SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN
SVETWESTERNU.CZ
SRPEN|4|2010
Obsah
4
western hobby KOŇSKÁ TURISTIKA Na koňském hřbetě křížem krážem (2. část) Rozhovor s Milenou Andrlovou, předsedkyní sekce turistika na koni SVĚT RYCHLÝCH KOL HD Rentals Praha FOLK & COUNTRY Rozhovor s Milanem Schmidtem (Country radio): „Za všechno vděčím hudbě” INDIÁNI Poslední indiánské války WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL Rozhovor s Martinem Koťátkem: „Chtěl bych řádit ještě v rakvi!” (2. část)
Ahoj milé čtenářky, čtenáři, kovbojové, indiánky a všichni, koho oslovila značka „SW“!
4-5 6
Jsme rádi, že jste s námi u dalšího čísla našeho (vašeho) časopisu. O to více, neboť se nám množí dotazy typu, kde se dá časopis koupit, kdy
7 8-9
bude další díl s kaskadérem apod.
8
10
2
o něco dříve, než by byl tradiční dvouměsíční rytmus časopisu. Věříme proto, že náš letní (maxi) shon bude vámi, čtenáři, oceněn.
na akcích také zjišťujeme, že si informace o časopisu Svět westernu mezi sebou nesdělujete. Není divu, máte dost letních aktivit. Kdybyste ale
12 - 13
chtěli, nebojte se o nás říci dál! My budeme jenom rádi. Polovina léta je již za námi, sluníčka na akcích jsme viděli také dost, opálené obličeje připomínající červené tváře rudochů a skvělou náladu budeme mít jistě dlouho v paměti. Je s vámi fajn a děkujeme za vyslovenou
14 - 15 16 18 - 19
podporu. Těšíme se, že vás potkáme i na dalších akcích, a neváhejte nás
12
20
oslovit. Rádi budeme s vámi jen tak rozjímat nad westernovým prachem z jízdáren, arén, corralů i jinde. Také si dovolujeme připomenout, že naše soutěž Pohoda&Western (viz strana 32) stále pokračuje.
21 - 25 Hezký zbytek léta vám přeje
26 27 27 28 - 30
western echo POZVÁNKA DO KINA Princ z Persie: Písky času VÝSTAVA Výstava koní v Plasech Trochu moudra PEL MEL DVD: Basic Style s Esther Weberovou Knihy: Na koni křížem krážem po Česku Letní fotografická soutěž
Dodrželi jsme slovo, které jsme vám dali v minulém čísle, a vycházíme
Už o nás ví spousta kovbojů a milovníků westernových zálib, ale občas
10 - 11
western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ Medailon rodeového jezdce Tomáše Procházky Halter Valley: Prorodeo tour 2010 W club: Mistři v ovládání biče, lasa a v žonglování revolvery KSP: O pohár v hodu nožem a sekerou GALERIE NEJLEPŠÍCH „Je mi ctí sedět na hřbetě koně”, říká Esther Weberová OKÉNKO ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ Appaloosa Horse Club National Barrel Horse Association Americana 2010 se blíží! ZAHRANIČNÍ OKÉNKO Rozhovor s rakouským trenérem Dennisem Schulzem (česká a anglická verze)
Editorial
Robert Mahovský a Irena Šatavová
16
32
32 33 33 34 34 34
WWW.SVETWESTERNU.CZ
3
western hobby KOŇSKÁ TURISTIKA NA KOŇSKÉM HŘBETĚ
křížem krážem (11. část) V minulém čísle časopisu jsme společně s Milenou Andrlovou, předsedkyní sekce turistiky na koni při Klubu českých turistů, hovořili o koňských stezkách. V tomto díle vám poradí, jak se na koňské putování připravit a jak se při něm chovat.
KŮŇ I JEZDEC „PŘED STARTEM“ Pokud se s koněm hodláte vydat na koňské putování, není třeba čtyřnohého kamaráda nijak speciálně vytrénovat – stačí, je-li zvyklý na každodenní práci (cca hodina na jízdárně či v terénu) a na pobyt na pastvinách. Pak by výlet s ním neměl být problém. Koňské stanice na stezkách jsou od sebe vzdálené přibližně dvacet kilometrů, sportovněji založené a „zkušenější“ koně ujdou při rekreačním ježdění klidně i 35 kilometrů za den.
PUTUJTE V MALÝCH SKUPINKÁCH Jsou jezdci, kteří vyráží na putování krajem jenom se svým koněm a cení si svojí samoty. Z hlediska bezpečnosti je ale optimální, když putujete ve skupinách tří až pěti jezdců. Maximální počet dvojic (jezdec a kůň) by neměl být vyšší než sedm, pak je lepší vytvořit skupinky dvě. Trojice je považována za minimální hlavně z hlediska krizových situací, kdy jeden jezdec zůstane například se zraněným a druhý přivolá pomoc.
MAPA S VYZNAČENÝMI KOŇSKÝMI STEZKAMI Cestovat byste měli s turistickou mapou - a zde vám budou velice užitečné mapy regionů s vyznačenými turistickými stezkami
(okruhy), úvazišti, napajedly a stanicemi (ranči), kde můžete vy i kůň nocovat. V červenci by měly vyjít první dvě mapy v celostátní edici v měřítku 1:100 000, kde toto všechno bude zaneseno. Budou mapovat Šumavu – Trojmezí a České Švýcarsko.
CO NEZAPOMENOUT VZÍT S SEBOU? Neměli byste zapomenout mobilní telefon s kontakty na veterináře či kováře, pokud by nouzová situace nastala. V zavazadle by neměla chybět náhradní výstroj na koně, provaz, nůž a lékárnička pro první ošetření jezdce i koně. Běžné krmení (seno/tráva, oves, jádro) dostanete přímo na rančích, kde je možné s koněm přenocovat. Jsou různě vybavené a „komfortní“ a záleží na vás, jaký způsob cestování zvolíte. Někdo dá přednost jednoduché ubytovně, jiný stojí o pohodlné bydlení „v peřinách“.
NOC POD ŠIRÁKEM Pokud byste chtěli trochu romantiky v podobě noci strávené pod širákem, vězte, že kůň musí být zvyklý na to, že ji stráví uvázaný. To je třeba předem natrénovat. Anebo mu můžete vymezený prostor ohradit páskou, kterou máte spolu s přenosnými kolíky ve vašem zavazadle. Existuje dokonce i cestovní sada s malým bateriovým ohradníkem, pokud
hodláte do tohoto způsobu koňského putování investovat.
VYUŽITÍ PESTROSTI AKTIVIT NA RANČÍCH Zvolíte-li k přenocování ranč, určitě byste na něm měli využít nabízené aktivity, které jsou velice rozmanité: chov dobytka a domácích zvířat, ZOO pro děti, prodej domácích výrobků, jízdárenská práce a vyjížďky do okolí na vlastních (někde dokonce i na zapůjčených) koních a různé další akce pro veřejnost, například Den dětí, Den koní, Hubertovy jízdy, dětské tábory atd.
KRIZOVÉ SITUACE Co dělat, když vám během cesty uteče kůň? Tady je dobrá rada drahá, ale jako uklidňující pomůcka může sloužit skutečnost, že kůň se obvykle vrací po svých vlastních stopách. To se dá využít i v případě, že se v terénu ztratíte a nevíte, kudy zpátky. Největší nebezpečí ale podle Mileny Andrlové číhá při přechodech velkých komunikací. Jezdecké stezky se tomuto křížení snaží vyhnout, ale může se stát, že vaše trasa putování se od stezky odchýlí (stezka není pro turisty na koni povinná, jen vyznačuje nejlepší danou cestu), a potom je nutné, abyste vy i kůň byli velice pozorní. (ša) Ilustrační foto: Robert Mahovský
VÝŇATEK Z PRAVIDEL CHOVÁNÍ JEZDCŮ NA KOŇSKÝCH TRASÁCH ■ Nevjíždějte do luk, polí nebo lesních porostů a nerušte zvěř. ■ Upozorněte lidi před sebou, že budete předjíždět, a zpomalte tak, abyste je bezpečně minuli. ■ Jezdce míjejte zásadně v kroku. ■ Cyklisty předjíždějte výhradně zleva. ■ Cválejte pouze v bezpečných a přehledných úsecích, úzké ohyby cest projíždějte krokem. ■ Chraňte prostředí stezky, odvezte s sebou všechny odpadky a odstraňte trus vašeho koně. ■ Buďte očima i ušima sítě stezek – upozorněte nejbližší stanici (ranč) na možné problémy (vyvrácené stromy, poškozené značení…). ■ Dodržujte lesní a silniční zákon. ■ Mějte na paměti, že ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce. Jejich obraz si vytvoří na základě vašeho chování!
4
5
western hobby
western hobby
KOŇSKÁ TURISTIKA
SVĚT RYCHLÝCH KOL
NAHLÉDNUTÍ „POD POKLIČKU“ MILENĚ ANDRLOVÉ
V minulém čísle časopisu jste se dozvěděli, jaké cesty dovedly Milenu Andrlovou do pozice předsedkyně sekce turistiky na koni při Českém svazu turistů. Dneska nám paní Milena prozradí něco víc o svém vztahu ke koním a koňskému putování. Jezdíte sama na koni? Od kolika let? Moje začátky u koní spadají do mého dětství, kdy měl maminčin bratr na jižní Moravě spíše pro svou radost než pro práci ve vinohradu kobylky Minku a Lidušku. Jezdit jsem začala v jezdeckém klubu v Českých Budějovicích v době studia na vysoké škole. Kdy jste dostala svého prvního koně? Mým prvním koníkem je od roku 1996 z Litvy dovezený plavý valášek Mikuláš, který se stal takovým „maskotem“ turistiky na koni. Díky němu vlastně celý nápad vznikl a jeho fotografii najdete na řadě map a propagačních materiálů týkajících se koňské turistiky. Později k Mikulášovi přibyly kobylky haflinga Gábinka a Bella a český teplokrevník Oliver. Měla jste možnost vyzkoušet si v sedle i jezdecké stezky někde v cizině? V USA jsem absolvovala jak putování v pozici turisty, tak především několik týdnů jako cvičitel na letním dětském táboře, kde jízda na koni byla jednou z hlavních částí bohatého programu. Nejraději vzpomínám na vyjížďky po březích jezera Bradley Lake, kde se na kamenech slunily želvy a kde rostly všude obří kanadské borůvky. Cesty často končily u poslední farmy, dál už byla jen divoká neprostupná příroda. Koníci na táboře byli všech možných plemen a barev, nejvíc se mi do paměti zapsal strakatý valášek Domino. Putování v sed-
le – opět z pozice turisty na vypůjčených koních – jsem si vyzkoušela také v Rakousku, kde mne zaujala především krásná příroda kolem stezek, hory. Bylo to také zajímavé získávání zkušeností z hlediska organizátora turistiky na koni.
Připravujete nějakou další knížku o koních? Pokud jde o moje plány, chystám knížku příběhů koně pro děti, překlad zahraniční knížky o turistice na koni, ale hodně času zabírá i psaní textů do odborných publikací a přednášky, spolupráce se studenty zemědělské univerzity… Mohla by to být práce na plný úvazek. Pro mne je ale nejdůležitějším „koňským“ plánem užívat si čas s mými koňmi, na stezkách i mimo ně.
Řekněte, co pro vás znamená „kůň“? ....třeba sametový nos naší Belly, když mi svoji obří střapatou hlavu opře jemně o rameno a spí....
(ša) Foto: Irena Šatavová
Tento rok se v Mecce českých Harleyářů, v sídle Harley-Davidson Praha na Šalamounce, otevřela první oficiální půjčovna těchto legendárních strojů. Milovníci HD motorek tak mají konečně možnost si motocykl zapůjčit na den, víkend, anebo strávit v sedle celé týdny. Harley-Davidson Praha je nejen jedinou společností v ČR, kterou v půjčování podporuje HarleyDavidson Motor Company, ale zároveň se stala i první v celé východní Evropě. Je to další z kroků, kterým se vedení pražského Harleye snaží zprostředkovat zážitek z jízdy na HD každému smrtelníkovi.
Sekce turistiky na koni uspořádala vloni pro své členy putování po Rumunsku. Jaké to bylo? V Rumunsku vzniká v oblasti českých vesnic v Banátu síť jezdeckých okruhů, které sama vybírám. Tam je kůň pro mne mimo nádherných vyjížděk i dopravním prostředkem, stejně jako pro místní obyvatele. Velkým zážitkem byl pro mne také trh s koňmi a dalšími zvířaty, který se každý měsíc koná v jedné z vesnic. Před dvěma lety jste vydala knížku Na koni křížem krážem po Česku. Co v ní čtenáři najdou? Knížka je stále velmi aktuální – je to vlastně takový první jezdecký průvodce Českou republikou. Obsahuje řadu užitečných informací a 40 tipů, kam se v ČR vydat ke koním. Každý tip nepředstavuje jen jednu stáj, ale celé jedno putování nebo tip na výlet, se všemi kontakty na stanice, s mapkou, popisem zajímavostí. Zvláštní kapitola je určena těm, kteří si chtějí také ve svém okolí vyznačit jezdeckou stezku. S knížkou je velmi snadné naplánovat si dovolenou s koňmi nebo u koní, dětský tábor, výlet pro rodinu… Knížka se v knihkupectvích často objevuje nikoliv u literatury o koních, ale mezi průvodci.
Dyna Wide Glide
Příznivci jedné stopy si mohou zatím vybírat ze dvou strojů, Electra Glide Ultra Classic a Dyna Wide Glide. Pokud si chcete vy-
chutnat radost z jízdy ve dvou, pak Electra Glide je správná volba. Díky objemným zavazadlovým prostorům je vhodná k pohodlné-
mu cestování, a to i na větší vzdálenosti. Spíše nadupanější Dyna Wide Glide je také vybavena brašnami, do kterých se pohodlně sbalíte třeba na víkend pod širákem. Samozřejmostí je bezplatné zapůjčení helmy a pršáků. Pro náročnější cestovatele je pak možnost za úplatu si zapůjčit vodotěsnou navigaci, která vás pohodlně provede celou Evropou. Netřeba říkat, že půjčované stroje jsou v rukou těch nejlepších odborníků a žádný není starší než jeden rok. Uvažujete-li o vyzkoušení nejnovějších modelů HD, potřebujete-li mít na pár dní náhradu za vaši opravovanou motorku, chcete-li někomu darovat k narozeninám zážitek nebo si prostě hodláte vychutnat dovolenou v sedle motorky, teď máte možnost. Vše potřebné naleznete na www.harley-davidson-praha.cz. PR text
Milena Andrlová s Bellou, jejíž sametový nos a střapatá hlava umí způsobit tolik radosti
6
HD-Rentals Praha
A co se vám vybaví při vyslovení slova „western“? Pohodové ježdění na uvolněných koních, to na westernu obdivuji více než vrcholové soutěže
Electra Glide Ultra Classic
7
western hobby FOLK & COUNTRY
„Za všechno vděčím hudbě,“
Některá rádia se vyznačují tím, že jejich jazyk není příliš kultivovaný, neřku občas je i vulgární. Jak to máte v Country radiu? Čeština má v tomhle variabilní hranice. Když jsem pracoval v Českém rozhlase, předpis vyžadoval spisovné vyjadřování.
ŘÍKÁ MODERÁTOR COUNTRY RADIA MILAN SCHMIDT
především country ve světě. Naše domácí vody nejsou tak nepřehledné a díky spolupráci Country radia s různými festivaly poznáváme nové zpěváky či skupiny domácí scény celkem snadno. Je country hudba vaší srdeční záležitostí?
Country radio. Klidné rádio do neklidné doby. Tahle hláška vyjadřuje ve zkratce to, proč si příznivci country (ale i mnozí jiní posluchači) vyladí svůj přijímač na vlny Country radia. Aby unikli všudypřítomnému stresu. Aby zpomalili cval splašených dnů. Aby se nechali alespoň na chvíli pohltit oázou klidu a míru, dobré muziky, příjemné pohody… Na Country Fontáně vystoupili i Taxmani, kteří letos oslavují čtyřicet let svého hraní
Milan Schmidt (46) je už šestým rokem jedním z moderátorů Country radia. Jeho příjemný hlas vás doprovází všedními dny od devíti do dvou hodin. Ti z vás, kteří navštěvují Country Fontánu, si na ní mohli k hlasu přiřadit i tvář. Milan ji totiž letos moderoval (spolu s Veronikou Čičkovou) už poněkolikáté. A právě o Fontáně (ale nejen o ní) jsme si s ním povídali. Přibližte Country Fontánu těm, kteří ji neznají. Je to každoroční setkání Country radia s jeho posluchači. Svůj název má odvozený od toho, že většina ročníků se odehrávala v Praze 7 na bývalém výstavišti u Křižíkovy fontány. Stejně tak ale může jít o fontánu jako tryskající proud hudby. Proto název zůstal, i když jsme se s festivalem v posledních letech přesunuli. Letos jsme se sešli – už podruhé – na dostihovém závodišti v Chuchli v polovině června. Program trval od pěti hodin odpoledne do půl jedenácté a přišlo se na něj podívat více než tři tisíce lidí. Co jste jim nabídli k vidění a slyšení?
8
Letošní ročník byl uspořádaný jako pocta Waldemaru Matuškovi, takže vyvrcholením večera bylo vystoupení skupiny KTO s Olgou Matuškovou Blechovou, ale i s dalšími hosty, kteří měli k Waldovi vztah – například Jiří Suchý, Karel Štědrý a jiní. Před KTO ještě vystoupily skupiny jako Gladly SV, vyhlášená posluchači Country rádia za talent roku, Pacifik se svým frontmanem Tony Linhartem, jenž pracuje v našem rádiu a má zde svůj pořad o trampské muzice Ozvěny osadních ohňů, Greenhorni s Honzou Vyčítalem, kteří zde křtili svoje nové trojalbum, či Taxmani oslavující letos už čtyřicet let svého hraní. Na podiu se objevili i nositelé zvučných jmen, jako je třeba Standa Chmelík či Jitka Vrbová. Country fontána je takovou vlajkovou lodí Country radia. Vnímáte i její moderování jako výraz uznání vaší práce? Je pravda, že ji moderuji od roku 2005. Koncem roku 2004 jsem do Country radia nastoupil a bral jsem to tak, že mě hodili do vody a řekli: Ukaž, co umíš. Parťákem v moderování mi tehdy byl Honza Dobiáš. Potom mě kvůli moderování oslovovali každoročně zno-
vu, jen parťák se časem změnil na parťačku. Letos jsem už chtěl odmítnout, aby dostal prostor zase někdo jiný, ale řekli mi, že osvědčený tým se nemění. Připouštím, že jde o prestižní záležitost a že moderátoři jsou takovými velvyslanci celého rádia mezi přítomnými posluchači. Je moderování namáhavá profese? Moderování, když člověka baví, je fajn, ale není to zas taková pohoda, jak se to jeví z druhé strany. Nedávno udělala jedna agentura průzkum psychického zatížení jednotlivých profesí a v něm se ukázalo, že moderátor komerčního rádia skončil na stejné úrovni co do zatížení jako pilot letadla. Neobtížnější na naší práci je to, že se musíte při práci vyrovnaně vyladit vždy na stejnou „vlnu“ bez ohledu na to, jaký splín či bolesti právě prožíváte. A to je to těžké, neboť život není jen veselý. Ani ten moderátorský. Jak to tedy děláte? Paradoxně je to zpětně právě rádio, z něhož cucám potřebnou energii. Když po dvou hodinách pražské zácpy dorazím do prá-
ce celý zdecimovaný, cítím tady přátelskou a rodinnou atmosféru a hraná country muzika mi poskytne několik hodin klidu, než opět vyrazím do okolního uspěchaného světa. Jak se moderátor připravuje na svoji práci? Jde o okamžitou inspiraci, anebo si předem připravujete nějaká vtipná rčení a obraty, které ve vysílání použijete? Úkolem moderátora v našem rádiu je bavit lidi a každý na to má svůj systém. Někteří z mých kolegů si připravují bodový scénář vysílání a vytváří jakoby ucelený pořad. Já raději sázím na volnou improvizaci a přirozenost. Zvolím si před vysíláním nějaká témata a ta volně rozvíjím. Nechám se vysíláním unášet a reaguji pokud možno okamžitě. I když je to dvojsečné, protože občas přicházejí i chyby. Ne všichni posluchači jsou ochotni chyby tolerovat a dají to náležitě najevo. Občas najdu inspiraci při rozhovoru s některým ze svých kolegů při vysílání. Pak jsem schopen vše, co jsem měl v plánu, překopat a jedu jinou cestou. Je to pro mě větší zábava a snad i pro posluchače. Přál bych si to.
Country radio je otevřené přirozeným projevům a já mluvím i hovorově, abych si připadal přirozeně a mohl s lidmi volně hovořit.
Hrajete na nějaký hudební nástroj? Můj táta i bratr jsou bubeníci a na mě doma zbyla baskytara. Zpočátku jsem vrčel. Chtěl jsem být víc na očích a hrát sóla. Časem jsem baskytaře přišel na chuť a neměnil bych. Je to nádherný nástroj. No a mě více a více naplňuje ukázněně sloužit muzice a kapele. Pódium miluji. Měl jsem možnost na něm hrát i s řadou výborných muzikantů, jako je například Roman Dragoun či Pavel Skála. Rád vzpomínám i na svůj první bluesový koncert. Dělali jsme předkapelu na koncertu Ivana Krále. V jaké kapele hrajete? Už třináct let vystupuji s kapelou, která se teď jmenuje St. Johnny. Hrajeme staré chicagské blues a tzv. jumpblues. Druhá moje kapela doprovází Edu Wilda juniora. Je jedním z objevů Country radia a nedá se žánrově zařadit. Prostě píše písničky…
Jak moc se musíte orientovat v country hudbě? Vybírání muziky je věcí hudebního dramaturga. Já jako moderátor mohu hudební stránku ovlivnit asi jen z dvaceti procent. Samozřejmě že musím mít o country hudbě přehled a musím znát nové tváře, které se v ní objevují, a to není vždy jednoduché. To se ale týká
Nám chlapům se většinou nelíbí jenom jedna žena a stejně tak se mi nelíbí jenom jeden hudební styl. Mojí největší hudební vášní je blues padesátých let, které miluju. Mám rád ale i rockové kapely, které pamatuji z mládí. Moc rád poslouchám moderní country. Jako posluchač naprosto zbožňuji jazz. Světový i český. Jazzové Balzar trio považuji za vůbec nejlepší u nás a řadím si je ke světové špičce. Poslech jejich live koncertů mně skýtá obrovský únik do světa muziky.
Olga Matušková Blechová
Osvědčená moderátorská dvojice už z loňské Fontány: Milan Schmidt a Veronika Čičková
Takže není náhodou, že hudba je těsně svázaná s vaší profesí? Dokonce tuto profesi dělám právě díky hudbě. Začátkem devadesátých let jsem hrál v jedné rockové kapele, která byla pozvaná do rádia 21 České Budějovice. A na základě tohoto rozhovoru mi tam nabídli práci moderátora.
Začínal jsem u populární hudby a posléze mě životní cesty dovedly až do Country radia, když mě v roce 2004 oslovil s nabídkou tehdejší ředitel Jan Zilvar. Já jsem nabídku přijal, z Českých Budějovic jsem se přestěhoval do Prahy a v Country radiu už pracuji šestým rokem. Vida, jaký vliv může mít muzika na životní cesty… Já vděčím muzice za všechno, co v životě mám i nemám. Zapomněl jsem svou původní profesi. Zatímco kluci z mojí party chodili na hokej, já seděl ve zkušebně a hrál. První slušnou dovolenou jsem zažil s kapelou při nahrávání. Kvůli muzice jsem přestal hrát fotbal, který jsem miloval. Ale na druhou stranu jsem poznal díky muzice nejlepší přátele. S muzikou jsem se podíval do světa. A hlavně po jednom koncertu jsem se seznámil také se svojí manželkou, se kterou máme čtyři děti (a dvě z nich se už také věnují hudbě). Mohu vás tedy prohlásit za šťastného člověka? Jsem nesmírně šťastný člověk. Jsem sice v mnohém naprostý pesimista, ale s optimistickým pohledem na každý další den. Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský
9
western hobby INDIÁNI
Poslední indiánské války Březno u Chomutova, neděle 4. července 2010. Čtyři tisíce diváků sem přišlo, aby se podívalo na bitvu z poslední indiánské války, která se odehrála někdy při osídlování Divokého západu. Večer domů odcházeli nezklamáni – zažili něco, o čem dosud mohli pouze číst v knížkách či co mohli vidět ve filmu. Vlastní prožitek je ale něco úplně jiného…
PUTOVÁNÍ PROTI ČASU DO ČERVNA 1876 Jsme kdesi na americkém severozápadě poblíž řeky Little Big Horn. Tady shodou okolností táboří dvě skupiny lidí. Jedna je tvořena původními obyvateli plání - indiány, kterým se všeobecně říká Siouxové. Je to velký tábor s mnoha stany. Většina mužů odjela do prérie na lov bizonů, aby zajistili maso pro dlouhé zimní období, a v táboře zůstalo jen několik válečníků, ženy, děti a starci. Opodál je rozložen vojenský tábor pěší a dělostřelecké jednotky, ke které se přidali vojáci 7. kavalerie vracející se z průzkumu pro polní tažení. Neuplyne ani jeden týden, aby se neodehrálo pronásledování indiánů. Neustálé konflikty a malé či větší potyčky jsou pro vojáky velmi vysilující. Od té doby, co bylo v Černých horách na posvátném území Siouxů objeveno zlato, je tu opravdu horká země. Dále je tu také skupina lovců, trapperů, kteří se mají starat o zásobování vojáků masem, ale je to banda opilců a povalečů a jsou s nimi jen problémy.
vytáhli kapesník a osušili slzu. Jejich vyjádření, že něco takového ještě nezažili, bylo pro organizátory akce překrásnou odměnou. Václav Vydra alias generál Custer, který se akce zúčastnil jako host a obhlédl si tu přítomnou část svého voj-
ska, vysílá kavaleristům vpředvečer jubilejního 10. ročníku Memoriálu gen. G. A. Custera tento vzkaz: „No, nebylo to špatné. Moje poselství je jednoznačné: Plný počet jezdců v pěti Custrových švadronách! Myslím, že 10. ročník si to zaslouží. Mělo
TŘI OTÁZKY PRO LADISLAVA PLETICHU, HLAVNÍHO ORGANIZÁTORA AKCE Jak a kdy vznikla myšlenka uspořádat akci Poslední indiánské války? Napadlo to asi před deseti lety několik nadšenců z Chomutovska a skutečně se myslím tři ročníky uskutečnily. Ale protože každý máme své starosti, na pořádání dalších prostě nebyl čas ani lidi. Dva z bývalých organizátorů, Pavel Najman a Dušan Rys, myšlenku oprášili a požádali mě, abych s nimi do toho šel. No a od listopadu 2009 jsme se už nezastavili. Příprava akce nám trvala více než osm měsíců, výsledek však podle mne stál za to. Akce se zúčastnil i Václav Vydra coby generál pořádající každoročně v srpnu tažení generála Custera na Slapech. Jsou obě akce provázané? Jde o dvě samostatné akce. S Vaškem Vydrou jsme myslím dobří přátelé. Část lidí jezdí v jeho kavalerii a my jako indiáni doplňujeme program a vytváříme kulisu jeho velmi profesionálně vedené přehlídky 7. kavalerie, jejího drilu včetně závěrečného útoku. To je záležitost převážně jezdecká. V Březně u Chomutova se však jednalo o odehrání příběhu, o vytvoření dojmu napjatého prostředí, jaké mohlo být na hranicích mezi indiánským a bělochy ovládaným územím - od ukázky běžného života v indiánské osadě nebo ve vojenském ležení, přes malichernou zápletku, která
by být ctí každého kavaleristy, aby se ho zúčastnil! A to prosím ani nechci, abychom tam všichni padli.“
TĚŠTE SE NA PŘÍŠTÍ ROK!
se i vy na chvíli pozorovateli života na prérii a nechte se vtáhnout do děje našeho příběhu, který se mohl odehrát na pláních amerického západu někdy před téměř dvěmi sty lety…“
A co bude dál? Věříme, že příště vás budeme moci oslovit slovy: „Staňte
Foto: Robert Mahovský
Ladislav Pleticha
rozpoutala stupňující se boj, až do finální bitvy. Ukázali jsme, jak bojovali pěšáci na obou stranách, dělostřelci, kavalerie a indiánská jízda, ale i jak se do bitvy zapojovaly ženy a děti. Nebyla to rekonstrukce oné známé bitvy, ale jedna z mnohých bitev, které se mohly odehrát kdekoliv na celém tehdejším pohraničí. Jsme rádi, že nám v tom Václav Vydra jako generál Custer pomohl. Co vás na akci nejvíce zaujalo, mile potěšilo či příjemně překvapilo? Nejvíce mne zaujalo i potěšilo nadšení všech účinkujících, jejich obrovská chuť si hrát. Dali do svého působení v ději veliký kus svého srdce. Celou scénu jsme měli možnost vyzkoušet pouze jednou odpoledne před akcí, kdy jsme ještě zdaleka nebyli všichni, protože mnoho lidí dorazilo až v noci nebo v neděli ráno. Opravdu nemám slov, jak bych všem poděkoval. Byli super! Mile mě potěšilo také poznání, že se ještě najdou lidé, kteří jsou ochotni pomoci někomu, kdo se snaží nabídnout ostatním jiný druh zábavy, než jsou počítače nebo televize. Mám teď na mysli starostu obce Březno, který nám vyšel maximálně vstříc, všechny shovívavé obyvatele, policisty, záchranáře, hasiče a ostatní, kdo se na technickém zabezpečení podíleli. Největší poděkování však patří našemu generálnímu sponzorovi, jímž jsou Severočeské doly, a. s., a také ostatním sponzorům, bez nichž by se akce takového rozsahu dělat nedaly. (ša)
ZPĚT DO SOUČASNOSTI Takto začíná scénář fiktivní bitvy, která se odehrála začátkem letošního července 2010 v obci Březno u Chomutova. Nebylo snahou organizátorů pokoušet se o rekonstrukci známé bitvy na Little Big Horn; smyslem bylo, aby se všech dvě stě účastníků bitvy pobavilo, aby se každý zapojil do velké akce a společně s diváky, kterých se sešlo téměř čtyři tisíce, si prožil svůj příběh. Scénář akce byl vypracován tak, aby se nikdo z účinkujících ani diváků nenudil. Děj se odehrával na celé ploše čtyř hektarů členitého terénu. Jezdecké a pěší útoky, běžný denní život v obou táborech, zápletky v neustálém sledu - to vše nenechávalo nikoho ani na chvilku vydechnout. Návaznost jednotlivých scén, prolínání dějů, pyrotechnické efekty a podmalování hudbou vytvořily neopakovatelnou atmosféru, při které byli všichni vtaženi do příběhu starého více než 130 let. A že tomu tak opravdu bylo, potvrzuje skutečnost, že někteří z přítomných skrytě
10
11
western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL kůň není lekavý. Okolo stojící se na vás dívají jako na blázna, ale požadavky na koně pro tuto branži jsou prostě takové.
ROZHOVOR S KOŇSKÝM KASKADÉREM MARTINEM KOŤÁTKEM
„Chtěl bych řádit ještě v rakvi“ (2. část) Titulek zní možná trochu morbidně, kdo ale četl první část rozhovoru s Martinem Koťátkem v minulém čísle časopisu, ten moc dobře ví, že pozitivní přístup k životu z tohoto koňského kaskadéra doslova čiší. Jeho verva a zápal pro kaskadérské řemeslo jsou nezničitelné a jeho přístup k trénovaným koním je obdivuhodně „koňský“. A právě o koních si budeme povídat. Podle čeho vybíráte koně, které se hodí pro kaskadérské řemeslo? Existují dvě kategorie koní podle jejich využití. První jsou koně, na které je požadavek, aby byli velice krásní a dominantní, například kladrubské koně nebo fríská či andaluská plemena. To kvůli tomu, že například generál či král (to znamená herec) musí jet v přední linii na koni, který vyniká, a mělo by jim to slušet. Tento kůň by měl být především velice klidný, z bodu A do bodu B by měl projet v jakémkoliv tempu a jakoukoliv vřavou a stále by měl být v pohodě. Na tuto práci se hodí až apatické povahy a dob-
ře přiježdění koně, aby byl herec v bezpečí. A ta druhá kategorie? To jsou bojoví koně, které prostojí ohně, výbuchy, davové scény, kdy jede šedesát jezdců najednou a ve vzduchu houstne adrenalin. Tady nezáleží na tom, jakou má kůň figuru, je-li krátký, dlouhý či široký. Měl by to být kůň, na kterém se jezdci dobře jede, a bezpečnost je opět na předním místě.
SNÁZE SE PADÁ Z KONĚ MALÉHO Na plemeni koně nezáleží? Na plemeni ani tak nezáleží,
spíš jde o to, aby kůň nebyl příliš veliký, protože když z něho kluci-kaskadéři padají, tak je to dost podstatný rozdíl v tom, padáte-li z výšky 180 centimetrů, nebo jenom 160 centimetrů. Kůň do středního vzrůstu bývá obvykle více obratný než velká a těžká plemena. Ta se zase hodí do zápřahů. Co je ještě u kaskadérského koně důležité? Obecně by kaskadérské koně měli být přiježděné na jedné ruce, protože ve druhé ruce většinou držíte šavli, pistoli, oštěp… Tady se trochu nabízí propojení s westernem, ale i koně s klasickým jezdeckým základem se tomu dají přiučit a velmi dobře fungují. Jaký typ koní chováte u vás na ranči? Doménou našeho ranče jsou herecké koně, tedy koně velice klidné. Připravujeme pro herce zvířata, která jsou schopna spolupracovat i s méně zdatným jezd-
cem, neshodí ho a ještě na nich bude dobře vypadat! To je naše nejsilnější stránka. Samozřejmě existují i koně vzpínací, padací či lehací, ale na ty žádného herce posadit nemůžete, ty mohou jezdit jenom jezdci-kaskadéři. Moje koně vynikají univerzálností. Navíc máme dva koně, které je možné použít i do zápřahů.
U KONÍ JDE HLAVNĚ O PSYCHIKU Jak odhadnete při koupi koně, zda se bude pro tuto práci hodit? Velmi důležitá je psychika koně, kterou však při nákupu ne vždy dobře odhalíte. Jedna věc je, že se vám kůň líbí, druhou věcí ale je, co dokáže takový kůň prostát. To se však pozná až při výcviku. Samozřejmě i zkušenost z této práce vám o koni leccos napoví - při koupi koně kolem něho chodíte a něčím boucháte, šustíte igeliťáky, tleskáte, abyste zjistili, zda
Když už si nového koně pořídíte, jak ho trénujete? Začnete s malými věcmi - vodíte ho kolem malého ohýnku, střílíte nejdřív s malou pistolkou, pak s větší pistolí. Nejdříve se vše dělá v kroku, později v klusu a až nakonec ve cvalu. Například má-li jít o koně rytířského, tak uděláte svazek z plechovek a přivážete ho k sedlu. S ním pak začnete koně lonžovat. Teprve když kůň zvládne krok A, můžete přejít ke kroku B. Pokud ho nezvládá, vrátíte se zpátky ke kroku A. Záleží na zkušenostech každého jezdce, aby koně nepřetáhl, protože když přetáhnete jeho limit, může to být nevratné. A každého zkaženého zvířete je škoda. Jak dlouho to trvá, než se „obyčejný“ kůň stane koněm „filmovým“? K tomu musí být kůň zralý nejen fyzicky, ale i psychicky. Určitě to není před čtvrtým rokem jeho života, i když záleží na daném plemeni – některé vyspívá dříve, jiné později. Psychická vyspělost je daná povahou koně a s ní můžete pracovat. Dostanete-li se při tréninku s koněm na jeho limit, musíte se vrátit zpět a začít s ním pomalu pracovat znovu. A nebo zjistíte, že kůň k tomu prostě není a nemá cenu to lámat, protože byste riskovali zdraví svoje i zdra-
ví koně, a to není ani správné, ani profesionální. Do jakého věku může kůň vykonávat tuhle práci? Jsem pyšný na to, že tu mám svého prvního kaskadérského koně Démona, kterému je letos 24 let a já ho mám od jeho tří let. Ještě před dvěma lety jsem si ho dovolil vzít na týden na takovou statickou práci, aby se rozloučil s filmem. Jezdil česká rodea se mnou i s mým synem, natočil desítky filmů, stovky lidí naučil jezdit a ještě dodneška se na něm učí jezdit děti. Takže věk koně není limitující, limitující je zdraví. Kolik filmařských příležitostí za rok máte? Byly doby, kdy jsme točili pět, šest měsíců v roce, jindy se natočil za celý rok jen jeden jediný týden. Proto je dobré, jak jsem říkal, věnovat se i jiným aktivitám. A jak jste na tom letos? Branže je v útlumu. Do května jsem měl odtočený jeden den na reklamě v Čechách. Sice se proslýchá, že by tu letos měla něco točit francouzská produkce a mohla by to být práce na čtrnáct dnů, má to ale hodně „ale“ - musí si vybrat vás a vaše koně, musí se jim hodit váš obličej… Filmovou práci si sháníte sám, nebo přes nějakou agenturu? Zaštiťuje nás agentura Filmka, kterou vede Ladislav Lahoda
„ZÁLEŽÍ NA ZKUŠENOSTECH KAŽDÉHO JEZDCE, ABY KONĚ NEPŘETÁHL, PROTOŽE KDYŽ PŘETÁHNETE JEHO LIMIT, MŮŽE TO BÝT NEVRATNÉ. A KAŽDÉHO ZKAŽENÉHO ZVÍŘETE JE ŠKODA,“ ŘÍKÁ MARTIN KOŤÁTKO ST. a která pracuje s významnými zahraničními produkcemi. Pod ní jsme točili největší zahraniční filmy. Dají se předem otypovat zahraniční štáby, které u nás točí, že třeba Francouzi jsou takoví a Američané naopak makoví? Tak to nefunguje, štáb většinou kopíruje svého režiséra. Pokud je režisér neurotický člověk, tak se to přenese na celý štáb a následně i na nás. My jsme ale profesionálové a měli bychom vydržet s kýmkoliv a cokoliv. Jaké filmy jste v poslední době točil? Ze zahraničních filmů to byly například Příběh rytíře, Tristan a Isolda, Letopisy Narnie II., Rudý baron, Oliver Twist, Jindřich IV., Iluzionista, Bídníci, Dr. Živago a mnoho dalších. Těch filmů a různých spotů mohlo být kolem šedesáti. Točili jsme také seriály pro Českou televizi, jako byl seriál Hraběnky, kde na našich koních jezdila paní Zuzana Bydžovská a pan Josef Abrhám. Máte v paměti nějaké veselé příhody z natáčení? Samozřejmě v týmu bývá i veselo,
například díky povolenému sedlu při nasedání atd. Ale ve chvíli, kdy se ozve „kamera-akce“, jdou všechny legrace stranou. A co nebezpečné scény? V každém větším filmu jsou scény, které mohou být i nebezpečné. Těžko z nich vybrat. Ostatně každý divák je pak vidí v kině. Obecně platí, že čím je bohatší produkce, tím vyšší jsou požadavky na nás. Jsem přesvědčený, že naši jezdci dokáží vyhovět nejvyšším nárokům na jezdecké kaskadéry ve světovém měřítku. Jak dlouho se ještě chcete tímto řemeslem živit? Já bych chtěl řádit ještě v rakvi! Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský
Martin Koťátko v akci - naskakování na cválajícího koně za jezdce
12
13
western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ
Medailón Tomáše Procházky
„Kůň je moje všechno“ Ten kluk má dar od Pána Boha! Tahle věta z vás po setkání s Tomášem Procházkou vyklouzne jaksi mimoděk. Šestnáctiletý Tomáš je rodeovým jezdcem, který vloni na Halter Valley jezdil za juniory a na mety nejvyšší nedosáhl jenom kvůli úrazu, který mu zabránil soutěže dokončit. Prokázal ale obrovsky bojovné srdce a oddanost koním, která z něho přímo tryská. Statný, přímý mladý muž, odhodlaný jít za svým snem.
14
Tomáš je z Prahy. O víkendech a na léto jezdí do Prosenické Lhoty, kde má rodina chalupu a kde ho jeho teta jako pětiletého vzala na nedaleký statek, aby prý poznal zvířata. A tam se setkal s koňmi, které mu učarovali. Začal na statek docházet a pomáhat se stavěním ohrad, jejich natíráním a dalšími pracemi kolem koní. A za odměnu se mohl na nich svézt. Tady v Prosenicích se později začal učit základy anglického ježdění s Radkem Holubem, jenže statek se bohužel neudržel a tím skončilo i společné trénování. Naštěstí koně měla i Gabriela Janotová přímo v Prosenické Lhotě, a tak mohl Tomáš jezdit na nich. Setkání s Gábinou bylo pro Tomáše rozhodující ještě z jednoho důvodu - když si pořídila hříbě poníka, došlo mu, že by se sen o vlastním koni mohl i jemu vyplnit. „Prostě nás motivovala,“ vzpomíná na dobu, kdy bylo Tomášovi deset, jeho maminka. „To hříbě bylo tak roztomilé, že jsem vyměkla,“ dodává se smíchem. Od slov k činům nebylo daleko. Tomáš s mámou jezdili čtrnáct dnů po okolních stájích a narazili na tříměsíční hříbě Kevina, které jim padlo do oka. Jenže majitel je prodat nechtěl, jedině prý společně s jeho matkou. A tak koupili koně dva. Mezitím Tomáš odjezdil několik Hubertů a s Radkem Holubem absolvoval týdenní trénink, tentokrát však už westernový. A Kevina si vychovával a později obsedal sám. Mnohému se přiučil díky internetu, četl knížky Montyho Robertse a naslouchal zkušenějším. „Zásadní význam ale pro mě měly zvládnuté základy anglického ježdění,“ říká přemýšlivě. „Pak jsem doma sám trénoval, abych byl jednou schopný v aréně něco předvést.“ Zdá se to nemožné, že na Halter Valley mezi ostatní rodeové jezdce se Tomáš dostal teprve vloni. „Narazil jsem tu na Milana Patu a řekl jsem si, že od něho bych se mohl přiučit dobrým věcem. Jezdil jsem na jeho veřejné tréninky a Milan mi pomohl i při výběru lasa, protože to moje původní prý nebylo pro začátečníka. Potřeboval jsem měkčí,“ vypráví. Když mluví o Milanu Patovi, říká mu Paťák a v hlase má re-
spekt. Však je mu v lasování, které patří mezi Tomášovy nejoblíbenější disciplíny, učitelem a také velkým vzorem. Vzorem, kterému se chce vyrovnat, a jednou – kdoví… Tomáš je skromný a pracovitý kluk a vyslovit, že by chtěl být jednou lepší než on, nahlas nechce. Ale oči ho prozrazují – chtěl by! Letos na jaře se Tomáš zúčastnil třídenní kliniky lasování na ranči Čertyně a v červenci absolvoval další s Terrym McCutcheonem. V Čertyni se nejdříve dva dny učili pracovat s lasem ze země a teprve třetí den to zkoušeli na „damě“ (tj. model krávy ze dřeva, který mimochodem stojí také u Tomáše na chalupě, aby mohl trénovat). Kromě lasování Tomáše baví dobytkářské disciplíny, zejména cattle penning. Ty rychlostní příliš v oblibě nemá, což je nejspíš dáno tím, že Kevin není kůň stavěný pro barrel racing a pole banding. Proto si vloni Procházkovi pořídili appaloosu Monu. Dneska je jí už dva a půl roku a Tomáš se ji v létě chystá obsedat. „Má dobrou mechaniku pohybu, je rychlá a dělá bezvadně otočky,“ popisuje nového člena rodiny. Maminku ke koupi přesvědčil celkem snadno, protože Mona je černá a po černém koni paní Procházková odjakživa toužila. Takže to byla opět rychlá akce: „V pondělí mi o ní Tomáš řekl, v úterý jsme se na ni jeli podívat a v sobotu jsme si ji přivezli domů.“ Vloni na Halter Valley odjezdil Tomáš polovinu závodů série Prorodeo tour a vážně se mu dařilo. „V juniorech nebyla tak velká konkurence, jako je letos v soutě-
žích open (pro jezdce bez omezení - pozn. red.),“ připouští. „Rozdávali jsme si to hlavně s Klárkou Patovou, která byla mou velkou soupeřkou.“ Pak ale přišel úraz a měsíc strávený ve Vinohradské nemocnici. Hned druhý den po hospitalizaci psal sms Milanovi Patovi, že se tento víkend na soutěž nedostane a dorazí až za týden, ale to se mýlil. V nemocnici si pobyl podstatně déle a zmeškal předposlední kolo i finále. Avšak jeho první cesta po propuštění z Vinohrad vedla – hádejte kam? Na cattle day na Halter Valley! Tomáš je nejen nadaný v tom, že si své koně sám připravuje, ale je silný a pevný také v cílech, které si klade. Pět let trénoval – v létě na chalupě v Prosenické Lhotě (nyní Ranch „Z“) a v zimě u Radka Holuba v Solopyskách, než vyrazil na rodeo. „Bylo by zbytečné tam jet, když kůň ještě nebyl připravený,“ poznamenává věcně. „Když vloni odjížděl na svoje vůbec první závody, řekl mi, že vyhraje,“ vzpomíná paní Procházková. A skutečně se vrátil s vítězstvím hned ve třech disciplínách: v barrel race, cattle penning a trailer loading. V trailer loading dokonce získal certifikát za dosažení vůbec nejrychlejšího času v celé loňské sezóně, přestože ji nedokončil. Tu letošní se zatím rozkoukává. V soutěžích open jsou totiž přísnější limity pro zvládnutí jednotlivých disciplín a první dvě kola dala Tomášovi zabrat, aby se s tím srovnal. „Teď už to jde,“ říká spokojeně. Tak uvidíme, jak dopadne ve srovnání se zkušenými rodeovými matadory.
Asi vás zaskočí, že tenhle sportovně nadaný kluk rád vaří a po prázdninách nastoupí na střední školu, aby se vyučil kuchařem a mohl se věnovat gastronomii. Už dneska vám připraví maso na minutku, rajskou, kuřecí směs… „Přijdu domů z práce a je uvařeno,“ pochvaluje si paní Procházková. A také je uklizeno a Tomáš zastane i manuální mužské práce, na které je velmi zručný a umí si udělat, co chce. No děvčata, to je slovo do pranice! Pocítil někdy Tomáš na koni strach? „Jedině když jsem skákal parkurové překážky,“ připouští. Na westernovém koni nikdy. Western pro něho znamená adrenalin, který je prý mnohem záživnější než u anglického ježdění. A hlavně je tu dobytek, který Tomáše vždycky lákal. Nejvěrnějším přítelem je mu však kůň. Kůň, se kterým si povídá, chválí ho, šeptá mu do hřívy: „Za dva dny jedeme na závody a dáme to! My to mámě ukážeme.“ Kůň, který pro Tomáše představuje skoro všecko. „Nikdy bych se ho nevzdal. Je to můj život.“ Jaké cíle spřádá Tomáš ve své hlavě? „Lákalo by mě vyzkoušet si cutting, kde je pro mě vzorem Karel Spáčil. A mým snem nejvyšším je mít jednou svůj vlastní penzion, v něm vyhlášenou kuchyni, ve stájích koně a sám být vyhledávaným trenérem.“ Já věřím, že se mu to povede. Irena Šatavová Foto: Ladislav Vogeltanz
15
western sport
western sport
ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ
ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ
Halter Valley Prorodeo0 tour 201
KoĖské boxy
Ohradní panely
Horse stalls
Fence panels
jednoduše a prakticky, žádné zbyteþnosti simple and practical...
Na Halter Valley se od vydání minulého čísla časopisu jela další kola seriálu Prorodeo tour 2010. Kolo, které se jelo 17. července, přineslo změnu v tom, že místo obvyklého dvoudenního soutěžení trvajícího celý víkend proběhly závody za jediný den (sobotu). Jedinečné však bylo především tím, že je soudcoval Terry McCutcheon, rozhodčí a profesionální trenér z USA, jenž se stal prvním americkým rozhodčím, který se objevil na české rodeové scéně. V následujícím týdnu vedl na Halter Valley lasařský kurz. Obrazovou fotoreportáž z jednotlivých kol Prorodeo Tour 2010 pro vás připravili Ladislav Vogeltanz a Robert Mahovský. Další fotografie najdete na www.svetwesternu.cz/fotogalerie.
všichni je znají, všichni je potĜebují... everyone know them...
Mobilní pĜístĜešek Mobile shelters jednoduché a praktické Ĝešení... practical solution...
(ša)
Krmelec - kulatý sítČný Feeders
levné Ĝešení pro velkou úsporu... cheap and economic...
Americký trenér Terry Cutcheon si v 6. kole Prorodeo tour vyzkoušel nejen roli rozhodčího, ale i jezdce.
16
A lasoval na jedničku!
Texas Connection s.r.o., Karlštejnská 208, 252 17 Tachlovice, tel.: 311 361 115, fax: 311 361 116,
[email protected]
www.kone-skot.com 17
western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ vyžaduje v první řadě trpělivost, zároveň však také představivost a dobrou koordinaci pohybu. Ve srovnání s tím je například hod nožem pouze věcí disciplíny – stačí naházet tisíc hodů, což je určitě snazší než náročná práce s lasem,“ popisuje specifiku lasování Jarda Kráčmera. I v porovnání s bičem je lasování náročnější; sbírání zkušeností u lasa jde začátečníkům výrazně pomaleji než zvládnutí biče. Zato později se tempo učení novým věcem obrací – lasař se po překonání určitého bodu učí další triky podstatně rychleji než bičař, který má navíc omezenější počet triků.
MISTŘI V OVLÁDÁNÍ BIČE, LASA A V ŽONGLOVÁNÍ S REVOLVERY
W club Mistrovství ČR v ovládání biče, lasa a v žonglování s revolvery pořádané W clubem proběhlo letos už posedmnácté. Jaké bylo? Přineslo překvapení? Chcete-li znát odpověď, začtěte se do následujících řádků. ZAČALO TO PŘED ŠESTNÁCTI LETY V roce 1994 založilo několik nadšenců kolem Jardy Riki Kráčmery westernový klub – tzv. W club – a v hned tomtéž roce uspořádali nedaleko Rousínova mistrovství ČR v ovládání lasa a biče. Vydařilo se. Do W clubu přicházeli kamarádi stejných zájmů a aktivity klubu se rozšířily o hod nožem, tomahavkem, žonglování revolvery, lukostřelbu či různá show. Své dovednosti poměřují tito milovníci westernu na různých akcích, dokonce i na soutěžích v zámoří. Z domácích akcí jmenujme Jarní cenu W clubu v Beaver City, kde se soutěží ve všech disciplínách včetně střelby z luku, a červnové mistrovství ČR v ovládání biče, lasa a v žonglování s revolvery. To
letošní si vybralo za místo svého konání opakovaně už podesáté horský westernový kemp Beaver City u Strážku pod Pernštejnem.
BODOVÉ HODNOCENÍ À LA KRASOBRUSLENÍ Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách: v mistrovské třídě se dvěma biči, v amatérské třídě s jedním bičem, v trikovém lasování a v žonglování s revolvery. Na startu každé z nich stanula pětice závodníků (šestice ve třídě se dvěma biči) a tři až pět rozhodčích hodnotilo předváděné výkony. Udělovali za ně body, které se potom sčítaly. Slovy Jardy Kráčmery „je hodnocení do značné míry pocitová záležitost jako u krasobruslení.“ Ale rozhodčí byli uznalí, protože si závodění sami zažili na vlastní kůži. Ve
W clubu platí totiž pravidlo, že pokud někdo vyhraje mistrovskou třídu třikrát po sobě, musí další rok závodění přerušit a pracovat jako rozhodčí a teprve po této vynucené pauze se může zase do soutěží vrátit. To se letos přihodilo Josefu Utíkalovi, vítězovi posledních tří ročníků v mistrovské třídě ovládání biče.
MÁLO SOUTĚŽÍCÍCH – MÁLO FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ Proč byli soutěžící tak málo početní, když například na Jarní ceně W clubu se sešlo šestnáct bičařů? „Částečně je to dáno termínem mistrovství, který spadá do plné sezóny westernových městeček, v nichž mnozí naši lasaři a bičaři pracují, takže se nemohou objevit na startu,“ podává
vysvětlení Jarda Kráčmera. „Bylo by úžasné, kdybychom mohli mít mistrovství třeba v listopadu, jenže na to bychom potřebovali peníze k pronajmutí haly, a ty nemáme,“ dodává smutně. W club je nezisková organizace, která žije z příspěvků svých čtyřiceti členů a ze startovného. Bohatý sponzor chybí, a tak si o halových setkání, jaká zažil Jarda Kráčmera v Oklahomě či v Las Vegas (kde poměřovali své síly nejlepší mistři lasa a biče pracující přes rok na různých rodeích či jako kaskadéři), můžeme zatím nechat jen zdát.
NESNADNOST OVLÁDNUTÍ LASA Existuje ještě jeden důvod, proč například v lasování více soutěžících nikdy nebývá. „Laso si
PRÁSKÁNÍ BIČEM DOMA A V ZÁMOŘÍ Když už jsme zmínili bič, stojí za to poukázat na rozdíly mezi australským či americkým práskáním bičem a českým ovládání honáckého biče. Australané mají pojmenované jednotlivé typy prásků (mají jich dvanáct včetně dalších kombinací), které v soutěži na vyzvání předvádějí – každý prásk má svůj předepsaný rytmus atd. Naproti tomu v Americe má bičař jednu minutu na předvedení svých dovedností při práskání jak jedním, tak i dvěma biči. Záleží jen na něm, které prvky v časovém limitu v sestavě předvede. Trefování cílů bičem (zhasnutí svíček a srážení kelímků) představuje v Americe zvláštní soutěž.
V Čechách terminologicky správně nehovoříme o práskání bičem, ale o ovládání honáckého biče. To se skládá ze tří částí: z trefování cíle, z povinných prásků a z volné sestavy.
ŽONGLOVÁNÍ REVOLVERY Disciplína žonglování s revolvery přinesla na mistrovství republiky milé překvapení v podobě dvou krásných pistolnic, z nich jedna – Petra Adamcová – skončila na druhém místě. Ve společné show se svou partnerkou Dagmar Martincovou obsadily dívky místo první. Pro pořádek dodejme, že děvčata se objevila i mezi startujícími v dalších soutěžích, vyjma mistrovské třídy se dvěma biči.
TRPĚLIVOST A MUZIKU V KRVI! Jak hodnotí celé mistrovství zakladatel W clubu Jarda Kráčmera? „Letos nebyla ve špičce tak velká konkurence, jako tomu bývá v jiných letech. Bylo to dáno například tím, že Josef Utíkal měl letos povinnou pauzu a ani Petr Glonek se mistrovství (nejspíš ze studijních důvodů) nezúčastnil.“ Věřme, že na mistrovství Evropy, které proběhne jako každoročně v Rýmařově v srpnu, uvidíme naši elitu v plném obsazení. A pro ty, kteří si nechají poradit od českého doyena práce s lasem, rada Jardy Kráčmery zní: „Chce
to trpělivost, trpělivost a trpělivost! A rytmus v těle, protože kdo umí dobře tancovat a má muziku v krvi, zvládá snadněji lasování i práci s bičem.“
PUTOVNÍ CENA W CLUBU Spolu s mistrovstvím ČR v ovládání biče, lasa a v žonglování s revolvery proběhly ještě v Beaver City dvě soutěže v rámci Putovní ceny W clubu: velké ceny v hodu nožem a v hodu tomahavkem. Hod nožem je spíše soubojovou záležitostí, kdy spolu soutěží vždycky dva závodníci (na startu se jich sešlo 18) ve vyřazovacím
závodu a jde především o jejich postřeh a rychlost. Druhá část soutěže spočívá v hodu nože na dálku, přičemž konkrétní vzdálenost (3 – 6 metrů, anebo 6 – 12 metrů) určí závodníkovi los. Body získané v obou částí se pak závodníkům sčítají. V disciplíně hod tomahavkem (nebo chcete-li sekyrou) se objevilo nejvíce soutěžících – 22. Házelo se na vzdálenosti 4 – 8 metrů a už tradičně se jednalo o elegantní soutěž, která určitě má své zvláštní kouzlo. Irena Šatavová Foto: archiv W clubu
VÍTĚZOVÉ 17. MISTROVSTVÍ ČR Mistrovská třída dva biče 1. Marcel Remund 131 2. Dušan Dvořák 111 3. David Remund 107
Žonglování s revolvery 1. Josef Zahradník 2. Petra Adamcová 3. Jan Krčmař
95 87 79
Amatérská třída jeden bič 1. Libor Krčmař 134 2. Jan Čuda 125 po rozstřelu 3. Zdeněk Petřík 123
Velká cena W clubu v hodu nožem 1. Milan Novák 2. Tomáš Maurer 3. Štefan Šlahor
47 40 39
Mistrovská třída v trikovém lasování 1. Jan Krčmař 57 semifinále 93 finále 2. Josef Zahradník 53 semifinále 77 finále 3. Jan Betlach 49 semifinále 72 finále
Velká cena W clubu v hodu tomahavkem 1. Stany Havel 2. Jiří Žižka 3. Lukáš Musial
145 136 134
W 18
19
western sport
western sport
ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ
GALERIE NEJLEPŠÍCH na delší vzdálenost byla několikrát využita. Hod sekerou měl vypsané disciplíny na 4 metry a 8 metrů. Postupovka se měřila po metru od 6 do 12 metrů. Poslední disciplínou byl souboj „kdo z koho“, který je asi nejvíce zajímavý. Hrací systém vycházel z klasického pavouka a pravidla zněla: zbraň v pouzdře, nebo na stolečku dodaném pořadatelem. Šestimetrová vzdálenost byla odměřena jak sekerám, tak nožům. I když byl velký hic, bylo fajn dívat se, jak muži i ženy hází a s někdy fantastickou přesností zabodávají své „náčiní“ do dřevěných terčů. Byly i chvíle, kdy si vrhači říkali, že to není možné,
VII. ROČNÍK SOUTĚŽE
že na tréninkovém terči jim to jde a na soutěžním neudělali vůbec nic. Někoho mohl znervózňovat i fotoaparát, ale bez něho by zase ti, co tam nebyli, nic neviděli. Odjížděl jsem, když všichni účastníci odcházeli na oběd do místní restaurace. To víte, soustředění, vrhání nožem i sekerou a ještě to počasí člověka nejen unaví, ale i vyhladoví. Celková nálada a atmosféra byla velmi příjemná, dalo by se říci rodinná. Prostě byla fajn! Pravděpodobně nejvzdálenější účastník přijel až z Ostravy a nejmladšímu soutěžícímu bylo jedenáct let. Až bude příští ročník, jistě se přijedeme opět podívat… Text i foto: Robert Mahovský
VÝSLEDKY JEDNOTLIVÝCH DISCIPLÍN Sekera
Celkově
1. místo
Stany (Stanislav Havel)
1. místo
Stany (Stanislav Havel)
2. místo
Pepe (Josef Smékal)
2. místo
Pepe (Josef Smékal)
3. místo
Orel (Adam Nečekal)
3. místo
Macgyver (Dušan Dvořák)
Nůž
O pohár KSP v hodu nožem a sekerou Páteční večer, kdy jsem díval na počasí, jsem již věděl, že celá sobota 10. července bude opravdu žhavá. Hlásili kolem 35 stupňů. Ráno mě probudilo slunce již v půl sedmé. Na obloze ani mráček. Skočil jsem do auta, vzal benzín a se zapnutou klimatizací jsem odjel směrem na Borovno, kde se měl konat již VII. ročník soutěže v hodu nožem a sekerou, pořádaný zdejším Klubem sousedského posezení (KSP). Začátek byl plánovaný na devátou hodinu a tak jsem nikam nepospíchal, protože jsem si říkal, že začnou jistě později. Orientace v Borovně byla jednoduchá, neboť všude byly cedulky „soutěž“, a tak jsem vlastně ani nebloudil. Na místě již bylo při-
20
praveno všech 21 soutěžících. Soutěž byla rozdělena do několika disciplín. Začínalo se hodem nožem na vzdálenosti 3,5 metru, potom 5 metrů a 7 metrů libovolným úchopem. Na každou vzdálenost měli soutěžící sedm hodů, přičemž možnost ustoupení
1. místo
Stany (Stanislav Havel)
2. místo
Krokodýl (Pavel Hodek)
3. místo
Pepe (Josef Smékal)
Vice fotografií ze zavodů naleznete na našich webových stránkách www.svetwesternu.cz v rubrice fotogalerie.
Je mi ctí sedět na koňském hřbetě,
Esther a její oblíbený Falcon Watani (syn po JKS King George), který byl prvním
říká Esther Weberová Esther Weberová (1980) patří mezi nejvšestrannější westernové jezdce u nás. Přestože se narodila ve Švýcarsku, je už řadu let mezinárodně respektovaným a viditelným velvyslancem České republiky v evropských i amerických westernových arénách. Spolu s jejím jménem tam zaznívá i jméno naší země, která se Esther stala domovem. Plynně hovoří pěti jazyky a co je obzvláště důležité – perfektně ovládá také řeč koní. Není divu - je jejich opravdovým přítelem a partnerem. Kde jsou kořeny vaší náklonnosti ke koním? Po koních jsem toužila odmalička. Stále jsem opakovala: Musím jezdit na koni! Musím být v jejich blízkosti! A to se nakonec také stalo. Byli to rodiče, kteří vás do prostředí koní přivedli? Měli vlastní farmu? Sami jezdili? Ne. Já jsem se narodila ve Švýcarsku, moje maminka je Češka a otec Švýcar. Táta sice v minulosti jedno-
ho koně měl, ale nebylo to tak, že by jezdil do stáje každý den. Zato maminka měla ke koním vždycky vztah, ve Švýcarsku si brala drezurní hodiny a já jsem ji už z kočárku pozorovala. Později mě vždycky po skončení lekce vysadila s panem trenérem na koně a já byla celá šťastná. Kdy jste sezení na koni vyměnila za ježdění? Skutečně jezdit jsem začala ve svých sedmi letech. Dojížděla jsem
appaloosa hřebcem na ranči v Líšnici
do stáje jednou týdně a tolik jsem se na koně těšila, že jsem už den předem nemohla nedočkavostí usnout. Matka nám tehdy pronajímala dva haflingery – ona měla valacha a já klisnu – jezdily jsme na společné vyjížďky. Později jsem začala brát drezurní hodiny. Pak jste se přestěhovali ze Švýcarska do USA. Změnilo to váš vztah ke koním? V mých osmi letech jsme s maminkou přesídlili do Kalifornie do San Diega. Rodiče v té době byli už rozvedení. A samozřejmě jsme se hned rozhlížely, kde by byli poblíž koně. Našli jsme je, ale už jsme nejezdili drezúru, ale disciplínu zvanou saddle seat, která se jezdí na koních Morgan Horses a American Saddlebred Horses. Je to úplně jiný druh koní, který vyžaduje jiný styl ježdění, jiná sedla, jiné kování, jiný trénink.
SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST: APPALOOSY… Kdy pro vás nastala doba appaloos?
Hodně brzy, už po roce našeho pobytu v Americe, když mi bylo devět. Přešly jsme do jiné stáje, kde majitelka trénovala appaloosy, což byl mámin vysněný kůň. Já jsem si tady na něj sedla úplně poprvé a seznamovala jsem se s westernovým ježděním na starších školních koních, kteří dříve závodili, takže jsem se od nich mohla mnohému přiučit. A tady jsem také absolvovala svoje první závody na appaloosách. Utkvěla vám v paměti ta chvíle, když jste na appaloosu sedla poprvé? Určitě. Jsou to koně obecně klidnější a vyrovnanější a já si pamatuji, že můj kůň tehdy nic neřešil, já jsem prostě jen seděla a jela. Byl to příjemný, vyrovnaný klus a hlavně cval a pro mě to bylo zase něco úplně nového. Jednoho koně odtamtud si dodnes velice dobře pamatuji. Jmenoval se Cody, byl mramorovaný s černými fleky na zádech a stal se mým závodním koněm. Byl sice citlivější a na závodech trochu specifický, ale
21
western sport GALERIE NEJLEPŠÍCH
TŘI ZÁKLADNÍ PRAVIDLA, KTERÝMI SE ŘÍDÍ TRÉNINKOVÝ PROGRAM ESTHER WEBEROVÉ, JSOU: INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP KE KAŽDÉMU KONI, SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ TRÉNINKU VČETNĚ UMĚNI VČAS PŘESTAT A TRPĚLIVOST.
bylo tehdy jedenáct let a jemu o rok méně. Zkoušely jsme ho s mámou předělat pro western, ale trenérka nám říkala, že je to zbytečné, že je to srdcem anglický kůň. Tak co jste s ním dělala? Prostě jsem na něm ve Švýcarsku asi dva roky jezdila drezúru, dokonce jsem s ním i závodila. Stáj byla necelé dva kilometry od mého domova, takže jsem to za ním měla kousek a byla jsem tam pořád. Škola sousedila se stájí a já jsem oknem ze školní lavice viděla, jak máma jezdí s Guyem na vyjížďky. To bylo moc hezké období. Měla jsem jen jednoho koně a školu a byl v tom všem takový klid a harmonie.
DOMŮ DO ČECH Jak dlouho toto šťastné období vydrželo? Po roce 1991 se máma rozhodla, že se vrátí zpátky do Čech. Koupila v Líšnici nedaleko Prahy usedlost a začala ji rekonstruovat, takže stále jezdila mezi Curychem a Prahou.
Známá trojka z výstav a večerních vystoupení: miniaturní hřebec Eros, Falcon a Esther
poslouchal mě. Druhý koník, Zipper (kopie slavného hřebce Joker B), byl bělejší a měl jen pár černých flíčků, ale charakterem vynikal. Vzpomenete si na vaše první závody v sedle appaloos? Vzpomínám si velice dobře. V mládeži jsem skončila druhá a pak jsem soutěžila v open, přestože mi bylo teprve devět let. A tady jsem skončila hned za profíkami. Určitě jsem byla spokojená já i trenérka. Ale hlavně šlo o ten zážitek, když si dítě ze závodů odnáší mašli jako odměnu za všechno to úsilí a týdny, které strávilo v sedle. I když pro pořádek musím dodat, že moje úplně první závody byly o rok dříve v saddle seat na koních Morgan Horses. Vrátila jste se v Americe ještě ke klasickému anglickému ježdění?
Ne. Tady jsem už jezdila jenom westernové disciplíny pleasure a all round. V Americe jsme si s mámou chtěly koupit naší první appaloosu s tím, že si ji odvezeme do Švýcarska, kam jsme se po dvou letech strávených v Kalifornii vrátily. Tehdy nám ve Švýcarsku říkali, že nebude problém sehnat appaloosu přímo v Evropě, ale byl, takže našeho prvního vlastního koně jsme si nakonec koupily přes video. Jmenoval se Tophats Shadowfax (vnuk slavného hřebce Tophat H.) a já jsem ho přezdívala Guy. Údajně to měl být westernový kůň, který jezdil také anglii, vhodný pro dítě na vyjížďky i na závody. Když dorazil do Evropy, viděly jsem, že kůň neměl s westernem nic společného. Hlavní ale bylo, že byl zdravý, i když trochu přecitlivělý, protože měl plnokrevnou babičku. Mně
Jak dlouho ta rekonstrukce trvala? No kdybych řekla, že skončila před rokem, dvěma lety, nebylo by to daleko pravdě (smích). Ale vlastní rekonstrukce ranče v Líšnici zabrala asi šest let, pak se už zase něco dalšího přistavovalo, upravovalo a vylepšovalo. Na ranči je prostě pořád co dělat. V původním plánu nebylo postavit stáj pro šestnáct koní, jako je tomu dneska, ale mít rodinný domek a stáj pro tři koně. Jak už to ale bývá – nejdřív máte jednoho koně, pak si pořídíte druhého, třetího, klisna má hříbátko, které nechcete prodat, a tak to pokračuje a rozrůstá se stále dál a dál. Kdy jste se do Líšnice natrvalo nastěhovala? Během rekonstrukce jsem chodila do školy ve Švýcarsku a v roce 1994 jsem se přestěhovala do Čech. První appaloosu sem máma dovezla už o rok dříve. Byla to březí klisna importovaná z Ameriky, jmenovala se Sheza JR Edition a byla první vlašťovkou nejen našeho pozdějšího chovu, ale vůbec appaloos v Če-
chách. K ní potom přibyla druhá appaloosa Star Castle (dnes je jí 21 let) a jako třetího jsme ze Švýcarska přivezli mého valacha Guye, kterého máma pomalu předělávala na westernového koně. Jak jste zvládala coby čtrnáctiletá přechod na české školy? Dojížděla jsem z Líšnice až do Prahy-Řep na německé gymnázium. Po roce a půl jsem přešla na rakouské gymnázium, protože tady se skládala nejen německá, ale i česká maturita. Chtěla jsem se zdokonalit v češtině. Jakými jazyky tedy hovoříte? Česky jsem mluvila odmalička. Ve Švýcarsku jsem od pěti let chodila do mezinárodní školy s americkou angličtinou, díky které jsem potom v Kalifornii neměla jazykové problémy. Po návratu do Švýcarska jsem čtyři roky navštěvovala švýcarskou školu s německou výukou, zároveň jsem od deseti let studovala francouzštinu. Domluvím se též italsky. No to je úctyhodný výčet! A předpokládám, že je vám vlastní i koňská řeč… Jazyky prostě otevírají brány možností. Všechno je s nimi jednodušší, i práce s klienty, které se věnuji nyní. A pokud jde o koňskou řeč, ano, myslím, že ji ovládám dobře. Dokončeme ještě vaše studia. Co bylo po gymnáziu? Po maturitě jsem rok navštěvovala jazykovou školu, kde jsem studovala francouzštinu a překladatelství. V devatenácti letech jsem zahájila čtyřleté studium mezinárodní a evropská ekonomie na americké universitě UNYP (University of New York in Prag). Po ukončení bakalářského studia jsem rok žila v Itálii a po návratu v letech 2005 a 2006 jsem ještě studovala magisterský obor profesionální komunikace a public relations. Jak dneska využíváte získané vzdělání? Dělám si sama PR pro svou vlastní firmu EWSTYLE. Komunikace je velmi důležitá – je třeba umět ko-
munikovat a vědět, jak komunikovat s různými národnostmi, s klienti z různých branží. To všechno se mi výborně hodí.
KOŇŠTÍ KAMARÁDI Jak se do doby vašeho studování vešly koně? Zbylo tam na ně místo? Zbylo. Jezdila jsem naše tři koně, ke kterým časem přibyl mladý těrský hřebec dovezený z ruského Stavropolu, který se jmenoval Unkaz. Těrských koní je ve světě jen asi sedm set, takže jsme se věnovali trochu víc tomuto plemeni, ale srdce mámy i moje zůstalo u appaloos. Amerických koní v té době v Čechách ještě mnoho nebylo. Měli jsme první hříbata a z New Yorku jsme dovezli do Čech vůbec prvního ročního hřebce plemene appaloosa barvy leoparda se jménem JKS King George. Samy jsme si ho vytrénovaly a já jsem pak na něm úspěšně závodila v pleasure, horsemanship, trail, showmanship a hunterových disciplínách. JKS King George má v Čechách několik známých potomků, z nich mnozí mohli vidět například Falcona Watani z plnokrevné matky při vystoupení s Vaškem Vydrou a i se mnou v indiánském kostýmu, nebo pod Josefem Laufrem. Jedan z klisen po JKS King George - Kings Black Beauty, úspěšně závodí v parkurových soutěžích a letos začne i v crossu s Bárou Kazimírovou. Úspěchy přišly také s Unkazem, že? Tento těrský hřebec se později stal šestinásobným mistrem ČR ve westernovém ježdění. Myslím, že jsem dosud jediná, kdo v soutěžích WRC vyhrál všechny tituly kromě barrel race a pole bendingu. Vedle toho jsem také několikanásobná vicemistryně ČR. A protože se tehdy po straně šuškalo, že se mi to závodí, když mám dovezené koně z Ameriky, začala jsem závodit na Unkazovi. Byl to kůň za 50 tisíc korun a dosáhl velkých výsledků. Byl všestranný a ochotný, jezdil trail, horsemanship, western riding, western pleasure a reining, byl to výborný učitel. Zúčastňovala jsem
se s ním i náročných Hubertových jízd. Byl velice dobře přiježděný i na vyšší drezúru, pouze byl menší. Který z koní, na nichž jste jezdila, se vám zapsal do srdíčka nejvíce? Určitě to byl můj první kůň Guy. Sice už tu není, ale dožil se dvaceti dvou let. První kůň bývá většinou tím vysněným, vytouženým koněm. Guy byl kromě toho hodně citlivý a já věřím, že moje ruce mají právě díky němu ten jemný cit, který mi dneska pomáhá jezdit i velice náročné citlivé koně. Co se vám vybaví, když si na něj vzpomenete? Nezapomenutelné jsou vyjížďky s ním. Musela jsem si sice počkat, až dovrším věk dvanácti let, a teprve pak jsme mohli vyjíždět sami. Ale pro mne to je dodneška ten nejkrásnější pocit – jenom my dva, kůň a já. Byl to můj hodný učitel. Když se mu už třeba nechtělo jít dál, obrátil se směrem domů a já jsem se musela naučit, jak ho ovládat, aby mě poslechl. Jeho zvláštností bylo, že než přišel ve svých deseti letech k nám, neznal nic jiného než box a arénu. Neznal vyjížďky, neznal stromy, neznal vodu a když viděl poprvé na dálku jezero či vodopád, tak se bál. Byl to ale slušný kůň, nikdy nevyhazoval a nikdy mě nezradil. Profesionální trenér ho však jezdit nemohl, protože s ním nespolupracoval. Všechno u něho fungovalo přes cit a přes lásku..
Zkuste říci, co pro vás znamená kůň? Tak jako miluji psy, tak miluji i koně. Každý kůň je osobnost, je to nádherné zvíře, která má charisma, má rychlost, je citlivý. Je mi ctí sedět na jeho hřbetě. A nejkrásnější můj pocit je spojený se cváláním na koni českou krajinou.
Ano. Poprvé se tu cítím být doma. To jsem nikde jinde nezažila. A proto také Českou republiku všude propaguji a v cizině o ní básním, takže mi bylo už několikrát řečeno, že bych mohla být jejím velvyslancem. Já tvrdím, že v Čechách se nám žije dobře - mám srovnání s jinými zeměmi.
Proč právě českou krajinou? Protože v Čechách je krajina krásná a ještě nedotčená. Přírodu a volnost, kterou tu máme, už nevidím ani v Německu, ani ve Švýcarsku, ani v Itálii. V Německu např. máte na sedle přivázanou jakousi SPZ, za kterou platíte poplatek, a kdyby vás někdo viděl cválat přes pole, může vás vyfotografovat a pak se to řeší, protože vstoupit s koněm na pole je zakázané. V Čechách zatím ještě máme tu volnost jít po louce či zacválat si na jejím kraji, pokud dáváme pozor. To v zahraničí možné není.
Z AMATÉRA PROFESIONÁLEM
Jak často si krásný pocit ze cvalu přírodou dopřáváte? Minulá léta byla hodně rušná a naplněná studiem, prací na ranči, trénováním a hlavně závody. Nejkrásnější vyjížďky jsem zažila v době, kdy jsem žila v Líšnici a vyjížděla jsem do jejího okolí. Také v Hněvšíně u Slap, kde máme chatu, je úžasná krajina pro jízdu na koni. Do Česka jste se dostala poměrně pozdě. Přirostla vám tato země k srdci?
Jak dlouho jste jezdila jako jezdec-neprofesionál? Do roku 2004. To jsem pomáhala na ranči mé matky v Líšnici a závodila jsem jako amatér, což znamená, že jezdec jezdí s vlastními koňmi, nikoliv s koňmi svých klientů, a nesmí si vydělávat peníze trénováním koní a lidí. Jezdila jsem jak appaloosy, tak quarter horse, včetně hřebce Imprints Legacy, s nímž jsem se v roce 1999 dostala jako první Češka do finále na mistrovství Evropy v kategorii reining amatér a obsadila 9. místo. Stejný úspěch jsem zaznamenala i o rok později a skončila jsem v Evropě na 14. místě. Ale už dva roky předtím, v roce 1997, jsem - opět jako první Češka vystupovala na NRHA Futurity v Americe v kategorii non pro, kde v proslavené aréně v Oklahoma City zaznělo spolu s mým jménem poprvé i jméno České republiky. Ještě jsem závodila Legacyho na Rocky Mountain Summer Slide v Denveru, Coloradu a v Novém Mexiku.
Všestranná dvojice Esther a Falcon skáče přes příkop při parforsním honu v Drahenicích v roce 2006
22
23
western sport GALERIE NEJLEPŠÍCH To hovoříme o době, kdy byl reining v Čechách na úplném začátku. Ano. A já jsem v této disciplíně reprezentovala ČR nejen v USA, ale také v Rakousku či v Německu na Americaně 2004. Tam jsem vyhrála titul NRHA non pro futurity champion na své paint klisně Smokin Marquita. Pak jsem se však musela rozhodnout pro jedno plemeno koní, protože jsem to časově nestíhala. A rozhodla jsem se pro appaloosy. Koní, kteří kolem mne za uplynulých patnáct let prošli, bylo dost. Bývali to často problematičtí nebo náhodně koupení koně, které jsem trénovala a potom na nich i závodila. Měla jsem to štěstí jezdit na koních mnoha plemen: anglického
plnokrevníka, českého teplokrevníka, kabardinského a těrského koně, appaloosy, painty, quartery. Od koho jste se učila? Samozřejmě, že celou tu dobu jsem spolupracovala s trenéry. Svoji všestrannost jsem získala nejen díky nim, ale též tím, že jsem měla možnost jezdit na různých koních (i drezurních, parkurových), od patnácti let jsem jezdila Hubertovy jízdy a později i parforsní hony… Tato všestrannost je dneska mojí nejsilnější stránkou. Jaká westernová disciplína je vaší oblíbenou? Začínala jsem reiningem, který byl pro mě od roku 1994 číslem jedna. Disciplíny jako pleasure, all round, huntry byly tehdy až za reiningem, zatímco v posledních letech je tomu naopak – dneska mám koně a klienty zaměřené spíše na tyto westernové disciplíny a reining se posunul až na druhé místo. O all around třídy v posledních čtyřech letech zájem prudce roste a dnešní „westernová
24
mládež“ vidí výzvu jezdit více disciplín na jednom koni, což na reiningovém koni moc možné není. Kdy jste přešla do kategorie profesionálních jezdců? V roce 2005. Tehdy jsem začala závodit s koňmi klientů a pořádat vlastní semináře. Také jsem svým klientům hledala vhodné koně a když jsme je pak dovezli ze zahraničí, koně zůstali u mne v tréninku a já jsem je připravila na závody, aby na nich klienti mohli soutěžit v mládeži či v non-pro. Sama jsem je jezdila v kategorii open. V tomto roce jsem také poznala manžele Olinku a Jardu Kadlecovi z Ola ranče (viz Svět westernu č. 2/2009), v listopadu 2006 jsem
Paso a tady jsem se jim věnovala sedm dnů v týdnu. Pokud jsem byla na semináři, zastupovala mě moje asistentka, která dohlížela na koně, na jejich zdraví, očkování, kování, krmení, časový plán mezi závody… To všechno musí sedět a je to hodně náročná práce.
sezóny. A od roku 2010 jsem se rozhodla, že trochu zpomalím tempo. Trénování, vlastní závodění, vedení seminářů, připouštění mých dvou hřebců a vedení Appaloosa Horse Clubu CZ po více než deset let - to všechno bylo časově velice náročné. Můj život nabíral stále vyšší
A nestýská se vám po zaběhané rutině? O stýskání to snad ani není. Byla to hodně náročná práce a myslím, že majitelé ji ne vždy dokázali plně ocenit. Ale byla to hezká doba: do stáje jsem přicházela po obědě a končila jsem kolem půl desáté večer, kdy jsem z El Pasa vyrážela zpět domů do Prahy. Jenže vést privátní život v tomto režimu nebylo jednoduché. Jaké semináře dneska vedete? Jde o pět typů seminářů: Start the Style, Basic Style, Youth Style, Show Style a Correct the Style. Pořádám je od března do října, pokud počasí dovolí. Jsou dvou- až čtyřdenní, každý den dostane klient dvě lekce a nikdy neberu do semináře více než devět jezdců s koňmi. Během semináře s klientem intenzivně trénuji, prohlédnu důkladně jeho koně a společně řešíme všechny otázky, aby dokázal s koněm samostatně pracovat u sebe doma. Na dalším semináři jdeme společně zase dál. S těmi, kteří navštěvují moje semináře pravidelně, se tímto způsobem vidíme několikrát do roka. Zdraví koně a psychika koně je pro mě nejdůležitější a snažím
se k nim na Vysočinu téměř na rok přesídlila a trénovala jsem je. Mnozí další lidé, kteří za mnou na Ola ranč jezdili na tréninky, jsou dneska vepředu v reiningovém, pleasurovém či all roundovém světě. Vy jste absolvovala také kurz s Patem Parellim? To bylo někdy v roce 1993, seminář se konal u Birgera Giesecke na ranči Drei Linden Hof v Německu. Ve stejném roce jsme si dovezli video, abychom mohli tento směr u nás rozvíjet. Chodil k nám tehdy na pravidelné návštěvy pan František Špatný z kozí farmy, kterého natural horsemanship tak upoutal, že později zorganizoval seminář s Patem Parellim v ČR, jehož se zúčastnil také Honza Bláha. Poté si každý z nich přirozené jezdectví rozpracoval a posunul určitým směrem. Zpátky do roku 2007, kdy jste odešla z Ola ranče. Kam? Vrátila jsem se do Prahy, kde jsem měla svoje zázemí i koně. Klienty a jejich koně jsem přesunula na El
Každopádně mám ale radost z toho, že moji klienti jsou i v letošní sezóně vidět na předních pozicích, ať už jde o Kateřinu Baštovou, Alžbětu Kroumanovou, Kristýnu Tesařovou, Barboru Kubicovou či Patricii Gráblovou.
se majitelům mé zkušenosti předat a vysvětlit, proč to takto dělám. Spolupracuji také s veterináři a ke každému koni přistupuji individuálně.
KAM ODCHÁZÍ WESTERN? Tento způsob trénování je určitě blízký majitelům koně, kteří s ním chtějí být každý den v úzkém kontaktu. Kůň už pro ně není jenom cvičebním nářadím, ale partnerem. Ano, o tom to je. Však také jedním z důvodů, proč jsem si dala roční pauzu, byla změna trendu ve westernovém ježdění, která se mi nelíbí. Dřív slovo western bylo synonymem pro idylu, harmonii jezdce s koněm, přírodu. Ale to, co vídám na westernových závodech, mě znechucuje: vidím odevzdané, často až zlomené koně, kteří nemají svoje „já“. Zejména v reiningu a v pleasure mívají jejich oči smutný až mrtvý výraz. Umrtvené ocasy koní vidím u quarterů a v NRHA čím dál častěji… Reiningoví jezdci častokrát nemají pořádné základy ježdění v sedle a zákonitě pak koni ubližují v krční části páteře, v hleznech a v hubě. Nemluvím jenom o westernových soutěžích v Čechách, ale ve světě obecně. Protože já sama mám velmi vyvinutý vztah ke koním a dokážu s nimi cítit, tak i ve sportovních arénách vidím, jak jim asi je. A z toho mi není tak úplně dobře. Člověk se musí ptát: Kam odchází western?
Co s tím? Určitě se to netýká všech westernových jezdců. Jsou reiningoví jezdci, kteří vstupují do arény a vy vidíte, že kůň má svoje já a je jezdci partnerem. Ale ne všichni špičkoví jezdci patří mezi ně a bylo by občas poučné podívat se také za oponu toho, jak koně trénují. Protože krev na bocích koně způsobená použitím ostruh se pomalu v reiningu dostává na denní pořádek. Co z toho vyplývá pro vás osobně? To všechno mě stále více přitahuje zpět k drezurnímu ježdění. Základy „anglie“ i „westernu“ jsou stejné, liší se jenom v tom, jak je kůň stavěný, jaké má chody atd. Psychika koní je však totožná a trenéři i jezdci jí musejí dobře rozumět v obou těchto světech. A mně se zdá, že drezúrní a parkuroví koně vycházejí po soutěži z arény mnohem šťastnější než koně reiningové či pleasurové. Kdyby parkurový kůň nebyl naladěný aspoň částečně pozitivně, tak by překážky nepřeskákal! Drezurní kůň by nedostal kladné bodování! Zmínila jste umrtvený ocas. Co to znamená? To je příklad toho, jak ve westernovém světě ztrácíme přirozenost. Podívejte se na mistrovství Evropy quarterů, na finále disciplíny pleasure, a vsadím se, že tam nenajdete ani jednoho koně, který by neměl umrtvený ocas. O co jde? O napíchání
alkoholu do určitých bodů v ocasu, čímž se umrtví nerv a kůň již nemůže přirozeně hýbat ocasem. Kůň s umrtveným ocasem při závodění vypadá, že je ve větší harmonii než kůň, který má ocas nasazený výš, a rozhodčí ho lépe bodově hodnotí. Nemluvě o tom, že kůň s umrtveným ocasem nemůže máváním ocasu vyjadřovat nespokojenost s jezdcem, například s nepřiměřeným použitím ostruh – a ono šmikání ocasem by rozhodčí vedlo k penalizaci. Proti těmto praktikám já protestuji a nesouhlasím s nimi. Nepovolují je ani americké koňské asociace, ale všude ve světě to mlčky trpí. Jak využíváte čas, který jste získala tím, že letos poprvé po patnácti letech nezávodíte? Navštěvuji mnohem více přátele a známé. Kdybyste měla vyslovit jedno osobní a jedno sportovní přání, jaké by byly? Přála bych si, aby věci šly stále dál, jak jdou, a v klidu. A pokud jde o sportovní přání, tak bych si ráda vyzkoušela závody všestrannosti western/anglie, kdy se v jednom dni jede reining i drezúra. Snad se jednou začnou organizovat! Tak ať se vám vaše přání vyplní. Irena Šatavová Foto: z archivu Esther Weberové
Drezurní klisna Patricie Gráblové Nerine v tréninku s Esther
Při ní jste mohla využít svého manažerského vzdělání… Hlavní je ale praxe a zase praxe. Moje výhoda spočívala v tom, že jsem dřív pomáhala doma na ranči, takže jsem dopodrobna znala pozadí toho, co je to starat se o celý areál. Na rozdíl od nájemce, který si pouze pronajímá box. Kam vedla vaše další cesta? Na El Pasu jsem zůstala dva roky a v polovině roku 2009 jsem přestěhovala všechny koně na farmu Levín, která je dobře přístupná po dálnici D1. Tady jsem dotáhla trénink svěřených koní a jezdců do konce
tempo, takže jsem se rozhodla trochu přibrzdit.
ZPOMALENÍ TEMPA Čemu se věnujete teď? Vypustila jsem alespoň pro letošní rok závodění. Soustřeďuji se pouze na semináře a dávání privátních hodin klientům. Své dřívější klientele jsem zůstala věrná, s každým jsem se individuálně dohodla, jaká bude právě pro něj ta nejlepší další cesta, jak mají s koňmi dále pracovat. Jsem s nimi i nadále v kontaktu, ale už nemám jejich koně sedm dnů v týdnu v péči a hlavně už nemám tu každodenní zodpovědnost.
■ Esther Weberová je desetinásobnou držitelkou titulu z mistrovství ČR WRC a několikanásobnou vicemistryní ČR, 6x se stala ME Appaloosa Horse Club (dále ApHC), 4x vicemistryní ME ApHC, je několikanásobnou vítězkou a finalistkou v mezinárodním žebříčku ApHC International Top Ten. ■ V roce 1997 se Esther stala první soutěžící za ČR v NRHA Futurity Oklahoma City v USA. Je první Češkou, která se dostala do finále amatér reiningu na ME quarterů v roce 1999 v Kreuthu a opětovně i v roce 2000. Je jedinou držitelkou titulu „Americana NRHA Non-Pro Futurity Champion“, několikanásobnou mistryní SRN a Rakouska v různých disciplinách ApHC. ■ V roce 2008 vyhrála na ME appaloos v Cáchách v Německu reiningové futurity na svém hřebci Rusty Lil Dry Doc, dále s ním získala stříbrnou medaili ve třídě Snafflebit / Hackamore Reining Open a také European Champion Heritage Class Open. ■ Ve stejném roce společně se svojí klientelou vybojovali za sportovní sezónu u quarterů a appaloos celkem 6 medailí (1 x zlato, 3 x stříbro, 2 x bronz). V roce 2009 přivezli z ME quartrů v Kreuthu 4 medaile a v třídě junior western pleasure open získali 4. místo. ■ Esther je také majitelkou a trenérkou nejúspěšnějšího appaloosa hřebce z evropského chovu TT Mighty Juniora.
25
western sport
western sport ZE SVĚTA ASOCIACÍ rozhodli, že podpoříme i ostatní rodeové jezdce umožněním startů na naší show. Zároveň se tím zvýší atraktivita celé akce.
APPALOOSA HORSE CLUB CZECH REPUBLIC
Vyvrcholení letošních závodů
MISTROVSTVÍ ČR V DOBYTKÁŘSKÝCH DISCIPLÍNÁCH Appaloosa Horse Club Czech Republic se spolupodílí i na organizaci mistrovství ČR v dobytkářských disciplínách, které se pojede pod hlavičkou Western Riding Clubu spolu s Appaloosa Show. Pojede se bez kvalifikace, to znamená, že se ho může zúčastnit každý člen WRC a získat tak cenný titul mistra republiky a jistě i krásné ceny.
NATIONAL BARREL HORSE ASSOCIATION CZ
Sezóna v plném proudu
EURO APPALOOSA CONGRESS
Léto je za dveřmi a v chovatelských asociacích je pěkně živo. Registrují se krásná barevná hříbata a připouštěcí sezóna je v plném proudu. Kdo nemá chovné stádečko, připravuje se na vrcholy závodní sezóny: na VII. Czech Appaloosa Show, Euro Appaloosa Congress nebo mistrovství Evropy appaloos. APPALOOSA SHOW Co se týká klubových záležitostí, celé prezídium se nejvíce věnuje přípravě Appaloosa Show, která se bude konat Horce nad Moravou 21. a 22. srpna. Vzhledem k tomu, že všichni členové prezídia jsou ve svých funkcích „nováčky“, přináší nám organizace závodů mnoho nových
26
podnětů, dopisování a zařizování. Na letošní show jsme pozvali amerického rozhodčího Jima Andersona, který je nejenom rozhodčím, ale i trenérem, chovatelem a jezdcem v Cool Creek Training centru v Severní Karolíně. Pokud bychom vám ho měli krátce představit, je to hlavně
všestranný profesionál, který žije přípravou koní na show. Specializuje se na halter, pleasure, longe line a ostatní all around třídy v open, amatér i mládežnických třídách. Budeme tedy s napětím sledovat, jak ohodnotí naše krásné appaloosy odchované většinou v Česku. Chybět letos nebudou ani oblíbené honácké disciplíny a rychlostní disciplíny, které získávají stále více příznivců. Letošní Appaloosa Show bude nejen pro členy našeho klubu, ale některé třídy nabídneme i členům Western Riding Clubu, a to bez zvláštních poplatků. Dobytek se na show neshání zrovna lehce a domácím jezdcům chybí příležitosti k závodění, a proto jsme se
Další akcí, na kterou se soustředíme, je podpora našich členů k účasti na Euro Appaloosa Congressu v rakouském Wiener Neustadtu. Tamní show, která je zároveň mistrovstvím Rakouska, budou posuzovat čtyři rozhodčí, mimo jiné také „naši“ S. Katscher, K. Fock a manželé Debbie a John Letham, které jsme chtěli původně na Czech Appaloosa Show pozvat. Je to tedy dobrá příležitost, jak posbírat ApHC body a získat zkušenosti z představení naší české show v zahraničí. Rozestup čtyř týdnů mezi oběmi akcemi je ideální k doladění některých nedostatků, ke zvýšení formy, k úpravě výstroje a k nabrání sil. Congress je plánovaný na 17. - 19. září 2010 a propozice s překladem jsou umístěné na našem klubovém webu www.appaloosa.cz. Co se týká našich aktivních členů, máme radost z letošního ročníku hříbat a také ze soutěžních úspěchů v mnoha jezdeckých disciplínách. Tyto úspěchy potvrzují rčení, že „appaloosy jsou absolutně všestranné a hodí se vždy k tomu, co baví jejich majitele.“ Přeji mnoho sil v sezóně a na viděnou v Horce nad Moravou u příležitosti VII. Appaloosa Show!
V roce 2010 již proběhly tři kvalifikační závody National Barrel Horse Association CZ (dále NBHA CZ): v květnu na Halter Valley, začátkem července v Polovicích a poslední červencovou sobotu na Fox Riders Ranchi. Ve dnech 21. – 22. srpna se bude konat World Cup Qualification NBHA CZ a na závěr sezóny se uskuteční mistrovství NBHA CZ (25. – 26. září).
AMERICANA 2010 ■ Po dvou letech se 6. - 12. září 2010 bude v německém Augsburgu opět konat největší evropský veletrh westernového a rekreačního ježdění Americana 2010. ■ V rámci veletrhu proběhnou soutěže v širokém spektru westernových disciplín, od halteru přes reining až po cuttinq. Účast na Americaně a případně dobré umístění v soutěžích je vysoce prestižní záležitostí, protože se zde sejdou nejlepší jezdci z celé Evropy. Soutěže budou probíhat již od 6. září bez účasti diváků, veřejnosti se veletrh otevře teprve 8. září ráno. Program bude až do neděle opravdu nabitý – viz www.americana.eu.
KVALIFIKAČNÍ ZÁVODY Sezóna NBHA CZ byla zahájena ve westernovém městečku Halter Valley v Dnešicích nedaleko Plzně. V kategorii youth startovalo celkem 19 závodníků, a to 10 jezdců v barrel race a 9 v pole bending. V kategorii open se o umístění „popralo“ celkem 24 závodníků, z toho 10 v pole bending a 14 v barrel rece. Celkem zde startovalo 43 jezdců, což je na první závod výborné. V Polkovicích se na startu sešlo celkem 10 závodníků. V kategorii youth jel v barrel race jeden závodník na dvou koních, v pole bendingu startovala pouze jedna juniorská závodnice. V kategorii open závodilo 14 jezdců (13 v barrel race a 6 v pole bending). Soutěže se jedou v systému tří divizí 3-D (viz Pravidla NBHA). Za umístění jsou jezdcům přidělovány body, které se sčítají ze všech tří kol pro kvalifikaci na World Cup Qualification NBHA CZ. Pokud se jezdec umístí alespoň ve dvou kvalifikačních kolech v první divizi, je rovnou nominován do World Cup Qualification NBHA CZ.
www.countryradio.cz
ZE SVĚTA ASOCIACÍ
WORLD CUP QUALIFICATION Jde o Super Show, kde všichni nominovaní jezdci mají tři starty. V prvním kole startují na svém vlastním koni, pro další dvě kola si vylosují koně některého jiného účastníka, pro každé kolo však jiného. Jezdec musí dát do losování k dispozici koně, na kterém startoval v prvním kole, a nesmí jej nahradit jiným koněm. Každému jezdci se nebude započítávat nejhorší čas z těchto tří jízd. Ze zbylých dvou časů bude vytvořen průměrný čas a jezdec s nejlepším průměrným časem zvítězí. Na závěr World cup Qualificatin bude vyhlášen champion NBHA CZ 2010 v rychlostních disciplínách (barrel racing & pole bending), který získá trofejní přezku. Vítězové jednotlivých divizí obdrží trofejní poháry. Jezdci umístění na prvních dvou místech v této soutěži budou v listopadu reprezentovat Českou republiku na World Cup 2010 ve Veroně.
Petra Malásková, ApHCCZ
Petra Čechová
Foto: z archivu AppHC ČR
Ilustrační foto: Robert Mahovský
HRAJEME I ZDE:
þHVNp%XGĚMRYLFH94,7 FM 7iERU101,8 FM %HURXQ98,3 FM ÓVWtQDG/DEHP106,8 FM þHVNi/tSD102,6 FM 6WŐHGQtþHFK\ 1062 AM
PŘIPRAVUJEME: .XWQi+RUD87,7 FM 3O]HŁ102,1 FM
27
western sport ZE ZAHRANIČÍ V kolika letech jste poprvé seděl na koni? Na koni jsem seděl poprvé v jedenácti letech. Přivedl mě k nim otec, který v té době také začínal jezdit, ale pouze do terénu. Na jihu Rakouska jsme měli pronajatý byt, kam jsme jezdili na prázdniny. Takže jste vyrůstal jako městské dítě? Původem jsem z Vídně, ale celý život žiji okolo Wiener Neustadtu. A jakými koňmi jste na vašem ranči začínali? První koně, které jsme měli, byli směsicí teplokrevníků a arabů. Když mi bylo asi patnáct let, začali jsme kousek od Vídně chovat quarter horse. Zpočátku jsem spíše jezdil do terénu a začínal jsem v anglickém sedle, ale jen půl roku. Pro dítě, jako jsem byl já, byl western přitažlivější - westernové sedlo a celý styl kovbojů… Western ale přišel do Rakouska až v roce 1978, takže to byla celkem novinka. Jak jste se dostal k trénová-
„Spousta jezdců neví, kde má kůň hranici,“ TVRDÍ UZNÁVANÝ TRENÉR DENNIS SCHULZ
Dennis Schulz patří mezi přední evropské trenéry westernových koní. Narodil se ve Vídni, avšak jeho nynějším působištěm je Wiener Neustadt. Zde společně s otcem Helmutem Schulzem (mimochodem také známým a výborným trenérem) vlastní ranč, který začali budovat v roce 1999. Koně plemene quarter horse však chovají už dvacet osm let. Jak se Dennis dostal k westernovému sportu a jaké jsou jeho metody tréninku, to se dozvíte z následujícího rozhovoru.
28
ní? Na začátku profesionální kariéry jsem začal jezdit problémové koně. To bylo na našem prvním ranči, který jsme měli asi dvanáct let na půli cesty mezi Neustadtem a Vídní. Ve dvaceti letech jsem se poprvé podíval do Spojených států a pracoval jsem zde pro různé trenéry, od kterých jsem se učil. Například jsem několikrát pracoval pro Boba Loomise. Celkem jsem strávil v USA tři roky. Jaké koně máte v tréninku? Pracuji s mladými, dvouletými koňmi, ale také se show koňmi či s koňmi problémovými. Jezdil jsem například Sure Smart, Ninjajac Hollywood, Smartina jsem předváděl dva nebo tři roky. Letos pojedu Smart Rattle Snake, Laredo Shoz a Smart N Artful. Rád trénuji non pro jezdce, vyhráli spoustu soutěží pořádaných AQHA, NRHA show a také jsou finalisty futurity. Na svém ranči chováte velice úspěšné hřebce a šampióny, jako je například Jac O Rimu.
Jac O Rima patří mezi tři nejlepší chovné hřebci v Evropě. Smartin ještě tolik nepřipouští, ale jsem hrdý, že chováme futurity vítěze, křížíme jejich linie a funguje to. Je fajn sledovat, jak celý náš program běží, i když to obnáší hodně práce: ježdění, trénování, chov koní a závodění. Těší mě to a jsem na to hrdý. 90 % mých show koní jsem trénoval od začátku a pocházejí z naší stáje. Každý rok zde máme kolem 25 hříbat. Jaké jsou vaše tréninkové metody? Velice rád jezdím koně co možná nejjednodušeji, aby na nich mohl jezdit každý. Tak, aby je jakýkoliv jezdec mohl předvést v aréně. Mám rád koně měkké v hubě a nesnáším koně příliš komplikované. Dobré trenéry dělá znalost hranice, kam mohou na koně přitlačit, aby to ještě zvládnul. Velice důležité pro mě je, aby koně zůstali zdraví. Pak je mohu předvádět dlouho. Ne že jeden rok jezdím koně za 75 bodů v reiningu a další rok musím mít jiného - spokojím se s nižším skóre, protože zdraví koně je pro mě prvořadé. Například Smart Rattle Snake předvádím již pátým rokem a je to pořád zdravý kůň s vyrovnanými výkony. Proč se věnujete zrovna reiningu? Neuvažoval jste někdy o all around disciplínách? Nyní jezdím už jen reining, ale dříve jsem jezdil i pleasure (jsem mistrem Evropy) a také traily. To mi dalo hodně. Myslím si, že pro jezdce je velice důležité zvládat také ostatní disciplíny. Je dobré začínat s hor-
semanshipem, aby se jezdec naučil správně sedět, pak začít s lehkými reiningy a dále se posunout do těch těžších. Jezdci tak mají čas růst, aby to nevypadalo, jak to občas vypadá - že jízdy nejsou pod kontrolou. Jezdci si však myslí, že vše musí být ihned a rychle. Tak to ale není! Musí se jít pěkně pomalu od začátku, jako v drezuře. Ani tam se nezačíná soutěžemi stupně S (začíná se Z základní a pokračuje L lehké, než se dojde do S střední a T těžké – pozn. red.). A podobně by to mělo výt i v reiningu. Především pro děti je dobré, když se pozvolna učí všechny věci okolo show, a ne že hned musí jezdit rychlé kruhy a divoké rundowny a stopovat.
Můžete se „pochlubit“ výsledky vašich svěřenců? Získal jsem více než 50 bronze trophy za posledních patnáct let. Kde je možné vás letos vidět startovat? Jsem kvalifikovaný na Světové jezdecké hry v Kentucky a pak mě čeká evropský championát a futurity.
Děláte nějaké kliniky, kam by za vámi mohli jezdci přijet? Dříve jsem je dělal v Rakousku, ale už pět let jsem rozhodčím NRHA, takže se nyní spíše věnuji tomu a trénovat jezdce mohu maximálně dva- až třikrát do roka. Děkuji za rozhovor. Petra Čmielová Foto: z archivu Dennise Schulze
Jaké chyby vidíte coby trenér na jezdcích? Co byste jim poradil? Spousta lidí neví, kde má kůň hranici. Přetrénují ho, přetáhnou, neví, kdy povolit tlak a přestat. To vidím asi jako největší problém. Další chybu dělají v tom, že v show, (speciálně non pro a mládež) nejedou koně v závodu tak, jak ho jezdí doma. V show nebo i na opracování chtějí po koni mnohem víc, než po něm požadují při tréninku. Chtějí vylepšit věci na poslední chvíli, ale to opravdu nefunguje. Doufají, že na show budou mít štěstí a že se jim to povede lépe než doma. Nejsou fér ke svému koni ani sami k sobě, protože to štěstí nepřijde. Pokud doma nejezdí za plus, nepojedou ani na show! Koně se velice rychle naučí, že na show věci fungují jinak než doma, zapamatují si to a už je na show neodjedou.
29
western sport
western echo
ZE ZAHRANIČÍ
BEEF JERKY
„Many riders do not know where are the limits of their horse,“ DENNIS SCHULZ, RENOWNED TRAINER SUGGEST
Dennis Schulz belongs to one of the leading European trainers of western horses. He was born in Vienna, recently living in Wiener Neustadt. Together with his father Helmut Schulz (well-known and excellent trainer as well) they own a farm, set up in 1999, but they have kept quarter horses over twenty-eight years. In the following interview we will learn about how Dennis has found his way to the western sport and what methods he applies in his trainings. Do you remember when you sat on a horse back for the first t ime? Well, my first experience dates back to the age of my eleventh year. My father showed me the world of riding. He was riding at that time in field as we rented a flat in the South of Austria where we used to spend our holiday. So, you were raised as a citychild? I come from Vienna, but I have spent all my life in the area of Wiener Neustadt. What horses did you start with? The first horses we started with were a mixture of warm-blooded and arab horses. At the age of fifteen we began with the stud of quarter horses in the surroundings of Vienna. At first I was riding in the field using an english saddle, but just for a half a year. For a child the western is much more attractive – western saddle, world of cowboys… Still at that time western was quite new in Austria as appearing there for the first time in 1978. How did you get to training?
30
At the beggining of my professional carreer I was training problematic horses. That was at our first ranch which we had for about twelve years, located between Neustadt and Vienna. When I was twenty I went for the first time to the U.S.A. There I worked for various trainers, e.g. Bob Loomis thus gaining a lot of experience. I spent there three years. What horses do you train? I work with young, two-year-old horses as well as with horses trained for shows and troublous horses. As for instance Sure Smart, Ninjajac Hollywood, Smartine. This year I am going to ride Smart Rattle Snake, Laredo Shoz and Smart N Artful. I like training non pro riders - they have won a lot of competitions held by AQHA, NRHA show. They are as well finalists of futurity. At your ranch you keep very succesful stallions and champions as for example Jac O Rima. Jac O Rima belongs to the three best studhorses in the frame of Europe. Smartin does not inseminate much yet, but I am proud of our breed of futurity winners, cross-breed of their lines and – it
works perfectly. I enjoy watching smooth running of our program despite it is demanding and time-consuming: riding, training, horse keeping and competing. But I really love it and I am keen on it. I have trained 90 % of my show horses coming from our stud. Every year we have around twenty-five foals. What training methods do you apply? I prefer simple way of riding horses so that every rider is enabled to ride them and show all their abilities. I prefer horses which are soft in the mouth and I cannot stand too complicated ones. A good trainer masters the knowledge of horse´s limits. As the horse health is vital for me. Thus I can enjoy the horse and show it for a long period of time. I cannot agree with the style when one year you ride a horse with 75points in reining and the very next year I have to have another one – I prefer lower score as healthy horses are essential for me. For instance I have been performing Smart Rattle Snake´s abilities for the fifth year and it has enjoyed perfect healthy condition and performed an excellent way for all the time. Why are you involved in reining? Have you considered all aroud disciplines? Well, now I am fully interested in reining but a few years ago I was riding pleasure (being awarded the European Champion) and trails as well. That was a great lesson to learn. I think a good rider should manage the other disciplines too. I recommend to start with horsemanship so that a rider masters the skills of correct saddle position, that go on with light reining and continue to more advanced one. Riders have time enough to improve and avoid the problem of quick and imperfect learning. Riders want every skill to be mastered as soon as possible – that is a nonsence. Every step takes its time! You have to proceed at a slow pace as well as the dressage requires. You do not begin with S-level competitions (the basic is Z, followed by L, S and T =
advanced level – edit.note). Reining should follow the same way. Especially children can benefit from that, going step by step in learning about shows (quick rounds, rundowns and stoppings are not recommended). What should riders be aware of the most? Many of them do not know and even respect the horse limit. They „overtrain“ it, they have no idea of the right time of releasing the pressure and stop. That is the biggest problem. Another mistake to be considered in the show especially (non pro and youth) is that the riders do not ride the horse in the competition the same way as they do in the training. As they require of the horse in the show much higher performance in comparison with training. They want improvement at the short notice – but that does not work this way. They just „hope“ they will be lucky at the show and perform better. That is not fair both to themselves and their horse. If they do not ride the horse plus at home, they will not ride it at the show either! Horses will learn very quickly that show runs completely different way than at home, they remember it and next time they act up.
Sušené maso Beef Jerky Sušené maso Beef Jerky, jedna z nejoblíbenějších a nejzdravějších pochoutek na světě, nachází v poslední době stále více příznivců i v našich končinách. Poznejme blíže tento výjimečný produkt…
Can you „boast about “ results of your trainees? I have been awarded over 50 bronze trophies in the course of last fifteen years. Where can we see you this year? I am qualified with World Riding Games in Kentucky then I will participate at European Championship and futurity. Do you organise any courses for riders? In the past I organised them in Austria but I have been a referee for NRHA in the last years so my possibilities are limited and I can meet the riders just two or three times a year.
Petra Čmielová Překlad: Irena Zajíčková
SUŠENÍ MASA Sušení masa za normálních teplot, nízké vlhkosti, v proudícím vzduchu a v přítomnosti slunečních paprsků je jednou z nejstarších metod konzervace masa. Principem je postupné vysoušení kousků masa nakrájených na tenké plátky, což zajistí rovnoměrnou dehydrataci. Ještě před sušením zraje ve směsi soli a koření. V současné době se maso suší kontrolovaně za nejpřísnějších hygienických podmínek. Je vědecky dokázáno, že vysoušením při dodržení konstantní teploty a správného technologického postupu se z hovězího masa vyloučí všechny nežádoucí bakterie a zárodky spolu se šťávami a tukem. Bakterie způsobující kažení potravin potřebují k působení a rozmnožování vlhkost; pokud je však veškerá vlhkost odstraněna, bakterie nemohou růst a výsledkem je trvanlivý produkt, který nevyžaduje zmražení. Maso si po vysušení zachovává svou energetickou hodnotu při minimální hmotnosti (100g Beef Jerky představuje 350g čerstvého masa).
POUŽITÍ BEEF JERKY
CO JE BEEF JERKY? Beef Jerky je lahodná pochoutka z plátků prvotřídního hovězího masa. Plátky Beef Jerky jsou z 96% bez tuku a jsou mnohem zdravější než např. chipsy.
Thank you for interview Photo: Dennis Schulz archive
z divokých koz lovených prvními námořníky. Recept oněch dob byl jednoduchý – sůl a slunce maso dobře konzervovalo pro dlouhé plavby. Američtí indiáni si poté tento název osvojili od dobyvatelů. Dnes se k jerky vracíme jako k energeticky vydatné a zdravé potravině.
HISTORIE JERKY Sušené maso je nejstarší druh sušeného jídla a používaly jej prak-
ticky všechny starověké kultury. Už ve starověkém Egyptě bylo sušení jedinou cestou, jak dlouhodobě uchovat maso. Jerky je známé pod mnoha názvy, včetně „sharmoot“ (jižní Afrika) nebo „biltong“ (Austrálie). Označení Jerky je vlastně odvozeno od španělského slova „charqui“, vztahující se k masu
maso získá určitou část vody zpět a má prakticky totožné vlastnosti jako maso čerstvé. Přirozené sušení masa na slunci. Sušené maso je díky vysokému obsahu nedegradovaných bílkovin a nízkému podílu tuků výborným zdrojem energie při všech sportovních a rekreačních aktivitách, nebo doplňkem při některých dietách. Beef Jerky je oblíbené mezi sportovci všeho druhu (cyklisté, horolezci, turisté…) a mezi lidmi žijícími zdravým životním stylem. Ve spojení s otužováním, dostatkem spánku a pohybem na čerstvém vzduchu významně přispívá také ke zvýšení obranyschopnosti. Sušené maso jako energetická bomba během konzumace zvyšuje bdělost, zvláště u řidičů, i v jiných zaměstnáních. Beef Jerky je stále více oblíbené jako pochutina při posezení s přáteli podobně jako oříšky, chipsy, slané pečivo, popcorn… Pokud návštěvu pohostíte kousky sušeného masa, máte prakticky 100% jistotu, že se setkáte s úspěchem a budete hvězdou večera. Jestli jste tedy Beef Jerky ještě neměli možnost vyzkoušet, určitě jej ochutnejte. PR text
VÁŠ PRODEJCE: PETR SIEGL Country &Western Style V Zahrádkách 1994/63 130 00 Praha 3 Tel.: +420 733 566 422 www.cw-style.cz
Díky nízké hmotnosti a trvanlivosti je Beef Jerky ideální potravinou na cesty (a do kapsy) s univerzálním využitím - buď jako chuťovka nebo jako železná zásoba na “horší časy”. Výrobek ocení zejména všichni dobrodruzi, kteří neváhají pokoušet osud na horách, na vodě nebo u televize… Méně známou metodou konzumace sušeného masa je rehydratace. Sušené maso se vloží do hrnce, zalije vodou například s bujónem. Po určité době vaření
31
western echo
western echo
POZVÁNKA DO KINA
VÝSTAVA
Princ z Persie: Písky času Od týmu, který přinesl trilogii Piráti z Karibiku na velké plátno, představují Walt Disney Pictures a Jerry Bruckheimer Films film Princ z Persie: Písky času. Jde o epické akční dobrodružství, zasazené do tajuplné Persie, kde líný princ (Jake Gyllenhall) i přes váhání spojí síly se záhadnou princeznou (Gemma Arterton). Společně bojují proti temným silám, aby ochránili starověkou dýku, která může osvobodit Sands of Time - dar od bohů, který může vrátit čas a umožnit jejímu vlastníkovi vládnout světu.
Tento velkofilm režiséra Myka Newella vstoupil do našich kin 27. května 2010. Pro nás je zajímavý také tím, že v něm jako dublér (dvojník) vystupuje mistr v práskání dvěma biči, žonglování revolvery a vrhání nožů Jindřich Zobl (Zorro). O spolupráci na filmu vypráví takto:
32
„V listopadu 2009 jsem byl osloven českým kaskadérem pracujícím v Anglii, zda bych se chtěl zúčastnit natáčení filmu Princ Persie. Šlo o scénu nazvanou „sídlo Assasínů“, v níž dubluji zahraničního herce s biči. Jako doporučení stačilo video na mých webových stránkách a jeden tele-
fonický rozhovor. Celá akce byla trochu narychlo – během týdne jsem měl vyřízen nový pas, odeslané osobní údaje pro sepsání smlouvy a míry pro úpravu kostýmu. Do poslední chvíle jsem nevěděl, co mám vzít s sebou a kam se přesně letí. Věděl jsem jen, že to bude někam do Maroka a na pět dnů. Takže v kufru jsem měl sbalené biče různých délek, vrhací nože a laso. Letěli jsme z Prahy a přistáli v Marrakéchi. Zde nás vyzvedlo auto a čtyři hodiny jsme se kodrcali horskými zákrutami na hotel, kde na nás čekal zbytek kaskadérského týmu. Druhý den při východu slunce jsme se přesunuli na místo natáčení. Ubytovali jsme se v malém venkovském hotýlku, blízko něj stály vozy s maskérnou, kostymérnou a dalším potřebným zajištěním. Na dohled byla stará vesnice postavená z cihel usušených na slunci, kde se odehrávalo natáčení.
První den se trénovalo a pod dohledem koordinátora kaskadérů se postavil děj scény s určením, co kdo bude dělat. Další dva dny se natáčelo a režisér to, co jsme natrénovali, několikrát změnil, než byl s natočenými záběry spokojen. Jak vypadá takový natáčecí den? V 05.00 nástup do maskérny a kostymérny, rychlá snídaně, 7.00 – 12.00 natáčení, 12.00 – 13.00 oběd, 13.00 – 21.00 natáčení, poté společná večeře a někdy ve 23.00 do hajan. Jít se nedalo nikam, všude byla jen samá poušť a kamení. Celé natáčení, včetně volných chvil, probíhalo ve velmi příjemné atmosféře a bylo jedno, zdali jste z Anglie, USA nebo z Čech - byli jsme parta. Byl to velmi příjemný výlet na konci studeného listopadu 2009 do tepla Afriky (27°C) a výborná profesní zkušenost.“
Národní přehlídka koní V Plasech severně od Plzně se 10. července konala Národní přehlídka koní Plasy 2010. Výstava měla zajímavý a různorodý program - od ukázky jízdní policie ČR, drezurních vystoupení, westernových ukázek, přirozené komunikace s koněm, džigitovky, práce s ohněm, až po malé koníky počtáře. Byla zde k vidění různé plemena koní, jako kůň kinský, fríský, český teplokrevník, appaloosa, quarter a další. Všechna vystoupení, která bylo možné tento
den vidět, si zasloužila potlesk a obdiv přihlížejících. Každý předvádějící ukázal něco zajímavého a osobitého ze svého umění, zejména ve vztahu mezi ním a koněm. Jelikož slunce na všechny svítilo a neschovalo se ani na chvilku za jediný mráček, byl to opravdu náročný den jak pro předvádějící (zejména ty v dobových kostýmech), tak pro diváky. Ti měli
výhodu, že se o přestávce mohli nechat ochladit vodou z cisterny! Pálící slunce bylo pravděpodobně důvodem, proč nepřišlo tolik diváků jako v minulých letech. Nicméně celý den se nesl v příjemném tempu, určitě také díky moderování Josefa Laufera. Ten později pomáhal s Václavem Vydrou při křtu hříbat, kdy jemným namočením ruky ve skleničce šumivého vína doprovázel celý
akt šplouchnutím na hlavičku hříbátek. Národní přehlídka v Plasech skončila a i když bylo vedro, lidé měli na opálených tvářích spokojený výraz. My za Svět westernu děkujeme za pozvání a přejeme hodně dalších takových akcí.
trochu moudra
Robert Mahovský Foto: autor (Více fotografií najdete na www.svetwesternu.cz/galerie.).
Rubriku připravila Lenka Hegrová
MŮJ PŘÍTEL JE SILNÝ A STATEČNÝ A KRUTOST JE MU CIZÍ! V NOUZI MĚ NEOPOUŠTÍ A V NEBEZPEČÍ MI ZŮSTÁVÁ PO BOKU. MŮJ PŘÍTEL JE HRDÝ A KRÁSNÝ A NEVÍ, CO JE PÝCHA! MŮJ PŘÍTEL JE BYSTRÝ A RYCHLÝ, NENÍ TO VŠAK BLESK ANI VÍTR! MŮJ PŘÍTEL MI ZŮSTÁVÁ VŽDYCKY VĚRNÝ A NIKDY NEPROZRADÍ TAJEMSTVÍ, KTERÁ MU ŠEPTÁM VE CHVÍLÍCH ŠTĚSTÍ I SMUTKU! TVRDÍTE, ŽE TAKOVÝ ČLOVĚK NEEXISTUJE? MOŽNÁ ŽE MÁTE PRAVDU. MŮJ PŘÍTEL JE TOTIŽ KŮŇ.
33
western echo PEL EL MEL
DVD BASIC STYLE S ESTHER WEBEROVOU lem, správné místo a narážky, jakož i nakládání koně do přívěsu a podobně. ■ Cena za balíček 2 DVD je 890 Kč + poštovné. ■ Objednávat si je můžete na tel.: +420 724 333 228, nebo e-mailem:
[email protected].
mají obavu, rodinám, kde jezdíí jen někdo, a přesto si přejí strávitt dovolenou společně, i těm, kteříí chtějí koně třeba jen obdivovatt a pohladit.
r e m m u S
?
a few res of e pictu . What Here ar ed at camp s rd ll ne you wi e the wo things called? Writ s. Some of xe ey th bo have are ared , so we e e prep ult th fic o dif int e a bit t HELP list. Th ar em th or the ed a sh lp you read ar ep pr s will he p, number below. ing ma e messag , compass, hik eping bag, sle ck rs, backpa ife, raincoat, ch, traine kn pocket toothbrush, tor , sweater wellingtons e, envelop lish ng
16
■■■
March 201 0 Year 20 14 Kč (do 10 ks ks 21 21 Kč)
8
■■■
■■■ 19
■■■ 10
Těšíme se na vaše zajímavé záběry :-) Tým Světa westernu
■■■
■■■ 1
■ 7
ČASOPIS R&R JE ANGLICKÝ ČASOPIS PRO ČESKÉ STUDENTY!
■■■
■■
■■ ■■■ 22
■■
■■■
■■■ 17
15
■■■
■■■
■■
■
■■■ 11
■
■ ■■■
■
2
■■■
21
■■ ■■■ 20
■■ ■■■ 4
■
■■ ■■■
24
■■■
■
■■■
■■
■■■ ■■■
Camp
■-■■
13
■■■ ■■ ■■■ ■■ ■■■ ■■■ 3
■■ ■■■ ■■■ ■■■ ■■■ 19 20 21 22 23 24 ■■ ■ ■■■ ■ 15 16 17 18 ■■■ ■■■ 13 14 va 11 12 tra 10 Os 9 8 ketta – ■■■ man Mi 5 6 7 14
Manažer projektu: Robert Mahovský Šéfredaktorka: Irena Šatavová,
[email protected] Externí spolupracovníci: Petra Čmielová, Lenka Hegrová www.svetwesternu.cz E-mail:
[email protected] Tel.: +420 777 816 407 Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno. © Svět westernu
OBRÁZKOVÉ SLOVNÍKY, KRÁTKÉ ČLÁNKY O SPORTU, ZVÍŘATECH, TI ADAPTOVANÁ ČETBA, ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA I ANGLICKY HOVOŘÍCÍCH ZEMÍ, KŘÍŽOVKY A MNOHO SOUTĚŽÍ PŘINÁŠEJÍ ČTENÁŘŮM POUČENÍ I ZÁBAVU. A TO VŠE V JEDNODUŠŠÍ ANGLIČTINĚ.
NYNÍ I S WESTERNOVOU TÉMATIKOU
■■■ 2
■■
5
Do you like sp Accord orts? ing to yo interes ts, choo ur progra mme fo se a good r your camp.
23
3 4 1 2
m nners fro The wi
a, Ro l – Opav n KoÏio tin arrti Ma . 8: M R&R No Ball Ga mes [geimz] Swimmi ng [swimi‚, & Diving daivi‚]
Mountai n [maunti Biking n baiki ‚]
Canoein g/Kayak [k´'nu:i‚ ing /kaiàki‚ ]
Why go to It's grea t:
Windsu rfin ['wind,s´ g :fi‚]
Backpa ck ['bàk,pà ing ki‚]
White-w ater Ra [waitwo ftin :t´ ra:fti‚ g ]
The wi nners fro m
R&R No .
K I H M I W S E P O D L S R A A P U T A F T G O C N R O I A R C K 8: Vero nika Volf – Brno
lish
a camp?
to practi se favou rite sports to play ne Horseba to put up w sports ck a [ho:sbàk Riding to sleep in tent raidi‚] a tent to camp to stay overnigh t under the sky to go hik ing to go ba ckpack ing to take part orientee in to watch ring to learn wildlife ne to go bo w skills ating / kayakin g canoein / rafting / g to meet ne to disco w friends ver new to play the guita places to play r ca to sit rou mp games nd the to barbe fire cue
Mountai neering HOLIDA [maunti Y WOR 'ni:ri‚] DSEARC Wildern There ess Ca H ar mp [wild´n directio e 28 words hid is kàmp ns. Th ] de n in ey are the forth connec all co H mi O ng summ ted with Find th L I D em, cr er ho G os lidays. read all E A G s them N I V the un R E T I D A will sp crosse out and then ell out B A C d E N T Y S P a mess letters. They K P A batoh A T T A M A age fo G N r you. C K S I M E P R táborov˘ I L C plá‰tûnk W I M F O O a Y C R tábofii‰tû oheÀ S U N M I N plachtûn L O C O M G í G U N kanoe L sedût u A S S P A S K A Y A ohnû S kompas E S A K S spací py S M E E N E tel E R I N O R E T I cyklisti Y P ‰norchl ka F E H K E L T T potápûn W I N potápûn T D N N G N T O í í se D pû‰í tur U I S ‰n O A D H orchlem U R F ist R T I H O R jízda na ika R I N G sportov S S I S E B koni ní E W F kajak G A B A E T A C K sluneãn tábor R P N í G N I R I D mapa plavání br˘le Y G S S N O P E E I N G horské R (dívãí) L M K kolo S B T U E L L plavky I E N S E R jednode C I N G nní v˘let stan D A I I F P hrát na E O N baterka R I A H C R M A C kytaru A C K O T T raft G N I windsu G N I I T M rfing I U S L I A
Jelínko vá, Mich al
34
6
Sports camps
3
Expe r
ts
Ahoj naši čtenáři, kovbojové, indiáni a všichni, kdo si oblíbil znak SW! Léto je v plném proudu a my jsme si už začátkem července řekli, že uspořádáme soutěž o nejlepší pohodové foto. Pod názvem Pohoda & Western nám posílejte fotografie z va-
šich dovolených, prázdninových výletů apod., které pro vás znamenají pohodu a western zároveň. Koncem léta bude soutěž vyhodnocena a nejlepší fotografie zveřejníme. Foto zasílejte na náš mail:
[email protected], předmět Pohoda&Western. Můžete přidat i popisek k fotografii, hlavně ale nezapomeňte zaslat jméno jejího autora.
12
■■■
18
LETNÍ FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ
■■■
■■■
■■
9
■■■
2 0 g if t s i n r y mo nth We ve
■■■
June 10
■ Knížka je k dostání v řadě knihkupectví, ale nehledejte ji v oddělení koňské turistiky, ale v oddělení mapy. ■ Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2008, 128 stran.
TO PACK
R R&
Kniha Na koni křížem krážem po Česku přináší inspiraci a užitečné rady pro všechny milovníky koní – zkušenější jezdce i začátečníky. Skládá se ze čtyř částí: první vás uvádí do světa koní, druhá je věnována putování v sedle, třetí přiblížuje vše, co souvisí s koňskými stezkami. Čtvrtá část je nejobjemnější, protože představuje tipy na výlety s koněm po jednotlivých krajích. V závěru čtenáři najdou řadu užitečných kontaktů.
Knížka Mileny Andrlové je tedy určená nejen jezdcům, kteří vždycky snili o tom, že se budou projíždět krajinou v koňském sedle a vyrazí z jízdárny na opravdový vandr, ale také majitelům koní, kteří si chtějí odpočinout, zkušeným koňským poutníkům, kteří hledají tipy na nové trasy, méně zkušeným, kteří přesně nevědí, co si mají vzít na putování s sebou, lidem, kteří by rádi ve svém okolí vybudovali koňskou stezku, těm, kteří nevěří, že s ježděním na koni se dá začít v každém věku, rodičům, kteří by rádi splnili dětem „koňské“ přání, ale trochu z toho
7
WHAT
Eng
MILENA ANDRLOVÁ: NA KONI KŘÍŽEM KRÁŽEM PO ČESKU
WIN! and
R&R June 1 0
KNIHA
NÁŠ ČASOPIS NAVÁZAL SPOLUPRÁCI S ČASOPISEM R&R A OD ZÁŘÍ 2010 BUDETE MOCI PO CELÝ ŠKOLNÍ ROK ČÍST A VIDĚT LOGO SW I V MĚSÍČNÍCH VYDÁNÍCH ČASOPISU R&R. BUDETE SI MOCI VYZKOUŠET VAŠÍ ANGLIČTINU A TAKÉ NA VÁS BUDOU ČEKAT RŮZNÉ SOUTĚŽE.
CONTNEW JOIN i EST! n
E as y E
Esther Weberová, naše přední westernová jezdkyně (viz str. 20), vydala dvě vzdělávací DVD „Basic style“, na nichž je komplexní návod pro každého, kdo se chce dozvědět více o práci s koněm ze země i v sedle. Čtyřhodinové CD obsahuje všechny základní prvky péče o koně: zdraví, kartáčování, jezdectví, základní výcvik pod sed-
SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN
SVETWESTERNU.CZ