Pohybová aktivita jako prostředek změny životního stylu

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Pohybová aktivita jako prostředek změny životního stylu Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.

Bc.Tomáš David Praha, srpen 2012

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne …………………………… Tomáš David

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

______________________________________________________________________

Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat především vedoucímu práce, Prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. za cenné rady a připomínky v průběhu psaní diplomové práce.

Abstrakt Název práce: Pohybová aktivita jako prostředek změny životního stylu Cíle práce: Cílem práce bylo ověření účinnosti pohybového programu vedoucí ke změně převážně sedavého na aktivní životní styl. Metody práce: Zjistit účinnost kontrolované pohybové intervence, aplikované po dobu tří měsíců, na skupinku čtyř osob (jeden muž a tři ženy, věk 28 až 36 let). Účinnost řízené pohybové intervence, byla vyhodnocována v laboratoři FTVS UK v Praze zátěžovým testem. Výsledky: Proband číslo 1. se podařilo snížit celkovou hmotnost o 2 kg (o 2,65 %), z toho % tělesného tuku se snížilo o 11,82 % a hmotnost FFM hmoty se zvýšila o 0,2 kg (o 0,3 %). Poměr hmoty ECM/BCM se zvýšil o 0,04 (o 4,7 %). Hodnota aerobní vytrvalosti VO2max se zlepšila o 8,9 ml.kg-1.min-1 (o 23,2 %). Rychlost běhu na jeden kilometr (min.km-1) na úrovni ANP z původních 4:58 minuty na 4:30 minuty (zrychlení o 28 sekundy). Probandům č. 2, 3 a 4 se v průměru zvýšila celková hmotnost o 1,7 kg (o 2,11 %), z toho % tělesného tuku se v průměru zvýšilo o 3,07 % a hmotnost FFM hmoty se zvýšila v průměru o 0,73 kg (o 1,11 %). Poměr hmoty ECM/BCM se v průměru zvýšil o 0,01 (o 0,69 %). Aerobní vytrvalost VO2max přepočítaná z kola (cca o 10 % nižší hodnota než na běhacím pásu – aktuální úroveň běžeckých dovedností byla tak nízká, že nebyli schopni úspěšně zvládnout zatížení na běhátku), se snížila v průměru o 1,71 ml.kg-1.min-1 (o 10,1 %). Klíčová slova: pohybová intervence, zdraví, sedavý způsob života

Abstract Thesis title: Physical activity as a means of lifestyle change Thesis objective: The objective of the thesis at hand was to verify effectiveness of the exercise program that leads to a change from predominantly sedentary lifestyle to an active one. Methods applied in the thesis: To find out the effectiveness of the controlled exercise intervention, it was applied, for three months, to a group of four persons (one male and three females, aged 28 to 36). The effectiveness was evaluated by exercise test in a laboratory run by FTVS UK in Prague. Outcome: The first proband managed to reduce the overall weight by 2 kg (i.e.2.65 %), out of which the percentage of body fat decreased by 11.82 % and the weight of fat-free matter increased by 0.2 kg (i.e.0.3 %). The ECM/BCM ratio increased by 0.04 (i.e. 4.7 %). The value of aerobic endurance VO2max increased by 8.9 ml.kg-1.min-1 (i.e. 23.2 %). The running speed per one kilometre (min.km-1) at the anaerobic threshold level fell from the original 4:58 minutes to 4:30 minutes (acceleration of 28 seconds). Probands Nos. 2, 3 and 4 managed, on average, to increase their overall weight by 1.7 kg (i.e. 2.11 %), out of which the percentage of body fat increased by 3.07 % and the weight of fat-free matter increased, on average, by 0.73 kg (i.e. 1.11 %). The ECM/BCM ratio increased, on average, by 0.01 (i.e. 0.69 %). Aerobic endurance VO2max, converted from the values reached on bicycle (values ca. 10 % lower than those reached on treadmill – current levels of running skills in these probands were so low that they were unable to put up with the load on the treadmill), generally decreased by 1.71 ml.kg-1.min-1 (i.e. 10.1 %). Key terms: exercise intervention, health, sedentary lifestyle

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................. 12 2 Teoretická část ............................................................................................................. 13 2.1 Životní styl ............................................................................................................ 13 2.2 Životní styl před rokem 1989................................................................................ 13 2.3 Současný životní styl ............................................................................................ 14 2.4 Kvalita života ........................................................................................................ 20 2.5 Proměnné ovlivňující současný životní styl ......................................................... 22 2.6 Změna životního stylu .......................................................................................... 23 2.7 Limity pohybových aktivit.................................................................................... 26 2.8 Výživa ................................................................................................................... 26 2.9 Nejzávažnější zdravotní problémy dnešní populace ............................................. 30 2.9.1 Obezita a nadváha .......................................................................................... 31 2.9.2 Kardiovaskulární onemocnění ....................................................................... 36 2.9.3 Diabetes typ 2 ................................................................................................ 37 2.9.4 Osteoporóza ................................................................................................... 38 2.10.5 Stres a imunitní systém ................................................................................ 38 2.10 Vliv pohybu na organismus ................................................................................ 38 2.11 Hypokineze a inaktivita ...................................................................................... 45 2.12 Pohybem k „harmonii“ života............................................................................. 48 2.13 Tělesná zdatnost .................................................................................................. 49 2.14 Pohybové programy ............................................................................................ 53 2.14.1 Zásady pro sestavování pohybového programu........................................... 53 2.14.2 Forma pohybové aktivity ............................................................................. 54 2.14.3 Intenzita cvičení ........................................................................................... 56 2.14.4 Objem zatížení ............................................................................................. 62 7

2.15 Strečink ............................................................................................................... 63 2.16 Únava a zotavné procesy .................................................................................... 65 2.17 Regenerace .......................................................................................................... 67 2.18 Před návrhem pohybové intervence .................................................................... 68 2.19 Diagnostika stavu trénovanosti ........................................................................... 71 2.20 Shrnutí teoretické části........................................................................................ 74 3 Cíle, úkoly práce a hypotézy........................................................................................ 75 3.1 Cíl práce ................................................................................................................ 75 3.2 Hypotézy ............................................................................................................... 75 3.3 Úkoly .................................................................................................................... 75 4 Metodika práce ............................................................................................................ 76 4.1 Výzkumný soubor ................................................................................................. 76 4.2 Popis metod........................................................................................................... 77 4.3 Popis intervenčního programu .............................................................................. 77 4.4 Zpracování výsledků ............................................................................................. 78 5 Výsledky ...................................................................................................................... 79 6 Diskuse......................................................................................................................... 88 7 Závěr ............................................................................................................................ 91 8 Bibliografie .................................................................................................................. 92 9 Přílohy.......................................................................................................................... 96

8

Seznam zkratek A – imunoglobulin AEP – aerobní práh AIM – akutní infarkt myokardu AMK – aminokyseliny ANP – anaerobní práh ANZ – anaerobní zóna ATP – adinosintrifosfát B – bílkoviny BM – bazální metabolismus BMI – body mass index CNS – centrální nervová soustava CP – kreatinfosfát E – energie ECM/BCM – poměr extracelulární a intracelulární hmoty EU – evropská unie FEV1 – jednosekundová vitální kapacita plic FFM – tukuprostá hmota FTVS UK – Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy G – imunoglobulin GI – glykemický index HDL – vysokodenzitní lipoprotein IASO – Mezinárodní asociace pro studium obezity ICHS – ischemická choroba srdeční KFC – mezinárodní síť potravin 9

KM – klidový metabolismus La – laktát Lamax – maximální hodnota krevního laktátu LDL – nízkodenzitní lipoprotein M – imunoglobulin MHD – městská hromadná doprava OECD – organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj PA – pohybová aktivita PC – počítač PI – pohybová intervence PM – pracovní metabolismus PNF – proprioreceptivní nervová facilitace S – sacharidy SF – srdeční frekvence SFmax – maximální srdeční frekvence SI – mezinárodní měrová soustava T – tuky TF – tepová frekvence TK – krevní tlak TPH – tukuprostá hmota TV – tělesná výchova Tv – televize UNESCO – organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu V – minutová plicní ventilace VLDL – velmi nízkodenzitní lipoprotein Vmax – maximální minutová ventilace 10

VO2 – absolutní hodnota spotřeby kyslíku VO2.kg-1 – spotřeba kyslíku vztažená na kg hmotnosti VO2max.kg-1 – hodnota maximální spotřeby kyslíku WHO – světová zdravotnická organizace Wmax.kg-1 – výkon ve watech vztažený na kg hmotnosti % VO2max – procento maximální spotřeby kyslíku na úrovni anaerobního prahu

11

1 Úvod O tématu diplomové práce „změna životního stylu“, jsem začal uvažovat ihned po ukončení bakalářského studia na FTVS. První impuls byl, když mne oslovila klientka z fitness centra, kde jsem v tu dobu pracoval jako trenér skupinových lekcí, že by ráda začala běhat a potřebovala by upravit hmotnost. Již dlouho jsem uvažoval o založení lekcí běhání, kde nebude hlavní význam výkon, ale radost z pohybu a hlavně vytáhnout lidi ven do parku. Další důvod byl, že mne velice znepokojuje současný sedavý způsob života, který se ve více případech odehrává celý den v zavřené místnosti, nebo v autě (nebo dopravních prostředcích MHD). Negativně tak ovlivňuje naše zdraví a je stále častějším jevem, zejména mladé a střední generace. Proto jsem se rozhodl, zkusit uplatnit svoje znalosti získané studiem FTVS a přenést je do praxe. Do programu se zapojili tři ženy a jeden muž, věkové rozmezí 28 – 35 let. Cílem pohybové intervence bylo změnit sedavý způsob života, zařazením pohybové činnosti do volnočasových aktivit a následně sledovat pozitivní i negativní změny organizmu na zatížení. K tomu jsme využívali zátěžové funkční testy na fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze. Zátěžové testy absolvovala skupina na začátku i na konci tříměsíčního tréninkového procesu. Během samotného tréninkového režimu, jsem několikrát provedl i vlastní terénní testování. Pro větší motivaci celé skupiny, jsme se domluvili, že celý tříměsíční plán bude směřovat k uběhnutí pražského štafetového maratonu, který se konal 9. Května 2011. Tréninkový režim jsem stanovil na tři tréninkové jednotky týdně. Tyto tréninkové jednotky jsem aktivně vedl jako trenér. Ze zmiňované skupiny neměl nikdo v minulosti žádné zkušenosti s běháním. Rozborem literatury v teoretické části práce, bych rád zdůraznil některé závažné důsledky současného životního stylu a poukázal na pozitivní vliv aerobní činnosti na naše zdraví, jako na jednu z možností prevence. Jedna z možností, jak zlepšit životní styl, je vybudovat pozitivní vztah ke sportu u dětí. V diplomové práci tak volně navazuji na bakalářskou práci, kde jsem psal o pohybových programech pro pracující ženy. Běh jsem vybral i proto, že je to náš přirozený pohyb, nezatěžoval nikoho velkými finančními náklady a lze ho provozovat téměř kdekoli. Velkou roli při výběru pohybové intervence byla snaha sportovat se skupinou venku. Všichni čtyři testovaní mají sedavé zaměstnání, a i když se nedá 12

během tří měsíců prokázat pozitivní účinek venkovního prostředí, všichni se po několika týdnech subjektivně cítili po psychické stránce lépe, nebo velmi dobře. Formou tohoto výzkumu, bych rád poukázal na význam pohybu pro lidský organizmus a vliv vytrvalosti na celkové zlepšení kondiční složky trénovanosti, ať už se jedná o běh nebo jinou pohybovou aktivitu.

2 Teoretická část 2.1 Životní styl Životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňujících kvalitu života. Vytváří se v průběhu života, kdy se člověk dostává do interakce s okolím. Střetávají a kombinují se vlivy výchovy, sociální prostředí, ekonomických podmínek, kulturních zvyklostí a mnohé další. Svou váhu pochopitelně mají i vrozené předpoklady a vlastnosti člověka. Životní styl je tak projevem lidské osobnosti v nejširším smyslu. Životní styl lze charakterizovat jako paletu prakticky všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až po jednání a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Nejčastěji se posuzuje podle názorů, postojů a chování (Slepičková, 2005).

2.2 Životní styl před rokem 1989 Změnou politického systému, se změnil životní styl v ČR. Postupně začaly přicházet nové trendy ze západních zemí. S rozvojem podnikání, se výrazně mění pracovní doba, zlepšuje se pracovní modernizace (počítače, nové rychlejší stroje, které většinou zastanou práci více lidí, atd.), prohlubuje se cestování (více času tráveného v autě, letadle, atd.), život je rychlejší a hektičtější (přibývá stresu a následných zdravotních komplikací). Chceme-li z dlouhodobého hlediska, aby měli lidé pozitivní vztah ke sportu a aktivně některý sami prováděli, je dobré začít pozitivně působit zejména na mladou generaci. Děti do šesti let chodí do mateřské školky, kde ještě nemají školní povinnosti, spojené s psaním domácích úkolů a přípravy dítěte na druhý den do školy. Děti mají tím pádem více času na hraní si s kamarády, kdy jde většinou o spontánní hry, tedy o přirozený pohyb dítěte. 13

S nástupem do školy se zcela mění pohybový režim dítěte. Celkové snížení pohybové aktivity s sebou přináší často nenápadné změny, které se většinou neprojeví hned, ale jsou příčinou zdravotních problémů v pozdějším věku. Spolu s trendy současného způsobu života dochází ke vzniku bolestí v podpůrně pohybovém aparátu a k vyššímu výskytu obezity. Příčiny těchto civilizačních problémů lze vystopovat již v období dětství, především v období snížení pohybové aktivity – tedy v období po nástupu školní docházky (Vrbas, 2010). Před rokem 1989 v době kdy ještě nebyl rozšířen internet, nebyla možnost sledovat desítky televizních programů a v tehdejším Československu, nebyly rozšířeny dnešní oblíbené fastfoody typu KFC a Macdonald, žily děti zdravějším způsobem života. Děti si více hrály venku, pohyb byl spontánní, přirozený a hlavně všestranný. Nebylo tolik možností, jak trávit volný čas jako dnes, proto děti využívaly sportovních oddílů a v nemalém množství provozovaly i více sportovních odvětví současně. Osvojily si tak větší množství pohybových dovedností, které měly pozitivní vliv na pohybovou všestrannost a zdraví. Nebyla tak v hojném počtu rozšířena raná specializace na jeden sport, kdy může nastat při jednotvárném zatěžování svalová nerovnováha a zdravotní komplikace již v mládí. O prázdninách děti využívaly pionýrské tábory, které se vesměs konaly v přírodě. Týden plný her a sportování v dnešní době nahrazují zahraniční dovolené u moře, kdy některé rodiny nemusí po celou dobu dovolené opustit areál hotelu, který je na několika málo metrech čtverečních a téměř celá plocha je vydlážděná, nebo zalitá betonem. Chybí tak zdravější pohyb bez bot, kdy musíme nevědomky vyrovnávat různé nerovnosti, zlepšuje se koordinace pohybu a blahodárný je i vliv nerovného povrchu na plosky nohou.

2.3 Současný životní styl Proměny společnosti, její vývoj se promítají do volného času a tak i přinášejí změny v životním stylu. S novým tisíciletím přišla nová generace informačních technologií, které nesporně zasáhly nejen mladou populaci. Sak (2006) v rámci svých dlouholetých studií českých dětí a mládeže sledoval též volný čas. Sport se zde opět vyskytuje jako nejčastější aktivní záliba provozovaná občas či alespoň jedenkrát měsíčně, což je střed pěti bodové škály, kterou Sak ve svých šetřeních užívá (1 – nikdy,.., 4 – často či alespoň 14

jednou týdně, 5 – denně nebo téměř denně). Je zřejmé, že v Sakových výzkumech, kde sport nebyl hlavním tématem, nevyznívá postavení sportu příliš pozitivně. Jednoznačně dominují aktivity kyberprostoru, kde televize byla dostižena užíváním osobního počítače, internetu, mobilních telefonů. Adolescenti ve věku 15 – 25 let strávili v roce 2005 denně u televize zhruba 1,2 hodin a s novými informačními technologiemi necelou 1 hodinu. Tyto technologie zasahují enormně do životního stylu mladé populace a srovnání času věnovaného sportu a dalším aktivním zálibám jako hře na hudební nástroj, péče o zvíře, pobytu v přírodě i pobytu s vrstevníky tak vyznívá velmi nepříznivě. Nové technologie sice neobsahují pouze prvky pasivnosti a konzumenství, avšak zabírají časový prostor pro aktivity reálného světa tedy i vlastní sportovní činnosti (Slepičková, 2012). Podobná je situace v české republice i u dospělých. Sport je pravidelnou součástí života zhruba 30 % českých dospělých, kolem 20 % sportuje občas a zbytek začleňuje sport do svého režimu pouze nárazově anebo vůbec (cca 20 %) (Ungr, Zich, 1995, Slepička et al., 2001). Po roce 1989 se výrazně změnil životní styl obyvatel ČR. Změnil se životní styl všech věkových skupin. Dospělí měli možnost začít podnik, budovat svoje firmy, dělat profesní kariéru a tím pádem méně času na svoje děti. Podnikatelé za vidinou rychlého zbohatnutí a stále se zvětšující konkurence, začali pracovat často i o víkendech, které byli před rokem 1989 většinou zaběhnuté pro trávení volného času s rodinou a tím pádem zejména s dětmi. Jednak se začala snižovat pohybová aktivita dospělých a nedostatkem času na svoje děti, se začala snižovat i pohybová aktivita u dětí. Další negativní vliv na sportování dětí a jejich zdraví, byla stále se zvyšující modernizace a nové technologické pokroky. Vlivem televize a internetu se začal i u dětí projevovat sedavý způsob života. Zvyšující se nároky ve škole, nové sociální sítě na internetu a počítačové hry doslova „přikovali“ děti na židli.

15

Graf 1. Množství realizovaných pohybových aktivit u chlapců a děvčat za týden (Bunc,2010). Množství realizovaných pohybových aktivit u chlapců a děvčat za týden Množství realizovaných pohybových aktivit u chlapců a děvčat za týden 10

1996

Množství PA (hod.týden) Množství PA (hod.týden)

10

Chlapci mladší než 10 let

8

Chlapci mladší než 10 let

8 Děvčata mladší než 10 let

6

Děvčata mladší než 10 let

6 4

Chlapci starší než 10 let 4

Chlapci starší než 10 let

2

Děvčata mladší než 10 let 2

0 1980 0 1980

Děvčata mladší než 10 let 1985 1985

1990 1990

1995

2000

Roky 1995

2000

2005 2005

2010 2010

Roky

V grafu 1. můžeme vidět klesající tendenci PA u dětí (hodiny za týden) v letech 1985 až 2005. Graf 2. Ukazuje jak se ve věkové skupině 15 – 18 let od roku 1982 vyvíjely frekvence vybraných volnočasových aktivit. V metodice opakované ve výzkumech od roku 1982 respondent přiřazoval v baterii volnočasových aktivit frekvenci, s jakou frekvencí danou aktivitu provozuje: 1 nikdy, 2 výjimečně, 3 občas či alespoň jednou měsíčně, 4 často či alespoň jednou týdně, 5 denně anebo téměř denně (Sak, 2006).

16

V grafu 2. můžeme sledovat vývoj volnočasových aktivit u mládeže (15-18 let) od roku 1982 do roku 2005. Jako zlomový se ukazuje rok 1992, kdy aktivity (sledování televize, poslouchání CD nebo magnetofonu, povídání s přáteli a trávní času v restauraci), tedy aktivity sedavého charakteru, měly pozvolný nárůst. Bohužel největší nárůst byl v roce 1992 u nicnedělání a hlavně u PC. Zejména velký nárůst trávení volného času u PC, je alarmující. Vliv PC na celkový životní styl dnešní mládeže, odrážející se v úrovni zdatnosti a zdraví je obrovský a bohužel můžeme předpokládat i v budoucnosti velkou dominanci této (ne)aktivity. Velmi zajímavé je i srovnání grafu 2. s grafem 5. ze strany 35, kde Bunc (2010) uvádí, výskyt obezity u děvčat a chlapců, kde největší nárůst obezity je v roce 1996. Zajímavé jsou i výsledky z grafů 3. a 4. kde je patrné, že vliv PC je zejména na mladé lidi cca do 20 let a přibližně od 25 let začíná převažovat trávení času u sledování televize. Tyto převládající aktivity vedou ke snižování energetického výdeje, který je většinou spojen s následnou nadváhou či obezitou.

17

Graf 3. ukazuje průměrné množství hodin věnovaných týdně jednotlivým aktivitám (Sak, 2006), PC – práce na počítači v hodinách za týden, internet – čas trávený na internetu v hodinách za týden, PC hry – hraní her na počítači v hodinách za týden.

18

Graf 4. Ukazuje průměrné množství hodin věnovaným týdně jednotlivým aktivitám (Sak, 2006). Televize – sledování televize v hodinách za týden, internet – počet hodin týdně strávených na internetu, rozhlas – počet hodin týdně strávených posloucháním rozhlasu. V grafu 4. můžeme vidět počet hodin za týden strávených sledováním televize, od 15 -25 let počet hodin mírně klesá, od 25 let se výrazně zvyšuje, čas strávený na internetu se od 25 let nepatrně snižuje. Rozhlas od 15 – 62 let přibližně stejný počet hodin, ale od 62 let se počet hodin zvyšuje.

Tento nový trend (modernizaci), může populace kompenzovat zdravým životním stylem. Základní faktory zdravého životního stylu můžou být např. pohybová aktivita, zdravá výživa, aktivní odpočinek, pravidelná lékařská péče atd. Nastávající problémy lze nejefektivněji řešit od útlého věku. Bohužel dnešní děti a mládež se ubírá, díky nám dospělým, právě opačným směrem, nežli je zdravý způsob života. Podle doporučení odborníků z UNESCA-WHO (světová zdravotnická organizace) by žáci školního věku měli mít v denním programu minimálně jednu hodinu řízené tělesné výchovy doplněnou 3-4 hodinami herní spontánní pohybové aktivity (Zítko, 1998). Každé desáté české dítě je obézní. To je moc. Více než ve většině jiných zemí. A není to tím, že by děti tolik jedly hamburgery a pizzu. V posledních letech se prostě přestaly hýbat. Nová zpráva o zdraví obyvatel třiadvaceti zemí OECD ukázala, že s nadváhou bojuje 15 procent českých dětí mezi jedenácti a patnácti lety.“Vyloženě obézních je deset až jedenáct procent dospívajících,“ potvrdil praktický lékař Bohuslav Procházka, 19

který řídil domácí výzkum na toto téma. Podle něj je obézních dětí třikrát více než v roce 1991. Tradičně se to zdůvodňuje tím, že děti propadly fastfoodu, ale není to pravda. Už proto, že v menších obcích žádné Macdonaldy či KFC nejsou.“Změnil se životní styl. Děti skoro nechodí ven,“ soudí Procházka. Rodiče se děti bojí pouštět samotné ven, mnohé z nich mají místo toho spoustu kroužků. Případně tolik učení, že na pobíhání venku stejně nemají čas. Zvláště ve městech je málo prostoru pro cvičení dětí, které nemají ambice závodně sportovat, nebo nedostatečné množství cest vhodných pro jízdu na kole, dodává Marie Kunešová, lékařka z Endokrinologického ústavu. Tomu, že nevhodné jídlo za zdejší dětskou obezitu tak úplně nemůže, nasvědčuje podle lékaře Procházky i to, že dětem na rozdíl od váhy klesly hodnoty cholesterolu. Děti s problematickou váhou v Česku přibývá takřka ve všech věkových kategoriích, výjimkou jsou sedmiletí, kde jich o něco ubylo (URL 1). Technologický pokrok s sebou nese mnoho výhod, které činí naše žití snazší a pohodlnější. Tyto technické vymoženosti nám ulehčují zejména náročnou fyzickou práci. Bohužel technický pokrok předbíhá vývoj lidského druhu a náš organizmus není připraven na nový životní styl, v důsledku čehož se rozšiřuje výskyt „civilizačních“ chorob (Soumar, 1997). Současný životní styl je charakterizován neustále se snižujícím množstvím realizovaných pohybových aktivit. Současně platí, že genetické vybavení člověka se za posledních 30 000 let prakticky nezměnilo (Bunc, 2010). Sedavý způsob života, který je patrný z grafů 1. 2. a 3., má negativní vliv na zdraví a celkovou zdatnost naší populace.

2.4 Kvalita života Současný sedavý způsob života se vyznačuje zvyšující se nadváhou nebo obezitou, ale i velice závažnými nemocemi (někdy uváděné jako civilizační nemoci), které nám ztěžují, nebo prakticky zamezují prožít kvalitní spokojený život. Je zřejmé, že kvalita života souvisí s naplňováním lidských potřeb, s uspokojováním přání a tužeb jedince (Häyry, 1991). Naplnění subjektivních potřeb je žádoucí a dostačující podmínkou toho, aby náš život měl z našeho osobního hlediska vysokou kvalitu. Každý tak za kvalitní život může považovat něco jiného. 20

Většinu lidí pak tento handicap omezuje ve výběru a vykonávání zaměstnání, nebo prožívání volného času. Každý člověk usiluje o to mít dobrý život, prožít jej bez nedostatku, bez starostí a příjemně. Kriteria pro posouzení, zda život je či není kvalitní, mohou být velmi různorodá. Pro někoho znamená žít dobře, má-li luxusní auto, pro jiného spočívá dobrý život v tom, že se věnuje ve svém volném čase např. cyklistice či cestování. „Dobrý“ život je obecně spojen s materielním dostatkem, se spokojeností, „špatný“ život s nemocí, s materielní nejistotou, útrapami prožívané války či dalšími i méně závažnými nepříjemnostmi každodenního osobního života (Slepičková, 2005). Vnímání kvality života nemusí být takto jednoznačné a shodné u všech lidí. Z našeho pohledu můžeme říci, že je důležité zdraví a prožití, nebo využití volného času. Volný čas lze v souhrnu definovat jako dobu, časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a uspokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti (Slepičková, 2005). Lidé s nadváhou si hledají zaměstnání, na které bude stačit jejich fyzická zdatnost. Může se stát, že i zaměstnavatel si bude vybírat lidi s určitými předpoklady pro lepší fyzickou zdatnost, kteří jsou v práci pak výkonnější a méně nemocní. Většinou, se lidé s nadváhou, i proto rozhodnou pro sedavou práci, velmi nenáročnou na pohyb a jejich problémy se zhoršují. Dostávají se tím pádem do začarovaného kruhu. Lidé s kardiovaskulárním onemocněním jsou omezeni na práci, kde nebudou pod velkým stresem a to je v dnešní velice hektické době taky veliký problém. Pokud jde o volnočasové aktivity, tak i v tomto případě mohou být lidé limitováni. Nižší finanční příjem, stud svléknout se do plavek, malá sebedůvěra, nízká úroveň fyzické zdatnosti atd., to je jen malá část negativních faktorů, nebo vlivů, při výběru volnočasových aktivit. To jaké rozhodnutí ohledně svého chování člověk zvolí, však není zcela svobodné, je podmíněno zvyklostmi v rodině, společenskými tradicemi a také je limitováno ekonomickou situací společnosti, věkem, sociální pozicí, vzděláním, zaměstnáním a 21

příjmem, temperamentem jedince, příslušností k rase, pohlavím a v neposlední řadě hodnotovou orientací a postoji člověka (Bunc, 2011).

2.5 Proměnné ovlivňující současný životní styl Změnou životního stylu můžeme ovlivnit naše zdraví, psychickou odolnost, svůj vzhled, sociální postavení, prožít vyšší emoční prožitky atd. V současné (komerční) době, se pomalu ale stále častěji začíná prosazovat hezká postava, u žen je rozhodující štíhlost a zpevnění důležitých svalových partií (triceps, břicho, hýždě), u mužů nemít příliš velké břicho a zvětšit svalový průřez (větší svaly, zejména na trupu a horních končetinách). Až jako druhotný je faktor zlepšení zdraví a tím snížení rizika některých onemocnění, nebo

zlepšení

fyzické

zdatnosti.

K odhodlání

začít

žít

aktivní

život,

má

nezpochybnitelný vliv i móda, lépe řečeno co je zrovna v dané lokalitě, nebo na území státu in (oblíbené, populární). Vezmeme-li cca čtyři roky zpátky, začala být velmi populární taneční Zumba. Zumba, ať už je její vliv na organismus a celkovou tělesnou schránku jakýkoli, přilákala svoji módní vlnou nespočetné množství lidí, a to zejména ženského pohlaví. Další faktor, který může ovlivnit počet aktivně sportujících lidí, je stát. Z historie můžeme uvést např. brannou výchovu, spojenou s Tyršovým Sokolem, Orlem a dalšími sportovními organizacemi. Sokol měl tak velkou masovost, že i po jeho oficiálním zániku, chodili lidé do již neexistujícího Sokola cvičit. V dnešní době, kdy byla zrušena i povinná vojenská služba, která měla nezpochybnitelně pozitivní vliv na zdatnost mladých mužů, je sport podporován státem v rámci zdraví. Již několik let, je další módní vlna, většinou mezi mladými dívkami, být krásná a mít štíhlé pevné tělo. Tento trend vychází z bulvárních časopisů a televize, bohužel podporuje většinou zdraví škodlivé diety, než pohybovou činnost. Velký vliv na životní styl má stát, ekonomická situace, vliv rodiny, přátel a kamarádů, místo bydliště atd. Žijeme v době, která klade vysoké nároky na naše tělo, především jeho vzhled a funkčnost. Zejména požadavky na ženské tělo jsou vysoké. Žena je svým tělem určována více než muž, a proto touha po štíhlém vypracovaném těle ovlivňuje chování řady žen. Tělesný ideál prezentovaný médii na každém kroku ovlivňuje touhu ženy dobře vypadat a o své tělo pečovat (Fialová, a kol., 2011). Vedle zdravotních problémů znamená nadváha nebo obesita snížení pracovní výkonnosti, snížení předpokladů pro realizaci volnočasových aktivit a tím zhoršení 22

„rehabilitace“ jedince, rehabilitace pracovních předpokladů a je i demotivujícím prvkem při realizaci pohybových aktivit (Bunc, 2010).

2.6 Změna životního stylu Problém konzumního životního stylu se prolíná v mnohém s problémem pasivního životního stylu, nicméně nelze je ztotožňovat. Je tím míněna situace postihující stále větší část populace, kdy lidé pouze přijímají vlivy z vnějšího okolí jak v práci, v dalších povinnostech i ve svém volném čase a nevnášejí do těchto sfér svého života tvořivé momenty, projev vlastních názorů a přání, vlastní úsilí se snahou ovlivňovat a popřípadě záměrně měnit jak sebe, tak své okolí. Pokud tak však naopak činí, lze hovořit o aktivním způsobu života (Slepičková, 2012). Není proto z našeho pohledu důležitá změna životního stylu, jako taková, ale změna na aktivní životní styl, ve kterém hraje podstatnou roli aktivní záměrně realizovaný pohyb. Aktivní životní styl je chápán jako takový životní styl, v němž své místo zaujímá také přiměřená pravidelná pohybová aktivita (Bunc, 2009). Složky aktivního životního stylu podle Valjenta (2008): biologické (pohybová činnost, zdravá výživa, rizikové faktory), psychosociální (duševní rovnováha, sociální prostředí, osvětová a vzdělávací činnost, technologický pokrok, preventivní zdravotní péče). Valjent (2008) pak definoval aktivní životní styl jako systém důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik zaměřených k dosažení plnohodnotného a harmonického stavu mezi fyzickou a duševní stránku člověka. Zatímco v jedné oblasti svého života může jedinec představovat prototyp pasivního konzumenta současné kultury, pojímané v širokém slova smyslu, tak k jiným oblastem svého života může přistupovat velmi aktivně a usilovat o propojení a naplnění své vlastní identity. Někdo se může plně realizovat v práci a uplatňovat zde veškerou svou invenci a tvůrčí síly. Ve volném čase však následně očekává „přísun“ zábavy a prožitků, které jej rozptýlí a nezatíží ani psychicky, ani fyzicky. Pro jiné lidi naopak práce může představovat téměř pasivní záležitost, zejména při monotónních a stereotypních činnostech, či jinak obsahem a formou předurčenou a pro svého vykonavatele odtažitou. Teprve volný čas těmto lidem nabízí prostor pro seberealizaci a tvůrčí aktivity. Nicméně 23

se zdá, že mnozí lidé inklinují více k celkově aktivnímu způsobu života, jiní spíše k pasivnímu (Slepičková, 2012). Jednou z příčin, proč tolik lidí (cca 70 % populace) trpí nedostatkem pohybu, je stav naší společnosti. Ubývá fyzicky náročných zaměstnání a veškerou fyzickou činnost přebírají stroje. Jelikož spolu souvisí psychika člověka a jeho tělesnost, společně se zvyšováním kondice se zlepšuje i psychický stav člověka. Pravidelná náročná fyzická činnost dokáže pomoci v předcházení depresím, zlepšuje sebepojetí člověka a je také důležitou složkou prevence řídnutí kostí (Fialová, a kol., 2011). Tělesná zdatnost neboli fyzická kondice (fitness) je dána čtyřmi složkami: svalovou silou, pohyblivostí kloubů, šlach a vazů, koordinací pohybu (nervosvalovou souhrou) a vytrvalostí (aerobní zdatnost), která je pro zdraví člověka nejdůležitější. Zdravotně orientovaná zdatnost se zaměřuje na rovnoměrný rozvoj všech složek tělesné zdatnosti a usiluje o pozitivní dopad pohybových aktivit na organismus a respektuje věkovou, pohlavní a zdravotní individualitu jedince (Kubátová in Máchová, Kubátová, 2009). Změna životního stylu se zaměřuje především na chování v oblasti pohybové aktivity a stravovacích návyků. Tohoto lze dosáhnout uvědomělou individuální změnou stravovacích a pohybových návyků, ale také například díky kognitivně-behaviorální léčbě. To je psychoterapeutická metoda užívaná zejména jako skupinová terapie v redukčních klubech pod dohledem vyškolených lektorů kurzů snižování nadváhy (Málková, Kunová, Kudrna, 2002). I když u odborné veřejnosti nejsou ucelené názory, např. na vztah zdravotně a výkonnostně orientované tělesné zdatnosti, je zřejmé, že tělesná aktivita v komplexním chápání tvoří a ovlivňuje důležitou součást zdravotní prevence. V celé Evropě sílí akce na podporu fyzicky aktivního životního stylu spojené s hodnocením úrovně tělesné zdatnosti a se zdůrazňováním zdravé výživy. Systematické sledování všech těchto „spojitých nádob“ můžeme vnímat jako možná centra našeho dalšího badatelského úsilí (Vrbas, 2010). Člověk může změnit životní styl, jak již bylo napsáno, třeba jen změnou názorů, postojem k určitým problémům, přestěhováním se z města na venkov atd.. Pro nás je důležitá změna k aktivnímu životnímu stylu, kde významnou roli hraje cílená pohybová intervence, racionální strava, regenerace a celkové dodržování životosprávy. Změnou 24

na aktivní životní styl ve většině případů můžeme ovlivnit tělesnou zdatnost, psychiku, estetický vzhled, nebo zdraví. Nejsou-li pracovní nebo nezbytné denní aktivity zajistit potřebné „množství“ pohybového zatížení, je třeba pro zajištění optimálního fungování lidského organismu, doplňkovou pohybovou intervenci (Bunc, 2009). Hovoří-li se o sportu jako součásti životního stylu, je to nejčastěji v souvislosti s podporou zdraví (Slepičková, 2012). Vzhledem k dnešnímu konzumnímu způsobu života, je mnohdy častějším důvodem redukce hmotnosti, zpevnění těla, nabírání svalové hmoty, kde zdraví není podstatným faktorem, ale důležitější je estetický vzhled. V posledních letech pozorujeme velký nárůst zájmu současného člověka o vlastní tělo, především o jeho vzhled, ale i o jeho funkčnost a o možnosti péče o něj. Tyto tendence se projevují např. ve zvýšených nákladech na cílenou péči o tělo, zdravou výživu, v narůstajícím zájmu o pohybové aktivity, různé kosmetické úpravy, ale i o zákroky plastického chirurga. Zdraví již dnes není chápáno ani jako samozřejmost, ani jako záležitost naší společnosti, ale jako věc každého jednotlivce. Často pak o zdraví uvažujeme v souvislosti s aktivním životním stylem a s tělesnou zdatností člověka (Fialová, 2006). Co lze pozitivně ovlivnit aktivním životním stylem a je pro nás významné: tělesné složení (snížit % tělesného tuku v poměru s FFM hmotou, kvalitu svalové hmoty - poměr ECM/BCM) tělesnou zdatnost (aerobní a anaerobní složku, hypertrofii, obratnost, kloubní pohyblivost) zdraví (vysoký tlak, cukrovka, osteoporóza, ICHS, imunitní systém, vzestup HDLcholesterolu, pokles LDL-cholesterolu, atd.) Bunc (2009) upozorňuje, že neexistuje stoprocentně bezpečná pohybová aktivita. Vždy je potřeba vycházet z aktuální úrovně zdatnosti, zdraví a úrovně pohybových dovedností.

25

2.7 Limity pohybových aktivit Faktory, které nás mohou limitovat při zařazení pohybové aktivity do každodenního života podle Bunce (2010), můžeme rozdělit na primární (pravdivé, reálné, nesporné) a sekundární (výmluvy).

Primární limity: zdraví (zdravotní komplikace /nadváha, obezita, artróza, atd./ mohou zúžit výběr pohybové intervence, nebo zamezit provádět PA) Sekundární limity: časové možnosti (nejčastější důvod proč se nehýbu) nemám s kým nevím co a jak nemám kde finanční možnosti (některé sporty jsou finančně náročné, existují i velmi finančně nenáročné sporty, např. běh, chůze, atd.) motivace (pohybová aktivita by měla bavit, vytvářet pocit uspokojení, stává se, že člověk s nadváhou, který se neúspěšně pokoušel o redukci hmotnosti, ztratí motivaci, nevěří, že zhubne) stud (někteří lidé, většinou s nadváhou se stydí)

2.8 Výživa Racionální zdravá výživa je jedním z faktorů, které můžou pozitivně ovlivnit kvalitu života. Jedním z předpokladů je vyvarovat se nadváze a obezitě, předcházet možným zdravotním komplikacím, které z nezdravé stravy mohou nastat (cholesterol, diabetes millitus, hypertenze, atd.). K některým nemocem má člověk určité genetické dispozice. Nevyvážená nezdravá strava spojená s přejídáním, může tento budoucí stav ještě zhoršit, nebo urychlit. Člověk, který přijímá vyváženou pestrou stravu, se obecně cítí lépe a je výkonnější. 26

Rozhodující úkoly racionální výživy, tj. směru výživy, který pokud možno respektuje chutě a tradice národní kuchyně, ale opírá se o základní patofyziologie, jsou v podstatě dva: zajistit příjem, který pokryje optimum biologické potřeby předcházet nedostatkům a metabolickým přetížením, které při stálém biochemicko-funkčním zatěžování mohou zrychlit, ale i provokovat onemocnění jako spolufaktor či jako příčina sama o sobě (Dlouhá, 1998). Základní složky potravy dle Clarkové (2000): Voda Je nenahraditelnou látkou, která tvoří 60 – 75 % hmotnosti těla. Voda udržuje tělesnou teplotu, přivádí živiny do buněk, odvádí z nich odpadní látky a je nutná pro jejich činnost. Voda není zdrojem energie. Sacharidy Jsou zdrojem energie potřebné pro normální činnost svalů a mozku. Pocházejí z cukrů (jednoduchých sacharidů) a škrobů (složených sacharidů). Sacharidy jsou primárním zdrojem energie při intenzivním tréninku. 60 % veškeré zkonzumované energie by mělo pocházet ze sacharidů, které se nacházejí zejména v ovoci, zelenině, pečivu a obilninách. Tuky Jsou zdrojem energie (joulů, kalorií), která se používá při aktivitách v nízké intenzitě (např. čtení a spaní) a dlouhotrvajících aktivitách (např. dlouhé tréninkové běhy nebo pomalá jízda na kole). Tuky živočišného původu (máslo, sádlo, tuk v mase) jsou obvykle nasycené a přispívají k onemocnění srdce, cév a k některým druhům zhoubných nádorů. Tuky rostlinného původu (např. olivový olej, slunečnicový olej, sójový olej) jsou zpravidla nenasycené a méně škodlivé. Mým klientům doporučuji omezit příjem tuků na asi 25 % z celkového denního příjmu energie. Bílkoviny Jsou nezbytné pro tvorbu a údržbu svalové hmoty, červených krvinek, vlasů a dalších tkání a také pro produkci hormonů. Bílkoviny přijaté ve stravě jsou při trávení rozloženy na aminokyseliny, které jsou následně přetvořeny na bílkovinu svalů a 27

ostatních tkání. Bílkovina může být použita jako zdroj energie, pokud není v organizmu dostatečné množství sacharidů (např. během mimořádně dlouhých vyčerpávajících výkonů). Asi 15 % z celkového příjmu energie by mělo pocházet z potravin bohatých na bílkoviny, jako je hovězí a vepřové maso, ryby, drůbež a luštěniny (fazole, hrách, čočka). Minerály Jsou prvky získané stravou, které se v těle vážou a spoluvytvářejí složení těla (např. vápník v kostech) a regulují tělní procesy (např. železo v červených krvinkách transportuje kyslík). Dalšími minerály jsou hořčík, fosfor, sodík, draslík, chrom a zinek. Minerály nejsou zdrojem energie. Vitamíny Jsou metabolické katalyzátory, které regulují chemické reakce v těle. Mezi ně patří vitaminy A, B komplex, C, D, E, a K. Většina vitaminů jsou chemické látky, které organizmus sám neumí vytvořit, a proto je nutné je přijmout ve stravě. Vitaminy nejsou zdrojem energie. Tři hlavní pravidla pro zdravé stravování dle Clarkové (2000): Rozmanitost – nejrozumnější je tedy kombinovat a obměňovat konzumované potraviny tak, abyste přijímali všechny nezbytné živiny. Přiměřenost – stačí prostě vyvážit příjem méně vhodných potravin obsahujících jednoduché sacharidy a tuky nutričně bohatším jídlem následující den. Prospěšnost – snažte se vybírat přírodní nebo jen lehce zpracované potraviny tak často, jak je to možné. Trojpoměr živin dle fyzického zatížení Vilikus (2012): Nesportovec – S 65 %, T 20 %, B 15 % Kulturista – S 40 %, T 20 %, B 40 % Maratonec – S 75 %, T 15 %, B 10 % Finský dřevorubec – S 40 %, T 50 %, B 10 %

28

Tabulka 1. Převažující energetické substráty při vytrvalostní zátěži dle Vilikuse (2012): Doba trvání

Zdroj

Biochemická reakce

15 – 20 sekundy

ATP, CP

Fosfolýza

2 – 3 minuty

Sacharidy

Anaerobní glykolýza

20 – 30 minut

Sacharidy

Oxidativní fosforylace

Tuky

Betaoxidace

Nad 20 – 30 minut

Glukoneogeneza AMK Nad 90 minut

(vytrvalci!)

Tabulka 1. ukazuje převažující zdroj energie podle doby trvání pohybové činnosti s následnou biochemickou reakcí přeměňující substráty na využitelnou energii. Tabulka 2. Výživa před vytrvalostním výkonem (Miller, Wildman, 2004): Časové období

Množství sacharidů Poslední větší jídlo, 200-350 g (3-5 g/kg),

3 – 5h. před výkonem

Málo tuku, cca 20 g bílkovin – cíl – udržet glykémii 50-100 g (1-2 g/kg), polysacharidová svačina

1 – 2h. před výkonem

s nízkým Gl 50 g sacharidů může zvýšit výkon bez pocitu

< 5 minut před výkonem

přeplnění žaludku

V tabulce 2. můžeme vidět doporučení stravování před vytrvalostním zatížením a to jak v časovém horizontu, tak v množství. Jde pouze o doporučení, vždy musíme respektovat individuální zvláštnosti. Bunc (2009) uvádí: v den výkonu (závodu) by se nemělo experimentovat a využívat pouze vyzkoušené potraviny, které nám nezpůsobí zdravotní komplikace.

29

Tabulka 3. Výživa během vytrvalostního výkonu (Miller, Wildman, 2004): Cíl

Množství sacharidů

Předejít dehydrataci

Hypotonické iontové nápoje Sacharidy 1 g/ 1 kg / 1 hodinu (i s vyšším Gl):

Předejít pocitu hladu

sušené ovoce, sacharidové gely

V tabulce 3. jde pouze o jakýsi návrh. Jak uvádí Bunc (2009) v předešlé citaci, mohou nastat žaludeční potíže, které mohou výkon zhoršit, nebo dokonce aktivitu úplně přerušit. Tabulka 4. Výživa po vytrvalostním výkonu (Miller, Wildman, 2004): Časové období

Množství sacharidů Rehydratace, demineralizace: izotonické a

Těsně po výkonu

30-90 minut po výkonu

hypertonické nápoje Sacharidy s vysokým Gl (cíl:doplnění svalového a jaterního glykogenu)

2 hodiny před spaním

Večeře „bílkovinná“ 35-40 g bílkovin

Těsně před spaním

Večeře „polysacharidová“

Tabulka 4. doporučuje jako první po vytrvalostním výkonu doplnění tekutin a minerálních látek. Doplnění energie formou lehce stravitelných sacharidů cca 60 minut po výkonu. Na obnovu svalových buněk bílkoviny, opět pouze lehce stravitelné.

2.9 Nejzávažnější zdravotní problémy dnešní populace Některé onemocnění se v současnosti řadí mezi civilizační choroby. Jde o onemocnění, které je v určité míře ovlivněné mimo jiné i způsobem života, tedy životním stylem. Faktory civilizačních chorob: Neovlivnitelné: a) dědičné, genetické b) faktory prostředí (částečně ovlivnitelné) 30

Ovlivnitelné: a) životní styl (strava, stres, pohyb, atd.)

2.9.1 Obezita a nadváha Základním vztahem, který lze použít k charakterizování nadváhy nebo obezity je tzv. energetická bilance, kterou lze popsat následovně: ΔE = Epříjem - Evýdej Energetický příjem-ovlivňuje zastoupení základních živin v potravě. Energetický výdej-ovlivňuje pohybová aktivita. Je-li energetická bilance dlouhodobě kladná, tedy převažuje-li příjem energie nad jejím výdejem, je důsledkem vzrůst tělesné hmotnosti způsobený zvýšením množství tělesného tuku. Je-li naopak dlouhodobě záporná, tedy převažuje-li výdej nad příjmem, může být výsledkem snížení tělesné hmotnosti v důsledku úbytku množství tělesného tuku (Bunc, 2008b). Řada šetření u nás i v zemích střední Evropy, nebo obecněji v zemích EU, prokazuje, že energetický příjem v posledním desetiletí v podstatě stagnuje nebo dochází dokonce k jeho snižování (Bunc a kol., 2004; Brettschneider a Naul, 2007). Na druhé straně nacházíme v současnosti významné snižování energetického výdeje jak u mužů i žen, tak i u dospělých dětí (Bunc, 2008b). Obezita je často nazývána novodobým morem jednadvacátého století. Nebo také daní z nadbytku. Nevyhýbá se ani České republice, která prošla, co se týče obezity, za posledních dvacet let bouřlivým vývojem. Dnes patří Česká republika mezi pět “nejobéznějších“ zemí v Evropě. Z průzkumu agentury Mezinárodní asociace pro studium obezity (IASO) vyplívá, že s nadváhou nebo obezitou má v České republice problémy 73,2 % dospělých mužů a 57,6 % žen, z toho přímo obezitou trpí 24,7 % mužů a 26,2 % žen (URL 2). Obezita vzniká v důsledku pozitivní energetické bilance, když dojde k porušení energetické rovnováhy a energetický příjem převýší energetický výdej (Hainer a kol., 2004). 31

Energetický metabolizmus Téměř všechnu energii, kterou člověk potřebuje k životu, získává z chemické energie látek, které jsou obsaženy v potravě nebo z látek uvnitř organizmu, které byly přeměněny na energetické substráty tvořící energetické rezervy organizmu. Jen nepatrnou část energie může lidský organizmus získávat z okolí v jiné než chemické formě; např. z prostředí, jehož teplota je vyšší než teplota tělesná, dále od vyhřátých předmětů nebo z infračervené složky slunečního záření. Ostatní možnosti přívodu energie (injekce, infuze, vstřebávání kůží) jsou za běžných podmínek zanedbatelné. Energetická bilance organizmu se měří podle mezinárodní měrové soustavy SI v kilojoulech (kJ). Stará jednotka, kilokalorie (kcal) odpovídá 4,1868 kJ (Brandejský, Novotný, Vilikus, 2004). Bazální (základní) metabolizmus (BM) je energetický výdej odpovídající základní látkové přeměně, nezbytné k udržení základních životních funkcí (Kohlíková, 2009). Klidový metabolizmus (KM) je energetický výdej člověka, nacházejícího se v tělesném a duševním klidu (Kohlíková, 2009). Pracovní metabolizmus – výdej energie v běžném životě je vyšší než za klidových podmínek, přičemž se řídí intenzitou a dobou trvání jednotlivých činností. Tyto pracovní přírůstky zvýší celkový energetický výdej z klidového metabolizmu (KM) na metabolizmus pracovní (PM). Nejjednodušším způsobem stanovení pracovního metabolizmu

je

výpočet

z tabulek

(%

nál.BM),

sestavených

na

základě

energometrických měření různých pohybových činností. Tato metoda se řadí mezi tzv. nepřímou energometrií (Kohlíková, 2009). Výpočet pracovního metabolizmu podle Kohlíkové (2009): Rozdělíme si svůj denní program z minulého (event.jiného vytypovaného) dne na časové úseky (hodinové) s jednotlivými denními činnostmi. V tabulce pro výpočet energetického výdeje vyhledáme ke každé činnosti odpovídající hodnotu % nál.BM. Vypočítáme energetický výdej za daný časový úsek při dané činnosti a sečtením jednotlivých energetických výdejů za 24 hodin získáme energetický výdej PM (pracovní metabolizmus) za jeden den.

32

výpočetPM(kJ)=

Tabulka 5. Pro výpočet energetického výdeje v % nál.BM u různých činností (Kohlíková, 2009). Činnost

% nál.BM

leh (spánek)

110

leh (bdění)

115

čtení

120

mluva, zpěv, účast na teoretické výuce

140

stolování (jídlo)

145

psaní na stroji

175

osobní hygiena

245

chůze po rovině rychlostí 5 km za hodinu

355

chůze po rovině rychlostí 10 km za hodinu

950

běh lehkoatletický rychlostí 9 km za hodinu

860

běh lehkoatletický rychlostí 10 km za hodinu

950

běh lehkoatletický rychlostí 12 km za hodinu

1060

běh lehkoatletický rychlostí 14 km za hodinu

1280

běh lehkoatletický rychlostí 20 km za hodinu

2350

V tabulce číslo 5. Jsou uvedeny pouze některé činnosti od Kohlíkové (2009), v % nál.BM, podle kterých si můžeme vypočítat náš energetický (denní) výdej. Jde pouze o obecný odhad, metabolismus každého člověka nefunguje vždy stejně. Velký vliv mají zejména dlouho držené nezdravé diety. Obezita definovaná zmnožením tělesného tuku vzniká vlivem pozitivní energetické bilance

u

geneticky predisponovaných

jedinců.

Genetické

faktory ovlivňují

energetickou rovnováhu jak s ohledem na energetický příjem, tak s ohledem na 33

energetický výdej. Zvážíme-li podíl faktorů na určování tělesné hmotnosti, připadá na genetické faktory 40 % a na zevní faktory 60 % (Hainer a kol., 2004). Až 50 % dispozic k obezitě závisí na vrozených faktorech (Hainer a kol., 2004). Jednu z nejdůležitějších rolí při vzniku obezity hrají stravovací návyky, míra pohybové aktivity, genetické předpoklady, to vše může shrnout pod „životní styl jedince“. Všeobecně je známo, že s postupujícím věkem se mění tělesná hmotnost a složení těla. Dochází k úbytku aktivní tělesné hmoty (svalstvo, tkáně) a zvyšuje se množství tělesného tuku, uvádí Mastná (2000). Prevalence dětské a adolescentní obezity se v zemích EU v letech 1960 až 2000 zdvojnásobil. Podstatný je vzrůst z 6 % na 11 % během posledních 7 let. Podobná situace je i v České republice, kde nacházíme v současnosti zhruba 11 % dětí obézních a 19 % dětí s nadváhou a jejich počet vzrůstá (Bunc, 2010). Graf 5. Procentuální výskyt obezity u děvčat a chlapců (Bunc, 2010).

Procentální výskyt obezity u děvčat chlapců 14

12

1996

Chlapci starší

% výskytu obezity (%)

10

8

6

Děvčata starší Chlapci mladší

4

Děvčata mladší

2

0 1980

1985

1990

1995 Roky

34

2000

2005

2010

V grafu 5. vidíme od roku 1996 poměrně značný nárůst obezity u děvčat i chlapců. Dělení obezity Podle stupně nadváhy Celosvětově se stupeň hmotnosti dělí dle BMI (Body Mass Index-Queteletův index). Jako nadváha se označuje stav, kdy BMI je mezi 25,0-29,9 kg/m², zatímco obezita, která se dělí na 3 stupně se definuje BMI od 30 kg/m² a výše. I. stupeň obezity se vymezuje BMI od 30 do 34,9 kg/m², obezita II. stupně jako 35,0-39,9 kg/m² a obezita III. stupně se vyznačuje BMI nad 40 kg/m². Lepší než podle BMI je obezitu a nadváhu hodnotit podle množství tělesného tuku (Bouchard, 2000). K hodnocení nadváhy a obezity pomocí BMI se vyjadřuje Bunc (2008b) takto: Použití BMI u jedince je často zavádějící, protože hodnotí pouze celkovou hmotnost ve vztahu k tělesné výšce a nikoliv množství tělesného tuku, které je pro hodnocení nadváhy nebo obezity rozhodující. Podle množství tělesného tuku Nadváha: muži > 20 %, ženy > 25 % celkové tělesné hmotnosti u bělošské rasy Obezita: muži > 25 %, ženy > 30 % celkové tělesné hmotnosti u bělošské rasy Jde o zmnožení tukové tkáně, které je disproporcionální k velikosti a funkci tuku prosté tělesné tkáně (Müllerová, 2003). Symetrická forma gynoidní (gluteofemorální) typ obezity-častější bývá u žen, tělesný tuk se ukládá především v dolní polovině těla (hlavně na hýždích a stehnech), tento typ obezity je z hlediska vzniku metabolických nemocí méně rizikový (Kunešová, 2005) androidní (abdominální, viscerální) typ obezity, který je charakteristický zmnožením viscerálního tuku, hraje hlavní roli ve vzniku metabolického syndromu. Vyskytuje se častěji u mužů, stoupá s věkem u mužů a u žen po menopauze (Kunešová, 2005) cushingoidní (vyskytuje se např. po dlouhodobém podávání glukokortikoidů) smíšenou 35

monstrózní Dysplastická forma steatopygie (nahromadění tuku v hýžďové krajině) adenolipomatózy 2.9.2 Kardiovaskulární onemocnění Kardiovaskulární onemocnění postihuje srdce a cévy a mohou mít mnoho podob, jako jsou například vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční, onemocnění srdce a mozková mrtvice. Jsou nejčastější příčinou úmrtí v EU a ročně způsobují přibližně 40 % neboli 2 miliony úmrtí. Finanční zátěž systémů zdravotnictví EU související s těmito onemocněními se odhaduje téměř na 110 miliard eur (2006). To představuje 223 eur na osobu ročně, což je přibližně 10 % celkových výdajů na zdravotní péči v celé EU. Zdraví srdce souvisí s chováním a životním stylem. Účinné strategie prevence proto musí být zaměřeny na hlavní faktory, jako je kouření, výživa, fyzická aktivita, konzumace alkoholu a psychosociální stres (URL3) Ischemická choroba srdeční – ICHS, která je nejvíce ovlivnitelná v raných stádiích. Rozhodujícím faktorem pro eliminaci ICHS je prevence vytvářením pozitivních návyků a životního stylu. Jedinci s nízkou úrovní aerobní zdatnosti jsou vystaveni většímu riziku ICHS než osoby tělesně zdatné. Avšak ne každá pohybová činnost povede ke snížení rizika ICHS. Musí jít o takové pohybové aktivity, kde se zapojují velké svalové skupiny, a kde je pohybová aktivita vykonávána s dostatečnou intenzitou srdeční frekvence – přibližně 70 % aerobní kapacity a trvající 20 – 60 minut nejméně každý druhý den (Bunc, 2010). Nedostatek pohybu významně zvyšuje riziko kardiovaskulárních nemocí a mozkových mrtvic (Fialová, a kol., 2011).

36

Graf 6. Význam pohybové aktivity různé intenzity pro primární a sekundární prevenci srdečních onemocnění dle (Morris, 1994) a (Bunc, 2010).

Význam PA různé intenzity pro primární a sekundární prevenci srdečních onemocnění (Morris, 1994)

2.9.3 Diabetes typ 2 Diabetes 2. typu je nejčastější formou cukrovky u nás. Souvisí spíše s vyšším věkem, obezitou, nedostatkem pohybu a nezdravým životním stylem. Tělo nemocného inzulin sice vytváří, ale neumí jej efektivně využít. Diabetes mellitus 2. má pozvolné projevy a často se na něj přijde při preventivním vyšetření krevní glukózy. Podstatou choroby je relativní nedostatek inzulinu, jehož produkce sice bývá v částečné míře zachována, ale je porušena sekrece (zejména rytmus vylučování inzulinu do krve s nedostatečnou sekrecí po jídle) a zároveň je přítomna tzv. inzulinová rezistence, tedy snížená citlivost tkání vůči působení inzulinu. Toho bývá dokonce v krvi nadbytek, přesto však dochází k poruše jeho působení v cílových tkáních a vzniká hyperglykémie (zvýšená hladina glukózy v krvi), která je hlavní příčinou vzniku chronických komplikací (URL 4). 37

2.9.4 Osteoporóza Osteoporóza neboli prořídnutí kostí je stav, kdy neustále ubývá minerální i organické kostní hmoty spolu se zhoršováním mikroarchitektury kostní tkáně. Důsledkem je větší náchylnost ke zlomeninám. V poslední době dochází k tzv. epidemii osteoporózy a předpokládá se, že se rozvine u 1/3 žen po menopauze. Je nutno si uvědomit, že kost je dynamický orgán, kde množství a kvalitu kostní tkáně ovlivňuje správná koordinace činnosti neustále se obnovujících kostních buněk. Pohybová aktivita je součástí léčby. Je nutno nevyhýbat se domácí fyzické práci, zařazovat statickou zátěž, vyvarovat se pádů (Cinglová, 2010). 2.10.5 Stres a imunitní systém Stres je vyvolán různými příčinami, jako infekcemi, úrazy, chirurgickými výkony, popálením, ozářením, nadměrnou fyzickou a psychickou zátěží. Důsledkem stresu je postižení složek, faktorů a funkcí imunitního systému vedoucí ke snížení odolnosti vůči choroboplodným zárodkům a ke zvýšení vnímavosti ke vzniku nádorů (Cinglová, 2010). Imunitní systém je souhrn mechanizmů zajišťujících integritu organizmu rozeznáváním a likvidací cizích či vlastních, ale potencionálně škodlivých struktur. Projevuje se obranyschopností organismu, ale na druhou stranu i autotolerancí. Cvičení střední intenzity působí příznivě na imunitu. U rekreačních sportovců byly nalezeny příznivé změny v počtu a funkcích bílých krvinek a v hladinách imunoglobulinů M, G i A. Sportovec je více odolný proti infekcím, hlavně v oblasti dýchacího systému (Cinglová, 2010).

2.10 Vliv pohybu na organismus Význam pohybu Zatímco u dítěte a adolescenta se pohyb přímo podílí na utváření funkce i tvaru, u dospělého je důležitý pro udržování těchto funkcí i anatomie. Nadále se podílí na stálosti vnitřního prostředí, spoluzajišťuje normální činnost orgánů i organizmu jako celku. Vyjdeme ze známého, že člověk prodělal genetický vývoj zaměřený na 38

přizpůsobení se pohybové aktivitě. Platí to také v období dospělosti. V tomto období se navíc odrazí předcházející výchova. Již v dětství se rozhoduje o pohybových projevech v dospělosti. Dnes ve všech společnostech – od necivilizované až ke komputerizované je zcela jednoznačně určeno místo tělovýchovné aktivity v procesu regenerace pracovní síly, ale i udržování a vytváření aktivního zdraví. Sportovní aktivity jsou součástí denního režimu, nenahraditelnou ve formě i obsahu a pro vysoce civilizovaného jedince, ani celou společnost, není jiná alternativní cesta. Obecně je tedy nutno říci, že by každý jedinec měl v každém věku provádět fyzickou aktivitu, která by odpovídala: 1. věku a zdravotnímu stavu a s přihlédnutím k pohlaví 2. způsobu života předcházejících generací 3. pohybové aktivitě v období dětství a dospívání s přihlédnutím k vrozeným předpokladům pohybu 4. prostředí, v němž jedinec vyrůstal a žije 5. charakteru povolání ve vztahu k podílu fyzické práci Všechny tyto faktory se totiž podílejí na kvalitě a kvantitě pohybové potřeby (Kučera a kol., 1996). Obecně může být prevence: farmakologická – léky, potravinové doplňky nefarmakologická – pohyb, dieta (Bunc, 2012) Přiměřená pohybová aktivita je nedílnou součástí života, má kladný vliv na zdravotní stav a budoucí pracovní schopnost a tělesná zdatnost v dospělosti jsou určovány jejich rozvíjením od nejútlejšího věku (Brandejský, Novotný, Vilikus, 2004). Základem úspěchu je „rozumná“ komunikace a kontakt s klientem (Bunc, 2012). Je důležité zjistit aktuální zdravotní stav jedince, rizikové onemocnění v rodině, pohybovou anamnézu, pracovní náročnost časovou, ale i energetickou.

39

Komplexní vliv pravidelné pohybové aktivity určité frekvence, doby trvání a intenzity má na lidský organismus důsledky jak na zdraví fyzické, tak psychické a podle Kolektivu autorů (1997) a Teplého (1995) je následující: a) celkově působí na harmonický rozvoj celého organismu přispívá k vzájemné funkční a organické balanci orgánů zvyšuje svalovou sílu, rozsah a koordinaci pohybu podporuje socializaci v zaměstnání a ve spokojenosti upevněním

tělesného

zdraví

zlepšujeme

podmínky

duševní

rovnováhy→pozitivní vliv na pracovní výkonnost jedince zvýšení podílu beztukové tělesné hmoty (FFM) a úbytek nadměrné tukové tkáně o 8 – 10%, apod. b) lokomoční systém funkční adaptace strukturální stavby podíl na remodelaci pojivové tkáně mineralizace zatěžované tkáně (prevence osteoporózy nebo podpora novotvorby kostní tkáně již při vzniklé osteoporóze) funkční adaptace jednotlivých složek systému („funkce formuje orgán“) svalová adaptace (typy svalových vláken) – svalová síla a vytrvalost vzrůst tolerance zátěže a ekonomizace svalové činnosti zvýšená pohybová koordinace charakterizovaná ekonomikou neuronové aktivace přispívá k udržení funkční zdatnosti páteře a kloubů, posiluje svalstvo, na kterých je funkce kloubů a páteře závislá (pravidelná chůze je prevencí vertebrogenních potíží, např. bolesti v zádech), apod. c) kardiovaskulární systém ekonomizace srdeční práce 40

zvýšená kontraktibilita srdečního svalu (myokardu) ekonomizace krevní cirkulace při zátěži střední a submaximální intenzity zvětšení minutového srdečního objemu racionalizace

distribuce

krve→zlepšuje

činnost

a

efektivitu

práce

kardiovaskulárního systému→přispívá k tomu, že krev je schopna lépe přenášet kyslík k pracujícím svalům zlepšená ortostatická tolerance u hypertoniků pokles až normalizace hodnot krevního tlaku redukce rizikových faktorů kardiovaskulárních komplikací→snížení jejich výskytu→pokles morbidity a mortality, apod. d) dýchací systém zlepšuje většinu statických a dynamických funkcí plic→ekonomizace dýchání zvyšuje utilizaci kyslíku ve tkáních zvyšuje hodnoty VO2max (maximální spotřeba kyslíku), apod. e) trávicí systém a metabolismus změna spektra krevních lipidů (zlepšení lipidového profilu-zvyšuje HDL cholesterol, snižuje TGC, LDL, atd.) snížená sekrece inzulínu zvýšení citlivosti na inzulín v periferii zvýšení glukózové tolerance podpora střevní peristaltiky a procesu trávení, apod. f) autonomní nervový systém dlouhodobé zvýšení parasympatikotonie dlouhodobé snížení sympatikotonie balanční vyrovnání obou složek v klidu i v zátěži, apod. g) psychika 41

stimulace mentální činnosti zvýšení sebedůvěry seberealizace jedince snížení depresí, úzkosti přispívá k duševní svěžesti zlepšení nálady vytvoření pozitivního vztahu k pohybu stimulace psychiky konkrétním pohybem u dětí a oslabených jedinců zlepšení adaptace na stres, na pracovní zatížení i mimopracovní aktivity (společenské a rodinné) podpora kvalitního života, apod. Pohybové aktivity jako primární prevence před zdravotními komplikacemi Cílem primární prevence je předcházet, nebo snížit zdravotní problémy, ať už se jedná o nemoci, úrazy, nebo negativní psychické stavy. Komplexní působení sportů na organismus ovlivňuje jeho celkovou výkonnost a zdatnost. Vycházíme ze zásady všestrannosti a volíme pohybové dovednosti s přihlédnutím k věku. Je známo, že vytrvalostní sporty a tedy i vytrvalost jako taková, působí na systém oběhový a respirační, dále na pohybový, endokrinní i jiné. Síla se odrazí hlavně na svalové a vazivové tkáni. Rychlost ovlivňuje neuromuskulární, oběhovou složku a obratnostní činnosti mají vliv především na neuromuskulární ale i myšlenkovou sféru. Vzájemným propojením a dávkováním těchto aktivit pak vybíráme a usměrňujeme jejich působení (Kučera a kol., 1996). Vliv vytrvalostního tréninku na organizmus: Na srdce: rozšíření komorových dutin (regulativní dilatace myokardu), zvětšení systolického a minutového srdečního objemu, snížení tepové frekvence a prodloužení systoly a diastoly v klidu a na srovnatelné zátěži, novotvoření kolaterál, snížení spotřeby kyslíku v myokardu (jejím neinvazivním korelátem je index vnitřní práce srdce, tzv. Double product=TF . TKs) v klidu a na srovnatelné zátěži. 42

Na periferii krevního oběhu: zlepšení prokrvení kosterního svalstva z otvírání preformovaných kapilár, zvýšení nitrobuněčné metabolické aktivity (zvýšení počtu mitochondrií, myoglobinu, enzymatického redox potenciálu), zvýšení arteriovenózní diference v klidu i při maximálním výkonu, zvýšení venózního návratu, snížení periferní rezistence, pokles krevního tlaku v klidu a na srovnatelné zátěži Na krev: zvýšení fibrinolytické aktivity a snížení agregability destiček, zmnožení krevní plazmy, erytrocytů a hemoglobinu, zvýšení vazebné kapacity pro kyslík, snížení celkových lipidů, celkového cholesterolu, LDL a VLDL frakce, triacyglycerolů, zvýšení HDL frakce cholesterolu Na hormonální regulaci: snížení vylučování ketacholaminů, tedy snížení reakce na pohybový i duševní stres a ekonomičtější práce srdce, zvýšení citlivosti inzulínových receptorů a nižší potřeba inzulínu, zvýšené vylučování endogenních opioidů (zejména beta-endorfinu, který zvyšuje imunitu, snižuje krevní tlak a chuť k jídlu a zlepšuje psychický stav) Na dýchací soustavu: zvýšení plicních funkcí (FVC, FEV1, Vmax) Na výkonnostní ukazatele: zvýšení pracovní kapacity při srovnatelné srdeční frekvenci (test W170), výhodnější anaerobní (stresový) práh – do vyšší intenzity zátěže aerobní zdroj energie a menší tvorba volných kyslíkových radikálů (Brandejský, Novotný, Vilikus, 2004). Vliv silového tréninku na organismus podle Eversonové (1996): Posilováním se vytváří svalová hmota, která je metabolicky aktivní a pomáhá spalovat tuk. Většina tukové tkáně je inertní a je dobrá jen k tepelné izolaci v chladném prostředí. Snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Snižuje vysoký krevní tlak. Snižuje riziko vzniku cukrovky. Snižuje riziko ischemické choroby srdeční. Posílí nejen svalovou hmotu, ale i skelet, tím snižuje riziko osteoporózy.

43

Osteoporóza není jen nemocí starých lidí, ale může se také vyskytnout i v relativně nízkém věku. Pomáhá snížit napětí a stres, který sám o sobě může být vyvolávajícím faktorem vysokého krevního tlaku, migrén apod. Pohybové aktivity jako sekundární prevence proti zdravotním komplikacím Sekundární prevence se využívá, při výskytu některých onemocnění, úrazových stavech, psychických problémech a jiných zdravotních komplikací. Snažíme se zařadit takovou pohybovou aktivitu, která by zamezila neustále prohlubovat zhoršující zdravotní stav, v lepším případě může dojít i ke zlepšení, nebo úplnému vyléčení. Před doporučením pohybové aktivity jako sekundární prevence, je nutné vše konzultovat s lékařem. Je prokázáno, že trvalá tělesná aktivita je spojena se snížením celkové mortality, zejména pak mortality na kardiovaskulární choroby (riziko fatálních koronárních atak klesá na polovinu), ale i na novotvary (zejména na karcinom tlustého střeva). Tomu odpovídá i současný přístup k sekundární prevenci po AIM, kdy se aplikuje přiměřený trénink již ve druhé fázi rehabilitace, tedy ihned po propuštění z hospitalizace (Brandejský, Novotný, Vilikus, 2004). Mezi třiceti a padesáti lety věku začínají působit rizikové faktory: ICHS, jako hypertenze, diabetes millitus, hyperinzulinémie či hyperurikémie. Před zahájením pohybové aktivity je vhodné, aby si každý zájemce vyžádal radu tělovýchovného lékaře, zejména ti, kteří již trpí zdravotními potížemi, muži starší 40 let a ženy starší 50 let. Některé závažné choroby se nemusí v klidu, nebo za běžných životních podmínek projevit. Pohybové aktivity jako terciální prevence proti zdravotním komplikacím Terciální prevencí rozumíme činnost (v našem případě aktivní životní styl, spojený s pohybovou činností), která bude mít za cíl zabránit, nebo snížit riziko opakování zdravotních komplikací.

44

2.11 Hypokineze a inaktivita Hypokineze a příčiny hypokineze podle Bunce (2010) – nedostatek pohybu s negativním dopadem na zdraví a tělesnou zdatnost populace.

Příčiny hypokineze: odstranění fyzické práce v zaměstnání omezení pohybu v zaměstnání vědeckotechnický pokrok pokles energetického výdeje v zaměstnání na ¼ během posledních 100 let, 5MJ (5000 KJ) za 8 hod. pracovní době omezení pohybu v mimopracovní době rozvoj dopravy, služeb, modernizace domácností – výtah, ústřední vytápění, pojízdné schody, automatické pračky, rozvoj veřejného stravování, omezení pohybové činnosti ve volném čase, rozvoj masové kultury – televize, cca 12 hodin týdně, hry na PC, činnosti v sedě, např. průměrný Američan ujde 300 m denně (např. od TV k lednici). Tabulka č. 6. Zdravotní poruchy související s nedostatkem pohybové aktivity (V levém sloupci jsou uvedeny objektivní změny – nemoci; v pravém sloupci subjektivní potíže – další zdravotní komplikace), (URL, 6).

Objektivní změny - nemoci

Subjektivní potíže - zdravotní komplikace Poruchy pohybové soustavy

řídnutí kostí

bolesti, zvýšená křehkost a lomivost, zlomeniny

oslabení svalů

svalová dysbalance; bolesti zad, krku, hlavy; špatná funkce

zkrácení svalů

menší pohyblivost kloubů

oslabení meziobratlových plotének bolesti zad, častější výhřezy plotének

45

Pokračování tabulky č. 6. Poruchy látkové výměny a hormonální soustavy ukládání tukových zásob - obezita

přetížení velkou hmotností

porucha glukózového metabolismu - horší využití

méně rychle využitelných zdrojů energie,

cukrů jako zdrojů energie - cukrovka (diabetes

nemoc srdce, cév, ledvin, nervů, kůže, ..

mellitus II. typu)

rychlejší a větší únava, smrt

ateroskleróza – porucha prokrvení srdce, mozku,

bolesti, dušnost a jiné – viz níže uvedené poruchy

dolních končetin aj.

krevního oběhu

Hormonální a metabolická nerovnováha – porucha a

poruchy imunity – hyperreakce, alergie, atopie

současná přítomnost toxických a alergizujících látek Poruchy krevního oběhu ischemická choroba srdce s poruchami jeho funkcí

bolesti hrudníku (angina pectoris dušnost, únavnost, malá výkonnost, smrt

ischemická choroba mozku s poruchami jeho funkcí

ztráta hybnosti, únavnost, malá výkonnost, smrt

ischemická choroba dolních končetin

bolesti dolních končetin při pohybu - klaudikace únavnost, malá výkonnost

žilní městky, záněty žil

bolesti dolních končetin únavnost, malá výkonnost

vmetky krevní staženiny ze žil dolních končetin do

bolesti hrudníku

plic – plicní embolie

dušnost, únavnost, malá výkonnost, smrt

poruchy regulace krevního tlaku – hypertenze,

únavnost, malá výkonnost, slabost, závratě,

kolísavý tlak nebo hypotenze

poruchy vědomí, smrt

46

Pokračování tabulky č. 6. Poruchy nervové soustavy snížený ochranný vliv parasympatiku,

přetížení srdce hormonální poruchy metabolické poruchy

zvýšený vliv sympatiku nestabilita a nerovnováha vlivu sympatiku a parasympatiku

poruchy regulace krevního tlaku

poruchy spánku

nižší výkonnost, častější migrény

neuróza

nižší výkonnost

cévní mozková příhoda

nízká výkonnost, poruchy vědomí, obrna, smrt Poruchy trávicí soustavy

poruchy mechanického zpracování potravy

bolesti břicha, nadýmání, zácpy

v trávicí rouře, poruchy trávení a vstřebávání živin častější výskyt vředové choroby žaludku a

bolesti břicha, nadýmání, zácpy, krvácení, …

dvanáctníku Poruchy imunity častější a závažnější záchvaty astmatiků

dušnost, psychická frustrace z omezení pracovních, školních a volnočasových aktivit, strach ze smrti

výskyt rakoviny prsu a tlustého střeva

Bolesti, funkční poruchy, psychosociální komplikace, metastázy, smrt Drogové závislosti

akutní a chronické projevy intoxikace různými

duševní a tělesné poruchy, poruchy chování

drogami, nikotinem, alkoholem

(agresivita, kriminalita)

Hypokinezi můžeme rozdělit na dvě skupiny, primární (objektivní) a sekundární (subjektivní). Primární hypokineze - Primární hypokinezí rozumíme snížení pohyblivosti jako následek nepříznivých vnějších nebo vnitřních faktorů, které přechodně či dlouhodobě ovlivňují náš zdravotní stav. Mezi tyto faktory patří vrozené a získané vady, nemoci a úrazy, které pacienty imobilizují. Délka a stupeň imobilizace je variabilní. Odezvou na klidový režim pacienta je tzv. imobilizační syndrom. Je velkou zátěží pro celý organizmus včetně psychiky. Z hlediska opěrné a pohybové soustavy dochází k 47

demineralizaci kostí, známé jako imobilizační osteoporóza, dále ke svalové atrofii, fibróze a k ankylóze kloubů (URL 6). Vhodnou prevencí imobilizačního syndromu je léčebná rehabilitace. V závislosti na zdravotním stavu pacienta může být pasivní či aktivní (URL 7). Sekundární hypokineze – Sekundární hypokineze je snížená pohybová aktivita, která nemá fyziologické opodstatnění. U těchto lidí většinou převládají subjektivní důvody (nechce se mi, nemám čas, je špatné počasí atd.). Podle Plachety aj. (1995) jsou důsledky hypokineze interindividuálně rozdílné a závisí na těchto dalších faktorech: konstituční rizikové faktory (hypertenze, diabetes mellitus, poruchy lipidového metabolismu, obezita, hyperurikémie, apod.), zevní rizikové faktory (kouření, abusus alkoholu a kofeinu, nesprávná skladba přijímané potravy, nadměrný kalorický příjem, časté stresy, nedostatek odpočinku a spánku, apod.). Hypokineze je v současné době přiřazována k základním rizikovým faktorům, které přispívají ke vzniku závažných kardiovaskulárních nemocí, především ICHS a aterosklerózy, poruchy výživy a metabolismu, neuróz, různých ortopedických vad a funkčních poruch pohybového systému (Placheta aj., 1995).

Inaktivita Adamec a kol. (2008) definuje fyzickou inaktivitu jako „dělání velmi málo nebo žádné fyzické aktivity“, ať už v práci (pokud zaměstnání zahrnuje manuální činnost), během dopravy (chůze nebo cyklistika), domácích povinností (např. práce v domácnosti) nebo ve volném čase (účast na sportovních nebo rekreačních aktivitách atd.). Inaktivitu můžeme vyjádřit jako nečinnost (fyzickou, ale i psychickou).

2.12 Pohybem k „harmonii“ života Pravidelně prováděné pohybové aktivity, se zdravím životním stylem, myšleno v dodržování, nebo alespoň v respektování některých základních principů zdraví (nekuřáctví, omezený příjem alkoholu, spánek, zdravá strava, regenerace, atd.), můžeme nazývat jako životní filozofie. Tito aktivní lidé, pravidelně plánují a zařazují pohybové aktivity různého charakteru do svého volného času, ve většině případů jde a celé skupiny lidí, stejného zájmu, myšlení a chování. Není neobvyklé, že celé skupiny spolu 48

jezdí na dovolenou, ve většině případů s pohybovou činností, navštěvují se, pořádají různé akce, pro děti i dospělé (hry, turnaje, atd.). Pohyb spojený s životní filozofií, kde jsou nastaveny určitá nepsaná pravidla, nebo lépe řečeno životní režim, kde např. východní bojová umění vyznávají kromě fyzické zdatnosti i morální vlastnosti (meditace, správné dýchání, atd.). Běh nebo turistika, stále oblíbenější sporty, jsou pro některé lidi nemyslitelnou součástí života, které podřizují svůj denní, nebo týdenní režim.

2.13 Tělesná zdatnost Tělesnou zdatnost se snažila definovat již řada odborníků, jejich názory jsou sice hodně podobné, ovšem ne vždy úplně stejného významu. Např. Larson (1974) pojímá zdatnost jako schopnost pracovat a odolávat stresům fyzikálního a společenského prostředí. Shepard (1985) hovoří o celkové – totální zdatnosti, se složkami sociální, duševní a emocionální, přičemž tělesná zdatnost je jednou ze složek této celkové zdatnosti. Vědecká konference v Singapuru v roce 1990 pak naznačila současný trend. Tělesná zdatnost zde byla vymezena jako „schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času“ (Kovář, 2001). Bezesporu podnětným a progresivním momentem v úvahách o struktuře tělesné zdatnosti je pojetí, které nejpodrobněji rozpracovali autoři Bouchard a Shepard (1993). Tato koncepce vychází ze zdůvodněného vztahu mezi kategoriemi tělesná aktivita – tělesná zdatnost a zdraví a vyděluje tzv. zdravotně orientovanou zdatnost (Health related fitness) a výkonnostně orientovanou zdatnost (Performance related fitness). První z nich je nezbytná pro optimální zdravotní stav, přičemž její komponenty mohou být ovlivněny tělesnou aktivitou, druhá, výkonnostně orientovaná, je nezbytná pro sportovní výkonnost nebo jinou, fyzicky náročnou činnost. Podle Dovalila a kol. (2008), je zdatnost: souhrn předpokladů organismu optimálně reagovat na různé podněty z prostředí. Ty mohou být nejrůznějšího druhu – chlad, teplo, hluk, psychické podněty, vibrace a také tělesný projev → pohybová činnost. Tělesnou zdatnost, vysvětluje Dovalil a kol. (2008), jako souhrn předpokladů pro optimální → reakce organismu při pohybové aktivitě a na podněty z prostředí.

49

Tělesnou zdatnost lze definovat jako souhrn vlastností (charakteristických znaků), které lidé mají nebo jichž dosahují a které souvisejí se schopností vykonávat tělesnou činnost (Blair et al., 1992). Bunc (2010) tělesnou zdatnost dělí dle cíle: zdravotně orientované – ovlivňuje předpoklady pro zdraví a well-being výkonově orientované – zaměřená na výkon Bunc (2010) dále vysvětluje: ve spojitosti s tréninkem se používají pojmy zdatnost a kondice. Oba pojmy v praxi ovlivňujeme aplikovaným pohybovým režimem přizpůsobeným věku a pohlaví. Vždy se individuálně zajímáme o aktuální stav organismu a jeho aktuální zdravotní způsobilost k výkonu předpokládané pohybové zátěže. Definice dle Bunce (2010): kondice – tento pojem spadá pod obecnější pojem zdatnosti a charakterizuje specifickou připravenost organismu na určitý druh zátěže tělesná kondice – je účelově vázána na úroveň specifické pohybové činnosti (např. běžecká kondice, skokanská kondice, apod.) konečným produktem pohybové zátěže je zdatnost, kterou chápeme jako odolnost jedince vůči vnějšímu stresu Podle Seligera a Choutky (1982) lze vyčlenit následující komponenty tělesné zdatnosti: genetické předpoklady jakožto daný základ výrazně ovlivňují možnosti rozvoje zdatnosti jedince fyziologický funkční stav organismu, který je výsledkem přirozeného vývoje a umožňuje normální činnosti organismu úroveň speciálního rozvoje organismu dosažená působením vyšších požadavků pracovního a zvláště pak tělovýchovného procesu úroveň motorického rozvoje (včetně osvojených pohybových a intelektuálních dovedností odpovídajících požadavkům dnešního života) úroveň psychické a sociální odolnosti vůči vlivům prostředí 50

Podle Seligera (1990) se tělesná zdatnost projevuje optimální reakcí na jakékoli vnější podněty (i nepohybové) a zpravidla mírným vzestupem výkonů i v odlehlých pohybových činnostech. Základem tělesné zdatnosti je dobrá úroveň hlavních funkčních systémů organismu, zejména oběhového a dýchacího. K jejich rozvoji přispívá hlavně cvičení vytrvalostní. Dále uvádí, že jedinec motoricky zdatný má rozvinuté silové, rychlostní, vytrvalostní a obratnostní schopnosti, je vybaven základními dovednostmi (běh, skok, hod) a musí umět natolik plavat, aby byl schopen uhájit vlastní život při přechodu vodního prostředí. Vrbas (2010) zmiňuje že, v roce 1990 byla v Singapuru přijata definice tělesné zdatnosti jako „schopnosti řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času“. Jednalo se o tzv. „triádu dimenzí tělesné zdatnosti“. orgánová (tělesná stránka spojená zejména s kardiorespiračním systémem) motorická (řešení a realizace různých pohybových úkolů) kulturní (vztah k životnímu stylu, utváření motivů a kvalitě života) Vyšší úroveň tělesné zdatnosti může pozitivně působit na kvalitu života. Organismus pak lépe zvládá, nebo se vyrovnává s pracovními úkoly, odolá únavě, stresu atd. Aerobní zdatnost má pozitivní vliv na naše zdraví. V současné době se někteří zaměstnavatelé snaží nabídnout svým zaměstnancům programy na podporu, nebo zlepšení zdatnost. Jde o finanční příspěvky na vstupné do fitness center, různé wellness víkendy, relaxační a regenerační programy. Vezmeme-li v potaz aktivní životní styl, kvalitu života, zdraví, atd., vystihuje Vrbasova definice tělesné zdatnosti ze Singapuru (z roku 1990) asi nejvíce to, čeho chceme prožitím aktivního života dosáhnout. Pohybová aktivita je bezprostředně spjata s vývojem člověka: jeden z faktorů ovlivňující proces růstu a vývoje, myšlení, fyzickou výkonnost, schopnost podávat další výkony, jak ve zdraví, tak v nemoci (Bunc, 2010). Podstatným cílem většiny pohybových programů je ovlivnit fyziologické stárnutí a omezit degradaci svalové hmoty a obnovení nebo získání potřebných pohybových dovedností (Bunc, 2010).

51

Chceme-li pohybovou intervencí zlepšit kvalitu života, je důležité ovlivnit silovou zdatnost, která je první předpoklad pro vykonávání běžných každodenních činností, nebo doporučené pohybové intervence, bez následného poškození, nebo ublížení zdraví. Jako druhý předpoklad je zlepšení aerobní zdatnosti, která má pozitivní vliv na zdraví (prevence kardiovaskulárních onemocnění, redukce hmotnosti). Pohybová intervence pro zlepšení, nebo udržení zdraví a změnu životního stylu, je pro nás důležitá“Zdravotně orientovaná zdatnost“, kterou Bunc (2010) rozděluje na následující části: morfologickou – tělesné složení, výška, hmotnost, koordinace funkční – aerobní (kardiovaskulární) zdatnost, svalovou sílu a vytrvalost Naopak u „výkonově orientované zdatnosti“, jde hlavně o měřitelný nebo hodnotitelný výkon. Vzrůstající nerovnováha mezi biologickou potřebou pohybu a jeho skutečnou realizací má za následek řadu poruch ať už zdravotních nebo snížení pracovní výkonnosti a snížení možnosti regenerace člověka po absolvovaném pracovním zatížení, omezení realizace volnočasových aktivit. V současné generaci se setkáváme s nedostatečnými znalostmi o pohybovém zatížení, jeho kontrole a dávkování. Informace, které by měla zajistit škola, jsou nedostatečné a proto je třeba je doplňovat v dospělosti, proto je při pohybové intervenci důležitá edukace. Podstatné rovněž je, že zdatnější člověk, je schopen vykonávat potřebné pohybové, ale i pracovní činnosti po dlouhou dobu a pravděpodobnost jeho selhání je podstatně nižší než u jedince s nízkou zdatnosti. Ovlivnění svalového aparátu a současně s tím i dovednostní vybavenosti jedince na straně jedné a na straně druhé zlepšení aerobní nebo kardiorespirační zdatnosti, jsou základní cíle pohybových intervencí současnosti. Dalším podstatným problémem současnosti s globálním dopadem ve všech státech světa, je vrůstající výskyt osob s nadváhou nebo obezitou. Příčina není v nadměrném příjmu energie, ale naopak v jejím stále se snižujícím výdeji. Jedním ze základních problémů, který musí řešit odborníci v oblasti pohybových aktivit dnes, je dosáhnout zvýšení objemu pravidelně realizovaných pohybových aktivit jak u dětí tak i dospělých. Zvýšený objem pohybového zatížení spolu s adekvátním energetickým příjmem je základním prostředkem úspěšného ovlivnění obezity nebo nadváhy. 52

2.14 Pohybové programy Pohybový program je souhrnem pohybových aktivit se zaměřením k ovlivnění vybraných, rozhodujících složek tělesné zdatnosti. Podstatným cílem většiny pohybových programů ovlivňujících fyziologické stárnutí je omezit degradaci svalové hmoty a obnovení nebo získání potřebných pohybových dovedností (Bunc, 2006). Pohybová intervence je určitou formou a objemem pohybového programu s cílem ovlivnit určitou složku tělesné zdatnosti. Cílem pohybových intervencí je kultivace a regenerace organismu a celkové zlepšení uplatnění jedince ve společnosti (Bunc, 2006). Před začátkem pohybové intervence je důležité vymezit: Co budeme dělat – forma intervence. Stanovit vhodnou intenzitu, která povede ke splnění cíle. Navrhnout frekvenci činnosti (týdenní, měsíční). Podle formy intervence, intenzity, frekvence a vytyčeného cíle doporučit dobu trvání. 2.14.1 Zásady pro sestavování pohybového programu Má-li pohybová aktivita zlepšit zdatnost jedince, musí zátěž, vyvolat stres a následkem stresu dojít v organismu k adaptaci. Proto je důležité při posuzování cvičení vymezit a určit: druh podnětu sílu podnětu dobu působení podnětu frekvenci opakování podnětu Důležité si je uvědomit a přesně vymezit, pro koho je pohybová intervence určená a cíl pohybové intervence (věk, pohlaví, zdravotní stav, úroveň tělesné zdatnosti, které činnosti nebo dovednosti intervenovaný ovládá a cíl). Zásady pro sestavování pohybového programu podle Bunce, Novotné a Čechovské (2006):

53

optimální frekvence dodatkových pohybových činností by měla být alespoň 3 tréninkové jednotky týdně minimální doba tréninkové jednotky by neměla být kratší než 30 min., za optimální se považuje 45-60 min. v závislosti na intenzitě zatížení maximálního efektu se dosáhne střídáním různých pohybových činností-pestrostí výběru z nabídky programů vytrvalostní zátěž působí podnětně, jestliže je prováděna s intenzitou, která přibližně odpovídá 60-90 % maximální srdeční frekvence 2.14.2 Forma pohybové aktivity Pohybová aktivity by měla splňovat základní cíle a úkoly, to znamená splnit očekávání cvičence. Nejprve si stanovit „reálné“ cíle a úkoly. Např. kolik kg a za jak dlouho chci zhubnout, zda chci sportovat ve skupině nebo sám, venku nebo v uzavřeném prostředí, zda upřednostňuji sportovní hry, taneční hodiny nebo jiné aktivity, kolikrát týdně a jak dlouho, dostupnost vybraného sportu v místě bydliště nebo práce, finanční možnosti atd. Další důležitý aspekt je konzultovat vybranou aktivitu s lékařem, např. se nedoporučuje běh po tvrdém povrchu, jestliže mám ploché nohy. Pro začátečníky je dobré se poradit s odborníkem z oblasti sportu, zda je vybraný sport vhodný ke splnění našich cílů, nastavit intenzitu, objem, dobu trvání a regeneraci. Mezi pohybovou činností (tréninkem) a aktuální pohybovou zdatností existuje obousměrný vztah. Pohybový trénink společně s genetickými předpoklady určuje aktuální zdatnost jedince neboli jeho tělesnou způsobilost a naopak aktuální tělesná způsobilost umožňuje jedinci podstoupit určitou pohybovou zátěž v rámci pohybového tréninku. Zdatnější organismus je schopen fungovat optimálněji, pracovat déle s menším množstvím chyb, realizovat náročné získané dovednosti po značně dlouhou dobu při snížení některých zdravotních rizik spojených s nedostatkem pohybu (Bunc, 2006). Bunc, Novotná a Čechovská (2006) shrnuli tyto fakta takto: velmi podstatnou roli při výběru má důvod a zněj vyplívající cíl, pro který jsme se rozhodli cvičit. Podle daného cíle je určována frekvence, intenzita, doba trvání pohybového tréninku a typy pohybových aktivit, zpravidla realizované v průběhu týdne 54

při výběru pohybové aktivity, která má vyvolávat očekávané změny, si musíme zvolit takovou formu, která nám bude blízká a při které jsme ochotni překonávat nepříjemnosti spojené s námahou při cíleném zatěžování. Volba by měla být ovlivněna i tím, že zvolenou pohybovou aktivitu musíme „dobře umět“ nebo se ji musíme správně naučit. Pak hovoříme o předchozí pohybové zkušenosti. V takovém případě je aktivita vykonávána „automaticky“, nemusíme přemýšlet, jak vlastní pohyb provést důležité je, jak rychle jsme schopni „zvládnout“ všechny potřebné kroky tak, aby postupné výsledky i cílový efekt aplikace pohybových aktivit byl takový, jaký jsme si přáli před zahájením pohybové intervence aplikované pohybové aktivity musí umožňovat stanovení cílů a jejich hodnocení, a to jak postupných (např. po třech týdnech), tak koncových pro dosažení co největšího efektu je třeba, aby byly do realizace pohybové aktivity zapojeny co největší svalové skupiny, tedy trup a dolní končetiny. Tím dojde k většímu zatížení oběhového systému a vyvolané změny mohou mít déletrvající charakter pohybová aktivita musí umožnit kontrolu účinku zatížení, hlavně z pohledu možného ohrožení, to znamená snížit pravděpodobnost poškození organismu při cvičení. Krátkodobé překročení „bezpečného prahu“ ještě nemusí vyvolat přímé ohrožení. Je třeba, abychom byli schopni bezpečně poznat stav, kdy se intenzita zatížení blíží kritické úrovni, a abychom jej dokázali rozeznat od signálů, které mají původ v akutní únavě provázející každou pohybovou činnost zvolené pohybové aktivity musí být aplikovány jistou minimální dobu, která se většinou pohybuje v rozmezí od 90 do 250 minut týdně. Musí být realizovatelné v čase, který je pro nás „vhodný“. Tedy např. v době popracovní, během pracovní pauzy a podobně. Čas, který jsme schopni a ochotni věnovat pohybovým aktivitám za týden při plném zaměstnání, se většinou pohybuje v rozmezí 120 až 150 minut

55

pohybová aktivita by měla být snadno „dávkovatelná“. Intenzita a doba trvání pohybového zatížení tedy musí být snadno určitelná. Při aplikaci musíme respektovat zásadu postupného zvyšování intenzity i doby trvání zatížení. Musíme mít možnost zvyšovat intenzitu i dobu trvání pohybového zatížení tak, aby bylo postupně dosaženo stanovených cílů při vlastní realizaci je rovněž výhodné se rozhodnout, zda chceme cvičit (trénovat) individuálně, nebo ve skupině pohybové aktivity by měly být doprovázeny i dalšími „příjemnými“ pocity. Např. pohyb v hezké krajině může působit velmi efektivně na psychiku. Také možnost komunikace při cvičení a sdílení pohybové aktivity spolu s ostatními nám může přinášet velké uspokojení je nutno připomenout, že pro ty cvičenky, které dlouhodobě nerealizovaly žádnou pohybovou aktivitu, může být zpočátku problém vykonávat zvolenou pohybovou činnost po dobu delší než např. 5 minut bez nutnosti přerušení valná část pohybových aktivit by měla být realizována bez nutnosti využívat drahé pomůcky. Vhodnější je investovat finanční prostředky do kvalitního vybavení pro bezpečné provádění činnosti pokud chceme pro pohybový trénink využívat některé komplexní zařízení nebo fitcentrum, musíme navíc počítat s danou provozní dobou a s časem dojezdu při aplikaci každé pohybové aktivity je třeba si uvědomit zásadu přiměřenosti. Čím vyšší bude intenzita zatížení, u lokomočních aktivit, čím vyšší bude rychlost pohybu, tím bude vyšší i dopad na jedince. Tento „zvýšený“ dopad ale bude mít za následek rychlejší nástup únavy, a tím dřívější ukončení pohybové činnosti. 2.14.3 Intenzita cvičení Každé cvičení, ať už je jeho pohybová struktura jakákoliv, může být v zásadě prováděno s různým stupněm úsilí. Stupeň úsilí ve sportu charakterizuje důležitý aspekt zatížení-jeho intenzitu. Navenek se často projevuje jako rychlost pohybu, frekvence pohybů, distanční parametry pohybu (výška, dálka), vztahuje se k velikosti překonávaného odporu (Dovalil a kol., 2002). Zvolená intenzita cvičení musí odpovídat 56

našim cílům a úkolům. Jestliže chci rozvíjet vytrvalostní schopnosti a tím pádem snížit tělesnou hmotnost, bude intenzita cvičení jiná, než v případě rozvoje silových schopností a nárůstu svalů. Intenzita cvičení musí odpovídat naší celkové zdatnosti, naší kondiční připravenosti, z toho vyplívá, že musí být odpovídající energetické krytí, srdeční a plicní kapacita.

57

Tabulka 7. Funkčně-metabolická charakteristika cvičení dle intenzity metabolismu (Havlíčková a kolektiv, 2006). intenzita trvání %nál.BM

submaximální

střední (krátká)

sekundy

desítky sekund

minuty

desítky minut

hodiny

20000

10000

5000

1000

500

aerob.fosfo-

aerob.fos-

rylace

forylace

(anaerobní

glycidů,

glykolýza)

lipidů

anaerob.glykolýza, zdroj energie

ATP,CP

ATP,CP (aerobní fosforylace)

energie (kde)

střední

maximální

(dlouhá)

mírná

aerob. fosforylace lipidů,glycidů

sval

sval, krev

krev

krev zásobárny

zásobárny krev

0-5%

10-30%

50%

60-90%

90-100%

100-95%

90-70%

50%

40-10%

10-0%

energie oxidativní (aerobní) energie neoxidativní (anaerobní) zásobárny e., kardiorespirace, nejvíce zatěžované systémy

nervosvalový systém

nervosvalový

kardiorespirace

kardiorespirace

systém a

a nervosvalový

a nervosvalový

kardiorespirace

systém

systém

nervosvalový syst., pasivní hybný syst.

V tabulce 7. můžeme porovnat energetickou úhradu organismu při různé intenzitě a době trvání, odkud je energie převážně čerpána, která chemická reakce energii přeměňuje a nejvíce zatěžované systémy. ATP a kreatinfosfát (CP) – množství takto použitelné energie je velmi omezené (cca 5-15sec.), sprinteři nebo vzpěrači. Anaerobní glykolýza – anaerobní štěpení cukru, energie cca na 2-3minuty. Aerobní fosforylace – 58

aerobní štěpení cukrů, tuků a při dlouhotrvající zátěži (nebo u vrcholových sportovců) i některé bílkoviny, záleží na intenzitě a době trvání zátěže. Nikdy nedochází k úhradě energie pouze jedním způsobem, vždy jsou zapojeny oba systémy (aerobní i anaerobní), liší se podíl úhrady (v tabulce uvedeno v %). Fyziologický základ intenzity primárně souvisí s energetickým zabezpečením cvičení. Na buněčné úrovni se stupněm úsilí projevuje energetickým výdejem. Čím je intenzita cvičení vyšší, tím vyšší musí být intenzita energetického výdeje (množství energie na jednotku času, KJ za sekundu), (Dovalil a kol., 2002). Kvantitativně lze rozlišit nízkou až maximální intenzitu cvičení: maximální intenzita = anaerobní laktátové krytí (ATP-CP) submaximální intenzita = anaerobní laktátové krytí (LA) střední intenzita = aerobně-anaerobní krytí (LA- O2) nízká intenzita = aerobní krytí Toto členění je přijatelné pro řadu sportovních odvětví, přiklání se k němu stále větší počet specializací, i když nemůže být pochopitelně zcela univerzální. Intenzitu zatížení charakterizujeme (Bunc, Novotná, Čechovská, 2006): rychlostí pohybu, v případě lokomočních aktivit počtem provedení cviků v daném čase, popř. počtem opakování cviku srdeční frekvenci Platí, že čím vyšší je intenzita zatížení, tím vyšší je i příslušná srdeční frekvence. Pro srovnání jednotlivých intenzit zatížení se používá hodnota procenta maximální srdeční frekvence (% SFmax). Např. intenzity vytrvalostního charakteru se pohybují na úrovni cca 85 % SFmax, intenzity odpovídající více než 90 % již znamenají významnou tvorbu kyslíkového dluhu (Bunc, Novotná, Čechovská, 2006). Intenzita cvičení se odhaduje poměrně obtížně. Chceme-li, nalézt individuální optimální intenzitu zatížení je nutné absolvovat zátěžový test na odborném pracovišti s potřebným vybavením. Test prověří zdatnost srdečního a pohybového aparátu a umožní přesně definovat, jak reaguje organismus na zátěž (Soumar, 1997). 59

Velmi často se pro určování intenzity činnosti používá srdeční frekvence uváděná v % maxima SF. SF maximální (SFmax), je naše nejvyšší hodnota SF, kterou dosahujeme na konci souvislého zatížení maximální intenzitou nebo při souvislém stupňovaném zatížení do maxima, kdy doba trvání zátěže by měla být nejméně 3 minuty a neměla by být delší jak 15 minut. Od SFmax můžeme pak odvozovat další intenzity zatížení (Formánek, Horčic, 2003). Jak uvádí v dalším odstavci i Bunc, Novotná a Čechovská (2006), každá pohybová činnost má jiné hodnoty maximální srdeční frekvence. SFmax s věkem klesá, její hodnota je geneticky předurčena a z maximální srdeční frekvence, nelze posuzovat úroveň trénovanosti. Neexistuje žádná univerzální maximální srdeční frekvence. Pro každou pohybovou aktivitu nebo skupinu podobných pohybových aktivit při pohybovém tréninku je maximální srdeční frekvence jiná (Bunc, Novotná, Čechovská, 2006). Definice klidové tepové frekvence a maximální tepové frekvence podle Soumara (1997): Klidová tepová frekvence-což je hodnota, jakou lze naměřit v naprostém klidu v leže. Klidové hodnoty TF se pohybují v rozpětí 50-75 tepů za minutu (TF/min.) a závisí na pohlaví a stavu kondice. Klidovou tepovou frekvenci lze nejlépe změřit ráno ihned po probuzení. Měření proveďte opakovaně několik dní za sebou a vypočtěte si průměrnou hodnotu. Podle Hellera (1996), lze podle pohybové anamnézy navrhnout následující zatížení: Osoby začínající s pohybovým programem

60% SFmax

Osoby s pohybovou anamnézou

65% SFmax

Osoby pravidelně trénující

70% SFmax

Vrcholoví sportovci

80-90% SFmax

V terénních podmínkách můžeme použít některou z nepřímých metod. Pro běh platí např. Karvonenova metoda, která odhaduje ze zadaných ukazatelů SFmax. Karvonenova metoda (Katch, Katch,McArdle, 2001) Od maximální SF odečti klidovou SF a výsledkem je rezervní SF. 60

Vezmi 60% a 80% rezervní SF. Přičti každou hodnotu ke klidové SF a dostaneš interval tréninkové SF.

Srdeční frekvence má velký význam při kontrole zatížení a to nejenom při samotné pohybové činnosti, ale zejména v zotavné fázi. Čím rychleji po přerušení pohybové činnosti srdeční frekvence klesá, tím vyšší je úroveň zdatnosti a naopak. Je-li SF po přerušení pohybové činnosti dlouhou dobu vysoká, byla stanovena neadekvátní (nadměrná) zátěž. Maximální tepová frekvence-což je maximální počet tepů za minutu, který je srdce schopno uskutečnit. Maximální tepová frekvence klesá s věkem a je značně individuální (Soumar, 1997). Klidová SF podle Formánka a Horčice (2003): během našeho spánku dosahuje SF svých nejnižších hodnot. Obecně můžeme říci, že snižující se SF je odrazem naší vzrůstající vytrvalosti a trénovanosti. Variabilita SF dle Formánka a Horčice (2003): časové kolísání – variabilita mezi jednotlivými stahy srdce je normální fyziologický projev. Vedle SF může také rytmicita srdečních impulzů informovat o aktuálním stavu našeho organizmu. V klidu je u sportovců vlivem parasympatiku výrazná variabilita SF, která se snižováním klidové SF všeobecně ještě zvyšuje. Vnější faktory ovlivňující SF: teplota a vlhkost, nadmořská výška, oblečení, příjem potravy, psychické vlivy. SF po zátěži: pokles SF po zatížení je také jedním z kritérií posuzování aktuálního stavu trénovanosti. Podle rychlosti poklesu SF, můžeme usuzovat, jak náročný byl trénink (Formánek, Horčic, 2003). Shrneme-li SF při určování intenzity činnosti, je žádoucí znát maximální srdeční frekvenci při prováděné činnosti. Její maximální hodnotu zjistíme nejlépe a nejpřesněji opakovaným zatížením v laboratoři, nebo pomocí sporttesteru při činnosti nejméně 3 minuty a ne delší než 15 minut prováděné maximální intenzitou. Intenzitu činnosti určujeme v % maxima (podle toho co chceme tréninkem ovlivnit, úroveň vytrvalosti, redukovat hmotnost, atd.), a průběžnou kontrolu provádíme pomocí sporttesteru. Nesmíme zapomenout na variabilitu SF. Jako důležitý faktor je SF při zotavení po 61

výkonu. Čím rychleji SF klesá, tím je lepší úroveň trénovanosti (vytrvalosti). Jako ukazatel trénovanosti je i klidová hodnota, měřená ráno po probuzení (je důležité měřit vždy za stejných podmínek). 2.14.4 Objem zatížení Objem zatížení představuje součin intenzity, doby trvání a frekvence. Intenzita byla popsána v kap.2.14.3, dobu trvání můžeme vyjádřit časem, nebo počtem opakování a frekvenci např. kolikrát týdně nebo měsíčně bude pohybová intervence prováděna. Objem zatížení podle Bunce (2009): udržující pohybové aktivity takové, které jsou realizovány cca 3 × týdně s dobou trvání cca 30 a více minut rozvíjející pohybové aktivity jsou takové, které jsou realizovány 5 × týdně s dobou trvání alespoň 30 a více minut tréninkové pohybové aktivity jsou takové, které jsou realizovány denně s dobou trvání alespoň 30 a více minut Jestli-že chceme, aby byla pohybová intervence co nejefektivnější, musíme se zabývat i adaptací organismu na pohybovou zátěž. Adaptace je chápána jako získávání nových vlastností v nových podmínkách, které jsou z hlediska přetížení a existence jedince či druhu výhodnější, než vlastnosti původní (Kohlíková, 2004). Adaptace je obecný biologický děj, který představuje soubor morfologických, biochemických funkčních i psychologických změn v organismu jako celku i v jednotlivých orgánech. Adaptace, tj. přizpůsobení organismu na změny prostředí, se liší od reakce na jednorázový podnět především tím, že mají pomalejší průběh a mohou být vyvolávány pouze dlouhodobým kontinuálním nebo přerušovaným podnětem. Jsou to biologicky výhodné změny organismů, vedoucí k zachování homeostatické rovnováhy za různých vnějších podmínek (Havlíčková a kolektiv, 2006). Velikostí podnětu při pohybové intervenci, je žádoucí vyvolat v organismu „stres“, který bude mít pozitivní efekt při adaptaci organismu. Důležité je tady určit vhodnou intenzitu a dobu trvání pohybové činnosti. Pokud nebude podnět dostatečný, nebo bude naopak příliš veliký, nemusí v organismu dojít k požadovaným změnám. 62

2.15 Strečink Strečink je jedna z možností, jak předcházet svalovému zranění, snížit nebo zamezit zkracování určitých svalových partií a tím pádem se vyvarovat svalových dysbalancí, které vedou k chybnému držení těla. K aktivní regeneraci patří i strečink. Protahovací cvičení ovlivňuje svalové napětí a naplňuje tak jednu z podmínek rychlého průběhu zotavných procesů-dosáhnout poklesu svalové tenze (Dovalil a kol., 2002). Pravidelný a správně prováděný strečink vede k několika typům změn. Především dochází při náhlém natažení svalu k vyvolání napínacího reflexu a sval, který je natahován, se začne zkracovat. Trénink však umožňuje „posunutí“ kritického bodu pro spuštění napínacího reflexu na vyšší úroveň. To vede k tomu, že svaly mohou při strečinkovém cviku více relaxovat (Alter, 1999). Strečink označuje proces protahování. Strýčinkové cviky mohou být prováděny mnoha různými způsoby, které jsou závislé na cíli, schopnostech a stavu trénovanosti sportovce. Rozeznáváme pět základních technik strečinku: statický, dynamický, pasivní, aktivní a proprioceptivní strečink (Alter, 1999). Statický strečink-znamená protažení svalu do krajní polohy a její udržení po dobu několika sekund. Statický strečink se doporučuje na konci pohybové aktivity. Výdrž v krajní poloze cca 25 sec. Dynamický strečink-švihové protažení svalu za pohybu, které vede ke zvýšení rozsahu pohybu (skoky, odrazy, nekoordinované a rytmické pohyby). Dynamický strečink se doporučuje před pohybovou aktivitou v rámci rozcvičení. Pasivní strečink-je technika s využitím vnější síly. Pasivnímu strečinku je dávána přednost tehdy, kdy pružnost svalů a vazivových tkání omezuje pohyblivost: druhou oblastí použití jsou svaly nebo tkáně v období jejich rehabilitace (Alter, 1999). Aktivní strečink-se provádí zapojením svalů, bez dopomoci (působení vnější síly). Aktivní strečink je možné rozdělit na dvě hlavní skupiny: volný aktivní a proti odporu. O volný aktivní strečinkový cvik se jedná tehdy, když svaly nejsou při pohybu omezovány vnějším odporem. Příkladem volného aktivního strečinku je vzpřímený stoj

63

a pomalé přednožování dolní končetiny do úhlu 100°. Při odporových aktivních cvicích používá sportovec volní svalové kontrakce k pohybu proti odporu (Alter, 1999). Proprioceptivní nervosvalová facilitace (PNF)-představuje další metodiku, kterou je možno použít ke zlepšení rozsahu pohybu. Upravená verze jedné PNF techniky se v osteopatické medicíně nazývá technika svalové energie (muscle energy technique). PNF byla původně navržena a vyvinuta jako postup v rámci rehabilitační fyzikální terapie (Alter, 1999). Zásady správného protahování: svaly protahujeme vždy zahřáté a prokrvené výdrže při strečinku by měly trvat dostatečně dlouho, přičemž výzkumy prokazují, že k nejlepšímu protažení dochází až po prvních 20 vteřinách velké svalové skupiny protahujeme déle než malé plně se koncentrujeme na protahovaný sval protažení musí být provedeno do krajní polohy, která je limitována začínající bolestí netlačíme na sval, který právě protahujeme ani na kloub, přes který je sval protahován pravidelně dýcháme, výdech využíváme k větší a hlubší relaxaci protahujeme pravidelně (co nejčastěji) soustředíme se pouze na protahování Přínos strečinku dle Altera (1999): Strečink optimalizuje proces, při kterém se sportovec učí, nacvičuje a provádí mnoho různých pohybových dovedností. Při skoku do výšky musí sportovec užívající techniku „straddle“ dosáhnout zvýšení pohyblivosti svalů vnitřní strany stehen (adduktorů), ohybačů kolen, třísel a zadní strany stehen (hamstringů). strečink může přispět k prohloubení duševní a tělesné relaxace sportovce strečink může prohloubit pohybové vnímání

64

strečink snižuje nebezpečí úrazů, například podvrtnutí kloubu nebo natažení svalu strečink může snížit pravděpodobnost onemocnění páteře strečink může snížit svalovou bolestivost strečink může zmírnit závažnost bolestivé menstruace u sportovkyň strečink může snížit svalové napětí

2.16 Únava a zotavné procesy Je řada tělesných nebo psychických stavů, které jsou každému známé a které každý opakovaně pociťuje, ale které je velmi těžko z fyziologického hlediska popsat a analyzovat. Sem se řadí únava. Je to komplexní jev, příčin jejího vzniku je mnoho a řada z nich se může vzájemně kombinovat. Lze je hledat obrazně řečeno, od změn buněčného metabolizmu až po působení monotónního nebo nudného televizního programu. Sám termín únava má nejméně dva významy. Jednak vyjadřuje vlastní subjektivní pocity a zkušenosti jedince, jednak objektivní změny registrované při a po tělesné zátěži (Kučera a kolektiv, 1996). Rozlišuje se únava tělesná a duševní, únava celková (globální) a místní. Klasifikuje se i jako únava periferní (změny ve svalech-např. vyčerpání energetických rezerv, pokles vody a elektrolytů, zvýšená koncentrace laktátu) a centrální (snížená funkce CNS) (Dovalil a kol., 2002). Za hlavní zdroje únavy se obecně dle Dovalila a kol. (2002) považují: snížení energetických rezerv organismu nadbytek některých produktů látkové výměny (např. laktátu) narušení vnitřního prostředí organismu (např. iontové rovnováhy) změny regulačních a koordinačních funkcí (např. poruchy nervosvalového přenosu) Podle Dovalila a kol. (2002) zotavné procesy, směřující k likvidaci únavy a návratu do výchozího stavu, představují komplex fyziologických a psychologických procesů: uklidnění, návrat funkcí do výchozího stavu (srdeční činnost, dýchání aj.) 65

obnova energetických rezerv obnova neuroendokrinní a iontové rovnováhy zvýraznění anabolických dějů (probíhá syntéza bílkovin, výstavba tkání) odstranění zplodin látkové výměny pokles svalové tenze pokles aktivační úrovně (snížení emočního napětí) Zotavné procesy (např. návrat tepové frekvence na klidové hodnoty), bývají součástí posuzování stavu trénovanosti. Čím rychlejší je návrat tepové frekvence, tím je vyšší trénovanost. Kučera a kolektiv (1996) dělí únavu při pohybových stimulací, nebo ve sportovním tréninku na dvě hlavní kategorie symptonů: a) akutní: přetížení-přepětí-schvácení Jde o bezprostřední odpověď na zatížení a jeho jednotlivé stupně jsou vlastně kvalitativní klasifikací. Jde ale vždy o patologický stav, kdy je nutno také s postiženým takto zacházet. b) chronické: přetrénování Je proces dlouhodobě se vytvářejících mechanizmů na prováděnou zátěž, která ale přesáhne práh tolerance organizmu jako celku (za určitých okolností i jednotlivých částí). Rozdělení únavy dle Kučery a kolektivu (1996): Podle převažujících projevů: 1. Celková 2. Místní či orgánová Rozdělení únavy dle kvality: 1. únava fyziologická s převahou složky fyzické či psychické 2. únava patologická akutní (přetížení, přepětí, schvácení) 66

chronická – přetrénování Jirka (1986) rozděluje únavu mimo jiné na: a) Duševní únavu – je charakteristická neschopností soustředit se na daný problém, sníženou vnímavostí pro nové prvky, ale také sníženou diferenciací jednotlivých vjemů, zpomalením vedení podnětů, roztěkaností a někdy i neadekvátní reaktivitou na nejrůznější podněty. b) Tělesnou únavu – která má své charakteristické dělení na místní a celkovou únavu.

2.17 Regenerace Regenerace sil zahrnuje veškerou činnost, která je zaměřena k plnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou předcházející činností posunuta do určitého stupně únavy (Hošková, 2007). Hošková (2007) dělí regeneraci na pasivní a aktivní, z hlediska časového vztahu k zátěži, na regeneraci časnou a pozdní. Pasivní regenerace je činnost organismu bez vnějšího zásahu, probíhá již v průběhu zátěže a po zátěži. Aktivní regenerace představuje všechny činnosti, cíleně a plánovitě aplikované, které urychlují proces zotavení po zátěži. Časná regenerace prolíná prováděnou činností nebo na ni bezprostředně navazuje. Cílem je rychle odstranit akutní únavu. Z praktického hlediska se dále dělí na fázi І, v trvání do 1 až 1,5 hodiny po ukončení zátěže, a fáze ІІ, od konce první fáze do dalšího zatížení. Pozdní regenerace se týká delšího časového úseku a nastupuje po delším období většího zatížení (ve sportu po skončení sezóny). Regenerační prostředky se dělí do 4 skupin, je třeba je využívat komplexně, s přihlédnutím k momentální situaci, kvantitě a kvalitě zatížení a individuálním odlišnostem. Prostředky: pedagogické 67

psychologické biologické: - výživa, dehydratace, remineralizace, prostředky fyzikální, balneologické a regenerace pohybem farmakologické Pojem regenerace ve sportu zahrnuje veškeré činnosti, které mají za cíl rychlé a dokonalejší zotavení (Dovalil a kol., 2002). Průběh a délku regenerace ovlivňuje i samotný trénink, jeho obsah, stavba, objem a podmínky, v nichž se uskutečňuje. Některé regenerační procedury: spánek výživa, pitný režim vyklusání vyplavání procházka masáž sauna vodní procedury strečink elektroprocedury jóga dechová cvičení

2.18 Před návrhem pohybové intervence Dle Bunce (2010): před zahájením pohybové intervence je třeba stanovit pohybovou zbůsobilost intervenovaného jedince. Je nutno posoudit: „stav“ rozhodujících svalových skupin dovednostní vybavenost Dále Bunc (2010) uvádí před návrhem pohybové intervence zjistit: 68

zdravotní stav pohybovou anamnézu hodnotovou orientaci vztah k pohybu v nejbližším okolí Zdravotní stav základním

předpokladem

každé

intervence

je

minimalizace

ohrožení

intervenovaného jedince zdravotní posouzení – zhodnocení domácím lékařem nebo internistou v praktických podmínkách je nutno se ptát zda rodiče či prarodiče neměli problémy s oběhovým systémem do 50ti let věku Pohybová anamnéza Jaké jsou zkušenosti s pohybovými aktivitami? Kdy naposled pravidelně „cvičil“? Proč přestal? Proč chce nyní začít? Kolik času chce věnovat intervenci? Když realizoval pravidelně pohybové aktivity, kdo ho k tomu přivedl? Jaké má zkušenosti se známkováním školního TV? Hodnotová orientace Kde nebo jak hodnotí sport a pohybové aktivity? Jak hodnotí pohybové aktivity jemu blízcí? Proč se dívá na pohyb tak jak se dívá? Vztah k pohybu v nejbližším okolí Jak hodnotí pohybové aktivity rodiče, partner, děti, kamarádi? Chce se „hýbat“ sám nebo ve skupině? 69

Kde si myslí, že bude problém při realizaci pohybové intervence? Počáteční informace jsou jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou významně ovlivnit konečný výsledek (splnění cíle) intervence. zdravotní stav – podle zdravotního stavu intervenovaného doporučíme pohybovou aktivitu, aby nedošlo k poškození nebo přetížení organizmu Z osobního pohovoru zjistíme a následně doporučíme: zájmy, koníčky – podle zjištění doporučíme (po vzájemné dohodě) vhodnou pohybovou aktivitu, aby nedošlo k předčasnému ukončení pohybové intervence zjistíme cíl (proč se chce začít hýbat) – podle vytyčeného cíle opět doporučíme vhodnou pohybovou aktivitu místo bydliště a zaměstnání, časové možnosti – podle místa bydliště, zaměstnání a časových možnostech, společně vybíráme dostupnou pohybovou intervenci zhodnotíme finanční možnosti vynakládané při pohybové intervenci podle výsledků testů fyzické zdatnosti doporučíme jednak týdenní objem (frekvenci a dobu trvání), intenzitu a typ pohybové intervence určíme přibližně časový horizont (většinou větší než skutečně předpokládáme), než se dají pozorovat nebo měřit první změny (zlepšení vytrvalosti, zvýšení svalové síly, redukce hmotnosti atd.) Při podcenění počátečních informací může intervenovaný pociťovat zklamání, frustraci, v horším případě předčasné ukončení pohybové intervence. Stanovení reálných cílů – před stanovením reálných cílů, se vždy snažíme utlumit nereálné představy intervenovaného a snažíme se je nastavit až po diagnostice stavu trénovanosti (úrovni fyzické zdatnosti). Důležitá je celková a hlavně pravdivá informovanost, co můžeme pohybovou intervencí ovlivnit, co je geneticky dané a tím pádem hůře ovlivnitelné. Která pohybová aktivita se doporučuje u některých zdravotních komplikací či nemocí a která je naopak kontraproduktivní, nebo může zdravotní stav ještě zhoršit.

70

2.19 Diagnostika stavu trénovanosti Diagnostika, zjišťování, vyšetřování určitého stavu zkoumaného jevu či objektu, jejich příznaků či vlastností. Ve sportu se diagnostikou rozumí poznávací činnost, začínající pozorováním či jiným druhem smyslového vnímání, záznamem, měřením nějakých projevů (znaků, výsledků) daného jevu a končící jejich výkladem, cílem je získávání informací nejrůznějšího druhu. V praxi informace slouží nejčastěji jako podklady pro řídící zásahy v průběžném usměrňování sportovní činnosti. Dále se diagnostika zaměřuje na zjišťování stavu trénovanosti (řízení sportovního tréninku, kontrola trénovanosti) a významnou úlohu plní diagnostika i při výběru talentů a ve výzkumu (Dovalil a kolektiv, 2008). Diagnostiku stavu trénovanosti ve sportu, můžeme definovat jako zjišťování aktuální úrovně tělesné zdatnosti (trénovanosti). Výsledky nám pomohou lépe a přímo na míru sestavit tréninkový plán, aby nedocházelo k přetížení organizmu (přetrénování), nebo naopak aby podněty nebyly nedostačující. Důležitá je i průběžná kontrola, díky které můžeme v průběhu intervence měnit podněty (intenzitu, frekvenci, dobu trvání atd.), nebo doporučit jinou pohybovou činnost. Pomocí diagnostiky můžeme nastavit reálné cíle intervenovaného. Bunc (2008a), který jde ještě více do hloubky, uvádí: základním principem diagnostiky je hledání „slabých“ míst, která rozhodujícím způsobem ovlivňují výkon. Platí princip neslabšího článku řetězu. Rozhodujícím problémem

diagnostiky je nalezení

proměnných, které se mění v závislosti na aplikované intervenci. Jejich změna musí být větší, než je chyba měření. Každý výsledek je zatížen chybou. Tato chyba má dva zdroje – chybu metody a chyba vyplívající z měření biologického systému. V podstatné většině případů je chyb metody menší než chyba biologická. Běžná laboratorní funkční vyšetření jsou zatížena chybou v rozmezí 5-7 %. Výsledek měření je vždy prezentován ve tvaru: výsledek ± chyba měření Chyba může být vyjádřena: v absolutní hodnotě – jednotky jsou stejné jako u výsledku v relativní hodnotě – v procentech vlastního výsledku 71

Parametr, který využíváme jako nástroj, v diagnostice musí být hodnotitelný-měřitelný ve fyzikálních jednotkách. Základem je motorický test, motorická zkouška. Vlastnímu hodnocení musí předcházet „rozbor“ problému, tedy jasné zdůvodnění co je nutné hodnotit. Současně s hodnocením je třeba analyzovat vlivy, které mohou ovlivnit výsledek šetření. Vlivy, které mohou ovlivnit výsledek, je možné shrnout do tří skupin: známe je a umíme je změřit známe je a neumíme je změřit neznáme je a neumíme je měřit Rozhodující parametry každé diagnostiky musí: mít vztah k tomu co chceme hodnotit hodnotit onen předpoklad, který chceme a nikoliv způsob provedení. Před každou diagnostikou je třeba posoudit pohybovou způsobilost: dovednostní stav svalového aparátu. Každé šetření – diagnostika má tři stupně: stanovení formy – tedy jak stanovení normy – standardu interpretace výsledků do tréninku Hodnocení funkčních předpokladů pro podání pohybového výkonu je možné hodnotit buď v laboratoři, nebo v terénu. Každý z těchto způsobů má své výhody a nevýhody. Ideálním řešením je kombinace obou způsobů posouzení. Laboratorní testy výhody: stabilní podmínky možnost snímání biologických signálů přesně definovaný fyzikální výkon 72

nevýhody: drahé omezená dostupnost modelová situace problémy s přenosem výsledků do terénu Terénní testy výhody: snadno realizovatelné a levné možnost vyšetřovat velké soubory přímá využitelnost v řízení tréninku nevýhody: proměnlivé podmínky komplikace se snímáním biologických signálů často nižší přesnost komplikace se stanovením fyzikálního výkonu Základem všech laboratorních, ale i terénních funkčních testů je hledání odezvy organismu na „modelové“ zatížení. Modelové zatížení musí vycházet z formy blížící se „závodnímu“, musí mít potřebnou intenzitu a dobu trvání. V podstatě jsou možné dva protokoly: konstantní zatížení stupňované zatížení Stupňování na běhátku je možné realizovat zvyšováním: sklonu rychlosti V laboratoři se nejčastěji používá šlapací (kolo), nebo běhací (běhátko) ergometr. Obecně hodnoty na kole jsou cca o 10 – 12 % nižší než na běhátku. Obecně platí, že 73

submaximální (nemaximální) zatížení poskytují více informací, které vypovídají o absolvovaném zatížení, než zatížení maximální. Maximální zatížení je velmi závislé na motivaci sledovaného jedince.

2.20 Shrnutí teoretické části V teoretické části jsem se snažil upozornit na neustále se zhoršující životní styl naší populace. Vlivem modernizace se stále více prohlubuje sedavý způsob života, který zhoršuje naše zdraví. Zvyšuje se zejména počet osob s nadváhou, obezitou a srdečními chorobami. Tyto rizikové faktory ještě umocňuje nezdravé stravování. Jako velký paradox vidím fakt, že v Africe trpí hladem a podvýživou miliony lidí a ve vyspělejších zemích mají lidé opačný problém, přejídání, nadváhu nebo obezitu a nicnedělání. Jako alarmující jsou některá čísla, která uvádí zvyšující se pohybovou nečinnost dětí a mladých lidí. Mladá generace se zhlédla v internetu, nicnedělání a vysedávání po kavárnách. Tímto způsobem života je energetický příjem vyšší než energetický výdej. Jako lék na tento globální problém, vyrovnat energetickou bilanci, zlepšení zdraví, je změna životního stylu, zařazením pravidelné pohybové aktivity a to zejména u mladé generace. Tento fakt nepůjde bez podpory státu a médií, větší informovaností o dopadu těchto problémů. Cílem této práce je ukázat pozitivní vliv při změně životního stylu, zařazením pravidelné pohybové činnosti, tedy změna na aktivní životní styl. V praktické části, budeme sledovat kvalitativní i kvantitativní hodnoty, při změně životního stylu na aktivní životní styl.

74

3 Cíle, úkoly práce a hypotézy 3.1 Cíl práce Cílem práce bylo ověření účinnosti pohybového programu vedoucí ke změně převážně sedavého na aktivní životní styl.

3.2 Hypotézy H1: Lze navrhnout pohybový program, který i při vysokém pracovním vytížení změní sedavý na aktivní životní styl. H2: Navrhnutý intervenční program, v době trvání tři měsíce s frekvencí třikrát týdně významně ovlivní aerobní zdatnost (VO2max). H3: Vytrvalostní běh významně ovlivní tělesné složení (celkovou hmotnost, % tuku, FFM a poměr ECM/BCM).

3.3 Úkoly 1. Prostudovat dostupnou literaturu týkající se dané problematiky. 2. Poznatky zpracovat a upozornit na hlavní dopady dané problematiky. 3. Stanovit hypotézy práce. 4. Stanovit metodologii výzkumu. 5. Vybrat vhodné jedince, kteří budou ochotni plnit dané požadavky po dobu tří měsíců. 6. Sestavit a realizovat vstupní dotazník. 7. Sestavit tříměsíční pohybový režim. 8. Provést vstupní diagnostiku. 9. Zpracovat závěrečnou diagnostiku a vyhodnotit.

75

4 Metodika práce 4.1 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvoří čtyři osoby. Proband číslo 1. žena Věk 28 let, vzdělání – vysokoškolské, zaměstnání – sedavé, pracovní doba od 8h do 18h Pohybová anamnéza – 6 -8 let plavání 1 x týdně, 9 – 14 cvičení typu Sokol 2 x týdně, 15 – 21 let nepravidelně sama běh cca 1 x týdně, 17 – 24 let aerobik, P-class 2 až 4 x týdně, 19 – 24 let posilovna 2 x týdně, 23 – 24 let florbal na regionální úrovni, ve 24 letech zanechání veškerých pohybových aktivit (bez udání důvodů). V 28 letech se zapojila do projektu k této diplomové práci, 26.10. 2010 absolvovala vstupní zátěžové testy na FTVS UK v Praze (více v kap. 5 výsledky). Zdravotní anamnéza – bez závažných zdravotních onemocnění nebo zranění. Proband číslo 2. žena Věk 31 let, vzdělání – vysokoškolské, zaměstnání – sedavé, pracovní doba od 8h do 18,30h Pohybová anamnéza – 11 – 14 let volejbal na okresní úrovni 2 x týdně, 15 – 20 let volejbal na krajské úrovni 4 x týdně, 20 – 23 let rekreačně 1 x týdně kolo, 2 x týdně aerobik, 24 – 27 let zanechání veškerých pohybových aktivit (bez udání důvodů), 28 – 30 let volejbal na krajské úrovni 3 x týdně, ve 30 letech zanechání veškerých pohybových aktivit (bolest zad). V 31 letech se zapojila do projektu k této diplomové práci, 2.12. 2010 absolvovala vstupní zátěžové testy na FTVS UK v Praze (více v kap. 5 výsledky). Zdravotní anamnéza – ve 30 letech bolest zad, bez nalezení objektivních důvodů. Před zahájením pohybové intervence k diplomové práci, bez bolesti zad. Proband číslo 3. žena Věk 29 let, vzdělání – středoškolské, zaměstnání – sedavé, pracovní doba od 8h do 18,00h Pohybová anamnéza – 6 – 17 let tenis na krajské úrovni 5 x týdně, 17 – 20 let zanechání veškerých pohybových aktivit (chronická bolest ramene), 20 – 25 let kolo, běžky 1 x 76

týdně, 25 – 26 let karate 2 x týdně, 27 – 28 let dračí lodě 2 x týdně, 29 let zanechání veškerých pohybových aktivit (bez udání důvodů). V 29 letech se zapojila do projektu k této diplomové práci, 22.11. 2010 absolvovala vstupní zátěžové testy na FTVS UK v Praze (více v kap. 5 výsledky). Zdravotní anamnéza – ve 20 letech zánět v rameni, chronická bolest. Proband číslo 4. muž Věk 35 let, vzdělání – středoškolské, zaměstnání – převážně sedavé, pracovní doba od 8h do 18,00h Pohybová anamnéza – 6 – 20 let fotbal na krajské úrovni (brankář) 4 x týdně, 20 – 27 let zanechání veškerých pohybových aktivit (práce v zahraničí), 27 – 30 let 5 x týdně kombinace sjezdové lyžování a kolo, 30 – 35 let nepravidelně kolo/volejbal/tenis 1 x za 14 dní. V 35 letech se zapojil do projektu k této diplomové práci, 22.11. 2010 absolvoval vstupní zátěžové testy na FTVS UK v Praze (více v kap. 5 výsledky). Zdravotní anamnéza – bez závažných zdravotních onemocnění nebo zranění.

4.2 Popis metod Porovnáním vstupních výsledků testů, s výsledky po ukončení pohybové intervence. Zátěžové funkční testy absolvovala skupina na FTVS UK v Praze. Proband č. 1. běhací pás na začátku i na konci PI. Probandi č. 2, 3 a 4 před zahájením PI kolo (aktuální úroveň běžeckých dovedností byla tak nízká, že nebyly schopni úspěšně zvládnout zatížení na běhátku), na konci PI běhací pás. Porovnávali se hodnoty tělesného složení (celková hmotnost, % tělesného tuku, FFM, VO2max a rychlost běhu na úrovni ANP).

4.3 Popis intervenčního programu První měsíc intervenčního programu (29.1. – 27.2. 2011) byl zaměřen na rozvoj obecné vytrvalosti. Probandi č. 1 a 4 běhali souvislou metodou úseky od 3km do 12km, nízkou intenzitou okolo aerobního prahu. Probandi č. 2 a 4 měli na začátek intervence doporučenou rychlou chůzi od 30minut do 70minut, z důvodu zdravotních komplikací. Po dvoutýdenním zahájení rychlou chůzí, začali postupně i probandi č. 2 a 4 běhat fartleky dle svého pocitu, kde byla zařazená i chůze (indiánský běh). Druhý měsíc (1.3. – 3.4. 2011) byl zaměřen na rozvoj vytrvalosti a síly dolních končetin. Kombinace delších fartleků v členitém terénu s vybíhanými kopečky (dlouhé cca od 40 – 300 m). 77

Třetí měsíc (4.4. – 6.5. 2011) jsme se zaměřili na udržení rychlosti běhu na úrovni anaerobního prahu po co nejdelší dobu. Běhání kratších úseků na úrovni ANP intervalovou metodou. Na závěr celého intervenčního programu běžela skupina štafetový pražský maraton (8. Května 2011). Celkem 41 tréninkových jednotek (3 x týdně).

4.4 Zpracování výsledků Za věcně významné považujeme změny: hmotnost - 1 kg % tuku – 1 % ECM/BCM – 0,02 FFM – 1 kg VO2max – 5 % nebo 2,5 ml.kg-1.min-1 Rychlost běhu na úrovni ANP na 1 km – o 5 sekund.

78

5 Výsledky Tabulka 1. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (běhací pás), před začátkem pohybové intervence z 26.10. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena. ECM/ věk

výška

hmot

Jméno

/BCM

%tuku

ATH

7 km.h-1 VO2.kgSF 1

9 km.h-1 VO2.kg-1

SF

1

ml.kg-1

t.min-1

156

31,1

171

-

roky

č.1 žena

cm

28 170,8

kg

75,6

%

0,85 20,3

kg

ml.kg-1

60,2

24,5

t.min

Tabulka 2. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena. ECM/ věk

výška

hmot

Jméno

/BCM

%tuku

ATH

8 km.h-1 VO2.kgSF 1

10 km.h-1 VO2.kg-1

SF

1

ml.kg-1

t.min-1

149

36,3

152

-

roky

č.1. žena

cm

28 170,4

kg

73,6

%

0,89 17,9

kg

ml.kg-1

60,4

27,9

t.min

Tabulka 3. Uvádí maximální hodnoty (běhací pás) před začátkem pohybové intervence z 26.10. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena.

MAX t

VO2.kg-1

V

SF

La

1

s

ml.kg-1

l.min-1

t.min-1

mmol.l-1

12

20

38,3

87

193

10,3

vmax km.h-

Tabulka 4. Uvádí maximální hodnoty (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena. MAX t

VO2.kg-1

V

SF

La

1

s

ml.kg-1

l.min-1

t.min-1

mmol.l-1

14

20

47,2

100,0

191

11,3

vmax km.h-

79

Tabulka 5. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (běhací pás) před začátkem pohybové intervence z 26.10. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena.

Prahy ANP čas t.min- min.km-

%max

AEP

ANZ

1

1

VO2

t.min-1

t.min-1

175

4:58

75,6

155

186

Tabulka 6. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 1. žena.

Prahy ANP čas t.min- min.km-

%max

AEP

ANZ

1

1

VO2

t.min-1

t.min-1

173

4:30

75,8

153

183

Hodnocení proband číslo 1. - žena Celková hmotnost se snížila o 2 kg (o 2,65 %), z toho % tělesného tuku se snížilo o 11,82 % a hmotnost FFM se zvýšila o 0,2 kg (o 0,3 %). Poměr hmoty ECM/BCM se zvýšil o 0,04 (o 4,7 %). Hodnota aerobní vytrvalosti VO2max se zlepšila o 8,9 ml.kg1

.min-1 (o 23,2 %). Rychlost běhu na jeden kilometr (min.km-1) na úrovni ANP

z původních 4:58 minuty na 4:30 minuty (zrychlení o 28 sekundy). Za tři měsíce odtrénováno 41 tréninkových jednotek (100 %). Tabulka 7. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (kolo), před začátkem pohybové intervence z 02.12. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena. 1,5 W/kg Jméno

Č.2 žena

věk

výška

hmotnost

roky

cm

kg

31

166,0

61,4

ECM/BCM

%tuku ATH VO2.kg-

%

0,92

kg

12,7 53,6

80

1

TF

ml.kg-1

21,1

2,5 W/kg VO2.kg

-

1

TF

t.min1

ml.kg-1

t.min1

153

28,4

168

Tabulka 8. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena. ECM/ věk

výška

hmot

Jméno

/BCM

%tuku

ATH

9 km.h-1 VO2.kgSF 1

11 km.h-1 VO2.kg-1

SF

1

ml.kg-1

t.min-1

154

37,2

162

-

roky

č.2. žena

cm

kg

32 166,0

%

61,0

0,86 12,2

kg

ml.kg-1

53,6

31,6

t.min

Tabulka 9. uvádí maximální hodnoty (kolo) před začátkem pohybové intervence z 02.12. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena. MAX W170

Wmax

čas

VO2.kg

W/kg

W/kg

sec

2,44

3,26

40

-1

V

TF

La

ml.kg-1

l

t.min-1

mmol/l

44,8

92

182

9,6

Tabulka 10. uvádí maximální hodnoty (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena. MAX t

VO2.kg-1

V

SF

La

1

s

ml.kg-1

l.min-1

t.min-1

mmol.l-1

13

60

44,7

92

193

11,6

vmax km.h-

Tabulka 11. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (kolo) před začátkem pohybové intervence z 02.12. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena. ANP TF

%max

ae

t.min1

t.minVO2% 1

166

76,7

148

an t.min1

176

81

Tabulka 12. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 2. žena.

Prahy ANP čas t.min- min.km-

%max

AEP

ANZ

1

1

VO2

t.min-1

t.min-1

175

4:43

75

155

186

Hodnocení proband číslo 2. žena Celková hmotnost se snížila o 0,4 kg (o 0,66 %), z toho % tělesného tuku se snížilo o 3,94 % a hmotnost FFM zůstala stejná. Poměr hmoty ECM/BCM se snížil o 0,06 (o 6,53 %) Hodnota aerobní vytrvalosti VO2max, kde první měřená hodnota na kole byla 44,8 ml.kg-1.min-1 a druhá měřená hodnota (po ukončení PI) na běhacím pásu 44,7 ml.kg-1.min-1, hodnota VO2max se snížila o 5,07 ml.kg-1.min-1(bereme-li v úvahu, že hodnota na kole je cca o 10 % nižší než na běhacím pásu), snížení o 10,19 %. Za tři měsíce odtrénováno 11 tréninkových jednotek (26,8 %) zranění a pracovní vytížení. Tabulka 13. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (kolo), před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena. 1,5 W/kg Jméno

Č.3 žena

věk

výška

hmotnost

roky

cm

kg

29

166,7

79,4

ECM/BCM

%tuku ATH VO2.kg-

%

0,79

kg

1

TF

ml.kg-1

21,9

21,4 62,4

2,5 W/kg VO2.kg

-

1

TF

t.min1

ml.kg-1

t.min1

143

28,6

171

Tabulka 14. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena. ECM/ věk

výška

hmot

Jméno

/BCM

%tuku

ATH

8 km.h-1 VO2.kgSF 1

10 km.h-1 VO2.kg-1

SF

1

ml.kg-1

t.min-1

152

29,3

158

-

roky

č.3. žena

cm

30 167,2

kg

84,5

%

0,79 24,1

82

kg

ml.kg-1

64,2

27,3

t.min

Tabulka 15. uvádí maximální hodnoty (kolo) před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena. MAX W170

Wmax

čas

VO2.kg

W/kg

W/kg

sec

2,48

3,28

40

-1

V

TF

La

ml.kg-1

l

t.min-1

mmol/l

40,1

104

192

10,3

Tabulka 16. uvádí maximální hodnoty (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena. MAX t

VO2.kg-1

V

SF

La

1

s

ml.kg-1

l.min-1

t.min-1

mmol.l-1

12

60

39,1

101,0

184

11,3

vmax km.h-

Tabulka 17. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (kolo) před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena. ANP TF t.min1

184

%max

ae

t.minVO2% 1

74,3

154

an t.min1

184

Tabulka 18. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 3. žena.

Prahy ANP čas t.min- min.km-

%max

AEP

ANZ

1

1

VO2

t.min-1

t.min-1

168

4:58

74,6

150

178

Hodnocení proband číslo 3. žena Celková hmotnost se zvýšila o 5,1 kg (o 6,42 %), z toho % tělesného tuku se zvýšilo o 12,6 % a hmotnost FFM se zvýšila o 1,8 kg (2,8 %). Poměr hmoty ECM/BCM zůstal stejný. Hodnota aerobní vytrvalosti VO2max, kde první měřená hodnota na kole byla 40,1 ml.kg-1.min-1 a druhá měřená hodnota (po ukončení PI) na běhacím pásu 39,1 ml.kg83

1

.min-1, hodnota VO2max se snížila o 5,45 ml.kg-1.min-1(bereme-li v úvahu, že hodnota na

kole je cca o 10 % nižší než na běhacím pásu), snížení o 12,3 %. Za tři měsíce odtrénováno 29 tréninkových jednotek (70,7 %) zranění a pracovní vytížení. Tabulka 19. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (kolo), před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž. 1,5 W/kg věk

Jméno

výška

hmotnost

roky

cm

kg

35

181,2

87,4

č.4 muž

ECM/BCM

%tuku ATH VO2.kg-

%

0,81

kg

1

TF

ml.kg-1

19,1

16,3 73,1

2,5 W/kg VO2.kg

-

1

TF

t.min1

ml.kg-1

t.min1

101

29,1

122

Tabulka 20. uvádí základní parametry tělesného složení a hodnoty při submaximálním zatížení (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž. ECM/ věk

výška

hmot

/BCM

Jméno

%tuku

ATH

9 km.h-1 VO2.kgSF 1

11 km.h-1 VO2.kg-1

SF

1

ml.kg-1

t.min-1

144

37,1

157

-

roky

č.4. muž

cm

kg

36 181,0

%

87,9

0,88 16,4

kg

ml.kg-1

73,5

34,4

t.min

Tabulka 21. uvádí maximální hodnoty (kolo) před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž. MAX W170

Wmax

čas

VO2.kg

W/kg

W/kg

sec

4,38

3,89

40

-1

V

TF

La

ml.kg-1

l

t.min-1

mmol/l

53,7

140

184

10,8

Tabulka 22. uvádí maximální hodnoty (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž. MAX t

VO2.kg-1

V

SF

La

1

s

ml.kg-1

l.min-1

t.min-1

mmol.l-1

16

60

54,9

150,0

186

11,9

vmax km.h-

84

Tabulka 23. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (kolo) před začátkem pohybové intervence z 22.11. 2010 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž. ANP TF t.min1

167

%max

ae

t.minVO2% 1

78,3

149

an t.min1

177

Tabulka 24. uvádí prahové hodnoty při zátěžovém testu (běhací pás) po ukončení pohybové intervence z 29.04. 2011 FTVS UK v Praze. Proband číslo 4. muž.

Prahy ANP čas t.min- min.km-

%max

AEP

ANZ

1

1

VO2

t.min-1

t.min-1

169

3:47

78,1

151

179

Hodnocení proband číslo 4. muž Celková hmotnost se zvýšila o 0,5 kg (o 0,5 %), z toho % tělesného tuku se zvýšilo o 1,2 % a hmotnost FFM se zvýšila o 0,4 kg (0,5 %). %). Poměr hmoty ECM/BCM se zvýšil o 0,07 (o 8,6 %) Hodnota aerobní vytrvalosti VO2max, kde první měřená hodnota na kole byla 53,7 ml.kg-1.min-1 a druhá měřená hodnota (po ukončení PI) na běhacím pásu 54,9 ml.kg-1.min-1, hodnota VO2max se snížila o 4,76 ml.kg-1.min-1(bereme-li v úvahu, že hodnota na kole je cca o 10 % nižší než na běhacím pásu), snížení o 7,98 % Za tři měsíce odtrénováno 26 tréninkových jednotek (63,4 %) zranění a pracovní vytížení.

85

Otázky a odpovědí po ukončení pohybové intervence z listopadu 2011 (6 měsíců po ukončení PI).

Otázky: 1. Proč jste začali s pohybovou intervencí? 2. Splnila intervence Vaše očekávání? 3. Proč jste skončili, nebo proč pokračujete v PI i nadále? 4. Děláte v současnosti pravidelně i jiný sport? Jestli ano, tak jaký a jak často? 5. Jste spokojeni s náplní Vašeho volného času? Odpovědí: Proband č.1 1. Potřebovala jsem zhubnout. 2. Splnila. 3. Pokračuji i nadále, udržuje mě to mentálně fit a chci ještě zhubnout. 4. Pokračuji v běhání 3 x týdně, kickbox 1 x týdně a jóga 1 x týdně. 5. Celkem ano. Proband č. 2 1. Chtěla jsem mít pravidelný pohybový režim a odpovědnost za ostatní, když se mi zrovna nechce, tak abych stejně šla sportovat. 2. I když jsem docela brzy musela za zdravotních problémů s tréninkem skončit, upřímně uvádím, že mé očekávání se splnilo. Tím, že jsme trénovali ve skupince a měla jsem nad sebou „bič“, překonávala jsem jinak svoji slabou vůli. Můj subjektivní pocit byl takový, že se zlepšuji. 3. Musela jsem skončit za zdravotních důvodů, bolesti zad. 4. V současnosti cvičím na doporučení fyzioterapeuta 3 x denně posilovací cvičení na odstranění bolesti zad.

86

5. K této otázce musím bohužel napsat, že nejsem spokojená, ale je to spojeno s mými současnými zdravotními obtížemi. Z důvodu silné bolesti zad, která byla asi umocněná denním dojížděním do 100 km vzdálené práce, po dobu půl roku. Proband č. 3 1. Chtěla jsem zhubnout. 2. Moje očekávání se nenaplnilo, ale jen mojí vlastní nedisciplínou. V době, kdy jsme začali s tréninky, jsme byli krátce po návratu z 5ti týdenní dovolené v Asie. Nemohla jsem se „nabažit“ českého jídla, takže jsem nedodržovala doporučení od trenéra v dodržování jídelníčku. 3. Nepokračuji, otěhotněla jsem. 4. Nedělám, jsem těhotná. 5. Jsem na mateřské dovolené. Proband č. 4 1. Chtěl jsem zlepšit kondici. 2. Trénování určitě očekávání splnilo. Sešla se dobrá parta lidí a trénování nebyl jenom dril, atmosféra tréninků mi vyhovovala. 3. Skončil jsem, protože jsem si splnil svůj osobní cíl, zaběhnout 10 km bez známky vyčerpání. 4. Sportuji příležitostně, kolo, tenis, volejbal, cca 1 x za 10 dní. 5. Vždy je co zlepšovat, od našeho společného trénování jsem přibral 6 kg. Problém je, že potřebuji ke sportu partu lidí, sám se nepřinutím.

87

6 Diskuse Hlavním cílem diplomové práce, bylo upozornit na stále se zvyšující počet lidí, u kterých převládá spíše sedavý způsob života. Tímto neaktivním životním stylem, se zvyšuje riziko některých onemocnění, na která bylo v textu také upozorněno. Vedle zdravotních komplikací se s rostoucím počtem neaktivních lidí zhoršuje i tělesná zdatnost populace. Proband č. 1 – nejvýraznější zlepšení. Snížili jsme celkovou hmotnost o 2 kg, ale jako ještě důležitější je, že se o 0,2 kg (o 0,3 %) zvýšila beztuková hmota a proto můžeme říci, že snížená hmotnost o 2 kg byla pouze z tukuprosté hmoty, o čemž svědčí i snížení % tuku o 11,82 %. Podařilo se zlepšit i aerobní zdatnost, jak ukazují výsledky VO2max a rychlost běhu na úrovni ANP. Aerobní vytrvalost se zlepšila o 8,9 ml.kg-1.min-1 a rychlost běhu o 28 vteřin (z původních 4:58 na 4,30 min.km-1). Výrazné zlepšení můžeme přisuzovat zejména stoprocentní účastí tréninkového plánu a jako další velmi podstatný faktor vidím v tom, že bylo dodrženo doporučení o vyváženém a racionálním stravování. Zhoršila se pouze hodnota ECM/BCM o 0,04 (o 4,7 %). Zvýšení čísla ukazující poměr ECM/BCM přisuzuji tréninkovým dávkám, které byly převážně zaměřeny na zlepšení vytrvalosti, tedy prováděné nižší intenzitou, na vyšší intenzitu nebyl proband připraven a nezařazením posilovacích tréninků na které nebyl čas a ani to nebyl záměr. Celkově dobré výsledky jsou důsledkem stoprocentní tréninkové docházky a dodržování racionální zdravé výživy. Proband č. 2 – uspokojivé výsledky. Celková hmotnost se snížila o 0,4 kg (o 0,66 %), z toho % tělesného tuku se snížilo o 4 % a hmotnost FFM zůstala stejná. Veškeré snížení hmotnosti bylo z tuků a vezmeme-li v potaz celkově nízké procento tělesného tuku před samotnou intervencí, je tento výsledek velmi dobrý. Porovnání aerobní vytrvalosti posouzením hodnot VO2max ze vstupního testu na kole a závěrečného testu na běhacím pásu, došlo ke zhoršení o 5,07 ml.kg-1.min-1 (o 10,19 %), přičítám nedostatečně dobré úrovni techniky běhu a velmi dobré úrovni jízdy na kole (tento fakt podporuje i pohybová anamnéza probanda, kde běh nebyl nikdy aktivně provozován, kdežto jízda na kole v pohybové anamnéze figuruje). Další faktor, který nepřispívá ke zlepšení vytrvalosti, je pouze 11 odtrénovaných jednotek (26,8 %), pod tento fakt se podílelo pracovní vytížení a zdravotní problémy (bolest zad). Zlepšil se poměr 88

ECM/BCM o 0,06, který přisuzuji faktu, že u probanda nebyla v minulosti prováděna žádná aktivita silového charakteru (viz. pohybová anamnéza v kap. 4.1) a proto i běh byl dostatečný podnět pro zlepšení svalové hmoty. Proband č. 3 – zhoršení. Celková hmotnost se zvýšila o 5,1 kg (o 6,42 %), z toho % tuku se zvýšilo o 12,6 % a hmotnost FFM hmoty se zvýšila o 1,8 kg (o 2,8 %). Zvýšení hmotnosti a zejména % tuku, přisuzuji nedodržení doporučené racionální výživě. Sám proband přiznal, „že čím více trénuje (větší energetický výdej), tím více jídla sní“. Můžeme tedy spekulovat, že energetický příjem, i přes zařazení PI, byl vyšší než samotný energetický výdej a proto se zvýšila celková hmotnost a zejména % tuku. Poměr ECM/BCM hmoty zůstal stejný. Podle počáteční hodnoty ECM/BCM (0,79) a faktu že jde o ženu, můžeme usuzovat poměrně dobré předpoklady pro silové sporty, napovídá tomu i pohybová anamnéza (viz. kap. 4.1) karate, dračí lodě. Porovnání aerobní vytrvalosti posouzením hodnot VO2max ze vstupního testu na kole a závěrečného testu na běhacím pásu, došlo ke zhoršení o 5,45 ml.kg-1.min-1 (o 12,3 %), přičítám nedostatečně dobré úrovni techniky běhu a velmi dobré úrovni jízdy na kole (tento fakt podporuje i pohybová anamnéza probanda, kde běh nebyl nikdy aktivně provozován, kdežto jízda na kole v pohybové anamnéze figuruje). Další faktor, který nepřispívá ke zlepšení vytrvalosti, je pouze 29 odtrénovaných jednotek (70,7 %) a při přihlédnutí k výšce a celkové hmotnosti probanda, byla značná část tréninkových jednotek prováděna formou rychlé chůze, aby nedošlo k přetížení kolenních kloubů. Proband č. 4 – neuspokojivé výsledky. Celková hmotnost se zvýšila o 0,5 kg (o 0,57 %), z toho % tuku se zvýšilo o 0,61 %. Zvýšila se i hmotnost FFM hmoty o 0,4 kg. Zvýšení hmotnosti a zejména % tuku, přisuzuji nedodržení doporučené racionální výživě. Sám proband přiznal, „že čím více trénuje (větší energetický výdej), tím více jídla sní“. Můžeme tedy spekulovat, že energetický příjem, i přes zařazení PI, byl vyšší než samotný energetický výdej a proto se zvýšila celková hmotnost a zejména % tuku, i když ne příliš výrazně. Zhoršil se poměr ECM/BCM o 0,07 (o 8,6 %). Zvýšení čísla ukazující poměr ECM/BCM přisuzuji tréninkovým dávkám, které byly převážně zaměřeny na zlepšení vytrvalosti, tedy prováděné nižší intenzitou, na vyšší intenzitu nebyl proband připraven a nezařazením posilovacích tréninků na které nebyl čas a ani to nebyl záměr. Porovnání aerobní vytrvalosti posouzením hodnot VO2max ze vstupního testu na kole a závěrečného testu na běhacím pásu, došlo ke zhoršení o 4,76 ml.kg89

1

.min-1 (o 7,98 %), přičítám nedostatečně dobré úrovni techniky běhu a velmi dobré

úrovni jízdy na kole (tento fakt podporuje i pohybová anamnéza probanda, kde běh nebyl nikdy aktivně provozován, kdežto jízda na kole v pohybové anamnéze figuruje). Další faktor, který nepřispívá ke zlepšení vytrvalosti, je pouze 26 odtrénovaných jednotek (63,4 %). V příloze je uveden dotazník z listopadu 2011 o názorech probandů o PI, jestli se splnila očekávání a jestli pokračují v nějaké pohybové intervenci. V PI pokračuje pouze proband č. 1. V příloze jsou zátěžové testy 7 měsíců po ukončení pohybové intervence od probanda č. 4 (nepokračuje v PI) a od probanda č. 1, který jako jediný pokračuje v pohybovém programu (testy 8 měsíců od ukončení tříměsíčního plánovaného programu), probandi č. 2 a 3 se nemohli ze zdravotních důvodů testů zúčastnit.

90

7 Závěr H1 se potvrdila, limitovalo nás pouze zranění. H2 se částečně potvrdila, ukázalo se, že velký vliv na hodnotu VO2max má dovednostní úroveň prováděné činnosti. H3 se potvrdila pouze v případě, že je dodržovaná racionální, zdravá a vyvážená strava. Takto navržená pohybová intervence bude úspěšná pouze v případě dodržení programu.

91

8 Bibliografie 1. ADAMEC, C., a kol. Doprava, zdraví a životní prostředí. Praha: Grada, 2008. 2. ALTER, M. J. Strečink. Praha: Grada, 1999. 3. BLAIR, S., N. et al. How much physical aktivity is good for health? Annu. Rev. Publ. Health. 1992. 4. BOUCHARD, C. Physical aktivity and obesity. Human Kinetice Publisher, Inc., 2000. 5. BOUCHARD, C., SHEPARD, R. J. Physical aktivity, fitness and health: The model and key concepts. In. Physical aktivity, fitness and health. Champaign, Illinois: Human kinetics Publ., 1993. 6. BRANDEJSKÝ, P., NOVOTNÝ, V., VILIKUS, Z. Tělovýchovné lékařství. Praha: Karolinum, 2004. 7. BRETTSCHNEIDER, W. D., NAUL, R. Obesity in Europe. Frankfurt am Main, 2007. 8. BUNC, V., ČECHOVSKÁ, I., NOVOTNÁ, V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada, 2006. 9. BUNC, V. Diagnostika stavu trénovanosti. Přednášky – letní semestr, 2008a. 10. BUNC, V. Nadváha a obezita dětí – životní styl jako příčina a důsledek. Česká kinantropologie. 2008b, Vol.12, č.3. str.62-63 11. BUNC, V. Intervenční pohybové programy. Přednášky – zimní semestr, 2009. 12. BUNC, V. Zdravotně orientované programy. Přednáška – letní semestr, 2010. 13. BUNC, V. Cvičební programy primární a sekundární prevence. Přednášky – zimní semestr, 2012. 14. CINGLOVÁ,

L.

Vybrané

kapitoly z tělovýchovného

lékařství.

Praha:

Karolinum, 2010. 15. CLARKOVÁ, N. Sportovní výživa. Grada Publishing, 2000. 16. DOVALIL, J. a kolektiv. Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum, 2008. 92

17. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. 18. DLOUHÁ, R. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha: Karolinum, 1998. 19. EVERSONOVÁ, C. Buď fit. 1.vyd. Praha: Ikar, 1996. 20. FIALOVÁ, L. Moderní body image. Jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Praha: Grada, 2006. 21. FIALOVÁ, L., FOJTÍKOVÁ, M., MORAVCOVÁ, A., SCHLEGEL, P. Klientela poradenského centra zaměřeného na změnu životního stylu. Česká kinantropologie. 2011, Vol. 15, č. 3. str.94-95 22. FORMÁNEK, J., HORČIC, J. Triatlon. Praha: Olympia, 2003. 23. HAINER, V., a kol. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada, 2004. 24. HAYRY, M. Measuring the quality of life: Why, how and chat? Teoretical medicine. 1991. 25. HAVLÍČKOVÁ, L., a kolektiv. Fyziologie tělesné zátěže І. Obecná část. Praha: Karolinum, 2006. 26. HELLER, J. Fyziologie tělesné zátěže ІІ. Speciální část. Praha: Karolinum, 1996. 27. HOŠKOVÁ, B. Základy hygieny, regenerace a masáže. Přednášky – letní semestr, 2007. 28. CHOUTKA, M., SELIGER, V. Fyziologie sportovní výkonnosti. Praha: Olympia, 1982. 29. JIRKA, Z. Základní prostředky k regeneraci sil sportovce. Olomouc: Olympia, 1986. 30. KATCH, F., KATCH, V., MCARDLE, W. D. Exercise physiology – Energy, Nutrition and human performance. Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins, 2001. 31. KOHLÍKOVÁ, E. Fyziologie člověka. Učební texty pro trenérskou školu FTVS UK v Praze. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2004. 93

32. KOHLÍKOVÁ, E. Vybraná témata praktických cvičení z fyziologie člověka. Praha: Karolinum, 2009. 33. KOLEKTIV AUTORŮ. Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada, 1997. 34. KOVÁŘ, R. Tělesná aktivita, tělesná zdatnost a zdraví. Česká kinantropologie. 2001, Vol. 5, č. 1. str.50 35. KUČERA, M., a kol. Pohyb v prevenci a terapii. Kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty fyzioterapie. Praha: Karolinum, 1996. 36. KUBÁTOVÁ, D., MACHOVÁ, J. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. 37. KUDRNA, P., KUNOVÁ, V., MÁLKOVÁ, I., a kol. Obezita je realita: hubneme s rozumem. Praha: Radioservis, 2002. 38. KUNEŠOVÁ, M. Obezita. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2005. 39. MASTNÁ, B. Nadváha, obezita, výživa. 1. vydání. Praha: Triton, 2002. 40. MILLER, B., WILDMAN, R. Sports and fitness nutrition. USA: Thomson Wadsworth, 2003. 41. MULLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha: Triton, 2003. 42. PLACHETA, Z., aj. Zátěžová funkční diagnostika a preskripce pohybové léčby ve vnitřním lékařství. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 43. SAK, P. Proměny volného času a zaostávání pedagogiky. Brno: MSD, 2006. 44. SELIGER, V. Praktika z fyziologie pro studující tělesné výchovy. 4.vyd. Praha: SPN, 1990. 45. SLEPIČKA, P., et al. Společenská reflexe sportu. Projekt MŠMT ČR: Praha: UK-FTVS, 2001. 46. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Praha: Karolinum, 2005. 47. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Přednášky – zimní semestr, 2012. 48. SOUMAR, L. Kondice a zdraví. Praha: Grada, 1997.

94

49. TEPLÝ, Z. Zdraví, zdatnost, pohybový režim: ověřte si svoji kondici. Praha: ČASV, 1995. 50. UNGR, V., ZICH, F. Postoje české veřejnosti k tělesné výchově a sportu. TVSM, 1995. 51. VALJENT, Z. Pokus o vymezení pojmu aktivní životní styl. Česká kinantropologie, 2008, Vol. 12, č. 2. str.42 52. VILIKUS, Z. Tělovýchovné lékařství. Přednášky – zimní semestr, 2012. 53. VRBAS, J. Škola a zdraví 21. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 54. ZÍTKO, M. Kompenzační cvičení. Praha: Svoboda, 1998. URL odkazy 1. URL, 1. http://zpravy.idnes.cz/ceske-deti-jsou-devate-nejtlustsi-na-sveteprestaly-se-hybat-p5p-/domaci.asp?c=A091215_221600_domaci_mmb 2. URL, 2. http://www.hubnete-trvale.cz/clanky-o-hubnuti/11-utoci-na-nas-novaepidemie-obezita 3. URL, 3.http://ec.europa.eu/healtheu/health_problems/cardiovascular_diseases/index_cs.htm 4. URL, 4. http://www.lekari-online.cz/vnitrni-lekarstvi/zakroky/diabetes-mellitusii-typu 5. URL, 5. http://www.fsps.muni.cz/~novotny/Hypokin.htm 6. URL, 6. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Imobiliza%C4%8Dn%C3%AD_syndrom 7. URL, 7. http://www.zdn.cz/clanek/sestra-priloha/imobilizacni-syn-drom-383386

95

9 Přílohy Komentář k parametrům uvedeným v protokolu o zátěžovém vyšetření Bunc (2010). Každý protokol obsahuje čtyři skupiny parametrů, které popisují: a) tělesné složení b) reakci na submaximální zatížení c) maximální parametry d) údaje pro řízení tréninku

Ad a) Pro posouzení tělesného složení používáme (na FTVS) celotělovou multifrekvenční bioimpedanční metodu a predikční rovnice, které jsou upraveny pro danou skupinu sledovaných jedinců. výška – výška měřená ve stoje hmotnost – tělesná hmotnost bez bot a ve sportovním oblečení bio – odpor „těla“, který poskytuje analyzátor na frekvenci 50 kHz. Je dále využíván pro stanovení dalších parametrů tělesného složení ECM/BMC – poměr mimobuněčné a vnitrobuněčné hmoty, charakterizuje kvalitu svalové hmoty. Platí, že čím je tato hodnota nižší, tím lepší jsou předpoklady pro svalovou práci, svalová hmota je „kvalitnější“. Tento koeficient je závislý na trénovanosti, věku a pohlaví. Pro jedince bez pravidelného pohybového tréninku se pohybuje v rozmezí 0,75-1,05 pro věk cca 17-60 let. Ženy mají hodnoty zpravidla o 0,02-0,04 vyšší než stejně trénovaní muži. TBW – celkové množství vody v organismu. Platí, že u zdravých jedinců je obsah vody v těle u mužů v rozmezí 55-65 % (TBW/hmotnost * 100) a u žen 5060 % ICW – je vnitrobuněčná „voda“, srovnávací parametr při opakovaných měřeních a slouží k výpočtu vnitrobuněčné hmoty

96

ECW – je mimobuněčná „voda“. Součet ICW plus ECW tvoří celkovou vodu TBW. Vše co se týká tělesné vody je velmi důležité v případě úpravy tělesné hmotnosti. BMR – je klidový metabolismus, který udává energii nutnou pro zajištění základních „životních“ funkcí, tedy dýchání, činnosti srdce, produkci tepla, atd. % tuku – je procento tuku, vyjádřené v procentu tělesné hmotnosti. Tato hodnota je závislá na trénovanosti, věku a pohlaví. Pro muže bez pravidelného sportovního tréninku jsou normální hodnoty mezi 15-18 %, u žen jsou o cca 3-5 % nižší, než zde presentované hodnoty, které byly stanoveny pomocí bioimpedančního měření. TPH – je tukuprostá hmotnost, která se získá odečtením hmotnosti tuku od tělesné hmotnosti Ad b) Reakce na submaximální zatížení není závislá na motivaci posuzovaného jedince na straně jedné a na straně druhé je podstatně „citlivější“ na absolvovaný pohybový trénink než proměnné maximální. Jsou základem pro hodnocení adaptace na pohybové zatížení a tím i trénovanosti. Sledované parametry jsou: VO2 – je absolutní hodnota spotřeby kyslíku při prvním submaximálním zatížení. Platí, že 1l spotřeby kyslíku odpovídá zhruba energii 5 kcal, přesná hodnota je závislá na velikosti respiračního koeficientu R. Při srovnávacích opakovaných měřeních platí, že čím je tato hodnota nižší při stejném zatížení, tím vyšší je adaptace na daný typ zatížení a je tedy i vyšší trénovanost VO2.kg-1 – je spotřeba kyslíku vztažená na kg hmotnosti. Tato hodnota je „normovaná“ a tudíž umožňuje srovnání osob mezi sebou. Hodnota je závislá na věku, trénovanosti, pohlaví a způsobu zatěžování V – je minutová plicní ventilace, která udává množství vzduchu za jednu minutu, které projde plícemi SF – je srdeční frekvence R – je respirační koeficient, který v závislosti na dietě, charakterizuje velikost zapojení procesů při hrazení energetických nároků, vytvářejících kyslíkový dluh 97

Ad c) Maximální funkční parametry, které jsou často považovány za jediný ukazatel trénovanosti. Je třeba znovu připomenout, že rozhodující roli zde hraje motivace hodnocených jedinců. VO2 – je absolutní hodnota maximální spotřeby kyslíku. Spotřeba kyslíku je často považována za základní ukazatel zdatnosti, přesněji aerobní zdatnosti jedince VO2max.kg-1 – je hodnota maximální spotřeby kyslíku. Hodnota u jedinců bez pravidelného pohybového tréninku klesá zhruba od věku 18let. Ženy mají hodnoty zhruba o 10 % nižší než stejně trénovaní muži. Trénovaní jedinci mohou mít hodnoty i vyšší než 80 ml, naopak osoby bez pravidelného pohybového tréninku mají hodnoty v rozmezí 30-50 ml. Hodnoty stanovené na běhacím koberci jsou cca o 10 % vyšší než hodnoty stanovené na šlapacím ergometru. vmax nebo Wmax.kg-1 – je dosažený výkon, při kterém bylo zatížení ukončeno. Spolu s hodnotami maximální spotřeby kyslíku jsou rozhodujícími proměnnými při posuzování úrovně trénovanosti. Obecně platí, že trénovaní dosahují vyšších hodnot než jedinci bez pravidelného pohybového tréninku. Vmax – je maximální minutová ventilace. Její hodnota je geneticky předurčena a nelze ji prakticky použít jako kritérium trénovanosti. Rozhodující je při posuzování předpokladů pro vytrvalostní sporty, hlavně pak při výběru talentů. SFmax – je maximální srdeční frekvence, která je hodnotou typickou pro daného jedince. Není v podstatě možné ji použít pro hodnocení trénovanosti. Přibližně platí, že SFmax=200-věk (roky). Procenta této hodnoty je pak možné s úspěchem využít při řízení pohybového nebo sportovního tréninku. Současně je třeba připomenout, že neexistuje obecná maximální srdeční frekvence a je proto žádoucí stanovit pro každou pohybovou aktivitu příslušnou maximální SF. Rmax – je hodnota maximálního respiračního koeficientu. Při známé dietě jej lze využít k hodnocení podílu anaerobního hrazení energie. Současně je kritériem „stupně nasazení“ daného jedince při maximálním zatížení. Hodnota by měla být zpravidla vyšší než 1,1. 98

Lamax – je maximální hodnota krevního laktátu, která je počítána. Přesnost stanovení je cca ±1 mmol.l-1, což pro potřeby posouzení anaerobního příspěvku pro hrazení energetických požadavků postačuje. Ad d) Proměnné, které je možné použít pro řízení tréninku v terénu a rovněž tak jako další parametr hodnotící trénovanost. VO2 – spotřeba kyslíku na úrovni ventilačního „anaerobního prahu“ %VO2max – je procento maximální spotřeby kyslíku na úrovni „anaerobního prahu“. Platí, že čím vyšší je vytrvalostní trénovanost, tím vyšší hodnoty nacházíme. U vytrvalců jsou hodnoty okolo 85%, naopak u jedinců bez pravidelného pohybového tréninku se hodnoty pohybují okolo 70%. Rychlost běhu na úrovni „anaerobního prahu“ – rychlost běhu na běhátku o sklonu 5% na úrovni ANP SF – je hodnota srdeční frekvence na úrovni „anaerobního“ prahu %SFmax – je hodnota SF na úrovni „anaerobního prahu“ v procentech maximální SF SFae – je hodnota SF na úrovni „aerobního pásma“ zatížení. Je to v podstatě nejnižší hodnota intenzity zatížení, která má prokazatelný dopad na úroveň trénovanosti. Znamená dobu zatížení cca 120 min. SFan – je hodnota srdeční frekvence na úrovni „anaerobního pásma“. Představuje víceméně nejvyšší intenzitu zatížení, kterou lze dlouhodobě využívat v pohybovém nebo sportovním tréninku. Umožňuje činnost v čase okolo 10 min. při koncentraci La okolo 9 mmol.l-1. Čas/1km – je čas na 1 km běhu, přenesený do terénu do ideálních podmínek cca teplota 20°C, bezvětří, suchý povrch. Výhodné je používat tuto hodnotu při sestavování tréninkových skupin.

99