8. funkční období
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
8. funkční období Těsnopisecká zpráva 9. schůze
Pořad 9. schůze
1.
Senátní tisk č. 103 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
2.
Senátní tisk č. 104 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
3.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané ve dnech 23. - 24. června 2011
4.
Senátní tisk č. 69 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách podepsaná dne 26. května 2000 a její Předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009
5.
Senátní tisk č. 100 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
6.
Senátní tisk č. 92 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
7.
Senátní tisk č. 93 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
8.
Senátní tisk č. 94 – Návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
9.
Senátní tisk č. 95 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
10.
Senátní tisk č. 96 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
11.
Senátní tisk č. 97 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
12.
Senátní tisk č. 76 – Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010
13.
Senátní tisk č. 102 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury
14.
Senátní tisk č. 38 – Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
1
15.
Senátní tisk č. 71 – Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování
16.
Senátní tisk č. 112 – Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
17.
Senátní tisk č. 83 – Konvergenční program České republiky
18.
Senátní tisk č. 87 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
19.
Senátní tisk č. 88 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
20.
Senátní tisk č. 89 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
21.
Senátní tisk č. 90 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
22.
Senátní tisk č. 91 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
23.
Evropský senátní tisk č. N 041/08 – Návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB)
24.
Senátní tisk č. 98 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
25.
Senátní tisk č. 99 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
26.
Senátní tisk č. 101 – Návrh zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice)
27.
Senátní tisk č. 56 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 28. června 1996 v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót
28.
Senátní tisk č. 86 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů
2
29.
Senátní tisk č. 361 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu se sjednáním Dohoda o převozu těl zemřelých
30.
Evropský senátní tisk č. K 036/08 – Zelená kniha o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek Směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek
31.
Senátní tisk č. 55 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná dne 23. února 2011 v Praze
32.
Evropský senátní tisk č. K 037/08 – Sdělení Komise - kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti
33.
Senátní tisk č. 68 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2010
3
8. funkční období Obsah 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 8. června 2011 ........................................................................ 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 103).......................... 2 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ............................................. 2 Senátorka Božena Sekaninová ........................................................................... 3 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................................... 4
2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 104).................................................................. 4 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ............................................. 4 Senátor Jan Žaloudík .......................................................................................... 7 Senátor Václav Vlček .......................................................................................... 8 Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................................. 8 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .......................................................... 9 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ..................................................... 12 Senátor Petr Gawlas ......................................................................................... 13 Senátorka Marta Bayerová ................................................................................ 14 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 14 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 16 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 16 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 17 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 17 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 18 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ........................................................ 18 Senátor Vladimír Dryml ..................................................................................... 19 Senátorka Alena Dernerová .............................................................................. 20 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 21 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 22 Senátorka Miluše Horská .................................................................................. 23 Předseda Senátu Milan Štěch ........................................................................... 24 Senátorka Jana Juřenčáková ............................................................................ 28 Předseda Senátu Milan Štěch ........................................................................... 29 Senátor Petr Gawlas ......................................................................................... 30 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 30 Předseda Senátu Milan Štěch ........................................................................... 31 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ........................................................ 31 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 33 Senátor Jiří Pospíšil........................................................................................... 33
I
Senátor Jan Horník ........................................................................................... 35 Senátor Richard Svoboda ................................................................................. 36 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 37 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 38 Senátor Václav Koukal ...................................................................................... 38 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 39 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 40 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 40 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 40 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ........................................... 41 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 43 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ........................................................ 44 Senátor Pavel Trpák .......................................................................................... 49 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ........................................... 49 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 50 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 50 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 51 Senátor Jan Žaloudík ........................................................................................ 51 Senátor Karel Korytář ........................................................................................ 52 Senátor Jiří Oberfalzer ...................................................................................... 52 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .............. 52 3.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané ve dnech 23. - 24. června 2011 ........................... 52 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg . 52 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 55 Senátor Tomáš Grulich...................................................................................... 56 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 58 Senátor Miroslav Nenutil ................................................................................... 59 Senátor Tomáš Grulich...................................................................................... 60 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 60
4.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách podepsaná dne 26. května 2000 a její Předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009 (senátní tisk č. 69) ............................................................. 61 Ministr dopravy ČR Radek Šmerda ................................................................... 62 Senátorka Veronika Vrecionová ........................................................................ 62
5.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 100)............................................................................................................ 63 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 63 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 64 Senátor Ivo Bárek .............................................................................................. 65 II
Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 66 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 67 Senátor Ivo Bárek .............................................................................................. 67 Senátor Jiří Pospíšil........................................................................................... 67 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 68 Senátor Ivo Bárek .............................................................................................. 68 Senátor Jiří Oberfalzer ...................................................................................... 68 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 69 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 69 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 69 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 69 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 69 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 70 6.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 92) ..................................... 70 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 70 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 71 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 72 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 73 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 73 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 74 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 74
7.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 93) .................................................... 75 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 75 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 76
8.
Návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 94) ................. 78 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 78 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 79
9.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 93) .................................................... 80 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 80 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 81
10.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 96) ........................................................................ 84 III
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 84 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 85 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 86 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 87 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ........................................................ 87 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 87 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ........................................................ 88 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 88 11.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 97) ........................................................................... 89 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 89 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 91 Senátor Vladimír Dryml ..................................................................................... 92 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 92 Senátorka Marta Bayerová ................................................................................ 94 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 94 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 96 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ................................................................ 96 Senátor Petr Vícha ............................................................................................ 97
12.
Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010 (senátní tisk č. 76) ............................................................................... 98 Pavel Varvařovský ............................................................................................. 98 Pavel Varvařovský ........................................................................................... 101 Senátorka Hana Doupovcová .......................................................................... 101 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 104 Předseda Senátu Milan Štěch ......................................................................... 104 Pavel Varvařovský ........................................................................................... 105 Senátorka Hana Doupovcová .......................................................................... 105 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 106
13.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (senátní tisk č. 102) ........................... 106 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 106 Senátor Jiří Lajtoch ......................................................................................... 107 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 108 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 108 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 108
14.
Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 38)............................................................................................................ 109 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 109 Senátorka Miluše Horská ................................................................................ 109 Senátor Miroslav Nenutil ................................................................................. 110
IV
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 110 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 110 15.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 71).... 110 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 111 Senátor Stanislav Juránek............................................................................... 111 Senátor Stanislav Juránek............................................................................... 111 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 111 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 112 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 113 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 113
16.
Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání (senátní tisk č. 112) ............................................................ 113 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 113 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 114 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 114 2. den schůze – 9. června 2011 .................................................................... 116 Jednání zahájila a řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 116
17.
Konvergenční program České republiky (senátní tisk č. 83) ................. 116 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 116 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 119 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 120 Předseda Senátu Milan Štěch ......................................................................... 122 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 124 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 125 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 126 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 126 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 126 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 127 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 131 Senátor Miloš Vystrčil ...................................................................................... 134 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 135 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 135 Senátor Miroslav Škaloud................................................................................ 136 Předseda Senátu Milan Štěch ......................................................................... 137 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 139 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 141 Senátor Miroslav Škaloud................................................................................ 141 Senátor Miloš Vystrčil ...................................................................................... 142 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 142 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................. 143
V
Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 144 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..................................... 144 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 144 Senátor Jiří Dienstbier ..................................................................................... 145 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 145 Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 146 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 146 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 148 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 148 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 148 18.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 87) ...................................................................... 150 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 150 Senátor Petr Šilar ............................................................................................ 151 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 151 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 151
19.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 88) ......................................................................... 152 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 152 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 153 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 153
20.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 89) .................................................................................................... 154 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 154 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 154 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 155 Senátor Václav Homolka ................................................................................. 155 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 155 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 156 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 157 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 157 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 157 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 157 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 158 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 158 Senátorka Veronika Vrecionová ...................................................................... 158
21.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 90) .......... 159 VI
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 159 Senátor Jiří Bis ................................................................................................ 159 Senátor Miloš Malý .......................................................................................... 160 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 161 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 162 Předseda Senátu Milan Štěch ......................................................................... 162 Senátor Miloš Malý .......................................................................................... 162 Senátor Miloš Malý .......................................................................................... 163 Senátor Miloš Malý .......................................................................................... 163 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 163 22.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 91) ......................................................................... 164 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 164 Senátor Jiří Lajtoch ......................................................................................... 164 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 165 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 166 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 166 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 166 Senátorka Jana Juřenčáková .......................................................................... 167 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 168 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 170 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 170 Senátor Jiří Pospíšil......................................................................................... 171 Senátor Petr Pakosta ...................................................................................... 171 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 172 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 172 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 172 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .............................................................. 173 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 173 Senátor Petr Vícha .......................................................................................... 173 Senátorka Jana Juřenčáková .......................................................................... 173 Senátorka Jana Juřenčáková .......................................................................... 174 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 174 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 175 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 175 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 176 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 176
23.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 98)............................................................................................................ 176 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 176 Senátor Jiří Bis ................................................................................................ 178 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 180 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 180 VII
Senátor Miloš Vystrčil ...................................................................................... 181 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 181 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..................................... 182 Senátor Jan Horník ......................................................................................... 182 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 184 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 184 Senátor Jiří Bis ................................................................................................ 186 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 186 Senátor Jiří Bis ................................................................................................ 187 24.
Návrh zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice) (senátní tisk č. 101) ..................................................... 189 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 189 Senátor Tomáš Kladívko ................................................................................. 190 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 191 Senátor Tomáš Kladívko ................................................................................. 191 Senátor Stanislav Juránek............................................................................... 192 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 192 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 192 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 192 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 192 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 193
25.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 28. června 1996 v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót (senátní tisk č. 56).................................................... 193 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 193 Senátor Jiří Bis ................................................................................................ 194 Senátor Jaroslav Sykáček ............................................................................... 195
26.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 86) ....................... 195 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 195 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 196 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 197 Senátorka Soňa Paukrtová.............................................................................. 197 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 198 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 198 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 198 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 198 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 199 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 199 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 200 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 200 VIII
Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 201 Senátorka Božena Sekaninová ....................................................................... 201 Senátorka Božena Sekaninová ....................................................................... 202 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 202 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek ........................................... 202 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 203 27.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu se sjednáním Dohoda o převozu těl zemřelých (senátní tisk č. 361) ................................................................. 204 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................. 204 Senátor Jozef Regec ....................................................................................... 205 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 205 Senátor Karel Šebek ....................................................................................... 205 Senátor Karel Šebek ....................................................................................... 206 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 206 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 206 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ................................................... 206 Senátor Karel Šebek ....................................................................................... 206 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................. 207 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 207
28.
Zelená kniha o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek Směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek (evropský senátní tisk č. K 036/08) .......................... 207 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................. 207 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 208 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................. 208 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 212 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 212 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................ 213 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 214 Senátor Jiří Pospíšil......................................................................................... 214 Senátor Jan Horník ......................................................................................... 214 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ...................................................... 216 Senátor Miroslav Škaloud................................................................................ 216 Senátor Miroslav Škaloud................................................................................ 217 Senátor Miroslav Škaloud................................................................................ 217 Senátor Václav Koukal .................................................................................... 217 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................. 218 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................. 220 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................. 221
29.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná dne 23. února 2011 v Praze (senátní tisk č. 55) ........................................................................ 221
IX
Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................. 221 Senátor Pavel Lebeda ..................................................................................... 222 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 223 30.
Sdělení Komise - kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti (evropský senátní tisk č. K 037/08) .......................................................................................... 224 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš ................................ 224 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................. 226 Senátor Marcel Chládek .................................................................................. 227 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................. 227 Senátor Marcel Chládek .................................................................................. 230 Senátor Jiří Pospíšil......................................................................................... 231 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 231 Senátor Stanislav Juránek............................................................................... 232 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 233 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 233 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 234 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 234 Senátor Petr Vícha .......................................................................................... 237 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................. 237 Senátor Jiří Pospíšil......................................................................................... 237 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 237 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš ................................ 238 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................. 238 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................. 239 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................. 239 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 240
31.
Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2010 (senátní tisk č. 68) ............................................................................. 240 Igor Němec ...................................................................................................... 240 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 242 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 242
X
Těsnopisecká zpráva z 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 8. června 2011
(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky a senátoři, prosím,
abyste usedli na své místo, abychom mohli zahájit schůzi. Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu. Schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odstavec 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 19. května. Z dnešní schůze se omlouvají tito senátoři a senátorky: Dagmar Terelmešová, Eva Richtrová, Daniela Filipiová, Pavel Čáslava, Zdeněk Schwarz, Jaroslav Doubrava, Jan Hajda, Petr Pakosta, Adolf Jílek, Dagmar Zvěřinová, Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Petr Pithart, Miroslav Krejča, Petr Guziana, Přemysl Sobotka a Josef Řihák. Prosím, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Nyní podle § 56, odstavec 4, určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko. Má někdo připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 bylo registrováno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 27, pro návrh se vyslovilo 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 9. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru byl vám rozdán na lavice. Má někdo další návrh nebo návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí. Děkuji.
1
Můžeme přistoupit k hlasování o programu dnešní schůze, protože žádný návrh na změnu nebyl. Budeme hlasovat o návrhu programu dnešní schůze tak, jak nám byl před schůzí rozdán na lavice a jak byl navržen Organizačním výborem. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 bylo registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 103) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 103. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého mezi námi vítám a kterého zároveň žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Dobré dopoledne,
pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych uvedl tento zahřívací bod, protože jde čistě o transpoziční normu, o transpozici směrnice 2009/38/ES o zřízení Evropské rady zaměstnanců. Obsahuje kromě toho také některé legislativně technické úpravy, které souvisejí s nálezem Ústavního soudu č. 116/2008. Dovolte mi v této souvislosti připomenout, že k první úpravě zákoníku práce k této problematice Evropských rad zaměstnanců došlo již v roce 2000, kdy byla transponována směrnice 94/45/ES, kterou se stanovil obecní rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství. Od té doby můžeme hovořit o rozdělení na dvě roviny práva, na právo na nadnárodní informace a na právo zaměstnanců na informace jiného než nadnárodního charakteru. Směrnice byla revidována a výsledkem je předmětná směrnice 2009/38/ES a 94/45/ES. Směrnice má převážně technický charakter, spíše upravuje a zpřesňuje jednotlivá ustanovení. Zdůrazňuje povinnost Evropské rady zabývat se jen nadnárodními informacemi a projednáváním, což v předchozí verzi nebylo tak úplně jasné, výrazně zjednodušuje klíč pro složení vyjednávací výboru a Evropské rady zaměstnanců, zpřesňuje povinný obsah dohod v těch případech, kdy dojde k podstatným organizačním změnám ve struktuře podniku, řeší také situace, jak a dokdy po účinnosti směrnice budou platit dojednaná ustanovení. Kromě této části čisté transpozice jsme také navrhli upravit některá ustanovení v intencích nálezu Ústavního soudu č. 116/2008. Tento nález průlomově umožnil, aby u zaměstnavatele působily vedle sebe jak odborová organizace, tak Rady zaměstnanců a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jde o to, že tímto nálezem Ústavního soudu bylo jasně stanoveno, že pokud je povinnost projednání nebo informování vůči zaměstnancům, musí toto informování nebo projednání učiněno jak vůči odborové organizaci, tak vůči Radě zaměstnanců či zástupci pro oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Proto se navrhuje drobná úprava ve spojkách tak, aby bylo jasné, že tato povinnost platí vůči oběma skupinám, tedy dřívější spojka "nebo", která dávala
2
možnost výběru, se nahrazuje spojkou "a", aby bylo naprosto zřejmé, že povinnost je třeba plnit jak vůči odborové organizaci, tak vůči Radě zaměstnanců. Chci zdůraznit, že přípravu novely jsme pečlivě konzultovali jak se sociálními partnery, tak s budoucími uživateli. Všechny připomínky byly vypořádány, v meziresortním připomínkovém řízení nebyly uplatněny žádné rozpory. Pokud jsem správně informován, tak i jednotlivé senátní výbory, které tento návrh projednávaly – jak ústavně-právní výbor, tak výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, předložený návrh doporučily. Protože jsme pod kuratelou termínů, dokdy musí být tato oblast zharmonizována, dovolil bych si vás požádat o schválení této technické a troufám si říci bezproblémové normy. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím, pane ministře, abyste
zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 3/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 103/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou prosím, aby vás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně,
vážení kolegové. Hlavním účelem předloženého návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2009. Podstata této úpravy spočívá v tom, že zaměstnanci velkých nadnárodních zaměstnavatelů v Evropské unii, což jsou v zásadě zaměstnavatelé, kteří působí nejméně ve dvou členských států, zaměstnávají více než tisíc zaměstnanců, a v každém z nejméně dvou členských států je zaměstnáváno aspoň 150 zaměstnanců, mají právo, aby byli informováni a aby s nimi byly projednány nejdůležitější záležitosti, zejména změny činnosti jejich zaměstnavatele či organizaci práce. Postup předávání informací a projednání se má dohodnout mezi vedením a zaměstnanci zpravidla tím, že je ustavena Evropská rada zaměstnanců, a to na základě dohody sjednané mezi vyjednávacím výborem a ústředím. Podmínky pro ustavení a řádnou činnost vyjednávacího výboru, Evropské rady zaměstnanců nebo jiný ujednaný postup pro nadnárodní informace a projednání je povinen vytvořit na svůj náklad zaměstnavatel. Kromě čisté transpozice jsou upravena některá ustanovení dle nálezu Ústavního soudu z roku 2008, který umožnil, aby u zaměstnavatele působily vedle sebe jak odborové organizace, tak i jiní zástupci zaměstnanců jako je Rada zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví, a pokud k tomu dojde, musí mít rovné postavení při zastupování zaměstnanců. V Poslanecké sněmovně byl návrh zákona schválen ve znění předloženém vládou, byly k němu přijaty pouze dvě drobné úpravy legislativně technické povahy a změna v navrhovaném termínu účinnosti. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zabýval a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala další případné návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.
3
Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Ano, bude hovořit pan zpravodaj senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Omezím se pouze na krátké konstatování, že ústavněprávní výbor ve svém usnesením doporučil návrh zákona, kterým se mění zákoník práce přijmout. Doporučil ke schválení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není avizován. Přistoupíme k rozpravě. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o rozpravu není, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se nebude chtít vyjádřit, zpravodajka také ne. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 bylo registrováno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 28, pro návrh se vyslovilo 51, proti nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu a děkuji všem aktérům. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je
2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 104) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 104. Návrh uvede opět pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého žádám, aby nás s návrhem seznámil. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji. Vážený
pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Senátní tisk č. 104, který máte předložen k projednání, obsahuje návrh novely zákona o důchodovém pojištění a dalších souvisejících předpisů. Je to především reakce na nález Ústavního soudu, který shledal v dubnu 2010 ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhož se vypočítává procentní výměra důchodů, protiústavním. Předložení tohoto návrhu zákona není něčím, co by primárně iniciovala vláda. Jedná se v první řadě o nutnou reakci vyvolanou nálezem Ústavního soudu, který je nutno z pozice vlády i z pozice ministra respektovat. Vzhledem k obtížnosti řešení odložil Ústavní soud vykonatelnost svého rozhodnutí do dne 30. září 2011. Ústavní soud došel k závěru, že současný důchodový systém negarantuje ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí výpočtu důchodu dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práva svobod a vede k nepřijatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Ústavní soud přitom v nálezu nespecifikoval, jaké navýšení u posuzovaných skupin obyvatel by bylo podle jeho
4
názoru v souladu s příslušnými články Ústavy či Listiny základních práv a svobod a toto rozhodnutí ponechal na rozhodnutí politickém. To samozřejmě znamená poměrně široké spektrum možností, jak se s nálezem vyrovnat. Vláda zvolila řešení, které nemá negativní dopad do státního rozpočtu a které se zároveň nijak nedotkne nejnižších příjmových skupin obyvatel. V souladu se závěry nálezu se navrhuje jednoznačně stanovit pravidla pro určení výše redukčních hranic pro účely zjištění výpočtového základu a základní výměry důchodu přímo v zákoně, a to prostřednictvím násobku průměrné mzdy. Bude tak zamezeno tomu, aby vláda stanovovala každoročně redukční hranice i výši základní výměry důchodu bez zákonných kritérií jen podle vlastní úvahy, což také Ústavní soud kritizoval, neboť to, že vláda v exekutivní pravomoci rozhoduje v podstatě o čerpání státního rozpočtu, který musí být určen zákonem, a to i na další období, tedy i ingeruje do zákonodárné moci, je postup nesprávný. V návrhu zákona se počítá s pětiletým přechodným obdobím, které bude sloužit k tomu, aby občané těsně v předdůchodovém věku byli dotčeni navrhovanou změnou minimálně a aby nový způsob výpočtu nároku na starobní důchod i na ostatní důchody byl zaváděn pozvolně. Navrhované řešení zajistí posílení principu ekvivalence, to je tedy to, co požadoval Ústavní soud, a to zvýšením náhradového poměru v posledních dvou příjmových decilech, to znamená u příjmů vyšších než 30 tisíc Kč, při současném zachování solidarity u nízkopříjmových jedinců v prvním decilu. Ústavní soud dal svým nálezem prostor nejen pro úpravu parametrů tzv. redukčních hranic, ale i pro přijetí dalších opatření, která by měla zvýšit zásluhovost v základním důchodovém pojištění obecně. Návrh novely zákona o důchodovém pojištění proto obsahuje i návrhy dalších opatření, která se zrušením § 15 zákona o důchodovém pojištění sice nesouvisejí přímo, avšak přispějí ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového systému a zpřesní současnou právní úpravu. Návrh novely zákona byl již projednán v Poslanecké sněmovně. V průběhu tohoto projednávání nebyl přijat žádný pozměňovací návrh. A vzhledem k tomu, že navrhované řešení i další navrhovaná opatření jsou předmětem dlouhodobé diskuse a jsou tedy všeobecně známé, dovolím si stručně shrnout nejvýznamnější navrhované změny. Jak už jsem se zmínil, navrhuje se jednoznačně stanovit pravidla pro určení výše redukčních hranic pro zjištění výpočtového základu přímo v zákoně, a to ve vazbě na průměrnou mzdu. Bude tak zamezeno tomu, aby vláda stanovovala každoročně redukční hranice bez zákonných kritérií, jen podle své úvahy. Při nastavení první redukční hranice se vychází ze současného stavu, takže první redukční hranice má činit 44 % průměrné mzdy. U druhé redukční hranice se navrhuje posun oproti současnému stavu, a to na čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy, bude tedy druhá redukční hranice odpovídat maximálnímu měsíčnímu vyměřovacímu základu. Pokud jde o zápočet částky osobního vyměřovacího základu bude se tak jako dosud započítávat do první redukční hranice plně, zápočet mezi první a druhou redukční hranicí se navrhuje ve výši 26 % oproti současným 30 % mezi první a druhou redukční hranicí a deseti procentům mezi druhou a třetí redukční hranicí, tedy zjednodušeně řečeno, druhé a třetí pásmo se sloučí s jednotnou výší zápočtu. Další změna se týká výše základní výměry důchodu, pro jejíž stanovení současná právní úprava taktéž neobsahuje žádná pravidla. Její výše se má určovat podle zákonem stanovených pravidel, tedy tato výše bude pevně svázána s průměrnou mzdou, obdobně jako je tomu v případě redukčních hranic, a opět tento
5
návrh vychází ze současného stavu a navrhuje se úroveň základní výměry stanovit ve výši 9 % průměrné mzdy. K upevnění vazby mezi placeným pojistným a výší přiznaného důchodu, tak jak požaduje Ústavní soud, se navrhuje pokračovat v postupném prodlužování rozhodného období pro zjišťování osobního vyměřovacího základu ze současného cílového stavu 30 let na období celoživotní s tím, že tak jako dosud se bude přihlížet pouze k příjmům dosaženým po roce 1986. Další navrhované parametrické změny mají přispět ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a dále ke zpřesnění současné právní úpravy. Navrhuje se, aby i po roce 2030 se pokračovalo ve zvyšování důchodového věku, a to dosavadním tempem, tedy dva měsíce za každý ročník. V této souvislosti bych chtěl upozornit na shodou okolností včera zveřejněné doporučení Evropské komise, které obsahuje naprosto jednoznačné doporučení směrem k České republice, aby úroveň, rychlost zvyšování věku odchodu do důchodu byla ještě vyšší než to, co je navrhováno. Myslím si tedy, že tento návrh je velmi dobře vydiskutován a odpovídá české situaci jak politické, tak demografické, že samozřejmě tento podnět z hlediska Evropské komise je zajímavý. Nicméně to, co předkládám, to, co se navrhuje, považuji za velmi vhodný postup, protože je konzervativní, pouze prodlužuje dosavadní schéma zvyšování věku odchodu do důchodu i za rok 2030. Zároveň se navrhuje zrychlit zvýšení věku odchodu do důchodu u některých kategorií žen tak, aby sjednocení věku odchodu do důchodu bylo dosaženo už v roce 2041, nikoliv až po roce 2050, což je příliš vzdálený horizont, a upozorňuje na to, jak Ústavní soud, tak Evropská komise, tak i řada dalších odborných institucí. K tomuto zvyšování bude opět docházet pozvolna, postupnými kroky po jednotlivých ročnících narození, to znamená, nemůžeme se dostat, pokud přijmeme tento odpovědný postup, do situace jiných států, kde neřešením této problematiky se dostávají do velmi obtížných diskusí o jednorázovém zvyšování věku odchodu do důchodu skokově u některých ročníků z roku na rok. Zároveň se navrhují některé parametrické úpravy, pozvolnější odstupňování procentní sazby redukce procentní výměry předčasného starobního důchodu, takže se procentní výměra sníží za každých započatých 90 kalendářních dnů o 1,2 % v období od 365. do 720. dne, jedná se jenom o to, aby ten postup byl mírnější, aby nebyl skokový z 0,9 % na 1,5 %, aby tam byl mezistupeň, aby to bylo motivační k velmi pečlivému zvážení, kdy zvolit předčasný odchod do důchodu. A dále se navrhuje zrušit možnost jednorázové výplaty částky při zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství, protože toto opatření nepřináší zamýšlený efekt. Navrhuje se zkrácení lhůty pro možnost opětovného vzniku nároku na vdovský či vdovecký důchod, pokud dojde znovu ke splnění zákonem stanovených podmínek z pěti let na dva roky, tedy navrhuje se návrat k podmínkám stanoveným před 1. lednem 1996. Závěrem mi dovolte zdůraznit, že valná část návrhu reaguje na nález Ústavního soudu, vláda tedy neměla jinou možnost než tyto úpravy navrhnout. S nálezem Ústavního soudu je jednoznačně spojena i řada dalších parametrických úprav, které v intencích nálezu Ústavního soudu mají zajistit dlouhodobou stabilitu důchodového systému. Pokud jde o časové souvislosti, pak je třeba zdůraznit, že je nutné reagovat na nález Ústavního soudu včas, protože pokud by nebyla přijata právní úprava nahrazující ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, nebylo by možné od 30. září letošního roku vypočítávat procentní výměry starobních ani invalidních důchodů, ani důchodů z nich odvozených, tedy pozůstalostních důchodů, a všechny
6
důchody by musely být přiznávána v minimální výši, která u starobních důchodů činí 3000 Kč měsíčně. Navrhovanou právní úpravu považuji za vyváženou, neboť tato úprava na jedné straně posiluje v intencích nálezu Ústavního soudu ekvivalenci u pojištěnců s vyššími příjmy, na straně druhé zachovává princip solidarity a neprohlubuje deficit důchodového systému. Dovoluji si vás tedy požádat o podporu předloženého sněmovního tisku. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, za předložený návrh. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 104/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 104/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil s jeho zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se dne 1. června 2011 velmi odpovědně za účasti zástupce navrhovatele pana Dr. Šimerky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, věnoval tomuto návrhu. A jak již bylo řečeno panem ministrem i s vědomím, že nepřijetí právní úpravy k 30. 9. 2011 by mohlo znamenat řadu nepříznivých důsledků. Velmi vážně jsme samozřejmě vzali v úvahu i parametrické změny, které jsou nutné k tomu, aby nález Ústavního soudu v novém pozměňovacím návrhu k zákonu mohl být reálný a fungovat. Velmi obsáhlá diskuse se rozvinula na téma výtvarného slepování důsledků nálezu Ústavního soudu s dalšími opatřeními. A většinově je výbor toho názoru, že není důvod podporovat mediální obraz malé důchodové reformy a velké důchodové reformy. V tomto případě jde prostě o to, vyhovět nálezu Ústavního soudu s drobnými parametrickými úpravami, které se váží k tomuto bodu. A důchodová reforma jako celek nemá část malou a velkou, ale je prostě důchodová reforma. A takto většinově se k tomu výbor stavěl. A teď už to vezmu jenom velmi stručně, neboť pan ministr tento návrh popsal velice podrobně a v podstatných bodech. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve svém jednání k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /senátní tisk č. 104/ po odůvodnění zástupce předkladatele pana Dr. Šimerky a po rozpravě, po zpravodajské zprávě pana senátora Čáslavy, který je nepřítomen, dnes se omlouvá a já ho zastupuji, přijal toto stanovisko: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení; a určil mě zpravodajem pro tuto část jednání. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Návrh
projednal i ústavně-právní výbor, jehož zpravodaj má nyní právo vystoupit. Táži se tedy zpravodaji ústavně-právního výboru pana Vlčka, zdali si přeje vystoupit. Je tomu tak, prosím.
7
Senátor Václav Vlček: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych vás ve stručnosti seznámil s 61. usnesením ústavněprávního výboru k projednávanému senátnímu tisku č. 104. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR: I. Projednávaný návrh zákona zamítnout. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Václava Vlčka. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda
někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a
pánové. Ústavně-právní výbor, jak již tady bylo řečeno, se tímto tiskem č. 104 zabýval. My jsme samozřejmě v době svého projednávání neměli k dispozici soubor pozměňovacích návrhů tak, jak je projednal pro zdravotnictví a sociální politiku. Já vůbec nepochybuji o tom, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tím zabýval velmi důkladně. Na druhou stranu ale při prostudování návrhů, které přijal a které jediné jsem měla k dispozici, mám za to, že pozměňovací návrhy do jisté míry jdou proti nálezu Ústavního soudu. Protože vládní návrh, který prošel Poslaneckou sněmovnou, zachovává nejen rozpočtovou neutralitu, ale reaguje na skutečnost, že Ústavní soud díky kombinaci zvýšení základní výměry důchodů a zvýšení maximálního vyměřovacího základu bez úpravy výše důchodu u těchto příjmů, dojde k výraznému oslabení záměru, posílit ekvivalence požadované v nálezu Ústavního soudu. Proti návrhu, který obsahuje senátní tisk č. 104, by tento pozměňovací návrh zvýšil rozdíl mezi náhradovým poměrem u osob s nízkými a vysokými příjmy a zároveň by náhradový poměr u osob s příjmy na úrovni pětinásobku průměrné mzdy klesl pod - u Ústavního soudu úspěšně napadenou úroveň - 19 %. Já si myslím, že návrh zákona, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, je vyvážený a vyrovnaný. A proto vám navrhuji, abychom schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože jsem přesvědčena o tom, že ctí a respektuje nález Ústavního soudu více než pozměňovací návrhy, které nám byly předloženy. Pak je ještě jedna procesní záležitost. My jsme teď dostali na stůl rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů s datem 6.6. Já se ptám, zdali tento soubor návrhů projednal VZSP, a pokud jej projednal, tak s jakým výsledkem. Myslím si, že není v možnostech senátorů se seznámit s tím takovým rychlým způsobem a hlasovat o tom, už proto, že novela je opravdu komplikovaná, dotýká se veřejnosti stoprocentně a chyby, které by v tom eventuálně nastaly, by mohly mít fatální následky. Takže můj dotaz zní, zdali soubor pozměňovacích návrhů byl projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Jinak opakuji, že navrhuji schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále vystoupí pan místopředseda
senátor Zdeněk Škromach. 8
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Chtěl bych se vyjádřit k návrhu zákona, který jsme obdrželi. Myslím, že hlavní problém celého návrhu je, že vlastně slučuje dvě věci. Jednak se snaží nějakým způsobem, a já si myslím, že zcela špatným, vyrovnat s nálezem ÚS, ale na druhé straně na něj přilepuje různé přívěšky a přílepky, které už mají spíše politický charakter, o tom, zda se budou například prodlužovat důchody do nekonečna. To znamená, že určité ročníky se prakticky důchodu ani nemohou dožít, protože věky, které se posouvají v českých podmínkách někde k hranici 70 let a výše, jsou už hranice, které mohou být odůvodňovány tím, že za 20 – 30 let se budeme dožívat daleko delšího věku, ale myslím si, že ani studie, které jsou dneska k dispozici a které bohužel nedoprovázejí tento návrh, o tom nehovoří. To, že určitým způsobem se věk, kterého se dožíváme, postupně stabilizoval a nárůst, který tady byl v minulých letech – zatím nikdo nepotvrdil, že by měl pokračovat. Navíc to není jenom otázka dožití, ale je to také otázka schopnosti vůbec pracovat, vykonávat nějakou činnost. Dneska se v rámci zaměstnanosti zabýváme problémem, že lidé, kterým je 50, 55 let a chtějí pracovat, práci neseženou. Prostě není. Já chápu pana ministra, že chce ušetřit a že je dobré ušetřit na důchodcích. Ale na druhé straně chce-li, aby lidé, kteří jsou v tomto vyšším věku – a já myslím, že můžeme začít už dneska u padesátníků, pětapadesátníků a pokračujme dál, a pak hovořme i o prodlužování aktivního věku, kdy lidé budou pracovat, tak potom asi to má nějaký smysl. Ale já jsem nezaznamenal ze strany MPSV, natož ze strany této vlády nebo i těch předchozích vlád, které tady v posledních čtyřech, pěti letech byly, že by přišly s nějakými programy pro tyto skupiny občanů, kteří oprávnění poukazují na to, že i když chtějí pracovat, tak prostě práci neseženou. A pokud jde o věk 60, 65 let, tak ve všech okolních zemích, kde takováto věková hranice pro odchodu do důchodu se blíží 65 letům a podobně, tak hledají různé způsoby alternativních podob zaměstnání a podobně. Já jsem přesvědčen o tom, že toto je věc, která je samozřejmě diskutabilní, je možné o ní diskutovat. Věk odchodu do důchodu je velmi zajímavý, dokonce jsou země Evropské unie, které uspořádají referendum, neumím si představit, že by občané rozhodli, že chtějí, aby se jim prodlužoval důchodový věk, to určitě v naprosté většině, nikdo, nebo velká část občanů nechce. Na druhé straně ohánět se argumenty, že Evropská komise – je zajímavé, že v některých věcech tato vláda dost protieurouniostická, ale když se to hodí, tak takovéto argumenty se používají pro zdůvodnění něčeho, co v našich podmínkách je nezdůvodnitelné. Já myslím, že naopak pan ministr Drábek, ale i celá vláda, by se měly důrazně ohradit proti tomu, aby Evropská komise se vyjadřovala k věcem, které jsou naprosto v kompetenci národních vlád a národních parlamentů. Není nic Evropské komisi do toho, jaký máme důchodový systém. Já myslím, že mají dost problémů ve vlastních zemích, aby si je řešili. Mám pocit, že toto jsou někdy snahy odvádět pozornost od skutečných problémů, které by Evropská komise řešit měla. Bohužel mám pocit, že tato vyjádření potom spíše vyvolávají negativistické nálady u občanů právě vůči EU a jejím orgánům. Paní senátorka tady před chvílí hovořila o fatálních následcích. Fatální následky bude mít schválení tohoto návrhu zákona tak, jak je předložen ministerstvem práce a vládou ČR. Já myslím, že je škoda, že v této chvíli se nemůžeme bavit pouze a jen o nálezu ÚS. A můžeme na to mít názory různé. Já osobně jsem přesvědčen, že tohle je záležitost, o které ÚS neměl rozhodovat, ale druhá věc je, jako občan respektuji rozhodnutí ÚS a je potřeba najít řešení. A to
9
řešení v principu a systému je jedno z možných. Říkáme, že pro nás je dokonce i přijatelné, ale – a to je to "ale" – je škoda, že ministerstvo a pan ministr, který často hovoří o tom, že chtějí jednat o důchodech a o dlouhodobých změnách, a toto je dlouhodobá změna, která navíc postihne lidi, kteří celý život poctivě pracovali, mají odejít do důchodu na podzim letošního roku, a najednou jim Parlament změní podmínky do důchodu! Něco jiného je, když oznámíme, a je to politické rozhodnutí této vlády, dnešním dvacátníkům a třicátníkům, že půjdou do důchodu, já nevím, v 80 letech. To je prostě politické rozhodnutí a mají možnost se k tomu vyjádřit buď v příštích volbách tím, že zvolí jinou politickou garnituru, která samozřejmě tuto věc může a určitě změní. A druhá věc je, něco oznámit lidem těsně před důchodem, kteří už nemají reálnou šanci se připojistit, nemají možnost se zajistit, nemají možnost na to reagovat. Pan ministr může říci "no, ano, ale je to pár desítek korun, možná stokorun měsíčně, co to je". Já vím, pro pana ministra nebo pro mě jako pro senátora to asi není tak hrozné. Ale pro člověka, který dostane důchod vyměřený v řádu čtyř, pěti, možná v tom průměru někde kolem 10 tisíc Kč, každá stokoruna je dobrá. A vysvětlovat to tím, že k novému roku bude valorizace důchodů a že tím se to smaže – to je přece podvod. To je podvod na občana. A spoléhání na to, že si neumí spočítat, že jedna a jedna jsou dvě a nikoli tři. Protože samozřejmě valorizace důchodu je ze základu, který má člověk stanoven jako důchod, a že bude vyšší než desetikoruna – doufejme, že ano. Ale to neznamená, že to maže propad, který vlastně tahle vláda způsobí 80 procentům lidí, kteří od 1. října do důchodu půjdou. Ten se potáhne až do jejich smrti, protože prostě bude valorizováno z nižšího základu. To jsou přece základní početní úkony. Jsem rád, že dneska i k maturitám už je potřeba matematika, protože se ukazuje, že i mnozí, kteří maturovali z matematiky, tak s tím mají docela problém. Chápu, a myslím si, že pokud by probíhala tato jednání, tak i v rámci opozice bychom hledali řešení. Tady je potřeba říct, že vláda šla cestou, že 10 % lidí s nejvyššími příjmy důchody zvýší, což je legitimní – na základě nálezu Ústavního soudu. Je potřeba nějaké řešení a rozhodnutí, ale řekla, že těm 10 % se složí 70 % budoucích důchodců ze svých budoucích důchodů – na důchody lidí s nejvyššími důchody. Ale to už nepovažuji za správné. Já chápu, je to uvažování vlády, která říká – jedněm vezmeme, druhým přidáme – a tímto způsobem hospodaří i s jinými věcmi. Nejlépe je sebrat těm, kteří mají nízké a střední příjmy a přidat těm, kteří mají vysoké. To je určitě v logice přemýšlení této Nečasovy vlády. Ale naše představa to není. Jsme přesvědčeni o tom, že nestačí říct, že 20 % lidí s nejnižšími důchody budou důchody zachovány – no, ony budou zachovány. Ale protože většinou jsou to nejnižší důchody, které se už dostávají pod hranici životního minima, tak samozřejmě důchody sice zůstanou, ale opatření, které v další fázi připravuje pan ministr Drábek a které už teď vlastně běží v Poslanecké sněmovně a které doputuje i sem do Senátu – tak mění podmínky pro výpočet životního minima, mění podmínky např. pro zdravotně postižené. Nakonec změnila podmínky už u příspěvku na péči, týkalo se to většinou z velké části seniorů. V prvním stupni už byl snížen příspěvek z 2000 na 800. Takže sice se důchody nesníží, ale snižují se další příjmy, které vlastně tyto nejnižší důchodové kategorie mají. To, že na tento zákon v zásadě ministerstvo a vláda nabalily takové věci, jako je zvyšování důchodového věku, postupné srovnávání důchodového věku pro muže a ženy na stejnou věkovou úroveň, znevýhodňují odchody pro předčasné starobní důchody, zkracují dobu pro opětovný vznik nároku na vdovský, vdovecký důchod, ruší částku výplaty 12 měsíčních splátek vdovského důchodu při zániku nároku na tento důchod, upravují podmínky výplaty invalidního důchodu apod.
10
Vážené dámy a pánové, už v minulosti vznikaly historické nespravedlnosti, které dodneška nejsou v důchodovém systému napravitelné a táhnou se. Rok 1995 – tenkrát také bylo plné Staroměstské náměstí, kde bylo možná 80 – 100 tisíc lidí, kteří protestovali proti tehdejší změně důchodového systému. Systém byl změněn. Od roku 1996 platí nový systém. Ale historicky tady máme kategorie tzv. "staro" a "novo" důchodců, kde jsou různým způsobem upraveny výpočty důchodů a při stejném základu v zásadě lidé dostávají rozdílné důchody. A stejné nespravedlnosti v zásadě zásahem do důchodového systému by mohly vzniknout tímto. Z minulosti máme i další tzv. "staré" a "mladé" vdovy, podle toho, kdy tento nárok na vdovský důchod vznikal. Úpravy, které navrhuje vláda a pan ministr povedou k dalším historickým nespravedlnostem. To základní je v samotném řešení nálezu Ústavního soudu, kdy v zásadě dojde ke změně způsobu výpočtu a změně výše důchodu, které bude nevýhodnější pro 70 % lidí, kteří do důchodu půjdou v budoucnu. To samozřejmě je těžko přijatelné a je potřeba to říkat. Je potřeba se k tomu hlasitě přihlásit. Je potřeba, aby strany ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, které tyto změny dneska podporují, aby jasně řekly, že toto je jejich záměr a neschovávaly se za to, že ono je to vlastně všechno trošku jinak a vyrovná se to někde, až se budou valorizovat důchody. Ano, budou, ale samozřejmě těm, kteří budou mít vyšší důchody, budou se valorizovat výrazně více, než těm, u kterých k těm propadům důchodů dojde. Z tohoto důvodu bych chtěl doporučit, aby Senát nezamítl tento návrh. Protože si myslím, že je potřeba se v této věci chovat velmi zodpovědně. Samozřejmě nepřijetí zákona v této věci, který by měl účinnost k 1. říjnu letošního roku, by mělo velmi negativní dopad na samozřejmě lidi, kteří by v té době odcházeli do důchodu. Na druhé straně ale znovu říkám, že je mi líto, že vláda nenašla způsob, jak v takovýchto věcech najít alespoň širší konsensus s opozicí, protože obzvláště v důchodovém systému jsou to věci na dlouhá období, na rozdíl od jiných, které se dají kdykoliv po volbách změnit nebo upravit. Tak tady k tomu bohužel nedošlo. Proto nabízíme, a nabídneme, v podrobné rozpravě – pokud k tomu tedy dospějeme, a já věřím, že ano, že zákon nebude ani schválen, ani zamítnut – ale že bude prostor pro podrobnou rozpravu, kde bych zdůvodnil i ten návrh, který je, a jenom pro paní senátorku Paukrtovou bych chtěl tady upozornit, že návrh, který bude předložen, je shodný s tím, který byl schválen na zdravotním a sociálním výboru. Pouze po dohodě s legislativou se dospělo k tomu, že byly dvě varianty. Jedna, kterou schválil výbor, tzn. byly tam vyjmenovány změny, kterých se to týká. Anebo komplexní pozměňovací návrh, který toto obsahuje a je přehledný. Proto jdeme cestou komplexního návrhu, který vlastně obsahuje totéž a v podrobné rozpravě samozřejmě návrh zdůvodním. Nemyslím si, že by to teď v obecné rozpravě bylo úplně ideální, ale abychom už měli nějaký náskok, shrnu. Je tady jasné, že se reaguje na nález Ústavního soudu. Víceméně podpoříme návrh, který předkládá ministerstvo a vláda. Rozdíl je pouze v tom, že nechceme, aby došlo k poklesu u 70 % budoucích seniorů. Proto tam navrhujeme určité zvýšení základní výměry z 9 na 10 %, což by mělo vlastně většinu propadu pokrýt. Navíc by to vedlo k vyššímu nárůstu; u těch 10 % výše příjmových a 20 % nízkopříjmových. Dovolili jsme si tam vložit ještě jednu věc, aby to bylo i fiskálně vyrovnané, tzn., že by se nesnižovalo zastropování sociálního pojištění ze šesti na čtyři, ale ze šesti pouze na pětinásobek průměrného výdělku. Ale to si myslím, že je velmi jednoduchá změna. Odbouráváme všechny přívěsky, které se přivěsily na nález Ústavního soudu. Protože to může být pro mnohé zavádějící, že by se schvalovaly věci, které vlastně
11
s nálezem vůbec nesouvisí a jsou politického charakteru. Nevidím nic nelegitimního, aby vláda tyto návrhy předložila v samostatném návrhu zákona tak, abychom mohli svobodně o těchto návrzích rozhodovat. Nikoliv pod tlakem toho, že tady hrozí termínově omezená hrozba ze strany nálezu Ústavního soudu. Byl bych docela rád, aby pan ministr toto zvážil. Možná i z hlediska schválení úpravy tohoto zákona by trvanlivost takovéto úpravy určitě přečkala i další volební období. Díky za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Nyní s přednostním právem vystoupí paní
místopředsedkyně Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik stručných poznámek k tomuto návrhu, který právě projednáváme. K otázce paní senátorky Paukrtové, jestli výbor projednal tento komplexní pozměňovací návrh, musím jednoznačně říci, že ho ani projednat nemohl, protože téměř polovina výboru je v tuto chvíli na zahraniční cestě a bylo tam datum, kdy byl tento komplexní pozměňovací návrh předložen. To, že by měl být věcně totožný s tím, který byl výborem přijat, je možná pravda, ale zpracování je natolik odlišné, že by se tím výbor zabývat měl, protože se již v minulosti mnohokrát stalo, že v takovémto druhu projednávání došlo k značným chybám, které potom znehodnotily projednávaný materiál. V tomto návrhu, který projednáváme, se skutečně pojí dohromady dvě věci, a to je reakce na nález Ústavního soudu a další věcně odlišná věc, což je prodlužování odchodu věku do důchodu. Pokud se týká reakce na nález Ústavního soudu, pro sebe jsem si možná pejorativně pospala "aby se vlk trochu nažral a koza zůstala skoro celá", ale na omluvu ministerstva práce a sociálních věcí je nutno říci, že průběžný systém, který máme, jiné řešení neumožňuje. To, aby byly důchody více diverzifikovány podle toho, jak do tohoto systému kdo celý život přispíval, je možné jedině změnou důchodového systému. Snad ani nemohl dojít k lepší shodě událostí jako je vyjádření Evropské komise ze včerejška, které konstatuje, že Česko by mělo zvyšovat hranici pro odchod do důchodu rychleji než v současné době plánuje vláda. To je jedna z připomínek. Druhá se týká toho, že Brusel doporučuje, aby Česko spustilo i druhý pilíř. Upozorňuje, že se politici mají postarat o to, aby se takového spoření účastnilo co nejvíce lidí a aby byla správa co nejefektivnější. Ráda se zapojím do diskuse, kterou naznačil můj předřečník, a to je diskuse o tom, co má a co nemá rozhodovat Ústavní soud, byť naše názory na to možná budou odlišné podle toho, jaké byly poslední verdikty Ústavního soudu k některým záležitostem. Samozřejmě se ráda zapojím do diskuse o tom, co nám má a nemá radit Evropská komise. V této souvislosti se spíše domnívám, že bychom nemuseli poslouchat v otázkách biopaliv a v podobných věcech, kde dnes vidíme, že to nebylo příliš chytré. Co se týče diskuse o důchodovém systému, tam bych byla pro to, abychom se tomu věnovali velmi intenzivně. Dále bych chtěla upozornit na to, že pořád hovoříme tak, jako kdyby se zvyšování věku do důchodu týkalo současných důchodců. Není to pravda, 65 let bude dosaženo až v roce 2030, u žen dokonce v roce 2031. Doufám, že do té doby budeme mít tak rozumné politiky a rozumné vlády, které si s nárůstem věku odchodu do důchodu budou umět poradit. Je samozřejmé, že v některých profesích jsou lidé schopni pracovat i nad tuto věkovou hranici a jejich zkušenosti a erudice je přínosem. Jsou ale povolání, pro která takováto vysoká hranice vhodná není. Nejsou to jen
12
velmi fyzicky náročné profese, ale i profese, které vyžadují velkou koncentraci, pozornost, napadají mě řidiči, piloti, dispečeři leteckého provozu apod. Tam bude potřeba najít programy, aby i tito lidé mohli buď do důchodu odcházet dříve, že by neztráceli na cílové částce, nebo aby se rekvalifikovali. O důchodovém systému se diskutuje 20 let a za tu dobu byly tady také vlády sociální demokracie, které toho také pro výhled do budoucna pro důchodové systémy moc neudělaly. Spíše jsme byli ujišťováni, že zdroje jsou. Obávám se, že zdroje nejsou. Připojuji se k tomu, co tady řekla paní senátorka Paukrtová. Doporučuji, abychom schválili předloženou novelu tak, jak byla postoupena Poslaneckou sněmovnou, protože se obávám, že nejsme dostatečně schopni posoudit kvalitu pozměňovacího návrhu a jeho případný dopad. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. Nyní vystoupí pan
senátor Petr Gawlas, připraví se paní senátorka Marta Bayerová. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
vážené senátorky a senátoři, podle navrhované vládní novely zákona o důchodovém pojištění, kterou nyní projednáváme, se uvažuje o trvalém zvyšování věku odchodu do důchodu o dva měsíce pro každý další ročník narození – viz § 32, odstavec 3, až by muži a ženy měli odcházet svorně do důchodu v 75 letech. Už jen fakt, že si někdo dokáže představit, že lidé mohou těžce manuálně pracovat 8 hodin denně i po 70 letech, fascinuje . Dokáže si někdo představit, jak bude v 75 letech po zdravotní stránce vypadat dělník, který po celý produktivní život manuálně pracoval, například v dole nebo v huti, v provozu, kde je každý den vystaven extrémnímu prachu, hluku a horku. Jaká asi bude produktivita takového člověka, pokud se v těžkém provozu tohoto nesmyslně nastaveného důchodového věku dožije a jakou bude mít jistotu, že kvůli podlomenému zdraví, k němuž se dopracoval při výkonu svého povolání, nebude propuštěn a nahrazen někým mladším. Co se nevyplatí na důchodech, vyplatí stát na sociálních dávkách, Nemluvě o tom, že existuje spousta profesí, kde na zdravém úsudku a reakcích zaměstnanců záleží životy občanů. Budete se například cítit bezpečně v autobusu, který bude řídit 75 řidič? Já rozhodně ne. Každý člověk se s věkem zákonitě opotřebovává, ztrácí se síla, výkonnost, pružnost. U drtivé většiny profesí si zvyšování důchodového věku na 75 let nedovedu představit. Odchod do důchodu není možné prodlužovat do nekonečna. Nebylo by lépe formou diskuse s opozicí a odborníky hledat jiné cesty stabilizace důchodového systému? Což například cílená podpora porodnosti a zaměstnanosti? Stojí vůbec současná vládní novela na reálných podkladech? Byla komunikována s odborníky, nebo jim byla pouze předložena po schválení vládou? Proč se například snaží předpovídat poměr zaměstnaných a důchodců, když nemůže vědět, jak v budoucnu bude ovlivněn vývoj porodnosti? Tvrdit dnešním náctiletým, že budou moci jít do důchodu až v 70 letech a nejspíše žádný důchod mít nebudou, považuji za nesmyslné a předčasné strašení a za velice špatnou motivaci pro jejich budoucí uplatnění? Nebo jde o nepřímé naznačení cílů této vlády? Zrušíme důchody, z práce se bude odcházet místo do důchodu rovnou na hřbitov? Budou ti, kterým se náhodou důchodového věku podaří dožít, vyznamenáni nějakým řádem, například za statečnost? Nevím, pane ministře, zda jste někdy sfáral na šachtu nebo pobyl v hutním provoze. Pohyboval jsem se dvacet let od dělnické profese až na konec jsem učil tyto žáky. Mohu říci, že před deseti lety, kdy hutníci odcházeli do důchodu v 55 letech, vypadali již tehdy na 75 let. Když jsem si prostudoval tabulku důchodový
13
věk pojištěnců narozených v obdobích 1936 až 1977, měl jsem z toho hrůzu a nechápal jsem to. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová, připraví se pan senátor Luděk Sefzig. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, váhala jsem, zda mám k tomuto tisku vystoupit. Zdá se mi totiž, že obsahuje tolik nepodložených údajů, logických a argumentačních zmatečností, že se k tomu nelze nějak uceleně, urychleně, vyjádřit. Dovolím si k němu alespoň několik poznámek. Předkládaný návrh měl primárně reagovat na usnesení Ústavního soudu a řešit problém zásluhovosti výše důchodů. Kdyby se předkladatel soustředil pouze na tento problém, zřejmě by zákon prošel bez větších problémů. Návrh však obsahuje i úpravu věku odchodu do důchodů a řadu dalších témat, které s usnesením Ústavního soudu bezprostředně nesouvisí. Tím se stává nesourodým a v zásadě nepřijatelným. Vláda uvádí, že zásadním důvodem pro provedení důchodové reformy je demografický vývoj a jeho dopad do finanční stability důchodového systému. V roce 2050 prý bude 1,2 plátce pojistného na jednoho důchodce, zatímco dnes je to 1,8 plátce. Jak ale vláda k tomuto číslu přišla? Z čeho vycházela a co to vlastně bude znamenat? Bude se současně zvyšovat produktivita práce a jaké budou exportní a další podmínky vývoje ekonomiky? V jedné z tabulek v důvodové zprávě se lze dočíst, že v roce 2072 se muž narozený v roce 2001 dožije s 81,93procentní pravděpodobností důchodového věku 71 let a důchodu si bude užívat zhruba 20 let. Chtěla bych mít křišťálovou kouli, z níž se to dá přečíst. V rámci nejen malé důchodové reformy se téměř vůbec nemluví o tom, že poměr plátců pojistného na jednoho důchodce je dán i mírou přírůstku obyvatel, zejména pak mírou porodnosti. Pokud se nesoustředíme i na tu část problému, pak přece nemá důchodová reforma řešení. Vláda však dělá vše pro to, aby mladým rodinám zkomplikovala možnost uživit a vychovat děti. Dokonce se zdá, že když už děti, tak pouze jedno. Celkově považuji i tento návrh zákona za projev nekompetentnosti a arogance vlády. Vláda ví, že si nakonec schválí, co bude chtít. Byla jsem toho včera svědkem ve Sněmovně při projednávání námi vráceného zákona o ochraně životního prostředí. Nám nezbývá, než si dělat poznámky, co všechno bude třeba změnit, až tato vláda padne. Chtěla jsem navrhnout zákon zamítnout, ale to už tady zaznělo ústy kolegy Vlčka. Počkala bych na podrobnou rozpravu, protože pozměňovací návrhy řeší spoustu těchto problémů. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Vystoupí pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Luděk Sefzig: Vážené paní senátorky a senátoři, dovolte, abych
začal obecnou poznámkou, která byla podle mého soudu trochu posunuta. Pan ministr podrobně poslouchal při předkládání návrhu, hovořil o tom, že Evropská komise k tomu nabádá, a je to jen formou doporučení, není to unijní agenda, je to agenda každého členského státu, Evropská komise nabádá jen k tomu, abychom urychlili prodlužování věku odchodu do důchodu. Vychází to z přirozeného a všem 14
známého faktu, že se průměrný věk prodlužuje a že dochází k tomu, že se rodí méně dětí. Nechápu, jak někdo, kdo tvrdě obhajuje průběžný důchodový systém, tento fakt nevnímá, protože pak existuje jediná cesta, jak naplnit průběžný důchodový systém – buď zvýšit porodnost, nebo prodloužit věk do důchodu. Všichni dobře víme, že na začátku minulého století, nebo kolem roku 1900, byla tuším průměrná doba dožití kolem 50 let. Ten věk se velmi výrazně prodlužuje, já nevím, jestli si to uvědomujete, ale v době, kdy já jsem studoval, zhruba před 30 lety, tak byl průměrný věk muže kolem 68 let a ženy kolem 70, možná 71 let. Dnes je to zhruba o tři roky déle. Kupodivu dochází i k tomu, že se průměrné dožití velmi přibližuje, nebo smazává se rozdíl mezi mužem a ženou, zda je to způsobeno tím, že ženy více kouří nebo muži dělají méně rizik, netroufám si soudit, ale jistě bychom v podrobné analýze k něčemu takovému došli. V době, kdy byl průměrný průběhový důchodový systém vynalezen, a to už je více než 100 let, tak byl naplňován tak, že se průměrného důchodu, průměrný důchod byl v řádech měsíců, nikoliv let, dnes průměrné užívání důchodu, a tady není nic o žádné křišťálové kouli, to je pouhá statistika, což je velmi přesná věda nepřesných čísel, ale velmi přesná věda, a ta statistika říká, že dnes se lidé dožívají delšího věku a proto, aby ti budoucí potomci naplnili důchodový měšec, tak buď musí pracovat déle, záleží skutečně na této generaci, zda bude ochotna vůbec na nás pracovat, nebo na své rodiče, a nebo zda ochotna nebude a bude to řešit třeba cestou jinou, ať už úpravami legislativními, anebo tím, že si uvědomí, jak důležitá je generační obměna, jak důležité je vychovávat děti tak, aby byly nositeli nejenom hospodářského, ale celé prosperity budoucí společnosti. Čili z tohoto důvodu mi přijde naprosto logické, že ministerstvo práce a sociálních věcí na potřebu, která vyplynula jednoznačně, a o tom asi není rozporu mezi námi, ať sedíme kdekoliv, rozpor, který byl a který Ústavní soud vyjádřil svým rozsudkem, aby napravila, tak vláda k tomu logicky tedy přidružuje a využívá této možnosti k tomu, aby napravila i tu statistickou nerovnost mezi naplňováním důchodového a průběžného sytému a mezi prodlužováním věku. Je pochopitelné, že lidé, kteří pracují v těžkých provozech, nemohou tento věk prodlužovat donekonečna. Tento návrh je zhruba kolem 65 let věku. To, že zde není capping, je dáno tím, že se předpokládá, aby i v budoucnu byla doba předurčitelná, ale prodlužování věku není zdaleka tak rychlé, jak by možná někteří předpokládali. Myslím, že prodlužování věku bude probíhat spíše po generacích v řádu několika měsíců nebo let, nebude to překotné, že by se najednou prodloužil věk na 100 let. To je málo pravděpodobné. Myslím si, že algoritmus špatný není. Domnívám se, že jednoduchými parametrickými změnami tento zákon upravovat, měnit, a že není nutné ho tedy přebudovávat. Myslím si, že i budoucí politické reprezentace tak nebudou činit, protože si souvislost mezi věkem odchodem do důchodu a množstvím peněz v sociálním systému si uvědomí. Jenom úplně na závěr pro úplnost chci říci. Když projdete státy Evropské unie, tak tam věk 65 let odchodu do důchodu je spíše ta spodní hranice, hranice 67 let je běžná, tuším ve Francii. Ve velkých ekonomikách je úplně normální, že lidé odcházejí do důchodu v 65 letech. Netýká se to té generace, která dnes je co by čekatelé odchodu do důchodu, ale generace mladší, která má možnost se na tento odchod připravit, tedy včetně toho, aby se připravila i na to, co bude dělat, až nebude schopna dělat třeba těžkou fyzickou práci. A já se domnívám, že tento návrh je vyvážený a nevidím důvod, proč jej měnit tak, jak předkládají kolegové, a nebo jak předkládá výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji vám za pozornost.
15
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám za vystoupení,
pane senátore. A nyní vystoupí s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si přidat ještě pár souvislostí k tomu, o čem zde hovoříme. Tato vláda si velmi sebevědomě dává nejrůznější přívlastky, ale podle toho, co dělá, je jisté pouze to, že je to vláda, která si zaslouží přívlastek účetnická. Nic proti poctivým účetním, ale společnost prostě nelze pouze spočítat, společnost je živý organismus. Každé opatření, každý zákon, každý návrh, který vejde v život, se projeví nejenom v ekonomice, ale i v sociální a společenské situaci země a dopadá, ať chceme nebo ne, do individuálních životů lidí. Uplatňování čistě matematických modelů, jak dělá tato vláda, bohužel do života lidí dopadá naprosto fatálně. Každé navrhované opatření by mělo být zváženo ze všech aspektů, které s ním souvisejí. To návrh tohoto ministerstva opět nedělá, tak jako v máločem, co tato vláda předkládá, tak jako to nedělá tato vláda v ničem, co předkládá. Ano, souhlasím. Musíme reagovat na změny. Ale my musíme hospodařit, ne škrtat. Účetní operace skutečně nic nevyřeší. Řekneme-li a), musíme také říci b). Mluvíme-li o prodlužování věku odchodu do důchodu, musíme také říci, jaké podmínky budou pro pracovníky ve vyšším věku, a to nejenom z pohledu bezpečnosti práce, ale také například k délce a uspořádání pracovní doby, uspořádání pracovišť, zařazení těchto lidí do pracovních týmů. Ale tyto návrhy také musí mít vazbu na zdravotní a sociální zabezpečení, také na celoživotní vzdělávání. Všechny tyto aspekty jsou zohledňovány v opatřeních, o kterých hovoří mezinárodní úmluvy, mezinárodní dokumenty. A my bychom mezinárodní dokumenty měli respektovat, jestliže se zavážeme k jejich plnění. Záležitosti navyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let jsou zakotveny v úmluvách Mezinárodní organizace práce a v Evropském zákoníku sociálního zabezpečení. O tom řeč v tomto návrhu není, není ani v důvodové zprávě. Tento návrh není podložen žádnou z analýz, které by k tomu příslušely. O ničem takovém vláda prostě nemluví. Já chápu, že při filosofii, že každý se má postarat sám o sebe, proč by se tedy vláda starala o tyto souvislosti. Stačí prostě věci spočítat a matematicky namodelovat. Ale už při znalosti souvislostí je potřeba se bavit skutečně trošku jinak. Kolegyně a kolegové, vnímám nutnost respektovat nález Ústavního soudu. Tato novela však jde daleko za nutnost na tento nález reagovat, a to bez promyšlení souvislostí. A musím to opakovat. Je třeba také říci, že vláda hasí požár, který sama založila, resp. její předchůdkyně s premiérem Topolánkem, a to snížením odvodů do sociálního pojištění, do sociálních systémů, a tím snížením příjmů do důchodového systému, do důchodového pojištění. Pokud jsem zachytila, že tato vláda přesto všechno ještě znova navrhuje snížení odvodů do tohoto systému. A ještě mi dovolte dvě poznámky. Paní místopředsedkyně Palečková řekla, že v důchodovém systému bychom měli poslouchat Evropskou komisi, ale u obnovitelných zdrojů ne. Já si dovolím připomenout, že důchodové systémy jsou v gesci národních států. A pokud tedy mám ještě ne úplně přesné informace, tak také výrok Evropské komise nebyl až tak úplně přesný, jak to bylo prezentováno dnes v médiích.
16
Ale znova. Důchodové systémy jsou v gesci národních států. To je skutečně jenom doporučení, na rozdíl od záležitostí, které se týkají vnitřního trhu, a je to i záležitost obnovitelných zdrojů. Tam jsme vázáni tím, jak se členské státy na evropské úrovni domluví a jak se tedy k tomu přidávala i naše vláda. A druhá poznámka. Zásadní opatření v oblasti důchodového systému není jenom to účetnictví, není jenom prodlužování věku odchodu do důchodu. Pokud budeme věci vidět v souvislostech, pak musíme hovořit také o propopulační politice, o prorodinné politice, chcete-li, a to velmi a velmi intenzivně. A že propopulační opatření fungují, lze dohledat z dlouhodobých statistik. Druhé opatření je zvýšení produktivity práce. Tato vláda absolutně nehovoří o tom, že, doufejme, za deset, dvacet, třicet let bude jiná produktivita práce než je v této době. A já se nedivím, protože za pravicových vlád od roku 2006 produktivita práce v České republice se neposunula ani o trochu. A tady musím dát věci ještě do jiných souvislostí, a to je čerpání peněz z Evropských fondů. Peníze z Evropských fondů, ty tzv. měkké peníze právě z Evropského sociálního fondu byly do vysoké míry směřovány právě na zvýšení produktivity práce, na lepší organizovanost práce, na vyšší kvalifikovanost lidí, na jejich schopnost svou produktivitu práce skutečně zvýšit, pracovat velmi efektivně. Tyto peníze se nečerpají, ministerstvo financí není schopno zajistit audity. Tak jestliže tato vláda nepotřebuje 300 mld., které sociálně demokratické vlády nasmlouvaly a zajistily pro Českou republiku, tak o čem se tady bavíme? Tak co chceme brát na lidech, kteří se mají, resp. nemají dožít důchodu, jestliže to prodloužení bude takové, jak je v této chvíli navrženo. Závěrem bych chtěla jenom říci, že samozřejmě respektuji výrok Ústavního soudu. Proto se přidám k tomu, abychom návrh propustili do podrobné rozpravy, kde budu hlasovat, a také se přimlouvám za to, abyste hlasovali pro pozměňovací návrhy, které předložil místopředseda Senátu pan Škromach, jehož důsledky budou takové, že budeme respektovat výnos Ústavního soudu, ale odmítáme ty návrhy, které jsou k tomuto návrhu ze strany ministerstva přilepeny. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní s přednostním právem vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Vladimír Dryml. A já požádám paní místopředsedkyni Gajdůškovou, aby mě vystřídala v řízení schůze.
(Řízení schůze se ujímá místopředkyně Senátu Alena Gajdůšková.) Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, dovolte mi dvě poznámky.
Já souhlasím s paní místopředsedkyní Gajdůškovou v tom smyslu, že se zvyšováním doby věku odchodu do důchodu se samozřejmě pojí i taková opatření, která těm lidem, kteří přicházejí do důchodového věku a jsou již v důchodovém věku a chtějí pracovat, abychom jim prostě upravili poměry tak, aby tu činnost vykonávat mohli. A já se bohužel obávám, že my tak příliš nečiníme. Na minulé schůzi Senátu Senát nevzal na vědomí Národní program reforem, který předkládala vláda a kde se jasně hovořilo o nediskriminaci lidí, kteří se blíží důchodovému věku. A byly tam vyjmenovány podmínky, které je nutno upravit tak, aby ti občané, kteří se k němu blíží, mohli stále ještě pracovat. A já si myslím, že lidí, kteří se blíží důchodovému věku, a kteří již v důchodovém věku jsou, v mnoha případech pracovat prostě chtějí.
17
Upozorňuje tedy jenom na to, že Senát nevzal tento návrh na vědomí, takže debaty o tom, jestli je to jenom "má dáti – dal", tak mně nepřipadají v tuto chvíli příliš relevantní. To je první poznámka. Druhá poznámka. Já jsem samozřejmě ráda, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku předkládá soubor pozměňovacích návrhů, který vnímám v tuto chvíli jako návrh k debatě. Na druhou stranu, jestli v těch pozměňovacích návrzích se skutečně vyskytují taková opatření nebo takové návrhy, které jdou proti rozhodnutí Ústavního soudu, tak je velmi obtížné je přijmout. A pokud jde o to, že nám byl předložen další soubor pozměňovacích návrhů, tak když si srovnáte to, co přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, a to, co je nám nyní navrhováno, tak já v tuto chvíli mohu jenom konstatovat, že soubor pozměňovacích návrhů předložený panem senátorem Škromachem je daleko obsáhlejší a nevím, jestli jsem v tuto chvíli schopna si přečíst a dát dohromady, jestli jsou to jenom legislativně technické úpravy nebo nejsou. Čili to byla moje poznámka, že bych předpokládala, že v případě takovéhoto rozsáhlého pozměňovacího návrhu by prošel výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji vám. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, paní senátorko. A nyní mám s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Zdeňka Škromacha, prosím, pane místopředsedo. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji.
Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já chápu předsedkyni senátorského klubu vládního TOP 09, že hájí vládní politiku. Ale nemůže očekávat od opozice, která shodou okolností má v Senátu většinu, že tuto vládní politiku bude bez připomínek podporovat. A to je samozřejmě i případ postoje ke konvergenčnímu programu a k dalším věcem, které vláda předkládá, aniž by je s opozicí projednávala. Je možné, že tam je nějaký bod o řešení předdůchodového věku, ale naše představy na to, jak to řešit, se výrazně liší. My jsme přesvědčeni o tom, že tady mají být skutečně programy, které umožní lidem, aby i v tom delším věku, a to nemusíme chodit až k věku 70 let, znovu opakuji, v 55 letech, v 60 letech vůbec dosáhli na nějaké zaměstnání. A myslím, že toto ani ve vašem vládním programu nebylo. Pokud jde o posuzování, co je víc ústavnější, méně ústavnější, myslím si, že není věcí, aby tohle posuzoval jednotlivý senátor nebo dokonce možná celý Senát. Tady nějakým způsobem rozhodl Ústavní soud. A pokud se bude někdo domnívat, že tohle neodpovídá nálezu Ústavního soudu, tak má právo požádat znovu o přezkoumání návrhu. Ale jediný, kdo může rozhodnout o tom, zda to je nebo není správné řešení, je Ústavní soud. A já považuji za naprosto neférové, jestli tady, a myslím si, že s vědomím této pozice – a nejsem právník, ale myslím si, že právní povědomí máme – někdo říká, že tohle je více nebo méně ústavní, tak k tomu nemá tady nikdo z nás právo, aby to takto posuzoval. Pouze Ústavní soud vykládá zákony a může o tom rozhodnout. A stejně tak v jiných věcech. Myslím, že je legitimní a správné říkat, tohle je náš názor, nás TOP 09. Ostatně váš program dneska plní pan ministr Drábek, který je z vaší strany a který ji ve vládě zastupuje. Věci veřejné tady nemáme, ale ODS i Věci veřejné pro to hlasují. 18
Když si přečtu program TOP 09, tak je to jako namalované, co všechno se daří panu ministru Drábkovi prosazovat, a já mu k tomu gratuluji, protože má mimořádné podmínky. Zatímco koalice se dohaduje kvůli různým postům ve vládě apod., tak jemu procházejí všechny programové věci TOP 09. Mě by to tedy zarazilo, být koaliční partner. A jako opozice na to samozřejmě musíme nějakým způsobem reagovat. Ale spojovat –a tady si myslím účelově – věci, které jsou vyloženě politického charakteru o tom, kam by měla nebo neměla důchodová reforma směřovat, to je věc rozhodnutí vlády, vládní koalice. A to, co jsem zdůraznil, je otázka, jestli ty změny mají být dlouhodobého charakteru, a pak je potřeba jednat s opozicí, protože předpokládám, že není představa, že tahle vládní koalice tady bude vládnout navěky a z boží vůle, takové žádné koalice v demokracii nefungují a nejsou. A toto je tak zásadní věc, která by měla přečkat i další volby a další volby a lidé by měli mít jasno, za jakých podmínek do důchodu půjdou. A znovu opakuji, je škoda, že vládní koalice nevyužila toho, aby tady došlo ke shodě vlastně obou parlamentních komor, protože v takovémto případě je to hodně a hodně důležité. Ještě možná poznámka. Pokud paní senátorce se jeví, že v tomto návrhu je víc písmenek než v návrhu, který schválil zdravotní a sociální výbor, tak ano, protože jde o komplexní návrh, který zahrnuje vlastně tyto navržené změny. Říkám znovu, byly připraveny dvě varianty, legislativci doporučili spíše tuto variantu, že je prostě srozumitelná. Nevidím žádný důvod, pokud by si některé senátorky a senátoři chtěli prostudovat tento návrh, aby podrobná rozprava byla přerušena třeba do příštího dne. Předpokládám, že to je dostatečná doba. Případně, chce-li to projednat výbor, je to věc jednacího řádu. Já to nenavrhuji, ale pokud někdo má pocit, že tomu je potřeba věnovat více času, je to možné. Myslím, že Senát vyhověl v této chvíli přání pana ministra Drábka, který měl zájem projednávat tyto body jako první body dnešního jednání. Pokud by byly zařazeny na příští den, tak už tady časový prostor určitě byl. Myslím, že to je spíš otázka ochoty nebo neochoty takovouto záležitostí se zabývat. Ale co je myslím si principiální a co by v diskusi zaznít mělo, zda má být návrh, který má řešit nález Ústavního soudu, spojován s přílepky podobného charakteru, jaké jsou k návrhu přidány. Myslím si, že to velkým způsobem zužuje možnost nalezení nějakého kompromisu konečného řešení. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
pane místopředsedo. A nyní je přihlášen do diskuse pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Nyní zde projednáváme tzv. malou novelu důchodové reformy, nebo novelu ne, ale malou důchodovou reformu. Ta se dotýká velkého množství našich občanů, prakticky všech důchodců. Je to velmi citlivá otázka sociálně i politicky. Chtěl bych jednoznačně a jasně upozornit na skutečnost, že za vlád sociální demokracie nebyl důchodový systém v deficitu. Nebyl! Není to jenom otázka porodnosti, dožívání se delšího věku, ale také je to o výši, která bude placená, doufám, že ze zvyšujících se platů, které budou příjmem důchodového účtu. Je to i otázka produktivity práce, o které zde byla řeč.
19
Ústavní soud podle mého názoru nám nemůže přikazovat důchodovou reformu, on může říkat, v čem jsou rozpory s ústavou. Malá důchodová reforma nebyla projednána s ČSSD, i když to bylo slibováno i ministerským předsedou! ČSSD, a možná to nebude trvat dlouho, v to pevně věřím a doufám, změní některé věci. Aby někdo neříkal, že jenom kritizujeme a nejsme vstřícní, jsou tady určité pozměňovací návrhy. Je to určitý vstřícný krok k tomu, aby se v zájmu celé země tento důchodový systém, který byl rozvrácen některými necitlivými zásahy za vlády předchozí i současné. Nemůžeme však podporovat asociální změny této vlády. Vlády, která vládne v permanentním rozkladu a poškozuje Českou republiku ve světě. Vlády, která nemá důvěru ani 30 % našich občanů a po tom, co projdou některé reformní zákony, pevně věřím a doufám, že tato důvěra bude ještě menší. Mluvilo se tady o doporučení EK. Za prvé je to doporučení! Za druhé, je to záležitost principu subsidiarity, to znamená každého státu. Ve Francii, pro vaši informaci, a jsem zvědav, jak EK donutí Francii ke změnám, protože by to ve Francii vyvolalo velké bouře sociální a demonstrace a jiné věci, se odchází do důchodu v 62 letech. Není to pravda, že v 67. V 62 letech! Já bych se chtěl zeptat pana ministra, zda může říci, jaká je výše důchodu členů EK, nebo bude, když nám doporučují, aby se zvyšoval odchod do důchodu. Dále bych se chtěl zeptat pana ministra, jestli je pravda, že dojde ke snížení důchodů u 70 % důchodců. Určitě to pravda je, ale chtěl bych to slyšet z jeho úst. A s jakou výší odchodu do důchodu se počítá. Jaká bude hranice? Sedmdesát let? Osmdesát? Nebo sto? Zeptejte se horníků, zeptejte se hutníků, manuálně pracujících lidí, jestli tito lidé budou moci dělat v těchto letech. A hlavně, kdo je bude zaměstnávat. Máte vyčleněny finanční prostředky, až budou na úřadech práce, nebo nezaměstnaní a bude se za ně muset platit sociální a zdravotní zabezpečení? Budu hlasovat pro pozměňovací návrh, protože z těch velkých a špatných zel je to menší zlo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Alena Dernerová: Dobré dopoledne, paní místopředsedkyně,
pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom krátce chci zareagovat. Jsem lékař. Jsem sice dětský lékař, dětský neurolog, ale ohledně demografického údaje, že se bude stále prodlužovat délka života, tak to nevidím tak úplně růžově, protože víme, že nejsou finanční prostředky ani na zdravotnictví. Minulý týden tuším zaznělo, že jsou velké problémy s financováním onkologických center. Takže si myslím, že prodlužování důchodů bude mít svůj limit i s ohledem na finanční prostředky. To je jedna věc. Druhá. Pokud by se skutečně život neprodlužoval, pak jsem byla na takovém zajímavém semináři v CERGE institutu, vím, že někteří říkají, že to, co tam zaznělo, pravdou není, leč já si myslím, že tak úplně to také pravda není, že člověk, který o tom hovořil, docela erudovaný, Ondřej Šnajdr, říkal, že pokud budeme tímto tempem pokračovat a budeme si stanovovat důchod někdy, tak budou muži v důchodu dva roky a ženy osm let. Takže zhruba asi tak. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.
20
Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, omlouvám se těm, kteří uvěřili tomu, že jsem omluven. (Veselost.) A radovali se, jak to hezky půjde. Tak nepůjde. Nebudu to rozebírat, jenom několik poznámek. Četl jsem předevčírem tuším článek o tom, jak slévač, který stojí na dřevěné paletě, která každých 10 minut pod ním podhoří, půjde do důchodu v 73 letech. To jsou demagogické články. Dokonce plašíme milé babičky v domech pro seniory, kterým je osmdesát a obávají se, aby se jim neprodloužil věk odchodu do důchodu. A přitom, když se podíváte do těch tabulek, tak ti, kteří se narodili v roce 1977, půjdou do důchodu v roce 2044, až jim bude 67 let. Což v některých zemích už skutečně nyní je věk do důchodu. Já si ale myslím, že člověk by měl mít právo jít do důchodu, kdy chce. Takoví lidé už mezi námi jsou, my k nim ovšem většinou nepatříme. Já myslím, že třeba pan Hušák může jít do důchodu již zítra. Pan Fejk pozítří. Další mohou jít popozítří. Ale když to vezmu vážně, jsou i jiné profese. Já jsem fáral v šachtě na Ostravsku, kde ovšem na předku nefárali čeští horníci, ale polští, protože čeští nechtějí. Ale platy těchto lidí také nejsou průměrné. Takže pokud by se naučili za dobu aktivního věku si střádat, tak by skutečně mohli jít do důchodu dříve. Ale pochopitelně, tak jak je tomu ve Spojených státech, s menším důchodem. Ale to svobodné rozhodnutí by mělo být na každém. V Čechách je zvláštní, že skoro všichni se do důchodu těší. Na jedné straně všichni nadávají, jak to bude hrozné, ale všichni už se nemůžou dočkat, až v tom důchodu budou. Takže to je první rozpor, kde já něco vidím a něco jiného slyším. Na druhé straně, a nerad, musím souhlasit s Vladimírem Špidlou, že zdroje jsou. Nerozumím tomu, proč někdo tvrdí, že podobnost je malá, a proto že neuživíme důchodce. Když jsme s panem prezidentem otevírali ono velké rypadlo v Bílině, tak nám řekli, že to celé velké rypadlo, velké jako dvě fotbalová hřiště, budou ovládat dva lidé. Dva lidé proti dřívějším rypadlům, kde byla posádka nějakých šest až osm. V AGC ovládá asi 22 lidí obrovskou linku, která má miliardovou produkci. V Mladé Boleslavi, v Nošovicích se ta auta jenom sypou z pásů a je to něco úplně jiného. Pamětníci možná vzpomínají na ta krásná rádia, která vypadala jako tady ty naše stolky, byla intarzovaná, dokonce i první televize měly intarzované úžasné dřevěné bedny a nádherný zvuk, a to všechno se dělalo ručně. Dnes se běžte podívat do trojúhelníku do Žatce, jak to vypadá na pásu, jak z takových krabiček, ze součástek na konci vyběhne LCD televize. Takže chce mi ještě někdo tvrdit, že dva dělníci neuživí 20 důchodců, když dva zemědělci je uživí? V tom asi chyba nebude. To znamená, že chyba musí být někde jinde. Chyba je jednak v tom, že jsem si za ta léta socialismu všichni zvykli, že stát se postará. A to je velká obava – co s tím? Jak donutit lidi spořící na důchod, protože ono je hezké, když jim necháme dobrovolnost. Ale nicméně ti, kteří budou nezodpovědní, tak nám tady zůstanou. Je to podobný příběh jako s těmi, kteří se zadlužili. Ono se hezky řekne, tak se teď starejte, když jste se zadlužili vlastní vinou. Lidé tady fyzicky jsou, a ti lidé byli zvyklí, že se o ně někdo musí postarat. Jsou země, kde by jim skutečně řekli – je to váš problém. Když jsem se starosty v New Yorku ptal, jak je to s dávkami, tak on říkal – ano, mají šest týdnů na to, aby si našli práci. A říkám – no, a co dál? No – to mají těch šest týdnů. A vůbec nemohl pochopit, že potom přijdou na radnici, a tam jim dávají dávky třeba doživotně. Druhý mýtus, který se tady zmiňoval, že potřebujeme něco udělat s porodností, aby bylo víc dětí, a tím jsme měli zaručeno, že staří budou sanováni těmi dětmi. Tak se když tak podívejte, jaké děti se rodí díky našim populistickým opatřením pro porodnost. Rodí se populace, která je stále méně kvalitnější, protože
21
více dětí mají sociálně slabí, než sociálně silní. Jsou dokonce rodiny, kde už asi třetí nebo čtvrtá generace ještě nikdy nebyla v práci. A myslíte si, že tyto děti, až budou jaksi starší, že uživí důchodce? Je tomu přesně naopak. Čím víc zvýšíte porodnost, tím bude jednou důchodců. Tuto debatu jsme vedli v jedné jihoamerické zemi, kde se chlubili, že mají porodnost asi tři a půl oproti naší, kde my skoro vymíráme. Ale když stav budeme udržovat na stejné hranici, tak je to přece lepší. Vzpomeňte, co se teď děje. Na jedné straně, a ještě o tom budeme dnes mluvit – všechny děti do školek, protože to my chceme; vychovat řádného evropského korektního občana, tak je musíme dát do ústavu už od dvou let, jak náš pedagogický ústav tvrdí – to je na jedné straně. A na druhé straně bojujeme proti tomu, že je moc dětí v ústavech. Mimochodem už tady bylo řečeno, že EU nás jaksi nutí k rychlejšímu růstu věku do důchodu a že vlastně jí do toho nic není. To mě vždycky pobaví, když to někdo řekne, když vidím, jak z původní barcelonské výzvy je potom směrnice a poté nařízení. A bude doba, kdy už vůbec nebudeme rozhodovat o ničem. Ale potěšilo mě, co tady říkal kolega Škromach, že vládní koalice nebude vládnout věčně. Já se na to velmi těším, protože potom bude zase všeho dost. Tady nebyla řeč, kde se na to vezme, ale to nás v tuto chvíli nezajímá, to nějak dopadne. Všichni budou mít velké platy, velké důchody, už se na to velmi těším. Tady mi říkal kolega o jeho babičce, že důležitější než výška důchodu je doba, jak dlouho si ho užijete. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nyní je jako
senátor přihlášený pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážené senátorky,
senátoři, já bych si dovolil – mimo roli zastupujícího zpravodaje – říct svůj osobní názor a svěřit se vám, možná postesknout si, jak jsem, jakkoliv to nevypadá podle postavy, velmi citlivý člověk. Jsem citlivý a byl bych ještě citlivější, kdyby se některé věci měly opakovaně dít lehce nefér. Jako nefér jednání vnímám vždycky, když jsem do něčeho tlačen. Tady zcela evidentně jsou opět tlačeni, stalo se to určitě ne poprvé – do rozhodování o věcech důležitých, dlouhodobých, zásadních, ne zcela jednoznačných, a to je třeba věk odchodu do důchodu. V souvislosti s tím, že do 30. 9., a o tom asi nikdo nepochybuje, je potřeba vyhovět nálezu Ústavního soudu. Opět tady toto spojení ve mně vyvolává diskomfort. Myslím si, že to bylo také v meritu věci diskuse, kterou jsme měli na výboru. Myslíme, že skutečně problematika odchodu do důchodu, vývoje populace, věkového vývoje populace je natolik zásadní, že by si zasloužila několik jednání. I z této diskuse se ukázalo, že věci nejsou jednoznačné. Uvedu dva příklady. Věřím všem našim ministrům odjakživa, a ještě víc věřím Gompertzově křivce. Ta funguje pro biologické systémy včetně kvasinek, takže tam exponenciálně do určité doby budeme výrazně déle žít – a potom se to najednou zastaví a už to dál nepůjde – takto se chovají všechny biologické systémy. My jsme v té exponenciální fázi a nevíme, kde limit je. Může být v sedmdesáti, může být třeba v devadesáti, pravděpodobně to nepůjde až tak daleko. Tyto kvalifikované diskuse bohužel jsou zastíněny tím, že nález Ústavního soudu nechce nikdo zpochybňovat a do 30. 9. je třeba mu vyhovět. Další aspekt, protože jsme se tomu skutečně odpovědně věnovali, tak jsem si vyslechl i experty, kteří teď momentálně pracují na MPSV, jaké jsou jejich odhady. Máme určitou nezaměstnanost mezi mladou generací. V Evropě je to ještě horší. Svým způsobem prodlužování věku do důchodu velice tuto situaci může ovlivnit. 22
Dále víme, že ve vyšším věku, zejména v manuálních profesích jsou lidé více nemocní a svým způsobem i v intelektuálních profesích berou větší platy, aniž produkt musí být takový jako u mladých. A jestliže mladí nejsou zaměstnaní, tak je těžce demoralizujeme a pohřbíváme celou společnost do budoucna. Aspektů je celá řada. Určitě byste přišli na 5 – 6 dalších hledisek, která v otázce věku do důchodu, která se sice zdánlivě lineárně vypadá, že to bude výhodné, ale ve skutečnosti na to můžeme doplácet. Ale opět se vracím k tomu původnímu. V této kvalifikované debatě – svobodně se k tomu vyjadřovat – mi brání to, že je to přilepeno k čemusi, čemu musí být vyhověno, a já o tom nepochybuji. A to vyhověno tak, aby to mělo dokonalou podobu. Já v tomto naprosto věřím legislativcům, a proto i to dotváření. Tak jako neumím kontrolovat všechna čísla zákonů, jestli byla správně opsána, tak věřím, že dodělávky, které mezi jednáním výboru a Senátu, aniž by změnily meritum věcí, aniž by změnily názor výboru, se tam z legislativního odboru objeví, takže přispívají ke kvalitě věci. A vaším prostřednictvím, vážená paní předsedající, bych chtěl kolegovi Kuberovi pouze sdělit, že já jsem k rozvoji populačnímu přispěl tuto noc, kdy se mi po půlnoci narodila první vnučka, a beru jako osobní inzult, že má být méně kvalitní. Je to útok na můj genom, byť nepřímo. Na druhé straně bych chtěl, aby byla nositelkou Nobelovy ceny nebo významnou předsedkyní některé z významných stran, a je mi v této fázi jedno, jestli pravicových nebo levicových. Takže si myslím, že když každý z nás udělá pro to, aby budoucí generace nebyla nekvalitní, tak budeme určitě potom se sebou samými více spokojení, než jsme při vyjádřeních doposud. Já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Panu Kuberovi vyřídím, až se objeví. A jinak blahopřeji, myslím za nás všechny, k narození vnučky. Poslední přihlášenou je v této chvíli paní senátorka Miluše Horská. Senátorka Miluše Horská: Dobré dopoledne, vážená paní předsedající,
vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, na počátku této diskuse padlo několik označení, že tato reforma je fatální, nebo její důsledky, že by mohly být fatální. Já si myslím, že pokud přijmeme tu navrhovanou, bez pozměňovacích návrhů. Anebo i když přijmeme tu s pozměňovacími návrhy, že to nebude mít žádný fatální důsledek pro naši zemi. Je to vlastně hra čísel, která nám předvádí, kdo s kým v tom věku "na dožití" by měl být solidární. A já se tedy přiznám, že když už, jestli se dožijeme toho kýženého důchodu, tak by mně vyhovovalo víc, když by většina dosáhla toho příměru, aby většina nemusela platit na menšinu. Přišlo by mi to minimálně spravedlivé na konci života. Ale chci vám říct tři věci, které mě v této diskusi s touto problematikou fatální přijdou. Já jsem se velice bedlivě věnovala této problematice a chodila jsem na konference jak v Senátu, v Poslanecké sněmovně, i s odborníky. Přijde mi velmi zvláštní, a mám pocit, že od listopadového vývoje po současnost jsem ještě nezažila takovou jednotu odborářů a pravicově vzdělaných nebo neutrálních odborníků, kteří jistě nemají důvod se směřovat politicky – a oni mluví všichni stejně, že důchodová reforma, která nás čeká, není opravdu to pravé ořechové, co nás tady může potkat. Zaznělo to bohužel i na odborářském sněmu v sobotu. Zazněli tam i tito odborníci. Potom mi přijde velmi fatální, jakou agresivitu vzbuzuje tato reforma u mladých, jakou vlnu solidárnosti by měla vyvolat. Myslím, že by se to jaksi nabízelo vzhledem ke generační výměně. My dneska, a týká se to, vážené kolegyně, vážení kolegové, nás všech – my když prostě kolem padesátky a nad padesát přijdeme 23
o práci, tak jsme v podstatě nepotřební, nezařaditelní, obtížný hmyz. A to mi přijde velmi fatální. Chtěla bych se zeptat, protože opravdu tyto formy to nemohou řešit, ale je to dlouhodobý pohled. Samozřejmě i směrem k mladým, ale ten teď neřešíme. Opravdu, jaké další pracovní pobídky v rámci rekvalifikace se pro tuto generaci nebo pro nás chystají. Jestli to budou zkrácené pracovní úvazky. Já si totiž nemyslím, že je to jenom o letcích a o hornících. Ale umíte si představit, pardon, mířím do vlastních řad, pětašedesátiletou paní učitelku, která se stále líbezným úsměvem předstoupí před své žáky a bude přednášet to, co potřebujeme. Protože celá generace prochází školstvím. Zrovna tak trojsměnný provoz, zdravotní sestry, sociální služby atd. Byť rozumím tomu, že věk, odchod do důchodu se prodlužovat musí. Ale myslím, že zaměstnanost, chceme-li to myslet vážně, by měla mít úplně jiný charakter. Chtěla jsem navázat na minulé nepřijetí evropské platformy. Trochu mě uráží, když je nám evropština do češtiny přeložena trochu jinak. Tato reforma je v duchu špatného zařazení romských dětí, které mají dnes české občanství, do zvláštních škol. Víme, že si školy rády vybírají, ale to je jiná věc. Je to jedna velice malá záležitost, která potom ovlivňuje rétoriku. Když se objeví text, že zrušíme zvláštní a pomocné školy, tak bych se chtěla zeptat, co s těmito dětmi uděláme, když se je snažíme 20 let integrovat, a nedaří se nám to. Vím, že to sem ale nepatří. Nechtěla bych, aby na závěr mé řeči to zaznělo jako špatný vtip, když jsem se ptala možného eurokomisaře dnes představitele významné firmy pana Teličky, co by doporučoval českým občanům on, aby se zabezpečili na důchod, odpověděl: Kupte si zlaté mince. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Nyní je přihlášen do diskuse předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, za posledních pět let máme velice zajímavě jednající vládu, která vymyslela velmi funkční model, který by si měla nechat patentovat jako model, který umožňuje občanům tvrdit, jak vláda je nepostradatelná a jak vysoce je zodpovědná. Její mechanismus spočívá v tom, že si neustále snižuje příjmy do veřejných rozpočtů, nebo to minimálně zakrývá, a pak má problém udržet financování veřejných statků a představuje se veřejnosti, že vymýšlí a předkládá návrhy, které tento stát zachrání. Kdo nevěří, ať se podívá na čísla, jsou jak makroekonomická, která odráží daňová kvóta, a pak jsou čísla v jednotlivých právních předpisech, která nastavují toky do veřejných rozpočtů. Mám tady na mysli to, že vláda i předchozí vlády, které říkají, že jsou velmi zodpovědné, zcela nezodpovědně nechce řešit problém příjmů do sociálního pojištění. Víme, že máme téměř milion osob, které jsou v jiném režimu plateb do sociálního a zdravotního pojištění než zbývající asi čtyři miliony zaměstnanců. Samozřejmě, že to není možné řešit skokově, ale když někdo chce mluvit o své hře, měl by to řešit a nevytvářet v tom skrytý dluh. Všiml jsem si i budoucího návrhu velké reformy, kde se chtějí podmínky některým skupinám, které tyto výhody mají, řeší tím, že pojištění bude ještě sníženo, takže peněz bude na současné důchody ještě méně. Mají mít ještě podstatně nižší důchod než mají v současné době – to jsou osoby samostatně výdělečně činné. Jak bují švarc systém v České republice, je to nejrozšířenější forma korupce. Má všechny znaky korupce.
24
Konkrétně k této materii. Musím říci, že s nálezem Ústavního soudu nesouhlasím, ale respektuji ho. Otázkou je, zda bychom se neměli bavit o tom, zda skutečně máme v České republice důchodové pojištění, nebo to je kvazipojištění. Myslím, že spíše máme to, co tu bylo do roku 1990, a to je státní důchodové zabezpečení. Co máme, je spíše dle svého nastavení státní důchodové zabezpečení. Kdyby Ústavní soud přistupoval k problémy nikoliv podle jeho pojmenování, ale podle jeho obsahu, nevím, jestli by rozhodl tak, jak rozhodl. Jeho rozhodnutí ale respektuji. Alternativa řešení nálezu Ústavního soudu by bylo vrátit se k důchodovému zabezpečení a dát karty na stůl. Od roku 1991 jsem vždycky propagoval systém skutečného pojištění, což je běžný systém ve světě. Víme, jak tyto systémy jsou spravované. Jsou spravované tripartitně, jsou nastaveny podmínky, do nichž nemůže zasahovat tak často vláda ani Parlament, a že vycházejí velmi striktně z principu pojistné matematiky. Pak se nemohou stávat výkyvy, že jednou jsou v systému přebytky, jindy propady a rezervy se kapitalizují, to je výhodou pilíře mezigenerační solidarity, má dlouhodobá pravidla podle principu pojistné matematiky a není do nich krátkodobě účelově politicky zasahováno. Toto se v roce 1995 u nás odmítlo. V té době se také hodil pod stůl připravený druhý pilíř zaměstnavatelského připojištění, který by nám pomohl řešit to, co dnes řešíme, a to je nahrazení důchodových kategorií a umožňoval by, že zaměstnavatelé více připlatí a lidé budou moci odcházet do důchodu dříve. Zaměstnavatelům to ale vyhovovalo, platit nechtěli, chlubili jsme se, jak jsme levná pracovní síla, ale máme tento vnitřní problém. Proto bych se přimlouval za to, abychom nepřemýšleli jen o tom, jak systém bude fungovat v tomto roce a v nejbližších letech, ale abychom také přemýšleli o tom, jak bude fungovat v horizontu 10 až 20 let, protože to je pro systém rozhodující. Když tady někteří předřečníci hovořili o tom, že řešení, které navrhuje pan místopředseda Senátu Škromach, nebude zcela odpovídat nálezu Ústavního soudu, že se ekvivalent nezvýší, tak si kladu otázku, jak by to chtěli řešit, kdyby se šlo cestou, která byla zejména v ODS slyšet, a jejíž zastáncem je i Václav Klaus, a to je rovný důchod. To by nemělo žádnou ekvivalenci, to by byla naprostá solidarita systému chudých důchodů. Proto jsme to nikdy jako sociální demokraté nemohli podpořit. To, co je nám panem ministrem předkládáno, to není žádná malá reforma, to je pořádně velká reforma. Musím polemizovat s těmi, kteří říkali, že to není tak rozhodující, jak to bude nastaveno. Uvědomte si, že touto malou důchodovou reformou má 70 % všech nových důchodců mít nižší důchod než ho mají dosud. Proč by ho měli mít nižší? Kvůli deseti procentům? Řešme 10 %, ale neřešme to na úkor těch 70 %! Důchody průměrné, podprůměrné i nadprůměrné důchody nejsou žádné velké důchody. To jsme na tom tak špatně, že to neumíme ošetřit jinak? Na důchody dáváme 9 % z HDP. To je velmi nízká částka na evropské poměry, průměr je 12 až 13 %. Vím, že je to nejsnazší řešení pro současnou vládu i pro některé ekonomy, kteří jsou spřízněni s byznysem, protože nakonec jde o peníze, ale pro lidi, kteří mají mít každý měsíc o několik set korun nižší důchod v době, kdy životní náklady rostou, kdy se má zvyšovat DPH a další, tak je to velmi vážný důvod. Argumentovat, že se budou valorizovat důchody koncem roku, budou se valorizovat všem, to je neseriozní. Myslím si, že tato změna – mám informace ze svého nejbližšího okolí i ze své rodiny – vyhání lidi do předčasných důchodů, aby žádali o odchod do důchodu dříve. Spočítali si, když odejdou do doby účinnosti této navrhované změny, je to pro
25
ně výhodnější, než kdyby v práci zůstali a odešli až v řádném důchodovém věku. Je to jen v krátkém období, většinou jednoho roku. Není to dobrá cesta a takto to být připraveno nemělo. Hovořilo se o tom, že nám Evropská komise doporučuje prodlužování důchodového věku. Dnes máme v zákoně stanovené prodloužení důchodového věku do roku 65. Odchodový věk 65 let je evropský průměr. Otázkou ovšem je na jedné straně důchodový věk stanovený zákonem, a druhou věcí je skutečný odchodový věk. Když se podíváme na skutečný odchodový věk, Česká republika je už v průměru, nemá žádné výhody a naopak ekonomiky, které jsou nám dávány za příklad, mají skutečný odchodový věk nižší. Musím zde říci, věc, která je známa, a to je to, že délka roční pracovní doby v České republice je jedna z nejdelších na světě. Průměrný Čech, který je v pracovním poměru, odpracuje o 150 až 200 hodin ročně více než odpracují lidé v jiných zemích. Je to i proto, že máme velmi málo zkrácených úvazků. To má ale své důvody. Většina povolání má samozřejmě dopady na fyzickou a duševní stránku člověka, takže se na jeho opotřebování projeví. Myslím si, že toto je potřeba také brát v potaz. Jestliže jsme tak zajímaví pro investory jako pracovní síla z toho důvodu, že máme dlouhý fond pracovní doby, tak tito ziskoví zaměstnavatelé, zejména nadnárodní společnosti a korporace, musí na to něco dávat. Nebojme se od nich peníze na tyto věci chtít, pro lidi jsou to zasloužené peníze, hodnotu tam odvedli. 190 mld. zisku v roce 2008 odteklo z ČR v podobě divident do zahraničí. Z tohoto pohledu je potřeba pohlížet také na odchodový věk a ne se držet jen povrchních informací. Navrhuji, abychom jednali o následující společenské a politické dohodě. Pane ministře, dohodněme se, že budeme každých pět let přehodnocovat stanovení důchodového věku pro budoucí období podle toho, jak se nám bude dařit prodlužovat dobu dožití našich občanů, a to tak, aby budoucí důchodci, i ti, kteří jsou dnes ve věku kolem 30 let, měli příslib a zákonnou garanci, že pokud se důchodového věku dožijí, v té době podle známých demografických výsledků budou v důchodu pobývat takovou dobu, jakou pobývají důchodci v současné době. Udělejme tento společenský konsensus. Vzhledem k tomu, že přibývá důchodců, bude to stát nějaké peníze, ale nebudou to fatální peníze. Věřím, že ČR bude v budoucnu prosperující, v předchozích letech jsme to dokázali, a bude na to mít. Myslím si, že přestanou politické a další hrátky kolem problémů kolem důchodového věku. Co se navrhuje, pane ministře, to je "na oprátku". Jestli se navrhuje, že pro ročník 77 bude odchodový věk 67 a pak se to bude zvyšovat dále a není to ukončeno, znamená to, že dnešní miminka mají důchodový věk někde kolem 73 let, tak nás lidé za to musí považovat za nezodpovědné, kdybychom toto přijali. Není to žádná perspektiva. Kde máme jistotu, že se bude pozitivně vyvíjet délka dožití? Myslím, že takto nemůže hrát, někdy jsme i my na levici osočováni, že jsme sociální inženýři. Klobouk dolů, ale vy jste superinženýři, víte, jak dlouho budou žít dnešní miminka. Myslím si, že to neví ani ten nad námi a že to neví ani současná věda, která to má zkoumat. Garance nikde nejsou. Podívejte se jen na epidemie v poslední době. Nevíme, jak je budeme v budoucnu zvládat. Nestrašme s tím lidi. Kolega Kubera říkal, že kde bylo dříve 100 lidí, dnes tyto hodnoty vytvoří dva lidé díky technice a technologiím. Problém je to přerozdělení bohatství a ne to, zda máme nebo nemáme tolik pracovních sil k dispozici. Další věcí, kterou je potřeba v souvislosti s důchodovými otázkami diskutovat, je rodinná politika. Každá vláda říká, že dělá prorodinnou politiku. Myslím si, že současná vláda ji nedělá, stávající prorodinnou politiku omezuje. Nechci, aby to
26
vyznělo jako fráze, ale také patřím k těm, kteří se domnívají, že nejlepší důchodová reforma je účinná rodinná politika. Samozřejmě, že rodiny se nerozhodují o počtu dětí jen podle ekonomického zajištění, ale jsem přesvědčen, že čím vzdělanější lidi, tak ekonomický faktor berou v potaz, protože jsou vůči dětem zodpovědní. Co se týká dalšího problému, diskutujeme, jak prodloužíme důchodový věk. Co je účelem prodloužení? Aby lidé byli déle ekonomicky činní. Je fér i v rámci EU k Česku hovořit o prodlužování důchodového věku, když se nám nedaří naplňovat záměry v procentu zaměstnanosti občanů, kteří jsou v aktivním pracovním věku. Máme 66 % a v EU patříme k lepším. Nedávno jsme měli předsedu maďarského parlamentu, který varoval, abychom nešli cestou Maďarska v důchodové reformě, a vy bohužel touto cestou chcete jít. Je to pravicový politik. V Maďarsku mají zaměstnanost téměř o 10 % nižší. Myslím si, že na to by se měla soustředit EU a my, abychom zajistili, že lidé, kteří jsou práceschopní, a dokonce řada z nich chce pracovat, aby pracovat mohli a mohli i platby do sociálního pojištění zajišťovat. To je ten aktuální úkol, tam směřujme reformy, jak peníze do systému zajistit a ne když nejsou. Vláda se o příjmy nestará, ale umí jen škrtat a tím zhoršovat lidem podmínky pro jejich život. Co se týká spoření na důchod, kolega Kubera naznačoval, že zodpovědní lidé by se měli na důchod zajistit. S tím také souhlasím. Vážení, to není jen v Česku, ale po celém světě. Roste počet lidí, kteří se zadlužují. Je třeba, aby na pořízení vzdělání, na bydlení a základní životní potřeby si lidé nepůjčovali, oni si na to ale půjčují. Můžete říci, že nemají být tak nezodpovědní. Zaprvé – masmédia, ta píší o souhlasu všech veřejných činitelů, do lidí to hustí –"já jsem tvoje bezúročná půjčka" a podobné věci, na celém světě. Ale připusťme, že také velká část lidí není nezodpovědná. Oni prostě peníze na připojištění nemají, nemají. Podívejte se u svých sousedů, ne každý má takový příjem, jako máme třeba my nebo mají ti poslední dva decily naší společnosti, kam zhruba i my patříme. Myslím si, že toto je potřeba brát v potaz, když hovoříme o připojištění. Považuji připojištění za správnou a dobrou věc, ale v době, kdy roste zadluženost a kdy je naprosto prokazatelné, že v posledních dvou dekádách, tzn. dvaceti letech, se zmenšil podíl mezd a platů na vytvořeném produktu ve světě a poslední decil, to znamená příjmově nejsilnějších, se enormně vzdálil od průměru a od posledních dvou decilů. To znamená, že příjmové nůžky se v České republice i na celém světě rozevírají. A v takovémto prostředí není možné počítat s tím, že drtivá většina lidí se zabezpečí ze soukromých zdrojů a vytvoří takové prostředky, že bude velmi výrazně ze svého spoření zajištěna ve stáří. A vytvoří až takové prostředky, že do důchodu budou moci odejít při stanovení důchodového věku 67 nebo 70 let, třeba o pět, sedm let dříve. Spočítejte si, co by to muselo být za vysoké částky, které by museli mít naspořené, aby měli rezervu, že mohou odejít dříve. A to ještě je velké riziko, že ty fondy zkrachují, pokud budou soukromě-kapitálové, řeknou jim – sorry, nám to nevyšlo, my jsme špatně investovali a peníze tam nejsou. Touto cestou –moc se přimlouvám –se, prosím vás, nevydávejme, protože vytvoříme jak sami sobě, ale zejména generacím příštím velké problémy. Mrzí mě, že těm mladým se to zatajuje, že sdělovací prostředky, i veřejnoprávní o tom nevedou seriózní diskusi, neumožňují seriózní diskusi. Někteří z nás politiků, kteří toto říkají, se do těch prostředků nedostanou. A když se tam dostaneme, tak nám dají nějakou nálepku, jako opět včera Česká televize řekla o mně, že tam vystupuje zámečník. Ale že jsem dělal léta hospodářskou funkci, že
27
mám vyšší vzdělání a další a další věci, to tam neřeknou. Pan ředitel České televize a mnozí další také jsou vyučeni, ale o tom se nemluví. Ukazuji jenom na tomto, jak se vytváří atmosféra ve společnosti, aby některé názory měly menší hodnotu a některé názory měly naprosto otevřený prostor, a samozřejmě prostor, který vyhovuje zase tomu decilu deseti procent těch příjmově a majetkově nejsilnějších. Já osobně tedy doporučuji, abychom přijali pozměňovací návrh zpracovaný panem místopředsedou Škromachem. Návrh je obsahově prakticky shodný s tím, co přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, akorát je dopracován, je kvalitnější o přechodná ustanovení, měl by být legislativně v pořádku, protože to bylo kontrolováno jak právníky, kteří to pro pana místopředsedu a pro nás připravovali, tak i naší legislativou. Je to s cílem, aby to byla dobře odvedená práce. A tento návrh to vrátí do podoby, že vyřešíme nález Ústavního soudu, nepoškodíme sedmdesát procent budoucích důchodců, nepoženeme je do předčasného důchodu o jeden rok a necháme zásadní rozhodnutí další na jednání o dalších reformách. A věřím, že některé ty věci, které jsem tu také zmínil, a o kterých se zmiňují i jiní, samozřejmě daleko fundovanější lidé, budou seriózně diskutovány. A znovu říkám –pane ministře, pojďme jednat o nějakém zásadním principu, který by se týkal délky důchodového věku, resp. odchodového věku do důchodu, aby to mělo nějaké logické jádro a nebylo z toho jenom vidět, že jde o to za každou cenu ušetřit a nekoukat na to, jestli ti lidé se vůbec důchodu dožijí v nějakém stavu, kdy ten důchod pro ně bude ještě mít nějakou skutečnou hodnotu. To bych dával jako kompromisní návrh k jednání do budoucna. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo. A ještě mám přihlášenou paní senátorku Janu Juřenčákovou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, paní předsedající,
pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám k tomuto tématu pár poznámek, budu i trochu osobní. Když jsem se před třiceti lety vdávala a během dvou let si pořídila dvě děti, tak jsem si plánovala, že podle tehdejšího důchodového zákona půjdeme s manželem společně do důchodu, protože náš věkový rozdíl tomu tak odpovídal. Podle dnešního zákona už bude manžel v důchodu o čtyři roky dříve, a já budu muset o čtyři roky déle pracovat, takže nevím, jak to bude doma působit. Začala jsem si dělat statistiku nebo jsem si začala počítat v té době, kdy Ústavní soud rozhodl o tom, že se musí zákon změnit, a vzala jsem si v potaz v podstatě smuteční oznámení na webu vedlejšího cca desetitisícového města, kde tato smuteční oznámení zveřejňují. Říkám vždycky, že jsem postižena profesionální deformací a dívám se na to z pohledu čísel. Tak jsem si spočítala, že od začátku roku 2011, bylo to asi do období půlky května, byl věkový průměr, i když jsem si to rozdělila na kategorie ženy a muži, tak věkový průměr úmrtí byl až na jednu výjimku, kdy to byla tragická okolnost, sedmdesát osm až sedmdesát devět let. Když jsem si spočítala, že většina žen šla do důchodu v 55 letech, tak v podstatě doba pobírání důchodu byla 23 let. Když to propočítáme krát 12 měsíců krát průměrný důchod, tehdy nebyl ještě průměrně 10 000, tak to vychází, že vlastně žena pobírala za dobu důchodu 2,760 milionu korun. Když jsem si počítala kategorii mužů, kdyby šli do důchodu v 60 letech, průměrná doba úmrtí 78 let, tak je tam doba pobírání důchodu 216 měsíců, což při průměrné výši důchodu činí 2,160 mil. Kč. A 28
navrhovaná kategorie 67 let při průměrné délce dožití 78 let znamená, že by se důchod pobíral 11 let a při průměrné výši důchodu by to činilo 1,320 mil. Kč. Řešila jsem i problém toho, kdy se na mě obrátila paní s prosbou o radu, zda si má požádat o předčasný důchod. Konzultovala jsem to s pracovnicemi na sociální správě. Tam je v podstatě situace taková, že každý má různý důvod, proč do předčasného důchodu chce jít. Pokud je někdo na úřadu práce a nemá své zaměstnání, tak je to pro něj samozřejmě řešení, protože nemá perspektivu. Ale ten, kdo zaměstnání má a rozhoduje se, jestli půjde do předčasného důchodu, tak v podstatě si pod sebou podřeže větev tím, že když si předčasný důchod vezme, tak sice bude možná větší, ale on si při předčasném důchodu nebude moci už v budoucnu přivydělat více než 2000 Kč, což je podstatné omezení. Já jsem tedy té paní radila, ať do důchodu nejde, protože zaměstnání má zatím jisté a může dělat vlastně i po uplynutí důchodového věku, který jí vlastně nastane příští rok. My tady řešíme to, kdy kdo půjde do důchodu, ale ono bude podstatnější, jestli bude na výplatu těchto důchodů? Můj nejmladší bratr je ročník 1977, to znamená, že jeho se to dotkne. A já nebo nikdo z nás nedokáže vlastně předvídat nebo věštit podle křišťálové koule, co v tu dobu bude. Dneska se tu tedy možná dohadujeme trochu zbytečně. Potkala jsem se s člověkem, který mi předložil návrh, a stálo by to možná za zvážení, jestli by nešlo řešit i to, že když někdo bude chtít odejít ne do důchodu, ale z práce s tím, že zůstane doma, že by vlastně doma čekal na tu dobu, kdy by mohl důchod pobírat, ale aby po tu dobu nemusel eventuálně si platit zdravotní pojištění, protože na to už by třeba své zdroje neměl. To by možná stálo za úvahu, kdyby třeba, pane ministře, se i tato varianta mohla nějakým způsobem zohledňovat, protože bude možná řada lidí, kteří opravdu už nebudou chtít pracovat, budou mít dosažený věk pro výpočet důchodu a budou mít v podstatě dvě možnosti –buď půjdou na úřad práce a budou stát zatěžovat také, a nebo zůstanou doma a nebudou muset stát vůbec obtěžovat. A nakonec bych chtěla ještě reagovat na to, co řekl pan předseda Senátu Štěch, který uvedl, že největší míra korupce je švarc systém. Švarc systém je používaný i v Senátu. A já bych se tedy chtěla zeptat, jestli by Senát neměl jít příkladem a neměl by jej zrušit? Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. O slovo se hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch s přednostním právem. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Trvám samozřejmě na tom, že švarc
systém je nejrozšířenější a největší forma korupce v naší zemi, pravděpodobně, možná, že jsou někde ještě nějaké větší, ale já o nich nevím, kdybych to věděl jasně, prokazatelně, tak na to upozorním. Já už jsem několikrát navrhoval, aby asistenti poslanců a senátorů byli řádnými zaměstnanci Parlamentu, abychom v tom šli příkladem, protože stát na tom stejně nic nevydělá, o to, co dostane jaksi méně, tak zase má méně na vydání, takže nula od nuly pojde. Pokud víte, že tu pracuje ještě někdo další na švarc systém, tak mi to sdělte a já budu, věřím, velmi účinně působit na pana kancléře, aby tomu tak nebylo. Jinak pokud jde o věc asistentů, jsem pro, je to potřeba udělat, ale návrhem zákona, který to změní. Já už jsem to osobně požadoval minimálně pětkrát, mohu to doložit, i tady jsem o tom mluvil, víte o tom, a budu rád, když se ke mně přidáte a 29
budou další. Vyzývám pana ministra, aby to vláda navrhla, protože to není zase tak jednoduchá změna. Jde o to, aby se to předložilo a pojďme dělat pořádek a začněme samozřejmě u sebe. Naprosto s tím souhlasím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo.
Počet přihlášených do diskuse se opět rozšířil. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Gawlas. Senátor Petr Gawlas: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Omlouvám se, že vystupuji podruhé k tomuto problému, k důchodovému pojištění. Ale musím zareagovat na slova kolegy senátora Kubery, který tady mluvil o dvou profesích, obě profese tak trošku zesměšnil. Byli to slévači a horníci. Dle článku, který si pan senátor Kubera přečetl, slévači stojí na nějaké hořící paletě, a prostě stojí. Tito lidé pracují s pěchovačkami, pěchují písek do forem a do těch forem posléze odlévají litinu, čili ne ocel nebo železo. Tito lidé v 55 letech z osmdesáti procent mívají vazuneurózy rukou, mají artrózy ramenních kloubů, loketních kloubů a jsou v podstatě pro normální život nepoužitelní. Já vidím ty lidi dnes a denně. Někteří z nich, když se chtějí něčeho napít, tak tu sklínku musí uchopit dvěma rukama, aby se mohli napít. Byl bych zvědav, jak by kouřili na příklad silní kuřáci. A pak jsou horníci. Horníci v Moravskoslezském kraji mají průměrný plat. Bylo tady řečeno, že mají vysoké platy, ale ty platy jsou srovnatelné s hutníky. Vím, o čem mluvím, tato srovnávání se mi dostávají do rukou. Sám jsem si to porovnával. Ano, začínají na našich šachtách pracovat i polští horníci. Je to proto, že naši horníci vymírají, a třeba nechtějí pracovat za průměrné mzdy. Polákům stačí i průměrná mzda. Ale ti naši tam stejně dělají, protože jim nic jiného nezbývá, Poláků je tam jenom asi deset nebo patnáct procent. A v závěru chci říci, že podporuji návrh pana místopředsedy Škromacha. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále se
přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Domnívám
se, že když tady někdo řekne tak velmi silnou myšlenku, že švarc systém je nejvyšší korupce, měl by to vysvětlit. Domnívám se, že švarc systém není korupční, pokud je to skutečně švarc systém a není to práce načerno. Ten název "švarc" je podle pana Švarce, není to překlad z německého "práce načerno". Práce načerno je samozřejmě něco, co být nemá, ale to se neděje ani tady v Senátu, ani se to neděje nikde, když někdo zaměstná někoho na své IČO. Jestli pan předseda Senátu se domnívá, že je to korupce tím, že podnikatel nebo osoba samostatně výdělečně činná odvádí menší procento do sociálních a zdravotních pojištění, tak jenom chci připomenout, že to právě souvisí – jinak bych o tom nehovořil – také z diskusí, kterou tady máme, a to je s obyčejným pojišťovnickým systémem. A já jsem v poslední době zaregistroval velmi chybný názor o tom, že tyto daně mají být stejné s těmi zaměstnaneckými. To je přece hluboký omyl. Kdokoli provede rozbor, tak zjistí, že osoby samostatně výdělečně činné daleko méně čerpají sociální pojištění, daleko později odcházejí do důchodu. Jsou to mj. ti, kteří posouvají reálný odchod do důchodu na pozdější dobu, než je tomu u
30
zaměstnanců. Je určitě možné to zesouladit a udělat tam nějaké parametrické změny, ale tvrdit, že jde o korupci, tak to určitě není. Pokud se mýlím, byl bych moc rád, kdyby mi to pan předseda vysvětlil, nebo nám vysvětlil, v čem vidí tu míru korupce? Protože já se domnívám, že v tom žádná korupce není. Ale říkám, musíme si být vědomi toho, že švarc systém je nazvaný podle pana Švarce, který jako první začal používat využívání osob samostatně výdělečně činných místo zaměstnaneckého poměru, ale že to není práce načerno, práce načerno je něco úplně jiného. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli se přihlásil s přednostním právem předseda Senátu pan Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Zaprvé. Platné zákony hovoří o tom, že
činnosti, které jsou hlavním předmětem podnikání firmy nebo podnikatele, mají být zajišťovány jeho zaměstnanci. A znaky, co to je zaměstnanecký poměr, stanovuje zákon. Jsou to pracovní pomůcky, prostředí, pokyny, které mu dává, je to princip podřízenosti a nadřízenosti. Tyto principy se v řadě firem obcházejí, zamlčují se nebo se nekontrolují, a to z důvodu, že ti, kteří toto využívají, mají oproti podnikatelům a firmám, kteří to nevyužívají, výhodu. Ve stejných podnikatelských podmínkách oni tím, že to riziko podstoupí nebo že jdou za hranu zákona, prostě vydělají. A když někdo má možnost oproti druhému vydělat tímto způsobem a že prostředí mu to umožňuje, tak já to považuji za prokorupční prostředí. A myslím, že nejvíc mi na tom vadí to, že tyto prostředky potom chybějí, chybějí na současné důchody, na současné zdravotnictví. A je potřeba to řešit. Takto to umožňujeme zcela legálně, za nějakých podmínek. Ale pan kolega Sefzig se podle mého názoru mýlí v tom, že placení pojištění přece není jenom o tom, jestli podle toho budu nebo nebudu mít já důchod, ale je to také o tom, že já vlastně financuji současné důchody. A kdyby polovička občanů, polovička zaměstnanců platila tolik, kolik se platí v průměru u osob samostatně výdělečně činných, tak důchody v České republice nebudou v průměru čtyřicet procent, ale budou nějakých třicet procent, protože by na to ty peníze prostě nebyly. A před tím se strká u nás hlava do písku. A opakovaně říkám, že je potřeba to řešit. Dejme osobám samostatně výdělečně činným nižší odvody, zcela legálně, ale řekněme, že když to je pojištění, že za ty lidi do systému pojištění někdo ty peníze bude platit, jako platí stát za státní pojištěnce zdravotní pojištění. To není samozřejmě úplně dobrý příklad, protože ten stát to platí špatně, neboť ty částky nevalorizuje, ale měl by je valorizovat, a podle mého by se obdobně měl starat i o důchodové zabezpečení za ty osoby, kterým umožňuje, aby se do toho systému platilo méně. To by bylo fér. A když o tom nebudeme diskutovat, když to nevyřešíme, budeme deficity v důchodovém účtu neustále řešit. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Ano.
Ještě další s přednostním právem – je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,
vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já mám pocit, že ta debata zahrnuje už tak široké spektrum problémů, že jsme výrazně mimo rámec toho, co projednáváme. Samozřejmě s důchodovým systémem asi souvisí téměř všechno, pokud se týká pracovních činností, podnikání. Já jsem chtěl jenom reagovat na to, co tady bylo řečeno a co je naprostý nesmysl, a přesto se to používá, pan senátor ten 31
výraz použil – zaměstnání na živnostenský list. Nezlobte se, ale to je samo o sobě naprostý nesmysl. Buď jsem podnikatel, a pak mám kontrakty a zakázky, ale v žádném případě nejsem zaměstnanec. Nikdo mě nemůže zaměstnat na živnostenský list. Myslím si, že on sám vlastně naznačil, že to je ten způsob zneužívání, kdy ten člověk má sice živnostenský list, je podnikatel, ale nemá žádný kontrakt. Dokonce dostává vybavení, dostává nářadí a pracuje podle pokynů nějakého nadřízeného. To je něco, co je samozřejmě specifické, ale myslím, že nový zákoník práce tuto problematiku celkem dobře řeší a otázkou je, jak příslušné kontrolní orgány tuto problematiku postihují nebo ne. Ale tam je celkem jasně řečeno, kde je rámec mezi podnikáním a mezi zaměstnáním. Pokud jde o otázky výše pojistného, to je věc, která určitě je složitější. Tady bychom se dostali asi do široké polemiky, já si nejsem zcela jist, že v tuto chvíli je nezbytně nutné řešit otázku sociálního pojištění u OSVČ, protože je to systém, který je nějakým způsobem nastavený. Jiný problém ovšem je, a vzpomenu – pan ministr se s tím určitě setkává také, ale i mnozí další – že v jednom televizním pořadu, ve kterém jsem byl, nebyl to ojedinělý případ, na mě mával pán výměrem důchodu a říká: Já jsem celý život – tedy od revoluce 1989 – podnikal a mám důchod 3600 Kč. Když jsme se potom na to podívali, tak on měl 3600, protože si na ten důchod prostě málo platil. Ale ještě to bylo o něco víc, protože ten systém je solidární a těm, kteří mají nižší důchod, nižší platby do důchodového systému, tak o něco více se na to jakoby přispívá. Ale to je dáno solidaritou v tom systému. Já myslím, že tady je potřeba postavit tuto otázku jakoby do té roviny situace – chápu, že na to mohou mít jiný názor odbory, jiný názor podnikatelské svazy, situace je dneska relativně stabilizovaná, myslím, že v tuto chvíli to není ani předmětem naší diskuse. Problém bychom měli znovu vrátit k meritu věci, to je nález ÚS a způsob řešení. Chápu, že získáváme čas a že je možné si prostudovat ten dlouhý pozměňovací návrh a že to snad stihneme v normálním čase, ale já věřím tomu, že bychom se měli vrátit opět k diskusi k ústavnímu nálezu. Věřím, že pokud půjde o jednotlivé prvky, a tady bych chtěl zdůraznit, když už tady zazněla věc – věk odchodu do důchodu a doba pobytu v důchodu, tak je potřeba k tomu připočítat ještě náhradový poměr. To znamená, jaký ten důchod bude. To jsou tři vrcholy jednoho trojúhelníku, které jsou provázány. Buď můžu odcházet do důchodu brzy, pak budu v důchodu delší dobu, ale budu mít nižší důchod, anebo – nebudu mít nižší důchod, ale pak se na důchodový systém musí více vybrat. A může se vybrat systémem, buď zvýšením pojistného, nebo tak jak ten systém to dneska řeší i v situaci, kdy se dostává do deficitu, že je jakoby dofinancováván v rámci státního rozpočtu, v řádu dneska možná 30 – 40 miliard ročně. Anebo můžu hledat jiná řešení, která ten systém budou stavět vyrovnaně. Ale když se podíváme na západ od našich hranic, tak ti, kteří nám radí z Bruselu, většinou mají ty systémy ve výrazném deficitu a dofinancovávají je na základě výkonné ekonomiky. Protože tady jsme trošku sklouzli jenom k tomu, zda budou – nebudou děti. To byla záležitost myslím 19. století a dříve, kdy každý byl závislý na tom, kolik má dětí a jestli se o něj dokáží postarat. Systémy, které přišly potom, nějakým způsobem odvedly od tohoto systému a umožňují každému, kdo pracuje, kdo si platí pojištění, aby měl nějaký nárok na důchod. Ale je potřeba zdůraznit, že dneska v tom průběžném systému si neplatíme na vlastní důchod tak, jak se to často říká, ale my platíme důchody našich rodičů a prarodičů, kteří v důchodu v tuto chvíli jsou. My si pouze vytváříme budoucí poměrný nárok na svůj podíl na budoucím výběru, který tehdy bude. Tam samozřejmě bude záležet, nakolik budou naši potomci více či méně solidární a budou ochotni do toho systému přispívat.
32
Důležité je, že to není jenom otázka potomků, ale je to také otázka výkonnosti ekonomiky. Protože příjmy do systému sociálního pojištění neodvádějí jenom občané jako fyzické osoby, ale odvádějí to i právnické osoby za zaměstnance atd. A ten systém přes daně je financováno de facto i z daňových výnosů. Což ostatně i v některých návrzích té tak zvané velké důchodové reformy je, ovšem je potřeba říci, že ta reforma probíhá fakticky od roku 1996, kdy tady byl nový zákon a všechny návrhy, které jsou, jsou pouze parametrické změny. Stejně tak i návrh na další zavedení pojistného. Ale to bychom se dostávali zase mimo rámec. Já bych doporučil, abychom se vrátili k meritu věci a dořešili to, protože si myslím, že to je určitě zajímavá záležitost, ale věnujme se nálezu ÚS a řešení této problematiky. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
pane místopředsedo. Pan senátor – předseda klubu Richard Svoboda nechce uplatnit své přednostní právo, takže slovo má pan senátor Karel Šebek, prosím. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Pokud v debatě nad zákonem o důchodovém pojištění zazněla věta, že švarc systém je nejhorší způsob korupce, musím zde sdělit, že moje zkušenost je naprosto jiná a já švarc systém považuji za poslední zoufalý pokus živnostníků přežít. Jako bychom neměli zkušenost z posledních dvou let, kdy hospodářská krize způsobila hluboký pokles zakázek skutečně dramatické potíže firem, a to nemluvím o těch neslušných firmách, které samozřejmě si nastaví daňovou optimalizaci tak, že neodvedou nic a kolikrát nezaplatí ani těm svým zaměstnancům a ti se nedovolají spravedlnosti. Tak tito lidé, kteří se nedovolají spravedlnosti a nechtějí jít na pracovní úřad, si zařídí živnostenský list a nahodile se dávají dohromady jako party živnostníků nebo zkouší budovat nový kapitál, o který přišli a kde jim stát ani svou soudní a výkonnou mocí nezajistil uplatnění práva spravedlivého na to, aby nepřišli o své poctivě vydělané peníze. Tak tito lidé, kterým čest nedovolí na pracovní úřad pracují dál možná touto formou, která zlidověla jako švarc systém. Ale rozhodně to nejsou žádní příživníci ani okrádači. A zkuste se zeptat na daňových úřadech, pokud vám to tedy budou ochotní sdělit, kolik těch lidí a v jakém stavu má daňové přiznání a oni těmi svými troškami do toho státního balíku přispívají na rozdíl od těch mocných a velkých firem, kteří si zařídí daňovou optimalizaci a výsledek odvodu do státního rozpočtu je nula. Já tedy říkám znovu, že švarc systém v té podobě jak ho znám já z prostředí drobných a venkovských živnostníků je skutečně poslední zoufalý pokus přežít a živit se prací. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, přihlášen dále je
pan senátor Jiří Pospíšil, prosím, pane kolego. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Napřed
taková trošku procedurální poznámka. Všiml jsem si, že předseda a místopředsedové už začínají reagovat na jednotlivé příspěvky jako starosta malé obce nebo jako lidé z předsednictva odborové schůze. Naštěstí zatím ještě jejich reakce nejsou nejdelšími příspěvky, jako u těch starostů. Ale má to vývoj. Poprvé jsem zaznamenal, že na jeden příspěvek z pléna reagovali dva místopředsedové; jednou snad někdo udělal statistiku, zda ještě více hovoří senátoři v porovnání s těmi s přednostním slovem. My "nepřednostní" mezitím můžeme odpočívat a pozorně naslouchat, jak nám to ti přednostní vysvětlí. Nikdy bych nevěřil tomu, že budu v tolika věcech souhlasit s bývalým předsedou odborů – a nyní naším předsedou. Ano, tento systém pojištění vůbec není 33
systémem pojištění. Je to prostě daň, kterou stát zajišťuje lidi, kteří už nepracují, nebo nemohou pracovat. To není to samé. Nejsou všichni slévači a nejsou všichni horníci. Dokonce ostravští horníci začínají být pojmem, protože myslím, že ne území Ostravy už není vůbec žádný důl. V podstatě jde o druhý dětský přídavek s mírnou zásluhovostí. A je čistě věcí politického rozhodnutí, jak velká bude míra zásluhovosti. Ústavní soud se souhlasem některých a s nesouhlasem jiných rozhodl, že má být vyšší. A oba návrhy, jak vládní, tak opoziční to tady splňují, a je jen věcí politického rozhodnutí, v podstatě hlasování, který z nich se prosadí. To, co platíme na tzv. důchodové pojištění je prostě součást daně předem určená. Spotřebuje se v témže roce a rozděluje se podle zákona. Teď jsou věci, se kterými s předsedou odborů nesouhlasím. Není pravda, že práce člověka opotřebovává. Člověk je opotřebováván životem. Protože řada výzkumu říká, že duševní a fyzický stav lidí dlouhodobě nepracujících je horší než u lidí pracujících. Není to práce, která opotřebovává člověka. Naopak, práce člověku neškodí, umožňuje mu přežívat. A dokonce ho někdy i živí… Takže prostě práce sama o sobě není špatná. Některé práce bohužel člověk ještě neumí dělat tak, aby se při nich nepoškozoval. Jsou to těžké fyzické práce. Ale pozor. Argumentovat s nimi je věcí menšinovou, protože v dělnických povoláních dnes pracuje asi 10 – 15 % lidí. To bude vědět předseda odborů lépe než já. Jsou státy, kde většina lidí už jsou státními zaměstnanci na úřadech, jako třeba Lucembursko. Tato práce člověka neopotřebovává. Naopak pracuje ve prospěch druhých lidí, je podnětná, je ve společenském styku a umožňuje mu déle si zachovávat své tělesné a duševní schopnosti. Další věc, kde se lišíme. Pořád se tady bavíme o tom, jestli to mají být fondy, do kterých člověk dává peníze, nebo stát, do kterého dává peníze k zajištění na stáří. Není tomu tak. Existuje řada forem zajištění na stáří jiných; od zlata, stříbra a drahých kamenů, přes investování do majetku, který má dobrou prognózu vývoje, investování do nemovitostí a zajištění se třeba výdělečným způsobem, který snad má být v novém občanském zákoníku zase zaveden. Pak se vyplatí mít i ty děti a vychovat si je tak, aby smlouvu; aby až odejde člověk na výměnek, aby tu smlouvu plnily. Protože pak by měla následovat státní forma vymoci si spravedlnost, když děti budou zlé. Ovšem když si je špatně vychoval, tak stát by mu měl přesto pomoci. Ale na to všechno lidem opravdu musí zbýt. A aby jim na to zbylo, tak by nesměl stát většinu hodnot odebírat; těm lidem. Stát by tedy měl být malý. Naším úkolem by mělo být, abychom mohli zajišťovat lidi na stáří. Protože se tady bavíme o zajišťování lidí na stáří. Snižovat státní agendu. Snižovat počty agentur. Snižovat rozhazování ve státních maturitách. Sčítání známých údajů většinou k ničemu nepotřebných. Zakládání dalších podpor pro kdeco. Prostě většinu peněz stát už nepoužívá na zajištění svých základních funkcí. Ale jakoby místo lidí zajišťuje, aby se jim dobře žilo. To by měl být především problém těch lidí. Měli by na to mít peníze, i kdyby jim stát peníze neodebral. Domnívám se, že bychom měli přemýšlet o tom, jak snižovat výdaje státu na kdejakou činnost. Od podpory sportu, rozhodování o tom, jakou budou mít velryby povolenou inuitu, ochrana Antarktidy. A korunku za korunkou snižovat výdaje tak, aby se mohly snížit daně, aby člověku zbylo, aby se mohl zajistit na stáří anebo si zaplatit poctivý pojistný systém s pojistnou matematikou. Tento problém, tak jak ho řešíme teď, z hlediska mě jako pravičáka, nemá žádné řešení. Nemusíme se přesvědčovat. Vývoj je takový, že pokud se nic jiného nezmění, peněz bude ubývat. S demografií tady asi nic nenaděláme. A je politickým problémem, zda systém daně na zajištění lidí ve stáří bude více solidárním nebo
34
mírněji zásluhovým. On moc zásluhovým není. Dlouhodobě je tento systém nefunkční a nevydrží. Ten rovný důchod – zde posmívaný – by byl řešením. Ale to by byla jen sociální dávka pro ty, kterým se to nepovedlo, protože takoví mezi námi budou; možná budu jedním z nich. A symbolické ocenění pro ty, kteří se na to zajistili. Ale ta by se musela zavádět tak, že by se to lidem důsledně a jednoznačně řeklo v době, kdy budou mít ještě čas se zajistit. To znamená, že tento nešťastný systém budeme muset provozovat pro lidi, řekněme od 30 let stejně po určitou dobu. A k tomu rozumnému systému nemůžeme přispět víc, protože prostě lidem musíme dát čas na to, aby se zajistili. To je můj poměrně pravicový příspěvek. Ale nikdy mě nenapadlo, že budu souhlasit s tím, že starobní pojištění by mělo být řízeno pojistnými statistikami, jak zde řekl předseda odborů – a já s ním souhlasím. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Dobré poledne, paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Není "horník jako horník". Jsem horník, a dovedu si představit, že jsem schopen dožít a dopracovat se do 67 let. Nedovedu si představit horníka, kterého jsem viděl na Dolní Rožínce nebo v jiných dolech, že je schopen se v plné síle tohoto věku také dožít. Určitě ne. Nedovedu si to skutečně představit. Já bych tady chtěl zmínit, že moje sestra, která bydlí na západ od České republiky přes 30 let, je mladší o 3 roky. Já půjdu do důchodu za 6 let, ona do důchodu půjde za 13 let. To znamená, půjde o 4 roky později než já. Bude muset o 4 roky více pracovat. Nevidím v tom problém, pokud někdo pracuje jako pracujeme my, jako politici, nebo v kancelářích, nebo v jiných profesích, abychom doopravdy pracovali déle. Chyba byla, že jsme tento systém nenastavili už někdy minimálně před 10 lety. Tato materie už tady dávno měla být. Tím se měli zabývat i moji kolegové, kteří tady byli, kteří byli v předešlých vládách a měli to řešit. Tady jsme udělali všichni dohromady jednu obrovskou chybu. Musím zareagovat na záležitost švarc systému. Já jsem s panem ministrem krátce mluvil v Poslanecké sněmovně, kde – když nám představoval reformu – tak jsem se ho zeptal, jestli obsahuje taky řešení švarc systému. Tehdá mi pan ministr odpověděl – ne, v této věci nechceme nic dělat. Ano, mohu souhlasit s kolegou, který tady zmiňoval, že je to poslední možnost a záchrana některých lidí, aby vůbec mohli pracovat. Beru to tak. Ale řeknu vám například branži realitních kanceláří. Budu konkrétní. Není to ale jinak v celé v republice. Budu konkrétní na Karlovarsku. Tam je poměrně velké množství realitních kanceláří a pouze jedna má zaměstnance. Všichni ostatní fungují na švarc systému. Já vám jsem schopen doložit, a já vám to pošlu v e-mailu, ten rozdíl kolik odvede do systému zdravotního a sociálního pojištění a na daních a na všem možném ostatním, ta jedna realitní kancelář, která už má 15 let své zaměstnance, a co odvádí ty ostatní. Ano, oni to tam odvádějí jako OSVČ, ale zdaleka to nejsou ty peníze, které by ve skutečnosti jako zaměstnanci museli odvádět. Čili opět je to rozdíl švarc systém a švarc systém. A mám dojem, že, neříkal bych tomu korupční prostředí, ale říkal bych tomu prostředí, kde se v podstatě umožňuje neplatit státu to, co by tomu státu náleželo, aby měl potom pro ty sociálně potřebnější. Zmínil bych také jednu věc, která se tu trošku objevila s tím, že máme v Senátu švarcsystém, my ho nemáme jenom tady, on je svým způsobem i ve velkém dělán na různých ministerstvech, kdy se snižují počty pracovníků na
35
ministerstvu, když se řekne, že to bude pět nebo deset procent, tak se to udělá tak, že zakládáme různé příspěvkové organizace ministerstev, tímto lidi vyvádíme ven z toho systému a říkáme, jo, my jsme ušetřili. Ale to, že nám vznikají nové organizace, to už nikdo neříká, takže ten systém nám všeobecně bobtná. A dnes ta administrativa, kam se podíváte, mohu to říci jako starosta, jako krajský zastupitel, je to horší a horší, ta byrokracie. A souhlasím s kolegou Pospíšilem, kdyby tam jsme byli schopni udělat razantní krok, tak bychom určitě našli peníze, které bychom potřebovali právě do zdravotního a sociálního systému. Nevím, kolik procent pracuje ve státní správě, a myslím tím hlavně v těch ústředních orgánech na ministerstvech, kteří už jsou v důchodovém věku. Oni už tam mají 30 let ty svoje pantofle a chodí tam furt stejně, mám dojem, že nejsou žádným přínosem pro ta ministerstva, ale co oni by vlastně dělali? On by jako důchodce tady v Praze, v tom paneláku, kde třeba bydlí, no tak co on by tam chudák dělal. Šel by mezi ty paneláky se tam procházet, ne, on jde na ministerstvo a bude tam pracovat ještě další roky, protože ho nemůžeme ze systému vyloučit. Pokud si nezažádá o podporu, může tam být do devadesáti let. My můžeme najít důvody pouze podle zákoníku práce pro jeho vyloučení. Tam je obrovské množství lidí, kteří systém zatěžují a nic podnětného, co by stát potřeboval, nepřináší. Nad tím je třeba se zamyslet a měl by začít každý ministr u svého ministerstva a u všech příspěvkových organizací, které řídí. Další peníze, které jsou odčerpávány ze systému, jsou peníze, které jsou od státních zaměstnanců, například policisté. Nechci tuto povolání znevažovat a říci, že je to lehká práce. Policista nastoupí k policii, než projde všemi školeními, tak to trvá tři roky a pak už má jen 12 let, kdy slouží a může odejít od policie. Ve věku 40 let už pobírá rentu, ke které si může přivydělat menší prostředky. Z okolí, které znám, z oblasti pohraniční a cizinecké policie, vidím, kolik lidí se tam vystřídalo. Jsou to mladí lidé, kteří přijdou k policii v 25 letech, ve 40 letech odejdou a mají zajištěno do konce života peníze. Chybí nám kvalitní služební zákon, který by toto řešil a těmto lidem dal jistotu. Potom bychom takto nemuseli postupovat a tyto profese by nám tolik nezatěžovali systém. Lidé by zůstali více než 15 let, protože by měli jistotu a nedocházelo by k časté obměně, která do systému přináší nekvalitní rozhodování. Vidíme, jak pracuje policie a soudy, kde se těmito obměnami systém velmi znekvalitnil. To všechno jsou oblasti, kde bychom mohli najít zdroje pro osoby, které se dostanou do důchodového věku a budou si ho chtít využít za to, že celý život pracovali. Mnozí se toho ani nedožijí. Když se podíváte na úmrtnost lidí, kteří pracují v těžkých profesích, jako například horníci, tam si nedovedu představit, že půjdou do důchodu jako já v 67 letech. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Přihlášen je pan
senátor Richard Svoboda, předseda klubu ODS. Senátor Richard Svoboda: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsem rád, že přede mnou mluvil kolega Pospíšil a kolega Šebek, protože řekli mnohé z toho, co bych chtěl říci já. Chci se v tuto chvíli zdržet u dvou mých poznámek. Nemyslím si, že reforma penzijního systému je také tématem pravicovým či levicovým, je to spíše balancování na hraně toho, co je možné a ufinancovatelné v jedné středoevropské zemi, která má určitou historii, určité tradice a určité ekonomické možnosti. Úkolem opozice, která v dané chvíli není za nic odpovědná, je poukazovat na to, jak to vláda dělá špatně a úkolem vlády je bránit rozhodnutí a
36
hledat nějaký únosný systém a příliš neextendovat politickou dimenzi debaty. Přidržím se toho, že nebudu extendovat politickou stránku věci a chci mluvit o dvou konkrétních věcech. Zdá se mi trochu nekorektní, když mluvíme o tom, jak se až téměř do smrti posunuje důchodová hranice. Tabulku mám před sebou. U mužů, kteří se narodili v roce 1955, by hranice byla 63 let a 4 měsíce, u mužů i žen, kteří se narodili v roce 1960 je to 64 roků a 2 měsíce, u lidí narozených kolem roku 1964 až 1965 je to 65 let, v roce 1975 je to 66 let a 8 měsíců. Myslím si, že každá vláda, pokud bude mít dramatické křivky na důchodových účtech, pokud poroste produktivita a bude se nám dobře hospodářsky dařit, věk do důchodu jistě sníží, protože to bude nesmírně populární rozhodnutí. Myslím si, že je korektní každé následující vládě připravit podmínky pro to, aby nemusela dělat dramatické zásahy, které reálnou výši důchodu aktuálně sníží. Druhá poznámka. Velká část meritorní diskuse, kterou tady vedeme, je o tom, zda bylo rozhodnutí Ústavního soudu naplněno rozhodnutím vlády dostatečně kvalitně či zda je třeba rozhodnutí pozměnit. Vláda vyšla z toho, že na důchodovém účtu se utrácejí určité peníze a fiskální neutrálně se pokusila rozhodnutí Ústavního soudu přivést do světa. Co máme v pozměňovacím návrhu, má určitý půvab, protože si může 70 procentům důchodců sdělit, že nepřijdou o 2 až 3 % důchodu. Pane ministře, opravte mě, pokud uvádím špatná procenta. Nejsem ekonom a specialista v této oblasti. Říká se, že všem zůstane zachováno stejně a naplní se rozhodnutí Ústavního soudu. Mám dotaz na předkladatele, zda někdo spočítal, kolik to bude stát a z čeho se to zaplatí. Dovolím si tvrdit, že se to zaplatí z daní a že to zaplatí lidé, kterým se chtějí 3 % na důchodech přidávat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Posledním přednášejícím
do diskuse je pan poslanec Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, milé senátorky, kolegové, byl jsem
vyprovokován k tomuto vystoupení kolegou Pospíšilem, který řekl mnoho dobrých vět, ale pak řekl jednu větu, se kterou nesouhlasím. S demografickým vývojem nemůžeme nic udělat. Myslím, že je to základ této naší diskusi a tohoto problému. Důchodový systém nemůžeme stavět na tom, že vymyslíme nějaké ekonomické řešení jen pro tuto chvíli. Predikujeme, jak to bude daleko do budoucnosti, přičemž nevíme, jaká bude porodnost kromě dětí, které už se narodily. Jsem přesvědčen, že naopak jako zákonodárci můžeme udělat něco pro to, aby demografický vývoj byl příznivý s ohledem na průběžný důchodový systém, tzn., aby bylo více dětí, protože všichni víme, že největší náklad společnosti, která je v krizi nebo ani v krizi není, tak nesou rodiny s dětmi. Tzn. o ty, když se budeme více starat, než se staráme teď, tak jsem přesvědčen, že těch dětí skutečně více bude. Ačkoli souhlasím, že jen v penězích rozhodnutí, zda děti mít nebo není, samozřejmě není. To je první věc. Druhá věc, jsem přesvědčen, že diskuse tato a předkládání těchto zákonů, které upravují věk odchodu do důchodu pro všechny stejně, tak pro mě osobně je nepřijatelná proto, že už tady toho bylo o hornících a hutnících řečeno dost. Je mnoho jiných povolání, jsou to zedníci, jsou to tesaři, kteří musí lozit po lešení a nosit trámy či nářadí apod. Ono v těch 65 letech to není už tak pro všechny jednoduché. A pak se mi vybavil příklad lidí, se kterými jsem byl minulý týden, když jsem se zastavil u nějakého mostku, vystoupil jsem z auta a diskutoval jsem tam s těmi, kteří provádějí hrazení potoku kameny, tak si také nedovedu představit, že v tom potoce, ve kterém oni stojí v říjnu, pomalu jim voda zamrzá, je jim 65 let a s těmi kameny 37
pracují. Určitě není možné, aby tito lidé pracovali takto do takového věku, jak je navrhován. Tzn., jsem přesvědčen, že ta diskuse o tom, která povolání budou odcházet dříve a která později, či jakým způsobem to zajistíme, tady přeci proběhnout může. A to, co naznačili kolegové přede mnou, se dá vyjádřit přeci naprosto jednoznačně. Podívejme se na povolání senátorů, soudců, státních zástupců, úředníků, zedníků atd., a podívejme se, kdo v těchto povoláních odchází do důchodu dříve a kdo později, kdo žádá, protože už nemůže, jaká je tam nemocnost. To jsou statistiky, které určitě ministerstvo nejen zdravotnictví a nejen práce a sociálních věcí, ale především statistický úřad jednoznačně má. A pak z toho uvidíme, jaká procenta nemohou objektivně vykonávat práci, která povolání nemohou vykonávat práci do tak vysokého věku. A prosím ještě poslední věc, a to je záležitost, která tu také byla zmíněna. Ekonomicky přeci existují, a všechny dnes již dostupné statistiky, nejen NERV tedy, ukazují, že jsou pro ČR jedině tyto dvě cesty. Buď se staneme otevřenými, tedy nejen otevřenou ekonomikou, ale staneme se otevřenými pro přistěhovalectví a přijmeme podstatně více lidí, kteří doplní práceschopné obyvatelstvo, když je větší důchodců. To je jedna cesta. A nebo budeme mít více dětí. Podíváme-li se po naší republice, tak máme proti okolním národům ohromnou výhodu. My máme spousty místa, kde lidé mohou stavět a žít. A máme spoustu polí a luk, dnes neobdělaných, které naší republiku uživí. Takže my z tohoto pohledu žádný problém nemáme. Ale nenamlouvejme si, že existuje nějaké jiné zázračné fondové nebo kdovíjaké řešení, které nám řekne, že za 20 let sobeckého života bez dětí, sobeckého života v užívání si toho, co můžeme, tak za 20 let tady bude všechno v pořádku a my budeme žít z nějakých fondů, když tady nepřijdou jiní z jiných států. Takže já jsem přesvědčen, že tato diskuse nás čeká a především takový materiál musíme projednávat, tzn. prorodinnou politiku, tím zvýšení porodnosti. To je jedna věc. A druhá věc, diskuse o tom, které profese mají odcházet do důchodu s ohledem na své povolání, abychom byli spravedliví. Děkuji vám. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupení se hlásí pan senátor Václav Koukal. Senátor Václav Koukal: Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, čekala nás podrobná rozprava a teď jsme v obecné rozpravě. A já k tomu zákonu, který teď projednáváme, mám dvě poznámky. Ta první se týká té první části, tj. nálezu Ústavního soudu a s tím, jak se vláda s tím nálezem vypořádala. Mám pocit, že tady k tomu nejsou žádné vážné výhrady, že je tady jakási shoda na návrhu řešení. Ta druhá část se týká věku odchodu do důchodu, a tady ta diskuse kolem tohoto bodu se rozvinula. Já si myslím, že to sem příliš nepřísluší, že by ta diskuse měla být mezi odbornou veřejností, samozřejmě vláda je iniciátorem. A potom by měla být předložena těmto orgánům, jako je Poslanecká sněmovna a Senát. Já to říkám proto, že i v této fázi, k té druhé části zákona, byly vážné připomínky. V tom připomínkovém řízení vyjádřila nesouhlas ministerstva, odborové svazy a svazy zaměstnavatelů. A u mě překvapivě právě ta ministerstva, která měla výhrady k tomu
38
návrhu zákona, jsou svědectvím o tom, že ta diskuse neproběhla náležitě dobře a ten zákon není připraven k tomu, abychom o něm v tomto celku jednali. Z toho mi vyplývá jedna věc, že to, jak doporučuje Výbor sociální a zdravotní pro naše plénum, je řešení, které by mohlo zjednodušit tu věc, protože ta diskuse je poměrně odborně složitá a všechny diskusní příspěvky, které tu proběhly, o tom podle mého soudu svědčí. Já se domnívám, že bychom se měli soustředit na věcnost toho zákona a neodbíhat k věcem, které jsou samozřejmě důležité v tom budoucím životě toho zákona nebo naší společnosti, ale v tomto okamžiku odvádějí pozornost od vlastního merita věci. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další je do rozpravy přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, také vám
děkuji za to, že jste opravil mé špatné slovní vyjádření, měl jsem samozřejmě na mysli práci, nikoli zaměstnání na OSVČ. To ale jistě všichni pochopili. Ale děkuji vám za tu opravu, abychom byli terminologicky přesní. Dovolte mi, abych poznamenal jednu věc. Protože tu často diskutujeme o povolání horníka. Jestli je něco nespravedlivé, tak to nebylo to, že se jim eventuálně prodlužuje věk do důchodu. Samozřejmě na každém zaměstnanci je, jak dlouho zaměstnání bude dělat, může přejít na jiné zaměstnání. Nespravedlivé bylo zřejmě to ocenění. A ať to řešil minulý systém tím, že odcházeli horníci dříve do důchodu a měli ještě nadstandardní platy. Pamatujete si jistě heslo – Horník, kdo je víc. To je přece každého věc, kdy odejde do důchodu a kdy eventuálně změní zaměstnání. Nemůžeme tvrdit to, že je něco nespravedlivého, že člověk povolání může ukončit v době, kdy na to nestačí a pak může přejít na cokoli jiného, nebo může dělat manažera. Navíc je dnes zcela normální, že lidé po pěti letech odcházejí alespoň ze své pozice, když ne přímo z povolání. Jenom pro úplnost dodávám, že daleko nejopotřebovanějším a tehdy v minulém režimu ještě daleko více zohledňovaným povoláním vůbec nebyl horník, ale byli to baletní umělci, protože baletní umělci běžně v 35 letech měli tak zničené kolenní klouby, že už nemohli vykonávat balet na profesionální úrovni. To je jenom poznámka. Pak tady zazněla věc, kterou bych potřeboval vysvětlit, aby byla korigována. Je tedy hluboké nepochopení migrační politiky, a velmi mě překvapuje, že to tady po všech těch seminářích, které v Senátu proběhly, někdo dokonce dokázal tvrdit, že můžeme dluhy v našem důchodovém zabezpečení nahradit a substituovat zvýšenou imigrací. Jestliže jste byli tady na semináři, který byl v našem Rytířském sálku, nebo jste si přečetli zprávu Bezděkovy komise, tak vám přece musí být jasné, že žádná migrace důchodovou reformu neřeší, ta migrace ji naopak prohlubuje. Jediné, co dělá, že ji odkládá o 30 let, o 1 generaci. To je jasný důkaz. A byl jsem rád, že o tom nikdo nediskutoval v průběhu předchozí diskuse, zaznělo to až úplně na konci diskuse, a nebylo to tedy řečeno pod čarou. Mám otázku na pana ministra. Pane ministře, mně se velmi líbily vaše úvahy o tom, že by bylo vhodné zohlednit zodpovědnost generací tím, že vychovávají děti, a proč jste nezakomponovali do tohoto návrhu, jestli diskuse ještě není ukončena to, abyste zohlednili ty, kteří přispívají do důchodového systému více, protože plodí a vychovávají více dětí. Myslím, že i to je zcela meritorní věc, která skutečně pomůže k naplnění důchodové reformy. Děkuji za pozornost. 39
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A v této
chvíli posledním přihlášeným je pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane
ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl jenom technicky upozornit na jednu věc, která tady byla několikrát zmiňována. Ne že bych považoval práci horníků za lehkou, ale horníci v uhelných dolech mají expoziční dobu 15 let, horníci v uranových dolech mají expoziční dobu 10 let. Takže obavy o to, že by některý horník odcházel v pětašedesáti letech do důchodu z hornického povolání, to je prostě představa naprosto lichá. Horník nastupuje někdy mezi 20. – 30. rokem a v pětačtyřiceti končí v uhelném, ve čtyřiceti končí v uranovém dole, a rád by ještě pracoval, protože podmínky pro výkon této činnosti se v posledních letech výrazně zlepšily. A expoziční doba byla nastavena v době, kdy byly poměrně horší zdravotní problémy. Ať už to byly variózy nebo skoliózy, prostě tenkrát byly výrazně větší. A pak bych se ještě rád zmínil o jednom důchodovém pilíři, který v České republice a zejména na venkově funguje docela dobře. A tím je vlastnické bydlení. Jestliže mám na venkově rodinu a zůstanou v rodinném domku, který je v jejich vlastnictví, dva starší lidé, byť s minimálním důchodem okolo deseti tisíc každý z nich, žijí si úplně dobře. Obdobně tomu tak je ve městech, pokud nejsou přespříliš zatíženi cenami za teplo, za elektrickou energii, popřípadě vodné, stočné a odpady. Čili tady hledejme také způsob, jak zabezpečit jak sebe, tak naše další spoluobčany dalším možným pilířem. Kdo totiž je v důchodovém věku nad 65 let, tak už neinvestuje do toho rodinného domku. Nechá to na těch, kteří to po něm zdědí. A ušetří tím značnou část výdajů oproti těm, kteří bydlí v nájemném bydlení. Takže určitě to stojí také za rozsáhlejší řekněme zmínění v celém tom systému důchodového zabezpečení. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A ještě je
přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Já už doufám, že budu opravdu poslední, koho nenaštvu, jenom bych se ohradil proti tomu, že bych si nevážil práce horníků, slévačů a podobných povolání. Já si vážím každé práce, kterou někdo umí. Ale to, co tady říkal pan senátor Eybert, to musím potvrdit, protože horníci v uranových dolech svého času, kdy jsem se ještě živil poctivou prací a dodávali jsme jim speciální lampy, které indikovaly radioaktivní ozáření, tak co myslíte, že dělali? Zalepovali si ty nasávací otvory žvýkačkou, aby jim neproběhla ta expoziční doba a mohli být dole ještě dlouho. Protože samozřejmě ta práce dole byla mnohem lépe placená než na povrchu. Takže to jenom jsem chtěl říct, že si vážím každého povolání, které kdokoli dělá dobře. A naopak si nevážím toho, kdo ho dělá špatně. Ostatně nemám pocit, že by se některým starším poslancům nebo senátorům šlo do důchodu – a kromě toho bavíme se tady o roce 2044! To je pouze 6 let před tím, než bude zmodernizováno britské ponorkové loďstvo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. To byl v této chvíli
poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho 40
nevidím. Obecnou rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel chce vystoupit? Samozřejmě, pane ministře, máte právo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já se vás pokusím nezdržovat dlouho. Nicméně k některým odpovědím jsem byl vyzván, tak chci krátce komentovat jednotlivé poznámky, které tady padly. Nebudu hovořit ani o aktivní politice zaměstnanosti, ani o prorodinné politice, ani o sociální politice, ani o zaměstnanosti, protože s komplexním balíkem návrhu legislativních úprav v těchto oblastech před vás, věřím, předstoupím během následujících dvou tří měsíců. Taktéž se nebudu zabývat tématem švarc systému. To by spíše vyžadovalo zvláštní seminář. To téma je velmi zajímavé, ale určitě přesahuje rozsah běžného příspěvku. Nicméně jenom konstatuji, že ta právní úprava je jasná, je stabilní, je jasně oddělen pracovně právní vztah od obchodního vztahu. Jde jenom o to, zda znaky té práce či obchodního vztahu naplňují jednu nebo druhou kategorii. Judikatura je v tomto směru již naprosto jednoznačně ustálená. Obecně k tomu návrhu zdůrazňuji, že ty změny jsou prostě nutné. Já tady nechci polemizovat o tom, nakolik se máme držet nebo máme respektovat nějaká doporučení, ať už Evropské komise nebo něčeho jiného. Samozřejmě je to v naší kompetenci, v národní kompetenci. Nicméně každé doporučení je dobré určitým způsobem vnímat a poučit se z něj. Jednoznačně musím odmítnout tezi, která tady padla, že chceme ušetřit na důchodech. Znovu opakuji, to není vládní iniciativa, to je řešení nálezu Ústavního soudu. To znamená, že nový vzorec pro výpočet důchodů, pokud musí být jiný, protože kdyby byl stejný, tak samozřejmě ten nález Ústavního soudu vyřešen není. Tak pokud bude jiný, tak samozřejmě musí být pro některé kategorie budoucích důchodců výhodnější a pro některé kategorie budoucích důchodců méně výhodný. To prostě je fakt. Pokud chceme udržet fiskální náročnost toho systému, tak se jinak vláda, která říká, že bude fiskálně odpovědná, prostě zachovat nemůže. Nikomu se důchod nesnižuje. To je naprosto jasné. To, že valorizace není podvod, ale to, že upozorňuji na to, že byť ten výpočtový vzorec bude upraven, takže bude významně překryt valorizací, která nejenom dorovnává inflaci, ale zvyšuje reálnou hodnotu důchodu. To je prostě fakt. Není to ani žádný podvod, ani žádná fikce. Že ten vzorec je postaven tak, aby nejnižší úroveň výpočtových důchodů zůstala zachována, to jsem zdůrazňoval už v té úvodní řeči. Co se týká věku odchodu do důchodu, padla tady dokonce taková zmínka, jako že dnešní dvacetiletí budou odcházet do důchodu v 80 letech. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Tedy pokud někdo se tak nerozhodne dobrovolně. Pokud tady pan senátor Gawlas kritizoval tabulky odchodu do důchodu pro ročníky mezi lety 1936 –1977, tak kritizoval současný stav. Protože to už je platný právní stav. Dnes se zabýváme tím, zda máme odpovědně říci dnešním dvacetiletým a třicetiletým, kdy je předpoklad, že budou moci odcházet do důchodu, tzn. do kdy plánovat svoji ekonomickou aktivitu, a nebo zda jim budeme lhát do očí a říkat ne, dnešní zákon říká, že vy půjdete do důchodu v 65, vy si to podle toho naplánujte. A až nějaká další vláda, někdy za 20 let – tak jak navrhoval jeden z diskutérů v Poslanecké sněmovně – až nějaká další vláda vám řekne, no víte, ona to tak úplně pravda není, nepůjdete do důchodu v 65, půjdete do důchodu v 67 nebo 68, protože prostě ten systém se jinak vyvíjet nebude. To znamená, ano, ten navrhovaný stav předpokládá, že řekneme do očí dnešní mladé generaci, jakým způsobem předpokládáme trajektorii zvyšování věku
41
odchodu do důchodu. Ano, že ti, kterým je dnes 16, tak musí počítat s tím, že budou muset být ekonomicky aktivní přibližně do 70 let. Co se týká kategorizace zaměstnání, tak já musím říci, že jsem naprosto jednoznačně zastáncem toho, že zrušení kategorizace zaměstnání byl správný krok. Nakonec vysvětlila to tady řada senátorů. Není možné dnes již počítat s jednoprofesní kariérou, není možné počítat s tím, co bylo normální před 50 nebo před 30 lety, že někdo po ukončení vzdělání nastoupí do nějaké profese a až do konce své ekonomické aktivity v této jedné profesi zůstane bez jakékoli změny. Tolik krátce k těm nejdůležitějším tématům. Pokud paní místopředsedkyně Gajdůšková říkala, že vláda je účetnická, tak já na to říkám, ano, to je správné označení. Co se týká důchodového systému, tak ten důchodový systém musí být skutečně brán velmi účetnicky. Protože pokud bychom nastavili systém, který nebude správně účetnicky nastavený, tak budeme v problémech, které jsou v jiných zemích. A narážka na to, že ve Slovinsku v minulých dnech referendum rozhodlo o tom, že se nebude zvyšovat hranice věku odchodu do důchodů, no ano, ale to neznamená nic jiného, než že se za deset patnáct let dostanou přesně do stejného stavu jako v jiných zemích, kde musí rozhodovat o skokovém zvýšení věku odchodu do důchodu. A to si myslím, že je naším společným cílem, abychom se do takovéto situace v žádném případě nedostali. Bylo tady zmíněno panem senátorem Drymlem, že neproběhlo jednání s ČSSD. Tak já musím napravit tu informaci. Jednání mezi premiérem a předsedou ČSSD v této otázce proběhlo předminulý týden. Na otázky další pana senátora Drymla, zda dojde ke snížení důchodů? Nedojde ke snížení důchodů. Ta právní úprava se netýká těch, kterým již byl důchod přiznán, ať starobní, nebo invalidní, nebo pozůstalostní. Jaká bude hranice věku odchodu do důchodu? Tak jak jsem řekl, přibližně je to tak, že ti, kdo jsou narozeni v roce 1965, tak odcházejí do důchodu v 65 letech. To je dnešní právní stav. Poté se bude každému ročníku, tak jako dosud, podle toho návrhu zvyšovat věk odchodu do důchodu o 2 měsíce. Jaké jsou důchody členů Evropské komise? To skutečně takhle z hlavy v tuto chvíli nevím. Ale myslím si, že rozhodně velmi nadstandardní, podle toho, jakým způsobem jsou honorováni vysocí představitelé Evropské unie. Rád bych reagoval také na to, co říkala paní senátorka Horská, jestli si dovedu představit 65letou učitelku. Tak myslím si, že z praxe si to všichni dovedeme představit, protože řada takových lidí je v pedagogických profesích zaměstnaná, takže ta představa je opřená o praxi. Co se týká pana předsedy Štěcha a jeho návrhu na uzavření dohody o tom, že jednou za 5 let přehodnotíme tu trajektorii, tak já na to musím říci, ano, to já vítám. Ten návrh jde přesně tím směrem. A pokud někdo kritizuje, že tam není horní hranice, tak to není nic jiného, než vyjádření toho, že samozřejmě to je záležitost průběžného přehodnocování. Jenom zdůrazňuji to, že považuji za férové říct dnešním patnáctiletým, kteří se rozhodují, jakým způsobem budou studovat, dnešním pětadvacetiletým, kteří končí vysokou školu, dnešním pětatřicetiletým, v jakém přibližně věku půjdou do důchodu –a také jsem to zmínil při projednávání v Poslanecké sněmovně –samozřejmě, že průběžně ta trajektorie se musí vyhodnocovat, zda se plní. Ale není férové říct od roku 2030, že se už věk odchodu do důchodu zvyšovat nebude, protože všichni víme, že se nějak zvyšovat bude. V tuto chvíli tedy nastavujeme trajektorii, která vychází z demografických prognóz, to není žádná pavěda, tak jak tady bylo možná trošku naznačováno, ta čísla jsou naprosto jasná.
42
V tuto chvíli vycházíme z aktuálních demografických prognóz, považujeme to za férové, a já určitě velmi rád přistoupím na dohodu, že je vhodné, aby jednou za 5, za 10 let, byla tato trajektorie přizpůsobena aktuálním prognózám a aktuální situaci. Z toho já usuzuji, že to je skutečně záležitost věcná a že je potřeba postupovat věcným způsobem. Poslední dvě reakce na pana senátora Koukala. Všechny připomínky ministerstev byly vypořádány, materiál byl schválen vládou bez rozporů, to znamená, že všechny připomínky ministerstev byly vypořádány. Co se týká poslední položky, byl tu dotaz pana senátora Sefziga, proč není v tomto návrhu zohledněna výchova dětí? Musím říci, že průběžný systém velmi nadstandardně v porovnání s jinými zeměmi zhodnocuje výchovu dětí. Naše pojetí náhradních dob za výchovu dětí je jedno z nejatraktivnějších, z nejvýhodnějších vůbec ze všech důchodových systémů na světě, takže tam základní zvýhodnění je velmi silné. A co se týká případného bonusu ve prospěch příspěvku ekonomicky aktivních ze státního rozpočtu do důchodu rodičů, tak to je skutečně záležitost až další etapy důchodové reformy. Nepovažoval jsem za vhodné do této části tento princip zapracovávat, protože je to skutečně záležitost, která podle mého patří až do 2. etapy. Děkuji vám za pozornost i za velmi obšírnou a musím říci detailní diskusi a těším se ještě na podrobnou rozpravu. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane ministře. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan Václav Vlček? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, nyní k právě proběhlé rozpravě. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a
senátoři, já využiji té příležitosti sdělit vám dvě radostné informace. První radostná informace je ta, že tento bod vzbudil zájem, že senátoři nebyli lhostejní. Vystoupilo 22 senátorů, z toho 1 čtyřikrát, 2 třikrát, 4 dvakrát, celkem bylo 33 příspěvků, což je dokladem o vysokém zájmu a šíři projednávané problematiky. Druhá radostná informace je v tom, že došlo v zásadě ke shodě na tom, že vlastní meritum věci nebo záměr návrhu, to znamená vyhovět nálezu Ústavního soudu v příslušném termínu byl, a myslím, že to nijak nezkresluji, většinově akceptován. A to všechno ostatní je pak samozřejmě na vaší úvaze, celá ta šíře. Tím bych pokládal toto shrnutí za dostatečné. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Jak říkal pan zpravodaj, byly dány vlastně 3 návrhy, o kterých můžeme v této chvíli hlasovat, resp. budeme hlasovat o 2. Byl podán návrh schválit, který podala paní senátorka Paukrtová. A výborový návrh je zamítnout. Přistoupíme tedy k hlasování. Protože jednáme hodně dlouho, já si vás dovolím teď všechny odhlásit a požádat vás o nové přihlášení. Upozorňuji ty, kteří přišli později, že jsem vás všechny odhlásila. Poprosím vás tedy o nové přihlášení. Budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.
43
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 38. Návrh nebyl přijat. Budeme hlasovat o dalším návrhu, to je návrh zamítnout tento návrh zákona. Myslím, že nemusím dávat znělku. Zahajuji hlasování. (Hlasovací zařízení nefunguje.) Prosím službu. Musíme počkat, technika nestíhá tak rychle. Nyní můžeme zahájit hlasování, můžeme začít hlasovat o návrhu, zamítnout tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Hlasy: Nefunguje.) Ještě jednou. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 5 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovili tři, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat. Tím jsme tedy o návrhu zákona zatím nerozhodli. Můžeme tedy pokračovat, nebo musíme pokračovat v projednávání. Otevírám podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Přihlášen do podrobné rozpravy jako první je pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,
vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Já bych si dovolil jenom krátce navázat na obecnou rozpravu. Tak jak jsem signalizoval, mám připravený komplexní pozměňovací návrh. Dovolil bych si ho jenom krátce shrnout. V návrhu zákona se ponechávají ustanovení, která reagují na nález ÚS vyhlášený pod číslem 135/2010 Sb., kterým bylo k 30. září 2011 zrušeno ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, o výpočtovém základu pro důchody, tak zvaně, že se ponechává vládou nově navržený systém stanovení výpočtového základu podle redukčních hranic, které více zohledňují princip zásluhovosti. Ponechává se i vládou navržené časové rozložení do let 2011 až 2014. Dále zakotvuje se nový způsob stanovení výše základní výměry důchodu spočívající v tom, že tato základní výměra nebude jako dosud stanovena pevnou částkou, ale procentem z průměrné mzdy, za účelem zmírnění disproporce mezi zvýšením důchodu vyšším příjmovým skupinám, a snížením důchodu by cca u 70 % důchodců v důsledku nového způsobu stanovení výpočtu základu došlo v tom původním ke snížení, a proto navrhujeme, aby základní výměra nečinila vládou navrhovaných 9 %, ale 10 % průměrné mzdy. Což by mělo tento problém vyřešit. Zakotvuje se nový způsob mechanismu zvyšování důchodů ve vazbě na nové stanovení způsobu určení základní výměry důchodu, za účelem zachování kontinuity z hlediska orgánu oprávněného rozhodovat o zvyšování důchodů a příplatků k důchodům, týká se odbojářů, se ponechává na tomto pravomoc vládě, která tak bude jako dosud činit svým nařízením, nikoli tedy, jak navrhuje vládní návrh, že by tak činilo ministerstvo práce vyhláškou, považujeme to za transparentnější a legislativně přijatelnější, jít cestou vládního nařízení, nežli pouze vyhláškou ministerstva práce. Další jsou některé změny legislativně technické povahy. Do návrhu zákona se nově doplňuje, to je z důvodu možnosti zajištění rozpočtové rovnováhy tohoto návrhu, změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, spočívající v tom, že se od 1. 1. 2012 stanoví maximální vyměřovací základ zaměstnance i OSVČ pro placení pojistného za kalendářní rok ve výši 60násobku průměrné mzdy, to je měsíčně ve výši pětinásobku průměrné mzdy. To by znamenalo, že k 1. lednu se nesníží tento
44
poměr ze 6násobku na 4násobek, ale pouze na 5násobek. Čili každopádně tam ke snížení dojde a myslím si, že to je i v souladu s nálezem ÚS. Z návrhu zákona se vypouštějí všechna ostatní ustanovení, tedy ta, která věcně nesouvisejí s provedením nálezu ÚS, jde tedy o to, jak už v obecné rozpravě padlo - tam, kde se zvyšují důchody věku nad současnou hranici 65 let, postupné srovnávání důchodového věku pro muže a ženy na stejnou věkovou úroveň, znevýhodňují odchod pro předčasný starobní důchod, zkracují dobu pro opětovný vznik nároku na vdovský, vdovecký důchod, ruší částku výplaty 12 měsíčních splátek vdovského důchodu při zániku nároku na tento důchod v důsledku uzavření nového manželství, upravují podmínky výplaty invalidních důchodů. To jsou věci, které samozřejmě je možné řešit, ale jsou to víceméně politická rozhodnutí. Jsme přesvědčeni o tom, že by měly být řešeny ve formě zvláštního zákona, nebo zvláštního návrhu změn zákonů, nikoli jakoby přívěsky tohoto návrhu. Já bohužel vás budu muset ještě trochu zdržet, protože jednací řád Senátu, na rozdíl od jednacího řádu sněmovny, neumožňuje předložit písemný návrh a odvolat se na něj, ale je nutné tento písemný návrh, byť jste ho obdrželi do lavic, na plénu přečíst. Otázka je, jestli do budoucna by nebylo dobré zvážit třeba i změnu jednacího řádu. Vím, že se o tom uvažuje. Možná, že i toto by bylo jedno z řešení. Teď bych si dovolil načíst tento návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 104. Návrh zákona upravit takto – nadpis: Zákon ze dne, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Část první Změna zákona o důchodovém pojištění Čl. I. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 SB., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004, zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu ÚS vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/209 Sb., nálezu ÚS vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 2 větě druhé se slova "pevnou částkou" nahrazují slovy "procentní sazbou z průměrné mzdy". 2. § 15 zní: "§ 15
45
(1) V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že a) do částky první redukční hranice se počítá 100 %, b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 29 %, v roce 2012 se počítá 28 %, v roce 2013 se počítá 27 % a v roce 2014 se počítá 26 %, c) z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 13 %, v roce 2012 se počítá 16 %, v roce 2013 se počítá 19 % a v roce 2014 se počítá 22 %, d) z částky nad třetí redukční hranici se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 10 %, v roce 2012 se počítá 8 %, v roce 2013 se počítá 6 % a v roce 2014 se počítají 3 %. (2) V období po roce 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že a) do částky první redukční hranice se počítá 100 %, b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %, c) k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží. (3) V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 činí první redukční hranice 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. V období po roce 2014 činí v kalendářním roce první redukční hranice 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. (4) Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Průměrná mzda stanovená pro kalendářní rok podle věty první však nesmí být nižší než průměrná mzda stanovená pro bezprostředně předcházející kalendářní rok. (5) Při stanovení výpočtového zákona podle odstavců 1 až 4 se použijí redukční hranice platné pro rok přiznání důchodu.". 3. V § 17 odst. 2 se slova "rok nesmí" nahrazuji slovy "rok se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné mzdy v předchozím období, a nesmí". 4. V § 17 odst. 4 se na konci věty první doplňují slova "; průměrná měsíční mzda se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné měsíční mzdy v předchozím období". 5. V § 33 odstavec 1 zní: " (1) Výše základní výměry starobního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.". 6. V § 34 odst. 4 větě první se slova "podle § 37 odst. 1" zrušují. 7. V § 41 odstavec 1 zní: "(1) Výše základní výměny invalidního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně". Bod 8. V § 42, odst. 3 se slova "pro invaliditu třetího stupně kryto" nahrazují slovem "kryto". Bod 9. V § 51, odst. 1 zní, (1): "Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně."
46
Bod 10. V § 53, odst. 1 zní, (1): "Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně." Bod 11. V § 54, odst. 3 se slova "procentní výměra a základní výměra" nahrazují slovy "základní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru a procentní výměra". Bod 12. V § 59, odst. 2 se slova "§ 34, odst. 2, § 35, odst. 2" nahrazují slovy "§ 34, odst. 2-4". Bod 13. § 67 zní, (1): "Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen "růst cen") a na růstu cen. Vyplacenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují." (2) Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodů splatné v lednu (dále jen "pravidelný termín"). (3) Procentní výměry vyplacených důchodů se zvyšují mimo pravidelný termín (dále jen "mimořádný termín"), pokud v období pro zjišťování růstu cen stanoveném podle odst. 4 dosáhl růst cen alespoň 5 %. V mimořádném termínu se vyplacené důchody zvyšují od splátky důchodu splatné v 5. kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %. (4) Období pro zjišťování růstu cen se stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním kalendářním měsíci období pro zjišťování růstu cen použitého při předchozím zvýšení procentní výměry důchodů, a posledním měsícem tohoto období je při zvýšení důchodů písmeno a) v pravidelném termínu srpen kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá pravidelný termín zvýšení důchodů, písmeno b) v mimořádném termínu kalendářní měsíc, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %. (5) Jestliže podmínka pro zvýšení důchodu v mimořádném termínu byla splněna v červenci nebo srpnu, zvýší se důchody pouze v pravidelném termínu s tím, že posledním měsícem období pro zjišťování růstu cen je srpen. (6) Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v posledním měsíci období stanoveného pro zjišťování růstu cen oproti tomuto indexu v kalendářním měsíci, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu měsíci tohoto období s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem, zjištěných Českým statistickým úřadem. (7) Základní výměry vyplacených důchodů se zvyšují tak, aby výše základní výměry důchodu činila 10 % průměrné mzdy s tím, že výše základní výměry se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru. (8) Procentní výměry vyplacených důchodů se při zvýšení důchodů v pravidelném termínu zvýší o tolik procent, zaokrouhlených s přesností na jedno platné desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu, stanoveného ve výši součtu růstu cen podle odstavce 6 a jedné třetiny růstu reálné mzdy zaokrouhlené s přesností na jedno platné desetinné místo. Procentní výměry vyplácených důchodů se však nezvýší, pokud se v důsledku zvýšení základní výměry důchodu podle odstavce 7 zvýší výše průměrného starobního důchodu alespoň o tolik procent, kolik činí procento zvýšení stanovené ve větě první.
47
(9) Procentní výměry vyplacených důchodů se při zvýšení důchodu v mimořádném termínu zvýší o tolik procent, kolik činí růst cen podle odstavce 6. (10) Zvýšení procentní výměry důchodů se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. (11) Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměrná výše všech starobních důchodů, které byly vyplaceny za poslední kalendářní měsíc, období pro zjišťování růstu cen podle odstavce 4 s výjimkou starobních důchodů, které se vyplácejí v nižší výši pro souběh s jiným důchodem podle § 59, a starobních důchodů podle § 29, odst. 2. Popř. starobních důchodů podle předpisů platných před 1. lednem 2010 přiznávaných za dobu pojištění kratší než 25 roků. (12) Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení důchodů, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín "zvýšení důchodů". Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle § 13 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení důchodů, při kterém je tento podíl vyšší než 1. (13) Růst reálných mezd se stanoví v procentech po zaokrouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období. A ve jmenovateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem, vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období. (14) Zvýšení procentní výměry vyplacených důchodů v mimořádném termínu náleží i k důchodům přiznávaným v tomto kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu. (15) Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením; jde-li o zvýšení důchodů v pravidelném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do nějž spadá pravidelný termín zvýšení důchodů, a jde-li o zvýšení důchodů v mimořádném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 50 dnů od posledního kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %. Bod 14. V § 107, odst. 2 zní: (2) "Vláda vydá nařízení k provedení § 67, odst. 15." Bod 15. V § 107, odst. 3 zní: (3) "Vláda stanoví nařízením, písm. a) výše částek redukčních hranic stanovených podle § 15 pro příslušné období, písm. b) výši základní výměry důchodů stanovenou podle § 33, odst. 1, § 41, odst. 1, § 51, odst. 1, § 53, odst. 1 a § 54, odst. 3 pro kalendářní rok." Článek II, Přechodné ustanovení. Výše důchodů, na které vznikl nárok před 30. zářím 2011 a které se přiznávají ode dne, který spadá do období po 29. září 2011 se stanoví podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Část druhá, Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
48
Článek III. V zákoně č. 598/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb. se v § 15a, odst. 1 a 5 slovo "čtyřicetiosminásobku" nahrazuje slovem "šedesátinásobku". Část třetí, Účinnost. Článek IV. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. září 2011 s výjimkou ustanovení, písm. a) I bodu 2, pokud jde o § 15, odst. 4 a bodu 3, 4 a 13-15, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. Písm. B) II bodu 1, 5, 7, 9-11 a článek III, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012. Takže vážené paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři, omlouvám se za zdržení, ale byla to nutná procedurální podmínka. Věřím, že jsem to načetl správně a budu rád, když tento návrh podpoříte. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a ptám se,
kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Mám přihlášeného pana senátora Pavla Trpáka, tak prosím, pane senátore. Senátor Pavel Trpák: Paní předsedající, pane předsedo, pane ministře,
vážení kolegové a kolegyně, já mám jen technickou poznámku k předposlednímu hlasování. Nijak ho nechci zpochybňovat. Jen pro steno, v záznamu jsem uveden, že jsem hlasoval pro, ale byl jsem proti, tak se omlouvám za toto technické zdržení. Díky. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji, paní předsedající. Budu hovořit opravdu jenom velmi stručně. Já samozřejmě velmi těžko mohu reagovat na materiál, který jsem neměl k dispozici a dokonce jsem ho ani v písemné formě nedostal k dispozici, musel jsem si ho zapůjčit od jedné ze senátorek. To jenom dávám k úvaze, když je rozdáván písemný materiál na stůl, jestli by nebylo možné, aby ho obdržel i předkladatel.
49
Zaprvé. Jenom z toho, co jsem při načítání návrhu stihl postřehnout. Tak fiskální dopady jsou naprosto jednoznačné, ztrácí se tím pozměňovacím návrhem základní princip, že změna výpočtového vzorce má být fiskálně neutrální. Zadruhé. Navrhuje se disproporce ve stropech pro odvody sociálního pojištění a pro výpočet důchodu, což považuji za velmi nestandardní krok, aby ta druhá redukční hranice byla čtyřicet procent průměrné mzdy a strop pro odvod na sociální pojištění byl ve výši pětinásobku průměrné mzdy. Myslím si, že to je asi největší handicap tohoto návrhu. A zatřetí, upozorňuji na to, že není úplně jasný budoucí vývoj valorizace. Ale to neumím dokladovat, to je jenom moje tušení, tak jak jsem měl možnost číst tento materiál. Na závěr chci konstatovat, že asi i z diskuse je jasné, že změny jsou nutné. Senát je samozřejmě suverénem v této oblasti, rozhodne podle svého uvážení. Nicméně považuji provázanost jednotlivých opatření za velmi důležitý prvek, a proto v žádném případě nemohu souhlasit s tím, aby jedna část z návrhu zákona byla vytržena z kontextu a ty ostatní byly pominuty. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Vlčka, zda chce vystoupit. Nechce, děkuji. Pan garanční zpravodaj také v této chvíli již nechce vystoupit. Ale pan garanční zpravodaj se nemůže v této chvíli vzdát toho, že by vystoupil, protože jsou vlastně 2 pozměňovací návrhy, jeden je výborový a druhý ten, který nám právě načetl pan místopředseda Škromach. Prosím tedy, pane garanční zpravodaji, abyste nás provedl hlasováním. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a
senátoři, vážený pane ministře. Nejprve bychom tedy měli hlasovat o výborovém návrhu, který potom doznal legislativní úpravy a byl tady v plné šíři načten panem místopředsedou Škromachem s tím, že meritu věci rozumíme, víme, proč k úpravám došlo, tak aby finální produkt byl zkvalitněn za účasti legislativního odboru. Nicméně dovoluji si doporučit, abychom hlasovali nejprve o původním výborovém návrhu a potom o návrhu, který zde v plné míře byl načten a který zde odezněl. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Svolám všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování. Předpokládám, že jsme zde všichni, kteří se chtějí zúčastnit hlasování. Pan garanční zpravodaj nám řekne, o čem budeme hlasovat. Senátor Jan Žaloudík: Závěr výboru pro zdravotnictví a sociální politiku zněl tak, abychom schválili pozměňovací návrh k této novele. Byla to 1. verze. Prosím tedy, kdo je pro tuto původní zde nenačtenou verzi? Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane zpravodaji, hlasovat budu dávat já, ale vás prosím, abyste vždycky řekl, o čem budeme hlasovat a své stanovisko. Ale zeptám se v této chvíli pana ministra na jeho stanovisko. Jeho stanovisko k výborovému návrhu je záporné.
50
Senátor Jan Žaloudík: Hlasujeme o původním závěru výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, že tedy doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou usnesení. Moje doporučení je pro toto nehlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Mám zde údaj, že je
přítomno 57 senátorek a senátorů, ale jak se dívám do sálu, tak mi nepřipadá, že tento počet odpovídá. Omlouvám se vám, ale znovu vás musím odhlásit a poprosím, abyste se znovu přihlásili. V této chvíli je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu výboru – abychom věděli, o čem hlasujeme. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovili 2, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat. Děkuji vám a dál? Senátor Jan Žaloudík: Teď prosím hlasujeme o návrhu, který zde byl načten. To je pozměňovací návrh k novele zákona, tak jak tady v plné míře odezněl. A moje doporučení je hlasovat pro. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zeptám se ještě pana navrhovatele, pana ministra na jeho stanovisko k pozměňovacímu návrhu? Je záporné. Děkuji. Pořád nemohu zahájit hlasování, protože nemám uvolněný displej ještě. Tak. V této chvíli funguje. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tak děkuji. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 7 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 38, proti bylo 10. Návrh byl přijat. Děkuji. My ale jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a musíme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je stále aktuálně přítomno 49 – v této chvíli 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 26. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro – vrátit návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti bylo 11. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři: pan senátor Jan Žaloudík a pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Zároveň se ptám, zda souhlasí s tímto návrhem. (Souhlasí oba dva.) Děkuji. Přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o pověření pana senátora Jana Žaloudíka a pana místopředsedy Zdeňka Škromacha, aby odůvodnili náš návrh. Kdo je pro, nechť
51
stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám všem za konstruktivní přístup. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Tím jsme tedy ukončili projednávání tohoto bodu. Já si dovolím vyhlásit polední přestávku do 14.30 hodin. Budeme pokračovat bodem pana místopředsedy vlády pana Schwarzenberga. Vidím, že tu mám dva předsedy komisí, prosím, pánové. Senátor Karel Korytář: Žádám členy Stálé komise Senátu pro práci
Kanceláře Senátu, že bude mít zasedání ve své zasedací místnosti ihned. Děkuji. Senátor Jiří Oberfalzer: Já poprosím členy mediální komise – sejdeme se
ve 14.15, tedy 15 minut před ukončení polední přestávky v Zaháňském salonku. Ve 14.15 hodin. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Ano, děkuji. Znovu
opakuji, že schůze pokračuje ve 14.30 hodin. Děkuji. (Jednání přerušeno ve 13.32 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.34 hodin.)
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych zahájila dnešní odpolední jednání. Na pořadu máme v tuto chvíli bod, kterým je
3. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 23. – 24. června 2011 S informací vystoupí ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře. 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedající, slovutný Senáte, vážení nepřítomní.
V rámci bodu, kterým je příprava Evropské Rady ve dnech 23. až 24. června 2011, bych vás v zastoupení pana předsedy vlády ve stručnosti rád informoval o přípravě ER, která se uskuteční v Bruselu ve dnech 23. – 24.6. t.r. Na jednání ER bude Českou republiku jako obvykle reprezentovat delegace vedená panem předsedou vlády. Původně plánované jednodenní jednání ER 24. června byla doplněna o pracovní večeři, která začíná již ve čtvrtek 23. června.
52
S ohledem na časový odstup do konání summitu zatím tato zpráva bude proto spíše předběžná. První návrh závěrů ER bude totiž k dispozici pravděpodobně až 14. či 15. června. Nyní probíhá příprava pozice České republiky, která bude vrcholit během příštích dvou týdnů. Závěry budou projednávány rovněž na Radě pro obecné záležitosti 21. června, kde budu Českou republiku zastupovat já. Avizovaný program nepřináší žádné zásadní překvapení. Návrh anotované agendy obsahuje čtyři okruhy témat, hospodářská politika, migrace, Chorvatsko a další témata, mezi která patří inkluze romské populace a Podunajská strategie. Nyní k jednotlivým tématům. Prvním bodem červnové ER bude hospodářská politika. Tentokrát půjde v prvé řadě o dokončení implementace tak zvaného evropského semestru, nového harmonogramu, předkládání programu Paktu stability a růstu a národních programů reforem. Primárním cílem evropského semestru je zajištění lepší koordinace hospodářských politik členských států. V průběhu června schválí příslušné sektorové formace rady na návrh komise hodnocení národních programů reforem jednotlivých členských států a ty pak formálně potvrdí právě červnová Evropská rada. Evropská rada ve svých závěrech několikrát vyzvala také ke schválení balíčku šesti legislativních návrhů k ekonomickému řízení do června 2011. Připomínám, že cílem balíčku je především posílit fiskální disciplinu členských států a ustavit dohled nad makroekonomickými nerovnováhami. Nyní probíhají intenzívní diskuse o jeho finální podobě. S ohledem na současnou situaci v některých státech eurozóny a v zájmu zachování důvěryhodnosti Evropské unie jako takové, Česká republika maximálně podporuje schválení balíčku ve stanoveném termínu. Na okraj ER by pak mělo dojít k podpisu smlouvy o stálém evropském stabilizačním mechanismu. Přestože ČR jako země stojící mimo eurozónu nebude smluvní stranou, je zapojena do vyjednávání o podobě této smlouvy. Otázka přistoupení ke smlouvě o evropském stabilizačním mechanismu se stane aktuální až při vstupu ČR do eurozóny. Druhým velkým tématem červnové ER bude migrace. Jednání se zaměří především na situaci v jižním Středomoří, která způsobuje zvýšený migrační tlak na jižní státy EU. Situaci je potřeba věnovat velkou pozornost už proto, že má vliv na vnitřní bezpečnost Unie a na fungování schengenského prostoru. Pozice, kterou bude vláda ČR zastávat, je dlouhodobě známá. Za stávající situace vláda ČR podporuje posilování využití existujících unijních institucí, jako agentury FRONTEX, jako koordinačního tělesa a Evropského podpůrného azylového řádu. Vláda ČR bude na ER podporovat strategii směřující k posílení spolupráce cílových, tranzitních a zdrojových zemí v duchu globálního přístupu k migraci. Podpoří rovněž poskytování humanitární a rozvojové pomoci, jejímž prostřednictvím je možné posílit schopnosti dotčených severoafrických zemí, absorbovat určitý podíl mezinárodní migrace a přímo řešit samotné příčiny migrace. Vláda ČR je připravena podílet se na souvisejících projektech. Nejsme přívrženci takových ad hoc opatření, která by v konečném dopadu mohla vést ke zvýšení migračního tlaku na celou EU. Jako jsou například návrhy na přerozdělování nelegálních migrantů mezi členské státy. Vyvážený přístup k migrační politice prosazuje ČR i v celé sousedské politice EU, to je při řešení migračních problémů jižního Středomoří nezapomenout také na země východního partnerství. Co se týká schengenského systému, považujeme jeho fungování za jeden ze zásadních, pro občany hmatatelných úspěchů. Budeme proto nadále trvat na
53
odpovědnosti členských států za příslušný úsek vnějších schengenských hranic a za řádnou přípravu při řešení předvídatelného migračního návrhu. Vláda odmítá tendence rozmělnit tuto odpovědnost členských států. Účinnou unijní odpovědí je z našeho pohledu již výše uvedené adekvátní posílení existujících unijních institucí, zejména pak FRONTEXu. Vláda se bude stavět proti rozšíření výčtu situací, kdy by mohl členský stát jednostranně zavést kontroly na vnitřních hranicích, například z důvodu ochrany před nelegální migrací. To by mohlo vést k nadužívání institutu znovuzavedení kontrol a k postupné demontáží základního principu, to je volného pohybu osob přes vnitřní hranice. Vláda současně v principu souhlasí s návrhem Komise na zavedení mechanismů, které povedou k určité formě pozastavení členských států, které neplní povinnosti plynoucí ze schengenského aquis. Třetí téma je Chorvatsko. To je, že tématický okruh Evropské Rady by měl být – přístupová jednání s Chorvatskem. Chorvatsko se v posledních týdnech výrazně přiblížilo ke konci negociačního procesu. Diskutovat se bude patrně také stanovení předběžného termínu samotného vstupu Chorvatska do EU. Některé členské státy pak rovněž volají po tom, aby byl po období mezi podpisem přístupové smlouvy a samotným vstupem země do EU stanoven jakýsi přechodný monitorovací mechanismus a k němuž se proto stavíme velice obezřetně. Pokud jde o otázku romské inkluze, Evropská rada schválí souhrnnou zprávu maďarského předsednictví. V Unii panuje shoda, že národní strategie v dané oblasti by se měly zaměřit na čtyři klíčové oblasti, vzdělávání, zaměstnanost, zdraví a bydlení. Vláda ČR upřednostňuje vyvážený přístup k plné integraci Romů do společnosti, zejména použití prostředků sociálního začleňování na národní úrovni. Mohu konstatovat, že v tomto duchu probíhalo také úsilí na úrovni evropské. Mezi další témata, kterých se Evropská rada okrajově dotkne, bude patřit i strategie EU pro podunajský region. Jedná se o druhou makroregionální strategii Unie, kterou schválila Rada pro obecné záležitosti v dubnu. Pro zahájení implementace je nutný souhlas Evropské rady, proto bude zmínka o této strategii součástí jejích závěrů. Strategie zahrnuje 11 oblastí, jako propojenost a dopravu regionů, ochranu životního prostředí, vzdělávání a další. Česká republika je spolu s Maďarskem spolukoordinátorem na oblast energetiky. Makroregion chápeme jako jeden z nástrojů regionální spolupráce. Domníváme se, že bude moci poskytnout českým subjektům různé investiční možnosti a vítáme, že se bude opírat o principy schválené Radou. Mělo by také dojít ke jmenování nástupce stávajícího prezidenta Evropské centrální banky Francouze Jean-Claude Trichet, jehož mandát vyprší 31. října 2011. Vláda souhlasí s nominací Maria Draghiho, dosavadního guvernéra Centrální banky Itálie, jako prezidenta Evropské centrální banky. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. K tomuto bodu musíme určit zpravodaje na plénu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Kývá, že ano. O tomto návrhu musíme ale nejprve hlasovat, takže já vás svolám k hlasování. V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, potřebný počet je 20 pro přijetí tohoto návrhu.
54
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby byl zpravodajem kolega Sefzig, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 10 z přítomných 46 senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 42, proti nikdo. Návrh byl přijat. Uděluji tímto slovo panu senátoru Sefzigovi. Senátor Luděk Sefzig: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo a vám, kolegyně a kolegové, za důvěru. Je mi ctí, abych opět zpravodajoval informaci vlády o připravovaném jednání Evropské rady ve dnech 23. až 24. června. Známe, že finální přístup české vlády a finální agenda se většinou končí až těsně před jednáním, někdy je to den, někdy dva dny před jednáním na tzv. COREPER. Z toho, co dovedeme předvídat a co už předsednictví Rady naznačilo, je jasné, že okruhy témat, o nichž nás pan ministr zahraničí podrobně informoval, se dají poměrně přesně určit. Původně se plánovalo, že to bude jednodenní jednání, teď to bude k tomu ještě oficiální večeře, při které se bude připravovat jednání druhého dne. Chtěl bych připomenout čtyři tématické okruhy, které již rozebíral pan ministr. Je logické, že bezprostředně poté, co byla přijata v národních parlamentech možnost vytvoření evropského stabilizačního mechanismu, tedy ty země, které mají euro, a které se k tomu přihlásily, mohou zajistit finančně vytvoření mechanismu záruky pro soukromé investory a zbývají jen doplnit dva poslední pohledy, a to je možnost, jak bude jednáno se soukromým sektorem a jakým technickým způsobem bude tento evropský stabilizační mechanismus, který představuje několik set milionů eur, naplněn tak, aby investoři, kteří budou půjčovat svým potenciálním dlužníkům měli tu největší jistotu, že peníze dostanou zpátky. Česká vláda má k této problematice poměrně stabilní a přiměřený přístup. Vyčkávají, až budou známy mechanismy. Česká republika a celá evropská ekonomika je závislá na stabilitě eurozóny, ale zapojení zemí, které stojí mimo euro, je zatím dobrovolné a je logické, že vyčkáme na dobu, kdy mechanismus bude znám, kdy bude jistota, že nebude zneužit. Pokud bude správně využíván, je možno k němu přidat při zárukách návratnosti kdykoliv přistoupit. Myslím si, že přístup vlády je adekvátní velikosti našeho dluhu, naší ekonomiky a i současné situace v Evropě. Pokud jde migrace zkrátka, dovolte mi, abych tento bod přeskočil, protože jsem se domlouval s kolegou Grulichem, který má tuto agendu na starosti v evropském výboru a který je na toto projednávání velmi dobře připraven. Dále bych se chtěl zmínit o dalším bodu, který bude diskutován týkající se přístupu Chorvatska. Chorvatsko má uzavřeno 30 kapitol z 35, zbývá dokončit jen několik kapitol. Víme, že platí zásada, že pokud není uzavřena poslední kapitola, lze kdykoliv i předchozí uzavřenou kapitolu otevřít. Chorvati jsou netrpěliví, protože vědí, že jejich demokracie, tržní ekonomika i otevřený způsob ke všem demokratickým otázkám v současné době lepší než některých členských států EU. Z tohoto důvodu jsou trochu netrpěliví. Domnívám se, že jestliže dokončí zdárně během polského předsednictví své negociační rozhovory, že by jejich přístup neměl být více oddalován a že by ratifikace v národních parlamentech měla proběhnout během půl roku. Česká republika dlouhodobě podporuje vstup Chorvatska do EU. I akce, které probíhají v sousedních zemích, jsou logickým vyústěním a důvodem k tomu, aby Chorvatsko bylo co nejrychleji do EU přijato. Téma, které nebude nejhlavnějším tématem, ale maďarské předsednictví dalo jako jedno z hlavních témat, je otázka začlenění romské menšiny do většinové
55
společnosti. Česká vláda upřednostňuje vyvážený přístup k plné integraci Romů do společnosti zejména s použitím prostředků sociálního začleňování na národní úrovni, tedy každý stát si může dovolit jen to, na co ve svém sociálním systému má. V této souvislosti chci poznamenat, že v České republice byla vždy dlouhodobě velká snaha o integraci romského etnika do většinové společnosti. Je vidět, že řada akcí musí logicky vycházet i z vůle tohoto etnika a že v poslední době je velice kritizováno někdy až zneužívání sociálních dávek, aniž by to mělo přímo vliv na efektivní začleňování, tzn. aby vznikly běžné i hygienické a pracovní stereotypy a návyky. Z tohoto pohledu je třeba hodnotit míru investic do začleňování. Myslím si, že Česká republika bude patřit mezi ty, které půjdou cestou dobrého příkladu než cestou nařizování. Tato cesta by stejně nebyla efektivní. Pokud se týká regionální spolupráce, vytvoření regionálního prostoru dunajského – chtěl bych poznamenat na základě setkání mého a kolegy místopředsedy evropského výboru Miroslava Krejčí s kolegy z Horního Rakouska a z Bavorska, kde vzniká idea mikroregionu Dunaj-Vltava. Velmi bych byl potěšen, kdyby pan ministr zahraničí, eventuálně i jiný člen vlády, připomenuli možnost vytvoření tohoto mikroregionu v rámci Dunajského regionu, protože by nám to nepochybně přispělo k rozvinutí oblasti zejména jihočeské i plzeňského kraje. Region Vltava je charakterizován až k našemu hlavnímu městu a mezi našimi kolegy v Bavorsku i Horním Rakousku získalo vytvoření tohoto mikroregionu velkou podporu. Myslím si, že je to jedna z posledních šancí, jak mikroregion posílit v souvislosti s dunajskou strategií. Nepředpokládám, že během polského předsednictví bude tato strategie podporována, spíše bude podporována než dunajský mikroregion. Na závěr mi dovolte, abych vydal souhlasné stanovisko se stanoviskem vlády, aby pana prezidenta Evropské centrální banky vystřídal Ital Mario Draghi, ale ani s tím nemám osobně a většina senátorů problém. Dovolte, abych na závěr popřál vládě úspěšné jednání, aby obhájila svou pozici a získala hodně kolegů, kteří budou stejně naladěni jako česká vláda. Děkuji za pozornost. Dovolím si ještě připomenout, že kolega Grulich bude lépe charakterizovat agendu týkající se migrace. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji, pane kolego.
Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy a já teď v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které už je přihlášen pan senátor Grulich, který nás seznámí s kapitolou migrace, pravděpodobně. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil a připomněl vám to, co Senát v oblasti migrace dlouhodobě zastává. Rozhodli jsme se, jak jsme se domluvili s kolegou Sefzigem, že vystoupím, protože otázka migrace je dnes poněkud složitější. Bude pravděpodobně jedním z hlavních bodů následujícího zasedání Rady. Pro to mé vystoupení chci taky využít i informací, které jsme získali nedávno na služební cestě výboru pro Evropskou unii v Itálii. Nepokoje v severní Africe daly do pohybu masy lidí a Afrika se dlouhodobě vyznačuje sice rozsáhlou vnitřní migrací, ale ozbrojený konflikt v Libyi dal impuls k útěku 680 tisíc osob. Převážně se jednalo o zahraniční zaměstnance a pouze 41 tisíc z nich bylo Libyjců. Většinu běženců absolvovali především sousední státy zejména Egypt a Tunisko. Špatná ekonomická situace v Tunisku odstartovala migrační vlnu do Itálie, kam přibylo asi 30 tisíc Tunisanů. Méně početnou, ale o to
56
více zbídačelou, jsou běženci převážně ze států afrického rohu, kteří využívají zmatku v severní Africe, přes kterou se dostávají do Evropy zvláště pak do Itálie a na Maltu. V Itálii na ostrově Lampedusa se vylodilo asi 32 tisíc migrantů, z nichž většina, jak jsem se již zmínil, byla z Tuniska, kolem 30 tisíc, a zbytek byli lidé z Libye a ze zemí afrického rohu. Nutno podotknout, že v případě Tunisanů se nejedná o běžence, kterým by měl být udělen politický azyl, ale o hospodářskou migraci. Navíc s Tunisem existuje smlouva o návratu uprchlíků. Příčinu zvýšeného počtu migrantů lze vysledovat v oslabení preventivních opatření státu severní Afriky způsobené sociálními a politickými nepokoji. Italské úřady řešily situaci poměrně svérázným způsobem. Tuniské běžence, místo aby je vrátili zpět, opatřili schengenskými vízy, která jim umožnila opustit zemi vstupu a pokračovat dále v cestě především do Francie. To způsobilo urychlenou návštěvu francouzského premiéra do Itálie a zde pravděpodobně zazněla výhrůžka vycházející ze schengenské smlouvy, která by vedla k dočasnému zavedení kontrol na vnitřních hranicích, což lze realizovat při neplnění povinnosti vyplývající ze schengenské smlouvy. Lze předpokládat, že Itálie tuto smlouvu porušila. Na to reagovaly některé evropské státy a i Evropská unie. Rada pro spravedlnost a vnitřní věci zasedala 11. dubna 2011, kdy přijala závěry vyzývající členské státy k pokračování humanitární pomoci především libyjským běžencům v Egyptě a Tunisu. Další závěry směřovaly k výzvě členským státům, aby poskytovaly více zdrojů pro agenturu FRONTEX. Lze shrnout, že tato Rada jednala v zavedeném standardním schématu dočasné zvýšení aktivity jako reakce na dočasnou nepříznivou situaci. Novinky přineslo až setkání obou premiérů Francie a Itálie, odkud byl zaslán dopis předsedovi Evropské rady a předsedovi Evropské komise, který obsahoval výzvu za prvé ke změně současného stavu pravidel prověřování plnění schhengenských standardů členskými státy, dále posílení role agentury FRONTEX. Tady mohu podotknout, že když jsme navštívili Itálii a hovořili na ministerstvu zahraničních věcí i v Senátu a Poslanecké sněmovně, všichni shodně říkali, že vnější hranice by měla ochraňovat Evropa, nikoliv jen Itálie, abychom to nenechali jen na členských státech. Za třetí je to rozšíření možnosti dočasného obnovení vnitřních hranic i v případě, že stát, který zabezpečuje vnější hranici, není schopen čelit migračnímu tlaku. Aby stávající situace nebyla tak jednoduchá, další schengenský stát Dánsko v květnu letošního roku zpřísnilo kontrolu na hranicích především s Německem a Švédskem. Vedle celníků se na silnicích objevily i přenosné rentgeny umožňující kontrolu, zda není auto opatřeno skrýší ukrývající nelegální migranty. Dánský ministr financí opřel rozhodnutí o obavy z přílivu uprchlíků a zločinců do země. Jak Itálie, tak Francie i Dánsko kritizovala celá řada evropských politiků včetně Komise EU. Česká horní komora Parlamentu ČR dlouhodobě zastává názor na nelegální migraci. Senát považuje volný pohyb osob v schengenském prostoru za jeden z největších úspěchů EU. Proto si přejeme jeho zachování a rozšiřování o nové státy, v našem případě v současné době Bulharska a Rumunska. Vnímáme, že je možné pravidla měnit, nikoliv však na základě jedné události, ale vždy po pečlivé kontrole fungování dosavadního systému. Při ochraně hranic trváme na odpovědnosti jednotlivých členských států za svůj úsek hranic. Některé současné tendence přesunout tuto odpovědnost na EU prostřednictvím agentury FRONTEX považujeme za chybnou a nereálnou. Snaha
57
přetvořit agenturu v evropskou pohraniční policii reálně existuje a Senát to důsledně odmítá. Několikrát již na to upozorňoval. Opět se objevují pod rouškou solidarity návrhy na vnitřní přesidlování migrantů ze zemí jejich vstupu do dalších členských států EU. Jistě to může dočasně ulevit středomořským státům, ale rizika jsou mnohem větší. Tato opatření by jen motivovala další potenciální migranty. Daleko efektivnější je společná azylová politika a včasná návratová politika vracející ekonomické migranty do zemí původu při neudělení azylu. V neposlední řadě jde o pomoc zemím, odkud tito lidé přicházejí, aby je hospodářské a politické vyhlídky nenutily k emigraci. Poukazování na neefektivitu finanční pomoci rozvojovým zemím, kdy značná část peněz se dostane do nepravých rukou, lze rozptýlit zavedením systému podobnému Marshallovu plánu po druhé světové válce, kdy pomoc byla vázána na demokratizaci politického systému a v případě migrace se chystá, aby tato pomoc byla vázána na dohody o návratu uprchlíků. Myslím, že musíme udělat vše k zachování volného pohybu osob po Evropě. Je to součást naší svobody, které bychom se neměli vzdát jen proto, že se systém dočasně zašmodrchal. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Nyní je přihlášena paní
místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, velmi stručně několik poznámek. Především velmi obecně. Domnívám se, že jednání Evropské rady jsou velmi závažná. Je to formát, kde členské státy dojednávají to, jak se bude EU dále vyvíjet. Evropská rada má to velké privilegium, že je politickým zadavatelem toho, co se na celém území EU děje. Domnívám se, že bychom jednání před Evropskou radou neměli odbývat pouze tím, že si o tom promluvíme zde na plénu Senátu a debaty se většinou zúčastní jen ty, kteří se dlouhodobě agendě věnují. Domnívám se, že bychom mandát vždycky pro nadcházející Evropskou radu měli projednávat již na Evropském výboru tak, aby skutečně jednání mohlo jít do větší hloubky, tak aby bylo možné formulovat případné stanovisko Senátu jako takového právě k tomu, o čem se na Evropské radě jedná. Musím to doplnit o to, co zde říkám opakovaně téměř při každém jednání. A to je to, jestliže Česká republika se zaváže k něčemu na jednání Evropské rady, resp. nevznese výhradu na Evropské radě, pak výsledky Evropské rady jsou pro Českou republiku, pro vládu ČR skutečně závazné, a nám se potom objevují třeba v návrzích směrnic nebo i v přímo platných nařízeních. Říkám to proto, že skutečně k důvěryhodnosti České republiky potom nepřispívá, jestliže na Evropské radě naše vláda, náš premiér něco odsouhlasí a poté se nerealizuje nebo dokonce vznášíme výhrady proti těm opatřením, která nám potom na základě tohoto jednání přicházejí. Zkrátka, lidově řečeno – to, co si vláda na Evropské radě odsouhlasí, by také doma měla plnit. Tolik obecně. K tomu, jaké jsou body nadcházející červnové Rady. Jsem velmi ráda a souhlasím s tím, že Česká republika se staví proti zesilující ochraně vnitřních hranic, tedy těch mezistátních hranic v EU, to znamená v podstatě jakoby narušení principů schengenského prostoru. Myslím si, že tato pozice je dobře, bylo to skutečně velké
58
úsilí tehdy všech, abychom se stali součástí schengenského prostoru, aby tedy naši občané měli skutečně volný pohyb na území EU. Ale chci k tomu zase zdůraznit, že jestliže máme takovéto stanovisko, jestliže se stavíme proti tomu, aby si některé země zesilovaly ochranu vnitřních hranic v této chvíli, pak ale musíme být konzistentní, protože migrace se může dříve nebo později týkat i nás. A není tedy možné, abychom potom případně uvažovali o záležitosti zesílení ochrany našich hranic. Musíme si tedy věci dobře rozmyslet a skutečně být důvěryhodní v tom, že jestliže v této chvíli něco tvrdíme, tak bychom to měli tvrdit i ve chvíli, kdy se to bude týkat nás. Ale nesouhlasím s tím, co zde bylo řečeno ze strany pana senátora Grulicha. Bylo to jeho stanovisko, protože to nebylo projednáváno na výboru. Dovolím si tedy k tomu říci také své stanovisko, a to je to, že si myslím, že bychom neměli bránit posilování agentury FRONTEX. Musíme si uvědomit, že my jsme vnitrozemní stát, my jsme skutečně srdce Evropské unie, naše hranice jsou uvnitř EU. Ale země, které sousedí v podstatě přes moře s africkými zeměmi a s dalšími zeměmi, nemají mnohdy samy takové kapacity, aby skutečně dostatečně ochránily vlastně vnější hranici Evropské unie. A tam si myslím, že musíme být solidární a podpořit FRONTEX jako ochranu vnějších hranic EU. A ráda bych využila ještě toho, že tento mandát nám v tuto chvíli předkládá pan ministr zahraničí, a vznesla bych jednu otázku a jednu připomínku. Otázka je na to, jakým způsobem se jako Česká republika vlastně podílíme na evropské diplomatické službě, jak jsme podpořili naše lidi, naše diplomaty, aby byli součástí této evropské diplomatické služby. A připomínka je k uzavírání našich ambasád, k rozhodování, kde ambasáda bude a kde nebude. Zcela skutečně výjimečně v této věci souhlasím s panem prezidentem Klausem. Evropská unie je dnes v podstatě náš vnitřní prostor. Tam je skutečně otázkou, zda ještě potřebujeme velmi silné ambasády, protože evropská agenda je dneska v podstatě vnitřní politikou. Ale potřebujeme, a skutečně potřebujeme, ambasády, potřebujeme naše zastoupení v takových regionech, jako je Afrika, určitě východní Afrika. Měla jsem možnost navštívit Keňu. Tam bylo přijato rozhodnutí o uzavření ambasády, naše ambasáda je tam v této chvíli zakonzervovaná, není tam velvyslanec. Myslím, že to byl strategicky špatný tah, že to bylo strategicky špatné rozhodnutí, protože oblast východní Afriky obsahuje 200 milionů obyvatel, je tam obrovský potenciál, zesiluje se tam i turistický ruch ze strany českých občanů. A myslím si, že jak vzhledem k budoucnosti tohoto regionu, tak vzhledem k tomu, že musíme sledovat pohyby v tomto regionu, protože se nás mohou dotýkat, tak jak se situace na Africkém kontinentu v této chvíli vyvíjí, tak si myslím, že zastoupení by tam ČR skutečně měla mít a bylo strategicky špatným rozhodnutím toto teritorium vyklidit. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji,
paní
místopředsedkyně. Do rozpravy se dále přihlásil kolega Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane
ministře, dámy a pánové. K vlastní informaci vlády o pozicích na jednání Evropské rady nemám zásadních připomínek, ale zareagoval bych na přímluvu pana kolegy Sefziga k dunajské strategii. Mluví se tu o nových evropských regionech. Víte, už jenom ten název Donau, Moldau, Dunaj, Vltava, má to sbližovat, hlavně ekonomicky
59
3 země, a už tento název je zvláštní. Na území, o kterém se má jednat, se ta řeka jmenuje Donau, a u nás je to Vltava. Ale to je víceméně tak na okraj. Vznáším takovou trošku obavu nad financováním budoucích evropských regionů. V současné době na státní úrovni existují dobře mikroregiony, ale to je zcela určitě jiná kategorie. Ale existují i euroregiony, kde jde o přeshraniční spolupráci. To už je sice kvalitativně i co se týká množství financí zase o jeden stupeň výš. Vznáším ale obavu, jestli vytvoření super evropských regionů potom nezpůsobí odliv finančních prostředků z EU právě do euroregionů už stávajících. To je jedna věc. A druhá připomínka se týká přístupu Chorvatska nebo k dalším rozhovorům. Včera jsme se s Komisí pro rozvoj venkova vrátili z pětidenní studijní cesty ze Slovinska a tam jsme řešili celou řadu věcí, mj. i ty řekněme mezistátní. Zajímalo by mě tedy, jak Česká republika bude přistupovat ke Slovinsku, které má s Chorvatskem nevyřešené mezinárodní vody. Jsou tam i zvláštní problémy s národním pokladem bývalé Jugoslávie. A řekněme, že i stanovení současné státní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem je, mírně řečeno, zvláštní, takže Slovinsko jako občanský stát a Chorvatsko jako stát usilující o členství a nemá pořádně vyřešené své vztahy se sousedem, byť, jak jsme byli ubezpečeni, se v poslední době, jak se říká, blýská na lepší časy. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A
ještě jednou pan senátor Grulich do obecné rozpravy. Senátor Tomáš Grulich: Promiňte, že ještě jednou vystupuji a zdržuji, ale já jsem jenom chtěl upřesnit, že co se týče Frontexu a jeho role v ochraně vnější hranice, tak to projednával výbor pro záležitosti EU již několikrát. Vím to velmi dobře, neb jsem tyto materiály zpravodajoval a konzistentně máme přání, aby Frontex samozřejmě mohl být posílen, ale ve své roli, v takové, jakou má, to znamená edukativní a kooperativní. Co se týče operativní role, myslím si, že to je skutečně záležitost natolik složitá, že ji nelze v současné době realizovat. Dám vám příklad. Frontex třeba pomáhá při ochraně hranic tak, že si zapůjčí některou techniku od státu EU a na příklad měl takto zapůjčenou loď a křižoval Středozemním mořem, narazil tam na loď s utečenci a teď telegrafoval, kdo si ji vezme. A nikdo si ji vzít nechtěl, protože Frontex samozřejmě nikam nepatří, je to jenom agentura EU. Odmítli to tenkrát Španělé, odmítli to v Maltě, odmítli to v Řecku. A oni stáli uprostřed mezinárodního moře s plavidlem téměř potápějícím se s několika sty lidmi, až je nakonec téměř donutili k tomu, aby přistáli v Itálii a tam lidi vypustili. Co se týče Itálie, já jsem to pravděpodobně málo zdůraznil. Kdyby se Itálie chovala tak, jak existují smlouvy, tak jak je schengenská smlouva, tak se jedná o několik tisíc lidí. A myslím si, že stát s 55 miliony obyvatel musí zvládnout příliv několika tisíc utečenců. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Ještě jednou se pro jistotu zeptám, zda se někdo chce přihlásit do obecné rozpravy? A zda se, že nikoli, takže já v tuto chvíli rozpravu končím a zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Takže nyní uděluji slovo zpravodaji panu senátoru Sefzigovi, aby se k této rozpravě vyjádřil a sdělil nám, o čem přesně budeme hlasovat. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Budu velice stručný. Nechci přejít ale některé poznámky, které padly v rozpravě. Otázka týkající se dunajské strategie – vzhledem k tomu, že jednání probíhalo na česko-německé jazykové verzi, tak oba
60
názvy byly platné. Dunau, Moldau a Dunaj, Vltava. Možná, že Dunau – Vltava by bylo odpovídající, ale zhruba si myslím, že to bylo adekvátní tím, že ten název byl de facto dvojjazyčný. To není důležité. Myslím si, že ty prostředky na regionální politiku jsou poměrně tak malé, že by mikroregiony by neměly být ohroženy. Protože ani na makroregiony prostředky nejsou nijak dramaticky horentní. Tam jde spíš o dobrou spolupráci mezi dotčenými zeměmi v rámci toho regionu. Ale přesně ta čísla nevím. Budu se informovat, abych zjistil podrobnosti a pak vás, pane senátore, budu informovat. Co se týče Chorvatska a Slovinska, tak mi dovolte jenom obecnou poznámku. Řekl bych, že každá přistupující země do Evropské unie má svůj Temelín. Vzpomeňte si, když my jsme vstupovali. Rakousko také z toho nebylo nadšeno. Snažilo se touto evropskou agendou tak trochu zneužít svoji bilaterální problematiku. Dělají to Řekové Turkům na zelené linii. Dělalo to Slovinsko Chorvatsku. Myslím si, že nelze směšovat bilaterální politiku dvou sousedních zemí s evropskou agendou. A zatím Evropská unie, jak komise, a hlavně rada, tomu vždycky odolala a tu zemi, která je členskou zemí, a chtějíce si řešit svoje bilaterální problémy s kandidátskou zemí, že zatím vždycky rada vrátila do správných kolejí. Pomohla jenom k tomu, aby došlo k urychlení domluvy na bilaterální úrovni. To je jenom ta poznámka k chorvatské a slovinské problematice. Ale musím říct, že i ta byla v rámci negociačních rozhovorů vyřešena. Nyní se čeká na kapitoly, které s touto agendou přímo nesouvisí a je bilaterální věcí, jak si Slovinsko s Chorvatskem svoji zevní hranici uspořádá. To je asi všechno, co jsem chtěl dodat. A doporučuji plénu Senátu, abychom zprávu vlády vzali na vědomí. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. A o tomto návrhu teď budeme hlasovat po znělce. V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí návrhu je 24. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom vzali na vědomí informaci vlády, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. A konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 11 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 35, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Já děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu. Dalším bodem jednání je
4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách podepsaná dne 26. května 2000 a její Předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009 (senátní tisk č. 69) Je to senátní tisk číslo 69. A tento vládní návrh uvede ministr dopravy pan Radek Šmerda, kterému tímto uděluji slovo.
61
Ministr dopravy ČR Radek Šmerda: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vládní návrh, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, byl podepsán dne 26. května 2000. A její předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009. Tento text dohody byl připraven na základě doporučení Evropské hospodářské komise OSN ve spolupráci s Ústřední komisí pro plavbu na Rýně. Cílem regulace obsažené v této dohodě bylo sjednocení právní úpravy, přepravy nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách v rámci Evropského kontinentu. A dále zajištění v souladu s předpisy používanými v ostatních druzích dopravy. A rovněž tak umožnění bezproblémového přechodu nebezpečných věcí z jednoho druhu dopravy na jiný druh. Z tohoto pohledu bude mít dnes předložená dohoda kladný dopad na podnikatelské prostředí. Úprava přepravy nebezpečných věcí obsažená v této dohodě je v souladu s mezinárodním prácem, v souladu se závazky z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. A rovněž tak s příslušnými unijními předpisy. Dohoda má úzký vztah k dalším úmluvám v oblasti přepravy nebezpečných věcí. A to např. řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí a Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, jejichž smluvní stranou je Česká republika. Žádám vás o její projednání a děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa, který pravděpodobně bude zastoupen. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/1, a zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Senátorka
Veronika
Vrecionová: Vážená
paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych zde přednesla zprávu společnou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a VHZD. Pan ministr zde řekl k tomuto návrhu vše potřebné. Já bych ještě doplnila, že tato dohoda má charakter mezinárodní smlouvy prezidentského typu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Vzhledem k tomu oba dva již výše zmíněné výbory doporučují Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Vzhledem k tomu, že to byla zpráva společná, nebudu již vyzývat zpravodaje dalšího výboru a rovnou otevírám obecnou rozpravu, do které – zdá se – se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel pravděpodobně se nebude chtít vyjadřovat, paní zpravodajka také ne. Takže nám nezbývá nic jiného, než hlasovat o předneseném návrhu usnesení, a to o návrhu, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Znělkou přivolám kolegyně a kolegy. Ještě jednou – Senát dává souhlas s ratifikací Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, podepsané dne 26. května 2000 a její předpisy ve znění platné k 1. 1. 2009. V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů. Kvorum je tedy 25.
62
Zahajuji hlasování. Kdo je pro přednesený návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti nula. Návrh tedy byl přijat. Děkuji panu navrhovateli a zpravodajce. Končím projednávání tohoto bodu. Teď mi dovolte, abych vám navrhla změnu pořadu. Navrhuji nyní projednat senátní tisk č. 100, Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, zákon o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Přistoupíme rovnou k hlasování o tomto návrhu. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu programu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti nula. Návrh byl přijat. Pan ministr Chalupa je přítomen, takže ho poprosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Jedná se o 5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 100) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 100. Uvede ho ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr
životního
prostředí
ČR
Tomáš
Chalupa: Vážená
paní místopředsedkyně, milé paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám jménem vlády předložil transpozici, totiž o nic jiného nejde. Jedná se o transpozici směrnice EP a Rady, která se týká snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot a kritérií udržitelnosti. Zjednodušeně řečeno, materiál stanoví následující kritéria: Za prvé povinnost dodavatelů pohonných hmot postupně stanoveným způsobem snižovat emise skleníkových plynů z jimi dodávaných pohonných hmot, a to zhruba o 6 % do roku 2020, ve srovnání s fosilní alternativou. Je přitom evidentní, že tohoto cíle lze dosáhnout pouze přimícháváním biopaliv. Druhou záležitostí je pak doplnění již existující povinnosti, uvádět na trh minimální podíl biopaliv o požadavek, aby tato splnila tak zvaná kritéria udržitelnosti ve smyslu ochrany biologické rozmanitosti. Směrnice přitom nestanoví způsob, nestanoví způsob, jak by se tohoto mělo dosáhnout, jak sledovat i kontrolovat. Podstatné je, že kritéria udržitelnosti mají být splněna bez ohledu na to, zda se jedná o surovinu, pro jejichž výrobu byly vypěstovány v zemích EU nebo mimo ni. Předložený návrh volí cestu časově omezené certifikace jednotlivých hospodářských subjektů. Dovolte mi zmínit věci časové a finanční. Co se týká těch časových, tak nabytí účinnosti zákona je rozděleno na dvě fáze. A to s ohledem na nutnost vytvořit 63
předpoklady pro fungování celého systému. Nejprve by se tedy uděloval systém pro certifikace certifikačním subjektům, a následně vydávat samotné certifikáty. Některá ustanovení by proto měla účinnost dnem vyhlášení, zbytek pak 1. ledna. Finanční dopady potom by byly následující. Předpokládáme náklady pro výrobce, dovozce a prodejce biopaliv a meziproduktů, které se pohybují v objemu zhruba několika stovek tisíc Kč ročně. Zavedení systému certifikace biopaliv povede k mírnému nárůstu cen biopaliv v haléřích na litr. Ale s ohledem na to, jak velké množství je přimícháváno, respektive že do pohonných hmot se přidává jenom velmi malý podíl biopaliv – 4,1 % bioetanolu u benzínu a 6 % v motorové naftě, předpokládáme, že toto navýšení bude zanedbatelné a opět bude hlavní roli hrát výše ropy jako taková. Pro samotné zemědělce by pak novela neměla představovat žádnou zásadní změnu. V čem spočívá ta otázka biodiverzity, tedy ochrana přírodní rozmanitosti? Jde o to, aby se zajistilo způsobem, který komise nestanovuje, že příslušné biomasy nepocházejí například z deštných pralesů, což tedy fatálně není problém České republiky, nicméně musíme se k tomu zavázat, ale také mokřadů, rašelinišť nebo dalších chráněných území. Předpokládáme, že prováděcí nařízení vlády by bylo dáno k připomínkovému řízení ještě v červnu t. r. s ohledem na povinnost, že nám byla stanovena touto směrnicí povinnost, transponovat tuto směrnici do 31. prosince 2010, tedy Česká republika je v tomto ohledu ve zpoždění. Děkuji pěkně. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 100/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Šebek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a
kolegové, po velmi rychlém a obsáhlém původu pana ministra si vás dovoluji seznámit jenom se závěrem své zpravodajské zprávy, kde jsem se pokusil převést řeč bruselských úředníků do trošku srozumitelné češtiny. Jedná se o poměrně rozsáhlou, již 26. novelu zákona o ochraně ovzduší, která má všechny neduhy vyplývající z nutnosti transpozice právních předpisů Evropských společenství do tuzemské legislativy. Jak vyplývá i z obsáhlé a přiměřeně věcné důvodové zprávy, na základě zkušeností s aplikacemi předchozích směrnic ES, ubírá se hospodářský i environmentální efekt přimíchávání biopaliv do pohonných hmot poněkud jiným praktickým směrem proti původním záměrům a EU na tuto skutečnost reaguje novými direktivami. S poukazem na to, že oblast dopravy a přepravy zboží spotřebuje 30 % celkové spotřeby energie v zemích ES, jde nepochybně o téma s významným ekologickým a hospodářským dopadem a zároveň o záležitost, která ve světle nových technologií a hospodářských výkyvů nemůže být nikdy definitivně vyřešena. Jde tedy o trvale politické téma, které by měly provázet pokud možno fungované diskuse v Evropském parlamentu a jeho strukturách, neboť vytyčení špatně realizovatelných cílů a jejich projekce do nedokonalé a často předělávané legislativy může mít ve výsledku horší efekt, než samotný vývoj bez regulace. Nicméně vládní novela představuje v současné době pravděpodobně nejlepší kompromis, jehož přijetím se Česká republika vyvaruje rizika zahájení řízení infringementu. Vzhledem k tomu, že vládní návrh doznal v Poslanecké sněmovně 64
dvou pozměňovacích návrhů, dá se očekávat diskuse na toto téma. Je avizován předem jeden pozměňovací návrh, nejméně. V tuto chvíli si vás dovolím seznámit s 31. usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, z jeho 9. schůze konané dne 25. května 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 100. Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ivo Hlaváče, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Karla Šebka, III. pověřuje místopředsedu výboru senátora Petra Gavlase, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.
Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu tak, abyste nás mohl potom provést hlasováním, pokud ovšem nějaká rozprava bude. Otevírám obecnou rozpravu a vidím, že se do ní nikdo nehlásí. (Přihlášeni jsou dva senátoři.) Ale nejprve jsem se měla zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Předpokládám, že přihlášení pánové už jsou do obecné rozpravy, takže návrh na nezabývání se nepadl. Obecná rozprava je otevřena, takže první do ní je přihlášen pan senátor Bárek. Senátor Ivo Bárek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jak už tady kolega Karel Šebek, zpravodaj tohoto tisku, avizoval, jsou tady připraveny pozměňovací návrhy. Jeden je můj. Já bych se k tomu velmi krátce vyjádřil v rámci obecné rozpravy, protože další věci se budou řešit, pokud tento zákon dojde do podrobné rozpravy, v podrobné rozpravě. Můj pozměňovací návrh se týká § 45 odst. 2 písm. c). Týká se materiálu, nebo odstavce, který je vlastně pozměňovacím návrhem z Poslanecké sněmovny a můj návrh vrací ten odstavec do znění, které bylo ve vládním návrhu. Na tuto problematiku už upozorňuje naše legislativa, já to jenom přečtu. To znamená, přijetím pozměňovacího návrhu ve vládní zákonné předloze dochází k rozšíření stávajícího daňového zvýhodnění. To znamená, znovu se bavíme o § 45 odstavec 2, písm. c). K daňovému zvýhodnění na všechny metylestery mastných kyselin ve směsné naftě. V této souvislosti je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že platná právní úprava, která daňově zvýhodňuje ve směsné naftě pouze metylester řepkového oleje, byla zvolena s cílem stimulace tuzemských dodavatelů této konkrétní komodity, včetně dodavatelů jejich vstupních surovin. Tedy tuzemských pěstitelů řepky olejné. V tomto směru tedy dochází ke změně původního záměru a co si myslím, že je ještě dosti závažné, je nutno uvést, že tato změna působí určité snížení příjmů ze spotřební daně. V rámci této obecné rozpravy se ještě blíže k tomuto problému vyjádřím s tím, že pokládám tuto úpravu v rámci tohoto pozměňovacího návrhu, který prošel v Poslanecké sněmovně, za nesprávně navrženou. Myslím si, že jsou jednoznačně orientována na podporu nežádoucího a neodůvodněného dovozu zemědělské
65
produkce do České republiky, zmenšují oprávněné možnosti tuzemského agrárního trhu na úkor produkce často i mimo Evropskou unii. A bohužel negativně zajišťují účinnou a fakticky neomezenou daňovou podporu produktům obecně mimo zemědělskou produkci ČR a EU. Což jsou například použité a živočišné oleje a tuky, palmové oleje, sojové oleje a další. Zajišťuje tak také nežádoucí daňové zvýhodnění nekvalitních biopaliv vyráběných z plodin pěstovaných mimo území ČR Evropskou unií, což mohou být sojové boby, palmový olej a živočišné tuky. Myslím si, že je možná tato debata, ale tak jak byl předložen ten návrh Poslanecké sněmovně, domnívám se, že to zaslouží větší debatu než to, že to je předloženo při jednání Poslanecké sněmovny, protože to neprošlo projednáním příslušného výboru Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že bychom neměli tento návrh podpořit směrem k jeho souhlasu a že bychom měli propustit tento návrh do podrobné rozpravy, kde potom předložím pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je kolega Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Když jsem se původně podíval na tento návrh zákona na ochranu ovzduší a viděl jsem, že kromě implementace práva Evropské unie do našeho právního řádu se tam objevil i pozměňovací návrh, kterým se má rozšířit používání pro přimíchávání do paliv i jiné metylestery než metylester řepkový, tak jsem si hned zanadával nad tím, že se český venkov bude dále zaplavovat dalšími plodinami pro technické využití, například slunečnicemi, a dál bude vytlačována produkce plodin pro výživu. A že budeme dále více závislí na dovozech potravin a že budeme mít další problémy s erozí na zemědělské půdě. Teprve později mi však došlo, že situace je ještě horší. Naši zemědělci z nedostatku odbytu některých komodit pěstují naveliko řepku olejku pro výrobu metylesteru a také kukuřici pro bioplynové stanice. Nahrazují si tak výpadky příjmů z produkce mléka, vepřového masa, hovězího atd. Přijmeme-li novelu v předložené podobě, dojde s velkou pravděpodobností k významnému dovozu metylesterů vyrobených ze zahraničních surovin, ať už to bude palmový olej nebo jiné produkce. Zemědělci v Čechách nedokáží umístit na trhu olej z řepky, protože je výrobně dražší. Známe tuto situaci s přimícháváním biolihu do benzínu, kdy dovážený biolíh zejména z jižní Ameriky také cenově vytlačil biolíh z české produkce. Obecně lze říci, že přimícháváním biolihu a methylesteru do paliv je energeticky velmi problematické. Jako podpora zemědělců v možnosti dosahovat příjmů zabezpečujících chod farem, udržování krajiny a snižování závislosti na producentech ropy je podpora přimíchávání těchto biosložek do paliv řešením problémů alespoň zčásti. Otázka ochrany ovzduší, že biosložky přimícháváme do paliv, je složitá. Jde o to, zda dokážeme komplexně vyčíslit množství exhalací ze všech dopadů, které pěstování a zpracování těchto plodin přináší. Nejde jen o vlastní produkci exhalací při pěstování a zpracování, ale také o dopady z odstraňování škod, které nám pěstování energetických plodin přináší. Nicméně z důvodu udržitelnosti obhospodařování naší země z důvodu zachování příjmů zemědělců má tato novela moji podporu, ovšem bez pozměňovacího návrhu, který byl přijatý v Poslanecké sněmovně a který rozšířil možnosti přimíchávání methylesteru na obecné, na rozdíl od současné situace, kdy to bylo možné pouze pro methylester řepkový. Proto podporuji propuštění této novely zákona do podrobné rozpravy a budu pro přijetí pozměňovacího návrhu avizovaného panem senátorem Ivo Bárkem. Děkuji za pozornost.
66
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Zdá se, že nikoliv, a proto tuto rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, jestli se chce k této obecné rozpravě vyjádřit? Pane ministře? Ne. A zpravodaj garančního výboru pan senátor Šebek? Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane
ministře. Uvádím, že v obecné rozpravě vystoupili dva senátoři. Oba poukázali na rizika přimíchávání biopaliv obecně a oba avizovali žádoucí změnu, která by měla spočívat v avizovaném pozměňovacím návrhu, který by vrátil vládní návrh do podoby takové, jaké ho původně předkládali do Poslanecké sněmovny. To je vše, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. A
nyní, protože z garančního výboru máme usnesení o schválení zákona ve znění nám postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme o něm hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26 a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti schválení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 8, proti bylo 18, návrh tedy nebyl přijat a vzhledem k avizovaným pozměňovacím návrhům otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Bárek, aby nás seznámil se svým návrhem. Senátor Ivo Bárek: Kolegyně a kolegové, předkládám pozměňovací návrh
k senátnímu tisku č. 100, který zní: V části 2. článek III. bod 2. upravit takto: 2. Část v § 45, odst. 2, písm. c) zní: c) směsi minerálních olejů uvedených v odstavci 1., písm. b), určené jako palivo pro pohon vznětových motorů s methylestery řepkového oleje splňujícími kritéria udržitelnosti biopaliv, přičemž podíl tohoto methylesteru řepkového oleje musí činit nejméně 30 % objemových všech látek ve směsi obsažených – pokračuje se dále. V rámci poznámky opakuji, že předkládaný pozměňovací návrh pouze reflektuje znění novely připravené vládou a vrací návrh zákona do této původní vládní podoby. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Chce ještě někdo
vystoupit v podrobné rozpravě? Kolega Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a
pánové, mluvilo se tady hodně o tom, co to bude znamenat pro zemědělce a pro dovozy a vývozy. Řekl bych také, co to bude znamenat pro nás, kteří auty jezdíme. Bude to znamenat to, že místo svinstva z palmových olejů levného budeme do svých automobilů lít svinstvo z drahé řepky, protože bude chráněné celními bariérami. Nic jiného nepovolíme. Znamená to, že to zaplatíme dvakrát. Zaplatíme jednak to, že zemědělci zvýší výrobu, aby vyhověli budoucí směrnici, která nařídí 30 %, takže krajina bude ještě zhuntovanější než dnes, půda se bude devastovat ještě více než dnes, zemědělci na tom vydělají, protože jim to zaplatíme z daní. Podruhé to zaplatíme v tom, že budeme mít dražší svinstvo v motorech, protože nám to nařizuje EU. Je to věc, kterou jako motoristé zaplatíme dvakrát. Je dobře si to uvědomit před
67
hlasováním. Celní ochrana má vždycky dva důsledky. Nejenže jedné vybrané skupině pomůže, ale další většinou větší skupině ublíží. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Dalším přihlášeným je kolega Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Uvedu malou historickou poznámku a naváži na kolegu Pospíšila. Toto už naše země zažily. Napoleon nás kdysi dávno odřízl od zdrojů cukru vyráběného levněji z cukrové třtiny. V důsledku toho se rozvíjelo zemědělství, které vyrábělo daleko dražší cukr z plodin, které rostou na našem území. Vzpomeňte si, jaký křik vyvolalo, když docházelo k omezování výroby a co bylo logické na křiku, že nebylo omezování výroby spravedlivé. Na tyto důsledky je třeba pomýšlet i nyní, když pokřivujeme vytvoření zdroje energie pro naše automobily. Pokud by palivo, které bychom pěstovali, bylo výrazně levnější nebo alespoň srovnatelně drahé jako to, které tryská ze země a za levný peníze je upravuje, mělo by to racionální podklad. Vzhledem k tomu, že to budeme dvakrát dotovat a vyrábět stejně škodlivá paliva, ne-li možná škodlivější, protože zatím nejsou známy dlouhodobé studie, jak spaliny vznikající z methylesteru, mají vliv na zdraví člověka. Myslím si, že bychom měli být navýsost opatrní. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Znovu se hlásí pan senátor Bárek. Senátor Ivo Bárek: Zareagoval bych v rámci podrobné rozpravy k této
problematice. Rozumím, o čem se tady bavíme, a rozumím oběma kolegům. Mám spíše odborný problém v tom, že se myslím, že si takovýto pozměňovací návrh zaslouží větší debatu v rámci odborné veřejnosti. Nebráním se jí. Pokud to proběhne na odborné bázi a někdo se k tomu řádně vyjádří, co to přinese zemědělcům, České republice a výběru spotřebních daní, tak je to v pořádku. Tato debata nikde neproběhla, někdo něco předložil v rámci Poslanecké sněmovny. Nedělme se na podporovatele a nepodporovatele, spíše pro to, aby to někdo předkládal řádnou formou, aby byly jasné ekonomické důsledky. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ještě kolega Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Rád bych k této diskusi přispěl jedním pohledem. Jestli si dobře pamatuji, v krátké době tady projednáváme podruhé otázku zvyšování procenta příměsí do paliv. Než vyslovím souhlas pro takový projekt, rád bych slyšel alespoň částečně objektivní zprávu o tom, jak dosavadní příměsi prospěly našemu ovzduší, jakým způsobem zpomalily proces oteplování. Proč zintenzivňovat nějakou činnost, když nevíme, zda opravdu vede k cíli, kterým se zaštiťuje. V tomto ohledu by bylo rozumné být konzervativnější. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Nejsem si jista, zda poslední vystoupení nepatřila spíše do obecné rozpravy. Táži se, zda chce vystoupit ještě někdo v podrobné rozpravě? Pane zpravodaji, budete mít příležitost, jestli chcete vystoupit jako senátor.
68
Senátor Karel Šebek: Chtěl bych uvést, že podle průvodní zprávy motivem předkladatelů z EU je zmapovat cestu surovin a environmentální výhodnost alternativních paliv. Je to poměrně podrobně rozpracované v průvodní zprávě. Toto má být krokem k tomu, aby se zjišťoval praktický efekt této původní ideje postavené trochu na vzdušných zámcích ekologů, o nichž jsme v minulosti mluvili lichotivě či méně lichotivě. Je to zatím krok, který se promítne do administrativy velkodistributorů těchto paliv. Jde o to, aby byl zmapován výsledný efekt. Nepochybně toto není zdaleka poslední novela, která nám přijde cestou evropských direktiv k projednávání a k zařazení do našeho právního řádu. Co se týče dotací, je otázka, zda máme dotace vyplácet našim zemědělcům nebo někomu jinému, kdo to přiveze a zobchoduje to ze třetího světa. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, vzhledem k tomu, že nikdo není přihlášen do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu končím. Táži se nyní navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ministr
životního
prostředí
ČR
Tomáš
Chalupa: Jednu
obecnou poznámku a jedno připomenutí. Řekl jsem, že se jedná o transpozici platné směrnice a je českým závazkem tuto směrnici transponovat. Mělo se tak stát do 31. ledna loňského roku. Musím říci, že tento návrh je také ten, u kterého si kladu otazníky, jaké efekty tyto principy dnes zaváděné mají z dlouhodobého hlediska. Jako ministr životního prostředí, který vnímá životní prostředí jako ochranu české krajiny, že bych jásal nad tím, že při projíždění českou krajinou vlevo je žlutá řepka a vpravo zrcátka fotovoltaických článků, nad tím vším větrné elektrárny, nejásám. Obávám se, že příběh, který je před námi, je mnohem složitější a že v tomto ohledu jsme součástí nějakého společenství, které se vydalo touto cestou, a nemůžeme touto cestou v této věci uplatňovat argumenty, jak to činíme a činit budeme i do budoucna. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Prosím garančního
zpravodaje, zda se chce ještě vyjádřit a provést nás hlasováním. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové.
V podrobné rozpravě vystoupilo pět senátorů, z toho jeden dvakrát. Zazněl zde jeden pozměňovací návrh z úst pana kolegy Bárka. Hlasovat bychom měli o tomto pozměňovacím návrhu a poté o zákonu jako celku. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Zeptám
se
pana
navrhovatele na názor na pozměňovací návrh. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: K pozměňovacímu
návrhu jsme zaujali neutrální stanovisko. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Prosím
garančního
zpravodaje. Senátor Karel Šebek: Pozměňovací návrh podporuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Po znělce o něm můžeme
hlasovat. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí předloženého pozměňovacího návrhu, nechť stiskne
69
tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 47, proti dva. Návrh byl přijat. Protože se jednalo o jediný pozměňovací návrh, můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Kdo je pro vrácení tohoto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 16 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 51, proti byli tři. Návrh byl přijat. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Šebek a pan senátor Ivo Bárek. Oba se svojí rolí souhlasí, takže přistoupíme opět k hlasování. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Byl podán návrh na pověření pánů senátorů Šebka a Bárka přednést odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí s pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končí projednávání tohoto zákona. Poděkuji panu ministrovi a garančnímu zpravodaji. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pokročíme k dalšímu bodu
našeho jednání, kterým je 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 92) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 92. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého v Senátu tímto vítám a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Dobré odpoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně představil tuto drobnou novelu zákona o advokacii, která víceméně upravuje určité praktické problémy, které se v průběhu aplikace tohoto zákona objevily, a řeší takové věci, jako jsou okolnosti spojené se zaváděním identifikačních průkazů advokátů, kdy bylo třeba zpřesnit obsah prováděcího právního předpisu, které ministerstvo spravedlnosti stanoví, a bylo třeba tady upravit i samotný zákon o advokacii.
70
Upravují se takové věci, jako jak nakládat se svým identifikačním průkazem, který má v budoucnu přispět k tomu, že advokáti budou takto identifikováni v soudních budovách a dlouhodobě budou moci využít toto na příklad při studování elektronického soudního spisu, bude to myslím v dlouhodobém horizontu velmi přínosná záležitost. Zákon řeší také takové věci, jako je otázka stavovského oděvu advokátů, kdy bylo i na základě debaty v ústavně-právním výboru doplněno ustanovení, které konstatuje, že Česká advokátní komora je oprávněna na základě provedeného výběrového řízení určit jednoho nebo více dodavatelů stavovského oděvu. Návrh řeší takové věci, které jsme zavedli novelou myslím před 2 lety, a to je pozice advokáta zaměstnance, upravuje některé další věci, které s ním souvisejí, zpřesňuje na příklad též úpravu, která umožňuje usazeným evropským advokátům a zahraničním advokátním společnostem zaměstnávat advokátní koncipienty. Dámy a pánové, já sám osobně nepovažuji tuto novelu za spornou, protože, jak jsem řekl, reflektuje spíše praktické problémy, které se zákonem o advokacii Advokátní komora jako taková identifikovala, novela byla také připravena po debatě s Českou advokátní komorou. A proto vás vzácně prosím o její podporu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 92/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se to pokusím vzít také velmi stručně. Vládní návrh novely zákona o advokacii je skutečně převážně legislativně technické povahy, nepřináší žádné převratné změny do úpravy advokacie. Tyto změny lze v zásadě rozdělit do tří skupin. Jeden okruh úprav souvisí se zavedením identifikačních průkazů advokáta, až po zmocnění k vydání prováděcího předpisu. Další okruh řeší postavení evropských advokátů. Opět jde převážně o dopilování toho, co zřejmě uniklo při schvalování předchozích novel zákona o advokacii. Významné je např. už zmíněná možnost zaměstnávání koncipientů i evropskými advokáty, tak aby mohli získávat povinnou praxi i u evropských, nikoliv u klasických českých advokátů. Jedna drobná úprava se týká zániku členství v orgánu Advokátní komory, a to v odvolací kárné komisi, která byla dodatečně doplněna do zákona o advokacii a byla opomenuta právě úprava zániku v případě pozastavení výkonu advokacie. Myslím si, že v původní podobě, tak jak vláda návrh předložila, doopravdy není nijak sporný a mohl by být schválen. Další změna v tomto zákonu, tak jak ho Poslanecká sněmovna schválila, už je zmíněná úprava výběru dodavatele advokátních talárů, což je úprava, která se do návrhu dostala na základě pozměňovacího návrhu schváleného v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny a následně samozřejmě v 3. čtení na plénu PS. Úprava talárů je do jisté míry kontroverzní. Tato kontroverze souvisí se způsobem, jak byl vybrán vzor advokátního taláru a následně, jak byl vybrán jediný dodavatel těchto talárů. Advokátní komora na příklad na rozdíl od úpravy soudních talárů nebo talárů státních zástupců, které jsou definovány v příslušných kancelářských řádech, zvolila jiný postup a tyto taláry jsou upraveny ve větším detailu
71
včetně vzorku a zaregistrovány jako průmyslový vzor, to znamená bez licence od Advokátní komory, nemůže nikdo takový talár ušít. Někteří advokáti si stěžovali právě na tento postup, na to, že byl vybrán monopolní dodavatel talárů a dokonce si podali stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který na jednu stranu nekonstatoval, že by Advokátní komora porušila zákon, ale na druhou stranu řekl, že i do budoucna by v tomto směru měla být volná soutěž, to znamená, že taláry by v zásadě měl mít možnost šít kterýkoli krejčí nebo krejčovská firma. Tento podle mě do jisté míry problematický způsob výběru talárů se Advokátní komora prostřednictvím návrhu, o kterém mluvím, pokusila v podstatě dodatečně upravit tak, že jí má novela zákona o advokacii dát možnost vybrat jednoho nebo několik dodavatelů talárů. Osobně se domnívám, že pro takovouto úpravu není důvod, že současná úprava je pro tuto oblast dostatečná. A mimo jiné i z tohoto důvodu ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby vrátil projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně ČR s pozměňovacím návrhem, který zní: V článku I, bod 5 vypustit. To je právě ten bod, který se týká výběru dodavatele talárů, který byl nad rámec vládního návrhu zákona doplněn v PS. Já osobně bych byl v pokušení navrhnout mnohem radikálnější návrh, který pravděpodobně by mohl následně i v PS narazit v případě, že bychom takový pozměňovací návrh schválili, a to zavést dobrovolnost talárů a nikoli jejich povinné nošení. Myslím, že není žádný racionální důvod pro to, aby advokáti byli nuceni taláry nosit. Argumentace, že se tím stavějí na roveň do podobného procesního postavení jako i formálně nebo vizuálně jako státní zástupci v trestním řízení, mně nepřijde zcela případný. Myslím si, že srovnat postavení nejde pouze tím, že advokáti budou povinně nosit taláry. Tady bych si trošku možná i rýpl, protože dnes vyrovnat se státním zástupcům v situaci, kdy státní zastupitelství je i díky současné nečinnosti ministra spravedlnosti v personálních věcech, konkrétně u návrhu na odvolání vrchního státního zástupce, tak příliš velké vážnosti státní zástupci nepožívají, nikoli vždy vlastní vinou. To znamená, že si myslím, že ani z tohoto důvodu by taková úprava povinného nošení talárů nebyla zcela nezbytná. Nicméně doporučuji Senátu na základě usnesení ústavně-právního výboru, jak už jsem tady konstatoval, vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem s vypuštěním zmíněného bodu 5 v článku I. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, proto můžeme postoupit dále a otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Není do ní nikdo přihlášen, ani písemně, ani elektronicky, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda chce vystoupit pan navrhovatel. Je tomu tak, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Já mám jenom jednu obecnou poznámku. Zda taláry ano či ne, to byl velký dlouhodobý boj Advokátní komory, která chtěla taláry, má taláry, na tom stát nemá žádný zájem, nám je jedno, jestli advokáti mají či nemají taláry, to znamená,
72
nechávám na vaší úvaze, jak v té věci budete hlasovat. Ostatně jde o doplnění dané v Poslanecké sněmovně, nikoli v původním návrhu zákona. Já osobně se domnívám, na rozdíl od pana zpravodaje, že pokud zde byl vytvořen společenský konsenzus nejprve advokátního stavu a pak následně zákonodárného sboru na tom, že taláry jsou, pak by je podle mého názoru měli mít všichni. Připadá mi jako nejméně šťastné řešení, že někdo by taláry měl, někdo by je neměl. Který advokát by byl lepší –ten v tom taláru, ten bez taláru, atd. Já osobně se tedy domnívám, že když už to tady je, nechť to tedy je. A dávat to jaksi do roviny dobrovolnosti mi nepřipadá úplně ideální. Nebudu se vyjadřovat o vážnosti státních zástupců nebo nevážnosti. Respektuji stanovisko pana zpravodaje, který zde hovoří k jinému tématu a více jako politik a méně jako právník se vyjadřuje ke správnímu řízení, které probíhá na ministerstvu spravedlnosti. V dané věci jsou činěny úkony pravidelně doložitelné, že tam žádné průtahy nejsou, a ve věci poté, co bude ukončeno důkazní řízení, bude rozhodnuto. Je třeba si opravdu uvědomit, a já to tady zdůrazňuji, nevím, zda to pan zpravodaj ví, že dnes je jiná doba, rozhoduje se podle správního řízení. A jak ví pan zpravodaj, tak pan nejvyšší státní zástupce doplnil svůj návrh, na což má právo, a tedy i k tomuto doplněnému návrhu budou činěny ze strany všech účastníků procesní úkony, pak bude rozhodnuto. Moc tedy prosím, neříkejme, že je někdo nečinný, když v dané věci jsme podle zákonů, které máme, činí. Až bude rozhodnuto, pak samozřejmě bude právo opozice nás kritizovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj se chce vyjádřit, prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Já jsem nenavrhoval pozměňovací návrh ve smyslu dobrovolného nošení talárů. Pouze jsem se vyjádřil v tom smyslu, že mám to pokušení. Jediný návrh, který jsem zopakoval, je návrh, který schválil ústavně-právní výbor, a to je vypustit z článku I bod 5, který upravuje výběrové řízení na dodavatele talárů, protože ve smyslu stanoviska Úřadu na ochranu hospodářské soutěže by v této oblasti měla být plná konkurence a není důvod k takovéto právní úpravě. A ještě jedna poznámka ke správnímu řízení, které probíhá. Doplnění návrhu bylo až po lhůtě, v které podle správního řádu mělo být rozhodnuto. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Je to tak, jak jste to komentoval. Ještě se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Já zde opravdu nechci vést
přestřelku k tématu, které s tím nesouvisí, já to ostatně nezačal. Ale pan doktor určitě ví, že správní řád zná možnost prodloužení lhůty pro rozhodování. A já vás ujišťuji, pane doktore, že jsme využili zákonné instrumenty správního řádu, které máme a které nám umožní prodloužit tu lhůtu. Až bude řízení uzavřeno, budu tu zákonnou možnost mít, tak vás rád se všemi konkrétními úkony ministerstva, i těmi procesními, to znamená prodloužení lhůty, seznámím. Teď bohužel nemohu, protože pokud probíhá správní řízení a každá věta navíc jaksi devalvuje to správní řízení a poškozuje a vytváří možnost jeho nevěrohodnosti, já vás s tím opravdu potom rád seznámím.
73
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Myslím, že nyní můžeme konstatovat, že nezazněl návrh na schválení ani na zamítnutí tohoto návrhu. Tím pádem můžeme přejít k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit? Nechce. Jediný návrh, který máme, je návrh, který máme písemně jako usnesení garančního, tedy ústavně-právního výboru. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním, pokud pan ministr nechce ještě pronést závěrečné slovo k návrhu usnesení z příslušného výboru. Nechce. Senátor Jiří Dienstbier: Jediný pozměňovací návrh k návrhu zákona, který zazněl, je návrh ústavně-právního výboru, který zní: V článku I. bod 5 vypustit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, víme tedy, o čem
budeme hlasovat. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Stanovisko k vypuštění je mírně
negativní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Mírně negativní. Zpravodaj –
předpokládám – doporučuje, takže nechávám hlasovat o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 33, proti byli tři. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 28. Počkáme si, až nám hlasovací zařízení opět uvolní možnost k hlasování. Je to dneska nějaké příliš pomalé. Hlasování bylo zahájeno. Kdo je pro, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jím byl pověřen pan senátor Jiří Dienstbier. Zeptám se, koho dalšího navrhujete. Hlásí se někdo dobrovolně? Ano, pan senátor Antl. Nyní přistoupíme opět k hlasování. Je tady návrh pověřit senátora Dienstbiera a Antla odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro schválení je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu nyní konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho jednání a můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. 74
Přistupujeme k dalšímu bodu pana ministra Pospíšila, to je 7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 93) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 93. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Dámy a
pánové, já tuto relativně stručnou novelu trestního řádu uvedu nejprve tím, že tato vláda v oblasti ministerstva spravedlnosti má za cíl vedle prosazení klíčových civilních kodexů také postavení obětí trestných činů. Je objektivním faktem, je objektivně dáno, že ve srovnání s německou, rakouskou či jinou realitou, má u nás oběť trestného činu horší postavení a hůře se domáhá svých práv, než v těchto vyspělých státech. Je to podle mého názoru možná ještě větší problém, než je samotná délka soudního řízení, hlavního líčení v rámci trestního řízení. Chceme proto posilovat postavení obětí a počítáme s tím, že ještě v tomto roce by do legislativního procesu mohl přijít úplně samostatný nový zákon o obětech trestných činů, který by obsahoval shrnutí všech práv, jak procesních, tak hmotně právních, která by oběť trestného činu měla mít. Takovýto katalog práv by měl být ve zvláštním zákonu mimo jiné i proto, aby pro oběť trestného činu to byl hmatatelný zákon, po kterém může sáhnout, ve kterém se bude jednoduše orientovat a může s ním pracovat. Ne jako dnes si složitě vyhledávat v jednotlivých zákonech ustanovení, která se dotýkají jejího postavení. Bohužel ta ustanovení jsou ne vždy zcela jednoznačná. Na to bude navazovat také nový zákon o bezplatné právní pomoci, kdy je třeba konstatovat, že Česká republika poskytuje relativně velkou částku na bezplatnou právní pomoc. Tato vláda společně s předchozí vládou výrazně zvýšila peníze jdoucí na poskytování bezplatné právní pomoci. Jen pro vaši informaci, ta částka je asi troj až pětinásobná, třeba ve srovnání s Maďarskem, podobně velkou a podobně bohatou zemí, jako Česká republika. Akorát podle našeho názoru ty peníze ne vždy jsou dobře alokovány. Proč takto široký úvod? Vy zde máte v zásadě drobnou novelu, kterou jsem předkládal ještě coby poslanec v minulém volebním období. A protože se nestihla schválit, tak jsme ji předložili hned jako jednu z prvních novel v tomto volebním období. Jde o drobnou dílčí úpravu trestního řádu, která má posílit právo poškozeného, a to v oblasti domáhání se náhrady nehmotné újmy a případně též vydání bezdůvodného obohacení. Jde o to, že dnes podle platné právní úpravy, máme-li oběť trestného činu, tak ona může v samotném trestním řízení žádat pouze náhradu materiální újmy, která je způsobena. Což samozřejmě může být velká částka, jde-li třeba o majetkovou trestnou činnost nebo hospodářskou trestnou činnost, ale u těch citlivých trestných činů, kde objektem útoku není majetek, ale je to například lidská důstojnost, zdraví, život, tak tam samozřejmě ta materiální škoda bývá velmi malá. A pak se stává situace v zásadě paradoxní, kdy oběti fyzického útoku je trestním soudem přiznáno to, že bude nahrazeno poškozené oblečení, zničená kabelka, ale ta morální újma za následek toho brutálního trestného činu jí v trestním řízení přiznána není. Mám na 75
mysli třeba typicky u obětí sexuálních deliktů, třeba u pohlavního zneužívání, nebo ještě lépe u znásilnění, kdy zkrátka oběť vysoudí poškození svého oblečení, ale náhradu nemajetkové újmy, která je samozřejmě klíčová u takovýchto typů brutálních útoků, v té je oběť odkázána na civilní řízení. Je třeba si uvědomit, že v rámci civilního řízení pak oběť trestného činu prožívá celé trauma znovu, kdy je celá věc znovu prokazována, dotyčná, dotyčný je znovu vyslýchán u soudu s tím, že celé řízení trvá dlouhou dobu, stojí oběť trestného činu nemalé náklady a hlavně je to pro oběť znovu traumatizující. Proto tato drobná novela skutečně symbolického charakteru, nicméně i kdyby pomohla jedné, dvěma obětem trestného činu ročně, je důležitá. Počítá s tím, že již v rámci trestního řízení a následného hlavního líčení může být rozhodnuto nejen o majetkové újmě, to znamená například o poškozených věcech, je-li obětí trestného činu oběť znásilnění, ale může být též rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. To znamená, může být oběti poskytnuto tak zvané zadostiučinění, morální satisfakce za to, že byla takto brutálně poškozena a bylo takto na ni zaútočeno. Novela je opravdu dílčí, nespasí systém trestní justice v ČR, nezachrání postavení obětí, ale je důležitým symbolem toho, že politickou reprezentaci zajímá, jak oběti trestných činů se domáhají své náhrady, jaké mají vůbec právní nástroje v rukou, když chtějí získat nějaké zadostiučinění. A k tomu ta novela určitě je důležitá. A jak jsem řekl, nebude jediná, naváže na ni celkový nový kodex práv obětí trestného činu, který bych rád ještě v tomto roce přenesl na půdu PČR. Já vás tedy prosím o podporu této, byť dílčí, ale podle mého názoru důležité novely, která mimo jiné otevřela na půdě ÚPV sněmovny, a předpokládám i u vás, diskusi poslanců a zákonodárců obecně o tom, jak lze lépe chránit oběti trestných činů, jak je lépe právně vybavit. Já to vnímám jako takovou předvlašťovku, nebo předznamenání té komplexní úpravy, která by mohla být, jak jsem řekl, ještě v tomto roce, byť to bude asi koncem roku, na půdě PČR minimálně již v samotném legislativním procesu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 93/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor
Miroslav
Antl: Děkuji,
pane místopředsedo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy kolegyně, vážení kolegové, pan ministr vás tady seznámil s obsahem – jak on říká – té dívčí novely trestního řádu. Já přece jenom se nevyhnu těm technickým záležitostem, to znamená přehledu dat v chronologickém legislativním procesu. Takže navrhovatelem, a to už je jasné, respektive předkladatelem je za vládu ČR pan ministr spravedlnosti této vlády. Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen dne 17. 1. 2011. V prvním čtení, které proběhlo dne 1. 2. 2011 na 13. schůzi, byl návrh zákona přikázán k projednání ÚPV. Ten doporučil přijetí 9 pozměňovacích návrhů, z nichž 3 byly věcným rozšířením návrhu. První z nich se týkal kauce, druhý z nich se týkal přiznání práva poškozenému na vyrozumění o veřejném zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného, třetí zvedení možnosti soudního přezkumu ukládaných závažnějších kázeňských trestů odsouzeným vykonávajícím trest odnětí svobody. Jinak z rozpravy ze sněmovny, to znamená z dolní komory PČR, zaujala aspoň mě jedna námitka, která se jevila jako zásadní a dlužno říci hned na začátku, 76
že byla řádně zodpovězena. To znamená, jestli toto nebude znamenat zatížení, prodloužení trestního řízení. Tam bylo řečeno, že roste poslední dobou počet adhezních řízení, to znamená řízení o přihlášce k náhradě škody a že pro trestní soudce bude uspořádáno školení justiční akademie k praxi v určování hodnoty morálního zadostiučinění. To považuji za velmi důležité. Jasné je, že i vyšší soudy by se tím měly rovněž – myslím tím trestní soudy – logicky zabývat a judikatura by mohla pomoci v orientaci i soudům nižších stupňů. Jinak odškodnění nemajetkové újmy by mělo být paradoxně důkazně spíše snazší, protože v trestním řízení dojde k podrobnému popisu trestného skutku, jeho škodlivosti, ale také vlastně se rozhodne o tom, že poškozený je řádně označen, obviněný, respektive obžalovaný či později odsouzený je odsouzen a není nutno vyvolávat další řízení, jak pan ministr tady poukázal. Mnohdy je to další morální, ale i majetková újma toho poškozeného, respektive oběti. Dál technicky. Ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi Poslanecká sněmovna projednávanou předlohu zákona schválila se souhlasným doporučením předkladatele ve znění pozměňovacích návrhů jako jejich tisk č. 229. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu PČR dne 17. 5. 2011. Lhůta pro projednání v Senátu končí dnem 16. 6. 2011, takže stíháme. Organizační výbor přikázal senátní tisk nám, to je ÚPV Senátu PČR 17. 5. 2011 a my jsem to stihli, jak je jasné z usnesení, řádně projednat. Pokud jde o obsahové a právní poznámky, už tady bylo řečeno, že jde v podstatě o rozšíření předmětu adhezního řízení právě o náhradu morální, respektive nemajetkové újmy, a to se týká zejména – pro orientaci – trestných činů, respektive přečinů v tuto chvíli, poškození cizích práv, pomluvy, vydírání, ale i neoprávněného nakládání s osobními údaji. A jak pan ministr říkal, i trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, to znamená znásilnění, sexuálního nátlaku a dalších. Já sám jsem ve své praxi zažil, že oběť, která byla znásilněna, kromě poškozených věcí se pak musela později domáhat velmi složitě, za traumatizujících, psychicky traumatizujících okolností u dalších soudů, a ne vždycky to bylo rozhodnuto rychle, dalších náhrad. Takže vyloženě ze svého pohledu praktika trestně právního vítám takovýto návrh. S tím, že je jasné, že trestní soud, nebude-li mít dostatek důkazů pro to, aby jednoznačně mohl rozhodnout o výši takové náhrady, má v § 229 trestního řádu možnost odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Takže adhezní řízení se jasně podle trestního řádu koná ve chvíli, když je shromážděno dostatek důkazů. Tady přeskočím. Pan ministr mi opět ulehčil práci. Takže k té části Poslanecké sněmovny, která tam ještě dále kromě vládního návrhu předložila, respektive se tam dostala jediná úprava, která řeší požadavek ÚS ve věci možnosti soudního přezkumu kázeňských trestů v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, je to nález ÚS publikovaný jako č. 341/2010 Sb., s tím, že říká, že kázeňské tresty uložené odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody nepodléhají přezkoumání soudu, a novelou se právě navrhuje diferenciace kázeňských trestů na závažnější, které by podléhaly soudnímu přezkumu v režimu pro správní přestupky, a na méně závažné, které nadále přezkumu podléhat nebudu. Zase z pohledu právníka je to tak, že i tento návrh jako jediný z těch devíti je věcně správný a odpovídá tomu nálezu ÚS, který jsem tady před chvilkou řekl. Účinnost novely zákona je navržena následujícím měsícem po vyhlášení a závěrem znovu opakuji to, co už jsem řekl, že ten nový doplněný model adhezního řízení v rámci trestního řízení nabízí poškozenému podstatně rychlejší a levnější řešení, a zdůrazňuji, bez jakýchkoli soudních poplatků. Přičemž důkazní břemeno
77
v tu chvíli spočívá na orgánech činných v trestním řízení a poškozený prakticky kromě své přihlášky a připojení se v rámci adhezního řízení se svým nárokem na náhradu morální škody bude čekat jenom na rozsudek. A pokud bude vynesen v jeho prospěch, tím pro něj celá věc končí. Konstatuji, že z hlediska požadavků EU – ta podporuje zlepšení postavení obětí a jejich odškodňování, i když možnosti adhezního řízení výslovně neupravuje. Já jsem tady nenašel žádnou souvislost, jak atakovat pana ministra spravedlnosti ČR ve věci pana dr. Rampuly jako vrchního státního zástupce ČR, takže připomenu naše usnesení. ÚPV doporučuje Senátu PČR schválit předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, to znamená trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou PČR dne 17. 5. 2011, za druhé zpravodaje Antla, to jsem já, a pověřuje téhož coby předsedu ÚPV, aby seznámil pana předsedu Senátu PČR s tímto rozhodnutím. Zde přítomný pan předseda Senátu mi potvrdí, že jsem tak učinil. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte taktéž místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že se pan navrhovatel ani zpravodajové nebudou vyjadřovat k proběhlé rozpravě. A padl tady návrh, který je obsažen v usnesení Ústavněprávního výboru, tento návrh schválit ve znění postoupeném PS. Takže nyní přistoupíme k hlasování. V tuto chvíli je přítomno 52 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je
8. Návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 94) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 94. Návrh opět uvede pan ministr Jiří Pospíšil, kterému tímto předávám slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v tomto případě projednáváte v zásadě úplně novou právní úpravu, která nahrazuje zákon z roku 2001, který upravoval poskytování informací pouze pro jeden typ mezinárodního soudního řízení, a to před Evropským soudním dvorem pro lidská práva a před výborem OSN pro lidská práva. O co jde? ČR se čím dál častěji stává ne ze své vůle účastníkem různých mezinárodních soudních řízení před mezinárodními soudními institucemi. A pak je nutné zajistit efektivní vystupování státu, ČR, před takovýmito institucemi. Jinými
78
slovy, zvláště v případě, kdy ČR je na straně těch, kteří jsou žalováni, nebo je přímo žalována. Doposud jsme měli úpravu pouze pro Evropský soud pro lidská práva sídlící ve Štrasburku s tím, že stát jako takový zastupoval vládní zmocněnec, který je složkou, součástí ministerstva spravedlnosti. Zákon, který zde byl, mu víceméně umožňoval získávat informace pro takovéto soudní řízení a žádat od státních orgánů součinnost, tzn. poskytování informací a být součinný při takovémto soudním řízení. Velké problémy vznikaly ministerstvu zahraničí, které zastupuje ČR před soudním dvorem EU, zde takováto právní úprava chyběla, stejně tak jako chyběla právní úprava, pokud ministerstvo zahraničí zastupuje ČR v řízení před komisí. Případně není ani úprava týkající se dalších mezinárodních kontrolních orgánů. Proto tedy nová právní úprava, která v zásadě konstatuje to, že se výrazně rozšiřuje okruh mezinárodních institucí, u kterých pokud je ČR účastníkem, jsou v zákoně vyjmenované subjekty povinny poskytnout součinnost právě pro účel zastupování ČR. Má se tak na mysli zvláště poskytnutí informací tak, aby zájmy ČR mohly být efektivně hájeny. Těmi subjekty, které mají poskytovat součinnost při zastupování zájmů ČR, jsou jak orgány samosprávy, tak to budou ostatní veřejné subjekty, tak to jsou právě organizační složky státu. Já chci konstatovat, že tento návrh je v zásadě technickým zákonem, který má v zásadě každá civilizovaná země, když chce zajistit dostatečnou obhajobu svých zájmů před mezinárodními soudními a kontrolními orgány. A proto vás prosím o jeho podporu, protože jak jsem naznačil, nejedná se o politiku, ale o technickou normu, která je jednoznačně v prospěch ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A
organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 94/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl opět, takže prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře,
dámy, pánové. Velmi rychle zase chronologický přehled. Navrhovatelem, jak jsme si všimli, je za vládu ČR ministr spravedlnosti této vlády. Návrh zákona byl PS předložen 17. 1. 2011. V 1. čtení, které proběhlo dne 1. 2. 2011 na 13. schůzi byl návrh zákona přikázán k projednání ÚPV. 2. čtení se konalo 29. 4. 2011 v rámci 16. schůze bez jakékoli diskuse. Ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi PS projednávanou předlohu zákona schválila jako jejich tisk č. 230. Dolní komora našeho parlamentu nám postoupila návrh zákona dne 17. 5. 2011. Lhůta pro projednání nám tedy končí 16. 6. 2011. Organizační výbor přikázal ÚPV Senátu PČR 17. 5. 2011. A jsme coby výbor garanční, jak tady vážený pan místopředseda před chvílí sdělil. Pokud jde o obsahové a právní poznámky, pan ministr spravedlnosti vlastně řekl vše, takže já mohu přeskočit celou svou noční přípravu a všechny stránky a dojdu na účinnost, část 3. tohoto zákona navrhovaného. Účinnost zákona byla stanovena na 15. den po dni jeho vyhlášení. Pokud jde o legislativní připomínky našeho odboru Senátu, tak my jsme se s nimi vypořádali, resp. Předkladatelé se s nimi vypořádali v rámci naší schůze ÚPV. Tedy znovu zopakuji návrh na usnesení: ÚPV doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními 79
soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány, a o změně zákona č. 99/1963 Sb., což je občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou PČR dne 17. 5. 2011. Bod II a III je jako při mém předchozím vystoupení, tzn. zpravodajem je Antl. A předseda ÚPV Antl seznámil váženého pana předsedu Senátu s tímto naším rozhodnutím. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí písemně ani elektronicky, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit. A jediný návrh, který tady padl, je návrh, který přijal ÚPV, a to je projednávaný návrh zákona schváliti ve znění postoupeném PS. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu na schválení. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno v tuto chvíli 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu navrhovateli i panu zpravodaji. Tím jsme tento bod našeho jednání projednali a přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je
9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 93) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 95. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému tímto dávám slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Tato
novela trestního řádu vychází z vládního prohlášení a také řekněme z veřejné debaty o tom, jaká má být míra regulace veřejného prostoru, kde jsou mantinely pro média, která zveřejňují informace z trestního řízení, kde je ta hranice práva veřejnosti na informace a kde za tou hranicí už je právo na soukromí konkrétní osoby, které se ta informace dotýká. V zásadě tento návrh má určitým způsobem kultivovat, regulovat, upravovat tzv. náhubkový zákon, který byl přijat v roce 2009 a který veden myšlenkou chránit právo na soukromí zavedl určitá pravidla regulace do českého právního řádu. Ministerstvo spravedlnosti se snažilo najít vyvážení nebo rovnováhu mezi těma dvěma zájmy, o kterých hovořím. Na jedné straně právo veřejnosti získat ve veřejném zájmu určitou informaci, na druhé straně právo osoby na ochranu soukromí. Zvláště citlivě tato otázka vyvstala právě v rámci informací z trestního 80
řízení. A výsledkem je, že v zásadě platí zákaz zveřejnění v zákoně vymezených informací, nicméně toto pravidlo může být prolomeno, pokud v té konkrétní věci je evidentně jednoznačné, že veřejný zájem na zveřejnění převažuje právě nad zájmem na ochranu soukromé osoby. V konkrétním případě, pokud by nebylo jasné, zda tento případ splňuje tento princip, dominance jednoho zájmu nad zájmem druhým, tak by rozhodoval soud, který jediný může autoritativně říci, zda v dané věci převažuje zájem o zveřejnění nad zájmem na soukromí dotčené osoby. Vedle toho je třeba říci, že novela zachovává ochranu obětí trestných činů, poškozených, kdy jsem přesvědčen, že je jednoznačně správně, že zákon upravuje pravidla, kdy u některých poškozených, u některých typů trestných činů je zachována anonymita oběti trestného činu. Nedomnívám se, že zrušení anonymity oběti trestného činu je vždy ve veřejném zájmu. Oběť trestného činu je poškozena primárně samotným trestným činem, ale bohužel u některých typů trestných činů, a ty jsou právě vyjmenované v zákoně, následné a často i intenzivní zveřejňování vede k tomu, že oběť je takto "potrestána" nebo poškozena obdobně výrazně jako samotným primárním útokem pachatele. Proto si myslím, že je správné, že zejm. trestné činy v sexuální oblasti nebo trestné činy, kdy je obětem způsobeno závažné zranění, tzn. určité typy trestné činnosti proti životu a zdraví, že ta oběť má být zachována v anonymitě, byť se to některým médiím nelíbí a považují to za omezení, ale já si myslím, že zde stát musí chránit oběti trestného činu. Stejně jako tak, kdy speciální kategorií obětí trestných činů jsou děti a obecně osoby mladší 18 let. A i zde je rozšířena ochrana, u nich fakticky ta informace nemůže být zveřejněna. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy např. probíhá pátrání po takovéto oběti. Tam samozřejmě zákon na toto pamatuje a to zveřejnění umožňuje. Dámy a pánové, já o tom hovořit zde nechci, nechci vás zdržovat. Připadá mi, že ta úprava, která byla přijata PS, je jakýmsi kompromisem mezi dvěma právy, o kterém jsem hovořil. Právem veřejnosti na informace a právem osoby na soukromí. Je zde snaha najít vyvážený stav tak, aby pro společnost strategické a důležité informace třeba o určitém nebezpečném jednání veřejných činitelů byly zveřejněny. Na druhou stranu, aby informace zcela bulvárního charakteru, že na nějaké soukromé osobě byl spáchán trestný čin v sexuální oblasti typu znásilnění, tak tady si myslím, že nelze najít žádné odůvodnění, proč by takováto oběť měla být neanonymní a měla by být zveřejňována s celým jménem, ba dokonce fotografií. Tady si myslím, že ochrana musí být zachována. Dámy a pánové, tolik představení novely a já vás prosím o její podporu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 95/1. Zpravodajem výboru překvapivě je opět pan senátor Miroslav Antl, kterého bych požádal o přednesení zpravodajské zprávy. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji potřetí, vážený pane předsedající, vážený
pane ministře, opět dámy, pánové, kolegyně, kolegové. Opět k tomuto zákonu úvodem technické poznámky. Navrhovatelem opět pan ministr spravedlnosti ČR, resp. předkladatelem. Návrh zákona byl PS předložen 17. 1. 2011. V 1. čtení, které proběhlo 1. 2. 2011 na 13. schůzi, byl návrh zákona přikázán k projednání Ústavněprávnímu výboru dolní komory Parlamentu ČR, který doporučil schválení bez 81
pozměňovacích zákonů. Změny nebyly navrženy ani při dalších projednáváních ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi. PS projednávanou předlohu zákona schválila jako jejich tisk č. 231. PS postoupila návrh zákona našemu Senátu dne 17. 5. 2011, opět jako předchozí, lhůta nám tedy končí 16. 6. 2011. Organizační výbor téhož dne, tzn. 17. 5. 2011 našemu ÚPV coby garančnímu předložil, resp. postoupil k projednání, což my jsme učinili. Mám tu některé poznámky, protože 2/3 současných senátorů si pamatují, jak jsme tu projednávali, jak pan ministr správně označil náhubkový zákon, legislativně spojený se jménem poslance Marka Bendy, která tady vyvolala značné diskuse. A všichni si na to pamatujeme. Pokud ne, tak já to připomenu zejm. novým kolegyním a kolegům, že my jsme vrátili PS ten bývalý nebo současně bohužel platící náhubkový zákon s požadavkem na vypuštění ustanovení § 8c, které obsahuje zákaz zveřejňování informací o zákonném odposlechu, umožňuje-li zjištění totožnosti osoby. Tady je poznámka, že nikdo tehdy vlastně nebyl proti a takovýto návrh byl skutečně schválen. Tady je poznámka, že nikdo tehdy vlastně nebyl proti a takovýto návrh byl skutečně schválen. Tam dokonce jsme odůvodňovali, a to si dovolím připomenout, protože je to důležité a je to vlastně i můj názor, který chci tady říci, a ani v rychlosti ho nevynechám, že ta námitka obsahovala mj. i to, že jde o zbytnělou, nadbytečnou úpravu a že právní úprava ochrany osobních údajů a ochrany utajovaných informací je dostatečná. Už tehdy jsme argumentovali tím, že se má řešit příčina selhání při úniku údajů, nikoli následek. Ochrana ústavní a občanskoprávní je dostatečná k řešení střetu dvou hodnot, to znamená práva na soukromí a svobody projevu. Senát odmítl vytvářet speciální silnější nátlakový instrument na sdělovací prostředky, stavět je do pocitu ohrožení při případném hájení veřejného zájmu zabezpečení práva na informace. V květnu 2009 skupina senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení v podstatě celého náhubkového zákona. Toto senátorské podání je vedeno pod spisovou značkou PL US 10/09, a pokud je mi známo, tak Ústavním soudem dosud projednáno nebylo. Jinak pokud jde o cíl této předkládané vládní novely, tak pan ministr tady opět řekl vše. A já bych vlastně připomněl, že hlavním přínosem novely by měla být nová možnost prolomení zákazu zveřejňování totožnosti osob zúčastněných na trestním řízení vyjádřená formulací, kterou pan ministr rovněž řekl, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby. Všichni máme před sebou tento senátní tisk, tam to najdeme pod § 8d odst. 1. Jinak sankce k vynucování těchto zákazů zůstávají beze změn. Já bych jenom připomněl, že sankce jsou vlastně uvedeny v zákonu o ochraně osobních údajů, v trestním zákoníku jako trestný čin, který já jsem zmínil předtím – neoprávněné nakládání s osobními údaji. To je v případě nejzávažnějších porušení takovýchto zákazů, pak správní delikty fyzické a právnické osoby spočívající v jakémkoli porušení zákazu zveřejnění osobních údajů najdeme v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže – to je číslo 218/2003 Sb. a v trestním řádu v § 8a – 8d. Připomínám, že jsme před chvílí tady projednali a schválili novelu náhrady škody morální újmy v adhesním řízení, a to skutečně velmi úzce souvisí. Pokud jde o účinnost, tak ta je stanovena 15. dnem po vyhlášení.
82
A já tady mám další poznámky, ale těch vás ušetřím, a dojdu k závěru, s tím, že z toho, co tady bylo řečeno, vyplývá, že osoba zúčastněná na trestním řízení, jejíž totožnost bude zveřejněna, už je chráněna podle mého názoru dostatečně a bude chráněna mnohonásobně, jednak postihem toho, kdo údaje zveřejnil. To jsou milionové pokuty uložené Úřadem pro ochranu osobních údajů možným postihem pro správní delikt ve správním soudnictví, a nebo odsouzením za trestný čin, případně jiný trestný čin, o kterém jsem se rovněž zmínil. Zároveň se tato osoba může bránit občanskoprávní žalobou domáháním se ochrany osobnosti u civilního soudu a nově i uplatněním nároku na náhradu nemajetkové, tzn. morální škody v adhesním řízení trestním. Mně se od počátku jeví celá legislativní i mediální aféra kolem tzv. náhubkového zákona jako nadbytečná a vybočující z klasické trestně právní úpravy, když by tato problematika měla být řešena cestou občanskoprávní. Připomínám bohatou ustálenou judikaturu včetně rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, jakož i cestou ochrany citlivých osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů. Jsou to takové dílčí výhrady, ale nicméně nám to nebrání v tom, abychom přijali takovouto novelu, když já ji pokládám za zmírnění toho velmi pevného náhubkového zákona, k němuž jsem vám sdělil svůj názor. Ústavně-právní výbor tedy doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, to znamená trestní řád, ve znění pozdějších předpisů a ve znění postoupeném Senátu Parlamentu ČR dne 17. 5. 2011, zpravodajem určuje mě, to znamená senátora Miroslava Antla, a téhož coby předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, aby seznámil pana předsedu Senátu s tímto naším rozhodnutím. A v tomto směru také činím svůj návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto přistupujeme k obecné rozpravě. Tímto otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo písemně ani elektronicky nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel, ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit. Zaregistroval jsem tedy, že je tady jediný návrh, a to je návrh usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje projednaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak už tento návrh přečetl pan zpravodaj. Přistoupíme tudíž k hlasování o tomto návrhu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu nyní konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji předkladateli i panu zpravodaji. A můžeme přistoupit k dalšímu návrhu zákona, kterým je
83
10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 96) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 96. Návrh opět uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému nyní předávám slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Tady já
budu velice stručný. Myslel jsem si, že zpravodajem je ještě pan Dr. Antl, že mu konečně dám prostor k vyjádření se, dám ho tedy jinému zpravodaji. Já jenom konstatuji, že tady se snažíme reagovat na problémy, které vznikly po stanovisku Nejvyššího soudu k tématu přidělování spisů na jednotlivých soudech, se snažíme doplnit zákon o soudech a soudcích novelou, která má stanovit jasná průhledná pravidla pro přidělování soudní agendy jednotlivým soudcům, tak abychom zabránili možnému klientelismu, ba i dokonce korupci, aby nebylo možné, že jsou spisy přidělovány na základě řekněme nějaké pouhé vůle předsedy soudu. Víceméně konstatujeme a dáváme to do zákona o soudech a soudcích, že při rozdělování věcí podle rozvrhu práce by měly být používány rejstříky nebo jiné evidenční pomůcky soudu. Vysvětlím to velmi stručně. V zásadě máme na mysli tzv. kolečko, to znamená, napadá-li na příklad trestní agenda, pak je postupně přidělována tato trestní agenda jednotlivým soudcům, kteří se na tuto oblast specializují. Nelze tedy předem říci, který soudce bude určitou věc soudit, nelze tedy s tímto různě manipulovat, že si někdo mění bydliště, aby nepřišel ke konkrétnímu soudu, atd. Je to podle nás důležité a přitom je to v souladu s principem tzv. zákonného soudce. Složitá otázka je samozřejmě ta, jak postupovat v případě, že určitou speciální agendu na určitém soudě vykonává pouze jeden soudce. Ale pokud vím, tak taková situace snad v České republice není, jsou alespoň vždy dva soudci a tedy tomu, kdo podává návrh, nemůže být předem zřejmé, který konkrétní soudce v té věci by měl rozhodovat. To znamená chceme zde onu zákonnou oporu pro toto přidělování spisů a zabránění tak spekulacím, proč konkrétní věc rozhoduje konkrétní soudce. Dodám k tomu ještě jednu věc. Ministerstvo dlouhodobě počítá s tím, že by měla být zřízena tzv. elektronická podatelna, se kterou mají dobrou zkušenost zvláště naši kolegové ze Slovenska, která v zásadě na základě elektronického programu přiděluje napadené spisy, přidělený nápad jednotlivým soudcům. Opět je to lidsky neovlivnitelné, je to na základě softwaru, který je v elektronické podatelně obsažen. To by měl být dlouhodobý plán. Prosím o podporu tohoto návrhu, který objektivně přispěje vůbec k vyloučení úvah o nějakém klientelismu a řekněme neférovém přidělování spisů konkrétním soudcům. Děkuji. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane
ministře,
zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou výboru. Prosím, paní senátorko. 84
Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, my se po delší době s kolegou Antlem vystřídáme ve zpravodajování za ústavně-právní výbor. Pan ministr tady řekl, že tato novela je spíše reakcí na terénní praxi v justici. Tato novela skutečně nemá žádný novátorský charakter a podle důvodové zprávy, jak jsem řekla, má být jakousi odezvou na požadavky terénní justice a zejména pak na zrušené usnesení Krajského soudu v Praze, které zrušilo Nejvyšší soud, a ten rozhodoval proti žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, což tady bylo také řečeno. Nejvyšší soud totiž shledal rozpor s dikcí 2. věty § 42, odst. 2, kdy tato věta hovoří o rozdělení věcí, které soudu napadnou, s tím, že nejpozději v den, kdy soudu došly, byly bez využití rejstříku nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náležejí. Bylo tady o tom hovořeno. A právě toto se v praxi neděje. To znamená, že bez použití rejstříku a ostatních pomůcek se na příslušných soudech věci nepřidělují. Novelou zákona má být tedy využití těchto v praxi používaných pomůcek nadále umožněno a bude tak garantováno, že nebude docházet k libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc, ale naopak bude zajištěn princip předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu v každém sporu, ale i v jiné právní věci. Tento princip posiluje i nově doplňovaná povinnost, která nařizuje, aby více soudním oddělením v rámci jednotlivých úseků byly rozdělovány věci ve stanovených poměrech, to je to tzv. kolečko, o kterém tady pan ministr mluvil, mluvíme tedy o rozvrhu práce, který je prostředkem vedoucím k naplňování Listiny základních práv a svobod a konkrétně je to článek 38, který garantuje právo na zákonného soudce. Kontrolu nad rozvrhem práce bude sledovat ministerstvo spravedlnosti, u Nejvyššího soudu to bude předseda Nejvyššího soudu. To byla tedy jedna změna novely zákona o soudech a soudcích, kterou předkládalo ministerstvo spravedlnosti. Ta druhá změna, o které tady pan ministr nehovořil, byla do novely zákona o soudech a soudcích zahrnuta péčí Poslanecké sněmovny. A tento novelizovaný bod se týká § 7 odst 2 a 3 zákona o soudech a soudcích a týká se výluky ze zákazu vstupu se zbraní či z prohlídky pro advokáty, notáře, státní zástupce a soudní exekutory do soudních budov. Předseda soudu může rozhodnout, kterých se to netýká. V novele je nyní povinnost procházet bezpečnostním rámem a předkládat zavazadlo ke kontrole vyloučena ze zákona pro ty profesní skupiny, o kterých jsem hovořila, a předseda soudu může rozhodnout v konkrétních případech o tom, kdo bude nebo nebude kontrolován. Tady možná trošku zajímavý postřeh z legislativního procesu a z toho, jak se vyvíjela změna tohoto § 7, kdy 4. ledna 2011 pan ministr coby předseda Legislativní rady vlády ve svém stanovisku navrhl tento bod z návrhu zákona vypustit a zachovat platný stav – pořád hovořím o § 7 odst 2 a 3. O 2 dny později, tj. 6. ledna však vyšlo nové znění stanoviska předsedy Legislativní rady vlády, ve kterém se naopak objevilo doporučení zakotvit § 7 odst 2 do návrhu zákona ve formulaci, která ulevuje od prohlídky shora vyjmenovaným, o kterých jsem hovořila, nestanoví-li předseda soudu v jednotlivých případech jinak. Ale již 2. února 2011 vyšlo konečné, v pořadí 2. znění, nové znění, stanovisko předsedy Legislativní rady vlády, které věcně korespondovalo se stanoviskem prvním, čili bod z osnovy vypustit. A s tímto tedy odcházel návrh zákona do Poslanecké sněmovny.
85
Nicméně v ústavně-právním výboru na návrh pana poslance Marka Bendy byl včleněn a následně odsouhlasen pozměňovací návrh, který povinnost kontroly eliminuje u zmíněných profesí. Já jsem si oslovila některé činitele nebo i některé zástupce Soudcovské unie, navštívila jsem i příslušné soudy, které spadají do mého senátního obvodu, a požádala jsem je o vyjádření k této záležitosti. Přečtu vám jenom 3 body z toho, co jsem dostala písemně. Osobní prohlídky znamenají průchod rámem a předložení zavazadla ke kontrole. Tedy nic, co by advokáta zdržovalo či uráželo. Řada advokátů, a určitě většina, s tím nemá problém. Nevidím důvod, proč by měla mít vybraná skupina občanů mít právo pohybovat se v jednací síni se zbraní či něčím podobným. Nelze také vyloučit zneužití toho, co advokát vnese s klientem, ať už úmyslně či z nedbalosti. Prohlídkou není ani narušena povinnost mlčenlivosti advokáta či důvěra mezi advokátem a klientem. A rozhodování předsedy soudu o tom, u které věci prohlídka bude nutná, zatěžuje zbytečně administrativu i předsedu soudu, a pokud bude rozhodnuto o prohlídce, pak to bude zdržovat všechny návštěvníky osvobozené od prohlídky, neboť každý bude muset justiční stráži prokazovat, že se jeho osoby příkaz k prohlídce netýká. Tímto se zaobíral i ústavně-právní výbor, který na svém jednání dne 25. května projednal předložený návrh zákona. A po úvodním slově pana náměstka Korbela doporučil Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze. Mě určil zpravodajem a předsedovi výboru Miroslavu Antlovi uložil, aby předložil usnesení předsedovi Senátu. Ten pozměňovací návrh jsem tady uvedla. V podstatě znamená vypustit v čl. 1 bod 1 a 2 a následující body 3 a 5 přečíslovat. Jenom uvedu jako zpravodajka ještě to, že se tedy jedná o to, že ze zákona nebude umožněno, nebo nemělo by být umožněno, aby advokáti, státní zástupci, notáři a soudní exekutoři přicházeli do soudních budov bez toho, že by svá zavazadla předložili ke kontrole. A že by se mohli pohybovat po soudní budově nebo v jednací síni se zbraní. O konkrétních případech, kdy tato kontrola nebude nutná, by měl nadále, tak jako je to dosud, rozhodnout předseda soudu. Návrh výboru a zpravodajskou zprávu jsem přednesla, nenavrhuji z toho důvodu logicky usnesení, schválit návrh zákona, ale po obecné rozpravě bych navrhla, aby byl návrh zákona propuštěn do podrobné rozpravy. Děkuji. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji, paní senátorko.
Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím. Proto budeme pokračovat obecnou rozpravou, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan zpravodaj, paní zpravodajka ani navrhovatel se nechtějí v této chvíli vyjádřit. A protože nepadl návrh na schválení ani na zamítnutí návrhu zákona, dostáváme se k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, já si jenom dovolím
zopakovat pozměňovací návrh, který se týká senátního tisku 96 článku 1 I. body 1 a 2 vypustit a následující body 3 až 5 označit jako body 1 až 3. Tento pozměňovací
86
návrh je výborovým návrhem. Je to návrh ÚPV, který je součástí usnesení ÚPV. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Není-li tomu tak, pak podrobnou rozpravu končím. Zeptám se, zda si přeje navrhovatel vystoupit se závěrečným slovem. Pan ministr si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Jenom velmi stručně – reflexi toho, co říkala paní zpravodajka. Jak se měnilo stanovisko legislativní rady vlády, tak ta konečná verze, to je verze odeslaná předsedou legislativní rady vlády do vlády a následně do Parlamentu. V legislativní radě vlády je mnoho advokátů a od toho se také odvíjejí změny, které v tom materiálu byly zpracovány, když to řeknu s jistou mírou nadsázky. Já to nechám plně na vašem posouzení, nebudu vám dávat ani doporučení, jaký zaujmout postoj k této věci, nakolik má být dáno předsedům soudů, aby si zcela dobrovolně a podle vlastní zkušenosti upravili vstup různých právnických profesí do budovy, nebo nakolik má zůstat zákonná úprava, o které se bavíme. To znamená povinnost advokátům, státním zástupcům a ostatním právnickým profesím, při vstupu povinnost projít rámem a podrobit se tak této základní bezpečnostní prověrce. Tam nejde o to, že by v případě přijetí návrhu, který prošel v Poslanecké sněmovně, byla vyloučena možnost regulace, ale byla by plně v rukou předsedy soudu. To je třeba si uvědomit. A pokud by předseda soudu nepřijal žádnou regulaci, pak by advokáti, státní zástupci a jiné právnické profese vstupovali do budovy bez jakékoli kontroly. Je samozřejmě otázka, nakolik by to nevedlo ke zvýšení bezpečnostních rizik, podíváme-li se na to, že je dnes přes 10 tisíc advokátů, to se týká i koncipientů, a jsme na relativně vysokém počtu, a u všech těchto osob nelze předvídat jejich případnou reakci v soudní síni. To je důvod, proč jsem byl relativně skeptický k tomu, zapracovávat tento návrh již v legislativním procesu do stanoviska legislativní rady vlády, proč rozumím vaší podrobné debatě o tomto návrhu na půdě ÚPV Senátu PČR. Na druhé straně do určité míry zase mají pravdu ti, kteří konstatují, že jsou soudy různé "kvality" a frekvence návštěvnosti. Jiné jsou takzvané "venkovské luční" soudy, tam chodí pět advokátů z daného města, znají se a vnímají průchod rámem a tuto kontrolu jako jistou formu šikany. Jiné pak jsou velké soudy typu městský soud zde v Praze, kam přicházejí stovky, možná i tisíce advokátů nejen z Prahy, ale i z širokého okolí, ne všichni se znají, a tam asi ta kontrola má hlubší smysl, než na malém městě. Nechám to tedy na vašem posouzení, obě varianty vidím jako možné. S tím, že já osobně se lehce spíše přikláním k tomu, onu regulaci zachovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Nyní
bych požádal paní senátorku, aby přednesla návrh, o kterém budeme hlasovat. Paní zpravodajka. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, je to úplně jednoduché.
Senát Parlamentu ČR doporučuje vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícím návrhem, který zní – znovu zopakuji – v čl. 1 I. vypustit body 1 a 2 a následující body 3 až 5 označit jako body 1 až 3. Děkuji.
87
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Stanovisko navrhovatele jsme myslím slyšeli. Stanovisko zpravodaje je, předpokládám, doporučující. Takže budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli: paní senátorka Jiřina Rippelová a pan senátor Miroslav Antl – i z hlediska těch dalších zákonů, které tam budou. Pokud není námitek, pak bychom hlasovali o tomto návrhu. Byl podán návrh pověřit senátorku Jiřinu Rippelovou a senátora Miroslava Antla odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho programu. My se tady vystřídáme.
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Budeme pokračovat dále.
88
11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 97) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 97. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a
pánové. Já vás jenom velmi stručně seznámím s tímto návrhem zákona, protože předpokládám, že zatímco u ostatních jsme vedli odbornou, věcnou debatu, tady to bude spíše politikum než debata nad konkrétními ustanoveními, což plně respektuji. Jsme na politické půdě. Nicméně dovolte mi, abych vysvětlil racio a důvody, proč tento návrh byl předložen. Je třeba si uvědomit, že téměř 10 let se soudní poplatky v České republice neměnily, a proto je zcela logické, že vláda přichází s návrhy, které mají zvýšit soudní poplatky. Možná by bylo korektní říci, nikoli zvyšovat soudní poplatky, ale zvednout je tak, jako za posledních 10 let rostla průměrná mzda v České republice a rostly ceny ostatních komodit, které občané užívají, stejně jako užívají služby české justice. Naší snahou tedy nebylo zdražit služby české justice ve vztahu k občanům, protože ty poplatky mají spíše symbolický charakter z hlediska nákladů, kolik občany stojí česká justice, ale naším cílem bylo dorovnat výši soudních poplatků k průměrné mzdě v České republice, přiblížit tu úroveň, jaká byla v době, kdy naposledy došlo ke zvyšování soudních poplatků. Myslím, že to bylo v roce 2001. Po 10 letech je hrubá mzda kolem 20 000 Kč a došlo k nárůstu asi o 60 %, a proto také se soudní poplatky takto zvedají. To je první důvod, proč dochází k nárůstu soudních poplatků. Druhý důvod je ten, podíváte-li se na právní úpravy v ostatních státech EU, zvláště v zemích sousedních, pak je třeba konstatovat, že Česká republika měla jedny z nejnižších soudních poplatků v rámci EU v komparaci s tím, že ve srovnání s obdobně velkými zeměmi vydáváme několikanásobek peněz na bezplatnou právní pomoc a na služby spojené s justicí. Neplatí tedy teze, že by se stát choval v této oblasti v rámci svých omezených ekonomických možností, které má, drakonicky. Já jsem hluboce přesvědčen, že je nutné zavést takovouto změnu, protože je nutné, aby si občané, kteří využívají služby justice, uvědomili, že služby justice jsou mimořádné nákladné. Roční rozpočet ministerstva spravedlnosti je přes 20 miliard Kč. Z toho samotná justice stojí více než 10 miliard Kč. Jsem tedy přesvědčen, že ten, kdo užívá služby justice a – to je tady třeba zdůraznit – a prohraje soudní řízení, to znamená, soud uzná jeho nárok za bezdůvodný, tak by měl platit určitou část těchto soudních nákladů. Přičemž avizuji a konstatuji, že tato část z hlediska nákladů státu, kolik do toho stát dává, je zlomková a je symbolická. Jinými slovy – já jsem přesvědčen o hluboké filozofické rovině toho, proč by zde měly být soudní poplatky a proč by měly postihnout toho, kdo chce služby justice a přitom se ukáže, že jeho nárok není oprávněný. Tím se liší tento správný poplatek od jiných poplatků v jiných oblastech veřejného života, kdy občan zaplatí a tato platba fakticky je konečná. U justice, pokud občan zaplatí a vyhraje, druhá strana mu tento poplatek vrátí. Tím pouze konstatuji, že argumenty, že by se vzdalovala justice občanům, že by občané neměli peníze na to, zaplatit soudní poplatek, nebo že by 89
někoho nespravedlivě tato úprava poškozovala, jsou podle mého názoru v zásadě liché. Občan, který nemá ekonomické možnosti, zaplatit soudní poplatek, může dnes využít institut osvobození od soudního poplatku. Já jsem připraven se bavit o tom, nakolik tento institut je či není využíván, jakou případně má mít jinou konkrétní podobu. Nicméně konstatuji z praxe, že tento institut je v České republice výrazně využíván a ministerstvo spravedlnosti ročně v této oblasti eviduje velké množství případů, kdy dochází k osvobození od soudních poplatků. Chci konstatovat, že tento návrh nemá pouze obecně, paušálně zvyšovat soudní poplatky. To zvýšení v zásadě v té základní úpravě, kdy předmětem sporu je peněžité plnění a zvyšuje se soudní poplatek ze 4 % na 5 % – vidíte tedy, že ten nárůst není několikanásobný, ale je to o 1 % nahoru, je-li klasický spor o určité peněžité plnění, o určitou částku, tak je třeba konstatovat, že vedle onoho nárůstu se také snažíme zohlednit určité specifické případy, kdy by soudní poplatek neměl být vůbec. Například počítáme s tím, že by mělo být osvobození od soudního poplatku u navrhovatele, který navrhuje předběžné opatření u oběti domácího násilí. Jsem přesvědčen, že u oběti domácího násilí je jednoznačná důvodnost, filozofická důvodnost, nikoli ekonomická, proč by tento typ soudního rozhodování měl být osvobozen od poplatků. Stejně tak jsem přesvědčen, že by oběti trestních činů, které žádají zadostiučinění, žádají náhradu škody obecně, měly být také v tomto směru chráněny tím, že nebudou platit soudní poplatek. Nicméně ten důvod zde není ekonomický, protože můžeme mít bohatou oběť trestného činu, je spíše morální a filozofický. Domnívám se, že úplné osvobození od soudních poplatků by mělo vyvěrat spíše z morálních důvodů, než z důvodů ekonomických. Ekonomické důvody by měly být zohledňovány pouze v jednotlivých případech a k tomu by měl být užíván právě institut osvobození od soudního poplatku. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že případné zvýšení soudních poplatků, projde-li návrh tak, jak je předložen, může vést k tomu, že se vybere o 300 až 400 milionů Kč ročně více. Tyto peníze – předpokládám – by alespoň z nemalé části mohly skončit v resortu spravedlnosti a mohly by tak být využity na rozvojové projekty, které ministerstvo zamýšlí, nebo například na to, o co se nyní pokoušíme, to je lepší ekonomické podmínky pro administrativní aparát u českých soudů. Dámy a pánové, jsem proto přesvědčen, že zvyšování soudních poplatků není pouhé ekonomické rozhodnutí, není to pouhá účetní operace, ale vyvěrá z filozofického pohledu na věc, na kolik spoluobčané mají alespoň symbolicky přispívat na určité služby státu, které jsou velmi exkluzivní, velmi drahé a které využívá jen velmi omezená skupina obyvatel. Je třeba si uvědomit, že těch, co se obrací na soudy, je menšina. Proto v případě, že soud rozhodne, že jejich požadavek byl bezdůvodný nebo dokonce že jejich žaloba byla šikanózní, pak je správné, že mají v konečném důsledku alespoň částečně soudní náklady nahradit. Prosím o projednání tohoto návrhu, prosím o vnímání reflexe, že nejde o jednostranné zvyšování, ale o další změny, které mají chránit oběti trestných činů. Žádám vás případně o schválení tohoto návrhu, byť si uvědomuji, že to bude obtížné. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře.
Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám
90
bylo rozdáno jako senátní tisk 97/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky a senátoři, začal bych usnesením ústavně-právního výboru, který jako jediný byl pověřen projednáním tohoto návrhu zákona. Ústavně-právní výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout. Pokusím se být stručný. Nemá smysl jít do detailu a bavit se o jednotlivých poplatcích. Obecně se dá říci, že návrh zákona zvyšuje soudní poplatky od nejzákladnějších, zvyšuje z 15 tisíc na 20 tisíc základní vyměřovací základ ať už v paragrafovém znění nebo v konkrétním provedení u sazebníku u jednotlivých poplatků a zvyšuje horní hranici na 2 mil. korun, která je ovšem u některých konkrétních poplatků v jednotlivých případech prolomena. Důvody, proč ústavně-právní výbor navrhuje zamítnout tento návrh, jsou především sociální a souvisí také s právem našich občanů na spravedlivý proces na projednání jejich věci před soudem a dostupností spravedlnosti. Zhruba před dvěma týdny v této místnosti proběhla konference o bezplatné právní pomoci. Účastníci konference se shodli, že už dnes je vytvořena poměrně velká sociální bariéra v přístupu ke spravedlnosti. Sociální bariéra je dána jak financí situací lidí, tak částečně i jejich schopností orientovat se v právní problematice a v možnostech právní pomoci, která se jim nabízí. Finanční dostupnost je podstatnou součástí. Náklady na uplatnění svého práva u soudu nespočívají pouze v soudních poplatcích, dokonce se dá říci, že vyšší náklady jsou na kvalifikovanou právní pomoc, ale soudní poplatky tvoří důležitou část těchto nákladů. Už dnes jsem se setkal v praxi se situací, kdy někteří lidé nechtěli uplatňovat své právo, protože nevěděli, jak by tuto záležitost financovali. Proto se domnívám, že zvýšení poplatků v této situaci by bylo dalším narušením Ústavou garantovaného práva na spravedlivé projednání každé věci před soudem. V této souvislosti bych chtěl zmínit i to, že k návrhu zákona je přilepena ještě i novelizace občanského soudního řádu, která zpřísňuje podmínky, za jakých lze přiznat účastníkům řízení osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, a to pouze pro zvlášť závažné důvody. Rozhodnutí musí být odůvodněno, což je logický požadavek. Je to ale ještě přísnější úprava, než která platí dnes. Už dnes rozhodovací praxe soudů je poměrně nejednotná, podmínky, za kterých přiznávají osvobození od soudních poplatků. Tato novela podmínky ještě zpřísňuje a opět zhoršuje dostupnost spravedlnosti. K tomu, co tady říkal pan ministr, že ten, kdo neuspěje ve sporu nebo jeho žaloba je vedena šikanózními důvody, že poté, co spor prohraje, měl by uhradit náklady řízení, to je už současný stav a proti tomuto principu nelze nic namítat. A problém je v tom, že ten, kdo chce oprávněně uplatnit svoji věc u soudu, výlohy má na začátku, před zahájením soudní pře. Skutečnost, že v případě úspěchu mu někdy po mnoha letech budou tyto náklady uhrazeny, sociální bariéru, jestliže je u něho dána, v žádném případě neřeší. Tento argument podle mého názoru nelze přijmout. Kromě výše soudních poplatků je ještě přilepena novela občanského soudního řádu. Řeší jednu nesouvisející věc, to je způsob ustavování znalců v občanském soudním řízení. V určitém smyslu je tato změna pozitivní v tom, že v zájmu snižování nákladů na občanské soudní řízení se má znalec ustavovat pouze v případě, pokud
91
není dostačující vyžádání stanoviska, ke kterému jsou potřeba odborné znalosti u orgánů veřejné moci. Potud je navrhovaná úprava podle mého názoru v pořádku. Problém je v jiné věci, protože návrh zároveň obsahuje ustanovení, že v případě, že účastník řízení předloží znalecký posudek, který splňuje všechny formální zákonné náležitosti včetně doložky znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, tak s takovým posudkem se má nakládat stejně jako v případě, že je zpracován znalcem ustanoveným soudem. Dle zkušeností z praxe si myslím, že toto je velké riziko pro spravedlivé rozhodnutí ve věci, protože znalci se často pohybují ve velmi volných mantinelech a jsou schopni obhájit svá velmi rozdílná stanoviska v závislosti na tom, kdo si jejich posudek objedná. Nestrannost posudku a tedy i spravedlivost konečného rozhodnutí v tomto případě by byla velmi zpochybněna. Ze všech důvodů, které jsem uvedl, zejména ze sociálních ohledů a z dostupnosti spravedlnosti pro všechny naše spoluobčany, bych chtěl v duchu rozhodnutí ústavně-právního výboru navrhnout, aby Senát Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítl. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.
Také vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, nechci dlouho zdržovat, ale pan ministr mě vyprovokoval slovy, že poplatek má symbolický charakter. Já nevím, jestli 400 mil. Kč ročně z kapes občanů této země za tak nekvalitní soudnictví, kterým je ČR tak velmi proslavena v Evropě i v celém světě, je to málo nebo je to symbolické. Podle mě by se mělo začít někde jinde než zvyšováním soudních poplatků. Lidé budou platit stále více a více za nekvalitní službu a naši soudci jsou bozi na zemi, nepostižitelní. Nikdo nekontroluje, co ti soudci dělají. Když jeden soudce rozhodne tak, druhý o 180 stupňů rozhodne jinak, poškozují se tím lidé, podnikatelé, poškozuje se tím názor na celé soudnictví a nic se neděje. Přístup k právu pro normálního občana se ztěžuje. To je jasné. A pro vaši informaci, soudní poplatky, a to tady také zaznělo, se musí zaplatit nejdříve předem. Institut osvobození od poplatků se nechává na předsedovi senátu, který na tom možná bude i zainteresován ekonomicky, protože víme, že české soudnictví se potácí ve finanční krizi. Morální hledisko českých soudů? Stačí se podívat na to, co píší české noviny, jak se v některých kriminálních případech soudí vrazi. V poslední době příklad. Jde o první krok k privatizaci českého soudnictví, pane ministře? Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. přihlášeným do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.
Dalším
Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně a
kolegové, téma, které nastolil můj předřečník, je jistě vážné. Souvisí částečně asi s projednávanou tematikou, ale asi by to chtělo samostatný materiál, jak "vynutit" odpovědnost soudců, protože v naší zemi, bych řekl, že soudci, byť si stěžují, jsou obslouženi velmi dobře. Proti jiným zemím, ve kterých jsme byli a zkoumali jejich systém, kde soudci nižších instancí se třesou, zdali jim nebude vráceno s nějakými 92
zásadními připomínkami jejich rozhodnutí od nadřízených soudců. U nás je to zcela jedno. Dnes dopoledne jsem chvíli chyběl, za což se omlouvám, také jsem se omluvil, protože jsem byl na jednom procesu s nějakým Ing. Fialou, který se soudil o otcovství. A mě na tom zaujala hlavně jedna věc. Tento člověk byl 3x, teď je snad počtvrté ve vazbě. Nejvyšší soud tři vazby předtím prohlásil za nezákonné. A nic se neděje, nikomu to nevadí. Ta jedna vazba byla taková, že byla někdy v zimě. Tomu člověku popraskalo topení atd., takže z kapes daňových poplatníků jsou už zaplaceny tyto náklady, které tato nezákonná vazba způsobila. Nikomu to nevadí z těch, co rozhodli. Nikdo není postižen, jen občané ČR. Takže tyto případy, a jistě jich máme ve svém povědomí každý hodně, mě vedou k úvaze, že bychom se skutečně měli více zamyslet nad tím, jak donutit k odpovědnosti ty, kteří opravdu rozhodují někdy jako bozi a to především proto, že žádnou zpětnou vazbu a žádnou odpovědnost na nich nevynutíte. Já se naopak, možná vás to překvapí, ale já se naopak přidám k tomu návrhu, byť tady na stole mám asi 2–3 listy připomínek, řekněme drobných, k tomuto návrhu zákona. Ale já se naopak přidám k podpoře tohoto zákona ze dvou důvodů. Ten první důvod je ten, že žaloby zvláště osobnostní musí být ohraničeny bez ohledu na sociální postavení žalobce, musí být ohraničeny nějakým majetkovým či finančním omezením proto, aby tady nevznikaly tisíce žalob, které budou znít na neuvěřitelné částky, v zásadě nesmyslné, možná, doufám, neodsouditelné. Nicméně aby se ten žalobce krotil v těch svých nárocích, proto jsou tam teď v současnosti ta 4 %, která on musí zaplatit. Myslím, že tak je to správné. Podíváte-li se na to, kolik stojí ten proces celý, kolik stojí soudní systém, tak to není levná záležitost. A jsou zcela jistě, je mnoho žalob, které jsou naprosto nesmyslné. Doufám také, že tak někdy nesmyslně dopadnou, tzn., jsou odmítnuty. A pak podporuji jednu věc, kterou zmínil pan zpravodaj, a to je velmi dobře, že soud osvobození poplatků musí odůvodnit. V současnosti to osvobození odůvodněno, alespoň podle mých zkušeností, omlouvám se, nejsem právní, odůvodněno být nemusí. Zkrátka soud rozhodl o odpuštění poplatku, vy, pokud jste ta strana žalovaná, tak se děsíte tím, proč vlastně soud odpustil ten poplatek, protože to celé řízení tím pádem probíhá, vás to stojí peníze, nevíte, jak dopadne. Ale došlo k odpuštění poplatků, byť jste zcela jistě přesvědčen, že ten žalobce není osobou sociálně potřebnou nebo v žádném případě v takovém postavení není. A tady bych poukázal na ohromnou nedokonalost. Dobře, bude muset být odůvodnění toho rozhodnutí, to je velmi dobře, ale druhá věc je, že v zásadě bez soudu, tzn. bez toho projednání, bez toho, kdy ten soud pozná či má poznat, která strana má pravdu, tak on už rozhodne také v tom duchu, který tady naznačil pan ministr. A nad tím bych já se mírně zamračil, že ten soud už predikuje to rozhodnutí. Ano, on tento člověk, možná ty jeho sociální důvody nejsou takové, abych to odpustil, ale ta jeho žaloba je spravedlivá. No, jak to může říci ten soud předtím, než ji projednává? A to odpuštění poplatků je před tím projednáním. To není až po nebo v průběhu. Protože když ten soud neodpustí, žalobce si řekne, že je to moc peněz, skončí soud a stát nemá žádný náklad. A je-li žalobce opravdu přesvědčen o své pravdě, pak nechť si stanoví tu cenu, o kterou se žaluje, teď právě myslím u těch osobnostních žalob. A tak ji podle své sociální výše může stanovit. Tzn., že řekne: "Chci náhradu újmy 200 000 Kč," z toho 4 nebo 5 % je náklad, který může zřejmě zaplatit. Samozřejmě žaluje-li náhradu 5 mil. Kč, 100 mil. Kč, tam je nějaká ohraničená výše, ale pak to nemá konce.
93
Tím chci říci, že naopak podpořím tento návrh, aby poplatky byly vyšší. Velmi rád podpořím právě to, aby soud musel zdůvodnit, proč odpouští tento poplatek. Jen nevím, a to je dotaz na pana ministra, možná i pana zpravodaje, zda je také možné proti tomu odpuštění, aby protistrana proti němu podala námitku, protože v tuto chvíli podle mého vědomí nemůže tak učinit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A zatím
poslední přihlášenou do rozpravy je paní Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně,
kolegové. V důvodové zprávě k projednávané novele zákona se uvádí, že důvodem jejího předložení je zejména korekce současné úpravy výše soudních poplatků, protože stávající poplatky byly stanoveny před deseti lety. Konkrétně se tady uvádí – cituji: Vzhledem ke zvýšení průměrné hrubé mzdy, ke zvýšení hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele a míře inflace neplní současná právní úprava soudních poplatků dostatečně svou regulační a preventivní funkci a nebrání tak podávání šikanózních, účelových a zbytečných žalob. Konec citace. Uznávám, že před deseti lety byla průměrná měsíční mzda zhruba o 10 tisíc korun nižší, než je dnes. Dosahovala zhruba 13 tisíc korun. Dovoluji si vás ale upozornit, že v mém volebním regionu, tedy na Znojemsku, pracuje dnes většina mužů zhruba za 15 tisíc Kč měsíčně, ženy jsou na tom ještě hůř. To však platí pro ty, kteří práci mají. Máme u nás i obce s 30, 50 i 70procentní nezaměstnaností. Většina občanů v mém regionu, a věřím, že tomu je tak i v regionech mnohých mých kolegyň a kolegů, žádné šikanózní, účelové a zbytečné žaloby nepodávají. Již nyní na to nemají ani peníze. Kdo tedy takové žaloby podává? Jsou to zřejmě firmy či občané, jimž toto navýšení soudních poplatků stejně nezabrání, protože prostě na to mají. Rozuměla bych zvyšování soudních poplatků, pokud by bylo doprovázeno přijetím zákona o bezplatné právní pomoci. O takovémto zákonu se prý uvažuje, pane ministře? Ale jeho přijetí bude podmíněno stanoviskem ministerstva financí, tedy kýmkoliv a kolik na to vyčlení peněz. Takže podle mě takový zákon je v nedohlednu. Myslím si proto, že jediným efektem projednávané novely zákona bude znemožnění přístupu značné části našich obyvatel k právu. Podávání šikanózních, účelových a zbytečných žalob to určitě neomezí. Jistě chápete, že pro takovýto návrh nemohu zvednout ruku. Dávám návrh na jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Jenom si dovolím připomenout, že návrh na zamítnutí již byl podán ze strany ústavně-právního výboru. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Není tomu tak. Takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Já pouze informačně. Nepředpokládám, že bych vás přesvědčil, ale spíš k dotazům, které tu zazněly. Nejprve k paní senátorce Bayerové. Tady konstatuji, že se paní senátorka mýlí. Dnes je vynakládáno ze strany státu přes půl miliardy korun na právní služby, které jsou poskytovány občanům. Podle mě to není v té částce, ale v pravidlech, podle kterých jsou ty peníze rozdělovány, a v tom, na jaké typy právních služeb jsou poskytovány. Je třeba zkrátka zde přijmout nový zákon, který nebude stát další základy, rozpočet, který lépe přerozdělí ony peníze, které jsou tímto směrem vynakládány a
94
například se zavede rakouský model, který zavádí paušály, to znamená ty horní limity, kolik je za jednotlivé kauzy vynakládáno. Ve chvíli kdy se vyplatí advokátovi mít pět koncipientů a ty posílat za obžalovaným do vazby, aby si s ním vypili kafe a účtovat si to jako úkon a pak nás soudní případy ze státního rozpočtu stojí desítky miliony korun, tak je zřejmé, že asi něco není v pořádku. Takže problém je v distribuci peněz, které stát určuje na bezplatnou právní pomoc. Avizuji, že vyplácíme ročně například několikanásobek na bezplatnou právní pomoc a nebo obecně na právní služby státu, protože tam je i ex offo, která spadá do kategorie bezplatné právní pomoci ze zákona a vyplácíme několikanásobek, viz třeba jako podobně velké a podobně ekonomicky silné Maďarsko. Takže je třeba se spíše zaměřit, jak ty peníze lépe využít. A to bude v tom zákonu, který ministerstvo připravuje, který by měl být do konce roku vedle obětí trestných činů také dokončen. Je to velký boj, protože samozřejmě advokáti by rádi zachovali tu úpravu jaká je dnes, ale my to chceme upravit jiným způsobem. K dotazu pana senátora Čunka, tam konstatuji, že je možný opravný prostředek proti rozhodnutí, kdy je rozhodnuto o tom, že je dotyčný osvobozen od soudních poplatků. A ještě snad ještě na závěr řeknu několik vět k dostupnosti nebo nedostupnosti české justice. Já jsem nebyl na tom semináři, byli tam zástupci ministerstva spravedlnosti. Já se nedomnívám, že v tuto chvíli výrazně narůstá nedostatek české justice. Jsem připraven se o tom bavit nad konkrétními čísly a fakty. To by mělo být vodítkem pro naše úvahy nejen řekněme obecné politické postoje. Je faktem, že Česká republika je jedna z mála zemí Evropské unie, kde každým rokem narůstá nápad na jednotlivé soudy. Nám narůstá – jinými slovy množství případů, které soudy řeší. Kdyby se česká justice stávala méně dostupná pro občany, tak se domnívám, že trendy by byly opačné, že by se lidé méně soudili, protože by na to neměli peníze a na soudy by se neobraceli. Ale opravdu u nás je permanentní nárůst, v některých agendách je to až o 10 % ročně, má to za následek, že se potýkáme s nedostatkem součtů, a to jich máme více méně nejvíc v Evropě na přepočet obyvatel, protože nárůst v některých agendách je opravdu meziročně o 10 a více procent, a to je samozřejmě viditelné. Z tohoto čísla nikoliv jaksi z pohledu politického úsudku si dovolím konstatovat, že zatím o nedostupnosti české justice českým občanům jako o společenském jevu nemůžeme hovořit. Nemohu vyloučit samozřejmě některé individuální případy, to nevyloučíme nikdy, ale ročně napadá statisíce; statisíce nových kauz, které české soudy řeší a nejsou to jen exekuční kauzy, jak by někdo mohl namítat. To je ten fenomén, takže se domnívám, že nelze v tuto chvíli vnímat poplatky jako něco, co by snižovalo dostupnost českým občanům soudů. Druhá věc – a tím uzavřu své vystoupení. Hovořil-li zde pan zpravodaj o právu na spravedlivý proces a o dostupnosti justice, dostupnosti spravedlnosti použil termín, já s ním velice souhlasím. Ale dostupnost justice a právo na spravedlivý proces se také odvíjí právě od toho, na kolik stát dokáže filtrovat šikanózní žaloby navzdory tomu, že soudy řeší statisíce kauz, u nichž bohužel nemalý podíl se ukazuje, jak ukazuje nemusí být, že se občané bohužel soudí jen tak, ve chvíli dalšího a dalšího nárůstu kauz nevede celá situace k tomu, že při omezených možnostech, které tento stát má z fondu z počtu soudců, počtu vyšších soudních úředníků, počtu administrativního aparátu, tak na kolik se neprodlužuje soudní proces a na kolik tím právo na spravedlivý proces není v této rovině narušováno. My musíme hledat jakousi rovnováhu. Abychom naplnili právo na spravedlivý proces, musíme také změnit jakési lehké regulativy, které povedou k tomu, že se bude spíše snižovat než narůstat množství šikanózních nebo zbytečných žalob. Na druhou
95
stranu zde zdůrazňuji, aby má slova nebyla interpretována jinak, že je třeba zvolit instrumenty, které občanům v sociální nouzi a v tíživé ekonomické situaci umožní, aby se obrátili na soud a mohli své právo uplatňovat. Je třeba tedy hledat rovnováhu a my tu rovnováhu vidíme i v tom, že se lehce vyrovnají soudní poplatky. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane ministře a nyní prosím garančního zpravodaje, aby shrnul proběhlou rozpravu. Prosím. Senátor Jiří Dienstbier: Já bych se rád vyjádřil k některým věcem, které tady zazněly. Ještě poznámka k odůvodnění o rozhodnutí o osvobození od poplatků. Ta textace návrhu není příliš šťastná, že lze přiznat osvobození pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněné. Čistě jazykově doufám, že to nikdo nevyloží tak, že v případě, že soud zamítne osvobození od soudního poplatku, že nebude odůvodňovat své rozhodnutí. Logické by to nebylo, ale nevylučoval bych vůbec nic. K nákladům na bezplatnou právní pomoc ve výši řádově půl miliardy, o kterých tady mluvil pan ministr, tak bych chtěl poznamenat, že téměř výhradně se to bude zřejmě týkat nákladů na advokáty ex offo v trestním řízení, zatímco soudní poplatky, které tady projednáváme, se týkají převážně civilních řízení, případně jiného správního soudnictví. Je pravda, že i v civilních sporech je možné ustanovit advokáta ex offo, ale této možnosti se využívá velmi okrajově, takže nepředpokládám, že tato ustanovení advokátů ex offo by měla nějaký významný podíl na finančních výdajích, které s touto věcí souvisí. Jinými slovy o nákladech, které dneska stát bezplatnou právní pomocí mají, vůbec neřeší dostupnost spravedlnosti v těch věcech, kterých se týká zpoplatnění podle navrhované novely zákona o soudních poplatcích. A poslední věc, ke které bych se rád vyjádřil. Myslím si, že zvyšování poplatků nevyřeší šikanózní žaloby nebo žádným zásadním způsobem přetíženost naší soudní soustavy. Za prvé si nemyslím, že by bylo nějaké bůhvíjaké procento šikanózních žalob v celkovém nápadu nových soudních případů a navíc je pro mě podstatnější to, aby spravedlnost byla dostupná pro ty, kteří mají svoji spravedlivou kauzu a chtějí, aby byla před soudem projednána. Představa, že vyřešíme šikanózní žaloby a zároveň omezíme dostupnost spravedlnosti pro ty poctivé, je pro mě těžko představitelná. Proto se vracím znovu k návrhu ústavně-právního výboru a doporučení, aby Senát tento návrh zákona zamítl. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji, pan ministr
samozřejmě může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane ministře, otevíráte tím rozpravu. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Já se omlouvám, já to opravdu
nechci hrotit a nemyslím to ve zlém vůči panu zpravodaji. Ale pokud zde konstatujeme zásadní věty, na co ty peníze jsou využívány, tak prosím používejme fakta. Já jsem si teď nechal od svého ekonomického náměstka přeposlat – věc 500 milionů ex offo. 200 milionů civil, nárůst každý rok o 50 %, ta částka jde obrovsky nahoru. Jestli mu není málo – tedy průměr 200 milionů není málo. Neříkejme tedy, že všechny peníze jdou pouze na trestní kauzy, není to pravda. Poroste-li to tímto tempem, tak dříve než budou příští řádné volby, tak se ty částky srovnají, to znamená, příští ministr už bude řešit, že na civil bude dávat více, i kdyby nebyla úprava, takže to poroste pořád nahoru. Takže 700 milionů opravdu není málo, které stát vynakládá na advokáty. A bavme se o tom, já říkám, že opravdu máme co řešit, 96
jak to lépe distribuovat, aby advokáti u trestních kauz byli limitováni, aby se platil paušál, to znamená, udělá-li někdo více výkonů, bude už limitován, nedostane více za tu kauzu a ty peníze se třeba využijí ještě na další věci. Ale prosím, není pravda, že by ty peníze šly pouze do trestních kauz. 200 milionů opravdu není málo. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nikdo nevyužil toho, že je znovu otevřena rozprava, takže ji opět uzavírám. Byl podán jediný návrh výboru i z pléna Senátu návrh zákona zamítnout. Dovolím si všechny svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorů a senátorek. Aktuální kvorum je 29. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 31, proti bylo 19. Návrh byl přijat. Tím jsme vyjádřili stanovisko Senátu k tomuto návrhu. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Dienstbier a – potřebuji ještě jedno jméno – pan senátor Miroslav Antl. Musíme tedy opět přistoupit k hlasování. Kdo je pro, aby pověřeni zdůvodněním stanoviska Senátu byli senátoři pan Jiří Dienstbier a pan senátor Miroslav Antl, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tímto projednávání tohoto bodu definitivně končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi i vám všem ostatním a v této chvíli je s přednostním právem přihlášen pan předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha. Prosím, pane předsedo. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, dávám procedurální návrh, abychom vzhledem k tomu, že jsme dnes nabrali určitý skluz, jednali a hlasovali i po 19.00 hodině a po zprávě pana ombudsmana projednali tyto body: bod 28, senátní tisk 102, dále bod 31, senátní tisk 38, bod 32, senátní tisk 71, bod 34, senátní tisk 112. Je to dohodnuto s předkladateli a jsou to tisky, které by nemusely dlouho trvat a mohli bychom to dnes zvládnout, abychom zítra mohli důstojně jednat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Byl prodán procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Zahajuji tedy hlasování, ale dovolím si ještě dát znělku, protože nevím, jestli třeba někdo neodešel. Budeme tedy nyní hlasovat o procedurálním návrhu pana předsedy klubu sociální demokracie pana Petra Víchy, jednat a hlasovat i po 19.00 hodině o senátních tiscích č. 102, 38, 71 a 112. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Můžeme tedy postoupit k projednávání dalších bodů programu tak, jak jsme právě v této chvíli odhlasovali. Dalším bodem je
97
12. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010 (senátní tisk č. 76) Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s účastí veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského na tomto jednání, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 30 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi tedy, abych v Senátu přivítala pana Pavla Varvařovského, veřejného ochránce práv. Jeho zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 76. Prosím veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského, aby nás s touto výroční zprávou seznámil. A vás všechny prosím, abyste svá jednání přenesli do kuloárů a vytvořili důstojné prostředí pro tento velmi závažný bod. Děkuji vám. Pane veřejný ochránce práv, máte slovo, prosím. Pavel Varvařovský: Paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je to
neuvěřitelné pro mě, ale je to 10 měsíců, co jsem tady stál a představoval jsem vám svoji vizi, kdy jsem se ucházel o vaši nominaci na toto místo. Pak se stalo, že jste mě nominovali, že mě Poslanecká sněmovna k mému překvapení zvolila a já jsem se této funkce ujal. Chtěl bych vás ujistit, že jsem se jí ujal tak, jak jsem byl slíbil, že to vykonávám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že teprve asi po 2 nebo 3 měsících jsem si zvykl na to, že je to funkce zcela jiná, než všechny, které jsem předtím vykonával, tedy zejména než funkce ústavního soudce. Představoval jsem si, že nebudu citovat z dat uvedených ve zprávě, byť jsem si přinesl tu souhrnnou zprávu. Chtěl bych říci, že se od těch předchozích liší ve dvou směrech. Zaprvé, že to bylo poprvé, kdy jednu její třetinu zpracoval a odpovídal za to, co se tehdy událo, můj předchůdce pan Dr. Motejl. Druhá třetina roku 2010 bylo období, kdy veřejný ochránce práv nebyl a kdy vaše bývalá kolegyně paní Dr. Seitlová tento úřad vedla, a já jsem se potom poslední třetinu roku spíše orientoval v tom, co tento úřad obnáší. To je první rozdíl. Druhý rozdíl je v tom – a teď možná začínám od konce, že tato zpráva vždycky končí legislativními doporučeními veřejného ochránce práv. Já tím samozřejmě nechci říci to, že mi za rok resp. za rok, o kterém mluvíme, k nám přišlo asi 6300 podnětů nebo chcete-li stížností. Bylo to o něco méně než v předchozím roce a potvrdilo to fakt, že tato instituce je velmi silně spojena s osobou, která to vykonává. Když pan Dr. Motejl zemřel, tak přesto, že kancelář říkala, nic se neděje, obracejte se na nás, jsme tu pro vás, tak počet podnětů rapidně klesl. Nebyl tam prostě tam ten člověk, který se těší důvěře a stížnosti šly rapidně dolů. Dnešní stav je takový – to není už rok 2010, ale myslím si, že to sem patří –že jsme zhruba na stejných číslech. A faktem je, a myslím, že to je pozitivní moment, že dřív to bylo asi tak, že 55 % z 6500 patřilo veřejnému ochránci práv, 45 % je absolutně mimo moji kompetenci. To jsou lidé, kteří si přečtou veřejný ochránce práv, a že je nějaké veřejné právo a soukromé právo jim věru nic neříká, já se jim ani 98
nedivím, protože ta hranice není tak přesná, jak si někdy lidé myslí, nebo nejen lidé, i vědečtí pracovníci. My dostáváme prostě stížnosti na rozsudky soudů, na exekuční řízení, na soukromoprávní spory, sousedské spory. A já zde mnohdy řekl bych se smutným srdcem těm lidem píši – já vám rozumím, ano, je to smutné, je to někdy i tragické, ale já vám v tomto nepomohu. Neodbýváme ty lidi. Ujišťuji vás, že dostanou informace, za které by si advokát řekl možná hodně peněz, od nás je dostanou grátis, dostanou odkazy na internetové stránky atd., takže nikdo od nás neodejde, řekl bych, vyhnán, ale ne každému pomůžeme. A v této souvislosti bych vás rád požádal o, řekl bych, iniciativu a vstřícný postoj, až sem doputuje zákon o bezplatné právní pomoci, poněvadž mnozí si nás pletou s těmi, kteří jsou pro to, aby jim bezplatnou právní pomoc poskytli. Já neříkám, že to neděláme, děláme to tak trošku, jak se říká na Moravě, po haluzi, trošku tedy mrháme rozpočtovými prostředky, protože vlastně aktivitu, kterou bychom měli věnovat tomu, co nám patří, věnujeme i těm lidem, kteří se na nás obracejí v naději, že je alespoň vyslechneme, když už nic… Tolik moje informace o mých prvních dojmech, resp. dojmech člověka, který tam přišel zvenku. Dovolte mi ještě, protože vy jste těmi, kteří mě nominovali, říci jednu věc. Já nemám naprosto žádné výhrady proti tomu, jak ten úřad pracuje. Jsem patrně jediný, ne ústavní, ale dejme tomu vysoký činitel v soustavě státních orgánů, který nezměnil nic v té kanceláři, do které vstoupil. Nevyměnil jsem jediného člověka. Já jsem se svými kolegyněmi a kolegy nadmíru spokojen. Jsou to lidé kvalifikovaní, slušní, erudovaní. Mají jedinou vadu, že jsou mladí, takže když přijdou někam, kde sedí zavedený 55letý úředník nebo úřednice, mnohdy samozřejmě nejde o spor právních argumentací, ale spíše o to, co mi sem ta holka leze! S některými konflikty, které pak já řeším, že pan starosta mi napíše stížnost na ombudsmana ombudsmanovi, se samozřejmě nějakým způsobem vypořádá. Druhý rozdíl, který v této zprávě je – a tady se přiznávám, že já více, možná, že je to chyba, než řešení stížnosti pana X nebo pana Y vzhledem ke své profesní kariéře – přikládám tomu, aby se změnila obecná pravidla, to znamená, aby se nepomohlo jenom panu X, ale aby, tkví-li ten problém v textu právního předpisu, se odstranil. Myslím si, že na to mám i nějakou praxi za těch 10 let ústavního soudce. Netvrdím, že má vždycky pravdu. A proto rozdíl, o kterém jsem chtěl mluvit, je v tom, že zatímco můj předchůdce většinou na ten konec připojil okolo dvaceti, někdy i více než dvaceti návrhů, já jsem zkusil to staré české, a nejen české rčení, že méně jest někdy více a omezil jsem se na 8 legislativních doporučení. Když jsem tato legislativní doporučení doprovázel do ústavně-právního výboru, tak jsem tam řekl něco, co možná potom bylo prezentováno způsobem, že já jsem to až tak tvrdě nemyslel. Já jsem řekl, že je-li jich jenom 8, že bych byl rád, kdyby alespoň některá byla vyslyšena, nikoli oslyšena, a kdybych měl přijít za rok a konstatovat, že ani z těch 8 nic, že to už by to patrně musel podávati někdo jiný. Měl jsem možná lépe vážit slova vzhledem ke svému věku. Na druhé straně musím říci, že to mělo docela dobrý účinek, poněvadž zanedlouho jeden z těch bodů, které máte na konci, tj. moje výhrada proti tomu, aby lidé, kterým tzv. přísluší odstupné, ale oni ho nikdy nedostali, a ani ho nedostanou, ale byli odsunuti o tři měsíce v podpoře v nezaměstnanosti, že se mi to nezdá, a ty argumenty jsme ministerstvu práce a sociálních věcí předložili, tak musím říci, že ve výboru pro sociální politiku PS tento pozměňovací návrh, který si osvojila paní zpravodajka, byl
99
vyslyšen. Takže se zdá, že jeden z těch osmi bodů je na dobré cestě, aby byl změněn, byť tam ministerstvo práce a sociálních věcí přičinilo ještě paragraf do zákona o zaměstnanosti 44b, takže vlastně řekl bych je to ještě víc, než jsme chtěli, poněvadž tam je, když to nevyplatí zaměstnavatel, vyplatí to stát a ten si to pak bude po zaměstnavateli vymáhat. Chtěl bych vás jenom požádat, pokud toto znění projde Poslaneckou sněmovnou – a já věřím, že ano – tak pevně věřím, že i vy to podpoříte. Druhý bod, který je na dobré cestě, jsou sirotčí důchody, to znamená osudy dětí, které měly tu smůlu, že jejich tatínek nebo maminka nějak pozapomněli platit pojištění, resp. jejich zaměstnavatel. A přestože v článku 31 Listiny základních práv a svobod se říká, že každý má právo na přiměřené zabezpečení v případě ztráty živitele, uznávám, že judikatura Ústavního soudu říká, že u sociálních práv zákonodárce má nepoměrně širší pole působnosti než u práv sociálních, nicméně nejen podle mého názoru by neměl toto právo vynulovat, tak se stane, že tyto děti nedostanou nic. Zhojovalo se to před 1. lednem letošního roku tzv. sociálním příspěvkem. Ten padl, to znamená, že dneska není cesty. Byl jsem ujištěn panem ministrem, že MPSV to vyřeší nikoli v systému důchodového pojištění, čili podle důchodového zákona, ale jakousi zvláštní sociální dávkou. Musím říci, že podle toho, co mně a mým kolegům a kolegyním, kteří tu agendu vykonávají, tam chodí, je v podstatě jedno, bude-li to v pojistném systému nebo mimo. Považovali bychom za slušné a korektní, aby se i těmto dětem dostalo určité dávky, která by jejich postavení resp. životní smůlu vylepšila. Dá se říct, že z 8 závěrečných bodů jeden už skoro, jeden je na cestě dobré, takže to už je jedna čtvrtina. Obávám se tedy, že ještě to budu muset chvíli vydržet. Kromě toho bych vám rád řekl, že postavení českého veřejného ochránce práv, jak jsem zjistil a věděl už předtím, je silnější de facto nežli de jure. Sešel jsem se, je to tradice, každý rok se scházejí veřejní ochránci práv, oni se jmenují různě, Visegrádské čtyřky. A skutečně český ombudsman je de iure taková popeluška, může toho velmi málo. Já nechci činit žádné dalekosáhlé návrhy. Řekl bych v největším stádiu rozpracování je, aby veřejný ochránce práv mohl podat kromě nejvyššího státního zástupce žalobu na ochranu veřejného zájmu podle soudního řádu správního. A zatím je stav takový, že já mohu podat toliko podnět nejvyššímu státnímu zástupci a on to buď podá, nebo nepodá. Musím říct, že odborná veřejnost, když to namátkou řeknu, předseda Nejvyššího soudu, lidé z fakulty námitky neměli, trošku se to zadrhlo v Legislativní radě vlády. Já si myslím, že žádný rozumný veřejný ochránce práv by toho nenadužíval. To je, řekl bych, v legislativním procesu. A až vám to přijde, prosím vás o podporu, aby toto právo veřejný ochránce práv jako v řadě jiných zemí měl. Stejně tak se domnívám, že veřejný ochránce práv, když vezmu jenom naše nejbližší okolí, stejně jako na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Maďarsku by měl mít právo obrátit se na Ústavní soud, nejen pokud jde o podzákonné předpisy, ale i pokud jde o zákony. Tady zatím žádná iniciativa není. Já se pokusím přesvědčit vládu nebo Legislativní radu vlády, aby tento návrh byl podán. Lišíme se i v tomto od zemí nám podobných. Kupříkladu paní z Polska – u nich se to jmenuje mluvčí občanských práv – podává ročně okolo deseti návrhů Ústavnímu soudu a je, řekl bych, takovým renomovaným navrhovatelem.
100
Tolik, pokud jde o mé představy, řekl bych, obecných právních úprav. Nechci vás zatěžovat těmi statistickými daty, jenom snad jednu věc. Stále převažují velmi silně návrhy z oblasti sociálního zabezpečení. Nejčastěji tedy řešíme stížnosti lidí ve věcech důchodů, sociálních dávek. A druhou oblastí je to, čemu bychom mohli dát společného jmenovatele – územní a stavební řízení a životní prostředí. Tolik moje stručná charakteristika zprávy, aniž bych vás chtěl zatěžovat daty. Snad ještě jedno. Byli jsme s mým panem kancléřem před 2 týdny v Poslanecké sněmovně se závěrečným účtem, tak bych se rád pochlubil, že jsme patrně jediná nebo jedna z mála institucí, která svůj rozpočet za rok 2010 vyčerpala toliko z 80 procent. A poslední, co je zase, řekl bych, resp., že nikdy se nám za to nedostalo příkoří. Nestalo se, že by řekli, vždyť vám stačí míň. A ještě jedno. Málokdy člověk má možnost pochválit svou vlastní vládu na mezinárodním fóru. Když jsem vzpomněl tu Visegrádskou čtyřku, všichni si stěžovali, že jim přidávají kompetence, ale nikdy jim nepřidají ani korunu a ani člověka. Na příklad polský ombudsman vyfasoval, když to tak řeknu, agendu rovného zacházení, diskriminaci. To mi máme od roku 2009. Slovenský ombudsman vyfasuje detence, takže to, na co my dohlížíme už od roku 2006, nejen věznice, psychiatrické léčebny, dětské domovy, domovy pro seniory, atd. To já se sleduji, že dřív jsem přál jako nejvíc, ať dohlíží na dětské domovy, a teď spíš na ty seniory. Jako si říkám, tam mě jednou šoupnou, tak abych měl slušné zacházení. A musím říci, že i polský i slovenský i maďarský kolega říkali, nikdy jsme z rozpočtu nic neviděli, tak musím říci, my jsme vždy, když jsme dostali navíc úkoly, dostali jsme i tabulková místa na lidi a nějaký peníz. To musím českou vládu pochválit. Pavel Varvařovský: Takže to musím českou vládu pochválit. A poslední moje pochvala české vládě souvisí s tím, že já se mohu obrátit, když neuspěji v té správní hierarchii až na vládu a nebylo dořešeno, jakou formou, řekl bych takovou tou administrativní, návrh usnesení, jak v legislativní, jak v nelegislativní oblasti, tak bych rád řekl, že jsem pana premiéra poprosil o schůzku, předložil jsem mu návrh, jak my bychom si to představovali, a do 14 dnů úřad vlády, řekl bych s kosmetickými změnami tomu našemu návrhu vyhověl a dnes to po té administrativní stránce máme jasné a vyříkané a dokonce už tedy, což se mi tady dnes skoro nepodařilo, mohu na úřad vlády vcházet hlavním vchodem a nejsem zadržen. Tak i to je do jisté míry pokrok, už si zvykli, že jako je veřejný ochránce práv, který nemá tak výraznou fyziognomii, jako můj předchůdce, ale už mě pouštěj hlavním vchodem. Takže to je všechno, co jsem vám chtěl říci spontánně, samozřejmě, budete-li mít jakékoliv dotazy, rád vám je zodpovím. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ombudsmane. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Miroslava Antla a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Doupovcová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Hana Doupovcová: Vážená paní místopředsedkyně, vážený veřejný ochránče práv, kolegyně a kolegové. Já bych tu zprávu prošla po kapitolách
101
tak, jak je sepsána. Zpráva je sepsána do sedmi přehledných, navzájem propojených, logických celků. Na veřejného ochránce práv se v roce 2010 nejvíce obraceli lidé, kteří se nacházeli v nepříznivé sociální situaci a lidé, kteří byli nespokojeni s prací úřadů. V první úvodní kapitole máme informaci o rozpočtu úřadu, ten činí 104 mil. 154 tisíc, o počtu zaměstnanců, těch je 111, informací o pořádaných konferencích, kulatých stolech apod. Kapitola druhá informuje o vztazích s ústavními orgány a o zvláštních oprávněních ochránce. Ochránce se pravidelně zúčastňuje jednání petičního výboru Poslanecké sněmovny, kde jsou projednávány jeho čtvrtletní zprávy. Ochránce využil možnost připomínkovat právní předpisy. To mu umožňuje podávat doporučení na vydání, či změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu. Připomínky uplatňuje v těch případech, kdy z výkonu své působnosti má poznatky o tom, že právní úprava by měla být změněna. K návrhům zákonů a vyhlášek se vyjádřil ve 22 případech, k některým jeho připomínkám vyhověno bylo, některým vyhověno nebylo. Ochránce připomínkoval novelu zákonů, kterými se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními. Ochránce nesouhlasil se záměrem neposkytovat podporu v nezaměstnanosti za dobu, kdy zaměstnanec uspokojuje své potřeby z odstupného, o tom pan doktor již mluvil, ale navíc vyslovil i nesouhlas se snížením podpory v nezaměstnanosti. Dále bych se zmínila o záležitosti, kterou ochránce připomínkoval, a to je návrh nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku. Ochránce nesouhlasil s navrhovaným navýšením hygienických limitů hluků pro chráněný venkovní prostor. Konstatoval, že není vhodné zvyšovat toleranci k hladině hluku z pozemních komunikací. Je to snížení standardu ochrany zdraví a je to krok zpět. To bylo z kapitoly dvě. Kapitola tři, ta se zabývá podněty doručenými ochránci v oblasti veřejné správy. Podněty doručené ochránci jsou tříděny z hlediska jeho působnosti i podle jednotlivých oblastí státní správy. Nejvíce se na ochránce obraceli občané v oblasti sociálního zabezpečení, stavebního řádu, vězeňství, zdravotnictví a státní správy soudů. V roce 2010 bylo v této oblasti, jak již bylo řečeno, 6.339 podnětů. Zmíním se o třech záležitostech, v oblasti práce a zaměstnanosti, ombudsman vyjádřil zásadní nesouhlas s navrhovaným snížením podpory v nezaměstnanosti na 45 % průměrného výdělku v případě, kdy zaměstnanec bez vážných důvodů rozváže pracovní poměr výpovědí nebo uzavře se zaměstnavatel dohodu o skončení pracovního poměru. Uznání či neuznání vážných důvodů vedoucích ke skončení pracovního poměru bude záviset pouze na uvážení zaměstnance úřadu práce, přičemž prostor pro úředníka úřadu práce je velmi široký. Podstatnou součástí agendy ochránce byly stížnosti přetrvávající v oblasti územního rozhodování a stavebního řízení. Je to neúměrná délka projednávaných případů stavebními úřady a nedostatečné vymáhání pravomocných rozhodnutí o odstranění stavby. To vyvolává u veřejnosti nedůvěru ve fungování státních orgánů. S častým z podnětu v této oblasti jsou i podání poukazující na výkon činnosti takzvaných autorizovaných inspektorů. Ochránce poukázal na nedostatky ve stavebním zákoně, zaznamenal opakované stížnosti na postup autorizovaného inspektora. Inspektor je osobou, která je jmenována ministerstvem pro místní rozvoj, není však správním úřadem.
102
Další problematikou, která se týká veřejné správy, je ochrana před hlukem. Touto problematikou se ochránce zabývá dlouhodobě a vydal i sborník Hluková zátěž, kterou jsme všichni dostali. Považuje za nezbytné, aby ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice důsledně dohlíželi na povinnosti vyplývající z rozhodnutí o hlukových výjimkách. Není možné připustit, aby realizace přiměřených protihlukových opatření již lze hlučnost omezit, byla neustále odkládána s odkazem na nedostatek finančních možností státu a kraje. Kapitola čtvrtá podává informace o návštěvách v zařízeních, kde jsou lidé omezeni na svobodě. O tom pan doktor již mluvil. To jsou zařízení vazební věznice, policejní cely, pak jsou to zařízení domovy důchodců, psychiatrické léčebny, to je kapitola čtyři. Kapitola pět pojednává o nové kompetenci, kterou ochránce získal schválením zákona antidiskriminačního a od roku 2009 působí i k ochraně osob před diskriminací a nerovným zacházením. V průběhu roku 2010 obdržel 176 podnětů. Diskriminaci zjistil u 29 případů a u dalších poskytl stěžovatelům radu, jak postupovat při ochraně svých práv. Kapitola šest je velmi důležitá pro nás, zákonodárce inspirující, zevšeobecňuje získané poznatky a dává doporučení. Ombudsman dal dvě doporučení, nelegislativní doporučení a legislativní, to nelegislativní se týká sestavení Desatero dobré praxe pro posouzení žádosti o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Ta legislativní doporučení, ta se týkají několika oblastí, o sirotčích důchodech již bylo hovořeno. Další záležitost je veřejný ochránce práv doporučil v rámci projednání novely stavebního zákona přijmout takové právní úpravy, které umožní, aby proti certifikátu autorizovaného inspektora byl přístupný opravný prostředek a aby byla tak zajištěna právní ochrana osob, které mají vlastnická či jiná práva k ostatním nemovitostem. Další opakované doporučení ochránce se týká oblasti památkové péče. Doporučuje přijetí zákona o památkové péči, která upravuje možnost kompenzace nákladů na údržbu objektu v městských památkových rezervacích a městských památkových zónách, které nejsou kulturními památkami a sjednotit výkon památkové péče pod jednou institucí a zabránit dvojkolejnosti řízení této oblasti. Další záležitost. Ochránce doporučuje novelizovat zákon o odškodnění za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi. A to tak, aby zohlednil historickou realitu, která neskončila 18. 3. 1939, kdy bylo území obsazeno maďarskými vojsky. Ne všichni českoslovenští občané se v této lhůtě stačili evakuovat. Tento dobře míněný zákon je příkladem, kdy tvrdá data mohou zakládat nové křivdy. V kapitole 7 ochránce žádá o vstřícnost k navrhovaným legislativním opatřením s odkazem, že návrhy jsou prověřeny životní praxí. Což je myslím pro nás důležité. Zprávu projednal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu a lidská práva na své 10. schůzi, konané 1. června 2011, a přijal k tomu usnesení č. 74. Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře po odůvodnění souhrnné zprávy Dr. Pavlem Varvařovským, veřejným ochráncem práv, po zpravodajské zprávě senátorky Hany Doupovcové: Zaprvé, bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010. Zadruhé. Konstatuje, že zpráva obsahuje nejen kvalitní právní analýzy konkrétních případů, ale i velice dobře zpracovaná zobecnění a řadu podnětů legislativního charakteru.
103
Zatřetí, doporučuje a)Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010, b)doporučuje vládě ČR věnovat legislativním a dalším doporučením veřejného ochránce práv, která jsou uváděna v souhrnných zprávách za příslušný rok větší pozornost a reagovat na ně v legislativních změnách zákonů, zákonů předkládaných do Parlamentu ČR. Začtvrté. Určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku č. 76 na schůzi Parlamentu ČR senátorku Doupovcovou. Podepsán předseda výboru Jaromír Jermář, zpravodajka výboru a ověřovatel výboru. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, poprosím také vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda chce nyní vystoupit – chce – zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážený pane ochránce veřejných práv, pane doktore Varvařovský, vážené dámy, vážení pánové. Já budu velmi stručný, protože paní kolegyně senátorka Doupovcová vám řekla velmi podrobně obsah celé té zprávy. Já bych jenom potvrdil to, co tady říkal pan doktor Varvařovský, jeho slova ohledně průběhu jednání před ústavně-právním výborem Senátu Parlamentu ČR. Určitě to bylo tak, jak on říkal. A my jsme v tomto směru jeho slova pochopili. On nás mj. požádal i o podporu legislativní. V tu chvíli my jsme mohli panu doktorovi poskytnout urgentně podporu morální v tom, že jsme schválili tu jeho zprávu tím, že jsme ji vzali na vědomí. Jinak jsem to považoval za jeho první výrazný úspěch. A nyní se dozvídám, že má další tím, že ho pouští hlavním vchodem na Úřad vlády ČR. Já doufám, že budou další výrazné úspěchy a určitě ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR ho v tom bude podporovat. Jinak potvrzuji to, že my jsme doporučili jako ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010. Určili mě, tedy senátora Antla, zpravodajem a mě, coby předsedu, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za to, že jste mi věnovali pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za přednesenou zprávu, pane zpravodaji, pane předsedo výboru. A otevírám rozpravu k této zprávě. Tak do rozpravy se přihlásil pan senátor, předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní předsedkyně, vážený pane ochránce, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl říci, že nový ochránce se podle mého názoru svého úkolu zhostil dobře. Jsem rád, že není duplikátem pana Motejla, protože by nebyl tím pádem originálem. Ale na druhou stranu si myslím, že dokázal v tom dobrém, co pan Motejl znamenal pro tuto oblast a jím řízený úřad dokázal zachovat. A to si myslím, že je potřeba ocenit. To, co tady hovořil o úspoře peněz, tak to je zajisté pěkné, ale pozor na to, aby pan ministr financí to nevyhodnotil tak, že ten další rozpočet bude ve výši 80 procent skutečně čerpaných nákladů. Taková praxe bývá někdy u centrálně řízených úřadů běžná. A jenom bych chtěl dvě věci. Zaprvé – i u nás není problém, aby představitel vrcholné instituce, jakým samozřejmě pan ochránce lidských práv je, je umožněn
104
vstup, tzn,. aby obdržel průkazku. Máte? Tak proto. Já měl pocit z toho vystoupení, že ne. Moc by mě to mrzelo. A poslední věc, kterou jsem chtěl říci, že ty podněty, které on iniciuje, ke kterým dojde, že je samozřejmě na místě, aby se obracel na nás, na naše výbory, na mě. My je určitě budeme velmi pečlivě zvažovat, protože za to období 10 měsíců jsme poznali, že má vyvážený přístup, že dokáže hodnotit věci s lidskou citlivostí. Já osobně jsem velmi rád, že v osobě ombudsmana pokračuje, tak jako to bylo u pana Motejla. A poslední věc, já bych prosil, abyste vyřídil, alespoň mým jménem a věřím, že i jménem mých kolegyň a kolegů, pracovníkům vašeho úřadu poděkování za práci, protože vím, že někdy ta práce, která okamžitě nepřináší takový hmatatelný výsledek, jaký by si představovali, může být demotivující. Ale jak jsem se s nimi setkával na řadě akcí, i s vámi, tak jsem nenabyl pocit, že byste ztráceli chuť pro práci a že to svoje poslání tam plníte a plnit chcete. A za to je potřeba, a samozřejmě za tu odvedenou práci, i vaším spolupracovníkům i naším jménem poděkovat. Takže prosím, učiňte to, díky. Myslím si, že váš úřad funguje pod vaším vedením dobře. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu předsedovi.
Je zřetelné, že se k tomuto přání všichni připojujeme. V této chvíli nemám nikoho přihlášeného do diskuse, přesto se ptám, zda chce ještě někdo vystoupit? Není tomu tak. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana veřejného ochránce práv, zda chce vystoupit? Chce. Prosím. Pavel Varvařovský: Já budu velmi stručný. Já vám děkuji. Jednak
z atmosféry jsem usoudil, že stejně jako většina české veřejnosti nevnímáte naši kancelář jako trafiku. Zadruhé, může se stát, že někdy na této půdě vznikne debata o tom, zdali veřejný ochránce práv patří do ústavy. Je v ústavě ve všech okolních zemích. Je v ústavě většiny evropských zemí. Já bych vás prosil ne za sebe, ale instituce, která se těší důvěře veřejnosti, by měla být přenesena symbolicky do té ústavní roviny. Takže si myslím, že jeden článek do ústavy, respektive dva, by tam patřily. Až někdy vznikne tato debata, na příklad v souvislosti s tím, že je třeba upravit článek o Nejvyšším kontrolním úřadě, poněvadž i veřejný ochránce práv patří do těch institucí, které podle klasické Montesquieho tripartitní teorie nikam nezařadíte. Tam někam by to patřilo. Tak vás prosím o vstřícnost. Myslím si, že veřejný ochránce práv do ústavy patří. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Prosím
garanční
zpravodajku, aby nám řekla, jak budeme hlasovat. Senátorka Hana Doupovcová: Máme pouze jedno usnesení, a to výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, lidská práva a petice, které jsem přečetla. Meritem je, že bere zprávu veřejného ochránce práv na vědomí. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji.
Můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, hlasovací kvórum je 26. Můžeme přistoupit k hlasování vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. 105
Děkuji paní garanční zpravodajce, děkuji panu ombudsmanovi. Přeji mu ještě hodně úspěchů v další práci a spokojenosti s prostředím, ve kterém se pohybuje. Na další body se zde vystřídáme. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším bodem je
13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (senátní tisk č. 102) Senátní tisk jste obdrželi pod číslem 102. Návrh uvede pan senátor Pavel Eybert, kterého prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a
kolegové, jako jednomu z původních předkladatelů senátního návrhu zákona na rozšíření zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury také o infrastrukturu vodohospodářskou a energetickou, připadl mi úkol, abych vám ho dnes představil. Tato novela je velmi potřebná pro řešení přípravy výstavby v těchto odvětvích. Máme-li dokázat připravit a poté postavit protipovodňové hráze, stěny, poldry, ale také nové linky vysokého napětí od nových elektráren, musí mít stát a města jako investor možnost u těchto nejzávažnějších staveb dokončit přípravu. Vždy se bude jednat pouze o stavby, které jsou zakotveny ve schválených zásadách územní politiky krajů, jsou ve schválených územních plánech měst a obcí a jsou stavbami ve veřejném zájmu. Původní zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury vznikl také tady zde v Senátu a za dobu své existence nebyl napaden z hlediska ústavnosti, nepřinesl problémy ve svém působení. Naopak svými ustaveními v řadě případů pomohl ke shodě mezi investorem stavby a původním vlastníkem pozemku a nemovitosti například zavedením možnosti úhrady ceny v tržních hodnotách proti dřívější praxi postavené pouze na tabulkových cenách. Také je nezanedbatelné, že stavba může získat stavební povolení i v případě, že vlastník nemovitosti sice souhlasí s prodejem, ale nesouhlasí s cenou. V takovém případě o ceně rozhodnou soudy a jejich rozhodování časově nebrzdí výstavbu. Novela zákona není v rozporu s Ústavou, nemá negativní dopad do státního rozpočtu, nemá dopady do ostatních sledovaných oblastí jako jsou sociální, rovnost mužů a žen, životního prostředí a podobně. Původní senátní návrh novely zákona byl v průběhu projednávání v Senátu doplněn pozměňovacími návrhy, které ho rozšiřovaly a také nevhodně zasahovaly do stavebního řádu. Z těchto důvodů po jeho schválení v Senátu vláda ČR vyslovila negativní stanovisko k jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Jelikož však meritum zákona uznala na potřebné, vznikl na půdě Poslanecké sněmovny komplexní pozměňovací návrh podaný panem poslancem Skokanem, projednaný ve shodě s ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem životního prostředí a MMR. Tento komplexní pozměňovací návrh vrací zákon do podoby, se kterou jsme jako předkladatelé přicházeli na první projednávání v Senátu Parlamentu ČR. Proto ho mohu doporučit.
106
Ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně byl beze změny schválen a tak ho dnes předkládám vám k posouzení, jako jsem ho předkládal na jednotlivých výborech Senátu Parlamentu ČR, které ho doporučují ke schválení. O to vás žádám i zde dnes na plénu. Děkuji za pozornost a jsem připraven na případné dotazy. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 102/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Zvěřinová, která je na dnešním jednání omluvena. Zastoupí ji pan senátor Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 102/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, předkládaná novela o urychlení výstavby dopravní infrastruktury rozšiřuje věcný rozsah působnosti tohoto zákona o vodní a energetickou infrastrukturu. Tyto pojmy jsou pro účely zákona 416/2000 Sb., v návrhu přímo definovány, přičemž změna se promítá i do názvu zákona. Dále se navrhuje, aby mohlo být na žádost stavebníka při povolování dopravní a energetické infrastruktury spojení územního a stavebního řízení a stanovilo se, že stávající zkrácená lhůta pro jednání soudu o podaných žalobách se vztahuje výslovně i na případná odvolací soudní řízení. V neposlední řadě se rozšiřuje možnost doručovat návrh dohody k získání práv k pozemku nebo ke stavbě v rámci vyvlastňovacího řízení na adresu vlastníka uvedeného v katastru nemovitostí. Navržené změny by měly umožnit zrychlené projednávání a vyřizování majetkoprávních vztahů nejen u dopravních staveb, ale i u staveb vodní a energetické infrastruktury napomoci zkrácenému postupu výstavby některých významných energetických center při řešení státní energetické politiky nebo výstavby důležitých vodních děl zajišťujících splavnost našich řek a ochranu území před povodněmi. Návrh tohoto zákona předložil Poslanecké sněmovně Senát 9. července 2010. Vláda ve svém stanovisku vyjádřila s návrhem nesouhlas, zákonné předloze vytkla zejména obligatorní sloučení územního a stavebního řízení na základě žádosti investora nebo sloučení územního řízení s posuzováním vlivu na životní prostředí, což odporuje stávajícím principům stavebního zákona a zákona č. 100/2001 Sb. V rámci prvního čtení byl přikázán tento zákon hospodářskému výboru, výboru pro životní prostředí a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. První dva výbory přijaly k senátnímu návrhu totožný komplexní pozměňovací návrh, zatímco výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj doporučil předložený návrh zákona zamítnout. V rámci druhého čtení nebyl vznesen žádný pozměňovací návrh. Ve třetím čtení na 16. schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 5. 2011 byl senátní návrh zákona schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu obou výborů, a to v hlasování č. 230, ve kterém z přítomných 132 poslanců se 91 vyslovilo pro a 6 bylo proti. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 9. schůzi konané dne 25. května 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastrukturu, po úvodním slovu zástupce skupiny navrhovatelů
107
senátora Pavla Eyberta a po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte další návrhy. Nyní vyzývám zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Antla. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové
senátoři, dnes slibuji, že je to naposled. Doufám, že nebudete mít děsivé sny, že tady tak často vystupuji. Přijali jsme usnesení, jak bylo konstatováno. Doporučujeme Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Když říkám my, tak mluvím za ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR. Určili jsme zpravodajku paní senátorku Dagmar Zvěřinovou, která operativně určila zpravodajem pro dnešní den mne a pověřili mě jako předsedu ústavně-právního výboru, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu. Má někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě? Pan senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych vyjádřit mírnou skepsi nad jásáním, že zákon 419/2009 Sb., je bezproblémový. Po mnoha letech platnosti stavebního zákona, kdy obecné stavební úřady rozhodují o územních částech, zatímco speciální stavební úřady už rozhodují ne o umístění stavby, ale o provedení stavby s příslušnou specifikací a odbornou erudicí, kterou obecní stavební úřad nemá. Sloučení řízení, které je tím dáno, na obou stranách působí ohromné problémy. Speciálně stavební úřady neumí dobře umisťovat stavby atd. S tímto mám malý problém. Navíc co se týká záležitostí návrhu, ptám se pana předkladatele. Zřejmě u infrastruktury není výčet všech, například energetika, tepelné hospodářství atd. Je to v bodu 4. Tam není výčet všech částí infrastruktury, které mohou být postiženi. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Chce se ještě někdo přihlásit do obecné rozpravy? Nechce. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda chce učinit nějakou poznámku? Senátor Pavel Eybert: K tomu, co hovořil pan zpravodaj Lajtoch, chci
doplnit, že výbor pro veřejnou správu posuzoval původní návrh, který přicházel ze Senátu. Proto ho navrhl plénu Poslanecké sněmovny zamítnout. Hospodářský výbor a další posuzování bylo na komplexní pozměňovací návrh. K vystoupení pana senátora Čunka řeknu jen tolik, že je v přípravě novela stavebního zákona, která by měla podobná ustanovení obsahovat. Právě proto, že nevíme, kdy má šanci přijít do schvalování a poté do platnosti a také nevíme, v jaké formě, tak si myslíme, že je vhodné, aby tento zákon, byť není rozsáhlý, vešel do platnosti a umožnil některé stavby urychlit.
108
Co se týká spojování, které tady pan senátor Čunek zmínil, tak v novele, jak byl přijat pozměňovací návrh, který byl projednán s ministerstvy, spojování se může týkat pouze staveb, které vedou obecné stavební úřady a nikoliv úřady speciální. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.
Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Nepřeje. Zpravodaj garančního výboru také ne. Přistoupíme k hlasování k jedinému návrhu, a to je návrh schválit. Hlasovat budeme o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí návrhu zákona, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti byli dva. Návrh byl přijat. Tím je projednávání tohoto návrhu zákona skončeno, žádných zpravodajů pro Poslaneckou sněmovnu není v tomto případě potřeba. Končím projednávání tohoto návrhu zákona. Dalším v pořadí je 14. Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 38) Je to senátní tisk 38. Návrh uvede senátor Zdeněk Škromach, který má nyní slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,
vážené paní senátorky a senátoři, návrh jsme již tady projednávali. V průběhu projednávání se změnila trochu situace, protože Ústavní soud rozhodl o zrušení k 31. 12. úprav, které byly přijaty v minulém roce v rychlém projednávání. Této změny se týkala i tato úprava. Dá se očekávat, že vláda na to bude reagovat zřejmě návrhy zákonů. Bylo by nelogické v této chvíli přijímat zákon do konce roku. Proto si dovolím navrhnout v obecné rozpravě odročení projednávání tohoto zákona do konce letošního roku tak, aby bylo možné ho v případě, že nenastane opět tato situace, stáhnout, nebo pokud by prošla Parlamentem nějaká změna, která se toho týká tak, abychom se mohli k tomuto tématu vrátit. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pane senátore, pane
místopředsedo, pokud navrhujete odročení, je potřeba sdělit termín – v rozpravě, dobře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor zahraniční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Miluše Horská. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/1 a prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že pan místopředseda pan Škromach vlastně odročuje celý ten zákon, tak si myslím, že navrhuji odročit.
109
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Návrh dále projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, který teď má slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, volím úplně stejný postup jako paní kolegyně Horská. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Sice jsem zcela nerozuměla, ale pochopila jsem. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Ptám se, zda chce někdo vystoupit. Je to pan navrhovatel, kterému uděluji slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já bych si dovolil navrhnout v rámci jednacího řádu usnesení k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů senátní tisk č. 38, a to v tom znění: Senát odročuje projednávání návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů do 31. 12. 2011. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Ptám se, jestli
někdo další chce vystoupit v obecné rozpravě. Nechce. Takže tuto obecnou rozpravu končím a ptám se zpravodajů – pana senátora Nenutila – nepřeje si vystoupit a paní senátorka Horská – také ne. Takže teď nastává varianta hlasování o odročení. Já se omlouvám, ale neslyšela jsem nebo přeslechla jsem lhůtu, takže poprosím ještě jednou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Do 31. 12. 2011. Je to den
mého narození. (Oživení v sále.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, takže přistoupíme k hlasování. Svolám kolegy. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona odročit do schůze Senátu následující po 31. 12. 2011. Tak zní přesná formulace a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, v hlasování pořadové číslo 33 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Tím končí projednávání tohoto bodu. Máme před sebou další, kterým je
15. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 71) Jedná se o senátní tisk č. 71, který nám představí pan senátor Oberfalzer. Prosím.
110
Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, Senát schválil tento návrh zákona a sněmovna ho vrátila k přepracování. Jako předkladatel jsem se pochopitelně účastnil rozpravy a dovolíte-li tak vám sdělím své dojmy. Kromě různých technických námitek, které v podstatě zazněly v průběhu našeho projednávání, musím konstatovat, že zazněla docela silná nevůle ze strany většiny politických klubů i proti samotnému principu toho návrhu, čili nejen vůči technickým parametrům, ale i vůči samotnému principu. Je to pro mě trošku obtížné, ale beru situaci, že nedávno vláda začala distribuovat návrh volebního kodexu a vzhledem k tomu, že to nevypadá, že by sněmovna mohla s takovýmto návrhem souhlasit, myslím si, že bude lepší koncentrovat naši energii spíš k modifikaci volebního kodexu a k úpravám volebních zákonů, které bude vláda projednávat. A proto trošku jaksi kanibalisticky navrhnu, abychom ušetřili energii tohoto ctihodného tělesa, a podávám návrh, abychom tento můj původní návrh, který ale už není můj, to beru zpátky, protože dneska už patří Senátu, abychom ho zamítli z těchto praktických důvodů. Myslím, že není třeba, abych to více komentoval, čili toto je můj návrh a žádám vás o podporu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu. Ptám se, jestli se někdo chce do této rozpravy přihlásit. Ano, je to pan senátor Juránek, kterému tímto dávám slovo. Senátor Stanislav Juránek: Velice děkuji a já, i když to není povoleno, tak já se obrátím přímo na předkladatele, který to původně předložil. Chci jenom říci, že je velmi chvályhodná snaha, aby volební systém u nás byl srozumitelnější a aby tam lidé mohli více vyjádřit svůj názor. Dovolím si říci, že jsem si dal velikou práci a že jsem si spočíval, jestli toto je ta cesta k tomu, aby výsledek voleb byl blízký tomu, co si přejí voliči, a zjistil jsem, že to v tomto případě není pravda. A protože jsem zjistil, že se, vážený kolego… Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Mým
prostřednictvím,
prosím. Senátor Stanislav Juránek: Pardon, musím to dodržet.
Prostřednictvím předsedající si dovolím říct, že si jistě můžeme spolu sednout a podívat se na to skutečně matematickým systémem. A pro všechny ostatní, kteří skutečně mluví o tom, že číslo šest je příliš vysoké pro ČR v rámci rozdělení krajů, které zde jsou – a co se týká ostatních, tak řeknu, víte, my jsme všichni byli voleni nějakým systémem. A zkuste se zamyslet nad tím, kdyby v prvním kole voleb do Senátu mohli lidé volit dva senátory, dva kandidáty do Senátu, jestli by to více anebo méně určilo správný výsledek a přání lidí. Myslím, že ne. Ale nechci o tom teď polemizovat. Jenom chci poděkovat za snahu vylepšit náš volební zákon, a budu velmi rád, když bude jakýkoliv takový zákon, budu na něm velmi rád spolupracovat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, všechno vyřídím. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Opravdu jenom velmi krátce. Já s mým
váženým předřečníkem, panem kolegou senátorem, příliš nesouhlasím. Mně se ani nechce hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Protože jsem naopak přesvědčena o tom, že návrh zákona je postavený dobře a umožňuje občanům, aby 111
skutečně volili svou vlastní Poslaneckou sněmovnu. Já samozřejmě chápu pana kolegu, protože zákon v téhle chvíli zřejmě nemá šanci na projití, tak já se prostě zdržím hlasování. Ale chtěla jsem tady říct, že zákon je připraven po mém soudu dobře. A pokud jsme ho správně projednávali na ÚPV, a já myslím, že ano – tak opravdu umožňuje občanům, aby ovlivnili složení Poslanecké sněmovny. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nechce, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se k ní chce vyjádřit. Senátor Jiří Oberfalzer: Aniž bych chtěl příliš zdržovat, tak přece jenom
dvě poznámky; ke ctihodnému panu kolegovi senátorovi jedna poznámečka – dvoukolový systém a jednokolový systém je zásadní rozdíl, a protože dvoukolový systém umožňuje vlastně vyjádřit jakési preference, tak tuto službu vykoná, zatímco u jednokolového do sněmovny takové jednoduché srovnání není namístě. Rozumím paní kolegyni Paukrtové, že se jí nechce zamítnout, protože i moje srdce buší za větší vliv voličů na složení sněmovny, ale přesně jak řekla – moje vyhodnocení situace je takové, že pokud bychom sebelépe vyhodnotili; vypracovali tento návrh, tak ve sněmovně přijat nebude. Ale myslím si, že máme příležitost, protože se připravuje nějaké supervolební zákon – tam tyto myšlenky uplatnit. Čili závěrem – v rozpravě nepadl jiný návrh, než můj návrh na zamítnutí této předlohy. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, a o tom teď budeme po znělce hlasovat. Budeme tedy hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu zákona. Kdo je tedy pro, abychom zamítli tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 12, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat. A co teď? (Následuje krátká konzultace s poradou u stolku předsedající.) Takže je prověřeno... Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na to, abychom si vyjasnili další postup.
(Jednání přerušeno v 19.46 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 19.49 hodin.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Takže, vážené kolegyně a
kolegové, bylo nalezeno řešení, ale nejprve musím nechat hlasovat o znovuotevření rozpravy, ve které je možné potom navrhnout další postup. K tomuto hlasování přistoupíme bez rozpravy. Hlasujeme o znovuotevření rozpravy k tomuto bodu. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti znovuotevření rozpravy, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 37, proti bylo 5.
112
Rozprava je otevřena a přihlásil se do ní pan senátor Jiří Oberfalzer, kterému tímto uděluji slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Vážená paní předsedající, drahé kolegyně a drazí kolegové, já vám děkuji za toto vyjádření, skoro bych řekl neskonalé podpory mé původní myšlence, že jste mi nedovolili, abych se jí vzdal. A já to beru skutečně jako mimořádné vyznamenání, toho jsem se ještě v Senátu za tu dobu, co tu jsem, nedočkal. A v nastalé situace tedy navrhuji, abychom odročili projednávání tohoto návrhu do příští schůze Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Tato formulace je správná. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Kdo je pro, aby tento návrh zákona byl odročen na příští schůzi Senátu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti odročení tohoto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh na odročení byl schválen. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 42, proti 1. Návrh byl přijat. A dnes tedy můžeme projednávání tohoto bodu ukončit. A poprosím o vystřídání v řízení schůze před posledním bodem pořadu. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Budeme pokračovat
dnešním posledním bodem našeho jednání. A tím je 16. Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání (senátní tisk č. 112) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 112. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen místopředseda Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání senátor Jaromír Jirmář. Ten je omluven, a paní senátorka Soňa Paukrtová, která ho tedy zastoupí. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, dámy a pánové. Pokusím se být stručná, ale v případě tohoto tisku nemohu být úplně stručná, protože pouze jednou za rok projednává Senát návrhy na státní vyznamenání na Řádový den 28. října. Podvýbor pro státní vyznamenání, jehož úkolem je připravovat podklady, schvalovat a jednou ročně předkládat Senátu návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, tak učinil. Tento výbor má v tuto chvíli 9 členů. Sešel se celkem třikrát. A tak, jak je jeho zvykem, rozdělil si došlé návrhy na státní vyznamenání, projednal je a doporučil organizačnímu výboru návrhy na státní vyznamenání.
113
Konstatuji, že Podvýboru pro státní vyznamenání došlo celkem 28 návrhů, z nichž 27 téměř jednohlasně Podvýbor doporučil k projednání. Vy máte v tisku č. 112 celý soubor návrhů, tak jak je Podvýbor projednal a Organizační výbor doporučil ke schválení, s jedinou výjimkou. 28. návrh na státní vyznamenání byl návrh na státní vyznamenání pro skupinu bratří Mašínů, a byť tento návrh byl řádně připraven a podán ve lhůtě tak, jak to má být, prostě nezískal potřebnou většinu členů Podvýboru pro státní vyznamenání. Když se podíváte na navrhované vyznamenané, tak kromě velmi zasloužilých členů našeho národního odboje a účastníků 2. světové války se tam vyskytují také lidé, kteří se proslavili v jiných oblastech našeho života. Je tam třeba jeden z nejslavnějších československých házenkářů, jsou tam lidé, kteří se zabývají historií. Je tam paní Jarmila Kratochvílová, která byla jednou z našich nejslavnějších lehkých atletek. Je tam pan architekt Kaplický navržen na státní vyznamenání in memoriam. Myslím si, že bychom tento soubor měli schválit a doporučuji vám jej ke schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala případnou rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do diskuse se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Prosím, paní místopředsedkyně. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jak bylo již ve zprávě zpravodajky řečeno, Podvýborem pro státní vyznamenání, který dává doporučení Organizačnímu výboru, v letošním roce nebyl doporučen návrh na vyznamenání odbojové skupiny bratří Mašínů včetně zemřelého Milana Paumera a popravených tří členů této skupiny – Václava Švédy, Zbyňka Janaty a kpt. Ctibora Nováka. Vzhledem k tomu, že tento návrh byl regulérně podán, tyto návrhy doputovaly do Senátu od pana Doc. Dr. Ing. Jiřího Nedomy a od dokumentaristy Martina Vadase, já považuji za rozumné, abychom umožnili i plénu Senátu, aby se k tomuto návrhu vyjádřilo. Návrh byl podán, jak jsem již říkala, regulérním způsobem v řádném termínu a bylo navrženo udělit Řád Bílého lva. V tuto chvíli nebudu otevírat debatu k meritu věci, protože letos je to již pošesté, co Senát se tímto návrhem zabývá, takže myslím, že mnohé bylo už řečeno a že naše názory jsou dostatečně známy. Přesto si myslím, že bychom měli mít příležitost se k tomu vrátit všichni. Nejenom členové podvýboru pro vyznamenání. Prozatím tedy děkuji Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám. Prosím paní zpravodajku, aby rozpravu shrnula, řekla nám, o čem budeme hlasovat. Senátorka Soňa Paukrtová: V rozpravě vystoupila paní místopředsedkyně
Alena Palečková a navrhla doplnit soubor návrhů na státní vyznamenání o skupinu bratří Mašínů. Mám za to, nebo určitě to tak je – je to vlastně pozměňovací návrh k souboru návrhu Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Doporučovala bych, abychom nejprve hlasovali o návrhu paní senátorky Palečkové – doplnit soubor vyznamenání na Řádový den 28. října o skupinu bratří 114
Mašínů. Jedná se o udělení vyznamenání Řádu Bílého lva. A poté až schválíme, abychom potom hlasovali o celém souboru, jak vám bylo doporučeno podvýborem pro státní vyznamenání a Organizačním výborem. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji tedy za toto
shrnutí a podání návrhu na hlasování. Budeme hlasovat. Dovolím si všechny svolat. V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 24. Budeme tedy nejdříve hlasovat o návrhu paní místopředsedkyně Palečkové, tzn. doplnit do seznamu navrhovaných na státní vyznamenání skupiny bratří Mašínů. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 13, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen Organizačním výborem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tím jsme odsouhlasili návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Děkuji paní zpravodajce, děkuji vám všem za dnešní úspěšné jednání. Přerušuji tuto schůzi do zítřka do 9.00 hodin. Sejdeme se zde zítra v 9.00 hodin. Přeji vám hezký večer. (Jednání ukončeno ve 20.04 hodin.)
115
2. den schůze – 9. června 2011
(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)
Jednání zahájila a řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítala na pokračování 9. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Dagmar Terelmešová, Eva Richtrová, Daniela Filipiová, Pavel Čáslava, Zdeněk Schwarz, Jiří Oberfalzer, Dagmar Zvěřinová, Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Petr Pithart, Josef Řihák, Jaromír Štětina, Alexandr Vondra, Jaromír Jermář, z dopoledního jednání Přemysl Sobotka, dále Jan Hajda, Petr Pakosta a Adolf Jílek. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud někdo identifikační kartu nemá, tak ví, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Prvním bodem našeho dnešního jednání je
17. Konvergenční program České republiky (senátní tisk č. 83) (Velký hluk v jednací síni.) Dámy a pánové, já vás poprosím, abychom se už zklidnili a jednání přenesli do kuloárů, abychom mohli začít projednávání Konvergenčního programu České republiky. Konvergenční program jste obdrželi jako senátní tisk č. 83 a uvede jej ministr financí Miroslav Kalousek. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám stručně předložil nejenom Konvergenční program, ale abych vás i stručně informoval o Evropském koordinačním procesu ekonomického řízení, o tzv. ekonomickém semestru. V evropském semestru totiž došlo k předsunutí termínu odesílání konvergenčních programů a programů stability z konce roku na konec dubna, to znamená, přešlo se ze systému ex post na systém ex ante za účelem lepší koordinace a lepší vzájemné informovanosti členských zemí. Vlády tak doporučení Rady budou moci zapracovat do svých rozpočtových roků už následující roky. Konvergenční program České republiky prošel v dubnu vnitřním i vnějším připomínkovým řízením. Byli do něj rovněž zahrnuti i sociální partneři. Celý materiál byl schválen vládou 4. května usnesením č. 320, byl předložen předsedkyni Poslanecké sněmovny a předsedovi Senátu. Dne 6. května byl odeslán Radě EU a Evropské komisi.
116
Rád bych také uvedl, že Konvergenční program projednal 28. dubna rozpočtový výbor PS a přijal usnesení, že tomuto dokumentu bude v budoucnu třeba věnovat větší pozornost, zejména s ohledem na zvýšené požadavky dohledu nad národními rozpočty. A současně rozpočtový výbor požádal ministra financí, tedy mne, ještě nějakou dobu asi, aby do zpráv o plnění státního rozpočtu předkládaných Poslanecké sněmovně a rozpočtovému výboru byly zařazovány i údaje o tom, jakým způsobem je Konvergenční program naplňován. Já velmi rád této žádosti vyhovím a s ohledem na termíny jarní a podzimní fiskální notifikace a fiskálního výhledu ČR bude stručný odečet Konvergenčního programu součástí informace o pokladním plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí i za první a třetí čtvrtletí tohoto roku. Nyní mi tedy dovolte, abych přešel k procesní části obsahu materie. Konvergenční program je postaven na dubnové ekonomické predikci ČR a na střednědobých fiskálních cílech pro deficit sektoru vládních institucí na léta 2012 až 2014 připravených ministerstvem financí, které schválila vláda ČR. Program rovněž reflektuje doporučení Rady ECOFIN, důvěryhodným a udržitelným způsobem snížit deficit pod 3 % do roku 2013. To plyne z probíhající procedury při nadměrném schodku, která byla s ČR zahájena v prosinci předminulého roku. Fiskální cíl vlády, tj. podíl deficitů veřejných rozpočtů na HDP pro rok 2012, byl při minulé aktualizace Konvergenčního programu stanoven na 4,2 %. To plyne z probíhající procedury při nadměrném schodku. Dnes je zřejmé, že včasné zahájení ústupové strategie, tzn. strategie snižování v ČR, bylo správné, významně nenarušilo hospodářský vývoj a přitom již první rok fiskální konsolidace přinesl dílčí zlepšení. Za rok 2010 totiž bylo podle současného odhadu Českého statistického úřadu saldo vládního sektoru o půl bodu lepší, než bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou, celkem 4,7. Zdůrazňuji, že to bylo díky aktivním opatřením v objemu zhruba 70 mld. Kč převážně na výdajové straně. Vláda je odhodlána v tomto tempu fiskální konsolidace pokračovat, splnit svůj závazek vůči proceduře při nadměrném schodku a tím vytvořit podmínky pro splnění svého záměru dosáhnout v roce 2016 vyrovnané bilance veřejných rozpočtů. Konvergenční program tak představuje plán fiskální konsolidace, kde jsou cíleny následující deficity: pro rok 2012 míříme na 3,5 % HDP. Tady zdůrazňuji, že to předpokládá aktivní opatření na výdajové straně zhruba ve výši 30 mld. Kč, aby návrh státního rozpočtu neměl deficit vyšší než 105 mld. Kč. Pro rok 2013 pak cílíme na deficit ve výši 2,9 % a pro rok 2014, což je poslední rok volebního období v případě řádných voleb, nikoliv mimořádných, cílíme na 1,9 % HDP. Odpovídající čísla za dluh vládních institucí by pak činil 42,4 % HDP, 42,8 % HDP a 42 % HDP. To znamená, že důležité je, že by se během celého období při naplnění predikovaných indikátorů nezvyšoval relativní poměr státního dluhu na hrubém domácím produktu. Dámy a pánové, dovolte mi, a myslím si, že to je docela důležité, než vstoupíme do diskuse, v tomto kontextu malou rekapitulaci současné situace eurozóny a možných důsledků pro ČR. Klasickým příkladem fiskálních problémů eurozóny posledních měsíců je Řecko, kde dnes již není základním problémem pouze problém likvidity, ale Řecko se stává nesolventní a bez další významné mezinárodní pomoci se blíží státnímu bankrotu. To však není jediná cena. Za minulou špatnou hospodářskou politiku a za odkládaní bolestivých reforem dnes platí ještě jednu daleko vyšší cenu, kterou je úplná ztráta ekonomické jistoty občanů se všemi důsledky pro politický systém.
117
Poslední zprávy o hromadných výběrech v hotovosti z řeckých bank to pouze dokreslují. Řecko bohužel není jedinou zemí eurozóny, u kterých se s tímto fenoménem setkáváme. Obavy investorů se zaměřují nejvíce na Řecko, Irsko, Portugalsko, které opět platí za svá dřívější špatná rozhodnutí a za neochotu snižovat deficity a za neochotu bolestivých reforem, zejména na výdajové straně. Upřímně řečeno, dovolíte-li, seděl jsem na ECOFINu v okamžiku, kdy eurozóna i EU rozhodovala o mezinárodní pomoci Portugalsku ve výši 78 mld. euro a ozdravný program, ke kterému se musely portugalské politické strany zavázat, protože bylo před volbami, tak příslušné evropské fondy i Mezinárodní měnový fond trvaly na tom, že pod tento program se musí podepsat strany napříč politickým spektrem, jak levice, tak pravice, aby byla jistota politického závazku, že budou tento program naplňovat. Obsahuje mnoho pojmů nám velmi známých i z domácího prostředí, tedy zmražení platů ve veřejné správě, snížení – nikoliv žádná valorizace nebo zmražení – starobních důchodů z průběžného systému, zvýšení DPH, a to způsobem, který je daleko dramatičtější než relativně citlivé návrhy, které navrhuje česká vláda. K tomu se prostě portugalské politické strany zavázat musely. Další jisté riziko představuje i další země ekonomiky jižního křídla eurozóny Itálie. Té koncem května agentura Standard & Poor´s zhoršila ratingový výhled, což logicky pro ni bude znamenat dražší profinancovávání státního dluhu, protože, ať už se nám to líbí nebo ne, tak rating výrazným způsobem ovlivní chování investorů na nefinančním trhu. Rovněž ratingová situace Belgie se v minulých dnech výrazně zhoršila, když jí agenturou Fitch byl snížen výhled ze stabilního na negativní. Strach finančních trhů z vývoje dluhové krize eurozóny tedy logicky sráží kurz eura a přenáší se následně i na země mimo eurozónu, logicky i na Českou republiku, protože naše provázanost s eurozónou je mimořádná. V tomto kontextu si tedy dovolím vyzdvihnout pozitivní náhled ratingových společností na současný vývoj veřejných financí České republiky a na současné odhodlání české vlády k postupnému snižování deficitu a provádění reforem. Například agentura Rating and Investment Information změnila výhled pro ČR ze stabilního na pozitivní. Pozitivní rating má potom logicky kladný odraz na cenu, za kterou prodáváme státní dluhopisy na finančních trzích a tím můžeme zlevňovat profinancovávání našeho státního dluhu a tím můžeme snižovat onu obludnou položku ve státním rozpočtu, která se jmenuje náklady – státní dluh. Opětovně se tak ukázalo – a lze to doložit na konkrétních číslech – že za současné situace nemá fiskálně zodpovědná vláda jinou možnost, než se snažit o transparentní a rychlou fiskální konsolidaci tak, aby byla pro finanční trhy důvěryhodná. Nezbytnost pokračování ve fiskální konsolidaci a plánech pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí je tedy zjevná. Ty země z jižní části eurozóny, které to nebyly ochotny pochopit a nenalezly k tomu politickou vůli, pak už o tom nerozhodovaly ve svých národních parlamentech, ale příslušné fondy, které jim poskytovaly nezbytnou pomoc, jim to nařizovaly jinými instrumenty a dokonce i v jiné řeči, než v jejich řeči národní. Já jsem pevně přesvědčen, že naplněním tohoto konvergenčního programu v ČR nic takového nehrozí. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
118
také,
pane
Program projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 83/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 83/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane
ministře, milé kolegyně a kolegové senátoři. Navrhovatelem Konvergenčního programu České republiky je předseda vlády Petr Nečas. Vláda návrh schválila 4. května a tento tisk byl předložen Senátu 9. května. Garančním výborem, jak bylo uvedeno, je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Konvergenční program, resp. jeho aktualizace, je předkládán každoročně v rámci tzv. mnohostranného dohledu a koordinace fiskálních politik členskými zeměmi EU, na které se vztahuje výjimka, tj. země, které ještě nesplnily podmínky pro zavedení eura. Nově mají být programy stability a konvergenční programy předkládány souběžně s národními programy reforem v dubnu každého roku v rámci tzv. evropského semestru schváleného Evropskou radou dne 17. 6. 2010. Cílem tohoto evropského semestru je prohloubit a posílit mnohostranný rozpočtový dohled a koordinaci fiskálních a strukturálních politik v EU. Konvergenční program navazuje na vládou České republiky odsouhlasené střednědobé výdajové rámce pro období 2012 a 2014 a je konzistentní s národním programem reforem schváleným vládou České republiky 27. dubna a respektuje jeho makroekonomické a fiskální dopady. Program stability a konvergenční programy obsahují tyto informace: střednědobý cíl představující rozpočtovou pozici, která chrání před nebezpečným překročením prahové hodnoty ve výši 3 % HDP stanovené ve smlouvě a zajišťuje dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, cesty k postupnému dosažení střednědobého cíle, cílové údaje pro jednotlivé roky dokud není tohoto cíle dosaženo a očekávaný vývoj míry zadlužení. Základní hospodářské předpoklady – popis a posouzení politických opatření k dosažení cíle programu, analýza toho, jak změny hlavních hospodářských předpokladů ovlivňují rozpočtovou pozici a míru zadlužení. Střednědobé cíle měnové politiky a jejich vztah k cenové stabilitě a stabilitě směnných kurzů, poskytnuté informace zahrnují předchozí rok, aktuální rok a nejméně tři následující roky. Vláda se orientuje na strukturální a dlouhodobé reformy, které nebudou mít pouze odraz ve změně a bilance vládního sektoru nyní i v letech bezprostředně následujících, ale i ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Proto jsou v těchto měsících projednávány důchodové reformy a reforma systému zdravotnictví. Česká republika vstoupila v polovině roku 2009 z recese a v současnosti prochází fází nepříliš dynamického oživení ekonomického výkonu. Makroekonomický scénář konvergenčního programu je koncipován jako konzervativní se snahou o vyvážení možných kladných i záporných odchylek ekonomického vývoje při využití současného stavu znalostí. Hospodaření vládního sektoru, deficit a dluh. Myslím, že toto mohu vypustit ze své zpravodajské zprávy, protože o tom podrobně informoval pan ministr. Já bych jenom chtěl zmínit, že dlouhodobá udržitelnost patří mezi slabá místa veřejných financí. Největší riziko představuje očekávaný demografický vývoj, který v následujících dekádách poměrně radikálně zvýší odpočet osob důchodového věku na ekonomicky aktivní populaci.
119
Příjmová a výdajová skladba veřejných financí patrně dozná v letech výhledu významných změn v návaznosti na opatření přijatá dle programového prohlášení vlády. Na příjmové straně se mimo jiné jedná o úpravy související s koncepcí reformy přímých daní a odvodů na období 12. až 13., kdy budou nejprve novelizovány jednotlivé zákony. Úpravy na výdajové straně sledují pokračování a v nastartované fiskální konsolidaci směřují k vyrovnanému hospodaření. Jak už bylo řečeno, dostali jste záznam z jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde nám představila konvergenční program náměstkyně magistra Klára Król a kde nebylo přijato žádné usnesení, když pro návrh vzít na vědomí ze sedmi přítomných senátorů hlasovali tři pro, žádný proti a čtyři se zdrželi hlasování. Přesto jako zpravodaj navrhuji vzít předložený konvergenční program na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro záležitosti EU panu senátorovi Luďku Sefzigovi. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, hezké dopoledne, vážená paní
místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Nebudu opakovat řeč mých předřečníků, ale pokusím se tuto informaci doplnit. Předně asi víte, že pro některé země bylo zavedení politiky kontroly rozpočtu, respektive koordinace jednotlivých systémů opatření v členských státech EU, zejména těch, které mají euro a těch kandidátských zemí, které podepsaly závazek vstupu do eurozóny, vyvolalo určité pobouření. Některým státům se nelíbilo, že je zaváděna tvrdší kontrola, bylo to zejména u států staré členské základny, ale pro nás to žádnou nevoli nevzbudilo už jenom proto, že jsme právě díky těm koordinačním programům byli zvyklí na to, že musíme každoročně předkládat záměry, jak budeme stabilizovat naší fiskální politiku. Jediné co se pro nás změnilo, je doba, kdy se toto diskutuje. Zatímco konvergenční program byl většinou v souvislosti s připravovaným rozpočtem spíše diskutován na závěr roku, na podzim, jednou jsme zažili bezprostředně po volbách v roce 2006, že jsme měli jenom provizorní konvergenční program a pak několik měsíců definitivní. Nyní vláda připravila a stihla termín, protože si dala závazek, že tak učiní do 6. května, předložila návrh, jak stabilizovat fiskální politiku, jak zajistit její trvalý růst. Česká republika již v minulosti dokázala splnit maastrichtská kritéria, ovšem dokázala je plnit neudržitelným způsobem. Proto se daleko více klade důraz na udržitelnost, na trendy, aby nedocházelo k výraznému poklesu v dobách nepohody ekonomické, v dobách recese, ale aby byla trvalá prosperita, aby se trvale stát nezadlužoval, a to jak tím kumulativním dluhem, tak deficitem v ročním rozpočtu. Myslím si, že je důležité říci ještě jednu informaci, která je velice čerstvá a kterou jsem dostal tady na stůl dnes ráno, a to je hodnocení komise, že účelem těch zpráv je, aby komise zhodnotila, eventuálně doporučila některým státům, aby vznikaly bubliny nebo naopak aby byla větší spolupráce mezi jednotlivými státy tak, aby docházelo k posílení rozvoje ekonomik, to je smysl předkládání semestru a druhým smyslem je, pokud některé státy nebudou plnit to, k čemu se zavázaly, tak mohou být pokutovány, mohou být trestány. Trest při neplnění konvergenčního programu, jenom připomínám, není symbolický, ale týká se strukturální politiky a možnosti čerpání strukturálních fondů. Jinak nás komise v tomto ohledu v rámci konvergenčního programu trestat nemůže, nicméně v rámci neplnění zásad a toho, co komise doporučuje v rámci semestru, ten trest může být i finanční. Senát, jenom 120
připomínám, podporuje, aby ty sankce byly stupňované, aby nebyly jednorázově velké, aby byly stupňované, což nám přišlo logičtější. Nyní tedy aktuální hodnocení Rady k tomu, co česká vláda Radě zaslala. Důležité je přečíst hlavně první a druhý bod a když shrnu, Rada schvaluje konvergenční program, ke kterému se vláda zavazuje na rok 2012, 2013 a snad jenom dodává, že bychom neměli krátit výdaje u položek podporujících růst a využít existující prostor pro zvýšení příjmů z nepřímých daní, zlepšit dodržování daňových předpisů omezit daňové úniky, to nemyslím všeobecné doporučení a v druhém bodě bych velmi rád připomněl zejména v souvislosti s naší včerejší diskusí o odchodu do důchodu. Komise nás nabádá, abychom se ještě více usilovali o rychlejší než plánované zvyšování zákonného věku odchodu do důchodu za podpory opatření zvyšujících zaměstnanost starších pracovníků a za druhé na vytváření soukromých úspor. V této souvislosti komise doporučuje, abychom zajistili plánovaný fondový systém, který by měl získat širokou účast a byl navržen tak, aby byly administrativní náklady transparentní a nízké. V třetím bodě nám komise doporučuje, abychom posílili účast na trhu práce omezením překážek, jenom připomínám, že heslo našeho předsednictví byla Evropa bez bariér, tedy bez překážek, nikoliv bez hranic, jak někdy bylo chybně překládáno, čili to si myslím, že ani tato vláda s tím problém mít nebude a myslím, že ani my bychom s tím problém mít neměli. Zejména tedy omezením překážek pro rodiče s malými dětmi tak, aby se rychleji mohli navrátit na trh práce. Doporučuje – je zde jistě místo i pro kritiku, opozice si myslím že toto v naší republice i často uvádí, že bychom měli zajistit cenově dostupná zařízení, která budou pečovat o děti a také zvýšit atraktivitu a dostupnost flexibilnějších forem pracovního uspořádání, jako jsou pracovní místa na částečný úvazek. Tak to je jenom k hodnocení, které v podstatě schvaluje to, co vláda komisi zaslala v rámci konvergenčního programu, musíme doufat, že nebude Česká republika vystavená ekonomickým turbulencím. V poslední době se zdá, že svítá na lepší časy a že bude tedy i záležet na nás, jakým způsobem budeme v těchto lepších časech se pohybovat a já bych ještě úplně na závěr, než řeknu to co náš výbor doporučil plénu Senátu, tak bych ještě připomněl dva velice zajímavé grafy, které jste mohli vidět na semináři, který pořádal náš výbor z vašeho doporučení, bohužel na tomto semináři jsem byl pouze já a pan senátor Koukal, tak si dovoluji vás tímto chviličku zdržet, protože bezprostředně souvisí právě i s konvergenčním programem. Se souhlasem referenta pana Aleše Michla vám ukáži, bohužel to je v té nebarevné formě, já mám to tady v elektronické podobě. Kdybyste to chtěli vidět v barevné formě, ale protože jsme tady jednou dlouze diskutovali o tom, zdali smíme využít nebo nesmíme využít ty obrazovky, tak jsem to udělal jenom ve vytištěné formě, jak reagují některé státy na probíhající krizi, a to sice ve velice zajímavém ukazateli, což jsou jednotkové mzdové náklady. Ty země, které si uvědomily, že se jim zas až tak úplně dobře nedaří, tak zřejmě i vlivem jednotlivých aktérů podnikání, začaly snižovat jednotkové mzdové náklady, a tím se logicky stávaly konkurenceschopnější vůči těm zemím, které tak neučinily. Takže vidíte, že Řecko jen nepatrně snížilo své hodinové náklady, Španělsko také velice nepatrně, mírný pokles tam ale patrný je. Výrazný pokles je u Irska. Je zajímavé pak sledovat, co to způsobilo na bankovních trzích, Irsko se stává daleko důvěryhodnější zemí, daleko více investorů mu věří, že budou schopni své dluhy splatit, zatímco Řecku to už nevěří skoro nikdo z bankovních kruhů. Slovensko – k poklesu došlo. V České republice došlo také k poklesu, což je myslím velice pozitivní, velice pozitivní proto, že jsme byli schopni nastavit vyšší konkurenceschopnost a zlepšit důvěryhodnost české ekonomiky.
121
Ještě jeden zajímavý graf bych vám rád ukázal, a to zejména pro středolevé spektrum našeho Senátu, a to je rozdělení jednotkových nákladů práce celé ekonomiky, zpracovatelského průmyslu a stavebnictví. Zatímco celá ekonomika je tak spíše neutrální, ve zpracovatelském průmyslu jistě vlivem konkurenčního tlaku došlo k tomu, že poklesly jednotkové náklady na práci, to je tento graf, zatímco ve stavebnictví jednotkové náklady zůstávají stejné. Jistě si vzpomínáte na dopisy, které nám stavebníci a stavbaři a jejich organizace asi před půl rokem zasílali. Myslím, že kdyby místo těch dopisů reagovali aktivněji na trh, na nabídku a poptávku, takže by možná ani ty dopisy posílat nemuseli, protože uměle podporovat, často na úkor zásad, které v Evropské unii platí o porušování konkurenceschopnosti, uměle podporovat, dotovat jeden z typů průmyslu si myslím, že není zrovna dobrá cesta pro oživení této části. Já vám děkuji za pozornost a teď tady na závěr ještě řeknu, že náš výbor doporučuje plénu Senátu, abychom vzali zprávu vlády a projednávaný konvergenční program na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený
pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Hezký dobrý den. Já se pokusím být velmi stručný, protože konvergenční program, který projednáváme je velmi prolnut, nebo vychází i z národního programu reforem, což jsme tady před měsícem projednávali a měl jsem k tomu poměrně dlouhé vystoupení, takže se nebudu opakovat. A za druhé vím, že pan ministr má tady u nás dneska hodně bodů a že také má dneska opět zasedat K6 nebo K9, bude řešit otázku trafik pro Věci veřejné a já si myslím, vzhledem k tomu, aby vláda neztratila tu stávající desetiprocentní podporu veřejnosti, že je potřeba, aby na to měl dostatek času a mohl to projednat zodpovědně. Tak a teď k té materii. Já bych chtěl říci, že my se s vládou asi nelišíme příliš jako představitelé opozice, konkrétně sociálně demokracie v tom, že je potřeba dosáhnout v horizontu roku 16, 17, stavu, kdy budeme mít vyrovnaný veřejný rozpočet, respektive státní rozpočet. My se velmi lišíme a zásadně se lišíme v tom, jak k tomu cíli dospět, a proto naše stanovisko je opačné. Proto pár poznámek k věcem, které tady zazněly. Za prvé je potřeba upozornit na to, že skutečně náš hospodářský růst je velmi slabý a vzhledem k tomu, že jsme tak silně provázáni s německou ekonomikou, která dosahuje zhruba pětiprocentního růstu, a víme, že nedávno, asi před 6 lety, to bylo naopak. Německé hospodářství mělo růst 1 až 1,5 %, my jsme měli růst dokonce až 6,5 %, samozřejmě to bylo asi výjimečné, ale určitě je potřeba se zabývat tím, proč je tomu tak, neboť při možném cyklickém vývoji a oslabení zejména ekonomiky Německa, může být u nás opět stav velmi vážný, protože to procento 1 až 2 hospodářského růstu je velmi křehké oživení. My se samozřejmě domníváme, že to je i částečně ovlivněno politikou vlády, zejména v oblasti týkající se investičních aktivit a potřeba poptávky obyvatelstva – vláda se domnívá, že tomu tak není. Ponechme si svůj názor a budoucnost ukáže. Ještě bych chtěl reagovat na některé údaje, které použil pan kolega Sefzig. On mluvil o jednotkových nákladech, jako naposled v některých zemích. Je potřeba se podívat, kde ty jednotkové náklady byly. Irsko díky svému velkému prudkému růstu v poslední dekádě mělo enormně velké mzdy, byl to tygr Evropy, byla to typicky přehřátá ekonomika a také si to Irové vypili teď v současné době do dna. Já si 122
myslím, že naopak se potvrzuje, že nejstabilnější částí skoro světa, když pomineme rychle rostoucí ekonomiky Brazílie, Indie, Čína, ale velmi opatrně, je to úplně o něčem jiném. Je také potřeba si změřit životní úroveň. My jsme v Indii nedávno byli, tak jsme to viděli. Tak si myslím, že nejstabilnější částí světa se potvrzuje, že je Skandinávie. Skandinávie má úplně v těchto věcech jiný vývoj. Samozřejmě ona dělá velmi sofistikované činnosti, proto může mít ty vysoké jednotkové náklady práce. Ale chtěl bych ještě upozornit na jednu věc, která mě osobně znervózňuje, a nejenom mě, ale řadu ekonomů, že nás v současné době drží zpracovatelský průmysl a autoprůmysl. Je to dobře, jsou to ty montovny, pan premiér Nečas často používá pojem montovny, ale já si myslím, zaplať Pán Bůh za ně. Ale kdyby ten vývoz nám poklesl, a jsou určité indicie, že se to stát může, tak skutečně na tom budeme velmi špatně, protože ostatní segmenty, které tvoří to gró tvorby HDP, nejsou aspoň makroekonomicky v dobré kondici. Co se týká stavebnictví, to by stálo za pozornost. Stavebnictví má asi některé neduhy z minulosti, ale na druhou straně je velmi ovlivňováno cenou suroviny a vstupními materiály do stavebnictví, a to se také na tom podílí. Ale to už nebudu dál pitvat, to ať pitvají jiní. Já si dovolím – abych dodržel to, co jsem tady řekl, vzhledem k důležitosti dalších jednání pana ministra zejména v K9 – přečíst návrh stanoviska Senátu, tak jak navrhuje klub sociální demokracie, a pak návrh usnesení. Stanovisko máte k dispozici, ale pro plnost to přečtu, aby bylo zaznamenáno. Stanovisko Senátu PČR ke Konvergenčnímu programu ČR 2011. Senát na své 8. schůzi konané dne 4. května 2011 odmítl Národní program reforem České republiky 2011. Předložený Konvergenční program ČR 2011 v plném rozsahu z tohoto programu vychází. Konvergenční program ČR 2011 má vést k fiskální konsolidaci a slibuje vyrovnání příjmů a výdajů veřejných financí v roce 2016. Opatření a legislativní záměry v oblasti hospodářské politiky a samotný makroekonomický scénář podle názoru Senátu tento cílový stav v roce 2016 nezajistí. Naopak vládou připravené a avizované tzv. reformy bez širší společenské dohody jak s opozicí, tak se sociálními partnery, v současnosti již některé silově prosazované v Poslanecké sněmovně, povedou k oslabování hospodářské výkonnosti naší země, ke stagnaci či propadu životní úrovně velkého počtu občanů a k růstu sociálního napětí. Tento názor potvrzuje i současná situace, kdy vlivem dopadů tzv. reforem vlády Mirka Topolánka české hospodářství po výrazném propadu v roce 2009 dociluje jen velmi nízkého hospodářského růstu. Mírný nárůst HDP zajišťuje průmyslový výroba, zejména autoprůmysl a z něj vycházející zahraniční export. Naopak stavebnictví se nadále prudce propadá a velmi nepříznivý je vývoj v domácí poptávce a spotřebě. Senát konstatuje, že bez objektivního zhodnocení dopadů dosavadních reforem, poučení z nich, a bez vyváženě připravených reforem vede současná vláda naši zemi do hospodářské stagnace. Senát se obává, že Konvergenční program ČR 2011 nenaplňuje záměry předpokládané v úloze Evropského semestru jako nového nástroje koordinace fiskálních v rámci zemí EU. Proto Senát Parlamentu ČR vládní Konvergenční program, stejně tak jako Národní program reforem odmítá. Myslím si, že to stanovisko nemůže být překvapením, protože je řekl bych v souladu a navazuje na naše stanovisko k Národnímu programu reforem.
123
A teď konkrétně usnesení. Návrh usnesení Senátu ke Konvergenčnímu programu ČR 2011, senátní tisk č. 83. Senát I. odmítá Konvergenční program ČR 2011 zpracovaný vládou ČR, II. schvaluje doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení, III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi. Tolik usnesení. Jenom odůvodnění k němu: Za prvé: Vláda má naprosto svoji vlastní kompetenci tento materiál přijmout bez ohledu na naše stanovisko. Také se tak stalo, materiál už je v Bruselu. My jsme byli jako evropské parlamenty na posledním jednání v Bruselu vyzváni, abychom projednávali jak národní plány reforem, tak konvergenční programy v rámci subsidiriaty národních parlamentů a abychom stanoviska zasílali Komisi. Takže v tomto duchu navrhuji, abychom také postupovali. Tolik návrh usnesení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, naskýtá se zde otázka, jestli ještě tato velmi nestabilní vláda má vůbec mandát k takovým zásahům. Ne proto, že jako vláda přestala existovat, i když možná k tomu dojde také brzo, ale především proto, zda dokáže splnit to, co zde slibuje. A to je ta otázka. Protože tady se mluví o letech 2012–2014. Zatím tady, v tomto materiálu vidíme jenom samé škrty, zvyšování daní, zdražování všeho, a bohužel tady nevidíme žádné prorůstové faktory. Argumentace pana ministra je dostatečně známá – "voliči nám dali mandát a my děláme jenom to, co jsme jim říkali před volbami". Ano, tuto argumentaci znám, ale také znám statistiky, které říkají, že více než 70 % občanů nedůvěřuje této vládě. Zaklínat se vyrovnaným státním rozpočtem a nemít žádný dluh – to jsme viděli u Rumunska. Na druhé straně jsou tady Spojené státy s obrovským dluhem a nedělá jim to žádné vrásky. Já nechci být na jedné nebo na druhé straně toho extrému, ale říkám, že je potřeba se chovat rozumně. V rámci EU na tom totiž nejsme tak špatně a tak se, jak tady řekl náš kolega, nebojím sankcí ze strany EU. Evropská unie má dneska daleko větší problémy s udržením eura a myslím si, že pro ni nebude tak podstatné, řešit neplnění některých doporučení – doporučení – vůči České republice. Snižování spotřeby a investic, to je jenom krátkodobý efekt. Mě mrzí, že v tomto materiálu není žádná podpora exportu. A to, když naše vláda ruší ambasády, které jsou vlastně určitými obchodními vyslanci naší republiky ve světě, to asi nesměřuje k tomu, že by chtěli významněji našemu exportu nějakým způsobem pomoci. Chtěl bych se vrátit ještě k jiným věcem. Snížení státního příspěvku na stavební spoření, které má přinést úsporu kolem 4 miliard samozřejmě poznamená rozvoj stavebnictví a zaznamená jeho útlum, zrovna tak jako redukce objemu platů. Počítá se i s tím, a to jsem se chtěl zeptat pana ministra, jestli v roce 2012–2014 průměrný růst objemu mezd a platů v sektoru vlády ve výši 1,2 % se vztahuje na roční zvýšení, nebo jestli to je rozpočítáno na tři roky? Jinak populistické snahy, valorizovat na konci volebního cyklu dávky důchodového pojištění nad zákonnou mez – to si myslím, že bylo i za vlád, kde byl pan ministr jejich součástí. Dokonce, jestli se nemýlím, byly to návrhy lidovců. 124
Velmi mě zaráží to, že už se tady jasně počítá s privatizací důchodového a zdravotního systému a je tady hrazení pouze základního standardu péče. Ve zdravotnictví si vláda odsouhlasila úpravu regulačních poplatků a vidíme, že je tady i věc, která zatím není projednána, není odsouhlasena, že se zavádí poplatek za návštěvu specialisty bez předchozího doporučení obvodního lékaře. Myslím si, že to bude velký pilíř konvergenčního programu vlády, tato záležitost. Myslím to samozřejmě ironicky! Ale svědčí to o určitých nejasnostech, které nám jsou tady předkládány. Samozřejmě už se tady objevují komerční pojištění, která budou dělat akciové společnosti. No, a jako perličku na závěr – říká se tady něco o demografickém vývoji, o tom, že by měla být nějaká populační politika vlády. Ale tady se mluví o tom, že na porodné mají nárok jen nejchudší rodiny a pouze o jedno dítě. Takhle já si nepředstavuji podporu populace. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové. Domnívám se, že by bylo více než zapotřebí znovu připomenout, co jsem říkal ve svém úvodním slovu, že Konvergenční program a všechny semestrální zprávy hodnotí komise. Komise je zhodnotila. A komise napsala, že náš Národní program reforem, resp. Konvergenční program je v pořádku. Jestli tedy chcete kritizovat komisi, že dělá svou práci špatně, že ji dělá neodpovědně, tak zejména od těch, od kterých jsem tady mnohokrát slyšel výčitky, jak se chováme europesimisticky atd. atd., tak mi přijdou dosti zvláštní. Je pravda, že dodatečně hodnotit něco, co už bylo zhodnoceno tím, který je k tomu určen, a je to v právním základě zakládajících smluv, Smlouvy o fungování Evropské unie, mi přijde více než podivné. Už podivné bylo, že jsme komisi posílali poměrně tvrdou kritiku Národního programu reforem. Rozumím tomu, že opozice má právo kritizovat vládu, když je koaliční, a obdivuji se vládě, že v její situaci, kterou má velice těžko – povinnosti vůči EU plní tak, že jim to rada komise, která hodnotí Konvergenční program, že jim v podstatě vydá velmi dobré hodnocení, že jim dá jedničku, když bych to řekl, nebo jedna mínus; nějaké doplňky tam nepatrné byly. Ale rozhodně program nebyl odmítnut. Byl naopak schválen. Myslím, že kritizovat dodatečně, nyní, doprovodným stanoviskem nebo návrhem usnesení, že je trochu také vizitkou celé horní komory. Ale to je samozřejmě na každém z vás, jak se rozhodnete při konkrétním hlasování. Jenom bych chtěl ještě připomenout jednu úplně nejbolestivější věc, která mně skutečně v návrhu usnesení nesedí – a to je, že se tady zaměňuje důsledek za příčinu. Připomínám větu, že je "nepříznivý vývoj v domácí poptávce a spotřebě" – to je důsledek. Neustálé nabádání k tomu, abychom více utráceli, nemůže přece vést k naší prosperitě. Zkuste obhájit v domácím rozpočtu marnotratné utrácení jako zdroj dalšího bohatnutí. Myslím, že vám to těžko v domácím rozpočtu projde. Tady k tomu nepřímo nabádáme. Já nedoporučuji, abychom toto usnesení přijímali ze dvou důvodů. Jednak proto, že je to usnesení, které přichází "s křížkem po funuse" a jednak proto, že si myslím, že neodráží správnou cestu k nápravě, k snižování našich dluhů. Děkuji za pozornost.
125
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, paní předsedající, dámy a
pánové. Já bych chtěla říci celkem dvě věci. První se týká procesní stránky, jakým způsobem byl Národní program reforem projednáván; a podobným způsobem projednáván je i Konvergenční program. V úvodu bych ráda řekla, že jistě vás nepřekvapí, že s navrženým usnesením nesouhlasím. Naopak se domnívám, že jestliže proti ČR je vedena procedura k nadměrnému schodku, že vláda předkládá taková fiskální opatření, aby se ČR z této situace dostala. Myslím si, že Konvergenční program, už tady bylo řečeno, byl určitě připraven tak, že Evropská komise jej schválila. A pokud jste si všimli, tak doporučení, která z této strany přicházejí ČR, tak plně odrážela Národní program reforem, který jsme jako Senát, jako celek odmítli. Chtěla bych říct, že Národní program reforem, který s Konvergenčním programem v jeho fiskální části souvisí a vychází z něj, byl projednáván Senátem tím způsobem, že jej projednalo pět výborů Senátu. Všechny výbory přijaly doporučení – vzít na vědomí. Přestože naše nejsilnější politická strana v Senátu má všude většiny ve výborech, tak přesto tady na plénu byl předložen návrh, který byl poté schválen. I v této situaci ke Konvergenčnímu programu, který projednával VHZD a VEU, tak k tomu přichází na plénum Senátu toto usnesení. Je to samozřejmě právem každého – navrhnut usnesení Senátu – na druhou stranu si myslím, že takový legislativní proces uvnitř Senát do této doby jaksi nebyl a já na to upozorňuji. Připadá mi, že se rozhodování přenáší z výborů Senátu v doporučující části do politických klubů, a to si nemyslím, že by příliš Senátu příslušelo. Myslím, že situace je taková, že si skoro říká o decentní stanovisko těch, které prostě s návrhem usnesení nesouhlasí. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.
Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, asi jsem nebyl zrovna dobře pochopen. Prostřednictvím paní předsedající – panu kolegovi Sefzigovi – já tady kritizuji dvě věci. Za prvé, že tady nejsou prorůstová opatření a za druhé, že zdravotnictví patří výlučně do kompetence států, a ne EU. A za třetí jsou tady dvě skupiny ekonomů, které říkají – a v tom se právě liší, a nejsou to jenom ekonomové evropští, ale i američtí – které se liší v tom, jak se mají řešit důsledky krize, která se nás mimochodem neměla dotknout. Jedna říká, zvyšte spotřebu, zvyšte investice. Druhá říká, šetřete za každou cenu. Je otázku, co je lepší – a je potřeba hledat vyváženost mezi oběma směry. A to je to, na co jsem upozorňoval. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Nyní jsou přihlášeni dva místopředsedové. Oba s právem přednosti, takže pořadí podle přihlášení. Pan místopředseda Škromach.
126
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Dovolil bych si reagovat, byť tady bylo řečeno od zástupců politických frakcí, které jsou vládními frakcemi, že je už pozdě, já tomu rozumím. Vláda má tuto kompetenci a rozhoduje. Na druhé straně parlament – aspoň v normálních demokraciích – má právo vyjádřit svůj názor. To není žádná partyzánština, to je normální demokratický postup. To, že tady tato kritika je poměrně výrazná, je i důsledkem toho, že tato vláda, ač se utápí v mnoha malicherných sporech, tak v zásadních věcech mašinérie běží dál. Já bych velice rád poblahopřál panu ministru financí Mirku Kalouskovi k úspěchu, protože za podpory a úsměvu jeho koaličních partnerů – ODS a VV, tak de facto realizuje společně se svým kolegou na ministerstvu práce panem Drábkem program TOP 09, a to poměrně do důsledku. Sice nerozumím koaličním partnerům, kteří mají možná ještě nějaký vliv včetně pana premiéra, který spíš vládu lepí než vládne, tak chápu, že jsou spokojeni. Chápu i 6členný klub TOP 09, že takové řešení podporuje. Ale já myslím, že i paní předsedkyně tohoto klubu musí pochopit, že sociální demokracie nebude podporovat řešení krize, a jsem rád, že i pan ministr financí Mirek Kalousek po dvou letech přiznává, že tady krize je a že tedy byla a probíhá. Myslím si, že byla léta, kdy krize ve světě už velmi intenzivně působila a v Česku se stále jelo na vlně toho, že žádná krize není. A je dobře, že aspoň v tomhle někteří lidé prohlédli, a to je potřeba skutečně mimořádně ocenit. Na druhé straně opatření, která tady jsou, a jak už jsem řekl, vycházejí plně z programu TOP 09. A to je samozřejmě program, který se neshoduje s představami sociální demokracie. Je zajímavé, že v případech, kdy se to hodí, tak vláda používá doporučení Evropské komise a když se to nehodí, tak říká, že nám do toho nemá Evropa co mluvit. Myslím, že tady je potřeba rozlišit, do čeho nám může a do čeho nám nemůže mluvit. A pokud jde o systém zdravotní a důchodový, tak to jsou systémy, které jsou plně v kompetenci národních vlád. Chápal bych samozřejmě od pravicové vlády, a nejenom od pravicové, protože základem i našeho pohledu na řešení ekonomických problémů a zaměstnanosti je, že základem blahobytu má být práce, má být poctivá práce, práce, která je slušně zaplacena a člověk, který pracuje, by neměl příliš přemýšlet o tom, jestli slušně uživí rodinu. Zatímco Topolánkova vláda profitovala z opatření, která udělaly předchozí sociálnědemokratické vlády, a abychom neupřeli i určité zásluhy našim tehdejším koaličním partnerům, v té době to byla KDU-ČSL a Unie svobody, tenkráte s předsedou KDU-ČSL byl Mirek Kalousek, nebyl ve vládě, což odmítal, ale většina opatření, která jsme dělali, byla samozřejmě v souladu s koaličními partnery. A tyto vlády udělaly v oblasti zaměstnanosti spoustu opatření, která formálně jsou kritizována, ovšem na druhé straně stále nějak necítíme, že by tady přibývalo těch sofistikovaných investic, o nichž dneska často vláda hovoří, a de facto vlastně žije z těch investic, které sem přišly právě díky iniciativě sociální demokracie a našich vlád. Nakonec se to projevilo i ve výrazném poklesu nezaměstnanosti v letech 2005 až 2008. Na tom Topolánkova vláda neměla fakticky žádnou zásluhu, protože tato opatření mají svůj skluz a projevují se vlastně až v letech následujících. Ale já mám obavu, že po této vládě nebude žádný stát blahobytu, že tady nebude co rozdávat, jak se často říká, že když pravice vládne, tak pak přijde levice a ta rozdává to, co pravice nahospodařila. Bohužel situace i tenkrát po pádu Klausovy vlády, a mám obavu, že i po skončení této vlády, tak jak člověk čte tento Konvergenční program, bude stejná. Tenkrát Miloš Zeman řešil spálenou zemi a podařilo se napravit chyby, které tenkrát vznikly. Některé nás bohužel pronásledují
127
dodnes, například kauza Diag Human, která vznikla ještě v dobách Klausovy vlády. Tehdejší pan ministr Stráský, ještě dodneška pracuje ve službách vládních stran. A všechny další vlády potom řešily tyto problémy. Tyto prostředky pak samozřejmě v rozpočtu chybějí. Ale možná pro připomenutí, jak si představuje vláda boj s nezaměstnaností a jak chce nabídnout lidem pracovní příležitosti, je dobré si přečíst – je to krátké – jak hodnotí trh práce představa TOP 09 a jejich vládních souputníků ODS a Věcí veřejné. Česká republika se v následujících letech zaměří především na snížení strukturální nezaměstnanosti a aktivizaci skupin, jež jsou z pracovního trhu vyloučeny. – Fajn. V této souvislosti bude provedena komplexní reforma sociální politiky, která povede k posílení adresnosti sociálních dávek a ke zvýšení motivace ekonomicky neaktivních osob pro vstup na trh práce. – Bezva. Současně Česká republika hodlá významně vzpružit pracovní právo, a to prostřednictvím prodloužení zkušební doby, změn v oblasti výpovědních důvodů a odstupného. Rozšíření maximálního rozsahu zaměstnání na základě dohod o provedení práce či zavedení možnosti dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele – viz kapitola 6.2. Musím smeknout klobouk před takovými opatřeními vlády, které přinesou těch 190 tisíc pracovních míst, které slíbila ODS ve volebním programu. Ani slovo, ani čárka. Chápu, chceme po lidech, aby pracovali. Ale pak jim tu práci musíme nabídnout. A vy místo práce jim v rámci vládního programu nabízíte jediné - budeme vás trestat za to, že jste nezaměstnaní. Za to, že nemáte práci, že jste práci ztratili. To je jediné, co umí TOP 09 jako hlavní iniciátor těchto návrhů. A nerozumím vládní ODS, že podporuje jednostranně program této strany a nepřichází s vlastními iniciativami podpory zaměstnanosti. Samozřejmě, často zazní argument, vláda žádné pracovní místo nevytvoří. To je pravda. Ale vláda může vytvořit podmínky k tomu, aby pracovní příležitosti vznikaly. A podobně jako já, určitě i mnozí z vás jsou z regionů, kde je výrazně vysoká nezaměstnanost, kde mzdy zdaleka nedosahují naposledy zveřejněného průměrného výdělku 23 tisíc korun, o tom si tak mohou na Hodonínsku nebo vůbec na celém Moravsko-slovenském pomezí lidé nechávat jenom zdát. Tam mnohdy jsou nuceni pracovat za minimální mzdu, kterou pravicové vlády od roku 2006 zvýšily o 50 korun, takže osm tisíc hrubého. Za osm tisíc hrubého nikdo rodinu neuživí a stejně tak, jak rostou životní náklady a naposledy stanovené životní minimum, které určuje doplatky do životního minima, dávky hmotné nouze a další, tak se šest let neupravilo. Přitom ceny rostou, byly zavedeny poplatky ve zdravotnictví, jsou zvyšovány poplatky v soudnictví, jsou teď připravovány další poplatky, dokonce pan ministr byl tak spravedlivý, že všem sebral sto korun z jejich příjmu měsíčně na povodně. To je hezké, ale já si myslím, že to není spravedlivé. Vždy by to mělo být přiměřené výdělkům a příjmům. A určitě lidé s vysokými příjmy by proti tomu v zásadě nic neměli. Ale zatěžovat lidi výdaji, a nakonec i připravované výdaje formou zvyšování DPH skrytě, a postupně, takže nakonec to v zásadě těch 20 % nahoru bude, když se to správně matematicky propočítá. A řekl bych, že ministerstvo financí je v tom docela "dobré", protože často si pohrává s čísly, ale veřejná prezentace je potom trošku jiná.
128
Podnikatelské prostředí – ano, přibývá podnikatelů, ale v zásadě to jsou živnostníci, kteří živí sami sebe a snaží se zajistit příjem pro rodinu, jenom proto, že zkrátka a dobře ani dneska centralizovaný Úřad práce ČR, který vznikl jako velká myšlenka TOP 09 o tom, jakým způsobem zlepšit zaměstnanost, myslím si, že žádnou zaměstnanost nepřináší. Místo toho, aby tato vláda lidem nabídla alespoň nějakou práci například formou veřejně prospěšných prací pro obce, tak opatření pana ministra Kalouska a jeho kamaráda na ministerstvu práce a sociálních věcí pana ministra Drábka znamenalo, že byly sníženy finanční prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti. Musím říct, že to dost dobře nechápu. Vláda, která říká, že chce bojovat s těmi, kterým se pracovat nechce, a je dobře, že navazuje na politiku sociální demokracie z let minulých, ale sociální demokracie tu práci nabízela, nebo nabízela jednak podmínky pro investory, a to jak české, tak zahraniční, tak stejně tak nabízela možnost v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, v různých formách, a obzvláště pro regiony, které jsou velmi postiženy nezaměstnaností. Výsledek toho, co dneska vláda činí, je takový, že z těchto regionů lidé, a obzvlášť ti mladí lidé, odcházejí, odcházejí za prací do větších aglomerací. Já chápu, že z Prahy to všechno vypadá jinak, ale na Moravě, pane ministře, to vypadá výrazně jinak. A trošku nerozumím i některým kolegům tady v Senátu, kteří tyto regiony zastupují, jak mohou takovou politiku podporovat, protože i jejich voliči v jejich regionech pracují za minimální mzdy osm tisíc korun, deset tisíc hrubého a patnáct tisíc korun už je mnohdy v těchto moravských regionech vysoká mzda! To má samozřejmě své důsledky, protože hovoří se o tom, jakým způsobem se bude rozvíjet ekonomika k zajištění příjmů veřejných rozpočtů. A tady opět vláda místo toho, aby vytvářela podmínky k tomu, aby drobní živnostníci a podnikatelé, kteří mají své obchůdky, které mají své hospůdky a nabízejí drobné služby na venkově, měli zákazníky, aby měli klienty, no tak všechny zatížíme dalšími poplatky, čili dejme si rovnítko – daněmi, a to rovnými daněmi na hlavu pro každého bez ohledu na výši příjmu. K čemu to vede? No k tomu, že drobní živnostníci na venkově pomalu své živnosti balí, protože lidé si raději mnohé věci udělají sami, omezí spotřebu a výsledek je, že venkov na tom samozřejmě ztrácí. Já chápu, že vláda žije v Praze, a mnozí už zapomněli, odkud přišli. Ale je potřeba jim to neustále připomínat. A když bereme jednotlivé návrhy, které tady vláda uvádí, a kterými v zásadě zavazuje do budoucna i vlády následující, které přijdou ať už dříve nebo později, tak je zajímavé, jakými způsoby. Tady už je odprezentována třeba důchodová reforma jako taková, nebo reforma, reforma důchodů, a opakuji to neustále, v této zemi probíhá fakticky od roku 1995, kdy byl schválen nový zákon, a každá vláda řešila nějakým způsobem parametrické změny. Musím říct, že včera mě docela překvapila paní poslankyně Kohoutová, když v televizi hovořila o tom zákoně, který jsme včera projednávali ve vztahu k nálezu Ústavního soudu a kde jednoznačně, a nakonec i tady v Konvergenčním programu vlády se to uvádí, že bude pokračovat navyšování důchodového věku i po dosažení hranice 67 let. Tak paní poslankyně za ODS tam tvrdila, že to na 67 letech končí. Mně nevadí, že vláda má určitý názor, který prezentuje. Ale je škoda, že se za tento názor i její vlastní poslanci stydí. Myslím si, že poslanci ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, stejně tak jako jejich senátoři, by se měli hrdě hlásit k těmto návrhům. Když si přečtu Konvergenční program, tak je tam návrh na zrychlení odchodu do důchodu u žen o šest měsíců každým rokem. Já se ptám pana ministra, proč tam nedáte zrovna, že se bude prodlužovat důchodový věk o rok každým rokem. To je
129
ideální věc, to už do důchodu neodejde nikdo. A byl by to docela příznačný návrh pro vaši vládu. Také nerozumím tomu, proč se zavádí nový připojišťovací systém, když už jeden tady existuje. Nikdo zatím neřekl, jak se vypořádá vláda asi se 4,5 milionů pojištěnců v důchodových fondech. To, co je pozitivní a to, co více méně i určitým způsobem konverguje s naší představou, je zvýšení pojistného. Je dobře, konečně po letech i pravice dospěla k tomu, že nestačí v důchodovém systému jenom přehazovat z hromádky na hromádku. Tam nic nepřibude, jenom bude víc hromádek. Ale tím, že dává do principu, že pokud si člověk vyvede ze základního systému tři procenta, a s tím samozřejmě nelze souhlasit, tak k tomu musí přidat ještě dvě procentíka ze svého. To je výrazný posun. Výrazný posun ve zvýšení pojistného o dva procentní body, a myslím si, že to otvírá prostor i k diskusi o tom, jak hledat širší možnost dohody ohledně důchodového systému, protože jak by řekl klasik: Zdroje jsou, zvýšením pojistného to není špatné. Je zajímavé, že hlavně TOP 09 tvrdila, že žádné daně a pojištění zvyšovat nebudou, ale tohle bych ocenil docela pozitivně. Když potom budeme pokračovat dál, tak tady je další takový odstavec – změny na výdajové straně, podpora v nezaměstnanosti. Tam stát samozřejmě už zdaňuje dokonce i odstupné, a to sto procenty, protože lidem, kteří dostanou odstupné, které má jednoznačně charakter kompenzace za to, že zaměstnavatel ukončil pracovní poměr s tímto zaměstnancem z důvodů organizačních, tak stát sebere, s tím, že si z toho bude zaměstnanec financovat podporu v nezaměstnanosti. Tak to už je hodně, hodně přitaženo za vlasy. A myslím, že to jenom charakterizuje přístup toho, co tato vláda vlastně činí. Je to další zdanění občanů, a to ať už je to zdanění nemoci formou dalších a dalších poplatků a doplatků ve zdravotnictví, tak stejně tak je to další zdanění a potrestání za to, že člověk ztratil práci, aniž by mu vláda byla schopna nějakou práci nabídnout nebo zprostředkovat nebo nějakým způsobem podpořit aspoň firmy k tomu, aby pracovní příležitosti lidem nabízely. Docela výsměchem je tady sociální příplatek. Velký nadpis a zůstane do 31. prosince zachován rodinám pečujícím alespoň o jedno dlouhodobě nemocné či zdravotně postižené a nezaopatřené dítě a je-li alespoň jeden z pečujících rodičů dlouhodobě těžce zdravotně postižený. To je správné. Ale už tady není napsáno, že 90 % chudých rodin o tento příplatek přišlo bez jakékoliv kompenzace, naopak při opakovaném růstu cen a růstu různých poplatků, které nerozlišují to, jestli člověk je sociálně potřebný, jestli má rodinu s dětmi, jestli pracuje, jestli vydělává milion nebo vydělává osm tisíc. Je zajímavá definice, kterou tady uvádí vláda u porodného: Na porodné mají nárok jen nejchudší rodiny s příjmem do 2,4násobku životního minima, a to pouze za první dítě. Takže podle této definice jsou chudé všechny rodiny, které mají jedno dítě a příjem mají 2,4násobku životního minima. To bych tedy byl velice zvědav, na základě jaké analýzy k tomu tato vláda došla. Životní minimum, které bylo stanoveno naposledy za naší vlády, nebylo 6 let upravováno. Fakticky za situace kdy náklady rostou. Čili dávky, které dneska říká vláda, že jsou zbytečně vysoké, já myslím, že kdyby tento úsporný systém zavedli v Německu nebo Rakousku, tak tam mají revoluci. Protože náš systém patří k jedněm nejúspornějším. Samozřejmě druhá věc je, jak se s tím vypořádávají příslušní úředníci na úřadech práce, sociálních odborech a podobně a jakým způsobem pracují s těmito lidmi. Určitě existuje část lidí, kteří se práci vyhýbají dlouhodobě, ale prostředky v tomto systému jsou jakým způsobem na
130
ně došplápnout. Takže musím poblahopřát panu ministru Kalouskovi k úspěchu jako místopředsedovi vládní strany a strany, která zdá se, na tom všem ještě posiluje, protože skutečně TOP 09 se podařil mistrovský kousek. Prosadit program jedné strany v tříčlenné koalici, kde jednotliví partneři mají přibližně stejnou pozici a nejsilnější koaliční strana ODS tento program jenom tiše podporuje a vysvětluje. Takže má hlavní otázka pokud jde o konvergenční program je v oblasti zaměstnanosti, protože bez práce se říká nejsou koláče a bez práce není slušný život, bez práce nejsou příjmy do veřejných rozpočtů a tady v tomto programu jsem nikde nenašel, co chce vlastně vláda kromě toho, že sníží daně těm nejvýše příjmovým a kromě toho, že zatíží různými formami daní a poplatků ty nejníže příjmové a středně příjmové, většinou i ty živnostníky, o kterých vláda často hovoří a kromě toho, že postihne naprostou většinu měst a obcí a krajů. A s kraji dneska vláda vede válku, kde může, tak se jim snaží odebrat finanční prostředky a je to pochopitelné, protože hlavní témata krajských voleb, které tady budou příští rok na podzim, budou samozřejmě o sociálních službách, budou o zdravotnictví, budou o dopravě. A pan ministr financí se snaží a snaží. Já nevím, jestli má takový stranický úkol nebo jestli to je úkol od premiéra Nečase, že je potřeba kraje vyhladovět a já chci jen připomenout, že za opačné konstelace, kdy tedy na krajích vládla pravice a ve vládě byla sociální demokracie, tak takováto zvěrstva se neodehrávala. A není možné přenášet další a další kompetence na města a obce, není možné přenášet další povinnosti na kraje, tedy na samosprávu a bez finančních prostředků. A bohužel to je snaha této vlády stejně i v těch jiných oblastech, o kterých jsem hovořil. Takto tento konvergenční program není možné podpořit a nemohu souhlasit s těmi názory, že i když to už vláda předložila, takže by k tomu měl Parlament mlčet a tiše kývat. Já myslím, že v demokracii právě Parlament je místem, kde je potřeba k těmto názorům prezentovat stanoviska občanů těch, kteří nás volili a kteří dali důvěru těm programům, které tady zastupujeme. A že shodou okolností jsou ty většiny různé v obou komorách, je dobře. Škoda je, že za této situace Senát nemůže zablokovat některé věci, které si prostě vláda vesele prohlasovává většinou v Poslanecké sněmovně. Ale to už je věc jiné diskuse. Takže jednoznačně podporuji usnesení, které bylo navrženo panem předsedou Milanem Štěchem a věřím tomu, že toto usnesení bude i takovým varovným prstem pro tuto vládu, že by měla hledat v mnoha věcech jako je třeba důchodová reforma i zásadní změny v sociálních systémech, alespoň diskusí s opozicí, protože žádná vláda nikde na světě kromě různých diktátorských a jiných režimů to nikdy nemá na doživotí. A je dobré, aby věci, které mají zásadní dopad na občany v této zemi, jako například důchodová reforma nebo změny celého sociálního systému, které zasahují rodiny s dětmi a podobně, tak aby měly dlouhodobější trvání, aby to nebyl pouze výhled naše vláda a pak už nic, po nás potopa. A bohužel ta potopa zřejmě přijde. Po Klauzovi to byla spálená země, tady to možná bude potopa. A nedej Bože, aby to byla potopa skutečná. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další přihlášenou je paní
místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážená
paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejdříve k proceduře projednávání a potom ke konkrétním záležitostem. K té proceduře musím říci, že moje představa ve vztahu k Evropské unii a k zahraniční politice vždycky byla taková, že věci je potřeba vydiskutovat doma, že je potřeba se na nich dohodnout, klidně se pohádat, ale pak se dohodnout, stanovit si mantinely a kdykoliv vyjedeme za ty naše 131
kopečky, tak potom ten názor společně hájit. Bohužel v tomto případě takto postupovat nám není umožněno, protože konkrétně konvergenční program, který projednáváme, nebyl s opozičními stranami projednán a já se domnívám, že měl být projednán nejenom s opozicí, ale určitě v tripartitě, určitě se sociálními partnery, případně širokou odbornou veřejností a neziskovým sektorem. Ono to totiž není jenom o tom, co si ministerstvo financí spočítá a jak si to spočítá, ale je to o tom všem, o čem hovořil přede mnou Zdeněk Škromach. Je to o tom, že to dopadá skutečně konkrétně na lidi. A k tomu tedy, ještě k té proceduře – my se v této chvíli bavíme o konvergenčním programu, který měl být nejpozději do 6. května odeslán Evropské komisi a předpokládám, že také byl. Takže my se tady bavíme o něčem, do čeho v podstatě už nemůžeme ani zasáhnout. Reagujeme na to jako nejsilnější senátorský klub tím, že předkládáme ono usnesení. A teď tedy konkrétně. Tabulková příloha velmi jasně vypovídá o negativním vlivu současných reforem na celkový ekonomický vývoj v České republice. Potud je ministerstvo poctivé. Jenomže tyto tabulky nejsou vždy identické s údaji v textu programu. Zhoršující se makroekonomické údaje, hrubý domácí produkt, produktivita práce, úroveň hrubého domácího dluhu a podobně ukazují, že do konce roku 2014 nedojde k zásadnímu zlepšení a současné očekávání je horší než v roce 2010. Materiál však neobsahuje důvody těchto změn ani návrhy na jejich odstraňování. V kapitole 4 programu je uvedeno porovnání návrhu s rokem 2010. Poukazuje se na snižování spotřeby vlády a snižování nezaměstnanosti, ale nehovoří se již o produktivitě práce a změnách v HDP. Návrh konvergenčního programu je rovněž nižší než očekávání jiných institucí, jak je uvedeno v tabulce č. 4 na straně 20 programu. V kapitole 7 programu jsou uvedeny změny institucionálního rámce fiskální politiky podle již zmíněného národního programu reforem. Přitom již zřejmé, že vládní návrh zákona o veřejných zakázkách nebude zajišťovat předpokládané dopady, podobně jako pravděpodobně nebude projednán ústavní zákon o změnách a kompetencích NKÚ. Materiál neobsahuje žádný konkrétní závěr a doporučení, z kterých by bylo vhodné vycházet nejen při požadovaných ekonomických změnách, ale dokonce ani při schvalování státního rozpočtu. Musím konstatovat, že jde o formální zpracování dokumentů a zpracování dokumentů pro Evropskou komisi, pro evropské instituce. A tomu nasvědčuje také to, že nám zde do Senátu byl předložen vlastně ex post se zpožděním. Navíc nejde o konsolidační program pro Českou republiku, ale pouze o prosazení politického programu TOP 09, který sleduje bohužel za cíl zvýhodnit jen určité skupiny obyvatel a chce se mi dodat, ať to stojí co stojí. A ještě k doporučení Evropské komise pro Evropskou Radu, o kterém zda mluvil již pan senátor Sefzig. Toto doporučení je datováno dne 7.6.2011. A musím říci, že není až tak pozitivní, jak bylo prezentováno v tisku, ale i panem senátorem. V našem civilizačním okruhu je zvykem číst shora. Dovolím si tedy citovat: Program ve srovnání s prognózou útvaru komise z jara 2011 vychází z nižší prognózy růstu na rok 2012. A to zdůrazňuji zejména v důsledku dalšího trvajícího snižování reálných výdajů na vládní spotřebu. Plánovaná konsolidace je založena zejména na omezení výdajů. Navrhovaná opatření jsou obecně dostatečná pro dosažení cíle do roku 2013 podle doporučení Rady, ale zase zdůrazňuji, některá opatření obsažená v programu však znamenají riziko pro skutečný výsledek rozpočtového hospodaření. Zdá se také, že k dosažení cílů v pozdějších letech programu má dojít především díky příznivým podmínkám hospodářského cyklu a dalšímu zefektivnění veřejné správy, jehož realizace může být stále obtížnější. To je text doporučení Evropské komise.
132
Já bych si tady dovolila učinit poznámku, že prognózy ministerstva financí, resp. pana ministra Kalouska se diametrálně odlišují. Tu zkušenost máme. Prognóza hospodářského růstu 5 % v roce myslím 2007 – 8 se ukázala o 10 procentních bodů jinde, protože jsme měli hospodářský růst mínus 5 %. Takže jestliže konvergenční program je založen na podobných úvahách, tak to není jenom slohové cvičení pro Evropskou komisi, ale je to prostě podvod. Je mi líto, že to musím říci, ale je to tak. Dále si dovolím citovat: Náročným úkolem bude zajistit, aby opatření v zájmu snížení schodku v období 2011 až 2013 i v následujících letech neohrozilo dlouhodobý růst, zejména u výdajů na vzdělávání a veřejný výzkum a vývoj a aby zajistila odpovídající rezervu pro nárůst výdajů v důsledku demografického vývoje. To je upozornění a důrazné upozornění Evropské komise vůči nám. Evropská komise dále doporučuje, aby Česká republika pro období 2011 až 2012 provedla opatření, o kterých zde pan Sefzig už mluvil. Ale pan kolega vybral to, co samozřejmě vnímal jako příznivé. Já musím upozornit, že jsou tam věci, které se domnívám, že jsou velkým a velkým varováním pro tuto vládu. A bohužel kroky vlády jsou právě opačné než nám toto doporučení – tento text doporučuje. A to důrazné doporučení je nekrátit výdaje u položek podporujících růst a využít existující prostor pro zvýšení příjmů z nepřímých daní, zlepšit dodržování daňových předpisů a omezit daňové úniky. Slyším repliku pana ministra, že právě zvyšování příjmů z nepřímých daní provozuje. Domnívám se ale, že Evropská komise nemůže mít na mysli to, že zvýšíme nepřímé daně, které jsou těmi citlivými, to znamená nepřímé daně v těch nejnižších sazbách, které skutečně dopadají na nejnižší příjmové skupiny. To v Evropě totiž zvykem není. A pokud vím, tak žádný stát v Evropě nemá – teď myslím těchto 50 zemí EU, které považujeme za civilizačně a demokraticky na jakési úrovni, ke které bychom měli směřovat, nemají prostě takto rozvrstvené daně. Jestliže chceme zvyšovat nepřímé daně, chceme-li zpoplatňovat spotřebu, o čemž se můžeme bavit, tak to nemůžeme udělat tam, kde skutečně postihujeme skupiny obyvatel, které jsou sociálně potřebné. To se prostě v civilizovaných zemích nedělá. Dále toto doporučení hovoří o tom, o čem jsme se zde bavili také včera u zákona o důchodech, a to že úsilí – cituji – by se mělo soustředit nejprve na další změny veřejného pilíře. Dále na podporu opatření zvyšujících zaměstnanost dalších pracovníků. Také že je potřeba posílit účast na trhu práce omezením překážek, především pro ohrožené skupiny, pro rodiče s malými dětmi a podobně. Ale pak jsou další dva odstavce, které hovoří o tom, že je potřeba posílit schopnost veřejných služeb zaměstnanosti, zvýšit kvalitu a efektivitu odborné přípravy a veřejných služeb, jako takové. Přijmout nezbytná opatření pro zlepšení kvality veřejných služeb a posléze v doporučení je zřídit transparentní systém hodnocení kvality akademických institucí a svázat je s financováním, aby se zlepšila kvalita terciárního vzdělávání. Když si toto doporučení přečteme, když se podíváme do hloubky, když si ho srovnáme s tím, co tato vláda dělá, musíme konstatovat, že dělá pravý opak. Veřejné služby nerozvíjí, nepodporuje, naopak cíleně likviduje. Je rozdíl samozřejmě mezi pohledem sociální demokracie a pohledem TOP 09, respektive pravicové vlády. Samozřejmě sociální demokracie podporuje rozvoj veřejných služeb, protože je považujeme za základ sociálního státu, protože s tím souvisí životní úroveň a kvalita života především středních vrstev obyvatelstva. Proto je bytostný zájem sociální demokracie mít zdravé veřejné finance, protože zdravé veřejné finance znamenají, že jsme schopni zajistit skutečně kvalitní, efektivní, moderní veřejné služby. Hovořím o vzdělávání, hovořím o systému zdravotní péče, hovořím o důchodových a sociálních systémech, ale hovořím také o hromadné dopravě a o ochraně životního prostředí.
133
To všechno padá pod oblast služeb ve veřejném zájmu. A k tomu je potřeba mít skutečně zdravé veřejné finance. My bychom si přáli, aby konvergenční program byl takový, abychom skutečně měli dostatek financí na to, aby systém veřejných služeb byl odpovídající tomu, co lidé v této zemi potřebují a co jim zajišťuje vysokou životní úroveň a vysokou kvalitu jejich života. K tomu ale nestačí škrtat. K tomu je potřeba hospodařit, investovat do budoucnosti. Opatření na podporu růstu však této vládě zcela chybí, anebo jsou zcela mizivá a konvergenční program to jenom dokládá. Nemohu proto tento program vzít ani vědomí a podpořím usnesení, tak jak bylo navrženou panem předsedou Štěchem. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji,
paní
místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je kolega Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení
kolegové, já tady nechci rozviřovat další diskusi, ale přesto považuji za nutné zopakovat některé věci, které jsem říkal, už když jsme schvalovali Národní program reforem. V rámci Národního programu reforem, pokud si ho přečteme, tak zjistíme, že vláda chce dosáhnout jakýchsi sedmi cílů. Prvním je konsolidace veřejných financí. Druhým je fungující trh práce a racionální systém jako předpoklad konkurenceschopné ekonomiky. Třetím je vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti a vyšší produktivitě práce. Čtvrtým je podpora podnikání, digitalizace a rozvoj digitálního trhu. Pátým podpora růstu založeného na výzkumu a inovacích. Šestým podpora nízkouhlíkové konkurenceschopné ekonomiky a šetrné životní prostředí. Sedmým je podpora konkurenceschopnosti a zlepšení dopravní infrastruktury. Já nechci unavovat, ale chci připomenout, že ani k jednomu tomuto reformnímu cíli v době projednávání Národního programu reforem jako celku nebyly ze strany opozice žádné připomínky. To, co bylo kritizováno je velmi podobné tomu, co je kritizováno dnes, a to jsou nástroje, které chce současná koalice, současná vláda použít. To znamená, nejsou kritizovány cíle, jsou kritizovány nástroje. Stejně – pokud si vzpomeneme – tak jako dnes vystoupil jako první pan předseda Senátu Štěch a řekl, že je také pro nezadluženou budoucnost. A následně ale řekl, že by to dělal jinak. To je logické, proto tady máme pravici a levici. Je tady jedna skupina, která to chce dělat tak, že dává přednost iniciativě, svobodě, tržnímu prostředí, minimalizuje regulace a snaží se, aby si lidé o svém životě rozhodovali zejména sami. Pak je tady druhá skupina, která více nebo méně upřednostňuje regulace, standardní mechanismy a řízení toho, kdy, kdo, co a jak má dělat. Tím pádem potom se na těch nástrojích nikdy nemůžeme shodnout. Ale schvalování, respektive vzetí na vědomí Národního programu reforem, nebo Konvergenčního programu není diskusí o tom, jaké mají být použity nástroje. Je to diskusí o tom, co my chceme, jaký je náš cíl. A pokud dneska opozice chce odmítnout ty cíle, proti kterým nic nemá, jenom kritizuje nástroje, tak vlastně popírá základní věc, kterou sama následně potom chce prosazovat. Je to dle mého názoru velmi nelogické a řekl bych z tohoto pohledu málem až nepochopitelné. Na kritiku nástrojů, na kritiku toho, jak se to dělá a zda dobře nebo špatně, není určeno odmítání Konvergenčního programu, není určeno odmítání Národního programu reforem. Pokud to učiníte, tak mimo jiné říkáte, že vy nechcete nezadluženou budoucnost, že vy nechcete – já nevím – vzdělávání jako cestu ke konkurenceschopnosti, že vy nechcete podporu růstu založeného na výzkumu a inovacích. To je tím řečeno. 134
Samozřejmě, můžeme touto cestou jít, ale to není cesta konsensu, to není cesta spolupráce, to není cesta, ke které často koalici vyzýváte. Takže já znovu prosím, abyste zvážili před tím, než budete dávat hlasovat, a zřejmě, pokud budete chtít, tak prohlasujete přijetí navrženého usnesení, tuto věc. Abyste zvážili, zda skutečně tím, že přijmeme usnesení, které odmítne konvergenční program, náhodou velmi nepoškodíme Českou republiku a vlastně nepoškodíme i vaše zájmy. Teď už jenom dvě malé poznámky. Neříkám, že se mi vždycky líbí všechny výroky pana ministra financí. Ale co já si pamatuji, pan ministr financí nikdy neřekl, že naši zemi nezasáhne hospodářská krize. Pan ministr financí řekl, že jsme se vyhnuli krizi bankovního sektoru. A to je pravda, díky těm výdajům, které jsme měli před tím. A prosím vás, nezaměňujme hodinky a holinky. Tak to bylo řečeno, takto to bylo stokrát vysvětleno, a účelově překrucovat pravdy bychom neměli – aspoň tady, v Senátu. A druhá věc – kraje a zvěrstva. O tom bych tady mohl mluvit hodiny. Hodiny o diskusích s panem ministrem zdravotnictví Rathem v době, kdy jsem byl hejtmanem. Vždycky to bude tak, že když je vláda z jedné strany a hejtmani z druhé strany, že si ne ve všem budou schopni vyjít vstříc. Ale já si nepamatuji a nevnímám to někdy tak, že by tam byly nějaké významné a výrazné neslušnosti. Vždycky nakonec, až na výjimky, bylo možné jít do kompromisu. Tak nevnášejme do těchto problémů, které nás všechny trápí, více řevnivosti, než je nezbytně nutné. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli mám dva přihlášené, první je paní místopředsedkyně Alena Palečková, prosím, paní kolegyně. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji.
Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já v podstatě navážu na svého předřečníka a budu velmi stručná. K mému vystoupení mě donutilo vystoupení pana místopředsedy Škromacha, byť ta reakce na něj bude velmi obtížná, protože tady byly bez ladu a skladu vysloveny úplné lži, polopravdy, různé "objevné" myšlenky atd. Několikrát ve svém vystoupení použil bonmot Miloše Zemana o spálené zemi. Byl to bonmot předvolební a Miloš Zeman se od té doby několikrát vyjádřil ve smyslu, že s Václavem Klausem v podstatě v mnohých věcech souhlasil, nebo že byli přátelé. Já k tomu musím říci, že po dalších vládách, které nastoupily, vládách sociálně demokratických, Špidlově a Grossově, nebyla spálená země, ale zbyla vybrakovaná pokladna a podivná představa o nějakých imaginárních zdrojích, které někde jsou. Já jsem pamětník a pamatuji si na prvomájové průvody, kde bylo řečeno, že maso bude vbrzku a všichni se ptali, kde to "Brzko" je. Na jednu konkrétní věc, podobně jako kolega Vystrčil, ale musím zareagovat, protože se dlouhodobě zabývám problematikou rodin, podpory rodin, podpory rovnoprávného postavení žen atd. Bylo tady řečeno, že snížením, nebo úpravou porodného dochází k nějakému zchudnutí rodin s dětmi. Já chci jenom upozornit na to, že Česká republika má v podstatě nejdelší mateřskou a rodičovskou dovolenou – placenou, v této oblasti patří v podstatě k premiantům Evropské unie. Prosila bych kolegy z opozice, pokud kritizují, aby kritizovali skutečně konstruktivně a ne s emocemi. Děkuji za pozornost. 135
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli je písemně přihlášen pan Miroslav Škaloud, navíc pan místopředseda neuplatňuje přednostní právo. Takže prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté, já
tady zareaguji krátce na jednu věc, a to je zejména poslání tohoto materiálu, resp. doprovodného usnesení Evropské komisi. Samozřejmě souhlasím s předřečníky, že Parlament by neměl mlčet a jenom kývat. To je samozřejmé. Jsme tu od toho. Bojujte, jak nejlépe umíte. Ale zasílat ublížené supliky do Bruselu, nepovažuji za prozíravé. Řeknu vám, proč. Vy kritizujete Konvergenční program, byť již je schválen Komisí a doporučen Radě k jeho přijetí. To bychom si měli uvědomit. To samozřejmě nebrání kritice. Ale není to teď až tak důležité – ta kritika – z tohoto aspektu, když už to Evropská rada dostane doporučeno od Komise ke schválení. Chci se soustředit na jednu věc. Zde se stává zvykem, že z podnětu senátorů sociální demokracie se posílají Evropské komise nesouhlasná stanoviska s vládou; naposledy u Národního programu reforem a nyní u Konvergenčního programu. Samozřejmě, někteří z nás si mohou myslet, že to nemusí mít žádný význam. Já se ale domnívám, že to význam mít může. Pokud Komise dostává různá stanoviska od vlády a komor, vyvolává to nepochybně dojem nesouladu a rozporu na domácí scéně, které ventilujeme na evropské úrovni. Komise tato rozdílná stanoviska nemusí využití, ale někdy je může využít v neprospěch ČR, pokud se například bude rozhodovat nad téměř identickými požadavky např. ČR a nějakého jiného členského státu. Pokud se to hodí, využije to. Já se domnívám, že bychom tady měli diskutovat, nebo se pohádat, o čemkoliv, jakýmkoliv způsobem. Ale navenek bychom neměli vyvolávat nějaká rozporuplná stanoviska uvnitř státu. To se nám vymstí. Souhlasím také s tím, jak tu ventiloval kolega Dryml, že názory na řešení krize mohou být různé. On to stručně popsal. Na jedné straně – šetřit. Na druhé straně – zvýšit spotřebu. Nebo – jak řekl kolega Štěch – zvýšit investiční aktivity a poptávku obyvatelstva. Dodávám, že v tomto případě, asi za jakoukoliv cenu. Samozřejmě je třeba vyvážený přístup mezi těmito mantinely. A hledání toho asi nelze odbýt nějakými proklamacemi. Nicméně je vyvážený postup – přestat dělat reformy a utrácet dál? Zkusme se podívat, jak vzniklo zadlužení ČR. Ano, do podzimu 2008 Česká republika a její ekonomika rostla, prosperovala a produkovala bohatství. Deset let prosperity – a výsledkem byl dluh. Jak je to možné? Je to tím, že příjmy státu rostly, ale výdaje rostly ještě více. Pokud stát opakovaně hospodařil s výrazně vyššími výdaji, než na jaké dokázal vybrat peníze na daních, je zřejmé, že chybou byla neschopnost pustit se do zásadních reforem, ať už sociálních dávek, zdravotnictví a penzí. Vzhledem k tomu, že v roce 2008 udeřila krize, tak je jasné, že v důsledku nastal propad příjmů rozpočtu. A dluh se ještě zvětšil. Tento nárůst dluhu je srozumitelný, pochopitelný i obhajitelný. Co však je neobhajitelné – dluh, který byl předtím, nebyl dán tím, že příjmy rozpočtu byly nízké, nýbrž tím, že výdaje byly nehospodárně vysoké. A je jasné, že nekontrolovatelný dluh je cestou do pekel. Již v současné době platíme 70 mld. ročně za úroky nebo za správu toho dluhu. To je cena za sociální stát, za služby, o kterých tady hovořila kolegyně Gajdůšková. Ale 70 mld. ročně je naprosto neproduktivních. Ty jdou prostě pryč. Z těch nic už nikdo nedostane.
136
Domnívám se, že je zapotřebí už začít spirálu zadlužování brzdit, a ne ji prohlubovat. Já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli
jsou opět přihlášeni lidé s přednostmi. Určitě má přednostní právo pan Milan Štěch, předseda Senátu. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl v úvodním vystoupení říci, jaké je naše stanovisko, a předpokládal jsem, že diskuse nebude tak široká. Protože jsme diskutovali už k Národnímu programu reforem, a jestli se kolegyně a kolegové z pravého spektra podivují, že máme takováto stanoviska, tak tomu příliš nerozumím. Nevím, co od nás očekávají. Možná jsou v tomto trochu drobet naivní, že my jsme také enormně naivní. Ono to tak není. Za prvé, abych nezapomněl, zareaguji na paní místopředsedkyni, která hovořila o tom, jak to po nás bylo hrozné, když skončila vláda sociální demokracie. Měli jsme schodek veřejných financí HDP kolem 3 %. Byl nastartován hospodářský růst. A prosím, nezapomínejme, že vláda Miloše Zemana, i když to původně odmítala, tak zaplatila velký experiment s kupónovou privatizací a dalšími formami privatizace ve stovkách miliard korun. Rozdíly se liší od 360 mld. až do 800 mld. Kč. Mám obavy, že už to dneska úplně nikdo přesně nespočítá. Když si vezmeme, že dneska máme dluh jeden bilión čtyři sta miliard korun zhruba, tak si myslím, že je naprosto jasné, kde se nastartovaly velké částky dluhových služeb a jejich úhrady. To je ale diskuse, která se vede ve sněmovně opakovaně pořád. Vím, že pan ministra Kalousek na to umí zareagovat. Já bych zase uměl zareagovat na něj, ale nechci to tady dál rozvíjet. Také kritika, že posíláme do Bruselu tato stanoviska a že to nemusí být dobře – ona se totiž donedávna posílala, to bylo do listopadu loňského roku také stanoviska, ale souhlasná. My jsme ta stanoviska posílali, to není nic nového. To se očekává. V rámci subsidiarity a činnosti národních parlamentů se to očekává. Chyba je ovšem, že se nehledá kompromis, že se nevedou diskuse o základních reformách. Tady není spor mezi námi o tom, že postupy plus mínus mají být stejné, abychom v roce 2016-2017 mohli říci. Jsme prostě na dobré cestě, schodek nemáme buď žádná anebo velmi malý. V tom se shodujeme. Tady je skutečně základní spor o to, jak k tomu máme dojít. Kolegyně, kolegové, a to se na sebe nemusíme hněvat, jestli myslíte, že pro nás je možné odsouhlasit tento materiál – vždyť se podívejte, tam jsou reformy vyjmenovány, jak se k tomu dojde; konečná čísla, která tady byla prezentována s kterými do značné míry souhlasíme, jsou podloženy, jaké to budou kroky, v jakých reformách se kolik a čeho dosáhne. A to kdybychom tady my odsouhlasili, tak promiňte, v té zemi musíme být za blbí a komedianty, že na jedné straně reformy kritizujeme a že proti nim hlasujeme, a na druhé straně je v obecném materiálu tady podpoříme. My je nepodporujeme proto, že jsme přesvědčeni, že ČR nepomůžou, ale že ji škodí. Jsou přesvědčeni o tom, že polarizování společnosti v přístupu k zdravotní péči je špatný krok. Jsme přesvědčeni o tom, že vyvádění 3 % z prvního pilíře důchodového pojištění do soukromokapitálových fondů, je špatný krok. Jsme přesvědčeni o tom, že zvyšování DPH na 14, resp. 17,5 % je špatný krok. Jsme přesvědčeni o tom, že se má zavést daňová progrese. Myslíme si, že se má více peněz pro státní rozpočet vydělat na majetkových konsorciích. Jsme přesvědčeni o tom, že více peněz v chybějící pokladně mají dát některé korporace, zejména
137
nadnárodní, z velkých zisků, které odvádějí do zahraničí. To je náš model vyrovnaného rozpočtu. Ano, vy s tím nesouhlasíte, my vás nepřesvědčíme, nebo těžko hledáme kompromis. Ale vy jste teď ve vládě a vy byste nám měli dát šanci kompromis s námi hledat. Ale s námi se vůbec o tom nejedná. Tak jak můžete očekávat, že my paušálně řekneme – bereme na vědomí. To bychom skutečně byli za blbí. To neděláme kvůli nějakému gestu. Vůbec ne. To má velké obsahové jádro. Takže, aby bylo mezi námi jasno – vůbec se na sebe nemusíme mračit. A prosím vás, hovořit o tom a pouštět jakoby do éteru, že se chování Senátu změnilo – no, Senát je teď v opoziční pozici vůči vládě. Vždyť si vzpomeňte, když sem přicházeli představitelé sociální demokracie, když byli ve vládě, co zákonů se vracelo. Nechám to klidně vyhledat. To není, že teď bychom chtěli někomu něco jaksi splácet. Kdybych to chtěl splácet, tak to mám vyhledané. Já to vyhledané nemám. To je prostě přirozená reakce na rozdílné programy, které máme. A říkat, že je to jako pomalu nedemokratické... Vážení, vzpomeňte si, co tady proběhlo, a doporučoval bych v tom směru určitou pokoru, když se projednával batoh, který obsahoval pomalu 70 tzv. reformních zákonů, tak jste nás nenechali ani v diskusi o tom diskutovat! Myslím si, že toto by lidé, kteří pro to hlasovali, neměli ze svých úst vypustit to, co vypustili. Já budu dělat všechno pro to, pokud budu v čele Senátu, aby takováto situace se nikdy neopakovala. Ale prosím, nepokoušejte se nás dostat do pozice, že se tu budeme chovat loajálně k vládě, když naše programová orientace, naše vnitřní přesvědčení, s tím není v souladu. V tom není přece nic špatného, to patří k parlamentní demokracii a nemusíme se kvůli tomu na sebe zlobit. Co se týká dalších věcí. Je zcela zřejmé, že naše stanoviska budou v Bruselu samozřejmě vnímána. Ale musím také říci ještě jednu zkušenost. Asi před dvěma nebo třemi lety jsem byl překvapen jednou ze zpráv OECD. A tato zpráva byla dosti rozdílná oproti tomu, co mi prezentovali zástupci, když jsme s nimi tehdy ještě na odborech měli jednání, co bude v této zprávě obsaženo. A pak jsem pátral, proč ta zpráva je rozdílná. A zjistil jsem, že pan Dyba – nemusím ho tady asi osazenstvu představovat – který zastupuje Českou republiku při OECD, vlastně nechal tuto zprávu za ČR vypracovat stážistce, která předtím působila na ministerstvu financí. Vážení, mohla být tato zpráva, která měla být objektivní zprávou OECD, jiná, než jaká byla, když ji vypracovával člověk, který předtím pomáhal vládní politiku v ČR realizovat? Chci říci, že informace z Bruselu nejsou vždycky úplně vědma. Já třeba nesouhlasím s politikou Evropské komise v tom, že by se měl zvyšovat podíl nepřímých daní na úkor přímých daní. To je samozřejmě zásadní ideologický a politický, ale i věcný střet. A to jsou věci, které se dneska v Evropské komisi ukazují tak, že ne se vším, co dělá Evropská komise, musíme souhlasit. Ale to neznamená, že bychom byli protievropští, my jsme proevropští a o evropské politice vedeme diskusi. Kéž by se v našich parlamentech vedla kompromisní diskuse, jako se vede často v Evropském parlamentu. Tam se skutečně často hledá kompromis. U nás se to, bohužel, zatím takto nedaří. Chci jenom říci, že ta zpráva, jak říkala kolegyně Gajdůšková, je trochu jiná. Viděl jsem anonci v českých novinách, kde to vypadalo, že naše programy jsou vrchol světa. A když jsem včera objevil na internetových stránkách Evropské komise nebo Evropské unie doslovný překlad, tak už to bylo o něčem jiném, už to bylo vyváženější. Ale znova chci říci – to neznamená, že my se musíme v každém směru doporučením odborníků nebo resp. zaměstnanců Evropské komise, to zatím není samotná Evropská komise, že se tím všichni do puntíku musíme řídit. A oni tam také upozorňují na oblast poptávky a spotřeby a některé další věci.
138
Tolik k tomu, proč si myslím, že naše stanovisko je objektivní. Vychází z našich dlouhodobých stanovisek. A kdybychom pro tento Konvergenční program hlasovali, tak podporujeme obsah toho modrého tisku, a to znamená včetně těch reforem, včetně těch kroků, proti kterým v dílčích krocích mi protestujeme, proti kterým hlasujeme. A ne jenom proto, abychom dělali gesta, to vůbec ne! Ale proto, že jsme hluboce přesvědčeni, že je to špatná cesta. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli mám přihlášeného pana místopředsedu Zdeňka Škromacha, prosím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, vážený pane ministře. Musím říci, že mě trošku překvapila reakce paní místopředsedkyně Senátu, protože obviňovat někoho ze lži a pod., tvrdit o tom, jak se tady zvýšily sociální výdaje za vlády sociální demokracie. To jsou obecné fráze, které bohužel nemají žádný podklad. Mohl bych si zavzpomínat, a jsem rád, že je tady pan ministr financí Kalousek, který vlastně v roce 2006 ve volební kampani měl na svém bilboardu "Rodičovský příspěvek jsme zvýšili – myslím na 6700 Kč nebo 7200 Kč". Od té doby nedělá nic jiného, než se snaží tento rodičovský příspěvek snížit a omezit. Nic proti tomu, je to samozřejmě určitý vývoj a hnutí mysli. Ale vzpomenu na to, kdy jsem se tenkrát jako ministr práce a sociálních věcí snažil vysvětlit tehdejšímu našemu koaličnímu partnerovi, a i pravicové opozici, že v té chvíli tyto prostředky v rozpočtu nejsou a že je potřeba to dělat postupným navyšováním. A v situaci, kdy pravicová opozice, aby jaksi prezentovala, že na to máme, tento návrh prosazovala, tak nebyl důvod k tomu, aby sociální demokracie takovýto pozitivní návrh pro rodiny nepodpořila. A obviňovat dneska sociální demokracii ze zvyšování sociálních výdajů je něco, co nemá absolutně žádnou oporu v realitě. Například nové zákony o životním minimu a hmotné nouzi, které vešly v účinnost, tak jenom v roce, kdy byly zrealizovány, vedly k 50procentnímu snížení výdajů v této oblasti. Ale velký rozdíl mezi těmito opatřeními je v tom, že sociální demokracie vždycky myslí na to, že je potřeba dělat racionální opatření, ale s tím, aby sociální dopady byly minimální a aby došlo i k tomu, že tady existuje sociální smír a že se sociální partneři dohodnou. Obviňovat nás z něčeho podobného, jako tady například zaznělo, že chceme někde někoho pomlouvat. My nikoho nepomlouváme. Ty cíle jsou jasné, a já s tím musím souhlasit. Která politická strana by nechtěla ekonomickou prosperitu, která by nechtěla vyšší zaměstnanost, lepší životní úroveň. A je potřeba, to řekl dobře pan senátor, hledat různé cesty. A v těch cestách se lišíme. A na tom není nic divného a je to normální ve všech demokraciích, a myslím si, že i v jiných parlamentech je to pak vždycky otázkou většiny, která se shodne na nějakém názoru. Já bych jenom uvedl příklad rozdílných způsobů přístupu k řešení situace. Když jsme prosazovali v dobách naší vlády zákon o sociálních službách, což je zákon, který se týká spousty lidí, zasahuje do spousty oblastí, má samozřejmě dopady i rozpočtové, tak tenkrát se podařilo takovýto zákon, právě díky širokým dohodám, prohlasovat v rámci Parlamentu za podpory všech politických stran. Neříkám, že pro to hlasovali všichni poslanci a senátoři, ale podpořily to průřezově všechny politické strany. A je vidět, že tato oblast se nakonec parametricky uplatňuje, a to je v pořádku, tak jak jde čas a ukazuje situace, nemusíme se zase shodovat na tom, jakým způsobem a jakým směrem. Ale je to systémová změna, která má dlouhodobé trvání a přetrvá další vlády, protože byla nastavena správně. A proto myslím, že pokud jde o spor, který tady vedeme, a on se vedl vlastně i včera ohledně
139
reakce na nález Ústavního soudu v oblasti důchodového pojištění, problém přece je v tom, že rozumná vláda – a pan ministr Kalousek to říkal často – má myslet dále než za horizont svého vládnutí, tak musí uvažovat i o tom, že jsou věci, které je možné změnit a které jsou samozřejmě politické a plně se k nim přihlásit. A pak jsou věci, které jsou systémové, jsou dlouhodobé a vyvolávají historicky nespravedlnosti tím, že už nejdou napravit. A my cítíme potřebu říci, že tyto věci s opozicí v ČR projednány nebyly. Až jednou přijde jiná vláda, když z Bruselu přijdou a řeknou, no ale vaše vláda se zavázala... Je to naprosto legitimní. A tady možná překvapím, ale jsem přesvědčen o tom, že vlády by měly být konzistentní a navazovat na tu předchozí, i když jsou jinak politicky orientované. Myslím si, že to je samozřejmě důležité jak v ekonomice, ale třeba i v zahraniční politice. A když bereme dneska z tohoto hlediska pozici sociální demokracie, tak my neděláme nic jiného, než jenom slušně upozorňujeme na to, že tyto věci jsou výsadně projednávány pouze v rámci politiky této vlády, této vládní koalice, a není vedena věcná diskuse předtím, než tato rozhodnutí padnou. A pak nám nezbývá nic jiného, než na tato rozhodnutí vlády reagovat. A například projednávání Konvergenčního programu tady v Senátu k nim patří. A já si nemyslím, že tady se děje něco jiného než v minulosti. Myslím, že byly jiné většiny, byly jiné názory. A je paradoxní třeba i včerejší hlasování, kdy pro vládní návrh reakce na ústavní nález v oblasti důchodového systému hlasovalo myslím pouze šest senátorů z vládních stran. Tento návrh Senátem prošel jednoznačně průřezově i přes další politické strany. A je škoda, že vláda, podobně jako dneska tady zazněla ze strany vládních senátorů výzva, abychom se chovali konstruktivně jako opozice, ale na rozdíl od vlády my máme daleko méně faktických možností, jak do těchto věcí vstupovat. Vždycky to byla iniciativa vlády, která vede k tomu, že se tyto věci snaží projednat i s opozicí. Obráceně to nejde, opozice nemůže pozvat vládu k nějakému kulatému pracovnímu stolu a pod., ale je to vláda, která to má dělat. A opět vzpomenu vládu sociální demokracie, kdy existovala tzv. první Bezděkova komise k důchodové reformě, kde byly zastoupeny všechny politické subjekty, které působily v Parlamentu, včetně opozičních, a hledal se nějaký konsensus. Je dobře, že se téměř našel a že se navazuje na tyto zkušenosti. Ale problém je, že následné vlády, ačkoliv o tom hodně hovořili, už samy o sobě v praktickém způsobu přístupu toto neřešily. A to neberu v úvahu nějaké kuloární debaty, kdy se potká stínový ministr s ministrem a hovoří o důchodech – prostě si o tom popovídáme. Ale jde o to to dělat oficiálně. A myslím si, že pan ministr financí Kalousek pamatuje hodně těchto vlád a těchto období a byl u mnoha věcí, a je škoda, že tuto dobrou praxi nepřenáší i do této vlády, protože to by bylo dobře. A úplně na závěr bych chtěl ještě říci, že teď jsem dostal usnesení, že děkujeme vládě za dobré působení a za to, jak připravila konvergenční program. Já jsem již v úvodu říkal, že blahopřeji panu ministrovi Kalouskovi k úspěchu TOP 09, jak perfektně dokáže prosadit svůj program v rámci vládní koalice, jak přes ministerstvo financí, tak přes ministerstvo práce a sociálních věcí, protože všechny ty věci takhle procházejí. A jsem rád, že vládní ODS a Věci veřejné je podporují v plnění jejich programu. Ale na druhé straně vzhledem k tomu, že taková shoda a taková podpora ze strany sociální demokracie není, máme na to prostě jiný názor. Ale respektuji to, že pan ministr financí Kalousek je velmi schopný politik a že je schopen spoustu věcí prosadit. Ale neshoduji se už v tom, že by se to sociální demokracii líbilo. Máme prostě jiné představy, jak ty věci řešit, a slušným způsobem, a myslím si, že velmi vstřícným, jsme je tady v Senátu projednali a uvidíme, jaká bude většina zástupců
140
občanů, která je tu prezentována jednotlivými senátory, kteří byli zvoleni ve svých obvodech. Myslím, že na tom není nic zvláštního, že parlamentní komora prostě vyjádří svůj názor. A dej bože, aby podobným demokratickým způsobem a vstřícným způsobem postupovala vládní koalice i v PS, kde bohužel spíše opozici válcuje, než by s ní vedla konstruktivní diskusi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli mám
přihlášenou s přednostním právem paní senátorku Soňu Paukrtovou, předsedkyni klubu TOP 09, prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, opravdu už jenom krátce. Já sociální demokraty úplně chápu. Oni tady mají většinu a hledají platformu, jak se vyjádřit k záležitostem, se kterými nesouhlasí. To je legitimní. A jestliže svá stanoviska zasílají za Senát Evropské komisi, je otázka, jestli to prospívá České republice. Tak tato otázka v tuto chvíli stojí. Pan předseda Štěch tady řekl, a byla jsem to já, kdo řekl, že se hodně změnilo v Senátu, protože se z výborových doporučení stávají doporučení jednoho klubu. A to tady dříve skutečně nebývalo. Ono je vždycky velkým testem demokracie, když máte malý klub, který má ke všemu ještě jiný názor. Je velkým testem demokracie pro tu velkou stranu, jak se v tomto případě zachová. A řekla jsem tady, že Národní program reforem byl projednán pěti výbory, ve všech pěti výborech má sociální demokracie většinu, a ty výbory přijaly doporučení vzít na vědomí. A tady na plénu Senátu se z rozhodnutí klubu sociální demokracie předložilo jiné usnesení a to bylo přijato. To tady dříve prostě nebývalo. To jsem si dovolila říci a myslím, že to odpovídá skutečnosti. A to, že některé kluby jsou si rovny a jiné jsou si rovnější, to je prostě také realita. Ale to je ten test demokracie, o kterém jsem tady mluvila. Já jsem z toho možná smutná, ale beru to jako politickou realitu. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A v této
chvíli je přihlášen pan senátor Miroslav Škaloud, prosím. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, jenom v krátkosti zareaguji na senátora Štěcha a pana Škromacha. Já bych řekl, že nikdo nezpochybňuje, že vy postupujete nedemokraticky nebo že nejste loajální vládě. To je samozřejmé, vy prostě hrajete svoji roli a my ji naprosto respektujeme. A rozhodně já ji respektuji. Ale bylo tady řečeno, že stanovisko ke komisi se tady posílalo také. Ono je to pravda, ale je tady jemný rozdíl mezi stanovisky Evropského výboru, který byl na výboru téměř vždy konsensuální, napříč stranami včetně vašich členů. A to se týkalo i většiny věcí. Ale samozřejmě ne vždycky, někdy tam byl i drobný rozdíl. Ale bylo to většinou konsensuální. A my jsme to i respektovali, neprosazovali jsme svá stanoviska. Ale tady se tvoří politická stanoviska u těch věcí, které se týkají republiky jako celku. To se netýká dopravní strategie v EU, ale to se týká pozice našeho státu v EU a jejího kreditu. Když jsme my byli v opozici, když socialisté měli vládu v roce 2005 tuším a tady byl konvergenční program. My jsme ho kritizovali, ale ani nás nenapadlo, že bychom posílali do Bruselu nějakou stížnost. A já si myslím, že vytváříte precedens. Máte na to právo a nikdo vám to nevyčítá, ale vytváříte precedens. A pan Škromach řekl, vy nám tady vyčítáte, že pomlouváme, že to není pravda apod. Dobře, já bych taky nepoužíval tohoto slova, tvrdého. Ale je tu riziko a je to jemná nuance, a je tu
141
riziko, že poškodíte tímto Českou republiku. Nechte se překvapit. Já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom chci poděkovat prostřednictvím paní předsedající panu předsedovi Štěchovi za to vysvětlení. Já ho chápu a rozumím mu. A já jsem jenom díky své dobrácké povaze a sociálnímu cítění chtěl říci kolegům z opozice, že si prostě myslím, že to stanovisko, jak je postavené, není úplně logické. Je samozřejmě na nich, jak se k tomu postaví. Ale já bych třeba rozuměl tomu, a nikomu neradím, kdyby konvergenční program jako takový byl vzat na vědomí a následně byly napadnuty a zkritizovány ty nástroje. Tomu bych rozuměl. Ale takhle tomu nerozumím, protože když se odmítne konvergenční program jako celek, tak se odmítá i nezadlužená budoucnost, aspoň jak já to svým mozkem nebo mozečkem cítím. Je to samozřejmě takhle možné. Dle mého názoru se prostě z té vaničky kromě té vody tímto způsobem vylévá i to dítě. Ale je to vaše věc a klidně to udělejte! Takže to je jedna věc, kterou jsem chtěl říci. Pak druhá – já už nemohu jinak než opravdu musím zcela vážně a z celého srdce poděkovat zase prostřednictvím paní předsedající panu místopředsedovi Škromachovi za blahopřání k naší loajalitě panu ministrovi financí. Toho, řekněme, ve smyslu všech jeho fundovaných projevů, si velmi vážím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Poděkování berte za vyřízené a v této chvíli posledním přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor
Vladimír
Dryml: Vážená
paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Byl jsem první a doufám, že budu i poslední. Nechci to už dále prodlužovat. Jenom bych chtěl říci dvě věci. To, co tady zaznělo, to tak zvané prohlubování spirály zadluženosti, to přece tady nikdo neřekl. To je zásadní a zásadní nepochopení celé věci. Rozdílný přístup, a to už tady také zaznělo k tomuto konvergenčnímu programu. My máme prostě jiný názor na dosažení společného, a to zdůrazňuji společného cíle. To, co přinese prospěch pro celou Českou republiku a pro její občany. A to je demokracie a jestli tady někdy vyjadřujeme svoje politická stanoviska – ano, my jsme bohužel politici, nebo bohudík. A musíme tady vyjadřovat i svá politická stanoviska. A že se situace mění, že už to tady není takové jako dřív, to je také pravda. A k tomu, že poškozujeme, nebo že se poškodí naše jméno a jméno České republiky v Bruselu. Já nesdílím optimismus střednědobý, že budeme mluvit navenek pořád stejným jazykem a budeme mluvit jednotně. Podívejte se na našeho pana prezidenta a myslím si, že Brusel je anebo už si zvykl na některé jeho rozdílné názory a ty názory jsou někdy opravdu diametrální a také to přežil, takže já se nebojím toho, co řekne Brusel na to, že Senát říká něco jiného než třeba Poslanecká sněmovna, kterou zase ovládá ta druhá část politického spektra. Prostřednictvím paní předsedající ke kolegovi Vystrčilovi, který se tady trochu dotknul i zdravotnictví, Úřad pro hospodářskou soutěž konstatoval, že ve zdravotnictví neplatí tržní podmínky a neplatí tržní hospodářství. To znamená, že pokud se tam chce něco zavádět nebo to možná byly i některé rozpory tehdy, tak to je stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž. Je to velmi zvláštní, bohužel, ale je to tak. Možná, že to sem 142
ani nepatří. Ale já bych chtěl poprosit, ne požádat pana ministra, aby nezapomněl na moji otázku, jestli skutečně se očekává v letech 2012 až 2014 průměrný růst objemu mezd a platů v sektoru vlády ve výši 1,2 %, jestli to bude ročně anebo jestli to bude ročně, nebo jestli to bude rozděleno do tří let, protože to je velmi zajímavé pro zaměstnance, jak policie, hasičů, armády, úředníků státní správy i tajných služeb. Tak aby tato moje otázka tady nezapadla. Já vím, že je trošku nepříjemná, ale byl bych rád, kdybych slyšel odpověď nejen já, ale jsou i tyto složky, které se o to také zajímají. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, panu kolegovi Vystrčilovi vyřízeno a poslední přihlášený je v této pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře. Opravdu máte pravdu, budu poslední, protože začnu tím, že za tu dobu, co si tady vyprávíme o konvergenčním programu, tak státní dluh České republiky vzrostl o 57 milionů 78 tisíc, neboť ten roste každou vteřinu o 6 tisíc 342 korun. To jen, abychom si uvědomili, o čem tady mluvíme. Pokud jde o ten tak propagovaný minulý růst a nynější růst, ten je přece jasný. Za ten jsme zaplatili tím, že statisíce českých domácností se potácejí, jsou zadlužené tak, že se zřejmě bez osobního bankrotu nikdy nevyhrabou. To byla ta spotřeba, která byla na dluh, na kterou si kupovaly cédéčka, automobily na leasing a dnes samozřejmě skoro všechny jejich příjmy jdou na splátky toho dluhu, takže už si nic koupit nemohou. A to je ten dopad, který je teď ve společnosti, protože tu spotřebu není s čím, oni nemají z čeho. To za prvé. Samozřejmě podobně tomu bylo se státním dluhem, protože každou korunu, kterou dnes vydáváme, v podstatě vydáváme na dluh, protože nic jiného nám nezbývá. Už nám dělá potíže splácet i úroky. Pokud nemáte doma žádný jiný způsob, jak si zvýšit příjmy třeba tím, že si najdete nějaké lepší zaměstnání, tak vám přece nic jiného nezbývá, než se podívat na výdaje a zjistit, že váš metr a půl dlouhý paragon z Hypernovy by se dal zkrátit na třetinu, protože – ale opakuji to po sté – každý si to doma zkuste. Ať jste senátor nebo uklízečka, když jdete nakupovat, tak se doma podívejte, kolik zbytečností jste koupili jenom proto, že byly v regálu. Ten důvod je prostý. Před rokem 1989 byly v regálu akorát švestkové kompoty a jablečný mošt, pravda za 2,55 Kč s korunovou zálohou a švestky za 4,20 Kč, přesně si to pamatuji. Jedna šumava stála 4,20, čtvrtka šumavy stála 1,05 a já jsem prožíval veselé příhody, když jsem paní pokladní dal korunu a ona řekla musíte mi dát ještě pětník. Já jsem říkal, já je nemám, já mám jenom desetník. Vrátíte mi pětník? No, to vám nevrátím, já nemám. Říkám, no tak vidíte, tak se vám to během dne musí vyrovnat. A byly to opravdu drobáky, ale jak někdo říkal, že halíře dělají talíře, tak ono to opravdu platí. Z drobných položek – mimochodem se podívejte na tu pásku, tam jsou samé 7,50, 12.30 a dohromady je to 1.800. A když platíte kartou, tak je to tak snadné, pokud tam zrovna nesedí liberecká pokladní, která si opíše vaše číslo a trošku vám ten účet vyčóruje, ale pak vám přijde výpis z účtu a nestačíte se divit tomu, co že jste to celý měsíc dělali, co že jste to kupovali. To je také důvod, proč kartu zásadně nepoužívám. Dokonce inkaso platím úplně postaru tou primitivní složenkou, protože nemusím dávat půjčky síťařům, kteří si stále zvyšují zálohy a polovina naší společnosti je úvěruje, dávají nám větší zálohy a na vánoce se raduje: Oni mi vrátili tři tisíce. Říkám hm, tak si to pořádně spočítej, kolik jsi jim celý rok půjčovala. Takže já bych opravdu byl rád, protože jen za tu dobu co mluvím, to opět bylo – teď to neumím rychle spočítat, ale byly to statisíce. Takže uvědomme si, kde to stojíme. Bilionářům – pane ministře, vy máte lepší číslo – bilion 400, bilion 500,
143
ono to jde už tak rychle, že už to nestačíte sledovat. Milion tři sta domácností už také bilion a nějaké drobné, takže uvědomme si to. A pokud jde o konvergenční program, s tím se opravdu netrapte, protože ani Unie neví, kam v tuto chvíli konverguje. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore. Senátor Richard Svoboda: Paní předsedající, pane ministře, milé dámy, vážení pánové, já se omlouvám, že během mé řeči přibude nějaký ten stotisíc na náš dluh, ale přesto bych rád několik slov řekl. Já se snažím tváří v tvář těm dokumentům, které chodí z Bruselu, aby na mě měly co nejmenší dopad a jsem si jist, že o totéž se snaží úředníci z Bruselu, co se týče dokumentů, které chodí od nás, takže bych nepřeceňoval texty, které jsou tady schváleny, že tam vůbec je někdo bude číst, takže se upřímně řečeno netrápím, ale přesto na okraj toho usnesení, které je nám předkládáno chci konstatovat, že ten text nebyl projednán žádným kolektivním orgánem Senátu, že je tudíž je tedy předkládán sociální demokracií a jako takový ten stranický dokument chápu. Připadne mi absurdní a příznačné, že se ten dokument dovolává širšího společenského konsenzu a byl předložen tady na stůl a považuji to za symptomaticky obraz minulé politiky sociální demokracie a zřejmě i politiky budoucí. Já nebudu dokumentovat ten slovník toho dokumentu, i když se mi to jako člověku, který učil na Filozofické fakultě interpretaci textu, chce, ale možná kdyby si ho bral do semináře, tak bych si k tomu vzal některé články ze 70. let z Rudého práva. Bylo by to krásné a ujišťuji vás, že některé formulace by si byly velmi blízké. Já bych doporučil, abychom si opravdu ten slovník hlídali, aby z nás nevzlínaly ty politické backgroundy, ze kterých je čerpáno. Já bych si dovolil tady sdělit stanovisko senátního klubu ODS, který se od tohoto jednostranného neobjektivního účelového a s nikým z politických partnerů neprojednaného stranického elaborátu z dílny sociální demokracie distancuje. Jistě vás nepřekvapí, že ten text nedostane od občanských demokratů v Senátu ani hlas, protože bychom slovy předsedy Senátu pana Štěcha byli za blbí a komedianty, kdybychom něco takového podpořili. Chtěl bych říci, že je předložen návrh usnesení ke konvergenčnímu programu, který oceňuje vládu České republiky za předložený konvergenční program schválený komisí, o kterém doufám, že budeme hlasovat a myslím si, že po té dlouhé debatě, kterou jsme tady absolvovali, že oceníte, že nebudu komentovat některé výroky, které tady padly. Děkuji.
Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Děkuji,
přihlásila se paní Alena Gajdůšková, pak vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier, takže paní místopředsedkyně, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně kolegové. Co jsem chtěla říci ke konvergenčnímu programu jsem řekla a myslím si, že jsem předložila citacemi jasné argumenty, jasná stanoviska. A nechtěla jsem už víc k tomu vystupovat. Nicméně bohužel nejsem tak stará jako pamatuji. Jsem v této komoře osm let a zažila jsem situaci, když sociálních
144
demokratů tu bylo sedm. Zažila jsem situaci, kdy ODS tu měla nadpoloviční většinu. Ale proto mně velmi a velmi mrzí. To dnešní školení, které se nám tady jako sociálním demokratům dostává od kolegů z ODS a hodnocení komentování našich postupů. To jsme si nikdy nedovolili a myslím si, že toto není skutečně cesta, jak bychom v Senátu měli postupovat. Přijímala se tady skutečně usnesení i vůči Evropské komisi. Tuto proceduru skutečně zavedla pravice. A není pravda, že ta usnesení byla konsensuální. Já bych nahledala jenom svoje vystoupení. V mnoha případech jsem upozorňovala na nejenom nesoulad, různé úhly pohledu, ale i svým způsobem neodbornost někdy těch vystoupení. Já připomenu jenom kolizní normy, které jsme spojovali s prorodinnou politikou, se kterou v podstatě neměly žádnou vazbu. Přesto zde výbor prosadil a bylo zde na plénu většinově ODS tenkrát schváleno usnesení, které skutečně bylo tak říkajíc lidově řečeno mimo mísu. A výborové usnesení – ano – vypadalo jako konsensuální, ale já jsem tenkrát v tom výboru byla sama z levice. Takže, prosím vás, říkejme věci tak, jak jsou. A prosím vás, neškolme se. My víme co děláme. My jsme to také zdůvodnili. Použili jsme argumenty, použili jsme citace, ale bohužel na naše argumenty jsme neslyšeli protiargumenty. Slyšíme jenom to, jak bychom se neměli chovat. Naše mandáty jsou dány voliči. My jsme odpovědní voličům a postupujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím si, že vzájemně bychom se skutečně neměli poučovat a kádrovat. Položme na stoly argumenty. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Jiří
Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, páni senátorky, páni senátoři. Já jsem chtěl jenom poděkovat panu senátoru Kuberovi, že nám tady tak přehledně na těch číslech, o která naskakuje dluh každou vteřinu, každou minutu, že takhle přehledně nám předvedl kam zoufalá finanční situace Českou republiku dostala současná i předchozí pravicová vláda. Skutečně ještě nikdy jsme neměli tak vysoké schodky, nesmyslné reformy, daňové, provedené Topolánkovou vládou, které podsekly daňové příjmy o 80 až 90 miliard ročně a nepochybně pokud provedeme vládou navrhovanou důchodovou reformu a vyvodíme další stovky miliard z veřejných financí zbytečně, které se pak řeší nesmyslnými návrhy na sjednocování daně z přidané hodnoty, tak pravděpodobně se ty veřejné finance příliš nezlepší. A mohl bych mluvit o podsekávání hospodářského růstu některými dalšími nesmyslnými kroky v oblasti daní a sociální politiky. Takže ještě jednou děkuji za tu názornou ukázku, v jak bídné situaci jsme a jak rychle nám ten dluh narůstá díky současné vládě. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Jiří
Čunek. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, milí
kolegové, já se chci vyjádřit jenom k tomu programu, já si opravdu nepřipadám jako zrnko mezi vašimi dvěma velkými mlýnskými koly, takže se zkusím vyjádřit v meritu věci. Podle mě merit věci každé změny či konvergenčního programu jsou občané. V tomto případě jsou to občané Evropské unie, v tomto případě tohoto modelu jsou to občané České republiky a ti, jak se mi zdá, nemají v tuto chvíli žádnou náladu, ke změnám, které se navrhují. To znamená, to je asi podstatné, vláda něco předkládá podle trendu, který mohou sledovat naši voliči ať již současní či bývalí, tyto změny 145
nepodporují a já si myslím, že to je z toho důvodu, že za prvé nevěří už žádným vládám, že změní něco ze své moci, to znamená změní korupci, změní státní správu tak, aby byla účelná a malá, to za prvé a na druhé straně tedy nevěří tomu, že ty programy, které jsou předkládány nejsou pouze účetními škrty, ale jsou škrty, které nevedou k rozvoji České republiky alespoň v jednom směru, to znamená nenaznačují naději a nenaznačují růst. Já se obávám, že většina občanů v tuto chvíli takto reformy vidí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore a ještě je
přihlášen pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, jenom jednu větu. Já jsem hluboce přesvědčen, že pan Dienstbier nemluvil pravdu, že za státní dluh mohou předchozí vlády. Má to úplně jiné příčiny a nechci tady zdržovat svým názorem, ale jsem přesvědčen, že jeho názor není pravda. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, to byl poslední vystupující. Hlásí se někdo do rozpravy? Nehlásí, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedo, dovolte,
abych jen stručně zareagoval. Chci poděkovat za diskusi jak příslušným výborům, tak plénu a jenom velmi stručně na vystoupení některých pánů senátorů a paní senátorek. K vystoupení pana předsedy Štěcha – chci zejména poděkovat za jeho ohleduplnost, se kterou šetřil můj čas s ohledem na to, že mě dnes čeká jednání K 9. Rád bych připomněl, že před tímto jednáním budu mít ještě jednání s odboráři o reformách. Když jsem ráno vstával, věru jsem přemýšlel, na co těším více. V každém případě budu mít dnes radostné až pěkné odpoledne. O to více si vážím kultivované diskuse v horní komoře, za kterou děkuji. Ano, já rád věřím tomu, že i sociální demokracie by ráda směřovala k vyrovnané bilanci veřejných rozpočtů v roce 2016. Pouze se výlučně lišíme v názorech, jak toho dosáhnout. Co bude demokracie demokracií, bude vždy určitá část v jakékoliv zemi. Bude vždy určitá část politického spektra usilovat o co největší snížení míry přerozdělování a bude mít představu o jiné struktuře mezi daněmi přímými a daněmi nepřímými. Na tom není vůbec nic nelegitimního. Jenom nás při té naší cestě těžko můžete obviňovat ze zvyšování daní. I ta daňová reforma, kterou předkládáme, totiž daňovou kvótu snižuje. To znamená, my chceme dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů a nezvyšovat přitom celkovou míru přerozdělování. Ano, měníme přitom strukturu a váhu určitých daní přímých a určitých daní nepřímých, ale zdůrazňuji, že nezvyšujeme daně, že do roku 2014 podle tohoto konvergenčního programu daňová kvóta klesá. Pan předseda Čech, Štěch, promiňte, pan předseda Štěch také řekl, že když odcházela vláda sociální demokracie, byl deficit pod třemi procenty a že bylo plněno maastrichtské kritérium. Nebylo. Jsem připraven jednoznačně dokázat všemi písemnými dokumenty, že maastrichtské kritérium nebylo plněno. Ono totiž maastrichtské kritérium se nesmí interpretovat tak, že máme-li pod 3 %, je všechno v pořádku. Toto maastrichtské kritérium, jedno z pěti, připomínám, tři jsou monetární, dvě jsou fiskální, toto maastrichtské kritérium totiž říká, že země musí dlouhodobým, věrohodným a udržitelným způsobem udržet své deficity pod třemi procenty bez ohledu na to, jak vypadá její HDP. Mít při 5procentním růstu deficit pod třemi procenty, vzhledem ke struktuře rozpočtu, znamená, že není plněno maastrichtské 146
kritérium. A plněno být nemohlo. Neboť onen strukturální deficit, který tam byl a je stále, samozřejmě neumožňuje následovat cyklický pokles příjmů i ve výši výdajů a deficitu. Prostě náš problém je strukturální deficit ve výši zhruba 90 miliard, který musíme zlikvidovat. A teď je na přístupu obou dvou částí politického spektra, zda ho budeme likvidovat na příjmové straně, nebo na výdajové straně či kombinací obojího. Cestou této vlády je likvidace na straně výdajové, a je to cesta legitimní. Zrovna tak to uznávají i ti, kteří tento program hodnotí. A současně přiznávám, že pokud by jiná politická reprezentace předložila likvidaci tohoto strukturálního deficitu především příjmovými instrumenty, tak by to také akceptovali. Oni chtějí vědět, jestli budeme nebo nebudeme likvidovat strukturální deficit. My ho chceme likvidovat a my ho budeme likvidovat na výdajové straně. My nechceme tahat peníze z peněženek občanů víc, než je nezbytné. My ty peníze chceme šetřit. Že tou nejstabilnější oblastí, ke které bychom měli vzhlížet, je pravděpodobně Skandinávie – v tom mohu s panem předsedou Štěchem jenom souhlasit. Mohu jen s lítostí podotknout, že mentalita tamější populace, přístup jednotlivých politických stran a míra jejich extrémních postojů je tak neslučitelná s podmínkami v České republice, že se nám to pravděpodobně – bohužel – nikdy nepodaří. Jako typický příklad mohu uvést fakt, že švédská sociální demokracie od doby, kdy vládla zcela dominantně, měla dost rozumu, aby zachovala monarchii. (Veselost.) K vystoupení paní místopředsedkyně Gajdůškové už se vyjádřil pan senátor Vystrčil a já mu za to děkuji. Já jsem skutečně nikdy neříkal, že nás nepostihne hospodářská krize. Říkal jsem, že nás nepostihne finanční krize, a ta nás opravdu nepostihla, pouze tři země OECD nemusely intervenovat do svých bankovních systémů – Mexiko, Slovensko a Česká republika. Že jako malá, liberální a otevřená ekonomika jsme museli pocítit dopady hospodářské krize, o tom, nikdy pochyby nebyly a já jsem tyto pochyby také nikdy nevyjádřil. Stokrát jsem to opakoval, pravděpodobně to budu muset opakovat i po sto první. Zrovna tak po sto první budu muset zopakovat, že jsem netvrdil na sklonku roku 2008, že v roce 2009 bude náš hospodářský růst 4,8 %, což bylo číslo obsažené v návrhu zákona o státním rozpočtu. Paní poslankyně Gajdůšková to tady vzpomněla a s lítostí – alespoň řekla, že je jí to líto – to formulovala jako podvod. Je prokazatelné z otevřených zdrojů, ze záznamů, z mnoha proslovů z Poslanecké sněmovny i ze všech mých rozhovorů a projevů, že jsem opakovaně na sklonku roku 2008 při diskusi o státním rozpočtu říkal, že nemůže být růst 4,8 %, ale že pokládám za naprostý nesmysl, přepočítat příjmy rozpočtu na +3, jak požadovala sociální demokracie, neboť, jak jsem tvrdil, nebude to ani +4,8, ani +3, bude to propad, jehož hloubku nikdo na světě nedokázal na podzim roku 2000 (2008?) odhadnout. A navrhoval jsem tedy, abychom tu korekci udělali najednou na začátku roku 2009, až bude zjevné, jaká je hloubka toho průšvihu, a abychom to nedělali salámovou metodou, protože salámová metoda to prodražuje a komplikuje. Toto jsem opakoval stokrát! Přesto posté vždycky slyším, jak jsem podváděl, když jsem říkal, že to bude 4,8. Paní poslankyně Gajdůšková to, pravda, říkala s lítostí, já tedy mohu bez lítosti odpovědět, že buď je notoricky neinformovaná, anebo zcela úmyslně uvádí nepravdivé argumenty z hlediska absence těch pravdivých. Pan senátor Škromach mně poblahopřál, jak se nám v koalici daří prosazovat program TOP 09. Nedaří, pane senátore. Kdybychom nerespektovali koaliční východiska, pak vězte, že doporučení Evropské komise by bylo implementováno mnohem výrazněji. Říkám zcela, že kdyby bylo po mém, tak tempo odchodu do důchodu by bylo rychlejší, než vláda zamýšlí a zvýšení inkasa daně z přidané hodnoty by bylo vyšší, než vláda zamýšlí. A oproti vyšší dani z přidané hodnoty bych
147
navrhoval nižší odvody z vedlejších nákladů práce. Takto by to bylo přesně podle TOP 09, ale koalice má svá pravidla, má své kompromisy a tento můj názor samozřejmě narazil na své politické limity. Poslední poznámku – k vystoupení pana poslance Čunka – (Poznámka pana předsedy: Senátora) - omlouvám se, pane senátore, který řekl, že občané jsou merit. Já se také cítím občanem, a proto se ohrazuji proti této definici. Jednak nevím, co merit je, jednak se mě to dotýká. Na shledanou! (Veselost.) Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní se táži zpravodaje garančního
výboru, zdali se ujme slova. Ano, je tomu tak. Prosím. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážené kolegyně a kolegové, já budu velice stručný, protože debata, která někdy připomínala trošku více stranickou diskusi, někdy i trošku vyhrocenou, tak přesto byla velice konstruktivní a plodná, tak jak si to určitě konvergenční program vyžaduje. Já chci jenom předsedajícímu sdělit, že zde byly dva návrhy, jeden – vzít na vědomí, a pak stanovisko, které předložil předseda pan Štěch. Děkuji za pozornost. (Hlasy: Tři.) Tři návrhy? Omlouvám se. Předseda Senátu Milan Štěch: Jsou tady tři návrhy. První je návrh usnesení výboru pro evropské záležitosti, druhý je usnesení moje a třetí je to poděkování, nebo něco podobného. Senátor Vítězslav Jonáš: Ano, můj návrh byl vzít na vědomí. Ano, ještě
jsem zapomněl návrh výboru pro záležitosti EU, takže to vzít na vědomí. Děkuji. Tak děkuji. Ale tady u těch tisků bývá jenom garanční zpravodaj... (Poznámka k senátoru Sefzigovi, který stojí u řečniště.) Dobře, vystupte, prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedo, že mohu vystoupit, jak je to podle našeho jednacího řádu jistě správné a nezpochybnitelné. Každý zpravodaj může na závěr rozpravy vystoupit. Jednak bych rád přesně citoval návrh usnesení, které jsem navrhl a které si osvojil pan předseda klubu ODS. A sice, že Senát oceňuje vládu ČR za předložený Konvergenční program schválený komisí. To je asi tak jediné rozumné, co se dá přijmout, aspoň z pohledu mého. Jenom mi dovolte poznámku, nikoliv už k té politické diskusi, která tady proběhla velice vyhroceně, ale spíše zamyšlení nad tím, jak tuto diskusi event. přenést i do výborů, abychom netrávili většinu času na plénu a mohli se věnovat i dalším tiskům, zejména pak u tisku, kterým Konvergenční program je, což už je záležitost, řekl bych, ex post. A význam semestru a význam konvergenčních programů má být v kontrole ex ante. To je to, co komise přináší nové. A mně přijde nové, že tady ex post tady politicky a jistě oprávněně, já za to nekritizuji své kolegy ze sociální demokracie; za to, že tady předkládá až na plénu stranický dokument, o které se bude hlasovat. Možná, kdybychom měli o takovém dokumentu možnost diskutovat v průběhu seminářů, které náš výbor pořádal na žádost kolegů; senátorek a senátorů, tak bychom pravděpodobně diskusi mohli zkrátit. Zazněly tedy tři návrhy na usnesení. Návrh, který jsem naposledy citoval. Pak je návrh na vzetí na vědomí. A návrh, který předložil pan předseda Štěch a přednesl jej u nás při tomto jednání. Jenom malou poznámku k tomu, které dokumenty je vhodné posílat do Bruselu a které není. To je také procedurální diskuse poměrně závažná. Na základě Barrosovy iniciativy je vhodné politické diskutovat o dokumentech tzv. oranžových
148
nebo o těch, které přicházejí z evropských institucí. Toto je dokument, který je sice modrý, ale bezprostředně s evropskou politikou souvisí. Proto je možné samozřejmě i naši pozici do Evropské komise zaslat. Je pravda, a tady musím dát hodně na slova jednoho z mých předřečníků, pana místopředsedy výboru Škalouda, který upozornil na určité nebezpečí a určité nechápání kolegů z jiných zemí při jednání o těchto dokumentech. Je to něco podobného, jako když jdete po ulici a vidíte hádat se dva lidi. Málokdo z těch vnějších pozorovatelů soudí, které z těch dvou hádajících má pravdu a který pravdu nemá. Většinou to vyvolává spíše negativní pocity, takové svědectví, než že by chtěl někdo přímo posuzovat co je správné a co správné není. To je jenom na margo toho, před naším hlasováním, zda je vhodné posílat tyto kritické hlasy na evropskou úroveň, i když chápu, že opozice nepropásne možnost kritizovat svou vládu, ale je na zvážení, zda tuto kritiku zasílat na evropskou úroveň ve chvíli, kdy Evropská komise se v podstatě pozitivně, i když dávám zapravdu paní místopředsedkyni Gajdůškové, že ne všechny ty body, těch 6 bodů, byly jenom pozitivními, a děkuji jí za doplnění. Je možné potom tedy nechat kritiku pouze v ČR, event. kdyby někdo chtěl fundovaněji kritizovat počínání české vlády z politického pohledu, tak potom může 6bodové usnesení a doporučení komise Radě použít, protože tam zaznívají některá kritická slova. O některých jsem hovořil. Některá doplnila paní kolegyně Gajdůšková. Je možné využít materiálu komise. Myslím, že je vyvážený. Nepsala ho žádná stážistka, která předtím pracovala na MF, to mohu zaručit. Osobně si těchto dokumentů velice vážím, protože jsou to dokumenty velmi odborně fundované. Pokud je tam něco špatného, každý stát je může odborně kritizovat. Ale co je předloženo ve druhém usnesení, je spíše politickou kritikou než reakcí, hodnocení komise. Jenom pro úplnost bych chtěl dodat, že náš výbor; a vláda tuto materii předložila ještě v době, kdy nebylo odesláno stanovisko Komisi, tudíž není pravda, že Senát projednává tento dokument ex post. My jsme jej projednávali včas. Ještě v době, než vláda své stanovisko do Komise posílala. Tolik asi můj komentář k proběhlé diskusi. Děkuji za pozornost a podporu některého z usnesení, event. podporu toho, abychom tvrdou politickou kritiku event. aspoň neposílali do Bruselu. Protože, věřte, někdy je lepší mlčeti a platit za hloupého, než promluvit a rozptýlit veškeré pochybnosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A já bych pro úplnost, protože přistoupíme k hlasování, chtěl upozornit – za prvé, garanční hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení. Tady několikrát byla odvolávka na jednoznačnost usnesení výboru. Nepřijal žádné usnesení, a byl to garanční výbor. VEU přijal usnesení, ve kterém navrhuje vzíti na vědomí. O tom budeme hlasovat jako o prvním. Za třetí chci říci, že každý senátor, každá frakce, má právo předložit na plénu jakýkoliv názor. A děje se to i u daleko vážnějších věcí, což jsou zákony, někdy dokonce kodexy; a přijímá se to na místě. Myslím, že není fér se tady moralizovat a někomu vyčítat, že využívá svá ústavní a zákonná práva. Teď prosím, abychom přistoupili k hlasování. Znělkou vás přizvu. Nyní budeme hlasovat o jediném konkrétním usnesení z výboru, a to bylo z VEU – znovu říkám, nebyl to garanční výbor. Budeme hlasovat o usnesení: Výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Konvergenční program ČR. Jsou nějaké připomínky k tomuto hlasování? (Nejsou.)
149
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Registrováno 60, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh 24, proti 18. Návrh byl zamítnut. V pořadí druhý návrh zazněl návrh, který jsem v úvodu přednesl já. Je to usnesení, které přečtu: 1. Senát odmítá Konvergenční program ČR 2011 zpracovaný vládou ČR. 2. Schvaluje doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení (bylo přečteno. 3. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Registrováno 60, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh 33, proti 23. Návrh byl schválen. Děkuji Tím se stává třetí návrh, tj. návrh, který zněl – oceňuje vládu ČR za Konvergenční program schválený komisí. Tento se stává podle mého názoru nehlasovatelný. Táži se navrhovatele, zdali na tom trvá. (Ano.) Takže budeme o tomto návrhu hlasovat, i když není v souladu s tím předchozím. Třetí hlasování je o návrhu: Senát oceňuje vládu ČR za předložený Konvergenční program schválený komisí. Předseda Senátu Milan Štěch: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh,
stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 41 registrováno 58, kvórum 30, pro návrh 20, proti 29. Návrh byl zamítnut. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji zpravodajům, děkuji panu předkladateli. A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 18. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 87) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 87. Návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Vážené dámy, vážení
pánové, dovolím si předložit novelu zákona o nakládání se surovými diamanty, kterým implementujeme zavádění tzv. kimberleyského systému pro mezinárodní obchod. Jakkoliv to může vypadat odtažitě, je to poměrně důležitá věc, zejména z hlediska boje s terorismem, neboť v minulosti se surové diamanty staly velmi vyhledávaným platidlem této lidské činnosti. Ono je to malé, ono je to anonymní, ono se to snadno převáží, dá se to schovávat i do různých tělních dutin, takže je nezbytné tomu věnovat poměrně významnou pozornost. Tím více, že Česká
150
republika je pouze jedním ze 6 členských států, kudy lze dovážet či vyvážet surové diamanty na území EU. Navrhuje se, aby řízení o správních deliktech projednávalo Celní ředitelství Praha, což je asi nejefektivnější způsob, kterým to můžeme vlastní organizační strukturou zajistit. Dovoluji si požádat o schválení. Je to věc, která myslím nevrhá žádný ideologický konflikt do naší diskuse. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Organizační výbor určil garančním
a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako setkání tisk č. 87/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Petr Šilar: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, budu
velice stručný. Tento návrh zákona byl projednán v našem výboru a chtěl bych jenom doplnit pana ministra, že smyslem navržené novely je mj. doplnit do zákona možnost vyslovit propadnutí nebo zabrání věcí, které náležejí fyzické osobě, stejně tak, jako je tomu v případě právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, a upřesnit zánik odpovědnosti u fyzických osob. Dále je zde navrženo, aby řízení o správních deliktech projednávalo Generální ředitelství cel. Chtěl bych říci, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje schválit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás,
abyste se ujal funkce zpravodaje, to znamená, zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych se zeptat, jestli příjmem státního rozpočtu budou tyto pokuty, případně zabavené věci, nebo jestli to zůstane v majetku Ředitelství cel? Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Děkuji.
Kdo chce dále vystoupit v rozpravě? Nikdo, rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Ano, prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já bych se především chtěl panu senátorovi Drymlovi omluvit, že ve svém vystoupení po minulém bodě jsem zapomněl na jeho otázku o mzdových objemech, takže vás všechny poprosím o shovívavost, že na ni odpovím teď. Ptám se, zda 1,2 % je myšleno na každý rok či po dobu 3 let. Ano, je to myšleno po dobu tří let. Vláda je odhodlána dodržet zmražení platů ve veřejné sféře po dobu tří let, což neznamená, že zmrazí platy, platy mohou růst, docela velmi rychle, ale to musí spousta těch lidí odejít, a při stejném objemu mezd pak mohou platy růst. Co se týče pokut za správní delikty podle tohoto zákona, Celní ředitelství nemá žádný jiný majetek než majetek ČR a jeho příjmy nejsou žádnými jinými příjmy
151
než příjmy státního rozpočtu. Znamená to, že se bude samozřejmě jednat o příjmy státního rozpočtu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan zpravodaj zřejmě nechce vystoupit. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Ale než přistoupíme k hlasování, tak vás všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili. Budeme hlasovat o jediném návrhu, který je zapsán v usnesení garančního výboru a který také sdělil pan zpravodaj, a to je schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 31 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 16. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 42 bylo registrováno 34, potřebný počet pro přijetí 18, pro návrh 32, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Dále projednáme
19. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 88) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 88. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Dámy a pánové, já se pokusím být velmi stručný, neboť vím, že jste tento návrh diskutovali poměrně podrobně a že ho s vámi velmi usilovně a podrobně diskutoval zejména stávající finanční arbitr. Domnívám se, že tady byl určitě se stejnou intenzitou, s jakou obíhal i Poslaneckou sněmovnu. Někdy až přemýšlím, kdy doopravdy pracuje. Jenom připomenu, že máme finančního arbitra stále ještě zařazeného ve strukturách centrální banky, což zcela odporuje předpisům EU, a že vláda tedy předkládá konformní návrh, aby se kancelář finančního arbitra stala organizační složkou státu, tak jak je obvyklé ve všech zemích EU. Tím bude financována ze státního rozpočtu, tak jak je obvyklé ve všech zemích EU, a odměňován finanční arbitr i zaměstnanci kanceláře, budou podle pravidel organizačních složek státu, neboť to je organizační složka státu. Nebude tedy financována z prostředků centrální banky. Chtít cokoliv jiného by nedávalo žádný smysl, protože je to prostě organizační složka státu, a jako taková by měla podléhat pravidlům jmenování, odvolávání i odměňování jako všechny ostatní organizační složky státu. Prosím tedy o schválení. Pokud by se to podařilo schválit dnes, stihneme datum účinnosti k 1. 7. 2011, což by bylo poměrně velmi důležité, protože ke stejnému datu jsou připraveny rozpočtové prostředky a další nezbytné logistické zázemí, a především je to datum, ke kterému už Česká národní banka nepočítá s tím, že bude zajišťovat zázemí finančního arbitra. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 88/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.
152
Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, dámy a pánové. Činnost finančního arbitra je dosud financována z rozpočtu České národní banky. Tento způsob financování je předmětem kritiky ze strany Evropské komise a Evropské centrální banky pro nesoulad s články 123 a 130 Smlouvy o fungování EU a nařízením Rady ES č. 3603/93. Proto byl předložen tento návrh zákona. Tak, jak tady pan ministr sdělil, dochází k vytvoření kanceláře finančního arbitra jako organizační složky státu. Finančního arbitra a jeho zástupce bude jmenovat vláda. Rozšiřuje se působnost finančního arbitra na spory vznikající v souvislosti s nabízením a poskytováním spotřebitelského úvěru a zaměstnanci ČNB, kteří zajišťují úkoly finančního arbitra, se stávají zaměstnanci kanceláře finančního arbitra. Ústavně-právní výbor tento návrh projednal, projednal i určité záležitosti, které se týkají ustavení současného finančního arbitra a jeho zástupce zvolených Poslaneckou sněmovnou v mezidobí od účinnosti tohoto zákona do doby jmenování finančního arbitra vládou, a seznal, že tento problém sice existuje, na druhou stranu však není tak důležitý, a proto ústavně-právní výbor přijal usnesení, které vám doporučuje schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Omlouvám se, že jsem vás předřadil před garančního zpravodaje. Nyní tedy prosím, aby podle usnesení Organizačního výboru, který určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, vystoupil v zastoupení pana senátora Petra Pakosty pan senátor Vítězslav Jonáš. Výbor přijal usnesení, které nám bylo rozdáno pod č. 88/1. Prosím, pane senátore. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, já budu také velice stručný, protože již podobnou zpravodajskou zprávu přednesla kolegyně senátorka Paukrtová, takže ta řekla změny oproti dosavadnímu právnímu stavu. Vláda předložila návrh zákona 22. prosince 2010 Poslanecké sněmovně, ta návrh zákona schválila ve znění pozměňovacích návrhů na 16. schůzi dne 6. května 2011. V hlasování z přítomných 157 poslanců bylo 110 pro, 26 proti. To jenom pro doplnění. Přestože náš výbor, který podrobně zabýval touto změnou zákona, nepřijal žádné usnesení, tak jak již předeslal pan předseda, protože předložený návrh zákona ze 7 přítomných senátorů byl jeden pro, nikdo proti a šest se zdrželo hlasování. Ovšem z pověření našeho zpravodaje pana senátora Pakosty doporučuji tento zákon ke schválení. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, jste garančním zpravodajem. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikdo. Měli bychom tedy přistoupit k hlasování. Ale táži se ještě pana předkladatele a pana garančního zpravodaje, zda chtějí vystoupit? Nechtějí. V usnesení ústavně-právního výboru je zapsán a byl tady také paní zpravodajkou tlumočen návrh zákon schválit. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 37 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 19.
153
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 43 registrováno 39, potřebný počet pro přijetí 20, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 89) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 89. Návrh opět uvede ministr financí pan Miroslav Kalousek, prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, myslím, že to mohu směle označit za novelu technickou. Tento zákon je celními orgány využíván úspěšně od roku 1999, je však potřeba upravit některá ustanovení tak, aby lépe odpovídala potřebám praxe. Je potřeba přizpůsobit terminologii zákona unijní i vnitrostátní právní úpravě, zejména zákonu o ochraně spotřebitele, a precizněji zpracovat ustanovení, která se týkají některých opatření přijímaných celními orgány, opět v rámci zákona o ochraně spotřebitele. Navrhuje se účinnost dnem 1. července 2011. Pokud byste se rozhodli schvalovat některé pozměňující návrhy, prosím, neopomeňte ani na datum účinnosti. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Návrh projednal ústavně-právní
výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 89/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Dále zákon projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 89/3. Zpravodajem výboru je určen pan senátor Václav Homolka. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 89/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde řekl vlastně vše podstatné k tomuto vládnímu návrhu zákona. Já bych si dovolila jenom jednou větou shrnout, že návrh novely zákona lze hodnotit jako pozitivní, neboť zde dochází k posílení práv k duševnímu vlastnictví v rámci působnosti cévních orgánů a na základě toho bych jenom přečetla doporučení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který Senátu Parlamentu ČR doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a žádám vás, paní senátorko,
abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly s tím spojené. Ptám se, zda si
154
přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl. Ano, je tomu tak. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Vážené dámy senátorky, pánové senátoři. Já budu rovněž velmi stručný, protože vás vzhledem k tomu, že garanční výbor přijal usnesení schválit a náš ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR má jiný názor, tak vás seznámím s naším usnesením, přičemž součástí toho usnesení je pozměňovací návrh, ale já se k němu vyjádřím v podrobné rozpravě. Takže to, co jsem avizoval 53. usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, doporučuji Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Určuje mě jako zpravodaje, to znamená senátora Antla – to je pro zápis – a pověřuje mě coby představu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, abych vám, pane předsedo, předložil toto usnesení, což jsem udělal. Toť v tuto chvíli vše. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore a táži se, zda si
přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Václav Homolka? Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore. Senátor Václav Homolka: Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Na našem výboru padlo několik drobných připomínek k tomuto návrhu zákona jako například k termínu účinnosti zákona dnem 1. 7. 2011, tedy aplikace návrhu zákona do praxe je časově reálná. Nakonec ale z rozpravy nevzešel žádný návrh úpravy pozměňovacím návrhem, tak jako tomu bylo v ústavně-právním výboru. Nezbývá mi tedy, než vás seznámit s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z jeho 10. schůze konané dne 1. června 2011 v návrhu zákona o opatřeních, týkajících se dovozu a vývozu zboží v rámci Evropské unie. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře po odůvodnění návrhu zákona doktorem Ladislavem Minčičem, náměstkem ministra financí po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 81 schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Homolku. Z uvedeného vyplývá, že usnesení našeho výboru je v podstatě totožné jako usnesení výboru garančního, osobně jsem však připraven, aniž bych chtěl situaci nějak komplikovat, podpořit i pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru, neboť tento je pro mě při posuzování návrhů zákonů poměrně velkou autoritou. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore a ptám se, zda
někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se vyjádřil návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se přihlásil pan Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně,
kolegové. Já nechci dlouho zdržovat mimo některých právnických nejasností, bych se chtěl otázat pana ministra, jestli celní úřad v § 9 odstavec 1 zadrží zboží podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví bez ohledu na práva třetích osob a oznámí toto opatření ústně dovozci. To znamená, že už tady není nějaké správní 155
řízení. To jenom ústně se bude někomu oznamovat, že něco se bude zabavovat? Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a nyní prosím
o vystoupení pana Miroslava Antla. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, opět vážené dámy, vážení kolegové. Velmi stručně k tomu, co máte před sebou jako pozměňovací návrh. Jde tedy o čistotu spíše než o zcela zásadní námitky. Ta změnová úprava se týká bodu č. 31, toho co máte před sebou, to jsou nové paragrafy 29, 29a, 30 a nově vkládaný paragraf 30a, který systemizuje provádění dozoru celního úřadu v rámci ochrany spotřebitele. Tam aplikační problémy stávající v § 32 a 33 řazených poněkud neorganicky v dosavadní části šesté, to jsou společná ustanovení zejména, pokud jde o analogické použití ustanovení týkajících se opatření při dovozu a vývozu zboží, to znamená celní dohled. Tam je využito dříve zrušených § 29, 29a a 30, k nimž je doplněn ten § 30a. V obecné části důvodové zprávy najdeme tvrzení, že "návrh novely nečiní změnu v rozsahu dosavadních institutů, které se při výkonu činností na daném úseku veřejné správy celními orgány uplatňují". A z toho důvodu, že "lze návrh hodnotit jako změnu převážně technického charakteru". (Konec uvozovek a udělal jsem si tam tečku.) Takovouto změnou určitě není výrazné posílení v pravomoci celníka při provádění dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele, které směřuje ke zvýšení operativnosti při ochraně práv k duševnímu vlastnictví. A teď bych tady mohl číst, jaké změny jsou, to znamená, co jsou stávající oprávnění celníka, toho jste si nepochybně všimli a tady je ta změna, co nově celník by mohl, pokud schválíme, respekt nebude schválen tento návrh zákona. Jinak strukturální problémy vidím v modifikaci institutu bezúplatného převodu a úpravě padělků k humanitárním účelům, tj. ten §14b – změna provedena v oblasti celního ohledu, to znamená dohled prováděný celním úřadem, není návrhem zákona promítnuta do oblasti ochrany spotřebitele, kde je dozor prováděn rovněž celním úřadem. Tam je stanoveno analogické použití ustanovení o provádění celního dohledu – v zákonné ochraně spotřebitele ve svém ustanovení § 7b a zákon o České obchodní inspekci ve svém ustanovení 7d odstavec 9 nadále obsahují požadavek na označení nápisem v uvozovkách "Humanita" neodstranitelnou barvou, přičemž se můžeme dozvědět z praxe jiných, tedy zřejmě, je tento požadavek již nefunkční a nadbytečný. Jinak tady jde o pojmovou dvojdílnost, řekl bych spíše třídílnost, nebo trojdílnost, která je nežádoucí a musíme to v rámci čistoty práva v Senátu, co by horní komoře Parlamentu České republiky vyřešit právě tím pozměňovacím návrhem. Já si dovoluji upozornit na to, že náš Senát by měl být mimo jiné i právní pojistkou a dodávám, že jakousi legis opravnou, respektive právní čistírnou, proto činím tento pozměňovací návrh a prosím o jeho podporu. Myslím si, že bychom neměli zavírat oči před právními kazy a neměli bychom vzdávat boj s dolní komorou Parlamentu o tuto relativní právní čistotu, i když vím, že senátoři pak musí čekat i několik dní na to, než najde vládní koalice většinu 101 poslanců, ale prosím, musíme bojovat. Není to politikum, je to suché právnické konstatování. A pan ministr ještě jaksi zmínil, abychom pamatovali na účinnost, tak my jsme si dovolili posunout v pozměňovacím návrhu bod 7 z 1. července na 1. září, protože předpokládám, že poslanci právě tak jako vy senátoři jsou stejně pracovití a budou se scházet i o školních prázdninách. Děkuji za pozornost.
156
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, kdo další se hlásí do rozpravy, dobře, paní senátorka Vrecionová jako senátorka – prosím, vy tam nemáte kartu? Dobře, tak asi karta není dobře zasunutá. Prosím, máte slovo, paní senátorko. Senátorka Veronika Vrecionová: Já bych si tady jenom dovolila ještě
k pozměňovacímu návrhu, který předložili kolegové z ústavně-právního výboru předložit ještě ohledně té účinnosti jeden pozměňovací návrh. Předseda Senátu Milan Štěch: Teď je obecná rozprava, jestli se podává další pozměňovací návrh, tak ho podat konkrétně v podrobné rozpravě, pokud na ní dojde a prosím nezapomínat, že musí návrhy být podané písemně. Takhle, teď je obecná rozprava, takže to můžete avizovat, že podáváte pozměňovací návrh. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobře, tak já ještě podám jeden
pozměňovací návrh. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře a prosím vás, aby průběh byl
hladký, pokud k té podrobné rozpravě dojde, je potřeba návrh aby byl rozdán písemně, abychom drželi jednací řád. Tak, děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já chci poděkovat za projednání, chci říci, že souhlasím, protože opravdu není žádné politikum, že si myslím, že z hlediska právní čistoty je návrh ústavně-právního výboru naprosto souhlasu hodný, takže proti němu vůbec nic nemám a dokonce bude-li přijat tak garantuji, že ho podpoříme v Poslanecké sněmovně a jenom, protože opravdu nemohu garantovat tu pracovitost, o které tady pan doktor Antl tady hovořil, tak bych přece jenom poprosil, zda by v podrobné rozpravě nemohl padnout nějaký obecnější přechoďák, co se týče té účinnosti, než toho 1. září. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Paní garanční zpravodajka se
zatím nechce vyjádřit, myslím k obecné rozpravě nechce. Děkuji. Takže nyní přistoupíme k hlasování, protože v usneseních dvou výborů je návrh zákona schválit. Tak byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 20. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Chci upozornit, že asi před 20 minutami jsem odhlašoval a znova přihlašoval. Děkuji. V hlasování č. 44 registrováno 40, potřebné kvorum 21, pro návrh 13, proti jeden. Návrh byl zamítnut. Protože nezazněl jiný návrh, tak otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Tak paní senátorka Vrecionová, prosím, máte slovo. Senátorka Veronika Vrecionová: Já se omlouvám za ten zmatek, který jsem způsobila. Chtěla bych ještě přednést pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 191/199 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů k návrhům ústavně-právního
157
výboru, senátní tisk č. 89. Navrhuji bod 7 upravit takto: Bod 7 v článku IV. dosavadní článek II. slova: 1. července nahradit slovy prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže to usnesení ještě nemám, takže
proto to zdržení. A nyní má slovo pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, opět
vážené dámy, vážení pánové, já už jsem všechno řekl, takže ano a jenom se vyjádřím k tomu, co tady bylo řečeno. Jinak děkuji, pane ministře, za vaši vstřícnost. My s tím nemáme problém, ale procesně správně by to mělo být tak, že bychom nejdříve hlasovali o pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru s tím, že už přímo říkám, že my nemáme problém s novou formulací a pak o tom, vážená paní senátorko, o tom vašem návrhu. Jinak se omlouvám za to, že jsem paní senátorku oslovil přímo, příště se tomu tak stane přímo ve foyeru, nikoliv tady v Jednacím sále. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Táži se, vystoupí ještě někdo v podrobné rozpravě? Zájem není. Podrobnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, aby se vyjádřil, zdali má zájem. Pan ministr čte zajímavé zprávy a nereaguje na mne. Chcete vystoupit? Nechce. Paní zpravodajko garančního výboru, vy byste nás teď měla seznámit, o čem budeme hlasovat. Nechávám to na paní zpravodajce, aby nás hlasováním provedla. Senátorka Veronika Vrecionová: Nejdříve bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu, který jsem předkládala já. Já teď nevím, jestli ho mám znovu číst. Předseda Senátu Milan Štěch: Nemusíte, už byl přečten, nemusíte. Senátorka Veronika Vrecionová: Takže už byl přečten, to je ta úprava
účinnosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře, pan navrhovatel – chce se vyjádřit
k tomu návrhu, takže přizvu znělkou k hlasování. Nejdříve situace – přítomno 45, kvórum pro přijetí 23. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Vrecionové k pozměňovacímu návrhu ÚPV. Kdo přišel později, prosím, přihlaste se, bylo mezi tím odhlášení. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 45 – registrováno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 47, proti nikdo, návrh byl přijat. Nyní, paní senátorko, budeme hlasovat o celém pozměňovacím návrhu ÚPV ve znění přijatého vašeho pozměňovacího návrhu. Je to tak? (Souhlas.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 46, registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 46 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.
158
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 47 bylo registrováno 47, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní přistoupíme k dání souhlasu s pověřením, aby návrh byl odůvodněn v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby senátorka Veronika Vrecionová a pan senátor Miroslav Antl byli námi pověřeni a usnesení Senátu předložili schůzi Poslanecké sněmovny. Jsou jiné návrhy? (Nejsou.) Souhlas od obou dvou? (Nejsou námitky.) Ano. Takže přistoupíme bez znělky k hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 48 registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl přijat. Takže projednávání končím. Děkuji všem aktérům tohoto bodu. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je 21. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 90) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 90. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, návrh je reakcí na dlouholeté spory, které koneckonců řešila jurisdikce, zda stavba bez svislé nosné konstrukce, to znamená mez zdi, je předmětem daně ze staveb nebo předmětem daně ze zpevněné plochy. Upravujeme to jednotným návrhem novely zákona, že se jedná o zpevněné plochy pozemků. Zavádějí se dvě specifické stavby podle druhu podnikání, jedna koruna nebo pět korun za metr čtvereční. Jedna koruna se týká zemědělské prvovýroby, pět korun ostatního podnikání. Zdůrazňuji, že se zdaňování zpevněných ploch vztahuje výlučně na podnikatelské subjekty. Bude to znamenat poměrně významnou úlevu zejména pro drobné podnikání a propad do veřejných rozpočtů – v tomto případě se jedná o obecní rozpočty – je zhruba 200 – 300 milionů Kč v rámci celé republiky. Na druhou stranu současný právní stav je neudržitelný. Bude to znamenat zjednodušení. Bude to znamenat úlevu. Prosím o schválení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 90/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Návrhem se také zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 90/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 90/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pakosta, kterého ovšem zastoupí pan senátor Jiří Bis, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Jde o dílčí novelu zákona o dani z nemovitostí, jejímž hlavním
159
cílem je úprava daně ze zpevněných pozemků sloužících k podnikání, a zesouladění dosavadní právní úpravy s novým daňovým řádem. Navrhuje se, aby zpevněné plochy pozemků užívaných k podnikatelské činnosti podléhaly dani z pozemků. Pro pozemky užívané pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství se stanovuje sazba daně ve výši 1 Kč na metr čtvereční, pro ostatní podnikatelské činnosti 5 Kč na metr čtvereční. Dosud stavby bez svislé konstrukce podléhaly dani ze staveb a pro zemědělskou prvovýrobu byla stanovena základní sazba ve výši 2 Kč na metr čtvereční a 10 Kč na metr čtvereční pro ostatní podnikatelskou činnost. V důsledku toho se z pozemků pod takovou stavbou daň neplatila. Z hlediska procesu se navrhuje, aby platební výměr, který se neoznamuje, nemusel být odůvodňován. Změny, které provedla proti vládnímu návrhu Poslanecká sněmovna. Nad rámec změny navrhované vládou došlo k těmto změnám. Pro účely stanoveného koeficientu základní sazby daně z nemovitostí byla statutární města zařazena do stejné kategorie jako města nad 50 tisíc obyvatel. Byla zpřesněna definice zpevněné plochy výslovným odkazem na stavební zákon a účinnost zákona byla posunuta z 1. ledna letošního roku na den 1. ledna 2012. Legislativní problémy. Podle výše uvedených ustanovení zpevněné plochy pozemků nyní jsou i stavby bez svislé konstrukce, nejsou předmětem daně ze staveb, avšak tato nová úprava nebyla promítnuta do ustanovení § 10 první věty i odst. 1 věty druhé, ve které se se zdaněním staveb bez svislé konstrukce nadále počítá. Pokud navrhovatel eventuálně zamýšlel vypustit z předmětu daně ze staveb jen zpevněné plochy pozemků sloužících k podnikatelské činnosti, pak měl tento záměr výslovně uvést, protože z kontextu to není plně zřejmé. Jako své 95. usnesení VHZD z 9. schůze, která se konala 25. května 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon 338/1999, o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů, po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Jaroslava Minčiče, CSc., náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Petra Pakostu. Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste
se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Bude hovořit. Prosím. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se zabýval tímto zákonem. Samozřejmě máme trošku odlišné usnesení od garančního výboru z jednoho prostého důvodu. Protože materiál, tak jak je předložen, tak říká, že bude velmi pozitivní pro podnikatele. Samozřejmě adresátem této daně jsou obce a města. To znamená, dostaneme se do situace, že města přijdou nikoliv o 200, nikoliv o 300, ale odhadováno je minimálně 400 mil. Kč. Což znamená, že za tyto peníze je schopno fungovat jedno 25tisícové město celý rok. Vycházíme z toho, že je samozřejmě třeba upravit problematiku tak, aby plátce i výběrčí daně měl jednoznačně určeny postupy, aby nemohlo dojít k soudním sporům. Protože – soudní spor – nikdy nevíme přesně, jak dopadne. Výsledkem toho byl navržený pozměňovací návrh, který se snaží, aby dopady na obce byly minimalizovány, tzn., abychom měli vyřešenou problematiku. To je, aby
160
soudy nemohly býti nepříznivě nakloněny našemu státu a odsuzovaly ho k povinnosti vracet daně. Ale také, aby tato úprava nebyla diskriminační pro obce a pro města. Proto jsme navrhli, aby byl pozměňovací návrh, který uvádí sazbu u daně ostatních pozemků, tzn. zpevněné pozemky ploch užívaných k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní sloužících za prvé pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství – z vládního návrhu koruna na dvě koruny; u průmyslu, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu, ostatní podnikatelskou činnost – šest korun. Ostatní by zůstaly stejné. Tím pádem dojde k tomu, že dosáhneme požadovaného cíle, tj. vyjasnění právní problematiky jak pro soudce tak pro plátce daně a budeme mít nulový dopad na rozpočty obcí a měst. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP. Ano, pan senátor Pavel Eybert bude hovořit. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mám trošku opačný problém, než tady byl zmíněn, ale nevadí. Novela daně z nemovitosti, která je dnes předkládána – za účelem dát právní jistotu plátcům daní z nemovitosti, ale také příjemcům této daně, tj. městům a obcím. V tomto smyslu ji jednoznačně podporuji, protože vím, jaké problémy způsobují vratky daně, pokud finanční úřad nařídí, že se má z městského rozpočtu, který je stoprocentním příjemcem, vracet. Problém, který vidím, je v tom, že ministerstvo financí v důvodové zprávě nekvantifikovalo, jak velký objem staveb bez svislé konstrukce byl do dnešního dne zdaňován jako stavby a jaký procentní podíl byl zdaňován jako pozemky. Teprve pak – pokud to budeme znát – jsme schopni zjistit, jaké změny v platbách daně z nemovitosti skutečně nastanou. Moje informace, pravda, omezené, mi říkají, že velká většina lesních i zemědělských cest je dnes zdaňována jen jako pozemek, a to je dvaceti halíři z metru čtverečního a rok. Také mi říkají, že byly v minulých letech často rekonstruovány a kolaudovány jako stavby. To zejména tam, kde pro jejich rekonstrukci byly použity dotační prostředky. Zdaňovány jsou však dál jako pozemky. Stanovením daně na jednu korunu za metr čtvereční a rok u zemědělských, lesních a vodohospodářských podnikatelů – tak namnoze může být daň pětkrát větší než dosud. U ostatních podnikatelů pak při sazbě pět korun za metr čtvereční a rok je v podstatě o dvacetipětinásobek stávajících nákladů. Jaká je část těch, kterým bude, tak jak říká důvodová zpráva, snížena sazba z deseti korun za metr čtvereční a rok na pětikorunu, také nevíme. Patrně to neví ani MF, když tyto údaje v důvodové zprávě neuvedlo. A to ani ve smyslu toho, že každý návrh zákona má mít kvantifikaci dopadů do veřejných rozpočtů. Navíc na výboru jeden pracovník MF tvrdil, tak jak zde bylo řečeno, že jde o 400 mil., o které obce přijdou. Na druhé straně jiný řekl, že je to 800 mil., o které vyberou více. Z tohoto důvodu pak zřejmě vyplynulo, že na VUZP můj návrh na schválení novely zákona podpořen nebyl. Jiný návrh nepadl, a tak z jednání výboru je pouze záznam z jednání. Mě výbor pověřil přednesením této zpravodajské zprávy, předsedu výboru Ivo Bárka pak seznámením s usnesením předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda
někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. 161
Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Přesto se táži pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já samozřejmě děkuji za rozpravu.
Jenom si nejsem jist, zda se teď nejedná o nepochopení – zejména tedy po vystoupení pana senátora Eyberta. Dovoluji si zdůraznit, že návrh této novely se vztahuje výlučně na podnikatelské subjekty, které mají zpevněné plochy pozemků evidované v Katastru nemovitostí v druhu pozemků "ostatní plocha" nebo "zastavěná plocha a nádvoří". Na ostatní druhy pozemků, např. na zemědělské pozemky se úprava nevztahuje. A existuje celá řada osvobození. Osvobozeny budou pozemky veřejně přístupných prostor, plochy mnoha veřejných pracovišť, pozemky určené pro veřejnou dopravu – ty jsou osvobozeny. Jediné, k čemu dochází, je, že tam kde je to teď zdaňováno jako stavba, tak je to zdaňováno dvakrát vyšší sazbou, než je to 1 a 5 korun; je to 2 a 10 korun. Navrhujeme to sjednotit jako zpevněnou plochu pozemků. K tomu pozměňujícímu návrhu 2 a 6 mám neutrální postoj. Pokud se Senát rozhodne, tak to s největší pravděpodobností významně zmírní dopad. Nicméně opakuji, že jsem před branami nového zákona o rozpočtovém určení daní i zcela nové konstrukce daně z nemovitosti, ke které by nepochybně přistoupila jakákoliv vláda, nejenom tato. Také upozorňuji, že obecní zastupitelstva mají právo obecně závaznou právní vyhláškou korigovat koeficienty nula až pět, takže možná, že teď řešíme větší problém, než to v praxi bude vypadat. Ale samozřejmě vaše rozhodnutí budu ctít. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se zpravodaje výboru ústavně-
právního, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Hovoří pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, potvrdím i vaše slova z toho prostého důvodu, protože tam jde opravdu jenom o věci, které jsou určeny k podnikání. Protože komunikace, které jsou veřejné, jsou osvobozeny od jakýchkoliv daní, tzn. lesní cesty, polní cesty, které jsou veřejně přístupné, nemohou být předmětem zdanění. Tady opravdu dochází k tomu, že ve většině případů je to jenom soudní spor, kdy soudy postupují podle občanského zákona, kde podle jejich názoru stavba musí být pevně spojená se zemí a má mít stěny, předpokládá se, že i střechu. Ovšem stavební zákon zase určuje, že stavbou je vše, co za stavbu stavební úřad prohlásí a vydá na to příslušné ohlášení nebo povolení. To znamená, včera jsme tady projednávali zrychlení pro výstavbu liniových staveb. Ty liniové stavby nemají žádnou střechu, nemají žádnou stěnu a jsou to stavby. Takže to je bohužel soudnictví, které máme a které může rozhodnout v mnoha případech rozdílně. Kdybychom měli jeden rozsudek, který je precedenční, pak by to bylo bez problémů. Bohužel, v několika případech jeden soud může rozhodnout různě. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji a ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan Eybert. Nechce. A garanční zpravodaj si přeje vystoupit? Pan senátor Bis si přeje vystoupit? Nepřeje. Děkuji.
162
Dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, nezazněl návrh schválit. V usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je návrh zamítnout. Přistoupíme k hlasování. V průběhu rozpravy byl podán návrh návrh zákona zamítnout. V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 49 registrováno 49, kvórum pro přijetí 25, pro návrh 6, proti 12. Návrh byl zamítnut. Jiný návrh nebyl podán, takže v současné době otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Miloš Malý. Prosím. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ještě než bych načetl pozměňovací návrh k tomuto zákonu, tak bych upozornil na to, že zákon, tak jak je dán, vychází z toho, že tam má definici o tom, co jsou zpevněné plochy pozemku, které by měly být předmětem toho zdanění. Takže i pro soud tam bude v podstatě vodítko, jak postupovat, protože je to uvedeno v zákoně. Už nebude moci používat volný výklad. Nyní vám přečtu pozměňovací návrh. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, nemusíte ho číst, protože je přílohou usnesení, stačí, když na něj odkážete. Senátor Miloš Malý: Dobře, takže odkazuji na pozměňovací návrh, který je přílohou 54. usnesení ze 16. schůze ústavně-právního výboru. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji vám, pane senátore. A ptám
se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se, zda pan navrhovatel chce vystoupit se závěrečným slovem? Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Chci poděkovat za projednání. K tomuto pozměňovacímu návrhu mám vztah mírně mírně negativní, ale ne nijak zásadně, opravdu je to na vás. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Předpokládám, že pan zpravodaj
ústavně-právního výboru už nechce vystoupit. Pan zpravodaj Pavel Eybert chce vystoupit? Nechce. A garanční zpravodaj pan senátor Bis? Nechce. Hlasováním o zákonu se pokusím provést já. Budeme hlasovat o jediném pozměňovacím návrhu, který byl součástí usnesení ústavně-právního výboru. V sále je přítomno 49, kvórum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 50 registrováno 50, kvórum pro přijetí 26, pro návrh 31, proti tři, návrh byl schválen. Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy a budeme hlasovat, zda dáme souhlas vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 51 registrováno 50, kvórum 26, pro návrh 40, pro návrh jeden. Návrh byl přijat. 163
A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Byl podán návrh na senátora Miloše Malého a prosím o jméno druhého senátora. (Z pléna navržen senátor Jiří Lajtoch.) Budeme tedy hlasovat o tom, zda pověřujeme senátory Miloše Malého a Jiřího Lajtocha odůvodněním usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Jsou nějaké připomínky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 52 registrováno 50, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji všem aktérům projednávání tohoto bodu a končím jeho projednávání. Dalším bodem je 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 91) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 91. Návrh uvede opět pan ministr Miroslav Kalousek. Prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo,
tímto návrhem plníme svůj závazek implementovat do právního řádu Směrnici na úseku podnikání standardních, tedy harmonizovaných fondů kolektivního investování. Dovolím si zdůraznit, že navrhovaný zákon je normou transpoziční a že termín pro transpozici uplyne 30. června 2011. Proto si budu velmi vážit schválení ještě na této schůzi. Děkuji mnohokrát. Předseda Senátu Milan Štěch: Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 91/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Čunek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZHD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 91/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené
senátorky a senátoři, návrh novely zákona, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů má převážně implementační charakter a odráží přijetí nové směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů a dalších evropských legislativních aktů. Návrh dále transponuje novelu tzv. prospektové směrnice a směrnice o Transparency. Kolektivní investování je sdružování peněžních prostředků ve fondu a jejich následné investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku. Po tzv. velké privatizaci znamenal zákon o kolektivním investování v investorské náladě, kdy do ČR začínaly masivně pronikat zahraniční subjekty kolektivního investování. Nová právní úprava má v návaznosti ne evropské právo upravit právní rámec pro přeshraniční splynutí a sloučení standardních fondů, přeshraniční obhospodařování fondů a zakotvit strukturu řídícího standardního fondu
164
a podřízených standardních fondů. Návrh rovněž akceptuje český právní řád na evropském nařízení stanovující strukturu a obsah tzv. sdělení klíčových informací. Cílem je zlepšení způsobu informování investorů o rizicích, nákladech a očekávaných výsledků při investování do standardních fondů, kdy investorovi v každém členském státě budou příslušné informace poskytovány ve stejném formátu a se stejným obsahem; pouze v jiném jazyce, což usnadní možnost srovnání. V důsledku promítnutí novely směrnice o prospektu do českého právního řádu doznávají změny také ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravující veřejnou nabídku a prospekt cenných papírů. Vláda návrh zákona projednala dne 16. února 2011 a přijala k němu usnesení č. 114. V PS vláda návrh zákona předložila dne 2. března 2011. Poslanecká sněmovna na své 14. schůzi konané dne 16. března 2011 návrh zákona přikázala k projednání rozpočtovému výboru, který návrh zákona projednal 6. dubna 2011 a přijal k němu usnesení č. 125, kterým doporučil PS návrh zákona schválit, ve znění jím přijatých 14 pozměňovacích návrhů. Ve druhém čtení konaném na 16. schůzi PS 27. dubna 2011 prošel návrh jak obecnou, tak i podrobnou rozpravou, ve které bylo podáno dalších 20 pozměňovacích návrhů. V průběhu třetího čtení, které se konalo rovněž na 16. schůzi dne 6. května 2011 byly přijaty všechny předložené pozměňovací návrhy; bylo jich celkem 34. V hlasování byl zákon schválen, když z přítomných 157 poslanců pro návrh hlasovalo 130 a 5 poslanců bylo proti. VHZD k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Kláry Król, nám. ministra financí ČR a po mé zpravodajské zprávě, kterou za mě přednesl pan senátor Karel Korytář a po rozpravě: doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Toť vše. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a splnil úkoly s tím spojené. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Jiří Čunek. Ano, prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, senátorky, senátoři, ÚPV přijal taktéž usnesení, kde doporučuje přijetí tohoto zákona. Přesto všechno, že si uvědomuje, že tento zákon, který čítá 141 paragrafů je novelizován 343 body, přičemž 50 paragrafů se vkládá nově. Většina stávajících je v návrhu zcela přeformulována, tzn. nabízí se otázka, zda postoupená předloha odpovídá obecným zásadám tvorby přehledného a předvídatelného práva. Dále jsou v této předloze chyby, které jsou však charakteru technického, což se týká především přečíslování apod., které zřejmě mohou být opraveny. Bez toho, že bychom navraceli tento zákon sněmovně. Výbor, jak jsem již řekl, doporučuje schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tento tisk určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu senátora Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje
podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.
165
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl pana ministra zeptat, i když moje otázka asi nebude zodpovězena... Jakým způsobem bude ČNB ověřovat osoby, které žádají o udělení souhlasu, jestli jsou nebo nejsou důvěryhodné – jak se o tom praví v § 71b a jakým způsobem bude toto uplatňováno podle § 72 u vedoucí osoby investiční společnosti nebo investičního fondu, když je tam také bod 4 – jestli osoba je nebo není důvěryhodná. Důvěryhodný byl i Viktor Kožený. Předseda Senátu Milan Štěch: Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se
nehlásí. Rozpravu končím. Ptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Ano. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Opět s omluvou, já vždycky zapomenu na otázku pana senátora Drymla. Takže k tomu předcházejícímu bodu – když celník zadrží a ústně to oznámí, prosím, abychom odst. 1 četli také s odst. 3 stejného paragrafu. Protože samozřejmě rozdíl mezi zadržením a vydáním věci, to už se protokoluje a postupuje podle správního řádu. K otázce, jakým způsobem ČNB ověří, odpovím zcela vyčerpávajícím způsobem – ověří to způsobem věrohodným, certifikovaným a standardním pro všechny regulátory zemí Evropské unie. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Ne. Pan ministr měl závěrečné slovo v rozpravě. Je mi líto. Takže přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Není tomu tak. A pan senátor Lajtoch? Také ne. Zazněl jediný návrh, a to návrh zákon schválit, tak jak nám byl postoupen. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 45, kvorum pro přijetí 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 53 bylo registrováno 48, kvorum pro přijetí 25, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Nyní projednáme bod, kterým je návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném zákonu daně z příjmu právnických osob česky CCTB. Prosím pana předkladatele, aby nám předložil tento návrh, který jsme obdrželi pod tiskem č. M 41/08. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové jenom velmi stručně, protože pozici máte podrobně popsanou ve svých materiálech. Jenom si dovoluji podotknout, že diskuse o možném konsolidovaném základu daně z příjmu se vede na půdě Evropské unie už minimálně 10 let a že standardně české vlády ať levicové nebo pravicové k tomu měly, mají a budou mít velmi obezřetný přístup. Za prvé proto, že jsme přesvědčeni, že přímé daně jsou výsostně v kompetenci národních států a národních daňových legislativ. Za druhé proto, že není pochyb o tom, že konsolidovaný základ daně pro všechny velké společnosti by znamenal pro Českou republiku obrovský propad daně z příjmů právnických osob, dokonce v extrémních případech říkám, že bychom přestali daň z příjmu právnických osob vybírat, neboť by si to velké matky vždycky uměly zkonsolidovat. Jiná věc je ovšem být přítomen diskusi o způsobu stanovení pravidel pro možný výpočet konsolidované základy daně, tam se samozřejmě nechceme vzdát přítomnosti rychlé diskuse a možnosti do toho mluvit. Takže náš postoj je velmi zdrženlivý ke způsobu toho výpočtu a velmi odmítavý k přijetí závazku jednotného
166
konsolidovaného základu daně v rámci celé Evropské unie, jak tedy pozice české vlády popisuje. Děkuji vám za to, že jste se s tou pozicí seznámili. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji panu předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N41/08/03. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedo, pane
ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro záležitosti Evropské unie přijal usnesení k návrhu této směrnice dne 4. května 2011, bylo to poté, kdy byl předtím na zasedání výboru tento bod přerušen. Společně konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob CCCTB má řešit problém fiskálních ustanovení, které na jednotném trhu omezují růst. Navrhovaným společným přístupem by byla zajištěna jednotnost vnitrostátních daňových systémů, daňové sazby by se neharmonizovaly. Při navrhování společného základu byla klíčovým cílem podpora výzkumu a vývoje. V rámci CCCTB jsou veškeré náklady související s výzkumem a vývojem odpočitatelné. Přeshraniční započtení ztrát je v EU možné v omezeném počtu okolností, což má pro společnosti s přeshraničními aktivitami za následek nadměrné zdanění. Podle důvodové zprávy síť smluv o zamezení dvojího zdanění nenabízí vhodné řešení pro zamezení dvojího zdanění na jednotném trhu, jelikož je koncipována pro fungování ve dvoustranném základě na mezinárodní úrovni. CCCTB by měl být dostupný pro společnosti všech velikostí, národní podniky by byly osvobozeny od některých daňových překážek na jednotném trhu. Tento systém by neměl být povinný. Harmonizace se má týkat pouze výpočtu daňového základu a nebude zasahovat do finančního účetnictví. V rámci CCCTB by skupiny společnosti měly uplatňovat jednotný soubor daňových předpisů a komunikovaly by pouze s jednou daňovou zprávou – s jednotným kontaktním místem. Dopad na rozdělení daňových základů mezi členské státy EU byl předmětem analýzy. Cílem návrhu směrnice CCCTB je vytvořit jednotný unijní systém pro výpočet základu daně z příjmů právnických osob, který by se měl stát alternativou pro současné národní řády. Tento návrh obsahuje úplný soubor pravidel pro zdanění společností. Uvádí kdo si jej může zvolit, jak vypočítat daňový základ, jaký je okruh konsolidace a jak konsolidace funguje. Stanoví rovněž pravidla proti zneužití, definuje sdílení konsolidovaného základu a to jak budou členské státy CCCTB spravovat v souladu s metodou jednotného kontaktního místa. Mezi klíčové prvky návrhu směrnice patří: dobrovolnost, to znamená, že každá společnost se sama rozhoduje o jeho výhodnosti, konsolidace hospodářského výsledku na úrovni celé skupiny, což umožňuje příhraniční kompenzace ztrát. Směrnice stanoví způsob výpočtu základu daně, který se vypočítá odečtením osvobozených příjmů, odečitatelných výdajů a dalších odečitatelných položek od příjmů. Upravuje nakládání se zásobami a nedokončenou výrobou ve vztahu k odečitatelným výdajům, upravuje možnost odečíst nedobytné pohledávky. Věnuje se odepisování dlouhodobých aktiv a vymezuje dlouhodobá hmotná aktiva, která se neodepisují. Ve směrnici jsou definovány způsobilé dceřiné společnosti, ve kterých má mateřská společnost a) právo vykonávat více než 50 % hlasovacích práv, b) vlastnické právo odpovídající více než 75 % kapitálu společnosti nebo více než 75 % práv spojených s nárokem na zisk. Pokud je konsolidovaný základ daně záporný, ztráta, převede se do dalšího období a započítá se proti příštímu kladnému konsolidovanému základu daně. 167
V případě kladného konsolidovaného základu daně se rozdělí v souladu s články 86 až 102. Klíčová je otázka rozdělení konsolidovaného základu daně mezi země, kde skupina působí. Pro výpočet je ve směrnici vzorec, který zahrnuje tři faktory se stejnou váhou, to je práce, aktiva a tržby. Faktor práce by se měl vypočítat na základě objemu mezd a počtu zaměstnanců, přičemž každá z těchto hodnot by měla mít poloviční váhu. Faktor aktiv by měl zahrnovat veškerá dlouhodobá hmotná aktiva. Nehmotná aktiva a finanční aktiva by neměla být součástí vzorce vzhledem ke své pohyblivé povaze a k rizikům obcházení systému. Faktor tržeb by měl zadržovat celkové tržby, kterými se rozumí výnosy z veškerého prodeje zboží a poskytování služeb po odečtení slev a vrácení zboží s vyloučením daně z přidané hodnoty ostatních daní a cel. Do faktoru tržeb se nezahrnují osvobozené příjmy. Pan ministr tady zmínil pozici vlády a já k tomu jenom doplním, že v současné době nelze jednoznačně vyčíslit dopady na jednotlivé členské státy podle toho, když v roce 2009 činil výnos daně z příjmů právnických osob cca 127,5 miliardy korun, takže by se pokles výběru daně z příjmu právnických osob v souvislosti s touto směrnicí mohu odhadnout ve výši cca 12 až 25 miliard ročně. Odhad ministerstva financí je až 10 % výnosu. Už v roce 2007 jsme projednávali Sdělení komise: Další pokrok, dosažený během roku 2006 a další kroky směrem k návrhu společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB). Materiál byl tehdy na Evropskému výboru přijat na vědomí. Již tehdy vláda odmítala konsolidovaný daňový základ z důvodu obav nepříznivých rozpočtových dopadů. Zásadním nedostatkem návrhu je, že Komise ve svém hodnocení dopadů nepřichází s analýzou konkrétní dopadů zavedení CCCTB na rozpočtové příjmy členských států. Problematická je také nákladnost systému volitelného CCCTB pro daňové správy členských zemí. V souvislosti s návrhem této směrnice je nutné hodnotit i princip subsidiarity, tzn., zda přijetí této směrnice není na evropské úrovni nezbytné a zda přináší přidanou hodnotu. Rozbor této problematiky vypracoval JUDr. Jiří Georgiev, odborný poradce výboru pro záležitosti EU a na základě tohoto rozboru já jsem tehdy navrhla v usnesení doporučení Senátu takovou verzi, která měla zaujímat odůvodněné stanovisko v souladu s článkem 6 protokolu č. 2 Lisabonské smlouvy. Tento návrh nebyl na půdě výboru pro záležitosti EU přijat a bylo přijato usnesení č. 106 z 12. schůze konané dne 4. května 2011, které máte všichni k dispozici. Je to senátní tisk N041/08/03. Já je tady číst nebudu, takže to je zatím k mé zpravodajské zprávě všechno. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko a prosím vás, abyste se ujala funkce zpravodajky a nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo pane předsedo, vážený pane
ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Diskuse kolem zkonsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob je materie, která jen na pohled vypadá technického charakteru, ale je to nesmírně důležitá zejména s ohledem na politikum. Dovolte abych nejprve připomněl zcela evidentní a úplně základní ekonomickou skutečnost, a to sice to, že sazba daně není politikum, ale technickou záležitostí, ale naopak základ daně není technickou záležitostí, ale naopak je politikum. Jistě si to přeložíte do svých zkušeností, tak jak v posledních dvou desetiletích minimálně jste byli svědky a zjistíte, že právě určení základu daně toho, co dáte do té či oné sazby, co umožníte, aby bylo vyvedeno ze základu daně, to umožňovalo vytvářet určité politické ovlivňování chuti investorům, chuti podnikatelům a to je určitě ta nejsilnější 168
pobídka jak podporovat rozvoj v té či oné oblasti. Využívají to všechny státy, využívaly to i nás všechny vlády, dokonce bych řekl, že ty vlády, které potřebovaly co nejvíce podpořit růst a rozvoj a speciálně Zemanova vláda tím byla velmi známá, ale všechny vlády to dělaly, dávaly různé úlevy, různé výjimky, tedy vytvářely ono politikum. Sazba daně je už technickou záležitostí a je proto logické, že všechny státy v EU nemají stejné podmínky, pro rozvoj určitých druhů podnikání a proto využívají toho, aby tuto sazbu, aby ten společný základ danění měnily a v závislosti s tím pak jenom technickými úpravami mění sazbou daně. Z toho důvodu se domníváme, že jakákoliv harmonizace v oblasti daňových základů snižuje výkonnost evropské ekonomiky. Působí asi ne dramaticky, to bych přeháněl, ale působí proti zvyšování konkurenceschopnosti v EU a z pohledu evropské strategie Evropa 2020 nebo bývalé lisabonské strategie je tento návrh podle mně spíše negativní. O tom samém, mohl bych to doložit i na grafu, který předkládá sama Evropská komise. Víte, že Evropská komise je povinna vytvořit tzv. IMPACT, dokladovou studii a podle té dokladové studie prostě si najdete pouze Maltu, protože je tam nízký stupeň daně, je tam sídlo velké skupiny nadnárodních firem, nadnárodních podnikatelů a investorů, tak jedině Maltě 0,8 zhruba nebo 0,9 % zavedení tohoto aktu prospěje naprosté většině ostatních zemí, a to včetně Česka zhruba o půl procenta výkonnost ekonomiky sníží. Je to tedy návrh, který jednoznačně působí proti konkurenceschopnosti Evropské unie a z toho důvodu je ho třeba považovat. Proč tedy vůbec takový návrh komise předkládá? Já se domnívám, že tady je to velikým dluhem dvou největších – v řadě ohledů opozičních evropských politických stran ať už je to sociální demokracie evropská nebo lidová strana, které jsou do určité míry ve velkém lobbyistickém tlaku velkých investorů. Velkým investorům se logicky v poslední době rozšíření Evropské unie a přistoupení nových členských států s levnější pracovní silou nelíbí, že tato levnější pracovní síla odvedla daně do jiných zemí, protože prosperita těm velkým nadnárodním společnostem většinou způsobovaly ty levnější pracovní síly v nových členských státech. A proto tedy velcí politici a komise slíbila, že zjednoduší daňový systém pro nadnárodní korporace, využili tohoto slibu a požádali komisi, aby vytvořila tento systém společného základu daně, který potom ještě rozvíjí v té tak zvané konsolidaci. Už samotný společný systém základu daně omezuje možnosti států, aby korigovaly a vytvářely různé pobídky pro fungování jejich vnitřních ekonomik a už to samotné je škodlivé. Navíc konsolidace vede k tomu, že ty země, které většinou mají nižší náklady na pracovní sílu, tak převádějí zisk z těchto zemí do jiných zemí, do zemí sídel, sídel těchto nadnárodních firem. Myslím, že bychom byli špatnými ochránci práv našich zaměstnanců, kdybychom schvalovali minimálně tuto konsolidaci, tedy převedení toho, že se u nás v řadě případů pracovníci uskrovní, ale vytvoří zisk, vytvoří nadhodnotu a ta je potom převede do zemí, kde většinou ty firmy mají sídlo a kde ten zisk často takový nebyl. Myslím si, že ta konsolidace působí škodlivě zejména pro nás a zejména pro ty, kteří chrání naše pracovníky a naše zaměstnance, tak by mělo být velkým varováním zavádět konsolidaci potažmo i vytváření společného základu daně pro právnické osoby, jak tento návrh předkládá. Ještě bych vás rád informoval, že na posledním jednání COSACu, tedy setkání předsedů výborů jsme konstatovali – já protože náš výbor nepřijal odůvodněné stanovisko a protože jsme to ještě zatím neprojednali, projednáváme tuto materii až dnes, tak jsem neinformoval o například pozici zpravodajky paní senátorky Jany Juřenčákové, nebo o mojí osobní pozici, že si myslím, že tento návrh porušuje princip subsidiarity – Česká republika tak nečinila. Poslanecká sněmovna
169
do té doby také neprojednala základ daně, ale návrh zpravodaje tak jak mi ho sdělil, osobně se přikláněl k ostatním zemím, které zde velice tvrdě kritizovaly tento návrh. Výsledek jejich kritiky byl, že v době, která byla určena, tedy v té osmitýdenní době, určeno pro eventuální podání odůvodněného stanoviska, tedy konstatování rozporu se subsidiaritou, tak to bylo 9 komor, které dohromady podaly 13 hlasů. Ze 40 komor tedy 9 komor stihlo podat odůvodněné stanovisko. Český Senát mezi nimi nebyl, protože jednak jsme nestihli termín, jednak ani výbor takové usnesení nepřijal. Přesto jsem hovořil s komisařem, který zastupoval Komisi na tomto jednání. Komisař mi přislíbil, že Komise pravděpodobně vyčká ještě na vyjádření ostatních komor a pak zváží, zdali nepředloží znovu Radě otázku, zda mají pokračovat v tomto návrhu. Je pravda, že podle Lisabonské smlouvy hlasů, které podávají odůvodněné stanovisko, bylo málo, nebyl to dostatečný počet k tomu, aby komise sama o sobě byla povinna se znovu dotázat Rady, zda má pokračovat v této legislativní iniciativě. Je vidět, že tento návrh je velmi kontroverzní už jen z důvodu efektivity, z důvodu toho, že působí proti konkurenceschopnosti EU, což dokazuje i dopadová studie Komise, a hlavně z toho důvodu, že zasahuje do velmi citlivých oblastí, které porušují dosavadní smlouvy, a to do oblastí daňové politiky. Z toho důvodu se domnívám, a dovoluji si navrhnout, že bychom měli znovu zvážit návrh usnesení, které vám můžeme předložit, nebo které vám předložíme i v písemné podobě, které navrhovala původně zpravodajka paní senátorka Jana Juřenčáková. I když je pravda, že Senát nestihl 8týdenní dobu k tomu, aby podal včas odůvodněné stanovisko, a proto toto naše usnesení nebude pro Komisi závazné. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásila do rozpravy paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové, začnu tam, kde v této chvíli skončil můj předřečník pan senátor a předseda výboru pro záležitosti EU Luděk Sefzig. Hovořil o konkurenceschopnosti a o konkurenceschopnosti EU. Tady je potřeba říci, že budeme konkurenceschopní tak, jak bude konkurenceschopná EU v rámci globálního světa. Evropská unie bude konkurenceschopná, pokud dokáže – skutečně dokáže – vytvořit jednotný vnitřní trh. Bude konkurenceschopná v okamžiku, kdy si všechny členské země uvědomí, že jejich konkurent není ta vedlejší členská země, to že je partner pro podnikání, partner pro spolupráci. Ale že konkurent jsou země BRIC – Indie, Čína, případně Amerika, další země. Protože v porovnání a z pohledu globálního světa jsme všichni v Evropské unii relativně malí. Ale jsme a můžeme být velkým a významným nejenom politickým, ale i ekonomickým hráčem v okamžiku, kdy členské země EU dokáží spolupracovat. V okamžiku, kdy bude jednotný trh fungovat jako jednotný trh. To znamená bez bariér, bez rozdílů uvnitř. Jednotný vnitřní trh bude jednotný, až na něm budou hrát všichni podle stejných, nebo minimálně podobných pravidel, respektive bude skutečným jednotným trhem, pokud bude možné srovnávat náklady jeho jednotlivých aktérů. A k tomu směřuje návrh na společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. 170
Proto bychom o tomto návrhu měli minimálně diskutovat a měli bychom se jím velmi, ale velmi intenzivně zabývat a nejenom říci "my to nechceme" víceméně z ideologických důvodů. K tomu, abychom jako Senát vyjádřili tuto vůli, dále diskutovat o stejných pravidlech, nebo o podobných pravidlech uvnitř jednotného evropského trhu, směřuje i můj pozměňovací návrh. Je to v podstatě jenom velmi malé doplnění návrhu usnesení, které už bylo diskutováno na evropském výboru, a já jsem u těch diskusí byla přítomna. Nicméně dovolím si dát ještě, nebo předložila jsem již pozměňovací návrh, který, říkám, směřuje k tomu, abychom minimálně dokázali o této věci diskutovat. Protože z toho usnesení víceméně vyplývá, že tu diskusi odmítáme. Navrhuji, abychom v části II. v bodě č. 6 za slovy "považujeme proto za vhodné", nahradili slovo "místo" slovem "kromě". Ve stejném bodě za slovy "systému CCCTB soustředit" vložit spojku "i", takže celý text v bodě 6 by zněl: "Považuje proto za vhodné kromě systému CCCTB soustředit se i na nalezení optimálního a efektivního evropského rámce pro výpočet daňového základu pro právnické osoby bez aspektu konsolidace a fakultativnosti." Děkuji za pozornost a doufám, že tento návrh podpoříte. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako
další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, po zrušení automatických mechanismů, které uměly řešit disproporce v hospodářských výkonech jednotlivých členských zemí, zavedením eura, ze kterých se řada zemí EU neumí vzpamatovat sama a ani celá EU si s těmito problémy neví rady, přichází Evropská komise se zrušením dalších nástrojů, kterými mohly vlády zkoušet řešit tyto disproporce. Pokud se zruší, tak posledním nástrojem, který bude zbývat, jsou už jen dotace z centra říše. Pak bych chtěl říci, že konkurentem je každý, kdo působí ve stejné oblasti trhu. Ten, kdo je konkurent, v žádném případě není nepřítel, to, že Spojené státy a Asie byly zde definovány, tak jak se definovaly, zatímco ti, kteří působí na stejném trhu, který se izoluje a vytvoří se naprosto stejná pravidla, budou žít v harmonii, tak to je zatím nejhezčí ekonomický nesmysl, který jsem zde slyšel. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený
pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, záměr EU, nebo EK, aspoň dispozitivně harmonizovat základ daně, je podle mého nejhlubšího přesvědčení jenom prvním krokem k tomu, aby došlo k harmonizaci základu daně a později i daní z příjmů právnických a posléze i fyzických osob v rámci celé EU. Je to jenom předvoj, a když EK to neprosadila z jedné vody načisto, tak to dělá takto – step by step. To rozhodně musím odmítnout. Pokud je tady někdo, kdo si myslí, že Česká republika z něčeho takového, až to nastane, bude mít prospěch, tak podle mého přesvědčení je v hlubokém omylu. Možná z toho bude mít prospěch Německo, možná Francie, ale určitě ne Česká republika. A ta teze, že jsme všichni v EU jako bratři a sestry a že jsme všichni zajedno a nejsme konkurenti navzájem, to je teze, která je ze stejné kategorie, jakou je ta, že 171
se všichni vezmeme za ruce a budeme kráčet se zrakem rozzářeným tam k obzoru, ke světlým zítřkům. Za sebe něco takového zásadně odmítám. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do
rozpravy přihlásila místopředsedkyně.
paní
Místopředsedkyně
senátorka Senátu
Alena Alena
Gajdůšková.
Prosím,
paní
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, vidím, že musím opět trošku vysvětlovat, nebo chcete-li vyučovat. Měla jsem kdysi velkou debatu s panem prof. Zeleným. Jeho ekonomickou erudici doufám nikdo zpochybňovat nebude. Pan prof. Zelený hovořil o podmínkách konkurenceschopnosti. Podmínky konkurenceschopnosti nebudu všechny vyjmenovávat, ale je jich zhruba 12 a mimochodem k nim patří úroveň zdraví, veřejného zdraví a úroveň vzdělání, kromě těch, o kterých hovoří kolegové na pravici. Pan prof. Zelený hovořil o tom, že na zadání vlády USA dělali právě výzkum – michiganská univerzita – podmínek konkurenceschopnosti. Zjišťovali, co je to, co skutečně dělá některou část, některý region konkurenceschopnější, než ten jiný. Vzali si jako model Itálii. Jistě víte, že Itálie je země, která má velmi výrazné rozdíly mezi tím, jak konkurenceschopný, jak průmyslově vyspělý a hospodářsky vyspělý je sever země, a jak málo hospodářsky vyspělý je jih Itálie. Výzkum směřoval k tomu, aby zjistili, čím je to dáno. Výsledek byl, že je to dáno schopností spolupracovat. Jestliže na severu Itálie všichni řekli, že jejich konkurent je Čína, Brazílie či jiné země někde na druhém konci světa a že se tedy musí spojit, aby měli dostatečnou sílu být konkurenceschopní, pak na jihu Itálie za své největší konkurenty uvedli živnostníka nebo firmu někde přes ulici nebo ve vedlejším města. Spotřebovávali svoje síly, svůj ekonomický potenciál, svůj intelekt na to, aby bojovali mezi sebou. A o tom to je. O světlých zítřcích jsme tady nemluvili nikdo zleva politického spektra. To slyšíme vždycky jenom zprava. My hovoříme o práci, o tom, že musíme vytvářet podmínky k tomu, abychom skutečně podpořili hospodářský a sociální rozvoj naší země tak, abychom zajistili našim občanům kvalitní život a vysokou životní úroveň. Izolace České republiky k tomuto určitě nepovede. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako
další se do rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Nechci skutečně prodlužovat
diskusi, protože během několika minut musíte ten původní návrh naší zpravodajky dostat na stůl. Já bych byl velmi rád, kdybyste si ho všichni podrobně přečetli. Protože je pravda, že náš výbor se tím velmi hluboce zabýval, a ne na jednom setkání. Měli jsme víc těch setkání. A přečtěte si ho pozorně, v klidu, je psán logikou, není psaný v ekonomických termínech. Já myslím, že mu budete všichni rozumět a že bude šance, že možná jej na závěr našeho jednání podpoříte. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako zatím poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a
kolegové, já myslím, že ta materie není tak o tom, co ostatní státy, zda některý stát vydělá nebo ne. Já myslím, že jde o to, zda vydělá ta firma, která konsoliduje. To znamená, že nadnárodní firma má v mnoha zemích své pobočky, a ona v zásadě 172
bude potom vydělávat na tom, že zkrátka v některých zemích má takový zisk, takové náklady atd. To znamená, že podle mě, naším zájmem musí být, aby tam, kde ty náklady jsou, kde vytvoří také ty zisky, tam ať to daní. A to je zájem České republiky. Nic víc, nic míň. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli není přihlášen do rozpravy nikdo, rozpravu uzavírám. Požádal bych pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Jenom opravdu velmi stručně,
protože paní senátorka řekla, jako kdyby ta pozice odmítala diskusi. My tu diskusi vůbec neodmítáme. My se jí naopak na té expertní úrovni chceme velmi intenzivně účastnit právě proto, abychom mohli velmi zdvořile, velmi jasně a velmi slušně vysvětlovat, proč to nechceme. Proč to prostě nemůžeme chtít. Ne z ideologických důvodů, ale jednoduše z rozpočtových důvodů, z důvodů konkurenceschopnosti. Dobrá, i když bychom si odmysleli ten první důvod, že si opravdu myslíme, někteří z nás, že daňová legislativa v přímých daních má být výsostně v rukou národních států – chápu, že na to mohou být rozdílné názory, ale nemohu mít rozdílné názory, jestli tady chci nebo nechci mít 25 miliard sekyru, aniž by české subjekty platily nižší daně. Protože to by byl logický důsledek konsolidovaného základu daně. Prostě platily by se stejné daně, akorát by se přelily jinam. To prostě nemohu chtít! Úplně stejně, jako nemohu chtít, aby v případě regulace bankovních institucí – tady samozřejmě jsou o obrovské zájmy některých zemí – se přesouvaly kompetence regulátorů do zemí, kde jsou matky bank. Jestliže Česká republika má z 99 % svůj bankovní sektor dcery, tak musí být bytostným zájmem České republiky, aby se ty kompetence nepřesouvaly. To není ideologie. To jenom hájíme logicky, v rámci pravidel EU, bytostně zájmy občanů České republiky. To je naše povinnost, koneckonců, na to jsme dokonce i přísahali. Proto nemůže chtít ani konsolidovaný základ daně. V tom není žádná ideologie. V tom jsou jenom peníze. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Teď
se přihlásil s přednostním právem pan předseda senátního klubu sociální demokracie, pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Já jen chci před hlasováním požádat
o 5minutovou přestávku na jednání klubu v předsálí. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře, ale v tuto chvíli
požádám paní zpravodajku o její závěrečné vystoupení a seznámení nás s návrhy na hlasování, o kterých budeme hlasovat. Pak asi by byla 5minutová přestávka pro poradu klubu. Pane předsedo, souhlasíte? (Souhlas.) Senátorka Jana Juřenčáková: Já se omlouvám, nemohla jsem najít svoje
opravené usnesení podle návrhu paní místopředsedkyně. Chtěla bych v rámci své závěrečné zpravodajské zprávy připomenout zpravodajskou zprávu, která byla v roce 2007. Tam bylo tehdy uvedeno, že vláda ČR souhlasila se zahájením práce na vytvoření harmonizovaného základu daně již v roce 2004. Pokud si dobře vzpomínáte, tehdy byl ministrem financí pan Bohuslav Sobotka. Přičemž odmítla jeho konsolidovaný charakter i možnost společnosti si tento režim dobrovolně zvolit. Konsolidovaný daňový základ vláda odmítala z obav o nepříznivé rozpočtové dopady. V roce 2007 vláda hodlala své stanovisko formulovat až poté, co Komise 173
předloží konkrétní vzorec, který navrhuje použít pro rozdělení konsolidovaného základu. Vláda se v té chvíli výslovně stavěla proti kritériu objemu mezd vyplacených jednotlivými společnostmi koncernu z toho důvodu, že úroveň mezd v ČR je nižší než v řadě jiných členských států. To je tedy návrat do historie. Chtěla bych ještě říci i to, že pokud tato směrnice bude přijata, nebude mít platnost jen po dobu této vlády, že bude mít vlastně přesah pro všechny vlády budoucí. A v podstatě je to o tom rozhodnutí, jestli se ČR bude dobrovolně vzdávat svých příjmů velkých nadnárodních společností. Tak, jak už tady bylo řečeno, jsou to bankovní domy, jsou to automobilky, jsou to obchodní řetězce. V diskusi vystoupili čtyři senátoři, z toho paní místopředsedkyně Gajdůšková vystupovala dvakrát. Návrh, který podala k doplnění opatření, které bylo přijato výborem pro záležitosti EU, máte také všichni k dispozici. Navrhla bych nejdříve hlasovat o prvním návrhu paní místopředsedkyně a pokud bude přijat, asi už se nebude hlasovat o odůvodněném stanovisku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Myslím, že pokud bude potřeba hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, pak o celém návrhu na usnesení nebo o doporučení. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: V tuto
chvíli
vyhlašuji
pětiminutovou přestávku na žádost klubu ČSSD. (Jednání přerušeno ve 14.02 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.07 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovená přestávka vypršela, budeme pokračovat v našem jednání. Paní zpravodajko, prosím, proveďte nás hlasováním. Senátorka Jana Juřenčáková: Během přestávky jsem si ještě ujasnila
způsob hlasování. Já bych navrhovala první hlasování o původním doporučení přijatém na výboru pro záležitosti EU. Pokud to neprojde, druhé hlasování by bylo doporučení modifikovaným. To je návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové. A pokud by neprošlo ani toto, tak třetí by bylo hlasování o doporučení, které máte rozdané na lavicích, ve kterém Senát zaujímá k návrhu směrnice odůvodněné stanovisko. To je můj návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: S faktickou poznámkou se
hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Jenom fakticky. Toto
první hlasování není o usnesení výboru. To teď je předloženo, nevím, jestli panem kolegou Sefzigem nebo paní senátorkou Juřenčákovou. Já jsem myslela první hlasování o tom tisku, který máme všichni na lavicích, N 041/08/03, který by byl v druhém hlasování doplněný o tu změnu těch písmen… Můj pozměňovací návrh je pozměňovací návrh k oficiálnímu usnesení výboru. To znamená, že musí být hlasován můj pozměňovací návrh první a pak se hlasuje o usnesení výboru buď s tím anebo bez toho. Je to tak přesně. Já jsem dala 174
pozměňovací návrh k usnesení výboru, a takto to máte také písemně. Čili o tom se musí hlasovat první, protože pozměňuje usnesení výboru. Opačně to nemá logiku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já myslím, že tady se jedná o procedurální záležitost a myslím, že paní místopředsedkyně má pravdu, bylo to podáno jako pozměňovací návrh, není nic složitého prohlasovat její návrh a potom hlasovat o celkovém návrhu ve znění toho v případě, že její návrh projde. Já myslím, že to není nic složitého. Chce ještě pan senátor Sefzig fakticky? Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, já vám trochu pomohu. Ono
stačí říct, že budeme hlasovat o modifikaci výborového usnesení, modifikaci, kterou předložila paní místopředsedkyně Gajdůšková, protože takhle jedině je to správné, protože jestliže bychom přijali pozměňovací návrh, který má asi čtyři nebo tři řádky a pak by náhodou se nepřijalo výborové usnesení, které má přednost, tak jako se na mě nezlobte, ale pak bychom vypadali přinejmenším podivně. My musíme přijmout buď celou modifikaci podle pozměňovacího návrhu, anebo nepřijmout a pak budeme hlasovat o výborovém návrhu. A paní zpravodajka to navrhuje dobře. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pokud jsem nyní správně pochopil, a doufám, že to nevyložím špatně, budeme tedy v tuto chvíli hlasovat o modifikaci paní senátorky Gajdůškové k usnesení výboru. Víme tedy, o čem hlasujeme, můžeme tedy přistoupit k hlasování. Konstatuji, že je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro schválení je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 54 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 29, proti bylo pět. Návrh byl přijat. Mohu tím pádem konstatovat, že další návrhy jsou nehlasovatelné. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková chce ještě pro stenozáznam sdělit důležitou informaci. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Velmi se omlouvám, jenom pro stenozáznam chci sdělit, že jak jsme se dohadovali o způsobu hlasování, tak jsem stiskla tlačítko přihlášení se do diskuse a tím na sjetině bude, že jsem se hlasování zdržela. Jsem samozřejmě pro tento návrh, a kdyby kvórum bylo jiné, tak bych požádala o opakování hlasování, ale takto to není potřeba. Děkuji. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
paní
místopředsedkyně, myslím, že vám to všichni věříme. V tuto chvíli tento bod můžeme ukončit a dovolím si současně vyhlásit jednohodinovou polední přestávku, tj. do 15.15 hodin. (Jednání přerušeno ve 14.13 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.15 hodin.)
175
Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení
kolegové, vzhledem k tomu, že nás není dostatečný počet na hlasování, ale je nás dostatečný počet, abychom zahájili jednání. Paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová chce přijít s návrhem, tak pojďte kolegyně. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pane předsedo, já mám
prosbu. A mám procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že pan ministr Kalousek musel odejít a požádal mě, abych vás požádala, aby ty jeho poslední dva body, které jsme neprojednali – jedná se o tisk č. 86 devizový zákon a tisk č. 56 dohoda s Irskem, abychom je zařadili hned po bodech pana ministra Kocourka, který podle mých informací má pana ministra Kalouska v této věci zastoupit. Já jsem si samozřejmě vědoma toho, že máme pevně zařazené body pana ministra Kamila Jankovského, přesto vás prosím, abychom udělali tuto změnu našeho programu. Tedy po bodech pana ministra Kocourka, které máme pod číslem 28 je ten poslední bod, zařadit dva body, které předkládá pan ministr Kalousek, to znamená tisk č. 86 a tisk č. 56. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky, to je procedurální,
o tom nechám po znělce hlasovat. Já se teď omlouvám, pan ministr mě upozornil, že on je tady také za ministra Vondru a já tady nemám program, takže předpokládám, že kazetová munice je v bloku už zařazena jako pro pana ministra. Dobře. Takže nejprve budeme hlasovat o návrhu kolegyně Paukrtové tak jak ho přednesla. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 55 ukončeno, registrováno 36, kvorum 19, pro 26, proti nikdo. Návrh schválen i přes problémy s kartičkou u paní kolegyně. A jsme u prvního zákona v toto bloku a je to 23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 98) Máme to jako tisk č. 98 a máme pana ministra Martina Kocourka, který nás seznámí s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře, a vítám vás. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji, vážený pane
místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych uvedl zmíněnou novelu energetického zákona, který prošel již několika změnami a nejvýznamnější z nich se týkaly úprav podle předpisu Evropské unie. Nejinak tomu bude i v tomto případě, kdy se jedná o transpozici tak zvaného třetího energetického balíčku. Nyní bych vás stručně seznámil s hlavními principy navrhovaných úprav, které se týkají nezávislosti provozovatele přenosové soustavy v elektroenergetice a přepravní soustavy v plynárenství. Dále zvýšení ochrany spotřebitele elektřiny a plynu. Dále posílení nezávislosti energetického regulačního úřadu a rozšíření jeho kompetencí včetně jejich sjednocování v rámci EU.
176
Dále se tato úprava týká podnikání v energetických odvětvích na základě oprávnění uděleného v jiné zemi EU. A dále se týká udělování státní autorizace na výstavbu nových výroben elektřiny. Předcházející směrnice EU vyžadovaly pouze právní a manažerské oddělení provozovatelů přenosových, přepravních a distribučních soustav. Provozovatelé přenosové soustavy a provozovatelé přepravní soustavy museli být podle platných směrnic EU vlastnicky odděleni od společností s výrobní, distribuční nebo obchodní činností. Pravidla EU umožňují zvolit jednu ze tří forem vlastnického oddělení. Jedná se buď o úplné vlastnické oddělení nebo nezávislého provozovatele soustavy a nebo nezávislého systémového operátora. V energetice je provozovatel přenosové soustavy, to je naše společnost ČEPS již vlastnicky oddělen od distribuce a výroby elektřiny a od obchodu s elektřinou. Odpovídající ustanovení zákona jsou navržena tak, aby respektovala tento skutečný stav. Plynárenství se pro provozovatele přepravní soustavy jako nejvhodnější ukazuje forma nezávislého provozovatele přepravní soustavy, což je plně v souladu se směrnicí EU. Provozovatel přenosové soustavy a provozovatel přepravní soustavy musí být regulátorem certifikováni jako nezávislí provozovatele. Tuto certifikaci bude provádět Energetický regulační úřad. Pravidla EU požadují i právní oddělení provozovatelů zásobníků plynu, a proto novela tohoto energetického zákona i tento požadavek plně respektuje. Směrnice 2009/72 Evropských společenství požaduje zavedení schvalovacího zařízení pro nové výrobní kapacity v elektroenergetice. V odpovídající části návrhu novely energetického zákona jsou ustanovení o autorizaci na výstavbu výroben elektřiny. Autorizace by se měla týkat všech druhů nových elektráren, jejichž instalovaný celkový výkon více jak 1 MW. Státní autorizaci bude udělovat ministerstvo průmyslu a obchodu po posouzení souladu výstavby nové elektrárny se státní energetickou koncepcí, s národním akčním plánem pro obnovitelné zdroje a po posouzení splnění dalších zákonem stanovených podmínek. Tato ustanovení, stejně jako celý návrh zákona prošel posouzením z hlediska kompatibility s právem EU a byl konstatován soulad. Jak už jsem zmínil, třetí energetický balíček požaduje posílení nezávislosti a kompetencí regulátora energetických odvětví. V návrhu zákona se proto rozšiřuje způsobnost energetického regulačního úřadu o kontrolu dodržování energetického zákona a o výkon v oblasti ochrany spotřebitele v energetických odvětvích a o kompetence v souvislosti s požadavky na nezávislost provozovatelů přenosové a přepravní soustavy. V současné době kontroluje dodržování energetického zákona Státní energetická inspekce. Pokud bude tento návrh novely přijat, tak Státní energetická inspekce bude kontrolovat dodržování zákona o hospodaření s energií a zákona o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů. Upraven je i způsob financování energetického regulačního úřadu formou poplatkové povinnosti účastníků trhu s elektřinou a účastníků trhu s plynem ve prospěch státního rozpočtu, tedy kapitoly Energetického regulačního úřadu. Způsob financování Energetického regulačního úřadu posílí jeho nezávislost ve smyslu zmíněného třetího energetického balíčku. Mimo to se navrhuje, aby předsedu Energetického regulačního úřadu jmenoval nově prezident republiky, a to na návrh vlády na dobu šesti let a doplňují se i další opatření na posílení nezávislosti regulátora, jak třetí energetický balíček požaduje. Na úpravu podle třetího energetického balíčku též navazují i změny v dalších souvisejících částech zákona a v dalších právních předpisech, kterými jsou zákon o ochraně spotřebitele a zákon o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen.
177
V průběhu projednávání novely energetického zákona se podrobně diskutovalo též o dispečerském řízení výroben elektřiny. Výsledkem této diskuse jsou navrhovaná ustanovení, která jsou součástí zmíněného senátního tisku č. 98. V této souvislosti bych se rád zmínil o tom, že takto pojaté dispečerské řízení se netýká běžného každodenního řízení výroben elektřiny, ale pouze v situaci, kdy by mohlo dojít k ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy, za který odpovídá na celostátní úrovni provozovatel přenosové soustavy a na regionálních úrovních jednotliví provozovatelé distribučních soustav. Jde tedy o nástroj provozovatelů v síti, zajištění spolehlivosti a bezpečnosti dodávek elektřiny pro všechny účastníky trhu. Rovněž bych vás chtěl ujistit o tom, že jsme v této novele v celém legislativním procesu, to je zatím na úrovni vlády Poslanecké sněmovně a konečně i částečně v Senátu přistupovali s maximální odpovědností a snahou najít taková a mnohem i kompromisní řešení, která nejsou v rozporu se směrnicemi a nařízeními třetího energetického balíčku, nicméně která ve svém důsledku zároveň neohrozí bezpečné a spolehlivé dodávky elektřiny, plynu a tepla. Závěrem bych vás proto, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři požádal, abyste návrh energetického zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.
Garančním výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, má usnesení č. 98/01. Zpravodajem je pan senátor Jiří Bis, který má slovo. Senátor Jiří Bis: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře,
vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona v platném znění, energetický zákon, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, vytváří základní právní rámec pro regulaci v energetických odvětvích, stanoví pravidla pro podnikání, práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu s energií a pravidla pro uplatňování státní správy. Předmětem předpokládané novely zákona je transpozice takzvaného třetího energetického balíčku EU, který upravuje pravidla pro vnitřní trh s elektřinou a se zemním plynem. Směrnice ER a EP, jejíž ustanovení se touto novelou transponují, ukládá členským státům uvést právní předpisy do souladu se směrnicemi do 3. 3. 2011. Tedy jsme již skoro ve tříměsíčním skluzu. Dokumenty, které se transponují, jsou následující: Jsou to tři nařízení, tedy Nařízení EP a Rady 713, 714 a 715/2009 z 13. července 2009 a 2 směrnice. Základními cíli směrnic EP a Rady o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a se zemním plynem je především účinné oddělení provozovatelů přenosových a přepravních soustav od činnosti výroby a obchodu s elektřinou a zemním plynem, právní a funkční oddělení provozovatelů zásobníků plynu, posílení a sjednocení pravomocí regulačních orgánů členských zemí, ochrana spotřebitelů v elektroenergetice a plynárenství. Vládní návrh byl realizován ve 132 novelizačních bodech, komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru PS byl převeden do 165 bodů. V zákoně je promítnut způsob vlastnického oddělení provozovatelů přenosových soustav v elektroenergetice a provozovatelů přepravních soustav v plynárenství od činnosti výroby a obchodu s elektřinou a zemním plynem, a co je nové, certifikování těchto provozovatelů Energetickým regulačním úřadem. Dále dochází k právnímu a funkčnímu oddělení provozovatelů zásobníků plynu od činnosti výroby a obchodu s plynem v rámci vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele. Podnikat na území ČR v oblasti obchodu s elektřinou a plynem bude možné také na základě 178
oprávnění k příslušnému podnikání udělenému v jiném členském státě a uznaném Energetickým regulačním úřadem. Posiluje se, a to významně, úloha a nezávislost, jak právní, tak i finanční, Energetického regulačního úřadu, který nesmí přijímat pokyny ani od prezidenta republiky, Parlamentu, ani od vlády ČR. Energetický regulační úřad mimo jiné reguluje ceny za přenos elektřiny a distribuci elektřiny, za systémové služby a za přepravu a distribuci plynu. chrání oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích. Podporuje a koordinuje vnitřní trh, včetně přidělování přeshraničních kapacit. Rozhoduje o udělení, změně, prodloužení nebo zrušení licence. Rozhoduje o uložení povinnosti dodávek nad rámec licence. Rozhoduje spory o uzavření smlouvy mezi držiteli licence, nebo mezi držitelem licence a zákazníkem. Rozhoduje spory o splnění ze smluv mezi držiteli licencí. Rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vykonává dozor v energetických odvětvích. Spolupracuje s regulačními orgány dalších států. Zveřejňuje roční zprávy o výsledcích monitorovací činnosti. Výstavba výrobny elektřiny nově o celkovém instalovaném výkonu 1 MW a více je možná pouze na základě udělení státní autorizace na výstavbu výrobny elektřiny. O tomto udělení rozhoduje ministerstvo průmyslu a obchodu na základě souladu se státní energetickou koncepcí a Národním akčním plánem pro energii z obnovitelných zdrojů, plánem rozvoje sítí a bezpečností dodávek. Zavedená navrhovaná autorizace je jediným prakticky přímým nástrojem řízení, které má v ruce ministerstvo, které s ní může naplňovat právě energetickou koncepci naší země. Výrobny s výkonem 100 kW a větším musí být vybaveny zařízením umožňujícím dispečerské řízení. Chtěl bych říci, že to je nástroj především na zabezpečení sítí v době, kdy míra, nebo procento nestabilních výroben elektřiny se zvyšuje. Energetický zákon byl přijat v roce 2000 a současná novela je v pořadí již 15. novelou. Poslední rozsáhlá novela byla přijata v roce 2009. Většina novel je spojena s transpozicemi směrnic a nařízení EP a ER. V energetickém zákonu je patrný dlouhodobý posun k právům a omezování povinností a od technických problémů především k obchodním problémům a ke konkurenčnímu prostředí. Je ale také potřeba upozornit, že unbundling způsobil také přerušení informačních toků nezbytných pro řízení a že transparentnost, tak často připomínaná, neznamená pouze zahlcení údaji bez klasifikace důležitosti těchto údajů. Domnívám se, že poměrně velmi častá změna podmínek EU v oblasti energetiky, přes energetický zákon, není v odvětví, kde je tak dlouhodobá návratnost investic, vhodná. Návrh není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Cílem novelizace je dosažení harmonizace energetického zákona se všemi právními předpisy pro energetiku, které přijala EU v meziobdobí od roku 2009. Lze proto konstatovat, že novely energetického zákona je slučitelný s právem Evropského společenství. VHZD svým 102. usnesením z 9. schůze, která byla konána dne 25. května 2011, po úvodním slově předkladatele pana ministra Martina Kocourka, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě rozhodl následovně doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.
179
1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání máme jako tisk č. 98/2. Zpravodajem je pan senátor Pavel Eybert, který má slovo. (Prodleva.) Pan kolega Eybert má slovo! Senátor Pavel Eybert: Já se omlouvám, zapomněl jsem na to, že mám
ještě tuto zprávičku. My jsme probírali tuto novelu zákona o podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a změně některých energetických zákonů. Tato norma, tato změna je zapotřebí právě proto, abychom dokázali udržet naši energetickou síť v provozu a nedocházelo k takzvaným black-outům, tak jako se to stalo již několikrát v Německu, kde po přetížení sítě na straně zdrojů došlo k výpadkům opravdu v celých oblastech, v celých zemích Německa. Takže měla by nastavit podmínky v této naší energetické soustavě tak, aby se nám nestaly podobné věci. Přestože jsme rozebírali toto ze všech stran, nedošel náš výběr k závěru, který by byl jednoznačný a nepřijal žádné usnesení k této novele zákona. Pro schválení ze 6 senátorů hlasovali 3, 3 senátoři se zdrželi hlasování, když nikdo nebyl proti. Výbor mě určil zpravodajem na tuto schůzi a pověřil místopředsedu senátora Petra Gawlase, aby předložil toto usnesení Senátu PČR. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dále projednal tento návrh ÚPV. Usnesení má číslo 98/3. Zpravodajkou je paní senátorka Soňa Paukrtová, která má slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, jak už bylo řečeno, jedná se v pořadí o 15. novelu energetického zákona, jejímž předmětem je transpozice třetího energetického balíčku EU upravujícího vnitřní trh s elektřinou a se zemním plynem. Podle důvodové zprávy i podle toho, co tady říkal pan ministr, transpoziční lhůta uběhla. Uplynula už 3. března 2011, čili tady je ČR ve skluzu. Tuto novelu energetického zákona projednal i ÚPV a tak jak je tomu u technických novel, sice se zabýval i technickou stránkou věci, ale spíše předmětem posouzení bylo, zdali ten zákon, nebo ta jeho novela je v souladu s Ústavou ČR. V tom smyslu se také nesla debata na ÚPV, kterou se vám trochu pokusím přiblížit. Energetický zákon čítá celkem 104 paragrafy a je novelizován ve 175 bodech, přičemž 35 paragrafů se vkládá nově a většina stávajících je v návrhu zcela přeformulována. Takže naše otázky na zástupce MPO byly, zda by nebylo vhodné doplnit zmocnění pro vládu, aby vydala úplné znění energetického zákona. Bylo nám řečeno, že to sice možné je, na druhou stranu že energetický zákon se zřejmě opět velmi rychle změní a tudíž že to úplné znění energetického zákona mělo velmi omezenou platnost. Nicméně mohu říci, že jsme též diskutovali záležitost, která se objevuje speciálně ve velkých zákonech a v té situaci, kdy PS přijme rozsáhlý komplexní pozměňovací návrh, tak jak se to stalo v tomto případě, protože k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu potom není žádná důvodová zpráva, není zpracován a odpřipomínkován tak, jako je to v případě vládního návrhu zákona. Tam dochází ke značné disproporci, protože nejenže u těch pozměňovacích návrhů a u komplexních pozměňovacích návrhů není důvodová zpráva, určitě tam není zhodnocení podle procesu RIA atd. Takže to je určitě věc, kterou bude do budoucna řešit, protože se zákony skládají jednak z částí, které jsou připomínkovány, které jsou zhodnoceny,
180
jednak z částí, u kterých pro nás, pro senátory neexistuje ani žádná důvodová zpráva. Posledním bodem, kterým se ÚPV zabýval, byl článek 1 bod 68 a související, kdy provozovatel distribuční soustavy je oprávněn omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu elektřinu účastníkům trhu, například při stavu nouze atd. To je samozřejmě úplně v pořádku, ale podle vládního návrhu zákona to přerušení bylo bez práva na náhradu škody a ušlého zisku. Pozměňovacím návrhem Poslanecké sněmovny bylo toto ustanovení modifikováno ve prospěch výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů. Takže jsme o tomto diskutovali, zdali tady nedochází k porušení principu rovnosti účastníků trhu. Nakonec ÚPV se dohodl tak, že vám doporučí, abychom přijali návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to v zásadě ze dvou důvodů. Ten první důvod byl v tom, že je ten zákon velice důležitý a uběhla u něj transpoziční lhůta. Ten druhý důvod byl v tom, že to, že mají být odškodňovány, nebo mají mít náhradu škody výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, se nejeví jako porušení principu rovnosti účastníků trhu, ale spíše o narovnání stávajícího stavu. Protože ti ostatní výrobci nějakým způsobem již odškodňováni jsou. Čili my jsme to nemohli v tu chvíli úplně přesně vědět právě proto, že neexistuje důvodová zpráva Poslanecké sněmovny k tomu pozměňovacímu návrhu. Takže já jsem předkládala původně ten pozměňovací návrh, teď ho nebudu předkládat právě z těchto důvodů. Závěrem mého vystoupení – ÚPV doporučuje plénu Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Já
se ptám, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto zákonem. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, jenom velmi stručně, aby to zaznělo i tady na plénu. V § 92 energetického zákona v čl. 2 došlo v Poslanecké sněmovně ke změně, která znamená dvě možnosti. První je, že územních inspektorátů by mohlo být méně než je krajů, což si myslím, že je naprosto v pořádku. A druhá, ta podle mě úplně v pořádku není, že by územní pracoviště inspektorátů Státní energetické inspekce mohlo být třeba klidně i v Kotěhůlkách, kdyby tak chtěl ústřední ředitel. Já nebudu dávat pozměňovací návrh, jenom bych poprosil pana ministra, aby tady řekl veřejně to, co říkal mně osobně. A to, že se bude rozhodně zasazovat o to, kdyby někde byl zřizován územní inspektorát, že to bude ve městě, kde funguje krajský úřad, nebo které je také sídlem krajského úřadu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem handicapován tím, co řekli předřečníci k tomu, že tento zákon už dávno měl být schválen a neměl by se tedy zdržovat. To samozřejmě nezavinil Senát a nikdo z nás, nicméně je trochu problém s tím, že podáváme-li oprávněné, nebo dobré, zlepšující pozměňovací návrhy, tak tímto jsme handicapováni. Nicméně já jsem přece jenom minimálně pro to, abychom o tom diskutovali, nebo věděli o tom, a věděl o tom i pan ministr, podal pozměňovací návrh, který máte na svých lavicích.
181
Ten se týká § 18a, kterážto kapitola se jmenuje Šetření týkající se fungování trhu s elektřinou nebo plynem a rozhodování o uložení opatření. Pozměňovací návrh, který předkládám, se týká tohoto paragrafu odstavce 1, kde je napsáno "Energetický regulační úřad provádí šetření na trzích s elektřinou nebo plynem za účelem zjištění, zda na těchto trzích existuje účinná hospodářská soutěž." Tento zákon zlepšuje v mnohém fungování a jasně vymezuje nezávislost tohoto orgánu. Já jsem přesvědčen, zvláště po zkušenostech – neblahých zkušenostech – České republiky a nás všech se solární elektřinou, která také spadá do kompetence Energetického regulačního úřadu, že by bylo vhodné, aby tento úřad ta šetření, která provádí, byl povinen někomu předkládat. Komu však, když ve vztahu k Senátu nemá – nebo naopak spíš Senát nemá žádný vztah k tomuto úřadu, protože navrhuje prezidentovi, nebo ten vztah je k Poslanecké sněmovně a k prezidentovi, ovšem prezident zase nemá žádné kontrolní pravomoci. On jenom jmenuje a může odvolat předsedu tohoto úřadu. Proto účel a cíl tohoto pozměňovacího návrhu spočívá v této povinnosti, aby s ohledem na ceny regulované i na cenu neregulovanou právě při tomto šetření byl povinen, protože ho provádí, předkládat zprávu výboru Poslanecké sněmovny. A já jsem přesvědčen, že s ohledem na tuto citlivou otázku, protože cena elektřiny zajímá nejenom podnikatele, nejenom politiky, ale hlavně občany, je toto dobrá odpověď. Proto tento pozměňovací návrh. Jinak samozřejmě nezávislost tohoto úřadu je až tak velká, že ten požadavek, který tady byl vznesen předřečníkem, tak se domnívám, že na základě schválení tohoto zákona tuto otázku až tak neovlivní pan ministr, jak pan předseda tohoto úřadu zákona, protože on je skutečně nezávislý. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Dobrý den pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem docela zaražen, že u některých témat se zdržujeme hrozně dlouho a vedeme tady možná i dokonce politické půtky na naší půdě, že u tohoto zákona nevystupuje víc mých kolegyň a kolegů. Když si vzpomenu, co jsme v podstatě také spolu způsobili, když jsme schvalovali zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, který zasahuje každého z nás, každou domácnost, každého občana, kdo odebírá elektrickou energii, podnikatelský sektor. Když v roce 2009 byla podpora na tom vyúčtování, které dostáváte za jeden megawatthodinu, přes 50 Kč, dneska je to přes 300 Kč. Spočítejte si to a podívejte se na svoje vyúčtování, které průběžně chodí do vašich domácností, kolik to dělá, ale převeďte si to potom do podnikatelského sektoru. A tady něco bylo špatně. Tady nás nikdo neochránil. Za prvé jsme to byli my politici a za druhé to byl Energetický regulační úřad, byť on chodil, varoval, ale podle mě nedostatečně konal. Na tomto obrovském navýšení, které nastalo, na tom on nese určitou nebo určitý způsob spoluviny. Z toho, z čeho se zodpovídáme, z toho, co dneska leží u Ústavního soudu, a čekáme, jak tento rozhodne. Ať rozhodne jakkoliv, my už jako občané platíme, bohužel se nedozvídáme, kolik v tom koši peněz se už vybralo ještě dokonce před tím datem, když jsme se zabývali oním balíčkem, kde jsme nastavili retroaktivně ona opatření. Já jsem se ptal, kolik už bylo vybráno peněz tehdy, nikdo mi to nebyl schopen zodpovědět. Dnes se tam valí od každého z nás stovky korun, nevím, kolik je tam peněz, a je třeba si uvědomit, jakými penězi
182
Energetický regulační úřad, jakou mocí vládne. Jsou to miliardy peněz. Nikdo nediskutujeme, v podstatě to kolem nás projde a já vám řeknu také, asi proč. Protože je to téma, kterému moc nerozumíme. Je tady jenom pár odborníků, na které musíme dát – kolega Bis, takže věřím, že kolegové ze sociální demokracie, co řekne on v této oblasti, budou brát jako za bernou minci, tak jako to berou poslanci, když to řekne pan bývalý ministr Urban. Já se ale obávám, že ty problémy jsou o hodně větší. My dáváme do rukou Energetického regulačního úřadu pravomoci, které odebíráme České energetické inspekci, která dobře desítky let funguje a právě nás spotřebitele chrání. Já jsem třikrát měl co do činění za 20 let s Českou energetickou inspekcí. Buďto, kde jsem chtěl, aby byly hájeny zájmy obce, samosprávy anebo obráceně, kde se na ně obrátili občané kvůli stanovení nebo správnému stanovení ceny za teplo. Dokonce jednou jsme se na něj obrátili, aby nás nějakým způsobem rozsoudili, což se nakonec podařilo dokonce domluvou mezi námi. My snižujeme počet lidí, kteří tam pracují, ale oni přejdou zřejmě většinově, protože jsou to odborníci, do Energetického regulačního úřadu. Tady jsem si vyslechl, že je zapotřebí transpozice směrnic a nařízení EU do našeho právního řádu. Já bych vás ale chtěl poprosit, a to je to, co už v minulosti několikrát kolegové kritizovali, že my tady tyto směrnice a nařízení vlastně bereme na vědomí a moc se jimi ani nezabýváme. Ale když si je pořádně prostudujete, a jsou to směrnice, které se týkají tohoto třetího energetického balíčku, tak zjistíte, že tam je mnoho věcí doporučováno. Zajímavé je, že my na jedné straně, a tady jsem očekával kritiku ze strany těch, kteří kritizují EU, jak říkáme, EU nám nařizuje, my musíme konat, musíme činit, musíme vše transformovat do našeho právního řádu, a tady nikdo neprotestuje. Bohužel se obávám, že jsme ovlivňováni, teď to řeknu nadsazeně, partou z Toskánska, protože v té velké energetice, velcí hráči, kteří jsou ti lidé, kteří o tom rozhodují, tak teď už budou mít tu moc úplně zkoncentrovanou do dvou oblastí. To znamená, ti velcí hráči, kteří s tou energetikou na trhu hýbou, jsou její výrobci a prodejci, na druhé straně Energetický regulační úřad. My oslabujeme princip, který jsme tady měli zavedený po desítku let a já věřím tomu, že to není dobře. Bohužel, tento tzv. energetický zákon byl značně upraven v Poslanecké sněmovně částečně k jeho škodě. Když se podíváte na hlasování, ono to také nebylo všechno tak jednoznačné, a teď co my s tím tady, když je nám říkáno, že my to musíme udělat, že 3. 3. byla lhůta. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, co se událo od 3. 3.? Dostali jsme pokárání nebo k čemu vlastně došlo? Chci také upozornit na to, že náš systém, který byl doposud zaveden, tak je mnoho odlišný od systému v jiných evropských státech. Ale ten systém funguje. Proč bouráme něco, když to bourat nemusíme? Směrnice doporučuje. Zachovejme si tady něco vlastního svého, co doposud neskřípalo. To mně vadí, že k tomuto se tady nikdo z těch, kteří kritizují EU, nevyjádřil. Já bych chtěl jenom na konec mého vystoupení říct, že z těchto důvodů, které jsem zde řekl a které si myslím, že jsou tak závazné, než to, že bychom tu transpozici neudělali včas, my jsme ji tedy už stejně neudělali, tak dám návrh na zamítnutí, při vším vědomí toho, k čemu může dojít, ale mám dojem, že nedovedeme odhadnout do budoucna, k čemu horšímu může dojít. A nezapomenu nikdy na to, když jsme zde seděli a probíhal CzechTek a tam mlátili policajti naše mladé spoluobčany, kdy policie vyšetřovala sama sebe svojí inspekcí. Oni jsou to v podstatě kamarádi, je to jedna parta, co mohla vyšetřit. Vzpomeňte si na ty policisty z Chebu, na ty záběry, když tam mlátili mladé lidi, a v podstatě se jim vlastně nic nestalo. A nedivme se potom, když tady budou
183
vydávána nařízení Energetickým regulačním úřadem, a Energetický regulační úřad bude sám sebe kontrolovat a sám sebe bude zdůvodňovat, proč tak činí, a nebude to Česká energetická inspekce, a to je špatně. Tam mohou nastat obrovské problémy, bohužel podle mého i s dopadem na finance na úrovních miliard. A to je ten důvod, proč dávám návrh na zamítnutí. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Slovo má pan ministr, aby se vyjádřil k rozpravě. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji za slovo. Děkuji za proběhlou diskusi. Dovolil bych si stručně okomentovat některé příspěvky, které zde zazněly, protože považuji za důležité pokusit se vysvětit některé otazníky, které mohou v souvislosti s tímto složitým zákonem vznikat. Paní předsedkyně Paukrtová správně popisovala, že zákon prošel v průběhu legislativního procesu mnoha změnami a zasluhoval by si vydání v úplném znění, nicméně – jak bylo upozorněno – legislativa EU nás nutí dělat ještě další změny v této oblasti, které budou mít nepřímý dopad na energetický zákon, a proto bych si v této souvislosti dovolil požádat o trpělivost, abychom úplné znění mohli vydat poté, až doběhnou všechny požadované změny, ke kterým nás nutí legislativa EU a která sem k vám doputuje. Teď je v závěsu zákon o hospodaření energií, který zase opět musí novelizovat tento energetický zákon, takže v této souvislosti bych poprosil o trpělivost a pochopení. Co se týká onoho zmíněného komplexního pozměňovacího návrhu, který znáte z hospodářského výboru, řekl bych, že tam nebyl až tak veden věcný spor, ale spíš formulační spor. Docházeli jsme k nějakým kompromisním tezím, které nicméně neměnily nic na podstatě implementační novely, ale spíš zlepšovaly interpretaci jednotlivých paragrafů, ne že by zásadně v bodech měnil obsah zákona. I z toho důvodu bych poprosil, že RIA, která je obsažena v původní vládní předloze víceméně odpovídá komplexnímu pozměňovacímu návrhu, který vzešel z hospodářského výboru. Co se týká náhrad škod pouze u obnovitelných zdrojů v rámci dispečerského řízení, nebyl to návrh předkladatel neboli vlády. Vzešlo to jako jakými kompromis z jednání PS a jejího finálního hlasování. Můžeme mít nad tím mnoho otazníků, nicméně bych chtěl upozornit na to, že tento typ zdrojů je v podstatě u dispečerského řízení ke své kapacitě až v podstatě jako v poslední řadě, tzn., pokud bude docházet k jeho odpojování v rámci dispečerského řízení v krizových situacích, bude to velmi zřídka a náhrady budou velmi minimální. Nicméně téma bych doporučoval případně znovu otevřít při dalších novelách energetického zákona, které sem budou přicházet, protože považuji právě tuto aplikaci třetího energetického balíčku za velmi stěžejní pro vnímání naší energetiky a jejího vývoje do budoucna. Co se týká otázky pana senátora Vystrčila, troufám si zaručit, že pokud bude měněna struktura inspektorátu Státní energetické inspekce, tak pokud by mělo dojít k tomu, že bude restrukturalizována tak, že bude uvažováno o sídle v kraji, tak určitě první v pořadí na uvažované sídlo v kraji bude krajské město – jestli to takto bude
184
stačit – a to si troufám zaručit, protože Státní energetická inspekce je organizace přímo podřízení MPO. Co se týká pozměňovacího návrhu pana senátora Jiřího Čunka, tak bych chtěl jednak upozornit, že Energetický regulační úřad vydává výroční zprávu, kde bych skoro řekl, že by mělo být obligatorní povinností popis otázek, které on vznáší. Za druhé bych řekl, že otázku, kterou on vznáší, by neměla řešit případně jenom Poslanecká sněmovna, ale případně i Senát. A to si myslím, že jak Senát, tak Poslanecká sněmovna, tak výbory si u ERÚ mohou objednat zpracování jakékoliv otázky. V tomto bych se trochu bál, že možná zadání může být v některých situacích hodně striktní. Tam bych doporučoval spíš se řídit nějakou aktuální situací a podle té si zadat, co ERÚ má zpracovat, protože v zákoně je uvedeno, že má určité vysvětlovací a informační povinnosti vůči Parlamentu ČR a tohoto práva bych doporučoval využívat. Pokud by ani to nestačilo, tak bych pana senátora poprosil, jestli by případně mohl tento pozměňovací návrh uplatnit v následujících případných novelách energetického zákona, abychom tuto základní část tohoto energetického zákona mohli veřejnosti a energetické veřejnosti deklarovat, že bude platit v krátké době. Pan senátor Horník tady vznesl několik námětů. K tomu bych chtěl říci, že možná rozumím jeho pochybnostem, nicméně si myslím, že tento návrh jde právě opačným směrem, než on se obává. Jednak kromě zmíněné implementace v podstatě nejde nad rámec implementací o noc moc dál. Nicméně zavádí velmi důležité instituty, která dávají právě možnost mít pod kontrolou vývoj v oblasti energetiky a energetických zdrojů. Je to např. možnost autorizace nových výroben elektřiny, aby nedocházelo právě k nekontrolovanému vývoji, jak tomu bylo v minulosti. To tato novela zavádí. V případě, že ji nebudeme mít, opět může docházet k situaci, kdy vznik výroben nebude úplně pod kontrolou. Je to zároveň možnost licencování ERÚ, kterému budou muset jednotliví distributoři a operátoři prokazovat svou nezávislost. V tomto ohledu si myslím, že novela jde tím správným směrem a spíše eliminuje problémy, které pan senátor Horník popisoval. Pokud máme zájem o to, aby posuzovací procesy v oblasti energetiky byly nezávislejší a zároveň, abychom měli více pod kontrolou vývoj v české energetice, tak si myslím, že je potřeba tuto novelu akceptovat a přijmout. Kromě toho, že to po nás vyžaduje EU. Pokud tato novela by nebyla přijata, tak se připravujeme o možnost autorizací, o možnost licencování a ERÚ bude víc pod kontrolou vlády než nezávislý, než je tomu doposud. V tomhle ohledu bych poprosil o znovuzvážení těchto argumentů. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem si vědom, že problematika je komplikovaná, že prošla určitým legislativním vývojem, že došlo k určitým kompromisům i ve sněmovně, nicméně bych poprosil, zda by byl Senát tak velmi laskav a akceptoval tuto implementaci třetího energetického balíčku jako základ pro nastínění budoucnosti naší energetiky a případným dílčím otázkám – zda bychom se tomu nemohli věnovat v případných následujících dalších novelách, které už by neměly takový podstatný vliv na perspektivu české energetiky. Takže s tímto vědomím bych si dovolil požádat ctěný Senát o podporu tohoto návrhu, ve znění PS. Jakkoliv jsem si vědom toho, že tato materie si případně zasluhuje ještě nějaké další úpravy. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Ptám
se zpravodajky Soni Paukrtové, jestli chce vystoupit. (Ne.) Zpravodaj Pavel Eybert,
185
jestli chce vystoupit. (Také ne.) Slovo má zpravodaj garančního výboru, pan senátor Jiří Bis. Senátor Jiří Bis: Celkově vystoupili 3 diskutující v rozpravě. Myslím, že na většinu dotazů pan ministr odpověděl. Snad bych řekl k tomu problému ceny elektřiny. Je potřeba si trochu uvědomit, že momentální cena silové elektřiny je vždycky nějakým obchodním tajemstvím, protože to je to, v čem probíhá konkurence. Ostatní částky jsou stejné. Takže nikdy nebudete vědět dopředu cenu elektřiny. Vždycky to bude až podle toho, jak to jednotliví obchodníci nakoupí. Myslím, že tam ta roční, výroční zpráva by měla být dostatečným informačním zdrojem. Pokud se týká toho, co zde padlo od pana senátora Horníka, chtěl bych říct, že když jsme se bavili o problémech fotovoltaiky, ukázalo se, že nepřímé nástroje, tzn. pouze zákon, že byl příliš pomalý, aby mohl reagovat na rychlé technologické změny, které proběhly. Já jsem rád, že se do našeho zákonodárství vrací přímé nástroje. Přímým nástrojem je autorizace. Na můj vkus se domnívám, že 1 MW je až zbytečně vysoký výkon, šel bych na výkony nižší, aby byl plný přehled o tom, co se do soustavy zapojuje a co se v té soustavě může dít. Na druhé straně třeba dispečerské řízení, to je výslovně prvek, který by měl posílit bezpečnost sítě, tzn. možnost zákonného zásahu; ne, že se bude diskutovat o tom, jestli někdo měl právo vypnout nebo neměl právo. Tento zákon toto právo v případě ohrožení umožňuje. Pokud se týká toho poněkud asymetrického přístupu k obnovitelným zdrojům. Já bych znovu chtěl říci, že podle 180 obnovitelné zdroje pracují, na rozdíl od všech ostatních, které pracují v nějakém regulačním režimu, podle dodavatelských diagramů, že pracují tehdy, pokud mohou dodávat, že pracují do otevřené sítě. Pojem odchylka pro tyto zdroje většinou neexistuje. To znamená – tyto zdroje jsou preferované zdroje. Diskuse, které by mohly vzniknout odepnutím těchto zdrojů bez náhrady, myslím si, že ten kompromis, který byl odhlasován, je rozumný a že tyto spory předem vylučuje. Už to, že se počítá s těmito zdroji jako posledními, které by byly odepínány, svědčí o tom, že ty částky, které by tam mohly proběhnout, nejsou významné z hlediska ceny elektřiny. Takže já bych to, co jsem navrhoval, doporučil Senátu, aby schválil návrh tohoto zákona. Pro ty, kdo budete při příštích projednáváních podobného zákona mít zájem o podrobnější seznámení, chci říci, že energetický podvýbor o tom jedná dvakrát a výbor pro hospodářství jednou. Měli jsme o tom dlouhé sezení, právě abychom se podrobně seznámili s těmi možnostmi, které v zákoně jsou, a aby ten zákon byl posouzen úplně zodpovědně. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Takže budeme
hlasovat o návrhu schválit. Pokud neprojde, zamítnout. A potom je podrobná rozprava, tak jak určuje náš jednací řád. Tak nejprve znělku. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 56 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 41, proti 1. Návrh byl schválen. A tím končí projednávání tohoto bodu. Dalším návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 61 z roku 1988 o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě ve znění pozdějších předpisů. Máme to jako tisk č. 99. A slovo má opět pan ministr Martin Kocourek. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane
místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. 186
Tato novela byla předložena v návaznosti na vyhodnocení zkušeností orgánů Státní báňské správy s dozorem nad vybranými podzemními objekty a v souladu se závěry z jednání vlády vyplývajícími z usnesení č. 881/2009 z 13. července 2009. Přičemž jejím základním cílem je vytvořit respektive zajistit prostor pro zvýšení bezpečnosti při užívání těchto podzemních objektů. Současně tato novela byla využita k tomu, aby se stejného cíle – to je zvýšení bezpečnosti – dosáhlo i při nakládání s výbušninami. Zejména pak při přepravě. Dál se vymezení povinnosti báňského projektanta a vytvořením podmínek pro ustanovování znalců pro obor ražby tunelů, vytvářejí právní i odborné předpoklady pro vyšší bezpečnost při projektování a při ražbě tunelů. Zde bylo využito zejména poznatků z šetření propadů tunelů Blanka a Jablunkov. Souhrnně pak lze důvody této novelizace charakterizovat takto: Odstraní se slabá místa a nedostatky právní úpravy z roku 2007, kterou byl zaveden dozor nad podzemními objekty. Dále se vymezuje role a odpovědnost báňského projektanta při přípravě a realizaci ražeb tunelů. Dále se ustanovuje možnost stanovit odborného znalce a vytváří se prostor pro zajištění odborného zázemí pro ražbu tunelů ve zvlášť složitých geologických podmínkách, případně pro hodnocení rizikových stavů. Přesunují se dále povinnosti organizací při přepravě výbušnin. A konečně novela reaguje na úsporné kroky vlády a snižuje počet obvodních báňských úřadů o jeden a v rámci lepší koordinace vymezuje územní působnost obvodních báňských úřadů podle krajů. Chtěl bych jen připomenout, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který novelu projednal, doporučil její schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. A o totéž bych si dovolil požádal tento ctěný Senát. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.
Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení č. 99/1. Zpravodajem určil pana senátora Jaromíra Strnada, kterého zastoupí pan senátor Jiří Bis. A ten má nyní slovo. Senátor Jiří Bis: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Navrhovaný zákon je v pořadí 26. novelou zákona č. 61/1988 Sb. Hlavním cílem jeho další změny jsou tentokrát 2 okruhy problematiky. A to jednak napravení větších nedostatků stávající právní úpravy na úseku kontroly, vztahu pozemních objektů vybudovaných báňskou technologií, a jednak systému nakládání s výbušninami v civilním sektoru. Společným jmenovatelem obou okruhů změn je snaha o zajištění vyšší bezpečnosti nejen osob, které tyto činnosti přímo vykonávají, ale bezpečnosti obecně. Konkrétně se jedná o zakotvení práva vstupu báňských inspektorů do pozemních objektů, zajištění báňské záchranné služby, v některých případech ale i vedení souhrnné evidence těchto objektů orgány Státní báňské správy. Na úseku nakládání s výbušninami se vytvářej podmínky pro lepší sledování výbušnin při jejich přepravě. V rámci racionalizace činnosti Státní báňské správy návrh rovněž předpokládá zrušení Obvodního báňského úřadu v Příbrami a provedení jím vykonávaných agend na území kraje Jihočeského pod Obvodní báňský úřad v Plzni. Změny proti platné právní úpravě. Vládou navrhovaná právní úprava zejména zpřesňuje rozsah podzemních staveb a objektů vybudovaných báňskou technologií, na které se vztahuje výkon vrchního dozoru Státní báňské správy, a zakotvuje právo vstupu báňských inspektorů do podzemních objektů. Službu a evidenci podzemních
187
objektů specifikuje odpovědnost báňského projektanta při projektování podzemních děl a staveb, zajišťuje optimalizaci Státní báňské správy tím, že ruší Obvodní báňský úřad v Příbrami a ostatním obvodním báňským úřadům stanovuje nové územní působnosti. A v oblasti nakládání s výbušninami je nově upravena informační povinnost subjektů připravujících výbušninu a monitorování dopravních prostředků převážejících výbušniny Policií České republiky. V zásadě změny provedené proti vládnímu návrhu Poslanecké sněmovny. Při konečném hlasování o vládním návrhu zákona doznala zákonná předloha především těchto změn: Kompetence k vydání prováděcí vyhlášky o bezpečnostních a technických požadavcích pyrotechnických výrobků byla svěřena Ministerstvu průmyslu a obchodu v dohodě s Českým báňským úřadem. Negativní vymezení věcné působnosti zákona bylo rozšířeno o výbušniny, výbušné předměty a pomůcky držené policejní školou zřízenou Ministerstvem vnitra ČR. Byla rozšířena působnost Českého báňského úřadu zpřístupňovat části evidence širšímu okruhu zájemců a k výkonu činnosti nadřízeného správce daně podle daňového řádu. Český báňský úřad byl zmocněn ustanovováním odborných znalců pro posuzování stability podzemních objektů a pro vypracovávání odborných posudků a stanovisek. K legislativní souvislosti, k bodu 2, § 1, odst. 3. Z návrhu není zřejmé, proč nedošlo v rámci navržených změn ustanovení předmětného návrhu zákona ke sjednocení označení totožných subjektů, kterých se týká pozitivní a negativní vymezení působnosti zákona. To je označení – ozbrojené síly ČR, ozbrojené bezpečnostní sbory versus ozbrojené síly, bezpečnostní sbory. Dál není patrné, z jakého důvodu nebyly zařazeny do odst. 2 i výbušniny držené policejními školami zřízenými ministerstvem vnitra. K bodu 3, § 5c. V textu dodatečně doplněného § 5c není patrné, v jakém postavení bude ustanovovaný odborný znalec. Zase se bude jednat o vztah orgánů Státní báňské správy k posílení výkonu vrchního dozoru. Má jít o vztah k organizaci vykonávající činnost prováděnou hornickým způsobem. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 9. schůzi dne 25. května svým 106. usnesením k návrhu zákona č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě ve znění pozdějších předpisů po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Pěgřímka, předsedy Českého báňského úřadu, a po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě: Zaprvé. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zadruhé. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Jaromíra Strnada. Zatřetí. Pověřuje předsedu předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Ptám
se, zda někdo podle § 107 našeho jednacího řádu navrhuje, abychom se nezabývali touto normou? Nikdo se nehlásí, otevírám obecnou rozpravu. Do té se rovněž nikdo nehlásí, tak ji končím. Tudíž není důvodu, abych se ptal pana ministra a zpravodaje, zda se někdo chce vyjádřit nebo zda se chce vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. A máme před sebou jediné, a to je hlasování o návrhu schválit.
188
Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 57 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen. A jdeme k dalšímu bodu, a to je 24. Návrh zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice) (senátní tisk č. 101) Máme to jako tisk číslo 101. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, který zastupuje ministra obrany Alexandra Vondru. Máte slovo, pane ministře. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane
místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, jak zmínil pan místopředseda Senátu, abych v zastoupení pana ministra obrany přednesl úvodní slovo ke zmíněnému vládnímu návrhu na vydání zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení, zkráceně zákon o zákazu kazetové munice. Tento vládní návrh zákona recipuje mnohostrannou mezinárodní úmluvu o kazetové munici, která byla za Českou republiku podepsána dne 3. prosince 2008 a Parlamentu byla předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací souběžně s návrhem zákona do právního řádu ČR. Obě komory Parlamentu již s ratifikací této úmluvy vyslovily souhlas. Připomenu jen, že Senát 16. března tohoto roku. Ačkoli se podle čl. 10, Ústavy ČR, tato úmluva stává součástí právního řádu ČR, není tato pro svůj charakter přímo aplikovatelná na nestátní subjekty. Vzhledem k tomu, že závazky obsažené v úmluvě, nejsou přímo aplikovatelné na fyzické a právnické osoby na území České republiky, je třeba zabezpečit promítnutí zásadních principů úmluvy do vnitrostátního právního řadu. Za tímto účelem byl Ministerstvem obrany zpracován návrh zákona o použití, vývoji, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení, kterým implementuje do právního řádu ČR principy, právní nástroje i potřebný právní režim zákazu použití vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice včetně úpravy jejího zničení, jakož i nezbytné zákazy pro dispozici s touto nebezpečnou municí. Vládní návrh zákona o kazetové munici byl dne 25. května 2011 projednán v ústavně-právním výboru a ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Přičemž ústavně-právní výbor Senátu navrhl vrátit tento vládní návrh zákona Poslanecké sněmovně k novému projednání s pozměňovacími návrhy, které rozšiřují působnost projednávaného vládního návrhu zákona i na součástky kazetové munice. Zmíněné pozměňovací návrhy výboru Senátu takto doplňují zákaz používání a převodu patentových práv souvisejících s kazetovou municí nebo jejími částmi, jakož i ohlašovací povinnost, která má být ukládána majitelům příslušných patentů vztahujících se k výrobě a nakládání s kazetovou municí nebo jejími součástmi. Z hlediska zpracovatele návrhu zákona, kterým je zmíněné Ministerstvo obrany, jsou zmíněné pozměňovací návrhy uplatněné senátními výbory
189
akceptovatelné, neboť přibližují navrhovanou úpravu k již platnému zákonu o zákazu použití, skladování, výrobu a převodu pěchotních min. Dovolte mi, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři zmínit, že Ministerstvo obrany ve svém původním návrhu zákona o kazetové munici před jeho projednáním v Legislativní radě vlády samo z vlastního uvážení navrhlo v tomto zákoně zakotvit zákaz používání a převádění patentů souvisejících s kazetovou municí včetně právní úpravy ohlašovací povinnosti pro majitele příslušných patentů. Vrácení vládního návrhu zákona o kazetové munici Senátem k novému projednání v Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu Senátu sice prodlouží legislativní proces přijetí předmětné normy, avšak v dané situaci, kdy je reálná šance na projednání Senátem vráceného návrhu zákona PS do parlamentních prázdnin, by nemělo vyvolat žádnou kritickou situaci v implementaci této důležité právní normy do právního řádu ČR a splnění pak závazku vyplývajících ze zmíněné úmluvy. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v souladu s uvedenými skutečnostmi a se zřetelem na charakter, rozsah, transparentnost a význam navrhované právní úpravy si dovoluji tímto v zastoupení pana ministra obrany požádat o souhlas s předloženým vládním návrhem zákona o kazetové munici, případně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů Senátem. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má číslo 101/1. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane
ministře v zastoupení, kolegyně, kolegové, návrh zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení, takzvaný zákaz o zákazu kazetové munice, je předkládán v návaznosti na úmluvu o kazetové munici, k jejíž ratifikaci dal souhlas Senát svým usnesením č. 149 ze 6. schůze konané dne 16. března 2011. V článku 9 úmluvy je obsažen závazek vnitrostátních prováděcích opatření, který ukládá každému státu úmluvy učinit veškerá opatření právní, administrativní a další k provádění této úmluvy, včetně uvalení trestních sankcí, s cílem zabránit a potlačit činnost, která je smluvní straně zakázaná, na základě úmluvy, jež je prováděna ze strany osob nebo na území, které spadá pod jurisdikci či kontrolu této smluvní strany. Vláda na základě článku 9 úmluvy o kazetové munici předložila Poslanecké sněmovně dne 23. prosince 2010 návrh zákona. Během projednávání ve výborech a na schůzích sněmovny nebyl k návrhu zákona podán žádný pozměňovací návrh a Poslanecká sněmovna na své 16. schůzi dne 6. května 2011 návrh zákona schválila. Senátu byl návrh zákona postoupen dne 17. května 2011. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu na svém jednání dne 25. května projednal návrh zákona a konstatoval, že návrh zákona neupravuje práva z průmyslového vlastnictví, především práva majitelů patentů, tak jak je například řeší zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu používání, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a jejich zničení. To znamená, že udělení patentu je i v případě kazetové munice ze zákona pojmově možné. K provedení úmluvy je proto třeba zapovědět v případě kazetové munice použití a převod patentových práv stávajících a vzniklých v budoucnu.
190
Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost reagoval na tuto skutečnost a přijal pozměňovací návrh, který úpravu práv z průmyslového vlastnictví řeší v souladu s úmluvou o kazetové munici. Nyní bych si dovolil vás seznámit s usnesením výboru. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ve svém 89. usnesení z 8. schůze konané dne 25. května letošního roku k návrhu vládního zákona o zákazu použití vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s přijatými pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení. Určuje zpravodajem k projednání na schůzi Senátu Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto seznámil předsedu. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dále tento návrh
projednal ÚPV, přijal usnesení, které máme pod číslem 101/2. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan zpravodaj garanční tady řekl v podstatě vše a já jsem rád, že garanční výbor přijal totožné usnesení, jako jsme přijali my s tím, že pozměňovací návrh – a pane ministře, vám chci poděkovat, protože jste jediným ministrem, který se omluví, když se nemůže dostavit na jednání ÚPV, písemně se omluví, děkuji. Navíc vám děkuji i za vstřícnost, když přijímáte i to, že Senát PČR je tu skutečně od toho, aby dbal na čistotu práva a tento pozměňovací návrh ji vlastně velmi respektuje. Myslím si, že Senát tímto plní své zásadní poslání. Takže velmi rychle. Já už jsem naznačil, že ÚPV, a vy to víte z těch materiálů, které máte k dispozici, přijal své 59. usnesení, kde shodně s garančním výborem doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které zde byly konstatovány. Určuje zpravodajem výboru mne, tedy senátora Antla, a pověřuje zase senátora Antla coby předsedu, aby s tím seznámil pana předsedu Senátu PČR, což jsem učinil řádně a včas. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se, jestli někdo podle § 107 navrhuje, abychom se návrhem nezabývali. (Nikdo se nehlásí.)
Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na – schválit, nezazněl návrh na – zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí zpravodaj – teď už jako senátor, předpokládám – Tomáš Kladívko. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Já bych jenom připomněl, že jediným k hlasování je usnesení obou výborů, které je totožné, jak pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tak ústavně-právního. To znamená, v tom tisku, který máte v příloze – usnesení, které je předloženo. Já ho tady jako zpravodaj zvedám, aby se s ním počítalo jako k hlasování. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Stanislav Juránek.
191
Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Nemám před sebou jeden pozměňovací návrh, ale dva. Proto bych se velmi rád zeptal, který z nich bude ten, o kterém budeme hlasovat. Protože v jednom z nich je ve třetím odstavci před slovy "za § 8 č. 1" a v druhém je č. 5. Věřím, že se dopracujeme ke správnému návrhu zákona. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže je tady technické
dilema. Hlásí se zatím pan senátor Vladimír Dryml. Senátor
Vladimír
Dryml: Vážený
pane předsedo, pane ministře zastupujícího jiného ministra, kolegyně a kolegové. Chtěl bych říci nejdříve zpětně to, že to předkládá ministr Vondra a ne pan ministr Kocourek, jak tady zaznělo. Chtěl jsem se zeptat předkladatelů pozměňovacího návrhu, jestli z hlediska právního lze dost dobře zakázat nebo nezakázat přechod těchto práv a majetkových hodnot v souvislosti se smrtí zůstavitele, když už máme být právně čistí. Jinak samozřejmě jsem proti zákazu rozšiřování a používání munice. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Předpokládám, že
dva zpravodajové se zatím dohodli. Přihlásil se pan senátor Miroslav Antl. Dojde asi k drobné změně. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, pane předsedající. Já jenom zareaguji na vystoupení senátora Drymla. Já jsem panu ministrovi průmyslu a obchodu poděkoval za to, že on osobně se omlouvá, nikoli zastupuje. Já jsem to pochopil, pan ministr také a došlo k nedorozumění jednoho ze senátorů, který tady přede mnou mluvil. Pokud jde o upřesnění pozměňovacích návrhů, tak platí ten náš, to znamená ÚPV. Je tam správně 1, 2, 3, 4, 5, takže kdybyste se na to podívali. Jinak děkuji – pane předsedající, prosím, abyste poděkoval eventuálně panu senátorovi za to, že nás na to upozornil, ale ÚPV to navrhuje. Takže to je to znění a doufám, že pan garanční zpravodaj s tím bude souhlasit. To znamená 1, 2, 3, 4, 5. Bod 5 je: "Za § 8 vložit nový § 9, který včetně nadpisu zní:" A pak je tam ta ohlašovací povinnost. Pokud to stačí takto pro vysvětlení, pane předsedající, tak bych opustil stanoviště. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Samozřejmě, že nám to stačí. Tím končím rozpravu, protože se nikdo nepřihlásil. Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit, nebo to předešlé vyjádření je souhlas s pozměňovacím návrhem, a potom je to pan zpravodaj Antl, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Pak už je to jenom garanční zpravodaj, který nás provede hlasováním. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Jediný návrh, který máme k hlasování před konečným návrhem o návrhu zákona, je pozměňovací návrh a za základ bereme tisk, který je obsažen v usnesení ÚPV, který je správně. Takže o něm bychom poprvé hlasovali. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A navrhujete hlasovat
najednou… Senátor Luděk Sefzig: Navrhuji najednou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, takže znělka nás snad svolá. Stanovisko řekl jak pan ministr, tak pan zpravodaj. Bylo souhlasné.
192
Zahajuji hlasování. Kdo je pro pozměňovací návrh podle ÚPV, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 58 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28. Pro 48, proti nikdo. Návrh schválen. Nyní budeme hlasovat o návrhu, zda vrátíme PS zákon, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 59 ukončeno. Registrováno 54, kvorum 28. Pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní pověříme senátory. Můj návrh je, aby to byl senátor Tomáš Kladívko a senátor Miroslav Antl, kteří v PS za nás, plénum Senátu, zdůvodní naše stanovisko. Oba s tím souhlasí. Zahajuji hlasování o pověření. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 60 ukončeno. Registrováno 54, kvorum 28. Pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím tento bod, děkuji zpravodajům. My se tady vystřídáme. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a to je bod, který jsme si zařadili – je to první ze zbylých, které tady zanechal pan ministr Kalousek a které po něm ochotně převzal pan ministr Kocourek. Jedná se o bod
25. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 28. června 1996 v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót (senátní tisk č. 56) Pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vám v zastoupení pana ministra Kalouska předložit k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohodu mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsanou dne 28. června 1996 v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót. Předložená novela byla sjednána v souladu s doporučením Evropské komise ukončit platnost dohod o ochraně a podpoře investic uzavřených mezi členskými státy navzájem. Důvody tohoto doporučení jsou následující. Obsah bilaterárních investičních dohod uzavřených mezi členskými státy EU zčásti náleží do působnosti EU a končí
193
tak konflikt jurisdikcí. Investiční dohody v bilaterárních vztazích členských států zvýhodňují investory pocházející ze zemí, kde jsou smluvními stranami těchto dohod, což je v rozporu s unijním právem. Vnitrostátní právo členských států a unijní právo zajišťuje zároveň ochranu srovnatelnou s ochranou poskytovanou dohodami o ochraně investic. Česká republika ve své nótě navrhující Irsku ukončit Dohodu o podpoře a vzájemné ochraně investic s dohodou. Zároveň navrhla vyloučit aplikovatelnost tzv. ochranné lhůty. Irská strana návrh na ukončení platnosti investiční dohody formou dohody a na vyloučení aplikovatelnosti ochranné lhůty přijala. Zároveň Irsko ve své odpovědní nótě oznámilo, že na jeho straně již byly splněny vnitrostátní požadavky pro vstup navrhované dohody v platnost. Vzhledem k tomu, že se ČR ztotožňuje s doporučením Evropské komise ohledně další existence investičních dohod mezi členskými státy EU a s ohledem na to, že ukončení platnosti této dohody nebude mít negativní dopad na české investory v Irsku, dovoluji si požádat, aby Senát vyslovil s ratifikací předložené dohody souhlas. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Posaďte se opět, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 56/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 56/1. Zpravodaje výboru – pana senátora Strnada – zastoupí přítomný pan senátor Bis, kterého teď žádám, aby nás teď seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, už je to dneska naposledy, co mě tady vidíte… Takže po vstupu ČR do EU se staly dohody o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi členskými státy EU nadbytečné. Vnitrostátní právo členských zemí EU a komunitární právo zajišťuje investorům z ostatních členských zemí úroveň ochrany investic srovnatelnou se zárukami vyplývajícími z dvoustranných investičních dohod s výjimkou možností zahájit proti hostitelskému státu mezinárodní rozhodčí řízení. Ukončením platnosti těchto dohod proto ochrana investorů nebude nijak dotčena. Nepředpokládá se ani negativní dopad na objem investic plynoucích od unijních investorů do ČR. Členské státy původní patnáctky nemají mezi sebou, až na dvě výjimky, uzavřeny žádné dohody o ochraně a podpoře investic a na tok investic mezi nimi to nemá žádný vliv. Z tohoto důvodu ČR svým usnesením schválila postup při ukončování platnosti dohod o ochraně a podpoře investic, a to formou zaslání nót. Tato dohoda je jako jedna z mnoha další. A náš výbor – VZHD – svým 75. usnesením přijal následující doporučení: 1. Doporučuje Senátu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 28. června v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót. 2. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje Jaromíra Strnada. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a
ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj zahraničního výboru pan senátor Sykáček. A již je zde, prosím. 194
Senátor Jaroslav Sykáček: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Vše podstatné zde bylo řečeno, ocituji tedy pouze usnesení č. 84 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k tomuto tisku: Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Sykáčka, kterého zastupuje senátor Pavel Lebeda, a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je vše, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, zda někdo chce k této obecné rozpravě vystoupit? Zdá se, že nechce, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že ani pan navrhovatel, ani pan garanční zpravodaj si nepřejí jednání komentovat. Vzhledem k tomu, že jediný návrh, který tady zazněl, je souhlas Senátu s ratifikací, můžeme přistoupit k hlasování. Hlasujeme o souhlasu s ratifikací dohody mezi Českou republikou a Irskem o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi ČR a Irskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 28. června 1996 v Dublinu, která byla sjednána formou výměny nót. Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlas s ratifikací, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování pořadové č. 61 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 38, proti nikdo. Návrh byl přijat. Tímto máme ukončený tento bod. Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je
26. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 86) Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 86 a ministra financí Kalouska opět zastoupí pan ministr Kocourek, prosím. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji opět, vážená
paní místopředsedkyně. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi uvést vládní návrh zákona, kterým se mění devizový zákon. Jeho cílem je především vypuštění celého ustanovení § 17 zmíněného devizového zákona, které obsahuje omezující podmínky pro nabývání tuzemských nemovitostí zahraničními osobami. Rád bych zdůraznil, že zde nemluvíme o prodeji státní půdy, který je upraven samostatným zákonem. Devizový zákon se vztahuje na nemovitosti v soukromém vlastnictví.
195
Dnem 1. května 2011 skončilo sedmileté přechodné období, po které si mohla ČR ponechat omezení pro nabývání zemědělských a lesních pozemků zahraničními osobami. Již v květnu 2009 skončilo obdobné přechodné období pro nabývání tzv. objektů vedlejšího bydlení. Tato přechodná období byla sjednána v aktu o přistoupení ČR k EU. Návrh zákona byl projednán výborem pro zemědělství, hospodářství a dopravu, který ve svém usnesení doporučil Senátu návrh zákona zamítnout. Toto doporučení pan ministr Kalousek nepovažuje za rozumné, neboť ke zrušení omezení pro nabývání nemovitostí cizinci jsme se zavázali při vstupu do EU a tyto naše závazky jsou obsaženy přímo v přístupových smlouvách a mají tedy v podstatě přednost před zákonem. A proto také Český úřad zeměměřický a katastrální již v dubnu letošního roku vydal metodický pokyn, podle něhož je od 1. května 2011 § 17 devizového zákona neaplikovatelný a katastrální úřady provádějí zápisy vlastnického práva ve prospěch cizinců bez jakýchkoliv omezení. Pokud by tedy Senát návrh zákona skutečně zamítl, mohlo by to mít za následek, že § 17 by byl i nadále součástí devizového zákona, ale vůbec by v podstatě neodpovídal skutečnému právnímu stavu. Pro občany a další uživatele devizového zákona by takováto situace mohla být mimořádně nepřehledná a matoucí a nepřispívala by případně k právní jistotě. Pan ministr Kalousek se domnívá, že Senát jako orgán, který má dbát o čistotu a přehlednost našeho právního řádu, by neměl připouštět, aby devizový zákon byl v rozporu se skutečným právním stavem a se závazky, které ČR při vstupu do EU přijala. Přesto si vás dovoluji, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, požádat o podporu zmíněného vládního návrhu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře,
posaďte se, prosím, opět ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 86/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokud se týká usnesení hospodářského výboru, který zasedal 25. května 2011 k devizovému zákonu, výbor napříč politickým spektrem – ze sedmi členů se dva hlasování zdrželi – navrhl návrh zákona zamítnout, určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu mne a uložil předsedovi výboru, tedy mně, předat toto usnesení předsedovi Senátu. My chápeme všechno to, co tady teď zdůvodnil pan ministr Kocourek, a jsme si vědomi, že náš návrh, o kterém věřím, že jej dnes většina z vás podpoří, bude mít deklarativní účinek. Chtěl bych od pana ministra – není tu bohužel pan ministr financí – vědět zásadní věc. Devizový zákon umožňoval mimo jiné to, aby si přistoupivší země, které měly sedmiletou výjimku – nejedná se pouze o ČR – aby si prodloužily lhůtu o další tři roky. Proč je to pro zemědělce a venkov důležité? V současném období ministerstvo zemědělství a ministr Fuksa jednají o ekonomických podmínkách společné zemědělské politiky a všechny nově přistoupivší země se snažily vyjednat tříleté podmínky, poněvadž věří, že při těchto jednáních o společné zemědělské politice, kde s novými členskými zeměmi EU táhneme za jeden provaz, dosáhneme
196
podmínek, které jsou srovnatelné s podmínkami, které mají zemědělci v původních zemích EU, E – 15, kteří nyní díky vyšším dotacím apod. mají ekonomickou převahu nad našimi zemědělci. Tyto podmínky má vyjednáno například Slovensko, Maďarsko, Polsko, Lotyšsko, Litva apod. A odvolal bych se tady na to, co tady dnes v průběhu jednání již říkal pan senátor Horník. Na kritiku EU jsme někdy vysoce dobří, ovšem abychom bojovali o své místo na slunci tam, kde nám to zákony a směrnice umožňují, to tedy neděláme. To za prvé. Za druhé. Je pravdou, že v rámci právního systému EU existují čtyři zásady rovného přístupu k nemovitostem apod., ale všechny státy původní patnáctky stanovují tzv. podmínky prodeje půdy, které de facto administrativně znemožňují, aby si kdokoliv nakoupil volně v Dánsku, ve Francii, v Německu, a administrativní podmínky se týkají vydání živnosti, znalosti jazyků, vzdělání, uznaného v dané zemi apod. A domnívám se, že v tomto směru naše vláda rovněž neučinila vůbec nic. A jak teď říkal pan ministr, tak katastry mohou od určitého data volně zapisovat nákup půdy cizincům. Proto se domnívám, že tady jsme neposkytli žádnou ochranu zemědělství a venkovu. Na základě tohoto se tedy můžeme dočkat, a toho se dočkáme, že na českou půdu určené dotace pro české podnikatele budou nakonec pobírat cizí podnikatelé. A nemusíme si nic namlouvat v současném období, které je charakterizováno ve světě jako období možného nástupu hladu, kdy ceny potravin, výrobků a půdy stoupají, že tady bude mimo jiné i spekulativní kapitál, který to bude od našich občanů nakupovat. Dnes jsem dokonce měl možnost rozhovoru a jeden novinář tam řekl, že se dává možnost našim občanům, poněvadž se jedná o dva miliony vlastníků půdy, aby získali nebo prodali půdu za vyšší peníze, než by jim v současném období poskytli naši zemědělci. Myslím si, že to jsou úplně scestné názory. A navíc chci upozornit na fakt, že pokud se týká ceny potravin, zatím naši zemědělci dodávají v průměru o 25 procent levnější potraviny než ostatní zemědělci, takže pokud tady budou vyrábět cizí investoři, přinese to zdražení potravin našim občanům. Zakončil bych tedy své vystoupení vzpomínkou na našeho největšího státníka, který říkal: Národ, který prodává půdu sám pod sebou, si ani nezaslouží svou státnost. Já bych tady k tomu řekl pouze tedy, tak jak to tady bylo předneseno – Lehce prodává půdu pod nohama. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Předpokládám, že takový návrh nebude, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila jako první paní senátorka Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, dámy a pánové, paní předsedající. Já si myslím, že Senát je garantem nejen čistoty legislativního procesu nebo by jím býti měl. Ale měl by být také garantem práva. A v tomto případě řekla bych, nebo vím to určitě, že v zásadě je ten devizový zákon pouze formální technickou legislativní úpravou, protože 1. května 2009 skončilo pětileté přechodné
197
období, po které si mohla Česká republika ponechat určitá omezení při nabývání tuzemských nemovitostí sloužících k bydlení vůči zahraničním osobám, a 1. května 2011 uplynula dohodnutá sedmiletá lhůta pro zachování regulace nabývání tuzemských zemědělských pozemků zahraničními osobami. Tak to je. O přístupové smlouvě, která toto garantuje, rozhodli všichni občané ve všelidovém hlasování. Bylo to jedinkrát, kdy se v České republice pořádalo referendum. Tehdy jsme rozhodovali nejen o tom, že vstoupíme do EU, ale rozhodovali jsme i o přístupové smlouvě. Ta přístupová smlouva má ten nejsilnější mandát. V tomto případě má unijní právo přednost před naší vnitřní úpravou. To znamená, že ta ustanovení, o kterých je tady řeč, prostě a jednoduše sice zůstanou v našich zákonech, ale jsou neaplikovatelná, protože dochází k přednostní aplikaci primárního unijního práva. Já vím, že to možná jaksi není příjemné zjištění pro zemědělce, ale tak to prostě je a já si nedovedu představit, že bychom zamítali devizový zákon, který v zásadě pouze z právního řádu odstraňuje dneska již zcela neaplikovatelná ustanovení. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.
Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně, kolegové. Máme před sebou tuto novelu devizového zákona, a tak, jak zde bylo řečeno, jde pouze o to – uvést do souladu české právo s právem unijním. Česká republika při přístupových jednáních před vstupem do EU vyjednávala výjimky na nabývání nemovitostí občany ze zemí Evropské unie v České republice. Je třeba si uvědomit, za jaké to bylo vlády, bylo to za vlády sociální demokracie pod vedením pana premiéra Špidly a za působení evropského komisaře za Českou republiku v Bruselu pana Teličky. Tyto pětileté a sedmileté výjimky skončily, a máme povinnost, tak jak zde bylo řečeno, v zákoně zakotvit možnosti nabývání nemovitostí občany Evropské unie. Někteří naši zemědělci, ale i někteří občané kritizují současnou vládu, že nevyjednala delší přechodné období. Ale to prostě zpětně není možné; říkala to tady paní kolegyně Paukrtová. Unijní právo je prostě nadřazeno českému právu a nedá se v tom smyslu nic už dneska zpětně vyjednat. Ostatně většina těch cizinců, kteří chtěli v České republice půdu získat, ji již má, a to prostřednictvím fiktivních nájemních smluv, nastrčených bílých koní, prostřednictvím právnických osob se sídlem v České republice, ale i různými dalšími fintami na hraně zákona. Z tohoto důvodu si myslím, že není nutné se mnoho obávat přijetí této novely devizového zákona, ono ani když ho nepřijmeme, tak budou ty možnosti získávání nemovitostí dál stejné. Tak jak bylo řečeno, platí, že právo Evropské unie je našemu národnímu právu nadřazeno, a platí, že už dnes katastrální úřady nemohou odmítat zapsat přechod vlastnictví u nemovitostí cizinců. Jen budeme upomínáni Evropskou komisí, že neplníme to, k čemu jsme se zavázali. Proto i já se přikláním k tomu, abychom návrh zákona schválili. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Další do rozpravy se hlásí paní senátorka Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se za české zemědělce obávám, že všechno to, co tady řekli
198
mí předřečníci, prostě tak je, a primární právo Evropské unie nejsme schopni zhojit tím, že dnes novelizujeme devizový zákon. Ale mě zaujalo vystoupení zpravodaje pana senátora Hajdy v tom smyslu, že některé země, které jsou mladšími členy EU, si požádaly a vyjednaly další výjimku. Myslím, že tam byla řeč o některých pobaltských zemích, a ta výjimka pro nabývání zemědělské půdy jim byla prodloužena o další tři roky. Chci se pana ministra zeptat, jestli to tak skutečně je, a pokud ta možnost byla, proč to česká vláda neučinila. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.
Další přihlášený do rozpravy pan senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně,
kolegové. Já se domnívám, že Senát by se neměl snižovat jenom k politickým proklamacím, které ale nemají vůbec žádnou cenu. Dnes, když přijede občan Evropské unie, koupí si pozemek, půjde na katastrální úřad, musí mu ho zapsat. A pokud nemám pravdu, tak mně to zkuste někdo vyvrátit. Ale tak to je v tuto chvíli, jsem o tom přesvědčen. Takže myslím si, že dát pouhou nějakou deklaraci o tom, že se nám to teď nelíbí, to se mi zdá příliš málo na Senát. Já bych spíš se zabýval, samozřejmě určitě ne teď, a ne tady s přítomným ministrem průmyslu, otázkami, které můžeme dojednávat. Ta jiná otázka je, že od roku 2013 neboli 2014 začíná nové programové období. A teď zrovna vlády, také naše vláda, vyjednávají, co budeme dělat? Jak se Evropská unie bude chovat? Co bude podporovat? Já jsem byl v Bruselu minulý týden, nebo předminulý, vyjednává se v zásadě o tom, že se začne víc podporovat výzkum, tedy i bazální neboli základní výzkum. To znamená, zhruba z 50 procent by měla být podpora tohoto. Ale samozřejmě ta stěžejní otázka je zemědělská. To znamená – jak bude dál podporováno zemědělství, zemědělská politika? No, pokud bude v našem zájmu to, o čem jsme tady mluvili, a to v našem zájmu je, tedy v zájmu našich zemědělců i České republiky, aby ta podpora pro všechny, pro všechny členy Evropské unie byla co nejmenší. To zvýhodní naše zemědělce jednoznačně. A pak tam nebude takový velký přetlak a zároveň si kupovat pozemky, na které někdo bude dostávat dotace. To řekl podle mě pan zpravodaj správně, protože to nebezpečí tady je. Tímto směrem ať se ubírají naše úvahy, náš boj. Ale bojovat za něco jenom deklaratorně, co už jsme schválili, a je mi v tuto chvíli celkem jedno, kdo to schválil, zkrátka je to schváleno, je to platné, platí to, nic s tím nemůžeme udělat. To není ani kapric, protože my jenom ukážeme chabé svaly. A to si myslím, že ten Senát snižuje v očích našich partnerů. Nejenom v našich. Děkuji. Omlouvám se. A proto doporučuji usnesení, abychom hlasovali o tom tento devizový zákon schválit, byť se mně nebo mnohým jiným se nemusí zdát v tuto chvíli ideální. Ale je to proto, že už to schváleno je. Tedy nemyslím tím devizový zákon, ale ta materie už tady funguje. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A
další přihlášený pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já už patřím mezi pamětníky.
Pamatuji si tu dobu, kdy se vyjednávaly, negociovaly se podmínky vstupu České republiky do Evropské. Ujišťuji vás, že jsme velmi kritizovali způsob, jakým to náš státní tajemník pan Telička z pověření Špidlovy vlády vyjednal. Vzpomínám si, jak to 199
tenkrát, na mé gusto, až příliš vulgárně a tvrdě i kritizoval ve francouzštině můj milý kolega Pepík Pavlata. Vzpomínám si, kolik kritiky to bylo. Jenom pro úplnost dodávám, že jsme tenkrát nepsali žádnou supliku do Evropské komise. Ani do Bruselu jsme neposílali kritiku naší vlády. Nicméně je to s podivem, že to nyní kritizujeme, protože tato výjimka byla vyvážena mnoha dalšími výjimkami, které požadovala Česká republika. A můžu jenom doložit, že EU těch výjimek měla méně vůči ČR. Tato byla jedna z několika. Myslím si, že to přechodné období bylo dostatečně dlouhé. Navíc se týká jen fyzických osob, netýkalo se nikdy právnických osob. Takže myslím, že je zbytečné bránit tomuto zákonu. Připojuji se k tomu, abychom schválili tento zákon. Jsem rád, že už můj předřečník tento návrh podal. V případě, že bychom jej neschválili, což samozřejmě můžeme, tak se může stát, že naše katastrální úřady budou mít velký problém s tím, že když tam přijde cizinec, bude chtít koupit pozemek a bude jej chtít na základě kupní smlouvy zaevidovat, a nebude to provedeno, protože k tomu nebude zákonná opora, tak se vystavujeme arbitrážím, které zcela jasně musíme prohrát. Protože ty arbitráže povede Evropský soudní dvůr. A tady je naprosto jasné, že smluvní právo a mezinárodní smlouva podepsaná – jmenuje se Přístupová smlouva České republiky do Evropské unie – je nadřazená i naším zákonům. Takže rozhodně bychom prohráli. Je víceméně technickou povinností, abychom přijali možnost, zrušili tu podmínku, a záleží na formě, jakou to uděláme. Já se domnívám, že tato forma je adekvátní smlouvě, která byla podepsána v době našeho vstupu. Tuším, že to bylo vyjednáno v roce 2002. Všechny kapitoly byly dokončeny zhruba v roce 2003. Čili to přechodné období bylo poměrně dlouhé k tomu, aby naši zemědělci na to zareagovali. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A teď je s právem přednosti přihlášen pan místopředseda Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já bych jenom chtěl reagovat na předřečníka. Ono je vždycky dobré se vymlouvat na to, co bylo. Ta otázka tady zněla. Myslím si, že i pan předseda výboru Hajda o tom hovořil. A ta otázka zní: Proč vláda, a to už tato vláda nebo ta, která byla před ní, nejednala o dalším prodloužení přechodného období? Jestliže to dokázaly jiné země, tak to mohla vyjednat i tato vláda. Tu otázku jsme nedostali zodpovězenou a slyšíme jenom odvolávání se na dobu před deseti patnácti lety, ale ta situace byla teď. Vláda samozřejmě věděla, že to přechodné období končí. A zatímco jiní jednali, tak jí to vyhovovalo. Tak se nevymlouvejte, prosím, na jiné prostřednictvím paní předsedající. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Tak. Pan senátor Svoboda nevyžaduje přednost kolegou Hajdou, takže teď pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. První věc. Myslím si, že je zbytečné, abychom říkali, kdo uzavíral před sedmi osmi lety dohodu. Myslím si, že jsme parlamentní demokracie a že vlády, pokud tady
200
budou probíhat demokratické volby, se budou pravidelně střídat. Ale měli bychom mít vždycky společný cíl, ať jsme pravice nebo levice. Já bych na diskusi, která probíhá, řekl, že se mi nelíbilo od senátora Eyberta, že pomocí bílých koní a podvodů se tady nakupovala půda. Tak za to zodpovídáme i my, co se to tady děje a proč se to tak dělo. To by taky měl někdo zodpovědět. A pokud se týká mé zpravodajské zprávy, já chápu to, co tady bylo řečeno o primárním právu a podobně. Ale to, co říkal místopředseda Zdeněk Škromach, který jako zpravodaj kladl otázku, zda zemědělci a venkov? Dvě věci. Proč vláda, na rozdíl od okolních států, neprojednala prodloužení podmínek? A zadruhé, proč nestanovila administrativní překážky, tak jako i nám staví ty ostatní státy staré E15. To je můj základní dotaz, a pokud nedostanu odpověď, tak nemůžu slepě pro něco hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Tak. Teď je na řadě pan
senátor Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Paní předsedající, pane ministře, milé dámy,
vážení pánové. Já mám, podobně jako kolega Hajda, hluboké pochopení pro české investory, že jsou zneklidněni tím, že končí to sedmileté období hájení a že se ocitají v ekonomické konkurenci se všemi často bohatšími investory nebo investory s lepším přístupem k prostředkům, kteří jsou s nimi v tuto chvíli v přímé konkurenci. Ale takto to bylo dojednáno a já si opravdu nejsem jistý, že by nějaký stát, a už vůbec ne stát velikosti a vlivu České republiky, ex post dojednal zlepšení přístupových podmínek. Opravdu, pokud se mýlím, tak bych velmi rád z tohoto omylu byl vyveden. Ale domnívám se, že to musí být a mělo být vyjednáno před podpisem Lisabonské smlouvy, protože tam se rozhodlo, při hlasování o Lisabonské smlouvě, při jejím přijetí o tom, že budeme otevřeni investorům z Evropské unie. Ta debata, kterou můžeme vést, je jistě o tom, nakolik ta novela je liberální. Čili nakolik stanovuje ony překážky, o kterých mluvil kolega Hajda. Stejně to v konečném důsledku mohou být jenom překážky administrativní, které po určitém odporu mohou a musí na základě práva být překonány. A je otázka, nakolik to musí být otevřeno i investorům z jiných zemí, než jsou země Evropské unie. Ale na to už jsme tady taky slyšeli odpověď. Každý, kdo chtěl v této zemi koupit nemovitost, každý, kdo zde chtěl koupit pozemek, tak si našel cestu. Nebyla to cesta nezákonná, byla to cesta na hraně práva, prostřednictvím právnických osob. Tady nesporně cizí státní příslušníci vlastní velké majetky. A jsou to i lidé ze zemí mimo Evropskou unii. A všichni to víme a všichni umíme ty majetky definovat a pojmenovat, protože je známe. Takže já si myslím, že bychom si neměli tady lhát. Já jsem rád, že tady zazněl návrh schválit. A zopakuji jen slova kolegy Sefziga – můžeme sice tuto předlohu zákonů neschválit, ale to je tak všechno, co můžeme udělat, protože pokud ten cizinec přijde, tak arbitrážní řízení vyhraje a ten pozemek či nemovitost mu bude zapsána. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A
další přihlášenou je paní senátorka Sekaninová. Senátorka Božena Sekaninová: Paní místopředsedkyně, já bych chtěla
požádat o krátkou poradu klubu sociální demokracie. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Čas?
201
Senátorka Božena Sekaninová: Pět minut. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dobře, v pořádku. Teď,
nebo před hlasováním? Před hlasováním. Takže ptám se, jestli někdo ještě do obecné rozpravy? Pan senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, velmi rychle.
Já to opravdu chápu, to, co říkal kolega Hajda. Já dokonce s tím rezonuji, mně se to líbí, já bych také chtěl. Ale některé zábrany, řekněme, si možná položili ostatní, ale to já nevím, ale mně jde spíš o to, že to primární právo už teď je platné. A my teď s tím nic nemůžeme udělat. Nevím, jestli touto formou je to vhodné? Ono vlastně jakoby o nic nejde. Mně skutečně v tuto chvíli jde jenom o to, aby Senát neztrácel svou sílu tím, že dělá kroky, které jsou v zásadě absolutně nesmyslné. On nic nezpůsobil, nic. To primární právo patří. Já jsem přesvědčen, že to, co tady řekl kolega Sefzig, je pravda. Zkrátka my jsme se k tomu zavázali, to právo platí, kdo si to tady koupí, si to koupí a bude. Když to nezapíší, tak se bude soudit a vyhraje to. Ale zkusme mluvit snad o tom, ale to asi nebude během pětiminutové přestávky, jak jinak efektivně naplnit vůli, kterou tady třeba mnozí cítíme? Druhá věc je, kdo to měl vyjednat? Podívám-li se zpátky na mnoho ministrů zemědělství, tak všichni se spíš starali o to, jakým způsobem vyvést finanční prostředky z Lesů ČR, a nezabývali se jinými věcmi. Možná taky ten zmar české politiky, kdy se tady staráme o to, kde parta, která se opije, o čem si vypráví. A potom samozřejmě příslušní ministři obtížení takovými starostmi, se pak nevěnují v Evropské unii tomu, čemu mají. To je pravda. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Ptám se, jestli ještě někdo chce v obecné rozpravě vystoupit? A zdá se, že nechce. A já tedy požádám pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit? Pardon, nejdřív pana navrhovatele, ano. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Já bych
k proběhlé rozpravě se chtěl vyjádřit k frekventovaným otázkám, které tady zazněly v souvislosti, proč Česká republika nepožádala o výjimku, případně proč nevyužívá nějakých administrativních omezení pro nabývání půdy jako v některých jiných, zejména starých členských státech. Co se týká administrativních omezení, tak my je využívat prostě nemůžeme, protože jsme si je nesjednali v našem aktu o přistoupení. Na rozdíl od těch zemí, které historicky dříve přistupovaly do EU a této možnosti využily. My tam prostě žádné administrativní překážky nasadit nemůžeme, protože to v přístupovém aktu nemáme zakotveno. Co se týká toho nevyužití. Já teď nechci nikomu sahat do svědomí, je to samozřejmě otázka spíš pro ministerstvo zemědělství, proč nepožádalo o prodloužení přechodného období. Nicméně obecně akt o přistoupení, který jsme uzavřeli, umožňuje požádat o prodloužení přechodného období, pouze pokud bude dostatečně prokázáno, že po uplynutí přechodného období nastanou vážná narušení nebo hrozba vážných narušení trhu se zemědělskou půdou v České republice. Toto je ustanovení onoho zmíněného aktu. A vzhledem k tomu, že omezení podle § 17 devizového zákona neplní ani v současnosti v praxi svůj účel, vláda by z tohoto pohledu asi nyní obtížně prokazovala, že odstraněním tohoto § 17 nastanou vážná narušení trhu. Z tohoto pohledu na prodloužení přechodného období by tak 202
skoro nemohl vzniknout nárok, protože žádné signály o vážném narušení trhu díky odstranění tohoto § 17 devizového zákona pravděpodobně nenastaly. A asi ani nenastanou, protože jak jsem vás informoval, tak v praxi už tento paragraf nefunguje. Takže i z tohoto důvodu a z důvodů tohoto ustanovení, tohoto aktu o přistoupení bylo velmi těžké uvažovat o požádání prodloužení. Dalším důvodem, proč by bylo velmi těžké požádat v nějakém kratším období o prodloužení přechodného období, by mohlo navíc být, že by se odhalilo, že zmíněný § 17 devizového zákona v podstatě neodpovídá podmínkám přechodného období, jak byly sjednány v aktu o přistoupení. Česká republika je podle tohoto aktu povinna i po dobu přechodného období poskytovat občanům ostatních členských států, kteří se chtějí v ČR usadit a podnikat v zemědělství, aniž zde musí mít nutně trvalý pobyt usazení, může spočívat např. ve zřízení organizační složky podniku stejné zacházení jako občanům ČR, což je tzv. doložka národního zacházení. Nicméně zmíněný § 17, odst 1, písm. c devizového zákona je tímto požadavkem v rozporu, neboť vyžaduje minimálně tříletý trvalý pobyt na území České republiky. Já tím chci jenom také říct, že bychom možná otevíráním této problematiky upozornili na to, že jsme i zde ve stávajícím historickém znění byli v lehkém rozporu s aktem o přistoupení České republiky. Takže to jsou z mého pohledu pragmatické důvody, proč současná vláda tuto problematiku již neotvírala. Protože jsme došli k názoru, že bychom si spíš situaci mohli ještě zkomplikovat, než něčemu pomoci. Jak to bylo v minulosti, to je otázka asi dnes již na jiné představitele, a nebo možná na historiky, ale já v tomto ohledu bohužel odpovědět v současné chvíli neumím. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. A prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já už nebudu hodnotit rozpravu, myslím si, že v ní byly řečeny názory jednoznačně. Přesto bych chtěl poděkovat panu ministrovi. Myslím si, že některé jeho teze v závěrečném vystoupení byly velice korektní. V období například před dvěma roky, kdy naši zemědělci brali 60 % dotací, než sto procent dotací zemědělci původní patnáctky, toho využilo Slovensko a podobně. To byly ty nerovnoprávné podmínky, které ohrožují trh s půdou, na což jsme upozorňovali, a vláda nekonala. Takže já jsem rád, že pan ministr Kocourek aspoň tady tuto věc potvrdil. Měl bych ještě jednu poznámku. Zákonem o půdě z roku 1994 se řeklo, že trvalý porost je ve vlastnictví vlastníka půdy, aniž by se řeklo, kdo uhradí náklady tomu, kdo tady například tu vinici nebo sady budoval. Dneska se v občanském zákoníku chystá další past a já z toho velké obavy – co je půda pod budovou, kdo ji má na LV, bude v podstatě vlastníkem i té stavby. Takže tady vidím další nebezpečí pro naše zemědělce, kteří momentálně investují. Domnívám se, že pan ministr v závěrečném vystoupení potvrdil ty věci, které jsme řekli, že když byla možnost, měli jsme 60 % dotací, nejednalo se a dneska jednat o administrativních překážkách - to jsme také měli už před dvěma, třemi lety jednat. Měli jsme ministra pro evropské záležitosti, kterého jsem na to osobně upozorňoval i zde ve vystoupení v Senátu loni v dubnu. Dneska dělá náměstka na ministerstvu zemědělství, tak nechápu, proč se v tomto směru nekonalo. Jinak za zemědělce nemohu trvat na ničem jiném, než zamítnout. Myslím si, že teď bude porada jednotlivých klubů.
203
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji za reakci garančního zpravodaje. Teď nastává chvíle na pětiminutovou přestávku na jednání klubu ČSSD.
(Jednání přerušeno v 17.32 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 17.37 hodin.) Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Dámy
a pánové, pětiminutová přestávka uplynula. Pokud nebude následovat další přestávka, prosím, abychom zaujali svá místa a pokračovali v jednání. Domnívám se, že většina už sedí na svých místech a že můžeme přistoupit k hlasování. Prosím, abychom vzali na vědomí, že byly předloženy dva návrhy. V rozpravě byl podán návrh schválit, z výboru přišel návrh na zamítnutí. Podle jednacího řádu budeme nejprve hlasovat o schválit návrh zákona. Já toto hlasování zahajuji. Kdo je pro, abychom schválili předložený návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh schválit byl zamítnut. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 24, proti byl jeden. Návrh tedy nebyl přijat, znovu opakuji. Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Také bylo zamítnuto. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 14, proti 19. Ani tento návrh nebyl přijat. Otevírám podrobnou rozpravu, ve které je možné předložit pozměňovací návrh. Do této podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže teď končí projednávání tohoto bodu a končí uplynutím marné lhůty. Pane ministře, děkujeme za vaše účinkování. Věřím, že vzrušen atmosféra se uklidní, abychom mohli přistoupit k dalšímu bodu, a tím je 27. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu se sjednáním Dohoda o převozu těl zemřelých (senátní tisk č. 361) Jedná se o senátní tisk č. 361 a uvede ho ministr pro místní rozvoj pan Kamil Jankovský, který – až se usadí u stolku zpravodajů – bude mít prostor u pultíku. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Dobré odpoledne,
vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, důvodem uzavření této smlouvy, nebo návrhem na přijetí Dohody o převozu těl zemřelých, která byla podepsána ve Štrasburku dne 26. října přistoupila vláda usnesením ze dne 5. října 2009. Česká republika zůstane nadále smluvní stranou mezinárodního ujednání o přepravě mrtvol z roku 1937 z Berlína. Cílem této úpravy, dohody 204
o převozu těl zemřelých, je dokument Rady Evropy, sjednocuje požadavky smluvních stran ve věci dokladů a technických požadavků nezbytných pro převoz těl zemřelých. Dohoda se nevztahuje na převoz zpopelněných lidských ostatků. Dohoda o převozu těl zemřelých v zásadě upravuje náležitosti průvodního listu těla zemřelého, technické požadavky kladené na transportní rakve, jejich vybavení a možnost stanovení administrativně-právních úlev platných pro převoz těl zemřelých. V českém právním řádu je převoz těl zemřelých upraven citovaným zákonem o pohřebnictví, který věcně odpovídá požadavkům upravených v dohodě o převozu těl zemřelých a nebude třeba jej po sjednání této dohody měnit. To je za mě na úvod zcela vše. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, pane ministře.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento návrh projednal VZVOB a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 361/3 a 364/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Já se ptám, jestli byl někdo pověřen, aby zpravodajskou zprávu VZVOB prezentoval. V usnesení výboru jsou totiž dva tisky, takže není možné použít formulaci o společné zprávě. Prosím, pane předsedo. Senátor Jozef Regec: Paní předsedající, pane ministře, výbor na své schůzi
konané dne 20. dubna 2011 (senátní tisk č. 361) doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas se sjednáním dohody o převozu těl. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu pana Tomáše Töpfera a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane předsedo.
Dále tento návrh projednal VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 361/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová. Garančním výborem byl VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 361/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a
kolegové, technické záležitosti předložené dle vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu se sjednáním dohoda o převozu těl zemřelých tady ve stručnosti přednesl pan ministr. Já bych vás rád informoval o průběhu legislativním, který provázel projednávání tohoto návrhu, který byl doručen do Senátu i do Poslanecké sněmovny již 25. října loňského roku, přičemž byl přikázán v PS zahraničnímu výboru. A dále byla smlouva schválena ve druhém čtení, které proběhlo 16. března 2011 na 14. schůzi PS. V Senátu byl po přikázání projednán tento návrh ve VZSP, který přijal své usnesení č. 77 a dal souhlas k ratifikaci 11. listopadu 2010. VUZP projednal tento návrh 7. prosince 2010, a také vyslovil svůj souhlas, jak dále odcituji. A VZVOB tento návrh projednal nejprve 5. ledna 2011 a přijal usnesení č. 41, kdy přerušil projednání. Týkalo se to vlastně pouze legislativně-technické záležitosti, zda je správně použit termín "k vyslovení souhlasu se sjednáním", kdy původně byla domněnka, zda se nemá jednat o souhlas s ratifikací. Nicméně po vysvětlení ve spolupráci s ministerstvem zahraničí byl tento návrh znovu projednán, jak jste před malou chvílí slyšeli – v citaci zahraničního výboru. Já tedy na závěr přečtu usnesení VUZP z jeho 2. schůze, která se konala 7. prosince 2010 k Vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu se sjednáním Dohoda o převozu těl zemřelých. 205
Po úvodním slově zástupce předkladatele, dr. Josefa Postráneckého, ředitele odboru rozvoje a strategie regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas se sjednáním Dohody o převozu těl zemřelých. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Nad rámec této informace si dovoluji ještě dodat, že dle mého názoru i názoru našeho výboru se jedná o zákon stručný, věcný, logický a potřebný, který se dotýká hlavně společností, které zajišťují převoz těl zemřelých. A vzhledem k tomu, že tato úprava byla v českém právním řádu nedostatečně pojednána, myslím, že to přispěje jedině ke zlepšení záležitostí, které vyplývají z této materie. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Já se, pane zpravodaji, ještě zeptám, jestli tato zpráva byla společná se zprávou výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal totožné usnesení? Senátor Karel Šebek: Tak dá se říci, že ano. (Oživení v sále.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost už nás s usnesením seznámil, takže poprosím garančního zpravodaje, aby se posadil ke stolku zpravodajů a otevírám obecnou rozpravu. Přihlášen je pan senátor Vladimír Dryml, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, já nebudu dlouho zdržovat, jenom bych upřesnil, že se jedná o sjednání tzv. Štrasburské smlouvy. Česká republika má ještě Berlínskou smlouvu, ta je neustále platná, a Štrasburská smlouva vlastně zjednoduší převozy těl zemřelých. To je tak všechno. Rozdíly si najdete v přiloženém tisku. Ale rozhodně to zlepší převoz těl zemřelých. Akorát nevím, jak ministerstvo zdravotnictví bude reagovat, až zruší hygienické stanice, kdo to bude organizovat. To je otázka pro pana ministra. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Pan ministr bude
mít příležitost vystoupit na závěr obecné rozpravy, pokud nepotřebuje teď okamžitě? Nepotřebuje, dobře. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy. Zdá se, že se nikdo do ní nehlásí. Ale přece jen se hlásí pan kolega Šebek. Senátor
Karel
Šebek: Já
bych jenom pro úplnost doplnil, že Československo zůstává signatářem i původní Berlínské dohody z roku 1937 a vzhledem k tomu, že se některé destinace překrývají, tak si myslím, že už bude jenom na věci těch organizací, aby vybraly z obou zákonů tu lepší variantu, která splní daný účel, a myslím si, že to nebude problém. Dotazoval jsem se jedné takové organizace a bylo mi řečeno, že na tento zákon v podstatě čekají, protože jim má usnadnit případné mezinárodní vyjednávání. Děkuji.
206
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A teď se tedy zeptám, zda někdo ještě chce vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se opravdu, že ne, takže obecnou rozpravu končím. A teď poprosím pana ministra, zda chce zareagovat na zpravodajské zprávy a rozpravu. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Děkuji, paní předsedající. Já myslím, že už v zásadě bylo všechno řečeno. K otázce pana senátora Drymla. Jsem si samozřejmě vědom, že tato disproporce tam existuje. Nicméně v tuto chvíli krajské hygienické stanice ještě máme a v okamžiku, kdy je budeme rušit, tak na tu situaci musíme adekvátně na ministerstvu zdravotnictví zareagovat. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji.
Ptám se garančního zpravodaje, ale ten v podstatě nemá důvod v tuto chvíli jednání komentovat. Jenom připomenu, že zazněl ze tří výborů souhlas k ratifikaci této smlouvy. A já přivolám kolegy k hlasování. Vážené kolegyně a kolegové, přesná formulace zní: Senát souhlasí se sjednáním Dohody o převozu těl zemřelých. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom vyjádřili souhlas se sjednáním dohody, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 64 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. A my se v řízení schůze vystřídáme. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,
budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 28. Zelená kniha o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek Směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek (evropský senátní tisk č. K 036/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 036/08 a K 036/08/01. Prosím pana ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, aby nás s těmito materiály seznámil. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Ještě jednou děkuji za
slovo. Paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já si vám tímto dovolím předložit rámcovou pozici České republiky k materiálu Zelená kniha o modernizaci politiky EU v oblasti veřejných zakázek. Tento materiál, Zelená kniha byla zveřejněna Evropskou komisí v lednu 2011 a předložena jednotlivým členským státům EU k zodpovězení zhruba stovky otázek. 207
A cílem tohoto materiálu je vlastně zjistit názory jednotlivých členských států na oblast zadávání veřejných zakázek s ohledem na možné budoucí legislativní úpravy v této oblasti. Zelená kniha se v zásadě dotýká toho, zda je možnost využít veřejných zakázek pro některé politiky, ať se to týká ochrany životního prostředí, podpory inovací, sociálního začlenění, boje proti změně klimatu, boje proti korupci, snahy o zlepšení přístupu malých a středních podniků. A klade si samozřejmě za cíl najít i náměty pro určité zjednodušení procesu zadávání veřejných zakázek. Po zpracování tohoto materiálu v Evropské komisi bude vypracována a zveřejněna zpráva, která bude vlastně zahrnovat závěry z tohoto šetření. A je třeba říci, že závěry nebudou v žádném případě závazné. Jedná se o podklad pro případný budoucí legislativní proces, k němuž povede samozřejmě ještě dlouhá cesta. Po uveřejnění Zelené knihy se bude jednat o veřejné konsultace, a teprve až na konci, po uveřejnění sdělení Komise, veřejných konzultacích a uveřejnění legislativního návrhu bude vlastně jako poslední bod legislativní proces. To je skutečně proces dlouhodobý. A toto je svým způsobem takový první krok k určité snaze o úpravu pravidel pro zadávání veřejných zakázek. To je ode mne na úvod asi tak všechno. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 036/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající a řídnoucí řady
kolegů a kolegyň Senátu. Pan ministr tady ve svém vystoupení řekl řadu věcí, které asi budu opakovat, nicméně přesto považuji za nutné se k nim ještě vyjádřit. Abych uvedl problematiku, tak musím říci, že Komise přislíbila, že provede rozsáhlé konzultace s cílem předložit nejpozději na začátku roku 2012 legislativní návrhy na zjednodušení a modernizaci veřejných zakázek v EU. Myslím, že po zkušenostech v Ústí nad Labem s krajskou zdravotní je nejvyšší čas, aby to byla závazná směrnice, a nejenom navrhování na jednotlivých státech. Změny by měly zadávání veřejných zakázek učinit pružnějším, měly by se zaměřit na rozvoj politiky podporující inovace, udržitelný rozvoj a malé a střední inovativní podniky. Primárním cílem modernizace zadávání veřejných zakázek přitom zůstává zvyšování účinnosti, vynakládání veřejných finančních prostředků prostřednictvím co největší veřejné soutěže. Komise v této Zelené knize pokládá celkem 114 otázek zaměřených na jednotlivé cíle a očekává, že odpovědi zainteresovaných subjektů obdrží do 18. dubna letošního roku. Vzhledem k tomu, že tento termín nebylo možné dodržet, byl pak prodloužen o jeden měsíc, tj. do 18. května 2011. Nicméně výbor pro záležitosti EU se touto materií zabýval až 20. dubna letošního roku.
208
Novelizace stávajících norem má dosáhnout několika cílů, a já si dovolím vám je přiblížit. Především je to zvýšení účinnosti vynakládání veřejných finančních prostředků, kde Komise se nejdříve zabývala obecnějšími otázkami souvisejícími s úpravou právních norem v oblasti zadávání veřejných zakázek. Zvažuje, zda by se například nemělo změnit třídění veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, tedy třídění, které je výsledkem určitého historického vývoje. Zaobírání se možným vyjasněním aktualizací definice veřejného činitele, zejména pojmu "veřejnoprávní subjektivity". Komise se zamýšlí také nad tím, zda jsou s ohledem na pokročilou liberalizaci v síťových odvětvích, jako je vodní hospodářství, energetika nebo veřejná doprava, i nadále potřebná pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek v těchto odvětvích. Reflektuje ale i kritiku, že je zapotřebí větší pružnosti zadávacích řízení. Veřejní činitelé by měli mít možnost vyjednávat o podmínkách smlouvy s potenciálními uchazeči. Upozorňuje však, že se s rozšířením možností vyjednávání zvyšuje riziko protekcionářství a subjektivního rozhodování. K dalším zvažovaným a potenciálně diskriminačním návrhům náleží zavedení možnosti zohlednit výkonnost předchozích uchazečů. V neposlední řadě pak Komise diskutuje o možnosti změn stanovených prahových hodnot veřejných zakázek, problematiku subdodávek, slučování veřejných poptávek a konečně společné zadávání veřejných zakázek. Druhým cílem je posílit přeshraniční účast v řízeních o veřejných zakázkách. Jedním z cílů právních předpisů EU zadávání veřejných zakázek je umožnit podnikům celoevropskou soutěž o veřejné zakázky, tedy otevřenou i subjektu z jiných členských států. Komise navrhuje zvážit opatření, která by účast uchazečů z jiných členských států usnadnila. K těmto opatřením mohou náležet lepší vzájemná osvědčení (možností je třeba zavést společný evropský systém předběžné kvalifikace) či vypracování zadávací dokumentace v druhém jazyce nebo přijímání nabídek v cizích jazycích (zvážit lze využití systému automatického překladu, který ovšem, jak víme, není doposud tak kvalitní, aby zajišťoval kvalitní překlad). Třetím cílem je umožnit prostřednictvím zadávání veřejných zakázek podporu obecných společenských cílů, tj. rozvoj inovací sociálního podnikání, technologií šetrných k životnímu prostředí apod. Orgány veřejné správy mohou v tomto případě přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020 mj. nakupováním zboží a služeb s vyšší společenskou hodnotou, tj. zboží podporující inovace, nepoškozující životní prostředí vedoucí ke snížení spotřeby energií, zvýšení zaměstnanosti, zdraví obyvatelstva apod. Těchto strategických cílů lze dosáhnout buď prostřednictvím úpravy procesních pravidel pro zadávání veřejných zakázek nebo stanovením pobídek pro nákup určitého druhu zboží a služeb. Směrnice o zadávání veřejných zakázek pak stanovuje procesní pravidla ohledně toho, "jak nakupovat", ale současně ponechává veřejným podavatelům volnost rozhodovat o tom, "co nakupovat". Činnost Komise se v současnosti zaměřuje na možnosti zadávání tzv. ekologických veřejných zakázek, posouzení sociálních hledisek pro zadávání veřejných zakázek a podporu inovací. Čtvrtým cílem je pak usnadnit účast malých a středních podniků. Komise se zabývala také otázkou zlepšení účasti malých a středních podniků zadávacích řízeních a vydala za tímto účelem pracovní dokument "Evropský kodex osvědčených postupů usnadňujících přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám". Hlavní překážka účasti malých a středních podniků tkví ve fázi výběru a souvisí s potřebou velkého počtu osvědčení, což představuje značnou administrativní zátěž, zejména v přeshraničním kontextu, kdy se musí navíc překládat. Komise nadto
209
zvažuje zavedení určitého stropu pro finanční předpoklady, například pro požadavky na obrat, neboť malé a střední podniky často nemohou na náročná kriteria výběru dosáhnout. A konečně pátým cílem je zlepšit politiku předcházení korupci a protekcionářství. Významným nástrojem pro předcházení korupci je podle Komise zvýšení úrovně transparentnosti. Zveřejňována by měla být rozhodnutí přijímaná úředníky během celého řízení. Toto opatření by ani nevedlo ke zvýšení administrativní zátěže, neboť veřejní zadavatelé jsou již povinni podobné dokumenty vypracovávat. Zveřejňovány by měly být také uzavřené smlouvy (po vypuštění obchodně citlivých údajů). Důležitým nástrojem je také zajištění ochrany oznamovatelů trestné činnosti a vytvoření systému pro ohlašování podvodů. Vhodný doplňkový nástroj představuje vypracování seznamu varovných příznaků pro veřejné zadavatele. Je třeba si uvědomit, že mezi vyjmenovanými cíli mohou existovat střety, například mezi snahou o zjednodušení postupu zohledňováním dalších politických cílů. Zelená kniha však neřeší všechna související témata, například otázku koncesí. Připomínám, že otázce elektronického zadávání veřejných zakázek byla věnována samostatná Zelená kniha zveřejněná dne 18. října loňského roku. Nyní k postojům zúčastněných. Pozice naší vlády v době projednávání toho 20. dubna nebyla k dispozici. Původní oficiální lhůta pro dodání pominula 10. března, byla prodloužena na dodání, a uplynula 25. března. Vláda požádala na základě oficiálního dopisu předsedu VEU o prodloužení těchto lhůt a současně zaslala žádost o prodloužení lhůty taky na Evropskou komisi. Vláda navrhla nový termín 18. května, namísto 18. dubna, a komise této žádosti vyhověla. Dopad na legislativu v době projednávání nebyl znám, stejně tak jako dopad na rozpočet. Pokud jde o projednání ve výboru pro evropské záležitosti, Zelenou knihu vybral k projednání 23. února 2011. A výbor pro evropskou záležitost pro Zelenou knihu, tedy výbor Poslanecké sněmovny vybral knihu k předběžnému posouzení a následně na svém zasedání dne 7. dubna rozhodl vzít ji bez projednání na vědomí. Shrnu-li tedy: První právní úprava zadávání veřejných zakázek náleží k velmi komplexním právním normám, což často vede jednak k jejímu neúmyslnému chybnému výkladu, uplatnění v praxi, a jednak ke korupci a protekcionalismu. Jakoukoli novelizaci, byť se má jednat o krok směrem k modernizaci, je nutné posuzovat také z hlediska právní jistoty, dále toho, jakým způsobem budou nové normy aplikovány v praxi a jak náročné bude seznámení se s novými pravidly a jejich využití pro konkrétní veřejné zadavatele. Obecně tak lze říci, že jakékoli novelizace právních norem upravujících zadávání veřejných zakázek by měly směřovat k usnadnění účasti co největšího počtu potenciálních uchazečů ve snaze posílit jejich vzájemnou soutěž. A současně zvyšovat úroveň transparentnosti celého procesu zadávacího řízení prostřednictvím zveřejňování důležitých dokumentů, aby se následně usnadnila veřejná kontrola celého procesu. Ke zvýšení konkurence dodavatelů může napomoci navrhovaná podpora účasti malých a středních podniků pomocí úpravy žadatelů na určitý obrat, nebo na počet referenčních zakázek. Zamezilo by se tak situaci, kdy jsou veřejné zakázky v některých oblastech opakovaně udělovány pouze velkým společnostem. Některé návrhy diskutované v Zelené knize se však jeví z hlediska zvyšování účinnosti a transparentnosti zadávání veřejných zakázek jako dosti problematické. Komise např.
210
zvažuje možnosti skloubení celé veřejné podpory inovacím, sociálnímu podnikání, produktům a službám šetrným vůči životnímu prostředí a účinným v boji proti změně klimatu apod. S povinností zajistit transparentní a nediskriminační postupy při zadávání veřejných zakázek. Hodnocení nabídek na základě subjektivního kritéria, subjektivního rozhodování pak vést k dočasnému omezení hospodářské soutěže a konkurence a ztížit i výběr dodavatele. 20. dubna – při projednávání této matérie, jak jsem řekl – nebylo k dispozici stanovisko vlády, proto jsem jako zpravodaj doporučil přerušit jednání do doby, než stanovisko vlády obdržíme. Opětovně se pak výbor pro záležitosti EU materií zabýval 26. května. A přijal usnesení č. 116, ve kterém říká, že o Zelené knize, že usnesení č. 116 z 13. schůze konané dne 26. května 2011 v Zelené knize o modernizaci politiky v oblasti zadávání veřejných zakázek směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek, senátní tisk K 036/08. K původní informaci Vlastimila Friedla, zástupce ředitele odboru investování Ministerstva pro místní rozvoj, zpravodajské zprávy senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor: Zaprvé: Přijímá k Zelené knize o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Zadruhé: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se v Zelené kniha o modernizaci politiky v oblasti zadávání veřejných zakázek směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Zatřetí: Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu. Začtvrté: Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. A nyní ono doporučení. Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR v Zelené knize o modernizaci politiky zadávání veřejných zakázek směrem k efektivnějšímu trhu veřejných zakázek. Senát Parlamentu ČR zaprvé zdůrazňuje, že cílem politiky zadávání veřejných zakázek je efektivní nakládání s veřejnými prostředky. Tato politika by se proto primárně měla opírat o objektivní jednoznačně měřitelná hodnotící kritéria, k nimž náleží výhodnost nabídky, případně nejnižší nabídková cena. Zadruhé. Domnívá se, že efektivitu takto vynakládaných veřejných produktů podpoří zejména opatření vedoucí k růstu počtu vzájemně si konkurujících uchazečů o veřejnou zakázku, ke zvýšení transparentnosti procesu hodnocení, výběru a zadání veřejné zakázky a k posílení nezávislého dohledu a kontroly v průběhu celého zadávacího procesu. Že veřejná podpora dlouhodobých strategických cílů, např. v rámci strategie Evropa 2020 by měla být realizována prostřednictvím jednotlivých sektorových politik, neboť se tím lépe umožní demokratická kontrola a rozvoj politické debaty nad tím způsobem realizace, že prosazování některých politických cílů prostřednictvím politiky veřejných zakázek zvyšuje riziko subjektivního rozhodování a zatěžuje proto přezkoumatelnost takto přijatelných rozhodnutí. Zatřetí. Vyjadřuje zaprvé lítost nad omezením možnosti vyjádřit svůj postoj ve veřejné konzultaci k Zelené knize ve stanoveném termínu z důvodu opožděného dodání stanoviska vlády. Zadruhé. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o navazujících iniciativách.
211
Zatřetí. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Tolik usnesení Výboru pro evropské záležitosti. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodaje. A otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní senátorka místopředsedkyně Alena Gajdůšková, které dávám slovo. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane
předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde hovořil o tom, že Zelená kniha je první krok. První krok k tvorbě legislativních pravidel. A já jsem nesmírně ráda, že to zde řekl. A chci k tomu dodat, že je to ale ten krok nejdůležitější. Protože v Evropě prostě platí, co se dojedná. Je to, jako když stavíte dům. Ta Zelená kniha je dojednaným narýsovaným půdorysem toho domu a všechno ostatní pokračuje na tomto půdorysu. Proto mě docela udivuje, že Poslanecká sněmovna Zelenou knihu vzala pouze na vědomí, aniž by ji dojednávala. Jsem ráda, že nás Výbor pro záležitosti EU se tou knihou zabýval. A zabýval se jí skutečně do hloubky. Také bych chtěla při této příležitosti pochválit ministerstvo místního rozvoje a pana ministra, protože když se podíváte do Stanoviska k Zelené knize, tak skutečně se nevyhýbají odpovědím na otázky, které ta Zelená kniha formuluje, které klade všem členským zemí. Ať už s nimi souhlasíme nebo nesouhlasíme, ono je jich skutečně hodně. Mohli bychom to možná probírat otázku po otázce, a asi bychom to tak měli udělat, abychom skutečně došli k nějakému konsenzu. Protože prostě to, co v této chvíli bude výsledkem projednávání Zelené knihy, se nám bude posléze vracet. V návrhu opatření, v návrhu směrnic, v návrhu nařízení, která budou přímo platit. Ale nicméně to jsme neudělali. Ale výbor skutečně tu materii projednal myslím si docela do hloubky a vyjádřil se ke stanovisku vlády, byť tedy s tím zpožděním. A já k tomu mám jenom jednu výhradu. Tedy k tomu stanovisku ministerstva místního rozvoje. Myslím si, že odpovědi na otázky kladené Zelenou knihou by měly být zřetelné a jednoznačné za Českou republiku, za členskou zemi. V těch odpovědích jsou citována stanoviska jednotlivých ministerstev. Je tam pozice ministerstva místního rozvoje, ale i dalších, kterých se ty věci týkají. Toto není kritika směrem na ministerstvo místního rozvoje. Já se domnívám, že je to celé špatně nastavené. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že při takovýchto dokumentech by mělo garanční ministerstvo mít tu kompetenci, býti střechou toho projednávání a skutečně formulovat jasnou pozici České republiky jako takové. Myslím si, že jestliže odesíláme projednávání na evropské úrovni v pozici, kde ministerstvo místního rozvoje říká něco a ministerstvo zemědělství k tomu říká trošku něco jiného, tak akorát vytváříme zmatek. A ta naše pozice není vnímána jako jednoznačná a silná a není potom na ni brán zřetel tak, jak bychom si všichni představovali. Ale to je skutečně na debaty i evropského výboru ve vztahu k vládě, k jednotlivým ministerstvům. A možná, že je to i věc kompetenčního zákona, který říká, co které ministerstvo může a co nemůže. A nebo debata mezi jednotlivými resorty.
212
Potom bych chtěla ještě upozornit na jednu věc. Oddíl nebo část III. se vyjadřuje ve vztahu k vládě. Ale bod 3 pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. My už jsme na ten problém dneska jednou narazili. Zdá se mi, že tady také není, nebo určitě není úplně přesně. Nicméně nepovažuji to za tak závažné, abych v této chvíli dávala návrh na to, abychom oddělili to hlasování a informaci na Evropskou komisi oddělila od toho, co směřuje vůči vládě. Udělám to, ale u dalšího materiálu, který je evropským tiskem. A dovolím si ještě využít situace, kdy mám slovo, protože se blížíme k 19. hodině. Dávám tedy procedurální návrh po ukončení projednávání tohoto bodu, abychom odhlasovali, že budeme pokračovat a projednáme všechny body programu 9. schůze i po 19. hodině. Tedy projednáme a budeme o nich hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Ano, děkuji. Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vítám Zelenou knihu, která snad někdy přijde v České republice skutečně k realizaci. Zatím se tomu tak příliš neděje, že bychom nakládali s veřejnými penězi tak, jak máme, protože doopravdy veřejné zakázky jsou podle mě velkým zdrojem korupce. A já jsem si našla na internetu dvě takové velmi zajímavé veřejné zakázky, které jsou přímo směřované z Ministerstva pro místní rozvoj. První z nich má název: Odborná asistence při výkonu kontrol vybraných projektů financovaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti ze čl. 13, Nařízení komise 1828/2006. A tato zakázka, vlastně stručný popis toho předmětu: "Předmětem plnění veřejné zakázky je poskytování služeb v oblasti kontrol projektů, podporovaných ze strukturálních fondů EU, Fondu soudržnosti, prostřednictvím zajištění odborné administrativní asistence při výkonu těchto kontrol." Součástí je rovněž zpracování analytických dokumentů a doporučení na základě podkladů získaných v průběhu realizace veřejné zakázky. Tady mě zarazila hodnota té zakázky. Hodnota této zakázky je 78 milionů korun bez DPH. Druhá veřejná zakázka, která mě zaujala, a to je bych řekla ještě horší, je: Veřejná zakázka prevence chyb rizikových projektů, podpořených z evropských fondů. Rizikové projekty podpořené z evropských fondů. Takže stručný popis předmětu. Přiznám se, nerozumím tomu. Předmětem této veřejné zakázky je "poskytování služeb v oblasti zvýšení prevence chyb" - zvýšení prevence chyb – "a nedostatků rizikových projektů podpořených z programů zahrnutých do Národního strategického referenčního rámce, které byly identifikovány jednotlivými řídícími orgány prostřednictvím zjišťování stavu jejich realizace a následné metodické pomoci příjemcům pomoci při odstraňování zjištěných nedostatků. Součástí plnění je rovněž zpracování analytických dokumentů a doporučení na základě podkladů získaných v průběhu realizace jednotlivých částí veřejné zakázky." Cena: 80 milionů Kč bez DPH. Takže já nerozumím vůbec těmto formulacím, nevím, co se za tím skrývá. Ale na příklad z té prevence chyb, tam bych se obávala toho, že tady budou odborné posudky, které zpracují jakési externí firmy, nevím jaké, které to vyhrají, a pak tyto firmy mohou překrýt to, co vlastně bude rozkradeno. Protože v České republice se nedá momentálně věřit vůbec ničemu, protože kontrola nefunguje. A vlastně možná takovou vlašťovkou je audit firmy KPMG, která vlastně zpracovávala audit na integrované operační programy na zásobení kardiocenter a
213
promocenter z evropských peněz, které šly skrze ministerstvo zdravotnictví. Tato firma vlastně vynechala ekonomickou stránku zakázky, hospodárnou, zabývala se pouze formální stránkou zakázky. Vlastně pokrývá ty ceny, takže jsou fantastické v místě a v čase jsou obvyklé. A mnohdy být vyšší, protože v tom momentě byl i kurz eura vyšší než před 2 dny. Ale když se podíváte na ceny přístrojů, a protože s tím mám určitou zkušenost a znám i tým lidí, kteří to umějí zpracovat, tak ty přístroje jsou skutečně předražené. Ale tento audit KPMG má fungovat jako forma na další audity, které by byly např. dělány interně, a které by třeba dopadly nedejbože špatně. Tak tento externí audit pokryje to, co se vlastně nemá dít. Takže já bych jenom se chtěla pana ministra zeptat. Tyto veřejné zakázky mi přijdou trošku divné. A ty ceny za ně mi přijdou šíleně vysoké. Jaká bude realizace? Jestli si na to člověk může sáhnout, protože já si připadám, že jsme země auditů, máme tu přeauditováno, a na nic se nikdy nepřijde. A když náhodou přijde, tak to prostě zameteme pod koberec. A tyto ceny mě naprosto zarážejí. Je to podle mě šílená suma. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, když se kolega zpravodaj a další kolegové rozhodli, že nebudou milosrdní, tak já jsem se rozhodl, že budu mařit svůj i váš čas. Ano, v Evropě platí, co se dojedná, jak jsme viděli před chvílí v případě prodeje půdy cizincům, což je v mezinárodní dohodě dokonce schválené referendem k ČR. Přesto to neprošlo. Tato Zelená kniha svým hned dalším heslem, které zní – poslouchejte to – Směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek – ta věta mně zní jako Válečným štváčům navzdor, splníme nákup brambor, a možná je ještě hloupější. (Smích.)Protože tato věta nemůže znamenat vůbec nic jiného, než že existuje evropský trh veřejných zakázek, to znamená, veřejné zakázky se obchodují na trhu. A Evropská unie směřuje k tomu, aby trh s těmi zakázkami byl ještě efektivnější. Já si myslím, že u nás k tomu vznikají instituce, zatím ne moc veřejně, ale jistě to existuje. Pokud se bude mluvit v této novořeči, jak vyložila paní kolegyně přede mnou, tak já bych přeložil třeba ten druhý projekt tak, že se vynaloží 80 milionů na to, aby se ty zakázky sepsaly takovým způsobem, aby to ti, co to zadávají, sežrali snáz. Ani to si nezaplatí ta firma sama, na to se vypsala veřejná zakázka. Jediná metoda na lepší veřejné zakázky a na menší ztráty z veřejných zakázek, je zmenšovat podíl veřejných zakázek na hospodářském výsledku všech zúčastněných států. Čím míň bude veřejných zakázek, tím míň budou potřeba takovéto malé zelené knihy, které mají spoustu řečí, spoustu řečí, spoustu řečí. Ta novořeč většinou slouží k tomu, aby se mluvilo o to, že to bude dál stejné. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně. Já se musím bohužel k tomuto tématu také vyjádřit. Nám
214
nepomůže ani 10 zelených knih, i když bude tmavě zelená. Bohužel české prostředí je nastaveno tak, jak je nastaveno. Já se poměrně dost hluboce zabývám poměry v NUTS 2 Severozápad. To, k čemu tam dochází, v tomto NUTS, a je jedno, z jakého operačního programu Ústecký a Karlovarský kraj vyčerpá finanční prostředky, to je do nebe volající. To, co by za hranicemi v sousedním Sasku nebylo možné, nebylo by možno na to ani pomyslet, v České republice v podstatě projde naprosto všechno. Dokonce my politici, lépe řečeno někteří z nás si z toho udělali velmi výhodný byznys. Ústecký kraj je kraj velrybářů. Jeden velrybář sedí možná v jižních Čechách, ale ti hlavní velrybáři jsou v Ústeckém kraji a dotáhli celý systém k dokonalosti. Já samozřejmě vím, že MMR je v podstatě jakýmsi administrátorem většiny projektů, nebo regionálních operačních programů. Vím, že ta administrace není levnou záležitostí. Na druhou stranu dvě takovéto zakázky, pod kterými se může skrývat cokoli, co řekla paní kolegyně Dernerová, za 150 milionů už stojí za to, abychom se o takovýchto zakázkách bavili. Já mám dojem, že bohužel zeštíhlování ministerstev, a už jsem o tom dneska mluvil, vede k tomu, že se vypisují takového externí zakázky. To, co je další, a proč si myslím, že takto velké zakázky se vypisují – na administraci jsou určeny určité peníze z oněch regionálních operačních programů a mně to tak trochu zavání tím, že musíme tyto peníze utratit za každou cenu. Proč z těchto finančních prostředků, a je to možné a lze to, neplatíme ne externí firmy, ale vlastní zaměstnance, kteří budou mít jistou zodpovědnost přímo prvnímu náměstkovi, nebo k panu ministrovi, a nejdeme touto cestou. Proč to děláme externě? Ve skutečnosti dochází potom ke zkreslování výsledků. V regionu Severozápad vidíme, jak se odvíjejí jednotlivé kauzy. Nikdo s tím nic nezmůžeme. Obávám se, že ani protikorupční policie, která vyšetřuje několik případů právě na Severozápadě. A to z toho důvodu, že to bylo dotaženo k dokonalosti. Já chci doufat, že protikorupční komise to vyšetří a chci také doufat, na rozdíl od pana Šulce, poslance, bývalého hejtmana za Ústecký kraj, který je šéfem rady Severozápad, že to nebylo pouze selhání jednotlivce, pana Kušníře, který je ve vazbě, toho člověka, kterého on měl jako svého člověka, už jako starosta města Most, který pochybil už v minulosti. Všichni to věděli, ale přesto si ho vzal jako šéfa celé administrace Severozápadu, kde dneska je zaměstnáno asi 81 lidí. Proč pro těch pár korun zaměstnáváme takové obrovské množství lidí? Jenom proto, abychom utratili ty peníze? Já tomu nerozumím. Bohužel i z těchto lavic je vidět, že nás tu je velmi málo. Posteskneme si, podíváme se do novin, kdo zase kde něco ukradl, my ho stejně nedoženeme. A když ho doženeme, tak mu dáme směšnou pokutu, jako našemu bývalému exsenátorovi a kolegovi, 1,5 milionu Kč. A k tomu mu dáme podmínku. Výsměch! Všem výsměch. Protože tam došlo ke zcizení 42 milionů, které měly být ve prospěch města Chomutov. A toto se děje u nás na Severozápadě. Bohužel, když se to děje u nás, ti druzí vidí, že to probíhá roky a že se nikomu vlastně nic nestane. A ti mocní a bohatí jsou stejně schopní potom všechno uplatit; ve finále, asi zřejmě i policii. Takže já nevěřím zeleným knihám, nevěřím ničemu. Já věřím morálce. A jestli bývalý ministerský předseda Saska pan Biedenkopf musel odejít, protože jeho manželka využila nabídky nábytkářské společnosti na dodání nábytku s výraznou slevou, a protože je ministerský předseda, bere takové peníze, že takovouto slevu v podstatě nepotřebuje, tak už toto bylo vzato jako minimálně z jeho strany politická nezkušenost, a musel odejít. To je úsměvné v českomoravsko-slezské kotlině, takovýto případ. Tady jsou tyto věci na denním programu. Podívejte se kamkoli do novin, co se děje. Proč s tím konečně něco neuděláme! Ale musíme začít u sebe.
215
Tyto knihy jsou nám úplně nanic. Budu pro ni hlasovat, samozřejmě, protože doufám, že to přispěje, ale já jsem přesvědčen o tom, že my, kteří jsme přistoupili k bývalé patnáctce, měli jsme z minulého režimu před rokem 1989 hrozně hluboce zakořeněno ono přísloví Kdo nekrade, okrádá svou rodinu, jen s tím rozdílem, že tehdy to byly částky sto i tisícinásobně menší, než se tomu děje dneska. Takže začněme všichni sami u sebe, kamarády politiky nekryjme, nebuďme s nimi loajální, nebuďme těmi, kteří to tímto způsobem společného vedení politiky přikrýváme. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Teď mám s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Zdeňka Škromacha. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já bych si v toto chvíli dovolil dát procedurální návrh, protože diskuse se protahuje více, než se očekávalo. Zřejmě by bylo dobré projednat dneska zbývající tři nebo čtyři body, které ještě máme na programu. Proto dávám procedurální návrh na to, aby se hlasovalo i po 19. hodině. Jednalo a hlasovalo i po 19. hodině. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu ministrovi. (Smích.) Místopředsedovi. Návrh už zde padl, ale bohužel byl formulován, že budeme hlasovat o prodloužení až po dojednání tohoto bodu. Zdá se, že diskuse se protahuje. Takže děkuji, že dal procedurální návrh, abychom hlasovali o návrhu, prodloužil naše jednání po 19. hodině hned. O procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy. Takže já svolám všechny k hlasování a dám hlasovat. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Budeme
hlasovat o návrhu, doprojednat program 9. schůze pléna Senátu i po 19. hodině, včetně hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 33, proti jeden. Návrh byl přijat. Máme tedy klid na další projednávání. Vrátíme se zpátky k naší Zelené knize. Do diskuse je v této chvíli přihlášen pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já mám asi čtyři
nebo pět vět. Tady každý hovořil, z těch, kdo tady hovořil u pultu, o nějakých konkrétních případech apod. Ale o tomto konkrétním materiálu tady padlo relativně málo, kromě pana Doubravy. Já mohu říci, co je podstata tohoto materiálu. Kromě deklarace přeshraniční účasti, která by se měla zlepšit, účast malých podniků, která by se měla odstranit tím, že nebudou po nich chtít zadavatelé tolik osvědčení. Ale to, co je podstatné, co se vine celým materiálem, je, že to není boj proti korupci, ale snaha realizovat některé evropské bohulibé cíle prostřednictvím veřejných zakázek. Jaké to jsou cíle? Je to například – nebo ještě to upřesním. Komise si pohrává s myšlenkou, uložit veřejným zadavatelům povinnosti ohledně toho, co nakupovat. To znamená zboží, které je šetrné k životnímu prostředí, nebo které vykazuje jisté vlastnosti z hlediska snižování emisí skleníkových plynů, nebo jsou nějakým 216
způsobem úspornější, nebo lépe recyklovatelné. Důsledkem bude to, že se budou vnášet další a další parametry do zakázek. Nebude to jenom cena, bude to sada parametrů, které budou zvyšovat netransparentnost, zvyšovat chaos a zvyšovat potenciál ke korupci. Lze tedy souhlasit s tím, co říká evropský výbor, že prosazování některých politických cílů prostřednictvím politiky veřejných zakázek zvyšuje riziko subjektivního rozhodování a ztěžuje proto přezkoumatelnost takto přijatých rozhodnutí. S tím nelze než souhlasit a myslím, že tento racionální postup bychom měli podpořit. Samozřejmě nic proti transparentnosti a všemu, co ta komise chce, ale tento bod je poněkud zavádějící. Pokud jsem to dobře pochopil, bylo zde řečeno, že celé toto sdělení by mělo být zasláno komisi. Já se domnívám, že by to mělo být sdělení až do bodu 3. To, jestli žádáme vládu, jak zohlednila usnesení, to bychom snad komisi posílat nemuseli. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Jenom se musím zeptat, pane senátore, jestli dáváte návrh vůči tomuto usnesení. Senátor Miroslav Škaloud: Jestli dovolíte ještě jedno vystoupení. Já jsem měl za to, zdravý rozum mi říká, že toto není možno posílat komisi. Ale pakliže tomu tak je, tak se omlouvám, asi jsem to špatně pochopil, a žádám vás, abyste ten třetí bod, který je náš interní, neposílali EK. To mně připadá takové zvláštní. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore, ještě jednou. Vy musíte dát návrh, jestli máte jiný názor, tak to, prosím, formulujte jako návrh. Senátor Miroslav Škaloud: Navrhuji toto usnesení, které zde předložil kolega Doubrava, kromě bodu 3. Bod 3 vyjmout a neposílat ho komisi. Nemám to zformulované, takže ještě jednou. Souhlasím samozřejmě s celým tímto sdělením – tady není o komisi ani slovo, to tady někdo řekl. Neposílat bod č. 3 Evropské komisi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pan zpravodaj si s tím asi poradí, ale není to přesně formulováno. O slovo se přihlásil ještě pan senátor Václav Koukal. Prosím, pane senátore. Senátor Václav Koukal: Paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Já myslím, že právě komisi bychom to měli poslat. Je to komunikační dokument a komise zkoumá pozici jednotlivých zemí. Jestli to bude mít úspěch, to nevím. Ale podle mého soudu právě komisi patří toto sdělení. Jinak bych ještě řekl jednu věc k materiálu samotnému. Návrhy, které tam komise dává k diskusi členským státům, směřují také pro nás, pro Českou republiku, k jednomu pozitivnímu. Přeshraniční výběrová řízení si myslím zaslouží Česká republika. My jsme měli seminář, kdy analytik České spořitelny říkal, jak vypadají třeba jednotkové ceny ve zpracovatelském průmyslu a jednotkové ceny ve stavebnictví v dlouhodobé časové řadě. Ve zpracovatelském průmyslu, i když byla krize, klesají, protože jsou trhy otevřeny minimálně evropské konkurenci, kdežto ve stavebnictví jednotkové ceny stoupají, protože tento trh je uzavřený. Myslím si, že to je jeden z momentů, kde bychom měli komisi poslat naše sdělení a také říci, jaká je naše pozice. Takže se domnívám, že vyřadit bod 3 není rozumné.
217
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho v této chvíli nevidím, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že se chce vyjádřit pan navrhovatel, pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Děkuji, paní předsedající. Pokusím se velmi krátce reagovat na některé věci, které tady zazněly. Co se týká toho, co odešlo, ono odešlo skutečně jednotné stanovisko. My jsme názory z různých resortů projednávali, vypořádali a od nás už šlo do Bruselu stanovisko zcela jednotné. Co se týká těch věcí, které tady byly zmiňovány, malé podniky, střední podniky, co tam navrhuje komise, prakticky většina těch věcí, které považujeme za rozumné, je navržena v novele zákona o veřejných zakázkách, který prošel v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou toto úterý. Například otázka obratu už nebude smět být v ekonomických kvalifikačních požadavcích. Omezuje se počet osvědčení, která může zadavatel požadovat. Výše reference může dosahovat maximálně 50 % hodnoty vypsané zakázky. To znamená, že i pro menší dodavatele je možnost postupně se do toho segmentu větších zakázek po takové šroubovici dostat. Zveřejňování smluv, o kterém se mluví, je rovněž v naší novele zapracováno, dřív než se o tom povede diskuse v rámci komise. Samozřejmě některé věci, které v té Zelené knize jsou a na které se ta Zelená kniha ptá, jsou skutečně podle mého názoru diskutabilní. To je právě to, co nakupovat. Protože to je věc, která povede k určitému vydávání osvědčení, vydávání dokladů, dokumentů. Musím říci, že po zkušenostech s ISO, konec konců už i Evropa si uvědomuje, že to ISO, jak ho máme teď nastaveno, nám zas tak moc k ničemu není, tak o tom bude skutečně velká debata. Já nejsem zastáncem toho, abychom z veřejných zakázek udělali něco, co má prosazovat nějakou politiku. Veřejná zakázka – nebo zákon o veřejných zakázkách má skutečně, pokud možno, a tady říkám to pokud možno, protože nikdy nenajdeme, nikdy nevytvoříme zcela ideální zákon, ani my, ani v Evropě, vždycky to je hledání určitého maxima toho nejmenšího zla, protože vy vlastně v principu veřejných zakázek se snažíte určitým způsobem potlačit subjektivní rozhodování, ale ono tam nějaké zůstat musí. Ono to nejde všechno vyjádřit jenom číslem. Domnívám se, že to, co tady paní místopředsedkyně Gajdůšková říkala o tom, že bychom si měli vzít otázku po otázce. Ona na to brzy přijde řada, protože novela zákona o veřejných zakázkách je teď ve Sněmovně. Doufám, že se brzy objeví i tady v Senátu. A věřte, že tam to bude velmi dlouhá diskuse. Počet připomínek z resortů, které jsme k tomu dostali, je v řádu set. To je tohle. Pak jenom reakce na pana senátora Horníka co se týče operačních programů. Ministerstvo pro místní rozvoj v tuto chvíli je řídícím orgánem pouze dvou operačních programů Integrovaného operačního programu a Operačního programu technická pomoc. U regionálních operačních programů tomu tak vůbec není. Tam my pouze monitorujeme, za regionální radou je zeď, a za tu zeď my v podstatě nemůžeme, tam naše pravomoc vůbec žádná není. My jsme si vědomi toho, že tento systém, tak jak je teď nastaven, je řekněme netransparentní. A proto chceme, aby v dalším programovacím období tomu bylo jinak. V tuhle chvíli odbíhám, ale skutečně jenom na deset, patnáct vteřin. Připravujeme jednak hledisko věcných priorit, které by mělo být zhruba do července
218
– kraje se trochu bouří, že bychom to měli udělat o něco později – tak abychom o tom, jakým způsobem to bude administrováno, do konce roku měli jasno. A naše představa na ministerstvu je, že by to mělo být daleko, daleko jednodušší. A souvisí to s tím. Máme dnes 24 operačních programů, z toho 18 národních. Takhle jsme si to nastavili a do těchto operačních programů jsme si nalili peníze. Přesun mezi jednotlivými operačními programy není vůbec jednoduchá záležitost. To je poměrně složitá záležitost, a to není náš výmysl, to je prostě podle evropských pravidel. My musíme nejdříve provést evaluaci. Evaluace je jakési vyhodnocení, kam bychom ty peníze mohli nasměrovat, na základě toho dáme návrh na revokaci a Evropská komise nám to musí schválit. Někdy i z hlediska těchto operačních programů máme podněty, kam bychom to mohli dát, i když přitom víme, že Evropská komise nám to neschválí nebo to nechá ležet, bude to projednávat třeba 6 měsíců, 9 měsíců, a my už to nebudeme schopni v rámci České republiky vyčerpat. To je to pravidlo M+2, M+3, kde do určité doby projekt musí být hotový. V tuhle chvíli z našeho operačního programu, ze kterého čerpáme peníze a ze kterého jsou právě ty dva projekty, o kterých tady paní senátorka mluvila, jsme přesunuli na náš návrh jednu miliardu dvě stě milionů, z toho 600 milionů na podporu výstavby bytů, to znamená na úvěrování bytových projektů. Není to tedy žádná dotace, je to na podporu úvěrů, protože problém z hlediska bytů vidíme jako velice důležitý. Mimochodem, jestliže něco víte o programu Nový panel, který jsme vypsali někdy na konci března, tak už 27. dubna jsme ho museli zavřít, protože ta miliarda dotací už je vyčerpána. Absorpční kapacita je strašně veliká. Proto jsme se těch 600 milionů se zase snažili "nacpat" tam, kde to považujeme za účelné. A 400 milionů jsme přesunuli pro potřeby regionálních operačních programů na dovybavení škol. A to šlo z našeho programu technické pomoci, protože jsme věděli, že číslo, ta alokace tohoto operačního programu byla předimenzovaná. My víme u některých programů, že se to nastavilo špatně, to znamená, že v tuhle chvíli ty evaluace probíhají a postupně převod bude; rovněž tak určitě zazní kritika k tomu, až se objeví vypsané výběrové řízení – nevím, jestli to bude za měsíc, za dva – na publicitu za 250 milionů, ale těchto 250 milionů je povinnost. Bohužel, určitá část peněz ze strukturálních fondů musí být podpořena projektem publicity. A já samozřejmě vím, že jakmile se tento projekt objeví, tak se řekne – ježíšmarjá, na co potřebujeme za 250 milionů projekt publicity. A teď se dostanu k těm dvěma projektům. V tuhle chvíli je objem peněz ze strukturálních fondů zhruba 26 mld. eur na období do roku 2013, to znamená, je to od 650 do 720 miliard podle kurzu. V tuhle chvíli máme certifikováno 100. Jedna věc je, že ty projekty proplácíme, a druhá věc je, že se potom ty projekty musí certifikovat. A v okamžiku, kdy se zjistí, že je tam nějaká administrativní chyba, a to nemusí být, prosím, záležitost předražení, korupce, ale administrativních postupů, tak v tu chvíli Česká republika by o tento objem peněz přišla. A protože byla zaznamenána relativně velká chybovost při administraci projektů a v okamžiku, kdy už kontrolní orgán dospěje k nálezu, tak už tu situaci řešit musí, a buď dojde ke krácení, nebo vlastně ty národní zdroje to musí pokrýt a nepřijdou peníze z Evropy. Nám bylo celou dobu vytýkáno, že čerpáme špatně, a čerpalo se špatně, resp. nebylo to dobře nastaveno. A my se v tuhle chvíli snažíme, seč můžeme, aby se prostě maximum těch peněz vyčerpalo. Pokud jde o text, který uváděla paní senátorka, já velmi souhlasím, že je velice krkolomný. Já, když jsem přišel na ministerstvo, tak jsem se ten slovník nejdřív tři neděle učil, než jsem ho pochopil. Ale mohu vás uklidnit, Evropané, myslím
219
v Bruselu, mluví úplně stejně. Slovník je tam velmi, velmi podobný. A když ty texty člověk čte, tak někdy si není úplně jistý… A jeden projekt, o kterém mluvíte – prevence rizik. To je právě na to, aby se předešlo tomu, že finanční úřady potom přijdou a certifikátoři přijdou a začnou kontrolovat a zjistí se, že tam je administrativní pochybení a my vlastně tu alokaci budeme muset vrátit, tak tohle je vlastně jakoby prevence chyb. To znamená, že to je preventivní program na to, že se zpracovatelem projektu nebo s příjemcem dotace projde, jestli tam nemá administrativní chybu. To je ta prevence rizik. Paní senátorce Gajdůškové vřele nabízím, že může přijít na ministerstvo, může si oba projekty prodiskutovat s mými lidmi. Já, když jsem ten projekt slyšel poprvé – prevence rizik – tam jsem vůbec nevěděl, o čem je řeč, a říkal jsem, že to je šílenost. A je určitě pravda, že ten projekt už měl být vypsán někdy v srpnu. Já jsem ho v srpnu zastavil, zastavil jsem všechny projekty, protože většině těch názvů jsem úplně nerozuměl. Ale projekt prevence rizik je skutečně projekt, který považuji za smysluplný, a to je projekt, který byl v původním rozsahu mnohem vyšší. U kontroly projektů je podobná věc. Skutečně vám nabízím, přijďte se podívat, promluvit si s našimi lidmi a tu kalkulaci vám tam velmi rádi ukážeme. Já jsem si velmi dobře vědom, že tyto projekty, které znějí trošku zvláštně, a laikovi není úplně jasné, co je uvnitř, tak ten rozsah nebo objem se může zdát velký. Ještě jedna věc k auditům KPMG, které dělalo auditní zprávu, o které říkáte, že to může překrývat atd., v tuto chvíli auditní orgán ministerstva, to znamená audit ministerstva pro místní rozvoj, dělá audit nákupu zdravotnických zařízení v nemocnicích. A tam se tím zabývá velmi detailně a rozhodně to není všeobecná zpráva. Tyto audity budou k dispozici řádově, řekl bych, do dvou měsíců. Předběžné výsledky znám, ale mluvit o nich samozřejmě nemohu. To je k tomu asi všechno. Čili Zelená kniha ano, je to určitě zajímavý materiál, my jsme se k němu vyjádřili, povede se o něm diskuse. Ale doufám, že mnohem podrobnější diskuse bude k novele zákona o veřejných zakázkách, kde už je to konkrétní a předpokládám, že diskuse zde bude velmi, velmi konstruktivní. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. A nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Jaroslav Doubrava: K mému překvapení se v diskusi nakonec
sešlo sedm diskutujících, kteří, jak víte, diskutovali o podivu nad stanoviskem Poslanecké sněmovny, až po ony texty, které tady přednesla kolegyně Dernerová. Myslím, že je zbytečné, abych rozebíral jednotlivá vystoupení. Nicméně přesto bych se zastavil u vystoupení kolegy Horníka, abych mu i za jeho vystoupení poděkoval, protože Ústecký kraj, to je opravdu hrůza hrůz. Jestliže řekne ten dotyčný, proč neplatíme vlastní zaměstnance odpovědné za kontrolu a odpovědné svým představeným, pak bych dal jako příklad takovéhoto podivného jednání zase krajskou zdravotní, kde, pokud vím, je sice oddělení zásobování, ale zásobování provádí separátní soukromá firma. A tak bych mohl pokračovat ... Já jenom doufám, že nejenom tato materie, ale že avizovaná novela zákona o zadávání veřejných zakázek tuto záležitost bude řešit a pomůže odstranit ty neskutečné věci, které se v této oblasti dějí. My projednáváme v tuto chvíli tuto materii, nikoliv tedy novelu zákona o veřejných zakázkách, takže jsme se zabývali a musíme se zabývat touto materií, nikoliv avizovaným návrhem novely zákona.
220
Vy jste tady, pane ministře, řekl, že jsou dva regionální programy, za jejichž zeď už nemůžete, jestli jsem tomu tak dobře rozuměl. Položil bych otázku, kdo za tuto zeď může. Ale to si můžeme říci potom mezi sebou. Pokud jde o krkolomný text, jak byl nazván, který tady předložila paní kolegyně Dernerová, já za krkolomný nepovažuji. Myslím si, že pokud jde o program prevence rizikových projektů, tak přece za rizika případného vracení projektu by měli zodpovídat asi příjemci dotačních titulů. A pokud chtějí mít jistotu, že je to v pořádku, pak by si měli platit preventivní kontrolu ze svých prostředků a my bychom oněch 80 mil. Kč mohli použít podstatně účelněji. Nicméně shrnu-li, pak po dohodě s kolegou Škaloudem jsme si vyjasnili, že nepodává návrh na změnu usnesení, to znamená, že k hlasování nám zůstává to usnesení, které jsem vám přednesl, usnesení výboru pro záležitosti EU. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A
my tedy můžeme přistoupit k hlasování. Všechny senátorky a senátory svolám do sálu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak je formulováno v usnesení výboru pro záležitosti EU a jak ho představil pan zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 66 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji i všem, kteří se zapojili do diskuse. Pan senátor Doubrava vám chce ještě něco sdělit, prosím. Senátor Jaroslav Doubrava: Kolegyně a kolegové, chtěl bych vám všem
poděkovat za trpělivost, kterou jste projevili při projednávání této materie. Ale také bych chtěl poděkovat oddělení pro EU za velmi účinnou pomoc a spolupráci při zpracovávání stanovisek. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Poděkování není
nikdy dost, takže děkuji také. Následujícím bodem jednání je 29. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná dne 23. února 2011 v Praze (senátní tisk č. 55) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 55 a uvede ho v zastoupení ministra vnitra Jana Kubiceho ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého tedy prosím o předložení návrhu, děkuji. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Ještě jednou díky za slovo, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já tady v zastoupení za pana ministra Kubiceho si vám dovoluji předložit k vyslovení
221
souhlasu s ratifikací Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, která byla podepsána v Praze dne 23. února 2011, a je jednou z tzv. readmisních smluv, jejichž účelem je navracení osob, které na území státu pobývají neoprávněně, do státu jejich původu, případně do jiného státu, ve kterém mají povolen pobyt. Readmisní smlouvy přispívají k efektivnějšímu boji s nelegální migrací a s ní spojenými negativními vlivy. Smlouva upravuje jak předávání občanů České republiky a Republiky Kazachstán, kteří neoprávněně pobývají na území druhého státu, tak předávání občanů třetích států a osob bez státní příslušnosti. Umožňuje rovněž průvoz osob přes území státu do třetí země. Standardním způsobem upravuje hrazení nákladů i ochranu předávání osobních údajů. Na základě smlouvy by mělo dojít k urychlení předávání nelegálně pobývajících osob a k zajištění přímé komunikace mezi příslušnými orgány obou států. Stanovením závazných lhůt pro podání a vyřízení žádostí by mělo dojít ke zkrácení doby pobytu nelegálně pobývajících osob v zajišťovacích zařízeních a tím i ke snížení nákladů souvisejících s jejich zadržením a následným předáním. K provádění smlouvy byl v souladu s jejím článkem 13 sjednán protokol, který byl podepsán 23. února 2011 v Praze a je k materiálu pro informaci přiložen. Smlouva je na výslovnou žádost kazašské strany navenek sjednána jako mezivládní, z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Děkuji vám za pozornost. Je to vlastně opakovaná několikátá smlouva, která se uzavírá s více státy, takže doufám, že mi nebudete klást příliš mnoho otázek, na které vám v tomto případě zastoupení neumím příliš odpovědět. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 55/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 55/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Lebeda, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, paní předsedající, i vážené
kolegyně, vážení kolegové. Ujišťuji tady předkládajícího pana ministra, že nenaťuknu neuralgický bod, tak jak se to povedlo kolegyni Dernerové. Máme před sebou typickou readmisní smlouvu. Smlouvu, která určuje způsob předávání nelegálně pobývajících osob žádajícím státem a způsob přebírání těchto osob žádaným státem. Readmisních smluv má ČR uzavřeno řadu. Je to především se státy bezprostředně sousedícími. Z těch vzdálenějších jsou to některé země Balkánu a dále třeba Vietnam a Kanada. Pro Českou republiku ale jsou platné taky readmisní smlouvy, které uzavřela Evropská unie jako celek. Sem patří smlouvy např. se zeměmi západního Balkánu. Z těch vzdálenějších jsou to země, jako je třeba Hongkong nebo Srí Lanka, ale také Rusko a Ukrajina. V průběhu roku pobývá na našem území, na území České republiky počet nelegálně tam pobývajících Kazachů, přibližně v počtu několika desítek, obvykle nepřesahujícím stovku. Zatímco čeští ilegálové, toulající se po Kazachstánu, nebyli 222
zjištěni. Tato readmisní smlouva, jak už říkal pan ministr, byla uzavřena na žádost české strany. Na žádost kazašské strany jako mezivládní, ale v podstatě má charakter smlouvy prezidentské. Je v souladu s právním řádem ČR, neodporuje mezinárodním smlouvám uzavřeným ČR, ani jejím závazkům v rámci EU. Neklade žádné finanční požadavky na rozpočet, neboť readmisní náklady sice hradí strana žádající, což je obvykle Česká republika, ale jdou z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 7. schůzi po zdůvodnění předkladatele Dr. Františka Vavery, náměstka ministra vnitra, na základě zpravodajské zprávy Pavla Lebedy a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Lebedu a pověřuje předsedu výboru, senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane senátore. Také vás ale požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl. Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážený
pane ministře, vážené dámy, pánové. Jak již bylo konstatováno, i ústavně-právní výbor projednal tento návrh, který zde byl diskutován. A zejména pan zpravodaj pan Dr. Pavel Lebeda tady řekl všechno. Já chci zkonstatovat, že my doporučujeme dát souhlas s ratifikací, a to je všechno. Jinak bych ještě dodal, že i jako místopředseda stálé komise pro ochranu soukromí tam neshledávám žádné pochybnosti. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Otevírám
obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele pana ministra? Nejspíš se nechce vyjádřit. Pan zpravodaj? Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Není k čemu, děkuji. Takže můžeme dát hlasovat o návrhu dát souhlas s ratifikací. Takže svoláme se. V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vydání souhlasu s ratifikací této smlouvy, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 67 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji tedy panu ministrovi za jeho body i za to zastoupení. Děkuji zpravodajům a ukončuji tento bod. Dalším bodem, který musíme projednat v této chvíli, je
223
30. Sdělení Komise - kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti (evropský senátní tisk č. K 037/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 37/08 a K 37/08/01. Prosím nyní pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Josefa Dobeše, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Dobrý den,
dámy a pánové. Já před sebou mám tento materiál, který paní předsedající tady prezentovala. Já se spíš budu držet v tom materiálu toho, co Senát doporučuje a co ministerstvo školství pro to dělá. Protože všichni asi víme, že dobrý start do života poskytuje vedle rodiny nepochybně i dobré vzdělání. A mateřská školka by to měla vést. Já jako ministr školství a otec čtyř dětí vnímám tu věc z pohledu konkurenceschopnosti. A je potřeba říct, že většina zemí má vůči ČR už od začátku poměrně velký náskok. Protože ve většině zemí taková příprava na povolání začíná mezi 4. a 5. rokem. U nás děti nastupují do hlavního vzdělávacího proudu v 7 letech. Máme poslední rok mateřské školky mezi 5. a 6. rokem nijak standardizovaný před rok. Přesto v této oblasti máme mnoho problémů. A já se budu držet toho, co se doporučuje a co se žádá od vlády a bude mít zpětnou vazbu. Když jsem nastoupil, tak se nám podařilo v programovém prohlášení vlády s kolegy nastavit přidání kvalifikovaných učitelů o 2,1 miliardy. A tyto peníze se přidaly i učitelkám mateřských školek. Zde nastal jistý problém, protože vysokoškolsky vzdělané učitelky mateřských školek se dle tabulek postavily na 20 tisíc. Jejich kolegyně se středoškolským vzděláním s dlouholetou praxí se sotva rovnaly tomuto platu. Tento krok dle mého soudu byl správný, protože jsem přesvědčený, že učitelka mateřské školky by měla splňovat kvalifikaci i vysokoškolské vzdělání. A mám příslib, a v programovém prohlášení vlády to je, že pro rok 2012 do regionálního školství i do mateřských školek přijdou další 4 miliardy. Jen pro vaši informaci – první nástřel ministra financí, který mám na ministerstvu, počítá s těmito 4 miliardami. A zde bude prostor pro ocenění i těch zkušených učitelek, mj. i mateřských školek, které mají delší praxi. Tak první věc je nastavit kvalitní pedagogický sbor. Druhá věc je – a to je potřeba říct, že je nedostatečná síť mateřských školek. Byla optimalizace této sítě, já mám pocit, kolem roku 2000, lehce po roce 2000, protože dětí ubývalo a ta síť školek se dala tehdy na 100% využití. Pak přišel boom těch dětí, který zažíváme zhruba 3 roky, a je nedostatek sítě mateřských školek. Jenom pro vaši informaci – a v tom materiálu to je poměrně kritické – nebylo přijato 40 tisíc dětí v ČR do mateřské školky, protože nebyla kapacita. Z ministerstva školství vnímám tento problém, že se týká zejména velkých měst a satelitních městeček. Mohl bych říct, že je to problém více samosprávy než státní správy, protože tu optimalizaci dělala samospráva, ale jsem si vědom odpovědnosti za tyto děti. A v úterý v Poslanecké sněmovně je novela školského zákona 561, která pak přijde do Senátu. A zde je velmi důležitý bod, který hovoří o zřízení a podpoře firemních školek. Já jsem od svého nástupu vytvořil pracovní skupinu, posléze meziresortní skupinu, která se snažila vytvořit podmínky pro firemní školky, a došli jsme ke 224
konsenzu. Já jsem na jednu stranu žádal nějaké garance. První garance byla co se týče kvality těch pedagogů, kteří budou ve firemních školkách. A tam jsme se dostali na stejnou úroveň jako ve veřejných školkách. Žádal jsem garanci nějakých standardů, protože i pro mateřské školky platí tzv. kurikulum – to je rámcový vzdělávací program. Já jsem chtěl, aby i tyto firemní školky se řídily rámcovým vzdělávacím program. A pak jsem žádal, aby tyto firemní školky splňovaly základní hygienické podmínky, kde spolu s kolegou Hegerem jsme nastavili parametry. Za to jsem nabídl – a v té novele školského zákona je dáno, že pokud se firma rozhodne zřídit firemní školku a bude držet tyto parametry, tak z ministerstva školství přijde příspěvek ve výši 60 % normativu na to dítě. Jinými slovy – já z úspor ministerstva jsem vyčlenil peníze na to, abych pokryl firemní školky. Myslím si, že cesta tímto směrem je správná. Firemní školky nám mohou pokrýt ta místa, kde je těch školek nedostatek. A v tuto chvíli nemusíme řešit spolu se samosprávou nějaké plošné navyšování školek. Tady vás vybízím k podpoře novely školského zákona 561, protože jsme domluveni, že pokud se to schválí, tak od 1. 1. 2012 by tento projekt mohl fungovat. A je o něj poměrně velký zájem. Zástupci firemních školek ještě žádali po ministerstvu financí uznatelné odečty těch nákladů, ale zde to jednání je zatím v nějakém mezičase. Proto já jsem navrhl, aby se celá situace posunula, že jsem ochoten ze svého rozpočtu vyčlenit 60 % normativu. Tak to je nedostatečná síť a oněch 40 tisíc dětí a co s tím hodláme udělat. Třetí věc, o kterou jsem se zasadil, co jsem nastoupil, je standardizace zejména posledního ročníku mateřské školy a nastavení pevných pravidel, co by dítě mělo znát, aby mohlo snadno nastoupit do hlavního vzdělávacího proudu, do základních škol. Zde jsme metodickým příkazem doplnili poměrně do detailů rámcově vzdělávací program, kde se snažíme jednak jasně popsat vědomostní, psychické předpoklady, ale i sociální zralost. Myslím, že jste mohli zaznamenat v médiích poměrně nepřesnou zprávu, že Dobeš chce měření a testování dětí předškolního věku. To nebyla pravda. Já jsem jenom chtěl jasně pojmenovat standardy, které mají být, aby dítě mohlo přejít do základní školy. Zde máme poměrně velký problém, že máme velký počet odkladů. Jestli jsou pravdivé údaje úřadu pro informace ve vzdělávání – jako že jsem přesvědčený, že to tak je – tak zhruba čtvrtina dětí a hlavně jejích rodičů žádá o odklad. Zde je v kompetenci ředitele přijmout či nepřijmout tento odklad, který potvrzují jak psychologové, tak pediatři. V drtivé většině ředitelé škol vycházejí vstříc rodičům a těch 24 % je výrazně více, než je průměr Evropské unie. Zde je to částečně – v tom školství můžu udělat to, co jsem udělal, že jsem vyslal metodický list vůči přímo řízené organizaci Institutu pedagogickopsychologických poraden. Na druhou stranu je to poměrně dlouhodobý trend ve společnosti, kdy je potřeba si říct, že toto období přípravy a nástupu do 1. třídy je důležité. Není dobré ho odkládat, protože okolní děti z okolních států získávají výrazně náskok. Já vám v tuto chvíli chci říct ještě jednu věc, která se nepovedla. Já jsem chtěl využít peníze z EU pro tzv. šablony pro mateřské školy, kde byla možnost čerpat dvojím směrem. Jednak napomoci inkluzi, tzn. podpořit děti sociálně znevýhodněné. Jinými slovy podpořit mateřské školky finančním příspěvkem, které podporují tuto inkluzi. To znamená posílit peníze za takto znevýhodněného žáka a dát pobídku těm
225
mateřským školkám. A jednak tam byla podpora na kvalitu vzdělávání té mateřské školky. To znamená podpora možná i na platy učitelů mateřských školek. V prosinci jsem návrh na tyto šablony pro mateřské školky předložil monitorovacímu výboru a ze strany krajů – to je potřeba tady říct, jestli tady jsou zástupci krajů – došlo k zamítnutí šablon pro mateřské školky. Toto beru jako velkou škodu, protože jsem čekal, že mnohem větší boj bude v Evropské komisi, kde nebylo úplné pochopení pro šablony předškolního vzdělávání, protože ta struktura většiny zemí nezná tento pojem. Ale šablony pro mateřské školky skončily na půdě České republiky. Což je škoda. Já jsem před měsícem měl člověka z Evropské komise Aurelia Cecilia. On říkal, že si dokonce myslí, že v Evropské komisi bude pochopení zejména pro děti sociálně znevýhodněné, takže byla možná i velká šance, že by ty šablony prošly. Ale šablony se pro mateřské školky nepodařily. Do závorky dávám, že vedle základních se podařilo k 17. 6. prosadit šablony pro střední školy. Jinými slovy – jako člen vlády České republiky si uvědomuji, že start do života a velmi dobrá příprava v podobě mateřských školek je velmi důležitá. Jako rodič a psycholog si to uvědomuji také, i když znovu říkám – stejně důležitá je rodina. Rodinná péče a rodinná starost. A jsem si vědom, že je několik úskalí, které máme před sebou, a je potřeba brát zprávu komise a doporučení vážně. A je zde ještě spousta věcí, co je potřeba dělat. Je potřeba snížit odklady školní docházky a je potřeba rozhýbat firemní školky a tak umožnit dětem a rodičům plné začlenění do vzdělávání v podobě mateřských školek. Já vám v tuto chvíli děkuji za pozornost a jsem připraven, co dokáže zodpovědět, ještě odpovědět. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 37/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové. Doba je pokročilá, tak se pokusím v zájmu nás všech být maximálně stručný a spíš doplním to, co zde řekl již pan ministr. Projednáváme komunikační dokument, to znamená dokument, který není právně závazný. Jeho obsah tady popsal pan ministr, máte ho k dispozici v tisku K 037/08. Rámcovou pozici České republiky, rámcovou pozici vlády, kterou zpracoval gestor, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, máte v tisku K 037/08/01. Touto materií se zabývaly dva výbory, a to jako dožádaný výbor výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který jej projednal dne 6. dubna a přijal k němu usnesení s doporučením. Toto doporučení až na jednu výjimku převzal výbor pro záležitosti EU, který se materiálem zabýval hned následující den, a to 7. dubna. Tím rozdílem je text v bodu II. 3. – doporučení směrem k vládě, které výbor pro záležitosti EU rozpracoval do několika konkrétnějších bodů. Ale k tomu určitě vystoupí zpravodaj za školský výbor. Pakliže bych měl shrnout to, co je v navrhovaném doporučení, abych jej celé necitoval, tak by se dalo toto popsat následovně. Výbor pro záležitosti EU ve svém doporučení k vyjádření Senátu upozorňuje, že organizace vzdělávacího systému, a součástí tohoto vzdělávacího systému jsou samozřejmě i mateřské školy, náleží
226
plně, v souladu s článkem 165 smlouvy o fungování EU, výhradně jednotlivým členským státům EU. Dále výbor ve svém usnesení konstatuje a zdůrazňuje, že nastavení předškolního vzdělávání a péče musí vycházet ze zkušeností jednotlivých států a i do budoucna musí být definováno na národní úrovni. Protože vezmeme-li skutečně stát od státu, tak v každém je na základě určitého historického vývoje možno vysledovat někdy značné odlišnosti právě v oblasti předškolního vzdělávání a předškolní péče. Směrem k vládě ČR upozorňuje svým doporučením výbor na vysoký počet zamítnutých žádostí o přijetí do mateřské školy a doporučuje vládě přijmout taková systémová opatření, která by vedla k rozšíření nabídky počtu míst a zvýšení kvality předškolního vzdělání a péče. Tolik stručně okomentováno doporučení, které je vám dnes předloženo k posouzení a k rozhodnutí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, tak abyste mohl sledovat rozpravu a na jejím konci zaujmout stanovisko. Tiskem se zabýval také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Chládka, zda chce vystoupit. Předpokládám, že ano. Pane senátore, máte slovo. Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, vážená paní zapisovatelko, já se pouze dostanu k tomu jednomu bodu, o kterém hovořil pan předřečník. To je bod č. 3, který se zabývá výzvou vládě, zvážit možnosti státní podpory na vybudování nových, či rozšíření kapacity stávajících předškolních zařízení. Tento bod jsme tam dávali záměrně po diskusi, která byla dlouhá a já se k ní více vyjádřím ještě v obecné rozpravě. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Já
mám prvního přihlášeného do diskuse. Tím je písemně přihlášený pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, já začnu dopisem, který jsem 30. května 2005 napsal tehdejší ministryni paní Buzkové. Vážená paní ministryně, zákonem č. 561/2004 Sb., § 123, odstavec 5, bylo vaše ministerstvo zmocněno, stanovit prováděcím právním předpisem podmínky, splatnost úplaty, možnost snížení úplaty nebo osvobození od úplaty a nejvyšší možnou úplatu za vyšší odborné vzdělávání, vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, upravené tímto zákonem a jednotlivé druhy školských služeb ve školách a školských zařízeních zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Vyhláška č. 14/2005 o předškolním vzdělávání v § 6 odstavec 3 osvobodila od úplaty zákonného zástupce dítěte, který pobírá sociální příplatek, nebo fyzickou osobu, která o dítě osobně pečuje a pobírá dávky pěstounské péče a tuto skutečnost prokáže řediteli mateřské školy. Toto ustanovení je v rozporu se zákonem vzhledem k tomu, že zákon zmocňuje ministerstvo pouze ke stanovení možnosti snížení úplaty nebo osvobození, s tím, že podle odst. 4 zákona výši úplaty podle odstavců 1 až 3 stanoví v případě škol a školských zařízení zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí ředitel školy nebo školského zařízení.
227
Žádám vás zdvořile o takovou úpravu vyhlášky č. 14/2005, aby byla v souladu se zákonem. I pracovníci vašeho ministerstva přiznali, že uvedený odstavec se dostal do vyhlášky proto, aby usnadnil práci ředitelům škol nebo školských zařízení. Na to jsem dostal odpověď, že podle právníků ministerstva se ministerstvo nedopustilo zneužití vyhlášky a že to je vlastně všechno v pořádku. Tady jsou ještě pamětníci toho, o co se jednalo, kdy přestože zákon zmocňuje ředitele, aby stanovil, tak ministerstvo bylo ještě hodnější a osvobodilo další skupiny. Druhým příběh byl bezplatný poslední ročník školy, který nepřinesl nic nového, než že rodiče těch menších dětí zaplatili za ty děti, co jsou v tom ročníku. Příčinou toho stavu, který tady je – těch příčin je samozřejmě víc. Ta první a nejdůležitější je, že je to důkaz toho, že umělá propopulační opatření nevedou k ničemu pozitivnímu, ale právě naopak. Jaká je dnes situace? Ve školkách odmítáme rodiče, protože není místo. V základních školách začínáme zvažovat, které sloučit a které zrušit, protože nejsou žáci. A střední školy – tam už to na ně dopadlo. Příští rok a přespříští už tato situace bude mít úplně jiný směr. Počet dětí začne zase klesat, takže ti, co si tam vybudují školky, je budou mít zase prázdné a budou je prodávat. Ale co je úplně podstatné, že zřizovatel nemá žádnou možnost stanovit úplatu a regulovat například to, že maminka, která má dvě děti a bere na ně rodičovský příspěvek, který říká, že celodenně a řádně pečuje o děti, tak jedno dítě si nechá doma a druhé dává do školky. Dále si ještě maminky vymohly, aby mohly jezdit za nákupy nebo za zábavou, že si mohou dávat na určité dny děti do školky, což samozřejmě pro ty školky režijně velmi těžké. Musíme se rozhodnout, co vlastně chceme. Já jsem velmi sledoval ty barcelonské síly a poslouchal jsem Vladimíra Špidlu, jak říkal, že to vlastně o ničem není, "to je jenom takové doporučení“. Tak to v Evropě chodí. Nejprve nějaká europoslankyně přijde na to, že šedivé veverky nám žerou hnědé a jen tak o tom promluví. Za týden se toho někdo ujme a připraví doporučení. Další rok už je z toho směrnice a další rok už je to nařízení. Přesně takto to bude i s tímto. Jenomže oni nám neříkají celou pravdu. Víte, jak je to v těch starých zemích? Město, jako je moje, má také 14 školek. Máme 14 mateřských školek. Zdá se vám to málo? Je to akorát. Oni mají také 14, akorát že obecní je jenom jedna. Ty ostatní jsou všechny soukromé. U nás ale soukromé být nemůžou, protože úplata – k tomu se dostanu – která je stanovena nejvýše polovinou neinvestičních nákladů, což nemá vůbec žádnou logiku, žádnou souvislost, jedna školka je levnější, jedna dražší a nikdo nevím proč, protože zrovna tam kupovali jakýsi kotlík do kuchyně nebo něco jiného, tak se změní úplata. Zřizovatel ani ředitel nemá žádnou možnost stanovit úplatu, kterou by mohl aspoň částečně regulovat počet dětí. Takže situace je taková, že ta maminka, jak jsme o ní mluvili, je tam dá a samoživitelka nemá nárok, které nic jiného nezbývá, protože je jenom ona sama a má dítě, a to dítě se do školky nedostane. Další problém je, že jsme z toho udělali vlastně školské zařízení, protože někdo si myslí, že je třeba evropského občana už od dvou let, jak váš výzkumný ústav navrhuje, jak jsem slyšel – ano, váš výzkumný ústav navrhuje, že od dvou let je potřeba ty děti zařadit do ústavu. A druhým dechem EU říká, že máme moc dětí v ústavech. A co jsou jesle a školka? No přece ústav! To přece nic jiného není. Protože děti jsou rodičů, jestli si toho nevšimli. Ony nejsou pana ministra, ani Evropské unie. Rodiče si je od začátku udělali, což bylo příjemné. Když jich udělali hodně, tak je to také příjemné, protože berou na ně velké dávky. (Smích.) A když je
228
udělali přiměřeně, tak je to nepříjemné, protože děti v normální rodině stojí hodně peněz a nikdo jim na to nic nedá. Takže jsme se dostali do stavu, kdy teď máme momentálně hodně dětí, zítra zase budeme mít málo dětí, než někdo zase vymyslí, že bychom měli udělat nějaké propopulační opatření, aby bylo více dětí, které budou život důchodce, jak už jsem tady jednou řekl, ony se poté stanou důchodci a také je bude muset někdo živit. Takže musíme se rozhodnout. Jestliže má být školka předškolním zařízením, proč tedy neuděláme školní docházku od pěti let. Pak to bude naprosto legální. Protože vy dobře víte, že přípravné třídy, které můžeme zřizovat u základních škol, zřizovat nemůžeme, protože zkraje jsou plajte, a ony by měly platit vyšší náklady, kdyby měly platit náklady těch přípravných tříd, takže se nikdo do toho nežene. Druhý, daleko horší problém je – nikdy nebudete mít žádné firemní školky. Když jsem teď četl, že jedna firemní školka, její zřízení, stálo, prosím, 26 milionů Kč! Dvacet šest milionů korun! Takže tudy cesta asi nevede. Vy jste tady neřekli ani slovo, že by mohly vůbec existovat soukromé školky. Jenže ono je to těžké. Když jsou zařazeny v síti škol, tak to není jednoduché. Když přijdou do školky hygienici, tak si neumíte představit, jaké mají požadavky. Například děti musí mít určitý počet čtverečných metrů zahrady. Někdy je to ale problém, protože když je školka na Václavském náměstí, protože tam je hodně pracujících, kteří zase jsou rádi, když to mají do školky blízko a je tam podniková školka, tak tu zahradu jaksi nesplňuje. A do toho vlítne pan ombudsman a řekne: Nejenom to, že vy musíte brát ty děti do té vaší školky. Nedej bože, jestli zřídí firemní a vezmou tam jenom děti z firmy. To tedy ne! To je proti lidským právům! Vy musíte vzít do školky každé dítě z každé vesnice, protože to je právo dítěte. A my samozřejmě, když budujeme školku, budujeme ji především pro děti našich občanů, protože to jde z našeho rozpočtu, a nemáme přílišný zájem, aby z vesnice, která má 200 lidí a je stále samostatná, protože nikdo tady nechce říci, že máme 6200 obcí a měli bychom jich mít polovinu – to je politické neúnosné, aby to někdo řekl, takže potom ti občané nemají ani školu, ani školku, ale hlavně že jsou samostatnou obcí a pláčí, že mají malé rozpočty. Takže já bych byl rád, kdyby – ty firemní školky se vůbec neujmou – byly soukromé školky, soukromé školky by se velmi ujaly. Ale když soukromé školce lidi platí 5 až 15 tisíc měsíčně a v obecní školce 500, tak přece jenom blázen by dával dítě do soukromé školky, pokud není opravdový boháč. Je to úplně stejné, jako proč je tlak na obecní byty, protože soukromý majitel zvýšil a vy, obec, přece dáte nájemné nízké, tak já chci obecní byt a radši stavte obecní byty. A jako ve Vídni tam budou tisíce bytů soukromých, prázdných a vy budete stále stavět. Ve Vídni ta situace taková je. Čili já za důležité považuji – za prvé, aby se zrušilo ustanovení o tom, že je bezplatný poslední ročník. Slibovali to poslanci, slibovala to vláda, ale neudělala to. To je první věc. Druhá věc, aby zřizovatel měl svaté právo určit úplatu, aby on mohl alespoň částečně – on také není hloupý a ví, že nemůže chtít na mamince, která nemá příjmy, to se dá lehce zjistit, ale může stanovit – a minimálně ve školkách by měla být ta úplata aspoň přiměřeně stejná. My máme obrovské rozdíly ve městě, ve školkách, protože tam jsou různé náklady, úplata se počítá podle těch nákladů. Nikdo neví, proč to je, jenom proto, že nějaký úředník na ministerstvu to tam napsal. Proč to tam napsal, to se zeptejte jeho, já to tedy nechápu. Takže to by vedlo k tomu, že by bylo míst ve školce dost. A také by vedlo k tomu to – vy dobře víte, že do školky se děti přijímají na základě správního řízení. To znamená, že když jsou prázdniny, tak my zavřeme všechny školky, protože oni nemůžou propustit ty děti, které mají
229
v evidenci, takže jiné děti do té školky vzít nemůžou. Rada ministerstva školství, není za vás, pane ministře, byla, ať si učitelky udělají živnostenský list a přes prázdniny – prosím, fakt, nekecám – budete jako živnostnice a budete tam mít ty děti. To se tam už někdo definitivně zbláznil. Samozřejmě je možné školky sloučit do jedné organizace, pak ten problém nebude, protože děti budou moci pendlovat. Já vůbec nevím, proč by se do školky, která je zařízením, aby maminky měly kam dát děti, když chodí do práce, se měly děti přijímat na základě správního řízení, ale prostě to tak je. Tak by se jim aspoň mělo normálně umožnit, že když mají poloprázdnou školku, jedna školka ve městě bude otevřená a tam budou chodit ty děti, u kterých z nějakého důvodu – rodiče nemají dovolenou – potřebují, aby do té školky chodily. Nevidím, že by to byl nějaký zvláštní problém, aby se tak stalo. Města, která to porušují a dělají to, samozřejmě porušují zákon, protože správně by to dělat neměla. Myslím si, že by to bylo daleko jednodušší řešení, než tyto knihy a barcelonské cíle. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající. Já navážu volně na svého předřečníka pana Kuberu. Zaujaly mě tam ty veverky, které se požírají, hnědé, bílé nebo tak nějak, navzájem. (Senátor Kubera opravuje na šedé.) Hnědé, šedé. Doufám, že tady u nás ty české veverky se navzájem nepožerou, pane ministře. Co se týká materiálu jako takového, líbilo se mi, že pan ministr se nám tady pěkně pochválil. Nicméně vždycky jsem si myslel, že ten, který je předkladatelem, by nám měl představit ten materiál jako takový. Byla tam řada bodů, o kterých nebyla ani zmínka. O jednom z nich už jsem tady hovořil. V materiálu, který je tady z ministerstva školství, je jasně napsáno, že jedinou možností státu, jak v tuto chvíli podpořit rozvoj systému firemních školek, tak to je jediná možná podpora ze strany ministerstva školství. Proto jsme tam dali ten bod a já bych apeloval i na zde přítomného pana ministra, aby zvážil tu alternativu, a tím i volně navazuji na pana senátora Kuberu, zvážit i možnost podpory obecních školek, obecních předškolních zařízení. Stane se to například v prstenci kolem Prahy, kde je velké množství obyvatel a obce v podstatě nemají možnost tyto kapacity rozšířit. Přesto mají kvalifikovaný personál, mají dostatek dětí, už nemají finanční prostředky na rozšíření těchto kapacit. To je spíš taková připomínka do diskuse, jestli by to bylo takto možné. Protože si myslím, že by stálo za to, aby měly rovné podmínky a mohly být podpořeny, tak jako třeba ty firemní školky, o kterých se tady hovořilo. Dále je v materiálu popsán jeden zajímavý bod a já bych se pana ministra chtěl zeptat – v materiálu, který je popsán odborem pro evropské záležitosti ministerstva školství je podpora vyváženějšího zastoupení žen a mužů ve službách předškolního vzdělávání a péče. Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem tohoto cíle chcete docílit, aby bylo větší množství mužů v předškolním zařízení, jestli si myslíte, že to bude pouze formou zvýšení finančního ohodnocení, jak tady píšete, nebo jestli si opravdu myslíte, že se zvýší i společenské prestiž tohoto povolání, tak jak je v tomto materiálu uvedeno. A v jakém časovém horizontu to, pane ministře, předpokládáte. A třetí, poslední má otázka – v závěru tohoto materiálu je napsaný bod, rozšíření kapacit podporou alternativních způsobů. Chtěl bych se zeptat, jaké další alternativní způsoby jsou na mysli a jak to chcete udělat konkrétně. Děkuji za odpovědi.
230
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále mám přihlášeného senátora pana Pospíšila. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Vrátím se k tomu, že projednáváme sdělení komise a měli bychom se vyjádřit ke sdělení komise. V EU bohužel nelze přijímat usnesení věcná. Napřed se musí pochválit komise za to, že se něčím zabývá, pak se jí poděkuje za to, že iniciativně překračuje své kompetence, a když už chceme uvést nějakou kritiku, tak při nejhorším tam napíšeme něco, jako že na věc lze mít i jiný pohled a jestli to je s odvoláním na subsidiaritu a přiměřenost – že se na to dá nahlížet jinak. Kdybychom byli věcní a znali smlouvy, tak bychom napsali sdělení komisi nějak v tomto smyslu. Já bych ho navrhl. Ale protože vím, že to tady neprojde, protože to by bylo rouhání, tak by znělo: Vážená komise, děkujeme za informace, že utrácíte peníze za něco, co vůbec nepatří do vaší kompetence. Ještě bych možná napsal "naše evropské peníze", protože to jsou i naše evropské peníze. S pozdravem Senát Parlamentu ČR. A pak bychom si to rozdali jako opravdoví volení zástupci tohoto lidu, o tom, jak se budou vychovávat naše děti. Levice by pravděpodobně měla víc kolektivních prvků, my bychom prosazovali víc individualistických prvků. Někdo by prosazoval jednotné školství, někdo by prosazoval diferencované školství. Všichni bychom chtěli, aby ta výchova byla kvalitní. Ale byla by to naše věc. A protože Komise tady svou kompetenci překročila, prostě jí to podle mezinárodních smluv vůbec nepatří, tak prostě budeme schvalovat usnesení, které bude začínat tak, jak si vážíme toho, že Komise se vůbec takovými věcmi zabývá, atd. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. A v této chvíli je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, já bych rád upozornil na jednu věc, ke které jste mě v zásadě vyprovokoval tím, že jste na začátku svého vystoupení mluvil o tom, že jste se s ministrem zdravotnictví dohodli na tom, že soukromé školky budou mít nějaké hygienické parametry. Ona tedy skutečně existuje vyhláška, myslím, že č. 410/2005 Sb., a byla novelizována v roce 2009, která stanoví mimo jiné, že na pět dětí ve školce musí být jedna záchodová mísa plus jedno umyvadlo. Nelze to změnit. Máte-li tedy školku, která má 25 dětí, můžeme si to spočítat. Ale máte-li už 26 dětí, protože se náhodou tam vejde z jiných důvodů, tak se musí přidělat jedna mísa a jedno umyvadlo. Já jsem přesvědčen, a nejenom já, i mnoho odborníků, kteří ale s tím nemohou nic udělat, že je to požadavek, zvlášť u větších školek, naprosto přehnaný, naprosto zbytečný a naprosto drahý! Já jsem na to samozřejmě nepřišel jenom tak. My máme jednu školku, která má kapacitu pěti tříd, je historicky chráněná, protože to je funkcionalistická budova, a právě kvůli té úpravě, aby tam mohl přijít plánovaný počet dětí, tak se musela přidělat jedna záchodová mísa, a díky této budově to stálo zhruba 1,5 mil. Kč, protože se musely předělávat rozvody, atd. Jsem přesvědčen, že to je jedna z věcí, která není jenom u záchodových mís a školek. Ale když se podíváme na staré země, jakože přechodové období do dneška mělo skončit, tak si sednete do francouzské kavárny naprosto v pohodě, kde je pět lidí, načež kuchař, servírka a těch pět hostů chodí na jednu toaletu a nikomu to
231
nevadí. Ono to nevadí dokonce ani nám jako hostům, zatímco u nás to musí být komplikovaně rozděleno naprosto nesmyslně. Přimlouvám se tedy jenom za to, aby jste pamatoval i na to, že u soukromých školek a všech ostatních školek by hygienické předpisy měly následovat zdraví rozum a zkušenost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení.
Dále se přihlásil pan senátor Stanislav Juránek, prosím, pane senátore. Senátor Stanislav Juránek: Zdravím všechny, kteří jsou zde přítomni, a
přešel bych rovnou k věci. Dovolím si říct, že jsem tady zůstal speciálně kvůli tomuto bodu, protože jinak bych už ve tři hodiny odjel. Ten důvod je prostý a jednoduchý, protože jsem z rodiny, kde tatínek je lesák a maminka učila celý život v mateřské škole. A zatímco jiní si přáli být kosmonautem, tak já jsem si přál být učitelem v mateřské škole. A díky tomu, že tam učila maminka, tak se mně to podařilo, to znamená, že jsem skutečně celý svůj život, dokud jsem byl doma s maminkou, tak jsem měl možnost vypomáhat v mateřské škole, neformálně. A tady si dovolím říci jednu věc. To je problém nejenom mateřského školství, to je, prosím, problém celého školství základního, které snad končí možná na gymnáziu, kde už nějací profesoři jsou. A tady si dovolím říci, že prostě je zapotřebí, aby byl také mužský prvek při výchově, a to i malých dětí. Zkušenosti s tím mám dobré, ale přesto jsem se rozhodl, že po tatínkovi budu lesákem. To je tato věc. A nebudu to rozebírat z finančního hlediska, protože to tady není vůbec relevantní z mého pohledu. Chci jenom zdůraznit jednu věc, že jako lesák jsem věděl, že existují v lese školky. A od maminky jsem věděl, že to slovo nesmím nikdy použít! Prosím, pane ministře, abyste v tom vyhověl i vy mojí mamince. Mateřské jsou totiž vždycky školy. A vždycky byly, protože u nás měly a stále ještě mají, i když si myslím, že o trošku menší, vysokou úroveň. A tady bych se z hlediska Evropy chtěl zastavit u toho a chtěl bych říct, že tady jsme to my, kdo mohou Evropě ten směr ukázat. Je tam problém s tím v jakém, který teď vidíme. Je tady problém s boomem dětí, který máme jakoby teď v tuto chvíli jako jednorázový problém. Ale prosím, abychom se podívali na naše školství v této fázi a řekli si, že je to náš veliký poklad. A tady si dovolím poprosit pana ministra, aby udržel něco, co tady nazval standardy, to znamená, aby ty standardy za prvé existovaly, za druhé aby potom ty standardy byly kontrolovány, aby tak mohly zabezpečit kvalitu, a za třetí, aby byly správně zvoleny. Já mám tuto prosbu z toho důvodu, že toto je přesně ta důležitá cesta. My se teď soustředíme na kvantitu, protože dětí máme náhodou moc. Ale to, co musíme udržet, je kvalita. Upozorňuji na to, a vzpomínám si na to, že jsem sám při té věci pomáhal, že se zavedly do posledního ročníku mateřské školy základy množinové matematiky, protože v první třídě se učily množiny. A byla to dokonce nutná podmínka pro to, aby se ta množinová fáze, na kterou si mnozí vzpomínáte, mohla vůbec uskutečnit. Já tady prosím, abychom na tyto základy nezapomněli a abychom vzali v úvahu, až budeme určovat tyto standardy, ještě standardy, které připomíná ve svém díle, řekl bych, nejmodernější v současné době a také v Evropě často citovaný Jan Amos Komenský. A myslím si, že tyto jeho připomínky, které jsou v současné Evropě populární, by mohly být populární i u nás. 232
Mám tedy tuto prosbu, a pevně věřím, že úroveň našich mateřských škol bude zachována. Jenom znovu ještě chci říct, že ty firemní beru skutečně jako školky. A nebude-li tam dostatečná kontrola těch standardů, tak těch 60 procent, které nabízíte, pane ministře, jsou vyhozené peníze. Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako
další se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý podvečer,
kolegyně a kolegové. I já jsem jeden z těch, který chodil do školy, tudíž školství dobře rozumím, všichni jsme si ho prožili. Není pozice od malé obce, zastupitelského orgánu až po Senát, abychom věcem, které se týkají školství, nerozuměli naprosto všichni a nevěděli jsme, jak nejlépe to udělat. Ale vrátil bych se ke Sdělení Evropské komise. My tady v poslední době sklouzáváme k tomu, že když probíráme evropské předpisy, směrnice, nařízení atd., tak se začínáme odklánět a většinou trénujeme pana ministra, který přichází něco sdělovat apod. Můžeme zvolit tuto formu, můžeme trénovat pana ministra, protože to Sdělení nám něco říká, na co se máme připravit, a ačkoliv je to ve výslovné kompetenci členských zemí, tak v tuto chvíli my můžeme pocítit touhu, že je to podnět, aby nám pan ministr sdělil zrovna v této věci, jak se bude postupovat. A je to určitě dobře, a je dobře, abychom se k tomu minimálně každý rok vraceli. Druhá forma je, abychom se na to sdělení podívali a řekli jsme si, co vlastně nám říká a které věci jsou v něm zajímavé. Já jsem vypíchl jenom dvě, nebudu chtít zdržovat, je opravdu dneska už pokročilá doba. První je – Komise hodlá podpořit aktivity členských států těmito opatřeními: První je podpora výměny osvědčených politik a postupů. To je, myslím, dobré. Když si navzájem budeme sdělovat mezi zeměmi svoje náměty a zajímavé zkušenosti, tak určitě je to potřebná věc a tuto věc můžeme jistě přivítat. Tady tedy žádný problém nevidím. Tvorba inovativních přístupů v rámci programu celoživotního učení. To už bych byl opatrnější, protože upřímně řečeno, to je přesně to, na čem si každý brousí ty své ostruhy a zkouší jeden pokus za druhým a obvykle za to v členských zemích každý po právu pak dostane vynadáno, protože se více či méně osvědčí nebo neosvědčí ten případ. A poslední je podpora výzkumu v popsaných oblastech investic ze strukturálních fondů. A tady už bych hodně zbystřil pozornost, protože to je "pozor" pro pana ministra. Jsme na tohle připraveni? Tady můžeme získat nějaké peníze, můžeme ukázat, že země Komenského má ještě stále co říci v oblasti vzdělávání, předškolní výchovy zejména, takže tady bychom si mohli do toho měšce sáhnout, pokud budeme připraveni dobře. To stojí určitě za úvahu a tuto část zprávy bychom měli rozebrat lépe. A potom jsou ty věci, které jsou na úplný závěr. A ty jsou obvykle méně zajímavé, ale já se přesto k nim raději vrátím. Jaký bude dopad na legislativu České republiky? Píšeme tady v rámcové pozici, že míra a způsob dopadu závisí na způsobu implementace jednotlivých návrhů Sdělení. No tak, to je hezké, pod tím si můžeme představit, zejména kdykoliv,
233
zejména cokoliv, že, protože jaká bude míra implementace, se zas tolik neříká, takže dopad na legislativu bude až pak někdy nějaký podle toho, co si vymyslíme. Přátelé, jaký bude dopad na státní rozpočet? V tuto chvíli není možné specifikovat. Opět závisí na způsobu implementace. To už mě posouvá ten materiál někam, kam vím, že asi patří, pro moji potřebu ... Pozice EP není zatím známá a detailní pozice členských zemí nejsou dosud známy. Nicméně v předběžné diskusi je podpořilo 16 členských států. Co tedy my? Podpořili jsme? Nevím, zeptám se pana ministra, jestli jsme byli také ti, kteří tam tedy rychle podpořili, anebo jestli jsme byli mezi těmi, co ještě chvilinku váhají. To je přeci ten dopad, co jsem na závěr četl, který zatím v této chvíli můžeme očekávat. Znova se vracím k základu své poznámky, možná trošku delší. Ano, využijme této chvíle k tomu, aby nám pan ministr sdělil, jak jsme připraveni věci řešit. Ale aby nám sděloval v této chvíli a v podvečer, jak v kterém kraji kolik chybí mateřských školek, jestli jsou soukromé nebo státní, jestli v těch soukromých máme nějaký systém. A v těch státních máme nějaký systém, v těch soukromých to nestačíme ani sledovat. A ještě vznikají některé ty domácí, že jedna maminka má u sebe čtyři děti a stará se o ně za nějakou úplatu, a možná více či méně platí daně. O tom jsme se bavili nedávno, když jsme probírali švarc systém. To už je věc druhá, co si myslím, že do této debaty nepatří. Děkuji za pozornost. Ale pane ministře, jenom my, prosím, pak odpovězte, jestli jsme byli jedna z těch 16 zemí, která to hned od začátku podporovala. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Vidím, že chytáme druhý dech, protože jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Přihlášena je i paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, ale ta vám dává přednost, pane senátore. Máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci říci, že mnohokrát se mi nestává, aby mi žena dala přednost, děkuji tedy vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegyni Gajdůškové. Já tady nebudu mluvit o šedých nebo černých veverkách, ale chtěl jsem se zeptat pana ministra na jednu věc. On tady sdělil něco o tom, že šablony pro základní školy zavedl a že byly odmítnuty, pravděpodobně kraji pro školky. Prosím, jestli by nám mohl říci, co bylo důvodem tohoto odmítnutí a jak skončily ty šablony, které pan ministr zavedl pro základní školy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako
další se do rozpravy přihlásila místopředsedkyně, máte slovo. Místopředsedkyně
paní
Senátu
senátorka Alena
Alena
Gajdůšková.
Gajdůšková: Děkuji,
Paní
pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom skutečně pár krátkých poznámek, protože už je opravdu pokročilý čas. Musím trošičku replikovat na pana senátora Bratského. Širší debatu o školství otevřel pan ministr a nelze prostě než na některé věci reagovat. A to je také můj případ. Velmi ráda bych ale také poděkovala a podpořila stanovisko pana senátora Juránka, protože on má totiž velkou pravdu.
234
Moje první poznámka k vystoupení pana ministra, kterou jsem si udělala, bych velký nesouhlas s výrokem, že ostatní země mají v oblasti předškolní výchovy před námi náskok. Nemají, skutečně nemají! V oblasti předškolní výchovy Česká republika je daleko dopředu před většinou ostatních zemí, včetně těch největších evropských, protože Česká republika má historicky a dlouhodobě zařazeno předškolní vzdělávání skutečně do sítě škol a je zařazeno jako součást vzdělávacího systému. Velká část zemí na západ od nás má předškolní zařízení zařazena spíš jako sociální zařízení, jako zařízení, kde se starají o děti v době, kdy rodiče jsou zaměstnáni. Ale u nás mateřské školy jsou skutečně vzdělávacími zařízeními, a doposud také takto fungují. A já bych byla ráda, stejně jako pan senátor Juránek, kdyby to tak zůstalo, protože to je také o tom, o čem hovořil pan ministr, o odkladech. Hovořil o tom, že jedna čtvrtina dětí žádá odklad školní docházky, ten odklad je většinou o jeden rok, někdy i o více. Příčina odkladů je sociální nezralost dětí, a to ve většině případů. A jestli tam chceme přijmout nějaká opatření k omezení tohoto jevu, pak skutečně jedna z mála cest, ne-li jediná, je skutečně zařazení dítěte do předškolní docházky, do předškolní výchovy, do mateřské školy. Ale k tomu také směřoval návrh nebo ještě vlastně současná situace, povinný poslední rok před nástupem školní docházky, ale také jeho bezplatnost. Dále bych chtěla říci, že je rozpor, a je to tedy rozpor i v tom stanovisku, které máme jako stanovisko vlády k materiálu, a také rozpor s tím, co zde říkal pan ministr. Hovořil o kvalifikovanosti učitelek mateřských škol. Pokud moje znalosti sahají – statistika by nám to ukázala přesně – tak většina pedagožek, protože většinou jsou to ženy, má střední vzdělání. Takto je předepsaná kvalifikace. Ale pokud mé znalosti sahají, dnes velká část má minimálně bakalářské, ale také magisterské vzdělání. Velká část ředitelek mateřských škol jsou vysokoškolsky vzdělané učitelky. A mne tedy jenom těší, že pan ministr má jaksi záměr zvýšit ještě kvalifikaci učitelek mateřských škol. Ale já tady vidím rozpor, který je v tom, co prohlašoval NERV, který navrhoval dokonce pro základní školství snížení této kvalifikační úrovně. To si myslím, že bychom skutečně nabrali vysloveně historicky zpětný chod a národu Jana Amose Komenského, jak o tom tady byla řeč, by to určitě neslušelo a musel by se Jan Amos Komenský obracet v hrobě. Chtěla bych se ještě vyjádřit k tomu, co říkal pan ministr, a to je nedostatečná síť mateřských škol, resp. předškolních zařízení. Myslím si, že číslo 40 000 nepřijatých dětí do předškolních zařízení by bylo ale potřeba skutečně rozklíčovat. Vím, že velké množství těchto dětí jsou děti z rodin, kde některý z rodičů je na tzv. rodičovské dovolené. Domnívám se, že při situaci, kdy není možné zařadit všechny děti do předškolních zařízení, že by tam ale ta podmínka, to jisté omezení mělo být. Pokud je maminka na mateřské dovolené, není tam žádný důvod, aby měla stoprocentní nárok na přijetí dítěte do mateřské školy, a na druhou stranu jsme se setkávali s případy, kdy je maminka s dětmi skutečně sama, potřebuje zaměstnání, aby děti vůbec uživila, a nedostane své dítě do mateřské školy. To si myslím, že je nespravedlnost a že je pochopitelné, a také jsem přesvědčena o tom, že jak ředitelky mohou v tomto směru postupovat, tak v tom může postupovat a vytvořit jakési zázemí pro toto rozhodování zřizovatel. Není pravda, jak o tom hovořil pan senátor Kubera, že zřizovatel v této věci nemůže nic, a ředitelka také ne. Velkým hitem – a hodně tady byla a je debata obecně k této problematice – debata o firemních školkách. Já bych tady upozornila na jednu záležitost, kterou je potřeba brát v úvahu. A to je struktura firem. Struktura podnikatelských subjektů u
235
nás. Když si promítnu svůj volební obvod, tak bych tam našla možná na prstech jedné ruky firmy, které jsou tak veliké, aby si mohly dovolit, aby vůbec mělo smysl, aby zřizovaly mateřskou školu. Proto bych chtěla skutečně podpořit to, o čem tady mluvil pan senátor Chládek, že jestliže chceme podpořit síť škol, tak bychom měli stejnou podporu, jakou chceme věnovat firemním školkám, tak bychom ji spravedlivě měli věnovat i obecním školkám. Protože to si myslím, že je cesta. A bude to mít větší šanci na úspěch. Já bych přála panu ministrovi, aby se firemní školky rozvinuly. Toto jsou zařízení, která tu do devadesátého roku byla, skončila po devadesátém roce, ale já se obávám, že v této chvíli je ta situace jiná a že skutečně to fungovat nebude až tak, jak si myslíme. Ještě možná poznámku k hygienickým normám. Hygienické normy pro předškolní zařízení jsou naprosto v pořádku. Jsou to kolektivní zařízení a nelze si myslet, že to může fungovat jako doma. Dneska jsme v situaci, kdy řešíme bakteriální epidemii. Vidím, že lékaři teď kývají. Skutečně je to tak. Jestliže je někde pohromadě více lidí, notabene dětí, je tam potřeba mít přísnější hygienická pravidla, než samozřejmě bychom si to představovali doma a než se nám to z toho pohledu rodiny možná zdá. K tomu je ještě potřeba říct, že hygienická pravidla jsou dána našimi vnitrostátními předpisy. Málokteré toto pravidlo je dáno ze strany Evropské unie. Takže abychom si zase zametli před vlastním prahem. Ještě k tomu, co zde bylo řečeno o tom záměru pana ministra respektive ministerstva – podpořit větší množství mužů pedagogů i v předškolních zařízeních. Já bych to jenom podporovala. Velkou a dobrou zkušenost s tím mají Norové. Tam se jim totiž ukázalo, že posílili mužské vzory, což naše děti potřebují při feminizaci školství. Zaprvé. A zadruhé, že i tatínkové se daleko raději zapojili do péče o děti i doma, protože když ve školce jsou muži učitelé, tak prý do těch školek chodí daleko raději. A skutečně se v Norsku navýšil počet tatínků, kteří vyzvedávají a odvádějí děti do školky. A přičítají to právě tomu, že jsou ve školkách jako pedagogové také muži. To je jenom poznámka na okraj. Ale já jsem se přihlásila o slovo především proto, že jsem chtěla navrhnout ještě změnu u navrženého usnesení. Zde jsou body I., II. a III. Přitom bodu II. je bod 2 a 3, které se obracejí vysloveně vůči vládě. Myslím si, že je zbytečné, abychom toto sdělovali Evropské komisi. Je to o tom, o čem jsme se tady již bavili. A je to už druhý nebo třetí zasedání pléna, kdy se k tomuto bavíme. Já už jsem navrhovala před časem rozdělení toho usnesení. Bohužel Evropský výbor si to k srdci nevzal a opět předkládá takovéto usnesení, kde to, co směřujeme vůči vládě, má předseda Senátu podle našeho usnesení směřovat opět na Evropskou komisi. Takže navrhuji, abychom to napravili v této chvíli. A řešila bych to tak, že v bodě III. – u toho pověření předsedy Senátu – navrhuji doplnit – a to usnesení by znělo: bod III., bod 2 pověřuje předsedu Senátu, část I. Ne, opačně, omlouvám se. Pověřuje předsedu Senátu, dobře jsem to řekla, část I. a bod II.1 usnesení sdělilo Evropské komisi. Z čehož vyplývá, že ostatní body zůstanou jenom jako vnitřní usnesení a půjdou směrem k vládě. Toto je návrh usnesení. Pan zpravodaj doufám zaregistroval a tak o tom takto dá hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Máme tady přihlášeno několik lidí do rozpravy. S přednostním právem se hlásí předseda senátního klubu sociální demokracie pan senátor Vícha.
236
Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Ne, kolegyně, kolegové, nebojte se, nechci navrhnout projednávání po deváté hodině. Jsem 17 let starostou města, provozujeme mateřské školy, a musím konstatovat, že Evropská unie nám do jejich provozování nikdy nekecala. Snad s výjimkou toho, když se objevila norma o tom, že máme mít všude bezdotykové baterie, což byla úplně stejná hloupost jako zakřivené banány a balené koblihy. Proto mě zaráží, že i v tuto pozdní hodinu se takovou hloupostí zabýváme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Mám pocit, že se jimi budeme zabývat ještě zítra po ránu. A protože máme opět přihlášených několik diskutujících, a sice do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava... Senátor Jaroslav Doubrava: Já se omlouvám. Nebudu mluvit dlouho. Já
bych jenom chtěl uvést na pravou míru a dát příklad paní místopředsedkyni, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Není pravda, že technické podmínky vybavení mateřských škol jsou vnitřní záležitostí státu. Před 2 lety jsem vybavoval mateřskou školku jako starosta obce. Stálo to tři čtvrtě milionů korun, jenom abychom podmínky mateřské školky přizpůsobili požadavkům EU. Znovu říkám, není pravda, že je to vysloveně vnitřní záležitost státu. To je vše, co jsem chtěl říci. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Já se omlouvám, ale musím vystoupit s faktickou poznámkou. Tento bod se jmenuje "Sdělení komise", čili to, co posíláme komisi, může být předmětem usnesení. Pokud chceme něco sdělit vládě, tak to můžeme nejvýš poslat jako doprovodné usnesení a musíme si je odhlasovat. Ale v čistější doprovodném usnesení se posílá tomu, komu se něco posílá. Doprovodné usnesení Sněmovny posíláme, když schválíme bod zákon. Čili tady by to nemělo být doprovodné usnesení, tady bychom si měli odhlasovat, že zařadíme nový bod sdělením vládě o sdělení komise. A tam bychom mohli zase jmenovat zpravodaje atd. Tak by to bylo formálně správně. Prosím vás, máme jednací řád, tak pojďme se ho někdy taky držet. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do
rozpravy přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane předsedo, pan senátor Pospíšil se poněkud mýlil. Vzkazuji to prostřednictvím vaším. To usnesení je usnesení Výboru pro záležitosti EU vzhledem ke stanovisku vlády. Čili to usnesení je prioritně směřované vůči vládě. To, že něco sdělujeme Evropské komisi, tam musí být uloženo Senátem, jako plénem Senátu, proto je tam ta formulace, že pověřuje předsedu Senátu, aby sdělil Evropské komisi. A já jsem navrhla, aby předseda Senátu sdělil Evropské komisi jenom to, co je směřováno vůči Evropské komisi, jinak celé to usnesení půjde směrem k vládě, protože usnesení výboru je směřováno ke stanovisku vlády.
237
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Tak děkuji, paní senátorko. Myslím si, že procedurální záležitosti byly vysvětleny. Zdá se, že do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit se závěrečným slovem? Ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Tak ještě jednou dobrý večer. Já zjišťuji, že v Senátu je podobná legrace jako ve sněmovně. To mě tak jako zaujalo. Já jenom velmi krátce. Já jsem si popsal celý papír, ale pokusím se jenom rychle něco říkat, protože vy jste se na něco dotazovali. Já jsem se nechtěl vyjadřovat k té komisi, protože souhlasím většinou s lidmi napravo, že pro mě to byl fádní materiál. Já jsem chtěl říct, co jsem se snažil za dobu deseti měsíců konkrétně s mateřskými školkami udělat. Proto jsem možná zabředl do těch věcí. K panu Kuberovi. To mě zaujalo. Výzkumný ústav něco rozhodl. Musím ho potěšit, že 1. 7. onen výzkumný ústav končí. Protože jsem ho sloučil, protože skutečně občas vymyslel podobné věci. Dvouleté děti do školek stanovila Fischerova vláda. Já jsem poslal panu premiérovi žádost, aby mě tohoto úkolu zprostil, protože není v silách ministerstva školství mít mateřské školy (ne školky, já se omlouvám), pro mladší děti než jsou 3 roky… Ani filozoficky si to nedovedu představit. Firemní školky už existují. To znamená pochybnosti, jestli budou nebo nebudou, jsou zbytečné, protože ono jich existuje poměrně dost. Jenom my se jim snažíme dávat další podporu a oněch 60 %, kdy musí být splněny standardy. My jsme si je nadiktovali, souhlasím s vámi, že ty peníze vyhodit jen tak do vzduchu je špatně, ale firemní školky existují a my jsme jim dali větší vítr do plachet. Že jsou místa, kde nebudou, je pravda, ale zase máme celkovou naplněnost ČR v mateřských školách 92 procent! Jakoby celorepublikově to není problém, ale je to problém velkých měst a satelitních měst. A zde zejména jsou ty firmy. Takže já vidím ten směr nestavět nové mateřské školy, ale podpořit velmi standardně firemní školky. A tam jsem připraven dát 60 procent toho normativu. Nebude to mít nárok na státní rozpočet. Proč obecní školy mateřské podpořit? Já se přiznám, tady si trošku rejpnu na ty veverky, já když v Hostivicích si mám vybrat, podpořit obecnou mateřskou školku nebo gymnázium, tak bych byl pro tu mateřskou školku. Ale mám tam to gymnázium. Takže to je jenom poslední věc. A děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A požádal bych pana zpravodaje, případně zhodnotil diskusi, nebo rozpravu, a provedl nás návrhy usnesení k tomuto bodu. Senátor Miroslav Krejča: Takže děkuji za slovo. Když dovolíte, shrnu
rozpravu, která právě proběhla. Vystoupilo v ní celkem 12 senátorů a senátorek. A já se pokusím velice stručně zareagovat na jejich jednotlivá vystoupení. A pokusím se o případné odpovědi, pakliže jejich vystoupení bylo formulováno, nebo jsem to pochopil jako otázku. Pan kolega senátor Kubera tady hovořil jednak o své předchozí komunikaci s ministerstvem školství, ale dotýkal se věcí, které jsou zcela mimo projednávaný materiál a týkají se opatření nebo možných postupů, která lze přijímat na národní úrovni. A nemají žádnou souvislost se sdělením komise. Pan senátor Chládek apeloval na podporu obecních předškolních vzdělávacích zařízení. Položil některé dotazy k panu ministrovi. Pan senátor Pospíšil zkritizoval... nebo tak. Úvodní ódy navrhovaného usnesení. Já ho mohu ubezpečit, 238
že v navrhovaném doporučení není absolutně žádná volba, že to, co je směřováno ke komisi, je pouze kritické vyjádření. Není tam žádná oslava tohoto materiálu. Pan kolega Čunek apeloval na zdravý rozum při aplikování různých norem, technických, hygienických v těchto zařízeních. Pan senátor Juránek upozornil na terminologický rozpor školy-školky. V navrhovaném usnesení je všude striktně použita vazba mateřské školy, takže je to v pořádku. Pan senátor Bratský hovořil o implementaci tohoto sdělení. Je to sdělení, je to komunikační dokument, který není právně závazný, takže v podstatě implementace zde nepřipadá v úvahu, takže můžeme být v klidu. Pan kolega Dryml vznesl dotaz na šablony; na pana ministra. Paní senátorka Gajdůšková okomentovala některé z výroků pana ministra. Navrhla... podala pozměňovací návrh. K tomu se vrátím. V závěru pan senátor Vícha, já nevím, jak bych to nazval, nás vyzval k tomu, abychom se nezabývali tímto materiálem moc podrobně. Já si také myslím, že s ohledem na časový faktor a na faktor únavy věnujeme tomuto materiálu víc energie, než jsme věnovali konsolidovanému základu daně v úvodu dnešního dne. Pak vystoupil pan Kolega Doubrava, pan kolega Pospíšil a v závěru paní senátorka Gajdůšková, opět ke svému pozměňovacímu návrhu. A jestli teď mohu k tomu, o čem bychom měli hovořit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, musíte! Návrh
na usnesení. Senátor Miroslav Krejča: Já vím. Máte k dispozici doporučení k vyjádření Senátu, které předložil Výbor pro záležitosti Evropské unie, a jediná změna, která na základě návrhu paní místopředsedkyně Gajdůškové by se objevila v tomto návrhu, je úplně v závěru textu, kde III.2, které v původní podobě zní: "pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi" bylo nahrazeno "III.2 pověřuje předsedu Senátu, aby I., II. bod I. sdělil Evropské komisi". To znamená, ke komisi by šly pouze ty části, tohoto usnesení, které se týkají komise. Vše ostatní by bylo směřováno k vládě. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, ale
myslím si, že z hlediska procedurálního bychom nejdříve hlasovali o tom návrhu komplet, včetně toho pozměňovacího návrhu. V případě, kdyby neprošel, tak bychom potom hlasovali o tom původním návrhu. Aby to bylo úplně procedurálně v pořádku. Senátor Miroslav Krejča: Nejprve hlasování o dílčí změně. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V tuto chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 68 se ze 42 senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu ministrovi k tomu, že tady obhájil svůj materiál. Samozřejmě i panu zpravodaji, který dneska neměl jednoduchou roli. Ještě procedurální návrh – paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.
239
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. V této chvíli vás určitě potěším, protože návrhu vypustit z dnešního programu bod č. 34, to je senátní tisk č. 72, je to senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství. Návrh je prokonzultován s předkladateli. Jde o to, že nesmíme hlasovat o zákoně podle jednacího řádu po 21. hodině, takže bychom to s velkou pravděpodobností nestihli. Můžeme projednat, a já věřím tomu, že doprojednáme, ještě poslední bod, což je výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Budeme v tuto chvíli hlasovat o procedurálním návrhu paní místopředsedkyně Aleny Gajdůškové, a to vypustit poslední bod našeho programu, to je bod 34, senátní tisk č. 72. Kdo souhlasí s tímto návrhem. Pardon. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování bylo ukončeno. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 69 z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 se pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Máme před sebou poslední bod dnešního jednání. Tím je
31. Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2010 (senátní tisk č. 68) Senátní tisk č. 68. Navrhuji, abychom nejdříve podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání. O tomto návrhu nechám v tuto chvíli hlasovat. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 70 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh nebyl přijat. Požádal bych pana předsedu úřadu. Je tady, dobrý den. A hned bych mu předal slovo, aby mohl uvést tento materiál. Igor Němec: Pane místopředsedo, dámy a pánové, předkládám vám, jak je mou zákonnou povinností, již po šesté výroční zprávu Úřadu na ochranu osobních údajů za rok 2010. Pokud bych měl říci, v čem byl rok 2010 pro náš úřad výjimečný proti letům předchozím, tak je to určitě několik událostí. V loňském roce jsme byli poctěni mezinárodním uznáním, kterého se nám dostalo tím, že jsme se stali pořadatelem celoevropské konference evropských komisařů ochrany dat a soukromí, kterou na Pražském hradě zahájil váš kolega Přemysl Sobotka. Úřad tak zahájil druhé desetiletí svého působení, jímž posiluje základní lidské právo na ochranu soukromí v ČR. Na jaře byli zvoleni dva noví inspektoři a staronový předseda dal svého druhého a také jeho posledního funkčního období. Ale nebyla to jediná má volba. Byl
240
jsem v uplynulém roce také zvolen do funkce místopředsedy poradní skupiny pro ochranu osobních údajů Evropské komise, tak zvané skupiny VP 29. Předkládaná výroční zpráva je samozřejmá vždy také svého druhé hodnocení uplynulého roku. Podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu, jeho správním rozhodování a přispění v oblasti legislativního procesu, rozsahu i obsahu přijímaných stížností je popsán na 72 stranách a dává také ale tušit, v čem je třeba myslet na budoucnost. Není toho skutečně málo a věřím, že si čtenář této výroční zprávy utvoří svou představu. Několik věcí bych ale rád zdůraznil. Už v loňské výroční zprávě jsem konstatoval, že je zřejmé, jak se zintenzívnilo povědomí i znalost zákona o ochraně osobních údajů. V důsledku toho ovšem na jedné straně narůstá množství dotazů, o jejichž zodpovězení občané žádají, ale na straně druhé instituce, firmy a společnosti nejen zákon o ochraně osobních údajů znají, ale také ho využívají daleko umněji. Ve vztahu ke stížnostem to proto pro úřad znamená, že musí soustředit svou konzultační činnost ryze na kompetenci ukládanou mu zákonem o ochraně osobních údajů a v přesahujících žádostech odkazovat občany na příslušné jiné právní normy. Ukazuje se totiž, že jinak už nelze stále narůstající stížnosti a konzultační agendu časově ani personálně zvládnout. V souvislosti s uvedeným využíváním zákona o ochraně osobních údajů dospíváme k poznání, že nabývá na naléhavosti otázka společenské odpovědnosti institucí a firem, zejména při jejich požadování souhlasu ke zpracování osobních údajů subjektů. Jako jeden z příkladů naší činnosti, kde se snažíme věnovat ucelené problematice, jsme vydali informační bulletin, který je pravidelným naším periodikem. Nicméně tento informační bulletin je výjimečný, a já doufám, že každý z vás jej našel ve své schránce, v tom, že se nám podařilo sehnat názory a odborné články z celé vědecké obce, zdravotnické obce, které se vyjadřují k problematice DNA. A protože si myslíme, že v budoucnu je nutné, aby se přijala norma na zacházení právě s takto citlivými údaji, věřím, že právě tento bulletin ve své šířce vám pomůže i při rozhodování v budoucnosti o takovéto normě. Stranou naší pozornosti nezůstávalo a nebude zůstávat ani šíření znalostí o ochraně osobních údajů už tradičně mezi mladou generací, ale také na základě v roce 2010 získaných zkušeností bližší spolupráce s různými institucemi. Jako v každé výroční zprávě uvádíme řadu statistik, včetně povinných čísel o hospodaření, a tak mi dovolte zmínit pár z nich. Výdaje činily celkem 96 milionů 732 tisíc Kč. Na úřadě pracuje 96 zaměstnanců, z toho 61 % vysokoškoláků. Dříve jsem se zde chlubíval, že máme stejný počet žen a mužů. Loni tato rovnováha byla narušena, zaměstnáváme 51 % žen a 49 % mužů. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Omlouvám se, ta znělka nebyla na příchod pana předsedy, ale omylem jsem zmáčkl jiné tlačítko. Senátní tisk projednal VHZD. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/4. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Šilar. Dále se tímto tiskem zabývala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 68/3. Zpravodajem byl určen senátor Miroslav Antl. Zprávu projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/2. Zpravodajkou výboru je senátorka Hana Doupovcová.
241
Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskými zprávami. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Děkuji moc, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo, dámy a pánové, velmi rychle. Dostal jsem důvěru i od ostatních zpravodajů všech dalších výborů, které zde byly jmenovány, včetně Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, jejímž jsem místopředsedou, abych přednesl naše společné stanovisko, což jednací řád umožňuje. Velmi rychle řeknu – a zopakuji to, co pan předseda už slyšel, protože nejméně dvakrát jsme se setkali při projednávání jeho zprávy a velmi pochvalně jsem se jako zpravodaj k nim vyjádřil, a řeknu to velmi stručně i nyní – že jde mimo jiné o poučný a instruktivní materiál, kde – kdo z nás chce najít vysvětlení různých pojmů, co je osobní údaj apod., – tak to najde v jeho zprávě. Velmi jemu i jeho lidem děkuji za jeho činnost. Ostatně pan předseda dostal i důvěru znovu a těším se na další spolupráci. My jsme vzali tuto zprávu na vědomí s velkým nadšením a s poděkováním panu předsedovi. Pokud jsem si všiml, i ostatní výbory učinily totéž, takže za všechny výbory a za jednu komisi, to je ta Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, navrhuji vám všem přítomným, abychom tak učinili i nyní. To znamená vzít na vědomí. Jinak pokud jde o konkrétní údaje, byl nám tento tisk předložen 25. 3. 2011, Organizačním výborem přikázán 6. 4. 2011 a garančním výborem, jak ctěný místopředseda před chvilkou upozornil, je "můj" ÚPV. Děkuji za pozornost. Jdu si sednout k panu předsedovi. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane senátore. Zaujměte místo zpravodaje. V tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které není nikdo přihlášen. Rozpravu uzavírám a požádal bych pana předsedu, zda se bude chtít vyjádřit. Myslím, že rozprava byla vyčerpávající, tudíž bych požádal pana zpravodaje, který právě zasedl ke stolku zpravodajů, aby nás provedl návrhem na usnesení k tomuto bodu. Senátor Miroslav Antl: Pro mně to samozřejmě není problém. Navrhuji, abychom vzali na vědomí výroční zprávu pana předsedy, tak jak nám byla předložena a jak jsem doporučil před chvilkou, před asi 40 vteřinami. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji panu zpravodaji za
návrh na usnesení, který vlastně obsahují všechna usnesení výborů, které jej projednaly. Můžeme přistoupit k hlasování. Já se pokusím svolat ještě zbývající senátory. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Miroslav Antl. V sále je přítomno v tuto chvíli 36 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 71 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu předsedovi i panu zpravodaji. 242
Vzhledem k tomu, že to byl poslední bod našeho jednání 9. schůze Senátu, tím jsme vyčerpali celý program, a já mohu konstatovat, že tato schůze tímto skončila. (Jednání ukončeno ve 20.47 hodin.)
243
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 9. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
