UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Mgr. Alois Daněk
Hudba jako fenomén rozvoje osobnosti jedinců ohroţených sociální exkluzí
Olomouc 2014
Vedoucí práce: doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jen uvedených pramenů a literatury. V Kroměříţi dne 30. 05. 2014 ………………………………… Mgr. Alois Daněk
Poděkování Chtěl bych poděkovat doc. PhDr. PaedDr. Olze Krejčířové, Ph.D. za trpělivé vedení, ochotu při poskytování cenných rad a podnětů a za čas, který mi během psaní bakalářské práce věnovala.
ÚVOD......................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………………....7 1 SOCIÁLNÍ EXKLUZE .......................................................................................................... 7 1.1 VYMEZENÍ POJMU ........................................................................................................... 7 1.2 OSOBY OHROŢENÉ SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ .................................................................... 8 1.3 PŘÍČINY SOCIÁLNÍ EXKLUZE ....................................................................................... 8 1.3.1 ALKOHOL A ALKOHOLISMUS ................................................................................ 9 1.3.2 ALKOHOL A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA ..................................................... 10 1.3.3 DROGY A DROGOVÁ ZÁVISLOST ........................................................................ 11 1.3.4 MARIHUANA ............................................................................................................ 12 1.3.5 PERVITIN - METAMFETAMIN ................................................................................ 13 1.3.6 MARIHUANA, PERVITIN A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA............................ 14 1.4 RASISMUS ........................................................................................................................ 14 1.4.1 RASISMUS A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA .................................................... 15 2 POMOC PROSTŘEDNICTVÍM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ................................................ 17 2.1 ZÁKLADNÍ DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ............................................................... 17 2.2 SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ ............................................................................................. 18 2.3 SLUŢBY SOCIÁLNÍ PÉČE .............................................................................................. 18 2.4 SLUŢBY SOCIÁLNÍ PREVENCE ................................................................................... 19 2.5 FORMY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ....................................................... 19 2.6 STANDARDY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB………………………………………………...20 3 SOCIÁLNÍ SLUŢBY VYUŢÍVANÉ KLIENTY DĚTSKÉHO DOMOVA ........................ 24 3.1 DOMY NA PŮL CESTY ................................................................................................... 24 3.2 AZYLOVÉ DOMY ............................................................................................................ 24 3.3 KONTAKTNÍ CENTRA .................................................................................................... 26 3.4 TERÉNNÍ SLUŢBY........................................................................................................... 27 4 SOCIÁLNÍ EXKLUZE A HUDBA ...................................................................................... 28 4
PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………………………… 31 5 VLIV HUDBY NA KLIENTY DĚTSKÉHO DOMOVA…………………………………. 31 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………… 39 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY……………………………………………………...... 40 ANOTACE
5
„Hudba dává duši vesmíru, křídla mysli, let fantazii a ţivot všemu“ Platón
ÚVOD Před nedávným časem se mě zeptala kolegyně, proč jsem vyměnil filharmonii za dětský domov, protoţe podle jejího názoru musí být hrozné a ubíjející pro bývalého hudebníka pracovat v prostředí produkujícím bezdomovce a budoucí vyvrhele společnosti. Na této otázce bylo evidentní, jak nepřesné představy jak o světě hudebním, tak o světě dětských domovů mnozí mají. Umělec ve svém fraku je chápán jako výkvět národa, zatímco klient dětského domova pro mnohé je a především bude „Indiánem z Větrova“, na kterého se má nahlíţet buď se soucitem, nebo pro jistotu před ním zamknout slepice. Tento cejch si nenesou pouze klienti dětského domova, já osobně často zaţívám situace, kdy se mnou například lékař po dotazu na moji profesi začne hovořit v holých větách jako s pětiletým dítětem a nezapomene zdůraznit, jak velice si váţí mé přetěţké práce. Takţe jsem se začal ptát sám sebe, co mi vlastně hudba přinesla, jakým způsobem mě sociálně formovala, kam jsem díky ní dospěl a především byla by toto vše schopna nabídnout i mým klientům? Klientům, na které po ukončení pobytu v dětském domově čeká těţký boj o zapojení do společnosti, boj, kterého jsem byl ušetřen. Proto jsem se rozhodl se v této práci zaměřit na téma sociální exkluze a hudby, jako fenoménu rozvoje osobnosti jedinců exkluzí ohroţených. V teoretické části se budu zaobírat sociální exkluzí, osobami exkluzí ohroţenými, systémem péče o osoby sociálně vyloučené. Věnovat se budu především otázkám přímo se týkajících klientů dětského domova, protoţe tyto jsou pro mě nejvíce aktuální. Praktická část bude zaměřena na zjištění moţností, jaké hudba můţe přinést klientům dětského domova v jejich přípravě na ţivot za jeho branami.
6
TEORETICKÁ ČÁST
1 SOCIÁLNÍ EXKLUZE Ţijeme ve sloţité době. Málokdo nebyl poţádán u vlakových nádraţí o drobnou minci nebo cigaretu, televizní zpravodajství nás zásobuje reportáţemi o rasově motivovaných nepokojích, úřady práce praskají ve švech. Proto bych se chtěl zaměřit v první kapitole na tento problém, který je v naší společnosti poslední dobou velice aktuální.
1.1 VYMEZENÍ POJMU Toušek (2007) chápe sociální exkluzi jako proces, kdy jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim omezován přístup ke zdrojům, které jsou dostupné ostatním členům společnosti. Mezi tyto zdroje můţeme zařadit především zaměstnání, bydlení, sociální ochrana, zdravotní péče a vzdělání. Proces sociálního vyloučení se vţdy dotýká celé společnosti; jedním z jeho negativních dopadů rysů je pak trvalé narušování narušení společenské soudrţnosti. Sociální vyloučení představuje kontinuální společenský fenomén, jehoţ řešení si vyţaduje komplexní přístup (MPSV, 2012). Sociální exkluze je v poslední době velice často diskutovaným tématem, nicméně rozhodně není něčím novým, protoţe se sociální exkluzí se můţeme v různých formách setkat ve všech historických společnostech (Mareš, 2000). Samotný koncept sociální exkluze má své kořeny v 70. letech minulého století ve Francii, kde byl poprvé pouţit pro specifickou situaci určitých skupin obyvatel ţijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příleţitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci. Odtud se rozšířil do celé Evropy (Toušek, 2007). Marešem (2006) je sociální exkluze chápána jako proces vydělování jedinců i sociálních kolektivit společnosti, který je zbavuje práv a povinností, které jsou s členství v ni spojena. Tentýţ autor vidí v sociální exkluzi dokonce i ohroţení občanství a demokracie (Mareš, 2006). S tímto tvrzením nelze neţ souhlasit, protoţe právě neutěšená sociální situace v Německu napomohla Hitlerovi k převzetí moci, kdyţ miliónům nezaměstnaných a Velkou finanční krizí zruinovaných Němců nabídl práci a budoucnost. Při pohledu do historie světové i naší zjistíme, ţe valná většina zlomových okamţiků v dějinách byla přímým důsledkem sociální exkluze. Utlačovaní Ţidé pod Mojţíšem vyrazí do Země zaslíbené, hladový francouzský lid zdolá Bastilu, jednooký hejtman stojí v čele Husitů proti všem. Na počátku všech těchto revolucí, hnutí, dějinných změn byl člověk. Ne spokojený a zabezpečený 7
jedinec, ale člověk ohroţený, nebo jiţ sociální exkluzí zasaţený.
1.2 OSOBY OHROŢENÉ SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ Výzkumný tým Social watch (2010) popisuje osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohroţené jako osoby či skupiny osob, které se nacházejí v takové situaci, která je charakterizovaná trvalou nebo chronickou deprivací týkající se dosaţitelnosti zdrojů, vyuţití schopností, moţností volby, bezpečí a moci, jeţ jsou nezbytné nutné pro to, aby se mohly těšit při odpovídající slušné ţivotní úrovni smysluplně vyuţívat a ostatním občanským občanská, kulturním, hospodářským hospodářská, politickým politická a sociálním právům práva. Je třeba si uvědomit komplexnost příčin sociální exkluze (MPSV, 2012). Podle Silver (1995) exkluze obecně hrozí častěji: dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaným; pracovníkům s nejistými a nevýhodnými pracovními smlouvami (především ti starší a ti mimo ochranu mechanismů regulujících pracovní trh); lidem s nízkými příjmy a chudým; negramotným, nekvalifikovaným a lidem s nízkým stupněm dosaţeného vzdělání; mentálně či fyzicky handicapovaným; rodinám jen s jedním rodičem; dětem vyrůstajícím v problémových rodinách (zejména týraným dětem); delikventům, vězňům a lidem s kriminální minulostí; drogově závislým; mladým (bez pracovních zkušeností); cizincům, uprchlíkům a imigrantům; různě definovaným minoritám a dalším.
1.3 PŘÍČINY SOCIÁLNÍ EXKLUZE Je nesčetně důvodů, které mohou zapříčinit sociální exkluzi. Ve společnosti je zaţitá představa, ţe hlavním impulsem, který nastartuje proces sociálního vyloučení, bývá sociálně patologický jev. Slovník cizích slov (2014) popisuje sociálně patologický jev jako společensky neţádoucí jev (např. nezaměstnanost, chudoba, vysoká rozvodovost, extrémně zvýšená nemocnost) a především společensky nebezpečný jev (např. násilí, vandalismus, 8
terorismus, šikana, kriminalita, rasismus, drogové závislosti, alkoholismus, prostituce, pornografie, gamblerství). Zastavíme se u těch jevů, které mohou ovlivnit ţivot klienta dětského domova.
1.3.1 ALKOHOL A ALKOHOLISMUS Je alarmující, jak pevně je alkohol zakořeněn v naší společnosti. Otec vlasti se se Zbyškem z Velhartic vpíjel do moku z karlštejnských strání, národní hrdina Švejk by sotva hledal ve svých pamětech střízlivou chvilku, alkoholické nápoje vyplňují značnou část textů lidových písní, dokonce i nejvyšší reprezentanti našeho státu čas od času onemocní tajuplnou virózou. Nikomu to nevadí, protoţe v české společnosti je normální pít. Denně nás televize zásobuje reklamami na mladé upravené a úspěšné lidi třímající sklenku destilátu. Je moţno shlédnout mnoho reklam na šťastné konzumenty alkoholu, ale ţádnou na šťastnou rodinu. Je to celkem pochopitelné, stát potřebuje vybrat více daní a ne znepokojovat obyvatelstvo neutěšenou sociální situací. Málokdo si ale uvědomuje, ţe alkoholismus není nevinné dovádění se sklenkou vína, ale závaţná nemoc. Jak uvádí Mühlpachr (2002, str. 19): „Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí je chápán syndrom závislosti na alkoholu jako skupina jevů fyziologických (tělesných), behaviorálních (týkajících se chování) a kognitivních (týkajících se duševního ţivota, zejména poznávání), v nichţ přijímání alkoholu má u jedince mnohem větší přednost, neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti na alkoholu je touha (často silná, někdy přemáhající) přijímat alkohol. Pití alkoholu po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu závislosti, neţ je tomu u jedince, u kterého se závislost nevyskytuje.“ Tentýţ autor uvádí: „Vývojová stádia závislosti vypracoval kanadský psychiatr Jellinek (1960), jehoţ klasifikace je obecně přijímána našimi i zahraničními odborníky. (Mühlpachr, 2002, str. 19-20) 1. stádium: iniciální, počáteční Pacient se neliší od svého okolí, pije kvůli psychotropním účinkům alkoholu. V intoxikaci překonává stresové a neřešitelné situace. Zvyšuje konzumaci, jeho tolerance roste. 2. stádium: prodromální, varovné Rostoucí tolerance způsobuje stále vyšší hladinu alkoholu v krvi. Postiţený preferuje 9
tajné pití, pití s předstihem a konzumuje alkohol rychleji, neţ okolí. Je citlivý na verbální i nonverbální komunikaci s tématikou alkoholu. Objevují se palimpsesty-tak zvaná pijácká okna, nepamatuje si průběh intoxikace. Prohlubuje se jeho pocit viny, zvyšuje se snaha ovládnout účinky alkoholu. Druhé stádium bývá hranicí moţnosti řešit situaci kontrolovaným pitím a vyřešením původních problémů bez vyhledání odborné pomoci. První a druhé stádium se řadí do předchorobí. 3. stadium: kruciální, rozhodné Stále roste tolerance. Dochází ke změně kontroly pití. Alkohol se stal součástí metabolických dějů. Rostoucí frekvence zjevných opilostí vede k narůstání konfliktů s okolím. Postiţený buduje racionalizační systém – systém zdůvodnění, jimţ svému okolí i sobě vysvětluje a omlouvá své pití. Jellinek hovoří o alkoholocentrickém chování, upadají jeho zájmy, koníčky a povinnosti. Tlak okolí můţe donutit i k dlouhodobé abstinenci. Uvolněním tlaku končí i období abstinence. V tomto stadiu se objevují zdravotní poruchy. 4. stadium: terminální, konečné Charakteristickým znakem je nepříjemný stav po vystřízlivění, nastupují tzv. ranní doušky, které přechází k několikadenní konzumaci – vzniká tah. Klient konzumuje vedle alkoholických nápojů i technické prostředky. Nastupuje degradace osobnosti, celkový úpadek. Ve 3. a 4. stádiu můţe kdykoliv dojít k chronifikaci choroby, kdy se následky abúzu stanou trvalými, neodstranitelnými, vzniká chronické stádium závislosti na alkoholu.“ S výše uvedeným rozdělením lze víceméně souhlasit, nicméně by bylo zajímavé přidat stádium nulté, mohlo by být označeno jako stádium sociálně seznamovací. V tomto stádiu jedinec ještě alkoholický nápoj neokusil, ale jeho ekologický systém je alkoholem prostoupen. V rodině se popíjí (meso systém), ve třídě se po vyučování chodí na sklenku (exo systém) a vrcholní politici pijí taktéţ (makro systém). Není tedy divu, ţe jedinec do svého mikro systému alkohol časem přijme. Tento ekologický model chápání sociálního chování tvrdí, ţe pokud jedincův ekosystém je harmonický a balancovaný, osoba se chová bez problémů (Johnson, 1994). Lze tedy vyvodit, ţe pokud okolí jedince alkohol přijímá jako normu, jedinec sám toto přijme za vlastní.
1.3.2 ALKOHOL A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA
10
Právě sociální okolí má na klienty dětského domova v otázce alkoholu zásadní vliv. Valná většina přišla do dětského domova z rodin, kde konzumace alkoholu byla na denním pořádku. Taktéţ cenová dostupnost alkoholu je příčinou, proč velká část, převáţně muţská, po odchodu z dětského domova se můţe ocitnout v situaci, kdy občasná konzumace přeroste v závislost. 1.3.3 DROGY A DROGOVÁ ZÁVISLOST Lidstvo pouţívalo drogy z různých důvodů po tisíce let. Víno konzumovali uţ staří Egypťané; pouţití narkotik je doloţeno uţ od roku 4000 před Kristem a léčivé uţívání marihuany bylo v Číně datováno do roku 2737 před naším letopočtem. Ale aţ do 19. století se se nikdo nepokoušel účinné látky z drog extrahovat. Právě v tomto století vypukla expanze šíření drog prostřednictvím volně vydávaných lékařských předpisů, na které bylo moţné sehnat některé z nově objevených látek, jako byl morfin, opium či kokain. Lékaři je předepisovali na širokou škálu onemocnění. Byly k dispozici v lektvarech nabízených podomními prodejci, v drogeriích, nebo zasílány poštou. Během americké občanské války byl zcela volně pouţíván morfin a mnoho zraněných veteránů se domů vracelo se zásobou této drogy a injekčními jehlami. Opiová doupata vzkvétala. Na začátku dvacátého století uţ byl počet drogově závislých odhadován na 2-4 miliony. Boj proti drogové závislosti se světem šířil jen velmi pomalu. Nejprve došlo k zakazování opiových doupat, na konci devatenáctého století se objevily i první protidrogové zákony. Vlády nutí farmaceuty deklarovat přesné sloţení jejich léků, zakazuje se volné pouţití opia a dalších omamných látek. V roce 1914 zakazuje první zákon volný prodej kokainu (Harrison Narcotic law). Později došlo k úplnému zákazu heroinu. Lékařům je zakazováno předepisovat omamné látky stejně tak, jako jejich pouţití při podpůrné léčbě. Toto období drogové střídmosti je spojeno např. i s prohibicí ve Spojených státech. Pouţívání omamných látek zaznamenalo výrazný pokles ve dvacátých letech. Nicméně velká deprese, která následovala krach na Wall Street, opět uvrhla svět do závislosti na drogách, které pomáhají uniknout ze svíravé atmosféry té doby. Ve třicátých letech oţívá trend zavádění protidrogové výchovy ve školách, ale většina zemí od ní upouští z obav, ţe znalosti o drogách by vedly k experimentování s nimi. V té době je jiţ marihuana popisována jako silně návyková látka, jejíţ uţívání vede k přechodu na tvrdé drogy. Během druhé světové války se v Evropě značně rozšiřuje pouţívání pervitinu, jako látky tišící bolest. Problematika drogové závislosti však ustupuje do 11
pozadí a zájem celého světa je upírán na válečný konflikt. Drogám se daří i na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Zničená Evropa se snaţí o obnovu a drogám ve společnosti tak není věnována ţádná pozornost. V padesátých letech se opět zvyšuje uţívání marihuany, amfetaminu, pervitinu a sedativ. Sociální nepokoje v Západním světě v letech šedesátých s sebou přinesly dramatický nárůst uţívání drog a zároveň větší zájem společnosti o tuto problematiku. Osmdesátá léta přinesla pokles konzumace většiny léků, ale stoupla spotřeba zejména marihuany a pervitinu. Střídání nárůstu a poklesu spotřeby drog je jiţ zavedeným algoritmem. Uvolnění atmosféry je vystřídáno represí, která zejména postihuje sociálně vyloučené občany. Drogy jsou odvěkou součástí naší společnosti. Byly pouţívány k léčebným I náboţenským účelům, ale také k úniku z reality. Člověk často potřebuje podporu a pomoc v těţké ţivotní situaci, naneštěstí droga tuto pomoc a útěchu nabízí. A pokud jedinec nabídnutou ruku drogy přijme a hledá u ni útočiště, velice často pozná i její odvrácenou tvář, která se objevuje s neúprosnou logikou, tvář utrpení, bolesti, samoty, nesvobody a smrti (Sananim, 2014). Ačkoli kaţdá droga skrývá smrtelné nebezpečí, zaměříme se na dvě nejčastější, s kterými klienti dětského domova přicházejí do styku. 1.3.4 MARIHUANA Marihuana je nejrozšířenější nelegální drogou na světě. Marihuana je název pro sušené květenství a horní lístky ze samičí rostliny konopí, mívá tmavě zelenou barvu. Obsah aktivních látek je v rozmezí 2-8%, u šlechtěné odrůdy rostliny aţ 20%. Poslední dobou obsah aktivní látky THC (tetrahydrocannabinol) díky pěstitelským metodám jako je hydroponie a trvalé osvětlení rostlin pováţlivě stoupá. Není tedy pravdou, ţe kouření marihuany je neškodná zábava. Marihuana je prokazatelně adeptem na zařazení mezi tvrdé drogy. Občanské sdruţení Řekni ne drogám- řekni ano ţivotu, které spolupracuje úzce s americkou organizací Foundation for a Drug-Free World ve svém materiálu tvrdí, ţe nebezpečí marihuany je celospolečensky přehlíţeno (Občanské sdruţení Řekni ne drogám- řekni ano ţivotu, 2008). Ačkoli se obecně věří, ţe po konzumaci marihuany dochází pouze k lehké euforii, v tomtéţ materiálu jsou uvedeny následující účinky marihuany, které mají daleko k zaţité představě, ţe poţití THC vyvolá výbuchy smíchu.
Krátkodobé účinky • Deformace smyslového vnímání 12
• Panika • Úzkost • Chabá koordinace pohybů • Sníţení schopnosti reagovat • Po počátečním „nakopnutí“ se uţivatelé cítí ospalí nebo deprimovaní • Zvýšený srdeční tep (a riziko infarktu) Dlouhodobé účinky • Sníţená odolnost vůči běţným nemocem (nachlazení, bronchitida atd.) • Potlačení imunitního systému • Poruchy růstu • Zvýšení počtu abnormálně vyvinutých buněk v těle • Sníţení muţských pohlavních hormonů • Rychlé ničení plicních tkání a poškození (zranění) mozku mohou být trvalého charakteru • Sníţení pohlavní schopnosti • Potíţe se studiem: sníţení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace • Apatie, závratě, ztráta motivace • Změny osobnosti a nálad • Neschopnost správného porozumění
1.3.5 PERVITIN - METAMFETAMIN Pervitin se poslední dobou stává českým fenoménem, zejména díky vysoké produkci mířící přes hranice do Spolkové republiky Německo. V České republice nejrozšířenější synteticky vyráběnou drogu lze aplikovat ústy, šňupáním nebo nitroţilně. Nejčastějším způsobem aplikace je nitroţilně. Pervitin ovlivňuje psychické i motorické funkce, občanské sdruţení Řekni ne drogám- řekni ano ţivotu (2008) popisuje ve své publikaci následující účinky drogy. Krátkodobé účinky Ztráta chuti k jídlu Zvýšení srdečního tepu, krevního tlaku a tělesné teploty Rozšíření zornic Narušení spánkového rytmu 13
Nevolnost Podivné, zmatené, někdy násilné chování Halucinace, nadměrná vzrušivost, podráţděnost Panika a psychóza Nadměrné dávky mohou vést ke křečím, záchvatům a smrti Dlouhodobé účinky Trvalé poškození jater, ledvin a plic Je-li látka kouřena, dýchací potíţe Je-li látka šňupána, zničení tkání v nosní dutině Nevratné poškození krevních cév v srdci a mozku, vysoký krevní tlak způsobující infarkty, mrtvice a smrt Infekční nemoci a hnisavé záněty tkání, je-li látka aplikována injekčně Podvýţiva, ztráta hmotnosti Těţké zubní kazy Dezorientace, apatie, zmatek a vyčerpání Silná psychická závislost Psychóza Deprese Poškození mozku podobné Alzheimerově nemoci, mrtvici a epilepsii
1.3.6 MARIHUANA, PERVITIN A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA V případě marihuany a pervitinu platí pro klienty totéţ jako v případě alkoholu. V mnoha případech pocházejí z prostředí, kde byla konzumace těchto drog běţná. Velkou roli také hraje snadná dostupnost těchto návykových látek. Závislost však je vybudována rychleji neţ u alkoholu a má na sociální ţivot klienta drtivý dopad. Zejména v případě pervitinu potřeba získávat dostatek prostředků na uspokojení potřeby drogy vede často k trestné činnosti, nebo k prostituci.
1.4 RASISMUS Počátek novodobého rasismu v Evropě můţeme vysledovat zejména v teoriích a dílech francouzského hraběte J.A. Gobineaua (1819 – 1882). O názorech Gobineaua se zmiňuje ve své práci Wolf (2000, str. 137): 14
„Učil, ţe jen lidé s určitými tělesnými vlastnostmi jsou vyvolení a jediní představitelé nejvyšší lidské kultury. Rasu dokonce povaţoval za jedinou příčinu rozkvětu a úpadku kultury. Vypracoval na základě tohoto všeobecnou rasovou teorii, podle níţ k vládě nad ostatními rasami jsou přeurčeni pouze lidé s určitými tělesnými znaky a duševními vlastnostmi a schopnostmi. Toto nevědecké spojení a hlásání závislosti duševních vlastností na tělesných znacích bylo u Gobineaua zkreslené a úmyslné: za nejschopnější a nejčistší povaţoval plemeno bílé, za nejméně nadané pak plemeno černé. Gobineau hledal v čistotě rasy jedinou příčinu rozkvětu lidstva a pomocí této rasistické teorie vysvětloval zánik dávných civilizací Egypta, Indie, Fénicie, Řecka a stejně tak Říma. Tvrdil, ţe ke kulturnímu úpadku lidstva ve starověku došlo v důsledku smíšení ras, vládnoucí rasy s niţšími a méněcennými rasami přistěhovalců a tvrdil, ţe k takovému úpadku kultury a lidské společnosti dojde i v moderní době“. Není tomu tak dávno, kdy z kolébky evropské demokracie zazněl šokující projev Enocha Powella, nechvalně známé „Řeky krve“ (Manzoor, 2004). Powellovým hlavním argumentem byla nutnost ochrany národní identity před přistěhovalci. Bývá zvykem, ţe je jednodušší označit viníkem společenského problému osobu jiné barvy pleti, popřípadě hovořící jiným akcentem. V naší společnosti je velice citlivá otázka spoluţití s Romskou menšinou, v ţivé paměti máme rasové nepokoje ve Šluknovském výběţku, nebo v Českých Budějovicích. Hodnoty členů etnických skupin však nemusí být pokaţdé v souladu se zájmy společnosti (Hladílek, 2004), coţ můţe vést ke konfliktu a neporozumění. Můţeme chápat vznik rasismu a předsudků z důvodu konfliktu moci a vyloučených občanů (Giddens, 2006). To znamená, ţe ve společnosti, kde rasismus není zcela vymýcen, občan jiné barvy pleti bude mít ztíţený přístup k výdobytkům moderní společnosti jako je kvalitní bydlení, dobrá práce, odpovídající vzdělání. Jak tvrdí Mareš (2008) sociální exkluzí jsou ohroţeny etnické minority. V jiném výzkumu se za osoby ohroţené sociální exkluzí označují osoby nedostatečně vzdělané, dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnané a příslušníci různých menšin (Gabal, 2006). 1.4.1 RASISMUS A KLIENTI DĚTSKÉHO DOMOVA Vzhledem k tomu, ţe sociální exkluzí jsou ohroţeny osoby zejména osoby pocházející ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí, zejména Romové (MPSV, 2012), klienti dětského domova romské národnosti jsou v těţké situaci. Ve školách stále není běţný model inkluzivního vzdělávání (MPSV, 2012), často jsou soustředěni do speciálních škol a 15
nedosahují výsledků běţných pro většinovou populaci. S rasovými předsudky se setkávají zejména po odchodu z dětského domova, při vyhledávání zaměstnání a adekvátního bydlení. To nemluvíme pouze o Romech, stigma dětského domova má vypálen do ţivota kaţdý, kdo z dětského domova odchází. Existuje totiţ také rasismus kulturní, kdy vlastně na barvě pleti nezáleţí (Domelli, 1988). V mnoha případech po nekonečných pokusech přesvědčit realitního makléře, ţe nebudou v bytě pálit parkety, skončí na ubytovnách, kde jsou obklopeni spolubydlícími podobných osudů, po několika neúspěšných pracovních pohovorech na čas zakotví u nekvalifikované práce a postupně zabředávají do baţiny sociální exkluze. Nezaměstnanost a s ní spojená chudoba sniţují sebevědomí, coţ velice často klienti ohroţení sociální exkluzí kompenzují předměty, které jsou důleţité pro vytváření sociálního postavení ve společnosti. Toto vede často k zadluţení u lichvářů, nebo u nebankovních institucí poskytující finance za přemrštěný úrok. Tímto krokem se však dostanou do začarovaného kruhu splátek a dalších dluhů, ze kterého lze jen velice těţce vybřednout. Alternativou k sociálním dávkám je nejčastěji práce bez pracovní smlouvy, prostituce, nebo majetková kriminalita (Hajská- Poduška, 2006). A pokud se klientovi romské národnosti podaří uspět, vliv předsudků všeobecného negativního obrazu Romů je stále v naší společnosti silný, jak uvádí Lisá (1999, str 439) „V případě Romů se automaticky předpokládá, ţe jsou nebezpeční, a tento předsudek majorita nepovaţuje za nutné ani ověřovat, ani případně měnit. (…) Kdyţ totiţ někdy náhodně (…) dojde k nezvratnému důkazu, ţe konkrétní podezíraný jedinec je bezúhonný, ba dokonce eticky na výši, má tento člen většinové společnosti tendenci povaţovat toto zjištění za čestnou výjimku, zatímco individuální romské selhání povaţuje za potvrzení předsudku a jeho správné vztaţení na celek.“ Podle Mareše (2000) jsou příslušníci romského etnika v českých masmédiích prezentováni jako věční emigranti a kulturní cizinci, zejména se zdůrazňují habituální odlišnosti nebo nedokonalá znalost češtiny, a jsou vţdy téměř výlučně spojováni „s problémy, které způsobují majoritní společnosti (prostituce, kriminalita, kalkulace se sociálními dávkami, hrozba obnovení vízové povinnosti ap.)“. Zejména současná média mají lví podíl na negativním mínění většinové populace o Romech. Často je uţíváno zdůrazňování některých témat, zcela vytrţených z kontextu, a to většinou v negativním světle. Většina občanů nemá přímé nezávislé informace o daném fenoménu, přičemţ média plní naše obrazovky tendenčními záběry vybydlených ubytoven. Média se tak v konečném důsledku významně podílejí na konstrukci negativního obrazu Romů (Volek, 2000).
16
17
2 POMOC PROSTŘEDNICTVÍM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB Česká Republika se můţe pochlubit na celosvětové poměry dobře fungující a propracovanou sítí sociálních sluţeb. Tyto jsou zacíleny na předcházení, zmírňování a odstraňování negativních jevů spojených se sociální exkluzí specifických skupin obyvatel. Sociální sluţba je taková sluţba, která zajišťuje pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociální exkluze. Sociální sluţby se snaţí pomáhat ţít lidem běţný ţivot. Umoţňují jim pracovat, navštěvovat školy, nakupovat, aktivně trávit volný čas, starat se sám o sebe a o domácnost. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich ţivota. Sociální sluţby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Mezi nejpočetnější skupiny uţivatelů sociálních sluţeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postiţením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů ţijí „na okraji“ společnosti. Potřeba sociálních sluţeb není pouze otázkou současnosti, lidé potřebující pomoc byly v naší společnosti od jejího počátku. Nikdy nebyl problém naplnit špitály, nalezince a farní chudinské ústavy. Legislativa i přístup k sociálně vyloučeným se mnohokrát měnil. V České republice nastal rozvoj po roce 1989, byl změněn systém sociální péče. Začaly se vytvářet alternativy k ústavní péči, můţeme pozorovat masivní nástup nestátních neziskových organizací do sociální péče, v současnosti je evidentní snaha o deinstitucionalizaci sociálních sluţeb. Veškeré sluţby, které se zaobírají sociální péčí a prevencí jsou vymezeny zákonem číslo 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, který nabyl účinnosti 1. ledna 2007 a vyhláškou č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení tohoto zákona.
2.1 ZÁKLADNÍ DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB Rozlišujeme tři základní druhy sociálních sluţeb: sociální poradenství sluţby sociální péče sluţby sociální prevence
18
2.2 SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ Sociální poradenství rozdělujeme na základní sociální poradenství, které poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních sluţeb; poskytovatelé sociálních sluţeb jsou vţdy povinni tuto činnost zajistit a na odborné sociální poradenství, které je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manţelských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postiţením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje téţ sociální práci s osobami, jejichţ způsob ţivota můţe vést ke konfliktu se společností. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek.
2.3 SLUŢBY SOCIÁLNÍ PÉČE Sluţby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umoţnit jim v nejvyšší moţné míře zapojení do běţného ţivota společnosti. V případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Patří sem: osobní asistence pečovatelská sluţba tísňová péče průvodcovské a předčitatelské sluţby podpora samostatného bydlení odlehčovací sluţby centra denních sluţeb denní stacionáře týdenní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postiţením domovy pro seniory domovy se zvláštním reţimem chráněné bydlení sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče
19
2.4 SLUŢBY SOCIÁLNÍ PREVENCE Sluţby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroţeny pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohroţení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem těchto sluţeb je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů. Patří sem: raná péče telefonická krizová pomoc tlumočnické sluţby azylové domy domy na půl cesty kontaktní centra krizová pomoc intervenční centra nízkoprahová denní centra nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ noclehárny sluţby následné péče sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením sociálně terapeutické dílny terapeutické komunity terénní programy sociální rehabilitace
2.5 FORMY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB Sociální sluţby se poskytují jako sluţby: pobytové (sluţby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních sluţeb) ambulantní (sluţby, za kterými klient dochází nebo je doprovázen nebo dopravován do zařízení sociálních sluţeb a součástí sluţby není ubytování) 20
terénní (sluţby, které jsou poskytovány klientům v jejich přirozeném prostředí)
2.6 STANDARDY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V oblasti sociálních sluţeb je klíčová kvalita, bez které by nebylo moţno účinně bojovat proti sociální exkluzi. Standardy byly vytvořeny ve spolupráci s poskytovateli a uţivateli sociálních sluţeb. Byly vypracovány pro to, aby byly k dispozici uţivatelům sociálních sluţeb, poskytovatelům a jejich pracovníkům. Standardy vyţadují, aby je vzali do úvahy všichni zúčastnění a v případě potřeby změnili svůj postoj ke kaţdodenní práci. Ve standardech je především ukotvená povinnost zařízení respektovat základní lidská práva uţivatelů sluţeb, k nimţ patří ochrana osobní svobody, soukromí, osobních údajů, právo na svobodné rozhodování, ochranu před jakýmikoli formami zneuţívání, před nucenými pracemi, diskriminací. Kvalita sociálních sluţeb je definována jako soubor standardů sloţených z měřitelných kritérií, která jsou uvedena ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb. Standardy se zabývají kvalitativní povahou poskytovaných sluţeb, tím, jak jsou zabezpečeny podmínky ve sluţbě, jaká je povaha vztahu mezi uţivateli a pracovníky, jak jsou chráněna práva a důstojnost uţivatelů, jak jsou naplňovány principy individuálního poskytování sluţby a směřování k sociálnímu začleňování osob (MPSV, 2008). Typy standardů Standardy i kritéria jsou číslovány a jsou v příloze číslo 2 vyhlášky č. 505/2006 rozděleny do tří základních částí: Procedurální standardy kvality sociálních sluţeb. Procedurální standardy (standardy č. 1-8) stanovují, jak má poskytovaná sluţba vypadat (cíle a způsoby poskytování sluţeb), na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o sluţbu a jak sluţbu přizpůsobit individuálním potřebám kaţdého člověka. Velká část procedurálních standardů je věnována ochraně práv uţivatelů a vytváření ochranných mechanismů jako jsou stíţnostní postupy, pravidla proti střetu zájmu apod. 1. Cíle a způsoby poskytování sluţeb. Smyslem této části je shrnout poţadavky na cíle a způsoby poskytování sociálních sluţeb. 2. Ochrana práv osob. Kritéria se zaměřují na sledování toho, jak zařízení sleduje ochranu práv osob v závislosti na charakteru poskytovaných sluţeb. 21
3. Jednání se zájemcem o sociální sluţbu. Zájemce musí být před uzavřením dohody seznámen se všemi podmínkami poskytování sluţby. Pracovník zařízení zjišťuje, co zájemce od sluţby očekává a společně pak formulují, jakým způsobem bude poskytovaná sluţba splňovat dohodnuté cíle. 4. Smlouva o poskytování sluţby. Kritéria upřesňují způsob uzavírání dohody o poskytování sociální sluţby. Dohoda by měla být uzavíraná písemně, v odůvodněných případech (v závislosti na charakteru sluţby) ústně. Všechny dohody musí být evidovány. 5. Individuální plánování v průběhu sociální sluţby. Sociální sluţby musí být individuálně přizpůsobeny potřebám jednotlivých uţivatelů a uţivatelé musí mít moţnost ovlivňovat jejich průběh a měnit osobní cíle, který chtějí prostřednictvím sluţeb dosáhnout. 6. Dokumentace o poskytování sociální sluţby. Zařízení shromaţďuje a zpracovává takové údaje o uţivatelích, které umoţňují poskytovat bezpečné, odborné a kvalitní sociální sluţby. Zařízení vytváří podmínky k tomu, aby zpracování osobních údajů odpovídalo platným obecně závazným normám. 7. Stíţnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby. Uţivatelé si mohou stěţovat, aniţ by tím byli jakýkoliv způsobem ohroţeni. Zařízení má za tímto účelem stanovena vnitřní pravidla, se kterými jsou seznámeni uţivatelé i pracovníci. 8. Návaznost poskytované sociální sluţby na další dostupné zdroje. Zařízení uţivatele aktivně podporuje ve vyuţívání běţných sluţeb, které jsou v daném místě veřejné. Dále také podporuje uţivatele ve vyuţívání vlastních přirozených sítí, jako je rodina, přátelé a snaţí se předejít jeho návyku na sociální sluţbu. V případě potřeby umoţňuje vyuţívání dalších sociálních sluţeb. Personální standardy kvality sociálních sluţeb Personální standardy (standardy č. 9-10) se věnují personálnímu zajištění sluţeb, vedení, podpoře a profesnímu rozvoji pracovníků i jejich pracovním podmínkám. V sociálních sluţbách dochází k těsné vazbě mezi uţivateli a pracovníky, kvalita sluţby je přímo závislá na pracovnících a jejich dovednostech a vzdělání, vedení a podpoře, na podmínkách, které pro práci mají. Cílem personálních standardů je upřesnit poţadavky na vedení a rozvoj pracovníků, kteří se věnují přímé práci s uţivatelem.
22
9. Personální a organizační zajištění sociální sluţby. Struktura, počet pracovníků i jejich vzdělání a dovednosti odpovídají potřebám uţivatelů a umoţňují naplňovat standardy kvality sociální sluţby. Noví pracovníci jsou zaškoleni. 10. Profesní rozvoj zaměstnanců. Zařízení zajišťuje profesní rozvoj pracovních týmů a jednotlivých pracovníků, jejich dovedností a schopností, potřebných pro dosaţení veřejných zařízení i osobních cílů uţivatelů sluţeb. Provozní standardy kvality sociálních sluţeb Provozní standardy (standardy č. 11-15) definují podmínky pro poskytování sociálních sluţeb. Charakterizují předpoklady pro poskytování kvality sluţeb v takovém prostředí, které odpovídá svým charakterem potřebám cílové skupiny klientů. Soustřeďují se na dostupnost sluţby a informovanost o ní. Shrnují poţadované postupy pro řešení nouzových a havarijních situací. Dále se zabývají ekonomickým zajištěním sluţeb a rozvojem jejich kvality. 11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální sluţby. Místo a denní doba poskytování sluţby odpovídají cílům a charakteru sluţby a potřebám cílové skupiny uţivatelů. 12. Informovanost o poskytované sociální sluţbě. Zařízení zpřístupňuje veřejnosti informace o poslání, cílech, principech, cílové skupině uţivatelů sluţeb a další informace, které usnadní orientaci zájemcům o sluţby a jiným subjektům. Tímto přispívá k dostupnosti sluţeb. 13. Prostředí a podmínky. Prostředí a podmínky v zařízení odpovídají kapacitě, charakteru sluţeb a potřebám uţivatelů. Zařízení dva na to, aby byly naplněny všechny platné obecně závazné normy související s poskytováním sociálních sluţeb. 14. Nouzové a havarijní situace. Zařízení, pracovníci uţivatelé jsou připraveni na řešení nouzových situací. 15. Zvyšování kvality sociální sluţby. Vedení zařízení dbá na to, aby se kvalita 23
poskytovaných sluţeb zvyšovala. Do hodnocení kvality sluţeb jsou zapojováni uţivatelé sluţeb i pracovníci (MPSV, 2006). Standardy kladou důraz na rovnoprávné postavení uţivatele nebo zájemce o sluţbu a poskytovatele. Základním principem v zavádění standardů je zachování lidské důstojnosti, respekt k názorům a rozhodnutím uţivatelů sluţeb všech potřebných. Pro naplňování lidských práv je naprosto nezbytná moţnost podávání stíţností a moţnost uţivatele vyjádřit se k poskytované sluţbě. Sluţby jsou poskytovány na základě jasně daného osobního cíle uţivatele. Prostředí, kde probíhá sociální sluţba, musí být důstojné. Zařízení má za úkol předcházet střetu zájmu pracovníků a uţivatelů sluţeb, které mohou snadno vést ke zneuţití postavení pracovníků v sociálních sluţbách. Důraz je kladen na vzdělávání pracovníků.
24
3 SOCIÁLNÍ SLUŢBY VYUŢÍVANÉ KLIENTY DĚTSKÉHO DOMOVA Na klienty dětského domova povětšinou čeká po ukončení pobytu nelehká situace. Nejpalčivějším problémem je většinou nelehká bytová situace, zapříčiněna nedostatkem sociálního bydlení (MPSV, 2010). Dalšími potřebnými sociálními sluţbami jsou sluţby pomáhajícím osobám se zkušenostmi s návykovými látkami.
3.1 DOMY NA PŮL CESTY Zákon 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách v § 57 uvádí: „Domy na půl cesty poskytují pobytové sluţby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládeţ, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních sluţeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Tato sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záleţitostí.“
3.2 AZYLOVÉ DOMY Azylový dům je takové zařízení, které nabízí potřebnou pomoc pro osoby v nouzi a bez přístřeší. Klienty azylových domů jsou lidé, který z různých důvodů ztratili nebo opustili svůj domov, byt, ubytování, neumějí vyřešit komplikované problémy s tím spojené a hledají nebo přijímají pomoc azylového domu. Azylové domy představují komplex sluţeb poskytujících individuální, důstojnou, nepřetrţitou a koncepční pomoc osobám, které se ocitnou v krizové situaci. Plní funkci reintegračního zařízení, které ubytovává, zachycuje a za pomoci širší spolupráce se snaţí hledat další uplatnění či zakotvení pro lidi bez přístřeší a pro lidi v nouzi. Toto zařízení je určeno pro muţe, ţeny a matky s dětmi, převáţně pro ty, kteří mají občanství ČR. Dále pomáhá také všem, podle svých moţností, kteří se na azylový dům 25
obrátí. Nejedná se ale o běţnou ubytovnu, ani o noclehárnu. Azylový dům rovněţ nenahrazuje funkci jiných ústavů, jako je psychiatrická léčebna dětský domov, domov důchodců, nebo záchytná stanice. Zákon 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách v § 57 uvádí: „ Azylové domy poskytují pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Tato sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“ Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách v § 22 uvádí: „ Základní činnosti při poskytování sociálních sluţeb v azylových domech se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: vytvoření podmínek pro samostatnou přípravu nebo pomoc s přípravou stravy, zajištění nebo poskytnutí stravy odpovídající věku, zásadám racionální výţivy a potřebám dietního stravování, tato základní činnost můţe být zajišťována jen v rozsahu 1 úkonu, Poskytnutí ubytování: ubytování po dobu zpravidla nepřevyšující 1 rok, umoţnění celkové hygieny těla, vytvoření podmínek pro zajištění úklidu, praní a ţehlení osobního prádla, výměny loţního prádla, Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí: pomoc při vyřizování běţných záleţitostí vyplývajících z individuálních plánů pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, včetně uplatňování zákonných nároků a pohledávek.“
26
3.3 KONTAKTNÍ CENTRA Zákon č.108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách v § 59 uvádí: „Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní sluţby osobám ohroţeným závislostí na návykových látkách. Cílem sluţby je sniţování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneuţíváním návykových látek. Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.“ Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách v § 24 uvádí: „Základní činnosti při poskytování sociálních sluţeb v kontaktních centrech se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: Sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichţ poskytování vede k rozvoji nebo udrţení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob poskytování informací o rizicích spojených se současným způsobem ţivota a jejich sniţování prostřednictvím metod zaloţených na přístupu minimalizace škod Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí: pomoc při vyřizování běţných záleţitostí, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, Poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: zajištění podmínek pro běţné úkony osobní hygieny, zajištění podmínek pro celkovou hygienu těla.“
27
3.4 TERÉNNÍ SLUŢBY V souvislosti se stále se zvyšujícím rizikem sociálního vyloučení, přenosu infekčních chorob a dalších neţádoucích jevů spojených s uţíváním návykových látek, můţeme Terénní sluţbu označit za velice důleţitou a ve všech směrech potřebnou sluţbu sociální prevence. V zákoně č.108/2006 Sb. o sociálních sluţbách se uvádí: „Terénní programy jsou terénní sluţby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob ţivota nebo jsou tímto způsobem ţivota ohroţeny. Sluţba je určena pro problémové skupiny osob, uţivatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby ţijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohroţené skupiny. Cílem sluţby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu ţivota. Sluţba můţe být osobám poskytována anonymně. Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“
28
4 SOCIÁLNÍ EXKLUZE A HUDBA Jak praví staré a velice pravdivé rčení, hudba dává člověku křídla. Umoţňuje mu zapomenout na potíţe všedního dne, pomáhá mu dosáhnout cílů jinak nedosaţitelných. Hudba nás obklopuje od začátku našich ţivotů do posledních dnů. Učíme se mluvit za pomoci matčiných písní (Newman, 2004), kdyţ se loučíme s pozůstalými tak nám v obřadní síni hrají, v hororech nám nahání strach temná melodie, v romantických filmech sentimentální píseň vhání slzy do očí, dokonce i ve výtahu nám hrají. Co je to hudba? Hudbu definuje slovník jako umění, které je vystavěno pomocí tónů také označované jako muzika. Muzika pochází z řeckého mousikê a latinského musica. To je odvozeno z řeckého výrazu Mousa, kterým je označována múza. Ve starověkém Řecku bylo slovo mousike pouţíváno pro označení kteréhokoli umění nebo humanitní vědy, která se věnuje myšlenkám či duši. Později v Římě výraz musica zahrnoval i poezii a hudbu provozovanou na nástroje. V evropském středověku byla muzika součástí matematických věd spolu s aritmetikou, geometrií a astronomií. Koncept muziky rozdělil v pátém století filozof Boethius do čtyř hlavních linií: musica universalis, musica humana, musica instrumentalis a Musica Divina. Pouze musica instrumentalis odkazovala na hudbu, kterou pod tímto významem dnes známe. Musica instrumentalis neboli hudba, byla nejniţší z uvedených disciplín a odkazovala na systém stejných matematických proporcí ve tvorbě zvuku při zpěvu či hraní na hudební nástroje. Asi nejsilnější teorií hudebního významu je názor, který zastávali pythagorejci a později Platón, ţe hudba je výrazem harmonie světa. Podle pythagorejské školy je podstatou světa číslo, číselné vztahy pythagorejci nachází i mezi jednotlivými tóny, proto hudbu povaţují za nejčistší vyjádření podstaty vesmíru. Pythagorejci soudí, ţe kruhový pohyb nebeských těles produkuje dokonalou hudbu, kterou lidské ucho neslyší. Jen někteří lidé ve svém nitru jsou schopni zaslechnout úryvky této nebeské hudby a snahou o její napodobení vznikají jednotlivé hudební skladby (Spunar, 1995). „Svou citovostí se hudba hodí ke všem vášnivým příleţitostem: k hudbě tančíme, při hudbě se modlíme, s hudbou oplakáváme mrtvé, a čím méně se hodí slova nebo nějaké vnější skutky k situaci, tím vděčnější je hudba." (Santayana, 1932).
29
Někteří jedinci ale díky hudbě jsou schopni dosáhnout cílů, které by byly pro ně bez hudby nenaplnitelné. Vţdyť titán světového baroka Antonio Vivaldi vytvořil mnoho svých děl pro orchestr benátského sirotčince Pio Ospedale della Pietà. Pro chovance to byla neskutečná příleţitost seberealizace, kterou by jen přetěţko v tehdejších časech hledali. Hudba vůbec má sílu překonat různé překáţky, který ţivot člověku připraví. Beethoven vytvořil svoje vrcholná díla jako neslyšící. Vţdyť naši státní hymnu poprvé hrál slepý houslista Mareš. Nejen pro něj ztráta zraku nebyla překáţkou, aby pomocí hudby se realizoval, jako slepý nebyl odkázán na tehdy pro slepce běţnou ţebrotu a trvale se zapsal do dějin našeho národa. Hudba má tu vlastnost, ţe nebere ohledy na ztrátu některých smyslů a pokud je přítomen talent a píle, postiţený jedinec je schopen skrze hudbu vyjádřit své nejniternější pocity. Jmenujme pouze z některých hudebníků, kteří bez ohledu na své postiţení dodnes září na hudebním nebi. Ray Charles Robinson se narodil 23. září 1930 v Albaně, městě leţícím v jiţanském státě Georgia. Jedena z nejvíce traumatických událostí jeho dětství byl očitý záţitek smrti jeho milovaného mladšího bratra. Ve svých sedmi letech začal ztrácet zrak, byl poslán do Floridské školy pro slepé a neslyšící, kde se naučil zapsat notový part v brailově písmu. Zde se také začal věnovat hře na klavír, varhany, saxofon, clarinet a trubku. Měl obrovský hudební záběr, chápal jak gospel tak blues. Byl průkopník soulové hudby, byl schopen spojit prvky R&B, gosplu, jazzu a country. Tato syntéza nám dala hity jako "Unchain My Heart," "Hit the Road Jack" and "Georgia on My Mind." Ray Charles zemřel roku 2004. Stevie Wonder se narodil jako slepý 13. května 1950 Saginaw, ve státě Michigan. Byl povaţován za zázračné dítě, debutoval první nahrávkou ve věku 12 let. Mezi jeho nejslavnější písně patří "Living in the City," "Boogie on a Reggae Woman" and "Isn't She Lovely“ a samozřejmě nadčasová "Ebony a Ivory." Byl uveden do rock and rollové síně slávy v roce 1989. U těchto dvou světoznámých je třeba si uvědomit, ţe oba byli Afroameričané a zejména Ray Charles zaţil těţkou rasovou segregaci v USA. Barva pleti však v hudbě nehraje roli a je schopna překonat rasové předsudky. Vţdyť málokterý národ je tak muzikální, jako jsou Romové. Bylo by ale omylem si romskou hudbu pouze spojovat s cimbálovou kapelou obveselující turisty v restauracích. Samozřejmě je to součást romské hudby, ale přirozená romská muzikálnost se vţdy čerpala z různých hudebních tradic, které uchopila a přetavila k obrazu svému. Jmenujme fenomenálního kytaristu Djanga Reihardta, který stál u zrodu 30
evropského jazzu, španělští Romové udělali z flamenga fenomén. Nemůţeme opomět romskou genialitu při hře na housle. Jénoš Bihári svým mistrostvím udivoval císařský dvůr, Pavel Oračko je oporou Brněnské filharmonie. Vztah Romů k hudbě můţeme demonstrovat na starém přísloví“ „zůstávej tak, kde se zpívá, ďáblové zpívat nedovedou. Romkou hudbou prostupuje nespoutaná energie, pestrost, ţivelnost a spontalita. Z dalších romských umělců jmenujme Vojtěcha Lavičku, Pavlínu Dankovou skupinu Rosen Band a Gipsy Spirit. Těm všem a mnoha dalším romským umělcům hudba napomohla dokázat naší společnosti, ţe Romové jsou mnohem více neţ pouze konzumenti sociálních dávek. Nelze opominout Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postiţené. Tato instituce navazuje na činnost tehdejšího Deylova ústavu, který byl zaloţen roku 1910 vynikajícím očním lékařem a vědcem dr. Janem Deylem. Institut vznikl jako charitativní instituce pro vzdělávání nevidomé mládeţe. Od dvacátých let minulého století byl zde přikládán hudbě větší a větší význam. Během své činnosti opustilo brány paláce na Malé Straně mnoho hudebníků, učitelů hudby a ladičů, kteří jsou zářným příkladem, ţe hudba je komplexně dostupná pro kaţdého a umoţňuje vest plnohodnotný ţivot s uznávaným povoláním bez ohledu na “jinakost”. Hudba nezná pojem bílý, černý, nezaměstnaný, postiţený, sociálně vyloučený. Hudba je spravedlivá a těm, kteří se jí věnují, na oplátku nabízí rozbití okovů, které jim společnost díky „jinakosti“ nasadila.
..
31
PRAKTICKÁ ČÁST
5 VLIV HUDBY NA KLIENTY DĚTSKÉHO DOMOVA
CÍLE PRŮZKUMU Teoretická část této práce byla uzavřena úvahou o schopnosti hudby pomoci jedinci viděným společností jako „jiný”, coţ lze chápat jako „ohroţený sociální exkluzí“. Cílem průzkumu bylo nabídnout klientům dětského domova kvalitní hudební záţitky a zjistit, jestli si z těchto kulturních akcí odnesli do svého ţivota takové zkušenosti, které by jim pomohly sníţit riziko sociální exkluze. Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit, jestli se klienti při návštěvě hudebních akcí cítili dobře, tedy jestli jim hudba byla schopna nabídnout moţnost odreagování a odpočinku. Vedle tohoto cíle se průzkum zaměřil na změny v chování a názorech klientů, které by mohly mít význam pro další psychosociální rozvoj klientů, potaţmo pro sníţení ohroţení sociální exkluzí klientů. CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY Cílovou skupinu tvořili klienti rodinné skupiny dětského domova Klánovice. Klient A Dívka ve věku 18 let, české národnosti. Má nařízenou ústavní výchovu, v dětském domově dva roky. Pochází z rozvrácené rodiny, s kterou se nestýká. V minulosti několikrát hospitalizována na psychiatrické klinice. V současnosti bez problémů. Navštěvuje střední sociální školu, má ambice pokračovat v dalším studiu. Ráda čte. V dětství hrála na zobcovou flétnu, váţná hudba ji nezajímá, jejím oblíbeným ţánrem je folk. Klient B Dívka ve věku 14 let, romské národnosti. Má nařízenou ústavní výchovu, v dětském domově ţije jeden rok, pochází z neúplné rodiny, kdy matka nezvládla finanční situaci. 32
V současnosti navštěvuje psychoterapeuta, měla kázeňské problémy. Ve škole prospívá, nemá velkých ambicí. Jejím koníčkem je móda a tanec. Ráda poslouchá hip hop, s váţnou hudbou neměla jakékoli zkušenosti. Klient C Chlapec ve věku 14 let, vietnamské národnosti. Má nařízenou ústavní výchovu, v dětském domově ţije pět let. Ve škole má nadprůměrné výsledky, je výborným fotbalistou. Většinu času tráví hraním online her. Váţná hudba ho nezajímá, jinou hudbu neposlouchá, preferuje návštěvu biografu. Klient D Chlapec ve věku 17 let, české národnosti. V dětském domově ţije sedm let, pochází z rozvrácené rodiny, s kterou udrţuje občasný kontakt. Je velice výtvarně nadaný, navštěvuje polygrafickou střední školu, uvaţuje dalším vzdělání. Rád čte beatnické básníky a fantasy. Váţná hudba ho nezajímá, jeho oblíbeným stylem je techno. Klient E Chlapec ve věku 16 let, běloruské národnosti. V dětském domově ţije jeden rok, má nařízenou ústavní péči. Pochází z neúplné rodiny, s kterou se nestýká. Ve škole apatický, výsledky podprůměrné, ačkoli chlapec je vysoce inteligentní. V minulosti byla provedena re diagnostika z důvodu chlapcových experimentů s návykovými látkami. Rád sportuje, jakákoli hudba ho nezajímá. Klient F Dívka ve věku 15 let, česká národnosti. V dětském domově ţije dva roky, má nařízenou ústavní péči. Pochází z rozvrácené rodiny, která přišla o ubytování. Děvče je velice tiché, ve škole podprůměrné. Jako jedna z mála má vášnivého koníčka- ráda tvoří šperky. Poslouchá popovou hudbu, váţnou ho nezajímá.
Zkušenosti klientů s váţnou hudbou byly minimální, většinou se jednalo o povinné návštěvy hudebních akcí v rámci vyučování, nebo akce v rámci sponzorských darů. Všechny tyto záţitky byly povinné a především hromadné. Na všech takových akcích byli klienti 33
obklopeni buď spoluţáky, nebo klienty z dalších dětských domovů. Z tohoto důvodu vztah klientů ke kulturním akcím před zahájením průzkumu nebyl zcela kladný.
METODOLOGIE Po zralé úvaze byla zvolena metoda pozorování. Jednalo se o pozorování přímé, kdy jsem přímo sledoval klienty během hudebních akcí. Pozorování bylo zúčastněné, protoţe skupina klientů věděla, ţe je pozorována. Během průzkumu byla nulová úroveň stantardizace, nezaměřoval jsem se na předem určený problém, pozorování nemělo striktně danou formu. V přípravné fázi jsem klienty obeznámil s mým záměrem zjistit, jestli hudba můţe být nápomocna při prevenci sociální exkluze a samozřejmě je poţádal o souhlas, který jsem obdrţel. Sběr dat probíhal během kulturních akcí, při cestách na ně, také v dětském domově při běţném chodu rodinné skupiny. Klienty jsem pozoroval a naslouchal jejich dojmům., průběţně jsem si činil pracovní poznámky. Data jsem vyhodnotil logickou analýzou dat.
PRŮBĚH PRŮZKUMU Průzkum probíhal během kalendářního roku 2013. Pro účel průzkumu byly zajištěny vstupenky na několik kulturních akcí, které budou popsány níţe. Jednalo se o koncerty a představení váţné hudby provedené špičkovými tělesy.
NAVŠTÍVENÉ KULTURNÍ AKCE Pro první kulturní akci jsem vybral slavnostní koncert Talichovy komorní filharmonie k 130. výročí narození legendárního českého dirigenta Václava Talicha, který se konal 11. června 2013 v praţském Rudolfinu. Na koncertě zazněla Česká suita Antonína Dvořáka, Legendy téhoţ autora a koncert pro klavír a orchestr W. A. Mozarta. Během koncertu došlo k setkání potomků ikon české kultury Antonína Dvořáka III. – vnuka světoznámého skladatele a Jana Talicha – prasynovce Václava Talicha. Celý večer byl také nahráván pro nové CD Talichovy komorní filharmonie. Tento koncert jsem zvolil především z důvodu, ţe jsem v Talichově komorní filharmonii několik let působil jako violoncellista, o čemţ klienti doposud nevěděli. Kdyţ jsem jim to oznámil, byli velice překvapeni a nemohli si spojit mě jako vychovatele 34
s hudebníkem ve fraku. Kdyţ jsem byl dotázán, co je třeba k výkonu hudební profese, vynesl jsem důleţitost vzdělání, které umoţňuje dosáhnout v ţivotě hodnotných met. Otázka vzdělání je pro klienty DD povětšinou okrajová, ne zcela si uvědomují její kritickou důleţitost. Koncert samotný byl pro klienty velkým záţitkem. Poprvé navštívili Rudolfinum, byli nadšeni krásou tohoto koncertního sálu. Výkon umělců se klientům líbil, muţská část se podivovala, jak je moţné, ţe mé bývalé kolegyně jsou velice elegantní dámy, protoţe si nedovedli představit, ţe váţná umělkyně není zašlá a nevzhledná. Bylo zajímavé pozorovat, jak se skupina klientů o přestávce koncertu drţí pohromadě v koutě foyeru a jak sledují ostatní návštěvníky koncertu, kteří byli ve stejné věkové kategorii. Pro všechny klienty to byl první kontakt s váţnou hudbou, kdy hudební akce nebyla určena přímo školám, nebo dětským domovům. Byli překvapeni, ţe během koncertu byl v sále naprostý klid, nikdo neodcházel na toaletu, nekonzumoval sladkosti a nápoje v papírovém kelímku, popřípadě byl připojen na mobilním telefonu na sociální sítě. Pro nejstarší klientku byl šokující záţitek, kdyţ jí návštěvník koncertu podrţel dveře a oslovil ji „slečno“. Klienti svorně ohodnotili kladně také úpravu zevnějšku ostatních návštěvníků. THE BEATLES GO BAROQUE Po zdárném prvním kontaktu s váţnou hudbou jsme směle přikročili k další hudební delikatese. Byly nám nabídnuty pozvánky na slavnostní koncert Kazachstánského státního orchestru Camerata Kazachstán při příleţitosti 20. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán. Koncert se konal v kostele Šimona a Judy za účasti členů vlády a diplomatických sborů. Orchestr s uměleckou vedoucí Gauchar Murzabekovou provedl světoznámé skladby Beatles ve stylu barokních mistrů, a to Handela, Bacha, Corelliho a Vivaldiho. Kdyţ jsem klientům prezentoval tento koncert, padaly dotazy, jak je moţné, ţe na housle nebudou hrát umělci bílé barvy pleti, jak tomu bylo před nedávnem v Rudolfinu. Překvapivě se ptali i klienti romské národnosti. Toto téma navodilo krátkou besedu o hudebnosti Romů, kdy jsem vyzdvihl úspěchy Romů, kteří díky váţné hudbě získali všeobecně respektované postavení ve společnosti. Všichni klienti se před koncertem převlékli do společenských úborů, dámská část strávila oproti návštěvě Talichovy komorní filharmonie podstatně delší dobu líčením a vytvářením dekorativních účesů. Před zahájením koncertu byli klienti svědky příjezdu 35
čestných hostů. Z limuzín vybíhali řidiči a vystupoval zástup politiků, obchodníků a čestných hostů. Klienti si všimli, ţe barva pleti v této společnosti nehrála jakoukoli roli. Dívky ocenily vkus přítomných dam a podivovaly se nad mnoţstvím rasově smíšených párů. Všichni byli překvapeni vysokou úrovní kazachských umělců a došli svorně k závěru, ţe pokud člověk cokoli umí, barva pokoţky je nedůleţitá. Klienti taktéţ zaregistrovali fakt, ţe hlavním jazykem ve foyeru byla angličtina, jazyk, kterému ve školách nepřikládali důleţitost. FALSTAFF Následující hudební akcí byl přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku. Na programu bylo poslední mistrovské dílo Verdiho komická opera Falstaff. Jednalo se o novou inscenaci pod taktovkou maestra Jamese Levina, který se po několikaleté, úrazem zapříčiněné odmlce, vrátil za dirigentský pult. Klienty zaujal fakt, ţe představení bylo přenášeno přímým přenosem do kinna, coţ vyvolalo debatu moţnostech současných technologií, které umoţňují zaţít v Praze atmosféru odpoledních představeních v New Yorku. Při pohledu na obsazení se klienti podivovali mezinárodnímu obsazení, opět došlo na důleţitost zvládání cizích jazyků. Samotný přenos byl pro klienty zajímavým překvapením. Reţie uchopila toto dílo, oproti našemu očekávání, velice moderně a situovala děj do šedesátých let minulého století. Klienti bez problémů zvládli tříhodinový přenos a přinesli si mnoho zajímavých poznatků. Zaujal je výkon maestra Jamese Levina, který oddirigoval operu z invalidního křesla. O přestávce přenosu maestro při rozhovoru uvedl, co pro něj láska k hudbě znamená, a jak mu pomohla se vrátit k jeho profesi. Toto klienti uchopili jako velkou motivaci, kdy viděli, ţe postiţení nebrání umělci v jeho práci. Zajímavý poznatek si odnesly dívky, které byly potěšeny moderní reţií opery, která jim nabídla zajímavou podívanou, kterou původně neočekávaly, protoţe zaţité předsudky mladé generace operu prezentují jako staticky stojící figury v kostýmech s hysterickým výrazem. PRODANÁ NEVĚSTA Na závěr jsme navštívili Národní divadlo, kde jsme si vychutnali Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. Tuto poslední akci jsme pojali jako společenskou událost. Spojili jsme hudební záţitek s procházkou večerní Prahou a po skončení opery jsme si rezervovali stůl v kavárně Slavia. Sólisté, orchestr i sbor Národního divadla se předvedl ve skvělém světle, 36
scéna byla pojata novým, zajímavým způsobem. Bylo evidentní, ţe se klienti cítili uvolněně, dívky dokonce zvládly chůzi na podpatcích a nejstarší klient se seznámil o přestávce s dívkou, kterou následně pozval na schůzku. Po návratu mi všichni poděkovali a zajímali se, kdy naše rodinná skupinka opět navštíví koncert váţné hudby.
VÁNOCE Je třeba taktéţ zmínit vánoční besídku. Kaţdým rokem DD pořádá vánoční besídku věnovanou sponzorům a ostatním příznivcům DD. Kaţdá z rodinných skupin má za úkol připravit krátké pásmo, při kterém se představí a předvede, co který klient umí. Klienti většinou předvedou pásmo básní, vtipů, popřípadě scének. Klienti mě poţádali, abych s nimi secvičil pásmo koled, kdy by kaţdý dostal hudební nástroj a já abych přivezl violoncello. Vybral jsem několik notoricky známých a na instrumentaci jednoduchých koled, zajistil flétny, triangl a činelky. Kdyţ jsem je doprovázel na violoncello, klienti byli nadšeni, pro mě samozřejmým faktem, ţe umím něco více neţ podepisovat ţákovské knihy a kontrolovat pořádek pod postelemi. Vystoupení se zdařilo, sponzoři chválili klienty za jejich výkon, zejména ocenili fakt, ţe naše skupina předvedla národní koledy. Bylo evidentní, ţe chvála klienty těší a jsou sami se sebou spokojení.
VYHODNOCENÍ PRŮZKUMU Při analýze pozorování bylo zjištěno mnoho zajímavých faktů: Současný styl oblékání mladých lidí nepatří k takovým, který býva k vidění na produkcích váţné hudby. Ponechme stranou, nakolik by koncertní sály měly být otevřené návštěvníkům v teniskách a v tílku s baseballovou čapkou na hlavě. Zejména pánská část skupiny se zpočátku zdráhala vyměnit sportovní bundu s kapucí za oblek. Nicméně po prvním koncertu zjistili, ţe všichni ostatní návštěvníci jsou oblečeni ve společenských oblecích, tudíţ ve sportovním oblečení by mezi ostatní nezapadli. Postupem času přijali oblek jako součást společenské události, někteří dokonce ocenili schopnost obleku zamaskovat rýsující se bříško a především prázdnou peněţenku. Pochopili známý fakt, ţe šaty dělají člověka, kdy vhodně volené oblečení dodá jedinci na sociální prestiţi. U dívek byla situace obdobná. S oblečením souvisí otázka chování na veřejnosti. Klienti přes počáteční nejistotu 37
velice rychle akceptovali normy chování očekávané od slušně vychovaného mladého člověka na kulturních akcích. V této souvislosti porovnávali akce strávené během průzkumu s akcemi školními a pořádanými pro dětské domovy. Zde poukazovali na nevhodné chování svých vrstevníků. Zaznělo konstatování, ţe se necítili dobře, pokud na nich bylo vidět, ţe jsou klienty dětského domova. Definovali toto jako: „cítit se jako stádo ovcí”. V průběhu průzkumu bylo moţno sledovat sílící schopnost respektování sociálních norem. Pro mladé lidi je partnerství stěţejní otázkou, zejména kdyţ jako naši klienti pocházejí z prostředí, kde vztahy mezi partnery nepatří mezi nejlepší. Všichni klienti jednoznačně ocenili, jak se k sobě páry na hudebních představeních chovají, toto dokonce iniciovalo jeden rozchod, kdy klientka odmítla dále snášet hrubé chování svého bývalého partnera. Při rozchodu argumentovala tím, ţe pokud se na koncertě ostatní chovají k sobě se vzájemným respektem, měli by se k sobě lidé podobně chovat i v běţném ţivotě. Pánské klienty tématika partnerských vztahů inspirovala k formulování následující definice: „ čím vyšší je úroveň mé školy, tím vyšší úroveň můţe mít moje budoucí přítelkyně, s výučním listem pravděpodobně filharmoničku ani neobloudím, ani neohromím, ani určitě neuţivím”. Toto nás přivádí ke zjištění, ţe klienti během průzkumu měli moţnost pochopit, ţe vzdělání je kriticky důleţité pro jejich další rozvoj. Mnohokrát se dotazovali, co je potřeba k výkonu hudební profese, jaký je rozdíl v příjmech mezi vysokoškolákem a člověkem bez jakéhokoli vzdělání. Více neţ sociální výhody vzdělání poukazovali na finanční. Jako většina mladých muţů, klienti jsou fanoušky luxusních vozů. Limuzíny, které viděli před koncertem kazašského komorního orchestru, je inspirovali ke zjištění, ţe Mercedes se sice kaţdému líbí, ale pouze úspěšní ho vlastní. Klienti se otevřeli myšlence, ţe k úspěchu patří vzdělání, těţká práce a cílevědomý přístup, který povětšinou ve svých bývalých rodinách nezaţili. Toto demonstroval nejmladší klient, který uvedl, ţe podobný vůz jednou viděl zaparkovaný před jeho bývalým bydlištěm, ale během hodiny vozidlo bylo odvezeno policií i s jeho bratrancem, který vůz zcizil. Doufejme, ţe toto porovnání klientovi pomůţe pochopit, ţe hodnoty se vytvářejí poctivou prací, ke které je moţno dojít díky kvalitnímu vzdělání. Se vzděláním souvisí poznatek klientů, ţe v dnešní globalizovaném světě je nezbytně nutné zvládat alespoň jeden ze světových jazyků. Klientům bylo velice nepříjemné, ţe nerozuměli komentářům při přenosu z Metropolitní opery. Jeden klient byl velice překvapen, 38
kdyţ jím oslovená mladá dívka byla Italka a nabídla mu konverzaci v anglickém jazyce. Bohuţel jeho znalosti získané z počítačové hry World of warcraft k domluvení schůzky nestačily, coţ klienta velice mrzelo. Důleţitost anglického jazyka si uvědomili všichni klienti. Sdělili, ţe si prostředí, kde se zaznívaly cizí jazyky, kterým nerozuměli, připadali vyloučení, coţ by rádi změnili. K problematice cizích jazyků se váţe další zkušenost klientů, kterou načerpali během průzkumu. Měli moţnost vnímat, ţe multirasová partnerství jsou běţná, ţe jedinci jiné národnosti či rasy se nikterak neliší od ostatních a jsou schopni získat uznání, úspěch a společenskou prestiţ. Toto zdůrazňovali především klienti romské národnosti. Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit, jestli se klienti při návštěvě hudebních akcí cítili dobře, tedy jestli jim hudba byla schopna nabídnout moţnost odreagování a odpočinku. Je moţno říci, ţe na základě reakcí klientů se klienti cítili dobře a hudba byla schopna jim poskytnout odreagování a odpočinek. Vedle tohoto cíle se průzkum zaměřil na změny v chování a názorech klientů, které by mohly mít význam pro další psychosociální rozvoj klientů, potaţmo pro sníţení ohroţení sociální exkluzí klientů. Během celého průzkumu bylo pozorováno mnoho pozitivních změn jak v chování, tak i názorech klientů. Tyto změny by mohly do budoucna napomoci klientům získat nové sociální dovednosti a ochránit je před hrozbou sociální exkluze. Nicméně je třeba kriticky přihlédnout k faktu, ţe pozorovatel byl klientům dobře znám, neboť pracuje pro rodinnou skupinu dětského domova Klánovice. Tudíţ je moţnost, ţe klienti některé své reakce na vliv hudby upravili, aby pozorovateli „strýci“, udělali radost. Také je otázkou, nakolik pozorovatel vnímal reakce klientů objektivně, protoţe je bývalý klasický hudebník a k váţné hudbě má vřelý vztah.
39
ZÁVĚR Tématem této bakalářské práce byla hudba jako fenomén rozvoje osobnosti jedinců ohroţených sociální exkluzí. V teoretické části se autor postupně věnoval sociální exkluzi, příčinám sociální exkluze a sociálním sluţbám. Zaměřil se především na otázky aktuální pro klienty dětského domova. Autorovým cílem bylo zjistit, jestli hudba je schopna nabídnout klientům dětského domova takové podněty, které budou mít vliv na rozvoj jejich osobnosti, ale především jestli jim hudba můţe ukázat cestu, na jejímţ konci bude svět bez sociální exkluze. Autor byl velice potěšen, ţe hudební záţitky, které byly klientům nabídnuty, byly přijaty s ochotou. Bylo patrné, ţe těch několik málo hudebních produkcí zanechalo na duších klientů kladný dojem. O svých dojmech a záţitcích klienti hovořili ochotně a bez zábran, autor byl často překvapen, k jakým závěrům docházeli. Autor na základě průzkumu pevně věří, ţe hudba má moc rozsvítit maják lepších zítřků v bouřlivém moři současné společnosti. Je totiţ pro všechny, jak pro privilegované, tak i pro ty z druhého břehu společnosti. Zní všem stejně, ale těm druhým moţná vzácněji.
40
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY DOMINELLI, L. Anti-racist social work, London: Palgrave 1988
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo
HÁJSKÁ, M. PODUŠKA, O.Práce načerno jako forma adaptace na sociální vyloučení In HIRT, T., JAKOUBEK M. „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk. 2006
HLADÍLEK, M. Sociálně patologické jevy a výchova. Praha : VŠ J. A. Komenského, 2004
JOHNSON, G.M. An Ecological Framework for Conceptualizing Educational Risk. Urban Education 2004
LISÁ, H. Romové v České republice: (1945-1998).Praha: Sociopress 1999
MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis, 2000, roč. 36, č. 3, s. 285-297. MAREŠ, P., HORÁKOVÁ, M., RÁKOCZYOVÁ, M. Sociální exkluze na lokální úrovni. Praha : VÚPSV, 2008 MATOUŠEK, O. at al. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál 1996
41
MOOR, J. Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem.Praktické nápady pro každý den. Praha: Portál 2010
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2002
NEWMAN, S. Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením. Rozvoj kognitivních, pohybových, smyslových, emočních a sociálních dovedností. Praha: Portál 2004
SANTAYANA,.G. Essaye o filosofii, náboženství a umění, s. 220 Praha: Jan cher1932
Lai-
SPUMAR, P. Kultura středověku Praha ACADEMIA 1995
TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí. Jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Praha: Portál 2001
VOLEK, J. Konstrukce morální paniky a sociální exkluze. In Sociální studia. 5: 97 – 112. 2000
THOMPSON, N. Social Movements, Social Justice and Social Work, British Journal of Social Work 32, 711–722 (2002)
TOUŠEK, L. Kultura chudoby, underclass a sociální vyloučení In HIRT, T., JAKOUBEK M. „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk. 2006
WOLF, J. Lidské rasy a rasismus v dějinách a současnosti. Praha: Karolinum, 2000
Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení o sociálních sluţbách.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách
42
INTERNETOVÉ ZDROJE:
ABZ slovník cizích slov. (online). (cit. 2014-02-06). Dostupné na WWW :
.
Manzoor, S. (2008) „Black Britain's darkest hour.‟ Observer http://www.guardian.co.uk/politics/2008/feb/24/race
Řekni ne drogám (online) http://rekninedrogam.cz/marihuana
Sananim (online) http://www.sananim.cz/
GABAL, I. (2006): Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů
působících
v této
oblasti,
on-line
text:
http://www.gac.cz/documents/nase_prace_vystupy/GAC_MAPA_analyza_SVL_aAK_CJ. pdf. MAREŠ,
P.
(online):
Faktory
sociálního
vyloučení,
on-line
text:
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_193.pdf. MPSV (online) http://www.mpsv.cz/files/clanky/13031/vize_SZ.pdf
SILVER, H.: Reconceptualizing social disadvantage: Three Paradigms of Social Exclusion.
In
Rodgers,
G.–Gore,C.–Figueiredo,J.B.(eds.,1995):Social
Exclusion:
ric,Reality,Responses,on-linetext: http://www.ilo.org/public/english/bureau/inst/download/gerrypart1.pdf. 43
Rheto-
SOCIAL WATCH (online) http://www.socialwatch.eu/wcm/Czech_Republic.html
44
