Outdoorové aktivity jako nástroj rozvoje osobnosti: analýza komerčních nabídek. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra pedagogiky sportu

Outdoorové aktivity jako nástroj rozvoje osobnosti: analýza komerčních nabídek.

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D.

Bc. Zuzana Baumgartnerová Učitelství pro ZŠ a SŠ

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 11. listopadu 2009 ...........................................

V úvodu své práce bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Bohumíře Lazarové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a za její ochotnou pomoc při zpracování této diplomové práce.

Obsah

ÚVOD .............................................................................................................. 5 1.

TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................. 7 1.1

HISTORICKÉ KOŘENY POBYTU A VÝCHOVY V PŘÍRODĚ ......................... 8

1.1.1 Formování novodobého pojetí výchovy v přírodě........................... 9 1.1.2 Počátky hnutí a organizací zabývajících se pobytem v přírodě ve světě............................................................................................... 11 1.1.3 Vývoj pobytu a výchovy v přírodě v ČR ........................................ 16 1.2 OUTDOOROVÉ AKTIVITY .................................................................... 24 1.2.1 Turistika ........................................................................................ 24 1.2.2 Hry v přírodě................................................................................. 25 1.2.3 Cvičení v přírodě........................................................................... 26 1.2.4 Sporty v přírodě ............................................................................ 27 1.2.5 Cyklistika....................................................................................... 27 1.2.6 Horolezectví a vysokohorská turistika .......................................... 28 1.2.7 Lyžování a snowboarding ............................................................. 30 1.2.8 Vodní sporty .................................................................................. 31 1.2.9 Orientační sporty .......................................................................... 32 1.2.10 Adrenalinové sporty .................................................................. 33 1.2.11 Další aktivity spojené s pobytem ve volné přírodě.................... 35 1.3 OSOBNOSTNÍ ROZVOJ ......................................................................... 37 1.3.1 Cíle osobnostního rozvoje ............................................................. 38 1.3.2 Metody osobnostního rozvoje........................................................ 39 1.4 ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA .................................................................. 42 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.4.4 2.

Cíle zážitkové pedagogiky ............................................................. 44 Metody zážitkové pedagogiky........................................................ 44 Hra jako nástroj zážitkové pedagogiky ......................................... 47 Bezpečnost a odbornost při realizaci outdoorových aktivit u zážitkových programů ................................................................ 50

EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................... 54 2.1

REALIZÁTOŘI OUTDOOROVÝCH AKTIVIT – ANALÝZA WEBOVÝCH STRÁNEK ............................................................................................ 55

2.1.1 Cíl výzkumu a metodologie postupu.............................................. 55 2.1.2 Popis jednotlivých subjektů........................................................... 57 2.2 SHRNUTÍ A KOMPARACE ..................................................................... 71 ZÁVĚR ........................................................................................................... 85 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................... 87 PŘÍLOHY RESUMÉ

Úvod

Úvod Téma volnočasových aktivit se dostává do centra pozornosti stále častěji. Je to

tím, že lidé mají více volného času, než tomu bylo dříve. Snižuje se délka

pracovní doby, zvyšuje se produktivita práce, a tak v naší společnosti již není problémem si zabezpečit dostatek životních prostředků pro relativně blahobytný

konzum. Přestože spousta lidí tvrdí, že volného času má v dnešní uspěchané době čím dál méně, dovolím si, vzhledem k rostoucí nabídce volnočasových aktivit

různého druhu, tvrdit opak. Neboť kde není poptávky, tam by přece nebylo ani

nabídky. Prodlužující se délka volného času je veskrze pozitivním jevem, máme

tak více času na rodinu, své koníčky či relaxaci, pokud si však umíme volný čas

dobře zorganizovat. Volný čas se však může stát i jistým civilizačním problémem.

Právě proto stále hledáme alternativy pro vyplnění této doby, aby se zamezilo

sociálně destruktivním činnostem.

Aktivity v přírodě jsou jednou z alternativ a reakcí na krizové projevy současné společnosti.

Postmoderní

kultura nabízí

skrze multimediální

prostředky

nepřeberné množství podnětů a informací – televize, počítače, internet, virtuální realita apod., a odsouvá člověka od skutečnosti k plytkým prožitkům a jejich

hromadění bez ohledu na jejich hodnotové zakotvení. Outdoorové aktivity v kombinaci se zážitkovou pedagogikou se svým jednoznačným příklonem k reálnosti a síle prožitků téměř vzpírají tomuto trendu.

Přírodní prostředí nabízí postmodernímu člověku opravdovost a hloubku. Zkušenosti, které získá člověk v přímém kontaktu s přírodou, jsou často

považovány při rozvoji osobnosti za nejdůležitější. Je ale každá činnost, ze které si člověk odnáší novou zkušenost či nový pohled a třeba „jen“ posílení zdraví, vnitřní harmonie a klidu, součástí osobnostního rozvoje? Co vlastně pojem osobnostní rozvoj obsahuje? A jakou spojitost outdoorových aktivit a rozvoje osobnosti uvádějí prameny? Cílem teoretické části této diplomové práce je pojednat o názoru, že pobyt

a aktivity v přírodě mají pozitivní vliv na rozvoj osobnosti člověka. Příroda je 5

Úvod opravdu tím správným místem, kam chodíme relaxovat, kde čerpáme nové síly a kam utíkáme před shonem a hlukem našeho civilizovaného života. Tyto myšlenky rozvíjíme v kapitolách o historii pobytu v přírodě, o outdoorových aktivitách a sportech v přírodě, osobnostním rozvoji a zážitkové pedagogice. Outdoorové aktivity jsou jako nástroj rozvoje osobnosti používány

a zdokonalovány řadou neziskových organizací doma i v zahraničí. Poptávka po

tomto způsobu vzdělávání a formování osobnosti dala vzniknout velkému množství komerčních subjektů. Orientace na trhu ovšem není pro potenciálního

zákazníka jednoduchá. Proto jsme si dali za cíl v empirické části této práce popsat internetové nabídky vybraných subjektů. Dále se pokusíme o kvalitativní zhodnocení jejich webových stránek. Internetové prezentace porovnáme zejména z hlediska informativnosti a přehlednosti; zhodnotíme i jejich důvěryhodnost. Zdrojem informací pro diplomovou práci je studium odborné literatury. Používáme různorodou literaturu zaměřenou zejména na volnočasové aktivity,

ekologii a teorii výchovy v přírodě. Dále čerpáme z webových stránek organizací, které se výše zmíněnými aktivitami zabývají v praxi.

6

1. Teoretická část


1.1 Historické kořeny pobytu a výchovy v přírodě

V této práci se budeme věnovat vlivu aktivit v přírodě na rozvoj osobnosti, proto je třeba začít pátrat po jejich prvních náznacích hluboko v historii a zmínit se i o počátku výchovy jako takové. Tak, jak se vyvíjela lidská společnost a její kultura, měnil se i vztah a význam

člověka a přírody v každodenním životě. Vztah člověka a přírody můžeme rozdělit na dvě období: 1. Období přirozeného životního prostředí člověka – tedy prostředí, v němž

se člověk a jeho kultura vyvíjí v závislosti na klimatických, biologických

a biotických podmínkách biosféry.

2. Období odcizení člověka od přirozeného životního prostředí – lidská kultura se díky technicko-vědnímu, společensko-kulturnímu vývoji a stavu poznání odcizuje a vzdaluje od přírody (Hanuš, Jirásek, 1996). Člověk se v celé své historii snaží přírodu podmanit, ovládnout a využívat pro své nároky a potřeby. Díky svým adaptačním schopnostem a inteligenci získávají naši předkové zkušenosti, vědomosti a dovednosti a posunují se dále na vývojovém žebříčku. V období prvotně pospolné společnosti nelze odlišit pobyt „v přírodě” a mimo

ni, protože člověk byl s přírodou v mnohem těsnějším kontaktu než dnes. Přesto

se, vedle výchovy pracovní, objevovaly první náznaky výchovy mravní, stanovovala se pravidla sociálních vztahů, hierarchické zákonitosti a mladý člověk

musel v té či oné formě prokázat, že je schopen samostatně obstát v boji o přežití (Gabriel, 2006, s. 7). V dalším období pak dochází k formování nového vztahu člověka k přírodě. Výchovu v přírodě zde především utvářely:

8


•

filozofie,

•

umění,

•

přírodní vědy, obory a disciplíny,

•

tělocvičné systémy,

•

reformní, alternativní pedagogické směry,

•

sporty (horolezectví, vodáctví, lyžování, běhy, cyklistika),

•

volnočasové výchovné směry,

•

reakce na globální ekologickou krizi (ochrana přírody, ekologická, globální výchova, výchova k lidským právům a právům přírody) (Hanuš, Jirásek, 1996).

Toto období je ovlivňováno významnými osobnostmi ze světa vědy, filozofie,

politiky či kultury. V jednotlivých historických periodách se utvářely podněty, které mají vliv na dnešní podobu pobytu a výchovy v přírodě.

1.1.1 Formování novodobého pojetí výchovy v přírodě S nástupem renesance a romantismu nastává návrat k člověku, přírodě a jejímu poznávání (Neuman, 2000). Jeden z prvních zajímavých pokusů výchovy v přírodě nacházíme v období renesance, kdy se italský

myslitel, humanista

a pedagog Vittorino Ramboldini de Feltre rozhodl vybudovat ústav věrný

myšlence školy v přírodě. V krásném čistém prostředí na břehu jezera tak vznikla škola la casa ciogosa – dům radosti, dům veselí, škola hravá. Proti rozmařilosti

a přepychu šlechty staví výchovu ve skromnosti a střídmosti a využívá nepohodlí, otužování a tělesných cvičení. Uplatňuje některé nové metody výchovy ve vzdělávání (nepoužívá tělesné tresty, vychovává příkladem, seznamuje s přírodou, klade důraz na mravní a estetickou výchovu) (Hanuš, Jirásek, 1996). Vztah k přírodě zdůrazňoval i francouzský humanista François Rabelais

(1483–1553), duchovní otec kultu nového člověka, který popisuje v románu Gargantua a Pantagruel. Obraz nové výchovy zde rozvíjí na základě harmonické shody s přírodou: aktéři jeho románu sportují, jezdí na koni, pozorují přírodu, 9


studují květiny a svět kolem sebe srovnávají s tím, co je psáno v knihách (Gabriel, 2006). Důležitost sepětí člověka s přírodou si uvědomoval také český teolog, filozof, pedagog a spisovatel Jan Ámos Komenský (1592–1670). Ten svým moderním přístupem zásadně ovlivnil výchovu nejen školní, ale i mimoškolní. Položil základy moderních vyučovacích metod – sám vodil své žáky do přírody, kde je názorně učil poznávat květiny, stromy i zvířata. Vyzdvihoval důležitost cestování pro poznání světa a položil základy výchovy zkušeností a prožitkem (Neuman, 2000). O sto let později na J. A. Komenského navázal další velký reformátor pedagogických metod Jean Jacques Rousseau (1712–1778). Na rozdíl od něj byl ale spíše mužem teorie, který ve vlastním životě uskutečnil jen málo z toho, co popisoval ve svých dílech. Rousseau navádí k zrovnoprávnění citu s rozumem a vyzvedává vedle citu i přírodu, kde jedině se může realizovat lidská přirozenost

(Jirásek, 2001). V rozpravě Emil, čili o výchově vyslovil myšlenky, které přispěly

k novému pohledu na život v přírodě a k návratu lidí k přirozenému způsobu

života. Věřil v počáteční dobrotu člověka, zároveň však varoval před možností zla

v člověku jako důsledku jeho zespolečenštění.

Filantropismus (Filein – Antropos = milovat člověka), středověký myšlenkový proud přelomu 18. a 19. století navazující na osvícenství. Vyzdvihuje antický ideál výchovy kalokaghátia. Šíp (2008) jej popisuje jako harmonický rozvoj duševních a fyzických sil, který se pokouší vychovat osobnost vyrovnanou a silnou jak po stránce fyzické, tak po stránce intelektuální, citové a duchovní. Ve výchově se prosazuje rovnováha, harmonie mezi tělesnou zdatností a výchovou duchovní, vzdělání i pro nejnižší vrstvy společnosti. Váňa (1963) uvádí za zakladatele tohoto výchovného hnutí německého pedagoga Johana Bernharda

Basedova (1723–1790). Ten vycházel z Rousseauových myšlenek, že člověk je

od přírody dobrý a má-li se volně a přirozeně vyvíjet, je potřeba, aby byl ve styku s přírodou, chodil do přírody promýšlet vlastní názory a cvičil tělo – jen takto lze docílit souměrného vývoje ducha i těla. Roku 1774 otevírá v Dessavě výchovný ústav Filantropinum, s jehož chovanci uskutečňuje první tábory mládeže ve volné 10


přírodě. Ve stejném roce vydává dílo „Elementalwerk“ (Základní dílo). V druhé polovině 18. století však tato škola zaniká. Jeho žák Christian Gotthif Salzmann pokračuje v započatém díle a roku 1784 zřizuje první „školu v lesích“ na severní straně Durynského lesa, poblíž Walterhausenu. Ta je otevřena do konce 19. století (Cipro, 1984). Na Rousseauovo zdůraznění do té doby opomíjeného citu navazuje na sklonku 18. století myšlenkový směr a umělecké a kulturní hnutí nazvané romantismus. Byla to reakce na životní styl končícího století a některé

dominující ideály osvícenství. Příroda vystupuje v romantismu jako něco, s čím

člověk splývá a co ho prostupuje, jako zdroj lidských schopností rozumu, víry a citu (Jirásek, 2001). Pro romantismus je charakteristický posun k subjektivnímu a ideálnímu, spolu s vyzdvihováním iracionálních složek duševního života, intuice, prožitku, citu, fantazie a spontaneity. Z tohoto období vycházejí hlavní zdroje pobytu v přírodě, na něž navazujeme i v současnosti. Jsou to zdroje, které vytvořily základ a budoucí podobu výchovy, pobytu a rekreace v přírodě v celé euroamerické kultuře (Hanuš, Jirásek, 1996) . Na přelomu 18. a 19. století vzniká v Evropě řada tělocvičných systémů.

Každý z těchto systémů větší či menší měrou zdůrazňuje potřebu cvičení, výletů,

vycházek, turistiky či táboření v přírodě. S těmito systémy také souvisí počátky

hnutí a organizací zabývajících se pobytem v přírodě. V jednotlivých státech jsou patrné rozdíly v přístupu k této problematice.

1.1.2 Počátky hnutí a organizací zabývajících se pobytem v přírodě ve světě Na přelomu 18. a 19. století vzniká v Německu pod vlivem romantismu hnutí

Vandervogel. Jeho členové putují do přírody a spojuje je odpor k pruské organizaci a pořádku. Toto hnutí má obrovský význam pro rozvoj turistiky a to v její masové a organizované podobě. Má vliv i na tělovýchovné Turnérské hnutí.

11


Pod vlivem německy hovořících zemí se turistika rozšiřuje a stává se součástí životního stylu i jiných evropských zemích. S rozvojem turistiky souvisí i rozvoj horolezectví. Skutečný zájem o tento sport začíná až po výstupu na Mt. Ventoux v Provensálských Alpách, který uskutečnil Francesco Petrarca. Ten o svých zkušenostech a pocitech napsal velkolepé básně, které motivovaly celé zástupy k jeho následování a k horským výstupům. V roce 1857 vzniká v Londýně první

horolezecký klub Alpin Club, vydává vlastní časopis Alpin Journal (Neuman, 2000). S touto dobou je spojen i vznik vrcholového sportovního horolezectví. Ve Skandinávii je pobyt v přírodě spojen zejména se jménem Fridtjofa

Nansana,

biologa,

sportovce,

polárního

badatele,

oceánografa

a hlavně

pokrokového myslitele a velkého propagátora lyžování. Francouzská škola kritizuje stávající tělocvičné systémy a prosazuje nutnost návratu cvičení do přírody. Tělovýchovný reformátor Georges Hubert propracovává tzv. Méthode naturelle, přirozenou metodu cvičení v přírodě, vynikající svou všestranností a užitečností pomocí níž dochází k rozvoji

základního pohybového fondu člověka (Kos, Zapletal 1971). Za vzor si bere

přírodní národy. Tato metoda je považována za předchůdce dnešních ropes courses, tzv. lanových aktivit (Neuman, 2001). Anglický romantický básník William Wordsworth (1770–1850) se inspiruje

ideou optimálního vývoje člověka směřujícího ke zdatnosti a plnému zdraví, k němuž přispívá horské putování, toulky po rozlehlých dolinách i po hřbetech hor a jiné formy rekreace v přírodě. Jeho úvahy o psychohygienických účincích pěší turistiky, obsažené v díle „Průvodce k jezerům severní Anglie“, významně přispívají k chápání rekreace nejen v jeho vlasti, ale i v celosvětovém měřítku (Hanuš, Jirásek, 1996). V roce 1882 je anglickým duchovenstvem v Glasgowě založena tzv. Brigáda hochů, organizace pro mládež, jejíž cílem bylo vytvořit smysluplný program

a činnost pro chudé děti z velkých měst. Byly pro ně organizovány programy,

vycházky a různá cvičení ve volné přírodě, většinou ve formě vojenských cvičení. Brigády byly přímými předchůdci skautingu. Tato dnes již celosvětově rozšířená 12


organizace společně s přístupy organizace Outward Bound v mnohém formovala současný pohled na aktivní pobyt v přírodě. Popíšeme tedy blíže vývoj obou organizací. Skauting Za oficiální začátek skautského hnutí je považováno uspořádání prvního pokusného letního tábora generálem Robertem Baden-Powellem v roce 1907. Robert Baden-Powell zužitkoval své zkušenosti z boje na Středním východě a v Africe. Oceňoval vlastnosti, díky nimž dokázali domorodci dlouho úspěšně odolávat nesmírné přesile Britů. Baden-Powell měl značné nároky na zdatnost a přizpůsobivost svých vojáků (stopaři, anglicky “scouts“). Zásady své výchovy formuluje ve svém stěžejním díle „Scouting for Boys“ [61]. „Skauting začal jedním mužem, jedním ostrovem a jednou knihou“ (Šimánek, 1946, s. 17). Tato skauty hojně citovaná věta však není úplně pravdivá, neboť nemalý podíl na dnešní tváři skautingu má i Ernest Thompson Seton. „Jisto jest, že ona romantičnost, poetičnost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň, organizace jsou zase dílem BadenPowellovým – obou výborných psychologů a pedagogů“ (Svojsík, 1991, s. 22 – 23). Skauting docenil především význam věkových zvláštností, vyvodil z nich odlišný obsah i metody působení na jednotlivé stupně od předškolního věku až po období dospělosti a na jejich základě vytvořil i zvláštní organizační složky. Stanovil tak postupné cíle, jimiž dospěl k uplatnění krátkodobých i dlouhodobých

perspektiv, jimiž své členy získával pro aktivní činnost v organizaci (Hanuš,

Jirásek, 1996). Skauting objevil nové prostory výchovného působení, a to zejména

v přírodě. Poskytoval také svým členům pocit rovnosti s ostatními a svobody rozhodování o svých záležitostech, přinášel jim nové zážitky ze společného života v novém neznámém prostředí. Díky tomuto přístupu se skauting rychle šíří do celého světa – do Německa, Nizozemí, Ruska, Itálie, Francie, Srbska, Švédska atd.

13


Outward Bound Outward Bound je termín používaný v námořnické angličtině a charakterizuje

loď opouštějící jistoty přístavu, kterou čekají rizika a nástrahy plavby po širém

moři. Tuto metaforu použil za 2. světové války německý pedagog Kurt Hahn (1886–1974), který se svou originální pedagogikou zážitku (prožitkovou terapií) patří k zajímavým a inspirativním reformátorům v oblasti výchovy. Narodil se a působil v Německu až do nástupu fašismu, kdy byl nucen opustit svou vlast a poté působil v zahraničí, především ve Velké Británii. Během svého života založil a vedl světoznámé soukromé střední školy: školu na zámku Salem v Německu (1920), školu v Gordonstounu ve Skotsku (1934)

a školu v řecké Anavrytě (1949) [62].

Outward Bound Schools je název pro krátkodobé školy, které založil společně s rejdařem Lawrencem Holtem (1941) ve waleském přímořském městečku Aberdag (Aberdovey) původně jako výcvikové středisko „přežití“ pro námořníky, po válce jako střediska zážitkové pedagogiky. Hahn s Holtem zjistili, že schopnost vyrovnávat se s krizovými situacemi je více než fyzickou trénovaností určována

psychickou

odolností.

V tréninkových

podmínkách

náročných

outdoorových programů dávali proto mladým námořníkům zažívat svízelné situace, aby jim ukázali, že nepohodlí ještě neznamená fatální problém a že při koncentraci volního úsilí lze překonávat i velmi dramatické situace (Svatoš, Lebeda, 2004). Pro britskou mládež Hahn navrhl a zkoušel uplatnit odznak zdatnosti County Badge Scheme (1940), který byl oficiálně vyhlášen v roce 1956 pod názvem „Duke of Edinburgh Award.“ Od čtyřicátých let se tato střediska pod označením Outward Bound šíří po celém světě. V současnosti působí 40 škol na všech pěti kontinentech. V USA

sedm, ve Velké Británii pět, v Německu tři, dále pak v Austrálii, Belgii, České

republice, Francii, Honkongu, Indonésii, Japonsku a dalších (Hanuš, Jirásek, 1996).

14


Za oceánem se v tomto období formuje skupina amerických idealistických filozofů a spisovatelů, jež nabádají k chápání přírody jako výrazu duchovna, jako prostředí, v němž je možno realizovat rozhovor s Bohem i vlastní duší, kde je možno poznat sebe sama. Filozofové transcendentalismu, nazvaného podle transcendentálního

idealismu

Immanuela

Kanta,

kritizovali

nelidskost

kapitalismu, vyzývali k mravnímu sebezdokonalení, ke sblížení s přírodou. Myšlenky vycházející ze střetu novoanglického puritanismu a evropského romantismu znamenaly vlastně také první vědomý pokus o kulturní sebeurčení Američanů jako národa. Transcendentalisté své teorie rozvíjeli pod silným vlivem učení Platónova a anglických romantických básníků tzv. „jezerní školy“ (Anzenbacher, 2004 ). Vůdčí osobností transcendentalistů je americký spisovatel a básník Ralph

Waldo Emerson. Ve svém díle mimo jiné řeší vztah ducha a hmoty myšlenkou: „Příroda je symbolem ducha“. Neméně důležitým představitelem transcendentalismu byl Henry David Thoureau, přírodovědec, filozof a spisovatel, který ve svém díle obraňuje práva a důstojnost přírody (Hanuš, Jirásek, 1996).

Na myšlenky H. D. Thoreaua navazuje Ernest Thompson Seton, zvaný Černý vlk

(1860–1946),

spisovatel,

výtvarník,

přírodovědec

a zálesák,

jeden

z nejvýznamnějších tvůrců systémů výchovy v přírodě. Pro svůj výchovný experiment použil název woodcraft. Woodcraft Slovní spojení pochází z angličtiny a ve volném překladu znamená „zálesáckou dovednost“. Inspirací pro Setonovo dílo se stali kanadští indiáni – jejich způsob života, zvyky, tradice, filozofie a především jejich přirozeně těsné sepětí s přírodou (Kubát, Porsch, 2007). Myšlenku celoživotního harmonického rozvoje lidského jedince odráží

alegorie o čtyřhrannosti výchovy (symbolicky

vyjádřená woodcrafterským

zákonem „čtyřnásobného ohně“) – čtyřech jejích cílech a cestách – cesty těla, 15


mysli, ducha, služby (Seton, 1991). Seton v zákoně zakotvil obecně platnou soustavu lidských a mravních zásad. Podařilo se mu dosáhnout toho, o co mu zřejmě šlo – uvést v život takový systém mravních zásad, který není svázán s žádnou církví nebo náboženstvím, s žádnou filozofickou doktrínou, ale sdružuje pozitivní prvky všech a je tedy přijatelný pro všechny (Pecha, 1999). I přes zdánlivě rozdílný vývoj aktivního pobytu v přírodě v jednotlivých státech se jednotlivé směry v mnohém ovlivňují a doplňují. Přístupy skautského hnutí, Outward Bound a Woodcraftu jsou nejen inspirací pro tvorbu dnešních

metod rozvíjení člověka aktivitami v přírodě ve světě, ale v mnohém ovlivnily i vývoj pobytu a výchovy v přírodě v České republice.

1.1.3 Vývoj pobytu a výchovy v přírodě v ČR K rozvoji cestování za poznáním a dobrodružstvím v českých zemích dochází již v 15. století. Jan Ámos Komenský začleňuje cestování a pobyt v přírodě do výchovy mládeže. S nástupem romantismu v 19. století přichází i myšlenka

všestranně a harmonicky rozvinutého vývoje člověka, včetně pobytu a výchovy v přírodě (Neuman, 2000). V době obrození si otázky vlivu přírody na člověka pokládá český filozof Bernard Bolzano ve své knize „O nejlepším státě“. O masovější zavedení pobytu v přírodě se postarali členové České obce sokolské, a to zejména svými denními i nočními pochodovými cvičeními, výšlapy po stopách Karla Hynka Máchy k českým hradům či památným výletem na horu

Říp.

Zakladatelem Sokola a pozdějším prvním náčelníkem Sokola byl kritik,

historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze Miroslav Tyrš, který o sokolské tělovýchovné soustavě napsal knihu „Základové tělocviku“.

K největšímu rozvoji u sokolského hnutí dochází po vzniku ČSR. Popularita

Sokola vychází z tradice protirakouského zaměření hnutí a z boje příslušníků

Sokola v průběhu 1. světové války v Československých legiích. Velká pozornost,

16


podpořená dokonalou metodickou propracovaností, je věnována cvičení v přírodě, vycházkám, výletům a později táboření (Neuman, 2000). Významnou osobností z konce 19. století v oblasti propagace sportu a pobytu v přírodě byl též Josef Rösler Ořovský (Hanuš, Jirásek, 1996). V České republice jsou dvě hlavní myšlenkové linie výchovy v přírodě, woodcraft a skauting, spojovány se jmény Antonína Benjamína Svojsíka a Miloše Seiferta. Oba tito muži zasvětili svoje životy práci s mládeží. Antonín Benjamín Svojsík (1876–1938) – středoškolský profesor a člen Sokola se při své cestě do Velké Británie v roce 1905 seznamuje se Setonovým woodcraftem a výchovou v nejrůznějších zemích světa. O šest let později jede do Anglie, aby se zde seznámil i s Powellovým skautingem. Poznává, že výchova v přírodě, věc do té doby u nás neznámá, se velmi dobře osvědčuje pro svůj hluboký výchovný náboj, pro svoji opravdovost. Svojsík se vrátil nadšen krásou skautského života v přírodě, energickým a přece ušlechtilým vystupováním skautů a opravdovostí, s jakou konali svoji práci a plnili příkazy konání dobra (Plajner, 1992). Na základě získaných poznatků mohl Svojsík uspořádat první tábor pod hradem Lipnicí. Protože Sokol junáctví jako výchovný směr mládeže nepřijal, byl Svojsíkem vytvořen Skautský odbor ve Svazu spolků a přátel pro tělesnou

výchovu. Pro téměř lavinovité šíření junáctví byl ale již záhy v červnu 1914 založen samostatný skautský spolek s názvem Junák - český skaut (Morkes,

2007). Hlavní myšlenky zakládá na ideálech anglického skautingu a woodcraftu a po

poradě s osobnostmi českého národního hnutí (František Čáda, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk a další) vybírá ideje a myšlenky, které zasahují do naší tradice. Hlavním tvůrcem druhého ideového hnutí výchovy v přírodě byl středoškolský profesor, překladatel, myslitel, spisovatel a propagátor junáckého hnutí Miloš Seifert – Woowotanna. Poté, co se seznámil s dílem E. T. Setona, prosazuje tyto 17


formy výchovy a dává jim název Lesní moudrost. Vydává

dílo „Přírodou

a životem k čistému lidství“, kde kromě indiánů oceňuje i vzor našich slovanských

předků. Ideál junáctví, zvláště jeho romantická představa junáctví slovanského, je

jedním z pilířů jeho tvorby. Seton čerpal z tradic indiánských a dával mladým lidem za vzor indiána. Seifert indiánské tradice sice od Setona převzal, ale chtěl je doplnit tradicemi místními – slovanskými (Šimková, 2009). Ve dvacátých letech k nám na přání T. G. Masaryka vysílá světová asociace

YMCA svoje sekretáře a pověřuje je zakládáním a rozvojem její činnosti u nás. Toto Křesťanské sdružení mladých mužů (Young Mens Christian Association) v počátcích funguje zejména v rámci armády, později, po svém rozšíření, zaměří svoji činnost na vysokoškolskou mládež (Hanuš, Jirásek, 1996).

Od roku 1888 se datuje vznik Klubu českých turistů, který vytváří vhodné

podmínky pro turistiku v Československu (značení cest, budování chodníků aj.).

Koncem roku 1918 se pak přejmenovává na Klub československých turistů a rozšiřuje svoji činnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus (Vyškovský a kol.,

1997). Tehdejší ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zavádí nové školní osnovy pro tělesnou výchovu, jejichž součástí jsou i turistické výlety a vycházky do přírody. V této době u nás působí i židovský tělocvičný svaz – MAKABI, Maďarský tělocvičný svaz, Německý tělocvičný svaz, Svaz německých horolezců, Karpatenverein maďarský a německý turistický spolek aj. (Hanuš, Jirásek, 1996). Pod sílícími civilizačními tlaky a díky antiautoritářské české povaze vzniká

čistě český jev v oblasti pobytu v přírodě – tramping. Bylo to sociální hnutí

mladých lidí bez organizace, kteří si zakládali na volnosti a nezávislosti, snažili se prokázat svou soběstačnost a odolnost v přírodních podmínkách. Tvořili volné skupiny, později pevnější kolektivy v osadách. První trampskou osadou byl

Roaring Camp – Tábor řvavých (1914). Náplní činnosti bylo táboření, později se

pěstovaly i sportovní disciplíny (Hurychová, 1975). Prvky skautingu a woodcraftu

18


jsou zde doplněny romantikou z knih Jacka Londona a Karla Maye. Tramping je průpravnou školou k vytvoření silných ušlechtilých charakterů opírajících se o ideje trampingu: lásku k přírodě, vlastní konání vychované samotou, sebekázeň a soběstačnost. Čtyřicátá léta jsou, zejména díky Sokolskému hnutí, obdobím rozkvětu pobytu

v přírodě. Vznikají příručky na toto téma i časopis „Do přírody“. Roční průměr stanových táborů je 800–900. Vyvrcholením vývoje sokolského pobytu a výchovy v přírodě bylo vystoupení sokolských táborníků na XI. Sokolském sletu v Praze, kde 2 500 táborníků během několika minut vybudovalo na šestihektarovém sletišti 75 táborů o 1 100 stanech a provedlo náročné pásmo „Den na táboře“ (Hanuš, Jirásek, 1996). Po nástupu vlády komunistické strany (1948) zanikají organizace se specializací na pobyt v přírodě a vzniká jednotná tělovýchovná organizace – Pionýrská organizace Československého svazu mládeže (dále jen PO ČSM) jako

součást Československého svazu mládeže (dále jen ČSM). Na narůstající kritice formálnosti a neefektivnosti této organizace dochází k vzedmutí nové vlny zájmu o tramping. Vzniká též Ústřední sekce turistiky při Ústředním výboru Československého tělovýchovného svazu (Neuman, Hanuš, 2007).

V roce 1957 vzniklý Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) přehodnocuje jako první svůj vztah k pobytu a výchově v přírodě. Vytváří mimo jiné definici turistiky a vše, co jí neodpovídá, je odmítáno. Po okupaci „spřátelenými armádami“ jsou postupně všechny vzniklé organizace rozpuštěny nebo přičleněny k Pionýrské organizaci Socialistického svazu mládeže (PO SSM). V počátku období normalizace vzniká hnutí Brontosaurus zaměřené na kolektivní formy rekreace mládeže, které se významně přičinilo o rozvoj ekologické výchovy u nás (Neuman, 2000). Souběžně s tím SSM pořádá dál pro své instruktory experimentální akce, ve kterých se objevuje myšlenka spojení náročných sportovních aktivit s kulturními prvky. Zdůrazňuje se komplexní přístup vycházející z prázdninové rekreační pedagogiky. Přelomem je rok 1977,

kdy ve Žďáru nad Sázavou vzniká pod hlavičkou ČÚV SSM Prázdninová škola

19


Lipnice, která se má zabývat rozvojem moderních forem pobytu v přírodě a turistiky (Hanuš, Jirásek, 1996). Po nástupu demokracie v devadesátých letech 20. stol. opět vznikají zrušené

organizace Junák, Sokol, Orel YMCA, YVCA a další. Česká republika se

prostřednictvím prázdninové školy stává členem Otward bound. Výchovou

v přírodě se zabývají také školská zařízení a ústavy – pedagogické fakulty vysokých škol, dále také Katedra sportů a aktivit v přírodě FTVS UK Praha, kde vzniká specializace Sporty v přírodě – Outdoor Leadership, Katedra rekreologie

FTK UP Olomouc a Katedra řízení volného času a sportů FŘIT VŠ Hradec Králové (Neuman, 2000). Předmětem jejich výzkumu je výchova mimo

vyučování, pedagogika volného času a tělesná výchova. Všechny tyto instituce a školy hodnotí dosavadní přístup k této otázce a jeho další rozvoj, směřování v rámci povinné školní výuky na ZŠ, ale i na středních a vysokých školách, tak

i v oblasti využívání volného času. Vzniká též Nadace Pangea, usilující mimo jiné i o podporu a rozvoj výchovy v přírodě.

Historický vývoj prázdninové školy Lipnice V historickém

vývoji

outdoorových

aktivit,

především

zážitkově

pedagogických přístupů, má nezastupitelné místo Prázdninová škola Lipnice (dále

PŠL), jejímž specifikem je cílené zaměření své činnosti na období mladší dospělosti (adolescence a pozdní adolescence) a využívání specifické metody – zážitkové pedagogiky. Vzniku PŠL v roce 1977 předcházelo dlouhé období vývoje, jehož kořeny bychom našli ještě hluboko před rokem 1964. Věnujme se tedy jednotlivým obdobím, abychom lépe pochopili původ a vývoj její metody. Kladný vztah k přírodnímu prostředí, skautské a zálesácké dovednosti,

záliba v provozování řady sportů v přírodě a turistiky spolu s potřebou

osobnostního zrání a smysluplného rozvíjení ve vztahu k přírodě spojily dohromady skupinu lidí, která stála u kořenů toho, co dnes nazýváme Prázdninovou školou Lipnice.

20


Období směřování 1964–1970: Na Sluneční pasece pod Křemešníkem probíhaly první Tábornické školy.

Počátkem 60. let dochází v Pionýrské organizaci (PO) a v Československém

svazu mládeže (ČSM) k přehodnocování vztahu k metodám práce skautského hnutí a dokonce se začínají přebírat některé skautské metody a zkušenosti turisticko-tábornických oddílů, jimiž se tyto organizace snaží zpestřit svoji činnost. Hlavním iniciátorem vzniku tábornických škol byl pracovník oddělení

tělesné a branné výchovy, absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu Václav Vlček. Přesvědčil vrcholné funkcionáře zpolitizované mládežnické organizace o nutnosti přijít s něčím, co by bylo přitažlivé pro mladé lidi (Gintel a kol., 2007). Jakýmsi ideologem budoucího hnutí reprezentovaného Ústředním štábem

táborníků ÚV ČSM se stal autor dvou vydání příručky „Tábornická škola" Vlastimil Snopek. Ten také zavedl a zpracoval pojem tábornictví. V roce 1964 se

uskutečňují první čtyři táborové školy a v dalších letech následuje prudký rozvoj

tábornictví a objevují se nové, moderní formy rekreačního pobytu v přírodě (Neuman, Hanuš, 2007). Období experimentů 1970–1976: Na počátku sedmdesátých let se zrodilo hnutí usilující o propojení pobytu v přírodě s tělocvičnými a kulturními aktivitami. Celá koncepce byla budována na poznatku, že stupňování náročnosti a požadavků na fyzickou kondici a zároveň na intelekt, samostatnost při rozhodování, tedy jakýsi komplexní „tlak“ na osobnost každého jedince přináší v konečném součtu nebývalé uspokojení, do jisté míry formuje jeho vnitřní duchovní svět, nutí ho znovu zvážit dosavadní hodnoty, ideály a názory (Hanuš, 2004). Tehdy se také podaří skupině instruktorů pobytu v přírodě přesvědčit vedení

ČÚV SSM a to nechává prostor k pořádání experimentálních projektů. Jejich účelem je najít nové směry a formy výchovy, pobytu a rekreace v přírodě, které by co nejlépe vyhovovaly mentalitě mladých lidí a současně přispívaly k jejich všestrannému a harmonickému rozvoji. V Lomu na Hřebenech v Lipnici nad

Sázavou i v jiných částech republiky se následně uskutečňuje řada akcí a projektů s cílem rozvinout tzv. moderní formy pobytu v přírodě (Hanuš, Neuman, 2007). 21


Program experimentálních projektů je naplněn: •

sporty v přírodě (kanoistika, kolo, lukostřelba, softbal, horolezectví, plavání aj.),

•

uměleckými činnostmi (tanec, zpěv, recitace poezie, poslech vážné hudby, divadlo aj.),

•

podněty pro řízení vlastního rozvoje (Margareta, psychologické testy aj.),

•

hrami a programy (komunikativní, strategické a málo strukturované hry),

•

činnostmi v přírodě (táboření, turistika, poznávání přírody) (Hanuš, 2004).

Instruktorský sbor, řízený Metodickou radou pro pobyt v přírodě, čítá v roce 1976 téměř 300 instruktorů. Bohužel však doba přituhujícího režimu považuje nadšení, iniciativu, spontánnost a aktivitu instruktorského sboru za rizikovou. Proto je administrativní cestou téhož roku celý sbor rozpuštěn (Hanuš, 2004). Období Prázdninové školy 1977–1989: Přelomem v pobytu a výchově v přírodě je rok 1977, kdy je ve Žďáru nad Sázavou pořádán celostátní seminář, jehož tématem je „Rozvoj moderních forem pobytu v přírodě a turistiky“. Seminář potvrzuje účinnost a oprávněnost výsledků

experimentálních akcí a přijímá návrh na zřízení Prázdninové školy ČÚV SSM, která vzniká o měsíc později v Praze. Jejím hlavním cílem je předávání a rozvoj

nových forem rekreace, pobytu a výchovy v přírodě členům SSM (školící, metodické a experimentální centrum). Do jeho čela se staví psycholog Allan

Gintel a setrvá zde až do roku 1987 (Gintel, 1980). Prázdninová škola si dala za úkol připravovat mladé lidi poněkud nezvyklými formami pro jejich budoucí společenské a profesionální působení. Šlo o to „Učit se být“, pomáhat vytvářet mladým lidem vlastní život v celém jeho bohatství,

pestré paletě zkušeností a prožitků, naučit člověka být nejen nástrojem využívaným pro různé povinnosti, funkce a významy, ale také žít (Hanuš, 2004). Prázdninová škola se v průběhu let obohacuje o metody a programy získávané vlastní zkušeností. Stala se prostředím experimentů a hledání, jejichž cílem byla osobnost a její rozvoj. Po „sametové revoluci“ v listopadu 1989 rozhoduje vedení 22


Prázdninové školy o osamostatnění této instituce a vytváří občanské sdružení s názvem Prázdninová škola Lipnice. Období Prázdninové školy Lipnice od roku 1990 po současnost Prázdninová škola Lipnice (dále jen PŠL), stejně jako jiné organizace, v tomto

období hledá odpovědi na řadu existenčních otázek, se střídavými úspěchy řeší

svoje profesionální, provozní, ekonomické a produkční otázky a formuje cesty

svého dalšího směřování (Holec, 2007). V červnu 1991 je PŠL přijata do mezinárodní pedagogické organizace Outward Bound [ 72 ].

V roce 1993 PŠL zakládá svoji dceřinou společnost Outward Bound – Česká cesta, s.r.o., která využívá metody PŠL a Outward Bound při profesionálním vzdělávání zaměstnanců firem a zajišťuje PŠL důležité prostředky pro její

neziskovou činnost. V roce 1993 PŠL opouští legendární Lipnické středisko

a projekty kurzů 1994–1995 se uskutečňují na nejrůznějších místech České

a Slovenské republiky. V roce 1994 zakládají členové a spolupracovníci PŠL ze

Slovenska sesterskou organizaci Štúdio zážitku, které se stalo samostatnou organizací v rámci Outward Bound Slovakia (Hanuš, 2004). Během let se metoda využívaná PŠL vyvíjela a prohlubovala. V literatuře můžeme zaznamenat vývojově dané pojmy jako Prázdninová pedagogika,

Intenzivní rekreační režimy, Pedagogika volného času až po Zážitkovou pedagogiku. Je nesporné, že PŠL skutečně vytvořila originální vlastní metodu

zážitkové pedagogiky (více v kapitole Zážitková pedagogika). Pokud se podíváme do zahraničí, existuje tu několik zážitkově pedagogických koncepcí, které s ní však nemají příliš společného. Nejblíže je pojetí zážitkové pedagogiky Kurta Hahna v hnutí Outward Bound.

23


1.2

Outdoorové aktivity

Aktivity v přírodě jsou v současné době jednou z nejdynamičtějších složek tělesné výchovy a sportu. Můžeme to doložit vznikem mnoha nových sportů i organizací, které tyto aktivity rozvíjejí a využívají ke komerčním účelům. Jde o bohatě strukturovanou oblast, která svými vazbami zasahuje do školní tělesné výchovy, mimoškolní činnosti, do oblasti turistiky, sportu pro všechny, rekreace, aktivit pro volný čas i do programu výchovných institucí.

Outdoor, toto původně anglické slovo (= venkovní, konaný pod širým nebem)

si již osvojila celá řada jazyků. Tento termín prošel svou vlastní historií a jeho

význam se stále vyvíjí a je chápán odlišnými způsoby. V dnešní době slouží zejména k označení pohybu v přírodě a to především jako způsob trávení volného času. V české terminologii užívané v souvislosti se zážitkovou pedagogikou je někdy nahrazován pojmem zážitkový trénink. Počeštěný výraz outdoorové aktivity (z anglického Outdoor activities) je

obecné označení pro okruh činností, které v sobě zahrnují turistiku, sporty v přírodě, hry i různá cvičení. K nim řadíme především činnosti, které konáme

vlastní silou (eventuálně za pomoci speciálního vybavení a které jsou spjaty se šetrným využíváním přírodních překážek). Tyto aktivity nejsou samoúčelné, jsou využívány jako prostředek a výzva pro jednotlivce i malé skupiny. Pokud u nich aplikujeme odpovídající metody a přístupy, skýtají výchovný potenciál využitelný k rozvoji osobnosti (Mikoška, 2006). Co je tedy obsahem jednotlivých činností, které řadíme do skupiny outdoorových aktivit?

1.2.1 Turistika Turistika spojuje účinky pohybové aktivity s vlivem přírodního prostředí,

s poznávacím procesem i se zvládnutím řady odborně technických činností. Vyškovský a kol. (1997) dělí jednotlivé druhy turistiky na pěší, vysokohorskou, lyžařskou,

vodní

a cykloturistiku.

Pobyt 24

v přírodě

může

zahrnovat


i netělovýchovné aktivity, např. rybaření, myslivost apod. V takto širokém pojetí je turistka součástí pobytu v přírodě. V anglické terminologii najdeme spoustu pojmů, které se více či méně

významu českého pojetí přibližují, jako: trekking, rambling, hiking, backpacking. Pokud sestavujeme vycházky a výlety pro děti, nesmíme zapomenout na základní

prvky, které v jejich programu nesmějí chybět: silné zážitky, zajímavá činnost a radost a vzrušení ze hry (Zapletal, 2003).

1.2.2 Hry v přírodě Hry v přírodě cvičí tělo i ducha, rozvíjí rychlost, obratnost, sílu, vytrvalost a nervosvalovou koordinaci, zdokonalují postřeh, bystří smysly. Obnovují psychické i fyzické síly. Jsou jednou z nejúčinnějších forem rekreace. Dělení her v přírodě (dle Vyškovského 1997): I. Hry v přírodě 1. Běžecké hry 2. Pátrací hry 3. Stopařské hry 4. Hry s plížením 5. Orientační hry 6. Bojové hry 7. Didaktické hry 8. Různé hry v terénu. II. Hry ve zvláštním prostředí 1. Hry na pohodu 2. Hry v nočním prostředí 3. Hry ve vodě 4. Hry na plavidlech 5. Hry ve sněhu.

25

1. Teoretická část Hra je často dávána do protikladu vážného, užitečného či praktického chování. Patří mezi nepostradatelné prostředky výchovy a její význam pro rozvoj osobnosti je nesporný. K pojmu hra se vracíme ještě v části práce pojednávající o zážitkové pedagogice.

1.2.3 Cvičení v přírodě Cvičení v přírodě má svůj význam zdravotní i výchovný. Základním úkolem je zlepšování zdravotního stavu. Při cvičení v přírodě se zvyšuje tělesná zdatnost, odolnost vůči nepříznivým přírodním podmínkám a cvičení má blahodárný vliv na nervovou soustavu. Neméně důležitý je i úkol výchovný. V mnohotvárných přírodních podmínkách jsou na jedince kladeny vyšší požadavky než v tělocvičně a na hřišti a prohlubují se cenné mravní a volní vlastnosti, odvaha, sebedůvěra, kolektivní cítění, houževnatost a odolnost, ukázněnost, rozvaha a rozhodnost (Kos, Zapletal, 1971). Cvičení v přírodě můžeme rozdělit na dvě skupiny: •

Cvičení všestranně rozvíjející, které sleduje rozvoj základních pohybových schopností – rychlosti, obratnosti, síly a vytrvalosti,

•

Cvičení speciální, mezi něž patří jednak pohybové činnosti související

s jednotlivými druhy turistiky, dále se sportovními činnostmi (sporty v přírodě) jako jsou jachting, windsurfing, lyžování atd. (Vyškovský 1993) sem zařazuje i tzv. Speciální cvičení a cvičení kompenzační.

U cvičení v přírodě i u outdoorových aktivit obecně nejde jen o zvyšování tělesné kondice a zvyšování pohybových funkcí. Důraz klademe i na zapojení všech smyslů, podporujeme neobyčejnost zážitků a zkušenosti, aktivací celé osobnosti v bezprostředním jednání, rozvíjíme možnosti spolupráce s ostatními a porozumění sobě samému. Účastníci takových aktivit mají možnost posilovat sociální vazby při skupinové činnosti, získat ekologicko-hodnotový pohled na svět

a setkat se se skutečnou přírodou (Mikoška, 2006).

26


1.2.4 Sporty v přírodě Sporty v přírodě provádíme pod širým nebem. Jejich smyslem je zlepšení kondice, zdraví a z hlediska psychohygieny i radost z pohybu (Vyškovský, 1993). Přestože se řada dříve typických sportů stěhuje do hal (horolezectví, lyžování, cyklistika aj.), zůstává pro nás provádění sportů v relativně málo narušeném prostředí tou nejvyšší kvalitou. V další části budeme věnovat pozornost zejména těm sportům, které vyčnívají

svým progresivním vývojem nebo těm, které mají nejpočetnější řady svých vyznavačů.

1.2.5 Cyklistika Ve své téměř dvěstěleté historii se bicykl, který v počátcích ovládala (a vlastnila) jen hrstka nadšenců, stal nejrozšířenějším dopravním prostředkem. V mnoha regionech na světě je díky své dostupnosti pro tento účel využíván stále. V západní kultuře však bicykl slouží zejména k rekreaci a sportu. Horská kola (MTB) Obliba MTB crossu stále roste a s nimi i množství cyklotras a cyklostezek v naší zemi. Závodní forma crossu bývá nezřídka zařazená do extrémních soutěží a spojená s jinými dovednostmi v přírodě – např. s lezením či orientačním během. Obtížnost je dána délkou, převýšením a umístěním tratí. •

Bicross – jedná se o extrémní formu jízdy v terénu s prvky akrobacie. Disciplína náročnější na kvalitní výbavu i schopnost dokonalého ovládání kola.

•

Downhill – sjíždění prudkého svahu na kolech speciální konstrukce (Mikoška, 2006).

•

Biketrial – dříve také cyklotrial je sportovní disciplína, při které jezdci

zdolávají různé překážky, aniž by se jakoukoli částí svého těla dotkli

27

1. Teoretická část země. Provozuje se mimo vozovky, v lesích, na uzavřených plochách či v trialových parcích [70].

Cyklistika patří mezi nejmasověji provozované rekreační sporty. Cyklostezky a cyklotrasy mají problém pojmout obrovské množství příznivců tohoto sportu. Investice do jejich budování se jistě vyplatí. Cyklistika ve své rekreační formě je přínosem pro lidské zdraví, proto je její podpora na místě.

1.2.6 Horolezectví a vysokohorská turistika Horolezectví obecně lze považovat za druh sportu, zvláštní zálibu, pro někoho ale třeba i životní styl. V dnešní době horolezectví zahrnuje tak širokou škálu

činností, že nelze vyslovit obecnou definici. Jeho odvětví mají společné snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu. Horolezectví lze přibližně dělit podle terénu, ve kterém se leze a případně dle pomůcek a materiálu, které se používají. •

Alpinismus – alpské horolezectví, zlézání hor a skal podle určitých zásad v příslušných stupních obtížnosti. Alpinismus zahrnuje široké spektrum

činností v horách – lezení skalních cest překonávaných volným lezením, technické lezení po umělých pomůckách, výstupy ve sněhu, ledu a po

ledovcích, pohyb na lyžích, tzv. skialpinismus, pěší přechody. Spojujícím prvkem je horský terén velehorského rázu. Jako sport se vyvinul ve 2. polovině 19. století v Alpách (Malá ilustrovaná encyklopedie, 1999). •

Bouldering – lezení po balvanech bez použití lana. Jedná se o bezpečnou formu lezení pár metrů nad zemí. Cílem je správné provedení několika pohybových sekvencí. Jde o směs gymnastických a lezeckých prvků, okořeněných plným soustředěním mysli na daný pohybový problém.

Provozovat lze na převislé skále, valounu, částech útesu nebo na umělé stěně (Mikoška, 2006). •

Volné lezení – styl horolezectví, při kterém se k pohybu po skále využívá pouze přirozeného povrchu skály a síly lezce. Je protikladem technického

28


lezení, kdy lezec využívá umělé pomůcky (například se drží za skoby, stoupá do žebříčků, pomáhá si přítahem za lano a podobně). Při volném lezení je použití technických pomůcek omezeno na jištění pro případ pádu. Zvláštním stylem volného lezení je lezení zcela bez jištění tzv. sólové lezení. To je někdy s volným lezením nesprávně zaměňováno. Volné lezení je v současnosti obecně považováno za šetrnější ke skále a sportovně hodnotnější než lezení s umělými pomůckami (Ulmová, 2009). •

Sportovní lezení – je v dnešní době nejpopulárnějším druhem volného lezení. Spočívá v tom, že lezec se pohybuje ve sportovních cestách (cesty, které se dají zlézt na jeden zátah) a zdolává skalní obtíže vlastní silou.

•

Lezení na umělých stěnách – dynamicky se rozvíjející sportovní disciplína, která přitahuje hlavně mladší ročníky populace, ale oslovuje i starší sportovní a kondiční lezce. Slouží k osvojení základních lezeckých pravidel a návyků v bezpečném prostředí.

•

Speleologie – vědní disciplína zabývající se výzkumem jeskyní, pro jejíž realizaci je nutné zvládnout nejen lezení samotné, ale i speleologické techniky k zajištění bezpečného postupu.

•

Canyoning – jedná se o prostup koryty horských říček, potoků a úzkých soutěsek a to vždy ve směru jeho toku, tedy shora dolů. Při cestě dochází

k překonávání různých překážek. Při canyoningu se kombinuje slaňování skalních stěn a vodopádů, proplavávání tůněmi, prodírání se mezi obřími ohlazenými balvany, skákání do hlubokých tůní s ledovou vodou, sjíždění přírodních tobogánů a skluzavek atd. Využívají se zde prvky vodáctví, horolezectví a speleologie. •

Vysokohorská turistika – lze ji definovat jako pohyb ve vysokohorském terénu, který je schůdný bez využití horolezecké techniky. Samozřejmostí je použití maček, cepínu a lana na ledovci nebo firnovém poli. Stejně tak pohyb po zajištěných cestách s úvazkem a soupravou s karabinami nikdo nepovažuje za horolezení, ale určitě za vysokohorskou turistiku (Frank, Kublák a kol., 2007).

29


•

Via ferrata (Klettersteig) – jedná se o jednu z forem vysokohorské turistiky, která je vlastně na hranici mezi turistikou a lezením. Obtížná

místa v horách jsou jištěná řetězy, žebříky a lany (Mikoška, 2006).

Zejména díky budování nových umělých lezeckých stěn, pokroku v oblasti technického vybavení a dnes již finanční dostupnosti vysokohorského, zejména alpského, terénu, se stává záliba v různých formách horolezectví – dříve koníček pár zasvěcených dobrodruhů – zábavou takřka masovou. Bohužel, kvůli neznalosti a nedodržování základních pravidel si tento zajímavý sport stále nese cejch „nebezpečného hazardování“.

1.2.7 Lyžování a snowboarding Vznik lyžování, podobně jako cyklistiky, souvisel spíše se způsobem dopravy než se zábavou. Lyže se vyvinuly z pomůcek určených k překonávání zasněženého

terénu,

které

v počátcích

byly

bližší

sněžnicím.

Naopak

snowboarding, který se odvíjel od surfingu, byl již v počátku své existence brán jako sport a hlavně zábava. •

Sjezdové lyžování – je zimní sport spočívající v pohybu člověka vlastní silou po sněhu pomocí lyží, páru dlouhých úzkých desek (původně dřevěných, dnes častěji z kompozitních materiálů), připojených k botám

pomocí lyžařského vázání. Lyžování původně sloužilo k dopravě a v průběhu 20. století se postupně stalo zejména sportovní a rekreační aktivitou. Lyžování je mnoha odvětvími zastoupeno na zimních olympijských hrách. •

Běh na lyžích – je způsob dopravy použitelný v zasněženém terénu, používá se zejména v turistice a rekreačním sportu, ale také k praktické dopravě v horských oblastech mimo upravované silnice. Dnes se k chůzi a běhu na lyžích obvykle užívají speciální lyže – běžky. V minulosti se používaly univerzální lyže pro chůzi i sjezd (Kovařík a kol., 1991).

30


•

Snowboarding – je na sněhu provozovaný zimní sport podobný lyžování, ale především letním sportům skateboardingu a surfu. Je provozován na snowboardu – prkně pevně připnutém k oběma nohám jezdce. Od roku 1998 je součástí zimních olympijských her.

•

Freestyle – sjíždění neupravených svahů a velmi prudkých kopců a skal

v místech, kde nebývají žádné vleky. Freestyle se částečně blíží skialpinismu, ovšem extrémní sjezdaři se pro své potěšení většinou nehodlají trápit výstupem, proto se nechávají na vrcholky vysazovat vrtulníkem. Této formě se říká heliskiing. Lehčí variantě, při které lyžaři

vyjedou na kopec lanovkou a pro sjezd volí trasu mimo značené sjezdovky, se říká off-piste skiing (Louka, Večeřa, 2007).

České podmínky jsou ideální zejména pro běh na lyžích, lyžování a snowboarding. Pro extrémní formy zimních sportů není dostatek vhodných lokalit ani pochopení místních ochránců přírody.

1.2.8 Vodní sporty I přes zdánlivě nevhodné podmínky se u nás vodní sporty těší velké oblibě. V této podkapitole definujeme ty, které jsou u nás nejrozšířenější. •

Kanoistika – kanoistika se neomezuje pouze na sjíždění vodních toků, v naprosté většině mírných až středně tekoucích, ale jedná se i o jízdu po vodních hladinách. Nejrozšířenějším vodním sportem je vodní turistika. Nadšenci na různých druzích lodí (turistické kanoe mnoha typů, pálavy,

turistické kajaky…) každoročně sjíždějí většinou mírněji tekoucí řeky. •

Windsurfing – je sport, při kterém jezdec na dva až čtyři metry dlouhém prkně využívá pomocí plachty sílu větru k pohybu po vodní hladině. Jedná se v podstatě o spojovací článek surfingu a jachtingu. Na rozdíl od

plachetnice je ale stěžeň plachty připevněn k plováku pomocí ohebného kloubu, což umožňuje jezdci téměř libovolnou manipulaci s oplachtěním, a tím i řízení směru plavby ve výtlačné jízdě.

31


•

Kitesurfing – (častý je též název kiteboarding) je sport, spočívající v jízdě po vodě na speciálním prkně tzv. kiteboard, za využití tažného draka. Je to jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů. Díky technickým inovacím a vývoji se tento sport stává bezpečnějším a dostupnějším. V rámci kitesurfingu už také vznikly samostatné disciplíny, jako například wake style, wave riding, freestyle nebo speed. Kitesurfing je jednou z mnoha variant powekitingu. Dalšími možnostmi využití tažného draka jsou například snowkiting, landkiting, buggykiting, nebo jízda na mořském kajaku. Tažní draci se dokonce používají k pohonu velkých lodí.

•

Jachting – je sport provozovaný na plachetních lodích hnaných silou větru. Jedná se především o plutí na vodě. Pro nedostatek lepšího názvosloví se hovoří i o jachtingu na zamrzlé vodě – ledním jachtingu. V poslední době se používá přeneseného názvu jachting také pro jiné povrchy jako je písek, popř. pevná zem.

Nejrozšířenější vodní aktivitou je vodní turistika. Rostoucí zájem o ni můžeme

každé léto pozorovat na čilém ruchu kolem toků splavných českých řek. Pro sporty, které jsou závislé na přízni větru, nejsou u nás v důsledku špatných povětrnostních podmínek příležitosti srovnatelné se zahraničím.

1.2.9 Orientační sporty Orientační sporty spojují psychickou a fyzickou aktivitu k dosažení cíle. Orientace v terénu je mnohdy základní podmínkou pro outdoorové soutěže a hry v přírodě. •

Orientační běh – spojení běhu s orientací v neznámém terénu za pomoci mapy a buzoly. Soutěží se na klasické trati, na dlouhé trati, krátké trati a v tzv. parkovém orientačním běhu. Závody se běží s pevným pořadím kontrol nebo s volným pořadím kontrol, kdy si závodník volí pořadí průchodu kontrolami sám. Velké oblibě se těší park orienteering, který se

32


běhá v sadech, parcích ve městech a na sídlištích. Tato forma je zajímavá pro média i pro diváky, a tudíž i je i komerčně úspěšná. Orientační závody mají nesčetně forem, lze je provozovat na vodě i pod vodou, na motocyklu, v autě i v letadle. Mezi ty provozované lidskou silou patří ještě lyžařský orientační běh a orientační závody na horských kolech. •

Horský orientační běh – extrémní forma orientačního běhu. Je to orientační běh dvojic (kritérium bezpečnosti) na velké vzdálenosti.

•

Rogaining – jde o extrémní vytrvalostní sport založený na orientaci

v terénu. Úkolem týmu je v určeném časovém limitu nalézt za pomoci

mapy (zpravidla 1:50 000) a kompasu co nejvíce kontrolních stanovišť,

a tím získat co nejvíce bodů. Časový limit bývá 6, 12 nebo 24 hodin, týmy tvoří 2 až 5 členů.

•

Bike adventure – závod horských kol za použití běžné turistické mapy. Závod je založen na populárním principu scorelaufu, který využívá dvou

základních dimenzí. Těmi jsou čas (pevný limit pro všechny účastníky) a body (různé bodové hodnocení kontrol). Cílem je nasbírání maximálního počtu bodů ve stanoveném limitu. O úspěchu rozhoduje strategické myšlení, schopnost kombinace, spolupráce ve dvojici a samozřejmě fyzická připravenost (Mikoška, 2006).

Orientační sporty vyžadují kvalitní přípravu jedinců nejen fyzickou a psychickou, ale také kladou nemalé nároky na teoretické znalosti orientace a pohybu v terénu. Zvlášť extrémně náročné formy orientačních závodů by se daly zařadit spíše do kapitoly adrenalinových sportů.

1.2.10 Adrenalinové sporty Provozování adrenalinových sportů je spojené s vyšším rizikem a je doprovázené domnělým zvýšením hladiny určitých hormonů v krvi. Provozování některých adrenalinových aktivit se omezuje na nepříliš početné skupiny

33

1. Teoretická část nadšenců. I takové sporty se ovšem časem mohou proměnit v masovou záležitost, o čemž svědčí např. rozvoj snowboardingu. •

Survival – název pochází z angličtiny a znamená přežití, přežívání nebo i pokračování v novém životě a několik dalších významů. Jedná se tedy

o takovou aktivitu, která člověka učí, jak se zachovat v situacích, které

ohrožují život, a to především ve volné (divoké) přírodě. Pro účastníky je příležitostí, jak otestovat svoje reakce při řešení náročných situací.

Survival je také výrazem určitého vztahu k životu. Přitahuje lidi, kteří nechtějí jen spoléhat na vymoženosti civilizace, ale za pomoci různých technik a sebedisciplíny jsou schopni žít velmi skromně a postarat se v náročných situacích o sebe i o druhé lidi (Neuman, 2000). Školy a agentury nabízející akce tohoto typu zaměřují svoje kurzy na zvládání stresových situací, zvládnutí technik ochraňujících organizmus před horkem, chladem, žízní, nevyspáním a chladem. Vždy je třeba uchovat

rozumovou kontrolu nad svým jednáním, nalézání improvizovaných řešení

při budování přístřešků, nalezení vody, zajištění ohně a jídla. Přidružuje se k tomu dovednost hledání cest k záchraně – navigace, signalizace svého místa i znalost první pomoci a užití balíčku poslední záchrany. •

Bungee jumping – jedná se o sport, při kterém je člověk přivázán za

kotníky na elastické lano a skáče dolů z velké výšky. V moderním bungee

jumpingu je více způsobů, jak skočit: Jednoduchý skok z mostu, či Kleinova houpačka (skok z mostu, při kterém je lano přivázáno na druhé straně mostu), skok z jeřábu a bungy katapult (katapultace ze země do výšky). Další varianty her s bungee lanem lze nalézt pod názvy: swing jumping, fly fox, aerotrim, bublik, zorb, bungee running, rope jumping a jiné. Na tyto aktivity navazují podobné aktivity v lanových centrech. •

High jumping – jde o starou atraktivní sportovní disciplínu, skoky do vody z výšky větší než 15 m. Skoky z velkých výšek nelze provádět bez předchozí důkladné přípravy, zejména plavání a akrobatického zvládnutí pohybu těla a orientace v prostoru.

•

Lanové překážkové dráhy – jedná se o kombinaci různých pohybových úkolů při překonávání umělých i přírodních překážek, které v sobě 34


skrývají určitou dávku rizika, vyžadují překonání strachu, projevení

rozhodnosti a tvořivého přístupu při řešení vzniklých situací.

Adrenalinové sporty lákají čím dál více lidí. Často je také vídáme v reklamách, kde pomáhají prodávat „zážitek“ z produktu, s kterým ani zdaleka nesouvisí. Hraniční zážitky jsou tahákem, ovšem jen u některých lze mluvit o vlivu na rozvoj osobnosti. U zážitkových aktivit je nezbytná zpětná vazba, kterou však provozovatelé těchto adrenalinových atrakcí mnohdy nenabízí.

1.2.11 Další aktivity spojené s pobytem ve volné přírodě S aktivitami ve volné přírodě se většina z nás setkala již v mládí, nejčastěji ve

formě táborů či škol v přírodě. •

Táboření – v českých podmínkách byl tento druh outdooru ovlivněn hlavně trampingem, později skautingem a woodcraftem. Svůj přínos zde má i organizace YMCA. Táboření je široký pojem, který zahrnuje individuální táboření, tábory putovní, spojené s různými druhy turistiky a putováním, i tábory stálé. Mezi stálé tábory patří tábory školní, využívané ke konci roku a o prázdninách. Dále tábory denní organizované v příměstských oblastech, kde jsou děti přes den a vrací se na noc domů. Speciálně zaměřené tábory s nejrůznějšími programy – zaměřené na

znalost pobytu v přírodě, na jeden druh sportu, na výuku jazyků či na

rozvoj technických či uměleckých vloh účastníků. Existují také tábory

s programy upravenými pro osoby s určitým tělesným či duševním postižením (Neuman, 2000). •

Outdoor (management) training – jedná se o vzdělávací systém kombinující metody osobnostního rozvoje s outdoorovým prostředím. Realizují se pro různě velké firemní skupiny, které si předem stanoví cíl programu. Díky své zdánlivé nevztaženosti k pracovnímu prostředí nabízí nové pohledy na sebe a na ostatní. Zároveň však přináší reálné situace

35


s reálnými důsledky, kterou prokážou schopnosti a odolnost jednotlivců a týmů.

Outdoorové

aktivity

procházejí

v dnešní

době

bouřlivým

vývojem.

V návaznosti na to prochází stejně rychlým vývojem i nabídka oblečení, obuvi a speciální výstroje a sportovního nářadí. Kromě tradičních sportů, které se pěstují spíše turistickou formou (cyklistika – cykloturistika, kanoistika – vodní turistika,

jezdectví – turistika na koních) se rozvíjí řada nových odvětví. To může mít za následek odliv zájmu od dříve hojně provozovaných aktivit.

Velké využití mají outdoorové aktivity v programech zaměřených na rozvoj osobnosti. Zejména se používají v oblasti budování fungujících pracovních týmů, tzv. teambuildingu. Více se tímto spojením zabýváme v kapitole Zážitková pedagogika.

36


1.3 Osobnostní rozvoj Jak uvádí Kolář a Lazarová (2008), s pojmem osobnostní rozvoj je spojena

řada definic, ale i otázek a nejasností. Osobnostní rozvoj, byť nejednotně

a poněkud široce vymezovaný, je tématem pro každého člověka, pro každý věk,

pro různá prostředí, pro každou profesi, pro jednotlivce i skupiny. Evokuje širokou škálu cílů, teorií, koncepcí, programů i metod. Na osobnostní rozvoj lze pohlížet jako na individuální sebezdokonalování i jako edukační systém, ve kterém hraje roli vzdělávání i poradenství. V rámci tohoto systému do něj zasahují formální i neformální vychovatelé a vzdělavatelé (učitelé, rodiče aj.)(Kolář, Lazarová, 2008). Osobnostní rozvoj je jako součást konceptu vzdělávání od mateřské až po vysoké školy zakotven i v kurikulárních dokumentech. Objevuje se jako součást klíčových kompetencí i průřezových témat, zejména pak tématu Osobnostní a sociální výchova, jehož cílem je kromě osobnostního rozvoje i rozvoj sociální a mravní [71]. V souvislosti se školním vzděláváním chápeme tedy osobnostní rozvoj jako strategii a cíl vzdělávání. Osobnostní rozvoj je tématem také pedagogiky volného času. Postupně dochází ke změnám ve společenských trendech a přechodu z pasivního na aktivní trávení

volného času. Organizace zabezpečující mimoškolní aktivity by měly tyto změny reflektovat a vytvářet odpovídající programy (Vážanský, 1992). V komerční sféře na tento pojem narážíme zejména ve spojitosti s managementem a budováním efektivně fungujících týmů (Zahrádková, 2005 ). Téma osobnostního rozvoje díky své atraktivnosti poutá řady vědních disciplín

zabývajících se člověkem, resp. rozvojem lidského potenciálu: psychologie,

pedagogiky, sociální péče nebo managementu. Objevuje se v náboženství,

zejména jako součást činností nových a alternativních náboženských směrů, různých seskupení, případně sdružení, která se zabývají otázkami lidské existence (Lazarová, Knotová, 2008).

37


1.3.1 Cíle osobnostního rozvoje V dnešní době jsou kladeny nebývalé nároky na plasticitu a adaptační pružnost osobnosti. Hovoří se o stylech zvládání, o zdolávání úkolů života (Smékal, 2005). V této souvislosti vede osobnostní rozvoj ke snahám pomoci člověku dosáhnout lepšího bytí, ke zlepšení kvality jeho života. Jiné definice preferují zaměření na využití osobnostního potenciálu, progresivní rozvoj talentu a specifických individuálních schopností (Lazarová, Knotová, 2008). Smékal (2002, 2005) pracuje s pojmem změna osobnosti. V záměrných programech změny osobnosti může, podle zmíněného autora, jít o následující snahy: • •

minimalizovat některé osobnostní charakteristiky, jestliže jsou pro vývoj,

či vyváženost osobnosti negativní,

zvětšit některé osobnostní charakteristiky, jestliže jsou ku prospěchu pro výstavbu vnitřního světa,

•

odstranit je, jsou-li nežádoucí,

•

vytvořit nové žádoucí charakteristiky osobnosti nebo pracovat na přestavbě, restrukturalizaci celé osobnosti (převýchova) (Smékal, 2005).

„Osobnostní rozvoj má tedy řadu dílčích cílů, které bývají formulovány ve vztahu k jednotlivým subjektům a jejich potřebám – ale i ve vztahu k prostředí, ve kterém se pohybují – v obecné rovině pak mohou být cíle osobnostního rozvoje definovány jako směřování k vnitřní identitě, zralosti, moudrosti, síle já a k rozvoji takových hodnot jako je pravda, spravedlnost, úcta k životu“ (Lazarová, Knotová, 2008, s. 39). Csikszentmihalyi (1996) tvrdí, že lidé, kteří se naučí ovládat své vnitřní prožitky, budou schopni určovat kvalitu svého života, a to se nejvíc blíží tomu, co

může nazvat štěstím. Člověk, dle jeho úsudku, nemůže mít radost, když vykonává dlouho stejnou činnost na stejné úrovni. Začne cítit buď nudu, nebo frustraci a pak

ho touha, aby se znovu cítil dobře, tlačí k tomu, aby rozšířil své dovednosti nebo objevil nové příležitosti pro jejich využití. Csikszentmihalyi (1996, s. 12 a následující) používá v této souvislosti pojem plynutí (flow). „Stav plynutí je 38

1. Teoretická část stav, ve kterém jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek sám je tak radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce i za velkou cenu, pro pouhé potěšení, které jim přináší.“ Důležitá věc,

kterou je nutné si uvědomit, je, že činnosti vedoucí k prožitku plynutí, dokonce

i ty nejriskantnější, jsou způsobeny tak, aby člověku dovolily rozvinout dostatečné dovednosti, umožňující maximálně redukovat možnost chyby. Interpretujeme-li pojetí osobnostního rozvoje Prod´homma (in Lazarová, Knotová, 2008), představí se nám osobnostní rozvoj ve třech důležitých dimenzích našeho bytí: •

těla,

•

emocí,

•

schopností, resp. inteligence.

V dimenzi těla se promítá ve zdraví, spokojenosti, harmonii,v rovině emocí

v sociálním začlenění či afektivní rovnováze a v rovině inteligence se projevuje v kreativitě, logice nebo komunikaci. Jde tedy o rozvoj kultury těla a kultury duše. Existuje mnoho možností pro

jejich pěstování, duchovní stránka člověka je však rozvíjena podstatně méně. Dle

Smékala (2005) chybí obnova vědomí smysluplnosti života a probuzení vůle ke smyslu, které posilují osobnost a přispívají k její harmonizaci a ucelenosti. Osobnostní rozvoj, který zahrnuje všechny dimenze, by měl směřovat k jejich souladu.

1.3.2 Metody osobnostního rozvoje Osobnostní rozvoj není samostatnou vědní disciplínou a jako jedno z témat psychologie osobnosti (ale i jiných disciplín) je nahlíženo z různých perspektiv. Setkáváme se tak s mnoha teoretickými východisky a definicemi, s širokou škálou odlišných pojetí, v jejichž rámci je využívána řada metod. Z toho důvodu není

možné podat vyčerpávající výčet metod, které jsou v rámci osobnostního rozvoje využívány. 39


Lazarová a Knotová (2008) s odkazem na francouzské autory Durieuxe a Bessera

uvádějí

čtyři

základní

kategorie

přístupu

k osobnostnímu

a profesionálnímu rozvoji, ze kterých lze usuzovat na využívané metody: •

Přístupy skrze osobnost. Jedná se o metody zaměřené na poznání osobnosti na základě nějakého diagnostického nástroje a následné sestavení individuálního plánu rozvoje osobnosti.

•

Přístupy skrze emoční inteligenci. Jde o rozvoj emočních (intra- nebo interpersonálních) kompetencí. V těchto příkladech se pracuje například se vztahem k druhým lidem, může jít o nácvik komunikace apod.

•

Srovnání skrze sebepoznání a spiritualitu. Cílem je usnadnit člověku přístup k sobě samému, např. i prostřednictvím změn vědomí. Může jít o zážitky různého druhu, meditace, hipoterapii a pod.

•

Přístupy skrze tělo a štěstí. Navozují se příjemné pocity, pracuje se s tělem a tělesnou energií, např. relaxace apod.

Nezastupitelnou roli v osobnostním rozvoji hrají i zážitkové či umělecké

metody a prostředky. Často jsou v osobnostním rozvoji využívány outdoorové

aktivity, zejména oblast outdoorových aktivit ve firemním vzdělávání potvrdila, že koncept výchovy prožitkem má praktické výsledky a dopady. Tím si tento koncept vysloužil pozornost komerčního vzdělávání a stal se použitelným a inspirativním pro další pedagogickou praxi (Hanuš, 2008). Osobnostnímu rozvoji je v dnešní době věnována značná pozornost. Důvodů

pro ni je hned celá řada: lidé snad od pradávna hledají cestu k životnímu štěstí a snaží se zlepšit kvalitu svého života, a právě ta je, s ohledem na převažující životní styl, stále zpochybňována. Vztahy mezi lidmi jsou komplexnější a hledají

se nové způsoby, jak se v nich „vyznat“ či jak je usměrňovat. Sílí snahy rozvíjet poznatky o systémech a institucích především v zájmu jejich efektivního

fungování. Metody osobnostního rozvoje mohou sloužit k rozvoji těchto poznatků či k realizaci žádaných změn. Svůj podíl na rozvoji těchto metod má mimo jiných

40


u nás i Prázdninová škola Lipnice užívající vlastní zážitkově pedagogickou metodou.

41


1.4 Zážitková pedagogika Zážitková pedagogika nemá v rámci struktury pedagogických věd stabilní začlenění. Jirásek (2004) nabízí uplatnění ve školách, při kurzech a jiných příležitostech pedagogického procesu, Vážanský (1992) ji vztahuje spíše

k pedagogice volného času a Zahrádková (2005) popisuje využití metod zážitkového vzdělávání při budování firemních týmů (teambuilding). Učení

zkušeností probíhá také v běžném životě v každodenní činnosti, práci, rodině. Není ovšem strukturované a obvykle ani záměrné (Walterová, 2004). Kromě nejednoznačného začlenění si zážitková pedagogika v českém prostředí dosud nezískala samostatné místo v systematickém pojmenování pedagogických procesů. Nezřídka jsou ve shodném významu používány termíny výchova zážitkem, výchova prožitkem, výchova v přírodě, zážitková výchova, výchova dobrodružstvím nebo výchova výzvou. Některé názvy vychází z pojmů z anglického jazykového prostředí, používaného u obdobných směrů: experiential education, outdoor education, adventure education, enviromental education ad., přičemž však dochází ke stírání hranic mezi samostatnými směry. Jirásek (2004) odlišil jednotlivé proudy, jež jsou shrnovány pod totožné principy následovně: Pedagogika volného času (leisure education) Svébytným diferenciačním prvkem v porovnáním s ostatními směry je vnímání

určitého času, časové plochy (resp. určité charakteristiky času), jako vymezující vlastnosti pedagogických procesů. Tedy otázky KDY k výchovnému působení dochází. Výchova dobrodružstvím, výchova výzvou (adventure education, challenge education) Typickou charakteristikou tohoto směru je vnímání vztahu k aktivitám

pociťovaným jako výzva k překonání a to v rovině subjektivního rizika

42

1. Teoretická část či nebezpečí, a tedy určitý způsob odpovědi na otázku JAK dochází k pedagogickému transferu. Výchova v přírodě (outdoor education) Odlišující charakteristikou tohoto směru je především prostředí,

v němž

dochází k pedagogickým pokusům a průzkumnou otázkou se stává KDE. Zážitková pedagogika (experiential education) Diferenciací je v prvé řadě zkušenost samotná, jejíž získání je podloženo vlastním prožitkem. Ten vychází z aktivit, jež můžeme označit za pozitivní pro společnost i jednotlivce, aktivit prohlubujících sebepoznání, formující osobnost k harmonii a dynamice. Jde o navození zážitku

inspirativním prostředím

a setkáváním se s lidmi. O poznání, které neklouže lacině po povrchu, ale snaží se jít do hloubky, ke kořenům. Přes zdánlivou rozdílnost těchto směrů v nich shledáváme společné prvky. Zážitek, reflexe, rozvoj a převedení zkušenosti do reálného života. Pro potřeby této práce budeme nadále používat jeden termín, a to zážitková pedagogika. Pro definování tohoto termínu citujeme Jiráska (2004, s. 15), který pod tímto označením rozumí: „teoretické postižení a analýzu takových výchovných procesů, které pracují s navozováním, rozborem a reflexí prožitkových událostí za účelem získání zkušeností přenositelných do dalšího života“. Ve spojitosti se zážitkovou pedagogikou se neustále používají dva zdánlivě stejné termíny: prožitek a zážitek. Jirásek (2005) je vymezil následovně: Slovem prožitek se akcentuje více aktivita než pasivita prožívání a především jeho přítomnostní charakter. Jestliže však tento prožitek uplyne do minulosti a my se k němu vracíme (ve vzpomínce, analýze...), můžeme tento modus označit jako zážitek, což nás utvrdí ve vhodnosti výše zvoleného termínu Zážitková pedagogika. Cílem je získání určité trvalejší podoby prožité události, jejíž výsledky můžeme uplatnit i v jiných situacích. Tuto formu pak můžeme nazývat zkušeností.

43


V následujících podkapitolách si definujeme cíle, metody, nástroje a techniky, které k jejich dosažení používá.

1.4.1 Cíle zážitkové pedagogiky Primárním cílem zážitkové pedagogiky není zážitek, jak by se dle názvu mohlo zdát, ale starořecký výchovný ideál, všestranný rozvoj k harmonii směřující osobnosti. K němu směřují dva dílčí cíle. Jeden vede k zisku zkušeností: „cílem výchovy prožitkem je získání určité trvalejší podoby prožité události, jejíž výsledky můžeme uplatnit i v jiných situacích“ (Jirásek, 2004, s. 14). Druhým cílem je rozšíření komfortní zóny účastníka. Franc, Zounková a Martin (2007) komfortní zónu označují jako oblast, ve které máme pocit bezpečí. U každého je velikost této zóny individuální. Za hranicí tento pocit ovšem ztrácí (dostává se do zóny učení). Při výběru vhodných aktivit, které pro jedince znamenají výzvu i přiměřený pocit nebezpečí a vedení situace tak, aby došlo k jejímu pozitivnímu zpracování, dochází k rozšíření této komfortní zóny.

1.4.2 Metody zážitkové pedagogiky „Řekni mi a já zapomenu. Ukaž mi a já si možná vzpomenu. Zapoj mě a já pochopím“ (čínské přísloví). Metody používané v osobnostním rozvoji jsme rámcově zmínili již v kapitole Osobnostní rozvoj. Stejně jako u osobnostního rozvoje lze i u zážitkové pedagogiky jmenovat nesčetně užívaných metod. Ukážeme si tedy na konkrétním

příkladu Prázdninové školy Lipnice, v čem spočívá síla jejích metod.

Metoda (způsob k dosažení cíle) PŠL je založena na skutečnosti, že nejlépe si

člověk v paměti uchová a posléze vybaví ty poznatky, které získal na základě vlastních zkušeností; autentického, osobního zážitku. Metoda PŠL se tedy opírá o silný intenzivní zážitek, který směřuje k překonání překážek i sebe sama, rozvoji osobnosti, sebedůvěry, řešení a zvládání neobvyklé, mimořádné či krizové

situace. Základním kamenem kurzů PŠL je hra. Co hra, to originál. Na kurzech se

44


setkáte s jejich různou náročností (psychickou, fyzickou) i typem (komunikační, týmové, individuální, noční, denní atd.) [72]. •

Metoda cílování. Formulování cílů autorských kurzů a jejich specifické tematizování (cíl, téma, logo, desing, hudba, podoba materiálů).

•

Metoda motivace. Cílené motivování účastníka do programu a jeho

ztotožnění se s prováděnou činností, prožití něčeho, co se vymyká normálu

všedního dne (maximální výkon, velká intenzita a dynamika). •

Metoda dramaturgie. Jedná se o promyšlenou skladbu programů ve vztahu k zamýšlenému cíli projektu, aktuální živá práce s tímto programem, motivací, skupinovou dynamikou, zpětnou vazbou v konkrétních situacích projektu a práce s programem po skončení projektu.

•

Metoda výrazových prostředků. Využití hudby, barev, pohybu, kontrastu světla a tmy, přírodního prostředí, vůní apod.

•

Metoda ovlivňování osobnosti prostřednictvím situací. Využití hry, rolí, děje, příběhu, závodu, soutěže, happeningu apod.

•

Metoda zpětné vazby. Uzavření celého procesu. Může mít nejrůznější podoby (rozbor, test, anketa, divadlo, volná inscenace, barevné vyjádření atd.) (Neuman, 2005).

Další důležitou metodou zážitkové pedagogiky je metoda dobrovolnosti. Účastník se do programu nikdy nenutí. Je to jedna z nutných podmínek. Účastník musí mít pocit, že se může kdykoliv rozhodnout o stupni své angažovanosti. Klíčovou roli v zážitkových programech má tzv. review, zpětný pohled na hru,

ve kterém se rozebírá, jak účastníci daný problém řešili, jak jej mohli řešit, a který tak poskytuje velké množství zpětných vazeb. Tím, že problémy v hrách bývají náročnější než v běžném životě, rozvíjí účastník svoji odolnost, posunuje své

hranice bezpečí a získává zdravé sebevědomí. Řešení náročných úkolů umožňuje

rozvoj kreativity, týmové spolupráce, komunikativních dovedností, sociálního cítění a dalších vlastností potřebných v každodenním životě (Neuman, 2007).

45


Způsob zpracovávání nových zážitků a jejich transformaci v nové zkušenosti pomocí cílené zpětné vazby ukazuje Kolbův cyklus zkušenostního učení (obr. 1) [63].

Obr. 1 Kolbův cyklus zkušenostního učení. Po prožití nové zkušenosti (prožitek), nastupuje zpětné ohlédnutí za prožitky, které proběhly a za jejich významy. Následuje zobecnění a hledání cesty

k přenesou do nového řešení situace. Otestování tohoto řešení v dalších

činnostech pak celý cyklus uzavírá – tímto testováním vzniká nový zážitek s novými podněty pro další zpracování. Neuman a kol. (2000 ) rozeznává dvě roviny reflexe. Ta se může odehrávat na úrovni

interpersonální

–

skupinové

a také

v rovině

intrapersonální

–

sebereflektivní. Podoba reflexe závisí na užitých technikách. Ty mohou být verbální či

nonverbální a používat řadu nástrojů a pomůcek.

V zážitkové pedagogice má velké uplatnění hra. Věnovali jsme jí celou podkapitolu.

46


1.4.3 Hra jako nástroj zážitkové pedagogiky Kurzy zážitkové pedagogiky staví na zážitku pomocí rozmanitých prostředků program, o kterém se již předem ví, že zaujme. Účastník v programech získává zážitky aktivním zapojením se do různých činností, nejčastěji her (Važanský,

Smékal, 1995). Hra patří mezi jednu ze základních forem lidské činnosti (učení, práce, hra). Hra se odlišuje od práce nejen svým průběhem a motivací, ale i svou podstatou.

Při hře nesleduje člověk jako cíl užitek, ale prožitek z právě prováděné činnosti. Činnosti, která má určitý smysl nejen pro něho samotného, ale i pro spoluhráče.

Hra je tedy činnost prováděná spontánně, pro vlastní uspokojení, přičemž

motivací není výsledek, ale činnost sama. Motivace je zaměřena k cíli, k činnosti,

kterou ztotožňujeme se hrou. Výsledek je prožitek, uspokojení, které ovlivňuje

provádění dalších činností. Výsledek hry je účinným prostředkem výchovy, má vědomostní efekt na formování osobnosti, na sociální integritu, na city, motoriku, uvolňuje agresivitu (Mazal, 2000). V Huizingově (2000) teorii nejde ve hře o „obyčejný“ nebo „vlastní“ život. Hra je spíše vystoupením z takového života do dočasné sféry aktivity s vlastní

tendencí. Ve hře se člověk setkává s různými situacemi, se kterými v běžném životě mnohdy zápasí. Má možnost získat zkušenost, jak v podobných situacích

jednat. Důležité je, že člověk postavený před nějaký problém musí jednat nebo alespoň zaujmout nějaký postoj k dané situaci. Ať výzvu danou úkolem přijme či

ne, vždy se dostává do konfrontace s ostatními členy skupiny, kteří poskytují

bohatou zpětnou vazbu. Stejně tak má možnost uvědomit si své reakce ve

vypjatých situacích, které bývají často nečekaně překvapivé a umožňují mu nahlédnout hlouběji do svého já. Hry můžeme rozdělit dle druhů zážitků (Caillois, 1998): •

Agon – zápas, závod – zahrnuje hry a činnosti, které jsou soutěživé. Může

to být soutěž sama se sebou, s něčím, s jiným člověkem nebo přírodou. Negativně mohou tyto hry podporovat násilí, lstivost a touhu po moci. 47


•

Alea – znamená kostku, ale i jistotu. Jsou to hry založené na náhodě a štěstí. Zneužití tohoto typu her vidíme v dnešní době u gamblerů, chorobně vyhledávajících hazardní hry.

•

Illinx neboli vertigo jsou činnosti, které mění vnímání, např. točením,

rychlostí či virtuální realitou. Vedou k odpojení tím, že nás na krátký

okamžik odvádějí od jasného vědomí k určitému druhu radostné paniky a vzrušení. Patří sem dětské hry s otáčením (např. válení sudů), houpačky, kolotoče, ale i sjíždění na lyžích, horolezectví, bungee jumping a podobné

činnosti. Může to být opojení z rekordů drog i z moci vyplývající z funkcí a vlastnictví peněz. •

Mimikry představují skupinu her, které umožňují stát se někým jiným pomocí

fantazie,

předstírání

a maskování.

Začínají

dětským

napodobováním, hraním si s hračkami, přes karnevaly až k divadlu. Patří sem různé ceremoniály, uniformy a nakonec i některá povolání – např.

diplomaté. Činnosti z této kategorie mohou být chápány také jako příprava na život ve společnosti, ale mohou mít také svoje negativní důsledky v odcizování a schizofrenním jednání.

Tyto kategorie se v životě prolínají. Často je boj (agon) spojen s náhodou (alea) a může mít vztah i k tvořivosti (mimikry). Hry obsahující boj jsou obvykle divadlem pro všechny, kdo se jich nezúčastňují. V obecné poloze můžeme objevit všechny kategorie her a činností v kulturních

i pracovních formách lidské činnosti.

Při kurzech zaměřených na cvičení v přírodě se setkáme s těmito okruhy her (Neuman, 2007): •

seznamovací hry ,

•

zahřívací a kontaktní hry ,

•

hrátky a zábavné soutěžení,

•

hry na důvěru,

•

iniciativní a týmové hry, 48


•

hry na rozvoj komunikace a spolupráce,

•

hry a cvičení v přírodě,

•

ekohry,

•

závěrečné hry a rituály,

•

hry pro reflexi a závěrečné hodnocení.

V terminologii spojené s hrami se často vyskytují pojmy v anglickém jazyce.

Mnohokrát jen suplují český výraz, někdy je ovšem jejich význam širší nebo naopak konkrétnější – užší. Zážitkové programy těží ze základního rysu her – dobrodružnosti. Dobrodružství je obsažené v každém novém objevování i překonávání. Prvkem dobrodružství je také zisk, proto jsou přitažlivé hazard i riskování, překonávání soupeře. Důležité jsou momenty překvapení. Hra poskytuje pocit, že něco objevujeme a přenáší nás do nové reality. Se stoupajícím mistrovstvím pak dochází ke stupňování obtížnosti (Pieper, 1992). Bohatství, které jedinec získává v podobě zkušenosti, se tedy odvíjí od nasazení, které do hry vkládá (Važanský, Smékal, 1995). Csikszentmihalyi (1996) uvádí jako typickou vlastnost stavu plynutí, který

jsme popsali již v kapitole Osobností rozvoj, že pokud tento zážitek trvá, člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Tento rys stavu

plynutí je důležitým vedlejším produktem faktu, že činnosti, které nám přinášejí

radost, vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme, a tak už nám v mysli nezbývá místo pro informace, které se k tomuto úkolu nevztahují. Hra v nás tento zážitek vyvolává. Při správně uvedené hře se její účastníci plně soustředí

na

činnost,

ve

které

jsou

s předpokládanými nároky.

49

vyrovnány

jejich

dovednosti


1.4.4 Bezpečnost a odbornost při realizaci outdoorových aktivit u zážitkových programů Zážitková pedagogika ve své praxi užívá širokou škálu aktivit. Oblíbené jsou zejména outdoorové aktivity, které staví na prvku dobrodružnosti a subjektivním pocitu rizika a nebezpečí. Při tvorbě outdoorových programů je třeba vybrat vhodný poměr těchto prvků při zachování efektivity výchovného působení. Neuman (2000) například ukazuje na názorném schématu oblast, která se jeví jako nejefektivnější pro výchovné působení (viz. obr. 2).

Obr. 2. Náročnost prováděné aktivity v návaznosti na osobnostní rozvoj Důležitá je pro nás právě ona kritická zóna, kde je největší předpoklad

a potenciál pro rozvoj osobnosti. Aktivity, které dokáží člověka přivést do takovéto zóny, by tedy měly mít vyšší výchovný potenciál a je vhodné uvažovat o jejich cíleném modelování a zařazení do výchovného procesu (Kirchner, 2005). Smékal k tomu dodává: „Prožívání se plně v prostoru vědomí manifestuje v kritických

situacích,

které

osobnost

nestačí

zvládat

naučenými

a zautomatizovanými dovednostmi či návyky. Vůči těmto kritickým situacím si

50


osobnost vytváří různé obranné dynamismy, nebo je plně zvládá konstruktivním prožíváním a jednáním“ (Smékal, 2002, s. 80). U většiny outdoorových aktivit obecně je jejich úspěšné a hlavně bezpečné provedení podmíněno nejen

dobrým vybavením, ale i znalostí o kondiční

přípravě, stravování, pitném režimu, sebekontrole, první pomoci, o použití nouzových prostředků a mnoha dalších věcech. Jedním z největších nebezpečí výchovy v přírodě je nedostatek respektu, pocit známosti, růst amatérismu a opovržení profesionalismem v oblasti, která se nám zdá známá (Lebeda, 2005). U komerčních zážitkových programů je velká míra zodpovědnosti na

společnosti a instruktorech, kteří je realizují. Každou činnost, každý proces či pohyb musí provádět s neustálým vědomím otázky bezpečnosti účastníků při zachování dobrodružného nádechu programu.

Při přípravě programů je vždy třeba zvážit míru potenciálního rizika, které může nastat při programu samotném. Z toho se vyvozují závěry v podobě krizového scénáře. Krizový scénář je dokument, který představuje posloupnost kroků a operací, vedoucích ke zvládnutí vzniklé krizové situace, pro kterou byl tento scénář speciálně vytvořen. Cílem krizových scénářů je vytvoření podmínek a zpracování postupů pro rychlou reakci na danou krizovou situaci. Zároveň dochází k potlačení vznikajících škod (Königová, 2009). V průběhu programů samotných směřují snahy k předcházení potenciálnímu nebezpečí

prevencí,

důsledným

dodržováním

bezpečnostních

standardů

a předepsaných pravidel. Společnosti, které na českém trhu tyto zážitkové programy nabízejí, zaštiťují

svoji odbornost získanými licencemi či členstvím v různých organizacích. Co je to tedy za organizace?

51


Association for Challenge Course Technology (A.C.C.T.) Mezinárodní asociace ACCT sdružuje profesionály v oboru lanových aktivit v celém světě a vytváří bezpečnostní standardy pro instalaci, provoz a kontrolu v lanových centrech [64]. Association for Experiential Education (AEE) AEE je nezisková organizace rozvíjející zkušenostní učení a učení prožitkem.

Sdružuje studenty, pedagogy a odborníky, kteří čerpají z její filozofie [65]. Česká společnost pro rozvoj lidských zdrojů (ČSRLZ)

ČSRLZ je profesní nezisková organizace, sdružení právnických osob, která

byla založena roku 1993 s cílem sdružit odborníky a zvýšit povědomí české

veřejnosti o procesním řízení podniků v personální oblasti. Poskytuje platformu pro výměnu informací, ověřených referencí a společných zkušeností v oblasti rozvoje lidských zdrojů a má usnadňovat vzájemnou komunikaci, a to především HR profesionálům a managementu [69]. European Consorcium for the Learning Organisation (ECLO) ECLO je Evropské konsorcium vzdělávacích organizací, zaměřené na

udržitelný rozvoj všech aspektů vzdělávání, osobnostního rozvoje a řízení. Bylo založeno v roce 1993 jako nezisková organizace se sídlem v Belgii [68]. European Ropes Course Association (ERCA).

Cílem organizace je průběžná aktualizace standardů pro stavbu a provoz mobilních i stálých lanových center a další rozvoj v oblasti lanových aktivit po všech stránkách. ERCA je základnou pro výměnu názorů a pro výzkum. Členové

se scházejí minimálně jednou za rok, tvoří se nové pracovní týmy, schvalují se standardy, organizují se odborné workshopy. V současné době existují tři pracovní týmy řešící tyto úkoly: bezpečnost a prevence úrazů, výzkum materiálu,

public relations. Asociace je otevřena členům ze všech zemí. Mezi členy této

52


organizace patří provozovatelé lanových center, trenéři, školitelé a stavitelé mobilních nebo stálých lanových aktivit (Baumgartnerová, 2007). Profesní sdružení pro zážitkové vzdělávání (PSZV) PSZV je otevřenou organizací sdružující přední poskytovatele služeb na poli

zážitkového vzdělávání a outdoor management trainingu v ČR a SR, univerzitní pracoviště s tímto zaměřením a nezávislé odborníky [66]. Wilderness Medical Associates (WMA) Jedná se o asociaci, která školí profesionály pro oblast první pomoci v přírodě. Kurzy dodávají studentům praktické dovednosti potřebné k rychlé reakci v naléhavých

zdravotních

situacích.

Absolventi

obdrží

certifikát

WFR

(Wilderness First Responder) [67].

Členství v těchto organizacích a sdruženích ještě nemusí být stoprocentní zárukou, že se v průběhu programu nestane nic neočekávaného. Proto je nezbytné, aby instruktoři byli pravidelně proškolováni v poskytování první pomoc, ve znalostech bezpečnosti práce a měli by mít kvalifikaci pro vedení specifických aktivit.

53

2. Empirická část


2.1 Realizátoři outdoorových aktivit – analýza webových stránek V empirické části diplomové práce analyzujeme webové stránky společností, které realizují komerční kurzy rozvoje osobnosti prostřednictvím outdoorových aktivit. Výzkumný problém: Na trhu díky poptávce v posledních letech vzrostlo

množství společností realizujících zážitkové programy ať již pro rozvoj nebo čistě jen pro zábavu účastníků. Orientace v nabídce společností i mezi jednotlivými subjekty není jednoduchá. Je třeba najít pár „záchytných“ bodů, které nám pomohou v orientaci, porovnání a případném výběru společnosti.

2.1.1 Cíl výzkumu a metodologie postupu Cílem této části diplomové práce bylo popsat a porovnat webové prezentace organizací, nabízejících outdoorové kurzy pro veřejnost. Výzkumné otázky: 1. Jaké druhy programů společnosti/organizace nabízejí? 2. Komu jsou tyto programy určeny? 3. Jaké cíle programů uvádějí? 4. Jaké metody, aktivity a nástroje používají? 5. Jakým způsobem zaručují bezpečnost svých programů? 6. Jak garantují odbornost? 7. Jaké vzdělání mají ti, kdo programy vytvářejí a realizují? 8. Jak skrze své stránky společnosti působí?

55

2. Empirická část Z pozice potencionálního zájemce o účast na outdoorových aktivitách či programech jsme hledali dostupné informace na internetu. Klíčem vyhledávání byla následující slova zadaná do internetového vyhledávače: •

outdoorové aktivity,

•

teambuilding,

•

osobnostní rozvoj,

•

outdoor management training,

•

aktivity v přírodě.

Tato slova se stala klíčem pro výběr společností specializujících se na rozvoj osobnosti prostřednictvím outdoorových aktivit. Internetový vyhledávač nabídl skupinu firem, ze kterých jsme náhodně vybrali osm subjektů pro analýzu. Vybrané společnosti se zaměřují na různé metody osobnostního rozvoje. Jejich celou nabídku zmiňujeme v popisu společnosti. V dalším hodnocení a porovnávání mezi společnostmi se již zaměřujeme pouze na ty programy, které jsou realizovány v outdoorovém prostředí. Pro popis a srovnání nabídek společností jsme vytvořili seznam srovnávacích kritérií, pomocí nichž můžeme jednoduše zhodnotit webové prezentace: •

nabídka společnosti − co všechno v oblasti rozvoje osobnosti (a týmů) za pomoci outdooru daná společnost nabízí,

•

cílová skupina − pro koho jsou programy určeny,

•

cíl programu − jaké uvádí cíle svých programů a akcí,

•

metody − metodologie programů,

•

aktivity − konkrétní činnosti, se kterými se účastníci programu setkají,

•

bezpečnost − jak společnosti garantují bezpečnost účastníků svých programů,

•

reference − zda lze najít na webu hodnocení zákazníků, kteří program společnosti absolvovali, případně v jaké formě,

•

garance odbornosti − čím společnost dokladuje svoji odbornost, 56


•

vzdělání a praxe členů − zda uvádí vzdělání a praxi svých zaměstnanců,

•

kontakty − zda jsou zde uvedeny kontaktní informace,

•

cena − zda jsou uvedeny ceny programů,

•

fotodokumentace − zda stránky nabízí ke zhlédnutí fotografie či jiný záznam ze svých programů.

Úkolem výzkumu je tedy zjistit, zda a jak naplňují vybrané společnosti tato kritéria a jaká je dostupnost informací z jejich webových prezentací.

2.1.2 Popis jednotlivých subjektů Po zadání jednotlivých klíčových slov internetový vyhledávač mimo jiné

nabídl řadu společností zaměřených pouze na outdoorové aktivity bez ambicí rozvoje osobnosti či společnosti, které nabízí aplikaci osobnostně rozvojových

metod, ovšem bez využití outdoorového prvku v programu. Pro účely analýzy jsme však vybrali pouze ty subjekty, které obě tyto podmínky splňují. Firmy ve

svých internetových prezentacích často používají anglické názvy. Jejich význam je uveden ve slovníčku v příloze této práce.

Commservis.com, s.r.o. Commservis.com je společnost zabývající se manažerským vzděláváním, public relations, výzkumy, analýzami a tvorbou strategií a image. Společnost se zaměřuje na manažerské vzdělávání a dovednosti, média a public realations, outdoor/teambuilding, politiku a komunikaci, strategie a image, výzkumy a analýzy. Souhrnné informace uvádíme v tabulce 1.

57


Tab.1: Commservis.com, s.r.o. Team spirit events, Teambuilding, Management nabídka společnosti

training, Leadership training, Outdoor Assessment Center

cílová skupina

firmy rozvíjení týmového ducha, zlepšení komunikace

cíle programu

v týmu,

posilování

vztahů

s cílem

zlepšení

výkonnosti skupiny, vytváření dobrých kontaktů, sladění týmu vytvářející pozitivní atmosféru

metody

neuvádí

aktivity a nástroje

neuvádí

bezpečnost

neuvádí

reference

jmenný

seznam

firem,

které

využily

společnosti

garance odbornosti

neuvádí

vzdělání a praxe členů

neuvádí

kontakty

adresa, telefon, email

cena

neuvádí

fotodokumentace

fotogalerie z realizovaných programů

Webový kontakt: http://www.commservis.com/.

58

služeb

2. Empirická část Outward Bound – Česká cesta, spol. s r.o. Společnost Outward Bound – Česká cesta, spol. s r.o. (dále jen Česká cesta)

vznikla v roce 1993 a jako první uvedla na vzdělávací trh v České republice

outdoor management training a rozvinula koncepci českého pojetí outdoor trainingu na základě zkušeností Prázdninové školy Lipnice a Outward Bound International. Nabídka společnosti je rozdělena na jednotlivé produktové řady:

Teambuilding – budování a rozvoj týmů, Trénink a rozvoj manažerských dovedností, Vzdělávání a rozvoj manažerských znalostí, Teamspirit – akce, motivace, zábava, Neziskový sektor – programy pro školy, neziskové organizace, státní správa. Mimo to nabízí Česká cesta i produkční zajištění akcí (kulturní či sportovní akce, rodinné dny, firemní školení a prezentace, konference, večírky). Souhrnné informace uvádíme v tabulce 2. Tab.2: Outward Bound – Česká cesta, spol. s r.o.

nabídka společnosti

cílová skupina

Trénink

a rozvoj

manažerských

schopností

a dovedností, Teambuilding, Teamspirit firmy, školy, neziskové organizace, státní správa účastník má možnost vidět, slyšet, prožít, porovnat,

cíle programu

reflektovat, pochopit, zvnitřnit a utřídit, a tedy si i lépe zapamatovat nové informace

metody


zážitek a jeho reflexe, hra, přírodní prostředí, práce ve skupině, atmosféra a emoce, bezpečnost pohybově

náročné,

rébusové,

kreativní

a adrenalinové aktivity členství v Outward Bound International a s tím

bezpečnost

související pravidelné kontroly bezpečnosti a kvality, systém

interního

reportingu

a vyhodnocování

nestandardních bezpečnostních událostí

59


jmenný

reference

seznam

firem,

které

využily

služeb

společnosti členství v Outward Bound International, České

garance odbornosti

společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání


jméno

kontakty

adresa, telefon, email, fax

cena

ano, orientační u některých programů

fotodokumentace

videoukázky z programů

absolvované

školy

a oboru,

odborné

certifikáty, absolvované semináře, relevantní praxe

Webový kontakt: http://www.ceskacesta.cz/.

NEW DAY ACTIVITY MARKETING s.r.o Společnost New Day Activity Marketing s.r.o (dále New Day) nabízí tyto programy: Teambuilding – budování týmu, Training a rozvoj – zaměstnanců, rozvoj specifických oblastí komunikace, týmové práce, efektivity chování ve skupině, manažerských dovedností a identifikování potenciálu pro zlepšení výkonnosti jednotlivců, týmů a organizací, Corporate social responsibility (CSR) – společenská odpovědnost firmy, Firemní akce a zábava – konference, výroční oslavy, sportovní dny, organizace firemních událostí a výjezdních zasedání, incentivní

kongresová

turistika,

adrenalinové

a dobrodružné

programy.

Outdoorové aktivity společnost využívá hlavně u programů, které řadí do sekce „Teambuilding“, jsou ale i součástí služby „Firemní akce a zábava“. Zde ovšem slouží pouze jako prostředek zábavy účastníků, nikoli však primárně k jejich rozvoji. Proto analyzujeme pouze službu „Teambuilding“, viz tabulka 3.

60


Tab. 3: NEW DAY ACTIVITY MARKETING s.r.o Budget teambuilding („Teambuildingu v lanových nabídka společnosti

centrech partnerských lokalitách za přijatelné ceny“), Teamspirit, Týmové expedice, City teambuilding

cílová skupina

neuvádí (dle referencí pravděpodobně pouze firmy) zvýšení motivace k týmové spolupráci, pochopení týmových rolí, procvičení týmové spolupráce, posílení důvěry, pocit sounáležitosti se skupinou,

cíle programu

zábava a společný zážitek, společný zážitek, oživení týmové atmosféry, budování nových a upevňování stávajících vztahů, stmelení kolektivu, ztotožnění se s firemní kulturou přizpůsobení

se

zaměstnanců

i celé

„Experiential metody

potřebám

jednotlivých

zadávající

Learning“

–

týmů,

organizace,

metody

zážitkové

pedagogiky, facilitace a zpětná vazba probíhajících procesů, princip dobrovolného zapojení do účasti, měření chování a výkonu jedinců, týmů,

či

organizace, realizace aktivit v indoor i outdoor prostředí aktivity rozdělení

expedičního týmových

a nenadálých aktivity a nástroje

krizí,

charakteru rolí,

zaměřené

řešení

plánování,

na

problémů rozhodování,

vytváření nových strategií, překonávání limitů jednotlivců i týmu, překonávání zátěžové situace, posílení důvěry, netradiční sportovní disciplíny, zábavné týmové aktivity

bezpečnost

předsednictví v Bezpečnostní komisi Profesního

61


sdružení pro zážitkové vzdělávání, tvorba krizových scénářů

reference

jmenný

firem,

které

využily

služeb

společnosti a jejich pozitivní ohlasy členství

garance odbornosti

seznam

v Profesním

sdružení

pro

zážitkové

vzdělávání


neuvádí

kontakty

adresa, telefon, email, bankovní spojení

cena

neuvádí

fotodokumentace

fotogalerie a videoukázky z realizovaných programů

Webový kontakt: http://www.newday.cz.

Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o. Společnost Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o. (dále Odyssey) se soustřeďuje na vytváření rozvojových, poradenských, vzdělávacích a motivačních intervencí, které se zaměřují na témata ovlivňující výkonnost jednotlivců, týmů a ve výsledku i celých organizací. Odysey je rozdělena do dvou divizí: Odyssey Consulting a Odyssey Teambuilding. Divize Odyssey Consulting

je zaměřená na rozvoj celých organizací, jejich částí, kompaktního nebo

projektového týmu či konkrétních jednotlivců. Divize Odyssey Tembuilding

realizuje programy, které zprostředkovávají účastníkům v bezpečném prostředí hluboké nevšední zážitky. Pro tyto programy je typická jistá míra fyzické náročnosti a obvykle je využíváno venkovního prostředí a přírody jako dalšího zážitkového katalyzátoru. Tato divize bude také předmětem mého hodnocení, viz tabulka 4. 62


Tab. 4: Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o. nabídka společnosti

cílová skupina

Teambuilding, Teamspirit, Extremní výzvy firmy,

školy,

zájmové

organizace,

jednotlivci

a rodiny zprostředkovat účastníkům v bezpečném prostředí hluboké nevšední zážitky, které mohou sloužit jako

cíle programu

odrazový můstek pro lepší poznání sebe sama a (nebo) kolegů, zdroj nové motivace, prostředek individuálního a týmového rozvoje i forma aktivního odpočinku

metody

učení prožitkem iniciativní hry, hry na rozvoj důvěry, nízké a vysoké


lanové překážky, dobrodružný závod – v přírodě, City tresure hunt – městský závod, adrenalinové, sportovní a zábavné aktivity, expedice zakládající člen Profesního sdružení pro zážitkové

bezpečnost

vzdělávání, dodržování standardů mezinárodních organizací

Association

for

Challenge

Course

Technology a Association for Experiential Education jmenný reference

seznam

firem,

které

využily

služeb

společnosti a jejich konkrétních zástupců, kteří mohou dát reference členství v European Consortium for the Learning

garance odbornosti

Organisation a v České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů


jméno

absolvované

školy

a oboru,

odborné

certifikáty, absolvované semináře, studijní pobyty, 63


relevantní praxe kontakty

adresa, telefon, email, fax, skype

cena

neuvádí

fotodokumentace


Webový kontakt: http://www.odyssey.cz.

Outdoor and Training s.r.o. Outdoor and Trainning s.r.o. (dále OAT) je česká společnost působící na trhu

od roku 1993. Společnost svou nabídku rozdělila na dvě části. Sportovní

management nabízí realizaci čistě sportovních akcí v sekci a zážitkové programy v sekci Firemní akce. Ty jsou cílem analýzy v tabulce 5. Tab. 5: Outdoor and Training s.r.o. nabídka společnosti

Teambuilding, Expedice, Strategické hry

cílová skupina

firmy

cíle programu

neuvádí

metody

neuvádí


bezpečnost

reference

čtyřkolky, paintball, slaňování, lukostřelba, skeet, týmové hry, jízda na koni konkrétněji neuvádí – pouze informaci, že instruktoři prochází interním tréninkem a zdravovědou jmenný

seznam

64

firem,

které

využily

služeb


společnosti garance odbornosti

neuvádí


neuvádí

kontakty


cena


fotodokumentace


Webový kontakt: http://www.oat.cz/outdoor_training.

Project oudoor s.r.o Již od vzniku o.s Projekt Outdoor a prvního lanového centra s názvem PROUD v roce 2000 se realizují první komplexní vzdělávací projekty. V roce 2003 se sdružení transformovalo na Project Outdoor s.r.o. (komplexní vzdělávací programy) a o.s. Lanové centrum PROUD (provoz lanových center).

V následujících letech vznikla síť Lanových center PROUD po celé ČR.

Společnost byla organizátorem konference Association for Experiential Education, konference Personální rozvoj prostřednictvím outdoor tréninku v Bratislavě a spoluzakladatelem European Ropes Course Association. Je také iniciátorem a spoluzakladatelem odborného Profesního sdružení pro zážitkové vzdělávání a zakladatelem společnosti Project Outdoor Slovakia s.r.o. jako samostatného zastoupení na Slovensku. Součástí společnosti je divize staveb lanových areálů. Od roku 2006 existuje také samostatná divize akreditovaných vzdělávacích seminářů. Souhrnné informace uvádíme v tabulce 6.

65


Tab. 6: Project oudoor s.r.o


cílová skupina

Outdoor fun, Outdoor management training, Outdoor assessment center firmy, veřejnost rozvoj osobnostního potenciálu a sociální dovednosti jedince a pracovních týmů, aktivní působení na

životní styl člověka s pozitivní orientací na zlepšení

kvality osobního i pracovního života, rozvoj tzv. třetí gramotnosti (schopnost zvládání procesů změny, flexibilita, cíle programu

vůdcovství,

umění

netradičního

a originálního způsobu myšlení, aktivní inovace a kreativita, rychlost reakce, odolnost vůči stresu, efektivní

práce

s informacemi,

komunikativní

dovednosti, týmová spolupráce, schopnost motivace, schopnost

komplexních

pohledů,

schopnost

navazovat a udržovat vztahy, odolnost a integrita osobnosti, pozitivní přístup k životu, aktivní životní styl )

metody

týmové vyučování, akční učení, situační a příběhová dramaty, kooperativní učení komplexní aktivity – případová studie, strategické


hry,

výzvové

aktivity,

expedice,

icebreakers,

dynamics, tvořivé projekty, relaxace a zábava členství

v Association

for

Challenge

Course

Technology, trenéři a lektoři Project Outdoor jsou bezpečnost

držiteli mezinárodního certifikátu WFR (Wilderness First Responder) od Wilderness Medical Associates a certifikátu

66

Ropes

Course

Instructor

od


Adventureworks!

Associates,

Inc.

(kanadská

společnost nabízející outdoorové kurzy) jmenný reference

seznam

firem,

které

využily

služeb

společnosti a jejich konkrétních zástupců, kteří mohou dát reference společnost je členem České společnosti pro rozvoj

lidských zdrojů, iniciátorem a zakládajícím členem

Profesního sdružení pro zážitkové vzdělávání,

členem Association for Experiential Education, členem mezinárodní asociace ACCT (Association for Challenge Course Technology), má akreditaci garance odbornosti

MŠMT ČR, lektoři jsou vybráni z řad absolventů a studentů Katedry rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (studium zaměřené na zážitkové vzdělávání) a absolvovali zahraniční stáže v outdoorových organizacích, např. v USA, Švédsku, Velké Británii, Německu atd., Project Outdoor spolupracuje s psychology a poradci pro personalistiku a řízení lidských zdrojů


jméno

absolvované

školy

a oboru,

odborné

certifikáty, absolvované semináře, studijní pobyty, relevantní praxe

kontakty


cena

neuvádí

fotodokumentace


Webový kontakt: http://projectoutdoor.cz/.

67


Teambuilding, s.r.o Společnost Teambuilding nabízí různé outdoorové i indoorové programy pro rozvoj skupin a týmů. Mimo to pořádá i tzv. eventy na zakázku – VIP firemní večírky, rodinné dny, sportovní a společenské programy a konference. Souhrnné informace udává tabulka 7. Tab. 7: Teambuilding, s.r.o


Teambuilding,

Lanové

kurzy,

Dobrodružné

expedice, Tvořivé programy

cílová skupina

neuvádí (dle referencí pravděpodobně firmy)

cíle programu

neuvádí

metody

neuvádí ledolamy, dynamické hry, strategické týmové hry, lanové překážky, sportovní aktivity, konstrukční


úkoly, aktivity

podporující komunikaci, aktivity

podporující vzájemnou důvěru, kreativní programy, společenské hry

bezpečnost

reference

pravidla bezpečnosti programů vycházejí z tzv. risk managementu (viz Slovníček v příloze) jmenný

seznam

firem,

které

využily

služeb

společnosti

garance odbornosti

neuvádí


uvádí, ty ale neodpovídají zaměření společnosti

kontakty


cena

neuvádí

68


fotodokumentace


Webový kontakt: http://teambuildingsro.cz.

Tern event, s. r. o. Teambuildingová agentura Tern vznikla začátkem roku 2004. Kromě komplexní realizace rozvojových programů nabízí (tabulka 8) i realizaci firemních večírků a tzv. family days (rodinných dnů) v sekci pod názvem Fun & Event. Také pronajímá outdoorové vybavení. Tab. 8: Tern event, s.r.o.


Teambuilding, Teamspirit, Outdoorová pohotovost – program na poslední chvíli

cílová skupina

firmy

cíle programu

neuvádí

metody

neuvádí divoká voda, canyoning, paragliding a treking


spojený s výstupem na vrcholy hor, komunikační hry, koordinační hry, střelba z kuše, bungee running, uzlování, pantomima členství

bezpečnost

reference

v Profesním

sdružení

pro

zážitkové

vzdělávání jmenný

seznam

společnosti

69

firem,

které

využily

služeb

2. Empirická část členství garance odbornosti

v Profesním

sdružení

pro

zážitkové

vzdělávání


jméno absolvované školy a oboru, absolvované

kontakty


cena

neuvádí

fotodokumentace


odborné kurzy, získané licence, relevantní praxe

Webový kontakt: hptt://www.tern.cz.

70


2.2 Shrnutí a komparace

Pro potřebu porovnání firem jsme vytvořili následující tabulky. Každá tabulka obsahuje jedno kritérium a výsledky hledání u jednotlivých subjektů. Tab. 9: Nabídka – shrnutí Nabídka

Commservis Česká cesta

Team spirit events, Teambuilding, Management training, Leadership training, Outdoor Assessment Center Trénink a rozvoj manažerských schopností a dovedností, Teambuilding, Teamspirit Budget

New Day

teambuilding

(„Teambuildingu

v lanových

centrech partnerských lokalitách za přijatelné ceny“), Teamspirit, Týmové expedice, City teambuilding

Odyssey

Teambuilding, Teamspirit, Extremní výzvy

OAT

Teambuilding, Expedice, Strategické hry

Project Outdoor

Teambuilding

Tern

Outdoor fun, Outdoor management training, Outdoor assessment center Teambuilding, lanové kurzy, dobrodružné expedice, tvořivé programy Teambuilding, Teamspirit, Outdoorová pohotovost – program na poslední chvíli

71


Z nabídky společností jsme vybrali pouze ty rozvojové programy, které

jsou alespoň z části realizované v outdoorovém prostředí. Množství informací

o jednotlivých programech je u každé z uvedených společností různé, viz tabulka 9. Některé uvádí obecné vysvětlení pojmu, jako například co znamená Teambuilding, některé v nabídce uvádí pouze názvy programů s očekáváním, že zákazník významu automaticky rozumí. Programy v rámci koncepce „šijí“ firmám na míru, případně nabízí již realizované a osvědčené projekty. Jeden ze subjektů dokonce reaguje na probíhající finanční krizi zavedením programu Budget teambuilding, který za přispění vlastních organizačních sil zadavatele snižuje výsledné náklady na realizaci programu.

Tab. 10: Cílová skupina – shrnutí Cílová skupina Commservis

firmy

Česká cesta

firmy, školy, neziskové organizace, státní správa

New Day


Odyssey

firmy, školy, zájmové organizace, jednotlivci a rodiny

OAT

firmy

Project Outdoor

firmy, veřejnost

Teambuilding


Tern

firmy

Cílovou skupinou, na kterou se zkoumané subjekty zaměřují, jsou primárně firmy, viz tabulka 10. Tři subjekty realizují programy pro školy, zájmové a neziskové organizace či státní správu. Zaměření společností na firmy je logické. 72


Realizace programů je velmi nákladná a málokdy pro ně neziskové subjekty najdou místo v rozpočtu.

Tab. 11: Cíl programu – shrnutí Cíl programu rozvíjení týmového ducha, zlepšení komunikace Commservis

v týmu,

posilování

vztahů

s cílem

zlepšení

výkonnosti skupiny, vytváření dobrých kontaktů, sladění týmu vytvářející pozitivní atmosféru

Česká cesta

účastník má možnost vidět, slyšet, prožít, porovnat, reflektovat, pochopit, zvnitřnit a utřídit, a tedy si i lépe zapamatovat nové informace zvýšení motivace k týmové spolupráci, pochopení týmových rolí, procvičení týmové spolupráce, posílení důvěry, pocit sounáležitosti se skupinou,

New Day

zábava,

společný

atmosféry,

zážitek,

budování

oživení

nových

týmové

a upevňování

stávajících vztahů, stmelení kolektivu, ztotožnění se s firemní kulturou zprostředkovat účastníkům v bezpečném prostředí hluboké nevšední zážitky, které mohou sloužit jako Odyssey

odrazový můstek pro lepší poznání sebe sama a (nebo) kolegů, zdroj nové motivace, prostředek individuálního

a týmového

aktivního odpočinku OAT

neuvádí

73

rozvoje

i forma


rozvoj

osobnostního

potenciálu

a sociální

dovednosti jedince a pracovních týmů, aktivně

působit na životní styl člověka s pozitivní orientací

na zlepšení kvality osobního i pracovního života, rozvoj

třetí

gramotnosti

(schopnost

zvládání

procesů změny, flexibilita, vůdcovství, umění netradičního

Project Outdoor

aktivní

a originálního

inovace

a kreativita,

způsobu rychlost

myšlení, reakce,

odolnost vůči stresu, efektivní práce s informacemi, komunikativní dovednosti, týmová spolupráce, schopnost

motivace,

schopnost

komplexních

pohledů, schopnost navazovat a udržovat vztahy, odolnost a integrita osobnosti, pozitivní přístup k životu, aktivní životní styl ) Teambuilding

neuvádí

Tern

neuvádí

Pět z osmi subjektů v tabulce 10 uvádí cíle svých programů. Ty jsou totožné

s obecnými cíli uváděnými u programu pro rozvoj týmů či s cíli zážitkové pedagogiky. Zaměření programů je na jedince, skupinu i celé společenství firmy. Jeden subjekt si pro specifikaci svých cílů vytvořil vlastní pojem „třetí gramotnost“, který zahrnuje více kompetencí.

Tab. 12: Metody - shrnutí Metody Commservis

neuvádí

74


Česká cesta

zážitek a jeho reflexe, hra, přírodní prostředí, práce ve skupině, atmosféra a emoce, bezpečnost přizpůsobení se potřebám jednotlivých týmů, zaměstnanců i celé zadávající organizace, „Experiential Learning“ –

New Day

metody zážitkové pedagogiky, facilitace a zpětná vazba probíhajících procesů, princip dobrovolného zapojení do účasti, měření chování a výkonu jedinců, týmů,

či

organizace, realizace aktivit v indoor i outdoor prostředí Odyssey

učení prožitkem

OAT

neuvádí

Project Outdoor

týmové vyučování, akční učení, situační a příběhová dramaty, kooperativní učení

Teambuilding

neuvádí

Tern

neuvádí

Polovina zkoumaných subjektů uvádí na internetu informace o svojí „metodologii“ – výsledky shrnujeme tabulce 12. Z toho jeden subjekt zaměňuje metody se „styly učení“. Jeden ze subjektů uvádí jako metodu bezpečnost, která metodou sama o sobě není. Stejně jako Experiential Learning či Učení prožitkem

nejsou přímo metody, ale pod těmito pojmy si již můžeme představit soubor metod, které zahrnují.

75


Tab. 13: Aktivity a nástroje - shrnutí Aktivity a nástroje Commservis

neuvádí

Česká cesta

pohybově náročné, rébusové, kreativní a adrenalinové aktivity aktivity expedičního charakteru zaměřené na rozdělení týmových rolí, řešení problémů a nenadálých krizí,

New Day

plánování, rozhodování, vytváření nových strategií, překonávání limitů jednotlivců i týmu, překonávání zátěžové situace, posílení důvěry, netradiční sportovní disciplíny, zábavné týmové aktivity iniciativní hry, hry na rozvoj důvěry, nízké a vysoké

Odyssey

lanové překážky, dobrodružný závod – v přírodě, City tresure hunt – městský závod, adrenalinové, sportovní a zábavné aktivity, expedice

OAT

čtyřkolky, paintball, slaňování, lukostřelba, skeet, týmové hry, jízda na koni komplexní aktivity – případová studie, strategické hry,

Project Outdoor

výzvové aktivity, expedice, icebreakers, dynamics, tvořivé projekty, relaxace a zábava ledolamy, dynamické hry, strategické týmové hry, lanové

Teambuilding

překážky, sportovní aktivity, konstrukční úkoly, aktivity podporující komunikaci, aktivity podporující vzájemnou důvěru, kreativní programy, společenské hry divoká voda, canyoning, paragliding a treking spojený

Tern

s výstupem na vrcholy s nadmořskou výškou do cca. 3000, komunikační hry, koordinační hry, adrenalinové 76


aktivity, střelba z kuše,

bludiště,

bungee running,

uzlování, pantomima

Subjekty nabízejí ve svých programech širokou škálu aktivit, viz tabulka 13. Jmenují různé typy her, lanové kurzy, sportovní programy i extrémní adrenalinové

akce. Většina subjektů uvádí pouze část možných aktivit. Při tvorbě programu záleží na přání a možnostech klienta, které z nich po doporučení zařadí.

Tab. 14: Bezpečnost – shrnutí Bezpečnost Commservis

neuvádí

Česká cesta

členství v Outward Bound International, risk management

New Day

členství v Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání, tvorba krizových scénářů členství v Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání,

Odyssey

Association

for

Challenge

Course

Technology

a Association for Experiential Education OAT

instruktoři prochází interním tréninkem a zdravovědou členství v Association for Challenge Course Technology,

Project Outdoor

lektoři mají certifikáty Wilderness First Responder od Wilderness Medical Associates a certifikátu Ropes Course Instructor od Adventureworks! Associates, Inc.

Teambuilding

risk management

Tern

členství v Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání

77


Bezpečnost svých klientů subjekty nejčastěji garantují dodržováním standardů organizací, které vytvářejí pravidla pro realizaci outdoorových programů, jako jsou Association for Challenge Course Technology (A.C.C.T), Association for Experiential Education (A.E.E) či Profesní sdružení pro zážitkové vzdělávání

(PSZV), viz Tabulka 14. Samozřejmostí by měla být znalost risk managentu a vlastní krizový scénář, ovšem pouze tři subjekty se o něm zmiňují. Znalosti z oblasti zdravovědy a kurz první pomoci uvádí dva subjekty.

Tab. 15: Reference – shrnutí Reference Commservis

jmenný seznam firem, které využily služeb společnosti

Česká cesta


New Day

Odyssey

OAT

Project Outdoor

jmenný seznam firem, které využily služeb společnosti a jejich pozitivní ohlasy jmenný seznam firem, které využily služeb společnosti a jejich konkrétních zástupců, kteří mohou dát reference jmenný seznam firem, které využily služeb společnosti jmenný seznam firem, které využily služeb společnosti a jejich konkrétních zástupců, kteří mohou dát reference

Teambuilding


Tern


U všech analyzovaných subjektů jsme na jejich webových prezentacích našli jmenné seznamy firem, které využily služeb společnosti – tabulka 15. Dva ze subjektů uveřejnily i jména osob (většinou z managementu firem, pro které byly 78


realizovány programy), na které je pravděpodobně možné se obrátit, aby poskytly reference o programech, které absolvovaly. Jeden subjekt uvádí kladné ohlasy svých klientů, které se různě střídají při každém kliknutí na stránky a v celkovém dojmu pak stránky působí velmi pozitivně. Přímou možnost necenzurované reakce a ohodnocení služeb například v podobě diskusního fóra však žádná ze společností nemá.

Tab. 16: Garance odbornosti Garance odbornosti Commservis Česká cesta

neuvádí členství

v Outward

Bound

České

International,

společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání

New Day

členství v Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání členství

Odyssey

v European

Consortium

for

the

Learning

Organisation, České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů

OAT

neuvádí členství v České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, v Profesním

sdružení

pro

zážitkové

vzdělávání,

v Association for Experiential Education v Association for Project Outdoor

Challenge Course Technology, akreditace MŠMT ČR, lektoři jsou vybráni z řad absolventů a studentů Katedry

rekreologie FTK UP a absolvovali zahraniční stáže v outdoorových organizacích, spolupráce s psychology a poradci pro personalistiku a řízení lidských zdrojů

79


Teambuilding

neuvádí

Tern

členství v Profesním sdružení pro zážitkové vzdělávání

Svou odbornost subjekty nejčastěji zaštiťují, podobně jako u bezpečnosti,

členstvím v různých organizacích, viz tabulka 16. Většina subjektů uvedla členství v České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, Profesním sdružení pro

zážitkové vzdělávání, Association for Experiential Education, Association for Challenge Course Technology a také v European Consortium for the Learning

Organisation. Jeden ze subjektů uvádí jako garanci akreditaci MŠMT ČR. Tři subjekty neuvedly žádnou garanci své odbornosti.

Tab. 17: Vzdělání a praxe členů – shrnutí Vzdělání a praxe členů Commservis

neuvádí

Česká cesta

jméno absolvované školy a oboru, odborné certifikáty, absolvované semináře, relevantní praxe

New Day

neuvádí

Odyssey

jméno absolvované školy a oboru, odborné certifikáty, absolvované semináře, studijní pobyty, relevantní praxe

OAT

neuvádí

Project Outdoor

jméno absolvované školy a oboru, odborné certifikáty, absolvované semináře, studijní pobyty, relevantní praxe

Teambuilding

uvádí, ty ale neodpovídají zaměření společnosti

Tern

jméno absolvované školy a oboru, absolvované odborné kurzy, získané licence, relevantní praxe

80

2. Empirická část Vzdělání a praxi členů najdeme u pěti z analyzovaných subjektů. Z webu lze vyčíst, jaké obory na jakých školách vystudovali, jaké získali odborné certifikáty, jaké absolvovali semináře a kurzy nebo i studijní pobyty. Podstatná část informací

se soustředí na jejich dosavadní praxi. U jednoho z těchto subjektů ovšem zmíněná odborná praxe ani vzdělání členů nekorespondují s potřebami odborného

vedení zážitkových kurzů. Tři subjekty pak neuvádějí toto kritérium vůbec.

Tab. 18: Kontakty – shrnutí Kontakty Commservis


Česká cesta


New Day

adresa, telefon, email, bankovní spojení

Odyssey

adresa, telefon, email, fax, skype

OAT


Project Outdoor


Teambuilding


Tern


Tabulka 18 shrnuje informace o kontaktech uvedených na webových stránkách analyzovaných společností. Všechny subjekty zde uvádí základní kontaktní údaje – adresu, telefon a email. Většina uvedla také fax. Mezi kontaktními údaji se objevilo i bankovní spojení a skype kontakt.

81


Tab. 19: Cena – shrnutí Cena Commservis

neuvádí

Česká cesta


New Day

neuvádí

Odyssey

neuvádí

OAT


Project Outdoor

neuvádí

Teambuilding

neuvádí

Tern

neuvádí

Cenu, a to pouze orientační (u některých standardních programů), uvádí dva subjekty. Zbylé subjekty o cenách neinformují vůbec, viz tabulka 19. Uvádí ale kontakt, na který se pro zjištění informací o ceně mohou klienti obracet. Na výši ceny projektu mají největší vliv tři základní parametry, těmi jsou: vybraný program, délka programu a počet účastníků.

Tab. 20: Fotodokumentace – shrnutí Fotodokumentace Commservis


Česká cesta


New Day

fotogalerie a videoukázky z realizovaných programů

Odyssey


82


OAT


Project Outdoor


Teambuilding


Tern


U všech subjektů jsme našli nějakou formu dokumentace z kurzů, většinou ve formě fotogalerie nebo i videoukázek, viz tabulka 20. Potencionální klienti si tak mají možnost udělat představu, jak programy probíhají. V osobním hodnocení jsme pomocí známek od 1 do 3 subjektivně zhodnotili: •

přehlednost stránek (1 – orientovali jsme se bez problémů, 2 – chvíli trvalo, než jsme pochopili organizaci stránek, 3 – složitá orientace v nabídce ),

•

informativnost stránek (1 – našli jsme všechna hledaná kritéria (cena může chybět), 2 – našli jsme alespoň sedm z dvanácti kritérií, 3 – našli jsme méně než sedm kritérií),

•

Důvěryhodnosti společnosti (1 – nechybí ani jedno z kritérií: metoda, bezpečnost, odbornost, vzdělání a praxe, 2 – chybí maximálně jedno z těchto kritérií, 3 – chybí více jak jedno kritérium) přehlednost

informativnost

důvěryhodnost

součet

1

3

3

7

1

1

1

3

New Day

1

2

2

5

Odyssey

1

1

1

3

OAT

1

2

3

6

Project Outdoor

1

1

1

3

Teambuilding

1

3

3

7

Tern

1

2

2

5

Commservis Česká cesta

83


Při celkovém osobním hodnocení jsme se pokusili obecně shrnout postřehy a dojmy z webových stránek. Dle výše uvedených kritérií jsme na stupnici od jedné do tří ohodnotili každou ze tří oblastí: přehlednost, informativnost a důvěryhodnost. Do posledního sloupce tabulky jsme zapsali součet získaných hodnot. Nejnižší čísla ukazují na společnosti, které v našem osobním hodnocení

dopadly nejlépe, vysoká čísla naopak. Nejlépe dopadly společnosti Česká cesta, Odyssey a Project Outdoor. Uprostřed pomyslného žebříčku se ocitly společnosti New day a Tern a na jeho opačném konci pak společnosti Commservis, Outdoor and training a Teambuilding. Nejlépe vycházely společnosti z hodnocení přehlednosti, nejméně spokojení jsme byli s důvěryhodností stránek.

84

Závěr

Závěr Využívání potenciálu outdoorových aktivit v oblasti rozvoje osobnosti není novinkou. Počátky uvědomění si výhodnosti tohoto propojení sahají do dob dávno minulých, přesto se ale na pozitivní účinky pobytu v přírodním prostředí v dnešní uspěchané době občas zapomíná, což je ke škodě nejen fyzickému zdraví. Atraktivita nově vznikajících sportů a jiných outdoorových aktivit dokáže lidi vtáhnout zpět do přírody a outdoor se znovu stává „in“. Outdoorové aktivity jako

součást volnočasových aktivit či zážitkově pedagogických aktivit jsou předmětem

vědeckého bádání na různých univerzitách (nejen) v České republice.

Názorným využitím (a užitečností) toho spojení v praxi jsou pak různá sdružení a společnosti realizující outdoorové programy. V rukou jejich zkušených instruktorů se outdoorové aktivity mohou stát silných nástrojem rozvoje osobnosti. Jejich využití je v komerční sféře nejvýraznější v oblasti budování fungujících pracovních týmů. Zorientovat se v nabídce takovýchto společností není jednoduché. V empirické

části jsme proto vytvořili přehled informací dostupných z webových prezentací

společností, který by mohl být pro výběr užitečný. Závěry empirické části, i přes svou značnou subjektivitu, ukazují cestu, po které se potenciální zákazníci mohou vydat při výběru vhodného programu a společnosti. Jasným vodítkem pro výběr kvalitního zážitkového programu je informace o poskytování zpětné vazby. Bez závěrečného zhodnocení a reflexe akce může mít takovýto program jen stěží žádaný efekt na rozvoj osobnosti. Proto by měl potenciální zájemce tuto informaci hledat mezi prvními. Bohužel, ze strany firem není poskytování těchto informací běžné, pouze některé firmy ji umisťují na své webové prezentace. Můžeme se tedy jen domýšlet, zda ji u svých osobnostně rozvojových programů realizují. Při analyzování stránek jsme z referencí společností vyčetli, že cílovými

zákazníky bývají většinou firmy, zřídkakdy školy či jiné subjekty a vždy jsou programy realizovány pro „skupinu“. Důvod je prostý. Ceny takovýchto kurzů jsou vysoké, poptávka po nich je tedy spíše záležitostí firem. Ty potřebují 85

Závěr

fungovat jako celek, proto rozvíjejí celé své týmy, nikoliv pouze jednotlivce. Otázkou pak zůstává, kdo se stará o rozvoj osobnosti jednotlivce? Psychologové?

Psychoterapeuti? Kdo zaměření na jednotlivce nabízí? Církve? Či snad kurzy nových náboženských sekt ?

86

Literatura

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 2. vyd. přeprac. Praha: Portál, 2004. 377 s. ISBN 80-7178-804-X. [2] BAUMGARTNEROVÁ, Zuzana. Bezpečnostní normy při tréninku týmové spolupráce v hledisku lanových překážek a horolezeckých aktivit. Brno: MU, 2007. 49 s. Bakalářská práce. [3] CAILLOIS, Roger. Hry a lidé: maska a závrať. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-9024-822-5. [4] CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu? Praha : Lidové noviny, 1996. 399 s. ISBN 80-7106-139-5. [5] CIPRO, Miroslav. Průvodce dějinami výchovy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984. 579 s. [6] FRANC, Daniel, ZOUNKOVÁ, Daniela, MARTIN, Andy. Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-2511-701-9. [7] FRANK, Tomáš, KUBLÁK, Tomáš. Horolezecká abeceda. 1. vyd. Praha : Epocha, 2007. 663 s. ISBN 978-80-8702-735-6.

[8] GABRIEL, Lukáš. Analýza činnosti organizací zabývajících se pobytem v přírodě. Brno: MU, 2006. 89 s. Diplomová práce.

[9] GINTEL, Allan a kol. Třicet sluncí nad Lipnicí. Gymnasion, 2007, č. 7. s. 4– 5. [10] GINTEL, Allan a kol. Prázdniny v pohybu, aneb Rukověť pro prázdninové pedagogy. Praha: Mladá fronta, 1980. 101 s.

[11] HOLEC, Ota a kol. Ohlédnutí za 90. léty. Gymnasion, 2007, č. 7. s. 6–9.

[12] HALADA, Vladimír a kol. Třicet stojí za to. Gymnasion, 2007, č. 7. s. 4–5.

[13] HANUŠ, Radek, JIRÁSEK, Ivo. Výchova v přírodě. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996. 58 s. ISBN 80-7078-381-8. [14] HANUŠ, Radek. Zdroje zážitkové pedagogiky. In KIRCHNER, Jiří. Kontexty prožitku a kvalita života. UJEP v Ústí nad Labem & Asociace

psychologů sportu České Republiky, 2005. s. 42–50 Dostupný z WWW:

87

Literatura

. ISBN 807044-699-4.

[15] HANUŠ, Radek. Čas zážitkové pedagogiky. Analýza aktuálního stavu a vývoje zážitkové pedagogiky. In KOLÁŘ, Jan, LAZAROVÁ, Bohumíra. K sobě, k druhým, k profesi: teorie, programy a metody osobnostního a sociálního

rozvoje

pedagogických

pracovníků.

Brno:

Masarykova

univerzita, 2008. s. 133. ISBN 978-80-2104-595-8. [16] HANUŠ, Radek, NEUMAN, Jan a kol. Kristova léta školy prázdninového času. Gymnasion, 2007, č. 7. s. 17–55.

[17] HURYCHOVÁ, Alena. Turistika: učební texty pro posluchače odborné tělesné výchovy a vychovatelství. 1. díl. 1. vyd. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1975. 168 s. [18] HUIZINGA, Johan. Homo ludens: o původu kultury ve hře. 2. vyd. Praha: Dauphin, 2000. 297 s. [19] JIRÁSEK, Ivo. Prožitek a možné světy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 125 s. ISBN 80-2440-256-4. [20] JIRÁSEK, Ivo et al. Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion, 2004, č. 1. s. 6–16.

[21] JIRÁSEK, Ivo. Významová definice prožitek – zážitek v českém jazyce. In KIRCHNER, Jiří. Kontexty prožitku a kvalita života. 1. vyd. UJEP v Ústí

nad Labem & Asociace psychologů sportu České Republiky, 2005. s. 217. Dostupný z WWW: . ISBN 80-7044-699-4. [22] KIRCHNER, Jiří. Osobnostní rozvoj na základě prožitku, zážitku a zkušenosti. In KIRCHNER, Jiří. Kontexty prožitku a kvalita života. UJEP

v Ústí nad Labem & Asociace psychologů sportu České Republiky, 2005. s. 217. Dostupný z WWW: . ISBN ISBN 80-7044-699-4. [23] KOLÁŘ, Jan, LAZAROVÁ, Bohumíra. K sobě, k druhým, k profesi: teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 133 s. ISBN 97880-2104-595-8.

88

Literatura [24] KÖNIGOVÁ, Martina. Prezentace oboru Public Relations v českých tištěných médiích [online]. 2009 [cit. 2009-08-16]. Dostupný z WWW: . [25] KOS, Bohumil, ZAPLETAL, Miloš. Cvičení v přírodě. 2. vyd. Praha: Olympia, 1971. 210 s. [26] KOVAŘÍK, Vladimír a kol. Teorie a didaktika lyžování 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1991. 215 s. ISBN 80-2100-312-X. [27] KUBÁT, Vlastimil, PORSCH, Josef a kol. Liga lesní moudrosti. Gymnasion, 2007, č. 8. s. 484.

[28] LAZAROVÁ, Bohumíra, KNOTOVÁ, Dana. O čem, jak a s kým v osobnostním rozvoji. In KOLÁŘ, Jan, LAZAROVÁ, Bohumíra. K sobě, k druhým, k profesi: teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 133. ISBN 978-80-2104-595-8.

[29] LEBEDA, Petr a kol. Výzva a bezpečnost. Gymnasion, 200, č. 3. s. 133. [30] LOUKA, Oto, VEČEŘA, Martin. Snowboarding 1. vyd.. Praha: Grada, 2007. 148 s. ISBN 978-80-247-1378-6. [31] Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž. Praha: Encyklopedický dům, 1999. 1213 s. ISBN 80-8604-412-2. [32] MAZAL, Ferdinand. Pohybové hry a hraní. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2000 292 s. ISBN 80-8578-329-0. [33] Metodický portál RVP [online]. 2009 [cit. 2009-09-23]. Dostupný z WWW: . [34] MIKOŠKA, Jaroslav. Outdoorové sporty. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2006. 116 s. ISBN 80-2510-896-1. [35] MORKES, František. Antonín Benjamin Svojsík (1878–1938). Metodický portál RVP [online]. 2007 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: . [36] NEUMAN, Jan. Přínos Prázdninové školy Lipnice. Gymnasion: Eros. 2005, č. 4, s. 54–55.

[37] NEUMAN, Jan. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 197 s. ISBN 80-7178-391-9.

89

Literatura

[38] NEUMAN, Jan. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 4. vyd. Praha: Portál, 2007. 325 s. ISBN 978-80-7367-276-8. [39] PECHA, Libor. Woodcraft: lesní moudrost a lesní bratrstvo. Olomouc: Votobia, 1999. 342 s. ISBN 80-7198-353-5.

[40] PLAJNER, Rudolf. Úsvit českého junáctví: Zavátou junáckou stezkou I. Praha: Junácká edice, 1992. 288 s.

[41] PIEPER, Josef. Volný čas – vzdělání – moudrost. 1. vyd. Praha: Křesťanská akademie, 1992. 75 s. ISBN 80-900615-6-7. [42] PŠL: LATERNA 2009 : Metoda PŠL [online]. 2009 [cit. 2009-09-23]. Dostupný z WWW: . [43] SETON, Ernest Thompson. Kniha lesní moudrosti. Praha: Olympia, 1991. 338 s.

[44] SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadla vědomí a jednání. Brno : Barrister & Principal, 2002. 517 s. ISBN 80-8594780-3. [45] SMÉKAL, Vladimír. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. 203 s. ISBN 807295-069-X.

[46] SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Základy junáctví: návod pro výchovu české mládeže na základě systému sira R. Baden-Powella "Scouting" a za

laskavého přispění četných odborníků. 3. vyd. Praha: Merkur, 1991. 724 s. ISBN 80-7032-001. [47] SVATOŠ, Vladimír, LEBEDA, Petr a kol. Outward Bound international. Gymnasion, 2004, č. 2. s. 47–49.

[48] ŠIMÁNEK, Josef. Skauting, jeho podstata, význam a etika. 2. vyd. Praha: Rebcovo nakladatelství, 1946. 148 s. [49] ŠIMKOVÁ, Sylva. Myšlenkový svět Miloše Seiferta. Liga lesní moudrosti [online].

2009

[cit.

2009-04-23].

Dostupný

z

WWW:

. [50] ŠÍP, Radim. Kalokaghatia jako informativní případ osobnostního rozvoje člověka? In KOLÁŘ, Jan, LAZAROVÁ, Bohumíra. K sobě, k druhým,

k profesi: teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje

90

Literatura

pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 31–37. ISBN 978-80-2104-595-8. [51] TRNKOVÁ, Jana. Společenská odpovědnost firem: Kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR. European Business Campaign for

Corporate Social Responsibility [online]. 2004 [cit. 2009-07-07], s. 56. Dostupný z WWW: . [52] ULMOVÁ, Simona. Lezecké styly. Simona Ulmová Web [online]. 2009 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: . [53] VÁŇA, Josef a kol. Dějiny pedagogiky. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 379 s.

[54] VÁŽANSKÝ, Mojmír. Volný čas a pedagogika zážitku. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1992. 64 s. ISBN 80-2100-428-2. [55] VÁŽANSKÝ, Mojmír, SMÉKAL, Vladimír. Základy pedagogiky volného času. Brno : Paido, 1995. 176 s. ISBN 80-9017-379-9.

[56] VYŠKOVSKÝ, Jan a kol. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. 98 s. ISBN 8021015527. [57] VYŠKOVSKÝ, Jan. Hry a sporty v přírodě. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1993. 56 s. ISBN 80-2101-552-7. [58] WALTEROVÁ, Eliška. Úloha školy v rozvoji vzdělanosti. Brno: Paido edice pedagogické literatury, 2004. 295 s. ISBN 80-7315-083-2. [59] ZAHRÁDKOVÁ, Eva. Teambuilding: cesta k efektivní spolupráci. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 173 s. ISBN 80-7367-042-9. [60] ZAPLETAL, Miloš. Vycházky a výlety s dětmi: Zážitky, objevy, hry, zábava, poznání. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 175 s. ISBN 80-7178-750-7.

91

Literatura

Další internetové zdroje: [61] www.scout.org/en/about_scouting/facts_figures/history/scouting_100_years _old_in_2007 [2009-07-07]. [62] http://www.outwardbound.net/ about/history.html [2009-03-26]. [63] http://www.ceskacesta.cz/profil/procesburger/metoda [2009-05-05]. [64] http://www.acctinfo.org/ [2009-04-23]. [65] http://www.aee.org/about/ [2009-04-23]. [66] http://pszv.cz/cs/O-nas.aspx [2009-04-23]. [67] http://www.wildmed.com/mission.php [2009-04-23]. [68] http://www.eclo.org/index.html [2009-04-23]. [69] http://www.lidske-zdroje.org/cs/o-nas/ [2009-07-17]. [70] http://www.biketrial.cz/biketrial/ [2009-07-21]. [71] http://rvp.cz/ [2009-03-26]. [72] http://laterna.webnode.cz/psl/[2009-04-23]. [73] http://www.commservis.com/ [2009-04-23]. [74] http://www.ceskacesta.cz/ [2009-04-23]. [75] http://www.newday.cz [2009-04-23]. [76] http://www.odyssey.cz [2009-04-23]. [77] http://www.oat.cz/outdoor_training [2009-04-23]. [78] http://projectoutdoor.cz/ [2009-04-23]. [79] http://teambuildingsro.cz [2009-04-23]. [80] hptt://www.tern.cz [2009-04-23].

92

Přílohy

Přílohy Příloha č.1: Slovníček pojmů Assessment Centre (dále AC) Doslova „hodnotící centrum“ či „hodnotící program“ je komplexní diagnostická metoda, jejímž cílem může být výběr toho pravého pracovníka (stávajícího či nového) na vybranou pozici či do projekčního týmu. Díky simulaci

pracovního prostředí, ale také neobvyklým výzvám dokáže velmi často odhalit i neprojevované charakteristiky účastníků, které ušetří starosti při jejich budoucích projevech.

Využívá

nejen

pozorování,

ale

opírá

se

především

o psychodiagnostické techniky a metody, které poskytují informace pro testování účastníků. Pozorování a hodnocení se zaměřuje na kompetence a formy chování, které považuje za klíčové zadavatel programu. Pro objektivnost získávaných informací je do programu zařazeno několik pozorovatelů. Vzhledem ke své náročnosti je AC vhodné pro malé skupiny účastníků. City teambuilding Teambuildingové aktivity zasazené do prostředí města. Corporate social responsibility Společenská odpovědnost firem (dále jen CSR) je dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací. CSR je směr, který klade důraz na změnu orientace firem z krátkodobých na dlouhodobé cíle. Vyžaduje posun pohledu na vlastní společenskou roli z úrovně "profit only" (pouze zisk) k širšímu pohledu v kontextu dnes často zmiňovaných tří Pé -

"people, planet, profit" (lidé, planeta, profit). Firma se tedy soustřeďuje nejen na

ekonomický růst, ale i na environmentální a sociální aspekty své činnosti (Trnková, 2004).

Přílohy

Development Centre Doslova „rozvojové centrum“ či „rozvojový program“ je specifickou formou rozvoje jednotlivců i týmů, založenou na kombinaci psychodiagnostických metod, modelových situací a na ně navazujících rozborů podněcujících sebereflexi. Stejně jako u Assessment Centre se i zde používá skupina pozorovatelů, aby byla zajištěna komplexita a objektivnost informací. A stejně tak zde platí, že je tento program určen pouze pro malé skupinky, a to kvůli jeho vysoké náročnosti. Extrémní výzvy Tyto programy jsou postaveny na mimořádně silném zážitku spojeném s pobytem v náročných podmínkách, dobrodružstvím a sebepřekonáním. Cílem je umožnit účastníkům v kontrolovaném prostředí vstoupit do role cestovatele,

dobrodruha, člena expedice, se všemi povinnostmi, které z ní vyplývají. Tyto

programy kladou na účastníky vysoké nároky jak po fyzické, tak psychické stránce. Odměnou pak je nová úroveň sebepoznání. Tematické rozpětí je široké: mořský jachting, polární výprava, safari survival, přechod hor, simulovaný výcvik stíhacích pilotů a další. Family day Je to součást tzv. Fun&Event akcí. Jedná se o programy pro zaměstnance, tedy spíše pro celé rodiny zaměstnanců, které společnosti realizují jako určitou odměnu pro své pracovníky. Zvyšují loajalitu pracovníků a působí také jako součást strategie personálního marketingu. Fun&Event (nebo Outdoor fun) Typ programů, jehož zařazení může směřovat jak k zákazníkům, tak k důležitým obchodním partnerům, ale také k zaměstnancům firmy. Jeho součástí jsou mimo tzv. Family days, také dny pro zaměstnance, adrenalinové aktivity na

prezentaci společnosti či večírky, završující úspěšné období rozvoje.

Přílohy

Leadership training Účastníci v průběhu průběhu programu zdokonalují své schopnosti vedení týmu, zvládání konfliktů, realizaci projektů a komunikaci. Cílem je zajistit, aby jeho účastníci nabyté znalosti mohli dále předávat ve svých domovských

společnostech či organizacích. Teambuilding

Rozvojově-vzdělávací metoda vhodná především pro pracovní skupiny

a firemní týmy. Je určena pro pracovní skupiny o počtu 8–12 členů. Oproti jiným

vzdělávacím metodám pracuje se zkušeností jednotlivců i sdílenými zkušenostmi celé skupiny. Na základě těchto uložených informací a prostřednictvím zažívání nových neobvyklých situací přispívá k odhalení možných bariér a rezerv výkonu týmu. Další fází je pak zisk nové zkušenosti a její testování v nových situacích. Díky svému charakteru se vyznačuje prodlouženou zapamatovatelností získaných poznatků. Teambuilding je zábavnou formou vzdělávání a rozvoje – jeho hlavní složkou je však cílená práce na zvyšování úrovně týmových kompetencí. Předpokladem je tedy motivace účastníků i vedoucích jednotlivých skupin. Teamspirit Metoda vhodná pro posilování soudržnosti pracovních týmů. Nejpodstatnějším bodem teamspiritových programů je společný zážitek, který účastníkům poskytne možnost lepšího vzájemného poznání, odstranění komunikačních bariér

a navození přirozené atmosféry kooperace. Často je tento typ programů

zaměňován s teambuildingem. Oproti teambuildingovým programům však může pracovat s větší skupinou a poskytuje větší prostor pro relaxaci a zábavu.

Resumé

Resumé Cílem této diplomové práce je pojednat o možnostech využití outdoorových

aktivit jako nástroje pro rozvoj osobnosti. Práce je rozdělena do dvou částí.

Teoretická část popisuje historické kořeny pobytu a výchovy v přírodě v České republice i ve světě a některé vybrané outdoorové aktivity. Zaměřuje se na cíle a metody osobnostního rozvoje a zážitkové pedagogiky a neopomíjí ani bezpečnost a odbornost při realizaci zážitkových outdoorových programů.

Empirická část analyzuje webové stránky vybraných komerčních subjektů a dle

daných kritérií je hodnotí a vzájemně mezi sebou srovnává.

Summary The aim of this thesis is to discuss the possibilities of employing outdoor activities as a tool for personal development. The thesis is divided into two parts. The theoretical part traces the historical roots of education and staying in nature in the Czech Republic and in the world and also describes some selected outdoor activities. It focuses on purposes and methods of personality development and experiential education and and takes into account also the safety awareness and professionalism it si also focused on safety and professionalism in implementing of outdoor programs. Empirical part analyzes web sites of commercial entities and compares them among themselves by selected criteria.

Outdoorové aktivity jako nástroj rozvoje osobnosti: analýza komerčních nabídek. Diplomová práce

Recommend Documents