudbou a rytmem. Pohyb paží je přitom iniciován ze zad, nikoliv od loktů. Neměly by vznikat žádné viditelné hrany nebo zlomy z ohnutých loktů nebo zápěstí. 4.4 Vedení partnerů Vedení partnerky není nikdy jen záležitostí partnera. Potřebná je vzájemná účast a předvídavost. Oba partneři na sebe musí citlivě a se vcítěním se reagovat. Musí být připraveni vnímat druhého. Potom budou prožívat vzájemné dotyky jako vnitřní splynutí. Ten, který vedení provádí, obvykle partner, musí vidět toho druhého jako celek a nejen pozorovat jeho paži. Právě tak musí ten, který se vede, tedy většinou partnerka, reagovat jako celek. Vzhledem k uvolněnosti postavení se vedení provádí nejen fyzicky (je nutné lehké napětí v kontaktních pažích, které přenášejí fyzické impulzy do těla vedeného partnera), ale také tvarem (změnou tvaru a pozic paží a těla). Vedoucí partner ukazuje či naznačuje vedenému partnerovi, co po něm vyžaduje. Každý z partnerů musí ovládat svoji roli, aby bylo společné snažení úspěšné. Dobré tancování nezávisí na množství kroků, které má člověk k dispozici, ale spočívá v kvalitě kontaktů mezi partnery. Zkušený tanečník bude dávat akcenty vedení zcela přirozeně a automaticky, aniž by o tom musel přemýšlet a stejně tak bude jeho vedení akceptováno. 4.5 Postup Partneři stojí s nohama mírně od sebe, kolena jsou uvolněná. Váha těla plně spočívá na plošce levé nohy. Tanec probíhá tak, že partneři narovnají levé koleno a váhu těla usadí do levého boku, který se zároveň vysune do strany. Pak přenesou váhu na plošku pravé nohy, narovnají pravé koleno a váhu těla usadí do pravého boku, který současně vysunou do strany. Usazování váhy přes nohu
32
podporuje pohyb boků do stran a používá se u většiny tanečních kroků, při nichž je váha těla přenášena na jednu nohu. Při tanečním kroku na dvě doby se pohyb boků provádí až na druhou dobu. Ve dvou se tyto kroky tančí tak, že pán tančí základní pohyb stranou vlevo a dáma tančí základní pohyb stranou vpravo a naopak. Na základní pohyb stranou vlevo lze navázat základním pohybem vpravo a naopak, přičemž těchto osm kroků lze opakovat libovolně často. Každý krok se tančí na jednu dobu. 4.6 Krok Krok vždy znamená přechod ze staticky vyváženého postavení do dalšího staticky vyváženého postavení. Krok vpřed tedy začíná posunutím těžiště do směru pohybu, až se dostaneme na hranici stability (skoro přepadneme do směru pohybu). Teprve těsně před tímto bodem se noha bez váhy pohne vpřed. Přitom je v kontaktu s parketem nejprve špička, potom bříško chodidla. V závěru pohybu volné nohy se sníží její pata a noha se protáhne. Přenesení váhy na přední nohu je doprovázeno stranovým pohybem a rotací pánve a tanec od tance se liší tvarem pohybu, rychlostí a časem, který je v hudbě k dispozici. Zadní, nyní už nezatížená noha, se udržuje protažená napětím svalů.
Krok vzad V krocích vzad je nutno použít jinou techniku. Nejprve pohneme volnou nohou vzad. Ve styku s parketem je zpočátku bříško chodidla a potom špička volné nohy. Noha se pohybuje okolo stojné nohy až do vzdálenosti, ve které ještě dokážeme bez problémů udržet váhu na protažené stojné noze. Volná noha je mírně pokrčená v koleni. Současně s přenášením váhy se zadní noha narovnává a její pata se snižuje na parket. O přenesení váhy platí totéž jako o krocích vpřed. Přední noha zůstává protažená ponecháním mírného napětí ve svalech. 4.7 Rotace Samozřejmou součástí latinskoamerických tanců jsou rotace. Je třeba zvládnout jak sólové otáčky, tak otáčky obou spojených těl. Vědomé zacházení s dovedností rotovat v různých tělesných rovinách je důležitější než kvalita i výraz
33
průběhu pohybu. Zážitek z tance zprostředkovává dynamika pohybu. Principy řešení dynamiky pohybu jsou velmi dobře rozpracovány v klasických a moderních tancích. Laban definoval jako základní faktory dynamiky tíhu, čas, pohybový tok a prostor. Různým použitím těchto faktorů se při stejných krokových kombinacích dosahuje rozličné pohybové nálady. Například zpožděná chůze dostane úplně jiný pohybový výraz, když se zatancuje silně a volně nebo lehce a nenadále. Celkový účinek tance je dán rytmem a hlavně dynamikou tance. Trénovat jen techniku je trochu málo a je to samoúčelné.
34
5. TANEC A POHYB Věda o pohybovém lidském chování zabývající se především pohybem se sportovní tématikou (výkonnost) se nazývá kinantropologie. Pohyb je základním projevem života. Od pohybu neživých objektů se liší tím, že má vlastní zdroj energie, síly a že k němu dochází za jistým účelem, cílem. Lidský pohyb charakterizuje rytmické střídání pohybových fází, například flexe a extenze dolních nebo horních končetin. Pohyb můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní pohyb je řízen nervovou soustavou, je ovlivněn potřebami a psychickými
funkcemi
organizmu
a
pohybu
pasivního
je
dosahováno
prostřednictvím vnějších sil. Pohyb má vliv na naše prožitky, může způsobovat bolest, ale může dosáhnout například i zlepšení zdravotního stavu. Ve svém důsledku má pohyb vliv také na myšlení člověka, kdy mu může přinést uspokojení, radost, ale také depresi a únavu. Právě tohoto pohybu, který ovlivňuje psychiku člověka, využívá pohybová terapie. Psychologie vnímá pohyb jako jeden z faktorů mezi motivem a cílem. Byly provedeny mnohé studie, které prokázaly, že u člověka existuje vztah mezi prožívanou emocí a prováděným pohybem. Již od nepaměti používali lidé pohyb jako prostředek neverbální komunikace. Předtím než se vyvinula řeč, se lidé dorozumívali na bázi gest a pohybů, kterými dávali najevo svoje city, emoce, duševní rozpoložení. Základním a nejpřirozenějším způsobem vyjadřování emocí byl tanec. Tanec je umění, hlavním prostředkem je lidské tělo, pomocí něhož můžeme vyjadřovat své city, emoce a náš duševní stav. Tanec může rozvíjet komunikaci, protože překračuje jazykové bariéry. 5.1 Vliv tance na fyzickou a psychickou stránku člověka Tanec prohlubuje rytmické cítění, což v podstatě znamená, že rozvíjí schopnost vnímat základní hudební složky (rytmus, takt, tempo, dynamika) a schopnosti vyjadřovat se pohybem. Rozvíjí tvůrčí pohybovou fantazii, kladnou sociální komunikaci a společenské chování. Přináší i radost, psychickou relaxaci, uvolnění, kladně ovlivňuje rozvoj osobnosti člověka po stránce tělesné i duševní a
35
celkově posiluje kulturnost života člověka. Tanec je navíc vhodný pro všechny věkové kategorie. Po fyzické stránce tedy zlepšuje kondici člověka (výdrž, svaly). Největší vliv má na zeštíhlení a posílení břišních svalů (díky vlnění v bocích, kdy dochází k neustálému zatínání a uvolňování břišních svalů) a na tvarování nohou. Dále také může pomáhat např. od bolesti zad, pomáhá regulovat váhu. Po psychické stránce pomáhá relaxovat a tím rozpouští vnitřní konflikty, přináší odreagování, radost z pohybu, sebeuspokojení. Učí disciplíně, zlepšuje sociální vztahy, člověk si vytváří nový okruh přátel, setkává se s lidmi podobných zájmů. Je to vhodná aktivita pro volný čas mládeže, kdy pomáhá ke kladnému vývoji a rozvoji osobnosti. 5.2 Taneční terapie, léčení tancem Pohybem dáváme najevo naše pocity, emoce, které nejsme schopni vyjádřit verbálně. Díky pohybu tedy terapeut může nahlédnout do našeho vnitřního obrazu. Význam tance pro terapie je tedy významný hlavně z hlediska psychologického. Taneční terapie pomáhá pacientům při hledání kladného vztahu ke svému tělu. Využívá komplexni postupy psychoterapie, relaxačních, dechových a vyrovnávacích cvičení ve spojení s hudbou. Rytmus nás provází celým životem, ať už je to rytmus našeho srdce nebo zvuk našich kroků. Hudba s rytmicky přenášeným
pulsem
pak
pomáhá
při
korekci
duševní
i
fyziologické
nevyváženosti, aktivuje životní energii, synchronizuje činnost obou hemisfér, snižuje sklony ke stresu, snižuje práh bolesti a pomáhá tišit bolest. Hudba při terapii aktivizuje síly pacientů, pomáhá při vedení pohybu, vede k rytmizaci dechu a dává pocit sounáležitosti. Pacienti se učí vyjadřovat svoje pocity a uvolňovat napětí při improvizacích. Taneční pohybová terapie využívá spojení tělesného pohybu a emocí, aby pomohla vyjádřit a zvládnout pocity příliš hluboké pro běžné uvědomění, anebo příliš složité na to, aby byly vyjádřeny slovy. Většina rodových společností uznávala od počátku léčivou moc tance. Naproti tomu moderní společnost si jeho hodnotu pro terapii uvědomila až ve 40. letech 20. století. V té době tanečníci z
36
USA začali rozvíjet možné formy využití tance pro pomoc lidem postiženým duševními chorobami. Taneční pohybová terapie se většinou doporučuje dospělým s emočními problémy (s úzkostí a depresí) a s problémy ve vztazích. Může být účinná i u vážnějších chorob (schizofrenie, maniodepresivní stavy, anorexie, bulimie, ale i u alkoholové nebo drogové závislosti). Může prospívat i dospělým s poruchou učení, stejně tak i u některých fyzických onemocnění se vztahem ke stresu (srdeční potíže atd.). Zvláště účinná je u dětí, zvláště s poruchami emocionality, při snížené schopnosti soustředění a tam, kde se dítě špatně snáší se svými vrstevníky. Úspěšně lze léčit děti s problematickým chováním, které je výsledkem rodinného stresu, i v případech špatného zacházení či pohlavního zneužití. Lze ji využít dokonce i pro děti se závažným duševním handicapem či pro děti postižené autismem. Terapie může prospět i tělesně postiženým dětem - slepým či hluchým. Pro terapii je důležitý tanec tzv. výrazový, neboť tento tanec odráží emoce tanečníka a není pouze vytvořen choreografy tak, jak k tomu docházelo v 19. století. Výrazový tanec vznikl nezávisle na sobě v Německu a USA, a má stejné principy a zásady:
pohyb tanečníka vychází z jeho nitra, směřuje ven a vyzařuje do prostoru
kontrakce jednoho nebo skupiny svalů musí být doprovázeny kontrakcí svalů protilehlých.
Při výrazovém tanci se střídají pohyby s vysokou úrovní napětí s pohyby relaxace a uvolnění. Výrazový tanec se vytváří tak, že tanečník nebo skupina vytváří taneční kreaci na základě momentální motivace. Na stejné téma tedy mohou vzniknout různé variace v závislosti na subjektu. Tento tanec navazuje na balet, a proto bývá často označován jako expresionistický balet. Nejdůležitější představitelkou výrazového tance je Isadora Duncanová.
5.3 Latinskoamerický tanec a jeho přínos pro člověka V současnosti se latinskoamerické tance opět dostávají do popředí zájmu. Tak například i u nás v České republice v posledních letech vznikla řada klubů,
37
tanečních škol, kroužků a kurzů, které jsou věnovány latinskoamerické hudbě a to především salse. Proč dochází ke zvyšování zájmu o tento tanec a co nám vlastně tanec jako takový přináší? Tanec je druhem pohybové aktivity, který leží na pomezí mezi sportem a uměním. Jde o fyzickou aktivitu vyjadřovanou rytmickým pohybem těla, nejčastěji za doprovodu hudby nebo zpěvu. Jde o základní a nejpřirozenější pohybovou aktivitu člověka. Je jedním z jeho nejstarších projevů, které spojují vrozenou touhu člověka po sebevyjádření a přirozenou radost z pohybu. V tanci, na rozdíl od sportu, nejde jen o výsledek, kondici a výkon jedince. Důležitý je samotný průběh tance, krása tohoto procesu. Tanec je spojen s hudbou a hudba v nás vzbuzuje prožitky, emoce, pocity. Tanec tedy ovlivňuje nejen naši fyzickou, ale i duševní stránku, přináší všestranný rozvoj člověka, působí pozitivně nejen na tělo, mysl, ale i na jeho duši. Díky tanci získáme lepší fyzickou kondici, zlepšujeme si držení těla, získáme cit pro rytmus a vnímání hudby. Tanec nám ale také přináší i uvolnění, odreagování, je určitou formou relaxace a to jak po stránce fyzické, tak i po stránce psychické. Tanec většinou nebývá aktivitou jedince, nýbrž skupiny (2 a více lidí) a sehrává proto důležitou roli i ve společenském styku, pomáhá zlepšovat sociální dovednosti. Vede ke zlepšení komunikace, spolupráce a koordinace skupiny, vede k citlivějšímu vnímání druhých, k nalezení sociální role ve skupině, k podpoření kolektivního cítění. Pohybem vyjadřujeme to, co se skrývá v našem nitru, vyjadřujeme jím naše emoce. Pohybem můžeme vyjádřit i to, co slovně vyjádřit nedokážeme. Právě vlivu tance na myšlení člověka, na CNS a na psychiku člověka se využívá i terapeuticky. V 50. letech 20. století se v Americe vyvinula tanečně-pohybová terapie, která je jednou z forem psychoterapie a terapie zaměřené na tělo. Klade důraz na neverbální projev jedince a na prožitek z pohybu. Hlavním cílem tanečně pohybové terapie je odstranění příčin lidských potíží a problémů, které je dosahováno prostřednictvím poznání vlastních emocí přenesených do tanečního pohybu. Taneční terapie má mnoho podob a může být využita v individuální, skupinové i kolektivní terapii. Má široké spektrum uplatnění, protože se může vhodně přizpůsobovat potřebám pacientů. Kontraindikace téměř neexistují. Je možné ji provádět i s handicapovanými pacienty na invalidních vozíčcích.
38
Taneční terapie je založena na spojení mezi pohybem a emocemi člověka. Probouzí v pacientech spontánnost, otevřenost a tím dosahuje zvýšení vyrovnanosti a schopnosti adaptability. Člověk prostřednictvím tance sám sebe lépe poznává.
39
6. DISKUSE Dle mého názoru je tanec velmi důležitý pro lidské tělo, jeho prostřednictvím můžeme nalézt vnitřní spokojenost. Je jednou z jednodušších forem tělesného pohybu, kdy člověk může získat fyzickou kondici a vypracovat si tělo bez větší námahy. Při tanci se do pohybu zapojuje celé tělo. Tím může docházet ke zlepšení krevního oběhu, vyváženosti srdeční frekvence. Tanec má velký vliv také na stránku psychickou, proto se často využívá k léčbě různých psychických problémů i závažnějších duševních nemocí. Podle mého názoru by se lidé všech věkových kategorií měli věnovat tanci, aby si zlepšovali své fyzické i duševní zdraví. Také by se měl tanec více uplatňovat v medicíně, protože se jedná o přirozenou léčebnou metodu, která nemá žádné negativní vlivy na lidské zdraví. Prostřednictvím tance se člověk může odreagovat, protože myslí na tanec a na hudbu a zapomíná na běžné starosti. Tuto formu relaxace může člověk vykonávat v podstatě každý den. Tanec lze provozovat buď v klubech nebo v tanečních školách, kterých je v současné době celá řada. Z toho vyplývá, že tanec plní také funkci společenskou. Tančí se většinou v páru nebo ve skupině. Díky tomu se můžeme častěji setkávat se svými přáteli nebo máme možnost poznat i přátele nové. Podle mých zkušeností ze Střední Ameriky se lidé setkávají v klubech za účelem zatančit si. Kdo neumí tančit, je ochuzen o tuto aktivitu a nemůže si plně užívat atmosféry stejně jako ostatní. Ve Střední Americe jsou velkou společenskou událostí „fiesty“. Jedná se o slavnosti, při kterých se sdružují místní obyvatelé všech věkových kategorií a na které se všichni těší a dlouho se na ně připravují. Prostřednictvím tance vyjadřují své nálady a emoce. Také díky stálému teplému počasí se daří udržovat místní tradice, což v Evropě bohužel není možné. Latinskoamerické tance mají velký vliv na lidi všech věkových kategorií. Ve všech zemích, kde se tančí latinskoamerické nebo folklórní tance, existuje program pro staré lidi, kteří mají tanec rádi. Cílem je setkání osob stejného věku a udržování jejich fyzické kondice tancem. Frekvence těchto setkání je 2x týdně. Většina starých lidí umí velmi dobře tančit marimbu nebo jiné folklórní tance. V poslední době se také v zemích Střední Ameriky začínají folklórní tance vytrácet. Jednak vinou státu, který nijak nechrání indiánské etnikum, ale
40
také kvůli migraci obyvatel do velkých měst a nedostatku finančních prostředků na organizaci tradičních slavností. Také školy věnují méně času organizaci různých tanečních a kulturních aktivit pro děti a studenty. Pokud se v mladých lidech nevzbudí zájem udržovat tradice svých předků, dojde k tomu, že v budoucnu úplně vymizí. Je velká škoda, že stát nevyčleňuje finance ze státního rozpočtu na udržování tradic. Domnívám se, že bychom si měli svoje tradice a zvyky udržovat, protože jsou to jediné, co každou zemi odlišuje od ostatních.
41
7. ZÁVĚRY Osobně si myslím, že tanec je pro člověka velmi důležitý. Při současném sedavém způsobu života jde o pohybovou aktivitu, které se může věnovat opravdu každý, a která přináší jedinci radost, uspokojení, možnost seberealizace, odreagování, relaxace a v neposlední řadě má i pozitivní vliv na fyzickou stránku jedince, neboť pomáhá zlepšovat fyzickou kondici (je to přece jen jistý druh sportu). Co se týká latinskoamerických tanců, jde o tance převážně párové, velmi dynamické, barvité, temperamentní, výbušné, ve kterých je velmi důležitý rytmus, souznění s hudbou a při jejich interpretaci je podle mého názoru velmi dobře možné improvizovat, seberealizovat se a vyjádřit svoje pocity, neboť tyto tance (na rozdíl od většiny evropských tanců jako třeba valčík, polka) nejsou příliš svázány co se pohybového vyjádření a tanečních figur týče.
42
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1. Blenfordová, N.: Tanec cesta ke štíhlé postavě. 1. vyd. Praha, Ikar, 2008. 144 s. ISBN 978-80-249-1052-9 2. Landsfeld, Z., Plamínek, J.: Technika latinskoamerických tanců, Praha, 2000 3. Matzner, A., Poledňák, I., Wasserberger, I. a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 2. vyd. Praha , 1983. 116 s. 4. Odstrčil, P.: Sportovní tanec, 1. vyd. Praha, Grada publishing 2004. 116 s. 80247-0632-6. 5. Ohanians, D.: Baile latino, 1.vyd. Bogotá, Panamericana Editorial, 2004. 128 s. ISBN 958-30-1392-7. 6. Wainwright, L.: V rytmu tance, 1.vyd. Praha, Euromedia group k.s. - Ikar, 2006. 256 s. ISBN 80-249-0819-0. 7. Folklore de El Salvador 2005. Danzas folkloricas de El Salvador [online] c.2005 [cit 2005]. Dostupné na http://www.folklordeelsalvador.com/DANZAS.htm 8. Grupo Tiquica. Nuestras danzas. Dostupné na http://grupotiquica.org/folklore/danzas-tipicas.html 9. Mined. Trajes y bailes tipicod de Nicaragua [online] c.2007 [cit 2007-09-12]. Dostupné na http://nicaragua.ysublog.com/2007/09/12/trajes-y-bailes-denicaragua 10. Torres, E. Danzas y bailes tradicionales [online] c.2009 [cit 2009-04-28]. Dostupné na http://www.mcd.gob.gt/2009/04/20/dazas-y-bailes-tradicionales 11. http://www.plazamayor.net/salsaenmadrid/archtm/elson.html 12. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tanec 13. http://tanec.kuduk.cz/tanec.htm 14. http://www.mindspring.com/~adiascar/musica/merhst-s.htm 15. http://www.gratisweb.com/lilianaltable/webhistoriadelbaile.htm
43
PŘÍLOHY
Příloha č.1: Las Inditas
Příloha č. 2: Baile de torovenado
Příloha č. 3: Toro guaco
44
Příloha č. 4: Baile del viejo y de la vieja
Příloha č. 5: „La cajeta
Příloha č. 6: Baile de los viejos
45
Příloha č. 7: Toro pinto
Příloha č. 8: Son de los viejos de cacaopera
Příloha č. 9: Marimba
46
Příloha č. 10: Baile de los Mayas
Příloha č. 11: Son de la Chabela
Příloha č. 12: Baile de los Guacamayos
47
Příloha č. 13: Baile de la serpiente
Příloha č. 14: Baile de la conquista
Příloha č. 15: Danza de los diablos
48
Příloha č. 16: La Chatona
49
RESUMÉ Bakalářská práce je zaměřena na latinskoamerický tanec jako pohybovou aktivitu
ve
středoamerickém
regionu.
Cílem
je
seznámit
čtenáře
s latinskoamerickými a folklórními tanci. V práci se zabýváme rozdělením a charakteristikou tanců, jejich metodikou, vztahem tance a pohybu a jeho vlivem na fyzickou a psychickou stránku člověka. Práce slouží jako zdroj informací o místních tancích, kultuře a tradicích a jejich přínosu pro člověka.
SUMMARY The final bachelor thesis focuses on Latin American dance as a physical activity in the region of the Central America. The aim of the study is to introduce the Latin American and folklore dances. In the study we cover the division and characteristics of dances, their methodology, the relation of the dance and movement and its influence on the physical and psychical side of a human. The study serves as a source of information about local dances, culture and traditions and its benefit for a human.
50
