FLORBAL JAKO VOLNOČASOVÁ AKTIVITA PRO DĚTI NA DRUHÉM STUPNI ZŠ VE VĚKU 13 - 15 LET.
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obor:
B7505 – Vychovatelství 7505R004 – Pedagogika volného času
Autor práce: Vedoucí práce:
Martin Šír Mgr. Lucie Hromířová
Liberec 2014
Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Rád bych poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Lucii Hromířové za odborné vedení, cenné připomínky a za rady při strukturování práce.
Anotace Bakalářská práce seznamuje s problematikou volnočasové náplně u dnešní dospívající mládeže a představuje florbal jako jednu z mnoha možností, jak volný čas kvalitně a hodnotně využít. Pozornost je věnována také osobnosti dospívajícího jedince, a to z hlediska psychologického, fyziologického a socializačního. Výsledným projektem a hlavním přínosem bakalářské práce je pak zhotovení metodických podkladů pro vedení volnočasového florbalového kroužku pro děti staršího školního věku.
Klíčová slova: florbal, hra pohybová, motivace, osobnost dítěte, psychomotorika, trénink florbalový, věk starší školní, volný čas
Summary
This bachelor thesis deals with issues concerning the area of freetime activities for adolescents and introduces floorball as one of the variety of possibilities of high quality and beneficially spent free time. The paper also focuses on the personality of the adolecsent from psychological, physical and socializational point of view. The result and main contribution of the thesis are methodological bases for running a freetime floorball club for older school age children.
Key words: floorball, motion game, motivation, child´s personality, psychomotorics, floorball training, older school age, free time
Obsah
ÚVOD .................................................................................................................................... 9 CÍL A ÚKOLY DP ............................................................................................................. 10 TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 11 1. Osobnost dítěte staršího školního věku ........................................................................ 11 1.1 Fyziologické hledisko................................................................................................. 12 1.1.1 Motorický vývoj dítěte ........................................................................................ 13 1.1.2 Pohybová aktivita dětí staršího školního věku .................................................... 15 1.2 Psychologické hledisko .............................................................................................. 18 1.3 Socializační hledisko .................................................................................................. 19 2. Současná pedagogika volného času ............................................................................... 21 2.1 Volný čas jako socializační a vzdělávací prostor ....................................................... 21 2.1.1 Instituce zabývající se volnočasovými aktivitami ............................................... 24 2.2 Pohybové herní činnosti jako součást volného času mládeže .................................... 28 2.3 Realizace volného času .............................................................................................. 30 2.4 Pohybové a sportovní hry ........................................................................................... 31 2.4.1 Psychomotorická hra ........................................................................................... 32 2.4.2 Hra jako stimulační prostředek k pohybové aktivitě ........................................... 33 3. Florbal a florbalová metodika ....................................................................................... 34 3.1 Stručná historie florbalu ............................................................................................. 34 3.2 Základní pravidla ........................................................................................................ 35 3.2.1 Výstroj ................................................................................................................. 36 3.3 Zásady v dětském florbalovém tréninku .................................................................... 36 3.3.1 Průběh dětského florbalového tréninku............................................................... 38 3.3.2 Motivace a zařazení zábavných motorických činností ........................................ 40 3.3.3 Strečink ............................................................................................................... 42 3.3.4 Vzorové rozvržení florbalové jednotky............................................................... 44
7
PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 46 4. Příprava metodického materiálu .................................................................................. 46 4.1 Vymezení herních cílů................................................................................................ 46 5. Dělení pohybových her podle jejich zaměření ............................................................. 49 5.1 TABULKA č. 1 – ZAHŘÍVACÍ HRY ....................................................................... 49 5.2 TABULKA č. 2 – RELAXAČNÍ HRY...................................................................... 51 5.3 TABULKA č. 3 – FLORBALOVÉ HRY .................................................................. 54 6. Vzorový metodický plán ................................................................................................ 57 6.1 Lekce č. 1 ................................................................................................................... 57 6.2 Lekce č. 2 ................................................................................................................... 60 6.3 Lekce č. 3 ................................................................................................................... 62 6.4 Lekce č. 4 ................................................................................................................... 64 6.5 Lekce č. 5 ................................................................................................................... 66 6.6 Lekce č. 6 ................................................................................................................... 68 6.7 Lekce č. 7 ................................................................................................................... 70 6.8 Lekce č. 8 ................................................................................................................... 73 6.9 Lekce č. 9 ................................................................................................................... 75 6.10 Lekce č. 10 ............................................................................................................... 78 6.11 Lekce č. 11 ............................................................................................................... 80 6.12 Lekce č. 12 ............................................................................................................... 82 6.13 Lekce č. 13 ............................................................................................................... 84 6.14 Lekce č. 14 ............................................................................................................... 86 6.15 Lekce č. 15 ............................................................................................................... 88 7. Realizace projektu a diskuze ......................................................................................... 91 7.1 Vyhodnocení herních cílů .......................................................................................... 92 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 94 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ..................................................... 96
8
ÚVOD Životní styl dnešní dospívající mládeže se stává stále rizikovějším, jak z hlediska nevhodného způsobu trávení volného času, tak i z nedostatku aktivní pohybové činnosti. Dnešní děti se stále více věnují pohodlným aktivitám sedavého charakteru, které na ně nekladou téměř žádné motorické nároky. Výsledkem je pak pokles zájmu dětí a mládeže o sport i pohyb obecně, což s sebou nutně přináší i riziko vzniku nadváhy. Pro děti školního věku, které jsou nuceny během dne trávit spousty hodin sezením ve škole nebo při plnění svých školních povinností, je nezbytný právě pohyb, který udržuje organismus v tělesné a duševní pohodě, a pedagog volného času je právě jedním z těch, kdo může výrazně ovlivnit přístup dětí ke sportu. K tématu mé bakalářské práce mě přivedl zájem o tuto problematiku – tedy jak motivovat dnešní děti k pohybovým a sportovním činnostem. K těmto účelům jsem vytvořil vlastní metodický materiál, který by dětem nabídl zajímavý způsob, jak trávit volný čas, stal se adekvátní náhradou jejich dosavadní pasivní činnosti a představil sport a pohyb ze zcela jiné perspektivy. Pohyb nemusí být jen nutným stereotypem, ale může být také zábavou. Věřím, že pokud děti dají sportu šanci, a vyzkouší si alespoň některé ze zábavných pohybových her, objeví v něm jeho kouzlo, a aktivní pohyb se stane součástí jejich každodenního života. Se svou bakalářskou prací se obracím ke všem pedagogickým pracovníkům, kteří pracují s dospívající mládeží, ať už v rámci volnočasových organizací, v družinách, na dětských táborech nebo ve sportovní přípravce, abych jim představil metodický plán, jenž by se mohl stát kvalitní inspirací v jejich programovém plánování.
9
CÍL A ÚKOLY DP CÍL Cílem bakalářské práce je vytvoření návrhu metodického materiálu, který usnadní plánování vhodných postupů a metod pro vedení florbalového tréninku v rámci pololetního sportovně-zájmového kroužku pro žáky ve věku 13 – 15 let. Výsledkem bakalářské práce bude vyhotovení metodických podkladů pro vedení pololetního florbalového tréninku v rámci volnočasových aktivit dětí staršího školního věku. Navržené pohybové aktivity autor osobně zrealizuje a ověří jejich funkčnost v praxi, své počínání zreflektuje a práci doplní i bohatou fotodokumentací.
ÚKOLY Výchozím
úkolem
teoretické
části
bakalářské
práce
bude
pohled
na osobnost dítěte, a to hned z několika hledisek – psychologického, fyziologického a socializačního, i se všemi jejími specifiky. Další oblastí, která bude v bakalářské práci představena, je problematika volnočasové náplně u dnešní dospívající mládeže. Pozornost bude věnována také florbalu, jako jedné z možností, jak by děti mohly aktivně trávit volný čas. Kromě stručné historie a základních pravidel se autor zaměří především na zásady florbalového tréninku školních dětí. Ústředním úkolem bakalářské práce pak bude prezentace jednotlivých zábavných pohybových aktivit a možných variant jejich zařazení do tréninkových lekcí florbalového
kroužku.
Výsledný
vzorový
metodický
plán
bude
v praxi a představen v rámci bohaté fotoprezentace a autorovy sebereflexe.
10
vyzkoušen
TEORETICKÁ ČÁST 1. Osobnost dítěte staršího školního věku Obecně můžeme říci, že nástup do školy znamená pro dítě důležitý mezník v jeho sociálním vývoji. Vstupem na školní půdu se dítě stává školákem, a se svou novou rolí získává i mnohé další zkušenosti, a to nejenom na úrovni sociální, ale objevují se i nové požadavky školní. Nová role školáka s sebou nutně přináší i výrazné změny, a to jak v oblasti tělesného, psychického a sociálního vývoje, tak i ve sféře vývoje emočního, morálního a psychomotorického. Profesorka Vágnerová (2008, s. 79) rozděluje školní věk na tři hlavní věkové kategorie – raný školní věk, střední školní věk a starší školní věk. Raný školní věk, jenž začíná samotným nástupem na školní půdu, se odvíjí od školní zralosti a školní připravenosti dítěte. Odpovídá tedy věku od šesti až sedmi let do osmi až devíti let. Raný školní věk plynule přechází v období „střední školní věk“, vymezený obdobím osmi až devíti let a trvajícím do jedenácti až dvanácti let, kdy dítě přechází na druhý stupeň základní školy a začíná dospívat. Zdeněk Matějček (2005, s. 281) upozorňuje, že se jedná o významnou vývojovou etapu, plnou zásadních zvratů a proměn, a právě střední fáze, charakteristická vyrovnaností a konsolidací, není obdobím přechodným, ale víceméně ustáleným. A poslední věkovou fází školáka je starší školní věk, na který zaměříme naší pozornost především. Jedná se o období druhého stupně základní školy a trvá do ukončení povinné školní docházky, to znamená přibližně v patnácti letech.
11
1.1 Fyziologické hledisko Dítě ve věku jedenácti až patnácti let se podle profesorky Vágnerové (2008, s. 100) nachází v počátečním období dospívání, které pojmenovává: raná adolescence. Dospívání představuje velmi specifickou životní etapu, během níž je vyvíjející se jedinec nucen zvládnout vlastní proměnu a dosáhnout určitého sociálního postavení ve společnosti, a vytvořit si také vlastní zralejší formu identity. V průběhu celé proměny osobnosti dospívajícího jedince dochází k výrazným biologickým změnám, které jsou však v úzké interakci s faktory psychickými a sociálními. Období dospívání představuje podle Vágnerové (2008, s. 101) důležitý biologický mezník, kdy se dítě mění v člověka schopného reprodukce. Hlavní podstatou puberty je tedy dozrávání pohlavních orgánů a zahájení jejich činnosti. Tělesné dospívání se vyznačuje mnohými výraznými znaky, s nimiž se dospívající jedinec musí vyrovnávat. Urychluje se růst postavy a celkově se mění proporcionalita těla. Klidné a pravidelné růstové tempo v období mladšího školního věku („asi o pět centimetrů ročně“1) je nyní vystřídáno zrychleným růstem, kdy dospívající jedinec povyroste přibližně o „sedm až dvanáct centimetrů za rok“2. Docentka Machová (2002, s. 219) nazývá tento věk „obdobím druhé vytáhlosti“. Puberta je vyvolána zvýšenou hormonální aktivitou. Ke změnám hormonální produkce však dochází již před samotným obdobím puberty – přibližně o „dva až tři roky dříve“3. Mezi chlapci a dívkami staršího školního věku se objevuje vývojová nevyrovnanost, která se postupem času ještě prohlubuje. Začátek puberty je u chlapců i u dívek různý. První známky puberty se u dívek objevují kolem „desátého roku věku“4, a u chlapců přibližně o dva roky později – tedy ve dvanácti letech. V důsledku rozdílného nástupu puberty u chlapců a dívek se mezi nimi vytvářejí výrazné diference, ať už na úrovni tělesného a psychického vývoje, tak i ve zdatnosti, ve způsobu uvažování nebo i v oblasti zájmů. Dívky jsou ve všech ohledech vyspělejší. 1 MACHOVÁ, J., 2002. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: UK, s. 226. ISBN 80-7184-867-0. 2 MACHOVÁ, J., 2002. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: UK, s. 219. ISBN 80-7184-867-0. 3
VÁGNEROVÁ,
M.,
2008.
Vývojová
psychologie
pro
obor
speciální
pedagogika
vychovatelství. 1. vyd. Liberec: TU, s. 101. ISBN 978-80-7372-306-4. 4 MACHOVÁ, J., 2002. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: UK, s. 219. ISBN 80-7184-867-0.
12
–
Prudký tělesný růst v počátečním období puberty (od deseti let u dívek, od dvanácti let u chlapců) vyžaduje velký přísun vyvážené stravy. Rychlý růst kostry a tkání klade zvýšené nároky na potřebu vitaminů, stopových prvků, ale také bílkovin, tuků a kvalitních sacharidů. Pokud není potrava svou kvalitou adekvátní, může se zpomalit tempo růstu i pohlavní dozrávání.
1.1.1 Motorický vývoj dítěte Tělesné proporce dospívajícího jedince se proměňují komplexně. Na počátku puberty, v období nejvýraznějšího růstu, se ztenčuje vrstva podkožního tuku a narůstá především svalová hmota a tím také síla. Podle doktora Pastuchy (2011, s. 29) může vzhledem k prudkému růstu docházet ke krátkodobé pohybové neohrabanosti, která vymizí po adaptaci muskulo-skeletálního systému na probíhající změny. Dospívající školák se postupně přizpůsobuje novým tělesným dispozicím a je schopen podávat výkony vyžadující sílu a obratnost ve hře, cvičení i v běhu. Pohybové dovednosti, kterých nabyl již dříve, většinou v období mladšího školního věku, dále rozvíjí a získává v nich neochvějnou jistotu. V tomto období se také upevňuje záliba dospívajícího dítěte v rozmanitých sportovních odvětvích, anebo naopak se záliby proměňují a objevují se nové. Dospívající jedinec již získal na základě zkušenosti povědomí o vlastních schopnostech a dovednostech na poli sportu a sám se nyní dokáže rozhodnout, čemu se chce do budoucna věnovat, a na jaké úrovni. Docentka Machová (2002, s. 219) upozorňuje, že nejdříve od deseti až jedenácti let je vhodné začínat se závodním sportováním. Pohyb je umožněn funkcí řídicích systémů, svaly a podpůrnými systémy – skelet, klouby a vazy. „Pohybový systém člověka je koordinován centrální nervovou soustavou na třech úrovních – míšní, podkorové a korové.“5 Pro správnou realizaci motorické aktivity je nezbytné zvládnutí základních pohybových schopností – obratnostní, rychlostní, silové a vytrvalostní. V období staršího školního věku se u dospívajícího dítěte mění proporce těla. Zpočátku dochází u obou pohlaví k nárůstu aktivní svalové hmoty. U dospívajících 5 PASTUCHA, D., 2011. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada, s. 33. ISBN 978-80-247-4065-2.
13
dívek se, podle doktora Pastuchy (2011, s. 48), postupem času zvyšuje procento tělesného tuku a začíná se projevovat typicky ženská motorika, kde převládá zaoblenost pohybu a plynulý přechod mezi jednotlivými pohybovými fázemi i celky. Na druhé straně pak vidíme rozdílnou typicky mužskou motoriku, kde je patrné narůstání silových schopností, pohyby však nejsou tak plynulé jako u dívek. S přechodem do období staršího školního věku dítě začíná lépe zvládat dlouhodobé vytrvalostní aktivity. Pro trenéra nebo vyučujícího tělesné výchovy je také velice důležité vzít v úvahu zásadní výkonnostní rozdíly mezi dospívajícími chlapci a dívkami. Chlapci mají mnohem vyšší úroveň vytrvalostního využití svých sil oproti dívkám, které se rychleji unaví. Naproti tomu dívky převyšují chlapce v obratnosti. Doktor Pastucha (2011, s. 48) dále uvádí, že dochází k přestavbě motoriky, která se projevuje nejvíce u obratnostních schopností. Jestliže dítě mladšího školního věku dosahuje vrcholu z hlediska zlepšení koordinace a rovnováhy, nyní, v období prepuberty a puberty, dochází u starších žáků k poklesu koordinační výkonnosti a jsou postiženy schopnosti prostorového vnímání a rovnováhy. Vzhledem k růstové akceleraci v období prepuberty a puberty se zhoršuje kloubní pohyblivost a svalová elasticita. Pravidelně sportující děti si však díky pohybu udržují velkou pružnost a kloubní pohyblivost. Je důležité také neopomíjet nebezpečný fakt, že v tomto období dochází u mladých aktivních sportovců k entezopatiím6 (například u hokejistů nebo florbalistů), kteří jednostranně zatěžují svůj pohybový aparát. Starší žáci, kteří se pravidelně věnují pohybovým aktivitám, si udržují vysokou pohybovou výkonnost. Chápou již jednotlivé složky tělesné zdatnosti a zvládají dovednosti, které jim umožňují účastnit se různých sportů, tanců, gymnastických sestav a aktivit v přírodě. Naopak dospívající děti s nedostatečným pohybovým zázemím a s chybějícími základními pohybovými vzorci, často se jedná o jedince s nadváhou či obezitou, nenacházejí ve sportovních aktivitách zálibu a uplatnění, a začarovaný kruh se tak uzavírá.
6 entezopatie, onemocnění šlach z přetížení
14
1.1.2 Pohybová aktivita dětí staršího školního věku Pohybová aktivita patří k základním a přirozeným potřebám jedince, avšak můžeme říci, že v posledních desetiletích se potřeba pohybu rapidně snižuje, a to především v důsledku změny životního stylu. Ve skutečnosti však samotná potřeba pohybu zůstává, ale její realizaci se nedostává adekvátního naplnění, což s sebou nutně přináší řadu komplikací. A jsou to právě děti a dospívající mládež, kdo je nejvíce ohrožen. Populace dnešních dětí dalece nedosahuje doporučené úrovně pohybové aktivity a jejich volnočasová náplň nabývá spíše pasivní podoby. Přirozený pohyb a rozmanité motorické činnosti by se měly stát trvalou součástí života každého vyvíjejícího se jedince, neboť mohou zamezit nežádoucím postižením pohybového aparátu, a v neposlední řadě působí také jako prevence problémů s nadváhou. Přední odborník působící na Klinice tělovýchovného lékařství v Olomouci, MUDr. Pastucha (2011, s. 9), potvrzuje, že pro obě věkové kategorie – mladší školní věk i starší školní věk – je doporučována minimální délka fyzické aktivity v rozsahu jedné hodiny denně, za týden tedy celkově sedm hodin. Skutečnost je však naprosto odlišná. Jestliže děti v raném školním věku dosahují svou pohybovou aktivitou doporučených hodnot alespoň částečně, ve skupině starších školáků je situace velmi nepříznivá. Doktor Pastucha (2011, s. 9 – 10) uvádí, že dospívající školní děti se intenzívnější fyzické aktivitě věnují v průměru jen čtyři hodiny a čtyřicet minut týdně a doporučených sedm hodin týdně splňuje pouze 25% dospívajících dětí. Dítě v období staršího školního věku, které postrádá dostačující a pravidelnou pohybovou aktivitu, je ohroženo rizikem vzniku nadváhy. A z tohoto hlediska je období dospívání kritické. Starší školáci si již přinášejí pohybové návyky a vzorce z předešlých let a nyní je pro rodiče, pedagogy či trenéry o mnoho obtížnější motivovat je k provozování sportovních aktivit. Navíc jedinec se nyní dostává do období, pro které je typická vzdorovitost, nekompromisní nutnost samorozhodování, a vrcholí také jeho projevy kritičnosti ke svému okolí. Všechny tyto okolnosti znesnadňují jakoukoliv činnost s dospívajícím a na trenéra nebo pedagoga vznikají vysoké nároky z hlediska kreativity a tvůrčí vynalézavosti. 15
S přibývajícími školními nároky začíná u dospívajícího jedince postupně klesat pohybová aktivita, v souvislosti s dlouhotrvajícím sezením ve škole i doma u televize nebo počítače. Proto bývá toto období podle doktora Pastuchy (2011, s. 29) nejrizikovějším z hlediska počátku nadváhy nebo obezity a vzniku četných poruch pohybového aparátu – funkčních poruch páteře, vadného držení těla (například skoliózy7, kyfózy8, lordózy9) a dalších. Dalším výrazným problémem u žáků na druhém stupni základní školy, je dobrovolná absence sportovních aktivit v denním režimu. Mezi tělesnou výchovou a mimoškolní či školní činností po vyučování se začíná prohlubovat propast. Sportovním aktivitám se ve volném čase věnuje čím dál méně dospívajících. Děti staršího školního věku by podle doktora Pastuchy (2011, s. 48) měly sportovat denně minimálně třicet minut. Toto doporučení se však dostává do rozporu s požadavky a nároky školní docházky, kdy je potřeba pohybu u starších žáků výrazně omezena, ať už dlouhodobým sezením ve školní lavici, nebo sezením doma během plnění domácích úkolů. Pohybová aktivita provozovaná dospívajícím jedincem pouze dvakrát týdně prostřednictvím hodin tělesné výchovy se podle doktora Pastuchy jeví jako nedostačující. Velkým problémem dnešní dospívající mládeže bývají nevhodně zvolené volnočasové aktivity. Děti velmi často dávají přednost zábavným činnostem, které na ně kladou jen minimální motorické požadavky. Vedle dlouhých hodin strávených sezením ve školní lavici, tráví spoustu času sledováním televize nebo počítačovými hrami. Uspokojení z fyzického pohybu se zaměnilo za virtuální realitu, avšak s minimálními energetickými nároky. Obezitolog, doktor Marinov (2012, s. 25) upozorňuje, že únava a příjemný pocit po tříhodinovém hraní počítačových her je srovnatelná s pohybem nebo sportovním utkáním trvajícím stejně dlouhou dobu, a dále uvádí, že 25% starších českých dětí prosedí u počítače (nebo televize) téměř tři hodiny denně. V souvislosti s dlouhým sezením mohou u jedince školního věku vznikat, kromě rizika nadváhy, i svalové dysbalance a nerovnováhy pohybového aparátu. Jistým preventivním opatřením by mohlo být navýšení počtu vyučovacích hodin školní tělesné výchovy, nebo navštěvování sportovních kroužků, které by nebyly 7 skolióza, scoliosis – chorobné obloukovité vychýlení páteře do strany. Skolióza může být vrozená nebo způsobená vadným držením těla, popř. různými onemocněními páteře, zádových svalů nebo nervů. 8 kyfóza, vyklenutí hrudní páteře v předozadní rovině dozadu. 9 lordóza, vyklenutí krční a bederní páteře v předozadní rovině směrem dopředu.
16
zaměřeny na výkon nebo bodové hodnocení, ale na pestrost pohybových aktivit a na probouzení radosti dětí z pohybu. Z tohoto důvodu je také důležité koncipovat zájmové sportovní kroužky takovým způsobem, aby byly reálné pro všechny děti, tedy i pro pohybově méně nadané. V této věci má velký význam podpora sportovních činností dospívajícího dítěte ze strany rodiny. Je důležité, aby rodiče své děti vedli k pohybovým aktivitám co nejdříve, a později jim dopřáli možnost vyzkoušet si různé typy sportovních aktivit a her, a také možnost zvolit si pak pro ně ten nejvhodnější sport. Kladný přístup a pochvala rodičů pak dospívající děti motivuje a dále pozitivně směruje. Mezi nejoblíbenější sportovní aktivity u dospívajících chlapců patří především fotbal, florbal, lyžování a míčové hry, a dívky nejčastěji volí jako sportovní aktivitu tanec nebo aerobic. Tělesnou zdatnost dítěte podporuje právě pohyb, a pokud je pohyb zvolen vhodně a dítě se mu věnuje pravidelně, je jeho přínos na rozvoj ohebnosti a všestranné pohyblivosti nezpochybnitelný. Odborníci však upozorňují, že pro vyvíjející se organismus školáka nejsou v žádném případě vhodná pohybová cvičení, která jednostranně zatěžují pohybový aparát. Velmi žádoucí je takový sportovní trénink, který v sobě zahrnuje pestré motorické aktivity, a který je zaměřen na mrštnost, ohebnost a obratnost. Po motivační stránce mohou být pro děti přitažlivé skupinové hry nebo aktivity s využitím netradičního náčiní, s důrazem na spolupráci s vrstevníky – tedy opět v rámci skupiny, na kterou je dospívající jedinec vázaný nejvíce. Sportovní aktivity, ať už volnočasové nebo provozované v rámci tělesné výchovy, vedou děti k takovým významným společenským hodnotám, jako je disciplinovanost, solidarita, týmový duch, tolerance a zásady fair play. Hodiny tělesné výchovy umožňují dítěti rozvíjet motorické dovednosti, kterých je zapotřebí k následnému provozování pohybových a sportovních aktivit. Lekce tělesné výchovy naučí žáky základům lokomočních dovedností, a tím i vhodně nasměrují jejich zájem k další pravidelné účasti na pohybových a sportovních aktivitách.
17
1.2 Psychologické hledisko Celková proměna zevnějšku, s jakou se dospívající jedinec potýká, se stává součástí jeho nové identity. Pubescent se adaptuje na svou tělesnou proměnu a na základě okolností ji také subjektivně interpretuje, může se za ní buď stydět, nebo naopak být pyšný. Tělesná proměna je provázena také změnou chování. Vzhledem k tomu, že dívky dospívají přibližně o dva roky dříve, nežli chlapci, vnímají pak opačné pohlaví jako dětinské či zcela infantilní. Pubescenti se také více zaměřují na své tělo, a tím také přisuzují svému zevnějšku větší význam. Jejich vzhled je nyní součástí vlastní identity, jejímž vyjádřením se stává specifické oblečení a úprava zevnějšku. Pro chlapce hraje významnou roli především výška postavy a fyzická síla. Obojí posiluje sebevědomí dospívajících hochů a potvrzuje jejich rovnocennost autoritě. Dospívající pubescent se nyní svou výškou i fyzickou silou mnohdy vyrovná dospělému jedinci. Malí a slabší chlapci mívají nižší sociální status, od čehož se pak nutně odvíjí jejich sebehodnocení a omezenější sebedůvěra. V období staršího školního věku se celkově proměňuje způsob uvažování. Piaget (2010, s. 120) nazývá toto období „stádiem formálních logických operací“, kdy je dospívající jedinec schopen svým uvažováním přesáhnout rámec konkrétní reality. Oproti mladším školákům, kteří vnímají skutečnost a okolnosti v jejich přítomné realitě, starší školák dokáže uvažovat i v hypotézách, tedy jaká jiná skutečnost by mohla nastat. Pracují tedy s různými možnostmi a s mnoha hledisky nahlížení na daný problém. Logické myšlení nabývá na důležitosti před mechanickým způsobem uvažování a podle Čápa (2007, s. 232) jsou metody myšlení natolik vyspělé, že se v podstatě neliší od myšlení dospělých. Pubescent je nyní schopen logického uvažování, abstraktního myšlení, i analytických a syntetických schopností. Avšak, jak píše Vágnerová. (2008, s. 105), je myšlení dospívajícího jedince v zajetí emocionality. Velmi vyspělé rozumové schopnosti jsou ovládány nevyrovnanou osobností. Po klidové fázi mladšího školního věku dítěte, přichází, z hlediska citového prožívání, období plné neklidu, přecitlivělosti, náladovosti a impulsivnosti. Jak upozorňuje docentka Machová (2002, s. 221), rozkolísaná emocionalita je odrazem náhlých hormonálních změn souvisejících s pubertálním vývojem. Dospívající bývají nadměrně kritičtí a mají sklon polemizovat s autoritou. Odlišný názor vnímají jako projev neochoty, a tudíž jej neuznávají. 18
Citové prožitky bývají podle Vágnerové spíše krátkodobého trvání, avšak jejich intenzita je hluboká. Výkyvy nálad a zhoršení chování bývají rušivé pro okolí pubescenta a jsou vnímány spíše negativně. Proměny nálad jsou většinou matoucí i pro samotného dospívajícího jedince a nedokáže si vysvětlit jejich příčinu. Záporné emoce jako je rozmrzelost, neklid, náladovost či impulsivnost proto pubescent překonává hněvivostí, vzpurností, odmlouváním a projevy nesouhlasu. Všechny tyto znaky mohou mít za následek výkyvy ve školní práci a zhoršení prospěchu. Docentka Machová (2002, s. 219) píše o tomto vývojovém období jako o „období druhého vzdoru“.
1.3 Socializační hledisko Ze socializačního hlediska je pro celé období školního věku obecně důležitý vstup na školní půdu. Nová role školáka představuje výraznější odchýlení od vlivu rodiny a podřízení se školní instituci. Školní věk tedy můžeme charakterizovat jako období přípravy na život ve společnosti a na budoucí profesní roli. Pokud máme na mysli starší školní věk, mohli bychom vyzdvihnout dva důležité momenty – dva významné sociální mezníky v životě dospívajícího jedince, které starší školní období zároveň časově vymezují. Prvním z nich je přechod na druhý stupeň základní školy a tím druhým je pak ukončení povinné školní docházky a volba dalšího profesního směřování. V období
mladší
adolescence
se
mění
a
formují
vztahy
s lidmi,
s dospělými i s vrstevníky. Sociální vývoj je ovlivňován začleněním dospívajícího jedince do kolektivu třídy, nebo i do skupin mimoškolních organizací či zájmových skupin. Docentka Machová (2002, s. 221) upozorňuje, že nedostatek zájmů a nuda mohou negativně poznamenat sociální vývoj pubescenta. Dospívající chlapci i dívky se od sebe diferencují a vytvářejí samostatné skupiny. Dospívající navazují vzájemně nová přátelství, ale poznávají také konkurenci v kolektivu, kde je nutné obstát a být přijímán. V období dospívání se mění také vztahy k dospělým, které pubescent mnohdy vnímá
jako
nežádoucí
autority.
Dospívající
jedinec
podřízené
postavení
odmítá, a zavrhuje tím tak nadřazenost autorit, jako jsou rodiče nebo učitelé. Názory a rozhodnutí autorit nepřijímá bez výhrad, jako tomu bylo u mladšího školního 19
věku, ale přemýšlí o nich a diskutuje. Nekonečnou polemikou s názory dospělých potvrzuje hodnotu vlastních schopností.
20
2. Současná pedagogika volného času Pojem volný čas vysvětluje Jiřina Pávková (2002, s. 13) jako opak času naplněného povinnostmi. Rozhodující je svobodná volba. Člověk se sám rozhoduje, jaké činnosti jsou mu příjemné, jaké mu přinášejí radost, pobavení, odpočinek, jaké rozvíjejí jeho tělesné nebo duševní schopnosti. Jiří Němec (2002, s. 17) uvádí, že je to doba, v níž je člověk sám sebou a koná svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, popřípadě pro druhé, ze svého vnitřního zájmu. Němec (2002, s. 17) ještě rozšiřuje definici volného času, když uvádí, že volný čas nemá jen dimenzi člověka-jednotlivce, ale zahrnuje v sobě také rozměr sociální. Mnoho volnočasových činností má společenský význam, neboť člověk je koná ve skupinách, organizacích a s povědomím určitých sociálních vazeb. Pod pojem volný čas se běžně zahrnují: odpočinek, rekreace, zábava, zájmová činnost, dobrovolné vzdělání a dobrovolná společensky prospěšná činnost. U dětí a dospívající mládeže mají volnočasové aktivity specifickou zvláštnost, a tou je pedagogické působení a ovlivňování ze strany autority. Je žádoucí, aby kvalifikovaný pedagog dopomohl dětem ke správné orientaci v různých oblastech zájmové činnosti, a zajistil jim také citlivé a nenásilné vedení a vhodně motivovanou pestrou nabídku aktivit, z nichž si budou moci dobrovolně vybrat.
2.1 Volný čas jako socializační a vzdělávací prostor Pro děti a dospívající mládež znamená pojem volný čas především dobu mimo povinné vyučování. Je to čas, který nabízí dětem pestré možnosti zábavných aktivit či zájmových činností nebo i dobrovolné vzdělávání. Podstatou opět zůstává svobodné rozhodování, děti si tedy vyberou činnost, kterou ony samy chtějí dělat, což je opakem povinné školní docházky, kdy jsou na děti kladeny nároky a ony musí plnit zadané úkoly. Proto nabývá volný čas u dětí a mládeže na atraktivitě, a děti jej většinou upřednostňují před školními povinnostmi.
21
Na volný čas dětí působí mnoho činitelů, neboli jinak řečeno, existuje celá řada těch, kdo se podílejí na náplni volného času dětí:
rodina
skupina vrstevníků
instituce
se
zprostředkovaným
výchovným
působením
(společenské
prostředí, občanská sdružení, soukromé subjekty ad.)
instituce s přímým výchovným působením (školy, školská zařízení jako například školní družiny nebo školní kluby, dále pak vzdělávací subjekty, církve apod.)
Existuje však zásadní rozdíl v možnostech, jak trávit volný čas. Mnoho dětí jej dokáže plnohodnotně zužitkovat a zúročit ve vlastní obohacení, avšak existuje i opačný případ, kdy děti svůj volný čas nedokážou kvalitně využít nebo jej prostě promrhají nevhodnými typy aktivit. Většinou se jedná o činnosti, které nejsou nijak organizované dospělými, probíhají živelně a mohou ohrožovat dospívajícího jedince i na zdraví (což souvisí se sociálně-patologickými jevy v chování). Pedagogika volného času má z tohoto hlediska také funkci preventivní. Děti a dospívající mládež často neumí s volným časem účelně nakládat, a právě pedagogika volného času jim má v tomto směru pomoci. Nadbytek volného času může přivést mladistvého do negativně orientovaných sociálních skupin, které se mnohdy vyznačují sociálně-patologickým chováním. Bohužel nepopiratelným jevem dnešní moderní doby je narůstající ohrožení dětí a dospívající mládeže právě z hlediska sociálně-patologického chování. Z tohoto důvodu má organizovaný volný čas dětí a mládeže, jež zabezpečují různé dětské oddíly, kluby, kroužky či dětská sdružení, preventivní funkci takovýchto nežádoucích jevů v chování. Děti získávají v rámci organizovaných volnočasových aktivit nové vědomosti, dovednosti, ale i schopnosti komunikovat s druhými, rozvíjejí porozumění jiným lidem, učí se poznávat svá práva, ale i povinnosti, a celkově rozvíjí své vnitřní kvality. (podle: Krtička, 2004, s. 84 – 85) Prevence sociálně-patologického chování by se měla zaměřovat na celou paletu těchto nežádoucích jevů. V odborné literatuře je nejčastěji zmiňována prevence šikany a prevence užívání drog. Existují však i mnohé další nežádoucí patologické jevy 22
v chování, před kterými lze děti účinně chránit, a to právě pomocí pedagogického působení v rámci organizovaných volnočasových aktivit. Krtička (2004, s. 85) představuje přehled okruhů různých negativních jevů v chování dětí a mládeže:
drogové závislosti, alkoholismus, kouření
kriminalita, delikvence
virtuální drogy (počítače, televize, video)
patologické hráčství (gambling)
záškoláctví
krádeže
šikana
vandalismus a jiné formy násilného chování
xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus
Na pedagoga volného času jsou v tomto ohledu kladeny vysoké nároky. Pedagog se při práci s dětmi může setkat s některými z výše uvedených nežádoucích jevů v chování. Při jejich řešení se musí pokusit zjistit příčiny nevhodného chování, rozsah a stupeň, a následně podle toho zvolit adekvátní postup, avšak dostatečně citlivý s ohledem na individualitu dítěte. Nejdůležitější je však již zmiňovaná primární prevence nevhodného chování, jejíž součástí je právě pedagogické působení, ať už ze strany trenéra, instruktora, vychovatele, nebo jakékoli osoby pracující s dětským kolektivem. Pedagog volného času vhodně ovlivňuje sociální prostředí, v němž se děti pohybují, stimuluje a rozvíjí zájem dětí o pestré zájmové aktivity, a vede děti k osvojování sociálních dovedností, ke kterým patří i sociální kompetence. Krtička (2004, s. 91) shrnuje sociální kompetence, ke kterým se pedagog systematicky snaží děti vést, takto:
schopnost přijatelného vyjádření opačného názoru
schopnost požádat o laskavost osoby v sociálním okolí
schopnost zahájit rozhovor s vrstevníkem nebo dospělým
schopnost pozvat vrstevníka k účasti na herní činnosti
schopnost pochválit druhého
schopnost požádat o pomoc při řešení problému 23
schopnost odmítnout nerozumný návrh
schopnost odolat tlaku vrstevníků chovat se nevhodným způsobem
Během svého výchovného působení vybírá pedagog činnosti navozující radostnou atmosféru, a zároveň činnosti, ve kterých se uplatní všechny děti. I z tohoto hlediska je kladen velký důraz na kreativní myšlení pedagoga, na jeho fantazii a chuť pracovat s dětským kolektivem. Vždyť právě během zábavných volnočasových činností (pod odborným dohledem) se budují kvalitní sociální vztahy, a děti se učí empatii a toleranci. Velmi cennou složkou je tzv. zážitková pedagogika, která dokáže výrazně upevňovat zdravé sociální prostředí.
2.1.1 Instituce zabývající se volnočasovými aktivitami Volný čas má rostoucí vliv na edukační utváření jedince a vytváří samostatnou oblast vlivu. Stává se zároveň součástí života a působení rodiny, školy a sociálního prostředí. Děti a dospívající mládež mají možnost účastnit se volnočasových aktivit v zařízeních a organizacích k tomuto účelu zaměřených. Jiří Němec (2002, s. 21) k tomu dodává, že pedagogické ovlivňování volného času, a především výchova mládeže v době mimo vyučování, je významnou oblastí výchovného působení. Poskytuje tak příležitost vést jedince k vhodnému využívání volného času, formovat jeho zájmy, uspokojovat a kultivovat lidské potřeby, rozvíjet specifické schopnosti a žádoucí vlastnosti osobnosti. Pedagog pracující s dětmi ve volnočasových zařízeních má za úkol vytvořit bezpečné prostředí a příjemnou a tvořivou atmosféru. Základním předpokladem práce mimoškolního pedagoga je vytvoření motivujícího prostředí, ve kterém bude pečovat o pestrost programu svých svěřenců, a kde bude podporovat zájmy dětí.
24
Dnes existuje pestrá paleta institucí a zařízení, které svou činností pečují o volný čas dětí a mládeže. (podle Němec, 2002, s. 21 – 23 a Pávková, 2002, s. 112 – 128) 1) Školní družiny Jsou určeny dětem na prvním stupni základní školy. Zajišťuje jejich bezpečnost v době, kdy jsou rodiče dětí ještě v zaměstnání. Charakteristická je pestrost zájmových činností a pohybových aktivit. Školní družiny fungují přímo na základních školách. 2) Školní kluby Pracují s dětmi středního školního věku, tj. s žáky druhého stupně základní školy. Kluby již neplní funkci sociální jako v případě družin, ale nabízejí dětem také pestrou škálu zájmových činností. 3) Střediska pro volný čas dětí a mládeže Tato zařízení se specializují na zájmovou činnost pod odborným pedagogickým vedením. Organizuje zájmovou činnost sportovní, uměleckou, přírodovědnou, dále také dětské tábory, lyžařské zájezdy nebo různé soutěže. 4) Domovy mládeže Tyto instituce zajišťují stravování a ubytování středoškolské mládeže. Mimoto realizují také zájmové kroužky pod vedením vychovatele. 5) ZUŠ Základní umělecké školy jsou určeny pro děti a mládež s uměleckými zájmy a schopnostmi – rozvíjí hudební, výtvarné, taneční nadání dětí.
Kromě
výše
vyjmenovaných
typů
institucí
ovlivňujících
volný
čas
dětí a dospívající mládeže, fungují ještě mnohá další zařízení či sdružení, rozdělující se podle způsobu svého zaměření, neboli podle zájmové činnosti dětí. Liší se svými vzdělávacími cíli či výchovným nebo rekreačním zaměřením.
25
Přehled: (podle: Pávková, 2002, s. 141 – 144 a Němec, 2002, s. 33 – 44) 1) Asociace turistických oddílů mládeže (ATOM) Rozvíjí svou činnost v oblasti turistiky, tábornictví sportovních, kulturních, sociálních a charitativních aktivit. Především využívá pobytů a táborů v přírodě. 2) Česká tábornická unie (ČTU) Jedná se o organizaci, v jejímž centru zájmu je tábornictví. Orientuje se na poznávání přírody, její aktivní ochranu a s tím spojený život v přírodě, a také sportovní vyžití v přírodě. 3) Skautské hnutí – Český junák Junák je největší skautskou organizací mládeže v ČR. Jedním z důležitých principů je družinový systém. Výchovné působení tak probíhá v malé skupině pěti až deseti dětí vedených dospívajícím rádcem. 4) Pionýr Nyní je druhým největším sdružením pro volnočasové aktivity dětí a mládeže v ČR. Toto sdružení se zabývá kulturně-výchovnou a charitativní činností. Pořádá prázdninové aktivity a různé akce. Svůj program zaměřuje na oblast sociální, kulturní a sportovní. 5) Hnutí Brontosaurus Svůj program orientuje na ekologickou výchovu a klade si za cíl vychovávat k takovému životnímu stylu, který nebude poškozovat životní prostředí.
6) DUHA Hnutí Duha se vyznačuje výchovou, jejímž cílem je jedinec žijící v souladu s přírodním prostředím. Upřednostňuje ekologickou a globální výchovu.
26
7) Prázdninová škola Lipnice Cílem sdružení je výchova vedoucí k všestrannému rozvoji osobnosti. Svou činností podporují u svých účastníků aktivní a odpovědný postoj k životu, společnosti a prostředí. 8) Asociace pro mládež, vědu a techniku Kluby rozvíjejí specifickou zájmovou činnost u dětí a dospívající mládeže.
9) YMCA Tato
křesťanská
organizace
pořádá
kurzy
všeho
druhu,
vyvíjí
publikační a přednáškovou činnost.
10) YWCA Křesťanské sdružení mladých žen s obdobným programem jako organizace pro křesťanské mladé muže. 11) Liga lesní moudrosti (Woodcraft Indians) Organizace, jež se svou činností orientuje na život v přírodě. Cílem jejího výchovného programu je život v přírodě a zároveň v souladu s přírodou. 12) Tělovýchovné a sportovní organizace Naší nejvýznamnější tělovýchovnou organizací je Sokol, jenž si ve svém programu klade za cíl výchovu člověka dokonalého po stránce tělesné i duševní. Pávková (2002, s. 145) ještě dodává, že o volný čas dětí a mládeže pečují také různá náboženská a charitativní společenství, jejichž činnost má buď charakter náboženské výuky zaměřené na děti z rodin věřících, anebo organizují i zájmovou činnost se silným sociálním rozměrem pro rizikové skupiny dětí a mládeže (například romské děti). Příkladem mohou být například salesiálnské domy se středisky mládeže.
27
2.2 Pohybové herní činnosti jako součást volného času mládeže Sport a pohybové herní aktivity mají významné místo v oblasti volnočasového výchovného působení. Pávková uvádí (2002, s. 96), že patří k nejoblíbenějším činnostem ve volném čase. Ve vyšší míře se to týká dětí v mladším školním věku, ale i u starších školáků mají pohybové a sportovní hry své volnočasové zastoupení. Sportovní a pohybové aktivity vykonávané v rámci mimoškolního času mají svá specifika v oblasti funkcí a cílů. Výchovné působení v rámci sportovních činností plní hned několik funkcí: výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Zdravotní funkce Pozitivní účinky pohybových aktivit pro mladého člověka jsou bezesporu veliké. Pohybové aktivity a s nimi související pohybové hry poskytují příležitost k tolik žádoucímu pohybu, který je u dnešního dítěte značně omezen. Vhodně koncipované motorické aktivity motivují děti a dospívající k dalšímu pohybu, a probouzejí v nich i odhodlání k příštímu vykonávání sportovních činností. Pohybové aktivity přispívají ke zdravému životnímu stylu. U dospívajícího jedince
je
to
také
prostředek
k
zajištění
normálního
tělesného
vývoje.
Vhodný a pravidelný pohyb příznivě ovlivňuje růst a vývoj nervového systému, vývoj pohybového ústrojí a přispívá ke zvyšování svalové hmoty i ke správnému držení těla. Vzhledem k častým pasivním formám volnočasových aktivit u dnešní mládeže, fungují pohybové činnosti jako prevence vzniku nadváhy. Pro starší školáky, kteří denně tráví mnoho hodin sezením, ať už ve škole nebo doma při plnění školních povinností, znamená motorická aktivita jistou kompenzaci jejich pasivity. Zásadním cílem volnočasové výchovy se sportovním zaměřením je zatraktivnit pohyb a pohybové herní činnosti pro děti, aby se staly trvalou a pravidelnou součástí jejich života. Funkce výchovně-vzdělávací Pohybová aktivita je širší pojem, než sport a zahrnuje v sobě všechny (zábavné) motorické činnosti, jaké se dítěti v rámci volného času nabízejí. Patří sem různé formy cvičení nebo pestré motorické hry, ať už v tělocvičně nebo v přírodě, turistika, tanec, a mnohé další. 28
Herní
pohybové
činnosti
jsou
významným
prostředkem
nenásilného
výchovného působení na děti a mládež, a současně také vhodnou příležitostí k jejich poznávání. Herní motorické aktivity působí na rozvoj všech stránek osobnosti dospívajícího jedince, a povzbuzují také jeho pohybovou činnost. Dítě tak získává v průběhu herní činnosti mnohé zkušenosti, dovednosti a nové poznatky, a to vše se děje nenásilnou formou, což je zásadní. Zároveň
také
přinášejí
možnost
seberealizace
jedince
a
získávání
povědomí o vlastních dovednostech, a tím zvyšují i sebehodnocení dítěte o sobě samém. Obecně tedy platí, že pokud dítě najde zalíbení v pohybové aktivitě, dostává se mu pocitu spokojenosti z vlastního úspěchu. Hra je proto významným výchovným činitelem, neboť během hry si dítě mnohdy ani neuvědomuje, že se učí. Vše probíhá v radostné atmosféře, v plném zábavném zaujetí dítěte a především nenásilně. Stejně může působit i herní činnost pohybová. Sociální a preventivní funkce Hájek (2011, s. 72 – 73) píše, že sportovní zájmová činnost může do jisté míry fungovat jako prostředek pomoci dětem z málo podnětného prostředí. Sportovně zaměřenou volnočasovou aktivitu lze chápat také jako kompenzační náplň mimoškolního času u dítěte, které se jinak pohybuje v problematickém prostředí. Volnočasová sportovně zaměřená sdružení tak dítěti či mladistvému nabízejí alternativu jinak
nepřínosného
způsobu
trávení
času
mimo
školní
půdu.
Pohybové
volnočasové aktivity tak přispívají k prevenci sociálně patologických jevů v chování dětí a dopívající mládeže. Sociální
funkce
spočívá
především
v tom,
že
se
mladý
jedinec zařazuje do nového kolektivu svých vrstevníků, s nimiž jej spojuje stejný zájem a stejný cíl – zdokonalit své, v našem případě, sportovní či pohybové dovednosti. Starší školák získává novou sociální roli, navazuje nová přátelství se členy sportovního kolektivu a buduje si vztah s pedagogem či trenérem, vztah, který vychází ze vzájemného respektu a spolupráce. Herní činnosti mají značný vliv na rozvíjení sociálních dovedností u dětí, neboť během her jsou děti v neustálé interakci s vrstevníky, a učí se tak vzájemné komunikaci. O pohybových aktivitách a jejich příznivých účincích pro zdravý vývoj pohybového aparátu dítěte již bylo pojednáno výše. Provozování sportovních aktivit 29
ve volném čase dítěte a dospívajícího má i další klady. Děti se učí zapojit se do kolektivu a zakouší novou roli – člena sportovního týmu, která s sebou přináší i svá očekávání. Děti se učí podřizování pravidlům hry a respektování svých vrstevníků. Pavel Říčan (2004, s. 176) píše ještě o dalších pozitivních účincích sportovněpohybových činností na vývoj staršího dítěte. Při sportovních utkáních se vybíjí u dětí agrese, neboť tyto hry znamenají jakousi pomyslnou náhradu boje. Kolektivní sporty, ve kterých se hráči vzájemně utkávají, znamenají také trénink sociálních dovedností. Spoluhráči sledují jeden cíl, a zároveň je také spojuje boj proti soupeři. Hráči jsou tedy na sobě závislí. Dítě se učí novým sociálním dovednostem, jako jsou například schopnost spolupráce, obětavost, neústupnost a vytrvalost, čestnost, nebo také schopnost přijmout prohru. Sporty podněcují růst osobnosti dospívajícího, který se zkušeností učí, a zároveň si vytváří realistický sebehodnotící pohled, a získává zdravou hrdost i skromnost. Podobně vysvětluje pozitiva sportovních her i Pávková (2002, s 40), když píše, že se podílejí na utváření charakterových a volních vlastností dospívajícího jedince. Kvalitně vedený sportovní trénink pěstuje u dětí také dobrovolnou kázeň.
2.3 Realizace volného času Zájmové činnosti dětí Němec (2002, s. 23) charakterizuje jako aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Podílí se na formování názorů, postojů a přesvědčení jedince. Hájek (2011, s. 167) ještě dodává, že zájmová činnost má na rozdíl od zábavy a odpočinku aktivní charakter. Zájmová orientace dětí se většinou diferencuje podle jejich věku, vyspělosti jedince, ale i podle předchozích zkušeností. Zájmové činnosti mladších žáků nejsou ještě většinou vyhraněné, a proto je důležité, nabídnout jim pestrý výběr zábavných aktivit, ze kterých si budou moci později vybrat to, v čem dosahují dobrých výsledků. S postupujícím věkem se zájmy dětí postupně diferencují. Dospívající mládež potřebuje poznávat svět a jejich zájmová orientace je proto velice rozmanitá. Děti tedy hledají takovou činnost, ve které by vynikly, a která by jim přinesla uspokojení. Pro formování osobnosti je v období dospívání důležitý také zájem o sport a pohybové
30
herní činnosti. Kromě pozitivních účinků pro vývoj pohybového aparátu, vhodně stimulují u dospívajícího jedince také vlastnosti volní, citové a intelektuální. Nepostradatelná je činnost vedoucího kroužku, pedagoga, trenéra, nebo instruktora, neboť je to právě on, kdo vypracovává plán činností, tedy cíle a obsah zájmových aktivit, ale také zajišťuje materiální a organizační zázemí pro jejich realizaci. Každý pedagog také sleduje předpoklady dětí, s nimiž pracuje, a podle toho promýšlí a strukturuje zájmový program.
2.4 Pohybové a sportovní hry Obecně platí, že pohybové i sportovní hry, ať už v rámci tělesné výchovy nebo volnočasových aktivit, mají pozitivní vliv na osobnost člověka. Pohybová hra přináší dítěti, ale i dospělému, radost, pohodu, uspokojení i relaxaci a motivuje jej k dalšímu pokračování ve stejné činnosti. Zahrnuje v sobě však také prvek socializační, který funguje zároveň jako faktor motivační. Dospívající dítě se účastní hry, ve které vstupuje do sociálních interakcí i s dalšími dětmi, a vzniká tak radostné a pohodové prostředí. Podle Ferdinanda Mazala (2007, s. 19) jsou hlavní a nepostradatelnou zásadou plnohodnotných her pravidla. Na pravidlech závisí i hry pohybové nebo sportovní a jejich účastníci jsou nuceni se jimi řídit. Mazal (2000, s. 291) dále vystihuje hlavní rozdíly mezi hrou sportovní a hrou pohybovou. Říká, že ve sportovní hře jde především o dosažení co nejlepších výsledků, zatímco u her pohybových, které mají spíše charakter relaxační, jde o prožitek z vykonávané zábavné činnosti. Díky pohybovým hrám získává jedinec nejen pobavení a
radost,
ale
také
nové
dovednosti,
komunikovat a navazovat sociální vztahy.
31
zlepšuje
své
schopnosti
a
učí
se
2.4.1 Psychomotorická hra Pohyb a sportovně-pohybové hry mají značný vliv na zdraví člověka, ale důležitý je také jejich psychosociální aspekt. Během motorické činnosti se dospívající
jedinec
dostává
do
nových
společenských
interakcí,
učí
se
komunikovat a formovat sociální vztahy ve skupině. V určitých motorických činnostech se však nerozvíjejí pouze dovednosti sociální, ale také vlastnosti psychiky, jako jsou city, emoce, fantazie, obohacuje se představivost, zdokonaluje se paměť a zvyšuje se také koncentrace pozornosti. Zde je patrná úzká provázanost psychiky a motoriky, kterou Szabová (2001, s. 10) nazývá psychomotorika. Souvztažnost psychiky a motoriky je patrná z chování a jednání člověka. Pohyb, držení těla nebo celkový výraz, značí určité psychické rozpoložení, v jakém se člověk právě nachází. U dětí a dospívajících je vzájemné ovlivňování psychiky a motoriky nejvýraznější. Podle tělesných signálů a motorického vyjádření dětí můžeme snadno odhadnout jejich emoce (psychické napětí, strach, únavu, vztek, radost, smutek a další). Děti projevují radost spontánními projevy – skákáním, máváním rukama, hlasitým smíchem apod. Marie Blahutková (2007, s. 4 – 5) přidává ještě další vysvětlení pojmu psychomotorika. Jedná se o motorickou aktivitu, která je zaměřená na prožitek z pohybu. A prožitek z pohybu navozují právě psychomotorické hry, během nichž jsou často využívány netradiční cvičební pomůcky nebo relaxační techniky. Blahutková ještě dodává, že psychomotorická cvičení se mohou stát také vhodným pedagogicko-terapeutickým opatřením pro zlepšení pedagogického procesu u problémových dětí (například poruchy dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, syndrom ADH, ADHD ad.). Pomocí jednoduchých činností je možné rozeznávat vývojová opoždění nebo poruchy, a přitom je kladně ovlivňovat.
32
2.4.2 Hra jako stimulační prostředek k pohybové aktivitě Vhodným motivačním prvkem v oblasti pohybové výchovy by se mohly stát psychomotorické aktivity a hry. Trenér nebo pedagog by se měl snažit je zařazovat do jednotlivých cvičebních lekcí, protože u dětí prohlubují prožitkovost z pohybové aktivity, čímž výborně stimulují jejich zájem. V rámci psychomotorických her se většinou využívají netradiční cvičební pomůcky a náčiní, které výborně oživí a obohatí celou lekci. Vhodné zařazení zábavných
pohybových
prvků
s využitím
netradičních
pomůcek
pomůže
navodit i pohodovou a radostnou atmosféru. Děti pak prožívají radost z prováděného pohybu, a jsou tak motivovány a vhodně naladěny k dalšímu cvičení. Zábavné pohybové činnosti je možné uplatnit v celé struktuře výukové lekce. Psychomotorické hry zařazené v úvodní části skvěle zafungují jako motivační stimul. V hlavní části jich lze využít k nácviku a průpravě právě trénovaných herních dovedností, a v závěru napomohou k relaxaci a uvolnění. Vzhledem k tomu, že cílem sportovně zaměřené volnočasové aktivity je šťastné dítě mající radost z pohybu, je vhodné zařadit psychomotorické herní činnosti do výukového rámce. Psychomotorické zábavné aktivity mají také nezpochybnitelný sociální význam. Pedagog má jejich prostřednictví moc pozitivně ovlivňovat vztahy v kolektivu, rozvíjet komunikace mezi dětmi, a celkově tak zlepšovat sociální klima skupiny. Během psychomotorických her spolu děti vzájemně komunikují – domlouvají se na vhodném postupu, aby dosáhly společného cíle – splnění herního úkolu. Tím se pak vytvářejí pozitivní kolektivní vztahy.
33
3. Florbal a florbalová metodika Florbal je velice atraktivní kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji a svou oblibu si získal u dospělých i mládeže. Možná je to z části i díky dostupnosti hry, protože k její realizaci hráči nepotřebují žádné náročné vybavení nebo speciální dovednosti, ale postačí jim florbalová hůl, míček, vhodný prostor ke hře a chuť vyzkoušet si zábavnou pohybovou hru. I když se jedná o sport v České republice poněkud mladší, za krátkou dobu si získal svou popularitu i mezi dětmi, a v rámci tělesné výchovy nebo volnočasových aktivit se jedná o jednu z nejoblíbenějších sportovních her u dětí.
3.1 Stručná historie florbalu Vznik a počáteční vývoj florbalu byl nejvíce ovlivněn ze tří zemí. Samotné počátky florbalu bychom našli ve Švédsku pod názvem innebandy. Již od sedmdesátých let udává Švédsko směr florbalu. Postupně se florbal rozšířil také do Finska pod názvem salibandy, a také do Švýcarska, kde se tomuto sportu říká unihockey. Jednotlivé sporty se vzájemně lišily svými pravidly, například ve Švýcarsku hrál brankář po vzoru hokeje s hokejkou. (podle: Skružný, 2005, s. 13 – 14). Táborský (2005, s. 58) ještě dodává, že florbalový míček nebyl vyvinut evropskými hráči florbalu, nýbrž baseballisty v USA, a to pro tréninkové účely. V roce 1993 byl zorganizován první turnaj o Evropský pohár a v roce 1994 první ME pro muže. V roce 1995 následovalo první ME pro ženy. V roce 1996 pak MS pro muže a v roce 1997 MS pro ženy. Od roku 2001 se začala hrát také MS pro juniory (mladší 19 let). V Česku se florbal objevil poprvé v roce 1984, šlo však ještě o sport neorganizovaný. Opravdový rozmach florbalu u nás nastal až počátkem devadesátých let minulého století. Ze Švédska se k nám dostávají první hokejky a první mantinely. (podle: Táborský, 2005, s. 58). V roce 1992 vznikla Česká florbalová unie a rozmach českého florbalu vyvrcholil o dva roky později, kdy se uskutečnil 1. ročník oficiální první florbalové ligy mužů. (podle: Skružný, 2005, s. 12) 34
3.2 Základní pravidla Florbal je týmový sport provozovaný v hale, jejíž povrch bývá pokryt buď parketami nebo PVC. Velikost hrací plochy hřiště má 40 metrů na délku a 20 metrů na šířku a je ohraničena 50 cm vysokými mantinely. Branky jsou 160 cm široké a 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části. (podle: Skružný, 2005, s. 20) Hrací čas činí třikrát 20 minut se dvěma desetiminutovými přestávkami, během nichž si týmy mění strany. Během čistého hracího času má každý tým nárok na jeden třicetisekundový time out. Pokud po uplynutí hrací doby dojde k nerozhodnému skóre, nastává desetiminutové prodloužení formou náhlé smrti. Pokud v těchto deseti minutách není zápas rozhodnut, následuje trestné střílení, pro které každý tým vybere pět hráčů. Série trestného střílení se opakují, dokud nedojde ke konečnému rozhodnutí. Každý tým může mít celkem dvacet hráčů zapsaných ve hře. Na hřišti má každý tým celkem šest hráčů, tedy pět hráčů v poli a jednoho brankáře v předepsané výstroji. Během utkání může tým provádět libovolně střídání hráčů. Každý tým musí mít kapitána, kterému jako jedinému hráči týmu je povoleno mluvit s rozhodčím. Ve florbalu jsou podle charakteru předchozího přerušení hry rozlišovány celkem čtyři herní situace: vhazování, následuje rozehrání, volný úder a trestné střílení. Brankář může míček odrazit kteroukoliv částí těla a chytat míček do rukou, pokud se však dotýká velkého brankoviště. Spoluhráč nesmí nahrát svému brankáři a při výhozu nesmí brankář přehodit půlící čáru. Hráči v herním poli odehrávají míček pouze florbalovou holí, zároveň také je možné míček zpracovat nohou, nikoli však nohou odehrát. Není také přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Mezi přestupky patří hra hlavou nebo rukou, blokování soupeřovy hokejky, výskok, pobyt v malém brankovišti, tlačení do soupeře jinou částí než ramenem, hrubá hra, držení soupeře, zdržování hry, držení míčku brankářem déle, než tři vteřiny a mnohé další. Přestupky
jsou
trestány
buď
rozehrávkou
soupeřem,
nebo
menším
dvouminutovým trestem nebo větším pětiminutovým trestem, osobním trestem v délce deseti minut, a poté už následuje vyloučení do konce utkání
35
3.2.1 Výstroj Základní výstroj florbalového hráče tvoří kvalitní obuv, florbalová hůl, míčky, chrániče holení, a pro brankáře maska, speciální chrániče, rukavice a dres. Hlavním kritériem pro výběr hole je její tvrdost a délka. Skružný (2005, s. 14) píše, že optimální délku hole zjistíme tak, že ji postavíme čepelí na zem, přičemž její konec by měl sahat do oblasti břicha. Délka hole se pohybuje v rozmezí 70 – 100 cm. Výběr tvrdosti florbalové hole je čistě individuálním rozhodnutím hráče, ovšem doporučuje se, čím větší je síla hráče, tím tvrdší je hůl. Totéž platí i pro výběr čepele.
3.3 Zásady v dětském florbalovém tréninku Děti, které se chtějí věnovat florbalu závodně, začínají s trénováním ideálně ve věku šesti let. Avšak i starší věk dítěte není překážkou, která by mu bránila začít s florbalem, i když o něco později. Mladší školní věk je charakteristický velkým nadšením dětských hráčů. Skružný k tomu dodává (2005, s. 96), že se jedná o vývojové období tzv. neklidu, kdy jsou děti v neustálém pohybu a mají potřebu stále něco dělat. Proto je vhodné, aby trenér, či pedagog, volil takové hry a cvičení, při kterých jsou zapojeny všechny děti najednou a bez zbytečných prostojů. Jak Skružný uvádí (2005, s. 97), hráči ve věku šesti až deseti let se nedokážou plně koncentrovat po dlouhou dobu (maximálně 4 – 5 minut), a tak je vhodné upustit od dlouhých výkladů. Na přelomu mladšího a staršího školního věku, tedy mezi deseti až dvanácti roky věku dítěte, vrcholí fáze tzv. zlatého věku motoriky, kdy se děti nejsnáze učí pohybovým dovednostem, a je proto zásadní toto období využít pro častý nácvik florbalové techniky a rozvoj koordinačních schopností. Při tréninku je důležité zvolit zábavnou a hravou formu, ze které budou mít děti radost, a která je zároveň motivuje k dalšímu pohybu. Nedoporučují se jakákoliv negativní hodnocení případných hráčských nezdarů u dětí, neboť ty by fungovaly přesně naopak. Zklamání a pocit neúspěchu by u dětí probudily spíše nechuť k dalšímu pokračování s tréninkem. Také vlastní příklad trenéra je pro malé hráče velkou motivací. Školní děti jsou většinou schopny po kvalitní ukázce pohyb samy správně zopakovat. 36
Kolem třináctého roku věku dítěte začíná odeznívat fáze „zlatého věku motoriky“, během něhož docházelo ještě ke snadnému učení herních dovedností. Do čtrnáctého roku věku dítěte Skružný doporučuje (2005, s. 97) věnovat se ve velké míře rozvoji rychlostních schopností. Opět platí, že herní atmosféra během nácviku dovedností, ať už v rámci hodin tělesné výchovy, lekcí florbalového tréninku nebo zájmového florbalového kroužku, by měla být naplněna radostí a zábavnými motorickými aktivitami, které přinášejí začínajícím (nebo i pokročilým) hráčům potěšení a uspokojení. Důrazně se nedoporučuje jakékoli kritizování dětí a jejich případných neúspěchů, ironizování na adresu dětí nebo jakékoli zesměšňování. Dospívající děti se v tomto věku stávají vnímavějšími a citlivějšími k podobným reakcím. Na osobnost trenéra jsou proto kladeny nároky jak z hlediska florbalových dovedností, tak i z hlediska empatického přístupu k dětským hráčům. Trenér by měl rovněž disponovat schopností improvizovat, navrhovat různé herní modifikace a nabízet dětem rozmanité motorické aktivity, které v tomto případě opět fungují jako motivační prvky. Trenér vystupuje v dětském herním kolektivu spíše jako starší a zkušenější rádce a přítel, než jako autorita, ovšem i přesto je důležitá disciplina a respekt jeho osoby. Stejný respekt a úctu projevuje i trenér dětem. Díky vhodnému přístupu trenéra k dětem se budují také kvalitní a přátelské vztahy, prohlubují se komunikační dovednosti a i samy děti se učí empatickému jednání.
37
3.3.1 Průběh dětského florbalového tréninku Pro kvalitní organizaci florbalového tréninku je nutné splňovat dvě základní podmínky. Prostorové podmínky by mohla vhodně splňovat školní tělocvična, dále pak podmínky materiální, tedy výbava hráčů a florbalové branky. Jako mantinely je možné použít lavičky, které jsou ve většině školních tělocvičen k dispozici. Hned na začátku je důležité, aby si trenér, nebo pedagog, důkladně zmapoval vlastnosti své skupiny – fyzický stav a motorické dovednosti svých svěřenců. Vzhledem k tomu, že se v posledních letech výrazně snižují sportovní a pohybové schopnosti dětí, je nezbytné, aby trenér znal jejich vstupní motorickou úroveň, a od ní odvíjel organizaci jednotlivých výukových lekcí. Je důležité také vědět, že vstupní pohybové dovednosti u dětí se mohou rapidně lišit, a je proto třeba zařadit i přístup individuální ve vztahu k jednotlivým hráčům. Nácvik florbalových dovedností proto začíná od elementární úrovně (správný postoj, správné držení hokejky, seznámení se základním pojmoslovím jako je bekhend a forhend ad.). Následuje nácvik základních herních technik. Trenér opravuje nesprávné provedení a sám příkladně jednotlivé herní prvky předvádí. Trenér seznamuje se základní technikou, trénuje nácvik jednotlivých herních dovedností a dohlíží na jejich správné provedení u dětí:
základní florbalový postoj
Postoj s pokrčenými koleny a zvednutou hlavou, rovná záda, chodidla v šíři ramen.
správné držení hokejky
Správně dlouhá hokejka (od země k oblasti pupíku), vyzkoušení pravého a levého držení hole, správné uchopení oběma rukama.
pohyb po hřišti
Nácvik pohybu hráčů po hřišti se provádí vždy s hokejkou, pohyb je uskutečňován během, začíná rychlým startem, dále nácvik zpomalování, zrychlování.
38
ovládání a vedení míčku
Hráči cvičí rychlý a účelný pohyb s míčkem (tažení vedle sebe, tlačení vpředu, driblink). Míček mají neustále pod kontrolou. Nácvik vedení míčku jednou rukou a oběma rukama. Nácvik otoček.
přihrávka a zpracování míčku
Nácvik základního postoje během přihrávky – hráči stojí bokem ke směru přihrávky, snížené těžiště, pokrčené nohy. Nácvik usměrnění míčku a nové přihrávky. Přihrávky a zpracování mladí hráči trénují na místě i v pohybu.
střelba
Nácvik švihu, přiklepnutí a úderu, střelba forhendovou i bekhendovou stranou. Nácvik střelby na branku různými způsoby. Během jednotlivých lekcí trenér, nebo pedagog, seznamuje své svěřence se základními pravidly, která jsou nezbytná k běžnému průběhu hry. Vše se děje většinou postupně, v rámci motorického nácviku florbalových herních prvků, nikdy trenér nezahlcuje děti naráz spoustou informací.
fauly
hraní nohou
volný úder
rozehrávka
činnost brankáře V závěrečné části tréninku trenér, nebo pedagog, zařazuje relaxaci. V závěru
florbalové lekce se u dětí může objevit únava a vyčerpání, proto je důležité dětský organismus spíše zklidnit a zpomalit. Jedním z vhodných způsobů relaxace by mohlo být zařazení pohybové hry klidného charakteru, která sníží soupeřivost, náboj a vzrušení u dětí, zklidní organismus a navodí pocit pohody. Kvalitně navržená poutavá hra má vysoce motivační charakter a je pravděpodobné, že žáci projeví zájem o podobnou činnost i v příštích hodinách.
39
3.3.2 Motivace a zařazení zábavných motorických činností Jak už bylo několikrát zdůrazněno výše, motivace dětí k pohybu je nesmírně důležitá a na volnočasového pedagoga (či trenéra) jsou v tomto ohledu kladeny nároky, a to z hlediska fantazie a tvořivosti. Nejlépe děti pracují a učí se, když samotný výukový proces probíhá formou zábavných činností. Je jasně, že pokaždé tento požadavek nelze splnit, ale právě pohybové činnosti a sport jsou oblasti, ve kterých lze zábavnou pohybovou hru uplatnit velice často. O nezbytnosti zařazení zajímavých herních aktivit během sportovních tréninků, nebo v rámci tělesné výchovy, mluví i docent Mazal (2007, s. 32). Navrhuje zapojení zábavných motorických aktivit již hned v úvodní části výukové lekce. Doporučuje jako nejvhodnější takový úvod, kdy není příliš zatížen organismus hráčů. Mazal k tomu dále dodává: „Většina hodin tělesné výchovy začíná tradičně zahřátím během, přestože je všeobecně známo, že tradičních několik koleček pro zahřátí znamená pro slabší či otylé žáky nadměrné zatížení hned na začátku hodiny. Hodnota jejich tepové frekvence vystoupí na více než 180 tepů za minutu.“10. Takový nevhodně zvolený přístup pedagoga či volnočasového trenéra pak vylučuje z radostného průběhu hodiny či tréninkové lekce právě ty děti, které nemají takové pohybové nadání, nebo trpí nadváhou. Nežádoucím výsledkem je pak demotivace takto postižených dětí pro další sportovní činnost, ale i pro motorické aktivity vůbec. Dítě, které cítí hned v úvodu zklamání, že není schopno splnit adekvátně požadavky trenéra nebo pedagoga, pak nenadchne ani další tréninkový program, byť kvalitně sestavený. Vzhledem k tomu, že náš metodický materiál je určen všem dětem, s různými pohybovými dovednostmi a s odlišnou úrovní motorických schopností, jsou tréninkové lekce sestaveny vhodně k tomuto účelu. Je třeba zdůraznit, že se nejedná o vrcholový trénink, ale mohli bychom jej nazvat základní florbalovou průpravou, která děti buď motivuje k dalšímu pokračování na závodní úrovni, anebo jim prostě jen nabídne alternativu vhodně a přínosně stráveného volného času.
10 MAZAL, F., 2007. Hry a hraní pohledem ŠVP. 1. vyd. Olomouc: Hanex, s. 20. ISBN 978-80-8578377-3.
40
Z tohoto důvodu jsou také v našem tréninkovém plánu často zařazovány zábavné pohybové činnosti.
1) Zábavná pohybová činnost v úvodu tréninkové lekce Vhodný výběr úvodní aktivity závisí na znalostech a citlivém přístupu pedagoga či trenéra. Docent Mazal (2007, s. 32 – 33) doporučuje vybrat úvodní pohybovou aktivitu odpovědně, nejlépe takovým způsobem, aby bylo zatížení všech hráčů srovnatelné. Je vhodné hráče v jejich rolích prostřídat, například i v rámci honičky. Pohybová hra v úvodní části by neměla trvat příliš dlouho, Mazal navrhuje časové rozpětí kolem dvou až tří minut herního času (s prostřídáním hráčů i déle). 2) Zábavné pohybové aktivity umístěné v hlavní části tréninkové lekce Zařazení motorických herních aktivit v hlavní části tréninkové jednotky se mění v závislosti na jejím zaměření. Tedy pokud probíhá hlavní část tréninku ve vysokém tempu, pak by se pohybové hře rovněž s vysokým tempem nedostalo od dětí ocenění. Doporučuje se proto plánování a časové rozvržení zábavných pohybových aktivit v tréninkové lekci. 3) Zábavné pohybové činnosti v závěru tréninkové lekce V závěru tréninkové jednotky jsou zařazovány hry pomalejší, které směřují spíše k uklidnění organismu dětí. Vhodné jsou zábavné aktivity kooperační, navozující pocit pohody a vzájemného spolucítění. Docent Mazal (2007, s. 33) ještě doporučuje, že využívání netradičních pomůcek v rámci pohybových lekcí (ať už při tréninku nebo v hodinách tělesné výchovy) obohatí program a vhodně naladí děti k dalším činnostem.
41
3.3.3 Strečink Vybrali jsme soubor protahovacích cviků, které zařazujeme v každé tréninkové lekci. Všechny cviky jsou prováděny důsledně a za dohledu trenéra (pedagoga). Délka trvání v pozici je patnáct až třicet vteřin. Jednotlivé cviky lze růžně obměňovat. (podle: Alter, 1999) 1. cvik (vnitřní strana stehen) Sed zády ke zdi, hýždě se opírají o stěnu. Roznožit a pokrčit kolena tak, aby se chodidla navzájem dotýkala. Ruce přitáhnou kotníky směrem k tříslům. S výdechem tlačit kolena k zemi.
2. cvik (hýždě a ohybače kyčlí) Sed zády ke stěně. Pokrčit pravou nohu a patu přitáhnout k hýždím. S výdechem přitáhnout chodidlo k levému rameni.
3. cvik (kyčle a hýždě) Leh na zádech, kolena pokrčená a rozpažené ruce. S výdechem pokládat pokrčená kolena na jednu stranu. Hlava, ramena a lokty přitisknuty k zemi.
4. cvik (zadní strana stehen) Leh na zádech, ručník přetáhnout přes chodidlo. S nádechem přednožit. S výdechem přitáhnout zvednutou nohu k obličeji. Je natažená v koleni. nebo obměna Pokrčit jednu nohu v koleni, chodidlo se zevnitř dotýká druhého stehna. Vnější strana stehna a lýtka je celou plochou na podlaze. S výdechem předklon. 42
5. cvik (bederní svaly) V lehu pokrčená kolena přitáhnout k hýždím. Uchopit stehna pod koleny. S výdechem přitáhnout kolena k bradě a zvednout boky ze země.
6. cvik (zádové svaly) V sedu na zemi pokrčit kolena, předklonit se a hrudník opřít o stehna. Ruce uchopí stehna. S výdechem pomalu zaklánět. Chodidla zůstávají na zemi.
7. cvik (přední strana stehen) Vestoje, opřít o zeď jednou rukou. Pokrčit nohu v koleni, pata směřuje k hýždím. Stojná noha nepatrně pokrčená. S výdechem uchopit nárt a poté pomalu přitahovat k hýždím.
43
3.3.4 Vzorové rozvržení florbalové jednotky Naše jednotlivé florbalové lekce jsou rozděleny do čtyř hlavní částí, přičemž jedna florbalová jednotka trvá šedesát minut. 1) zahřátí Každá lekce začíná přivítáním a hned v úvodu jsou hráči seznámeni s aktuálním plánem hodiny. Pak následuje pěti až osmi minutové zahřátí, pro které jsme v našem metodickém plánu zvolili většinou hravé pohybové aktivity, které zde mají rovněž úlohu motivace. Je možné je doplnit i o další alternativy zahřívacích aktivit, jako je například atletická abeceda, člunkový běh s obměnami, volný běh po oválu, vybíhání za míčky apod. 2) strečink Po skončení rychlejší pohybové hry jsou děti zahřáté a následuje společný strečink. Pro protažení jsme zvolili takové cviky, které kompenzují především jednostranné zatížení zádových svalů, a také procvičují ty svalové skupiny, které jsou při florbalu nejvíce používané. Vhodně provedený strečink připraví hybný a nervový systém hráčů na zatížení. 3) nácvik základní techniky hry Trenér (pedagog) pracuje s faktem, že volnočasový florbalový trénink je určen i dětem, které ještě nemají s hrou zkušenosti, proto jsou jednotlivé lekce koncipovány tak, že se začíná nejprve s nácvikem základní techniky a jednodušších dovedností. Od nich se pak odvíjí rozšiřování a obměny jednotlivých nácviků, takže děti se v každé lekci seznamují s nějakou novou dovedností, a tím také provádějí nová cvičení a nové aktivity. Lekce jsou zaměřeny buď monotematicky anebo bude probíhat cvičení několika herních dovedností, které však fungují v úzké provázanosti. Trenér nejprve představí a názorně prezentuje správné provedení daného nácviku, a poté probíhá cvičení dětí, přičemž trenér funguje jako rádce a partner. Činnosti jsou často střídány, aby se předešlo ztrátě koncentrace, nesoustředění nebo nudě. 44
Nově osvojené herní dovednosti pak hráči uplatňují přímo ve hře, která je vždy uzpůsobena momentálním okolnostem. Počtu hráčů, aktuálnímu naladění dětí, podmínkám prostředí apod. 4) relaxace a uvolnění Po pohybové aktivitě v rychlém tempu, by měla následovat relaxace, která by děti zklidnila a zpomalila jejich tempo. Pro fázi relaxace jsme zvolili opět zábavné motorické herní činnosti, které nejen potěší děti a odmění je za dobrou práci, ale také je navnadí na další společnou lekci. Pokud je tréninková lekce vysoce náročná, doporučuje se ještě rozběhání v pomalejším tempu a opětovný strečink, a až poté relaxace nebo uvolňovací cviky.
STRUKTURA TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY celkový čas jedné lekce: 60 minut fáze
časové rozvržení
obsah
ZAHŘÁTÍ
5 – 8 minut
hra (např. honička)
STREČINK
7 – 10 minut
protažení všech zatěžovaných partií
HLAVNÍ ČÁST
35 minut
nácvik základní techniky hry
RELAXACE
8 – 10 minut
hra klidnějšího charakteru
45
PRAKTICKÁ ČÁST 4. Příprava metodického materiálu Pro přehlednější podobu metodického materiálu nabízíme nejprve rozdělení her podle jejich zaměření, a podle této zásady budou hry také zařazeny do tří přehledových tabulek: TABULKA č. 1 – ZAHŘÍVACÍ HRY, TABULKA č. 2 – RELAXAČNÍ HRY a TABULKA č. 3 – FLORBALOVÉ HRY. Celý náš metodický manuál je postaven na zábavných motorických aktivitách, kterých bylo užito v první zahřívací fázi tréninku, v hlavní části, i v té závěrečné. Zábavné motorické aktivity jsme podle jejich zaměření zařadili do jednotlivých florbalových lekcí. V úvodu převažují hry zahřívací, následují hry zaměřené na nácvik florbalových dovedností a v závěru jsou zařazeny hry relaxační neboli zklidňující. Pro každou ze tří kategorií her budou vymezeny také jednotlivé cíle, které jsme měli na paměti po celou dobu trvání florbalového kroužku.
4.1 Vymezení herních cílů ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY ZAHŘÍVACÍ (Tabulka č. 1) Tabulka zahrnuje všechny hry, kterých bylo užito v úvodu tréninkové lekce, a které plní funkci zahřívací i motivující zároveň. Zahřívací pohybové aktivity mají společné tyto cíle:
zdokonalení rychlosti
trénink hbitosti, mrštnosti
zlepšení obratnosti
ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY RELAXAČNÍ (Tabulka č. 2) Tabulka obsahuje všechny hry pomalejšího charakteru, které jsme využili pro závěrečné uvolnění a odlehčení, což je jejich prioritním úkolem. Plní také funkci rozptýlení a obveselení dětí po dobře odvedené práci. Pro relaxační hry jsme stabovili také další cíle:
zlepšení obratnosti 46
trénink trpělivosti
trénink soustředění
trénink pozornosti
volba vhodné herní taktiky a strategie
ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY FLORBALOVÉ (Tabulka č. 3) Všechny hry, uvedené ve třetí tabulce, mají charakter nácviku florbalových dovedností. Tyto zábavné nácvikové hry jsou zařazeny do hlavní části florbalové jednotky a jejich prioritním úkolem je nacvičování jednotlivých herních prvků. Florbalové nácvikové hry v sobě zahrnují následující cíle:
nácvik dovednosti zpracování míčku
nácvik dovednosti vedení míčku v chůzi
nácvik dovednosti vedení míčku v běhu
nácvik dovednosti odpalu míčku
nácvik dovednosti střelby na krátkou vzdálenost
nácvik dovednosti střelby na delší vzdálenost
nácvik orientace v prostoru s míčkem
nácvik koordinace pohybů (slalom)
zdokonalení rychlosti (v rámci hry)
zdokonalení přesnosti zásahu
nácvik dovednosti přesné přihrávky Jednotlivé vymezené cíle u herních pohybových činností jsou mnohdy
provázané, takže aktivita zahřívací (nebo relaxační) v sobě obsahuje často prvek nácviku určité florbalové dovednosti. Námi aplikované pohybové činnosti jsou obohaceny též o cíle dílčí, avšak neméně významné. Tyto cíle se vztahují ke kolektivním vztahům skupiny a celkově lze říci – k pozitivnímu klimatu během tréninku. Jednalo se o tyto cíle:
rozvoj týmové spolupráce a týmového ducha
rozvoj spolupráce herních partnerů ve dvojici
pěstování pocitu sounáležitosti se členy herního týmu
pěstování a zlepšování vtahů mezi členy skupiny
zdokonalení vzájemné komunikace účastníků tréninku 47
nácvik a zlepšování komunikace neverbální (Př.: aktivita ÚKLID)
pěstování zdravé soutěživosti
pěstování smyslu pro čestnost a poctivost
a v neposlední řadě významný cíl:
eliminace nežádoucího chování U některých pohybových aktivit (zahřívací, relaxační i florbalové), které jsme
zařadili do tréninkového plánu, se objevují také cíle soustřeďující se na psychiku a prožívání člověka. I tady je nezbytné jejich zdůraznění:
trénink pozornosti
trénink trpělivosti
trénink soustředění
nácvik psychické vytrvalosti
a v neposlední řadě významný cíl:
usměrnění nežádoucích emočních projevů/pocitů (vztek, zloba, závist apod.) Jednotlivé zábavné pohybové aktivity jsou ještě rozděleny podle svého
charakteru. V tabulkách rozlišujeme následující typy her: kompetiční, zaměřené na soutěž nebo soupeření, kooperativní, během nichž hráči navzájem spolupracují na cestě vedoucí ke splnění cíle, a také individuální, kde je kladen důraz na činnost hráčejednotlivce, který sám zdolává nějaký úkol. Po třech přehledových tabulkách následuje podrobný rozpis jednotlivých lekcí našeho florbalového plánu, jejich strukturu a organizaci, které autor osobně praktikoval v rámci jedno-pololetního volnočasového kroužku. Podkladový materiál může sloužit jako inspirace i pro další pedagogy volného času, kteří vedou florbalový trénink. Kromě podrobného rozpisu každé tréninkové jednotky je v závěru uvedena vlastní autorova sebereflexe poukazující na úspěchy, ale také slabiny, které bude možné do budoucna zlepšit. Pro jasnější představu a ilustraci je u každé lekce představena i rozsáhlá fotogalerie dokumentující vlastní autorovo počínání v praxi.
48
5. Dělení pohybových her podle jejich zaměření 5.1 TABULKA č. 1 – ZAHŘÍVACÍ HRY ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY ZAHŘÍVACÍ umístění: začátek lekce Název časové vymezení 1. VRAŤ MÍČEK DO BRANKY! 8 – 10 minut
2. GOLF 5 minut
3. HONIČKA č. 1 5 – 8 minut
4. HONIČKA č. 2 5 – 8 minut
5. MRAZÍK
Zaměření hry
Potřebné herní náčiní
týmová rychlá kompetiční
Specializace
2 branky vedení míčku florbalové hole 20 florbalových míčků Pravidla hry: Vytvoří se dvě družstva po šesti dětech. Každé družstvo má na startovní čáře svou branku. Míčky mezitím trenér pošle libovolně do prostoru. Děti vyběhnou najednou a snaží se přivést pomocí hole co nejvíce míčků do své branky. Míčky vodí po jednom. Hra končí, když jsou všechny míčky v brankách. Vítězí družstvo s vyšším počtem míčků v brance. týmová 2 branky přesnost zásahu rychlá florbalové hole střílení kompetiční 1 větší měkký míček Pravidla hry: Vytvoří se dvě družstva po šesti dětech. Každé družstvo má na své polovině branku. Hrajeme pěnovým míčkem větší velikosti na dvě branky. Hokejky máme otočené vzhůru nohama (hrajeme koncem hokejky, držíme za čepel). Bez brankářů. Vítězí družstvo s vyšším počtem vstřelených gólů. týmová florbalové hole rychlost rychlá spolupráce ve kompetiční dvojici Pravidla hry: Děti rozděleny do dvojic, každá dvojice se drží hokejky, každý za jeden konec. Jedna z dvojic je určena jako honiči. Pokud se dvojice někoho dotkne, vymění se chytající. týmová florbalové hole rychlost rychlá spolupráce ve dvojici držení hokejky jednou rukou Pravidla hry: Honička s obměnou. Jedna dvojice, z níž se oba drží konců jedné hokejky. Ostatní děti samostatně běhají, každé má v ruce hokejku a tu vede celou dobu po zemi. Dvojice se snaží dotekem chytat ostatní. Jakmile je někdo chycen, spojí se s dvojicí a chytají dohromady jako trojice. rychlá rychlost
49
7 minut 6. OVEČKY 5 – 7 minut
7. RYBÁŘ 8 – 11 minut
8. JEDEN CHYBÍ 5 minut
9. ZÁSAH 5 minut
Pravidla hry: Klasická honička jen s tím rozdílem, že chycený zůstává stát na místě s nohama od sebe. Může být vrácen do hry, pokud jej někdo podleze. rychlá rychlost mrštnost Pravidla hry: Na jedné půlce jsou všechny děti jako ovečky, a na straně druhé čeká vlk. Ovečky se snaží dostat ze své poloviny na druhou stranu. Vlk chytá ovečky a ty se pak stávají vlkem. Obměna: Může být i více vlků. Ovečky ani vlk nesmějí couvat. rychlejší florbalová hokejka rychlost individuální míček mrštnost obratnost vedení míčku Pravidla hry: Na jedné půlce stojí všechny děti jako rybičky a mají balónek a hokejku. Uprostřed číhá rybář s hokejkou, má však vymezený prostor, ve kterém se může pohybovat. Úkolem rybiček je dostat se s balonkem za rybáře, na druhou stranu tělocvičny. Pokud rybář odpálí rybičce balónek zpět, rybička se pro něj vrací a pokouší se znovu obejít rybáře. Hra končí, když jsou všechny rybičky na druhé straně. Herní modifikace: dva rybáři v prostoru Lze zařadit i mezi nácvikové florbalové hry. částečně individuální i míček rychlost skupinová mrštnost kompetiční obratnost Pravidla hry: Uprostřed je vymezené území pomocí kuželů, v něm pak leží míčky, vždy o jeden méně, než je dětí. Děti běhají kolem dokola. Na signál-písknutí děti vybíhají k míčkům a snaží se jeden sebrat. Kdo nemá míček, vypadává. individuální florbalové hole rychlost rychlá míčky mrštnost pozornost Pravidla hry: Pomocí florbalových holí se vymezí prostor – širší pruh od jedné stěny ke druhé. Děti vybíhají od stěny a snaží se doběhnout na druhou stranu, aniž by byly zasaženy míčkem. Střelec – trenér se je snaží zasáhnout míčkem. Kdo je zasažen, načas vypadává – udělá si 5 – 10 dřepů a zapojuje se opět do hry.
50
5.2 TABULKA č. 2 – RELAXAČNÍ HRY ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY RELAXAČNÍ umístění: v závěru lekce Název časové vymezení 1. TREF BRANKU 6 – 10 minut
2. TREF KUŽEL 6 – 8 minut
3. KUŽELKY 7 minut
4. PŘESNÁ MUŠKA 5 – 10 minut
5. KRABICE 8 – 10 minut
Zaměření hry
Potřebné herní náčiní
klidná individuální
Specializace
branka seznámení s brankou florbalové hole přesnost zásahu 20 florbalových střílení na branku míčků Pravidla hry: Branka je umístěna ve středu tělocvičny, polovina dětí je na startovní čáře, druhá polovina za brankou a posílá míčky zpět střelcům. Každý střelec má k dispozici libovolný počet míčků, děti individuálně střílí na branku. Po 3 minutách se skupiny vymění. klidná míčky přesnost zásahu hra ve dvojicích kužely spolupráce s partnerem Pravidla hry: Děti ve dvojici dostanou jeden kužel. Jejich úkolem je na krátkou vzdálenost trefit míček do kuželu svého partnera. Po 3 minutách se děti vymění. Vzdálenost lze zvětšovat. klidná florbalové hole přesnost zásahu individuální míčky střílení PET lahve trpělivost soustředění Pravidla hry: Každý má míček a postaví se na startovací čáru, na prostředek tělocvičny jsou postaveny PET lahve, jako kuželky. Děti se snaží trefit a shodit kuželky. Kuželky-lahve postaveny těsně vedle sebe. Po 3 pokusech se děti na čáře vždy vymění. klidná branka přesnost zásahu týmová florbalové hole míčky Pravidla hry: Děti jsou rozděleny napůl do dvou týmů, přičemž každý tým má svoji branku. Branky jsou umístěny na konci tělocvičny u stěny. Tým začíná 1 metr od lavičky a postupně se vzdaluje. Úkolem členů týmu je vstřelit gól do prázdné brány. Tým postupuje po čarách v tělocvičně. Střelci v týmu se spravedlivě střídají. Když některý ze střelců v týmu netrefí bránu, celý tým se musí posunout o jednu čáru blíž k bráně. Vyhrává tým, který zdolá jako první celou tělocvičnu. Obměna: na časový limit. klidná 3 krabice přesnost zásahu týmová (přepravky) střílení kompetiční florbalové hole míčky 51
6. CUKR, KÁVA, LIMONÁDA 4 – 6 minut
7. GENERÁL 4 – 6 minut
8. HAD 8 – 10 minut
9. ÚKLID 7 – 10 minut
10. HORKÝ BALÓN 8 minut
Pravidla hry: Děti rozdělíme do 3 týmů po 4. Vymezíme prostor, kde se umístí 3 krabice (krabice blízko u sebe), pro každé družstvo jedna. Kolem krabic bude zakázané pole, do kterého nikdo nesmí stoupnout. Členové týmu se snaží hokejkou střílet míčky do své bedny. K dobru týmu je vstřelení míčku cizím týmem. Vítězí tým, který má ve své bedně nejvíce míčků. zábavná taktika rychlejší rozptýlení částečně individuální Pravidla hry: Děti stojí na jedné straně tělocvičny, vyvolávač na straně druhé, stojí zády a odříkává nahlas říkadlo: Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!. Během říkadla se hráči snaží k němu přiblížit. Vyvolávač se otáčí, koho uvidí v pohybu, toho vrátí na výchozí čáru. Říkadlo odříkává vícekrát, kdo jej dostihne první, stává se vyvolávačem. zábavná obratnost skupinová mrštnost Pravidla hry: Děti se pohybují za svým generálem a musí provádět stejný pohyb. Generál jde v čele a různě se pohybuje (chodí, běží, skáče atd.) po tělocvičně. Když se generál otočí, musí děti okamžitě udělat předem stanovený pokyn (lehnout, sednout apod.). Ten nejpomalejší dostává trestný bod. Vítězem je ten, kdo má nejméně trestných bodů. zábavná florbalové hokejky obratnost mírně rychlá taktika skupinová spolupráce kooperativní Pravidla hry: Rozdělíme děti do dvou družstev. Děti se v týmech spojí jako hadi, drží se za hokejky. Úkolem hada je chytit ocas hada druhého týmu (hokejku na konci). Chytá jenom hlava hada, ten kdo je první má volnou jednu ruku, v druhé ruce drží svoji hokejku. klidná míčky obratnost skupinová florbalové hokejky soustředění kooperativní spolupráce kompetiční Pravidla hry: Uklidit míčky ve dvojici, bez použití rukou. Děti mají k dispozici jen hokejky. Míček musí být ve vzduchu. Každá dvojce má na úklid 5 míčků. Kdo první uklidí 5 míčků, vyhrává. Modifikace: Ve dvojici/trojici lze přemísťovat různé předměty, ale bez slovní domluvy – tedy pomocí neverbálních projevů. individuální florbalová hokejka obratnost klidnější míček vedení míčku kompetiční taktika Pravidla hry: Každé dítě má hokejku a míček. Všechny děti se pohybují ve vymezeném poli (lze ohraničit florbalovými holemi), míček vedou hokejkou po zemi. Děti se vzájemně nedotýkají, 52
11. VZNÁŠEDLO 7 – 12 minut
12. TUNEL 5 minut
nezastavují a jsou stále v pohybu se svým míčkem. Prostor je neustále zmenšován. Kdo se dotkne, přijde o míček nebo opustí vymezený prostor, vypadavá ze hry. týmová florbalová hokejka obratnost kompetiční míček soustředění klidnější kužel spolupráce v týmu kooperativní libovolné další taktika Pravidla hry: Děti jsou rozděleny do dvou až tří týmů (tým musí mít minimálně 3 členy). Ve vymezeném prostoru, pro každý tým jeden prostor, jsou umístěny různé předměty (kužel, míčky, hokejka, větší míč, špejle, PET lahev apod.). Děti smí používat jen jeden prst, vzájemně spolupracují a musí všechny předměty přemístit do vlastního pole. I přesto, že se jedná o pomalejší hru, týmy soupeří mezi sebou. částečně individuální míček obratnost i skupinová mrštnost kompetiční pozornost Pravidla hry: Děti stojí za sebou v dlouhé frontě. Nohy mají roztažené. Trenér před nimi posílá míček, který musí projít celým tunelem. Míčky trenér posílá různě i do stran, děti musí posunout tunel, aby míček prošel. Kdo zavadí nohou o míček, vypadává.
53
5.3 TABULKA č. 3 – FLORBALOVÉ HRY ZÁBAVNÉ POHYBOVÉ HRY FLORBALOVÉ umístění: v hlavní části tréninkové lekce Název, časové vymezení 1. BAGO 7 – 9 minut
Zaměření hry týmová i individuální pomalejší kooperativní
Potřebné herní náčiní florbalové hole míček
Specializace přihrávka zpracování míčku bránění
Pravidla hry: Děti jsou rozděleny na menší skupiny (4 – 6 dětí). Jeden ze skupiny jde doprostřed a snaží se zachytit nahrávku ostatních. Ostatní hráči si mezi sebou přihrávají míček. Při špatné nahrávce nebo zachycení prostředním hráčem, se mění pozice hráčů. týmová florbalové hole střílení 2. 20 míčků zpracování míčku MÍČKOVANÁ rychlá kompetiční 2 lavičky týmový duch 4 minuty Pravidla hry: Děti rozděleny do dvou týmů. Hrací plocha je uprostřed rozdělena lavičkami. Každý tým stojí na jedné straně lavičky a má k dispozici 10 míčků. Úkolem všech hráčů je zbavení se všech míčku ze své poloviny jejich odehráním vzduchem k soupeři. Vítězí družstvo, na jehož straně je po uplynutí doby méně míčků. rychlá míčky rychlost 3. ZÁVOD kompetiční florbalové hole souboj o míček 6 minut kužely na slalom střílení na branku Soupeří dva hráči. Hráči vyrazí bez míčku, musí oběhnout slalomovou dráhu – pak následuje souboj o míček uprostřed mezi nimi. Rychlejší se snaží zakončit na branku, prohravší se snaží zabránit střele. rychlejší florbalové hole rychlost 4. OVEČKY míčky obratnost S BALONKEM vedení míčku 6 – 8 minut Pravidla hry: Na jedné půlce jsou všechny děti jako ovečky, a na straně druhé čeká vlk. Všechny ovečky mají v rukou hokejky a svůj míček. Ovečky se snaží dostat ze své poloviny na druhou stranu. Vlk brání ovečkám projít a svou hokejkou se jim snaží vzít míček. Ovečky ani vlk nesmějí couvat. Lépe dva vlci. klidnější florbalové hole přesnost zásahu 5. TREF CÍL! individuální míčky střílení na branku Kruhový PET lahve, kužely trpělivost trénink mantinel, branka 10 – 12 minut lavička Pravidla hry: Trenér rozdělí děti do 4 skupin po 3. Každá skupina bude mít vlastní úkol (trefit předepsaný cíl). 54
1. stanoviště – střela forhendem do PET lahví 2. stanoviště – střela bekhendem mezi dva kužely 3. stanoviště – střela do branky přes mantinel 4. stanoviště – střela bekhendem do brány přes lavičku 6. KROUŽEK 8 minut
7. ZABLOKUJ 9 – 11 minut
8. CHYŤ MÍČEK 10 minut
9. STÍHAČKY 10 – 14 minut
10. ŠTAFETA 5 – 7 minut
částečně individuální florbalové hole přihrávka i týmová míček zpracování míčku kooperativní obratnost Pravidla hry: Děti jsou rozmístěny do většího kruhu. Hráč č. 1 má míček a přihrává hráči č. 2, poté zaujímá jeho místo. Hráč č. 2 mezitím odehrává míček hráči č. 3, a také běží na jeho pozici. Celá aktivita v kruhu se opakuje, dokud hráč číslo 1 nezaujme svoji původní pozici. Herní modifikace: různé způsoby nahrávek (jen bekhend nebo jen forhend), v oběhu mohou být dva míčky týmová míčky vedení míčku středně rychlá florbalové hokejky bránění kompetiční obratnost Pravidla hry: Rozdělíme děti na dva týmy, každý tým dostane 10 míčků. Na začátku si týmy určí svého obránce. Ten pak zaujme místo uprostřed pole, kde brání druhému týmu dostat balonky na druhou stranu. Tým má 10 pokusů a hráči se střídají. Mohou vybíhat i rychle za sebou. Vítězí družstvo, které dostalo za obránce více míčků. částečně individuální míčky rychlost i skupinová florbalové hokejky mrštnost kompetiční kužely obratnost Pravidla hry: Uprostřed je vymezené území pomocí kuželů, v něm pak leží míčky, vždy o jeden méně, než je dětí. Děti běhají kolem dokola, mají však hokejky. Na signál-písknutí děti vybíhají k míčkům a snaží se jeden zabrat pomocí hokejky. Kdo nemá míček, vypadává. týmová míčky koordinace pohybu středně rychlá florbalové hokejky orientace s míčkem kompetiční kužely branka v prostoru vedení míčku přesnost zásahu Pravidla hry: Dva týmy, umístíme dvě branky doprostřed hřiště (do branky mantinely místo brankáře). Vybíhá z každého družstva jeden s balónkem – musí oběhnout okolo kuželů a dát gól. Dokud hráč nevstřelí gól, nemůže jit další z jeho družstva. Když padne gól, vybíhá hned další z jeho družstva. Vítězí tým, jehož všichni členové zasáhli branku. týmová Florbalové hokejky, vedení míčku středně rychlá míčky orientace s míčkem kompetiční kužely v prostoru Pravidla hry: Děti jsou rozděleny do 4 družstev. Každé družstvo stojí za svým kuželem. Na povel vybíhá z každého družstva jeden z týmu a vedou míček okolo vyznačené trasy. Musejí doběhnout 55
zpět ke svému týmu a předat míček dalšímu v pořadí. Nejrychlejší tým vyhrává. individuální florbalové hokejky obratnost kompetiční míčky přesnost zásahu středně rychlá branky střelba na branku libovolně 4 – 10 Pravidla hry: Dva hráči proti sobě, trenér nahodí balónek za minut branku. Následuje souboj v rohu, kdo získá míč. Hráč, který získal míč, se snaží zakončit na branku, druhý hráč se stává obráncem. Hra 1 na 1. částečně individuální florbalové hokejky rychlost 12. míčky obratnost RYCHLOSTNÍ i týmová kompetiční branky střelba na branku SOUBOJ rychlá 8 – 12 minut Pravidla hry: Utvoří se dva týmy. Každý tým seřazen ve svém rohu. Uprostřed tělocvičny čeká míček. Na pokyn trenéra vybíhají první hráči k míčku (1 z každého týmu), následuje souboj o míček. Po získání míčku, střela na branku. Modifikace: před vyběhnutím udělat klik, dřep, otočku kolem své osy 11. individuální vedení míčku obratnost ZACHRÁNCI středně rychlá kompetiční taktika 10 – 14 minut soustředění Pravidla hry: Děti začínají ve vymezeném prostoru, na druhém konci tělocvičny jsou umístěny na zemi míčky. V prostředním menším poli stojí obránce s hokejkou. Dítě vyběhne ze startovního pole s hokejkou, získá míček a snaží se jej dovést do výchozího pole. Udržuje ho stále pod kontrolou. Probíhá kolem obránce, který však stojí na místě, ale snaží se mu míček vzít pomocí hokejky. Pokud se obránci podaří míček vyrazit, zachránce je vyřazen. Hra končí, když jsou všechny míčky zachráněny. Děti vybíhají jednotlivě a střídají se. 11. SOUBOJ
56
6. Vzorový metodický plán
6.1 Lekce č. 1
Lekce č. 1
60 minut
fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
popis činnosti seznámení
časové vymezení 5 – 8 minut
hra: VRAŤ MÍČEK DO BRANKY!
8 – 10 minut
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST seznámení s herním náčiním
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
3 – 5 minut
správná manipulace s míčkem a hokejkou
5 minut
nácvik základní techniky: vedení míčku v chůzi nácvik základní techniky: vedení míčku okolo překážky (dva kužely v dráze) aktivita: vedení míčku zakončené střelbou na branku hra: TREF BRANKU!
4 minuty 3 minuty 5 minut 5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Hned na začátku první tréninkové lekce jsme se navzájem všichni seznámili a pověděli jsme si o našich dosavadních zkušenostech se sportem, i přímo s florbalem. Některé děti znaly florbal z hodin tělesné výchovy. Většina dětí si jej jen párkrát vyzkoušela, ale nácvik jednotlivých florbalových technik neprováděly nikdy. Dohodli jsme si vzájemně pravidla a průběh tréninku, aby děti věděly, co mohou v celém pololetí očekávat. Začali jsme jednou z pohybových her, na kterou děti reagovaly velice pozitivně. Byly překvapené, že si užijí i smích a zábavu. Z většiny z nich opadla prvotní tréma a strach, a více se uvolnily. Navíc hra zafungovala i jako sbližující prvek. 57
Po hře jsme si vysvětlili nezbytnost protahovacích cviků, které budeme provádět na každém tréninku, vždy po zahřívací fázi. Vysvětlili jsme si i jejich podstatu a kvalitní provedení se správným dýcháním. Dětem bylo krátce předvedeno florbalové náčiní a mohly si vyzkoušet držení hokejky – tedy, která strana jim vyhovuje pro hru více. Byly seznámeny také se správným postojem a držením těla. Děti zkoušely základní florbalové techniky – musím velmi ocenit jejich snaživost a píli, s jakou přistupovaly k zadaným úkolům. Velmi se dětem líbila závěrečná aktivita – hra TREF BRANKU!. Užily si legraci, když se pokoušely na dálku poslat míček do prázdné branky. Pro příští hodiny doporučuji herní obměnu, kdy děti dostanou větší balonek, např. pěnový, kterým lépe trefí bránu. Větší balonek se hodí i pro nácvikové činnosti.
hra: VRAŤ MÍČEK DO BRANKY!
58
hra: VRAŤ MÍČEK DO BRANKY!
zahřátí: STREČINK
nácvik: VEDENÍ MÍČKU
hra: TREF BRANKU!
59
6.2 Lekce č. 2
Lekce č. 2 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti hra: GOLF
časové vymezení 5 minut
krátké rozběhání
2 minuty
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: vedení míčku 5 minut v chůzi nácvik základní techniky: vedení míčku – 5 minut jednoduchý slalom
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhend) – malá vzdálenost nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhend) – větší vzdálenost aktivita: vedení míčku zakončené střelbou na branku hra: TREF KUŽEL!
8 – 10 minut
7 minut
5 minut 6 – 8 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Hru GOLF děti přijaly velice dobře, díky svým jednoduchým pravidlům ji hned pochopily a nadšeně hrály. Opět ze zkušenosti doporučuji balonek větších rozměrů. Pro vedení míčku bylo třeba mnohem více času, protože děti tuto techniku zprvu špatně zvládaly. Bude třeba častějšího zařazení i během příštích tréninků. Pro slalom doporučuji pouze dva kužely, pro začátečníky to stačí. Trénink přihrávek nedělal dětem problém, opačná situace však byla se zpracováním míčku, což bylo pro děti velmi obtížné. Opět bylo potřeba více času. Je vhodný individuální přístup trenéra. Pro další lekci doporučuji nácviky provádět jen na kratší vzdálenosti.
60
Závěrečná aktivita TREF KUŽEL! byla vynikající, z pohledu a počínání dětí velice zdařilá. Děti se odreagovaly a pobavily. Z tréninku odcházely nadšené.
hra: GOLF
hra: GOLF
hra: TREF KUŽEL!
61
6.3 Lekce č. 3
Lekce č. 3 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti hra: HONIČKA č. 1 krátké rozběhání
časové vymezení 5 – 8 minut 2 minuty
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: vedení míčku 3 minuty v chůzi nácvik základní techniky: vedení míčku 3 minuty kolem dvou kuželů. nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhendem, bekhendem) – malá vzdálenost
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
5 – 8 minut
nácvik techniky: přihrávky + zpracování 8 – 10 minut míčku ve dvojici (forhendem) v chůzi po celé délce hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších 10 minut rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: KUŽELKY 8 – 10 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Výborná hra HONIČKA. Opět děti nadšeně reagovaly. Zpočátku bylo pro dvojici obtížné se sehrát, aby byla schopna chytat ostatní, ale nakonec si děti dohodly taktiku a vše se zlepšilo. Hra zafungovala jako zahřívací, proto nebylo ani nutné zařazovat rozběhání. Samy děti chtěly ještě pokračovat v honičce. Vedení míčků v chůzi proběhlo mnohem lépe. Přihrávky a zpracování opět vyžadovaly individuální přístup trenéra. Pro tyto nácvikové aktivity by byli vhodnější trenéři dva. Zpracování činilo dětem problémy. Bude třeba v budoucnu důkladněji procvičit.
62
Zařazení „malého“ utkání pro 6 hráčů působilo jako oživení jinak klidné lekce. Děti se opět rozpohybovaly a mohly uplatnit již některé nové dovednosti. KUŽELKY v závěru tréninku děti nadšeně hrály. Pravidla znali úplně všichni a nebylo proto těžké pochopit i herní obměnu. PET lahve byly postaveny hodně blízko u sebe a ve větším počtu. Doporučuji pro příště použít větší míček – například opět větší pěnový. Kuželky jsou výborná aktivita pro uvolnění a navození dobré nálady. Děti se velice pobavily a také si zasoutěžily. Samy projevily zájem zahrát si je i příště.
hra: HONIČKA č. 1
nácvik: VEDENÍ MÍČKU KOLEM KUŽELŮ
hra: KUŽELKY
63
6.4 Lekce č. 4
Lekce č. 4
60 minut
fáze tréninku
popis činnosti
ZAHŘÁTÍ
časové vymezení
hra: MRAZÍK
5 minut
hra: HONIČKA č. 2
5 minut
strečink (trénink doporučených protahovacích 7 – 10 minut a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
nácvik základní techniky: přihrávky + 3 minuty zpracování míčku ve dvojici – krátká vzdálenost nácvik základní techniky: přihrávky + 5 minuty zpracování míčku ve dvojici – delší vzdálenost přihrávka + zpracování míčku ve dvojici (vzduchem) nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhendem) v chůzi po celé délce hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: PŘESNÁ MUŠKA
5 minut 8 minut 10 minut
8 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: MRAZÍK je mezi dětmi oblíbená klasická honička. Všechny znaly pravidla a bylo to pro ně příjemné rozehřátí na úvod. Určitě ji ještě zařadíme i v dalších tréninkových lekcích. Mnohem lepší odezvu však měla u dětí HONIČKA č. 2, kdy měly k dispozici hokejky. Dvojice chytačů zpočátku měla obtížné chytit k sobě třetího, aby vytvořily trojici, ale jak se had rozrůstal, bylo chytání stále snadnější a děti si užily mnoho legrace. Samy chtěly hrát honičku ještě jednou. Určitě bude zařazena i v dalších trénincích. Hlavní část opět vyžadovala individuální přístup trenéra, ale děti zaznamenaly výrazné zlepšení v nahrávkách a jejich zpracování. 64
Avšak přihrávky vzduchem byly pro děti příliš obtížné, do budoucna doporučujeme zařazení této aktivity až později. Relaxační pohybová aktivita PŘESNÁ MUŠKA výborně oživila konec tréninku. Děti soupeřily v týmech a byly zaujaté a nadšeně se snažily plnit úkol.
hra: HONIČKA č. 2
hra: MRAZÍK
hra: PŘESNÁ MUŠKA
65
6.5 Lekce č. 5
Lekce č. 5 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti
časové vymezení
hra: MRAZÍK
7 – 10 minut
hra: GOLF
5 minut
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici – krátká vzdálenost nácvik základní techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici – delší vzdálenost nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhendem) v chůzi po celé délce hra: BAGO
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
3 minuty
5 minuty
5 minut 5 – 8 minut
hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších 10 minut rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: KUŽELKY 5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Na přání dětí byl opět zařazen MRAZÍK jako zahřívací motorická hra. Následovala hra s větším míčkem GOLF, která však neprobíhala v tak rychlém tempu, jak jsme původně předpokládali. Proto je vhodné ji zařadit i mezi relaxační hry na konci hodiny nebo tréninkové lekce. Děti však velmi bavila. Do hlavní části jsme opět zařadili nácvik přihrávek a zpracování míčku, protože děti zaznamenaly za minulé lekce výrazný pokrok, je proto potřeba tuto dovednost dále rozvíjet. Zlepšení u dětí je vidět i během hry, kdy hrají tři hráči proti třem hráčům. Aktivita BAGO by neměla být příliš dlouhá, protože děti neprojevily žádné výrazné nadšení. Trénovaly sice přihrávky a zpracování míčku, a tím se zlepšovaly v již 66
dosažených dovednostech, ale z hlediska pobavení se, je tato aktivita spíš méně záživná. Chybí jí soutěživý-kompetiční prvek. Jde opravdu jen o nácvik a zlepšení techniky. Také jsme na přání dětí zařadili znovu KUŽELKY. PET lahve jsme tentokrát rozmístili dál od sebe a děti si posunuly startovní pole, odkud posílaly míčky, o něco dál, než jak tomu bylo minule. Na závěr této hry byl vyhlášen nejlepší střelec.
hra: BAGO
nácvik: ZPRACOVÁNÍ MÍČKU
hra: KUŽELKY
67
6.6 Lekce č. 6
Lekce č. 6 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti
časové vymezení
hra: HONIČKA č. 2
8 – 10 minut
hra: JEDEN CHYBÍ
5 minut
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici – delší vzdálenost nácvik techniky: přihrávky + zpracování míčku ve dvojici (forhendem) v chůzi po celé délce aktivita: STŘÍLENÍ, děti vybíhají z výchozího pole, vedou míček po zemi, projdou slalomem a zakončují na bránu. hra: MÍČKOVANÁ
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
3 minuty
5 minuty 8 – 10 minut
5 minut
hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších 10 minut rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: TREF KUŽEL 5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Obě zahřívací aktivity působily na děti motivačně, probudily celkově dobrou náladu a zlepšily naladění dětí. HONIČKU si děti samy zvolily jako rychlejší pohybovou hru na úvod. Setkala se s velkým nadšením, v příštích lekcích bude opět zařazena. Hra JEDEN CHYBÍ, byla klasickou obdobou škatulat s jednoduchými pravidly. Opět vhodné zařazení v úvodu lekce. K nácviku techniky přihrávek jsme přidali nový prvek – tedy přihrávky za chůze. Opět je zde důležitá přítomnost a individuální přístup trenéra. Do budoucna bude
68
potřeba tento nácvik provádět opakovaně. Vzhledem k jeho obtížnosti doporučujeme jeho zařazení jen krátce, neboť děti postupně ztrácely koncentraci. Určitý akční náboj v sobě měla pohybová nácviková hra STŘÍLENÍ. I když se jednalo o trénování dovednosti, děti ji braly spíše za zábavnou hru, ve které se mohly dokonce i předvést. Zakončení na branku zvládli všichni. Pro příště je možné umístit do branky brankáře jako ztížení – buď skutečného, nebo kartonového či jen lavičku nebo mantinel. MÍČKOVANÁ znamenala doposud nejzdařilejší aktivitu. Probíhala ve vysokém tempu, ve velkém soupeřivém duchu, a také obsahovala akční náboj. Děti byly doslova nadšené a nechtěly vůbec končit. Tuto hru zařadíme i v mnoha dalších trénincích a je možné ji aplikovat i v úvodu jako hru zahřívací, ač v sobě obsahuje nácvikové prvky. Zatím jednoznačně nejlepší aktivita! TREF KUŽEL byla zpomalující klidná hra, která zde byla vhodně zařazena. Děti se zklidnily po velmi soutěživém tréninku.
hra: JEDEN CHYBÍ
69
hra: MÍČKOVANÁ
6.7 Lekce č. 7
Lekce č. 7 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti
časové vymezení
hra: OVEČKY
5 – 7 minut
krátké rozběhání
3 minuty
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik techniky: přihrávky + zpracování 5 minut míčku ve dvojici (forhendem i bekhend) nácvik techniky: střelba bekhendem na 5 minuty branku aktivita: střelba z první s nahrávkou (trenér posílá přesnou přihrávku střelci, ten střílí z první a zakončuje na bránu) hra: ZÁVOD
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
8 – 10 minut 5 – 7 minut
hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších 10 minut rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: KRABICE 5 minut
70
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Hra OVEČKY i krátké rozběhání splnily svůj účel, děti byly zahřáté a připravené k tréninku florbalových technik. Přihrávky byly dnes obohaceny o další nový prvek – tedy bekhendovým způsobem. Bekhend se učily děti užít i při střelbě na branku. Tuto techniku je vhodné zařazovat jen na kratší dobu, vzhledem k její náročnosti. Důležitý byl opět individuální přístup trenéra a vlastní demonstrace správného provedení. Střelba z první naopak děti velmi nadchla, trenér zde fungoval jako partner při nácviku. Všem dětem se povedlo zakončit na branku a chtěly si střelbu zopakovat. Hru ZÁVOD jsme již nemuseli v této lekci zařazovat, byla spíše navíc. Na dětech již byla znát ztráta koncentrace. Navíc souboj o míček neproběhl u dvojic, kde byl výrazně pomalejší běžec. Do budoucna bude lepší tuto aktivitu upravit. Relaxační herní činnost KRABICE zafungovala výborně. Opět v sobě obsahuje kompetiční prvek a navíc děti bojovaly v týmech, což jen umocnilo jejich soutěživost a týmového ducha. Aktivita byla jednoduchá, zábavná, navodila radostnou atmosféru plnou smíchu.
hra: OVEČKY
71
hra: KRABICE
hra: ZÁVOD
hra: ZÁVOD
72
6.8 Lekce č. 8
Lekce č. 8 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti hra: OVEČKY S BALONKEM
časové vymezení 5 minut
atletická abeceda (lifting, skipping, 3 – 5 minuty odpichy, zakopávaní, předkopávání, klus stranou) strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik techniky: přihrávky ve dvojici + 5 minut zpracování míčku + zakončení na branku nácvik techniky: přihrávky ve dvojici + 5 – 7 minut střelba z první a zakončení na branku hra: TREF CÍL! Kruhový trénink
10 – 12 minut
aktivita: vybíhání za míčkem (děti čekají 3 – 5 minut na „na bobku“ v řadě, trenér stojí hráči za zády a posílá míček po zemi, dítě vybíhá a snaží se míček dostihnout) hra: 6 x 6 hráčů 5 minut ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
hra: CUKR KÁVA LIMONÁDA
5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: V úvodu jsme zařadili pohybovou hru OVEČKY S BALONKEM, je to obdoba hry Ovečky, avšak s obtížností. Děti bavila, byly výborně zahřáté. Poprvé jsme zařadili atletickou abecedu. Byla důležitá demonstrace správného provedení trenérem, protože děti se s atletickou abecedou teprve seznámily. Podle jejich názoru je bavila více, než obyčejné rozběhy. Jen odpichy dělaly dětem trochu problém. Hlavní část opět tvořily přihrávky a zpracování míčku, v nichž děti už dosahují vynikajících výkonů, je vidět velké zlepšení u všech hráčů. Proto jsme přidali k nahrávkám i zakončení na branku. 73
Obtížnější byl kruhový trénink florbalových dovedností. Trenér zařadil jako formu nácviku změnu stanovišť, neboť byla důležitá jeho přítomnost u bekhendových nácviků. Děti po skupinkách postupovaly a zkoušely si různé nácvikové činnosti. Tato aktivita byla delší, než předpokládaný čas, proto jsme museli zkrátit následující hru „6 na 6“. CUKR KÁVA LIMONÁDA byla jen závěrečnou odlehčující tečkou za technicky náročným tréninkem. Všechny děti hru znaly ze svých mladších let a s radostí si ji opět zahrály.
hra: OVEČKY S BALONKEM
hra: TREF CÍL! - MANTINEL
74
hra: TREF CÍL! - LAVIČKA
6.9 Lekce č. 9
Lekce č. 9 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti
časové vymezení
hra: RYBÁŘ
5 minut
hra: HONIČKA č. 2
5 minut
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik techniky: přihrávky ve dvojici + 5 minut zpracování míčku + zakončení na branku nácvik techniky: přihrávky ve dvojici za 5 – 7 minut chůze + zakončení na branku hra: KROUŽEK
5 – 8 minut
aktivita: vybíhání za míčkem (děti čekají 3 – 5 minut na „na bobku“ v řadě, trenér stojí hráči za zády a posílá míček po zemi, dítě vybíhá a snaží se míček dostihnout) hra: 6 x 6 hráčů 10 minut ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
hra: GENERÁL
5 minut
75
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Na začátku umístěna hra RYBÁŘ, u které jsme předpokládali zahřátí, neprobíhala v tak rychlém tempu, protože děti ještě nezvládnou vést míček ve velké rychlosti. Hra byla zábavná a děti velmi bavila, ale doporučujeme její zařazení buď na závěr tréninku jako hru relaxační nebo jako krátkou vsuvku do hlavní části. Jako zahřívací opět skvěle zafungovala hra HONIČKA č. 2. V hlavní části jsme se nejvíce věnovali opět nahrávkám a zpracování míčku se zakončením. Děti tento nácvik baví ze všech florbalových dovedností nejvíce. A vidíme i zařazování nové dovednosti v samotné hře. Dnes si děti zahrály na větším hřišti v počtu 6 na 6 hráčů. KROUŽEK byl opět zaměřený na trénink přihrávek a zpracování míčku a děti tato hra bavila. Jen do budoucna bychom raději volili vytvoření dvou menších kroužků, než jednoho velkého. Obměna – zapojení dvou míčků v kruhu byla pro děti příliš obtížná, a příště ji zařazovat nebudeme. Odlehčující hra GENERÁL probíhala v radostné atmosféře, děti si užily spoustu zábavy. V roli generála se chtěly prostřídat všechny děti, ale měli jsme málo času. Proto bude hra na přání dětí ještě zařazena v příštích trénincích.
hra: RYBÁŘ
76
hra: KROUŽEK
hra: GENERÁL
77
6.10 Lekce č. 10
Lekce č. 10
60 minut
fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
popis činnosti hra: JEDEN CHYBÍ
časové vymezení 5 minut
atletická abeceda (lifting, skipping, odpichy, 5 minut zakopávaní, předkopávání, klus stranou) strečink (trénink doporučených protahovacích 7 – 10 minut a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
nácvik techniky: přihrávky ve dvojici zpracování míčku + zakončení na branku nácvik techniky: střelba na branku vzduchem
+ 5 minut 3 – 5 minut
hra: ZABLOKUJ
8 – 12 minut
hra: STÍHAČKY
3 – 5 minut
hra: 3 x 3 hráči
10 minut
hra: ÚKLID
5 – 8 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Hravou pohybovou aktivitu JEDEN CHYBÍ už děti znaly a těšily se na ni. Rovněž atletická abeceda proběhla s nadšením. Na přání dětí jsme v hlavní části opět prováděli přihrávky se zakončením na branku. Děti samy na sobě mohly pozorovat pokrok v technice, což mně jako trenérovi dělalo velkou radost. Střelbu na branku vzduchem již děti znaly z kruhového tréninku a dnes si ji jen připomněly. V samotné hře však tuto techniku nepoužily ani jednou. STÍHAČKY a ZABLOKUJ jsou obě klasické soutěživé týmové hry. Ty děti baví nejvíce, když mohou jako členové týmu bojovat za jeden cíl. ÚKLID byla velmi pomalá hra zaměřená na vzájemnou spolupráci a taktiku. Dobudoucna je možné použít i obměnu, že děti se nemohou spolu domlouvat a jejich komunikace pak bude založená jen na neverbálních projevech. 78
hra: JEDEN CHYBÍ
hra: ZABLOKUJ
hra: ÚKLID
79
6.11 Lekce č. 11
Lekce č. 11 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti hra: ZÁSAH
časové vymezení 5 – 7 minut
krátké rozběhání
2 minuty
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik techniky: přihrávky ve dvojici + 5 minut zpracování míčku + zakončení na branku aktivita: STŘÍLENÍ, děti vybíhají 3 – 5 minut z výchozího pole, vedou míček po zemi, projdou slalomem a zakončují na bránu. hra: MÍČKOVANÁ 8 – 12 minut nácvik techniky: návrat míčku (odehrávání 5 minut míčku proti mantinelu/stěně + zpracování + opět odehrání proti stěně) hra: 3 x 3 hráči 5 minut ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
5 – 8 minut
hra: HAD
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Velmi hlučná a veselá hra ZÁSAH, kde funguje trenér jako střelec a trefuje děti. Děti během této hry trénovaly mrštnost a hbitost. Do hlavní části byly zařazeny aktivity trénující vedení míčku a zakončení na branku. Za dobrou práci jsme se rozhodli zařadit ještě hru MÍČKOVANÁ, o kterou si děti samy řekly. Probíhala opět ve vysokém tempu, s velkou soutěživostí a dravostí. Opět se nám potvrdilo, že je to nejoblíbenější hra u našich dětí. Děti si také vyzkoušely odehrání míčku proti stěně a jeho zpracování po odrazu nazpět. Do budoucna bude lepší touto formou trénovat přihrávky ve dvojici. Velice zdařilá hra HAD znamenala veselou tečku za tréninkem.
80
hra: ZÁSAH
hra: MÍČKOVANÁ
hra: HAD 81
6.12 Lekce č. 12
Lekce č. 12 fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
60 minut popis činnosti
časové vymezení
hra: RYBÁŘ
3 minuty
hra: MRAZÍK
3 minuty
strečink (trénink doporučených protahovacích 7 – 10 minut a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST
nácvik techniky: BRÁNĚNÍ (děti rozděleny 8 minut napůl, na čáře stojí obránci, k nim přibíhají útočníci s míčkem, musí kolem nich projít a zakončit, poté střídání) aktivita: NÁJEZD NA BRANKU, kde je 5 minut levička/mantinel + vyhlášení nejlepšího střelce nácvik techniky: vedení míčku slalomovou 7 minut dráhou (v běhu) vedení míčku slalomovou dráhou a zakončení na branku nácvik techniky: přihrávky střídavě 5 minut bekhendovou a forhendovou stranou hra: 3 x 3 hráči 10 minut
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
hra: KUŽELKY
5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Zahřívací hry RYBÁŘ a MRAZÍK již byly s dětmi praktikovány a obě hry všechny děti prováděly s nadšením. Do hlavní části tréninku bylo zařazeno BRÁNĚNÍ, jehož techniku si děti dnes poprvé vyzkoušely. Aktivita byla technicky náročnější pro hráče s míčkem, který se jej snažil uchránit před obráncem. To se nepovedlo ani jednomu z nich. Obránce vždy vyrazil míček hráči. Pro svou náročnost bude propříště vhodné kratší časové vymezení. Mnohem nadšeněji děti přijaly aktivitu: NÁJEZD NA BRANKU, kde si i vzájemně 82
fandily a povzbuzovaly se. Vyhlášení nejlepšího střelce bylo vítaným motivem. Tuto aktivitu chtěly děti provádět déle, než bylo v našem časovém plánu. Následně jsme rozestavěly kužely, aby tvořily dlouhou slalomovou dráhu, a děti procházely mezi kužely a trénovaly vedení míčku, následně zakončily střelbou na branku. Na nahrávky oběma způsoby nám již zbylo velmi málo času. Na závěr se děti uvolnily při KUŽELKÁCH, což patří také k jejich oblíbeným hravým činnostem.
hra: RYBÁŘ
nácvik: SLALOM S MÍČKEM
83
6.13 Lekce č. 13
Lekce č. 13
60 minut
fáze tréninku
popis činnosti hra: OVEČKY
ZAHŘÁTÍ
časové vymezení 8 minut
atletická abeceda (lifting, skipping, odpichy, 3 – 4 minuty zakopávaní, předkopávání, klus stranou) strečink (trénink doporučených protahovacích 7 – 10 minut a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
nácvik základní techniky: vedení míčku v běhu 3 minuty + 1 odraz od mantinelu + zakončení na branku nácvik základní techniky: vedení míčku slalom 4 minuty s otočkou
nácvik techniky: souboj před brankou (obránce čeká před brankou, přibíhá střelec, chce zakončit, obránce mu v tom brání, na signál trenéra souboj končí a přibíhá další) nácvik techniky: přihrávky s odrazem (od mantinelu nebo stěny) hra: 3 x 3 hráči (dvě hřiště menších rozměrů, se šesti hráči, tři na každé straně, bez brankáře) hra: VZNÁŠEDLO
7 – 10 minut
5 minut 10 minut
7 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Zařadili jsme opět velmi oblíbenou hru dětí OVEČKY. Děti se zahřály také atletickou abecedou. Dnešní hlavní část byla technicky poněkud náročnější, objevovaly se nové prvky a kombinace více technik v jednom provedení. Obtížné byly pro děti otočky s vedením míčku, a rovněž tak souboj před brankou. Děti také krátce zkoušely přihrávky s odrazem o stěnu. Příjemně se rozhýbaly během hry na menší hřiště. 84
V závěrečné části byla představena nová hra VZNÁŠEDLO, která děti pobavila a uvolnila po náročnějším tréninku. Děti se odreagovaly, protože ve hře nepoužívaly přímo florbalové techniky, ale hra závisela na šikovnosti dětí a vymýšlení taktiky, jak nejlépe přemístit předměty za pomoci partnera. Hra v sobě zahrnovala kompetiční faktor, takže děti mezi sebou soupeřily o prvenství. Výborná hra pro rozvoj komunikace, spolupráce s partnerem a koordinace pohybů.
hra: VZNÁŠEDLO
nácvik: SLALOM S OTOČKOU
85
6.14 Lekce č. 14
Lekce č. 14
60 minut
fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
popis činnosti hra: HONIČKA č. 2
časové vymezení 6 – 8 minut
atletická abeceda (lifting, skipping, 3 – 4 minuty odpichy, zakopávaní, předkopávání, klus stranou) strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: nájezd na branku 3 minuty + zakončení (s brankářem) nácvik základní techniky: přihrávka před 6 minut brankou + zakončení
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
hra: MÍČKOVANÁ
8 minut
hra: ŠTAFETA
5 minut
hra: 6 x 6 hráčů (s brankáři, brankáři 10 minut se postupně střídají) hra: TUNEL 5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Děti se chtěly zahřát při HONIČCE č. 2, kterou již znaly z předešlých tréninků. Poté jsme zařadili atletickou abecedu a strečink. Velmi zdařile zařazená aktivita NÁJEZD NA BRANKU, kde byl již brankář, děti nadchla a probudila v nich radost z vlastních úspěchů. Děti samy na sobě mohly vidět mnohé pokroky, jakých dosáhly za absolvování florbalového kroužku. Byly proto odměněny jejich nejoblíbenější herní aktivitou MÍČKOVANÁ. Poté následovala ŠTAFETA, během níž si děti v týmech zasoutěžily a procvičily zároveň vedení míčku po slalomové dráze. TUNEL je relaxační uvolňující aktivitou, která se setkala s kladnou odezvou od dětí. Zpočátku dětem trvalo, než nalezly taktiku pro tuto hru, ale vzhledem k jejímu soutěžnímu charakteru byly nadšené. 86
hra: HONIČKA č. 2
hra: MÍČKOVANÁ
hra: TUNEL
87
6.15 Lekce č. 15
Lekce č. 15
60 minut
fáze tréninku ZAHŘÁTÍ
popis činnosti
časové vymezení
hra: OVEČKY
5 minut
hra: ZÁSAH
5 minut
strečink (trénink doporučených 7 – 10 minut protahovacích a kompenzačních cviků) HLAVNÍ ČÁST nácvik základní techniky: nájezd na branku 3 minuty + zakončení (s brankářem) nácvik základní techniky: přihrávka před 5 minut brankou + zakončení
ZÁVĚREČNÁ ČÁST RELAXACE
hra: MÍČKOVANÁ
6 minut
hra: RYCHLOSTNÍ SOUBOJ
3 – 5 minut
hra: 6 x 6 hráčů (s brankáři, brankáři 10 minut se postupně střídají) hra: TUNEL 5 minut
Hodnocení tréninkové jednotky a sebereflexe: Poslední tréninková lekce byla koncipována vesměs na přání dětí. Proto jsme zařadili do jejího průběhu samé oblíbené aktivity našich dětí. Ať už šlo o OVEČKY, MÍČKOVANOU, nebo závěrečný TUNEL. V hlavní části chtěly děti hlavně trénovat nájezd na branku s brankářem. Na přání dětí byl v brance trenér a děti se jej snažily obehrát a vstřelit gól. Tuto aktivitu velmi doporučujeme, neboť navodila velice radostnou atmosféru. Děti mohly pomyslně změřit své síly – své nabité dovednosti – se svým trenérem. Mnohým se povedlo vstřelit gól a jejich radost byla obrovská. Hra na větší hřiště v počtu hráčů 6 na 6 znamenala jakousi tečku za úsilím a snahou dětí, jaké věnovaly nácviku nových herních prvků.
88
Jejich oblíbená hra TUNEL v závěru posledního tréninku je potěšila, a děti byly nakonec odměněny drobným dárkem – minipřívěškem ve tvaru florbalového míčku.
hra: ZÁSAH
hra: 6 x 6 S BRANKÁŘI
89
hra: RYCHLOSTNÍ SOUBOJ
hra: TUNEL
hra: 6 x 6 S BRANKÁŘI
90
7. Realizace projektu a diskuze Představili jsme patnáct tréninkových florbalových jednotek pro volnočasový zájmový kroužek. Jednotlivé lekce obsahují nejen podrobný rozpis všech aktivit a cvičení včetně jejich časového vymezení, ale především naše hodnocení a sebereflexi, a bohatou fotogalerii, která dokumentuje naše vlastní počínání v praxi. Všechny tréninkové lekce jsme přesně v jejich znění, jak jsou uvedeny v tabulce, zrealizovali. Celý pololetní kroužek probíhal s jednou skupinou účastníků, kteří byli různého věku. Jednalo se o žáky sedmých, osmých a devátých tříd Základní školy Dobiášova11. Testováním všech herních pohybových činností jsme měli možnost upravit nebo navrhnout mnohé obměny, které by se daly použít i v jiných trénincích. Při tvorbě metodického materiálu jsme měli na zřeteli několik faktorů. Především cíle dané florbalové jednotky a vymezení podstaty herní aktivity. Pro sestavení konkrétní lekce proto bylo důležité kombinovat jednotlivé cíle herní s cíli, které přinášela nácviková část. V úvahu jsme museli brát také osobnost dětí a jejich psychické rozpoložení. Z tohoto důvodu jsou v technicky obtížnějších trénincích zařazovány klidnější a jednoduché herní aktivity. Z naší praxe můžeme vyvodit závěr, že hry soutěžního charakteru byly u dětí z hlediska oblíbenosti na prvním místě. Děti samy si mnohdy žádaly jejich opakování. Všechny námi praktikované hry byly zvoleny vhodně k věku dětí. Ani jednou jsme se nesetkali s nejasnostmi, co se týče pravidel nebo samotného průběhu her. Během praktického testování našich návrhů jsme také vyčlenili čas pro vyjádření dětí. Jejich názor byl pro nás velmi důležitý a pomohl nám tak s vlastním sebehodnocením. Na základě jejich názorů jsme mohli u některých her vymyslet různé obměny do budoucna, případně některé hry pro jejich náročnost vynechat. Byla to právě odezva dětí, díky které jsme mohli pouvažovat nad přínosem jednotlivých herních prvků a kvalitou našeho metodického plánu, což pro pedagoga znamená cennou zpětnou vazbu a podklad k dalšímu zlepšování.
11
ZŠ Dobiášova 851/5, Liberec, 460 06
91
7.1 Vyhodnocení herních cílů Pro zahřívací pohybové hry jsme vymezili několik cílů, které jsme při praktikování her sledovali. Jednalo se o tyto:
zdokonalení rychlosti
trénink hbitosti a mrštnosti
zlepšení obratnosti Z praktické zkušenosti můžeme potvrdit, že jednotlivé herní aktivity zahřívací,
které jsme zařadili do tréninkové lekce, splnily námi stanovené cíle. A můžeme rovněž uvést, že se potvrdila i jejich funkce motivační. Relaxační motorické aktivity zařazené v tréninkových lekcích sledovaly několik cílů:
zlepšení obratnosti
trénink trpělivosti a soustředění
trénink pozornosti
volba vhodné herní taktiky a strategie Po realizování jednotlivých relaxačních her můžeme platnost stanovených cílů
potvrdit, a rovněž bychom chtěli zdůraznit význam těchto aktivit pro formování sociálních vztahů kolektivu, neboť se na tuto oblast zaměřují nejvíce. Je to pravděpodobně dáno povahou relaxačních her, neboť probíhají v pomalejším tempu, kladou důraz na důkladné rozmýšlení herní taktiky, a především herní děj se odehrává díky spolupráci členů týmu, kteří usilují o herní cíl společně. Tyto aktivity jsou nejvíce založeny na vzájemné komunikaci členů týmu. Florbalové pohybové hry, které mají charakter nácviku florbalových dovedností, byly aplikovány postupně, od nejjednodušších, až po ty náročnější, a jejich cíle se tak postupně doplňovaly. Neboli jinak řečeno, splnění herního cíle, který jsme stanovili pro počáteční lekci, bylo předpokladem k zařazení obtížnější nácvikové aktivity, která sledovala cíl nadstavbový.
92
Florbalové nácvikové hry v sobě zahrnovaly následující cíle: (tyto cíle jsme seřadili podle obtížnosti, jak se nám potvrdilo během praktického testování)
nácvik dovednosti vedení míčku v chůzi
nácvik orientace v prostoru s míčkem
nácvik dovednosti střelby na krátkou vzdálenost
nácvik dovednosti střelby na delší vzdálenost
nácvik dovednosti odpalu míčku
nácvik dovednosti přesné přihrávky
zdokonalení přesnosti zásahu
nácvik dovednosti zpracování míčku
nácvik dovednosti vedení míčku v běhu
nácvik koordinace pohybů (slalom)
zdokonalení rychlosti (v rámci hry) Jak jsme uvedli v bodě: 4.1 Vymezení herních cílů, tak jednotlivé pohybové
herní aktivity, ať už se jednalo o relaxační, zahřívací nebo florbalové, sledovaly také cíle dílčí, vztahující se k formování vztahů skupiny. Děti se během zábavných herních činností učili mimo jiné také:
rozvíjet týmovou spolupráci a týmového ducha
rozvíjet spolupráci mezi partnery ve dvojici/trojici
pěstovat pocit sounáležitosti se členy svého herního týmu
pěstovat a zlepšovat vtahy ve skupině
zdokonalovat vzájemnou komunikaci s ostatními účastníky tréninku
cvičit a zlepšovat komunikaci neverbální (Př.: aktivita ÚKLID)
projevovat zdravou soutěživost
pěstovat smysl pro poctivost a čestnou hru Rovněž můžeme potvrdit, že účastníci našich pohybových aktivit (zahřívacích,
relaxačních i florbalových) trénovali pozornost, trpělivost, soustředění a psychickou vytrvalost. Během našeho testování nedošlo ani jednou k nevhodným projevům chování účastníků tréninku, které by narušovaly jinak pozitivní atmosféru tréninkové lekce.
93
ZÁVĚR Bakalářská práce si kladla za cíl vytvořit metodické podklady nabízející pedagogům volného času inspiraci při sestavování florbalového nebo i obecně pohybově zaměřeného kroužku. Výsledkem je pak vzorový metodický program s bohatým přehledem herních motorických aktivit, kterých je možné využít nejen v rámci volnočasového florbalového tréninku, ale mohly by přispět také k obohacení běžných vyučovacích hodin tělesné výchovy na základních školách nebo jiných sportovních tréninkových lekcí. Představený tréninkový materiál autor úspěšně realizoval v praxi, s dětmi na druhém stupni základní školy Dobiášova v Liberci, a to ve věkovém rozmezí 13 – 15 let. Věkový rozestup nám umožnil lepší posouzení jednotlivých pohybových her, a to jak z hlediska obtížnosti, tak i přiměřenosti pro daný věk. Chlapci i dívky, kteří se účastnili zkušebních florbalových lekcí, reagovali na jednotlivé nácvikové prvky vesměs pozitivně a zábavných motorických aktivit se zhostili s velikým nadšením, což se pro nás stalo velice cennou zpětnou vazbou. Jednotlivé tréninkové lekce autor doplnil o vlastní sebereflexi a obohatil o fotodokumentaci, která prezentuje samotný průběh tréninku a především počínání dětí při zábavných pohybových hrách. V teoretické části se autor zabýval osobností dospívajícího jedince, a pojednal o proměnách,
jaké
jej
provázejí
během
jeho
fyziologického,
psychického
i socializačního vývoje. Autor se dále zaměřil na problematiku volnočasové náplně u dnešní dospívající mládeže, kde také kladl důraz na nezbytnost pohybových činností pro školní děti. Následně byl představen florbal jako jedna z možností volnočasové sportovní náplně u dětí, bylo pojednáno o základních pravidlech hry, stručně o historii, a autor také vymezil obecné zásady florbalového tréninku pro školní děti. K tématu mé bakalářské práce mě přivedl zájem o sport, konkrétně o florbal, a možná i moje snaha, jako pedagoga, změnit vztah dnešních dětí ke sportu a pohybové činnosti vůbec. Vždy jsem se zajímal o tematiku, jak nejlépe motivovat dnešní školní děti k pohybovým a sportovním činnostem, čemuž odpovídal i můj hlavní záměr – tedy vytvořit takový tréninkový program, který by děti nadchl a probudil v nich zálibu ke sportu. Troufám si tvrdit, že moje snaha, vypěstovat v dětech vztah k pohybovým činnostem, se vyplatila a odměnou mi byla i samotná setkání s dětmi, společně 94
prožívaná radost při sportovních trénincích, a především také pokrok, jakého děti dosáhly během mého vedení. Mojí snahou bylo také převést florbal z úrovně závodní-vrcholové do roviny zájmové, kde by se mohly uplatnit všechny děti, s různými pohybovými dovednostmi a s odlišnou úrovní motorických schopností, k čemuž jsem směřoval i uspořádání jednotlivých florbalových lekcí. Během sestavování tréninkového plánu pro volnočasový florbalový zájmový kroužek jsem se musel potýkat s nedostatečnou materiálovou základnou, neboť veškeré dostupné zdroje nabízejí byť bohaté inspirativní materiály a nápady, avšak orientované spíše pro trénink vrcholový. Náš tréninkový program je tak v mnohém inovativní a nabízí náměty a inspiraci, jak pojmout florbalový trénink netradičně a především na úrovni zájmové a prožitkové. Závěrem lze říci, že hlavní cíl i dílčí úkoly byly v této práci bezezbytku splněny.
95
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ALTER, J. M., 1999. Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN 80-7169-763-X. BLAHUTKOVÁ, M., 2007. Psychomotorika. 1. vyd. Brno: MU. ISBN 978-80-2103067-1. ČÁP, J., 2007. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-273-7. HÁJEK, B. – HOFBAUER, B. – PÁVKOVÁ, J., 2011. Pedagogické ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80262-0030-7. KRTIČKA, K., 2004. Děti, vedoucí, volný čas. 1. vyd. Praha: Institut dětí a mládeže, ISBN 80-86784-06-1. KORVAS, P. – KYSEL, J., 2013. Pohybové aktivity ve volném čase. 1. vyd. Brno: Centrum sportovních aktivit VUT v Brně, ISBN 978-80-214-4731-8. KYSEL, J., 2010. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80247-3615-0. MACHOVÁ, J., 2002. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: UK, ISBN 80-7184867-0. MARINOV, Z. – PASTUCHA, D., 2012. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4210-6. MATĚJČEK, Z., 2005. Výbor z díla: Zdeněk Matějček. 1. vyd. Praha: Karolinum, ISBN 80-246-1056-6.
96
MAZAL, F., 2007. Hry a hraní pohledem ŠVP. 1. vyd. Olomouc: Hanex, ISBN 978-8085783-77-3. MAZAL, F., 2000. Pohybové hry a hraní. 1. vyd. Olomouc: Hanex, s. 292. ISBN 8085783-29-0. NĚMEC, J., 2002. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. 1. vyd. Brno: Paido. ISBN 80-7315-012-3. PASTUCHA, D., 2011. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4065-2. PÁVKOVÁ, J., 2002. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178711-6. PERIČ, T., 2012. Sportovní příprava dětí I. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 97880-247-4218-2. PERIČ, T., 2012. Sportovní příprava dětí II. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4219-9. PIAGET, J., 2010. Psychologie dítěte. 5. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-798-5. ŘÍČAN, P., 2004. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál s.r.o. ISBN 80-7367-124-7. SKRUŽNÝ, Z., 2005. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-0383-1. SZABOVÁ, M., 2001. Preventivní a nápravná cvičení: pohybové hry pro děti od 6 do 14 let. 1. vyd. Praha: 2001. ISBN 80-7178-504-0. TÁBORSKÝ, F., 2005. Sportovní hry: základní pravidla, organizace, historie. Díl II. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN80-247-1310-6. 97
VÁGNEROVÁ, M., 1998. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum – nakladatelství UK. ISBN 80-7184-488-8. VÁGNEROVÁ, M., 2008. Vývojová psychologie pro obor speciální pedagogika – vychovatelství. 1. vyd. Liberec: TU, ISBN 978-80-7372-306-4. VÁŽANSKÝ, M., 1994. Volný čas a pedagogika zážitku. 1. vyd. Brno: MU, ISBN 80210-0428-2. Materiály pro školení trenérů licence C. Vydalo: ČFBÚ. [CD-ROM] Odborné termíny v poznámkách pod čarou citovány z: Encyklopedie DIDEROT 2000 [CD-ROM].
98
