Univerzita Hradec Králové Fakulta pedagogická Katedra sociální pedagogiky
Pohybové aktivity jako součást volného času seniorů Diplomová práce
Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce:
Bc. Martina Kiacová N 7507 Specializace v pedagogice Sociální pedagogika PaedDr. Monika Žumárová, Ph.D.
Hradec Králové 2014
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce Autor:
Martina Kiacová
Studijní program:
N7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální pedagogika
Název závěrečné práce:
Pohybové aktivity jako součást volného času seniorů
Název závěrečné práce AJ:
Physical activities as a part of seniors’ leisure time
Cíl, metody, literatura, předpoklady: Práce je zaměřená na jednu z možností trávení volného času seniorů v duchu zdravého životního stylu - aktivní pohyb. Teoretická část práce je věnována charakteristice seniorů, jejich kvality života a významu pohybových aktivit v rámci volného času. Cílem výzkumného šetření je zjistit postoje seniorů Pardubického kraje k pohybovým aktivitám, jaké pohybové aktivity starší lidé v daném regionu preferují a zda mají dostatek příležitostí je realizovat. Garantující pracoviště:
Katedra sociální pedagogiky, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
PaedDr. Monika Žumárová, Ph.D.
Konzultant: Oponent:
Mgr. Leoš Šebela
Datum zadání závěrečné práce:
6. 1. 2012
Datum odevzdání závěrečné práce:
23. 6. 2014
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Pardubicích dne 23. 6. 2014 Bc. Martina Kiacová
Poděkování:
Touto cestou děkuji PaedDr. Monice Žumárové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za poskytnutí času, cenných rad a připomínek.
Bc. Martina Kiacová
Anotace
KIACOVÁ, M. Pohybové aktivity jako součást volného času seniorů. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2014. 80 s. Diplomová práce.
Tato diplomová práce je zaměřená na jednu z možností trávení volného času seniorů v duchu zdravého životního stylu - aktivní pohyb. Celá práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část práce je věnována charakteristice seniorů, kvalitě jejich života a významu pohybových aktivit v rámci volného času. První kapitola vymezuje pojmy stárnutí, stáří, seniorská populace a demografické stárnutí. Druhá kapitola se zabývá volným časem, kvalitou života i životním stylem starších lidí. Třetí kapitola charakterizuje pohybové aktivity, jež se řadí mezi neúčinnější prostředky proti stárnutí a nemocem. Mají pozitivní vliv na zdraví lidí, a tím přispívají k prodloužení kvalitního života. Třetí kapitola také seznamuje s pohybovými omezeními, s motivacemi a postoji seniorů k aktivnímu pohybu a pohybovými činnostmi, které jsou seniorům doporučovány. Praktickou část práce, která je obsahem čtvrté kapitoly, tvoří průzkumné šetření provedené metodou ankety. Hlavním cílem tohoto šetření bylo zjištění postojů seniorů Pardubického kraje k pohybovým aktivitám, jaké pohybové aktivity starší lidé v daném regionu preferují a zda mají dostatek příležitostí je realizovat.
Klíčová slova: senior, stárnutí, volný čas, pohybové aktivity
Annotation
KIACOVÁ, M. Physical Activities as a Part of Seniors´ Leisure Time. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2014. 80 p. Diploma Thesis.
The diploma thesis focuses on physical activity of seniors as one of the possible ways to spend their leisure time. The thesis consists of two parts - theoretical and practical one. The theoretical part characterises seniors, their quality of life and the importance of physical activities as a part of their leisure time. The first chapter defines the key terms such as ageing, senior age, senior population and demographic ageing. The second chapter deals with the leisure time, quality of life and general lifestyle of senior citizens. The third chapter adds the characteristics of physical activities, which belong to the most effective prevention of illnesses and other problems of senior age. These activities have a positive effect on human health and help to live longer and better quality life. The third chapter also presents various health problems, motivations and approaches of senior citizens to the generally recommended physical activities. The practical part of the thesis is presented in the fourth chapter. The research, carried out as a set of interviews, was aimed at mapping the approach of senior citizens within the Pardubice region to physical activities, as well as finding out what types of physical activities are preferred and whether there are sufficient opportunities to carry out these physical activities.
Keywords: senior, ageing, leisure time, physical activities
Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................... 8 1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ............................................................................................................. 10 1.1 SENIORSKÁ POPULACE ......................................................................................................... 14 1.2 POJEM DEMOGRAFICKÉ STÁRNUTÍ ....................................................................................... 15 1.3 DEMOGRAFICKÉ STÁRNUTÍ POPULACE ČR ........................................................................... 17 1.4 POPULAČNÍ STÁRNUTÍ JAKO SOCIÁLNÍ PROBLÉM ................................................................. 18 2 VOLNÝ ČAS .......................................................................................................................... 20 2.1 FUNKCE VOLNÉHO ČASU....................................................................................................... 22 2.2 ČINNOSTI VOLNÉHO ČASU SENIORŮ ...................................................................................... 24 2.3 ŽIVOTNÍ STYL....................................................................................................................... 27 2.4 KVALITA ŽIVOTA ................................................................................................................. 30 3 POHYBOVÉ AKTIVITY V SENIORSKÉM VĚKU .............................................................. 33 3.1 VYMEZENÍ POJMU POHYBOVÉ AKTIVITY .............................................................................. 33 3.2 POHYB JAKO SOUČÁST ZDRAVÍ ............................................................................................. 35 3.3 POHYBOVÁ OMEZENÍ U SENIORŮ .......................................................................................... 38 3.4 MOTIVACE A POSTOJE SENIORŮ K POHYBOVÝM AKTIVITÁM ................................................ 40 3.5 POHYBOVÉ AKTIVITY DOPORUČOVANÉ SENIORŮM ............................................................... 41 3.5.1 POHYBOVÉ AKTIVITY V PŘÍRODĚ .............................................................................................. 43 3.5.2 SILOVÁ CVIČENÍ .......................................................................................................................... 45 3.5.3 DECHOVÁ, PROTAHOVACÍ A UVOLŇOVACÍ CVIČENÍ ................................................................. 47 4 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ ...................................................................................................... 48 4.1 PRŮZKUMNÉ CÍLE A STANOVENÍ HYPOTÉZ ........................................................................... 49 4.2 POUŽITÉ VÝZKUMNÉ METODY A TECHNIKY SBĚRU DAT ........................................................ 53 4.3 PRŮZKUMNÝ SOUBOR, CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ .................................................... 54 4.4 VYHODNOCENÍ A INTERPRETACE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .................................................. 57 4.5 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ...................................................................................................... 60 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 71 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ........................................................................................... 74 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .............................................................................................. 78 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................... 80
Úvod
„Život je jako oheň – vítr jako pohyb, oheň bez větru plápolá – život bez pohybu skomírá.“ Jan Ámos Komenský
Jednou z nevyhnutelných skutečností v našem životě je stáří. Je na každém z nás, jak se k němu postavíme. Zda své stáří aktivně prožijeme, nebo ho jen přežijeme. Stárnutí je přirozený proces, který nelze zastavit, ale svým přístupem ho můžeme pozitivně i negativně ovlivnit. Otázkou je, co máme dělat, abychom stárnutí zpomalili a zvýšili kvalitu našeho stáří? Za téma své diplomové práce jsem si zvolila téma pohybových aktivit seniorů, které jsou jednou z možností, jak zvýšit naději na zdravé a spokojené stáří. Pohybové činnosti bezesporu přispívají ke zlepšení zdraví, udržení potřebné fyzické i duševní výkonnosti, čímž napomáhají smysluplnému zapojení seniorů do společnosti, což je v dnešní době velice důležité. V současnosti je aktivní stárnutí velmi aktuální a hodně diskutované téma, jež souvisí s demografickým stárnutím evropské populace, tedy i populace České republiky. Neustálé zvyšování počtu stárnoucích osob staví každou společnost před těžký úkol. Měla by převzít zodpovědnost za vytváření vhodných podmínek k úspěšnému stárnutí, a to zejména poskytováním kvalitní zdravotní péče, účinné sociální a finanční podpory. Také by se měla snažit o ovlivnění životního stylu starších lidí tak, aby směřoval k jejich aktivizaci, například podporou a propagováním činností jako jsou např. pohybové aktivity, studium univerzit třetího věku, různé přednášky, kulturní programy aj. Kvalitu života seniorů ovlivňuje řada determinantů, k nimž patří i trávení volného času. Odchodem do důchodu přichází starší člověk o svoji hlavní životní náplň, práci. Zato získává značné množství volného času, kterého se mu dříve nedostávalo. Někteří senioři mají konečně příležitost realizovat věci a koníčky, na které neměli v produktivním věku čas. Jiní lidé v penzi nevědí, co si s volným časem počít, čím jej naplnit. Tento fakt může být pro ně dost stresující. Jak lidé naplňují svůj volný čas, je podmíněno řadou okolností, např. rodinou, zdravotním a psychickým stavem, úrovní vzdělání, ekonomickou situací, bydlištěm, hodnotovou orientací, ale i dostupností informací o nabízených volnočasových aktivitách. S rostoucím počtem seniorů se zvyšuje nabídka volnočasových aktivit pro ně. Senioři si mohou vybrat z nabízených kulturních, pohybových, sociálních, vzdělávacích, veřejných i rekreačních aktivit, které jim nabízejí různé kluby, sdružení, obce či denní 8
centra, s cílem začlenit je do kolektivů. Tyto aktivity mohou navštěvovat senioři, kteří bydlí doma, jsou soběstační, ale i senioři bydlící v různých domech s pečovatelskou službou apod. Organizované volnočasové aktivity pomáhají seniorům trávit volný čas aktivně, smysluplně a především ve společnosti dalších lidí. Problematika aktivního stárnutí a pohybových aktivit ve volném čase seniorů mě zajímá z osobních důvodů, protože mám ve svém okolí mnoho aktivních seniorů, ale také proto, že této problematice dle mého názoru není dosud věnováno tolik pozornosti, jakou by si zasluhovala. Na světě řešíme tolik věcí a bohužel se stává, že zapomínáme na lidi, kteří pro nás toho tolik udělali. Stáří je doprovázeno řadou zdravotních a psychických komplikací ovlivňujících životní styl, z nichž mnohé jsou způsobeny nesprávnou životosprávou a nedostatkem aktivního pohybu. Často slýcháme o řadě chyb, omylů a mýtů týkajících se výživy a pohybových aktivit seniorů, proto by bylo dobré se nad tímto tématem pozastavit a zamyslet se, jak by to mělo být správně. Cílem práce je charakterizovat problematiku pohybových aktivit ve volném čase seniorů a následným empirickým šetřením ověřit ústřední výzkumnou otázku této práce: Jaký zaujímají postoj senioři Pardubického kraje k pohybovým aktivitám a zda mají dostatek možností je realizovat? Teoretická část práce vymezuje základní pojmy související s tématem práce. První kapitola se věnuje stárnutí, stáří, seniorské populaci a demografickému stárnutí. Druhá kapitola se zabývá charakteristikou volného času, kvalitou života i životním stylem seniorů. Třetí kapitola charakterizuje pohybové aktivity z obecného hlediska, zdůrazňuje jejich vliv na zdraví starších lidí a potřebu hýbat se i v pokročilém věku, zaznamenává motivace a postoje seniorů k pohybovým činnostem. Seznamuje také s pohybovými omezeními a pohybovými aktivitami, které jsou seniorům doporučovány. Empirická část práce si klade za cíl odpovědět na otázku, jak se senioři Pardubického kraje pohybují, zda využívají nabídku organizací k vykonávání pohybových aktivit pro ně určených a zda jsou spokojeni s touto nabídkou. Pro zpracování teoretických východisek k průzkumnému šetření je využito studia a analýzy odborných pramenů. K získání dat pro průzkumné šetření byla zvolena jako nejvhodnější metoda ankety. Výstupy a zjištění v rámci této práce by mohly posloužit organizacím zabývajícím se pohybovými aktivitami seniorů, neboť přinášejí aktuální pohled na zpracované téma. Mohly by být také přínosem pro laickou veřejnost, protože problematika pohybových aktivit a volného času seniorů se dotýká nebo bude dotýkat každého z nás.
9
1 Stárnutí a stáří Stáří přichází ke každému jinak. Někdo nikdy nezestárne - má stále radost ze života, silnou schopnost regenerovat, schopnost vytvářet si životní podmínky, zázemí rodiny a přátel. Někdo je „starý“ už brzy po dosažení čtyřiceti let. V naší kultuře je kalendářní věk spojován s určitými představami, jak bychom měli být v daném věku materiálně zabezpečeni, schopni, ale i jak bychom měli vypadat, jak bychom měli být přijímáni okolím apod. Věříme, že stárnutí je spojeno se zralostí, moudrostí a respektem. Nicméně stárnutí mohou doprovázet i negativní jevy jako je snižování tělesného zdraví a rozumových schopností, nečinnost, chudoba, společenská izolace a sociální závislost. Proces stárnutí začíná již v okamžiku našeho zrození. Podle Mühlpachra (2009, s. 22) je stárnutí (gerontogeneze, involuce) zákonitý, specifický celoživotní proces, jehož projevy se stávají se zvyšujícím se věkem zřetelnější. Tento proces je individuální, ovlivněný genetickou výbavou, různými životními podmínkami, kontakty s prostředím, celkovým zdravotním stavem a životním stylem. Zároveň jde o proces, který nerovnoměrně postihuje různé struktury a funkce organismu. Stupeň postižení závisí na jejich zatěžování, stimulování či poškozování. Existují tři druhy postižení lidského organismu: -
Biologické – vychází z individuálních genetických dispozic (činnost žláz s vnitřní sekrecí, buněčná výbava). Dá se ovlivnit pouze nepřímo, pomocí léků, které dodávají tělu potřebné chybějící látky, zlepšují průtokové vlastnosti krve, funkce tkání, činnost vegetativního nervového systému a stimulují mozkovou činnost.
-
Tělesné – dochází ke změnám ve složení a řízení organismu (řídnutí kostí, zpomalení nervového vedení, pokles svalové hmoty, poruchy spánku, snížení průtoku krve všemi orgány, zvýšení dechové práce, zpomalení trávicího systému, nižší imunita, zhoršení smyslového vnímání). Toto postižení se dá ovlivnit nejen nepřímo léky, ale do jisté míry přímo zdravým životním stylem (nekouření, aktivní tělesný pohyb, zdravé stravování).
-
Duševní – souvisí se sníženou činností mozku i těla, zkrácením životních perspektiv, změnou vzhledu a dalších společenských faktorů. Člověk ztrácí vztah k určitým osobám, zálibám i hodnotám. Duševní stárnutí lze zpomalit například aktivním udržováním sociálních kontaktů, provozováním koníčků nebo duševní činností, jakou je například luštění křížovek, čtení knih, studium.
10
Proces stárnutí se postupně nevyhne téměř žádné funkci organismu. Přesto určitý počet starých lidí jakoby nestárnul. Tito lidé jsou fyzicky i duševně čilí, aktivní a zdraví. Cestují, sportují, zajímají se o kulturní i politické dění, jsou užiteční, pracují i v důchodu. Pomocí výjimečných adaptabilních schopností a životních zkušeností vyvíjejí i přes biologické změny, ke kterým dochází v jejich těle, různé činnosti, v nichž se výkonem vyrovnají mladým lidem, a někdy je i předčí. Jak již bylo zmíněno, proces stárnutí je individuální a nerovnoměrný. V některých životních obdobích člověk stárne rychleji, v jiných pomaleji. Ale všichni stárnou, i když se mnozí domnívají, že se jich stáří zdaleka netýká. I ti však jednou dosáhnou pomyslné hranice stáří. Lidé moderní doby nechtějí být staří, a také nechtějí o stáří slyšet a mluvit o něm. Jako by pro ně neexistovalo, a to navzdory častým informacím, že naše i světová společnost stárne. Obecně je stáří vnímáno jako nezajímavé, uniformní, plné nemocí a sociálních problémů. Důsledkem těchto postojů je odklon od všeho a od všech, kteří jsou staří nebo nějakým způsobem stáří připomínají. Někteří lidé se dokonce snaží proces stárnutí zastavit například tím, že podstupují nákladné plastické operace. (Haškovcová, 2010, s. 17) Stárnutí a stáří spolu souvisejí, což naznačuje i stejný slovní kořen obou slov. Každé z těchto slov však označuje něco jiného. „Stárnutím se rozumí děj, proces, obrazně řečeno: plynutí vody od pramene k moři. Stářím se rozumí stav, kdy lidé jsou staršího věku – obrazně: stav vody řeky v určitém místě. Nepoužíváme zde termínu „starý člověk“ nebo „senior“, avšak častěji hovoříme o starších lidech. Tímto termínem rozumíme lidi vyššího chronologického věku.“ (Křivohlavý, 2011, s. 17) Období stáří trvá přibližně 30-40 let, proto je stejně významnou součástí života člověka jako mládí a dospělost. Vymezení a periodizace stáří jsou obtížné. Tradičně se rozlišuje stáří kalendářní, biologické a sociální: -
Biologické stáří - nastupuje dosažením určité míry involučních změn lidského organismu, poklesu potenciálu zdraví. Jedná se o souhrn nevratných biologických změn, funkčních nedostatků, úmrtí, případně i celkový čas zbývající do přirozené smrti u daného člověka.
-
Kalendářní stáří - je dáno dosažením určitého dohodnutého věku, který vychází z obvyklého „průměrného“ průběhu života a biologického stárnutí. Kalendářní stáří je snadno a jednoznačné stanovitelné, takže vyhovuje demografickým i jiným potřebám. Neodráží se v něm ale individuální rozdíly ve stárnutí. S prodlužováním naděje dožití a zlepšujícím se zdravotním stavem lidí dochází ke zpomalení poklesu potenciálu 11
zdraví, a hranice stáří se tak posunuje do vyššího věku. V 60. letech 20. století byl rozdělen vyšší věk Světovou zdravotnickou organizací (dále jen WHO) na počínající, tzv. rané stáří (60-74 let), vlastní stáří, senium (75-89 let) a období dlouhověkosti (90 a více let). V současné době se více používá členění na mladé seniory (65-74 let), staré seniory (75-84 let) a velmi staré seniory (85 a více let). Někdy se používá i dělení lidí starších 65 let na kategorii třetího věku, kterou charakterizuje aktivní nezávislý život, a čtvrtého věku, kdy začíná být starší člověk tak fyzicky i psychicky hendikepován, že je závislý v základních životních potřebách na druhých. Čtvrtý věk je jednou z podob pokročilého stáří, nikoliv objektivní zákonitostí navazující časově na tzv. třetí věk. -
Sociální stáří - představuje souhrn sociálních změn, změn postojů, sociálních rolí, shrnutí typických životních událostí pokročilého věku, jakými jsou odchod do důchodu a s ním spojené snížení životní úrovně, minimální zaměstnatelnost, odchod dětí z orientační rodiny, ovdovění, ztráta sociálních kontaktů a perspektiv. Počátkem sociálního stáří bývá obvykle penzionování nebo věk vzniku nároku na starobní důchod. S prodlužováním věku lidí lze předpokládat, že se tento počátek posune do pozdějšího věku. Zároveň se do vyššího věku posouvají i další sociální události včetně pozdního rodičovství či uzavírání manželství. Nástup dlouhověké společnosti bude vyžadovat přehodnocení vymezení a klasifikace stáří a hlavně přístupy k lidem vyššího věku. Především je potřeba respektovat značný osobní a společenský potenciál starších lidí, jejich snahu o úspěšné stárnutí a zdravé aktivní stáří. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 25-27) Pro shrnutí ještě zmíníme rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem. Kalendářní
(chronologický) věk je takový věk jedince vyjadřující čas, který uplynul od jeho narození v letech. Jeho význam je spíše sociální a právní. Biologický věk koresponduje s funkčním stavem orgánů v porovnání se standardním stavem v určitém věku, ukazuje nám vlastně jakousi „opotřebovanost" organismu. Podle Mühlpachra (2009, s. 34) mohou stárnutí a stáří nabývat trojí podoby: -
Úspěšné stárnutí a zdravé (aktivní) stáří - zdravotní a funkční stav staršího člověka je lepší než současný průměr, umožňuje nejen plnou soběstačnost, ale i chtěnou tělesnou, psychickou a sociální aktivitu až do 90 let. Aktivně stárnoucí lidé mohou žít téměř bez podpůrných služeb. Je však velmi důležité jim nabízet vhodné aktivity, vytvářet pro ně prostor a podmínky pro seberealizaci a uplatnění, včetně zaměstnání. 12
-
Obvyklé stárnutí a stáří – existuje nerovnováha mezi zhoršeným zdravotním a
funkčním
stavem,
psychickými
potřebami,
nároky prostředí
i
sociálně
ekonomickými možnostmi stárnoucího člověka. Důsledkem této nerovnováhy je jeho určitá nespokojenost. Míra zdravotních obtíží i funkčních limitací však odpovídá jejich vrstevníkům, současné normě v dané společnosti. -
Patologické stárnutí a stáří – zdravotní a funkční stav, adaptace, spokojenost, seberealizace patologicky stárnoucích je horší než u vrstevníků, než odpovídá současné normě. Na patologickém stáří se významně podílejí zrychlené stárnutí, závažné onemocnění (např. Alzheimerova choroba), špatné prostředí, nedostatek finančních prostředků, nedostatek sociálních kontaktů a ztráta blízkého člověka. Samozřejmě každá společnost by si přála co nejvíce úspěšně stárnoucích a aktivních
starých lidí, zvláště v době, kdy se prodlužuje střední délka života a kdy přibývá lidí dožívajících se vysokého věku. Společnost by se proto měla snažit vytvářet starším lidem vhodné podmínky k úspěšnému stárnutí, a to především poskytováním kvalitní zdravotní péče, poskytováním účinné sociální a finanční podpory. Také by měla podporovat činnosti, které vedou k aktivizaci starších lidí i k navazování sociálních kontaktů. Aktivizačními činnostmi mohou být např. studium univerzit třetího věku, tělesný pohyb, různé přednášky, kulturní programy aj. Pomocí geriatrických programů může společnost zjišťovat způsoby, které mohou vhodně i nenásilně ovlivnit styl života a s ním zdravotní stav starších lidí, s cílem prodloužit jejich nezávislost, soběstačnost, a tím zlepšit celkovou důstojnost prožívání vyššího věku. Především by však měla každá vyspělá společnost iniciovat změnu v postoji lidí ke stáří a starším lidem, aby nedocházelo k věkové diskriminaci a nevhodnému chování. Nevhodné jednání a zacházení s lidmi vyššího chronologického věku vyplývá z různých příčin včetně mýtů o stáří nebo nepochopení potřeb a ohrožení starších lidí. Bohužel často u těchto výrazně znevýhodněných či závislých lidí dochází k zanedbávání péče a k různým formám násilí. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 108) Několik století bylo vyzrálé stáří vzácné, a proto žádoucí. Vznikla romantická představa o krásném stáří. Od 19. století se začíná rýsovat nový trend, jenž upřednostňuje děti a mladé lidi a odklání se od „krásného stáří“, které se stává obtížně přijatelným obdobím života. V posledních několika desetiletích došlo odmítání stáří a starých lidí tak daleko, že nepřátelské postoje ve společnosti přerostly v někdy skrývaný, jindy dokonce otevřený boj proti starým lidem. V angloamerické literatuře je pro nepřátelství a agresivní 13
chování vůči starým lidem používán pojem ageismus. Někdy je ageismus vysvětlován jako averze vůči starým lidem i všemu, co stáří připomíná. V současnosti je také ageismus podstatou rozšířeného jevu, který označujeme jako věkovou diskriminaci starých lidí. (Haškovcová, 2010, s. 33-35) Za optimální prevenci věkové diskriminace lidí s vyšším věkem, násilí páchaném na nich a v rodinách vůbec lze považovat výchovu ke zdravému sebevědomí, zodpovědnosti za své chování, samostatnosti a toleranci, volbě vhodného partnera, a to již od dětství. (Mühlpachr, 2009, s. 87) Důležité je změnit negativní postoj mladých vůči stáří, neboť ten znemožňuje šanci poprat se s problematikou stáří a vnitřně ji zpracovat.
1.1 Seniorská populace Slovo senior pochází z latinského slova senex, senis (starý), jehož druhý stupeň je senior (starší). Toto slovo má nyní více významů: označuje protiklad „starší“ k „mladšímu“, člověka v letech, starého člověka, starce, ve sportu dospělého oproti juniorovi a rozlišuje dvě osoby téhož jména. Je složité určit, jak starého člověka můžeme slovem senior pojmenovat. V naší společnosti je obecně za seniora považován člověk, který odešel z pracovního procesu do starobního důchodu. Vymezení seniorské populace je však mnohem komplikovanější, proto se liší jak ve vědních oborech, tak ve společenské praxi. Například Příhoda (1974, s. 62) považuje za seniora člověka od věku 60 let, tedy od doby, kdy začíná poslední fáze periodizace lidského života. Tuto fázi nazývá senium a člení ji do třech kategorií: -
60-74 let senescence, počínající, časné stáří,
-
75-90 let kmetství, senium, vlastní stáří, pokročilý čili stařecký věk- snížení fyzických i psychických sil, změny zevnějšku a v gestech, v chůzi, v psychice,
-
90 a více let patriarchium, dlouhověkost. V současnosti se mnohem více používá dělení Mühlpachra (2009, s. 21), který posunul
hranici, kdy se člověk stává seniorem, na 65 let a zkrátil patnáctileté poslední periody lidského života na 10 let. Seniorskou populaci vymezuje takto: -
Mladí senioři (65-74 let) – obvykle u nich převažuje zájem o pracovní uplatnění či o činorodé uplatnění po odchodu do důchodu. Mají zájem o seberealizaci. Věnují se aktivitám, na které při zaměstnání a péči o děti nezbyl čas. Podporují své staré rodiče, pečují o vnoučata a snaží se navazovat sociální kontakty. Zdravotní stav a funkční zdatnost je ještě poměrně na dobré úrovni.
14
-
Staří senioři (75-84 let) – u této skupiny lidí dochází k zhoršení funkční zdatnosti a nastupují zdravotní problémy, narůstá potřeba rehabilitačních a rekondičních programů. Zvyšuje se u nich riziko ovdovění. Na všechny vykonávané činnosti spotřebují mnohem více energie a času, proto potřebují mnohem více odpočívat.
-
Velmi staří senioři (85 a více) – tito senioři pozbývají soběstačnosti a zabezpečenosti. Mají stále méně sociálních kontaktů. Často pobývají v ústavních a zdravotnických zařízeních. Jejich zdravotní a funkční stav je již velmi špatný. Senioři jsou skupinou velmi heterogenní. Přestože členové této skupiny mají mnohé
rysy společné, liší se svou zdatností, věkem, životními podmínkami, lokalitou i bytovými podmínkami, sociálními kontakty, zájmy, prioritami a nároky. Proto lidé, kteří vytvářejí aktivizační programy pro seniory, musí zmíněné odlišnosti zohlednit. Nezbytný je individuální přístup, jenž ctí a respektuje v každém člověku až do nejvyššího věku jeho neopakovatelnou jedinečnost. Seniorská populace se neustále mění a vyvíjí. Nové generace seniorů znamenají nové zkušenosti, návyky, znalosti, nároky a potřeby. Mají vyšší vzdělání, jsou aktivnější i náročnější, ženy emancipovanější. Mění se také pohled na stáří a sociální role seniorů ve společnosti. Čevela, Kalvach, Čeledová (2012, s. 27) konstatují, že seniorská populace je: -
heterogenní,
-
s převahou ovdovělých žen,
-
disponující významným sociálním potenciálem,
-
znevýhodněná vůči mladším generacím,
-
vyžadující individuální přístup. Pro každého člověka je seniorské období velmi významnou částí života, která může
trvat více než dvacet let. Proto je vhodné ji dělit na více nežli dvě skupiny. Pro empirické šetření této práce využijeme členění Mühlpachra, v němž ji rozdělil takto: 65-74 let (mladí senioři), 75-84 let (staří senioři), 85 let a více (velmi staří senioři).
1.2 Pojem demografické stárnutí Složení obyvatelstva podle věku a pohlaví patří k základním charakteristikám sledované populace a jeho změny mají ve vyspělých zemích větší význam než samotný vývoj početního stavu. Věková struktura obyvatelstva určitého území je odrazem
15
dlouholetého populačního vývoje a s ním souvisejícího reprodukčního chování a pohybu obyvatelstva (migrace) v posledních sto letech. Zároveň současná struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku výrazně ovlivňuje budoucí vývoj. (Hodnocení zdravotního stavu, 2007, s. 39) Struktura obyvatelstva podle věku je vyjádřena rozdělením celkového počtu obyvatel do jednoletých nebo víceletých (obvykle pětiletých) věkových skupin. Toto členění se prakticky vždy provádí odděleně pro muže a ženy. Velmi přehledným grafickým znázorněním věkové struktury je věková pyramida. Podle demografické reprodukce můžeme populaci členit do tří věkových skupin: dětské (0-14 let), reprodukční (15-49) a postreprodukční (+50 let). V praxi se však častěji používá členění do věkových skupin podle ekonomické aktivity na skupinu dětskou (0-14 let), produktivní (15 let-věk odchodu do penze) a postproduktivní (+věk odchodu do penze), které umožňuje lepší využití demografických poznatků pro sociální i hospodářskou politiku státu. V dnešní době jsou ve spojitosti s věkovou strukturou zejména diskutovány otázky související s procesem stárnutí obyvatelstva. Stárnutí z hlediska demografického je strukturálním procesem a je zcela odlišné od stárnutí jednotlivců (tzv. biologického stárnutí).
„K
demografickému
stárnutí
dochází
v důsledku
změn
v charakteru
demografické reprodukce a mění se při něm zastoupení dětské a postreprodukční složky v populaci. Vzhledem k poklesu úrovně porodnosti, zlepšování úmrtnostních poměrů a prodlužování naděje dožití se v procesu demografického stárnutí zvyšuje podíl starých osob v populaci.“ (Kalibová, 2003, s. 19) Demografické stárnutí měříme indexem stáří, jenž udává počet osob starších 50 let na 100 dětí ve věku 0-14 let. V praxi se, jak již bylo řečeno, více využívá dělení obyvatelstva do věkových skupin podle ekonomické aktivity. Potom tedy index stáří vyjadřuje počet osob v důchodovém věku na 100 dětí ve věku 0-14 let. V České republice se v současné době do postproduktivní složky počítají lidé s věkem nad 65 let, kdy se zpravidla odchází do starobního důchodu. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) dochází ke stárnutí populace ve chvíli, kdy podíl osob nad 65 let převýší 7 %. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ke stárnutí populace dochází, pokud se v průběhu času mění věkové složení tak, že narůstá počet osob v důchodovém věku vzhledem k dětem a osobám v produktivním věku. Dalším důležitým ukazatelem postupného stárnutí populace je zvyšující se hodnota průměrného věku populace. Na věkové složení populace působí celkem tři faktory: vývoj míry porodnosti, úmrtnosti a migrace. Na stárnutí populace má vliv snižování míry porodnosti a úmrtnosti. 16
Nejdříve dochází k poklesu úmrtnosti a pak s určitým časovým zpožděním (tzv. fázovým posunem) k poklesu porodnosti, aby se nakonec úmrtnost i porodnost ustálila na nízkých hodnotách. (Rabušic, 2002, s. 4) Migrace může stárnutí populace dočasně zpomalit, pokud imigrují mladí lidé a emigrují staří. Může se však jednat pouze o zpomalení dočasné, neboť i mladí imigranti, pokud neodejdou, jednou zestárnou.
1.3 Demografické stárnutí populace ČR Do věkové struktury obyvatelstva ČR se na počátku 21. století promítly především výkyvy porodnosti během celého předchozího století, méně ji ovlivnil vývoj úmrtnosti a působení migrace bylo téměř zanedbatelné. Podle Svobodové (2012, s. 1) se bude na základě demografických prognóz počet živě narozených dětí do budoucna opět snižovat. Počet zemřelých od roku 1989 stále klesá, což je dáno zlepšením životních podmínek lidí v ČR, např. zlepšilo se stravování, dostupná lékařská péče, hygienické podmínky atd. Demografické předpovědi ukazují, že úroveň plodnosti bude klesat pod hranici prosté reprodukce, která nezaručuje početní obnovu populace, což má spolu s trvalým zlepšováním úmrtnostních poměrů za následek zintenzivnění demografického stárnutí. Klesající úmrtnost souvisí i s postupným prodlužováním délky života obyvatel. Dlouhý život přestal být privilegiem jednotlivců a stává se masovým jevem. Více než 90% obyvatel České republiky se dožívá 65 let, přitom na počátku předminulého století by už byli dvacet let po smrti. Pokles úmrtnosti se nejvíce projevuje ve skupině osob vyššího věku. Důsledkem tohoto trendu ve vývoji úmrtnosti je narůstající hodnota ukazatele naděje dožití. Naděje dožití (střední délka života) vyjadřuje, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce. Vzhledem k odlišnosti v úmtrtnosti obou pohlaví se zásadně uvádí zvlášť za muže a za ženy. Od roku 1950 naděje dožití žen i mužů stoupá. Zatímco ženy narozené v roce 1950 měly šanci na dožití se 67 let a muži 62 let, dívky narozené v roce 2010 už mají teoretickou možnost dožít se téměř 81 let a chlapci necelých 75 let. Vývoj počtu zemřelých v dalších letech bude ovlivňovat i měnící se věková struktura. Do roku 2035 bude podíl dětské věkové skupiny (0-14) v České republice mírně klesat, zatímco podíl postproduktivní skupiny (+65) poroste. To znamená, že poroste i index stáří.
17
1.4 Populační stárnutí jako sociální problém Stárnutí populace je v následujícím období nevyhnutelné, neboť budoucí věková struktura je již určitým způsobem podmíněna složením obyvatelstva současného. Graf č. 1 ukazuje, k jaké věkové skladbě česká populace směřuje.
Graf 1 – Věková skladba obyvatelstva v roce 2066 Zdroj: ČSÚ, dostupnost z: http: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vekova_skladba_obyvatelstva_v_ roce_2066 Není divu, že se zvyšují obavy z nadměrného zatížení produktivní generace a z nedostatečného plnění závazků generacím již ekonomicky neaktivním. (Hálová, 2007, s. 26). Demografové, na základě nejnovějších studií, dokonce předpovídají dvojnásobný nárůst ekonomicky neaktivního obyvatelstva do roku 2050. Do budoucna se změní i věková skladba starší populace. Poroste především podíl osob starších 80 let. Avšak s rostoucím věkem lidí se budou také výrazně zvyšovat nároky na zdravotní péči, sociální služby a výdaje na důchody. Pokud by se zachoval současný stav důchodového sytému, byla by situace neudržitelná, neboť by výrazně klesl podíl ekonomicky aktivních obyvatel ČR. Proto je nezbytné stávající systém reformovat. V současnosti politici ČR neustále zvyšují věk odchodu do starobního důchodu. Domníváme se však, že toto opatření nebude nakonec moc efektivní. Starší lidé už nemají tak pokrokové myšlenky, bývají v názorech konzervativnější, bojí se riskovat. Projevuje se 18
u nich neochota učit se novým věcem, technologiím. Na základě tohoto faktu se může stát, že ekonomika bude stagnovat. S přibývajícím věkem také bývají lidé častěji nemocní. Projeví se nemoci pohybového aparátu a další chronické nemoci. Nedovedeme si představit, jak budou vykonávat lidé pokročilejšího věku některé fyzicky i psychicky náročné profese. Myslíme si, že tyto osoby budou často využívat možnosti odchodu do předčasné penze. Zaměstnavatelé o ně také mohou ztratit zájem a stanou se nezaměstnanými. Nové zaměstnání potom budou hledat jen velmi těžko a budou pobírat dlouhodobě sociální dávky. S odchodem do důchodu klesá životní úroveň seniorů. S čímž souvisí otázka chudoby. Mnozí lidé se pohybují na samé hranici chudoby. Je to dáno faktem, že přibývá osamocených osob, které z jedné penze musí zaplatit stále rostoucí náklady na bydlení, jídlo a za lékařskou péči. Po uhrazení těchto nákladů jim už mnoho nezbývá, byť šetří, jak mohou. Tento problém se v příštích letech bude prohlubovat. Populační stárnutí se promítá nejen do postavení seniorů ve společnosti, ale též do sféry soukromé, do mezigeneračních vztahů a vztahů uvnitř rodiny. Bude docházet k tomu, že bude naživu současně větší počet generací, ale s menším počtem jedinců. Pokles plodnosti spolu s rozpadem tradičních rodin a větší prostorovou mobilitou tak bude mít za následek mimo jiné zužování souboru pečovatelů. (Svobodová, 2012, s. 1) Bude proto nutné rozšiřovat nabídku sociálních služeb ve spolupráci se službami zdravotními, pokud možno v přirozeném prostředí seniora. Aby se ulehčilo rodinám v péči o nemohoucí rodinné příslušníky, musí se zřizovat nové denní stacionáře nebo budou muset pečovatelé docházet do rodin. Bylo by potřebné rozšířit sortiment služeb pro ještě soběstačné jedince např. o dovážku jídla, nákupů, praní i žehlení prádla, domácí kadeřnické a rehabilitační služby aj., a tím jim umožnit žít ve vlastní domácnosti. Vlastní domácnost je pro člověka pocitem jistoty, je zásadním motivačním nástrojem k udržování sociálních vazeb se svým okolím. Ne všichni staří lidé mohou žít sami, neboť jim to neumožňuje jejich zdravotní, fyzický či psychický stav a jejich rodina se o ně nezvládá postarat. S rostoucím počtem osob starších osmdesáti let se jistě zvýší i počet nemohoucích, pro které bude potřeba budovat další domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou a navyšovat počet lůžek v léčebnách dlouhodobě nemocných. Samozřejmě bude pro seniory lepší, pokud se o ně postará rodina v jejich přirozeném prostředí, protože například v domově pro seniory je o ně po všech stránkách postaráno, ale za cenu ztráty soukromí a osobní svobody. V poslední době se sice prostředí ústavní péče hodně zlepšilo, ale stále je v této oblasti co 19
zlepšovat. Je nutné, aby se člověk vytržený ze svého domova, kde byl zvyklý žít velkou část života, cítil co nejlépe. K tomu napomáhá fakt, že se výrazně snížil počet lůžek na pokojích. Nové domovy pro seniory už mají pokoje jednolůžkové či dvojlůžkové. Lidé si je mohou zařídit vlastním nábytkem, který jim připomíná jejich vlastní domov. Dříve se klientům takových zařízení poskytovaly pouze pečovatelské a zdravotní služby. V současnosti si mohou klienti vybrat z řady jim nabízených volnočasových aktivit např. rehabilitační cvičení pro seniory, šachové kroužky, různé tematické přednášky. Populační stárnutí obyvatelstva ČR přináší i problémy ve zdravotnictví, neboť za osoby neaktivní platí zdravotní pojištění stát, čímž je jim umožněn bezplatný přístup ke zdravotní péči. Staří lidé jsou nejen neaktivní, ale mají specifické potřeby a problémy v oblasti lékařské péče, kdy je často nutné zdravotní stav seniorů řešit rozdílným způsobem než u zbytku populace. S narůstajícím počtem a podílem starších lidí ve společnosti rostou náklady na jejich léčení. Stárnutí populace značí mnohé problémy v ekonomické i sociální sféře. Rostou náklady na sociální zabezpečení a zdravotní péči. Společnost se potýká s nedostatkem pracovních sil na trhu práce a tím i s udržitelností financování důchodového systému. Pro společnost však může demografické stárnutí zároveň představovat příležitost a výzvu, jak co nejefektivněji využít znalostí a životních zkušeností přibývajícího počtu starších lidí.
2 Volný čas Volný čas je v současnosti aktuálním tématem, jemuž věnují zájem mnohé sociální vědy (sociologie, psychologie, antropologie, filozofie, teologie, pedagogika) i odborníci z dalších oblastí lidských činností (z politiky, ekonomiky či medicíny). Počátek zvýšeného zájmu o volný čas se datuje do druhé poloviny 20. století, kdy došlo v ekonomicky vyspělých zemích ke zvýšení životního standardu díky ekonomickému rozvoji a novým technologiím.
Zvýšení životního standardu přineslo změny v životních způsobech.
Důležité místo v nich zaujal nejen čas věnovaný práci, ale hlavně čas volna. Poprvé definoval volný čas francouzský sociolog Dumazedier (1966, s. 443) jako „souhrn činností, které člověk může dělat úplně dobrovolně proto, aby si odpočinul nebo aby se pobavil nebo rozvinul své znalosti…dobrovolnou společenskou činnost nebo své tvořivé schopnosti potom, co se osvobodil od pracovních, rodinných a společenských závazků.“ Podtrhnul, že výdobytkem moderní doby není materiální blahobyt, ale 20
všeobecnost existence volného času. Od té vzniklo mnoho dalších definic volného času. Například Pávková (2008, s. 13) ho označuje za dobu, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění, kdy jsme oproštěni od každodenního tlaku a od povinností. Volný čas je dobou, jejíž naplnění zaleží pouze na osobní vůli. Výše uvedené definice pohlížejí na volný čas z pohledu pozitivního. Z pohledu negativního ho vnímá Hofbauer (2004, s. 12) jako prostor úskalí a nebezpečí, který umožňuje, nebo dokonce sám vyvolává nicnedělání, životní nudu a nežádoucí jednání. Mezi řadu determinantů ovlivňujících kvalitu života starších lidí patří i trávení volného času. Stáří je u nás spojováno s odchodem do penze. V ČR se stávají důchodci muži v 62 letech a důchodkyněmi ženy v 59 letech. Podle schválené důchodové reformy se však hranice věku odchodu do penze bude postupně zvyšovat. Lidé s ukončením profesní kariéry získávají více volného času. Volným časem se pro ně stává doba, která jim zbude po splnění všech povinností spojených např. s chodem domácnosti a rodiny, po nutné regeneraci sil a hygieně. Tato doba jim dává možnost svobodně se realizovat, bez časových nebo pracovních omezení si volit činnosti. Jakým způsobem s volným časem naloží, souvisí s životním stylem každého jedince i s jeho předchozím životem. Trávení volného času podmiňují i další faktory. Jsou jimi například pohlaví, věk, zdravotní stav, rodinný stav, povolání, vzdělání, bydliště, materiální zabezpečení jedince, roční období, pracovní či volný den, hodnotová orientace člověka, rodinné klima i celková úroveň kultury člověka a společnosti. (Veselá, 2006, s. 112) Senioři odcházející do důchodu najednou stojí před zásadní otázkou, jak naplnit čas třetí fáze vlastního života. Musí se nutně zamyslet, co se nyní stane smyslem jejich života a co dá jejich životu hodnotu. Musí zjistit, jak dobře prožít svůj život a pro co stojí za to dále žít. Přechod z druhé do třetí fáze života přináší obrovské změny – do určité míry něco končí, ale i něco začíná. Čerstvě penzionovaným lidem se výrazně mění společenská prestiž a společenský status. Dramaticky se mění i společenství lidí, se kterými přicházejí do osobního styku. Začínají žít především přítomností, přemýšlejí o tom, co ještě mají dodělat a rekapitulují svůj dosavadní život. Změnám se nevyhne ani zaměření jejich zájmů. V tomto přelomovém období je nutné seniory přesvědčovat o výhodách, které jim může přinést pěstování zdravého životního stylu, tzn. rozvíjení tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti. Křivohlavý (2011, s. 131-136) uvádí několik osvědčených rad určených lidem, kteří se nacházejí na prahu třetího věku. Tyto rady, jejichž mottem může být „Žít znamená hýbat se
21
– tělesně i myšlenkově“, by jim mohly pomoci správně upravit životní styl. Autor je rozdělil na: -
rady týkající se tělesného pohybu a péče o tělo – pravidelně se pohybovat, rehabilitovat, chodit na masáže, nenosit těžké věci, nelézt do výšky, chodit opatrně, neotáčet se prudce;
-
rady týkající se duševna – cestovat, číst knihy, naučit se pracovat s internetem, trénovat duševní schopnosti, meditovat, trénovat paměť, studovat;
-
rady týkající se sociálního života – vážit si svého životního partnera, udržovat kontakt s přáteli, naučit se aktivně naslouchat, neskákat do řeči, seznamovat se s lidmi se stejnými zálibami, pěstovat smysl pro humor, snažit se vycházet po dobrém se svou snachou i zetěm a pomáhat jim pečovat o jejich děti;
-
rady osobní – dobře prožít každý okamžik života, považovat všechny chvíle života za něco posvátného, snažit se vidět věci z nadhledu, zaměřit na svou nejvyšší hodnotu (cíl a smysl života), radovat se ze života, dělat všechno s mírou, zkusit změnit naučené stereotypy, nepřepínat se, stanovit si limity, navštívit místa se silnými vzpomínkami, pospíchat pomalu, naučit se důstojně loučit se s něčím, co měli rádi a co jim bylo dáno;
-
rady organizační – připravit si včas vhodné bydlení na stáří, zabezpečit si finance, mít přehled o lékařích-specialistech, zjistit si správnou výživu a pitný režim, naučit se správně vstávat z postele;
-
rady týkající se pořádku – udržovat věci na svém místě, dodržovat pořádek v čase (každá činnost má svůj čas a v každém čase probíhá jen určitá činnost, neustále redukovat počet věcí.
Výše uvedené rady vedou seniory k tomu, jak ve stáří neztratit vitalitu, chuť do života, a jak minimalizovat promarněný čas. Vedou je také k zaměstnávání mozku a provozování pohybových aktivit, čímž mohou oddálit proces stárnutí.
2.1 Funkce volného času Podle Knotové (2011, s. 32) se funkce volného času většinou posuzují ve dvou rovinách, kterými jsou rovina společenských funkcí volného času a rovina funkcí volného času významných pro člověka. Míra jejich zastoupení závisí na sociální skupině, její preferenci, ekonomickém statusu, možnostech prostředí apod. Volný čas plní řadu úkolů,
22
které Korvas s Kyselou (2013, s. 49-50) rozdělili do tří skupin. Jedná se o funkce instrumentální, humanizační a zábavné:
-
Instrumentální - jsou spojeny s vývojem společnosti a její úrovní, kdy práce začala být lépe organizovaná i strukturovaná a lidé začali disponovat větším množstvím volného času.
Podobně
se
začalo
přistupovat
k volnému
času,
docházelo
k jeho
„industrializaci“. Lidé se konečně mohli více věnovat odpočinku po práci, regeneraci sil, upevnění svého zdraví a uspokojení zájmů.
-
Humanizační - zahrnují funkce výchovné, vzdělávací a socializační. Snahy o kultivaci osobnosti v rámci volného času provází lidstvo již od starého Řecka. Volný čas napomáhá v uchovávání kulturního dědictví každé populace prostřednictvím lidových slavností a zvyků. Přestože mnozí lidé tráví volný čas sami, neznamená to, že nejsou ovlivněni užším nebo širším sociálním prostředím.
-
Zábavné - souvisí s realizací osobních zájmů a zálib. Naplnění vlastních přání či potřeb navozuje pocity uspokojení a příjemné prožitky. Zábava, radost a prožitek představují jedny z hlavních přínosů volného času.
Funkce instrumentální a humanizační naplňují rovinu společenských funkcí volného času, zatímco zábavné rovinu funkcí významných pro člověka. Úlohy volného času vymezuje i řada dalších autorů. Například Žumárová (2012, s. 63) v publikaci zabývající se kvalitou života seniorů uvádí, že volný čas by měl přispívat ke zdravému životnímu stylu starších lidí a tím plnit i následující funkce: -
regenerační a zdravotně hygienická - senioři potřebují obnovovat své síly, udržet si duševní i fyzickou kondici. V tom jim mohou pomoci různé aktivizační programy, kvalitní sociální zázemí, kontakty a dobré vztahy s rodinou či přáteli;
-
vzdělávací a sebevzdělávací (formativní) - získávání nových poznatků není již výsadou jen dětství a mládí. Starším lidem pomáhá k dobré duševní kondici, což potvrzují i mnohé výzkumy;
-
kompenzační (relaxační) - uvolnění a regenerace sil;
-
socializační - potřeba společenského uplatnění- pro starého člověka je nutností mít pocit, že je milován, respektován, podporován a je stále potřebný.
Všechny výše zmíněné funkce jsou pro seniory důležité, ale závisí na osobnosti každého jedince, která úloha volného času pro něj bude mít větší význam. Někteří senioři jsou stále plní života, s velkou energií se věnují svým koníčkům, vnoučatům, pohybovým aktivitám, vzdělávají se i cestují. Jiní starší lidé prožívají stáří velmi pasivně. Postupně se vzdávají 23
životních i společenských rolí, svůj volný čas tráví doma o samotě. Tito senioři představují ohroženou skupinu, která může být vystavena sociálnímu vyloučení. Proto je nutné jim věnovat více pozornosti a snažit se o jejich aktivizaci. Nezbytností se stávají programy psychické a fyzické aktivizace a programy celoživotního vzdělávání. Jedná se o rozličné možnosti, jak vhodně a úspěšně aktivovat starého člověka v kolektivu svých vrstevníků. Upřednostňovány jsou tak především skupinové činnosti, neboť při nich dochází k navazování sociálních kontaktů. Jednou z možností, jak příznivě ovlivnit stárnutí a stáří, je nabídnout seniorům vhodné pohybové aktivity. Dostatečný pohyb napomáhá seniorům v udržení nezávislosti na cizí pomoci, v předcházení vzniku nemocí a přispívá k uchování pocitu duševní svěžesti i dobré pohody. (Žumárová, Bencová, 2009, s. 59-60) Příkladem úspěšné fyzické aktivizace starších lidí může být projekt realizovaný v letech 1999-2003 s názvem „Pohybové aktivity jako prostředek aktivního stylu života seniorů“ na FTVS UK v Praze. Štilec uvádí (2003, s. 31), že snahou organizátorů projektu bylo dílčím způsobem pomoci pozměnit v podvědomí stárnoucí společnosti zakořeněnou neaktivitu i oprávněný pocit pasivního odpočinku, přispět k prevenci zdraví a soběstačnosti seniorů. Jejich cílem bylo navrhnout i ověřit model vedoucí k racionálnímu stylu života ve stáří, jehož nezbytnou součástí jsou pohybové a relaxační činnosti. Výsledky testů a závěrečné sebehodnocení seniorů účastnících se projektu potvrdily, že došlo k prokazatelnému zpomalení involučních jevů. Pozitivní vliv aktivního stylu života se promítl v sílící důvěře ve vlastní schopnosti a posílené duševní i fyzické kondici seniorů.
2.2 Činnosti volného času seniorů Pro Korvase, Kyselu (2013, s. 46) představuje volný čas činnosti, které stojí mimo povinnosti v práci, vůči rodině a společnosti. Člověk se jim věnuje za účelem zábavy, odpočinku, rozvoje osobnosti a svých tvořivých sil i pro spontánní účast na životě společnosti. Těmito aktivitami naplňuje vlastní představy a přání. Činnosti volného času si každý jedinec svobodně vybírá a ony mu přinášejí nové prožitky, pocity radosti a uspokojení. Jejich náplň má mnoho podob podle zájmů a zaměření toho, kdo je vykonává. Podle Poláčkové (2001, s. 166) jsou volnočasové aktivity ovlivněny biologickým zráním
a jsou odrazem dosažené úrovně sociálního, mentálního
a psychického zrání. Zároveň stimulují další zrání člověka a posunují jeho hodnotovou orientaci. Kulturní i volnočasové orientace krystalizují kolem 16 let věku. Struktura činností volného času se mění s věkem. Čím je jedinec starší, tím více se věnuje aktivitám,
24
které nemají zájmový charakter (četba novin a časopisů, poslech rozhlasu, veřejně prospěšná a politická činnost, vedlejší výdělečná činnost, údržba domu, bytu, chalupy, ruční práce). A naopak méně vykonává pohybové aktivity i náročnější tvůrčí kulturní aktivity (hudební a dramatická činnost, výtvarné aktivity, turistika, studium, chov zvířat, hry, sběratelství, kontakty s kamarády a přáteli). Vzhledem k rozmanitosti činností vykonávaných ve volném čase se můžeme setkat s řadou snah o jejich uspořádání. Žumárová (2001, s. 157) uvádí členění aktivit podle zaměřenosti na: -
přírodu, resp. fyzikální prostředí,
-
práci, vytváření hodnot,
-
sebe,
-
sociální okolí, ostatní lidi, vztahy.
Korvas, Kysel (2013, s. 48-50) je rozdělují na aktivní činnosti (pohybové aktivity, vzdělávání) a pasivní činnosti (sledování TV nebo sportovního utkání na stadionu) podle míry aktivity člověka, jenž je provádí. Zmiňují také jejich třídění podle způsobu organizace na spontánní a organizované. Při spontánních volnočasových činnostech si jedinec sám či v rámci neformální skupiny volí a uspořádává vybranou aktivitu. Organizované činnosti představují nabídku volnočasové aktivity od formální organizace. Jedinec nebo skupina využívají této nabídky na základě svobodné volby, jen pokud vyhovuje jejich potřebám i zájmům. Prostřednictvím organizovaného volného času lze v řadě případů cíleně a mnohem efektivněji dosahovat jeho funkcí. Starší lidé se většinou mohou věnovat podobným činnostem jako mladší ročníky. S přibývajícím věkem však musí přizpůsobovat obsah volnočasových aktivit svému zdravotnímu stavu, zhoršující se fyzické kondici i duševnímu rozpoložení. Podle Bočkové (2011, s. 79) v tomto ohledu může napomoci kvalitní technické zázemí, díky němuž dojde k vhodnému přizpůsobení podmínek pro danou činnost, nebo dokonce k umožnění realizace takové činnosti. V České republice je většina volnočasových aktivit pro seniory organizována nižšími územními celky státu a neziskovým sektorem. Možnosti využití volného času se liší podle velikosti obce, v níž starší člověk žije. V menších vesnicích jsou možnosti organizovaných aktivit omezené, ale existuje zde větší šance, že si senioři svépomocí činnosti zorganizují. Obec je může podpořit poskytnutím zázemí nebo dalšího vybavení. Naopak ve větších městech, kde je obecně soudržnost obyvatel nižší, lze předpokládat větší výběr aktivit, které jsou pro seniory přímo určeny a které jim poskytují organizace a instituce. 25
Náplň volného času seniorů může být velmi rozmanitá. Zahrnuje řadu neaktivních činností, jako je sledování televize, i aktivních činností, které vyžadují duševní i fyzické úsilí. V současnosti konzumní a pasivní aktivity, bohužel, zatlačují do pozadí činnosti aktivní. Duffková, Urban, Dubský (2008, s. 78-84) obecně člení volnočasové aktivity do následujících skupin: -
Kulturní aktivity - rozdělují se na receptivní (člověk přijímá kulturní podněty) a perceptivní (umělecko-tvořivé a kreativní aktivity). Mezi kulturní aktivity patří sledování televizních pořadů, návštěvy divadel, kin, muzeí, besed apod. Senioři se dívají na televizi velmi často. Tato pasivní činnost jim pomáhá zvládat pocit samoty, pokud žijí sami.
-
Sportovní (fyzické) aktivity - zahrnují sportovní činnosti, ale i procházky a pobyty v přírodě. Mají pozitivní vliv na zdraví seniorů. Přispívají k udržení jejich tělesné a duševní výkonnosti.
-
Sociální aktivity - mezi ně patří aktivity spojené se setkáváním se lidí např. posezení v restauracích, cukrárnách, návštěvy plesů či seniorských klubů. Pro starší jedince má vytváření a udržování sociálních kontaktů velký význam.
-
Vzdělávací aktivity - mohou mít formu individuálního vzdělávání (čtení knih, časopisů, internetu či novin), formu navštěvování organizovaných kroužků nebo návštěv přednášek i formu vzdělávání v rámci univerzit třetího věku. Starším lidem pomáhají zachovat duševní schopnosti. Poskytují jim ochranu proti demenci a poruchám paměti.
-
Veřejné aktivity - jsou činnosti spojené s účastí v záležitostech veřejného blaha a politiky, jako například občanská sdružení. Smysluplně zapojují seniory do společnosti tím, že jejich realizací předávají svou životní moudrost, znalosti, dovednosti i schopnosti mladším generacím. Tím se snaží uspokojit touhu po ocenění a udržení si společenské prestiže.
-
Rekreační a cestovatelské aktivity - představují rekreační turismus, chataření, chalupaření, zahrádkaření, výlety a další cesty za odpočinkem nebo poznáním. Senioři v České republice mají tyto činnosti ve velké oblibě.
-
Hobby a manuální aktivity - jedná se o vykonávání osobních zájmů, koníčků a celou škálu manuálních činností. Starší lidé většinou navazují na své koníčky z předchozího života.
26
-
Hry - jde hlavně o volnočasovou aktivitu dětí a mládeže, popřípadě dospělých společně s dětmi. V období stáří mohou lidé hrát například společenské hry či karty, a tak udržovat sociální kontakty, které jsou pro ně velmi důležité.
Volnočasové aktivity mohou seniorům napomoci v prevenci sociálního vyloučení, pocitů samoty a potřeby péče ze strany státu. Bočková (2011, s. 77) se domnívá, že aktivní a různorodá činnost v důchodovém věku ve spolupráci s dostatečným zajištěním terénních sociálních služeb a rozvojem bytové politiky vhodné pro seniory, stejně jako zlepšování zdraví seniorů může rovněž napomoci ve snižování potřeby speciální zdravotní péče nebo žádostí o umístění v pobytových zařízeních pro seniory. Proto se v poslední době stále rozšiřuje nabídka vzdělávacích, společenských, kulturních, zájmových i pohybových aktivit určených seniorům, kterou nabízejí různé kluby, organizace nebo denní centra. Existují i různé weby pro seniory, jejichž prostřednictvím mohou starší lidé získat užitečné informace, pobavit se, seznámit se apod.
2.3 Životní styl Způsob, jakým využíváme volný čas, je jedním ze stěžejních ukazatelů životního stylu. Je důležitou hodnotou, lidé mu však přisuzují různý význam. Optimálním stavem je uvést do rovnováhy sféru povinností a sféru volného času. Na utváření životního stylu, tedy i na způsobu hospodaření s volným časem se výrazně podílí rodina. Jedním z cílů výchovy je naučit člověka vhodně využívat volného času, formovat a podporovat jeho zájmy. (Pávková, 2008, s. 32) Pojem životní styl je složitý a velmi komplikovaný. Terminologie v této oblasti není jednotná. Můžeme se zde setkat s termínem životní způsob, který se vztahuje k větším sociálním celkům a postihuje především makrostrukturální stránku sociálních vlivů, kulturní, ekonomické, technické, ekologické, celospolečenské a skupinové procesy. Životní způsob má blízko k termínu životní úroveň. Dalším souvisejícím pojmem je životní styl. Ten obvykle označuje formy lidských vztahů, činností, vědomí a věcného prostředí. Hovoří se o něm spíše u jednotlivců. Snadno viditelnou složku životního stylu představují např. země, místo, dům či byt, kde člověk žije, jeho stolování, oblékání a chování. Dynamický sociální aspekt životního stylu jednotlivce tvoří lidské vztahy, jejich rozmanitost i členitost. Ale neoddělitelnou složkou životního stylu je souhrn názorů, postojů, návyků a dalších vlastností, které mají trvalý ráz 27
a jsou pro každého člověka specifické. Životní styl určitého člověka představuje jeho lidskou individualitu, osobnost i osobitost, samostatnost, představy o plnohodnotném životě, ale i jeho schopnosti tyto představy naplňovat. Do životního stylu se promítá individuální kvalita života a životní úrovně. (Čornaničová, 2004, s. 146) Životní styl souvisí s hodnotami a ideály, ke kterým by jedinec rád směřoval plněním svých životních plánů. Hodnocení každého člověka je ovlivněno zvyklostmi, mravy dané společnosti a subkultury, v níž žije. Hodnotová orientace člověka se vytváří během jeho života z vrozených předpokladů i pod vlivem mnohých vnějších činitelů. Havlík (1996, s. 74-80) rozčlenil životní styly do tří skupin podle převažujících hodnot způsobu života: -
životní styl s náplní studia – je provozován všemi, kteří rádi čtou, studují, chodí do divadla a na přednášky, cestují i pravidelně sledují televizi. Všichni, kteří preferují tento styl, jsou zvídaví a chtějí neustále něco nového poznávat;
-
životní styl s nejvyšší hodnotou hraní -
upřednostňují ho sportovci či sportovní
fanoušci, hráči rozličných her i častí návštěvníci zábavných podniků. Oblíbenou činností těchto lidí je hra a slavení; -
životní styl s rozjímáním – je provozován o samotě nebo v komunitách. Většina představitelů životního stylu s rozjímáním málokdy tráví volný čas s rodinou. Jedná se o samotáře, někdy i podivíny. Utváření životního stylu ovlivňují objektivní faktory, které vycházejí z cílů, potřeb
a stavu společnosti, a subjektivní faktory, které vycházejí z potřeb a zájmů jedince. Objektivními společenskými determinantami jsou hlavně ekonomické a politické poměry, kulturní tradice, úroveň vědeckého i technického rozvoje dané společnosti. Subjektivní osobnostní determinanty představují výchova, vzdělání, zájmy, potřeby člověka, ale i jeho individualitu. Individualitou se myslí intelektuální úroveň, věk, vlastnosti, temperament, pohlaví i zdravotní stav. Podle Žumárové (2001, s. 157) lze životní styl určitého jedince charakterizovat strukturou jím vykonávaných aktivit, které je možno utřídit do několika kategorií: -
aktivity orientované na práci, profesi,
-
aktivity spojené s rodinou,
-
aktivity v oblasti zájmové,
-
aktivity společenské,
-
aktivity týkající se základních biologických a hygienických potřeb. 28
Životní styl je nejdůležitější determinantou zdraví. Jeho pozitivní působení se uplatňuje v komplexním dodržování správných zásad, kterým se musí lidé učit už od útlého věku. Každý musí mít dostatek znalostí o tom, co jeho zdraví podporuje a upevňuje, ale také o tom, co mu škodí. (Machová, 2009, s. 16) Od druhé poloviny 20. století lidé ve vyspělých zemích začínají upřednostňovat tzv. konzumní způsob života, jenž je orientován na spotřebu a zábavu, což velmi negativně ovlivnilo jejich kvalitu života. S rozvojem techniky začali vést převážně sedavý způsob života. Technika je zbavila pohybu. Životní styl mnohých jedinců je nyní zaměřen na nekonečnou honbu za získáváním nových věcí, za úspěchem, mocí a penězi. Pracovní vytíženost, která je toho důsledkem, poznamenává život celé rodiny. Neustálý shon, nedostatek času na sebe, na ostatní členy rodiny a na děti vytváří krizové situace, které bývají příčinou rozpadu rodiny. Celkově se také zhoršují mezilidské vztahy. Machová (2009, s. 17) se domnívá, že „člověk na počátku nového tisíciletí stojí na rozcestí. Na jedné straně létá do kosmu, využívá poznatků moderní chemie, atomové fyziky, objevuje podstatu genetické informace, dovede potírat mnohé infekční choroby. Na druhé straně se objevují nové problémy, které mu život předčasně zkracují nebo zhoršují jeho kvalitu. Jsou to civilizační choroby – kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, obezita, cukrovka, které jsou důsledkem změny životního stylu, z něhož se vytrácí pohyb, přibývá přejídání a zhoršují se mezilidské vztahy. Řešením není odmítnutí technického pokroku, ale uvědomění si své biologické podstaty a z toho vyplývající potřeby pohybu, přiměřenosti energetické hodnoty potravy energetickému výdaji a také pěstování mezilidských vztahů na základě vzájemného porozumění, pochopení a úcty.“ Podle Rostislawského (2005, s. 11-13) změna dosavadního životního stylu seniorů směrem k zdravému stylu vyžaduje notnou dávku trpělivosti a systematického přístupu. Přesvědčit seniory o potřebnosti změnit životní styl je obtížné. Starší lidé mají většinou špatné stravovací návyky. Mnozí kouří, trpí nadváhou a nepohybují se. Tento jejich nezdravý životní styl urychluje proces stárnutí a způsobuje vznik nebo zhoršování nemocí. Je nutné starší lidi přivést k prospěšnějšímu životnímu stylu, který představuje zdravá výživa, zanechání kouření, omezení konzumace alkoholu, snížení tělesné váhy a pravidelné pohybové aktivity různého druhu. Nedílnou součástí zdravého životního stylu jsou pohybové aktivity, které prokazatelně přispívají k udržení tělesné a duševní výkonnosti, čímž napomáhají smysluplnému zapojení seniorů do společnosti a jejich soběstačnosti. Přestože mají pohybové aktivity bezesporu blahodárný vliv na každého člověka, přimět starší lidi změnit sedavý způsob 29
života je namáhavý úkol. Značnou roli zde sehrává absence pohybových návyků a názor, že oslabení těla a nemoci přirozeně doprovází stáří a že se s tímto faktem nedá nic moc dělat. Někdy se podaří seniora přemluvit k tomu, aby se začal více hýbat, ale dost často tento počin skončí nezdarem a návratem k sedavému způsobu života. Negativní roli může sehrát přehnaná péče rodiny, která brání starší osobě vykonávat i snadné běžné činnosti. Jindy odradí seniora nevhodně zvolená pohybová aktivita, první neúspěchy, postoj okolí či nedostatek motivace. Na začátku změny pohybového režimu dochází ke svalové bolestivosti a ztuhlosti, ke zvýšené únavě, což je přirozená reakce organismu na nezvyklé zatížení svalů, které předtím nebyly využívány pravidelně. Tento jev je dočasný a pomine s pravidelností pohybu, ale také on bývá příčinou ukončení snahy o aktivní pohyb. (Ettinger, Wright, Blair, 2007, s. 34) Přes všechny uvedené bariéry a negativní jevy doprovázející změny ke zvýšení pohybové aktivity, je nutné neustále seniory přesvědčovat o pozitivních účincích pohybových aktivit a vést je k tomu, aby neustávali v úsilí o ně. Vždyť přechod starších lidí ke zdravému životnímu stylu jim může prodloužit život, oddálit procesy provázející stárnutí, navodit pocity pohody i štěstí, a tím zlepšit kvalitu jejich života.
2.4 Kvalita života Vymezení pojmu „kvalita života“ je nesnadné, neboť se jedná o širokospektrý fenomén
mající
rozměr
biologický,
psychologický,
neurofyziologický,
sociální,
ekonomický, kulturní, etický, estetický apod. V konkrétním životě může být některý ze zmíněných faktorů převažující, nebo může být potlačený. (Mühlpachr, 2009, s. 166) Křivohlavý (2011, s. 124-125) uvádí, že se kvalita života dotýká pochopení lidské existence, smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za kvalitu života to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu k cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům. Kvalitu života můžeme měřit pomocí ukazatelů objektivních (příjmy, střední délka života, vybavenost domácností, sociální podmínky, sociální status, fyzické zdraví) či subjektivních (spokojenost se životem, pohoda, seberealizace). Existují různé přístupy, které ji zhodnocují. Čornaničová (2004, s. 143-146) uvádí:
30
- Psychologické přístupy slouží k vypracování teoretických modelů kvality života, ke specifikaci jednotlivých ukazatelů a možnosti jejich měření. Psychologický empirický výzkum se zaměřuje na spokojenost se životem, pocit štěstí, duševní zdraví, duševní rovnováhu a zvládání životních situací. Z psychologického hlediska se pod pojmem kvalita života skrývá určitý koncept toho, co člověku přináší pocity pohody a spokojenosti se životem. - Sociologické přístupy se snaží porovnávat kvalitu života různých sociálních vrstev, států, geografických oblastí atd. Sociologické průzkumy se zaměřují na stanovování parametrů životní úrovně jako možných identifikátorů kvality života v daném prostředí. Podstatnými znaky kvality života jsou vybrané materiálně-ekonomické podmínky. Mezi další sociologická kritéria kvality života patří například úroveň zdravotnických a sociálních služeb, vzdělávací možnosti dospělých i seniorů, množství kulturního vyžití. - Sociální a medicínské přístupy věnují pozornost změnám v kvalitě života před a po sociální intervenci, terapií, medicínském zákroku či těžší nemoci. Individuální kvalita života je chápána jako subjektivní spokojenost, resp. nespokojenost s vlastním životem a jeho jednotlivými oblastmi na základě vlastních představ, očekávání, nadějí a přesvědčení. V tomto subjektivním pociťování kvality života se odráží i podmínky, okolnosti a sociální vztahy, ve kterých člověk žije. Jeho hlavními složkami bývají především pohoda, spokojenost, očekávání a životní štěstí. Ačkoliv podle srovnání členských zemí EU, které provedl v roce 2012 tým Evropského centra pro sociální politiku a výzkum ve Vídni na základě statistických údajů z jednotlivých států, má Česko velmi dobré podmínky k aktivnímu stárnutí (12. místo ze všech unijních států, 1. místo z nových členských zemí EU). Výsledky výzkumů ukazují, že senioři České republiky subjektivně považují svou kvalitu života za nízkou. K tomuto hodnocení přispívá jejich skutečně špatný zdravotní stav, který je dán nezdravým životním stylem (kouření, strava, obezita), nezdravým životním prostředím a málo účinným zdravotnictvím. Subjektivní kvalitu života starších lidí v České republice jistě nezvyšuje ani fakt, že se musejí často potýkat s nedostatkem finančních prostředků, nízkou úrovní podpůrných služeb a sociální exkluzí (ageismem). Z výše uvedených důvodů se často cítí nespokojení, litují se nebo trpí depresemi. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 196) Podle autorů Čevely, Kalvacha a Čeledové (2012, s. 66-70) ovlivňuje kvalitu života ve stáří řada determinantů, které se obvykle rozdělují do dvou okruhů:
31
-
nepřímé – svými důsledky působí obecně a zprostředkovaně. Mezi nepřímé determinanty patří například kulturní tradice, hierarchie hodnot, společenskoekonomická vyspělost a politicko-ekonomický systém v dané společnosti;
-
přímé – působí přímo na konkrétního člověka. Přímými determinanty se jeví genetické dispozice, životní prostředí, životní způsob a kvalita zdravotnických služeb.
Ve stáří se uplatňují i některé specifické determinanty, např. v nepřímých faktorech penzijní systém, v přímých genetická dispozice k dlouhověkosti. Jiné členění vlivů ovlivňujících kvalitu života uvádí Mühlpachr (2009, s. 18). Ten je dělí na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní činitele patří všechny aspekty determinující rozvoj a integritu osobnosti člověka, jako je například jeho fyzický a psychický stav. Vnější činitele představují podmínky existence člověka. Patří k nim ekologické, společensko-kulturní, výchovně vzdělávací, pracovní, ekonomické, materiálně technické faktory apod. Pro kvalitu života stárnoucího člověka jsou rozhodujícími determinantami: -
funkční zdraví (hlavně mobilita, bolest, deprese, úroveň koncentrace, pozornosti a myšlení),
-
výchova a vzdělání,
-
hodnotový systém,
-
osobnostní charakteristiky,
-
majetkové poměry,
-
sociální síť včetně rodiny,
-
vstřícné prostředí,
-
účinnost a reálná dostupnost podpůrných služeb a včasných intervencí zdravotnických, sociálních, psychoterapeutických i spirituálních. Z řady průzkumných šetření (Žumárová, Čornaničová) zaměřených na kvalitu života
seniorů vyplývá, že ji nejvíce snižují deprese, chudoba a poruchy mobility, naopak nejvýznamnějšími podpůrnými determinantami jsou dobré osobní vztahy (rodinné, sousedské, přátelské) a nadprůměrné majetkové poměry. Na kvalitu života starších lidí mají také pozitivní vliv pohybové aktivity, které napomáhají udržovat funkční zdraví a navozují pocit harmonie i rovnováhy. Prodlužují funkční nezávislost seniorů, a ti pak mohou déle žít samostatně ve vlastní domácnosti.
32
3 Pohybové aktivity v seniorském věku V současnosti je věnována značná pozornost všem oblastem životního stylu seniorské generace, tedy i oblasti pohybových aktivit. Důvodem této zvýšené pozornosti je stále zvyšující se procento seniorů v populacích na celém světě a snaha o zkvalitnění jejich života. Řada odborníků podává informace o zdravotním stavu české populace, o faktorech ovlivňujících zdravotní stav a o jejich možném pozitivním i negativním působení na zdraví. Poukazují na možnost zlepšení zdraví volbou zdravého životního stylu a vhodných pohybových aktivit. Na základě vědeckých výzkumů se pohybové aktivity řadí mezi nedocenitelné prostředky v boji proti stárnutí a k prodloužení kvalitního života. Proto se pokouší šířit obecné zásady sportovních činností a pohybových aktivit vhodných pro střední a seniorskou generaci, jejich indikace a kontraindikace, charakteristiky a doporučení vhodných sportů i rekreačních pohybových činností tak, aby se dostaly do povědomí široké veřejnosti. Výsledkem jejich snažení má být motivace starších občanů k tomu, aby byli fyzicky aktivnější a zažili pocity radosti, které jim pohybové činnosti provozované venku, v tělocvičně nebo ve vodním prostředí mohou nabídnout. Není pochyb o faktu, že pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na tělesné i psychosociální zdraví seniorů, a tak do budoucnosti bude nutné zařadit tematiku stárnutí, postižení a pohybových aktivit do všech úrovní vzdělávání osob pracujících se seniory a zahájit přípravu odborníků v oblasti aplikovaných pohybových aktivit pro seniory. Bude potřebné připravit speciální programy cvičení a jiných pohybových aktivit pro stárnoucí populaci. Již nyní několik málo takových programů probíhá, ale většinou jen v domovech důchodců a penzionech pro seniory.
3.1 Vymezení pojmu pohybové aktivity Mnozí lidé chybně zaměňují pojmy pohybové aktivity, tělesné cvičení a tělesná zdatnost, i když jejich významy nejsou totožné. Je to dáno vlivem dřívějších pohybových doporučení, která se soustřeďovala pouze na fyzicky náročná tělesná cvičení mající za cíl zvyšování tělesné zdatnosti. Rozdíly mezi těmito pojmy jsou značné. Například Bess, LeighAnn (2010, s. 20-22) je blíže vymezuje: -
Pohybové aktivity (pohybová aktivnost) – se vztahují k jakémukoli tělesnému pohybu vyžadujícímu vyšší kalorickou spotřebu.
33
-
Tělesná zdatnost – výsledek, kterého lze docílit tělesným cvičením, vykonávaným s četností, intenzitou a dobou trvání podle směrnic Americké asociace pro sportovní medicínu (ACSM).
-
Tělesné (pohybové) cvičení -
je jedním z druhů pohybových aktivit, které jsou
naplánované, strukturované a opakující se. Pohybové aktivity v moderním pojetí nutně neznamenají pouze intenzivní cvičení. Starší člověk je pohybově aktivní, i když se věnuje v dostatečné míře středně namáhavým, ale běžným aktivitám, jakými jsou například svižné procházky v přírodě, práce na zahradě, vysávání koberců, pohybová hra s vnoučaty apod. Pomocí řečového testu lze snadno rozpoznat, jak namáhavou pohybovou aktivitu senior provozuje. Při výkonu málo namáhavých pohybových činností může senior zpívat. Vykonává-li středně namáhavou pohybovou aktivitu, může bez potíží konverzovat, ale se zpěvem už má problémy. Pokud už s obtížemi popadá dech a nemůže pokračovat v konverzaci, vykonává pohybovou aktivitu velmi namáhavou. Úroveň namáhavosti pohybu lze také zjistit podle srdeční frekvence. Ke zlepšení celkového zdraví je odborníky doporučováno vykonávat středně namáhavé aktivity (60-74 % maximální srdeční frekvence) po dobu nejméně třiceti minut alespoň 5 dnů v týdnu, nebo nejméně 20 minut velmi namáhavých pohybových aktivit (75-85 % maximální srdeční frekvence) alespoň 3 dny v týdnu. V následující tabulce jsou přehledně uvedené různě namáhavé pohybové aktivity:
34
Tabulka 1- Příklady různě namáhavých pohybových aktivit (Bess, LeighAnn, 2010, s. 79) Druh pohybové aktivity
Středně namáhavá
Velmi namáhavá
Domácí práce
Vysávání koberců
Stěhování nábytku
Mytí oken
Odklízení sněhu
Drhnutí podlahy
Sekání dřeva
Rychlá chůze do práce
Používání těžkých nástrojů
Zaměstnání
Hašení ohně Nakládání a vykládání zboží Pokládání cihel Volný čas
Tanec na plese
Tanec na diskotéce
Zahradničení
Hrabání
Nabírání a házení lopatou
Sekání trávy sekačkou
Přenášení těžkých břemen
na ruční pohon
Obdělávání půdy
Pletí
Přesazování keřů
Volejbal
Skákání se švihadlem
Stolní tenis
Basketbal
Golf bez vozíku
Raketbal
Taj-či
Fotbal
Sport
Házení s létajícím talířem Horská turistika nebo lezení po skalách Chůze
Chůze rychlostí
Běh
1 km / 9-12 min
Chození do schodů
Podíváme-li se na výše uvedenou tabulku, snadno pochopíme, jak různorodé činnosti se skrývají pod pojmem pohybové aktivity. Stejně tak variabilní jsou pro prostory, kde můžeme tyto aktivity provozovat. Senioři žijící na vesnici mají více možností provádět přirozené pohybové aktivity v přírodě, ke kterým patří péče o dům se zahradou a procházky. Zatímco senioři bydlící ve městech mohou využít lepší technické zázemí (sportovní zařízení, kluby, organizace). Jsou pro ně dostupnější pohybové aktivity pod vedením odborníka, které si mohou vybrat podle svého zájmu, fyzické zdatnosti a zdravotního stavu. V současnosti se nabídka pohybových aktivit pro seniory neustále rozšiřuje. Jsou jim nabízeny cvičení ve vodě, jóga, taj-či, taneční kurzy, cvičení na velkých míčích a cvičení s různými pomůckami (např. šátky, posilovací gumy, malé míče apod.) Senioři bydlící ve městech tak ke svým pohybovým aktivitám mohou využít více prostorů a nabídek k pohybu než senioři z vesnic.
3.2 Pohyb jako součást zdraví Pro nikoho jistě nebude novinkou sdělení, že je pohyb nedílnou součástí každého z nás již od prenatálního věku. A že pohyb pomáhá udržovat a zlepšovat zdraví člověka,
35
tak to je také všeobecně známá věc. Aktivní pohyb spolu se zdravou výživou patří bezesporu mezi hlavní pilíře zdraví. Bez pohybu není život, kdo se nehýbe, jako by nežil. Bohužel, současný způsob života se staví k pohybu velmi pasivně, mnoho času prosedíme před počítačem, televizí, v autě, zároveň se kolem nás šíří spousta informací, žijeme často v napětí a stresu. Toto psychické zatížení mnohdy vyrovnáváme jídlem, hlavně sladkostmi. Velmi snadno podléháme nezdravému způsobu života a nemůžeme se tedy divit, že neustále přibývají lidé s nadváhou, s cukrovkou a dalšími civilizačními chorobami. Zapomínáme na známou skutečnost, že pokud se nehýbeme zvnějšku, přestáváme se hýbat i zevnitř. Přestává nám proudit krev, lymfa i energie. Stáváme se zranitelnějšími, náchylnějšími k chorobám a infekcím, jsme neustále unavenější, což se odráží jak v našem myšlení, tak i na emocionálním stavu. Děje se tak proto, neboť lidské tělo funguje jako hodinový strojek se spoustou soukolí, kdy při selhání jediného kolečka začínají selhávat i další. Pokud se budeme aktivně pohybovat, získáme dobrou fyzickou kondici, kterou Světová zdravotnická organizace definuje následovně: „Je to schopnost vykonávat každodenní povinnosti s energií, ostražitostí a bez nadměrného pocitu únavy a navíc mít dostatek energie na potýkání se s neočekávanými událostmi, které se mohou objevit v čase vyhrazeném odpočinku nebo k provozování zálib.“ Z této definice vyplývá, že hlavním přínosem dobré fyzické kondice získané pravidelným pohybem je zvyšování schopnosti vypořádat se s každodenními problémy a zachování si dostatku energie pro volný čas. Pohyb nám může pomoci prodloužit si život, který bude kvalitní a plný energie. Pohybová aktivita, tělesná cvičení, sport ve vyšším věku se projevují menší nemocností, vyšší tělesnou výkonností, vyšším společenským uplatněním a subjektivně vyšší spokojeností. Vondruška, Barták (1999, s. 6-8) uvádí, že nám pravidelný pohyb zkvalitňuje život, ale také přináší našemu tělu mnoho dalších nezanedbatelných výhod: -
Přirozenou cestou odstraňuje stres, spaluje nadbytečné látky, které se vlivem stresu v těle vytvářejí, uvolňuje svalové napětí a pomáhá v tvorbě přirozených antidepresiv.
-
Snižuje hladinu celkového a LDL cholesterolu, který je zodpovědný za vznik vážných srdečně cévních onemocnění, a zároveň podněcuje tvorbu HDL cholesterolu, který se podílí na odstraňování usazenin tuku v cévách, čímž napomáhá v prevenci srdečních a cévních onemocnění, především aterosklerózy (kornatění) cév. Pravidelný pohyb snižuje hladinu tuků a cukrů v krvi.
36
-
Pomáhá snižovat tělesnou hmotnost, protože se při něm spaluje větší množství energie. Sílí jím svaly, čímž se zlepšuje metabolismus a snadněji se udržuje přiměřená tělesná hmotnost.
-
Posiluje srdeční sval a zvyšuje jeho výkonnost, čímž se zmenšuje riziko srdečního infarktu.
-
Zlepšuje výkonnost cévního systému a jeho schopnost dodávat buňkám kyslík a důležité živiny.
-
Zlepšuje činnost plic a okysličení organismu.
-
Lepším prokrvením mozku dochází ke zvýšení duševního potenciálu. Lidé pravidelně provozující pohybové aktivity jsou schopni více a déle přemýšlet, zlepšuje se jim paměť.
-
Je prevencí úbytku vápníku z kostí.
-
Napomáhá zpevnění vazů a svalů, a tím zlepšení postavy.
-
Zpomaluje proces stárnutí. Z výše uvedených přínosů pravidelného pohybu na naše zdraví vyplývá, že se jistě
každému z nás, tedy i lidem v seniorském věku, vyplatí denně „investovat“ dvacet minut volného času do pohybové aktivity. Člověk, který chce začít pečovat o sebe a chce upravit svůj životní styl, změnit jídelníček a začít cvičit, měl by jako první krok podstoupit komplexní lékařské vyšetření. Dobrý lékař by měl na základě zjištěného aktuálního zdravotního stavu doporučit nejvhodnější pohybovou aktivitu. Výzkumy prokázaly, že přechod od sedavého způsobu života k aktivnímu životnímu stylu může přinést výborné výsledky ve zvýšení fyzické kondice a ve zlepšení celkového zdravotního stavu, především předcházení vzniku ischemické choroby srdeční. Tento přechod by měl nastat nejpozději kolem 45-50 roku věku. S přibývajícím věkem jsou jeho výsledky méně úspěšné. Hovoříme-li o aktivním pohybu, nemyslíme tím jen vrcholové sportovní výkony. Vždyť mezi tělesná cvičení patří i delší procházka s našimi blízkými či známými, tanec nebo práce na zahrádce. Cvičení v jakékoli intenzitě je tělu prospěšné. Přestože zvyšování zátěže může našemu tělu prospět, mělo by platit, že pohyb je zábava, ne mučení. Abychom nevystavovali naše těla jednostranné zátěži, měli bychom volit více druhů pohybových aktivit. Například plavání je skvělý pohyb, který prospívá srdci a plícím, ale není cvičením, jímž sílí kosti, proto je vhodné ho skloubit s chůzí či během. 37
Začínat se musí postupně a člověk musí být správně motivován. Pokud se člověk na začátku jednorázově několikrát přetíží, nepřinese mu to žádnou radost z pohybu a snadno ztratí motivaci. Musí se, jako se vším, začínat postupně a po malých dávkách zvyšovat a hlavně mít z pohybu radost. V ideálním případě bychom měli provozovat pohybové aktivity každý den, což mnohdy není možné. Pro udržení fyzické kondice nám postačí věnovat se pohybu 2x až 3x do týdne, a to po dobu alespoň 20-30 minut. Platí ale, že každá minuta pohybu je dobrá. Sebemenší pohyb je lepší než žádný a více pohybu je lepší než málo. Při cvičení bychom se neměli nadměrně přetěžovat, neboť přílišná zátěž může být bolestivá a pro naše zdraví nebezpečná. Může například způsobit
osteoartritidu
(opotřebování kostních kloubů). Měli bychom vždy respektovat aktuální stav našeho těla, jak tělesný, tak duševní. Starší a nemocní lidé mají již jistá omezení v pohybové aktivitě, ale ani oni by se neměli vzdávat pohybu, protože právě pohyb jim může napomoci upravit či zlepšit jejich zdravotní stav. Musí však dbát doporučení svého lékaře, nepřetěžovat se, nepřetěžovat problematické partie (záda, klouby apod.), ale i jim může pohyb přinést mnoho radosti.
3.3 Pohybová omezení u seniorů Pohybová omezení starších lidí souvisí s procesem stárnutí a s aktuálním zdravotním stavem. Ettinger, Wright, Blair (2007, s. 55-56) vidí obvyklé příznaky stárnutí vztahující se k tělesné zdatnosti takto: -
S věkem se snižuje vytrvalost. Klesá schopnost srdce i plic zásobovat tělo kyslíkem.
-
Dochází k poklesu kloubní ohebnosti.
-
Velikost svalů a svalová síla se začínají po dosažení 30 let zmenšovat.
-
Po 40 letech pomalu začíná mizet pohybová rychlost.
-
Snadněji dochází k přibývání na váze. Ženy nejčastěji ztloustnou v bocích, stehnech a v pase. Mužům roste obvod pasu.
-
Ženám se sníží tělesná hmotnost po dosažení 70 let, kdy kosti ztratí vápník a stanou se křehčími. Žádný z uvedených příznaků stárnutí není funkčně omezující a všechny tyto změny
může pohybově aktivní životní styl oddálit. Ovšem ani zdravý životní styl a udržování
38
fyzické zdatnosti stárnutí nezabrání, ale může vylepšit zdraví, zabránit vzniku zdravotních obtíží a závislosti v pozdním věku. Na rozdíl od přirozených a předvídatelných změn, které nastávají v organismu každého člověka procesem stárnutí, existují také změny v organismu související s onemocněním (např. hypertenzí, srdeční chorobou, infarktem, nemocemi pohybového aparátu, artritidou, cukrovkou). Tyto změny se dají méně předvídat, postihují pouze některé jedince a jsou funkčně omezující, ale i jim se dá zdravým životním stylem i pravidelným pohybem předcházet nebo je alespoň upravit. Pokud už takové změny v těle nastanou, musí se jim postižení jedinci přizpůsobit vhodným výběrem pohybových aktivit, který by měli konzultovat s lékařem. Rekreační pohybové aktivity by měli provozovat téměř všichni senioři, i ti nemocní, samozřejmě v mezích svých možností a schopností. Jejich pohybové aktivity by měly být postupné, všestranné, soustavné a hlavně přiměřené. Pro většinu starších lidí jsou vhodná především vytrvalostní zatížení (např. chůze, klus, plavání, jízda na kole, běh na lyžích apod.) vykonávaná nejméně třikrát týdně po dobu 30 minut a více. Vhodné jsou dále pohybové činnosti rozvíjející koordinaci pohybů (obratnost, zručnost), svalovou ohebnost (kloubní pohyblivost) a kompenzační cvičení (protahování, posilování svalů). Starší a nemocní lidé by se měli vyvarovat statické zátěže vykonávané s velkým odporem (třeba zvedání těžkých břemen) a cvičením s „hlavou dolů“, při kterých dochází k nadměrnému stoupání tlaku v mozkových cévách. Z tělovýchovných aktivit nejsou pro populaci staršího věku vhodné ty, při nichž jsou zapojeny převážně svaly horních končetin např. závodní veslování, posilování, kulturistika, úpolové sporty, těžkoatletické disciplíny apod. Senioři s nadváhou by měli vynechat pohybové činnosti, které nadměrně zatěžují dolní končetiny (běh, skoky). Zcela nevhodné jsou pro seniory, kteří začínají s aktivním pohybem, náročné aktivity z hlediska vysoké intenzity, složitosti, velkých nároků na rovnováhu, či s většími otřesy. Při provozování takových aktivit ve zvýšené míře by mohlo dojít k úrazu, nenávratnému poškození kloubů nebo rychlé ztrátě motivace. K nevhodným pohybovým aktivitám pro starší lidi patří většina sportovních her (např. fotbal, hokej, tenis). Velmi častými překážkami v pohybových aktivitách starších lidí jsou různé poruchy pohybového aparátu. Při takových poruchách organismu musí být pohybové aktivity stanoveny podle stavu seniora, který má do určité míry vytvořenou adaptaci na svůj individuální typ vady, tak aby nebyly přetěžovány postižené partie. Lidem s onemocněním hybného ústrojí je doporučováno rehabilitační cvičení, protahovací cviky, lehké posilování, 39
plavání a pohyb ve vodním prostředí, turistika, cykloturistika, rekreačně prováděné formy sportovních her bez skoků, vše v mírných intenzitách. Vyjmenované typy pohybových aktivit je vhodné střídat. (Vondruška, Barták, 1999, s. 24-25)
3.4 Motivace a postoje seniorů k pohybovým aktivitám Každý jedinec je jiný, proto i cesta starších lidí k pohybovým aktivitám se značně liší. Někteří senioři se aktivně pohybují celý svůj život, pohyb je pro ně tak přirozený jako dýchání. Naopak někteří starší lidé začínají s aktivním pohybem až v pokročilejším věku. Velké množství seniorů se domnívá, že fyzická zátěž, i ta sebemenší, je pro ně nevhodná, a tak se jí cíleně vyhýbají. Zda se starší lidé věnují pohybovým činnostem, záleží především na jejich motivaci se hýbat. Nedostatek motivace je jednou z hlavních příčin pohybové neaktivity lidí. Mylnou pověrou je, že zásadní motivace k pohybu přichází z vnějšku – od jiné osoby nebo na základě nějaké události. Ve skutečnosti musí každý člověk nalézt motivaci k pohybové aktivitě sám v sobě. Důležité je jeho chápání kvality života, která ovlivňuje i vlastní představu zkvalitňování života. Závisí hlavně na hodnotovém žebříčku člověka, na jeho chápání smyslu života a ochotě volit k jeho dosažení odpovídající nástroje. Zdraví stojí vysoko v hodnotovém žebříčku a nemoc znamená zhoršení kvality života. Návrat pohybové kompetence je vždy pozitivním faktorem a pohyb nedílnou součástí všech rekonvalescencí a rehabilitací. Psychologickým problémem je však nechuť lidí preventivně se zabývat pohybovým programem za účelem udržení kvality života nebo oddálení nepříjemných změn, které přináší proces stárnutí. Lidé obvykle začnou s určitým druhem pohybu až v době začátku zdravotních potíží. Štilec (2003, s. 23-24) se domnívá, že motivace a vedení seniorů k aktivnímu stylu života, jehož nedílnou součástí jsou pohybové aktivity, je úkol velmi obtížný a dlouhodobý. Je potřebné posoudit a vyhodnotit skutečnosti, které starším lidem brání vykonávat pravidelně pohybové činnosti. Vhodné formy povzbuzování a motivace mají velký význam pro dosažení trvalejšího zájmu seniorů o tělesná cvičení. Zlepšení zdravotního stavu, sociální komunikace, nové prožitky, pocity štěstí a soběstačnosti jsou u seniorů pravděpodobně základními motivačními prvky. Podstatné bude analyzování získaných informací o důvodech, které vedly k odchodu již cvičících jedinců. Motivace by měla vést k tomu, aby starší lidé nejprve začali uvažovat o možnosti věnovat se pohybovým činnostem, poté je začali aktivně hledat a zkoušet, překonávat první
40
neúspěchy i překážky, jakými jsou především vlastní pohodlnost a zvyky, až se dostanou k potřebné pravidelnosti a pohybová aktivita se pro ně stane nepostradatelnou součástí způsobu života. Motivování a vedení seniorů k aktivnímu pohybu je nezbytné, neboť z výsledků řady studií a výzkumů se dozvídáme o spíše negativním postoji starších lidí k pohybovým aktivitám, což dokazují i zjištěná procenta pravidelně se pohybujících seniorů a údaje o zhoršeném zdravotním stavu seniorské populace. Sociologická šetření prokázala, že lidé s odchodem do důchodu snižují svou fyzickou aktivitu. Toto platí především pro ženy a osoby s nižším vzděláním. Je složité určit, do jaké míry se na snižování fyzické aktivity podílejí pohodlnost, nevědomost či sociální faktory. Sociologická šetření také potvrzují, že i v současnosti mají sociální bariéry negativní vliv na postoje seniorů k pohybovým aktivitám, neboť vytvářejí u řady seniorů ostych cvičit, sportovat ve věku, který je veřejností chápán jako období důstojnosti. (Štilec, 2003, s. 25) Starší lidé se také bojí svého selhání vzhledem ke zpomalení jejich psychické činnosti. V důsledku věku se pomaleji učí, obtížněji si pamatují nové poznatky, snižuje se jejich pohotovost a sebedůvěra.
3.5 Pohybové aktivity doporučované seniorům Aktivní trávení volného času realizované pohybovými aktivitami má prokazatelně významný vliv na zdravotní stav seniorů, jejich socializaci i integraci do společnosti, což přispívá k jejich větší spokojenosti a kvalitě života. Při provozování pohybových aktivit seniory však musí být brány na zřetel všechna jejich omezení - zdravotní, fyzická, psychická i sociální. Na základě těchto omezení je nutné individuálně volit vhodné pohybové činnosti. Výběr pohybové aktivity by měl být prováděn podle doporučení lékaře. Podle výzkumů má nejpříznivější vliv na seniory fyzická aktivita spojená s aktivitou intelektuální, s udržováním společenských kontaktů, s účastí na setkáních v klubech seniorů či jiných kulturních akcích. Dle Roslawského (2005, s. 5) jen všestranná činnost může chránit před nemohoucností a před mnohými nemocemi provázejících lidi pokročilého věku. Štilcem (2004, s. 113-115) je doporučováno dbát při fyzickém zatěžování stárnoucího organismu následujících principů, které snižují zdravotní rizika cvičících seniorů a zvyšují efektivitu pohybu:
41
1.
Základem jsou aerobní pohybové aktivity, především pomalé prožitkové činnosti, s hudbou a relaxací. - Pohybové činnosti mají charakter mírné dynamické a rytmické svalové činnosti včetně přiměřené silové náročnosti. - Důležitou roli mají vyrovnávací a uvolňovací cvičení, která odstraňují svalové nerovnoměrnosti a vedou ke správným pohybovým a dechovým návykům. - Převažuje pohyb řízený, prováděný klidně a soustředěně, jenž posiluje sebedůvěru seniora k vlastnímu tělu a je prostředkem pro vytvoření duševní pohody.
2.
Pohybová zaměření a cvičební prostředky, které se osvědčily: - zdravotně rehabilitační cvičení a cvičení pro tělesně oslabené, - sebeuvědomování vlastního těla, relaxační dechová cvičení, - cvičení zaměřená na obratnost a reakci, - cvičení pro udržení přiměřené svalové schopnosti, - vybraná cvičení jógy, čínská zdravotní cvičení, např. taj-či, - kolové tance, kreativní pohyb na hudbu, - cvičení s hudbou a zábavné hry. Pro udržení zdatnosti jsou vhodné tyto pohybové činnosti: - rychlejší chůze, pokud možno v přírodě a po měkkém podkladu, turistika v terénu, - plavání a cvičení ve vodě, - cyklistika, případně rotoped, - pohyb na běžeckých lyžích v mírném terénu, - zábavná, pohybově náročnější cvičení a hry, přinášející rozptýlení a radost.
3.
Nevhodná a nebezpečná jsou cvičení a pohyby s rotacemi, obraty, rychlými předklony, výskoky, rychlými změnami směru, starty. Opatrně zařazujeme koordinační cviky trupu, hrozí ztráta rovnováhy.
4.
Potvrdil se rostoucí zájem o cvičení s východní filozofickou orientací. Je důležité zvolit vhodnou formu jejich zařazování a obohacovat zdravotně rehabilitační program o tato cvičení pomalu a citlivě.
5.
Aerobní zdatnost udržujeme odpovídající délkou a objemem zatížení: - Začátečníci a jedinci s nízkou zdatností dobu zatížení postupně prodlužují. Pro začátek doporučujeme intervaly v trvání 5-7 minut několikrát v průběhu dne.
42
- K udržování aerobní zdatnosti jsou žádoucí vycházky trvající nejméně 1 hodinu, v průměru 2x v týdnu. - Osvědčila se společná cvičení v délce 60-70 minut 2x týdně. Celkové týdenní pohybové zatížení, včetně individuálního cvičení doma, by mělo činit 3-4 hodiny. 6.
Intenzita fyzického zatížení je vhodná nízká až střední. Nízká intenzita snižuje riziko zranění a umožňuje zvládnutí daného cvičení včetně hlubšího prožitku. U jedinců s většími zdravotními riziky se monitoruje úroveň intenzity náročnějšího zatížení sporttesterem. Zvyšování intenzity pohybových aktivit u seniorů provádíme po konzultaci s lékařem. Shrneme-li předchozí doporučení, měli by senioři provozovat především aerobní
pohybové aktivity nižší až střední intenzity v žádoucím objemu a náročnosti přiměřené zdravotnímu stavu. Doplňovat by je měla vhodná vyrovnávací a uvolňovací cvičení. Celkový týdenní objem pohybových činností by se měl být v rozsahu 3-4 hodiny. Všechny pohybové aktivity musí vykonávat starší člověk z vlastního přesvědčení a podle svého výběru, aby z nich měl radost a očekávaný prožitek. Samozřejmě je velmi prospěšné, když ho blízcí v jeho počínání podporují a když se nepohybuje sám.
3.5.1 Pohybové aktivity v přírodě Pojem aktivity v přírodě v sobě zahrnuje široký okruh činností - turistiku, sporty v přírodě, hry a různá cvičení. Podle Neumana a kolektivu (2000, s. 25) k aktivitám v přírodě „řadíme především činnosti, které konáme vlastní silou (eventuelně za pomoci speciálního vybavení) a které jsou spjaty se šetrným využíváním přírodního prostředí nebo s překonáváním přírodních překážek“. Pohyb v přírodě nevede jen ke zlepšení kondice a tělesných funkcí, ale přináší i nové zážitky, zkušenosti, aktivaci celé osobnosti či možnosti spolupráce. V následujícím textu si představíme některé z pohybových aktivit v přírodě vhodných pro seniory: Pěší turistika Patří mezi nejrozšířenější druhy turistiky. K jejím formám řadíme vycházky, výlety, túry i pochody. Využívá chůze jako lidem nejpřirozenějšího pohybu. Pěší turistika je bezpečná, nenáročná na speciální dovednosti a vybavení. Mohou ji proto začít provozovat i senioři, kteří se dosud nevěnovali aktivně žádným pohybovým aktivitám a také senioři, kteří se 43
snaží obnovit svou pohybovou aktivnost. Se zlepšující se zdatností lze zvyšovat intenzitu chůze a nachozené kilometry, čímž starší lidé spálí více kalorií a zmnoží pozitivní účinky chůze na celkový stav organismu. Nordic Walking (severská chůze) V současnosti seniory vyhledávaný druh pohybu, jenž se vyvinul z rekreační chůze na lyžích. Jedná se o chůzi se speciálními holemi, o které se člověk opírá. Díky holím se z chůze stává velmi účinná forma pohybové činnosti, při níž jsou zatěžovány svaly celého těla (i horních končetin) a zároveň je snížena zátěž kloubů dolních končetin. „Tepová frekvence se nachází v oblasti aerobního cvičení, ve které se dlouhé hodiny můžeme cítit dobře, a přesto je spotřeba energie velmi vysoká. Výkon je vyžadován od 600 svalů, a to je zhruba 90% všech svalů v těle.“ (Jílek, 2007, s. 93) Plavání Je ideálním sportem pro starší lidi. Mohou jej provozovat v přírodě i v krytých bazénech. Při plavání dochází k blahodárnému protažení těla celého těla i k redukci váhy. Procvičují se klouby bez nadměrného zatížení. Není nutno překonávat vlastní tělesnou hmotnost, proto je pohyb ve vodě snadnější než na zemi. Navíc pobyt ve vodě má také relaxační účinky. Plavání je důležité pro seniory s osteoporózou a artritidou. Jízda na kole Nabízí aktivní pohyb a na rozdíl od chůze zvyšuje mobilitu. Je asi nejčastější a nejoblíbenější formou aerobního pohybu, která má pozitivní vliv na zvyšování tělesné kondice a úbytky na váze. Jízda přírodou má i příznivé účinky na psychiku člověka. Senioři pohybující se venku na kole musí počítat s určitými potížemi, jakými jsou rizika spojená se silničním provozem, nerovnosti terénu, náhlé zhoršení technického stavu kola apod. Měli by proto raději jezdit nejméně ve dvou lidech. Nutností je pro ně použití helmy a dodržování pitného režimu. Pohybové aktivity v přírodě přinášejí starším lidem četné výhody, pokud dodržují určitá pravidla bezpečnosti. Takovými pravidly jsou podle Ettingera, Wrightové, Blaira (2007, s. 113-114) například: -
Nosit u sebe občanský průkaz nebo na papíře napsané iniciály a případný kontakt na blízkou osobu.
-
Nebrat si drahé šperky nebo jiné cennosti.
-
Při delším pobytu venku dodržovat pitný režim, anebo si naplánovat občerstvovací zastávky. 44
-
Zvolit vhodné oblečení podle počasí. Počítat i s jeho náhlou změnou.
-
Zvýšit opatrnost při pohybu v nepříznivém počasí jako je mráz, horko, silný vítr, bouřka a déšť.
-
Pokud možno neprovádět pohybové aktivity v přírodě sami.
-
Při zhoršených podmínkách viditelnosti nosit reflexní materiály.
-
Raději se vyhnout pohybu venku po setmění a v automobilovém provozu. Pohybové aktivity v přírodě mohou seniorům poskytnout mnoho příznivého pro jejich
tělesný i duševní stav, pokud budou dbát na svoji bezpečnost, na aktuální zdraví a kondici.
3.5.2 Silová cvičení S narůstajícím věkem dochází prokazatelně k úbytku svalové síly, která je velmi důležitá v každodenním životě. Díky tomuto jevu se u seniorů často setkáváme s poruchami chůze (především do schodů) a držení těla. Silový trénink může spolu se správnou výživou působit jako prevence svalové ochablosti u starších lidí. „Svalová síla se hodnotí podle schopnosti svalu napínat se při námaze. Svalová síla se zvyšuje zvětšením objemu svalů, s nimiž pracujeme, a mnohem větší schopností mobilizovat svaly při námaze. Svalová odolnost je schopnost svalu vykonávat dlouhotrvající práci, která však nevyžaduje velkou sílu. Když opakujeme jedno cvičení, vyžadující slabou nebo střední sílu, můžeme tak zvýšit odolnost svalů.“ (Dessaintová, 1999, s. 183) Správně prováděná posilovací cvičení mají pozitivní vliv na svalovou sílu a odolnost, ale i na formování postavy, zlepšení místní a celkové pružnosti. Protahovací cvičení spolu s cvičeními na posilování břišních, zádových i bederních svalů podporují správné držení těla, které chrání páteř. Správné držení těla dobře působí na fyzickou i estetickou stránku člověka, ale také na jeho psychiku, dýchání, trávení, vylučování, mozkové schopnosti, emoce a paměť. Je znamením sebedůvěry, radosti ze života, fyzické a psychické rovnováhy. Naopak dlouhodobé špatné držení těla způsobuje vleklé bolesti zad, krční a bederní páteře. Výhodou posilovacích cvičení je fakt, že mohou být prováděny prakticky kdekoli a kýmkoli, tedy i seniory opravdu pokročilého věku, samozřejmě s ohledem na jejich zdravotní i fyzická omezení. Obzvláště ženy by měly věnovat posilování zvýšenou pozornost, neboť je u nich v pozdějším věku prokázán větší úbytek svalové síly než 45
u mužů. Dáno je to především tím, že jsou oproti mužům celý život méně silově aktivní. Senioři, kteří chtějí, aby měla posilovací cvičení pozitivní účinek, musí dodržovat určité zásady. Vondruška s Bartákem (1999, s. 13) je stanovili takto: -
Břišní svalstvo posilovat ve zkrácení a dynamicky bez dávání si rukou v týl. Nepokládat při tomto posilování hlavu, ramena ani nohy zpět na podložku. Nesmí docházet k prohýbání v bedrech.
-
Dřepy či podřepy vedoucí k posílení svalů dolních končetin provádět tak, aby byl vždy zachován mezi stehnem a bércem pravý úhel. Je nutný stoj na plných chodidlech.
-
Při posilování zádového svalstva nezvedat trup příliš vysoko, aby nedošlo k prohnutí bederní části zad, a nezaklánět hlavu.
-
Posilovat svaly mezi lopatkami v nízkých polohách (turecký sed). Paže vést pouze v čelní rovině (vzpažit, připažit, upažit).
-
Horní končetiny posilovat pomocí kliků tak, aby nedocházelo k prohnutí v zádech a aby se lokty nacházely v šíři ramen a u těla.
-
Před posilováním musí být svaly řádně protaženy a uvolněny. Neposilovat zkrácené svaly.
-
Začít s lehčím posilovacím cvičením.
-
Při posilovacím cvičení je nutné správné dýchání, hlavně nezadržovat dech.
-
Po posilování je nutné zařadit uvolňovací cviky. Na webových stránkách firmy MUDr. Dušan Šponar se v článku s názvem „Cvičební
aktivity vhodné pro seniory“ můžeme dozvědět, že seniorům není doporučováno posilování s velkou zátěží, s častým střídáním poloh a s cviky hlavou dolů. Cvičení nesmí nikdy zapříčinit silnou, dlouhodobou bolest svalů ani kloubů. Všechny pohyby by proto měli senioři provádět plynule, ne trhaně či prudce a ne do krajních poloh. Na začátku by měli cvičit bez zátěže nebo s použitím minimální zátěže, neboť přetížení může vést ke zranění. Optimální by bylo, kdyby starší lidé prováděli silová cvičení minimálně 2x týdně se střídáním cviků. Doporučovaná posilovací cvičení pro seniory jsou například: Cvičení s gumovými pásy theraband Při tomto cvičení se používají 10 cm široké gumové pásy různé pružnosti, podle zdatnosti a pohlaví cvičence. Cvičením se překonává odpor daný pružností pásu. Délka pásu se volí podle výšky cvičícího a charakteru zvoleného cviku. Při posilování s therabandem je největší odpor kladen na konci pohybu, kdy je gumový pás nejvíce natažen. Rozsah 46
prováděného pohybu je zpravidla větší než při posilování s činkami. Důležité provádění pohybu tahem, nikoliv prudkými švihy. Cílem posilování s gumovými pásy je upevnění svalů, ale i posílení oběhového a nervosvalového systému. (Štilec, 2004, s. 45-46) Cvičení s gymnastickým míčem Cvičení s gymnastickým míčem je seniory užíváno k rehabilitaci, k posílení, uvolnění i protažení svalových partií. Na míči také trénují svou koordinaci. Cvičení s míčem jim pomáhá v dosáhnutí správného držení těla. Cvičení se zdravotními míčí – overbally Overball je míč o průměru 28 cm s pružným povrchem, který je velmi odolný vůči zatížení. Lze jej využít pro cvičení vyrovnávací, kondiční, posilovací i relaxační. S touto cvičební pomůckou mají senioři dobré zkušenosti, a tak cvičení s ní jsou u nich oblíbená. Kalanetika Cílem kalanetiky je posilování problémových partií (boky, břicho, stehna, hýždě), čímž dochází k formování postavy. Jednotlivé cviky se opakují až 100x v malém rozsahu pohybu (2-3 cm). Cvičení probíhá při pomalé hudbě. Nejsou k němu potřeba žádné pomůcky, jen podložka nebo židle. Cviky jsou jednoduché, ale je třeba se naučit jejich správnému provedení pod odborným dohledem. Každý musí cvičit ve vlastním tempu a nepoužívat sílu. (Jílek, 2007, s. 96)
3.5.3 Dechová, protahovací a uvolňovací cvičení Správné dýchání, protažení a uvolnění patří mezi základní návyky, které si musí osvojit každý, kdo si chce udržet dobrou fyzickou kondici i zdravý organismus. Dechovými cvičeními se můžeme naučit správně dýchat, a tím navýšit kapacitu plic. Více okysličené krve nám dodá potřebnou energii na fyzickou i duševní aktivitu. Zvyšuje se odolnost vůči nemocem. Lépe se čistí organismus. Protahovací cviky působí na zmírnění svalového a psychického napětí. Tělo je pak pružnější. Protahování přispívá k rozcvičení svalstva, které bylo v klidu, a pomáhá předcházet zdravotním problémům. Působí také na zmírnění funkčních poruch pohybového systému. Musí se provádět před každou fyzickou aktivitou i po ní. Uvolnění slouží k odbourání vnějších tlaků, k zachování psychické a tělesné síly. Uvolňovací cvičení snižují nervosvalové napětí o 25-40 %. Dále snižují krevní tlak, bolesti hlavy, hladinu cholesterolu v krvi i citlivost na hluk. Mají příznivý vliv na nespavost a úzkosti. (Dessaintová, 1999, s. 208)
47
Mezi vhodné dechové, protahující i uvolňovací cvičení pro seniory patří bezesporu jóga. „Jóga je nejstarším autoregulačním systémem, který je charakterizován úsilím o harmonizaci tělesného a duševního principu osobnosti. Tělesná cvičení jógy jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, protože udržují dobrý tělesný i duševní stav a podporují správnou funkci vnitřních orgánů i činnost žláz s vnitřní sekrecí.“ (Štilec, 2003, s. 49). Pohybových aktivit doporučených seniorům je samozřejmě mnohem více. Senioři, kteří se chtějí aktivně hýbat, si jistě mají z čeho vybírat. Se zvyšujícím se počtem starších lidí v populaci se zvyšuje také nabídka pohybových aktivit pro ně. Je škoda, že senioři zatím jen v malé míře těchto nabídek využívají. Raději volí aktivity vlastní před organizovanými. Možná se stydí, mají strach ze selhání nebo nabídku pohybových aktivit v okolí svého bydliště neznají. Důvodem mohou být také špatné finanční poměry, neboť většina seniorů má omezený příjem peněz. Organizátoři pohybových aktivit pro seniory musí respektovat zdravotní stav, časové možnosti, ekonomické postavení i aktuální úroveň pohybových dovedností seniorů. Navrhované pohybové činnosti musí být jednoduché, laciné a bezpečné. Zvýšenou pozornost by měli věnovat propagaci své nabídky a pohybu vůbec. Dále by měli zatraktivnit vlastní pohyb používáním různých cvičebních pomůcek či hudbou.
4 Průzkumné šetření V předešlé teoretické části jsem se věnovala tématům spojeným se stárnutím a stářím, s volným časem a pohybovými aktivitami seniorů. Tato praktická část diplomové práce se zabývá přípravnými pracemi i samotnou realizací výzkumného šetření. V prvé řadě byl stanoven cíl výzkumného šetření, dílčí cíle, a poté formulovány hypotézy. Správné formulování hypotéz bylo hlavním předpokladem pro dosažení zvoleného výzkumného cíle. Po zformulování hypotéz byly zvoleny vhodné výzkumné metody a kritéria pro výběr výzkumného vzorku z řad seniorů. Poté následoval vlastní průběh šetření a zpracování získaných dat. Na závěr byly interpretovány zjištěné výsledky průzkumného šetření.
48
4.1 Průzkumné cíle a stanovení hypotéz Empirická část práce si klade za cíl odpovědět na základní výzkumnou otázku: „ Jaký zaujímají postoj senioři Pardubického kraje k pohybovým aktivitám a zda mají dostatek možností je realizovat?“ K tomuto cíli se vztahují následující dílčí výzkumné cíle:
-
Zjistit, zda individuální faktory, jako je věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště (z pohledu velikosti obce), v mládí konaná pravidelná pohybová aktivita, mají vliv na pohybovou aktivitu seniorů.
-
Zjistit, zda místo bydliště (z pohledu velikosti obce), má vliv na výběr pohybových aktivit seniory.
-
Zjistit, zda nějaké překážky brání seniorům provozovat pohybové aktivity.
-
Zjistit, zda senioři vykonávají pohybové aktivity pravidelně.
-
Zjistit, zda spokojenost seniorů s nabídkou pohybových aktivit v okolí jejich bydliště má vliv na jejich využívání.
Na základě zvolených dílčích cílů byly zformulovány následující hypotézy: H1 Pohybová aktivita seniorů je determinována individuálními faktory (věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště, v mládí konaná pravidelná aktivita). Tato hypotéza byla podrobena analýze z pohledu těchto individuálních faktorů: věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště (z pohledu velikosti obce), v mládí konaná pravidelná pohybová aktivita. Hypotéza H1 vycházela z předpokladu, že individuální faktory mají vliv na pohybovou aktivitu seniorů, a bude přijata za platnou, pokud se prokáže závislost minimálně u tří ze zvolených faktorů. S přibývajícím věkem ubývá pohybových aktivit seniorů, což souvisí především s přirozeným procesem stárnutí, který provází omezení hybnosti v důsledku poruchy hybného systému, ztráta vitality orgánů, ochabování smyslových orgánů, stárnutí nervové soustavy a snížení imunity. Pohybových aktivit seniorů ubývá i v souvislosti s přibývajícími negativními změnami v organismu souvisejícími s onemocněním. Tento předpoklad podporují i výsledky průzkumného šetření Fialové a Fialy (2010, s. 3), z nichž vyplývá, „že s přibývajícím věkem ubývá pravidelné i nepravidelné aktivity“. Výsledky sociologických šetření také prokazují, že po odchodu do důchodu snižují svou fyzickou 49
aktivitu především ženy a osoby s nižším vzděláním. (Štilec, 2003, s. 25) Obecně platí, že se ženy a dívky věnují pohybovým aktivitám méně než jedinci opačného pohlaví již od dětství. Oproti mužům ženy zhruba od pětadvaceti let významně snižují účast na intenzivních a pravidelných pohybových aktivitách, což souvisí především s jejich sociální rolí manželky a matky. Rozdílný přístup žen a mužů k pohybovým aktivitám je podmíněn i tradicí, sociálním vědomím, kulturou, náboženstvím apod. (Korvas, Kysel, 2013, s. 54) Stupeň dosaženého vzdělání u lidí ovlivňuje aktivní přístup k životu v jakémkoli věku. Kuchařová (2007, s. 57) uvádí, že realizované výzkumy dokazují tuto skutečnost i u seniorů. Život seniorů je ovlivněn řadou determinantů, mezi které patří i způsob bydlení. To, jak senioři tráví svůj volný čas pohybovými aktivitami, záleží i na lokalitě, kde žijí. Jestli se jedná o venkovskou, nebo městskou lokalitu, jak je tato lokalita vybavena, jaké skýtá prostory pro pohyb. Návyk pravidelné pohybové aktivity se utváří především v dětském a dospívajícím věku. V dospělém či dokonce seniorském věku je získání tohoto návyku velmi obtížné, neboť z výsledků průzkumných šetření (Fialová, Fiala, 2010, s. 3) vyplývá, že s přibývajícím věkem ubývá pravidelné i nepravidelné pohybové aktivity. H2 Výběr pohybových aktivit seniory je determinován místem bydliště. Prostory, kde mohou být pohybové aktivity provozovány, jsou velmi variabilní. Senioři, kteří bydlí na vesnici, mají více příležitostí k pohybovým aktivitám v přírodě, k nimž patří hlavně péče o dům se zahradou a procházky. Zatímco senioři žijící ve městě mohou snadněji využít nabídek k pohybovým aktivitám pod vedením odborníka nebo k organizovaným aktivitám. Mají také dostupnější lepší technické zázemí (plavecký bazén, posilovny, sportovní haly aj.). Senioři bydlící ve městech tak ke svým pohybovým aktivitám mohou využít více prostorů a nabídek k pohybu než senioři z vesnic. Hypotéza H2 vycházela z domněnky, že místo bydliště z hlediska velikosti obce má vliv na výběr pohybových aktivit. Tato hypotéza bude přijata za platnou, pokud více než polovina respondentů žijících na vesnici uvede, že provádí pouze pohybové aktivity související s prací (na zahradě, v domácnosti, v lese či na poli), a pokud více než polovina respondentů z měst uvede, že se věnuje i jiným pohybovým činnostem než aktivitám spojeným s prací. H3 Špatný zdravotní stav je nejčastější překážkou bránící seniorům v provozování pohybových aktivit. 50
Pohybové aktivity lidí v průmyslově vyspělých zemích byly v posledních sto letech z běžného denního života postupně vytlačovány a jejich úroveň velmi poklesla. Prodloužení pracovní doby a zkrácení volného času vedlo u velkého počtu lidí k sedavému životnímu stylu charakterizovanému pohybovou nedostatečností, která zapříčiňuje předčasné stárnutí organismu, omezuje pravděpodobnou dobu dožití, snižuje kvalitu života a limituje funkční nezávislost. V důsledku pohybové nedostatečnosti dnešní senioři často trpí množstvím civilizačních chorob. Přesvědčit seniory o potřebnosti změnit životní styl je těžké. Velkou roli zde sehrává nedostatek pohybových návyků a také přesvědčení, že oslabení těla a nemoci jsou přirozeným jevem ve stáří, se kterým se nedá nic dělat. Pomíjí tak dokázaná fakta, že vhodně zvolené pohybové aktivity mohou eliminovat škodlivé činitele urychlující proces stárnutí a způsobující vznik či zhoršování nemocí. (Roslawski, 2005, s. 10-11) Paradoxně starší lidé vnímají svůj zhoršený zdravotní stav jako hlavní důvod k zanechání aktivního pohybu, což dokazují výsledky empirických studií (Štilec, 2004, s. 24), ve kterých senioři uvádějí zdraví i nemoc jako nejvýznamnější bariéry v cestě k pohybové aktivnosti a nejčastější příčinu zanechání pravidelnější pohybové činnosti. Hypotéza H3 vycházela z předpokladu, že senioři budou považovat špatný zdravotní stav za zásadní překážku bránící jim v provádění pohybových činností. Hypotéza H3 bude považována za platnou, pokud více než polovina respondentů odpovídající na otázku č. 8 z dotazníku, uvede špatný zdravotní stav za příčinu, proč neprovádí pohybové aktivity. Zároveň musí více než polovina respondentů odpovídající na otázku č. 12 z dotazníku jmenovat špatný zdravotní stav jako překážku bránící jim ve vykonávání pohybových aktivit. H4 Pravidelně vykonává pohybové aktivity do 5 % seniorů. Má-li pohybová aktivita účinně přispívat ke zdravému způsobu života, musí být prováděna pravidelně a dlouhodobě. Minimální množství pohybových aktivit je takové, jehož následkem je prokazatelné kladné ovlivnění zdravotního stavu. Záleží na intenzitě, charakteru pohybové činnosti, věku i výkonnosti seniora. Současné názory odborníků nejsou u seniorů jednotné, neboť v této věkové kategorii je prozatím málo ověřených údajů. Podle Ettingera, Wrightové, Blaira (2007, s. 148) by se senioři měli věnovat pohybovým aktivitám v závislosti na zvolené intenzitě 3-5x týdně: nižší frekvence je podmíněna vyšší intenzitou pohybových aktivit. Senioři mohou kombinovat běžné každodenní činnosti s cíleně uspořádanými pohybovými aktivitami. Štilec (2004, s. 34) na základě realizovaného projektu pod názvem „Pohybové aktivity jako prostředek 51
aktivního stylu života seniorů“ uvádí, že u relativně zdravotně způsobilých starších osob je objem 3-4 hodiny pohybových aktivit týdně účinným prostředkem pro oddálení involučních stárnoucího organismu. Na internetových stránkách doktorka.cz v článku s názvem „Aktivní stárnutí v Česku“ bylo uveřejněno, že v loňském roce mělo Česko nejlepší podmínky k aktivnímu stárnutí z nových členských zemí EU. V porovnání všech států Unie skončilo na dvanácté příčce, což ukázal index aktivního stárnutí (AAI) vypracovaný týmem Evropského centra pro sociální politiku a výzkum ve Vídni s podporou Evropské komise a Ekonomické komise OSN pro Evropu (UNECE). Hodnotilo se zaměstnávání seniorů, jejich podíl na chodu společnosti a politice, možnost nezávislého a soběstačného života a okolní prostředí. V některých oblastech mělo Česko lepší výsledky než některé bohatší státy EU, ale v některých výrazně zaostávalo. Hodnocení Česku kazila nízká fyzická aktivita seniorů, jejich malý podíl na dobrovolnictví i malá zdravotní pohoda. Bylo zjištěno, že se u nás věnuje pravidelnému pohybu jen pět procent starších lidí, zatímco ve Švédsku 29 procent. Hypotéza H4 tedy vycházela z předpokladu, že se pravidelně pohybuje do pěti procent seniorů. H5 Senioři preferují „vlastní“ pohybové aktivity před organizovanými. „Vlastními“ pohybovými aktivitami jsou myšleny aktivity podle vlastního výběru a aktivity, které nejsou nabízené různými typy zařízení, obcí, občanskými sdruženími nebo kluby pro seniory. S rostoucím počtem seniorů v populaci České republiky se zvyšuje také nabídka pohybových aktivit pro ně. Prozatím jich starší lidé využívají jen v malé míře. Raději volí pohybové činnosti „vlastní“. Důvodem může být ostych, společenské předsudky či strach ze selhání. Například Štilec (2003, s. 87) přiznává, že při realizaci pohybově-relaxačního programu pro starší občany trvalo téměř rok, než se podařilo získat důvěru seniorů, zbavit je svazující důstojnosti a vytvořit otevřenou i přátelskou atmosféru. Další příčinou, proč senioři nereflektují na nabídku volnočasových zařízení, obcí, občanských sdružení či klubů, mohou být špatné finanční poměry, neboť většina seniorů má omezený příjem finančních prostředků. Je také možné, že starší lidé nabídku pohybových aktivit v okolí svého bydliště neznají. Hypotéza H5 vycházela z předpokladu, že senioři upřednostňují „vlastní“ před organizovanými.
52
4.2 Použité výzkumné metody a techniky sběru dat Pro zjišťování potřebných údajů byla zvolena metoda ankety, která je podle Veselé (2002, s. 30-34) jednou z nejpoužívanějších technik sociologického výzkumu a která je výhodná především tam, kde vzniká potřeba rychle shromáždit údaje od velkého počtu osob. Většinou je založena na dotazníku, na jehož otázky odpovídá respondent vlastnoručně
psanou
odpovědí,
ale
může
mít
i
formu
standardizovaného
či
nestandardizovaného rozhovoru. Vyznačuje se tím, že se dotazováním obracíme k anonymní části populace (tj. základní soubor nebývá přesně vymezen). Proto nemůžeme nazývat anketou jakékoliv dotazníkové šetření. Data získaná anketou mají víceméně povrchní charakter, proto výsledky takovéhoto výzkumu či průzkumného šetření nejsou reprezentativní v statistickém smyslu. Surynek, Komárková, Kašparová (1999, s. 18) uvádějí, že „anketa je součástí jak kvalitativního, tak kvantitativního výzkumu. Hloubkové nestandardizované rozhovory jsou uplatňovány vždy v kvalitativním výzkumu a standardizované v kvantitativním (ale např. otevřená otázka ve standardizovaném rozhovoru má charakter kvalitativního zjišťování).“ Pro průzkumné šetření této diplomové práce bylo k získání dat použito kombinace techniky písemného dotazování prostřednictvím dotazníku vlastní konstrukce obsahujícího 16 otázek, z toho bylo 10 uzavřených a 6 polootevřených, a techniky individuálního osobního rozhovoru, který vycházel z připraveného dotazníku. Celkem bylo provedeno 105 rozhovorů a distribuováno 80 dotazníků prostřednictvím kolegů v zaměstnání, rodinných příslušníků a známých. Před provedením vlastního průzkumného šetření byla provedena předvýzkumná sonda na vzorku 6 respondentů. Bylo zjištěno, že otázky jsou respondentům srozumitelné a nebylo potřebné je upravovat. Všichni respondenti byli seznámeni s cílem průzkumného šetření i s tím, že je anonymní a že jeho výsledky budou použity výhradně pro zpracování diplomové práce v rámci studia na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Časová dotace pro vykonání rozhoru byla asi 5 minut a pro vyplnění dotazníku samotnými respondenty cca 10 minut. Ochota respondentů ke spolupráci na šetření, obzvláště oslovovaných na ulici, nebyla moc velká vzhledem k jejich nedůvěřivosti. Většinou se báli, že jim budou nabízeny nechtěné produkty či zboží. Potřebná data byla nashromážděna v průběhu 14 dní intenzivního dotazování. Vzor dotazníku se nachází v příloze A této práce. Získaná data byla zpracována do tabulek prvního a druhého stupně třídění v absolutních i relativních četnostech. Každá položka je doplněna komentářem.
53
U hypotézy H1 byla ověřena platnost pomocí testu chí kvadrátu na hladině významnosti 0,05. Data byla zpracována pomocí programů Microsoft Word a Excel. Během provádění průzkumného šetření bylo provedeno i 8 volných rozhovorů s vybranými respondenty, které posloužily k doplnění získaných dat.
4.3 Průzkumný soubor, charakteristika respondentů Průzkumného šetření se zúčastnilo celkem 154 respondentů, z toho 86 (55,84 %) žen a 68 (44,16 %) mužů, jak je uvedeno na obrázku 1. Pro účely tohoto šetření byly respondenty osoby, které dosáhly věku 65 let a starší. Výzkumný soubor tvořily dvě skupiny respondentů. První skupinu představovalo 105 (68,2 %) respondentů, se kterými proběhl osobní rozhovor. Respondentům byly kladeny otázky dle připraveného dotazníku, v neměnném pořadí. Odpovědi byly zaznamenány do připravených formulářů dotazníku. Tuto skupinu tvořili příbuzní, známí a náhodně oslovení senioři na ulici. Druhá skupina zahrnovala 49 (31,8 %) seniorů, kteří byli dotazováni metodou dotazníku. Dotazníků bylo rozdáno 80 prostřednictvím kolegů v zaměstnání, příbuzných a známých. Vzhledem ke krátkému časovému období trvání průzkumného šetření, byla jejich návratnost nízká (61,25 %). Průzkumné šetření probíhalo ve městech Pardubice, Chrudim, Vysoké mýto, Choceň, Sezemice, Chrast a vesnicích poblíž těchto měst. Početně u obou skupin převažovaly ženy, což odpovídá i demografickým ukazatelům. Žumárová (2012, s. 144) uvádí, že se „ženy ve vyspělých zemích dožívají v průměru o 6 let více než muži, v ČR převažují vdovy nad vdovci více než 5x“. Následující obrázek 2 ukazuje charakter výzkumného souboru podle pohlaví.
44,16%
55,84%
ženy muži
Obrázek 2 - Charakter výzkumného souboru dle pohlaví
54
Nejpočetnější skupinu tvořili respondenti ve věkové kategorii 65–74 let (61,69 %), 29,22 % respondentů bylo zastoupeno ve věkové kategorii 75–84 let a nejmenší zastoupení měla skupina respondentů ve věku 85 let a více (9,09 %), jak je uvedeno na obrázku 3. Nejmladší věková kategorie byla tvořena téměř shodným poměrem žen a mužů. V dalších kategoriích převažovaly ženy, což je odpovídá faktu, že se muži v ČR dožívají méně let než ženy. Složení výzkumného souboru podle věku a pohlaví je zobrazeno v příloze B, v tabulce 1.
9,09% 29,22%
61,69% 65-74 let 75-84 let 85 a více let
Obrázek 3 - Složení výzkumného souboru podle věku Struktura respondentů podle vzdělání byla následující: 11,69 % respondentů dosáhlo pouze základního vzdělání, 35,71 % respondentů bylo vyučeno, 33,7 % respondentů ukončilo proces vzdělávání maturitou a 18,83 % respondentů mělo vysokou školu, jak ukazuje obrázek 4. Charakter výzkumného souboru podle vzdělání a pohlaví je uveden v příloze B, v tabulce 2.
18,83%
11,69%
35,71% základní 33,77%
vyučení středoškolské vysokoškolské
Obrázek 4 - Složení výzkumného souboru podle vzdělání
55
Ve výzkumném souboru byli nejvíce zastoupeni respondenti žijící ve městě (71,43 %). Respondenti bydlící na vesnici byli zastoupeni 28,57 %. Složení respondentů podle toho, zda žijí ve městě, či na vesnici, je vyznačeno na obrázku 5. Nejpočetnější skupina respondentů (39,61 %) uvedla, že bydlí ve městě nad 50000 obyvatel. Nejméně byli zastoupeni respondenti z obcí od 2000–4999 obyvatel, kterých bylo 5,84 %. Podrobnější složení výzkumného souboru podle velikosti bydliště a pohlaví je zaznamenáno v tabulce 3 přílohy B.
28,57%
město vesnice 71,43%
Obrázek 5 - Složení výzkumného souboru podle bydliště ve městě a na vesnici Většina respondentů (76,62 %) uvedla, že do svých 30 let pravidelně vykonávala pohybové aktivity. To znamená, že prováděla pohybové činnosti alespoň 30 minut denně nejméně pětkrát v týdnu ve střední intenzitě nebo 30 minut třikrát v týdnu ve vyšší intenzitě. Pouze 23,38 % respondentů se v této době nevěnovalo pohybovým aktivitám pravidelně. Charakter výzkumného souboru podle vykonávání pravidelných pohybových aktivit do 30 let je náplní obrázku 6 a tabulky 4 přílohy B. Zajímavé je srovnání skupiny respondentů, kteří do 30 let pravidelné pohybové činnosti neprovozovali, podle pohlaví. Tuto skupinu tvořilo 29 žen a jen 7 mužů, což koresponduje s obecným jevem, že se ženy zapojují do pohybových aktivit méně než muži již od dětství. Korvas, Kysel (2013, s. 54) uvádějí, že ženy oproti mužům výrazně snižují svou účast na pravidelných pohybových aktivitách po dosáhnutí 25 let věku.
56
23,38%
aktivní neaktivní
76,62%
Obrázek 6 - Charakter výzkumného souboru podle vykonávání pravidelných pohybových aktivit do 30 let
4.4 Vyhodnocení a interpretace průzkumného šetření Jak je patrné z obrázku 7 a z tabulky 5 přílohy B, většina respondentů (55,2 %) se nezajímá o nabídku pohybových aktivit pro seniory v místě svého bydliště, 29,22 % respondentů je s touto nabídkou spokojeno a 8,44 % dotázaných je s ní nespokojeno. Nejmenší skupinu (7,14 %) tvořili respondenti, kteří vyjádřili částečnou spokojenost s nabídkou pohybových činností pro seniory v místě bydliště.
29,22%
55,20% 7,14% 8,44%
ano částečně ne nezájem o ni
Obrázek 7 - Složení výzkumného souboru podle spokojenosti s nabídkou pohybových aktivit pro seniory v místě bydliště Naprostá většina respondentů uvedla, že jí žádné organizované pohybové činnosti v místě bydliště nechybí, což je znázorněno na obrázku 8. Po zjištění, že senioři nejeví zájem o nabídku pohybových aktivit pro ně určených, se dal tento výsledek očekávat. Zbývajícím 5 respondentům (3,25 %) chybí sportovní zařízení určené pro starší lidi, 57
cenově dostupné rehabilitační cvičení, jóga pro seniory, tělovýchovná jednota Sokol v místě bydliště a organizované procházky.
3,25%
ano ne
96,75%
Obrázek 8 - Charakteristika respondentů podle názoru na dostatek organizovaných pohybových aktivit v místě bydliště Na otázku, zda znají nějaké organizace zabývajícími se pohybovými aktivitami seniorů, respondenti nejčastěji odpověděli (46,75 %), že o ně nemají zájem. 31,17 % respondentů uvedlo, že o nějakých takových organizacích vědí, a 22,08 % respondentů žádné z nich nezná. Složení respondentů podle znalosti organizací, které nabízejí pohybové činnosti pro seniory je znázorněno na obrázku 9 a v tabulce 6 přílohy B. Organizace, které dotázaní senioři znali, byly rozděleny do následujících skupin: -
tělovýchovná jednota Sokol;
-
organizace zaměřené na turistiku – Klub českých turistů, Turistický klub Synthesia Pardubice, Klub vodních turistů Pardubice a další;
-
sportovní kluby – ČVK Pardubice, kluby orientačních běžců (K. O. B. Choceň, SK OOB Chrast), tenisový klub, fotbalové kluby;
-
organizace nabízející seniorům tělesná cvičení – rehabilitační centra, taiči cvičení pro seniory v Pardubicích, VEKTOR WELLNESS CLUB (aerobic pro seniory) aj.;
-
organizace zaměřené přímo na seniory – kluby seniorů (např. SENSEN v Pardubicích, seniorcentrum Pardubice);
-
jiné – Svaz diabetiků Pardubice, plavecké centrum, hasiči.
58
Nejvíce jmenovanou organizací byla tělovýchovná jednota Sokol, kterou uvedlo 17 respondentů, 13 dotázaných seniorů vědělo o nějaké instituci zaměřené na turistiku. Organizace známé respondentům znázorňuje tabulka 2.
31,17% 46,75%
ano ne
22,08%
nezájem o ně
Obrázek 9 - Charakter výzkumného souboru podle znalosti organizací zabývajícími se pohybovými aktivitami
Tabulka 2 – Charakteristika organizací nabízejících pohybové aktivity seniorům dle četnosti uvedení respondenty Organizace nabízející pohyb
počet
%
Sokol
17
32,08
organizace zaměřené na turistiku
13
24,53
sportovní kluby
9
16,98
organizace nabízející cvičení
6
11,32
organizace zaměřené na seniory
3
5,66
jiné
5
9,43
celkem
53
100,00
Z obrázku 10 a z tabulky 9 uvedené v příloze B lze vyčíst, že většina pohybově aktivních
respondentů
(70,79
%)
preferuje
individuální
pohybové
aktivity
před skupinovými. Ty má v oblibě jen 29,21 % dotázaných seniorů vykonávajících pohybové činnosti, z tohoto počtu je 19 mužů a jen 7 žen.
59
29,21%
individuální skupinové 70,79%
Obrázek 10 – Preference pohybových aktivit (individuálních, skupinových) seniory
4.5 Vyhodnocení hypotéz H1 Pohybová aktivita seniorů je determinována individuálními faktory (věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště, v mládí konaná pravidelná aktivita). Při ověřování této hypotézy bylo zjišťováno, jestli existuje statisticky významný vliv individuálních faktorů (věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště, v mládí konaná pravidelná aktivita) na pohybovou aktivitu seniorů. Tuto hypotézu sytily položky č. 1, 2, 3, 4, 6, 7 dotazníku a doplňovala ji položka č. 5 dotazníku. K hypotéze H1 bylo stanoveno pět dílčích hypotéz podle jednotlivých individuálních determinantů. Pokud se prokáže závislost u minimálně tří z nich, bude hypotéza přijata za platnou. K ověření závislosti pohybové aktivity seniorů na věku byly určeny níže uvedené hypotézy: nulová a alternativní. H101 Neexistuje statisticky významná souvislost mezi věkem a pohybovou aktivitou seniorů. H1A1 Existuje statisticky významná souvislost mezi věkem a pohybovou aktivitou seniorů. Z tabulky 3 vyplývá, že 69,47 % dotázaných seniorů ve věkové kategorii 65-74 let odpovědělo, že jsou ještě pohybově aktivní. Ve věkové kategorii 75-84 let je pohybově činných už jen 40,00 % respondentů a v nejstarší věkové kategorii nad 85 let se jich aktivně pohybuje pouhých 35,71 %. Na základě výše uvedených výsledků můžeme konstatovat, že s věkem klesá pohybová aktivita seniorů. K témuž závěru dospěli i Fialová s Fialou (2010, s. 3) ve svém průzkumném šetření. Pro ověření platnosti výsledku bylo zvoleno testové kritérium χ2 na hladině významnosti 0,05. Na základě zjištěných dat uvedených v tabulce 3 byla vypočítána hodnota χ2 = 10,910, která byla následně porovnána 60
s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (2) = 5,991. Vypočítaná hodnota χ2 je vyšší než kritická hodnota χ2, proto je přijata za platnou hypotéza H1A1 a odmítnuta hypotéza H101. To znamená, že se u hypotézy H11 prokázala statistická závislost mezi věkem a pohybovou aktivitou seniorů.
Tabulka 3 – Vztah pohybové aktivity seniorů a věku pohybová
věk
aktivita
65-74 let
celkem
75-84 let
85 let a více
počet
%
počet
%
počet
%
počet
%
ano
66
69,47
18
40,00
5
35,71
89
57,79
ne
29
30,53
27
60,00
9
64,29
65
42,21
celkem
95
100,00
45
100,00
14
100,00
154
100,00
Pro ověření závislosti pohybové aktivity seniorů na pohlaví byla stanovena nulová a alternativní hypotéza. H102 Neexistuje statisticky významná souvislost mezi pohlavím a pohybovou aktivitou seniorů. H1A2 Existuje statisticky významná souvislost mezi pohlavím a pohybovou aktivitou seniorů. Z tabulky 4 lze vyčíst, že muži jsou pohybově aktivnější než ženy, neboť pohybovou aktivitu deklarovalo 69 % dotázaných mužů a jen 48,84 % dotázaných žen. Tento rozdíl je ještě čitelnější z tabulky 7 přílohy B, kde je uvedena závislost pohybové aktivity seniorů na věku a pohlaví. Ve věkové kategorii 65-74 let uvedlo svou pohybovou aktivitu 77,78 % mužů a 62,00 % žen, ve věkové kategorii 75-84 let 52,63 % mužů a 30,77 % žen, v nejstarší věkové kategorii nad 85 let 50 % mužů a 30,00 % žen. Bylo tedy zjištěno, že se dotázané seniorky věnují aktivnímu pohybu méně než dotázaní senioři a s přibývajícím věkem je tento rozdíl stále větší, což koresponduje s tvrzením Korvase a Kysely (2013, s. 54). Pro ověření existence závislosti mezi pohybovou aktivitou seniorů a pohlavím bylo použito testového kritéria χ2 na hladině významnosti 0,05. K výpočtu testového kritéria bylo vycházeno z údajů uvedených v tabulce 4.
61
Tabulka 4 – Vztah pohybové aktivity seniorů a pohlaví pohybová
pohlaví muži
aktivita
celkem ženy
počet
%
počet
%
počet
%
ano
47
69,12
42
48,84
89
57,79
ne
21
30,88
44
51,16
65
42,21
celkem
68
100,00
86
100,00
154
100,00
Byla vypočítána hodnota testového kritéria χ2 = 6,402, která byla následně porovnána s kritickou hodnotou. Při porovnání vypočítané hodnoty s příslušnou kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria χ2
0,05
(1) = 3,841 bylo dospěno k závěru, že vypočítaná
2
hodnota χ (6,402) je větší než kritická (3,841), a proto je zamítnuta H102 a přijata za platnou H1A2 na hladině významnosti 0,05. Ze zjištěných údajů byla u hypotézy H12 prokázána statisticky významná souvislost mezi pohlavím a pohybovou aktivitou seniorů. K ověření závislosti pohybové aktivity seniorů na stupni nejvyššího dosaženého vzdělání byly stanoveny níže uvedené hypotézy: nulová a alternativní. H103 Neexistuje statisticky významná souvislost mezi stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání a pohybovou aktivitou seniorů. H1A3 Existuje statisticky významná souvislost mezi stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání a pohybovou aktivitou seniorů. Tabulka 5 ukazuje vztah pohybové aktivity seniorů a stupně nejvyššího dosaženého vzdělání. Největší rozdíl v pohybové aktivitě je mezi respondenty se základním a
vysokoškolským
vzděláním.
Zatímco
72,41
%
respondentů
s dosaženým
vysokoškolským vzděláním uvedlo, že je pohybově činných, tak pohybově aktivních respondentů se základním vzděláním je podle zjištěných údajů jen 27,78 %. Téměř srovnatelné je procento pohybově aktivních dotázaných seniorů s výučním listem (60,00 %) a s maturitou (57,69 %). Pro ověření platnosti výsledku bylo zvoleno testové kritérium χ2 na hladině významnosti 0,05. Pomocí tabulky 5 byla vypočítána hodnota χ2 = 9,299. Tato hodnota byla poté srovnána s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (3) = 7,815. Přijata za platnou je H1A3 a odmítnuta je H103, protože vypočítaná hodnota χ2 je vyšší než kritická hodnota χ2. Z prokázaných údajů vyplývá, že se u hypotézy H13 prokázala
62
statistická závislost mezi stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání a pohybovou aktivitou seniorů, kterou uvádí i Štilec (2003, s. 25) a Kuchařová (2007, s. 57). Tabulka 5 - Vztah pohybové aktivity seniorů a stupně nejvyššího dosaženého vzdělání pohybová
vzdělání základní
aktivita
vyučení
vysokoškolské
s maturitou
celkem
počet
%
počet
%
počet
%
počet
%
počet
%
ano
5
27,78
33
60,00
30
57,69
21
72,41
89
57,79
ne
13
72,22
22
40,00
22
42,31
8
27,59
65
42,21
celkem
18
100,00
55
100,00
52
100,00
29
100,00
154
100,00
Pro ověření existence vztahu pohybové aktivity seniorů a místa bydliště byla stanovena nulová a alternativní hypotéza. H104 Neexistuje statisticky významná souvislost mezi místem bydliště a pohybovou aktivitou seniorů. H1A4 Existuje statisticky významná souvislost mezi místem bydliště a pohybovou aktivitou seniorů. Z tabulky 6 je patrné, že pohybová aktivita dotázaných seniorů žijících ve městě (57,27 %) a na vesnici (59,09 %) je téměř shodná. Je tedy zřejmé, že neexistuje statisticky významná souvislost mezi místem bydliště a pohybovou aktivitou seniorů. K ověření platnosti výsledku bylo zvoleno testové kritérium χ2 na hladině významnosti 0,05. S použitím tabulky 6 byla vypočítána hodnota testového kritéria χ2 = 0,041, jež byla následně porovnána s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Vypočítaná hodnota je menší než kritická, a proto nelze odmítnout nulovou hypotézu H104. To znamená, že se u hypotézy H14 neprokázala statisticky významná souvislost mezi místem bydliště a pohybovou aktivitou seniorů. Tabulka 6 – Vztah pohybové aktivity a místa bydliště pohybová
místo bydliště město
aktivita
celkem
vesnice
počet
%
počet
%
počet
%
ano
63
57,27
26
59,09
89
57,79
ne
47
42,73
18
40,91
65
42,21
celkem
110
100,00
44
100,00
154
100,00
63
K ověření závislosti aktuální pohybové aktivity seniorů na pravidelné pohybové aktivitě vykonávané do 30 let věku byly stanoveny níže uvedené hypotézy: nulová a alternativní. H105 Neexistuje statisticky významná souvislost mezi pravidelnou pohybovou aktivitou vykonávanou do 30 let věku a aktuální pohybovou aktivitou seniorů. H1A5 Existuje statisticky významná souvislost mezi pravidelnou pohybovou aktivitou vykonávanou do 30 let věku a aktuální pohybovou aktivitou seniorů. Z tabulky 7 vyplývá, že 67,80 % respondentů, kteří se do svých 30 let věku pravidelně věnovali pohybovým činnostem, vykonává pohybové aktivity i v současné době. Z tabulky 7 lze také vyčíst, že se nyní aktivně pohybuje jen 25,00 % dotázaných seniorů, kteří v mládí pravidelný pohyb neprováděli. Tímto se potvrdila souvislost mezi pohybovou aktivitou prováděnou v mládí a aktuální pohybovou aktivitou seniorů. Pro ověření platnosti výsledku bylo zvoleno testové kritérium χ2 na hladině významnosti 0,05. Z údajů uvedených v tabulce 7 byla vypočítána hodnota χ2 = 20,711. Tato hodnota byla poté srovnána s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Porovnáním hodnot bylo zjištěno, že vypočítaná hodnota χ2 je vyšší než kritická hodnota χ2, a proto je přijata za platnou H1A5 a odmítnuta je H105. Ze zjištěných údajů tedy vyplývá, že se u hypotézy H15 prokázala existence statisticky významné souvislosti mezi pravidelnou pohybovou aktivitou vykonávanou do 30 let věku a aktuální pohybovou aktivitou seniorů. Tabulka 7 – Vztah pohybové aktivity seniorů současné a pravidelné pohybové aktivity vykonávané do 30 let pohybová aktivita
pravidelná aktivita do 30 let vykonávaná
celkem
nevykonávaná
počet
%
počet
%
počet
%
ano
80
67,80
9
25,00
89
57,79
ne
38
32,20
27
75,00
65
42,21
celkem
118
100,00
36
100,00
154
100,00
Závěr k H1: Podle zjištěných údajů mají individuální faktory vliv na pohybovou aktivitu seniorů, tj. H1 je přijata za platnou, jelikož byla prokázána statisticky významná závislost u čtyř z pěti stanovených dílčích hypotéz. 64
H2 Výběr pohybových aktivit seniory je determinován místem bydliště. Tato hypotéza byla ověřována porovnáním údajů získaných od respondentů pohybově aktivních žijících ve městech a na vesnicích, protože obě skupiny respondentů mají rozdílné možnosti k vykonávání pohybových aktivit. Sytily ji položky č. 1, 4, 7, 11, 15 dotazníku a doplňovala ji položka č. 5 dotazníku. Tabulka 8 ukazuje preference skupinových a individuálních pohybových činností respondenty v závislosti na místu bydliště. Je z ní patrné, že většina respondentů (70,79 %) upřednostňuje individuální pohybové aktivity před skupinovými. Ty má raději jen 29,21 % dotázaných seniorů, z tohoto počtu je 10 žijících na vesnici a 16 žijících ve městě, což je zajímavé. Pravděpodobně je to způsobeno faktem, že lidé na vesnici mají k sobě blíž a snadněji se spolu domluví na společné pohybové aktivitě. Tabulka 8 - Preference skupinových a individuálních pohybových činností respondenty v závislosti na místu bydliště pohybové aktivity skupinové individuální celkem
místo bydliště město vesnice počet % počet % 16 25,40 10 38,46 47 74,60 16 61,54 63 100,00 26 100,00
celkem počet 26 63 89
% 29,21 70,79 100,00
Z tabulky 9 lze vyčíst, že respondenti preferují spontánní aktivní pohyb (75,28 %) a není velký rozdíl mezi respondenty bydlícími na vesnici a ve městě. Organizované pohybové činnosti provozuje pouze 24,72 % dotázaných seniorů. Tabulka 9 - Preference organizovaných a spontánních pohybových činností respondenty v závislosti na místu bydliště pohybové aktivity organizované spontánní celkem
místo bydliště město vesnice počet % počet % 17 26,98 5 19,23 46 73,02 21 80,77 63 100,00 26 100,00
celkem počet 22 67 89
% 24,72 75,28 100,00
Nejčastějšími pohybovými aktivitami, kterým se respondenti dle zjištěných údajů věnují, jsou spojeny s prací na zahradě, v domácnosti, v lese či kolem hospodářství. Dále 65
mají dotázaní senioři ve velké oblibě cyklistiku a chůzi. Respondenti bydlící ve městě také rádi plavou, vykonávají různá tělesná cvičení a běhají. Podrobnější údaje o provozovaných pohybových aktivitách respondenty podle místa jejich bydliště jsou zaznamenány tabulce 10. Tabulka 10 – Charakteristika pohybových aktivit seniorů podle místa jejich bydliště pohybová aktivita pohyb spojen s prací cyklistika chůze plavání tělesná cvičení běh stolní tenis hasičský sport lyžování veslování míčové hry celkem
místo bydliště město vesnice počet % počet % 35 26,32 30 51,72 28 21,05 7 12,07 25 18,80 8 13,79 12 9,02 2 3,45 14 10,53 0 0,00 8 6,02 1 1,72 5 3,76 3 5,17 0 0,00 4 6,90 2 1,50 2 3,45 2 1,50 1 1,73 2 1,50 0 0,00 133 100,00 58 100,00
celkem počet 65 35 33 14 14 9 8 4 4 3 2 191
% 34,03 18,33 17,28 7,33 7,33 4,71 4,19 2,09 2,09 1,57 1,05 100,00
Respondenti žijící ve městě mají širší rejstřík pohybových činností, což je dáno lepším technickým zázemím, větší nabídkou pohybových aktivit a rozmanitějšími prostory pro jejich provozování. Ze zjištěných údajů vyplývá, že dotázaní senioři Pardubického kraje bez rozdílu místa bydliště, kde žijí, preferují individuální a spontánní pohybové aktivity. Vykonávají především aktivní pohyb spojený s prací. Rádi jezdí na kole a věnují se pohybu, jehož základem je chůze (turistika, procházky, svižná chůze). Určité rozdíly mezi množstvím druhů vykonávaných pohybových činností dotázanými seniory žijícími ve městě a na vesnici existují, ale hypotéza H2 nemůže být přijata za platnou, neboť jen 7 respondentů žijících na vesnici uvedlo, že provádí pouze pohybové aktivity související s prací (na zahradě, v domácnosti, v lese či na poli), čímž nebyla splněna stanovená podmínka této hypotézy. Závěr k H2: Podle zjištěných údajů jen 26,92 % respondentů žijících na vesnici uvedlo, že provozuje jen pohybové aktivity související s prací (na zahradě, v domácnosti, v lese či na poli), čímž nebyl splněn stanovený předpoklad, a proto se H2 se zamítá.
66
H3 Špatný zdravotní stav je nejčastější překážkou bránící seniorům v provozování pohybových aktivit. Tuto hypotézu ověřovaly položky č. 8 a 12 z dotazníku a doplňovaly ji položky č. 1 a 7 z dotazníku. V tabulce 11 jsou prezentovány zjištěné překážky, které uváděli respondenti nevěnující se v současnosti žádným pohybovým aktivitám. Těmto dotázaným seniorům nejčastěji brání v aktivním pohybu jejich špatný zdravotní stav (81,54 %). Další více jmenovanou příčinou, proč neprovozují pohybové činnosti, je nedostatek motivace k pohybu (23,08 %). Zajímavé je, že tuto překážku uváděly především ženy. Nedostatek nabízených pohybových aktivit, ekonomické důvody a jiné příčiny (péče o rodiče, doprava) pociťují jako překážku v aktivním pohybu vždy jen dva respondenti. Tabulka 11 – Charakteristika překážek v aktivním pohybu seniorů podle pohlaví překážka v pohybu špatný zdravotní stav nedostatek motivace nedostatek nabízených aktivit ekonomické důvody jiné celkem
pohlaví
celkem
muži ženy počet % počet % počet % 19 82,61 34 66,67 53 71,63 3 13,04 12 23,53 15 20,27 0 0,00 2 3,92 2 2,70 1 4,35 1 1,96 2 2,70 0 0,00 2 3,92 2 2,70 23 100,00 51 100,00 74 100,00
Z tabulky 8 přílohy B je patrné, že 66,29 % respondentů pohybově aktivních nic nebrání ve vykonávání pohybu. Zbývajících 33,71 % respondentů deklarovalo následující překážky v tom, aby se více věnovali pohybovým činnostem: špatný zdravotní stav (23 dotázaných seniorů), nedostatek motivace k pohybu (3 dotázaní senioři), ekonomické důvody (8 dotázaných seniorů) a jiné překážky (2 dotázaní senioři). Charakteristika těchto překážek v aktivním pohybu seniorů podle pohlaví je zobrazena v tabulce 12. Tabulka 12 – Charakteristika překážek v aktivním pohybu seniorů podle pohlaví překážka v pohybu špatný zdravotní stav nedostatek motivace ekonomické důvody jiné celkem
pohlaví
celkem
muži ženy počet % počet % počet % 11 68,75 12 60,00 23 63,89 0 0,00 3 15,00 3 8,33 4 25,00 4 20,00 8 22,22 1 6,25 1 5,00 2 5,56 16 100,00 20 100,00 36 100,00 67
Závěr k H3: Na základě zjištěných údajů je špatný zdravotní stav nejčastější překážkou bránící seniorům v provozování pohybových aktivit, tj. H3 je přijata za platnou, protože více než polovina respondentů odpovídající na otázku č. 8 z dotazníku, uvedla špatný zdravotní stav za příčinu, proč se nevěnují pohybovým aktivitám. Zároveň více než polovina respondentů odpovídající na otázku č. 12 z dotazníku, kteří jsou v současné době pohybově aktivní, jmenovala zhoršený zdravotní stav jako překážku bránící jim ve vykonávání pohybových aktivit. H4 Pravidelně vykonává pohybové aktivity do 5 % seniorů. Při ověřování této hypotézy bylo vycházeno z názoru Ettingera, Wrightové, Blaira (2007, s. 148), že by senioři měli vykonávat pohybové aktivity v závislosti na zvolené intenzitě 3-5x týdně: nižší frekvence je podmíněna vyšší intenzitou pohybových činností. Pro účely průzkumného šetření této diplomové práce je tedy za pravidelnou pohybovou aktivitu považována pohybová činnost, která je prováděna alespoň 30 minut denně nejméně pětkrát v týdnu ve střední intenzitě nebo 30 minut třikrát v týdnu ve vyšší intenzitě. Hypotézu H4 sytily položky č. 1, 7, 9, 10 z připraveného dotazníku. Tabulka 13 ukazuje souvislost četnosti pohybové aktivity seniorů v týdnu a délky jejich pohybové činnosti. Lze z ní vyčíst, že 30 respondentů se věnuje aktivnímu pohybu 3-4x v týdnu po dobu 30 a více minut, a že 18 respondentů vykonává pohybové aktivity 5x a vícekrát v týdnu po dobu 30 a více minut. Podle zjištěných údajů 28 dotázaných seniorů provozuje pohybové činnosti dvakrát týdně déle jak půl hodiny. Tabulka 13 - Souvislost četnosti pohybové aktivity seniorů v týdnu a délky jejich pohybové činnosti četnost pohybových aktivit
délka pohybové aktivity
celkem
v týdnu
do 30 minut
%
30-60 minut
%
nad 60 minut
%
počet
%
1x
0
0,00
0
0,00
2
4,88
2
2,25
2x
0
0,00
11
29,73
17
41,46
28
31,46
3 - 4x
2
18,18
16
43,24
14
34,15
32
35,95
5x a vícekrát
9
81,82
10
27,03
8
19,51
27
30,34
celkem
11
100,00
37
100,00
41
100,00
89
100,00
68
Tabulka 14 vyjadřuje závislost pravidelné pohybové aktivity seniorů na pohlaví. Vyplývá z ní, že se pravidelnému aktivnímu pohybu věnuje 31,17 % respondentů. Více ho vykonávají muži (39,71 %) než ženy (24,42 %). Pravidelné pohybové činnosti tedy provozuje mnohem vyšší procento dotázaných seniorů, než byl stanovený předpoklad. Zjištěné výsledky mohou být zkreslené jarním ročním obdobím, ve kterém probíhalo průzkumné šetření, nebo malou reprezentativností výzkumného souboru seniorů. Dále se na tomto výsledku mohou podílet subjektivní odpovědi dotázaných seniorů, kteří do pohybových aktivit zahrnuli i běžné práce na zahrádce a v domácnosti, i když nejsou vykonávány v dostatečné intenzitě. Tabulka 14 - Závislost pravidelné pohybové aktivity seniorů na pohlaví pravidelná pohybová aktivita ano ne celkem
pohlaví muži počet 27 41 68
celkem ženy
počet 21 65 86
% 39,71 60,29 100,00
% 24,42 75,58 100,00
počet 48 106 154
% 31,17 68,83 100,00
Závěr k H4: Podle zjištěných údajů se věnuje pravidelným pohybovým aktivitám 31,17 % seniorů, tj. H4 se zamítá, neboť ověřeným výsledkem nebyl splněn stanovený předpoklad. H5 Senioři preferují „vlastní“ pohybové aktivity před organizovanými. Při ověřování této hypotézy bylo zjišťováno, zda dotázaní senioři preferují spontánní pohybové aktivity před organizovanými. Podle Korvase a Kysely (2013, s. 48-50) si jedinec při spontánních pohybových činnostech sám nebo v rámci neformální skupiny volí a uspořádává vybranou aktivitu. Organizované činnosti představují nabídku pohybové aktivity od formální organizace. Tuto hypotézu sytily položky č. 1, 7 a 15 dotazníku a dále ji doplňovaly položky č. 11, 13, 14, 16 z připraveného dotazníku. Z tabulky 15 lze vyčíst, že jen 24,72 % dotázaných seniorů, kteří jsou pohybově činní, uvedlo, že se věnují organizovaným pohybovým aktivitám. Většina pohybově aktivních respondentů (75,28 %) raději provádí spontánní pohybové aktivity. Zajímavé je porovnání mužů a žen podle způsobu organizace pohybové činnosti. Organizované pohybové aktivity provozuje 34,04 % dotázaných mužů a pouze 14,29 % dotázaných žen. Do tohoto vyhodnocení nebyli zahrnuti respondenti, kteří nejsou pohybově aktivní, neboť všichni na položku č. 15 dotazníku odpověděli, že neprovozují žádné pohybové aktivity 69
organizované nějakým klubem, sdružením, oddílem či obcí, což je logické. Nejčastějším důvodem, proč se respondenti nevěnují organizovanému pohybu, je podle zjištěných údajů nezájem o něj. Dalšími uváděnými důvody jsou nedostatek času, špatný zdravotní stav, nedostatek příležitostí a nevyhovující nabídka. Tabulka 16 ukazuje, jaké organizované pohybové činnosti dotázaní senioři provádějí. Tabulka 15 – Vztah způsobu organizace pohybové aktivity seniorů a pohlaví způsob
pohlaví
celkem
muži
organizace
ženy
pohybové aktivity
počet
%
počet
%
počet
%
organizovaná
16
34,04
6
14,29
22
24,72
spontánní
31
65,96
36
85,71
67
75,28
celkem
47
100,00
42
100,00
89
100,00
Tabulka 16 – Charakteristika organizovaných pohybových činností prováděných respondenty organizovaná aktivita
počet
%
turistika
7
31,82
tělesná cvičení
5
22,73
hasičský sport
4
18,18
veslování
3
13,64
orientační běh
2
9,09
cyklistika
1
4,54
celkem
22
100,00
Závěr k H5: Na základě zjištěných údajů senioři preferují „vlastní“ pohybové aktivity před organizovanými, tj. H5 je přijata za platnou, protože více jak 50 % dotázaných respondentů uvedlo, že raději volí spontánní pohybové činnosti.
70
Závěr Počet stárnoucích osob v Evropě stoupá, a proto je nutné věnovat tématice stárnutí stále více pozornosti. Dle současných demografických údajů se předpokládá, že do roku 2050 dvojnásobně vzroste počet ekonomicky neaktivního obyvatelstva České republiky. Dojde i ke změně věkové skladby starší populace. Navýší se především počet osob starších osmdesáti let. Proto již nyní stojí naše společnost před těžkým úkolem, jak se s tímto problémem vyrovnat. Do budoucna bude nutné zejména změnit negativní postoj společnosti k seniorům a stáří samotnému, vést seniory k aktivnímu stárnutí a více využívat možností, které starší člověk poskytuje. Aby mohlo docházet ke zvýšení kvality života seniorů, bude nutné dobře znát jejich potřeby a preference. Společnost se bude muset více snažit o potlačení negativních stránek stárnutí, kterými jsou snižování tělesného zdraví a rozumových schopností, nečinnost, chudoba, společenská izolace a sociální závislost. Jedním z velmi účinných prostředků v boji proti stárnutí je aktivní pohyb, proto by mu měla být věnována zvýšená pozornost a měl by být mezi staršími lidmi více propagován. Pravidelná pohybová aktivita má bezesporu pozitivní vliv na tělesné i duševní zdraví, prodlužuje dobu dožití a dobu nezávislosti na pomoci okolí, čímž podstatně napomáhá zkvalitňovat život starších lidí. Pohybové činnosti by proto měli provozovat téměř všichni senioři, i ti nemocní. Musí však dbát na doporučení svého lékaře a nepřetěžovat se. Pohybové aktivity seniorů by měly být různorodé, pravidelné a hlavně přiměřené. Cílem práce bylo charakterizovat problematiku pohybových aktivit ve volném čase seniorů a následným průzkumným šetřením ověřit ústřední výzkumnou otázku této práce: Jaký zaujímají postoj senioři Pardubického kraje k pohybovým aktivitám a zda mají dostatek možností je realizovat? S ohledem na tuto skutečnost byly v teoretické části vymezeny základní pojmy související se stářím a stárnutím. Dále byly charakterizovány volný čas, kvalita života i životní styl seniorů. Samostatná kapitola byla věnována pohybovým aktivitám starších lidí, jejich vlivu na zdraví, včetně pohybových omezení starších lidí a vhodných pohybových činností pro ně. Praktická část si kladla za cíl odpovědět na základní výzkumnou otázku: Jaký zaujímají postoj senioři Pardubického kraje k pohybovým aktivitám a zda mají dostatek možností je realizovat? Celkem bylo zformulováno pět hypotéz. K získání dat byla použita metoda ankety. Průzkumného šetření se zúčastnilo 154 seniorů z Pardubického kraje. Osloveno bylo mnohem více seniorů, ale často jsme se setkali s neochotou 71
i strachem, že jim budou vnucovány nechtěné služby či předměty. Na druhou stranu někteří respondenti spolupracovali velmi aktivně. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že pohybová aktivita seniorů je ovlivněna individuálními faktory (věk, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, místo bydliště, v mládí konaná pravidelná aktivita) a že špatný zdravotní stav je nejčastější překážkou bránící seniorům ve vykonávání pohybových aktivit. Dále bylo zjištěno, že senioři upřednostňují „vlastní“ pohybové aktivity před organizovanými. Průzkumným šetřením nebylo potvrzeno, že by byl výběr pohybových činností seniory determinován místem bydliště a že se pravidelně věnuje pohybovým aktivitám do 5 % seniorů. Z dotázaných seniorů provozuje pravidelný pohyb celkem 31,17 %, o něco více mužů než žen. Senioři preferují individuální pohybové aktivity před skupinovými. Z dat získaných průzkumným šetřením dále vyplývá, že většina respondentů se nezajímá o nabídku pohybových aktivit pro ně určených a že jim žádné organizované pohybové činnosti v místě bydliště nechybí. Nejčastěji dotázaní senioři vykonávají aktivní pohyb spojený s určitým druhem práce. Oblíbenou pohybovou aktivitou seniorů je cyklistika a chůze. Cíl průzkumného šetření se podařilo naplnit, i když se dvě stanovené hypotézy nepotvrdily. Jsme si vědomi, že výsledky tohoto šetření nejsou příliš reprezentativní vzhledem k výběru respondentů a jejich počtu. Přesto se v mnohém shodují s teoretickými poznatky uvedenými v odborné literatuře. Překvapivé však bylo procento pravidelně se pohybujících respondentů. Možná dotázaní senioři do aktivního pohybu počítali všechny pohybové činnosti, které provozují, tedy i ty fyzicky nenáročné. Také je možné, že subjektivně vnímají častější vykonávání pohybových aktivit, než je tomu ve skutečnosti. Výsledky průzkumného šetření by byly určitě jiné, pokud by probíhalo v zimním ročním období. Význam této práce spatřujeme především v aktuálním pohledu na zpracované téma, které je v současné době velmi ožehavé. Přínosem by mohla být i pro samotné seniory, kteří se z ní mohou dozvědět, jak se správně aktivně pohybovat, jaké pozitivní účinky na jejich zdraví aktivní pohyb má a jaké jsou pro ně vhodné pohybové činnosti. Tato práce by také mohla posloužit organizacím, jež se zabývají pohybovými aktivitami seniorů. Podle výsledků průzkumného šetření mají před sebou velký kus práce. Především se jim musí podařit zvýšit povědomí o jejich činnosti a přesvědčit seniory, aby jejich nabídky k pohybu využívali. K tomu samozřejmě potřebují znát jejich názory, postoje a to, co jim v aktivním pohybu brání. Na základě získaných poznatků potom mohou reagovat například změnou nabízené pohybové činnosti, přizpůsobením cvičebního 72
prostoru a přístupu, změnou lokality či snížením ceny za nabízené služby. Přimět větší procento seniorů k organizovanému pohybu by bylo prospěšné, neboť se ukazuje, že pohyb pod dohledem zkušených instruktorů eliminuje negativní účinky pohybu a že je pravidelnější. Navíc jsou senioři v kolektivu vrstevníků. Mohou navazovat nové sociální kontakty a přátelství, pro ně tak důležité. Společně sdílené prožitky jim přináší větší pocit radosti i spokojenosti z pohybu.
73
Seznam použitých zdrojů 1. Aktivní stárnutí v Česku. [on-line] Psychologie [cit. 20. 4. 2014]. Přístup z: http://psychologie.doktorka.cz/aktivni-starnuti-v-cesku 2. BESS, H. M., LEIGHANN, H. F. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 224 s. ISBN 978-80-7367-654-4 3. BOČKOVÁ, L. Volný čas a aktivní stárnutí. In BOČKOVÁ L., HASTRMANOVÁ, Š., HAVRDOVÁ E. 50+ aktivně: fakta, inspirace a rady do druhé poloviny života. Praha: Respekt institut, 2011. s. 75-82. ISBN 978-80-904153-2-4 4. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ L. Sociální gerontologie Úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-2473901-4 5. ČORNANIČOVÁ, R. Kvalita života v séniu. In SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. (Eds.) Autonomie ve stáří Strategie jejího zachování. 1. vyd. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 2004. s. 143-153. ISBN 80-7326-026-3 6. DESSAINTOVÁ, M. - P. Nezačínejte stárnout. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 232 s. ISBN 80-7178-255-6 7. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 237 s. ISBN 978-80-7380123-6 8. DUMAZEDIER, J. Volný čas. Sociologický časopis, 1966, č. 3. s. 443 9. ETTINGER, W. H., WRIGHT, B. S., BLAIR, S. N. Fit po 50: aktivním životem k dobré kondici a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 248 s. ISBN 978-80247-2203-0 10. FIALOVÁ. D., FIALA, Z. Pohybové aktivity u vybraných skupin žen. In Optimální působení tělesné zátěže - Sborník příspěvků z konference konané dne 6. 10. 2010 v Hradci Králové. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2010, s. 1-4. ISBN 978-80-7435-076-4 11. HÁLOVÁ, D. Ekonomicko-společenská dimenze důsledků stárnutí populace s akcentem na potřebu akomodace pobídek k setrvání na trhu práce. In Aktuální otázky sociální politiky- teorie a praxe. Sborník příspěvků z vědecké konference. 1. vyd. Pardubice: Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, 2007. s. 85. ISBN 978-80-7395-025-5
74
12. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9 13. HAVLÍK, R., HALÁSZOVÁ, V., PROKOP, J. Kapitoly ze sociologie výchovy. 1. vyd. Praha: PF UK, 1996. 109 s. ISBN 80-86039-10-2 14. Hodnocení zdravotního stavu. Vybrané ukazatele demografické a zdravotní statistiky. Odborná zpráva za rok 2006. Praha: Státní zdravotní ústav, 2007. 48 s. ISBN: 978-807071-281-8 15. HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5 16. JÍLEK, M. Tělesná cvičení seniorů. In MARTINÍK, K. et al. Výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu. III. díl: Ovlivnění zdravotního stavu výživou ve stáří. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s. 88-97. ISBN 978-80-7041-141-4 17. KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 52 s. ISBN 80-246-0222-9 18. KNOTOVÁ, D. Pedagogické dimenze volného času. Brno: Paido, 2011. 101 s. ISBN 978-80-7315-223-9 19. KŘIVOHLAVÝ, J. STÁRNUTÍ Z POHLEDU POZITIVNÍ PSYCHOLOGIE Možnosti, které čekají. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 144 s. ISBN 978-80-247-3604-4 20. KŘIVONOŽKA, D. Dopady populačního stárnutí na hospodářskou politiku. Brno: Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2006. 76 s. Diplomová práce. 21. KORVAS, P., KYSEL, J., Pohybové aktivity ve volném čase. 1. vyd. Brno: Centrum sportovních aktivit Vysokého učení technického, 2013. 115 s. ISBN 978-80-2144731-8 22. KUBŮ, H., RADECHOVSKÁ, J. JÁ A ŽIVOTNÍ POHODA aneb Život je pohyb. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, 162 s. ISBN 80-7254-905-7 23. KUCHAŘOVÁ, V. Život ve stáří. [on-line] Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002, 89 s. [cit. 24. 11. 2007]. Přístup z: http://www.vupsv.cz/Empirickyvyzkum.pdf 24. LOUŽECKÝ, P. Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ … aneb Zrádné názvosloví? [on-line] In Pozitivní noviny z 21. 7. 2008 [cit. 13. 5. 2013]. Přístup z: URL:www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2008070084 25. MACHOVÁ, J. Životní styl. In MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. s. 16-18. ISBN 978-80-247-27-15-8 75
26. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 203 s. ISBN 978-80-210-5029-7 27. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří). [on-line] Praha: MPSV. [cit. 17. 4. 2013]. Přístup z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5045/starnuti_cz_web.pdf 28. Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [on-line] První draft ke dni 18. 6. 2012. Praha: MPSV. [cit. 14. 5. 2013]. Přístup z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13099/Teze_NS.pdf 29. NEUMAN, J. Pobyt pro staré a zdravotně postižené občany. In Problematika pohybových aktivit seniorů a zdravotně postižených. Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Rizika pohybových aktivit a zdravotní prevence u starších a zdravotně postižených občanů. Sborník příspěvků z konferencí. 1. vyd. Praha: FTVS UK, 1998. s. 56-59. ISBN neuv. 30. NEUMAN, J., BRTNÍK, J., ĎOUBALÍK, P., ŠAFRÁNEK, J., VOMÁČKO, L. VOMÁČKOVÁ, S. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 200 s. ISBN 80-7178-391-9 31. PÁVKOVÁ, J. a kol., HÁJEK, B., HOFBAUER, B., HRDLIČKOVÁ, V., PAVLÍKOVÁ, A. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-423-6 32. PELIKÁN, Š., CHARVÁT, P. Senioři a pohybová aktivita. [on-line] Ve městě [cit. 3. 2. 2014]. Přístup z: http:// www.vemeste.cz/2011/05/seniori-a-pohybova-aktivita/ 33. POLÁČKOVÁ, V. Výchova ve volném čase a pro volný čas. In KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. ČLOVĚK – PROSTŘEDÍ – VÝCHOVA: K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. s. 164-172. ISBN 80-7315-004-2 34. Problematika pohybových aktivit seniorů a zdravotně postižených. Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Rizika pohybových aktivit a zdravotní prevence u starších a zdravotně postižených občanů. Sborník příspěvků z konferencí. 1. vyd. Praha: FTVS UK, 1998. 161 s. ISBN neuv. 35. PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky, IV. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1974. 131 s. 36. RABUŠIC, L. Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? Praha: VÚPSV, 2002, 24 s. ISBN neuv. 37. ROSLAWSKI, A. Jak zůstat fit ve stáří. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. 69 s. ISBN 80-251-0774-4 76
38. SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŚPAROVÁ, E. Metody sociologického a sociálně psychologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická Praha, 1999. 119 s. ISBN 80-7079-203-5 39. SVOBODOVÁ, K. Demografické stárnutí a jeho dopady. [on-line] Demografie [cit.
15.
11.
2012].
Přístup
z:
URL:
http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=764 40. SYSLOVÁ, V. a kol. Zdravotní tělesná výchova 2. část – zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení. 1. vyd. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2003. 105 s. ISBN 80-86586-03-0. 41. ŠOTKOVSKÝ, I. Úvod do studia demografie. Ostrava: Technická univerzita Ostrava, 1998. ISBN 80-7078-327-3 42. ŠTILEC, M. Pohybově - relaxační programy pro starší občany. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 94 s. ISBN 80-246-0788-3. 43. ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 136 s. ISBN 80-7178-920-8. 44. VESELÁ, J. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. 210 s. ISBN 80-7194-864-0 45. VESELÁ, J. Sociologický výzkum a jeho metody. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. 92 s. ISBN 80-7194-466-1 46. VIGUÉ, J. Zdraví pro třetí věk. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2006. 270 s. ISBN 80-7234536-261 47. VONDRUŠKA, V., BARTÁK, K. Pohybová aktivita ve zdraví a v nemoci. 1. vyd. Hradec Králové: KTL FN a LFUK, 1999. s. 28. ISBN 80-238-4536-5. [on-line] LF UK v HK [cit. 3. 2. 2014]. Přístup z: http://www.lfhk.cuni.cz/bartak/pohyb.pdf 48. ŽUMÁROVÁ, M. Subjektivní pohoda a kvalita života seniorů. 1. vyd. Prešov: Pavol Šidelský – Akcent print, 2012. 179 s. ISBN 978-80-89295-43-2 49. ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření. In KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. ČLOVĚK – PROSTŘEDÍ – VÝCHOVA: K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. s. 153- 163. ISBN 80-7315-004-2 50. ŽUMÁROVÁ, M., BENCOVÁ, R. Aktivizační programy pro seniory – výzva pro oblast cestovního ruchu. In ŽUMÁROVÁ, M., BALOGOVÁ, B. Medzigeneračné mosty. 1. vyd. Košice: Tlačiareň svidnícka pre MENTA MEDIA, s.r.o., 2009. s. 57-65. ISBN 978-80-89392-08-7
77
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek
Tabulka 1:
Příklady různě namáhavých pohybových aktivit
Tabulka 2:
Charakteristika organizací nabízejících pohybové aktivity seniorům dle četnosti uvedení respondenty
Tabulka 3:
Vztah pohybové aktivity seniorů a věku
Tabulka 4:
Vztah pohybové aktivity seniorů a pohlaví
Tabulka 5:
Vztah pohybové aktivity seniorů a stupně nejvyššího dosaženého vzdělání
Tabulka 6:
Vztah pohybové aktivity a místa bydliště
Tabulka 7:
Vztah pohybové aktivity seniorů současné a pravidelné pohybové aktivity vykonávané do 30 let
Tabulka 8:
Preference
skupinových
a
individuálních
pohybových
činností
pohybových
činností
respondenty v závislosti na místu bydliště Tabulka 9:
Preference
organizovaných
a
spontánních
respondenty v závislosti na místu bydliště Tabulka 10: Charakteristika pohybových aktivit seniorů podle místa jejich bydliště Tabulka 11: Charakteristika překážek v aktivním pohybu seniorů podle pohlaví Tabulka 12: Charakteristika překážek v aktivním pohybu seniorů podle pohlaví Tabulka 13: Souvislost četnosti pohybové aktivity seniorů v týdnu a délky jejich pohybové činnosti Tabulka 14: Závislost pravidelné pohybové aktivity seniorů na pohlaví Tabulka 15: Vztah způsobu organizace pohybové aktivity seniorů a pohlaví Tabulka 16: Charakteristika organizovaných pohybových činností prováděných respondenty
78
Seznam grafů
Graf 1:
Věková skladba obyvatelstva v roce 2066
Graf 2:
Charakter výzkumného souboru dle pohlaví
Graf 3:
Složení výzkumného souboru podle věku
Graf 4:
Složení výzkumného souboru podle vzdělání
Graf 5:
Složení výzkumného souboru podle bydliště ve městě a na vesnici
Graf 6:
Charakter výzkumného souboru podle vykonávání pravidelných pohybových aktivit do 30 let
Graf 7:
Složení výzkumného souboru podle spokojenosti s nabídkou pohybových aktivit pro seniory v místě bydliště
Graf 8:
Charakteristika respondentů podle názoru na dostatek organizovaných pohybových aktivit v místě bydliště
Graf 9:
Charakter výzkumného souboru podle znalosti organizací zabývajícími se pohybovými aktivitami
Graf 10:
Preference pohybových aktivit (individuálních, skupinových) seniory
79
Seznam příloh Příloha A: Vzor dotazníku Příloha B: Charakteristika výzkumného souboru
80
Příloha A: Vzor dotazníku
DOTAZNÍK Dobrý den, jmenuji se Martina Kiacová a studuji na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové obor Sociální pedagogika. V diplomové práci se zabývám pohybovými aktivitami jako součásti volného času seniorů Pardubického kraje. Ráda bych Vás tímto požádala o vyplnění anonymního dotazníku, jehož výsledky budou statisticky zpracovány a poslouží k analýze tématu mojí práce. Pohybovou aktivitou se myslí tělesný pohyb vyžadující vyšší kalorickou spotřebu (cvičení, sport, svižné procházky, namáhavější práce v domácnosti či na zahradě). Pokud je pohybová aktivita prováděna alespoň 30 minut denně nejméně pětkrát v týdnu ve střední intenzitě nebo 30 minut třikrát v týdnu ve vyšší intenzitě, je považována za pravidelnou. Pokud není uvedeno jinak, označte křížkem, prosím, vždy pouze jednu odpověď, nebo odpovědi vypište na vyznačených místech. Děkuji moc za ochotu a Váš čas. Martina Kiacová
1. Jaké je vaše pohlaví? □ muž □ žena 2. Jaký je Váš věk? □ 65-74 □ 75-84
□ 85 a více
3. Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání? □ základní □ vyučení s maturitou a středoškolské □ vyučení □ vysokoškolské 4. Kde žijete? □ ve městě
□ na vesnici
5. Žiji v obci s počtem obyvatel: □ nad 50000 □ 2000 - 4999 □ 10000 – 50000 □ do 1999 □ 5000- 9999 6. Do svých 30 let jste pravidelně vykonával (a) pohybové aktivity? □ ano □ ne 7. Věnujete se v současnosti pohybovým aktivitám? □ ano, jakým………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………… □ ne 8. Pokud žádné pohybové aktivity neprovádíte, uveďte proč. Možno zvolit více možností.
□ špatný zdravotní stav □ nedostatek motivace k pohybu
□ nedostatek nabízených pohybových aktivit pro seniory □ ekonomické důvody □ jiné, uveďte, jaké..………………………………………………………… Jste-li pohybově aktivní, odpovězte na otázky č. 9,10,11, pokud nejste, pokračujte otázkou č. 13.
9. Kolikrát v týdnu se zabýváte pohybovými aktivitami? □ 1x □ 3x – 4x □ 2x □ 5x a vícekrát 10. Kolik minut obvykle trvá Vaše pohybová aktivita? □ méně než 30 minut □ 30-60 minut □ více než 60 minut 11. Jaké preferujete pohybové aktivity? □ individuální □ skupinové 12. Existují nějaké překážky bránící Vám ve vykonávání pohybových aktivit? □ ano, jaké………………………………………………………………….. □ ne 13. Jste spokojeni s nabídkou pohybových aktivit pro seniory v místě Vašeho bydliště? □ ano □ ne □ částečně □ nezajímám se o ně 14. Chybí Vám nějaké organizované pohybové aktivity v místě Vašeho bydliště? □ ano, jaké…………………………………………………………………. …………………………………………………………………………..... □ ne 15.
Provozujete pohybové aktivity organizované nějakým klubem, sdružením, oddílem či obcí? □ ano, jaké……………………………………………………………........ □ ne, proč…………………………………………………………………..
16. Znáte ve Vašem okolí nějaké organizace zabývajícími se pohybovými aktivitami pro seniory? □ ano, jaké…………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………. □ ne □ nezajímám se o ně
Příloha B: Charakteristika výzkumného souboru Tabulka 1 – Charakter výzkumného souboru podle věku a pohlaví pohlaví věk
celkem
muži
ženy
počet
%
počet
%
počet
%
65-74 let
45
66,18
50
58,14
95
61,69
75-84 let
19
27,94
26
30,23
45
29,22
85 a více let
4
5,88
10
11,63
14
9,09
celkem
68
100,00
86
100,00
154
100,00
Tabulka 2 - Charakter výzkumného souboru podle dosaženého vzdělání a pohlaví pohlaví vzdělání
celkem
muži
ženy
počet
%
počet
%
počet
%
základní
3
4,41
15
17,44
18
11,69
vyučení
24
35,30
31
36,05
55
35,71
středoškolské
21
30,88
31
36,05
52
33,77
vysokoškolské celkem
20 68
29,41 100,00
9 86
10,46 100,00
29 154
18,83 100,00
Tabulka 3 – Charakter výzkumného souboru podle bydliště (velikosti obce z pohledu počtu obyvatel) a pohlaví pohlaví
velikost
celkem
muži
obce
ženy
podle obyvatel
počet
%
počet
%
počet
%
nad 50000
26
38,24
35
40,70
61
39,61
10000-50000
11
16,18
13
15,12
24
15,59
5000-9999
7
10,29
10
11,63
17
11,04
2000-4999
5
7,35
4
4,65
9
5,84
do 1999
19
27,94
24
27,90
43
27,92
celkem
68
100,00
86
100,00
154
100,00
Tabulka 4 – Charakter výzkumného souboru podle pravidelného vykonávání pohybových aktivit do 30 let a pohlaví pohybová
pohlaví
celkem
muži
aktivita
ženy
do 30 let
počet
%
počet
%
počet
%
ano
61
89,71
57
66,28
36
23,38
ne
7
10,29
29
33,72
118
76,62
celkem
68
100,00
86
100,00
154
100,00
Tabulka 5 – Charakter výzkumného souboru podle spokojenosti s nabídkou pohybových aktivit pro seniory v místě bydliště a pohlaví pohlaví
spokojenost
celkem
s nabídkou pohybových aktivit
muži
ženy
počet
%
počet
%
počet
%
ano
26
38,24
19
22,09
45
29,22
částečně
4
5,88
7
8,14
11
7,14
ne
5
7,35
8
9,30
13
8,44
nezájem o ní
33
48,53
52
60,47
85
55,20
celkem
68
100,00
86
100,00
154
100,00
Tabulka 6 – Charakter výzkumného souboru podle znalosti organizací zabývajících se pohybovými aktivitami a pohlaví pohlaví
znalost organizací
muži
celkem ženy
s PA seniorů
počet
%
počet
%
počet
%
ano
25
36,76
23
26,75
48
31,17
ne
15
22,06
19
22,09
34
22,08
nezájem o ně
28
41,18
44
51,16
72
46,75
68 100,00 86 celkem Zkratka PA představuje pohybové aktivity.
100,00
154
100,00
Tabulka 7 – Závislost pohybové aktivity seniorů na věku a pohlaví pohybová
věk
aktivita
65-74 let muži
celkem 85 let a více
75-84 let
ženy
muži
ženy
muži
ženy
počet
%
ano
35
77,78
31
62,00
10
52,63
8
30,77
2
50,00
3
30,00
89
57,79
ne
10
22,22
19
38,00
9
47,37
18
69,23
2
50,00
7
70,00
65
42,21
45 100,00 50 100,00 19 100,00 26 100,00 4 100,00 10 100,00
154
100,00
celkem
Tabulka 8 – Závislost překážek ve vykonávání pohybových aktivit seniorů na pohlaví překážka v pohybu ano ne celkem
pohlaví muži počet % 13 27,66 34 72,34 47 100,00
ženy počet % 17 40,48 25 59,52 42 100,00
celkem počet 30 59 89
% 33,71 66,29 100,00
Tabulka 9 – Preference pohybové aktivity seniorů (skupinové, individuální) v závislosti na pohlaví pohybové aktivity skupinové individuální celkem
pohlaví
celkem
muži ženy počet % počet % počet % 19 40,43 7 16,67 26 29,21 28 59,57 35 83,33 63 70,79 47 100,00 42 100,00 89 100,00