Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. schůze

9. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

9. funkční období Těsnopisecká zpráva 9. schůze

Pořad 9. schůze 1. 2.

3. 4. 5.

6.

7.

8. 9. 10.

11. 12. 13.

14.

Senátní tisk č. 79 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 82 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 72 – Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2012 Senátní tisk č. 84 – Návrh zákona o Květnovém povstání českého lidu Senátní tisk č. 5 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) Senátní tisk č. 81 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 54 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie Senátní tisk č. 75 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Evropský senátní tisk č. N 030/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV Senátní tisk č. 76 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 77 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů,ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 83 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 80 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 74 – Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

1

15.

Evropský senátní tisk č. N 035/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků Evropský senátní tisk č. N 036/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu

16.

Senátní tisk č. 4 – Petice "NE-35 procent prvních zón v NP Šumava"

2

9. funkční období Obsah 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 2. května 2013 ......................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 Senátor Ivo Bárek ................................................................................ 1 1.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79) ......................................................... 2 Poslanec Viktor Paggio .......................................................................... 2 Senátor Marcel Chládek ........................................................................ 3 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................... 4 Senátor Martin Tesařík .......................................................................... 4 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ....................................... 5 Senátor Jaromír Jermář......................................................................... 5 Poslanec Viktor Paggio .......................................................................... 6 Senátor Marcel Chládek ........................................................................ 6

2.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82) ....................................................................................... 6 Poslanec Jeroným Tejc .......................................................................... 7 Senátor Jan Hajda ................................................................................ 8 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................... 9 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ................................................ 11 Senátor Jan Látka .............................................................................. 12 Senátorka Marta Bayerová .................................................................. 13 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 14 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 14 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 15 Senátor Lubomír Franc ........................................................................ 17 Senátor Jan Veleba............................................................................. 17 Senátor Jan Veleba............................................................................. 18 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 18 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 19 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 20 Senátor Libor Michálek ........................................................................ 21 Senátor Josef Řihák ............................................................................ 21 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 22

I

Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 23 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 24 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 24 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 25 Senátor František Bublan .................................................................... 25 Poslanec Jeroným Tejc ........................................................................ 26 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 29 3.

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2012 (senátní tisk č. 72) .............................................................. 29 Petruška Šustrová .............................................................................. 30 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 30 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 32 Senátorka Hana Doupovcová ............................................................... 32 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 32 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 33 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 34

4.

Návrh zákona o Květnovém povstání českého lidu (senátní tisk č. 84) ..................................................................................... 34 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 34 Senátor Václav Homolka ..................................................................... 35

5.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) (senátní tisk č. 5) ............................................................................................. 36 Senátor Marcel Chládek ...................................................................... 36 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 36 Senátor Marcel Chládek ...................................................................... 37 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 37 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 37 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 38

6.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 81) ....................................................... 38 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 38 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 39 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 40 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 40 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 40

7.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol

II

k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie (senátní tisk č. 54) .................... 41 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 41 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 42 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 42 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 43 8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 75) ........................................................................................... 44 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 44 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 45 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 46 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 47 Senátor Josef Řihák ............................................................................ 48 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 49 Senátor Jan Horník ............................................................................. 50 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 50 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 50 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 52 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 52 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 53 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 54 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 54 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 55 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 55 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 57 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 57 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 58 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 58 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 58 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 58 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 59 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 59 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 60

9.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (evropský senátní tisk č. N 030/09) ................... 60 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 60 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 61 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 62

10.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon

III

č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 76) ........................................................ 63 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 63 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 63 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 63 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 64 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 65 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 65 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 65 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 65 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 65 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 66 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 66 11.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) ....................................... 67 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 67 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 67 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 68

12.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 83) ....................................... 69 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 69 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 69 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 70 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 71 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 72 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 72 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 73

13.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 80) ........................................................................................... 73 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 73 Senátor Jiří Bis................................................................................... 74 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 76

14.

Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (senátní tisk č. 74) ............ 76 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 76 Senátor Jaromír Strnad ....................................................................... 77 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 77

IV

15.

Prevence finanční kriminality (evropský senátní tisk č. N 035/09, č. N 036/09) ............................................................ 78 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................ 78 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 79 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 79

16.

Petice "NE-35 procent prvních zón v NP Šumava" (senátní tisk č. 4) ....................................................................................... 80 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 80 Petr Martan ....................................................................................... 82 Tomáš Tesař ...................................................................................... 84 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 87 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 89 Senátor Jan Látka .............................................................................. 89 Senátor Jan Látka .............................................................................. 90 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 90 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 90 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 91 Senátorka Božena Sekaninová ............................................................. 92 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 92 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 92 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 93 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 93 Senátor Jan Horník ............................................................................. 95 Petr Martan ....................................................................................... 95 Tomáš Tesař ...................................................................................... 96 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 97 Senátor Pavel Eybert .........................................................................100 Senátor Pavel Eybert .........................................................................100 Senátor Pavel Eybert .........................................................................100 Senátor Pavel Eybert .........................................................................100

V

Těsnopisecká zpráva z 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 2. května 2013

(Jednání zahájeno v 10.03 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Hned na úvod vás prosím, abyste ukončili své rozhovory a umožnili nám všem v klidu zahájit tuto schůzi. Schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 17. dubna letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Miroslav Antl, Dagmar Terelmešová, Antonín Maštalíř, Jaroslav Zeman, Tomáš Jirsa, Jiří Šesták, Jan Horník, Milada Emmerová a Jiří Čunek. Z dopoledního jednání se omlouvá senátor Jiří Oberfalzer. Nyní vás žádám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou u prezence v předsálí Jednacího sálu. Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Jsou nějaké připomínky? Jiné návrhy? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Mezian a Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V okamžiku hlasování pořadové číslo 1 registrováno 55, kvorum 28. Pro návrh se vyslovilo 54, proti nikdo. Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Nyní přistoupíme k schválení pořadu 9. schůze Senátu. Organizační výbor upravil návrh pořadu v souladu se žádostmi jednotlivých navrhovatelů, a to o pevné zařazení jejich bodů. Nad rámec tohoto usnesení jsem obdržel žádost ministra životního prostředí o vyřazení bodu "Komplexní balíček zaměřený na ochranu vodních zdrojů". Je to tisk č. K 007/09, K 008/09 a K 009/09 – a jeho zařazení na příští schůzi Senátu. Takto upravený a doplnění pořadu 9. schůze Senátu vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh nebo výhradu k navrženému pořadu schůze? Prosím, pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych navrhnout zařazení bodu na konec dnešního pořadu, a tím by měl být tisk – senátní tisk č. 4, což je petice "NE – 35 procent prvních zón v NP Šumava". Děkuji. 1

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, je to asi nějaké nedopatření, ale bod 17 našeho pořadu je přesně tento návrh…. Vy myslíte – dnešního pořadu? Vy předpokládáte, že kdyby náhodou schůze dneska neskončila, tak se to zařadí jako poslední bod… Dobře. Kdo další má připomínky? Nikdo. Rozpravu končím. Budeme hlasovat. Jako první bude hlasování o návrhu, který přednesl pan senátor Ivo Bárek, to znamená, aby dnešní jednací den byl jako poslední bod, který máme pod č. 17, a je to tisk č. 4, pokud normální průběh schůze nebude odpovídat tomu, že to doprojednáme. Návrhu rozumíte. (Nebudu pouštět znělku). Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 2. Registrováno 58, kvorum 30. Pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Další pozměňovací návrhy nebo návrhy na změnu pořadu nebyly,takže budeme hlasovat o pořadu 9. schůze Senátu tak, jak nám byl předložen, se závěrem, který jsme před chvilkou přijali, že jako poslední bod dnešního pořadu bude petice. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem 9. schůze Senátu, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 3 registrováno 60, kvórum 31, pro návrh 59, proti nikdo. Pořad 9. schůze Senátu byl schválen. A nyní budeme projednávat bod, kterým je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79) Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 79. Návrh uvede pan poslanec Viktor Paggio, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče. Poslanec Viktor Paggio: Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovoluji si zde uvést návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/200 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, který zde po Senátu kolotá pod č. 79. Zastupuji zde hlavní iniciátorku a hybatelku tohoto návrhu paní poslankyni Černochovou, která se bohužel nemůže dostavit. Dovolte mi tedy pouze stručně: Hlavním cílem novely je zařazení nového významného dne 16 ledna jako dne památky Jana Palacha. V rámci pozměňujících návrhů pak byl v Poslanecké sněmovně k novele přiřazen ještě jeden den, a to 28. březen, den narození Jana Amose Komenského. Zařazení těchto dvou nových významných dnů je jediným obsahem této novely. Účinnost se pak navrhuje k 11. srpnu 2013 symbolicky, což představuje 65. výročí narození Jana Palacha. V současné době máme 9 významných dnů. Významné dny jsou dny pracovními a nemají tedy na rozdíl od státních svátků žádný dopad na státní

2

rozpočet anebo na standardní život občanů. Jejich význam je tak především symbolický. Připomínají hodnoty a historické události, které tvoří základní principy demokratického právního státu. Nyní velmi stručně z důvodové zprávy, která se Senátu nepostupuje. V roce 1969 protestoval student filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach za cenu nasazení vlastního života proti sílící skepsi a letargii, které zachvátily společnost po okupaci Československa. Pro svůj burcující a v Evropě zcela ojedinělý čin zvolil formu sebeupálení. Zemřel o 3 dny později. Palachův pohřeb se stal jednou z posledních velkých akcí, při níž Čechoslováci masovou účastí jednoznačně deklarovali svůj nesouhlas s tehdejší dobovou politickou realitou. Jak jsem uvedl již 25. dubna 2013 na jednání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde návrh získal doporučující stanovisko, tak to nebudu nějak široce popisovat, co se stalo, protože i vzhledem k mému věku jsem si zcela jist, že vaše generace si činu Jana Palacha cení minimálně stejně nebo ještě více než já. Proto mi zde dovolte skončit úvodní řeč a budu se těšit na věcnou diskusi. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Chládek, kterého nyní žádám, aby nám předložil zpravodajskou zprávu. (Pardon, byl jsem upozorněn, že pan senátor se jmenuje Marcel Chládek.) Zpravodajskou zprávu tedy přednese pan senátor Marcel Chládek, omlouvám se. Také by vám to slušelo, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Mně každé jméno sluší. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, pan poslanec podrobně popsal návrh zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny. My u nás na výboru jsme se především zabývali rozšířením významných dnů o 28. březen, což kromě toho, že to je den narození Jana Amose Komenského, tak je to také v České republice považováno za Den učitelů, a my máme petici, která prošla řadou škol na podporu tohoto návrhu. Jde opravdu především o symbol, protože řada pracovníků ve školství, ať už učitelů anebo nepedagogů, by si to vážila a vážila by si to také jako určitý symbol ocenění jejich práce. Z tohoto důvodu výbor navrhl doporučit Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil moji osobu, ať už jakéhokoliv jména, abych byl zpravodajem a tento návrh předložil. Toť z mé strany vše, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

3

Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. O osobnosti Jana Palacha a významu Jana Amose Komenského se tady nebudu vůbec zmiňovat, protože obojí je nezpochybnitelné. Chci tady jenom vyjádřit takové trošku politování nad tím, že stejným zápalem, jako se Poslanecká sněmovna zabývala těmito dvěma významnými dny, nepřistoupila také k 5. květnu, což je 5. bodem programu našeho jednání, kde šlo o Květnové povstání českého lidu. To je jenom poznámka na okraj. Jinak samozřejmě zařazení obou dnů jako významných dnů budu podporovat. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A prosím nyní o vystoupení pana senátora Martina Tesaříka. Senátor Martin Tesařík: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych v krátkosti se přihlásil do diskuse k tomuto tisku. Na dnešním plénu máme zařazeny celkem 2 tisky, které se dotýkají jednak zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Je to tisk č. 79. A dále návrh zákona o Květnovém povstání českého lidu, což je senátní tisk č. 84, tedy výročí, které sis v těchto dnech připomínáme, a plně souhlasím s tím, že bychom mu měli věnovat náležitou pozornost. Nicméně v souvislosti s diskusí nad doplňováním dalších významných dnů České republiky do tohoto zákona a z osobní zkušenosti z uplynulých dnů si dovolím přednést myšlenku, která by v této souvislosti měla zaznít. Mezi významnými dny mají již dnes své místo oběti holocaustu a oběti zločinů proti lidskosti, účastníci Květnového povstání českého lidu nebo pod 10. červnem oběti vyhlazení Lidic, tedy většina těch, kteří přinesli tu nejvyšší oběť v krutých dnech 2. světové války. Osobně zde však postrádám alespoň obecnou zmínku o tom, že oběti této zlé doby se stala i řada dalších obcí na území České republiky, které postihl podobný osud, jako právě Lidice. Připomeňme si, že to například byly Ležáky, Český Malín ve Volyni nebo řada moravských obcí, jako je Javoříčko, Zákřov, Prlov, Ploština nebo Vařákovy paseky na Valašsku. Ačkoliv chápu, že jejich oběti nemůžeme bezesporu tak říkajíc podřadit pod připomínku obětí zločinů proti lidskosti, kterými zásahy nacistů proti těmto obcím bezesporu byly, jsem toho názoru, že bychom i jim měli dát ve významných dnech své místo. A to především proto, aby jejich osud nezůstal do budoucna nikdy zapomenut. Řada z vás, kteří zde sedíte, jste bezesporu na vlastní kůži mohli v několika posledních dnech při různých výročích ve zmíněných obcích poznat, že toto téma je stále živé i po téměř 70 letech od tragických událostí. Jsou mezi námi i tací, kteří k udržení této vzpomínky dlouhodobě přispívají také vlastní aktivitou. A teď mi dovolte tady říci pár příkladů, ke kterým jsem se v poslední době dostal. Určitě si vzpomínáte, že náš někdejší kolega Petr Pithart při péči o Ležáky, či paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková svým zájmem o tato místa na Valašsku, či dále pan kolega Přemysl Sobotka nebo místopředseda Škromach, se kterým jsme se setkali před několika dny na pietní vzpomínce v Javoříčku – jsou to prostě kolegové a kolegyně, kteří svojí účastí – jste to vy, kteří tyto pietní akce navštěvujete a vzpomínáte na tyto lidské oběti. Vím tedy, že zde nemluvím o věci, která by byla záležitostí jen hrstky lidí, ale o tématu, které se v posledních dnech a letech stále více dostávají do středu zájmu široké veřejnosti. Jsou to akce, na kterých se setkáváme s občanskou

4

veřejností, zástupci politického světa, ale také zástupci a příslušníky Armády České republiky, kterým chci z tohoto místa poděkovat. Co chci vlastně říci svým vystoupením. Chci konstatovat, že dnes, když budeme upravovat tento zákon, abychom vzpomněli i tyto oběti, vzpomněli si, že také existují i jiné obce, které prošly touto tragickou událostí a že bychom někdy v budoucnu se měli i s touto záležitostí vypořádat. Na úplný závěr chci říci, že samozřejmě dnešní návrh zákona podpořím. Jsem si vědom, že je to důležitá a dobrá věc a moje vystoupení mělo za úkol pouze připomenout místa dalších obětí a možná budoucnosti 10. červen nazvat nejenom Dnem vyhlazení Lidic, ale i dnem, kdy byly vyhlazeny desítky obcí v České republice. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vystoupí první předsedkyně Alena Gajdůšková, prosím. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. V prvé řadě chci poděkovat panu senátorovi Tesaříkovi, že vzpomněl obětí druhé světové války, a to obětí nevinných. To byli občané, to byli pasekáři u nás, lidé, kteří žili normální životy. Já jsem přesvědčena o tom, že je potřeba nezapomenout vzhledem k tomu, že se znovu objevují ve společnosti extrémisté, neonacisté, trendy, které v podstatě stály na počátku tragédií, o kterých tady pan senátor Tesařík mluvil. Já se přidávám k tomu, že bychom se měli vypořádat důstojným způsobem i s touto záležitostí. Ale přihlásila jsem se o slovo proto, abych připomněla, že zařazení 28. března jako významného dne České republiky Dne učitelů, je na základě petice, která byla předána i nám, horní komoře Parlamentu ČR. Pod tuto petici se podepsaly desítky tisíc nejenom učitelů, ale i rodičů, občanů. A já jsem přesvědčena o tom, že je správné, abychom se vrátili k tomuto významnému dni, protože vzdělanost je naše budoucnost. A vy, kteří jste měli možnost kdekoliv v zahraničí zavést řeč na to, kdo je největší Čech, čím se můžeme jako Česká republika chlubit, tak určitě potvrdíte, že když jsme vzpomněli jméno Jan Amos Komenský, všichni věděli, kdo to byl. A já jsem přesvědčena o tom, že jako Česká republika, jako Parlament České republiky se k tomuto odkazu vzdělanosti, kterou jsme Evropě přinesli prostřednictvím Jana Amose Komenského, musíme přihlásit pro minulost, ale zejména pro budoucnost. Posílit prestiž vzdělanosti, posílit prestiž učitelů. To je cesta do budoucnosti a já jsem ráda, že tento návrh zákona toto ustanovení obsahuje. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a prosím pana senátora Jaromíra Jermáře, aby se ujal slova. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Součástí nebo vůbec původním návrhem tohoto zákona bylo prohlášení významného dne Den sebeupálení Jana Palacha. Já si myslím, že to je velice dobře. Při této příležitosti bych chtěl upozornit na to, že domek, kde Jan Palach žil ve Všetatech, je ve velmi špatném stavu a jestli můžeme přemýšlet o tom, jakým způsobem přispět k tomu, aby případně zde jednou byla zřízena pamětní síň Jana Palacha. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: I já vám děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana

5

navrhovatele, pane poslanče, chcete se vyjádřit k rozpravě? Prosím, máte slovo, závěrečné slovo. Poslanec Viktor Paggio: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem rád, že tu zazněla poznámka o rodném domku Jana Palacha a jenom řeknu, že tím se právě zabývá kolegyně Jana Černochová. Rád, pane senátore, propojím tyto iniciativy na to, aby se ukončil stav, kdy se s tím v podstatě nic neděje, aby se tam konečně vytvořilo muzeum, protože si to Jan Palach určitě zaslouží. Děkuji za debatu, která se dotýká senátního tisku 84, který tu máte zařazen jako pátý bod do Květnového povstání. Toto téma kopíruje to, co jsme řešili v Poslanecké sněmovně, samozřejmě těch nápadů na muzeum bylo mnoho a sítem prošly tyto dva body. Já jsem velmi rád, že se na těchto dvou bodech všichni shodujeme a poprosím vážený Senát o podporu tohoto návrhu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Předseda Senátu vystoupit, prosím.

Milan

Štěch: Děkuji,

garanční

zpravodaj

může

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedo. Takže v proběhlé rozpravě vystoupili čtyři senátoři, z nichž jedna byla senátorka. Z jedné vody načisto, jak už tady bylo řečeno, jsme probrali jak senátní tisk 79, tak i senátní tisk 84 s tím, že pan senátor Jermář hovořil, nebo především se zaměřil na Jana Palacha, petici, o které jsem také hovořil ve své zprávě. Jenom bych upřesnil, že ji podepsalo 2500 občanů České republiky a my jsme se rozhodli, že ji budeme řešit právě v souvislosti s tímto návrhem. Takže návrh na usnesení jsem již přečetl a poprosím pana předsedajícího, jestli by mohl dát hlasovat. Padl jenom jeden návrh na schválení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní budeme hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, v hlasování č. 4, registrováno 66, kvorum 34. Pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji jak panu poslanci, tak i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu je ukončeno. Nyní projednáme bod, kterým je 2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jeroným Tejc, kterého mezi námi vítám. Prosím, aby nás seznámil s návrhem. 6

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych velmi stručně řekl pár slov o návrhu zákona, který přijala Poslanecká sněmovna. Je to návrh zákona, který vznikl na půdě Poslanecké sněmovny napříč politickým spektrem. Mezi předkladateli se objevili jak koaliční tak opoziční poslanci. I hlasování o tomto návrhu zákona nebylo rozděleno jinak. Návrh zákona a jeho základní myšlenka byla v Poslanecké sněmovně a koneckonců i v Senátu prosazována několikrát. Za poslední dobu přibližně pětkrát. Ať už to byly návrhy jednotlivých poslanců nebo návrhy krajů, konkrétně Pardubického a Středočeského. Nemohu zapomenout ani na návrh, který před přibližně jedním rokem směřoval ze Senátu jako návrh zákona do Poslanecké sněmovny. Tento konkrétní tisk je určitým kompromisem. Je to kompromis, který se hledal poměrně dlouho. Hledal se jak na úrovni poslaneckých klubů, výboru pro bezpečnost, ale i ministerstva vnitra a ministerstva financí. Snažili jsme se i o maximální kompromis se zástupci komerčních pojišťoven, tak aby návrh zákona měl delší životnost než jedno či dvě volební období. Myšlenka zákona vychází z toho, jestliže komerční pojišťovny, které vybírají od jednotlivých motoristů tzv. povinné ručení, získávají zhruba o 10 mld. každý rok více, než kolik vydají na pojistném plnění. Tak je vhodné určitým způsobem část této částky převést ve prospěch Hasičského záchranného sboru, Sboru dobrovolných hasičů a Integrovaného záchranného systému, a to konkrétně tak, aby prostředky byly účelově využity zejména na činnost těchto složek v oblasti dopravy. Jde o to, aby tento nový způsob financování byl doplňkem systému stávajícího, tedy systému, kdy se stát a ostatní veřejnoprávní instituce podílí na financování těchto složek. Myšlenka je tedy založena na tom, že jestliže budou mít zejména tyto složky – Hasičský záchranný sbor, případně Integrovaný záchranný systém lepší vybavení, budou schopni se dříve dostavit na místo dopravní nehody, budou schopny rychleji řešit tyto konkrétní nehody, bude z toho vznikat výhoda i konkrétním komerčním pojišťovnám, protože jejich plnění z tohoto povinného ručení by mělo postupně klesat a mělo by v zásadě v tomto smyslu být pro pojišťovny dlouhodobě neutrální. Zároveň si dovoluji zareagovat na jeden argument, který padal ze strany odpůrců tohoto návrhu zákona, že by mělo – na základě tohoto zákona – dojít ke zdražení tzv. povinného ručení. Příklad ze Slovenska, kde došlo k zavedení odvodu 8 %, nikoliv 3 %, jak je navrženo v tomto návrhu zákona. Ukázal, že tomu tak nemusí být, že konkurence je poměrně vysoká. Na straně druhé také myslím, že finanční polštář mezi právě vybraným pojištěním a vyplaceným je skutečně obrovský a je možné, aby absorboval tento nový odvod. Zřizuje se, na rozdíl od původního návrhu zákona, který chtěl prostředky ve výši 6 % posílat přímo HZS prostřednictvím MV, tak se v tomto případě zřizuje fond zábrany škod jako systémovější řešení a stanovují se minimální poměry, které musí každá z těchto složek obdržet. Pro hasiče – dobrovolné i profesionální – je to celkově částka minimálně 60 % z vybraných prostředků, z 3 %, které budou odvedeny, s tím, že dobrovolní hasiči z této částky získají minimálně 20 %. Dalších minimálně 15 % celkové částky bude určeno pro IZS a dalších nejméně 15 % bude určeno na realizaci projektu a programu v oblasti bezpečnosti dopravy; zjednodušeně řečeno, např. na úpravu nebezpečných křižovatek či na činnost BESIP. Podstatné je, aby prostředky – a to zákon přesně stanoví – byly směřovány skutečně do oblasti dopravy. Aby např. nebylo možné pořizovat za ně 7

techniku, která přímo s bezpečností dopravy nesouvisí, a nedocházelo tak v zásadě tímto způsobem k tomu, že by stát nahrazoval financování HZS právě tímto způsobem z komerčních pojišťoven. Druhá část zákona hovoří o úhradě nákladů zásahů HZS. V tomto případě se jedná o systém, který už částečně funguje, ale jde o to, aby byl maximálně odbyrokratizován a by HZS získával náhradu nákladů od pojišťoven na základě jednoduchých administrativních úkonů, tzn. paušální částkou za jednotlivé výjezdy k dopravním nehodám. Výši paušální částky bude stanovovat nařízení vlády. V tomto smyslu, myslím, že je to věc, která působí v administrativě jak pojišťovnám, tak i HZS. Tolik na úvod debaty, která probíhala v PS a v Senátu několik let. Pevně doufám, že princip nakonec uspěje nejen v PS, ale i v Senátu, byť samozřejmě může dojít k dílčím změnám tohoto návrhu zákona. Protože určitě každý kompromis, který se dosahuje, má nakonec své vady na kráse. A jak říkám, jednou z nich byla třeba právě debata o částce, kdy původní návrh směřoval k odvodu 6 %. Výsledkem je dohoda na 3 %, ale to si myslím, že není na škodu. Myslím, že důležité je to, aby návrh zákona jako takový byl akceptován napříč politickým spektrem a aby to byla věc, která nebude zpochybňována, ať už tady bude jakákoliv vláda. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Hospodářský výbor uvedenou předlohu projednal na svém zasedání. Přitom jsme konstatovali, co říkal pan poslanec Tejc, že v minulém období jsme tady zpracovali, i v Senátu, svůj vlastní návrh, který jsme odsouhlasili, takže drtivá většina kolegů je seznámena s touto problematikou. Základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek Hasičského záchranného sboru ČR a jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti, každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů a majetkových hodnot, jsou veřejností vnímány velice pozitivně. I přes tyto skutečnosti jsou tyto subjekty dlouhodobě podfinancovány. Dle navrhované právní úpravy by každá pojišťovna podnikající na území ČR odvedla 6 % z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet vedený ministerstvem vnitra. Návrh zákona je v souladu a není v rozporu s právem EU. Je v souladu s právem ČR a není dopad na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí. VHZD projednal tento zákon a přijal k němu 82. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů poslance Jeronýma Tejce, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou s tím, že zpravodajem výboru pro jednání na dnešní schůzi určil mne. Děkuji za pozornost.

8

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, nikdo nenavrhuje takový návrh, proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy, a je tady s přednostním právem, hlásí pan senátor Dryml. Pak se písemně přihlásil pan senátor Jan Látka. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane předkladateli, vážené senátorky, vážení senátoři. Už jenom to, kolik lidí je přihlášeno do diskuse, svědčí o tom, že celá věc není tak jednoduchá, jak se nám tady snažil předkladatel nastínit. I v Poslanecké sněmovně nebylo hlasování tak jednotné. Pokud někdo považuje z 200 poslanců podporu 84 za jasnou převahu, tak se domnívám, že ještě umím počítat. Za další jsme tady slyšeli, a to bych chtěl, vaším prostřednictvím pane předsedající, k panu senátorovi říci, že to není o 6 procentech, doufám, ale o 3 procentech. Tím bych ho chtěl opravit. I přesto jde o poměrně velkou částku. A nikdo, vážení, nikdo z vás populistů tady neřekl, o jakou částku se bude jednat. Argumentace tím, že na Slovensku mají 8 procent – tak bychom také měli říct, jaké tam je pojistné, z jaké částky a jaké jsou konečné částky. Je to opět matení pojmů. Ostatně cesta do pekel je dlážděna samými dobrými předsevzetími a tato sněmovna a Senát bohužel někdy napříč politickými stranami, se tím vyznačuje. Občane, podnikateli – vy všichni plaťte, my to přerozdělíme, a pokud možno bez kontroly. Ano, bez kontroly! Bohužel! Řekněme si rovnou, že to je nová nepřímá daň na část obyvatel, kteří používají motorová vozidla. Zatím o 3 procenta. Zatím! Protože nevíme. Mělo by být na modernizaci hasičského sboru a všech složek Integrovaného záchranného systému. Vážení, to by možná ani čtvrtina státního rozpočtu nestačila, aby to bylo modernizováno podle představ některých vedoucích představitelů jak hasičů, tak ostatních složek záchranného systému. Takže vraťme se na zem, k realitě, ke chladným ekonomickým úvahám a k tomu, co je, nebo co není možné a i k tomu, jestli to je právně čisté. Protože se domnívám, že to je i v rozporu s pravidly EU a může se to stát i možným soudním sporem! Já přeji hasičům a dalším složkám Integrovaného záchranného systému peníze. Ale ty peníze by měly být využity efektivně a za určité kontroly. Určité neprůhledné hospodaření, jak jsem se přesvědčil, když jsem byl v Zastupitelstvu Královéhradeckého kraje, například o výběrových řízeních na hasičská auta, ano, na techniku, Sborem dobrovolných hasičů, nebo výběrovým řízením na sanitní vozy Záchranné zdravotnické služby, mě příliš neuspokojilo. To nemluvím o tom, jaké věci se dějí v Horské službě. Mimochodem jeden z předkladatelů má k ní možná i velmi vřelý vztah. To jsou věci, které nabádají k opatrnosti. Abych byl konkrétnější, vláda nesouhlasila, ať už si o ní můžeme myslet, co chceme, ale nesouhlasila s tím, co bylo předneseno - a měla negativní stanovisko. Je třeba to tady říci. Protože tam nebyly záležitosti politické! Tam byly záležitosti a důvody ekonomické a právní. Proto všichni víme, co chce tento zákon řešit. Nedostatek finančních prostředků ve veřejných rozpočtech na financování Hasičského záchranného sboru. Ale – a teď, vážení, to je to ale – z prostředků soukromých subjektů. Z prostředků soukromých subjektů! A těm se tady něco nařizuje! Uvědomme si, že jsou uzavřeny určité smlouvy a náhle do toho vstupuje stát. To může být velmi nebezpečná záležitost. Je to jednoznačně

9

nekoncepční a může to mít dopady na činnost těchto pojišťoven. Vy, co jezdíte, tak to dobře víte. Za druhé, a to jsem tady už řekl, je to nepředpokládané, nepředvídatelné, je to zásah do hospodaření soukromých subjektů. Hospodaření pojišťoven – všichni víme, že v rámci toho, jak se zostřuje ekonomika v rámci EU, tak je to proti tomu, co určuje právo EU. Takže, vážení předkladatelé a Poslanecká sněmovno, vy občas jednáte tak, jako že vás nic nezajímá. A že jste ti jediní a ti vyvolení, ale uvědomme si, že nežijeme ve vzduchoprázdnu. Já vím, že asi to tady bude prohlasováno, protože to předkládá sociální demokrat. V tomto Senátu je jich převaha. Ale byl bych špatný senátor, kdybych neupozornil na ta nebezpečí. Je to určitý zásah proti tomu, jak fungují pojišťovny. Není tady žádný ekonomický rozbor a podklad! Tady se říká, že nařízením vlády se určí jedna hodina výjezdu a nic víc. Tady se neříká, za jakou cenu se bude co kupovat. Tady se neříká, kolik z těch procent, která dostane Hasičský záchranný sbor, které dostanou složky integrovaného systému, půjde na mzdy, na zařízení a na jiné, a to zdůrazňuji, jiné věci! O BESIPu jako takovém a jeho hospodaření si můžeme pouze nechat vyprávět od lidí, kteří tam pracovali. Nemá negativní dopad na státní rozpočet a rozpočty krajů? Ale rozhodně bude mít! Možná pro někoho pozitivní, pro někoho negativní. Uvidíme. Ale rozhodně to dopady mít bude! Bude tam docházet k přerozdělování finančních prostředků. Co udělají kraje? Automaticky – když dostanete tyto peníze od pojišťoven, tak my vám něco vezmeme, protože je potřeba to dát jiným složkám, jiným službám. Je to zcela logické a rozhodně k tomu dojde. Takže tam nejsou jenom jednoznačně pozitivní dopady! Akorát, že nebude zase – jak jsem zdůraznil – tak důsledná kontrola! Vážení, my tady řešíme něco, co už dávno hasiči a ostatní mohou řešit. Vždyť oni to mohou řešit podle současných právních předpisů! Ale pro ně je důležitější, aby to bylo povinností, nemuseli se o to starat, aby veškerá administrativa spadla na někoho jiného! Protože ono je nepříjemné, vyžadovat na tom, kdo nehodu způsobil, aby za ni zaplatil a jednal s pojišťovnami. To všechno můžeme už dneska, podle současných právních zákonů, také dělat, ale tady jde o něco jiného. Tady jde o to – ať nám to někdo zaplatí, a pak už se o to budeme soudit, nebo jak to vůbec dopadne, nám je to jedno, dejte nám peníze a o víc se nestarejte! O tom, že to bude dobrý byznys pro některé dobrovolné hasiče a budou vyjíždět, bude se dublovat některá činnost, o tom radši ani nechci mluvit. Svým způsobem je zvláštní i komise – a teď poslouchejte, zákonem tvoříme komisi – pro tvorbu programu prevence škod a pro rozdělování prostředků fondu zábrany škod podle § 23b. Složení komise je také zvláštní, takže ti co platí, tam budou v menšině, budou tam jenom tři, ale zato tam budou hasiči – ti budou dva, jeden bude Policie ČR, jeden bude zástupce, kterého jmenuje ministr vnitra, dále tam bude zástupce za ministra zdravotnictví, a jednoho za dopravu. Takže úředníci. Úředníci budou rozhodovat, a to by mě zajímalo, vážený pane předkladateli, jestli víte, kolik v tom fondu ročně peněz bude? Kolik vlastně budou rozhodovat úředníci – o stovkách milionů, o miliardách? O tom tady nikdo nic nemluví! Přitom každý zákon by měl mít jednoznačně také určité ekonomické podklady! Vláda tady říká, že to bude mít dopad na státní rozpočet, vy říkáte, že to nebude mít dopad na státní rozpočet. Podle legislativních pravidel by jedna i druhá strana měla položit jasná čísla na stůl, a ani jeden z nich to bohužel neudělal! 10

O některých dalších věcech bych raději nemluvil, ale chtěl bych ještě zdůraznit některé věci. Obrana, pokud vznikne spor, je velmi vágní, jak píše i naše legislativa. Abych se vrátil ještě k zákonu, jsou tam i jiné perličky. Prostředky fondu zábrany škod, nevíme, kolik to bude, budou podle neznámých pravidel, použity na hrazení techniky, teď jde o to, jaké techniky, co se bude kupovat. Uvědomme si, že Městská policie v Praze měla dokonce vznášedla, hamry a jiné věci, takže aby to nedopadlo stejným způsobem, také to bylo všechno v pořádku, také na bohulibou činnost věcných služeb, a to by mě zajímalo, co to jsou věcné prostředky. Dále může být použit na úpravu technologií. Takže fond bude upravovat technologie, hasičský sbor bude upravovat technologie, nebo vědci, nebo ministerstva budou upravovat technologie? Asi se někdo podívá z okna a řekne – dneska bychom chtěli jinou technologii, pojďme si říct o peníze do fondu. A oni to dostanou. Provoz – to je další věc – operačních informačních středisek, to znamená na platy. Já se ptám, bude to v souladu s evropskou normou, nebo nebude? Ze soukromých prostředků na platy, na státní platy! A 15 procent na realizaci projektů a programů. Také bohulibá záležitost, ale dobře víme v souvislosti s čerpáním peněžních fondů, finančních fondů, jak se dělají některé projekty a programy, často nesmyslné, často se plýtvá evropskými penězi. Ostatně o tom nemluví jenom dr. Dryml, o tom mluví Evropská komise. Podle odst. 1 uplatňuje Hasičský záchranný sbor náhradu nákladů přímo proti příslušné pojišťovně. To je v pořádku. Ale zajímalo by mě, jak to bude uplatňovat proti ministerstvu financí? Pokud vznikne, a to už jsem tady říkal, spor o tom, kdo má uhradit náklady, uhradí je vždy Česká kancelář pojistitelů. Takže to jsou mé výhrady k tomu, že zákon by měl být konzumovatelný. Ale v této podobě, kdy nevíme a dáváme bianco šek nějaké komisi, se mi zdá velmi riskantní, protože, vážení, jestli tady někdo z vás bude tvrdit, že si to pojišťovny nepromítnou do pojištění za vozidla, tak jste, promiňte mi, naivové! A já vás za naivy nepokládám. Já se domnívám, že všichni dobře víte, že tím zvyšujeme pojištění! Zvyšujeme!!! Jde o to, že stát, který to má v povinnostech, se nestará o to, jak by to mělo fungovat, a proto povinnosti přenáší na někoho úplně jiného! Bohužel se musím ztotožnit s touto vládou, kterou nemám v lásce, ale jde o nesystémové řešení! Velmi nesystémové řešení, které nám v budoucnu přinese velmi mnoho problémů! Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Nemůžu si odpustit, abych vás upozornil, abyste oslovování přímo a ještě výrazy "nikdo tady z vás populistů", pokud možno nepoužíval. Děkuji. S přednostním právem pan místopředseda Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Také dobré dopoledne, pane předsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já mám několik poznámek. Když si přečtu v § 23a, jak bude fond tvořen, tak to nebude jenom z pojistného, jestli to chápu, ale bude to také z investičních momentů jednotlivých pojišťoven, jak budou nakládat se svými volnými prostředky. To tam je napsáno. A dalších prostředků. Čili to "nejméně 3 %", které se tam dočteme, je pro mě už tím slůvkem "nejméně" velmi zavádějící, protože co to je nejméně? Nevím, jestli to bude 8 %, 10 %. Nevím… Pořizování prostředků – já v podstatě můžu s tímto momentem souhlasit.

11

Pak máme v § 23a bod 4. A tam – myslím si, že ještě stále umím počítat je "nejméně" - opět oblíbené slůvko tvůrců zákona, "nejméně 60 % dostane hasičský sbor, nejméně 20 % jednotky sborů a pak je nejméně 15 % a nejméně 15 % atd." Když si to sečtu, tak je to 90 % z tohoto fondu. A v daném okamžiku se ptám, kde je těch nejméně 10 %? Používám i slůvko "nejméně". A dovedu si vyvodit, že to bude na financování té komise, kam jinam by to šlo. Kdo o tom bude rozhodovat? Mám tady řadu ekonomických problémů, které bych rád, aby byly předkladatelem vysvětleny, komu se bude komise zodpovídat, kdo ji bude kontrolovat? To je věc, kterou zákon opravdu neřeší. A poslední poznámka. Kdo udělá prováděcí vyhlášku, protože zákon v této obecné podobě je pro mě nejméně srozumitelný. Díky. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní tedy první přihlášený pan senátor Jan Látka, připraví se paní senátorka Marta Bayerová. Senátor Jan Látka: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Projednáváme senátní tisk č. 82 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/199 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Nejprve mi dovolte, abych velmi poděkoval panu poslanci Tejcovi za důkladné představení projednávané novely. Vážení, krátkozraké a bezkoncepční škrty posledních dvou vlád ve výdajích pro bezpečnostní sbory, a to zejména pro hasiče, ji neumožní garantovat poskytnutí záchranných služeb v potřebném rozsahu a v dojezdových časech, což může v konečném důsledku ohrozit nejen majetky, ale i zdraví či životy. Této oblasti jsem se kromě dalšího věnoval více než šest let při svojí práci v Poslanecké sněmovně. Interpeloval jsem oba premiéry a všechny ministry vnitra a zaměřil jsem se především na zastavení snižování počtu hasičů, které v konečném důsledku ohrožuje bezpečnost nás všech. Dle původně předloženého návrhu měly pojišťovny odvést 6 % z předepsaného pojistného. Návrh však byl přepracován a postoupený tisk obsahuje novely jiných zákonů. V novele zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vkládá nové ustanovení, na jehož základě vznikne fond zábrany škod, který bude tvořen odvody z přijatého pojistného. Každý člen České kanceláře pojistitelů bude povinen odvádět do fondu 3 % z ročního přijatého pojistného z pojištění odpovědnosti za provoz vozidla za každý kalendářní rok. Pro hasiče i celý Integrovaný záchranný systém to bude znamenat navýšení ročních příjmů o cca 600 mil. Kč, 360 mil. Kč pro hasiče profesionální i jednotky dobrovolných hasičů obcí a zbytek pro složky Integrovaného záchranného systému a na prevenci škod. V novele zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky se nově stanovuje, že se Hasičskému záchrannému sboru kraje, záchrannému útvaru a zřizovateli Sboru dobrovolných hasičů uhradí náklady vzniklé úmyslným jednáním osoby nebo vzniklé při zásahu u dopravní nehody. Zde by si hasiči mohli přijít až na 300 mil. Kč ročně. V novele zákona o daních se pak osvobozují od daně z příjmů příspěvky do fondu zábran škod České kanceláře pojistitelů.

12

Vážené kolegyně, vážení kolegové, více než deset let se již hovoří o novele zákona pro hasiče tolik potřebné. Vláda Petra Nečase vyslovila k návrhu zákona negativní stanovisko. Poslanecká sněmovna návrh zákona na své 52. schůzi dne 27. března 2013 schválila, když ze 132 přítomných poslanců bylo 88 pro a 34 proti. Sám jsem dobrovolným hasičem, hasičů si nesmírně vážím. Konzultoval jsem navrhované novely s krajským ředitelem Hasičského záchranného sboru i s představiteli několika územních odborů Hasičského záchranného sboru a všichni se shodli na tom, jak velmi důležité je navrhovanou novelu schválit bez licitací, zda jsou 3 % dostatečným příspěvkem. To čekání na alespoň nějaký příspěvek bylo příliš dlouhé. Vážení, hasičům prostě stále více a více chybějí finanční prostředky. Dle výhledu státního rozpočtu na roky 2014 a 2015 bude mít Hasičský záchranný sbor maximálně na mandatorní výdaje. Jen díky pomoci většiny krajských zastupitelstev jsou Hasičské záchranné sbory v krajích schopny realizovat alespoň elementární obnovu techniky. Oproti situaci před 15 lety se počet zásahů hasičů čtyřikrát až pětkrát znásobil a zvětšila se i různorodost zásahů. Navíc je třeba zmínit obrovský nárůst administrativy. Reálné příjmy hasičů neustále klesají, šikovnější hasiči si proto hledají lépe placená povolání. U hasičů neexistuje fluktuace, oni hasičinu vnímají jako své celoživotní povolání, jako poslání. Donedávna proto byla většina odchodů spíše ze zdravotních důvodů. Lépe se situace nevyvíjí ani pro hasiče dobrovolné. Je třeba si uvědomit, že jsou to především hasiči, kdo chrání životy, zdraví a majetky nás občanů v krizových situacích, jako je požár, dopravní nehoda, povodeň či jiná živelná pohroma. Dobrovolní hasiči jsou pak zejména v menších obcích mnohdy jediným garantem a organizátorem veškerého kulturního, společenského i sportovního dění. Budu dnes hlasovat ve prospěch navrhované novely, která je již tak netrpělivě hasiči očekávána. Obracím se zároveň i na vás, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Podpořte se mnou naše hasiče, oni si to moc a moc zaslouží. Děkuji vám a děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátorka Marta Bayerová: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já si dobře pamatuji, že jsem projednávala ještě jako poslankyně podobný návrh zákona ve Sněmovně několikrát, a nikdy nebyl přijat. Nyní se Poslanecká sněmovna dokázala konečně dohodnout na konkrétním způsobu navýšení prostředků pro Hasičský záchranný sbor České republiky a částečně i pro další subjekty Integrovaného záchranného systému. Každý z nás ze svých regionů jistě ví, jak podfinancované jsou hasičské sbory v našich obcích, a to zejména sbory dobrovolné. Mnoho z nich je funkčních jen díky sponzorským darům či mimořádným dotacím obcí. Navrhovaný zákon to do značné míry řeší. Jistě jste zaregistrovali, že tento návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně přijat při poměrně vysoké neúčasti většinou 88 hlasů. Kromě poslanců levice pro něj hlasovala i část poslanců TOP 09, protože spoluautorem tohoto návrhu zákona je i jejich kolega, bývalý náčelník Horské služby České republiky pan Rudolf Chlad.

13

My tady máme značně kritické stanovisko našeho legislativního odboru k tomuto návrhu. Ale informovala jsem se, že existují odborná stanoviska, která na výtky našeho legislativního odboru reagují, a to v tom stylu, že některé z nich oprávněné spíše nejsou a zbývající nejsou natolik zásadní, aby znemožnily navrhovaný způsob financování, případně by se mohly následně snadno odstranit. Co se týče možnosti, že navrhované řešení povede k navýšení pojistného, bylo tady o tom už hovořeno. Chci se vrátit ke Slovensku. Tam mají 8 % a přesto ke zvýšení pojistného tam nedošlo. Uvádí se totiž, že rozdíl mezi vybraným a vyplaceným pojistným je zhruba 35 až 50 %. Říkám to všechno proto, že si osobně nepřeji tento návrh zákona vrátit zpět do Poslanecké sněmovny. Obávám se totiž, že by tam znovu nemusel projít. A to by bylo po všech těch peripetiích, které jeho přijetí předcházely, velmi nešťastné. Hasičský záchranný sbor České republiky bez dalších příjmů nedokáže být funkční, a to víme všichni. Jeho nefunkčnost ohrožuje zdraví a majetky všech našich spoluobčanů. Navrhuji proto schválit návrh tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava. Připraví se pan senátor Radko Martínek. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, když byste se podívali do stenozáznamů ze schůzí Senátu starých nějakých dvanáct, patnáct let, našli byste tam vystoupení senátora Jaroslava Doubravy, který už tenkrát navrhoval tehdy sice jenom 1 %, ale přesto navrhoval, aby ze zisků pojišťoven byly uvolněny prostředky právě na činnost dobrovolných hasičů. Víte, už v té době jsem fungoval jako dobrovolný hasič, dobrovolným hasičem jsem ostatně od malička, ale v té době jsem občas vzbuzoval veselí tím, že jsem jako dobrovolný hasič přijel za volantem hasičského vozu a hasil oheň. Víte, hasičský vůz už v té době by byl velmi úspěšným veteránem. A tento hasičský vůz nám stojí v požární zbrojnici dodneška a nemáme na to, abychom pořídili nový, zuby nehty ho udržujeme v provozuschopném stavu, v technickém stavu, aby odpovídal i současné přísné legislativě na bezpečnost. A nikdo se nás neptá, jakým způsobem požární techniku udržujeme. Já se samozřejmě velmi přimlouvám za to, abychom schválili tento návrh zákona, a to i přes všechny výtky a všechny pochybnosti, které tady vznesl například kolega Dryml i místopředseda Senátu Sobotka. Pevně věřím tomu, že nedojde ke zdražení pojistného. A tady bych rád slyšel ujištění od předkladatele, protože si myslím, že zisky pojišťoven jsou tak velké, že je tento příspěvek neohrozí. Ostatně, jsou to přece peníze právě těch pojišťoven, které dobrovolní hasiči chrání a jejichž výdaje snižují. I já se přiřazuji k těm, kteří vás prosí o to, aby návrh zákona byl schválen. Děkuji vám. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

14

Senátor Radko Martínek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové. Chce se mi říct: konečně!, protože musím říct, že já na bázi s tímto zákonem jsem svázán prakticky od prvního kroku, protože jsem dvakrát s několika poslanci předkládal tento návrh, poté jako hejtman Pardubického kraje jsme předkládali návrh tohoto zákona jako Pardubický kraj. A tento zákon vždycky neprošel o pár hlasů, ten poslední dokonce o jeden jediný hlas, a to ještě víceméně omylem, protože dotyčný, který by jinak pro zákon hlasoval, se prostě zdržel mimo Poslaneckou sněmovnu. Celá léta se říká, že boj o tento zákon je boj dvou lobby, že jedna lobby je hasičská a ta druhá pojišťoven. Zatím vždycky lobby pojišťoven, jestli tomu tak je, zvítězila. Až nyní poprvé měla hlasů přece jenom méně. Proč tomu tak je, nevím, jestli je to tím, že se změnilo složení Poslanecké sněmovny. Ale myslím si, že je to především proto, že situace v Hasičském záchranném sboru, ale vůbec v těchto sborech obecně, je nadále neudržitelná. Proč je neudržitelná? Proto, že zcela jednoznačně stát neplní svou funkci a postupně omezuje a omezuje peníze na tuto činnost. Vždycky, když jsou povodně nebo nějaké zásadní problémy, výbuchy atd., pak slyšíte ze všech úst velebit hasiče, jaké to bylo skvělé, jak zasahovali, jak nasazovali své vlastní životy, co všecko dokázali udělat, jakým škodám zabránili. Utečou dva, tři měsíce a v okamžiku, kdy ti samí velebení a chválení přijdou a zeptají se, a z čeho a s čím máme pracovat, tak ti, kteří je chválili, tak většinou mlčí. Abych vám demonstroval, jakým způsobem se stát chová k těmto složkám, tak to uvedu na jednom jediném čísle. Když začínaly kraje, tak stát byl klíčový článek, který dobrovolné hasiče, ale vlastně veškeré hasiče platil ze svého rozpočtu. Příspěvek krajů, které mimochodem v rozpočtovém určení na to nedostaly ani korunu, byl zcela bagatelní. Jaká je situace dnes? Pardubický kraj uplynulé čtyři roky vynakládal každý rok 5 mil. Kč. Nicméně, co je zásadní, je to, že zatímco ze začátku by tato částka byla úplně bagatelní, tak v této chvíli je zcela rozhodující, protože v této chvíli je už podíl státu zcela minoritní. A myslím, že to je víc než zarážející, zejména z toho důvodu, že všichni vědí, že zejména složky dobrovolných hasičů a stav jejich techniky je naprosto neudržitelný v současné době, tak jak to tady kolega Doubrava hovořil o takovýchto autech. A musím tedy říci, že udržet tato auta v pojízdném stavu, aby měla technické zkoušky atd., je malý zázrak. Ale nicméně tento zázrak samozřejmě nefunguje, když je potřeba někam rychle dojet a něco řešit, protože prostě technika je zastaralá. Přitom existuje v České republice v této chvíli už několik dokonce funkčních aut, která jsou mnohem menší, mají stejné možnosti, mohou využívat řidičů, kteří nemají velké oprávnění na kamiony, protože ti už na venkově reálně nejsou. A těmito vozy by bylo možné přezbrojit zejména dvojkové a některé trojkové, ale většinou dvojkové sbory, které jednoznačně zasahují při zásazích, a zdaleka ne jenom při požárech. V současné době zásahy hasičů ze 70 % už jsou zásahy při různých nehodách, především dopravních, ale i jiných, a hasit požár je už víceméně mimořádná záležitost. Je pozoruhodné, jak i odborná veřejnost je v tomto naprosto nevzdělaná. Předminulý týden jsem četl Svět motorů, který odebírám a který považuji za velmi seriózní časopis, a tam se šéfredaktor vyjadřoval proti tomuto zákonu a říká, volně cituji: A už vůbec nechápu, proč se z těchto peněz mají platit dobrovolní hasiči, když ti nikde nevyjíždějí, to dělají jenom profesionálové. Měl tím na mysli k nehodám. Proč by to řidiči měli platit? Neznám v této chvíli statistiku, ale kolik dobrovolných hasičů vyjíždí, zvláště těch sborů, které jsem uváděl, tak bych si troufal tvrdit, že je to značná část zásahů, které oni dělají. 15

Mluví se tady o mnoha věcech, jako například, zdraží se pojistné. Všichni moji předřečníci, kteří tady hovořili, mluvili o tom, jaké mají zisky pojišťovny. To je samozřejmě určitě pravda, a je pozoruhodné, že tyto zisky dosahují, i když každý rok v zásadě zdražují proto, že se jim to tzv. nevyplatí. Jak se jim to může nevyplácet, když každý rok hlásí větší a větší zisky. Nicméně to podstatné v tomto zákonu je podle mého názoru někde úplně jinde, a pojišťovny to moc dobře vědí. Čím lepší bude technické vybavení záchranných sborů, tak tím budou škody menší, to znamená, že bude mnohem méně pojišťovna platit svým klientům, než platí teď. O tom není absolutně pochyb. Vezměte si povodně, vezměte si nehody na silnicích atd. O tomto nechtějí kupodivu pojišťovny vůbec ani slyšet. A v tomto je totiž schováno to, proč mají tak velké zisky, protože to, co odvádějí hasiči a další záchranné sbory, pojišťovny neplatí a to jim zůstává, protože by platily samozřejmě mnohem víc, kdyby tam nikdo nepřijel nebo nezasahoval. Existují samozřejmě dvě koncepce, jakým způsobem se k tomu postavit. První koncepce je taková, že celý hasičský sbor a všechny záchranné složky bude platit stát. Ptám se poté, co tady slyšíme o tom a co vidíme dnes a denně, jak stát omezuje své výdaje: Myslíte si, že je realitou, že stát bude schopen tohle do budoucna platit? No, podle mého názoru zcela jednoznačně ne. A pak je jasné, že ten, kdo to musí platit, že se na tom musí podílet pojišťovny. A zase existují dvě varianty. Jedna je tato, to znamená tento zákon, druhá varianta jim všechno zpoplatní, to znamená veškerý výjezd hasičů prostě zpoplatnit, ale ne tak, jak si to představují, že to bude konkrétní výjezd na konkrétní místo, ale musí se do toho dostat samozřejmě také režijní náklady, protože režijní náklady představují u záchranných složek klíčovou a rozhodující část, protože ty musejí existovat, ať už nějaká záchranná akce je nebo není. Jsem přesvědčen, že tento zákon má bezesporu mnoho znaků toho, že je kompromis. Původně jsme si mysleli, když jsme to představovali, že jednoznačně všechny peníze půjdou na technické vybavení, na nic jiného. Osobně musím říct, že mi nejvíc vadí 15 % na prevenci, BESIP atd., protože to je podle mého názoru jednoznačně záležitost státu. To je jednoznačná prevence a jednoznačná záležitost, kterou by měl platit stát. A myslím si, že je škoda, že tyto peníze nepůjdou právě na technické převybavení záchranných složek, ať už jsou to hasiči, ať dobrovolní nebo profesionální, zdravotníci. Byla tady také jedna veliká akce mediálně působící, jak stát bude vybavovat své profesionály a bude pak auta a techniku předávat těm dobrovolným a tím se všecko vyřeší. Určitě si na tuto kampaň velmi pamatujete. Problém je, že to celé je nesmysl, protože celá řada dobrovolných hasičů auta, která mají profesionálové, vůbec nepotřebuje. Ale oni potřebují taková, aby je mohli opravdu využít a aby je mohli využít k tomu, k čemu jsou, to znamená, aby to byla vozidla prvního zásahu, která tam budou nejdřív a budou řešit situaci do okamžiku, kdy přijedou profesionálové. Nebudu vás už zatěžovat tím, jakým způsobem se omezují stanice profesionálů, resp. kolik vlastně hasičů je, na kolik mají peněz, kolik jich bylo před nedávnem a kolik jich je teď. To je samostatná záležitost. Ale myslím si, že je dobře, že tento zákon bude schválen, přes veškeré výhrady. Je to určitě začátek, protože vývoj zcela jednoznačně podle mého názoru do budoucna půjde tím způsobem, že stát bude opravdu platit nebo podílet se na placení fixních nákladů, a je jednoznačné, že ostatní náklady musejí jít za tím, kdo to spotřebovává, a to jsou pojišťovny ve prospěch svých klientů. Děkuji za pozornost.

16

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Lubomír Franc. Senátor Lubomír Franc: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, od mých předřečníků zde snad už zazněly všechny argumenty, které se vztahují k tomuto zákonu. A já bych si dovolil vás seznámit možná i s pohledem vedení krajů na tento zákon. Budu velmi stručný. Chci jenom konstatovat, že kraje, aspoň Královéhradecký a tak, jak vím od svých kolegů ostatních hejtmanů, jsou pro to, aby tento zákon byl přijat v nezměněné podobě, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Vedení krajů mají přímou zodpovědnost za stav složek Integrovaného záchranného systému, a proto nám velmi záleží na tom, aby byl udělán první krůček k vícezdrojovému financování těchto složek záchranného systému. Bylo tady řečeno, že jde o kompromisní návrh. Já souhlasím s tím, že je to kompromisní návrh, je to návrh, který se vypracovával velmi složitě. Bylo zde řečeno, že se zde angažovaly i kraje, konkrétně Pardubický a Středočeský, angažoval se zde Senát. Vím, že tento návrh není úplně ideální, že by mohly platit různé modifikace, ať už ze strany pojišťoven, které mají připomínky, anebo i ze strany příjemců z garančního fondu, to znamená složek Integrovaného záchranného sboru. Každopádně se velmi přimlouvám na to, aby byl tento zákon přijat tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny, aby začal co nejdříve platit, protože i čerpání prostředků z fondu zábrany škod bude reálné de facto až od roku 2015. Řekl jsem, že budu stručný. Přimlouvám se za přijetí tohoto zákona v té podobě, jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Veleba. Senátor Jan Veleba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechtěl jsem původně mluvit, ale přesto mně dovolte pár poznámek, a sice proto, že ve svém volebním obvodu, což je volební obvod 44, jsem se s hasiči, zejména s těmi dobrovolnými, seznámil, myslím si, velice dobře, vedu s nimi velmi živý kontakt, jejich činnost velice oceňuji. Já mimo podporu toho tady v podstatě nemám co říct, protože všechno podstatné, jak po profesionální stránce, tak po stránce jakoby emotivní tady bylo k hasičům řečeno, ale něco bych přece jenom dodal. Pokud bychom zvažovali, jestli soukromé pojišťovny tento zákon ohrozí nebo neohrozí, nakonec tady byla řečena některá čísla o jejich ziscích. Já nikomu zisk nezávidím, ale pokud by někdo chtěl vědět a udělat si takový emotivnější obrázek o pojišťovnách, tak mu doporučuji jednu malou exkurzi do České pojišťovny v Praze. Zkuste tam jít na jednání, zkuste se tam vyznat v těch obrovských palácích, atd., atd. Já takto nikdy neargumentuji, ale pokládám názor, že by je to mělo nějakým způsobem jako soukromé subjekty v něčem omezit, že by je to mělo poškodit, za velmi lichý. Pokud se týká role hasičů. Přicházím zejména do styku se Sborem dobrovolných hasičů. A mám názor, a pravděpodobně tady neřeknu nic nového, že tito hasiči jsou jedna z nejdůležitějších složek, která na venkově, na vesnici vůbec ještě v současné době zbyla. Je to složka, která plní samozřejmě roli ochrany občanů, jejich majetku, a nejenom občanů, ale i státního majetku, ale která také zejména plní roli výchovnou, roli společenskou, která se účastní společenského života na vesnici. Nic významnějšího se bez nich zkrátka neobejde.

17

Pane předsedající, vyřiďte prosím jednomu z mých předřečníků, že hodnotit tento zákon, že to je byznys dobrovolných hasičů, je hluboká, ale opravdu hluboká neznalost této problematiky, a skoro bych do závorky dal pohrdání těmi, kdo slouží občanům, ač oni slouží občanům za prvé ve svém volnu, a za druhé to dělají bez nároku na mzdu. Tady tedy vůbec nejde o žádný byznys. Tady jde o to, aby to měli jak dělat a aby to mohli dělat profesionálně. Myslím si, že nedáváme bianco šek komisi, my přímo podporujeme hasiče a jejich záslužnou činnost. Moje závěrečná poznámka je, že pokud by v tomto systému – mluvím teď o ekonomice České republiky, mluvím o způsobu řízení státu, který pokládám za destabilizovaný – takže zavádět systémové opatření v destabilizovaném systému, to znamená, aby potřebné prostředky financovala vláda z rozpočtu, který je prázdný, to je iluzorní a alibistický názor, to by se nestalo totiž nikdy. Takže sečteno, podtrženo – tato částka, kterou navrhuje zákon, byť je nedokonalý, souhlasím s tím, ale jestliže už tak dlouho se tento zákon nějakým způsobem snaží prosadit, tak bych doporučoval ho přijmout. Podle mého názoru je třeba tady toto udělat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, já mám jeden problém – vy jste nejmenoval – komu mám tu poznámku předat. Já myslím, že ji ten dotyčný slyšel. Senátor Jan Veleba: Čili coby nováček a ještě ne tak zběhlý, tak samozřejmě panu senátorovi Drymlovi. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane senátore Drymle, doufám, že jste slyšel. Paní první místopředsedkyně Gajdůšková se vzdala práva přednosti, takže slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jenom k těm slovům, která tady byla řečena, chci dodat jednu věc. My jsme tady v Senátu jednou jinou podobu tohoto zákona schválili. A při té připomínce říkám, že jsme schválili, že 60 % prostředků, které by se vybraly z pojištění odpovědnosti, mělo být přiděleno ministerstvu vnitra, a potom jeho prostřednictvím Hasičskému záchrannému sboru a 40 % krajům – řekněme, když to zjednoduším, pro dobrovolné hasiče. S tím jsme souhlasili, a proto mě trošku zaráží, že dneska tady v některých případech je najednou nesouhlas, protože změna, která nastala – a každý z nás to může třeba posuzovat jinak, spočívá pouze v tom, že do přerozdělovacího procesu, který musí vzniknout, pokud financujeme nějakou veřejnou službu, jako například Hasičský záchranný sbor, se nyní dostal privátní subjekt, což je kancelář Asociace pojišťoven. Jediné, co se tím zákonem stává je, že vlastně dneska si i pojišťovny mohou lépe pohlídat to, jakým způsobem budou prostředky - hasičům a případně dalším složkám integrovaného záchranného systému, případně na nějaké vzdělávací projekty - využity. Takže v tomto případě si myslím, že bychom měli zůstat konzistentní a měli bychom tento zákon v této pozměněné podobě podpořit. Místopředseda Senátu Přemysl místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

18

Sobotka: Slovo

má

první

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Přihlásila jsem se až na závěr, abych vychladla, protože kdybych vystoupila těsně po panu senátorovi Drymlovi, tak bych asi byla silně emocionální. Ale nebudu se teď obracet na pana senátora, takže nebudu potřebovat prostřednictví pana předsedajícího… Kladu jen řečnickou otázku – co je populistické na snaze zajistit existenci záchranného systému. Jestliže máme profesionální armádu – a teď doufám, že neprozradím žádné státní tajemství a dobře si pamatuji čísla – asi o 24 tisících mužích a ženách, tak prostě chceme-li dostát jako stát povinnosti zajistit bezpečnost občanů, tak musíme mít v záloze lidi, kteří jsou schopni okamžitého nasazení, jsou fyzicky, psychicky vybaveni, připraveni zasáhnout v případě jakékoliv nepředvídatelné události, jakékoliv katastrofy. Já jsem jako vedoucí odboru školství a kultury musela zpracovávat havarijní plán – tam nebyly požáry. Tam byly možné dopravní nehody s nebezpečným nákladem a spousta jiných věcí, nebo havárie na zimním stadionu, spousta jiných věcí, které si prakticky neuvědomujeme, ale které se mohou dnes a denně stát. A k tomu, abychom zmenšili dopady těchto nepředvídaných událostí, katastrof, nebo živelních katastrof, k tomu prostě musíme mít připravený systém, který dokáže zasáhnout. A dobrovolní hasiči jsou součástí tohoto systému. Nevidím nic populistického na tom, že se snažíme jim zajistit podmínky pro to, aby připraveni byli, aby mohli fungovat, aby splnili úlohu, kterou po nich, jako společnost, chceme. Také mě docela nadzvedla formulace o tom, že jestliže ukládáme tuto povinnost soukromým pojišťovnám, tak zasahujeme do hospodaření soukromých subjektů. Ale vždyť my jsme zákonem zajistili – promiňte mi ten výraz – kšeft těmto pojišťovnám, jestliže máme zákonné pojištění, povinné pojištění, které musí odvést každý. To není jejich byznys, to je úloha, úkol, který formuloval stát. A je naprosto správné, aby se tedy podílely, jestliže toto jsou finance, které dostávají na základě zákona, aby se ze zisku z těchto financí podílely na prevenci, na udržování systému, který mimochodem jim snižuje jejich výdaje. Připadá mi to logické, připadá mi to správné. Je pravda, že bychom se k celému integrovanému záchrannému systému – a já tam počítám i Český červený kříž – měli chovat jako stát mnohem vstřícněji a že bychom jim jako stát měli vytvořit lepší podmínky. Ale toto je jedna z cest, jak zajistit fungování pro tuto chvíli. Pokud dojde k tomu, o čem zde pan senátor Dryml také hovořil, a to je plošnému navýšení pojištění, protože pojišťovny budou argumentovat tím, že se jim zmenšily zisky, tak si myslím, že to je úloha pro Úřad na ochranu hospodářské soutěže, protože přece jsou to soukromé subjekty a tam by měl fungovat trh, tam nemůže dojít k plošnému navýšení. A ještě mi dovolte trošku jiný pohled. A to je spíše přímluva k tomu, aby se stát spolupodílel, respektive vrátil k podpoře jednak dobrovolných hasičů, ale celého toho systému záchranného, podílel trošku více. Jde o to – a konkrétně u dobrovolných hasičů – jde o to, že to jsou organizace, spolky, složky – chcete-li, které fungují téměř na každé obci, aspoň v mém volebním obvodě to takto je. Oni pracují s dětmi, a jestli jste měli možnost být na jejich soutěžích, sledovat to, jak fungují celoročně, pak je tam oceněníhodná ještě jedna věc, a to je to, že vychovávají děti, vychovávají mladé lidi, jednak ve směru fyzické kondice, protože je to sport, jsou to sportovní výkony, ale také je to jeden z mála systémů dneska, které vychovává velmi charakterové vlastnosti. Ti lidé jsou připraveni a jsou vychováváni k tomu, že pracují v týmu, že se musí umět spolehnout jeden na druhého. Že si musí pomoci a to, co je tam zvláště cenné 19

v dnešní době, že jsou ochotni pomoci, kdykoliv, v jakémkoliv čase jsou připraveni pomoci druhému a považuji to za svoji čest, povinnost, za naprostou samozřejmost. A i proto je potřeba dobrovolné hasičské sbory podporovat a celý záchranný systém podporovat. A na závěr ještě jednu poznámku. Byla by obrovská škoda, kdybychom celý tento systém a konkrétně dobrovolné hasiče dostali do situace, kdy se nám spolky rozpadnou, kdy nebudou fungovat. Protože my se jimi můžeme chlubit i na mezinárodní úrovni. Dobrovolní hasiči dosahují pravidelně na světových soutěžích příčky mezi prvními. Je to asi čtyři roky zpátky, byli skutečně první ve světové soutěži a pravidelně se umisťují na těchto místech. Myslím, že se tím můžeme chlubit jako společnost, jako stát - a mohly by se tím chlubit i pojišťovny, jestliže je dobře podpoří. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, já se na tento zákon dívám z tohoto pohledu, jak je přínosný pro naši společnost. Tady jsme projednávali spoustu zákonů, o kterých nejsem přesvědčen, že jsou nejlepší pro naše spoluobčany, ale tento zákon má obrovská plus. Když se podíváte, k čemu bude sloužit. Bude sloužit k tomu, aby všichni účastníci dopravy, to znamená nejen ti, co řídí auta, ale i chodci měli stoprocentní jistotu v tom, že v případě nehody budou řádně zajištěni, protože – modelový případ – dojde k srážce dvou aut a mezitím jedno auto je odraženo na chodce. Takže první po nahlášení přijíždějí hasiči. Hasiči zajišťují nejen dopravu, aby nedošlo k dalším haváriím, zajišťují samozřejmě i vyproštění osob a dávají jim první pomoc. Následně přijíždějí až lékaři, zdravotní pomoc a většinou poslední přijíždí státní policie. To jsou věci, které v podstatě jsou nejen pro účastníky havárie, ale samozřejmě pro pojišťovny mimořádně důležité, protože čím rychleji přijetou hasiči a čím jsou kvalifikovanější, tím méně škod vznikne. Takže mluvit o tom, že pojišťovny budou na tom špatně, to není úplná pravda, protože pojišťovny, čím lépe budou hasiči a integrovaný základní systém zasahovat, tím méně budou platit na náhradách škod. My jsme tady slyšeli slova – prostřednictvím pana předsedajícího – pana senátora Drymla. Jemu občas uběhlo slovo zdravotní pojišťovny. Když se podíváme na systém zdravotních pojišťoven, tak zdravotní pojišťovny platí za prevenci a my tady se dostáváme do situace, že by pojišťovny, které pojišťují ze zákona o odpovědnosti za provoz motorových vozidel, jaksi vůbec se o nějakou prevenci nechtějí starat, přestože prevence je to, co jim přinese nejvíc peněz do kapsy, když se totiž vůbec žádná dopravní nehoda nestane. A v této věci mají dobrovolní hasiči nezastupitelný svůj post, kdy vychovávají mládež nejenom tím, že ji seznamují ohledně požáru, ale zajišťují v podstatě veškeré vzdělávání v rámci bezpečnosti, to znamená i bezpečnosti v dopravě. Takže když u dopravy se objeví někdo, kdo má výcvik od dobrovolných hasičů z mladých, tak si ví rady a zase škoda, která může vzniknout, je minimalizovaná. To znamená i škoda na zdraví, takže je liché, abychom říkali, že prevence nepatří do ranku, co by měla zajišťovat pojišťovna, neboť prevence jim zajišťuje snížení nákladů na další škody. Na závěr bych chtěl říci, že samozřejmě tento zákon podpořím, protože podle mého názoru je to jeden z mnoha dobrých zákonů, který byl navržen a který je ve prospěch této společnosti. Děkuji za pozornost.

20

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Libor Michálek. Senátor Libor Michálek: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Osobně plně podporuji to, aby část pojistného z provozu na pozemních komunikacích byla dávána hasičským sborům. A jak už tady v rámci diskuse zaznívá, riziko, že pojišťovny navýší předepsané hrubé pojistné, já osobně považuji za reálné a mohl bych to tady dokladovat i na koeficientech výběru pojistného z minulých let. Nechci tady čísly zatěžovat, nicméně marže pojišťoven jenom na tomto typu pojištění, a to podotýkám, že u tohoto pojištění jsou marže relativně nízké v porovnání s jinými typy pojištění, tak se pohybují od 32 do 56 % v uplynulých pěti letech. Takže můj návrh je rozhodně podpořit tento zákon, ale pokusit se o pozměňovací návrh, který by limitoval marže pojišťoven řekněme na úrovni 35 %. Takže, jestli se ročně vybírá kolem 15 miliard na tomto typu pojištění, tak aby minimální výplaty dosahovaly alespoň těch 11 miliard korun. Myslím si, že 4 miliardy, které ročně minimálně pojišťovnám zůstávají, jsou celkem slušná částka pro to, aby byly dostatečně kapitálově vybaveny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Josef Řihák. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. My tady projednáváme zákon, který bychom ani projednávat neměli, protože touto problematikou by se měl zabývat především stát, ministerstvo financí a ti, kteří jsou zodpovědní za to, aby nás chránili, aby chránili občany této zemi. Já jsem velmi rád, že tento poslanecký návrh prošel a předpokládám, že projde i Senátem. Jakýkoliv pozměňovací návrh může, kdybychom to vraceli do sněmovny, tak může vést k tomu, že by zase nebylo přijato nic. My bychom se všichni měli oprostit od toho, jestli to bude poslanecký návrh, senátní návrh, jestli to je návrh Pepíka nebo Toníka, nebo Alenky nebo kohokoliv jiného, a podpořit a využít této chvíle, že napříč politickým spektrem jsme schopni se domluvit opravdu na něčem dobrém. Nebudu moci vystupovat, protože tady předřečníci řekli téměř všechno. Víte, velká města nebo kraje se snaží pomáhat integrovanému záchrannému systému jako celku, ale co na těch malých obcích, na obcích, kde se sice slibuje vyšší rozpočtové určení daně, ale peníze už téměř nejsou žádné. Mě mrzí, že tady slyším celou dobu, že my něco dáváme třeba dobrovolným hasičům. My jim přece nic nedáváme, my jim jenom propůjčujeme něco, aby oni mohli dělat to, že budou chránit naše zdraví v případě nutnosti; a naše majetky. My nedáváme nic, s čím oni by si hráli… Jestliže přece chci po někom, aby cokoliv udělal, tak mu musím dát do ruky nějaký dobrý kvalitní nástroj. Jestli má doktor operovat, tak to také nebude dělat jenom rukama, má skalpel, jestli někdo kope díru, tak určitě mu dáme krumpáč, i když i ta díra jde vyhrabat. Oni hasiči dneska jsou snad jediní v Evropě a na světě – naši, kteří jezdí na autech 40 až 50 let starých! A ta auta prostě jezdí, můžeme ještě říci, tak ještě jezděte 5 až 10 let. Ti kluci to dají prostě dohromady, na vesnicích jsou zvyklí to opravovat, a budou to dělat dál, ale byla by to ostuda. Ostuda nás všech! Ale hlavně vlády! Já si myslím, že když se tady tak dohadujeme, tak jediný, kdo z toho má radost, tak jsou určitě naši páni ministři, kteří tuto situaci dávno měli vyřešit! Mě mrzí, že se neustále snižují peníze pro integrovaný záchranný systém. Propouští

21

se tam. Jak říkali tady kolegové, kolik okrsků už se po okresech různě pozavíralo. Myslím si, že to je špatné šetření. Určitě tento zákon také podpořím. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Je mi jasné, že rozdílné názory vzbuzují i různé emoce. Ale na druhé straně bychom si měli zachovat také chladný kalkul. Nikdo tady neřekl, vážení, že financování hasičů, ať už profesionálních, dobrovolných nebo integrovaného záchranného systému je v pořádku a je dobré a že nepotřebují peníze. Ale také na druhé straně je třeba si říci, kdo za to nese zodpovědnost a kdo má plnit úkoly; a kdo zde zklamal a selhal. Je to vláda, je to stát, je to stát, je to ministerstvo financí! Neplní svoje funkce!!! Financování hasičů jde přece přes ministerstvo vnitra! Samozřejmě, že nastane efekt, že se jim opět ubere z peněz, financí ministerstva vnitra a dá se to jinam! U zdravotní služby je to přes kraje a ministerstvo zdravotnictví. Víte dobře, že se letecké záchranné službě podepíše, co se jí podepsalo! To jsou věci, na které poukazuji! Horská služba je financována přes místní rozvoj! A ještě dál bude chtít peníze! Řeknu vám za chvíli, kde je zakopaný pes. Obnova techniky dobrovolných hasičů. Samozřejmě, že je potřeba. Ale je otázka, jestli na to tento stát v této době má. Pokud to tedy tak je – kdo to bude řídit? Kdo bude dělat systémové kroky, a ne nesystémové? Kdo určí, jaká technika se bude kupovat? Bude to v každém kraji jinak? Kdo vlastně toto všechno bude řídit? Zjišťujeme tady, že to bude nějaká komise. Komise o určitých úřednících. Kdo to tedy určí? Mluvím tady o koze. A vážení, vy mnozí z vás, mluvíte o voze. Přečtu vám – fond zábrany škod – na co je určen. Ne na to, co jste tady říkali. Kancelář vytváří fond zábrany škod, který se použije pro zábranu škod vznikajících provozem vozidla. Ne na žádné společenské akce, na dobrovolné akce kulturní atd. Ano, to všechno dobrovolní hasiči dělají. Jsem rád, že to dělají. Ale na toto to přece nemůže být použito! Pokud to bude na to použito, dojde k porušení zákona! Jak budou dobrovolní hasiči jezdit k nehodám? Budou jezdit k nehodám? Kdo je k tomu vyzve? Budou povoláváni k zásahu? Dobrovolných hasičů u zásahů, u dopravních nehod jsem moc neviděl. A když přijedou, tak jsou až druzí, třetí. Ale to jsou naše zkušenosti. Asi někdo jezdí každý po jiných silnicích a vidí jiné nehody. Jak budou požadovat škodu? Jak budou požadovat úhradu nákladu? Jakých, když jsou to dobrovolní hasiči, když nemají plat? Jak se to tedy bude účtovat? Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátorovi Francovi, bude to ne od roku 2015, ale od 1. 5. 2014. Protože pokud zákon vstoupí v platnost, tak vyjde od 1. ledna 2014, musí se naplnit fond nejdříve za první čtvrtletí, tzn. už čtvrtina z toho, co by se mělo odvést, tak bude k dispozici od 1. 5. 2014. Ke kolegyni Gajdůškové, vaším prostřednictvím, pane předsedající, naše armáda, vážená paní senátorko a místopředsedkyně Senátu už dávno nemá 40 tisíc, jak jste se tady asi přeřekla. Když tedy říkáte, že zákonem, tak proč jsme tedy zákonem neomezili to, aby zisky těchto pojišťoven byly jenom do určitého procenta? Tady jsou řešení.

22

Jinak vám přečtu ještě to, co tady píše vláda. Já vládu nepodezírám z toho, že ve vztahu k EU by si něco vymýšlela. Možná, když se poradíte se svým poradcem pro evropské záležitosti, vyjde z toho něco, co bych byl i rád, abychom se nedostali do rozporu s EU. Navrhované opatření představuje pro pojišťovny nepředpokládaný zásah do jejich hospodaření, které je do značné míry určováno právem EU. To ukládá členským státům, a já doufám, že ČR je ještě členský stát, zajistit při provozování pojišťovací činnosti takový postup pojišťoven, aby jejich technické rezervy a celková solventnost zabezpečovaly jejich hlavní úlohu, a to krytí pojistných rizik. Pokud by v činnosti pojišťoven měly být hrazeny i jiné výdaje, a to stanovením zákonné povinnosti, jak je navrhováno, je nutno tato opatření považovat za opatření odporující zásadám činnosti pojišťoven. Cituji jenom to, co tady píše vláda a co tady píší někteří právníci. Jasně jsem řekl, ano, je potřeba financování podpořit. Na druhé straně tady ukazuji na rizika. A to nejdůležitější riziko, které v tomto zákonu vidím, a nevím, jestli to bylo úmyslně nebo nedopatřením je to, že tady nebude žádná kontrola vynakládání více než miliardy ročně. A to mě na tom celém mrzí, že tam bude jenom, že někdo něco bude účtovat. Ale už nikdo nebude kontrolovat, jestli účetnictví je nebo není v pořádku. Možná, že to bude dělat komise. Ale tady žádné pověření k tomu, aby to kontrolovala, není. Ale to nám snad pan předkladatel tady objasní. Abyste byli všichni zklidnění, i já podpořím tento zákon. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, myslím, že ohledně zákona tady bylo řečeno mnohé. Nikdo z nás dnes nepředpokládal, že by tento zákon měl hladké projednávání, o čemž svědčí i trnitá dlouholetá cesta, než sem zákon došel. V každém případě bych chtěla tady říci jednu věc. Jako starostka, která se denně potkává s hasiči, jak profesionálními tak dobrovolnými, věřte tomu, že nikdo z nich to nedělá ve svůj prospěch nebo z nějakého byznysu. Mnohé sbory jsou přes 120 let staré. Vznikaly vždycky po nějakém požáru, po nějakém neštěstí. Věřte tomu, že myšlenka pomoci je vlastně nosnou myšlenkou nezištné pomoci těchto sborů dodnes. To, že k tomu potřebují nějaké technické zabezpečení, je evidentní. I tenkrát to bylo. Technika jde dopředu. Potřeby jsou daleko větší. Pochopitelně tím pádem i náklady rostou. Věřte tomu, že vybavenost jednotlivých sborů je velice různorodá. Tam kde to jenom trošku jde, obec přispěje. Ne všechny sbory jsou schopny dosáhnout na kvalitní materiál a kvalitní dopravní prostředky. Věřte, že není ojedinělé vidět auta 40 let stará v běžném chodu. Je to smutné. Paralyzuje to i nadšení, protože mají pocit, že společnost jejich dobrovolnost, jejich nadšení a ochotu pomoct až tak dobře nevnímá, když se stavíme k potřebám právě takhle odtažitě. Chtěla bych se jich také zastat v jedné věci. Bylo tady jaksi naznačeno, že fond není na společenské, kulturní akce. Ano, hasiči jsou i určitou společenskou složkou v malých vesničkách. Mnohdy jedinou, která dělá kulturní akce. Ale, vážení, oni je dělají také pro to, aby si vůbec na svou činnost vydělali. Kolikrát udělají zábavu, a řeknou, musíme si vydělat na čerpadlo… Protože už na to nemají. Kolikrát vidíte na různých výstavách představitele sboru. Předvádějí jim techniku, a teď se zeptají na cenu. Cena třeba není velká vzhledem ke kvalitě, k funkci. Oni se otočí a jdou pryč. A to je to, co my dlužíme.

23

Chtěla bych říci jednu věc. Vidíte-li havárii – vždycky přijde hasič. Hasičský sbor přijede zabezpečit místo, udělá prvotní kroky. Vyprošťují lidi, vyřezávají je z aut. Já jsem viděla hodně havárek, kdy se čekalo, než někdo vyřeže toho dotyčného, aby ho, až přijede záchranka, mohla naložit. Někdy mají opravdu řekla bych drsné osobní zážitky. To nejsou lidé psychicky na to připravovaní jako profesionálové, ale mnozí z nich k těmto výjezdům vyjíždějí. A za všechny bych vám chtěla říct názor jednoho našeho podnikatele. Chytla mu před dvěma lety provozovna. Prostě nějakým nedopatřením v noci. A on říkal, že děkoval dobrovolným hasičům. Řekl mi: Deset minut byla strašně dlouhá doba. (S pohnutím:) Věřte tomu, já se omlouvám, pro mě jsou hasiči jako srdeční záležitost, věřte tomu, že ti lidé, když jim hoří majetek, se neptají na zisky pojišťoven. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Slovo má pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Já myslím, že kolegyně Gajdůšková, pardon, kolegyně to říkala velmi dobře. Tak je to ve skutečnosti. Já bych byl jenom rád, kdybych mohl uvést některé věci na pravou míru. Horskou službu vůbec nefinancuje ministerstvo kultury, ale ministerstvo pro místní rozvoj. Horská služba je financována systémem, který byl zaveden v roce 2006, kdy jsem byl ministr, a od té doby Horská služba nedostala přidáno ani korunu. Takže od roku 2006 má stejný rozpočet, jaký byl nastaven tehdy. Další halíř nedostala. Je pochopitelné, že i Horská služba se dostává do situace, kdy to bude nutné nějakým způsobem řešit. Ostatně ministerstvo se tím zabývá dlouhodobě, jestli to bude řešit ono ze svého rozpočtu, nebo se na tom bude podílet někdo jiný. Stejně tak řada dalších věcí je vyřešená. Pan kolega Dryml se tady ptal na to, jak budou odměňováni dobrovolní hasiči. To už je dávno vyřešeno. Protože když dělají výjezd, tak je zajištěno, jakým způsobem jsou odměňováni. Není to žádný zázrak, abych vám pravdu řekl. Navíc ještě došlo k různým omezením výhod, které z toho měli. Další věc, která tady byla řečena – já jsem měl bohužel osobně smutnou příležitost, když jsem jel do Brna, za Černou Horou je takový zvláštní kopec, kde těch mrtvých už je opravdu hodně. Já jsem bohužel měl příležitost být u toho, když tam hořeli čtyři lidi v tom autě, a když ostatní, kteří se je snažili vytáhnout, utíkali. Když jsem potom viděl asi po 10 minutách, když už to hořelo, že přijížděla z Černé Hory stará „liazka“, můžu vám říct, že mně bylo na zvracení. A takto to reálně existuje. Jisté je, že na dálnicích se s dobrovolnými hasiči nesetkáte, ale na dvojkách, trojkách jsou to bezesporu oni, kteří tam jsou vždycky první a jsou vybaveni tak, jak jsou vybaveni. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale přinutilo mě k tomu vystoupení pana senátora Drymla. Čili - prostřednictvím pana předsedajícího - k panu senátoru Drymlovi, případně k některým dalším, dvě věci. Jednak, pane senátore, paní kolegyně Gajdůšková nemluvila o 40 tisících vojácích, ale o 24 tisících vojácích. To znamená, řekla to správně. Je potřeba poslouchat. A druhá věc, kterou k tomu chci říci, je to, že představa, že by tady z fondu zábrany škod šly peníze

24

na nějaké společenské akce dobrovolných hasičů, je úplně hloupá. Nenacházím jiné slovo. Situace přece vypadá úplně jinak. Situace je o tom, že kraje a obce dávají peníze dobrovolným hasičům kromě jiného třeba řekněme i na jejich činnost, která souvisí s rozvojem obce, se společenským životem obce atd. A dneska je to tak, že už na to kraje a obce peníze nemají, protože je musí dávat na věci, které souvisejí se škodami, které souvisejí s provozem vozidel. Musí dávat peníze na auta, na výzbroj atd., atd., což je věc, která rozhodně odpovídá účelu fondu zábrany, a směšovat to dohromady a naznačovat tady, že schvalujeme pro dobrovolné a další hasiče peníze na nějaké jejich vedlejší činnosti je nesprávné. Ti hasiči si to nezaslouží. Takže já jsem na jejich obranu vystoupit musel, a byl bych velmi rád, abychom si uvědomili, jak to ve skutečnosti s hasiči funguje, a nepřikládali jim nějaké zištné choutky, když je to naprostý nesmysl! Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, za prvé samozřejmě, že jsem rozuměl ministerstvo pro místní rozvoj, já se omlouvám, vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegu senátorovi Martínkovi. Pokud jsem špatně slyšel, a já doufám, že jsem špatně slyšel, tak je to také dobře, vaším prostřednictvím bych se chtěl tedy omluvit paní senátorce Gajdůškové. Protože 24 a 40 je rozdíl. Ale nesouhlasím, vaším prostřednictvím, s kolegou panem senátorem, který řekl, že ty peníze na to nebudou využity. Vážený pane senátore, ono totiž jde o to, jak to bude účtováno, víte. Pokud to dávají kraje, tak ať si to dávají na jakoukoli činnost, ale tady je fond jasně určen pouze pro řešení nehod, a ne žádné společenské akce. To znamená, že tady se můžou dostat do problémů, že by tyto finance použili na něco jiného, a to už by bylo v rozporu se zákonem. To jsou věci, o kterých se tady bavíme. Protože tady by mělo být jasně odděleno účetnictví – účetnictví, slyšíte dobře – i u dobrovolných hasičů, ona to nejsou jenom pozitiva, ona to budou i nějaká negativa, kde by měli jasně vést pro kontrolu, pro to, co já zdůrazňuji, jaké peníze byly použity v souvislosti s tím, odkud peníze přišly. To znamená, pokud dostanou od kraje na jejich činnost, tak je jasné, že do toho můžou započítat i společenskou činnost. Pokud ale na druhé straně – a je otázka, jestli ji budou dělat, když budou mít hodně peněz, ale já věřím, že dále, protože to není jenom o penězích, ale pokud dostanou tyto peníze z jiných zdrojů, tak tady musí přísně odlišit v účetnictví, na co to vydali. Jsem zvědav, a doufám, že se dočkám odpovědi, kdo to bude kontrolovat, jakým způsobem a jak bude účetnictví vedeno, hlavně u dobrovolných hasičů a i u hasičů, kteří jsou ve státní správě. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a nejmenovanému senátorovi vzkazuji, aby si poslechl, co řekl, nebo přečetl následně ve stenu. Slovo má pan senátor František Bublan. Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, my jsme asi před 12 lety, jestli se nemýlím, přijali zákon o Integrovaném záchranném systému. Ten zákon, to mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti, nám záviděly země ve střední Evropě a dokonce si ho od nás opisovaly. U nás se ten systém postupně vyvíjel, samozřejmě se zdokonaloval, trošku se vylepšoval a stálo to velké peníze. Byly doby, nechci teď moc vzpomínat, kdy ministerstvo

25

vnitra mělo k dispozici 55 – 56 miliard. Dneska je to o 10 miliard méně, to se někde projeví. Byly doby, kdy ministr vnitra měl k dispozici 100 nebo někdy i 200 milionů určených doslova na vybavení techniky pro dobrovolné hasiče, a ty rozděloval obcím, které si o to požádaly. Ta doba už je dávno pryč a víme, jak to dneska vypadá s rozpočtem, jak to vypadá s finanční pomocí. Takže spojení s pojišťovnami já docela vítám a nemyslím si, že by bylo tak úplně od věci. Sice se to netýká povinného určení, ale i dnes pojišťovny, když pojišťují nějaký majetek, nebo nějakou provozovnu – tak výše pojistného se řídí vzdáleností od nejbližšího Hasičského záchranného sboru. Čím blíže provozovna stojí u toho sboru, tak tím je pojistka nižší, protože je předpoklad, že hasiči přijedou včas a že majetek zachrání. Takže v duchu této myšlenky si myslím, že zákon, i když není ideální, má své opodstatnění a já věřím tomu, že do budoucna nastane ještě taková větší součinnost mezi pojišťovnami, protože ony dneska dostávají od policie hotový protokol, vlastně už s ním pracují, nemusí vysílat své likvidátory k nehodám apod. Takže to, že budou financovat, a dobrovolně financovat, respektive ze zákona, ale budou to dělat s myšlenkou toho, že jim to prospívá, to je jenom dobře, měli bychom to podpořit a už bychom možná diskusi mohli trošku omezit. Protože všichni jsme se k tomu kladně vyjádřili a já věřím tomu, že zákon nejen projde, ale že bude mít také své velmi pozitivní naplnění. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo se nehlásí, končím rozpravu. Slovo má pan navrhovatel – pan poslanec Tejc. Já se omlouvám, pan senátor Petr Vícha chce s něčím vystoupit? Už nechce. Děkuji. Takže omlouvám se, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Děkuji za proběhlou debatu těm, kteří návrh zákona podpořili i těm, kteří vyjádřili věcné připomínky. Nepochybně každý z nás, pokud by zákon psal sám podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, tak by jej napsal trošku jinak. Jak již bylo několikrát řečeno, kompromis se nacházel těžko, alel nakonec se našel a já myslím, že obstojí v těch návrzích, které byly předkládány jako kompromis dobrý. Dovolím si reagovat na některé připomínky a otázky, které v diskusi zazněly, a omlouvám se, že na ně budu reagovat postupně, jak zazněly, tedy nepůjde úplně vždy o souvislý projev. Pokud se týká oné komise, komise by neměla mít žádné podstatné náklady. Česká kancelář pojistitelů by měla stanovit statut a měla by také poskytnout prostory pro jednání této komise. Členové této komise nebudou mít žádnou, ale opravdu žádnou odměnu za činnost v této komisi. To znamená, nevznikají žádné náklady, a pokud jakékoli marginální náklady za činnost této komise vzniknou, půjdou k tíži České kanceláře pojistitelů. Za druhé komise nebude rozhodovat, až na jednu výjimku, tedy projektů v oblasti bezpečnosti dopravy, o konkrétním využití prostředků. Ona pouze stanoví, jaké procento pro daný rok bude použito ve prospěch hasičů Integrovaného záchranného systému, dobrovolných hasičů apod. Jednoduše řečeno, to je vysvětlení, proč tam není částka 100 %, ale 90 %. Dám příklad. je tam nejméně 60 % pro dobrovolné hasiče. Promiňte, pro hasiče. Znamená to tedy, že těch 60 % může být zvýšeno na 65 % nebo 70 %, ale nikdy nemůže být sníženo pod hranici 60 %. Stejně tak v případě dobrovolných hasičů můžeme se dostat za 5, 10 let fungování tohoto systému do situace, že tato komise nazná, že je vhodné podpořit více dobrovolné hasiče, a nebude to tedy 20 % z té částky, která připadá na hasiče jako celek, ale třeba 40 % nebo 60 %. O tom bude

26

rozhodovat komise. Proto tento poměr, který nedává 100 %, protože kdyby dával 100 %, tak už neumožňuje komisi žádné rozhodování. Takže to jen na vysvětlenou k tomuto bodu. Pokud se týká kontroly, tak by měla být prováděna za prvé podle zákona o rozpočtových pravidlech. To znamená, ta samozřejmě platí i nadále a budou se vztahovat i na tento případ, ale především je to stanoveno v bodu 5, promiňte, v odstavci 5 § 23a zákona, kdy – budu citovat zákon: Příjemce prostředků z fondu zábrany škod, tedy například Hasičský záchranný sbor, je povinen poskytnout komisi na její vyžádání veškeré informace a doklady týkající se použití finančních prostředků z tohoto fondu a umožnit jí provedení kontroly použití prostředků z fondu. V případě neprokázání použití těchto prostředků nebo porušení účelu jejich použití je příjemce povinen tyto prostředky vrátit do fondu zábrany škod. To znamená, je tady kontrola. Podle mého názoru je správné, že na této kontrole se bude podílet komise. A je správné, že v této komisi budou zastoupeni i zástupci pojišťoven, kteří samozřejmě budou mít zájem na tom, aby prostředky, které pojišťovny poskytnou, skutečně směřovaly do cílů a účelů zákona, aby skutečně znamenaly snížení výdajů pojišťoven na případné další plnění. Stejně tak zákon jednoznačně říká, na co je možné použít prostředky. Konkrétně, a to bude zřejmě největší část prostředků, na pořízení techniky nebo věcných prostředků potřebných pro činnost základních složek Integrovaného záchranného systému a ostatních složek Integrovaného záchranného systému poskytujících plánovanou pomoc na vyžádání v oblasti zábrany a prevence škod z provozu vozidel. Marginální část by mohla jít například nejen na podporu vzdělávání v oblasti dopravy, to je skutečně mizivá částka, nicméně může být použita, a to si myslím, že by stálo za debatu do budoucna při aplikaci tohoto zákona, například na úpravu nebezpečných křižovatek, kterých je stále dost a řada obcí a měst nemá dostatek prostředků na to, aby například křižovatky, kde dochází pravidelně ke ztrátě na životech, upravila technicky tak, aby k takovým situacím nedostávalo. Nepochybně to jsou částky, které se násobně vrátí nejen těm, kteří budou ušetřeni na životech, případně na zraněních, ale vrací se i ekonomicky právě tím, že nebudou následně placeny tyto škody pojišťovnami. Návrh zákona získal – v uvozovkách, jak už tady bylo řečeno – jen 88 hlasů v Poslanecké sněmovně, ale nikoli z 200 přítomných, to by logicky nemohl být schválen, ale 88 hlasů proti 34, jak už správně uvedl pan senátor Látka. Jednoduše řečeno, myslím, že není tajemstvím, že někteří kolegové, kteří nechtěli úplně respektovat rozhodnutí svého poslaneckého klubu, vyjádřili svůj postoj k zákonu tím, že se odhlásili svým hlasovacím zařízením, snížili tedy kvorum a nehlasovali proti nebo se nezdrželi, ale vyjádřili takto postoj pro tento zákon. Proto mimořádně nízký počet poslanců hlasujících. Ale myslím si, že poměr 88 ku 34 vyjádřil jasnou vůli Poslanecké sněmovny tento návrh přijmout. Vláda nesouhlasila s návrhem zákona, to je určitě pravda. Nicméně vláda nesouhlasila s návrhem zákona tím původním, který byl předložen a který byl ve velmi podobné verzi, jako návrh zákona, který přicházel ze Senátu, a i to byl důvod, proč jsme jednali například s ministerstvem financí, které určitým způsobem bylo moderátorem komunikace mezi poslanci a pojišťovnami a bylo také autorem části legislativního řešení. Rozhodně si myslím, že prostředky, které budou vybrány, a měl by to být jednoduchý počet, jestliže 20 miliard Kč, přibližně, někdy je to 23, někdy je to 19 miliard, ta částka se postupně spíše zvyšuje z toho vybraného pojištění, jestliže se ročně vybere přes 20 miliard Kč, tak jednoduše je to 600 milionů Kč, které by měly jít do základního pilíře. Pak je druhá částka, tam je odhad asi 300 milionů 27

Kč, to je další, to jsou náklady na konkrétní výjezdy. A zase – není to tak, že by si dobrovolní hasiči sami vybrali, že někam pojedou a potom pošlou fakturu. Je to tak, že musí být vyžádáni operačním střediskem Hasičského záchranného sboru nebo krizové linky, která samozřejmě tyto dobrovolné hasiče bude vyžadovat na konkrétní místo. Navíc už v této souvislosti platí podobná úprava, nicméně je administrativně velmi náročná, pro Hasičský záchranný sbor, není úplně přehledná a myslíme si, že tohle je řešení, které je správné. Navíc těch 300 milionů Kč nebude odvedeno zcela, protože pojišťovny získávají také částečně kompenzaci úlevou na daních. Takže v tomto smyslu to není čistá částka, o kterou pojišťovny "přijdou". Rozhodně platí to, co tady řekla i paní místopředsedkyně Gajdůšková, že se nejedná úplně o typické soukromé podnikání. Protože každý je povinen uzavřít povinné ručení, pokud chce s vozidlem jezdit. V tomto smyslu si myslím, že určitým způsobem zásah státu není takovým, který by narušoval tuto svobodu podnikání. Padlo tady několikrát téma dobrovolných hasičů. Každý z nás politiků určitě jezdí po svém volebním obvodu. Já se snažím s ohledem na zaměření výboru, ve kterém jsem členem, navštěvovat o to více hasiče, ať už profesionální nebo dobrovolné, a skutečně ta úroveň, a padlo to tady několikrát, je jiná. Rozhodně si nemyslím, že pokud by dobrovolní hasiči získali podobné prostředky, že by bylo možné je srovnávat například s Městskou policií v Praze, že by si snad za ty prostředky kupovali vznášedla. Myslím si, že budou rádi, pokud budou moci obnovit techniku, případně alespoň opravit techniku, kterou mají a která někdy se skutečně hodí spíše do muzea než na cesty a na záchranu životů, ale stále slouží. Rozhodně bych nebral jako bernou minci informaci některých – opakuji některých – médií, že nepochybně dojde ke zdražení povinného ručení, už proto, že většina médií, která se proti tomuto postavila, jsou zřejmě shodou okolností média, kde se vyskytuje velké množství inzerce komerčních pojišťoven, například právě na poskytování pojištění odpovědnosti, tedy povinného ručení. Takže v tomto je nechci podezřívat, ale shoda je jistě náhodná, že se takto jednoznačně vyhranila. Stojí určitě za uvážení to, co zde sdělil pan senátor Michálek, to je otázka například regulace provizí pojišťoven. Já bych s tím určitě souhlasil, ale nebylo ani ambicí předkladatelů, ale ani ve schopnostech předkladatelů, poslanců, upravit to, co by zřejmě mělo vycházet z návrhů ministerstva financí a co by se mělo týkat nejen tohoto druhu pojištění. Ale souhlasím s tím, že tohle je věc, která bude muset být řešena. Myslím si, že pokud dojde k jakémukoli zdražení povinného ručení s odkazem právě na tento zákon, při takto velkém finančním polštáři, o kterém jsme hovořili, tak je to věc, která musí být okamžitě řešena. Nikdo totiž nemůže být na jedné straně nucen, aby podnikal se ztrátou, pak toho podnikání může svobodně zanechat, anebo musí existovat regulace, pokud to pojištění je postaveno na povinnosti ze zákona. V tomto případě největší problém, který já osobně vnímám, je, že pojišťovny odkazují na rozdíl mezi vybraným pojištěním a výplatou, která se někdy pohybuje zhruba mezi 23 miliardami, a řekněme 13 vyplacenými, to znamená, přibližně v posledních 10 letech se částka pohybovala od 7 do 10 miliard Kč plus každý rok, na to, že oni do této částky musí zahrnout tzv. budoucí rizika. Výpočet těchto budoucích rizik provádí v tomto státě možná 10 – 15 lidí, kteří jsou schopni tento výpočet učinit, a nepochybně je potřeba se podívat na to, jestli výpočet je správný a jestli skutečně pojišťovny takto nadsazují své náklady, anebo jde o oprávněný

28

požadavek. Já jsem přesvědčen, že pojištění, které ročně vybere téměř dvakrát tolik, než vydá, tak rozhodně efektivní není. V tomto smyslu je to ode mne alespoň určitý zdvižený prst pojišťovnám, pokud by chtěly na základě tohoto zákona zvýšit pojištění a přenést toto na občany, že není žádná garance toho, že by nemuselo dojít v budoucnu ke změně zákona a že by například o tento podle mého názoru lukrativní byznys pojišťovny nemusely přijít, pokud se nezachovají tak, jak by se zachovat měly. To znamená nést náklady, které by jim následně měly být i sníženy. To je asi vše, co jsem k tomuto chtěl říct. Jak říkám, návrh zákona určitě může doznat změn v průběhu praxe. My jsme se snažili o to, aby byl maximální konsensus právě i s pojišťovnami. Původní návrh neobsahoval žádnou komisi, obsahoval pouhý transfer prostředků od pojišťoven ke státu. Na druhé straně nám připadlo spravedlivé, aby pojišťovny také měly určitým způsobem možnost hovořit do toho, kolik prostředků a kam by mělo být nasměrováno. Ale zejména aby měly na starost kontrolní roli, aby kontrolovaly, zda prostředky se utrácejí efektivně a zda se utrácení v souladu s tímto zákonem. Děkuji ještě jednou za pozornost. Děkuji za diskusi, která tady proběhla. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v diskusi vystoupilo 15 senátorů a senátorek, z toho 3 vystoupili dvakrát, jeden senátor vystoupil třikrát. Já bych chtěl závěrem říci, že většina se vyslovila pro, jiný návrh nezazněl. Chtěl bych říci, že v rámci plošných škrtů, které v současném období provádí vláda, dochází doslova k destrukci státní správy. Je obrovská nervozita, to mi starostové potvrdí, na úřadech i mezi občany a aspoň tady v této jedné oblasti přijetím zákona v oblasti požárních sborů přispějeme k uklidnění společnosti a k uklidnění nervozity, která u těchto lidí je. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Mám jediný návrh – schválit. O tom budeme za chvilku hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 64, proti 0. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane poslanče. Děkuji i garančnímu zpravodajovi. Máme další bod, to je 3. Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2012 (senátní tisk č. 72) Máme to jako tisk č. 72. Nejprve musíme podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Petrušky Šustrové. Nechám o tom hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 50, proti 0. Návrh byl schválen.

29

Vítám paní Petrušku Šustrovou, předsedkyni Rady ústavu a prosím, aby nás seznámila s výroční zprávou. Petruška Šustrová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobré poledne vám přeji. Děkuji za pozvání do tohoto ctihodného sboru. Výroční zpráva za rok 2012, která líčí činnost Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek v loňském roce, byla předložena, tak jak rozhodla nová rada, do konce února letošního roku. My jsme zprávu vraceli vedení Ústavu pro studium totalitních režimů k přepracování, protože jsme nebyli spokojeni s její podobou. Popravdě řečeno Rada nebyla dokonale spokojená ani nyní, ale rozhodli jsme se předložit zprávu do konce prvního kvartálu následujícího roku, aby se nejednalo o záležitosti, která už je dávno vymizelá z paměti. Zároveň bych vám ráda sdělila, že se Rada rozhodla otevřít svá jednání veřejnosti, neboť se domníváme, že jednáme za veřejné peníze a veřejnost by tedy měla mít o našem jednání nějakou evidenci a mohla by se ho i účastnit nebo ho sledovat ve zvukovém záznamu hned druhý den na webových stránkách ÚSTR. To, s čím ve zprávě nejsme úplně spokojeni, jsem objasnila na výborech. A jen ve stručnosti vám řeknu, že pokládáme některá vylíčení ha nekonkrétní. Zpráva je poměrně rozsáhlá a domníváme se, že by měla mít trochu jinou strukturu, kterou hodláme v průběhu roku připravit a navrhnout, aby příští výroční zprávy už mohly být přehlednější. Představuji si asi to, že by zpráva neměla téměř 90 stránek, jako má, tedy fakticky měla, ale že by to byla zpráva a všechna konkréta by byla obsažena v přílohách. Domníváme se, že řada konkrétních záležitostí není příliš objasněna, nedozvíme se například o tom, jak se naplňují mezinárodní styky. Novou Radu nebo Radu v obměněném složení znepokojila velká zaměstnanecká fluktuace, zejména v oblasti vědecké. Ale to jsou všechno jednotlivosti, které, jak se domnívám, bude potřeba řešit s vedením ÚSTR a netřeba tím znepokojovat Senát. Myslím, že více není třeba k této zprávě dodávat. Doufám, že jsem vám to objasnila. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byly určen ústavně-právní výbor. Usnesení má č. 72/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil, který má slov. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, paní předsedkyně Rady, milé kolegyně, vážení kolegové. Opomenu-li zpravodajskotechnickou část zprávy, kdy kdo komu co postoupil, chtěl bych vás informovat, jak už tady paní předsedkyně říkala, zpráva je poměrně obsáhlá. V úvodním slově mluví paní předsedkyně, hlavní myšlenky řekla ve svém vystoupení u nás v Senátu. Pak následuje úvodní slovo Daniela Hermana, v roce 2012 ředitele ÚSTR. Upozorňuji, že budu-li mluvit o Ústavu, mám samozřejmě na mysli Ústav pro studium totalitních režimů, budu-li mluvit o Archivu, budu mít vždycky na mysli Archiv bezpečnostních složek. Pan ředitel považuje rok 2012 – cituji – za dosavadní vrchol činnosti obou partnerských institucí. Má tím na mysli Ústav a Archiv. Mluví o konsolidaci a kvalitě manažerského týmu, vzrůstající kvalitě odborných výstupů apod. Rok 2012 oproti předcházejícím rokům přinesl navíc Ústavu i Archivu nové povinnosti vyplývající ze zákona č. 262/201 Sb., o účastnících odboje a odporu proti

30

komunismu. Konstatuji, že díky maximálně kvalitnímu výkonu úseku digitalizace se podařilo tuto situaci zvládnout řádně a v potřebných termínech. Z příloh, resp. z tabulek můžete ve zprávě vyčíst, kolik dělali tzv. lustrací, jak dlouho jedno lustrování trvalo. Uvítal jsem, že na připomínku Senátu přikročili k personálnímu odbornému posílení úseku zkoumání doby nesvobody v letech 1938 až 1945. Pak se ve zprávě konstatuje, že Rada Ústavu se sešla v roce 2012 desetkrát, z toho nejdůležitější jednání bylo v červnu, kdy Rada vyjádřila souhlas se jmenováním nové ředitelky Archivu, a potom v prosinci, kdy Rada ústavu schválila plán činnosti pro následující rok. Vedle samotného Ústavu působí třináctičlenná Vědecká rada. V loňském roce byl předsedou pan prof. Michael Kraus. Působí tam ještě 24členné poradní kolegium ředitele Ústavu, kdy byl předsedou pan Miroslav Lehký. Mluví se tady o funkci kanceláře Ústavu, o spolupráci s institucemi v České republice, zvláště pak s knihovnou Václava Havla, Národním filmovým archivem, Etickou komisí vlády ČR a samozřejmě i s námi, se Senátem. V oblasti mezinárodní spolupráce je jmenována univerzita v Bostonu, Laurův archiv a hlavně pak tzv. Platforma evropské paměti a svědomí, o jejichž existenci jsem vám tady říkal vloni, když tu byla zpráva předkládána. Dále byste se mohli dočíst o prioritních badatelských projektech, o jednotné výzkumné, badatelské a dokumentační činnosti. Jsou tu popsány a vyjmenovány badatelské a dokumentační projekty. V oblasti vzdělávací činnosti mne zaujala činnost Ústavu při přípravě metodických materiálů pro školy. Organizovaly se letní školy moderních dějin pro učitele, a to i mimo Prahu. Najdete tam celý výčet výstavních činností, publikačních činností. Mluví se tam o mezinárodních workshopech, hlavně v oblasti Visegrádu. Velká část je věnována převodu archiválií a dokumentů do elektronické podoby, tedy tzv. digitalizaci. Pro zajímavost, uvádím se tady přes 4 miliony převedených souborů, kdy zhruba ze dvou třetin to činí tzv. mikrografické předlohy a z jedné třetiny vlastní papírové předlohy. Část výroční zprávy je věnována činnosti Archivu bezpečnostních složek. Už jsem říkal, že v polovině roku ředitel Ústavu jmenoval novou ředitelku Archivu. Mluví se tam o získávání budov do vlastnictví Archivu od ministerstva obrany, o nutnosti dalších investic. Mluví se tu o počtu zaměstnanců. Vlastní Archiv jich měl ke konci roku 126, tedy o 3 méně než v předchozím období. Najdete si tady v tabulkách přehled, kolik bylo badatelů v jednotlivých knihovnách, kolik badatelských návštěv, kolik bylo předloženo svazků apod. Další část je věnována vědecké, badatelské a publikační činnosti, mezinárodní spolupráci. Snad jenom strohé konstatování co se týká hospodaření. Rozpočtová kapitola byla čerpána na necelých 98 %. Milé kolegyně, vážení kolegové, ještě bych tady mohl určitě mluvit dost dlouho. Na rozdíl od paní předsedkyně si myslím, že zpráva je přehledná, byť více než statistika dle mého soudu se pohybuje v hranici nechci říci beletrie, ale nějakému jinému slohovému útvaru. Předpokládám, že Rada dostojí svému cíli a úmyslu předkládat zprávu vždycky alespoň do konce čtvrtletí následujícího roku a jakou zvolí osnovu zprávy, bude skutečně na ní. Považoval bych toto za dostatečné seznámení vás s obsahem výroční zprávy, ostatní v případné diskuzi. Děkuji zatím za pozornost.

31

Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petici paní senátorka Hana Doupovcová. Ano, přeje. Paní senátorko, máte slovo Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji. Paní místopředsedkyně, paní předsedkyně Rady, kolegové a kolegyně. Pan senátor Nenutil všechny věci shrnul velmi dobře. Já bych jenom pro ucelenou informaci chtěla říci, že jsme výroční zprávu probírali na 8. schůzi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice 25. dubna 2013. My jsme taktéž zhodnotili zprávu Ústavu a za pozitivum oproti loňskému roku považujeme to, že zpráva byla předložena ve včasnějším termínu, jak jsme požadovali. Za pozitivum oproti minulému roku považujeme i to, že zasedání Rady jsou veřejnosti otevřená. Zpráva je rozdělena do dvou částí, na část, která se týká Ústavu a část, která se týká Archivu bezpečnostních složek. Tady již bylo řečeno, že nová povinnost Archivu bezpečnostních složek vyplývá ze zákona o účastnících odboje proti komunismu. Jenom shrnu, že nejvyšším orgánem je Rada, která má 7 členů, je volena Senátem na pětileté období. Dalším orgánem je Vědecká rada a v roce 2009 bylo zřízeno Poradní kolegium ředitelem Hermanem od roku 2010. Problematiku ÚSTR jsme měli na našem školském výboru už poněkolikáté. Touto zprávou jsme se zabývali docela detailně. Tady jsme se shodli na tom, že u záležitostí, které se týkají spolupráce s institucemi v rámci České republiky, chybí nám tam spolupráce s akademickou obcí, s vysokými školami. A u záležitosti, která se týká badatelské a dokumentační činnosti, tam nám u dlouhodobých projektů chybějí vlastně řešitelské týmy, stanovení zodpovědné osoby, která daný projekt zaštiťuje. Školský výbor se k tomu sešel 25. dubna 2013 na své 8. schůzi, jak jsem již uvedla, a přijal usnesení, které má 4 body. Výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2012 vzít na vědomí s výhradami, II. konstatuje, že Výroční zpráva za rok 2012 obsahuje řadu nedostatků v oblasti popisu prováděných činností a aktivit a jejich seznam je uveden v příloze tohoto usnesení, III. rozhodl, že problematice Ústavu pro studium totalitních režimů se bude i nadále věnovat, IV. určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku č. 72 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Hanu Doupovcovou. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Prvním přihlášeným je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedkyně, vážená paní místopředsedkyně Senátu, kolegyně a kolegové. Zaměřil jsem se na seznam nedostatků, který sepsal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a

32

petice a má je zde v příloze, která nám byla předložena a kterou paní kolegyně Doupovcová okomentovala. V prvním bodu tady je, že Výroční zpráva nedostatečně popisuje spolupráci s institucemi v rámci České republiky i zahraničními institucemi, že je pouze uveden výčet spoluprací, jako kdy je to dostatečné, jestli je to 20 stran nebo 80 stran nebo 150 stran. Myslím si, že je to tam popsáno dostatečně. Jestli jste to skutečně někdo četl, tak tam najdete verbální popis spoluprací s jednotlivými institucemi, včetně akademické obce, jako je třeba Ústav pro soudobé dějiny, a s dalšími institucemi. A pak je v příloze č. 2 a 3 – možná, že někdo k této příloze nedošel – celý soupis spolupráce jak s domácími, tak i zahraničními institucemi. Nebudu debatovat o bodu č. 2 usnesení – Výroční zpráva vykazuje nedostatky v oblasti personální politiky, kdy není objasněna deklarovaná potřeba úspor a zároveň navýšení počtu zaměstnanců. Pro mne to nic neříká. Vím, že odešlo 18 zaměstnanců, 19 jich nastoupilo. Jestli tato informace míří k tomu, že když byly úspory, tak je nabráno více zaměstnanců, tak si uvědomme, že Ústav dostal další úkoly od státu v oblasti třetího odboje, to znamená, že musel někde počet pracovníků navýšit. V bodu 3 přílohy usnesení se říká: Dále jsou značné nedostatky v oblasti výzkumné, badatelské a dokumentační činnosti. U projektů nejsou uvedena jména řešitelů a není zřejmé, jaké mají být jejich výsledky. Nejsou ta jména, je to pravda, ale jsou tam oddělení, která zpracovávají tyto jednotlivé úkoly, jednotlivé úkoly jsou tam popsány a nevím, jestli je dostatečným cílem, když někdo napíše, že výsledkem má být biografický slovník například funkcionářů Komunistické strany Československa. Já to považuji rozhodně za dostatečné. Když si to přečtete, tak dílčí výsledky těchto jednotlivých úkolů jsou prezentovány na seminářích a jsou prezentovány na konferencích i na konferencích s mezinárodní účastí. A myslím si, že toto je zrovna to nejlepší, co takový Ústav může dělat, že dílčí výsledky prezentuje navenek a nechává je otevřené diskusi, tak aby mohl řádně pokračovat v plnění vědeckovýzkumného úkolu. Počkám si pak na podrobnou diskusi a poprosil bych, abychom se k ní dostali, kde bych navrhl – zatím jsem žádný návrh neslyšel od obou výborů – že Senát bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2012. Řeknu to ale za chvíli, jestli se dostaneme k tomu, aby byla podrobná rozprava. Děkuji vám. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore, musím se omluvit. Řekla jsem, že otevírám obecnou rozpravu, ale tady je jenom jedna rozprava, takže návrh jste podal a považuji ho za podaný, ano? (Senátor Tomáš Grulich souhlasí.) Děkuji. Dále nemám již nikoho přihlášeného do rozpravy, rozpravu tedy končím. Ptám se paní předsedkyně, zda se chce ještě vyjádřit na závěr. Nechce. Musím se zeptat ještě paní zpravodajky výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jestli se chce vyjádřit. Paní senátorka také nechce. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já jsem vás neseznamoval s usnesením ústavně-právního výboru, protože vám bylo rozdáno, nicméně ústavně-právní výbor v usnesení doporučuje vzít Výroční zprávu ÚSTR na vědomí. Nyní jsem tedy splnil svoji poslední úlohu zpravodaje.

33

Navrhuji tedy hlasovat o usnesení garančního výboru, tedy vzít Výroční zprávu ÚSTR na vědomí. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane senátore, svolám tedy všechny k hlasování. Ještě pan garanční zpravodaj, než zahájím hlasování, upřesní, o čem vlastně budeme hlasovat. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji. Vzhledem k tomu, že existují dvě rozdílná usnesení – usnesení garančního výboru, tedy ÚPV, s kterým jsem vás seznámil; to doporučuje vzít výroční zprávu na vědomí. Usnesení VVVK doporučuje vzít výroční zprávu na vědomí s výhradami plus dvěma doprovodnými body, s kterými vás tady seznámila paní senátorka Doupovcová. Navrhuji, aby se hlasovalo nejprve o usnesení VVVK… (Hlasy z pléna, poznámky.) Dobře, omlouvám se, mohl bych být zkušenější – na poznámku… Navrhuji tedy, aby hlasovalo nejprve o usnesení garančního – tedy ÚPV – vzít na vědomí. V případě, že nebude přijato, potom o usnesení VVVK – vzít výroční zprávu na vědomí s výhradami. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. Víme v této chvíli, o čem budeme hlasovat. K hlasování jsme se svolali. Budeme hlasovat v této chvíli o návrhu garančního výboru – vzít zprávu na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 28, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy pokračovat v hlasování. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu VVVK. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 58 přítomných senátorek a senátorů se při kvoru 30 pro vyslovilo 29, proti bylo 12. Návrh nebyl přijat. Konstatuji tedy, že jsme nepřijali k této zprávě žádné usnesení. Děkuji paní předsedkyni, přeji úspěch do další práce. Děkuji zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 4. Návrh zákona o Květnovém povstání českého lidu (senátní tisk č. 84) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 84. Návrh uvede senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že tento tisk je senátní návrh 34

zákona (původně se jmenoval "zákon o Českém národním povstání") a věnovali jsme tomu několik sezení, vlastní seminář – seznámím vás s obsahem znění, tak jak byl nakonec odhlasován v Poslanecké sněmovně. Jestliže naším prvotním cílem bylo stanovit 5. květen jako významný den, a přejmenovat z Květnového povstání českého lidu na České národní povstání, a ocenit dosud žijící účastníky právě toho povstání pamětními medailemi, pak po roční peripetii v Poslanecké sněmovně byl Senát úspěšný asi z poloviny. Nepodařilo se přesvědčit poslance o tom, že 5. květen by se mohl jmenovat jako České národní povstání. S ostatním návrhy pak už poslanci souhlasili. Chápu, že nebyly naplněny základní cíle, s kterými byl v Senátu zákon projednáván, a byť s těžkým srdcem, vás žádám, abychom vyslovili souhlas s návrhem zákona o Květnovém povstání českého lidu tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Během roku, kdy jsme návrh zákon projednávali, opět výrazně klesl počet žijících přímých účastníků květnového povstání. Budeme-li se zákonem zabývat stejně dlouho ještě do budoucna, je to smutné, ale asi pak už bychom neměli komu pamětní odznaky předat. Prosím vás, abyste podpořili návrh tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 84/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, VVVK se návrhem zákona o Květnovém povstání českého lidu zabýval na své 8. schůzi 25. dubna. Tentokrát neproběhla v podstatě žádná diskuse, jak už tady bylo řečeno. Z důvodu časového jsme nechali návrh, jaký byl, v té podobě. Proto se pouze omezím na přijaté usnesení. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Marcela Chládka, po odůvodnění návrhu zákona senátorem Miroslavem Nenutilem, zástupcem navrhovatelů, zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 84 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Homolku, což nyní činím. Děkuji zatím za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat. Pan zpravodaj asi také ne. Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám všechny do sálu. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

35

Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona o Květnovém povstání českého lidu, jak nám byl v této chvíli postoupen Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 58 senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu navrhovateli. Jsem ráda, že tento návrh zákona prošel. Děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím. Kolegyně a kolegové, protože je 13.00 hodin – a jednáme od rána, vyhlašuji… (Hlasy z pléna.) Dobře – požadavek z pléna, ještě vydržíte… Takže budeme pokračovat ještě dalším bodem do polední přestávky. Tímto bodem je 5. Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) (senátní tisk č. 5) Tento návrh zákona uvede senátor Marcel Chládek, kterému v této chvíli uděluji slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající. Budu velmi rychlý, protože jsme tento návrh už tady v prvním čtení probírali. Jedná se o napravení chyby, kdy v novém zákoně došlo k problému, že vypadly státnice v psaní na klávesnici. Řešili jsme to tady již při prvním čtení. Ročně 5 tisíc studentů tyto státnice skládá na odborných školách, ale i na gymnáziích. Došlo k pozastavení celého procesu. Týká se to v podstatě desítek tisíc studentů. Proto jsme předložili tento návrh, který prošel i čtením v našem výboru. Tam jsme ale ještě precizovali – na základě doporučení legislativy – jsme doplnili jedno slovo, které máte v příloze a ve druhém bodě jsme ještě doplnili státnice z těsnopisu a stenotypistiky. Proto bych vás v závěru svého krátkého vystoupení chtěli požádat o propuštění tohoto návrhu do podrobné rozpravy, kdy bychom schválili návrh s těmito pozměňujícími návrhy. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VVVK jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 5/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, myslím, že návrh zákona předkladatel odůvodnil. Jedná se o velice krátkou novelu. Jenom bych vás seznámil s návrhem usnesení VVVK. Máte ho konečně všichni před sebou. Výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění schválených pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení. 36

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby navrhl Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení – podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v platném znění. III. Určil zpravodajem při projednávání tohoto senátního tisku na schůzi Senátu mě, tedy Jaromíra Jermáře. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Nemůžeme v této chvíli hlasovat, protože nepadl názor – ani schválit, ani zamítnout. Otevírám tedy podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě chce vystoupit pan navrhovatel, pan senátor Chládek. Senátor Marcel Chládek: Vzhledem k tomu, že tento návrh do podrobné rozpravy již byl načten a je součástí usnesení, tak bych jenom požádal o podporu tohoto návrhu. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se nikdo další nehlásí. Podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se už nechce se závěrečným slovem vyjádřit. Ale musím požádat pana garančního zpravodaje, aby nám řekl, o čem budeme hlasovat. Senátor Jaromír Jermář: Prosím vás, budeme hlasovat o návrhu, jak vám jej předložil VVVK. To znamená, že doporučujeme Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního zákona, ve znění schválených pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou. Máte je tady, nebudu je celé číst, jde o tři body, které v usnesení máte. O tomto budeme hlasovat. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře. A budeme hlasovat o všech pozměňovacích návrzích společně. Senátor Jaromír Jermář: Asi není žádná námitka – asi ano. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano. Svoláme se tedy k hlasování. Zahajuji hlasování. Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak jak je předložil výbor. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. (Nyní již bez znělky.) Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. 37

Návrh byl schválen. Proto – podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu – navrhuji, abychom pověřili: 1. Předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. II. Senátory Jaromíra Jermáře a… (probíhá domluva)… pana senátora Chládka, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Kdo je pro tento návrh (tentokrát bez znělky) nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Děkuji panu navrhovateli. Děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím. Vyhlašuji přestávku do 14.15 hodin. (Jednání přerušeno v 13.10 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.15 hodin.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa. Zaregistrujte se svými kartami, protože jsme byli odhlášeni přes přestávku, abychom byli tedy usnášeníschopní, což v této chvíli už jsme... Můžeme přistoupit k prvnímu bodu našeho odpoledního jednání, a tím je 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 81) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Návrh nám uvede pan ministr vnitra Jan Kubice. Pan ministr už je tady… Nezdržujte, prosím, pana ministra. Pana ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh, kterým se mění zákon o cestovních dokladech. Navrhovaný zákon reaguje na některé balkánské státy, které zatím ještě nejsou členem EU. Jednostranně umožňují vstup na své území s občanským průkazem, aniž by požadovaly předložení cestovního pasu. V návaznosti na tuto praxi se do zákona o cestovních dokladech doplňuje ustanovení, které takový postup explicitně a obecně dovoluje. Současně se ale jako podmínka takového postupu navrhuje, aby byl příslušný stát zařazen do seznamu zveřejněného ve

38

Sbírce zákonů. Do tohoto seznamu by měly být zařazeny pouze státy, u nichž nehrozí nebezpečí, že by důsledně nedodržovaly mezinárodní závazky týkající se vydávání osob pro účely trestního stíhání nebo pro výkon trestu. Ve vztahu ke konkrétním osobám návrh předpokládá, že Policie ČR bude při překračování státní hranice kontrolovat, zda v trestním řízení nebyl uložen zákaz vycestování. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Gawlas, kterého bych nyní požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Zároveň bych požádal, zdali by bylo možné v předsálí trochu utišit diskusi, případně diskutující přemístit do přilehlých sálů a kuloárů. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení senátoři, vláda Senátu předložila k projednání tuto obsahově nevelkou, ale významově význačnou novelu zákona o cestovních dokladech. Jejím přijetím konečně dosáhneme narovnání určitého podivného stavu, kdy některé státy, které zatím nejsou členy EU, už český občanský průkaz jako cestovní doklad pro naše občany dávno uznaly a vycestování našich občanů na tento doklad bez problémů umožňují. Na druhou stranu v naší legislativě toto, bohužel, doposud není nijak upraveno. Oficiálně je tedy do těchto zemí potřebné mít u sebe platný cestovní pas. Mluvíme zde pro informaci především o některých státech balkánských, jako jsou Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Černá Hora, ale také například Albánie. Přesný seznam těchto států, do kterých bude umožněno cestovat na občanský průkaz, není součástí této novely, ale bude zveřejněn ministerstvem zahraničních věcí ve Sbírce zákonů - formou sdělení. Vycestování do těchto zemí na platný český občanský průkaz by tedy po schválení této novely bylo nejen stejně jednoduché jako do Polska, Rakouska, Německa nebo na Slovensko, ale s ohledem na to, že se už tak i stejně děje, by to již konečně bylo plně legální a v souladu s českým právním řádem. Jak už bylo řečeno, součástí předloženého materiálu je drobná novela zákona o Policii České republiky, která pro náš stát plní funkci určité pojistky a která praví, že Policie ČR neumožní vycestovat na občanský průkaz přes tak zvanou vnější hranici Schengenského prostoru občanům, kterým bylo uloženo omezení, spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. To je plně pochopitelné a jsem rád, že při přípravě zákona nebyla tato záležitost opomenuta. Na závěr tedy doufám, že přijetí novely je žádoucí a i s ohledem na to, že některé z těchto států jsou našimi občany navštěvovány velice hojně, zvláště pak v letním období – jen samotné Chorvatsko například navštíví ročně zhruba čtvrt milionů Čechů. Další udržování legislativně nerovnovážného stavu, který jsem před chvílí popsal, by tedy bylo opravdu ku prospěchu věci. Tedy 34. usnesení VUZP z 9. schůze zní: Po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Petra Solského, náměstka ministra vnitra a po zpravodajské zprávě Petra Gawlase jako senátora, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou; určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu

39

Parlamentu ČR senátora Petra Gawlase a pověřuje předsedu výboru senátor Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, ani jsem nezaregistroval. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Nejdříve mi dovolte, abych vyjádřil údiv nad tím, že tento návrh zákona neprojednával také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který, si myslím, to má mít ve své kompetenci, protože se tady jedná o bezpečnost českého státu, změnu zákona o policii a připadá mi to, jako určitá chyba! Za druhé. Chtěl bych se zeptat pana ministra, jaká rizika to přinese pro český stát. Protože dobře víme, že falšování občanských průkazů je daleko jednodušší než falšování cestovních pasů. Za další. Jestli je to podmíněno uznáváním toho, že naši občané vyjedou s cestovními doklady, to znamená s občanským průkazem do ciziny, jestli to bude platit i recipročně, protože jestli to není náhodou nakročení k tomu, že převážně z balkánských států by k nám tak jezdili na jejich občanské průkazy občané těchto států, i když to třeba zatím nemusí být. Jestli to není v jednání, protože ministerstvo zahraničních věcí to dělá, ne policie. A za další – chtěl bych se zeptat, jaké to bude mít ekonomické dopady na Policii ČR, protože jsme tady dopoledne jednali o tom, jak nedostatečné je financování hasičů a nyní toto bude spojeno určitě s rozšířením IT systému nákupu dalších softwarů. Takže jestli jsou nějaké propočty policie nebo ministerstva vnitra, jaké ekonomické náklady tato změna ponese. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda bude reagovat. Bude, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Já jenom velice krátce. V žádném případě nebude reciprocita tím, že Česká republika umožní svým občanům a rodinám vycestovat na občanský průkaz, tak tím nevzniká reciprocita, že by kdokoliv mohl do Schengenského prostoru se jeti také na občanský průkaz, ani se o tom neuvažuje a k té otázce náklady pro Policii České republiky – náklady budou v podstatě velmi minimální, protože soudy dnes téměř nevydávají příkaz k zadržení pasu z toho důvodu, že v případě, že je stíhaný pachatel a je tam podezření z možnosti na jeho útěk, tak je stíhaný většinou vazebně. Jak říkám, rozhodnutí k tomu, aby někomu odebrali cestovní doklady, jsou dneska naprosto ojedinělé. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit a aspoň tedy s návrhem, o čem budeme hlasovat. Senátor Petr Gawlas: Ano, děkuji. Já bych ještě doplnil slova pana ministra, náklady jsou vyčíslené na jeden milion korun. Čili jsou minimální.

40

Takže já bych požádal Senát, abychom hlasovali o 34. usnesení výboru VUZP, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Takže nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie (senátní tisk č. 54) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 54 a uvede ho pan ministr vnitra Jan Kubice. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie vznikl v rámci činnost OSN v roce 2000, v platnost vstoupil 18. ledna 2002. Stanoví závazné mezinárodní standardy k prevenci, potlačování a trestání činů spojených s prodejem dětí za účelem jejich sexuálního zneužívání, nucené práce, či nelegální adopce činů spojených s dětskou prostitucí a dětskou pornografií. Obecně je možno říci, že hlavním cílem Opčního protokolu je účinnější ochrana dětí před zneužíváním. Za Českou republiku byl podepsán již 26. ledna 2005. Je však jedním z mnohostranných smluvních dokumentů, jejichž ratifikaci dlouhodobě bránila absence úpravy odpovědnosti právnických osob v českém právním řádu. Po přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je předkládán návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Opčního protokolu. Závazky plynoucí z Opčního protokolu jsou již vnitrostátními právními předpisy plně pokryty. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 54/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 54/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, který ovšem je omluven a zastoupí ho pan senátor Miroslav Nenutil, jehož žádám, aby nás s touto zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo. 41

Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jak zde bylo řečeno, v zastoupení pana předsedy výboru Antla vás mám seznámit s jeho zpravodajskou zprávou a zároveň podotýkám pro pana řídícího, že to je společná zpráva i pro zahraniční výbor. Co je úkolem protokolu Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, tady už řekl pan ministr. Mně zbývá k tomu bodu dodat, že sněmovně byl tento dokument doručen 25. února letošního roku. My jsme se s ním měli možnost ve výborech vypořádat do 29. dubna 2013. Nyní je tady na programu. Snad jenom na doplnění, Česká republika zpracovává na základě výzvy zmíněného kongresu, o kterém tady mluvil pan ministr, od roku 2000 Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, a potom od roku 2008 je vyhotovena desetiletá Národní strategie prevence násilí na dětech v České republice. Mezi priority Národní strategie v ČR se řadí následující: Jednak změna postojů společnosti s cílem nulové tolerance násilí vůči dětem na základě široké, víceméně permanentní veřejné kampaně. Dále dále pak podpora primární prevence v širokém kontextu, samozřejmě profesionalita odborníků a hlavně dostupnost služeb pro ohrožené děti. Patří sem i sběr dat, to znamená vybudování národního monitorovacího střediska, jehož náplní bude harmonizace sběru relevantních dat a informací od různých orgánů státní správy a analýza všech aspektů, jež mají vliv na zdravý vývoj dětí včetně identifikace problémů a návrhů řešení. Pátou prioritou je participace dětí zaměřená zejména na vytváření prostředí, v němž děti vyrůstají a na kampaň Stop násilí na dětech. Podle údajů uvedených v předkládací zprávě k projednávanému tisku se případy komerčního sexuálního zneužívání dětí vyskytují v ČR v míře srovnatelné s ostatními státy EU. V každém konkrétním případě však jde o zvláště zavrženíhodné jednání, jemuž by měla být věnována zvýšená pozornost. V boji proti uvedeným činům má sehrát významnou roli právě projednávaný Opční protokol. Já bych vás asi neseznamoval se všemi jednotlivými částmi. Pro nás asi nejpodstatnější je závěrečné sdělení, že veškeré legislativní poznámky a připomínky pak byly vypořádány v rámci projednávání tohoto senátního tisku v ÚPV Senátu PČR. Nyní vás seznámím s hlavní myšlenkou usnesení, kdy ÚPV Senátu PČR doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. A pak už v obsahu usnesení jsou standardní věci. Zatím vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Lebeda. (Poznámka z okolí, že se jedná o společnou zprávu.) Nepřeje si vystoupit, paní místopředsedkyně, já to vidím. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka a místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už zde bylo řečeno Opční protokol, ke kterému máme dát souhlas s ratifikací, vstoupil v platnost už v roce 2002 a Českou republikou byl podepsán v roce 2005. Je ostudou České

42

republiky, že ho dostáváme k ratifikaci až teprve po tolika letech. Jsme 163. zemí na světě, která, vydáme-li souhlas s ratifikací, připojí se k tomuto Opčnímu protokolu a zařadí se tedy mezi země, které považují za nepřijatelné, za nepřípustné, aby s dětmi bylo obchodováno, aby děti byly objekty dětské prostituce, aby byly objekty sexuálního násilí a všech skutečně zavrženíhodných věcí, o kterých zde je řeč a kterým mezinárodní společenství chce bránit i tím, že přijalo tento Opční protokol. Pan ministr sám řekl, že bránila léta přijetí i tohoto Opčního protokolu, ale i mnoha dalším přistoupením k mezinárodním úmluvám týkajícím se ať už korupce či násilí na ženách, obchodování s lidmi atd., právě absence trestní odpovědnosti právnických osob. V této chvíli tato překážka padla, a my tedy máme vydat souhlas s ratifikací Opčního protokolu. Věřím tomu, že přistoupení ČR k tomuto Opčnímu protokolu skutečně přispěje k naplňování toho, co je jeho cílem, to je chránit děti. Dovolím si v této chvíli nerozebírat jednotlivá ustanovení protokolu, ale pozvat váš všechny, a také pana ministra, na konferenci, kterou zde v Senátu budeme pořádat 21. 5. t. r. Je to již čtvrtá konference, o lidských právech, tentokrát pod názvem Je Česká republika civilizovaná země z hlediska ochrany práv žen a dětí? Dvě části této konference budou směřovány právě k ochraně práv žen a dětí. První část se bude zabývat Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Druhá část bude věnována právě přijetí a naplňování Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte. Dovolte mi, abych vyjádřila přání pro všechny děti. Moc bych si přála, aby žádné dítě nebylo vystaveno utrpení způsobeného ekonomickou krizí a narůstáním chudoby, bohužel i v České republice ve skupině dětí. Je naší povinností starat se o dobrý život, o štěstí dětí, protože, jak říkal jeden asijský filosof, jsou-li šťastné děti, jsou snadno šťastní i dospělí. A já bych si přála, abychom byli aspoň spokojení všichni. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, nespokojení kolegové a kolegyně, já bych chtěl jenom upozornit, že Česká republika se touto problematikou zabývala. Není pravda, že musíme počkat až na ratifikaci tohoto Opčního protokolu. Bylo to už v roce 2000, kdy jsme reagovali na výzvy světového kongresu o komerčním sexuálním zneužívání dětí. Byl i přijat Národní plán boje proti tomuto zneužívání. Bylo to usnesení vlády 698 ze dne 12. července 2000. Takže už od roku 2000 tento problém v ČR řešen je, a nečekali jsme na to, až co nám navrhne nebo co se schválí v rámci OSN. To za prvé. Za druhé – proč tak dlouho? Je to jednoznačné. Protože v Opčním protokolu je úprava odpovědnosti právnických osob za jednání, která Opční protokol považuje za trestná. A to v našem právním řádu nebylo. Bylo to odstraněno až přijetím zákona 418/2011 Sb., a proto můžeme Opční protokol schválit a může být ratifikován. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se už do rozpravy nehlásí, proto rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Pan zpravodaj? Také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu, který padl, to je, že dáme souhlas k ratifikaci.

43

Přistoupíme k hlasování, a to – Senát dává souhlas s ratifikací Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji pánům zpravodajům, děkuji panu ministrovi. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Tím je 8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 75) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 75. Návrh uvede pan ministr vnitra Jan Kubice, který zastoupí ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, předkládaný návrh je promítnutím nové směrnice EP a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, který nahrazuje dosavadní směrnici 2000/35/ES. Předkládaný návrh zakotvuje do obchodního zákoníku mechanismy, které mají přispět ke zlepšení platební morálky. Především špatná morálka veřejného sektoru je problémem, který častokrát může vést k dlouhodobé platební neschopnosti dodavatelů zboží nebo služeb. Účelem navrhovaných změn je tedy špatné platební morálce předcházet. Konkrétní mechanismy, které nová právní úprava přináší, jsou následující: Za prvé - dochází k přísnější regulaci doby splatnosti. Nastavuje se dispozitivní 30denní doba splatnosti za dodávku zboží nebo služby. Je-li dlužníkem veřejný zadavatel, může být doba splatnosti delší než 30 dní jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku a doba splatnosti nesmí přesáhnout 60 dnů. V jiných obchodních vztazích se nezastavuje dispozitivní doba splatnosti na 30 dní s tím, že maximální doba splatnosti je 60 dní. Lhůtu splatnosti delší jak 60 dnů lze smluvně ujednat pouze v případě, že to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Za druhé - v souladu se směrnicí umožňuje návrh požadovat náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši. Konkrétní částka pak bude zakotvena v nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Jde o částku 1200 Kč, která odpovídá částce 40 eur, nad rámec úroku z prodlení. Za třetí - z důvodů, aby nebylo možné obcházet právní úpravu, navrhuje se zakotvit maximální ujednanou dobu trvání přejímky zboží nebo služeb. Maximální ujednaná doba přejímky tak bude moci činit 30 dní. Děkuji za pozornost.

44

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 75/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jak už vyplývá z předkladu, jedná se o vládní návrh zákona, který byl Senátu doručen ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou 11. 4. 2013. Zaznělo zde, že jediným výborem, který byl určen k projednání zároveň jako garanční, byl ústavně právní, a ten k tomu přijal usnesení, již rovněž zmíněné, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru Miroslava Antla, aby seznámil s usnesením předsedu Senátu Parlamentu ČR. V předkladu zaznělo, že se jedná o normu transpoziční s jednou drobnou výjimkou, kterou uvedu posléze. A jedná se o transpozici směrnice, která má zlepšit platební morálku jak mezi podnikateli, tak mezi veřejnými zadavateli a jejich dodavateli. A proto tedy se stanovuje, že mají být stanoveny lhůty splatnosti, obecně podpůrná lhůta 30 dnů s tím, že ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena na 60 dnů, pokud to odůvodňuje zvláštní povaha plnění. A v případě vztahu mezi veřejným zadavatelem a jeho dodavatelem pak je 60denní lhůta nepřekročitelná. I v případě vztahu mezi podnikateli je překročitelná, pouze pokud to není hrubě nespravedlivé vůči tomu, komu se má platit v lhůtě delší. Jak tu bylo už opakovaně řečeno, je to transpozice, musím říct, že už máme prodlení se lhůtou, protože ta skončila 16. března letošního roku. To prodlení bylo dáno především dlouhým projednáváním v Poslanecké sněmovně, kde byla novela předložena v létě minulého roku, ale projednána až koncem roku. Zároveň je důležité zmínit, že vlastně toto řešení je velmi přechodné, neboť od 1. ledna příštího roku má nabýt účinnosti nový občanský zákoník, tedy kompletně nová úprava soukromoprávních vztahů, kde tato transpozice už byla zahrnuta při projednávání. Jinými slovy, řešíme úpravu vztahů v oblasti plateb pouze do konce tohoto roku. A v tomto časovém horizontu bychom měli předloženou novelu posuzovat. Zaznělo tady rovněž, že v souladu se směrnicí se do našeho právního řádu zavádí náhrada nákladů na vymáhání nebo na uplatnění pohledávky, která v době splatnosti nebyla uplatněna, a to podle nařízení, to není v zákoně, ale v přiloženém návrhu prováděcího nařízení vlády, má být tato částka 1200 Kč. Tady je dobré zdůraznit zejména v souvislosti s poměrně komplikovanou situací v oblasti vymáhání pohledávek a exekucí obecně, že se to má týkat pouze vztahů mezi podnikateli. Jinými slovy, nebude to v tak zvaných spotřebitelských smluvních vztazích uplatňováno, protože tam by to – podle mého názoru – nepřiměřeně dále zatěžovalo naše občany. Jak jsem řekl, ÚPV doporučuje schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Bohužel, na poslední chvíli – ještě včera – jsem byl kontaktován zástupci Asociace krajů ČR, kteří upozornili na poměrně závažný problém, a to je stav českého zdravotnictví. Konkrétně nemocnic, které si běžně nastavují další lhůty splatnosti. Obecně asi není žádoucí z toho principu, že se má platit včas, dělat výjimky. Nicméně účelem směrnice je zabránit druhotné

45

platební neschopnosti. Je třeba podotknout, že nemocnice jsou vlastně ve vztahu jakési druhotné platební neschopnosti, protože jednak jim některé zdravotní pojišťovny také platí v mnohem delší lhůtě splatnosti, než je právě doporučovaných 30 dnů. Navíc se krátí úhrady. Je otázka, jestli si naše zdravotnictví může dovolit – zavést takovéto pravidlo. Na jedné straně musíme, protože jsme tak vázáni pravidly EU, a pokud jsme chtěli stanovit jiná pravidla, tak jsme tak měli učinit při projednávání směrnice, a tam uplatnit takovouto připomínku. Na druhou stranu ani nemůžeme něco takového zcela pominout. Říkám to tady, protože vím, že bude předložen pozměňovací návrh, který by tuto věc měl řešit. Ale v té souvislosti znovu upozorňuji, že je to v podstatě jenom na jakési přechodné období do konce tohoto roku, protože pak úprava dopadne natvrdo – hned od 1. ledna, neb už je obsažena v novém občanském zákoníku. Tolik tedy má zpravodajská zpráva. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh jsem nezaregistroval. Proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nezávidím panu ministrovi, že tady zastupuje pana ministra Kalouska, který asi neměl odvahu anebo si to tak dobře načasoval, že tady nemůže předstoupit. On by možná i předstoupil. Říkal by nám, jak je to všechno dobře. Ale situace je velmi vážná! Toto, co máme zde před sebou, znamená totální kolaps především zdravotnictví. O tom, jak je to se směrnicí, a uplatňováním směrnice třeba v Německu, bychom si také mohli říci své. Za prvé. Měli bychom říci, že je tady především dlouhodobá platební neschopnost státu, který by měl jít příkladem. Místo toho platí, tak jak platí, s obrovským zpožděním! Na něj se asi špatná platební morálka nevztahuje! Už jenom to je nerovnost před zákonem! Dále se to má týkat podnikatelských subjektů. A, ejhle, i když se podnikatelské subjekty dohodnou, tak to není možné. Stát prostě řekne, že to není možné, a že to bude tak, a ne jinak! Já dobře vím, proč to tak je. Je to otázka DPH, toho, aby se mohlo určitým způsobem manipulovat s některými výsledky hospodaření. Šedesát dnů splatnosti, tzn. insolvenci téměř všech, neříkám, že všech, je jedna nemocnice, která z toho vychází docela dobře, ale to bychom se zase měli bavit o tom, proč. Ale téměř všech českých nemocnic! Neznám většinu nemocnic, které by zaplatily do 60 dnů. Už jenom z toho důvodu, jak platí zdravotní pojišťovny. V Německu, o kterém jsem se zmínil, splatnost od nemocnic svým dodavatelům je až 180 dnů. Ptám se, jak je to možné, že takový zdroj všeho – Německo – tam to možné je, a u nás se tady bude tvrdit, že je tady transpozice, a tím pádem, že to pro nás končí a české zdravotnictví klekne nebo všichni půjdeme do insolvence! O tom, jaké lhůty splatnosti jsou v koncernu VW; mimochodem závod Škoda, což je pobočka koncernu VW, a jak platí svým subdodavatelům, o tom bychom si také mohli povídat. Jsem zvědav, jak to dopadne na tento koncern, až budou muset platit všem do 60 dnů, nebo lépe, do 30 dnů. To je další věc!

46

Přitom si uvědomme, že koncern VW je jeden z velkých zaměstnavatelů a že na něm stojí i velké množství vývozu z ČR. Teď se podívejme na to, jak to probíhalo v PS. Tradičně, bez diskuse! Máte to ve svých materiálech. ÚPV něco řekl, a už se to všemi schválilo. Protože je to transpozice! Jaké to bude mít dopady na český průmysl, jaké to bude mít dopady na české zdravotnictví, o tom už nikdo nediskutuje! Vždyť ono to nějak dopadne... Že se porušuje právo na svobodnou vůli uzavírat obchodní vztahy, kde, když se dohodnu, tak doba splatnosti může být, když obě dvě strany to akceptují, daleko delší, o tom asi nikdo taky neuvažuje. Byla tady zmínka o zdravotních pojišťovnách. Vážení, jsem zvědav, co zdravotní pojištění a systém zdravotního pojištění, jak se k tomu postaví. Protože zdravotní pojišťovny neplatí za službu plnou částku, ale platí pouze zálohy! To znamená, že neplatí za odvedenou práci. To položí celý systém veřejného zdravotního pojištění v ČR, pokud až do důsledku v rámci toho, až se to dostane přes obecné soud až k Ústavnímu soudu, tak soud nemůže rozhodnout jinak! Navíc se jedná o evropskou normu. Nejnebezpečnější je to, že tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení. Tak si uvědomte, jaká změna to bude. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, pan senátor Dienstbier upozornil na to, že se tomu stejně nevyhneme nabytím občanského zákoníku od 1. 1. 2014. Ale, vážení, tady to nabývá prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. To znamená, že to do dvou měsíců může platit! Nikdo na toto není připraven, co to udělá! Občanský zákoník je takový, jaký je. Je tady ještě určitá možnost s tím něco udělat. Ale tady s tím, pokud to odsouhlasíme, to bude velmi vážný problém pro český průmysl! Velmi vážný problém pro české zdravotnictví! Upozorňuji na to předem. Je jasné, že se to líbí malým a možná i některým středním. Ale v konečném důsledku to bude mít velký dopad i na ně! Nedokážu si představit, že by někdo z těch velkých zaplatil v tak krátkých lhůtách. Týká se to především nadnárodních koncernů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, tak jak už avizovali dva předřečníci, tak je tady s tímto zákonem poměrně velký problém. Budu ten, který potom v podrobné rozpravě přednese pozměňovací návrh, který jsme se snažili společně celý den nějakým způsobem vytvořit. Protože jsem byl o tom informován, stejně jako kolega Dienstbier. Myslím, že pozměňovací návrh udělá jakýsi prostor. Jednak pro to, aby se o tom mohlo znovu diskutovat v PS, oddálila se do určité míry účinnost tohoto návrhu a event. se s tím dalo ještě něco dělat. Myslím, že je to také otázka zamyšlení se nad občanským zákoníkem znovu. Nechci tady opakovat, co tady říkal kolega Dryml, protože můžu podepsat všechno, co tady říkal! Pro zdravotnictví je tento návrh – konečná! Protože v tom okamžiku opravdu platí to, že všechny nemocnice půjdou okamžitě do insolvence. co to znamená, dovedete si asi představit. Nechci domýšlet další věci. Shodou okolností jsem včera mluvil s jedním dodavatelem do Fauvé, resp. do Škodovky, a ten mi říkal, že s nimi je vcelku

47

dobrá domluva, když už se tam dostanou. Ale nicméně byrokracie je tak velká, že ten díl, kterým oni vyhráli soutěž a dodali, tak už je dávno v těchto expozicích Škodovky, auto se prodává, ale oni peníze ještě do téhle chvíle nemají... Takže je to opravdu složitá věc. Oni jsou si ale jistí, že peníze dostanou, tak proto nijak nereptají, na rozdíl třeba od jiných firem. Toto se týká i mnoha dalších věcí. Když si vezmu třeba životní prostředí. Stavba kanalizace. Vezmu si, že obec dostane příslib peněz od ministerstva životního prostředí, na základě příslibu může dělat projekt a dokonce stavět, dokonce musí, nicméně peníze z životního prostředí klidně přijdou s ročním odstupem. Co s tím bude obec dělat? Opravdu je to většinou tak, že se v tom manévruje a hledá se nějaké řešení, ale toto je normální realita. Myslím, že toto je opravdu velmi vážný problém. Je otázka nad tím se zamyslet. Jak jsem říkal, avizuji, že podám pozměňovací návrh, který máte před sebou – ostatní – už v této chvíli. To, co vám dáváme jako pozměňovací návrh, opravdu není věc, která to řeší. Je to věc, která to, dejme tomu, nějakým způsobem ještě posune, zpomalí to tak, aby se mohlo najít nějaké definitivní řešení. Protože ať jsme dělali, co jsme dělali, tak jsme nenašli systém, jakým vyčlenit třeba zdravotnictví z celé této záležitosti, odložit účinnost, když od 1. ledna platí nový občanský zákoník. Nebo z toho, dejme tomu, vyjmout zdravotnictví jako takové. To se za čas, který jsme na to měli, nepřišli. Proto bych vás chtěl poprosit, abyste pozměňovací návrh přijali, i když jsem si vědom, že to bohužel povede k zpoždění tohoto zákona. Jsem si vědom, a všichni jsme si vědomi toho, co už tady říkal kolega Dienstbier, že v zásadě už jsme to měli dávno udělat. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Také se krátce vyjádřím k návrhu zákona. Jak říkal pan zpravodaj, přišel k nám do Senátu 11. dubna, teď ho projednáváme. Sami vidíme, že čas byl velice krátký. Já jsem se o tomto textu, o této problematice dozvěděl na Asociaci krajů. Bylo hodně málo času na tyto věci zareagovat. Nechci zpochybňovat vůbec to, že se musí snižovat druhová platební neschopnost, že je potřeba zavést pořádek, aby se nedělo, co se někdy děje, aby někdo platil dluhy, neplatil, a pak ten poctivý dopadne na to, že mu někdo neplatí. To nemá s tím, co chceme navrhovat, nic společného. To my nezpochybňujeme. Já třeba zpochybňuji to, že přijít s tím, aby teď za dva měsíce platilo něco jiného, to je totální nesmysl! Nejde vůbec o nemocnice. Jde o celkový systém našeho hospodářství. Co se týká nemocnic, řeknu vám konkrétní čísla Středočeského kraje. VZP platí podle úhradové vyhlášky, jak říkal pan kolega Dryml, tzn. zálohy. Platí nám měsíční zálohy nižší než v roce 2012, když všechno bylo lacinější o 5 %. Ve Středních Čechách je to 12,5 až 13 mil. Kč měsíčně. Nikdo nám neříká, co máme dělat, jak máme snižovat, jak máme platit. Další věc. Dostali jsme ve Středních Čechách o 70 mil. méně na sociální služby. Je to asi 3 dny, četl jsem pana premiéra, který v novinách psal, že možná někde peníze najde, ale že je nedá levicovým krajům. Nevím, komu je tedy pan premiér bude dávat… On je nedává těm politikům, kteří jsou levicoví a kteří vyhráli volby. On je dává těm občanům, kteří jsou v domovech důchodců a kteří peníze potřebují! Kteří celý život na to dělali a platili si na to daně!

48

Teď se přijde s takovýmto – a já to řeknu – totálním nesmyslem! Kdybychom měli aspoň půl roku, rok, nebo dva roky na přípravu, ale nemůžeme toto, myslím si já, splnit za jeden, za dva, nebo za tři měsíce. To není možné. Ale nesplní tyto podmínky i různé firmy. Myslím, že je to chyba, že se toto tak trochu tutlalo. Vláda, když přece tyto věci projednává, tak by nás dopředu měla informovat o zásadních věcech, které jsou důležité třeba pro naše zdravotnictví nebo sociální služby. Proto nemůžu souhlasit s tím, abychom zvedli pro tento zákon ruku! Jestliže Evropa to chce, tak v Evropě – tak jako tady – zuří krize. Některé státy jsou na pokraji bankrotů, tak nám přece nikdo nemůže říkat, abychom my trpěli na základě toho, že někdo v Evropě něco vymyslel!!! Můžeme klidně říct, ne, my se nebráníme snižování zátěže. Nebráníme se tomu, aby se platilo včas. Ale musíme k tomu dostat prostor. Až na to hospodářství bude přizpůsobeno. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, pane předsedající. Nechtěla bych tuto debatu dvakrát více rozvíjet. Ale chtěla bych upozornit na jednu věc. Ano, určitě nikdo z nás – teď se dívám nalevo, napravo, do středu – nikdo nechce říci veřejnosti "my nechceme, aby se platily faktury včas". Prostě pokud ten někdo na to má a v podstatě je to nejslušnější způsob zaplatit faktur v přiměřené délce tj. deset dní, ano, ať to takto je. Ale víme, že jsou situace, obory, oblasti, kde to tak rychle ani nastavit nelze. Ale co to udělá ve zdravotnictví, to všichni víme, a dopady bychom tady nechtěli za měsíc, dva – řešit. Ale mám dotaz, jestli si mohu dovolit, pane předsedající, na pana ministra a na celou vládu. Ano, je to transpozice, která nějakou formou dopadne na podniky, na některé sektory. Zeptám se. Jak se k tomu bude stavět stát? Protože mnohé záležitosti, které jsou profinancovávány právě přes Státní fond životního prostředí, mají tříměsíční splatnost. Běžně státní fond, když mu předložíte fakturu, kterou zaplatíte, ale vy fakturujete, jestli i městům nebo těm, kteří fakturují státnímu fondu, do tří měsíců dostanou zaplaceno. Změní se to na 30 dní? Jestli sám stát tohle dodrží? A bude to platit podle nových smluv, v nových smlouvách? Nebo se to změní další fakturou uplynutím daného termínu? To znamená, první faktura má splatnost 30 dnů. Chtěla bych se zeptat, jestli státní rozpočet je na tohle připraven. Protože možná mnohé nemocnice nebo všechny nemocnice budou v insolvenci. Ale stát je zrovna tak odpovědný obcím, městům a těm, kteří mu fakturují jako každý druhý! Jak tam to na něj dopadne? A to jsou milionové částky! Myslím, že stát by měl být první, kdo to bude dodržovat. Všichni víme, že v současné době to bude stát jako první, kdo to nedodrží! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

49

Senátor Jan Horník: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, všechno, co tady bylo řečeno, je pravda. Dle mého budou obrovské dopady na samosprávy jako takové, na rozpočty. Chtěl bych se zeptat pana ministra, byť on není tím, kdo v podstatě by měl předkládat tento zákon, neměl by to být ani ministr financí pan Kalousek. Měl by to být pan Blažek. Dotaz zní, co uděláme s tím, kde máme nasmlouvány dlouhodobé smlouvy, které jsou třeba na dva, tři roky, splatnost o 20, 50 nebo 90 dní. Smlouvy se mají dodržovat. Smlouvy jsou podepsány. Potřeboval bych vědět, jak se tak bude dít do budoucna, protože se jedná v mnoha případech o evropské a české dotace. Problém, kdybychom tady nad ním seděly, tak se bude košatět a rozvíjet, že zjistíme, že to tady nemůžeme vůbec schválit – tento návrh novely zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vrátím se stručně k problému, který tady dnes řešíme, a je to můj dotaz na pana ministra, případně na mého kolegu, který tady dnes není. Pokud jde o problém, kterým se tady dnes zabýváme, pokud připustíme, že se všemi ostatními bychom se dokázali vyrovnat, tak spočívá v tom, že zdravotnické zařízení, které poskytuje zdravotnickou službu, na jedné straně je v systému, kdy se ho týká obchodní zákoník. A pokud schválíme tento zákon, tak se jím bude muset řídit. A na druhou stranu je ve vztahu se zdravotními pojišťovnami, kde se zdravotních pojišťoven obchodní zákoník netýká, a ony tím pádem nejsou vázány tím, co tady dnes máme schvalovat. A můj dotaz je k tomu, jestli si to navrhovatel uvědomuje a zda ve změnových dokumentech, které by ještě měly měnit občanský zákoník, se počítá s tím, že zdravotní pojišťovny se dostanou na stejnou úroveň, jako jsou poskytovatelé zdravotnických služeb. Pokud všechno ostatní připustíme, že by mohlo fungovat, tak to přece není fér vůči nemocnicím, ať jsou jakékoli, aby na jedné straně byly vázány 30 dny, resp. 60 dny, na druhé straně tam byl někdo, kdo jim peníze může dát málem kdykoliv, protože je to založeno na jiném než obchodně-právním vztahu. Toto je můj dotaz, jestli s tím něco chce ministerstvo dělat. A z tohoto hlediska považuji návrh pana kolegy Martínka za rozumný, byť tuto věc zcela neřeší. Ale myslím si, že je vůči zdravotnickým zařízením tím nejférovějším, co my tady dnes můžeme udělat. A znova říkám, že to je kvůli tomu, že ony jsou ve dvou nesrovnatelných situacích. Na jedné straně v situaci, kdy musí ostatním v dané lhůtě zaplatit, a na druhé straně v situaci, kdy někdo vůči nim tím povinován není. A není správné, abychom toto připouštěli bez ohledu na to, z které jsme strany. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jaromír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. My, ať se nám to zdá sebebláznivější, měli bychom se postavit k nezodpovědnému přístupu vlády a té části Poslanecké sněmovny,

50

která bez diskuse nám to sem poslala. Jednoznačně tady vidím zájem bank, protože co budou muset všichni udělat? Budou si muset vzít úvěry, aby splnili to, co jim zákon ukládá v obchodních vztazích, kde by měla být určitá smluvní volnost. Jaké je veřejné zadlužení? Pan ministr to samozřejmě neví, protože je ministrem vnitra, ale pan ministr Kalousek by nám mohl dát aspoň hrubá čísla, aspoň trošku se přibližující skutečnosti, protože vnitřní zadlužení České republiky je obrovské, nejen domácností, nejen firem, nejen veřejných institucí, ale samozřejmě i státu. Nejhorší na tomto zákoně je to, že nutí zákonem ke splatnosti i ty, kteří se dohodli, kteří souhlasí, je oboustranná dohoda, ale přesto stát tady říká ne, my s tím nesouhlasíme, my i za cenu, že to tady zlikvidujeme, chceme, aby to bylo tak, jak to je. On to není i stát, ona je to i Evropská unie. Ale tady jsme slyšeli, že Evropská unie něco říkala a najednou se EU potácí v těžké finanční krizi. Jak to myslíte, že ještě dlouho bude řešit? Do podzimních voleb, jestli bude nebo nebude Merkelová? Jak dlouho ještě Němci budou financovat Evropskou unii, anebo musí dojít k ozdravění? To jsou věci, nad kterými by se měla zamyslet i Evropská unie, a především by se nad tím měli zamyslet naši poslanci v Evropském parlamentu, jak je možné, že toto vychází také z Bruselu. Uzavřené smlouvy už nebudou platit? To znamená, že my tady pošlapáváme základní a priori právního státu? Tady vyjde zákon, za měsíc nebo za dva bude v platnosti, smlouvy, co byly uzavřeny, budou v rozporu se zákonem, který je nyní platný. A jak to tedy bude? Právní oříšek? Zase to budou řešit právníci. Mnozí řeknou, že to je v rozporu s dobrými mravy, že to musí být podle tohoto zákona. A jak to vlastně všechno skončí? Samozřejmě za tučné palmáre u právníků. Zdravotnictví. Kvituji to, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi senátorovi Martínkovi, že se snaží aspoň trošku napravit něco, co ale moc napravit nejde. Vážený pane senátore, dobře víte, že pardubická nemocnice bude v insolvenci nebo v platební neschopnosti, bude v rozporu s tímto zákonem, i kdyby to bylo 60 dnů. Dobře víme, že ta hranice je minimálně jednou tak velká. Dneska nemocnice jsou tři, čtyři, pět měsíců, některé i rok ve zpoždění. To znamená, že ani váš pozměňující návrh, ano, je to krok správným směrem, ale ani ten bohužel toto nevyřeší. Správnější by bylo, aby se řeklo, že na zdravotnictví se tento zákon nevztahuje. Takhle bych to viděl určitým způsobem já, protože tam jsou zvláštní vztahy. Na jedné straně je to obchodní zákoník, protože nemocnice jsou akciovými společnostmi, na druhé straně, vážení, zdravotní pojišťovny jednají podle občanského zákoníku. To je další specifikum, takže občansko-právní spory se povedou se zdravotními pojišťovnami. Navíc, co budou nemocnice dělat? Na jedné straně uzavřely smlouvy se zdravotními pojišťovnami v dobré víře, že všechno financování, i když nesprávné, půjde dál. Na druhé straně vyjde tento zákon, který jasně ohrožuje jejich existenci. A ony měly jednat podle toho, jak jim nakazuje zákon o správném hospodaření, s péčí řádného hospodáře. A bohužel, co teď budou dělat? Budou si brát další úvěry? Jak dlouho se tento kolotoč, který roztočil někdo, asi velké banky, uzavře. A pak budeme všichni vydělávat jenom na úroky těchto bank? Nebo jak si to vlastně představuje ministerstvo financí a ti, kteří proti této směrnici nezvedli hlas v EU? Nevím. Ale já rozhodně nebudu hlasovat, protože nechci, aby se náš zdravotní systém položil.

51

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy s přednostním právem hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch. Nechce však využít svého práva, takže jako další se hlásí pan senátor Petr Vícha, prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, pan předseda Štěch se hned dostane ke slovu, neb já budu stručný, já jen požádám před hlasováním o 10minutovou přestávku na poradu klubu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře, pane předsedo klubu. Nyní má slovo předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, kolegyně a kolegové, návrh, který tu projednávám, prošel poměrně dlouhým legislativním procesem – vláda, sněmovna, tři čtení. A my jsme tady nyní všichni zděšeni odleva doprava, zprava doleva, co to tady je a co to může způsobit. A doufám, že pan ministr vystoupí a jako fundovaná osoba – říkám to ironicky – nám řekne, že naše obavy jsou zbytečné. Myslím si, že si to nedovolí, protože by to bylo velké riziko a že možná i sám je překvapen, co se tady děje, protože my víme z řady příkladů, že skutečně jedním z největších neplatičů v řadě případů je stát, resp. jeho organizace. A rád bych se zeptal předkladatele, ale vím, že pan ministr vnitra asi těžko může odpovídat. Ale to není náš problém, to je problém té skupiny, kterou zastupuje, to znamená vládu, aby nám garantovala, že organizace, kde stát je majoritním vlastníkem, jako jsou např. České dráhy nebo VZP, budou platit příkladně a nebudou spouštět řetězec neplatičů, který často spouští, protože tato norma v této podobě jde jistě správným směrem, ale mně to připadá, jako kdybychom chtěli začít s léčbou člověka tehdy, když ho předáme pohřební službě. Toto mi připadá, že je úplně na konci tohoto procesu a nevidím tady žádné opatření, která by měla vést k tomu, že to skutečně bude možno v praxi plnit. A pokud tu nejsou tato opatření, mám obavu, že se to stane předmětem politického boje, že se v tom prostě nechají ti, kteří třebas reprezentují opozici, a bude se od nich vyžadovat a povedou se organizace do takového stavu, že jim bude hrozit insolvence a z toho i konkursní řízení. Chci poukázat na jednu věc, a to je praxe poslední doby. Do Senátu, do horní komory parlamentu přichází často předkládat návrhy zákonů člen vlády a předkládá zákony za tři, za čtyři resorty. Klobouk dolů, jestli jsou to takoví odborníci, musím se, pane ministře, před vámi poklonit. Ale praxe, která se za této vlády děje, nemá obdobu, a je to podle mého názoru pohrdání horní komorou parlamentu a parlamentní demokracií v České republice. Prosím, vyřiďte to členům vlády, vyřiďte to panu premiérovi, protože od vás nemůžeme požadovat, abyste nám zodpověděl otázky, zdali můžete garantovat, že organizace, kde má stát kontrolní balík akcií, kde má hlavní vlastnická práva, budou ti, kteří budou lhůty plnit, zda oni nebudou vystavovat další subjekty problému neplnění obsahu tohoto zákona. A myslím si, že to je nereálné. Dozvěděl jsem se o tomto problému před dvěma, třemi dny, dnes ráno, protože včera byl svátek, se pracovalo na pozměňovacím návrhu. Děkuji naší legislativě, která nám s tím pomohla. Není to určitě ideální návrh, který tu pan

52

kolega Martínek má připraven, ale jiné řešení zatím podle mého zjištění na stole nemáte, a my musíme dnes de facto rozhodnout. Mohli bychom říct alibisticky, nebudeme se tím zabývat, nebo bychom mohli říci, vrátíme to Poslanecké sněmovně s nějakou drobností, ať si s tím dělá, co chce. Ale my se to snažíme řešit, ovšem cítíme, že toto řešení není úplně ideální. Chtěl bych říci, že to je nekvalitní práce současné vlády, že to je pochybení Poslanecké sněmovny, že to je nezodpovědnost. Buď je to nedbalost a nezodpovědnost, anebo je to zlý politický úmysl, který mají odnést kraje a další subjekty na konci pomyslného řetězce plátců, resp. potom i neplatičů. A co mi vadí, a opakuji to, je pohrdání Senátem ze strany vlády, že se stále častěji stává, že jeden ministr tady předkládá zákony za několik resortů a kdy není podle mého názoru zcela zákonitě schopen tady zodpovědět dotazy, které by bylo potřeba zodpovědět. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, prostřednictvím vás, pane místopředsedo, bych rád řekl panu kolegovi Drymlovi, že ty návrhy jsme samozřejmě podali. Já jsem si moc dobře vědom, v jaké situaci zdravotnictví je a původní návrhy směřovaly za prvé k tomu, aby se to netýkalo zdravotnictví vůbec, za druhé, když to nepůjde, aby se aspoň posunula účinnost. Jenomže bohužel ani jednu z těchto variant nebylo možné v této chvíli najít. A děkuji také legislativě, že vlastně dnes od rána se tady snažíme najít nějaké rozumné řešení. Nicméně legislativa mně dala směrnici, takže ji mám tady před sebou. A pozoruhodné je, že Evropská unie si uvědomuje, že se to týká zvláště zdravotnictví. Omlouvám se, že zdržuji, ale musím vám to zacitovat: Zvláštním důvodem k obavám v souvislosti s opožděnými platbami je v mnoha členských státech situace ve zdravotních službách. Systémy zdravotnictví jako základní součást evropské sociální infrastruktury jsou často nuceny sladit individuální potřeby s dostupnými finančními prostředky. Protože obyvatelé Evropy stárnou s tím, jak se prodlužuje délka života, se rozvíjí lékařství. Všechny systémy se musí zabývat výzvou, jejímž stanovením priorit v oblasti zdravotnictví je způsob, jakým udržuje v rovnováze potřeby jednotlivých pacientů a finančních prostředků. Členské státy by proto měly mít možnost umožnit veřejným subjektům poskytujícím zdravotní péči při plnění jejich závazků jistou dávku flexibility. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost za určitých podmínek prodloužit zákonnou lhůtu splatnosti až na 60 kalendářních dnů. Členské státy by nicméně měly vynaložit veškeré úsilí, aby ve zdravotnictví zajistily úhrady plateb v rámci zákonných lhůt splatnosti. Já k tomu nemám v zásadě ani příliš velký komentář, protože "měly by se snažit", to je krása, ale na druhé straně troufám si říct, že řada států v Evropě, v Evropském společenství je na tom ještě hůř než Česká republika a nedovedu si představit, jak ony se budou parcovat tady s tímto problémem, navíc, když nám tady kolega Dryml řekl realitu, která je v Německu. Možná, že bychom nemuseli být tak ustrašení, jak to je často u nás. Nicméně v této chvíli jsme nic jiného nenašli, takže těžko tady mohu předkládat pozměňovací návrh, o kterém vím v této chvíli, že odporuje směrnicím EU, když, jak jsem vám říkal, jsem si vědom toho, že tento pozměňovací návrh v zásadě nic neřeší, nicméně vytváří prostor, aby se toto řešení našlo.

53

Proto si ho dovolím předložit a pevně doufám, že jestliže nebyla při prvním pokusu v Poslanecké sněmovně žádná debata, že v druhém pokusu aspoň nějaká bude, když už nic jiného. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Dovolil bych si říci, že tento zákon považuji za zákon, který jde správným směrem. Před dvěma lety jsme schválili pro potravináře zákon o významné tržní síle, kde jsme uložili platit do 30 dnů, poněvadž obchodní řetězce platily potravinářům do 120 dnů a déle. A tehdy jsme stavěli na té otázce, jestliže v ten den dostanou obchodní řetězce např. rohlíky, pečivo nebo mléko, v ten den to prodají a v ten den mají peníze, tak jaký je důvod zaplatit zemědělcům až za 120 dnů. Myslím si, že v tomto směru jsme udělali obrovskou dobrou práci pro zemědělce a potravináře. Dále zde zazněla další otázka. Někteří předřečníci říkali, že oni se dohodli, že tak zaplatí. Ale já mohu říci, že mne navštěvují malí dopravci a malé podniky ze služeb. Vždyť pro ně je to totální diktát v řadě případů – buď berte lhůtu splatnosti 120 dnů, anebo si seženeme někoho jiného! A jak potom vypadá ekonomická realita. 120 dnů ano, ale ten malý, ten se musí zadlužit, ten si musí vzít úvěr, aby v těch 120 dnech měl denně na naftu, na oleje, na mzdy apod., ten je potom tím, který to odnáší ekonomicky a je zadlužený. Toto jsou některé moje argumenty pro to, že tento směr považuji za správný. A pokud mají všichni platit, s tím souhlasím, tak ať ti velcí si rovněž vezmou úvěry. Dneska banky nabízejí úvěrů dost. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zatím jako poslední je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml... (Tak už není poslední…) Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, senátorky, senátoři. Za prvé bych se chtěl omluvit - pro steno, protože předkládat tento zákon by měl ministr spravedlnosti, i když logika zní, že by to měl být ministr Kalousek. Ale česká logika je někdy zvláštní. Za druhé mě velmi mrzí, že tady zemědělci by měli být preferováni na úkor všech občanů České republiky. Říkám to tady tvrdě a jasně. Je tady volný trh, oni mají možnost. Oni mají možnost se soutěže zúčastnit nebo se nezúčastnit. Jestli si dohodnou dobrovolně s někým smlouvu, no tak jako co jim v tom brání... A jestli to nechtějí, tak buď budou muset podnikat někde jinde, anebo jít na ty podmínky. Že je to diktát určitých skupin, ano je, ale takhle to existuje v celém světě! Vždyť jste si všichni ten kapitalismus přáli! Tak ho tady máte, a najednou se vám nelíbí? Tak já nevím, co už mám k tomu všechno říci dál! A transpozice Směrnice Evropské unie? Já bych se chtěl zeptat a tady bohužel pan ministr Kubice to odnáší za své další členy ve vládě. Jak tedy transponovaly tuto směrnici ostatní státy Evropské unie? Jak je to daleko? My jsme zase jedni z prvních nebo jsme jedni z posledních, nebo jiné státy si vyjednaly určité výjimky? To tady nikdo z nás neslyšel, ani to neví. Ale já osobně pochybuji o tom, že – a už jsem to tady jasně řekl – koncem VW by měl

54

dodržovat 30 dní dobu splatnosti. To si myslím, že bude velmi, velmi diskutabilní záležitost. Nemám nic proti zemědělcům, ale prostě takhle to není jenom o zemědělství. Některým lidem se to líbí, některým lidem se to nelíbí, ale uvědomme si, že tady zdravotnictví slouží i pro zemědělce. Co tedy chcete? Co chcete? Chcete, aby klekl celý ten systém jenom proto, aby pár zemědělců dostalo peníze včas? Ano, je to nespravedlivé! Je to nespravedlivé v tom, že silnější diktuje slabšímu, co má dělat! Ale takový je svět, svět kapitalismu!!! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další, a už ani neříkám poslední, se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jenom krátce k zdravotnictví, protože já jsem vlastně z Ústeckého kraje, máme tam Krajskou zdravotní, je tam pět nemocnic. Nechala jsem si spočítat, jak dopadne úhradová vyhláška na oněch pět nemocnic. Dopadne tak, že 300 milionů korun bude chybět v rámci letošního roku, a to z důvodu úhradové vyhlášky, což je jeden měsíc vlastně plateb do této nemocnice, zhruba 80 milionů korun dělá DPH. To znamená, že se dostáváme na nějakých 380 milionů – 400 milionů mínus. A musím říci, že už teď má Krajská zdravotní problémy s dobou splatnosti. Při tom když by se měla tato doba splatnosti zkracovat, tak by se asi dostala nejen ta krajská, ale další nemocnice do insolvence. Já si myslím, že i pan ministr Heger by měl sledovat, co se děje v dolní sněmovně a měl by zásadně být proti tomu, co vlastně tady teď řešíme my, protože nevšimnout si toho, že nemocnice už je v platební neschopnosti v současné době a nechat projít tuto věc, tak to mi přijde dost divné. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zdá se, že se do rozpravy opravdu už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj? Pan zpravodaj si přeje vystoupit, takže prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Je vidět, že ta připomínka, že by tady měl být příslušný resortní ministr je namístě, neboť tady výslovně byly položeny dotazy na vládu, na navrhovatele a zřejmě částečně zůstanou bez odpovědi. Nicméně já bych si dovolil na některé věci, které tady v rozpravě zazněly, zareagovat. Konkrétně na vystoupení v tom smyslu, že někdo něco v Evropě nám tady nařídil, respektive, že transpozice ve sněmovně proběhla bez rozpravy. Já myslím, že tady je to náš domácí problém, my bychom si měli uvědomit, že připomínky je potřeba vznášet včas za Českou republiku, a to v době, kdy se projednávají návrhy evropských předpisů, konkrétně například tato směrnice, pro kterou kdybychom pravděpodobně šli do podkladů, tak bychom zjistili, že i zástupci naší vlády pro ni téměř jistě hlasoval a žádné připomínky a požadavky v tomto směru neuplatnil. Protože tak se zcela logicky dostáváme do situace, že chceme-li dodržovat naše závazky, vyplývající z členství v EU, tak to co jsme si sami schválili, tak potom musíme následně promítnout do našeho právního řádu a už se vlastně sami zbavujeme prostoru. Takže je to asi připomínka pro nás samotné, protože i my v Senátu tady projednáváme celou řadu evropských legislativních návrhů, ale především je to výtka vládě, že ta by měla na tuto situaci myslet.

55

Druhý okruh, který se tady v debatě objevil, byl toho druhu, že vlastně stát často platí mnohem později v mnohem delších lhůtách splatnosti včetně dotazu nebo pochybnosti nebo dokonce tvrzení, že na rozdíl třeba od zdravotnických zařízení na zdravotní pojišťovny a další státní instituce se tato novela nevztahuje. Skutečně tato novela se vztahuje pouze na oblast obchodních právních vztahů. Od 1. ledna dojde ke změně tím, že bude obchodní zákoník zrušen a bude univerzální úprava soukromého práva v jedné jediné základní kodifikaci. Tam dojde k určitému posunu, protože i na to jsme se s naší legislativou koukali a v tomto návrhu je napsáno, že se lhůty vztahují na veřejné zadavatele, což je mnohem užší okruh, než je veřejnoprávní korporace v občanském zákoníku od 1. ledna. Ale i tam se to bude vztahovat pouze na občanskoprávní vztahy, což není právě v případě zdravotnictví vztah mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou. Takže tady doopravdy se dostáváme do různého režimu, přestože ty režimy na sebe navazují, zatímco po schválení této normy, například zdravotní pojišťovny, otázka je, neumím říci jak je to u různých státních fondů, protože tam vždy bude záležet na tom, jestli je to dotační titul nebo jestli je to smlouva podle obchodního zákoníku, a podle toho na to buď bude, nebo nebude dopadat. Ale rozhodně jestli to nedopadá na pojišťovny, tedy ty mohou podle současné legislativy platit nadále v zásadě, jak to bylo řečeno, kdy je napadne, zatímco zdravotnická zařízení budou muset platit buď třicetidenní, nebo pokud to schválíme v 60denní lhůtě. Ale jak jsem říkal, je to naše chyba, že jsme na to nepřišli jako stát dřív a neuplatnili to při schvalování příslušné evropské směrnice. Chtěl bych tady zmínit ještě jednu věc, sice ten návrh zpřísňuje dobu splatnosti, ale to, co stále zachovává, je možnost sjednání splátek, což je samozřejmě určité řešení pro ty nejkřiklavější případy. Ano, není možné ty splátky zpravidla sjednat na začátku, ale možná pokud se dostane určitý subjekt do problémů, tak pokud se samozřejmě s věřitelem dohodne, tak může dodatečně sjednat nějaké splátkové kalendáře, což ho přechodně dostává z insolvenčního stavu. Je to určité řešení, je to samozřejmě nesystémové, ty ekonomické vztahy by měly být nastaveny tak, aby se ve lhůtách platilo. Ještě se zmíním k jedné věci, protože opět se to týká soukromoprávních veřejnoprávních vztahů, jestliže tady vlastně nastavujeme lhůty splatnosti a vlastně v zákoně říkáme, že delší lhůty splatnosti jsou zpravidla až na výjimky hrubě nespravedlivé, tak je otázkou, jestli tady toto nelze uplatnit jako obecný princip a jak by dopadl soudní spor třeba nakonec i u Ústavního soudu v případě, že by se zdravotnická zařízení, ale nebo například obce v případě náhrady dotací nebo tam, kde jsou určité vztahy mezi státem a obcemi, jestli by se také nemohly domáhat toho, aby se k nim stát nechoval hrubě, nespravedlivě. Neb je to, nebo já si myslím, že to lze doopravdy uchopit jako obecný princip nejenom jako ustanovení obchodního zákoníku, protože jestliže takovéto pravidlo platí v jedné oblasti, tak není důvod, aby úprava byla příliš odlišná někde jinde. Už mě tady kolega Hajda předběhl se zmínkou o potravinářích, protože tady skutečně neplatí, že jsme zcela v rovných soukromoprávních vztazích vždy ve všech případech. Jsou tady situace, kdy doopravdy někdo má takovou ekonomickou sílu, že si vynucuje smluvní podmínky, které mají daleko k dobrým mravům nebo k jakési obecně vnímané spravedlnosti a mimo jiné na to právo reaguje i v řadě jiných oblastí nejenom u úpravy splatnosti v obchodních smlouvách. Takže i tady z tohoto hlediska si myslím, že to je zcela namístě a že to skutečně je zároveň ochrana ekonomicky slabších subjektů. Já myslím, že to by stačilo.

56

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Senátor Jiří Dienstbier: Ještě pardon, ještě jsem zapomněl jednu poznámku k tomu, co říkal pan kolega Horník, tady je potřeba si uvědomit, že ta splatnost se nemůže vztáhnout na už uzavřené smlouvy, to znamená tam, kde obce, kraje nebo kterýkoliv další subjekt už má v tuto chvíli uzavřené smlouvy s nějakou splatností, tak to platí. Toto se bude vztahovat na nově uzavřené smlouvy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji za upřesnění a v tuto chvíli budeme hlasovat o jediném návrhu, který padl, a to je návrh na schválení. Ale předtím, ještě než budeme hlasovat, tak vyhlašuji desetiminutovou přestávku pro jednání klubu ČSSD. (Jednání přerušeno v 15.42 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.52 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. Zaujměte, prosím, svá místa, v případě, že nejste přihlášeni kartou, tak se přihlaste. Jsme nyní před hlasováním o návrhu na schválení tak, jak doporučil výbor. V případě, že nebude schváleno, budeme potom v podrobné rozpravě hlasovat o pozměňovacím návrhu, jak ho přednesl pan senátor Martínek, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Stanovisko ministra je pozitivní, samozřejmě. Stanovisko zpravodaje negativní – doplňuji – nebo neutrální.) Omlouvám se, malinko za ten úlet. Je pravda, že nikdo hlasování nezpochybňuje. Hlasování skončilo. Kdo je pro – už budu potřebovat vystřídat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 15 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovil jeden, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat. Tím pádem otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Jak jsem avizoval, tak vám nyní přečtu pozměňovací návrh se všemi konsekvencemi, které jsem tady vysvětlil v obecné rozpravě: Pozměňovací návrh senátora Radko Martínka k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 75. 1. V článku I bodu 2 slova: § 340 odst. 4 až 6" nahradit slovy "340 odst. 4 až 7". 2. V článku I bodu 3 § 340 za odstavec 6 doplnit odstavec 7 tohoto znění: "(7) Je-li veřejný zadavatel poskytovatelem zdravotních služeb, platí, že povaha smluvního závazku vždy odůvodňuje prodloužení doby splatnosti podle odstavce 6 až na 60 dnů". A v návěti bodu 3 slova "odstavce 3 až 6" nahradit slovy "odstavce 3 až 7". 57

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana ministra, protože on chtěl vystoupit, jestli si přeje vystoupit teď v rozpravě, tak samozřejmě může. (Ne.) Dále se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, tady jde o to, že už současné znění tohoto zákona toto umožňovalo v § 340, odst. 6. Takže prakticky se tím nic neřeší. Možná, že by bylo lepší, kdybychom to řešili tím, že bychom posunuli buď účinnost zákona anebo dali za těch 60 dní, nebo dohodou, ale zajímalo by mě, z jakého důvodu to z legislativního hlediska není možné, když se dva dohodnou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slov. Senátor Jiří Dienstbier: Ještě zareaguji teď v rozpravě na to, co říkal nebo na co se ptal kolega Dryml. Ono to v zákoně právě zatím není. Tam je v tuto chvíli režim pro veřejného zadavatele, že musí uhradit do 30 dnů; a pouze ve výjimečných situacích, pokud je to odůvodněno povahou závazku, je možno sjednat maximálně 60 dnů. My tady vlastně doplňujeme ustanovení, které doplňuje fikci, že v oblasti smluv, které uzavírají zdravotnická zařízení, zvláštní povaha je tam dána vždy. Protože bez toho u každé jedné smlouvy by zdravotnické zařízení muselo zdůvodňovat, zdali povaha plnění má takovou povahu, že to odůvodňuje prodloužení lhůty splatnosti. A ještě samozřejmě my nemůžeme tam nechat dohodu, protože směrnice, kterou tady transponujeme, jasně říká, že dohodou libovolně to stanovit nelze. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Takže nyní už se do podrobné rozpravy... Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Možná, že by bylo dobré se podívat do té směrnice, jestli tam náhodou není, že ve zvláště odůvodněných případech je možno to udělat i dohodou. A já se domnívám, že to tam možná je… Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, dále se do podrobné rozpravy hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si myslím, že bychom tady dále neměli rozvíjet polemiku, protože se pouštíme na velmi tenký led. My tím, že přijmeme tento pozměňovák, to vrátíme sněmovně. Sněmovna se tím bude muset zabývat, pokud by se v mezičase zjistilo, že je možné nějaké jiné řešení, které by, pokud možno, eliminovalo, předešlo nebo zamezilo tomu, aby došlo k nějaké řetězové reakci směrem k zdravotnickým zařízením; negativní, tak by ještě mohl být požádán prezident, aby to vetoval a vznikl by další prostor pro to – třeba sněmovna se rozhodne, že to úplně zamítne, ale já bych chtěl říci jednu věc. Dohady a otázky, které tu klademe, jsou kladeny na de facto zpravodaje a zpravodaj nenese odpovědnost, za zákon nese předkladatel, a předkladatel nám 58

není schopen, to vidíme, odpovědět vůbec anebo ani v žádném případě ne fundovaně, takže já si myslím, že to musíme tady nějak rozhodnout. Je tady pozměňovák, vracíme to sněmovně a toho prostoru by vláda měla využít. Jestli je jí všechno jedno, je jí jedno, v jakém stavu budou zdravotnická zařízení, tak to také o něčem vypovídá, a nedá se nic dělat. Takže já bych nabádal k tomu, abychom nerozvíjeli diskusi, nechtěli to tady na místě teď dopracovat. Je to velké riziko. Vrátíme to sněmovně s pozměňovákem, který je připraven a vytvoříme určitý časový prostor - kde, pokud je zodpovědnost ve vládních kruzích, tak mají prostor, aby ještě o problému jednali. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Já se ani neodvážím říct, že do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, ale zdá se, že to bude realita. Takže podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Děkuji. Já pouze k senátorskému návrhu pana senátora Martínka, že k tomu ministerstvo spravedlnosti zaujímá neutrální stanovisko. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Já bych pouze shrnul rozpravu tak, že byl předložen jeden jediný pozměňovací návrh, a to pozměňovací návrh senátora Radko Martínka, který máte všichni před sebou a který zde byl přednesen. O tomto pozměňovacím návrhu bychom měli hlasovat a v případě, že bude schválen, tak pak o vrácení návrhu zákona - ve znění pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovně. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, pane zpravodaji, je tomu tak. Nyní budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, tak jak byl přednesen. V sále je přítomno aktuálně 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů neboli toho jednoho návrhu. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

59

V tuto chvíli bychom měli odsouhlasit pověření. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. 1. 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli: pan senátor Jiří Dienstbier a pan senátor Radko Martínek. Zeptám se, zda oba souhlasí. Kývají, že ano, takže nyní o nich budeme hlasovat. Byl tedy podán návrh, pověřit senátora Jiřího Dienstbiera a senátora Radko Martínka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 18 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. My se vystřídáme při řízení. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je 9. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (evropský senátní tisk č. N 030/09) Máme to jako tisk č. N 30/09. V této chvíli není pan ministr Kalousek, ale je znovu pan ministr vnitra Kubice, který nám to přednese. Pojďte, pane ministře. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych vám krátce představil návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady – trestněprávní ochrana eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV, jenž byl v únoru tohoto roku předložen Evropskou komisí. Cílem návrhu této směrnice je zefektivnění boje proti padělání měny v rámci EU prostřednictvím posílení a prohloubení společného trestněprávního rámce v této oblasti. Trestná činnost ve vztahu k euru jakožto druhé nejvýznamnější mezinárodní měně podle poznatků Evropské komise v posledních letech dlouhodobě narůstá a má za následky škody v řádech stovek milionů eur. Stávající právní úprava, která představuje rámcové rozhodnutí z roku 2000, tak podle Komise nezajišťuje dostatečně účinný a odstrašující postih a postrádá některé další prvky nezbytné k efektivnímu boji s touto trestnou činností. Ačkoliv je návrh motivován snahou zajistit primárně ochranu společné měny euro v souladu s mezinárodně právními závazky, především tzv. Ženevskou úmluvou o potírání penězokazectví z roku 1929, se uplatní i ve vztahu k ostatním měnám. V návrhu směrnice zůstává zachována většina ustanovení rámcového rozhodnutí, zejména samotné definice trestných činů.

60

Mezi nejvýznamnější novinky proti stávajícímu právnímu stavu patří zavedení minimální dolní hranice trestu odnětí svobody pro nejzávažnější případy padělání, které má zabránit pachatelům v účelové volbě míst a páchání trestné činnosti. Členské státy EU mají mít nově také povinnost disponovat určitými vyšetřovacími technikami či zajistit analýzu zabavených padělků již v průběhu trestního stíhání. Pro ty členské státy EU, jejichž měnou je euro, je návrhem stanovena povinnost zavést univerzální jurisdikci ve vztahu k trestným činům spočívající v padělání eura. Ministerstvo spravedlnosti plně podporuje cíle návrhu a oceňuje úsilí vynakládané EU v boji s paděláním měny, neboť se jedná o problematiku, jejíž nadnárodní rozměr nepochybně vyžaduje koordinovaný postup napříč státy. Je však třeba trvat na tom, aby zásah do vnitrostátního práva členských států, který nová úprava přinese, byl přiměřený a nepřesáhl míru toho, co je pro dosažení požadovaných cílů nezbytné. Ministerstvo spravedlnosti již identifikovalo v návrhu některé problematické prvky, u nichž se domnívá, že tento požadavek není zcela naplněn a může do budoucna ohrozit celkovou koherenci vnitrostátního trestního práva, a to nejen v případě ČR. Jde zejména o navrhované zavedení minimální spodní hranice trestu odnětí svobody, které komise prosazuje již v návrhu směrnice o boji proti podvodům, proti finančním zájmům EU. Ministerstvo spravedlnosti bude usilovat o to, aby vzalo v úvahu odmítavé stanovisko naprosté většiny členských států EU k této otázce vyjádřené již opakovaně na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci a aby sporné ustanovení bylo z návrhu vypuštěno. Z hlediska obsahového nemá jinak ministerstvo spravedlnosti větší výhrady a může obecně podpořit směr, kterým se stávající text návrhu směrnice ubírá. Z pohledu ČR je především třeba přivítat rozšíření použití speciálních vyšetřovacích technik, jež může významně přispět k odhalování trestné činnosti v této oblasti a v boji proti padělání měny obecně. Rovněž návrhem zaváděná povinnost umožnit přístup příslušných orgánů k padělkům za účelem analýzy již v průběhu trestního řízení není považována za problematickou, neboť v ČR se již nyní jedná o standardní postup. Logické a účelné se jeví i ustanovení univerzální jurisdikcí ve vztahu k trestným činům padělání eura. Ačkoliv se toto ustanovení bude na ČR vztahovat až v případě přijetí společné měny, lze konstatovat, že vzhledem k široce vymezené působnosti trestního zákoníku je s ním právní úprava ČR taktéž plně v souladu již v tuto chvíli. Rád bych poukázal na skutečnost, že závěry, které vyplynuly z projednání návrhu směrnice v ÚPV a výboru pro záležitosti EU, odpovídají postoje ministerstva spravedlnosti jakožto gestora návrhu a že výhrady z doporučení v nich uvedené budou v plné míře vzata v úvahu při přípravě stanovisek ČR pro jednání v Radě EU. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Tento tisk projednal výbor pro záležitosti EU. Usnesení má číslo N 30/09/02. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Grulich, který má slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Výbor pro EU materiál projednal. Já se nebudu šířit o obsahu, protože toho se zhostil velmi dobře pan ministr, a budu se zabývat jenom doporučením výboru pro EU. My jsme vyšli v podstatě z toho, že jsme již podobný materiál zde probírali na 4. schůzi dne 30. ledna 2013 a vlastně

61

i tento náš názor, který je v tomto vyjádření, odpovídá usnesení č. 64 ze 4. schůze. Já bych rád upozornil na to, že všichni jsme se shodli na tom, že vždycky přeshraniční kriminalita, která se týká i tady v tomto případě padělání eura, skutečně chce nějakou širší spolupráci. Nicméně jsme tam nalezli několik oblastí, které si myslíme, že by měly zůstat i nadále v rukou členských států. Především je to úprava minimálních sankcí, protože jak říkal již pan ministr, my máme stanoveny zákony, které odpovídají této materii a již tam máme stanoveny nějaké tresty, které neodpovídají potřebám minimálních trestů, jež jsou obsaženy v tomto materiálu. Dále na co bych chtěl ještě upozornit, že nesouhlasíme, aby v oblasti sekundárního práva byla ukládána členským státům povinnost přistoupit k určité mezinárodní smlouvě, nebo zákaz takovouto smlouvu vypovědět. Jde o to, abychom měli stále možnost jednak bilaterálních smluv, jednak aby bilaterální smlouvy, které byly v minulosti uzavřeny, byly nadále platné. Já to nebudu číst celé, protože to máte k dispozici a považoval bych to za zbytečné. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. ÚPV to také projednal, zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil, který se chce – nebo nechce? – vyjádřit. Chce, zvedá se, tak pojďte, pane kolego. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, ÚPV projednával tento materiál právě na žádost výboru pro záležitosti EU a s potěšením mohu konstatovat, že po poměrně obsáhlé debatě na našem výboru bylo přijato doporučení vyjádření Senátu k návrhu této směrnice. Výbor pro evropské záležitosti vlastně přijal naše doporučení doslova, navíc je tam potom ještě ustanovení, kdy žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila tato stanoviska, a dále nás pak informovala o dalším projednávání. Dovoluji si vás požádat, abyste schválili usnesení navržené výborem pro evropské záležitosti. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Také děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Tudíž pan ministr ani zpravodaj se nemají k čemu vyjádřit. Máme jediný návrh, který máte v písemné složce. Máte to všichni k dispozici a o tom bychom měli hlasovat po znělce. Zahajuji hlasování o usnesení, jak ho všichni znáte. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 19 ukončeno. Registrováno 68, kvorum 35, pro 57, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším je

62

10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 76) Máme to jako tisk č. 76. Návrh za ministra spravedlnosti Pavla Blažka přednese opět ministr vnitra Jan Kubice. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, podstatou předkládaného návrhu zákona je řešení problematiky regulace profese insolvenčních správců s cílem zavést takové parametry, které přispějí ke zvýšení odborných předpokladů pro výkon činnosti insolvenčního správce, která je vysoce specializovanou činností s dosahem do majetkové sféry dlužníka a jeho věřitelů. Dílčí změny pak navazují na jednotlivé nedostatky detekované aplikační praxí. Návrh zákona byl vypracován ve spolupráci se stálou expertní skupinou pro insolvenční právo S 22. Cílem předkládaného návrhu je zvýšení odborných předpokladů pro výkon činnosti insolvenčního správce, zajištění výkonu činnosti insolvenčního správce pouze osobami, které svou funkci vykonávají řádně a spolehlivě, zkvalitnění dohledu nad insolvenčními správci, zajištění výkonu činnosti insolvenčního správce se zvláštním povolením pouze osobami, které splňují předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Zavedení podmínky bezpečnostní způsobilosti pro insolvenční správce, kteří chtějí vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem, nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem nebo penzijním fondem. Anebo dlužníkem, u něhož je bez dalšího přípustná reorganizace podle insolvenčního zákona. Návrh zákona byl dne 24. dubna 2013 projednán ústavně-právním výborem Senátu, který k němu přijal pozměňovací návrhy převážně legislativně technického charakteru. Ministerstvo spravedlnosti k těmto pozměňovacím návrhům zaujímá neutrální postoj. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Garančním výborem byl určen ústavně-právní. Usnesení má číslo 76/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Dienstbier, který má slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane – místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já se omlouvám, já stále ještě jsem mužského pohlaví, jestli jste oslovoval mě. Vy jste řekl "paní místopředsedkyně", tak se musím ohradit. (Poznámka pana senátora Dienstbiera: Vážně?) Možná, že jste oslovoval první místopředsedkyni. Nebývá to zvykem. Senátor Jiří Dienstbier: Možná, jak jsem se pomalu otáčel, tak jsem viděl napřed paní místopředsedkyni, tak se omlouvám. 63

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Omlouvám se, že jsem vás přerušil, ale musím hájit svá práva. Senátor Jiří Dienstbier: Zpět tedy k projednávanému návrhu zákona. Jedná se opět o vládní návrh zákona, který nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 11. 4. 2013. Návrh zákona projednal ÚPV jako výbor garanční a přijal k němu usnesení, podle něhož doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Za druhé určil zpravodajem výboru mne a za třetí pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil usnesení předsedovi Senátu PČR. Pozměňovací návrhy, které byly přijaty ústavně právním výborem, jak bylo řečeno, jsou z velké části legislativně technického charakteru. Já se tady nebudu teď zabývat podrobně textem zákona, celým zákonem, ale upozorním na několik pozměňovacích návrhů, které mají věcnou povahu. Je to první pozměňovací návrh uvedený pod č. 2, to je změna v § 6 odst. 4 zákona o insolvenčních správcích, kde bylo navrhováno ustanovení, podle něhož bylo možno vydat povolení, nebo zvláštní povolení pouze osobě, která vykonala příslušnou zkoušku 6 měsíců přede dnem takového rozhodnutí. V ÚPV na základě argumentace, že v jiných podobných profesích, které mohou vykonávat svoji činnost na základě příslušné zkoušky, není žádná takováto lhůta stanovena, že tato je nepřiměřeně krátká a že vlastně by mohla zasahovat i do práv příslušných osob - například u žen, které jsou na mateřské dovolené, která vstoupí do období mezi vykonáním zkoušky a žádosti o vydání povolení, proto ÚPV schválil pozměňovací návrh, kterým se tato lhůta prodlužuje ze 6 měsíců na 5 let. V tom světle, že právě pro další profese žádná takováto lhůta není a může být taková žádost, která je navázána na zkoušku, podána třeba po 20 letech. Druhým bodem, který má věcnou povahu, je bod 3 pozměňovacích návrhů ÚPV. Ten souvisí s definicí bezúhonnosti insolvenčních správců, fyzických a právnických osob, která byla nastavena odlišným způsobem, a to, že za bezúhonného se v obou případech nepovažoval ten, kdo spáchal trestný čin související s výkonem činnosti. A pak to, v čem byla odlišnost, že v případě fyzických osob rovněž jakýkoli jiný trestný čin, který s výkonem činnosti nesouvisel, zatímco u právnických osob pouze úmyslný trestný čin, který nesouvisel s výkonem činnosti. Toto se sjednotilo na mírnější úpravu pozměňovacím návrhem, který jsem teď zmiňoval. A to z toho důvodu, že jednak není žádný důvod, aby úprava bezúhonnosti byla jinak pro fyzické a právnické osoby, jednak asi není důvod, aby se např. nepovažoval za bezúhonného někdo, kdo je odsouzen za nedbalostní čin např. související s dopravní nehodou. To by bylo kritérium, které by nebylo přiměřené. Myslím si, že posledním věcným bodem je bod č. 10. To je odklad účinnosti, protože návrh předpokládá, že zákon má nabýt účinnosti prvním dnem následujícím po měsíci zveřejnění ve Sbírce zákonů. To teoreticky může být druhý den, pokud by byl vydán ve Sbírce zákonů poslední den měsíce, a ta úprava je přece jenom poměrně rozsáhlá, takže delší legisvakační lhůta je namístě. Já bych tímto svoji zpravodajskou zprávu skončil a doporučím posléze schválení návrhu ve znění pozměňovacích návrhů Senátu a vrácení Poslanecké sněmovně. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Moje otázka k vám, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona. Nikdo. Otevírám

64

rozpravu. Do rozpravy se nehlásí nikdo. Končím ji. Nemáme žádný jiný návrh, proto postupujeme do podrobné rozpravy. Do podrobné rozpravy se nám nikdo nehlásí. Návrh máme, takže já v daném okamžiku končím i podrobnou rozpravu. Stanoviska ministra ke všem návrhům jsme slyšeli – od ministerstva je neutrální. Takže, pane zpravodaji, proveďte nás hlasováním o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Myslím si, že en bloc bychom to neměli hlasovat, ale to říkám jenom svůj názor. Vy máte právo říct cokoli. Senátor Jiří Dienstbier: Já bych naopak navrhl, abychom hlasovali o všech pozměňovacích návrzích ÚPV en bloc. Vzhledem k tomu, že v rozpravě nikdo proti žádné části pozměňovacího návrhu nevznesl žádnou námitku, tak si myslím, že můžeme přistoupit k hlasování o celku. Pokud samozřejmě někdo neuplatní požadavek, aby se o některém dílčím návrhu nehlasovalo zvlášť. Pokud by to tady takto bylo, tak by to byl jediný návrh, který v případě, že ho schválíme, pak bychom ještě hlasovali o vrácení návrhu zákona ve znění takto přijatých pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já jsem řekl svůj názor, a protože teď řídím, navrhoval bych, abychom hlasovali bod po bodu. Já myslím, že to není problém i právo menšiny se má uznávat. Senátor Jiří Dienstbier: Ano, jenom si myslím, že některé návrhy jsou provázané. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak řekněte, které jsou provázané, zpravodaj je určí, můj návrh je tento. Omlouvám se, že s vámi polemizuji i z této polohy, ale jinak bych musel předat řízení. Senátor Jiří Dienstbier: Já bych tedy navrhoval, abychom hlasovali zvlášť o bodu 2, o bodu 3 a o bodu 10, jinak o všech zbývajících najednou, protože to jsou ty legislativně technické, jestli by to tak bylo možné. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Váš návrh, ano. Souhlas. Takže v této chvíli si dáme znělku. Pane kolego, jako zpravodaj byste nás měl provádět a zopakovat to, co jste říkal před chvílí, aby všichni věděli, o čem se bude hlasovat. Senátor Jiří Dienstbier: V tom případě první, o čem bychom měli hlasovat, je asi bod 2 z návrhu ÚPV, a to, že v článku I. bod 17 v § 6 odst. 4 slova "6 měsíců" nahradit slovy "5 let". Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 20 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 40, proti 6. Návrh byl schválen. Další. Senátor Jiří Dienstbier: Další pozměňovací návrh je bod 3 návrhu ÚPV, a to v článku I. bodu 20 v § 7 odst. 1 písm. a) za slova "odsouzena za jiný" vložit slovo "úmyslný".

65

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátor Jiří Dienstbier: Dalším pozměňovacím návrhem je návrh pod bodem 10 v návrzích ústavně-právního výboru, a sice, že v článku V za slova prvním dnem vložit slovo druhého, což je prodloužení legisvakanční lhůty o jeden měsíc. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátor Jiří Dienstbier: A nyní bychom měli hlasovat o všech zbývajících bodech návrhu ústavně-právního výboru, s výjimkou bodů 2, 3 a 10. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 23 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím máme všechny pozměňovací návrhy odsouhlaseny a budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů tuto novelu zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 24 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o pověření. Jeden návrh je na pana senátora Jiřího Dienstbiera, a pokud jde o druhý návrh, pane kolego, zkuste určit někoho. Paní senátorka Eliška Wagnerová? Tváří se, nyní již dokonce kývá hlavou, takže tím povýšila své souhlasné stanovisko na jasné. O těchto dvou jménech budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 25 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 53, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

66

11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) Máme to jako tisk č. 77 a ministra spravedlnosti Pavla Blažka opět zastoupí ministr vnitra Jan Kubice. Pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předloženého návrhu zákona je přizpůsobit systém vzdělávání vyšších soudních úředníků a vyšších úředníků státního zastupitelství pro potřeby justice tak, aby studium bylo efektivní a umožnilo vhodně řídit personální otázky týkající se těchto profesí. Vláda navrhuje, aby na Justiční akademii, která vyšší justiční úředníky vzdělává, nadále existovala pouze jedna forma vzdělávání vyšších soudních úředníků a vyšších úředníků státního zastupitelství. Do konce roku 2012 existovala na základě přechodného ustanovení zkrácená forma jednoletého studia a vedle toho standardní tříletá forma vzdělávání, která se však neosvědčila. Podle návrhu budou ke studiu přijati uchazeči, jež jsou zaměstnanci soudu nebo státního zastupitelství a kteří budou doporučeni ke studiu nadřízenými funkcionáři. Studium bude probíhat v rámci výukových soustředění na Justiční akademii a bude trvat 18 měsíců. Zakončeno bude závěrečnou zkouškou. Odstranění interpretačních nejasností v otázce, že vyšší soudní úředník může rozhodovat o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a reakce na koncepční změnu občanského soudního řádu týkající se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, ve kterém z důvodu ochrany práv zadržovaných nebude nadále moci vyšší soudní úředník rozhodovat. Závěrem si vás dovolím poprosit o vstřícnost při projednávání zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Garančním a jediným výborem byl ústavně-právní výbor. Jeho usnesení má č. 77/1. Zpravodajkou je paní senátorka Eliška Wagnerová, která má slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Tato v podstatě jednoduchá novelka byla doručena Senátu 11. dubna 2013. Byla přikázána k projednání, jak už bylo řečeno, ústavně-právnímu výboru, a nejinak tomu bylo i v Poslanecké sněmovně, kde se rovněž věcí zabýval jen ústavně-právní výbor. Tato novelka má v zásadě dvě větve. Jednou větví je redukce studia pouze na jednu formu, jak už tady bylo zmíněno. A druhá větev je omezení kompetencí pro vyšší soudní úředníky, a sice byla vyňata jejich kompetence rozhodovat v citlivé oblasti, jako jsou nedobrovolné hospitalizace a tato oblast je vyhrazena propříště už jenom soudcovskému rozhodování. V tomto směru novela reaguje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, skrze kterou byla Česká republika opakovaně odsuzována. Ale pokud jde o organizační novelku, tedy to, že vlastně se dvě formy studia zredukovaly jenom na jednu, tak její podstata spočívá v tom, že dnes už mohou na této škole pro vyšší soudní úředníky a úředníky státního zastupitelství

67

studovat toliko osoby, které jsou zaměstnanci soudů. Ale nejenom to, pokud jde o zaměstnance soudů, pak pouze ti, kteří jsou v pozicích tajemníků. Jenom pro informaci Senátu chci uvést, že na soudech bývají tajemníci, nebo spíš tajemnice, tak asi tři, a jsou to většinou dámy, které jsou letité, zaměstnané tedy na soudech, a ty už více méně o toto studium rozhodně zájem jevit nebudou. Jinými slovy, tato drobná novela vlastně znamená poměrně velký obrat v justiční politice v tom smyslu, že napříště se budou patrně o funkce vyšších soudních úředníků ucházet jen osoby, které mají právnické vzdělání a s tímto vzděláním potom už samozřejmě žádné další vzdělávání nemusí nabýt. Ještě dodám, že v Poslanecké sněmovně prošel návrh novely zákona velmi snadno, a konečně i v ústavně-právním výboru poté, co jsme si vyjasnili tuto změnu politiky a byla označena za chtěnou ze strany ministerstva – to jenom jsem upozorňovala pro příznivce Justiční akademie v Kroměříži, kteří tam těchto abonentů už nebudou mít rozhodně tolik, tak bylo přijato usnesení, které navrhuje Senátu, aby schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat? Nikdo, otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Asi v rámci zkvalitnění justice se studium vyšších úředníků zkracuje z tříleté doby na 18 měsíců, resp. 120 dnů. Přijat ke studiu může být i uchazeč s maturitou, složil-li přijímací zkoušku a je-li po celou dobu studia zaměstnancem soudu. To mu ale nezabraňuje v tom, aby účastník – ne absolvent – studia vyšších úředníků státního zastupitelství mohl provádět úkony státního zastupitelství a státního zástupce ve stejném rozsahu, jako vyšší úředník státního zastupitelství. Potom nechápu, proč by se měl vzdělávat. Další věcí je, že to prošlo skutečně velmi rychle Poslaneckou sněmovnou, protože celé čtení zabralo Poslanecké sněmovně dvě, slovy dvě minuty! To je dokreslení toho, jak se s tím zabývala Poslanecká sněmovna. A problém určitě nastane v tom, co si asi justice nepřála, i když chápu, že Evropská unie má na to trošku jiný názor, ale ty tzv. nedobrovolné hospitalizace nebo hlášení nedobrovolných hospitalizací, které nabývá v některých případech dost značného počtu, protože do určité doby se musí ohlásit, jestli s tím někdo souhlasí nebo ne, pokud ten člověk nemůže vyslovit sám souhlas podle zdravotnických zákonů pana ministra Hegera. Tak to bude asi hodně přispívat k vytíženosti českých soudců. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásil, končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Nechce. Paní zpravodajka kroutí hlavou, takže se také nechce vyjádřit. A máme jediný návrh, a to schválit a po znělce o něm budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro - schválit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 26 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 47, proti jeden. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

68

12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 83) Máme to jako tisk č. 83. A opět pana ministra spravedlnosti zastupuje ministr vnitra Jan Kubice. Máte slovo, pane ministře. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Předkládaný návrh zákona vychází především z praktických potřeb Vězeňské služby a orgánů činných v trestním řízení a z jejich zkušeností z dosavadního uplatňování zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Návrh novely zohledňuje postupně shromážděné požadavky Vězeňské služby a orgánů činných v trestním řízení, vzniklé při aplikování tohoto zákona v každodenní činnosti. Návrh zákona se zaměřuje na zpřesnění některých vztahů, ať již v rámci samotné Vězeňské služby nebo vůči vnějším subjektům, zejména Policii České republiky, upřesňují se podmínky, za kterých může dojít k vyslání a působení příslušníka Vězeňské služby do zahraničí, ať již za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou v rámci mírové operace, které se Česká republika účastní na základě rozhodnutí mezinárodních organizací, jichž je Česká republika členem, nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu EU. Návrh reaguje na potřeby Vězeňské služby při plnění jejích zákonem stanovených úkolů a doplňuje výčet donucovaných prostředků, které doposud s úspěchem používá Policie České republiky a upravuje oprávnění k jejich použití i mimo vězeňských zdravotnických zařízení. Vězeňská služba může tyto donucovací prostředky použít vůči vězněné osobě i vůči jiným osobám při pokusu o osvobození vězně při návštěvách, při eskortě k soudu a během jednání soudu atd. V návaznosti na doporučení veřejného ochránce práv se do návrhu zákona vkládá i výslovné zmocnění pro Vězeňskou službu používat zařízení umožňující pořizovat zvukové a obrazové záznamy v prostorách spravovaných a střežených Vězeňskou službou a v prostorách přilehlých. Jedná se o zákonné zakotvení práva využití kamerového systému k zabránění zejména vyhazování nedovolených předmětů přes zdi věznice, pokusům o nedovolené verbální kontakty, vykřikováním vzkazů ovlivňující vyšetřování, zejména s obviněnými ve výkonu vazby atd. V neposlední řadě se navrhuje upřesnění stávajících ustanovení o hospodářské činnosti Vězeňské služby, kterou může provozovat mimo svoji hlavní činnost, pro níž byla zřízena zejména za účelem zaměstnání osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 83/1. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vláda České republiky předložila 15. června 2012 Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve

69

znění pozdějších předpisů. To datum je zajímavé. K nám na stůl se dostává takřka po roce. Nevím, co zapříčinilo jeho zdržení při projednávání v Poslanecké sněmovně. V Poslanecké sněmovně tento návrh projednal sněmovní výbor pro obranu a přičinil k návrhu pět pozměňovacích návrhů, spíše formálního významu. Poslanecká sněmovna na své 52. schůzi dne 3. 4. 2013 schválila předložené pozměňovací návrhy i s kladným vyjádřením zástupce vlády a v konečném hlasování podpořilo tento návrh 168 ze 172 přihlášených poslanců, takže tento návrh byl přijat takřka bez výhrad Poslanecké sněmovně. Co nám přináší návrh novely? Je to především 30 bodů, které přinášejí některé změny. Například mezi organizační jednotky Vězeňské služby se začleňuje Střední odborné učiliště, které bylo založeno v roce 2007 pro vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, umožňuje se vysílání příslušníků Vězeňské služby ke službě v cizině na základě mezinárodního aktu, umožňuje se oprávnění pro pověřené orgány Vězeňské služby vyzvat jakoukoliv osobu k sepsání záznamu o podání vysvětlení na určeném místě, vyzvat kohokoliv k prokázání totožnosti v případech souvisejících s trestnou činností, a to včetně předvedení na Policii při neztotožnění osoby na místě. Požadovat potřebné podklady a informace od veřejné správy a všech osob k podpoře provádění vyšetřování. Umožňuje se příslušníkům Vězeňské služby použití donucovacích prostředků při incidentech. K dosavadním se nově vkládá elektrický dočasně zneschopňující prostředek vytlačování štítem, vozidlem a prostředek k zamezování prostorové orientace. Nově se také zavádí možnost příslušníka Vězeňské služby připoutat agresivní internovanou osobu k vhodnému předmětu za účelem zklidnění, a to až na dvě hodiny. Jak tady již bylo řečeno předkladatelem, Vězeňská služba má rovněž nově oprávněno pořizovat služební obrazové a zvukové záznamy chování osob ve střežených objektech. Deklarovaným cílem má být zejména ochrana zdraví uvězněných, tak jak je uvedeno v důvodové zprávě. V úpravě informačních systémů s osobními údaji se mění zejména údaje z evidence osob ve výkonu trestu, vazby a zabezpečovací detence se má poskytovat nově také zpravodajským službám. Nově má být pro Vězeňskou správu možné získávat údaje z registru obyvatel za účelem ověřování totožnosti osob ve výkonu trestu apod. To jsou, podle mého názoru a názoru výboru, hlavní důvody předkladu této novely. Závěrem bych vás seznámil s usnesením, které přijal VZVOB na své 7. schůzi konané dne 24. dubna 2013. Ve svém usnesení č. 42 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a Justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Ptám se pana senátora Miloše Malého – zvedá se, máte slovo, pane senátore. Senátor Miloš Malý: Děkuji, pane místopředsedo. ÚPV se zabýval tímto materiálem na své 13. schůzi konané dne 24. dubna 2013. Přijal toto usnesení –

70

omezím se jenom na usnesení, protože zpravodaj pan senátor Kladívko – velmi podrobně informoval o obsahu této novely. I. ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: I vám děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona. Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, osobně považuji tento návrh zákona za velmi nezdařilý návrh. Je skutečně nedobře provedený a koncepčně vadný. O co mi především jde? Bylo už zmíněno, že vlastně zavádí nová oprávnění příslušníkům Vězeňské služby, a sice tentokrát pouze k osobám, které stojí vně osob internovaných ve věznicích, ve vazbách a jiných detencích, což je pro mě velký problém. Oni např. mohou podle tohoto zákona, nebo by měli moci – Vězeňská služba – požadovat od osob právě stojících vně vysvětlení, což je pojem, který známe ze zákona o policii, kde je to jistě legitimní atd. Ovšem víme, že judikatura Ústavního soudu už z 90. let třeba stanovila, že i k tomu vysvětlení si osoba může vzít advokáta. Dále Vězeňská služba může samozřejmě vyzývat osoby právě stojící vně, aby osoby přišly, podaly vysvětlení… Z druhé strany je třeba ovšem říct, že vymáhat tuto povinnost, kterou stanoví zákon, tak na to zákon už vůbec nepamatuje. Nemají možnost ukládat žádné pokuty, nemají možnost – nic. Je to takové nakročení na půl cesty. Prostě obtěžovat občana, ale bez možnosti domoci se toho, čeho se vlastně chtějí domoci. To je jedna oblast. V této oblasti vidím vykročení z kompetencí, které jsou svěřeny samotnému ministru spravedlnosti kompetenčním zákonem. Kompetenční zákon říká v § 11 v odst. 3, že ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství, mj., a je mu podřízena Vězeňská služba. Ale už nic neříká o zajišťování nějakého veřejného pořádku obecně. Tuto kompetenci má naopak ministerstvo vnitra. Ta je mu svěřena, neboť se v § 12 odst. 1, písm. a) říká, že ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, tedy v rozsahu vymezeném zákonem. Tento návrh zákona toto základní kompetenční vymezení – po mém soudu - tedy nerespektuje. Nehledě na to, že umožňuje ingerenci do svobody osob, které nejsou uvězněné, které nejsou drženy v zařízení. To je první okruh problémů. Druhý okruh problémů je v § 21a návrhu zákona – pořizování záznamů. To je velmi špatně napsané ustanovení. Protože z toho vyplývá, že by zvukové, obrazové a jiné záznamy osob a věcí nacházející se v objektech a prostorách jí spravovaných – Vězeňskou službou – a střežených. My si ale musíme uvědomit, že v prostorách se mnohdy nacházejí advokáti se svými klienty, což je potom otázka advokátního tajemství, které by mělo

71

zůstat stranou zájmu nějaké Vězeňské služby. Musí to zůstat stranou zájmu dokonce i orgánů činných v trestním řízení, které nesmí, i když mají povolení, k odposlouchávání telefonních rozhovorů, tak ale mezi advokátem a klientem – to je jaksi tabu. Dále např. kněží resp. duchovní sloužící ve Věznicích – zpovědní tajemství – tak zase. A tady by se podle toho, jak je to napsáno, tak i tato setkání a tyto rozhovory by se mohly monitorovat, mohly nahrávat atd. Nehledě už na to, že jsem přesvědčena o tom, a je zase na tu judikatura Evropského soudu pro lidská práva a ve všech civilizovaných evropských zemích to ústavní soudy tak judikují, že jsou prostě situace velmi intimní, v nichž člověk nesmí být sledován, nesmí být monitorován, kupř. vykonávání potřeby na toaletě, s odpuštěním atd. To je další okruh problémů. Přitom tam není stanoveno, po jak dlouhou dobu se smí uchovávat tyto záznamy, resp. po jak dlouhé době by měly být ničeny. To zejména, pokud jde o intimní situace, to je potom otázka difamačního materiálu případného i do budoucna ve vztahu k takovým osobám apod. Potom je tam, myslím, ještě další problém, ale k tomu se ještě vrátím. Toto jsou problémy, které dnes vidím. Proto jsem připravila pozměňovací návrh, jehož znění jste dostali snad všichni rozdáno na lavice. Budu ho navrhovat, pokud budu mít příležitost, v podrobné rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pokračujeme. Pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři, chtěl bych jenom doplnit paní senátorku Wagnerovou, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že původně se navrhovalo, aby evidence osobních údajů i zvukových a obrazových záznamů byla vyřazena z evidence až po dosažení 80 let věku uvězněného nebo potrestaného. Zatím je to deset let. Doufejme, že zase nepřijde nějaká novela z PS, která nás – i pan předkladatel, který tady není – ujišťuje o tom, že je to v souladu s mezinárodními smluvními závazky ČR. Kupodivu se tady nepoužila evropská legislativa – asi správně, protože to není EU právně řešeno. I když v některých věcech se domnívám, že aspoň trochu ano. Ještě bych chtěl říct jednu věc, a to tady také zaznělo, že Vězeňská služba může požadovat vysvětlení od kohokoliv na celém území ČR! Nevím, jestli si tady nespletla práva a povinnosti Policie ČR a Vězeňské služby. Vězeňská služba by se měla hlavně starat o to, aby ve věznicích nebujel obchod s narkotiky, aby vězňové plnili nejen svá práva, ale i některé své povinnosti. Pozitivní na tom je, že se tam mohou zřizovat hospodářské jednotky, že by vězňové si mohli přivydělávat. Otázka je, jak to bude s lidmi ve vyšetřovací vazbě. To se tady moc také neřeší. To je jeden z problémů, jestli se také budou pořizovat obrazové záznamy, jestli budou dále odposlouchávání kdoví na jakých místech, pak půjdou k soudu, a tam se rozhodne o jejich nevině. Jak se toto bude řešit? Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Garanční zpravodaj má slovo. Nechce se vyjádřit? Chce. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. V rozpravě obecné vystoupila jedna senátorka, jeden senátor. Paní senátorka Wagnerová

72

avizovala, že vystoupí k případné podrobné rozpravě s pozměňujícím návrhem. Pan kolega Dryml neavizoval nic, jenom konstatoval. V této chvíli bych připomněl, že v současné době jsou návrhy usnesení – jak z VZVOB, tak z ÚPV. Oba jsou shodné, a to, že doporučují Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodaje ÚPV. Ano, máte slovo, pane senátore Malý. Senátor Miloš Malý: Taktéž doporučuji schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, o tom budeme za chvilku hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu – schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 27 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32. Pro 41, proti 5. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 80) Máme to jako tisk č. 80. Pan ministr vnitra Jan Kubice zastoupí tentokrát ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, potřeba novelizovat zákon o nouzových zásobách ropy vyplývá ze závazků ČR transponovat Směrnici Rady Evropy 2009/119 ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů na úrovni 90 dnů – nově na bázi čistých objemů importu. Tato směrnice ruší a nahrazuje původní legislativu EU, která problematiku nouzových zásob ropy a ropných produktů dříve upravovala. Cílem nové směrnice je především sblížení metodiky výpočtu objemu držených nouzových zásob užívané v EU s metodikou Mezinárodní energetické agentury a také zavedení lepší dostupnosti a vyšší transparentnosti ochraňování nouzových zásob ropy a ropných produktů. Lhůta pro implementaci uvedené směrnice uplynula již dnem 31. prosince 2012. Předložená novela zákona výše uvedené povinné transpozice evropské směrnice dále řeší národní právní úpravu ochranných pásem, skladovacích zařízení, ropovodů a produktovodů, která byla dosud upravena vládním nařízením č. 29/1959 Sb., což je pro dnešní stav legislativy historicky překonaná právní norma. Rozsah ochranných pásem pro nově budovaná zařízení se snižuje z původních 300 metrů od osy zařízení na polovinu, neboť pro novodobé technologie monitorování a údržby těchto strategických zařízení je zmenšený rozsah zcela postačující. 73

Vzhledem ke skutečnosti, že nouzové zásoby ropy a ropných produktů představují značné hodnoty v majetku státu, jeví se jako nanejvýš přínosné, že novela obsahuje i podrobné definování požadavků, které musí splňovat ochraňovatelé státních rezerv, tedy ekonomické subjekty, u nichž správa státních hmotných rezerv nouzové zásoby skladuje. Rovněž je v souladu se Směrnicí EU k zajištění bezproblémové dostupnosti nouzových zásob ČR, pokud jsou tyto na základě vládních dohod skladovány v jiné členské zemi EU. Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dovoluji si vás závěrem svého vystoupení požádat o schválení tohoto vládního návrhu zákona, ve znění předloženého Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl VHZD. Usnesení má č. 80/1. Zpravodajem pan senátor Bis, a ten má slovo. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, novela zákona se týká nouzových zásob ropy a řešení stavu ropné nouze a je v právním řádu ČR upravena zákonem č. 189/1999 Sb. Co je nyní předkládáno, je novela tohoto zákona. V novele se nově upravuje předmět úpravy, tj. způsoby vytváření, udržování a použití nouzových zásob ropy a ropných produktů. Postupy a úkoly státní správy a orgánů územních samosprávných celků. Pojmově se vymezuje čistý dovoz, domácí spotřeba, produktovod, ropovod, mimořádná situace, stav ropné nouze, mezinárodní rozhodnutí a závažná narušení dodávek a fyzická přístupnost nouzových zásob a jejich použití. Dosavadní metoda výpočtu zásob na základě průměrné spotřeby vybraných ropných produktů zůstává s určitými úpravami v platnosti. Jejich dosavadní minimální výše se snižuje z 90 dní na 61 dní. Nově přijaté úpravy však kalkulaci znevýhodňují ve srovnání s kalkulací, která je současně platná. Tato metoda neumožňuje započítat zásoby ropy, jako tomu bylo v minulosti. Do směrnice byla zavedena především za účelem vytvoření zásob i v členských zemích, které jsou významnými producenty ropy. Jako další varianta byla přijata metoda kalkulace, založená na čistém dovozu ropy a ropných produktů, tedy metoda odpovídající IEA, tedy Mezinárodní energetické agentuře. Výše zásob má pokrývat minimálně 90 dní čistého dovozu. S ohledem na změnu metodologie výpočtů a na povinnost odečíst z objemu zásob 10 % za technologicky využitelné zbytky, znamená nově změna kalkulace v praxi potřebu vyššího objemu zásob, a to je velmi důležité, o 10 až 20 %. Jak do kalkulace, tak do stavu zásob se nově započítávají biopaliva a adjektiva smíchaná s ropnými produkty. Zásoby ropy mohou být drženy na kterémkoliv místě Evropské unie za předpokladu, že je zohledněna jejich fyzická dostupnost. Je zavedena nová kategorie zásob, označovaná jako specifické zásoby, které jsou ve vlastnictví ústředního správce zásob. Jedná se o zásoby, které neplní určitá kritéria a práva se k jejich udržování zaváže deklaratorně, nejedná se tedy o zásoby fyzicky vytvářené nad rámec nouzových zásob. Tyto zásoby musí být složeny z vybraných produktů, musí být plně dostupné v případě krize. Jejich složení musí do určité míry odrážet realitu spotřeby v daném členském státě Evropské unie. Správa státních hmotných rezerv zajistí, aby nejméně jedna třetina nouzových zásob splňovala podmínky vytváření a udržování specifických zásob. Zásoby, které nejsou specifickými zásobami a podléhají podle novely zákona přísnějším požadavkům na monitorování a kontrolu ze strany Evropské unie.

74

Nouzové zásoby mohou nově skladovat též subjekty, zvaní ochraňovatelé na základě smluv uzavřených se Správou státních hmotných rezerv. Nově se stanovuje komplex požadavků na ochraňovatele spočívající v prokázání způsobilosti ke skladování nouzových zásob, a to s ohledem na skutečnost, že v případě ochraňování státních hmotných rezerv a dalších souvisejících činností se jedná o vysoce strategickou a citlivou oblast. Ochrana pásma zařízení pro potrubní přepravu ropy a ropných produktů a jejich skladování byla v novele zákona významným způsobem změněna, to znamená nově ochranné pásmo tvoří prostor, jehož hranice jsou vymezeny svislými vodorovnými plochami vedeným ve vodorovné vzdálenosti 150 metrů na všechny strany od půdorysu tohoto zařízení. Tím se významně změní původní, protože podle dřívějška tato vzdálenost byla 300 metrů. Některé další úpravy – Správa státních hmotných rezerv je ústřední orgán státní správy, který spravuje nouzové zásoby ropy a v souladu se zákonem 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů. Postavení správy, jakožto orgánu odpovědného za tvorbu, ochraňování a nakládání se zásobami, navrhovanou novelou zákona nijak se výrazně nemění oproti současné právní úpravě. Výdaje pořízení nouzových zásob budou hrazeny z prostředků státního rozpočtu. Upravují se podmínky na rozhodnutí předsedy Správy státních hmotných rezerv o použití nouzových zásob ve stanoveném vyšším podílu České republiky i pod povinnou minimální úroveň stanovenou zákonem i bez souhlasu vlády za podmínky, že nebude výpadkem dodávek ropy nebo ropných produktů ohrožen vnitřní trh České republiky. Nově se na přípravě a zavedení opatření spotřeby ropy a ropných produktů budou podílet orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, a to realizací přídělového systému v daném správním obvodě na zmírnění a překonání nedostatku ropy a ropných produktů. Upravuje se též oblast sankcí a členění na přestupky a správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Chtěl bych takovou drobnou poznámkou upozornit, že realizace opatření dle navrhované novely zákona, to je zvýšení zásob ropy a ropných produktů si vyžádá částku cca 5 miliard korun na pořízení zásob a ochraňování zásob v období roku 2013 a 2014 ze státního rozpočtu. Je tedy otázka především pro orgány Evropské unie, neboť pro Českou republiku je implementace nové směrnice povinná, zda pro zvyšování bezpečnosti, zvyšování zásob je v době ekonomické recese optimální doba. V žádném případě se v tomto případě nejedná o prorůstové opatření. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a je v souladu s právem EU. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval na své 11. schůzi dne 2. května 2013 tímto problémem a svým 83. usnesením k návrhu daného zákona doporučuje Senátu Parlamentu ČR – po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra průmyslu a obchodu Ing. Pavla Šolce a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválit, určuje zpravodajem senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka na vás – navrhuje někdo nezabývat se? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, tak ji končím. Není se k čemu vyjadřovat. Máme jediný návrh, a to schválit a o tom budeme za chvilku hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu schválit.

75

Kdo je pro, tlačítko ANO, a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33. Pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme s kolegyní. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobrý podvečer. Čeká nás 14. Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (senátní tisk č. 74) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 74. Návrh uvede opět pan ministr Kubice za pana ministra Kalouska. Prosím, máte slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů. Předkládaný návrh zákona transformuje do českého právního řádu Směrnici Rady č. 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní a zrušení směrnice 77/799/EHS, jejichž transpoziční lhůta proběhla 1. ledna 2013. Cílem návrhu zákona je rozšířit a zefektivnit spolupráci při správě daní mimo jiné v rámci boje proti podvodům a daňovým únikům. Návrh zákona by měl nahradit stávající zákon o mezinárodní pomoci při správě daní. Součástí návrhu je také změna zákona o Finanční správě České republiky a zákona o Celní správě České republiky ve smyslu úpravy kompetence příslušných orgánů, nutné pro organizační zabezpečení provádění mezinárodní spolupráce. Přínosem nového zákona by mělo být rozšíření předmětu spolupráce na všechny daně včetně místních kromě DPH, spotřebních daní a cel, kde je spolupráce upravena jinými, především evropskými právními předpisy. Rozšíření a zpřesnění pravidel jednotlivých forem spolupráce, snadnější získání informací potřebných pro správu daní včetně těch, které jsou v držení bank, posílení přímé komunikace mezi příslušnými orgány spolupracujících států a její zjednodušení a urychlení. V návrhu zákona je zachována dosavadní koncepce společné procesní úpravy spolupráce jak se členskými státy EU, tak se smluvními státy, kde spolupráce probíhá na základě mezinárodních smluv, upravujících výměnu daňově relevantních informací, to znamená včetně smluv o zamezení dvojímu zdanění. Děkuji vám za projednání návrhu zákona ústavně-právním výborem a ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Vzhledem k výše uvedenému doporučuji Senátu vyslovit s návrhem zákona souhlas. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 74/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro

76

hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 74/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svoji zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Vážení paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já bych doplnil pana ministra, a řekl bych, že předložená novela zákona se skládá ze čtyř částí. V části první tento zákon obsahuje samotný zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní. Upravuje podmínky a postup, za něž správce daně spolupracuje s příslušnými orgány jiných států, dále specifikuje formy mezinárodní spolupráce při správě daní a specifikuje daně, které se pro účely zákona rozumí. Tento zákon byl schválen ve třetím čtení Poslanecké sněmovny na 52 schůzi dne 27. 3. 2013, kde byl návrh zákona schválen s pozměňovacími návrhy. Z přítomných 160 poslanců vyslovilo souhlas 119. Nyní bych se zmínil o pozměňovacím návrhu Poslanecké sněmovny – z této spolupráce byly vyloučení povinné příspěvky na sociální pojištění stanovené mezinárodní smlouvou a byla vypuštěna povinnost generálního finančního ředitelství, podle které by musel stanovit zdroj příjmu nebo majetku, o kterých pravidelně poskytuje kontaktnímu místu jiného státu informace. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s 84 usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 11. schůze dne 2. května 2013 k návrhu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změnách dalších souvisejících zákonů. Po úvodním slově zástupce předkladatele 1. náměstka financí ČR Dr. Ladislava Minčiče, po zpravodajské zprávě mé výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Škaloud. Je tomu tak, pojďte prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jen krátce říci, že ústavně-právní výbor na své 13. schůzi ve svém 56. usnesení doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit navrhovaný zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji. Takže nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže se není k čemu vyjadřovat. Zazněl tady návrh - schválit tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, tudíž budeme hlasovat.

77

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatují, že v hlasování pořadové číslo 29 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tento bod skončil. Děkuji vám, pane ministře a děkuji i zpravodajům. Přistupujeme k dalšímu bodu, a to je 15. Prevence finanční kriminality (evropský senátní tisk č. N 035/09, č. N 036/09) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 35/09 a N 36/09, N 35/09/01 a N 36/09/01. Prosím opět pana ministra Kubiceho, aby nás seznámil s tímto materiálem. Máte slovo, pane ministře, Senát si dneska "užíváte“… Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. V obou případech se jedná de facto o novelu dosavadních evropských předpisů, upravujících základní souhrn opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Jsou navrhována jako evropská reakce na aktualizaci doporučení zvláštního pracovního výboru skupiny G8 z února 2012. Návrhy připravila Evropská komise. V současné době jsou projednávány v pracovní skupině Rady a do tohoto jednání se aktivně zapojuje i ministerstvo financí. Předpokládá se, že oba předpisy by měly být přijaty v prvním pololetí příštího roku. Nařízení o bezhotovostních převodech, které dosud uplatňované požadavky na informace přenášené současně s převodem, rozšiřuje o informaci o předpokládaném příjemci, bude učiněno 20 dní před schválením. Nová směrnice proti praní peněz přináší mimo jiné zavedení nového systému hodnocení rizik, rozšíření povinných osob na všechny provozovatele hazardních her a rovněž na podnikatele při platbách v hotovosti o 7,5 tisíc euro, požadavek vyšší dostupnosti informací o skutečných vlastnících právnických osob a vyšší obezřetnost i vůči domácím politicky exponovaným osobám. Transpoziční lhůta je navrhovaná dva roky po vyhlášení, tedy odpovídající novele zejména našeho zákona proti praní peněz, by měla navazovat s účinností do roku 2016. Oba předpisy byly projednány v ústavně-právním výboru a výboru pro evropské záležitosti Senátu. S výsledky těchto jednání se ztotožňujeme a vyslovené podmínky již uplatňujeme v jednání pracovního výboru Rady. Oba dokumenty jsou poměrně zásadní pro budoucí vývoj v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Spolupracujeme proto při jejich projednávání zejména s Českou národní bankou a dalšími institucemi, včetně České bankovní asociace. Rovněž s dalšími členskými státy se na řadě připomínek shodneme, a předpokládáme proto, že příslušné změny se podaří v jednání pracovního výboru Rady prosadit. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předkladateli. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako

78

senátní tisk č. N 35/09/02 a N 36/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane senátore, můžete hovořit. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane ministře, milá kolegyně místopředsedkyně Senátu, kolegové. Výbor pro EU projednal oba dva materiály dohromady jako jeden balíček. Lze nejdřív obecně konstatovat, že samozřejmě jde zase o výrazně přeshraniční kriminalitu. To znamená, že je zde jakýsi základ pro určitou harmonizaci této oblasti. Byli jsme poněkud překvapeni, že přestože EU má Europol, který by měl poskytovat analýzy trestné činnosti, tak v tomto materiálu nebyla vůbec tato agentura využita, což jsme potom posléze také vtělili do usnesení. Usnesení je trošičku obsáhlejší. Má celkem pět bodů a já bych si dovolil z něj okomentovat věci, které považujeme za nutné sdělit Evropské komisi. Snažíme se tady upozornit na nesoulad směrnice s garancemi základních práv, protože se zde hovoří o tom, že ten, kdo byl trestán, nemůže vykonávat určité funkce, což by znamenalo, že např. člověk, který zaviní dopravní nehodu, by nemohl podnikat v oblasti financí, protože by mu to mohlo být zakázáno. Stejně tak považujeme za nepřiměřené omezení práva vlastnit majetek u těchto lidí nad 5 milionů eur, což v našem případě, v případě ČR není tak lehce dosažitelné. Dále nesouhlasíme s tím, aby z povinností spojených s prevencí praní špinavých peněz a financování terorismu byly vyjmuty tzv. mikroplatby, ale jestliže vyjmuty budou, tak aby bylo necháno na vůli členského státu, aby si mohl tuto výjimku o mikroplatbách zanechat. Stejně tak nepodporujeme omezení možnosti členských států požadovat archivaci informací o platbách, v ČR je tato lhůta desetiletá, kdežto v této směrnici se navrhuje pětiletá, takže požadujeme spíš, aby to zůstalo na rozhodnutí členských států. To je, myslím, to nejdůležitější, co jsem chtěl z těchto materiálů okomentovat. Jinak to máte k dispozici v písemné podobě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů. Tento tisk projednal také ÚPV. Zpravodajem výboru byl pan senátor Miroslav Nenutil a vidím, že chce vystoupit. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já v podstatě zopakuji to, o čem už jsem mluvil, o součinnosti mezi výborem pro evropské záležitosti a ÚPV i v tomto. ÚPV projednal podrobně oba dva tyto tisky a navrhl usnesení, které je totožné s usnesením s výborem pro evropské záležitosti. To je širší o pátý bod, kde zastává názor, že právě při praní peněz atd., jak je citováno. Takže mi nezbývá nic jiného, než vás požádat, abyste přijali doprovodné usnesení k oběma tiskům. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže předpokládám, že se nemáme k čemu vyjadřovat. Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Takže si vás svolám. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů – 65, aktuální kvorum je 33.

79

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 30 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu předkladateli i zpravodajům. Jde nám to jak po másle. Máme před sebou poslední dnešní bod, to je 16. Petice "NE-35 procent prvních zón v NP Šumava" (senátní tisk č. 4) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 4. Prosím o klid v sále, pane předsedo klubu, pánové, prosím. Děkuji. Petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Eyberta. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou pan Petr Martan, dr. Naděžda Kavalírová a ing. Josef Kalbáč, kteří jsou uvedení v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Navrhuji, abychom hlasovali o všech účastnících najednou. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 31 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítala zástupce petentů. Seznam dotčených stran vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jedná se o ředitele Správy Národního parku CHKO Šumava Mgr. Jiřího Mánka. Ministerstvo životního prostředí zastoupí náměstek ministra Ing. Tomáš Tesař. Navrhuji, abychom nyní o nich hlasovali. Opět si vás svolám. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se z 59 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 30, pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítala zástupce strany dotčené peticí. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že každá z těchto osob může vystoupit nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, panu senátoru Pavlu Eybertovi. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážení zástupci petentů, pane náměstku, kolegyně a kolegové, jelikož byla Senátu PČR doručena petice

80

"NE-35 procent prvních zón v NP Šumava" se skoro 11 tisíci podpisy, je dnes projednávána na plénu Senátu. Zatím ji projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který mě určil zpravodajem. Podle pravidel Senátu jsem provedl šetření, a to jak v příslušné legislativě, tak v terénu. Ostatně v terénu na Šumavě se pohybuji už 50 let. V nařízení vlády ČR, kterým se zřizuje Národní park Šumava, č. 163/1991 Sb., se stanovují podmínky a poslání parku. Za prvé - má uchovat a zlepšovat životní prostředí. Za druhé - ochraňovat či obnovovat samořídící funkci přírodních systémů. Za třetí - ochraňovat volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny. Za čtvrté - zachovávat typický vzhled krajiny. Za páté - naplňovat vědecké a výchovné cíle. Za šesté - užívat území parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Takto obecně nastavená pravidla si dodnes různé skupiny vykládají podle svých představ a vždy zdůrazňují ta ustanovení, která jsou jim bližší. Národní park Šumava je členěn do tří zón. První zóny dnes představují 13 % výměry parku, je jich asi 135, zahrnují území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami. Je to zhruba 9 tisíc hektarů. Druhé zóny dnes představují zhruba 82 % výměry parku a zahrnují vše ostatní mimo intravilány obcí, a jejich výměra je zhruba 57 tisíc hektarů. Třetí zóny pak představují 5 % výměry parku a jsou to převážně intravilány obcí, které jsou na území parku, je to zhruba 2800 hektarů. Přestože omezení zasahování do přírodního stavu je deklarováno v nařízení vlády pouze pro první zóny, tedy na 13 procentech z celkové výměry parku, rozhodnutím tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka došlo po vichřici Kiril a Emma k rozšíření ploch, kde se nebude zasahovat, až na více než 30 % Národního parku Šumava. Tím bylo ponecháno bez sanace více než 300 tisíc metrů krychlových polomového dřeva, které posloužilo ke gradaci rozmnožení kůrovce jak v roce 2007 tak v roce 2008 a hlavně v letech následujících. Výsledkem byla pandemie, na jejímž základě pak v následujících letech 2009 až 2012 bylo vytěženo hodně přes milion metrů krychlových kůrovcem sežraného smrkového lesa. Tak máme dnes zhruba 20 až 25 % lesa v Národním parku Šumava suchého a holého. Včasným zásahem na polomech po vichřicích, tedy ve druhých zónách, kde se může zasahovat podle statutu Národního parku Šumava, by se dala dobře polovina stromů zachránit. Nařízení vlády totiž stanovuje, že ve druhé a třetí zóně se má hospodařit podle schváleného lesního hospodářského plánu s použitím běžné těžební technologie, pouze s vyloučením těžkých strojů. Nakonec k ochraně nepolámaných stromů před kůrovcem by významně přispěla už i jen sanace padlých stromů na místě, která též nebyla provedena v těch lokalitách, které tehdejší pan ministr Bursík zahrnul do oblastí, kde se zasahovat nebude, a to i mimo první zóny. Co se stalo, odestát se nedá. Autorům petice i petentům jde o to, aby rozšířením prvních zón na 35 %, nedejbože, pak někdy v budoucnu na 75 % plochy Národního parku Šumava, a případným podobným přístupem některého z dalších ministrů životního prostředí, jaký zvolil Martin Bursík, nedošlo k dalšímu rozšíření uschlých ploch lesa tam, kde je ještě dneska zelený. Zásahy, které byly provedeny po nástupu ředitele Jana Stráského do vedení Národního parku Šumava, byla kůrovcová kalamita potlačena. Přesto je ještě letos potřeba pokračovat v její likvidaci, i když už to nebudou statisíce metrů krychlových, jako ve třech předcházejících letech, ale už jen desetitisíce. K tomu by měl napomoci zákon o Národním parku Šumava, na který dlouhodobě 81

čekáme. Pamatuji si historicky již nejméně sedm různých návrhů. Teprve nyní se však dostal do projednávání ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně návrh Plzeňského kraje. Dnes už je v Poslanecké sněmovně i návrh z dílny MŽP. Je pravděpodobné, že dojde k průniku těchto dvou návrhů a zákon bude postupovat v legislativním procesu ke svému schválení. Domnívám se, že nemůže zcela vyhrát jeden názor, že tedy půjde o jakýsi společenský konsensus. Nyní si dovolím seznámit vás s návrhem usnesení našeho výboru. Výbor tedy navrhuje toto usnesení: Senát PČR I. bere na vědomí petici "NE-35 procent prvních zón v NP Šumava", která byla předána Senátu PČR 29. 11. 2012, II. konstatuje, že zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí provedl příslušná šetření ve věci petice uvedené v bodě I., III. bere na vědomí mínění téměř 11 tisíc petentů, kteří v návrhu zákona o Národním parku Šumava nechtějí 26,5 % prvních zón ihned a nechtějí 35 % prvních zón v budoucnosti. Tolik zatím jako zpravodaj. Pokud budu mít příležitost, rád bych ještě tyto návrhy doplnil v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu a vyzývám pana Petra Martana, aby byl tak laskav a vystoupil se svým příspěvkem. Vítejte na půdě Senátu. Máte slovo. Petr Martan: Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři. Projednávaná petice vznikla před rokem jako reakce na návrh zákona o Národním parku Šumava, který předkládá ministerstvo životního prostředí. Návrh chce vyhlásit 26,5 % prvních zón ihned a 35 % má být tímto zákonem vyhlášeno postupně za 15, 30 a 45 let. Zákon by tedy po uplynutí uvedené lhůty vyhlásil první zóny bez podmínky, zda se v konkrétní lokalitě nachází tzv. stav nejcennějšího ekosystému, to je stav, kdy je skutečností příslušné druhové a věkové či prostorové rozložení, prostě je to nějakým způsobem výjimečné a krásné. V návrhu je rozhodující lhůta, ale nikoli kvalita. A to je podle nás špatně. Číslo 35 %, to nevzniklo jako výsledek nálezu kvality lesů, které do oné výjimečnosti spějí. Vzniklo pouze lidově – půjdeme na půl, mezi těmi, kteří chtějí 75 % těch zón. Obce na území Národního parku s tím sice souhlasí, ale jen jako výměnou za lanovku a pozemky pro rozvoj obcí. Jak řekl nedávno v rádiu ministr Chalupa. Obce šly ke kulatému stolu se 17 procenty, a pak jsme se hádali a hádali o každý hektar, až souhlasily s 35 procenty. Naproti tomu zde mám písemné stanovisko mikroregionu Bavorský les – Šumava. To je podepsáno 9 starosty obcí z obou stran, které nesouhlasí s navrhovaným rozšířením zón. A nyní kdo podepsal předkládanou petici. 90 procent je těch, kteří nemají bydliště na území Národního parku Šumava. Petice proto vyjadřuje průřez celou republikou míněním všech občanů. Petenti chtějí první zóny v rozsahu pouze do 20 procent území. Petenti nechtějí dalších 9 tisíc hektarů lesů, které by byly obětovány v zájmu kompromisu. To znamená lesů zelených, které by uschly. Petice ale není proti návrhu zákona MŽP jako celku. Petice napadá jen jeho část o zonaci. A nyní uvedu šest bodů, proč nechceme zvyšovat rozlohu oněch prvních zón.

82

Za prvé. Za 22 let uschlo 16 tisíc hektarů lesů a přirozeně mělo uschnout pouze 3200. Na to jsou výpočty. Jestliže je uschnuto na sto let dopředu, potom je nesmyslem, aby návrh zákona obsahoval kategorii – tzv. 2A, která je onou rozlohou 9 tisíc ha lesa. Historie parku ukázala, že všechny lesy zařazené snad do 1 ha do režimu prvních zón uschly. A dokonce uschly i ty, které se tak zvaně připravovaly na to vyhlášení. Uschlo všechno. Kategorie 2A se má podle návrhu zákona tak zvaně připravovat na vyhlášení první zóny a podle nás si tam nikdo nedovolí pokácet ani jeden kůrovcem napadený strom, i když by to tento navrhovaný zákon dovoloval, tak by to stejně nikdo nevyužíval. A pokud ano, tak je zde armáda blokádistů, zelených fanatiků, naivních vědců, kteří mají na to, aby tomu zabránili. Že to tak je, o tom svědčí stav roků 2011 a 2012, kdy MŽP a Správa Národního parku ustoupily jejich požadavkům. Výsledkem ústupku byla asi tato skutečnost – na 22 procentech lesů se nezasahovalo, ačkoli na 4 procentech potřeba byla a odborníci to dokazovali. Lesy v oblasti Křemelné a jinde uschly již za ministra Chalupy, a to se nemuselo stát. Uschly zbytečně. Kůrovcová kalamita byla ještě vloni a bude i letos pokračovat na nejméně jedné třetině území parku, ačkoliv v celé ČR v roce 2009 skončila. Jednoduše řečeno, nekonání blokády a jakési ostudy národa se vyměnilo za další suché lesy. Nemůžeme proto věřit, že by pan ministr dokázal zabezpečit literu uvedeného navrhovaného zákona. K tomu nás vede i to, že nedokázal vyhrát soudní spor, který skončil ve prospěch blokádistů na Ztraceném. Nakonec tam byli právem, protože pan ministr doposud nezrušil tzv. dočasné rozhodnutí tehdejšího ministra Bursíka a za petenty se ptám, proč se to za tři roky ještě nezrušilo. Druhý argument, proč nezvyšovat první zóny, je, že navrhovaný rozsah prvních zón dává předpoklad, že v případě další větrné kalamity, to znamená vichřice, která kácí stromy, budou ponechány vývraty a zlomy bez zpracování, jako se tomu stalo v roce 2007. A tak by se opakovala katastrofa. Je naivní tvrdit, že se již nedočkáme velké vichřice. Dočkáme, podle statistik se kalamita v lesnictví udála každých asi pět let v posledních 40 letech. Tedy až padne polom, tak nastoupí občanská společnost, vědci, s podporou EU, a ti si vynutí, že tam, kde se připravuje první zóna, se nesmí zpracovávat polom. Nastane totéž, co se stalo za ministra Bursíka. Tentokrát by to však umožnil navrhovaný zákon. A co se stane? Uschne například celé Povydří, které je už proto načaté. Třetí argument – návrh zákona způsobí, že v lesích Národního parku se nadále bude těžit dřevo v množství větším, než přirůstá. V důsledku existence bezzásahových lesů byly rozvráceny lesy na zbývajícím území. Tedy asi polovina lesů byla následkem toho nuceně vykácena, a to je podle nás špatně. Je to důvod, proč nezvyšovat první zóny. Tamní lesy druhých zón mají závazný předpis, tzv. etát, tedy maximum možných vytěžených strojů za rok. V lesích druhých zón Národního parku je vytěženo na 11 let dopředu. Pro představu – bylo vytěženo asi 1,5 milionu silných strojů, které tam měly zůstat. Proto, aby se deficit stromů vyrovnal, nemůže být 9 tisíc hektarů doposud zelených lesů přeřazeno zákonem do kategorie 2A a stát se líhní kůrovce, a způsobit další vynucenou těžbu. Čtvrtý argument – zvyšování rozlohy prvních zón ohrožuje docílení obnovy a docílení složitější struktury lesa, po které všichni voláme. Aby šumavský národní park byl vůbec šumavským národním parkem, tak by tam mělo existovat několik desítek tisíc tzv. starobylých lesů. To znamená ve stáří 100 až 300 let. Ale tam nic takového není téměř. Starobylých lesů jsou žalostné zbytky, a to je špatně. To je důvod pro nezvyšování rozlohy prvních zón. Historie ukázala, že národní park není schopen zachovat tyto starobylé lesy a návrh zákona tomu 83

pomáhá. Takové uvědomění nám občanům dává právo opovrhovat nejvyšší kategorií ochrany přírody a začít bojovat za zmenšení Národního parku Šumava. Pátý argument – jsme proti tomu, aby zákon určoval, do kolika let bude les připraven na vstup do první zóny. Skladba lesů není přirozená. Na docílení žádoucího složení, po kterém voláme, a struktury lesů, je potřeba 80 let. Proč tak dlouho? Protože 20 let trvá lesníkům zalesňovat velké kalamitní holiny a dalších 60 let se musí uvolňovat buk a jedle, stinné dřeviny, které jinak ve stínu zahynou a v budoucnu tam nebudou. Nařizovat zákonem, do kolika let se tak stane, to je špatně, neboť plánovaný stav určuje příroda a nikoliv člověk, protože přijde orkán a všechna lidská práce je zrušena vyšší mocí. A to jsou důvody, abychom dnes neurčovali to, že někde za 15, 30 až 45 let bude první výjimečná zóna, to je nesmysl. Až tam s pomocí boží taková kvalita jednou naroste, tak jistě budoucí generace tam ráda první zónu vyhlásí. Do té doby bychom my současníci měli vroucně prosit, aby to, co připravujeme, tam vůbec zůstalo. Šestý a poslední argument je, že důvodem pro nezvyšování rozlohy prvních zón je také tzv. ochrana genofondy šumavského horského smrku. To je něco výjimečného. Na celém území České republiky je genofond lesních dřevin přísně chráněn zákonem a v Národním parku se nechaly uschnout téměř všechny lesy, které nesou ty výjimečné vynikající znaky horského smrku. Tragédie na Šumavě je dostatečným důkazem, že režim prvních zón není schopný uchránit tyto výjimečnosti a předat tak genetické zdroje dalším generacím. Proto nemohou být všechny tzv. horské smrčiny nejvyšší zařazeny do prvních zón. Prosíme Senát, aby zachránil poslední zbytky geofondu jako národní kulturní památku. Nechtějme, aby nás budoucí generace proklínaly. Vážené senátorky, vážení senátoři, prosíme, abyste vzali v úvahu výzvu občanů podepsaných na petici, kteří chtějí zákonné vymezení prvních zón v rozsahu do 20 % území Národního parku Šumava. Děkuji vám, lesu zdar! Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane petente, a máte právo vystoupit ještě jednou v rozsahu 10 minut. Táži se paní Dr. Naděždy Kavalírové, zda si přeje vystoupit za zástupce petentů? Nepřeje, děkuji. Táži se, zda chce v rozpravě vystoupit pan Tomáš Tesař? Senát je připraven poslouchat i vaše argumenty. Prosím, máte slovo. Tomáš Tesař: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já se pokusím v této velmi složité problematice vám nabídnout pohled ministerstva životního prostředí, které přišlo s návrhem zákona, jehož konstrukce, jehož filozofie není vymyšlená u nás. A já si troufnu říct, že to, že spor o Národní park Šumava a zřízení Národního parku na hospodářsky přetvořeném území, které samozřejmě ve střední Evropě máme, není naší specialitou. Stejně tak na druhé straně hranice, v Bavorském lese od 70. let 20 let probíhal souboj různých skupin, z nichž každá měla jistou představu o tom, co by se v tomto prostoru mělo, případně nemělo dělat. V současné době probíhá podobný spor v Národním parku Nord Schwarzwald, kde do té debaty – a teď se omlouvám za jistou nadsázku – dokonce vstupuje i citace z Nového zákona. Tato debata je tam obohacena ještě o tento spirituální rozměr. To, že není možné přírodě nadiktovat, co v jakém čase se má stát nebo by měla vykonat, o tom nepochybně není sporu. Nicméně člověk je tvor chybující a po 20 letech sporů jsme došli k závěru, že nic jiného, než to, co vymysleli na

84

bavorské straně, to, k čemu směřují spory na jiných územích v rámci celé Evropy, je stanovení "jízdního řádu", stanovení nezpochybnitelných podmínek. S panem Martanem jsme se dnes potkali už na půdě Poslanecké sněmovny, kdy byla podobná petice představena z druhé strany, představovalo ji hnutí Duha, a je důkazem o tom, že neexistuje jeden jediný středový správný názor. Dnes jsme v situaci, kdy zákon o Národním parku Šumava jak z dílny Plzeňského kraje, tak z dílny ministerstva doputoval a postupně doputuje do obou komor Parlamentu České republiky. A já si troufnu říct jednu odvážnou myšlenku – Národní park skutečně slouží národu. Národ a každý jedinec si o tom může myslet, co chce. A kdo jiný, než Parlament a jeho dolní a horní komora, by měl vyjádřit názor národa. Jsem optimista a věřím, že zákon v nějaké podobě na konci bude, bude nezpochybnitelných několik faktů. A pan Martan to tady říkal. Hřiště, prostor, který dnešní stávající právní stav umožňuje, tu vykládat přístup k tomu území jedním způsobem, tu druhým způsobem, je přesně to, co přírodě ubližuje nejvíc. Víte, příroda se vyrovná se vším. Příroda by si poradila i s ostravskými lagunami. To, co je pro přírodu největší problém, je, pokud se člověk k ní chová čtyři roky nějakým způsobem a následující čtyři jiným způsobem, atd. atd. Není to tak, jak tady bylo představeno, že jsme udělali kupecký handl. V žádném případě. Podle vědců, a já bych si troufl tady trošičku oponovat panu Martanovi a vždycky jsem byl trošku alergický na to, když někdo říká pomýlení vědci, a pak říká, odborníci říkají… Je pravdou, že i ve vědecké obci jsou na věc různé názory. Nicméně je asi faktem, že Národní park se skutečně vytyčuje na základě přírodních hodnot a že by hlas přírodovědců měl být asi akcentován více, než hlas jiných. Nicméně dnes odeznělo a je vyargumentováno ze strany prof. Kindelmanna a paní prof. Šantrůčkové z Jihočeské univerzity, z Univerzity Karlovy, že optimální stav z přírodovědeckého hlediska k dnešnímu dni, resp. k současnému stavu, by byl 50 %. To je objektivně zhodnoceno z hlediska obsahu území, co se týká druhů, druhů, které jsou chráněny na evropské úrovni, k fenoménu lesnímu, který na Šumavě je a který nepochybně není ve svém přirozeném stavu. Nicméně z hlediska evropského je skutečně Šumava velkým fenoménem a ve střední Evropě rozsahem lesa je výjimečná. A na druhé straně jsou zde názory, kdy Národní park by měl být zmenšen, kdy Národní park by první zónu měl mít pokud možno co nejmenší a jenom na těch, řekněme, nejchoulostivějších místech. Troufnu si tady říct, že podobná cesta už byla jednou zvolena, a sice v roce 1995. V roce 1995 byla ustanovena zonace vyhláškou ministerstva životního prostředí na 135 územích v rozsahu 13,5 %. A ta filozofie nebyla špatná, že se postupně budou rozšiřovat tyto jednotlivé ostrůvky a bude docházet ke scelování. Bohužel, jak tady říkal pan kolega, s pomocí boží nebo z boží vůle se tomu tak nestalo, protože přírodní procesy skutečně nejsou naplánovatelné. A my jsme dneska v situaci, kdy všichni, všichni přírodovědci, i lidé, kteří na Šumavě žijí, říkají: to bylo špatně, my chceme prvních zón méně a chceme je kompaktnější a větší. Návrh, který pochází z ministerstva životního prostředí, je skutečně dělán na základě přírodovědných parametrů. Je vybráno to nejcennější, co tam máme, je reflektována možnost a skutečnost dnešku, jakým způsobem se les, který prošel kůrovcovou kalamitou, a ten, který na ni možná ještě čeká, jakým způsobem se k tomuto území chovat. 85

Stanovuje – a to je úplně úhelný kámen celého zákona – pevná a nezpochybnitelná pravidla. A z hlediska právních expertů je to na samé hraně legislativních možností. Součástí zákona je příloha, která zcela jednoznačně kodifikuje, co na kterém segmentu Národního parku je možné dělat, resp. je tam negativní vymezení, co se tam nesmí. Tento "jízdní řád", si troufnu říct, nevyhovuje znesvářeným stranám na Šumavě, a teď si dovolím lehkou úvahu, možná i z jiného důvodu, protože nebude umožňovat souboj. Nebude umožňovat to, jít na barikádu a říkat ne, ne, ne, já teď v rámci vyhlášky říkám, že se tady vytváří bezzásahová zóna, nebo naopak, ne, ne, ne, já teď musím nastoupit, protože lesní zákon mi říká toto… Zákon, který máte před sebou, nebo který doputuje do Senátu, je lex specialis, protože Šumava v rámci ČR je speciálním Národním parkem. Bohužel, to speciální má dneska trošku negativní nádech. Vy jistě víte, že na našem území jsou čtyři národní parky. Ani na jednom z těch ostatních jste nikdy neslyšeli, že by se tam někdo poutal řetězy, že by tam někdo běhal po barikádě a říkal, ne, tady Národní park nesmí být. Je to dáno samozřejmě územím, na kterém je Národní park vytyčen. Nicméně Krkonoše a Národní park v Krkonoších letos slaví 50 let. Někteří extrémisté říkají, že to není Národní park, že to je lunapark, někteří říkají, že ty fenomény, které jsou tam ve vrcholových partiích, což je arktická tundra, která je nejjižněji v rámci Evropy, je skutečně velmi výjimečná, je tam spor o to, jestli jezdit na kole po některých cestách nebo nejezdit. Ale nikdo se tam nikde neváže. Protože Krkonošský národní park nemá lex specialis. Šumava tím, že se nastaví pravidla, a tato diskuse nepochybně bude probíhat v Parlamentu ČR, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, a bude velmi detailně argumentovaná, a my jsme na to připraveni, jejím výsledkem bude norma, která do budoucna stanoví jasná pravidla. A já souhlasím s panem Martanem, který říkal, nechme rozhodování i na budoucích generacích. Nicméně jasná pravidla budou nastavena, a pokud budou chtít generace, jaksi naši budoucí reprezentanti v obou komorách dospějí k závěru a společnost ve své většině si bude přát, aby území Národního parku bylo zvětšeno, nepochybně tak udělají, zrovna tak, jako budou mít právo na Národní park jít i z druhé strany, to znamená zmenšovat ho. Jsem přesvědčen, a tím budu končit, a pokusím se být trošičku vzletný. Málokdo ví, co je Národní park ve své podstatě. Já jsem to dnes říkal v Poslanecké sněmovně. Národní park je jediné území na území státu, kde jsme se rozhodli, že primárně nehospodaříme. Jinými slovy, nebereme si z přírody hospodářský výnos. Na 98,5 % republiky hospodaříme a z přírody máme výnos, ať je to zemědělské hospodaření, lesní hospodaření, těžba nerostů. Žijeme v přírodě, budujeme zde průmyslové komplexy. A samozřejmě oprávněně máme ekonomickou rozvahu a počítáme. Území Národního parku je jediné území, kde výnos a zisk není kategorií primární. Čili z hlediska této filozofie, pokud jsme samozřejmě ochotni a schopni ji přijmout, tak jakékoliv vykazování hodnoty dřeva, které uschlo, možnosti vytěžit nerosty, když teď budu trošku přehánět, je irelevantní. Na druhou stranu Šumava je Národní park, kde žijí lidé, je to jediný Národní park, kde území obcí je součástí Národního parku. Špindlerův Mlýn a sjezdovka na Medvědíně nejsou v Národním parku, to se také moc neví. A budu rád, když konsenzus, který skutečně je po 20 letech první vyjednán s obcemi, je stvrzen všemi zastupitelstvy všech obcí a je jediný dosažitelný možný a obsahuje v sobě – a tady souhlasím s panem Martanem – že vymezuje 22 % prvních zón, do kterých se explicitně nebude moci vstoupit s pilou. Jsou to území, která jsou dneska po kůrovcové kalamitě. A já si troufnu 86

říct, a je mojí povinností vám tady říct, že přírodovědci a na druhé straně hranice v Bavorském lese po 20 letech není pochyb o tom, že příroda tam les znova instaluje. Les tam skutečně znova sám vyroste. 22 % bezzásahové území je informace o kultuře a o schopnosti přijmout tento fakt. A byl bych rád, kdyby tento kompromis Senát i Poslanecká sněmovna schválily způsobem, který jsme předložili. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane náměstku, za dotčenou stranu. A mimo svoji roli řídícího chci upozornit, že taková šíře petice jenom v horní komoře Parlamentu, což je Senát a v Poslanecké sněmovně má podstatně jiný význam. Ale obě komory tvoří dohromady jeden parlament, Parlament České republiky. Tolik na vysvětlenou. Ptám se, jestli se dále někdo hlásí do rozpravy? Ano, jako první pan senátor Pavel Eybert. Pane kolego, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Kolegyně a kolegové, ještě jednou hezký podvečer pro všechny. Chtěl bych tady říci trošku své stanovisko, svůj názor k celé této problematice, protože předtím jsem byl vázán mandátem zpravodaje. Myslím si, že nejrozumnější by bylo, vrátit se k tomu původnímu, s čím byl Národní park Šumava zřízen. Tenkrát bylo zřízeno zhruba kolem 50 prvních zón představujících zhruba 20 % výměry parku. To je v podstatě to, co dnes již podlehlo přírodním procesům a není tam zasahováno lidskou rukou. V podstatě se dá říct, že na tomto se více méně shodují oba návrhy, které leží v současné době v Poslanecké sněmovně. Nehrajme si o procento sem, o procento tam, ale v podstatě zonace v obou návrzích se velmi blíží původní zonaci, se kterou byl Národní park Šumava vyhlášen. Ostatní části Národního parku Šumava užívejme šetrným způsobem a chraňme je před devastací kůrovcem i ostatními škůdci, tak jak to říká nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava zřízen. K tomu samozřejmě patří i pufrační pásma mezi prvními a druhými zónami, kde by se zamezilo tomu nejdramatičtějšímu přeletu kůrovce. Mělo by to za následek, že bychom zachovali typický vzhled krajiny a také prostředí pro živočichy, kteří tam žili a dneska v podstatě na uschlém lese nemají kde žít. Zkuste mi říct, jak žije tetřev v uschlém lese, z čeho se tam napase. Máme to také v usnesení vlády, kterým byl park zřízen. Máme uchovat a zlepšovat životní prostředí. To byly myšlenky, se kterými byl Národní park Šumava zřizován. My jsme tady slyšeli od pana náměstka Tesaře a já to slyším často, že na holinách, které vznikly po kůrovcových kalamitách, se les sám obnoví. Tomu nevěřte! Když byla značná část Šumavy vykácena v 17., v 18. století a byla potom obnovena lidskou rukou jako hospodářský les, nenarostlo to tam samo. Byla oseta, osázena, bohužel prakticky jenom smrkem, smrkem ze semen a sazenic nakoupených po celé Evropě, žádný genofond šumavského smrku, prostě kde co Schwarzenbergové sehnali za semeno nebo sazenice, to přišlo na Šumavu. Zbyly tam jen některé jádrové plochy, jako např. prameny Vltavy, kde byly původní šumavské lesy. Dal jsem tady k dispozici pár fotografií, jak to tam vypadá dneska. My jsme tam byli s výborem zhruba před šesti, sedmi lety. Tenkrát byl prostor ještě zelený, dneska jsou tam jenom souše a zlomy. Les, a nejenom na Šumavě, se obnovuje sám jenom tehdy, když má z čeho. Stojí-li stoletý les, který plodí semena a postupně odumírá nebo je selektivně těžen kácením nejstarších stromů a tím pádem se prosvětluje, začnou v takovém lese podrůstat semenáče. A jelikož v něm ještě není světla mnoho,

87

neroste v něm, alespoň ne většinově, tzv. buřeň, kopřivy, tráva, plevelné rostliny, prostě rychle rostoucí vegetace. Když zmizí kryt vzrostlých stromů, a uschlý les to nezachrání, buřeň roste rychleji než smrkový podrost a všechny nezajištěné smrčky zadusí. Pouze nezadusí takové smrčky, které jsou vyšší než buřeň, poté, co tam zmizel les, anebo ty, které jsou ošetřovány lidskou činností, to znamená, že jsou obžínány, mazány proti okusu zvěře apod. Ano, je pravda, že sem tam nějaký stromek přežije a roste. Normální les ve věku kolem dvaceti, třiceti let má na jednom hektaru mít kolem pěti až sedmi tisíc jedinců v šumavském prostoru. Les vzniklý na holině, kde nebyl dostatečně vysoký podrost a v dostatečném počtu, mívá tak kolem pět set jedinců na jednom hektaru, a to ještě v lepších případech, obvykle je to tak do 20 %, 30 % míst. Znám i místa, kde dřívější správa Národního šumavského parku ukazovala, jak se les pěkně obnovuje, a přitom v těch místech tajně vysazovala stromky, např. na Mokrůvce, v Roklině, v Šumné. Jeden malý příklad: Před 160 lety obchodník se dřevem Simon Levi vytěžil na 430 ha všechno zužitkovatelné dřevo, vyjma nejmladších stromků. A ani po této době dodnes nedošlo na obnovu lesa v tomto prostoru. Na Šumavě se tomuto lesu říká židovský les, a už se to říká i v přeneseném významu všude, kde holiny zarůstají takto řídkým porostem. Myslím si, že bychom neměli opakovat chyby z let minulých, z minulých vichřic a z následných kalamit. Už to tady zaznělo – další kalamity přijdou, je naivní myslet si, že nepřijdou. Je jenom otázka, jak se k nim postavíme. Je třeba si pamatovat, že zlikvidováním kůrovce z jednoho stromu předtím, než vyletí, zachráníme 10 stromů dalších. Na obnažených plochách uschlého lesa hrozí eroze, nedochází k zadržení vody, nedochází k zachycování emisí v míře, jakou umí zelený les. Na holinách dojde ke změnám mikroklimatu, ke změnám druhů živočichů, rostlin, k rychlejšímu proudění vzduchu. Šumavě se také říká zelená střecha Evropy. Ovšem ta zelená střecha Evropy už má dneska spoustu děr. Neměli bychom připustit další. Na základě těchto, ale i mnoha dalších argumentů, podporuji a nadále budu podporovat myšlenku petentů, že Národní park Šumava nemá mít více než nějakých 20 %, 22 % ploch v prvních zónách, a tak toto budu doporučovat plénu Senátu jak při projednávání petice, tak při schvalování zákona o Národním parku Šumava, až k nám doputuje z Poslanecké sněmovny. Z tohoto důvodu si dovolím podat doplňující návrh k návrhu usnesení doporučeném výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. S těmito doplňujícími návrhy usnesení bych vás teď rád seznámil. Dostali jste je na lavici, bohužel se mi tam vloudila chybička. V bodu IV. má být nikoliv považuji, ale považuje, protože je to o Senátu: Senát IV. považuje za úměrné vyhlásit zákonem o Národním parku Šumava 1. zóny z dosavadních 13 % na 22 % jako dostačující rozsah území, kde nebude zasahováno do přírodních procesů. V. doporučuje přijmout takový zákon o Národním parku Šumava, který stanoví, že změny rozsahu prvních zón budou přijímány pouze novelou zákona. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Krejča. Pane senátore, máte slovo.

88

Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já nebudu hovořit o buřeni, ani o tetřevovi, ani o kůrovci, nebudu vás poučovat o tom, jak fungují ekosystémy, to nechám na odbornících. Možná jsem podle hodnocení pana Martana pomýlený a naivní, přesto si dovolím pár glos. Byl jsem jeden z těch, kdo se aktivně účastnil cca před rokem "kulatých stolů" na ministerstvu životního prostředí při tvorbě prvotního návrhu zákona o Národním parku Šumava, který nyní doputoval do Poslanecké sněmovny jako sněmovní tisk s č. 999. Zajímavé číslo, možná symbolické, doufám, že mu přinese štěstí. Tento návrh od začátku byl napadán z obou znesvářených a znepřátelených táborů. Pro mě je to možná důkaz toho, že není zas tak špatný, protože hledáme kompromis, hledáme prostě něco, na čem se aspoň průřezově dokážeme shodnout. Pakliže dáme zavděk někomu z těch, kdo zastává extrémní názory, tak vznikne něco hodně nestabilního. Bylo tady mockrát hovořeno a strašeno prvními zónami. Nezazněla tady ale zmínka, že první zóna neznamená, že je to zóna bezzásahová, i v první zóně se dá zasahovat. V návrhu, který je teď v Poslanecké sněmovně, je to tuším pětina zákonem navrhované výměry prvních zón, což není zas tak málo. Hovoříme tady neustále o Národním parku Šumava. Máme tam ještě vůbec Národní park? Jsme v Evropě, jsme ve světě a měli bychom respektovat nějaké mezinárodní dohody, měli bychom respektovat i kategorizaci podle IUCN. To, co tu navrhuje pan Martan, znamená, že Národní park bude jenom takový český odvar čehosi, co ve skutečnosti Národním parkem nebude. I to musíme brát v úvahu. Nebudu nikterak reagovat na tuto petici, pokorně si počkám na legislativní návrh, který k nám doputuje z Poslanecké sněmovny a teprve pak se jím budu zabývat. Odmítám předjímat jakýmkoliv usnesením něco, co dozná ještě řadu změn a ještě k nám oficiálně nedorazilo. To považuji za velice nebezpečný precedens, protože takhle za chvilku můžeme předjímat jakýmkoliv usnesením, že se někdy v budoucnu k tomu a k tomu zákonu postavíme tak či onak. A to je hodně, hodně špatné. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Jan Látka. Senátor Jan Látka: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, dopoledne jsem hovořil o hasičích a o šesti letech v Poslanecké sněmovně. Většina mé další práce byla ve výboru pro životní prostředí. Já jsem na téma kůrovec interpeloval všechny ministry životního prostředí, a bylo jich mnoho. Byl jsem fanatickým odpůrcem kůrovce a toho, co Martin Bursík, když to zosobním, způsobil svým rozhodnutím. Několikrát jsem byl na Šumavě se zástupci té druhé strany, trošku jsem zmírnil svůj pohled. Nicméně jednak bych podpořil kolegu Eyberta v návrhu. Myslím si, že to není nic špatného. Ale chtěl bych zmínit jednu věc. Bylo tady hovořeno mými předřečníky o souboji, o dvou znesvářených stranách. Víte, já kromě toho, že jsem byl poslancem, teď senátorem, jsem také zastupitelem Plzeňského kraje. A tam již vznikl návrh tohoto zákona a tento zákon mohl již dva roky platit, nebýt, bohužel, současné vlády, současných poměrů v Poslanecké sněmovně. A tento návrh, ať byl jakýkoliv, mohl být

89

určitým nosičem pro to, aby se různými úpravami dospělo třeba k tomu návrhu, který dnes přichází z dílny ministerstva životního prostředí. Jde právě o dva roky, kdy se dva znesvářené tábory dostaly do situace, že se v podstatě nedokážou dohodnout. Tam vidím obrovskou chybu. Jsem velmi zvědav na to, jak bude konkrétní návrh zákona vypadat. Myslím, že se, bohužel, nepodaří moc změnit na té – v současné době stabilizované situaci na Šumavě. Bohužel musím říct, protože situaci dlouhodobě sleduji, i samotné šumavské obce dost často měnily své názory pro jednu i druhou stranu. V současné době bych si vás pouze dovolil požádat o podporu určitého omezení prvních zón, protože neznám znění zákona z ministerstva životního prostředí. Ale nevěřím tomu, že by si někdo dovolil v prvních zónách zasahovat. Děkuji. Místopředsedkyně senátore...

Senátu

Miluše

Horská: Děkuji

vám,

pane

Senátor Jan Látka: Omlouvám se, paní místopředsedkyně – jednu věc jsem zapomněl, a možná právě tu nejdůležitější. Já jsem se od prvního okamžiku v této kauze řídil tím, co mi řekla většina lesáků. V lesnickém zákonu si přečtete, že lesák má v lese zasahovat proti škůdci. A na Šumavě v prvních zónách oni zasahovat nemohou, a to byl ten problém. Já jsem vždycky tvrdil, že jsem na straně lesáků ze Šumavy, a nevidím důvod, proč bych měnil svůj názor. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Teď děkuji za váš příspěvek do rozpravy. Dále se hlásí se svým příspěvkem pan senátor Krejča. Senátor Miroslav Krejča: Moc se omlouvám, že vystupuji ještě jednou. Vážená paní předsedající – prostřednictvím vás – k panu kolegovi. V návrhu, který leží v PS pod č. 999, se uvažuje o tom, že 15 166 hektarů bude v bezzásahové části první zóny a 2889 bude v zásahové části první zóny. Nesměšujme, prosím, zonaci a zásahovost a bezzásahovost. To je hrubá chyba, které se dopouštějí všichni, nebo téměř většina. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Přece jenom pan senátor Jaroslav Juránek. Prosím, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Vážená předsedající, kolegové, kolegyně, záležitost, která se tady rozebírá a je uvedená v petici, je záležitost vysoce odborná. Jsem lesák. Přímo v lese jsem pracoval 17 let. Tady tato záležitost, abychom se o tom bavili, je vysoce odborná záležitost. Teď řeknu, kdyby se to týkalo věcí, které se týkají jako nás nejbližší, to jsou věci lékařské, tak si vůbec netroufnu do lékařských věcí zasáhnout. Řeknu vám, že tady vůbec není podstatné, jakým způsobem zaujmeme vztah k této petici. Tam je skutečně – a to potřebuji podtrhnout – důležitý zákon. V zákonu je strašně důležité, aby se nechal prostor normálním lesnickým postupům. Navážu tady na věci, které zde v minulosti zazněly, dnes i z úst mých předřečníků. Tady se mluví o tom, že se mění přístup k Šumavě během 4 let. To je totální nesmysl. V lese nemůže být změna udělána na dobu kratší než 10 let. Proto se tam dělá desetiletý hospodářský plán. Proto je zapotřebí, abychom se,

90

když už využíváme této diskuse k tomu, připravili na zákon, a nechali mu skutečně prostor – a v prostoru, abychom nechali prostor lesníkům. Těm, kteří jsou skutečně těmi správnými chirurgy, kteří v konečné fázi budou operovat. Řeknu vám, že tady není záležitost, že bychom neměli příklady. Máme je u nás. Máme je ve světě. Zazněly tady nějaké případy z druhé strany Šumavy. Vrátím se k nám do ČR. Tak jak na tom je teď Šumava, tak na tom byly Krušné hory. Vzpomeňte si na to, Všichni už máme aspoň 40 let… Takže všichni si to nějakým způsobem ještě můžeme pamatovat. V Krušných horách začali lesníci pracovat v roce 1980. Máme rok 2013, tj. 33 roků. Když svěříme Šumavu zákonem na prvním místě lesákům – ano, zůstane tam národní park a rozhodneme o jeho rozloze, tak se můžete podívat, jak bude Šumava vypadat za 33 let. Opravdu vás prosím, abychom se na toto podívali a abychom si řekli, jestli to necháme dvěma znesvářeným stranám, které ve skutečnosti ani jedna nesměřuje k správnému cíli, nebo jestli zákonem rozhodneme, že to svěříme odborníkům. Pevně věřím, že až se tady budeme bavit o zákonu, který je teď v tuto chvíli připraven a který bude projednáván v PS, že rozhodneme správně a že Šumavu dají do pořádku skutečně ti, kteří to dávat mají – to jsou lesníci. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, když se podívám na návrhy pana kolegy Eyberta, mám pocit, že nás vychylují velmi výrazně jedním směrem. Protože pokud se tady mluví o jakémsi kompromisu dosaženému u kulatého stolu, a údajně velmi těžce dosaženému kompromisu, tak vlastně tyto návrhy by posunuly Senát velmi výrazně jedním směrem, který by zcela jakýkoliv kompromis zboural. Dokonce mám s tím kompromisem problém opačný. Souvisí to vůbec s definicí toho, co je národní park. Pan náměstek tady mluvil o tom, že to je nějaká oblast, kde se dobrovolně rozhodneme, že rezignujeme na hospodářské využití a ponecháme to přírodě. Zákon mluví, bylo to tady citováno, nevím, jestli to řeknu přesně, o samořídicí funkci přírody, že to máme nechat přírodě, aby si sama regulovala tento prostor. To je zřejmě doopravdy podstata národního parku. Pokud se tady vůbec jedná o nějakém kompromisu, že tam do určité míry budeme hospodařit, tak je vlastně otázka, jestli část, kde hospodařit budeme, ještě vůbec je – z hlediska obsahu – národním parkem. Je jistě legitimní, aby se naše společnost rozhodla, že nebude mít vůbec žádný národní park, že bude hospodařit úplně všude. Ale pokud jsme se v nějakém okamžiku rozhodli, že národní parky mít chceme, tak bychom asi měli respektovat režim, který národnímu parku odpovídá, a spíše rezignovat na hospodářské využití. Z tohoto hlediska – kompromis, o kterém tady pořád je řeč, je stále ještě z mého hlediska popřením národního parku. Část, která by měla být ponechána spíše samoregulační funkci přírody, by měla být spíše větší, ne-li celé území národního parku. Přinejmenším výhledově. Přiznám, že nejsem odborník na lesnictví ani na ochranu přírody, takže abych posuzoval, do jaké míry je někde potřeba pomoct tomu, aby se vytvořily nějaké přirozené historické podmínky, pokud je něco takového vůbec možné, tak míru posuzovat nechci. Ale zcela jistě mi přijde, že návrh, který tady kolegy

91

Eybert předložil, zcela popírá smysl toho, abychom nějaký park ještě vůbec na Šumavě měli. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je přihlášena paní senátorka Božena Sekaninová. Máte slovo. Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní předsedající, dovolím si podat návrh, abychom mohli hlasovat a jednat po 19. hodině. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko, a dovolím si – pro předsálí – nás svolat znělkou. Hlasujeme o tom, abychom mohli dnes prodloužit svou schůzi po 19. hodině, a dokončit tak poslední bod dnešního dne. Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Kdo je pro, zdvihněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se ze 45 senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 37, proti byli 4. Návrh byl přijat. Takže budeme dneska jednat i po 19. hodině – a dokončíme tento bod. Bylo by to jistě nezdvořilé i vůči přítomným petentům i dotčené straně. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Ivo Bárek. Prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Budu velmi krátký. Když jsme projednávali tuto petici na našem výboru, tak samozřejmě diskuse byla košatá. Spíš záměrem toho výborového usnesení je právě to, že k nám přijde návrh zákona o NP Šumava. Usnesení to nechtělo směřovat buď na levici nebo na pravici, nebo, když to řeknu, jedné nebo druhé skupině, ale spíš udělat jenom jakési konstatování a opravdu projednávání nechat na zákon. Já samozřejmě svému ctihodnému kolegu Pavlu Eybertovi vůbec neberu jeho zájem – doplnit usnesení výborové o další dva body. Přiznám se, že diskuse o dalších bodech byla i u nás na výboru. Ale právě většina členů výboru směřovala k tomu, že bychom se měli spíš soustředit na projednávání návrhu zákona než na tuto petici. A touto peticí nikam nenaznačovat směr, který bychom chtěli řešit. To jenom na vysvětlení, jak jsme dospěli k našemu výborovému usnesení. Spíše bych doporučil, abychom přijali toto výborové usnesení a už ho nedoplňovali. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, podpořím rozšířený návrh, který tady přednesl kolega Pavel Eybert. A to z toho důvodu, že se domnívám, že nám v naší politice chybí to, čemu se říká "selský rozum". Je zcela zřejmé, že takové moderní věci, že budeme přírodu usměrňovat tak, že si jí nebudeme vůbec všímat anebo tam použijeme nejmodernější poznatky a budeme na ní zkoušet pokusy – to obojí se, myslím, ukázalo, že není dobré. Je dobré se řídit tím, co naši předci prokázali, že je funkční. Pokud, jako je to – tady napravo mi to snad prominout – s tržním

92

hospodářstvím, které se drobet neusměrní, když nemá nějaké mantinely, tak se může stát systémem, který je dobrý jenom pro dravce. Na druhé straně, když se do toho systému příliš zasahuje, tak se sráží iniciativa lidí. To si myslím, že platí i pro přírodu. Návrh, který tady dobře podložil, odpovídá přesně tomu, co jsem slyšel od lidí ze Šumavy, kterých si vážím a kteří svým životem prokázali, že umějí na Šumavě hospodařit a že umějí na Šumavě šetrně zacházet s přírodou. Proto si myslím, že bychom měli tento návrh podpořit. A to proto, že se mi zdá, že usnesení garančního výboru je příliš strohé. Jedenáct tisíc podpisů a práce petentů bude tady v Senátu vzata na vědomí. Myslím, že my jsme přece lidé s názorem. Já se nezlobím, že Jirka Dienstbier nebo Mirek Krejča mají jiný názor. Ale pokud názor máme, tak bychom ho měli říci, neboť vysíláme signál, jak navrhovatel – ministerstvo životního prostředí – by mělo postupovat a jakou pak také může očekávat naši reakci. Byl bych rád, kdyby ministerstvo postupovalo tak, jak říká Pavel Eybert, tzn., aby se vycházelo zhruba z praxe chráněných území, která tam doposud byla, aby se dokázala skloubit jak ochrana přírody, tak hospodářská funkce lesa. Aby Šumava byla jak pro chráněnou flóru a faunu, tak aby byla i pro lidi. Aby ani jeden směr nedostal navrch. A znovu říkám naposledy, aby se vycházelo ze zkušeností, které tam v minulosti mnoho generací, ať německého anebo českého obyvatelstva potvrdilo, že to na Šumavě může fungovat. Poslední poznámka. Víte, my – Jihočeši – máme naši přírodu velmi rádi. Ale na druhou stranu bychom nechtěli být rezervací pro celou republiku, aby se tam zkoušely za každou cenu pokusy. To si také nezasloužíme. Takže bych prosil, abychom k tomu přistupovali s rozumem a brali v potaz také názory lidí, kteří tam žijí. Oni tam budou žít. My bychom jim měli věřit a měli bychom jim také vyhovět. To je můj názor, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Dále je do rozpravy přihlášen pan Jaroslav Doubrava. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, nebudu mluvit dlouho, nebojte se. Jenom musím říct, že jsem z Krušných hor, o kterých mluvil pan kolega Juránek. Vloni jsem se byl podívat na Šumavě. Šok, který jsem tam zažil, jak Šumava dnes vypadá, to bych nechtěl zažívat znovu. Věřte nebo nevěřte, strašně jsem se rád vracel do těch našich Krušných hor. Já už i tady z toho místa jsem jednou řekl, že bychom Šumavu měli nechat odborníkům, aby to byli právě ti odborníci, kteří si s tím poradí, protože to jsou ti, kteří vědí nejlíp, co mají udělat. Velmi se přimlouvám za to, abychom v tomhle trendu pokračovali dál, abychom nenechali Šumavu ničit jenom pro nějaké hloupý názor někoho. Abychom opravdu Šumavu dali odborníkům. Věřte tomu, že si s ní velmi rychle poradí. Samozřejmě podpořím návrh Pavla Eyberta. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje (neradujte se). Pan senátor Petr Bratský. Máte slovo, prosím. Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělení slova. Jsou zde petice, které probíráme téměř na každé schůzi. Petice nejsou, cítíme to asi všichni, až vždycky tak závažné, a přesto jim věnujeme poměrně dost času a snažíme se dát prostor

93

lidem z krajů, kteří přicházejí s tím, co je strašně bolí. Někdy je tam 10 tisíc podpisů, někdy 5 tisíc, někdy ale i víc než 10 tisíc. Řekl bych, že není důležité, kolik podpisů pod peticí je, ale jaké je téma. NP Šumava je téma, které se trošku vymyká peticím z posledních měsíců. Připadalo mi, že petenti by si zasloužili, abychom jim věnovali opravdu pozornost, byť je pozdní večerní čas. Někdy to tak chodí, že se na pořad schůze Senátu dostanou v čase, kdy už je hodně lidí unaveno, a možná má tendenci trochu debatu ukončit a odejít a hlasovat pro cokoliv, aby to rychle skončilo. Domnívám se, že NP Šumava za to stojí, abychom se ještě vzchopili, aspoň ti, co jsme zůstali, co jsme neměli jiné povinnosti a zůstali jsme zde, abychom přijali nějaké malé politické rozhodnutí. Docela souhlasím s tím, že hlavní debata bude opravdu až o tom zákonu. Ale i petice je důležitá. Je souboj odborníků na obou stranách znepřátelených, jak zde zaznělo. A všechno jsou to slovutní profesoři, kteří hodně publikovali v zahraničí. Odvolávají se na ně. Jsou autoritami. Vychovávají nám řady studentů, kteří budou v této zemi pokračovat asi i v jejich práci. Odborníci se vždycky nemohou na všem shodnout. Je to možná i docela dobré, když v odborné diskusi jsou lidé, že když si jdou za svým a jsou tam názory samozřejmě lesáků, jsou tam názory lidí, kteří se zajímají o životní prostředí z jiného úhlu pohledu, třeba o čistotu vody, o mikroorganismy, o biologické a další druhy třeba zvířat, brouků, o plísně, houby – to všechno tvoří nějaký les nebo park. On už Boubín dávno není pralesem. I král smrků už tam padl dávno. Abychom tady na území uprostřed Evropy měli prales, jako je třeba Amazonský prales, to prostě nikdo z nás nevěří, že něco takového možné je. V debatě je důležité, jak si každý z nás představuje, jak NP má vypadat. Možná to je i úhel pohledu lidí, kteří rozhodují v této zemi, a nejsou to odborníci. Jsou to politici. V mládí jsme chodili na Šumavu. Část Šumavy byla za hraničním pásmem. Prostě jsme ta místa nesměli tehdy ani navštívit. Tak jsme se těšili, až někdy třeba k tomu dojde a jednou naše děti nebo vnuci tam budou moct přijít – a, ejhle, ono to přišlo za našeho života. Najednou jsme se mohli jít podívat do částí, kde příroda opravdu v té době byla nedotčená. Kde ještě byla dobrá. Ale to bylo před 22 lety. Teď najednou se něco stalo, řada míst jsou najednou holiny. Řada z nás tomu nechce moc věřit. Řada z nás vidí pořád přírodní park, jak jsme viděli les třeba mezi Modravou, Srním, Horskou Kvildou, Kvildou. Když jste to někdy procházeli, tak určitě dobře znáte zachovaný krásný les, který byl založený jako les hospodářský. Šumava 17. století už to taky nikdy nebyla. Ale za mládí jsme něco zažili. To je naše zkušenost, kterou si neseme a genofond, který jsme tam viděli, tak bychom rádi, aby tam zůstal. Najednou jsou tam místo toho holiny a bojíme se, aby k tomu nedošlo jako v oblasti tzv. židovského lesa. Hovořil jsem o tom před rokem. Pavel Eybert to dneska zmiňoval. Kdy po 150 letech právě proto, že les se do těch míst nestačil sám vrátit svojí vlastní silou, protože škůdců bylo strašně moc. Byly tam plísně a všelijací divní brouci a napadaly mladé stromečky už v době, kdy se snažily vyrůst – a místo toho chřadly a vyrostlo tam cosi divného, ne moc silného. Není to genofond, o kterém jsem mluvil před chvílí, na který jsme zvyklí a o kterém si myslíme, že by možná v přírodním národním parku měl být. Možná tím směrem si každý tak promítněte, co si představujete pod národním parkem, a podle toho se rozhodněte. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jan Horník.

94

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, chtěl bych podpořit, co tady řekli předřečníci, a velmi dobře to řekl náš předseda pan Štěch. Jsem také z oblasti, kde žiji, v přírodě, která byla zdevastovaná desítkami let v blízkosti různých chemických závodů, elektráren apod. Když vidím, jak za 23 let se příroda dala dohromady, a někdo dneska přijede do Krušný hor, a nikdy v životě tam nebyl, tak najednou říká – já jsem si nikdy nepředstavoval, že Krušné hory můžou být tak krásné. Ale, bohužel, mám jiný zážitek. Před osmi lety, když jsme tam byli jako výbor, tak jsme ještě byli u pramene Vltavy. Tam byly takovéhle stromy… Viděl jsem film, je to dva nebo tři dny, kde hoch bere dívku po Vltavě až k prameništi. A jestli jste to někdo viděl – prameniště – tak já ho viděl jinak před těmi osmi lety. Tam bylo příznačné to, že dívka byla slepá; naštěstí neviděla to, jak les byl předtím krásný. Měla to štěstí… My jsme měli to neštěstí – ve své podstatě jsme to viděli, a že si to nějak pamatujeme. Bohužel, naše děti už to tak neuvidí, ani ony ne. Tady je třeba vždycky používat ten "selský rozum". Bojujeme s tím v Krušných horách taky. Ale asi zřejmě naštěstí tomu není věnována taková pozornost v celé republice – jak na Šumavě. Všichni jsou chytří, všichni vědí, jak by to udělali. Ale dopadá to pak osobními válkami mezi lesáky, ochránci, mezi správci atd. Přikláněl bych se pro pozměňovací návrh, který předkládá Pavel Eybert. Vezměme rozum do hrsti a najděme odpovědnost, když už jsme politici, a rozhodněme pro takovýto pozměňovací návrh a vyšleme signál, že snad ještě selský rozum máme. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Ze senátorů se zatím nikdo nehlásí. Zeptám se zástupce petentů, jestli chce ještě vystoupit pan Martan. Prosím, pojďte ke svému druhému příspěvku. Prosím, máte slovo. Petr Martan: Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, děkuji ještě za jednu toto možnost zde promluvit. Z pohledu petentů bych se chtěl vyslovit k předloženým návrhům zákona. Slyšeli jste, že jsou nejméně dva a budou i komplexní pozměňovací návrhy. Chtěl bych říci i o tom, co by mělo být – podle petentů – ve všech návrzích, ať je to z jakékoliv strany. Za prvé. Stanovení rozlohy prvních zón do 20 %, jak požaduje petice a neurčovat, kolik a za kolik let se musí území další stát první zónou. K tomu jsem již řekl dost argumentů. Jenom bych shrnul, že pokud by bylo 26 % prvních zón, tak uschne asi 2000 hektarů zelených lesů. Pokud by bylo 35 % prvních zón, tak uschne až 9000 hektarů lesů. Za tu cenu to je. Argumentem k uvedeným procentům je – podle pana ministra Chalupy – kulatý stůl a kompromis. To už jste tady také slyšeli. Tam však také seděli lidé, kteří tam sedět neměli. Tedy pánové Hruška, Vrba a další, kteří před deseti a více lety; nebo více jak deset let seděli v radě parku – nejvyšší poradní orgán – a dávali vědecká rozhodnutí a doporučení k uschnutí lesů. Ti tam seděli. Tito nesou spoluodpovědnost za šumavskou katastrofu, a proto do toho ani neměli mluvit. Další argument. První zóny lze vyhlásit jen novelou zákona, a ne vyhláškou ministerstva životního prostředí, jak např. uvažuje plzeňský návrh zákona. To je riskantní s tou vyhláškou. Zonace je nejdůležitější odborná i politická otázka. Proto ji má vymezit jen zákon a jen novela zákona. Pravomoc ponechat určení prvních zón na tvůrcích plánu péče nebo následné vyhlášce ministra životního prostředí je nebezpečné.

95

Tak by např. bylo možné, až padne další velký polom, tak se všechno nechá ležet bez zpracování, vyhotoví se nový plán péče, následně onou vyhláškou se stanoví, kolik je třeba prvních zón. Za třetí. Ochrana genofondu šumavského horského smrku by měla být ve všech návrzích. Proto by tam měl být nějaký odstavec, který by asi říkal toto – ochrana před škůdci, tím kůrovcem, určených jako tzv. genetická banka, je nadřazena přirozeným procesům. Protože jinak by tam nic nebylo. Návrhy zákonů jsou postaveny na tom, že 26 % území je možné na tom požádat o výjimku. Donedávna bylo společensky přijatelné o tuto výjimku žádat a pokácet napadené stromy a les tak ochránit, Nyní je výjimka na první zóny společensky nepřijatelná. Žádný ministr ji nevydá a žádný ředitel národního parku o ni raději nepožádá. Pokud ano, tak je zde ideologicky orientovaná menšina, která má na to, aby tomu zabránila. Jejich ideový cíl je 75 % prvních zón nebo souhlas k takovému směřování. Historicky platí, že ideje se nedají porazit zákonem. Ale ani represí. Proto nedají nikdy pokoj, pokud toho nedosáhnout. Z toho vyplývá, že ani 26 % ani 35 % není trvalým řešením šumavského problému. Řešením je zmenšení rozlohy NP Šumava. Tím by se ještě něco dalo zachránit. V přirozeném lesním území je zpravidla 90 % vzrostlého lesa a 10 % mlází. V NP je to téměř naopak. Za dobu existence parku uschla vinou člověka všechna národně významná místa, jako byl Trojmezenský prales, prales na pramenech Vltavy, 300 let staré smrky. Tady bych poopravil pana senátora Bratského, který říkal, že už dneska nemáme pralesy. Máme prales. Prales – jak má být – je na Boubíně a skutečně tam rostou až 450leté smrky, ale jenom díky lesníkům a hlavně díky tomu, že Boubín nebyl zařazen do NP Šumava, jinak bychom tento poslední klenot vůbec neměli. Zakázat potřebné zásahy v uvedených lokalitách národně významných, jako byl Trojmezenský prales a prameny Vltavy – zásahy si tam nedovolovala zamezit žádná totalitní moc předchozí, ani za doby nacismu, ani komunismu. Nikdo si to nedovolil. Dnešní projednávaná petice v Senátu po předcházející zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů je symbolická dle mého a má něco společného. Upozorňuje, že když jedna totalitní moc je poražena, tak začíná růst nová. V České republice již narostla. Jmenuje se ideologie divočiny a vyznačuje se tím, že opovrhuje dílem našich předků, opovrhuje smrky a hospodářskými lesy a chtěla by je vymýtit. Ve značné míře se jim to již povedlo. Území Šumavy 41 km dlouhé je zcela uschlé. Za tisíc let, co je známo písmo, se nenašel jeden záznam, že by se něco takového již někdy na Šumavě opakovalo. Víme jen, že se tam vystřídaly tři totalitní éry, tedy nacismus, železná opona a fanatismus divočiny. Vážení, dámy a pánové, prosím, nedovolte, aby se tomuto násilí opět ustoupilo a obětovalo se dalších doposud 9 tisíc ha zelených lesů. Děkuji vám. Lesu zdar! Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane Martane, za petenty. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Dotčená strana, pan náměstek ministra? Ne, nechcete. Máte ještě příležitost. Jsme horní komora Parlamentu. Prosím, pane náměstku, máte slovo. Tomáš Tesař: Já bych jenom pár technických poznámek k tomu, co tady zaznělo. Na území národního parku se provádí lesnická činnost. Na území národního parku, pokud to neodporuje zákonu o ochraně přírody, a to musí být,

96

prosím pěkně, posouzeno správou, a není to tak, že se někdo koukne z okna, na to jsou přesné postupy, platí zákon o ochraně přírody. Já bych si dovolil znovu zopakovat, že dávat rovnítko mezi území národního parku a zbytek hospodářského prostoru, který máme v republice, není fér. Není to fér proto – a teď abych byl dobře pochopen – já vůbec neobhajuji rozvrat těch lesů, který tam nastal, tu kůrovcovou kalamitu. Já se snažím obhájit návrh zákona ministerstva životního prostředí, které nastavuje parametry na tomto území takové – a teď to říkám zcela vážně – aby nikdo nemohl učinit podobné rozhodnutí, aby nikdo nemohl říci - já, protože jsem ministr a myslím, že toto je správné, tak se rozhoduji tak. Umím si své rozhodnutí obhájit u soudu – to prosím pěkně, tady tuším také zaznělo. Já musím reagovat na to, pan ministr nevyhrál u soudu. No, s dovolením, soud rozhodl. Není to o tom, že bychom stranili jedné nebo druhé straně. To si troufnu říci, že je ten nejlepší výsledek pro exekutivu. My skutečně jsme našli průřezovou variantu, která nejhodnotnější území z hlediska přírodovědného skutečně nechává na pozici národního parku. Ale troufnu si říci, že na zbytku území se zasahuje lesnickým způsobem. Na zbytku území nebude hrozit rozvrat kůrovcový. Mohli bychom vést debatu, jestli kůrovcová kalamita byla zastavena těžbou za ředitele národního parku Stráského, anebo tím, že každá kůrovcová kalamita má nějakou gradaci a pak má nějaký ústup. Není to podstatné, prosím pěkně. To, co já považuji za podstatné a co budu obhajovat a tak, jak ráno na mě hartusil pan exministr Bursík, pan Dr. Bláha z Duhy, tak já rád nechám samozřejmě do sebe střílet z druhé strany, protože věřím, že v tom případě jsem uprostřed bitevního pole. Jsem hluboce přesvědčen, že návrh, se kterým přichází ministerstvo životního prostředí, který torpedují, řekněme, zastánci poměrně velmi výrazné ochrany přírody, kteří jsou tady častováni na této půdě různými adjektivy a stejným způsobem z druhé strany jsou ti druzí, kteří si stále přejí, aby byly zachovány hospodářské lesy na Šumavě, a nelíbí se jim tam pohled na uschlé stromy. Já tomu rozumím. Parametr, který je nastaven v každém detailu tohoto zákona, který je prosím pěkně schválen zastupitelstvy všech obcí, které mají své katastry na území národního parku, což je věc, která se nepodařilo od roku 1995. Žádný ministr nebyl schopen od roku 1995 přinést návrh zákona a předložit ho oběma komorám Parlamentu ČR. Já jsem připraven na jakémkoli výboru při jakémkoli projednávání argumentovat odborně s věcmi, které jsou z jedné nebo druhé strany používány, jsou vytahovány, nejsou zcela přesné, a umím obhájit středovou pozici. Byl bych rád, a znovu nabízím – exekutiva MŽP, jistě víte, že není ani fanaticky zelená, na druhou stranu je to stále MŽP, nemůžeme být ministerstvem dopravy ani ministerstvem průmyslu, které má k dispozici 98,5 % území naší země. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane náměstku, za dotčenou stranu. Opravdu už se nikdo nehlásí do rozpravy, takže já ji, přátelé, končím. Obracím se na pana zpravodaje, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, zkusím to vzít stručně, byť toho tady bylo řečeno velmi mnoho. Pan Martan, který zastupuje petenty, tady jednoznačně řekl, proč si nepřeje, aby národní park měl 35 %, nebo proč si petenti nepřejí, aby měl park 35 % zařazených do první zóny a výhledově až 75 %.

97

Je to logické, protože bylo-li svěřeno správě parku 13 % bezzásahových a dneska máme přes 20 % z toho parku uschlého, tak není důvěra v moment, že neuschne dalších, jak zde bylo řečeno, zhruba 9 tisíc ha. A že kalamita pokračuje, to jsem se přesvědčil na své poslední návštěvě ani ne před měsícem, kdy necelý kilometr od Kvildy směrem k pramenům Vltavy jsou proschlé smrky, které shodí jehličí v letošním roce. A je to už, prosím, kóta nějakých 1050 nad mořem. Pan náměstek Tesař tady hovořil o zahraničních zkušenostech, zejména o Bavorském národním parku. Ano, ale ten má sotva jednu čtvrtinu toho, co má Národní park Šumava. Takže ono se to nedá takto jednoznačně podle mého názoru přenést. Šumava je skutečně fenomén, a byl to fenomén zelené Šumavy – zelená střech Evropy. Jen aby nám tam nějaký les po přijetí zákona, který v nějakém horizontu přinese 35 %, v nějakém horizontu 75 % prvních zón, jen aby nám tam vůbec nějaký les zbyl. Bude-li postupováno stejně, jako bylo postupováno dosud při 13 % prvních zón, tak se obávám, že to bohužel dopadne špatně. Že rozhodne Parlament, to je jisté. Já tady souhlasím s panem Tesařem v tom, že se máme navrátit k původní zonaci, tak jak byl park koncipován na svém začátku. My jsme tenkrát nadávali, že pan Žlábek jako ředitel národního parku kácí 10 tisíc plnometrů dřeva v jednom roce. Podívejte se, jaká kvanta vykácela dřevařská lobby – která jistě podporuje kůrovce - v posledních pěti letech. Vždyť to je zoufalost! Já hovořím s lidmi, já hovořím se starosty, já hovořím se zastupiteli. Konsensus je do jisté míry, jak bych to řekl, takovou poslední zoufalou snahou ať tady máme aspoň něco na těch obcích. Nebudu říkat, za co. To si můžete rozmyslet. Sebe komentovat nebudu. Dále vystoupil pan senátor Krejča, který nám tady sdělil, že si počká na zákon. No, to si počkáme všichni. Já souhlasím s tím, co tady řekl pan předseda Senátu, že máme vyslat jistý politický signál o tom, co si vlastně Senát přeje dopředu, abychom pak nemuseli moc opravovat a vracet, což bych považoval za chybu, protože si myslím, že kdybychom takový zákon z Poslanecké sněmovny došlý do Senátu tady opravovali, nebude nakonec vůbec nic. Pan kolega Látka se zmínil o tom, že už je hodně, hodně pozdě a podporuje usnesení, které já navrhuji právě proto, aby první zóny měly pevný režim, aby se nemohlo stát to, co se stalo za minulého ministra Bursíka, kdy si prostě změní management – prostě si řekli, my to asi nestihneme, dostali bychom pokutu, tak si změníme management a prostě necháme dalších 15 % Šumavského národního parku uschnout. Pan kolega Juránek – mrzí mě, že už utekl – ale nevadí, uvidíme, jak to bude při zákoně- také dává prostor hlavně pro projednání zákona, což s ním naprosto souhlasím. Uvedl tady příklad Krušných hor. Já byl v Krušných horách vloni v zimě u pana kolegy Horníka a musím mu dát za pravdu, že tedy lidskou péčí ty zdevastované Krušné hory, které jsem znal z období socialismu, které byly uschlé tak, jak je dneska uschlá Šumava, jsou dneska krásným lesem, přírodním lesem. Ale musel tomu člověk hodně, hodně napomoci jednak kvůli kyselým půdám, které tam vznikly exhalacemi, které tam dopadly a jednak tím, prostě stromky nevyrostou ze semene v buřině, která je metr, metr a půl vysoká. Pan kolega Dienstbier se obává o to, že by to nebyl národní park. Proč ne, máme Krkonošský národní park, máme Podyjský národní park, a proč se tam lidé nepřivazují, proč tam nejsou demonstrace? No, protože se tam zasahuje.

98

Zasahuje se tam šetrným způsobem. Je tam nastaven jiný režim, než je nastaven na Šumavu, ale pořád je to národní nebo přírodní park. Kolega Bárek tady zmínil podporu výborovému návrhu, ten já samozřejmě také podporuji. A to, že neprošel můj pozměňovací nebo doplňující návrh na výboru, no, ono nás tam také bylo jako šafránu. Když je nás na tom výboru sedm, ono se to těžko může nějakým způsobem řádně projednat a odsouhlasit. Velice děkuji panu předsedovi Štěchovi za podporu, protože máme zhruba stejné zkušenosti se Šumavou a s celým prostorem v jižních Čechách a víme, jak každý zásah – budu říkat legislativní zásah – dopadá na krajinu. Prosím vás, my jsme na tom dneska tak, že rybáři už nechtějí pěstovat ryby, protože jim je kormoráni totálně likvidují. Chtějí je střílet. Nemůžeme pěstovat brambory, protože nám je celé vyberou divočáci, jsou přemnoženi. A to je jedna věc za druhou. Prostě nastavíme-li některé parametry špatně, dopadne to takhle špatně. Pan kolega Doubrava mluvil též o Krušných horách. Já věřím, že má zkušenost stejnou jako já. To, že téma petice je výjimečné, si uvědomujeme asi všichni, protože jestli se bavíme o petici, s odpuštěním řeknu nějaké domy a jejich nájemníci – týká se to hrstky nějakých problémů, hrstky nějakých lidí. Ne, že bych to chtěl snižovat, ale Šumava je skutečně velký fenomén, celonárodní fenomén a měli bychom se k tomu takovým způsobem chovat. Genofond šumavského smrku, ten už je opravdu skutečně jenom na Boubíně. Bylo tady řečeno, díky čemu se zachránil Boubínský prales. Díky tomu, že nebyl zahrnut do Šumavského národního parku. A je tam nějaká škoda zasahováním lesáků? Já jsem ji tam tedy rozhodně neviděl. Kolegu Horníka už jsem v podstatě okomentoval. Jenom Honzík zapomněl říci, že tedy Krušné hory skutečně byly obnoveny péčí člověka, nikoliv, že by se obnovily samy, jak nám tady říkali, že se má obnovit Šumava. Pak ještě zmínil jednu věc, že nám chybí selský rozum. No, nedivte se, sedláků je málo. Vědců, nebo těch, kteří se vydávají za vědce a kteří mají na to svůj názor a mají na tom svůj nějaký zájem, je dost. Mohli bychom si tady vyprávět, jaké stát platí granty na jednotlivá vědecká zkoumání, jestli už je to houba, která má zlikvidovat kůrovce, nebo jestli to má být nějaký jiný způsob – už to tu bylo na jednom semináři vyčíslováno, tak to nechci dál komentovat. Pan Martan ve svém druhém vystoupení zmínil, že kulaté stoly sice obsahovaly nějaké odborníky, ale převahu že na nich neměli odborníci, ale právě jedna zaujatá strana. Já jsem to sledoval, často tomu tak skutečně bylo. A to, že nemáme nechat rozhodování o takto důležitých věcech na vyhláškách, to já také velice podporuji a k tomu směřuje můj pozměňovací návrh. Já se prostě nemohu smířit s tím, že si vydáme taková pravidla pro Šumavu, že místo toho, abychom pokáceli kůrovcem napadený strom nebo strom, který dělá stěnu, na které se kůrovec chytne, abychom ho loupali. Za loupání dáte dva, tři tisíce, tam stojí stožár 5, 7 let, než stejně spadne, žádný stín nebo nějaké řekněme zlepšení prostředí pro růst semenáčků pod tím to stejně nezachrání. Takže, je mi líto, musím trvat na těch svých doplňujících návrzích. Samozřejmě na vás je, jak budete hlasovat, jak se k nim nějakým způsobem vyslovíte. Nicméně navrhl bych, abychom výborové, protože ty nejsou nijak konfliktní, hlasovali en bloc a potom ty moje dva můžeme hlasovat jednotlivě. To je vše, paní předsedající. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takže nás tím provedete, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jste jej, pane zpravodaji, přednesl. Takže první hlasování, prosím.

99

Senátor Pavel Eybert: První hlasování by bylo o výborových, které máte v usnesení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takže já vás svolám. Takže v sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se ze 43 přítomných senátorek a senátor při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, pane zpravodaji. Senátor Pavel Eybert: Teď by byl čtvrtý bod, to předvětí tam na začátku bylo: Senát a mně se tam vloudila chybička, takže: považuje za úměrné vyhlásit zákonem o Národním parku Šumava první zóny z dosavadních 13 % na 22 % jako dostačující rozsah pro území, kde nebude zasahováno do přírodních procesů. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Bez znělky zahajuji hlasování. Kdo jste pro, ruku nahoru, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 34, proti byli čtyři. Návrh byl přijat. Senátor Pavel Eybert: A poslední bod – za páté: Senát doporučuje přijmout takový zákon o Národním parku Šumava, který stanoví, že změny rozsahu prvních zón budou přijímány pouze novelou zákona. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takže hlasujeme. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 36, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji všem zúčastněným stranám i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu. Senátor Pavel Eybert: Já vám za zelenou Šumavu děkuji! Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A my končíme dnešní schůzi. Uvidíme se 16. května. (Jednání ukončeno v 19.20 hodin.)

100

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 9. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY