THE ELEVENTH OF JULY

„THE ELEVENTH OF JULY“

Nečekaný psychický i fyzický atak na Sicomu odhalí její nejsilnější a největší Strach. Všichni máme své démony.

SCÉNICKÉ ČTENÍ: „THE ELEVENTH OF JULY“

Vypravěč nejprve naprosto civilně představí jmenovitě všechny postavy a jejich představitele. Medailonky postav jsou vyvěšeny nebo promítány. Čtení je jednoduché, s důrazem na slovo a atmosféru, včetně hudby.

VYPRAVĚČ.

Jedenáctého července 2090. Jemně osvícené, byť čirým bílým světlem, zahrady v Blaise Hamlet nedaleko společného sídla si užívají krásného letního počasí. S tlumeným prásknutím se objeví Lucas, přičemž ve své ladné otočce vyplaší hejno havranů, kteréžto si lebedilo kdesi v korunách stromů. Oděn v padnoucí mudlovské oblečení – kalhoty a triko s dlouhými rukávy a výstřihem do V, výrazně odhalující nejen jeho hruď, ale i po velmi dlouhé době jeho medailonek. Když se unaveně usazuje na nejbližší lavičku, stále ještě nabývá svého vzhledu – účinky Mnoholičného lektvaru, jež mu byl na cestě společníkem, ustupují...

LAURIE.

(S povzdechem se uvelebí na pohodlné lavičce a prsty si promne již proměněnou tvář.) Ale vydržels to rok, Laurie. I to se počítá... (Prohodí tiše, jakoby své myšlenky potřeboval ventilovat.) ...jen kdyby ti nepřišla o tolik krásnější. Ale to jsou jen pomatené smysly, to jistě brzy odezní, neboť bude zase hůř, schyluje se ke špatným časům, přeci jen... (Huhlá si pod třídenní strniště své úvahy. Dlouho nic neříká a jen hledí skrz skromný parčík.) Uh... přesně jak říkáš, přesně jak říkáš. (Podotkne ještě tiše, prsty přejde od hrudi, s dlouho zastávkou u medailonku, k bradě a pak s přidáním druhé ruky nechá svou hlavu spadnout do rukou. Nehty zaryje do rozcuchaných vlasů.)

WYLSON.

(Přemístí se jen s velmi tlumeným prásknutím na kraj pozemků podobně jako Lucas, ale o značnou chvilku později. Na sobě má kromě černých upnutých džínů bílé tílko s rozepnutou černošedou košilí a na nohou obyčejné kecky. Přes rameno má přehozenou černou kozenou brašnu. I jí pomalu vyprchává mnoholičný lektvar, což je vidět trochu na jejích ostrých rysech ve tváři i černých konečků vlasů, které se jí pomalu zkracují a dostávají původní barvu)

LAURIE.

(Únava neúnava, jeho smysly stále ještě z cesty pracují na maximum, takže mu pohyb na pozemku sotva unikne. Jedinou reakcí je však jen to, že se pomalu napřímí.)

[1]


WYLSON.

(Vyjde skrz pozemky ke svému domku, při rozhlížení ale narazí očima na Lucase. Na chvíli možná zaváhá, ale potom se s drobným uchechtnutím jen tak pro sebe vydá přímo za ním. Nijak ale nechvátá ač očima je na něm připoutaná.)

LAURIE.

To by jeden neřekl, že se tu takhle sejdeme na rok přesně. Já přišel, tys přišla, stejné místo... (Pronese dostatečně hlasitě, poměrně příjemným tónem hlasu. Úsměv však postrádá.)

WYLSON.

(Věnuje mu podobný úsměv, když dojde až k němu a zaslechne jeho slova, to si brašnu odloží stranou a posadí se plynule vedle něj, jak kdyby měli pevně stanovený scénář a ona jím řídila.) Skoro to vypadá, jako kdyby sis to naplánoval. (Ušklíbne se vzápětí a drcne do něj jemně loktem.)

LAURIE.

Nic jiného mi nejde lépe. (Odtuší suše, ale konverzačně a vyhrne si rukávy, čímž odhalí nejen tradičně šachové figurky, ale i pečeť na předloktí. Ta dnes vypadá vskutku zahojeně – jako skoroobyčejné tetování, možná proto není schovaná pod obvazem.)

WYLSON.

Takže jsi byl ve Francii? (Zeptá se též konverzačně a spíše zvědavě, než vyčítavě, očima z jeho obličeje přitom zabrousí k jeho rukám, které si pečlivě prohlédne. Sama se dlaněmi opře o okraj lavičky, snad pro pohodlnější posed.)

LAURIE.

Bohužel. (Vydá ze sebe po chvíli a sklopí oči kamsi ke špičkám svých okopaných bot.) Po roce, poprvé. A bylo to horší, než kdybych si tu tehdejší pravidelnost udržel. (Doplní zkroušeně a pak pohled zvedne a přemístí k ní.) A ty? Poslední dobou jsem zase tak odtažitý že mám pocit, že o sobě už zase nic nevíme...

WYLSON.

Já... (Začne a očima se vrátí od pečetě k jeho očím, když se však jejich pohledy střetnou, uhne hned kamsi před sebe, ale odpověď dokončí, i přestože trochu zdráhavě.) Po delší sobě jsem se byla podívat... do Tiptree, rodné vesnici. (Vysvětlí o něco tišeji, možná podobně s mírnou provinilostí jako v případě Lucase a jeho návštěvě Francie.)

LAURIE.

(Další dlouhá odmlka, snad z pocitu její nutnosti.) Je Daniel se slečnou Brooks v pořádku? A co zbytek rodiny? (Vydechne trochu řečnicky, jakoby naznačoval, že nemusí odpovídat.)

[2]


WYLSON.

(Po jeho otázce se kupodivu tiše uchechtne a těkně zpět k Lucasovi, ač přímému kontaktu očí se vyhýbá. Dost možná ani ne tak, že by nemluvila upřímně, jako z mnoha jiných možných důvodů.) Ti dva se mají řekla bych fajn. (Přikývne na jeho první otázku s letmým pousmátím a hlavou se natočí někam před ně.) Ostatní asi též, i když mám podrobnější zprávy jen o tátovi.

LAURIE.

(Mlčky přikývne a dál v tom nepokračuje. Dokonce odvrátí i svůj pohled, neboť mu přeci jen trochu opožděně dojde, že by se ty jejich moc potkávat neměly.) Nějaké zprávy o Leně? Poslední dobou mi přijde, že se mi trochu vyhýbá. Doufám, že zase něco netají...

WYLSON.

Hodně s ní teď cvičím a snažíme se vzdělávat a najít případná... (Znovu trochu zaváhá a pohled sklopí ke svým nohám.) další řešení. (Dopoví nakonec a pohled zvedne, tentokrát s jemnou vráskou na čele.)

LAURIE.

(Mírně se zamračí a pravou rukou těkne k pečeti, kterou si letmo přejde prsty.) Tak si teď odpočiň... blíží se mé narozeniny. Rovnou ze hřbitova se vydám ke katedrále nebo na jiné příhodné místo a vytvořím druhou pečeť. Silnější, stabilnější.

WYLSON.

(Na pobídky k odpočívání neodpovídá, jen si zatřepe nesouhlasně hlavou, ale nechá ho domluvit, až potom k němu zvedne znovu pohled a hned mu navrhne odhodlaně.) Můžu ti s ní pomoct.

LAURIE.

(Tentokrát zavrtí nesouhlasně hlavou on.) Nemohu si dovolit tě ohrozit. Ani tebe, ani Lenu. První pečeť byla oproti téhle úvodní hodina Obrany proti černé magii... krom toho, že to nebude hezký pohled, tak se bude také bránit. (Procedí skrze zuby a myšlenku raději nedokončí.)

WYLSON.

Hezký pohled na tebe není už delší dobu, Lucasi, ale právě proto. Měl bys mě to nechat alespoň zkusit. Třeba by to pro tebe bylo i méně bolestivé a rychlejší. (Nenechá se jen tak odmítnout.)

LAURIE.

(Hlasitě se zasměje a v jakési obraně se prudce zvedne z lavičky.) Sicomo, já... vážím si toho. Skutečně. Ale tohle je proces, který hraničí s černou magií... stačí krůček a má tě. (Dodá spontánně.) A pokud vím, bylas to právě ty, kdo se od těhlech věcí vždy nejvíc distancoval. (Začne přecházet před lavičkou sem a tam.)

[3]


WYLSON.

(Při tom jeho smíchu se na něj nevěřícně zadívá, sama se rozhodně nesměje, ani trochu.) Jedna věc je distancování se od toho, druhá je bojovat proti tomu. (Odvětí celkem chladně.)

LAURIE.

A co si myslíš, že celou dobu dělám?! (Zaburácí na první dobrou přehnaně a pak pár decibelů přece jen ubere.) Ovšem u mě už nějaký propad do temnoty a k černé magii nehrozí, já už tam mám dlouholetou rezervaci! Tohle by tě mohlo ohrozit, neznáš postupy, neznáš moje úpravy, neznáš... (Zastaví se rozlícen na místě, zády k ní a ruce prudce vrazí do kapes.)

VYPRAVĚČ.

Sicoma si může všimnout, že z míst, kde se nachází démonická pečeť, se Lucasovi po předloktí veze kapka rudočerné krve.

WYLSON.

Já neříkám, že to neděláš. (Zvedne se z lavičky a postaví se před něj, aby s ním mohla vést přímější řeč, jak už se jí samotné hrne do tváří mírně pobouření.) Postupy znám, Lucasi, možná bys mi mohl trochu víc důvěřovat za ta léta. (Jednu paži, co si při zvedání složila na hrudi, zase uvolní přesně na moment, aby ho mohla snad automaticky chytit pevně za předloktí a otočit ho víc k sobě. Snad v počátečním pobouření si ani nevšimne, že je to ta jeho s pečetí a ke všemu, že se mu tam vytvořila ranka.)

LAURIE.

(Rukou prudce trhne, čímž krev otře o tričko.) Ale tady přece vůbec nejde o důvěru krucinál!

WYLSON.

(Ztuhne po jeho gestu a ruku sama hned vyprostí. Pohled jí padne v tom okamžiku na její prsty od krve, což doprovodí přemýšlivým zamračením. Nechá jeho slova zatím bez odezvy.)

LAURIE.

(Veškerý její pohyb i pohled zaregistruje a sám se trochu polekaně podívá na předloktí. Ihned na to se započne vědomě uklidňovat.) Ale dobrá. Když důvěra, tak důvěra. To aby sis nemyslela, že porušuju náš úžasný Neporušitelný slib. (Procedí však stále ještě chladně, otočí se k ní zády a pomalu si sundá tričko, které nechá spadnout na dlážděný chodníček.)

[4]


VYPRAVĚČ.

Lucas je možná až nečekaně, avšak akurátně, vypracovaný. Záda s několika jizvami a mnoha jizvičkami z předchozích let zdobí jakýsi přednákres složité démonické pečetě, připomínající tetování mudlovskou henou. Vše začíná na šíji, kde je zjevně vynechán malý prostor pro nějaké symboly, které budou navazovat na dvě, vzájemně propojené značky. Ty pak jako řetězec spojují hlavní pečeť, která začíná od lopatek, jež pokrývá celé a táhne se zhruba do poloviny jeho zad.

LAURIE.

A teď mi vyprávěj něco o důvěře...

WYLSON.

(Ještě chvilku se dívá na své prsty od jeho krve, jako kdyby jimi byla hypnotizovaná, poté ale zvedne pomalu hlavu k němu, když se k ní natočí a odhalí svá záda. Důkladně si značky prohlédne, ale očima zabloudí spíše k jeho týlu, když znovu promluví.) Budu, až mi dovolíš ti pomoct. (Pronese umanutě.)

LAURIE.

Chybí ještě vstupní brána. První dvě jsou jen pojistky, které zaznamenají, když se něco s hlavní pečetí pokazí. (Vysvětlí krátce a dál nehybně stojí. Hlavou několikrát trhne sem a tam.)

WYLSON.

(Jeho slova ji trochu překvapí, když ji značky dovysvětlí a ještě chvilku váhá, než udělá ty dva kroky k němu a na záda se zadívá pozorněji.)

LAURIE.

(Mezitím, co se Sicoma dívá, si trochu vynervovaně drtí levé předloktí. Po chvíli, zcela instinktivně, se několika letmými pohyby opět oblékne, vyhnuvši se Sicomě pohledem se kolem ní prosmýkne a zhrzeně se usadí zpět na lavičku.) Není to o důvěře. Je to o tom, že vás nemohu takto fatálně ohrozit. A ať je to, co je to, tak to není lehký...

WYLSON.

(Zhluboka si povzdechne, když se kolem ní prosmýkne a následně se natočí čelem k němu. Zatím si ale na lavičku nesedá, zůstane na něj hledět ve stoje.) Děláš jako kdybys nás doteď fatálně neohrožoval. Přitom jsme to ale přijali dobrovolně a víme, že to není lehký. (Pronese už spíše tlumeně než nějak afektovaně.)

LAURIE.

A dobrovolně se toho břímě nehodláte zbavit. (Odsekne a také si povzdechne.) Ale rozumím, když už je na vás vydán zatykač, proč se nevydat stejnou cestou jako já a nepostavit se rovnou démonovi... (Odtuší cynicky.) Pochop, že stále není vše ztraceno... s tímhle... (Praští se několikrát do hrudi.) Už ale je. Neodpustil bych si, kdybyste se s tím měli setkat. [5]


WYLSON.

My se toho přece chceme zbavit. (Znovu si povzdechne, jak k němu udělá krok a sehne se na jedno koleno, aby byla na stejné výšce jako Lucas na lavičce a zvedne mu ať už chce nebo ne bradu, přičemž dodá s pohledem do jeho očí.) Společně.

VYPRAVĚČ.

Aniž by to kdokoliv z nich čekal, chtěl nebo zamýšlel, jejich pohledy a stavy se vzájemně protnou natolik, že se Sicoma najednou propadne do Lucasových pronikavě zelených očí. [01 – LULLABY OF WOE: DT_piano.mp3] Dlouho se jí zdá že padá, do temnoty, do prázdnoty a nekonečné nicoty, až se ocitne na jakési podivné mýtině, plné všemožných kořenů a výhonků. Všude kolem je chlad a husté příšeří, obalené temnou mlhovinou. V dálce se však rýsuje jakýsi nepravidelný stín... jakási hmota neustále se proměňující a začínající se plíživě přibližovat jejím směrem... Stín se v této podobě přiblíží skoro až k Sicomy vědomí, ale ona sama z obrysů může zahlédnout jen pevná želízka okolo něčeho, co může připomínat horní končetiny. Celý výjev se ale vmžiku promění ve zhrouceného klečícího Lucase, kterému se želízka pevně zarývají do kůže a rukou, až z nich prosakuje jeho krev. Zmítá se v bolestivé a hlasité agónii značící jeho blížící se smrt.

LAURIE.

(Má prudce vytřeštěné oči a sám se topí v těch Sicominých. Jeho výraz tváře by mohl popisovat pocit, jakoby na svět vypustil to největší Zlo. Strach, který se zhmotní v jeho očích a rozestře je, se s vyhrknutím několika slz začne proměňovat v něco mnohem zřetelnějšího...)

WYLSON.

(Sama má oči prudce otevřené, jak vnímá celý výjev celým svým tělem nejenom myslí, což je doprovázeno lehkým třesem a náhlého blednutí v tváři. Nijak pohledem neuhybá, snad to sama ani nedokáže, prozatím.)

VYPRAVĚČ.

Promiň mi to, nemůžu ... to ... udržet. Ozve se přerývavě Sicomě v hlavě, když v tu ránu jako kdyby ji někdo chytil pevně za vlasy a prudce, bolestivě s ní trhl a neomaleně ji tak vyškubl z Lucasova temného labyrintu. Tím to však nekončí. Obranný mechanismus nejen Lucase, ale především démona neváhá a tvrdě vrátí její neplánovaný úder. Lucas jako všepohlcující temnota doslova vtrhne do její hlavy, kde šuplíčky a skříňky všech myšlenek jakoby explodovaly a vytvořily absolutní chaos... [6]


...zvláštní však je, možná Lucasovou zásluhou, že všechen ten chaos zůstane jinak neporušen. Každá vzpomínka, celý její život lze přehrát jako film, zkonzumovat jako malý zákusek. Jediné, co však Sicoma pocítí a znovu prožije je vize, kterou našla na dně Lucasových očí. Ostatní důležitosti i nedůležitosti, zůstanou sice neuklizené, nesetříděné, ale naprosto netknuté. S prudkým návalem u obou dvou - emocí, vzteku a strachu především - a tichým výkřikem Lucase se pak sám z její hlavy stejně prudce vykopne. To už cítí nejen Sicoma, ale i on... oba teď klečí vedle sebe na zemi, na kolenou a prudce, otupěně svírají víčka k sobě... LAURIE.

(Těžce oddechuje. Neschopen slova, čehokoliv. Než otevře oči, prudce sebou trhne a otočí se na kolenou tak, aby byl k Sicomě zády. Zkroušeně klečí a pravou rukou si drží levé předloktí, odkud mu z pečeti, stéká potůček temné krve.)

WYLSON.

(Hned jak pocítí pevnou půdu pod nohama, pokusí se prudce vstát, což se jí samozřejmě nepovede, jen přepadne na záda, kdy se stihne jen tak tak zachytit oběma rukama a pozadu vycouvat vystrašeně dál od Lucase. Svůj dech má stále absolutně nekontrolovatelně zrychlený, stejně tak i tep, oči už dávno znovu otevřené plné strachu a zmatenosti směřované na Lucase, ale dost možná i někam dál za něj.)

VYPRAVĚČ.

Oba takto dlouho setrvávají. Absolutní ticho. Absolutní nic. Pocity, které nemizejí, myšlenky, které nadále děsí. Každý z nich nejspíše čeká, že první prolomí ticho ten druhý...

LAURIE.

(Bledost, třas, ani roztěkanost jeho panenek ho neopouští. Z předloktí mu stéká krev a ještě nějakou dobu zjevně bude. S velkými obtížemi se vyhrabe na nohy a zůstane pokřiveně stát, jako nějaký přízrak.) Já... já... podařilo se mi zachránit to nejdůležitější. Nic krom dneška jsem neviděl, přísahám... (Hlas má zlomený jako skořápku.)

WYLSON.

(Když se Lucas zvedne, udělá ještě dva krabí kroky dál od něj, jak se jí drží stále ten strach, se kterým na něj hledí. Bílá jako stěna se snaží uklidnit alespoň svůj dech, ač trochu marně. Mlčí, neschopna slov.)

[7]


LAURIE.

(Mlčky vše přemítá, tu a tam škobrtne na místě. Pravou rukou prudce tlačí na pečeť a nevnímá krev protékající mu mezi prsty.) On... on... jeho podoba patří největšímu, nejsilnějšímu Strachu, který je v nás. Tam v hloubi Duše, až za podobami, které na sebe může vzít bubák. Je to démon Strachu. Král temnot. Zlo požírající hostitele, zahalující ho do temnot, kde není naděje... (Vysvětluje trhavě.) Je to strach, který lze pojmenovat...

WYLSON.

(Hledí na něj, jak promluví, když však zmíní bubáka, tak důvěrné slovo, na které má už automaticky obranné mechanismy, dlaněmi se odlepí od země a přitáhne si tělo k pokrčeným nohám. Rukama si zakreje obličej a pevně si ho stiskne. Snad nevědomky si začne cosi potichu broukat, což ji konečně dostane do trochu většího klidu, jak začne pravidelně dýchat. Nic ale stále neříká.) [02 – PENNY DREADFUL LULLABY: PDL.mp3]

LAURIE.

Kdybych ho nezastavil... dotkl by se tvé Duše. Zanechal by tam stopu... On... (Zarazí se a jen po sluchu si domýšlí, co se se Sicomou asi děje. Dost možná si uvědomí, že tohle znělo k předchozímu hovoru jako výčitka.)

WYLSON.

(Po jeho slovech si broukat přestane, možná jak si to sama uvědomí a promne si obličej, jak ruce spustí zpět k tělu. Stále sice bledá a vystrašená, ale o mnoho vyrovnanější, se začne zvedat ze země. Nepřítomným pohledem těkne k Lucasovi a jen zatřepe hlavou.) Omlouvám se. (Hlesne jen chraptivě a s tím se hned otočí do něj, aby se mohla klopýtavě, ale spěšně vydat ke svému domku.)

LAURIE.

Je to Strach, který dokážeme pojmenovat... (Pronese ještě vyšokovaně tiše k sobě, jen vzdáleně vnímající, že Sicoma odchází.) …Agramon.

VYPRAVĚČ.

Když Lucas vysloví démonovo jméno, pečeť přestane krvácet. Lucas sklopí oči na kaluž krve pod ním a poté se velice opatrně podívá za Sicomou. Cosi by rád řekl, ale náhle zaškube s bolestivým výrazem hlavou. Když úlevou otevře oči, stačí vteřina k tomu, aby si uvědomil, že jsou plné temnoty. Nicoty, která zalila jeho bělmo... několik kroků směrem k Sicomě, prudké zastavení, jakoby s tím bojoval a pak už jen... PRÁSK! s hlasitým lupnutím se raději přemístí pryč. Neznámo kam...

[8]


WYLSON.

(Ani si neuvědomí, že za sebou na lavičce nechala svou brašnu, jak se skoro u svého domku už spíše rozběhne a prudce otevře dveře. Až když je prudce zavře, dovolí se o ně zadýchaně opřít a sesunout se zpět na zem. Nestihne se dotknout ani podlahy a už propukne v hysterický zoufalý pláč zpět s nekontrolovatelným dechem a zrychleným tepem nevnímajíc nic okolo sebe, jen své nitro...)

POTŘEBNÉ REKVIZITY: obecné / scéna  hrát „malou aranž“ (soustředěné, intonačně hrané čtení, proti sobě)  hudba, Vypravěčův atribut  stůl, židle (3x; popřípadě jedno křesílko), svíčky PŮVODNÍ HNP LOG:  HNP_FRAGMENT_Lucas_Sicoma_06.html [9]

THE ELEVENTH OF JULY

Recommend Documents