Učitelka jógy o sobě a józe jako životnímu stylu. Jmenuji se Drahomíra Kraplová, jsem učitelkou jógy 2. stupně. Mezi učitele, kteří mě v oblasti jógy nejvíce ovlivnili, mimo jiné patří ing. Vladimír Zeman, Dr. Eva Skalická, Milan Procházka a především ing. Míla Sávitrí Mrnuščíková ( http://www.gitanandajoga.cz). Tímto článkem chci seznámit zájemce o jógu s tím, co je to jóga je a přiblížit jim její základní principy. Co je to jóga Pro většinu západní populace je jóga sportem, jakýmsi fyzickým cvičením. Jóga se ale od ostatních druhů cvičení liší. Nepůsobí jen na fyzické úrovni, zasahuje mnohem hlouběji. Dokonalý jógový systém je popsán ve starých védských písmech, nejvyšší jógový systém se týká duše. Slovo jóga znamená spojit, sjednotit. Jógové polohy působí celostně a uvádějí tělo, mysl, vědomí i duši do rovnováhy. Tak nám jóga pomáhá zvládat běžné denní starosti i náročné problémové situace. Postupně v sobě rozvíjíme vyšší porozumění sobě samým, smyslu svého života a vztahu ke Světu. S prohlubujícím se vnímáním začíná člověk sám v sobě něco pociťovat a objevovat. Zpočátku je to zcela jemné, sotva postihnutelné. V západních zemích se dnes praktikuje nejčastěji některý z druhů posturální jógy, který klade důraz na ásany (polohy těla) a pránájámu (práce s dechem a energiemi). Vychází z tradiční hathajógy, uceleného systému fyzických, dechových a očistných cvičení, k nimž si učitel přidává své vlastní poznatky a zkušenosti. Cílem je vyrovnání fyzického a nervového systému, dosažení harmonie těla, mysli a jemných energií. Cvičení hathajógy nenásilně odstraňují nahromaděné nečistoty tělesné i duševní, přispívají k prevenci a obnovení tělesného i duševního zdraví. Hathajóga postupně přivádí adepty jógy k pochopení významu sebepoznání a práce na sobě samém, v zájmu zachování zdraví, života, lidstva, přírody i země. Jóga prochází neustálým dynamickým procesem a vyvíjí se spolu s lidskou společností. Jógou je vše, co praktikující člověk využívá na cestě ke svému zdokonalení, k obnově spojení s přírodou, universem, Bohem. Všechny jógové techniky pracují s tělem jako celkem. To znamená, že pokud cvičíme například ásany (určité cílené polohy těla), působíme vědomě nejen na klouby a svaly, ale současně ovlivňujeme mysl a proudění prány (energie). A naopak, pokud pracujeme s myslí a pránou, ovlivňujeme zároveň i na fyzické tělo. Cesta jógy je cesta celoživotní, postupujeme po ní krůček po krůčku, nic nesmíme uspěchat. Při praktikování jakýchkoli jógových technik je třeba stále vnímat reakce svého těla a naslouchat vnitřním pocitům. Jóga nepřipouští jakoukoli formu násilí. V praxi, například při cvičení ásan vedeme pohyb vždy jen k hranici bolesti a nikdy ji nepřekračujeme, mohlo by dojít k poškození procvičované oblasti. Pokud setrváme u hranice možností, tělo si přivykne, postupně se uvolňuje a hranice možností se pomalu posouvají a rozšiřují. Abychom si neublížili, je moudré nacvičovat, zvlášť zpočátku některé pokročilé techniky, pod dohledem zkušeného cvičitele.
Jóga ve zdravotní prevenci a rehabilitaci. Dech hraje podstatnou roli u všech jógových technik a cvičení. Většina lidí dýchá povrchně. Tělo je nedostatečně zásobováno kyslíkem, snižuje se látková výměna a důsledkem je poškozené zdraví. Způsob dýchání má ovlivňujme nejen tělesné zdraví, ale také na emoce a duševní harmonii. Speciální dechová cvičení zlepšují přísun kyslíku a výdej oxidu uhličitého z těla. Vědomě vedený jógový dech, pránájáma, směřuje díky určitým tělesným polohám do všech částí hrudníku. To napomáhá zdravému vydatnému dýchání a povzbuzuje látkovou výměnu. Pránájáma pomáhá zvládat onemocnění, jako je astma nebo chronická bronchitida. Vědomým prohloubením dechu se člověk naučí zvládat i náročné stresové životní situace s klidem a vnitřní vyrovnaností. Nezbytnou podmínkou trvale dobrého zdravotního stavu je vyvážená plnohodnotná strava, jejímž přirozeným zdrojem jsou rostliny (listy, plody, semena, kořeny), hlavně v podobě syrových pokrmů, případně surovin čerstvě tepelně zpracovaných. Vyhýbáme se starým, ohřívaným a denaturovaným potravinám, alkoholu, nikotinu a drogám. Vhodné je z jídelníčku zcela vyřadit maso. Špatná strava, stres a nedostatek pohybu vedou k srdečním a cévním onemocněním. Snadné jógové pozice znovu stabilizují krevní oběh, posilují cévní soustavu a zkvalitňují práci srdce. Příznivě ovlivňují krevní tlak i tepovou frekvenci. Ásany, polohy těla, působí preventivně a zabraňují ztuhnutí páteře a vzniku revmatických změn v kloubech, jsou pomocnou terapií u již existujících obtíží. Mírní a odstraňují bolesti svalových skupin způsobené jednostrannou zátěží. Pravidelným cvičením se protahují zkrácené svaly a posilují svaly ochablé, takže svou stabilitou opět poskytují kloubům potřebnou ochranu. Svaly, vazy, kloubní pouzdra i chrupavky získávají důležité podněty pro přirozené fungování, vnitřní vrstva kloubního pouzdra vytváří mnohem více tekutiny, která je zodpovědná za výživu kloubu. Jógové cviky mají stimulační a vyvažující vliv na trávící systém, žlázy, vnitřní orgány i celou nervovou soustavu. Pročisťují a regenerují celé tělo. K tělesnému a duševnímu uvolnění přispívají relaxační cvičení. První krůčky s jógou. Začátečníci v józe by si měli nejdříve uvědomit, v jakém napětí žijeme a jaké jsou jeho důsledky. Napětí, které na nás působí z vnějšku, se usazuje uvnitř nás samých, aniž bychom si toho byli vědomi. Tato napětí se postupně zhutňují a stávají se příčinami problémů, různých omezení a nemocí. Nejdříve se učíme tato napětí v těle pociťovat a pak je pomalu, s využíváním svého dechu a dalších technik, uvolňovat. Získáváme tak prvotní zkušenosti a postupně navazujeme kontakt se svým tělem, se sebou samým, se svou vnitřní podstatou. Poznáváme, že i velmi jednoduchý pohyb nás může zavést v poznání sebe sama o kousek dál. V tomto procesu, jsme-li k sobě zcela upřímní, si začínáme uvědomovat, že je v nás něco, co nás omezuje a co nám brání ve volném pohybu. Uvědomíme si zátěž něčeho těžkého, hutného, neprostupného, špatného, nečistého a zbytečného, co s sebou neustále vláčíme. Svazuje nás to a brání nám dělat to, co opravdu chceme. Nejjednodušší, co můžeme udělat, je
tuto zátěž odstranit. Stačí jen jediné, chtít. Nejtěžší je zátěž najít. Když si ji uvědomíme a poznáme ji, pak se jí už můžeme postupně zbavovat. Odměnou je pocit lehkosti, volnosti a svobody. Program cvičebních lekcí Každá pravidelná cvičební rekce začíná úvodní relaxací, zklidněním a soustředěním se z vnějšího světa na sebe, dovnitř sebe, k vnímání svých pocitů. Plynule pak přecházíme do části rozcvičení. Ve spojení s dechem procvičujeme postupně celé tělo, prociťujeme, uvolňujeme, protahujeme a posilujeme svaly. Rozcvičením připravujeme tělo na hlavní část cvičební lekce. V hlavní části se učíme bezpečnému nástupu a do ásany (cílené polohy těla) a rovněž bezpečnému návratu z ní. To se děje pomalým vědomým pohybem, postupným zapojováním a uvolňováním určitých svalů a svalových skupin, vše ve spojení s dechem. V ásaně se učíme tělo nejdříve uvolnit, to znamená vyřadit z činnosti a relaxovat všechny svaly, které nejsou u udržení polohy potřebné. V uvolněném těle lze pociťovat určité nepříjemné pocity, jistá pohybová omezení. Tato neprůchodná, zablokovaná místa potom pomocí různých technik uvolňujeme a očisťujeme. Staré, nepotřebné a obtěžující postupně odchází. Uvolněné svalstvo se opět může svobodně protáhnout. Uvolněné, očištěné a protažené svalstvo pak můžeme bezpečně posilovat. Cvičební lekce zakončujeme opakováním, zklidněním, uvolněním a relaxací. Adepti jógy získávají v lekcích jógy základní poznatky a informace o svém těle a jeho možnostech, učí se s ním ohleduplně a bezpečně zacházet. Pro trvalé pozitivní účinky cvičení se doporučuje každodenní cvičení. Jedním z důvodů je fakt, že se jednou často pracně protažený sval po 48 hodinách opět smršťuje do své původní délky. Individuální cvičení ve vlastním prostředí umožňuje každému cvičit ve vlastním tempu, v souladu s momentální tělesnou kondicí a duševním stavem. Veškerá cvičení, která provádíme fyzicky na vědomé úrovni, se automaticky odráží i na úrovni duševní. Tak se postupně oprošťujeme od nepotřebných návyků i špatných myšlenek. Stáváme se čistšími, uvolněnějšími, vyrovnanějšími, fyzicky a psychicky odolnějšími. Morálně etické principy jógy, jama a nijama Jóga je spojena s ohleduplným chováním a určitými etickými zásadami vůči okolnímu světu i vůči sobě samému. Za učebnici jógové filozofie je považována Pataňdžaliho Jógasútra se známou osmistupňovou cestou jógy. Její základ tvoří morálně-etické principy nazývané jama a nijama. Představují určité zásady, které je moudré dodržovat. Cílem je ozdravění sebe sama, svého vztahu k sobě, k druhým lidem, k přírodě, k životu, k celému světu, k Bohu. Adept jógy se učí sebekázni, vytváří si vnitřní odolnost, aby byl připraven případné nesnáze snášet s klidem. Jóga se tak postupně stává životním stylem. Vede nás ke skromnosti, k uvědomění, co skutečně ke svému životu potřebujeme a co jsou jen dočasné, nepotřebné módní zbytečnosti. Učí nás životu v míru, porozumění a harmonii se sebou samým i s celým okolním světem. Mravní pravidla jamy pro sociální chování jedince ve vztahu k ostatním, k okolnímu světu: - Ahinsá, neboli nenásilí, neškodnost. Učí nás neubližovat vědomě činem, slovem, ani myšlenkou žádné žijící bytosti. - Satja, neboli pravdivost, pravdomluvnost. Myšlenka, slova i čin se musí shodovat.
- Astéja, neboli nekradení. Učí nás, abychom si nepřivlastňovali cizí hmotný ani nehmotný majetek, nic, co nám nepatří. - Brahmačarja, neboli zdrženlivost. Učí nás hospodárnému zacházení s vlastní energií. Příliš mnoho energie vyčerpáme úsilím o naplnění zcela nepotřebných přání a tužeb. - Aparigraha, neboli nehrabivost, neulpívání. Učí nás nezaujatému postoji k hmotnému i nehmotnému osobnímu vlastnictví, abychom ke všemu v životě přistupovali jako k dočasnému, vypůjčenému. Není důležité, kolik čeho máme, ale jakým způsobem toho v životě užíváme. Mravní doporučení nijamy pro fyzickou i mentální hygienu, pro vztah jedince k sobě samému: - Sauča, neboli čistota těla i mysli. Vede nás k osobní čistotě, cudnosti a střízlivosti, k uvědomění, že tělo je důležitou součástí našeho vývoje. Prostřednictvím těla a jeho smyslů vnímáme, pozorujeme, poznáváme a učíme se. Tělo je chrámem duše. Jedná-li člověk v souladu se svou vírou, se svými názory a vnitřním přesvědčením, jedná čistě. - Santóša, neboli spokojenost. Vede nás k dosažení spokojenosti v životě, k prožívání vnitřní radosti a k překonávání životních překážek. To vše při zachování plného tělesného zdraví, vnitřní harmonie, klidu a míru mysli. Překážky, které se nám staví do cesty, jsou životními postupovými zkouškami. Na nich si ověřujeme, zda jsme určitou lekci pochopili a zvládli. Pak můžeme pokračovat v další výuce. - Tapas, neboli sebekázeň, sebeovládání, prostota ve způsobu života. Vede nás k respektování určitého řádu, k morální disciplíně. Pokud dokážeme ochotně a s vnitřním přesvědčením přijímat psaná i nepsaná pravidla, cítíme se svobodně. Každý řád má své pružné hranice, které lze s přibývajícím poznáním rozšiřovat. Zasej myšlenku a sklidíš čin, zasej čin a sklidíš zvyk, zasej zvyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš osud. - Svádhjája, neboli studium posvátných písem a poznávání sebe sama. Povzbuzuje nás a vede k ujasnění si duchovního úsilí, duchovní cesty, kam spějeme. Rozvíjí takové stránky osobnosti, které napomáhají k naší vlastní seberealizaci. Vede k takovému způsobu života, o němž daný jedinec soudí, že je pro něj vhodný a správný. - Išvara pranidhána, neboli respektování vyšších životních principů, které působí stejně v nás i mimo nás, v celém vesmíru. Vede nás k poznání, že se nic v životě neděje náhodou, že veškeré dění je vzájemně propojeno a řízeno moudrými a neměnnými vesmírnými zákony. Pevnost těchto zákonů v nás vyvolává jistotu a současně nás vede k zamyšlení nad jejich vznikem, udržováním i nad jejich tvůrcem.
Ásany Ásany, polohy těla, otevírají přístupovou cestu veškerému psychofyziologickému rozvoji člověka. Mnohé z nich byly odvozeny od přirozených pohybů a pozic zvířat (i malých dětí, dosud neovlivněných výchovou a společností). Někdy také odrážejí schopnost zvířat pomoci si v případě onemocnění. Cvičením ásan docílíme blahodárného účinku, který získávají zvířata, když tyto pozice zaujímají zcela instinktivně. Na rozdíl od gymnastických cvičení se ásany provádějí pomalu, abychom je mohli vědomě procítit, sladit tělo, dech a mysl soustředěným pohybem a uvolněním. Ásana je poloha těla, v níž setrváme nehybně, dlouho, bez úsilí, kontrolujeme při ní dech i mysl. Ásany hluboce ovlivňují tělo, mysl, psychiku i čakry (energetická centra). Působí na svaly, klouby, dech, oběhový, nervový a lymfatický systém, na všechny orgány a žlázy těla. Tělo neunaví ani nevyčerpají, naopak ho naplní energií a svěžestí.
Co dělají svaly V jógových pozicích jsou svaly záměrně uvedeny do výjimečné, až abnormální situace, jsou systematicky protahovány. Svaly civilizovaných lidí, včetně sportovců, se vlivem životního stylu zkrátily. Sval nemá náležitou délku tehdy, nedosahuje-li kloub maxima své fyziologické pohyblivosti v důsledku svalového odporu. Z fyziologického hlediska působí protahování svalů silně na nervové receptory, umístěné ve svalech. Reflexní cestou se v organismu prostřednictvím těchto receptorů vyvolává celá řada reakcí. Mimoto se protažený sval odkrví, a jakmile se vrátí do původní délky, rychle se zaplavuje čerstvou krví. V průběhu pohybů, které uvádí tělo do závěrečné nehybnosti, si uvědomujeme svaly, které budou podstupovat protažení, a co nejvíce je uvolňujeme již během pohybu. Sval přijme protažení pouze v případě, že je zcela uvolněn. K tomu potřebuje potřebný čas vyplněný jemným a plynulým tahem. Jakmile zpozorujeme odpor proti protažení, dojdeme jen k příjemné bolesti, vcítíme se do svalů, které se vzpouzejí, a s využitím každého výdechu je přimějeme, aby se poddaly o něco víc. V průběhu protahování jsou svaly zranitelné, nelze na ně působit hmitem. Jakýkoli křečovitý stah nebo svalový třes prozrazuje, že sval není uvolněn. Dynamická fáze se musí provádět pozorně, s vcítěním se do svalových skupin, které mají být protaženy. Poloha se stává ásanou teprve tehdy, kdy překonáme hranici obvyklé pružnosti svalu a ten se pomalu protahuje. Proto je nezbytné setrvat v ásanách zcela nehybně. Svalové skupiny, na něž je ásana zaměřena, musí být naprosto pasivní. Jediné aktivní svalové skupiny jsou ty, jejichž kontrakce je nezbytná pro zachování polohy nebo k vyvíjení tahu na svaly, které mají být protaženy. Toto rozlišování svalů na činné a uvolněné patří k charakteristickým rysům ásan. Prodloužená nehybnost Prodloužená nehybnost ve stanovené poloze je základní podmínkou ásan, charakterizuje je a odlišuje od všech ostatních forem tělesné aktivity. Bez ní by ásany nemohly přinášet své specifické účinky a neplnily tak svou funkci. Ásany působí na páteř tím, že ji ohýbají, prohýbají a uvádějí do torze. Tím vyvolávají hluboké reakce na úrovni míchy a nervového systému podél páteře, silně působí na nervové kořeny vystupující otvory mezi obratli. Normální rychlé pohyby, třeba prováděné při sportu, nepůsobí přímo na vnitřní orgány, protože reakce těchto orgánů jsou pomalé. Naproti tomu, znehybní-li tělo v určité pozici, ásaně, která působí na nervové kořeny spojené s příslušným orgánem, nebo skupinou orgánů, pak po určité době v trvání nejméně několika vteřin, dojde k reakci orgánu. Čím delší bude výdrž v nehybnosti, tím intenzivnější a trvalejší bude odezva. Pouze nehybnost umožňuje působení na hluboko uložené vnitřní orgány. Tatáž flexe páteře bude mít zcela rozdílné účinky, provede-li se rychle, třeba i opakovaně. Trvání nehybnosti je jedním z činitelů určujícím stupeň intenzity ásany. Krevní oběh Každá pozice mění krevní oběh hlavně vlivem gravitace. U pozice, v níž se nacházíme hlavou dolů, je to zcela zjevné, ale platí to i pro všechny ostatní ásany. Zemská tíže sama o sobě působí jemně, plynule a rovnoměrně. Krev má tendenci hromadit se ve spodní části těla. V důsledku dlouhotrvající nehybnosti se situaci těla celý krevní objem přizpůsobí. Krev směřuje k určitým částem těla, vesměs k těm, které mají naléhavou potřebu prokrvení. Naopak opouští oblasti, které potřebují odkrvit.
Lymfa Lymfa je velmi aktivním prostředníkem mezi krví a životním roztokem omývajícím jednotlivé buňky. Lymfatický systém je základní obrannou linií uvnitř těla. Lymfatický oběh jako systém drenáže prochází nespočetnými uzlíčky, gangliemi, v nichž si organismus vytváří protilátky, prostředky pro zápas s vetřelci. Funguje-li tento obranný systém normálně, zajišťuje naši přirozenou imunitu a je základní podmínkou zdraví. Lymfa plyne z míst vyššího tlaku do míst s tlakem nižším. Svalové stahy vytlačují lymfu do lymfatického oběhu. Jestliže lymfa obíhá nedostatečně, je zpomalen přísun výživných látek, nejsou v dostatečné míře odstraňovány odpadní látky, každá z našich buněk pozvolna ztrácí svou vitalitu. Důsledkem je snížená obranyschopnost organismu, stárnutí, senilita. Jedním z hlavních aktivátorů jak lymfatického oběhu, tak i žilního návratu je úplné, pomalé a hluboké jógové dýchání. Podtlak v hrudníku, který vzniká při každém výdechu, způsobuje sání lymfatického oběhu a žilního návratu. Prodloužená nehybnost jógových pozic umožňuje důkladnější drenáž v místech stagnace. Zejména účinné jsou polohy obrácené, účinné jsou i polohy pluhu a jeho varianty. Tyto ásany mají vliv i na oběh mozkomíšního moku. Celý organismus má větší šanci správně fungovat, je-li v dobrém stavu centrální nervový systém. Působení gravitace částečně vysvětluje, proč i cvičení zdánlivě jednoduchých pozic vyvolávají v organismu někdy až nápadné účinky. Nevyvíjet žádné úsilí Jóga nepřipouští žádné soutěžení, ani se sebou samými. Projevy pružnosti, kontrola svalů a mysli jsou vždycky získány bez úsilí. Když cvičenec mocně stáhne příslušné svaly, aby pozici zaujal, nikdy nepřestoupí hranici normálního svalového stahu, protože nepoužívá síly. Jestliže se svaly, které je nutno k provedení pozice zapojit chvějí, jedná se zcela jistě o úsilí. Jogín jedná vždy úsporně a nikdy nepoužije násilí. Používá minimum svalů, které vyvinou co nejslabší stah, přiměřený pro zaujetí pozice a setrvání v ní. Jogín hledá cestu nejmenšího odporu. Vcítěním se do vnitřních prostorů těla a bdělou pozorností objeví skupiny svalů, které jsou ve stahu zbytečné. Za svalovým systémem objeví časem i systém nervový, s myslí rýsující se v pozadí. Skutečné tajemství úspěchu v józe spočívá v trpělivé každodenní práci. Každý kosterní sval má svého antagonistu. Uvědomíme-li si tuto skutečnost, dokážeme se dokonaleji uvolnit a ásany se pak provádějí mnohem snadněji. Před započetím samotné ásany, ve stavu relaxace, si v duchu projdeme svaly, které budou muset pracovat, i ty, které budou co nejvíce uvolněny. Představujeme si, že tělo je lehké a s úžasnou lehkostí zvládá jak dynamickou, tak statickou fázi pozice. Pak teprve přistupujeme k samotnému fyzickému provádění pozice. Zatímco sport svalovým úsilím plýtvá a zapojuje svalstvo celého těla, jóga s ním šetří. Toto hospodaření se svalovým úsilím je nezbytné, má-li se dodržet nehybnost a zejména dlouhá výdrž v ásanách. Pro ušetření námahy také jogíni běžně využívají přemístění těžiště. Vždy je možné stále se zdokonalovat a cvičit se v zapojování stále menšího počtu svalů s vynakládáním stále menší síly každého z nich a dokonalejším uvolňováním svalů antagonistických. I obličejové svaly zůstávají po celou dobu cvičení uvolněné, obličej musí zůstat bez výrazu. Bdělosti je třeba v každém okamžiku a v celém těle. Kontrola dechu Jóga může rozvinout všechny své možnosti výhradně při důsledné nehybnosti. Jakmile je jí dosaženo, je na dechu, aby ji oživil. Ásany se vytváření a sdružují kolem dýchání. Nejdříve si musíme uvědomit dýchání a podle něj řídit pohyby. Teprve potom si můžeme uvědomit uvolněné energie a jejich proudění v těle. Když se oprostíme ode všech pohybů a zbytečných svalových stahů, spočineme svou bdělou pozorností na základním dýchacím pohybu. Každá ásana podmiňuje dýchání ojedinělým způsobem.
Při uvolnění všech zbytečných svalových stahů pocítíme, do které oblasti tělo samo směřuje dýchání. Pocítíme-li, že dech naráží na překážku (břicho, bránici), pokračujeme v dýchání proti měkkému odporu vnitřností, čímž dochází k jejich masáži. Ze stlačených orgánů se vyplaví přebytek krve jako z houby do dolní duté žíly a navrací se k srdci a do plic, aby se zde pročistila. Po uvolnění bránice dech nenásilně prohloubíme, což vede k ještě intenzivnější masáži vnitřních orgánů. Dech sám od sebe směřuje k místu nejmenšího odporu. Snažíme se vycítit, kam ásana směřuje své rozpínání. Tuto tendenci je třeba přijmout a dále posílit. Jde například o dýchání do žeberní oblasti, což má za následek zlepšení pohyblivost žeber. Následně je třeba dovolit dechu, aby se dostal do nejvyšších částí plic. Výdech je zvýhodněn a usnadněn polohou těla. Prohloubí se poklesem horní části hrudníku a stahem svalů v této oblasti. Pružný hrudník se zmenší kontrakcí mezižeberních svalů. Výdech dokončí břišní stěna mocným, nenásilným stahem. Vytlačením bránice co nejvýše vypudí z plic poslední zbytky vzduchu. Účinnost cviku se projeví zvýšením tělesného tepla, které se šíří do celého organismu. To svědčí o uvolnění a proudění životních energií. Naslouchaje svému tělu tak poznáme, kam dech poslat. Každá ásana podmiňuje určitý typ dýchání a namáhá jednotlivé části dýchacího aparátu. Torze páteře s sebou přináší určitou deformaci hrudníku. Nejdůležitějším úkolem je synchronizace dechu s postupným zintenzívněním ásany. Vždy začínáme u kosti křížové a postupujeme po páteří jakoby po spirále, pomalu, každý jednotlivý krok se pojí s výdechem, při nádechu zůstáváme nehybní, vyciťujeme mechanismus nádechu, aby byl co nejúplnější. Při každém výdechu využíváme paže jako páky pro vystupňování torze. V poslední fázi ásany se nesmí zanedbat pečivý zkrut krční páteře. V průběhu celého cvičení lze nechat proudit dech buď volně v jeho vlastním rytmu a spokojit se s jeho prohloubením, nebo využít druhou možnost a co nejpozorněji vyvažovat trvání nádechových a výdechových pohybů. Tím se dech zpomalí, prohloubí a uvolní, stane se plynulým a vyváženým a začne tak organismu dodávat vitalitu a dynamiku. Takové plné a vyvážené dýchání lépe uvolňuje svaly, usnadňuje jejich protažení a dovoluje setrvat v pozici déle. Trvání i účinek ásan se tak prohlubuje. Uvědomění Tělo a mysl jsou neoddělitelné. Ásanu musíme vnímat zevnitř, vnitřně ji prožívat. Musíme vnímat všechny části těla, vše, co se v našem těle děje, samostatně a zřetelně vnímat pravou a levou stranu. Každý z nás nevyhnutelně vládne lépe jednou polovinou těla a lépe ji i vnímá. Právě zde je potřeba obnovit rovnováhu. Ásany se vyznačují předem plánovanou symetrií a proto jsou vyžadovány například spojenými (jakoby „slepenými“) kotníky nohou nebo zaklesnutými palci rukou. Tím se zajistí a usnadní vyvážené uvědomění si obou polovin těla. Je třeba si uvědomit, jak se rozpíná hrudník v každé ze svých polovin při nádechu a jak se opět smršťuje při výdechu. Všechny tyto pohyby řídí mozek. Programuje a provádí příkazy mysli. Pracujeme-li symetricky, uvádíme obě hemisféry do činnosti vyváženě, aktivujeme obě poloviny stejně. Není-li člověk dostatečně pozorný k vnímání vyváženosti svého těla, pak slabší strana následuje tu druhou, která vede. Zakoušení pocitů těla a vnitřní vnímání je základem psychické rovnováhy. Každá psychická porucha je provázena poruchou představy o vlastním těle. Jednou ze zásadních podmínek ásan je dlouhotrvající znehybnění. Mysl je náhle uvězněna v nehybném těle. Chtěla by se něčím zabývat a uvádět tělo do pohybu. Spokojí se i s nepatrnými pohyby pod záminkou, že upravuje pozici. Pokud je nutné pozici poopravit,
je dovoleno ásanu zintenzívnit. To se musí dít cílevědomě a všechny opravy polohy musí být provedeny současně. Zůstane-li tělo nehybné, budou se poznenáhlu myšlenky zpomalovat a jejich počet snižovat. To je jeden z cílů, o něž jogínové usilují. Je třeba zabránit nekontrolovanému těkání mysli. Její upoutání směřujeme k dechu, pravidelnému nádechu a výdechu. Udržování a obnova emoční rovnováhy prostřednictvím ásan Každá emoce se odráží a nutně projevuje v odpovídajícím tělesném postoji, ve vnějším výrazu těla. Výraz těla představuje jediný prostředek vzájemné komunikace mezi živými bytostmi. Emoci vyjadřuje poloha těla, mimika, intonace hlasu, způsob dýchání. Potlačená emoce osobnost spoutává, vyjádřená emoce ji osvobozuje. Negativní emoce, jako je zloba, zlost, závist, žárlivost, úzkost, strach, nenávist a mnohé další, nezanechávají svoje stopy jen ve svalech ve formě kontraktur, ale sžírají i na naše vnitřnosti. „Zauzlují“ střeva, vyvolávají bušení srdce, zblednutí, jsou příčinou studeného potu. Současně se vždy mění i způsob dýchání, který se stává povrchním a přerývaným. Potlačit výraz těla není možné. Civilizovaný svět, výchova a společenské konvence omezují a mění naše možnosti spontánního vnějšího projevu. Civilizovaný člověk tak ztrácí schopnost zakoušet množství jemně odstíněných emocí jako dítě, emočně vyprahne, odlidšťuje se a mozek nabývá přílišné převahy. U moderního člověka trvalý stres nabývá křečovité podoby tenzí, lokalizovaných do určitých míst. Člověk nedokáže upřesnit, co ho trápí, tomuto stavu podléhá a posléze si ho není vůbec vědom. Snižuje se vnímání vlastního těla. A tak je mnoho lidí, kteří mají tvrdé břicho, křečovitě dýchají, aniž by si toho byli vědomi. Moderní techniky, zabývající se výrazem těla, nabízejí prostřednictvím spontánních pohybů možnosti a metody zbavit se emočních tenzí a uvolnit tyto „uzly“ ve vlastním těle. Ásany mohou tento proces urychlit. Díky pomalosti pohybů si člověk mnohem snadněji uvědomí své svaly a tím i jejich případnou ztuhlost a zkrácení. Jelikož všechny pohyby směřují k působení ve světě vnitřním, v oblasti svalstva, nervů, vnitřních orgánů a mysli, je dostatek času k navázání kontaktu se svým tělem. Mysl postupně prochází veškerým svalstvem, aby ho uvolnila všude, kde je to možné. Jedním z cílů ásan je uvolnění všeho zbytečného napětí. Paže a nohy nemají jinou úlohu, než napomáhat tvarovým změnám trupu, zejména páteře. Jelikož se ásany podstatně liší od obvyklých poloh, jež člověk běžně zaujímá, lze jimi působit zvláště v oblastech trupu – v břišní stěně, ve svalstvu dýchacího aparátu, v šíji, v lopatkách, v ramenou, i v trapézových svalech. Při běžné činnosti je velmi nesnadné objevit přesně místo, kde se ve svalech vyskytují „uzly“, křečovité tenze mající původ v psychice, a vrátit je zpět na úroveň bdělého vědomí. Při zaujímání ásany si všímáme, kde ve svalech vzniká odpor. Je-li tento sval po dostatečně dlouhou dobu protahován, uvolní se a protáhne. Pokud nedojde k dostatečnému svalovému protažení, člověk si tento blok alespoň uvědomí. Většina jógových ásan nevyjadřuje žádnou emoci. Taková neutralita uklidňuje mysl, nervy, i svaly. Proto se člověk, byť i blízko depresi, po jednoduché sestavě ásan cítí tělesně a zejména duševně osvěžen. V průběhu cvičební sestavy člověk denně obnovuje kontakt s vlastním tělem a učí se s ním citlivě a ohleduplně zacházet. V ásanách dech kontrolujeme, ten znovu nabývá své plnosti a pravidelnosti. Zcela uvolněný pak probíhá tělem jako pomalé vlnění.
Použitá literatura. Paramhans svámí Mahéšvaránanda: Systém „Jóga v denním životě André Van Lysebeth: Lekce jógy Dr. Svámí Gítánanda Giri: Jóga krok za krokem Dr. Eva Skalická: Jama a nijama Vojtěch Steiner: Dějiny jógy Další zdroje informací: Osobní poznámky a poznatky z kurzů a seminářů Studium odborné literatury Vlastní praxe
