Irský tanec jako způsob kultivace osobnosti člověka

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Irský tanec jako způsob kultivace osobnosti člověka Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce:

Zpracovala:

PhDr. Tomáš Čech, PhD

Bc. Lenka Králová

-2-

Prohlašuji, že jsem diplomovou

magisterskou práci vypracovala

samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

Brno 22. 7. 2007

.........................................

-3-

Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Tomáši Čechovi, PhD. za vedení mé diplomové práce a za poskytnuté připomínky a cenné rady. Současně bych chtěla poděkovat především členům irských tanečních souborů a jejich vedoucím, i respondentům kontrolního souboru za jejich ochotu, vstřícnost a trpělivost.

-4-

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………..8 1

VOLNÝ ČAS A ESTETICKÁ VÝCHOVA……………………………… 10

1.1

VOLNÝ ČAS……………………………………………………………10

1.1.1

Vymezení pojmu volný čas……………………………………………..10

1.1.2

Funkce volného času……………………………………………………12

1.1.3

Pedagogický pohled na volný čas………………………………………13 1.1.3.1 Motivace k trávení volného času………………………………..14

1.1.4

Patologie volného času………………………………………………….15

1.1.5

Současné tendence volného času………………………………………..17

1.1.6

Zájmová činnost ve volném čase………………………………………..18

1.2

ESTETICKÁ VÝCHOVA………………………………………………19

1.2.1

Vymezení pojmu estetická výchova……………………………………..19

1.2.2

Prostředky estetické výchovy……………………………………………21

1.2.3

Umění……………………………………………………………………21 1.2.3.1 Funkce umění…………………………………………………….22 1.2.3.2 Zájmová umělecká činnost……………………………………….23

1.2.4

Estetickovýchovný soubor……………………………………………….24 1.2.4.1 Taneční soubor……………………………………………………25

2

TANEC…………………………………………………………………...…27

2.1 TANEC A JEHO CHARAKTERISTIKY………………………………...27 2.1.1

Historie tance……………………………………………………………..28 2.1.1.1 Pravěk……………………………………………………………..29 2.1.1.2 Starověk…………………………………………………………...30 2.1.1.3 Středověk………………………………………………………….31 2.1.1.4 Novověk…………………………………………...………………31

2.2

IRSKÝ TANEC……………………………………………………………32

2.2.1

Stručný vývoj irského tance……………………………………………….33

2.2.2

Charakteristika irských tanců……………………………………………...34 2.2.2.1 Rozdělení irských tanců podle forem………………………………34 2.2.2.2 Rozdělení irských tanců podle rytmů………………………………37

2.2.3

Oblečení a obutí irských tanečníků………………………………………...38

2.2.4

Irské taneční soubory v ČR……………………………………………...…38

-5-

3

KULTIVACE OSOBNOSTI IRSKÝM TANCEM………………………….40

3. 1. METODOLOGIE VÝZKUMU…………………………………………….40 3.1.1. Základní soubor……………………………………………………………...40 3.1.2. Kontrolní soubor……………………………………………………………..42

3.1.3 Metoda získávání dat……………………………………………………43 3.2. VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ…………………………………44 3.2.1 Volný čas strávený v ITS…………………………………………………….44 3.2.1.1. Délka členství v ITS……………………………………………….44 3.2.1.2. Důvod vstupu do ITS……………………………………………...45 3.2.1.3. Minulá taneční zkušenost…………………………………………45 3.2.2. Vztah respondentů k ITS……………………………………………………46 3.2.2.1. Aktivní činnost v ITS……………………………………………..46 3.2.2.2. Hrdost na členství v ITS a jeho význam v životě respondentů…...48 3.2.2.3. Výjimečnost ITS oproti jiným zájmovým činnostem…………….49 3.2.3. Přínos členství v ITS………………………………………………………..50 3.2.3.1. Přátelství v ITS………………………………………………...…50 3.2.3.2. Individuální přínos členství v ITS jednotlivcům…………………51 3.2.4. Podpora a zájem rodiny…………………………………………………….53 3.2.4.1. Zájem rodiny……………………………………………………..53 3.2.4.2. Podpora rodiny…………………………………………………...54 3.2.5. Kultivace osobnosti v ITS..………………………………………………...55 3.3 DISKUSE…………………………………………………………………….56 3.3.1. Skladba volného času………………………………………………………56 3.3.1.1. Časové složení……………………………………………………57 3.3.1.2. Skladba pravidelných zájmových aktivit…………………………57 3.3.1.3. Skladba dalších činností ve volném čase…………………………58 3.3.2. Přínos zájmové činnosti…………………………………………………….59 3.3.3. Rodinné zázemí pro zájmovou činnost…………………………….……….61 3.3.4. Vnímání tance………………………………………………………………62 3.3.5 Kultivace osobnosti tancem………………………………………………..63

ZÁVĚR……..…………………………………………………………………66 RESUMÉ…………………………………………………………………………70 SEZNAM LITERATURY……………………………………………………….71

-6-

INTERNEOVÉ ODKAZY………………………………………………………74 PŘÍLOHY Příloha č.1: Funkce uměni Příloha č.2: Systém výchovy uměním Příloha č.3: Stručné představení irských tanečních souborů v ČR Příloha č.4: Komparace ZS a KS na základě pohlaví a věku Příloha č.5: Dotazník A Příloha č.6: Dotazník B Příloha č.7: Fotografická dokumentace

-7-

"Tanec začína v duši a ľudia sa často bránia, ponoriť sa do svojho vnútra. Preto sa snažme intenzívne cítiť vnútornú stránku pohybu, jeho expresivitu. Buďme tiež ľudia, nielen bezduchí tanečníci." Martha Graham (1894-1991) americká tanečnica ktorá vytvorila vlastný tanečný štýl podobný výrazovému tancu

-8-

ÚVOD Irský tanec patří k tanečním směrům, které u nás nejsou mezi veřejností příliš známé. Přesto jeho popularita stále stoupá a divácky atraktivní irské tance získávají více a více nových příznivců a tanečníků. Do společenského povědomí se dostal zejména díky show Riverdance a Lord of the Dance. Do Čech pronikl poměrně nedávno a zatím se jím výlučně zabývá jen několik tanečních skupin, repertoár se jím však snaží okořenit i různé jiné soubory. Na působení v irském (či jakémkoliv jiném) tanečním souboru je nazíráno jako na smysluplné a pozitivní trávení volného času: mladí lidé se zde věnují tanci něčemu estetickému, co už samo o sobě v nich pěstuje lepší zájmy, než je např. běhat s partou, kouřit, hrát automaty apod. Kromě toho ale také mohou společně něco vytvořit a následně to předvést (předpoklad prožití úspěchu), poznávají tak krásno, tvoří ho a předávají dál. Mnohdy zde navazují přátelské vztahy (třeba na celý život), vytvářejí si krásné zážitky a vzpomínky. Oproti jiným způsobům trávení volného času je taneční umění (umělecké obory obecně) velmi úzce spjato s estetickou výchovou, kterou lze chápat jako porozumění a prožívání uměleckého ztvárnění skutečnosti a vlastní uměleckou tvorbu žáků nebo jako výchovu uměleckou, pěstování citových vztahů k přírodě, lidem a věcem, k prožívání krásy. Svá výchovná specifika má i taneční soubor jako malá sociální skupina. Z těchto poznatků lze předpokládat, že i irský tanec a účast v irském tanečním souboru budou mít vliv na kultivaci osobnosti člověka. Ve své diplomové práci bych chtěla možné přínosy této činnosti popsat teoreticky na základě odborné literatury a ve výzkumné části se zabývat tím, jak velký vliv má irský taneční soubor na jednotlivé členy a do jakých oblasti jejich osobnosti i života zasahuje, co vše může účast v takovém souboru ovlivnit a co člověku přinést při rozvoji jeho osobnosti, systému hodnot, mezilidských vztahů a životního stylu. Cílem diplomové práce je přiblížení irského tance jako jednoho ze současných „moderních“ trendů a způsobů trávení volného času mládeže a mladých dospělých.

-9-

Práce je členěna do tří kapitol. První kapitola je složena ze dvou hlavních tematických oblastí. První část vysvětluje pojem volný čas, jeho funkce, v souvislosti s pedagogikou volného času upozorňuje na problematiku nevhodného trávení volného času vedoucí k sociálně patologickým jevům, a vyjmenovává současné trendy v oblasti volného času. Následující část vymezuje pojmy estetická výchova a umění, při čemž se zaměřuje také na prostředky estetické výchovy a na funkce umění. Druhá kapitola se věnuje tanečnímu umění. Od charakteristiky tance a popisu jeho vývoje v jednotlivých historických etapách se zaměřuje konkrétně na irský tanec, stručně uvádí jeho vývoj a podrobněji se věnuje rozdělení irských tanců z hlediska forem a rytmů. Přináší pohled do současné situace z hlediska irských tanečních souborů v ČR. Třetí kapitolu obsahuje prezentaci výsledků dotazníkového šetření, prostřednictvím kterého jsem zjišťovala, zda a jak může irský tanec - účast v irském tanečním souboru ovlivnit rozvoj osobnosti, hodnoty, mezilidské vztahy či životní styl. Cílem je potvrdit výzkumný předpoklad, že irský tanec může kultivovat osobnost člověka. V závěru této kapitoly následuje diskuse, ve které jsou výsledky respondentů základního souboru – tanečníků z irských tanečních souborů v ČR porovnány s výsledky kontrolního souboru – osob, které se této umělecké aktivitě nevěnují. Při zpracování diplomové práce jsem vycházela ze studia odborné literatury. S výjimkou části popisující irský tance, pro kterou byly zdrojem informací především články (často neautorizované) z internetových stránek.

- 10 -

1. VOLNÝ ČAS A ESTETICKÁ VÝCHOVA 1.1. VOLNÝ ČAS Volný čas je důležitou hodnotou, lidé mu však přisuzují různý význam. Mnozí spojují volný čas pouze s konzumací a nicneděláním, naopak jsou lidé, jejichž činnosti ve volném čase svědčí o jiném pojetí volného času a aktivnějším přístupu k němu. Volný čas zahrnuje samozřejmě nezbytný oddech i zábavu, nemusí však být jen zahálkou, přehlídkou ztraceného času. Pro mnohé je volný čas příležitostí

ke

svobodné

tvorbě,

sebevzdělávání,

cestování,

sportování

–

k nevyčerpatelné řadě životních aktivit (Spousta, 1994).

1.1.1. Vymezení pojmu volný čas Veselá (2006, s.108) definuje volný čas jako „sumu činností, kterým se jednotlivec věnuje podle vlastní libovůle, aby si odpočinul, zotavil, rozvíjel svou účast ve společenském životě, svou informovanost vzděláváním poté, co se uvolnil od pracovních, rodinných a společenských povinností a závazků.“ Její definice vychází z pojetí významného francouzského sociologa volného času Joffreho Dumanzediera, autora následující definice volného času: „Volný čas je aktivitou (komplex aktivit), které může jedinec provozovat s plnou libovůlí, buď pro odpočinek nebo pro pobavení, či pro rozvoj svých znalost nebo nezištné školení, pro svou dobrovolnou účast na společenských záležitostech nebo pro svobodné zdokonalení své tvůrčí činnosti poté, když se uvolní ze závazků pracovních, rodinných i společenských.“ Dumanzedier zavedl nový pojem “polovolný čas“, kterým označuje soubor manuálních činností prováděných napůl ze záliby, napůl utilitárně. Upozorňuje také na možnosti volného času, které nemusí být vždy pro vývoj jedince či společnosti pozitivní, ale naopak mohou mít i negativní dopad (Veselá, 2006). Současný český představitel pedagogiky volného času Břetislav Hofbauer o volném čase mluví jako čase, „kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život… Je to činnost do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.“ (Hofbauer, 2004, s. 13). Vychází z tzv. zbytkové, reziduální teorie

- 11 -

volného času (rozšířené zejména v německé literatuře), jež na volný čas pohlíží jako na čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností. Vymezení pojmu volný čas se odvíjí od dalšího pojmu stojícího na opačné straně, a tím je práce. „Práce vždy měla v utváření člověka a lidstva patřičné a podstatné místo…, je člověku základní potřebou“ (Spousta, 1996, s. 32-33). Z citace jednoznačně vyplývá, že práce již od svého počátku plnila významnou roli v životě lidí a její funkce přetrvává dodnes. Strukturuje životní čas, zprostředkovává sociální kontakty a především přináší člověku pocit plnohodnotnosti, seberealizace a uznání, z čehož se odvíjí jeho sebevědomí. Po řadu století lidé upřednostňovali volný čas před výší pracovního výdělku. V 16. a 17. století byli lidé vázání pracovní etikou. Za ctnostného člověka byl považován křesťan, jehož základní povinností byla tvrdá práce. Čas se odvíjel od církevního kalendáře (podle něho tvořily svátky téměř jednu třetinu roku). Na konci 19. století se však ve společnosti objevily nové potřeby a nové hodnoty. Nastala přeměna společnosti tradiční na společnost tržní, což znamenalo zásadní obrat v pohledu na práci člověka a přinesla s sebou závislost na úspěšnosti na trhu práce. Zcela se změnila filozofie společnosti, v níž se začal rozpínat individualismus, soutěživost a snaha o osobní prestiž, úspěch a výhody. Z předcházejících vymezení volného času vyplývají jeho tři základní složky, kterými jsou relaxace, zábava a sebevzdělávání nebo vzdělávání. Relaxační složka volného času představuje veškerý odpočinek, s výjimkou času potřebného k obnově biologicky podmíněných lidských sil – tedy především spánku. Do této složky patří kromě odpočinku a relaxace také lenošení a zahálení. Spojuje se zde jak odpočinek fyzický, tak i duševní, což má zásadní význam pro vývoj, zdravotní stav, svěžest a udržení práceschopnosti. Pozor však na pojem “rekreace“, který někteří autoři do relaxační složky volného času někdy zařazují. Rekreace je aktivní a zábavní druh odpočinku, který se váže ke složce druhé. Tou je složka zábavní, tedy veškerý aktivní odpočinek. Ovšem patří sem i zábava pasivní, jako například sledování televize, poslech hudby, koncerty, divadla a další. Tyto aktivity jsou nazývány jako činnosti receptivní. Poslední třetí složku volného času představuje sebevzdělávání a vzdělávání. Patří do ní jakákoliv aktivita pomocí níž si člověk rozšiřuje své znalosti nebo dovednosti. Souvisí často s činností v různorodých kroužcích, spolcích, s pěstováním koníčků.

- 12 -

„Podle způsobu trávení volného času je možné usuzovat typologii člověka – konzumně, sociálně, esteticky, teoreticky, sportovně orientovaného a člověka bez zájmu (nudícího se)“ (Veselá, 2006, s. 118).

1.1.2. Funkce volného času Pohled na funkce volného času se utvářel v souvislosti s vývojem tohoto odvětví i společnosti jako takové. Volnočasové aktivity odrážejí vlivy i důsledky vývoje lidské společnosti, skupinové a individuální zájmy a odlišnosti účastníků jednotlivých historických etap, reagují na konkrétní podmínky a potřeby. Hlavní funkce volného času podle Hofbauera (2004, s.13) jsou: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace zábavních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury). Jeho vymezení koresponduje s hlavními složkami volného času uvedených v předcházející kapitole. Joffre Dumnazier zdůrazňoval především jeho psychologickou funkci, díky níž člověk částečně vyrovnává vliv práce a dalších zátěží života. Podle tohoto poválečného vymezení přináší volný čas člověku nejen zábavu a rozptýlení (divadlo, kino, atd.), ale také rozvoj fyzický, intelektuální a umělecký, rozvoj tvořivosti, vzdělání. Další autor v tomto období vymezil 3 následující funkce, a to odpočinek, zábavu a především vzdělání, veřejné činnosti a amatérské aktivity, jež zahrnul do skupiny aktivit rozvíjejících osobnost. Od počátku 20. století se ve vymezení volného času objevuje také funkce ekonomická. Do této doby byl volný čas považován za neproduktivní a v podstatě promarněný, až později byl doceněn jeho význam a pozitivní vliv na jednotlivce a společnost. Roger Sue k funkci psychologické a ekonomické přidal další dvě. První je funkce terapeutická zahrnující hledisko zdravotní – zdravý životní styl, smyslový rozvoj, prevence, střídání činností různého charakteru, pohybová činnost, získávání a upevnění hygienických návyků. Druhou je funkce sociální obsahující v sobě socializaci v různém sociálním prostředí a skupinovou příslušnost, tedy sociální uznaní a vědomí vlastní osobnosti, vytváření žádoucích sociálních vztahů, vyrovnávání rozdílů mezi různými sociálními typy lidí. Komplexní vymezení možností volného času přinesl německý pedagog Horst W. Opaschowski, „který za základní považuje: •

rekreaci (zotavení a uvolnění)

- 13 -

•

kompenzaci (odstraňování zklamání a frustrací)

•

výchovu a další vzdělávání (učení o svobodě a ve svobodě, sociální učení)

•

kontemplaci (hledání smyslu života a jeho duchovní výstavba)

•

komunikaci (sociální kontakty a partnerství)

•

participaci (podílení se, účast na vývoji společnosti)

•

integraci (stabilizaci života rodiny a vrůstání do společenských organismů)

•

enkulturaci (kulturní rozvoj sebe samých, tvořivé vyjádření prostřednictvím umění, sportu, technických a dalších činností)“ (Hofbauer, 2004, s. 15)

1.1.3. Pedagogický pohled na volný čas Sociolog Weber určuje pedagogickým pracovníkům působícím v oblasti volného času nelehký úkol. Ten spočívá ve výchově k “opravdovému volnu“ (Hájek, 2004). Konkrétně je tímto úkolem výchova osobnosti schopné samostatného tvořivého života včetně dalšího rozvoje, osobnosti zodpovědné za svá rozhodnutí. Má též z lidí vychovávat občany akceptující své morální závazky vůči druhým lidem, občany schopné kooperace a všech s ní souvisejících sociálních mechanismů, vzdělávat jedince směrem k nejširšímu společenskému uplatnění jeho předpokladů. Hlavní poslání pedagoga volného času lze vymezit jako výchovné působení v oblasti volného času všech skupin a vrstev (věkových, sociálních, profesních, etických, náboženských atd.). Což vyžaduje připravenost na rozmanité typy této oblasti. Specifikou činnosti je individuální a především svobodná volba jedince z řady nejrůznějších činností. Tvrzení, že každý člověk si může vybrat jakoukoliv činnost bez omezení, je však relevantní. Na volbu náplně volného času každého člověka má vliv věk a pohlaví účastníka, jeho rodina (rodinný stav), vrstevníci, výchovné instituce, dosažené vzdělání, zaměstnání, fyzická a psychická kondice. Rozhodující je samozřejmě nabídka a možnosti samotných volnočasových institucí, tradice daného prostředí, . Volnočasové aktivity jednotlivce odrážejí jeho životní styl a dlouhodobé zájmy. Poláčková dodává (2001, s.16): „Volnočasové aktivity jsou ovlivněny

- 14 -

biologickým zráním a jsou odrazem dosažené úrovně sociálního, mentálního a psychického zrání. Zároveň jsou stimulem dalšího zrání jedince a posunem v hodnotové orientaci.“ Někteří autoři mluví o výchově k volnému času a výchově pro volný čas. Smyslem je naučit člověka oceňovat volný čas jako hodnotu, kterou může buď využít nebo promarnit. Výsledkem této výchovy je schopnost zvolit vhodné proporce mezi jednotlivými typy činností tak, aby odpovídaly plánům a ambicím jednotlivce a aby mu přinášely kvalitní smysluplné využití volného času společně s osobnostním rozvojem. Výběrem volnočasové aktivity však práce pedagoga nekončí. Jeho úkolem je vytvořit atmosféru a podmínky pro uvolnění a spontánnější chování. Nenásilně přivést člověka ke konkrétní činnosti, při které získá lepší náladu, odpoutá se od negativního pohledu na svět a své okolí. Zde vyvstává na povrch náročnější role psychoterapeuta pomáhající jedinci najít nový cíl a nový smysl života. Oblast uplatnění pedagoga volného času je velmi široká, od výchovně vzdělávacích a kulturních institucí ( školy, školní družiny a kluby, divadla, muzea, knihovny), přes informační a sdělovací prostředky (funkce tiskového, rozhlasového nebo televizního zpravodaje), cestovní ruch a turistiku (organizátor, vedoucí či průvodce v rekreačních, lázeňských a rehabilitačních centrech), oblast techniky (instruktor a poradce v zájmových technických klubech), ale i gastronomie, až po sektor zdravotní, tělovýchovný, sportovní a sociální (asistent, instruktor a trenér v různých střediscích).

1.1.3.1. Motivace k trávení volného času Každý člověk má nějaké potřeby a každý touží po jejich uspokojování. Tyto potřeby se stávají motivací lidského jednání, tedy i vlivem na způsob trávení volného času. Mění se v jednotlivých životních etapách, odvíjí se od sociálních okolností a aktuální situace jedince. Pedagogové volného času mohou na základě jejich znalosti seznámit každého jedince s množstvím zájmových aktivit a zároveň mu pomoci se v nich orientovat. Člověk si pak bude moci najít na základě svých zkušeností takovou zájmovou činnost, která mu umožní seberealizaci a uspokojení. Z literatury k problematice motivace lze odvodit charakteristiky aktivit, na jejichž základě si je člověk vybírá. Zájmová činnost by měla člověku přinášet uspokojení, odpočinek a zábavu. Současně by měla být tato činnost společensky

- 15 -

uznávána a ceněna. Je dobré umožňuje-li sociální kontakt – zůstávat ve společnosti dalších lidí. Výrazným motivačním faktorem je potřeba poznávání a vzdělávání se, mít co nejvíce vědomostí z určitého oboru. Nezanedbatelnou není ani podpora rodiny, psychické zázemí.

1.1.4. Patologie volného času Pedagogové volného času pohlížejí na volný čas jako na příležitost k různým činnostem (k relaxaci, zábavě a rozvoji osobnosti). Jejich snahou je naučit děti tento čas využívat tak, aby pro ně byl přínosný. Z toho přístupu vyplývá další funkce volného času – preventivní. Lidé (především se mluví o dětech a mládeži) ne vždy nakládají se svým volným časem účelně. Jeho nadbytek nebo neschopnost ho využít mohou vést k patologickým jevům, jako jsou: drogové závislosti, alkoholismus, kouření, kriminalita, delikvence, virtuální drogy – počítače, televize, video, patologické hráčství (gambling), šikanování, vandalismus a další formy násilného chování, rasismus, intolerance. Negativním jevem je také, pokud člověk volný čas nemá. Nejčastějšími příčinami je nadbytek pracovních povinností, přetížení úkoly, špatná organizace práce a času. V americké psychologické literatuře se začal v této souvislosti objevovat pojem “workholik“. Překládá se jako nezadržitelný pracant, fanatismus práce. V současné době se objevuje v naší společnosti, převážně u vrcholových a náročných povolání – u managerů, ředitelů, lékařů. Pro efektivní využívání volného času je důležitá alespoň částečná znalost pravidel psychohygieny. Neznalost těchto pravidel může dovést jedince k věnování se aktivitám, jež mu nepřinesou očekávaný užitek. Často jde o intenzivní cvičení, přetížení fyzickými činnostmi. Problematické jsou také aktivity impulzivní a nesystematické, které

vedou k neklidu a vystupňování emociality, místo aby

přinášeli uživateli uvolnění. Do patologie volného času se řadí nuda. Boleloucký (1993, s. 102-103) nudu definuje jako „nepříjemný afektivní stav spojený s pocity napětí, se zkresleným prožíváním času (jakoby se zastavil) a pocity prázdna.“ K nudě vede kvalita (spíše nekvalita) podnětů vnitřních i z vnějšího prostředí. Tento názor vede k myšlence, že nudu lze odstranit změnou prostředí a výchovným působením. Další bariérou pro využívání volného času může být nedostatek finančních prostředků, nedostatek vhodných příležitostí, mezilidské vztahy v lokalitě,

- 16 -

nepochopení potřeb jedince jeho nejbližším okolím - partnerem či rodinou - nebo dokonce jejich nesouhlas a odpor, materiální zázemí apod. Ve stávající společnosti přetrvává fenomén výkonu, úspěchu a vysokého výdělku, s čímž úzce souvisí problematika nezaměstnanosti. Ohrožuje hodnoty jedince a jeho vnímání sebe sama, neboť nezaměstnaný člověk přichází o všechny výnosy vyplývající z práce. Ztrácí sociální kontakty, tudíž propadá sociální izolaci, mění se jeho každodenní režim dne, jeho finanční situace se zhoršuje a mění se jeho sociální role. To vše souhrnně vede ke ztrátě motivace a k pasivitě. Nebezpečí z pohledu pedagogů volného času je především ve změně časové struktury. Mění se její složení a dochází k tomu, že se člověk začíná nudit. Pedagogové volného času se snaží tyto negativní jevy ze života jedinců odstranit. To je možné například prostřednictvím psychohygienických pravidel využívání volného času. Následující výčet vychází ze zásad podle Řehulky (1996). Jsou to: •

při organizování volného času je třeba brát ohled na individuálnost

•

snaha o široké zájmy a záliby, které se nemusí vázat k zaměstnání

•

aktivity doprovázené pozitivním emočním laděním

•

věnovat se činnostem, pro které má jedinec předpoklady

•

věnovat se činnostem vedoucím k prožitku úspěchu

•

znalost psychohygienických pravidel

•

vědomí, že volný čas není zbytečný Prevence patologických jevů se dělí do tří proudů. Prvním je prevence

primární, která je zaměřená široce a cíleně. Je určena celé populaci. Druhý představuje sekundární prevence. Zahrnuje všechny aktivity zaměřené na rizikové jedince a skupiny, u kterých je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou nositeli některého z patologických jevů (někdy jsou označováni jako nositelé závadové činnosti), nebo jeho obětí. Poslední, terciární prevence usiluje o léčení a zabránění recidivy u těch, kteří již byli negativními jevy zasaženi. Základem preventivní činnosti je systémový přístup a zaměření na tři základní složky, které tvoří prostředí, v němž jedinec žije, odhalování příčin a minimalizace podmínek vzniku závadového chování.

- 17 -

1.1.5. Současné tendence volného času Již od 20. století význam volného času

pro jednotlivce i společnost

významně vzrostl. Výrazně se proměnila nabídka a obsah volného času směrem k různorodosti, což ovlivnila proměna potřeb a zájmů jednotlivců. „Kvalita prožívání životního času člověka se dostává do popředí zájmu. V procesu humanizace a demokratizace sociálních vztahů zákonitě narůstá význam mezilidských vztahů v mimopracovním čase. Volný čas již nepředstavuje jen prostor pro relaxaci a oddych, ale složitý dynamický systém širokého dosahu.“(Hájek, 2004, s. 164). Nabídka volnočasových aktivit směřuje do dvou hlavních oblastí. Jedná se o státem řízené instituce (převážně školy a školská zařízení) a nevládní, soukromé subjekty (místní zařízení, občanská sdružení apod.). Do oblasti volného času v současnosti vstupují všechny věkové kategorie, tedy děti, mládež, dospělí i senioři. Také se věnuje pozornost lidem handicapovaným, oslabeným a se zdravotními potížemi a jejich možnostem trávení volného času. Lidé ve volném čase cíleně sledují fyzický rozvoj, rozmáhá se zaměřenost na vrcholový sport. Vzrůstá také potřeba využít tento čas pro sebevzdělávání, zvýšení vlastních kvalit. Rozšíření nabídky volnočasových aktivit souvisí se snahou o vyrovnání jednostrannosti zaměření zájmu jedinců. Řada lidí hledá ve volném čase povyražení z důvodu nudy. Prosadily se masové aktivity ve volném čase jednotlivců i celých společenských vrstev. Výrazně se začaly využívat masmédia a projevují se i v této oblasti konzumního způsob života. Projevuje se negativní vliv současných sociálních a ekonomických podmínek (nezaměstnanost, nefunkční rodiny). Volnočasové aktivity se začínají zaměřovat (a předpokládá se, že v budoucnu budou výrazně soustředěny) na společnou činnost rodičů a dětí, rozvoj sociálních a pracovních kompetencí. Do určité míry vzrostly náklady na volnočasové aktivity, tudíž někteří lidé si je v důsledku své ekonomické situace nemohou dovolit. Objevuje se i trend opačný, kdy lidé odmítají volný čas z důvodu pracovní vytíženosti a snahy o zvýšení výdělku.

- 18 -

1.1.6. Zájmová činnost ve volném čase Pojem zájmová činnost je velmi úzce spojen s volným časem. Lze jej charakterizovat jako pěstování a rozvíjení specifických sklonů, zájmů a koníčků, buďto v organizovaných skupinových formách jako součást neformálního vzdělávání,

nebo

v individuálních

činnostech

jednotlivců

jako

součást

informálního vzdělávání. (Průcha, Walterová, Mareš, 1998). Neformálním vzděláváním je myšleno organizované, systematické vzdělávání, realizované mimo formální vzdělávací systémem (instituce školské soustavy), které nevede ke zvyšování dosaženého stupně vzdělání. Je poskytováno nejrůznějším skupinám ve společnosti od dětí až po dospělé a seniory v celé škále oblastí. Informální vzdělávání se chápe jako součást celoživotního učení a zahrnuje

získávání

znalostí,

dovedností

a

zkušeností

prostřednictvím

každodenních činností – situací, interakcí s jinými lidmi a prostředím. Je neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované.

Probíhá

v rodině, mezi vrstevníky, v práci, ve volném čase, při cestování, čtení knih a časopisů, při poslechu rozhlasu, sledování televize, při návštěvě výstav, divadel a kin atd. Zájmové činnosti jsou jednou z důležitých součástí výchovy mimo vyučování (výchovy ve volném čase). Pávková (1999) je chápe jako cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb a schopností. Ovlivňují nejen rozvoj osobnosti jedince, ale také jeho správnou společenskou orientaci. Dávají prostor pro uspokojování potřeb a rozvoj zájmů. Tato

autorka

rozlišuje

zájmové

činnosti

na

společenskovědní,

přírodovědné, pracovně technické, tělovýchovné, sportovní a estetickovýchovné. Mezi estetické zájmové aktivity řadí výtvarné, hudební a literárně-dramatické činnosti. Estetickovýchovné činnosti utvářejí a formují estetické vztahy dětí k přírodě, společnosti a jejím materiálním a kulturním hodnotám. Jsou orientovány na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního, dramatického a hudebně-pohybového projevu, na kulturu chování a výchovu vkusu, rozvoj tvořivosti. Přestože je v estetickovýchovné oblasti zmíněn rozvoj “hudebněpohybového projevu“, Pávková řadí tanec do zájmové činnosti tělovýchovné neboli sportovní. To svědčí o jistém rozporu, jež jsem se shledala mezi různými

- 19 -

autory. Naopak například Spousta řadí tanec jednoznačně mezi umělecké výchovné formy (viz. Příloha č.2). Osobně se přikláním k tomuto druhému pohledu. Přestože je tanec náročnou pohybovou aktivitou, převládá v něm složka umělecká zdůrazňující cit pro hudbu a její pohybové vyjádření. Ve srovnání například s moderní gymnastikou, ve které spatřuji jako hlavní sportovní výkon, který může být mimo jiné doprovázen hudbou. Tanec bez hudby by však ztratil svou podstatu. Proto jej ve své práci zařadím mezi estetické zájmové činnosti a v následující kapitole se zaměřím na přiblížení významu estetické výchovy a umění.

1.2. ESTETICKÁ VÝCHOVA Jednou z nezanedbatelných dimenzí světa, ve kterém žijeme, je dimenze estetická. Projevuje se ve všem, co nás obklopuje – v umění i mimo něj, v přírodě, v životním prostředí, v práci i ve hře. Ani výchova nemůže proto být k této dimenzi lhostejná. Estetická výchova je jednou ze součástí komplexního rozvoje osobnosti vedle výchovy rozumové, mravní a tělesné (Jůva, 1995).

1.2.1. Vymezení pojmu estetická výchova V chápání estetické výchovy Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 1998) rozlišuje následující významy: Zaprvé estetická výchova jako výchova umělecká, pěstování citových vztahů k přírodě, lidem a věcem, k prožívání krásy. Uměleckou výchovu můžeme tady chápat buď to v širším významu jako synonymum výchovy estetické, kdy zahrnuje rozvíjení uměleckého pohledu na svět a rozvíjení umělecké tvořivosti výrazovými činnostmi, nebo v užším významu jako termín označující výtvarnou výchovu, tj. vizuální prožitky a zkušenosti, rozvíjení výtvarných dovedností. Je součástí obsahu všeobecného vzdělávaní zpravidla jako jeden z estetickovýchovných předmětů. Učí žáky hodnotit lidské artefakty, vizuální média a řešení prostoru, rozvíjí produktivní výtvarné činnosti v různých tématech a technikách. Zadruhé lze estetickou výchovu chápat jako porozumění a prožívání uměleckého ztvárnění skutečnosti a vlastní uměleckou tvorbu žáků. Zatřetí lze na estetickou výchovu nahlížet jako na vyučovací předmět.

- 20 -

Spoustovo pojetí (1995) vychází z teorie estetické výchovy, která je složena ze dvou oborů – estetiky a pedagogiky. Pohlíží na ni jako na průnik těchto disciplín, při čemž rozlišuje estetickou výchovu, proces estetickovýchovné činnosti a její vědecké zkoumání. Z hlediska širšího pojetí estetiky koncipuje estetickou výchovu jako výchovu: uměleckými prostředky (umělecká výchova, výchova uměním a k umění) a mimouměleckými prostředky. Vladimír Jůva (1995) vidí estetickovýchovný proces celistvě. Říká, že stykem s uměním a krásou vedeme jedince současně k postižení estetické hodnoty v lidském jednání a vystupování, v úpravě prostředí i vlastní osoby a pěstujeme u něho potřebu pečovat o osobní kulturu, o kulturu mezilidských vztahů i o kulturu životního prostředí. Tím postupně kultivujeme cítění a chování jedince a promítáme estetické hledisko do jeho každodenního života. Estetická výchova tak představuje syntetický proces, který vychází od nazírání, chápání, prožívání a hodnocení uměleckých děl a estetické stránky přírody, prostředí a života, vede k tvůrčí estetické činnosti a vyúsťuje v zušlechtění všech stránek osobnosti. Odborníci estetické výchovy se vždy snažili hlouběji zdůvodnit její význam a úlohu v rozvoji jedince i společnosti. Existuje celý výčet argumentů, pro které je estetická výchova jednou z nezbytných složek výchovného systému usilujícího o harmonický rozvoj aktivní, tvůrčí a angažované osobnosti, jež se u různých autorů překrývají, případně doplňují. Následující řada funkcí vychází z pojetí českých představitelů Jůvy (1995) a Spousty (1995): Estetická výchova rozvíjí

především

činnost

smyslových

orgánů,

s rozvojem

smyslů

v estetickovýchovném procesu souvisí rozvoj myšlení a řeči. Teoretikové estetické výchovy shodně vyzvedají její význam pro rozvoj fantazie a představivosti a pro podněcování touhy po poznání. Podněcuje aktivitu člověka, jeho tvořivost a samostatnost, zároveň působí na stimulování jeho

senzibility – emocionality,

citlivosti a vnímavosti, čímž rozvíjí schopnost intenzivního prožitku pro osobnost člověka. Velký důraz se často klade na estetickou výchovu jako na prostředek, který obohacuje poznání reality a tím současně ovlivňuje i jedincovy postoje k realitě, výstavbu a konstituování jeho hodnotového systému. Specifická funkce estetické výchovy spočívá v tom, že utváří estetický vztah člověka ke skutečnosti. Celý estetickovýchovný proces by měl být veden tak, aby vyúsťoval ve vypěstování vkusu, propojování estetických a etických hodnot, porozumění různým druhům umění. Vedle propojování racionální a emocionální stránky (propojování

- 21 -

rozumových a citových dispozic člověka) má estetická výchova značný význam také pro rozvoj volní stránky, rozvíjení a usměrňování zájmů a tužeb člověka, jeho životního stylu, ve kterém nejde jen o stránku materiální, ale za nejdůležitější stránku považuje úroveň mezilidských vztahů a kulturu každodenního styku lidí. Uvažujemeli o významu estetické výchovy z hlediska utváření harmonické osobnosti, nemůžeme opomenout úlohu, kterou tato výchova hraje v rozvoji zájmů. Ještě pár slov od Sedláka (1977) k úkolům estetické výchovy: „úkolem estetické výchovy je obohacovat vnitřní život mladého člověka, napomáhat utvářet jeho kulturní zájmy, rozumět umění, hudbě, pociťovat jejich potřebu, vážit si kulturního dědictví našeho lidu, přírodních krás naší země, podněcovat v něm snahu zlepšovat a zkrášlovat prostředí, ve kterém žije.“ Upozorňuje na význam umění a kultury pro všestranně a harmonicky rozvinutou osobnost i pro utváření její tvořivé aktivity. Pokrokovému umění a estetické výchově přiznává významnou funkci. Osobnost jedince je jimi obohacována esteticky, citově, myšlenkově, je vedena k prohlubování vztahů, k uskutečňování idejí, naplněných vlastenectvím.

1.2.2. Prostředky estetické výchovy Jůva (1995) uvádí, že základním prostředkem estetické výchovy je umění. Mnozí je považují přímo za jediný prostředek této výchovné složky a obecně je považováno za prostředek hlavní. Druhý základním prostředkem estetické výchovy je prostředí - jako komplex estetických podnětů ovlivňujících představy, myšlenky, city a postoje jedince. V tomto pojetí je prostředí chápáno jako aktivizující činitel, představuje neustále probíhající interakci mezi jeho podmínkami a člověkem. Třetí základní okruh prostředků estetické výchovy tvoří práce a mimopracovní činnosti (především hra a činnosti sportovní). Podstatou estetického vztahu k práci je radost z práce a uplatnění tvůrčích schopností jedince v tomto procesu. Dalším významným zdrojem estetických zážitků i cílem estetickovýchovných snah se mohou stát tělovýchovné činnosti, které jsou přímo spjaty s uměním, především s hudbou a s tancem.

1.2.3. Umění Otázka umění upoutává pozornost estetiků všech dob. „Pojem umění ve významu „krásné umění“ (latinsky ars, francouzsky beaux-arts, německy Kunst,

- 22 -

rusky iskusstvo, polsky sztuka) doznává v historickém proudu a v určitém sociálním kontextu řadu významových proměn “ (Volek, 1968, s.13). Existuje mnoho teorií o vzniku umění, z nichž některé uvádí Spousta (1995, s. 43), například: „…umění vzniklo z touhy člověka napodobovat skutečnost, ale také z radosti z napodobování skutečnosti; …umění je výrazem citového vzrušení a zanícení, je součástí náboženských, kulturních rituálů.“ Následně tento autor definuje umění takto: „umění vzniká vždy jako výsledek estetické reakce umělce na prostředí v němž žije, a na situaci, již prožívá – je výrazem jeho estetického vztahu ke skutečnosti.“ Umění může mít pro jednotlivce odlišný význam. Pro jednoho je samozřejmou součástí života, pro druhého naprosto nezbytnou podmínkou, pro dalšího jen zpestřením duševního života. Bezpochyby však každému přináší radost, zušlechťuje a posiluje osobnost. Právě toto specifické vyjádření estetického vztahu člověka ke skutečnosti a význam umění v životě jedince a společnosti, dává umění vedoucí postavení v estetické výchově. Jeho společenská funkce je široká a mnohoznačná.

1.2.3.1. Funkce umění Na přední místo se často staví poznávací funkce umění, s níž úzce souvisí jeho funkce etická, neboť umělecká díla často výrazně odrážejí sféru mravních jevů, vztahů a postojů a poskytují obraz mravních konfliktů. Spolu s funkcí komunikativní a informativní, jež recipientovi zprostředkovávají životní názory, postoje a pocity umělce,jsou označovány za funkce základní. Často je vyzdvihována emocionální funkce umění, která vnáší do života jedince významný citový prvek, vede ho k hlubokým citovým prožitkům a kultivuje jeho citovou oblast (dá se říci, že zde umění stojí v protikladu k vědeckému a technickému racionalismu současného světa). Lékaře stále více zajímá terapeutická funkce umění (arteterapie), o němž se domnívají, že v sobě nese velkou léčebnou sílu. Setkává-li se člověk s uměním, zbavuje se psychického napětí, špatné nálady a deprese, a naopak získává duševní rovnováhu a zklidňuje se. Často využívá tvůrčí aktivity, jež mají posílit životní optimismus pacientů. Poslední funkcí, ne však významem, je relaxace a zábava. Člověk se díky umění může odpoutat od každodenních starostí a povinností. Může napomoci

- 23 -

získávání nových kontaktů a mezilidských vztahů, ať již při recepci uměleckého díla nebo jeho tvorbě. Souhrnný přehled funkcí umění uvádí Příloha č.1.

Vrátíme-li se ke vztahu výchovy a umění, nelze opomenout charakteristiku možností umění po stránce výchovné. Kučerová (1971) upozorňuje, že vliv umění je nepochybný ve sféře kultivace smyslů, citů a fantazie. Vzhledem k tomu, že estetické hodnocení je záležitostí celé osobnosti - na aktu estetického hodnocení se podílí smyslová, představová, ideová a emoční oblast - přispívá k integraci jedince, k jeho sebeuvědomění, sebepoznání, sebeprožití i sebevyjádření. Pomáhá recipientovi, aby v prožitcích odhalil svoje vlastní city, touhy, ideály. Ideály a city jsou považovány za nejmocnější motivační sílu člověka, která mu pomáhá překonávat překážky a obtíže, vede ho životem. Čím hlouběji prožívá umělecké ideály, tím více se s nimi ztotožňuje, tím pevnější a celistvější charakter získává. Se sebeuvědoměním se objevuje i hluboce prožívaná problematika svědomí a zodpovědnosti, ujasňována nejúčinněji v konfrontaci s uměním. Zjednodušeně je možné říci: “Umění humanizuje a kultivuje člověka.“ Zušlechťuje, obohacuje a povznáší jeho život, prohlubuje jeho vztahy k druhým lidem, oživuje jeho vztahy k věcem, brání odumírání schopností jinak nevyužitých, nahrazuje nedostatky skutečnosti, plní duši touhami po ideálech krásy, zvyšuje nároky člověka na sebe sama i na vlastní činnost, na druhé, na okolí. Rozpíná vnitřní prostor lidského života, zbavuje ho malosti, přízemnosti, omezenosti. Toto všechno je možné jen za určitých podmínek. Výchova uměním bude úspěšná jen tehdy, předchází-li ji a provází výchova k umění. Ta připravuje člověka k adekvátnímu prožívání díla, aby byl schopen pochopit jeho citový a ideový význam a ocenit jeho formu.

1.2.3.2. Zájmová umělecká činnost Významnou součástí kultury společnosti je zájmová umělecká činnost. „Umožňuje širokým vrstvám občanů aktivní účast na kulturní činnosti, vytváří nezanedbatelné estetické hodnoty a má široký vliv na kulturní život naší veřejnosti“ (Jůva, 1987, s.158). Vedle kulturní úlohy má zájmová činnost důležité výchovné aspekty a je významným činitelem všestranného formování osobností všech lidí. Tím, že se jedinec účastní zájmové umělecké činnosti, formuluje svůj celkový

- 24 -

osobnostní profil, své specifické umělecké dovednosti, vědomosti a schopnosti. Výchovný vliv se projevuje v několika směrech. Těmi jsou připravenost na aktivitu jako takovou a specifická připravenost vzhledem k prováděné umělecké činnosti. Zájmová umělecká činnost působí na nejširší veřejnost prostřednictvím estetických zážitků, nemá tedy vliv jen na bezprostřední účastníky. Těmito zážitky jsou předávány kulturní hodnoty a celkově se formuje estetické vědomí. Jůva (1987, s.159) říká následovně: „Zájmová umělecká činnost je především tvorbou uměleckých a estetických hodnot“. Souhrnně lze říci, že zájmová umělecká činnost působí svými uměleckými hodnotami, které přináší (jsou to například divadelní vystoupení, taneční vystoupení, hudební pořady, výstavy výtvarných děl nebo fotografií, filmové přehlídky a festivaly). Jedná se o hodnoty, které donutí člověka k zamyšlení, stimulují zájmy, vytvářejí potřebu pasivně, v některých případech dokonce aktivně, se podílet na takovýchto aktivitách. Na základě toho bych ráda zdůraznila nezanedbatelné místo zájmové umělecké činnosti v systému výchovy ve volném čase.

1.2.4. Estetickovýchovný soubor Pojem estetickovýchovný soubor lze vysvětlit jako kolektiv, jehož členové si během činnosti osvojují estetický neboli umělecký žánr a rovněž tento žánr interpretují. Následně mluvíme o souboru pěveckém, tanečním, folklórním, dramatickém atd. V této diplomové práci se budu zabývat konkrétně irskými tanečními soubory, u nichž lze nalézt dvě specifika. Jako v tanečních souborech obecně se zde prolíná výchova k pohybu úzce spojená s výchovou k hudbě – výchova k tanci. Zároveň je zde velmi silný vliv irského folklóru. Obě složky vedou prostřednictvím umění jako prostředku estetické výchovy vedle tělesné, rozumové a mravní výchovy k rozvoji celé osobnosti svých členů. Estetickovýchovný soubor znamená tedy soubor, který jako prostředek výchovy využívá umění ve formě pohybu doprovázeného hudbou a ve kterém se uplatňuje kolektivní tvořivá interpretace (Šalplachtová, 2004). Činnost estetickovýchovného souboru v podstatě představuje skupinovou formu zájmové umělecké činnosti využívající učení v malé sociální skupině. Obecně má podobu kroužku, souboru, kapely atd. Jde o seskupení více jedinců se společným

- 25 -

zájmem a směřujících ke společnému cíli. Aktivity skupinové zájmové činnosti vytváří pedagog či vedoucí skupiny záměrně podle různých hledisek, nebo vznikají zcela spontánně mezi členy skupiny. Výhodou výchovného procesu ve skupině je možnost při probíhajících aktivitách debatovat, získat pohled z různých hledisek, zpětnou vazbu, dále možnost rozdělení úkolů a práce, vzájemné spolupráce i kontroly, objevování chyb, povzbuzení, vyjasňování nejasností, učení se od ostatních. Přítomnost dalších členů skupiny se může stát významnou motivací pro zlepšování vlastního výkonu.

1.2.4.1. Taneční soubor Skupinová zájmová umělecká činnost tvoří základnu nespočetného množství kroužků, kolektivů a souborů. Mezi ně patří také taneční soubory. Stejně jako ostatní nachází své místo v oblasti volnočasových aktivit. Hlavním výchovným prostředkem je zde vyjádření hudby pohybem jako tvůrčí činnost celé skupiny. Použila bych zde velmi vhodné přirovnání Poledňáka (1984), který tvrdí, že člověk není osamoceným Robinsonem, ale členem řady společenství jako jsou rodina, školní třída či pracovní kolektiv, vrstevníci a přátelé, sdružení a spolky. Taneční soubor z psychologického i sociologického pohledu představuje malou sociální skupinu. Stručné uvedení teorie sociálních skupin je nezbytné pro pochopení nezaměnitelného vlivu tanečního souboru ve vztahu k jeho členům. Jedná se o malou skupinu jejíž počet nepřesahuje 30 členů. Ti se mezi sebou znají a komunikují tváří v tvář. Vzájemné vztahy ve skupině tvoří trvalejší svazky, členové zde mohou uspokojovat své potřeby a pocit příslušnosti ke skupině (touhu někam patřit). Soužití každé skupiny předpokládá vytvoření všemi uznávaných tradic i pravidel, od jejichž nedodržování se odvíjí skupinové sankce. Je možné zde mluvit o oboustranném procesu formování, kdy osobnost jednotlivce je formována danou skupinou a specifiku každé skupiny tvoří osobnosti jejích členů. Taneční soubor jako malá sociální skupiny vytváří prostor pro společnou činnost, vzájemné interakce, upevňování mezilidských vztahů, postojů a hodnot. Stává se tak významným činitelem

socializace a enkulturace svých členů.

Podstatnou roli sehrává skupinová dynamika zahrnující vývoj skupiny jako celku, vytváření vzájemných vztahů a skupinových rolí. V tomto procesu se střetávají individuální potřeby jedince a jeho touha se prosadit se začleňováním se do skupiny,

- 26 -

spoluprací a sdílením názorů. I když mezi těmito procesy vzniká vzájemný vztah, proces začlenění a socializace má významnější postavení. Na socializaci je nahlíženo jako na proces postupné přeměny biologické bytosti ve společenskou. Probíhá v životě ve společnosti prostřednictvím mezilidských vztahů, učení se. Enkulturace je složkou socializace zaměřenou na osvojení si kultury dané společnosti jedincem. Významnou roli zde sehrává psychika, tedy emocionální a citová stránka osobnosti, jež se úzce pojí k umění. V tanečním souboru se tyto procesy odehrávají ve vztahu k tanci. Jedinec si osvojuje tanec jako produkt společnosti, čímž do této společnosti vrůstá (tanec jako objekt socializace). Zároveň přijímáním určitých norem a chování spojených s tancem se prostřednictvím tance společnosti stává jejím členem (tanec jako cíl socializace). Společným cílem členů tanečního souboru je tanec v různých podobách, skupinový, individuální, pro vlastní potěšení nebo pro prezentaci druhým. Výsledkem jeho realizace je nejen získání nových dovedností a znalostí, nýbrž i radost z pohybu, uspokojení z tvořivé práce, sebeocenění, osobní prožitky a celistvé působení na osobnost člověka, na jeho stránku tělesnou i emocionální. Bylo prokázáno, že ve společnosti dalších lidí prožívají jednotlivci uměleckou činnost silněji a procítěněji, než když je vnímají sami. Společný prožitek estetických reakcí posiluje skupinovou kohezi a vědomí skupinové příslušnosti. Taneční soubor tak může přispívat i k aktivní estetické výchově, k rozvíjení tvořivých schopností členů. Podněcuje své členy k tvořivé činnosti, povzbuzuje je, pomáhá jim kritikou i účinnou spoluprací. Každý má své uplatnění. Kolektivním vystupováním se jedinec osměluje k samostatnému, sólovému výstupu. Neboť poznává schopnosti a nadání druhých, snaží se je napodobit a předstihnout. Taneční soubory jakožto malé skupiny poskytují jedinci ještě větší příležitosti k rozvíjení jeho schopností a nadání. Prostřednictvím skupinové zájmové taneční činnosti v souboru se vytvářejí mezi žáky specifické sociálně interakční vazby, jež jsou zároveň podmínkou úspěchu. Jsou motivačním zdrojem činností tanečníků. Prohlubují vzájemné vztahy jako základní předpoklad pro spolupráci ve skupině. Na závěr je možné poznamenat, že taneční soubor jako kolektiv má v estetické výchově značnou úlohu. Jedince učí vkusu, silněji prožívají umělecká díla

- 27 -

(Uher, 1957). Na činnost jednotlivce kolektiv působí jak povzbudivě, tak kriticky. A přispívá tedy i k rozvoji kritického postoje k vlastnímu výkonu.

2. TANEC Tanec je jednou z nejstarších forem umění. Jeho vývoj se odvíjel od životních podmínek lidí v jednotlivých historických období. V úvodu kapitoly vysvětlím, co je tanec a pokusím se identifikovat jeho charakteristické faktory. Následující kapitola se obrací zpět do minulosti a snaží se zodpovědět některé otázky, např. Kdy a proč začal člověk tancovat?, Jakou hrál tanec roli v historii lidstva? Poslední část kapitoly je věnována irskému tanci, jeho vývoji a specifikám.

2.1. TANEC A JEHO CHARKTERISTIKY „ Judith Hanna (1980) definuje tanec jako lidské chování komponované ze záměrných, rytmických a kulturně zakotvených sekvencí neverbálních tělesných pohybů, které se liší od jiných motorických aktivit; tento taneční pohyb má svou specifickou hodnotu a hodnotu estetickou.“ (Blížkovská, 1999, s.63). Tanec je pohybová aktivita člověka, při níž jsou rytmickým pohybem těla, zpravidla doprovázeným hudbou, popřípadě zpěvem, vyjadřovány ideje nebo emoce, je tedy souborem komunikačních symbolů, odráží a uspořádává zkušenosti, reprezentuje prožitky ze života člověka, má intencionální charakter. Encyklopedická definice tance zní takto: „pohybová činnost (akt) vyjadřující prostřednictvím

rytmických pohybů a gest bezprostřední subjektivní pocity

tanečníka v rámci určité myšlenky (ideje, stylizace); pohybově vyhraněný celek evokující na pozadí expresivních prvků více či méně hluboký prožitek; spolu s výtvarnými a hudebními kreacemi jeden z nejstarších lidových projevů, spojující vrozenou touhu člověka po sebevyjádření s přirozenou radostí z pohybu, esteticky (často eroticky podbarvenou) normou a možností ztvárnění symbolických obsahů v rytmem utvářené expresi.“ (Malá československá encyklopedie, 1987)

Tanec není jakýkoliv pohyb, ale musí splňovat určitá kritéria. Prvních z nich je záměr. Záměrem může být pohyb samotný, taneční myšlenka (koncept), proces vedoucí k tanečnímu představení, tělo jako nástroj a taneční představení (produkce). Druhou charakteristikou je rytmus, který označuje různé druhy pohybu v časové

- 28 -

posloupnosti (Sedlák, 1990). Vyzývá tělo k pohybu, aktivizuje a podněcuje ho. Rytmické cítění je spojením naslouchání, zpracování průběhu hudby a pohybových reakcí. Jak už bylo výše uvedeno, tanec je sociální jev odpovídající kulturním vzorcům, ovlivněný kulturními tradicemi, je jedním z nejvýznamnějších tvůrců identity člověka spolu s řečí, hudbou, náboženstvím. Podle pohybů dokázal být dříve cizinec velmi rychle identifikován. Vzhledem ke kultuře má tanec svou estetickou hodnotu. Může být symbolem identity, v případě, že se skupina setkává se skupinou odlišnou, podporuje soudržnost, nebo může být kreací, tedy neformálním pohybem pro zábavu. Tanec umožňuje tělesné sebevyjádření, vyjádření emocí a zážitků, které je společností tolerováno. Dává prostor pro odreagování emocí. Tanec je velmi často spojen s hudbou, případně s jinými zvuky – tleskáním, dupáním, apod. Nabízí prostor ke sblížení, stimuluje pocit přátelství jednoty a provázanosti.

2.1.1. Historie tance Tanec je znám již od pravěku, kdy byl součástí kultovních obřadů (tanec k uctění božstev, válečnické tance, erotické tance atp.). Byl součástí kultur starověkých civilizací (např. egyptské chrámové tance). K umělecké výši byl tanec přiveden ve starověké Krétě; odtud se rozšířil do řeckých oblastí; stal se součástí řeckého dramatického umění (tragédie, komedie). Tanec byl pěstován v antickém Římě, kde se z původní kultovní formy vyvinul tanec profesionální (pantomímos). Ve středověku se postupně vyvinuly speciální formy (lidový tanec, těžící z každodenního života, tradic a zvyků; společenský tanec, jehož předobrazem byl od 15.století dvorský tanec a balet. V průběhu historického vývoje se z těchto tanců vyvinuly specifické formy pohybově hudebních aktivit tvořené třemi hlavními proudy: lidovým tancem, vytvářeným spontánně z lidských tvůrčích zdrojů závislých na době a prostředí (tradici) své existence, scénickým tancem, jehož hlavním představitelem se stal balet, a společenským tancem, vytvořeným v hrubých obrysech dvorskou společností převážně postupnou adaptací tance lidového. Zvláštní postavení zaujal tanec v současné arteterapii, využívající mentálně hygienické aspekty spontánního tanečního projevu k uvolnění psychické tenze léčených v rámci psychoterapeutického procesu (Ottova všeobecná encyklopedie, 2003).

- 29 -

2.1.1.1. Pravěk O životě pravěkých lidí je možné se dovídat pouze z maleb na stěnách jeskyní a z kosterních nálezů. Proto zde vyvstává myšlenka nejasnosti a nerozpoznatelnosti jejich tanečního výrazu. K odvození je však možné použít i pozorování, případně antropologické popisy, primitivních kmenů žijících v 19.a 20.století, které se stylem života pravěkým předkům hodně podobají. V první etapě pravěku, která se vyznačuje lovem s rybolovem, tanec odráží základní problémy života. Je to především obživa, proto byl tanec součástí lovu a měl magický charakter. Jednalo se o tance napodobující zvíře, smrt zvířete nebo tanec se zbraněmi. Hlavním cílem bylo, aby bylo zvíře přilákáno, aby zemřelo a aby byly zbraně účinné. V druhém období pravěku, kdy převládalo pastevectví, byly časté boje mezi kmeny o teritorium, dobytek či zásoby. Tanec často napodoboval vlastní boj a jeho cílem bylo přemoci protivníka (aby nepřítel zemřel) a opět účinnost vlastních zbraní. Takový bojový tanec vzbuzoval u každého z účastníků touhu po boji a přesvědčoval ho o jeho nezranitelnosti. Do tohoto období spadají také tance označované jako „tance kmenové integrity a identity“. Jsou známé především u Indiánů jako totemové tance, sluneční tance a tance Velkého ducha. Jedná se o tance vyjadřující příslušnost ke kmeni, očisťující, obnovující a doplňující energii. Následující období zemědělství znamenalo zklidnění a přizpůsobení se rytmu života (setí-růst-sklizeň, střídání ročních období, atd.). Tance se začaly vztahovat k polním pracím, k počasí a k významným událostem lidského života. Tance vztahující se k polním pracím se prováděli pravidelně, vždy stejně a byly povinné pro všechny příslušníky rodu. Zahrnovaly přípravu terénu často doprovázenou symboly plodnosti a oběťmi a vrcholily při sklizni jako tance radosti. Tance spojené s počasím se rozlišovaly na tance deště, které měly zajistit dostatečnou vláhu a tance na počest Slunce, které se vykonávaly u příležitosti zimního a letního slunovratu, rovnodennosti nebo zatmění Slunce. Tance provázející významné události lidského života vedl nejčastěji šaman. Byl zároveň lékařem, knězem, sociálním pracovníkem a mystikem využívajícím kontrolovaného transu. Taneční rituály se týkaly narození, iniciace, svatby (nemá významnou roli, někde se neslaví), smrti (pohřební rituály).

- 30 -

2.1.1.2. Starověk Postupem času vznikají městské organizace a města, státy a vyvíjejí se první kultury (egyptská, mezopotámská). Umění obecně získává nové úkoly. Prvním je provázet náboženský život, druhým připomínat události, jež ovlivnily život skupiny, a třetím uspokojování potřeby přepychu a prestiže vládnoucí třídy. V egyptské kultuře byl tanec čestnou aktivitou. Především náboženské tance byly určeny jen pro zasvěcené. Na počest bohů byly sestavovány různé krokové variace (Bourcier, 1989 v nich vidí zárodky baletu). K těmto tancům měly velmi blízko i tance pohřební. Egypťané před boji tančili rychlý tanec s výraznými skoky s luky a šípy. Největší význam měly tance pro zábavu, které byly kolektivní. Ženy se věnovaly břišním tancům. V Egyptě se také objevil význam gest při různých obřadech. Protikladem optimistického Egypta byla zasmušilá mezopotámská kultura. Dá se říci, že byla nejméně taneční, jsou známé pouze válečné a astrální tance. Jejich kombinací je umění palestinské, které se vyznačuje zásadní odlišností. A to monoteistickým náboženstvím. Specifikou kultovních tanců na Krétě byl tanec s posvátnými zvířaty - s býky. Pokud je Mezopotámie považována za zemi nejméně taneční, nejtanečnější ve starověku bylo Řecko. Řekové znali všechny taneční kroky našeho klasického tance a vytvořili taneční techniku , která přetrvala 1500 let (pro srovnání: technika klasického baletu je stará 300 let) (Blížkovská, 1999). Platón ve svých Zákonech říká: „Krásně vychovaný člověk dovede krásně zpívat a tančit.“ Taneční umění nazývané v Řecku “orchéstika“ mělo několik typů. Rytmické cvičení pro chlapce (gymnopedie) a úprava dórských válečných tanců (pyrrhiche) patří mezi tance válečné a byly formou vojenské přípravy. Ani v této kultuře nechybí náboženské tance, které se odvíjely od kultu jednotlivých bohů a často byly spojené se zpěvy. Vedle tanců soukromých a zábavných (při příležitosti svatby, pohřbu nebo veřejných svátků) byl tanec významnou součástí divadla, znázorňoval děj a postupně se uplatňoval sborový i sólový tanec herců. Římské umění navazuje na řecké a etruské, má realističtější podání. Tanec se během historie mění a v období římského císařství se stává oblíbenou pantomima (převzatá z Řecka), velkolepé balety a erotické tance. V důsledku nástupu křesťanství byly tance zakazovány a opouští se od rituálů spojených s mezníky lidského života.

- 31 -

2.1.1.3. Středověk Středověk je pro vývoj tanečního umění obdobím stagnace a regrese. Životy lidí ovlivňují přísná pravidla, do 10. století se ani šlechta tanci nezabývá, a tanec je v křesťanství považován za aktivitu směřující proti bohu. Tance však nebylo možné vypudit naráz, proto tanci, které dříve doprovázely pohanské obřady, začali lidé oslavovat křesťanské svátky (samozřejmě k nelibosti církve). Lidé tančili pro zábavu a při každé příležitosti – při masopustě, májových slavnostech, okolo svatojánských ohňů, při trzích a poutích. Vznikal tak selský tanec, který byl v jednotlivých vesnicích odlišný. Ve 14.století vznikají cechovní tance. S rozvojem rytířského romantismu a kultu Panny Marie se začal rozvíjet tanec dvorský vyznačující se zbožňováním šlechtičny. Na konci 15. století byl tanec součástí všech schůzek, hostin a zábav. Šlechta přejímala tance lidu a přetvářela si je dle svého vkusu. V polovině 14. století, kdy Evropu zachvátila morová epidemie, byl tanec pokládán za magický rituál odhánějící nemoc. Tak vznikl známý tanec sv. Víta či tanec smrti. V 15.a16. století je pro taneční umění určující renesanční Itálie a vysoce hodnocena je profese tanečního mistra. V 17.století pak hraje hlavní roli Francie, kde se v padesátých letech poprvé tančí menuet. V roce 1661 král Ludvík XIV. založil Královskou taneční akademii, první instituci profesionálního tanečního umění. České lidové tance z této doby nejsou zcela známy. Byl to například kotek – veselý svatební tanec pro ženy a nevěstu, polský tanec s velkou uctivostí a úklonami, tanec točivý (byl zakázán městskými řády). Tlak a náboženský nesouhlas proti tanečním radovánkám zesiloval. Tanec byl zakazován, snad jen s výjimkou „mírného a poctivého tance svatebního“. V Čechách se v 18. století objevil cech tanečních mistrů v Praze. Tanec i přes názory na jeho prospěšnost či neprospěšnost přešel do další historické etapy.

2.1.1.4. Novověk Na profesionalizaci baletu Ludvíkem XIV. navázal obrovský rozvoj této taneční techniky. Za reformátora je považován Jean Goerges Noverre, který balet odloučil od opery a ten se tak stal nezávislým, volným pohybem. Kostýmy a paruky byly nahrazeny živůtky a splývavými mušelínovými sukněmi, případně sukněmi krátkými a vyztuženými do horizontální polohy. Postupně vznikly tři školy

- 32 -

klasického tance: francouzská, ruská a italská. Balet se však stal konzervativním akademickým tancem s neměnnými pravidly, pouhou přehlídkou pro diváky. Tento jev vyvolal samozřejmě protichůdnou reakci vrcholící vznikem moderního výrazového tance. Tančí se naboso a cílem je volnost a přirozenost. Ve 20. století vznikla celá řada moderních tanečních škol jejichž základní myšlenkou bylo „všechny city a pocity mají svou odpovídající podobu v tělesném výrazu, intenzita citu musí odpovídat intenzitě gesta, nástrojem výrazu se stává celé tělo,… (Bourcier, 1994). V současnosti vedle sebe existují dvě formy tance – tanec moderní a tanec klasický. Tance patřící určitému cechu se označovaly jako společenské. S rozšířením plesů a zábav do měšťanských vrstev (dříve výhradně ve šlechtických kruzích) dostal stejný ráz, jak ho známe dnes. Na přelomu 18. a 19.století se tančila např. polonéza, gallop, mazurka a především valčík. Jeho vznik se datuje okolo roku 1750, byl mnohokrát církví zakázán, přesto byl velmi oblíben. V 19. století dostal pevná pravidla. Polka se na pražských plesech tančila od roku 1835. Její vznik lze považovat za úsměvný, vymyslela ji totiž služka – její popěvek a taneček se naučili tanečníci na zábavě a odtud se rozšířila do Prahy a do celých Čech. Je považována za původní český tanec. 19.století je považováno za zlatý věk plesů, maškarních bálů, šibřinek, besed a dalších zábav. České bály byly součástí obrozeneckých snah, i prostřednictvím nich se měla šířit a udržovat česká kultura a český jazyk. Od roku 1863 k tancům přibyla česká beseda, „což byl soubor českých tanců (sousedská, furiant, polka, řezanka, kominík, obkročák, rejdovák hulán, kalamajka, kuželka, strašák) obratně sestavený tanečním mistrem Karlem Linkem“ (Dlouhý, 1880). Na tanečních parketech se vystřídala celá řada tanců. Některé se tančí dodnes jako valčík, polka, waltz, slow-fox, quick-step (ze skupiny standardních tanců) nebo cha-cha, rumba, jive, samba, paso doble (ze skupiny latinsko-amerických tanců), některé zůstaly jen módními výstřelky dané doby jako charleston, swing či boogiewoogie.

2.2. IRSKÝ TANEC Irský tanec patří mezi taneční směry v naší společnosti méně známé. Do povědomí české veřejnosti pronikl teprve nedávno, především prostřednictvím show Riverdance a jejího hlavního protagonisty, Američana irského původu, Michaela

- 33 -

Flatleyho. Jeho obliba stále stoupá a díky divácky vysoké atraktivitě - rytmicky přesný step a harmonicky vybroušené pohyby na jevišti při podmanivé hudbě – získává více nových příznivců a tanečníků. Irský tanec je z hlediska techniky kroků velmi náročný. Důraz se klade na práci nohou, které jsou neustále v rychlém pohybu, neboť hudba, na kterou se tančí, mívá často výrazný rytmus a živé tempo. Tancuje se s rovnými zády a rukama pevně drženýma podél těla, horní polovina těla a ruce obvykle zůstávají stále ve stejné poloze.

2.2.1. Stručný vývoj irského tance Irský tanec je jedinečný styl, který se vyvíjel po staletí. Počátky sahají zřejmě až do dob Druidů provozujících rozličné rituální tance. Asi 500 let př.n.l. přišli do Irska Keltové a přinesli s sebou svoji kulturu, která ovlivnila původní irské umění. Další vliv představovala christianizace Irska s příchodem svatého Patrika (431 n.l.), a následná invaze Vikingů v 8. - 9.století a Normanů ve 12.století. Právě severofrancouzští Normané do Irska v tomto století přinesli kruhové tance, oblíbenou zábavu francouzské šlechty. Mnohé z těchto tradic se dochovaly dodnes. V době vlády těchto anglo-normanských kmenů však byla irská kultura zakázána a musela být udržována tajně. Bylo tomu tak především za vlády Alžběty I., která byla známá svou náklonností k irské hudbě a tanci, ale chtěla zabránit rostoucímu irskému nacionalismu opírajícímu se o bohatou národní kulturu. Útlak povolil až v 18.století, kdy se začali objevovat první taneční mistři (často zároveň učitelé šermu). Ti putovali po kraji od vesnice k vesnici, doprovázeni několika hudebníky a učili obyvatelstvo původní tradiční i sólové tance. Tanečníci jako pódium využívali například dřevěná víka sudů nebo spuštěné dveře. V tomto období se také vyvíjeli první podoby stepového tance. Taneční mistři byli velmi vážení a oblíbení. Každý region měl svého vlastního tanečního mistra. Ti mezi sebou často soutěžili, čímž se irský tanec rozvíjel a začali se v něm objevovat jeho jedinečné prvky jako například držení rukou u těla. Tento způsob šíření tance se udržel až do počátku 20. století, kdy byl postupně nahrazen tanečními školami. Irský tanec byl tradičně doprovázen hrou na dudy a harfu. Tančilo se při různých příležitostech. Irské slovo “céilí“ původně označovalo shromáždění lidí, kteří se sešli, aby spolu tančili, hráli na hudební nástroje a vyprávěli si příběhy.

- 34 -

Postupně tak začaly označovat tance, jež nahradili původní tance setové a v roce 1897 se konala první veřejná ceilí v Londýně. Tančilo se také během svátků zvaných “féis“, někdy spojených s tanečními soutěžemi. V roce 1893 byla založena “Galská liga“ (An Conradh na Gaeliga), která si za svůj cíl stanovila šíření irské kultury. Pravděpodobně nejdůležitějším rokem v historii moderního irského tance byl rok 1929, kdy byla založena irská taneční komise (An Coimisiún le Rincí Gaelacha). Jejím úkolem bylo uspořádat irský tanec. Tancovat začínali čím dál mladší děti, již od tří let a většinu tanečníků tvořila děvčata. Irský tanec se díky emigraci rozšířil do celého světa, zejména do Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie a na Nový Zéland. Další boom zažil irský tanec v 90.letech minulého století, kdy se objevily show jako Riverdance, Lord of the Dance, Dancing on the Dangerous Ground a další, které se irskými tanci inspirují, činí je populárnějšími, ale zároveň dávají tomuto odvětví trochu jiný ráz. Tanec si získal mnoho nových příznivců po celém světě, začali se více zapojovat chlapci a mnozí tanečníci se začali tomuto jedinečnému stylu věnovat profesionálně. V dnešní době se irský tanec neustále mění, vznikají nové kroky a kombinace. Taneční prostor se využívává ve velkém rozsahu.

2.2.2. Charakterisrika irských tanců „Irská taneční kultura je ve svém jádru bohatým gobelínem protkaným sólovými a společenskými tanci, které přímo odrážejí některé formy a pohyby stepových a setových tanců a odrážejí i jiné aspekty, než které zdůrazňují ceilí tance. Z hlediska historického vývoje i struktury se dnes všeobecně rozlišují irské tance na stepové, ceilí a setové.“ (Bernard, nedat.)

2.2.2.1. Rozdělení irských tanců podle forem •

Ceilí tance (Ceilí Dancing) Ceilí tance representují neformální tradiční tance, které mají svou podobu již

od prehistorie lidstva. Mnoho z nich je stavěno jako tance s mečem, kolové tance, řadové tance, postupové tance. Slovo “ceilí“ je odvozeno od “le cheile“, což původně znamenalo shromáždění sousedů k popovídání a společnému strávení večera v domě jednoho z nich. Tyto večery byly později doplněny i o zpěv, hudbu a tanec. Konaly

- 35 -

se obvykle v neděli večer. Po každém tanci, někdy také přímo v jeho průběhu, se střídali taneční partneři, takže v párových tancích spolu mohli tancovat lidé, kteří nebyli oddáni, dokonce ani nemuseli být zasnoubeni a ani nemuselo jít o vážnou známost. Tento fakt velmi vadil kněžím, kteří nad takovouto zábavou ztráceli kontrolu a proto byly tyto taneční večery v mnohých farnostech po celém Irsku ve vnějším prostoru zakázány. Proto následně došlo k přesunutí těchto a podobných zábav do vnitřku domů. Aby taneční mistři v této nepřející době udrželi zájem lidí, přišli s širokou škálou tanců: kruhové (Round), řadové (Long) a čtvercové (Square). Objevuje se krok, tzv. side-step, který je naprosto jedinečným, neboť se nevyskytuje v žádné jiné taneční kultuře mimo irské. Postupem doby došlo k organizování ceilí jako veřejné akce. Paradoxní je, že první veřejné ceilí se nekonalo v Irsku, ale v Londýně 30. října 1897. Céilí tance se tančí v měkkých tanečních botách a pravidelných tanečních formacích (např. řady, kruhy apod.). Původně vycházejí z francouzských dvorských tanců. Na konci 19. století vlivem zákazu tančení, jenž iniciovalo hnutí za národní obrození v Irsku, byly zničeny tyto tance natolik, že když se je An Comisiun le Rinci Gaelacha (jedna z nejvýznamnějších irských tanečních škol) rozhodla znovu vzkřísit v roce 1920, byly už zapomenuty a musely být kodifikovány jako nové tance. Tato společnost vydala publikaci obsahující popisy mnoha céilí tanců (Ár Rinncí Fóirne Handbook of Irish Dances), což vedlo k ustálení jednotlivých tanců a figur. Z hlediska techniky je v Ceilí tancích kladen důraz na výšku, otočky, tanec na špičkách, napnutí nohou a chodidel, dlouhé vytažení těla a rychlé pohyby, které se objevují také ve stepových tancích. Na rozdíl od nich

se zde nevyskytuje

rytmizování dolními končetinami. •

Stepové tance, Sólové tance (Step dancing, Solo dancing) Stepové tance se začaly vyvíjet v 18. století v souvislosti s objevením irských

tanečních mistrů. Ti cestovali od města k městu ve společnosti hudebníků – nejčastěji dudáka nebo houslisty, učili základní taneční kroky všechny, kteří o to měli zájem a byli schopni zaplatit. Jejich příchod byl velikou událostí a dalo se předpokladem, že město či vesnice ožije hudbou a tancem minimálně na několik týdnů. Každý taneční mistr působil ve své oblasti a nepřipadalo v úvahu, aby překročil se svým tanečním uměním její hranice. Ženy a muži netancovali v této době stejné kroky. Pro taneční kroky bylo typické rytmizování chodidly, tzv. treble nebo batter, ty byly tradičně

- 36 -

určeny mužským tanečníkům. Taneční mistři předváděli ukázky tanečních kroků na desce stolu či podobně malém prostoru, který byl vnímán jako velmi důležitý znak tohoto stylu. Největší poklonou, jaké se mohlo tanečnímu mistrovi dostat, bylo prohlášení, že by „mohl tančit na spodku talíře“. Současná podoba sólových tanců je relativně mladou podobou. Tančí se buď v měkkých botách, kdy má lehkou a graciézní podobu, technikou a náročností se podobá baletu a využívá velký prostor. Tanec v tvrdých botách (někdy nazývané jako “hardshoes“) je charakteristický rytmickými údery bot o tvrdou podlahu. Tato forma se stala základem soutěží a šampionátů, které probíhají po celém Irsku, USA a dnes i v Evropě. Kolem roku 1920 proběhla kodifikace, která definovala moderní stepový tanec a poskytla metodiku pro hodnocení v těchto soutěžích. „Původní taneční styl (sean-nós), který pro stepové tance zdůrazňoval uzavřenou formu a postoj – nohy u sebe, žádné vysoké kopy, málo nebo žádné otočky a samozřejmě žádné pohyby v prostoru, se v průběhu 50. a 60. let našeho století změnil. Tancovalo se na nákladních autech, potom malých jevištích, pak velkých jevištích, začaly se předvádět kroky v prostoru: „sedmičky“ a „trojky“, otáčky, kopy a další prvky, které proměnily původní stepový tanec v moderní irský tanec, jak ho dnes prezentují skupiny zejména irských a amerických tanečníků na světových pódiích“ (Bernard, nedat.). •

Setové tance (Set dancing) Irské setové tance jsou vývojově následovníky čtverylek, které se koncem 18.

a začátkem 19. století tančily na francouzském dvoře, ve Skotsku, Anglii, Španělsku a Portugalsku. Tyto tance přinesli do Irska první taneční mistři, kteří je propracovali, upravili a přizpůsobili irské tradiční hudbě. Prostřednictvím jejich výuky ukazovali své taneční umění. Postupem času se začaly v různých oblastech Irska tancovat místní setové tance, jež měly návaznost na místní tradiční hudební kulturu. Zatímco ceilí tance měly univerzální platnost v celé zemi, setové tance se územně lišily. V těch částech země, kde se silně udržovala tradice, se tyto tance dochovaly v živé formě. V 80. a 90. letech 20. století se objevuje opět velká vlna popularity setových tanců. V současné době jich můžeme napočítat přibližně okolo 100, pocházejících z různých částí Irska. Jsou populární i v různých oblastech Evropy, v Americe, v Japonsku.

- 37 -

Setové tance se tančí zpravidla ve čtyřech párech, ve většině případů uspořádaných po stranách čtverce. Každý tanec se skládá z několika figur od dvou a více (nejčastěji z pěti až šesti). Obecně tyto tance opomíjejí skoky, tančí se na celých chodidlech, takže kroky připomínají šourání nohama po podlaze, při točení (“swingu“) se zpravidla uplatňuje klasické taneční držení.

2.2.2.2. Rozdělení irských tanců podle rytmů Nejdůležitějšími rytmy, na které se tančí, jsou reel, jig, slip jig, hornpipe a polka. Mohou však mít ještě různé varianty podle regionu nebo taneční školy, ve které se provozují. Jsou používány pro všechny formy výše uvedených tanců a každý má své tempo a charakteristický počet dob. Reel se tančí se ve 4/4 rytmu a relativně rychlém tempu, plynoucím tremolovým pohybem. Původně pochází ze Skotska z konce 18. století, objevují se však i domněnky o skandinávské a keltském původu. Tančí jej běžně muži i ženy v měkkých i tvrdých botách. Jig patří k nejstaršímu typu taneční hudby a vyskytuje se ve třech hlavních formách: single jig, double jig a slip jig (jinak hop jig). Jig je charakteristický triolovým rytmem, základní takty jsou tří, šesti nebo devítiosminové. Rytmus je charakteristicky "tečkovaný", tj. některé doby má prodloužené. Slovo “jig“ pochází z italštiny, proto je mu často přiznáván italský původ. Z důvěryhodných zdrojů však vyplývá, že jig vycházel z původních klanových melodií – anglických a skotských. Má několik variant pro měkké i tvrdé boty (light jig, single jig, double jig, treble jig.). Slip Jig je tanec, který tančí výhradně dívky a to v měkkých tanečních botách. Má zajímavý rytmus (9/8) a patří k nejladnějším irským tancům.

Hornpipe je původně námořnický tanec pro muže, kteří jej tančili v tvrdých tanečních botách. Tancuje se v 2/4 nebo 4/4 rytmu, je však pomalejším než reel.

- 38 -

Typickým prvkem tohoto tance je tzv. "rocking step", spočívající v houpání se ze strany na stranu v kotnících. Polka je rytmem velmi podobná polce, kterou známe z českých zemí, tančí se však skočněji, ale nohy se neklouzají po podlaze a první doba začíná úskokem.

2.2.3. Oblečení a obutí irských tanečníků Tradiční taneční kostýmy vycházejí z původní irských krojů – z tanečních šatů používaných před 200 lety. Dívčí šaty (Příloha č.7) jsou různobarevné doplněné vyšívanými irskými vzory. Přes záda obvykle splývá pruh látky nazývaný „krovka“. Je připnuta k rameni zdobenou broží. Součástí těchto kostýmů jsou i bílé ponožky dosahující do půlky lýtek, spony na boty a kudrnaté paruky, jež mají všechny tanečnice stejné (v takovýchto tradičních šatech je téměř nemožné od sebe tanečnice rozeznat). V současném moderním pojetí irského tance se nosí šaty jednoduché ze splývavých lehkých materiálů. Muži tančí v kalhotách a košili, někdy zvýrazněných kravatou, šerpou nebo jinými doplňky. Podle použité obuvi (Příloha č.7) lze irský tanec rozdělit na dvě hlavní skupiny. První tvoří tanec softový, při kterém jsou tanečnice obuté do bot s měkkou podrážkou, v předu se zkříženými šňůrkami, pomocí kterých se upevňují k noze – buď uvázáním okolo nártu nebo kotníku. Jsou nazývány ghillies, pumps, pomps nebo jednoduše softshoes (česky se označují jako „gilky“). Muži tančí v jednoduchých tanečních botách (jsou podobné “charakterkám“ – pánská obuv pro latinskoamerické tance). Druhým typem je irský step, na nějž jsou třeba boty s podpatkem a klínkem pod špičkou, které jsou vyrobeny z tvrdé pryskyřice. Právě jim vděčí irský step za svůj ojedinělý zvuk. (Stručná história …, nedat.)

2.2.4. Irské taneční soubory v ČR Na území naší republiky působí v současné době přibližně dvě desítky irských tanečních skupin a souborů (Příloha č. 3). Vznikaly postupně od konce 90.let. Některé začaly působit jako odnož již fungujícího souboru, nejčastěji zaměřeného na country tance, clogging apod. Bývají označovány jako “irská sekce“ souboru, např. LaQuadrilla.

- 39 -

Nejstarším v ČR je taneční klub Rinceoirí v Praze, který vznikl v roce 1997. Tento klub v současnosti působí jako Škola irských tanců (od roku 2004) s kurzy řady úrovní. Postupně se zájem o irské tance přesouvá do velkých měst. V Brně vzniká irský taneční soubor Démairt. Není výjimkou, že členové odcházející z těchto souborů zakládají vlastní taneční skupinu. Každý ze souborů vychází, jak z klasických prvků tradičních irských tanců, tak vytváří nové volné choreografie a irskému tanci dodává osobitý ráz. Většina souborů se věnuje irským lidovým tancům, neboli ceilí, již zmíněným choreografiím v měkkých botách (soft shoes) i irskému stepu. Součástí prezentací a vystoupení jsou samozřejmě kostýmy, inspirované tradičními kroji nebo v nejrůznějších moderních podobách. Mimo pravidelných tréninků několikrát týdně a vystupování na řadě nejen irských akcí, zdokonalují tanečníci své dovednosti na seminářích nebo velmi intenzivních týdenních letních školách. Jsou vedeny zahraničními lektory certifikovanými Komisí irských tanců (CLRG). Pod jejich záštitou se někteří členové souborů připravují na mezinárodních soutěžích (feis) či výkonnostní zkoušky.

- 40 -

3. KULTIVACE OSOBNOSTI IRSKÝM TANCEM Na působení v irském (či jakémkoliv jiném) tanečním souboru je nazíráno jako na smysluplné a pozitivní trávení volného času: mladí lidé se zde věnují tanci – hudebně- esteticko-pohybovému projevu, což už samo o sobě v nich pěstuje určité zájmy. Kromě toho ale také mohou společně něco vytvořit a následně to prezentovat (předpoklad prožití úspěchu), poznávají tak krásno, tvoří ho a předávají dál. Mnohdy zde navazují přátelské vztahy (třeba na celý život), vytvářejí si krásné zážitky a vzpomínky. Tato kapitola diplomové práce přináší výsledky výzkumného šetření. Prostřednictvím dotazníkového šetření jsem zjišťovala, zda a jak může irský tanec, potažmo aktivní účast na činnosti irského tanečního souboru ovlivnit kultivaci osobnosti člověka, tedy co konkrétně může člověku přinést účast na aktivitách irského tanečního souboru (dále jen ITS) v následujících oblastech: v oblasti rozvoje osobnosti, v oblasti hodnot, v oblasti mezilidských vztahů, v oblasti trávení volného času, v oblasti životního stylu. Dále byly zjišťovány další údaje o trávení volného času a životním stylu členů ITS.

3. 1 METODOLOGIE VÝZKUMU Dotazníkové šetření probíhalo v roce 2006/ 2007 v jednotlivých irských tanečních souborech (dále jen ITS) působících na území ČR. Celkem bylo osloveno 12 těchto souborů, z nichž dva se výzkumu z neuvedených důvodů nezúčastnily (seznam ITS viz příloha č.3). Dotazníky byly distribuovány mezi členy těchto souborů, kteří tvoří základní soubor výzkumné části. Následně byly osloveni respondenti, kteří se irskému tanci nevěnují, a jsou tedy kontrolním souborem pro porovnání výsledných dat s “irskými tanečníky“.

3.1.1. Základní soubor Základním souborem (ZS) jsou respondenti tančící v ITS. O dobrovolné vyplnění dotazníků byly požádáni všichni členové každého z 10 uvedených souborů. Z hlediska velkého územního rozsahu byly dotazníky distribuovány prostřednictvím vedoucí nebo kontaktní osoby v daném souboru. Z tohoto důvodu nemohu přesně

- 41 -

určit

návratnost

dotazníků.

Celkem

odpovědělo

120

respondentů

z ITS.

V následujícím grafu č.1 je uvedeno zastoupení jednotlivých souborů.

Graf č. 1 Zastoupení respondentů z jednotlivých ITS 25

Demairt

25

Fiach Ban 20 20 Počet 15 tanečníků 10

La Quadrilla

18 13

Rinceoirí Coisceim

12

12 9 5

Galtish Irské sestry Scott(a)nčení

5

5

Ryengle 1

Gall-Tir

0 1 Taneční soubor

Z celkového počtu respondentů ITS tvoří v 83% ženy (99 respondentek) a muži pouze 17 % (21 respondentů). Většinové zastoupení ženského pohlaví není v irských tanečních souborech ničím neobvyklým. Za hlavní považuji tyto důvody: prvním je, že tyto tance nejsou výhradně párové, není tedy nezbytný stejný počet tanečníků obou pohlaví; dále ženy všeobecně více tíhnou k tanečním projevům než muži (tento genderový nepoměr lze sledovat i v jiných tanečních oborech, např. v baletu či moderních tanečních stylech); a posledním důvodem je i vysoká fyzická a pohybová náročnost těchto tanců, která může být pro některé zájemce překážkou.Věkové složení respondentů ITS se pohybuje od 13 do 40 let, což je znázorněno v tabulce č.3

Z hlediska dosaženého vzdělání má v základním souboru 28% respondentů základní vzdělání, 46 % středoškolské vzdělání a 26 % vysokoškolské. A z hlediska postavení na trhu práce se 62 % respondentů základního souboru momentálně řadí mezi studenty, 27% tvoří zaměstnanci, 4 % jsou ženy na rodičovské dovolené. Tato data jsou zobrazena v grafu č. 2 a 3 společně s daty kontrolního souboru v těchto oblastech.

- 42 -

Tabulka č.3 Věkové rozložení respondentů základního souboru Věk Počet tanečníků ITS ženy muži 13 2 14 4 15 4 16 5 17 8 18 8 19 8 20 8 21 11 22 5 23 7 24 7 25 6 26 9 27 4 28 2 29 6 30 1 31 4 32 4 33 1 34 1 35 1 36 1 37 1 38 1 39 40 1

3.1.2. Kontrolní soubor Respondenti kontrolního souboru (KS) byli vybráni záměrným výběrem tak, aby vytvořily odpovídající skupinu základnímu souboru a následně mohly být porovnány. Výběr byl proveden na základě dvou kritérií: pohlaví a věku. Kontrolní soubor tedy tvoří také 83% respondentů ženského pohlaví a 17% mužského pohlaví. Věkové složení souborů je téměř totožné a je znázorněno v tabulkách č. 13 v Příloze č. 4. Vzhledem k těmto kritériím, především z věkového hlediska, jsem předpokládala podobnost v oblasti dosaženého vzdělání i umístění na trhu práce. Tento předpoklad se potvrdil, o čemž referují následující grafy (č. 2 a 3).

- 43 -

Graf č.2 Vzdělanostní složení respondentů 60

53

50

43

40

33 34

40

32

Počet 30 respondentů 20 10

2

2

0

1

0 základní

Základní soubor

střední odborné

střední s maturitou

vyšší odborné

vysokoškolské

Kontrolní soubor

Graf č.3 Postavení na trhu práce respondentů 100 81 82 80 Počet 60 respondentů 40 20

35 36

4 2

2 0

2 1

1 0

6 5

ži vn os tn ík

za m ěs tn an ec za m ěs tn av ate l

Kontrolní soubor

ne za m ěs tn an ro di ý čo vs ká do vo len á

Základní soubor

ab so lv en t

stu de nt

0

3.1.3. Metoda získávání dat Data v rámci mého šetření byla získána dotazníkovou metodou. Částečnou inspirací pro konstrukci dotazníku byl dotazník Šalplachtové, který byl použit pro bakalářskou práci zabývající se vlivem esteticko-výchovného souboru na životní styl jeho členů. Dotazníky byly distribuované oběma souborům respondentů ve dvou formách: v papírové a v elektronické podobě. Dotazník pro základní soubor “A“ (viz. Příloha č. 5) byl složen ze 33 otázek a sledoval tyto okruhy: -

volný čas strávený v ITS

- 44 -

-

volný čas

-

přínos a význam ITS

-

podpora a zájem rodiny o činnost v ITS

-

rozvoj osobnosti a osobnostních vlastností, fyzických dovedností a schopností, rozvoj mezilidských vztahů prostřednictvím členství v ITS

Dotazník pro kontrolní soubor “B“ (viz. Příloha č. 6) obsahoval 22 položek a částečně kopíroval strukturu dotazníku pro základní soubor. Byl rozdělen do těchto částí: -

pravidelná zájmová činnost a volný čas

-

přínos a význam nejdůležitější zájmové činnosti

-

podpora a zájem rodiny

-

respondentův vztah k tanci

3.2. VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V této kapitole a podkapitolách následuje zpracování jednotlivých otázek z dotazníků pro respondenty základního souboru – členů ITS. V následující kapitole “3.3. Diskuse“ provedu srovnání tohoto souboru se souborem kontrolním a zaměřím se především na významné a zajímavé rozdíly. Pro větší přehlednost jsou výsledky slovně popsány a doplněny tabulkami a grafy.

3.2.1. Volný čas strávený v ITS Jedním ze základních okruhů, kterými se dotazníky zabývaly, je právě čas, který členové tráví aktivitami v souboru (případně se souborem). Sledovány byly: délka členství v ITS; současná návštěvnost souboru; důvod, který respondenty do ITS přivedl; dosavadní taneční zkušenosti respondentů.

3.2.1.1. Délka členství v ITS Na otázku č.2 (dotazník A) neodpověděl pouze jeden respondent, rozmezí délky členství zbylých 119 respondentů se pohybovalo od 6 měsíců po 14 let. Z hlediska velkého rozpětí jsou data uvedena v intervalech. Z následujícího grafu č. 4

- 45 -

vyplývá, že převážná většina (téměř 80%) respondentů nenavštěvuje ITS déle než tři roky. Tento jev je možné vysvětlit teprve nedávným přílivem tohoto tanečního stylu do ČR. Přesto se v základním souboru objevilo několik tanečníků, kteří se irskému tanci věnují okolo deseti let. Jedná se zejména o vedoucí jednotlivých souborů, které je možné označit za “průkopníky“ irského folkloru na našem území.

Graf č. 4 Délka členství v ITS Počet členů

60

52

50

42

40 30 20

11

7

10

7

0 0-1,5 roku 1,5-3 roky 3-4,5 roku

4,5-6 let

6 let a více

Časový interval

3.2.1.2. Důvod vstupu do ITS Čtvrtá položka dotazníku A hledala odpověď na otázku, co motivovalo mladé lidi k tomu, aby se věnovaly právě irskému tanci. Vzhledem k tomu, že tato otázka nenabízela možnosti odpovědí, objevila se celá škála různých důvodů. Vybrala jsem pouze ty, které se vyskytovaly nejčastěji: − zájem o irskou kulturu (o irskou hudbu, irský tanec, irský folklór, …) − přátelé, partner nebo rodič − touha tančit (zájem o tanec jako takový, potřeba pohybu) − shlédnutí vystoupení ITS nebo irské taneční show − nabídka kurzu irských tanců (na letácích, na internetu) 3.2.1.3. Minulá taneční zkušenost členů ITS Z výsledných dat otázky č.3 (dotazník A) jednoznačně vyplývá dlouhodobý zájem respondentů o taneční umění. 44% z nich se již věnovalo nebo v současnosti věnuje tanci i v jiném tanečním souboru či skupině, vedle ITS. I když někteří respondenti neuvedli jak dlouho se jinému tanečnímu umění věnují, ze zbylých odpovědí vychází průměrná délka tanečních zkušeností 5 let. Je ovšem zajímavé, že nejvíce z nich (18 respondentů) se věnovalo irským tancům původně v jiném

- 46 -

souboru než působí nyní. Jedním z vysvětlení může být, že se jedná o tanečníky, kteří přenesli tento styl z původního ITS do místa jejich stávajícího působiště. Nebo přešli do jiného ITS ze soukromých důvodů (např. osobní neshody, přestěhování se apod.). Následující tabulka č.5 přináší přehled tanečních stylů, kterým se respondenti věnovali nebo věnují.

Tabulka č.5 Další taneční styly respondentů ITS Taneční styl Počet respondentů

Jiný ITS Country Latina, standart Balet Jazz Folklór Jiné

10 15 13 3 2 2 7

3.2.2. Vztah respondentů k ITS Důležitými ukazateli vlivu ITS na jednotlivé členy byly v dotazníku otázky týkající se míry kontaktů s ITS a významu, který mu respondenti přikládají. Otázky zjišťovaly kolik času respondenti tráví v ITS, zda navštěvují soubor rádi, zda chtějí v aktivní činnosti v ITS pokračovat i v budoucnu, zda jsou hrdí na členství v ITS a v čem spatřují výjimečnost této zájmové aktivity.

3.2.2.1 Aktivní činnost v ITS Respondenti navštěvují v průměru dva tréninky ITS týdně. Irskému tanci se tedy věnují okolo sedmi hodin týdně. V otázce č. 11 měli respondenti v nabídnuté škále vybrat hodnotu vyjadřující, jak rádi navštěvují ITS. Pouze jeden respondent se vyjádřil negativně, a to že ITS navštěvuje spíše nerad. Oproti tomu 20% respondentů navštěvuje svůj soubor rádo a dokonce 77% uvedlo, že velmi rádo (viz.graf č.5). Tato data korespondují s výše uvedenými motivy ke členství v ITS. Respondenti se členy ITS stávají dobrovolně, nejčastěji z vlastního zájmu o irskou kulturu nebo tanec samotný. Sice se také často nechávají ovlivnit svými blízkými, ale lze soudit, že jimi nejsou k této činnosti donucováni, ale spíše inspirováni.

- 47 -

Graf č.5 Jak rádi/neradi navštěvují členové ITS 2%

1%

0% velmi rád(a)

20%

rád(a) nemohu se rozhoudnout spíše nerad(a) nerad(a)

77%

Podobné výsledky vykazuje i otázka č. 12 týkající se zájmu o pokračování v aktivní činnosti i v budoucnu. V tomto případě uvedli čtyři respondenti, že v činnosti určitě pokračovat nechtějí. Dva z nich uvedli také důvody. Prvním z nich je těhotenství respondentky, druhým absolvování vysoké školy a návrat do trvalého bydliště respondenta, což mu neumožní zůstat členem ITS. Zde vyvstává jedna ze specifičností ITS. Tyto soubory jsou nejčastěji soustředěny do velkých měst a jejich členy jsou mladí lidé - často studenti, kteří v daném městě nežijí trvale. Řada z nich je tedy po určité době (po absolvování školy) nucena soubor opustit. Někteří udržují kontakt alespoň na dálku, jiní se irského tance nechtějí za žádnou cenu vzdát a zakládají menší skupiny, soubory, kroužky či kurzy irských tanců v místě svého bydliště. Velký význam ITS v životě respondentů dokládá i to, že 87% z nich chce v aktivní činnosti v souboru pokračovat i nadále, jak je vidět v grafu č. 6. Graf č. 6 Tendence pokračování členství v ITS do budoucna

8%

2%

3% určitě ano

13%

spíše ano nevím spíše ne určitě ne

74%

- 48 -

3.2.2.2. Hrdost na členství v ITS a jeho význam v životě respondentů Silný vztah respondentů k souboru dále dokládají odpovědi na otázku č. 19 – zda jsou hrdí na své členství v ITS. 86 respondentů jednoznačně vyjádřilo svou hrdost odpovědí ano, oproti jedinému respondentu, který odpověděl záporně. 33 respondentů zvolilo možnost „nepřemýšlel/a jsem o tom“. Tyto odpovědi se silně váží k roli ITS v životě jejich členů (otázka č. 15). 75 respondentů aktivní činnost v ITS považuje za hlubší zájem, celkem je pro 67% respondentů hlubším či běžným zájmem, zbylých 33% (40 respondentů) ji považuje za zábavu. Z následujících grafů (č.7 a 8 ) je zřejmé, že okolo 70% respondentů vnímá členství v ITS jako významnou součást svého života, na kterou jsou také náležitě hrdí. Graf č.7 Hrdost na členství v ITS N

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

86

33

1 ano

ne

nepřemýšlel jsem o tom

Vyjádření hrdosti

Graf č.8 Význam aktivní činnosti v ITS pr ojednotlivce N

80 70 60 50 40 30 20 10 0

75

40

5 Hlubší zájem

Běžný zájem

Význam

Zábava

- 49 -

3.2.2.3. Výjimečnost ITS oproti jiným zájmovým činnostem Poslední položka (č.25) sledující vztah k ITS byla soustředěna na srovnání aktivit v ITS s jinými zájmovými činnosti. Nejednalo se o otázku uzavřenou, respondenti se tedy mohli vyjádřit zcela bez omezení. Přestože byly odpovědi různorodé, jejich podstata nebyla natolik odlišná, jak ukazuje následující tabulka (č. 6). Uvádí šest nejčastěji se vyskytujících odpovědí (spolu s údajem kolikrát v celém základním souboru byla odpověď uvedena – N).

Tabulka č.6 Výjimečnost ITS oproti jiným zájmovým činnostem Důvod výjimečnosti N

Neobvyklost Fyzická náročnost Jiná kultura Irská hudba Vlastní uspokojení Atraktivyta pro diváky Spojení umění a sportu Nevím

35 20 14 13 13 12 11 11

Nejčastěji respondenti zmiňovali „neobvyklost“ ve smyslu jisté odlišnosti, která u nás nemá obdoby a jako něco netradičního, je zároveň přitažlivá a poutavá, jak pro samotné tanečníky, tak diváky. Další výrazně často zastoupené výroky, se týkaly fyzické náročnosti irských tanců. Jak je již zmíněno v části popisující tyto tance, jsou pro ně typické vysoké výskoky a ostré rychlé pohyby. Kromě svalů na nohou jsou zatěžovány také břišní a zádové svaly, výjimkou jsou pouze ruce (které bývají zapojovány až s přílivem moderních choreografií). Mezi dalšími pak byly uváděno přiblížení se jiné (irské kultuře) a irská hudba samotná; dále atraktivita (z pohledu diváka); spojení umění a sportu; kroková náročnost; realizace – seberealizace – uspokojení. Objevily se také názory, že tato aktivita není výjimečná vzhledem k ostatním aktivitám (10 respondentů), a její významnost pro jedince se odvíjí především z nasazení a zájmu každého. 11 respondentů uvedlo, že neví, v čem tkví výjimečnost ITS a 9 se k této otázce nevyjádřilo vůbec.

- 50 -

3.2.3. Přínos členství v ITS Respondenti vnímají ITS jako důležitou a neopomenutelnou součást života. Většina z nich považuje tuto taneční oblast svého volného času nejen za zálibu, ale za dlouhodobější a vážnější zájem. Z toho lze již předem usuzovat jistý pozitivní přínos vyplývající z členství v ITS. Za jednu z nejdůležitějších oblastí považuji dobré mezilidské vztahy, ze kterých se odvíjí celková atmosféra v jednotlivých ITS. Individuální přínos pro jednotlivé členy pak zasahuje do celé řady oblastí.

3.2.3.1. Přátelství v ITS Otázka č. 16 se ptala respondentů, zda považují ostatní členy ITS za dobré přátele. Odpovědi byly jednoznačně kladné (viz. graf č.10), pouze 8 z celkového počtu 120ti respondentů nemá nebo zatím nemá v ITS kamarády. Jak několik z nich uvedlo, jsou v souboru teprve krátce a doposud nestihly ostatní členy blíže poznat. Potvrzením pro velmi dobré a kladné vzájemné vztahy mezi členy jednotlivých ITS, jsou doplněné dodatky k odpovědi ano, například: „určitě“, „všechny“, „ty nejlepší“ apod. Graf č.10 Přátelství v ITS N

120

101

100 80 60 40 11

20

5

3

zatím ne

ne

0 ano

asi ano

Dobří přátelé

Dobré mezilidské vztahy jsou jedním z pilířů existence jakékoliv skupiny. Jak jsem již psala v teoretické části, potřeba lásky, přátelství, uznání, jsou člověku vlastní a jsou naplňovány právě prostřednictvím společenského života lidí (života ve společnosti). Vědomí skupinové příslušnosti, určitého místa v dané skupině, skupinové role, dává jedincům pocit bezpečí i vlastní významnosti.

- 51 -

Celková atmosféra v ITS je jejich členy také vnímána jako přátelská či velmi přátelská. Takto ji vnímá celých 98 % respondentů. Zbylá 2%, tedy pouze 3 respondenti označili atmosféru ve svém ITS za lhostejnou, za nepřátelskou ji nepovažuje nikdo z nich (graf č. 11).

Jak upozornili někteří respondenti, záleží také na konkrétních lidech, kteří v dané době v souboru působí. Mezi určitými členy, případně menšími skupinkami v rámci ITS, někteří respondenti cítí jisté napětí. To je dáno nejčastěji organizačními neshodami. Tento fakt považuji za zcela běžnou součást vývoje a trvání ITS jako malé sociální skupiny. A jsou-li konflikty konstruktivně řešeny, nestávají se hrozbou pro členy ani pro skupinu jako celek. Graf č. 11 Celková atmosféra v ITS 2%

0%

velmi přátelská 43%

přátelská lhostejná nepřátelská

55%

3.2.3.2. Individuální přínos členství v ITS jednotlivcům Následující tabulka (č.7) přináší výsledky otázky č. 26, kde bylo úkolem respondentů vybrat tři z nabídnutých položek, jež nejvýstižněji označují přínos ITS pro ně samotné. Položky jsou seřazeny sestupně, podle toho, kolikrát byly respondenty označeny. Zábavu, radost ze života a z pohybu, uváděli respondenti nejčastěji. Význam pro ně má členství v ITS také z hlediska rozvoje dovedností. Jedná se především o dovednosti pohybové, posílení tělesné zdatnosti – svalové síly i pohyblivosti. A je pro většinu respondentů časem, který považují za účelně a smysluplně využitý. Nelze opomenout často uvedené přátelství.

- 52 -

Tabulka č.7 Přínos členství v ITS Přínos

N

Radost ze života, zábavu Rozvíjení dovedností Smysluplně strávený VČ Přátelství Poznání nové kultury Poznání sebe sama Nový pohled na svět

88 75 73 69 31 13 5

Respondenti dále mohli vyjádřit, co považují za největší přínos členství v ITS v otevřené otázce č. 27. Nejčastěji uváděné odpovědi se významně neliší od předchozí otázky. Jak je vidět v tabulce č. 8, respondenti za největší přínos považují získání nových přátel. Tento fakt je znám především z výzkumů českých folklórních souborů, kde byl nalezen vznik velmi pevných vztahů, často i celoživotních (Schauerová, 1997). V ITS by tomu nemělo být jinak, neboť jde o velmi podobné skupiny, lišící se folklórem (český a irský), kterým se zabývají. Není ale možné opomenout to, že český folklór má významnou historickou tradici a provází své členy každodenním životem. Narozdíl od irského, který je spíše novodobou záležitostí a své místo si teprve hledá. Dále respondenti opět uváděli získávání nových dovedností a fyzické kondice. Objevil se také přínos v podobě seberealizace, sebevyjádření, posílení sebevědomí. Čtyřikrát byl uveden smysl života, několikrát možnost cestovat a získávat zkušenosti, a odpočinek a uvolnění (jako protiklad fyzické náročnosti).

Tabulka č.8 Přínos členství ITS - volná odpověď Přínos N

Přátelství Získání nových dovedností Fyzická kondice Vlastní uspokojení Radost z pohybu Seberealizace Sebevědomí Zábava Přiblížení se irské kultuře

44 36 24 12 11 8 8 8 7

- 53 -

3.2.4. Podpora a zájem rodiny V životě každého člověka je důležité zázemí, které mu vytváří jeho nejbližší lidé. Rodina je také malá sociální skupina (stejně jako ITS), sociology je označována za skupinu primární – a ve vývoji, socializaci i celém životě hraje zásadní roli. Právě proto byla do dotazníku zahrnuta oblast týkající se zájmu rodiny o aktivity svých členů.

3.2.4.1. Zájem rodiny První otázka (č.19) se týkala zájmu rodiny, případně partnera, o vystoupení ITS. 29% respondentů odpovědělo, že jejich rodina navštěvuje vystoupení vždy, když je to možné. Téměř polovina (48%) uvedla, že rodiny chodí na vystoupení ITS občas. A u 23% respondentů rodina vystoupení nenavštěvuje vůbec. To může být zdůvodněno, buď opravdovým nezájmem rodiny a nebo rozmístěným ITS – jejich soustředěností ve velkých městech a zároveň ztíženou dostupností pro ty, kteří žijí mimo ně. Graf č.12 Zájem rodiny o vystoupení ITS N

57

60 50 40

35 28

30 20 10 0 ano

občas

ne

Zájem rodiny

Odpověď, zda jde opravdu o nezájem, lze nalézt v následující otázce č. 20, ve které respondenti označovali na škále míru zájmu o činnost ITS. Bylo by možné předpokládat, že i když rodina nechodí na vystoupení, přesto se o činnost ITS zajímá. Tento předpoklad se nepotvrdil. Srovnám-li graf předchozí (č.12) s grafem znázorňujícím tuto otázku (č.13), i zde se objevuje vyjádřený nezájem rodiny, a to u 30% respondentů (oproti 23% v předchozí otázce). V obou případech ale počet kladných odpovědí potvrzující

- 54 -

zájem rodiny mírně přesahuje hodnoty nezájmu. Respondenti nejčastěji označovali odpověď střední hodnoty. Graf č.13 Míra zájmu rodiny o činnost ITS

N

36

40 31

29

30 20

17 7

10 0 1

1 Velmi se zajímá

2

3

4

5

5 Nezajímá se vůbec

3.2.4.2. Podpora rodiny Nejčastější odpovědí respondentů (33 respondentů) na to, zda a jakým způsobem je rodina podporuje, byla podpora finanční. Tato odpověď není překvapivá vzhledem k tomu, že 67,5% respondentů základního souboru jsou studenti. Dokonce bych předpokládala peněžní výpomoc od rodiny u více respondentů. 25 respondentů uvedlo psychickou podporu, se kterou také souvisí tolerance, pochopení či fandění. Mezi méně častými odpověďmi se objevilo také hlídání dětí a převzetí starosti o domácnost, odvozy na tréninky a vystoupení, zdravotní péče, pomoc s přípravou. Ráda bych ještě upozornila na dvě zajímavosti. 7 respondentů uvedlo, že jejich partner působí také v ITS. Zde by bylo zajímavé sledovat další vývoj. Především zda-li počet těchto partnerství poroste a přiblíží se trendu v českých folklórních souborech (viz. výše). V současné době bych se přikláněla spíše k případům, kdy jeden z partnerů druhého do ITS přivede, než že by se v ITS přímo seznámili. V této otázce se bohužel opět potvrdilo, že někteří členové ITS necítí podporu ani zájem ze strany svých partnerů či rodin, neboť 25 respondentů uvedlo, že podporováni svou rodinou nejsou.

- 55 -

3.2.5. Kultivace osobnosti v ITS Pojem “kultivace“ je v odborných slovnících a encyklopediích vysvětlován z těchto dvou hledisek. Biologická definice vymezuje kultivaci „jako pěstování živých systémů (buněk, tkání,…) zejména pak v umělých podmínkách (kulturách).“ Z pohledu zemědělství jde o kultivaci půdy, což je „soubor mechanických úkonů při úpravě půdy před setím (smýkování, vláčení, kypření, válení) nebo během vegetace.“ V odborné literatuře je také používán pojem “kultivovanost“, v encyklopediích definován jako „výsledek cílevědomého zasahování do vývoje spisovného jazyka, vytříbenost po stránce slohové, mluvnické, lexikální a výslovnostní, resp. pravopisné“ (Malá československá encyklopedie, 1987, s. 653). Z těchto definic lze odvodit, že se jedná o určité procesy, které něco připravují, vylepšují a zdokonalují. Kultivovanost jako výsledek kultivace (v tomto případě slovního projevu) je nejlepším možným dosažitelným výsledkem, složeným z dílčích dovedností. Tato diplomová práce se zabývá kultivací osobnosti, proto je nutné nahlížet na kultivaci z pohledu psychologického a pedagogického. Tyto definice však v odborné literatuře chybí. Z tohoto důvodu a na základě výše uvedených vymezení jsem si pro svou práci “kultivaci osobnosti člověka“ definovala jako záměrný rozvoj jednotlivých specifických vlastností nebo dovedností jednotlivce. A v celé práci je chápána jako vzdělávání morální a lidské kvality. Dále jsem si vytvořila jednotlivé položky – dílčí složky charakterizující kultivaci - vzhledem k tanci. Záměrem bylo zjistit jak samotní respondenti vnímají vliv irského tance a členství v ITS na svou osobnost. Výsledky této části umístěné v závěru dotazníku jsou zde prezentovány následující tabulkou (č.9). Respondenti vyjadřovali míru souhlasu s danými výroky, kdy 1 znamenala naprostý souhlas a 5 naprostý nesouhlas. Nejčastěji uvedené hodnoty jsou v tabulce zvýrazněny tmavě oranžovou barvou. Ve dvanácti případech (ze 17 nabízených výroků) hodnotí respondenti výroky kladně a dokládají tak výrazný vliv ITS v oblasti fyzických vlastností, osobních vlastností, schopností a dovedností, mezilidských vztahů, i životního stylu. Tento vliv je vnímám jako pozitivní, neboť napomáhá celkové kultivaci osobnosti.

- 56 -

Tabulka č.9 Postoje členů ITS Výrok

1

2

3

4

5

Členství v ITS je hodnotným naplněním volného času Členství v ITS je prospěšné pro zdraví Členství v ITS je prospěšné pro tělesný rozvoj Členství v ITS rozvíjí obratnost Členství v ITS rozvíjí vytrvalost Členství v ITS pěstuje dobré mezilidské vztahy Členství v ITS podporuje a rozvíjí spolupráci Členství v ITS podporuje a rozvíjí toleranci Členství v ITS podporuje a rozvíjí úctu k druhým Členství v ITS pěstuje sebedůvěru Členství v ITS pěstuje ukázněnost Členství v ITS pěstuje odpovědnost Členství v ITS rozvíjí zájmy Členství v ITS rozvíjí dovednosti Členství v ITS rozvíjí talent Členství v ITS je zábavou Členství v ITS je relaxací

97 26 47 80 92 49 54 36 27 31 31 45 64 84 74 98 50

15 33 37 31 25 43 43 38 38 39 50 32 29 29 30 16 29

7 43 28 5 2 21 21 29 39 38 27 31 22 4 10 4 28

0 12 7 3 0 6 2 15 12 9 10 10 3 1 3 1 7

1 6 1 1 1 1 0 2 4 3 2 2 2 2 4 1 6

Drobnou výjimkou je prospěšnost irského tance po zdravotní stránce a jeho vliv na úctu k druhým lidem, kde je nejčastěji označována střední hodnota. Fyzická náročnost tohoto typu tance byla v této práci již několikrát zmiňována. Spolu se skoky a držením těla znamená velkou zátěž především pro klouby (tanečníci mají často zdravotní problémy s kotníky a koleny), páteř a svalové skupiny nohou. Z hlediska tělesného rozvoje si ale tanečníci riziko nepřipouštějí, což přičítám jednak převaze

dospělých respondentů (jejichž tělesný vývin je již ukončen) a také

neuvědomění si dopadu, který se projeví až v delší časové linii.

3.3. DISKUSE V této kapitole uzavírající empirickou část diplomové práce, bych chtěla upozornit na zajímavé a významné rozdíly vyplývající z komparace základního a kontrolního souboru.

3.3.1. Skladba volného času V první části se budu věnovat skladbě volného času z hlediska časového rozložení činností a jejich počtu, dále pravidelným zájmovým aktivitám a dalším volnočasovým činnostem.

- 57 -

3.3.1.1. Časové složení Respondenti kontrolního souboru se svým volnočasovým aktivitám věnují v průměru 10,5 týdně. Z toho na jednotlivé aktivity připadají nejčastěji 3 hodiny v týdnu. Tato data jsou však pouze přibližná vzhledem k různorodosti odpovědí. Respondenti ZS se věnují irskému tanci v průměru 7 hodin týdně. Z čehož vyplývá, že této činnosti věnují dvojnásobek času, než je tomu u KS. Respondenti KS tráví svůj volný čas celou řadou rozlišných aktivit, kterým se nejčastěji věnují v rozmezí 9-12 let (21%). Lze zde usuzovat dlouhodobé zájmy. Nezanedbatelná skupina 16% respondentů KS pěstuje svou zájmovou činnost déle než 15 let . Zatímco irský tanec je relativně novodobá forma trávení volného času a polovina respondentů se mu věnuje od 3 do 6let.

3.3.1.2. Skladba pravidelných zájmových aktivit V otázkách týkajících se volného času respondentů jsem se snažila odlišit pravidelnou zájmovou činnost - koníčky a další volnočasové aktivity. Bohužel tato tenká hranice v odpovědích respondentů zanikla (např. respondenti KS uváděli jako pravidelnou zájmovou činnost sledování televize). Z tohoto důvodu se některé činnosti objevují v obou oblastech hodnocení. Více jak polovina respondentů ZS se vedle působení v ITS pravidelně věnuje i jiným zájmovým činnostem (42% se kromě irského tance nevěnuje žádné další aktivitě). V KS se věnuje jedné zájmové činnosti 20% respondentů a 7 z celkového počtu respondentů se pravidelně nevěnuje žádné volnočasové činnosti. Z těchto výsledků lze usuzovat na větší činorodost a aktivnější trávení vlastního volného času u respondentů z ITS. Z hlediska typu aktivit se soubory výrazně neliší. V tabulce č.10 jsou aktivity řazeny sestupně od nejčastěji provozované činnosti, kterou je v obou případech jednoznačně sport. Zde respondenti nejčastěji uváděli jeden či více konkrétních sportů, 20% zmiňovalo sport obecně. Výrazný rozdíl je pouze u studia, které patří v ZS k nejčastějším činnostem, naproti málo zastoupeným v KS. Respondenti ZS se ve většině případů věnují studiu cizích jazyků. V KS se poměrně často objevovala záliba sledování filmů a televize. Také práce s počítačem, hry či Internet patří k častějším aktivitám v tomto souboru. Je zde tedy vyšší procento respondentů trávících volný čas pasivně.

- 58 -

Činnosti, které v tabulce nejsou zvýrazněny barevně, jsou jedinečné pro každý soubor. Je zajímavé, že ze skupiny lidí, kteří se věnují irskému tanci, se poměrně značná část zabývá ještě jiným stylem tance. Ať je důvodem potřeba změny, různorodosti či láska k tanci, tito lidé prožívají svůj volný čas velmi aktivně. Z mého pohledu v ZS také lépe odlišily své koníčky od jiných volnočasových činností. Tabulka č.10 Skladba pravidelných zájmových aktivit ZS KS Sport Sport Studium Četba Hudba Hudba Kultura Zpěv Zpěv Kultura Tancování Skauting Skauting Výtvarné činnosti Výtvarné činnosti PC Chovatelství TV, filmy PC Cestování Práce s dětmi Příroda Fotografování Studium Příroda Fotografování ----Chovatelství

3.3.1.3. Skladba dalších činností ve volném čase Respondenti obou souborů měly následně z nabízených možností vybrat všechny, kterými také tráví volný čas (otázka č.7A, č.5B). Výsledky lze porovnat z následujícího grafu č. 14. Respondenti ZS se věnují nejvíce četbě knih (82%), ve které převyšují respondenty KS v uvedených činnostech výrazněji. Ti častěji chodí do kina a sportují. Tento rozdíl však není natolik významný. Respondenti KS také častěji sledují televizi a filmy. Nejvýrazněji se soubory liší v trávení času u počítače, především hraní počítačových her. Opět se projevuje, že respondenti KS jsou ve svém volném čase méně aktivní a nechávají se bavit. Potvrzuje se tedy u nich tendence k pasivní zábavě.

- 59 -

Graf č.14 Skladba činností ve volném čase 120 100 80 N 60 40 20 0

98

85

76 82

76 82 61

73

67 69 30

Základní soubor

ác no sti v

do m

hr y Po m oc

Po čít ač ov é

,v id ea íT V

Sl ed ov án

Sp or to vá ní

D in o, K

Čt en ík

ni h

iv ad lo

6

Kontrolní soubor

3.3.2. Přínos zájmové činnosti Co přináší ITS svým členům je popsáno v podkapitole 3.2.3.2. Je možné si položit otázku, zda jsou vnímány jiné zájmové aktivity účastníky stejně. Nebo zda má každá své specifické prvky, což je pravděpodobnější. V kontrolním souboru byly v tomto případě hodnoceny různé volnočasové aktivity. Vznikl tak obecný náhled, jež může být porovnám s přínosem ITS (graf č.15). Chtěla bych upozornit na následující odlišnosti. V první řadě je zřejmý přínos irského tance z hlediska poznání nové kultury. Jen z prvků tance a nezbytného propojení s hudbou se tanečník dozvídá mnohé o společnosti národa. Každý prvek či krok má svůj význam, své historické zázemí. Irská kultura, přestože se českému člověku zdá naprosto odlišná, je mu velmi sympatická a blízká. Z pedagogického hlediska je tato forma krásným příkladem nezáměrného učení prostřednictvím folklóru dané země, který probouzí intenzivní zájem o další a bližší poznání. Přestože řada tanečníků tento fakt nevnímá, setkávají se s novou kulturou a jsou jí ovlivňováni. Úzce s tancem souvisí získávání a rozvoj dovedností, především tanečních a pohybových. Ale je zřejmé, že pro jakoukoliv činnost je třeba si osvojit určité dovednosti. Někdy však jejich získávání není vnímáno jako výjimečné, nebo není nutné osvojit si celý komplex, jako u specifického tance. Podle mého názoru záleží na konkrétní činnosti. Význam přátelství se projevuje významněji u skupinových aktivit a v případě ITS je jejich nedílnou součástí. Za důležité považuji, že v obou souborech

- 60 -

respondenti vnímají své zájmové činnosti jako účelné a smysluplné aktivity, které jim přinášejí mimo jiné radost a zábavu.

Graf č.15 Přínos zájmové činnosti 88 91

100 73

80 N

75

69

66

65

53

60 31

40

20

20

29 13

9

5

0 smysluplně strávený VČ

Základní soubor

radost ze života, zábavu

nový pohled na svět

poznání nové kultury

přátelství

poznání sebe sama

rozvíjení dovedností

Kontrolní soubor

Další specifika irských folklórních souborů vyplývají z volného vyjádření o přínosu zájmové činnosti respondentům. Do následující tabulky (č.11) jsem zařadila položky, jejichž hodnoty jsou výrazněji odlišné, právě z důvodu zdůraznění některých prvků. V kontrolním souboru se neobjevila žádná silně zastoupená odpověď, jako tomu bylo u tanečníků. Uvedeno bylo mnoho možností, které byly spíše ojedinělé. V ZS se mnoho odpovědí opakovalo. Členové ITS pravděpodobně sdílejí velmi podobné pocity ze svého působení. Jak bylo již napsáno ITS vycházejí ze skupinové formy, a to nejen přímo v tancích – skupinové choreografie, skupinové ceilí tance apod. – ale také se řadí k malým sociálním skupinám. Vzájemné vztahy mezi tanečníky jsou důležité nejen pro ně samotné, ale i pro fungování skupiny. A tedy dobré přátelské vztahy řadí tanečníci jednoznačně k největším z přínosů. U respondentů KS se tento význam odvíjí od jejich zájmové činnost. Vzhledem k uvedeným koníčkům jako například: skauting; kolektivní sporty – hokej, fotbal, volejbal; zpěv ve sboru; atd. bych očekávala přínos “přátelství“ více zastoupen. Stejně tak význam získávání dovedností v ITS byl již popsán. Respondenti KS

zdůrazňovali

v této

souvislosti

především

získávání

znalostí

(oproti

dovednostem). V tomto souboru se pouze ojediněle vyskytovaly jako přínos seberealizace či sebevědomí. Naopak tomu bylo v případě odpočinku, kdy více

- 61 -

respondentů KS využívá zájmové činnosti k odreagování a relaxaci. Zatímco irský tanec je vnímám více jako náročná (především fyzicky náročná) aktivita, která je zdrojem dobré kondice a radosti. Tabulka č.11 Přínos zájmové činnosti- volná odpověď N ZS N KS Přínos

Přátelství Získání nových dovedností x znalosti Fyzická kondice Vlastní uspokojení Radost z pohybu Seberealizace Sebevědomí Odpočinek a uvolnění

44 36 24 12 11 8 8 4

19 14 17 5 0 3 2 21

V KS byla dále několikrát uvedena psychická pohoda, sebepoznání a přínos pro zdraví. Oběma skupinám respondentů jejich zájmy shodně přinášejí nové zážitky a zkušenosti, obohacení života, zábavu a možnost cestovat.

3.3.3. Rodinné zázemí pro zájmovou činnost Respondenti KS vnímají více zájmu rodiny a blízkých o své záliby, než je tomu v ZS. U tanečníků se o jejich soubor a dění okolo něj zajímá rodina ve 40% případů, kdežto u kontrolní skupiny je to přibližně 66 %. Způsoby, kterými jsou dotazovaní rodinou podporováni, jsou shodné. Jedná se především o finanční spoluúčast, psychickou podporu, pochopení a toleranci. Respondenti KS mnohem více sdílejí své zájmy s dalšími rodinnými příslušníky (22%), než členové ITS (okolo 5%). Řadu zájmových činností mohou trávit celé rodiny společně. Není ani neobvyklé, že rodiče své potomky k určitým činnostem vedou nebo inspirují (svým příkladem). Schauerová (1997) zdůrazňuje vliv rodičů na vstup dětí do folklórního souboru, jejich motivační a stimulační funkci. Nemalá část rodičů v těchto souborech také působí nebo působila. Zda se stejný trend objeví v ITS bude možné říci až za několik let. Z mého výzkumného šetření vyplynulo, že tanečníky irského tance k němu dovedl vlastní zájem nebo přátelé. Pouze 6 respondentů uvedlo, že bylo motivováno členem rodiny. V oblasti rodiny byla respondentům položena otázka týkající se budoucího zaměření jejich dětí (č. 22A, 11B). Cílem bylo zjistit, zda si přejí, aby se jejich

- 62 -

potomci věnovali stejné zájmové činnosti jako oni. Je zajímavé, že kladně odpovídali více respondenti KS, kde 47% naprosto souhlasilo a 14% odpovědělo “pravděpodobně ano“. Tanečníci si možná uvědomují zdravotní dopady náročného irského tance, přesto si 28% z nich přeje, aby jejich děti také tančily a necelých 13% pravděpodobně také. Další odpovědi se již tolik nelišily. 17% z tanečníků chce v irském tanci své děti podporovat, ale rozhodnutí nechají na nich samotných. V KS stejný názor vyjádřilo 13% respondentů. V obou souborech 18% dotázaných chce dát svým dětem svobodnou volbu pro trávení volného času. A opět shodně 2% respondentů si nepřeje, aby se jejich děti věnovaly stejné zájmové činnosti. 2 taneční uvedli, že jejich děti se již irským tancem zabývají. 18% z nich o této záležitosti ještě nepřemýšlelo a nemá ujasněný svůj postoj.

3.3.4. Vnímání tance Člověk, který tancuje již několik let a tancem tráví velkou část svého volného času, bude mít k němu zcela výjimečný a osobní vztah. U členů ITS je tanec přímo součástí jejich života. A to nejen tanec irský, neboť mnoho z nich se věnuje (či věnovalo) jiným stylům. Někteří respondenti ITS uvedli, že tanec je smyslem jejich života. Tanec obecně je bezpochyby důležitý také pro ty, kteří se mu tak intenzivně nevěnují. Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, že 30% respondentů KS považuje tanec ve svém životě za důležitý (18% z nich za velmi důležitý). Jaké asociace se dotazovaným v obou souborech vybaví, řekne-li se “irský tanec“, se ptala otázka č. 24A a 16B. 17 respondentů KS odpovědělo, že o irském tanci neví vůbec nic. 9 respondentů zná někoho, kdo irské tance tančí. Nejčastější odpovědi v tomto souboru byly: − irská hudba − Irsko (země) − taneční show − step − “hopsání“ − temperament a rytmus Další okruh odpovědí se týkal irské kultury: tamní folklór, whisky, Keltové, dudy, národní tanec, kolové tance, zelená barva, Sv.Patrick, Beltine.

- 63 -

Členové ITS odpovídaly takto: − rytmus a irská hudba − radost, zábava − pohyb − dřina (fyzička) − přátelé − taneční show − Irsko − taneční soubor V těchto odpovědích zaznívá blízký vztah dotazovaných k irskému tanci. Jejich asociace vyjadřují osobní pocity a zážitky, ale také znalosti daného tématu. To dokládá další okruh odpovědí týkajících se irského tance: ruce u těla, kroky, skákání, hopsání, “kopání do zadku“, vysoké skoky, vytočené nohy, choreografie, vystoupení, kostýmy, paruky, soutěže. Stejně jako u KS i zde se objevily asociace irského folklóru: pivo a whisky, hospůdka, hrdost, svoboda, zelená barva a irské kulturní akce (oslavy Sv.Patricka, session,…).

3.3.5. Kultivace osobnosti tancem Respondenti KS se stejně jako v prvním souboru zamýšleli nad možností kultivace osobnosti člověka tancem. Je třeba si uvědomit, že tanečníci vyjadřovali své postoje jako členové souboru ovlivněni kontaktem s druhými, celkovou atmosférou a vlastními zkušenostmi, což z jejich výpovědí nelze oddělit. Proto jsem v dotazníku zvolila ve výrocích zastřešující pojem “členství v ITS“ jehož součástí je jak tanec samotný, tak řada uvedených vlivů. Zatímco dotazovaní z KS se vyjadřovali k tanci ve smyslu zájmové činnosti. Uvědomění si tohoto odlišení ve výsledcích nelze opomenout. V tabulce č.12 na konci této části jsou prezentovány pro lepší názornost a orientaci průměrné hodnoty položek škály. Irský tanec jako styl tanečního umění, který je typický spojením s irskou národní hudbou, již ze své podstaty – pohybu – určitým způsobem ovlivňuje tělesný rozvoj jedinců. Že jde o nezanedbatelné ovlivňování fyzické stránky jedince svědčí relativně vysoké skóre odpovědí tanečníků a to především u obratnosti (67%) a vytrvalosti (76%). Přestože respondenti jisté fyzické změny ovlivněné tancem předpokládají, nepřesahuje počet těch, kteří vidí tyto změny jako prospěšné ani

- 64 -

v jednom ze souborů 50%. Respondenti KS nepřikládají tanci ani velký vliv na obratnost (57%), ani na vytrvalost (48%). Výrazný rozpor se objevil v názoru na prospěšnost tance z hlediska zdravotní stránky. 48% respondentů KS s dobrým vlivem tance pro zdraví naprosto souhlasí (potvrzuje se tak i jejich předchozí postoj k fyzickému rozvoji). Tanečníci, pravděpodobně na základě vlastních (i zprostředkovaných od jiných členů ITS) zkušeností se zátěží a zdravotními dopady, volili nejčastěji

střední hodnoty (s

výrokem souhlasilo 20%). Další výroky se týkaly oblasti mezilidských vztahů. Vyvstává tedy hlavní otázka zda tanec (irský tanec) ovlivňuje vztahy člověka k druhým lidem. Myslím, že již párové formy tance bez vzájemné spolupráce, tolerance a respektu nemohou dobře fungovat. Tyto formy vztahů jsou posilovány ve skupinách jedinců. Tyto skupiny nejenže uspokojují potřeby svých členů, ale zároveň i jisté potřeby vytváří. Je-li člověk na jevišti ve skupinové (i párové) choreografii, netančí sám za sebe, jak by se mohlo zdát. Má v této choreografii svou roli, své místo a spolu s ostatními vytváří celkový dojem z vystoupení. Vyžaduje to vlastní ukázněnost i odpovědnost vůči druhým. Ostatní tanečníci jsou na něm závislý stejně jako on na nich. Na stejném principu fungují i tréninky, soustředění a další činnosti. Z výsledků předpokládám, že členové ITS jsou si toho velmi dobře vědomi, neboť potvrzovali souhlas s pozitivním rozvojem vzájemných vztahů. Postoje respondentů KS nebyli jednoznačně kladné a více se blížili středním hodnotám. Z jejich pohledu však tanec samotný jednoznačně mezilidské vztahy nepoznamenává. Odlišné názory zastávají respondenti souborů i v případě rozvoje zájmů. V KS nepředpokládají, že by tanec mohl motivovat k novým aktivitám. Odpovědi tanečníků (i z jiných otázek) jsou dokladem opaku (přes 50% souhlasilo). Irský tanec vzbuzuje zvědavost dozvědět se co nejvíce o zemi, lidech a společnosti, ze které tanec pochází. Jde především o zájem o hudbu – ať již aktivní hra na hudební nástroj, poslech irské národní a moderní hudby, znalosti o irských skupinách. Hudba doprovází irské kulturní akce spojené s významnými svátky. Probouzí zájem o literaturu, historii, irský jazyk. Dalo by se polemizovat, zda to není obráceně – zda touha po poznání irského folklóru nevede k zájmu o irský tanec. 33% členů ITS uvedlo, že je do souboru přivedl jejich zájem o irskou kulturu. Je možné tedy mluvit o oboustranném procesu.

- 65 -

Vliv tance na rozvoj dovedností je popsán v kapitole 3.3.2. V této části dotazníku byl opět potvrzen naprostým souhlasem 70% tanečníků. V KS si tento vliv uvědomilo jen 38% respondentů. Oba soubory tanec vnímají jako zábavu (okolo 80%) a velmi podobně nahlíží i na tanec jako způsob relaxace – z pohledu irských tanečníků jako odreagování a psychické uvolnění.

Tabulka č.12 Kultivace osobnosti tance - komparace Výrok

ZS KS

Tanec je hodnotným naplněním volného času Tanec je prospěšný pro zdraví Tanec je prospěšný pro tělesný rozvoj Tanec rozvíjí obratnost Tanec rozvíjí vytrvalost Tanec pěstuje dobré mezilidské vztahy Tanec podporuje a rozvíjí spolupráci Tanec podporuje a rozvíjí toleranci Tanec podporuje a rozvíjí úctu k druhým Tanec pěstuje sebedůvěru Tanec pěstuje ukázněnost Tanec pěstuje odpovědnost Tanec rozvíjí zájmy Tanec rozvíjí dovednosti Tanec rozvíjí talent Tanec je zábavou Tanec je relaxací

4,8 3,5 4,0 4,0 4,5 4,1 4,2 3,7 3,9 3,7 3,8 3,9 4,3 4,6 4,4 4,7 3,9

4,5 4,1 4,1 4,4 4,1 3,8 4,0 3,5 3,2 4,4 3,5 3,2 3,5 4,1 3,9 4,6 4,2

Na základě komparace výsledků ZS a KS je možné konstatovat, že irský tanec, ve smyslu spojení pohybu a irské hudby, pozitivně ovlivňuje fyzický rozvoj a tělesné vlastnosti, ale jeho vliv na zdraví tanečníků je jimi zpochybňován. Významný vliv má také na pohybové, taneční a krokové dovednosti tanečníků. Motivuje je k zájmu o irský folklór, Irsko jako stát, irskou společnost a stimuluje je k získávání nových znalostí. Tento výčet nezahrnuje všechny vymezené složky kultivace osobnosti. Ke specifické irské hudbě a tanečnímu (pohybovému) projevu je nezbytné dodat také skupinu lidí, která k irskému tanci bezpochyby patří. Jako taneční soubor se všemi specifiky malé sociální skupiny dokončuje kultivaci člověka v oblasti vzájemných vztahů. A díky jejich pozitivnímu ladění a přátelské atmosféře také rozvoje osobnostních charakteristik důležitých pro společenský život (pro život ve společnosti dalších lidí).

- 66 -

ZÁVĚR Citát Františka Lýska říká: „ K harmonické výchově člověka je třeba nejen užitku, který přináší technika a věda, ale i prožitku, který poskytuje umění.“ Umění se dokáže zmocnit celého člověka, může přinášet potěšení, uspokojení, rozvoj fantazie, může také motivovat nebo být jedním z prostředků sociální komunikace. Taneční umění je často zrcadlem, které věrně zachycuje historický a kulturní vývoj společnosti, což je zvlášť dobře patrné právě v irském tanci. Ve své práci jsem sledovala vliv členství v irském tanečním souboru na kultivaci osobnosti jeho členů. A zda jsou irským tancem ovlivněny jednotlivé složky kultivace – fyzický rozvoj, mezilidské vztahy, osobnostní charakteristiky, životní styl. Teoretická část diplomové práce byla zaměřena na vymezení volného času, estetické výchovy a jejich propojení. Volný čas lidí byl již odedávna vymezován vůči času pracovnímu, a tvoří jej tři základní složky: relaxace, zábava a seběvzdělávání. V tomto čase lidé získávali sociální kontakty, regenerovali pracovní síly, spoluvytvářeli kulturu a uspokojovali další potřeby (seberealizace, seberozvoj,…). Pedagogický přístup k volnému času se snaží člověka naučit, aby svůj volný čas nepromarnil, dokázal ho účelně využít a také jej ocenit. Touto cestou se zároveň snaží zabránit sociálně patologickým jevům ve společnosti. Jednou z příčin jejich výskytu je právě nadbytek volného času a neschopnost ho využít. Pěstování a rozvíjení specifických sklonů a koníčků se nazývá zájmovou činností. Jednou z jejích estetických forem je také tanec – hudebně-pohybový projev. Tanec jako druh umění má řadu funkcí, stejně jako volný čas (např. zábavní, terapeutická, atd). V zájmové umělecké činnosti se jedinec podílí na tvorbě estetických hodnot, prostřednictvím kterých je zpětně ovlivňován. Její skupinová podoba jakou je taneční soubor jako malá sociální skupiny vytváří prostor pro společnou činnost, vzájemné interakce, upevňování mezilidských vztahů, postojů a hodnot. Stává se tak významným činitelem socializace a enkulturace svých členů. V tanečním souboru se člověk nenaučí jen pohybovat, ale také citlivě vnímat a prožívat. Následující kapitola se zaměřila na taneční umění. Tanec je vnímán jako pohybová aktivita nejčastěji doprovázená hudbou, která umožňuje vyjadřování, emocí, symbolů, zkušeností. Má své charakteristické prvky i svou historii. U irského tance tomu není jinak. Vychází z keltské kultury, byl poznamenám christianizací

- 67 -

Irska a řadou následujících historických událostí. A přestože byl potlačován (nebo právě proto) dochoval se v řadě forem až do dnešní doby. Má svou taneční komisi, jsou pořádány mezinárodní soutěže v irském tanci, lidé ho znají po celém světě díky irským tanečním show. Popularita a zájem veřejnosti o tento folklór neustále stoupá. Dokladem toho je vznik několika irských tanečních souborů v ČR a řada kulturních akcí vycházející z keltských či irských svátků. Třetí kapitola prezentovala výsledky dotazníkové šetření mezi členy irských tanečních

souborů.

Tyto

výsledky

byly

v Diskusi

komparovány

s

výsledky dotazníkového šetření v kontrolním souboru “netanečníků“. Výsledky výzkumného šetření v základním souboru ukázaly na velký zájem respondentů o irskou kulturu všeobecně, který je spolu s touhou tančit přivedl do jednotlivých souborů a skupin zabývajících se irským tancem. 97% respondentů navštěvuje svůj ITS rádo a 87% z nich se chce i nadále aktivně věnovat irskému tanci. Irský tanec tedy zaujímá v životě těchto lidí důležité místo, a to nejen z hlediska času, který mu věnují –56 % respondentů se mu věnuje dva roky a déle, při čemž jím tráví průměru 7 hodin týdně. Není pro ně pouhou zábavou, ale také hlubším zájmem ( pro 62 %), na který je 72% respondentů hrdých. Irský tanec je podle členů ITS u nás zatím něčím neobvyklým a velice atraktivním pro oko diváka. Fyzickou náročnost tohoto tance vnímají jako prostředek zlepšení své kondice, který jim vedle námahy a únavy přináší radost z pohybu, uspokojení i zábavu. A také jim umožňuje získávat a rozvíjet nové dovednosti (pohybové, taneční, krokové), jejichž zvládnutí posiluje sebevědomí a sebehodnocení tanečníků. Všechny činnosti tanečních souborů se odehrávají v přátelské atmosféře a dobré přátelské vztahy se přenášejí i do života členů ITS mimo soubor. V kolektivu tanečníků jsou výrazně ovlivněny charakterové vlastnosti osobnosti – vzájemná spolupráce, odpovědnost, tolerance. Rodinám tanečníků není dění v ITS zcela lhostejné, ale projevují svůj zájem méně, než je tomu u respondentů KS. Jejich vztah k souboru je tolerantní, chápající, podporující v oblasti finanční a psychické. Zájmovým činnostem se společně s dalšími členy rodiny věnují více respondenti KS. V ITS je sdílení stejného zájmu o irský tanec spíše výjimečné. Přesto si 41% členů ITS přeje, aby se jejich děti také staly členy souboru. V KS má přání stejné zájmu u dětí o 20% respondentů více. Z komparace obou souborů vyplynulo, že tanečníci tráví zájmovou činností více času – 7 hodin v týdnu pouze irským tancem. U respondentů KS připadá na

- 68 -

jednu zájmovou aktivitu o 4 hodiny méně. Tanečníci se věnují celkově více aktivitám. Jsou to lidé, kteří dávají přednost aktivnímu trávení volného času. Jejich vztah k tanci (jako uměleckému projevuje) se projevuje zájmem o jiné kulturní aktivity nejrůznějšího charakteru – návštěvy divadel, kin, koncertů, výstav, i o další druhy umění – především hudební a výtvarné, literární, jiný taneční styl. 28% jich hraje na hudební nástroj, někteří na několik nástrojů, případně se učí na nástroje nové – často tradiční pro irskou hudbu. Lze konstatovat, že respondenti, kteří se věnují zájmové umělecké činnosti, celkově více tíhnou k uměleckým projevům, a to jak k vytváření vlastních estetických hodnot, tak k vnímání hodnot vytvořených jinými lidmi. Tím, že se velkou část volného času věnují tanci a vyhledávají i jiné zájmové aktivity, je jejich podíl na smysluplně využitém volném čase větší, než je tomu u KS. Uvolnění a relaxaci jim pravděpodobně více přináší změna činnosti, než pouhé “lenošení“. Jejich životní styl směřuje k aktivnější podobě. Z pohledu pedagogiky volného času je tento styl chrání před nebezpečným vlivem pasivity a nudy a naplňuje jejich život smysluplnými hodnotami. Tyto zájmové činnosti plní tedy důležitou preventivní funkci, protože jako organizované, plánované a cílené činnosti vedou k rozvoji osobnosti a jsou zdrojem hodnotných prožitků. Výsledky dotazníkové šetření také potvrdily důležitost vlivu irského tance v oblasti rozvoje pohybových dovedností základních i specifických – skoky, výskoky, pohyb v prostoru, pohyb s partnerem, pohyb ve skupině, kroky, vytrvalost, obratnost, atd. Zároveň přinesly poznání určitých rizik pro zdraví tanečníků. Dále byla prokázána souvislost irského tance s rozvojem zájmů. Jedná se především o zájmy související s irskou kulturou nebo tanečním i jiným uměním. Tanečníci vidí v irském tanci přínos pro utváření osobnostních vlastností, možnost sebevyjádření a seberealizace a s tím související rozvoj sebevědomí. Neopomenutým rysem irského tance, alespoň v našich podmínkách, je jeho souborová podoba. Samozřejmě je možný individuální přístup i prezentace irských tanců, respektive krokových variací. Ale například pro ceilí tance je třeba více než jeden člověk. Toto skupinové působení má svůj zvláštní význam a zde se to také potvrdilo. Členství v irském tanečním souboru se u respondentů podílí nejen na rozvoji tanečních aktivit a hudebních znalostí, získávají více

než

pohybové

dovednostíi Jde o rozvoj charakterových rysů osobnosti, na kterých má podíl právě forma této činnosti, tedy kolektiv. Realizuje-li tanečník svou činnost prostřednictvím

- 69 -

vlastní činnosti v souboru, proces osvojování a interpretace jsou provázeny nejen vlastním libým pocitem (vlastním uspokojením), prožitek je umocňován kolektivním sdílením a společenskou sounáležitostí a rozumové poznání je propojeno s citovým prožíváním. Nahlížíme-li na taneční soubor jako součást vymezující irský tanec, uzavírá kolektivní forma rozvojem sociálních vztahů kultivaci osobnosti člověka. Myslím si, že umělecké aktivity mají neocenitelný význam ve výchově jedinců. Nespočívají v pouhém osvojení si určitých schopností, působí na citovou stránku, utváří hodnoty. Irský tanec má svá specifika vycházejí z odlišné (irské) kultury.

Díky pozitivnímu vlivu na jednotlivé složky osobnosti člověka se

výrazným způsobem podílí na její kultivaci.

- 70 -

RESUMÉ Diplomová práce se snaží přiblížit irský tanec jako volnočasovou aktivitu a zjistit jeho přínos pro celkový rozvoj osobnosti člověka prostřednictvím specifických dovedností – pro jeho kultivaci. Na základě odborné literatury vymezuje volný čas a estetickou výchovu, včetně jejich spojení v zájmovou uměleckou činnost. Popisuje tanec obecně a zaměřuje se na tanec irský – jeho historii a charakteristiky. Ve výzkumné části se zabývá vlivem irského tanečního souboru na jednotlivé členy. Na základě výsledků lze konstatovat, že irský tanec kultivuje osobnost člověka v oblasti fyzického rozvoje, rozvoje charakterových vlastností, mezilidských vztahů, systému hodnot a životního stylu.

RÉSUMÉ Diploma paper represents the Irish dance as a free time activity and it studies his benefit for total human personality development by means of particular skill – for cultivation. In terms of expert literature are specified conception “free time“ and “aesthetical education“, inclusive of their connection in a hobby art activity. There is described a dance in general and the Irish dance too - his history and characterization. In the research part of the diploma paper is followed the Irish dancing group influence on its individual members. From the research fidings can be claimed that the Irish dance cultivates human personality in a sphere of physical development, character trait development, interpersonal relations, value system and style of life.

- 71 -

SEZNAM LITERATURY [1.] BERNARD, Václav. Co jsou to irské tance. Nedat. [online] Dostupné z http://www.rinceoiri.cz. . [cit. 10.2.2007]

[2.] BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava.Úvod do taneční terapie. Brno: MU, Psychologický ústav,1999. s.104 [3.]

ISBN 80-210-2100-4

BOURCIER, P. Historie de la danse en occident I et II. Seuil, Paris 1989 In BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava.Úvod do taneční terapie. Brno: MU, Psychologický ústav,1999. s.104

ISBN 80-210-2100-4

[4.] DLOUHÝ, František. O historickém vývoji tance a jeho kulturním významě. Praha: F.U.Urbánek, 1880. In BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava.Úvod do taneční terapie. Brno: MU, Psychologický ústav,1999. s.104 ISBN 80-210-2100-4 [5.]

DUNCAN, I. Tanec. Terpsichora, Praha 1947 In BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava.Úvod do taneční terapie. Brno: MU, Psychologický ústav,1999. s.104

ISBN 80-210-2100-4

[6.] Co je irský tanec? Nedat. [online] Dostupné z http://www.demairt.unas.cz. [cit. 10.2.2007]

[7.] ČÍŽKOVÁ, Klára. Tanečně- pohybová terapie. Praha: Triton, 2005. s.120 ISBN-80-7254-547-7

[8.] HÁJEK, Bedřich a kol. Děti, vedoucí, volný čas. Praha: IDM MŠMT, 2004. s.120

ISBN 80-86784-06-1

[9.] HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, 2004. s.176 ISBN

80-7178-927-5

[10.] JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti. Praha: Akademia, 1987. s.195

- 72 -

[11.] JŮVA, Vladimír. Estetická výchova, vývoj – pojetí - perspektivy. Brno: Paido, 1995. s.99

ISBN 80-85931-12-5

[12.] KRAUS, Blahoslav, POLÁČKOVÁ, Věra et al., Člověk – prostředí – výchova. Brno: Paido, 2001. s.200

ISBN 80-7315-004-2

[13.] KUČEROVÁ, Stanislava. Úvod do teorie estetické výchovy ve volném čase. Brno: Rektorát UJEP, 1971. s.82

ISBN 55-974-71

[14.] Malá československá encyklopedie, III. svazek. Praha: Academia 1986.

[15.] Ottova všeobecná encyklopedie, Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2003 ISBN 80-7181-959-X

[16.] PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Praha: Portál, 1999. s.229 ISBN 80-7178-295-5

[17.] POLEDŇÁK, Ivan. ABC stručný slovník hudební psychologie. Praha: Supraphon,1984. s.440

[18.] PRŮCHA, Jan. WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. s.336

ISBN 80-7178-252-1

[19.] PŘADKA, Milan. Kapitoly z dějin volného času. Brno: MU, 1999. s.94 ISBN 80-210-2033-4

[20.] SEDLÁK, František a kol. Nové cesty hudební výchovy na základní škole. Praha: SPN, 1977. s.280

[21.] SEDLÁK, F. Základy hudební psychologie. Praha: SPN, 1990. s.197 In BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava.Úvod do taneční terapie. Brno: MU Psychologický ústav,1999. s.104

ISBN 80-210-2100-4

- 73 -

[22.] SCHAUEROVÁ, Alena a kol. Kde jsme doma. Mentální reprezentace domova jako výraz kulturního vědomí dětí z folklorních souborů. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s.123 ISBN 80-86156-04-4

[23.] SCHAUEROVÁ, Alena a kol. Ke kořenům domova. Tradice lidové kultury – rodina – škola – folklorní soubor. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1999. s.110

ISBN 80-86156-28-1

[24.] SPOUSTA, Vladimír. Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno: MU, 1996. s.40

ISBN 80-210-1274-9

[25.] SPOUSTA, Vladimír. Krása, umění a výchova. Brno: MU, 1995. s.132 ISBN 80-210-1196-3

[26.] SPOUSTA, Vladimír. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: MU, 1996. s.84

ISBN 80-210-1275-7

[27.] SPOUSTA, Vladimír. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: MU, 1994. s.183

ISBN 80-210-1007-X

[28.] Stručná historia írského tanca. Nedat. [online] Dostupné z http://www.avalon-dance.com/irskytanec.asp [cit. 10.2.2007]

[29.] ŠALPLACHTOVÁ, Pavla. Podíl aktivního členství v estetickovýchovném souboru na utváření vlastního životního stylu. Diplomová práce. Brno: FF MU, 2004.

[30.] UHER, Vladislav. Problémy estetické výchovy. Praha: SPN, 1957. s.99

[31.] VÁŽANSKÝ, Mojmír. SMÉKAL, Vladimír. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. s.176

ISBN 80-901737-9-9

[32.] VESELÁ, Jana. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. s.172

ISBN 80-7194-864-0

- 74 -

INTERNETOVÉ ODKAZY: Internetové stránky irských tanečních souborů v ČR http://www.coisceim.cz http://www.demairt.unas.cz http://fiach-ban.wz.cz/ http://www.gall-tir.cz http://www.galtish.wz.cz http://www.quadrilla.cz/irsko http://www.rinceoiri.cz http://www.ryengle.cz http://www.volny.cz/irskesestry/indexx.htm

Další stránky související s irským tancem http://www.corrsirishshoes.com http://geocities.com/dancingineire/ http://www.olivehurley.com/ http://www.roonah-dancegroup.sk/ http://www.connemara.sk/ http://www.irishdance.at/irish_school/home.html