Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka

Bakalářská práce Brno 2013

Vedoucí práce: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Autor práce: Tereza Pálešová

Bibliografický záznam PÁLEŠOVÁ, Tereza. Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2013, 77 s. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka“ se zabývá street dance jako volnočasovou aktivitou. V teoretické části pojednává o historii hip hopové kultury, ze které street dance vychází a seznamuje se základními tanečními styly, jenž řadíme do street dance. Dále rozebírá oblasti, na které je prostřednictvím street dance působeno, jako jsou výchova ve volném čase, význam pohybu, socializace, zdravý životní styl a prevence rizikového chování. Výzkumná část se zaměřuje na zodpovězení otázek, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka a jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu. Používá k tomu polostrukturované rozhovory a otevřené kódování.

Klíčová slova Street dance, hip hopová kultura, volný čas, výchova ve volném čase, význam pohybu, socializace, zdravý životní styl, duševní hygiena, prevence rizikového chování

3

Annotation Bachelor thesis " Street dance as a means of human personality development" deals with street dance as a leisure activity. The theoretical part discusses the history of hiphop culture that street dance is based and introduces the basic dance styles that belong to street dance. Further it analyzes the areas that are affected through street dance, such as education in their leisure time, the importance of movement, socialization, healthy lifestyle and prevention of risk behavior. The research part focuses on answering questions on how the street dance influences personality, which role has street dance in the life of a dancer and how much street dance contributes to a healthy lifestyle. It uses a semi-structured interviews and open coding.

Keywords Street dance, hip hop culture, leisure time, education in the leisure time, the importance of movement, socialization, healthy lifestyle, mental hygiene, prevention of risk behavior

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 10. prosince 2013

……………………………… Tereza Pálešová

5

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za jeho ochotu, trpělivost, povzbudivý přístup, cenné rady, podnětné názory a zejména pak čas, který mi věnoval. A ještě jedno díky patří všem tanečníkům street dance a zejména pak členům mé domovské taneční skupiny nejen za jejich inspiraci k napsání této bakalářské práce, ale také za zpříjemnění jedné z mých životních etap, věnované tanci.

6

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 9 TEORETICKÁ ČÁST 1. Tanec .......................................................................................................................... 11 1.1 Historie tance......................................................................................................... 11 2. Hip hopová kultura ................................................................................................... 14 2.1 Vznik a vývoj hip hopu ......................................................................................... 14 2.2 Charakteristika hip hopu ....................................................................................... 15 2.3 Základní pilíře hip hopové kultury ........................................................................ 16 2.3.1 Mc-ing (rapping) ........................................................................................ 17 2.3.2 Dj-ing ......................................................................................................... 18 2.3.3 Graffiti ........................................................................................................ 18 2.3.4 B-boying..................................................................................................... 19 3. Street dance ............................................................................................................... 22 3.1 Taneční styly street dance ..................................................................................... 23 3.1.1 Locking ...................................................................................................... 23 3.1.2 Popping ...................................................................................................... 23 3.1.3 Hip hop dance ............................................................................................ 24 3.1.4 House dance ............................................................................................... 24 3.1.5 Krump ........................................................................................................ 25 3.1.6 Dancehall ................................................................................................... 25 3.1.7 Vogue ......................................................................................................... 26 3.1.8 Wacking ..................................................................................................... 26 3.2 Street dance jako volnočasová aktivita ................................................................. 27 3.2.1 Volný čas.................................................................................................... 27 3.2.2 Výchova ve volném čase............................................................................ 28 3.3 Street dance jako zdravý životní styl..................................................................... 31 3.3.1 Zdravý životní styl ..................................................................................... 32 3.3.2 Duševní hygiena člověka ........................................................................... 33 3.3.3 Pohyb ......................................................................................................... 34 3.3.4 Význam pohybu ......................................................................................... 35

7

3.4 Street dance jako malá sociální skupina a prostředek socializace ........................ 36 3.4.1 Socializace ................................................................................................. 36 3.4.2 Malá sociální skupina................................................................................. 37 3.5 Street dance jako prevence rizikového chování .................................................... 39 3.5.1 Sociálně patologické jevy .......................................................................... 39 3.5.2 Prevence rizikového chování .................................................................... 40 VÝZKUMNÁ ČÁST 4. Kvalitativní výzkum ................................................................................................. 42 4.1 Výzkumný cíl ........................................................................................................ 43 4.2 Výzkumné otázky.................................................................................................. 43 4.3 Metoda získávání dat ............................................................................................. 43 4.3.1 Polostrukturovaný rozhovor ....................................................................... 43 4.4 Výzkumný soubor ................................................................................................. 44 4.5 Výzkumná metoda................................................................................................. 45 4.5.1 Otevřené kódování ..................................................................................... 45 4.6 Interpretace analýzy dat ........................................................................................ 46 4.7 Shrnutí výzkumu ................................................................................................... 55 Závěr .............................................................................................................................. 57 Resumé ........................................................................................................................... 58 Použité zdroje ................................................................................................................ 59 Seznam příloh ................................................................................................................ 62 Přílohy ............................................................................................................................ 63

8

Úvod Pohyb mě provází v životě od mých 7 let. A konkrétně tanci se věnuji již 15 let. Tedy volba tématu bakalářské práce není asi překvapením. Taneční praxí jsem získala řadu zkušeností a poznatků. Pozice lektorky street dance mi byla také ku prospěchu v mnoha ohledech. Díky ní jsem se naučila trpělivosti, zodpovědnosti, tvořivosti aj. A také mě přiměla k zamyšlení nad otázkou, zda působí i samotný taneční styl street dance na rozvoj osobnosti tanečníka, který se tomuto stylu věnuje. Při zamyšlení jsem dospěla k názoru, že je to aktivita s velkým potenciálem. Jedná se o jeden z druhů moderního tance, který se stává čím dál více oblíbeným u dětí a mládeže, neboť je součástí médií, zejména hudebních TV kanálů, jejichž sledování se stalo nedílnou součástí trávení volného času mládeže. Dá se říci, že televize by v tomto případě mohla fungovat i jako motivace. Jeho potenciál se skrývá také v tom, že je to styl jak pro holky, tak pro kluky. Street dance zastřešuje pod sebou hned několik tanečních stylů. Většina z nich vznikala na ulicích v Americe na základě některých pocitů, které mají vyjadřovat. Z toho důvodu je dobré vědět i původ stylů, které člověk tancuje. Dá se tedy snadno pomocí různých stylů street dance vyjádřit své pocity, nálady a emoce. Nejedná se čistě jen o druh tance. Street dance je svým způsobem i životní styl. Má svoje specifika ve stylu oblékání, v poslechu hudby, v trávení volného času, v názorech a myšlenkách a také v chování. Být součástí komunity street dance tanečníků napomáhá také k pocitu sounáležitosti, k tomu že člověk někam patří, což je u každého dospívajícího důležité. Seskupování se tanečníků street dance do různých skupin, znamená naučit se komunikovat s ostatními, spolupracovat, vytvářet nové a nové kreace, tvořit společná vystoupení. Rozvíjí se tedy nejen sociální dovednosti, ale i kreativita. Tím vším je působeno na osobnosti mladého člověka, přičemž dochází k jeho rozvoji osobnosti a napomáhá také k utváření hodnotového žebříčku jedince. Taneční skupiny jsou navíc vedeny ve většině případů vedoucími s pedagogickým vzděláním nebo alespoň lidmi s bohatou zkušeností s prací s lidmi, takže je dohlíženo na rozvoj dětí či mládeže a může být tak v mnoha případech zamezeno patologickým projevům chování. Mladí lidé tak

9

získávají možnost smysluplně a také moderně trávit svůj volný čas ve skupinách a přispívat tak ke svému duševnímu i tělesnému zdraví a to nenásilnou formou. V teoretické části je mým cílem poskytnout ucelený avšak stručný výtah informací o tanečním stylu street dance a také hip hopové kultuře, neboť z hip hopu se právě taneční styl street dance vyvinul. Díky těmto informacím bych chtěla přiblížit taneční a životní styl street dance laické populaci, která v některých případech o tomto stylu nemá zrovna pozitivní smýšlení a v dalších případech o něm neví téměř nic. Bohužel publikací, ze kterých bych mohla čerpat je tu jak šafránu, což mi ztěžuje psaní mé práce. Avšak výhodu shledávám ve své dlouholeté praxi a osobní zkušenosti. Za tu dobu jsem nasbírala cenné informace, o které se mohu právě teď opřít a které mi usnadní práci s těmi alespoň pár zdroji. Jedná se totiž o to, že street dance je celkem mladý taneční styl, ale hlavně se neustále rozvíjí dál a dál a vznikají nové styly, které pod street dance řadíme. A tyto nové informace si předáváme mezi sebou prostřednictvím workshopů a videí na různých internetových portálech. V čemž je možná i kouzlo tohoto stylu, ale zároveň pak chybí teoretický základ pro laiky nebo začátečníky, kteří by se chtěli dozvědět něco víc. Dále bych chtěla rozebrat street dance jako aktivitu ve volném čase, popsat, jakým způsobem působí na tělesnou i duševní stránku osobnosti a jaký má vliv na člověka být součástí skupiny. A jak jsem se již zmínila, street dance je ve své podstatě i životní styl, tedy bych ráda objasnila pojem životní styl, který ovlivňuje tanečníka i co se týče jeho hodnot v životě a hodnotového žebříčku. V neposlední řadě se zmíním i o problematice prevence sociálně patologických jevů, neboť se domnívám, že street dance je z výše uvedených důvodů vhodnou aktivitou pro všechny věkové skupiny dětí a mládeže, které právě patologické jevy ohrožují nejvíce. Výzkumná část se zaměřuje na potvrzení mé domněnky, že street dance rozvíjí osobnost člověka z mnoha jeho stránek, čehož bych chtěla dosáhnout pomocí polostrukturovaných rozhovorů s několika tanečníky street dance, kteří mají bohatou taneční zkušenost.

10

TEORETICKÁ ČÁST 1. Tanec Ústředním tématem této práce je pojem street dance, který se řadí mezi druhy tance. Co to však tanec je? Kde se vzal? Jak vznikl? Na tyto a jiné otázky se budu snažit odpovědět v první kapitole. Stručně se seznámíme s historií tance, která nám může pomoci k pochopení, proč je tanec přirozenou součástí každého z nás.

1.1 Historie tance Když se zamyslím nad tím, co to vůbec tanec je a jak bych ho popsala, řekla bych, že tanec je pohybová činnost prováděná do rytmu či hudby. Avšak nejedná se jen o bezduché pohyby. Ty by měly vycházet odněkud zevnitř. První takové pohyby doprovázené rytmem můžeme spatřit již v pravěku. Význam těchto prapůvodních tanců se měnil s dobou, čehož si můžeme povšimnout v následujících odstavcích. Jak správně popisuje Dosedlová, u pravěkého člověka představovalo hlavní denní činnost obstarávání obživy, tedy většinou lov zvěře. Aby se jim lov podařil, pomáhali si často magií, tedy používáním různých předmětů, zaklínadel nebo činností, které měly vést k žádaným výsledkům. (2012, s. 19) Huyghe uvádí, že prapůvodní magie nalézá svůj výraz jednak ve výtvarném umění zaměřeném na zvířecí svět, jednak i v tanci podobného zaměření. O podobě takového magického tance nevíme nic určitého. Víme jen, že se lovec snažil co nejvýstižněji napodobit zvíře, aby ho ovládl a později ulovil. (in Dosedlová, 2012, s. 19) Dokládají o tom zejména dochované malby na stěnách v jeskyních. Lidé v pravěku si obstarávali obživu nejdříve lovem, rybolovem a sběrem, v pozdější době i zemědělstvím a nakonec i chovem dobytka. Podle Blížkovské doprovází tanec vždy základní problém života, tím je na této úrovni obživa. Nutnou a velmi důležitou součástí lovu zvěře jsou tance, které mají magický charakter. Jejich formy se dají rozlišit na: a) tance napodobující zvíře (nejpočetnější a nejprimitivnější)

11

b) tance napodobující smrt zvířete c) tance se zbraněmi, které mohou přímo napodobovat boj nebo mohou být jeho neimitativní metaforou. Cíl tanců před lovem může být trojí: a) aby zvíře přišlo b) aby zemřelo c) aby zbraně byly účinné. (1999, s. 7) Podobného charakteru jsou i další druhy tance, jako například totemové tance, které měly za úkol uctívat totem a chránit ho, či tance sluneční, které měli za úkol doplnit energii Slunci a jiné. Až s příchodem zemědělství se význam tance lehce změnil. Lidé si začali všímat změn v přírodě a celkového chodu přírody a opakování některých věcí. Tance byly věnovány především polním pracím, počasí a významným událostem v životě člověka (Blížkovská, 1999, s. 8 – 9) Plynule jsme se tak přesunuli do starověku, kde výrazným znakem na tvorbu a význam tance měl vznik vesnic, měst a říší jako je Egypt, Mezopotámie a Indská říše. Až doposud měl podle Huygheho tanec za úkol provázet náboženský život v jeho postupných proměnách a být jeho nástrojem a také připomínat události, které poznamenaly život skupiny, později hlavně vládců. K těmto funkcím se přiřadila další, až doposud skrytá jen v náznaku a to uspokojovat rostoucí potřebu přepychu, která si podmaňovala tehdejší vládnoucí třídy a která odpovídala jejich usilování o prestiž. (in Dosedlová, 2012, s. 34) Ve středověku zažívá tanec regresi. Hlavním vliv na to má křesťanství, které považuje tanec za něco hříšného. Avšak ani křesťanství se nepodařilo vypudit lidové tradice. Se středověkem jsou spojovány často kruhové tance s úkroky vpravo a vlevo. Nakonec lidé začali spontánně tancem oslavovat i křesťanské svátky a tančili pro zábavu, kdykoliv se dalo. Tyto tance můžeme označit jako selské. (Blížkovská, 1999, s. 47 – 48) Jebavá se také zmiňuje o cechovních tancích, které se tančily s typickými rekvizitami podle daného řemesla. Později se můžeme setkat také s dvorskými tanci ovlivněnými příchodem romantického rytířského období, tyto tance vycházeli z úcty

12

k ženě, typické pro ně byli poklony, úsměvy a jemné pohyby. (in Dosedlová, 2012, s. 57) V období novověku jsou velmi rozšířeny tance klasické, tedy zejména forma baletní, která prochází reformou a je osvobozena od opery, masek, paruk a těžkých kostýmů a nový druh kostýmu přinesl zvláště odlehčení pro balet. Ale tím to vývoj baletu skončil, dále se již nerozvíjel a přílišný konzervatismus baletu měl za následek vznik nové formy – moderní výrazový tanec. Jeho autorkou je I. Duncanová a při svém objevování nové formy odložila baletní střevíčky a vrátila se zpátky k přírodě a pravěku a přinesla do tohoto tance volnost a přirozenost. „Na soudobých jevištích žijí vedle sebe obě formy uměleckého tance – tanec moderní, který hledá stále nové cesty k osvobození duše i těla skrze tělo samotné, a tanec klasický, který během své třistaleté existence nikdy neztratil své obdivovatele. Je to pro to, že diváky vede do poetického světa dokonalé krásy a transcendence.“ Mimo tance klasické a moderní se setkáváme i se společenskými tanci, které se čím dál více rozšiřovali díky pořádání plesů a bálů. (Blížkovská, 1999, s. 57 – 58) Čímž se dostáváme k 20. století, které bylo bohaté na vznik mnoha tanečních stylů. Tance 20. století vychází z nálady a smýšlení společnosti. To bylo ovlivněno válečným obdobím, které přinášelo napětí mezi lidmi. Ti si chtěli ještě něco užít, zabavit se a tak tančili. Minulé století je typické častým střídáním hudebních a tedy i tanečních stylů, neboť nové druhy tanců se objevovaly na základě vzniku nových hudebních stylů. Na tance měli vliv nejen historické dějinné události, ale také sociální skupiny. S hudbou a tancem se měnil životní styl, spojený s módou, účesy a chováním. (Balaš, 2003, s. 12 – 13) Mezi tím vším se ke konci století zformovala i hip hopová kultura, která, jak uvádí Vaysse, se objevila na základě sociální revolty a setkala se i s odmítnutím konzervativní majority. (in Dosedlová, 2012, s. 72) Hip hop jako hudební, taneční ale i životní styl to neměl v počátcích jednoduché, tato situace přetrvává i dodnes, ale podstatné je, že existuje pořád a že to nebyla jen chvilková záležitost, jako řada jiných hudebních a tanečních stylů minulého století. Už jen pro to si zaslouží, abychom se mu věnovali podrobněji v samostatné kapitole.

13

2. Hip hopová kultura Pro pochopení, odkud se k nám street dance vzal, proč má takovou podobu, jakou má, proč se tančí zrovna na takovou hudbu apod. je potřeba se seznámit i s kulturou, ze které se street dance vyvinul. Hip hopová kultura představuje životní styl, který se projevuje také specifickou hudbou a tancem, vlastním slangovým projevem, stylem oblékání a životní filozofií. Pojem Hip hop je složen ze dvou slov, kde HIP znamená módní, současný a HOP je spojován se slovy pohyb a tanec.

2.1 Vznik a vývoj hip hopu Hip hopová kultura se zformovala před více než 40 lety. Na vznik a vývoj měla hlavní vliv afroamerická hudba, přičemž „hip hop je považován za jeden z posledních hudebních proudů black music, který se vyvinul teprve na konci šedesátých let. Do povědomí veřejnosti se pak dostal v letech sedmdesátých. V osmdesátých letech je již chápán jako kultura, která zahrnuje veškeré aspekty umění, které vychází z pouličního životního stylu.“ (Fiedler, 2003, s. 5) Jeho hlavní vývoj se odehrával v klubech, ulicích a volných prostranstvích amerických velkoměst, jako jsou New York a Los Angeles. Na rozšíření hip hopové kultury se podílela zejména černošská ghetta newyorských ulic, kterých je i v dnešní době nemalé množství. Na vznik a vývoj hip hopové kultury se podílel svou měrou i známý zpěvák a tanečník James Brown. Považujeme ho za jednoho z hlavních představitelů funky music, která se objevila v Americe v šedesátých letech. „To co se v šedesátých letech nazývalo soul, v sedmdesátých funk a v osmdesátých rap, je opravdu silně ovlivněno právě Brownem a jeho pojetím hudby a tance.“ Jeho skladby ovlivňují řadu hudebních žánrů a jeho specifický taneční projev, který předvádí v instrumentálních přestávkách svých skladeb, má vliv na vznik některých základních pohybů tanečních stylů Electric Boogie a Breakdancingu. (Fiedler, 2003, s. 6) Hudba Jamese Browna měla také vliv na vznik rapové hudby, která je typická pro hip hopovou kulturu. Rap vznikal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let

14

v klubech newyorského Bronxu. Je typický svým mluveným projevem do instrumentálního podkladu. (Balaš, 2003, s. 51) Na vznik rap music se podílela také Jamajská hudba (reggae). Jamajští DJové přišli s prvkem zvaným „toasting“. Jedná se o výkřiky jednoduchých sloganů do jamajských rytmů. Což je jeden z hlavních rysů rap music. Rozdíl mezi toastingem a rapem je v hudebním podkladu. Na rozdíl od jamajských rytmů se u rapu jedná o hard funkový podklad. (Fiedler, 2003, s. 5) O charakteristice rapu podám bližší informace v kapitole, týkající se hlavních 4 pilířů hip hopu. Taneční složka hip hopové kultury se vyvíjela na základě hudby. Důvod je samozřejmý, tanec bez hudby je jako život bez vody, není to možné. Vznik rapu měl za následek úbytek melodie a v hudbě začal převládat rytmus, což se dotklo také tanečního projevu. Avšak ten si s tím poradil a na úkor nových hudebních žánrů vznikají i nové taneční styly. Některé názvy se shodují s názvy hudebními, setkáme se však i s novými jako je právě hip hop nebo electric boogie. (Balaš, 2003, s. 53) Hip hopová kultura se utvářela postupně. Na základě nových hudebních žánrů se formovali i nové taneční styly. K hip hopu se hlásili zejména mladí lidé z chudinských čtvrtí, kteří se tak pokoušeli reagovat na sociální problémy. Viděli tak šanci poukázat na problémy prostředí, ve kterém žijí. Mnozí hledali v hip hopu také legální možnosti ukázat ostatním, že jsou lepší. S tím souviselo i vytvoření vlastního stylu oblékání a doplňků. Někteří tak začali žít hip hopem. Jak takový životní styl vypadá, se dozvíme podrobněji z dalších kapitol.

2.2 Charakteristika hip hopu V předešlých odstavcích jsem se věnovala stručně hudebnímu žánru, lehce jsem naťukla i taneční styl, ale ještě jsem nepopsala další specifický znak kultury zvané hip hop a to je styl oblékání. Velice výstižně o tom píše Fiedler: „Kluci z předměstí amerických velkoměst, kteří hip hopem žili, se oblékali doslova tak, aby si ve stejném oblečení v jednom dni mohli zajamovat, utéct policajtovi, zahrát street ball a večer v klubu si zatancovat. Nosili tedy volné mikiny s kapucemi, širší kalhoty a tenisky.“

15

O menší změnu se pak postarali tanečníci stylu b-boying neboli break dance. Ti zavedli joggingové soupravy tmavých barev a měli k tomu i své důvody. Ty nebyly ani tak módní, ale především praktické. V těchto soupravách si udržovali prohřáté svaly, ale také v nich byl lépe vidět pohyb. Některé materiály jim tento pohyb usnadňovaly. Typická byla i kapuce, která měla ochranný charakter při točení na hlavě nebo na zádech. Nebylo výjimkou nechat si říkat přezdívkou a tuto přezdívku mít vyšitou na oblečení nebo je nosit na zlatých přívěšcích a prstenech. Jako správní tanečníci nezapomínali také na správnou obuv, kterou tvořila sportovní, lehká obuv s neklouzavou podrážkou. Potrpěli si také na značkovou obuv. Nezřídka se objevovali u b-boyů chrániče kolen, loktů, vycpávky, speciální čepice a spreje pro lepší rotaci a menší tření. (Fiedler, 2003, s. 12 – 13)

2.3 Základní pilíře hip hopové kultury Jak jsem se už několikrát zmínila, hip hop je považován za plnohodnotnou kulturu, neboť má svou vlastní hudbu, styl oblékání, umění, jazyk i myšlení. Je postaven na 4 základních pilířích: 

mc-ing (rapping),



dj-ing,



graffiti (writing, aerosol art),



b-boying (breaking),

kde mc-ing a dj-ing zastupují hudební složku, graffiti a b-boying zase tu uměleckou a to výtvarnou a taneční složku hip hopové kultury. (Fiedler, 2003, s. 11) Tyto 4 pilíře představují základ hip hopu a proto si zaslouží alespoň stručnou charakteristiku v malých podkapitolách. Ještě před tím se však krátce seznámíme s poměrně mladou disciplínou, která jen dokazuje to, že hip hop je nestagnující styl a neustále se vyvíjí. Literatura však na takový rychlý vývoj nestíhá reagovat a proto se k informacím o nových stylech, ať už hudebních, tanečních, výtvarných či módních dostávám prostřednictvím internetu a osobních zkušeností.

16

Často můžeme slýchávat i o pátém pilíři, za který bývá považován beatboxing. Jedná se o to, že beatboxer vytváří zvuk jen za pomoci úst a těmito zvuky imituje rytmus a některé hudební nástroje nejčastěji bicí. Lze také vytvářet zvuky typu basy, melodie, scratche a další. Některé hiphopové skladby počítají s hudební pomlkou, ve které se autor skladby předvádí v beatboxu. (Beatbox, 2013) Nejlépe je hodnoceno od profesionálů i diváků vytváření více zvuků zaráz, např. melodie a k tomu ještě rytmus v podobě beatu, basů aj. Pokud je beatbox prováděn do mikrofonu, iluze zvuků je opravdu věrohodná. Dokonce i v tomto umění se pořádají různé soutěže. 2.3.1 Mc-ing (rapping) Základem mc-ingu je rap, což je, dá se říct, lidové umění. Jedná se o „rytmickou, skandovanou recitaci do funkového základu často i plnou epikou nabitým příběhem.“ (Fiedler, 2003, s. 11) Tyto příběhy čerpají z vlastních zkušeností, sociálních problémů a životního stylu v černošských ghettech na předměstích. Cílem je získat si co největší respekt. „Mladí New Yorčani tak dostávají prostřednictvím rapu jedinečnou příležitost, jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí. Vytvořila se tak forma umění, která byla vhodná pro každého a velmi brzy se stala populární. Zrodili se tak první MCs. (MC je zkratka pro Master of Ceremonies, což bylo označení osoby, která manipuluje s mikrofonem. Někdy se MC definuje také jako Microphone Controller nebo Mic Checka).“ (Fiedler, 2003, s. 14) Mc-ing se šířil nejprve na ulicích Bronxu ve formě soutěží, kdo předvěde lepší a rychlejší skandování. Jako zdroj hudby používali kazetový magnetofon nebo rádio. Důležitým aspektem v 70. letech byl vznik breakbeatu, který měl vliv na hudební i taneční složku hip hopu. Zasloužil se o to Jamajčan Clive Campbell, známý jako Kool Herc. Dosáhl toho tak, že přehrával dvě stejné desky funku na dvou gramofonech. (Fiedler, 2003, s. 14 - 15)

17

2.3.2 Dj-ing Jedná se o způsob, jak dosáhnout vytvoření typické hip hopové hudby. K tomu slouží DJovi mixážní pult, složený ze dvou i více gramofonových desek, mixeru a sampleru. V 60. letech začali DJové používat i mluvený projev. Průkopníkem se stal již zmiňovaný jamajský DJ Kool Herc. Mezi základní techniky patří break beat, cutting, backspinning a scratching. Právě poslední zmiňovaný byl použit poprvé DJ Theodorem. Jde o známou techniku, které docílíme, když rychle a prudce otočíme s právě přehrávanou deskou v momentě, kdy se dostane snímající jehla do některých z jejich rýh. (Fiedler, 2003, s. 22) Výše zmíněné techniky Dj-ingu vytvářejí v hudbě zajímavé momenty, které se snaží tanečník i rapper využít ku prospěchu, tomuto momentu se říká „vychytávka“, kdy tanečník vychytá nějakou zajímavost v hudbě tím správným pohybem. Dokazuje to dokonalé splynutí tanečníka s hudbou a schopnost reagovat na hudební doprovod, což se cení ve všech formách soutěží.

2.3.3 Graffiti Pojem pochází z italštiny a znamená „kresby, škrábanice, nebo zprávy, které jsou malované na zeď“. Toto umění se objevuje v 60. letech, má však svůj původ v Egyptě či Pompejích. O vznik tohoto nového pouličního umění se postaral řecký teenager Demetrius, zvaný TAKI 183, který pracoval jako poštovní doručovatel a při těchto pochůzkách zanechával všude taggy (své monogramy). Díky neobvyklosti této přezdívky a článku v New York times se stal TAKI 183 slavný. Zasloužil se tedy o rozšíření taggování. Toto rozšíření však vedlo k tomu, že se chtěl každý co nejvíce odlišit od ostatních a tak začali vznikat originální graffiti a s tím spojené různé techniky neboli styly. Graffiti sloužily k vyznačení teritoria, kde který gang vládne. Důležitý moment pro hip hopovou kulturu je spatřován v článku v The Village Voice, který napsal jeden z newyorských writerů Fred Brathwaite, přezdívaný jako Fab 5 Freddy. V článku se zmiňuje o tom, že „writeři musí být chápáni jako antisociální element, prostřednictvím

18

graffiti pak vyjadřují svou osobnost a chápání světa, ve kterém žijí. Zejména pak jako první poukázal na to, že graffiti a rap music jsou elementy, které vycházejí z jedné kultury.“ (Fiedler, 2003, s. 24 – 26) Jak jsem psala, v hip hopové kultuře je typické, aby měl každý svou vlastní přezdívku a měli i názvy pro svůj gang. Poté, co se propojily graffiti s hip hopem, začaly tyto gangy šířit graffiti na veřejných prostranstvích, ulicích, dokonce i na vlacích, autobusech a metrech, což bylo chápáno jako vandalismus a tak mělo toto pouliční umění co dočinění s policií. A to trvá až do současnosti.

2.3.4 B-boying B-boying neboli break dance řadíme k tanečním stylům, které vznikly v Bronxu v New Yorku. Jeho podoba byla ovlivněna značnou měrou i jinými tanečními styly z dřívější doby. Jako příklad mohu uvést brazilské bojové umění Capoeira, které pochází z řad afrických otroků přivezených do Brazílie. Otroci vytvořili tento styl jako odezvu na životní a sociální poměry. Jedná se o formu zápasu avšak pouze za pomoci vlastního těla beze zbraní. Z tohoto důvodu se některé prvky b-boying převzaté z Capoeiry zdají být agresivní a násilné. (Fiedler, 2003, s. 9, 45) Dalším prvkem, který ovlivnil podobu break dancingu je „good foot“, označovaný jako Freestyle dance. Je charakteristický různými pády, točením a záklesky a jeho autorem není nikdo jiný než samotný The Godfather of Soul tedy James Brown se svou písní Get on the Good Foot. A nesmíme zapomenout ani na „Otce Hip Hopu“ DJ Kool Herce. Ten je považován za prvního, kdo použil pojem B-boy, když předváděl své umění DJ na přeplněné ulici. Udajně měl zakřičet větu: „B-boys go down!“, kterou chtěl říct, aby tanečníci ukončili své kreace. Nikdo však netuší, co přesně mělo znamenat označení B-boys. Jedni se přiklánějí k myšlence, že se jedná o Bronx boy nebo Boogie boy, jiní se zas domnívají, že tak označil Break boys, protože tanečníci se snažili předvádět různé pády na zem na údery v break beatu. (Fiedler, 2003, 44 – 45) Stejně jako u ostatních pilířů hip hopové kultury, tak ani u b-boyingu tomu nebylo jinak a tomuto pouličnímu stylu se věnovali mladí ve většině případu černošští

19

členové různých gangů. Své příznivce si b-boying našel zejména u mužské populace, i když jak dříve tak i dnes můžeme vidět i některé dívky předvádět akrobatické kousky. Důvodem většího zastoupení chlapců je nejspíše fyzická náročnost tance. Díky break dance došlo také k úbytku pouličního násilí mezi jednotlivými gangy. Velmi výstižně se o tomto důležitém momentu zmiňuje Balaš: „Mladí lidé upouštějí od hrubé síly a své problémy řeší dovedností, chytrostí a pohybovou inteligencí. Své tance nacvičují v zastrčených zákoutích a pak s nimi vystupují na volných prostranstvích v centru města. Tam se jim konečně dostává pozornosti. Při pouličních vystoupeních se většinou střídají různé party, což je pomyslná válka, v níž je hlavní zbraní tanec.“ (2003, s. 74) Avšak právě díky těmto bojům mezi gangy, i když šlo později o taneční souboje, se stal break dance i celkově hip hopová kultura pro ostatní lidi něčím, co přináší jen násilí, nepokoje, rvačky a problémy. Ještě jsme se však nedostali k tomu, co to vůbec break dance je a jak vypadá. Jedná se o taneční umění, druh tance, který je náročný na fyzickou kondici, flexibilitu, ale také koordinaci a rovnováhu celého těla. Předvádějí se různé akrobatické prvky spojené krokovými variacemi. Mezi nejzákladnější prvky tzv. power moves, které by měl umět každý správný b-boy patří: 

backspin – točení na zádech



windmill – vrtulník, přetáčení tanečníka z břicha na záda a zpět během rotačního pohybu



headspin – točení na hlavě



handglide – točení na ruce



airplane – točení na kolěně, ruce rozpažené



turtle – želva, polonatažené tělo podepřené rukou, na které se otáčí



flare – kola, gymnastický prvek, kdy ruce jsou na podlaze a nohy rotují okolo těla ve vzduchu



up-rock – krokové variace připomínající spíše bojové umění kung fu



footwork – pohyb dolních končetin, přičemž tělo podepírají ruce na podlaze, nohy se tak mohou zvednout a udělat často i gymnastické figury



toprocking – krokové variace, používající se mezi náročnými figurami

20



freeze – zakončuje power moves, tělo je na rukách a nohy vytvoří originální pózu, ve které se tanečník zastaví. (Fiedler, 2003, s. 47 – 50) V break dance jde především o to, předvést co nejtěžší, nejefektivnější a

nejoriginálnější akrobacií doplněnou svým vlastním stylem, ale zároveň jelikož se jedná o taneční styl, je důležité propojení s hudbou. B-boyové se snaží své freeze zastavit v momentě, kdy i hudba tento moment zvýrazní, tedy nějaká pauza, pomlka či beat atp. Základní power moves jsou v dnešní době rozvinuty do složitějších variací. Jde o to, co nejplynuleji spojit několik power moves za sebe a tyto přechody jsou nejtěžší na natrénování. Nad tím, co někteří tanečníci předvádějí, se až tají dech. Gymnastický základ není u většiny z nich výjimkou. Někteří trénují zároveň se sportovními gymnasty v tělocvičnách, které jsou vhodně vybaveny na trénink akrobatických prvků. Tam se nechávají také inspirovat. Avšak b-boyové musí brat v úvahu fakt, že budou prvky, které obkoukají od gymnastů, předvádět na holé zemi. Řekla bych, že nemají daleko od kaskadérských kousků.

21

3. Street dance Street dance vychází z hip hopové kultury a jako takový pod sebou zastřešuje mnoho různorodých tanečních stylů. Název street dance je v překladu pouliční tanec, protože se jedná ve většině připadů o styly, které vznikaly na ulicích New York, Los Angeles nebo v undergroundových klubech přímo na parketu. My se seznámíme s těmi nejzákladnějšími, se kterými se můžeme u nás běžně setkat na soutěžích nebo na kurzech a táborech pořádajících tanečními skupinami. Ještě před tím však věnuji odstavec jednomu z typických znaků street dance kultury, který slouží k porovnání tanečních výkonů a to je battle. Pravá forma soutěže se u tanečních stylů street dance nazývá battle. Battle je v překladu bitva nebo souboj. Jedná se tedy o souboj mezi dvěma stranami, které jsou tvořeny jedním, dvěma nebo skupinou tanečníků. V battlu jde převážně o to, aby každý ukázal co nejlepší kousky ze svého repertoáru a přebil tím druhou stranu a dokázal, že je lepší. Hodnotí se především souznění s hudbou, protože nikdo neví, co pustí DJ za hudbu. Pak jde tedy o náhodu, zda tanečník hudbu zná a dokáže ji takříkajíc vychytat nebo se dokáže dokonale přizpůsobit hudbě a respektovat její rytmus. Dále se hodnotí originalita, jedinečnost a osobitost prováděných pohybů. Battle má však svá přísná pravidla, nejde o to zesměšňovat druhou stranu, ale naopak naučit se respektu k druhým a rozvíjet své sebevědomí a ukázat to nejlepší ze sebe bez jakéhokoliv dotyku druhé strany. Dříve hodnotil battle jen dav přihlížejících. Dnes už usedá porota, složená ze známých a zkušených tanečníků. Teď už přejdeme k popisu jednotlivých stylů. Popis bude stručnější, protože dle mého názoru je mluvení o tom, jak vypadá ten a ten pohyb, jen mrhání času. Nastíním základní informace o daném stylu, z čeho vznikl a její základní figury spíše proto, abych zdůraznila jak je street dance různorodý tanec, ve kterém si každý může najít to své pravé ořechové.

22

3.1 Taneční styly street dance 3.1.1 Locking Zakladatelem lockingu je Don Campbell. S přáteli rád chodíval do losangeleských klubů, ve kterých rád pozoroval ostatní tanečníky. Když je pak chtěl napodobit, dost zapomínal, jak dál a tak se zastavil třeba v polovině kroku a váhal. To se přihlížejícímu davu natolik líbilo, že žádali přídavek. A právě podle těchto zaváhání byl celý styl pojmenován (lock = zámek, zamknout). Tančí se na funkovou hudbu, proslavenou zejména zpěvákem Jamesem Brownem. Jedná se o zábavnou a hravou hudbu a i tak má vypadat tanec. Slouží k pobavení publika. Je charakteristický „střídáním rychlých a uvolněných pohybů s ostrým zastavením pohybů v různých pózách“, které mají pobavit. „Jeho žertovný styl má podtrhnout i specifické oblečení, tvořené pruhovanými triky a podkolenkami, kalhoty se šlemy, bláznivými čepicemi a klobouky (barety, buřinky a další), obrovskými motýlky a kravatami u krku.“ (Kabát, 2012, s. 1-2)

3.1.2 Popping Tento styl vytvořil Sam Solomon. Jeho název vznikl ze základního pohybu, kterým je rychlé zatnutí a povolení svalů, čemuž se říká hit nebo také pop. Právě Sam při provádění tohoto základního pohybu říkal „pop, pop, pop“ a tak z toho vzešel i název celého funky stylu. Tančí se na funky hudbu, i když v dnešní době jde do ústupu a začíná se tančit spíše na elektronickou hudbu. Hlavním úkolem tanečníka poppingu je vytvořit iluzi z vlastního těla. Mezi základní techniky patří: 

robot – vytvoření iluze robota za pomocí strohých pohybů



waving – vytvoření optické iluze vlnění



puppet – iluze loutky, pohyby jako když je člověk ovládán někým



tutting – vychází z egyptských kreseb a geometrie,



izolace – jde o odizolování jedné části těla od druhé a také každá část může dělat jiný pohyb

23

3.1.3 Hip hop dance Hip hop dance pod sebe zastřešuje pohyby prováděné na hip hopovou hudbu, které vycházejí převážně z afroamerických tanců jako je afro dance, tap dance, rocking, lindy hop atd. (Kabát, 2012, s. 17) Tento styl se rozšiřoval zejména v klubech New Yorku a na druhé straně v Los Angeles. Je charakteristický svou volností pohybu a zejména freestylem, což je improvizace na hudbu, takže každý tanečník tančí, co ho zrovna napadne v rytmu hudby, která hraje. Až kvůli potřebě šíření tohoto stylu tance, došlo k pojmenování některých základních pohybů. Ale jak jsem říkala, převážně jde o to individuální styl každého tanečníka. Základními prvky jsou: 

bounce – jakýkoliv opakovaný pohyb tělem do hudebního beatu s akcentem dolů



groove – pohyb celým tělem, který vyjadřuje hudbu, je přirozený a uvolněný, vychází z tanečníkovy duše, z toho jak cítí hudbu



rocking – je to pohyb převzatý z b-boyingu, jedná se o opakovaný pohyb tělem dopředu a dozadu



izolace – stejný prvek jako u poppingu, ale prováděný do hip hopové hudby, tanečník dokáže odizolovat jednotlivé části těla a tak může tančit například hlavou pohyb doleva a doprava a přitom hrudníkem jet pohyb úplně odlišný, jedná se o základní pohyb všech stylů, který napomáhá celkové koordinaci těla

3.1.4 House dance House dance je styl, který se rozvíjel na základě stejnojmenného stylu hudby zejména v amerických klubech v Chicagu. House dance tvoří svižné a pestré pohyby nohou doplněné o ladný a plynulý pohyb hrudníku. Stejně jako hip hop využívá i house prvky z jiných tanečních stylů jako je lindy hop, tap dance, hustle nebo salsa. „House dance je výsledkem přirozeného cítění houseové hudby a taneční improvizace latino a afro Američanů. V house dance je kladen důraz na využítí i sotva patrných rytmů nebo kratičkých opakovaných motivů hudby.“ (Kabát, 2012, s. 14) Za základní techniky jsou považovány:

24



jacking – opakovaný pohyb hrudníku dopředu a dozadu jakoby jím projížděla vlna



lofting – skluzy, točky, kontakt s podlahou, partnerská spolupráce, uvolněnost



footwork – krokové variace nohou

3.1.5 Krump Krump je svým vznikem jeden z nejmladších tanečních stylů, vznikal někdy okolo 90. let v Los Angeles. Jeho zakladatelem je Tight Eyez. Nechal se inspirovat tanečním stylem clowning, který napodobuje tancem klauny, ale jinak se jedná o zcela nový a originální styl. Tight Eyez ho rozšířil tím, že sám jezdil po světě a učil tanečníky tomuto stylu. Do povědomí veřejnosti mu také pomohl taneční film Rize, který byl sice o clowningu, ale objevil se v něm i krump. Jedná se o velmi energický tanec, který se na první pohled může zdát agresivní, ale díky těmto drsným, energickým pohybům, může tanečník uvolnit ze sebe jakékoliv emoce. Často také tanečník v battlu při svém vstupu vypráví tancem nějaký příběh. Tyto pohyby jsou inspirované drsným a tvrdým životem na ulici. Základní prvky krumpu jsou: 

chest pop – rychlé a energické vypnutí a zatáhnutí hrudníku do beatu



jabs – rychlé pohyby rukou připomínají bojové údery



stomp – úderné dupnutí nohou do země



arm swing – silné, prudké a energické mávnutí rukou

3.1.6 Dancehall Jedná se o taneční ale zejména hudební styl, který se k nám rozšířil z Jamajky. Vychází z reggae hudby, která se později kolem 70. let začala elektronizovat. Nejznámějšími představiteli dancehallové hudby jsou Sean Paul a Bennie Man. Co se týče tance, tak se jedná spíše o ženský tanec, neboť základními pohyby jsou pohyby pánve a boků a také hrudníku, ale tančit ho mohou také muži, kteří si ho přetvoří do vlastní podoby, kde základním pohybem je bounce. Typické pro tento styl je shakeování

25

neboli třepání jak zadkem, tak hrudníkem. Přijde mi, že tento styl už lehce upadá, ale pořád se ještě tančí a každopádně jeho prvky se prolínají i do jiných stylů, zejména do hip hop dance.

3.1.7 Vogue Jedná se o taneční styl, který vznikal v gay klubech velkých amerických měst někdy okolo 60. – 70. let. Tato komunita dříve nebyla moc uznávaná, a proto se uchylovali ke společnému bydlení v tzv. housech, kde tvořili svůj taneční styl. Vogue je inspirován světem modelingu, napodobuje chůzi modelek, různé pózy a chování, které doplní většinou extravagantními kostýmy a podpatky. Tančí se na house music.

3.1.8 Wacking Wacking je styl, který se rozvíjel v 60. letech v losangeleských klubech během éry disca. Tančí se na funkovou hudbu. Čerpá hodně z funkových stylů, ale například od lockingu se odlišuje svou ženskostí, což také napovídá, že ho tančí převážně něžné pohlaví. Ve wackingu je hlavní a důležitá rychlá práce rukou, která se snaží co nejlépe vychytat hravou funkovou hudbu. Jeho základními pohyby jsou: 

pose – rychlé zastavení tance v určité póze



hands – svižné mávaní a točení rukama



beat catching – pohyb rukama připomínající chytání něčeho, znamená chytat beat v hudbě

Jednalo se tedy jen o stručný seznam základních tanečních stylů, abychom si názorně ukázali, jak je různorodost jednotlivých stylů široká a pestrá. I když se jednotlivé styly navzájem ovlivňují, každý má svou specifickou charakteristiku a techniku, která se musí zvládnout a teprve pak může každý tanečník přidat i své vlastní pohyby a vytvořit tak svůj tzv. feeling neboli taneční cítění. Každý tanečník je osobnost

26

a tato osobnost by se měla rozvíjet. Proto bych ráda poukázala v dalších odstavcích na to, jak i taneční styl street dance může kladně rozvíjet osobnost člověka, ať už jeho tělesnou či duševní stránku.

3.2 Street dance jako volnočasová aktivita Zde se zaměřím převážně na street dance jako pohybovou aktivitu prováděnou ve volném čase jedince, tedy si vysvětlíme pojem volný čas, proč je zejména pro děti a mládež žádoucí, aby byl jejich volný čas pedagogicky ovlivňován, zaměříme se především na výchovu ve volném čase a její funkce a zhodnotíme, zda je street dance vhodnou volnočasovou aktivitou.

3.2.1 Volný čas Podle knihy Čas volnosti – čas výchovy lze vymezit pojem volný čas ze dvou hledisek – kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní neboli negativní pojetí chápe volný čas jako zbytkový čas, který má člověk po pracovní době nebo po vykonání další nutné činnosti. Naproti tomu kvalitativní pojetí se dívá na formulaci volného času z pozitivního hlediska tedy nezávislého na pracovním čase a čase pro plnění povinností, ale popisuje volný čas jako čas pro zábavu a svobodu výběru aktivit, co dělat v tomto čase. (2012, s. 24, 26) Ve zjednodušené formě lze k pojetí času dojít i formou rozdělení času na čas spánku a čas bdělosti, přičemž čas bdělosti můžeme rozdělit na pracovní dobu a volný čas. A když oddělíme od volného času čas potřebný pro nezbytné činnosti mimo zaměstnání, dostáváme vlastní volný čas a tedy čas k libovolné činnosti. (Nahrstedt in Čas volnosti – čas výchovy, 2012, s. 25) Jaké činnosti patří a jaké nepatří do volného času, nám představuje následující citace: „Pod pojem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. Z hlediska dětí a mládeže do volného času nepatří vyučování a činnosti s ním související, sebeobsluha, základní péče o zevnějšek a osobní

27

věci, povinnosti spojené s provozem rodiny, domácnosti, výchovného zařízení i další uložené vzdělávání a další časové ztráty. Součástí volného času nejsou ani činnosti zabezpečující biologickou existenci člověka (jídlo, spánek, hygiena, zdravotní péče).“ (Pávková, 2008, s. 13) Volný čas dětí a mládeže má své zvláštnosti. Od volného času dospělých se většinou liší: 

rozsahem



obsahem



mírou samostatnosti a závislosti



nezbytností pedagogického ovlivňování. (Hájek a kol., 2008, s. 66) Se svým volným časem může každý jedinec disponovat, jak je mu libo. Nicméně

u dětí a mládeže je zejména žádoucí, aby byl jejich volný čas usměrňován a ovlivňován. Mládež má tendenci k lehkovážným činům a někdy příliš velké množství volného času a působení nepodnětného sociálního prostředí má za následek vznik sociálně patologického chování. Ovlivňování volného času mládeže a rozvoji osobnosti během volného času se věnuje obor Pedagogika volného času, tedy věda o výchově ve volném čase. A právě výchovou ve volném čase se budu zabývat v dalších řádcích.

3.2.2 Výchova ve volném čase Jedná se o termín složený ze dvou částí – výchova a volný čas – přičemž volný čas jsme si vysvětlili v předcházejících odstavcích. Tedy je na řadě vymezit pojem výchova. Obecně vzato se jedná o „záměrné, cílevědomé, dlouhodobé působení vychovávajícího na vychovávaného v pozitivním smyslu.“ Výchova ve volném čase má společné znaky a to záměrnost a cílevědomost, ale toto působení má své specifické cíle i podmínky. (Hájek a kol., 2008, s. 65) Cílem výchovy ve volném čase je utváření, rozvíjení a kultivování schopností, dovedností, motivace a kompetencí pro hodnotné využívání volného času za předpokladu dodržení specifických podmínek a prostřednictvím aktivit ve volném čase, probíhajících v příslušných institucích, k tomu určených. (Hájek a kol., 2008, s. 67) Někdy se stává volný čas prostorem pro

28

seberealizaci, což je také jeden z velmi důležitých pojmů ve výchově a velmi úzce souvisí zejména u mládeže s vytvářením vlastní identity, což se dá říct, že je také jeden z cílů výchove ve volném čase. (Kaplánek in Sýkora, 2008, s. 43) Setkat se můžeme i s termínem výchova mimo vyučování. Nejde však o totéž, jak některé literatury uvádějí. Rozdíl mezi výchovou ve volném čase a výchovou mimo vyučování je v cílové skupině, na kterou je výchova zaměřena. Výchova mimo vyučování se soustřeďuje především na děti a mládež školního věku. Kdežto výchova ve volném čase má cílovou skupinu rozšířenu i o dospělé jedince včetně seniorů. Za to výchova mimo vyučování má širší pole působnosti, protože se zaměřuje i na oblast dětských povinností jako je sebeobsluha nebo příprava na vyučování. (Hájek a kol., 2008, s. 67) V novější pedagogice se můžeme dočíst i o pojmu neformální výchova. Ta právě zahrnuje „celoživotní výchovu a vzdělávání, respektuje požadavek dobrovolnosti, demokratismu, participace.“ Tedy se jedná o aktivity člověka ve volném čase mimo vyučování. (Hájek a kol., 2008, s. 68) Mezi pracovníky, zaměřující se na výchovu ve volném čase, patří pedagog volného času a vychovatel. Obě dvě profese mají společné to, že jejich působení probíhá ve volném čase vychovávaných. Odlišují se však v zařízeních, ve kterých pracují. Pedagoga volného času najdeme v neškolských zařízeních typu rekreační, sociální, osvětové nebo kulturní. Na rozdíl od vychovatele, působícího ve školských zařízeních, zařízeních pro ústavní a ochrannou výchovu, ve školních družinách či klubech nebo zařízeních sociální péče. (Hájek a kol., 2008, s. 68) Přijde mi podstatné také zmínit to, že vedoucí nebo pedagog volného času není učitel. Očividný rozdíl mezi těmito pozicemi je v prostředí, ve kterém působí. Ale důležitost spatřuji zejména v rolích, které má vedoucí na rozdíl od učitele: 

role instruktora – vysvětluje, podněcuje, ukazuje činnosti, čímž rozvíjí myšlení



role poradce – dává smysl činnostem a tím podporuje motivaci

29



role diagnostika – poznává zájmy i osobnost člověka, řeší konflikty a problémy jak ve skupině, tak i v osobním životě a napomáhá k lepším vztahům v kolektivu i mimo něj. (Hájek a kol., 2004, s. 41) V některých zařízeních zaměřujících se na aktivity ve volném čase, pracují i jiní

pracovníci jako lektoři, vedoucí či jiní externí pracovníci. Myslím, že i tyto pracovní posily by měly mít pedagogické vzdělání nebo alespoň základní kurz. Otázkou je, kolik z nich ho má. Jde totiž o to, že tito lidé jsou braní a uznávaní pro své odborné znalosti, týkající se dané oblasti volného času, kterému se léta věnují osobně. Ale nejsem si jistá, zda by takový člověk byl schopný řešit například vzniklé patologické situace ve skupině dětí a mnoho dalších. Možná by stálo za zamyšlení kontrolovat pedagogické vzdělání pracovníků, kteří mají na starosti děti a mládež ve volnočasových aktivitách. Mohli bychom tak dosáhnout ještě většího zkvalitnění ovlivňování dětí a mládeže a využili bychom tak lépe potenciál, který v sobě, díky své dobrovolnosti a svobodě při výběru aktivit, skrývá volný čas. Funkce výchovy ve volném čase U výchovy ve volném čase rozlišujeme 4 základní funkce: 

výchovně-vzdělávací



zdravotní



sociální



preventivní.

Prostřednictvím funkce výchovně-vzdělávací dochází k formování osobnosti jedince a to všech jejich složek, ať už tělesné, psychické nebo sociální. Soustřeďuje se na uspokojování potřeb a také rozvíjení schopností, znalostí a dovedností prostřednictvím různorodých aktivit. Tato funkce vede především k tomu, aby byl vychovávaný jedinec schopný smysluplně a plnohodnotně trávit svůj volný čas. Další neméně důležitou funkcí je funkce zdravotní. Výchova ve volném čase se snaží vytvářet vhodné prostředí k tomu, aby vychovávaný jedinec získal i dobrý zdravotní stav a vede ho k tomu, aby o své zdraví pečoval. Takových cílů je dosahováno prostřednictvím dodržování režimu dne, který koresponduje s biorytmem člověka, tedy

30

zejména střídáním různorodých aktivit. Dále podporuje člověka v pohybu, který by se měl stát běžnou součástí každého z nás. Vede člověka ke zdravému stravování a dodržování pitného režimu. Také se soustřeďuje na dodržování správných hygienických návyků a péče o osobní věci. Samozřejmostí je dodržování zásad bezpečnosti práce u všech těchto aktivit. Sociální funkce je plněna zejména tím, že různá zařízení volného času umožňují jedincům při svých aktivitách navazovat kontakty s jinými lidmi, sdílet s nimi stejné zájmy, postoje, názory a snaží se rozvíjet komunikativní dovednosti, sociální kompetence a sociální interakci a vnímání. Podněcuje tak celkovou socializaci člověka. Organizace různých volnočasových aktivit se snaží svou činností předcházet vzniku sociálně patologickému chování u vychovávaných jedinců a tím zajišťují preventivní funkci výchovy ve volném čase. Pozornost by se měla věnovat zejména primární prevenci, tedy předcházení vzniku negativních jevů. Neboť řešení a převýchova nemívají zaručeně úspěšné výsledky a jsou mnohem nákladnější. (Hájek a kol., 2008, s. 70 – 72) Stručně jsme si nastínili základní funkce výchovy ve volném čase, které nám v podstatě i vymezili základní oblasti týkající se lidské osobnosti, na které je působeno prostřednictvím činností volnočasových aktivit a tedy i mnou vybranou konkrétní aktivitou street dance. Rozebereme si tedy oblasti jako je životní styl a s tím spojené zdraví, pohyb a zdraví životní styl, seznámíme se podrobněji se sociální funkcí volnočasových aktivit a jaký vliv má sociální skupina na utváření osobnosti člověka a podíváme se na street dance jako preventivní aktivitu před patologickými jevy.

3.3 Street dance jako zdravý životní styl Už dříve jsem se zmiňovala, že hip hop je brán nejen jako hudební nebo umělecký styl, ale především se jedná o životní styl. Street dance jakožto pouliční tanec vychází právě z hip hopové kultury a lze jej také považovat za životní styl. Pro lepší pochopení si představíme základní charakteristiku životního stylu. Jelikož je street dance mimo jiné i taneční styl, v této kapitole budu rozebírat také jeho pohybovou

31

stránku a celkové působení pohybu na osobnost člověka a jeho zdraví, zejména tedy jeho tělesnou a duševní stránku.

3.3.1 Zdravý životní styl Zdraví je jedna z nejvýznamnějších hodnot člověka. Pokud jsme zdraví, můžeme plnohodnotně využívat svůj čas k práci, zábavě, k tomu, co máme rádi. V podstatě se dá říct, že je to podmínka k tomu, abychom mohli naplno žít a uspokojovat svoje potřeby a zájmy. „Světová zdravotnická organizace v roce 1948 definovala zdraví takto: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“ Na naše zdraví působí řada vlivů vnějších i vnitřních. Ty vnitřní moc neovlivníme, jelikož se jedná zejména o genetické dispozice. Ale vliv na zdraví můžeme ovlivnit u vnějších faktorů, mezi něž patří životní prostředí, kvalita zdravotnických služeb a také životní styl, kterým žijeme. (Machová a kol., 2009, s. 12 13) Říká se, že životní prostředí má velký vliv na zdraví člověka, ale ještě významnějším faktorem ovlivňujícím zdravotní stav je styl, jakým člověk žije. Co to ten životní styl je, si vysvětlíme následovně. Malach uvádí, že životní styl každého jedince vyplývá z jeho životní filosofie charakterizující jeho vztah k vlastní osobě, společnosti a k prostředí. Je závislý na hodnotové orientaci každého jedince a je ovlivňován řadou faktorů, např. věkem, vzděláním, zaměstnáním, výši příjmů, příslušnosti k rase nebo sociální skupině, typem pohlaví apod. (2007, s. 52) Z jiného hlediska je zase životní styl považován za souhrn postojů, hodnot a dovedností, který se odráží v činnosti člověka, interpersonálních vztazích a komunikaci. (Pokorný a kol., 2003, s. 156) Způsob života se formuje už od útlého věku a stejně tak by se měl formovat i odpovědný vztah člověka ke svému zdraví, jehož výsledkem by měl být zdravý životní styl. Tuto funkci by právě měla zajišťovat výchova ať už volnočasová nebo školní. Měla by zabránit špatným návykům, týkající se jídla, pití, hygieny a naopak upevňovat v člověku návyky prospěšné jak po tělesné stránce tak i duševní. Právě na tu duševní stránku bychom neměli zapomínat. Péči o duši se věnuje dokonce specifická vědní disciplína, zvaná duševní hygiena. Jeho důležitost si zaslouží rozebrání v samostatné kapitole.

32

3.3.2 Duševní hygiena člověka Míček nám představuje duševní hygienu jako soubor pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy. (in Blahutková a kol., 2005, s. 29) „Jedná se o vyrovnávání biologických potřeb člověka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve společnosti a s vírou v životní filozofii ve smyslu naplňování života, která člověku pomáhá v osobnostním růstu, respektuje individuální rozdíly v cílech i prostředcích života a odpovídá založení člověka.“ (Blahutková a kol., 2005, s. 29) V podstatě můžeme říct, že pokud budeme dodržovat určité zásady duševního zdraví a budeme brát ohled na naše biologické potřeby, dosáhneme tak vyrovnané osobnosti. Znaky duševní rovnováhy nám rozděluje Míček následovně: 

ve zdravém těle zdravý duch



přirozenost – žít v souladu s přírodou



schopnost čelit nesnázím – vysoká frustrační tolerance



nezávislost a vnitřní autonomie – umění získat sebedůvěru a sebeovládání



sebepoznání – otevřenost vůči zkušenosti, schopnost korigovat své jednání a nechat se poučit, citlivě reagovat na druhé a na svět kolem sebe



sebeakceptace – sebepřijetí, radost ze sebe samého



odvaha ke stálému začínání – snaha o duševní pokrok



spokojenost, tichá radostnost – pocity štěstí



jemnost a smysl pro krásu – estetické vnímání



akceptace druhých lidí a sociální adaptace – vytváření kladných vztahů k druhým



zmenšování vlastního já – nesobeckost, nezdůrazňování vlastní osoby



smysl pro etiku – respektování základních morálních pravidel. (in Blahutková a kol., 2005, s. 29 – 30) K duševní pohodě a vyrovnanosti vedou dlouhé cesty, založené na individualitě.

Tedy každý z nás dosáhne zdravého ducha různými způsoby. Tato cesta k duševní pohodě může být zkřížena negativními vlivy, působící na osobnost člověka. Největší zátěží a komplikací pro duševní zdraví člověka je považován stres. Jeho spouštěčem je

33

negativní emoce, která vyvolává negativní reakci organismu a ta může vést až ke změnám chování člověka a k celkové krizi. Důležité je se v takových situacích obrnit a zůstat silný a imunní vůči stresu. K hlavním spouštěcím faktorům stresu patří zaměstnání, poruchy životosprávy, sociální jevy a vyhoření (burn-out). Naopak mezi prvky, které vedou k duševnímu zdraví, řadíme slovo, hudbu, pohyb, relaxaci, masáže, energii, psychostimulaci, životní styl a životní filozofii. (Blahutková a kol., 2005, s. 30 – 33) K duševnímu zdraví může přispívat i to, že se člověk nebude věnovat jen negativním a nepříjemným událostem, neboť to ho nejvíce vyčerpává a ubíjí. Každý by si měl najít něco, co mu dodává energii a co mu přináší příjemné pocity plné radosti, lásky, porozumění, spokojenosti apod. Hájek uvádí, že by člověk neměl čekat jen na zvláštní chvíle jako dovolená, Vánoce apod. Ale jde o to, abychom si ve svém každodenním životě uvědomovali, co se nám povedlo, co nás baví a na co se těšíme. (2007, s. 100) A myslím si, že právě k tomu je určený tanec. Ten nám může přinést pocit uspokojení, že se nám něco povedlo, přitom nás to i bavilo a hlavně se máme na co těšit. Ke zdraví člověka nepřispívá jenom duševní pohoda a vyrovnanost člověka, ale také pohybová aktivita. Jelikož pohyb patří k člověku už od pradávna, měl by zaujímat v jeho životě nezastupitelné místo a přirozenou součást životního stylu. Mimo jiné i o to se snaží street dance při působení na osobnost člověka. Dát mu prostor k tomu, aby si sám vybral styl a tedy formu pohybu, který je mu nejbližší a tím podpořil utváření kladného vztahu k pohybovým aktivitám.

3.3.3 Pohyb Základním prvkem tance a tedy i tanečního stylu street dance je pohyb a proto věnuji samostatnou kapitolu tomuto pojmu. Co to je pohyb, si vysvětlíme za pomoci následujících citací autorů, kteří se touto problematikou zabývali. Jak uvádí Mužík a Krejčí: „Pohyb je základním výrazovým prostředkem člověka, jazykem jeho pocitů a nálad, je prvotní formou prastaré lidské komunikace.“ (in Blahutková a kol., 2005, s.

34

11-12). Lidské tělo je předurčeno k pohybu, v podstatě je základní potřebou každého člověka, což dokazuje další citace: „Pohyb je jedním ze základních projevů existence živočichů, včetně člověka. Ve vývoji člověka navíc došlo ke změně významu a funkce pohybu od pouhého zajišťování základních životních potřeb až k činnosti sportovní či umělecké. Lidské tělo je vyvinuto k pohybu a aktivitě. Pro zachování a upevňování zdraví je nezbytným a nejpřirozenějším předpokladem aktivní pohyb.“ (Machová a kol., 2009, s. 39) Čímž jsme se dostali k základním funkcím pohybu. Myslím, že propojenost tance a pohybu je zřejmá. K tanci dochází prostřednictvím činnosti pohybového aparátu, který je tomu uzpůsoben. Tato činnost je tělu prospěšná hned z několika stránek, které rozebereme v kapitole o významu pohybu.

3.3.4 Význam pohybu To, že je pohyb nejdůležitějším projevem života a že se bez něj neobejdeme, už víme. Ale pohyb je také předpokladem pro zdravý životní styl člověka. Je obecně známo, že při pohybové aktivitě tělo produkuje typy hormonů zvané endorfiny, které působí na zlepšení nálady. A v dnešním světě plném životních problémů a stresu, by mělo být něco, co přináší radost a dobrou náladu, vysoce ceněno. Mezi základní funkce, které přináší pohybová činnost, patří následující: 

pohybová – napomáhá správnému držení těla a jisté chůzi



dechová – zlepšuje pravidelnost dýchání



energetizující – pohyb dodává člověku energii



kreativní – podporuje tvořivost a tvůrčí myšlení



komunikační – prostřednictvím pohybu se lze i vyjadřovat



koncentrační – uvědomělý pohyb pomáhá zlepšovat bdělost a soustředěnost



zdravotně preventivní – působí kladně na imunitu a funkce všech orgánů



rekreační – pohyb je součástí volného času a přináší radost a uvolnění (Kubíčková, 1996, s. 16)

35

Mimo to rozvíjí pohyb také sebevnímání, sebepochopení a interakci s okolím. To, jak na sebe nahlížíme, má vliv i na naše chování a prožívání. „Tělesná cvičení zesilují vnímání sebe sama skrze vlastní tělo. Navozují situace k vyjadřování svých pocitů a k prožívání prostřednictvím svého těla.“ Pohyb nám může prozradit i to, v jakém stavu se nachází naše tělo i duše. (Slepička a kol., 2006, s. 32) Jeho prospěšnost je tedy nad míru prokazatelná. A jelikož je pohyb základním stavebním kamenem pro tanec a tedy i street dance, můžeme i všechny tyto prospěšné funkce pohybu přeformulovat na funkce street dance jako pohybové aktivity ve volném čase dětí a mládeže. Tělesné a duševní zdraví je tedy jedna z mnoha oblastí, na které je působeno prostřednictvím pohybové aktivity a v tomto konkrétním případě tedy prostřednictvím tanečního stylu street dance.

3.4 Street dance jako malá sociální skupina a prostředek socializace Tanečnímu stylu street dance se u nás ve většině případů můžete věnovat v různých tanečních skupinách, které mají své místo v oblasti volnočasových aktivit. Ve většině tanečních skupin to vypadá asi tak, že její členové jsou rozděleni podle věku a také podle výkonnosti do malých podskupin, kde většinou počet členů nepřesahuje číslo třicet. Z toho důvodu je ze sociálně psychologického hlediska nazíráno na taneční skupinu jako na malou sociální skupinu, protože ta hlavní interakce probíhá zejména v prostředí mezi členy jednotlivých podskupin. Pro lepší pochopení, jakou úlohu hraje v životě člověka street dance jako skupina, si stručně nastíníme teorii sociálních skupin a proces socializace.

3.4.1 Socializace Člověk se rodí na svět jako biologická bytost a v průběhu jeho života se z něj stává bytost společenská. To se děje v rámci procesu zvaném socializace. Bývá často označován jako „zařazování se“, „včleňování“ či „vrůstání“ do společnosti. „Vyžaduje neustálé navazování, prohlubování a rozšiřování sociálních kontaktů jedince v rámci

36

sociolkulturního systému jako předpoklad permanentních změn osobnosti a jejích vztahů k okolí.“ (Řezáč, 1998, s. 43) Jak jsme zmiňovali socializace je tedy proces, při kterém se člověk mění v osobnost. Jde o to, že se člověk mění prostřednictvím vlivu společnosti. Můžeme říct, že společnost nastaví jedinci jakési zrcadlo, díky němuž se člověk vidí, uvědomuje si sám sebe, nahlíží na sebe, hodnotí se, vytváří si obraz sám sebe, což mu může pomoct pochopit, kdo je, čím by chtěl být, v čem by se chtěl realizovat, působení společnosti má také vliv na utváření hodnot, postojů, rolí, dovedností jedince. Ve zkratce společnost utváří osobnost jedince a podporuje jeho růst a rozvoj. Touto společností je v našem případě i taneční skupina. Tam se dějí všechny tyto procesy prostřednictvím tance. To, že taneční skupina neboli zájmová skupina má vliv na socializaci jedince, dokazuje příspěvek Nakonečného: „Socializace je vysoce komplexní proces, začínající v novorozeneckém věku v rodině, pokračující ve škole a v zaměstnání, determinovaný masmédii, ale i příslušností k různým skupinám pracovním, zájmovým a dalším.“ (1999, s. 57) Proto je tak důležité být součástí určitého společenství a mít pocit, že někam patříme. To, že máme možnost vytvořit něco společně a společně to také předvést, je další z prospěšných věcí, které nám umožňuje úzká skupina lidí, které v sociální psychologii říkáme malá sociální skupina.

3.4.2 Malá sociální skupina Člověk je bytost společenská. Příslušnost k nějaké skupině ho provází celým životem. Už když se narodí, je začleněn do skupiny, které říkáme rodina. Později se k rodině přidávají skupiny ve škole, zájmové skupiny, v zaměstnání atp. Zkrátka skupina člověka provází celým jeho životem a jen na něm je, jestli si vybere tu správnou, která mu umožní realizovat své osobní plány a cíle v životě. Dle mého názoru je motivem začleňování do různých skupin hledání pocitu bezpečí a jistoty, které očekává jedinec od skupiny. O skupinové příslušnosti se krásnou poetickou formou vyjadřuje J. Čapek: „Člověku je jen mezi lidmi nejtepleji. Člověk náleží mezi lidi; jeho život je jenom jedinou maličkou krvavou buňkou veliké krvavé tkáně člověčenství a tato buňka nemůže bloudit, samotářsky odtržena, pro sebe ve vesmíru. Pokud živa, pokud jest jí čerpati z obecné krve, musí se zas hned vracet mezi své.“ (in Nakonečný, 1999, s. 217)

37

Hlavními znaky sociální skupiny jsou interakce, strukturovanost mezilidských vztahu a uvědomovaná vzájemná závislost. Jinými slovy můžeme říct, že sociální skupinu tvoří lidé, kteří mají mezi sebou nějaké vztahy, tyto vztahy jsou hierarchicky uspořádané a tito lidé mezi sebou komunikují. Význam spočívá jednak v podílení se na utváření osobnosti a ovlivňování její výkonnosti, ale zejména také v uspokojování důležitých sociálních potřeb jako jsou potřeba být s lidmi, být akceptován, získat uznání a seberealizovat se. Z toho všeho také vyplývá i Řezáčova charakteristika malé sociální skupiny a tedy lidí v ní, kteří: 

jsou navzájem v přímé nezprostředkované interakci a komunikaci,



mají blízké nebo shodné cíle či hodnoty a naplnění svých individuálních cílů odvozují od skupiny



jsou vřazeni do relativně stabilního systému pozic a rolí,



respektují normy skupinového života. (1998, s. 159 – 160) Taneční skupina věnující se street dance nebo spíše jedna z jejích podskupin je

svým způsobem také malou sociální skupinou. Členové se navzájem znají, komunikují spolu, navzájem se ovlivňují, neboť se jeden od druhého učí novým krokům, nechávají se inspirovat ať už svým vedoucím nebo navzájem mezi sebou. Tancovat může člověk sám, ve dvojici, v malé skupince nebo dokonce ve větších formacích. Může se tedy uplatňovat jako jednotlivec nebo naopak sdílet pocity z tance i s dalšími členy skupiny. Ve skupině jsou však tyto prožitky z tance mnohem intenzivnější a silnější a podporují také soudržnost skupiny. U street dance se snažíme podporovat v každém z nás jeho individualitu, originálnost, jedinečnost, ale zároveň i kooperaci s ostatními členy skupiny. Street dance je hodně o tvořivosti, neboť lektoři předávají tanečníkům čisté základy a techniky a dále je na samotném tanečníkovi, aby se projevil a kreativním způsobem vytvářel nové a nové krokové variace a celkový svůj osobitý styl. Navíc kolektiv může působit i jako takový poháněcí motor k lepším výkonům. Každý z nás touží být co nejlepší, chce se prosadit a moc dobře ví, že to půjde jenom tak, že na sobě bude pracovat a bude se snažit být lepší než ostatní. Street dance také formuje v člověku jeho sebevědomí, protože pokud člověk vstoupí na taneční plac a předvede to, co umí se sklopenou hlavou bez sebedůvěry, podá pouze poloviční výkon. Street dance také rozvíjí vztahy mezi lidmi. Dává prostor a možnost k navazování osobnějších vztahů,

38

které někdy přetrvávají i na celý život. A právě tato vztahová blízkost může sloužit i jako prostředek prevence před vznikem nežádoucího chování jedince. Členové taneční skupiny se znají velmi dobře, ve většině případů spolu tráví čas i mimo tréninky, vědí o sobě hodně informací i osobních. Poznají, pokud se někomu něco špatného děje v jeho životě a snaží se mu pomoci. Avšak street dance jako prostředek prevence si rozebereme blíže v další kapitole.

3.5 Street dance jako prevence rizikového chování Společnost je charakteristická svým neustálým rozvojem. Projevy spojené s těmito změnami nemusejí být vždy přínosné pro jedince. Změny jsou jedním z důvodů vzniku sociálně patologických jevů a rizikových projevů chování. Se vznikem nežádoucích projevů chování vzniká také potřeba tyto projevy eliminovat a hlavně jim předcházet. Tomuto předcházení se říká prevence. Jako prevence může působit pohybová aktivita v zájmovém kroužku a tedy i street dance může přispět svou měrou k zabránění vzniku a šíření patologického chování. Podrobněji si to rozebereme v následujících odstavcích.

3.5.1 Sociálně patologické jevy „Sociálně patologickým jevem se obecně rozumí takové chování jedince, které je charakteristické

především

nezdravým

životním

stylem,

nedodržováním

nebo

porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve svém důsledku pak k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím.“ (Pokorný a kol., 2003, s. 9) Důležité je si uvědomit, že takový jev má svou příčinu i důsledek a při řešení sociálně patologických jevů bychom neměli zapomínat na prostředí, ze kterého vznikl a nesoustřeďovat se pouze na odstranění problému. Mezi hlavní rizikové oblasti, které se podílejí na vzniku takových sociálně patologických jevů, patří:

39



využití, množství a obsah volného času,



chování jednotlivců samostatně a ve skupině,



zdraví a jeho vliv na vývoj osobnosti,



duševní zdraví,



sociální zdatnost,



rodina a rodinné zázemí,



škola,



práce, povolání,



vrstevníci – základní vztahy s členy skupin,



návyky a závislosti a četnost požívání návykových látek. (Pokorný a kol., 2003, s. 25)

3.5.2 Prevence rizikového chování Jak jsem psala v úvodu této kapitoly, společnost se mění a rozvíjí a s tím se rozvíjí i patologické formy chování. Proto by měla s tímto rozvojem držet krok i výchova, která by měla být obohacena o nové formy prevence, neboť starší metody již nestačí. My se však v této kapitole nebude zabývat prevencí celkovou, ale pouze primární, protože ta má hlavní pouto s volnočasovými aktivitami. „Primární prevencí sociálně patologických jevů rozumíme koncepční, komplexní, cílený, plánovitý, flexibilní a efektivní soubor opatření, odborných činností a nabídek, zaměřený na posilování a rozvoj společensky žádoucích postojů, hodnot, zájmů, forem zdravého životního stylu, chování a jednání jednotlivců i skupin.“ (Pokorný a kol., 2003, s. 14) Primární prevenci odpovídá i činnost ve volnočasových organizacích. Nejde o jen o to, že vedoucí zájmové činnosti má dozor nad dětmi a hlídá, aby něco neprovedly. Ale vytváří i tzv. bezpečný prostor. Úkolem vedoucího zájmového kroužku je také rozpoznávat a včas zasáhnout, pokud má podezření, že se něco s jeho svěřencem děje. Základem prevence v zájmových činnostech je „výchova ke zdravému životnímu stylu, k osvojování pozitivního sociálního chování a k zachování integrity osobnosti.“ (Hájek a kol., 2008, s. 192 – 193)

40

Street dance jako pohybová aktivita tedy pomáhá zabraňovat vzniku patologického chování, neboť podporuje zdravý životní styl, což jsme dokázali v kapitole o zdravém životním stylu. Jako organizovaná zájmová činnost vytváří bezpečný prostor, vedoucí je zde většinou ve formě kamaráda a zajímá se o to, jak se svému svěřenci daří i mimo zdi tanečního sálu. Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že se s dětmi bavím běžně o tom, co prožili během dne nebo týdne, sleduji jejich výkony a pokud se mi nezdá něco v nepořádku u někoho, poznám to na jeho tanečním projevu, a když je prostor, vezmu si ho stranou a zajímám se o to, co se děje. Ale to samé platí i u mého vedoucího, který s námi rozebírá řadu našich problémů osobních, rodinných atp. K tomu, aby byl tanečník dobrý, musí na sobě pracovat a to nejen na tréninku, ale i mimo něj. Tím je člověk motivován k tomu, aby smysluplně a plnohodnotně využíval svůj volný čas ke zdokonalování. Navíc pokud je tanečník šikovný a chce, jezdí na různé soutěže a vystoupení po celé republice i po světě, což mu také nedává moc prostoru k lenošení a nicnedělání. Pokud street dance člověka zaujme, stane se jeho životním stylem a naplňuje tak svůj čas tancem a vše, co je spojené s tím. Když totiž tanečník zrovna netrénuje, hledá novou hudbu nebo inspiraci na internetu. Nebo objíždí různé workshopy, soutěže, kempy a sdílí své nové zkušenosti s ostatními. Říká se, že tanec je droga, ale v tomto případě zdravá droga, která naopak zabraňuje tomu, aby se člověk dostal do nesprávné skupiny lidí. Tato droga přináší člověku radost z pohybu, radost ze sebe sama a celkové obohacení osobnosti.

41

VÝZKUMNÁ ČÁST 4. Kvalitativní výzkum Pro výzkumnou část jsem zvolila kvalitativní výzkum. K tomu, co chci zjistit, mi poslouží lépe rozsáhlejší a hlubší osobní rozhovory než jen stručné a strohé odpovědi co největšího počtu respondentů v případě výzkumu kvantitativního. „Kvalitativní metody mohou pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují.“ (Strauss a Corbinová, 1999, s. 11) I to je jeden z důvodů, proč jsem dala přednost kvalitě před kvantitou. Kvalitativní výzkum se provádí zejména v oblastech, které se týkají například života lidí, jejich chování, vzájemných vztahů. Mohou se zkoumat buď celé organizace, skupiny lidí nebo i jednotlivé osoby. (Strauss a Corbinová, 1999, s. 10, 12) Jde tedy převážně o to, proniknout co nejvíce do běžného života a všímat si každodenností, které by nám mohli pomoci vysvětlit náš zkoumaný jev. Sama se pohybuji v oblasti street dance už 15 let a za ty roky jsem si v hlavě nastřádala mnoho poznatků, které se budu snažit využít i v této části mé práce. Průběh kvalitativního výzkumu začíná nejprve výběrem tématu, tedy toho, co chceme zkoumat. Následuje pak vytvoření výzkumných otázek. Poté se přechází k praktické části, kdy by člověk měl pobýt co nejvíce v terénu a získávat tam pomocí vybraných metod data, potřebná k následující analýze. To vše se může během kvalitativního výzkumu měnit, proto je někdy tento typ výzkumu označován jako pružný. Reaguje na to, co získal a podle toho pak volí další postupy. Na konci sestaví závěrečnou zprávu obsahující podrobný popis o průběhu zkoumání a sbírání dat a informace, které analýzou těchto dat získal. Z toho pak může být vytvořena teorie o jevu, který zkoumal. Někdy může dojít i ke zpětné vazbě od respondentů účastnících se výzkumu, kteří byli seznámeni s výsledkem výzkumu a tato zpětná vazba může být obsažena i v závěrečné práci. (Hendl, 2008, s. 48) Tímto způsobem by měl vypadat z obecného hlediska kvalitativní výzkum. Pokusím se tedy dodržet výše popsaný postup a dojít k obohacujícím informacím pro mě i pro ostatní.

42

4.1 Výzkumný cíl V teoretické části jsem se zabývala tanečním stylem street dance a pokoušela jsem se rozebrat po teoretické stránce vliv tohoto tanečního stylu na osobnost člověka. Proto jsem si stanovila za hlavní výzkumný cíl v praktické části zjistit, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka. Dále se pokusím potvrdit i myšlenku, že je street dance reprezentován mnohými tanečníky také jako životní styl, proto budu zkoumat, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka a také jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu. Neboť i zdraví člověka a jeho duševní pohoda ovlivňuje celkovou osobnost člověka.

4.2 Výzkumné otázky Výzkumné otázky jsem zvolila tak, aby mi korespondovaly s navrženým cílem výzkumu. Jejich podoba je následující: 

Jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka?



Jakou roli hraje street dance v životě tanečníka?



Jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu?

4.3 Metoda získávání dat 4.3.1 Polostrukturovaný rozhovor Jako metodu pro sběr dat jsem zvolila polostrukturované rozhovory neboli, jak uvádí Hendl, rozhovory pomocí návodu. Tento návod je složen ze seznamu otázek nebo okruhů, kterých se chce výzkumník dotknout během rozhovorů. Zajistí si tím to, že dojde při rozhovoru na témata, která jsou pro tazatele z hlediska výzkumu podstatná a důležitá. A také je to vhodná volba pro rozhovory s více lidmi, kde nám částečná strukturovanost ulehčí srovnávání. Pořadí otázek si může výzkumník měnit v průběhu rozhovoru dle potřeb, stejně jako může doplňovat otázky další. (2008, s. 174) Tento typ

43

rozhovoru jsem si vybrala z důvodu toho, že mi poskytoval částečnou svobodu v tom, jak bude rozhovor vypadat, ale zároveň takovou jistotu, že si bude o čem povídat a navíc se proberou témata, která potřebuji. Rozhovory jsem prováděla s každým z informantů zvlášť, většinou probíhaly v klidné a příjemné kavárně, kterou jsem nechala vybrat informanty, aby se cítili příjemně. Každý z rozhovorů trval mezi 30 až 45 minutami, záleželo na tom, jak se informant rozpovídal a jakou rychlostí mluvil. Poté jsem rozhovory přepsala pomocí doslovné transkripce. Tyto přepisy mně pak posloužili k následné analýze údajů.

4.4 Výzkumný soubor Informanty ke svému výzkumu jsem vybírala metodou „sněhové koule“, kdy jsem nejdříve určila sama jednoho a ten mi poté doporučil další osobu atp. Informanti museli splňovat následující kritéria: 

taneční praxe alespoň 8 let



věk minimálně 18 let



zkušenosti s lektorskou činností alespoň 3 roky. Původně jsem měla naplánováno udělat 6 rozhovorů. Z toho jsem nakonec

ustoupila z důvodu dostatečného množství informací. Nakonec mi tedy postačili 4 informanti. Vybrala jsem 2 ženy a 2 muže podle výše zadaných kritérií. Jeden muž a jedna žena byli ze stejné taneční skupiny a další dva z jiných skupin. Každého informanta jsem se ptala, zda souhlasí se zveřejněním některých svých výpovědí a informovala jsem je o naprosté anonymitě. Všichni souhlasili. Informanty jsem označila v dalším textu takto: 

Anna – 20 let, studentka VŠ, taneční praxe 13 let, lektorka 4 roky



Jana – 20 let, studentka VOŠ, taneční praxe 10 let, lektorka 4 roky



Radek – 22 let, student VŠ, taneční praxe 8 let, lektor 4 roky



Tomáš – 26 let, projektový manažer, taneční praxe 20 let, lektor 8 let

44

4.5 Výzkumná metoda Jako výzkumnou metodu jsem zvolila zakotvenou teorii a konkrétně tedy jeden ze speciálních způsobů rozebrání dat, což je otevřené kódování. „Zakotvená teorie je návrhem hledání specifické „substantivní“ teorie, která se týká jistým způsobem vymezené populace, prostředí nebo doby.“ (Hendl, 2008, s. 243) Tedy cílem této metody není ověřování již hotových teorií, ale cílem je pokusit se vytvořit novou teorii o zkoumaném problému. Výsledek výzkumu se interpretuje spíše v podobě teoretických výpovědí o zkoumaných věcech, než jako množství čísel a pojmů. K vytvořené teorii dojdeme za pomocí systematického shromažďování dat a jejich následnou analýzou. (Strauss a Corbinová, 1999, s. 14 – 15) 4.5.1 Otevřené kódování Jedná se o počáteční fázi analýzy údajů pomocí zakotvené teorie. Otevřené kódování má čtyři základní kroky a těmi jsou: označování jevů, seskupování jevů do kategorií, pojmenování těchto kategorií a rozvíjení vlastností a dimenzí kategorií. Tedy podstatou otevřeného kódování je označování a kategorizace pojmů a jejich následné porovnání. Začneme rozebráním vět nebo odstavců, kde si označíme každou myšlenku určitým pojmem. Tím nám vznikne nepřeberné množství těchto pojmů, a proto je třeba pojmy seskupit dle jejich podobnosti do kategorií. Následuje pojmenování těchto kategorií. Jména můžeme brát z odborné literatury nebo se můžeme nechat inspirovat slovy, která použili naši informanti. Posledním krokem je určení vlastností a jejich umístění na dimenzionálních škálách. (Strauss a Corbinová, s. 43 – 49) Postup otevřeného kódování jsem se snažila zachovat i já ve svém výzkumu. Nejprve jsem provedla všechny rozhovory, poté jsem je přepsala doslovnou transkripcí. Začala jsem v prvním rozhovoru probírat větu za větou a hledat v ní zajímavé myšlenky a pojmy, korespondující s mými výzkumnými otázkami. To samé jsem udělala i u ostatních rozhovorů. Následně jsem tyto pojmy začala porovnávat a vytvářet kategorie, které by zobecnily vybrané pojmy. Kategorie jsem pak charakterizovala jejími vlastnostmi a uvedla jsem, v jaké škále se tyto vlastnosti ve výpovědích objevovaly. Celou kategorii jsem doplnila o výpovědi informantů, které dokládají celou kategorii.

45

4.6 Interpretace analýzy dat V této kapitole zveřejním kategorie, které mi vznikly analýzou sesbíraných dat. Podrobně jsem prošla všechny rozhovory několikrát dokola a označila si pojmy, které by mi pomohli odpovědět na mé výzkumné otázky. Z těchto pojmů pak vznikly následující kategorie a jejich vlastnosti popsané škálou hodnot, které se objevují u výpovědí informantů.

1. Tělo jako nástroj tanečníka

Vlastnosti

Dimenze

pitný režim

2 litry – 3,5 litrů denně

pozornost věnovaná stravovacím návykům

téměř žádná - velká

míra zařazování protahování na tréninku

časté – velmi časté

doba strávená odpočinkem

1 den – 2 dny v týdnu

Pro každého tanečníka platí to, že při tanci používá své tělo, namáhá ho, je vystaveno různým kreacím a pohybům. V rozhovorech se objevují informace týkající se péče tanečníků o své tělo, jakým způsobem ho regenerují a jestli mu dopřávají i zasloužený odpočinek. Zajímalo mě také, jestli věnují tanečníci zvláštní pozornost životosprávě, konkrétně jestli dodržují pitný režim a hlídají si skladbu jídelníčku. Výsledky jsou relativně uspokojivé, i když z výpovědí mi spíše přijde, že si tanečníci odpovědnost za své tělo uvědomují, ale žádnou nadmíru zvláštní pozornost mu nevěnují. Pitný režim si hlídá každý, každý se snaží denně vypít průměrně 2 – 3 litry denně. Za to u stravovacích návyků jsou velké odlišnosti. Někteří například ze zdravotních důvodů

46

musí hlídat skladbu svého jídelníčku, na druhou stranu jiní jedí, co a kdy je napadne, což dokládají následující výroky: „Jako 2 – 3 litry tekutin denně su schopna vypít a jídelniček taky. Sem jedla prostě pětkrát denně pravidelně po těch dvou a pul hodinách a i sem si hlídala, jestli jím dopoledne ovoce, na večer zeleninu a tak.“ (Anna) „Pitný režim ano, ale jídelníček ne vždy, protože ne vždy se to dá s tím trénováním a s tím učením zkoordinovat tak, abych dodržoval totok tamtok časy jídla, ale snažím se a dejme tomu tak ze 70% se mi to daří.“ (Tomáš) „Jídelníček si hlídám, protože jsem pod kontrolou doktorky… na pitný režim si dbám, protože je vážně moc důležitej pro výkon našeho těla a pro fungování organismu. Tělo je v podstatě takovej náš nástroj, nástroj tanečníka a člověk by se měl o něj starat, když mu dává tak zabrat.“ (Jana) Regenerace probíhá pouze formou protahování na tréninku, ale klade se na to velký důraz. Všichni si důležitost strečinku uvědomují a v tomto případě ji i dodržují a co víc, snaží se to předávat svým mladším svěřencům. Jako příklad uvádím následující výroky: „…tak je to o tom protahování a o tom zvyku.“ (Radek) „…občas mám období, kdy se fakt jako kousnu, baví mě to věnovat se tomu, že se správně protahuješ, že správně dýcháš a že správně jíš zdravý věci a mám z toho radost. No ale na to přijde období, kdy prostě na to začnu kašlat.“ (Anna) „No tím, že učím, tak moje tělo je i můj jedinej pracovní nástroj, takže pravidelně mimo to, že se protahuju na každým tréninku s děckama, který učím, tak se protahuju ještě sám, protože ne vždycky se protáhnu tak, jak já bych potřeboval, protože ty děcka sou dejme tomu někde jinde v tom streči a v tom protahování, takže každý ráno se protahuju a jím doplňky výživy na klouby, na svaly, abych nechytal křeče a takový věci... Takže se snažím tomu tělu dát co nejvíc, abych pak z něj mohl dostat co nejvíc.“ (Tomáš) A co se týče odpočinku nebo volného dne, tak si najdou informanti vždy alespoň jeden den volna, kdy odpočívají a relaxují. Tělo i mysl si musí od tance také odpočinout, takže se většinou snaží dělat jakékoliv jiné činnosti ve svém volnu.

47

„No tak snažím se odpočívat, když mám čas, tak odpočívám.“ (Radek) „Chodím taky jednou týdně plavat, což je považováno taky za regeneraci svalů, že si to tělo odpočine.“ (Radek) „O víkendu se ale snažím udělat si čas na sebe a trošku si odpočinout.“ (Jana)

2. Emoce nejsou nemoce

Vlastnosti

Dimenze

využívání emocí při tanci

téměř vždy - vždy

druhy emocí

pozitivní - negativní

prostor pro vyjádření emocí

neomezený

Tato kategorie má interpretovat důležitost vyjadřování emocí. Lidé se snaží co nejvíce zabránit průchodu svým emocím, připadají si pak moc zranitelní a odhalení. Ale tím, že emoce dusíme v sobě, tak se nám uvnitř hromadí a mohou se dostat na povrch v nevhodnou dobu a napáchat ještě větší zlo, než kdybychom jim nechali volný průběh. Street dance, jak se ukázalo z některých výpovědí informantů, dává neomezený prostor pro vyjádření toho, co zrovna cítíme, ať se jedná o emoce nebo nálady pozitivního charakteru nebo naopak negativního. Obě dvě stránky jsou zastoupeny. „No já vždycky sem měla, když sem byla mladší, třeba tak období puberty kolem těch 15 let, tak se mě strašně líbilo tancování, v kterým sem se vyjadřovala emocí typu rebel, bych to tak nazvala,, taková naštvanost trošku, takový tvrdý to bylo celý, no a postupem času jak trošku od 15 do 20 se ženská vyvíjí i v hlavě trošku jinak, že poslední dobou se mě začlo líbit spíš tancování, který je jemný, kde může být ta nálada taková melancholická, nějaká nostalgie, láska se taky dá vyjádřit tisíckrát. Ale taky zklamání se dá vyjádřit, ono to vychází hodně z hudby. Ale já teda jako hodně se snažím, mně to pomáhá, když tančím, vyjadřovat emoci, aji třeba si vzpomenout na nějakej zážitek ze

48

života, který mě nějak ovlivnil a tu emoci mám v sobě, že jo a dávat ji pak ven no.“ (Anna) „Nebo si zatancuju a vypotím ze sebe vztek, když se mi stane něco zlýho nebo mi někdo něco udělá a tak. Někdy si naopak tancuju radostí, když se mi třeba něco povedlo.“ (Jana) „Street je pro mě vyjádření jakýchkoliv emocí, co má člověk v tu danou chvíli v sobě. Takže když sem naštvanej, je můj styl trochu tvrdší, sem zamilovanej, tak bude trošičku jemnější, sem unavenej tak nebude vypadat dobře, dobře se najím, bude to pro mě dobrej pocit, tak to vyjádřím.“ (Tomáš) „…můžeš vyjádřit svý pocity…“ (Radek)

3. Street dance a jeho vliv na osobnost člověka

Vlastnosti

Dimenze

využívání komunikace a interakce

časté

vliv na formování osobnosti

velký

využívání internetu

potřebné - nutné

Z řady výroků informantů se dalo vyzkoumat, že street dance ovlivňuje osobnost člověka. Mnoho činností během tréninku rozvíjí pohybové schopnosti, tancem také mohou získat nové poznatky, zkušenosti a v neposlední řadě se tím zocelují oni sami jako osobnost. Formování osobnosti dokazují následující výroky: „…A myslím si, že i to jak máme trénink i několikrát do týdne, pak před soutěží i třeba o víkendech, a jezdíme i na soustředění, tak že to dá tomu člověku i určitou disciplínu a hodně i vlastní vůli a vlastní motivaci.“ (Anna)

49

„Já si myslím, že dodává tanec vůbec sebevědomí, tím že pracuješ se svým tělem, vnímáš se, vnímáš ty reakce, který máš na hudbu, tím se poznáváš a nestydíš se za to…“ (Anna) „Já si myslím, že sem se začal hodně ovládat díky streetu. Byl sem člověk, kterej se hodně rychle namíchnul kvůli každé blbosti, ale tím tancem sem nějak došel, že to nikdy není řešení to, že vybouchneš a naučilo mě to jednat s lidma tak, jak bych si přál, aby oni jednali se mnou. Hodně mě to naučilo cenit si sám sebe, vážit si sám sebe, zvýšilo se mě sebevědomí, žačal sem si víc věřit, což se mě pak i hodilo v práci, v brigádě, v komunikaci s lidma atd.“ (Radek) „…začala jsem na sobě dřít, dělám něco pro tělo, pro sebe, učím se novým věcem a své zkušenosti předávám dál. … Začala jsem si vážit lidí okolo sebe a su šťastná za to, kolik nových a skvělých lidí sem právě u tance mohla poznat.“ (Jana) Často se objevovala poznámka o komunikaci mezi členy taneční skupiny nebo také mezi různými tanečníky i po světě. Myslím si také, že to může mít vliv na motivaci učit se cizím jazykům, protože bez toho by si tanečníci mezi sebou šířili informace o street dance jen těžko. Ale především díky neustále probíhající interakci mezi tanečníky se učí komunikovat a jednat s lidma, pracovat v kolektivu, brát ohledy na ostatní a další. Nasbírané zkušenosti se jim budou hodit i do budoucna v práci atp. „…získáš tím spoustu kamarádů…“ (Radek) „A je to vhodný pro děti, pro ty, co maj rádi společnost, protože když se tancuje ve skupině tak si myslím, že to dá těm lidem mnohem víc, sou otevřenější a tím pádem dokážeme víc se sebevyjádřit. (Anna) „Ve streetu je obsažený úplně všechno, je v tom ta svoboda, o které sem mluvil, sou v tom kamarádi, kteří postupem času přejdou v rodinu, kdy se můžete bavit, o čem chcete, sdílíte spolu radosti i problémy, takže to je v podstatě všechno.“ (Tomáš) „A pro děti je to o víc, že se hýbou, že se začlení do kolektivu, naučí se jednat s lidima, protože v tom kolektivu s těma lidima musí vycházet, musí s něma nějak fungovat…“ (Tomáš)

50

Zařadila jsem do této kategorie také vlastnost týkající se významu internetu v tanci, protože se informanti poměrně často zmiňují o internetu jako prostředku pro inspiraci a hledání informací o nových stylech. Svým způsobem díky internetu tanečníci rozvíjejí své dovednosti a hlavně znalosti, takže i internet má v tancování svou váhu a vliv na rozvoj osobnosti tanečníka. „No tak většinou z internetu z nějakých videí, co si najdu na youtube, nebo co třeba někdo sdílí na sociální síti.“ (Jana) „…ale hodně ten internet no. Jako v dnešní době, kdo není na internetu, tak je out, všechno je na internetu, všechno se tam dá najít a spousta tanečníků nebo spíš veškerý tanečníci, kteří sou známí, tak si svá videa nahrávají ať je to freestyle nebo choreografie a sdílí to, aby prostě byli slavní.“ (Radek) „…pokud je něco novýho, tak tady ti lidi to většinou přes sociální sítě sdílí,…“ (Tomáš)

4. Street dance jako životní styl

Vlastnosti

Dimenze

doba strávená tancem

4 dny – 6 dnů v týdnu

znalost historie street dance

téměř žádná – velmi dobrá

povědomí o tanečních stylech

dobré – velmi dobré

míra shánění nových informací

aktivní – velice aktivní

Pro mnohé tanečníky je street dance něco víc než jen taneční styl. Většina stráví tancem více jak polovinu dnů v týdnu. Obětují tomu každou volnou chvíli. Pokud netráví čas přímo tancem, tak sedí na internetu a hledají novou inspiraci nebo hudbu. Nebo jezdí po workshopech a soutěžích. V týdnu stráví tancem průměrně okolo 5 – 6 dnů.

51

„…odpoledne trénink, to je tak 3 krát do týdne svoje tréninky plus asi jednou až dvakrát týdně trénuju juniory…“ (Anna) „…vlastně od 4 většinou učím až do 10 do večera a takhle to mám každej den kromě pátku, kdy mám volno, ale to zas učím v jiné taneční škole.“ (Tomáš) „No tak určitě mně to zabírá dost času během týdne…“ (Jana) Ale překvapilo mě, že ne všichni tanečníci, kteří tímto stylem i žijí, znají historické aspekty tohoto stylu. Záleží na každém jedinci zvlášť, zda se chce rozvíjet i po této stránce. „Ale co se týče street dance, tak jen vím něco jako že americká kultura a rok, kdybych si měla typnout, tak asi 80. leta? Ale nevím přesně.“ (Anna) „Znalost streetu pro mě osobně je nesmírně důležitá, protože to je pro mě všechno.“ (Tomáš) „No, abych pravdu řekl, tak toho moc nevím, vím, o těch svých stylech, poping, locking, že vznikali někde v Los Angeles, že se říká, že to je město tance. Ale to je tak všechno.“ (Radek) Za to po té současné stránce street dance si myslím, že jsou jejich informace o novinkách a stylech na dobré úrovni. Všichni se setkali s širokou škálou stylů a neustále se vzdělávají tím, že jezdí na různé lekce jiných tanečníků a to nejen po České republice, ale vyráží mnohdy i do světa za poznáním novinek. Tedy jejich přístup k zjišťování nových informací je aktivní. „No a tak hype, hustle, new style, locking, popping, hype, electric boogaloo, waving, vogue, jack, já nevím co tam ještě může být, break dance… (Anna) „Tak tím, že sem lektor, tak v podstatě musím ovládat basic základ veškerých tanečních stylů, takže sem se setkal s b-boyingem, lockingem, s popingem, krumpem, housem, hip hopem, new style, LA style, což je část new stylu a hip hopu, s dancehallem, s voguem, s wackem, v podstatě se všema tanečníma stylama a jezdil jsem po workshopech ne jenom v Český republice…“ (Tomáš)

52

„Setkal jsem se s těmi základními styly jako je poping, locking, krump, house dance, pak sou tam ty klasický styly jako new jack swing, new style, wack a vogue, b-boying.“ (Radek) „Tak většinou sem se s nima setkal na nějakým workshopu nebo na tréninku, od tanečníků přímo.“ (Radek)

5. Perspektivy street dance jako volnočasové aktivity

Vlastnosti

Dimenze

vývoj tanečních stylů

neustálý

prostor pro sebevyjádření

obrovský

cílová skupina

široká

finanční náročnost

přijatelná

Street dance je dle mého názoru i názorů informantů velice perspektivní pohybová aktivita. Její budoucnost vidím v tom, že se neustále vyvíjí. Přece jen už existuje nějakou dobu a za ty léta se street dance vyvíjel pořád a i dnes nestagnuje, neustále se vymýšlí nové styly tancování nebo se kombinují staré styly s novými atp. „Já si myslím, že jo, a že stále i když se to vyvíjí nějakou dobu, není to zrovna nejmladší odvětví a že stále street má pořád nějakou perspektivu, že ještě pořád, já nevím, mně to přijde jako nevyčerpatelná oblast, která má své nezastupitelné místo ve sportu. (Anna) „Street je jedinečnej v tom, že se neustále posouvá někam dál a nikdy nevíš, co tě novýho překvapí, nejsou zde limity pro to, co lze nebo nelze.“ (Radek) Jako výrazný prvek mi přišel ve všech rozhovorech fakt, že tanec a jeho styly vyjadřují to, co chce vyjadřovat tanečník a ladění některých stylů do určitých nálad podporuje

53

tanečníka v tom, aby dal prostor pro vlastní vyjádření sebe sama. Tím v podstatě formuje svůj osobitý styl. „A právě to, že najednu stranu tam je pořád čeho dosahovat. Záleží strašně na našem sebevyjádření. A ten tanec se mění a pořád do toho můžem vkládat něco jinýho.“ (Anna) „…vy sami si vyberete, čemu se chcete věnovat, je tolik různých stylů a každý si vybere to, v čem se cítí nejlépe.“ (Jana) „No tak já si myslím, že ten street dance je úplně odlišná věc. Lidi, co dělaj street dance, si můžou dělat úplně cokoliv, zkloubí se tam všechny taneční styly,… Ale ten street dance je takovej, že v tom vidíš takovou tu persónu člověka, že vidíš, co je v něm i podle toho, jak se hýbá, že se nehýbá jenom tak, ale má toho hodně v sobě.“ (Radek) A co je u street dance další plus, je jeho otevřenost vůči všem cílovým skupinám samozřejmě spíše mladšího věku, ale najdou si tam své jak holky, tak kluci a jeho relativní nenáročnost na finance z něj dělá aktivitu přístupnou téměř všem sociálním vrstvám. „Já myslím, že je to v tom, že se mu může věnovat široký spektrum lidí, jak z hlediska jakoby finanční náročnosti i z hlediska pohlaví, věku a i přesto se v tom dá dosáhnout výsledků, že ten člověk může mít ze sebe pocit jako že jo, že sem třeba něco dokázal nebo sem v tom dobrej.“ (Anna) „Tak řekl bych, že co se týče financí, tak to je takovej průměr ve srovnání s ostatníma pohybovýma aktivitama. Když chce člověk tancovat ve skupině, tak se platí nějaký kurzovný a kostými a boty taky něco stojí. Ale většinou je to o tom, co do toho chce člověk investovat. Tancovat si může každej kdekoliv, ale de o to, jestli se chce rozvíjet sám nebo za pomoci ostatních.“ (Tomáš) „Street nepatří mezi finančně nejnáročnější aktivity, ale pokud si člověk nechce ničit zdraví, zainvestuje do bot, platí nějaký to školný, soustředění, ale nepřijde mi že by byl víc nebo míň finančně náročnej než ostatní aktivity.“ (Radek)

54

4.7 Shrnutí výzkumu Na počátku výzkumu jsem si stanovila základní výzkumné otázky. Na základě toho, jsem sestavila polostrukturovaný rozhovor. Otázky jsem se snažila pokládat tak, aby mé informanty zavedly do oblasti týkající se mých výzkumných otázek, ale pokud možno nenásilně. Téměř u každého rozhovoru mi dokonce vyvstaly nové zajímavé doplňující otázky, na jejichž odpovědi jsem se doptávala každého z informantů dodatečně. Díky tomu, že se v prostředí street dance sama pohybuji už několik let, usnadnilo mi to práci při sestavování rozhovorů. Z přepsaných rozhovorů se mi podařilo díky otevřenému kódování vytvořit pět základních kategorií shrnující nejčastější pojmy objevující se ve výpovědích informantů. Výsledky otevřeného kódování tedy vzniklé kategorie a jejich vlastnosti zobrazené na škále, shrnu v následujících odstavcích. První kategorie se vynořila díky dvěma výpovědím, kde se objevila formulace těla jako nástroje tanečníka, použila jsem ji proto i do názvu kategorie. Vystihuje podle mě podstatu toho, že při tanci je využíváno zejména těla a jeho pohybů. Mě však zajímalo to, jak se tanečníci o své tělo starají. Z výpovědí však vyplývá, že i když se mnoho pohybů dá srovnat s náročností pohybů u mnoha jiných vrcholových sportů, tak tanečníci o své tělo pečují spíše průměrným způsobem a to zejména formou protahování nebo odpočinku. U každého jedince je to jiné. Důležitost péče o tělo si většina uvědomuje, ale maximální pozornost mu věnuje málo kdo. Dodržují pitný režim, ale co se týče stravovacích návyků, tak bych řekla, že street dance nevede k nějakým zdravějším způsobům stravování. Druhá kategorie je zaměřena na emoce a jejich vyjadřování při tanci. Informanti se zmiňovali velmi často o tom, že tanec je prostředkem pro vyjadřování toho, co zrovna cítí. Z výpovědí je patrné, že při tanci hrají emoce velmi důležitou roli. Utváří osobnost a jedinečnost tanečníka. Když se zamyslíme nad hlubším významem vyjadřování emocí, tak je to taková očista vnitřního já. Dušení emocí v sobě může mít v horším případě vliv na vznik různých nemocí. Každopádně prostor pro vyjadřování emocí je ve street dance obrovský a každý tanečník je k tomu veden. Tedy mohu říct, že první a druhá kategorie mi pomohla zodpovědět jednu z výzkumných otázek a to jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu.

55

Třetí kategorií se dotýkáme hlavní výzkumné otázky a to, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka. Z výpovědí informantů je patrné to, že street dance rozvíjí osobnost jedince hned v několika jeho oblastech. Týká se to komunikace tanečníku, kdy jsou nuceni různými formami na tréninku spolu komunikovat a vycházet, potřeba rozvíjet své taneční dovednosti je nutí komunikovat i s jinými tanečníky z celého světa, tedy jejich komunikační dovednosti se tím rozšiřují. Interakcí, která probíhá neustále mezi tanečníky, rozvíjejí své tvořivé schopnosti, fantazii a jsou vedeni k samostatnosti a k tomu, že bez práce nejsou koláče. Řada získaných vlastností a dovedností jim pak pomáhá i v normálním životě. Čtvrtá kategorie mi pomohla zodpovědět výzkumnou otázku, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka. Zjistila jsem, že tanečníci, kteří se věnují i lektorské činnosti, tráví na tréninku podstatnou část během celého týdne. A pokud nejsou na tréninku, tak shánějí novinky o tanečních stylech, hudbě nebo jezdí po soutěžích a vzdělávají se na různých workshopech. Tancem tráví podstatnou část života. Můžeme tedy říct, že je to pro ně i takový životní styl. Což mě ale překvapilo, je zjištění míry znalostí historie street dance, která je podstatná pro to, aby člověk pochopil tento styl. Někteří neměli téměř žádné potuchy o tom, kde a jak vznikl street dance. Samozřejmě u každého jedince toto povědomí bylo na jiné úrovni. Za to si to však vynahradili znalostmi o široké škále stylů, které street dance zastřešuje. Kladně hodnotím i jejich aktivní přístup pro rozšiřování jejich tanečních znalostí. Tedy pro mnoho tanečníků je street dance jejich život, věnují tomu spoustu času, smysl vidí také v tom, předávat své zkušenosti a znalosti dál. Poslední kategorie mi přišla zajímavá tím, že ukazuje, v čem je budoucnost street dance. Často tanečníci zmiňovali, že se jedná o styl, který se neustále vyvíjí už několik let, a pořád v tom pokračuje. Výhoda je, že si každý vybere, v čem se cítí nejlépe. Mohou se mu věnovat neomezeně téměř všechny cílové skupiny, ať už z hlediska pohlaví či z hlediska sociálního. Proto má svůj potenciál a své místo v seznamu vhodných volnočasových aktivit zejména pro děti a mládež, kdy je v dnešní době čím dál těžší vymyslet pro mladé lidi něco, co by je chytlo a bavilo. Myslím si, že z vybraných kategorií se mi podařilo nalézt odpovědi na všechny výzkumné otázky a tedy se mi i podařilo naplnit stanovené cíle výzkumu.

56

Závěr Street dance mě provází víc jak půlku mého života. Je to moje srdcová záležitost. Věnovala jsem mu spoustu volného času a nasbírala jsem díky tomu řadu zkušeností a poznatků, které jsem mohla zúročit i v běžném životě. Chtěla jsem tedy využít svých poznatků a částečně je předat formou vypracování této práce. Street dance ovlivnil mé názory, hodnotovou orientaci a celkově osobnost, ať už jeho tělesnou, duševní nebo sociální stránku. Proto jsem se rozhodla zkoumat ovlivnění osobnosti prostřednictvím street dance i u ostatních tanečníků. Nejprve jsem si v teoretické části kladla za cíl, seznámit sebe i ostatní čtenáře s historickými aspekty tance. Neboť street dance je zejména taneční forma. Pro lepší pochopení, kde se tu street dance vzal, jsem uvedla základní informace o hip hopové kultuře, ze které právě street dance vychází. Poté jsem se snažila uvést základní informace o tanečních stylech, abych tím názorně potvrdila, jakou širokou škálu stylů street dance nabízí a že si opravdu každý může vybrat, co mu nejlépe sedí. Poslední část teoretických informací jsem věnovala různým oblastem, kterých se street dance jako pohybová aktivita ve volném čase, dotýká. Vysvětlila jsem pojmy jako volný čas, pohyb, životní styl, zdravý životní styl, duševní hygiena, prevence před patologickými jevy nebo socializace a sociální skupina. Právě těchto oblastí se vliv street dance nejvíce dotýká. Své teoretické poznatky jsem se pak snažila potvrdit i výzkumnou částí, kde jsem si stanovila výzkumnými otázkami cíle jako zjištění, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka a jakou měrou přispívá street dance ke zdravému životnímu stylu. Na všechny otázky jsem našla určitou formu odpovědi, tedy má práce splnila i své cíle jak po teoretické stránce tak i praktické. Řekla bych, že má práce je přínosná, neboť seskupila roztříštěné pojmy týkající se tanečního stylu street dance, ke kterému teoretické poznámky hledáme jen těžko. Pokusila jsem se také poukázat na klady street dance jako vhodné formy pro výchovu ve volném čase. Mohla by také poukázat na řadu problematik, které by stálo za to prozkoumat hlouběji. Ale v neposlední řadě měla tato práce přínos i pro mě osobně.

57

Resumé Bakalářská práce na téma „Street dance jako prostředek rozvoje osobnosti člověka“ rozebírala taneční styl street dance jako formu volnočasové aktivity. V teoretické části popisovala základní historií hip hopové kultury, ze které se street dance vyvinul a představila základní taneční styly street dance. Také rozebrala základní oblasti, na které můžeme působit prostřednictvím street dance jako výchova ve volném čase, význam pohybu, zdravý životní styl, duševní hygiena, prevence rizikového chování nebo socializace. V praktické části se snažila zodpovědět výzkumné otázky a tedy zjistit, jakým způsobem ovlivňuje street dance osobnost člověka, jakou roli hraje street dance v životě tanečníka a jakou měrou přispívá

street dance ke zdravému

životnímu stylu.

Sumary Bachelor thesis with the topic „Street dance as a means of human personality development“ was analyzing dance style as a form of leisure activity. In the theoretical part it was describing the basic history of hip hop culture, from which the street dance has developed and introduced the basic dance styles of street dance. It also analyzed the basic areas, in which we can work through street dance as an education in their leisure time, the importance of movement, healthy lifestyle, mental hygiene, prevention of risk behavior or socialization. In the practical part it was trying to answer the research questions and to find out how street dance influences personality, which role has street dance in the life of a dancer and how much street dance contributes to a healthy lifestyle.

58

Použité zdroje Literatura BALAŠ, Radoslav. Tance 20. století. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2003, 87 s. ISBN 80857-8340-1. BLAHUTKOVÁ, Marie, ŘEHULKA Evžen a DAŇHELOVÁ Šárka. Pohyb a duševní zdraví. Vyd. 1. Brno: Paido, 2005, 78 s. ISBN 80-731-5108-1. BLÍŽKOVSKÁ, Jaroslava. Úvod do taneční terapie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 103 s. ISBN 80-210-2100-4. KAPLÁNEK, Michal (ed.). Čas volnosti - čas výchovy: pedagogické úvahy o volném čase. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 175 s. ISBN 978-80-262-0450-3. DOSEDLOVÁ, Jaroslava. Terapie tancem: role tance v dějinách lidstva a v současné psychoterapii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 184 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4737119. FIEDLER, Martin. Hip hop forever. Vd. 1. Olomouc: Hanex, 2003, 71 s. ISBN 80-8578341-X. HÁJEK, Bedřich. Děti, vedoucí, volný čas. Praha: IDM MŠMT, 2004, 120 s. ISBN 80867-8406-1. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER Břetislav a PÁVKOVÁ Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 239 s. ISBN 978-807-3674-731. HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese: tělesně zakotvené prožívání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 119 s. ISBN 978-807-3673-468. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4.

59

KAPLÁNEK, Michal. Volný čas - prostor k seberealizaci. In: O výchově a volném čase: sborník z 3. mezinárodní konference 21. a 22. června 2007 na Katedře sociální pedagogiky PdF Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 4248. ISBN 9788070417300. KUBÍČKOVÁ, Miluše. Vůle ke zdravému životu. Praha: Onyx, 1996, 174 s. ISBN 80852-2837-8. MACHOVÁ, Jitka a KUBÁTOVÁ Dagmar. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 291 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2715-8. MALACH, Josef. Teorie metodiky výchovy. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007, 228 s. ISBN 978-808-6723-297. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1999, 287 s. ISBN 80-200-0690-7. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času]. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, 221 s. ISBN 978-80-7367-423-6. POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ Jana a TOMKO Anton. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 3. rozš. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003, 186 s. Prevence sociálně patologických jevů. ISBN 80865-6804-0. ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998, 268 s. ISBN 80-859-31486. SLEPIČKA, Pavel, HOŠEK Václav a HÁTLOVÁ Běla. Psychologie sportu. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 230 s. ISBN 80246-1290-9. STRAUSS, Anselm a CORBINOVÁ Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1.vyd. Boskovice: Albert, 1999, 196 s. ISBN 80-8583460-X.

60

Elektronické zdroje KABÁT,

Ladislav.

Street

dance.

[online].

[cit.

2013-11-25].

Dostupné

z:

http://alyaschcacrew.cz/web/wp-content/plugins/page-flip-imagegallery/popup.php?book_id=1 Beatbox. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. Editováno 10. 3. 2013. [cit. 201311-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Beatbox

61

Seznam příloh Příloha č. 1 – Doslovná transkripce rozhovoru s Annou Příloha č. 2 – Doslovná transkripce rozhovoru s Janou Příloha č. 3 – Doslovná transkripce rozhovoru s Radkem Příloha č. 4 – Doslovná transkripce rozhovoru s Tomášem

62

Přílohy Rozhovor s Annou Jak dlouho se věnuješ tanečnímu stylu street dance? Já myslím, že od 7, takže tak nějak 12, 13 let. Jaká byla u tebe motivace k tomu začít se street dance nebo jak ses k tomuto tanečnímu stylu dostal/a? No tak tancovat mě bavilo nějak vždycky od malička a já sem žačla aerobikem vlastně a potom nějak úplně náhodou na základní školu přišel někdo z taneční skupiny, že pořádá nábor a já jak sem k tomu pohybu měla tak blízko, tak sem to prostě chtěla zkusit. Takže tak. Když máš teď možnost srovnat aerobic se street dance, tak co tě nejvíce zaujalo na stylu street dance, že jsi u toho zůstala až do teď? Jako na aerobiku bylo super, že oni mají prostě daný pravidlo toho pohybu a strašně kladou důraz na tu techniku nebo na to provedení a na držení těla a všechny ty pohyby, mají nějaký pojmenování. Ale u streetu nebo teda tak jak sem ho poznala já, je to mnohem volnější a to vyjádření osobnosti tam už je prostě větší, můžeš do toho dá víc sebe, víc jak to cítíš, je víc druhů muziky, víc nálad v tý muzice, kdežto aerobik jede čistě na rytmus a jako neřeší tam nějaký nálady nebo emoce, to je vyloženě spíš o pohybu nebo o fyzičce, ale kdežto ten street mně přijde víc tak o emocích nebo o tom sebevyjádření. Můžeš mi popsat, jak vypadá tvůj běžný týden? Můj běžný tyden? No tak už asi od těch nevím tak od 13 let, prostě od začátku nějak toho gymplu tak to je vždycky: ráno škola, odpoledne trénink, to je tak 3 krát do týdne svoje tréninky plus asi jednou až dvakrát týdně trénuju juniory, no a to je tak jako všechno v tom týdnu. A co děláš ve volném čase třeba? Tak když už mám nějakej volnej čas, tak fakt ráda jakože ho trávím sama prostě, sama sobě se věnuju. Jo takový ty holčicí věci, já nevím, nehty, vlasy, ale jinak mě to tancování tak baví, že to se tak jako prolíná furt, že když je volnej víkend, tak stejně je nějaký vystoupení nebo soutěž, nebo nejedeš sama na vlastní soutěž, ale jedeš i s dětma na jejich soutěž, no prostě tak nějak. Takže většina času padne na to, ale protože mám v hlavě ještě trošku nějakýho třeba rozumu, takže vím, že se tak tím úplně třeba v budoucnu živit nebudu, tak zbytek času věnuju té škole, jak se dá. Jak vypadá běžný taneční trénink? No tak, jak já jsem se to naučila od té doby, co jsem začla trénovat, když mě někdo trénoval nebo tak, tak běžný trénink dycky probíhal tak, že na začátku nějaký to rozehřátí v podobě prostě rozcvičky, což sme potom postupem času jak sme stárli začli brát i jinak než jako nutnou otravu, ale i tak jako že se tam třeba naučíš i nějaký nový pohyby, můžeš si je užít sám a nebo taky když se trénujou různý techniky jako izolace nebo technika otáčky, tak se to zařadí třeba za tu rozcvičku a potom krátký protažení a v té druhé části tréninku až do konce se vždycky věnovalo potom nějaké té choreografii nebo taneční vazbě, aby se mohla postavit ta formace. Ale teď už poslední dobou se snažím ty tréninky vždycky pro ty děcka něčím ozvláštnit. Že třeba buďto dáme trénink, že se na začátku rozehřejeme a potom protahujeme třeba nevím třičtvrtě hodiny pomale každou část těla a snažím se jim u toho říkat, aby věděli, co si tím protahujou, že to je důležitý, jak je to může ovlivnit i do budoucna nebo tak. A nebo jsou potom druhy tréninku buďto na ty choreografie nebo na freestyle nebo tak, to podle toho na jakej druh soutěžě se připravujeme, takže podle toho, ale většinou ta skladba je rozehřátí, protažení a pak práce na nějaké té taneční choreografii. Liší se trénink tvůj vlastní a když ty někoho trénuješ? Jo liší určitě, protože tam, když já někoho trénuju, tak nejen to, že se hýbeš a trénuješ a vydáváš ze sebe energii tím, že trénuješ, ale vydáváš i energii, že v podstatě ty seš ta špička, která je táhne ty lidi pod

63

sebou prostě někam a ty s jakou příjdeš náladou, tak je strašně ovlivníš jako by jo nebo třeba já v tom věkovým rozsahu, kterej trénuju já, tak já to tak vidím úplně krásně jo, protože to sou puberťáci od 12 do 15 let. No tak stojí to občas strašný dřiny. Taky musím přemýšlet, kam až si můžu dovolit zajít někoho v něčem opravovat, někoho v něčem neopravovat, kdo si to vezme osobně vůči sobě, kdo si to osobně nevezme nebo taky nevkládat do toho moc jako nějaký velký emoce když už sem naštvaná že jo, přijdu tam a pak někdo něco udělá špatně, byť jde o taneční pohyb a ja do toho na něho začnu řvat že jo, jakoby mi šlápl na nohu, tak to se asi taky moc nehodí. A aji větší zodpovědnost za to, aby ten trénink nějak vypadal. Aby když už tam ti lidi přijdou, tak že jo neplatí si prostě za lekci jenom proto, abychom se tam na sebe dívali, chcou něco umět, takže ji něco dát a mám zodpovědnost za to, abych jim něco dala. To je potom hezký no, když potom vidím, že jako se to vrací, že v nich něco je jinýho. A můj trénink, když mě někdo trénuje tak to je jednodušší v tom, že tam mám tu zodpovědnost jenom sama za sebe, to co já si z toho tréninku odnesu, jakou energii do toho vložím,jak budu jako makat,tak to bude jenom moje prostě že jo, to co se tam naučím, to mi nikdo nesebere. Dbáš o své tělo? Ale myslím si, že by to mohlo být lepší. Já si myslím, že v tomhle nejsem úplnej profesionál. Jako kdyby člověk chtěl fakt dbát o svoje tělo a být nějak vrcholovej sportovec, tak to vypadá jinak, než jak to dělám já, ale občas mám období, kdy se fakt jako kousnu, baví mě to věnovat se tomu, že se správně protahuješ, že správně dýcháš a že správně jíš zdravý věci a mám z toho radost. No ale na to přijde období, kdy prostě na to začnu kašlat. A tvůj vedoucí vás na tom tréninku k tomu nevede? Co se týče životosprávy jako jídelníčky nebo co se týče nějakých závislostí, tak určitě ne. V tomhle si myslím, že vždycky nechával vlastní rozum vlastní hlavu a jako nesuploval nějakou velkou autoritu. Ale co se týče toho protahování nebo tak, tak to si myslím, že sme slyšeli určitě víckrát, co je potřeba, ale ne že by se na to kladl nějakej extra důraz. To si zas nemyslím. Hlídáš si jídelníček a pitný režim? No tady je problém, že u mě je to strašně spojený teď s psychickou nějakou poruchou, ale když sem měla období, když sem neměla bulímii a nebyla nemocná, tak jo. Jako 2 – 3 litry tekutin denně su schopna vypít a jídelniček taky. Sem jedla prostě pětkrát denně pravidelně po těch dvou a pul hodinách a i sem si hlídala, jestli jím dopoledne ovoce, na večer zeleninu a tak. Je pro tebe street dance něco víc než jen druh moderního tance? Jo pro mě jo. Mě než jako druh moderního tance, tak mě to tak nějak ovlivnilo jakoby celý dospívání, takže i to do jaký kultury těch lidí se stylizuješ, to mezi kým se pohybuješ, prostě tak nějak celkově no. Asi životní styl bych to tak nějak nazvala, že určitě víc než jenom taneční styl. Rád/a vymýšlíš nové věci nebo se spíše necháváš inspirovat a ovlivňovat ostatními? Obojí. Aji mám samozřejmě radost, když prostě vymyslím něco já sama a potom i vidím, že se to třeba líbí i ostatním, ale protože nás trénuje víc dohromady, tak samozřejmě pozoruješ, že jo když někdo přijde s něčím novým nebo dává do svýho tance trošku jinej náboj, tak se koukáš a když se ti to líbí, no tak se snažíš. Jako ono to stejně nikdy nebude stejný jako ten člověk cos to od něj obkoukal, protože to prostě nejde. Lidi sou individuality, takže to nejde. Ale obojí. Jak i to když já sama vymýšlím, tak i to když vidím u někoh jak pohyb tak ale i ten náboj v tom pohybu, tak se snažím taky hnedka jakoby něco jinýho taky sama dát do toho. Inspirují mě jiní tanečníci. Kde bereš tu inspiraci a kde se dostáváš k informacím o nových stylech apod.? Buďto videa nebo od tanečníků, co semnou trénují nebo já když sama si zkouším kam až sem schopna se svým tělem dojít, co umí, co dělá. Jinak potom já nevím, naši lektoři v Česku, zahraniční lektoři. Jako ono to nejde sedět jenom v jednom sále tanečním a čekat, že se něco převratnýho stane. Ono je prostě taky dobrý se tomu trošku otevřít a sbírat, kde se co dá. To je určitě přínosný si myslím. Vybavují se ti nějaké pocity, které cítíš, když tančíš?

64

Jooo, ale furt. No já vždycky sem měla, když sem byla mladší, třeba tak období puberty kolem těch 15 let, tak se mě strašně líbilo tancování, v kterým sem se vyjadřovala emocí typu rebel, bych to tak nazvala,, taková naštvanost trošku, takový tvrdý to bylo celý, no a postupem času jak trošku od 15 do 20 se ženská vyvíjí i v hlavě trošku jinak, že poslední dobou se mě začlo líbit spíš tancování, který je jemný, kde může být ta nálada taková melancholická, nějaká nostalgie, láska se taky dá vyjádřit tisíckrát. Ale taky zklamání se dá vyjádřit, ono to vychází hodně z hudby. Ale já teda jako hodně se snažím, mně to pomáhá, když tančím, vyjadřovat emoci, aji třeba si vzpomenout na nějakej zážitek ze života, který mě nějak ovlivnil a tu emoci mám v sobě, že jo a dávat ji pak ven no. Už si se někdy ocitl/a v situaci, ze které ti pomohlo si jít zatancovat? Jo určitě. Tak bude to rok a půl, to mě zrovna umřel dědeček a to sem teda jako, to bylo tak strašně zvláštní, to byl takovej prvotní šok a to sem teda šla jako hnedka. Zvláštní bylo, že sem ani netancovala nic smutnýho jo, ale prostě sem jenom musela jít tancovat. A nebo vždycky když sme se doma pohádali s rodiči, tak sem utíkala na trénink úplně teda hnedka. To aji když mě to zakázali, zamčeli mě v pokoju, tak sem vyskočila voknem. A pomohlo to, mě to vždycky tak uvolní. Ono je to i relaxační. Se kterými styly street dance jsi se setkal/a? Tak začlo to tak nějak jako vesměs všechno v naší taneční skupině nebo přes internet, přes známý, co taky tančí a dorazil k nim ten taneční styl dřív a nebo potom na různých tanečních táborech nebo workshopech, kde se dá toho taky hodně nasbírat. No a tak hype, hustle, new style, locking, popping, hype, electric boogaloo, waving, vogue, jack, já nevím co tam ještě může být, break dance. To sou teda streetový. Nebojím se říct, že do streetu se dají použít i prvky jiných tanečních technik jako třeba spojit street s contemporary, s jazzem, i baletní prvky, ale i třeba s prvky z latinsko amerických tanců, jako třeba latino house, taky strašně pěkná odnoš housu. Co podle tebe každý z těchto stylů má vyjadřovat? Co mě teda teď nejdřív napadlo je ten vogue, který vychází z prostředí modelingu, takže všechny ty prvky, který v tom tanci sou, je to dost vidět, oni pořád pózují ty tanečníci jako modelky nebo to jak drží hlavu, jak mají zvedlou hlavu. Ale tak to je přímo nějakým stylem inspirovaný, ale sou i taneční styl, který maj jenom určitou náladu. Třeba ten locking, ten mě většinou přijde vždycky tak veselej, neviděla sem locking, z kterýho bys cítila, že je naštvanej. No potom krump, tam je to taky krásně vidět, že to vznikalo na ulicích, kde se střílelo. Oni tím tancem bojují, vyjadřují se, vyjadřují agresi, vyjadřují tu svou osobnost v pohybech. A tak no. Máš nějaký styl, který je ti nejbližší? A proč zrovna ten? No mám tak tři, čtyři, který sou mi fakt tak blízko, který mám ráda, a kterým se nejvíc tak věnuju a vždycky podle životní situace se přikláním k jednomu z nich. Asi základní kámen u mě je new style jako takovej začátek, pak asi RnB, který z toho vychází, no a pak na to se v posledním období nabalil dancehall a pak hodně jazz a contemporary. No a new style ten protože je nejuniverzálnější, dá se tam hrát s hudbou, jakoukoliv hudbou a to tělo není ničím omezený, tam se můžu hýbat jakkoliv chci, můžu používat jakékoliv prvky, které chci, není tam žadný zaškatulkování. U těch další tak sem mluvila o tom RnBičku, to mě baví asi proto, že je tam hodně kladenej důraz na hudbu, na text, kdy vlastně jakoby i spolupracuješ s tím zpěvákem a jako taneční styl mě to baví proto, že naopak od těch uvolněných stylů jako new styla a house dance tak naopak ty RnB vazby mi přijdou hrozně elegantní jo, tam sou jasný pohyby, jasný ruce, hrozně se tam klade důraz na výraz, což se mi taky hodně líbí. Pak ten dancehall mě baví právě proto, že ty pohyby sou takový odlišný, jednak můžou vypadat hodně pěkně žensky, což asi možná proto se mě to líbí a je to něco, co tady v našich končínách vyzní exoticky i ta hudba prostě. A contemporary mě baví právě proto, že ten tanec se nedá dělat bez toho, aniž bys byla v absolutním spojení se svým tělem, tam musíš vnímat každý článek svýho těla, každý koneček prstu a dotažení do tý hudby a to vnímaní té hudby, tito tanečníci sou podle mě úplně nejvíc ponoření do té hudby, co vůbec jde. Víš něco o tom, kde, kdy a jak vznikl street dance?

65

No upřímně já sem skončila na znalostech, které jsem zjišťovala o taneční skupině, kde působím, takže tam jako teda vím proč a jak a kdy a proč ten název a tak. Ale co se týče street dance, tak jen vím něco jako že americká kultura a rok, kdybych si měla typnout, tak asi 80. leta? Ale nevím přesně. Připadá ti znalost historie street dance důležitá? Mně jo. Jako z mýho pohledu to určitě důležitý je. Jako v dnešní době spoustu mladých lidí tancuje. Od toho roku, co tančím, se ta taneční komunita šíleně rozrostla. To je právě na tom, že tanec si může trénovat kde kdo v nějaké skupince. No ale když už teda vykládám, že sem tanečník a že sem profi, tak bych asi měla znát i nějakou tu historii, ať už o tanci nebo jednotlivých těch stylech. Já sem se jako kdysi dívala, jak vznikal house dance, boogie i jména zakladatelů. Ale jak sem potom vyrůstala a život mě zavál trochu jiným směrem, tak už sem přestala shánět tyto informace. Ale důležitý to je určitě, mě to jako nikdy nepřišlo nějaký povrchní, vědět to. A myslím si, že lidi, kteří o toto zajímají, že je to potom posouvá i v tom samotným tancování. Protože na to začnou mít jinej pohled, začnou ty pohyby jinak ztvárňovat. Doporučil/a bys street dance jako vhodnou aktivitu pro děti a mládež? A proč? Jo já se s tím setkávám v podstatě každý den, vidím jak street ovlivňuje mladé lidi a jak mladí lidi se dívají na street. Já si myslím že jo, a že stále i když se to vyvíjí nějakou dobu, není to zrovna nejmladší odvětví a že stále street má pořád nějakou perspektivu, že ještě pořád, já nevím, mně to přijde jako nevyčerpatelná oblast, která má své nezastupitelné místo ve sportu. A právě to, že najednu stranu tam je pořád čeho dosahovat. Záleží strašně na našem sebevyjádření. A ten tanec se mění a pořád do toho můžem vkládat něco jinýho. A je to vhodný pro děti, pro ty, co maj rádi společnost, protože když se tancuje ve skupině tak si myslím, že to dá těm lidem mnohem víc, sou otevřenější a tím pádem dokážeme víc se sebevyjádřit. A myslím si, že i to jak máme trénink i několikrát do týdne, pak před soutěží i třeba o víkendech, a jezdíme i na soustředění, tak že to dá tomu člověku i určitou disciplínu a hodně i vlastní vůli a vlastní motivaci. Myslíš si, že má street dance i něco navíc, co ostatní aktivity nebo sporty nemají? Já myslím, že je to v tom, že se mu může věnovat široký spektrum lidí, jak z hlediska jakoby finanční náročnosti i z hlediska pohlaví, věku a i přesto se v tom dá dosáhnout výsledků, že ten člověk může mít ze sebe pocit jako že jo, že sem třeba něco dokázal nebo sem v tom dobrej. Že se nemusím třeba věnovat streetu 24 hodin denně a přesto můžu mít pro sebe nějaký úspěchy. Máš pocit, že ses výrazně změnil/a ty jako osobnost po té, co ses začal/a věnovat street dance naplno? Jo, já si myslím, že dodává tanec vůbec sebevědomí, tím že pracuješ se svým tělem, vnímáš se, vnímáš ty reakce, který máš na hudbu, tím se poznáváš a nestydíš se za to že jo, protože tanečník on se nemůže stydět za sebe za svůj pohyb, jak to vyjadřuje, protože to by to moh zabalit. Kde si myslíš, že bys byl/a teď, kdyby ses nezačal/a věnovat street dance? Určitě bych se věnovala nějaké pohybové aktivitě, ale asi by to určitě nebylo nic jinýho než tanec.

66

Rozhovor s Janou Jak dlouho se věnuješ tanečnímu stylu street dance? Tanci všeobecně se věnuju už od malička. Konkrétně street dance sem začala dělat zhruba před deseti lety. Jaká byla u tebe motivace k tomu začít se street dance nebo jak ses k tomuto tanečnímu stylu dostal/a? No na můj první trénink mě dokopala moje kamarádka a tak nějak mě to tehdy zaujalo a vydržela sem u toho až do teď. Tak su zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a jak dlouho se tomu budu ještě věnovat. Co tě nejvíce zaujalo na stylu street dance? Nevím konkrétně, co mě na tom zaujalo, ale můžu s čistou hlavou říct, že sem si street dance zamilovala. Když nad tím tak přemýšlím, tak asi aji ta svoboda, volnost a radost, kterou mi tanec přináší. Street dance je totiž styl, kterej nemá až takový nějaký přesný pravidla, jak třeba jiný druhy tance jako je balet, latinskoamerický tance apod. Je to vo tom, že se člověk naučí nějaký základy a ty pak rozvíjí svým vlastním způsobem no. Takže tak nějak nevázanost, svoboda projevu a tak různě asi no. Můžeš mi popsat, jak vypadá tvůj běžný týden? No nevím teda, jak podrobně to chceš popsat, ale můj běžný týden je ve znamení ,,CHAOS“. Takže v pondělí mívám školu a ze školy většinou jedu hned na trénink s děckama. Ti sou ve věku od deseti do čtrnácti let. V úterý, to mám zase školu a hned po škole valím opět na trénink, tentokrát svůj vlastní. A je tu středa, tak abych se neopakovala tak to mám praxi, školu a po škole rovnou nasedám do auta a jedu na další trénink zase jinam, kde mám na starosti malý děti i ty starší do 17 let. No ve čtvrtek beze změny, po škole chodím většinou na brigádu a pak se stavím na otočku domů a du opět na trénink. V pátek opět škola ale trénink nemívám, jen občas když nemůže někdo z dalších lektorů, tak zaskočím. A to je v podstatě celý tak nějak. Jo a mezi tím vším se snažím dělat věci do školy, učit se a občas pomáhat doma, i když to fakt moc nejde stíhat. V sobotu su většinou doma, buď pomáhám rodičům, nebo se doma učím, vybírám hudbu na tréninky a vymýšlím sestavy na další týden. A v neděli, tak to se vyspím, dám si superoběd u babičky, prolistuju pár učebnic do školy a frčím na trénink. A je tady pondělí, takže tak dokola pořád. No a když se k tomu někdy přichomítne i nějaká ta soutěž nebo workshop nebo akce a taky různá vystoupka, tak to už se moc nezastavím, to je fakt. Myslíš si, že trávíš hodně času tancováním? No tak určitě mně to zabírá dost času během týdne, ale zase dokážu si najít i chvilku pro sebe třeba. Což si myslím, že je taky důležitý. A třeba si jen tak vypadnout ven s kamarádama do kina nebo jen někam posedět, tak na to čas mám. Škola se u toho dá taky zvládat, ale tak myslím si, že všechno de, když se chce. Street dance mám jako koníček, mám to jako brigádu, baví mě to, chodím tam ráda a ráda trávím čas s lidma, co sou tam, takže tak no. Jak vypadá běžný taneční trénink? Běžný taneční trénink vypadá asi tak, že se banda lidí sejde na domluvený čas v tanečním sále a nejdřív se udělá rozcvička, žejo, aby se tělo zahřálo. Rozcvičku většinou dělá trenér, i když někdy si ju děláme i sami. Pak po rozcvičce se protáhneme, to je pro trénink dost důležitý. Pak je krátká přestávka na pití třeba a tak a no a další, co se bude dělat je už na trenérovi. Buď se tvoří choroška, nebo se trénujou nějaký nový pohyby a tak, někdy zase dostaneme úkol vytvořit nějakou vazbu na určitou hudbu a pracovat ve skupinkách, jindy zas dostaneme volno, aby každej sám na sobě, jak my říkáme ,,zamakal“. A to je vlastně všechno. Vidíš rozdíl v tréninku, kde ty někoho vedeš, a v tvým vlastním tréninku? No to je jasný, že vidím. U mýho vlastního tréninku se můžu soustředit jen sama na sebe. V podstatě když to tak řeknu, tak se můžu flákat nebo naopak dřít jak kůň a je to jen na moje triko, jak budou moje taneční kreace vypadat. Ale u toho, když vedu děcka, mám zodpovědnost za ně a hlavně za to, že jim mám něco předat žejo. Ty děcka přijdou na trenál a ať už oni nebo jejich rodiče očekávají, že něco předvedou, že je

67

něco naučím. A k tomu abych je mohla něco naučit, se musím i já sama učit. Takže je to sice propojený, ale každý má v sobě něco jinýho. Dbáš o své tělo? Dřív jsem měla s výživou dost problém, kvůli psychické nemoci a to mi problém při tancování dělalo. Při špatné výživě je tělo bez energie a nechce se mu tak, jako když je zdravé. Teď studuju obor nutričního terapeuta, snažím se tělu dávat, co si po tréninku zaslouží. Tanečníci by měli podle mě pečovat hlavně o svý kosti a klouby, protože přes týden dostávají pořádně na tréninku zabrat. Taky by se mělo dbát na pevnou obuv, aby si tanečníci, třeba jako já, nezlámali kotníky. Regeneruješ tělo pravidelně? No regenerovat se bohužel moc nestíhám, tato doba je samej stres a spěch a taky nemám přes týden v podstatě ani nárok si odpočinout když mam pořád trénink, každý den škola a do toho praxi. O víkendu se ale snažím udělat si čas na sebe a trošku si odpočinout. Hlídáš si jídelníček a pitný režim? Jídelníček si hlídám, protože jsem pod kontrolou doktorky, která mě má na starost už od třinácti let co začaly ty moje problémy. A na pitný režim si dbám, protože je vážně moc důležitej pro výkon našeho těla a pro fungování organismu. Tělo je v podstatě takovej náš nástroj, nástroj tanečníka a člověk by se měl o něj starat, když mu dává tak zabrat. Je pro tebe street dance něco víc než jen druh moderního tance? Je to moje srdeční záležitost, hudba, tanec, dřina a hlavně lidi, kteří mě mají rádi, mi tvoří takový prostředí, kde se cítím vážně šťastná. Jasně jsou i takový chvíle, kdy bych se vším nejradši sekla a utekla, co nejdál to jde, ale toho krásnýho bylo vždycky víc než toho špatnýho. Trenér nás naučil, že stačí málo, a máme obrovitánskej důvod se cítit krásně. Rád/a vymýšlíš nové věci nebo se spíše necháváš inspirovat a ovlivňovat ostatními? Ráda vymýšlím nové věci, ale troška inspirace nikdy neuškodí. A kde bereš tu inspiraci? No tak většinou z internetu z nějakých videí, co si najdu na youtube, nebo co třeba někdo sdílí na sociální síti. Ale taky od jiných tanečníků na soutěži nebo třeba jen u nás na tréninku. Prostě kde se dá. Vybavují se ti nějaké pocity, které cítíš, když tančíš? To záleží na hudbě, která hraje,…tancovat se dá v podstatě na cokoliv a pokud hraje pomalá hudba, myslím na to, co mám ráda, soustředím se hodně na věci, které v mým životě hrají velkou roli, když si pustím energičtější hudbu, v hlavě se mi plní moje nejrůznější sny a já si užívám ten pocit volnosti a taky takovej bezstarostnej pocit. Už si se někdy ocitl/a v situaci, ze které ti pomohlo si jít zatancovat? Takové situace se dějí téměř denně, stačí mi si jen pustit hudbu, co mám ráda a pokyvovat hlavou a úplně vypnout myšlenky a všechno co se děje špatnýho nebo dobrýho v tu chvíli zrovna neřeším. Prostě vypnu. Nebo si zatancuju a vypotím ze sebe vztek, když se mi stane něco zlýho nebo mi někdo něco udělá a tak. Někdy si naopak tancuju radostí, když se mi třeba něco povedlo. Se kterými styly street dance jsi se setkal/a? Setkala jsem se s poppin, lockin, dance hall, jazz, LA, krum, elektric boogie, breakdance, new style. Co podle tebe každý z těchto stylů má vyjadřovat? Každý z těchto stylů má vyjadřovat potity.

68

Každý má něco do sebe. Například Funky- lockin je veselej, praštěnej, krump naopak vyjadřuje obrovskou nenávist a zlobu. To sou takový klasický příklady protikladů, ale jinak si myslím, že je to hodně o tanečníkovi samotným, co má daný styl vyjadřovat, co do toho dá sám ze sebe, z toho jak se zrovna cítí. Máš nějaký styl, který je ti nejbližší? A proč zrovna ten? Nemůžu ani tak říct jaký mi je nejbližší ale nejlíp se cítím, když můžu tančit ladně na nějakou procítěnou hudbu, a v kontrastu s tím miluju break dance, a tvrdou hudbu, ráda se válím po zemi, zkouším triky na rukách, ráda blbnu a užívám si tanec. Víš něco o tom, kde, kdy a jak vznikl street dance? Něco málo vím, ale podrobně to rozhodně nevyjmenuju, street dance vznikl v USA konkrétně tuším v Brooklynu, a vznikl jako ,,pouliční tanec“, kvuli tomu aby nebylo násilí, aby se lidi zabavili, a konkrétně battle pak kvůli dvěma gangům Bronx a Brooklyn, kteří proti sobě nemohli bojovat násilím a vymyslela se forma battlu ve street dance. No a všechno se to tak nějak odehrávalo kolem roku 1960. Připadá ti znalost historie street dance důležitá? Znalost street dance mi nepřijde nijak drtivě podstatná, ale každý tanečík by měl aspoň vědět, jak se dřív tančilo a proč tanec vůbec vznikl, pak pochopí, že tancem se dá vyjádřit opravdu všechno. Doporučil/a bys street dance jako vhodnou aktivitu pro děti a mládež? A proč? Určitě doporučila, protože to je činnost, kde zapojíte celý tělo, poznáte nový lidi, podíváte se na různá místa, zažijete spoustu dobrodružství a hlavně, vy sami si vyberete, čemu se chcete věnovat, je tolik různých stylů a každý si vybere to, v čem se cítí nejlépe. V čem je podle tebe street dance jedinečný? No asi právě v tom, že si každý může vybrat, co mu nejvíc sedí. A co si myslíš o finanční náročnosti streetu? Není to tak hrozný podle mě. Sou i horší aktivity, co se týče peněz, kolik do toho musí dát. Máš pocit, že ses výrazně změnil/a ty jako osobnost po té, co ses začal/a věnovat street dance naplno? Změnila jsem se určitě, můj život začal mít zase trošku jiný smysl, začala jsem na sobě dřít, dělám něco pro tělo, pro sebe, učím se novým věcem a své zkušenosti předávám dál. Poznala jsem, že nic ti z nebe nespadne pod nohy a že abys něco dokázala, musíš moc a moc dřít. Začala jsem si vážit lidí okolo sebe a su šťastná za to, kolik nových a skvělých lidí sem právě u tance mohla poznat. Změnil/a ses podle tebe k lepšímu nebo horšímu? Podle mě jsem se určitě změnila k lepšímu, náš trenér nás vždycky vedl k tomu, abychom tancovali srdcem, někomu to jde míň a někomu víc, ale pokud tancuješ proto, že tě to baví a že to miluješ, vždycky budeš vítěz. Kde si myslíš, že bys byl/a teď, kdyby ses nezačal/a věnovat street dance? Neodkážu odhadnout, ale na tisíc procent bych se nepodívala po světě a nepoznala tolik skvělých lidí, nedokázala bych tolik věcí a možná by ze mě teď byla tučná koule, když vidím jak dopadaj lidi kteří se poflakují a nacpávají se v mekáčích Ale hlavně si myslím, že by mě nikdy žádná činnost nenaplňovala tak, jak právě tanec. Vážím si toho, že jsem mohla začít tančit.

69

Rozhovor s Radkem Jak dlouho se věnuješ tanečnímu stylu street dance? S tímto stylem sem začal ve 14 letech, takže to dělám 8 let a asi 4 roky trénuju děcka. A jak starý sou děti, kterým se věnuješ? Trénuju od malých prťat šestiletých až po ty starší juniory do 14 let Jaká byla u tebe motivace k tomu začít se street dance nebo jak ses k tomuto tanečnímu stylu dostal/a? Jako dostal sem se k tomu docela náhodou, protože sem se šel podívat na jednu akci a právě kluci, se kterýma teď tancuju, tam měli vystoupení Electric Boogie. Nahrál sem si to na kameru a byl sem z toho úplně paf, nevěděl sem že něco takovýho existuje a asi za dva týdny po tom, co sem to furt sledoval, sem přišel na trénink a začal sem tancovat no. Co tě nejvíce zaujalo na stylu street dance? Na tomto stylu mě zaujala ta volnost, že se nejseš vázanej pravidlem, nikdo tě nenutí bejt narovnanej, můžeš se dívat kam chceš, můžeš vyjádřit svý pocity a hlavně stačí jen nějakej základ a zbytek si dotvoříš sám, že jakoby nemáš nějakou lajnu, ale můžeš prostě dělat úplně svoje věci. Můžeš mi popsat, jak vypadá tvůj běžný týden? Můj běžný týden začne tím, že se probudím v pondělí kolem desáte, protože už nemám školu a du se nasnídat a v pondělí mívám tréninky dětí, takže si vždycky něco nachystám, no a ty tréninky končí skoro až o půl 8 večer, takže přijdu a spíš odpočívám a relaxuju. V úterý mívám školu do půl 3 a pak večer mě čeká můj vlastní trénink. Středu mám prakticky volnou, du jen na jednu hodinu do školy a pak dělám něco doma do školy nebo vymýšlím nový věci do tancování, nějakou sestavu a nebo jen tak relaxuju a válím se. Ve čtvrtek mám zase školu a pak zase na svůj trénink. V pátek mívám ráno školu a odpoledne tréninky dětí. V sobotu se většinou valím a musím uklízet, no a v neděli zas na trénink. Tréninky mívám svoje třikrát týdně a pak ještě dvakrát týdně vedu děcka, no a semtam za někoho zaskočím i na další tréninky. Myslíš si, že ti tancování zabírá dost času v týdnu? Já si myslím, že zabere dost času, ale že to není tolik, kolik si myslím, jakože reálná spotřeba času na to tancování není taková, ale jelikož toho dělám tolik, tak mě přijde, že všechen čas věnuju tancování, ale většinou toho tak nebývá. Jak vypadá běžný taneční trénink? Běžný taneční trénink začíná rozcvičkou, nějakej warm up si dáš, nějaký skákačky, aby se tělo zahřálo, většinou se dělaj nějaký věci, aby se neopakovali, většinou nějakej novej krok přidáš do rozcvičky, pak se protáhneš, což je věc, která je hodně důležitá, ale hodně lidí to podceňuje. Je to hodně důležitý ten strečink pro toho tanečníka, když dělá různý nezvyklý pohyby pro ty svaly, tak je potřeba si je pak protáhnout. No a pak je na řadě nějaká vazbička a potom určitě si trénovat sám, nějakej jaming si dát a rozvíjet se sám na sobě. Vidíš rozdíl mezi tréninky, kdy ty někoho učíš a mezi tréninkem svým vlastním? No tak já sem to teď v poslední době začal hodně vnímat, že se zpotím víc na tréninku na tom, kde sem lektor já, než na tom, kde sem trénovanej. Nevím, asi je to tím, že si dávám hodně záležet na tom, aby ten trénink nějak vypadal, na těch rozcvičkách desetkrát vysvětluju věc, kterou my všichni už umíme a nepřijde mi tak složitá a na tom tréninku, kde sem já, je to takový volnější, kde si přijdu, že nemám žádnou starost nad tím, co se na tom tréninku děje. Kdežto, když trénuju já, tak všechno padá na mou hlavu a všechno, co se ty děcka vlastně naučí tak je na mě. Dbáš o své tělo?

70

No tak snažím se odpočívat, když mám čas, tak odpočívám. To posilování k tomu určitě patří, to tělo musí být silný, ale odpočinek rozhodně. Když sou nějaký taneční akce a každej tanečník tomu dá nebo se snaží, tak má potom svalovku a ať je připravenej sebevíc, tak je to o tom protahování a o tom zvyku a odpočinou si, člověk musí občas vypnout a netancovat, i když je to občas těžký no, když se do toho člověk dostane, tak se těžko přestává. Chodím taky jednou týdně plavat, což je považováno taky za regeneraci svalů, že si to tělo odpočine. Hlídáš si jídelníček a pitný režim? Piju dost, hodně vody piju, aspoň dva, tři litry denně vypiju, občas do toho nějakou tu limonádu a tak, ale jídelníček se musím přiznat, že moc nehlídám, nasnídám se, obědvám v menze nebo si zajdu na meníčko a večeřím pozdě večer, protože mívám do večera tréninky a kdybych se najedl před tréninkem, tak je to jak kdybych se nenajedl vůbec. Je pro tebe street dance něco víc než jen druh moderního tance? No tak já si myslím, že ten street dance je úplně odlišná věc. Lidi, co dělaj street dance, si můžou dělat úplně cokoliv, zkloubí se tam všechny taneční styly, člověk může tancovat na zemi, lítat vzduchem, může mávat rukama, nohama, je to úplně jedno a vypadá to bombasticky. Já uznávám i ostatní druhy tance jako balet atp., je v tom léta dřiny. Ale ten street dance je takovej, že v tom vidíš takovou tu persónu člověka, že vidíš, co je v něm i podle toho, jak se hýbá, že se nehýbá jenom tak, ale má toho hodně v sobě. A je to taky o tom, že ten styl je takovej volnější, nosívalo se volný pohodlný oblečení, i když teď už to ustupuje a je v módě třeba uplejší. Street dance je taky o hudbě. Někdy když du se psem, tak si obleču volný hadry, nasadím sluchátka na uši a du. Rád/a vymýšlíš nové věci nebo se spíše necháváš inspirovat a ovlivňovat ostatními? Já se rád většinou asi nechám inspirovat, že vidím něco, řeknu si „ježišmarja tak tohle je dobrý“ a donutí mě to něco vymyslet. Ne, že to okopíruju ten pohyb, ale řeknu si, že něco takovýho podobnýho bych moh taky udělat. Takže většinou sednu, najdu nějakou novou hudbu, baví mě to hrát si s tou hudbou, hodně si ju naposlouchat a potom vymýšlet pohyby, které do toho sedí. Někdy se taky nechávám inspirovat nějakým stylem z videa. Kde bereš inspiraci? Tak občas potkávám inspiraci i na tréninku, když vidím lidi, jak na sobě makají, ale hodně ten internet no. Jako v dnešní době, kdo není na internetu, tak je out, všechno je na internetu, všechno se tam dá najít a spousta tanečníků nebo spíš veškerý tanečníci, kteří sou známí, tak si svá videa nahrávají ať je to freestyle nebo choreografie a sdílí to, aby prostě byli slavní. Občas se na youtube seknu a dívám se třeba 5 hodin na různá videa, baví mě to a pak zjistím, že sem celou tu dobu mohl tancovat, no ale tak čas nevrátíš. Ale tak hodně na internetu. Vybavují se ti nějaké pocity, které cítíš, když tančíš? No tak jako když já tancuju, tak hodně v sobě cítím náladu, kterou mám, že prostě když su naštvanej, tak ty pohyby sou takový vostrý, nic si neužiju, snažím se to tam rvat silou, pro někoho to možná taky vypadá dobře, ale ja sem nejradši, když sem v pohodě, zapnu si doma hudbu bez lidí a dělám pohyby, které normálně nedělám. A zvlášť pociťuju to, že když sme někde na nějaké akci, kde tancujem, tak zažívám pocit štěstí, že můžu tancovat. Přímo při tanci zažívám spíš ty pozitivní věci, nic negativního. Už si se někdy ocitl/a v situaci, ze které ti pomohlo si jít zatancovat? Kupodivu sem se už párkrát ocitl no. Stalo se to většinou, když sem měl nějakou depku nebo splýn a nic se mně nechtělo, někdo mě úplně strašně naštval nebo zklamal, tak sem si vzal prostě sluchátka a zaposlouchal sem se do té hudby a většinou ta hudba mě přivedla k tomu, jo tak hele teď si prostě zatancuješ, dostaneš to ze sebe. Takže ten impuls k tanci a k hudbě tam prostě byl, když mám špatnou náladu, tak nejsem takovej, že se zavřu doma, ale du spíš ven mezi lidi a bavím se, tancuju a tak. Se kterými styly street dance jsi se setkal/a?

71

Setkal jsem se s těmi základními styly jako je poping, locking, krump, house dance, pak sou tam ty klasický styly jako new jack swing, new style, wack a vogue, b-boying. Kde ses s těmito styly setkal? Tak většinou sem se s nima setkal na nějakým workshopu nebo na tréninku, od tanečníků přímo. Co podle tebe každý z těchto stylů má vyjadřovat? Já si myslím, že tanec má vyjadřovat to, co ten každý tanečník chce, aby vyjadřoval, že můžeš tancovat locking, kterej má být funky ve svý podstatě, ale nemusí to být funky. Byl sem dokonce na jedné přednášce jednoho výbornýho tanečníka lockingu z Německa, který právě říkál, že když je smutnej, tak nechce tancovat locking s úsměvem na obličeji, říkal, že se každej styl dá zatancovat tak, jak ho cítíš. Dá se zatancovat třeba hip hop, jako že skáčeš, je to radostný, ale můžeš prostě v sobě ty beaty dusit, aby to bylo pochmurný. Já si myslím, že to není vyhraněný, že třeba ten krump je takovej jakože je to vyloženě takový zatlý, agresivní, niméně ti tanečníci u toho zatlý musí být, ale většinou to o agresy vůbec není. Ale myslím si, že jakejkoliv styl se dá vyjádřit jakoukoliv náladou a naopak. Máš nějaký styl, který je ti nejbližší? A proč zrovna ten? No já už od začátku sem tíhl k tomu popingu, ty robotický pohyby, to zasekávání, to když ten člověk prostě odizoluje ty jednotlivý končetiny těla a tancuje s nima zvlášť, tak to mě prostě dostalo. A potom sem přišel k hip hopu, kterej mně jakoby dával větší volnost, že ten poping je hodně o pravidlech, je to strašně moc drylu na to, aby u toho člověk vypadal dobře, ale ten hip hop mně tak nějak ukázal, že se dá použít i ten poping v něčem jiným, takže sem hodně začal dělat hip hop. Ale poslední dobou sem zas zjistil, že ten poping je fakt brutální a teď sem se fakt zaměřil na to. Ale co mě nikdy nebavilo je house dance, ale tak jak člověk trénuje ty děcka, tak se snaží jim ukázat všechno a ten odpor k tomu tanečnímu stylu vymizí. Víš něco o tom, kde, kdy a jak vznikl street dance? No, abych pravdu řekl, tak toho moc nevím, vím, o těch svých stylech, poping, locking, že vznikali někde v Los Angeles, že se říká, že to je město tance. Ale to je tak všechno. Připadá ti znalost historie street dance důležitá? Připadá mě důležitá, stydím se za to, že ju neznám. Je v tom spousta informací, který bych měl vědět a který bych chtěl někomu říct, ale neznám je no. Já si myslím, že když lidi ví z čeho to vzniklo, tak že pochopí tu podstatu toho tance, že zjistí, proč se tancuje tady ten styl takhle, proč sou tam takovýhle kroky. Doporučil/a bys street dance jako vhodnou aktivitu pro děti a mládež? A proč? Já bych řekl, že stoprocentně. Pokud člověk nemá vyhraněnej nějakej sport, kterýmu se chce věnovat a má rád hudbu, tak ten tanec je takovej kompromis mezi tím něco dělat a poslouchat tu hudbu a je to takovej velkej závazek, protože člověk, když se do toho dostane, tak zjistí, že to není sprint na 60 metrů, ale je to běh na dlouhou trať. A myslím si, že když přijde člověk na trénink a bude ho bavit první trénink, tak ho bude bavit i každej další. Jo, že se do toho strašně lehce dostaneš a získáš tím spoustu kamarádů a prostě zjistíš, že se dá poslouchat tady ta hudba a tak no. Jako člověk se u toho i pohne, rozhodně se teda u toho nezhubne, ale je to věc, kterou by měl člověk dělat proto, aby se bavil. A myslím si taky, že ty dnešní děcka hodně sedí u počítačů a nic nedělaj, čumí na telku a tak, ale ve street dance se ty děcka naučí koordinaci pohybu, zjistí, že se dá hýbat rukou zvlášt, nohou zvlášt, naučí se poslouchat hudbu. A myslím si, že ty děcka si na tréninku tak jako zablbnou, že je to pro ně nenásilná forma učení a pobaví se u toho. V čem si myslíš, že je street dance jedinečný na rozdíl od ostatních aktivit? Street je jedinečnej v tom, že se neustále posouvá někam dál a nikdy nevíš, co tě novýho překvapí, nejsou zde limity pro to, co lze nebo nelze. A co si myslíš o finanční náročnosti?

72

Street nepatří mezi finančně nejnáročnější aktivity, ale pokud si člověk nechce ničit zdraví, zainvestuje do bot, platí nějaký to školný, soustředění, ale nepřijde mi že by byl víc nebo míň finančně náročnej než ostatní aktivity. Máš pocit, že ses výrazně změnil/a ty jako osobnost po té, co ses začal/a věnovat street dance naplno? Já si myslím, že sem se začal hodně ovládat díky streetu. Byl sem člověk, kterej se hodně rychle namíchnul kvůli každé blbosti, ale tím tancem sem nějak došel, že to nikdy není řešení to, že vybouchneš a naučilo mě to jednat s lidma tak, jak bych si přál, aby oni jednali se mnou. Hodně mě to naučilo cenit si sám sebe, vážit si sám sebe, zvýšilo se mě sebevědomí, žačal sem si víc věřit, což se mě pak i hodilo v práci, v brigádě, v komunikaci s lidma atd. Kde si myslíš, že bys byl/a teď, kdyby ses nezačal/a věnovat street dance? No myslím si, že bych byl asi doma na počítači, hrál bych hry a nezajímal se o nic jinýho no.

73

Rozhovor s Tomášem Jak dlouho se věnuješ tanečnímu stylu street dance? Zhruba 20 let, začal jsem v 6. Věnoval ses i jinému druhu tance nebo jiné pohybové aktivitě? V průběhu streetu jsem učil standartní a latinsko americké tance. Jaká byla u tebe motivace k tomu začít se street dance nebo jak ses k tomuto tanečnímu stylu dostal/a? Tak v 6 letech ještě motivace žádná, ale na jednom maškarním plese sem se asi uměl hýbat a můj první trenér si mě všiml a tímto způsobem mě dotáhl na konkurz do skupiny, kde se pak fungoval nějakých 12, 13 let. Co tě nejvíce zaujalo na stylu street dance? Volnost a svoboda, absolutní svoboda projevu a individuality člověka. Můžeš mi popsat, jak vypadá tvůj běžný týden? Tak já vstávám většinou mezi 8 a 9 a pak v podstatě jdu do taneční skupiny, kde funguju jako produktovej manažer, takže dejme tomu do 3, do 4 se věnuju práci spojené s provozem, řízením a tady tím té taneční školy a vlastně od 4 většinou učím až do 10 do večera a takhle to mám každej den kromě pátku, kdy mám volno, ale to zas učím v jiné taneční škole. Jak vypadá běžný taneční trénink? Tak začátek podle toho v jaké složce, dejme tomu, že budeme brát už nějaké pokročilejší, kde se dbá hodně na tu individualitu a kde se neučí už úplný základy, takže v podstatě prvních pět až deset minut je freestyle nebo jaming na zahřátí, pak je klasická protahovačka spojená se strečinkem a tady s tím vším, potom podle toho jak je potřeba tak se učí nový techniky stylů nebo se dělají vazby do choreografie a nebo se v podstatě freestyluje. Jsou tréninky, kdy se jenom freestyluje, protože je to potřeba a sou tréninky, kdy se jede jenom choreo, což znamená formace a v podstatě poslední deset minut je na streč a to je ve zkratce trénink. Můžeš mi vysvětlit co je to freestyle a jaming? Jam je v podstatě freestyle v kolečku, kdy si lidi stoupnou do kolečka a po jednom chodí doprostřed, aby se učili to, že se na ně někdo dívá, to být částečně exhibicionista a freestyle je v podstatě to, co já cítím v tu danou chvilku na tu danou hudbu, tak to vyjadřuju pohybem, s tím že využívám techniky a základy toho streetu. Je to jak kdyby dvakrát to stejný, akorát, že u freestyle koukáš do zrcadla, abys viděl sám sebe, co je dobrý, co není dobrý, co je potřeba zlepšit a u toho jamu už to aplikuju přímo, protože vím, že na mě lidi koukají, takže má člověk i tendenci se víc snažit, dát do toho víc energie než když stojí naproti zrcadlu. Vidíš rozdíl mezi tréninkem, kdy ty někoho učíš a mezi tréninkem na sobě? Trénink, když já někoho učím, má určitou kontinuitu, protože musím navazovat tam, kde sem skončil a potřebuju se někam posunout v technice, ve vazbách, třeba v tom streči. Kdežto když tancuju sám, tak se většinou zaměřuju na to na co já potřebuju, protože učím, tak musím ovládat veškerý styly a techniky a samozřejmě člověk nemůže umět všechno, takže některý ty styly jdou do popředí, některý sou v pozadí, takže většinou trénuju to, co já chci a to, co vím, že budu muset nebo budu chtít umět, takže dryluju na určitých stylech, který mám jako profilaci, což je v podstatě, že každej lektor má svou profilaci, což znamená je all style, tančí všechny styly, učí všechny styly, ale má vybraný třeba tři styly, ve kterých je top. Má je nejvíc zmáklý, nejvíc o nich ví, takže většinou trenéři trénují tady toto. Dbáš o své tělo?

74

No tím, že učím, tak moje tělo je i můj jedinej pracovní nástroj, takže pravidelně mimo to, že se protahuju na každým tréninku s děckama, který učím, tak se protahuju ještě sám, protože ne vždycky se protáhnu tak, jak já bych potřeboval, protože ty děcka sou dejme tomu někde jinde v tom streči a v tom protahování, takže každý ráno se protahuju a jím doplňky výživy na klouby, na svaly, abych nechytal křeče a takový věci. No a snažím se moc nepít alkohol, ale sem teda kuřák, což mě štve, ale tak stane se, ale moc nepiju alkohol, abych tomu tělu neškodil, když už teda kouřím a co se týče drog, tak to teda vůbec. Takže se snažím tomu tělu dát co nejvíc, abych pak z něj mohl dostat co nejvíc. Hlídáš si jídelníček a pitný režim? Pitný režim ano, ale jídelníček ne vždy, protože ne vždy se to dá s tím trénováním a s tím učením zkoordinovat tak, abych dodržoval totok tamtok časy jídla, ale snažím se a dejme tomu tak ze 70% se mi to daří. Je pro tebe street dance něco víc než jen druh moderního tance? Street dance je život. Pokud do toho člověk jednou spadne a začne to milovat, tak je to jediná v podstatě náplň toho, co dělá. Já díky tomu, že učím, tak se streetu věnuju dlouho a v podstatě jenom učím, takže street je všechno. Já nemám v podstatě nic jinýho a nikdy sem nehrál fotbal, florbal nebo něco podobnýho, vždycky sem tančil. A je to prostě život. Ve streetu je obsažený úplně všechno, je v tom ta svoboda, o které sem mluvil, sou v tom kamarádi, kteří postupem času přejdou v rodinu, kdy se můžete bavit, o čem chcete, sdílíte spolu radosti i problémy, takže to je v podstatě všechno. Rád/a vymýšlíš nové věci nebo se spíše necháváš inspirovat a ovlivňovat ostatními? Ovlivňovat se člověk v podstatě nechává kýmkoliv, kdo projde kolem. Takže inspirace může být v čemkoliv od obyčejné židle, až po člověka, který přijde a ukáže ti nový pohyb. A částečně se nechávám ovlivňovat, částečně se snažím vymýšlet svoje věci, abych tím obohatil tu streetovou scénu, protože člověk nemůže jenom brát, musí i dávat, což znamená, tím že vymýšlí nový prvky, nový věci, tak obohacuje tu streetovou scénu tím, že to naučí někoho, pošle to dál. Takže nedá se neučit se jenom vymýšlet, protože člověk se strašně rychle vyplýtvá ze svých pohybových nápadů a všeho tady toho, takže člověk někde musí brát tu inspiraci ze všeho z čehokoliv. Odkud bereš informace o novinkách, týkajících se street dance? Díky tomu, že sem lektor, tak sem ve spojení s x dalšíma lektorama nejen pro Českou republiku, ale i v podstatě po celým světě, protože sem se učil od hodně lidí, který nepocházeli odsud,Japonsko, Amerika, New York atd, takže pokud je něco novýho, tak tady ti lidi to většinou přes sociální sítě sdílí, takže tím pádem já se dostávám tady k těm informacím a pokud vím, že vyloženě některej člověk dělá to, co já chci vědět, tak se ho normálně zeptám, protože ve streetu nic není napsaný, všechno je jenom ústní formou. Takže tam se předává zkušenost tím, že tě to někdo naučí nebo ti o tom řekne. A tím, že sem v kontaktu s těma lidma, tak prostě vím spoustu věcí. A co nevím a chci to vědět, tak se můžu zeptat. To je to na streetu to krásný. Vybavují se ti nějaké pocity, které cítíš, když tančíš? Absolutní svoboda, jak sem říkal. Street je pro mě vyjádření jakýchkoliv emocí, co má člověk v tu danou chvíli v sobě. Takže když sem naštvanej, je můj styl trochu tvrdší, sem zamilovanej, tak bude trošičku jemnější, sem unavenej tak nebude vypadat dobře, dobře se najím, bude to pro mě dobrej pocit, tak to vyjádřím. Už si se někdy ocitl/a v situaci, ze které ti pomohlo si jít zatancovat? Jakákoliv situace je důvodem na tancování. Mám dobrou náladu, budu tančit, mám špatnou náladu, budu tančit. A už si zažil nějakou konkrétní situaci, událost smutnou nebo veselou? No špatná sou třeba dluhy, kdy tancování mi dává možnost aspoň nachvilku tady z toho vypadnout. Tancování je svět, kterej je úplně mimo a veškerý jakýkoliv problémy a tím tancováním se můžu aspoň

75

nachvilku odpoutat od té reality a být úplně někde jinde. Nemyslet na to, na co nechci myslet a myslet na to, na co chci myslet. Takže vlastně jakákoliv životní událost nebo pocit nebo cokoliv takovýho tak je na tancování. Se kterými styly street dance jsi se setkal/a? Tak tím, že sem lektor, tak v podstatě musím ovládat basic základ veškerých tanečních stylů, takže sem se setkal s b-boyingem, lockingem, s popingem, krumpem, housem, hip hopem, new style, LA style, což je část new stylu a hip hopu, s dancehallem, s voguem, s wackem, v podstatě se všema tanečníma stylama a jezdil jsem po workshopech ne jenom v Český republice nebo třeba na Street dance kempu, což je největší streetová akce tady v Evropě, kde sem potkal nejvíc tady těch lidí, ale byl sem třeba aji na workhospech v zahraničí v Německu, protože někteří lektoři třeba do ČR vůbec nejezdí. Já se věnuju hodně vogue a dobrej tanečník, kterej učí vogue, tady byl tak jednou, dvakrát, takže já sem musel prostě do zahraničí, abych se o tom dozvěděl víc, většinou Německo, protože tam jsou velký taneční školy, který si zvou tady ty lidi a potom vypisují otevřený lekce a je možnost se na ně dostat. Co podle tebe každý z těchto stylů má vyjadřovat? Vyjadřovat ten styl nemusí nic, ale záleží na tanečníkovi, co tím stylem chce vyjádřit on. Třeba krumping je branej jako tvrdej, jako agresivní, přitom vůbec není agresivní. A co sem se bavil s lidma, co ho tančí, tak oni vyjadřujou taky v podstatě dobrou náladu, špatnou náladu. Oni vyprávěj příběh třeba jak si šli koupit rohlíky a vypráví to tím tancováním. Akorát pokud to v tom ten člověk nevidí nebo se nezajímá o ten styl, tak to nemusí dobře rozpoznat a vypadá to pro něj jako tvrdý a agresivní, přitom oni ti můžou říkat, jak se dobře najedli v luxusní restauraci s přítelkyní, třeba. Takže každej ten styl může vyjadřova to, co chce ten člověk, kterej ho tančí. Máš nějaký styl, který je ti nejbližší? A proč zrovna ten? Já mám v podstatě profilaci na tři styly. Já miluju poping, vogue a hip hop, protože v každým je pro mě kousek něčeho, co sem hledal a v čem sem se našel. V hip hopu je to uvolněnost, rozmanitost hudby, kterou miluju. Vogue je pro mě forma, tím že nejsem gay a je to gay tanec, tak je to forma určitýho hraní si na něco, takže v tom můžu popuzdit uzdu svým fantaziím a tanči tak jak bych normálně netančil. A pop je moje srdcová záležitost, protože ho tančím od svých 6 let, kdy se tomu říkalo ještě Electric Boogie a kdy sme nevěděli jak se to dělá, tančili sme to špatně, ale i tak je to prostě moje srdcová záležitost. Víš něco o tom, kde, kdy a jak vznikl street dance? No tak úplně původní prapočátky streetu sou jakože Afrika, africký tanec, potom to pokračovalo Amerika, New York, kde začal na ulici, proto je to street, b-boying, od který ho se dál začali rozvíjet další styly jako funk, což je pop, lock a wacking, potom se vyvíjel house, krump, krump je mám ten pocit nejmladší styl, kterej vznikl 2002 nebo 2004 a potom se na to nabalovali další styly. Připadá ti znalost historie street dance důležitá? Znalost streetu pro mě osobně je nesmírně důležitá, protože to je pro mě všechno. Pro normálního člověka, který se o to nezájímá, to samozřejmě nebude vědět, protože se potom nepídí a ve streetu je taková věc, že nic není nikde napsaný, neexistuje žádná kniha, nikdy nebyla napsaná, takže s ní člověk nemůže přijít do knihovny a vzít ji jako matiku, kde se může naučit všechno, ale musí se zajímat, musí se bavit s těma lidima, což je prostě další věc, kterou mám jako prioritu, poznávat nový lidi a tím poznávát mentalitu těch lidí, mentalitu toho streetu, jak oni ho tančí, další obohacení a tak. Doporučil/a bys street dance jako vhodnou aktivitu pro děti a mládež? A proč? Určitě. I když se to tak nezdá, protože spousta rodičů si myslí, že je to jen nějaký hopsání před zrcadlem a může to zavádět třeba k drogám, což absolutně odsuzuju, protože člověk musí být absolutně v pořádku na to, aby se mohl učit, aby mohl vnímat, v podstatě je to to stejný, co dělají ve škole, učí se, učí se něco a pro mě vzdělanost nemusí být jenom tím, že člověk chodí do školy, ale vzdělanej je třeba pro mě Messi, protože hraje vyborně fotbal, stejně jako já sem vzdělanej člověk ve streetu. Takže vzdělání nepovažuju jenom jako školský, ale jakýkoliv. Chceš být vzdělanej? Musíš se učit a je jedno co, hrát na piano, street

76

nebo ve škole matika. A pro děti je to o víc, že se hýbou, že se začlení do kolektivu, naučí se jednat s lidima, protože v tom kolektivu s těma lidima musí vycházet, musí s něma nějak fungovat, takže určitě. Myslíš si, že je street dance v něčem jedinečný? Vidíš ve streetu nějakou perspektivu do budoucnosti? Jako určitě je svou podstatou originální, to je jasný. Ale když se nad tím tak zamyslím, tak se streetu může věnovat úplně každej. Jako samozřejmě, že je určen především mladým lidem, ale u nich je nejdůležitější, aby se jen tak nepoflakovali a něčemu se věnovali. Ale teď mě napadá třeba srovnání s latinskoamerickýma tancema nebo baletem, no tak tam se pohlíží na kluky jako na gaye apod., kdežto u street dance jsem takový přirovnání u borců nikdy neslyšel. Takže je pro obě pohlaví. To si myslím, že je pozitivum u streetu. A co třeba finanční náročnost u street dance? Tak řekl bych, že co se týče financí, tak to je takovej průměr ve srovnání s ostatníma pohybovýma aktivitama. Když chce člověk tancovat ve skupině, tak se platí nějaký kurzovný a kostými a boty taky něco stojí. Ale většinou je to o tom, co do toho chce člověk investovat. Tancovat si může každej kdekoliv, ale de o to, jestli se chce rozvíjet sám nebo za pomoci ostatních. Máš pocit, že ses výrazně změnil/a ty jako osobnost po té, co ses začal/a věnovat street dance naplno? Samozřejmě, protože tím, že sem se dostal mezi lidi, tak sem se otrkal v životě, prošel jsem si spoustu věcí, dostal se na místa, kam se normálně nedostal, kde sem učil po celé Evropě. Člověk se mění i tím, kolik lidí potká, kolik slyší názorů, čemu všemu se dokáže věnovat. Street není jenom o tom, ale je i o hudbě, člověk se musí věnovat hudbu, naučit se rozpoznávat určitý styly, musí být schopnej si ji třeba namixovat a nasříhat, což je další zkušenost a schopnost. Takže změnil jsem se jako osobnost, jako taneční osobnost.Pořád se člověk vyvíjí a učí se něco novýho. Týká se ta změna i tvého stylu oblékání? Samozřejmě člověk se nechává ovlivňovat tím, v čem žije. Tím, že já žiju ve streetu, tak street bylo dřív kdysi vytahaný obrovský trička. Ale vyvíjí se i streetová scéna, kdy už se nenosí obrovský hadry, ale spíš uplejší, aby člověk viděl ty pohyby, aby je líp dokázal zkopírovat nebo se je naučit, ale ovlivňovat se tím nenechávám úplně, protože každej má svůj osobitý styl a i když sem taneční a streetovej lektor, žiju tím, tak stejně si prostě obleču košilku a uplý kalhoty, protože to mám rád. Změnil/a ses podle tebe k lepšímu nebo horšímu? Stoprocentně k lepšímu, protože člověk má tendenci se vyvíjet, zlepšovat. Kde si myslíš, že bys byl/a teď, kdyby ses nezačal/a věnovat street dance? Já to vím, úplně přesně, já bych pracoval v naší rodinné firmě, což sem nechtěl, nebyla to pro mě ta správná volba. Takže částečně to pro mě byl útěk ten street, až se to změnilo v povolání, který není jednoduchý, protože si člověk nemůže vydělat to, co by chtěl, ale když zatne zuby, tak se to dá.

77