SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVETWESTERNU.CZ

ČERVEN |2|2011

Obsah

4

western hobby NAŠE TÉMA Na koňském hřbetě křížem krážem: Jezdecké stezky Za romantikou v koňském sedle Naše pozvánka: Mont Blanc Ranch

4 6 8

FOLK & COUNTRY Rozhovor s Jiřím Hoppem: Folkový kvítek Pečení holubi lítali do huby

10 12

6

PUTUJEME PO RANČÍCH Na návštěvě u Kačírků: Ranč Semice

14

western sport OKÉNKO ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ / ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ Rodeo Corral WI – CZ: Na startu nové sezóny Postřehy z radotínské premiéry PRCzA: Volkswagen Prorodeo tour 2011 je tu! Čarodějnické kolo na úvod Jarní cena W clubu Želkovický dostih už počtrnácté

16 17 18 19 20 21

ZAHRANIČNÍ OKÉNKO NCHA Futurity Sale 2010

23

8

24

24

aneb Za kolik se vloni vydražilo to nejlepší v cuttingu Putování rumunskou divočinou

western echo RECENZE

26

Jiří Černík: S tomahavkem proti mušketám, II. díl PEL MEL

26

Trochu moudra OBJEDNÁVKA MIMOŘÁDNÉHO Č. 3 SVĚTA WESTERNU V TIŠTĚNÉ PODOBĚ

2

27

10

Editorial POZOR!!! MIMOŘÁDNÍ ČÍSLO SW V TIŠTĚNÉ PODOBĚ!

Ahoj westerňáci! Právě jste otevřeli další číslo našeho-vašeho časopisu SW, v němž se můžete začíst do reportáží ze závodů, do rozhovorů a různých zajímavých

LETNÍ ČÍSLO ČASOPISU SVĚT

článků. Sportovní sezóna je již v plném proudu. Cajky jsou naleštěné,

WESTERNU PRO VÁS MIMOŘÁDNĚ

koně připravené, klobouky a košile vytažené ze skříní. Každý z vás má

PŘIPRAVUJEME V TIŠTĚNÉ PODOBĚ.

jistě zpracovaný plán akcí a závodů, kterých se bude chtít zúčastnit.

VYJDE ZAČÁTKEM SRPNA

K tomu ještě přidejte odhodlání a touhu po úspěchu a pak už jen vytrvalost

A NA JEHO 32 STRÁNKÁCH NAJDETE

- a výsledek v podobě dobrého umístění jistě dorazí.

ZAJÍMAVÉ ČTENÍ NAPŘÍČ CELÝM

S některými z vás jsme se už dokonce potkali na kolbištích, v arénách,

WESTERNOVÝM SVĚTEM. OTISKNEME

hledištích i jinde. Z těchto setkání máme radost! A měli jsme radost

V NĚM NAPŘÍKLAD ROZHOVOR,

také z toho, že někteří z vás se vrací třeba po roční či delší pauze zpět

KTERÝ JSME UDĚLALI S LEGENDOU

na kolbiště, soutěže, nebo třeba na jezdecké stezky, a posilují tak řady

WESTERNOVÉHO SVĚTA MONTY

nás westerňáků.

ROBERTSEM BĚHEM JEHO JEDINEČNÉ

V soutěžích jsme viděli výkony, při nichž někteří jezdci měli koně

SHOW VE MĚSTĚ LINZ. O COUNTRY

po zimě perfektně připravené, ale i takové, kdy by si příprava s koněm

MUZICE SI BUDEME POVÍDAT S PETREM

zasloužila trochu více práce mimo závodní arénu a až posléze by

NOVOTNÝM , JEDNOU Z VÝRAZNÝCH

následovalo předvedení se na kolbišti před diváky. Vše se jistě zlepší

OSOBNOSTÍ COUNTRY RADIA. SVÉ

s přibývajícím teplem, a tím pádem s větší možností tréninku venku (při

SI ZDE NAJDOU MILOVNÍCI RODEA,

absenci haly v zimních měsících).

KAVALÉRIE GENERÁLA CUSTERA,

Stejně jako začala sportovní sezóna, začala bohužel i sezóna pylová,

MISTRŮ BIČE A DALŠÍCH DISCIPLÍN,

a tak všem majitelům koníků přejeme, aby se alergie vyhýbaly vašim

JEJICHŽ VYZNAVAČI SI DÁVAJÍ

miláčkům, a když už propuknout, ať se dají co nejlépe potlačit.

SCHŮZKU V MORAVSKÉM BEAVER CITY.

Westernovým střelcům a všem bezkoňovým westerňákům, např. těm,

A PŘEČTETE SI TAKÉ REPORTÁŽ Z JIŽNÍ

kteří hází tomahavky a noži, přejeme pevnou ruku a dobrou mušku.

FRANCIE, Z KRAJE POVĚSTNÉHO

Bičařům zase zajímavé kreace při show a všem dalším nejmenovaným

SVOBODOMYSLNÝMI BÍLÝMI KOŇMI.

westerňákům, kteří milují jízdu přírodou, tramping či country hudbu,

NEZTRATILI NIC ZE SVÉ VOLNOSTI,

příjemné zážitky.

KTEROU JSOU POVĚSTNÍ?

Celému westernovému způsobu života přejeme, ať si dokáže získat více mladých a nových členů, kteří své vyznání vyjádří nejen svým

TO I VÍCE SE DOZVÍTE VE 3. ČÍSLE

podpisem v nějaké organizaci, ale zejména svým srdcem podpoří způsob

SVĚTA WESTERNU, KTERÝ SI

žití v rovnováze s přírodou, přímé nefalešné jednání s lidmi a vhodnou

MŮŽETE OBJEDNAT NA DOBÍRKU

komunikaci s koňmi.

ZA CENU 49 KORUN (+ POŠTOVNÉ)

Příští číslo se můžete těšit na časopis v papírové podobě, který si můžete objednat na dobírku. Takže ti z vás, kdo se dotazují na tištěné vydávání časopisu, se při tomto mimořádném čísle dočkají. Více na www.svetwesternu.cz.

PROSTŘEDNICTVÍM OBJEDNÁVKY NA STR. 27 NEBO NA ADRESE: [email protected]. NA NAŠICH WEBOVÝCH STRÁNKÁCH

Přejeme Vám pohodové čtení a budete-li mít nějaké zážitky, návrhy či nápady, o které se s námi chcete podělit, zasílejte je na naši adresu [email protected].

WWW.SVETWESTERNU.CZ V SEKCI ČASOPIS UVEŘEJNÍME V SRPNU JENOM KRÁTKÉ „OCHUTNÁVKY“ NĚKTERÝCH VYBRANÝCH ČLÁNKŮ Z TOHOTO

Za tým SW

TIŠTĚNÉHO ČÍSLA SVĚTA WESTERNU.

Robert Mahovský a Irena Šatavová

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

3

western hobby TURISTIKA NA KONI NA KOŇSKÉM HŘBETĚ KŘÍŽEM KRÁŽEM

Jezdecké stezky V České republice je vyznačeno několik tisíc kilometrů cest jako jezdecké stezky. Jsou vybavené značkami, tabulkami a směrovkami a najdete je v každém kraji. První koňské stezky vznikly v jižních Čechách, kde je jich dneska kolem 800 kilometrů. Nejdelší sítí jezdeckých stezek, překračující ve svém součtu tisíc kilometrů, se může pochlubit asi Středočeský kraj. Průběžně ale vznikají stezky další a další, takže uvedená čísla nejsou (a nemohou být) konečná. Systém značení jezdeckých stezek u nás navazuje na stodvacetiletou tradici turistického značení cest pro pěší, které je v Česku nejdokonalejší na celém světě. Alespoň tak to tvrdí paní Milena Andrlová, předsedkyně sekce Turistika na koni při Klubu českých turistů, která toho ví o značení jezdeckých stezek mnoho. Vlastně všechno, protože její sekce se stará jak o vytyčování a značení těchto stezek, tak o jejich udržování. K tomu se však ještě dostaneme.

4

BÍLÝ ČTVEREC S BAREVNÝM TERČEM Jezdecké stezky jsou označené značkou ve tvaru čtverce, jehož hrana měří 10 cm. Uprostřed bílého čtverce je šesticentimetrový barevný terč, jehož barvy jsou stejné jako ty, které se používají ke značení pěších turistických cest: červená, modrá, zelená a žlutá. Hlavní (páteřní) stezky mají červený či modrý terč v bílém poli (dvě barvy umožňují rozlišit cesty při křížení stezek stejné úrovně).

Pro lokální stezky je vyhrazená zelená barva, žlutě jsou označené nejmenší stezky, jako jsou spojky, zkratky, odbočky k nějaké památce či k jezdecké stanici. Pro jezdecké okruhy, které vznikají kolem jezdeckých stájí, je vyhrazena zvláštní značka ve tvaru podkůvky.

ZNAČKY NAVÁDĚCÍ, UTVRZOVACÍ, UTĚŠOVACÍ… Čtvercové jezdecké značky jsou doplněné směrovkami a řadou tabulek, jejichž přesné umístění je puntičkářsky popsáno v obsáhlém manuálu ke značení jezdeckých stezek. Například první značka za křižovatkou se jmenuje naváděcí, protože vám řekne, že máte dále pokračovat po této cestě, nikoliv po té druhé. Za ní najdete značku utvrzovací, jež vás uklidňuje: „Ano, opravdu jedete dobře.“ Je-li dlouhý úsek cesty beze změny, vaše obavy z toho, že jste zabloudili, rozptýlí značka utěšovací, která vám napovídá:

„Nespletli jste se, opravdu jedete dobře.“ Jak vidno, pravidla na značení jezdeckých stezek jsou opravdu detailně vymyšlená.

ÚDRŽBA JEZDECKÝCH STEZEK Mezititulek není přesný, protože stezky jako takové nikdo neudržuje. Udržuje se značení jezdeckých stezek, a to jednou za tři roky. Pokud značku překryjí nové větve,

během údržby jsou oříznuty, vybledlé barvy na značkách jsou doplněny atd. Vlastní údržbu provádí Klub českých turistů, nikoliv však první vyznačení jezdecké stezky. To připadá obvykle na okolní stáje, které chtějí, aby stezka vedla právě k nim, a nebo na místní sdružení, jež jezdecké trasy podporují, vyhledávají, značí apod.

STEZKY NEJSOU POVINNÉ Vyznačení jezdecké stezky neznamená, že by se jezdci nemohli pohybovat i po cestách mimo ni. Smysl značení je jiný. Napovídá jezdcům, že tyto trasy jsou pro jezdce na koních jednak bezpečné, jednak vhodné, zejména svým podkladem. Také zaručují, že jezdec nezabloudí a neskončí někde, kudy cesta dál nepovede.

PŘÍSNOST V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH Jízda na koni je v České republice mnohem svobodnější, než je tomu u našich sousedů. Například v Rakousku se jezdec, který sjede z vyznačené koňské stezky, vystavuje postihu. Tato přísnost vychází z toho, že v Rakousku došlo k rozprodání obecních cest do soukromých rukou a majitelé si bedlivě hlídají, kdo a jak jejich privátní majetek využívá, ať jsou to jezdci na koních, cyklisté, motorkáři či další subjekty.

MANTINELY DANÉ SILNIČNÍM ZÁKONEM U nás mohou jezdci na koních putovat po všech veřejně pří-

stupných cestách. Silniční zákon jezdce na koních v Česku nijak výrazněji neomezuje, stačí dodržovat obecná pravidla silničního provozu a respektovat místní dopravní značky. Jezdců na koních se konkrétně týká § 60 silničního zákona, který mimo jiné říká, že na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci smí jet na zvířeti jen jezdec starší 15 let. Je-li starší 12 let, pak zde smí jet pouze pod dohledem osoby starší 15 let. Pokud zde jede skupinka jezdců, mají dovoleno jezdit jen jednotlivě za sebou. Vede-li jezdec koně, smí vést pouze jedno zvíře. Průvodcem vedených nebo hnaných zvířat musí být osoba starší 15 let, která – vyžaduje-li to bezpečnost provozu na pozemních komunikacích – je oprávněna zastavovat vozidla. Tolik tedy silniční zákon.

OMEZENÍ DANÁ ZÁKONEM O LESÍCH Již přísnější omezení z hlediska pohybu na koních obsahuje zákon o lesích, který zakazuje jezdcům jezdit na koních mezi stromy. Po lesních cestách však jezdit smějí. Jezdit po louce povoleno není, dokonce ani po okraji pole. Proto také jezdecké stezky vedou mimo cesty jenom výjimečně, a to v případech, kdy s tím majitel pozemku výslovně souhlasil. Irena Šatavová

ORGANIZÁTOŘI TURISTIKY NA KONI V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY: JIHOČESKÝ KRAJ Ing. Milena Andrlová předsedkyně Turistika na koni, odbor při KČT Jihočeský kraj Tel.: 724 277 667 e-mail: [email protected] www.turistikanakoni.cz www.podkleti.cz PLZEŇSKÝ KRAJ Ing. Josef Král předseda Klub hipoturistiky Plzeňského kraje Plzeň Tel.: 777 122 951 www.hipostezkypk.cz PRAHA, STŘEDOČESKÝ KRAJ Ing. Luděk Šofr OÚ Královice Tel.: 602 460 332 e-mail: [email protected] www.dixina.wz.cz KARLOVARSKÝ KRAJ Helena Lahodná Děpoltovice Tel.: 602 280 541 e-mail: [email protected] JIHOMORAVSKÝ KRAJ Ing. Pavel Fišer e-mail: [email protected] OLOMOUCKÝ KRAJ Ing. Zdeněk Panský Jezdecký klub Staré Město Tel.: 731 024 341 e-mail: [email protected] www.cernykun.eu MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Alice Hovjacká SK Mušketýr Tel.: 724 507 533 e-mail: [email protected] www.skmusketyr.wz.cz

ÚSTECKÝ KRAJ A LIBERECKÝ KRAJ Romana Sedláčková ředitelka REGIOcentrum, o.p.s. Tel., fax: 412 540 014 Mobil: 774 441 620 e-mail: [email protected] www.ceskosaskesvycarsko.info KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Ing. Helena Fikarová tajemnice OS Jezdecké stezky Královéhradeckého kraje Tel.: 777 253 344 e-mail: [email protected] [email protected] www.jezdecke-stezky.wbs.cz PARDUBICKÝ KRAJ Vladimír Lašek Ranč LL Kovářov Tel.: 602 624 622 e-mail: [email protected] www.kovarov.info KRAJ VYSOČINA Ing. Simona Stejskalová předsedkyně, jednatelka Občanské sdružení pro podporu jezdecké turistiky Tel.: 603 265 059 e-mail: [email protected] www.jezdecka-turistika.sothis.cz ZLÍNSKÝ KRAJ Mgr. Iva Hlobilová projektová manažerka HYJÉ - koně Zlínského kraje, o. p. s. Mobil: 733 739 502 e-mail: [email protected] www.hyje.cz Zdroj: Turistika na koni při Klubu českých turistů www.turistikanakoni.cz/ Partneři

Ilustrační foto: autorka a Robert Mahovský

VÝŇATEK Z PRAVIDEL CHOVÁNÍ JEZDCŮ NA KOŇSKÝCH TRASÁCH ■ Nevjíždějte do luk, polí nebo lesních porostů a nerušte zvěř. ■ Upozorněte lidi před sebou, že budete předjíždět, a zpomalte tak, abyste je bezpečně minuli. ■ Jezdce míjejte zásadně v kroku. ■ Cyklisty předjíždějte výhradně zleva. ■ Cválejte pouze v bezpečných a přehledných úsecích, úzké ohyby cest projíždějte krokem. ■ Chraňte prostředí stezky, odvezte s sebou všechny odpadky a odstraňte trus vašeho koně. ■ Buďte očima i ušima sítě stezek – upozorněte nejbližší stanici (ranč) na možné problémy (vyvrácené stromy, poškozené značení…). ■ Dodržujte lesní a silniční zákon. ■ Mějte na paměti, že ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce. Obraz o nich si vytvoří na základě vašeho chování!

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

5

western hobby TURISTIKA NA KONI

Za romantikou v koňském sedle Toulat se krajinou se svým koněm, pohledem ze sedla objímat všechny ty krásy kolem sebe, ke kterým jsou lidé v trysku všedních dnů slepí: zelenající se louky, úrodou obtěžkaná pole, lesní cesty provoněné jehličím, potůčky a říčky, jež se klikatí a sledují svůj vlastní běh… Jakou větší romantiku si přát! Vyrazit můžete kdykoliv nehledě na roční období, sami či s přáteli, po koňských stezkách či jen tak svobodně, kam vás kroky koně povedou. MÍSTO PRO WESTERN VYVOLENÉ Okolí městysu Suchdol nad Odrou je pro koňské putování přírodou jako stvořené. Nejde jen o příhodnou krajinu a krásná místa k vyjížďkám a táboření, ale i o příznivou souhru dalších okolností, které lidem a jejich koňským kamarádům přejí. Suchdol nad Odrou je kolébkou Pony Expressu a líhní jeho vynikajících jezdců. Žil zde mezi milovníky koní a westernového života všeobecně známý „Hospodář“ Bohumil Kašpárek, který se před 27 lety stal jedním ze zakladatelů Československého Pony Expressu. O jeho historii se můžete leccos dozvědět ve zdejším muzeu Pony Expressu, které leží přímo ve středu města. Překvapí vás po tom všem, že tento kraj je místem vyvoleným pro mnoho chovatelů koní a lidi, kterým se koně a westernový způsob života staly největším životním zájmem a stylem? V roce 2009 tu členové moravské větve Československého Pony Expressu a další jejich ka-

6

marádi založili občanské sdružení Western klub, jehož akcí k otevření sezóny je jarní vyjížďka Oderskými vrchy. Ta letošní, již druhá v pořadí, se konala předposlední dubnovou sobotu a máte-li chuť, pojďte si ji projet s námi!

JARNÍ VYJÍŽĎKA ODERSKÝMI VRCHY Na start, který byl v deset hodin dopoledne na Kiosku u přehrady Kletné, dorazila asi stovka účastníků vyjížďky. Akce se zúčastnili všichni členové Western klubu, někteří přijeli na koních, zbývající museli akci zajišťovat organizačně auty) a jejich počet doplnili jezdci a příznivci westernu ze širokého okolí: chovatelé koní z Kletné, Suchdolu n/O., Vražného, Hynčic, Jeseníku n/O., Loučky, Spálova, Budišova n/B., Studénky, Hůrky, Oder, Vsetínska, Nového Jičína, Loučky u Oder a Mankovic. Jezdce na koních doprovázely po celou dobu čtyřhodinové vyjížďky také dvě bryčky. Tedy prr - abychom byli přesní, tak v tomto čase je započtena i přestávka, která

však nebyla o nic méně atraktivní. Asi hodinové posezení se konalo po zdolání první poloviny trasy vedoucí z přírodního areálu u přehrady Kletné směrem na Fulnek, Odry, Jestřábí a Pohoř. Tady v lese na starém hřišti se na ohni opékaly párky a přítomní k nim konzumovali také pořádnou dávku legrace, která vládne mezi kamarády a spřízněnými dušemi. „Opékání

špekáčků s kamarády na palouku v lese se sluníčkem nad hlavou – to bylo prostě úžasné,“ povzdechla si před námi Lidka Tošovská, předsedkyně pořádajícího Western klubu. Určitě by se k ní přidali i další účastníci putování, kdyby tu vzpomínali společně s námi. Cesta zpět na Kletnou vedla lesem a loukami a všichni, kdo ji zdolali, se těšili na večerní závěrečné

lejší. Ve většině sedel seděli třicátníci, což pořadatele z Western klubu hřálo u srdce. Přitáhnout mladé k westernovému stylu života, to je cíl jejich snažení. A jak vidno z věkové statistiky jezdců - cíl téměř dosažený. Mezi jezdci byli ti dobří stejně jako ti méně zdatní. První jeli vpředu, druzí za nimi a tempo se nepřehánělo. Šlo přeci o romantický zážitek, a ne o závod „kdo z koho“! Jediný, kdo se toho nedržel, byl malý ambiciózní pejsek, který přijel spolu se svými páníčky, avšak hned po startu je vyměnil za vedoucího vyjížďky a s ním vyrazil kupředu, aby mohl vést všech čtyřicet koní.

ABY VŠECHNO KLAPLO…

posezení na Kiosku při kytarách a pravé nefalšované base, zpěvu, tanci a legraci s kamarády.

ZÁVODIL JENOM PSÍK! Jak se čtyřicet jezdců s dvacet kilometrů dlouhou trasou vypořádalo? Dobře, a to jak ti nejmladší (Veronika a Markéta ve věku 13 a 14 let), tak i 67letý jezdec, který zde reprezentoval ty věkově zra-

Aby vyjížďka byla opravdu příjemná a neměla zádrhele, chce to značné kvantum přípravné a organizační práce. Ve Western klubu jsou sehraným týmem, takže stačilo rozdat úkoly a každý jel už po své koleji. Nejdřív propagace, tedy osobní pozvánky na akci, plakáty, oznámení na webových stránkách… Důležité je občerstvení jezdců, něco na památku, hezké posezení během i po ukončení vyjížďky. Takže tentokrát se vařila zelňačka, na památku vyjížďky se dělaly butony s logem Western klubu. Pepa Ležák zahájil v den vyjížďky provoz na Kiosku u přehrady Kletné, a tím za-

jistil všem skvělé zázemí. Pepík Havrlant naplánoval romantickou trasu (vloni se jela jiná), celou ji předem projel a vyjížďku pak osobně (s oním ambiciózním psíkem) vedl. Parta kolem Miloše Laciny připravila posezení v lese s ohníčkem a občerstvením. Všechno dopadlo na výbornou, i počasí se zapojilo mezi snaživé organizátory, takže se není co divit, že se všichni příjemně bavili. A ti, kdo nemohli přijet, toho při pohledu na pořízené fotografie litovali a ve svém diáři si zanesli poznámku, aby nezmeškali příští jarní vyjížďku v roce 2012.

z několika důvodů. „Sešla se tu stovka přátel koní, i když v sedlech jich sedělo „jen“ čtyřicet. Celkově příjemná a uvolněná atmosféra byla podpořena nádherným, na jarní období nezvykle teplým počasím. Byl to překrásný zážitek, setkání s přáteli, jízda rozkvetlou voňavou přírodou, vůně opékaných špekáčků,“ říká s milou nostalgií Lidka Tošovská a dělá tím tečku za letošním jarním putováním Oderskými vrchy. Jestli vás jeho atmosféra nalákala a cestovně vyladila, co vám brání vyrazit se svým koňským přítelem na vlastní toulání přírodou třeba právě teď?

TEČKA ZA NÁDHERNÝM ZÁŽITKEM Snad se příští, v pořadí už třetí jarní vyjížďka Oderskými vrchy vydaří stejně skvěle jako ta letošní, která byla jedinečná hned

Lidka Tošovská a Irena Šatavová Foto: archiv Western klubu

WESTERN KLUB, O. S., SUCHDOL NAD ODROU ■ V roce 2009 založili převážně členové moravské větve Československého Pony Expressu občanské sdružení Western klub. Zakládali ho s myšlenkou a cílem dát dohromady lidi, kteří chtějí svou aktivitou podpořit všeobecný rozvoj westernových aktivit v lokalitě Suchdolu nad Odrou a okolí. „Chtěli jsme, aby se aktivity zdejších westernových nadšenců spojily, aby se do akcí více zapojili mladí jezdci, aby se nám podařilo pořádat častější westernové akce různého zaměření. Jarní vyjížďky jsou jednou z nich a schází se na nich větší počet jezdců z celého regionu. Kromě nich chceme pořádat i přednášky, soutěže, závody, country festival, výstavy a další kulturní akce s westernovou tématikou,“ popisuje cíl Western klubu jeho předsedkyně Lidka Tošovská. ■ „Naším současným záměrem je vytvořit stálé pevné zázemí pro pořádání akcí v přírodním areálu Kletné, v místě, které je přáteli koňské romantiky tolik oblíbené. Z jednání na radách Evropského Pony Expressu se zrodila myšlenka vybudovat zde stálou Poštovní stanici Pony Expressu, kterou Western klub podpořil tím, že zpracoval prvotní vizi, v níž je poštovní stanice spojena s kioskem a malým westernovým zázemím, kde by byla klubovna, působila zde vlastní taneční skupina, hudební skupina atd. Je to zatím jen vize, ale řekněme si na rovinu, že letos se jede Pony Express v Suchdolu již po 27. a stálou Post Office by si po tolika letech skutečně zasloužil,“ dodává paní Lidka. ■ Western klub směřuje svoje aktivity ve prospěch veřejnosti a chce přispět k zábavě a relaxaci místních občanů a k oživení a rozvoji westernového zázemí v regionu Suchdolu nad Odrou. Již dnes je součástí Western klubu taneční skupina Country holky z Kletné, vytváří se zázemí pro country formaci, měl by vzniknout Klub kamarádů WK, což bude volné sdružení nadšenců, kterým se líbí western a chtějí westernové dění podporovat, propagovat a pomáhat při něm. Už 9. července se v přírodním areálu Kletné uskuteční 1. ročník festivalu country kapel Suchdolský country fest 2011 a o čtrnáct dnů později se pojede Dostih na čtvrt míle, kde hlavní cenou bude westernové sedlo.

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

7

western hobby NAŠE POZVÁNKA MONT BLANC RANCH

Mekka mužů se srdcem kovboje Červnové číslo časopisu Svět westernu je věnováno putování na koni. Je určené těm, kdo rádi křižují krajinu na hřbetě koně a nespěchají více, než jim dovolí jejich koňský druh. Během svého putování se jistě zastaví na některém z rančů, jež leží na koňských stezkách či v jejich blízkosti. Počet koňských rančů roste v poslední době jako houby po dešti. Nejsou ale stejné! Jsou ranče a miniranče, o něž se starají lidé, kteří koníky milují a jsou schopni leccos si odepřít, aby svůj čas, energii i peníze věnovali koním. Existují i profesionální ranče s vynikajícím sportovním zázemím, určené pro výcvik koní, jezdců a pořádání závodů. Máme též výborné chovné stáje, kde i u nás v Česku najdete spoustu dobrých westernových koní. Ranč, který vám chceme představit, patří mezi ty malé, rodinné ranče „jen tak pro radost“. Je to místo, kde čas mnoho neznamená a plyne bezdůvodně spokojeným tempem spolu s ročními obdobími, jež se mění. Jmenuje se Mont

8

Blanc Ranch (MB Ranch) a najdete ho na západě Čech, na samé patě krajského města Plzeň, a přitom uprostřed přírody. Není tu vlastně nic mimořádného, co by bylo něčím výjimečným: zátoka Velké řeky, pár hektarů zátopových luk, dřevěný srub a pohled do lesa. K tomu pár různě barevných mustangů… Ideální místo pro život tuláka! Možná je nás víc, kdo o něčem takovém snili. Ale cesta od snu k cíli je dlouhá. Přesto ji majitel ranče urazil, aby se už nemusel z čundru nikdy vracet. A tak vyrostl MB Ranch, možná jedna z posledních Mekk „mužů se srdcem kovboje“, chlapů, kteří se toulají z místa na místo, poznávají nové kraje, jsou štamgas-

ty v 68 hospodách po celé vlasti a kam vstupují, tam se stávají legendami. Žijí venku s koňmi, znají jejich sílu a možnosti, rádi se probouzejí v trávě… Co bylo k uskutečnění tohoto snu zapotřebí? Především musíte vědět, že je to právě „to ono“, co skutečně chcete. Ostatně chtít, strašně chtít - je to vůbec to nejdůležitější! A pak, pak

už „jen“ musíte mít jasnou vizi a ohromné štěstí, vykonat hodně práce, našetřit nějakou tu korunu a hlavně - všechno to musíte dělat doopravdy. Pár fotografií z MB Ranche vám snad napoví, o čem je řeč. Nebo se zajeďte podívat. Případně „někdy na trase!“ Jirka Drakoň Foto: autor

9

western hobby FOLK & COUNTRY „Pro mě je festival Folkový

JIŘÍ HOPP ŘÍKÁ:

kvítek největší dárek na světě," vyznává se Jiří Hopp

„Folkový kvítek je pro mě místem, kde potkávám skvělé lidi vyznávající hezké hodnoty.“ Festival Folkový kvítek se letos v polovině května konal už podvacáté. Hezky kulaté jubileum! A určitě dobrý důvod k tomu, abychom si o něm povídali s jeho dramaturgem a šéfem festivalu Jiřím Hoppem.

Můžete čtenářům festival představit? Folkový kvítek je festival, který původně vznikl jako hudební soutěž pro děti. Tehdy jsme já a moji dva kamarádi Luboš Bluml a Vladimír Olmr založili sdružení Květ, díky němuž jsme pořádali letní tábory pro děti. Protože jsem byl navíc muzikant, chtěl jsem založit i hudební festival, respektive dětskou hudební soutěž. Naším záměrem bylo oslovit děti, které umí nejen hrát a zpívat, ale i skládat vlastní písničky. Muzikanti mi to rozmlouvali, říkali, že děti do 18 let ještě nemohou být dobří hudebníci. Doba mě ale přesvědčila, že neměli pravdu, a jsem za to rád. Jaká jsou pravidla Folkového kvítku?

10

Pravidla jsou hrozně těžká a jednoduchá zároveň. Těžká v tom, že si dítě musí složit vlastní písničku. Jak svoji vlastní hudbu, tak i text a aranže. A k tomu ještě musí umět zahrát a zazpívat. Někdy to může být velký oříšek, třeba v případě, kdy je někdo výborný zpěvák, ale zároveň neumí sáhnout na nástroj. Někdo zase skládá perfektní básně a neumí je zhudebnit. V soutěži se taky projevuje velké věkové rozpětí. Jinou písničku složí holka ve třinácti a jinou v osmnácti.

To musí být dost těžké hodnotit takto rozdílné soutěžící. To je pravda. Samozřejmě jsou nějaké obecně platné věci, jako je harmonie či estetika, což porotce velmi dobře vnímá, neboť už má svoji zkušenost a ví, jak má písnička vypadat. Důležitá je i sdělitelnost. Navíc se v soutěži projevují různé žánry – folk, country, bluegrass, gospel apod. Soutěž ale nerozdělujeme podle těchto žánrů, ale jen podle kategorií sólisté a kapely.

Mají o účast v soutěži zájem děti z celé republiky, nebo jen z některých regionů? V podstatě se hlásí děti z celé republiky. V některých krajích děláme postupová kola, tam, kde se přihlásí méně dětí, vybíráme podle nahrávek, které nám zašlou. Ono zařídit pronájem sálu a aparaturu je finančně dosti náročné! Hlásí se vám hodně dětí? A dalo by se říct, jestli jsou oblasti, které jsou „úrodné“? Dětí se hlásí poměrně dost, letos

„PRAVIDLA FOLKOVÉHO KVÍTKU JSOU HROZNĚ TĚŽKÁ A JEDNODUCHÁ ZÁROVEŇ: DÍTĚ MUSÍ SLOŽIT VLASTNÍ PÍSNIČKU, A TO JAK SVOJI VLASTNÍ HUDBU, TAK I TEXT A ARANŽE. A K TOMU JEŠTĚ JI MUSÍ UMĚT ZAHRÁT A ZAZPÍVAT,“ ŘÍKÁ JIŘÍ HOPP jich bylo 296. Co se týče talentů, musím říct, že teď jsou úrodné severní Čechy. Ale ty byly vlastně úrodné vždycky. Hodně talentů je také v Západočeském kraji. Poslední čtyři roky je „mrtvým“ krajem Praha. Co je pro posouzení mladého hudebníka a jeho písně/ písní nejdůležitější? Ono vše se vším souvisí, takže je těžké jednu z hodnotících částí vytrhnout. Zásadní ale je, aby soutěžící měl čistý zpěv, aby nebyl falešný. Dá se odpustit hudební nezralost a jisté nedokonalosti, porotě je jasné, že hlas se v tomhle věku vyvíjí a že soutěžící nejsou profesionálové. Přesto však chceme, aby soutěž měla úroveň. Proto děláme i regionální kola. Ono je sice pěkné, že to „děcko“ třeba hezky zpívá, ale tréma dá někdy dost zabrat. Takže soutěžící to za barákem zahraje skvěle, ale potom na Konopišti, kde je pět tisíc diváků, je to samozřejmě jiné. Jak se taková porota dává dohromady? Mají hudebníci zájem o účast? Být v porotě je hrozně nevděčná věc. Málokdo má o to zájem. Už jsem se setkal i s tím, že když jsem zavolal nějakému muzikantovi, tak se mě zeptal: „To jsem tak starej, že už končím?“. Potíž je v tom, že si to všichni spojují s tím, že do porot jsou zvaní, když už jsou na konci kariéry. Co se týče Folkového kvítku, někteří hudebníci se jako porotci účastnili jen jednou, jiní vícekrát. Kdybych měl jmenovat, tak v porotě Folkového kvítku byl třeba autor nejen filmové hudby Vítězslav Hádl, skvělý hudebník, dirigent Pavel „Orm“ Růžička nebo velmi slavný textař Rostislav Černý. Do poroty usedl také František Linhárek, zakladatel legendárních Poutníků, a textař a hudeb-

ník Luboš Hrdlička. A zveme i mladou generaci, jako třeba zpěvačku Andreu Troníčkovou nebo Alenu Vítovou, kapelnici dnes už slavných Berušek. Zkrátka snažíme se, aby byla porota co nejodbornější. Letos jsem se do poroty pasoval i já sám. Říkal jsem si, že když už to dělám dvacet let…. I když jsem byl spíše jako takový poradní hlas. Folkový kvítek se koná v přírodním areálu na zámku Konopiště u Benešova. Je to tradiční místo? Místo je to tradiční. Dvacet let tam festival pořádáme a dvacet let jsme ho neopustili. I když jsme se dvakrát rozmýšleli, jestli to nezměníme. Ale já myslím, že festival dělá právě i to místo. Letošní Folkový kvítek už v sobotu 14. května uzavřel svoje brány. Kdybyste ale chtěl nalákat posluchače na další ročníky festivalu, na co by to bylo? Víte, ono je dost těžké dát nějaký konkrétní typ. Kolikrát jsem si myslel, že na nějakou kapelu přijde hodně lidí a na jinou spíše méně, a pak to bylo právě naopak. Lidi mohu nalákat na pestrý program festivalu, kde si mohou odpočinout a zároveň mají prostor projít se kolem zámku a rybníku, kde to voní, kde šplouchají kapři, a pak se zase vrátit. Každopádně, i když je festival jednodenní, program bývá opravdu pestrý. S festivalem jsou už nerozlučně spjaty výrazné osobnosti folku, jako jsou třeba Vlasta Redl, Pavel Lohonka Žalman, Pavlína Lohonka Jíšová a s loňským ročníkem i Jiří Tichota. Teď mám na mysli Řád rytíře českého a moravského folku, který byl v předchozích letech udělen celkem desíti vynikajícím hudebníkům. Jak tento nápad vznikl?

Řád rytíře vznikl před deseti lety. Tehdy jsme přemýšleli o kapelníkovi Fleretu Zdeňkovi Hrachovém, kterému se zrovna narodilo dítě. Na chatě Albatros, na poradě moderátorů ve společnosti Radka Havla, Vládi Růži a mé maličkosti, jsme vymysleli, že ho budeme pasovat do nějakého řádu. A tak vznikl řád Rytíře českého a moravského folku. Poprvé jsme jej udělovali, aniž by někdo hlasoval. Chytlo se to, a tak jsme se rozhodli vyhlašovat v dalších letech anketu, ve které mohli lidi dávat hlasy přes web. Samotné odhalení a pasování pak probíhalo vždycky až na Konopišti. Letos jsme vyhlásili novou anketu, kterou jsme nazvali Osobnost folkového kvítku. Tou osobností už však nemusí být za každou cenu hudebník. Důležité je, aby byl nějakým způsobem v oblasti folkové hudby významný. Takže to může být třeba i novinář. Princip hlasování jsme ponechali stejný jako tomu bylo u Řádu rytíře. Co vás motivuje k tomu, že ve festivalu pokračujete? Ptáte se, proč jsem s tím ještě nepraštil? Pro mě je ten festival jako narozeniny, Vánoce, svátek, prostě všechno. Je to pro mě den, kdy potkávám lidi,

které jsem hodně dlouho neviděl, lidi, které mám rád. Skvělé a hodné lidi, lidi, kteří mají hezké hodnoty. Takže pro mě je ten festival vlastně největší dárek na světě. Je to přenositelné i na sedmdesát mých kamarádů, pořadatelů. A myslím, že je to tam cítit. Máte nějaký nezapomenutelný zážitek z předchozích let? Největším a opravdu nejsilnějším zážitkem byl pro mě ročník, kdy vůbec nevyšlo počasí. Přišly přívalové deště a celá republika byla pod vodou. Na Konopišti stála voda a my jsme museli zrušit dvě třetiny programu. Vypadalo to, že festival vyhoří. Pro nás to bylo obrovské závaží, protože kapely se zaplatit musely. Tehdy mě to dostalo tak, že jsem odcházel do samoty. Nakonec se ale stalo něco neuvěřitelného. Přišlo okolo 400 diváků. Stáli tam promrzlí v pláštěnkách i přesto, že věděli, že neuvidí to, na co se těšili. A místo toho, aby chtěli vrátit vstupné, ještě začali vybírat peníze do klobouku. Tak tehdy jsem pochopil, že s takovými lidmi mohu jít do všeho.

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

Pavlína Chmelařová Foto: Robert Mahovský

11

western hobby FOLK & COUNTRY FOLKOVÝ KVÍTEK

Pečení holubi lítali do huby Drnčení zipu, otevírání stanu a vzdech. Ze stanu vylézá tramp v maskáčích, mne si oči, protahuje záda a mezi zuby sděluje celému světu: „To byla ale v noci zima, ještě že jsem šel spát až ve čtyři!“ Chvíli stojí jen tak a kouká na zavřené stany, pak zvolá: „Tak honem umýt, nasnídat a připravit se, v deset začíná festival, tak ať si zabereme dobré místo na sezení!“ Folkový festival je jedním z míst, kde se potkávají skoro všichni s dobrou náladou. Nejsou zde výtržnosti a všichni se baví a poslouchají hudbu. Kroutí boky do rytmu, zpívají slova nebo jen tak přizvukují a sní společně s texty. Nebylo tomu jinak ani při letošním Folkového kvítku, jehož 20. ročník se konal 14. května na Konopišti.

Pro tento ročník byl umožněn vstup i se psy, a tak bylo vidět, že toto povolení přilákalo mnoho pejskařů, kteří se svými miláčky bok po boku sledovali jeviště s nepřetržitým programem. Organizace byla tradičně dobře zajištěna a všichni, kdo měli vstupem projít, prošli bez zbytečného zdržování a prostojů. Doprovodné stánky, které jsou pokaždé umístěné převážně venku, mimo

amfiteátr, byly v obležení a bylo vidět, že westernové klobouky či ponča si lidé se zájmem prohlíželi a kupovali. Samozřejmě pivo, limo a jiné lihoviny tekly proudem. Jídla byl velký výběr, ale znáte to, klobása, to je záruka! Bylo milé pozorovat, že počasí, které slibovalo déšť, stejně přilákalo i mnoho rodin, které festival pojaly jako denní rodinný výlet a my věříme, že hodně z těch dětí bude v tradici pokračovat, budou navštěvovat festivaly a milovat hudbu, možná budou s Kvítkem i soutěžit coby písničkáři… Na pódiu se odehrávaly finálové boje a mnoho dětských protagonistů bylo opravdu skvělých. Ať již hráli na kytaru, klávesy či housle. Skupiny to rozjely také. Lidé ze Superstar by jistě koukali, co se na folkových prknech dokáže! Mezi finálovými koly se na jevišti střídaly špičky folkové scény. Roman Horký přijel se svou kapelou Kamelot a přídavkem písničky „Zachraňte koně“ potěšil mnoho svých fanoušků. Honza Nedvěd vtipným a nenuceným stylem uváděl spolu se svými kolegy své vystoupení. Diváci písničky tohoto fenoména velmi dobře znali a při písničce „Podvod” to také dokázali. Dalšími účastníky festivalu byli Žalman a spol. s nezapomenutelnou flétnou Jindřišky Brožové, Wabi Daněk v doprovodu Miloše Dvořáčka, Hop Trop, Vladimír Mišík, Nezmaři a spousta dalších. Se zajímavým vystoupením při-

šly mnoholeté účastnice Folkového kvítku - skupina Berušky. Tři mladé slečny v kraťasech a s kovbojskými klobouky zahrály a rozpohybovaly diváky svou tvorbou, ale i převzatou písní. Bylo vidět, že pravidelní účastníci Folkového kvítku je znají a mají v oblibě. Po všech finálových kolech chodily mezi diváky děti z dětských domovů a měly radost, když jim do bedniček k losování někdo vhodil vyplněný lístek diváckého tipování, a zapojil se tak do soutěže o vodácký víkend. Porota nakonec rozhodla, že první místo jednotlivců si odveze Jana Věnečková z Litomyšle a za skupiny skupina Bora z Hradce Králové. Během losování výherců došlo na překvapení pořadatelů, protože „lítali pečení holubi přímo do huby“. Nad diváky se totiž vznesl létající balón a ze závěsného koše vskutku létali „pečení holubi“ (kuřata) zabalená do pytlíku a zavěšená na padáčku přímo do náručí diváků. Poslední a finálové překvapení se odehrálo po setmění. Co bylo důležité, stále ještě nepršelo. Sice trochu poprchávalo, ale i tak velkolepě vyniklo zapálení dvaceti svíček na dvoupatrového dortu, který byl krásně osvětlen a měřil kolem 5 metrů v průměru. Svíčky neslo dvacet půvabných dívek, které za pochodu písně napsané Alenou Vítovou „Dvacátá svíčka dohoří“ ozářily dort a organizátor Jirka Hopp mohl načít velké šampaňské a připít na kulaté dvacáté jubileum festivalu. Jak se každý dostal do svého stanu, nevíme. Zajímá-li vás to, přijďte na další ročník festivalu a přesvědčte se sami. Užijete si příjemnou hudbu, fajn lidi a pohodový den. Robert Mahovský Foto: autor

Doprovodné fotografie k Folkovému kvítku si můžete prohlédnout v galerii na www.svetwesternu.cz

12

KLUB (NEJEN) PRO DĚTI POŘÁDÁ PRO TENTO ROK JEDNODENNÍ VÍKENDOVÉ AKCE „POVÍDÁNÍ S KOŇMI“ (BRTNICE U VELKÝCH POPOVIC) Cílem je seznámit děti se životem koní, péčí o ně, jízdou na poníkovi či velkém koni. Děti si mohou vyzkoušet i další dovednosti jako lasování, práce s bičem, příprava výběhu pro koně atd. PŘÍMĚSTSKÝ WESTERNOVÝ TÁBOR (2 TURNUSY) Na děti čeká spousta dobrodružství v sedle, u táboráku i při hledání zakopaného pokladu indiánského kmene Navahů. ■ tábory pro děti od 4 let ■ akce pro rodiče s dětmi jednodenní i vícedenní ■ plavecká soustředění ■ plavání batolat, předškolních a školních dětí ■ narozeninové oslavy v bazénu Kontakt: tel. 608033722 mail: [email protected] web: www.plavani-deti.eu

13

western hobby PUTUJEME PO RANČÍCH NA NÁVŠTĚVĚ U KAČÍRKŮ

Rodinný ranč Semice Na počátku byl sen. Sen malé Petry, která si od dětství přála mít vlastního koně. Čas spřádal čas, léta ubíhala a Petra Kačírková dneska vede se svým manželem ranč v Semicích. A co víc - plní podobné sny malým holkám a klukům, kteří u ní v koňském oddíle vyrůstají. Semice leží dva kilometry za Pískem, když přijíždíte směrem od Prahy. Malou vesničkou lehce prokličkujete a naproti fotbalovému hřišti upoutá vaši pozornost budova bývalého kravína. Plot je nový, střecha a fasáda ale ještě budou potřebovat opravit. Práce je tu plno, alespoň pro tři páry rukou, na které tu každý den čeká.

JAK SE RODÍ RANČ „Kravín získala manželova maminka v restituci,“ vypráví Petra Kačírková. „Nejdřív jsme tu měli ustájené krávy na mléko, pak ale o mléko přestal být zájem a my jsme přešli na pastevní chov dobytka pro maso.“ My znamená Petra a její manžel, který se umí postavit ke každé práci, hospodaří na 20 ha polností a 40 ha pastvin. Uvolněný kravín začal

14

před pěti lety přebudovávat na stáje, v nichž je dneska šest prostorných boxů pro koně a jedno vazné stání. Také tu parkuje dobový kočár a saně za koně. Zadní část kravína by se časem měla přeměnit částečně v přípravnu krmení a skladiště, částečně v místo s chlívky, v nichž se budou chovat slepice, kačeny, králíci, koza, ovečky, prý i kráva… „Chtěla bych tu mít takovou malou farmičku domácích zvířat, za kterými budou chodit děti a budou se o ně moci samy starat. Vždyť některé dneska ani nevědí, jak ta zvířata vypadají,“ říká s nadsázkou Petra. Trojlístek pracantů na semickém ranči doplňuje Kateřina Nováčková. Přijíždí sem každé odpoledne a vrhá se do práce, kterou je potřeba udělat. Vedle stájí už společně zbudovali sedlovnu

s šatnou a klubovnou, před pár dny dokončili sociální zařízení, nové dlaždičky se jen lesknou! Vedle stájí stojí kruhovka, kousek dál písková jízdárna. Svépomocí vznikl i dětský koutek, hájemství těch nejmenších. Katka Nováčková přikládá ruku k dílu, kde je to potřeba a nač její síly stačí. Hlavně se ale stará od koně v době, když Petra vede výcvik dětí ve zdejším jezdeckém oddíle.

DĚTSKÝ JEZDECKÝ ODDÍL Jezdecký oddíl tu funguje od roku 2006. Navštěvuje ho třináct dětí ve věku od 8 do 18 let, mnohé dojíždějí z Písku, některé jsou místní. „Většinou k nám přicházejí děvčata kolem deseti let. Nejdříve je učíme ovládat koně ze země, pak trénují voltiž na speciálních

madlech a teprve poté usedají děti do sedla. Zprvu se učí zvládat všechny tři chody na lonži, postupně začínají jezdit na jízdárně samy a ti nejšikovnější vyrážejí do okolí na vyjížďky a účastní se hobby závodů,“ popisuje Petra svoje tréninkové metody. Druhou cvičitelkou je Klárka, která se věnuje voltiži, a již zmíněná Katka Nováčková, jíž je zase blízké westernové ježdění. Normálně děti v oddíle trénují pětkrát týdně, teď dočasně jenom třikrát, protože Klára se připravuje na maturitu. „Jakmile u děvčat nastoupí puberta, s ježděním je většinou konec,“ popisuje běžný obrázek z českých stájí Petra. I když výjimky potvrzují pravidlo – čtyři dívky chodí do zdejšího oddílu už od jeho vzniku. Letos v květnu některé složily zkoušky základní-

ho výcviku a získaly jezdeckou licenci, takže se mohou chystat i na závody pořádané pod hlavičkou ČJF. V nedávné době se oddíl rozrostl o dva kluky, kteří jsou pro dívčí oddíl vítaným zpestřením. Tak uvidíme, zda je kluci v ježdění doženou a předeženou!

KONĚ NA PASTVINÁCH Na ranči je ustájeno devatenáct koní, z nichž čtyři využívá jezdecký oddíl jako školní koně. Ty jsou všestranné a děti s nimi trénují jak anglické ježdění (drezúru a parkúr), tak i westernové ježdění. Petra Kačírková vzpomíná, jak si před sedmi lety pořídila svoji úplně první kobylku Olívii. Byl to chladnokrevník, aby ho mohl využívat i Petřin manžel při práci v lese. Olívie jim dala dvě hříbátka, k nim přibyl hafling, český teplokrevník, hucul… a dneska už má Petra svých koní na ranči šest. Katce Nováčkové tu patří dva, zbytek jsou koníci v nájmu. Několik z nich chodí přes zimu na noc do vnitřních stájí, většina ale pobývá na pastvinách celoročně. A zdejší rozsáhlé pastviny s protékajícím potokem jsou pro ně rájem, svobodným územím, místem hojnosti. Koníci vypadají nadmíru spokojeně a se zájmem si prohlížejí lidi, kteří je přicházejí pohladit, popovídat si s nimi, pochválit je. „Jsou tu spokojenější a i zdravější, nenatékají jim například nohy, jako tomu bylo při boxování,“ podtrhuje přednosti pastevního chovu Petra.

ROZMANITÉ KOŇSKÉ AKTIVITY Majitele ustájených koní dojíždí do Semic trénovat Eliška Konvičková v anglickém ježdění a Anežka Turková, která je vede k horsemanshipu a westernovému ježdění. Vloni tu Anežka uspořádala kliniku pro westernové jezdce, letos ji bude opakovat. Westernový kurz zde vedl i Tomáš Pešek, velice úspěšný byl kurz přirozeného jezdectví Václava Bořánka, jenž se konal před dvěma lety nejen pro místní, ale též pro širokou jezdeckou veřejnost z blízkého i vzdálenějšího okolí. „Tehdy u nás Vašek Bořánek nastartoval práci s koňmi ze země, jíž se od té doby důsledně věnujeme,“ konstatuje Petra.

DVĚ POZVÁNKY PRO VÁS! A co pro semické přichystal letošní rok? Už první červnovou neděli (5. června) se na ranči bude konat Den otevřených dveří, při němž děti z oddílu předvedou, co všechno se již naučily: voltiž, trail, ukázky práce s hříbaty ze země, malé drezurní sestavičky… Vyvrcholením dne budou drezúrní a parkúrové závody. V polovině prázdnin (6. srpna) se na ranči v Semicích pojede třetí díl seriálu O prácheňský pohár, jenž má letos premiéru (první díl se konal 7. května na statku v Petrovicích, druhý díl uspořádá Stáj Mareš Budočovice 9. července, další díl po Semicích organizuje Stáj Čížová 3. září a poslední kolo

seriálu se pojede 1. října ve Štěkni). Závodit budou jezdci v trailu, rychlostních disciplínách a v přírodním parkúrovém skákání. Tady v Semicích budou pro děti připravené soutěže (lasování damy, hod podkovou, slalom s dřevěným koněm mezi tyčemi, střelba z luku), dospělí bezpochyby ocení večerní country bál, jenž se odehraje v hospodě U báby Lišků v Semicích. Mimochodem tatínek Petry zde v kuchyni připravuje bezvadné meruňkové knedlíky, lívanečky a skvělé stejky!

RADOSTI VYVAŽUJÍCÍ KAŽDODENNÍ DŘINU V krásný sluneční den to na ranči v Semicích vypadá jako idylka. Pro tři tahouny, kteří to tu doslova vydupali ze země, to nejspíš každodenní idylou není, přesto z nich vyzařuje vnitřní klid a vyrovnanost. „Těší mě, když vidím,

jak nám to tu roste pod rukama. Máme kolem sebe partu asi deseti kamarádů, kteří nám pomáhají a s nimiž je nám fajn,“ vyznává se Petra z radostí, které jí život na ranči přináší. „Každý rok se také těšíme na hříbátka, jež se nám narodí, a stejně tak se raduji z mašliček, které si naše děti z oddílu vozí ze závodů,“ dodává. Práce zde nikdy nekončí, protože když dosáhnou jednoho vytčeného cíle, hned je napadne nějaký další. To všechno chce ale peníze a sponzory, kterých tady v Čechách není nikdy dost. O to víc nás Petra prosí, abychom poděkovali městu Písek za to, že podporuje volnočasové aktivity dětí, a také ostatním sponzorům, díky nimž mohou v Semicích pořádat pěkné jezdecké závody. Rádi tak činíme!

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

Irena Šatavová Foto: archiv ranče Semice

15

western sport ASOCIACE A SPORT RODEO CORRAL WI – CZ

Na startu nové sezóny!

Rodeo je tu! Vyznavači westernových disciplín spojených s chovem dobytka (ale i rychlostních honáckých disciplín) už v květnu vyrazili do soutěžních arén, aby poměřili své kovbojské síly a honácké umění. V Česku se rodeoví jezdci sdružují kolem zájmového sdružení Rodeo Corral WI– CZ a asociace Pro Rodeo Czech Association (PRCzA). Se šéfem prvního jmenovaného, Patrikem Urbanem, jsme si povídali o tom, co nového letošní sezóna přináší a jaká klání se během ní budou konat. Můžete, Patriku, čtenářům trochu víc přiblížit, co se skrývá za názvem Rodeo Corral WI – CZ? Jde o zájmové sdružení, které pořádá mistrovství ČR v rodeu, Pohár WI-CZ v rychlostních disciplínách a Pohár Dyka Krchova pro juniory. V rámci mistrovství ČR jsou vypisovány čtyři dobytkářské disciplíny. V nich jde o předvedení dovedností používaných při pastevním chovu dobytka, zejména jezdeckých dovedností a ovládání koně při práci s dobytkem. Zároveň Rodeo Corral usiluje o šetrný a humánní jak pastevní chov, tak i zacházení s hovězím dobytkem. Co znamená zkratka WI – CZ připojená za název Rodeo Corral? Ta je vyjádřením toho, že jsme od roku 1990 registrovaní zároveň v USA u Westerners International v Oklahomě jako jedna z celosvětových organizací, které

16

podporují a propagují westernové dění ve světě. Kolik členů má dneska Rodeo Corral WI – CZ? Ročně registrujeme kolem stovky členů a celá Westerners International CZ, jež se skládá ještě z řady dalších corralů, má asi 500 členů. Na podzim 2010 jste se stal novým šerifem a společně s vámi byla zvolená i nová rada Rodeo Corralu. Co chcete změnit? Chceme pozdvihnout úroveň rodea v Čechách, proniknout víc na veřejnost a předvést jí, co to rodeo je. Jak to chceme udělat? Naše soutěže budeme doprovázet kvalitním a divácky atraktivním programem a budeme je pořádat na stále více místech jak v Čechách, tak i na Moravě. Určitě tomu napomohou i naše nové webové stránky www.ceskerodeo.cz, které se už teď těší oblibě návštěvníků, a hlavně sponzoři. Pro letošní

sezónu se nám jich podařilo sehnat řadu a jeden z nejsilnějších je Česká pojišťovna. A co jste přichystali pro své členy? Pro ně uspořádáme tréninky s Leo Holzknechtem, který patří mezi zkušené jezdce a je známý nejen tím, že „umí točit provázky“, ale i svým trénováním jezdců a koní. Své tréninkové metody si vytříbil během dlouhodobého pobytu v cizině a ti, kdo se jeho kurzů již zúčastnili, na něj pějí chválu. Vyzdvihují zejména to, jak skvěle dokáže věci vysvětlit. Vraťme se k mistrovství ČR v rodeu, které před měsícem začalo. Jaké závody se v jeho rámci pojedou? Každoročně nabízíme seriál několika jednotlivých závodů – rodeí, které se konají na různých místech celé ČR. Letos se jich pojede pět a šestým závodem bude závěrečné finále v Hoslo-

vicích. Novinkou letošního roku je to, že pořadatelé jednotlivých závodů si sami vyberou, které disciplíny – ze seznamu disciplín uvedených v Řádu na ochranu zvířat a schválených MZe ČR – se u nich pojedou. (Seznam disciplín pro mistrovství ČR v rodeu je uvedený v tabulce na str. 17). Společně s kvalifikačními koly mistrovství ČR v rodeu se jedou ještě další závody. Jaké? Pro juniory organizujeme opět vícekolový Pohár Dyka Krchova, v němž mladí zápolí v disciplínách barrel race (barrelový dostih), pole bending (slalom kolem tyčí), trailer loading (nakládání telete), cattle branding (značkování telete), team penning (oddělování dobytka) a team sorting (řídění dobytka). První dvě uvedené disciplíny – barrel race a pole bending - patří mezi tzv. rychlostní disciplíny, v nichž se během roku soutěží o Pohár WI – CZ.

Jaké další novinky přináší letošní ročník? Počet míst, kde se již tradičně konají kola mistrovství ČR v rodeu, se letos rozrostl o dvě nová působiště – Ranch Patriot Plástovice u Českých Budějovic a westernové městečko Šiklův mlýn na Moravě. Prozradíte, jaké ceny čekají na vítěze? Celkový vítěz mistrovství ČR v rodeu se může těšit na sedlo od firmy Pinto Max Haken, a to dle vlastního výběru. Kromě toho vítězové, kteří se umístí na prvních třech místech každé seniorské dobytkářské disciplíny, získají 3000 korun, respektive 1800 a 1200 korun. Celkového vítěze každého kola (all around championa) čeká minimálně 2000 korun. A co očekáváte od letošní sezóny vy jako jezdec? Brousíte si zuby na hattrick, tedy již třetí titul mistra ČR v rodeu po sobě? Ano! Musím být odvážnější než vloni, kdy jsem na začátku sezóny svému čtyřletému Luckymu příliš nevěřil, jako nejvyšší cíl jsem si stanovil udržení se v první divizi – a Lucky mě nakonec ve finále mistrovství ČR v rodeu dovezl k obhajobě vítězství z roku 2009. A dcera mé přítelkyně soutěžící s ním v juniorském Poháru Dyka Krchova skončila na třetím místě! Musel jsem se Luckymu omluvit a věnovat ho přítelkyni, jelikož ona mu celou sezónu věřila. Letos tedy budu závodit na šestileté klisně QH, která se dosud věnovala mateřským povinnostem, ale Luckyho mi přítelkyně půjčí na lasařské soutěže a na královskou disciplínu steer wrestling. Tak snad mi to letos vyjde! Hlavně si ale pro letošní rok přeji hodně rodeových diváků, a to zejména diváků spokojených.

POSTŘEHY Z RADOTÍNSKÉ PREMIÉRY Paprsky slunce mě bodají do zad jako hořící šípy. Kdo by uvěřil, že před pár dny se s předstihem přihnali ledoví muži a spálili vše, co jim přišlo do cesty. Je sobota 7. května. Desítky lidí si vyrazili jen tak v tričkách s kraťasech na radotínský břeh Berounky a teď, opřeni o ohradu corralu stejně jako já, si vychutnávají rodeové představení. První po dlouhé zimě. Ve vzduchu se třepetají tóny naší hymny a Patrik Urban, šerif Rodea Corralu WI-CZ, vjíždí na koni s modrobíločervenou vlajkou před nastoupené jezdce. V krku mě zašimrá dojetí. A hrdost, ne nepodobná té, kterou se dmul celý národ, když Kde domov můj zněl v Bratislavě při mistrovství světa v hokeji. Moderátor akce je ve formě. Povzbuzuje jezdce, divákům vysvětluje podstatu jednotlivých soutěží, trefně glosuje dění v corralu. Jeho hlášky mě vylaďují dovesela. Ve formě je i stádo telat ze Svaté Kateřiny u Nýrska. Přišla rovnou z pastvy, kovboje ve svém životě ještě neviděla a co se to tu v aréně děje, nad tím kroutí hlavou. A jezdci se usilují pochytat dobytek do las či nahnat ho do ohrady, čemuž se divoká telátka zoufale brání. Však také v první

disciplíně uspěla jediná Silva Barošová, které se podařilo oddělit dobytče od stáda, jak nakazují pravidla cattle penning. Čekala ji „peněžní sprcha“ (fakt vtipné komentáře moderátora!) a hlavně kýžené body, které se započítávají do mistrovství ČR v rodeu. V team penningu se blýskli junioři před dospělými jezdci. Vítězná trojice děvčat předstihla seniory v zahánění telat do ohrady o celých 36 vteřin! Adrenalinovou podívanou skýtá jako vždy rančerské lasování. Telata jsou mrštná a plachá a zalasovat je během jedné minuty se podařilo pouze dvojnásobnému mistru ČR Patriku Urbanovi. Pořadatelé proto pohotově vyhlásili ještě druhé kolo v této disciplíně, kde už poslali laso na krk dobytčete další tři závodníci. Patrik si však prvenství nejkratším časem udržel! Je to bezva pocit, když nejvyšší funkcionář „umí“. Řítil se za teletem těsně kolem hrazení corralu a vypadalo to, že na koni visí, celým tělem vykloněný za prchajícím dobytčetem s lasem připraveným v ruce. Parádní kousky předvedlo pár hochů, kterým při divoké jízdě spadl klobouk do písku arény a oni ho ladně zvedli sedíce v sedle. Nohy měli doslova omotané kolem břicha koně, hlavu až těsně nad zemí, jedno švihnutí rukou a klobouk jim opět seděl na hlavě!

Pak jako v amerických westernech vjíždějí do corralu jezdci barelové soutěže. Své koně ženou kličkami kolem tří sudů, jen aby v cíli měli co nejrychlejší čas. Radek Holub je v tom mistr nad mistry, vyhrál ostatně kromě barelů i slalom mezi tyčemi. Ale pozor – na paty mu šlape juniorka Petra Mikasová. I ona zvítězila v obou rychlostních soutěžích a její konečný čas byl na sekundu stejný jako ten Radkův! Milým intermezzem v barelech byla nejmladší závodnice Veronika Šupáčková. Asi pětiletý špunt prošel vyznačenou trasu na poníkovi, za fandění publika se mu podařilo koníčka rozklusat, ten se ale u barelů zastavil, pozorně si je očuchal a teprve pak zvolna pokračoval dál. Co na tom, že Verunčin čas byl 5 minut (vítězův 18 vteřin). Všichni ji od srdce povzbuzovali a dívat se na kovbojskou droboť těší. Nu uvidíme, jak asi bude jízda této závodnice vypadat za pár let! Steer wrestling – disciplína, při níž jezdci skáčou přímo z koně na tele a snaží se ho povalit. Vítěz? Kdo jiný než Patrik Urban! Gratulujeme. Bylo to fajn odpoledne. Pro někoho i bezva večer, pokud vydržel na večerní country bál pod širým nebem. Prostě den par exellance! (ša)

DISCIPLÍNY PRO LETOŠNÍ MISTROVSTVÍ ČR V RODEU trailer loading (nakládání telete), cattle branding (značkování telete), team penning (oddělování dobytka), team sorting (třídění dobytka), cattle penning (zahánění dobytka), alley (ulička, tj. provedení telete trasou vyznačenou brankami), calf roping (lasování telete), ranch roping (pracovní rančerské lasování), California ranch roping (pracovní rančerské lasování ve dvojici), steer wrestling (povalení dobytčete), modifikace steer wrestling - stuha

PŘEHLED ZÁVODŮ POŘÁDANÝCH V RÁMCI CORRAL RODEA WI – CZ V ROCE 2011 ■ 7. 5. Radotín (Mistrovství ČR v rodeu, Pohár WI – CZ v rychlostních disciplínách a Pohár Dyka Krchova pro juniory) ■ 18. 6. Hoslovice (Mistrovství ČR v rodeu, Pohár WI – CZ v rychlostních disciplínách a Pohár Dyka Krchova pro juniory) ■ 16. 7. Ranch Patriot Plástovice u Českých Budějovic (Mistrovství ČR v rodeu, Pohár WI – CZ v rychlostních disciplínách a Pohár Dyka Krchova pro juniory) ■ 13. 8. Šiklův mlýn, Bystřice nad Perštejnem (Mistrovství ČR v rodeu, Pohár Dyka Krchova pro juniory – jede se pod National Barrel Horse Association, a rychlostní disciplíny (pouze junioři) – jedou se pod National Barrel Horse Association ■ 3. 9. Radotín (Mistrovství ČR v rodeu, Pohár WI – CZ v rychlostních disciplínách a Pohár Dyka Krchova pro juniory) ■ 17. 9. Hoslovice (Finále mistrovství ČR v rode, finále Poháru WI – CZ v rychlostních disciplínách a finále Poháru Dyka Krchova pro juniory)

Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

17

western sport ASOCIACE A SPORT bending). Je toho tedy opravdu hodně a každé kolo, které se pojede po dva dny, jistě poskytne divákům vzrušující podívanou. Pořadatelé si pro tento rok připravili i novinky: Za prvé, každá vstupenka na rodeo je slosovatelná s možností výhry osobního vozidla značky Volkswagen. Za druhé, každý návštěvník obdrží ke vstupence ještě časopis Prorodeo news, kde můžete vidět rozpis jednotlivých disciplín a kalendář všech závodů seriálu Volkswagen Prorodeo tour včetně partnerů. Letošní návštěvníci se tak mohou těšit nejen na nevšední zážitky, výborné výkony jezdců i koní a úžasnou atmosféru rodeí, ale i na závěrečný galavečer s vyhlášením výsledků a vylosováním majitele nového vozu Volkswagen.

PRO RODEO CZECH ASSOCIATION

Volkswagen Prorodeo tour 2011 je tu! Již minulý rok mohli čtenáři Světa westernu sledovat rodeové disciplíny v Prorodeo tour, tedy ve vícekolové rodeové soutěži, jež se konala pod hlavičkou asociace Pro Rodeo Czech Association. Ani letos tomu nebude jinak, i když název soutěže se změnil na Volkswagen Prorodeo tour. ZAČÁTKY RODEA NA HALTER VALLEY Kdy to všechno začalo? Již v roce 2006 se rozjel seriál rodeí pod názvem Ranch Rodeo Halter Valley. Počet rodeí zpočátku nebyl nijak veliký, ale vše začíná postupně. Jelikož toto rodeo přilákalo hodně jezdců a diváků, již za dva roky se konalo závodů více. V roce 2008 se jich jelo už pět a jezdců stále přibývalo. Do třetího ročníku závodů lákaly nové disciplíny, a tak stoupal i počet jezdců. Přihlášky se počítaly na desítky, přesněji jich bylo kolem šedesáti.

OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2010 V roce 2010 se rodea rozšířila z westernového městečka Halter

18

Valley ve Dněšicích také na další ranče na území ČR a seriál se přejmenoval na Prorodeo tour. Přihlášených jezdců pro sezónu 2010 bylo kolem 140 a na každé rodeo zařazené mezi deset kvalifikačních kol se jich sjíždělo kolem padesáti až šedesáti. Profesionalita pořadatelů rok od roku stoupala a stále stoupá společně s tím, jak rostou administrativní a pořadatelské nároky. Ohlédneme-li se ještě za sezónou 2010, zjistíme, že soutěžící jezdci podali výborné výkony, které jsou velmi dobré i v porovnání se zahraničními výsledky. Nejrychlejší časy sezóny v kostce dle jednotlivých disciplín byly: cattle penning (Zdeněk Geba) 14,21 s; barrel race (Petra Čecho-

vá) 17,66 s; team penning (trojice Zdeněk Janeček, Jiří Jaroš a Bohuslav Kolář) tři kusy telat 54 s; steer wrestling (Vladimír Šedivý) 7,73 s; calf roping (Milan Pata) 2,22 s. Z juniorských disciplín: barrel race (Klára Patová) 19,55 s; pole bending (Andrea Čejdová) 26,26 s; cattle penning (Zuzana Kunclová) 20,17 s a trailer loading (Linda Rybová a Klára Patová) 35,09 s.

SEZÓNA 2011 ZAHÁJENA! Letošní rok se jede s velkolepým názvem Volkswagen Prorodeo tour 2011, což přilákalo hodně jezdců, a věřme, že přiláká i více diváků z řad široké veřejnosti. Počet jezdců je opravdu rekordní - na start se chystá 206 dvojic. Diváci se mohou těšit na tradiční, ale i nové disciplíny. V kategorii open se bude soutěžit v následujících kategoriích: barrel race, cattle penning, trailer loading, team penning (střídaný s team sorting), ranch roping, calf roping, steer wrestling, ranch cutting, California ranch roping, calf branding. Pro juniory byly vybrány dvě disciplíny dobytkářské (cattle penning a trailer loading) a dvě rychlostní (barrel race a pole

3

TŘI OTÁZKY PRO TŘI ŠAMPIÓNY…

Na konci minulé sezóny převzali tři vítězové Prorodeo tour 2010 trofejní sedla z dílny Milana Nepustila, sponzora celého seriálu. Silvie Bartošová se stala all around championem 2010 v kategorii lady, Vladimír Šedivý získal stejný titul v kategorii cowboy a Klára Patová byla vyhlášená šampiónkou mezi juniory. Všech tří jsme se zeptali:

3x 1. Jaká pro tebe byla sezóna 2010? Jak ji vidíš s odstupem času? 2. Jak jsi se připravoval/a na letošní sezónu a na co se těšíš? 3. Jak odhaduješ své letošní umístění? Co bys v letošní sezóně rád/a dokázal/a?

a bude schopen podávat spolehlivé výkony. Nicméně se těším právě na tu výuku nového koníka, moc mě baví vidět pokroky každého koně, se kterým pracuji. Také se těším na nové disciplíny a vůbec na závodní atmosféru. 3. Vzhledem k výše uvedenému se neodvažuji vůbec odhadovat umístění v seriálu Prorodeo tour. Cílem letošní sezóny pro mě bude naučit Gotalotta Smartse být dobrým rodeovým koněm. A já bych se chtěla zdokonalit v práci s lasem a snad i vyhrát ranch roping.

Silvie Bartošová 1. Sezóna 2010 byla asi tou nejlepší, jakou jsem kdy měla. Jezdila jsem se dvěma koňmi, kteří již svou práci ovládají, a tedy musím poděkovat především jim za všechny úspěchy. Ponka již letos jezdit nebude, neboť si bude plnit mateřské povinnosti, a Tajfunovi tedy zbude veškerá práce. Oba koníci jsou plemene welšpartbred a opravdu jsou to parťáci do nepohody a je na ně spolehnutí. Snažíme se na koně nespěchat a pracovat s nimi na principech tzv. horsemanshipu. Domnívám se, že celkový přístup ke koni a způsob tréninku je nejdůležitějším aspektem vedoucím k úspěchům. Já osobně jsem nejraději, když po odjetí disciplíny mám dobrý pocit, že jsme udělali všechno a byli jsme s koněm sehraná dvojka. Poté mě ani nemrzí, že se třeba neumístíme. Co se týče filozofie našeho soužití s koňmi, může zvídavý čtenář nahlédnout na stránky www.ponkawa.com, kde se dozví více.

3x

2. Letošní sezóna bude nepochybě dosud nejnáročnější. Přibylo mnoho nových disciplín a i akcí se koná nejvíc, co kdy bylo. Co se týče přípravy, musím přiznat, že ji stále velmi podceňuji, neboť hlavně budujeme náš nový ranč, a to na úkor tréninku. Cítím v kostech, že se mi to letos nevyplatí! Kromě osvědčeného Tajfuna budu jezdit i nezkušeného painta jménem Gotalotta Smarts a určitě bude pár týdnů trvat, než si zvykne na závodní atmosféru

Klára Patová 1. Loňskou sezónu jsem ještě závodila za juniory. Byla to moje poslední sezóna s Jacem, se kterým jsem jezdila dobytek i rychlostky. Zároveň jsem začala jezdit i s hřebcem Siouxem barrely. Nasbírali jsme mnoho nových zkušeností. 2. Pokračovala jsem v tréninku se Siouxem a před Vánocemi jsem dostala novou kobylku, kterou jsme také zapojili do tréninku. Po loňském kurzu s americkým trenérem Terry McChutcheonem jsem se rozhodla začít i lasovat. Těším se na další závody stejně jako na lasařské a barrelové kurzy s Terry McCutcheonem. 3. Po prvních dvou kolech mám 18 bodů, tudíž zatím jsem spokojená. Přála bych si dostat se do finále!

Vladimír Šedivý 1. Loňská sezóna pro mě byla ve výsledku úspěšná, přestože ji provázelo pár smolných momentů. Největší určitě při finále, kdy jsem si nečekaně zranil koník,

a nemělo tedy smysl pokračovat v boji o umístění v jednotlivých disciplínách. S odstupem času shledávám sezónu 2010 jako celkově úspěšnou, nejen v českých arénách, ale i v německém seriálu RCHA. Samozřejmě je ale vždycky co zlepšovat. Výkony většiny jezdů jsou čím dál lepší a konkurence čím dál větší, což je nejenom skvělá motivace, ale výrazně se tím pozvedá úroveň a povědomí o českém rodeovém sportu. 2. Konec loňského roku byl pro mě plný změn hlavně v soukromém životě. Absolvoval jsem dvě operace kolene, žádné velké přípravy na letošní sezónu tedy neprobíhaly. Navíc jsem zastáncem názoru, že přes zimu by si měl koník pořádně odpočinout, takže jsem jezdil převážně do terénu. Mimoto v současnosti pracuji jako trenér, což je pro mě obrovská výzva, kterou beru velmi vážně a které se chci chopit co nejlépe. Chci si rozšířit obzory a získat nové zkušenosti i v jiných westernových disciplínách. Připravujeme koníky na reining a cutting, takže tahle příjemná práce má momentálně přednost a já se na ni moc těším. V rodeu bych se rád účastnil převážně lasařských disciplín, kterých je v letošním seriálu spousta, a také závodů NBHA. 3. Své umístění v Prorodeo tour se rozhodně neodvažuji a ani nechci odhadovat. Vždycky to závisí na spoustě okolností. Také už se nehodlám účastnit všech disciplín jako doposud, ale zaměřím se jen na vybrané a v nich se chci zdokonalovat. Prioritou letošní sezóny je práce s našimi mladými koníky a příprava na reiningové a cutingové soutěže. No a hlavně sezónu bezpečně, ve zdraví a s co možná nejvíce úspěchy zvládnout a užít si ji! Robert Mahovský Foto: Robert Mahovský

Čarodějnické kolo na úvod

První kolo dvoudenního závodu v celém seriálu se jelo na domácí půdě poslední dubnový a první květnový den. Jelo se tedy na čarodějnický rej a výkony tomu odpovídaly. Na start především dobytkářských disciplín se postavilo 85 dvojic. Oficiální zahájení proběhlo slavnostním nástupem. Došlo k vysvěcení arény „corralu“ indiánem, zástupci jednotlivých států nesli své vlajky a za doprovodu národní hymny objeli čestné kolo. Kromě Česka tu byli zástupci Německa, Slovenska a Brazílie. Největší vzdálenost na Halter Valley urazil účastník, který přijel až od holandských hranic (755,5 km). Sobotní čarodějnický den některým ostříleným profesionálům nepřál. Například Klárka Patová, závodící tentokrát již v kategorii open, krásným a půvabným stylem přelasovala svého otce Milana Patu. Radkovi Holubovi a Vláďovi Šedivému se zase nepodařilo skolit tele tak, jak by si jistě přáli. Na druhé straně svou formu potvrdila Petra Čechová, která zajela krásný čas při barrel race a zvítězila. Některým závodníkům ukázalo odcházející aprílové počasí své a vydatně jim při rozjížďkách sprchlo. Všichni to ale brali sportovně! Nejúspěšnějším jezdcem tohoto kola se stal v kategorii all-around cowboys Jerri Adriani de Camargo a v kategorii all-around cowgirls Zuzka Dachová. Věříme, že diváci, ale také závodníci nezapomněli v zápalu boje dle májového zvyku políbit v neděli pod rozkvetlým stromem své lásky a také své věrné oře. Na dalších závodech ahoj… Jednotlivé výsledky najdete na www.prorodeo.cz a fotografie ze závodů v naší fotogalerii na www.svetwesternu.cz

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

(ma)

19

western sport ASOCIACE A SPORT

Jarní cena W clubu Před letošní Jarní cenou W clubu jsme absolvovali řadu setkání. Bylo nutné upravit pravidla pro lukostřelbu hladkým lukem, zajistit terčovnice a poziční okna na jednotlivé posty. Vzhledem k tomu, že nás opustil náš kamarád Radek Janda, který měl celou soutěž „pod palcem“, ujala se této soutěže Hanka Bělařová s Jirkou Hudcem. Terče nejen na lukostřelbu zajišťoval Láďa Chudoba. Pak to ale všechno začalo… V pátek 29. dubna se začali do Beaver City pomalu sjíždět všichni závodníci. Vzhledem k nepříjemné zimě jsme se nakonec všichni sešli v saloonu, kde nebylo k hnutí. Povídalo se a zpívalo při kytarách. Dobrá nálada se přenesla i do druhého dne, kdy po obvyklém rozlosování a zápisu do startovních listin vše po slavnostním nástupu vypuklo. V letošním roce byla účast závodníků menší než v minulých letech. Soutěž v lase odpadla, ale přesto se lasovalo a vyučovalo. Soutěže v ovládání jednoho biče se zúčastnili čtyři závodníci. Jako první skončil Zdenda Petřík, druhý byl Jenda Čuda, třetí místo bral Pavel Šertler a bramborová medaile zůstala nováčkovi soutěže Lýdii Čačkové. Otevřené soutěže v trefování cílů se účastnilo devět závodníků. Z prvního místa se mohl radovat Pavel Hartman, druhý byl Dušan Dvořák a na třetím se umístil Pepa Velecký.

20

Lukostřelba přivítala čtyři juniory a šest dospělých. První tři místa obsadili Fred Musial, Jindřich Zobl a Fofo. Hojnější účast byla v hodu nožem, kde se na startu sešlo dvacet závodníků. První místo patřilo Standovi Havlovi, druhé Rosťovi Antoníčkovi a třetí Milanu Novákovi. Dvacet tři závodníků bojovalo o prvenství v hodu tomahawkem, kde byl nejúspěšnější Pepé Smékal, o tři body méně získal Standa Havel a jako třetí skončil Mák, jehož od druhého místa dělil jeden bod. Počasí nám celý den přálo. Dokonce i lukostřelci stačili sbalit své nádobíčko s prvními kapkami deště. Ceny a diplomy se udílely v suchu saloonu, kde se celá soutěž uzavřela. Jarda Riki Kráčmera Foto: Miloš Chmel

western sport ASOCIACE A SPORT CZECH QUARTER HORSE ASSOCIATION

Boom quarterů v Čechách Před deseti lety byla Czech Quarter Horse Association (CZQHA) uznána jako mezinárodní pobočka Americ Quarter Horse Association (AQHA). Samotná CZQHA byla ustanovená o rok dříve, v únoru 2000, a nyní je zaběhnutou neziskovou organizací s každoroční pravidelnou nabídkou programů a akcí nejen pro své členy. O CZQHA jsme hovořili s jejím prezidentem Michalem Petlanem. Co předcházelo tomu, než si CZQHA vydobyla své renomé respektované chovatelské organizace, a to jak u nás, tak také v zahraničí? Bylo to velké množství práce, úsilí a sebevzdělávání celé řady lidí, kteří buď stáli u zrodu asociace, nebo se podíleli na jejím pozdějším zdokonalování. V prezídiu se za tu dobu vystřídaly dvě desítky osob, aby za sebou zanechaly svůj odkaz a práci pro plemeno koní, které považují pro jeho vlastnosti za „nejúžasnější“ na světě. Mnoho z nich - známých chovatelů, westernových soutěžících a příznivců quarterů - neváhalo věnovat čas sebevzdělávání v tomto oboru. Díky tomu máme v České republice dva AQHA showmanagery, jednoho AQHA rozhodčího a jednoho člena AQHA Executive Commeetee. V časové posloupnosti bych rád jmenoval zakladatele Ing. Sylvii Lečíkovou, Pavla Dyršmída, Jiřího Lamplota, členy prezídií Petra Stiborského, Iva Eisenhamera, Pavla Mališe, Romana Zimmermanna, Miroslava Zezulku, Ilonu Červenkovou, Jitku Kynclovou a současné členy prezídia Ing. Karla Švece, Miluši Petlanovou, Ondřeje Zalabáka a Marcelu Chejnovou.

Co konkrétně znamená, že CZQHA byla uznána jako oficiální mezinárodní pobočka AQHA? To znamená, že se naše česká asociace rozhodla přebrat hodnoty a cíle AQHA, mezi něž patří zejména vedení plemenné knihy, nabídka služeb pro členy, vzdělávací programy a podpora rozvoje plemene. Plemenná kniha quarter horse se vede výhradně v USA, ale ostatní cíle plně přebíráme. Kontinuální činnost a pořádání programů jsou pro CZQHA závazné. Je známé, kdy přišel do Česka první quarter horse? První kůň plemene quarter horse byl dle neoficiálních zdrojů do ČR dovezen v roce 1993. V době ustanovení CZQHA, tedy v roce 2000, u nás bylo již 140 těchto koní. Do dnešního dne (polovina května 2011 – pozn. red.) narostl jejich počet více než desetkrát, neboť koní plemene quarter horse tu máme téměř 1600! Nejenže jde o největší přírůstek v zemích bývalého sovětského bloku, ale v dnešní době ekonomicky spíše negativních zpráv je roční nárůst quarterů v Čechách vyšší než v tak velkých zemích, jako jsou Austrálie, Argentina nebo Nový

Zéland. Dokonce i vyšší než v tak bohatých a westernově zaběhnutých zemích, jako jsou Švýcarsko, Nizozemsko a Velká Británie! Za tímto boomem nestojí pouze systematická činnost CZQHA, ale také nemalé úsilí a investice místních chovatelů a majitelů tohoto plemene. Jak a v čem asociace pomáhá chovatelům quarterů? Kromě samotných jezdeckých programů pomáháme českým chovatelům a majitelům koní při komunikaci s AQHA. Myslíme si, že díky tomuto servisu mají jistotu, že správně porozumí dokumentům a celému procesu registrací v AQHA. Ročně vyřídíme určitě více než 200 telefonických dotazů a další stovky e-mailů. A protože se na nás v takové míře obracejí, dokážeme nyní pojmenovat přesně tu administraci, která je pro ně nejobtížnější. Připravujeme proto tzv. Manuál komunikace s AQHA, který by jim snadno a rychle pomohl v situacích, kdy se chystají nakoupit/prodat, zaregistrovat a testovat koně nebo cokoliv jiného vyřídit v AQHA.

CZQHA sice není klasickou sportovní organizací, jejímž cílem by bylo pořádat co nejvíce závodů (tzv. show), ale přesto se v rámci možností svého neziskového rozpočtu snažíme „investovat“ do rozvoje plemene a programů, které AQHA nabízí. V letošním roce proběhnou minimálně dvě AQHA Approved Show, na které přijedou rozhodčí z USA (první již 4.-5. června 2011 na ranči Happy Hour v obci Krakovany, druhá na podzim). Dále připravujeme každoroční třídenní kurz westernového ježdění s americkými lektory - AQHA Horsemanship Clinic (poslední červencový víkend na Q ranči v Bezděkově) a na podzim výhledově tzv. AQHA Trail Ride, což je neformální setkání členů s vyjížďkou. Co dodat na závěr? Tradice CZQHA a úspěšnost chovu v ČR je pro nás velkým závazkem a budeme se snažit i nadále zlepšovat svou činnost. Více informací může každý zájemce najít na www.CZQHA.cz. (red) Foto: Archiv M. Petlana

CZQHA pořádá také závody. Můžete představit ty letošní?

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

21

western sport ASOCIACE A SPORT

Želkovický dostih už počtrnácté Špejchar Želkovice je rozsáhlý venkovský dvůr postavený na základech starého keltského sídliště nedaleko města Beroun, necelých 35 kilometrů od Prahy. A právě zde se konal druhou květnovou neděli již 14. ročník želkovického dostihu, který je spojený s parkúrem, jízdou zručnosti, barely a trailem. Počasí závodníkům, jezdcům, koníkům i obecenstvu přálo, takže nic nebránilo skvěle prožité neděli. Sjeli se sem jezdci zdaleka i zblízka a bylo jedno, zda s koňmi ježděnými anglicky, westernově, malými poníky pro děti nebo s velkými koňmi trénovanými na reining či cutting. Nutno ale podotknout, že westernoví koně parkúr pro jistotu nejeli, protože ho prostě neumí, zatímco anglicky trénovaní koně jeli barely i trail parádně a westerňákům se vyrovnali se vší ctí. Velkým překvapením byl devatenáctiletý kůň Dolly, slepý na jedno oko, který s Kájou Hoškovou bezpečně válcoval ostatní soupeře ve všech disciplínách. Byť nebyl ve všech nejlepší, s jistotou obsazoval první či druhé

místo a překvapoval svojí přiježděností, obratností a charakterem. I malý poník ježděný bez sedla a jen tak na ohlávce udivoval svými výkony a jeho jezdkyně si zasloužila šerpu za statečnost. Při jízdě zručnosti soutěžící dvojice dokazovaly, že přejít přes igelit je pro koně i pro jezdce velká výzva a že většina z nich musí na příští rok pečlivě trénovat, aby tuto disciplinu splnila. Přestávky během závodu si jezdci vyplňovali úžasným občerstvením v místním Špejcharu, který jim nabízel skvělé dobroty. Tady se můžete také vykoupat v malém bazénu, odpočinout si v sauně, zahrát si squash a samozřejmě také jezdit na koních - na jízdárně i v krásné přírodě v okolí Berounky a v brdských lesích.

Želkovický dostih není jedinou akcí, která v Želkovicích potěší milovníky a příznivce koní. Pořádají se tu i drezúrní závody, orientační závod, tradiční Hubertovu jízdu

a spoustu jiných akcí, jako je například dětský den. Nevěříte? Přijeďte! Jaroslava Drmlová Foto: Ladislav Hanzl

NOVINKA PRO MILOVNÍKY RYBOLOVU: NABÍZÍME MOŽNOST ZAPŮJČENÍ CELODENNÍ RYBÁŘSKÉ POVOLENKY K LOVU NA RYBNÍK, KTERÝ JE V TĚSNÉ BLÍZKOSTI RESTAURANTU ŠPEJCHAR ŽELKOVICE. V PŘÍPADĚ VAŠEHO ZÁJMU ZAPŮJČÍME ZÁKLADNÍ RYBÁŘSKÉ VYBAVENÍ ■ JEZDECTVÍ VČ. POŘÁDÁNÍ VÝLETŮ NA KONÍCH, VÝUKA JÍZDY NA JÍZDÁRNĚ A V KRYTÉ HALE ■ PRONÁJEM SQUASHOVÉHO KURTU (PROBÍHÁ VÝSTAVBA) ■ BADMINTON, SOFTTENIS ■ PŮJČOVNA HORSKÝCH KOL (PŘIPRAVUJEME) ■ PING PONG ■ SAUNA A MINIBAZÉN ■ ■ ■ ■

22

ADRESA: ŠPEJCHAR ŽELKOVICE ŽELKOVICE 32 267 01 KRÁLŮV DVŮR GSM: +420 732 117 478 GSM: +420 603 294 907 TEL.: +420 311 689 155

WWW.SPEJCHARZELKOVICE.CZ

western sport ZE ZAHRANIČÍ NCHA FUTURITY SALE 2010

Za kolik se vloni vydražilo to nejlepší v cuttingu U příležitosti NCHA Futurity (závod tříletých cuttingových koní) se každoročně koná Western Bloodstock Sale neboli aukce koní. Na prodej jsou koně od půlročních hříbat přes roztrénované či hotové show koně až po starší matky s tím nejlepším původem. Cenové relace se pohybují od stovek dolarů po statisíce! Loňský sale dopadl v porovnání s tím předloňským o něco lépe. Cuttingová asociace si ho velmi pochvalovala, neboť se zdá, že se i koňský bussines začíná mátořit z proběhlé krize. Pojďme si připomenout, v jakých číslech se tedy aukce na sklonku roku 2010 pohybovala. Během téměř třítýdenního maratónu bylo prodáno celkem 792 koní za neuvěřitelných 11 332 100 USD. V průměru se tedy dražil jeden kůň za více než 14 000 USD. V roce 2009 to bylo o 1 000 USD méně.

TROJLÍSTEK NEJDRAŽŠÍCH KLISEN Nejdražším prodaným koněm (tzv. High Keller) byla devítiletá klisna Jazzys Pep Talk, dcera legendárního koně Peptoboonsmal a světová šampiónka v cuttingu. Byla vydražena za 215 000 USD březí po Dual Rey a navíc s embryem po High Brow Cat. Pomyslnou druhou příčku obsadila taktéž chovná klisna Shes Icing On The Cake, dcera fenomenálního High Brow Cat, která byla nabízena březí po One Time Pepto a se dvěma embryi po Dual Rey. Trojici nejdražších koní dražby doplnila opět chovná klisna Sweet Lil Boo a opět dcera Peptoboonsmal, navíc pravá sestra skvělých plemeníků Sweet

Lil Pepto a Pepto Taz. Spolu se dvěma embryi po High Brow Cat byla vydražena za 147 000 USD. Z pohledu mluvčího Western Bloodstock je zajímavé to, že se nejdražšími koňmi staly chovné klisny, což je podle něj signálem uzdravující se ekonomiky ve světě cuttingu, neboť chovatelé neváhají investovat značné částky do plemenného materiálu.

ROČCI ZA VÍCE NEŽ 100 TISÍC DOLARŮ Vysoké částky naskakovaly na tabuli i při dražbě ročků. Za 120 000 USD byl vydražen Sweet Little Cats, jenž je pravým bratrem High Brow CD, vítěze NCHA Futurity z roku 2008. Několik dalších hříbat zůstalo těsně pod stotisícovou hranicí! Na 110 000 USD se vyšplhala prodejní částka u dvouletého Jewel Bars Cat a na 105 000 USD u stejně starého Look The Look (oba po High Brow Cat). Nejžádanějšími hříbaty byly potomci tří hřebců, a sice High Brow CD, One Time Pepto a Dual Smart Rey.

Jewel Bar Cat (nejdražší dvouletý kůň)

za 110 000 USD a průměr u nejlepší dvoustovky činil 33 000 USD. Nejúspěšnější aukce posledních deseti let se konala v roce 2007. Top 10 průměr se vyšplhal na 336 000 USD, Top 200 průměr na 64 000 USD a průměr celé dražby na 21 000 USD za koně. Pro ty z vás, kdo by si chtěli prohlédnout, co nabízí Western Bloodstock ve svých aukcích v průběhu letošního roku, je zde webová adresa www.westernbloodstock.com, kde najdete kompletní informace o proběhlých či chystaných aukcích. Martina Malinová Foto: archiv autorky

Jazzys Pep Talk (nejdražší kůň)

TROCHU ČÍSEL Z POSLEDNÍCH LET Na závěr trocha statistiky. Nejméně úspěšnou aukcí byla ta z roku 2009, kdy se nejdražších deset koní prodalo v průměru Sweet Little Cats (nejdrazsi rocek)

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

23

western sport ZE ZAHRANIČÍ

Putování rumunskou divočinou Již dlouhá léta podnikám krátké i delší toulky na koních po naší krásné vlasti. Nemohu se nabažit těch úchvatných chvil na koňském hřbetě, když projíždím úzkými údolími (například napříč Moravským krasem na farmu Bolka Polívky), těch nekonečných cvalovek na Hané či něžných oblých kopečků v Hostýnských vrších. Stále mám v sobě ten nezapomenutelný a monumentální pocit z výstupu na vrchol Radhoště… Jistě si spolu se mnou řeknete: Co víc si ještě přát? A přeci hluboko ve mně dřímala touha projet na koních divočinu, místa, kde člověk celý den nepotká živáčka, nejlépe ještě s dlouhými holými vrchy či hlubokými propastmi. Jednoho dne jsem se potkal se svým starým známým a když jsme narazili na toto téma, prohodil, že jedno takové místo zná. Že se prý nachází na jihozápadě Rumunska v blízkosti Dunaje a že jsou tam mimochodem roztroušeny staré české vesničky. Pro mě bylo rozhodnuto: Musím

24

to zkusit! Rozhodil jsem sítě, pár lidí zareagovalo a na světě byla první expediční cesta na koních po rumunském Banátu. Cesta na místo se sedmi koňmi z našeho ranče Oklahoma v Hrádku u Ústí nad Orlicí byla náročná, ale nejvíce naše nervy potrénovali strážci rumunských hranic. Nakonec to dopadlo dobře a zbývalo už jen dostat se do „našich“ hor. Velkou odměnou pro nás bylo příjemné přivítání přírodou náhorních planin nad Dunajem, ale hlavně milými lidmi v kouzelných vesničkách. Tou první byla

Svatá Helena, kde jsme po cestě zakotvili v pronajaté chalupě a koním jsme naservírovali kromě granulí i pěknou dávku vojtěškového sena od domácích pěstitelů.

Další den jsme prozkoumali okolí Svaté Heleny: Pak jsme se vydali smočit sebe i koně ve vodách Dunaje, které působily jako balzám, chladivé osvěžení v opravdu letním počasí!

Večer jsme poseděli s místními v osobité hospůdce, která byla zároveň koloniálem s veškerým myslitelným zbožím a hlavně s úžasným panem obchodníkem, hospodským a kronikářem v jed-

né osobě, neřku i výborným společníkem. V dalších dnech jsme putovali krajem mých snů, kdy po hodinách jízdy po oblých vrších jsme objevili k bleskové koupeli krasovou soutěsku s chladivým potokem vytékajícím přímo z jeskyně. Pozdě odpoledne nás koně donesli k vesnici Gernik a ještě pár kilometrů dále. V krajině májovek s bílými kamennými útvary na rozlehlých pláních nás uvítalo údolí u Petra s historickými mlýnky, na nichž ještě dnes místní melou své obilí na mouku. Zde jsme rozbili tábor a prožili další noc vedle svých koní. Ráno po pořádné snídani, kdy jsme museli z hlubokého údolí po skalních pěšinkách místy koně jen vést, jsme projeli lesnatou část, kde osamělá chalupa byla jak překvapení z předminulého století. Pronikavá vůně kvasících slív připomínala specifickou chuť pálenky, kterou jsme před dvěma dny ochutnali u naší paní domácí. Další večer u místního potůčku byl okořeněný podvečerní vyjížďkou na hřebeny kopců, odkud jsme pozorovali úchvatný západ slunce ukládajícího se k spánku do oparu nad oblými vrchy. Úžasné! Trochu nás to dostalo… Celý další den jsme putovali dál a potkali jsme jen osamělého, velmi starého pastevce, kte-

rý si balil tabák do novinového papíru a přitom stále pochvalně pokyvoval směrem k našim koním. S večerem jsme dorazili do nejvýše položené vesnice Rovensko. U místního napajedla jsme napojili žíznivé koně a hned k nám přispěchala z první chalupy stařenka a ve sklenici od zavařeniny mi podávala ještě teplou slivovici z domácí pálenice. Co dodat? Z našeho tábořiště jsme měli téměř letecký výhled a večer u kotlíku bylo skutečně o čem povídat. Další dny jsme projeli ještě údolí řeky Něry s Drákulovým jezírkem a pomalu jsme se vraceli do Svaté Heleny, kde jsme toto nezapomenutelné toulání v exotické krajině ukončili. Navštívili jsme tak místa, kde každý z nás nechal kousek svého

srdce, a všichni jsme si slíbili, že se sem ještě jistě vrátíme. Toto putování by nebylo možné zrealizovat bez ochoty účastníků překonávat obtíže a úskalí, bez nichž by zážitek nebyl tak dokonalý, ale hlavně bez dobrých, zkušených koní z našeho ranče Oklahoma, zvyklých na putování neznámým terénem. Jim patří dík, že se stali našimi průvodci do světa romantiky a nezapomenutelných zážitků. Vzpomínám na naši cestu a na všechny, kdo ji se mnou prožili, a těším se na nová dobrodružství na vandrech s koňmi. Petr Staněk Foto: autor textu

Více informací o našich putováních najdete na www.kone-indiani.cz

NÁŠ ČASOPIS V SRPNU POPRVÉ V TISKU! / WWW.SVETWESTERNU.CZ

25

western echo RECENZE JIŘÍ ČERNÍK

S tomahawkem proti mušketám – II. díl Přehled bojů s indiány na území dnešních USA v letech 1622–1890 Koncem dubna vyšel druhý díl knihy Jiřího Černíka „S tomahawkem proti mušketám. Přehled bojů s indiány na území dnešních USA v letech 1622–1890.“ Pokračování knihy Jiřího Černíka, příznačně nazvané S tomahawkem proti mušketám, završuje celkem dvě části široce pojatého díla, v němž autor provází čtenáře bouřlivými událostmi, jež se odehrávaly při bojích bílých přistěhovalců s indiány na území dnešních Spojených států amerických – od Atlantiku přes Mississippi až ke Skalistým horám – zhruba od první poloviny 17. století až do konce 19. století. Pro indiány to byl tragický střet mezi jejich viděním světa a diametrálně odlišnou kulturou „bledých tváří“, v jejichž stopách šly smrtící epidemie vysoce nakažlivých cho-

rob. Ozbrojené srážky odehrávající se na severoamerickém kontinentu, jenž byl zprvu mocensky rozdělen mezi Anglii, Francii a Španělsko, neměly sice podobu spektakulárních bitev známých z evropských bojišť, ale i zde byla prolévána krev a na obou stranách stáli jak stateční hrdinové, tak ješitní muži, jejichž omezenost stála životy stovek bojovníků i vojáků. Barvité líčení zákulisí známých bitev i méně slavných střetnutí, četných přepadení nebo krvavých masakrů vojenských jednotek či skupin indiánů doplňuje neméně zajímavé vyprávění o osudech hlavních protagonistů těchto událostí, ať

trochu moudra Americký básník James Whitcomb Riley

NĚCO NA ZEVNĚJŠKU KONĚ DĚLÁ DOBŘE NITRU ČLOVĚKA. Britský státník Winstone Churchill

CHAMTIVÝ ČLOVĚK MÁ DALEKO K PŘÁTELŮM, LENIVÝ KŮŇ MÁ DALEKO VŠUDE. Mongolské přísloví

KOZEL JE NEBEZPEČNÝ ZEPŘEDU, KŮŇ ZEZADU, HLUPÁK ZE VŠECH STRAN.

26

Vydalo Nakladatelství encyklopedické literatury LIBRI Edice: Historická řada 1. vyd., váz., 512 stran, mapky, tabulky ISBN 978-80-7277-486-9 Cena: 550 Kč

Rubriku připravila Lenka Hegrová

VELEBÍM KONĚ OD KOPYTA K HLAVĚ, OD HLAVY KE KOPYTŮM, OD OHONU K HŘÍVĚ! VELEBÍM KONĚ, JAK UŽ JSEM DĚL, OD HLAVY KE KOPYTŮM I NAPODÉL!

Židovské přísloví

již z řad vojenských velitelů, nebo z okruhu indiánských náčelníků. Sugestivní jsou rovněž příběhy osadníků, zejména žen a dětí, kteří se při přepadeních usedlostí dostali do zajetí jako rukojmí. Na mnohé z událostí, které jsou českému čtenáři známé, např. bitva u Little Bighornu či masakr u Wounded Knee, nabízí autor zevrubnější pohled, a vybízí tak k jejich novému hodnocení. K některým méně povědomým příběhům poskytuje bohaté spektrum podrobných informací, jež umožňují vytvořit si na ně vlastní názor. Stejně tak ozřejmuje úlohu význačných postav z historie severo-

amerického kontinentu, ať se jedná o indiány (Pontiak, Tekumtha, Černý sokol, Sedící býk a mnozí další), nebo o vojenské velitele či proslulé trapery, jako byli Jim Bridger, John Bozeman, William Cody a Divoký Bill Hickock. Zatímco v 1. díle, který vyšel v roce 2010, se autor věnoval zejména nejstaršímu období včetně sedmileté války, boje za nezávislost USA a první polovině 19. století včetně bojů v Texasu a jeho připojení k USA s přesahem k občanské válce (a tedy mj. Irokézům, Sališům, Kríkům až po boje s Komanči a Siouxy), druhý svazek zachycuje západnější oblasti a mimo jiné i války s Cayusi, Nez Perési, zejména pak s Apači (včetně jejich proslulých náčelníků Nany, Geronima a dalších), dále Navahy, Uty a střety s indiány v Kalifornii. Oba díly uzavírají přehledné tabulky konfliktů, druhý díl pak ještě obsahuje podrobný soupis pramenů a literatury.

Manažer projektu: Robert Mahovský Redakce: Irena Šatavová, [email protected] Externí spolupracovník: Lenka Hegrová www.svetwesternu.cz E-mail: [email protected] Tel.: +420 777 816 407 Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno. © Svět westernu 2011

(rm)

western echo NOVINKA POZOR: NOVINKA!

Letní číslo časopisu Svět westernu pro vás mimořádně připravíme v tištěné podobě!!! Vyjde začátkem srpna a na jeho 32 stránkách najdete zajímavé čtení napříč celým westernovým světem. Otiskneme v něm například rozhovor, který jsme udělali s legendou westernového světa Monty Robertsem během jeho jedinečné show ve městě Linz. O country muzice si budeme povídat s Petrem Novotným, jednou z výrazných osobností Country Radia. Své si zde najdou jak milovníci Indiánů, tak i kovbojů, reportáž z jižní Francie nám přiblíží kraj pověstný jeho bílými koňmi. Jsou stále tak svobodní, jak o nich píše Chantal Poullain ve své vzpomínkové knížce?

Monty Roberts, legenda, která nahradila do té doby zavedený násilný výcvik koní metodou, jež je postavená na vzájemném porozumění. V 80. letech ho pozvala do Anglie anglická

To i více se dozvíte ve 3. čísle Světa westernu, který si můžete objednat na dobírku za cenu 49 korun (+ poštovné) prostřednictvím zde přiložené objednávky nebo na adrese: [email protected]. Na našich webových stránkách www.svetwesternu.cz v sekci Časopis uveřejníme

královna Alžběta, která se doslechla o jeho práci bez násilí s koňmi. Napsal několik knih, například Průvodce nenásilným výcvikem koní, Můj život s koňmi či O koních a lidech anebo Muž, který naslouchá koním a mluví s lidmi. Rozhovor s Monty Robertsem přineseme už v příštím čísle!

v srpnu jenom krátké „ochutnávky“ některých vybraných článků z tohoto tištěného čísla Světa westernu.

OBJEDNÁVKA 3. ČÍSLA SVĚTA WESTERNU V PAPÍROVÉ PODOBĚ, KTERÉ VYJDE ZAČÁTKEM SRPNA 2011

Závazně si objednávám na dobírku mimořádné 3. číslo časopisu Svět westernu za cenu 49 Kč + poštovné. Časopis mi laskavě zašlete na: *Čtenáři ze Slovenska 2,5 Euro + poštovné JMÉNO:

E-MAIL:

PŘÍJMENÍ:

PODPIS:

ADRESA: PSČ:

Tuto objednávku laskavě vystřihněte a zašlete na adresu Robert Mahovský, Střížkovská 434, Praha 8, 180 00, nebo ji pošlete v elektronické podobě, jak ji najdete na našich webových stránkách www.svetwesternu.cz, na adresu: info@světwesternu.cz. Uzávěrka objednávek je 15. července 2011.

27