Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. schůze

10. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

10. funkční období Těsnopisecká zpráva 9. schůze

Pořad 9. schůze 1.

2.

3. 4. 5.

Senátní tisk č. 80 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 44 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství přijaté v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014 Evropský senátní tisk č. K 009/10 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Pařížský protokol - plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020 Senátní tisk č. 62 – Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014 Evropský senátní tisk č. K 010/10 – Balíček opatření k energetické unii Sdělení Komise EP, Radě, Výboru regionů a EIB Rámcová strategie pro vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu Evropský senátní tisk č. K 011/10 – Balíček opatření k energetické unii Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Dosažení cíle 10% propojení elektrických sítí Zajištění vhodnosti evropské elektrorozvodné sítě pro rok 2020

6. 7. 8. 9.

10.

11. 12.

Senátní tisk č. 83 – Komentovaný návrh pořadu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 25. - 26. června 2015 Evropský senátní tisk č. J 019/10 – Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2015 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2015 Senátní tisk č. 79 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 77 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Evropský senátní tisk č. N 007/10 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, pokud jde o navýšení počáteční předběžné platby vyplácené na operační programy podporované z Iniciativy Senátní tisk č. 75 – Vládní návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky Senátní tisk č. 91 – Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v rámci operace NATO v roce 2015

1

13. 14. 15.

16. 17. 18. 19.

20. 21. 22. 23. 24.

Senátní tisk č. 87 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 86 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 26 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsaná dne 5. prosince 2014 v Bruselu Evropský senátní tisk č. K 020/10 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci Evropský senátní tisk č. J 023/10 – Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka Senátní tisk č. 88 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 89 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 1 – Petice ve věci řešení problematiky veřejného pořádku a sociálních záležitostí Změna v orgánech Senátu Senátní tisk č. 78 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 81 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 82 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

2

10. funkční období Obsah 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 17. června 2015 ....................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka .............................................. 2 Senátorka Eliška Wagnerová.................................................................. 2 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................... 2 Ministr ČR Jiří Dienstbier ....................................................................... 2 Ministr ČR Jiří Dienstbier ....................................................................... 3 Senátor Jan Veleba............................................................................... 3 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................... 3 1.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 80) .......................................... 4 Ministr dopravy ČR Dan Ťok................................................................... 5 Senátor Petr Bratský ............................................................................ 6 Senátor Miloš Malý ............................................................................... 6 Senátor Jiří Carbol ................................................................................ 7 Senátor Pavel Eybert ............................................................................ 7 Senátor Petr Gawlas ............................................................................. 8 Senátor Petr Vícha................................................................................ 9 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 10 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 10 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 11 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 12 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 15 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 16 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................ 18 Senátor Jiří Carbol .............................................................................. 19 Senátor Jan Horník ............................................................................. 20 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 20 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 23 Ministr dopravy ČR Dan Ťok................................................................. 24 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 26 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 26 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 26 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 27 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 27 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 29 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 29 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 30 Ministr dopravy ČR Dan Ťok................................................................. 30 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 31 I

Senátor Petr Bratský .......................................................................... 31 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 32 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 32 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 32 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 32 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 33 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 33 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 33 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............ 34 2.

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství přijaté v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014 (senátní tisk č. 44) ........................................................................................... 34 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 34 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 35 Senátor František Bublan .................................................................... 35 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 36 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................. 36 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 36 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 37 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 39 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 39 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 41 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 41 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 41 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................. 42 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 43 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 43

3.

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014 (senátní tisk č. 62) .............................................................. 43 Stanislav Křeček ................................................................................ 43 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 44 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 46 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 46 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 47 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 47 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 48 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 49 Stanislav Křeček ................................................................................ 50 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 50

4.

Balíček opatření k energetické unii (evropský senátní tisk č. K 010/10, č. K 011/10) ............................................................ 51 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek............................................ 51 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 53

II

Senátor Petr Bratský .......................................................................... 56 Senátor Václav Láska .......................................................................... 57 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. .......................... 58 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 58 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 59 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 59 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 60 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek............................................ 61 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 64 5.

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 25. - 26. června 2015 (senátní tisk č. 83) .............................................................. 65 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 65 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 67 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 67 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 68 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 69 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 70

6.

Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2015 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2015NPR (evropský senátní tisk č. J 019/10) ............................................. 70 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 71 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 72 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 73 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 74 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 74 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 75 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 75 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 75 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 75 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 76 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 76

7.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79) .......... 77 Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán ................................................. 77 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 77 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 79 Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán ................................................. 80 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 80

8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) ....................................... 81

III

Poslanec Jeroným Tejc ........................................................................ 81 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 82 Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán ................................................. 84 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 85 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 85 Senátor Zdeněk Papoušek ................................................................... 86 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. .......................... 87 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 87 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 87 Poslanec Jeroným Tejc ........................................................................ 88 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 88 9.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, pokud jde o navýšení počáteční předběžné platby vyplácené na operační programy podporované z Iniciativy (evropský senátní tisk č. N 007/10) ............................................................. 88 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová ......................... 89 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 89 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 89 Senátor Milan Pešák ........................................................................... 90 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 91 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 92

10.

Vládní návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky (senátní tisk č. 75) .............................. 92 Ministr obrany ČR Martin Stropnický ..................................................... 92 Senátor Josef Táborský ....................................................................... 93

11.

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v rámci operace NATO v roce 2015 (senátní tisk č. 91) ................ 94 Ministr obrany ČR Martin Stropnický ..................................................... 94 Senátor František Bublan .................................................................... 95 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 96 Ministr obrany ČR Martin Stropnický ..................................................... 96 2. den schůze – 18. června 2015 ..................................................... 97 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ............................... 97 Senátor Jaroslav Malý ......................................................................... 97

12.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 87) ........................................ 97 Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček .......................................... 97 IV

Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 99 Senátor Vladimír Plaček ...................................................................... 99 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................100 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ..............................................103 Senátor Jan Horník ............................................................................105 Senátor Jan Veleba............................................................................108 Senátor Jan Žaloudík .........................................................................109 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............112 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................113 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................117 Senátor Jaroslav Malý ........................................................................119 Senátorka Eva Syková .......................................................................121 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................122 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................127 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................129 Senátor Peter Koliba ..........................................................................130 Senátorka Alena Šromová ..................................................................131 Senátor Václav Hampl ........................................................................132 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................133 Senátor Miloš Malý ............................................................................136 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................137 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ...........................................137 Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček .........................................138 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................141 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................142 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................142 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................142 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................142 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ...........143 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................143 Senátor Jan Horník ............................................................................143 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................144 Senátorka Eva Syková .......................................................................145 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................145 Senátorka Eva Syková .......................................................................146 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................146 Senátor Jan Horník ............................................................................148 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................148 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................149 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................149 Senátor Radko Martínek .....................................................................150 Senátor Vladimír Plaček .....................................................................150 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................150 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................150 Senátor Jan Horník ............................................................................151 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................151 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................151 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................151 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................152 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................152 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................152 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................152 V

Senátorka Milada Emmerová ..............................................................152 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................153 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................153 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................153 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................153 Senátor Jan Horník ............................................................................153 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................154 Senátor Jan Horník ............................................................................154 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................154 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................154 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................154 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................154 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................155 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................155 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................155 Senátorka Milada Emmerová ..............................................................155 13.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 86) ..................................................... 156 Poslanec Marek Benda .......................................................................156 Senátor Miroslav Antl .........................................................................156 Senátor Libor Michálek .......................................................................157 Poslanec Marek Benda .......................................................................158

14.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsaná dne 5. prosince 2014 v Bruselu (senátní tisk č. 26) ..................................................... 158 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................158 Senátor Miroslav Antl .........................................................................159 Senátor František Bublan ...................................................................159

15.

SDĚLENÍ(cs) Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci (evropský senátní tisk č. K 020/10) ............................................................................... 160 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................160 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............161 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................162 Senátor František Bublan ...................................................................162 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................163

VI

16.

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (evropský senátní tisk č. J 023/10) ................................. 164 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................164 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................165 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ...........168 Senátor Tomáš Jirsa ..........................................................................168 Senátor Hassan Mezian ......................................................................168 Senátor Jan Horník ............................................................................168 Senátor Jan Horník ............................................................................169 Senátor Radko Martínek .....................................................................170 Senátor Zdeněk Besta........................................................................171 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................172 Senátor Jiří Čunek .............................................................................173 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............174 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ...........................................174 Senátor Jiří Šesták ............................................................................175 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ...........176 Senátor Miloš Malý ............................................................................176 Senátor Hassan Mezian ......................................................................177 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............178 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ...........................................178 Senátor František Bublan ...................................................................179 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ...........180 Senátor Radko Martínek .....................................................................180 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................180 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............182 Senátor Pavel Eybert .........................................................................182 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................183 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................184

17.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 88) ................................................................................... 185 Poslanec Jan Volný ............................................................................185 Senátor Petr Šilar ..............................................................................185

18.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 89) ......... 186 Poslanec Ladislav Velebný ..................................................................186 Senátor Karel Kratochvíle ...................................................................187

19.

Petice ve věci řešení problematiky veřejného pořádku a sociálních záležitostí (senátní tisk č. 1)..................................... 188 Senátor Jaromír Jermář......................................................................189 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................189

VII

20.

Změna v orgánech Senátu .......................................................... 190 Senátor Luděk Jeništa ........................................................................190

21.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 78) ................................................................................... 191 Poslankyně Kristýna Zelienková ..........................................................191 Senátor Pavel Eybert .........................................................................193 Senátorka Emilie Třísková ..................................................................194 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................194 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................195 Poslankyně Kristýna Zelienková ..........................................................196 Senátor Pavel Eybert .........................................................................197 Senátor Pavel Eybert .........................................................................197 Senátor Pavel Eybert .........................................................................197 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............198 Senátor Jan Horník ............................................................................198

22.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 81) ..................................................................... 199 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ...........................199 Senátor Jaromír Strnad ......................................................................199 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................200 Senátor Zdeněk Besta........................................................................201 Předseda Senátu Milan Štěch ..............................................................201 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................202 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ...........................203 Senátor Jaromír Strnad ......................................................................203

23.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82) ....................... 204 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ...........................204 Senátor Pavel Štohl ...........................................................................205 Senátor Jan Horník ............................................................................206 Senátorka Veronika Vrecionová ...........................................................209 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................210 Senátorka Veronika Vrecionová ...........................................................211 Senátor Pavel Štohl ...........................................................................211 Senátor Jan Horník ............................................................................211 Senátor Jan Hajda .............................................................................212 Předseda Senátu Milan Štěch ..............................................................213 Senátor Petr Bratský .........................................................................213 Senátorka Veronika Vrecionová ...........................................................214 Senátor Jan Horník ............................................................................215 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................216

VIII

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ...........................216

IX

Těsnopisecká zpráva z 9. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 17. června 2015

(Jednání zahájeno v 10.05 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Samozřejmě vás zároveň prosím, abyste ukončili rozhovory a posadili se na svá místa. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla rozdána ve středu 27. května letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Tomáš Jirsa, Jaroslav Malý, Jaroslav Doubrava a z dopoledního jednání Václav Láska. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak ještě neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu u prezence. Nyní, podle § 56 odst. 4, určíme dva ověřovatele této naší schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že při hlasování č. 1 bylo přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum 37. Pro návrh 72, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký. Organizační výbor na svém včerejším jednání doporučil plénu Senátu zařadit na pořad schůze senátní tisky č. 86 až 89, což jsou návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou. Dále senátní tisky č. 75 a 91, což byly body předkládané Ministerstvem obrany ČR a v neposlední řadě evropské tisky J 19/10, K 20/10 a J 23/10. Organizační výbor rovněž doporučil vyřadit z programu schůze bod č. 19, a to je projednání podání pana Portmanna. Organizační výbor doporučil pevné zařazení jednotlivých bodů dle dispozice od navrhovatelů. Máte, předpokládám, tyto návrhy k dispozici. Ptám se: Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan kolega Přemysl Sobotka, pak paní kolegyně Eliška Wagnerová. 1

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, návrh, který jste před chvilkou slyšeli, tj. vyřazení bodu, tak jak zaznělo včera na Organizačním výboru a dnes o tom budeme hlasovat, to znamená dopis, který nám v podstatě dává určitou šanci, abychom projednali ve výboru celou tuto problematiku. Uvidíme, jak hlasování dopadne, ale mě velmi překvapilo, protože na minulém Organizačním výboru tento bod standardně prošel, včera se to opět revokovalo, a myslím si, že to ukazuje na určitou situaci, která je. Tento návrh zazněl, a neberte to teď osobně, kolegové ze sociální demokracie, z vašich řad. Čeho se bojíte? Že nechcete projednat ve výboru téma, které hraničí s náplní zákona, tak jak je o ÚSTR. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Chci jenom upozornit ostatní vystupující. Pan místopředseda Přemysl Sobotka má samozřejmě přednostní právo vystoupit kdykoliv, ale jinak chci ostatní, kteří nemají přednostní právo, upozornit, že projednáváme bod programu, tudíž je možné podávat návrhy, ale nevézt rozpravu. Pane kolego místopředsedo, chápu to, že dáváte návrh, abychom o návrhu o vyřazení bodu týkajícího se podání pana Portmanna, což je bod č. 19, hlasovali samostatně. Je to tak? (Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka souhlasí.) Dobře. Nyní paní kolegyně Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já se vlastně chci také vyjádřit k bodu č. 19. Domnívám se, že by toto podání, ať už si o jeho obsahu myslíme cokoliv, ale týká se prostě problematiky, kterou má Senát v gesci, a tudíž by tedy tato věc měla projít výborem, který by ji měl nějakým způsobem uzavřít. To je můj názor a podle toho bychom měli postupovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Vyjádříme hlasováním. Děkuji. Pan kolega Oberfalzer.

ho

samozřejmě

každý

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedo. Návrh na samostatné hlasování byl podán. Já bych jenom ještě navázal na paní předsedkyni Wagnerovou. Nejenom že Senát má tuto problematiku v gesci a je vlastně jediným kompetentním orgánem, který může rozhodovat o Radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Navíc, podle stanoviska legislativy, bychom se takovýmto podnětem zabývat měli. Nikdo zde nechce rozpoutávat nějaký lidový soud v plénu Senátu. My máme jediný návrh, aby se tento bod zařadil některému výboru, přesněji řečeno přikázal, a ten aby pak přišel s nějakým návrhem do pléna Senátu a o kterém by se prostě hlasovalo. Budeme-li soustavně tento bod vyřazovat z programu, tak počítejte s tím, že my ho budeme soustavně navrhovat, protože si myslíme, že je to naše zodpovědnost a my před ní nemůžeme utíkat. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře, děkuji. A upozorňuji, kolegové. Chci být velkorysý, že se mají podávat pouze návrhy a nevézt rozpravu. Pan senátor a senátor Jiří Dienstbier. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, i já zareaguji na bod týkající se podnětu pana Portmanna. Jsem toho názoru, že podněty může samozřejmě podávat každý, jaké chce, a neznamená to, že Senát automaticky každý podnět bude řešit přímo na plenární schůzi. Tady

2

bych upozornil na to, že pan Portmann je jedním z neúspěšných uchazečů ve výběrovém řízení na ředitele ÚSTR, který si tímto způsobem vyřizuje účty s členy Rady, kteří ho nevybrali. Rovněž bych upozornil na to, co jsem tady říkal už na minulé schůzi. Oba zpochybňovaní členové Rady dali před volbou zde na plénu Senátu čestné prohlášení, jak budou postupovat a přesně podle tohoto prohlášení postupovali. Jinými slovy, nemá tady cenu v jednom kuse zpochybňovat rozhodnutí Senátu, protože toto vlastně zpochybňuje naši volební komisi … Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, chápu, ale, prosím vás, berte v potaz mou předchozí žádost. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Já ji beru v potaz, nicméně všichni se tady k tomuto vyjadřovali, a myslím, že musí zaznít i druhý názor. A to, že se někdo nedokáže smířit s tím, že volba členů Rady nedopadla tak, jak si představuje, není důvodem, abychom to pořád dokolečka projednávali a zkoušeli tuto volbu zpochybnit. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nenuťte mě, abych přistupoval k tomu, že vám budu odebírat slovo. Prosím vás, dodržujte jednací řád. Já jsem respektoval u prvního místopředsedy, že má přednostní právo, ale prosím vás, nedělejte repliky, není to v souladu s jednacím řádem. Pan senátor Jan Veleba s přednostním právem. Senátor Jan Veleba: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, já mám jenom jedinou větu, vy jste ji tady řekl: Dodržujme tento jednací řád, a vás žádám, abyste řídil schůzi podle jednacího řádu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, snažím se, ale není to opravdu, vážené kolegyně a kolegové, s vámi jednoduché, s některými z vás. Kolega Oberfalzer má slovo, prosím. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane kolego, myslím, že dám panu předsedovi příležitost, aby to demonstroval. Pan senátor Dienstbier říká, že tady nechce dělat žádný soud a přehodnocování rozhodnutí volební komise. Přitom sám zde vynáší konečné ústupky. My chceme jedinou věc – ať to projedná výbor, dospěje k závěru a pak se hlasováním vyjádříme. Já samozřejmě nechci vést diskusi, ale jestliže tady zaznělo hodnocení podnětu pana Portmanna, tak vlastně jako předjímáme a děláme přesně to, co nechceme. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám. Nikdo další se do rozpravy k pořadu naší schůze nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A my nyní přistoupíme k hlasování. V souladu s jednacím řádem, jak jsem to tady konzultoval s naším organizačním odborem, budeme – poslouchejte – en bloc hlasovat o návrhu Organizačního výboru, který se týká zařazení tisků č. 86 až 89, dále zařazení tisků 75 a 91 a tisku č. J 19/10, K 20/10 a J 23/10. Tyto body byly včera na Organizačním výboru naprosto bezproblémové. A rovněž bychom v tomto hlasování hlasovali o pevném zařazení jednotlivých bodů dle dispozic, které byly

3

od navrhovatelů, to znamená od ministrů, protože k tomu také nebyly žádné výhrady. To by bylo jedno hlasování. Pak bude druhé hlasování, které bude o návrhu pana prvního místopředsedy Přemysla Sobotky, a budeme hlasovat o doporučení Organizačního výboru, aby se vyřadil z pořadu naší schůze bod č. 19, který se týká projednání podání pana Portmanna. To znamená, že o tomto vyřazení budeme hlasovat zvlášť. Kdo bude souhlasit s vyřazením, hlasuje ANO, kdo nesouhlasí, hlasuje NE nebo se ZDRŽUJE. Rozumíme všichni, aby tady potom nebylo nějaké dohadování? (Souhlas.) A nakonec budeme hlasovat o pořadu schůze, ve znění přijatých návrhů. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní budeme hlasovat o zařazení bodu, které včera schválil organizační výbor, které jsem tady před chvilkou uvedl, včetně pevného zařazení bodu dle žádostí ministrů. Poté bude druhé hlasování, které bude o vyřazení bodu číslo 19. Takže zahajuji hlasování o prvním bodu, tj. zařazení bodu navrženým organizačním výborem a pevném zařazení. Zahajuji hlasování, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Já vám děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 73, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 71, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o návrhu vyřadit z pořadu 9. schůze, tzn. dnešní schůze bod č. 19, týkající se podání pana Portmanna. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 73, kvorum 37, pro návrh 38, proti 33. Návrh byl schválen. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že jsem opakovaně zcela jasně formuloval postup, takže tak. Děkuji vám. A nyní budeme hlasovat o pořadu naší 9. schůze, jako celku, tak vlastně, jak byl navržen Organizačním výborem a jak jsme v předchozích hlasováních rozhodli. Takže zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 4, registrováno 73, kvorum 37, pro návrh 57, proti 5. Návrh byl schválen a my se budeme pořadem této schůze řídit. Prosím, abychom to všichni, jako demokraté, respektovali. Nyní budeme projednávat bod, kterým je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 80) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 80. Návrh uvede ministr dopravy Dan Ťok, kterého mezi námi vítám a kterému také uděluji slovo, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, pojďte mezi nás, nebojte se

4

nás. (Smích v sále.) My jsme daleko vstřícnější, zajisté, než jste možná zvyklý z Poslanecké sněmovny. A samozřejmě vítám vás, vidíte, my jsme tady i precizní. Takže, posaďte se ke stolku a máte slovo, řečniště je vaše. Ministr dopravy ČR Dan Ťok: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaný vládní návrh zákona se dotýká několika oblastí právní úpravy. Předně je to ochrana veřejně přístupných účelových komunikací před znečišťováním, ničením a poškozováním a úprava působnosti obecních úřadů v oblasti výkonu státní správy, kdy dochází k přesunu působnosti silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací z obecních úřadů obcí, na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Dále přistupuje ke změnám pojetí a vymezení kategorií a tříd, dálnic a silnic a na to navazující úpravě nejvyšších dovolených rychlostí, v zákoně o silničním provozu, ve kterém dochází také k úpravě procesu stanovování místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Návrh obsahuje rovněž podrobnější úpravu nakládání s odtaženými motorovými vozidly, popřípadě jejich vraky. Dále se zavádí možnost vyloučení tranzitní nákladní dopravy u silnic druhé a třetí třídy. A v neposlední řadě obsahuje návrh úpravy směřující k usnadnění právní a majetkové přípravy výstavby pozemkových komunikací. Kromě těchto komplexních změn obsahuje návrh ještě dílčí úpravy, např. v oblasti křížení pozemních komunikací s drahami, kontrolního vážení, správy pozemní komunikace, propadání předplaceného mýtného a dalších. Předložený návrh obsahuje také zrušení platné, ale dosud neúčinné novely zákona o pozemních komunikacích, kterou se měl změnit způsob prokazování úhrady časového poplatku za užití vybraných pozemních komunikací, a to z papírové dálniční známky na elektronické zařízení. Tento návrh byl projednán ve třech výborech Senátu. Všechny tyto výbory doporučily vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně; v zásadě s totožnými pozměňovacími návrhy. Ministerstvo dopravy souhlasí s většinou těchto pozměňovacích návrhů, s výjimkou pozměňovacího návrhu týkajícího se silniční vegetace, s nímž nesouhlasí. Námi předkládaný návrh zákona tedy obsahuje souhrn změn, které jsou pro aplikační praxi velmi potřebné, a proto žádám o vyjádření podpory tohoto vládního návrhu zákona. Proto mi dovolte vás požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a samozřejmě v průběhu rozpravy, včetně závěrečného slova, budete mít možnost se vyjádřit. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také přijal usnesení, jež jste obdrželi, jako senátní tisk č. 80/3, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Carbol. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

5

Senátor Petr Bratský: Dobré ráno, pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Máme před sebou poměrně dlouhý den, takže svoji zpravodajskou zprávu trošku zkrátím. Pan ministr sdělil podstatné věci. Já bych k tomu snad ještě dodal ze své zpravodajské zprávy některé zásadní změny, které oproti vládnímu návrhu dozněly v Poslanecké sněmovně, abychom si uvědomili ještě před tím, než se budeme zabývat pozměňovacími návrhy ze Senátu, o co se vlastně jedná. Čili v zákoně o pozemních komunikacích do výčtu součásti pozemních komunikací byly doplněny stavby technických a jiných zařízení určených pro provádění kontrolní činnosti při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Do výčtu příslušenství byly doplněny objekty a prostranství sloužící k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému. Došlo k vymezení nové skutkové podstaty správního deliktu provozovatele vozidla, spočívající v porušení zákazu, nebo omezení tranzitní nákladní dopravy, stanovené místní úpravou silničního provozu, s možností uložit za toto jednání pokutu až do výše 100 tisíc korun. A obcím byla zachována stávající působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací. V zákoně o silničním provozu byla možnost místní úpravou provozu zvýšit nejvyšší dovolenou rychlost vozidla mimo obec o maximálně 20 km/h. Byla ovšem stažena i dálnice. Vláda navrhovala použít tento způsob jen u silnic pro motorová vozidla. Dále stávající text - dodatkové značky mimo dopravní obsluhy byl upraven na gramaticky správné znění "mimo dopravní obsluhu". Došlo k rozšíření výjimky zjednodušený postup pro stanovení přechodné úpravy provozu opatřením obecné povahy v případě hrozby nebezpečí z prodlení i pro veřejně přístupné účelové komunikace. A stanovila se lhůta pro nabytí účinnosti opatření obecné povahy v případě stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, a to 5. dnem po vyvěšení na úřední desce. Usnesení VHZD máte před sebou pod číslem 80/1. Obsahuje mimo to, že se doporučuje vrátit zákon, návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, pozměňovací návrh tohoto garančního výboru, který je v řadě případů totožný i s body pozměňovacích návrhů, které přijaly i další dva výbory. To je z mé strany v této chvíli asi vše. Myslím si, že v obecné rozpravě a pak i v podrobné se budeme ještě chvilku zákonem zabývat, takže v této chvíli bych svoji zpravodajskou zprávu ukončil. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Také prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miloš Malý? Ano, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Rád bych vás seznámil s 37. usnesením našeho ÚPV, na kterém jsme projednávali tento senátní tisk číslo 80. A taktéž doporučujeme vám všem, abychom vrátili tento návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Pak bych se k tomu vyjádřil v obecné rozpravě, ať v současné době nerozkošaťuji svou zpravodajskou zprávu, která se týká pouze tohoto projednání, nikoli však detailů. Takže bych vás rád seznámil s tímto usnesením. I. Doporučujeme Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedené v příloze;

6

II. Určujeme zpravodajem výboru k projednání tohoto tisku na této schůzi Senátu senátora Miloše Malého a našeho senátora, předsedu Antla, pověřujeme tímto, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Já bych se potom přihlásil do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Jiří Carbol? Ano. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Carbol: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych krátce zrekapituloval usnesení, které přijal VUZP. K senátnímu tisku č. 80. Výbor doporučil Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Carbola. Pověřil předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Sám bych se dovolil přihlásit do obecné rozpravy k těm pozměňovacím návrhům k tomu, co tady zmínil pan ministr dopravy, a to je pozměňovací návrh, který se týká silniční vegetace. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Samozřejmě, pane senátore, až bude ten bod, tak se samozřejmě přihlásíte, buď písemně, nebo pomocí tlačítka. Táži se, zda někdo z vás navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí jako první do obecné rozpravy? Tak... Pan senátor Pavel Eybert. Připraví se pan senátor Petr Vícha s přednostním právem. Dal jsem nyní slovo panu Eybertovi. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si dovolím otevřít ještě jeden problém v zákoně o pozemních komunikacích, který tady právě probíráme. Podle znění zákona § 36 odst. 2, 3 a 4 nelze v tělese komunikace ukládat podélně žádné sítě technické infrastruktury, a to ani v místních komunikacích, které jsou vlastnicky většinou měst a obcí, právě tak, jako celá řada sítí technické infrastruktury, např. kanalizace, vodovody, kabely veřejného osvětlení, rozhlasu apod. Co to pro nás jako pro města a obce znamená? Je to o tom, že musíme vykoupit o polovinu pozemků na komunikace a vedení technické infrastruktury více, než kdybychom mohli umísťovat sítě technické infrastruktury do komunikací, a to včetně chodníků, které jsou komunikací 4. třídy. Pan ministr dobře ví, co to je za problém a náklady vykupovat pozemky pod komunikace. Stát chce na jedné straně chránit zemědělský půdní fond, a tak výrazně zvýšil částky za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Na druhé straně nás nutí zabírat další půdu pro ukládání sítí technické infrastruktury tím, že nám zakazuje

7

jejich umístění do komunikací. Náklady na přípravu nových území pro výstavbu bytového fondu a rodinných domků tak opět významně zdražujeme. Ono nejde myslet jenom na velká města, kde ceny za metr čtvereční pozemku na parcelu pro výstavbu bytů nebo rodinných domků se pohybují v atraktivních územích nad 5 000 Kč za metr čtvereční. Měli bychom také myslet na ostatní části republiky, kde realizovatelná cena za jeden metr čtvereční se pohybuje někde mezi 500 – 600 Kč při zainvestovaném území. Nebo si opravdu přejeme vysídlení menších sídel a koncentraci obyvatel jen do velkých měst, tedy těch největších. Dovolím si seznámit vás se stanoviskem Odboru dopravy města s rozšířenou působností k této problematice při řešení území v nové zástavbě. Cituji: Veškeré inženýrské sítě budou umístěny mimo pozemní komunikace. Pozemní komunikace nejsou určeny k vedení inženýrských sítí. Pro vedení kanalizace vodovodního řadu, plynovodního potrubí, kabelů nízkého napětí, veřejného osvětlení a veřejného rozhlasu potřebujeme podle norem odstupu zhruba pruh 4 metry široký. Znamená to, že mezi rodinnými domky potřebujete pruh minimálně široký více jak 12 metrů, abyste tam mohli zřídit vozovku, chodník a sítě technické infrastruktury. Přijde mi to jako zbytečné plýtvání půdou, pozemky, ale také finančními prostředky měst, obcí a v konečném důsledku těch, kteří si chtějí postavit nebo koupit své bydlení. Jelikož se mi tato situace nelíbí, tak pokud projde novela zákona do podrobné rozpravy, dovolím si podat pozměňovací návrh, kterým by alespoň v místních komunikacích bylo umožněno podélně vést vedení technické infrastruktury v komunikacích, to znamená i v chodnících i ve vozovce. Zatím děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, já vám také děkuji. Pan senátor Vícha neuplatňuje přednostní právo, takže vystoupí pan senátor Petr Gawlas. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych taky zareagoval na tuto vládní novelu. Myslím si, že jsme se tímto zákonem velmi pečlivě zabývali ve všech výborech. Já tady musím poděkovat panu ministrovi, že přišel i na náš výbor VUZP, kde jsme určité věci vyjasnili. Já každopádně podporuji ty pozměňovací návrhy, které jsou shodné skoro ze všech výborů, to znamená ta péče o zeleň, jednak Policie ČR – že nemá právo veta, zatřetí – města a kraje můžou pověřit údržbou silnic firmy, které se vysoutěží, příp. stát. Podporuji taky to nezvyšování rychlosti na našich dálnicích ze 130 na 150, ač jsem senátor z nejvýchodnější oblasti a mám to do Prahy nejblíž, a někdy by mi to pomohlo, ale pan ministr nám jasně řekl, že dálnice se to netýká. Čili zvedneme ze 70 na 90, z 90 na 110. Ale co jsem chtěl hlavně sdělit, to je záležitost, kterou jsme iniciovali jako senátoři napříč politickým spektrem. Byla to novela zákona 361 o pozemních komunikacích, kdy jsme reagovali na zkracování tras a objíždění mýtného. Nejčastěji v příhraničních oblastech, kdy řidiči tímto zkracováním tras jednak ničili cesty 2. a 3. tříd, dokonce vjížděli na cyklostezky v pohraničí, docházelo k nebezpečným situacím, kde například v obci Bukovec tam v pohraničí spadl kamion do příkopu. 10 metrů od toho se pohybovala pracovní skupina dělníků na cyklostezce. Paradoxní bylo nakonec to, že uvedl, neměl tam do toho zákazu vjezdu co vjíždět, řidič uvedl do zápisu pro policii, že tam musel vjet, a vysypal

8

se, protože se míjel s druhým kamionem. Čili řešíme tady celorepublikový problém. My jako senátoři jsme navrhovali zvýšit pokutu z 2 tisíc na 20 tisíc. Jistě si na to někteří vzpomínáte. Bylo nám vytýkáno, že je to hodně. Pak jsme navrhovali udělení 2 trestných bodů. Já tady musím pochválit spolupráci mezi Senátem, Poslaneckou sněmovnou i vládou, protože tento náš návrh se dostal do této vládní novely, kterou nyní projednáváme. Musím poděkovat i kolegovi, poslanci Birkemu, který po spolupráci, kdy jsem byl dvakrát v hospodářském výboru i v Poslanecké sněmovně, podal pozměňovací návrh. Tento delikt se nyní stává docela vážným přestupkem, kdy můžeme udělit takovému řidiči kamionu nebo spediční firmě pokutu až 100 tisíc. Nejsou tam ty 2 trestné body, ale ta pokuta, si myslím, je dostatečná. Čili já tuto novelu velice podporuji. A pro ty kolegy, kteří tam byli podepsáni pod tou novelou naší senátní, jenom sděluji, je to v této vládní novele. Ten přestupek je ještě zpřísněný. Takže tak, děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím o vystoupení pana senátora Petra Víchy. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu velmi stručný. Je vzácná shoda v usneseních v podstatě všech výborů, které se tím zákonem zabývaly. S tím, že výbor pro veřejnou správu tam má dvě změny navíc. A ještě jsou některé tady avizovány. Já bych se chtěl vyjádřit k jedné z nich. Bude o tom asi podrobněji hovořit kolega Carbol, který to na výboru navrhoval. Je to záležitost, která už v hospodářském výboru ve sněmovně získala podporu. Ale pak při hlasování na plénu těsně o 1 – 2 hlasy neprošla. Týká se to nepatrného znění vypuštění slov "silniční vegetace", ale o co jde? Jestli si vzpomínáte, v určitou dobu v minulosti tady kolega Kubera dal pozměňovací návrh, aby se vlastník staral v zimě o chodníky. Patří mu to, musí se o to starat. A to je úplně stejná záležitost. ŘSD má podél svých cest zeleň a v poslední době se odmítá o ni starat. Chce, aby se v intravilánu obcí o to starala města. Města zase jen obtížně můžou na cizích pozemcích kácet cizí stromy. Pak tam může hrozit nebezpečí od této zeleně. Takže nastávají spory a myslím si, že je jednoduché to vyřešit vypuštěním těchto slůvek. Bude jasné, že vlastník se stará, patří mu to. Když nechce tu zeleň a nepotřebuje, tak ať ji té obci převede, pak se bude starat obec. Myslím si, že mnohem důležitější jsou ty drobné pozměňovací návrhy, na kterých je tady shoda, se kterými souhlasí pan ministr, než jedna věc, která zajímá média, a to je 130 a 150. A teď je otázka taktiky tady. Takto to říkám, aby prošly ty pozměňovací návrhy, které chceme, tak jak se k tomu postavit z pohledu té rychlosti. Nejprve jsem na výboru myslel, že by bylo dobré nechat to tak, protože stejně nic nehrozí. A když ministerstvo tu 150 nikde nedá, tak nikde nebude. Proč jsem si to myslel? Protože jsem se podíval do stenozáznamu a ve sněmovně ta 150 prošla velkou většinou. A ještě je ve stenozáznamu napsáno: doprovázeno bouřlivým potleskem poslanců. A všichni budeme jezdit 150, radovali se. Ale na výboru na doporučení pana ministra jsem doporučil změnit taktiku, protože pan ministr je odpůrcem té 150. Média skoro nic jiného nezajímá, než jak tady rozhodneme. 130 – 150. Takže já doporučuji i tu změnu, která tam

9

v tom návrhu je. To znamená, aby bylo jasné, že zůstává 130. Nikde se nebude jezdit více. Pan ministr slíbil, věřím, že to zopakuje ještě, že tím pádem ten návrh tak, jak projde ze Senátu, tak bude mít podporu v Poslanecké sněmovně. A teď poslední věc, kvůli které jsem chtěl vystoupit. Já avizuji ještě jeden pozměňovací návrh. Dostali jste ho na svá místa. Podám ho potom v podrobné rozpravě, pokud k ní dospějeme. Je to v oblasti účinnosti doplnění jednoho bodu, který by měl účinnost rychlejší než až 1. 1. Je to po dohodě s panem ministrem. Týká se to té zimní údržby, kterou by měly provádět kraje, a tak, aby mohly ji už na zimu nasmlouvat, pokud by tam byla účinnost až 1. 1., tak by se dostaly do potíží. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí s přednostním právem, ale je i v pořadí, pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já jenom chci krátce avizovat pozměňovací návrh, který jsem připravil, který jste obdrželi. Týká se cyklistů a kontrol na alkohol, protože si myslím, že je to věc, která je velmi aktuální. Bohužel tady dochází ke zneužívání výkladu zákona, je to upřesnění, které ještě podrobněji potom uvedu v podrobné rozpravě. Věřím tomu, že pan ministr tento návrh podpoří. Na oplátku tedy za to, že si myslím, že těch 150 km na dálnici je stejně zbytečných. 20 let jezdím mezi Prahou a Břeclaví a myslím si, že nebyla doba, kdy by bylo možné vůbec takovou rychlostí se pohybovat. Obzvláště dneska, kdy na většině dálnic je povolena 80. Takže ani průměrná rychlost na dálnici, aspoň na D1, mnohdy nedosahuje průměrné rychlosti na běžné komunikaci mezi obcemi. A tady už jsem slyšel několik připomínek občanů, kteří říkali, že na konci dálnice by měl stát ministr dopravy s ministrem financí a vracet poplatky za dálnici. Takže myslím, že v Senátu dojde k té úpravě. Těch 130 si myslím, že je optimálních. Za situace, kdy nevzpomínám, že by taková průměrná rychlost na některých dálnicích vůbec byla i v nejbližších letech reálná. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedo, pane ministře, vážené dámy a pánové. Nebudu hovořit dlouho, přesto považuji za svou povinnost vystoupit. Jak už bylo řečeno, výbory přijaly pozměňovací návrh, kterým chtějí vrátit původní znění zákona, to znamená, na dálnicích nebude povolena 150, ale 130. Asi všichni jsme byli osloveni médii. Média se nás ptala, jak budeme hlasovat. Já jsem byla oslovena také, řekla jsem – ano, budu hlasovat pro 150, protože si myslím, že to někde je možné. A pak se na mě obrátili lidé, kteří nelobují za sebe, kteří vlastně mají jediný zájem, a to je v tomto případě bohulibý veřejný zájem. Předložili mi podklady, odborné podklady, statistiky, informace o tom, že zvýšení rychlosti skutečně znamenalo – to bylo někdy v roce 1997 – jednoznačný nárůst nehodovosti a smrtelných nehod. Dále také předložili řadu argumentů, které po odborné stránce jednoznačně dokladují, že zvýšením rychlosti na 150 km, bychom byli pravděpodobně ojedinělí. Pro informaci jsem si vám dovolila na

10

vaše lavice ještě předložit tabulku, kterou jsem dostala také k dispozici. Vidíte, že rychlost se skutečně pohybuje i na dálnicích mezi 110 – 130 km. Mezi dlouhodobě nejbezpečnější zemí z hlediska dopravy patří Švédsko, Velká Británie, Nizozemsko. Tady je rychlost 110 km, v Nizozemsku 130 km. Naopak výrazně nižší dopravní bezpečnost, kde jsou vyšší hodnoty, 140 km, je v Bulharsku, v Polsku a v zemích rozvojových. Silnou a nejvýrazněji ohroženou skupinou, která by byla tou, na koho dopadnou zvýšené rychlostní limity, jsou mladí začínající řidiči. Ti často nezvládnou řízení a havarují. Následky jsou zpravidla tragické. V ČR není zákonem zaveden institut řidičského oprávnění "na zkoušku", který by např. omezil povolenou rychlost jízdy v počátcích řidičské praxe. Vyšší rychlost se také projeví v kratším čase ve zpracování informací a k reakci. Brzdná dráha je delší a možnost vyhnout se kolizi je menší. Vyšší maximální rychlost rovněž zvýší rozdíly v rychlostech jednotlivých aut. Snížení homogenity rychlostí, nižší homogenita rychlosti jednotlivých vozidel má za následek nižší propustnost silnic, tj. způsobuje častější formu kongescí. Celkově se tedy dojezdový čas zvyšuje namísto toho, aby se snížil. Vyšší rychlost rovněž znamená, jak už jsem řekla, více nehod, které mj. vytvářejí právě tyto další kongesce, tzn. fronty, které nás na dálnici brzdí a kdy musíme rychle zbržďovat. Tam je právě nejčastější situace běžných nehod, s kterými se určitě všichni setkáváme. Pan ministr na našem jednání výboru také odůvodnil nebo podpořil naše rozhodnutí na vypuštění možnosti 150 km/h tím, že technický stav našich dálnic neodpovídá této rychlosti a že nejsou konstruovány na tuto rychlost. Dovolila jsem si vystoupit i s těmito informacemi, protože vím, že stanovisko, i když jsou tady stanoviska výborů, není jednotné. Debata na našem výboru byla, řekněme, bohatá. Proto předkládám tyto argumenty i vám, abyste zvážili svoje rozhodnutí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera… Dobře, pan senátor netrvá na přednostním právu. Vystoupí tedy paní senátorky Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, domnívám se, že schválení předložené novely může výrazně usnadnit přípravu pozemních komunikací nadregionálního a celostátního významu. Zákon v § 17 konečně říká, že dálnice, silnice a místní komunikace první třídy jsou veřejně prospěšné, včetně součástí příslušenství a souvisejících staveb a umožňuje odejmout či omezit vlastnické právo k pozemku či k stavbě v zájmu realizace výstavby, opravy, modernizace či rekonstrukce. Je pravda, že jde o deklarování veřejného zájmu v obecné rovině, které přímo neřeší potíže s přípravou konkrétních dopravních staveb. Jedná se ale o nezpochybnitelný argument, s jehož pomocí bude moci být veřejný zájem v konkrétních řízeních doložen. Kromě výše popsané úpravy novela také nově kategorizuje druhy pozemních komunikací podle jejich určení a dopravního významu. Dosavadní rychlostní silnice je nahrazena pojmem "místní komunikace I. třídy". Důležité je, že místní komunikace I. třídy může být označena jako silnice pro motorová vozidla a vztahuje se na ní ustanovení o veřejné prospěšnosti. V ČR je několik problematických dopravních staveb, jejichž příprava se neúměrně prodlužuje. Jednou z nich je také dosavadní rychlostní silnice R1 (neboli Pražský okruh). Tato novela představuje naději pro tisíce obyvatel Prahy i Středočeského kraje, že se dočkají vyřešení několik let trvající patové situace.

11

Nechci rozhodně zpochybňovat nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Nicméně se domnívám, že ve výjimečných případech, kdy se jednoznačně jedná o obecný prospěch, potřebuje společnost nástroje, jak soukromé zájmy jednotlivců vyvážit zájmy celku. Chybějící dopravní infrastruktury nepřímo způsobuje závažné dopady nejenom ekonomické, ale i ekologické a zdravotní. Vede k přetížení stávající sítě v místech, která kapacitně nemohou stačit. Výsledkem jsou kongesce, hluk, znečištěné ovzduší a nevyhovující stav komunikací. Neopominutelný je vliv na zdraví a s tím spojené značné navýšení nákladů na zdravotnictví. Proto velmi vítám tuto novelu. K předložené novele přijal garanční výbor pozměňovací návrhy, a tady zazněla celá řada odůvodněných pozměňovacích návrhů. Například pozměňovací návrh, aby nebylo přijato navýšení rychlosti. A jak paní senátorka Seitlová zmínila přehled v jiných zemích, myslím, že bychom byli jednou z mála zemí, která by něco takového dovolila a že to skutečně není potřeba. Už se tady o tom hovořilo dlouho. Jsou to pozměňovací návrhy, které podpořím. Ale nechtěla bych, aby se tato novela zákona zdržovala natolik, abychom skutečně nemohli naplnit, o čem jsem tady mluvila. Aby bylo možno co nejdříve - a pan ministr dobře ví, jak je to těžké se tady dohodnout o okruhu konečně začít stavět Pražský okruh. Pokud tato novela nabízí možnost, jak urychlit výstavbu významných dopravních staveb, je třeba tento bod novely schválit. Myslím, že tady nebyla žádná připomínka, že by se schválit neměl. Bylo by dobré tento zákon, pokud možno, schválit co nejdříve. Doporučovala bych pozměňovací návrhy omezit skutečně na to, jak říkal pan ministr, co je schválitelné, abychom co nejdříve dosáhli výsledku a přijetí tohoto návrhu zákona. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera. Připraví se pan senátor Miloš Malý. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, podařilo se, co se daří skoro vždycky. Za chvíli to bude očkování, které bude "hlavním bodem" programu jiného zákona. Tady se podařilo odpoutat pozornost na rychlost, a tím se také podařilo, že nám unikly různé jiné věci; některé z nich jsme objevili. Některé z nich jsme ale neobjevili, protože ve 30 dnech, jenom novela je tak obsáhlá, to ještě není celý zákon. Existují tři rychlosti na pozemních komunikacích. Rychlost nulová, rychlost přiměřená a rychlost nepřiměřená. Žádné číslo k nim není přiřazeno. Jednou může být rychlost 30 km/h velmi nepřiměřená, když pojedete z kopce, kde se objeví olejová skvrna nebo náledí, tak vám nepomůže, že jedete v rámci povoleného limitu. Stejně tak, když budete ráno projíždět Holešovicemi, tak je tam marně padesátka; vy pojedete deset. Na druhou stranu, když pojedete přes Prahu z Brna, tak jako idioti, protože nechcete, aby vám za rok přišlo z městské policie pozvání do Prahy 11 nebo do některé jiné, tak pojedete padesátkou přes celou Prahu, kdy nepotkáte ani auto ani človíčka, žádné přechody po cestě nejsou, protože je to v podstatě dálniční okruh se čtyřmi pruhy, kde jsou svodidla, a vy se tam potáhnete… To jsou takové zvláštní absurdity. Ta "stopadesátka" je samozřejmě normální. Není to nic zvláštního. Tady bylo argumentováno rychlostmi v různých zemích. Německo kupodivu nebylo příliš zmíněno. Je tam sice "neomezená", ale občas je tam v některých úsecích

12

130. Kupodivu, nehodovost na dálnicích v Německu je minimální. Pročpak asi? Nebude to asi tím, že umí lépe jezdit? Nebude to tím, že znamení o změně směru jízdy je v Čechách tabu? Ani název blinkr nepomohl, který je jednoslovný. Stejně nevědí, na co to mají, proč to mají, že s tím mají blikat, když zastavují, když odbočují, aby ten, kdo jede za nimi, věděl, co udělají. Jistý Dr. Friml – dej mu pán Bůh štěstí a dlouhý život – napsal před mnoha lety v jiné situaci a v jiné dopravě několik příruček pro řidiče. Měla by to být povinná četba od škol a všichni řidiči v autoškolách by měli takovou příručku vyfasovat. Jen tak ji jednu uvedu – když vyjíždíš na hory na horizont, tak zpomal, protože nevíš, jestli za ním nestojí traktor s vlekem. Do zatáčky vždy jezdi tak, aby si nejezdil, všimněte si, jak lidé "řezají" zatáčky i ve městě. Já vždycky mojí ženě říkám, když odbočuješ vlevo, nedodržuj zákon, jeď úplně vpravo a pak si teprve odboč, protože jinak tě tam nějaký idiot sejme, protože on to tam "řízne". Všimněte si toho, jak to řežou, oni vůbec nejedou tak, jak mají jet ve svém pruhu. To je jenom takový malý poznatek, na dálnici ani nemluvě. Oni zapnou někdy blinkr, ale to už ve chvíli, kdy odbočují. Ten musí zapnout tak, aby věděl… Jedna z typických věcí, kterou by policie neměla stíhat. Když přijíždíte k semaforu a rozsvítí se vám žlutá už v takové blízkosti, že nemůžete bezpečně zastavit, tak je lépe riskovat a projet na červenou, než si nechat nabourat "zadek". To není pirátství, to je úvaha, že když je mokro, tak nejspíše ten za vámi to do vás napálí. Proto někteří řidiči, a policie to naštěstí příliš nesleduje, mají rádi tu kouli, když máte tu kouli vzadu, ta je bezvadná, protože když takový blbec do vás narazí, tak on si udělá díru do značky a vy máte auto v pořádku. Já jsem více méně z legrace navrhoval, jak bychom to vyřešili. Já nevěřím panu ministrovi, že má zlobbovanou sněmovnu, a mám obavu z toho, že ty rozumné pozměňovací návrhy, které my tady přijmeme, spadnou pod stůl, protože sněmovna nás přehlasuje. Já nevím, jakou nám může dát pan ministr záruku. Vyřešili bychom to samozřejmě jednoduše. Kdybychom dali pozměňovací návrh 160 místo 150, tak možná by to potom prošlo ve sněmovně. Ale to si dělám legraci. Ale neuznávám argumenty typu, že když jim dovolíte 130, budou jezdit 150. Když jim dovolíte 0,3, dáte jim jedno pivo, Čech bude pít dvě piva. To jsou nesmyslné argumenty, které svědčí jenom o tom, že neumíme vymáhat právo. A tím, že ho neumíme vymáhat, protože si stále vymýšlíme velké pokuty, množství značek, zákaz stání, zákaz zastavení, ale všichni tam stojí, protože vědí, že pravděpodobnost, že by tam někdo přišel a vyhodil je nebo pokutoval je, je velmi malá, stejně jako jezdění metrem zadarmo v Praze. To, že vás chytne revizor, se vyplatí, protože pojedete tisíckrát zadarmo a jednou zaplatíte pokutu, nebo nezaplatíte a pak máte na krku exekutora. Věc, jako vybržďování, jak jsme svědky občas v televizi, to je mimo lidské chápání, a to jsou idioti, se kterými ani zákon nic neudělá. To jsou podobně jako duševně nemocní, jako ti, co někam přijdou a zabijí učitelku, protože jsou pomatení. To normálního člověka přece ani nemůže vůbec napadnout, jako že by najel před někoho, pak vybržďoval, ale proti těm ani zákon asi nepomůže. Ale co mě naprosto šokovalo, když tady tak lkáme a říkáme, jak v Evropě, že tady je návrh, aby cyklisté mohli chlastat, což mi tedy přijde, za chvíli tady budeme mít zákon o ochraně zdraví před alkoholem a jinými toxikomaniemi. A tady se vlastně navrhuje, aby mohli… Já bych naopak navrhoval, aby opilý chodec byl pokutován, protože když se vám motá ožrala po chodníku a v nečekaném okamžiku vám tam skočí, tak máte problém bez ohledu na to, jestli

13

byl opilý nebo nebyl. Takže i chodec pokud se pohybuje na veřejnosti, by měl mít nějaký limit. Mimochodem, v Evropě limit je – vaším prostřednictvím k paní senátorce Seitlové – 0,3 až 0,8 podle Evropské unie. A Česká republika má takový zvláštní paradox. Ona má nulu, ale to je jenom takový fígl, ve skutečnosti má 0,25. Stojí to obrovské peníze, po malém pivu, když přijdete do nemocnice, tak už vám nic nenajdou, stačí trošku malinko zdržovat a už vám žádný alkohol nenajdou. A tady, když se řekne 0,3, tak se najednou opět rozvine podobná vlna, jakože kinetická energie automobilu při 130 je menší než při 150. To je opravdu objev vhodný Nobelovy ceny, protože kinetická energie šinkanzenu je nepochybně mnohonásobně větší než kinetická energie místního motoráčku. A přesto děláme a budeme stavět vysokorychlostní tratě. Dokonce, když spadne letadlo s 300 cestujícími, tak je to větší škoda, než když spadne Cesna s šesti, a přesto létají Jumba a obrovská letadla - a nikomu to nevadí. A tyto havárie byly, jsou a budou, a stejně tak byly, jsou a budou havárie na silnicích. A jedině výuka, vysvětlování, nekonečné vysvětlování, na co že je to zrcátko, na co že jsou blinkry. Vyhláška nebo zákon by mohl být úplně jednoduchý – řidič se chová tak, aby neohrožoval sebe a jiné účastníky silničního provozu a jezdí přiměřenou rychlostí. To je úplně všechno, to obsahuje úplně všechno, to je 150 paragrafů. 150 paragrafů, které máme v zákoně. Úplně se nevěnujeme například tomu, že Ředitelství silnic a dálnic po nás chce peníze za to, že vyvěsíme městskou vlajku na okružní křižovatce, protože prý je to reklama, chce od nás peníze. Jako Češi jsme si samozřejmě poradili, dali jsme tam českou vlajku a byli v "hajzlu", že. To my Češi vždycky najdeme řešení, česká vlajka evidentně reklama není. Ale to jsou prostě absurdity. Jiné absurdity jsou vracení vozidel, které je tam popsáno neskutečně složitým způsobem, že jsme se rozhodli, že přestaneme mít ulice, protože to pro nás bude jednodušší, než abychom vraceli auto na místo, pak ho odtáhli někam, pak ho tři roky někde zase drželi, když si ho nevyzvedne, než ho prodáme. Přečtěte si ty věty. To je pohádka Boženy Němcové a ne zákon. Takhle se přece zákony nepíší, zákony musí být raz, dva, tři, a ne popisné. A to není jenom tento, to je celá legislativa. Vy tady všichni horujete jak odborníci a odbornice. Tak si přečtěte právního rádce, poslední číslo o české legislativě, co říkají odborníci, že je to taková hrůza, že nám už tady zešedivělo asi osm legislativců, že, pane doktore, pro které to musí být neskutečné utrpení, neskutečné utrpení. Tady bude jeden zákon, kde mají zastupitelstva rozhodovat o tom, jestli odpustíme dětem poplatek za popelnice, místo abychom nikdy takový poplatek nezavedli. Takovou blbost! Vzpomínáte si na to, když jsme tady proti tomu horovali a prohráli jsme, že je to nesmysl, aby malé děti platily za popelnice, že to je blbost od přírody? A ne, teď to budeme pracně napravovat a zastupitelstvo údajně bude rozhodovat, což je samozřejmě právní nesmysl, protože je to evidentně podle daňového řádu a je to přenesená působnost. Ale to v této republice nikdo příliš moc nerozlišuje. Mimochodem, také jsem navrhoval, aby se předjíždělo na dálnici zprava. To je bomba, co? Co paní senátorko, to by byla hrůza. No, nebyla by to hrůza, protože v USA se předjíždí zprava, a tam bez blinkru to neuděláte. Tam nikdo nepřejede z pruhu do pruhu, aby nezablikal, protože by se nejspíše zabil. Zrychluje to neuvěřitelně dopravu, nikomu to nevadí. Tady je to veliký přestupek, když vás někdo předjede zprava. A proč by nemohl, k čemu to vadí? Jenom musí pořád to hlídat, nemůže tam vjet, když tam jedu já, musí si vyhodnotit, jakou rychlostí tam má vjet. Když vás například někdo předjíždí, tak musíte přidat, protože když je to rychlé auto, tak on by vás mohl také střihnout. Můžete překročit i 130, protože je to bezpečnější. Zákon říká, že doprava má být 14

bezpečná, a také, pane ministře, plynulá, že? To je tam to druhá slovo. Nevím, jestli pořadí je plynulá a bezpečná nebo naopak, ale určitě tato dvě slova spolu souvisejí. Já bych se tedy nebál vůbec stopadesáti, ono to bude tak, že pan ministr záhy přijde na to, že to bude velmi výhodné určit některé úseky, kde bude 150 a na jejich konci policie umístí radar. A já vás ujišťuji, že to je podobné, jako radary tady v Praze, na kamery, jak mi změří to úsekové. Mimochodem, mám dotaz na pana ministra. Za prvé, jestli je úsekové měření v České republice legální a v souladu se zákonem? To je první můj dotaz, protože já si myslím, že není. A druhý dotaz, kdy opakovaně některé části policie říkají, že řidič nemůže mít antiradar. Já tvrdím, že může mít, nemůže mít pouze antiradar, který omezuje nějak činnost měřícího radaru. Ale pan ministr to určitě bude vědět lépe. Nepropadal bych panice. Já vás varuji. Pokud schválíte vypuštění stopadesátky, tak vám skoro garantuji, že neprojdou ani ostatní pozměňovací návrhy, které jsou velmi rozumné, dokonce i ministerstvo proti nim nemá žádné zásadní námitky. Nevím, jakou by nám pan ministr mohl dát záruku, že to má zlobbované ve sněmovně tak, že naše návrhy projdou a rychlost bude 130. Jestli takovou má, tak bych ji rád slyšel. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý, připraví se pan senátor Jiří Čunek. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, po panu senátorovi Kuberovi se velmi špatně mluví vždycky, protože on vezme podstatu věci, ale já se k němu připojím v jedné věci, a to, že jsme se nechali vtlačit do pozice, že hlavním tématem tohoto zákona je stopadesátka. Omyl! Tento zákon se prostě skládá ze spousty právních norem a jednou z těchto norem je to, že je možno umístit na vybraných úsecích značku, která umožní jet rychleji. Všichni víme, že značky se neumisťují tak, že by prostě přišel někdo a podíval se na to a řekl: V této zatáčce to se bude krásně krouhat, tak tady dáme stopadesátku. Je to prostě správní řízení, ve kterém se rozhoduje, a výsledkem je rozhodnutí o umístění dopravního značení. Docházíme samozřejmě k tomu, že tady nedáváme vůbec nějakou možnost, že by dálnice měla stopadesátku. Toto nám prostě zase někdo vsunul, že budeme rozhodovat, že se bude po dálnici jezdit 150. Limit je pořád 130. Nic se na něm nemění, pouze se umožňuje v některých vybraných úsecích, které budou samozřejmě označeny dopravním značením, umožnit zvýšenou rychlost o 20 km. Bez mrknutí oka zvyšujeme rychlost o 30 km na komunikacích, které jsou nižšího řádu. Nikdo se tím nezabývá. Přitom, když na silnici, která je konstruována hůře než dálnice, zvýšíme rychlost o 30 km, tak tam můžeme počítat, že budou daleko větší problémy. Ale to není mediálně zajímavé, tak se tím nezabýváme. Když se podíváte, tak jsme tady měli řečeno, že dálnice je konstruována na 120. V pořádku. Jezdíme povolených 130, takže tady už překračujeme o 10 km konstrukční rychlost dálnice. Když jsem se ptal, protože jsem stavař a vím, kam mám položit otázku, jaká je konstrukční rychlost pro rovný úsek, tak se mi projektant samozřejmě zasmál a říkal mi, pro rovný úsek nemáme žádné omezení, prostě navrhují se zatáčky, poloměry zatáček, napojovací přípojky se silnicemi nižší třídy na dálnice, které mají určité parametry, které jsou podle norem, a tam to jde podle rychlosti. V okamžiku, když budeme tady tvrdit, že na rovném úseku dálnice je dálnice nebezpečná, když pojedeme 150, tak zkuste si sednout do auta, já jsem to schválně udělal. Jel jsem ne 130, ale jel jsem podle

15

tachometru nějak 120, 125. Jel jsem v pravém pruhu. Jel jsem jediný, všichni na mě blikali, ať uhnu nebo ať přidám. Při přejezdu ke zúženým místům jsem se samozřejmě zařadil do pomalejšího pruhu, a rup ty boty, zprava prosvištělo auto s modrým majáčkem, který mělo za okny, bez ohledu na to, že tam mohl kdokoli kdykoli vybočit, třeba s problémem na motoru, což se mnohdy stává, že prostě kamioňáci se "uvaří" a musí vyhodit blinkr doprava, že je to ucpe. Bavíme se o tom, že lidé jsou normálně neschopní jet po rovné cestě stopadesátkou, a když kdokoliv z vás jede do Prahy po dálnici, tak ví, že máme dva pruhy. Jeden pruh je pro ty, co jedou 130 a druhý pruh je pro ty, co jedou nad 130. Policie chytá akorát ty, co jedou nad 140, protože by množství, které jede touto rychlostí, nebyla schopna posbírat. A teď je otázka v tom, jestli se máme nechat vtlačit do toho, že řekneme – paráda, nepovolíme na rovném úseku zvýšit rychlost, dodržíme 130 a nevezmeme si vzor od Němců, kteří uvažují klasickým rozumem – je-li něco bezpečné, tak proč to nedělat. Mají to odzkoušeno, žádný problém s tím nemají. A já se připojím k panu senátorovi Kuberovi. To není v autech, je to v lidech. Lidé jsou schopni se zabít i na rovné cestě, pokud nebudou dodržovat zdravý rozum. Viděl jsem to sám, když jsem jel před několika lety právě sem do Prahy, kdy z levé strany kolem mne prosvištělo auto, pak z pravé – kluci se honili po dálnici. O 10 km dál byli oba v příkopě. Není to o ničem jiném, není to o předpisech. Oni byli schopni se z cesty vyrazit i při rychlosti 120 km, 130 km. Vše je tedy dáno jenom o zdravém rozumu a o zdravém užívání předpisů, které máme. Jeden můj kolega říkal, že nejlepší by bylo, abychom všecko zakázali a udělovali z toho výjimky. Pak by to bylo pro nás jednodušší. Ale já se spíš připojuji k tomu, čím méně zákonů a čím jednodušší, tím lépe pro naše spoluobčany. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Vystoupí pan senátor Jiří Čunek, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rád bych za prvé požádal, abychom při hlasování, pokud dojde, tak jak avizoval pan senátor Vícha, skutečně k tomu, že do pozměňovacích návrhů bude načtena rychlost, abychom, prosím, s ohledem na nám již známou věc nemuseli hlasovat proti tomu, s čím bychom jinak souhlasili, abychom tedy zakázání stopadesátky oddělili a hlasovali odděleně. Je to procedurální záležitost a jde o to, abychom o této věci hlasovali samostatně. Další věc, kterou bych rád podotkl je, že my všichni, tedy i já jsem velký vyznavač vlaku, co se týká Prahy a vůbec té dálnice. Nicméně také někdy musím jezdit po dálnici, a jsem přesvědčen, že všichni zažíváte to samé. Tam, kde musíme jet 10 či 15 km osmdesátkou, tak hned poté chtějí dohnat to, co zameškali, takže je pravdou, že těch 130 km se jezdí málo a nevím, zda se nehodovost zvýšila nějak významně. Myslím, že ti nejnebezpečnější řidiči, kteří způsobují napětí v řidičích normálních, kteří potom mnohdy bourají, jsou ti, kteří mají někde už devět, deset bodů, bojí se o ztrátu řidičáku a v obci jedou 30 km místo, aby jeli 50 km, protože se bojí, že by mohli neuhlídat tachometr. A totéž se týká v devadesátce, takže na krásných přehledných úsecích tito řidiči zdržují a vytvářejí celé kolony. Všichni to známe. Jsem tedy jeden z těch, co tvrdí, že 150 km např. na úseku Vyškov – Kroměříž, což je úplně nová krásná dálnice bez jakýchkoliv problémů, pro vás, kteří tam jezdíte málo, je to možná neznámé, ale až tato dálnice, kdy

16

teď se opravuje, až bude upravena, uvidíte, že bude mnoho úseků, kde bude bezpečná i stopadesátka. A proto bych byl proti tomu, abychom podávali pozměňovací návrh v této oblasti. Nicméně, jak jsem již řekl, chtěl bych, aby se hlasovalo odděleně. Pan kolega Kubera tady zmínil jednu záležitost, a to je alkohol. No, vezměte si, že Evropská unie nám dávala peníze, a pořád ze Státního fondu dopravní infrastruktury můžete získat peníze coby města a obce na výstavbu cyklostezek. A tam je samozřejmě také nula, tedy co se týká alkoholu. A teď se podívejte na jižní Moravu, tam máme vinařskou cyklostezku. To je tedy úžasná věc. Jinak je v mapách a je úžasná. Já jsem tam jel a jednou jsem tam jel, když se tam objevila nějaká policie, všichni se samozřejmě varovali, a pak došlo k pádu "kolistů", protože tam kolem úseku, kde byl avizován policista, šlo asi 100 cyklistů a vedli kola, a ti, co jeli, tam samozřejmě měli ohromné problémy. Sám o sobě je to nonsens. To znamená, já samozřejmě podporuji to, aby na cyklostezce nějaká možnost mít alkohol v krvi byla, protože vinařská cyklostezka jinak nemá žádný smysl. Co se týká ostatních, my služebně starší senátoři si pamatujeme tu diskusi – to tady pan ministr ještě zdaleka nebyl, tak to nemůžeme vědět – jak jsme bojovali o to, abychom stanovili 0,3. V Evropě to mají, tady se odvoláváme na to, co kdo má, Evropa nemá, atd. A co máme mi dnes? My jsme tady měli – a já to vůbec nezpochybňuji – od dvou jistě velmi renomovaných výzkumných ústavů, obsazených jistě velmi dobrými lékaři, dobrozdání o tom, že hranice, kdy skutečně člověk nemůže mít alkohol v krvi jinak, než že ho požije, to znamená, žádným vadným nebo zkrátka metabolickým procesem se vám alkohol v krvi může vytvořit i po požití jídel a nápojů, které alkoholické jinak nejsou; tam jsou asi záležitosti týkající se také onemocnění konkrétního člověka apod., a tato hranice byla stanovena na 0,24. To znamená, žádným vadným, nebo zkrátka metabolickým procesem se vám alkohol v krvi může vytvořit i po požití jídel a nápojů, které alkoholické jinak nejsou. Samozřejmě tam jsou asi záležitosti týkající se také onemocnění konkrétního člověka apod. A hranice byla stanovena na 0,24. Nad tuto hranici již není možné, aby člověk v krvi alkohol měl, aniž by ho požil, bylo řečeno. A přesto všechno jsme si právě proto, že my nulu chceme ji mít, tak my jí tam máme. Nicméně, když někoho poučeného zastaví policista a poučený si dal malé pivo a je tam 0,11, dvanáct, patnáct. On řekne, že nepožil, no tak se to zkrátka s ním táhne a máme tady situaci – takže zastaví ho policista, nevyřeší se to. Pak to jde na příslušný úřad, tedy městský. Pak to jde na krajský úřad a pak nakonec to může jít k soudu. A soud nemůže konstatovat nic jiného než to, že jestliže on může mít 0,24, aniž by požil. Tak ho toho provinění zbaví. Zabývalo se tím mezitím třicet lidí, stálo to spoustu času tento stát a příslušné obce. A výsledek je nulový. A pak tady máme tedy ty, kteří požijí pivo a řeknou, že nepožili a zaměstnají stát, stojí nás to peníze. A ti, kteří se přiznají, no tak zaplatí a mají z toho jenom problém. A to si myslím, že je chyba. Jestliže je tady 0,24 tak my máme stanovit hranici 0,3. Po této hranici, nevím, jestli se stanoví, že bude zastřelen hříšník, nebo dostane jiný trest, ale v každém případě dostane trest a nemůže z něho uhnout. Nemůže z něho vykličkovat. Nemůže se zkrátka nic stát a všichni víme, že 0,3 – nakonec to ve zprávách bylo řečeno, jaksi nemůže ovlivňovat významným způsobem řidiče tak, že by mohl způsobit nehodu. Nicméně drtivá většina z nás, nebo z vás, nebo z těch, co tady byli, tak říká – to ne, my tomu věříme, my bychom to takto schválili. Ale kdybychom to povolili, no tak to bude daleko horší. Já jsem přesvědčen, že to není pravda. 17

Utahováním šroubu nikdy ve společnosti, a zažili jsme to přeci v minulých dobách ve všech oblastech, nikdy nezpůsobíte lepší chování. Naopak. Stanovení rychlosti, stanovení správných předpisů, které jsou v relaci s obvyklým způsobem života, tak pochopitelnost zákonů způsobuje, že je potom mnozí rádi dodržují. Já si vzpomínám, jak jsem jednou jezdil po Zélandu; a tam téměř v žádné vesnici, byť tam byla padesátka, ta padesátka se nerespektovala, protože jakmile domy byly dál třeba od cesty, deset metrů apod. Hned tam byla 70kilometrová rychlost povolena. A když jsem po Zélandu jezdil, tak jsem zjistil, že tam vlastně jezdím naprosto přirozeně, nemám žádnou touhu nic překračovat, protože značky a značení upravovaly rychlost skutečně velmi dobře. U nás máme spoustu míst a spoustu vesnic, kde také mnohdy policisté vybírají. Kde vyjíždíte z vesnice a už tam není žádný dům a ještě tři sta metrů, pak je teprve konec vesnice. Každý na to šlápne, zvlášť teď myslím na jedno místo, kde je kopec, protože kopec vidí před sebou a všichni poruší padesátku. No, když už tedy tam nemůže být ten konec vesnice dán blíž, z nějakých důvodů, tak proč tam není povolení vyšší rychlosti? Všichni bychom to přivítali, ale je to normální. Já si myslím, že my stále proti té normalitě bojujeme nějakými zákazy a myslíme si, že se to zlepší. Ne, naopak. Pozměňovací návrh bohužel se nám nepodařilo připravit na těch 0,3, ale věřte, pane ministře, že se o to v Senátu budeme snažit. A to právě proto, že bychom tím vyřešili i pozměňovací návrh, který tady předkládá pan kolega Škromach. A co se týká tady těch cyklistů. Pak bychom nemuseli mít tisíc výjimek, co cyklisté, co motoristé atd. Takže závěrem chci ještě jednou požádat, abychom o pozměňovacím návrhu, snížit limit na 130, tak, abychom o něm hlasovali odděleně. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Váš požadavek zajisté zaznamenal garanční zpravodaj, který bude předkládat jednotlivé návrhy, pokud dojde na podrobnou rozpravu. Tak, nyní vystoupí pan senátor Oberfalzer a připraví se pan senátor Carbol. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Když se projednávají některé návrhy, tak propadáme takové té společenské psychologii, že povolíme-li jedno malé pivo, budou naše silnice lemovány mrtvými opilci a mrtvými řidiči ostatními účastníky provozu, kteří se stali obětí těchto osob. Když se má zvýšit rychlost na dálnici, je to stejné. Prostě budou všude mrtví, protože dvacet kilometrů navíc, to už prostě nezvládneme a lidi zkrátka si přidají k tomu dalších dvacet. Bude to 170. Tady zazněl velice rozumný a hodnotný příspěvek pana kolegy Malého. Já jenom připomenu, když se stavěly dálnice a rychlostní silnice v České republice nebo v Československu, tak byla maximální rychlost 110. Posléze přišel návrh, aby se zvýšila na 130. Debata byla stejná. Když se povolí 130, bude se jezdit 150. Všude budou mrtví, řidiči to nezvládnou, protože podléháme pocitu, že když něco povolíme, tak je to povinné. To znamená, když se povolí 150, tak všichni budou muset jet 150. Přitom správně tady už zaznělo, že to zejména na dálnici D1 skoro nejde, ale dálnice do Rozvadova je prostě stavěna na nejvyšší kvalitě evropských standardů, a tam si myslím, že ani 180 km v hodině není nebezpečná rychlost. Ono totiž ne všechno se odvíjí od kvality silnice, ale je tady také otázka kvality vozů, které máme k dispozici. Chtěl bych vás také upozornit, že nemáme

18

v ČR jenom dálnice a rychlostní silnice. Máme silnice první, druhé a třetí třídy. Na těchto silnicích je maximální povolená rychlost 90 km v hodině. Všichni pocházíme z nějakých vzdálenějších regionů, ve kterých je spousta silnic třetí třídy. Myslíte si, že je možné jimi projet v nějakém úseku několika desítek kilometrů, rychlostí 90 km v hodině? No, není. Tam jsou zatáčky, různá zúžená místa, kde se auta musí s velkou opatrností míjet. To přece není možné jet 90 km v hodině v celém úseku. Přesto je to povoleno zákonem a zabije se tam zase jenom blázen, šílenec, nebo řidič, který se nesoustředí na jízdu. Čili neděsme se toho, když něco povolíme, že to automaticky znamená smrt a fatální konec. Pan ministr řekl, že stejně těch 150 km nikde neumístí, čili to, že je stále proti tomu návrhu, který mu pouze dává možnost, kterou sám nevyužije, tak si myslím, že to je motivováno obavou, že až jednou bude na tomto místě sedět jiný ministr, že on by to třeba mohl někam na dálnici umístit. Ale jinak nechápu, proč mu to vadí, když to nechce využít. Nejvíce nehod vzniká z toho, že se řidiči nevěnují řízení, anebo že nepřizpůsobí rychlost. Ale to není rychlost 130 nebo 110. To je často rychlost 60, 70 km. Čili opět je to o tom, co tady říkal kolega Kubera. Je to o slušnosti a soustředění se na rychlost jízdy. Já vám uvedu jeden příklad. Často jezdím po strakonické výpadovce, rychlostní silnici, která vede směr Příbram, Strakonice, Písek. Za Chuchlí, když se projede poslední zastavěnou oblastí, je na této silnici povolená rychlost 80 km v hodině. Je to čtyřproudová silnice, kde není žádný chodník, není tam přechod pro chodce a vy tam smíte jet jenom 80 km v hodině. Zatímco na okresce, mezi dvěma vesnicemi, můžete jet 90. To je pro mě absolutně nepochopitelné a považuji to s odpuštěním, promiňte mi to slovo, za docela obyčejnou buzeraci, anebo, sice jsem tam už dlouho nezažil, že by tam někdo měřil, nebo jenom vytváření podmínek pro výběr pokut za překročení rychlostního limitu. Já bych prosil, jestli bychom se mohli soustředit na rozumné věci. 150 km v hodině skutečně není žádné nebezpečí. Všichni vidí dálnici D1, ale my máme jiné dálnice v republice a na těch to nebude problém žádný. A pak ještě poslední poznámka. Já nemám právo tady provádět takovéto průzkumy. Ale můžete zvednou ruku, kdo si myslí, že se nejezdí na dálnici 150 km? Já myslím, že se jezdí. A že to nekončí nehodou. Nehodou to končí, když za volantem sedí blázen anebo naprosto nezodpovědný či nesvéprávný jedinec. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Carbol a připraví se pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Jiří Carbol: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já bych navázal na svého předřečníka a chtěl bych také hovořit o jednom rozumném návrhu. Je to návrh vypuštění dvou slov ze stávajícího zákona, a to slov "silniční vegetace". Pozměňující návrh se bude hlasovat samostatně zřejmě pro to, že je odlišný od pozměňovacích návrhů, které přijal výbor hospodářský, kde hlasování o tomto návrhu skončilo vyrovnaně a vlastně všechny návrhy, které přijal výbor pro územní rozvoj, jsou v návrhu hospodářského výboru obsaženy. Jenom krátce bych k návrhu chtěl říci, proč návrh je tak konfliktní. Návrh reaguje na otázky kolem údržby silniční vegetace v průjezdních úsecích obcí, kdy rozhodnutí soudu vegetaci v intravilánu obce označily za veřejnou zeleň, o níž mají pečovat ve smyslu zákona o obcích obce. Tento závěr, vyplývající

19

z rozhodnutí soudu je vůči místním samosprávám velmi neseriózní, protože je bude finančně zatěžovat a vyvolá další nejasné otázky. Už o nich hovořil kolega Petr Vícha. Problém vlastnictví skácené dřevní hmoty, její likvidace apod. Současné znění občanského zákoníku obecně stanoví, že součástí pozemku je stavba zřízená na pozemku i rostlinstvo na pozemku vzešlé. Naopak § 14 písm. b) současného zákona o pozemních komunikacích rozdílně stanoví, že v průjezdním úseku není součástí ani příslušenstvím dálnice a silnice silniční vegetace. § 7 zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny stanoví, že vlastník pozemku je povinen pečovat o dřeviny. Chtěl bych vás poprosit tedy o podporu v zájmu místních samospráv v obci a měst. Omlouvám se panu ministrovi, který nepodporuje tento pozměňující návrh, a chtěl bych vás požádat o podporu. Tento návrh je uveden pod číslem 2, pozměňujících návrhů výboru pro územní rozvoj. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Velká debata se nakonec, jak říkal kolega Kubera, strhla skutečně k rychlosti. Nicméně, já bych chtěl požádat pana ministra – 130, 150, víte, ale já si vezmu náš krátký úsek silnice první třídy. Je to silnice 1/25, mezi Ostrovem a Karlovými Vary, čtyřproud, na kterém se jezdí devadesát a on vlastně slouží hlavně k tomu, aby tam byla dopravní policie a jezdili takový ty červený, modrý a zelený škodovky. Všichni už je známe, všichni překračujeme, já to tedy aspoň vidím a myslím si, že všichni. Když jedu 110 na této silnici a tam jedou všichni 110 a ještě mi ujíždějí. Čili se domnívám, že to je hodně kontraproduktivní, když my vynakládáme obrovské peníze, mnohdy z EU a nejsem si jistý, jestli na této silnici byl ten případ. Nicméně obchvat Ostrova stál jedna a tři čtvrtě miliardy. Nádherná silnice a my tam jedeme devadesát. Žádné nehody, jedeme devadesát. Jsou tam úseky, které jsou naprosto rovné, musíme jet devadesát. A slouží to jenom dopravní policii, místo toho, aby ona hlídala ty řidiče, jak říkal kolega Kubera, neukazují, že odbočují, nedávají blinkr. Tak oni naopak stíhají ty řidiče, kteří jedou možná o deset nebo o dvacet kilometrů rychleji. Víte, proč stát vlastně vynakládá tak velké peníze, abychom tam jezdili takhle pomalu? Vždyť je to úplný nesmysl. A ještě všichni tady mluvíte o penězích z EU. Uvědomujete si, že jedním z největších přispěvatelů do EU, ten který přispívá, ne, že by bral, je sousední Německo? A to Německo má neomezenou rychlost. Tak bychom se možná podle toho mohli trochu řídit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil a zatím poslední přihlášený je Petr Bratský, který se připraví. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega senátor Petr Vícha tady představil jakousi taktiku, s jakou bychom dneska mohli postupovat při schvalování pozměňovacích návrhů, které jednak byly přijaty ve výborech a jednak také – možná budou některé přijaty z těch, co jsou předneseny nebo budou předneseny na plénu v podrobné rozpravě.

20

Já za sebe musím říci, že přeci jen o trochu více věřím v příčetnost poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. A nemyslím si o nich, že jsou nesvéprávné loutky, které když jednou hlasovaly pro možnost někde navýšit rychlost, tak následně poté, co jim pan ministr dopravy řekne, že to nebylo správně po druhé. A následně poté, co se dozví, že pan prezident, který zase zřejmě je velmi mocný, řekne, že zákon bude vetovat, změní názor, protože poslanci by měli hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A pokud se jim to vědomí a svědomí tak rychle mění, tak něco není v pořádku. Proto si myslím, že bychom měli trvat na svých pozměňovacích návrzích a neměli bychom jenom účelově přistupovat na některé další pro to, že se nám to potom z hlediska schvalování těch našich, o kterých jsme přesvědčeni, vyplatí. Pozměňovací návrhy, které vznikly na našich výborech, jsou veskrze velmi rozumné. A já předpokládám, že pan ministr se tady k nim vyjádří a případně nám řekne, proč je proti nim, nebo proč naznačuje, že by je rád zobchodoval za nějakou věc, kterou potřebuje prosadit on. Ten první, který se týká výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu říká, že prostě když se něco opravuje nebo udržuje a dělá to veřejnoprávní korporace nebo stát, že by to mělo být vysoutěženo. A to my jsme do zákona navrhli zařadit, aby to bylo jasné a aby nikdo nemohl dostávat z ruky. Byť to třeba budou kraje, nějakou údržbu, nějaké úpravy, a aby se tu soutěžilo standardně podle zákona o veřejných zakázkách. To je obsah zákona nebo návrhu číslo 1, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Obsahem návrhu číslo 2 našeho výboru je potom, aby ten, kdo majetek vlastní, tak aby se o něj staral. A aby neříkal, že se o něj má starat někdo, který, řekněme by byl rád nebo víc ho zajímá, aby tam bylo uklizeno a pokáceno, ale proto, že majetek je někoho jiného. Tak s tím má jedině problémy, které tady popisoval například pan kolega Carbol. Návrh číslo 4 našeho výboru potom říká, že Policie by měla být dotčeným orgánem, jako každý jiný orgán. Policie by neměla mít právo veta, a pokud Policii se nelíbí, že někde se městu potřebuje dát zákaz vjezdu nebo usadit nějakou značku, potom by to měla říci a ve správním řízení by měl správní orgán rozhodnout, zda argumenty o tom, že je narušena bezpečnost a plynulost silničního provozu, jsou správné. To znamená, není důvod, aby Policie měla nějaké zvláštní kulaté razítko, oproti např. památkářům nebo někomu jinému. A to je návrh č. 4 zákona výboru nebo návrhu změny zákona výboru pro územní rozvoj. Pak je tady ten, jak se na to ptal pan kolega Čunek, aby se v tom zorientoval, buď pozměňovací návrh č. 3 výboru pro územní rozvoj, nebo pozměňovací návrh č. 5, výboru pro hospodářství. A ten říká, že bychom se měli vrátit k tomu, aby nebylo možné na některých úsecích dálnice navýšit rychlost na 150 km za hodinu. Tady je jedna odbočka, ale důležitá, protože pořád tady dochází k matení pojmů. Kdyby někdo vydával tuto tabulku, kterou nám nechala rozdat paní kolegyně Seitlová, po schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zase by tam u České republiky bylo 130. Zase by tam bylo 130, protože § 18 odst. 3 zůstává stejný, pořád maximální rychlost na dálnici zůstává 130 km, s tím, že je možné na některých úsecích, stejně jako u jiných silnic první třídy a motorových, případně zvýšit rychlost na 110 km, tam by to bylo na 150. To znamená, není to tak, že se v ČR navrhuje zvýšit na dálnicích rychlost na 150. Vím, že to tady několikrát zaznělo, ale upozorňuji na to, že tato přehledná tabulka by vypadala v případě České republiky úplně stejně, před i po přijetí

21

tohoto zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Byl by tam možná dodatek, někde 150. To je věc, kterou jsem tady chtěl zdůraznit, a byl bych rád, kdybychom to brali v potaz v případě hlasování. A já za sebe nedoporučuji přistupovat na to, že budeme snižovat rychlost ze 150 na 130 v případných eventuálních potenciálních úsecích, které ještě žádné neexistují, protože nám to pro přijetí našich návrhů podle mého názoru vůbec, ale vůbec v ničem nepomůže, pokud nepřistoupíme na to, že poslanci jsou nemyslící loutky. Co se týká návrhů pana kolegy Škromacha, ten říká, pokud nezpůsobíte nehodu, tak můžete jezdit na kole, jak chcete opilý, a policie vás nemá právo kontrolovat. Byť jsem tedy liberálem, tak si myslím, že to není dobrý návrh, jednak proto, že nebyl vůbec diskutován a je nám tady jaksi najednou podsouván v rámci jednání pléna Senátu, a vůbec jsem nezaregistroval, že by se jím někdo zabýval dopředu a vyžádal si nějaké statistiky. Já jsem se teď díval rychle do internetu a do nějakých statistik Besipu, a zjistil jsem, že tři čtvrtiny nehod policistů, pardon, tři čtvrtiny nehod cyklistů, jsou způsobeny cyklisty, kteří požili. Tři čtvrtiny, to znamená 75 %! To tedy není asi úplně zanedbatelné množství a myslím si, že minimálně by se o tom mělo velmi přemýšlet a mělo by to být více rozmyšleno. Jinak upozorňuji na další věc, kterou asi všichni víme, ale jenom pro ty "náhodou". Cyklista, když je přistižen, že požil, tak nadále může řídit kolo, není mu odebrána možnost řídit kolo, a není mu odebírán řidičský průkaz. Čili jediné, co se stane je, že zaplatí. Nic jiného tam není, není tam žádná jiná hrozba, která by tady hrozila. Co se týká pozměňovacích návrhů pana kolegy Eyberta, tak to je nádherný příklad absolutní nekomunikace, už druhý, ministerstva zemědělství a ministerstva dopravy. Ten první jsme zažili u zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ministr dopravy vůbec netušil, že ministr zemědělství navrhuje, aby v případě komunikací místních bylo povinností obce nebo města zaplatit za vynětí zemědělského půdního fondu, a podle bonity i docela slušné částky, může to být klidně i tisíc korun nebo pět set korun za metr čtverečný. Když si vezmete komunikaci dlouhou kilometr, širokou 4 metry, tak to vychází na 2 miliony při bonitě 2 nebo 3, jen to praští. A následně samozřejmě obce a města musí ještě potom půdu vykupovat, poté, co zaplatí za vynětí. Stát na svých silnicích za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu samozřejmě platit nemusí. Nerovnost dvou veřejnoprávních korporací jako hrom. Byla tam, ministr dopravy za nás nebojoval a ministerstvo dopravy proti této nerovnosti nějakým způsobem nevystupovalo. Dneska jsme v situaci, kdy zase ministerstvo zemědělství mohlo říci ministerstvu dopravy – nebylo by vhodné aspoň v případě místních komunikací zjednodušit pokládání infrastruktury technické do vozovky, když obce s tím budou souhlasit nebo když to bude nová místní komunikace, nový chodník apod.? Výsledkem je to, že toto zjednodušení v zákoně není. Je to velmi obtížné, návrh pana senátora Eyberta v tomhle směru je velmi logický. Bohužel zase ministerstvo dopravy, protože zřejmě obce menší než milion obyvatel je příliš nezajímaví, nereagovalo a tuto připomínku v meziresortním připomínkovém řízení nedalo a teď jsme před situací, jak to řešit, s tím, že já neříkám, že návrh pana senátora Eyberta je ideální, ale z hlediska jeho pozice dlouholetého komunálního politika, starosty je logický. Co se týká návrhu pana senátora Víchy na to, abychom urychlili možnost zadávání veřejných zakázek z hlediska údržby, jak jsem o tom mluvil, považuji za logický a potřebný a prosím o jeho podporu. 22

Tolik ode mne v této chvíli, děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělení slova. Já ještě právě před podrobnou rozpravou jsem cítil za potřebu vystoupit k několika bodům navržených pozměňovacích návrhů, ale protože kolega Vystrčil přede mnou to vzal docela z vody načisto, tak už mi zbyl jenom poslední, aby v této rozpravě zazněl, a to je bod úplně číslo 1, který se vlastně týká toho, že se trochu mate pojem v zákoně, správce komunikace, což je ten, co vykonává správu majetkově, ale za správce se obvykle označuje ten, kdo fakticky pro majitele komunikace opravy a údržby dělá. Čili my tímto návrhem se vlastně snažíme zajistit to, aby obce jako vlastníci komunikací, zvláště malých místních, mohli mít právo ve výběrových řízeních si zařídit třetí osobu, které se může říkat správce nebo všelijak jinak, aby mohl v podstatě jako majitel, ovšem v zákoně uvedený správce, vykonávat svoje povinnosti. Abychom tedy věděli, o čem budeme diskutovat, chci vás jako garanční zpravodaj ujistit, že jsem stejně měl připraveno oddělené hlasování, ale děkuji kolegovi Čunkovi, že chtěl na základě jednoho důležitého bodu na to upozornit. A potom ještě možná pár poznámek, když jsem sledoval rozpravu. Tak za prvé, účastníkem silničního provozu je i chodec, nejenom cyklista, ale i chodec. Pokud někde po silnicích se nám budou pohybovat osoby pod vlivem alkoholu, tak s nimi může být nakládáno úplně stejně, jako kdyby to byl řidič. Ve městech se to samozřejmě nedodržuje, protože komunikace je i chodník, takže kdybychom měli vzít tyto věci doslova, tak by asi policie nedělala nic jiného. Další věcí je, že pan ministr dopravy, i kdyby nakrásně chtěl, i kdyby to bylo jeho velké přání anebo prostě si to chtěl vynutit, nemůže policii nařídit, kde smí a kde nesmí měřit, nemůže obcím nařídit, kde si dají jak daleko ceduli, že už končí obec. To prostě ministr dopravy udělat nemůže. To není tedy ten, na kterého se máme obracet. Kdyby tady byl ministr vnitra apod., tam bychom možná mohli jako senátoři vyjádřit nějaké své mínění na určité věci, které se dějí, které jsou jistě negativní a neprospívají dobré náladě naší společnosti. Ale tady není to místo. Pan kolega Miloš Malý měl velkou pravdu v tom, že sice je upřena pozornost na stopadesátku na dálnicích v místě, kde by to šlo a umístit tam tuto značku, že mnohem nebezpečnější bude snižovat na silnicích nižších tříd. To nikoho nezajímá a vcelku to tak zůstává, náš pozměňovací návrh se toho netýká, takže se bude týkat jenom dálnic, které tedy laskavě z toho vypustíme. Kdybychom měli mít takové obavy o zdraví a životy obyvatel, tak by zřejmě ze Senátu měl jít pozměňovací návrh, aby se vůbec toto navyšování nedělo. Čili to je jenom otázka. A pak k taktice. Já se také obávám, jestli se nakonec nestane to, že dobré pozměňovací návrhy ze Senátu, včetně legislativně technických, které jsme si dovolili, když už zákon vracíme Poslanecké sněmovně, nemusíme mít takový strach, buď to schválí jako celek nebo nikoliv, tak tentokrát s ulehčením jsme si tam mohli dovolit dát to, co nám naše legislativa dobře připravila a malinko pročistila novelu, která k nám přichází. To je jenom moje taková poznámka, možná povzdech na závěr, že jindy si takovou frajeřinu nemůžeme dovolit, že čistíme zákony a raději je pouštíme a přitom naše legislativa a lidé, kteří se tím zabývali, mívají často hodně práce.

23

Musíte si to asi každý nechat projít hlavou po podrobné rozpravě, jak se rozhodnete, co je správná taktika na Poslaneckou sněmovnu, jestli tam ponechat 150 a doufat, že ti poslanci a poslankyně, kteří pro to hlasovali, vezmou celý náš pozměňovací návrh, anebo naopak, že nastane něco opačného, když to snížíme, takže díky tomu to pěkně projde, to nebudu nikomu radit z tohoto místa, není to moje role. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A nyní je možnost pana navrhovatele, pana ministra, aby se k obecné rozpravě vyjádřil. Prosím, pane ministře. Ministr dopravy ČR Dan Ťok: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rád bych reagoval na pár věcí, které tady byly zmíněny, jenom malý povzdech, přestože se tady asi desetkrát ozvalo, že stopadesátka není tím zásadním tématem, tak mám pocit, že se v podstatě nemluvilo o ničem jiném. Ale já se jí dotknu až úplně na konci. Chtěl bych tady reagovat na pozměňovací návrh pana senátora Škromacha. Bohužel ho musím trošku zklamat, protože s ním nebudu souhlasit, ačkoliv jsem z jižní Moravy. Dovolil bych si tady ocitovat, co mi napsal můj úřad, a myslím si, že se s tím ztotožňuji: Problém je, že navrhovaná úprava by jednoznačně měla dopad na účinnost zákazu používat alkohol před jízdou na nemotorovém vozidle. V tomto návrhu, i když by byl zákaz formálně zachován, takže zákaz se tímto návrhem neruší. Velmi by se omezovala možnost jeho kontroly, pouze v případě nehody, navíc prakticky jen takové, u které je povinná přítomnost policie, tj. smrt, zranění, škoda nad 100 tis. Kč. Většina řidičů nemotorových vozidel by tedy předpokládala, že nebudou kontrolováni. Nehodu určitě nezpůsobím tak, že si mohu dát nějaké to pivo nebo víno. Navíc významnější požití alkoholu by jen posilovalo neodpovědnou představu, že mně se nic nestane. Nelze tedy spoléhat, že podnapilý cyklista kriticky vyhodnotí situaci, raději nepojede, bude dávat větší pozor, aby nezpůsobil nehodu. Navrhovaná úprava se navíc nevztahuje pouze na cyklostezky, ale na všechny pozemní komunikace. Dále nedopadá pouze na cyklisty, ale např. i povozy, drožky, které třeba v Praze se běžně pohybují v ulicích a vozí cestující. Tolik k tomu. Tento návrh nemohu podpořit. Na druhé straně ještě k alkoholu, který se tady objevoval. Já neříkám, jaké má být definitivní stanovisko, to musí samozřejmě legislativci udělat. Pokud se schválí legislativně to, co je v okolních zemích, tak já s tím v zásadě problém asi mít nebudu. K debatě, která tady byla. Chci tady prohlásit, že nemám zlobbovanou sněmovnu. Je to tak, že bych jenom upozornil na dva aspekty. První je, že většina klubů měla v tomto zákoně a v tomto bodě volné hlasování ve sněmovně, tudíž tam se vyjadřovalo opravdu stanovisko toho, jak lidé rádi nebo neradi řídí rychle. Ale myslím si, že tady by měl zavládnout zdravý rozum ohledně rychlosti 150 km. Na otázky pana senátora Kubery ohledně úsekového měření. Úsekové měření je v souladu se zákonem. Chtěl bych tady jenom říct – vezměte to tak, že většina úsekových měření, která jsou, nejsou z hlediska toho, že by tam chtělo ministerstvo dopravy, zejména v Praze někomu dělat tzv. buzeraci. Je to proto, např. stopadesátka na D 1, příjezd do Prahy, víte, že tam je to kvůli stížnostem občanů na hluk. Padesátka plus tichý asfalt se tam dával kvůli tomu, že tam už

24

bylo rozhodnutí několika soudů o tom, že má město Praha udělat opatření, aby se tam hluk snížil. K tomu, aby se tam přivaděč odstranil, nemá nikdo odvahu, takže se to dělá tímhle způsobem. A já bych rád jenom zdůraznil, že např. v Rakousku kvůli rychlosti snižují rychlosti na dálnicích velice často a velice běžně. Ještě tady bylo řečeno, že naše dálnice jsou konstruovány na rychlost 120 km a jezdíme stejně 130. To říkal pan senátor Miloš Malý. Jsou konstruovány na rychlost 120 až 130 a jsou to ty prvky, o kterých tady bylo mluveno. Já jenom poslední věc ke stopadesátce, nechci už to příliš prodlužovat. Tady ještě byl řečen argument, že se zvedla technika, vozy jsou lépe vybaveny. Je to pravda, ale když se podíváte, jaké je stáří vozů, průměrné stáří vozů na našich silnicích, tak to, že tam má opravdu někdo vychytávky techniky – byl jsem posledně na mezinárodním dopravním fóru v Lipsku a německý ministr dopravy přijel v Audině, kterou z Berlína až do Lipska, nemusel řídit, řídil mu ji satelit. Takže i taková auta jsou. Nevím, jakou jel rychlostí, pravděpodobně standardní. Nicméně neznamená to, že máme všichni taková auta a musíme se dívat na všechny účastníky silničního provozu. Chtěl bych požádat Senát, vás všechny, abyste podpořili pozměňovací návrh a odsouhlasili vynětí tří slůvek, které umožňuje zvýšení rychlosti na dálnici ze 130 na 150 km, protože si myslím, že to je vhodný krok. Já jsem také nikdy neřekl, že pokud to projde, že bych ty úseky vlastně nezřídil, že to zřizuje ministerstvo. Chtěl bych opravit oblíbený omyl. Není to tak, že bych řekl, že to zakážu. Pokud přijde někdo s takovýmto návrhem, pokud takovýto zákon bude platit, tak já nechám samozřejmě správní úřady posoudit tuto žádost a bude-li vyhověno zákonu, tak ano. Na druhé straně si opravdu nemyslím, že Česká republika takovéto ustanovení v zákonech potřebuje. Ono velmi zmiňované Německo, které má neomezenou rychlost, tak ono to tak úplně není. Doporučená rychlost je 130 a každý účastník nehody, který jede rychleji než 130, se považuje za viníka nehody a v podstatě se s ním zachází úplně jinak. Tato úprava v zákonech by nám při povolení stopadesátky chyběla. Jenom bych chtěl říct a chtěl bych vás požádat, abyste vypuštění stopadesátky na dálnicích podpořili. Chtěl bych ještě reagovat na pana senátora Horníka, na silnici Ostrov. Právě to, že navrhujeme 20 km zvýšení silnic na silnicích první třídy, které díky rekvalifikaci dálnic mohou být vybaveny značkou Silnice pro motorová vozidla, tak tam se umožní z 90 km jezdit 110 km, těch úseků je několik. Jsou to hlavně silnice, které mají čtyři pruhy s odděleným středním pruhem. Je to tato silnice, je to také silnice mezi Hradcem Králové a Pardubicemi a je jich další množství. To je zhruba všechno. Chtěl bych se ještě vrátit k zeleni. Není to tak, jakože bychom tady chtěli přenášet problém jenom na obce. V 90 % případů ŘSD vlastní jenom velmi malý kousek zeleně vedle silnice. Je to míněno tak, a bylo to vždycky v zákoně míněno tak, že jezdit jenom kvůli tomuto malému kousku stříhat trávu, když se třeba stříhá v intravilánu obce celé, tak to bylo z hlediska zjednodušení, nikoliv kvůli tomu, že bychom chtěli přenášet úkol na někoho dalšího. Naše stanovisko je k tomu negativní. Právě i proto, že na to byla soudní rozhodnutí, která vlastně tuto právní úpravu potvrdila. Naše stanovisko zůstává negativní, ale nemáme problém, když se to přehlasuje. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV pana senátora Miloše Malého, jestli chce vystoupit. (Nechce

25

vystoupit.) Pan senátor Jiří Carbol jako zpravodaj dalšího výboru – VUZP – nechce vystoupit. Nyní je slovo na garančním zpravodaji, aby se vyjádřil, pokud má zájem, k obecné rozpravě. Senátor Petr Bratský: Já k obecné rozpravě už vystoupím jenom ve smyslu, že jsem slíbil, že nechám hlasovat jednotlivě logické celky nebo jednotlivé body navržených usnesení. Myslím, že garanční výbor i výbory, které podaly usnesení písemnou formou, tak už nemusíme načítat. Chtěl jsem jenom říci, že bych pak jako o prvním nechal hlasovat o bodu č. 1 VHZD, tj. vyjmutí třetí osoby na údržby a opravy. Pak o bodech 2, 3 a 4 tohoto usnesení zvlášť, tj. tisk 80/1, abychom si to připomněli. To jsou legislativně-technické připomínky Senátu. Pak o bodu č. 50, tj. "stopadesátka", ponechat, neponechat. Pak o bodech 6 a 7 zase dohromady, tj. závazné stanovisko policie – vypustit. Potom bych nechal hlasovat chronologicky… Předseda Senátu Milan Štěch: Pane kolego, nechci vám do toho skákat, ale jsme pořád v obecné rozpravě. Tady toto bude vhodné potom v podrobné, která, věřím, že proběhne… Senátor Petr Bratský: Chtěl jsem to jenom dopředu avizovat. Berte to jako "veselou vsuvku", nebudu už zdržovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám za uzavření závěrečnými slovy. Vzhledem k tomu, že nenavrhl nikdo hlasování o zamítnutí, schválení atd., tak přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou nyní otevírám. Jako první se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Pak pan místopředseda Zdeněk Škromach, senátor Pavel Eybert, a věřím, že další. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jak jsem avizoval, přečtu krátký pozměňovací návrh, který máte ve svých lavicích. Za prvé. Část šestá, čl. VIII se mění tak, že nově zní: Část šestá, účinnost, čl VIII. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 2015 s výjimkou ustanovení čl. I bodu 11, 36, 37 a čl. II bodu 4, které nabývají účinnosti třicátým dnem po jeho vyhlášení. Tolik návrh. Do znění, které je v zákoně, se přidává pouze bod 11, tj. ten, který se týká správy silnic. Krátké odůvodnění. Připravenou novelou má být změnou ustanovení § 9 odst. 3 umožněno vlastníkovi silnic první třídy uzavírat smlouvy na správu a údržbu přímo s kraji jako VÚSC. Vzhledem k účinnosti zákona 31. prosince 2015 by nebylo možné tyto smlouvy uzavřít již na zimní období 2015/2016. Vzhledem k tomu se navrhuje dřívější doba účinnosti novelizace tohoto ustanovení. Děkuji. Ještě požádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku pro klub. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Připomínám, že tento návrh máme v písemné podobě. Ale musel být načten, protože byl přednesen a podán až tady na schůzi. Nyní vystoupí pan místopředseda Škromach… (Necháváte pořadí…) Pan kolega Pavel Eybert.

26

Senátor Pavel Eybert: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolím si načíst avizovaný pozměňovací návrh. Sice k němu pan ministr zatím neřekl žádné své stanovisko, ale věřím, že ho pak nakonec řekne před hlasováním. V čl. I za bod 71 vložit nový bod 72 tohoto znění: Bod 72. § 36 odst. 4 zní: Odst. 4. V zastavěném a zastavitelném území obce mohou být v místních komunikacích podélně umísťována vedení technické infrastruktury. Odůvodnění jsem už tady říkal. Ale hlavně je to o tom, že města a obce jsou nuceny k dalším výkupům ploch, tzn. k dalším nákladům za tyto plochy a také za vynětí ze zemědělského původního fondu pro umístění sítí technické infrastruktury, když není možné umístit do komunikace, hlavně tedy u nových výstaveb. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, také děkuji. Připomínám, že návrh máme písemně k dispozici. Nyní tedy pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych načetl pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 80). V čl. III za bod 14 vložit nový bod 15, který zní: 15. V § 124 se doplňuje odst. 11, který zní: Odst. 11. Oprávnění podle odst. 10 písm. f) nelze užít u řidiče nemotorového vozidla účastnícího se provozu na pozemních komunikacích, který není účastníkem dopravní nehody. Následující body přečíslovat. Odůvodnění. Pozměňovací návrh reaguje na praxi, ve které je cyklista, jako každý jiný účastník provozu na pozemních komunikacích povinen na výzvu příslušníka Policie ČR podrobit se dechové zkoušce. Policie ČR má přitom oprávnění kontrolovat plnění povinností vyplývajících ze zákona nejen na silnicích, ale i na stezkách pro cyklisty. Silniční zákon nijak nerozlišuje, zda se cyklista pohybuje v provozu mezi vozidly na silnici či na značené cyklostezce, na které je pohyb osob nepoměrně pomalejší i bezpečnější jak pro cyklistu samotného, tak i pro ostatní cyklisty a chodce. Cílem tohoto návrhu je změnit pravidla silničního provozu vztahující se k cyklistům nebo řidičům nemotorových vozidel, a tady chci zdůraznit, že historicky vždycky byla rozlišována motorová i nemotorová vozidla, protože řidič nemotorového vozidla, což je samozřejmě cyklista a paradoxně dneska by to mohl být i jezdec na kolečkových bruslích apod., ohrožuje v první řadě sebe, nikoliv ostatní. I z tohoto důvodu bylo vždycky přihlíženo k tomu, že tady byl jiný přístup než k řidičům motorových vozidel. Tito účastníci provozu by nemohli být namátkově kontrolováni na přítomnost alkoholu, podobně jako např. chodci nebo lidé na kolečkových bruslích. Současně ale není přistoupeno ke změně povinnosti zdržet se požívání alkoholu nebo návykových látek. Tato povinnost cyklistům zůstává. V případě nehody bude postupováno shodně s dosavadní právní úpravou. Čili alkohol bude přitěžující okolností. Ponechání této povinnosti v nezměněné podobě by mělo přispět k tlaku na cyklisty, aby při jízdě byli maximálně ostražití, aby nedošlo

27

k dopravní nehodě, při které by již bylo možné cyklistu na přítomnost alkoholu v krvi kontrolovat. Chci říci, že reaguji na připomínky občanů, ale i dalších, které se objevují. Zaznělo to už tady i ze strany pana ministra. Paradoxně mě překvapil, když tento návrh nepodpořil. Ale na druhé straně v další větě prohlásil, že by klidně podpořil alkohol za volantem, jak je to obvyklé i v mnoha jiných evropských zemích, což je společensky ale i bezpečnostně daleko nebezpečnější. Myslím, že to nikdo nenavrhuje. Ve většině evropských zemí tento problém neřeší, protože ve většině zemí je povolen i alkohol za volantem. Protože tady často uvádíme porovnání s jinými evropskými zeměmi, tak bych rád uvedl, že v řadě evropských zemí je tolerované množství alkoholu v krvi nejen v případě cyklistů, ale i řidičů motorových vozidel, kteří jsou svou povahou daleko nebezpečnější. Např. státy Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, Španělsko – tolerují půl promile alkoholu v krvi u cyklisty, což je samozřejmě i v případě nehody bráno do úvahy. Rakousko má dokonce 0,8 promile a v Německu je to přes 1 promile. Já jsem nechtěl navrhovat právě to, aby u cyklisty byla hladina alkoholu dána, protože by to mohlo svádět k tomu, že by bylo "téměř povinností" jezdit pod vlivem alkoholu. Ale každopádně jednoznačně chci tady upozornit na to, že např. i prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. z Katedry kriminalistiky Policie Akademie ČR v Praze tvrdí, že bylo zjištěno, že do hladiny alkoholu 0,3 promile se reakční doba v podstatě nemění. Pak se zvyšuje kvadratickou funkcí. Tato pravidla, i méně pochopitelná, v případě cyklistů. Těch argumentů by bylo možné uvést víc. Bohužel, pan ministr neuvedl, že cyklista dostane pokutu, a tím je to vyřešeno. Myslím, že o tom hovořili i jiní kolegové. Ovšem pokuta může být až 50 tis. Kč. Tady se nerozlišuje řidič motorového vozidla. Berme v úvahu, že jsou poměrně nízké stavy policie. Jsem přesvědčen o tom, že policisté by v první řadě měli kontrolovat řidiče motorových vozidel, kamionů, kteří ohrožují nejenom sebe, ale ohrožují i ostatní účastníky dopravy. A nikoliv věnovat se, a mnohdy i účelově, a samozřejmě, on to nikdo moc nepotvrdí, ale je to z kuloárů, že mají za úkol vybrat pokuty, pak je paradoxní, že najednou se objeví policie na vinařských cyklistických stezkách, kde nechává foukat cyklisty… Je paradoxní, kdy na vesnicích, já vím, že v Praze je to trochu jinak, protože v Praze dojedu do hospody na pivko metrem. Ale na venkově se běžně jezdilo na kole. A jestliže potom se člověk dozvídá případy, kdy policisté stojí za rohem, a čekají, až chlapi nasednou na kola, kteří si dali jedno dvě tři piva, a nechají je foukat a sázejí jim pokuty v řádu desítek tisíc korun, jsem přesvědčen o tom, že je to účelové, že je to chování, které je nepřiměřené. Proto, prosím, zvažte svůj přístup k tomuto návrhu, byť uznávám, že nebyl nějak dlouhodobě dopředu diskutován. Ale možná i právě proto je důvod celkem jednoduchý, že by tady měl zapůsobit "selský rozum", že tento návrh nenavrhuje žádnou hladinu alkoholu pro cyklisty, jak je to ve většině zemí. Naopak vychází z toho, že cyklisté by pít neměli. Na druhé straně uvádí, že požití alkoholu v případě účasti na dopravní nehodě u cyklisty je přitěžující okolností. Samozřejmě, že každá agentura, která se zabývá bezpečností, bude říkat, že by bylo nejlépe, aby lidé, kteří se pohybují na veřejných komunikacích, v jakékoliv podobě nepožívali vůbec žádný alkohol. Stejně tak budou říkat, že by občané vůbec neměli držet střelné zbraně, protože většina střelných poranění vznikne právě střelnou zbraní. Nechci to dál rozvádět. Myslím, že návrh je celkem jednoznačný a jednoduchý. Dají se hledat jiné možnosti. Ale vyšli jsme z toho, a znovu shrnu, že základní princip je ten, že návrh nestanoví možnost, aby cyklista požíval 28

alkohol. Na druhé straně zavádí to, aby nebyli cyklisté nebo řidiči nemotorových vozidel buzerováni tím, že budou kontrolováni na alkohol. A mnohdy si dovolím říct, že neprosto neférově pokutováni naprosto nepřiměřenými pokutami. Prostě není doba "slavností sněženek", kdy policista zastaví cyklistu, sebere mu ventil, a tím mu bere i jeho duši, a on odchází s vyfouklým kolem. Ale bohužel to mnohdy stojí skutečně poměrně velké pokuty lidí, kteří si dali jedno dvě tři piva někde v zahradní restauraci. Děkuji za pozornost a děkuji za pochopení. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Připomenu, že pozměňovací návrh pana kolegy Škromacha také máme písemně k dispozici. Prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Mně to připomnělo Vladimíra Justa, jak jednou na jedné desce Ozvěny malých scén říkal, že se mu zdálo, že je na nějaké schůzi, že mluvil, pak se probudil – a byl opravdu na nějaké schůzi a opravdu mluvil... Já prostě to nemůžu vůbec pochopit, vaším prostřednictvím, k panu místopředsedovi. To přece nemůžeme myslet vážně! Víte, proč se chodník jmenuje chodník? Protože je pro chodce. A víte, proč se vozovka jmenuje vozovka? Protože je pro vozy. Tak vznikly názvy. To jenom my jsme řekli, že uděláme takové bílé čáry a na bílých čárách, chodec, když přechází vozovku, má přednost. A chodci tomu uvěřili, a proto máme tolik mrtvých chodců… Navrhovat ale úplně vážně, když tady budeme za chvílí probírat zákon o ochraně společnosti před alkoholem a jinými toxikomániemi – já si naopak myslím, že pokud se pohybuje po vozovce chodec, tak by měl být chodec měřen, a pokud se mu zjistí alkohol, tak by měl být pokutován. Protože on je v té chvíli účastníkem silničního provozu. To je omyl, že chodec není účastníkem silničního provozu. On je. Rozumím tomu, že opilí Moraváci na kolech budou nadšení tímto návrhem. Protože na kolech se chlastá! To je všeobecně známo. Pokud si chlastají na cyklistické stezce, tak je mi to celkem jedno. Akorát občas tam srazí nějakou maminku s kočárkem. Protože na stezkách jsou bruslaři, maminky na bruslích a kolaři. A protože česká společnost je velmi netolerantní, tak občas do sebe vrazí. Ale tento návrh nemůže být přece myšlen vážně. Doufám, že při pětiminutové přestávce se sociální demokracie vzpamatuje, a takový návrh nepodpoří, byť vypadá velmi hezky. Ale já poradím panu místopředsedovi, jak to jde opravdu udělat. Já se s ním spojím a dáme návrh, aby i v České republice podobně jako v ostatních evropských státech byl limit 0,5 – a máme problém vyřešen. Pokud si dá přiměřeně pivo, tak ať si jezdí, ať je to šofér anebo cyklista. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Byť se vám někomu mohlo zdát, že to jde za rámec podrobné rozpravy, tak se domnívám, že ne, protože to bylo k pozměňovacímu návrhu, který tady byl přednesen. Je to v pořádku. S přednostním právem pan kolega Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Omlouvám se, ale chci reagovat na jako vždy velmi zajímavé vystoupení mého kolegy, který reagoval na můj návrh. Znovu bych pro něj osobně zopakoval, že tento návrh vůbec nepovoluje alkohol pro cyklisty. To je jedna věc. Druhá možnost, kterou jsme zvažovali, a je taky připravená, tzn. stanovit obdobně jako v ostatních

29

evropských zemích např. 0,5; nebo v Rakousku 0,8, v Německu dokonce 0.6 promile. Ale vzhledem k tomu, že u nás je v zásadě prohibice alkoholová, tak tento návrh řeší jedinou otázku. Preventivní kontrola. Preventivní otázka preventivní kontroly. Ale nezavádí, a to bych si vyprosil takovýto způsob komentáře, nezavádí povolaní alkoholu pro cyklistu. To je jednoznačná verze. A pokud cyklista skutečně poruší zákon a pod vlivem alkoholu způsobí nehodu, je samozřejmě posuzován a je to považováno za přitěžující okolnost. Samozřejmě je možná i druhá varianta. Budu rád, když pan Kubera v případě, že by tento návrh neprošel, bude participovat na návrhu, který je taky připraven. Ale myslím, že je méně vhodný, protože tento návrh řeší pouze administrativu. Policisté by měli spíše kontrolovat; omezené kapacity, které mají, pro kontrolu daleko nebezpečnějších účastníků silničního provozu, nikoliv cyklistů. Proto o tom hovořím. Ale jednoznačně musím odmítnout, že by tento návrh zaváděl alkohol pro cyklisty. Naopak, návrh, o kterém hovořil pan kolega Kubera, bude umožňovat, aby lidé na kole nebo na nemotorových vozidlech požívali alkohol až do určité výše. Je to samozřejmě jedna z možností, ale myslím, že není úplně ideální pro naše podmínky. A tak znovu jenom upozorňuji na to, že tento návrh určitým způsobem slaďuje legislativu s tím, co je obvyklé v naprosté většině evropských zemí, protože tento argument je, myslím si, velmi důležitý. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Posledním přihlášeným je pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já jenom odkážu v krátkosti na naše usnesení. A dva body, které tam máme, bychom měli hlasovat v jednom bloku, protože spolu souvisejí. A jenom kraťounká replika na to, co tady proběhlo. Nemotorová doprava jsou také jezdci na koních. Teď je otázka, jak budeme řešit jestli kůň bude opilý. To je jenom replika, nechci odpovídat. (Oživení v sále.) Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Doufám, že garanční zpravodaj tento požadavek slyšel. Táži se: Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Připomínám, že máme pozměňovací návrhy ve třech žlutých tiscích z výboru, které jsou považovány za oficiální přednesené návrhy. Podrobnou rozpravu uzavírám. A nyní zase pan ministr má právo vystoupit se závěrečným slovem k předloženým návrhům, s tím, že připomenu, že při každém hlasování, které potom budeme provádět, se budu pana ministra ptát na jeho stanovisko. Pane ministře, máte možnost závěrečného slova a pak budete ještě mít možnost se vyjádřit k jednotlivým návrhům, zda ANO nebo NE. Ministr dopravy ČR Dan Ťok: Rád bych konstatoval, že to, co jsem říkal na začátku, je pravda. Jenom bych rád doplnil moje předchozí závěrečné slovo určitým apelem. Ve svém úvodním slově jsem říkal, že tímto zákonem rušíme také nutnost mít elektronické dálniční známky. Pokud se nám nepodaří zákon do konce letošního roku schválit a nabyl účinnosti, tak bohužel nemůžeme vydávat dálniční známky. I to je důvod, kde bychom opravdu potřebovali, aby tento zákon prošel. A proto by bylo dobře, aby ty pozměňovací návrhy, které tady předkládáme, včetně stopadesátky, prošly. Děkuji.

30

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, za vaše závěrečné slovo. Ještě se zeptám zpravodajů. Ústavně-právní výbor, pan senátor Miloš Malý přeje si vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Pan senátor Jiří Carbol si také nepřeje vystoupit. Pane garanční zpravodaji, řečniště je vaše, máte to všechno na povel. V souladu s naším jednacím řádem vás prosím, abyste přednášel pozměňovací návrhy, které zazněly, předtím máte samozřejmě ještě možnost k závěrečnému vyjádření, ale hlavně prosím o předložení návrhů. A než budeme hlasovat, bude nyní pochopitelně pětiminutová přestávka. Chcete závěrečné slovo, pane zpravodaji? Senátor Petr Bratský: Já myslím, že ho nepotřebuji, protože potom ke každému bodu před hlasováním vždycky řeknu, o čem se ještě jedná. Jestli s tím budete takhle souhlasit a nebudete to považovat za přílišné zdržování, mám to připraveno po bodech, vždycky snad v nějakých logických souvislostech, takže nyní bych již nechal přestávku na jednání klubů. Předseda Senátu Milan Štěch: Nyní budeme mít přestávku do 12.30 hodin, pak budeme pokračovat v hlasování, které nám předloží garanční zpravodaj. (Jednání přerušeno v 12.24 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 12.30 hodin.) Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, posaďte se, včetně váženého pana senátora Martínka a Hampla. Pane garanční zpravodaji, vaší úlohou už není teď diskutovat, ale předkládat návrhy. Prosím vás, pane garanční zpravodaji, pojďte k hlavnímu řečništi a proveďte nás hlasováním o jednotlivých pozměňovacích návrzích v souladu s naším jednacím řádem a tak, jak bylo požadováno některými senátory. Budu se ptát pana ministra a pana garančního zpravodaje na stanovisko k jednotlivým návrhům. Senátor Petr Bratský: Milé kolegyně, vážení kolegové, připravil jsem si to tak, že za základ považuji usnesení garančního výboru a "postrk" bude dělat ještě výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a na závěr potom jednotlivé návrhy kolegů senátorů, jak zazněly. Nejprve bychom hlasovali podle usnesení garančního výboru, které máte v senátním tisku č. 80/1 o bodu č. 1, což je bod, který hovoří o tom, že si mohou obce najmout třetí osoby na údržbu a opravy, abychom věděli, o čem hlasujeme. O tomto bodu bychom nyní hlasovali jako o bodu prvním. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan senátor v úvodu řekl postup, jak se bude hlasovat. Ptám se: Jsou k tomuto postupu nějaké připomínky, nějaké výhrady? Nejsou. Zároveň předložil návrh, abychom hlasovali o bodu č. 1 z tisku hospodářského výboru. Je to tak? (Souhlas.) Připomenu, že je nás přítomno 76, kvorum pro přijetí je 39. A prosím o stanovisko k návrhu, který přednesl pan garanční zpravodaj, tj. k bodu č. 1 tisku č. 80/1 hospodářského výboru (ministr i zpravodaj souhlasí.) 31

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 5 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 76, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Petr Bratský: Další návrh je usnesení garančního výboru, tisk 80/1, body 2 až 4. Jsou to body, což jsou legislativně technické připomínky dle naší legislativy, které výbor doporučil. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, slyšeli jste návrh, nevidím žádné výhrady. Prosím o stanoviska (ministr i zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 6 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 74, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím garančního zpravodaje o další návrh. Senátor Petr Bratský: Nyní prosím o zvýšení pozornosti. Budeme hlasovat o usnesení garančního výboru tisk č. 80/1, bod č. 5, v případě jeho přijetí je nehlasovatelný bod č. 3 v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, což je v tisku č. 80/3. Je to bod, který vypouští slova "na dálnici", neboli stopadesátka. Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím o stanoviska. (Ministr souhlasí, garanční zpravodaj nesouhlasí.) Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 7 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 43, proti 28. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Petr Bratský: Další hlasování bude o usnesení garančního výboru, tisk č. 80/1, body 6 a 7, můžeme hlasovat společně. To je u slova policie vypustit slovo "závazné", že její stanovisko bude závazné, aby tedy nebylo. Předseda Senátu Milan Štěch: Všichni rozumějí. Prosím o stanoviska. Ministr i garanční zpravodaj souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 8 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 73, proti 3. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Petr Bratský: Další návrh je usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tisk č. 80/3, bod č. 2, zkráceně tomu můžeme říkat silniční vegetace, abychom věděli, o čem hlasujeme. Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, garanční zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 9 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 67, proti 3. Návrh byl přijat. Prosím další návrh. 32

Senátor Petr Bratský: Dalším návrhem je návrh kolegy Eyberta, neboli podélné umístění technické infrastruktury v komunikacích v zastavitelném území obce. Předseda Senátu Milan Štěch: Návrh byl dán písemně a byl přednesen ústně. Prosím o stanoviska. (Ministr souhlasí, garanční zpravodaj jako bývalý komunální politik také souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 10 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 73, proti jeden. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Petr Bratský: Dalším návrhem byl návrh pana místopředsedy Škromacha, řekněme zkráceně nekontrolování cyklistů. Předseda Senátu Milan Štěch: Návrh byl předložen písemně a byl ústně přednesen. Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, garanční zpravodaj má neutrální stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 11 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 26, proti 26. Návrh byl zamítnut. Prosím o další, předpokládám poslední návrh. Senátor Petr Bratský: Posledním návrhem je bod, který navrhl pan kolega Vícha – účinnost. Předseda Senátu Milan Štěch: Návrh máme písemně a byl přednesen ústně. Prosím o stanoviska (ministr i garanční zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 12 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 76, proti nikdo. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Prosím o stanoviska. (Ministr i garanční zpravodaj souhlasí.) Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 13 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 75, proti nikdo. Návrh byl schválen. A nyní nás čeká hlasování o tom, abychom pověřili v souladu s usnesením č. 65 z 28. ledna 2005 senátory, kteří odůvodní naše usnesení na schůzi Poslanecké sněmovny. Po předběžných konzultacích navrhuji, aby to byli senátoři Petr Bratský a Miloš Malý. Předpokládám, že souhlasí. (Souhlas.) Ptám se, zda jsou nějaké námitky nebo jiné návrhy? Pokud tomu tak není, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 14 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 74, proti nikdo. Pověření bylo schváleno.

33

Děkuji panu ministrovi za předložení návrhu, zpravodajům za odvedenou práci. Moc jsme toho zatím neudělali, udělali jsme jeden bod, ale pracovali jsme pilně. Vyhlašuji polední přestávku do 13.45 hodin. (Jednání přerušeno v 12.44 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 13.45 hodin.) Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat po polední přestávce. Prvním bodem, který máme projednat, je 2. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství přijaté v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014 (senátní tisk č. 44) Máme to jako tisk č. 44. Slovo má pan ministr životního prostředí Richard Brabec… (Reakce na hlasy z pléna.) Kolegové, mně x-lidí říkalo, že přijde s procedurálním… Nikdo nepřišel… Program je dán. A jasně! Je někdo ochoten zastoupit pana ministra Brabce? (Pan ministr Brabec je tady, tak co mě tady pletete, kolegové…) Pan ministr přichází a má slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Dobrý den, dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, omlouvám se, trošku jsem v předsálí byl zmaten tím, že to vypadalo, že ještě dám přednost panu kolegovi Křečkovi, který tady údajně čekal od rána. Takže jsem na to byl samozřejmě připraven, ale pokud mám takto možnost, tak vás nezdržím. Dovolte mi tedy ve stručnosti představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, která byla přijata v Jersey 14. července 2011 a následně další změny v roce 2012 a v roce 2014. Mezinárodní úmluva byla sjednána tehdejšími velrybářskými státy už v roce 1946 kvůli ochraně velrybích populací, což mělo umožnit správný rozvoj velrybářského průmyslu. Určitě vzniká dojem, proč ČR se účastní této dohody. ČR se s vědomím za stav životního prostředí připojila v roce 2005, kdy se stala smluvní stranou a připojila se k ochranářským státům v souladu s politikou EU. V současné době má úmluva 88 smluvních stran. Z toho 25 členských států EU s výjimkou Lotyšska, Malty a Řecka. Rozhodovacím orgánem úmluvy je Mezinárodní velrybářská komise, která v současnosti zasedá jednou za dva roky. Komise na svém 63., 64. a 65. zasedání v letech 2011, 2012 a 2014 přijala

34

určité změny harmonogramu úmluvy spočívající v posunutí dat vymezující období lovných sezón. Jde o praktická opatření významná jak pro obyvatele závislé na rybolovu, tak pro ochranu lovem nejvíce ohrožených druhů velryb. V podmínkách ČR se jedná o změnu prezidentské smlouvy, a proto je ke schválení této smlouvy potřebný souhlas Parlamentu a následně ratifikace prezidentem republiky. S vědomím toho, že se ČR nezabývá lovem velryb, což vás určitě nepřekvapí, a s ohledem na malý rozsah změn přijatých také na předchozím 63., 64. výročním zasedání komise, bylo jejich schválení odloženo tak, aby mohly být ratifikovány společně s úpravami harmonogramu přijatými komisí na jejím 65. zasedání. Tento postup byl rovněž veden snahou omezit administrativní zátěž vlády a následně Parlamentu s tím, že o všech změnách bude rozhodnuto najednou. Změny harmonogramu úmluvy jsou v souladu s právem EU a ČR. Jejich přijetí nebude mít žádný dopad na právo ČR, veřejnou správu, podnikatelský sektor ani na státní rozpočet. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 44/1, zpravodajem pan senátor Martin Tesařík, který má slovo. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr v podstatě velmi podrobně objasnil před projednávanou materii, dovolte mi tedy, abych vás seznámil pouze s 39. usnesením garančního výboru, kterým byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životního prostředí. Toto usnesení jsme přijali na své 9. schůzi, konané 29. dubna, přičemž výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas k ratifikaci změn harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, přijatých v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014. Děkuji, že jste mne vyslechli. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů jako garanční zpravodaj. Dalším výborem byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 44/2, zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa, kterého nevidím. Takže někdo jiný z tohoto výboru. Pan předseda je, takže on vystoupí, v zastoupení zpravodaje, který byl na jejich výboru určen. Pan senátor Bublan, má slovo. Senátor František Bublan: Děkuji za slovo, pane předsedající. Výbor se zabýval tímto tiskem a po projednání doporučuje vyslovit souhlas. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Já otvírám obecnou rozpravu, do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Takže nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli k něčemu - co neexistuje - vyjadřovat. Máme jediný návrh a to je dát souhlas s ratifikací a o tom budeme po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO, moment, až to naběhne. Teď tlačítko ANO, kdo je pro. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

35

Hlasování č. 15 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. A tím končím projednávání tohoto bodu. Pravděpodobně s faktickou pan senátor Petr Vícha nebo procedurální. Senátor Petr Vícha: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Považoval jsem za nemožné navrhnout změnu programu, aniž bych měl souhlas pana ministra a pak jsem nestihl sem přijít. Takže teď s tím přicházím trochu opožděně. Navrhuji tuto změnu programu. Po dalším bodu pana ministra, navrhuji zařadit bod původně pod č. 4, senátní tisk 62, souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014 a po ní a po bodu pana ministra Mládka, který je pod bodem 13, navrhuji zařadit původně navrhované body 2, 3, které měl mít pan premiér a měl ji zastoupit Jiří Dienstbier. Stačí to takto, pane místopředsedo? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já si myslím, že to všichni chápeme a paní senátorka Zdeňka Hamousová ještě přichází. Senátorka Zdeňka Hamousová: Dobrý den, pane předsedající. Vážení kolegové, děkuji. Mám procedurální návrh. Dovoluji si navrhnout, aby bod č. 5 a 6, schváleného pořadu 9. schůze Senátu, byl přesunut na zítřejší bod programu, a to sice jako 2 a 3, po pevně zařazeném bodu č. 23. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Myslíte 24 bod. Ale vy jste měla pravdu, protože jsme vyřadili bod ÚSTR, takže omlouvám se, tady mě pan kolega pomýlil s čísly. Takže všichni víme, o čem budeme hlasovat. Tisky 5, 6 – přeřazujeme na zítra a ostatní podle návrhu kolegy Víchy, po ministrovi Brabcovi uděláme ochránce práv a potom po kolegu Mládkovi uděláme ostatní, tak, jak nám to navrhl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 15 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. A vracíme se k bodu, který se nazývá Sdělení Komise Pařížský protokolplán boje proti globální změně klimatu po roce 2020, máme to jako tisky K 09/10 a K 09/10/01 a slovo má ministr životního prostředí Richard Brabec. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Ještě jednou děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám také stručně představil sdělení k Pařížskému protokolu, které reprezentuje určitou vizi Evropské komise o nové transparentní právně závazné smlouvě o ochraně klimatu, která by měla být přijata letos na podzim, tedy koncem listopadu, začátkem prosince v Paříži na klimatické konferenci. Budoucí smlouva by dle komise měla obsahovat následující body. Za prvé - dlouhodobý celosvětový cíl snižování emisí skleníkových plynů, který by měl být alespoň 60 % snížení v roce 2050 v porovnání s hodnotami roku 2010. Za druhé - revize závazku jednotlivých států se musí provádět každých pět let, aby byly v souladu s cíli a nejnovějšími vědeckými poznatky. Za třetí - transparentnost a odpovědnost plnění přijatých redukčních závazků musí být podpořena každoročním vykazováním národních emisních inventur a jejich ověřováním.

36

Nová smlouva by měla podporovat také opatření v oblasti přizpůsobování se dopadům změny klimatu v kontextu udržitelného rozvoje. Rovněž by měla být realizována účinná a efektivní opatření, která by mobilizovala investice veřejného i soukromého sektoru do nízkoemisního rozvoje jednotlivých ekonomik. Ke snižování emisí musí přistoupit všechny státy a přijaté závazky by měly počítat se snižováním emisí všech sledovaných skleníkových plynů na všech úrovních hospodářství. Z pohledu ČR považujeme sdělení za dobrý základ pro další diskusi o prvcích budoucí Mezinárodní smlouvy o ochraně klimatu. Nová – právně závazná smlouva musí odrážet měnící se podmínky a postavení jednotlivých států v rámci světové ekonomiky, jakož i současnou situaci geopolitickou a schopnost zemí přispět ke společnému úsilí ve snižování emisí skleníkových plynů globálně. Podstatné v této souvislosti pro ČR bude, aby budoucí smlouva byla mezinárodně právně závazná. Je třeba zdůraznit, že výrazněji by měly ke snižování emisí skleníkových plynů přispět rozvinuté státy, ale zapojit se nezbytně do tohoto úsilí musí rovněž všechny rozvojové státy. V této souvislosti bych rád jen upozornil na fakt, že podíl EU na globálních emisích činí necelých 9 % a dále klesá. Zatímco podíl dvou nejvýznamnějších světových emitentů, tedy Číny a Spojených států amerických činí 24 %, respektive 12 %. Podíl Číny na světových emisích naopak neustále roste. Sdělení komise odpovídajícím způsobem převádí cíle přijaté na Evropské radě v říjnu 2014, což je tzv. klimaticko-energetický rámec, do podoby zamýšleného redukčního příspěvku EU v rámci Mezinárodní dohody tj. těch dobře známých 40 % snížení skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Víte, vážené senátorky, vážení senátoři, že tento cíl se týká i České republiky a zatím vše svědčí pro to, že ČR tento cíl bude schopna splnit. Tento příspěvek byl rovněž schválen Radou ministrů pro životní prostředí 6. března 2015. EU svůj redukční příspěvek oznámila, jako jedna z prvních smluvních stran rámcové úmluvy organizace Spojených národů o změně klimatu, čímž podpořila svou pozici lídra v rámci mezinárodních vyjednání o ochraně klimatu, která by měla vrcholit přijetím nové smlouvy na konferenci v Paříži. Z toho, co jsem řekl, je zřejmé, že dosáhnout určitého kompromisu na klimatické konferenci v Paříži bude nesmírně náročné, protože je tam celá řada faktorů, které půjdou proti sobě a bude to opravdu vrcholné politiku. Klimatické konferenci bude předcházet celá řada jednání. V červenci by měla být k dispozici aktualizovaná zpráva, aktualizovaný materiál pro další debatu. Určitě se objeví opět aktualizace v rámci projednávání nejenom ve vládě, ale i v rámci Parlamentu. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Tímto tiskem se zabýval VEU. Usnesení má č. K 9/10/02. Zpravodajem je pan senátor Antonín Maštalíř, který má slovo. Senátor Antonín Maštalíř: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane ministře, dámy a pánové senátorky a senátoři, vzhledem k tomu, že pan ministr detailně rozebral, co to je Pařížský protokol a jak bude probíhat, tak udělám jenom jakýsi průvod celým materiálem. Jenom bych řekl, že sdělení představuje vizi EU o transparentní a dynamické právně závazné dohodě o změně klimatu, jež světu umožní zabránit,

37

aby globální oteplování dosáhlo nebezpečné úrovně. Mezinárodní jednání, která právě probíhají, by měla být dokončena na konferenci OSN o klimatu v Paříži v prosinci 2015, jak už zmínil pan ministr. Sdělení převádí rozhodnutí přijatá na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové dohody coby nástroj pro snižování emisí. Sdělení je klíčovým prvkem realizace priority Junckerovy komise, kterou je vytvořit odolnou energetickou unii založenou na prozřetelné politice v oblasti změny klimatu. Samozřejmě, že Pařížské konferenci předcházela celá řada jiných mezinárodních dohod a úmluv. Jen bych tady vzpomněl Kjótský protokol, který už je z roku 1994 a je prodloužen do roku 2020. Na něj bude Pařížská konference navazovat. Jen taková zajímavost, už jste to tu slyšeli. Evropa samozřejmě problém nemá. Ale jiné velké světové ekonomiky, ať se jedná o Spojené státy americké, Indii, Čínu, se v podstatě nepřipojily. USA neratifikovaly tehdy smlouvu. Indie a Čína se sice připojily, ale nemusely závazky, které si Evropa dala, dodržovat. Pro malé zpestření vám řeknu, že nejšpinavější město na světě je třeba Dillí, kde je spad prachových částic 153 mikrogramů na m3 za den. Jen pro ilustraci – u nás v Karviné je to 33. Takže vidíte, že znečištění je tam pateronásobné. Je opravdu namístě efektivně bojovat proti všem tady těmto neduhům, jak tady bylo již zmíněno. Dál bych o tom příliš nehovořil. Spíš bych se věnoval našemu usnesení, které jsme přijali na našem VEU. Seznámil bych vás, protože ne všichni jste si ho z našich krabic, které tam máme k dispozici v Kolovratském paláci, vzali, tak bych vám řekl jen několik rozhodujících doporučení. Senát Parlamentu ČR podporuje v obecné rovině úsilí o ochranu světového klimatu, jelikož klimatickou změnu považuje za fakt, na který je nezbytné adekvátně reagovat mj. přípravou a realizací adaptačních a zmírňujících opatření. Považujeme za zásadní, aby kvantitativní závazky a cíle v oblasti změny klimatu byly přijímány pouze na základě skutečně objektivních a prokazatelných vědeckých poznatků a prognóz s cílem předejít chybným regulatorním zásahům s dalekosáhlými a mnohdy nezamýšlenými následky jako jsou nesystémové podpory některých druhů energií či masivní pěstování energetických plodin, tzn. řepky, kukuřice a jiných - dál to nemíním rozvádět, z kterých se vyrábějí biopaliva 1. generace. Senát souhlasí s rámcovou pozicí vlády a dodává, že sdělení vnímá především jako dobrý základ pro další diskusi o budoucí podobě mezinárodní smlouvy o ochraně klimatu. Senát připomíná, že jsme se tady již v jiných materiálech a v jiných letech zabývali touto otázkou. Takže to není první materiál, který jsme z této oblasti probírali. Senát podporuje v obecné rovině návrh Evropské komise ohledně hlavních prvků budoucí mezinárodní smlouvy a vstup nové smlouvy v platnost poté, co bude ratifikační proces dokončen hlavními světovými emitenty skleníkových plynů reprezentující přibližně 80 % globálních emisí. Senát poukazuje na skutečnost, že v současné době je potřeba realizovat strategii přizpůsobování se změnám klimatu, jelikož působení založení na správném pochopení fungování a chování přírodních ekosystémů může včas snížit rizika povodní a eroze půdy, zlepšit kvalitu vody i ovzduší, zajistit lepší energetickou a potravinovou bezpečnost. V neposlední řadě přispět k lepšímu zvládání dopadů klimatických změn. Tady navazuji na bod, který jsem vám před chvílí četl, tzn., že by bylo vhodné výhledově opustit nesystémovou podporu 38

některých druhů energií, která vlastně vzniká masivním pěstováním energetických plodin. Dále Senát požaduje, aby vláda ČR provedla kvalifikovaný odhad předpokládaných nákladů ČR spojených s realizací záměrů a doporučení obsažených v tomto sdělení a zaměřila se na taková opatření, která na našem území efektivně zlepší situaci v ochraně životního prostředí. Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem zohlednila tato stanoviska a o dalších iniciativách navazujících na tato sdělení. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské unii. Tolik za náš výbor – VEU. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem, který se zabýval tímto materiálem, byl VHZD. Ptám se pana senátora, zpravodaje Petra Bratského, zda si přeje vystoupit. (Nechce.) Posledním výborem byl VUZP. Podobná otázka na zpravodaje Petra Gawlase. Ten chce, tak má slovo. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, za VUZP bych sdělil, že máme totožné stanovisko s VEU ve všech deseti bodech, jak tady přednesl kolega, zpravodaj Antonín Maštalíř. Zaujímáme – na žádost VEU – stanovisko ke sdělení Komise Evropskému parlamentu Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020, které tvoří přílohu tohoto usnesení, kterou přečetl pan garanční zpravodaj a za druhé pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU a předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. rozpravu. Paní senátorka Jitka Seitlová jako první.

Otevírám

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno, výbory se shodly na usneseních, která máte ve svých lavicích a která jsou zcela totožná. Domnívám se, že tato usnesení odpovídají tomu, co je vlastně součástí návrhu a v mnoha bodech pouze opakuji to, co jednoznačně deklaruje návrh Pařížské úmluvy. Je tedy samozřejmě možností Senátu, aby takové usnesení přijal a zopakoval to, co je v návrhu Pařížské úmluvy. Mám ovšem jeden dotaz, a tento dotaz mám na pana zpravodaje. Tady se uvádí, zda Senát – a já to teď trošku zdůrazním – pouze v obecné rovině usiluje o ochranu světového klimatu. Musím říct, že debata o termínu, v obecné rovině, se o tom vedla. Jiné názory řečníků by byly asi takové, že termín v obecné rovině nemá žádný význam. Přikláním se tedy k tomu, že to nebyl význam, který jsem teď přednesla, že je to pouze v obecné rovině. Ale chci přijmout ten výklad, že Senát skutečně podporuje úsilí o ochranu světového klimatu. Myslím si, že takto to je a že to tak možná cítíme. Nevím… Pro mě je úplně zásadní to, že fakticky bylo řečeno, co Kjótský protokol navrhoval, to tady bylo řečeno, a jak se plní. To také bylo řečeno. Ale nebylo řečeno, co je tím důvodem přijetí nebo návrhu Pařížské konvence. Přemýšlela jsem o tom, jestli vám to mám tady nějakým způsobem přednést a přišlo mi, že by to bylo možná nadlouho. Ale v tuhle chvíli mi trochu vadí, že ministerstvo

39

životního prostředí má řadu dokumentů, které má dokonce přeložené za nemalé peníze do českého jazyka, což by nebyl problém, aby bylo distribuované, aby byla informována široká veřejnost. Vy je nemáte, já jsem si je musela vyžádat od ministerstva životního prostředí. Oni mi je ještě, tak trošku jako neradi, poslali. A teď je skutečně škoda, že my vlastně nevíme, teď se říká 20 %, 40 %. Vím, že pro zatížení jiných úkolů, které máte v jiných oblastech, nemáte informaci, jaký je skutečný stav a jak je nesmírně naléhavé, abychom řešili ať už adaptačními nebo zmírňujícími, tzv. mitigačními opatřeními současnou situaci. V tuhle chvíli jsme ve stavu, kdy proto, aby nedošlo ke zvýšení na takovou úroveň, která už by byla pro mnoho částí světa i pro nás velmi těžko snesitelná, máme už jen jednu třetinu emisí k tomu, co jsme vyčerpali. To znamená, že by se neměla zvednout teplota v průměru nad 2 stupně pro celou planetu. A v tuhle chvíli máme, podle analýz, kterých bylo provedeno velmi mnoho, informace o tom, že je stanoveno určité množství, 2400 až 3300 mil. gigatun, které jsou tím, co musíme dodržet. Pokud překročíme tuto produkci, tak už bude teplota nad průměrnými 2 stupni v rámci celé planety. A to je situace, které se všichni obávají, protože pak na některých částech území, kde dneska žije obrovské množství lidí, by už tihle lidé těžko mohli žít. A jestliže mluvíme o migračních tocích, které teď řešíme, a které jsou velkým problémem, tak změny klimatu v důsledku nad 2 stupně by znamenaly migraci, která je násobně větší než to, co trápí nyní Evropu a s čím se potýkáme. Nechci opravdu zdržovat váš čas a nemám prostor na to, abych o všem, co se píše ve studiích, které jsou dokonce určeny pro veřejnost nebo pro politiky, pohovořila. Dokonce jsem při projednávání zaslechla, že některé informace, které se k nám dostávají, jsou neověřené, že si jenom nějaké skupiny vědeckých pracovníků hrají na svém písečku a mají nějaké projekty, kterými se živí a které jsou stejně k ničemu. Doporučuji tedy a žádám ministerstvo, aby překlad, který je a není, řekla bych, příliš objemný a je to materiál z pátého mezinárodního panelu pro změnu klimatu, aby byl skutečně předložen senátorům a aby oni věděli, co všechno v tuhle chvíli víme, co víme s jistotou na 99 %, protože nikdy nemůžeme dopředu odhadovat, že se ještě něco výjimečného může stát, např. vybuchnout sopka nebo dojít k nějakému zásadnímu zemětřesení. Je potřeba, aby tohle věděli nejen senátoři, ale také veřejnost. A tomu není věnována vůbec žádná pozornost. A přitom podklady, které jsou právě k Pařížské konferenci, říkají: Všechny závazky, které země přijímají, by neměly být otázkou jenom nějaké vládní nomenklatury nebo tichého jednání specialistů – odborníků, ale lidé s tím musí být ztotožněni. A právě země jako Čína, Indie jsou země, kde lidé vůbec neví o tom, co je možné z hlediska budoucnosti, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů. Cíl, který je stanoven – a to říká Evropa, to říká Evropská unie, která teď chystá pařížskou konferenci – musíme dosáhnout právě v těch zemích, informovat širokou veřejnost. A já se obávám, že my neinformujeme ani tady u nás, a opravdu bohužel musím říct, že široká veřejnost vůbec nebyla seznámena s výsledky závěrů, které jsou minimálně alarmující. Čeká nás velmi, velmi složité období vyjednávání. A taková vyjednávání, která zahrnují, jak se tady uvádí, všechny země, budou nesmírně obtížná. Ale závisí na tom ne budoucnost příštích generací, ale již v roce 2030, 2050, pokud se nepodaří snížit emise, skutečně situace z hlediska klimatických změn, obrovského sucha, nedostatku vody, potravinové nedostatečnosti, migrace bude velmi silně ovlivňovat dění na celé planetě a každého z nás v našich domovech. Děkuji za pozornost. 40

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Přihlásil se pan kolega Miloš Vystrčil, má slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, ctěné kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jenom velmi stručně. V podstatě stejně jako to zaznělo při jednání na našem výboru, musím reagovat na paní kolegyni Jitku Seitlovou a říci si, zda v obecné rovině nebo bez obecné roviny podporujeme úsilí o ochranu světového klimatu. To, že je někde napsáno, že podporujeme něco v obecné rovině, znamená, že to nepodporujeme za každou cenu. A já si myslím, že to je také správně, když nepodporujeme věci za každou cenu, protože pokud by naše podpora úsilí o ochranu světového klimatu měla například znamenat, že dojde ke ztrátám životu lidí nebo k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti nebo k zásadnímu snížení životní úrovně, tak potom tak není. Proto to tam je v obecné rovině; a proto jsme my na výboru hlasovali nakonec jinak, než tady dnes navrhovala paní kolegyně Seitlová. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Chcete, tak máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jenom velmi krátká reakce. Paní senátorka Seitlová má pravdu v tom, že ta věc je velmi vážná. Bohužel možnost České republiky je v tom, že se pohybujeme někde v rámci našich kompetencí i v rámci Evropské unie. Materiály, o kterých jste hovořila, jsou k dispozici na webu ministerstva životního prostředí. Máme připravenu i určitou informační kampaň, která bude logicky navazovat na pokračující jednání, tak jak budou přípravy materiálů ještě před jednáním v Paříži a nezpochybnitelně i média budou mít samozřejmě zájem o stanovisko České republiky. Mohu vám slíbit, že Česká republika v rámci své dosavadní pozice bude určitě patřit k těm státům, které budou aktivní. A troufám si dokonce říct, že to, co se momentálně děje ve světě, a v tom s vámi souhlasím, a to, jak exponenciálně se projevují změny klimatu, globálního klimatu v rámci některých států, a už poměrně blízko i České republiky, pamatujeme si nedávné hurikány i tornáda v Německu, to prostě budou věci, které se začnou velmi brzy týkat někdy třeba i střední Evropy, s dopadem na povodně, na sucho. To jsou věci, kterým čelíme už dnes a musíme na ně reagovat. Proto určitě si svoji odpovědnost, byť naším malým dílem trošku bych řekl symbolickým, ale i tak velmi důležitým, uvědomujeme a rozumně se jí zhostíme. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodaje Petra Gawlase, jestli chce vstoupit. Nechce, zpravodaj Petr Bratský také nechce, takže slovo má pan senátor Maštalíř. Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem samozřejmě očekával, že paní senátorka Seitlová vystoupí, protože jsem zapomněl na úvod říct, že jsem na jejich výboru, kde se materiál projednával, byl a ona měla připravený pozměňovací návrh, kdy ho nakonec sice stáhla, ale nicméně já s tím, co paní senátorka tady říkala, v podstatě souhlasím. Mám

41

samozřejmě připraven tady ještě další materiál, jenom maličko bych z něj odcitoval. Je to možná to, co jste třeba chtěla i slyšet: Pařížský protokol je vlastně plán boje proti globálním změnám klimatu po roce 2020, se obdobně jako všechny předchozí obdobné dokumenty Evropské komise opírá pouze o rešeršní materiály mezinárodního panelu pro změnu klimatu a je to založeno na dvou ne zcela vědecky a historicky podložených premisách. To my samozřejmě víme. Teď bych mohl dále odcitovat, a chci k tomu pouze říct závěrem, že vše svědčí o tom, že úroveň našeho poznání v otázkách zemského klimatu má dosti velké mezery a že nás v tom směru čeká opravdu ještě dlouhá cesta a nebylo by dobré, aby politický populismus předbíhal vědecké poznání. To je jenom na dokreslení toho, co jste se tady snažila říct. Teď samozřejmě k tomu, co bych dál řekl, že výhrady, které jste i vy řekla, ovšem nikterak nezpochybňují úsilí a potřebu omezovat závislost na fosilních i uhlíkových zdrojích a jejich spotřebu, a to nejen z důvodů snižování emisí skleníkových plynů, ale i proto, že je nezbytné tyto prakticky neobnovitelné a leckdy zatím ještě nenahraditelné zdroje uchovat i pro příští generace, ale i proto, že jsme především v případě ropy a plynu závislí na masivních dovozech z jiných zemí a regionů. Cesty vedoucí k dekarbonizaci ekonomik jsou tedy rozhodně správné a nezbytné k trvalé udržitelnosti kvalitního života. To je všechno. Mohl bych samozřejmě pokračovat dál, je toho více, ale já to, co jste tady řekla, vůbec nezpochybňuji, naopak je to otázka, kterou by bylo vhodné ještě dále prodiskutovat. Ale důležité je to, co řekl pan ministr, že Česká republika jako taková věnuje otázkám energetiky, změn klimatu opravdu nemálo pozornosti, byla přijata řada dokumentů. A Senát se plně staví za tyto dokumenty. Myslím si, že tyto dokumenty, které byly přijaty, jsou úplně konzistentní s tím, co Česká republika chce. Předkládám tedy Senátu usnesení s doporučeními, v diskusi vystoupila jedna senátorka. Tolik ode mne, děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme tedy jediný návrh, a to z výboru pro záležitosti Evropské unie, schválit usnesení, které bylo Senátu doporučeno ke schválení. O tom budeme po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 56, proti jeden. Návrh byl schválen. Pane ministře, děkuji, děkuji i zpravodajům. Hlásí se paní senátorka Zdeňka Hamousová. Senátorka Zdeňka Hamousová: Děkuji, vážený pane předsedající, vážení kolegové, poprosím ještě o jednu procedurální změnu ke schválení, a to bod dnešního programu č. 17 a 18 zařadit na projednání po bodu č. 3, to znamená po panu ministrovi Dienstbierovi. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme zde procedurální návrh, všichni víme, o čem tento návrh je. Zahajuji hlasování o této změně. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Přihlásila se paní senátorka Eliška Wagnerová, máte slovo.

42

Senátorka Eliška Wagnerová: Velmi se omlouvám, ale není mi jasné, kdy vlastně pan ministr Dienstbier bude vystupovat, zda dnes nebo zítra. Paní kolegyně Hamousová tady řekla, že to má být zařazeno po vystoupení ministra Dienstbiera. A předpokládala jsem, že dopolední body jsou zařazeny, nebo možná budou až zítra, protože nyní projednáváme dopolední program. To znamená, že by se to přesunulo až na dřívější den. Je to tak? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne. Senátorka Eliška Wagnerová: Tak potom tomu nerozumím. Zajímalo by mě, zda vy jste to dobře pochopili. Vysvětlete mi to. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, jednak jedině prostřednictvím předsedajícího můžete oslovovat kohokoliv v plénu, tak si to dovysvětlete kuloárně, a my jsme u dalšího bodu, tak jak byl pořad změněn, a tímto bodem je 3. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014 (senátní tisk č. 62) Máme to jako tisk č. 62. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 jednacího řádu souhlasili s účastí zástupce veřejného ochránce práv Stanislava Křečka na našem jednání. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro účast pana Stanislava Křečka, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 46, proti nikdo. Návrh byl přijat. Nejprve vítám pana Stanislava Křečka na naší schůzi. Zprávu o činnosti veřejného ochránce práv máme jako tisk č. 62 a zástupce veřejného zástupce práv pan Stanislav Křeček nás nyní se souhrnnou zprávou seznámí. Stanislav Křeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za vstřícnost při předřazení. Současně omlouvám veřejnou ochránkyni práv. Pokusím se ji zde nahradit. Dámy a pánové, zprávu jste měli k dispozici. Nechci opakovat to, co bylo možné, abyste si přečetli. Jen bych shrnul, že zpráva se věnuje jednak legislativním doporučením, jednak uplatněným zvláštním oprávněním, statistice a významným záležitostem, které jsme řešili v oblasti státní správy, systematickým návštěvám a ochraně před diskriminací. Tedy vším, co má vážená ochránkyně práce v náplni práce. Ze zákonných doporučení bych poukázal jen na to, že v českém právním řádu chybí zákonné vymezení podmínek, za nichž lze omezit svobodu člověka v zařízení sociálních služeb. Je to dlouhodobá záležitost, už na ni upozorňoval i předchozí ochránce, JUDr. Varvařovský. Dále bych upozornil na to, že považujeme za nezbytné přijetí zákona o opatrovnictví, tak, jak to předpokládá nový občanský zákoník, protože absence tohoto opatření může vést k některým legislativním problémům. A konečně bych považoval za důležité upozornit na nezbytnost výslovného zakotvení kritérií, podle kterých bude orgán pomoci v hmotné nouzi při 43

rozhodování o dávce, zejména poplatku, doplatku za bydlení určovat místní obvyklé nájemné. Tato záležitost bude samozřejmě významně determinována současnou situací v této oblasti a přijetím zákona o sociálním bydlení. Shrnul bych, že veřejná ochránkyně práv obdržela v minulém roce 8 202 podnětů, z toho 58 v její působnosti. Je tedy vidět, že značná část podnětů nepatří do působnosti ochránkyně, přesto se snažíme i na takové případy nebo takové podněty reagovat vysvětlením, pokud je to podle našich znalostí možné, vysvětlit občanům, kam se mají obracet, kde se mohou pomoci dovolati. Podstatná část – plných 27 % – je z oblasti sociálního zabezpečení, na 2. místě jsou to potom stavby, regionální rozvoj – 16 %, armáda, policie a vězeňství. Dámy a pánové, chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že zpráva poskytuje část zpětné vazby, která je k práci zákonného sboru zapotřebí. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Garančním výborem pro projednání této souhrnné zprávy byl VVVK. Usnesení má číslo 62/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Čunek, který má slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane zástupce ombudsmanky, kolegyně, kolegové. Já bych rád upozornil jako první bod v této zprávě na jednu technickou nedokonalost, která nám komplikuje práci, a to, že příště – až budete tuto zprávu psát a tisknout, tak bych prosil, aby ta čísla byla na třech jiných stranách, ne na vnitřní straně. Takže ta sešitá zpráva pak nemá číslování stran, protože je sešito. Tak to jaksi jen na margo těch technických věcí. Rád bych se věnoval jako první ekonomice této slovutné organizace. Takže bych uvedl jen přehled. V roce 2011 bylo z rozpočtu vyčleněno 95 milionů 264 tisíc na chod úřadu a čerpáno bylo 79, zaokrouhluji to. V roce 2012 to bylo méně schválených, a to 93 milionů, vyčerpáno bylo 85,5. V roce 2013 to bylo 98 milionů schválených a 89 vyčerpaných. V roce 2014 pak byl schválený rozpočet 98 milionů, byl však navýšen s ohledem na zvýšení 3,5procentního bodu tarifních tabulek, plus ještě tam bylo 9 milionů navíc na kofinancování evropských fondů. Takže nakonec celkový rozpočet byl 109 milionů korun. Ten skutečný však byl nakonec 101 milionů korun. To jenom abychom viděli, jaký je vývoj této organizace, co se týká financí. Jinak, jak tady již bylo řečeno, veřejná ochránkyně práv se svým týmem se věnuje detailně mnoha oblastem. Já bych chtěl zmínit jednu věc, kterou uvádějí hned v té první části, a to je vyhodnocení doporučení, o kterých jsme mluvili taky na výboru. Jedno z těch doporučení bylo, že nenaplněno zůstává doporučení upravit výše, tedy míněno doporučení veřejné ochránkyně práv, upravit výše soudního poplatku za podání antidiskriminační žaloby tak, aby nebyl vypočítáván procentem z výše požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích, příp. aby byl stanoven na výši 1 000 korun. Tady jen podotknu, že tento požadavek, nebo naplnění požadavku veřejného ochránce v této části si myslím, že vytváří, tato nabídka by vyvolala poptávku u mnoha klientů, to znamená, že by došlo podle mého názoru k zásadnímu navýšení soudních sporů, které by de facto navrhovatele nebo žalobce stály velmi málo. Byly by tedy velké náklady ze strany státu na soudní řízení a samozřejmě ostatní náklady, které by to vyvolávalo u těch, kteří by tu tíži museli nést. To jen na margo některých návrhů, které byly řečeny. Pak je tady část, která se věnuje diskriminačním záležitostem. Asi není možné s ohledem na čas citovat všechny a rozporovat či polemizovat se všemi náležitostmi. Mnozí z vás se mě ptali, zda jsou tam burky. V této zprávě o tom

44

rozhodnutí veřejné ochránkyně práv o burkách nic není. Já nevím, jestli to opravdu se týkalo toho minulého roku, nebo až začátku tohoto roku, nicméně tato zpráva žádná stanoviska v této věci nepopisuje. Je tady jedna věc, která tady byla také zmíněna, a to, že ochránkyně oba výbory, zdravotnictví a sociální politika, a ÚPV Senátu upozornila na možné důsledky přijetí novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. To je ten zákon, který jsme tady probírali, číslo 111, v minulosti. V rozsahu zavedení souhlasu obce jako podmínky pro přiznání poplatku na bydlení z důvodů hodných zvláštního zřetele na bydlení v ubytovně. Hrozící bezdomovectví osob, v jejich případě, kdy obec neudělí souhlas té provozovně, a jejich přesun do jiných obcí. Já si myslím, že toto doporučení my jsme nevyslyšeli. Já jsem přesvědčen, že to bylo správně, protože se teď během tohoto půlroku až roku ukáže zaprvé, jak reagují jednotlivé obce na toto ustanovení, na využití této možnosti, jak se k tomu postaví, jaký bude výsledek. Faktem však je, že doposud jsou to, nebo v tomto případě jsou to obce, které nějakým způsobem mohou do oblasti, která tady několik let zpět vytvářela velmi velký odpor veřejnosti vůči tomu, jak tyto dávky byly zneužívány v těch jednotlivých ubytovnách apod., tak si myslím, že to opatření bylo adekvátní. Aniž bych chtěl dále jmenovat některé další věci, se kterými bych asi polemizoval, tak bych tady spíše doporučil skutečně ochránkyni, a o tom jsme diskutovali na výboru, aniž bychom tedy přijímali k tomu nějaká usnesení, spíš bychom zde doporučili ochránkyni, veřejné ochránkyni práv, aby se zabývali apelací na vládu aplikovat kompletní opatření, která vláda přijala v této oblasti. Především v oblasti vyloučených lokalit, protože jedině komplex těchto opatření může mít nějaký vliv, není dobré vytrhovat jenom jednotlivé věci, a ty potom nějakým způsobem upravovat. Samozřejmě existuje vládou přijatý materiál, který oblasti sociálně vyloučené komplexně řeší, bohužel se však doposud komplexně nerealizuje. Tam by bylo možná dobře, aby úřad napřel své síly. Jednou z dalších věcí, za kterou bych já osobně ochránkyni velmi pochválil, to je také ten tlak, který napřímila směrem k soudům. Tam byla řešena stížnost, kdysi někdo natočil nahrávku bez souhlasu soudce. A ta nahrávka obsahovala rozhovor soudce a zapisovatelky při přestávce soudního jednání. A tady soud, který potom v této věci rozhodoval, řekl, že to byla nahrávka nepovolená soudem, a proto se k ní nepřihlíží. Nicméně ochránkyně tady vyjádřila názor, že každý soudce má vystupovat i během přestávky jako profesionál a chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. To znamená, zasáhla v této oblasti, která je velmi důležitá pro důvěru občanů. Asi velmi správně. V těch dalších věcech je možné s ochránkyní samozřejmě v mnoha věcech souhlasit, zvláště jejich práce v sociálních zařízeních, vztahu zařízení ke starým a nemohoucím občanům, tam udělali určitě velmi dobrou práci. Na základě prodiskutování celé této zprávy si vám dovolím přednést usnesení VVVK, které přijal na své 6. schůzí dne 6. května. Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění souhrnné zprávy Mgr. Šabatovou, veřejnou ochránkyní práv, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Čunka výbor bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí tuto zprávu a určuje senátora Čunka zpravodajem tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost.

45

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení má číslo 62/2. Chce vystoupit? Běží… Nechce vystoupit, takže já v této chvíli otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já budu velmi stručný. Jenom mám dotaz na pana zástupce ombudsmanky. Určitě jste zaznamenali… Pane Křečku, poslouchejte… On mě neslyší, děda… Hovořím k vám, mám dotaz, když tady není paní ombudsmanka, na vás. Veřejnost zaujal případ oné figurantky, která chtěla onen byt, nyní snad se údajně soudí o to, že byla diskriminována. Já si vzpomínám, že před rokem 1989, hodně dávno před rokem 1989 dokonce platil zákon, že když měl někdo volný byt v rodinném domku, tak mu mohl národní výbor přidělit nájemníka. Komunisté toto ustanovení zrušili, tuším, v roce 1964, jestli si to dobře pamatuji. Ptám se, jestli opět budeme v této situaci? Protože např. se nás úřad ombudsmana ptá, na městě nám dává otázku, proč jsme nedali byt tomuto člověku? Víte, že byty se nepřidělují, byty se pronajímají. Je to v kompetenci rady města a o tom se hlasuje. To znamená, že když prostě ten člověk nedostane dost hlasů, tak mu byt není pronajat. My jsme takto odpověděli, že prostě to nezískalo dost hlasů, nebyl jediný, šlo tam opět o rasovou diskriminaci, ale naštěstí to bylo 10 případů. Ten jeden byl mezi nimi. Z těch 10 to nedostal nikdo. Takže to nemohla být rasová diskriminace. Ale pak z úřadu i nadále chodily další dopisy. Tak já se spíš ptám na to, mně se totiž někdy zdá, že úřad ombudsmana překračuje ty kompetence, které má. Rozumím tomu, vzpomeňte na ten příklad s šátky v té pražské škole apod., kde, tuším, i pan zástupce měl na to poněkud odlišný názor než paní ombudsmanka, jestli dobře sleduji internet. Ale tohle je pro mě docela zásadní otázka, protože ona je velmi podobná tomu, co se na nás teď chystá, to je to 5 % bytů musí mít obec a podobné věci. Všichni cítí, že tak, jak je připravován ten zákon o sociálním bydlení, že fungovat nemůže, že to bude ještě dlouhá diskuse, co s tím udělat. A pokud jde o ty ohlašovny, tak my zřejmě zvolíme opačný případ než pan senátor Vícha. Všem dáme souhlas. Protože, já se v tom shoduji s paní senátorkou Wagnerovou, že na tu dávku je nárok, bez ohledu na to, jak samospráva rozhodne. To uvidíme, až nějaký advokát se toho chopí a ti lidé se budou soudit. On totiž vtip je v tom, že tam, kde zaujali ten tvrdý přístup, tak jednak úřad práce napsal okamžitě vyděračský dopis, ať počítáme s tím, že pokud nedáme ten souhlas, tak oni nám ty lidi pošlou, protože my jsme ORP, to znamená, staráme se o tyto lidi v celém správním obvodu, takže oni doporučí těm lidem, aby se obrátili na naši sociálku, a my je budeme mít stejně na krku. To je odpověď úřadu práce, jak s tím naložit. Takže my jsme zvolili spíše tu variantu dát souhlas, a to proto, že oni můžou žádat opakovaně. Takže tam, kde nedali ten souhlas, tak každý měsíc… 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já vás nechci přerušit, ale to není ke zprávě ombudsmana. Senátor Jaroslav Kubera: No, to je ke zprávě ombudsmana, protože ombudsman se nepochybně v tomto bude velmi silně angažovat. Takže zůstanu u toho dotazu.

46

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ale zprávu máme z roku 2014. Za rok si klidně vystupte… Senátor Jaroslav Kubera: Dobře. Pane místopředsedo, nevím, jestli za rok tady ještě budeme… 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní senátorka Jitka Seitlová. Senátorka Jitka Seitlová: Vážený pane předsedající, vážený pane zástupce veřejné ochránkyně práv. Dovoluji si vystoupit, je to teď tak naskládané za sebou, takže se omlouvám, že mě tady vidíte zase, ale je to náhoda, jak dopadl program. Mám tedy zaprvé ještě nějaký dovětek k dotazu, nebo k tomu, co tady za informaci předkládal garanční zpravodaj, který sice bez komentáře, nicméně přednesl nárůst výdajů, které má kancelář veřejného ochránce práv. Já jsem v té době byla zástupkyní veřejného ochránce práv právě v těch letech, které pan zpravodaj předkládal, pro informaci. Musím říct, že navýšení jednak samozřejmě znamená navýšení tak, jak se nám zvyšují platy, jak tedy dochází k běžné devalvaci a platy se skutečně zvyšují, ale zejména veřejný ochránce práv měl řadu nových kompetencí. Ta celá řada nových kompetencí nebyla v mnoha případech vůbec sanována, nebyl to jen ten antidiskriminační zákon, který samozřejmě vyžaduje řešení poměrně složitých problémů, zaměstnávání právníků. Ale je to například také mezivládní dohoda o sledování vyhošťování cizinců, kde musí být přímo přítomen. Je to otázka, která souvisí s dalšími úpravami, které se postupně nabalují na veřejného ochránce práv. On proti tomu protestuje, nicméně nakonec je mu stejně kompetence, jako nezávislé instituci, řekněme, velmi důvěryhodné v této České republice, svěřena. Takže ten nárůst byl daný zejména tím, že narůstaly postupně a rozšiřovaly se kompetence. Pak mám další věc, které jsem vlastně dotazem na pana zástupce veřejné ochránkyně práv, a ta se opět týká doporučení, která vydala za rok 2013, která do dnešního dne nejsou skutečně řešena. Pro mě je opravdu velmi důležité, abych věděla, proč tedy se nepodařilo, aby zákon o sociálně právní ochraně dětí podle doporučení veřejného ochránce práv nebyl tedy upraven tak, aby opatrovník dítěte měl právo nahlížet do spisu pro to, aby to dítě mohl řádně hájit. Já to vidím jako opravdu závažnou věc. Je pro mě naprosto nepochopitelné, proč se to znovu připomíná, snad už 3 roky, a nedošlo k nápravě. Jestli veřejný ochránce práv skutečně tuto věc doporučil vládě, jestli proběhla nějaká jednání, jaká byla stanoviska vlády, to by mě opravdu velmi zajímalo. Pak je ještě druhá věc, kterou bych také ráda zmínila. Veřejný ochránce práv už zase opakovaně, a to je zpráva za rok 2013, a já vím, že za rok 2014 bude stejná, upozorňuje, že nemáme zákon o opatrovnictví. Pokud tedy pan zpravodaj chválil veřejnou ochránkyni práv za to, že zasahovala v zařízeních pro seniory, domovy pro osoby, které potřebují pomoc třetí osoby, pak právě zákon o opatrovnictví je tím, který významně chybí, aby celou problematiku řešil systémově. Nejenom jednotlivými zásahy a kontrolami a následným dohadováním. Teď v tuto chvíli mám naprosto aktuální informaci. Jednala jsem včera s paní ministryní práce a sociálních věcí. Ta mi sdělila: "Ano, zákon o opatrovnictví zase není na stole. Je v gesci ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti se

47

snažilo, abychom zákon měli my jako ministerstvo práce a sociálních věcí. Ale my jsme to odmítli, takže znovu je zákon v gesci ministra spravedlnosti, a opět se nic neřeší." Víte, všichni jste možná zaznamenali případ Lazaret. Ten případ Lazaret, který já jsem měla v Přerově. Tím největším problémem, kdy vůbec situace, kterou jsme viděli, mohla nastat, bylo to, že lidé, kteří jsou závislí na pomoci třetí osoby, a často jsou, řekněme, do určité míry nesvéprávní, nemají stanoveného opatrovníka. Mám ve svém regionu domov pro seniory a pro osoby nemocné, který čítá několik set osob. Je tam o ně dobře postaráno. Doufám. Ale opatrovníka drtivě většině těchto osob dělá pan starosta z malé obce, která má asi 150 obyvatel. A panu starostovi je v tuto chvíli opravdu už hodná řádka let. On říká: Já kdybych se zbláznil, tak to nemůžu stihnout, nemůžu toho opatrovníka dělat. Naprosto nesplňuje roli, kterou od opatrovnictví požadujeme, která má být naplněna, aby se neopakovaly takovéto Lazarety. Já proto důsledně žádám, a vím, že tady není ministr spravedlnosti, ale nemám prostor, kde jinde o tom hovořit, aby skutečně ministerstva, ať už práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvem spravedlnosti, přistoupila k tomu, aby připravila návrh a mohl tento zákon být přijat pro ochranu osob, kteří ho nezbytně nutně potřebují. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážené kolegyně, kolegové, ještě jednu věc, kterou jsem nechtěl zmiňovat coby zpravodaj tisku. Nicméně v diskusi ji mám připravenou. Chtěl bych ji zmínit v této vyhlášce, která, si myslím, nemíří správným směrem ze strany veřejné ochránkyně práv, a to je poukázání na to, že v případě vyhlášek regulujících místní pořádek ochránkyně zaznamenala zejména stížnosti na segregační dopad těchto regulací v tzv. vyloučených lokalitách, kde vyhlášky zavádějí přísnější pravidla pro chování na veřejném prostranství než v jiných lokalitách. V některých případech vyhláška dokonce plošně zakazuje činnosti, které nejsou samy o sobě závadné, např. sezení na obrubníku. Ochránkyně vyzvala ministerstvo vnitra, aby opětovně přezkoumalo zákonnost těchto vyhlášek, a zaměřilo se na možné diskriminační dopady a na zásah do ústavu zaručeného práva na svobodu pohybu. Já ze své osobní zkušenosti vám chci říct, že bych v tomto případě právě očekával od veřejné ochránkyně práv trochu něco jiného. Protože chování určitých skupin obyvatel, a prosím, nemluvím jenom o Romech, ale jsou to bezdomovci apod., tak chování těchto občanů, o kterých se většinou dá říci, že jsou sociálně vyloučeni, ale nejenom ti, zapříčiňuje napětí v obcích a městech mezi obyvateli. Je to například tak, že když určitá skupina lidí si vezme… Maminky si vezmou kočárky, dají se dohromady, obsadí všechny lavičky na příslušném náměstí, teď nemluvím o velkých městech, kde těch náměstí a laviček je většinou hodně, ale ve městech menší velikosti, a obcích, a obsadí ta lukrativní místa, a to na celé dopoledne. K nim se přidá mnoho rodinných příslušníků… Ono samo osobě to není závadové chování. Dokonce by se dalo říci, že ty rodinné vazby a sepětí bez ironie jsou velmi v pořádku. Jenomže to vylučuje všechny. A pokud je to každý den, kdy je hezky, tak to vylučuje ostatní občany z toho, aby oni si tam sednout mohli. Dokonce když ty skupiny, ačkoli nepáchají žádnou trestnou činnost, a teď mluvím třeba o bezdomovcích, kteří po sobě poté

48

zanechají nějaký nepořádek tam, tak už tím, že jsou tam, tak ti ostatní občané tam nechodí. K tomu se samozřejmě přidává určitý typ hlučnějšího chování, projevy, které nejsou standardní v normální společnosti, tedy ve většinové společnosti apod. To potom vede k napětí mezi těmito skupinami a občané samozřejmě poukazují na to, zda je tady jenom jedna skupina, která může těch veřejných dober používat, a ti ostatní ne. To musíme potom udělat druhý park, ale i ten by byl obsazený. A pak bychom museli určit místa, ve kterém parku kdo bude, a to už by ta segregace byla. Takže tyto vyhlášky, byť nejsou vždy zcela šťastné, tak míří spíš na to, že chtějí nějakým způsobem omezit určité skupiny obyvatel v některém způsobu chování, který je na překážku těm ostatním, a pokud se jim to podaří, tak to sníží napětí v tom městě. Já samozřejmě tady musím podotknout totéž, co jsem říkal v té své první řeči. Ani toto není samo o sobě spasitelné opatření, které by vyřešilo tuto situaci. Jediné, co tuto situaci může řešit, je skutečně naplňování toho postupu, který vláda schválila v roce 2012, a to je postup proti vyloučeným lokalitám, který upravuje a upřesňuje taky práce s těmito lidmi. A pokud vláda tento postup nezačne naplňovat, a on začíná, prosím, u dětí předškolního věku, a týká se potom vlastně všech obyvatel z této lokality, až vlastně do důchodu, hlavně chování v těch lokalitách, tak se nic změnit nemůže. A to je právě to, na co poukazuji, že veřejný ochránce práv by všechny tyto věci měl chápat ve své souvislosti, ne v těch oddělených, vymezených věcech, na které třeba tady, co se týká vyhlášek, na které upozorňuje ministerstvo vnitro, aby zasáhlo, příp. by měli upozornit také na to, jak skutečně té segregaci, ke které později dochází v jednotlivých městech a zvyšování napětí, jak tomu může pomoci veřejný ochránce práv. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěla podpořit svého předřečníka, kolegu Jiřího Čunka, protože my řešíme tuto problematiku ve městě Most také. Zítra budeme mít zastupitelstvo a myslím, že bude docela rušné. Já si myslím, že by paní ochránkyně práv lidských měla tedy opravdu brát na zřetel i tu druhou misku vah, o které hovořil kolega Čunek, protože si myslím, že ta situace bude čím dál tím horší. V Ústeckém kraji, jak ukazují statistiky, je největší počet romských obyvatel, asi 22 – 24 tisíc. Máme tam obrovské množství ubytoven, navíc volných bytů, do kterých se právě stěhují, nebo jsou nastěhováváni různě přizpůsobiví občané. Takže ten problém s posedáváním a s tancem na hlavní třídě, když to tak můžu nazvat, hlavní ulici v městě Most je opravdu velmi palčivý. Můžu říct, že tomu zbytku, pomalu tedy tomu zbytku normálních obyvatel se to přestává líbit. Takže zítra bude asi rušná debata. Chtěla bych, aby paní předsedkyně, resp. ochránce práv vzal vždycky v potaz obě dvě misky vah, aby prostě nepreferoval jenom tu jednu stranu. Děkuji.

49

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane předkladateli, chcete se vyjádřit k rozpravě? Máte plné právo jít k mikrofonu. Stanislav Křeček: Děkuji, pane místopředsedo. Zřejmě mi nic jiného nezbývá. Dámy a pánové, situace ve vyloučených lokalitách samozřejmě asi nemůže být řešena v této rozpravě, v této zprávě. Asi by to zasloužilo větší nebo širší prostor. K tomu, co řekl pan senátor Čunek, tak my máme jako klasický příklad koupání v kašně v Brně. Když vydáme zákaz koupání v kašně v Brně, tak samozřejmě tento zákaz bude směřovat k těm, kteří se v kašně koupají, diskriminačně, nikoli k těm, které by nikdy nenapadlo se v kašně koupat. Jsou to věci složité. K tomu, co říkal pan senátor Kubera, bych upozornil na to, že situační testování není tak zcela neobvyklé, v činnosti orgánů kontrolních. Já tady připomínám situační testování bankovních produktů, které jsme organizovali v minulém roce, kdy předstírali, že jsou důchodci, a nedostalo se jim bankovního produktu nebo pojištění apod. Přestože finanční částky měly k dispozici, čili vyloučeno to není. Tato situace v tom nájemním bydlení je ještě komplikovaná tím, že to situační testování nesměřovalo k pronajímateli, ale k tomu, kdo měl smlouvu o zprostředkování služeb. Čili zprostředkovateli služby. Občanský zákoník zprostředkovateli služby zapovídá, aby tomu, kdo ho pověřil zprostředkováním, předložil návrh, který on si zjevně nepřeje. Čili tím je to poněkud komplikované. Já tuto saturaci nemám na starosti, mohu říct tedy jen osobní názor, který bych shrnul do věty, že antidiskriminační zákon obsahuje kvadraturu kruhů, která říká, že samozřejmě nikdo není povinen byt pronajmout, ale antidiskriminační důvody samozřejmě nelze z ochrany veřejného pořádku prostě sdělovat. Takový je antidiskriminační zákon, takové je postavení, kterému se bráníme ve veřejném prostoru, proti diskriminaci určitých skupin. Jinak budu vaše námitky veřejné ochránkyni práv samozřejmě tlumočit. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Chce se pan zpravodaj Čunek vyjádřit? Nechce. Máme jediný návrh, a to je vzít na vědomí tuto zpráv. Po znělce o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Tlačítko ANO, kdo bere na vědomí. Tlačítko NE, kdo nebere na vědomí. Hlasování č. 20 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji vám, pane zástupce ombudsmanky. My se vystřídáme. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a na programu máme

50

4. Balíček opatření k energetické unii (evropský senátní tisk č. K 010/10, č. K 011/10) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 010/10, K 011/10 a K 010/10/01, K 011/10/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Zároveň ho tady vítám. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dnes se zabýváme tématem energetické unie, které je jednou ze strategických priorit současné Evropské komise, ke kterému Evropská komise vydala v únoru 2015 balíček dokumentů. Hlavní částí balíčku je sdělení k rámcové strategii, k vytvoření energetické unie. Spolu s tím Komise vydala také sdělení o dosažení 10procentního cíle propojení elektro-energetických soustav do roku 2020. Pozice vlády k oběma uvedeným sdělením byly schváleny VEU na vládní úrovni dne 16. března tohoto roku, přičemž pozici k energetické unii ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo společně s ministerstvem životního prostředí. Ve svém vystoupení bych se chtěl nejprve věnovat sdělení k vytvoření odolné energetické unie. V tomto sdělení Komise navrhuje komplexní přístup k energetice a provádění energetické politiky s ostatními politikami. Prioritou budou podle Komise nyní především energetická bezpečnost, založená na vzájemné solidaritě a důvěře, dokončení vnitřního trhu s energií, který má přinést volný pohyb energií napříč EU, energetická účinnost a přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Česká republika obecně podporuje budování odolné energetické unie a přístup Komise k tomuto konceptu. Aby došlo k naplnění dlouhodobých priorit EU i ČR, v oblasti energetiky, musí energetická unie podle názoru vlády splňovat následující podmínky. Energetická unie musí respektovat svobodu energetického mixu, zakotvenou v Lisabonské smlouvě, zohlednit dopady na ceny energií a konkurenceschopnost a měla by být realizována co nejefektivnějším využitím již přijatých politik a nástrojů. Podle mého názoru z ní musí aktivně profitovat hlavně koneční spotřebitelé energie. Jsem přesvědčen, že nejdůležitější prioritou energetické unie musí být fungující a propojený vnitřní trh s energií bez distorzí. ČR proto dlouhodobě podporuje bezodkladnou implementaci liberalizační legislativy napříč EU. Realizace energetické unie bude vyžadovat solidaritu mezi členskými státi, úzkou spolupráci a výměnu informací mezi státy, na úrovni regionální i celoevropské. Solidarita však musí být podpořena individuální odpovědností každého státu. Musíme zajistit diverzifikaci energetických zdrojů, dodavatelů i přepravních tras. Proto potřebujeme dostatečnou kapacitu a odolnost národní energetické infrastruktury. Z tohoto důvodu musíme mimo jiné urychleně modernizovat a posílit existující přenosové a přepravní sítě, a to přes hraniční i uvnitř jednotlivých států. Jejich rozvoj musí odrážet mimo jiné tempo rozvoje obnovitelných zdrojů s proměnlivou výrobou energie. V konceptu energetické unie bych přivítal patřičné uznání role jaderné energie. Jsem přesvědčen, že jaderná energetika má v evropském portfoliu

51

zdrojů své opodstatněné místo. Bez jaderné energetiky totiž řada členských států včetně České republiky nebude schopna naplňovat své závazky ve snižování emisí skleníkových plynů a zároveň garantovat svou energetickou bezpečnost. V této souvislosti je důležité uvést, že 3. června vláda schválila národní akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v České republice. Jak jsem již uvedl, téma energetické unie je strategickou agendou Evropské unie, proto se jím zabývala Evropská rada ve dnech 19. – 20. března 2015. Evropská rada ve svých závěrech podpořila záměr zřídit energetickou unii, akcentovala budování infrastruktury pro elektřinu a plyn, důslednou implementaci existující legislativy v oblasti energetiky a bezpečnost dodávek skrze budování robustních přenosových soustav. Zvýšení energetické účinnosti a nízkouhlíkové technologie. Díky spolupráci zemí V4 se podařilo do záměru prosadit také řešení cen energií pro průmysl a domácnosti. Závěry březnové rady k energetické unii ČR vítá a považuje je za dobrý základ pro další kroky a příspěvek k posílení energetické bezpečnosti. V návaznosti na závěry na březnový summit EU schválila Rada pro energetiku dne 8. června závěry k implementaci energetické unie, zaměřené na posílení role spotřebitelů a přilákání investic do energetiky. Na osvědčenou spolupráci v rámci skupiny států V4 bude navazovat i české předsednictví, které potrvá od července letošního roku do června 2016. Energetika a implementace energetické unie budou jedněmi z klíčových priorit našeho programu. V souvislosti s tématem evropské energetické politiky a energetické unie bych chtěl zmínit, že v rámci koncepčních dokumentů ČR potvrzuje plnění stanovených cílů v oblasti klimatu a energetiky do roku 2020 a 2030. Klíčovým strategickým dokumentem ČR pro další rozvoj v oblasti energetiky je aktualizace státní energetické koncepce, kterou vláda schválila 18. května. Nyní bych se stručně vyjádřil ke sdělení Komise pro dosažení 10procentního cíle propojení elektrických sítí. Sdělení hodnotí plnění cíle propojení elektrických sítí ve výši 10 procent instalovaného výkonu výroby v každém členském státě EU a uvádí opatření nezbytná pro jeho dosažení. Sdělení se rovněž věnuje financování investic do energetické infrastruktury. ČR sdělení podporuje, neboť lepší propojení sítí přispěje v dlouhodobém horizontu k vyšší efektivitě trhu, větší bezpečnosti, spolehlivosti a kvality dodávek elektřiny. Rád bych uvedl, že míra propojení ČR s okolními státy v současné době činí 17 % a přesahuje tak cíl 10 %. ČR však hodlá i nadále rozvíjet svoji energetickou infrastrukturu, v souladu s očekávanými potřebami vnitřního trhu. Závěrem bych rád ocenil dosavadní diskuse k tématu energetické unie, vedené na půdě Senátu, které potvrdily shodný pohled na koncept energetické unie a přinesly řadu cenných podnětů. Vítám, že usnesení výboru a podvýboru Senátu k dnes projednávaným sdělením jsou ve shodě s pozicí vlády, která bude, pevně doufám, rovněž podpořena usnesením pléna Senátu. Děkuji za vaši pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisky K 010/10/02 a K 011/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, jehož nyní

52

žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, senátorky a senátoři, já budu pokračovat vlastně v tom, co jsem začal, protože to patří do jednoho balíčku spolu s pařížským protokolem. Česká republika se v oblasti energetické politiky rozhoduje v návaznosti na jednání uvnitř Evropské unie, která v současné době směřuje k vytvoření energetické unie. Je to největší energetický projekt od dob společenství uhlí a oceli, jak řekl Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise, který je zodpovědný za energetickou unii, když v únoru tohoto roku představoval její návrh. Myšlenka o energetické unii je logickou reakcí na současné mezinárodní výzvy a na další vývoj odehrávající se na energetickém trhu EU. Samozřejmě k tomuto tématu proběhla řada různých slyšení, konferencí, kulatých stolů. Všude se zabývala způsoby, jak integrovat energetický trh EU a také, jak se věnovat případným vlivům, které potenciálně mohou tvarovat budoucnost energetické unie. Evropská unie se již dohodla na svých energetických a klimatických cílech do roku 2030. Tím nejen že vytvořila pevný základ pro budoucí orientaci jednotlivých členských států v oblasti energetické politiky, ale také se díky tomu poskytne s budoucí energetickou unií nezbytný rámec k předvídatelnějšímu prostředí pro energetické investice. Je opravdu zřejmé, že energetické politiky nemohou být prováděny v izolaci, neboť politická rozhodnutí jednotlivých členských států mají významný dopad i na státy ostatní. Například v podmínkách České republiky na německé energii je vliv na domácí energetický sektor, a co více, s konfliktem na Ukrajině získaly otázky, týkající se energetické bezpečnosti EU, ještě větší naléhavost. To znamená, nehovoříme jenom o elektrické energii, ale taky o dodávkách zemního plynu a ropy. Očekává se výměna názorů mezi podnikatelskou komunitou, občanskou společenství, zástupci médií, představitel vlád i EU, která má pomoci přispět k hledání konsensu ohledně budoucí energetické politiky v České republice, stejně jako v celé energetické unii EU. To jenom na okraj. Ještě takovou malou poznámku. Já když jsem byl právě na jednom z těch kulatých stolů, tak tam zaznělo z úst jednoho minoritního akcionáře, dokonce ČEZu… Říká: Víte, na té energetické politice by se neměli podílet jenom politikové, ale v podstatě i výrobci, ale i celá veřejnost, celá společnost. Říká: Pak teprve bychom možná všichni byli uspokojeni, protože samozřejmě to nejdůležitější, o tom, předpokládám, mluvil i pan ministr, je otázka, aby ta energie byla co nejlevnější. Právo členských zemí vybrat si vlastní skladbu energetického mixu je zakotveno v Lisabonské smlouvě. Do jaké míry omezují evropské cíle, které mají být dosaženy v roce 2030, a často protichůdné, národní energetické politiky rozhodnutí členských států. Jsou národní energetické politiky schopny čelit otázkám energetické bezpečnosti, cenové dostupnosti a udržitelnosti, a to vše hospodářským způsobem? To jsou všechno otázky, které teď v současné době vlastně hýbou celou Evropskou unií. Pokud by nedocházelo k migraci, tak otázka energetické unie by byla vlastně tím nejdůležitějším, čím se v současné době celá EU zabývá. Dynamický vývoj obnovitelných zdrojů a provázanost evropských energetických trhů mohou vést ke snížení velkoobchodních cen elektřiny a

53

následně k nízké výnosnosti investic v oblasti konvenčních zdrojů, tedy včetně plynu, uhlí a jádra. Zároveň je třeba připomenout, že podmínky pro zavedení obnovitelných zdrojů se napříč členskými státy různí. Jaká bude budoucnost konvenčních zdrojů v Evropě? Už nám to sdělil pan ministr. Samozřejmě, Česká republika, což všichni, jak tady sedíte, víme, se přiklonila většinově k tomu, že… Musím říct, že většinu energie by měla, nebo dejme tomu třetinu, vyrábět z jádra. A v podstatě v Evropě budeme možná jediní, kdo se k této energii přichýlil jako k nosné. Protože když jsme tady měli před 2 dny delegaci z Německa, já jsem to téma nahodil, už tady kýve předseda našeho výboru, pan Hampl, tak jsem jim vlastně nahrál na smeč, protože zbytek debaty už se jenom točil kolem jádra, protože ani německá strana samozřejmě není příliš nadšena tím, že chceme pokračovat ve výstavbě jaderných reaktorů, to už nemluvím samozřejmě o Rakousku. Ale to jenom jako na okraj. Jaká je budoucnost konvenčních zdrojů energie v Evropě? Čeho může EU dosáhnout prostřednictvím investic do propojených energetických sítí členských zemí a lze nalézt společnou řeč, diskusi ohledně cen pro koncové odběratele ohledně bezpečnosti dodávek? Co je zapotřebí udělat, aby v souvislosti s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů na trhu posílily domácí elektrické sítě i vnitřní propojenost členských států? To jsou všechno otázky, na které bude potřeba v brzké době odpovědět. Nedávné zkušenosti ukázaly, že některé členské státy jsou z důvodu své vysoké závislosti na dovozu energie náchylnější k vnějším šokům. Toto zjištění bylo nedávno přece potvrzeno plynovými zátěžemi, nebo zátěžovými testy, když to klidně tak řeknu, protože si vzpomínáte, co se začalo dít na Ukrajině. A samozřejmě, že my na to nemůžeme hledět, aniž bychom nebyli připraveni, co by se dělo, pokud by přestal téci plyn z Ruska. Musíme být zásobeni a nehledě na to hledat alternativní zdroje. A to samé může se stát i s dodávkami elektrické energie. Dá se proto říci, že energetická unie musí být připravena zmírnit jakékoli bezpečnostní hrozby, kterým čelí evropský energetický trh. Energetická unie však může mít různé formy. Jaká jsou očekávání České republiky, Německa, Polska či Evropské komise ohledně energetické unie, a do jaké míry jsou tato očekávání kompatibilní s probíhajícím tržním vývojem? Jak ovlivní klimatické energetické cíle Evropské unie, které mají být dosaženy do roku 2030? Je to energeticky bezpečné? Do jaké míry můžeme zůstat závislými na jednom dominantním zdroji, jmenovitě na ruském plynu? Jak by mohla energetická unie přispět k posílení energetické bezpečnosti EU v tomto kontextu? Tím vším se zabývala v současné době Rada, Komise, různé kulaté stoly atd. Byla vyslovena řada různých hypotéz. Já doufám, že forma energetické unie, kterou momentálně v EU členské státy připravují, bez ohledu na to, že bude rozdílná skladba energetického mixu a budou i rozdílné pohledy energetické i zeměpisné na energetickou výbavu, tak že nedojde k tomu, že by se v Evropě stal nějaký kolaps, nějaký black out. Já si přeji, aby opravdu k tomu nedošlo. A aby k tomu nedošlo, proto dalším cílem je právě tisk 11/10. To je dosažení cíle propojení elektrických sítí, těch 10 %. Zajištění vhodnost evropské elektro-rozvodné sítě pro rok 2020. A k tomu bych akorát řekl něco maličko, protože to už celé pan ministr vysvětlil, protože samozřejmě to kritérium je velmi důležité. Je to paušalizující kritérium, které nerespektuje reálné postavení země s ohledem na její sousedy. Dalším úskalím je to, že každý propojený systém může v případě jakékoli poruchy či narušení předávat tyto negativní vzruchy dalším partnerům a destabilizovat tak podstatně část větší propojené soustavy. 54

Na co narážím? To je třeba to, co jsem řekl, když jsme my měli tam tu německou stranu, že… Vy to taky znáte určitě všichni… Že v Německu je ústup od jaderné energie, že z větší části sever Německa vyrábí dnes elektrickou energii ve větrných elektrárnách. Jih, jako je Bavorsko, je opatřen soláry a bioplynovými stanicemi. A pokud začnou od Severního moře vát větry, a ty tam vanou skoro 30 dní do měsíce, tak se německou energetickou sítí řítí obrovské množství elektrické energie, které nejsme schopni naší přenosovou sítí zachytit, protože nemáme v pořádku transformátory, a dochází k značným přetokům, které mohou vyvrcholit klidně i tím zmiňovaným black outem. To když jsem tam se zmínil, samozřejmě to vyvolalo velmi bouřlivou reakci. Ale nicméně, vlády se snaží tento problém už odstranit, jak německá, tak česká. Ale to je jenom jeden malý příklad. Takových příkladů je samozřejmě celá řada. Proto nic jiného než to, že opravdu vítáme iniciativu Evropské unie ohledně propojení veškerých evropských energetických sítí, ale tady se nejedná, když o tom budu mluvit, jenom o elektrické energii, ale jedná se i o propojení sítí plynových a ropných. O tom se musím aspoň částečně zmínit, protože jsem byl i na jednom kulatém stolu, kde se probíralo i propojení jižní, kdy Česká republika v podstatě je připravena na to, kdyby došlo k nějakému kolapsu, že bychom mohli třeba odebírat plyn z této větve, ale má to momentálně jeden háček, že nemáme dokončeno propojení s Rakouskem. A já to klidně tady řekl, já jsem oslovil Maroše Šefčoviče, když jsem se ho ptal, jaký má názor na to, jestli náhodou, pokud by k tomu, já předpokládám, že dojde, došlo, aby rakouská strana nám tzv. nedělala potíže v souvislosti s jádrem, jestli mi rozumíte, co jsem teď tím chtěl říct. Tam nám chybí nějakých pár desítek kilometrů potrubí. Pokud se to podaří postavit, tak budeme plně propojeni i s tou jižní větví. Pro zajištění bezpečnosti dodávek to samozřejmě pro Českou republiku znamená hodně. Ale to jsem chtěl jenom jako oživení pozornosti. Já bych tímto ukončil. A teď bych se jenom věnoval svému usnesení, které jsme přijali na našem výboru. Je to usnesení K 010/10/02 a K 011/10/02 o materiálech, já to nebudu číst, to už jsme říkali. Přijímáme ke sdělení Evropského parlamentu, jmenovaných bodů… A doporučujeme Senátu s řadou doporučení, já bych vám jenom vypíchl zase 3 nejdůležitější z toho usnesení. Kdy Senát PČR se domnívá, že základem energetického mixu každého státu Evropské unie by měly být především stabilně fungující zdroje, přičemž jejich složení musí být předmětem svobodného rozhodnutí každého členského státu. Dále Senát PČR konstatuje, že s ohledem na vysokou závislost členských států na dovozech energie z třetích zemí a na jednom dominantním dodavateli ropy a plynu je zcela zásadní posílit energetickou bezpečnost EU, a tak v této souvislosti vyzdvihnout nutnost další diverzifikace dodávek energie. Ať už zdrojů, dodavatelů a přepravních tras. A dále podporuje vyšší propojení elektro-rozvodných sítí v EU a tento proces považuje za nezbytnou podmínku dokončení jednotného vnitřního energetického trhu EU, přičemž však zdůrazňuje, že členské státy musí mít možnost přijímat opatření, umožňující efektivní ochranu své rozvodné sítě před neplánovanými přetoky elektrické energie ze zahraničí. Tolik z našeho usnesení, které jsme přijali ve výboru VEU. Chtěl bych podotknout akorát, že naším materiálem, to, že to spolu souvisí, se zaobíraly už dříve zmíněné výbory VUZP a ten další výbor s jeho podvýborem pro energetiku. Pokud tedy budou chtít, mohu se samozřejmě tady ještě vyjádřit k tomu, co

55

jsem řekl, ale já jsem s těmi, kteří se tím zaobírali, hovořil, kdy řekli: Ano, my podporujeme všechno, co jste ve vašem výboru přijali. Takže tolik ode mě. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal VHZD. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Petr Bratský? Kývá, že ano. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji, dobrý den. Pan zpravodaj hovořil poměrně dlouho. Jeho zpravodajská zpráva byla taková i populárně naučná. Já jsem od výboru dostal stanovisko, že mám přečíst stanovisko podvýboru pro energetiku, který si výbor osvojil. Tak já vám v rychlosti přečtu, protože bohužel ho nedostáváte jako materiál na stůl, to stanovisko podvýboru, alespoň myslím, že se nemýlím. Tak já rychle ty body přečtu. Podvýbor pro dopravu a energetiku podporuje vytvoření takové energetické unie, která by zajistila bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii spotřebitelům v EU a v obecné rovině souhlasí s 5 základními pilíři, na kterých by energetická unie dle návrhu Komise měla stát. Za dále se domnívá, že základem energetického mixu každého státu EU by měly být především stabilně fungující zdroje, přičemž jejich složení musí být předmětem svobodného rozhodnutí každého členského státu. Konstatuje, že s ohledem na vysokou závislost členských států na dovozech energie ze třetích zemí a na jednom dominantním postaveném dodavateli ropy a plynu, nejmenujeme, je zcela zásadní posílit energetickou bezpečnost EU. V této souvislosti vyzdvihnu nutnost další diverzifikace dodávek energie, zdrojů, dodavatelů a přepravních tras. Dále zastáváme názor, že snižování závislosti na dovozech energetických surovin, např. prostřednictvím energetické účinnosti či využívání domácích energetických zdrojů, včetně využití obnovitelných zdrojů by mělo probíhat nákladově, efektivně tak, aby nebyla ohrožena konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Za páté - podporuje vyšší propojení elektrorozvodných sítí v EU a tento proces považuje za nezbytnou podmínku dokončení jednotného vnitřního energetické trhu EU, přičemž zdůrazňuje, že členské státy musí mít možnost přijímat opatření umožňující efektivní ochranu své rozvodné sítě před neplánovanými přetoky elektrické energie ze zahraničí. Opět nejmenujeme zemi, která nás takto ohrožuje. Za šesté - podtrhuje zcela zásadní význam podpory výzkumných a inovačních programů v oblasti energetiky, neboť nové technologie, jako např. ukládání energie, čistá fosilní paliva, nová generace obnovitelných zdrojů a další výzkum v oblasti jaderné energetiky, inteligentních sítí nebo energetické účinnosti mohou v budoucnosti zásadně přispět k energetické bezpečnosti. Podvýbor je přesvědčen, ve shodě s pozicí vlády ČR, že přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí probíhat na základě opatření, založených na tržních mechanismech, nákladové efektivitě a technologické neutralitě a dodává, že Senát ČR dlouhodobě podporuje jadernou energetiku, jako nízkoemisní zdroje energie významné pro naplnění evropských dekarbonizačních závazků. Podvýbor doporučuje postoupit dokumenty k projednání plénu Senátu ČR. Tolik za podvýbor energetiky, s kterým se ztotožnil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

56

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Láska: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Projekt energetické unie je velmi ambiciózní plán, který si zaslouží naši podporu. O tom není diskuse. Zároveň tu bylo řečeno plno věcí, s kterými nelze nic souhlasit. Já jsem si vzal slovo, protože bych chtěl polemizovat s jedinou věcí, a to je role jaderné energetiky v celém plánu a postoji Česka. Bylo tu řečeno, panem ministrem, že jaderná energie je významná součást našeho plánu. V usnesení, které jsme tu slyšeli, je zopakovaná dlouhodobá podpora Senátu jaderné energii. Já bych v tom neviděl až tak jednoznačně – a dovolte mi říct pár faktorů, pár argumentů, které tak jednoznačně vyjádřené podpoře nenahrávají. Řada států EU se z důvodů ryze politických, rozhodla od jaderné energie ustupovat. Reaguje tím prostě na odezvu svých občanů, vyhodnotila svoji situaci a je to rozhodnutí ryze politické. Na nás dopadá v tom smyslu, že si musíme položit otázku, jestli ČR při své síle, jak ekonomické, tak energetické, si může vůbec dovolit odlišnou strategii, než zaujímá zbytek Evropy a než zaujímá její největší soused. Důvod k zpochybnění jaderné energie je i ekonomický. Ona je to energie, která je velmi, velmi drahá. Řada nezrealizovaných, nedostavěných, předražených projektů ukazuje, že je to ekonomicky náročný způsob a drahý způsob získávání energie. V poslední době lze připomenout třeba projekt ve Francii, ve Flamanville, který je značně opožděný, značně zdražený a je to jeden z faktorů, proč i Francie, coby lídr a jaderné energie plánuje v nejbližších deseti letech snížit podíl jaderné energie na své výrobě ze 75 na 50 %. Byť se tu bavíme v kontextu Evropy, tak mi dovolte také připomenout jedno velké riziko v kontextu světovém, a to je riziko bezpečnostní. Kde, když se podíváte na mapu zemí, které zvažují nebo plánují výstavbu jaderných reaktorů, tak jsou to země, kde bychom si prostě jadernou energii příliš nepřáli. Jsou to země, jejichž bezpečnostní situace je velmi na vážkách, velmi riskantní. Byť je to od nás daleko, tak výstavba jaderné energie a rozvoj jaderné energie právě v těchto zemích může být ve finále rizikem i pro nás, pro celý svět. Naopak, co je argument, který je České republice blízký, je těžba uranu a zejména úložiště jaderného odpadu, které bude velmi rezonovat mezi obyvateli ČR a to ať z pohledu dlouhodobých úložišť, tak vlastně z pohledu definitivního řešení úložiště jaderného odpadu, které pokud se nepletu, tak odpověď na to, jak zcela definitivně a na věky řešit úložiště jaderného odpadu, vyřešená není. Odpověď na tuto otázku není dána, proto je pro mne na zváženou, zda vidět budoucnost v něčem, kde neumíme odpovědět na všechny řešení, na všechny otázky, které jsou s tím spojené. Všechny tyto faktory pravděpodobně způsobují to, že jaderná energie jako taková je celosvětově na ústupu. V současné době tuším na nějakých 11 %. Vrátíme se ještě zpátky do prostředí ČR, tak samozřejmě nelze nepředjímat argument, že energetický trh v ČR byl významně deformován nezvládnutou podporu obnovitelných zdrojů. To je pravda, to nelze nijak zpochybňovat, s tím se musíme nějak poprat. Na druhou stranu už nezaznívá argument, že jaderná energie je daleko větším příjemcem dotací než všechny obnovitelné zdroje dohromady. Pokud můžu zacitovat nějaká čísla; a není to jenom prostřednictvím ČR, ale

57

prostřednictvím EU jako takové, tak ze zprávy Evropské komise z roku 2011 vyplývá, že všech 27 států EU dotovalo obnovitelné zdroje 30 miliardami, jaderné 35 miliardami a fosilní 26 miliardami. Takže neopomínejme ani argument, že jaderná energie opravdu stojí hodně a stát bude. A zatímco současné vědecké poznání napovídá tomu, že v blízké době obnovitelné zdroje se zcela obejdou bez dotací, tak jaderná energie nikoli. Ta prostě dotace bude potřebovat i do budoucna. Já se nepovažuji za nějakého dogmatika nebo fanatika v této oblasti. Já nevolám po tom, abychom hned uzavřeli Temelín. Já si dokážu dokonce představit, že bude potřeba proto, aby se česká přenosová soustava připravila na moderní zdroje a na obnovitelné zdroje, takže třeba bude potřeba prodloužit i životnost Dukovan. To prostě musíme uvažovat pragmaticky. Ale za mě je jaderná energie určité přechodné řešení. Něco, co musíme akceptovat, ale rozhodně bych v jaderné energii neviděl naši budoucnost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych jenom chtěl reagovat nebo navázat na to, co tady říkal pan kolega senátor Láska. S většinou, toho, co říkal, souhlasím hodně a se zbytkem souhlasím aspoň trochu. Ale přesto bych se chtěl navrženého usnesení trochu zastat. Já jsem pro něj v evropském výboru hlasoval a jde skutečně o to, že evropský výbor, potažmo Senát, přikloní-li se k této formulaci, tak prostě poukazuje na svoje dosavadní stanovisko. V tom smyslu, že jaderná energie je jeden ze zdrojů, který může pomoci s dekarbonizačními závazky. Tam, prosím pěkně, poukazuji na konkrétní formulaci, která tam je. Jinak to, že v této věci je poměrně razantní vývoj, že si myslím, že Německo, pokud se mu ten velmi odvážný, ambiciózní experiment, do kterého vlastně teď vstupuje, teď někdy v těchto dnech se má uzavírat jedna z těch prvních velkých jaderných elektráren. Pokud se mu povede, tak to bude neuvěřitelný tahoun energetického sektoru vůbec, v Evropě určitě, nejspíš ve světě. Takže se určitě něco stane. Ale prosté konstatování, že tento Senát po řadu let vidí jadernou energetiku jako tu, která by s dekarbonizačními cíli mohla pomoci, to si myslím, že je prostý fakt. Také bych si dovolil přece jen mírně poukázat na to, že my trochu máme sklon a já mu rozumím, dívat se na obnovitelné zdroje energie jako na něco, co je ve svých počátcích a čekáme od jeho vývoje velké pokroky. Myslím, že zcela právem. Tam se stanou velké věci. Ale v principu se to samé může stát s jadernou energetikou. My bychom se na ni neměli úplně dívat jenom tím prizmatem 50. let. Snaha o nějakou termojadernou fúzi běží hodně dlouho, zatím se to nějak ne a ne přiblížit. Ale samozřejmě, kdyby se to přiblížilo, tak je potom jaderná energetika zcela úplně o něčem jiném. Takže to jenom na jisté vysvětlení formulace a myslím si, že přiklonění se k té formulaci, tak jak je navržena, rozhodně neznamená nebo já to tak nevnímám, jako nějaký bianco šek na budování dalších bloků Temelína nebo Dukovan.

58

Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom krátká reakce na pana kolegu Lásku. Ta situace ohledně energetické bezpečnosti ČR je komplikovaná nejen z hlediska, řekněme, nějaké bezpečnosti ohledně možného dovozu či vývozu, ale obecně i z hlediska dostatečnosti množství této energie. A co se týká jaderné elektrárny Dukovany, která dneska vlastně dodává zhruba nějakých necelých 20 % naší potřeby, tak ta její životnost v podstatě skončila a už dochází k jejímu prodlužování životnosti do roku 2025, případně do roku 2035. To znamená, není to tak, že bychom v nějaké té budoucnosti desítek let, byli energeticky zabezpečeni, a to přesto, že dneska jsme poměrně významným vývozcem elektrické energie. Ohledně předpokladů toho, jak technologický pokrok v oblasti energetických zdrojů, zejména z obnovitelných zdrojů energie, bude dál pokračovat, bych také si dovolil vyzvat určité obezřetnosti, protože zhruba v roce 1940, myslím to bylo osm, se předpokládalo po té, co byla spuštěna první jaderná elektrárna, která fungovala na principu štěpení jádra těžkých prvků, že to nebude dlouho trvat a podaří se nám i připravit termonukleární fúzi, o které mluvil pan rektor Hampl. Je rok 2015 a termonukleární fúze nikde, což je docela překvapující. Můžeme si říkat, čím to asi bude, možná proto, že stále jsou nějaké fúzijní zdroje a intenzita výzkumu není taková, jaká by mohla být. Ale tak to zkrátka je a takoví lidé jsme. A tady jenom takovou malou odbočku mimochodem využívání sluníčka, tu je využívání také jaderné energie, která vzniká termonukleární fúzí, ale na slunci, kde nám výbuchy tím provázené nevadí. Takže v tomto směru je optimismus, který vychází z toho, že za chvilku budeme schopni svoji spotřebu pokrýt z obnovitelných zdrojů energie, bych velmi mírnil, nehledě na to, že ČR zrovna svojí polohou a řekněme i nějakým geografickým uspořádáním není optimálním územím pro využití, z hlediska, já nevím, energie slunce. Trošku lepší je to v případě energie větru, tam ale paradoxně opět narážíme, řekněme na určité potom poškození té krajiny, z hlediska, řekněme nějakého krajinného rázu a dalších věcí. A je otázkou, zda některé průvodní jevy, které souvisí s fungováním větrných elektráren, se v nějaké době neukáží jako docela významně škodlivé. A je to také, řekněme součást určitých studií. Potom existují různé výpočty, které ukazují, že instalací obrovského množství těchto větrných elektráren bychom nepokryli ani, řekněme ani 10 % naší celkové spotřeby. Z tohoto hlediska já musím říci, že se dívám na postup vlády jako na postup realistický, na postup, který v této době není ani nijak přehnaný a řekl bych, že i z hlediska americké bezpečnosti je uvážlivý, neboť to, co má jaderná energetika oproti jiné energetice. Jako jednoznačnou výhodou je, že tady se zásoby toho paliva můžeme nahromadit na poměrně velkou dobu dopředu a tím myslím roky, možná i desítky let a tím pádem do určité míry si nezávislost zajistit. Nehledě na to, a to prosím vás, nijak nepřivolávám. To zdůrazňuji, že kdyby bylo nejhůř, tak my i zdroje pro palivo, pro jaderné elektrárny na svém území máme. Ale jako

59

samozřejmě nikdo nechce dneska, aby byly jakkoliv těženy, protože je to věc, která by znamenala naprosto zásadní zásahy do území ČR. Proto říkám, že to říkám vyloženě jako věc, kdyby došlo k nějaké světové katastrofě, nebo něco takového. Takže tak to dneska je, takhle bych byl rád, kdybychom se na to podívali, a v tomto si myslím, že přístup vlády je celkem uvážlivý a vyvážený. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové. To, co zaznělo, určitě bylo nesmírně důležité a zajímavé. Já mám jenom otázku a nějaké doplnění. Tak pan předseda výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj, životní prostředí, hovořil o roli jaderné energetiky. Myslím, že poměrně realisticky. Nicméně, on hovoří o tom, že my máme na našem území zdroje, to znamená suroviny. Ano, zdroje máme, ale ty zdroje, které máme, jsou na hranici rentability, a to vůbec nebyly hodnoceny externality, tzn., jaké jsou důsledky těžby a veškeré náklady s ní. Ale teď to podstatné. To je všechno, co máme. My nemáme to, jak je přepracovat a my také nebudeme vyrábět žádná zařízení, která se týkají nových bloků jaderných elektráren. Tohle všechno, sice některé závody jsou na našem území, ale patří do ruských rukou. A to je potřeba říci naprosto jasně a naprosto zřetelně. Jádro dneska neznamená naši soběstačnost a bezpečnost. Myslím si, že to hodně lidí neví, protože jsem se setkala i v konzultaci se senátory a senátorkami s tím, že tuto informaci neměli k dispozici. Musím říci, že i představitelé Ministerstva průmyslu a obchodu ČR tuto informaci teď nedávno na veřejném slyšení, která se týkala limitu těžby hnědého uhlí, kde samozřejmě byla probíraná i otázka celkové energetické koncepce, tak tam tohle jednoznačně zaznělo. Je potřeba si uvědomit, že možná jsme měli v minulosti jakousi hrdost, že jsme vyráběli velké turbíny, ale dneska nám to už nepatří. A je to v rukou ruského kapitálu, který nás takto může velmi silně ovlivnit. To je první doplnění jenom informace, která tu zazněla jenom z části. Těžba, to otevírání těžby znamená obrovské externí náklady, ohrožení životního prostředí, a musím říci, že byla ukončena před několika desítkami let. Nebylo to náhodou a rozhodnutí bylo naprosto oprávněné. A byly tady i návrhy pana ministra, že by se u nás takový závod na přepracování jaderného paliva mohl objevit. To zaznělo, to je tak dva měsíce. Ale myslím si, že pan ministr po té, co dostal všechny informace, které měl dostat, nebo které potřeboval, od toho ustoupil, aspoň tak na veřejnosti informace zazněla. Takže je třeba vždycky zvažovat všechny souvislosti v kontextu. A teď tedy mám otázku. A ta otázka se týká tzv. pentalateral fóra, které vzniklo v roce 2007, a které sdružuje země, jež mají snahu jít směrem k plné integraci trhu elektřiny a mají maximální zájem uplatnit obnovitelné zdroje, o kterých tady bylo již hovořeno a to rychleji, než je celkový postoj všech států EU. Měla jsem možnost teď být na velkém semináři v Poslanecké sněmovně, který se týkal právě Pařížské úmluvy. Nedávno – minulý týden tady byla velká konference, kterou pořádalo ministerstvo životního prostředí, a všude zaznívá to, co mě až překvapilo, že skutečně dochází k obrovskému posunu a změnám, protože je jednoznačně

60

deklarováno: musíme mít bezuhlíkové technologie a na to budou koncentrovány všechny dotace a zaměří se všechny inovace. A já mám jenom trošku obavu, aby nám neujel ten vlak a abychom my nebudovali ty věci, které jsou jistě určitou jistotou, protože víme, ano, ono to kdysi fungovalo, ale celý zbytek Evropy šel zcela jiným směrem, a právě totiž inovací, které nám tolik chybějí a které mohou mít vysokou přidanou hodnotu, tak do těch my vlastně vůbec neinvestujeme nebo se na ně nesoustředíme. Mám ještě tuto otázku. Ptám se, je tu sousední stát, a to je Spolková republika Německo. Tato Spolková republika Německo, jak už jsme slyšeli od mých předřečníků, jde úplně jiným směrem. A naše energetika s ní nebude kompatibilní, ona možná bude kompatibilní s V4. Je tedy otázka, jestli chceme zůstat v druhé řadě nebo chceme být mezi těmi premianty. Já si skutečně tuto otázku kladu a nemám na ni odpověď, ale raději bych byla tam, kde se jde dopředu. Česká republika byla historicky tím lídrem. A ne, že pořád těžíme uhlí, to je ještě další otázka. My dneska podporujeme kotlíky. Kotlíky podporujeme na pevná paliva a víme, že právě bezuhlíkové technologie mohou být strašným problémem pro toho, kdo si dneska kupuje uhlí, protože ono se může výrazně zdražovat. Upozorňují na to všechny studie, které jsem teď měla možnost sledovat, studovat, seznámit se s nimi. Mám tady otázku, jestli je Česká republika členem nebo se chce stát členem pentalaterárního fóra, jestli má o to zájem a do jaké míry se chce zajímat o strategii, která dneska v Evropě, já bych řekla, "zvoní". Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pan ministr by potřeboval být ve Sněmovně, ale musí reagovat na to, co tady bylo vystoupeno. Především bych chtěl ocenit usnesení výboru i podvýboru, která jdou velmi podobným směrem, jako je pozice ministerstva průmyslu a obchodu a obecně vlády České republiky. Chtěl bych také zdůraznit to, co tady bylo diskutováno z hlediska energetické bezpečnosti. Česká republika i před vznikem energetické unie udělala hodně pro to, aby tato země byla z hlediska dodávek energií bezpečná. V 90. letech byl postaven alternativní ropovod do Ingolstadtu a my dneska jsme schopni veškerou ropu importovat z Ingolstadtu, fakticky pak z přístavu Terst, touto cestou dostáváme jednu třetinu surové ropy z Ázerbájdžánu a jsme touto cestou schopni dostat i ruskou ropu, která by se musela vozit v tom případě loděmi, kdyby došlo k úplnému uzavření ropovodu Družba přes Ukrajinu. Z hlediska plynu je situace také příznivá, protože vedle plynovodu skrze Ukrajinu máme napojení na tzv. Norstream, a následuje plynovod Opal a Gazela, kterými jsme schopni také dostat veškerou spotřebu, nemluvě o tom, že vedle diverzifikace cest máme i diverzifikaci zdrojů, třetina plynu je kontraktována v Norsku a v poslední době se stále více používají spotové trhy, protože to je ekonomicky výhodnější. Ano, bavíme se o tom, že by se měl postavit plynovod Stork 2, zajistit tuto nezávislost ještě více, tj. propojení na terminál zkapalněného plynu, který se dokončuje v polském Swinoujscie. Podotýkám, že tady ovšem vzniká jeden problém. Pokud má země jenom jeden plynovod, tak je zcela logické postavit druhý, aby nebyla závislá na jedné trase. Pokud má ovšem dva, tak začíná být

61

otázkou, jestli náhodou to není příliš drahé, protože ten, kdo to zaplatí, tam jsou jenom tři kandidáti. Buď dá něco Evropská unie, my chceme, aby něco dala ve výši 10 %, 15 %. A o zbytek se musí podělit tranzit a spotřebitelé. Čili ona ta bezpečnost také není zadarmo. A ještě více to eskaluje v případě plynovodu; jeden z projektů 50 km plynovodu z Moravy do Rakouska, což vypadá jako dobrý nápad propojit se na Baumgarten, do té doby, než zjistíte, že alternativou je, že uděláme dohodu se Slováky, protože tam tato propojení existují a je to jenom o tom dostat přístup do sítě v případě nějaké krizové situace, protože tam už propojení existuje. Obecně si myslím, že to druhé je lepší nápad. V případě elektřiny, elektrických sítí. Chtěl bych říci, že ano, budují se transformátory, protože pro nás pro Českou republiku energii vedeme, jak už tady také bylo řečeno. Produkce obnovitelných zdrojů je především na Baltském moři, Severním moři, spotřeba je v Bavorsku, a zafouká vítr na severu a pro Českou republiku to znamená riziko blackoutu, protože spotřeba je v Bavorsku, nekontrolovaně to teče přes Spolkovou republiku Německo. A ti samí, co chtějí zelené energie, tak už si nechtějí připustit, že je třeba také vybudovat vysokonapěťová spojení, která už v Německu mohla dávno stát, ale nestojí, protože zase naráží na odpor místních skupin, kterým se nelíbí, že budou mít blízko vysoké napětí. Chybí tam trochu pochopení, že nemůžeme mít úplně všechno najednou. Česká republika dostaví transformátory někdy během roku 2016 a tím budeme zbaveni největšího rizika. Chtěl bych rovněž podpořit názor, který tady zazněl, že pokud postavíme jaderné elektrárny, tak je to nejbezpečnější zdroj, jaký máme, protože pokud má někdo jadernou elektrárnu a má jaderné inženýry, kteří jsou schopni je obsluhovat a má nějakou zásobu jaderného paliva, tak může být na dlouhá léta nezávislý na jakýchkoliv dovozech, protože imputy do jaderné elektrárny jsou objemově poměrně malé, a je jedno, kdo to vyrobil, je jedno, kdo dodal palivo, protože konec konců i v Temelíně se prokázalo, že Temelín může fungovat na palivo firmy Westinghouse, ale může fungovat také na palivo ruské firmy Tvel. Obojí už se stalo velmi prakticky. Co se týče toho tady zmíněného, uchovat Dukovany. To znamená velmi jednoduchou věc. Když to dobře dopadne, bloky v Dukovanech budou každý fungovat 50 let. To znamená, že bloky v Dukovanech v lepším případě budou odstavovány mezi lety 2035 až 2037, 50 let poté, co byly spuštěny. To, co bychom potřebovali, to, co je nyní prioritou Státní jaderné koncepce, je postavit minimálně jeden větší blok v Dukovanech, tak aby po roce 2037 Dukovany nepřestaly být jadernou elektrárnou, už jenom proto, že tam mají vybudovanou infrastrukturu, sítě vysokého napětí, přečerpávací elektrárnu a zejména pak občané v okolí jsou zvyklí na činnost jaderné elektrárny. Co se týče těžby uranu. Těžba uranu v České republice nebyla zastavena, v ČR dosud pokračuje těžba uranu hornickým způsobem, ale skončí v roce 2017 Dolní Rožince jako poslední důl a 800 horníků bude propuštěno. Těžba uranu chemickým způsobem již skončila někdy v roce 1992, odstraňování následků bude pokračovat ještě do roku 2040. Skutečně to, že těžíme uran, je hodně irelevantní z hlediska bezpečnosti, protože my sice můžeme vyrobit ten slavný žlutý koláč, ale je pouze několik zemí světa, které jsou schopny provádět obohacování, to my nejsme schopni dělat, nebudeme schopni dělat, a my musíme potom na základě mezinárodních dohod dostat obohacený uran. Byla tady myšlenka stavby fabriky na kompletaci, tj. na konečnou fázi, což je v podstatě sofistikovaná strojírenská výroba. Musím ovšem přiznat, že není pro to politická vůle. Proto i studie, zabývající se touto otázkou, byly zastaveny. 62

Osobně si myslím, že toto je škoda, ale respektuji většinovou politickou vůli.

Kromě nějakých bezpečnostních obav musím říci, že tam je ještě jedna velmi praktická námitka – aby to mohlo efektivně fungovat, museli bychom získat spolupráci dalších zemí, které provozují jaderné elektrárny podobného typu, tj. Slovenska, Maďarska a Finska, a je docela velmi obtížné dosáhnout tohoto sjednocení, aby všichni odebírali palivo závodu v České republice. Bylo tady také zmíněno, že jsme tady sami vůči velkému sousedovi, který se rozhodl, že půjde nějakou jinou cestou, že všechno má být obnovitelné zdroje a ještě zavře všechny jaderné elektrárny do roku 2022. Nedávno se mi bavorská ministryně chlubila, že přeplňují své cíle, že měli závazek zavřít jadernou elektrárnu v Bavorsku do konce tohoto roku a že už ji zavřou do konce školního roku. Otázkou je, k čemu to všechno povede, protože v tuto chvíli oni dosahují to, že v Německu je elektřina tím, že velké firmy nemohou samy od sebe vypnout zdroje např. paroplynovou elektrárnu, oni si musí napsat supliku na úřad, když jim úřad povolí, tak ji vypnou. Výsledkem toho je, že tyto firmy přestávají být konkurenceschopné. Firma E.ON reaguje rozdělením na dvě části. Jedna, kde jsou ty staré nepopulární ošklivé zdroje, a druhá, kde jsou všechny ty moderní obnovitelné sítě, to, co musí fungovat. Proč to dělají? Protože jsou si vědomy toho, že nechtějí úplně zničit hodnotu akcií, takže pokud dojde na nejhorší, zbankrotuje ta část, kde jsou ošklivé klasické zdroje a ta druhá část bude fungovat nadále. Je rovněž pravda, že se často argumentuje tím, že jaderná energetika má mít uzavřený cyklus, máme mít vyřešeno úložiště jaderného odpadu. A s tím se dá než souhlasit. Zároveň musím říci, že různí aktivisté s námi hrají hru - Hlava XXII se to jmenuje. Ano, je třeba mít úložiště, ale jakmile je pokus jakékoliv úložiště postavit, tak se objeví spousta námitek, jak je to nebezpečné. Osobně si myslím, že je to nezodpovědné, protože co je alternativou, že se nepostaví úložiště, jako to reálně hrozí v Německu, že na sedmnácti přechodných úložištích vedle jaderných elektráren bude palivo skladováno s daleko menší ochranou, ať už před havárií letadla, teroristickým útokem, než by to bylo v definitivním hlubinném úložišti. To bude čistý výsledek, pokud uspějeme. Já pevně doufám, že se zdá, že v ČR je několik lokalit, která jsou připravena uvažovat o geologickém průzkumu, který je předpokladem pro to, abychom se dopracovali, že někdy v roce 2045 se to začne stavět a v roce 2055 se to postaví a pak budeme mít uzavřený cyklus. Ano, Německo nechce provozovat jaderné elektrárny, chce mít všechno na obnovitelných zdrojích. Ale je stále velké množství zemí, které chtějí provozovat jadernou energetiku. V Evropské unii je to především Spojené království, které má nový projekt jaderné elektrárny Hinkley Point. Je to Francie, která pouze snižuje svůj podíl jaderné energetiky na energetickém mixu. Je to samozřejmě Slovensko, je to Maďarsko, které chce stavět novou jadernou elektrárnu. Ale jadernou elektrárnu chce stavět i Polsko, protože Polsko neví, kam se vrtnout v energetice, protože je stále velmi závislé na těžbě černého uhlí. Chtěl bych podotknout, že v Německu samotném výsledkem této politiky EnergieWende a zavírání jaderných elektráren je nárůst spotřeby černého uhlí, hnědého uhlí, výroby v klasických elektrárnách a dokonce i emisí C02. Je nám ovšem sdělováno, že to je pouze dočasný vývoj a v budoucnu to všechno bude pěkné. Možná, že se to podaří vyřešit, jistotu nemáme, ale nemáme ani jistotu, jestli budou ochotni kývnout na některé megaprojekty. V Bavorsku jsem se na to 63

ptal, protože jeden z projektů, který je báječný, který by to pomohl řešit – máme jednu přehradu na Dunaji a máme Lipno. Kdyby se to propojilo, vznikne z toho výborný systém, přečerpávací elektrárna, asi 50 km nějakých rour, 1 000 MW. Ale chceme dostat saunu a floru z povodí Dunaje do Vltavy? Já nevím, odpověď jsem nedostal. Nějaká alternativní řešení sice existují, ale není úplně zřejmé, zdali budou úspěšně realizována. Co se týče oné pentolaterární skupiny, pokud vím, Česká republika nemá ambici se připojit k tomuto uskupení. Doufám, že jsem reagoval na všechno důležité. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje Petra Bratského, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Nyní bych požádal pana zpravodaje. Senátor Antonín Maštalíř: Pane místopředsedo, já jsem samozřejmě pozorně poslouchal pana ministra, díval jsem se na paní senátorku Seitlovou i na pana senátora Lásku, kteří, jak to tak cítím, jsou proti jaderné energii. Ale myslím si, že jak to tady zaznělo, je to svobodná volba energetického mixu a nám v současné době ne, že nezbývá něco, ale vy jste chtěla vědět, že jsme důkladně neřekli podíly této energie. Víme, že zhruba jedna třetina je z jádra, jedna třetina je z tepelných elektráren, a zatím ani jeden druh energií v naší republice není nahraditelný, na rozdíl třeba od Německa, kde opravdu větrná energie dneska umí vyrobit. Já jsem to tak cítil, možná jste to tak neříkala, ale to je jedno. Myslím si, že pan ministr, v podstatě na všechny dotazy, které zde zazněly, odpověděl. A chtěl bych jenom konstatovat, že v diskusi vystoupili čtyři senátorky a senátoři, z čehož děkuji tady panu senátorovi Vystrčilovi za to, jak vystoupil, protože vlastně podpořil to, co jsem já řekl a co řekl následně i pan ministr, jakým směrem se bude ubírat politika energetického mixu v naší republice na určitou dobu let, a ona potom se samozřejmě bude měnit, tak jak to tady z vašich zpráv zaznělo. Třeba nebude uran, třeba nebude to nebo ono, my nevíme, z čeho se energie může vyrábět třeba v roce 2050, 2060, 2070. Ale je nějaká koncepce, ke které se Česká republika přihlásila. A já jsem tam řekl, pokud jste mě poslouchali, že na jednom z kulatých stolů zaznělo, že vláda možná měla více dbát na stanoviska odborníků, ale i laické veřejnosti. Myslím si, že debat a diskusí k této problematice bylo hodně. Sám jsem se zúčastnil hodně kulatých stolů. A takové připomínky, jako vy jste tady měli, tam samozřejmě zaznívaly, a na ty pak patřičně odpovídali jednotliví odborníci, kteří byli buď z uhelné oblasti nebo z jaderné nebo větrné apod., a každý samozřejmě hájil svoje. Ale chtěl bych to ukončit s tím, že v našem výboru jsme přijali usnesení, s jehož hlavními body jsem vás seznámil. A závěrem tohoto usnesení je, že bychom chtěli, abychom ho dneska přijali a schválili, aby ho posléze předseda Senátu postoupil dále, abychom ho mohli poslat i Evropské komisi. Tolik ode mne, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Antonín Maštalíř. V sále je v tuto chvíli přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

64

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. A nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 5. Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 25. - 26. června 2015 (senátní tisk č. 83) Informaci jste obdrželi jako senátní tisk číslo 83. S jeho obsahem nás seznámí pan ministr Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane ministře. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi stručně shrnout agendu Evropské rady, která proběhne 25. a 26. června. A nastínit pozici, již bude Česká republika zastávat. Evropská rada se bude zabývat poměrně širokým spektrem témat, problematikou migrace, bezpečnostními otázkami, hospodářskými otázkami a také vztahem Spojeného království a Evropské unie. Nejprve k migraci. Evropská rada se k tématu vrátí a zhodnotí, jak jsou implementována opatření, která přijala na svém mimořádném zasedání v dubnu. Diskutovat se bude především o opatřeních podporujících solidaritu mezi členskými státi, o návratové politice a o spolupráci se třetími zeměmi. Krom závěrů Evropské rady z dubna bude podkladem pro diskusi také evropský program pro migraci předložený v květnu Evropskou komisí. V diskusi se Evropská rada nepochybně dotkne také konkrétních na evropský program pro migraci navazujících návrhů Komise, zejména návrhů na spuštění nouzového relokačního systému a doporučení k přesídlovacímu mechanismu. Vláda v souvislosti s migrační krizí ve Středomoří zdůrazňuje především nutnost přijmout systémová opatření, která důsledně zasáhnou proti organizátorům nelegální migrace, především proti převaděčům a obchodníkům s lidmi, která budou dlouhodobě napomáhat stabilizaci situace ve zdrojových a tranzitních zemích migrace. Vláda podporuje efektivnější návratovou politiku i realizací s ní souvisejících praktických programů pro osoby, které se v Evropské unii nekvalifikují pro mezinárodní ochranu. To zahrnuje také silnější roli agentury Frontex v této oblasti. Vláda je i nadále přesvědčena, že společný migrační a azylový systém může fungovat pouze v případě, že bude založen na vyvážení principů solidarity a odpovědnosti. Tento přístup znamená, že se všechny členské státy adekvátně zapojí do sdílení břemene a současně budou všechny státy dodržovat pravidla, na nichž systém stojí. Dlouhodobě se vláda vymezuje proti zavedení povinného mechanismu přerozdělování migrantů, tzv. kvót, přesídlovací či relokační mechanismy by měly zůstat na dobrovolné bázi, neboť představují pouze sekundární nástroj, který koncepčně neřeší příčiny a kořeny migračních tlaků.

65

Vláda si je současně vědoma své spoluodpovědnosti, a je proto připravena se i nadále zapojovat na dobrovolné bázi do realizace solidárních opatření na evropské úrovni. Bude také pokračovat v provádění svých vlastních projektů, které napomáhají řešení aktuální migrační situace. Tato situace se každým dnem dynamicky vyvíjí, to platí o vývoji pozic členských států. Zatím tak není zcela jasné, jaký výsledek Evropská rada v této oblasti přinese. Vláda svou pozici srozumitelně a konzistentně prosazuje, současně ji intenzivně koordinuje se státy Visegrádské čtyřky. O společné pozici V4 k migraci bude pan předseda vlády opětovně jednat na pátečním summitu lídrů V4 v Bratislavě. Evropská rada se bude dále zabývat tématem společné bezpečnostní a obranné politiky. Diskutovat bude především o přípravě revize evropské bezpečnostní strategie. Nová strategie by měla reagovat na změny v bezpečnostním prostředí v posledních letech. Strategie musí být komplexní a při zachování geografické vyváženosti reflektovat aktuální bezpečnostní hrozby tak, aby na ně Evropská unie byla schopna včas a účinně reagovat. Vláda dále prosazuje, aby se Evropská rada zabývala schopnostmi Evropské unie na poli bezpečnosti, především komplexním přístupem k řešení krizí, nasaditelností EU Battlegroups, spoluprací EU a NATO a nastavením vhodného prostředí pro evropský obranný průmysl. Evropská rada se bude zabývat také vnitřní bezpečností a zhodnotí opatření přijatá v tomto roce v rámci boje proti terorismu. Dalším tématem na programu Evropské rady jsou hospodářské otázky. Evropská rada zhodnotí současný stav vyjednávání dohody o transatlantickém obchodním a investičním partnerství, pravděpodobně ve svých závěrech uvítá rychlé schválení nařízení o evropském fondu pro strategické investice a vyzve k zahájení jeho činnosti a schvalování prvních projektů. Vláda České republiky jednání komplexní a ambiciózní dohody s USA podporuje a vítá rychlé uzavření jednání o evropském fondu pro strategické investice. Evropská rada se vyjádří také k digitální agendě, ta je určena zejména strategií pro jednotný digitální trh v Evropě, kterou v květnu zveřejnila Komise. Vláda ambiciózní plány Komise vítá, podporuje opatření, která povedou ke zvýšení přeshraničního obchodování s digitálními výrobky a službami, důraz je třeba klást na srozumitelné a administrativně nenáročné právní prostředí, které podnikatelům umožní včas reagovat na rychlý digitální rozvoj. Dále by se Evropská rada měla zabývat tématem prohlubování hospodářské a měnové unie. Základem pro diskusi by měla být tzv. zpráva 4 předsedů, tedy předsedů Komise, Euroskupiny, Evropské rady a prezidenta Evropské centrální banky. Hlavní výzvou v této oblasti je zajistit, aby rámec hospodářské a měnové unie byl plně kompatibilní s požadavky na sdílení jednotné měny a zajišťoval odolnost proti budoucím šokům, které mohou ohrozit hospodářskou a politickou stabilitu Evropské unie. Vláda podporuje zjednodušení a zefektivnění koordinace hospodářských, fiskálních a sociálních reforem v jednotlivých členských státech. Vytváření nových pravidel nepovažuje vláda za vhodné do té doby, dokud nejsou řádně odzkoušena a plně využívána ta stávající. Jakékoli budoucí úpravy by v každém případě měly zohlednit potenciální sociální dopady. Posledním tématem nadcházející Evropské rady je tzv. Brexit, tedy vztah Spojeného království a Evropské unie a související britské návrhy na reformu Evropské unie. Cílem návrh, o jejichž obrysech zatím britská vláda vede 66

neformální konzultace, by mělo být především zefektivnění a zjednodušení unijního legislativního prostředí, navrácení některých pravomocí zpět na národní úroveň a zároveň prohloubení spolupráce v oblasti vnitřního trhu. Česká vláda je otevřena diskusi o konkrétních návrzích, jakmile budou zveřejněny. Zároveň se domnívá, že reforma prostřednictvím změny primárního práva by neměla být v krátkodobém horizontu prioritou. Vláda má však pro jednání s britskou stranou jasné mantinely. Zejména nepřipustí, aby eventuální reformy jakkoli narušily volný pohyb osob, či evropský integrační projekt jako celek. Naopak se vláda nebrání konstruktivní diskusi o takových tématech, jakými jsou zajištění lepší účinnosti současného právního rámce v oblasti volného pohybu, či budování funkčního vnitřního trhu Evropské unie. Vláda očekává, že na červnové Evropské radě se bude jednat především o procedurálních aspektech dalšího postupu. Věcné otázky by měly být řešeny později. Vyváženou dohodu o jasném harmonogramu dalšího projednání Brexitu vláda podpoří. V substanci předpokládáme diskusi až směrem k prosincové Evropské radě na základě konkrétních britských návrhů. Toť vše, děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 83/1. Zpravodajem tohoto výboru je určen pan senátor Václav Hampl, který má nyní slovo. Prosím. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové. Ano, evropský výbor byl na svém včerejším zasedání podrobně informován v zásadě ve stejných konturách, jako jsme vyslechli nyní. Neměl s tímto úmyslem postupu vlády na Evropské radě žádný problém, přesto navrhuje, tak, jak jsme možná v poslední době občas navrhovali, trochu širší usnesení než pouhé vzetí na vědomí, a to sice v zájmu podpory některých aspektů, které považujeme za důležité. Konkrétně pochopitelně záležitosti, které se týkají té migrační, imigrační krize, navrhujeme vám, pokud budete souhlasit, abyste společně s námi zopakovali nesouhlas s povinnými kvótami, včetně toho, co bylo obsahem usnesení minulého našeho zasedání, totiž té ochoty, dobrovolné pomoci, toho vyjádření solidarity v dobrovolném režimu. Zdůraznění toho, že klíčové pro nějaké smysluplné trvalejší řešení je především přímá podpory stabilizace v zemích původu migrantů a v tranzitních zemích, a zejména boj s organizovaným zločinem s převaděčstvím. Stejně tak samozřejmě akutní záchrana životů na moři. Pokud jde o tu přípravu aktualizace bezpečnostní strategie Evropské unie, tam se nám dostalo informace, že se očekává opět spíš procedurální debata, nebo ne příliš hluboká věcná debata, ale to bude úkol spíš pro paní předsedkyni Mogherini zhruba do roka vypracovat materiál, který nemusí být příliš obsáhlý, ale měl by být dostatečně flexibilní, aby uměl reagovat na výzvy tak, jak přicházejí. K TTIP už jsme se společně vyjádřili a dále to monitorujeme. Myslím, že mandát vlády je v tomto v pořádku pro Evropskou radu. Stejně tak Junckerův balíček. Tady bych chtěl zdůraznit to, že mezitím došlo k poměrně značnému

67

posunu ve vyjednávání mezi Komisí na jedné straně a Evropským parlamentem na druhé straně. Zejména pokud jde o téma, které jsme tady také probírali a také jsme se k němu vyjádřili, totiž takříkajíc – odkud na to vzít peníze, potažmo ten původní plán Komise vzít na to peníze dominantně z prostředků na vědu, nebo z Horizontu 2020. To i na základě našeho podnětu skupina europoslanců rozporovala. Po těch jednáních si myslím, že ten kompromisní návrh, který je v tuto chvíli na stole, je rozumně přijatelný. Na všechny strany. Vláda ho také podporuje. Já myslím, že my také implicitním souhlasem na to můžeme kývnout. Stejně tak pokud jde o tu oblast digitální agendy, tady si myslím, že zase existuje jakási obecná podpora rozvoje této programové priority. Pokud jde o Brexit, k tomu jsme nepovažovali za potřebné v tuto chvíli se v usnesení vyjadřovat proto, že jak řekl pan vicepremiér, je to v tuto chvíli spíš neformální kontura, s čím přesně Angličané doopravdy budou chtít a nebudou chtít přijít, není ještě úplně jasné. To je věc, kterou je nepochybně potřeba monitorovat, zblízka sledovat, i proto, že já osobně, a myslím, že i někteří další členové výboru minimálně také, ale není to součástí usnesení, jsem přesvědčen, že některé podněty, s kterými Británie přichází, rozhodně stojí za velmi důkladnou pozornost a mohou ve finále přinést zlepšení fungování Evropské unie. Brexit, jakkoli nepochybně je hrozbou pro Evropskou unii, tak je také, jak u hrozeb bývá, myslím, příležitostí. A poslední, nebo předposlední dva body toho našeho navrženého usnesení se týkají toho, že vlastně schvalujeme mandát vlády nad dokumenty, které nejsou vlastně k dispozici. To je zejména ta tzv. zpráva 4 předsedů, která se týká těch hospodářských věcí. Včera nebyla. Předpokládám, že dneska stále ještě není. Čili těžko se k tomu vyjadřovat. Navrhujeme tady poměrně, myslím, kulantní formulaci, že nepovažujeme za vhodné, aby Evropská rada přijímala politické závěry k dalšímu prohlubování hospodářské měnové unie, jestliže ten příslušný podkladový dokument nám zatím není k dispozici. A obdobně, pokud jde o ten bod 5 našeho navrženého usnesení, že přijímání zásadních politických závěrů vyžaduje důkladnou předchozí debatu na úrovni členských států. A když ty podkladové materiály nemáme, těžko to můžeme udělat. Znovu opakuji, to se týká v tomto konkrétním případě této Rady, nebo tohoto zasedání Evropské rady, zejména těch hospodářských věcí. Pokud jde o Brexit, tak tam je to, řekněme, celkem pochopitelné, že v tuto chvíli je to jakási předběžná konzultace. Tolik tedy komentář k tomu usnesení, které si dovoluji vám doporučit k přijetí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu, do které se hlásí jako první pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám 3 dotazy na zástupce pana premiéra, s tím, že si neodpustím vás informovat, že podle mých záznamů pan premiér nastolil pravidlo, že sem 3 – 4x nepůjde a pak přijde. To znamená, zatím mu to vychází z hlediska našich zasedání tak, že vždycky 3 – 4x nejde a pak tedy milostivě Senát navštíví. Co se týká mých dotazů, tak 2 se týkají migrace. Ten první se týká sdělení, že na jednání Evropské rady by Česká republika měla podporovat přijetí systémových řešení, která důsledně zasáhnou proti organizátorům nelegální

68

migrace. Že by v tomto směru měla vystupovat aktivně. Tak jsem se chtěl pana premiéra zeptat, jaká ta systémová řešení případně Česká republika, a zda nějaká, bude navrhovat. Případně jsem chtěl poprosit o jejich konkrétnější popis. Druhý dotaz, který jsem měl připravený v oblasti migrace, je rozpor mezi prohlášeními vlády, naposledy pana ministra Chovance, a hlasováním některých europoslanců, kteří jsou z koaličních stran, zatímco vláda poměrně jednoznačně odmítá stanovení kvót, tak europoslanci z vládní koalice v Evropském parlamentu naopak stanovení kvót podpořili. Tak jsem se chtěl zeptat, jak si máme tuto ambivalenci vysvětlovat, zda a co z ní lze třeba vyčíst. Třetí a v tuto chvíli moje poslední otázka se týká bezpečnostních otázek. Navazuje na zprávu, že vláda České republiky v zájmu chování schengenského prostoru podporuje v současné podobě ty vnější hranice, aby nedocházelo uvnitř toho schengenského prostoru ke kontrolám. V tomto směru hodlá, řekněme, i nastolit nějakou intenzivnější spolupráci. Takže jsem se chtěl zeptat, jakým způsobem a jak, příp. jakými konkrétními návrhy bude vláda České republiky na jednání Evropské rady podporovat lepší ochranu té schengenské hranice, hranice schengenského prostoru, protože je to velmi důležité, zvláště v případě, když se dozvídáme, že vláda nepočítá s tím, že jakkoli jde k dalším nějakým omezením uvnitř schengenského prostoru z hlediska prostupnosti státních hranic, docházelo. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane kolego. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Takže poprosím o reakci pana ministra Dienstbiera, v tuto chvíli za pana předsedu vlády. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Napřed tedy k mému zastoupení premiéra u tohoto bodu. Já bych chtěl k vysvětlení uvést, že tyto body měly být původně projednávány dnes dopoledne, kdy byl pan premiér na Hradě při příležitosti jmenování nové ministryně školství, zároveň bohužel probíhá také schůze Poslanecké sněmovny, a ani premiér se nemůže rozdělit na tři a být na třech místech zároveň. Tolik vysvětlení a důvod tedy omluvy pana předsedy vlády k těmto bodům. Co se týká systémových řešení, já jsem tady o nich v zásadě mluvil. Jednak je to zásah proti převaděčům, obchodníkům s lidmi, kteří organizují v řadě případů migraci, protože bez nich, bez působení těchto mafiánských struktur by se celý ten proces nemohl v tomto rozsahu tak, jak ho sledujeme, odehrávat. S tím samozřejmě souvisí posílení ostrahy vnějších schengenských hranic, kterou některé státy zvládají, některé státy, které jsou vystaveny podobným tlakům v oblasti Středozemí a jiné státy jsou v tom mnohem laxnější, a jsou to ty, které pak se právě nejvíce domáhají solidarity při řešení daných problémů. Tady vláda říká, že solidarita je samozřejmě v rámci Evropské unie nezbytná, ale zároveň je také nezbytné vyžadovat odpovědnost za dodržování pravidel ochrany vnější schengenské hranice od hraničních států. To je samozřejmě jedna ta systémová záležitost. Další věc, kterou vláda zdůrazňuje, což samozřejmě není krátkodobé řešení, ale spíše, řekněme, středně- nebo dlouhodobé, tak je pomáhat stabilizovat oblasti, ze kterých uprchlíci pocházejí, příp. stabilizaci v tranzitních zemích, protože bez řešení tohoto problému rovněž nebude možné zastavit uprchlickou vlnu v těch rozměrech, tak, jak ji můžeme sledovat v poslední době.

69

Já asi tady nebudu příliš obsáhle komentovat zmiňovaný rozpor v některých postojích mezi vládou a europoslanci. Pouze zkonstatuji, že vláda dlouhodobě zaujímá konstantní postoj v této věci. Ale tak, jak jsem ho zde prezentoval, s tím, že vyjednáváme, já jsem zmiňoval koordinaci v rámci Visegrádské čtyřky, ale to samozřejmě není jediná koordinace. My samozřejmě víme, že pro naše postoje musíme získat mnohem širší podporu k tomu, abychom na Evropské radě naše pozice byli schopni obhájit. Tolik krátce v reakci na vystoupení pana kolegy Vystrčila. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji. A poprosím zpravodaje, jestli by nám řekl o proběhlé rozpravě. Děkuji. Senátor Václav Hampl: Už jenom velmi stručně. Především se omlouvám za mystifikaci, že pana ministra nazývám vicepremiérem, to trochu... Když mi dovolíte, uzmout 15 vteřin vašeho času na snad mírné obveselení mi připomíná doby, kdy jsem jezdil s rektorským řidičem a ten vždycky když jel někam, kam neměl, a chytili ho přitom, tak z okénka zadrmolil: Rektor Univerzity Karlovy, místopředseda vlády. A když jsem se ho ptal, proč to říká, tak on říkal: V Česku nikdy nikdo neví, kdo všechno je vlastně místopředseda vlády. Tak jsem prokázal, že jsem na tom podobně. Moc se omlouvám. Ale jinak… Ta Rada bude o řadě témat, ale celkem pochopitelně hodně palčivá je migrace. Narazili jsme na to teď, ještě na to narazíme. Já bych jenom chtěl tady zopakovat ústně pozvání, které jste, doufám, dostali písemně na takovou platformu o migraci, kterou organizuje evropský výbor, zejména z iniciativy Tomáše Grulicha, který se tomuto tématu velmi dlouhodobě a kvalifikovaně věnuje. 23. 6. v 9,30 hodin. Takže pokud tomuto tématu přiřazujete důležitost, která mu patří, tak jste srdečně zváni. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji. A my můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů. Kvorum pro přijetí je 33. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 22 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji předkladateli i panu zpravodaji. Tento bod končíme. A pokračujeme dál. Dalším bodem je 6. Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2015 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2015NPR (evropský senátní tisk č. J 019/10) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J 019/10 a J 019/10/1. Já prosím znovu pana ministra Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály.

70

Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dnes 13. května zveřejnila Evropská komise návrh doporučení pro jednotlivé členské státy Evropské unie a také pro eurozónu jako celek. Doporučení jsou vydávána každoročně v rámci tzv. evropského semestru, prostřednictvím kterého probíhá na unijní úrovni koordinace hospodářských politik členských zemí. Smyslem doporučení je poskytnout členským státům základní vodítka pro provádění jejich národních hospodářských reforem v nadcházejícím období s cílem podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Znění doporučení je sice názorem Evropské komise, avšak také výsledkem jejího několikaměsíčního dialogu s vládou České republiky. V rámci tohoto dialogu se vládě ve spolupráci s ostatními státy podařilo prosadit řadu pozitivních změn. Došlo ke snížení počtu doporučení, jejich většímu zaměření na priority vlády, byl také zkvalitněn harmonogram následného projednávání návrhů, doporučení. Co se týká úkolů vyplývajících z loňských doporučení, ty vláda plnila dobře. Byl přijat a je postupně prováděn služební zákon, bylo dosaženo pokroku v přípravě čerpání strukturálních fondů, energetické účinnosti či politiky zaměstnanosti. Letos jsme tedy na místo loňských 7 obdrželi pouze 4 doporučení, přičemž za pozitivní lze považovat, že jejich obsah v zásadě odpovídá programových prioritám vlády. Jejich naplnění tedy z převážné části probíhá již v rámci aktuálně prováděných opatření. Tento obsahový soulad mezi pohledy Evropské komise a vlády České republiky je podstatný pro úspěšné provedení plánovaných reformních kroků a je zásadní z tohoto hlediska. Nyní stručně k obsahu jednotlivých doporučení. První směřuje do fiskální oblasti a zdravotnictví. Zde je třeba ocenit, že Komise uznala dosavadní pokrok České republiky v oblasti ozdravování veřejných financí. Plnění rozpočtových pravidel Evropské unie je základním předpokladem budoucího vstupu České republiky do eurozóny. I proto se vláda zavázala v programovém prohlášení, že bude po celou dobu svého volebního období udržovat schodek veřejných financí pod 3 % HDP. Druhé z doporučení cíl na daňovou oblast, veřejné zakázky a boj proti korupci. Vláda ho vnímá jako výraznou podporu svému úsilí v oblasti efektivního výběru daní a účinného zamezování daňovým únikům, které se Česká republika snaží dlouhodobě zlepšit. V oblasti boje s korupcí je připravena řada zákonů, které se nacházejí v různé fázi projednávání. Jde kupříkladu o novelu zákona o prokazování původu majetku, novelu zákona o politických stranách či návrh zákona o registru smluv. Na zavedení registru je přitom ze strany Komise opakovaně apelováno i v kontextu transparentnosti veřejných zakázek. Další doporučení směřuje do oblasti zdanění práce a péče o rodinu. Debata k přesunu daňové zátěže od práce k jiným oblastem probíhá v české politice dlouhodobě. Vláda se tomuto tématu věnuje a přijímá kompenzační opatření pro některé nízkopříjmové skupiny. Jde však o vysoce citlivé téma a možnosti dalšího snížení daňového zatížení práce je s ohledem na podstatné dopady na státní rozpočet třeba nejprve řádně analyzovat. V oblasti péče o rodinu ocenila Evropská komise více než roční úsilí této vlády, pro kterou už jsou kvalitní a dostupné služby péče o děti prioritou. Pro financování dalšího rozvoje těchto kapacit využije Česká republika jak národní, tak i evropské zdroje. Poslední z doporučení směřuje do oblasti vzdělávání. Kvalitní a dostupné vzdělávání je základním předpokladem pro zvyšování konkurenceschopnosti národní ekonomiky. Stejně tak je nutné, aby vzdělávací systém reagoval na 71

potřeby trhu práce. Nejde jen o kvalitu vzdělávání, ale i o jeho dostupnost pro všechny skupiny, včetně těch znevýhodněných. Vláda problematiku rovnosti přístupu ke vzdělávání pojímá komplexně v rámci širšího tématu sociální politiky. Pokud jde o procesní stránku, návrh doporučení byl na evropské úrovni v minulých týdnech předmětem technických jednání. Příslušní ministři jej v radě schválí v tomto týdnu a v následujícím týdnu dojde k jeho politickému potvrzení Evropskou radou. K formálnímu přijetí radou dojde v polovině července. První příležitostí ke zhodnocení pokroku v plnění doporučení bude zpráva o plnění národního programu reforem 2015, která bude vládě předložena na podzim letošního roku. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk J 019/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Evropský výbor přijal k tomuto usnesení, kterému pracovně říkáme 3D, protože je to naše doporučení plénu, jak se vyjádřit k doporučení pro radu, aby doporučila České republice. Je to prostě doporučení na třetí. Já jsem rád, že pokud se nepletu, tak zde není senátor Kubera. Myslím, že by to byla výborná nahrávka pro hezké rétorické cvičení na téma newspeak v Evropské unii. Já bych tentokrát souhlasil. Je to trochu legrační. Nicméně věcně, prosím pěkně, je to, jak už tady zaznělo, je to výsledek poměrně komplikovaného procesu, jakéhosi ping-pongu mezi Českou republikou a Evropskou unií v širokém slova smyslu. Jedním z těch podstatných mezikroků je Národní program reforem České republiky na rok 2015. To je dokument, jehož příprava probíhala kromě jiného také formou kulatých stolů různých účastníků, nebo různých aktérů k jednotlivým tématům a evropský výbor jednotlivými svými členy se těchto kulatých stolů ve velké většině případů zúčastnil. Čili ten proces jsme průběžně monitorovali už během jeho vzniku. Proto, když k nám přišel na stůl tento finální produkt tohoto úsilí, tak jsme už mnoho připomínek k němu neměli. V zásadě v obecné rovině souhlasíme, což, jak už se tady jednou diskutovalo, znamená, že souhlasíme, až na některé drobné případné výhrady. A ty jsou v části II. toho usnesení, které máte k dispozici. Tam jsou některé věci, které jsme nějakým způsobem považovali za užitečné vyzdvihnout z doporučení Evropské komise, popř. nějakým způsobem reagovat na to, jak se k těm doporučením staví vláda. Tady je třeba důležité z mého pohledu ten bod II., tedy pardon, 2., II., to znamená nejen navyšovat veřejné investice, ale také zásadně odstraňovat administrativní a regulatorní překážky. Plánování investic a realizace investic, vč. netransparentních a zdlouhavých postupů pro získání územních a stavebních povolení. Myslím, že to jsou věci, které všichni velmi dobře známe, velmi dobře víme, jak nás to zdržuje, jak se bránit té investiční činnosti. A že bez toho je těžké si představit nějaký razantnější nárůst. Chtěl bych upozornit na bod 3., kde se přikláníme k názoru Komise, že je třeba pracovat na tom snížit náklady na výběr a placení daní, a to jak pro plátce, tak pro výběrce té daně. Náš dojem při tom projednávání byl, že důraz vlády

72

tady je zejména na zamezování daňových úniků, což je nepochybně chvályhodné, ale ten důraz také na zlevňování toho procesu nám při tom projednávání, musím říct, trochu chyběl. Mám tedy na mysli konkrétně návrhy opatření, která nepochybně by naopak měla zvýšené náklady pro ty poplatníky. To se ostatně týká i toho bodu 4. našeho usnesení. Považovali jsme za užitečné nebo za vhodné, když už se vyjadřujeme k těm jednotlivým 4 doporučením, podtrhnout i doporučení ke zdravotnictví. Toto spíše bez nějakých konkretizací, ale na podporu důležitosti tohoto aspektu. Pokud jde o to čtvrté doporučení, které se týká školství, k tomu vlastně máme 2 doporučení pro doporučení pro doporučení. Jedno se týká novely vysokoškolského zákona. To je věc, která je připravena, v projednávání v Poslanecké sněmovně. V tuto chvíli trochu zmrazeném. Tady jsme považovali trochu za důležité zase vůči stanovisku vládu upozornit na to, že ta novela vysokoškolského zákona, tak, jak je připravena, není reformou vysokého školství. To je reforma akreditačního procesu ve vysokém školství a některé další důležité věci zůstávají neřešeny, a tedy je potřeba se jim nadále věnovat. A pak je tu bod 7. našeho usnesení, ten se také týká školství, a to je podle mě věc jakési vnitřní rozpornosti nebo nejednotnosti toho dokumentu, který v těch konkrétních doporučeních, to jsou stručné věty – ta doporučení, v těch doporučeních se mluví o tom, že je potřeba zajistit odpovídající odbornou přípravu učitelů, ale přitom v tom komentáři, který to vysvětluje (ta doporučení), tak vlastně o tomto vůbec nic není. Čili proto i po projednání s představitelem Evropské komise, který nám toto poměrně obsáhle představoval, tak máme za to, že stojí za to upozornit, že toto doporučení není úplně jasné. Na druhou stranu ten komentář, který k těm doporučením je, tak poměrně důrazně mluví o tom, že vážným problémem školství je nízké platové ohodnocení učitelů, jakožto překážka, která hrozí, že jakékoli dobré opatření, které se udělá ve školství, tak stejně bude tímto omezováno, nebo jeho účinnost bude omezována. Tento aspekt, jakkoli je v tom komentáři, tak ten se zase nepromítá do toho doporučení, takže na to upozorňuje ten bod 7. Snaží se tyto dva aspekty nějak ujednotit. Poslední bod v části II. se potom týká protikorupčních věcí. Vyjmenováváme opatření, na kterých se shodla Komise a vláda v příslušných materiálech. Ale považovali jsme za užitečné na závěr toho bodu zejména zdůraznit ten aspekt, pokud jde o zadávání veřejných zakázek, jejich zveřejňování v centralizovaném registru. To je něco, co Komise výrazně doporučuje, zdá se to být poměrně snadným opatřením. To, prosím pěkně, není nezbytně to samé, jako zveřejňování smluv. Přitom v té vládní reakci to nijak vypíchnuto není. Stejně tak jako poskytování odpovídajícího vedení a školení zadavatelům. Zhruba stejný příběh. Tolik, prosím pěkně, paní předsedající, můj komentář k tomuto návrhu usnesení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A já vám děkuji, pane kolego. Prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jenom nevím, jestli jsem nepřeskočil, protože myslím, že se tím zabýval ještě jeden výbor, a sice hospodářský, a jestli by nejdříve neměl mluvit ještě zpravodaj hospodářského výboru.

73

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Nemám žádné pokyny, máte slovo, pane senátore. Senátor Radko Martínek: Mám já? Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Máte slovo. Senátor Radko Martínek: Dobře. Tak jestli tomu je tak, děkuji mockrát. A právě jsem porovnával ty dvě usnesení, protože u hospodářského výboru na celou tuto tematiku je vlastně usnesení, které hovoří o tom, že to výbor bere na vědomí. Já si velmi vážím pana profesora a samozřejmě i práce evropského výboru, protože ho považuji za jeden z nejpracovitějších. A ta škála, která se na něj valí, je velká. Ale na druhé straně, já bych velmi nedoporučoval, aby se Senát vyjadřoval nějakým způsobem k materiálu, který je komunikací mezi Evropskou komisí a českým státem. Zkusím zdůvodnit proč. Nebo resp. vyjadřoval, ale navrhoval ještě nějaká další eventuálně zlepšení. Za celou mou zkušenost s Evropskou komisí, v době, kdy jsem byl ministrem, tak se vždy ukazovalo jako kontraproduktivní, pokud několik subjektů se vyjadřovalo k různým věcem a navrhovalo různé věci ve vztahu k Evropské unii, protože evropští úředníci mají takovou zvláštní vlastnost, velmi kreativně se chopit příležitosti a v okamžiku, kdy někdo z ČR je iniciativnější než ten, který celou záležitost má řešit, tak vzápětí se ukáže, že ten, který celou situaci má řešit, je konfrontován se situací, kdy ani to, co evropští úředníci předtím nechtěli, tak najednou chtějí. A ještě to zdůvodňují tím, že to prakticky chce ČR. Já si myslím, že řada těch připomínek, které jsou v tom usnesení výboru, jsou určitě na debatu a na diskusi. Ale vřele bych doporučoval, aby tato debata a diskuse se odehrávala čistě na poli vztahů, dejme tomu, Senát – vláda, nebo při projednávání těch jednotlivých zákonů, které jsou tam stanoveny. Neměli bychom to řešit při této příležitosti, protože je nepochybné, že Evropská komise stanovisko Senátu při tom závěrečném vypořádání – bude s ním nějak pracovat. A upřímně řečeno, bůhví jak. Takže já si myslím, že za této situace… A já tedy osobně mám, nevím, jak vy, ale já mám osobně s některými těmi body poměrně velké problémy. Jenom bych chtěl připomenout jednu záležitost, tu slavnou 250, kterou jsme tady měli, kdo to neví, tak to je právě to zveřejňování smluv, kde si teď radnice budou muset asi zřejmě vylepit kolem náměstí jednotlivé smlouvy, tak já bych byl velmi opatrný k těmto návrhů zákonů, protože pan zpravodaj nás tady upozornil, a já s ním souhlasím, že by bylo dobré mít jeden registr. Ale otázka je jaký. Protože my těch registrů už v této chvíli máme několik. Protože pokud se týká přímo veřejných zakázek, tak přece všichni, kteří zveřejňují veřejné zakázky, tak by je měli zveřejňovat ve veřejném věstníku. Pokud se týká zveřejňování smluv, tak vzápětí máme tu onu 250, vedle toho má obec povinnost zveřejňovat věci na veřejné desce a vedle toho se ještě připravuje další povedená taškařice, což je registr smluv. Já samozřejmě nic proti něčemu, ale byl bych rád, aby, pokud tedy něco bude, aby to bylo jedno, ne aby toho bylo dvacet, tak, jak se začíná jevit, že to je. A nejlépe bude, když autoři vždycky potom to doplní ještě tím, že když to nezveřejníte konkrétně tam, tak se stane celá zakázka protizákonná, a bude hrozit anulace od samého počátku, což mimochodem už v této chvíli je, protože obec – pokud své věci nevyvěsí příslušným způsobem na veřejné desce – tak to

74

zakládá předpoklad pro anulaci celého jednání od samého počátku. Takže nic nového pod sluncem. Navíc já jsem byl shodou okolností, protože mě samozřejmě zajímá další nápad, který tady co nevidět budeme mít, a to je rozšíření pravomoci NKÚ, tak jsem využil pozvání pana Kaly k tomu, abych se zúčastnil semináře na NKÚ. Takže jsem tam včera strávil dopoledne. Musím říct, vcelku zajímavé. Tady jsem některým ukazoval, některé ty materiály jsou opravdu zajímavé. Mimo jiné tam ministerstvo vnitra sdělilo, že připravuje jednotný registr pro veřejné instituce, od ministerstev počínaje, přes nevládní, nebo vládní organizace, ale nevládního charakteru, přes jednotlivé obce rozčleněné podle trojkových, dvojkových, jednotkových atd., které momentálně ověřuje, kde také hlavním principem a součástí má být to, aby se všechno zveřejňovalo. Navíc mají na ministerstvu vnitra ještě takovou v podstatě vizi, že by k tomu byly poměrně jednoduché návody, tak, aby to dovedl na té své úrovni vyplnit každý. Takže já si myslím, že celá řada těch dílčích názorů evropského výboru je na samotnou diskusi. Nemyslím si, že je možné, abychom jenom tak útržkově tuto věc v jedné nebo dvou větách… Jinak se to ale na druhé straně, musím říct, asi tam napsat nedalo, tak abychom to teď přijali jako takové. Navíc, když prostě tyhle útržkové informace potom mohou být předmětem, jak jsem již říkal před chvílí, jisté invence evropských úředníků. Já bych velmi doporučil, abychom hlasovali tím způsobem, že vezmeme to usnesení hospodářského výboru, které bere tuto zprávu, na vědomí. A jak všechny ty věci, které jsou obsaženy v tom evropském výboru, abychom projednávali separátně s vládou na čistě národní úrovni, nikoli abychom do toho tahali Evropskou komisi. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pane senátore, já vás musím upozornit, že tento tisk hospodářský výbor neprojednával. Projednával jiný, který s tím souvisí. Senátor Radko Martínek: Aha, pardon. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Tady to stanovisko nemám. Senátor Radko Martínek: Ale v tom okamžiku já jsem informován, že to takhle bylo. Ale jestli to tak není, tak se omlouvám.

tedy

byl

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Není. Senátor Radko Martínek: A tím pádem navrhuji, abychom tento tisk vzali na vědomí. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Prosím pana ministra, jestli chce reagovat? Nechce. Pana zpravodaje prosím. Senátor Václav Hampl: Já k tomuto příspěvku vystoupit musím. Rád se pokusím zareagovat. Já bych chtěl zdůraznit, opravdu zdůraznit, že všechno, co je v tom navrženém usnesení, tak je parafráze toho, co navrhuje Komise, popř. k čemu se vyjadřuje v následné reakci vláda. Čili není to žádná novotvorba senátorů, není to žádná novotvorba našeho výboru. Všechno jsou to parafráze, jsou to formulace. Souhlasíme s Komisí. Jsme přesvědčeni ve shodě

75

s doporučením Komise. Souhlasí s názorem Komise atd. Není tam žádná novotvorba. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že je plným právem tohoto pléna rozhodnout se na pouhé vzetí na vědomí bez dalších komentářů. Nicméně možná bych si dovolil, a teď se omlouvám, nejsem zcela ještě zběhlý v těch procesních věcech, ale navrhnout, jestli bychom tedy nemohli hlasovat rozděleně o těch jednotlivých bodech, a to sice v tom smyslu, že z toho vystoupení pana senátora Martínka jsem vyrozuměl dvě hlavní výhrady, jednak ta, která se týká toho bodu 8. To znamená, navrhl bych hlasovat separátně o tom bodu 8., zda ho tam mít, nebo nemít. A druhý se týká v podstatě bodu 2. z té části III. Pověřením předsedy Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi, protože opakovaně zaznělo, že tohle by měla být věc komunikace vnitrostátní, nikoli směrem ke Komisi. Já za oběma těmi návrhy stojím. Dovolil bych si vás vyzvat a požádat, abyste hlasovali pro ně, nicméně považoval bych za rozumný, demokratický proces hlasovat o těchto bodech odděleně. Potom o zbytku s výjimkou, když nebude zbytek přijatý, tak budeme hlasovat o pouhém vzetí na vědomí. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takže tak, jak pane zpravodaji říkáte, tak budeme hlasovat. Já vás svolám. Budeme hlasovat, jak nás provede pan senátor Hampl. Prosím, pan senátor Martínek. Senátor Radko Martínek: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kolegyně, nejsem až tak úplně zběhlý v jednacím řádu Senátu, jak jsem kdysi v Poslanecké sněmovně. Ale navrhl jsem protinávrh, aby se přijalo usnesení – bere na vědomí. Bylo zvykem, že o protinávrhu se hlasovalo jako o prvním. Bylo to bráno jako protinávrh. Když tak prosím, aby mě zde přítomní místopředsedové nebo resp. pan zpravodaj, aby to uvedli do souladu. Jestli se mýlím, tak se omlouvám. (Předseda Senátu Milan Štěch – mimo mikrofon – "Asi by se mělo hlasovat o protinávrhu jako o prvním.") Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Prosím, pane zpravodaji, proveďte nás. (Senátoři se domlouvají před řečnickým pultem.) Senátor Václav Hampl: Tak prosím, po rychlé domluvě v zájmu toho, aby proces, pokud možno, nebyl moc zmatečný, budeme hlasovat o protinávrhu, pouhé vzetí na vědomí. V případě, že nebude přijat, pokračovali bychom směrem k navrženému usnesení VEU resp. o rozděleném hlasování o návrhu, jak jsem to uvedl předtím. Teď bychom hlasovali o protinávrhu, pouhé vzetí na vědomí. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Teď hlasujeme o protinávrhu, o návrhu pana senátora Martínka, jak nám řekl pan zpravodaj – pouhé vzetí na vědomí. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 33, proti bylo 9.

76

Návrh byl přijat. Končíme projednání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli i zpravodajům. (Tak se vám to, pane senátore, povedlo a gratuluji.) Dalším bodem je 7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 79. Prosím ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím o klid, přátelé! Ať vytvoříme důstojné prostředí. Máte slovo, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaný návrh zákona je reakcí na nové předpisy EU a na požadavky některých mezinárodních uskupení v oblasti boje s korupcí a mezinárodních uskupení v oblasti boje s praním špinavých peněz. Jde o dílčí změny, jejichž cílem je dosažení standardů právní úpravy vyplývajících z mezinárodních… (Předsedající opakovaně vyžaduje klid v Jednacím sále.) Mám pochopení, protože den je dlouhý… a evropských závazků ČR. Předkládaná novela sleduje tyto cíle: řádnou implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady o útocích na informační systémy, řádnou implementaci směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, a to doplněním některých skutkových podstat trestných činů v oblasti životního prostředí o další znak subjektivní stránky, a to hrubou nedbalost. V souladu se závěry hodnotící zprávy ČR ohledně inkriminací, kterou schválila skupina států proti korupci – tzv. GRECO – doplnit skutkovou podstatu trestného činu nepřímého úplatkářství o postih osoby, která dá slíbit úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na úřední osobu nebo tak již učinila. Dále návrh reaguje na požadavky výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu – tzv. MONYEVAL, kdy je třeba do českého trestního práva zavést trestnost přípravného jednání u trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemž trestnost spolčení by se měla vztahovat na všechny skutkové podstaty, tj. na základní i kvalifikované. Podle doporučení obsažených ve zprávě ze čtvrté hodnotitelské návštěvy MONYEVALu se rovněž navrhuje přizpůsobení skutkové podstaty trestného činu teroristického útoku. Vážené senátorky, vážení senátoři, předložená novela je pro dosažení souladu s požadavky práva EU a s požadavky mezinárodního společenství zcela nezbytná, proto věřím, že ji podpoříte. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru byl pak určen senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr k obsahu řekl úplně vše, aniž 77

bychom byli domluveni, takže mohu vynechat několik stránek ze své zpravodajské zprávy. Ale chci, jako obvykle, se zmínit o legislativním procesu resp. o několika poněkud podrobnějších poznámkách. Pokud jde o vývoj, tak pověřeno bylo ministerstvo spravedlnosti. V připomínkovém řízení meziresortním bylo uplatněno asi 10 zásadních připomínek, které byly vypořádány. Souhlasím s tím, co napsal legislativní odbor našeho Senátu, že naštěstí byly odmítnuty návrhy ministra školství a ministra zdravotnictví na doplnění novely. Kdo to znáte, tak jste si určitě všimli, že exministr Chládek tam chtěl, aby byla speciální ochrana pedagogů před žáky v rámci trestního zákoníku, což jsem od začátku komentoval jako nesmyslné. A pak je tam speciální postih léčitelů. To prošlo; resp. neprošlo v rámci PS, kdy i navrhovatel vzal tyto návrhy zpět. Jinak v PS to vypadalo, že návrh projde bez problémů. Avšak ve druhém čtení byly podány pozměňovací poslanecké návrhy. Tam šlo o to – pozměnit vládní návrh úpravy jednání pachatele u trestného činu podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti, tzn. postih praní špinavých peněz tak, že se trestnost spolčení k jejich spáchání nahradí širším pojmem "kdo pro spáchání takového činu vytváří podmínky". Bylo to opřeno o požadavek výboru expertů. Návrh zákona z vládní strany se vypořádal s tímto požadavkem tak, že zavedl trestnost spolčení se k takové trestné činnosti, což samozřejmě z hlediska právní teorie i praxe je nepostačující. Když se podíváme, tak spolčení je jednou z forem přípravy, protože další pak, když se podíváte, tuším, že do § 20 odst. 1 trestního zákoníku, tak najdeme, že tam patří organizování, návod, pomoc, příprava prostředků ke spáchání. Dále bylo alternativně navrhováno zvýšit trestní sazby. To je vždycky taková berlička, zvýšíme trestní sazby na 10 let, čímž se dostaneme vlastně na hranici zvlášť závažného zločinu. A v té chvíli je možná příprava ke spáchání zvlášť závažného zločinu. Nic z toho neprošlo. Tady je ovšem třeba říci, že vládní i poslanecká připomínka měla "svůj rozum". Ale chybělo, tuším, asi 8 hlasů k tomu, aby prošla. Pak tam byl další poslanecký návrh, a to je připustit účinnou lítost pro podvody a jiné trestné činy. Myslím, že jsme se s tím tady už setkali. Aspoň vy, pamětníci, to víte, když tehdy svaz obchodu se snažil protlačit účinnou lítost pro tyto trestné činy z hlediska konstrukce, ale zejména praxe trestního postihu za tyto trestné činy. Je to naprosto nepřijatelné. Navrhovatel vzal návrh zpět. Poslední poslanecký návrh, resp. pozměňovací návrh se týkal úpravy skutkové podstaty neoprávněné výroby a jiného nakládání s látkami poškozujícími ozónovou vrstvu. Tam šlo o termín - nikoliv v malém rozsahu. Tento pojem, resp. formální znak byl vládou vynechán. Abych v tom dramatickém výkladu dospěl k závěru. Žádný z těchto poslaneckých pozměňovacích návrhů nebyl přijat. Bylo schváleno tak, že ze 175 přihlášených poslanců hlasovalo 157 pro návrh a jeden byl proti. Bylo nám to předáno 22. 5. letošního roku. Lhůta nám končí 21. 6. 2015, což bychom měli stihnout. Pokud jde, jak už jsem konstatoval obsah, pan ministr tady řekl vše. On zmínil vlastně i korupční delikty. U korupčních deliktů je třeba připomenout, protože to sledujeme delší dobu, snahy všech bojovat proti korupci; no, snahy, spíše deklaratorní prohlášení, že všichni bojujeme proti korupci. Ale jde tam o to, že u trestného činu přijetí úplatku – v § 331 trestního zákoníku – máme napsáno – pro sebe nebo pro jiného dá si slíbit úplatek. U trestného činu podplácení v následujícím paragrafu je – poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. U 78

předmětného přečinu, který zde pan ministr slíbil je jenom – žádá nebo přijme úplatek. To znamená, co tady pan ministr říkal, je naprosto logické. Chybí tam další forma do té třetí, která by měla i u nepřímého úplatkářství být v trestním zákoníku. Pak je tady účinnost. Pokud jde o legislativní problémy. Legislativní problémy nejsou. Je spíš diskuse o tom, jestli příprava jako taková má být samostatnou skutkovou podstatou či nikoliv. Znovu říkám – legislativní odbor podal obsáhlou informaci o tom, jaké formy, o čem bychom ne my měli jednat dnes, ale do budoucna třeba v rámci kolokvia nebo širšího sezení, tzn., zdali se dá bojovat proti praní špinavých peněz tak, aby příprava byla postižitelná. V tuto chvíli se musíme ovšem vyrovnat s návrhem na novelu trestního zákoníku. Já říkám, že návrh je v pořádku, v čemž se rovněž shoduji s panem ministrem. Pokud jde o usnesení našeho ÚPV Senátu Parlamentu ČR, to nese číslo 40. Výbor v něm pod I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou; II. Zpravodajem určuje senátora Miroslava Antla; III. Pověřuje téhož, aby o tom spravil váženého pana předsedu horní komory českého Parlamentu. Toť v tuto chvíli vše. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Děkuji. Otevírám nyní obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím... Přece jenom – pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, chtěl bych navázat na mojí poslední diskusi s panem ministrem, protože on na vládě, když se projednával vinohradnický zákon, tak se postavil proti tomu, aby bylo pančování potravin a vína hodnoceno jako trestný čin. Nechal jsem si udělat rozbor Parlamentním institutem, který jsem obdržel dnes. Parlamentní institut říká. V současné době pančování vína není trestným činem. Podle trestního zákoníku lze v tomto případě postupovat pouze z pohledu výroby nelegálního alkoholu jako neoprávněného podnikání, které je trestním zákoníkem upraveno § 251. Chtěl bych říci k situaci na trhu třeba s vínem, jak je možné, že nejsou adekvátně trestáni ti, kteří do vína dávají až 70 % vody. Jsou přistiženi při tomto činu dvanáctkrát. Mimo to sto milionů litrů vína se prodává v šedé ekonomice, což představuje daňový únik 2,5 miliardy DPH. Myslím, že situace u tvrdého alkoholu se začala řešit tehdy, až byli první mrtví. Nepřeju si, aby situace i v jiných potravinách dospěla tak daleko. Proto se ptám pana ministra, proč se nekoná alespoň v rámci toho, co je umožněno, poněvadž Parlamentní institut mi udělal i rozbor v okolních státech. Co si může dovolit výrobce u nás, v okolních státech by šel sedět natvrdo, řeknu to obecně. Ptám se tedy, proč se nekoná a proč se tyto věci neřeší. Čekáme snad na další průšvih?

79

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Vidím, že do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Prosím o reakci pana ministra. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, francouzsky se úplatek řekne "pot-de-vin" neboli "hrnec vína", což se mi jeví jako jediná souvislost mezi současným návrhem a tématem pančování vína. Nevím, jestli máme zatěžovat dnešní rozpravu touto problematikou. Nicméně, když už otázka byla vznesena, náš trestní zákoník sice skutečně neobsahuje zvláštní skutkovou podstatu, která by mířila právě na pančování vína. Nicméně, obsahuje několik skutkových podstat, které se dají využít, někdy dokonce i více najednou – ať už je to poškozování spotřebitele anebo je to porušování pravidel potravinářských. Přiznám se, že si ani přesně nepamatuji názvy. Někdy by to mohl být i podvod. Rozhodně se nedomnívám, že by nám chyběly legislativní nástroje. Ono je to podobné jako s problematikou stáčených tachometrů, kde se jeden čas mělo za to, v populárních tiskovinách, že je nezbytné, že nám chybí skutková podstata, než někomu skutečně došlo, že je to docela obyčejný podvod… Pokud si pro každý případ chování, které spadá pod obecnější skutkové podstaty, budeme vytvářet zvláštní skutkové podstaty v jakési klamné představě, že tím se to konečně začne stíhat, tak jednak budeme mít trestní zákoník nakonec nesmírně nepřehledný a jednak stejně ničeho nedosáhneme. Protože problém prostě není v textu zákona. Problém je v práci policie a dalších kompetentních orgánů. Znovu opakuji a zdůrazňuji. Pokud by byla vůle, zákonné prostředky k dispozici jsou a nevidím žádný důvod, proč bychom je měli rozšiřovat. Mohu jen doporučit, napřete své úsilí směrem k tomu, aby byla vůle. Ale to je skutečně věc jiného resortu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, budu – jako obvykle – velmi stručný až telegrafický. Navážu na slova pana ministra. Podíváte-li se už dnes do velmi pestrého trestního zákoníku – do jeho zvláštní části – tak tam najdete, co on zmínil. Trestný čin poškození závadnými potravinami, tzn. poškození zdraví i s následkem smrti. Najdeme poškození spotřebitele v rámci obchodu. A najdeme, když nezjistíme materiální podvod, tak najdeme "181", tzn. morální podvod. Šidíme někoho, a zejména ve vinařském kraji to asi trestají možná i "trestem smrti“… (Pobavení v senátorských lavicích.) Ale každopádně morální podvod je odsouzení v rámci vinařských krajů asi to nejhorší, co by koho mohlo potkat, zvláště je-li to mediálně vyjádřeno. Jinak poznámku k tomu, co říkal pan ministr jasně – policejní složky, vytvořme "vinnou policii", a možná se to někomu i toto slovní spojení bude líbit. Jinak odkazuji na svůj návrh, resp. návrh našeho ÚPV horní komory českého Parlamentu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji. A to zaznělo z vašich úst, že schválíme tento návrh zákona a přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je momentálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32.

80

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i zpravodaji. Pokračujeme v našem odpoledním programu. Dalším bodem je 8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 77. Prosím zástupce skupiny poslanců pana poslance Jeronýma Tejce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, vítejte v Senátu a máte slovo. Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vím, že váš čas je stejně drahý jako čas náš z Poslanecké sněmovny, ne-li dražší, a proto se pokusím spíše odkázat na jednotlivé klíčové body tohoto návrhu zákona. Řekl bych, že tento návrh patří do typu hybridních návrhů zákonů, neboť předkladatelem jsou poslanci, kteří se rozhodli napříč spektrem řešit problematiku exekucí a podle našeho názoru regulace a úpravy oproti současnému stavu, nicméně za dobu více než roku, kdy se tento návrh zákona projednával, jsme také v rámci ústavně-právního výboru přijali nejen připomínky dalších kolegyň a kolegů, ale také některé, které vzešly z ministerstva spravedlnosti, které jsme nakonec uplatnili právě proto, abychom nezaplevelovali náš právní řád neustálými novelizacemi tohoto textu, a také proto, aby se doba přijetí mohla zkrátit. A protože nepochybně ještě bude na tuto věc reagovat i pan ministr spravedlnosti, který zmíní spíše ty věci, které byly iniciovány ministerstvem, tak bych si dovolil vyjádřit se ke třem bodům, které jsme považovali za důležité. První je, že se rozšiřuje a zpřesňuje seznam věcí, které nebude možné zabavit v exekuci. Pokud si je přečtete v § 322 odst. 2, tak to není nijak rozsáhlý výčet v tom smyslu, že by zabránil vymáhání dluhů po dlužnících, nicméně odpovídá jednak realitě a podle mého názoru i etickým pravidlům a určité slušnosti, která nám někdy bohužel při exekucích chyběla. A byť uznávám, že tento výčet je možná až příliš kazuistický a že by mnohdy stačila judikatura, ukázalo se, že bohužel ne vždy pro všechny exekutory jsou zřejmě judikáty a soudní rozhodnutí dostupné a proto jsme se rozhodli je napsat možná až podrobněji do zákona. To je první část, kterou považuji za velmi podstatnou. Druhá, o které byla velká debata, že nechceme, aby bylo možné provést exekuci pro drobné dluhy. Bohužel se stávalo, že řada lidí přišla pro dluh ve výši pět, deset, patnáct tisíc korun o střechu nad hlavou. A my jsme zaujali postoj, který říká, že pokud je dluh do 30 000 Kč plus příslušenství, ale základní dluh je

81

30 000 Kč a méně, tak v takovém případě není možné provést exekuci nemovitosti povinného, a to za několika předpokladů. Za prvé v ní musí bydlet, to znamená musí tam mít trvalé bydliště. Nebude se to týkat lidí, kteří utíkají, schovávají se na jiné adresy, ale mají skutečně ve své nemovitosti trvalé bydliště. A druhá podmínka je, že se nebude jednat o pohledávku na výživné, nebude to pohledávka způsobená trestným činem a nebo škodou na zdraví a nebo by to odporovalo dobrým mravům. To znamená, že tímto způsobem samozřejmě nebudou chráněny například pachatelé trestných činů, kteří by měli uhradit následně oběti trestného činu konkrétní škodu. Ti samozřejmě žádnou ochranu mít poskytnutu nebudou. A třetí věc, abych už nezdržoval dlouho, je možná technicky detailem, nicméně je důležitá. Stává se, že v řadě případů dlužník má na účtu dostatek prostředků k úhradě konkrétního dluhu, někdy deset, někdy dvacet, někdy padesát tisíc korun, nicméně exekutor tento účet zablokuje, zablokuje veškerý majetek včetně nemovitostí a koná. Nicméně koná několik měsíců, a to, když exekuce pokračuje poměrně rychle a dlužník nemá možnost manipulovat se svým účtem, tak aby uhradil konkrétní částku, přitom nedojde ke stržení této částky exekutorem a bohužel někdy nabýváme podezření, že v některých případech nejde ani tak o to vymoci dluh, jako spíše dostat se např. k lukrativním nemovitostem jejich prodejem. Proto měníme zákon tak, že v případě, že je dostatek prostředků na konkrétním účtu k úhradě exekuce a potřebných nákladů, pak dlužník může disponovat s tímto účtem, ale pouze ve prospěch účtu exekutora, pak musí být tento nárok ihned exekutorem akceptován a také nastupuje to, že exekutor má sníženou odměnu, protože samozřejmě nekoná další a další úkony. To jsou ve stručnosti snad základní body, o které se opíral náš návrh, abych nemusel říkat to, co by po mně opakoval pan ministr, to bych považoval i vůči němu, i vůči vám za nezdvořilé. A dovolte mi, abych tedy poděkoval a případně odpověděl na vaše dotazy, budou-li nějaké případné připomínky. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 77/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, pane ministře, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Předseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pan poslanec Jeroným Tejc nás seznámil v podstatě s obsahem předkládaného zákona, vynechal ovšem jednu oblast, která je rovněž součástí tohoto návrhu, a sice, že tento návrh také zvyšuje kontrolní činnost nebo možnosti nad konáním exekutorů. A mimo jiné do této kontrolní oblasti bezpochyby patří i ono ustanovení, které předvídá fakt, že veškeré mobiliární exekuce, tedy exekuce věcí movitých, mají být nahrávány audiovizuálně. Dnes to je velmi snadné i na mobilní telefon, to lze tímto způsobem vlastně nahrávat. Tento institut, který je po mém soudu velmi důležitý, byl pojat do návrhu zákona rovněž a v Poslanecké sněmovně odsouhlasen. Na to přišel ovšem do Senátu dopis předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, který brojí proti tomuto ustanovení a říká, že toto ustanovení zasahuje nebo je schopné jeho aplikace zasáhnout do soukromí osob, které vlastně ani

82

nemusí být účastníky exekuce, jinými slovy, že se na to natočení dostane do tohoto spektra prostě i nějaká jiná osoba. Ovšem řekla bych, že zcela pomíjí fakt, že toto ustanovení bylo určitě do tohoto zákona zařazeno proto, aby naopak garantovalo větší míru ochranu soukromí dlužníka, do které naopak invazivně a mnohdy, jak tedy víme z médií, velmi invazivně vstupuje právě exekutor. Dál potom v Poslanecké sněmovně pan ministr velmi trefně poznamenal, že tento návrh zákona postihuje vlastně jenom velmi malou výseč exekucí, a sice exekuce, které se týkají nemajetných dlužníků. Mobiliární exekuce se zpravidla skutečně týká jen opravdu nemajetných. Vidíte tedy, že to bylo míněno jako ochrana těch opravdu velmi slabých. No, nicméně dobře. Abych tedy zrekapitulovala ještě dál to, co se dělo. V ústavně-právním výboru jsme dostali všichni, a předpokládám, že možná i další senátoři, ještě dopis zástupce nebo reprezentanta Exekutorské komory, který brojil a přímo zformuloval pozměňovací návrh ve vztahu k pořadí, v jakém mají exekuce být prováděny, tak jak tady o tom bylo hovořeno. Já jsem si neosvojila jako zpravodajka ani návrh předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, ani tento návrh, který přišel z Exekutorské komory a navrhla jsem v ústavně-právním výboru, abychom odsouhlasili, že navrhneme plénu Senátu, aby souhlasil s přijetím zákona ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. Ale nakonec jsem byla přehlasována a v ústavně-právním výboru byly akceptovány oba návrhy. Usnesení ústavně-právního výboru nyní tedy zní, že doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v jeho příloze, určil mne jako zpravodajku a pověřil předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, což se také stalo. Já sama za sebe pak ještě vystoupím v rozpravě a učiním návrh. Ke zpravodajské zprávě bych chtěla ještě dodat, že pokud jde o proces přijímání, na něm bylo zajímavé to, že původně tento návrh směřoval ke změně jenom jednoho paragrafu, a sice výčtu věcí, které mají být vyňaty z exekuce. To je jeden paragraf v občanském soudním řádu. Potom v ústavně-právním výboru, který přerušil jednání, vznikl tzv. komplexní pozměňovací návrh, který doplnil právě návrh zákona do té podoby, která je nám dnes předložena. Co to má za důsledek? To má ale za důsledek to, že dnes nám chybí důvodová zpráva ke všem ustanovením, která byla vytvořena komplexním pozměňovacím návrhem, což může vlastně být i problém, nehledě na to, že i samotný institut komplexního pozměňovacího návrhu pokud jde nad rámec intencí původního předkladatele, tak může být problém. V tomto případě ale těžko říct. Z toho, co jsem vyčetla, tak spíš jsem měla pocit, že tady byli ve shodě předkladatel a ministerstvo a že tam více méně shoda panovala. Zatím jsem tlumočila návrh ústavně-právního výboru a pak ještě vystoupím se svým návrhem. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit a zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, děkuji, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan ministr. Pane ministře, vy můžete vystoupit kdykoliv. Pane ministře, máte slovo.

83

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jakkoliv nejsme předkladateli tohoto návrhu, tak sem přicházím primárně vyjádřit velice silnou a plnou podporu tomuto návrhu ze strany ministerstva spravedlnosti. Historie vzniku tohoto návrhu, resp. ve znění již zmiňovaného komplexního pozměňovacího návrhu byla taková, že jsme jako ministerstvo zjistili, že různé poslanecké iniciativy, které byly v legislativním procesu, se překrývají s našimi vlastními záměry, o kterých jsme původně předpokládali, že je vtělíme do návrhu vládního. A vzhledem k tomu, že jde o problematiku sociálně mimořádně citlivou a tudíž urgentní, dospěli jsme nakonec k závěru, že i u vědomí toho, že to bude poněkud nestandardní a že bude chybět důvodová zpráva, že kdo rychle dává, dvakrát dává, nebo kdo rychle zde tvoří zákony, dvakrát tvoří zákony. Proto jsme se sami zapojili do přípravy komplexního pozměňovacího návrhu, vytvořili jsme ho ve shodě jak s předkladateli, tak i se značnou částí opozice. Tento návrh byl nakonec skutečně přijat rozsáhlou většinou a minimálně v Poslanecké sněmovně šlo o vůli, která šla, jak se říká, napříč politickým spektrem. Chci se zastavit jenom u dvou věcí, a to právě u těch dvou věcí, kterých se dotýkají pozměňovací návrhy uplatněné zde v Senátu. Tím prvním je otázka povinnosti pořizovat zvukově obrazový záznam při mobiliární exekuci. Nemohu v tomto směru souhlasit se stanoviskem předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to ze dvou důvodů. První důvod je formální. Zákon o ochraně osobních údajů zná zákonnou licenci, čili říká, že není v rozporu se zákonem pro ochranu osobních údajů, pokud jsou tyto údaje shromažďovány a zpracovávány proto, že to vyžaduje zvláštní zákon. Pokud si do tohoto zákona napíšeme, že se to musí dělat, pak pochopitelně k žádné protiprávnosti tu docházet nebude. A druhý, pro mne pochopitelně důležitější, je obsahový či chcete-li teleologický. Pokud bychom přijali tezi, že právo na ochranu osobních údajů brání pořizování takového záznamu, tak bychom ve skutečnosti popírali smysl tohoto zákona, což se nám bohužel stává vícekráte nebo častěji vzhledem k aplikační praxi daného úřadu. Jde o to, že to, co je skutečným zásahem do soukromí, je výkon veřejné moci, ke kterému dochází v tomto soukromém prostoru. A povinnost pořídit, povinnost to, kdo vykonává veřejnou moc, a to delegovanou navíc na soukromou osobu, pořídit nezpochybnitelný důkaz o způsobu výkonu této veřejné moci a tím také jeho legalitě a legitimitě, je nástrojem ochrany a nástrojem umenšení takového zásahu do soukromí. Jsem přesvědčen o tom, že je závažnějším zásahem do práv určité osoby, pokud mu tam tedy vstupuje někdo, do je nadán veřejnou mocí a jedná tam způsobem, o kterém potom nebudou existovat důkazy, čili může tam uplatnit nějakou zvůli či libovůli, než to, že bude pořízen záznam o něčem takovém, a to záznam, který pochopitelně bude moci být užit jenom ve striktně stanovených zákonných případech, tj. primárně pro kontrolu právě zákonnosti zásahu. A doplním k tomu ještě naši zkušenost aplikační, to znamená zkušenost z naší dozorové dohledové činnosti nad prací exekutorů, kdy téměř všechny stížnosti, které jdou proti postupu oněch exekutorů, či spíše jejich vykonavatelů při mobiliárních exekucích nakonec narazí na důkazní nouzi. Buď tu, že audiovizuální nahrávka, která dnes je pořizována jen dobrovolně vůbec není, pak je to tvrzení proti tvrzení a my tam prakticky nejsme schopni zasáhnout, byť třeba považujeme tvrzení údajně poškozeného za značně plausibilní, anebo sice taková nahrávka je, ale jako na potvoru je přerušena z nějakého důvodu, právě

84

v rozhodujícím okamžiku. Buď jeden ze dvou, který má u sebe kameru, zrovna si musel pro něco skočit do auta, nebo se náhodou rozbila, anebo něco podobného. Z tohoto důvodu jsme přesvědčeni, na základě naší dohledové praxe, že máme-li být schopni vykonávat účinný dohled, máme-li být schopni dohlížet na to, že lidé nejsou poškozováni v tomto svém intimním prostředí, tak musíme mít k dispozici tyto audiovizuální nahrávky. Z tohoto důvodu, to už je vám pochopitelně zřejmé, nesouhlasím s tímto pozměňovacím návrhem. A mé souhlasné stanovisko neuslyšíte ani pokud jde o druhý pozměňovací návrh, tj. ono vypuštění či velké oslabení zaváděného pořadí způsobu provedení exekuce. To je zrovna věc, kterou považujeme za důležitý prvek našeho návrhu. Je to velice jednoduché opatření, které spočívá v tom, že zákon jasně řekne, že nejprve je třeba začít tím nejméně invazivním, tj. tím, že se vezmou peníze z účtu, teprve, když tam žádné nejsou, tak se jde do další kategorie. A takto postupně se teprve končí u nejsilnějších, nejhorších způsobů exekuce. Ono lze na to samozřejmě namítnout, že již dnes zákon říká, že je potřeba zvolit prostředky, které nejsou excesivní. Ale z praxe víme, že to jednak není dodržováno a případná soudní náprava přichází vždy pozdě, a nutně z podstaty věci pozdě, poté, co už se tedy nenapravitelná újma stala, a jednak, že i judikatura nám to bohužel prolamuje, protože dovoluje exekutorovi, aby zahájil exekuční činnost ve větším rozsahu, než který potom nakonec bude potřebovat. Setkáváme se pak v praxi, a znáte to někdy i z mediálních kauz, s tím, že exekutor např. na začátku zablokuje nemovitosti, ještě je neprodá, ale zablokuje je, ačkoliv na účtu je dostatek a dokonce velký přebytek finančních prostředků, třeba jde o nějakou zcela bagatelní pohledávku. Připomeňme, že takto čas od času jsou zablokovány nemovitosti i státu nebo nějakého velkého města kvůli nějaké nepatrné, pravidelně ještě ke všemu sporné pohledávce. Zažili jsme případ, kdy jeden exekutor začal zabavovat zboží v obchodech Tesco, ačkoliv nepochybně také na účtu bylo peněz dost. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že naše jednoduché opatření v podobě závazného seznamu je opatření dobré, prospěšné, a i z tohoto důvodu vás prosím, abyste nevyhověli na změnu návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pane ministře, děkuji vám. Je zde technická připomínka, prosím. Senátor Miloš Vystrčil: Mám jenom faktickou poznámku pro ctěné senátorky a senátory. Pana ministra tímto žádám o to, aby si příště třeba připravil nebo více vážil slova, když tady sděloval, že v Poslanecké sněmovně byl návrh zákona podpořen napříč politickým spektrem. Není to pravda, nikdo z poslanců a poslankyň ODS pro tento zákon nehlasoval. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Pane kolego, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Předně děkuji skupině poslanců za to, že podruhé pozdvihli novelu tohoto zákona. A schválně říkám podruhé, protože za chvilku tato číslovka důležitá. Nezáviděl jsem úlohu paní zpravodajce, protože si neosvojila pozměňovací návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR. A z toho důvodu bych chtěl zareagovat trochu jinak a jiným způsobem, než barvité líčení pana ministra.

85

V podstatě mu děkuji za jeho vystoupení, poněvadž popsal podstatu dvou pozměňovacích návrhů. Jen k tomu prvnímu, to se týká povinnosti zaznamenávat to obrazem i zvukem soupis věcí. Jestliže dosud byla možnost toto pořizovat na žádost kohokoliv ze zúčastněných stran a ti ostatní byli poučeni o tom, že se záznam dělá, a fungovalo to. Teď se tam dává striktní povinnost, důvody tady pan ministr uvedl. Ale vzpomeňme si, kolikrát tady říkáme, jestliže dostačuje možnost, proč bychom měli možnost mít povinnost. Nemluvím o nějakých dalších nákladech na pořizování zvukového a obrazového záznamu, to asi není tak nepřekonatelné. Podstatné ale je, že tento záznam je potom součástí spisu. A do tohoto spisu už může nahlížet větší počet osob, než jsou jenom ty zúčastněné. A to byla také potom i jedna z podstat dopisu pana předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů. Druhá část pozměňovacího návrhu se týká postupu při vymáhání peněžité částky. Zatímco při první novele jsme tady kladli důraz na to, aby nějakým způsobem byl ochráněný manžel či manželka povinného. Není nic neobvyklého, že v rodině je jeden, dva anebo vícero účtů, a tady jsme to preferovali. Teď v tomto návrhu se účet povinného klade do stejné roviny s účtem manžela povinného. Není tedy pravdou to, co jsme původně chtěli, aby manžel povinného byl alespoň částečně chráněn. Podstata tohoto pozměňovacího návrhu manžela povinného dává až do druhého pořadí, ale k prvnímu přiřazuje další mírnější způsoby vymáhání financí, ať už je to přikázání nějaké jiné peněžité pohledávky nebo postižením majetkových práv, srážkami ze mzdy, nebo správou nemovité věci, nebo pozastavením řidičského oprávnění. Teprve pak… A to je tedy škála, ze které se exekutor může vybrat. A teprve pak nastupuje přikázání pohledávky z účtu manžela povinného. A potom ty dva ostatní body zůstávají beze změny. To je tedy podstata toho pozměňovacího návrhu. Poprosím vás, abyste pustili tento tisk do podrobné rozpravy, poněvadž při jeho zpracování jsem nebyl úplně tak důsledný, nebo důkladný, a opomněl jsem tam zapracovat vložení legislativně technické pozměňovací návrhy, jež jste dostali rozdány asi zhruba před hodinou. Ty bych potom byl nucen načíst. Zatím vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní v obecné rozpravě pan senátor Zdeněk Papoušek. Senátor Zdeněk Papoušek: Vážená paní místopředsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já tady v tomto případě vnímám takové 2 základní aspekty, jednak že je tady právo věřitele, oprávněné, a pak je tady druhý aspekt, a to je jakýsi citlivý zásah do života dlužníka. Já si myslím, že je potřeba tento druhý aspekt velice respektovat, to znamená, já bych podpořil povinnost pořizovat ten videozáznam, nebo zvukový a obrazový záznam, z této akce, protože by měly být ta osobnostní práva dlužníka respektována, měl by být pořízen jakýsi důkazní materiál pro případné soudní spory. Z nedávné doby je znám případ, kdy zaměstnanci jednoho nejmenovaného exekutora místo toho, aby prováděli soupis majetku, tak se vlastně tam starali o to, aby zájemci si prohlédli byt, který případně by uvažovali koupit. Takže já jsem pro to, aby byla povinnost pořizovat tento zvukový a obrazový záznam. Děkuji.

86

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Koliba. Prosím, pane senátore. Senátor Peter Koliba: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych taky přispět do této diskuse a rozhodně podle určitých zkušeností z praxe vím, že postup exekutorů v mnoha případech, a těch exekucí v naší společnosti bohužel přibývá, ten postup těch exekutorů je mnohokrát v rozporu se zákonem. A není na to žádný důkaz a není na to žádný postup. Znám případ, kdy dokonce ministerstvo spravedlnosti uznalo nelegální postup, doslova nelegální postup exekutora. Bylo podáno i trestné oznámení. Byly udělané další kroky v rámci našeho právního řádu. Výsledek byl ten, že dostala to exekutorská komora k posouzení, resp. už v postihu bylo uznané, že postup exekutora nebyl správný, došlo k porušení zákona a postih měl být ze strany exekutorské komory, která to odložila. Prosím vás, já se velice přimlouvám k tomu, co říkal pan ministr, aby tyto pozměňující návrhy, které omezují doslova práva těch postižených tou exekucí, oni se někteří z nich dostanou do exekuce ne vlastní vinou, je to otázka i těch manželů, kdy ten manžel se dostane, propadne hazardu, začne hrát automaty, dostane se do situace, že ten partner je postižen exekucí, v podstatě nevinně. Ale nemá možnosti se bránit. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji. Dalším v pořadí je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já už jenom doplním vlastně k tomu, co jsem řekla. Tady zaznělo od pana ministra, dobře, bude tu zákonná licence, to znamená úprava zákonná, že nahrávka je možná, a tudíž jaksi formálně vzato je to jasné, materiálně vzato chci poukázat na nález ústavního soudu, který není starý, je několik týdnů v podstatě starý, který připustil, že lze i v pracovně právním sporu použít nahrávku, kterou si pořídí, pokud si ji pořídí ta strana slabší. Strana slabší. Na to žádná zákonná licence není. Až dosud všechny soudy říkaly: Toto možné není. Já sama si nejsem úplně jista tímto nálezem, jsem zvědavá, jak se ta judikatura bude dál vyvíjet. Ale v každém případě je tu tento nález. Jestliže to ústavní soud interpretuje, tu slabost, tak, že vlastně jde vysloveně nad rámec všech zákonných ustanovení, tak tím spíš v situaci, kde, jak jsem už řekla, jde o ty nejslabší ze slabých, to zaprvé, a zadruhé nejde o žádný soukromoprávní vztah, kde by si byli rovni ti účastníci víceméně, což v pracovněprávním vztahu prostě je. Ale tady je to nerovné postavení. Exekutor má moc. A ten dlužník prostě je ten, kdo poslouchá, ten, kdo je podřízený. Takže tím spíš v tomto vztahu tedy je ta zákonná licence rozhodně na místě. Jinými slovy, já bych ráda udělala návrh, a sice navrhuji Senátu, aby schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji. A já se ještě ptám, kdo se chce přihlásit do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Takže obecnou rozpravu končím. A ptám se zástupce navrhovatelů, pana poslance Tejce, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím.

87

Poslanec Jeroným Tejc: Já pouze poděkuji za tu debatu. Jenom bych potvrdil slova pana senátora Vystrčila, že skutečně ODS pro tento návrh zákona nehlasovala. Jinak pokud mě paměť neklame, tak hlasovalo z toho spektra zbývajících 6 stran, a to buď všichni poslanci té dané strany, nebo alespoň drtivá většina. Takže výsledek hlasování – poměr byl 161 pro ze 185 přítomných, pro ten návrh, tak, jak byl přijat. Ale to asi není podstatné. Já vám děkuji za pozornost, kterou jste věnovali tomuto návrhu. Budu očekávat váš verdikt. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Já vám také děkuji. A zeptám se paní garanční zpravodajky, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, paní senátorko. Senátorka Eliška Wagnerová: V obecné rozpravě vystoupilo několik senátorů a senátorek. Já jsem je, bohužel, přiznám se zcela bez mučení, nepočítala. Zazněly tu jak názory, které obhajovaly to stanovisko, které vyústilo v pozměňovací návrh ÚPV, tak názory, které obhajovaly návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Jenom snad zdůrazním, že samozřejmě ministr spravedlnosti, který by mohl být neutrální v tomto případě, protože tím navrhovatelem je poslanecká skupina, skupina poslanců, tak tedy se přiklonil k tomu návrhu, který přišel z Poslanecké sněmovny, což jistě má taky určitou relevanci. Takže já prostě nemám další návrhy. Hlasovat teď tedy o tom návrh schválit ten návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, který byl učiněn. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, byl podán návrh na schválení tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si vás dovolím všechny sezvat k hlasování znělkou. Byl podán návrh schválit návrh zákona. Já o tomto dávám hlasovat. Aktuálně přítomno je 62 senátorů a senátorek. Aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 25, registrováno 62, kvorum 32, pro 32, proti 1. Návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům, děkuji panu ministrovi, garanční zpravodajce. A budeme pokračovat dalším bodem jednání. A tím je 9. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, pokud jde o navýšení počáteční předběžné platby vyplácené na operační programy podporované z Iniciativy (evropský senátní tisk č. N 007/10) Na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Je to náš senátní tisk č. N 007/10 a N 007/10/01. Já tady vítám paní ministryni práce a sociálních věcí a prosím ji, aby nás seznámila s tímto materiálem. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

88

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři. (Ministryně pronáší vystoupení s chrapotem.) Já budu opravdu hodně stručná, protože jsem ztratila hlas. Tento návrh je návrhem Evropské komise, která navrhuje na rok 2015 zvýšení částky určené na předfinancování iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, která je financována ze zvláštního přídělu pro tuto iniciativu. Nejedná se o celkové zvýšení finančních prostředků, ale o to, že se tam jenom přesune část do předfinancování. Předpokládá se, že celkově toto opatření umožní podporu 350 tisíc až 650 tisíc mladých lidí, jež v roce 2015, a o to vlastně jde, aby se tyto prostředky čerpaly co nejrychleji a jednoduše. A jenom pro zajímavost, pro Českou republiku se to specificky týká jenom regionu Severozápad. To znamená, jedná se o Ústecký a Karlovarský kraj, což jsou jediné regiony, které splňují tu podmínku, kde míra nezaměstnanosti mladých lidí překročí práh 25 %. U nás tato iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí jde vlastně v režimu aktivní politiky zaměstnanosti. Takže já vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Já vám děkuji, paní předkladatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 007/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Peter Koliba: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tak, jak již bylo řečeno paní ministryní, míra nezaměstnanosti mladých lidí do 25 let dosáhla v Evropské unii na konci roku 2014 - 21,4 %. Přitom nejvyšší míra je v podstatě v jižních zemích, jako ve Španělsku – 51 %. V České republice je tato míra 14,3 %, zhruba 51 tisíc osob. Proto představila v roce 2012 Evropská komise tzv. balíček zaměstnanosti mládeže. Jeho nejdůležitějším bodem je návrh doporučení zřízení záruk pro mladé lidi. Podstatou je, že všichni mladí lidé do 25 let obdrží do 4 měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělání kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání učňovského programu nebo stáže. Cílem této iniciativy je zajistit dostatečné a dodatečné finanční prostředky na podporu zaměstnanosti mladých lidí v těch regionech, kde je nezaměstnanost nad 25 %. Jak již bylo řečeno, jediným regionem této podpory v České republice je region Severozápad, tedy Karlovarský a Ústecký kraj. Co se týká výše finančních prostředků. České republice bylo vyčleněno zhruba 13,6 milionu eur, které pomohou efektivně zvýšit zaměstnanost mladých lidí v Karlovarském a Ústeckém kraji. Proto doporučuji tak, jak je navrženo usnesení, ho přijmout. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji, pane senátore. A poprosím, abyste se také posadil ke stolečku zpravodajů. A já otvírám rozpravu k této materii. Hlásí se pan senátor Antonín Maštalíř. A má slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych měl k tomu jenom malinkou

89

připomínku. Nezaměstnanost je největší sociální zlo, které postihuje všechny státy EU. Je možná na škodu, že tato materie neřeší v návaznosti i zaměstnávání lidí starších 50 let a jejich diskriminaci na trhu práce, čímž nechci říct, že by se touto problematikou EU nezabývala. Ale myslíme si, že tato problematika měla být řešena komplexně. Alespoň to zaznělo na jednání našeho výboru EU. Obdobně vystoupil na diskusi v národním konventu i sám státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, který upozornil rovněž na fakt, že zatímco problému nezaměstnanosti mladých lidí je v současnosti věnováno dost prostoru k diskusi na evropské úrovni, nezaměstnanost lidí starších 50 lidí je dnes vnímána jako problém s nižší prioritou. Geografické predikce předvídají postupné stárnutí populace v Evropské unii i v České republice, tudíž se míra vlivu této skupiny na státní rozpočet bude v čase dále zvyšovat. Na uvedené problémy je třeba se připravit především důslednou restrukturalizací vzdělávání a snahou zakotvit standardy, které povedou k tvorbě důstojných pracovních pozic. Pracovní pozice by měly být plánovány se střednědobým až dlouhodobým horizontem, aby odolávaly krátkodobým výkyvům a byly ochranou proti cyklickým změnám. To je ode mě všechno, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkujeme. A dalším v pořadí je přihlášen do rozpravy pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Pešák: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já předesílám, že vzhledem k hlasové indispozici paní ministryně nepožaduji reakci na to, co řeknu, ale chci to říci. Chci říci, že všichni víme, že nezaměstnanost je velký problém. Nezaměstnanost mladých lidí ještě větší, protože opouští školu, a místo toho, aby se naučili pracovat, zavést si normální, běžný rytmus běžného člověka v našem civilizačním okruhu, tak se naučí žít ze sociálních dávek, naučí se nevstávat, naučí se žít v sociálně ne úplně optimálních podmínkách, mnohdy v chudobě. To všechno je špatně. Je potřeba s tím něco dělat. Ale ta otázka je, co s tím dělat. Já mám velkou obavu, že vždycky když vidím, nebo Evropská unie když vidí nějaký problém a my v naší zemi to občas také napodobujeme, tak tam šoupneme nějaké dotace a myslíme si, že tím, že se vyhlásí nějaký dotační program, bude možno na něco uvolňovat peníze, tak že se ten problém vyřeší. Většinou to funguje jinak. Já chci poukázat právě na ten případ, na ty případy, kdy to funguje přesně opačně. Takovou "dobrou" myšlenkou bylo, že proto, aby se dostali na trh práce různě znevýhodnění, buď ti absolventi, nebo lidé se zdravotním postižením, tak se vymyslely programy, kdy se vlastně na nějakou dobu platí jejich mzda. To má samozřejmě ten efekt, že samozřejmě nějakou chvíli ti lidé pracují, nicméně posléze zaměstnavatel, a chci zdůraznit, že lhostejno, zdali je to ekonomický subjekt působící jako soukromá firma, jako podnikatelský subjekt, nebo jako státní organizace, veřejná instituce, tak řekne: Pracoval/a jste velmi dobře, byli jsme s vámi spokojeni, bylo to vynikající. Až budete mít zase takovouto dotaci, tak přijďte. Teď se s vámi na nějakou dobu rozloučíme. A to vede k tomu, že vlastně ti lidé místo toho, aby se z toho ghetta těch svých problémů dostali, tak se v něm naopak tím déle udržují. Já samozřejmě vím, že tento tisk má vskutku marginální význam, protože tady v České republice

90

se to týká pouze těch regionů na severu, severozápadě, nicméně chci na tuto skutečnost právě toho udržování těch lidí v tom neblahém stavu, byť s myšlenkou, že jim nejlépe pomůžeme, jak umíme, chci na něj upozornit. A chci vyzvat k tomu, aby se hledaly jiné metody a možnosti. Chceme-li prostě těm lidem pomoci, chceme-li je nějak na tom pracovním trhu zvýhodnit, chceme-li to, tak udělejme, nebo použijme nástrojů, které zlevní jejich práci. A na to slyší samozřejmě jak podnikatelské subjekty, tak úřady, organizace, protože nikdo, ať je to rozpočtová organizace, nebo podnikající subjekt nemá peněz dost, vždycky bude rád, když nějaká práce někoho, nějakého pracovníka, bude stát méně. Tím nástrojem je třeba to, že by se snížil na nějakou dobu odvod sociálního a zdravotního pojištění. Tím by se samozřejmě ta práce takového člověka snížila, tedy ty náklady za tu práci takovéhoto člověka by se snížily. Nebylo by to tak demotivující a nemělo to ty efekty, o kterých jsem mluvil. Myslím si, že naopak by to mělo právě ty efekty, že by ten člověk v tom podniku, v té organizaci, na tom pracovním místě mohl zůstat, mohl vydržet a mohl tam být dlouhodobě, protože všichni by věděli, že podpora, která měla tu možnost toho pracovního místa otevřít, byla vyčerpána, zafungovala. A teď už to bude fungovat normálním, běžným způsobem, podle zdravého rozumu. Toto jsem chtěl říci, navrhnout a připomenout. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkujeme. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem z toho Ústeckého kraje a jak říkám, z Klondiku, je pravda, že ta nezaměstnanost je tam obrovská, jak tedy u té nízké věkové skupiny, tak u té vyšší věkové skupiny. Musím souhlasit se svým kolegou, panem senátorem Pešákem, co tu říkal. Já jsem ráda, že ty peníze dostaneme, ale otázka je, jak budou využity. Jestli se ty peníze nějakým způsobem neminou, protože řada těch peněz, které už šly do programu Vzdělání pro konkurenceschopnost skončila úplně tak, jak neměla. Jsou opakovaně známy případy, kdy různé agentury, kde je tatáž osoba vyskytující se v nich, jednou jako jednatel, jednou jako společník, má jakési rekvalifikační kurzy. Výsledek těch rekvalifikačních kurzů nikde není vidět, protože nezaměstnanost je stále vysoká. A prostě ti lidé práci nemají. Já si myslím, že pokud někdo dostane ty finanční prostředky, tak na druhou stranu, ano, mám je, ale musím být kontrolován. Musím vědět, kolik těch lidí, které jsem rekvalifikoval, se konečně někam prostě na tom trhu práce dostalo a skutečně mohlo dál pracovat a uplatnilo se. To je jedna věc. Druhá věc, když chci podporovat zaměstnanost, tak bychom asi také měli trochu restrukturalizovat školství, protože u nás máme samé… Mně chodí tedy do ordinace samí číšníci, číšnice, jsou v gastronomii. Pak mají zablokovaná záda, protože nejsou vůbec zvyklí na nějakou fyzickou práci. A pak vám třeba v městě Most, kde je vysoký stupeň nezaměstnanost, visí zhruba 3 týdny na jedné restauraci: Hledáme kuchaře, čistý příjem 25 000 Kč, což je tedy v Mostě dost vysoká částka. Oni dlouho hledali, než vůbec nějakého kuchaře našli. To znamená, že by se měl změnit asi i ten systém toho vzdělávání. A v podstatě v neposlední řadě chci říci, že na trianglu u nás bude vlastně firma Nexen otevírat velký závod na výrobu pneumatik, mělo by tam být přes 3 tisíce pracovních míst. Říká se, slyšela jsem, že se úplně děsí kraj toho, jak ty lidi sežene, protože chybí právě ti, kteří něco v tom daném oboru umí.

91

Takže já si myslím, že by ty peníze měly být směřovány zcela cíleně, ale na určité projekty, které budou mít smysluplnost a které v podstatě přinesou to ovoce. A budu po těch subjektech, které budou ty peníze čerpat, chtít vidět ty výsledky. Protože zatím ty výsledky od určitých skupin vůbec vidět nebyly. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, také děkujeme. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy ještě? Nevidím nikoho, takže rozpravu končím. Ptám se paní předkladatelky neboli paní ministryně i přes její hlasové indispozice, zda se chce nějak vyjádřit? Nechce. Rozumíme tomu. Prosím, pan garanční zpravodaj má slovo. Prosím. Senátor Peter Koliba: Já děkuji. Já bych jenom shrnul, že v diskusi vystoupili 2 senátoři, jedna paní senátorka. Upozorňuji, že tady jde o časový faktor rychlejšího, to není navýšení prostředků, jenom rychlejšího čerpání. V letošním roce aby byla ta dostupnost, aby mohly být tyto finanční prostředky co nejrychleji uvolněny. V podstatě je tedy jen jeden návrh, který doporučuje přijmout usnesení tak, jak vám bylo písemně předloženo. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji, pane zpravodaji. Velice správně. Máme tady usnesení VEU č. N 007/10/02, na základě kterého budeme hlasovat o schválení tohoto usnesení. Já vás svolám. Kdo je pro toto usnesení N 007/10/02, takže zahajuji hlasování. Už to jede. Takže kdo je pro toto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 26. Registrováno 61, kvorum 31, pro 49, proti 1. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni i za její statečné vystupování tady v Senátu i panu zpravodaji. A budeme pokračovat dalším bodem naší schůze, a tím je 10. Vládní návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky (senátní tisk č. 75) Je to senátní tisk č. 75. A tento senátní tisk uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, kterého tady u nás v Senátu vítám. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Martin Stropnický: Hezký podvečer, děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Jsem rád, že na mě došlo. Dovolte, abych řekl několik slov k vládnímu návrhu na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky. Byl vládou schválen, jejím usnesením ze dne 27. dubna tohoto roku. Rád bych řekl, že ten britský tým působí v České republice již od roku 2000, na základě schválení parlamentem, který vyslovil souhlas s jeho pobytem na dobu 5 let. Tato doba byla potom ještě v roce 2005 a 2010 vždy o 5 let prodloužena. Ta současná pětiletá lhůta uplyne 9. října letošního roku.

92

K činnosti tohoto týmu. Je to britský tým tvořený max. 30 osobami, spočívá v pořádání kursů pro poddůstojníky Armády České republiky a ozbrojených sil členských států NATO a EU a též států zúčastněných v programu Partnerství pro mír. O tyto kursy je nadále velký zájem. Britská strana tedy požádala o prodloužení doby působení svého týmu na našem území. Pokračování činnosti britského týmu je v zájmu České republiky, neboť přispívá ke zvýšení prestiže naší země, jak v rámci NATO, tak EU, a zároveň mezi státy zúčastněnými v programu Partnerství pro mír. S ohledem na tyto skutečnosti vláda České republiky navrhuje prodloužení doby působení tohoto britského týmu na území České republiky o dalších 5 let. Podobně tedy jako v letech 2000, 2005 a 2010 vláda dále navrhuje vyslovit souhlas s pobytem zahraničních účastníků kursu pořádaných britským týmem v počtu do 100 osob v jednotlivém kursu. Děkuji tímto za pozornost a prosím Senát, aby vyslovil souhlas s předloženým návrhem. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane ministře. A prosím, abyste se posadil u stolečku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 75/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Josef Táborský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyněk, kolegové. V době vstupu České republiky, Polska, Maďarska přišla Velká Británie s iniciativou zřídit na území jednoho z těchto států výcvikové středisko a pomoci tedy v době výchovy a výcviku těch nejnižších velitelů, velitelů družstev a velitelů čet. Je dobře, že Česká republika pro tento výcvikový tým ve své době vytvořila nejlepší podmínky. Byla vybrána s tím, že toto výcvikové středisko bude ve Vyškově na Moravě. Jak pan ministr tady již rozebíral, tento poradní a výcvikový tým působí již řadu let. Dosahuje velice kvalitních výsledků. Jenom za toto poslední období, roky 2010 – 2015, se tohoto výcviku zúčastnilo celkově 22 států a 1 200 osob. A potom ještě v roce 2007, když bylo rozšíření o dalších 5 států, tak proběhl výcvik dalších asi 72 osob z Maroka a Alžírska. Bylo tady řečeno, že je to dobrý příspěvek české armády do Severoatlantické aliance, že zvyšuje prestiž nejenom Severoatlantické aliance, ale i v dalších zemích Partnerství pro mír. VZVOB projednal tisk na 11. schůzi konané 10. června tohoto roku. Přijal usnesení k vládnímu návrhu na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu České republiky na území České republiky, senátní tisk č. 75, kde doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s prodloužením doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky v počtu do 30 osob s předpokládanou dobou pobytu 5 let, počínaje dnem 10. října 2015. Dále za druhé, pobytem příslušníků ozbrojených států členských států Severoatlantické smlouvy, Evropské unie a států zúčastněných v programu Partnerství pro mír, v počtu do 100 osob v jednotlivém kursu na území České republiky za účelem jejich účasti ve výcvikových kursech pořádaných Britským vojenským poradním a výcvikovým týmem v České republice od 10. října 2015. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Táborského. Pověřuje předsedu

93

výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto senátnímu tisku. Vidím, že se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A máme tady jediné hlasování, a to o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj výboru. Já se ani neptám pana ministra, jestli se chce vyjádřit, protože nebylo ani k čemu. Takže jenom připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Takže já všechny svolám. Já počkám chviličku, ať mají kolegové možnost přijít, protože ještě tam vidím paní senátorku, jak běží. Tak... Nechal jsem prostor. Takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl pan zpravodaj Josef Táborský. Aktuálně je přítomno 59 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 41. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 29. Registrováno 59, kvorum 41, pro 55, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen. A budeme pokračovat dalším bodem, a ten bude poslední na dnešním jednání. Tímto bodem je 11. Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v rámci operace NATO v roce 2015 (senátní tisk č. 91) Rovněž poprosím u tohoto senátního tisku, aby nám ho uvedl pan ministr obrany Martin Stropnický. Prosím, pane ministře. Ministr obrany ČR Martin Stropnický: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vyslání sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandu v rámci operace NATO v roce 2015 schválila vláda svým usnesením č. 437 ze dne 3. června 2015. O co jde? Vláda tím reaguje na urgentní žádost NATO o mimořádné převzetí úkolu od kanadských vzdušných sil, které se zapojí do operace mezinárodní koalice proti tzv. Islámskému státu a nebudou proto schopny současně zajišťovat původně zamýšlenou ochranu islandského vzdušného prostoru. O co se bude jednat konkrétně? Půjde o vyslání do 70 osob s 5 letouny JAS-39 Gripen, z toho jeden bude letoun záložní, a to v období od 20. července do 31. srpna tohoto roku. Z pohledu NATO se jedná o důležitý příspěvek k obranyschopnosti Aliance, tímto krokem potvrdíme naši solidaritu s aliančními spojenci a také naši schopnost rychle a pružně reagovat na potřeby společné obrany.

94

Zároveň se bude jednat o konkrétní, byť nepřímý příspěvek České republiky k boji mezinárodní koalice proti tzv. Islámskému státu. Podle materiálu schváleného vládou nepřesáhnout finanční náklady související s naším zapojením do ochrany islandského vzdušného prostoru výši 24 milionů korun, budou plně hrazeny z rozpočtu ministerstva obrany. Ve skutečnosti ale budou náklady nižší, protože mezitím došlo k domluvě na spolupráci při dopravě našich letadel a vojáků na Island se Švédskem. Švédské straně budeme sice muset náklady na přepravu uhradit, bude se ale jednat zhruba o 2 – 3 miliony korun nižší částku, než byla původně plánována. Celkové náklady se tak přiblíží hranici 20 milionů korun. Kromě samotné úspory je tato spolupráce dokladem také vysoké kvality našich bilaterálních vztahů se Švédskem v oblasti obrany. Děkuji za pozornost a žádám tímto Senát, aby s předloženým materiálem vyslovil souhlas. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkujeme, pane ministře, za přednesení úvodní zprávy k této materii. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 91/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan, Prosím, pane kolego, pane předsedo, máte slovo. Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pan ministr popsal návrh vlády na vyslání našich leteckých sil na Island celkem detailně. Já bych jenom připomněl, že ten záměr na působení leteckých sil Armády České republiky k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky nebyl projednáván a také nebyl schválen v tom balíku, který jsme dělali na podzim loňského roku, které popisují všechny zahraniční operace našich obranných sil na to období let 2015 – 2016. Bylo to proto, že jsme nepočítali, nebo vláda nepočítala s tím, že by v tomto roce byly naše vzdušné síly využity v rámci Severoatlantické aliance pro ochranu některých států, které nedisponují nadzvukovými letadly. Já jenom připomenu, že kromě Islandu se jedná také o Albánii, Slovinsko a samozřejmě všechny 3 pobaltské státy. Počítáme s tím, že až v tom roce 2016 budou opět naše letadla a naši letci využiti, ať už k ochraně vzdušného prostoru Pobaltí, nebo opět Islandu. Je to skutečně výjimečná žádost kanadských vojenských sil, protože ty působí na území Islámského státu, ne islandského, ale tzv. Islámského. Je to taková nepřímá podpora, nebo nepřímá účast i na této záležitosti. Návrh je předkládán podle článku 43, odst. 3, písm. a) Ústavy České republiky. Je zapotřebí opět nadpoloviční většiny všech senátorů. Děkuji za pozornost. Ještě malý moment, já si dovolím, abych nezdržoval, přečíst návrh usnesení. Výbor se tím zabýval na své 11. schůzi. Doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s rozhodnutím vlády o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v období od 20. července do 31. srpna 2015, o celkovém počtu do 70 osob. Doporučuje Senátu požádat vládu, aby informovala Senát PČR o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v roce 2015, a to nejpozději do 30. června 2016.

95

Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu k tomuto tisku. Hlásí se do rozpravy pan 1. místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já v plném rozsahu hlasuji pro, to nemusíte mít strach, že vystupuji s nějakým negativním stanoviskem. Ale nevím už, v kterých médiích zaznělo, že na Island budeme mít asi 120 vojáků vyslaných, takže to je blábol, tak, jak to bývá. To je má první otázka k panu ministrovi. A pak jsem nepochopil a zřejmě můj rozum to není schopen absorbovat, co je to nepřímá účast v boji proti Islámskému státu, když budeme nad Islandem. Já bych rád, kdyby mi to bylo vysvětleno. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. A předpokládám, že se pan ministr vyjádří k problematice, kterou tady otevřel pan 1. místopředseda. Prosím, pane ministře. Ministr obrany ČR Martin Stropnický: Děkuji, pane předsedající. Ta odpověď mi přijde relativně jednoduchá. Ta mezinárodní koalice, která je velmi široká, myslím ta, která se snaží těmi vzdušnými údery oslabit postup, nebo ty zisky územní toho Islámského státu v Sýrii a především na území Iráku, tak byla proti původním plánům rozšířena právě o ty kanadské vzdušné kapacity. Ty byly původně plánovány na Island. To znamená, my jsme tím převzetím air policingu na Islandu umožnili kanadské armádě se zapojit do těch vzdušných útoků na Islámský stát. Čili to je to vysvětlení. Kdybychom to neudělali, tak prostě ta Kanada by musela držet závazek air policingu na Islandu, a tím by oslabila svoji, nebo tu alianční, ale nejenom alianční, protože ta koalice je velmi široká, která se zapojuje proti Islámskému státu. Čili toto. Do většího detailu bych asi nešel. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Zeptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyslovit? Nechce. Takže máme tady jediné hlasování, a to hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl pan zpravodaj František Bublan. Já si vás dovolím sezvat k hlasování. Před hlasováním připomínám, tak, jak to tady přednesl pan senátor Bublan, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 41. Já zahajuji hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, jak ho přednesl pan senátor Bublan, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 28. Registrováno 59, pro 55, proti nikdo. Tento návrh usnesení byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Končím i dnešní jednání 9. schůze Senátu. Zítra schůze pokračuje v Jednacím sále od 9.00 hodin. Hezký večer! (Jednání ukončeno v 18.40 hodin.)

96

2. den schůze – 18. června 2015

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 9. schůze Senátu. (Prosím kolegy, tady přede mnou, aby se ztišili.) Děkuji. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Jozef Regec, Ivo Bárek, Zdeněk Brož, Alena Dernerová, Lubomír Franc, Jaroslav Malý, Jaroslav Doubrava, Daniela Filipiová, Stanislav Juránek, Jiří Hlavatý, Jiří Dienstbier, Petr Bratský, Leopold Sulovský a Jiří Vosecký. Připomínám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Také připomenu, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu. Vidím, že se hlásí pan senátor Jaroslav Malý – chce vystoupit. Senátor Jaroslav Malý: (Hovoří z místa.) Jenom, že jsem se dostavil - a jsem tedy přítomen… Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. A vy jste byl tady omluvenými… Slyšeli jsme. Mění se. Jaroslav Malý je přítomen. Děkuji. Budeme pokračovat pořadem naší schůze. Nyní projednáme bod, kterým je

mezi

12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 87) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 87. Vítám pana ministra Svatopluka Němečka. Zároveň mu uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám ve stručnosti představil obsah předkládaného návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví a s ním souvisejících zákonů. Návrh novely představuje komplexní revizi zákona ve vztahu ke změnám v právním řádu v posledních letech a též k některým požadavkům aplikační praxe. Jedním z hlavních cílů novely je uvedení zákona o ochraně veřejného zdraví do souladu se správním řádem a dalšími právními předpisy, zejména zákonem o chemických látkách a směsích či živnostenským a školským zákonem. Dále se v něm podle zásad správního trestání upravují skutkové podstaty správních deliktů na úsecích ochrany veřejného zdraví a ochrany zdraví při práci.

97

Cílem návrhu je i snížení byrokratické zátěže osob, zejména v oblasti ochrany zdraví při práci. Vládní návrh zákona byl technickou novelou, která nepřinášela zásadní nová věcná řešení upravované problematiky. Při projednávání návrhu v PS byla nejvíce diskutována otázka povinného očkování. Po obsáhlé debatě však PS dospěla k závěru, že tuto problematiku nelze bez širší odborné i společenské diskuse zásadně měnit. Návrhem zákona tak je i nadále pouze doplněná definice pravidelného očkování, stanovená odpovědnost zařízení pečujících o děti do 15 let věku, u nichž byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova za provedení pravidelného očkování a doplněna povinnost dalších dobrovolných kolektivních zařízení přijmout jim dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním. Takto navržená zákonná úprava posiluje zásadu kolektivní imunity, jejíž zachování je nezbytným předpokladem zamezení vzniku a šíření závažných infekčních nemocí v populaci. Schválené pozměňovací návrhy v této oblasti byly pouze upřesňujícího charakteru. Pro úplnost jen dodávám, že úprava očkování byla opakovaně podrobena kontrole ústavnosti ze strany Ústavního soudu, který konstatoval, že v případě povinného očkování nelze dát přednost individuálním zájmům před ochranou zdraví populace. I přesto ministerstvo zdravotnictví zahájilo širokou diskusi a zřídilo za tímto účelem pracovní komisi, jejímž novým členem se stane i paní senátorka Emmerová. Zároveň bych chtěl informovat Senát o tom, že ministerstvo zdravotnictví začalo připravovat zákonnou úpravu, která by řešila případné odškodnění negativních následků očkování. Další oblastí, která byla Poslaneckou sněmovnou ve větší míře diskutována a posléze i změněna, je ochrana zdraví před nepříznivými účinky hluku. Návrh zákona - po téměř ročním projednávání - Poslanecká sněmovna schválila a následně byl projednáván ve třech senátních výborech. V rámci projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu byla k novele vznesena řada pozměňovacích návrhů týkajících se především problematiky očkování, ochrany zdraví před hlukem a oblasti sankcí. Pozměňovací návrhy obsažené v usnesení ústavně-právního výboru jsou legislativně technického charakteru, a proto k nim zaujímám neutrální stanovisko. Pokud jde o pozměňovací návrhy přijaté výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, nemohu s nimi souhlasit, neboť v důsledku představují snížení míry proočkovanosti, čímž negují zachování kolektivní imunity. V případě úpravy pokut v oblasti očkování uvádím, že maximální výše sankcí v návrhu zákona byly na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně posuzovány a v odůvodněných případech již byly výrazně sníženy. Nemohu rovněž souhlasit se stanoviskem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doporučil Senátu zamítnout návrh zákona. Předně chci konstatovat, že se jedná o návrh zákona, který je nezbytnou aktualizací zákona o ochraně veřejného zdraví. Návrh nepřináší koncepční změny věcného obsahu s výjimkou ochrany zdraví před hlukem. K pozměňovacím návrhům přijatým v této oblasti Poslaneckou sněmovnou uvádím, že stavebník bude nově odpovědný za protihluková opatření pouze tehdy, jestli vědomě a dobrovolně vstoupí do území již nadlimitním hlukem zatíženého. Pokud jde o zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru, považuji za správné, aby oblast kulturních a sportovních akcí byla usměrňována vyhláškami obcí, jelikož obce tyto akce zpravidla povolují a nejlépe znají místní poměry. 98

Právě návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou v této oblasti byly předmětem kritiky výboru. V zásadě to, co Poslanecká sněmovna do návrhu zákona doplnila, bylo při jednání tohoto výboru navrženo z návrhu zase vypustit. Návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou považuji za prospěšné, protože se jimi mimo jiné proporcionálně vyvažuje přístup k ochraně chráněných staveb a povinnostem vlastníků, správců či provozovatelů zdroje hluku. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Věřím, že se Senát Parlamentu České republiky ztotožní s potřebou navrhovaných změn zákona a že umožní řádné dokončení legislativního procesu, čímž v praxi přispěje ke zvýšení ochrany veřejného zdraví. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/3. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Milada Emmerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní. Tato předloha byla projednávána v Poslanecké sněmovně takřka celý kalendářní rok, v Senátu jsme dostali na projednávání tohoto důležitého zákona, resp. jeho novely necelé tři týdny, a to možná ještě nadhodnocuji. Myslím si tedy, že bude dobře, a je to nakonec i připravováno, že se projednávací doba v Senátu prodlouží. Pan ministr zde shrnul nejpodstatnější body této novely zákona, a v podstatě jde o to, že zákon, který byl přijat před mnoha lety s ohledem na rychlý běh událostí, je určitým vylepšením a zdokonalením současné normy, právě v kontextu s praxí. Myslím si, že je to návrh novely, který vystihuje všechny bolesti naší společnosti, i když v současné době v souvislosti s migrací lze hovořit ještě o jiných normách, které by měly být přijaty. Myslím si, že to je zatím vše, co bych chtěla říci. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A prosím, abyste se, paní senátorko, posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Vladimír Plaček. Ano, takže pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Plaček: Dobré ráno. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se taktéž zabýval ústavně-právní výbor. Zabýval se jím především ze dvou pohledů. Jednak z pohledu legislativně-právního, tak jak mu přísluší, a shledal asi devět chyb, které v průběhu legislativního procesu se dostaly do tohoto návrhu. Právě proto, aby tyto chyby mohly být odstraněny, výbor přijal pozměňovací návrhy, se

99

kterými vás seznámím, resp. s usnesením, poněvadž tyto pozměňovací návrhy máte k dispozici v písemné podobě. Co se týká věcného obsahu, nemohli jsme se samozřejmě vyhnout při projednávání ani tolik problematickému "povinnému" očkování, a probírali jsme to opravdu velice podrobně, především z toho pohledu, zda má být povinné či nikoliv, a k povinnému očkování jsme se jednoznačně přihlásili. Diskutovalo se nad nežádoucími účinky tohoto očkování a odpovědnosti, tedy kdo, když přikazuje stát, stát by měl také přijmout odpovědnost za případné nežádoucí účinky. Je pravdou to, že při jakékoliv léčbě nebo téměř jakékoliv léčbě mohou se určité nežádoucí účinky objevit, mohou se tedy projevit i při tomto povinném očkování. Hovořím i z vlastní zkušenosti, protože v rodině se nám tento případ stal, takže vím, o čem mluvím. Nicméně pořád celospolečenský pohled převažuje nad pohledem osobním. Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud k povinnému očkování. Čili očkování by povinné býti mělo a návrhy na individuální očkovací plány. Rád jsem slyšel od pana ministra, že bez ohledu na projednávání tohoto zákona, nebo resp., když v Poslanecké sněmovně vrcholilo toto projednávání, už probíhala diskuse právě nad těmito záležitostmi v pracovní skupině. A my jsme samozřejmě také měli možnost se setkávat s dalšími lidmi, kteří navrhovali právě vypouštění povinného očkování. A zjistil jsem, že zřejmě komunikace nebo hovor s těmito lidmi, kteří mají odlišný názor, v minulosti asi hodně vázly. Myslím si tedy, že v případě, když toto ministerstvo zdravotnictví napraví, dá se najít rozumný kompromis. Tzv. alternativních matek, které odmítají jakékoliv očkování, což je opravdu nebezpečné pro společnost, i s odkazem třeba na epidemii záškrtu ve Španělsku, je podle těchto jednání opravdu minimum. Další diskuse se týkala sankcí pro provozovatele, ať dětských táborů nebo různých dětských kroužků, lyžařských výcviků atd. a sankce za to, pokud tam budou děti, které nejsou proočkovány. Zaznělo to také na jednání výboru. Já jsem hovořil i s vlastní osobní zkušenosti, absolvoval jsem minimálně 15 takových lyžařských táborů i lyžařských výcviků jako zdravotník. Opravdu zdravotník tam je od toho, aby poskytl akutní první pomoc, a nikoliv aby tam řešil závažné onemocnění, typu záškrtu, černého kašle apod. Závěrem mi tedy dovolte vás seznámit s usnesením ÚPV, které jako 43. usnesení z 9. schůze ze dne 10. června přijal. I. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci v Senátu senátora Vladimíra Plačka. III. Pověřuje předsedu ÚPV senátora pana Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil pana předsedu Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji také, pane senátore. A táži se zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorky Jitky Seitlové, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, paní senátorko o vaše vystoupení. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, vážení kolegové, vážení hosté. Dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů (senátní tisk č. 87).

100

Byla jsem určena zpravodajkou pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A tento výbor se rozhodl novelu, která je vám předložena pod tiskem č. 87, projednat především proto, že kompetence v oblasti hluku je mezirezortně dělena mezi Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR. Proto jsme se rozhodli zabývat zejména tou částí, která se týká hluku a která do širší gesce výboru bezesporu patří. Hlavním cílem předložené vládní novely zákona o ochraně veřejného zdraví je jeho uvedení do souladu se správním řádem tak, jak už řekl pan ministr. V navrhované podobě obsahuje zákon 108 paragrafů a sestává se z mnoha dílů a z mnoha podílů a pododdílů; a ještě obsahuje dvě novely dalších zákonů. Zákona přestupkového a zákona živnostenského. Já bych jenom ráda doplnila informaci, že od přijetí zákona o ochraně veřejného zdraví v roce 2000 se jedná již o 47. novelu tohoto zákona. To znamená, v průměru je tento zákon od roku 2000 vždy novelizován třikrát do roka. To jenom, abychom si uvědomili, o jaký právní kodex se jedná. Myslím, že je to skutečně v tomto případě rozsáhlý kodex, protože zahrnuje péči o životní a pracovní podmínky, vody a výrobků, hygienické požadavky na výkon činnosti epidemiologicky závažných. Týká se ubytovacích služeb, požadavků na běžné užívání a jejich hygienického zabezpečení, ochrany zdraví při práci, očkování a spolupráci orgánů ochrany zdraví poskytovatelům zdravotních služeb, ochranné dezinfekce, deratizace, postupu při zjištění výskytu infekčních nemocí a samozřejmě státní správě v těchto oblastech. Musím říci, že zákon pro běžného uživatele, byť s určitým právním vědomím, je opravdu velmi náročný. Musím říci, že se v něm velmi, velmi obtížně orientují ti, které zajímá jenom ta jednotlivá část, která je vždycky rozprostřena do všech paragrafů a usnesení. A myslím, že právě to bylo také jednou z diskutovaných otázek, která zazněla na výboru, že zákon je opravdu nepřehledný a že se s ním velmi těžce pracuje. Důvodová zpráva k vládní novele konstatuje, že princip právní ochrany před hlukem zůstává nezměněn. Obsah předloženého návrhu však zahrnuje zásadní změny dotýkající se práv a povinností osob, provozujících zdroje hluku, nebo osob imisemi hluku dotčenými. Já budu jenom ty hlavní deklarovat. Za zvuk, který není hlukem, a tedy vůbec nepodléhá státnímu dozoru a dodržování hlukových limitů, se nově považuje hluk z produkce hudby ve venkovním prostoru. S cílem snížit náklady veřejných rozpočtů a vlastníků nebo provozovatelé zdrojů hluku, jak říká vládní návrh, se navrhuje ochrana pouze těch částí obvodového pláště obytného a rodinného domku, které jsou významné z hlediska pronikání hluku. Ve vztahu pouze k provozu pozemních komunikací a provozu na drahách se navrhuje splnění limitu ve venkovním plášti budov, které bude ale současně plněním toho, co je uvnitř chráněného prostoru. Takže jenom měření ve venkovním prostoru. Na rozdíl od současné právní úpravy hluk z letišť nebude posuzován společně ze všech zdrojů letištního provozu, ale samostatně pouze z leteckého provozu a pak z toho ostatního provozu letiště. Na základě okamžitého orientačního měření o překročení limitu hluku bude mít zaměstnanec státního dozoru nově možnost vstupu do soukromého obydlí, okamžitého vstupu a jeho prohlídku za účelem zjištění zdroje hluku pod pokutou tak, jak říká vládní návrh, až 500 tisíc korun. Návrh redukuje definici chráněného venkovního prostoru. Tím, že současně chráněné pozemky před hlukem redukuje jen na ty, které jsou užívané k lázeňské, léčebné a rehabilitační péči. Samozřejmě, že jsou chráněny i venkovní prostory, které jsou užívány k rekreaci. Ale pozor, kdo s tím zákonem pracuje, tak ví, že se to týká jenom pozemků, které nejsou v zemědělském 101

půdním fondu. A já upozorňuji, že téměř všechny zahrady, mimo některých ostatních pozemků, jsou součástí zemědělského půdního fondu. Tak to jenom pro doplnění informace. Dále se nově navrhuje, to už tady říkal pan zpravodaj z ÚPV, aby účastníkem řízení pro vyhlášení opatření obecné povahy stanovení ochranného hlukového pásma letiště, byl jenom tím účastníkem řízení; žadatel, provozovatel letiště. To by znamenalo, že ti, kterých se takové vyhlášení týká, nemají možnost se svými námitkami a připomínkami účastnit jednání. Celý proces však přitom významně fakticky vstupuje do práv a povinností osob, protože se v těchto pásmech – ono to zní hezky, chráněná pásma, ochranná pásma; ale v těchto pásmech se naopak zvyšuje limit hluku. To znamená větší zatížení hlukem a mohou být i stanoveny jiné povinnosti nad rámec toho, co je běžné. Dámy a pánové, já tedy musím říci, že tak, jak jsme projednávali návrh zákona a setkali jsme se těmi všemi informacemi, které jsem teď předložila ve zkrácené verzi, tak skutečně jsme zvažovali, zda je možné způsobem pozměňovacích návrhů, které často ani nebyly odůvodněny, měnit takto zásadně principy ochrany hluku a redukovat principy ochrany hluku. A proto výbor, který se sešel k tomuto návrhu zákona dvakrát, nakonec dospěl k určitému usnesení, s nímž vás seznámím. Výbor jednal jednak desátého června, kde byly předneseny základní informace o zákonu. Vedena debata o zákonu. Následně si výbor nechal zpracovat a požádal hlavního hygienika, aby nám předložil odpovědi na otázky, resp. informace, které máte, a to, proč došlo ke změnám a jaké mohou být jejich důsledky. Dále se sešel včera ještě před jednáním pléna a znovu projednal na základě toho, co jsme dostali písemně od ministerstva zdravotnictví; všechny pozměňovací návrhy k bodům, které jsem tady uvedla a které jsem předkládala ve výboru. Současně ještě byl ve výboru předložen pozměňovací návrh pana senátora Tesaříka, který se zabýval možností opět vrátit do předloženého tisku možnost prodloužení, nebo resp. umožnění trvalé výjimky pro prostory, kde není dodržen hlukový limit. Pan senátor Tesařík nakonec tento pozměňovací návrh stáhl. Ještě jeden pozměňovací návrh předložil pan předseda Vystrčil, který se týká opět otázky vypuštění chráněného hluku venkovního prostředí celkově ze systému ochrany hluku. Výbor včera přijal usnesení na základě celé debaty a znalosti rozhodnutí ještě dalších výborů, které se týkají očkování. Přijal návrh, aby byl návrh zákona, který je před námi, zamítnut. Je to velmi rozsáhlá novela a znamená zásadní, zcela zásadní změny. Proto výbor přijal ve svém usnesení č. 87/3 stanovisko, že výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR Jitku Seitlovou a pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Dámy a pánové, já si jen dovolím říct, že z hlediska taktického, to je teď moje poznámka, víme, že pokud bychom zamítli celý návrh zákona, je velmi pravděpodobné, že dojde k přehlasování v Poslanecké sněmovně a že, na druhé straně, jsou v zákoně některé věci, které jsou jistě velmi naléhavé a zásadní. Takže zvažme taktické hledisko. Já tady za výbor přednáším návrh, který prošel v hlasování 6:5. Čili jedním hlasem bylo rozhodnuto, že má být návrh předložen na zamítnutí, který samozřejmě bude potom předmětem hlasování na ukončení obecné debaty. Já sama ještě potom vystoupím v obecné rozpravě. Děkuji. 102

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není takový návrh. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Takže mají přednost teď... Tak, máme jaksi systém takový, že absolutní přednost mají osoby, které jsou v seznamu s přednostním právem, pak nastupují senátorky a senátoři, kteří se přihlásili písemně. Mám 3 písemné žádosti. A pak všichni ostatní. Takže v duchu tohoto našeho postupu první vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Povinné očkování a způsoby jeho vynucování jsou témata, která aktuálně polarizují naši společnost. Vyvolává mnohé negativní emoce a rostoucí nedůvěru veřejnosti ve zdravotní politiku státu a způsoby rozhodování o ní. Ve svém vystoupení nejprve sdělím svůj názor na diskusi, které k tématu očkování probíhají v poslední době. Následně vysvětlím, proč jsem na VZSP navrhla pozměňovací návrhy k tomuto tisku. Očkování polarizuje společnost proto, že rodičům dnešních dětí chybí korektní a věcné odpovědi na jejich otázku – proč. Mají rodiče k dispozici důvěryhodné statistiky negativních důsledků očkování? Přistupuje stát k rodičům takto? Milí rodiče, v zájmu vašeho dítěte a kolektivního zdraví je, abyste své zdravé dítě podrobili očkování. Jedná se o nezbytné minimum, protože – zaprvé, zadruhé, zatřetí… Až za x-té… Může být tisíc případů a může být ten tisící tím, že má očkování i negativní důsledky. Nezříkáme se my, stát, odpovědnosti. A v případě jakýchkoli zdravotních komplikací, které by byť jen mohly být způsobeny očkováním, od nás obdržíte maximální péči a pomoc. To, co tady teď naznačil pan ministr, já vítám, že komise vznikla, ale ta vznikla, až když už návrh zákona byl hotový a na základě diskusí. Já si myslím, že diskuse jsme měli vést před přípravou tak důležitého zákona, který je důležitý pro celou společnost. A tak, jak máte teď před sebou na stole rozbor od Ligy lidských práv, tak příprava na odškodnění takovýchto případů je zatím velmi chabá. Stát přistupuje k dnešním rodičům takto. Milí rodiče, když nedáte dítě kompletně očkovat, a neptejte se proč, protože tomu stejně nerozumíte, tak vám jej nepřijmeme do školky. Do základní školy už nekompletně očkované dítě dejte, protože povinnost základního vzdělání je pro nás důležitější než povinnost očkování. Ale zapomeňte na školy v přírodě či dětské tábory. A já, stát, určuji, aby za mě očkování hlídali ředitelé školek a škol, a když nebudou, dostanou až 500milionovou… 500tisícovou pokutu. Tak velkou přece jenom ne, 500 milionů ne, 500 tisíc. A kdyby náhodou mělo očkování negativní dopady na dítě, to je, milí rodiče, váš problém. A nyní podrobněji k důvodům, jež mě vedly k podání pozměňovacích návrhů na VZSP. Z 31 vyspělých zemí Evropy zakazuje dětem, které nejsou úplně naočkovány, účast v mateřských školách, dětských táborech či na školách v přírodě pouze maximálně 6 států. Děti, které u nás nesmí na dětské tábory a na školy v přírodě, bez problému… Děti, které u nás nesmí jet na tábory, tak mohou bez problému odjet na tyto akce ve všech okolních zemích, včetně Slovenska. O to větším extrémem je ukládání povinností širokému počtu

103

právnických a fyzických osob za to, že aktivně nebrání neočkovaným dětem vstoupit do dětských kolektivů a do dětských skupin. Vysokým sankcím jsou a mají být podle návrhu senátního tisku podřizováni nejen lékaři, ale také provozovatelé zařízení a pořadatelé akcí pro dětské kolektivy. Jedná se o politickou výrobu širokého spektra nepřátel neočkujících a nepřátel neočkovaných. Kdo by snad soucítil s ne úplně očkovanými dětmi, ten bude pokutován. Kdo sám nepřiloží ruku k státním represím, jejichž obsah a formu určuje výhradně exekutiva nadaná prakticky neomezenou mocí, ten bude též pokutován. Kdo z pořadatelů dětských akcí a provozovatelů zařízení by snad aktivně tomu bránil, ten může být sankcemi ekonomicky zlikvidován dříve, než se mu po mnoha letech možná dostane soudní ochrany. Vynucování povinného očkování u nás tímto získává celospolečensky a celoevropsky vysoce agresivní rozměr, který nelze přehlédnout. Ministerstvem zdravotnictví nebyly předloženy žádné dokumenty, údaje či data, která by objektivizovala rozsah problému, který existuje s neúplně očkovanými dětmi. Dnes vlastně do školek nemohou děti, které z povinných 9 vakcín mají třeba naočkováno jenom 7 nebo 5. Dnes už nejsou přijímány do mateřských školek. Nebyly konkretizovány ani cíle očkování, kterých dnes nedosahujeme, ale kterých dosáhnout musíme. Nebylo nikým přesvědčivě odůvodněno, že ukládáním pokut a sankcí provozovatelů mateřských školek, škol v přírodě, dětských táborů a jiných dětských skupin lze takových cílů ve společnosti vůbec dosáhnout. Odůvodnění společenské potřeby těchto represí jsou dosud ryze subjektivním názorem některých jednotlivců, organizací a institucí. S tímto názorem se naprostá většina odborníků evropských zemí již zcela zjevně neztotožňuje. Rodiče nepotřebují mít medicínské vzdělání, ani být špičkovými imunology na to, aby si uměli položit některé rozumné otázky. Když se dnes rodič zeptá, proč nesmí do mateřské školy dítě, kterému chybí očkování proti tetanu, rád by jen dostal od obhájců tohoto opatření rozumnou a přesvědčivou odpověď. Tetanus se totiž z člověka na člověka nepřenáší, a nemocný proto nemůže nikoho nakazit. Pokud takovému rodiči odpovíme, že mu dítě nepustíte do školky pro ochranu jiných dětí, tak ví, že mu lžeme. Pokud mu odpovíme, že je vyhození ze školky pro dobro dítěte, tak v tom žádné dobro samozřejmě nenajde. Proč nesmí děti neočkované proti tetanu do mateřské školky, ani do jiných dětských kolektivů, dle mého názoru rozumně vysvětlit nejde. Pokud je zde přítomen někdo, kdo takové represivní opatření chápe, kdo jeho důsledky považuje za přínosné, prosím, ať to veřejně sdělí, v čem tu užitečnost spatřuje. Dámy a pánové, proč to uvádím? Tohle všechno samozřejmě vědí i takové otázky si umí položit také provozovatelé zařízení a organizátoři akcí pro děti. I u těchto subjektů rychle narůstá nedůvěra vůči represivním opatřením, která musí nedobrovolně prosazovat pod pohrůžkou vysokých sankcí. Co si není stát schopen v očkování zařídit sám s pomocí svých institucí a orgánů ochrany veřejného zdraví, to mají dohánět v terénu soukromé subjekty. Svým způsobem je takové jednání státu zbabělé a alibistické. A jak zaznělo, podle slov pana hlavního hygienika České republiky, tyto sankce bude vybírat, prosím, celní úřad. Proto v pozměňovacím návrhu výboru naleznete, aby byly úplně zrušeny sankce mateřským školám a provozovatelům dětských skupin za to, že přijmou neúplně očkované děti. Tyto sankce nejsou řádně odůvodněné. Novela navíc 104

počítá s tím, že mateřské školy budou muset přijmout neúplně očkované děti do povinného posledního ročníku mateřské školy, takže kompletně i nekompletně očkované děti stejně budou sdílet prostory třídy či prostory školy. Mateřské školy by měly mít povinnost pouze zjistit stav očkování, aby v případě vzniku nějakého konkrétního infekčního riziku mohlo být správně zareagováno a mohla být přijata vhodná opatření s ohledem na zdravotní stav dětí v kolektivu. Tento přístup je obvykle v naprosté většině evropských zemí, a i to můj pozměňovací návrh řeší. Dále navrhujeme, aby byl zrušen zákaz účasti neúplně očkovaných dětí na školách v přírodě. Děti, které spolu běžně skoro každý den chodí do školy, nemá žádný racionální důvod navzájem separovat na krátkodobých společných pobytech. Toto opatření je zjevnou snahou státu trestat neočkující a neočkované za každou cenu všude tam, kde je to jen trochu možné. Takový přístup by měl Senát zásadně zamítnout. Dámy a pánové, žijeme dnes v 21. století, a nikoliv již v období totality či inkvizice. Může být obtížné o tom přesvědčit některé jednotlivce, ale Senát jako celek by měl dát najevo, že usiluje nikoliv o polarizaci společnosti, o nárůst nedůvěry veřejnosti ke zdravotní politice státu a o vyřešení veřejné kritiky systému očkování v České republice prohlubováním represí, které nejsou v evropském měřítku zjevně obhajitelné. Není cílem pozměňovacích návrhů výboru zrušit povinnost očkování, ani zpochybňovat jeho odborné odůvodnění. Cílem pozměňovacího návrhu je vstřícný krok vůči rozhádané a pobouřené veřejnosti, který by otupil hroty vzájemných rozbrojů a který by napomohl vytvořit lepší podmínky pro zajisté pomalejší proces konstruktivní, odborné i veřejné diskuse nad tímto celospolečensky citlivým tématem. Jsme zcela přesvědčeni, že snížení represí a sankcí zaměřených na provozovatele zařízení a organizátory dětských akcí nepřinese vůbec nic hrozného a děsivého pro ochranu veřejného zdraví, jak někteří v médiích podsouvají. Není žádný rozumný důvod tak neučinit. A důkazy máme všude kolem sebe v celé Evropě. Veďme otevřené, odborné diskuse a nedělejme z rodičů detektivy, když se sami pídí na internetu po negativních či pozitivních důsledcích léků, které jejich děti dostávají, nebo vakcín. Nechť stát, který je zodpovědný, tuto diskusi řídí a vede. Je to nakonec jeho povinnost. Víte, dnešní rodiče už vyrůstali v jiných dobách, v demokracii. Oni vědí, že mají určitou povinnost, ale je potřeba s nimi v tomto duchu diskutovat. A myslím si, že tato slova jsme slyšeli na veřejné diskusi s rodiči. Byl tam známý český vakcinolog, profesor Beran, který dobyl svět. A s těmi názory rodičů, části odborné veřejnosti, se naprosto ztotožňuje. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní kolegyně. A připomínám, že s přednostním právem mají vystoupit funkcionáři Senátu, takže nyní pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vážená veřejnosti. Po tak důkladně připraveném projevu mé předřečnice se špatně vystupuje. Já nemám připraven žádný projev

105

směrem k vám, a to z toho důvodu, že jsem zareagoval až dnes ráno, že vlastně vystoupím. Moje předřečnice už mluvila o tom, co si osvojuje všechno stát. Stát si toho začíná osvojovat čím dál tím víc. Já mám dojem, že to bude ještě horší, protože úředníkům jsme dali jakousi definitivu, oni za to budou velmi dobře do konce života placeni, budou mít svým způsobem jistotu, možná budou většinou i neodvolatelní. A samozřejmě, buďme připraveni na to, že takových návrhů zákona přijde o hodně víc. A bude úplně jedno, jestli bude u vlády koalice levá, pravá. Ale to nebezpečí tady je. Já mám dojem, že už ta hra s národem, ale ze strany úředníků, už dávno začala. Parlament této republiky si jenom myslí, že o něčem rozhoduje, já už jsem to tady jednou říkal. V podstatě nerozhoduje. Rozhodují úředníci, kteří nám podsouvají jejich názory. Veřejnost, občanská společnost je velmi málo poslouchána. Dovolte mi, abych přečetl email, který jsem dostal ze svého vlastního obvodu, s tím, že vím, že těchto různých podnětů jste dostali obrovské množství u vás taky. Já se ptám, protože velmi dobře máme zpracováno za poslední desetiletí očkování jako takové, asi nejlíp skoro v Evropě, možná ve světě, jsme v tom hodně daleko, ale já se ptám, jestli taky někdo nechal zpracovat statistiku negativních účinků toho očkování. Víme my všichni o těch dětech, kterým očkování ublížilo? Nevím o ní. A když tak, tak bude neúplná, protože ne s každou maličkostí asi rodič okamžitě běží ke svému doktorovi, nebo běží, ale on to nikde nezaznamená. Já jsem tento problém zaznamenal před nějakými, dneska již 9 lety. Naštěstí to byla záležitost chvilková, myslím tím měsíční. Všechno se srovnalo. Zaplaťpánbůh je dítě zdravé a nenechalo to trvalejší následky. Ale zde to, co přečtu, spíš tímto směrem běží a utíká. Dcerka byla očkována v 5. měsíci Infanrixem hexa, povinná vakcína to je, první dávkou, v 6. měsíci pak druhou dávkou. Po 2. očkování nastal velký zvrat. Do té doby byla čilé miminko, které se už začínalo pohybovat. Po 2. vakcíně se vrátila zpět ve vývoji a přestala se hýbat. Ležela pouze na zádech a byla velmi plačtivá. Když se tento stav nelepšil, nastal kolotoč vyšetření, kdy mi v podstatě všichni odborní lékaři mezi 4 očima potvrdili, že je to z očkování. Oficiálně to nenapsal nikdo. Pouze z neurologie dostala dcera dočasnou kontraindikaci. Stav se lepšil velmi pozvolna, začala chodit ve 2 letech. Když začala chodit, neuroložka ji uznala za zdravou a dětská doktorka začala apelovat na pokračování očkování. Na námitku maminky, že dcera sice chodí, ale po mentální stránce je minimálně o rok pozadu, nebyl brán zřetel. A na dotaz, když bude očkována tou stejnou vakcínou, která jí toto způsobila, zda se tato reakce nebude opakovat, bylo mamince sděleno, že to nikdo nemůže zaručit. Dceři jsou 4 roky. Je skoro stejná, motoricky je stále o rok pozadu oproti vrstevníkům. Dělá pokroky. Mentálně taktéž. Má spoustu nestandardních odchylek, např. nemluví ve společnosti jiných dětí. Do klasické státní školky zatím nastoupit nemůže, protože by ji zatím nezvládla. To je jenom jeden z mnoha případů, a hlavně případů rodičů, kteří to zaznamenají. Je mnoho rodičů, kteří nemají zase takové povědomí. A mám dojem, že oni jsou potom dáni na pospas našemu zdravotnictví. A už potom na konkrétním doktorovi, a už záleží jenom na něm, jak bude postupovat. V podstatě jsme obdrželi, mám dojem, že většina z nás, takové dvě mapky, na kterých bylo území Evropy. Tam se můžeme podívat, jak které státy postupují v rámci očkování u svých národů. Zajímavé je, a tím nechci mluvit proti českému zdravotnictví, ale zajímavé je, že čím jdete víc na východ, tím se očkuje víc. Čím jdete víc na západ, tak se očkuje méně. Nebo jenom částečně. Je to velmi zajímavé se na to podívat a možná by bylo taky zajímavé, jak dalece 106

kde vyskočí jaké choroby. Mám dojem, že někdo zmiňoval na výboru nebo kde to bylo, připomínal sousední Německo s obrnou. Víte, žiji v pohraničí, což většina ví. A naše děti běžně navštěvují různé akce v dětských kolektivech v sousedním Německu. Dokonce několik dětí z naší obce chodí do školy v Německu. Je zajímavé, že oni tam takovéto věci skutečně nevyžadují, oproti tomu, co požaduje náš stát, naši úředníci. To, že někdo přišel s nějakým návrhem dát sankci půl milionu korun, prosím vás, půl milionu korun… Mě by zajímalo, jestli to vzešlo z úst, nebo psaného textu na ministerstvu. Nebo to byl možná nějaký pozměňovací návrh některých z poslanců, kteří to možná ještě navíc všichni potvrdili, nebo většina potvrdila svým hlasováním. To je neskutečná sankce! Mně to připomíná zákon, který jsme tady nedávno probírali, opakovaně, protože Poslanecká sněmovna bohužel tehdy nedala na naše pozměňovací návrhy. Byl to zákon, kde se řešily ty dětské skupiny, lesní školky, abych to připomněl trochu víc. Opět stát si vzal v tomto zákoně a úředníci na svůj hrb to, že on to ví nejlíp, že rodiče jsou asi poslední v celém tom řetězci. Tento zákon mi připomíná tu rozpravu, která tehdy probíhala. Opět se snaží ministerští úředníci národu a občanům něco podsouvat a občanskou společnost nedostatečně poslouchají. My jsme ti poslední a v kleštích, jako Senát, už to tady řekly moje předřečnice, měli jsme na to ani ne 3 týdny, dokonce si myslím, že na projednávání výboru na to byly asi 2 dny, nebo týden, já teď nevím přesně, tak, jak jsme to dostali v té písemné formě. Samozřejmě, že vítám taky prodloužení z 30 na 60 dnů projednávání. Nicméně to nám nepomůže. Z reakcí, které dostáváme od občanů, vidíme, že ne vše, co přijde z Poslanecké sněmovny a co přijde zejména předkládáno jednotlivými ministerstvy, je úplně to nejlepší a pro nás málo časově možnost diskutovatelné. Je tady ještě jedna zajímavá věc. Mám dojem, že to také říkala už paní předřečnice. Paradoxní je, že dítě, které přijde do kolektivu a nebude očkováno, tak za to jsou sankce, ale u těch, kteří je doprovází, to znamená, můžou to být klidně zdravotníci na těch akcích, nebo samozřejmě učitelé, nebo v samotné škole, tak oni očkováni nejsou. V podstatě se ví, že očkování jako takové po létech, někdy po desetiletích, pozbývá možnosti bránit organismus, že vlastně jedině prodělání nemoci je trvalá imunita. Já se ptám, jak je možné, že děti budou muset být naočkovány, a dospělí v podstatě ne? To mi připadá jako hodně nesmyslné. Už tady byl zmiňován pan profesor Beran. Já mám dojem, že těch lidí, kteří se zabývají touto záležitostí na vrcholné úrovni, je určitě o hodně víc v České republice. Bylo by zapotřebí možná začít přemýšlet trošku jinak, než jsme byli zvyklí my – starší generace, že jsme hodně poslouchali, ale dá se říct, že to, co nám bylo podsouváno, nikoliv to, co chtěl národ, nebo co chtěli občané. Musím říct, že materiál, který byl zpracován vládou, nebo ministerstvem, mi vadí. A to z toho důvodu, máte to před sebou na stole, je stanovisko Ligy lidských práv, kde se mimo jiné můžete dočíst. Je to v podstatě strašení onou ebolou. Následující věta ministerstva, která se nevztahuje k tématu, potom přispívá k naprosto neopodstatněnému vyvolávání strachu a šíření paniky. Jakým problémům musí čelit populace, když není očkovací látky, vidíme v zemích, kde se nekontrolovatelně šíří ebola. Máme za to, že podobných argumentů bulvárního typu by se mělo ministerstvo zdržet, raději předložit konkrétní data a důkazy, které by legitimizovaly epidemiologické opatření, které spočívá v odepření

107

přístupu dětí do kolektivu, a vysvětlit, proč není možné, aby dítě chodilo v 5 letech do školky, když rok na to stejně nastoupí do školy. Já už nebudu více zdržovat, mám tady toho ještě trošku víc, ale je to asi zbytečné, abych nechal taky prostor svým kolegům, kteří půjdou po mně. Téma, kterému nerozumím, ale téma, které jenom cítím jako občan, jako rodič. Jestli měla Poslanecká sněmovna půl roku na to vyslat kvalitní zákon do Senátu, a neudělala to tak, tak asi budeme my muset se pokusit trošku tyto věci napravit, nepřikláním se úplně k tomu ten zákon zamítnout nebo ho vrátit bez jakéhokoliv našeho pozměňovacího návrhu. A protože debata bude ještě určitě o hodně víc vzrušenější, tak po domluvě klubů nebo předsedů klubů chci požádat, až skončí projednávání, o 15minutovou přestávku pro kluby. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Senátor Jan Veleba: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem chtěl vystoupit trošku… Chtěl jsem mít trochu delší vystoupení, ale rozmyslel jsem si to. Přesto ale vystupuji, abych podpořil zejména dokonale připravené vystoupení. Souhlasím s ním absolutně. Paní místopředsedkyně Horské. Stejně tak i předřečníka, kolegu Horníka. Já sám jsem ve svém volebním obvodu se setkal na jejich žádost s dvěma maminkami. To, co mně vyprávěly, tak naprosto koresponduje s tím, co tady oba dva ve svém vystoupení sdělovali. Když jsem se o tom teď bavil se svým kolegou, senátorem Homolkou, tak ten mi vyprávěl, že dokonce ten proces je nastaven tak, že když probíhá očkování a vyskytne se tam nějaký problém, tak ten lékař má povinnost to dokončit, přestože třeba ta maminka s tím nesouhlasí, s tím, že pak se to teprve bude řešit. Praxe je taková, že ti lékaři samozřejmě jsou jenom lidé. Dál nepokračují v tom očkování. Do papírů pak napíší něco jiného. Já navrhuji, připojuji se k návrhu, aby ten zákon se zcela určitě vrátil k dopracování do dolní sněmovny. Ale nemělo by se to jen tak přejít, nevím tedy, jak na to, ale myslím si, že tady vyvstávají strašně naléhavé otázky, které už tady ale byly řečeny. První moje otázka, když jsem to poslouchal, je, a přemýšlel o tom, co tedy dělají ti odborníci, kteří tento zákon připravují? K čemu tam jsou? Já sám si totiž myslím, to tady, myslím, ještě nebylo vysloveno, že takovéto zákony nespadají samy jenom z nebe. Nemyslím si, že se vracíme k totalitě. Myslím si, že toto je výsledek farmaceutické lobby. Myslím si, že je třeba, přece děti nejsou rukojmí těchto pánů, kteří jsou velmi bohatí a kteří, co si usmyslí, tak protlačí přes vládu a přes Poslaneckou sněmovnu. Promiňte mi tato slova, nemám na to žádné důkazy. Ale tuším to a myslím si, že nejsem daleko od pravdy. Chci tady říct jednu informaci. Kolega Horník tady mluvil o Německu. Já mám informaci, a mám to od farmaceutů, od lékárníků, z té oblasti poblíž hranic. Přátelé, v Německu prý jsou stejné ceny léků. V celém velkém Německu. Tak jak jsou stejné ceny novin u nás, tak tam jsou stejné ceny léků. My tady pořád budeme dělat tady toto. Já proti tomu protestuji. Já vás vyzývám, abychom se zamysleli třeba metodou veřejného slyšení, taky tomuto problému nerozumím, ale toto jsou vážné věci, abychom se zamysleli nad tím, jakým způsobem my senátoři bychom přispěli k tomu, aby tady tomuto se prostě čelilo.

108

Jinak, každé zlo je pro něco dobré. Toto je dobré pro to, aby si lidé uvědomili, že ten Senát tady k něčemu je. Že zkrátka a dobře není zbytečný. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní tedy z písemných přihlášených jako první vystoupí pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já bývávám spíše tichý a plachý, dneska to poruším. Vyjdu z přesvědčení, že stát má být laskavý a sjednocující, nikoliv nelaskavý a rozdělující, jak nás třeba nabádá i pan prezident. Myslím si, že když stát jsme my, že bychom měli být laskaví a sjednocující, nikoli nelaskaví a rozdělující. Pro to všechno, co tady řeknu, a budu mít 14 stručných poznámek, nebojte se toho, bude to jedno z nejdelších vystoupení za posledních 5 let. Ale půjde to rychle. A všechny budou pozitivní. Všechny budou začínat větou, že je pozitivní, že... Jenom na margo bych poznamenal ještě, že toto téma my tady totiž dneska nevyřešíme, tady jde o změnu paradigmat v medicíně. A tak, jak se svět vyvíjí od 50., 60., 80. let, tak ukažte mi, prosím, vaše mobily z 60. – 80. let. Určitě budeme na to reagovat ještě i v příštích letech. Zaprvé je vysoce pozitivní, ale vysoce pozitivní, že pan hlavní hygienik Valenta i ministerstva, řekněme, ta poslední, se ujala rekonstituce hygienické služby. Zažili jsme jedno září památné v roce 2007, kdy přicházelo 14 ředitelů zdravotních ústavů do Prahy a odcházelo jich 7, destrukce pokračovala až tak, že vznikl jeden zdravotní ústav republice a my jsme tady spíše, že jsme chtěli být darební, než že bychom byli koncepční, ještě prosadili pak jeden zdravotní ústav v Ústí a jeden byl v Ostravě. Je velice pozitivní, že hygienická služba současná, hlavní hygienik, se snaží rekonstituovat ty věci, které se nás všech dotýkají. Nicméně, co působí problém, je samotný překlad z 90. let, toho, čemu v angličtině, nevím jak v ruštině, ale tu jsme opustili, ale v angličtině se tomu říká public health protection. A teď to můžete přeložit dvojím způsobem, buď nerozumně, jako ochrana veřejného zdraví se všemi důsledky. Nebo rozumně – jako veřejná ochrana zdraví. My jsme to přeložili nerozumně, a to je pozitivní, protože se z toho poučíme. Protože ochrana veřejného zdraví znamená, že my máme veřejné zdraví. A jedna reakce na to je ta, my vám to veřejné zdraví vnutíme. A druhá je, tak si s námi dělejte, co chcete, vy za to zodpovídáte, co já bych chodil na nějaké kontroly, prohlídky, on to za mě někdo vyřeší, protože je to veřejné zdraví. Prosím vás – ne! Zdraví je ryze individuální. I velký kolektivní průjem třeba ve vojenské posádce je soubor individuálních průjmů. Není to žádný veřejný průjem. Může být pouze veřejné opatření k tomu, aby individuální průjmy nebyly. Já se omlouvám, že volím tento příklad, mohl jsem zvolit třeba virózu, ale tato je střevní často. Myslím si, že je špatně to, že bychom si měli říct, že jsou veřejná opatření a individuální opatření k ochraně individuálního zdraví. Pokud si toto nevyjasníme, tak i v dalších generacích a v dalších Senátech a v dalších ministerstvech se budou vyskytovat mnozí, kteří budou přebírat odpovědnost za jakési neexistující veřejné zdraví. Ti můžou přebírat odpovědnost za veřejná opatření k tomu zdraví. Já to pak individuálně můžu narušovat. Veřejné opatření, že zakážeme kouření, a individuálně to budu porušovat. A budu si ničit vlastní individuální zdraví a zdraví kolegů, kteří jsou vedle, ale ne veřejné zdraví v České

109

republice. Možná to berete za slovíčkaření, ale od toho se váže všechno to, o čem tady mluvili předřečníci, vaším prostřednictvím, kolega Horník a další. Pak je tam určitě pozitivní, že imunitě poslanců a senátorů budeme říkat "beztrestnost" třeba, že tomu nebudeme říkat "imunita", protože vidíte, když se dostane do konfliktu právo lidské se zákony přírodními, tak nastává problém. Vyřešit poslaneckou imunitu, tzv. beztrestnost, není problém. Té přírodě je to jedno. Ale pokud chcete pomocí zákona lidského řešit přírodní problém imunizace třeba, tak nastává velký problém. Třetí poznámka je nesmírně vysoce pozitivní, nikdo to nezpochybní. Že velké zabíjející a zinvalidňující onemocnění typu poly- a varioly, tuberkulózy, se podařilo populačně, neříkám vymýtit, ale významně redukovat. V některých zemích, i u nás, vymýtit pomocí očkování. To nikdo nezpochybní. Jiná věc je, kolika nežádoucími účinky jsme za to zaplatili. Tady je nutno přiznat, že zpětně to asi z 60. let nikdo nevyhodnotí, ani to nechtěl vyhodnocovat, protože ten rozdíl byl tak markantní, že o to nešlo. V současné době hlášení probíhají. Myslím, že jsem si teď našel poslední článek hlášení u SÚKLu, 600 nežádoucích účinků hlášených, ale prosím vás, včetně infekce v místě vpichu, vč. banalit, takže jsou tam spíš desítky takových těch účinků, které by se daly vztahovat potom přímo k imunitním reakcím. Je fakt, že tato věc není propracována ani ve světě, že by se mohla zlepšovat. Je fakt, že hlášení probíhají, a je fakt, že všechno není hlášeno. A je fakt, že jako jsou darební všichni, tak jsou darební třeba i lékaři, že všechno nehlásí. To tak je. Další pozitivní věc je, že máme nové výzvy. To je svým způsobem nutnost. My neumíme ani odlišovat někdy koincidenci s kauzalitou. Jestliže děti jsou očkovány všechny a vyskytují se v tom dětském věku samozřejmě i choroby vč. autismu a vč. toho, tak nutně tam bude koincidence. A kde je kausalita, to je velká věda. Najít souvislost mezi vakcínou a nebo výskytem autismu v populaci, když jsou všichni vakcinovaní v zásadě, je teoreticky těžký problém. Musí se na něm pracovat, protože jsou to vážné věci. Ať už se bavíme o autoimunitě, ať už se bavíme o přidávání solí, hliníků a těchto věcí pro posílení reakce. Takže to není věc, která je řešitelná politicky. To je věc na vážné debaty, konference. Souhlasím s tím, že tomu možná měly předcházet diskuse těch, kteří se v tom pohybují a jsou za to placeni. Ony byly, ale byly zase na úrovni třeba poslanecké. Tak to taky úplně není optimální půda. A určitě ty výzvy budou spočívat i v té imigraci, my se jí bojíme ekonomicky, politicky, vojensky, ale věřte tomu, že už v minulých letech se nám vracela tuberkulóza, vracelo se nám leccos, o mnoha věcech nevíme, ebolou se všichni strašíme, stejně proti ní očkovat neumíme. Ale ta ebola je zvyklá v nějakých oblastech, na Špicberkách asi nevypukne. Takže se na to dívejme zase trošku biologicky. Dále je hrozně pozitivní, že ministerstvo samo už řeklo, že zřizuje pracovní komisi, která se problematice očkování bude věnovat, a tím v podtextu říká, že je mnoho otázek, které si musíme vzájemně ujasnit, které třeba ani nevíme a musíme si to přiznat, anebo které víme a jenom říkáme, že nevíme, že třeba nevíme, kolik je počet hlášených negativních účinků, nebo nežádoucích účinků, že třeba je to jenom darebnost, že se všechny nehlásí. Toto všechno je potřeba si popsat. Já věřím, že ta komise nebude jenom formální, protože jeden bonmot říká, že když chcete problém řešit, tak buď vytvoříte nový formulář, nebo komisi, nebo ho necháte vyhnít. Až tato možnost je ta kombinace těch předchozích. Věřím, že ta pracovní komise bude pracovní. Dále je vysoce pozitivní, že věříme matkám, že nechtějí škodit vlastním dětem, aspoň z drtivé většiny. Že tedy nejsou ani ty, které odpírají to očkování, nejsou vyloženě apriorní škůdkyně. Ony jsou třeba neinformované, nebo mají 110

jiné poznatky. Že si nemyslíme, že je přesvědčíme sankcí. Že s nimi radši budeme diskutovat, klidně i do nekonečna, jako to koneckonců děláme s pacienty, kteří tak dlouho odmítají něco, až potom uznají, že by to odmítat nemuseli. Je vysoce pozitivní, že věříme státu, že taky vědomě nechce škodit vlastním občanům, tedy ani dětem. A pokud tedy škodíme, tak škodíme často z nevědomosti, nikoli vědomě. Kdybychom škodili vědomě, tak ten stát můžeme rozpustit. Další věc, která je tady hodně, a myslím si, že je to taky nakonec pozitivní, že potřebujeme vlastně nové vědomosti. My potřebujeme vědět, kdysi nás učili, že trivakcína je to maximum, teď je hexavakcína maximum, možná další desítky vakcín… Dekavakcína bude maximum v budoucích letech. A odborná námitka říká: Vždyť se podívejte, vždyť ty děti denně přicházejí do styku s desítkami antigenů, lížou tam něco, zábradlí, co je tam těch antigenů. Jsou naočkovány 200 antigeny denně. Ona je trošku jiná cesta, když to jde slizničně a slizniční imunita přes imunoglobuliny. A něco jiného je, když je to do krve imunoglobulinem. To je imunita, b-imunita. Každá vakcína je trošku jiná. Každý mikrob je trošku jiný. Některé jsou virové, některé jsou bakteriální. A můžeme začít hrát hry, na které není možno odpovědět. Honzo Žaloudíku, jsi pro očkování, nebo proti očkování? Jsem samozřejmě pro očkování. Ale pro to, abychom se v něm dál začali orientovat, a neříkali mu očkování. Jako jsi pro operaci, nebo jsi pro léčbu léky, nebo jsi proti operacím? Stejně absurdní otázka. Je potřeba to trošku rozfázovat. Další poznámka zase vysoce pozitivní, že vnímáme podněty ze zahraničí. V zahraničí se o tom diskutuje. A když vezmu parlamentní úroveň, asi všichni znáte, už je to dostatečně populární, jak paní doktorka Donegalová vystoupila v parlamentu. Nazvali ji, že je zločinec. Pak parlamentní komise britská uznala, že ty její analýzy jsou důvodné, že je dobré se o nich dál bavit. Asi tak. Je dobře, že tyto diskuse vnímáme ze světa, že je neabsolutizujeme, že vnímáme i tu proporci, že se říká, že ve Spojených státech je pár tisíc trestných oznámení. Ale pak třeba, já nevím, z hlediska ekonomiky těch trestných oznámení tam bude o pár řádů víc a zase třeba těch pár tisíc není na tu populaci Spojených států odrážející, třeba dopady jejich hygienických úsilí, které nemusí být až tak příkladné všude. Takže to je taky pozitivní. Další je hrozně pozitivní, že jsme pro sdílenou odpovědnost. Tedy jestliže stát něco nařídí a v jednom na sto tisíc případů dojde k průšvihu, tak stát za to vezme odpovědnost a řekne: Ano, statisticky to i tušíme, že to tak bude, tak teď se prostě postaráme. Říkala to tady paní místopředsedkyně Horská, vaším prostřednictvím. Stejně podobně odpovědné by bylo, kdyby matka, která bez nějakých zásadních zdravotních důvodů řekne: Já prostě ze svého přesvědčení dítě očkovat nenechám. To dítě tu danou nemoc potom dostane. Tak kdyby aspoň připlatila těch 30 korun, nebo celou tu léčbu za to dítě, které nenechala očkovat. Ono pak tu nemoc má. Neumím to extendovat na to, že to dítě způsobí epidemii, to už neumím. Ale umím říct, když stát zaplatí nežádoucí účinek, tak vy zaplatíte nežádoucí účinek. Minimálně v té rovině morální si dovedu představit, že budou matky, u kterých to stejně nebudete moci vymáhat. Ale je to asi fér, asi by to lidé uznali. Dál je velice pozitivní, už budu brzo končit, že se snažíme rozumět individualizaci. Tady je požadavek na individualizované režimy. Co tím míníme? Že ze 100 dětí, 2 – 3 děti, které evidentně jsou nemocné, evidentně mají nějaké odchylky, buď nebudou očkovány hned, nebo potom mají individuální režim, to 111

běží už teď, nebo že budeme ty děti očkovat a sledovat jim hladiny protilátek a Pepíčkovi to nastoupí tak, jak má, a Aničce to nastoupí později, a Františkovi to nenastoupí vůbec. Tak pak na to zareagujeme, toho doočkujeme, toho nebudeme očkovat. To je taky individualizace. Ale to už je monitoring a vyšší dívčí i nákladově. Nebo budeme individualizovat tak, že každému napíšeme formální plán, předpis, jak bude očkován, ta matka si řekne: Víte co, nám se to v prosinci nehodí. My bychom radši v únoru. A u Pepíčka zase řeknou: Ne, přece jenom v tom prosinci, ať to má do Vánoc za sebou. A tohle bude taky individualizace podle některých představ. Je to nesmysl, protože takhle můžete mít individualizovaný studijní plán, že u 30 dětí ve třídě, každému rozepíšete, kdy je schopen se naučit "máma má mísu", protože někdo to zvládne za odpoledne a někdo třeba až pozítří. Musíme si říct, co chceme, když bojujeme za individualizaci, co tím vlastně míníme. Protože jistá forma individualizace je zažitelná teď a jistá forma pravděpodobně nebude dosažitelná nikdy. A jestli individualizací míníme taky ten monitoring, abychom věděli, proč tedy individualizujeme. Skoro poslední bod je možná pozitivní, že už aspoň někteří rozpoznáváme roli firem a monopolů – distributorů, kteří pravděpodobně nemají zásadní vliv na tu biologickou stránku, ale můžou mít zásadní vliv na rychlost některých rozhodování. Všimněme si, a to už je poznámka úplně na konec ze života z poslední doby, jak děti z Dejvic, kde byla nějaká ta voda špatná, tak ex post, to je jak ty pilulky, co se dávají až po sexu, tak byly dodatečně potom nějak naočkovány. Tu Prahu 6 asi znáte všichni líp než já, to není úplně vyloučená lokalita, je tam jinak hygienično. Ve vyloučených lokalitách, nechci je jmenovat, a sociálně slabších skupinách, kupodivu, proti hepatitidě A neočkujeme. Tam možná dneska někdo líže v nehygienických podmínkách nějaké zábradlí, kde je možná leccos, proti čemu by se mělo očkovat. Tak to jsou takové ty rozpory z poslední doby, jak někdy umíme bleskově nastoupit, a zasáhnout. Je to až obdivuhodné. Já to nezpochybňuji, děti jsou očkovány proti hepatitidě A, upozornilo se na to mediálně, je to v pořádku. Ale pak se starejme o to, jestli musíme očkovat proti hepatitidě A v těch vyloučených lokalitách, tj. třeba při imigracích, jestli ti, co přijdou, budou očkováni proti hepatitidě A, nebo nebudou, nevím. Toto všechno jsou aspekty, které možná jste někteří zmínili, možná jste někteří nezmínili, možná jste na ně nemysleli. Já myslím, že můžeme jít pouze metodou postupného vylepšování a postupné kultivace přeorávání zahrádky, to znamená cestou takových drobných pozměňovacích návrhů, které vytváření diskusní smír, aby byl všeobecný pocit, že stát je laskavý a sjednocující, protože když převládne opačný pocit, vede to buď k anarchii, nebo k totalitě. A to je obecné a je to imunita proti všem nežádoucím vlivům. Omlouvám se, že jsem se nezaměřil na otázky hluku a dalších x položek, které jsou předmětem tohoto skoro neuchopitelného zákona, který, kdyby byl rozsekán do budoucna do otázek hluku, otázek infekčních chorob, očkování, možná, že by byl přehlednější. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další písemně přihlášená je paní senátorka a zpravodajka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

112

Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Vím, že jste tady vyslechli už řadu příspěvků. Já jsem v pořadí 5. lékař, který by se chtěl k problému vyjádřit. O prospěšnosti očkování dle očkovacího kalendáře, která je nepochybná, jde o jeden z nejdůležitějších bodů preventivních opatření v našem zdravotnickém systému. Například v minulosti perorální příjem vakcíny proti dětské obrně, bylo to koncem 50. let minulého století, vedl k tomu, že tato strašná choroba byla vymýcena. Nevím, jestli jste to někdo z vás zažil, některého z postižených, ale to byla hrůza. Upřímně jsme si tehdy všichni oddechli, že něco takového přišlo na svět. Toto a i jiné vymoženosti zaváděné postupně s vývojem medicíny vytvořilo společenské povědomí o jednoznačné prospěšnosti očkování v rámci informované prevence, kdy mírnou povakcionační reakcí, kterou asi mnozí z nás znají, to znamená zduření v místě vpichu, zvýšená teplota nebo dokonce horečka, kdy se volí určitý symptomatický léčebný postup, to znamená čípek proti teplotě, lidově řečeno, tak s tím snad každý z nás počítal. Dítě bylo v tomto směru sledováno a brzy se zjistilo, že to odeznívá a že jsme vyhráli. V naší době se tedy objevují pochybnosti o prospěšnosti očkování, a dokonce se objevily informace o různých komplikacích a dokonce o následných chorobách, které by byly snad očkováním zaviněny. Jenomže to jsou choroby, které většinou nejsou ještě rozluštěny co do příčiny. A těchto příčin tam může být celá řada a kupodivu se, podle mého názoru, hodí to svést na očkování. Bohužel je tento údaj, jestli povědomí, uváděno i v oficiálních učebních textech, monografiích, ale myslím si, že hlavně na internetu, kde jsou různé údaje, které si kdekdo vyhledává a nechá se tím zmást a potom zpochybňuje takovou věc, jako je očkování. Třeba je očkování obviňováno v souvislosti s autismem, to už tu bylo řečeno, anebo s děsivou chorobou, s amyotrofickou laterální sklerózou. To, když jsem si doplňovala průběžně vzdělání, tak jsem strnula úžasem, že i tam je napsáno, že by mohlo být na vině očkování. By mohlo. Nikdo to zatím neprokázal, a myslím si, že to bude ještě dlouho trvat, než se takovéto souvislosti podaří objasnit. A znovu připomínám, že tyto choroby se vyskytují, ano, naštěstí relativně vzácně. Ale příčin je tam celá řada, nebo může být celá řada, ale žádná z nich ještě nebyla označena, že je to ta pravá. Kritika směřuje hlavně směrem k hexavakcíně. Mám různé zvěsti, různé dopisy, a byla jsem přítomna semináři v Poslanecké sněmovně, kde to bylo také kritizováno. Domnívám se, že to je možno vzít v potaz, také jsem o tom hovořila s hlavním hygienikem, a že co se týká rytmu a podávání, že to bude předmětem podzákonné normy, vyhlášky. Dnes to tady nevyřešíme, ale jistě to bude zohledněno, až bude taková vyhláška vydávána. Někdy se vyskytuji i kuloární dohady, a také jsem dostala takové zprávy, zda uplatňování těchto novinek – tím mám na mysli hexavakcíny a jiné – nemá komerční podtext. K tomuto kontextu se tedy nemohu vyjádřit, mohu pouze pokrčit rameny, ale de facto mě to skoro nezajímá, protože já budu preferovat očkování, i když samozřejmě je zapotřebí se zabývat i těmito komerčními záležitostmi někoho, kdo by chtěl na lecčems vydělat, a je třeba se potom obrátit na příslušné orgány, neboť kde není žalobce, není ani soudce. Každopádně by měla pokračovat osvětová kampaň a vyvracení rychlých argumentů, někdy dokonce i od pediatrů a jiných lékařů. U těch bych doporučovala zvláštní stáž v gesci vakcionologické společnosti České lékařské společnosti a také v režii České lékařské komory, která ostatně má za úkol, aby

113

dbala na doškolování, proškolování lékařů, aby jejich činnost byla zaručeně odborná. Kdysi jsem se zasloužila o to, aby členství v České lékařské komoře bylo povinné, právě z těchto důvodů, a také z těch důvodů, aby etická komise řešila různé přestupky, např. nepodávání hlášení o nežádoucích účincích jak léků, tak třeba i očkovací látky. Nakonec jsem to navrhla do usnesení našeho výboru, aby k tomuto tedy docházelo, protože jestliže lékařka hlásá do televize, že ona prostě své děti nenechává očkovat a nikomu to také nedoporučuje, tak to si myslím, že je hotový zločin a že si toto nemůže dovolit. Jestliže studovala lékařskou fakultu v České republice nebo Slovenské republice, tak toto počínání je postup non lege artis, který by se skutečně měl řešit. Já nejsem žádná inkvizitorka, ale přece jenom ano, v medicíně je leccos věcí názoru, medicína není matematika, ovšem všechno má své meze. A toto tvrdit, když se učila a skládala zkoušku z infekčního lékařství, z imunologie atd. a potom nakonec během své praxe koná takto, je skutečně na pováženou. Zatím bych byla benevolentní a doporučovala bych toto proškolení. Mělo by se připomínat, že většinou banální reakce po očkování je bezpochyby menším ohrožením zdraví a života, nežli nákaza tím onemocněním, pro které bylo vynecháno dokonce povinné očkování. Pořád mám na mysli dětskou obrnu, která v mém dětství byla obávanou záležitostí, a skutečně jsme si oddechli, když jsme polkli vakcínu přes podanou lžičku. Domnívám se, že některé matky, hlavně matky, anebo rodiče některé zdravotní postižení u svého dítěte zdůvodňují očkováním, možná, že tam je určitá návaznost očkování a poté nějaká změna a progredující změna v chování dítěte v jeho povaze atd. Ale možná, že to už je jenom taková šikovná obezlička, co by pátrali dál. A právě by měli pátrat dál, nechat tedy u takového dítěte genetické vyšetření celé rodiny atd. a objevit pravou příčinu. Vždyť jde také o to, zda potom vůbec si chtějí pořídit další dítě, které by je do jisté míry i odškodnilo při nepřízni s dítětem prvním. Toto považuji také za určitou nezodpovědnost, a jestliže to není jasně prokázané a není to hlásané v odborných časopisech, tak bych si tohle netroufla tvrdit. Všichni máte na stole usnesení našeho výboru, ale chtěla bych vám sdělit tu část, kde se právě zabýváme tím co v souvislosti s očkování: 1. Senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku žádá ministerstvo zdravotnictví vlády České republiky, aby vytvořilo ve spolupráci s Českou lékařskou komorou podmínky a) pro zvýšení povědomí o významu očkování v odborné i laické veřejnosti, a to zejména úpravou a doplněním systému kontinuálního vzdělávání lékařů, především pediatrů, b) směrem k laické veřejnosti podniknout argumentačně fundované osvětové akce s vysvětlováním významu preventivního očkování, a to i v souvislosti s aktuální migrací obyvatel Afriky a Blízkého východu, ale i z jiných zemí – viz Jižní Korea a výskyt viru, o kterém slýcháme denně v televizi. 2. Senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku žádá, a) aby v jednání se Světovou zdravotnickou organizací byla velmi brzy iniciována diskuse směrem k případné aktualizaci a sjednocení povinných očkovacích systémů v jednotlivých zemích Evropy s ohledem na volný pohyb osob a na stávající vlnu migrace, b) aby byly vydány jednotné směrnice a postupy při řešení případných epidemií v souvislosti s vlnou migrace. Jde např. o nákazu ebolou, která dosud není v Africe zlikvidována, nebo coronavirem. 114

Co se týká eboly, tam se přistoupilo k určité krizi v Africe, k podávání tzv. rekonvalescenčního séra. A to je potřeba také zvažovat, kdyby sem byla zavlečena tato infekce, jak jsme připraveni na to získat toto sérum. To všechno jsou věci, které jsou otázkou ne dnů, ale pomalu hodin co do přežití toho, kdo by takovou infekci chytil. Jistě vám neuniklo, že na nedávném zasedání G7 měl být probírán problém ohledně zavlečení eboly na území Evropy. Nemám informace, že by se to tam bylo skutečně probíralo, třeba pro nedostatek času nikoliv, ale to skutečně nevím, musím se přiznat, že jsem po tom dále nepátrala. Myslím, že ti, kteří brojí proti očkování, s touto "novinkou" asi zatím nepočítali nebo o ní nepřemýšleli, ale doporučovala bych, abychom se tím skutečně zabývali, protože při jakémsi výběru uprchlíků mě skutečně méně zajímá jejich náboženství, než to, zda nejsou infekční, zda sem nezavlečou nebezpečnou chorobu, která bude mít velmi rychlé epidemické pandemické šíření. V porevoluční době se jevila – jsem ráda, že je tady pan ministr přítomen a že to vyslechne a možná, že nám k tomu i své řekne – zpochybněná existence infekčních oddělení a klinik, protože se vyznačují tzv. nízkou obložností, což je naprosto přirozené, protože určitý typ infekce se musí separovat na určité oddělení. Není možné, aby např. horečnatá onemocnění se všechna přijímala na jedno oddělení, protože mají společného jmenovatele, teplotu. Tam jde přece hlavně o to, jaký teplota má důvod. A bohužel tato diskuse ještě není vyvrácena, a dokonce došlo v našem kraji ke spojení plicního lékařství s internou na jednom oddělení, na jednom pokoji. Není ještě vyloučena tuberkulóza u toho, který byl přijat na původně plicní oddělení. Toto se musí ohlídat. Je to skutečně věcí hygieny a hygienické stanice, aby se toto nedělo. Tak špatně na tom nejsme, abychom mohli tato rizika jen tak propouštět. Tak zvaní antivakcionisté – to je zvláštní název, který vznikl v souvislosti s projednáváním tohoto zákona – argumentují nízkým výskytem infekčních onemocnění dětí, a tedy vlastně, proč očkovat. Nezvažují, že právě proto, že je u nás zavedeno povinné očkování, dochází k nízkému výskytu akutních dětských infekcí, a to dokonce jejich absolvování v předškolním věku. Neuvědomují si, že to je vlastně výhoda, že tedy dítě onemocní v dětském vědu, přestože je očkované – jak už tu uváděl pan prof. Žaloudík, jsou tam různé variace v odolnosti – ale prostě tak to je a dítě de facto tím sklízí další výhodu, že tu tzv. pracovní či učební neschopnost absolvuje v době, kdy jej to nepoznamená co do školní docházky. Existuje také báchorka, že autismus vzniká např. po očkování proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám. Mimochodem, prodělání příušnic u dospělého muže je velmi nebezpečná infekce, takže asi je lépe, když prodělá očkování a tím získá odolnost, která třeba nemusí být definitivní, ale nedojde k tak dramatickému průběhu tohoto onemocnění. Toto tvrzení bylo uveřejněno v odborném časopisu The Lancet, který je velmi uznávaný, ale dověděla jsem se, že byly zfalšovány záznamy konkrétních pacientů, a poté následovala omluva redakce tohoto časopisu. Naproti tomu osobně znám ženu, která se v minulosti nedostala k očkování proti zarděnkám, které nebylo tehdy běžné, a v prvním trimestru těhotenství tyto zarděnky dostala a nerada bych vám líčila, jaké má dítě – je v ústavu, je slepý, hluchý, mentálně postižený, nemůže prostě zůstat ani doma, protože tam péče o něj by asi nebyla přiměřená. Myslím, že bychom si měli všichni uvědomit, že povinné očkování má veliký význam, zejména pro dívku, ženu, která potom v dospělosti je těhotná a je ochráněna před tímto nebezpečím. 115

Otázkou je povinnost odškodnění po povinné vakcinaci ze strany státu, což je ale řešeno a má být předmětem novelizace zákona č. 372 o zdravotních službách a tato novela má být předložena letos na podzim, jak mi sdělil pan náměstek Valenta. Jasné vymezení pravidel a ukazatelů, které je nutno zohlednit pro přiznání poškození dítěte očkováním, budou v zákonu buď zakomponovány anebo bude vytvořena příslušná podzákonná norma. Ta bude muset být velmi přísně zvážena, protože jsou všelijací chytráci, kteří by mohli chtít ještě z toho i těžit, což se domnívám, že jich mnoho mezi námi není. Už tady bylo řečeno, a já to zdůrazňuji, že Ústavní soud rozhodl v březnu letošního roku, že základní očkování zůstává v České republice jako povinné. To zřejmě vedlo také k odmítnutí všech pozměňovacích návrhů ohledně očkování podaných do třetího čtení v hlasování v Poslanecké sněmovně. Alternativní rodičové natolik zneužívají svobody, že se domnívají, že dítě je jejich majetek, se kterým mohou nakládat dle svého rozhodnutí. Jinými slovy, chybí jim odpovědnost nejen k dítěti, ale i k ostatním. Děti sice majetkem státu také nejsou, avšak rozhodnutí o povinném očkování je v zájmu nejen určitého dítěte, ale je tím chráněno i jeho okolí. Jde o tzv. kolektivní imunizaci. Ano, přiznávám, je to i určitý projev solidarity, ale prvotní je zájem chránit konkrétní dítě, moje dítě před infekcí, ale přitom myslím i na své okolí. Jsem přesvědčena, že Marie Terezie, která vládla v letech 1740 až 1780 – to je jedno z dat, které si už dlouho pamatuji a docela se to vyplatí – založila vlastně hygienu. A rozhodně se domnívám, že by toto všechno pochopila a její kroky byly i co do školství, ale vlastně zakládání pravidel, která odpovídají našim pravidlům, tak to je na kontě Marie Terezie. Nepřijetí neočkovaných dětí do předškolních zařízení charakteru dětských skupin nebo mateřských školek představuje účelné počínání a také jde o podporu, jak už jsem říkala, solidarity a rovnocennosti nás všech, neboť znovu opakuji, je to terminus technicus, jde o kolektivní imunizaci. A závěrem bych chtěla říci, že apeluji na rodiče dětí v novorozeneckém a dalším předškolním věku. Pokud nejde o dítě rizikové, což musí pediatr vyloučit a případně zohlednit, tak je drtivá většina dětí podrobena povinnému očkování. Prospěje to nejen jim, ale všem těm, kteří se s nimi v životě kdekoliv potkávají. Nejde o žádnou zlou nebo ziskuchtivou vůli. Jde o účelné počínání, a navíc, upozorňuji, je bezplatné. Neříkám zdarma, správně bezplatné. Kdyby totiž nebyl očkovací režim již dávno zaveden, mnozí z nás by se jako členové Senátu nevyskytovali. Úmrtnost na infekční choroby byla v minulém a v předminulém století význačná. Skoro se zdá, že se vymýtily některé infekční choroby, ale jiné přicházejí a některé se vrací. A je proto třeba o toto pečovat. V naší době potom nastupují choroby jiné, protože jsme neumřeli na infekční chorobu. Jakými jsou rakovina, sklerotické změny na tepnách a jejich komplikace a bohužel i demence. Ano, žijeme ve století demence, jak vyhlásila Světová zdravotnická organizace. A tak zachovávejme zdraví životní styl, nestresujme se, nevyčerpávejme se nesmyslnými pochybnostmi od dávno prokázaných vymoženostech našeho zdravotnictví. Zachovávejme se pozitivní myšlení a snažme se o usnadňování života nejenom nás samotných, ale i těch, kteří jsou kolem nás, včetně tohoto kolektivu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

116

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové. Výhoda je, že nejsem lékař. Tak doufám, že budu kratší. Já se přiznám, pane ministře, že mi na návrhu vadí, nebo vůbec na praxi kolem očkování vadí ta rigidita. Já si myslím, že určitá flexibilita, individualizace, nemusí znamenat vyloučení jednotlivce z očkování z takového programu, ale může mu třeba umožnit, aby lépe snášel jeho případné následky. Ať už drobné, nebo někdy i zásadnější. Myslím, že je dobře pro nás, co nejsme lékaři, abychom si sdělili, co je součástí hexavakcíny. Očkuje se proti záškrtu, černému kašli, dětské obrně, hemofílii, tetanu a hepatitidě. Rozumím, že očkujeme děti v raném, tedy postnatálním věku proti chorobám, které mohou získat jednoduše dýchacími cestami a jsou to choroby velmi vážné. Hodně se tu skloňuje dětská obrna. Jistě bychom nebyli rádi, kdyby se vrátila do našich teritorií. Totéž ovšem platí o záškrtu a černém kašli. Otázka zní. Já teď nevím, jestli se nemýlím, že tato hexavakcína je podávána v prvních týdnech věku dítěte. Slyšel jsem dva týdny, ale ať už je to jakkoli, táži se, dokud je dítě výhradně v péči matky, která je kojí, nemůže chodit, vzdálit se do přírody. Zkrátka je pod absolutní kontrolou, z jakého důvodu máme jeho organismus v tomto raném věku zatěžkávat očkováním proti tetanu? Obdobně se mi zdá naprosto nadbytečné v tomto věku očkovat dítě proti žloutence. Padl tady už takový náznak, jestli náhodou hexavakcína není jaksi na programu v tomto věku. Tak já nebudu říkat, že to někdo nějak ovlivnil, třeba proto, že je levná. Nebo že je to nějakým způsobem výhodné, ale myslím si, že to jsou právě otázky, které vedou k tomu, proč někteří lidé mají pochybnosti o konkrétním programu, který tady máme. Já rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří jsou proti očkování, to rozhodně ne. Já si jenom myslím, že bychom neměli zlehčovat možné následky a měli bychom se tedy snažit najít takovou cestu, aby důvěra vůči programu byla zvýšena. Myslím si, že jistá individualizace by tady mohla být. Umím si představit, že by si rodiče na vlastní náklady pořídili alternativní vakcínu, která by splňovala podle všech znalostí stejný účel. Umím si představit, že by si rodiče zaplatili i nějaké testy, jestli jim nehrozí toto nebezpečí. Mluvil jsem asi s desítkou lidí, takže to samozřejmě není statisticky velký významný vzorek, a všichni tedy mě přesvědčovali proti očkování, to říkám rovnou. Byli mezi nimi i lékaři, ovšem. To je jenom tak pro upřesnění. Já bych se chtěl zeptat na konkrétní situaci jedné matky, a ona, jak jsem od kolegů slyšel, mluvila zřejmě s větší částí našeho sboru. V případě, že u jejího prvního dítěte došlo k tzv. encefalitickému křiku. Ona je přesvědčena, a zřejmě to objektivně je i zjišťováno lékařem, podobně jako se zde zmiňoval o svém konkrétním případu kolega Horník, že to zbrzdilo vývoj dítěte. A ukáže se teprve v budoucnosti, jestli to nebude mít následek. Táži se, jestli je nutné nutit tuto matku sankčními opatřeními, aby podstupovala riziko i s druhým dítětem? To je, a pan kolega Valenta tu naštěstí není, to je přece loterie, do které nemůžeme rodiče tlačit… Takže tady vidím konkrétní příklad, proč by se rodiče měli postupu bránit. Jsem rád, že tady vystoupila paní kolegyně Horská a že podává návrh na zmírnění nebo eliminaci drakonických sankcí. Často to tady kritizujeme. Já rozumím úředníkovi u stolu, že si z principu opravdu odstrašení představuje nejpřísnější sankce, aby v podstatě dosáhl efektu. Čili prostě padesát tisíc nestačí, musíme tam dát pět set tisíc.

117

Táži se, jestli opravdu je nezbytné, abychom sankcionovali, pokud to v zákoně není, tak mě opravte, sankcionovali chůvu, která přijde hlídat neočkované dítě, pokutou deset tisíc. To mně přijde opravdu bláznivé. Také bych chtěl slyšet, jak ohrozí neočkované dítě ostatní očkovaný kolektiv. To jsem nepochopil. Může jej nějak nakazit? Spíš nakazit případně sebe v kolektivu. To je samozřejmě individuální riziko a já chápu, že nechceme dovolit rodičům ani riskovat, ale měli bychom se nad systémem odstrašení opravdu zamyslet. A jestliže má mít podobu skutečně nějaké exkomunikace nebo skoro segregace, tak si myslím, že se dostáváme do oblasti nebo do takového ideového stavu společnosti, na který bychom zejména my, co jsme v něm žili, rádi zapomněli. Tak. A teď bych vás chtěl na chvilku osvěžit grafickou ukázkou. Asi jste to možná dostali i někteří ostatní. Toto je mapa, na které je znázorněno, já vám to pak pane ministře předám, jak to vypadá v evropských zemích s povinností očkovat. Druhá mapa bude o něčem jiném. Bílé státy, já nevím, jestli to na tu vzdálenost vidíte, ale doufám, že ano. Bílé státy, jsou to skoro všechny, ne všechny, ale skoro všechny západoevropské země, nemají povinnost očkovat vůbec. Jak jsem dostal, tak prodávám. Pak je zde Francie, to je ta modrá. Přece jenom mají Pasteura, takže to je jasné, že na tom trvají. Ale tam jsou jenom tři očkování povinná. V Belgii jedno, na Maltě čtyři, v Itálii čtyři, v Řecku čtyři. Teď se podívejme na růžovou neboli načervenalou oblast – poznáváme všichni jistě onu hranici železné opony – a tam máme státy, zase ne všechny, upozorňuji, kde se pohybuje počet očkování mezi 9 až 14. Nechci samozřejmě v souladu s panem profesorem tvrdit, že je zde kauzální příčina související s totalitou, ale přece jenom se to vnucuje. Možná je to pouhá koincidence, jak on říká. To je jedna věc. Znovu opakuji. Nejsem proti očkování. Jsem rád, že nemáme dětskou obrnu. Jsem rád, že tu není tuberkulóza, černý kašel, záškrt a další choroby. Ale myslím si, že z této názorné ukázky vyplývá, že asi existují možnosti, že si o očkování rozhodují rodiče úplně sami. A neslyšel jsem o nějakých fatálních epidemiích v Německu, ve Švédsku, v Británii, ve Španělsku. Nepléduji proti. Jenom si říkám, že bychom nějaký prostor pro rozhodování rodičů mohli mít. Znovu opakuji, že bych ho viděl zejména v rytmu, v otázce věku apod., případně i ve vlastních nákladech na nějakou alternativu. Teď vám ukážu druhý obrázek. Ten je taky zajímavý. Tam se "bílé plochy" dokonce zvětšily. Ukazuje, v kterých zemích mají jaké sankce za to, že dítě neprodělalo očkování. Bílé teritorium se zvětšilo. Např. o Polsko, Itálii a Řecko. Zatímco tady docela výrazně bych upozornil na celkem známý obrys České republiky, i když vám možná z té vzdálenosti není tak zřejmý, ale je v tom místě, kde se vyskytujeme. A my jsme v těch sankcích, spolu s Francií, podle návrhu tohoto zákona naprosto v popředí. Jenom se ptám, proč ve Švédsku může dítě jít do školky, když není očkováno. Proč může v Německu nebo namátkově v Itálii do školky jít, a v České republice ne... Nechceme náhodou trošku rodiče vydírat prostřednictvím toho, že se buď musejí rozhodnout pro očkování, jak jim předepíšeme, anebo si holt matka nebude moci pořídit práci a bude muset setrvat doma... Nevím. Nemyslím si, že je to cíl nebo záměr. Ale přece jenom si myslím, že toto je názorná ukázka, že řešení, které tento návrh navrhuje, není jediné možné. Děkuji za pozornost.

118

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Malý: Dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, řekl bych, že skoro z povinnosti tady musím vystoupit... Včera jsem se jednání Senátu s omluvou neúčastnil, protože jsme měli v Hradci velice vzácnou návštěvu. Paní ředitelku Světové zdravotnické organizace paní Margaret Chan. Říkám to zdánlivě bez souvislosti. Ale má to velkou souvislost. Je to guru světové epidemiologie. Je to žena, která na počátku tohoto tisíciletí bojovala proti "ptačí nemoci" a např. proto SARS. Setkání bylo velice zajímavé a rozhodně myšlenkově doplňující. Ve svém vystoupení bych nechtěl opakovat, co tady bylo řečeno. Pan prof. Žaloudík měl nádherné vystoupení a řekl prakticky všechno a velice srozumitelnou formou, populární formou, co mělo být řečeno... Já bych chtěl říci, co bych měl říci asi na závěr. Budu hlasovat pro tento návrh zákona. Chtěl bych ve vašich hlavách vypudit pavučiny pochybností a spláchnout některé mýty, které v obecné rozpravě tady zazněly. Za prvé. Měl jsem hodně diskusí. Jsem lékař a očkuji. Dalo by se říci, že jsem v konfliktu zájmů, ale rozhodně si to nemyslím. Očkuji své nemocné především před transplantacemi kostní dřeně. Máme za sebou více než tisíc transplantací na našem pracovišti. Bez této pomoci, bez toho, že by byli očkováni, by nám rozhodně nepřežili a výsledky by byly velmi špatné. První mýtus je, že nejde o rozpolcenou společnost. Rozhodně nejde o rozpolcenou společnost. Měl jsem mnoho diskusí s těmi, kteří jsou označeni za odmítače očkování. Oni nejsou odmítači očkování. Pohybují se mezi dvěma dimenzemi. První dimenzí je strach o děti, což je pochopitelné, a strach z toho, co neznají. Druhou dimenzí je určitá vůle po svobodách demokratické společnosti, dalo by se říci. Nechtějí se podřizovat nařízením, která společnost má právo do jisté míry udělovat. Jel jsem dneska do Prahy a byl jsem připásaný jakýmsi pásem v autě, a taky mně to nebylo příjemné… A stát si osobuje šílené věci. Stát na mě chce, abych platil daně… Je to nepříjemné. Takže stát chce z nějakých důvodů chránit populaci tím, že má tendenci očkovat v rámci očkovacího programu. Byl tady zmiňován vakcinolog, člen výboru vakcinologické společnosti, pan prof. Beran. Byl jsem na stejném shromáždění jako paní místopředsedkyně Horská a slyšeli jsme stejná slova. Pravda je, že jsem si je vykládal – jako lékař – trošičku jinak. Dovolil bych si citovat jeho slova, že "on je očkovací guru, a on napsal monografii očkování, a on má očkovací středisko v Hradci Králové“… Doslova prohlásil, že ještě nikdo mu neodmítl očkování. Čili jestliže se to dobře vysvětlí, jestliže se podá dostatečná informace, ať už se jedná o klinickou studii, ať už se jedná o výběr operace, také si to pacient nerozhoduje, ale jestliže se mu to dobře podá, pak rozhodnutí pacienta pod vlivem odborného názoru je snazší a většinou pozitivní. Žádný lékař ráno nevstává s přesvědčením, že "ještě dneska jsem nikomu neublížil", "dneska to udělám", "dneska rozhodně už někomu něco udělám“… Tak to rozhodně není. Nebo aspoň se to často nestává… Já bych pohovořil pouze o 3 aspektech. Pan kolega Žaloudík hovořil o 14, já se zmíním pouze o 3. Problém má podle mne 3 aspekty: aspekt zdravotní, zdravotně-sociální a zdravotně-ekonomický. Byl bych rád, kdyby se zdravotní problém odehrával nikoliv formou lidového hlasování na laické úrovni, ale formou odborných debat, odborných

119

konzultací, z kterých by potom vyšla dobrá doporučení pro očkovací program. Nedomnívám se, že lidové fórum je přesně to, které by mělo do zdravotnických indikací hovořit. Může hovořit do zdravotně-sociálních. To v každém případě. Zdravotněsociální se týkají svobod. Toho, že člověk nechce být omezován nějakým způsobem na svých rozhodnutí a svých svobodách. A to byl druhý aspekt, který většinou ženy ke mně přinášely. Domnívám se, že je to i určitá neznalost historie očkování. Budu hovořit o zákonech o očkování, a mám to od pana prof. Berana, které o očkování v ČR byly od počátku československého státu. První zákon o očkování podepsal Masaryk. Žádná totalita. Druhý zákon v roce 1946 podepsal Beneš. Rozhodně nelze hovořit o totalitě. V zákoně jsou opatření – můžete namítat, že tam byl menší počet očkovacích látek, to jistě ano. Vývoj zdravotnictví od té doby trošku pokročil. Ale v opatření je vymahatelnost očkování. Tam je dokonce odstavec, ve kterém je možné pod policejní ochranou vniknout do domu a vynutit očkování. Dá se říci, že nejsme v diskontinuitě. Rozhodně nevnikáme nikomu do domu a nevynucujeme očkování… Čili není to totalitní výmysl. Je to určitá tradice, která tady pochází od počátku, tehdy společného, dnes už samostatného státu. Pak další mýtus je o těch sankcích. Sankce – můžeme hovořit o velikosti sankcí, to v každém případě ano. Ale není úplně pravdou, že by státy, které jsou označeny jako nesankční, neprováděly nepřímé sankce. Tou nepřímou sankcí není finanční pokuta, náš stát chce finanční pokutu, ale ty nepřímé sankce jsou např. v omezení přístupu dětí do některých kolektivů. To má třeba Švédsko. To rozhodně není nedemokratický stát. Pak se tady hovořilo o té individualizaci očkování. Individualizace očkování, tu současné předpisy do jisté míry dovolují. Ono je skutečně medicínsky jedno, jestli to dítě očkujete po měsíci, nebo po 6 týdnech v té druhé fázi, té Blymfocyty si ty protilátky vytvoří, buď za měsíc, za 3 neděle, nebo za 6 týdnů. Toto ten zákon dovoluje. Je nutné dodržovat aspoň kontraindikace toho očkování. To si myslím, že ten zákon také docela přesně vymezuje. Podle názoru vakcionologů by to dítě mělo být doočkováno do 2 let života. Ta individualizace, rozdělení těch dávek, jestli 3-1 nebo 2-1, tak, jak to mají v některých státech, by mělo být aspoň do 2. roku života. Pak je to otázka toho včasného očkování ještě v porodnici, kterou tady zmínil můj předřečník. To není nevýhoda. To je imunologicky obrovská výhoda, že to dítě je stimulováno k tvorbě protilátek v době, kdy vlastní ten imunitní systém není ještě úplně zralý a dokonalý. Je to trošku naopak. Souvisí to s těmi zdravotními aspekty, o kterých jsem hovořil. O tom by měli diskutovat zdravotníci. Pak něco na ministerstvo zdravotnictví. Já si myslím, že to, co chybí, a na co se ty ženy většinou ptají, jsou otázky, které je možné zodpovědět. Pomocí dobře formulovaného třeba webu, který by se týkal pouze očkování, byly by tam ty odpovědi na otázky. Za mnou chodí a já to nestačím odpovídat v podstatě už všechno. Je to pořád ta samá otázka. Dělá to vedlejší účinky? Jaké to má vedlejší účinky? Web, který by byl dobře spravován a dobře ošetřován. Rozhodně by to nestálo moc peněz. Bylo by to výhodné. Pak je poslední otázka, a to je otázka – poslední aspekt, a to je ten zdravotně-ekonomický. Ti, kteří navrhují změnu od stávajícího systému, neodpovědí na to, co to ekonomicky vytvoří. Už jsem tady hovořil v úvodu o tom, že pracuji v oboru hematologie, který se mimo jiné zabývá transplantologií. To je o té kolektivní imunizaci. Jestliže bychom pustili dítě, které má imunosupresivní léčbu, do kolektivu neproočkovaných dětí, tak ono je velice snadným terčem pro 120

infekce, které v tom kolektivu jsou. Já si nedokážu představit, že bychom vytvořili lepší systém, než je dosavadní, a vytvářeli pro to okolí, tu komunitu těch dětí, nebo těch jiných dospělých po transplantaci, kolektivní imunitu. Není to otázka solidarity, je to otázka praktického… Jedna transplantace mě stojí milion, nebo zdravotnictví stojí milion korun. Ročně se udělá v ČR 400 transplantací kostní dřeně. To je 400 milionů. Ne každý přežije, to je pravda, ale zas aby mně umírali na to, že nemá okolí kolektivní imunitu, to by se mi ani ekonomicky nechtělo. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy písemně přihlásila paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, senátorky, senátoři. Já jsem musela odejít, protože jsem měla nějaký rozhlasový vstup. Ale já bych se teď ráda vrátila k hluku. Hluk je metlou moderní doby. Hluková zátěž obyvatelstva se stále zvětšuje. Především díky silniční dopravě, ale i letecké a železniční dopravě. Moderní doba však přinesla i nový zdroj hlukové zátěže, díky nebývalému rozvoji zesilovačů zvuku je dnes možné pořádání venkovní produkce hudby ovlivnit hudebním hlukem najednou i tisíce obyvatel. Bezprostředně jsou ohroženi ztrátou sluchu a vznikem ušních šelestů - tinnitem. A pouze ti posluchači či provozovatelé hudební produkce, kteří se nalézají v bezprostřední blízkosti zdroje hluku, hudebního hluku, to nejsou jenom oni, ale jsou to i ti, kteří žijí v městské zástavbě, mnohdy i ve venkovní zástavbě. Jsou obtěžovány hudebním hlukem stovky a tisíce obyvatel, kteří nemají s hudební produkcí nic společného. Samozřejmě jsou venkovské produkce drobné, které takové aspekty nesplňují, ale jsou jiné, které skutečně... Třeba dvě části pražské ovlivní, když je taková akce na Džbánu v Šáreckém údolí. Potom klesá samozřejmě pracovní výkon těch lidí, kteří tam žijí, protože se významně zhoršuje kvalita jejich odpočinku, pokud je to v sobotu, v neděli, nebo se dokonce dostatečně nevyspí, protože tyto hudební produkce probíhají často v nočních hodinách. Je tedy ohrožen i spánek. Sama to vím. Bydlím na Petřinách. Když je taková produkce na Džbánu v Šárce, tak se prakticky by nedalo spát. Takže i tento vliv to má. Nemůžeme srovnávat hudební produkce na úrovni nějaké kulturní akce v malé vesnici s hudební produkcí, která se děje někde jinde, kde dochází k takovému obtěžování obrovského množství lidí. Navrhovaná vládní novela zákona o ochraně veřejného zdraví přináší zásadní změnu. Zvuk z produkce hudby ve venkovním prostoru není považován za hluk a hygienická služba se vzdává zcela možnosti ochránit občany před škodlivým působením takového hluku. Předává ochranu občanů před škodlivým působením do pravomoci orgánů obcí a měst. Hlavní hygienik, doktor Valenta, ke své odpovědi na dotaz senátora Tesaříka a senátorky Seitlové, připojuje dopis předsedy Svazu měst a obcí ČR, Ing. Jiránka, který úmysl ministerstva zdravotnictví převést regulaci provozování veřejné produkce hudby ve venkovním prostoru ze zákona o ochraně veřejného zdraví do pravomoci obcí podle zákona o obcích chválí. Lze si snadno představit následky takového neuváženého rozhodnutí. Hudební hluk se šíří volně prostorem a snadno zasáhne rozsáhlý prostor pokrývající území mnoha obcí. Obce nemají k dispozici zařízení na měření intenzity hluku. Budou se proto řídit pouze subjektivními pocity a odhady

121

intenzity hluku, jejich rozhodnutí mohou být ovlivněna zcela jinými zájmy než zájmy o ochranu zdraví jejich obyvatel. Jednoznačně lze očekávat zásadní zhoršení celé hlukové situace, nárůst počtu stížností a chaos v tomto směru. Proto zásadně nedoporučuji přijetí této části novely. Ráda bych vás proto požádala o schválení mého pozměňovacího návrhu, který je v podstatě podobný, jako je pozměňovací názor paní senátorky Seitlové, kterým se v 1. části článku I., bod 84. předloženého návrhu zákona vypouští slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru". Tato úprava zabrání tomu, aby veřejná produkce hudby přestala být z pohledu zákona hlukem. Tímto krokem znění novely zároveň vracíme do podoby, polohy, v níž byla předložena vládou Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako zpravodajka se hlásí k vystoupení paní senátorka Jitka Seitlová, která byla přihlášena už předtím, ale vytratila se z pořadí. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedající. Já jsem zřejmě omylem ťukla a vypadla jsem z pořadí, takže teď se zase do toho pořadí vracím. Vážené kolegyně, kolegové, teď budu opravdu hovořit spíše o tom hluku, protože je škoda, že pozornost nebyla věnovaná i této části rozsáhlé úpravy zákona a že bohužel tedy až tady v Senátu se dostávají informace o tom, co vlastně zákon připravuje, mezi širší veřejnost. Poté, co jsem informovala právě o stejném záměru, který teď komentovala moje předřečnice, tak jsem dostala obrovské množství mailů od jednotlivých soukromých osob i od organizací, které mně dávají podporu pro to, aby byl venkovní prostor chráněn před produkcí hudby. To je naprosto chybná a teď řeknu odborně, věcně i vůči ochraně proti hluku formulace, která se do zákona skutečně dostala až pozměňovacím návrhem. Já jsem hledala komentář, odůvodnění k tomu pozměňovacímu návrhu. Ne, nebyl oficiálně nikde prezentován. Není nikde zaznamenán. Víte, je to tak, že jsem vám předložila na stůl pozměňovací návrhy. Některé jsou shodné s tím, co již přijal ÚPV. Jeden z nich je shodný s tím, který předkládá paní senátorka Syková. Protože výbor, jak už jsem řekla, navrhl zamítnout, přestože tyto pozměňovací návrhy byly na výboru projednány, tak nakonec se o nich nehlasovalo. Dovolím si tedy, pokud možno, co nejzkrácenější formou vysvětlit důvody, které mám k tomu, aby zákon nebyl schválen, ale aby byly přijaty pozměňovací návrhy, to znamená, postoupeny do podrobné rozpravy. Dámy a pánové, ten první pozměňovací návrh, který bych ráda potom předložila, se týká obecně redukce ochrany hluku. A zase – mám k tomu velmi mnoho argumentů. A ty argumenty, které jsem předložila, musím říct, že na projednání výboru nebyly ze strany pana hlavního hygienika vyvráceny. Jedná se o to, že podle nového návrhu, který máte, se bude měřit pouze venku, na venkovním plášti budovy. Má se za to, že jsou splněny limity ve vnitřním prostoru. To znamená, že jestliže budu měřit venku, tak už státní hygienická služba nebude měřit uvnitř těch prostor. To je obrovská redukce ochrany. Dokonce pan senátor Tesařík nám na výboru předkládal jiné

122

odůvodnění, kde říkal, ve většině zemí v zahraničí se naopak měří vnitřní hluk, protože já chráním skutečně občana nebo osobu v pobytové místnosti. A my jdeme úplně opačným směrem. A teď argumenty odborné, které jsem konzultovala a dostala. Je to tak, že vlastně v roce 2011 bylo přijaté nové znění, resp. nové vládní nařízení, které změnilo výpočet limitu vnějšího hluku. Tam se stalo to, že se odečítají od naměřené hodnoty zhruba 3 decibely, protože je tam odraz od budovy. No dobrá, ale akustici mi říkají: Je tam odraz od budovy, ale část toho hluku prochází. Výpočet není stanoven dobře. Akustici bojují s ministerstvem už celé 4 roky, aby změnilo ten výpočet. Pak je tam druhá věc, kterou řešil i veřejný ochránce práv. Když měřím, tak změřím nějakou hodnotu, a říká se, že nejistota měření je plus minus 2 decibely. Možná si řeknete – 2 decibely – to nic není, naopak. 1 decibel může být velké zatížení, může být velmi významný. A právě v novele nařízení se přijalo rozhodnutí, že nejistota měření bude přičítána k tíži tomu, kdo je příjemcem hluku. To znamená, že nebude závazná střední hodnota, ale od toho, co se naměřilo, se odečtou ještě 2 decibely, takže jakoby byla nižší. I proti tomu bojují akustici. Dále upozorňuji, že existuje československá státní norma, která říká, jaká má být neprozvučnost budov. A ta s tímto nepočítala. A navíc tu máme ještě jednu zásadní věc, fakticky víme, že pro staré dopravní zátěže máme ještě nejenom běžnou ochranu, to znamená 50 decibelů, 55 decibelů, ale ještě plus 20 decibelů. To znamená, že připouštíme, že to je 70 decibelů. Já musím jenom říct, že WHO říká, že 70 decibelů je při trvalejším zásahu již skutečně ohrožením zdraví. Uznávám, že v roce 90, možná ještě v roce 2000, jsme nebyli schopni dát tohle do pořádku. Ale místo toho, abychom šli cestou ochrany zdraví proti hluku, uvolňujeme limity, a tím řešíme situaci. To mi připadá, že není dobrá cesta. Já jsem si dovolila upozornit na to, že v tomto případě dochází významně k redukci ochrany hluku, ochrany proti hluku, ne hluku – bohužel, redukci hluku ne, ale ochrany proti hluku. Vlastně necháváme člověka v místnosti, ať si to změří sám, ať si to zaplatí, ale současně, kdo bude odpovědný za to, že hluk je tam překročen? Nikoli původce hluku, ale skutečně ten, komu patří budova. A teď ten, kdo je tam nájemce, nebo si nějakým způsobem koupil byt, teď bude muset provést opatření. Tak to mi tedy připadá, vážení, naprosto zásadní změna. Připadá mi, že to není správné. Každopádně to neproběhlo veřejnou diskusí. To je tedy první věc, o které si myslím, že není v pořádku, že by měla být změněna. Proto potom navrhnu pozměňovací návrh. Jako druhý bod mám právě bod, o kterém hovořila paní senátorka Syková. Já se s ní plně ztotožňuji a děkuji za tu řeč, kterou přednesla po té odborné stránce, velmi bych s ní souhlasila. Dostala jsem k tomu svému informování, které jsem měla na veřejnosti, že se vypouští zcela zvuk z venkovní produkce hudby, jako hluk, tak jsem dostala řadu mailů. Dovolím si přece jenom jeden citovat, protože je od specialisty akustika. Komplexně jde tedy o posuzování zvuku, vlivu zvuku na lidské zdraví a hudba je jeho součástí. Je nesmyslné, aby ze zákona na ochranu lidského zdraví produkce hudby vypadla. Jedná se o zvuk a jeho účinky na lidské zdraví jsou stejné jako u hluku. Obojí vyvolává škodlivý akustický tlak. V obou případech záleží na délce expozice. Pro expozici se používá jako deskriptor hladina zvuku. Není v tom rozdíl. Hudba i hluk s hlediska ochrany zdraví jedno jsou. Je to ochrana před nadměrným zvukem. Takže myslím si, že i to odborné stanovisko se tady skutečně hodilo říct. Já jenom tu debatu, kterou jsem vedla, tak jsem vedla právě kolem toho, že se říká, dobře, a pan ministr to tady řekl, že jistě by mělo být v kompetenci obcí, aby si určitým způsobem korigovaly a měly právo 123

rozhodovat o kulturních akcích, které jsou v jejich obci. Tohle v žádném případě nechci zpochybnit. Musím říct, že návrh zákona, který před vámi leží, nemění kompetence obcí, v žádném případě. § 10, odst. a), b) zákona o obcích zůstává zachován. Ale to, co teď předkládáme, se netýká těch akcí, které obce pořádají ojediněle, krátkodobě, koncerty nebo nějaké ojedinělé akce typu hody, nebo nějaká významná výročí obce, to se týká veškerého hluku z hudby produkované ve venkovním prostoru. Plošně, generálně vypouštíme proti logice vůbec toho, co bylo řečeno, hluk z venkovní produkce hudby, s tím, že to není hluk, ale je to zvuk. Já jenom dám ještě do souvislosti, já tomu tedy opravdu nerozumím, protože na jedné straně chráníme veřejnou produkci hudby v domech, ale venkovní ne. Přitom dopady venkovního hluku mohou být stejné, ne-li větší. Já tomu opravdu nerozumím, proč se ministerstvo uchyluje a potvrzuje pozměňovací návrh. Přece to ztrácí úplnou logiku. Ještě jednou se chci vrátit k tomu, co se týká akcí, které pořádají obce. Musím říct, že když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, velmi často jsem se setkávala s námitkou: Když pořádáme hody, není možné dodržet hlukové limity. Dobrá, ale návrh zákona na to reaguje a říká: Jestliže to budou akce, je možné, to tam dřív nebylo (teď to tam ještě není, bude to v návrhu, já to nenapadám a může to projít), je možné stanovit výjimku. A výjimka umožňuje, aby se pořádaly koncerty, a tam je možné stanovit, jestli to budou koncerty s takovým zatížením, nebo s takovým zatížením, po konzultaci se starosty obce s hygienickou službou, která může následně i kontrolovat, zda dokonce nedochází k nějakému enormnímu ovlivnění hladiny toho zvuku, hluku, který může obtěžovat široké okolí. Takže generální vypuštění zvuku z produkce hudby ve venkovním prostoru mně připadá, že je nesprávné. Starostům, kteří se dostanou do obtížných situací, přinese další náklady navíc, protože občané budou říkat: Tak si to, starosto, změř. Tak nám pomoz! A kde ten starosta má technické zázemí, on vlastně nemá limity, z čeho bude vycházet? Já musím říct, že tak, jak říkala paní senátorka Syková, to bude v praxi způsobovat obrovské problémy a nárůst stížností, které budou směřovány na starosty, kterým se nedávají žádné jiné kompetence. Naopak se jim možnost spolupráce s hygienou úplně ruší, protože v tuto chvíli vlastně nebude jiná možnost, než, pane starosto, tak nám pomozte. A starosta řekne: Nemám jak, a hygieny se to už netýká. Tak to je to, na co upozorňuji. A nepovažuji za správné. Já potom dávám 2 návrhy. Ten jeden návrh říká: vypusťme to, co bylo. A jeden říká, že bude možné, aby byly vypuštěny ojedinělé produkce hudby ve venkovním prostoru, mám na mysli hody a podobné akce, vláda potom nařízením stanoví, co to je, bude to definovat. Není to úplně čisté, protože by bylo lepší, kdyby to v zákoně bylo definované. Ale já za ty necelé 3 týdny to neumím takto definovat. Měla jsem dotaz, proč vláda? Protože podzákonný předpis, který bude rozhodovat o dalších věcech, které se týkají ochrany hluku, je vládním nařízením, není vyhláškou. Proto je tam vládní nařízení, které fakticky je charakterem právního předpisu, který je v této právní úpravě používán. Pak se tedy ještě dotýkám dalšího, to je spíš právně-technického problému. Považuji to za závažné, když už se v návrhu zákona říká, že budou chráněny jen prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Dobrá, chráněny jen prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Ale my nevíme, které to jsou.

124

A to já nepovažuji za správné, jestliže vláda tímto způsobem předkládá návrh zákona. Podle mě není přípustné, aby potom na základě nějaké libovůle úřadů, které dají ten návrh, nebo moci výkonné, byla přecházena role, rozhodující role pravomoci parlamentu, navíc ještě ve věcech, které se týkají tak zásadních věcí, jako je ochrana zdraví před hlukem. Dámy a pánové, mám tu ještě další věci, které se týkají části ochrany před hlukem návrhu zákona, musím vás s nimi seznámit, protože budou jistě pro vaše rozhodování tyto informace důležité. Další novou věcí, kterou zákon v určitých pasážích připravuje, je to, že pro stavební pozemky v okolí záměru, tam se neříká v okolí, ale pro stavební pozemky u záměru v územně-plánovací dokumentaci, u nichž lze důvodně předpokládat zatížení hlukem, se stanovují podle návrhu novely povinnosti navíc. Zaplatit a úřadu předložit měření hluku, to znamená, ten, kdo si tam koupil stavební pozemek, tak bude mít tuhle povinnost navíc. A provedení protihlukových opatření. A tady bych se jenom chtěla zastavit. Víte, zákon neříká, v jaké vzdálenosti od záměru, který je v územně-plánovací dokumentaci, bude stavebník novou povinnost mít. To bude věcí úřadu, který si rozhodne ty ano – a ty už asi ne. Také se neříká, jaká ta opatření mají být. Já jenom upozorním na to, že vím o mnoha obcích, a dokonce městech, které mají u takovýchto významných dopravních tras plánovanou zástavbu. Když se územní dokumentace schvalovala, zastupitelstva i obce vycházely z toho, že limity hlukového zatížení budou dodrženy a respektovány. Ptám se tedy, když máme nové podmínky, zda má být změněna územněplánovací dokumentace? Jak to tedy bude? Stanovíme nové podmínky pro to, jak dneska vypadá územně-plánovací dokumentace, schválena za jiných předpokladů. To je moje otázka. Pak je tady druhá otázka. Je zvláštní, že poslední věta nového paragrafu říká, že pokud v těchto objektech bude provozována veřejná produkce hudby, tak pak taková opatření dotyčný nemusí plnit. Dobrá, když budu mít rodinný domek, tak pravděpodobně nebudu provozovat veřejnou produkci hudby. Ale když jsme projednávali na výboru, proč je to navrženo, pan hlavní hygienik říkal, že to je proto, že… Podívejte se, vyjíždíte z Prahy a máte tady ty obrovské domy, které vznikají. Nám to strašně vadí. Tomu rozumím. Nicméně když dám takovou jednoduchou formulaci do zákona, tak co brání zrovna velkému developerovi, aby si tam udělal jedno místo, řekl, tady bude veřejná produkce hudby. A tím pádem může krásně tuto povinnost obejít. Takže na koho dopadne? Dopadne na ty nejslabší, na jednotlivé vlastníky, kteří si koupili stavební pozemky, kteří s tímto nepočítali. Navíc ale při projednání ve výboru bylo odůvodňováno a dokonce je to v materiálu, který jsme dostali, že toto opatření je v návrhu proto, aby skutečně developeři teď nebudovali kolem silnic, třeba D1, když jedeme na Brno, tak aby tam nebudovali stavby. Jenomže návrh se netýká současných staveb. On se týká jenom záměrů budoucích koridorů. Dámy a pánové, já si nemyslím, že to je správně. Proto tedy dávám ke zvážení, abyste tedy se rozhodli, zda tento návrh posvětíte, nebo neposvětíte. Osobně se domnívám, že by bylo třeba tam dát minimálně nějaké přechodné období, aby právě obce se s tím mohly vyrovnat. A na to bohužel tedy nebylo při přípravě v pozměňovacích návrzích, které ještě pozměnily původní návrh vlády, myšleno. To je tedy další věc, která mě v tom návrhu zákona trápí. Pak tu mám ještě jednu, a ta je také zásadní věcí. My jsme teď slyšeli o tom, já jsem se snažila vás informovat, v čem stát, někde si dokonce přečtete, 125

prý abychom snížili veřejné rozpočty, chce omezit a redukovat ochranu veřejného zdraví z hlediska hluku. Ale pokud se týká jednotlivého občana, pozor, tam musí být přísnost větší. Takže my to budeme orientovat na hluky, které jsou ze soukromého obydlí. A tam se říká, tady se to zpřísňuje. Pokud na základě orientačního předběžného měření bude zjištěno, že je z nějakého soukromého obydlí hluk, který překračuje limity, byť nepatrně, má hygienická služba právo okamžitého vstupu do tohoto obydlí. Prolamuje se tedy zcela to, co říká ústava v článku 12. Když si dále přečtete důvodovou zprávu, je to proto, abychom měli důkaz, že tam zdroj hluku je. Důkaz použijeme v následném přestupkovém řízení, které ale vůbec nemusí vést k pokutě. Upozorňuji na to, že přestupkové řízení je řízení, které obecně znamená nižší míru závažnosti situace, která nastává. A není to trestný čin. Teď si dovolím přečíst to, co je v ústavě. Opravdu dovolím. Článek 12 – Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka, de facto budu hledat ten zdroj, takže to musí být charakter domovní prohlídky, je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. A zatřetí, jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny jen, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Je tam ještě jedna věta, že pokud je obydlí užíváno také pro podnikání, nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Tady se to dokonce definuje, kdy je to možné. A my proto, abychom našli zdroj hluku, okamžitého hluku, který má být důkazem jenom pro přestupkové řízení, který bezpochyby není ohrožením zdraví a není nezbytný, tak chceme prolomit základní ústavní zásadu? Já to považuji skutečně za nepřiměřené a neodpovídající. Navíc upozorňuji, tak, jak jsme to probírali na výboru: pan hlavní hygienik nám řekl, my jsme si toho vědomi, že to tak není úplně v pořádku. My to uděláme tak, že tedy to, co je hlukem, to, co je definováno, ještě budeme redukovat tím, že pro některé hluky nestanovíme imisní limity. Dámy a pánové, mně to přijde vlastně hrozně nebezpečné. Tak my stanovíme definici hluku, budeme se tady dohadovat o tom, co hluk je, co hluk není, a pak v nějakém podzákonném předpise se bude ještě redukovat to, co bude hygiena ve skutečnosti považovat za hluk? To je z tohoto hlediska naprosto nepřípustné! Ale to je tedy zásada, první zásada. Druhá věc – jestliže pan hygienik říká, my stanovíme limity jenom pro to, co je povolováno orgány státní správy, tak jak to, že orgány státní správy, pokud to povolují, nestanoví podmínky, aby nedocházelo k ohrožení hluku, nehledě na to, že stavební zákon, živnostenský zákon umožňuje, aby byla provedla kontrola toho, co je povoleno. Prolomení ochrany obydlí je tedy podle mě naprosto zbytečné a není na místě. Dámy a pánové, mám tu ještě poslední pozměňovací návrh, který se shoduje s pozměňovacím návrhem výboru ústavního. Zatím k tomu nebyla žádná širší debata, jenom řeknu blíže, jedná se o to, že by fakticky měli být všichni účastníci řízení, kterých se doposud týkalo stanovení ochranného pásma letiště, vyloučeni. S tím, že jedním malinkým pozměňovacím návrhem, který mění jedno číslo v § 94, se stává účastníkem řízení o zřízení ochranného pásma letiště pouze provozovatel. Přitom stanovení ochranného pásma letiště znamená, že tam

126

budou zpravidla vyšší hlukové limity, vyšší zatížení hlukem a navíc ještě další speciální povinnosti, které z toho mohou vyplývat. A jediným účastníkem řízení bude provozovatel. Já musím potvrdit, že se shoduji s tím, že tedy ÚPV se tím zabýval, věřím, že takovéto ustanovení nemůže být tady v Senátu žádným způsobem přijato. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Je trochu škoda, že skutečně pod tou velmi náročnou a určitě případnou debatou o očkování, se hluk dostal trošku do pozadí. Nicméně je také naprosto zásadní a významnou věcí. Chtěla bych ještě k ochraně zdraví a očkování říci asi jenom tři věty. Budu podporovat pozměňovací návrhy, které předložila paní senátorka a místopředsedkyně Horská. Víte, já musím říct, že mě překvapila jedna zásadní věc. My máme v zákoně napsané, a znovu jsem si to kontrolovala, že k tomu, aby dítě bylo očkované, je potřeba souhlas. Dokonce jsme to rozšířili, kdo všechno má právo ten souhlas dát. To je jistě v pořádku. Ale na druhou stranu, když ten souhlas nedám, dostanu pokutu. Pak tomu tedy ale absolutně nerozumím, protože to není ani v zákoně jednoznačně řečeno. Tak buď je to povinnost, nebo je to právo. To je základní rozpor, který v zákoně je, který doteď není vyřešen. Pak je tu druhá věc. Jestliže se hovořilo, a hovořil o tom, myslím, pane senátor Oberfalzer, že fakticky dítě, které nebude přijato do kolektivu školky, pokud není očkované, tak znamená, že rodiče nemohou chodit do práce. A mně to připadá v tuto chvíli tak jako docela nefér vůči těm, kteří na to nemají. Já to říkám speciálně. Ti, kteří na to nemají, tak musí dítě prostě nechat očkovat, protože maminka musí pracovat a dítě musí do školky. A pak je třetí věc. To je věc, která mně přijde trošku úsměvná. Víte, já rozumím postojům lékařů. Teď to trochu zjednoduším a předem se omlouvám, ale jestliže dosud očkovali a byli přesvědčeni, že je to správné, těžko se mění pohled na danou věc. Nebývá to snadné. Dokonce pokud celý život takto očkovali... Víte, já jsem dostávala, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, řadu stížností na lékařskou péči. A ten problém nebyl často v lékařské péči, ale v komunikaci. O tom se tady hovořilo. Podněty, které jsem dostala, vy jste je dostali všichni, se týkají také toho, že lidé mají obrovskou nedůvěru v to, co vlastně obsahuje očkování. Mají obrovskou nedůvěru v to, že lékaři, kteří o tom rozhodují, jsou v komerčních radách a v komerčních firmách konzultanti. To všechno vzbuzuje obrovskou nedůvěru. Problém, který tady je, je vyvolán právě tím, že komunikace, transparentnost mezi lékaři a mezi jejich pacienty je pořád z pocitu určité nadřazenosti, vy tomu nerozumíte, tak do toho nemluvte, podceňována. Problém je v tom, že zatímco úřady už se naučily komunikovat, firmy také, zdravotnictví pořád ještě, on to je moloch, jede takovou určitou rigiditou. Já na to chci jenom upozornit, že tam vidím čertovo kopýtko, které opravdu způsobuje možná i nedorozumění a možná i dnešní situaci ve společnosti. Tak to jenom na závěr toho, co jsem chtěla sdělit. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já dnes budu mluvit mimořádně potichu, upozorňuji vás, pane místopředsedo a pane ministře, že paní senátorka Seitlová v uplynulých 15

127

minutách výrazně překročila hlukové limity podle stávajícího zákona, měla by dostat patřičnou pokutu, nejlépe 30 tisíc korun. Proto mluvím potichu, protože podle stávajícího zákona nemůžeme pořádat ani lázeňské koncerty, protože výrazně překračují stávající limity hluku. Já jsem vás včera varoval, že 150 na dálnici je brnkačka proti tomu, co zažijeme dneska. Příjemně mě překvapilo, že to bylo ještě horší, než jsem si původně myslel. My tady bojujeme za očkování. Já jsem si ověřil u pana ministra, že je to statisticky zcela nevýznamná skupina těch maminek, které z nějakých důvodů, ať už zdravotních, nebo jiných, prostě nechtějí se podrobit tomu povinnému očkování. Mimochodem, mezitím co my se tady o tom bavíme, tak bylo odhozeno v republice několik stovek, možná tisíc injekčních stříkaček, těch, co si píchají pervitin. Ti se očkují dobrovolně. Ti nepotřebují na to žádný zákon. A nám to často velmi vadí. Pokud jde o hluk, to je samo o sobě velmi zajímavé. Hluk nám vadí, ale jak říká místopředseda Senátu Sobotka, člověk si zvykne i na radioaktivitu. Já jsem byl jednou na dovolené ve Španělsku, a protože ještě neplatil nový občanský zákoník, tak mně sice zkazili pohodu z dovolené, protože přímo před hotelem ve Španělsku byla rychlostní rychlodráha, kde každých asi 20 minut projel se šíleným rachotem ten vlak. Tak jsme říkali: Tady tedy nebudeme. Za 2 dny jsme vůbec nevěděli, že tam nějaký vlak jezdí. K nám když přijde někdo na návštěvu, musíme zastavit bicí hodiny, protože mu to vadí. U nás když přestanou bít, tak se divíme, že se něco stalo, protože už jsme si na to prostě zvykli. Já si myslím, že by to chtělo méně emocí. Já si vzpomínám, kdy na nás hygiena chtěla, abychom každý den dezinfikovali dětská pískoviště horkou párou, což samozřejmě bylo nemožné, leda by tam byl zrovna parovod, tak bychom tam udělali dírku. Já jsem tehdy tomu pánovi odpověděl, že máme lepší nápad, že budeme sypat cement do těch pískovišť, zalijeme ho vodou. Ten písek ztvrdne a kluci nebudou holčičkám bourat bábovičky. To jsou přesně ty příhody, kdy to je za hranou zdravého lidského rozumu. Já jsem měl sám takovou příhodu. Můj soused pode mnou měl oblíbenou desku Olympicu – Dynamit, je to už mnoho let, mně se ta písnička taky líbí, ale když jsem ji musel poslouchat každý den 100x dokola a slyšel jsem jenom ty basy, tak mě to štvalo, tak jsem za ním chodil a říkal jsem mu: Hele, já mám taky rádio. Co kdybys to trochu ztišil? Chlapec nedal pokoj, tak jsem jednou v sobotu v 5 hodin ráno na terasovou podlahu položil vrtačku a zapnul jsem ji. Nechal jsem ji hodinu běžet. Od té doby už jsem Dynamit nikdy neslyšel. Někdy existují i takovéto způsoby, jak se tomu bránit, takže pojďme… Světelné znečištění naštěstí není předmětem tohoto, což je taky velký hit. Tady jsme to probírali, když ještě byla paní senátorka Seitlová senátorkou, než poté byla zástupkyní ombudsmana, pamatuji na to, že ani tady nesmíme svítit těmi hlasovacími, protože to svítí nahoru. Všimněte si, co toho teď svítí nahoru. Všude jsme dali svítidla s deklíkem. V parcích je tma, že se tam lidé bojí, ale světelné znečištění se nám zmenšilo. Takže já bych vás chtěl vybídnout… Je evidentní, co z té diskuse plyne, že 30 dní je absolutně nedostatečná doba. Ten jeden jediný, a máme jich tady ještě celou spoustu, by vyžadoval několikaměsíční probírání, tak, jak to má být se zákonem, probírat paragraf po paragrafu, ke každému se vyjádřit, u každého si říct, jestli by tam měl být, nebo neměl být. To tady v tomto není možné. Takže si myslím, že nejste schopni, prosím, hlasujte si, kdo si myslí, že to je špatně, tak ať hlasuje proti; kdo si myslí, že je to dobře, ať si hlasuje pro. Ale zapomeňte na to, že by se vám to tady podařilo opravit. 128

To si tady připadám jako automechanik, který má opravovat nového Superba, o kterém nic neví. A když, to je podstatně jednodušší, tak to hodíte na ten počítač, který vám vlastně všechno ukáže. Už to není zdaleka to, jak se muselo něco sbírat, nebo rozebírat. Takže nechme ty maminky, které nechtějí očkovat, nesankcionujme je žádnými statisícovými nebo desetitisícovými pokutami, ono jich je velmi málo. Ty pokuty, já to tady budu opakovat pořád, jsme naprosto šílení. Podívejte se, jak může někdo pokutu z 500 tisíc snížit na 30! Tam vidíte jasně, že je to úplná blbost. Jestli někdo navrhl 500, tak na tom měl trvat, protože pro to měl důvod, nebo je to pitomost. Mohl ji snížit na 400. Ale udělat z 500 najednou 30, to vidíte, že je logický nesmysl. My pořád, budete to mít v dalších zákonech, pokuty, pokuty, pokuty. Akorát že je potom neumíme vybrat, a to právě vede k té neúctě k právu, protože když je neumíme vybrat, tak je nikdo neplatí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jen chci upozornit, že ani v situaci řídícího nemám právo udělovat pokuty, a myslím, že v závěru intenzita vašeho vystoupení určitě dosáhla intenzity vystoupení paní senátorky Seitlové. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom pár poznámek, které mi nedají, abych nesdělila, musím říct, že vystupuji hlavně v zájmu maminek, které se na mě obrací, které tady pobíhaly i po Senátě a prosily o vyslechnutí. Jsou to vesměs maminky, které nesouhlasí s povinným očkováním z důvodu, že mají nemocné děti. Většinou jde o ten zatrolený autismus, o kterém jsme už hovořili. Chybí nám v ČR statistiky, nevíme, kolik autistických dětí je, nevíme ani, kde se autismus bere, takže těžko se reaguje na jejich stesky. Jinak bych si dovolila připomenout, že jsme zapomněli i na práva rodičů, kteří vlastně mají zodpovědnost za své děti a zodpovědnost je u nich na 1. místě, protože pokud by nebyli zodpovědní rodiče, tak nemusím myšlenku dotahovat, co všechno může nastat. Udělala mi velkou radost otevřenost pana hygienika Valenty, který ve svém dopise říká, že vlastně odpovědnost státu za škodu způsobenou povinným očkováním dosud není v právním řádu řešena. Je to tak. Já se domnívám, že to je velice důležité, protože Nadace Naše dítě pomáhá hlavně maminkám – samoživitelkám, s těžce postiženými dětmi, a věřte, že tyto ženy jsou skutečně ve velmi složité situaci. Jinak, celé to vidění očkování máme tak trochu v černobílé poloze. Ano – ne. Ona ta pravda je někde uprostřed. Ty mámy si potřebují o tom popovídat, potřebují ujistit, že to není jenom jejich zodpovědnost, ale že je tu ten pediatr, na kterého se můžou kdykoli obrátit. Jinak, v dopise pana hygienika Valenty hovoří na otázku, zda je možné individualizace očkovacího plánu, tak odpovídá, že individualizace očkovacího plánu je možná s ohledem na zdravotní stav dítěte. A pak v další kapitole říká, že zavedení individualizace očkovacího plánu není reálné ani z hlediska navazujících pravidel upravených zákonem o ochraně veřejného zdraví, která vychází ze zásady kolektivní imunity. To je jeden předpis, který hovoří proti druhému. Myslím si, že hlavně tady je třeba zdravý rozum, srdce na pravém místě a

129

správně rozhodnout. Řekla bych, že co se týká očkování, hodně ublížila i lobby farmaceutů, kdy si vzpomínáme, nevím už před kolika lety, kdy byly velmi tvrdým způsobem nabízeny zbylé vakcíny, které se očkovaly proti ptačí chřipce. Řekla bych, že to způsobilo určitou devalvaci fenoménu očkování. Jinak, moje děti dostávaly před více jak 40 lety trojkombinace, moje vnoučata hexavakcínu, a já se ptám, co má pravnoučata, jak budou očkována. Ale doufám, že zdravý rozum zvítězí. Děkuji za pozornost a díky panu ministrovi za vyslechnutí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Peter Koliba: Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych taky přispěl do diskuse o této velice důležité problematice, která vlastně otevřela diskusi v celé společnosti. Takže se nemůžeme divit, že ta diskuse na půdě Senátu je takhle široká. Ty názory jsou různé. Předem bych chtěl říct, že na očkování je nutno se dívat ze 2 rovin. Jedna rovina je zdravotní, to jsou zdravotní aspekty, a druhá je ústavně-právní. To jsou ty zákonné okolnosti, které to očkování provází. Já se pár slovy vrátím k historii, prakticky očkování začalo vakcinací – vacca je kráva, z toho je i název očkování. Bylo to kvůli neštovicím. A jenom pro dokumentaci pozitivních účinků očkování, v roce 1967 mělo toto onemocnění, tedy pravé neštovice, 15 milionů lidí, z toho 2 miliony zemřely. V roce 1980, právě díky očkování, WHO konstatovala vymýcení tohoto onemocnění. Takže jednoznačně pozitivní účinky očkování nelze zpochybnit z hlediska medicínského. Na druhé straně je tu celá řada aspektů, které nejsou tak jednoznačné. Po roce 2001 se výrazně zvýšil počet povinných vakcín a předmětem diskuse je především povinné očkování proti hepatitidě B. My víme velice dobře, že malé děti nemají prakticky nějakou příležitost, pokud nedojde k pochybení zdravotního personálu, toto onemocnění získat. Týká se to až rizikového chování těch ve 13 letech apod. Nicméně jsou očkovány děti mezi 9 a 12 týdnem. Stejně tak ČR nařizuje, tedy stát, povinné očkování proti 9 nemocem. A teď je otázka, zda ta negace není i na konto tohoto množství. Dále to množství vakcín se zvýšilo bez jakéhokoli vysvětlování, medicínského zdůvodnění a společenské diskuse. Dále tu existuje skupina dětí, které mají po očkování zdravotní problémy, nežádoucí účinky. Toto je velký problém, který se v minulosti ne zcela takhle podrobně řešil, jak se řeší dneska. A taky se neevidují všechny případy reakcí. Jsou reakce, které jsou očekávané, jako je zvýšení teploty apod., ale jsou skutečně i možné, závažné, nežádoucí účinky, které představují někdy až trvalé poškození zdravotního stavu. My nemůžeme před tím zavírat oči. My si musíme uvědomit, že tyto případy jsou, i když nejsou časté. A tak, jak již bylo konstatováno, v současné době nemáme v podstatě zodpovědnost, převzetí zodpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním. To znamená, řešilo by to vytvoření jakéhosi odškodňovacího fondu a pravidel toho odškodnění a zavedení zodpovědnosti, o které se hovoří již od roku 2011. Je otázkou potom medicínského posouzení, zda ten konkrétní případ byl v důsledku očkování, nebo nebyl. Další věc je otázka očkování v jiných zemích. Skutečně v Německu bylo povinné očkování zrušeno v roce 1983. Je očkování doporučené. V těchto

130

zemích, kde je očkování doporučené, je proočkovanost stejně kolem 90 %. To znamená, většina zdravě přemýšlejících rodičů a lidí prostě se tomu očkování nebrání. Ale proč vytvářet v demokratické zemi skutečně kontraproduktivní zákony, které na jedné straně vyžadují souhlas, tak, jak přede mnou citovala paní senátorka, souhlas rodičů. Na druhé straně ten souhlas je v podstatě zbytečný, protože to očkování je povinné, takže jaký souhlas. Navíc ty následky v podstatě i lékaři samotní velice neradi zveřejňují, publikují, je to spojeno s celou řadou hlášení. Takže dochází prostě k překrývání. U těch menších komplikací to není žádný problém. Ale u těch závažnějších to je problém. Další otázkou je možnost volby alternativní vakcíny. V současné době není možné očkovat jinou hrazenou vakcínou než tou hexavakcínou. Přitom existují vakcíny, které by si třeba rodiče připlatili, nebo by zvolili jinou kombinaci, třeba po domluvě s pediatrem, s ohledem na zdravotní stav dítěte. Někdy jsou tam infekce, někdy jsou reakce po prvním očkování. Skutečně je možné, nebo stát by měl umožnit individuální plán ne v tom smyslu, jako zkoušky, že si to budeme dávat podle toho, kdy se nám to hodí, ale o tom rozhodne lékař – pediatr s ohledem na zdravotní stav toho dítěte. A proto bych chtěl závěrem významně podpořit pozměňující návrh paní místopředsedkyně Horské, protože skutečně bych ho rád podpořil, protože si myslím, že i z hlediska právního je nesmyslné trestat 3. subjekt, který se neúčastní očkování. Očkování se účastní dítě, očkování se účastní zdravotník, příp. rodiče. Proč má být postihované školní zařízení, nebo školní skupina, nebo družina, nebo prostě 3. subjekt, který do toho očkování nemá co mluvit. On se toho neúčastní, on nemůže udělat žádné opatření. Ale bude postihován mimořádnou pokutou. Zdá se mi to zcela nelogické a dokonce i protiprávní. Protože v podstatě, abych zodpovídal za něco, co nemůžu já sám jako subjekt ovlivnit, nebo způsobit, se mi zdá protiprávní. Proti tomuto bodu bych taky vyjádřil pochybnost. Myslím si, že tyto zákony tak, jak bylo citováno, byly předělávány tolikrát a jsou tak závažné, dotýkají se tolika věcí, že by měly být připraveny s jinou pozorností. Na to bych rád upozornil ministerstvo zdravotnictví, že tyto zákony jsou natolik nedokonalé, že vytváří potom takovýto prostor pro diskusi jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu PČR. A to nejenom z důvodu, že je to kontroverzní téma, ale především z důvodu připravenosti tohoto zákona. Úplně závěrem, poslední bod, velice děkuji paní senátorce Sykové za tu připomínku ohledně hluku, protože skutečně hlučnost v naší společnosti neúměrně přibývá. Dochází k výraznému nárůstu jedinců s poškozeným sluchem. Kdybyste se zeptali odborníků, já jsem mluvil nedávno s panem přednostou krční kliniky a skutečně problematiku nedoslýchavých lidí, a to nejenom ve vyšším věku, problematika těchto lidí je velmi závažná a představuje významné výdaje z hlediska úhrady pomůcek na podporu sluchu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Alena Šromová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Šromová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře. Já si dovolím pár poznámek k očkování. Jak již zde padlo od kolegy senátora, pana Žaloudíka, počet nežádoucích účinků celkově u vakcín, já bych spíš upřesnila číslo týkající se zde opakovaně skloňované hexavakcíny.

131

Podle údajů SÚKLu za rok 2014 bylo zhruba proočkováno 400 tisíc dávek hexavakcínou. Je to odvozeno od toho, že se rodí cca 100 tisíc dětí. Z těchto údajů, nebo bylo přiznáno, hlášeno celkem 195 nežádoucích účinků po tomto očkování. V těchto nežádoucích účincích jsou samozřejmě i ty drobné jako zarudnutí, zvýšená teplota apod. Jak již zde padlo, je otázka, jak dalece je správný tento počet, ale myslím si, že SÚKL přece jenom nějaké statistiky má. Toto by byla jedna věc. Druhá věc, která zde padla... Bylo řečeno, že se někde očkuje i nemocné dítě. Tyto obavy nebo tyto názory často říkají i maminky dětí. Já se přiznám, že z pohledu lékaře neznám osobně nikoho, kdo by z lékařů vědomě očkoval dítě, kde je akutní kontraindikace očkování. A tou akutní kontraindikací je v podstatě i probíhající horečnaté onemocnění. Z pohledu lékaře nechápu, proč by ten lékař tu očkovací látku aplikoval, a tak se sám vystavoval riziku, že bude postupovat non lege artis a zbytečně si bude dělat nějaké další komplikace. Maminky někdy to zdůvodňují tím, že pan doktor očkuje proto, že ho to velmi tlačí, že běží doba, ale pokud se podíváme do vyhlášky o povinném očkování z roku 2006, tak tam přímo je uvedeno, že očkování hexavakcínou se může začít v 9. týdnu života a v podstatě je potřeba do roku věku proočkovat 3 dávky, mezi nimi musí být min. měsíc rozdílu. Z toho plyne to, že pokud dítě není možno z jakéhokoli důvodu naočkovat hned v 9. týdnu, tak nevidím problém, a pediatři mi to potvrdili, že prostě začnou později, a přesto se to základní očkování stihne. Z tohoto počtu pak vyplývá i ten počet těch 400 tisíc dávek těch hexavakcín, když vezmeme 100 tisíc dětí, 3 očkování do roka. A ta 4. dávka je pro to přeočkování pro ty děti o rok starší, to jenom na vysvětlenou. Já jinak bych na závěr asi chtěla říct, že se plně ztotožňuji s názorem, že je potřeba větší informovanost jak laické, tak i odborné veřejnosti. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Hampl: Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Odpusťte, že ještě po takto dlouhém jednání přidávám něco málo a pokusím se být hodně stručný. Rád bych se vyjádřil jak k tomu očkování, tak k tomu hluku, jakožto dvě hlavní témata, kterými se zabýváme. Pokud jde o očkování, já si myslím, že tam trochu z mého pohledu je problém v jisté nesystematičnosti zákona v tom, že vlastně to, jaké přesně má být to očkování, je v úrovni zákona. Já si myslím, že tam by bylo lépe tak, jak to bývá u jiných zákonů, resp. v úrovni zákona je to bianco šek pro ministerstvo, aby to stanovilo bez jakýchkoli dalších mantinelů. To si myslím, že pro nějaké budoucí úpravy by bylo dobře udělat. Protože jinak samozřejmě ministerstvo samo je potom vystaveno různým úvahám a podezřením na téma, jestli farmaceutické lobby tady nemají větší vliv, než by třeba bylo zdrávo. Takže myslím, že by to bylo dobře pro roli samotného ministerstva, aby ten zákon takto vypravil. Nicméně myslím, že tady přesně narážíme na to, že Senát na projednání tohoto zákona fakticky měl velmi málo času. Čili zkoušet tuto poměrně fundamentální věc nějak napravit v tuto chvíli, myslím, dost dobře nejde.

132

Druhá věc, kterou jsem chtěl jenom říct, že velmi podporuji návrh v této věci, paní místopředsedkyně Horské, protože si myslím, že kromě věcného souhlasu, že je tu i ten aspekt, tak, jak jsem i já mluvil s různými představiteli, nebo s různými matkami dětí postižených údajně v důsledku očkování. Tak si myslím, že by to bylo vnímáno i jako prostě vstřícné gesto, jakéhosi porozumění, jejich starostem, pro což bych se přimlouval. Pokud jde o hluk – velmi stručně. Já bych chtěl tady podpořit návrh paní senátorky Sykové, možná mohu prozradit to, co ona o sobě by asi říci nechtěla. Vlastně největšího experta na sluch má doma, svého manžela, největšího v ČR. Takže i v tomto snad by se na ní dalo dát a já rozhodně souhlasím s návrhem nebo i v té podobě, jak ho navrhla paní senátorka Seitlová. A druhá věc, kterou jsem chtěl říci ke hluku je to, že podporuji pozměňovací návrhy, které předložila paní senátorka Seitlová. Chtěl bych vás požádat o jejich podpoření a zejména, pokud náhodou byste s některými z nich měli problém, tak vás chci zejména požádat o podporu posledního. Tuším, že poslední, ano. Tam je to jedno písmenko nebo jedno číslíčko. A tam jde o to, já jsem vlastně asi z vás všech ten, který má volební obvod vůbec nejblíž k největšímu českému letišti. Významná část mého elektorátu bydlí blízko od letiště, podobně na tom je kolega Bratský, trošku kolega Dienstbier a v jistém smyslu malinko paní senátorka Filipiová. Tam je to velká starost. Hluk kolem letiště, to je věc, která by neměla vypadnout z poměrně velmi důkladné kontroly hlukových limitů a myslím si, že drobný pozměňovací návrh jde tímto směrem. Děkuji vám moc za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté. Já vystupuji pro to, abych možná z mého osobního pohledu trošku více zdůvodnil, proč jsem hlasoval na výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kromě věcných chyb a nedostatků, které zákon obsahuje je tady ještě další problém, a to je způsob, jakým zákon projednáváme a způsob, jakým byl zpracován a předložen z hlediska, řekněme poctivosti odvedené práce. Prvně začnu u nás, a to bychom si měli přiznat a možná bychom s tím měli něco udělat. A to jsou dvě věci. My jsme zákon dostali z Poslanecké sněmovny 2. června s tím, že dnes je 17. nebo 18. června a my ho už projednáváme. Tak jsme to udělali, bylo to naše rozhodnutí, byť jsme měli třicet dní, tak jsme využili, řekněme patnácti nebo šestnácti dní. Z nějakých důvodů, které vychází z nějakých zvyků, které tady dodržujeme. Na druhé straně je to tak. Určitě platí a to bych řekl, že by pro nás mělo být velkou výzvou, že všechno by se nám lépe řešilo, pokud bychom měli dní šedesát. Druhá věc, která s tím souvisí, a já jsem na ní několikrát upozorňoval a po každé jsem se zapřel a na plénu jsem to nikdy neříkal. Ale je úplně absurdní, jak jsem zjistil, že jednotlivá ministerstva a máme jich asi osmnáct, jednotliví senátoři nebo senátorské kluby, dále potom Senát jako takový, prostřednictvím organizačních výborů. A já předpokládám, že i Poslanecká sněmovna a možná i vláda si pro jednání Senátu dělají to samé. A to je, že si připravují text s vyznačením změn toho, jak změnila zákon, který je předkládán vláda a potom toho, jak se zákon změnil ve sněmovně.

133

Je to úplně absurdní, že po patnácti letech fungování Senátu, my nemáme k dispozici pro jednání Senátu jeden oficiální text, kde by byly vyznačeny změny, které navrhovala vláda a šlo to tak do Poslanecké sněmovny. A jinou barvou, když jsme v digitálním věku, potom nedostaneme doplněné změny, které provedla Sněmovna. Takže my všichni tady pořád dokola běháme, chodíme, prosíme, bavíme se s Ministerstvem zdravotnictví, životního prostředí, mezi s sebou atd., co vlastně jsou ty změny a kde byly provedeny, co navrhoval ministr zdravotnictví, co navrhoval výbor ve Sněmovně, jeden, druhý, třetí. Co vlastně prošlo a co neprošlo. Všechno by to bylo lacinější, všechno by to bylo jen méně byrokratické. My o tom tady všichni z tohoto pultíku mluvíme, jak je to strašně potřeba a ta věc, která se týká přímo nás, Senátu, Poslanecké sněmovny a ministerstev a vlády, nefunguje. Já jsem to několikrát psal panu kancléři, upozorňoval jsem na to pana předsedu Senátu a dále už dneska se omlouvám, už to říkám tady na veřejnosti, protože to, že s tím nikdo nedokáže nic udělat, protože nikdo ve své kolonce na to nemá peníze je absurdní situace a je obrazem této republiky. Teď k věcem, které se týkají přímo zákona nebo dalších věcí. To, že Poslanecké sněmovně bylo předloženo 24 pozměňovacích návrhů jednotlivými poslanci a následně byly některé přijaté, následně byly některé podpořeny ministerstvem, podle mého názoru a nezlobte se na mě za to, pane ministře, je dokladem prostě špatné práce ministerstva. Čtyřicet tři, tedy dobře, ale já jsem našel 25 podání tak, jak byly mně vydány, takže pokud je jich ještě více. Já si myslím, že to prostě není možné, abychom se vrátili k tomu, co kdysi řekl pan bývalý poslanec Bárta, že jakoby vláda je jenom podvozek, která doveze zákon do Poslanecké sněmovny a my ho tady doděláme. A jestli takto chce vláda pracovat, že vlastně pracovat nebude a nechá to na poslancích, tak to potom vypadá takhle. A my tady přijdeme a teď to máme opravit. My většinou máme tendenci v Senátu věci opravovat a chovat se nějak smířlivě, ale zrovna tento zákon je příkladem, kdy já jsem došel k názoru a byla nás z těch přítomných na výboru většina, že už to prostě nejde. A že ta hladina už přetekla. Prostě není možné pořád, aby takto nepoctivě, takto neprofesionálně odvedená práce se děla na úrovni ministerstva, Poslanecké sněmovny a pak nám to někdo hodil do Senátu. My to trochu opravíme, ne úplně a pak jsme tedy těmi viníky. Nakonec, protože to prošlo i tím Senátem. Takže já nevím, jestli dneska neuděláme něco jiného. Možná to nezamítneme, ale kdyby aspoň tam zůstal nějaký výchovný efekt. Mimochodem teď mluvím asi na hladině, hlasitost moje je teď asi šedesát decibelů, jo, možná pětašedesát decibelů. Jinak ta vrtačka, o které mluvil Jarda Kubera z blízkosti asi sto decibelů. Takže prostě si myslím, že by se tohle mělo změnit a měly by věci v Senátu být postupovány v jiné podobě a v tomto směru já musím říci, že tato vláda zatím překonává všechno, co jsem zažil. To tedy musím říci opravdu. To, jak se sem chodí teď a co tady všechno my musíme spolknout, aby vůbec republika mohla fungovat, jak jsme vždycky ubezpečováni o tom, že když to neschválíme, že všechno přestane fungovat. Je skutečně za mých pět let v Senátu zatím nejhlubší zážitek. Takže to jsou věci, které zdánlivě s tím zákonem přímo nesouvisí, ale já jsem toho využil a řekl jsem je teď a řekl bych, že platí hodně obecně. Že to není právě o Ministerstvu zdravotnictví a jenom o projednávání tohoto zákona. Druhá věc, která teď je, jsou problémy, které my tady řešíme. My tady řešíme dva problémy. Jeden se týká hluku a druhý očkování. Řeknu na ně obecný názor. V případě očkování, jako mnozí z nás jsem absolvoval desítky 134

setkání a z naprosté většiny jsem měl pocit, že kdyby se s matkami, zejména to byly matky, někdo bavil a pokoušel se s nimi rozumně domluvit třeba na tom, když bude nějaký negativní účinek očkování, že bude možné se nějak dál bavit, jak se bude postupovat. Zastaví se to, počká se, že je možné, se domluvit. Že normálně by nějaká možnost, jak by to celé mohlo být upraveno, kdyby v podstatě naprostá většina byla spokojená je nalezitelná. Bylo by to možné. Nestalo se tak a my tady v Senátu máme návrh paní místopředsedkyně Horské, který není ideální, ale vzhledem k tomu, jak to bylo předtím odpracováno, mnohým z nás nezbývá, než pro něj hlasovat. Protože to, co předložilo ministerstvo zdravotnictví, nám připadá tak arogantní a tak málo vykomunikované, že jiné možnosti nemáme, byť obecně jsme pro, aby se očkovalo, a jsme pro to, aby proočkovanost neklesla pod 95 %. Můj pocit je takový, že díky přístupu a práci, kterou odvedl předkladatel, prostě nakonec je to tak, že v uvozovkách, omlouvám se – prostřednictvím pana předsedajícího – paní místopředsedkyni, že nakonec musíme to, co odvedl amatér, paní místopředsedkyně Horská, schvalovat nebo hlasovat pro to aspoň někteří, protože se nám zdá, že je to pořád lepší, než to, co nám bylo předloženo. Co se týká oblasti hluku. Musím říct, že paní kolegyně Seitlová, dle mého názoru, odvedla velmi poctivou práci. S tím, že ji zabarvila do té podoby, která je jí nejbližší, což je logické. Dělá to každý z nás. V tomto případě bych zmínil dvě věci, které mně tam velmi vadí, a pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, tak ač jsem ideově trošku jinak zaměřen, tak bych se velmi přimlouval za to, abychom je akceptovali. Ještě udělám jednu odbočku. Upozorňuji na to, že jak je manipulováno s pojmy zvuk a hluk v tomhle zákoně, tak se absolutně učí od toho, jak se děti učí ve škole. Protože zvuk se dělí na tóny čili hudbu, a potom hluk – tady se to všechno dělí a řeší jinak. Kdyby to četl nějaký školák, vůbec by tomu nerozuměl, jak se dneska s těmi pojmy zachází. Ale to v zákonech někdy tak bývá… Teď nazpátek. První problém je to, že je tady jakýsi zájem, který je logický. Aby ve venkovním prostoru hudební produkce nebyla považována za hluk. To je bezvadné. Akorát tam vznikají některé problémy. První problém je ten, že když to potom nebude hluk, tak pro to neplatí žádné limity. Když pro to neplatí žádné limity, tak co se týče doby – mimo dobu nočního klidu – tak to potom znamená, že by hudební produkce venkovní mohla jít teoreticky celý den – mimo nočního klidu – jakkoliv hlasitě. A nebyl by na to žádný limit. Samozřejmě by se to dalo asi nějak řešit pomocí nějakého občanskoprávního sporu, policie by mohla přijet, ale měla by obrovský problém. Co by se dělo v případě nočního klidu, je hrozně těžké, protože vyhláška říká, že můžeme udělat určité úpravy vůči produkci pouze v případě, když jde o hluk. Tohle by nebyl hluk. To znamená, zase by se to muselo znovu řešit, a noční klid by nebyl úplně jednoduše řešitelný. I tam by byl velký problém, co s tím udělat Jak to ve vyhlášce popsat atd. Každá obec by vlastně musela přijmout fyzika anebo někoho, kdo tomu rozumí, aby to ve vyhlášce nějak upravil. Nebo by tady vznikla nějaká firma, která by to pro všechny obce dělala. Myslím si, na druhé straně, já to řeknu, to vzniklo proto, že v okamžiku, kdy máme třeba pouť na náměstí, tak je samozřejmé, že i v nočních hodinách je tam větší hlasitost než 70 – 80 decibelů, což je samozřejmě nepřípustné. A potom jeden člověk v obci může zastavit. pouť. Trošku nebo nějakým způsobem to řeší návrh paní senátorky Seitlové. S tím, že upozorňuji, že paní Seitlová velmi věří potom tomu, kdo bude pořizovat podzákonný právní předpis, protože ten nevím, jak bude popisovat co je a co není jednorázovou akcí přiměřené délky, 135

nebo jak to je tam napsáno. Jdeme do nějakého rizika. Do toho rizika jdeme zase. protože na to někdo, když připravoval zákon, nemyslel. Někdo, kdo je za to placený a kdo to měl vymyslet tak, aby problém odstranil a nemusela to vymýšlet, omlouvám se za to "nějaká senátorka s někým dalším"... Kteří si to zase samozřejmě politicky zabarví. Druhý problém je prolomení soukromí a nedotknutelnosti soukromí. Tam to pan senátorka včetně citace řekla. Tam si myslím, že není možné, aby kvůli pátrání po tom, zda byl nebo nebyl učiněn přestupek a v nějaké podobě, někdo vnikal do našeho bytu a hledal tam kladivo, kterým jsme tloukli do stěny, abychom mohli pověsit obraz. Myslím, že to není možné. Samozřejmě, budeme stokrát přesvědčováni, že toto nehrozí, že se toto nemůže stát. Ale v podstatě při striktním výkladu toho, co je napsáno v zákona, to možné je. Tolik ode mě k věcem. Omlouvám se, že jsem debatu protáhl. Jenom bych chtěl upozornit, že pokud bychom svou práci považovali za duševně hodně náročnou, tak jsem zřejmě zákon porušil, protože jsem mluvil hlasitěji, než je 50 decibelů. Pokud by naše práce byla jenom rutinní prací, duševní, tak stačí potom hranice 60 decibelů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu mluvit velmi krátce a budu se zabývat jenom jedním úsekem této problematiky, a to je odpovědnost státu za nařízené povinné očkování. Na ÚPV jsme tuto problematiku projednávali. Měli jsem tam fundované odpovědi hlavního hygienika ČR, takže nás velmi uspokojily. V čem je ale problém? Pokud stát dá povinnost, a my jsme povinni se jí podrobit, a může to míst následek naše nebo zdraví našich blízkých, je taky potřeba, aby stát také nesl příslušnou odpovědnost. Ale nejen to, že bude léčit. Ale také, že odškodní. Tento dotaz jsme položili. Bylo nám zodpovězeno, že tato norma se připravuje, tzn. norma, která by měla zajistit případné odškodnění následků tady této zákonné povinnosti. Je to krok dobrý směrem z dobrého důvodu. Bude-li mít někdo povinnost odškodňovat, bude si velmi dobře rozmýšlet, co bude nařizovat. Bylo řečeno, že by do konce roku měla být změna nebo novelizace této právní normy. Takže věřím, že na ministerstvu dodrží tento termín a že bude právní norma novelizována. Tím v podstatě jedním krokem pomůžeme lidem, kteří byli postižení následky povinnosti, kterou stát na ně přenesl. Na druhé straně věříme, že tím pádem se otevře cesta pozvolnějšímu rozvolňování povinností, které jsou ukládány a že dojde více k diskusi o tom, co je pro zdraví – nejenom dětí, ale i celé společnosti – potřeba a jakým způsobem pokračovat. Abychom od té striktní rigidní přikazovací normy se dostali k normě, která bude komunikativní a kde v podstatě budou lidi přesvědčeni o tom, že je třeba se dobrovolně této věci podrobit ve vztahu k péči o zdraví dětí a zdraví populace. Věřím tomu, že se i k této části dostaneme, protože i v současné době už je možno, jak jsme zjistili od hlavního hygienika, používat i vakcíny, které jsou vybrány ze strany rodičů. Je jenom otázka, že je třeba zjistit, zda tyto vakcíny následně nebudou mít nějaké kontraindikace k dalším očkovacím látkám, které se používají k povinnému očkování. To je věc vysoce odborná, kterou těžko může kdokoliv z rodičů sám bez medicínského vzdělání si vybrat.

136

Tady je otázka, jak dlouho budeme ještě používat tuto rigidní normu, která v podstatě jenom přikazuje, a neposuneme se k normě, která umožňuje a která více bere ohled na potřeby rodičů a potřeby dětí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zdeňka Hamousová: Dobrý den, vážení kolegové, vážený pane ministře, zvažovala jsem dlouho, zda se ještě přihlásit do diskuse, nechci být dlouhá... Kolegové reagovali, jestli chci mít závěrečné slovo... Myslím, že tím závěrečným slovem bude komunikace a debata, která se rozvinula a komunikace a debata, která ještě bude následovat i na základě příslibu, který dal pan ministr v některých záležitostech (viz resortní skupina atd.) Mám už jenom jednu nebo dvě jednotlivosti. Podporuji plně legitimní požadavek za odpovědnost státu při případných nežádoucích účincích u povinného očkování. Debata začala, pravděpodobně v dohledném časovém úseku i skončí. Za to děkuji. Konzultovala jsem své názory jednak s lékaři, a musím speciálně vyzdvihnout skupinu mladých lékařů, kteří jsou současně i rodiči dětí ve věku do 5 let. Byla jsem požádána, abych prezentovala především názor povinné očkování ano, z důvodů, které jsme tady slyšeli, ale pracovat na tom, aby byly vakcíny šetrnější. Dovoluji si tedy ještě apelovat jednotlivě na šetrnost používaných vakcín. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se hlásí první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zhruba tři hodiny a něco diskutujeme toto téma, které je jistě nesmírně závažné, a jde o to, jak dalece chápeme, co to je očkování, jestli opravdu chápeme, že se nám podařilo v Československu a v České republice vymýtit řadu chorob, které měly tragické následky pro děti, které v té době neměly šanci být očkované. Byla to naše vlajková loď, a myslím si, že řada zemí nám to záviděla. Jestliže v této chvíli začneme zpochybňovat povinnost očkování, tak vám mohu říci, že děláme tragickou chybu. A tu chybu děláme v tom, že tady se sice používá termín kolektivní imunita. Já tak trošku jako doktor medicíny nevím, co to je, ale vím, co to je imunita. A jestliže v této chvíli zbavíme část populace toho, aby byla imunní proti chorobám, tak věřte, že budeme za pár let možná řešit dramatický problém, kdy si občané této země budou stěžovat na vládu, na ministerstvo kvůli tomu, že nebyli pro očkování. Já vím, že je to vždycky tragédie, když některé dítě má komplikace. Ale v této chvíli každý třetí nemocný má nádorové onemocnění. Vezměte si, kolik komplikací je při terapii, při chemoterapii nebo radiační terapii, přesto tady neřešíme problém těchto komplikací. Někdy se holt vyhání čert ďáblem. Ale tady zachraňujeme budoucnost a opravdu imunitu, a já to slovo použiji, kolektivní imunitu. Čekáme v daném okamžiku, a budeme o tom odpoledne diskutovat, dramatickou imigrační vlnu do této země. Budou proočkovaní, budeme je sem pouštět nebo je nebudeme pouštět? Vždyť to je přece jeden ze základů toho, co bychom měli jako právní stát používat. A my tady diskutujeme o tom, jestli tak nebo onak.

137

Ano, v tomto stavu znalostí máme tento typ očkování. Před třiceti lety vůbec žádné takové očkování neexistovalo, a dneska ho máme, tak buďme na jednu stranu šťastní. To, že chyba lékaře, toho pediatra, který nechá oočkovat nebo oočkuje dítě, které je v nějakém virovém stavu, to přece je individuální chyba, za to by ten doktor měl pykat, ne systém. Proto bych zde velmi varoval, abychom začali zpochybňovat to, že máme v České republice povinné očkování. Až budeme tak vyspělí, jako jsou v Německu a dobrovolné znamená pro ně prakticky povinné, protože mají natolik znalosti, že vědí, že není možné své dítě neočkovat. Co se týče hluku, já to nebudu tady vůbec chtít dramaticky diskutovat. Ano, vadí to, vadí to nám všem. Ale my také nechceme, aby dálnice byly kolem našeho baráku, přesto chceme, aby byly. A jestliže je koncert, tak ho spolkneme, anebo odjedeme pryč, také se to tak děje. A jestliže začneme rozlišovat zvuk, hluk v domácnosti, narušování soukromí, já jsem tady na velkých pochybnostech. Nežijeme na samotě u lesa, žijeme v 21. století, a bohužel, vysvětlete svým dětem, že nemohou mít ten koncert, protože jste jim to zákonem zakázali. (Souhlasné bubnování do stolu.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A tím jsme vyčerpali všechny příspěvky, už se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A ptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Kývá, že si přeje vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, za prvé vás poprosím a jistě mě omluvíte, že mé myšlenky už nebudou tak svěží po těch tři a půl hodinách rozpravy, ale doufám, že to podstatné, co vám sdělit chci, vám sdělím. Myslím si, že tady vyplynula dvě konfliktní témata, na která jsou rozdílné názory v tomto zákoně. Prvním z nich je otázka očkování, druhým z nich je ochrana před hlukem. Začnu nejprve očkováním. Skoro myslím, že bych mohl podepsat argumenty, které tady přede mnou měl pan první místopředseda Přemysl Sobotka. Myslím si, že si musíme uvědomit, že systém, který tady máme a jehož principy tady z velké části byly vybudovány před mnoha desítkami let a který je podle nejnovějších vědeckých poznatků doplňován, nám přináší výsledky, které nám v mnohém závidí celý svět. A v mnohém předčíme i naše západní kolegy z hlediska zemí Evropské unie, protože otázka veřejného zdraví byla i v bývalém Československu oblastí, na kterou jsme mohli být hrdi. Pan senátor Miloš Malý tady vzpomněl návštěvu předsedkyně Světové zdravotnické organizace paní Margaret Chan. Otázka povinného očkování a výsledků, které máme, byly obdivovány z její strany. Byla to věc, o které říkala, že je skvělá a že nám jí může spousta mnohém bohatších zemí závidět. Proto bych plédoval, abychom neničili tento systém. A musím se přiznat, že některým vystoupením jsem nerozuměl. Nevím, jak vy, ale já nevnímám, že je tady situace, že tady máme zlý stát, zlé lékaře, kteří chtějí terorizovat rodiče, brát jim děti a povinně je očkovat. Může se tady samozřejmě vznést otázka, co všechno může stát přikazovat. Ale zaznělo to tady. Tady hrajeme o kolektivní imunitu, o ochranu zdraví a životů. Myslím si, že to je velká hodnota. Na straně druhé máme tady povinnou školní docházku. Budeme ji rušit? Tam nehrozí úmrtí, tam hrozí, že budeme mít nevzdělanou populaci. Je to vyšší hodnota? Chceme, aby ve třídě každý měl individuální plán, protože každý to jinak vnímá. Zaznělo

138

tady, že máme povinné pásání se v autech. Tam ohrožujeme v podstatě jenom svůj život. Přesto je to povinné. Zrušíme to? Každý má přece právo si ohrožovat svůj život. Myslím si, že toto by mělo být vzato v potaz a mělo by být kladeno na misku vah. Chci tady vysvětlit ještě jeden aspekt, kdy jsem měl pocit, že nedošlo úplně k porozumění. To je princip kolektivní imunity. Já nejsem epidemiolog, nejsem imunolog, nicméně doufám, že jako lékař jsem to pochopil. Jde o to, že když míra proočkovanosti populace dosahuje určitého procenta, asi 85 nebo 90 % je sekundárně, v případě, že přijde nebezpečná infekce a narazí na prvního, dalšího a dalšího jedince, který je proočkován, tak se šíření infekce zastaví, protože je to o solidaritě, protože vždycky tady bude určitá část populace v té nejzranitelnější dětské věkové skupině, která nemůže očkování mít. A chci tady znovu zdůraznit, že ne všichni jsou povinni se podrobit očkování, protože existují diagnózy, existují zdravotní stavy, kdy dítě se očkování nemůže podrobit. A v případě, že zachováme kolektivní imunitu, tak i toto dítě je ochráněno, protože prostup populací bude zastaven, a i toto dítě pak může do mateřských školek, může do školy v přírodě. Když tam pak budeme mít z důvodů, které nejsou zdravotně dány, dalších 10 %, 20 % dětí, které proočkovány nebudou, tak ohrožujeme tyto děti. A já se tady ptám, jestli ohrožení těchto dětí budeme klást výše než to, že někdo má pocit, že je omezován ve svých právech a není k tomu zdravotní důvod. Já si myslím, že bychom takto postupovat neměli. A znovu říkám – už dnes je možná velká míra individualizace, pokud k tomu jsou zdravotní indikace. Samozřejmě, tady se shodnu s tím, co tady zaznělo, je tady velký dluh z hlediska komunikace, vysvětlování, z hlediska toho, že by ministerstvo mělo připravit vysvětlující materiály, i sjednocení praxe pro pediatry, protože mnohdy to asi nemají jednoduché, na co ještě reagovat a na co ne. Ale to bude náplní té pracovní skupiny, kterou jsme ustavili. Tam by ta diskuse měla proběhnout. Měly by z toho být výstupy jak pro laickou, tak pro odbornou veřejnost. Tady plně souhlasím s tím, že ten velký dluh tady je. Ale na straně druhé, myslím si, že zákonná povinnost bez sankcí je bezzubá. Jsme v ČR, víme, jakou máme úctu k zákonnosti, že tam ta sankce prostě nebude, tak ten systém učiníme bezzubým. Můžeme 100x říkat, že jsme pro povinné očkování, pokud tam nebudou sankce, tak de facto tady povinné očkování nebude. Proč v těch zařízeních zvláště do nižšího věku je ta povinnost, myslím si, že to jsem vysvětlil s ohledem právě na ty děti, které nemohou být očkovány. Já se vám přiznám, já jsem otec 2 malých dětí, jsem lékař, přísahám, že bych neudělal nic, kde bych měl pocit, že své dítě ohrožuji. Naše děti měly všechna očkování samozřejmě, měly některá očkování navíc. Když je jakýkoli problém, je tam horečnaté onemocnění, tak není nejmenší problém se s pediatrem domluvit a posunout to. Tato záležitost problémová není. To na margo toho a těch pozměňovacích návrhů, které oslabují tu možnost povinného očkování. Jinak souhlasím s panem místopředsedou Sobotkou. My nejsme v Německu. Máme tady skupiny populace, kde víme, že to povinné očkování dnes už není vůbec jednoduché vynutit a to riziko tady stoupá. Mimochodem i v těchto zemích, i v tom Německu nedávno měli epidemii spalniček, začali uvažovat, jestli náhodou i oni nezašli někam, kam neměli, a to je Německo. Ale dovolte mi, abych přešel k tomu druhému tématu, ochraně před hlukem. Tady samozřejmě jsou dva názory zcela legitimní. Nelze vyhovět ale 139

všem. To znamená, buď tady budeme mít absolutní ochranu před hlukem, a to, co tady zaznělo, žijeme v civilizované zemi, všichni tady chtějí mít infrastrukturu, sítě, kritizujeme na naší zemi, že je tady problém postavit jakoukoli dálnici, že všechno trvá strašně dlouho, že se prodražují liniové stavby. Na straně druhé pak je to míra toho, jestli někdo, kdo si je vědom toho, že se usídlí v území, kde jsou liniové stavby, kde je nějaká míra hluku, v případě, že se jakkoli do těchto staveb bude zasahovat, bude vyžadovat klid, který bude srovnatelný s tou lesní samotou. Pak to zaplatíme násobkem všichni. Pan hlavní hygienik v případě, kdy připravoval tento zákon, tak samozřejmě ten původní, vládní návrh byl výrazně restriktivnější a respektoval tu míru ochrany před hlukem, i když to bude vyžadovat velké náklady. Já musím říct, že tady se poctivě vedla v Poslanecké sněmovně diskuse na toto téma. Vedla se i s dalšími zainteresovanými. Měli jsme několik jednání s Hospodářskou komorou, s ministerstvem dopravy. Já se přiznám, že jsem akceptoval některé z těchto pozměňovacích návrhů, protože si myslím, že je třeba najít zdravý rozum, že chceme chránit před hlukem, ale nemůžeme zabrzdit veškerý vývoj v území, protože v ČR skoro neexistují území, která jsou neosídlena. Musíme najít nějaký kompromis, pokud tady chceme mít hospodářský rozvoj, pokud chceme, aby stát fungoval, tak nějakého kompromisu, kdy zajistíme rozumnou ochranu před hlukem, ale nebude nás to stát násobky toho, co jinde. Já se proto vyjádřím k některým těm podrobným věcem, které tady zazněly, abych je vysvětlil. Ochrana hluková a přísná opatření jen v části těch budov, které mají smysl z hlediska ochrany hluku. Představím vám to následovně. Pokud je budova, kde jsou velké části chodby a koridory, tak asi není efektivní vyžadovat tam takovou míru hluku, jako v těch obytných místnostech, kde se bydlí. To si myslím, že je logické. Asi by nebylo efektivní vyžadovat absolutní stejnou míru ochrany. Podobně měření míry venkovního hluku – 2 metry před obvodovým pláštěm – za situace, takto mi to bylo tedy vysvětleno. Já nejsem odborník na hluk, nebudu vám říkat, že tomu tak je. Za situace, kdy by obytné budovy pak splňují parametry ze zákona, tak prostě není důvod předpokládat, že za tou zdí se ten hluk nějakým způsobem zvýší, nebo nebude akceptovatelný. Jedna věc, která z hlediska té ochrany před hlukem je k diskusi. A to je pozměňovací návrh pana poslance Kaňkovského, který s ním přišel z iniciativy Svazu měst a obcí. To je ta záležitost těch hudebních produkcí. Tady se přiznám, a budu akceptovat samozřejmě názor Senátu, že na základě svých zkušeností z komunální sféry já prostě důvěřuji komunální politice. Já si myslím, že zastupitelstva, rady a starostové nejlépe ví, co v tom území je rozumné povolit, co ne. Samozřejmě, zazněla tady oprávněná připomínka toho, aby k tomu měli nástroje. Já jsem to ještě znovu konzultoval s panem hlavním hygienikem, hygienická služba samozřejmě je plně připravena dát součinnost, dát metodickou pomoc, to znamená případně změřit ten hluk, říct orgánu obce, co z jejich hlediska by bylo, nebo nebylo optimální. Ale chtěli jsme v tomto vyjít vstříc a dát tento nástroj obcím. Pokud vy jako senátoři máte pocit, že to není dobře, že to nemáme udělat, budu to samozřejmě akceptovat. Nicméně vycházím z toho, že důvěra v tu komunální sféru, ti, kteří s těmi lidmi dnes a denně jsou, z mé strany tady je. Já jsem samozřejmě připraven bavit se i o výši sankcí, protože to není o tom, jestli ta sankce bude 500 tisíc nebo 100 tisíc. Nějaká by tam zůstat měla. Ale chtěl jsem vám představit základní principy, za kterými si stojím, z kterých nemohu slevit. Ale samozřejmě o tom konkrétním provedení, o tom, že ne 140

všechno se tam povedlo i vzhledem k tomu počtu pozměňovacích návrhů, je určitě pravda. Já jsem připraven k diskusi a k nalezení takové podoby, která bude pro tu společnost optimální, jak z hlediska ochrany veřejného zdraví, tak z hlediska toho, abychom pro ochranu veřejného zdraví nezastavili život ve společnosti. Prostě jsme ve střední Evropě. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV, pana senátora Vladimíra Plačka, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Zeptám se paní zpravodajky VUZP, paní senátorky Jitky Seitlové, zda si přeje vystoupit? Ano, přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Pane místopředsedo, předsedajícímu našeho jednání, pane ministře. Zaznělo tady velmi mnoho určitě důležitého pro naše další rozhodování. Já se vyjádřím jen k té části, kterou se zabýval VUZP. A to je otázka hluku. Víte, já se domnívám, že čas, který jsme měli, to znamená, zákon přišel 2. června, to plné znění, se kterým se dalo pracovat, bylo až 5. června, resp. 6. června; výbor byl 10. června. Dnes jsme tady 17. června. Přitom návrh zákona, který nám přišel z Poslanecké sněmovny, má 45 pozměňovacích návrhů, které byly přijaty na poslední chvíli. Proto nebylo možné všechny otázky, které souvisí se změnami, určitě dobře prodiskutovat a probrat. Slyšeli jsme tady velmi silná slova. Silná slova o tom, že jsme civilizovaná země. A tedy tím pádem musí hluk tady být a musíme ho snášet. Tak aspoň to zaznělo. Že situace byla diskutovaná s ministerstvem dopravy a Hospodářskou komorou. To je jistě dobře, to jsou významní hráči. Určitě je to tak, že ministerstvo dopravy říká, tak my si to chceme trošku zjednodušit. Ale vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, opravdu se domníváme, že předražené stavby jsou proto, že tam je tak náročná ochrana před hlukem? Podívejme se do těch zemí, civilizovaných zemí, které jsou podle mě vidinou toho, jak já a možná i řada z vás by si přála, aby to tu vypadalo. Podívejte se, jaký je tam hluk, co tam dělají proti hluku. My říkáme, my chceme být civilizovanou zemí, ale tím pádem ten hluk tedy necháme? To přece není to, co chceme, co jsme těm lidem slibovali! Naopak, podívejte se do zahraničí. Přes hlavní velká města nejdou dopravní tepny . Zkuste v Bruselu, všichni jste tam byli, velmi pravděpodobně, když jede tramvaj, jestli ji slyšíte, Zkuste si uvědomit, jak výrazně je tam snižováno zatížení hlukem. My chceme rezignovat tím, že uvolníme předpisy, které chrání proti hluku? Já si nemyslím, že to je cesta, kterou bychom měli zvolit. A teď se chci opravdu bránit. Moje vystoupení a pozměňovací návrhy nejsou dané žádnou politickou orientací. Jsou dané tím, jakou mám zkušenost z pozice zástupkyně veřejného ochránce práv, to znamená, podněty, které tam přicházely, kdy jsem se 6 let zabývala ochranou proti hluku. A jistě hráčem je ministerstvo dopravy, jistě hráčem je samozřejmě i Hospodářská komora, ale stejně tak i lidé, kteří jsou příjemcem hluku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, já se omlouvám, ale vystupujete jako zpravodajka, nikoli v obecné rozpravě. Ano?

141

Senátorka Jitka Seitlová: Ano. Jistěže, jako zpravodajka. Takže já jenom říkám, co tady zaznělo. Stejně tak, protože byl předložen ještě další, stejný pozměňovací návrh paní senátorkou Sykovou, tak se vyjadřuji k věcem, které se týkají hluku. A teď ještě tedy k tomu, co tady zaznělo od pana místopředsedy Soboty, že ty děti, přece jim ten koncert nemůžeme zakázat... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, já vás opět upozorňuji, vystupujete jako zpravodajka, máte mluvit za výbor, nikoliv sama za sebe. Já myslím, že vaše vystoupení je už mimo rámec zpravodajského vystoupení. Senátorka Jitka Seitlová: Dobrá, ale prosím, pane místopředsedo, dovolte mi, abych se vyjádřila k tomu, co tady zaznělo v rámci pozměňovacích návrhů, které byly předloženy k hluku, které jsou předmětem jednání a gesce VUZP. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Není rozprava, já myslím, že úlohou zpravodaje není komentovat osobně a vlastním názorem jednotlivá vystoupení v rámci rozpravy. Senátorka Jitka Seitlová: To bezpochyby není. Já jenom chci říct to, co... Vždycky tomu zpravodaji je to právo dáno, ale dobrá. Takže já tady chci jenom říct, že doufám, že návrh zákona bude předložen a postoupen do podrobné rozpravy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Omlouvám se. Zeptám se ještě paní senátorky a zpravodajky Milady Emmerové, jestli si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Milada Emmerová: Já děkuji. Já jsem jenom chtěla poděkovat dvěma diskutujícím, a to panu místopředsedovi Sobotkovi a panu ministrovi, kteří shrnuli veškeré problémy, o kterých jsme se tady bavili. Vytyčili zásady, jak bychom se měli všichni chovat a de facto celá společnost. Co se týká hluku, tam by mi spíš vadil hluk z dopravy, vadila by mi koncentrace výfukových plynů, které představují daleko horší následky pro celé zdraví, celkové zdraví, ale nezpochybňuji tím, že hluk je také škodlivina a že v některých situacích může vadit. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní zpravodajko. Nyní jsme před hlasováním, protože v rámci rozpravy nezazněl žádný jiný návrh, je tady pouze návrh z výboru pro zamítnutí. A reflektuji tady žádost klubu o 15minutovou přestávku v tuto chvíli. Takže tu vyhlašuji. (1. místopředseda Přemysl Sobotka - k místopředsedovi Zdeňku Škromachovi – mimo mikrofon: Dej 13.45 začátek jednání, vyhlas obědovou přestávku…) Je tady návrh, že bychom to spojili s polední přestávkou, což má svůj význam, takže zahájíme odpolední jednání v 14.00 hodin. (1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka k místopředsedovi Zdeňku Škromachovi – mimo mikrofon: Ty seš měkkej! Měl jsi říct – za hodinu!) (Pobavení před řečnickým pultem.) Budeme pokračovat tímto bodem. Jo, ještě pro upřesnění, pokud nebude jiná námitka, tak budeme pokračovat tímto bodem, abychom jej dojednali. Pak budou následovat další body, tak, jak byly schváleny. 142

(Jednání přerušeno v 12.45 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.) Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, čtrnáctá odbila, zahajujeme odpolední jednání. Hlásí se kolegyně Zdeňka Hamousová, zřejmě s procedurálním návrhem. Senátorka Zdeňka Hamousová: Dobré odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si přednést procedurální návrh, aby body č. 14 a 15 z dnes schváleného programu byly přesunuty jako poslední dva body dnešního odpoledního - spíše večerního jednání. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Dále se hlásí kolega Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám návrh, abychom vypustili senátní tisk č. 56, což je Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014, a senátní tisk č. 61 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014, a to s určením na schůzi Senátu, která zřejmě bude 22. července 2015. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: O procedurálních návrzích se bude hlasovat hned bez rozpravy. Nejprve budeme hlasovat o vypuštění bod pořadu č. 20 a 21, což je Výroční zpráva ÚSTR za rok 2014 a Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vypuštění, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 52, proti jeden. Návrh byl schválen. A druhým návrhem bylo, abychom body, které máme pod pořadovým číslem 14 a 15 – zjednodušeně řečeno ministr financí Andrej Babiš – přesunuli jako poslední dva body a ostatní body se přečíslují. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 30 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 39, proti 7. I tento návrh byl schválen. Poprosil bych organizační odbor, aby byl připraven nový návrh pořadu schůze. A jenom informace pro steno. Senátor Jiří Vosecký, který byl ráno omluven na celý den, už přišel. Normálně stačí, aby se podepsal u prezence, ale vyžádal si, aby bylo veřejně do stena zaznamenáno, že je přítomen. Sděluji tedy tuto informaci do stena. Kolegyně a kolegové, budeme nyní hlasovat, protože všechny zprávy k bodu č. 1 skončily a jediný návrh, který zazněl po obecné rozpravě, je návrh zamítnout. Je tady požadavek na odhlášení a opětné přihlášení. Zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

143

Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 15, proti 29. Návrh byl zamítnut. Otevírám podrobnou rozpravu. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, musím nyní přečíst pozměňovací návrhy, aby byly součástí protokolu, tak jak má být. Vy je máte všechny ve svých lavicích, ale nebudu číst odůvodnění. První pozměňovací návrh. 1. V části první v čl. I bod 83 vypustit. Následující body nově označit. Vypuštění bodu 83 v čl. I. promítnout v textu čl. VI. Tento pozměňovací návrh vrací měření ve vnitřním a vnějším prostoru staveb do původního stavu. Druhý pozměňovací návrh. Mám dvě varianty. 2. Varianta A) V části první v čl. I v bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit. Varianta B) 1) V části první v čl. I v bodu 84 slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru" nahradit slovy "zvuk z ojedinělé produkce hudby provozované ve venkovním prostoru". V této variantě B) by se musely hlasovat ještě i další pozměňovací úpravy, které souvisejí s první: 2) V části první v čl. I za bod 327 doplnit nový bod tohoto znění: "328. V § 108 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: "(4) Vláda stanoví nařízením, co se považuje za ojedinělou produkci hudby provozovanou ve venkovním prostoru." Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6. Třetí pozměňovací návrh: 3. V části v čl. I v bodu 85 větu "Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do vzdálenosti 2 m před částí jejich obvodového pláště, významný z hlediska pronikání hluku zvenčí do chráněného vnitřního prostoru bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb." nahradit větou "Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb.". 4. V části I v čl. I bod 86 vypustit. Následující body nově označit. Vypuštění bodu 86 v čl. I promítnout v textu čl. VI. To má to samé odůvodnění a je to související pozměňovací návrh, který musí být hlasován společně s bodem 3. 5. V části I v čl. I bod 195 vypustit. Následující body nově označit. Šestý pozměňovací návrh: 6. V části I v čl. I v bodu 289 za slovy „podle zvláštního právního předpisu o kontrole čárku nahradit spojkou "a" a za slovy "zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví"" slova "a za větu třetí se vkládá věta "Kontrolující jsou oprávněni vstoupit do obydlí fyzické osoby ke zjištění zdroje hluku a vibrací, kterým byl překročen v chráněných prostorech upravených v § 30 odst. 3 hygienický limit hluku nebo vibrací a ke zjištění zdroje neionizujícího záření,

144

kterým byla v místě přístupném fyzickým osobám překročena nejvyšší přípustná hodnota neionizujícího záření."" vypustit. To je vstup osob do soukromých prostor. Teď mám v návrhu bod č. 7, ale tento bod č. 7 je součástí pozměňovacích návrhů ústavně-právního výboru, pro ho nebudu načítat. Je tu ještě bod č. 8, ale pozor – tam je škrtnuté číslování k odůvodnění a bod č. 8 je, tak jak máte v mém předloženém textu na lavicích, bod č. 9, tam došlo k posunu číslice. Čtu nyní jenom pro záznam: Bod č. 8. V části první v čl. I v bodu 327 "nahrazuji slovy "§33"" nahradit slovem "zrušují"". To je hlasování, které musíme hlasovat v případě, že bude prohlasován bod č. 3, čili společné hlasování s bodem č. 3. A bod, který máte na lavicích pod č. 10 je bodem 9. A teď čtu pro záznam: 9. V části první v čl. I v bodu 327 slova "a za číslo "36" se vkládají slova "§ 77 odst. 5"" vypustit. Toto bude hlasováno s bodem č. 5, čili zase musí být hlasováno společně. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já také děkuji. Kolegyně Eva Syková má slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Předkládám jednoduchý pozměňovací návrh, který už přečetla v jedné verzi paní senátorka Seitlová. Nepochybuji o tom, že regulace hluku v České republice by mohla být ještě regulována více, nicméně v této fázi myslím, že je zásadní, abychom skutečně omezili hluk z nejvíce řekla bych obtěžujících produkcí s obrovskými zesilovači z rockových koncertů, které překračují rámec obce. Čili navrhuji to jednoduše: V části první čl. I bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit. To je velmi jednoduché, protože tím pádem bude moci hygienická služba měřit eventuálně překročení hlukových limitů, nevydat povolení. Jsou samozřejmě možné vždycky výjimky. Když jednou za čas nějaká obec skutečně bude chtít rockový koncert požádat, tak bude mít povolení výjimečné, řekněme od šesti hodin do osmi a pak bude klid a nebude do čtyř hodin do rána se produkovat rockový koncert s motorkáři a se stany okolo toho a nebudou rušeni obyvatelé. Ale nejde jenom o rušení obyvatelů. Jak už jsem řekla, jde skutečně o jejich zdraví, o poškození jejich sluchu, ale i účastníků. Účastníci si to neuvědomují, jsou to mladí lidé a ti potom mají např. celoživotní tinnitus nebo mají samozřejmě poškozený sluch. Myslím si tedy, že toto tam bylo a vlastně se to vrací k tomu, co bylo a žádné velké problémy to nedělalo, stejně se tady koncerty daly pořádat. Nebudu tady číst celé zdůvodnění, poněvadž jsem to už jednou říkala. Prosila bych vás, kdybyste aspoň tento pozměňovací návrh – pan ministr proti tomu v podstatě ani asi nic nemá – aspoň schválili. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nyní kolega Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Já jsem podal pozměňovací návrh, který je

145

reakcí na návrh paní kolegyně Sykové, jejíž argumenty z velké části uznávám, i na variantu A paní kolegyně Seitlové, s tím, že je to jakási modifikace její varianty B. Pokud bychom totiž přijali návrh paní kolegyně Seitlové, tak se dostáváme do situace, kterou dneska už známe a mnozí z vás ji dneska kritizovali, a to je, že pokud bychom striktně dodržovali zákon, tak v podstatě vůbec nikdy nebude možné produkovat hudební produkci nad limit stanovený zákonem. Vůbec nikdy to nebude možné. A docházelo by dál k tomu, k čemu dochází i dnes, že tento zákon je permanentně porušován. Je permanentně porušován, protože vždycky, když někdo přijede, tak to nestačí změřit, atd. To znamená, že můj pozměňovací návrh říká to, abychom s vaničkou nevylili i dítě a abychom umožnili obcím to, co dneska obcím umožněno není. Tady se prostřednictvím pana předsedajícího paní profesorce velmi omlouvám. Abychom tedy obcím umožnili to, aby v době, která není nočním klidem, hudební produkce nebyla hlukem, a tudíž, když obec například noční klid stanoví až od 12.00 hodin, tak by do 12.00 hodin normálně mohl být koncert a nemohl by to nikdo přijít změřit a zakázat. To je celé. A toto se dneska děje s tím, že to funguje takto, protože si nikdo nestěžuje. Ale jsou místa – a já bych jedno mohl jmenovat – kde si lidé stěžují a v tom okamžiku nikoliv proto, že by to město nepovolilo, ale protože jsme nad zákonem stanovenými limity, tak koncerty se nemohou pořádat. A obsahem mého návrhu je, aby bylo možné, aby obec tím, že posune noční klid na pozdější hodinu, mohla umožnit, aby koncerty, které přesahují limit stanovený zákonem, mohly být pořádány. Musím načíst svůj návrh: I. V části první v čl. I v bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit. Za větu čtvrtou zároveň doplnit větu "Za hluk podle věty první se rovněž nepovažuje zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru v době mimo dobu nočního klidu." slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně Eva Syková má

Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Nemíním se tady tím dostat jenom do situace, kdy nebudeme porušovat noční klid. Hlavní smysl toho je, abychom neporušovali sluch. Mladí lidé, kteří tam s oblibou na to chodí, tak nikdo z nich neví, do jaké míry budou mít na celý život porušený sluch. A musím říci, že... nechci tady dělat vědecké přednášky, asi jsem je tady mohla dělat, mohla jsem vám rozdat práce, které na to jsou, že to je skutečně celoživotní poškození sluchu. A mladí lidé to nevědí, to jsou prostě lidé, kteří se tam přijdou bavit a my jim vlastně zajistíme to, že budou mít poškozený sluch. Netýká se to vůbec nočního klidu, ten koncert se může konat v poledne pravé a stejně tak ten sluch bude poškozen. Tak nemysleme si, že tady jenom chceme zajistit klid občanům, kteří nechtějí být rušeni hlukem. Je to především z těch zdravotních důvodů také. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Senátor Jaroslav Kubera má slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem se pozorně díval, jak všichni ten pozměňovací návrhům rozumíte a budete vědět, o čem budete hlasovat. Jestli jste o tom přesvědčeni, pak tak hlasujte.

146

Jenom upozorním na pár drobností právních. Ono to je vše trošku jinak. V jisté době byl do přestupkového zákona zahrnut paragraf, že noční klid striktně v ČR je od 22.00 do šesti hodin. S tím, že jsou povoleny jisté výjimky, které mohou probíhat tak, že Rada města dá výjimku na nějaké obecní slavnosti, nebo občan si požádá, že bude mít svatbu, což většinou se protahuje, než se rozvedou do roka a do dne… Tak ta svatba je vždycky taková veselá… A my jsme na ten problém narazili ve chvíli, kdy jsme dělali ohňostroj ve 22.22 hodin. Z nějakých důvodů to bylo 22.22. Takže jsme se dostali do rozporu se zákonem a naše milá policie, která nestihne zkontrolovat stovky ohňostrojů, se každý týden, každý den jsou u nás ohňostroje. Nikdo si už nestěžuje, už si lidé zvykli, to je důkaz, že si zvykli, dřív si stěžovali, už si nestěžují. Ale protože policie nikdy, než doběhne na zahradu, odkud byl odpálen, tak už tam nic není, ale město je pořadatel té akce, takže ona má viníka, tak nám řekla, že bude postupovat velmi tvrdě. Čili jsme byli před problémem, co s tím. Tak jsme přemýšleli, že asi Rada nebude každou Radu mít padesát případů svateb a narozenin. Tak jsme vymysleli vyhlášku, vyhláška není také tak jednoduchá, to se nedá určit jenom tak, že ve vašem městě bude noční klid od 24.00 To tak prostě není. Tak jsme dlouho přemýšleli a využili jsme úžasného letního času a rozhodli jsme, že v období letního času bude noční klid přede dnem pracovního klidu, o svátcích, od 23.00 hodin do šesti hodin, a to nám umožňuje v podstatě – zítra u nás jsou Kabáti, umožňuje nám to všechny koncerty a věci, které potřebujeme udělat v podstatě udělat, protože déle už netrvají. Tak jenom na to upozorňuji, že vyhlášku schvaluje Ministerstvo vnitra. Vůbec není jednoduché, to nejde jenom tak striktně říci, že to uděláme tak, či onak. Je to přesně ono, že my se trápíme. Já jenom vaším prostřednictvím paní senátorce Sykové účast ani na diskotéce, ani na koncertu není povinná. Takže je třeba školit mladé lidi, vykládat jim o tom, jak můžou mít poškozený hluk, ale stát tady není úplným tatínkem, aby každému zakazoval, přikazoval, co má dělat. Mně žena také přikazuje, že televize řve moc, protože už jsem nahluchlý právě z toho, jak jsem chodil na koncerty big beatu v 60. letech a zůstaly mi potom následky, ale nějak zvlášť si to... Dneska jsou úžasný naslouchátka, které vám asi za tři tisíce udělají, že vůbec není vidět, máte to úplně takhle v uchu. Není to jako ty velká sluchadla, úplně malinký, to mi žena teď koupí k narozeninám. A já to budu mít a ona nebude už řvát. Pak existují bezdrátová sluchátka. (Předsedající: Kolego, k věci bych prosil. Je to k věci. (Přednáška o sluchu…) To je přece o hluku, pane místopředsedo. Jestli sluchátko tedy není o hluku, tak to mi neříkejte. Pane ministře, je sluchátko o hluku? (Předsedající: Ne, to je o zvuku, o zvuku, pane kolego, o zvuku.) Takže já se obávám toho, že z toho uděláme prostě tady ještě větší bramboračku, než to je. Takže já bych vás vyzýval, prostě hlasujte si, jak chcete, ale nekomplikujte to ještě více. Pan ministr určitě v dohledné době připraví 48. novelizaci, tak jak to bývá. Už ani prý nechce. Ale vidíte, že je kolem toho mnohem více dramatu, než je. Ti lidé budou poslouchat hudbu, přece jsme v zemi krále Miroslava a nechceme být tam, co bylo zákaz tančit a zpívat. Jako zpívání je milé a hezké. Já už se nechci dostat do toho, že už nemůžeme dělat ani promenádní koncert, protože bychom překračovali limity. Vždycky si někdo bude stěžovat. Když někdo bydlí u letního kina, představte si to, v jistém městě, nebudu ho jmenovat je pořád ještě letní kino, což je unikát. A přistěhoval se tam pán a ten 147

si pořád stěžuje a chce hotel, dokonce po dobu letních měsíců, kdy je to letní kino, protože mu samozřejmě vadí. Řešení jednoduché – dejte mu lístek. Anebo, ať si koupí takový, co mají bagristi. My jsme měli takový příběh, když jsme osvětlili radnici, to také souvisí se zdravím, tak přišel občan, že mu svítí ty naše světlomety do oken. A já jsem mu říkal, že zřejmě bude muset zaplatit poplatek, že jsme ho přistihli, když si dává křeslo k oknu a večer si čte za naše peníze.... Nebo ať si koupí rolety… (Upozornění předsedajícího: Kolego, kolego...) Do roka umřel. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má kolega Jan Horník. Senátor Jan Horník: Ještě jednou pane ministře, pane předsedající, po kolegovi Kuberovi se velmi špatně vždycky vystupuje. Nicméně vašim prostřednictvím – k paní senátorce Sykové. Vím, že problematice určitě velmi dobře rozumí, kór když ten její manžel je tím největším guru v republice a tyto věci zvládá asi tak, jak my jim nikdy nebudeme rozumět. Nicméně tady bylo řečeno, že vlastně dochází k tomu, že si mladí lidé kazí sluch. Já tedy musím říci, že chodím po ulicích a vidím hodně mladých lidí. A hodně mladých lidí má nějaké MP3, MP4. A já jsem od nich metr a slyším naprosto úplně všechno. Takže to je podle mě škodlivější desetkrát více, než když jednou za čas uděláme nějaké slavnosti. Malá Strana, co se týče obyvatel, vlastně vymírá. Už je jich snad jenom třicet tisíc, a přesto se rozhodli dělat jisté slavnosti. Teď proběhl Majáles, jestli jste na něm nikdo nebyl, předevčírem. Na Maltézském náměstí samozřejmě chtěli dodržovat zákony, takže to měli do 22.00 hodin, byť tam bylo hodně lidí. Bavila se celá Malá Strana. Na Maltézském náměstí dneska skoro nikdo nebydlí, protože to jsou vesměs nějaké administrativní budovy anebo restaurace. A jelikož jeden z těch "Malostraňáků" je také šéfem městské policie, tak dbali velmi na to, aby nepřekročili po 22.00 hodině. A doopravdy po 22.00 hodině se objevil policejní městský "anton" a z ničeho nic se začali rojit městští policajti. Bylo to hrozně jednoduché. Chtěli nachytat svého šéfa. Ono se jim to nepodařilo, protože organizátoři "Malostraňáci" stačili uklidit… (Upozornění předsedajícího: Pane kolego, k pozměňovacímu návrhu komentář. Toto jest? Není.) Už asi nebudu déle mluvit, jenom chci říci, že ještě kdybychom do toho zakomponovali letní čas tady kolegy Petra Šilara, tak už se dostaneme úplně někam jinam. Ale i o tom letním čase to je. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně Jitka Seitlová. Senátorka Jitka Seitlová: Varianta a) mého pozměňovacího návrhu je totožná s pozměňovacím návrhem paní senátorky Sykové. Já jsem po debatě s předsedou Svazu měst a obcí připravila tu druhou variantu, která hovoří o tom, že pod tím hlukem nebudou ojedinělé hudební produkce. Připravila jsem to pro to, aby starostové nemuseli v případě koncertů, nebo jiných oslav obce, kde nejde hlukové limity dodržet, by nemuseli žádat o výjimku. Jenom chci říci, že návrh zákona, který máte ve svých lavicích, obsahuje už to, co dneska není. A to je vládní návrh a já ho chválím, že může být stanovena výjimka pro hudební produkce. To tam teď nebylo. Takže když tedy přijmeme variantu a), tak si kdykoliv může starosta požádat o výjimku a ona mu může být udělena. Pokud bychom přijali variantu b) je vstřícnější ke starostům,

148

to znamená, že oni ani nemusí žádat o výjimku, pokud se bude jednat o tu ojedinělou hlukovou produkci. Jsou to tyto dvě možnosti. Pokud se týká toho postižení hlukem, pan senátor Kubera hovořil o tom, že si na hluk zvykneme. Ale zvyknout si na hluk neznamená, že nejsme vystaveni ohrožení zdraví. Podle všech studií, které jsou doložitelné Světovou zdravotnickou organizací je jasné (Předsedající: Paní kolegyně, nejsme v obecné rozpravě, já se vám omlouvám, jsme v podrobné rozpravě.) Ano, jsme, ale vy jste ty kolegy přede mnou také (Předsedající: Také jsem je pokáral, vás nekárám, vás upozorňuji.) Tak dobrá, že mě nekáráte. A teď tedy jen řeknu – hluk má vliv na zdraví, pokud je dlouhodobý a trvalý (Upozornění předsedajícího: Paní kolegyně, podrobná rozprava, vás tentokrát upozorňuji.) Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Senátor Miloš Vystrčil. A jinak vás upozorňuji, že je 14.30. Senátor Miloš Vystrčil: Vážené kolegyně, kolegové. (Předsedající: A novináři tady nejsou nikde, abyste věděli…) (Pobavení v sále.) Asi nám jde některým o věc. Já tedy chci poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího Jardovi Kuberovi za to, že podpořil můj návrh zákona. Protože není pravdou, že město nebo obec mohou vyhláškou povolit něco, co zakazuje zákon. Pokud zákon stanoví limity hluku, tak není možné, aby město vyhláškou řeklo, že to v nějaké době nevadí. A to vy tady prostřednictvím pana předsedajícího, jak paní profesorka, tak paní Seitlová, tvrdíte. To nejde. To znamená, pokud ten ohňostroj nebyl ve formě hudební produkce, tak (Upozornění předsedajícího na zvýšený hlas.) Je to nad šedesát, omlouvám se. Tak ať pan senátor Kubera udělal s nočním klidem, co chtěl, tak stejně porušil zákon. Že na to Policie nepřišla, je jiná věc. A tak to zkrátka je a je úplně jedno, kam hýbal s nočním klidem, úplně jedno. Protože to bylo nad limit stanovený zákonem. (Upozornění předsedajícího: Pane kolego, zvyšujete decibely.) To, co navrhuje (Předsedající: To už je lepší.) Takže to znamená, to, co navrhuje pozměňovací návrh, který já předkládám je, aby v případě, když to nebude v době nočního klidu, hudební produkce nebyla hlukem, ale jenom zvukem, a tím se na ni limity nebudou vztahovat. A je to ně nějaké rozumné dohodě. A na to, co říká paní profesorka Syková, protože já jí slyším, neboť také mluví poměrně nahlas. Asi řekl bych tak 35 decibelů. Odpovídám, že dneska v tomto světě takto standardně žijeme, a že vlastně k porušování dochází dnes a denně, akorát na to nikdo nereaguje. Protože taková hloupost, že kdybychom to začali postihovat, tak nebudou orgány, které to mají na starosti, dělat nic jiného. To je všechno. (Předsedající: Pane kolego, co tady děláte?) Senátor Jaroslav Kubera: Takže já poprosím - vaším prostřednictvím pana senátora Vystrčila, aby se mi omluvil. Ale teď to myslím úplně vážně (další část projevu je pronášena v rozhořčení), protože mě za dvacet let ministerstvo nezrušilo ani jednu z mých mála vyhlášek. Tato vyhláška je potvrzena, ministerstvem schválena a je zcela v souladu se zákonem, pane senátore!!! Takže opatrně, vy jste to tady řekl na mikrofon, že jsem přijal protizákonnou vyhlášku!!!

149

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, jednací řád platí pro všechny. I pro vás!Je potřeba se přihlásit… (Poznámka předsedajícího na vzniklé reakce: Ne, ne, nic takového…) Kolega Radko Martínek má slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Celé dopoledne jsme tady sledovali bitvu o hluku a zvuku. Já bych chtěl jenom uvést na pravou míru, abychom se zase nenechali zmást trochu tím pozměňovacím návrhem obou paní kolegyň. Oba dva pozměňovací návrhy, které jsou totožné, vrací situaci do současného stavu. A vzhledem k tomu, co se tady odehrávalo, tak ho považuji za nejrozumnější, abychom to nechali tak, jak to je, protože přes to, že se porušují pravděpodobně zákony, tak produkce v celé republice běží, a pokud máme přijmout opravdu něco smysluplného, tak se tím zabývejme. Připravme se na letní návrh k radosti pana ministra. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. A nyní se ptám postupně zpravodajů. Vladimír Plaček se chce vyjádřit za ÚPV. Senátor Vladimír Plaček: Pěkné odpoledne, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. O znění usnesení, které přijal ÚPV jsem už hovořil, informoval. Já navrhuji, aby se o všech devíti pozměňovacích návrzích hlasovalo en bloc. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kolegyně Jitka Seitlová za výbor pro územní rozvoj se nechce vyjádřit. A slovo má zpravodajka garančního výboru paní Milada Emmerová, která po závěrečném zpravodajském slově nás také provede celým hlasováním. Senátorka Milada Emmerová: Já děkuji za slovo. Jenom bych úvodem chtěla říci, že návrh kolegy Plačka sice je možné schválit, ovšem na druhé straně já mám po poradě s legislativním odborem hlasování rozprostřené přes všechny body znovu. Neboť zrovna v případě ÚPV jde o celou řadu legislativně technických chyb nebo oprav. Zatímco pouze dva návrhy jsou věcného charakteru. Takže bylo by asi lépe, kdybych respektovala to, jak mně navrhl legislativní odbor. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, ano, ale teď je potřeba, aby vám pan ředitel zastrčil kartičku, a vy budeme říkat, o čem hlasujeme atd. Takže já nejprve dám znělku, aby ti, kteří se chtějí zúčastnit, se dostavili. Tak a před každým, nebo až zazní návrh, o čem budeme hlasovat, tak bych poprosil pana ministra o stanovisko a garančního zpravodaje. Senátorka Milada Emmerová: Já bych nejdříve celý návrh přečetla. Tak nejprve bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento tisk č. 87/1 máte všichni na lavici. Poté o pozměňovacích návrzích ÚPV, totéž máte na lavici pod č. 87/2 a poté budeme hlasovat o jednotlivých návrzích chronologicky. První předkládala návrh paní senátorka Seitlová, poté prakticky totožný návrh paní senátorka Syková a naposledy pan senátor Vystrčil. 150

Po prohlasování těchto všech návrhů bychom měli hlasovat o celém návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví. Tak jestli mohu dále pokračovat a už probírat jednotlivé body. 1. místopředseda Senátu Přemysl začnete, tak kolega Horník se hlásí s faktickou.

Sobotka: Ještě

předtím,

než

Senátor Jan Horník: Já mám věcný dotaz, jestli by se nemělo hlasovat ještě před navrženým hlasováním, jak bylo to pořadí jednotlivých pozměňovacích návrhů, o návrhu Miloše Vystrčila, protože v ten okamžik schválení toho před tím je nehlasovatelný, a přitom je osamocen. Jestli by to nebylo lepší. Senátorka Milada Emmerová: Ten návrh je poněkud modifikovaný. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže kolega Horník stahuje předpokládám po poradě svoji připomínku. Takže kolegyně Emmerová nás provede hlasováním. Senátorka Milada Emmerová: Takže nejprve bych začala s pozměňovacími návrhy, které přijal v příloze výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Takže jde o první hlasování o bodu č. 1 této přílohy. Jenom stručně zopakuji, že ze zákona vypouští zákaz přijmout na školu v přírodě nebo zotavovací akci dítě, které nemá doklad, že se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo doklad, že je proti nákaze imunní, nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Takže prosím. (Za předkladatele nesouhlas.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nesouhlas - pan ministr. Paní zpravodajka: (Senátorka M. Emmerová: Já mám neutrální přístup.) Neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, jak zazněl, zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 35, proti 14. Návrh byl schválen. Senátorka Milada Emmerová: Dále bod č. 2 a 3 jsou rovněž očíslované pozměňovací návrhy z tohoto výboru. Bod č. 2 stanoví, že subjekty vymezené v navrhovaném ustanovení § 50 tj. předškolní dobrovolná kolektivní zařízení, mohou přijímat do svých zařízení jen děti, které mají potvrzení o tom, jakým stanoveným pravidelným očkováním se podrobily a v jakých termínech. Tento pozměňovací návrh fakticky umožňuje do uvedených zařízení přijímat děti zcela neočkované. Pozměňovací návrh bodu č. 3 je legislativně technickým promítnutím shora uvedené navrhované právní úpravy do definice správního deliktu specifikovaného v navrhovaném paragrafu 92k odst. 4. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, zpravodajka má neutrální stanoviska.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 60, kvoru 31, pro 33, proti 11. Návrh byl schválen. Prosím dále, paní kolegyně.

151

Senátorka Milada Emmerová: A konečně o bodech č. 4 a 5. Cílem pozměňovacího návrhu je snížit maximální možnou výši pokuty, kterou lze uložit subjektům vymezeným v navrhovaném ustanovení § 50 za spáchání správního deliktu definovaného v § 92k odst. 4 návrhu zákona, nebo subjektům uvedených v § 46 atd. Jde o návrh z pokuty 500 tis. Kč redukci na 30 tis. Kč. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr má stanovisko neutrální, zpravodajka souhlasí.) A já ještě položím otázku, asi jsem se přeslechl. Teď hlasujeme o bodu 5 nebo o bodu 4 a 5? Senátorka Milada Emmerová: O bodu 4 a 5, tedy o obou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátorka Milada Emmerová: ¨Následuje hlasování o pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru, kde je bod 1, 2, 3, 4, 8 a 9 legislativně technickou úpravou a lze je hlasovat společně. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka mají neutrální stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 35 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím další návrh. Senátorka Milada Emmerová: O bodech č. 5 a 6 přílohy k usnesení, stručně je přečtu: Do návrhu zákona se doplňuje definice správního deliktu, kterého se může dopustit provozovatel potravinářského podniku tím, že ve škole nebo ve školském zařízení poruší zákaz nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí a studentů. Zároveň se za uvedený správní delikt zakotvuje možnost uložit pokuty až do výše 50 tis. Kč. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální, zpravodajka kladné.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 36 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 46, proti 6. Návrh byl schválen. Senátorka Milada Emmerová: A konečně bod 7 je totožný se 7 bodem návrhu paní senátorky Seitlové, ale můžeme ho hlasovat zde. Přečtu znění: Pozměňovací návrh vypouští návrh, aby účastníkem řízení o vydání opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma, jež se vydává v souvislosti s překročením hygienických limitů hluku z leteckého provozu na 152

letištích zajišťujících ročně více než 50 tisíc vzletů nebo přistání a vojenských letištích, byl pouze žadatel, tím je provozovatel letiště. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska (ministr neutrální, zpravodajka kladné.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 37 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 44, proti jeden. Návrh byl schválen. Senátorka Milada Emmerová: Následuje hlasování o pozměňovacích návrzích paní senátorky Seitlové, které vám byly dnes dodány písemně a ještě je osobně slovně zdůvodnila. Bod č. 1 ... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jenom řekněte, jestli budeme hlasovat en bloc nebo o bodu 1, o bodu 2 atd. Senátorka Milada Emmerová: Ano, budeme jednotlivých návrzích, tedy bod 1 hlasovat samostatně.

hlasovat

opět

po

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanovisko. (Ministr negativní, zpravodajka rovněž negativní.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 8, proti 25. Návrh byl zamítnut. Senátorka Milada Emmerová: Další je bod 2 varianta A/. Jde o shodný návrh s paní senátorkou Sykovou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální stanovisko, zpravodajka kladné.) Hlasujeme o variantě A). Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 39 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 37, proti 9. Návrh byl schválen. Senátorka Milada Emmerová: Bod 2 varianta B/. Tato varianta by mohla být hlasovatelná, pokud by nebyl schválen bod A/, neboli o tom nebudeme hlasovat. Dále sem vsouvám návrh pana kolegy Vystrčila, který lze hlasovat jen nebude-li schválen bod 2 A/, čili opět to vypadává. A u bodu 2 B/ je to totéž. Tím by to bylo vyřízeno tímto hlasováním s pozitivním výsledkem. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Je tady kolega Horník s faktickou poznámkou. Senátor Jan Horník: Já se domnívám, že návrh kolegy Vystrčila se nevylučuje s tím, co tady bylo odsouhlaseno už pro kolegyně Emmerovou a Sykovou, pouze doplňuje usnesení. 153

Senátorka Milada Emmerová: Ano, lze to tak pojímat, je to rozšířený návrh. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tady je teď trošku malér, jestli jsme schválili jakoby kratší verzi a je teď komplikované, abychom hlasovali o delší, mělo se hlasovat obráceně. Stáhl jste to zpátky, já za to nemohu. V této chvíli říká správně paní zpravodajka, že návrhy kolegy Vystrčila jsou nehlasovatelné v rámci toho, co bylo odsouhlaseno. Senátor Jan Horník: Žádám o desetiminutovou přestávku pro kolegu klubu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Chcete přestávku uprostřed hlasování, měli jste přestávku hodinu a půl. Sorry, jsme uprostřed hlasování a nebývá zvykem přerušovat hlasování. Kolega Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Já se omlouvám. Jenom faktická poznámka k mému pozměňovacímu návrhu. Dneska je to ním tak, že jeho první část byla schválena a o druhé části nebylo hlasováno. Jestli je to hlasovatelné nebo není, je na právnících, ale pokud bychom hlasovali a byl návrh schválen, tak to není v rozporu s ničím, co už je odsouhlaseno. Senátorka Milada Emmerová: Ano, já s tím souhlasím. Jen chci ještě zdůvodnit, že pokud bychom hodnotili nebo řadili návrhy chronologicky, tak kolega Vystrčil byl tedy poslední. Ale to neznamená, že by se nemohlo toto uskutečnit po poradě s právníkem. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tady bych prosil, jestli by legislativa mohla říci svůj názor zpravodajce. Legislativa se ztotožňuje s mým názorem. Nebylo oznámeno, že to byl protinávrh proti návrhu kolegyně Sykové, tím by se muselo o tom hlasovat jako o protinávrhu nejdříve, a pak o druhém návrhu. V daném okamžiku to šlo posloupně za sebou. V momentě, kdy byl schválen návrh kolegyně Sykové, je kolega Vystrčil nehlasovatelný, říká legislativa, a to je řekl bych docela uznávaná a renomovaná část našeho Senátu. Paní kolegyně kolegu Vystrčila můžeme odložit. (Oživení v sále, smích.) Senátorka Milada Emmerová: Budu pokračovat. Body 3, 4 a 8 hlasovat společně, přičemž bod 8 je původně označen chybně jako bod 9, takže ve svých předlohách si to opravte. Jde tedy o bod 3, 4 a 8 (původně 9). 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka negativní stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 40 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 7, proti 29. Návrh byl zamítnut. Senátorka Milada Emmerová: Následuje bod 5 a 9. Bod 9 je původně označen chybně jako bod 10, opravte si to v předlohách. Hlasujeme společně o těchto bodech. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka negativní stanoviska.) 154

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 41 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 6, proti 32. Návrh byl zamítnut. Senátorka Milada Emmerová: Následuje hlasování o bodu 6. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka kladné stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 42 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátorka Milada Emmerová: A konečně bod 7, který je shodný s bodem 7, jak už jsem upozorňovala při hlasování o usnesení ústavně-právního výboru. A tam byl prohlasován, pokud se nemýlím, kladně. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Znamená to, že o něm nehlasuje. Senátorka Milada Emmerová: Nebudeme o něm hlasovat. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A to je vše? Senátorka Milada Emmerová: Ano, to by bylo vše, všechny pozměňovací návrhy jsme probrali a je možné hlasovat o zákonu jako celku. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Budeme nyní hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 43 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 47, proti 3. Návrh byl schválen. Pan ministr se s námi loučí, my už jenom procedurálně dokončíme hlasování o tom, koho pověříme, aby odůvodnil usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byla senátorka Milada Emmerová a senátor Vladimír Plaček. Má někdo jiný návrh? Nemá, takže o těchto dvou jménech budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 44 ukončeno, registrováno 61, kvorum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, co jsme si odsouhlasili, je ještě potřeba procedurálně schválit vyřazení dalších bodů pořadu pléna Senátu. Podle nového upraveného pořadu to budou body č. 15, bod č. 20, bod č. 21 a bod č. 22. O tomto procedurálním návrhu nechám nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto pořadí bodů, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 45 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen. Dalším bodem je 155

13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 86) Máme to jako tisk 86. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Marek Benda, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo. Poslanec Marek Benda: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nejprve mi dovolte jedno úplně osobní vyznání. Přestože se pokládám za jednoho z otců druhé komory Parlamentu a vždycky jsem ji měl rád, tak je to vlastně poprvé, co vystupuji na samostatné schůzi Senátu, což jsem překvapen, protože v tomto sálu už jsem byl taky mockrát. Pokusím se být maximálně stručný, vím, že toho máte dneska hodně. Návrh zákona, který vám předkládáme z Poslanecké sněmovny ve verzi, kterou schválila PS, se týká finančního a analytického útvaru Ministerstva financí ČR, které by mělo dohlížet na praní špinavých peněz. Jeho cílem je, aby bylo odděleno od MF a bylo, pokud možno, nezávislým orgánem. Návrh, který předkládáme, by tuto nezávislost měl nadále posilovat. V původní verzi bylo, že ředitele finančního a analytického útvaru jmenuje vláda, protože byla předložena ještě před zněním služebního zákona. Vzhledem k tomu, že služebním zákonem přešel finanční a analytický útvar od státního tajemníka na MF, tak jsme již věc vládou nekomplikovali – a zavádí se pouze kontrola tohoto finančního a analytického útvaru jednak prostřednictvím vlády a jednak zvláštní komise zřízené PS, podobně jako to mají další služby – jako BIS a Vojenské obranné zpravodajství. Děkuji za pozornost. Myslím, že to jako úvodní slovo stačí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl ÚPV. Usnesení má č. 86/1. Zpravodajem je pan Miroslav Antl, který má slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, po tom, co zde proběhlo včera odpoledne a dnes, tak bych měl asi přečíst detailně svojí zpravodajskou zprávu, protože nikam nespěcháme... Ale přece jenom, jak vždycky, ji zestručním. Pokud jde o legislativní proces, tak jde o návrh zákona poslance Petr Fialy a dalších. Ten byl PS předložen dne 25. 3. loňského roku. Legislativní proces v dolní komoře trval více než rok. Vláda na své schůzi dne 23. dubna loňského roku návrh zákona projednala a vyslovila s ním nesouhlas. Když se podíváte do obsáhlého stanoviska vlády, tak se vlastně neustále objevuje u těch 5 bodů slovo "zcela nesystémový nebo nesystémový", a to s ohledem na tehdy paralelně projednávaný zákon o služebním poměru. Jinak návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který svým usnesením ze dne 18. 3. 2015 doporučil PS schválit návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy měly podporu napříč

156

politickým spektrem a reagovaly i na připomínky vlády. Zčásti tam pak došlo ke shodě. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 27. schůzi 20. května letošního roku. V hlasování bylo z přítomných 179 poslanců pro 143, proti jediný. Pokud jde o stádium horní komory českého Parlamentu, tak nám byl tento návrh zákona předložen 2. 6. 2015. Lhůta k projednání nám končí 2. 7. tohoto roku. Organizační výbor přikázal tisk dne 2. 6. 2015. Pokud jde o obsah, řekl bych zde pouze to, že zcela nově se objevuje to, že kontrolou nad činností FAÚ (tedy finančního a analytického útvaru) bude vykonávat nebo měla by vykonávat, v případě našeho souhlasu Poslanecká sněmovna. Dále se stanoví možnost předsedy vlády případně člena vlády zprostit povinnosti mlčenlivosti příslušné zaměstnance tohoto útvaru. Pokud se podíváte na schéma dolní komory českého Parlamentu, tak z mého pohledu to není nic nového, protože podíváte-li se, tak PS má už 5 podobných komisí. Je to stálá komise pro kontrolu činnosti BIS, GIBS, NBÚ a Vojenského zpravodajství... Tam nelze systémově nic namítat. Jinak oni budou mít k dispozici výroční zprávy, které ovšem stejně dostávají. Pak mohou navštěvovat i pracoviště FAÚ v doprovodu ředitele nebo jiného pověřeného zaměstnance. Komise by měla mít 7 členů. Já už jsem na naší schůzi ÚPV pochválil pozměňovací návrh pana Zbyňka Stanjury, který vlastně vypustil nadbytečnou poznámku pod čarou a nahradil pojem "kontrolního orgánu" pojmem "stálá komise", což by zcela logický pozměňovací návrh a padá do celé té koncepce. Jinak nevím, čím bych vás obohatil, protože vy to všichni znáte velmi podrobně. Tady je jedna legislativní připomínka. V tuto chvíli bych chtěl pochválit i našeho nového legislativce, který se zhostil svého úkolu výborně. Je třeba říci, že jeho legislativní stanovisko je skutečně věcné, stručné a právně skvělé. Jinak, pokud jde, pane místopředsedo, o naše zmíněné 42. usnesení, tak náš ÚPV na 9. schůzi 10. června 2015 pod I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS; pod II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla; III. Pověřuje Miroslava Antla coby předsedu ÚPV, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem udělal řádně a včas. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte, ale zkontrolujte si, jestli tam není všude mokro, protože před chvílí tam tekla voda, abyste si nesedl nevhodně... (Nejde o vás, jde o předchůdce...) (Pobavení v sále.) Dalším výborem je VHZD. Usnesení má č. 86/2 a pan senátor Libor Michálek má slovo. Senátor Libor Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že po věcné i procedurální stránce již mí předřečníci popsali, co je vlastně předmětem tohoto návrhu, dovolím si přečíst pouze 80. usnesení VHZD z 10. schůze konané dne 16. června 2015 k tomuto návrhu zákona, a to zní: Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance pana Bendy, po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a pana Antla a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě zpravodajem výboru. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

157

Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Moje otázka, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. (Nikdo.) Otevírám obecnou rozpravu. Do té se rovněž nikdo nehlásí. Nepředpokládám, že by se předkladatel a zpravodajové chtěli vyjádřit k něčemu, co neexistuje. Máme jediný návrh, a to je schválit tento návrh zákona. Po znělce o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. (Krátké přerušení.) Omlouvám se, byla technická porada. Hlasování č. 46 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29. Pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladatelům, děkuji zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu. Poslanec Marek Benda: Děkuji pěkně celé horní komoře. Na shledanou! 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Na shledanou, pane poslanče. Dalším bodem je 14. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsaná dne 5. prosince 2014 v Bruselu (senátní tisk č. 26) Je to tisk č. 26. Slovo má pan ministr Milan Chovanec. Vítám vás tady. Čeká vás tady náročný maratón, pane ministře. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaná Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 novelizuje platnou smlouvu o policejní spolupráci, která vstoupila v platnost 1. července 2006. Důvodem pro změnu a doplnění platné smlouvy jsou především vyšší nároky kladené na spolupráci bezpečnostních orgánů obou států – po zrušení kontrol na státní hranici – v důsledku plného zapojení ČR do schengenského prostoru. Nově zavedená je např. možnost nasazení policistů na území druhého státu pod vedením policisty územního státu. Je tady dále možnost přeshraničních zásahů na území druhého státu v případě bezpečnostního ohrožení života či zdraví osob. Dále se řeší předávání osob mezi smluvními státy anebo tzv. průvozu osob ve vazbě nebo výkonu trestu přes území druhého státu.

158

Spolupráce – podle smlouvy – je nově rozšířena i na oblast přestupků fyzických osob, což je novinka, která je do ujednání zaváděna. Rovněž provádění ustanovení platné smlouvy v praxi přineslo některé požadavky na upřesnění či změnu platné smlouvy tam, kde je stávající text nejasný a vyvolává interpretační nejasnosti nebo se rozchází s aktuálními požadavky praxe. Potřebu dílčích změn vyvolala i reorganizace policejních sborů na obou stranách. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním je ÚPV. Usnesení má č. 26/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, mj. i za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, opět velmi stručně. Vážený pan ministr tady řekl vše, pokud jde o obsah smlouvy. Stačil jsem to sledovat, takže vynechám většinu své zpravodajské zprávy. Jako obvykle se v úvodu vyjádřím k legislativnímu procesu. Tedy pár stručných až telegrafických poznámek. Vláda schválila sjednání smlouvy svým usnesením č. 210 ze dne 2. dubna loňského roku. Rozhodla o jejím předložení Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. Smlouva byla podepsána 5. prosince v Bruselu. Za ČR podepsal zde přítomný pan ministr vnitra. Jinak podotýkám, že na té původní smlouvě se podílel i předchozí ministr vnitra – a dneska předseda zahraničního výboru – pan předseda František Bublan. Vláda předložila smlouvu Senátu dne 3. února tohoto roku. Poslanecké sněmovně opět o den dříve. Tam je tisk evidován pod č. 396. Je, pokud jsem se díval, ve druhém čtení. Zahraniční výbor také projednal mezinárodní smlouvu. Vydal své usnesení 15. 4. V naší komoře projednaly dva výbory, přičemž náš výbor jako garanční výbor přijal usnesení, které vám odcituji vzápětí. V tuto chvíli bych jenom dodal, že jde o smlouvu, která je dokonce sousedním státem, a je zcela evidentní, že zejména se sousedními státy bychom měli pravidelně obnovovat spolupráci. Zejména tu policejní, protože dává podklad pro spolupráci justiční. Jsou to mnohdy neformální kontakty, podklady pro pak oficiální žádosti o právní pomoc ve smyslu evropské úmluvy. V této chvíli – naše usnesení šestnácté – ze 4. schůze, z 24. února 2015 (když říkám "naše", tak ÚPV), který pod I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsané dne 5. prosince 2014 v Bruselu. II. Zpravodajem určuje Antla. III. Antl coby předseda spraví o tomto pana předsedu horní komory českého Parlamentu. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku. VZVOB projednal tuto smlouvu. Usnesení má č. 26/2. Zpravodajem je pan senátor František Bublan, který má slovo. Senátor František Bublan: Děkuji, pane místopředsedo za slovo. Byl jsem zmíněn jako "spolupachatel" původní smlouvy, která byla skutečně

159

podepsána asi před necelými 10 lety. Pokud si vzpomínám na projednávání, tak vím, že to bylo docela průlomové, že z toho byla docela velká diskuse, protože to ještě bylo v době, kdy jsme ještě nebyli v Schengenu. Spolupráce byla velice úzce nastolena, takže to vyvolávalo velké otázky. Od té doby jsme podepsali několik dalších smluv s Polskem, se Slovenskem a se Spolkovou republikou Německo – takže vše běží podle tohoto nastoleného řádu. VZVOB se touto smlouvou zabýval na své 6. schůzi dne 18. února 2015. Stejně tak – jako ÚPV – doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím rozpravu. Tudíž není se k čemu vyjadřovat. Máme jediný návrh, tzn. dát souhlas k ratifikaci. Po znělce o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 47 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28. Pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům, panu ministrovi až na závěr... Dalším bodem je 15. SDĚLENÍ(cs) Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci (evropský senátní tisk č. K 020/10) Máme to jako tisk č. K 020/10 a K 020/10/01. Pan ministr má opět slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl následující bod programu, a sice "Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci". V úterý jsem se v Lucemburku zúčastnil Rady Evropy pro vnitřní věci, která se z velké části týkala právě zmiňovaných témat. Dle očekávání byla debat ministrů na tomto jednání velmi vášnivá a místy až vypjatá. Žádné výsledky či zásadní pokrok však z mého pohledu nepřinesla. Diskuse se tady posouvá o úroveň výš, a to na Evropskou radu, která proběhne 24. a 25. června. Ačkoliv Evropskou komisí navrhovaný program pro migraci obsahuje mnoho nástrojů, které si kladou za cíl jak snížení migrační krize obecně, tak i ve vztahu k nejvíce exponovaným státům EU je potřeba také jasně zmínit, že tento program v mnohém nenaplnil dostatečně naše očekávání. V tomto duchu jsem také vystoupil na úterní Radě v Lucemburku. Navrhovaný program totiž řeší především následky, nikoliv příčiny současné migrační krize. Tu lze, podle mého názoru, ilustrovat ve dvou základních parametrech. Zaprvé. Nelegální migrace je nástrojem, tedy vstupenkou, do azylového řízení. Žádost o azyl musí být motivována potřebnou ochrany, a ne přístupem

160

k sociálním výhodám v některých členských státech. Pro příklad nemusím chodit příliš daleko. Stačí zavítat do sousedního Německa, které pro velmi vstřícnou sociální politiku je pro migranty nejžádanější destinací. Následuje potom Švédsko, Rakousko nebo Anglie. Šedesát procent všech žádostí migrantů o udělení azylu jsou žádosti tzv. neodůvodněné, tzn., že nemají právní nárok na to, aby jim byl azyl poskytnut. Z těchto 60 % migrantů, kteří přicházejí na evropský kontinent a přicházejí tedy mimo rámec platné legislativy s možností získat azyl, se nám v návratové politice daří vracet pouhých 39 % žadatelů. Je proto nutné přehodnotit současnou návratovou praxi. Obávám se totiž, že společná legislativa EU postavení cizinců při návratu do vlasti je velmi složitá. Tento návrat de facto znemožňuje nebo velmi ztěžuje. Zadruhé. Z dvou aspektů, o kterých jsem hovořil, jednou z hlavních příčin kritické situace je stav evropského sousedství. Musíme být aktivními partnery zemím v našem sousedství. A to nejenom směrem na jih, ale také i na východ. Trochu jsme opomíjeli při debatě problémy migrace z Ruska, především z Ukrajiny. Z té části světa, kam směřuje poměrně velký počet migrantů i do ČR, a to nejenom do tranzitní země, ale i jako do země koncové, tedy tam, kde chtějí požádat o azyl a kde se chtějí usadit. Je potřeba jednat se zeměmi, jakou je Niger. Je jednou z výrazných tranzitních zemí. Z mého pohledu je potřebné debatovat i s bohatými státy Perského zálivu a diskutovat s nimi o zapojení do programu migrační politiky. Velmi složitě se vysvětluje občanům ČR, že máme být vstřícní a přijímat kvóty v době, kdy některé bohaté státy Perského zálivu staví plot mezi svým územím a územím, které je ohroženo. Nesmíme také zapomínat, vážené senátorky, vážení senátoři, na to, že otázka migrace je i otázkou vnitřní bezpečnosti. Bavili jsme se o tom, jaký vyslat vzkaz. Vzkaz z našeho pohledu musí být ten, že řekneme občanům členských států, že vnitřní bezpečnost je hodnotou, za kterou je potřebné bojovat a o kterou je potřeba se starat. Že vzkážeme zločineckým skupinám, které v současné době parazitují a vydělávají na chudobě a neštěstí druhých obrovské finanční prostředky, že je budeme stíhat, že jim budeme zabavovat finance, které z toho získávají a které jsou dosažitelné v evropských bankách. Že budeme potápět jejich lodě. Že jim prostě nedáme pokoj. Že jim neumožníme, aby jednoduše převáděli lidi za úplatu do Evropy, aniž by nepřišel trest. Zatřetí. Musíme jasně vzkázat migrantům, kteří nemají nárok na právní ochranu, tedy mezinárodní ochranu, že budou vráceni. Pokud o těchto opatřeních nebudeme schopni komunikovat s veřejností, nejsme schopní získat ani u naších občanů solidaritu pro ty, kteří ochranu opravdu potřebují a kterým bychom ji poskytovat měli. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VZVOB. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 020/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

161

Senátor Tomáš Grulich: Dobrý den, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, budeme teď projednávat dva body za sebou, které se týkají migrace. Ten první je "Sdělení komise" a za druhý je pak "Rada". VEU přijal k oběma bodům usnesení, a proto bych vás poprosil, když bychom debatovali, tak abychom se spíše soustředili na bod druhý, kdy i usnesení je výrazně obsáhlejší a poskytuje plastičtější obraz o migraci. Máte doporučení k vyjádření ke Sdělení komise, které máte ve svých materiálech. Logicky bych si přál, kdybyste přijali usnesení, které VEU navrhuje. Pak si uděláme širší debatu u příštího bodu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí? Ale ano, hlásí se. Pane senátore, nesmíte váhat... Takže pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor František Bublan: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolím si několik málo slov, protože je to téma, které hýbe nejenom naší veřejností, ale i veřejností celé Evropy. Někdy z toho mám trošku obavy, kam až to může vyústit, protože některé postoje jsou velmi radikální. Některé postoje jsou až přímo nehumánní. Přitom je to věc, kterou si musíme přiznat, že se s ní budeme v dlouhodobém horizontu možná několika desítek let stále střetávat a budeme s touto situací konfrontováni. Jedná se především o migranty ze Severní Afriky, Sahelu, Blízkého východu, ale samozřejmě i z východních zemí, protože nevíme, jak to dopadne na Ukrajině anebo možná v nějakých blízkých státech jako je Moldávie apod. Mnoho migrantů ještě putuje z Kosova, takže Balkán, jako vždycky, je velmi nejistý. Je to věc, možná, na několik desítek let, s kterou se stále budeme střetávat. Je to výsledek stálých, a skutečně už stálých, ozbrojených konfliktů v regionech; a se vznikem tzv. zhroucených států. Z toho samozřejmě roste radikální politický extrémismus, islámismus. S tím je také spojený organizovaný zločin, protože – tak jak zmínil pan ministr – migrace je s organizovaným zločinem, tzn. s převaděčstvím, velmi úzce propojena. Když jsem si přečetl podklad nebo informaci či návrh Komise pro Radu EU, tak jsem z toho nabyl jeden takový dojem, že všechna střednědobá a dlouhodobá opatření samozřejmě nejsou špatně míněna, nejsou od věci, ale za měsíc nebo měsíc a půl, kdy byla tato opatření napsána, tak se situace docela radikálně změnila. Mnoho z toho už nemusí být nějak účelné nebo aplikovatelné. Mám z toho jeden jediný dojem, A to ten, že tyto hrozby musíme řešit komplexně a hlavně v jednotě. Pokud nebude jednota všech států EU, především států, které jsou v schengenském prostoru, tak je to všechno skutečně na nic. A k ničemu se nedobereme. Musíme zde použít nejenom klasické policejní síly týkající se ostrahy nebo hlídání Schengenu, ale použít také politické nebo zahraničněpolitické nástroje, ekonomické nástroje. To třeba ČR hodně nabízí. Použít humanitární organizace a použít zpravodajské služby, abychom měli dostatek informací o tom, co se děje. Třeba nyní překvapivě – situace mezi Polskem a Maďarskem – to možná před 14 dny o tom nikdo nic netušil a nikdo to nečekal. Možná jenom jeden jediný dotaz na pana ministra. Zda na této poslední Radě pro justici a vnitro také debatovalo o tzv. institutu dočasné ochrany. Protože Komise může tento institut jaksi aktivovat. A zda by to v této situaci nepomohlo nebo aspoň načas neřešilo těžkou situaci. Protože institut má nějaké časové omezení, současně je tam i omezení pohybu. To by alespoň načas, než najdeme lepší nástroje, mohlo situaci uklidnit. Děkuji.

162

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Pan ministr má samozřejmě slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, debata byla velmi bouřlivá. Tam se dneska ukazuje, že, dejme tomu, v rámci projektu FRONTEX na ochranu hranice, tedy mořské hranice, Itálie a Řecka, odchází významné finanční prostředky. Maďarský ministr vnitra je tam kvantifikoval na částku 160 mil. euro ročně. Ze směru z Maďarska za poslední rok přišlo 55 tis. běženců. Přes Maďarsko přišlo 55 tis. běženců. Poskytované finanční prostředky jsou jen zlomkem toho, co, s dává na ochranu mořské hranice. Problém migrantů směrem z Itálie a Řecka – Itálie má jakýsi azylový systém, který v současné době nestíhá pokrýt počet migrantů. Migranti jsou propouštěni do vnitrozemí EU bez registrace. Řecko je ještě větší problém. Řecko funkční azylový systém nemá. Systém velmi pokulhává za standardy EU, a tam se opravdu problém kumuluje na ostrovech, vidíme tam migranty, kteří nemají žádné azylové zázemí a vznikají tam potom různé potyčky a třenice. Samozřejmě se velice složitě bude vysvětlovat i občanům v ČR, že bychom měli být aktivnější v pomoci, když vidíme, v jakém stavu je azylová politika v některých členských zemích. Co se týká institutu dočasné ochrany, možnost je, že institut zavede buď sama země po dobu 6 měsíců, nebo je to vynuceno rozhodnutím Evropské komise. Ochrana je potom de facto nařízena směrem k některému členskému státu. O tom se zatím nehovořilo. Maďarsku jaksi došla trpělivost, jestli to můžeme přičítat populismu tamějšího režimu, nebo jestli je to opravdu opatření nezbytné – k tomu nemám dostatek informací. Na druhou stranu je potřeba jasně říct, že přes Maďarsko přišlo 55 tis. migrantů primárně z Kosova. Ale nově se objevují i migranti ze Sýrie a z jiných států, tzn. tady se otevřela další migrační trasa. Nejenom Řecko. Nejenom Itálie. Ale i Maďarsko. Samozřejmě, další trasa je z Ukrajiny. Na Ukrajině je dneska 1,3 mil. vnitřních běženců. Na Ukrajině se pohybuje 1,3 mil. lidí, kteří nemají domov. Pokud by se tam dlouhodobě zhoršovala situace, je velice pravděpodobné, že se lidé zvednou a budou postupovat někam směrem přes Slovensko, především Polsko, ale i Maďarsko. Znovu říkám, že se tady může stát, že cílovou zemí bude Česká republika. Já bych byl nerad, abychom nabyli dojmu, že nepomáháme. My pomáháme. My si stále myslíme, že je potřeba pomáhat. Hovořili jste tady o tom, nebo v usnesení je o tom zmínka – potřebujeme uzavírat readmisní smlouvy se státy, odkud běženci přicházejí. V azylovém řízení, v návratové politice je mnohdy problém, že mateřská země toho svého občana nechce. Mnohdy poskytujeme výraznou ekonomickou pomoc jednotlivým zemím, ať je to Afrika nebo jiné státy. Součástí dohod musí být podepsání readmisních dohod, aby byli schopni tam, kde režimy nejsou rozpadlé, kde se opravdu jedná o ekonomické běžence, aby si své občany bez jakýchkoliv obstrukcí prostě a jednoduše brali zpět. Jinak nejsme schopní bez aktivní návratové politiky přesvědčit obyvatele v EU, že mají mít vyšší míru solidarity, alespoň takto to vidíme. Ochrana hranic krátkodobá – tam nezazněla. Spíš tam zaznívá od většiny členských států vůle po zavedení kvót. Ale to je potom na debatu v dalším materiálu, tedy povinný kvót v rámci přerozdělování uprchlíků.

163

Dokud se neuzavře cesta, tak 40 tis. je úvodní číslo. Číslo se samozřejmě bude zvedat. V Libyi je podle odhadů až půl milionů uprchlíků, kteří čekají na svou cestu do Evropy. Tedy – 40 tis. je úvodní číslo – a myslím si, že pokud se Evropa nezačne chovat jinak, tak nebude číslem konečným. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane ministře. Požádal bych pana zpravodaje, zda by se mohl vyjádřit... Hlasovat budeme, pane zpravodaji, o návrhu, jak byl z VEU navržen? (Ano.) Dobrá. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a jak jej máte obsažen v tisku K 020/10/02. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47. proti nebyl nikdo. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu, a tímto bodem je 16. Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (evropský senátní tisk č. J 023/10) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J 023/10 a J 023/10/01. Nyní bych požádal opět pana ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych nyní uvedl bod, kterým je "Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka". Návrh rozhodnutí Rady o realokaci by byl pro ČR, pokud by byl přijat, právně závazný dokument, v němž Evropská komise navrhuje v období 24 měsíců realokovat do ostatních členských států 40 tis. osob z Itálie a Řecka. V tuto chvíli se jedná o žadatele o azyl ze Sýrie a Eritreje. Kvóta pro ČR je 3,32 – tedy 1328 osob v rozmezí 24 měsíců bez rodinných příslušníků. Povinné přerozdělení migrantů však považuji, spolu s ostatními členy vlády, pouze snahu řešit následky z krize, a ne její důsledky. Na společném zasedání vládního výboru pro EU, které proběhlo v pondělí 8. června, proto také členové vlády potvrdili dosavadní postoj vlády ČR k této otázce, že tedy ČR se do evropského realokačního programu nezapojí. Zapojí se pouze v případě, že se bude jednat o opatření nepovinné, tzn. na dobrovolné bázi a rozhodnutí jednotlivých členských zemí podle jejich možností, které jim skýtá jejich azylový systém. Samozřejmě i nadále zvažujeme i variantu debaty s partnery v Řecku a v Itálii, abychom s nimi na bilaterální bázi dohodli případnou pomoc ČR v jejich prospěch. Mohu říct, že už jsme po jednání s Italy, můj 1. náměstek, pan Nováček, jednal v Itálii. Nabídli jsme italským partnerům tři oblasti pomoci. Jedna je finanční pomoc ve výši 900 tis. euro. Druhá byla personální. Nabídli jsme jim zhruba 7 desítek odborníků, kteří by pomohli s azylovým řízením. Za třetí jsme jim nabídli technická opatření např. prostředky pro noční vidění.

164

Do dnešního dne, zhruba 10 – 12 dní po jednání, nemáme od Italů odpověď, jestli alespoň jedno z těchto opatření nebo nabídek akceptují. Takže budeme čekat na reakci. Pak budeme jednat s Řeky a budeme jednat i s partnery z Maďarska. Chceme být aktivní v této věci. Připravujeme sérii jednání i s kolegou Zaorálkem se zeměmi, kterých se migrace nejvíce dotýká, tedy primárně s Rakouskem a Německem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 023/10/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Grulich, kterého tedy nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové. Tak, jsem slíbil, bude tato debata pravděpodobně rozsáhlejší, než tomu bylo u minulého bodu. Já bych se jenom ještě pozastavil také nad tím, co tady říkal pan ministr. To je nevyrovnanost mezi jižní hranicí a jižní a východní hranicí, která nám je výrazně bližší. To je například tedy hranice mezi Slovinskem a Ukrajinou; a hlavně hranice Maďarska se Srbskem. Přestože, jak tady bylo zmíněno, přešlo během letošního roku přes tuto hranici asi 54 tisíc běženců, přes srbsko-maďarskou. Když se podíváte, kolik běženců přešlo do Itálie, tak vám chci jenom sdělit určité číselné údaje, že EU věnovala na ochranu hranic v Itálii 160 milionů eur, kdežto na ochranu hranice Maďarsko-Srbsko 1,6 milionů eur. Rozdíl je jasný a velmi patrný, přičemž si troufám říci, že problém je téměř stejný jenom a to prosím berte v uvozovkách, není tak mediálně zajímavý, protože tam neteče voda. Ale problémy jsou prakticky stejné. Neteče voda, nemají tam moře, není to fotograficky tak zajímavé, ti utečenci na těch lodích. My jsme si nechali vnutit jako ČR jakousi podivnou pozici. Pozici toho, že jsme xenofobové, že jsme společnost uzavřená, že nikoho nechceme přijímat, ale není to pravda. Stačí se podívat trošku na čísla. V ČR žije v současné době přes 450 tisíc cizinců, a z toho jsou deseti tisíce Ukrajinců, Rusů, Bělorusů, Vietnamská komunita je třetí největší komunitou v Evropě, která žije v ČR. Není tedy pravda, že bychom cizince nepřijímali. Ale boj proti ilegální migraci jsme si vzali způsob, že je lepší podporovat migraci legální a tím bojovat proti té ilegální migraci. Tak, jak říkám, že přišly ty deseti tisíce Ukrajinců, tak jsou zrovna z místa, kde je jedno z nebezpečných válečných center Evropy a ČR je výrazně přijímala. Vy jste teď dostali i materiál z Ministerstva vnitra a tam jsou i přijatá opatření ČR a jejich možné posílení v souvislosti s migrační krizí. Tady máte poměrně velký výpis, respektive velký seznam věcí, která ČR v této době dělá. Jako je program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, kde bylo pro letošní rok uvolněno sto milionů, zapojení do společných evropských programů, rozvoje a ochrany. Dále, kde bylo dáno deset milionů, dalších pět milionů dobrovolné zapojování do přesídlovacích aktivit. Přijali jsme teď patnáct syrských rodin, stipendijní program pro syrské uprchlíky na českých vysokých školách. Dlouhodobé úsilí, úsilí o ekonomickou stabilizaci ve zdrojových zemích, kde bylo uvolněno během loňského roku 350 milionů a zase je i tato částka na letošní rok opět navýšena. Průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřním vysídleným osobám, kde jsme uvolnili, kde bylo v letech 2010 až 2014 uvolněno celkem 180 milionů a na letošní rok byla tato částka zvýšena o dalších 40 milionů korun. Rád bych

165

upozornil i na humanitární program MEDEVAC, který běží, nevím, jestli deset, patnáct let. Kdy přijímáme do – patnáct, tady bývalý ministr vnitra napovídá patnáct let, ale který běží už nějakou řádku let. A na základě tohoto programu přijímáme nebo jsou do našich nemocnic přiváženi lidé z těchto oblastí, kterým se pomáhá. Tím chci tak trošku demonstrovat, že ČR nepatří mezi ty zlé státy, které by se nějakým způsobem "obraňovaly" a stály proti lidem, kteří potřebují pomoc. Situace, která nastala na jižní mořské hranici je jistě velmi tragická, ale je také mj. důsledkem toho, že tyto státy nenaplňují ani smlouvy, které jsou dlouhodobě podepsány a jestli si myslíte, že to nelze dělat, tak není to pravda. Dal bych příklad Španělska, které se zhruba před pěti, sedmi lety potýkalo s velmi obdobnými problémy, jako je tomu v současné době v Itálii a samozřejmě španělská vláda a Španělská republika učinila řadu kroků k tomu, aby ochránila svou hranici. Začala výrazně spolupracovat s Marokem, v Maroku existují střediska, které španělská vláda nejen pomáhá zřizovat, ale i tam s nimi spolupracuje. A samozřejmě příliv cizinců tam výrazně poklesl. Vzpomeňte si třeba např. na Kanárské ostrovy, kde se před nedávným časem řešily skutečně těžké humanitární krize a dnes tomu tak není. Španělsko to zvládlo. Lze pro to, aby to zvládla i Itálie. S tímto způsobem jsme se snažili také koncipovat a vytvořit poměrně široké doporučení Senátu, které máte před sebou. Je široké pro to, že i když výbor pro EU, a to prosím říkám jako opoziční senátor, souhlasí s vládou a s jejími kroky. A myslím si také, že je potřeba, abychom se trochu potlačili své stranickosti, protože tady je to otázka bezpečnosti a otázka vůbec udržení celé EU jako takové. Proto si myslím, že vedle toho, jak se dělá program pro migrační politiku, tak velice správně vláda chystá i komunikační program, protože si myslím, že je velmi důležitý a komunikační program, nejen dovnitř ČR, ale i nakonec ven do EU, abychom nebyli bráni, to co jsem říkal před chvílí, jako stát xenofobní, nebo stát uzavřený, který nemá rád nebo nesnáší cizince. Jenom jsme obezřetní, nejsme zlí. Nebudu číst celé doporučení, jen vypíchnu některé body a pokusím se je okomentovat. Tady v té první části víceméně se jenom vyjadřujeme, s čím jsme se seznámili, co přijímáme a co podporujeme. Podporujeme skutečně to, co vláda už tady nastínila. Zastáváme názor, vycházím od římské II, arabská 1, že k řešení probíhající migrační krize přispěje především přímá podpora a stabilizace v zemích původu migrantů a v tranzitních zemích a spolupráce s těmito zeměmi. Zároveň je třeba koordinovat; koordinovanými akcemi EU zachraňovat životy migrantů na moři a bojovat proti převaděčství. Je skutečností, že velká část těchto lidí, která přichází do Evropy, jsou často, a dovoluji si použít to slovo, "svedeni" těmi lidmi, kteří se živí pašováním lidí a převaděčstvím; a dokonce jsem koukal na statistiky Europolu. Obchod s lidmi je dnes - po zbraních - druhým nejvýznamnějším obchodem, který vzniká trestnou činností, už dávno překročil i obchod s drogami. Konstatuje, že povinná relokace emigrantů z Itálie a Řecka neřeší důvody současné masivní migrační vlny. Nijak nesouvisí s ochranou života migrantů ve Středozemním moři ani nepřispívá ke snížení migračního tlaku na Evropu jako celek. Naopak, může podněcovat více osob k ilegální migraci do EU životu nebezpečnými způsoby. Čím více budeme přijímat lidí, tím to bude větší obchod pro obchodníky s lidmi, a tím bude příliv migrantů do Evropy vyšší. Upozorňujeme na pochybné humanitární a právní aspekty, návrhu rozhodnutí, které nepředpokládá souhlas dotčených osob, s jejich přemístěním do konkrétního členského státu a zároveň jim i přiznává mezinárodní; a zároveň i 166

po přiznání mezinárodní ochrany znemožňuje volný pohyb v EU, což lze vynucovat jen za cenu značných omezení pro přemístěné osoby. To znamená, tam je informace o tom, že osoby, které by přijely případně do ČR, tak by ji nesměly na pět let opustit, což je v rozporu se všemi zákony, které EU; nebo které my i EU má, a nevím, jakým způsobem by se to vůbec řešilo. Nehledě na to, což je všeobecně poměrně známo, lidé, kteří přicházejí z Afriky, nemají zájem o Českou republiku. Ne protože by byla špatná, ne protože by byla chudá, ale protože zde není diaspora, která tady je. Proto to zaměření směrem pro nás k Východu nebo k Balkánu, kde už máme tyto skupiny lidí tady a mají zájem a jsou stejně často ohroženi jako lidé v Africe, tak tam by měla směřovat vlastně jednak naše iniciativa - a je to také vlastně náš přínos pro řešení migrace v Evropě; a daleko přirozenější. Připomíná, že unijní projekt EUREMA, který měl v minulosti pomoci Maltě s přílivem uprchlíků tím, že jim nabídl přemístění do jiných evropských zemí z výsledku projektu, jakož i bilaterárních přemisťovaných aktivit států střední a východní Evropy a zpočátku podaných žádostí o azyl jasně vyplývá, že státy střední a východní Evropy, to jsem říkal, nepatří k cílovým zemím migrantů z Afriky a z Blízkého východu. Proto zastává názor, že nedobrovolné přemístění migrantů nebude mít motivaci integrovat se do společnosti ve státě, kam byli přemístěni a budou usilovat o přesun do členských států, kam by přirozeně směřovali. Tím značně vzrůstají bezpečnostní rizika, která budou s jejich pobytem spojena včetně možné reaktivace převaděčských sítí uvnitř EU. (Chtěl bych zde ještě… Já myslím, že je to jasné.) Za šesté. Zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity musí být přemisťování a přesídlování migrantů věcí politického rozhodnutí každého členského státu, neboť právě členský stát ponese odpovědnost za další pobyt těchto osob na svém území jak z hlediska poskytnutí zdravotní a jiné pomoci a jejich společenského hospodářského kulturního začlenění, tak i z hlediska zachování veřejné bezpečnosti. Orgány členského státu pak také musejí nést politickou odpovědnost za případné selhání v tomto úkolu a občané členského státu musejí mít možnost dosáhnout změny státní politiky, což bude v případě přijetí závazného rozhodnutí na unijní úrovni vyloučeno. Chtěl bych tady také říci něco o sžívání se vlastně s majoritní společností těchto lidí; o jejich integraci. Chtěl bych vám říci, že ČR, co se týká integrace, patří mezi nejlepší státy EU, a podle statistik EU je ČR na třetím místě co do kvalit integrace. Samozřejmě je to také způsobeno tím, že lidé, kteří sem přicházejí, cizinci jsou nám i kulturně bližší a je tady i dlouhodobá historická tradice - jak se státy Balkánu, tak i s Ukrajinou, popř. s Ruskem. V souvislosti s tím upozorňujeme, že přemístění osob má vést podle návrhů rozhodnutí k jejich dlouhodobému potenciálně trvalému pobytu ve státech, kam budou přemístěni, a proto je na rozdíl od technické, personální či finanční pomoci již nelze považovat za dočasné opatření ve smyslu § 78 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Proto je nadále přesvědčen, že primární odpovědnost za svou azylovou a migrační politiku by měly vést jednotlivé členské státy, a to včetně důsledků nedodržování pravidel smluvených na unijní úrovni. V souladu s vládou zdůrazňuje, že potřebujeme geograficky vyvážený přístup ke všem migračním rizikovým regionům, mezi něž patří východní Evropa a západní Balkán. V roce 2014 o azyl požádalo z oblasti západního Balkánu, Ruska a Ukrajiny 22 % migrantů z celé Evropy. Takže není to zrovna malé číslo.

167

10. Souhlasí s vládou, že návrh rozhodnutí je také v mnoha ohledech právně nejasný, zejména pokud jde o konkrétní postupy, vztah k pravidlům dublinského nařízení nebo zdravotní aspekty. Žádáme vládu, aby nás informovala atd. atd., tak jak je to běžné v usneseních. Já vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já děkuji a otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem se včera vrátil z Ukrajiny, a musím říci, že na Podkarpatské Rusi místní lidé mají docela zajímavý názor, říkají - nové hranice. To se prostě nedá udělat jinak, než novými hranicemi. Při té příležitosti bych tady na galerii rád uvítal oficiální srbskou delegaci, v čele s hejtmanem jižního Banátu, panem doktorem Zoranem Tasicem, a vzhledem k tomu, že cítím určitou odpovědnost za to, že jsme kdysi - a já jsem pro to nehlasoval, schválili nezávislost Kosova, které tvoří teď problémy, tak kdyby se pan ministr přimluvil u maďarského kolegy, jestli bychom nemohli ten plot stavět až za srbskou hranicí… Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Hassan Mezian. Senátor Hassan Mezian: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ono v podstatě bylo řečeno vše. Jednak pan ministr, jednak pan senátor Grulich, kterému chci poděkovat za velmi zajímavou analýzu a velmi detailní a přesnou analýzu situace. Proto bych chtěl, i kolega Bublan samozřejmě nastínil také něco důležitého, se kterým souhlasím, samozřejmě. Proto já budu velmi stručný. Chtěl bych jenom podtrhnout některé otázky. A první otázka je to, že to už jsem tady jednou řekl, že slovo uprchlík je jiné než slovo migrant. Migrace je přirozený sociální proces a politika ČR je sofistikována a velmi dobrá v oblasti migrace. V oblasti uprchlictví bych chtěl upozorňovat jenom na to, že za prvé otázka ČR není prvotní cílovou zemí pro uprchlíky. Pro uprchlíky cílová země je jejich původní země, jejich původní domov. Chtějí se tam vrátit. Polovina syrského národa; 10 mil. je uprchlíků a chceme umístit nějakou část, tisíc z toho. Co to je 1000 nebo 1300? Počkejme, jestli se dá do pohybu 10 mil. lidí, tak už to bude hodně zlé... A proto z mé strany otázka kvóty 1000 nebo 1300 lidí bude možná zavánět nějakým demografickým inženýrstvím, které je pochybné. Proto otázka kvót není úplně dobrá, navíc Česká republika není cílová země pro tyto uprchlíky. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu přednosti senátor Jan Horník.

Přemysl

Sobotka: Děkuji.

S právem

Senátor Jan Horník: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. My jsme byli na misi OBSE nyní v Turecku, kde jsme sledovali volby. Jedním z ústředních témat v Turecku byli běženci. Jenom pro 168

vaši informaci: Turecko přijalo za poslední dva roky, mám dojem, 1.700.000 běženců. V podstatě se o tom ani moc neví, u nás se o tom ani moc nepíše. Paradoxní samozřejmě je, že mnozí běženci dostali jakési bonusy i navíc oproti místním obyvatelům, což začalo být poslední dobou trošku třaskavé. Dostali kolikrát zadarmo bydlení, atd., atd. V části společnosti to začalo vyvolávat také jakési napětí, možná volby proto dopadly tak, jak dopadly, a už to nebylo jako v předešlém období 49procentní vítězství strany Erdogana, ale bylo to, mám dojem, jenom 40 %. Čili i v této zemi to začíná být poměrně velké téma. Ale chtěl bych se vrátit k nám do České republiky. Možná, že jste také zaznamenali statistický údaj o tom, že ČR za minulý rok de facto částečně vymírá na počtu obyvatel, ten se snížil. A kvóta, která je nám dávána, je úplně legrační proti tomu, jak se snižuje počet obyvatel. Zajímavé bylo jak v Turecku, tak jsme předtím byli ve Vatikáně, byli jsme u maltézských rytířů, kteří jsou jedním z těch, kteří zachraňují na záchranných lodích ve Středozemním moři migranty. A oni všichni říkali, že vlastně Syřané jako takoví, když budeme mluvit o Syřanech, mají zájem se vracet. A ještě ke všemu nejsou to ti, kteří by chodili a měli nataženou ruku. Oni chtějí jedinou věc, a to znamená pracovat. Mám dojem, že Syřané jako takoví jsou poměrně velmi vzdělaný národ a dovedu si představit, že by to možná i nás trochu částečně obohatilo, protože vzpomeňte si na to, když šly de facto dvě vlny uprchlíků v roce 1969 z Československa a potom následně při normalizaci, tak první vlna byla 20 tisíc lidí, kteří šli do Švýcarska, druhá vlna dalších 20 tisíc. A odešla hlavně inteligence, lidé, kteří byli rozumní a věděli, že za komunistů už tady nechtějí dál své vědění dávat ve prospěch tehdejšího socialistického Československa. A do dneška, když se podíváte na 40 tisíc lidí, kteří šli do Švýcarska, jak Švýcarsko tato inteligence obohatila. Vidíte to mnohdy i v televizi i při různých komentovaných záležitostech, kdy se tito lidé velmi vypracovali. Někteří se vrátili, někteří se nevrátili. Já osobně ve vesnici mám dva, kteří se vrátili a žijí teď v České republice. A chci tím jenom říct, že nikdy to nemusí být negativní, ono by to mohlo být pozitivní. A říkám to z toho důvodu, že asi je tam nějaká větší hladina ... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, nedá se nic dělat, hladinu zvuku jsme si odsouhlasili asi před hodinou, a to je únosné. Senátor Jan Horník: Dobře. Nejsem na to zvyklý jako pan ministr z Poslanecké sněmovny. Dovedu si představit, že pohraničí, to vysídlené sudetské pohraničí by mohlo přijmout jistou část těchto migrantů. A říkám klidně za naši obec, kde minulý nebo předminulý týden pan ministr byl, v počtu, ale samozřejmě úměrném k obyvatelstvu, což je 214 obyvatel, čili dvě, tři rodiny, ale my je nemáme samozřejmě kam umístit, protože nemáme pro ně bydlení. A jelikož oni chtějí pracovat, na rozdíl od mnoha našich nepřizpůsobivých, bylo by to určitě obohacení pro naši obec. Měl bych ještě dotaz na pana ministra, jak dalece jsou v podstatě obavy ve státech schengenského prostoru, že se bude muset schengenský prostor buďto úplně nebo částečně uzavřít, možná, že tato otázka měla být položena už v předcházejícím bodu. Nicméně tlaky, zejména Německa, jsou tady poměrně zřetelné, a chtěl bych se zeptat na aktuální situaci, a jak on to vyhodnocuje a jak to vidí. Děkuji.

169

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, myslím si, že když se zabýváme touto stěžejní záležitostí, tak bychom si měli opravdu říkat pravdu a neměli bychom si brát žádné servítky. První pravda je, že to, co vidíme teď, je jenom začátek. A zcela jistě bude následovat mnohem větší problém, protože migrantů bude přibývat a přibývat. A proč jich bude přibývat, je zcela jednoznačné, protože rozdíly mezi chudobou a bohatstvím na tomto světě jsou tak velké, že nic jiného nemůžeme čekat. A když si k tomu přidáme ještě rozpad států a nestabilitu, která je v současném světě, tak nemůžeme nic jiného očekávat. Dovolil bych si vám navrhnout, abyste si našli na YouTube jednu krásnou přednášku, na kterou mě upozornil ctěný kolega Tesařík. Jmenuje se to Imigrace, chudoba a kuličky. Kdybyste to náhodou nenašli, mám to k dispozici, nebo má to k dispozici pan kolega Tesařík. A já jsem, upřímně řečeno, neviděl nic názornějšího, jednoduššího a jasného, než tuto poměrně subtilní přednášku, která jasně popisuje stav věcí. Chtěl bych se s vámi také podělit ještě o jednu věc, kterou jsem zažil dneska ráno a protože ráno, když jsem tady, chodím docela brzo, tak se bavím s paní uklízečkou, která jel u nás. Poprvé za celou tu dobu se se mnou začala bavit sama od sebe o politice a ptala se mě, jak dneska hodláme vyřešit situaci kolem migrantů. Svědčí to bezesporu o tom, že občany naší země tato záležitost zajímá víc než málo, tedy velmi hodně. A zajímají se o to tolik, že si to možná ani nedovedeme představit. Pozoruhodné na celém tom zhruba půlhodinovém rozhovoru bylo, že tato žena použila zdravého selského rozumu a v té půlhodině se mě snažila přesvědčit o svém názoru na věc a říkala mně: No přece nejdříve musíte zastavit ten příliv a pak se musíte zabývat těmi, kteří přišli k nám a pak se musíte teprve zabývat tím, kam je dáte, co s nimi uděláte, jestli je vrátíte nebo je někde rozdělíte, protože pokud nezastavíte tento příliv, tak vlastně nic neřešíte. Ptala se mě, proč válečné lodě už dávno neuzavřely tyto hranice. A potom mně říkala ještě jednu věc: Já nechápu, o čem se tady neustále bavíme, protože já jsem viděla na mnoha filmech, jak to vypadalo ve válečných střetnutích, když utíkali lidé, běženci. A říkala: Já jsem viděla vždycky babičku, dědečka, dítě, kočárek atd. A já ul toho, co je i v Itálii, tak vidím především mladé ztepilé muže. Tak to asi není z převážné části útěk z válečných konfliktů nebo útěk před nějakým politickým pronásledováním. Myslím si, že tahle dáma trefila hřebíček na hlavičku. A v situaci, kdy tady sice máme od ministerstva nachystány ty části světa, které jsou tzv. krizové. Ale je třeba si říct, že prakticky od Afghánistánu, dejme tomu s přestávkou Íránu, se táhne vlna rozpadu, totálního rozpadu států a společenství až na hranice Maroka. Nemůžeme říkat, že je něco lepšího v Egyptě nebo v Alžírsku či v Tunisku, protože tam to jenom bobtná, ale zatím pod povrchem a drží to vlastně násilím armáda. Ale tady můj ctěný kolega říkal, že Španělsko vyřešilo tento problém. Vyřešilo ho jak? Vyřešilo ho ve spolupráci s Marokem, a já si dovolím připomenout, že Maroko je dneska vlastně už jediný stát v celém tomto obrovském pásmu, který je stabilní. A tudíž s tímto stabilním státem také Španělsko mohlo řešit celou situaci. Ale jestli máme rozpadlou Libyi , jestli máme úplně lna cucky rozervanou Sýrii, jestli máme Irák, který je dávno na pokraji

170

krachu, a o Afghánistánu ani nemluvím, tak to svědčí jenom o tom, k čemu dospěl vývoz evropské demokracie do těchto států. A já se bohužel obávám, že celá situace je o to komplikovanější, že my dnes nemáme nějaké rozumné řešení, protože jediné rozumné řešení je zbavit země, ze kterých tito lidé utíkají, chudoby. Ale jak můžeme teď v této situaci my řešit chudobu v Libyi, Sýrii a některých dalších zemích, když tam neexistuje stát, kdy tam lidé nemají ani základní předpoklady pro to, aby mohli žít. A musíme bohužel konstatovat, že evropské státy k tomuto stavu přispěly lvím podílem. Myslím si, že máme také dost příkladů, jak může tato migrační vlna skončit. Ostatně, když už se bavíme, tak máme tady jeden úplně názorný příklad, že si ho můžeme knižně zpracovat úplně krásně, protože Evropa tomuto náporu není přece vystavena poprvé. A když si vezmeme situaci např. římského impéria, což můžeme poměrně dobře srovnat se stávající situací, tak od doby Hadriána, kdy uzavřel Řím svoje výboje, tak Řím byl v zásadě vystaven úplně tomu samému, čemu začíná – znovu říkám začíná – čelit stávající Evropa. A všem bych doporučoval, aby si připomněli jednak, jak na to reagoval tehdejší stát, jak na to nereagoval tehdejší stát a jak to dopadlo. Dovoluji si upozornit, že tato vlna migrantů a způsob, jakým to tehdy řešili, ve svém samém konci vedla k rozpadu státu, což si na začátku tohoto procesu nedovedl vůbec nikdo představit. To, co je na celé záležitosti absolutně smutné, je to, že my jsme tady byli celou dobu vedeni k schengenské hranici a celý prostor, ta obrovská výhoda, kterou v současné době Evropa má, volného procesu cestování ze států do států, se v podstatě zhroutí tím, jak se hroutí jižní hranice schengenského prostoru, protože je nepochybné, že tak, jak to řeší dneska Maďaři, tak dřív nebo později budou muset k celému systému přistoupit i ostatní státy. A vezměte si jenom jeden jediný krátký příklad, a to je, když Německo z důvodu G7 uzavřelo své hranice, co se dělo v severní Itálii. My se tady bavíme o nějakých kvótách. Jak řekla žena z lidu, tak přece tyto kvóty a řešit je není prioritní záležitost. Ale my se nebavíme o tom, že běžence tady budeme mít na naše území bez ohledu na kvóty, bez ohledu na to, jestli přijmeme nebo nepřijmeme kvóty, protože ti lidé sem prostě docestují. Tak, jak tady správně říkal pan ministr, oni už v této chvíli jsou na cestě a není prostě síly, do vnitřního prostoru Evropské unie , kromě zrušení Schengenu, není síly, která by je zadržela. Ale na závěr bych se chtěl vrátit k počátku, a to je ke krásné přednášce, která se jmenuje imigrace, chudoba a kuličky. Celý ten prostor a celý problém, když si rozmyslíme rozklady některých států, tak celý dlouho doutnající problém je v neobyčejné chudobě, o které my tady nemáme ani představy, a ve skutečnosti, že vyspělé státy tento problém neřešily a neřeší. A to je hlavní poselství, kde je jediná cesta, jakým způsobem do budoucna zachránit stávající civilizaci, a sice využít všech prostředků a bohatství, které v podstatě vyspělé státy mají, ne k tomu, abychom ostatním chudým vnucovali svůj pohled na svět, svoji představu demokracie, ale abychom se pokud možno snažili odstranit chudobu. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan senátor Zdeněk Besta. Senátor Zdeněk Besta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vrátím se k návrhu rozhodnutí Rady, které nám určuje kvóty imigrantů, které máme přijmout. Chci podpořit usnesení, které

171

vypracoval výbor pro záležitosti Evropské unie, a to z toho důvodu, že my tam skutečně nepíšeme, že chceme být proti tomu, aby ti imigranti třeba přišli, ale chceme to dělat na dobrovolné bázi a nechceme žádné kvóty. Taktéž, jak už tu bylo řečeno, k řešení probíhající imigrační krize přispěje především přímá podpora stabilizace v zemích původu imigrantů, resp. tranzitních zemí, a spolupráce na úrovni s těmito zeměmi. S koordinovanými akcemi EU je třeba spolupracovat a je třeba i zachraňovat imigranty na moři. My jsme odmítli kvóty i z toho důvodu, že rozhodnutí trpí celou řadou právnických nejasností a nedostatků. Třeba v rozhodnutí o relokaci počtu imigrantů bude provádět individuálně italský, resp. řecký úředník, který to sdělí dotčené osobě, a ta osoba už nemá opravný prostředek, aby se mohla bránit. A navíc, kdy je dané osobě oznámeno, kam bude cestovat, a ona tam nechce, protože všichni chtějí do Německa, do Švédska atd., hrozí určité protesty, bojkoty či hladovky od těchto osob. Na každou přijatou osobu dostane stát 6.000 eur, ale to je podle výpočtu vlastně jenom potřebná částka z jedné desetiny. A potom poukazujeme na to, že dotyčná osoba, i když bude přijata do našeho státu a bude chtít do jiného státu, tak v rámci schengenského prostoru může kdykoliv odejít a stejně ty lidi tady neudržíme. Tolik jenom k tomu, abychom schválili usnesení, které je sice dosti obsáhlé, ale postihuje problémy, které s rozhodnutím souvisí. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. přednosti místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach.

S právem

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Téma, které tady dnes probíráme, je celkem jednoznačné. A myslím si, že závěr výboru a návrh na usnesení, kterým se jasně vyjádří i naše komora v tom smyslu, že nechceme povinné kvóty. A tady bych možná připomenul, že Česká republika patří k zemím, kde žije poměrně velké množství cizinců, téměř 200.000 Ukrajinců, přes 100.000 Vietnamců a dalších. U nás tedy fakticky žije téměř půl milionu lidí jako cizinců. My nejsme žádná uzavřená společnost, která je xenofobní, ale je potřeba vycházet z reality, která je. Je potřeba vyslat jasný signál do zemí, odkud současná migrace přichází – nejste vítáni, ale jsme připraveni vám pomoci. To je zásadní signál, protože když poslouchám názory některých představitelů a některých organizací, které říkají: přijďte, my vás vítáme, budete tady v pohodě, to je velmi nebezpečné, protože životní úroveň Evropské unie samozřejmě láká spousty lidí ze zemí, kde zdaleka jim společnost takové životní šance neposkytuje. A my budeme samozřejmě potřebovat migranty a budeme potřebovat lidi, kteří přijdou, protože zkrátka a dobře, stáváme se čím dále tím více impotentní, rodí se nám čím dále méně dětí. To je prostě realita, které neutečeme. Ale my si musíme rozhodovat o tom, kdo sem přijde a koho potřebujeme. Česká republika nabízí například studium na vysokých školách pro cizince, kteří budou studovat v národním jazyce bez školného. To je pro mnohé studenty velice zajímavé, udělají si rok intenzivní češtiny a studují. To jsou desetitisíce zahraničních studentů, kteří v České republice studují. Ale Česká republika, na rozdíl od některých jiných zemí, které nás dnes chtějí poučovat v této věci, nemá svoji koloniální minulost. Vždyť se podívejme na země, odkud migrace přichází.

172

Jsou to většinou bývalé kolonie evropských zemí, a je pochopitelné, že směřují do zemí, na které mají vazby, kde jsou jejich rodiny, příbuzní, a to i díky koloniální minulosti, která tady byla. Historický vývoj se nedá zastavit. Ale na druhé straně je potřeba – a myslím si, že v této věci je správný i postoj naší vlády – aby Evropská unie byla schopna uhájit své hranice. Nezaregistroval jsem nikde, že by Spojené státy americké byly kritizovány za plot mezi USA a Mexikem, který je dlouhá léta hlídán, kde se odehrávají různé střety apod. A takových míst na světě je určitě více. A pokud jde o vnější hranice Evropské unie, a obzvláště schengenského prostoru, měl by být zájem Evropské unie pomoci zemím, které shodou okolností jsou v hraničním prostoru, abychom dokázali tyto hranice si ochránit proti živelnému přísunu migrantů. Pomozme těm lidem! Pomozme těm zemím, odkud přicházejí!l Investujme tam! Vždyť všichni víme, že pokud jde o africké země, tak jiné země, které tady někdy kritizujeme za nedodržování lidských práv, tak tam investují. Čína už tam dávno je. A kde je Evropská unie? Řešíme věci ex post. Řešíme důsledek místo toho, abychom řešili příčiny. Je potřeba, aby Evropská unie přestala byrokraticky jenom přerozdělovat – ono je to jednoduché – ale aby začala aktivně konat, aby lidé, kteří sem přicházejí, neměli ten důvod. A dovolím si tady v té souvislosti ještě malinko říci jednu připomínku. V několika posledních měsících možná rok se neustále řeší Řecko. Vzpomínáme, kdy jsme měli u nás spoustu Řeků, protože režim, který tenkrát v Řecku byl, byl pro tamější lidi nepřijatelný, byli stíháni apod. Pomohli jsme jim. V situaci, kdy se řeší, dovolím si říct, naprosto zanedbatelné dluhy Řecka vůči některým evropským zemím, neoblomný postoj těchto relativně bohatých zemí vůči Řecku vede k nárůstu extrémismu. Chceme my v Řecku nějaký totalitní režim? Chceme, aby lidé z této země utíkali zase do našich končin? Ale toto jsou mnohdy nerozumné postupy evropské byrokracie a některých evropských zemí, a dovolím si to říct, které historicky zbohatly díky svým koloniím. Česká republika nikdy žádné kolonie neměla. Ale jiné země tuto historii mají. A je potřeba i v tomto historickém kontextu řešit situaci, která dneska nastává a je potřeba zemím, které jsou na hranici, jednoznačně pomoci. A znovu opakuji: Česká republika není xenofobní národ, my dokážeme těmto lidem pomoci, ale v první řadě to musí řešit ty země, kterých se to týká, a musí to řešit Evropská unie jako taková. A to očekáváme. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Jiří Čunek má slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zcela ironicky a bolestně vám řeknu, co na situaci s uprchlíky do několika měsíců či let bude pozitivního. Bude se nám zdát, že problémy s nepřizpůsobivými občany, především romskými v naší zemi, jsou marginální. Vsetín – když se dotknu peněz, které máme dostávat za uprchlíky – tak v roce 1975, 1976 dostal 3.000 Kč za to, že vzal občana z východu, Roma, na převýchovu, a ty peníze ztratil tisícnásobně, protože se nám to nepodařilo, a hlavně jsme na tom ani nepracovali. Dodnes Česká republika tuto situaci zpracovat neumí. A dívám-li se na Evropskou unii, tak ani tam tuto situaci neumí zvládnout. Přicházejí uprchlíci, jeden problém jsme nevyřešili, a máme umět řešit problém nový? Mám čtyři děti, tedy čtyři dcery, ale to je dost velká opozice v milosrdenství, a vybízely mě proč už ten stát nic nedělá, až do chvíle, kdy poslední dcera, která právě maturovala na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži,

173

navštívila nejenom bohoslužbu, ale hlavně přednášku iráckého arcibiskupa, tedy katolického, který ji měl asi před třemi týdny nebo před měsícem na tomto gymnáziu. Přijela mi domů jiná dcera. Říkala: Tati, po té přednášce vidím, nikoho tu neberme. On totiž člověk z toho prostředí říkal: Uvědomte si, že islám se chová slušně, když je v menšině. Už je to člověk v letech. My, když jsme žili v nějaké symbióze ve městě, kde nebyla většina lidí, jejichž náboženstvím byl islám, tak dokud jich nebyla většina, byli jsme výborní sousedé. Jakmile jich byla většina, tak jsme teď před měsícem, rokem zažili to, o čem všichni víme. Dejte si u vás na to pozor! A já jsem přesvědčen, že toto je důležitá věc. Tady přicházejí tisíce lidí, kteří jsou hodnotově úplně někde jinde. Naše civilizace vyrostla na křesťanských hodnotách, desateru, římském právu atd. Civilizace odkud oni přicházejí, neboli jejich svět je úplně jiný. Oni se mu přizpůsobit neumějí. A jsem přesvědčen, že tvrdý postoj, který naše vláda v tuto chvíli vyjadřuje, i to, co tady říkal pan ministr je asi jediná správná cesta, naopak by měla být daleko víc slyšet. A to, co tady říkají předřečníci, např. pan senátor Martínek, že my jim musíme nejenom zabránit, aby cestovali, ale myslím, že Evropská unie má dost prostředků na to, a bude to daleko výhodnější a levnější do budoucna pro obě strany, i pro ty lidi, i pro nás tady, abychom jim vytvořili prostor na jejich území, nějaký prostor, kde nebudou pronásledováni, zabíjeni, ale zůstanou tam, kde jsou. Jak jsem řekl na začátku, my jsme se totiž nenaučili vůbec zvládat tento problém, ani s ním pracovat, a už si přivádíme další, který nezvládneme vůbec. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka s přednostním právem na vystoupení. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Když se podívám po lavicích, tak mám pocit, že problém, který v této chvíli diskutujeme, zajímá zhruba polovinu senátorek a senátorů. A mně je to líto, protože předpokládám, že všichni stejně jako já jste zavaleni různými e-maily a komunikujete s různými lidmi a dostáváte se do situace, kdy musíte odpovídat. Já jsem v této chvíli opoziční politik, ale opakovaně chválím strategii současné koaliční vlády ve stanovisku s kvótou. Zaznělo tady hodně názorů, ale to teď řešíme něco, co jsme si zadělali sami. A teď myslím Evropskou unii společně se Spojenými státy americkými, které před čtyřmi, pěti lety význačně oslavovaly pražské jaro. (Z pléna: arabské.) Arabské, ne pražské jaro. Já pak dopovím příběh, který mně leží v hlavě s pražským jarem. K čemu to vedlo? Vedlo to k tomu, že se celá oblast destabilizovala a máme tu arabskou zimu. A poměrně slušnou. A proč jsem se přeřekl? Před čtyřmi lety jsem byl na Bledu, kde byla velká konference kolem arabského jara. Seděl jsem v nějakém panelu a otázka zněla: Vy jste z České republiky. Dá se to srovnat s tím, co bylo Pražské jaro 1968? A já jsem se začal usmívat a říkám: To není možné, protože my jsme se v Československu tehdy vraceli, aspoň náznakově, do demokracie, kdežto v této chvíli se někdo pokouší exportovat demokracii někam, kde to není možné, protože to bude za sto let, možná za padesát let, nevím, jak se svět tam bude rychle vyvíjet. Ale v této chvíli nadšením se podařilo rozbít do té doby

174

stabilizované státy, stabilizované hranice, s relativně velmi malou emigrací, která z těchto zemí byla. Že se tam nedodržovala lidská práva, samozřejmě to musíme komentovat, samozřejmě že se musíme snažit, aby to nebylo v té brutalitě. Ale co je tam teď? To přece je ta největší hrůza. Vždyť všichni si pamatujeme obrázky poprav, a nebyli to třeba ani křesťané, byl to akorát, když to řeknu špatně, jiný kmen nebo jiné vyznání, atd. Tady je největší chyba. Ale to už teď nenapravíme a musíme řešit důsledky. A důsledky jsou v podstatě stěhování národů. A toto stěhování národů je přece úplně něco jiného, než byla emigrace, která probíhala uvnitř Evropy, eventuálně zasahovala. Teď se bavím o emigraci z komunistického bloku o roce 1948 nebo 1968. My jsme všichni, kteří emigrovali, museli přizpůsobit podmínkám v zemích, kde jsme chtěli azyl a kde ti lidé chtěli získat občanství. Už pár let víme, že i čelní evropští politici řekli, že multikulturalismus se nedá realizovat, pokud to není na přizpůsobení se, a myslím, že kolega Čunek to řekl – my jsme na nějakém základě. Já nejsem xenofob, mně je jedno jaký kdo má oči, barvu pleti atd. Ale žijeme v tomto prostoru, tady platí pravidla, která jsme si historicky navodili, a přece není možné, aby ve Švédsku, kde jsou v této chvíli velmi, velmi rozladěni z toho, co se jim v rámci multikulturalismu stalo. Muslimové řekli, že chtějí v každé vesnici, kde je křesťanský kostel, také mešitu. A dokonce úplně extrémní z mého pohledu názor. Alpy všichni znáte, na každém kopci je kříž. A oni řekli, že kříže musejí dolů, protože to je symbol křesťanství. Proč se v Bruselu vánoční stromek nestaví? Protože si to nepřáli. A mně je líto, já fakt mám rád a mám dokonce řadu kamarádů, známých, kteří jsou z Ukrajiny, Vietnamce, a myslím si, že i s arabským světem, pokud se přizpůsobí pravidlům hry, zákonům, a ne že budou požadovat jako ti, co dneska přicházejí, abychom my se přizpůsobili jejich pravidlům. To odmítám. A proto pevně věřím, že Evropská unie se vzpamatuje a zajistí vnější hranici Evropské unie, a my musíme udělat opatření – a máme tu pana ministra – abychom si zajistili vnitřní hranice. To, že může dojít k situaci, že bude někde plot – mně je to líto. Tady už jde o evropskou civilizaci jako takovou. Omlouvám se za tvrdost některých vět, ale to je realita, jak ji vnímám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Šesták: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky a páni senátoři. Tento problém je daleko složitější, než si vůbec chceme nebo možná dokážeme uvědomit. Dostali jsme se na hranu nesrovnatelně nové situace, která vlastně v naší civilizaci, křesťanské civilizaci asi nemá obdoby, pokud bychom se nevrátili někam k Bitvě u Poitiers nebo k bitvám u Vídně, atd. Problém bych rozdělil na dvě části. Jeden je současný, lokální, a to je 40 tisíc běženců a kvóty s tím spojené, a potom ten obecnější. Reagoval bych na pana ministra, který nám sdělil, že česká vláda dala své nabídky, které by mohly pomoci situaci řešit. Uvedl technickou pomoc, finanční pomoc, logistickou pomoc. Nabízíme přístroje na noční vidění. To ale není pomoc pro 40 tisíc lidí, kteří žijí v hrozných podmínkách. A nevěřím, že to jsou jenom mladí statní muži, jsou tam rodiny s dětmi, jsou tam i staří lidé. Ale co je ještě horší - my si neuvědomujeme to, že vůbec nemluvíme o pomoci pro Italy, pro obyčejné lidi, kteří tyto běžence mají na svém území. A můžeme jenom děkovat lidem z Lampedusy a ze Sicílie, že se o ně starají. Oni by to také dělat nemuseli, a mohli by jim otevřít dveře,

175

aby šli k nám. Ale tito lidé jsou stateční, tito lidé nesou odpovědnost i za nás. A myslím si, že právě slovo "odpovědnost" je velice důležité, protože Evropská unie jsme my. My řešíme, jestli nám příchod 1300 lidí jiného vyznání, jiné kultury nerozvrátí naši zemi. Ale v současné době občanů islámského vyznání je u nás 0,1 %, takže asi nerozvrátí. Myslím si, že pomoc vlády nabízející pomoc pro tuto situaci, není řešení. Není to řešení ani pro běžence, ani pro Italy. A znovu bych zdůraznil – nezapomínejme na tyto lidi pomáhající imigrantům… A potom je problém globální. Navázal bych na pana kolegu Martínka s jeho příměrem k římské říši. Ano, asi tam můžeme najít nějakou paralelu, jenomže Hadrianus, Trianus, Antonius Pius a Marcus Aurelius to uměli řešit. Ti rozšiřovali římskou říši. Ale římská říše na Silvestra roku 406 už to neuměla řešit. Tehdy přešlo přes 100 tisíc Germánů přes zamrzlý Rýn, a tehdy začala destrukce římské říše. A to nás čeká. Nás nečeká 40 tisíc, nás nečeká 400 tisíc, ale odhaduje se, že k emigraci, k pohybu je připraveno kolem 25 milionů lidí. A to je problém, který si my nechceme uvědomit nebo o něm nemluvíme, protože skutečně nevíme, jak ho řešit. A musíme říkat my, protože Evropská unie jsme skutečny my. To není Francie, to není Itálie, to jsme i my. A já se obávám, že pokud nezměníme své uvažování, tak nás bude čekat to, co Řím po roce 406. Protože nemůžeme zastavit miliony lidí, kteří jsou v pohybu, běžnými prostředky. Nezastaví je žádné ploty, žádné vojenské blokády… Obávám se, že řešení bude daleko dramatičtější, pokud se k němu uchýlíme, a to bude nová kolonizace Středozemního moře. Protože, jak řekl pan kolega Martínek, jenom Maroko je stabilní, ostatní země jsou destabilizované. Můžeme si říkat, proč se tak stalo, ale nic na tom nemění skutečnost, že se můžeme zachránit jenom tím, že to území obsadíme za obrovských nákladů, vneseme tam řád, práci, lidi zaměstnáme, bezpečnost - a budeme toto nové spořádání rozšiřovat. To je můj laický pohled, jak bychom tento problém mohli řešit. Protože normální, standardní prostředky nám na to stačit nebudou. Toto je moje replika k těmto dvěma věcem. Ještě jednou bych se přimlouval, abychom při rozhodování nevnímali osudy jenom 1300 imigrantů, kteří navíc určitě naše hospodářství nerozvrátí, ale i ty Italy, kteří mají tyto lidi na svém území a vlastně se o ně starají za nás. Děkuji vám. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Na úvod bych řekl, že samozřejmě přijímám usnesení, které navrhl příslušný výbor. Otázka je ale, to tady bylo řečeno už několikrát, co dál. My se tady bavíme a začínáme se zamotávat do kolečka počtem nějakých 1300 běženců. Je to sice pěkné, ale není to podstatné. Podstatné je, jak nám tady byla ukázána v televizi hračka s kuličkou. Když jsem vás tady chvilku poslouchal, tak jsem si spočítal, že podle údajů každý den přichází zhruba do Itálie 600 běženců. Stejné je v podstatě směr Španělsko, Turecko, Malta a ještě nám do toho zbývá Řecko. A když to vynásobím, tak je to za rok, když budu počítat, že pět dní v roce nebudou nikam cestovat, tak že to jsou nějaké svátky, tak je to milion lidí. Není to moc, když si spočítáme, kolik lidí v Evropě je.

176

Ale co je větší problém? Větší problém je, že celá Severní Afrika je destabilizována tak, jak tady bylo řečeno. Bavili jsme se o tom, že někde jsou porušována lidská práva a samozřejmě, že je potřeba s tím udělat krátký proces. Krátký proces se udělal a tady máme výsledek. Prostě daly se do pohybu ledy, které byly něčím drženy. A to není jenom sever Afriky, to je v podstatě celá Afrika, protože máme ještě spoustu režimů, které jsou ve středu Afriky, které jsou problémové a samozřejmě každý, kdo zjistí, že může nějakým způsobem se dostat k lepšímu životu, tak se dává do pohybu. A s tím se musí Evropa vypořádat. Evropa jako taková může přijmout určité množství uprchlíků. Já nemám nic proti tomu, abychom se tady postarali po určitý počet lidí, protože mezi námi, jak bylo řečeno, jsou tady Řekové, je tady spousta lidí z arabských zemí a jsou to lidi, kteří samozřejmě s námi žijí, a nemáme s nimi absolutně žádný problém. Proč bychom ho také měli mít, protože ti lidé tady chtějí žít. Teď je otázka v tom, jestli my jsme jako stát vůbec připraveni se s tím vypořádat. Jestli jsme schopni vůbec tuto zemi uchránit, protože nikdo z našich lidí už skoro nechce obnovit povinnou vojenskou službu. Kdo bude chránit stát? Kdo se bude starat tady a snad si města postaví nějakou domobranu nebo něco podobného nebo našich 23 000 vojáků, co dají dohromady? Vždyť to v podstatě je armáda, která opravdu je natolik slabá, to řeknu s úplnou odpovědností, že není schopna chránit území. Jak tady bylo řečeno ohledně Římské říše, v okamžiku, kdy nejste schopni chránit své území, svůj národ, no tak zákonitě musíme zaniknout. A otázka je, jak dlouho to bude trvat, než vlny, které se do Evropy dostanou, než to tady rozloží a my mezitím budeme se bavit o kvótách. Budeme se bavit o tom, jestli budeme postupovat tímto způsobem nebo jiným. Budou podávány žaloby na to, že je postupováno špatně, že je to v rozporu s lidskými právy a mezitím se prostě čas posune dál. A vycházíme z toho, jak dlouho trvá zhruba, pane ministře, jak říkám takovou hypotetickou otázku, řízení o přiznání titulu v podstatě imigračním. To znamená přiznání trvalého pobytu v ČR. Je to několik měsíců, až rok, bych řekl. Mezitím, než rozhodneme o jednom člověku, tak když si to vynásobíme krát, krát, krát, tak jich tady máme daleko více a co s nimi potom budeme dělat? Když my jim neumožníme, aby tady zůstali. Máme vůbec prostředky, jak je z této země dostat? Nemáme. To si přiznejme. Prostě je vidět, že opravdu nejsme připraveni na praktické řešení těchto věcí, které nám život přináší a mezinárodní situace. My opravdu jsme schopni debatovat, jsme schopni přijímat usnesení, ale prakticky nejsme schopni skoro nic vyřešit. To je jen taková poznámka má k této věci. A veškerá debata, kterou tady vedeme, vedeme sice o podstatě, ale nemáme jediné řešení. A to musíme najít. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Hassan Mezian. Senátor Hassan Mezian: Děkuji za slovo. Já už jsem sdělil de facto všechno k té problematice. Většinu věcí, které k tomu patří. Já bych chtěl jenom cestou pana předsedajícího reflektovat na slovo pana místopředsedajícího. A to je otázka právě toho, co je naším nepřítelem v současné době. Samozřejmě náš nepřítel číslo 1 z hlediska bezpečnosti je extrémismus a radikalismus a terorismus. Především terorismus. Především je to Al-Káida v Afghánistánu. A hlavně teď tzv. Islámský stát čítající 30, 40, 50, 60 000… Muslimů ve světě je 1,6 mld.

177

Pane místopředsedo, cestou pana předsedajícího, jestli si myslíte, že naším nepřítelem je islámská víra 1,6 mld. lidí, to je čtvrtina lidstva; a vůbec já sám samozřejmě nejsem takový. Žiji zde 50 let a s několika s vámi jsem pil alkohol, jedl jsem vepřové, jsem Čech, stoprocentní Čech, a cesta k sekularitě pro mě je spíše přirozená cesta; a nejen tady u mě, ale i v muslimských a arabských zemích. Kdo tam zná poměry, ví, že před 50 lety lidé tam měli jiné obyčeje než v současné době, kde ve spoustě muslimských zemí najdete spíše světové obyčeje. V současné době muslimský tzv. Islámský stát chce rozšířit ve světě strach z islámu. Chce rozšířit strach v islámu právě kvůli tomu, aby muslimové, tzv. muslimové nebo dokonce jejich děti, které jsou v Evropě, ani nevědí, co to je islám, ani neumějí místní jejich původní řeč, aby se k nim přidaly. A byly by rády, aby se zradikalizovali další lidé z celého islámského světa, kde čtvrtina lidstva, a to jim pomáhají extrémisté, kteří jsou v Evropě a kteří jim říkají – pozor, ve Švédsku vedle každého kříže chtějí postavit mešitu. Já to slyším poprvé. Neříkám, že to nemůže být pravda, ale mladí extrémisté mohou být všude, a nemusí být podporováni. Děkuji za slovo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já si vezmu faktickou, abych odpověděl… (Následuje změna v řízení schůze.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pan místopředseda Přemysl Sobotka bude reagovat. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, prostřednictvím předsedajícího, pane kolego, já nemám vůbec nic proti islámu, vážně ne. A jestli jsem se špatně vyjádřil, tak to bylo v té vaší argumentaci, to co jsem já měl říct, radikální islámismus, Islámský stát a tyto věci, to je to nebezpečí, v kterém se v daném okamžiku pohybujeme. Takže jestli jste pochopil moje vystoupení, že mám něco proti islámu, v žádném případě. Naopak, jsem řekl větu, že mně je jedno, jakou kdo má barvu, tvar očí atd. Ale že by se měl vždycky, a vy jste to nakonec popsal na svém příkladu. Vy jste se tady přizpůsobil natolik, že už dneska se cítíte určitě Čechem, ale zároveň jste doma ještě tam, odkud jste přišel, takže to je věc, kterou já si myslím, že je potřeba, abychom si vysvětlili, a omlouvám se, jestli jsem to vysvětlil, že něco mám s islámem. Nemám. Já ani s budhismem nemám žádný problém, já jenom bych rád, aby v daném území se držela historická pravidla, která byla, protože když přijdeme do arabského světa, teď mám na mysli ženy, no tak si hold musejí zahalit ramena a nemohou tam jít v tričku jen tak volně, protože pravidla hry to nedovolují. A všechny naše ženy, které tam jsou, tak to dodržují. Takže o to mi šlo, a tím jsem to chtěl vysvětlit. A ještě malinko zareaguji na kolegu, jestli máme nebo nemáme řešení tohoto problému. Já si myslím, že, a bylo to po debatě, která byla s představitelem Jordánského království - primárně si to musí celé vyřešit arabský svět s naší pomocí, protože jestliže těch je 50 000 nebo kolik členů radikálních muslimů v muslimském státě, tak ti ostatní musí zvednout; jakoby dneska se to nálety pokouší řešit. Ale já si myslím, že toto opravdu chce spojit

178

všechny mírumilovné síly arabského světa a zasadit tomu ránu a my a naší povinností a myslím si, že k tomu možná brzy dospějeme. Budeme je nejenom chtít po vládě, aby uvolnila nějaké peníze, ale i sami budeme v EU u nás v České republice dobrovolně dávat peníze na to, abychom pomohli zemím, které tam jsou v dezolátním stavu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor František Bublan: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, my tady projednáváme návrh komise pro rozhodnutí Rady EU. Ono se nám to zúžilo pouze na kvóty. Já se přiznám, že kdybychom to projednávali před třemi měsíci a neznali ten současný stav, tak nastavení kvót bych skutečně bral jako vyjádření solidarity, odpovědnosti, tak, jak o tom mluvil pan kolega Šesták. Pomoci Itálii a pomoci Řecku, protože tam uprchlíků je velká řada. Ale mluvím schválně o uprchlících, nikoliv o migrantech, protože 40 000 lidí to jsou převážně uprchlíci ze Sýrie, tam těžko hledat nějaké řešení, jak zde zaznělo, že bychom jim tam nějak pomohli s nějakou investicí, s nějakým podnikáním, tak to si neumím představit, jak bychom do té bojující země mohli tuto pomoc nějak dodat. Takže toto skutečně kdyby se vláda k tomu postavila negativně a 1300 lidí nepřijala, tak by mě to asi nazlobilo. Dneska je ta situace trošku jiná a já vím, že to nic neřeší. Uprchlíci, kteří se vyloďují na pobřeží Itálie nebo Řecka, tak už vědí, k čemu se mají přihlásit. Oni nemají žádné doklady, takže oni se hlásí k tomu, že jsou Eritrejci, protože to je ta skupina, která se považuje za ty uprchlíky, nikoliv migranty. A jsou to převážně migranti ze střední Afriky anebo z oblasti Sahelu a tam to funguje tak, že ve vesnici se ti lidé složí, vyberou jednoho zdatného mladíka, tak je vidíme také na obrázcích a ten dostane peníze od ostatních a je vybrán k tomu, aby se do Evropy dostal a potom samozřejmě zase tu vesnici podporoval. Je to ekonomická imigrace, ta byla, je a bude. Musíme s ní počítat, ale my ji musíme nějakým způsobem řídit, my to musíme umět jaksi omezit. Nikoliv. Abychom tomu nechali volný průběh. Ale zase se dostávám k tomu, abychom uprchlíkům, to znamená, těm lidem, kteří skutečně jsou z válečné zóny, kteří ztratili domovy, abychom jim nějak pomohli. A tady bych se nebránil tomu počtu, který nám byl jakoby přidělen. Anebo možná bych to nechal na dobrovolnosti a zvýšil bych to na 1 500, abychom ukázali, že jsme skutečně otevření a solidární se všemi státy EU. Víte, ono se už dneska nemluví o kvótách, ale ono se dokonce mluví o azylových kvótách, a to je trošku jako rozdíl, protože o azyl požádá určitý počet lidí a ten je soustředěn v několika málo státech a ty některé státy jsou z toho trošku vyňaty. A na azylovém řízení se tak silně nepodílí, protože to je skutečně, jak tady zaznělo, to je velký proces, ten se musí prověřit a tam se dá také odfiltrovat ekonomická migrace od skutečných uprchlíků, kteří potřebují mezinárodní pomoc. Proto jsem předtím také mluvil o tom prozatímním opatření, o té prozatímní ochraně, která by mohla být možná takovým řešením. Já se ještě chci zmínit k agentuře Frontex, protože ta byla jako jediná, jsme se na ni spoléhali, že nám dokáže hranice ochránit. Ona vznikla také asi před těmi 10 lety a bohužel jaksi nenaplňuje to, co bychom od ní očekávali. Ono to také je na základě toho, že byly dvě varianty, když se o agentuře rozhodovalo, zda to bude skutečně výkonná agentura, která bude hlídat se vším všudy schengenský prostor a nebo to bude pouze jenom taková kancelář analytická, která bude sbírat informace z hraničních oblastí a podle toho a jinak se to

179

ponechá na státech, kteří mají schengenskou hranici. Rozhodnutí padla na jednotlivé státy, já si už teď nepamatuji, jak hlasovali Italové, docela by mě to dnes zajímalo, protože teď s tím mají problém. Takže to jenom k tomu. Jinak oceňuji ještě kolegu Šestáka, skutečně my máme odpovědnost v rámci eura, já bych se jí nechtěl zříkat a zatím tedy skutečně jenom slibujeme, ale taková ta konkrétní pomoc ještě není v takové míře, jak bychom ji asi měli prokázat, aby to vedlo k nějakým důsledkům. I když jsem si vědom toho, že je to záležitost na možná několik desítek let. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, já bych chtěl upřít vaši pozornost na to, o čem vlastně jednáme. Je to usnesení výboru pro záležitosti EU k návrhu rozhodnutí Rady a to bych teď chtěl zdůraznit, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka. Máme tady plno bodů. Já s tím v zásadě souhlasím, ale myslím, že tam chybí jeden a ten úplně zásadní a první bod, který bychom měli doporučit, a proto bych si dovolil k bodu II. tohoto usnesení výboru navrhnout ještě 11 – doporučuje vládě České republiky poskytnout vládám Itálie a Řecka veškerou pomoc, která by vedla k posílení a stabilizaci schengenské hranice. (Změna v řízení schůze.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Pavel Eybert, ale hlásí se pan ministr. Pane ministře, máte možnost kdykoliv chcete, tak můžete mluvit. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Tak, jestli dovolíte, dámy a pánové, pár postřehů z debaty, která zaznívala. Tak Itálie primárně co chce, je zrušení Dublinu a to si myslím, že prostě není pro nás přijatelné, protože zrušení Dublinu znamená konec Schengenu. Dublinské opatření znamená, že emigrant má de facto žádat o azyl v první zemi, kde překročí schengenskou hranici. A nám to dneska umožňuje, abychom migranty, kteří nepoužívají mezinárodní ochranu, vraceli do země, kde překročili hranici do ČR. K tomu Římu – ono to přirovnání je velmi hezké, velmi trefné. Já chci poděkovat za debatu, nás čeká dneska další debata od 6 hodin v Poslanecké sněmovně, kde je mimořádná schůze právě k tomuto tématu. A postřehy, které jsem tu zaznamenal, tak s vaším dovolením využiji pro debatu s poslanci. Římská říše z mého pohledu zkolabovala především proto, že se přestala bránit a začala si na obranu najímat Germány a jiné kmeny. A ti nakonec pochopili, že je lepší než těch pár Sesterciů v pytlíku, tak je lépe si Řím vzít; a my se prostě bránit musíme. My přeci chceme jednu jedinou věc. My chceme vojensky a policejně zakročit proti organizovanému zločinu. Je úplně jedno, jestli pašují drogy nebo jestli unáší lidi za peníze anebo jestli pašují lidi přes moře. To je přeci úplně stejný zločin, proti kterému chceme bojovat. A chceme slyšet, že spolu s Evropou společně s partnery, já si plně uvědomuji, že jsme součástí EU, že my jsme Evropa. Tak chceme slyšet, jak ten příliv zastavíme. 60 % stávajících lidí, kteří připlouvají k Řecku, Itálii nebo přecházejí přes Maďarsko, jsou lidé, kteří nemají nárok na azyl v Evropě, nemají nárok.

180

Z těchto 60 % lidí se nám daří 39 % navracet. To jsem tady říkal. To je číslo velice malé, velice nízké. A my potřebujeme dovést debatu do situace, kdy se dohodneme primárně třeba na tom, že se zeměmi, s kterými uzavíráme dohody o ekonomické pomoci, to jsou země Afriky a další, že součástí dohody o pomoci ekonomické bude jejich povinnost podepsat smlouvy o návratové politice vlastních občanů, kteří k nám přicházejí jako ekonomičtí migranti. Když se podíváte na porodnost v Evropě, my se bez migrace do budoucna neobejdeme. To je zjevné. Při porodnosti 1,4 dítěte na rodinu, my se prostě neobejdeme bez toho, aby sem migranti přicházeli. Ale migranti, kteří mají přicházet a obohacovat společnost, ty bychom si měli mít přece právo vybrat. Vedle toho jsou samozřejmě lidé uprchlíci, kteří požívají mezinárodní ochranu, které musíme jim pomáhat a musíme se o ně postarat. To si myslím, že je důvodem té debaty, kterou my v Evropě chceme vybudit. To není o tom, že odmítáme solidaritu, my pomáháme. Peníze, o kterých jsem hovořil a opatření, ta byla směřována čistě nad rámec naší pomoci směrem k italským partnerům. K italským partnerům nad rámec toho, co pomáháme, jsme teď krátkodobě – (hladina hluku se zvedla, ano…). Tak jsme nabídli krátkodobě, rychle pomoc ve výši milion eur. Ani ten milion eur po nás zatím nechtějí. Na pomoc těm chudákům v táborech, milion eur jako prvotní pomoc z rozpočtu ministerstva vnitra. Nad rámec toho vláda ČR uvolnila 100 mil. Z těch 100 mil. jsme minulý týden podepsali 45 mil. do Jordánska, do velkého uprchlického tábora právě z oblasti Sýrie, kde se za tyto peníze má tábor elektrifikovat, má se tam zavést elektřina. (Ministr opakovaně špatně vyslovil slovo "elektrifikace“…) Omlouvám se… Mám dneska dlouhý den… A vedle toho se má tam tedy řešit sociální zabezpečení a další věci. Polovina této pomoci míří k syrským běžencům. Vedle toho např. Kurdistán; jedna z posledních ještě bojeschopných entit, která bojuje s islámským státem, o kterém hovoříte. A Islámský stát opravdu má několik desítek tisíc bojovníků. Ale dnes ovládá území, na kterém žije 12 mil. lidí. Islámský stát ukradl z bank na iráckém území 3 mil. dolarů. Dostal bez boje tři plně vyzbrojené divize irácké armády, takhle jim to dali. Takže ten Islámský stát dneska má proti sobě poslední bojovou entitu, jsou to Kurdové a na kurdském území je jich 4,5 mil., tak na území Kurdistánu je to informace stará 4 -5 měsíců, když jsem mluvil s kurdským ministrem vnitra, tak bylo 1,4 mil. běženců. Jestli nějaká země je v zoufalém stavu, tak je to kurdská autonomní oblast. Oni mají 1,4 milionu běženců na území, kde žije 4,5 mil. lidí. Nemají pro ně vodu, potraviny, peníze. To je další země, která potřebuje pomoc. Na světě jsou dneska 3 mld. lidí žijících na úrovni chudoby. Evropa je nemůže všechny přijmout ani spasit. My opravdu musíme začít hájit svoji integritu, svoje území, začít hájit své zájmy. Vedle toho musíme pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi, ve válečném konfliktu, ale nemůžeme se otevřít. My se bojíme toho, že když se řekne, že kvóty jsou povinné, že to bude pozvánka pro další lidi, kteří jsou na syrském území, kteří jsou na libyjském pobřeží. To je celé, o čem my dneska debatujeme s EU a chceme primárně odpovědět na otázky. Vojenský zásah proti pašerákům lidí, debatovalo se o potápění lodí, chceme slyšet, kdy to bude, jak to bude. Jak daleko jsme s mandátem v rámci OSN a chceme primárně slyšet o tom, jak se změní návratová politika. Dneska ten azylant, migrant, který sem přijde a nemá právo na mezinárodní ochranu, tak trvá v některých zemích dva až tři roky, než jsme schopni se vůbec pokusit o toho vrátit do země původu dva až tři roky.

181

Já se bojím jedné jediné věci, vážené senátorky, vážení senátoři. Já se bojím toho, abychom právě těmito tématy nevybízeli růst extrémních hnutí. Aby prostě jsme nepobízeli růst extrémních hnutí. Já otázku nechci politizovat, ale prostě v našem zájmu je přesvědčit tuto veřejnost o tom, že kroky, které děláme, jsou v jejich zájmu. Že jsou v zájmu vnitřní bezpečnosti. Proto se v té věci chováme obezřetně, opatrně. Chceme odpovědi na to, co bude. Co bude potom. Jinak Itálie, no, já když jsem viděl situaci v Itálii, tak Italové mají problém s tím, aby sever Itálie ve vlastní zemi přebíral migranty z jihu. Vlastní sever Itálie se brání tomu, aby přebíral ty migranty, takže i tam je problém mezi severní a jižní Itálií o tom, aby komunikovali a distribuovali migranty mezi sebou. Jinak, když se bavíte třeba s kosovskými kolegy, a říkáte jim, proč sem ti Kosovští Albánci míří, já jsem v tom Kosovu byl, máme tam náš policejní kontingent, ono se o nich málo ví, ale před nimi je potřeba smeknout. Je to 70 policistů, které máme v misi EULEX a plní tam velmi složitou službu. V minulém týdnu po nich stříleli už poněkolikáté, že opravdu tam jsou tam ve frontové linii. To Kosovo se jeví jako v celku bezpečná země s vysokou podporou Evropské komise, teče tam poměrně významný počet evropských peněz, staví se tam. Já když jsem tam byl, byl jsem tam večer v jednom z měst, kde bylo bezpečno, světlo, spousta malých, pulzujících lidí a když se ptáte těch představitelů Kosova, proč míří do Evropy ti lidé? Říkají, to je váš problém. Zastavte ekonomické dávky, sociální dávky v Německu, v Rakousku, oni tam nepůjdou. To znamená, my si někdy problémy zaděláme sami tím, že jsme velice sociálně štědří a že oni sem míří čistě a jenom za ekonomickým stimulem. To je debata, kterou potřebujeme přeci rozdiskutovat a nějak uzavřít efektivně. Především, aby se přesvědčili lidé ve vlastní zemi, že to sami se sebou myslíme dobře. Samozřejmě s vidinou toho, že je potřeba pomáhat těm, kteří to potřebují. To bezesporu ano. To je naše zodpovědnost. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře a do rozpravy se dále hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jednak chci říci, že prakticky se vším, co tady říkal pan ministr, lze souhlasit. Ale já nebudu už rozvíjet dále debatu. Já bych vás chtěl jenom upozornit na publikaci právo šaria, kterou napsal Bill Warner a vydalo ji brněnské nakladatelství – musím si vzít brýle – z anglického originálu to vydalo vydavatelství CSP International z Brna z Lidické ulice. Nicméně jednu malou poznámečku. Když islám byl jenom náboženstvím, tak to bylo v pořádku. Jenže islám se stal základem pro džihád, který tedy dneska v zemích velmi neblaze působí. Takže rozlišujme islám jako náboženství a rozlišujme jeho použití džihádem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Ano, pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

182

Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, na úvod vám řeknu jeden logický hlavolam, a brzy pochopíte, proč ho říkám. Tento hlavolam vypadá tak, že máte tři činžovní domy a k nim máte dovést plyn, elektřinu a vodu, a to tak, aby se potrubí nikdy nekřížilo. Já vám to ulehčím a řeknu vám výsledek – hlavolam nemá řešení. Pamatuji se, jak jsem se s ním dlouho trápil a neustále jsme se pokoušeli nějak řešení najít, až pak mi bylo prozrazeno, že to řešení nemá. Říkám to proto, že někdy si musíme přiznat, že řešení nemáme. A v takové situaci přesně jsme, a nemáme ho proto, že Evropa není schopna přijmout řešení, které by bylo reálné, ale neodpovídá její korektnosti, jejímu stylu. Toto řešení je poměrně dramatické, ale Evropa se chová tak, jako když vám v prvním patře praskne voda a vy místo, abyste zavřeli hlavní přívod vody, tak řešíte, jak to uděláte, až bude zaplněno přízemí. To je přesně ta situace. A on se z toho stal pochopitelně velký byznys, který nemá nic společného ani s islámem, ani s náboženstvím, ale prostě jak se někde objeví nějaký byznys, tak je přece daleko jednodušší pašovat člověka než drogu, protože když vás chytnou s drogou, tak nejspíš dostanete vysoký trest. Člověk zmizí z jižní Itálie, vy sbalíte svoje penízky a je vymalováno. Jakmile se někde na trhu objeví takováto příležitost, tak se jí lidé, kteří jsou všeho schopní, samozřejmě chopí. A to řešení je samozřejmě možné. To řešení je možné, že Evropa sebere všechny lodě schopné pohybu a udělá neprodyšnou hráz ve vodách na hranici, tam odkud přicházejí, a nikoho nepustí, protože tu dobu, co jsme tady teď strávili povídáním o tom, jak nemáme řešení, tak za tu dobu by někdo mohl možná spočítat, kolik dalších lodí přijelo do Jižní Itálie. Já to neumím takto rychle, ale asi nějaký statistik by to mohl spočítat. Viděl jsem čísla, jak to tam narůstá. A to není vůbec o žádných kvótách. Když někdo samozřejmě řekne, co děláte za problém přijmout 1.400 lidí, to není žádný problém. Akorát problém to začne být, až to bude 140 tisíc, až to bude 1.400.000 lidí, tak ten problém najednou nastane a už nebude žádná cesta zpátky. Čili kvóty je jenom taková vějička. A kromě toho vás upozorňuji, že když dojde k situaci, že se paní Merkelová dohodne s panem Hollandem, a to tak, že Německo řekne, že ano, tak vás k těm kvótám donutí velmi jednoduchým způsobem – slavnostně jsme podepsali operační program, že, pane ministře, máme z toho všichni radost jak potečou eura, a EU řekne, aha, tak vy nejste solidární, vy nechcete kvóty, tak my ten program rušíme. Nebude to ani poprvé, ani naposledy. Vzpomeňte si na ty případy, kdy říkali – nepřijmete služební zákon, buch, nedostanete nic, neuděláte to, nedostanete nic. Pokud se státy, které nesouhlasí, nevzepřou, ale není to opravdu o kvótách, problém je, že Evropa může přece přijmout jenom určitý omezený počet. To, jak tady říkal pan ministr, že si budeme vybírat, tak to je, jako bychom si tady v Čechách řekli, že si budeme vybírat, kteří rodiče mohou mít děti a které nemohou mít děti. My přece chceme ty děti, co nás uživí, my nechceme ty děti, co budou jenom nezaměstnané a nic společnosti nepřinesou. Ale cítíte, že to do zákona napsat je asi docela obtížné. A stejně tak je obtížné, že si budeme vybírat. To by si všichni samozřejmě chtěli vybírat, ty chytré a vzdělané a ty hloupé a nevzdělané by nikdo nechtěl. Ale takhle to ve světě nefunguje. Pokud chcete řešení, tak to řešení není ani příjemné, ani mírové, je velmi tvrdé a Evropa takového řešení schopná není. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, ještě se někdo hlásí? Ne, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana

183

ministra, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje. Prosím pana zpravodaje, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátor Tomáš Grulich: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jak jsem předpokládal, byla debata samozřejmě bohatá i časově náročná. Já se také domnívám, že je to tím, že často máme i málo informací a málo o této otázce debatujeme. A proto jsme, jak už tady zmínil pan předseda výboru pro záležitosti EU, zřídili platformu pro migraci, tak aby tam mohli přijít lidé jednak z různých politických stran i z různých výborů, aby to nebylo jenom na jednom výboru a aby se tato otázka mohla diskutovat, abychom si mohli přenést informace a mohli o tom kvalifikovaně rozhodovat. Zvu vás na tuto platformu. První se uskuteční 23. června v 9.30 hodin v Černínském salonku. Co se týče otázek, které tady zazněly. Vystoupilo, tak jak jsem to rychle spočítal, 10 senátorů, z toho tři vystoupili dvakrát, a jednou zazněla připomínka, že by se rozšířilo naše usnesení o bod č. 11, když to parafrázuji – že by vláda měla co nejvíc pomoci Itálii a Řecku. Myslím si, že i když to tady není nikde přesně napsáno, že se snaží pomoci a řešit situaci. To už jsem vám říkal tím, jak jsem přečetl všechno, co naše vláda v této věci činí, činila a činit bude. Chtěl bych poukázat na to, že to není jenom otázka peněz a pomoci Itálii. Jak jsem vám říkal o penězích, Itálie obdržela 160 mil. eur, kdežto Maďarsko, které je na tom stejně velmi špatně, 1,6 mil. eur. Není to tedy také tak úplně v penězích, jako hlavně v přístupu jednotlivých států. A tady Itálii bohužel nezměníme, ale musíme se snažit kolektivně – a teď myslím v rámci Evropské unie – aby se dodržovaly smlouvy, které jsou, podobně jak tady říkal i pan ministr, např. readmisní dohody, které se nedodržují, nedodržuje se dublinský systém, který je velmi silně vázán na schengenskou dohodu. A jestliže bude zrušen dublinský systém, jak se snaží Italové prosadit, může být zrušen i Schengen, ne že by nám to nehrozilo. Co se týče toho, zda můžeme nebo uneseme 1.300 lidí, 1.600 lidí, kteří by se přišli z arabského světa. Ano, uneseme. Ale velmi nebezpečné je, jestliže nám to bude nařízeno. A znovu to tady zdůraznili jak kolega Přemysl Sobotka, tak kolega Hassan Mezian – velké nebezpečí je, že když připustíme, že budou existovat kvóty, vybudíme tím extrémní politické strany, jak na ultralevém, tak i na ultrapravém spektru. A věřte, že se v Evropě objeví nějaký mužíček, buď s malým knírem, anebo silnější muž s velkým knírem. A to bych považoval za zásadně nebezpečné. Neosvojuji si tedy bod č. 11, který sem kolega dal, a to z toho důvodu, že by se mi to nezdálo, není to nic proti tomu, ale kolega souhlasí s tím, že bychom tam tento bod nedali. Děkuji. Máme tedy usnesení pořád tak, jak ho předložil výbor pro záležitosti EU. A myslím, paní předsedající, že bychom mohli hlasovat o usnesení tak, jak bylo předloženo. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ano, pan senátor Martínek se svého bodu vzdal, a tak to tedy bude. Můžeme přistoupit k hlasování. Svolám senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

184

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a děkuji panu ministrovi i zpravodajovi. Dámy a pánové, nyní bychom měli projednávat senátní tisk č. 78, což je novela zákona o místních poplatcích. Paní poslankyně Kristýna Zelienková. Paní poslankyně Kristýna Zelienková se však v tuto chvíli nemůže dostavit, a proto navrhuji, abychom tento bod zařadili před body pana ministra Babiše. A o tomto mém návrhu nyní budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 41, proti byli dva. Návrh byl přijat a bod je přeřazen. Naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je 17. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 88) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 88. Vítám nyní v Senátu pana poslance Jana Volného a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Poslanec Jan Volný: Dobrý den. Paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, kolegyně a kolegové, jsem trochu nervózní, jsem tady před vámi poprvé, tak snad to zvládnu. Chtěl bych vás moc požádat o podporu drobné technické novely zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Cílem úpravy je odstranit výkladovou nejasnost v zákoně, která nastala od 1. listopadu loňského roku, kdy se stala účinná novela zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Od tohoto data se nesmí platit větší částky než 270 tisíc Kč hotovostně, což je však v rozporu se zákonem o veřejných dražbách. Ten říká, že příjem v hotovosti nemůže být omezen. Předložený návrh jednoduchým způsobem sjednocuje výši hotovostních limitů a zároveň jej v zákoně o dražbách nastavuje tak, že vždy bude pružně přizpůsobován zákonu o omezení plateb v hotovosti. Jelikož tato novela prošla v Poslanecké sněmovně podle § 90 odst. 2 Sbírky 90/1995, tedy v prvním čtení, proto si myslím, že to má takovou podporu napříč celým politickým spektrem, že si vás mohu dovolit požádat o jeho schválení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 88/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Dobré odpoledne, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, paní předsedající. Chtěl bych zde velice stručně přečíst usnesení, které bylo přijato na našem výboru. 185

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Říkám to proto, že výklad byl tak jasný, přednášející ho sdělil a byl jsem požádán také zástupci ministerstva pro místní rozvoj, kteří tuto novelu spolu připravovali, abychom podpořili tento návrh zákona. A já jako senátor a nyní jako zpravodaj dávám návrh, abychom se tímto zákonem nezabývali, aby se co nejvíce urychlila tato novela. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Pan senátor Šilar navrhl návrhem zákona se nezabývat. Budeme hlasovat. Pan senátor Petr Šilar podal návrh, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. O tomto návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 33, proti byli dva. Návrh byl přijat a končíme projednávání tohoto bodu. Pane poslanče, měl jste to rychlejší, než jste si myslel a než i já jsem myslela. Na shledanou. Dalším bodem je 18. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 89) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 89. Prosím nyní pana poslance Ladislava Velebného, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Dobrý den, vítejte v Senátu. Poslanec Ladislav Velebný: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám návrh novely zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, tzv. plemenářského zákona. Tato potřeba je vyvolána chystanou změnou právní formy fungování zemských hřebčinců, zemského hřebčince Písek, zemského hřebčince Tlumačov, tradičních to institucí na poli chovu koní. Plemenitba koní se začala v naší zemi organizovat už v dobách Marie Terezie. Tehdy byla tažná síla koní významná nejen pro zemědělství a dopravu, ale hlavně pro vojenské účely. Proto byla organizace plemenitby svěřena právě armádě. Tak tomu bylo až do vzniku naší první republiky. Dnes je plemenitba koní v České republice svěřena právě zemským hřebčincům Písek, Tlumačov a národnímu hřebčínu v Kladrubech nad Labem. Národní hřebčín Kladruby nad Labem dnes již má právní formu státní příspěvkové organizace, zemské hřebčince v Písku a Tlumačově mají dosud právní formu státní podnik a připravuje se jejich transformace na státní příspěvkovou organizaci. Roční dotace státu do těchto dvou hřebčinců je v úrovni 40 mil. Kč ročně.

186

Dle mého názoru jsou tyto hřebčince v chovu koní sektoru plemenářství na úrovni Národního divadla pro naši kulturu. Důvodem novely je nutné ukončení dotačního titulu z Národního dotačního programu č. 5 – Podpora národnímu hřebčínu Kladruby nad Labem, státní podnik, zemskému hřebčinci Písek, státní podnik, a zemskému hřebčinci Tlumačov, státní podnik – jenž byl dosud hlavním zdrojem financování výše zmíněných státních podniků. Dotační titul bude muset být ukončen v souvislosti s ukončením přechodného období, jež vyplývá z legislativy EU. Místo státních podniků, u nichž by se v budoucnu jednalo z hlediska evropského práva, o nedovolenou veřejnou podporu, bude financování zajištěno prostřednictvím státní příspěvkové organizace, na kterou přejdou práva a závazky podniků. Provozní a investiční dotace budou tedy zemským hřebčincům napříště poskytovány prostřednictvím subvencí zřizovatele, tedy z kapitoly ministerstva zemědělství, stejně jako tomu je nyní v případě státní příspěvkové organizace Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Předmětem této novely plemenářského zákona je změna vymezení pojmu "oprávněná osoba" – je to v § 2 odst. 1 písm. j) – tak aby tento pojem nově dopadl i na státní příspěvkové organizace. Oprávněnou osobou je dle ustanovení plemenářského zákona takový subjekt, který je oprávněn k výkonu některých odborných činností podle § 3 plemenářského zákona, např. k výkonnostním zkouškám, posuzování hospodářských zvířat apod. Tyto odborné činnosti budou zemské hřebčince vykonávat i po transformaci na státní příspěvkové organizace, a proto je změna vymezení tohoto pojmu doplněním právní formy státní příspěvková organizace, zcela nezbytná. Vážené senátorky, vážení senátoři. Pokud by k novelizaci nedošlo, hrozí, že by tyto zemské hřebčince nemohly dát vykonávat odborné činnosti podle ustanovení § 3 plemenářského zákona, a proto si vás dovoluji požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 89/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Kratochvíle: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který dne 16. června 2015 k tomuto návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů: Po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíle a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíle, III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

187

Toť usnesení našeho výboru. Chtěl jsem jenom podotknout, že se jedná čistě o technickou novelu, která je poměrně stručná, a doporučuji se v podrobné rozpravě tímto nezabývat. Ještě bych rád doplnil, že víte, že tato novela se týká Zemských hřebčinců Písek a Tlumačov, kde v Písku jsem ředitelem. Proto oznamuji podjatost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu. Nyní budeme projednávat bod, kterým je 19. Petice ve věci řešení problematiky veřejného pořádku a sociálních záležitostí (senátní tisk č. 1) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 1. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1/1. Petici dále projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Zdeňku Hamousovou, která se z odpoledního jednání omlouvá a zastoupí ji předseda výboru pan senátor Miloš Vystrčil. Všichni petenti uvedení v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se z dnešního jednání omluvili. Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. V této chvíli jde o náměstka ministra spravedlnosti Vladimíra Zimmela, náměstka ministryně práce a sociálních věcí Robina Povšíka a náměstkyni ministra vnitra Moniku Pálkovou. Navrhuji o všech navržených hlasovat zároveň. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

188

Dovolte mi, abych zde přivítala zástupce stran dotčených peticí. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátorovi Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu se snažit být velice stručný. Protože máte návrh usnesení před sebou, jednak usnesení výboru a pak i návrh usnesení, které výbor ve spolupráci se všemi ostatními výbory, které se na této petici podílely, doporučuje plénu Senátu. Jinak stručně k petici. Měla 11 524 podpisů, přijali jsme ji už v loňském roce 23. října. Výbor se zabýval touto peticí na dvou schůzích, kdy jsme jednak rozhodli, že uspořádáme veřejné slyšení, které proběhlo 4. února 2015, a potom, vzhledem k tomu, že tam byly i zástupci všech výborů, projednaly tuto petici jednotlivé výbory na svých jednáních, a právě jejich návrhy jsme zahrnuli do usnesení, které máte před sebou. Navrhuji hlasovat o všech bodech návrhu usnesení společně. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dále uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátorovi Miloši Vystrčilovi. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jak tady už bylo řečeno panem předsedou Jermářem, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí petici rovněž projednal, v podstatě podpořil připomínky a návrhy v petici obsažené a zaujal na žádost garančního výboru stanovisko, které máte všichni přiložené v materiálech, jež máte zřejmě před sebou, a pověřil mě, abych předal usnesení předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a předsedovi Senátu Parlamentu České republiky, což se také stalo. Toto je podle mně zpráva výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, a můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaromír Jermář. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 54 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Nyní nás čeká bod, kterým je

189

20. Změna v orgánech Senátu Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s usnesením volební komise k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu, které jste obdrželi na lavice. Pan předseda Luděk Jeništa má slovo. Senátor Luděk Jeništa: Dobré odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vás informovat, že v souvislosti s rezignací senátora Václava Lásky na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury obdržela volební komise návrh klubu Starostové a nezávislí na zvolení senátora Jiřího Šestáka členem uvedené stálé komise Senátu. Volební komise se sešla na své 4. schůzi konané dne 17. června 2015 a přijala usnesení č. 4, se kterým vás nyní seznámí: 4. usnesení k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu. Komise I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Šestáka členem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury; II. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Na závěr ještě připomínám, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést pouze se souhlasem Senátu, a dovoluji si závěrem navrhnout, aby se o této navržené změně hlasovalo většinovým způsobem aklamací. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní vezmeme na vědomí rezignaci senátora Václava Lásky na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Budeme o tom hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 55 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, můžeme přikročit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl předseda volební komise Luděk Jeništa. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 56 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

190

21. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 78) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 78. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců Kristýna Zelienková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní poslankyně, vítejte v Senátu. Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Ráda bych vám představila senátní tisk č. 78. Cílem navrhované novely zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích je odstranění dlouholetého negativního stavu, kdy se děti již okamžikem svého narození stávají dlužníky, a to samotným působením zákona ve spojení s obecně závaznými vyhláškami obcí. Při zavedení místního poplatku za provoz systému, shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v roce 2002 zákonodárce opomenul řešit výslovným ustanovením zákona situaci nezletilých poplatníků tohoto místního poplatku. V důsledku neplacení tohoto poplatku rodiče se z dětí stávají dlužníci, aniž by děti tuto situaci zavinily a měly jakoukoliv možnost je ovlivnit. Ke zlepšení v řadě případů nepomohla ani novela zákona o místních poplatcích, která od roku 2013 umožňuje obecnímu úřadu vyměřovat poplatek zákonnému zástupci nezletilého poplatníka, avšak některé obecní úřady stále vyměřují místní poplatky přímo dětem. Tento stav považujeme za neúnosný a jsme přesvědčeni, že je nutné zákonem jednoznačně výslovně stanovit, že za děti platí rodiče. Dalším cílem navrhované novely je osvobození určitých skupin osob od placení místního poplatku za provoz systému, shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. jsou to osoby, které se v místě svého evidovaného trvalého pobytu, s nímž je spjata poplatková povinnost, prokazatelně vůbec nezdržují a naopak jsou umístěny v zařízení, které náklady spojené s likvidací komunálního odpadu hradí. Jsou to děti v dětských domovech a obdobných zařízením a osoby umístěné v domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory apod. Neexistuje tedy žádný ospravedlnitelný důvod, proč by tyto osoby měly platit místní poplatek v místě svého evidovaného trvalého pobytu, kde se vlastně vůbec nezdržují, a zároveň jsou náklady na likvidaci jimi vyprodukovaného komunálního odpadu hrazeny zařízením, kde jsou tyto osoby umístěny. Navíc se jedná o nejbezbrannější členy společnosti, tedy děti, o které se jejich rodiče nebyli schopni starat, osoby zdravotně postižené a seniory. Vzhledem k tomu, že navrhovaná osvobození od místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů logicky nemohou postihnout všechny individuální případy, ve kterých existují vážné důvody pro to, aby tento poplatek nebyl placen, navrhujeme umožnit obci promíjení tohoto poplatku na základě individuální žádosti poplatníka. Stejně tak by obec měla mít možnost promíjet placení všech místních poplatků z moci úřední při mimořádných událostech všem dotčeným poplatníkům. Pravomoc promíjení místních poplatků obce již dříve měly, avšak byla jim odňata v souvislosti s přijetím daňového řádu. Není však důvod, proč by zastupitelstvo obce, tedy orgán, který rozhoduje i o zavedení

191

místních poplatků a podrobnostech jejich vybírání, včetně osvobození obecně závaznými vyhláškami, nemohl rozhodnout i o prominutí místního poplatku. Text původního návrhu byl připraven právníky Kanceláře veřejného ochránce práv. Při jeho projednání v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny z diskuse se zástupci ministerstva financí vyplynuly závažné legislativně technické nedostatky tohoto návrhu, a proto byl připraven tento komplexní pozměňovací návrh, na jehož přípravě z legislativně technického hlediska se podílel legislativní odbor ministerstva financí, který zachovává věcný záměr původního návrhu, a navíc byly do něj zapracovány i cíle senátního návrhu předloženého jako tisk č. 287, konkrétně zásada, že za poplatníka s omezenou svéprávností musí poplatek platit opatrovník, jakož i osvobození osob se zdravotním postižením v domech pro seniory apod. Předkladatelé jsou přesvědčeni, že navrhovaná změně napravuje dosavadní situaci, kdy vinou nedokonalé legislativní činnosti státu nastal stav extrémně nespravedlivý vůči dětem, kterým přímo působením právních norem vzniká dluh již okamžikem jejich narození. Působení těchto právních norem tak stojí v příkrém rozporu se základními obecně závaznými principy humanity, což by dle judikatury Ústavního soudu odůvodňovalo i použití přímé zpětné účinnosti navrhovaných změn. Protože však vůči tomuto návrhu byly ze strany ministerstva financí vznášeny zásadní námitky s odůvodněním, že by tím došlo k zásahu do legitimního očekávání obcí i dalších subjektů, bylo v komplexním pozměňovacím návrhu od zpětné účinnosti, tedy od retroaktivity navrhovaných změn upuštěno. Protože však záměrem předkladatelů je co možná nejrozsáhlejší náprava křivd, k nimž v důsledku dosavadní právní úpravy docházelo, je alespoň v přechodném ustanovení navrhováno, aby se možnost promíjení poplatků vztahovala i na poplatky vzniklé v minulosti. Dámy a pánové, toto bylo stručné shrnutí, proč vlastně tato novela vznikla, proč vznikl tento komplexní pozměňovací návrh, kdo se na tomto pozměňovacím návrhu podílel, kdo ho vypracovával a z jakých důvodů tento komplexní pozměňovací návrh je v takovém znění, v jakém je. Zúčastnila jsem se jednání dvou výborů u vás v Senátu, i ústavněprávního výboru, kde byly navrženy některé pozměňovací návrhy. Jsou to více méně legislativně technické změny navržené legislativním odborem Senátu. Já, upřímně řečeno, nemám nic proti změnám, které navrhuje Senát nebo legislativní odbor. Ale pokud budeme vracet tento tisk zpátky do Poslanecké sněmovny, zase se prodlouží doba, kdy budou děti čelit exekucím. Domnívám se, že přijetím legislativních změn, které navrhuje legislativní odbor Senátu, se prakticky podstata věcí nezmění, ani k žádným zásadním změnám nedojde. Proto bych vás chtěla velmi požádat, jakkoli už dokážu nějakým způsobem odhadnout, jak zřejmě budete hlasovat, zda byste své rozhodnutí nemohli změnit a tento návrh poslat přímo k podpisu panu prezidentovi, aby se ulevilo dětem a ostatním lidem, kteří jsou jmenováni v těchto skupinách, od nekalých praktik exekutorů. Byla bych vám za to opravdu velmi vděčná, a myslím si, že i děti, které se dostaly do těžkých životních situací. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 78/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Emilie Třísková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 78/1.

192

Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval návrhem skupiny poslanců na úpravu zákona o místních poplatcích na své schůzi 10. června 2015. Připomenul bych, že touto problematikou se Senát Parlamentu České republiky zabýval už dříve, normu schválil, poslal ji do Poslanecké sněmovny. Bylo to z návrhu pana senátora Martínka a Tesaříka. A bohužel nebyla v Poslanecké sněmovně dlouho, dlouho projednávána, až byla před ni předřazena novela, kterou máme zde dnes projednat. Výbor konstatoval, že problém, který novela má řešit, skutečně existuje a že zasluhuje řešení. Ale konstatoval také, že v návrhu novely zákona vidí problém v tom, že rozhodovat o prominutí poplatku a penále by mělo zastupitelstvo města a obce. Dosavadní praxe je taková, že zastupitelstvo, samospráva určí pravidla a úřad města nebo obce, obecně tedy správce rozpočtu, řeší konkrétní prominutí na základě obecních pravidel. Tak to platí u všech vyhlášek, které má právo zastupitelstvo přijmout a jimiž se má chod obce nebo města řídí. Zde by byla obecná pravidla stanovena zákonem a konkrétní případy by rozhodovalo místo úřadu, místo správce rozpočtu zastupitelstvo. Má to celou řadu problémů. Jednak se zastupitelstva scházejí pozdě, jednak je to porušení principu, který tady léta máme, že se rozhoduje v tzv. přenesené působnosti. Proto výbor zde doporučuje vrátit se k zavedené praxi. Druhý problém, který výbor řešil, je otázka účinnosti zákona. Novela zákona, kterou projednáváme a o které paní poslankyně tady říkala, že má zájem, aby byla co nejdříve projednána, byla v Poslanecké sněmovně zaparkována více než tři čtvrtě roku, jestli se nemýlím, takže asi to tak nespěchalo. To, že by měl zákon začít platit dnem vyhlášení, bývá obvyklé jen u extrémně závažných situací, jako je mobilizace, vyhlášení války nebo něco takového podobného, co nesnese vůbec žádného odkladu. I proto zde výbor navrhuje pozměňovací návrh, který by se držel zavedené praxe a zákon by nabyl účinnosti 15. dnem po vyhlášení, tak jak bývá běžné. Jelikož se na výbor obrátil Svaz měst a obcí prostřednictvím pana Dana Jiránka také s problematikou otázky odpovědného daňového poplatníka za nezletilého občana v případě, že se rozvedení nebo odloučení rodiče nedohodli na tom a neplatili za své dítě poplatky, že je to určitý problém. Výbor přijal k tomu pozměňovací návrh, kterým by daňový orgán určil, kdo je zodpovědný za hrazení poplatků. Po skončení schůze výboru jsme ale tuto záležitost ještě konzultovali s naší legislativou a bylo nám vysvětleno, že tento pozměňovací návrh je více méně nadbytečný, protože už stávající daňový řád tuto záležitost řeší. Z tohoto důvodu, pokud zákon postoupí do podrobné rozpravy, dovolím si pak navrhovat oddělené hlasování o pozměňovacích návrzích, které mění jak lhůtu účinnosti zákona, tak věcnou materii, a pak v této záležitosti odpovědného daňového poplatníka, abychom to hlasovali samostatně. A pozměňovací návrh na určení odpovědného daňového poplatníka si dovolím nedoporučit k přijetí. Další otázkou, kterou se výbor zabýval, byla otázka zletilosti a svéprávnosti ve vztahu k odpovědnosti za placení poplatků. Zletilost od 18 let je jistá, svéprávnosti a člověk může dosáhnout i před 18. rokem, např. žádostí

193

o sňatek nebo pro účely podnikání. Když jsem si prošel, jaké počty populace jsou umístěny v dětských domovech a kterých se to týká, a také, jaká je pravděpodobnost toho, že někdo bude z těchto dospívajících dětí žádat o zplnoletnění, o svéprávnost k sňatku nebo k podnikání, došel jsem k tak zanedbatelným počtům, že toto jsem u nás na výboru nenavrhoval. Prakticky se jedná o velmi malou, dá se téměř říct nulovou množinu dětí, lidí. Ale ústavně-právní výbor se k tomuto řešení přiklonil a navrhl zde pozměňovací návrh, proti kterému nelze nic namítat, je v pořádku, i když to je téměř jen teoretická záležitost, tyto počty nebudou nikdy žádným způsobem statisticky významné, no ale budiž ... Na závěr si vás dovolím seznámit s usnesením našeho výboru k návrhu novely zákona č. 565/1990 Sb.: Výbor po úvodním slově předkladatelky, zpravodaje a po diskusi doporučuje plénu Senátu návrh zákona postoupit do podrobné rozpravy a přijmout pozměňovací návrhy schválené výborem, mě určil zpravodajem pro jednání pléna Senátu a předsedu výboru Miloše Vystrčila pak seznámit předsedu Senátu s usnesením výboru. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Ptám se také zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Emilie Třískové, zda si přeje vystoupit. Je to tak. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Emilie Třísková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem zákona na své 9. schůzi konané dne 10. června 2015 a přijal toto 38. usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, určuje zpravodajkou výboru pro projednávání této věci na schůzi Senátu senátorku Emilii Třískovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Jsem si vědoma, že se lišíme v bodu 1 pozměňovacího návrhu s pozměňovacím návrhem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ale po konzultaci s legislativním odborem Senátu trváme na usnesení ústavně-právního výboru, které je správné. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený paní předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já úplně nevím jak začít, protože paní poslankyně je mi sympatická svojí urputností a svojí snahou co nejrychleji tuto novelu projednat. Na druhé straně, když se podívám tamhle takhle nahoru, úplně do posledních lavic, tak tam vidím pány kolegy senátory Tesaříka a Martínka, kteří před rokem nebo jaká doba to byla, vlastně navrhovali nebo byli strůjci přesně toho, co tady dnes paní poslankyně navrhuje a co my jsme poslali do Poslanecké sněmovny, která to potom neprojednala a následně i otálela s nějakou přípravou

194

obdobného zákona, jak ho Senát v rámci projednávání zákona o místních poplatcích již připravil a poslal do sněmovny, jak říkám, před více než rokem. To je první věc, kterou jsem chtěl říci. Druhá věc myslím, že se k většině poslanců a zvláště pak k poslankyním chováme vlídně, tak já se budu chovat vlídně, nebo pokusím se chovat vlídně, ale zároveň i neúprosně. Není totiž dost dobře možné, abychom schvalovali zákony, které porušují platný zákon. Tímto platným zákonem je zákon o místních poplatcích, a já tady budu citovat: Samostatně platí, že vyhlášku přijímá zastupitelstvo v samostatné působnosti. Ale následně: Podle § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. To je v zákoně, s tím nic neuděláme. A potom je tam § 15 zákona o místních poplatcích napsáno, že působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je výkonem v přenesené působnosti. A s tím se nedá nic dělat. Není možné, díky tomuto zákonu, abychom potom řekli, že zastupitelstvo bude rozhodovat o tom, zda bude nebo nebude poplatek prominut, atd., protože je to výkon přenesené působnosti a výkon přenesené působnosti dělá obecní úřad. Jestli si to potom někdo někde na nějakém zastupitelstvu zařídí i tak, že to potom půjde na zastupitelstvo, já bych tedy řekl, že to je velmi nestandardní přístup, ale třeba možný. Ale říci, že to bude zastupitelstvo, které bude rozhodovat, a pominout obecní úřad z toho důvodu, že tady máme platné zákony, které bychom měli respektovat, není možné, a proto výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jednomyslně rozhodl nebo doporučil Senátu Parlamentu ČR, aby pozměňovací návrh, kde slovo "zastupitelstvo" je nahrazeno slovem "obecní úřad" přijal a podpořil. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jitka Seitlová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, dámy senátorky a páni senátoři, jenom velice krátce. Víte, v roce 2006 jsem odcházela z tohoto Senátu k veřejnému ochránci práv. A už tehdy jsem měla připomínky, které se týkaly toho, že děti mají platit dluhy za své rodiče. Dnes máme rok 2015. Když jsem přišla k veřejnému ochránci práv, ve všech zprávách se objevovalo, že tento problém máme řešit. Asi po čtyřech letech se podařilo, že ministerstvo přece jenom ustoupilo a řeklo, umožníme obcím, aby odpustily placení poplatků. A já jsem se bláhově domnívala, že to stačí, že to obce těm, kteří za to opravdu nemohou, odpustí. Bohužel se tak nestalo. Dnes po devíti letech jsem znovu tady v Senátu a je mi opravdu strašně líto, že to musíme vracet do Poslanecké sněmovny zpět. A já se trošku obávám, aby se to tam zase "neseklo", protože se mi zdá skoro nemožné, že důvodem jsou jenom legislativní problémy. Ale o peníze taky trošku jde, na mě to tak bohužel působí. A nyní jenom k tomu, co je v návrhu zákona. Paní poslankyně to říkala na výboru: Takhle se dohodla legislativa Poslanecké sněmovny, že to může být v této verzi. My to teď vrátíme a teď vlastně děti, které končí v dětském domově a odcházejí do života, jsou rukojmím toho, že dvě legislativy mají dva různé názory. Nepopírám názor, který tady řekl předseda našeho výboru, ale jenom upozorňuji na absurdní situaci, která vlastně nastává. A co to znamená? Pan senátor Eybert sice říká, urychlené přijetí máme jenom tehdy, když je nějaká válka nebo něco takového. Tak my máme situaci takovou, že dítě, za které

195

rodiče neplatili, a bylo v nějakém dětském domově, je propuštěno z dětského domova a okamžitě na ně skočí exekutor a řekne: Máš tady dluh dvacet tisíc a zaplať! A ten človíček, který je handicapovaný už tím, že nemá žádné zázemí, najednou přichází do života, nemá kde bydlet, nemá vůbec nic, a najednou má ještě dluh dvacet tisíc. Myslím si, že to je hodně naléhavé. Chtěla jsem jenom tohle říct a doufám, že i když návrh zákona vrátíme, že jej Poslanecká sněmovna rychle přijme. A k poslednímu pozměňovacímu návrhu, že rušíme, aby to bylo přijato co nejdříve, se osobně nepřipojím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Hlásí se paní poslankyně, můžete samozřejmě vystoupit. Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo. Dovolila bych si ještě reagovat na své předřečníky. Vážím si samozřejmě každého vašeho názoru. Ale je to tak, jak říká paní senátorka – dva legislativní pohledy. My se teď tady na tom zasekneme. To, co říkal pan senátor, že ze zákona by o tom měl rozhodovat úředník. Řešili jsme to na rozpočtovém výboru. A právě proto jsme potom měli asi dvouhodinovou debatu s legislativním oddělením ministerstva financí, jaká verze je správná, protože např. pan Kalousek a pan Stanjura tvrdili, že není možné, aby jeden úředník rozhodoval o promíjení nějakého poplatku, že se vytváří nějakým způsobem prostředí pro možnou korupci atd. Obě verze jsou možné, jak zastupitelstvo, tak úředník. Jedná se o politické rozhodnutí, řeknu-li to takto. V Poslanecké sněmovně se jednoznačně odhlasovala verze, kterou schválila legislativa Poslanecké sněmovny, společně s legislativou ministerstva financí, že takto to je legislativně průchozí. Já nejsem právník, nejsem legislativec, opravdu nejsem schopná tuto diskusi vést kompetentně, na legislativní úrovni. Ale takto je to laicky řečeno. A byla bych opravdu velice ráda, kdybyste návrh podpořili a nevraceli jej zpět do Poslanecké sněmovny. Budou prázdniny a jde o to, aby se nám doba přijetí opět neprodloužila. Jak tady říkal pan senátor – zpravodaj, trvalo to dlouho, tak asi jsem tolik nespěchala. Teď to řeknu jako člověk úplně od srdce – tato záležitost s dětmi mě velice trápí a jsem velice ráda, že ze Senátu vzešla tato myšlenka, přijmout změnu zákona, aby se dětem promíjely dluhy. A jakmile jsem si to vzala ve sněmovně s kolegy za své a neustále jsem tlačila na klubech a všude, v Organizačním výboru, aby se to zařadilo. Dala jsem tomuto zákonu pracovní název "Popelnice". A vždycky jsem přišla a říkala, tak co ty popelnice, budou ty popelnice, a přijde mi, že už mi nikdo ve sněmovně neřekne jinak, než popelnice. A neustále jsem se snažila, aby tento zákon byl co nejdříve projednán. A teď se vracíme zase zpátky, kdy budu muset opět tlačit na všechny, aby se dětem pomohlo. Chtěla bych vás moc poprosit, jestli byste v tomto vyšli alespoň trochu vstříc. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní poslankyně. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho takového nevidím, Obecnou rozpravu uzavírám. A teď se znovu ptám paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit celkově k rozpravě. Vy jste si to asi vyčerpala už v rozpravě, takže nechcete vystoupit. Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

196

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. K tomuto problému vystoupila jedna senátorka a jeden senátor a paní poslankyně. Začnu panem kolegou Vystrčilem. Přikláním se také k tomu, abychom zachovali systém, který tu dnes existuje, a to znamená, že zastupitelstvo rozhoduje generálně, nebo zákon rozhoduje generálně, to znamená, nastavuje pravidla. Pravidla pak naplňuje úředník. ČIli není pravda, jak říkala paní poslankyně, že úředník rozhoduje. On nerozhoduje, on naplňuje literu zákona nebo obecného předpisu, který jsme na zastupitelstvu nebo zde v zákonodárných sborech přijali. Úředník nemá možnost rozhodnout, jestli odpustí nebo neodpustí sankci, včetně poplatků. On musí naplnit to, co my mu nějakým způsobem schválíme. Pokud to neudělá správně, je vždycky možné to přezkoumat a rozhodnout jinak. Čili to není ten způsob, který by dával úředníkovi rozhodovací pravomoc. Rozhodovací pravomoc má zastupitelstvo schválením vyhlášky, rozhodovací pravomoc má Parlament schválením zákona. Tyto dvě věci si, prosím, nepleťme! A co se týká změny účinnosti, výbor navrhuje prodloužit účinnost o 15 dní. Ke každé vyhlášce, ke každému zákonu totiž patří čas, aby se někdo vůbec mohl seznámit s obsahem zákona, aby doputoval tam, kam má doputovat. Jsou to běžná normální pravidla. Když řeknu o něčem, že to platí od zítra ráno, je to vždycky určitým způsobem problém. Nicméně máme tady dvě sestavy pozměňovacích návrhů, jedna je z ústavně-právního výboru. Doporučuji, abychom o ní hlasovali nejprve, tím pádem se stanou první tři pozměňovací návrhy z našeho výboru nehlasovatelné, ale budeme muset hlasovat ještě o dalším bodu, který je o tom, že správce poplatku by mohl určit poplatníka poplatku. A ten si pak dovolím, přestože jsme ho na výboru přijali, nedoporučit ke schválení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pane zpravodaji, doporučte. Nezaznělo – ani zamítnout, ani schválit – takže otevíráme drobnou rozpravu. (Nedá se přihlásit, počkáme chviličku…) Nikdo se do ní nehlásí, takže uzavírám podrobnou rozpravu a můžeme přistoupit k hlasování. Senátor Pavel Eybert: Doporučuji, abychom nejprve hlasovali o 4 pozměňovacích návrzích, které schválil a doporučil plénu Senátu ústavně-právní výbor. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Budeme hlasovat. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23. Prosím o stanoviska. (Poslankyně nedoporučuje, zpravodaj doporučuje.) Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 38, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Senátor Pavel Eybert: Tím pádem se staly tři pozměňovací návrhy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí nehlasovatelné. A zbývá nám hlasovat o čl. 2, bodu 3: V § 12 odst. 3 se doplňují slova: Nezvolí-li si poplatníci, kteří jsou povinni plnit daňovou povinnost, společně a nerozdílně… atd. zplnomocněnce, určí je správce poplatku.

197

Jak jsem říkal v obecné rozpravě, bylo nám vysvětleno, že tato věc je řešena v daňovém řádu a že je poněkud nadbytečná, a proto mám k tomu neutrální stanovisko, a myslím si, že je zbytečné to znovu doplňovat do právního řádu. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Prosím o stanoviska. (Poslankyně má negativní stanovisko, zpravodaj neutrální.) Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 9, proti bylo 14. Návrh nebyl přijat. Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona s přijatými pozměňovacími návrhy. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní přistoupíme k hlasování o pověření senátorů, kteří odůvodní v Poslanecké sněmovně usnesení Senátu. Byl podán návrh pověřit senátora Pavla Eyberta a senátorku Emilii Třískovou. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodajům. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Sleduji, že o slovo se hlásí pan senátor Jan Horník, prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám procedurální návrh, abychom o bodech č. 23 a 24 mohli jednat a hlasovat případně ještě i po 19.00 hodině. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Je zde procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19.00 hodině. Je to procedurální návrh, o kterém nechám hlasovat neprodleně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Porucha na hlasovacím zařízení.) Chvíli vydržte, toto hlasování prohlašuji za zmatečné. Učiníme druhý pokus o hlasování: Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

198

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Budeme tedy jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. A to je dobrá zpráva pro místopředsedu vlády, že projednáme jeho body. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 81) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Návrh uvede pan ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš, kterého vítám v Senátu a žádám ho, aby návrh přednesl. Pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poslaneckou sněmovnou vám byl dne 22. května 2015 postoupen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů. Tímto návrhem se ukončuje možnost vstupovat do tzv. druhého pilíře důchodového spoření. Vstup do systému tak bude zastaven v předstihu před ukončením druhého pilíře, čímž bude zamezeno nárůstu počtu účastníků v době před ukončením systému. Cílem této změny zákona je snížit nároky na administraci v rámci vypořádání prostředků účastníků a zamezit neodůvodněným nákladům. Zejména tak nebude narůstat objem prostředků, které by v důsledku vstupu nových účastníků byly přesměrovány z důchodového pojištění do druhého pilíře. Od začátku roku 2013 do konce roku 2014 se odhaduje výše prostředků přesměrovaná z důchodového pojištění do důchodového spoření na 1,1 mld. Kč. Se zastavením možnosti vstupu do druhého pilíře se rovněž ruší požadavek na 50 tisíc účastníků v důchodových fondech do dvou let ode dne udělení povolení k vytvoření důchodových fondů. Dále se navrhuje prodloužit stávající výjimku z limitu investování určeného pro počáteční období existence důchodových fondů do konce roku 2016. Účelem této změny je především ochrana prostředků účastníků před významnějším kolísáním hodnoty majetku v důchodových fondech v období před ukončením systému důchodového spoření a vyplacením prostředků účastníků. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o podporu předloženého návrhu zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Jak již pan ministr řekl, jde o první 199

krok, který bude směřovat ke zrušení druhého důchodového pilíře. Pan ministr se zmínil, že jednak se tímto zákonem ukončuje možnost vstoupit do systému důchodového spoření, zrušuje se ustanovení o povinnosti penzijní společnosti dosáhnout alespoň 50 tisíc účastníků do 24 měsíců od udělení povolení k vytvoření důchodových fondů, dále pak pro penzijní společnosti se zmírňují podmínky pro dodržení principu rozložení rizika spojeného s investováním. Dále bych se krátce zmínil o legislativním procesu. Vláda tento návrh předložila dne 7. ledna 2015 Poslanecké sněmovně spolu se žádostí o projednání zákona podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny ke schválení v prvém čtení. Této žádosti nebylo vyhověno a návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil schválit návrh zákona bez připomínek. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 27. schůzi dne 29. dubna 2015. V hlasování č. 23 z přítomných 180 poslanců bylo pro přijetí této novely 138 hlasů a proti 39 hlasů. Dále vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ukončení důchodového spoření dne 26. května 2015, a je třeba upozornit na to, že nabude-li postoupený návrh zákona, který dnes projednáváme, platnosti, je nanejvýš žádoucí, aby zákon o ukončení důchodového spoření byl schválen co nejdříve. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 74 z 10. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 15. června 2015 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů: Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Palána, pověřeného náměstka ministra sekce mezinárodní vztahy ministerstva financí ČR, po zpravodajské zprávě Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor: I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada, III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji, to je zatím vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou vůli nevidím, a proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou nyní otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Mám na pana ministra financí spíše dotaz, který se upíná k budoucnosti. To, co máme dnes schvalovat, je nějaký další krok, který směřuje k úplnému zrušení druhého pilíře, což nakonec vláda má ve svém programovém prohlášení. Moje otázka je, jestli vláda počítá s nějakou náhradou nebo s nějakými jinými opatřeními, která by jednak snížila deficit, který vzniká mezi vyplacenými důchody a mezi tím, co jsme schopni v rámci pojištění vybrat, a jestli můžeme očekávat, že do budoucna by se rozdíl mezi tím, co je vypláceno na důchody a mezi tím, co je vlastně získáno od občanů, snižovalo.

200

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Besta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vítám změnu zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření. Zákon o důchodovém spoření prošel v Poslanecké sněmovně bouřlivou debatou, a jak bylo již konstatováno, řeší, samozřejmě kromě jiného, pozastavení příjmu klientů do druhého pilíře, který se jaksi nevyvedl. Nevyvedl se, protože se do něj přihlásilo k dnešku pouze asi 83 tisíc klientů. Myslím si, že je to dobrý první krok i proti různým spekulantům, kteří by chtěli do tohoto pilíře vstoupit a následně vybírat z něho dividendy. A je to předzvěst úplného zrušení druhého pilíře, který – ačkoliv to pravice popírá – by značně oslabil první průběžný pilíř a v konečném důsledku by jej připravil od desítky miliard korun. Zklamané jsou i různé kapitálové fondy, které přijdou pro sebe o výhodný kšeft. Odhaduje se, že by správa těchto fondů stála až 10 % z příjmů, které by měly banky. A zklamány jsou možná i některé skupiny výšepříjmových klientů, pro které by tento pilíř byl výhodný. Nebo si snad můžeme představit, že někdo z momentálně asi 600 tisíc nezaměstnaných by v tomto pilíři spořil? Já tedy ne. I s ohledem na to, jak dopadly podobné důchodové pilíře v Polsku, Maďarsku a na Slovensku, jsem pro návrh tohoto zákona a očekávám další kroky vlády i "Potůčkové komise" k dobré důchodové reformě a zároveň i možnostem úpravy dosavadního třetího pilíře pro soukromé důchodové spoření. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, myslel jsem, že na této schůzi udělám rekord, že nebudu k žádnému tisku vystupovat, ale přece jenom několik málo poznámek, protože i pan Vystrčil měl dotaz a pan ministr asi bude odpovídat, takže mám k tomu několik věcí. Za prví chci přiblížit, že to, co se nazývalo důchodová reforma v podobě druhého pilíře, žádná důchodová reforma nebyla. Prosím, kdo tomu nevěří, tak se na to podívejte, protože reforma byla na základě toho, že lidé, kteří se pro to rozhodli, jsou většinou lidé, kteří jsou vcelku dobře zajištěni a jejich předpoklad, že se z jiných produktů na stáří zajistí, to znamená, lidé, kteří mají větší příjmy. A ti využili toho, že 3 % z prvního pilíře si vzali, převedli a dali si na druhý pilíř, na soukromý účet, čímž snížili svoji solidaritu s ostatními, kteří mají malé výdělky, a společnosti by to do budoucna dělalo největší problém. Budou to skupiny lidí, kteří jsou příjmově někde pod průměrem, pod mediánem a kteří mají nejnižší výdělky, kteří budou mít také malé důchody, a tuto problematiku by to vůbec jednou neřešilo. Byla to tedy taková hra. A chtěl bych upozornit na jednu věc. Nejlepší řešení, jak zachránit do budoucna důchodové zajištění, je samozřejmě hospodářský růst, dobrý výběr pojištění, případně když se rozhodneme pro vícezdrojové financování, jako třeba mají Němci, tak tam něco v budoucnu dát, nejvíce se dává třeba z ekologických daní. To jsou možnosti.

201

Ale chci upozornit, přátelé, kolegyně, kolegové, na jednu věc. V úterý budu mít v jedněch novinách asi článek, který jsem napsal poté, co jsem se seznámil s některými materiály. My sice zase máme nějaký růst průměrného výdělku, což je dobře, odráží to dobrou hospodářskou kondici. Dneska jsme na špici v růstu HDP v Evropě. Ale co je horší, když se podíváte tam, kde je polovička lidí, kde je medián, který je dneska při průměrném výdělku za první čtvrtletí 25.300 nebo 25.400 korun, medián je asi 20.000 korun a nějaké drobné, a on je podle propočtů ekonomů zhruba až o tisíc korun nižší, než bylo před osmi lety. To je hrozné číslo, když si vezmete, že přitom byla sice mírná, ale byla inflace, tak se nedivme, že jsou na nás jako na politiky lidé naštvaní, protože nějaký růst průměrných výdělků nám dělá nejužší skupina příjmových občanů, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, a vůbec to tuto velkou skupinu neřeší. To je velký problém a i z pohledu důchodové reformy to vůbec řešeno nebylo a je potřeba počítat s tím, že musíme hledat jiné formy. Vím, že první pilíř, naše sociální pojištění je velmi solidární. Ale na druhou stranu s tím do budoucna asi moc nic udělat nemůžeme, protože znova říkám, ti, kteří mají slušné příjmy a vysoké, tak se na stáří zase zajistí buď připojištěním ve třetím pilíři, nebo životním pojištěním, nebo nějakým jiným produktem. Víte, že to řada lidí řeší nějakým majetkovým zajištěním. Ale ta skupina lidí, která je největší, dovolím si říci, že dneska milion, možná dva miliony, protože těch nejbohatších bude v důchodových systémech 300 nebo 400 tisíc, tak tito lidé příliš velké důchody zase mít nebudou, i když důchody, zaplaťpánbůh, šly nahoru. Moc bych prosil, abychom přemýšleli o tom, proč v České republice se nám za osm let, kdy byla hospodářská stagnace, ale také propadl medián a průměrný výdělek nám vůbec nic o situaci velkých skupin neříká, což je polovička lidí, kteří vlastně jsou do mediánu, má propady reálných mezd. Růst k průměrné mzdě, znovu opakuji, zajišťují příjmově nejsilnější skupiny, kde byla velká dynamika. Budu rád, pokud se moji poradci – ekonomové zmýlili, ale mám obavu, že se nezmýlili, protože tato čísla jsou ověřena i v jejich skupinách, a na to chci upozornit. Tolik v souvislosti s důchodovou reformou. Jde samozřejmě o stabilizaci prvního pilíře, zajištění hospodářského růstu, uvažovat o vícezdrojovém financování, na důchody si prostě musíme vydělat. Asi uznáme, že nemůžeme počítat s tím, že budou chodit lidé v 70 letech do důchodu. A další věc, která je – musíme zatraktivnit jakékoliv připojištění pro zaměstnavatele. A zaměstnavatelé, zejména zahraniční investoři, kteří od nás odvádějí velké peníze. Část zaměstnavatelů tady skoro vůbec nedaní, a využívají daňové ráje, budou muset lidem na důchody dávat víc, jako dávají zaměstnavatelé všude v Evropě. Bez toho reformu neuděláme. A leví, praví, jestli si budeme nalhávat, tak žádnou reformu udělat vlastně nechceme. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, doufám, že nebudu muset přijít potřetí, byť mám trochu z toho obavu. Děkuji za to, co tady řekl pan předseda Senátu Štěch. Možná překvapím, ale v podstatě souhlasím s tím, že druhý pilíř měl být povinný, a pokud nebyl povinný, vznikl tam skutečně jakýsi prostor zejména pro výšepříjmové. A vždycky jsem na to upozorňoval a moje upozornění by se dala dohledat. To je takové přiznání.

202

Ale druhá věc je mnohem zajímavější, protože právě to, že se zvyšuje rozdíl mezi průměrem a mediánem, to znamená mezi tím, jaká je průměrná mzda a mezi tím, kolik lidí má méně než 50 % a kolik lidí má mzdu nižší než je nějaká hodnota, která odpovídá padesáti procentům, atd. To je způsobeno tím, že tady přibývá lidí, jako je například současný ministr financí, který má vysokou mzdu, tím pádem zvedá průměr, ale v mediánu je jenom jeden, takže se dostáváme na velký rozdíl. To znamená, že to, že přibývá oligarchů, že přibývá lidí, kteří vlastní velké majetky a zaměstnávají a ubývá živnostníků, ubývá drobných podnikatelů, ubývá lidí, kteří se starají sami o sebe a mají příjmy blízké průměrné mzdě a sbližují medián s aritmetickým průměrem, to je příčina toho, že roste rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem. A to je výsledek politiky, kde se kašle na drobné živnostníky, kde se kašle na drobné podnikatele a kdy se staráme jen o zaměstnance a o velké zaměstnavatele. Pokud chceme, aby pokračoval rozdíl mezi mediánem a mezi aritmetickým průměrem, pokud chceme, aby se vlastně zvyšovala míra chudoby, tak můžeme pokračovat v této politice. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, pane místopředsedo. Ani jsem nechtěl vystupovat, ale byl jsem nyní šokován, že pan senátor mě označil – tam moje mzda, kterou posílám na nadaci, a dostávají to samoživitelky, takže opravdu nemám nic. Řidiče, ochranku, benzin dokonce i cestu do Spojených států jsem si platil, to byl velký skandál, že jsem tam neletěl speciálem. Omlouvám se, nechápu, jakou to má souvislost. Dokonce jsem nyní viděl, že jsem tady největší zaměstnavatel v této zemi. A odvedu 2,4 mld. Kč na sociálním a zdravotním pojištění, 760 mil. Kč na daních, takže snažím se, jak říkal pan předseda Štěch, abychom měli příjmy. Ale pokud jde o důchody. Nevím, jak dlouho se v politice bavíte, 20 let, stálé komise. Ale škoda, že jste nenašel nějaký politický konsenzus, protože důchody je potřeba vyřešit jednou provždy, a vůbec se to nedaří. Důchody jsou 408 mil. Kč ročně, příští rok rozpočet jenom podle zákona navyšujeme o 3,7 mld. Kč, nyní jsme rozhodli o jednorázovém důchodu, což jsou necelé 2 miliardy. Je to problém. Druhý pilíř neuspěl. Otázka je, jestli politici jsou schopni najít nějaký konsenzus, jelikož mají různé ideologie. O tom to asi je. A zatím souhlasím s tím, že musíme vybrat peníze, aby bylo na důchody, ale čeká nás to, protože důchody dramaticky stoupají a výhled je neudržitelný. Čekám, že paní ministryně Marksová má přijít s nějakým aktuálním návrhem a že to budeme diskutovat s koalicí a potom celkově i v Poslanecké sněmovně. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A požádal bych pana zpravodaje, zda by se mohl vyjádřit k rozpravě včetně návrhu na usnesení. Senátor Jaromír Strnad: V rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho jeden senátor dvakrát. Nezazněl jiný návrh, než schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

203

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, je tomu tak, pane zpravodaji, a budeme o tom hlasovat. Dovolím si vás odhlásit, protože se mi zdá, že počty na displeji neodpovídají počtu přítomných senátorek a senátorů v sále, ale možná se pletu. Prosím, zaregistrujte se kartičkami a za chvilku zahájíme hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 32, proti bylo pět. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. A přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání, a tím je 23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Návrh uvede ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákona o spotřebních daních a zákona o pohonných hmotách. Předkládaný materiál obsahuje dvě hlavní témata, a to zdanění a omezení nakládání se surovým tabákem a úpravu kaucí distributorů pohonných hmot. Prvním tématem předloženého návrhu zákona je řešení problematiky daňových úniků, které souvisejí se surovým tabákem. Předmětnou úpravu lze rozdělit na dvě ucelené oblasti. Za prvé se s ohledem na zvyšující se výskyt podvodů se surovým tabákem navrhuje zavedení spotřební daně na surový tabák. Jedná se o zcela novou daň zaváděnou na daňovém území České republiky. Tato daň není harmonizována unijním právem. Hrozba daně ze surového tabáku je navázána na vyšší daně tabáku ke kouření, a to z důvodu, že surový tabák je podle analýzy ve značné míře užíván k jeho nelegální výrobě. Předložený návrh uvádí daň ze surového tabáku bez ohledu na to, kde se na daňovém území České republiky nachází, tedy zda bude zjištěn v dopravním prostředku či ve skladu mimo prodejnu. Rád bych také zdůraznil, že úprava daně ze surového tabáku nezavádí zdanění prodeje tabákových listů konečnému spotřebiteli v maloobchodních prodejnách. Zdanění takového tabáku je možné postihnout již podle současného znění zákona o spotřebních daních. Druhou oblastí úpravy je sledování nakládání se surovým tabákem a stanovení povinnosti osobám skladujícím surový tabák určený pro jiný účel, než

204

pro výrobu tabákových výrobků. Zavedení tohoto opatření na národní úrovni by mělo omezit a zprůhlednit podnikání surového tabáku na český trh. Druhým tématem předloženého návrhu zákona je změna zákona o pohonných hmotách. Tato úprava je reakcí na nález Ústavního soudu z loňského roku, který původně jednotnou kauci distributorů pohonných hmot zrušil. Ústavním soudem bylo namítáno, že jednotná výše kauce dostatečně nezohledňuje specifika malých výrobců pohonných hmot. Cílem této úpravy je ústavně konformním způsobem stanovit výši kaucí distributorů pohonných hmot, při zachování účelu a funkce tohoto opatření. Nově se tedy kromě standardní kauce ve výši 20 mil. Kč navrhuje zavést i možnost snížení kauce na základě žádosti distributora pohonných hmot při splnění předem stanovených podmínek. Snížená kauce se bude poskytovat ve výši 10 mil. Kč. Tato navrhovaná právní úprava cílí především na menší distributory pohonných hmot, kteří dlouhodobě na tomto trhu působí, jsou stabilní a nejsou potencionálně rizikoví s ohledem na možné daňové úniky. Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje k 1. červenci 2015, s výjimkou ustanovení, u kterého se z legislativně technických důvodů navrhuje nabytí účinnosti k 30. červnu 2015. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Štohl: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tady už podstatu řekl, že novela zákona se dotýká zejména dvou věcí. Cílem je zamezení daňových podvodů. Je to technická novela, která by těmto daňovým podvodům měla zamezit. Jedna věc je, aby surový tabák podléhal spotřební dani. Pan ministr už vše o tom řekl. Já bych rád uvedl jedno číslo. Prodejní cena 1 kg surového tabáku je zhruba 600 korun a spotřební daň 1.896 korun, takže stát přicházel opravdu o poměrně hodně peněz, protože v současné době surový tabák podléhal spotřební dani pouze v případě, že byl prodáván v maloobchodě konečnému spotřebiteli. Druhá věc, která tady také už zazněla, je vlastně povinnost kauce u distributorů pohonných hmot. Než byly tyto kauce, tak v podstatě bylo vyčísleno, že daňové podvody jen na DPH dělaly asi 5 až 8 miliard korun. To je jistě zase poměrně hodně. Jsou to tedy tyto dvě věci, které novela řeší, aby bylo zabráněno daňovým podvodům. Možná ještě zmínku o tom, že Poslanecká sněmovna projednávala tyto zákony a ve druhém čtení bylo 6 pozměňovacích návrhů, avšak žádný z nich nebyl přijat. Závěrem vás seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který zasedal 16. června 2015: Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Palána, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou.

205

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Je pozdní čas, nicméně mám dojem, že novela, která je nám předkládána, si zaslouží určitě větší pozornost, než jak zde byla krátce navozena panem ministrem a panem zpravodajem. Byl jsem jedním z 18 senátorů, kteří jsme poslali ústavní stížnost Ústavnímu soudu, a nálezem Ústavního soudu nám bylo dáno v jedné části za pravdu. Vím, že vstupuji na hodně tenký led, protože bych se mohl stát lehkým terčem pro ty, kteří by mě mohli nařknout z toho, že pomáhám podvodníkům. Tak, jak víme, kdo vlastní dneska média, může se to stát velice lehce, když někdo vysloví svůj názor. Doufám, že tomu tak nebude. Ústavní stížnost proti nesmyslné 20miliónové kauci - její výše byla v podstatě nálezem Ústavního soudu dána tak, že bylo zapotřebí změnit; novelizovat tento zákon. Přitom na to bylo hodně času. Dělat to na poslední chvíli – víme, že kvůli panu ministrovi Babišovi jsme museli dělat velké čáry s naším programem. A vlastně jsme to museli projednávat právě dneska, protože rozhodné datum je 1. 7. tohoto roku. Pokud bychom novelu nepřijali nebo bychom ji sem vůbec – do Senátu – nedostali, tak číslovka 20 miliónů, tzn. kauce ze zákona díky nálezu Ústavního soudu úplně vypadává. Jenom chci předestřít, že v rámci tisku 82 se chci samozřejmě věnovat pouze té záležitosti zákona novelizovaného – "311" – o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot. Dovolil bych si vám krátce přečíst nález Ústavního soudu. Protože nebývá tak často, že dáváme ústavní stížnosti – a že nám dokonce někdy bývá i vyhověno... Nález, v příslušné části, tam je řečeno: Část tedy zní, a to v bodu A – složením částky ve výši 20 mil. Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora pohonných hmot, nebo B – bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad k zajištění nedoplatku v celkové výši do 20 mil. Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní správy ČR nebo u jiných správců daně k 90 dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot. (To je citace z novelizace zákona.) Nález říká – a ustanovení § 6i odst. 2 tohoto zákona se ruší uplynutím dne 30. června 2015. To je kauce, která by nám vypadla ze zákona ve výši 20 mil. K meritorním přezkumům návrhů chci uvést následující. Ústavní soud zvážil argumentaci navrhovatele a dospěl k závěru, že návrh je zčásti důvodný. A to, že nesměřuje proti zrušení institutu kauce, ale brojí proti jednotné výši kauce pro všechny distributory pohonných hmot, a to pro rozpor s ustanovením čl. 26 Listiny. A dále proti právní úpravě použití kauce v případě, že dojde k pravomocnému zrušení nebo zániku distributora pohonných hmot. To je část, kterou dostáváme, nás – 18 senátorů – za pravdu.

206

Z tohoto důvodu však nejsem osobně s předloženou verzí, kterou dostáváme od MF a následně od Poslanecké sněmovny ohledně novelizace tohoto zákona, vůbec spokojen. Protože nenaplňuje řešení nálezu Ústavního soudu. V této souvislosti bych rád zmínil část věty, jak je uvedena na webu Ústavního soudu. Zde je napsáno: Jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti. Důležité slovo. Princip přiměřenosti. Který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, který představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize z veřejných statků, tzn. veřejného zájmu. Podstatná je však v této souvislosti maxima, podle kterého základní právo či svobodu lze omezit pouze v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmů při pečlivém šetření a podstaty omezovaného základního práva. To je z Ústavního soudu, z jeho nálezu z 12. března 2008. Způsob stanovení jednotné kauce nelze považovat za jediný možný, ba především ve vztahu ke všem distributorům pohonných hmot, nejšetrnější. Kromě tohoto způsobu by totiž jinak přicházela v úvahu zejména varianta zákonné úpravy podmínek stanovení výše kauce, která by byla zákonodárcem rozumně odstupňována. K tomu se ještě dostaneme. Není přitom vyloučena ani varianta, že by kauce byla stanovena pouze pro distributory, kteří na trh pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu. I proto, že napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší distributory pohonných hmot spočívající již např. v samotné obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, je vedle uvedených alternativ zjevně nejméně šetrnou ve vztahu k právu garantovanému čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Zákon stanovuje, kromě dalších podmínek, že na nižší kauci si sáhne firma, která buďto po 3 předchozí roky prodává minimálně 300 tis. litrů čtvrtletně, tzn. pro firmy, které musely kvůli kaucím odejít, je tam výjimka po dobu platnosti kaucí. Anebo neprodává více než 3 mil. litrů kvartálně. Z toho plyne skutečnost, že nárok na podání žádosti o nižší kauci bude mít velmi omezená skupina firem. Odborník na danou problematiku mi sdělil, že chtěl z generálního finančního ředitelství – tady bych byl rád, kdyby pan ministr dobře poslouchal a ověřil si, co tady říkám – získat přehled o rozdělení trhu, kdy většina distributorů plní na základě nařízení místně příslušných finančních úřadů tzv. záznamní povinnost. Tedy předává finančákům měsíčně údaje o svých prodejích. Chtěl tedy pouze souhrnná čísla, aby věděl, kolik firem je pod hranicí pro přiznání kauce a kolik nad. Tím pádem, kolik firem si na sníženou kauci sáhne. Bylo mu zodpovězeno, že takovými daty finanční správa nedisponuje a že by bylo příliš náročné je zpracovávat. Chtěl bych jenom upozornit, že ve skutečnosti se jedná o analýzu dat cca kolem 150 firem. O čem to vlastně vypovídá? Že byl navržen jakýsi interval při přiznání nižších kaucí, přičemž ten, kdo ho stanovil, tak ani netuší, jaké části trhu se to bude týkat. Myslím, že to je velmi důležité sdělení. Svědčí to něco o práci těch, kteří by v podstatě měli naše zákony hlídat, dodržovat, měli by se jimi zabývat a měli by je také analyzovat. Firmy, které neprodávají více než 300 tis. litrů kvartálně, nemají nárok požádat o sníženou kauci. Musí skládat 20 mil. Přitom jejich daňová povinnost je

207

1,5 mil. za čtvrtletí, což je přesně 300 tis. litrů krát pět korun. Firmy jsou přitom měsíčními plátci DPH. Co to znamená? Že kauce kryje násobně vyšší riziko než které z existence takových firem plyne. Distributory PHM bylo navrhováno řešení posunutí spodní hranice na 150 tis. litrů čtvrtletně, což je hranice, která by zajišťovala, že by se firma automaticky, díky obratu, stala měsíčním plátcem DPH. To by bylo zase užitečné, protože vůči státu by byla povinnost měsíční, nikoliv kvartální. Bylo by to více pod kontrolou, což, bohužel, neprošlo. Pokud bychom se podívali na horní hranici – tj. 3 mil. litrů kvartálně – pak zase platí, že bude-li distributor dodržovat pravidla hry a neprodá více než 3 mil. kvartálně, tak mu vznikne povinnost na DPH celkem 15 mil. Kč. Ale za kvartál přitom DPH, které bude odvádět měsíčně, bude činit v případě lineárního plnění 5 mil. za měsíc. Ale složit musí kauci ve výši 20 mil. Je důležité upozornit na skutečnost, že částka 5 Kč za litr DPH platí pouze pro dovozce, nikoliv pro osoby, které jsou prvními vlastníky zboží na území v ČR. Všichni ostatní distributoři např. většina, která kupuje zboží někde v tuzemských skladech a dodává je na "čerpačky", odvádí na DPH v řádu haléřů až desetihaléřů z prodaného litru, tedy pouhý zlomek výše 20miliónové kauce. Když bychom to vzali ještě z jiného úhlu pohledu, z toho, co Ústavní soud nazývá "rozumným odstupňováním", kauci 20 mil. musí skládat ten, kdo prodá za čtvrtletí více než 3 mil. litrů a všichni ti, kteří jsou ještě větší. Tedy i ten, kdo prodá 200 mil., což je zhruba úroveň největších firem, které známe na trhu. V čem je rozumné odstupňování, když stejné kauce skládají firmy, kdy největší je obratově 60krát větší než nejmenší. A to už se nechci ani zmiňovat o těch, které prodají pod 300 tis. litrů měsíčně – a platí také 20 miliónů. Menší distributoři se snaží, zřejmě bez úspěchu, vysvětit zástupcům ministerstva následující. Pokud jste velká firma, dostanete bez problémů garanci 20 mil. – to byla věc, na kterou jsme upozorňovali při projednávání novelizace tohoto zákona v předešlém období. Takže dostanete úrok jako velká firma zhruba kolem půl procenta. Pokud budete malá firma, požadují banky garanci 100 %. U těchto trošku větších i zajištění. A ještě samozřejmě úrok, který je stanoven, je o hodně větší, než oněch půl procenta. Nejhorší nabídka, která byla takto učiněna, činila 5 %, což už je lichvářství, dle mého. Pokud si dáme tyto informace dohromady, pak pro nejmenšího distributora představuje kauce – dle předložené novelizace zákona – až 600krát vyšší zátěž než pro největšího distributora. V tom jistě nelze shledávat naplnění nálezu Ústavního soudu. S tím se ani ministerstvo ani Poslanecká sněmovna nevyrovnaly. Mám dojem – tak jak dneska máme předložený návrh novelizace tohoto zákona – tak to opět nebude naplněno, jak uvedl v nálezu Ústavní soud. Ptám se. Pane ministře – co s tím? Chtělo by se říci – makáme, nějak to uděláme... Jak se tedy vypořádáme s nálezem Ústavního soudu? Protože tato novela není vůbec zpracována v jeho duchu. Domníval jsem se, že právě MF bude tím, kdo bude poslouchat nálezy Ústavního soudu a bude se jimi řídit. A že takto bude doporučovat i dál – Parlamentu ČR. Proč vlastně na novelizaci tohoto zákona tak, pane ministře, pospícháte? Sám si odpovím, už jsem to tady uváděl. Protože když se změna výše kauce nestihne do 1. 7., což je termín daný Ústavním soudem, tak by kauce 20 mil. za zákona zmizela... Ale podle mne by takový problém nenastal. Celníci dnes umí velmi dobře se zákonem obstruovat. Pokud by chtěl někdo využít situace a získat povolení k distribuci, tak celníci to umějí díky lhůtám a požadavkům zdržovat i několik 208

měsíců. V tom jsou odborníci a velmi dobře cvičenými zaměstnanci MF. Navíc, pokud by zákon neříkal, jak velká má být kauce, pak je otázka, jestli to automaticky neznamená nulu. Asi by se prostě vůbec nic nestalo. Jen by se musel někdo konečně pořádně zabývat stanovením výše kauce. Omlouvám se, že jsem v této "pozdní době" moje vystoupení trošku protáhl. Ale – podle mého – nelze nález Ústavního soudu jen smazat novelou, která v podstatě nic neřeší. Hlavně neřeší rozdílnost a přiměřenost, kterou by měl nejen tento zákon, ale i ostatní zákony námi schvalované vyjadřovat a vysílat mezi občany této republiky. Nemám žádný pozměňovací návrh, protože by nebyl úplně jednoduchý. Stojím proti armádě lidí-odborníků z MF. Nicméně, chci požádat – nevím, jestli by se našlo dalších 17 senátorů, kteří by dali další ústavní stížnost. Ale já bych chtěl požádat, aby v rámci dobrých mravů připravilo MF novelizaci tohoto zákona. Samo od sebe. A přiměřenost, kterou požaduje nález Ústvního soudu, do ní zapracovalo. To by bylo podle mě "košer". Já pro tento návrh zákona nemůžu hlasovat. Nebudu ani proti němu. Jelikož nectíme nálezy Ústavního soudu, nectíme je my úplně na té nejvyšší úrovni, jak je mají poté ctít naši občané. Toto je jeden z těch zákonů, které ukazují na zvůli státu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, vím, že tato konkrétní novela zákona o spotřebních daních se týká tabáku a problematiky kaucí distributorů pohonných hmot. Nicméně, rozhodla jsem se předložit pozměňovací návrh, který je totožný s tím, který předložil při projednávání tohoto tisku v PS pan poslanec Rais za hnutí ANO. Máte to všichni u sebe na stole, to vám tady teď číst nebudu. Bohužel, on při tom podání nebyl úspěšný. Pozměňovací návrh neprošel. Nevím, jestli si vybavujete, i v médiích probíhala kolem tohoto návrhu velká diskuse. Snažila bych se spíš soustředit na některé argumenty, které asi nejsou tak chronicky známé. Chtěla bych říct, že tento pozměňovací návrh uvádí především návrh zákona o spotřebních daních do souladu s evropskými předpisy, což je zase nutné za situace, kdy stále ještě není schválen návrh nového systému podpory biopaliv – známý v Poslanecké sněmovně jako číslo 418. Neznám přesně genezi nyní. Vím, že včera byl projednávání přerušeno. Jde především o to, že stávající úprava nemotivuje producenty k vývoji biopaliv i další – druhé a třetí generace. Jak jsem se dočetla v materiálech EU, biopalivo z řepky produkuje větší množství emisí skleníkových plynu než fosilní paliva. Proto se dá předpokládat, že budoucí vývoj skutečně půjde jiným směrem. Proto bychom se na to měli včas připravit. Také si myslím – teď z hlediska ochrany zemědělské půdy, že tento pozměňovací návrh je velice potřebný i z hlediska právě ochrany. A to proto, že stávající stav fakticky zvyšuje v důsledku produkce řepky olejné na území ČR k technickým účelům. Tímto zvýhodňuje především pěstitele řepky. Zároveň ale konzervuje nevyhovující strukturu plodin, která je pěstována dnes na orné půdě v ČR. Pěstuje se zkrátka velice málo druhů plodin.

209

To vše přispívá k růstu rizika eroze, generuje rizika povodní, sucha. Neustále to tady řešíme. Máme tady pořádat nějaké semináře. Tohle si zrovna myslím, že je jeden z problémů. Nemyslím, že je to řepka jako taková, ale u nás se pěstuje velmi málo druhů plodin. Dokonce i v připomínkovém řízení ministerstvo zemědělství zmiňuje škodlivost pěstování řepky pro naši krajinu. Tato námitka – asi jste ji také v médiích zaregistrovali – měla nejdříve velmi důležitou vážnost, pak to bylo zmírněné, že není tak důležitá, nicméně stažena rozhodně nebyla. Z hlediska čistě "selského rozumu" jsem prostě přesvědčená, že na zemědělské půdě se má pěstovat "jídlo". Pro zajímavost bych vám tady jenom uvedla pár čísel. Dle Eurostatu pěstuje ČR řepku olejnou na 70 % orné půdy. Druhé místo zaujímá Estonsko s 13 %. pak Německo s 12 % – pak jdou čísla výrazně dolů. Myslím, že jednoznačně vedeme a že trend skutečně není dobrý. Snažila jsem se soustředit na jiné argumenty, než které padaly v Poslanecké sněmovně případně v médiích. Nicméně, samozřejmě se dá i argumentovat střetem zájmu předkladatele a hlavně nepřehledným a podivným způsobem projednávání v PS, kde byl tento pozměňovací návrh podáván. Moc vás poprosím, v případě, že toto projednávání bude propuštěno do podrobné diskuse, tak avizuji, že podám tento pozměňovací návrh, který máte všichni na stole a který považuji za velice důležitý. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozprav hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pokusím se být velmi stručný. Ale považoval bych za velmi neslušné, pokud bych panu ministrovi neodpověděl na dotaz, který mně položil až ve svém závěrečném slovu k minulému jednání – o zákonu o II. důchodovém políři. Pan ministr se ptal, jak je možné, když vlastně všechno, co vydělá, rozdá. Že zvyšuje rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem. Já to tady vysvětlím, třeba nám to pak bude jasnější. Když si představíme 11člennou skupinu lidí, ve které deset z nich bere ročně 300 tisíc a jeden 19 miliónů, tak dohromady vydělají deset krát 300 tisíc – to jsou 3 milióny plus těch 19 miliónů, tj. 22 miliónů. V tom případě je průměrná mzda na jednoho – průměrná mzda 2 milióny; tj. 22 děleno 11. Mediánu této skupiny je jenom 300 tisíc, protože jich 5 má…. (Předsedající: Pane senátore, omlouvám se…) Ono to ale patří k obecné. (Předsedající opakovaně: Zneužíváte rozpravu…) Myslím, že je teď jasné – rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem… (Předsedající znovu opakuje: Zneužíváte rozpravu. Hovoříte k jinému bodu, než který teď projednáváme!) Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Omlouvám se, ale myslím, že to bylo evidentní zneužití vystoupení v rámci jiného bodu. Chápu, že jsou tady určité systémy projednávání a že nemáme možnost na všechno reagovat. Ale požádal bych vás, abyste dodržovali jednací řád. Paní senátorka chtěla jenom upravit fakticky jedno číslo, které uvedla.

210

Senátorka Veronika Vrecionová: Omlouvám se, já jsem se přeřekla, jenom technická. Nepěstuje se u nás na 70 % orné půdy řepka olejná, ale jen pouze na 17 %. Omlouvám se. Ale stejně je to velké číslo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor a zpravodaj Pavel Štohl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Štohl: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jenom stručně bych chtěl reagovat na tyto dva příspěvky. Pan senátor Horník se tady vlastně zmínil o tom, že opravdu Ústavní soud nenapadl institut kaucí, ale v podstatě tu jednotnou výši, takže jste tady podrobně rozebral, že dle vašeho názoru není to, když vlastně uděláme 20 mil., která byla doposud jednotná, a druhá bude 10 mil., že to není rozumné odstupňování. To jenom spíš komentář, že tomu rozumím, jak jste teď zpochybnil dva typy kaucí. Je to asi relativní. Já jsem si nedával žádná čísla, kolika procent se to týká, bylo to určitě zajímavé, co jste říkal. Druhá věc, co říkala paní senátorka ohledně pozměňovacích návrhů, které zazněly v PS. Já jsem si také přečetl, že pan poslanec Rais tam dával pozměňovací návrh, který v podstatě spočíval v tom, že by měla tato novela zahrnovat ukončení daňového zvýhodnění biopaliv. Nebylo to přijato. Bude se to právě řešit v jiném zákonu, který předkládá ministerstvo zemědělství. Pravděpodobně se k tomu dostaneme v průběhu následujících měsíců. Ano, tento zákon, který dneska projednáváme, neobsahuje ukončení daňového zvýhodnění biopaliv. Mělo by to ale být v dalším zákonu, který připravuje ministerstvo zemědělství. Jenom takovýto stručný komentář. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy, s přednostním právem, hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Ještě jednou. Chtěl jsem upozornit právě kolegyni Vrecionovou, že čísla, která používala, nebyla správná. Víte, když už mám slovo, když letíte nad Českou republikou a je jasno; a opouštíte ji, když kvetla řepka, tak se podívejte, jak je Česká republika doslova a do písmene žlutá. Poznáte úplně krásně, kde je hranice našeho státu, třeba se sousedním Německem (až poletíte na Itálii nebo tak podobně). Chtěl bych říct, že vždycky všeho moc škodí. To byl zrovna tento případ s řepkou. My si úplně se vším zničíme naši půdu, za kterou horuje tady kolega Hajda a všichni. Já si jí vážím taky. Řepky je nakonec tolik, že půda se ne roky, ale desítky let, nevzpamatuje. Agronomické postupy, které byly za socialismu zavedeny; mimo hnojení NPK a dalších zvěrstev, tak nebyly zase tak náhodné. Fungovaly na principu obyčejného sedláka, rolníka, který věděl v JZD nebo ve státním statku, jak by to mělo být. Chci upozornit, že možná z toho má někdo nějakou výhodu – z pěstování řepky, když se to přimíchává do benzínu a dalších případných produktů. Ale já vám říkám, že v této republice jsou sta tisíce alergiků, kteří z toho nadšení nejsou. Jsem jeden z nich. Mám těžkou alergii pylovou, která se mně dostala až do potravinové alergie, takže už si nedám jablko a podobné ovoce. Mohu poděkovat těm, kteří tehdy rozhodli o přimíchávání. Už se toho asi nikdy nedožiji toho, že by se mi to možná mohlo ještě trochu napravit.

211

Samozřejmě podpořím, co tady Veronika Vrecionová předložila. Budu to podporovat i do budoucna. Protože všeho moc škodí. Když to slouží, tak jenom některým osobám. Mám dojem, že to není zrovna to nejlepší. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Jenom chci upozornit, že o návrhu budeme jednat v případě, pokud by neprošel návrh na schválení. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně a kolegové, velice těžko se mi poslouchalo, co tady říkali kolegové, ač si jich jinak vážím, z pravice. Pan senátor Horník použil výraz "zvůle státu". Nevím, jakou část podnikatelů on zastává. Ne mě se obracejí podnikatelé, které znám, kteří jsou poctiví a kteří říkají – naopak, úloha státu je malá, stát neplní svou úlohu především ve výběru daní. Jsou zde dva světy. Jeden podniká nepoctivě a druhý podniká poctivě. Chtěl bych říci, pokud se týká prvního bodu – paliv. Určitě jste nenapsali Ústavnímu soudu, že kauce musely být proto tak vysoké, které navrhli celníci, že byl daňový únik až 8 mld. Kč, s kterými si celníci nevěděli rady. A proč si s tím nevěděli rady? Poněvadž řada společností, o kterých vy říkáte, že si dneska kvůli kaucím nesáhnou na podnikání, ráno vznikly, získaly peníze, převedly je dál – a večer zanikly. A byly naprosto nekontrolovatelné, bez jakýchkoliv důsledků. Jenom bych zdůraznil, že obdobná situace byla ve tvrdém alkoholu, Tam tam se zaplatilo životy – 50 mrtvých. Pokud se týká tady této záležitosti, dneska se v potravinách svádí tvrdý boj. Na mě se obracejí podnikatelé. Pokud teď byla beseda s premiérem, tak říkají jednu věc. Chceme registrační pokladny. Chceme elektronickou evidenci tržeb. To je jediný způsob, jak můžeme konkurovat těm, kteří podnikají na trhu nepoctivě. To je, pokud se týká tady tohoto. Jednu obecnou věc k těmto distributorům. Proč v okolních státech stačí 3 až 4 distributoři, a my musíme mít nějaké tři stovky apod. nekontrolovatelných? Můj názor je, úplně ideální by bylo, kdyby to měl v rukách pouze stát – a byl by konec problémů s jakýmikoliv daňovými úniky. Co říkala paní senátorka Vrecionová a také pan senátor Horník – k nářkům nad řepkou. Musím říci, že nejtrapněji se v tomto skutečně cítí zemědělci. Co dělali v 7 roků pravicoví ministři, kteří dopustili tím, že tomu nerozuměli, ztrátu soběstačnosti potravin v tomto státě. Podívejte, kde jsme dneska. Ani ne na 50 % vepřového. Kde jsme v mléku, kde jsme v drůbeži. Byli jsme přinuceni, víceméně, tady k těmto osobním postupům, abychom zemědělskou půdu využili. Poprvé v letošním roce se této vládě a ministru Jurečkovi podařilo zastavit, za cenu mimořádných opatření, třeba propad ve výrobě vepřového masa. Pokud jsme na toto upozorňovali, vaši ministři na tyto záležitosti nereagovali. Řepka. Na rozdíl od vás, kteří možná rozumíte agronomii, na rozdíl ode mne, tak je mimořádně zlepšující plodina v osevním postupu. V podmínkách Jižní Moravy dává – po řepce – pšenice pravidelně o deset metráků větší výnos než na ostatních. Děkuji za pozornost.

212

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji za slovo, pane senátore. O slovo se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Jenom krátkou poznámku. Slyšel jsem tady kauzu – řepka - a jak na řepce někdo vydělá. Já určitě nejsem zastánce – tady pana Babiše – to může potvrdit. Ale musím říct jednu věc, že je to nechutné, co se děje okolo řepky. Víte, bylo by dobře, kolegové, kteří tady kritizují pořád, že se tu pěstuje hodně řepky. Měli by navrhnout a zejména zajistit, aby zemědělcům úrodu, kterou by oni vypěstovali v jiných plodinách, prodali. Protože když tam nebude řepka, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak tam bude bolševník. Znám pole v mých rodných oblastech, kde je tráva, kterou už žádný dobytek nespásá, už ji skoro ani nikdo neseče. Dotace na údržbu krajiny také není možné neustále zvyšovat. Je potřeba říci, co se tam má tedy pěstovat. Zemědělci by rádi pěstovali náročnější plodiny s vyšší přidanou hodnotou. Dokonce v tom řetězci živočišné výroby, ale musí to někdo umět prodat. Vy na jedné straně – prostřednictvím řídícího – jste zastánce liberálního prostředí. Ale na druhé straně tady vlastně chcete regulaci! Tak – jak si regulaci představujete, aby se to udělalo? Aby byly osevní plány? Že by to dělala nějaká zemědělská okresní, krajská anebo celostátní správa? Prostě zemědělci se chovají jako každý jiný v podnikatelském sektoru, že vyrábí to, co jsou schopní prodat. Řeči, které se tady vedou, podle mého nejsou moudré, nesvědčí dobře o vnímání Senátu na venkově. Zemědělci zkrátka pěstují, co jsou schopní prodat, co jim někteří podnikatelé prodají. Jsou rádi, že jim to prodají. Nebudou mít řepku – budou mít ještě větší dluhy… Dneska na mléku ztrácí po poklesu ceny z 9,50 na 7,50; ztrácí korunu na 1 litr. Za chvilku začnou porážet krávy, jestli to takto bude pokračovat… Budem hrdinové. Všichni říkáme – s Ruskem si to musíme vyřídit, nojo, ale dodávky mléka do Ruska prostě nejsou – a hned to je vidět! Tak pomozte nějak jinam zemědělcům, když máte tady tyto "moudré rady". Musíme se zemědělců taky zastat, protože když krajina nebude udržovaná kulturně, tak tam prostě bude "bordel". Zadarmo to zemědělci dělat nebudou. Teď jsou pár let v zisku, zaplaťpánbůh, ale dostaneme se do stavu, kdy budou zase ztrátoví, jako byli před 10 – 15 lety. Když říkáte to "B", tak řekněte nejdřív to "A", co jiného tam pěstovat a jakým způsobem docílit, aby zemědělci nebyli ztrátoví. To jsem k tomu chtěl říct, protože mi přijde, že to není seriózní diskuse. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo. Jinak upozorňuji, že můžeme jednat ještě nějakou delší dobu – máme povoleno po 19. hodině jednat i hlasovat… Máme času dost… Senátor Petr Bratský: Nejsem příznivec zbytečných "nastavovaných" časů. Pokusím se ke všemu možná ještě nějakou seriózní diskusi. Už na výboru jsem upozorňoval, že není zrovna výhodné, vhodné nebo bezvadné, když směšujeme dvě věci, kdyby byly dva tisky – jeden o tabáku a jeden o pohonných hmotách – tak bych to viděl raději, byla by možná i rychlejší debata, vyjádřili bychom se k jednotlivým věcem. Když je to takto smícháno, připadá mi to, že ještě žádného ministr financí doteď nenapadlo, když jsme u spotřební daně, jednotnou debatu o alkoholu, že bychom třeba probrali zvýšení ceny DPH na pivo, víno a např. tvrdý alkohol; v průměru za alkohol, který je

213

nebezpečný. Když už se tady říkalo, že mladí lidé přicházejí o sluch, tak třeba i alkohol je závažná věc. Máme v republice úplně rozdílné ceny… No, to je jedno. Prostě smíchání takových dvou věcí do jedné mi nepřipadalo úplně vhodné. Upozornil jsem na to. Co se týče třeba distributorů pohonných hmot, tak záměr byl jasný. Desítky, spíše stovky – bylo asi 650 malých distributorů celkově, teď jsme se dostali možná na 30, asi tak zhruba. Abychom říkali přesná čísla, to není podstatné. Když je jich zase méně, tak je možná taková kartelová dohoda. My se všichni divíme, že naši řidiči potom mají pomalu nejdražší benzín a naftu v Evropě, ale ceny nafty šly dolů; byly 30 dolarů za barel. Zatímco v jiných státech to postupně klesalo rychleji, tak jsme se toho vždycky za 14 dní, za 3 neděle toho dočkali a vždycky to v ČR vycházelo o nějakých 50 haléřů nejdráž. To je první věc. Čím méně budeme mít distributorů, nejlépe jako Chávez to udělal ve Venezuele, všem to všechno vzít, nedělat žádné podnikání, pěkně to vzít pod stát a tam to nařídit jednotně – to by byl asi takový recept… Co se týká tabáku, tak bych chtěl pana ministra upozornit, že ceny tabáku na východ od nás jsou tak nepoměrně levné cigarety, a zase na západ od nás jsme to pořád ještě nedohnali… Ještě pořád někde ve Francii a Německu jsou Marlbora trošku dražší… Když zvedneme v ČR nějaké daně spotřební, tak enormní měrou sem jdou pašované cigarety. To je strašná práce pro celníky a policii. Je to správné opatření. Na technický tabák jsem už upozornil před pěti lety – jako poslanec – tehdy se to některým ministrům financí moc nelíbilo, kór když jeden z nich v tom možná podnikal. To je jasné, já to chápu. Ale je to jasné, že se tady lepí jedna díra, která byla, dělaly se tam nepříjemné věci. My s nimi, většina, asi souhlasíme. Ale lze očekávat, že opět nastane nárůst černého pašování. A na našem trhu je toho strašně moc. Přál bych si, abychom se nejenom starali o daně, ale abychom se starali i o to, aby se tady neprodávaly výrobky, které se tady prodávat nemají. Ničí zdraví. Je to nekvalitní. Je to levnější. Všichni víme, kde se to prodává… Takže to je možná další cesta, když sebereme možnosti prodávat cigarety, tak buď naši občané začnou jezdit ven, a jezdit si kupovat ty levnější někam, Tím možná podpoří nějaký turistický ruch, co já vím... Nebo nastavíme poměry na to, abyste skutečně, pane ministře, pak vybral víc daně z tabáku – a my bychom si to ostatně asi přáli. Ale moc bych propříště prosil, jestli by to šlo, vím, že je to v Poslanecké sněmovně složité, máte tam zákonů strašně moc, ale tyhle dvě věci motat dohromady pořád do jednoho tisku, i když chápu, že za tím je nějaké sjednocování naší legislativy, to už jsem si vyslechl na výboru… Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ještě se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Veronika Vrecionová: Děkuji, ještě jednou. Musím teď jenom reagovat na pana předsedu Štěcha, asi musím prostřednictvím pana místopředsedy… Chtěla bych jenom říct, že problémy v zemědělství – to je trošku něco jiného. Já vás asi překvapím. Jsem sice člen ODS, a měly by mi dotace jako takové vadit. Jsem přesvědčena o tom, že plno věcí řeší, ale také před nás staví

214

řadu problémů. Nicméně, v rámci společné zemědělské politiky není možné naše zemědělce připravit o dotace, protože by byli samozřejmě naprosto nekonkurenceschopní; a to si ani nemyslím. A tam je to řešení v rámci společné zemědělské politiky. Ale podpora biopaliv první generace, což je především řepka olejná, to mělo řešit úplně jiný problém. Ne problém zemědělců, ale mělo to řešit problém s emisemi skleníkových plynů. Ukázalo se, že je to slepá cesta, že tudy cest nevede. Jestliže budeme nadále toto podporovat, tak nebudeme vytvářet tlak na to, aby se začala produkovat biopaliva druhé a třetí generace. Myslím, že to směřujeme dva problémy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Protože se ze sálu ozývá, jestli to co společného s tím bodem… Má. Paní senátorka přednesla, že by v případě podrobné rozpravy předložila pozměňovací návrh. Souvisí to s projednávaným zákonem. To s tím skutečně souvisí. Do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Pokusím se být krátký. (Vím, že už lezu všem na nervy… Sorry.) I náš pan předseda mě na to upozornil při Organizačním výboru. My jsme tady proto, abychom pracovali. A nehleděli na čas! Já to teď konám. Vaším prostřednictvím – k Honzovi Hajdovi – mluvil o částce 6 – 8 miliard, které se ušetří. Ale asi si nevzpomínáte na rozpravu. Když jsme požádali Generální ředitelství cel, aby nám doložili toto číslo, oni ho neměli. Oni ho pouze odvodili. Jestli to bylo 2, 6 anebo 8 miliard, je úplně jedno. To ještě upozorňuji na to, že tato vláda za to nemůže. Dokonce pan ministr tam ještě nebyl v té době, to byla ještě vláda pravicová. To teď nemá nic společného s politikou. To číslo 6 – 8 miliard, prosím, nepoužívejte! Protože nikdy ho GŘC nedoložilo. A podle mého – ani není schopno doložit. I z toho, co jsem tady dneska říkal. Ještě k pohonným hmotám jako takovým… Jo, a ještě se musím ohradit – prostřednictvím pana předsedajícího – víte, nejsem a nedělám žádné lobby. Ani mě tady o toto nikdo nepožádal. Je pravda, že mluvím s distributory pohonných hmot. Ale s těmi malými. Ne s těmi velkými, protože těm je to úplně "šumafuk". Co tady říkal kolega Bratský, Víte, ten trh funguje trošku jinak. Trh ovládají skutečně jenom ti velcí hráči. Ti, kteří mají nejblíže do společností, do rafinérie, odkud to vozí. Umějí se domluvit. Rakušáci na jihu, OMV má svou rafinérii, Shell ji má na severu v Německu. Paradoxně to funguje tak, že se domluví, a vy nedostanete pohonné hmoty od Shellu, protože by se to vozilo přes celou republiku, někam dolů na Dolní Dvořiště. Ale dostanete to od OMV, protože se umí domluvit. Tito distributoři, to jsou ti velcí, kolem těch 200 mil. litrů, tak tito distributoři to potom přeprodávají těm menším. To znamená, třeba my máme vlastní benzínovou pumpu, jako město, jsem zvědav, kdy nám ji někdo "znárodní", protože to teď byl návrh, doufám, že žádný Chávez nepřijde do ČR. My přesně víme, v jaké kategorii se zařazujeme jako pumpa. Protože čím větší odběr, tím jste kvalitnější samozřejmě i pro toho velkého. Ale nejsme v té kategorii A, jsme někde dole. Samozřejmě ty marže – jsme dneska rádi, když se pohybujeme na marži na litru 1,60 – 1,65 Kč. Ale ve skutečnosti, když se podíváte, za kolik vám to prodá společnost, která to nechá přivézt, třeba z toho Schwartau, k nám na pumpu, tak tam mají "velký vývar", který je doopravdy 4,50 – 6,50. Mylně se novináři pořád zmiňují o tom, že za to můžou pumpaři. Ano, to jsou možná pumpaři, kteří jsou napojení na velké firmy, protože to běží

215

pod značkou těch firem, je to v jejich vlastnictví. Oni mají taky jenom 1,65. Hlavní byznys se ale dělá na obchodování mezi rafinérií, a když se to přiveze na pumpu. Tam je největší rozdíl. Tam hledejme viníky. A to jsou přesně ti velcí, o kterých mluvil kolega Bratský, že by bylo nejlepší, aby byli jenom ti velcí. Ne, právě ti velcí nás dotlačí ve finále k tomu, že nebudeme zlevňovat, jakou máme představu. Prosím, je to mylná záležitost, kterou pořád publikují novináři kolem dokola, že se to mohou pumpaři. Poslední pumpař, který je na pumpě, nechci říct, že je chudák, ale není to on. Tahle mýlka musí už konečně vymizet, protože to není pravda. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Páni senátoři, paní senátorky, pane ministře, pane předsedající, je škoda, že tento návrh zákona projednáváme až teď. Ale to neznamená, protože je taková pozdní doba, že si nezaslouží naši pozornost. Určitě ano. Protože má stejný význam jako všechny ostatní zákony, které jsme dneska projednávali. Jedinou věc, kterou mám. Byla jsem rozhodnuta, že budu hlasovat pro návrh zákona. Ale vystoupení pana senátora Horníka, který teď srovnal rozhodnutí Ústavního soudu, mě opravdu dostalo do obrovských pochyb… Musím říct, že to, co jsem slyšela z usnesení Ústavního soudu, jistě není tím, že rozdělím daně, jestli jsem tomu správně rozuměla, na 20 mil. anebo 10 mil. To přece vůbec není to, co říká Ústavní soud. Tohle těleso – Senát – byl vždycky tím, kdo respektoval Ústavní soud, kdo mu byl velmi velmi blízko! Teď jsem skutečně na pochybách. Nevím, jak tedy – doufám, že to pan ministr nějak vysvětlí – ale pokud to nevysvětlí, tak osobně budu hlasovat proti návrhu, pokud nerespektuje rozhodnutí Ústavního soudu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, do rozpravy se už nikdo nehlásí. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit… Jestli má tu správnou složku… (Pobavení a smích v sále.) Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Složku mám správnou, už ji nosím od včerejšího rána… Jsem překvapen tou debatou. Samozřejmě opatření je proti firmám, které nás podvádějí na daních. Protože v pohonných hmotách jsou největší podvody. Proto jsme zavedli kauce. Návrh kauce byl samozřejmě vysoký. Analyzovali jsme to na trhu. Škoda, že se pan senátor Horník na mě neobrátil. Já mu rád zorganizuji schůzku i s šéfem Celní správy a zúčastním se, abych vysvětlil, že jsme to skutečně analyzovali. A je to v souladu s usnesením Ústavního soudu. Pokud to nebude platné, tak akorát uvolníte prostor pro podvodníky. Biopaliva si, prosím vás, vymyslela Evropská unie. Řepka se tady pěstovala vždycky, a pěstuje se stejně. Akorát předtím se vyvážela. Já za řepku nemůžu. Pokud to někomu vadí, tak je potřeba zemědělcům zakázat pěstovat řepku. Dotace je na hektar, ne na řepku. Ani na biopaliva ani na řepku není dotace! Je na hektar. Pokud budou zemědělci pěstovat jenom obilí, tak obilí bude stát, nevím, co s ním budou dělat. A nebude tady řepka. Řepka je plodina na jídlo. Dělá se z toho řepkový jedlý olej, který je podle výzkumů zdravější než olivový olej. Taky doporučuji se na to podívat. Byli jsme průkopníci biopaliv v Evropě. Byli jsme první. A víte, kdo to udělal? Ministr Lux to

216

udělal s panem Klausem – v roce 1994. Byli jsme první v Evropě. Potom EU přišla, Goldman Sachs říká – bude stát 200 dolarů – a potom udělali povinnost biopaliv. Takže biopaliva ani řepku jsem nevymyslel já. Řepka se pěstuje stejně, jen se vyvážela. No, tak jsem si dovolil tady postavit fabriku za 2 miliardy a zaměstnat stovky lidí... Tak se omlouvám. Netušil jsem... Protože biopaliva s tím nemají nic společného. K zákonu si to pan Kalousek přilepil, aby stále opakoval svoje lži! Tolik za mě. Samozřejmě jsem otevřený debatám. Prosím vás, biopaliva druhé a třetí generace neexistují. Neexistují. Jsou jen první generace. To jsou všechno jen chiméry. Pokud máte zájem, tak jsem určitě o tom připraven diskutovat na odborné bázi. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Dostáváme s k hlasování o jediném návrhu, a to je v rámci usnesení výboru – návrh na schválení. Vyčkáme, aby se mohlo dostavit co nejvíce senátorek a senátorů k hlasování… Zdá se, že jsou tady všichni, kteří hlasovat chtějí. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 19. Zahajuji hlasování… (Někdo mi "ukradl" kartu…) Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 37 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 22, proti byli 4. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi. Děkuji i panu zpravodaji. Protože to byl poslední bod našeho jednání, končím i dnešní schůzi. Přeji vám šťastnou cestu a hezký den! Na shledanou. (Jednání ukončeno v 19.52 hodin.)

217

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 10. funkční období - 9. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY