SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVETWESTERNU.CZ

ÚNOR|1|2010

Obsah

4

western hobby

Editorial Vážení příznivci westernového dění!

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL 70 mil romantickou stezkou Marko Čermáka

4-5

Máme tady další rok, tentokrát rok pěkně „zakulacený“ – s číslicí 10

PUTUJEME PO RANČÍCH Ranč Málkov s dobrou muzikou

na konci. Jaký asi bude? Očekávání, která do něj vkládá každý z nás,

6-7

jsou určitě různá, i když všichni si jistě přejeme, aby to byl rok šťastný a „úrodný“, přinášející nám dobrý vítr do plachet a dobré přátele k tomu.

LIDÉ KOLEM WESTERNU Dan Krejčíř: O kouzlení s lasem

8 - 10

western sport

Šamanka Markéta Švarcová nám podle šamanského horoskopu předpo-

6

vídá, že rok 2010 bude takový, jaký bude náš záměr a náš směr, že prý v tomto roce půjdeme ve znamení hledání nových cest a že se nám vyplatí vydat se hledat přátele, kteří nám přinesou nové životní inspirace. Nuž,

UDÁLOST ROKU

2010: Koňská olympiáda v Kentucky

proč to nezkusit a nehledat?

11 - 13

ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ První závody C & S NCHA v Česku Jednoduše a rychle (reiningový kurz s Rudim Kronsteinerem) Mistrovství světa UNIFIGHT 2009

Nás těší, že my jsme v hledání už uspěli a našli jsme mezi vámi řadu

14 - 15 16

těch, kdo se na Svět westernu těšíte a čekáte na každé nové vydání ča-

17

v loňském roce, jsme byli potěšeni tím, co nám o návštěvnosti našich

18

ny, jakým způsobem se budeme v letošním roce potkávat a co všechno

sopisu, které jsme pro vás přichystali. Po prvních třech číslech, jež vyšla

www stránek signalizovaly statistiky, a „kuli“ jsme nikoliv pikle, ale plá-

TELEGRAFICKY Výsledky soutěží ve zkratce

14

ZAHRANIČNÍ OKÉNKO World Reining Masters 2009: Nejlepší skóre Tomáše Martinka

19 - 20

Cutting Futurity 2009: Česká premiéra s Pavlem Mališem

22 - 23

bychom vám chtěli nabídnout.

Hodně energie potřebné pro naše snažení získáváme z toho, že jsme od našeho „narození“ našli mezi vámi několik (a ne málo!) oddaných lidí, kamarádů a partnerů, kteří mají westernový svět rádi a opravdu jej chtějí žít a podělit se o něj. Lidí, kterým nejde o pouhou propagaci

western echo

jejich zájmů, ale kteří chápou, že posílení westernové rodiny pomůže všem „odnožím“ westernového životního stylu. Věříme, že nastartovaný

RECENZE / SOUTĚŽE

Výherce soutěže z minulého čísla

24 - 25

Western v podání Laurela a Hardyho Společenské hry s westernovou tématikou

26 - 27

Z PERA ČTENÁŘŮ S Českými drahami do Prahy a zpět Western na Slovensku

29 30

DOPISOVÁ RUBRIKA TROCHU MOUDRA Citáty pro pobavení i zamyšlení ZACHYCENO FOTOOBJEKTIVEM Ochutnávak z příštího čísla

2

31 31

projekt časopisu budeme moci díky nim a také díky vám, které western baví, udržet a že se budeme na stránkách časopisu (a též na stránkách

17

24

www.svetwesternu.cz) nadále setkávat.

Děkujeme vám za vaše náměty a milou zpětnou vazbu a přejeme vám, aby celý rok 2010 byl pro vás takový, jaký ho chcete mít.

Za tým Světa westernu Robert Mahovský a Irena Šatavová

Foto: Patricie Malysova

CD Greenhorns: Bůh mi seslal krásný ráno

3

western hobby

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL V romantickém podhůří Brd prožívá Marko Čermák většinu měsíců v roce. Ze stařičkého trampského srubu zaznívají každý večer melodie vyluzované z pěti strun banja, které je jeho věrným společníkem i na vodáckých výpravách a v zimě na horách.

Příznivcům country melodií a písniček není třeba připomínat, že Marko Čermák je průkopníkem hry na pětistrunné banjo a v polovině šedesátých let minulého století byl spoluzakladatelem hudební skupiny Greenhorns. Tato kapela je dodnes jedním z nosných pilířů tohoto žánru u nás. Ve stejném období zrodu Greenhorns Marko Čermák založil a byl kapelníkem dalšího průkopnického souboru C&W White Stars. Od konce osmdesátých let až do současnosti stojí v čele stylově ojedinělé „trampgrassové“ skupiny Paběrky.

MISTR PĚTI STRUN

MARKO ČERMÁK

70 mil 70mil romantickou stezkou V polovině nejkratšího měsíce roku – 14. února – dosáhl sedmdesáté míle své životní stezky Marko Čermák, jedna z nejvýznamnějších osobností české scény country music, výtvarník, zanícený tramp a milovník westernové romantiky „starých časů“.

V repertoáru všech souborů otiskl Marko originální stopu své instrumentální invence tak, že některé skladby jsou odborníky považovány za zcela rovnocenné americkým originálům. Připomeňme virtuozitu, s jakou tento samouk na koncertech i na gramofonových deskách brilantně zvládl i tak náročné skladby, jakými jsou Foggy Mountain Breakdown, Bluegrass Part No. 1 a další z dílny famózní nashvillské dvojice Lester Flatt & Earl Scruggs. Některé jeho vlastní instrumentálky (například Vltavská marina) oživily ryzí zámořský sound tohoto stylu specifickou slovanskou – přitom však žánrově autentickou – melodikou, která v hudebním světě nemá obdoby. Za připomenutí stojí také autorská kolekce Markových textů (Zátoka, Kamarád, Na sluneční straně hor…), které se zařadily do zlatého fondu naší písňové tvorby, u táborových ohňů zlidověly a staly se evergreeny. Kromě téměř půl století dlouhého muzikantského působení na pódiích i v nahrávacích studiích je Marko Čermák také autorem dvou instruktážních publikací o hře na pětistrunné banjo. Podle těchto dodnes stěžejních příruček, ale zejména pod vlivem

jeho muzikantského entuziasmu, vykročily na hudební dráhu doslova stovky Markových následovníků. Také proto v roce 2007 v americkém Nashvillu, který je světovou Mekkou country music, obdržel český „Mistr pěti strun“ prestižní ocenění Mezinárodní bluegrassové asociace (IBMA) za celoživotní přínos a rozvoj tohoto hudebního stylu.

V TOULAVÝCH BOTÁCH Spolu s country music hrají v Markově životě významnou roli výtvarná tvorba a tramping. S tužkou, štětcem a barvami proslul zejména jako kreslíř Rychlých šípů, když výtvarnou štafetu tohoto kultovního chlapeckého komiksu Jaroslava Foglara převzal na sklonku šesesátých let po zemřelém Janu Fischerovi. Dnes patří i mezi nejvyhledávanější ilustrátory literatury pro mládež. V průběhu let vytvořil rovněž kolekci ilustrací s westernovými motivy a příležitostně si „odskakuje“ ke krajinářské tvorbě. Přestože je rodilý Pražan, většinu svého života žije Marko Čermák v přírodě. Za desetiletí trampování prošlapal už bezpočet párů bot. Nyní je po většinu roku jeho hlavním stanem starý trampský srub v podhůří Brdské vrchoviny. Pozve-li jeho majitel přátelskou návštěvu dovnitř, ocitnou se kamarádi v nefalšovaném westernovém interiéru, z něhož sálá rančerská romantika starých časů Divokého západu či nefalšovaná zlatokopecká a traperská atmosféra drsného severu Aljašky. V létě opouští Marko srub a splouvá ve staré indiánské kánoi Berounku. Zimní měsíce zase tráví s lyžemi na horách.

Jaká kresba či ilustrace se rodí v tuto chvíli v umělcově skicáku?

music, výtvarná tvorba a tramping – tvoří také osnovu knihy, kterou čerstvý sedmdesátník napsal jako své netradičně pojaté memoáry. O charakteru knihy, v níž se autor vydává na poutavý a pro čtenáře jistě v mnohém objevný trail stezkou času, vypovídá výmluvně její titul – Poslední romantik. Autor v knize shrnuje vše podstatné, co v průběhu svého dospělého života prožil, co jej poznamenalo nebo naopak čím sám se snažil smysluplně ovliva ády. nit své okolí, přátelé, kamarády.

Formou kvalitních reprodukcí je zde zachycen průřez autorovy výtvarné tvorby, najdete zde ukázky písňových textů a další dokumenty a přílohy. Nechybí ani ukázky Rychlých šípů nebo kreseb, jimiž v posledních dvou desetiletích ozdobil jako „dvorní ilustrátor“ mnohasvazkovou soubornou edici knižního díla Jaroslava Foglara. Ke dlouhé řadě gratulantů, kteří si přicházejí s Marko Čermákem zalomit palec k jeho sed desát á , se přidalo p da o také ta é sedmdesátinám,

hudební vydavatelství Supraphon. Na gramofonových pultech se právě v těchto dnech objevuje kompilační dvojalbum s více než půl stovkou písní z umělcovy interpretační a autorské dílny. Kolekce zvukově ideálně doplňuje Čermákovy knižní paměti, a i proto nese shodný název – Poslední romantik.

POZVÁNKA NA VÝSTAVU S celým tvůrčím záběrem jubilanta se budou moci v příštích

týdnech a měsících seznámit i návštěvníci výstavy, která je připravována v Muzeu Karlova mostu v Praze. Expozice bude k vidění od 12. dubna do 6. července a kromě představení Čermákova výtvarného díla a muzikantské tvorby bude zpestřena i řadou dalších aktivit rámcového programu – koncerty, autogramiádami nebo tematicky zaměřenými westernovými večery. Slavomil Janov Foto autor, Michal Spišák, Marko Čermák ml. a archiv

Žádnému českému countrymanovi se nedostalo v americké kolébce country music takové pocty jako

NETRADIČNÍ MEMOÁRY

Marko Čermákovi. Za celoživotní

Všechny tři charakteristické oblasti, jež se prolínají životem Marko Čermáka – country & western

byl v roce 2007 v Nashvillu

přínos pro rozvoj žánru C&W oceněn plaketou Mezinárodní bluegrassové asociace (IBMA). Kovbojové, Indiáni a další westernové motivy se zrcadlí v řadě Čermákových písní i výtvarných děl

4

5

western hobby PUTUJEME PO RANČÍCH

Ranč Málkov s dobrou muzikou Najdete ho nedaleko Koněpruských jeskyní, kousek od hradů Točník a Žebrák. Z plzeňské dálnice sjedete na Zdice, pak kousek stoupáte kopcovitou krajinou – a jste tam. Ve vesnici Málkov, na jejímž konci vás uvítá stejnojmenný ranč. Statek starý tři sta let s metrovými kamennými zdmi, který si zachovává patinu starobylosti i řemeslnické poctivosti a v němž čas plyne nějak pomaleji. Zajeďte posedět, pojíst a popít, osedlat koně či se jen zaposlouchat do dobré country muziky. Vstoupíte do světa pohody, kde vás nedohoní čas řítící se jako splašený kůň a vlekoucí vás někam, kam vlastně ani nechcete…

otevírá mexickou kuchyni s pravými mexickými ingrediencemi – salzou, papričkami habaneros… „Pálivá jídla jdou na odbyt hlavně v létě, kdy vás zpotí, a tím vás zároveň ochlazují,“ prozrazuje šéfkuchařské know-how Bolek, který strávil v kuchyni spoustu času se svou maminkou a láska k vaření mu od té doby zůstala.

dobře postaráno, pár boxů je volných. Pokročilí jezdci mohou s masterem vyrazit do okolí na několikadenní putování po koňských stezkách ve zdejším kraji. Venkovní jízdárna je samozřejmostí, postavení plátěné haly se plánuje. Za rančem jsou rozlehlé výběhy, odkud se koně vpodvečer vracejí do stájí.

BYDLENÍ U SEDMI STATEČNÝCH

BLUEGRASS KAŽDÝ PÁTEK

Westernový duch vládne i v pokojích, kde stylový dřevěný nábytek je doplněný nejmodernějším příslušenstvím a z obrázků na stěnách se na vás usmívá Sedm statečných či Butch Cassidy a Sundance Kid. „Pokoje jsem si projektoval sám a pojal jsem je velkoryseji, aby byly prostorné a pohodlné,“

Bolkova příprava na herecké povolání zahrnovala nejen jízdu na koni či šermování, ale samozřejmě i pěveckou průpravu. Sedm let studoval operní zpěv, na kytaru hrál už jako čtrnáctiletý, později ho naučil základy country muziky Pavel Sudík. Láďa Kopecký, který je výborný kytarista

komentuje Bolek naši prohlídku ranče. Pro nenáročnější je určená ubytovna, osm dalších pokojů bude přistavěno do léta v podkroví. Na klíči od každého pokoje se houpe hezky velká podkova…

a hrál s Novou sekcí, dělá dnes hudebního manažera Bolkově ranči. Hudebním magnetem jsou páteční večery, kdy tu vystupují bluegrassové kapely a provoz saloonu jede ten den bez zavírací hodiny. Country Ladies, Peter O. Ruby with All, Bells and Whistles, VHS Rebel – to jsou jen namátkou vybraná jména kapel, která zaručují v Málkově dobrou zábavu a vábí sem milovníky country z blízkého i vzdáleného okolí. Nemáte chuť zajet si je také poslechnout?

Majitel ranče a jeho nástroj ze sladkého dřeva

OD KONÍ K FILMU… Bolek Skalski pochází z filmové rodiny. Jeho otec byl režisérem, maminka překládala a syn jaksi samozřejmě mířil k filmu. Poprvé stál před kamerou v pěti letech a dalších více než deset let tam byl jako doma. Určitě si ho pamatujete z dětských rolí ve filmech Bouřlivé víno, Veronika, prostě Nika, Stav ztroskotání a nebo ze seriálu Chalupáři. Samozřejmě mířil na konzervatoř a protože při přijímačkách bylo plusem to, když adepti uměli jezdit na koni, začal poctivě trénovat v TJ Pazderna nedaleko ruzyňského letiště. Později v životě se mu to mnohokrát hodilo – v polovině devadesátých let dokonce dva roky pracoval v Německu jako kaskadér u koní. A věřte-nevěřte, zlomený má v těle jenom malíček! Ale to jsme pár let přeskočili. Zkoušky na konzer-

6

vatoř sice udělal, ale nevzali ho. Vystudoval gymnázium, potom šel na DAMU, jenže odtamtud ho zlanařili do Žižkovského divadla dřív, než ji dodělal. „Revoluce, která přišla, vyprázdnila divadla, takže jsme se všichni museli začít živit jinak,“ vzpomíná na rok 1989.

… Z BARRANDOVA NA RANČ Myl nádobí i okna, vyzkoušel si práci taxikáře, dělal domovníka… V devadesátém druhém roce začal jezdit jako řidič pro Barrandov a tady zakotvil na dalších čtrnáct let. Pracoval jako asistent, nákupčí pro filmové stavby zahraničních štábů, staral se o hvězdy, které do Česka přijížděly – například o Sigourney Weaver. „To byl celodenní vopruz,“ říká s lehkým despektem, na druhé straně mu ži-

vot u filmu také hodně dal. Naučil se anglicky, našel si tu kamarády i přátele, měl nadosah hvězdy, jako jsou Heath Ledger, Bruce Willis, Hilary Swank… a nejen to! „Tyhle stoly jsou z filmu Král Artuš, stejně jako tamty soudky s bečkami,“ ukazuje nám zařízení saloonu na ranči. „A ten bar, ten je z Hartovy války s Brucem Willisem.“ Když se totiž na Barrandově po skončení filmů likvidoval materiál, některý našel uplatnění právě tady na ranči v Málkově. Doba „zlatých časů“ Barrandova se však chýlila ke konci, zahraniční filmaři vyměnili Česko za Ukrajinu, Litvu a Rumunsko, byl tedy čas na další změnu.

JE LIBO STEJK PODLE CHAENNA? Bolka však zastihl připraveného. Byla to právě láska ke koním

Stáje se stáními pro více než dvacet koní

a ke svobodomyslnému životu westernového stylu, která ho s kamarádem dovedla koncem osmdesátých let k málkovskému statku. Upozornili je na něj kamarádi z Pony Expressu, kteří tu v polorozpadlé stodole nocovali, a místo je okouzlilo. Bolka také. Už tu viděl koňský hotel, což se v té době zdálo být neuskutečnitelným snem. Snem, který se za necelých dvacet let stal realitou. „V roce 2005 jsem konečně dostal hypotéku a dali jsme se do stavění. V září 2006 jsme otevřeli hospodu a stáje, o rok později jsme začali nabízet ubytování a začala tu vařit kuchyně. Zprvu to byly jen tři hotovky a párky či klobásy, dneska je na jídelním lístku šedesát jídel. Třeba stejky podle Chayenna nebo chilli guláš Calverova pomsta. A od letošního února tu Bolek jako milovník a obdivovatel Mexika

KOŇSKÉ PUTOVÁNÍ PO ČESKÉM KRASU A pak jsou tu ještě stáje s 23 stáními pro koně, tři venkovní boxy nepočítaje. Dva trenéři a pět školních koní jsou na ranči k dispozici všem, kdo se chtějí odpoutat od země a pozorovat krásy světa z koňského hřbetu. O dalších třináct koní jiných majitelů je zde

Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský a archiv ranče Málkov

Jedním z životních snů Bolka Skalského bylo navštívit Mexiko. Podařilo se mu to přesně před rokem. „Byl to neskutečný zážitek, nádhera!“ vyznává se ze svých pocitů. A také inspirativní kulinářská výuka. Z Mexika se vrátil s mnoha místními recepty a s kontakty na dovozce těch správných ingrediencí, takže na ranči Málkov si můžete vyzkoušet, jak vaří Čech svou zamilovanou mexickou kuchyni. „Do této země hrdých Indiánů a čtyři tisíce let starých kultur se určitě chci ještě jednou vrátit,“ říká Bolek Skalski

7

western hobby

LIDÉ KOLEM WESTERNU Jak se vaše cesta zkřížila s lasováním? S kamarádem jezdím na srub, kde se na potlachu schází různí lidé. V roce 2003 někdo vytáhl staré laso z koženého řemínku a samozřejmě jsem si to musel vyzkoušet. Točení špagátem, jak se v hantýrce říká lasování, mě vzalo, a začal jsem se tomu věnovat. Od koho jste se učil? Lasování se předává setkáváním lidí, kteří to umí. Žádná škola ani kurzy na to neexistují. Nejdřív jsme s kamarádem trénovali s horolezeckým špagátem sami, na podzim 2003 jsme se dostali do Nového Boru za Alešem Kozákem, který to s lasem umí, a hodně věcí jsme od něho pochytili. Zjistili jsme, co lze dělat jinak, naučil nás nové triky.

O kouzlení s lasem s Danielem Krejčířem Osmadvacetiletý Daniel Krejčíř je v současnosti asi náš nejlepší lasař. Vysoký, štíhlý mladík, kterému se laso dostalo do ruky poprvé před sedmi lety. Vypadá to ale, jako by jeho ruka patřila k lasu odjakživa. Také lehkost, s jakou Dan proskakuje lasem a dělá složité triky, vypovídá nezpochybnitelně o tom, že laso a Dan byli zrození jeden pro druhého. A přesto Daniel tvrdí, že lasování je u něho na ústupu a pohlcují ho jiné koníčky…

8

A co soutěže? První soutěže jsem absolvoval už v roce 2004. Ani bych je ale jako soutěže neoznačoval, protože je to vždy takové přátelské setkání lidí, mezi nimiž nevládne rivalita. Spíš bych řekl, že jde o setkání lidí stejně postižených westernem a westernovými disciplínami - lasem, bičem, revolverem, tomahawkem, nožem, lukem či rýžováním zlata.. Kolik soutěží s lasem se u nás pořádá? Každoročně se konají tři: Jarní cena W-Clubu koncem dubna

ve městečku Beaver City u Strážku blízko Bystřice nad Pernštejnem, mistrovství ČR na začátku června tamtéž a mistrovství Evropy v srpnu v Rýmařově. Vraťme se ještě do roku 2004, který označujete jako rozjezdový. Jak ten váš rozjezd probíhal? Když jsem se poprvé s lasem postavil před lidi, cítil jsem se hrozně. Na druhé straně jsem měl možnost potkat se zde se starou gardou, jako byl Roman Stejskal či Aleš Kozák, a to byla skvělá škola. Na mistrovství Evropy v Rýmařově jsem obsadil v roce 2004 třetí místo hned za Romanem Stejskalem a Bobem Kudláčkem a tohoto umístění si dodneška vážím snad nejvíce. Rok 2005 byl pro vás rokem největších úspěchů, že? To je pravda. Naše pravidelné tréninky třikrát až čtyřikrát týdně v tělocvičně v Letovicích začaly nést ovoce. Ve všech soutěžích jsem se dostal na první místo, zrodila se myšlenka western weekendů, které pořádáme společně s Milošem Chmelem a kde jde o společný trénink všech lasařů, bičařů a lidí pracujících s revolvery (viz prosincové číslo Světa westernu – pozn. red.). Začali jsme také vystupovat na různých festivalech, bálech, táborech a dokonce i na módní přehlídce.

A co zahraničí – to vás nelákalo? Lákalo. Dvakrát jsme vyjeli do Pullman City 1 v Německu, což bylo výborné, protože jsme tu potkali zase jiné lidi a mohli se učit něco nového. Právě v Německu jsem viděl, jak laso ovládá Fred Schneider, který patří mezi světovou špičku, a bylo se na co dívat. Toužil jsem po tom, abych se dostal na setkání westernových umělců z celého světa – Wild West Arts Club Convention (WWAC) v USA, kde jsem chtěl viděl pracovat s lasem kromě legendy Vince Bruce také například Mexičany s jejich maguey rope, například Tomase Garcilaza... To se mi už bohužel nesplní, protože tato setkání se přestala pořádat a celý WWAC zanikl. Co je vaším hnacím motorem, který vás žene stále výš? To je moje potřeba stále se dotahovat na lidi, kteří toho umí víc než já. A na to jsem doplatil v roce 2006, kdy starší lasaři přestali závodit a nebylo už komu se vyrovnávat. Jak velká je komunita lidí, kteří se lasováním v Česku zabývají? Těch, kteří s lasem pravidelně točí, může být kolem dvacíti. Soutěží se ale všichni neúčastní. Tam se setkávají stále stejní lidé, takže jeden druhého už téměř ni-

čím nepřekvapí. Před třemi lety nastoupila mladší generace lasařů, kde jsou nadějní například Jakub Šimon a Martin Veselý. Můžeme vás vidět lasovat i někde jinde než jen na soutěžích? Vystupuji ve westernovém městečku nedaleko Humpolce, kde se pořádají víkendové akce pro veřejnost. Společně s dalšími kamarády zde máme svoji westernovou show. A nelákalo by vás přestoupit z amatérů do profesionálů a živit se lasováním jako například Leo Holcknecht či Pepa Pelc? Kdysi mě to lákalo. Jenže tihle profesionálové jsou nejen na jiné úrovni než my (amatéři), ale také umí to, co dělají, lépe prodat. Dnes už o tom nesním, usadil jsem se, pracuji jako programátor, mám přítelkyni a laso mi zůstalo jako prostředek k odreagování hlavy a procvičení těla. Tak alespoň poraďte těm, kdo by si to chtěli se špagátem vyzkoušet. Jaké by měli mít předpoklady? Začátky se naučí téměř každý, otázkou jenom je, jak rychle mu to půjde a jak u toho bude vypadat. Vhodným předpokladem je cit a vnímavost pro pohyb, jakou mají třeba krasobruslaři či tanečníci.

9

western hobby

western sport

LIDÉ KOLEM WESTERNU

UDÁLOST ROKU

uzlem, jež se drží v ruce. V USA se dá koupit také laso s madlem, aby se konec lasa v ruce nemusel protáčet. To hovoříte o tzv. trikovém lasu, se kterým se dají kouzlit talířky, krinolíny a další triky, které jsou vaší doménou. Existuje ještě jiná kategorie las? Ano, jsou to lasa pracovní (polyrope), která slouží k chytání dobytka. Vyznačují se tím, že zbytek lasa (tzv. zásobu) drží lasař ve druhé ruce, a to ho omezuje. Pracovní lasa jsou zpravidla umělá, mohou být nylonová, poly, či kaktusová z tzv. maguey, s nimiž se pracuje v Mexiku. V poslední době se u nás v ČR rozmáhá dělání triků také s lasy pracovními, ale já dávám přednost lasům trikovým, se kterými lze správně kouzlit. S polyropem pracují lasaři většinou ve westernových městečkách, na soutěže se s pracovním lasem nejezdí. A jak má být trikové laso dlouhé? To záleží na tom, jaké triky s ním chcete dělat. Pokud chcete točit kolotoče, talíře, step či motýla, stačí vám laso dlouhé 2,3 metru. Na krinolínu či na lifty a přeskakování paprsku potřebujete laso o délce 3,2 metru. Nejdelší laso – 7,5 metru – je potřeba na skip, kdy proskakujete lasem v různých pozicích, či na štít, což jsou vertikální kola točená v rovině vedle lasaře. Tloušťka lasa bývá 10 mm.

S jakým lasem by měli začít? Nejlepší je začít s bavlněným lasem, originál se dá sehnat přímo v USA. Podobný, stejně dobrý špagát, dělají v Německu a dá se u nás sehnat např. přes internetový obchod. Ale pro začátky postačí i horolezecké statické lano o průměru 9 -10 mm, které je však stejně drahé jako originál bavlna.

10

Z jakých částí se laso vlastně skládá? Ze smyčky, paprsku (část lasa vedoucí k ruce) a z oka, případně malého očka, kterému se říká honda. Já dávám přednost lasu s rovným zakončením, které na konci zalepím chemoprenem. Někdo upřednostňuje lasa na konci omotaná provázkem, zakončená dřevěnou kuličkou či

Jsou parametry lasa pro soutěže přesně stanovené? Na tu otázku se moc dobře odpovědět nedá. Soutěže jsou omezené pouze na trikové laso, což samo o sobě všechny pracovní lasaře vyřazuje. Pracovní laso a trikové laso prostě dohromady hodnotit nejde. Pak už tam je jen omezení v počtu použitých las a v tom, že nesmí být otočná rukojeť.

V čem se soutěží? Existuje pět bloků či chcete-li sestav, které povinně obsahují čtyři až pět předepsaných triků. Například blok jedna obsahuje vstoupení do talíře a zpět, kolotoč s předáním v pase, kolotoč jednou rukou, ťukání a step. Sepsané to nikde není, učíme se bloky jeden od druhého na našich společných setkáních.

Rok koňské olympiády

ČJF A REINING

Ivana Černocha čeká letos perný rok. Ale zároveň rok, který bude svátkem koní. Ve druhé polovině září proběhnou v americkém Kentucky Světové jezdecké hry, kde se již potřetí představí také jezdci reiningu. A Ivan Černoch jako manažer této disciplíny v České jezdecké federaci (ČJF) to má všechno „na hrbu“.

A kdo soutěžící hodnotí? Jsou to starší a uznávaní lasaři, jako je například Jarda Kráčmera či Miloš Chmel. V posledních letech jsem občas i já vyměnil svoji roli závodníka za roli rozhodčího.

Jak silná je jezdecká základna reinerů pod křídly ČJF? Máme kolem 150 jezdců s licencí. Dá se říci, že jsme malopočetná disciplína, stejně jako voltiž, spřežení či vytrvalostní ježdění, ale pokud jde o výsledky a úspěšnost, určitě patříme ke špičce. To si troufám tvrdit i obhájit!

Jakou figuru (trik) považujete vy osobně za nejtěžší? Třeba obyčejný lift s opravdu malým lasem je těžší než skip (proskakování štítem). Těžké je, když lasař dělá triky se dvěma lasy současně. Za nejefektnější trik ale považuji ten, při němž točím dvě lasa a přitom každá ruka dělá něco jiného. Třeba step a převal.

TŘI KOHOUTI NA JEDNOM SMETIŠTI

Vymýšlíte si sám i nějaké nové figury? Zkoušel jsem to, ale pak jsem zjistil, že někde někdo to už dělá. Když jste naznačil, že vám chybí potřebná motivace k dalšímu soutěžení, do čeho se vrhnete? Baví mě modelařina, stavění letadel. A také tanec, kde jde stejně jako u lasování o ovládání těla. Zkoušel jsem i westernové tance, ale teď se věnuji se svojí přítelkyní tancům klasickým - standardním a latinskoamerickým. Společně chceme připravit i vystoupení s lasem a předvést triky, které tu ještě naživo nikdo nedělal. Tak ať se vám ve vašem počínání dobře daří!

Irena Šatavová Foto: Pavla Šejnohová

REINING POD KŘÍDLY ČJF Začněme od Adama – kdy se u nás reining stal samostatnou disciplínou v rámci ČJF? Uvažovat o tom se začalo už koncem roku 2001. Chtěli jsme se stát jednou z afilací, které patří k Národní americké reiningové asociaci (NRHA) a existují v různých zemích po celém světě. Podmínkou pro takové afilace je, aby se řídily pravidly NRHA, každoročně pořádaly určitý počet soutěží, zprvu musely také vydávat zkrácenou jazykovou mutace amerického časopisu Reiner a podobně. Povedlo se to? Tento první pokus České reiningové asociace sice nevyšel (podařilo se to až později NRHA

Czech), ale její členové, Hynek Machalík a ing. Lada Tauferová, přišli s myšlenkou, aby se reining začlenil pod křídla ČJF jako samostatná disciplína. A to se skutečně stalo v roce 2002. Všechny jezdecké disciplíny v ČJF mají svého manažera. Kdy jste se stal vy manažerem reiningu? Do této funkce jsem byl navržen na přelomu let 2001 a 2002. Po nezbytných legislativních krocích, kdy byl reining začleněn do struktury ČJF, jsem tuto funkci začal vykonávat. Jde o bezplatnou funkci, při jejímž plnění manažer využívá jako poradní orgán sportovní komisi. Reining je – stejně jako ostatní jezdecké disciplíny v ČJF – organizovaný krajově podle oblastí.

Reiningu se u nás věnuje vedle ČJF také již výše zmíněná NRHA Czech a Western Riding Club (WRC). Jaký je mezi nimi vztah? Přetahují se mezi sebou o reiningové jezdce? To v žádném případě! Je svobodnou volbou každého jezdce, na jakých závodech bude startovat. Nikde a nikdy jsem nezaznamenal, že by existovala rivalita mezi jezdci závodícími pod tou či onou organizací. Všechny jdou vedle sebe za stejným cílem – za reiningovým ježděním. Spíše je možno sledovat, že WRC je jakousi širokou základnou, kde mají své kořeny takřka všichni současní čeští reineři, ČJF soustřeďuje jezdce orientující se už pouze na tuto disciplínu a je portfoliem pro výběr do reprezentace ČR a NRHA-Czech je v dnešní podobě vysoce prestižní záležitostí, kdy na závodech pořádaných touto asociací můžeme potkávat skutečnou evropskou špičku profesionálních i amatérských jezdců.

Jak se liší pravidla těchto tří organizací? Pravidla pro účast jezdců v soutěžích se od sebe mírně liší, určitě ale ne zásadně. Jezdci, kteří chtějí závodit na akcích pořádaných některou z těchto organizací, musejí být členy dané organizace, musejí řádně platit poplatky a mít příslušnou jezdeckou licenci. Každý organizátor se snaží, aby se jeho akce zúčastnilo co nejvíce jezdců, takže neexistuje, že by jeden pořadatel řekl jezdci organizovanému v jiného klubu, asociaci či federaci, že se jeho soutěží nemůže zúčastnit. Naopak – praxe je taková, že jeden den se pořádají například závody pod hlavičkou NRHA Czech a druhý den na tom samém místě probíhají soutěže ČJF. Zásadní rozdíly ale existují, pokud jde o závodního koně. Čeho se týkají? V závodech pořádaných NRHA Czech může kůň startovat už od tří let, zatímco ČJF dovoluje soutěžit koním nejdříve v jejich čtyřech letech. Ve WRC může startovat i tříletý kůň, ale za sezónu smí mít jenom omezený počet startů. Soutěže pořádané mezinárodní jezdeckou federaci FEI jsou vypisované až pro šestileté a starší koně, zatímco ČJF organizuje soutěže také pro koně čtyřleté a pětileté – tzv. Junior soutěže. Soutěže NRHA Czech se neřídí stářím koně, ale

11

western sport UDÁLOST ROKU

Samozřejmě k tomu velkou měrou přispívá již zmiňovaná únava z přepravy. To se zdá být hodně komplikované. Existuje nějaké elegantní řešení, jak se těmto složitostem vyhnout? Existuje. Jezdci si v USA mohou na závody vypůjčit tamní koně, a tím se vyhnout všem výše popsaným komplikacím. Půjčit si je mohou buď od spřátelených trenérů, nebo od svých amerických známých či chovatelů, případně mohou využít různé obchodní vztahy. Samozřejmě nejsme zdaleka jedinou evropskou zemí, která by tento způsob ráda realizovala.

Elegantní Ingrid Vermerien, jak se představila českým milovníkům reiningu na Slide & Smile v říjnu 2009

předepsané Světovou jezdeckou federací (FEI).

statutem jezdce a vyhranými penězi. Například když jezdec vyhraje za dva roky více než 9 000 dolarů, nemůže už startovat v soutěžích Limited Open atd. Existuje možnost, že by se všechny tři reiningové organizace sdružily pod jedinou společnou hlavičku? Ne. V současné době je toto zcela nereálná myšlenka.

SVĚTOVÉ JEZDECKÉ HRY PŘEDE DVEŘMI Letošní rok je jedinečný v tom, že se v září budou konat světové jezdecké hry. Jak se k tomu staví naši reineři? Český reining vážně uvažuje o své účasti na těchto hrách. Můžeme s hrdostí oznámit, že máme kompletní družstvo, které má splněné kvalifikační limity

12

Jaké máte ambice? Na světové jezdecké hry chceme vyslat čtyřčlenný reprezentační tým. Ten se zúčastní soutěže národních družstev, ze které dvacet nejlepších jezdců postoupí do finále jednotlivců. Co byste považoval za úspěch českých reinerů na těchto hrách? Už samotná kvalifikace našich jezdců a to, že se podaří dát dohromady čtveřici jezdců splňujících všechna nominační kritéria vypsaná jak světovou, tak i národní jezdeckou federací, bude možné považovat za úspěch. Nezbytnou podmínkou naší účasti bude to, aby jezdci měli pro soutěže zajištěné vhodné koně. Musí to být koně šestiletí a starší, zároveň sportovně zdatní a především - zdraví. Za veliký úspěch by bylo možno považovat umístění do desátého místa v soutěži družstev a postup jednoho našeho jezdce do finále jednotlivců.

Je šestiletá věková hranice koně nějakým problémem? V reiningu jsou takřka bez výjimky užívaná americká plemena (american quarter horse, paint horse), která jsou velmi raná. Obsedají se už od roku a půl, nebo ve dvou letech. V pozdějším věku již mohou být koně značně opotřebovaní po fyzické i psychické stránce, a v tom je ten problém. Jak to bude s dopravou na americký kontinent? Doprava koní bude nejen komplikovaná, ale také velmi nákladná. Prosakují zprávy, že organizátor soutěží (FEI) by měl údajně hradit i náklady spojené s dopravou, což by bylo ohromné plus! Zatím to ale není potvrzené. Kolik stojí přeprava jednoho koně? Cesta z Evropy do Ameriky je o polovinu dražší než cesta v opačném směru. Stojí kolem 6 tisíc dolarů, z Ameriky do Evropy 4 tisíce dolarů. Celkem to tedy představuje 10 tisíc dolarů.

Existují pro leteckou přepravu koní nějaká zvláštní pravidla? Ne. Koně cestují v nákladních letadlech, kde jsou umístění v kontejnerech zpravidla po třech. Je to pro ně prostorově podobné, jako kdyby stáli ve vozíku na přepravu koní. Doprovází je ošetřovatel a pokud kůň neprojevuje paniku či se jinak výjimečně nechová, není třeba koně ani sedovat. Snášejí cestu celkem normálně, i když pochopitelně je to nápor na organismus. Jak probíhá aklimatizace koně na nové podmínky? Po absolvování přepravy jde kůň na určitou dobu do karantény (obvykle na čtyři týdny), kde má omezený pohyb stejně jako i omezené tréninkové možnosti. Zároveň přechází na jiné krmení – v Americe se koně krmí senem nazvaným alfa-alfa, které je energeticky velmi vydatné, a proto se ho dává jenom málo. To všechno může hrát určitou roli při aklimatizaci koně a mít vliv na jeho sportovní výsledky při závodech.

Vraťme se od koní zpátky k jezdcům. Jaká kritéria musejí splnit, aby mohli startovat na světových jezdeckých hrách? Jde o splnění jednak kvalifikačních limitů FEI, jednak nominačních kritérií stanovených ČJF. U nás už splnilo limity vyhlášené FEI několik jezdců: Tomáš Martínek, Klára Šalková, Karel Barotek, Hynek Machalík, Pavel Orel a Lukáš Jirák (v době konání rozhovoru, tj. koncem roku 2009 – pozn. red.). To ale ještě není dostačující podmínka pro získání místa v reprezentačním týmu, že? Je to jenom jedna z podmínek nezbytných pro účast jezdce na světových hrách. Druhou podmínku představují nominační kritéria daná ČJF, která bude jezdce do reprezentačního týmu nominovat. Já osobně bych byl velmi rád, kdyby se výše zmíněná jména v konečném složení týmu objevila. Bude ale záležet nejen na nich, ale také na tom, zda si dokáží sehnat vhodné koně. Počítáte s tím, že o místa v reprezentaci bude velká tlačenice? Nepočítám. Jenom málokdy nastává situace, že by došlo k přetlaku vhodných jezdců a koní.

A může naopak dojít k nenaplnění reprezentačního družstva? To se stát může – v případě onemocnění jezdce, nesehnání vhodného koně… Nemalujme čerty na zeď a raději si řekněme, jak soutěž družstev bude probíhat. Do bodového zisku družstva se započítávají výsledky tří nejlepších jezdců. Každého jezdce posuzuje pět rozhodčích, přičemž nejlepší a nejhorší hodnocení se škrtá. Kolik zemí vyšle na start své jezdce? Předpokládám, že na startu družstev se objeví závodníci šestnácti až osmnácti zemí. Není to málo? Ostatní země nebývají sto dát dohromady celé družstvo. Mohou vyslat jednoho či dva jezdce, kteří sice nemohou uspět jako tým v soutěži družstev, ale pokud se probojují svými výsledky mezi první dvě desítky jezdců, postoupí do finále.

Tammy Greaves z Velké Británie patří mezi velké reiningové naděje

Troufnul byste si předpovědět, který z českých jezdců se vyšplhá v žebříčku jednotlivců nejvýše? Je tam příliš mnoho aspektů, které mohou výkon týmu ovlivnit. Jezdí se na živých tvorech. Kůň může být velmi dobrý, může být s jezdcem výborně sehraný, ale třeba zrovna v den soutěže se špatně vyspí. A jezdci, i když jsou hodně zkušení, mohou podlehnout atmosféře a nepodají výkon, na který jsme u nich zvyklí. Vzpomínám si na mistrovství světa v roce 2008, kdy náš dlouholetý a velice úspěšný jezdec

Hynek Machalík udělal – z důvodu nervozity – jeden spin navíc. A přestože jeho jízda byla jinak vynikající, nemohl proto dostat bodové skóre. Prostě taková fatální chyba se může stát komukoli, i těm nejlepším. Přesto si zkuste tipnout. Já věřím všem! Úroveň našich špičkových reinerů je natolik vyrovnaná, že bude opravdu záležet na konkrétním okamžiku. Irena Šatavová Foto: Jiří Šatava

SVĚTOVÉ JEZDECKÉ HRY ■ Je možné přirovnat je k olympiádám – jsou nejvyšší soutěží pro jezdce a konají se každé čtyři roky. ■ První hry, kde se jezdecké veřejnosti představil reining jako samostatná disciplína, proběhly v roce 2002 ve Španělském Jerezu. Američané zde předvedli výborné výkony a zabodovali i jezdci evropských států. Tady se objevila jiskřička naděje, že by reining mohl být časem zařazen i na program olympijských her, mluvilo se dokonce o olympiádě v Pekingu. Velký podíl na tom měli právě Američané, neboť jejich národní reiningové sdružení proniklo do mezinárodní jezdecké federace FEI a svými financemi, know-how a podporou se zasadilo o to, že reining vyběhl na celosvětovou jezdeckou scénu. Do té doby byl doménou pouze USA, Kanady, Itálie, Německa a Rakouska, k nimž se posléze připojily Nizozemí, Švýcarsko, Belgie, Francie a Velké Británie. Bohužel tento záblesk naděje z roku 2002 brzy pohasnul, neboť na program olympiády se dere golf a sporty zaznamenávající masový rozvoj, mezi které reining rozhodně nepatří. ■ Dějištěm druhých světových jezdeckých her, kde už byl reining právoplatnou disciplínou, se staly v roce 2006 německé Cáchy (Aachen). Německo je zemí jezdectví zaslíbenou a Cáchy mají ještě mimořádné postavení v tom, že je dělí jenom pár kilometrů od Nizozemí, kde je koňákem prakticky každý. Proto i atmosféra her v Cáchách byla jedinečná a téměř neopakovatelná, vytvořená příznivci jezdectví, kterých se sešlo v hledišti na padesát tisíc. ■ Letošní světové jezdecké hry se poprvé přesouvají mimo evropský kontinent do amerického státu Kentucky. Na pořadu bude soutěžení v sedmi jezdeckých disciplínách: v parkúru, drezúře, všestrannosti, vozatajských disciplínách, voltiži, vytrvalostním ježdění a samozřejmě i v reiningu.

13

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ

nejen jejich rasou, ale i přísným výběrem koní zapojených do tréninku a pak také samotným výcvikem,“ zasvěcuje nás Michal Popov do tajů této disciplíny.

„SHOW NA ZKOUŠKU“

V CUTTINGU JE JISTÉ JENOM TO, ŽE

nic není jisté Michal Popov je nejen prezidentem nově založené C&S NCHA, ale také aktivním jezdcem

Cutting je westernová disciplína, při které má jezdec na koni oddělit ze stáda jeden kus dobytka a zabránit mu v návratu. Kořeny cuttingu jsou na Americkém středozápadě, neboť zde na rančích bylo třeba dobytčata očkovat, kastrovat a různě označovat, a při této práci používali farmáři právě koně. A vida – jako westernová jezdecká disciplína se cutting uchytil i v Česku a v polovině prosince 2009 se zde konaly vůbec první oficiální cuttingové závody. Cutting se v Česku jezdí jen na několika málo rančích: v Mořině u Karlštejna, v Plástovicích u Hluboké, v Libomyšli u Berouna a pak nedaleko Sokolova, kde však nemají halu, takže se dá trénovat jenom v létě. Zmíněná hala není jedinou nezbytnou podmínkou pro provozování této disciplíny. Cutting vyžaduje speciální povrch s alespoň patnácti centimetry písku, v němž je otisk kopyt zřetelně vidět (tedy ne písku sypkého), aby se na něm dalo bezpečně zastavovat. A potom samozřejmě také zmíněná dobytčata, se kterými se trénuje.

POD HLAVIČKOU CZECH AND SLOVAK NCHA Uspořádat závody, kde by byly splněny všechny tyto podmínky,

14

není snadné. V jihočeském ranči Patriot v Plástovicích si na to troufli. Sjely se sem téměř dvě desítky jezdců z Čech, Slovenska, Polska a Německa. Určitě si říkáte, že co do startujících to byly skvěle obsazené závody. Skutečně byly – a má to svůj důvod. Uskutečnily se totiž pod hlavičkou nově ustavené České a slovenské národní cuttingové organizace (Czech and Slovak National Cutting Horse Association, dále C&S NCHA), která je afilací americké NCHA. Co to znamená? Že peníze, které na těchto závodech vyhrají nejlépe umístění koně, se jim v Americe připíší k jejich dosavadní bilanci, která je rozhodující pro posuzování výkonnosti i hodnoty koně. Nešlo tedy o žádné malé lokální závody, ale o show plně

vyhovující mezinárodním pravidlům, což určitě do Plástovic přilákalo zahraniční jezdce.

ČTYŘI PROMĚNNÉ: KŮŇ, JEZDEC, DOBYTEK A POMOCÍCI Zpátky ale k závodům: během druhé prosincové soboty a neděle zde návštěvníci viděli bezmála 50 startů v několika třídách: Open, Non Pro, Limited 3000, Limited 10 000 a na závěr ještě ve dvou kategoriích, které se už nejely pod hlavičkou NCHA USA, ale soutěžilo se tzv. o jackpot. Klání to byla zajímavá, protože v cuttingu je proměnných více než v jiných jezdeckých disciplínách – záleží zde nejen na koni a jeho jezdci,

ale také na čerstvém dobytku, se kterým v aréně pracují. Neméně důležití jsou i čtyři pomocníci na pomocných koních, kteří každému závodníkovi na show koni „nahrávají“ krávy do pozice, aby s nimi mohl pracovat. „Na souhře jezdce s pomocníky nesmírně záleží,“ vysvětluje úskalí cuttingu prezident C&S NCHA Michal Popov. Zároveň charakterizuje tento sport jako velmi akční a zajímavý, a přitom i neuvěřitelně bezpečný. „Cuttingový trénink je mimo jiné i výborná průprava k tomu, jak získat stabilitu a rovnováhu na koni. A koně, na kterých se cutting jezdí, jsou inteligentní, dobře ovladatelná a vyzpytatelná zvířata. To je dáno

A kdo si vybojoval vítězství? Jmenujme alespoň Jiřího Jíšu v kategorii Open, majitele pořádajícího ranče Patriot, který jako amatér porazil dokonce dva profesionály (tj. cuttingové trenéry). Také vítěz třídy Non Pro Ladislav Buriánek si zaslouží uznání – cuttingu je věnuje poměrně krátce, a přesto přeskočil řadu zkušenějších jezdců díky tomu, že dennodenně pracuje s dobytkem a dovede ho dobře „číst“, tedy odhadnout, jak se která kráva bude chovat, a toho při závodě umí výborně využít. (Výsledkovou tabulku najdete na str. 18 v rubrice Telegraficky). „V Plástovicích jsme si chtěli vyzkoušet, jak zvládneme celou organizaci závodů a vše, co s tím souvisí,“ říká Michal Popov.

„Termín nebyl dobře zvolený – jednak koně byli už po sezóně většinou v klidovém režimu, jednak se přihlásila zima, bylo 6 stupňů mrazu, což zejména pro koně znamenalo výrazně vyšší zátěž. Tyto okolnosti se určitě podepsaly i na výkonech koní a jezdců. Ale jako „show na zkoušku“ nám to vyšlo a můžeme se letos bez obav pustit do pořádání dalších závodů.“ Určitě i pro diváky a zvýšení obecného povědomí o této velice atraktivní westernové disciplíně, kde „nic není jisté“, byly první cuttingové závody v Česku zajímavou akcí. A soutěžícím na koních hodil rukavici do ringu německý rozhodčí Michael Ohlhoff, který se vyjádřil, že naši jezdci mají opravdu super koně, jen se s nimi ještě musí naučit lépe zacházet. To by mohlo být pro český cutting výbornou motivací! Irena Šatavová foto: Pavla Šejnohová, Jitka Mrňávková

15

western sport

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ

Jednoduše a rychle… Byla to událost! Jeden z nejlepších reinerů na světě – Rudi Kronsteiner – přijel do Čech, aby se tu na semináři podělil o své dovednosti a zkušenosti.

Reiningový kurz proběhl poslední lednový víkend v Zádveřicích na Moravě. Asi dvacítka účastníků se v sobotu rozdělila na čtyři skupiny, kterým Rudi postupně ukazoval, jak je třeba vést trénink. V neděli odpoledne řešil s každým účastníkem individuálně konkrétní problémy jeho koně. „Bylo úžasné, jak přicházel s jednoduchým

a rychlým řešením,“ říká Patricie Malysová, majitelka jednoho z koní, kteří se tréninku s Rudim zúčastnili. Jak to na semináři s Rudim vypadalo, to vám přiblížíme alespoň několika fotografiemi pořízenými právě Patricií Malysovou. (red) Foto: Patricie Malysová

Chvilka vysvětlování…

Rudi Kronsteiner, několikanásobný vítěz nejprestižnějších závodů planety World Reining Masters

Mistrovství světa UNIFIGHT 2009 V prvním prosincovém týdnu minulého roku proběhlo v Praze jubilejní desáté mistrovství světa Unifight (univerzální kontaktní boj). Název akce, na kterou přijeli měřit své síly závodníci ze čtyřiceti zemí, napovídá, že se jedná se o kombinovanou sportovní disciplínu, která v sobě zahrnuje střelbu, hod nožem a samostatný kontaktní zápas. Veškeré dění probíhalo v pražském veletržním areálu v Letňanech. Nás společně se členy sdružení Naja zajímali především vrhači nožů, mezi nimiž mělo Česko několik svých želízek. Soutěží ve vrhu nožem se zúčastnilo 28 závodníků, z toho bylo 11 žen a 17 mužů. Ženy házely mířenou nožem na 3 a 5 metrů, muži závodili na vzdálenosti 5, 7 a 9 metrů. Za Českou republiku startoval pětičlenný tým včetně manželů Františka a Lady Olbortových. (František Olbort alias Fery je nejstarším kmetem spolku NaJa a kromě toho, že je jeho jednatelem, je také vicemistrem Evropy v hodu nožem a tomahavkem).

Nejsilnější zastoupení v této soutěži měla Ruská federace, kterou reprezentovalo osm žen a sedm mužů. Dále v této kategorii soutěžili dva závodníci z Litvy, dva z Moldávie, po jednom z Finska a z Uzbekistánu a dvě závodnice z Ukrajiny. Pro naše závodníky představovali velmi silnou konkurenci, nikdo se však nevzdal a všichni bojovali. Odměnou jim byla krásná umístění. Lada Olbortová se probojovala na 6. místo ve vrhu nožem na vzdálenost pět metrů. Ve stejné mužské kategorii se na 5. místě umístil Pepé Smékal, což byl nejlepší dosažený výsledek člena české výpravy. V mužské kategorii

na sedm metrů vybojoval Jiří Žižka sedmé a Fery Olbort osmé místo, Josef Smékal byl šestý a Jindřich Zobl osmý v kategorii na devět metrů. „Mistrovství Unifight ale nebylo jen o umístěních. Bylo to především o atmosféře a nabývání nových zkušeností,“ říká František Olbort. A nových zkušeností zde mohli získat hned několik! „Oproti závodům pořádaným u nás a na evropských setkáních se házelo pouze jedním typem nože unifikovaným pro mistrovství světa. Měli jsme k dispozici kopie, které dal vyrobit Jindra Zobl podle výkresu zveřejněného na stránkách Železného věku.

Zdá se, že učení může být i veselé! (zleva Rudi Kronsteiner, Hynek Machalík a Tomáš Martinek)

K dispozici jsme je dostali zhruba deset dnů před závodem. S nimi jsme však mohli pouze trénovat, na vlastní závod jsme museli použít ty unifikované. Dalším nezvyklým pravidlem pro nás bylo, že se házelo třemi noži najednou v deseti sériích na každé vzdálenosti. Nemohlo nás tedy házet nikdy víc najednou, protože jsme měli právě jen ty tři nože. Rozhodčí nám ale vždy vyšli vstříc. Rozdíl byl také ve tvaru terče, který byl obdélníkový a měl větší bodové rozpětí (20, 15, 10, 5 bodů), oproti pistolovému terči, na který většinou házíme my.“ A jaká vládla na mistrovství atmosféra? „Ačkoliv jsme se viděli poprvé, atmosféra byla přátelská už od prvního dne, což bylo pro všechny příjemným překvapením,“ konstatuje František Olbort. „Poznali jsme dobrou partu lidí, s některými z nich jsme v kontaktu a plánujeme další setkání - např. Michail Sedišev, mistr světa, přislíbil účast na závodech 27. února ve Veliši.“. Závodníci si dokonce vytvořili nový univerzální jazyk, kterým se domlouvali se soupeři z východních států i bez tlumočníka (česko-polsko-anglicko-německo-slovensko-ruský). Přestože pro naše závodníky je vrhání nožem spíše jen koníčkem, mezi silnou konkurencí profesionálů obstáli velmi dobře. Závody se vydařily, všichni odjížděli domů spokojení. Příští ročník rozhodně nikdo z nich nevynechá! Petra Kupková Foto: Robert Mahovský

Hynek Machalík na koni Peppy Jarring Power

16

Karel Barotek v sedle a plném soustředění

Nejmladší účastnice semináře Týna Kleiblová v sedle Vintage Choice

Účastníci mistrovství(zleva) Jindřich Zobl, František Olbort, Lada Olbortová, Jan Žižka a Josef Smékal

17

western sport

western sport

TELEGRAFICKY

ZAHRANIČNÍ OKÉNKO

NEJLEPŠÍ REINEŘI SVĚTA 2009 FEI WORLD REINING MASTERS 2009 (OKLAHOMA CITY, PROSINEC 2009)

FEI WORLD REINING MASTERS 2009

TŘÍDA RESTRICTED OPEN Pořadí Jméno jezdce 1. Kronsteiner Rudi 2. Fonck Bernard 3. Young Reiky 4. Sternberg Francesca 5. Martinek Tomáš 6. Schiller Robyn 7. Heymann Ricardo M. 8. Kaneti Shai 9. Czarnik Bogdan 10. Cueto Alonso Francese 11. Garrido Fauntly 12. LeGrand Gregory -Gonzalez Alejandro TŘÍDA: OPEN DIVISION 1. Kronsteiner Rudi 2. Fonck Bernard 3. Kyle Pete 4. St-Onge Patrice 4. Coulter Lisa 4. Hormann Nico 7. Young Reiky 8. Sternberg Francesca 9. Martinek Tomáš 10. Schmersal Craig 11. Castrucci Andrea 12. Schiller Robyn 13. Seiler Christoph 14. Heymann Ricardo M. 15. Kaneti Shai 16. Czarnik Bogdan 17. Cueto Alonso Francese 18. Garrido Fauntly 19. LeGrand Gregory -Gonzalez Alejandro

Se skórem jsem spokojen,

Země Rakousko Belgie Nizozemí VB ČR Austrálie Brazílie ISR Polsko Španělsko DOM Francie Mexico

Jméno koně Smart Spook Great Sun Burst Cowboy Smarts Whizin Off Sparks Don Julio Whiz Dun It At Dawn Kitsche Rock Rooster Wilson Colonel Pepenator Footworks Special A Smart Enterprise Mr Awesome Affaire Shiners Quixote

Počet bodů 224 221 216.5 216 215 211.5 207 206.5 204.5 204 197 188 0

Rakousko Belgie USA Kanada Kanada VB Nizozemí VB ČR USA Itálie Austrálie Švýcarsko Brazílie ISR Polsko Španělsko DOM Francie Mexico

Smart Spook Great Sun Burst Whizs Bronze Star P Leitachic Hollywood Aces Setting Off Sparks Cowboy Smarts Whizin Off Sparks Don Julio Whiz Mr Dual Rey Skeets Dun Dun It At Dawn Ruffle Me Up Kitsche Rock Rooster Wilson Colonel Pepenator Footworks Special A Smart Enterprise Mr Awesome Affaire Shiners Quixote

224 221 219 217.5 217.5 217.5 216.5 216 215 214 213 211.5 210.5 207 206.5 204.5 204 197 188 0

Vlastník koně Vyhrané peníze (USD) Sternberg, R 8 000 De Bruin Gattuso a Vandorp Aubrey 5 500 Babcock, J Valley View 4 750 Sternberg, R 2 500 Sternberg, R England 2 250 Hackett, D Weatherford 2 000 Applegarth, D La Porte IN Griffith, R Dublin OH Petitte, C Tully NY Pacheco Cuevas, R Wynnewood OK La Porta, R Damascus MD High Crest Reiners, Inc. Proctor MT Zero Rose, C - Wixon, P Gainesville TX Sternberg, R England De Bruin Gattuso And Vandorp Aubrey Townsend, K Argyle Babcock, G Valley View Thompson, R Savannah Sternberg, R England Babcock, J Valley View Sternberg, R England Sternberg, R England Casey, H Mansfield GA Castrucci, A Italy Hackett, D Weatherford TX Hill, G Huron OH Applegarth, D La Porte IN Griffith, R Dublin OH Petitte, C Tully NY Pacheco Cuevas, R Wynnewood OK La Porta, R Damascus MD High Crest Reiners, Inc. Proctor MT Zero Rose, C - Wixon, P Gainesville TX

18 750 13 500 9 750 6 375 6 375 6 375 4 500 3 750 3 000 2 625

říká Tomáš Martinek

Prosincové závody World Reining Masters v Oklahoma City v USA jsou parádním vyvrcholením jezdecké sezóny. Pořádá je Mezinárodní jezdecká federace (FEI) a na startu se scházejí nejlepší reineři z různých zemí, aby na šestiletých a starších koních poměřili své síly a vyhlásili mezi sebou toho nejlepšího. Myšlenkou FEI World Reining Masters je propagovat reining a dostat ho více do povědomí (nejen) jezdecké veřejnosti. Tomu vloni napomohl i Tomáš Martinek, který reprezentoval ČR a po návratu domů poskytl Světu westernu rozhovor. Jak jste se na World Reining Masters 2009 kvalifikoval? V roce 2009 jsem získal z domácích a zahraničních CRI soutěží nejvíce bodů, čímž jsem dostal možnost reprezentovat Českou republiku. Pak mě oficiálně vyslala ČJF. Co vás čekalo po příjezdu do Oklahoma City?

OFICIÁLNÍ CUTTINGOVÉ ZÁVODY V PLÁSTOVICÍCH (12. – 13. 12. 2009) (C&S NCHA AND NCHA USA APPROVED) TŘÍDA: OPEN Pořadí Skóre Jezdec 1 71 Jiří Jíša 2 69 Karel Spáčil 3 68 Uwe Niedostatek (NSR)

Kůň A Stylish Coon Ima Hocus Pocus Girl Peponitas Litt Girl

TŘÍDA: NON PRO 1 71 2 69 3 67

Safaris Lil Troubles Miss Playboy Cash Ima Hocus Pocus Girl

OPEN 72 69 68,5

JACKPOT 1 2 3

NON PRO 72 Ladislav Burianek 71 Diana Jíšová 66 Natalie Popovová

Karel Spáčil Jiří Jíša Anton Kondela (SR)

S jakým koněm jste závodil? Se sedmiletým valachem Don Julio Whiz, kterého mi zapůjčila Roseanne Sternberg ze Sterling ranče v Texasu. Jak probíhá na Masters hodnocení jezdců a ve kterých kategoriích se soutěží? Na Masters jede každý jezdec

pouze jednu jízdu. Hodnotí ji pět rozhodčích, přičemž nejvyšší a nejnižší skóre se škrtá, takže konečné pořadí určí součet zbylých tří skóre. Výsledky jednotlivých jezdců se dělí do dvou tříd: Open Division a Restricted Open Division. Do první jmenované třídy patří všichni jezdci. Každá země je reprezentována jedním jezdcem, s výjimkou zemí, které se na po-

JR Collord Crimson Scoot Like Jewel Miss Playboys Cash Safaris Lil Troubles Scoot Like Jewel Especial Aristocrat Zdroj: C&S NCHA

Ladislav Burianek Milan Klimčík (SR) Michal Popov

TŘÍDA: LIMITED 10 000 1 72 Uwe Niedostatek (NSR) 2 71 Diana Jíšová 3 67 Jerzy Pokoj (Polsko)

Peponitas Litt Girl Scoot Like Jewel High Jack Hickory

TŘÍDA: LIMITED 3000 1 69 Milan Klimčík (SR) 2 68 Uwe Niedostatek (NSR) 3 66 Diana Jíšová

Miss Playboy Cash Peponitas Litt Girl A Stylish Coon

18

JACKPOT 1 2 3

Den před samotnou soutěží probíhá veterinární prohlídka, to znamená předvedení koně na ohlávce v klusu na tvrdém povrchu. Až po jejím úspěšném absolvování může kůň v soutěži startovat. Od této chvíle na vás až do startu dohlížejí zástupci FEI - při tréninku, ve stáji nebo při jakékoli manipulaci s koněm.

MISTROVSTVÍ SVĚTA UNIFIGHT V PRAZE (1. – 5. 12. 2009) VÍTĚZOVÉ V KATEGORII HOD NOŽEM Ženy 3 metry Ženy 5 metrů Muži 5 metrů Muži 7 metrů Muži 9 metrů Absolutní vítězka v ženách Absolutní vítěz v mužích

Aljona Cholobovova Aljona Cholobovova Andrej Jakovlev Michail Sedišev Michail Sedišev Aljona Cholobovova Michail Sedišev

19

western sport ZAHRANIČNÍ OKÉNKO

S bodovým ziskem jsem spokojen (215 bodů), s umístěním už méně (5. místo v Restricted Open a 9. místo v Open). Já jsem sice letos získal nejvyšší skóre ze všech českých jezdců, kteří kdy za ČR na Masters soutěžili, nebylo to ale nejlepší umístění. Co na vás při závodech nejvíce zapůsobilo? Jaký nejhezčí zážitek jste si přivezl? Už jenom účastnit se této soutěže je zážitek. No a taky mě moc potěšilo povzbuzování známých z Kanady. Během mé jízdy vytvořili v hale takovou atmosféru, že jsem si těch několik minut opravdu užil.

sledních Světových jezdeckých hrách (WEG) umístily v soutěži družstev na prvních pěti místech – ty mohou vyslat na Masters jezdce dva. Do Restricted Open Division patří jezdci ze zemí, které na WEG získaly 6. a horší umístění, případně které nedaly dohromady celé družstvo, ale vyslaly pouze jednotlivce. Kromě České republiky nebo Slovenska tam patří např. Polsko, Rakousko, Velká Británie, Izrael a další. Dařilo se vám? Myslím si, že se mi podařilo neznámého koně předvést moc dob-

ře. Bohužel u dvou sliding stopů jsem měl menší problémy navést koně na stop, ale to vše jsou zkušenosti. Dnes už vím, že bych reagoval jinak. Je dost těžké předvést koně, kterého neznáte, a mít jen jednu šanci. Podmínky jsme ale měli všichni stejné, téměř všichni jezdci měli koně půjčené a seznamovali se s nimi během soutěže. Koho byste zařadil mezi vaše největší soupeře? Všichny. Již tradičně jsou favority američtí jezdci a v posledních třech letech opanoval stupně vítězů Rakušan Rudi Kronstei-

ner. Mnoho těch dobrých jezdců znám, i koně, takže vím, jaké mají kvality, a jejich výkony se daly očekávat. Přiučil jste se také něčemu novému? Vždycky se můžete něco přiučit, zejména umění předvést neznámého koně tak, aby to vypadalo, že jste opravdu sehraný tým. Taky jsem pár věcí odkoukal při společných trénincích.

Letošní sezóna vyvrcholí v září 2010 v Kentucky. Jak se na ni připravujete? Stejně jako na tu loňskou: trénuji koně svých klientů a budu se snažit o co nejlepší výsledky. Do Kentucky už mám nominaci splněnou a chci jet. Zda postavíme celý tým, nad tím ještě visí velký otazník. Mým cílem je vždy zajet co nejlépe, v ideálním případě lépe než všichni ostatní.

Koské boxy

Ohradní panely

Horse stalls

Fence panels

jednoduše a prakticky, žádné zbytenosti

všichni je znají, všichni je potebují...

simple and practical...

everyone know them...

Mobilní pístešek Mobile shelters jednoduché a praktické ešení...

Tak ať se vám to podaří!

practical solution...

Irena Šatavová

Jak jste spokojen se svým umístěním a bodovým ziskem?

Foto: Archiv Tomáš Martinek

Krmelec - kulatý sítný Feeders

levné ešení pro velkou úsporu... cheap and economic...

■ Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Rudimu Kronsteinerovi se to ale daří, neboť začátkem prosince 2009 opět s koněm Smart Spook vyhrál jeden z nejprestižnějších závodů planety - World Reining Masters v Oklahoma City. Oproti loňskému vítězství si navíc ještě vylepšil dosažené skóre o tři body na celkových 224. ■ V závodě se utkalo celkem dvacet nejlepších jezdců z 18 zemí světa, kdy pouze Kanada a USA využily svého práva vyslat do soutěže dva jezdce (stejnou možnost měly i Německo, Itálie a Švýcarsko, které se na posledních Světových hrách v Aachenu v roce 2006 umístily v soutěži družstev mezi prvními pěti, ale nevyužily ji). ■ Českou republiku reprezentoval Tomáš Martinek s koněm Don Julio Whiz, který byl zapůjčený se stáje Roseanne Sternbergové stejně jako vítězný hřebec Smart Spook. Roseanne Sternbergová byla majitelkou ještě třetího koně Whizin Off Sparks, který závody absolvoval v sedle s Francescou Sternberg (viz rubrika Telegraficky na str. 19). ■ V předchozích letech reprezentovali Českou republiku v závodě FEI World Reining Masters Pavel Orel (2008), Karel Barotek (2007), Klára Šalková (2006) a Lukáš Jirák (2005 a 2004). Nenápadný několikanásobný World Reining Master Rudi Kronsteiner

Texas Connection s.r.o., Karlštejnská 208, 252 17 Tachlovice, tel.: 311 361 115, fax: 311 361 116, [email protected]

Foto: Patricie Matysova

20

210x297_texas_Connection_Aj.indd 1

www.kone-skot.com

26.1.2010 14:32:41

western sport ZAHRANIČNÍ OKÉNKO

NA FUTURITY SE TŘÍLETÝ KŮŇ POPRVÉ DOSTÁVÁ DO PROSTŘEDÍ, KTERÉ JE PRO NĚJ NEZNÁMÉ A ÚPLNĚ NOVÉ. JE TO JEHO PRVNÍ SHOW A NIKDO NEVÍ, JAK NA VZRUŠENOU ATMOSFÉRU ZÁVODŮ ZAREAGUJE A JAK SE PŘEDVEDE.

CUTTING FUTURITY 2009

„JEL JSEM NA JISTOTU. KŮŇ BYL HODNĚ NATRÉNOVANÝ A JÁ SE BÁL VÍC PŘITLAČIT NOHU ČI VÝRAZNĚJI PŘENÉST VÁHU - K TOMU BY BYLO POTŘEBA, ABYCH BYL SE SHEZY PEPTO SPOONFULL MNOHEM VÍCE SEHRANÝ,“ ŘÍKÁ PAVEL MALIŠ vezmete v úvahu, že na tuto světovou show bylo přihlášeno více než 2000 startů, přičemž zástupci z Evropy by se dali spočítat na prstech dvou rukou (dva Němci, asi pět Italů, dva Švýcaři a poprvé v historii závodů také jeden Čech), musíte mu dát za pravdu.

PŘIHLAŠOVÁNÍ KONĚ NA FUTURITY

Česká premiéra Letiště Mnichov, 2. prosince 2009. Do letadla mířícího do Dalasu nastupuje Pavel Mališ s Martinou Malinovou. Cílem jejich cesty je nejslavnější závodiště koní nejen v americkém Texasu, ale ve westernovém světě vůbec: Will Rodgers Colloseum. Tady už od 22. listopadu probíhají závody tříletých koní World Championship Cutting Futurity, které potrvají až do 12. prosince. Na programu je zapsáno více než 2000 startů a mezi nimi má poprvé i Česko svoje želízko v ohni – Pavla Mališe. Pavla Mališe znají nejen příznivci cuttingu v Čechách, ale také v Americe. Vloni v červnu skončil ve Weekend Show v texaském Weatherford se skóre 71 bodů třetí, o týden později na APHA World Show v nedalekém Fort Worth byl čtvrtý. Zde dosažených 212 bodů je jedním z vysvětlení, proč se Pavel Mališ dostal až na stránky prestiž-

22

ního časopisu NCHA CUTTING CHATTER, který chtěl představit tohoto jezdce z Čech, jenž Ameriku překvapil a okouzlil.

PRVNÍ SHOW TŘÍLETÝCH O šest měsíců později zamířil Pavel Mališ do Ameriky opět. S jakými ambicemi? „Tentokrát jsem nejel

vyhrávat ani nikomu konkurovat, ale jel jsem na zkušenou. Závody tříletých koní jsou něco úplně jiného než show, kde závodíte s hotovým koněm a víte, co od něho můžete očekávat. Tříletý kůň se poprvé dostává do prostředí, které je pro něj neznámé a úplně nové. Je to jeho první show a nikdo neví, jak na vzrušenou atmosféru závodů zareaguje a jak se předvede,“ vysvětluje Pavel Mališ. Koně, kterého Pavel Mališ na závodech Cutting Futurity 2009 sedlal, si koupil před dvěma lety, tedy v jeho necelých dvou letech v Jižní Dakotě. Odtud putoval do tréninku ke Craigu Morrisovi do texaského Weatherford, kam za ním Pavel v průběhu dvou let několikrát vycestoval, aby s ním potrénoval. „Tehdy byl ale ještě syrový a ve zcela jiné kondici, nesrovnatelné s tou, do jaké se Sheza Pepto Spoonful dostala těsně před závody Futurity. Trenér mi připravil nabrnknutého mladého koně, připraveného na ty nejvyšší závody,“ popisuje Pavel Mališ situaci,

která ho čekala po příletu do Texasu. Čas byl jenom na tři společné tréninky - ve čtvrtek Pavel přiletěl a v sobotu už s koněm stál na startu závodů, které jsou vyvrcholením celé sezóny.

„NĚKOLIK MINUT JSEM BYL PRVNÍ…“ V jeho kategorii Amateur bylo přihlášeno 380 startů. Pavel si vylosoval první pořadí v prvním setu (tj. 15 jezdců pracujících s pětatřicetihlavým stádem krav) hned první den závodů, takže jeho bodový zisk byl na několik minut výkonem vítězným. To ale Pavel říká s nadsázkou a upřímným smíchem. Vážněji pak vysvětluje: „Jel jsem na jistotu. Kůň byl hodně natrénovaný a já se bál víc přitlačit nohu či výrazněji přenést váhu – k tomu by bylo potřeba, abych byl s koněm mnohem více sehraný.“ Jeho konečné 225. pořadí mezi 380 závodníky ale není vůbec špatné! „Za úspěch lze považovat jenom to, že se nám podařilo koně na závody připravit a startovat zde,“ říká. A pokud

„Nejde jenom o výši startovného, která limituje počet závodníků,“ říká asistentka Pavla Mališe a trenérka z PB ranče Martina Malinová. „Celý proces přihlašování na Cutting Futurity je hodně komplikovaný. Koně musíte přihlásit rok před konáním vlastních závodů, tedy vlastně v jeho dvou letech, kdy ještě netušíte, co se v něm vlastně skrývá. Během onoho přípravného roku musíte koně „vyplatit“, to znamená postupně v daných termínech zaplatit předepsanou část přihlašovacího poplatku, který v součtu činí 3000 USD. Pokud se s některou platbou

opozdíte, zaplatíte podstatně více. Pokud chcete na Futurity závodit a nemáte vlastního koně, musíte si pořídit „rozplaceného“ koně, tj. koně, který už je s ročním předstihem na závody přihlášený a všechny dílčí poplatky byly v řádných termínech zaplaceny. Řada koní ale přípravnou zátěž nevydrží, a i když jsou rozplacení, na závody nakonec nejedou. Než do celého tohoto labyrintu kolem Futurity proniknete, stojí vás to spoustu času, energie a také dodatečných peněz, pokud nějaký termín prošvihnete,“ vysvětluje Martina.

DALŠÍ CESTA SHEZY PEPTO SPOONFUL Sheza Pepto Spoonful startovala ještě v kategorii Open, kdy ji sedlal asistent trenéra Craiga Morrise. Chyběl jí jeden jediný bod, aby postoupila do druhého kola, odkud se rekrutují koně pro semifinále a finále závodů. Pravidla jsou ale velice přísná a do druhého kola se

podaří postoupit necelé polovině startujících koní. Už tímto výkonem však klisna ukázala, že má bojovné srdíčko a naději vyhrávat v dalších závodech pro čtyřleté a starší koně slušné peníze. „Teď ji necháme jít několik menších show, aby si na nich vyzkoušela různé typy krav, s nimiž bude pracovat (rychlejší, pomalejší), získala další zkušenosti a my abychom zjistili, co jí vyhovuje nejlépe. Rozhodnutí, kdy půjde na další větší show, závisí především na Craigovi,“ rozvíjí další plány s koněm Pavel Mališ. A možná, že právě Sheza Pepto Spoonful jednou v Česku založí tradici výborného chovu barevných cuttingových koní, neboť plemennou příslušností patří k American Paint Horse.

AUKCE KONÍ PŘI FUTURITY Cutting Futurity v Dalasu, to ale není jenom závodění. Současně tu po dobu sedmi dní probíhá aukce koní (Futurity Sale), kde si můžete vybírat od hříbat až po hotové show koně a chovné klisny. „Tady jsme získali velice cennou zkušenost, jak koně v Americe nakupovat,“ říkají jednohlasně Pavel s Martinou. Na aukci se nabízí tisícovka koní, které jsou tři měsíce před aukcí v přípravných centrech, kde se dostávají do kondice, učí se ukázat všechno, co v sobě mají, často se jim barví hřívy a kopyta, aby se

dobře prezentovali. Jde o koně, jejichž cena se pohybuje od 1000 až po 250 000 dolarů. „My jsme na aukci nejen bedlivě sledovali, jaký je dnes trend – po kterých koních je největší poptávka. Sami jsme si v katalogu vytipovali asi 70 koní a objeli jsme všechna přípravná centra, kde se tyto koně na aukci připravovali. Zjistili jsme, že pokud jsme tam přijeli v doprovodu s trenérem, chovali se k nám odměřeně a rezervovaně. Pokud jsme se tam ale vypravili sami, byli lidé v přípravných centrech velice otevření, popisovali nám, co který kůň umí dobře a co ne, byli na nás milí a u mnohých jsme zjistili, že mají kořeny v Česku, což nás sbližovalo,“ vypráví Pavel. „Každé ráno, když přivezli do aukce z okolních přípravných center koně, jež se daný den měli dražit, tak jsme si přivstali, abychom byli u vykládky koní z vozíku a viděli, jak se chovají, jak procházejí veterinární prohlídkou… To všechno pro nás byly nesmírně cenné zkušenosti,“ doplňuje Pavlovo vyprávění Martina. Zdá se, že mají za lubem někdy v blízké budoucnosti právě tyto zkušenosti využít při koupi dalšího amerického přírůstku do cuttingového stáda PB ranče.

JDE TAKÉ O PRESTIŽ… „V roce 2008 jsme se byli tady v Texasu také podívat na Cutting Futurity, ale to je něco úplně jiného, když pozorujete dění z tribuny jako divák, než když jste součástí děje a sami startujete,“ dělí se o svůj úhel pohledu Pavel, který, jak říká, si plnil svůj sen. „Něco, co se člověku podaří jen jednou za život.“ A my doplňme, že mít na ranči koně, který jel v Texasu závody Futurity, je věcí, která pořádně zahýbe prestiží celého ranče. Sheza Pepto Spoonful zdaleka není jediným účastníkem Futurity na PB ranči, je však prvním, v jehož sedle se objevil český jezdec. Snad můžeme prozradit, že to vypadá, že se v tomto duchu bude pokračovat i v roce 2010, ale to už trochu předbíháme. Irena Šatavová Foto: archiv PB ranče

23

western echo RECENZE / SOUTĚŽ

GREENHORNS

Bůh mi seslal krásný ráno I když ortodoxní fanoušci Honzy Vyčítala a skupiny Greenhorns možná nyní trochu zkrabatí čelo, nelze zastírat, že zlatá éra průkopnické kapely české country music je dnes už minulostí. Předchozí konstatování ovšem neznamená, že by se doyeni C&W z české hudební scény vytráceli. Kdepak, Honza Vyčítal a jeho doprovodná muzikantská ekipa sedí v sedlech stále pevně! Přestože z původní sestavy už dávno nezůstal kámen na kameni

a dnes skupinu tvoří již několikátá greenhornská generace, zakladatel a letitý špílmachr souboru zůstává na svém místě jako žula. Při psaní nových textů mu to stále báječně myslí a dokolečka je laskán inspirativními múzami. I po letech se tak z jeho pera rodí neotřelé a ne-

Autorská invence neopouští Honzu Vyčítala ani po desetiletích plodné tvorby. Takto jej líbala jeho vlastní rukou nakreslená múza před čtyřiceti lety, kdy byl kmenovým autorem literárního časopisu Divoké víno. Honzovu karikaturu vytvořil jeho redakční kolega

music konkurenční Bakersfield sound. Na západní pobřeží USA nás zavádí hned na druhé pozici track-listu cédéčka píseň Merle Haggarda California Blues. Hned za ní následuje romantická balada Bucka Owense Crying Time. Kapelník Greenhorns opatřil tento dojemný šlágr z konce 60. let textem Chlapům nesluší moc pláč. Písně se pak chopil Eda Panschab. S místy chlapsky rozechvělým trylkem ji nazpíval tak, že nešťastnou láskou čerstvě zlomená srdce se při poslechu této verze roztříští na ještě více úlomků.

Miroslav Liďák alias Haďák.

konvenční příběhy, byť už v nich necválá tolik koní jako dřív. Doba pistolníků Divokého západu z country písní Greenhorns poněkud vyprchala, ale romantika nevymizela. Má jen v příbězích jinou podobu a možná odlišné kulisy. To ostatně vystižně konstatuje i finálová píseň Věci se mění z nového cédéčka Honzy Vyčítala a Greenhorns Bůh mi seslal krásný ráno, které v závěru loňského roku vydal Multisonic. Album přináší celkem 15 skladeb. Texty téměř poloviny písní (7) jsou dílem Honzy Vyčítala a osm jako interpret rovněž nazpíval. Oproti většině předchozích alb však Greenhorns pootevřeli dvířka k autorské i interpretační spolupráci dalším umělcům „zvenčí“ mnohem více, než bylo u této kapely zvykem. Kromě Vyčítala a kmenových muzikantů Medarda Konopíka, Jiřího „Edy“ Panchaba a Václava Švába (pěvecky „na ocet“ zůstali jen baskytarista Milan Černý a u steel-kytary Jirka Zima) dostalo u mikrofonu příležitost sedm hostů a přátel kapely v čele s Wabi Daňkem. Mezi nimi přispěl ke zrodu desky i kumštýř, kterého lze zahlédnout spíše v teI když Honza Vyčítal jistě není zpěvákem pro soutěž SuperStar, jeho svérázné podání písní i s nezaměnitelným hrdelním „rrr“ je fanoušky přijímáno s nadšením. Jistě i proto, že mnoha příběhům, které napíše, dokáže sám nejlépe ušít i interpretační háv.

levizních záběrech z parlamentních jednání. Své někdejší působení na pódiích Porty a dalších festivalech si ve studiu připomněl poslanec Petr Bratský, který si s Honzou Vyčítalem vystřihl duet v někdejším šlágru Jana Wericha z prken Osvobozeného divadla Hodné štěně. Kdybychom chtěli celkové vyznění alba Bůh mi seslal krásný ráno ohodnotit jako ve škole, na výbornou by to sice nebylo, ale s dvojkou (nebo při přísnějším hodnocení s dobrou) by ze stupínku mohlo odkráčet poměrně hrdě. Snad takové hodnocení získá i v uších a hlavně srdcích fanoušků country. Podíváme-li se na track-list alba Bůh mi seslal krásný ráno, countryové fandy zaujme jistě tím, že v novém hávu se na desce objevují cover-verze několika hitů z dávných hitparádových žebříčků. První je Sunday Morning Coming Down Krise Kristoffersona. U nás je tato píseň už léta dobře známá jako Nedělní ráno v podání Pavla Bobka. Vyčítalův text však pojímá příběh v širším životním rozpoložení a jistě i proto dala tato píseň celému albu název. Podobně zajímavý střih nového kabátu dostaly i písně Boba Dylana The Girl From North Country – Dívka ze severní země a již vzpomínaná Things Have Changed – Věci se mění. Dvojí zastoupení na desce má i k nashvillské podobě country

NAŠE SOUTĚŽ PÁTREJTE V PAMĚTI! V redakčním hodnocení Světa westernu patří z celého alba právě této písni nejvyšší absolutorium. Zároveň se k ní vztahuje i otázka čtenářské soutěže o cédéčko Bůh mi seslal krásný ráno. Získá jej

vylosovaný výherce, na jehož lístku bude napsáno správné jméno zpěváka, který píseň Crying Time nazpíval u nás s českým textem Jiřího Štaidla jako první. Už tehdy – na počátku 70. let – chytala píseň Jsem na světě rád za srdce. Takže, víte, kdo byl jejím interpretem? a) Michal Tučný b) Pavel Bobek c) Karel Gott Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu [email protected] do 15. dubna 2010. S příchodem jara se pak výherce může těšit na hezké melodie, které dokazují, že Honza Vyčítal & Greenhorns ještě rozhodně neřekli na české scéně C&W poslední slovo. (yan) Foto a kresba: Multisonic, Miroslav Liďák/Divoké víno a archiv

■ Výhercem soutěže z prosincového čísla Světa westernu se stává Hanka Sychrová, která nejenže na otázku: „Co znamená u lasa „paprsek?“ odpověděla, že je to část lasa vedoucí k ruce, ale zároveň měla to štěstí, že její odpověď byla vylosována z hromádky všech došlých správných odpovědí. Doufáme, že ji DVD s ukázkou trikového lasování, show s honáckými biči a country tanců v podání Western Club Black & Brown potěší!

Western v podání Laurela a Hardyho Filmové westerny se na stříbrném plátně promítají už více než sto let. Přestože většina z těchto snímků přibližuje spíše realitu osidlování amerického Západu, která nebyla dvojnásob růžová, mezi stovkami kilometrů celuloidových pásů najdeme i řadu veselých příběhů a grotesek. Jedním z průkopníků v tomto směru byl ostatně i král komiků Charlie Chaplin. Vzpomeňme jen na jeho první celovečerní film Zlaté opojení, v němž se vydává daleko na sever za vidinou žlutého bohatství. Epizody z tohoto snímku – například „gurmánské hody“ hladového prospektora v podobě okusování hřebíků z podrážek bot místo kuřecích stehýnek nebo navinování tkaniček na vidličku jako špagety – patří dodnes k perlám filmových grotesek. Na Divoký západ se ovšem vypravili i další představitelé tohoto filmového žánru. Patřila k nim i známá dvojice Stan Laurel a Oliver Hardy. Oba herci vytvořili – ať již společně, nebo v sólových projektech – několik rolí v prostředí westernových městeček, saloonů, zlatokopeckých nalezišť či honáckých rančů. Díky snímku Way Out West se jejich jména objevila dokonce na nominační listině na Oscara 1937, byť po této poctě pošilhával jen skladatel M. Hatley za filmovou hudbu. Jde o příběh, kdy Laurel a Hardy přicházejí do malého městečka kdesi na Západě, aby vyhledali Mary Robertsovou. Mají jí doručit vlastnickou

listinu od zlatého dolu. Majitel salónu – darebák Mickey Finn, u kterého Mary pracuje – se však snaží listinu získat a navede svoji ženu Lolu, aby předstírala, že ona je dědičkou… Z dalších westernových snímků slavné dvojice komiků lze vzpomenout grotesku Laurel a Hardy v saloonu. Jde však o velice unikátní snímek, který není běžně k vidění. U nás je promítán jen sporadicky na speciálních projekcích filmových klubů. Před šesti lety, v prosinci 2003, byl zařazen do programu ojedinělého komponovaného večera ke 100. výročí filmového westernu, který tehdy připravil magazín Western World. Máte-li však chuť na groteskní výstupy Laurela a Hardyho právě teď, můžeme vám doporučit specializované prodejny DVD. V nich je v aktuální nabídce také album se třemi filmy tohoto hereckého dua s názvem Divoký západ. Kromě westernu z roku 1924 obsahuje album film Matador (1922), v němž Stan Laurel zápasí s divokými býky. Ve třetí grotesce Pomeranče a citróny (1924) zase komici pracují na ovocných plantážích. Slavomil Janov, Eduard Samek Foto archiv

24

25

western echo RECENZE

Adios, Člověče nezlob se!

Kde jsou ty doby, kdy jedinou běžně dostupnou společenskou hrou pro dlouhé zimní večery byla česká klasika „Člověče, nezlob se!“? Dnes už lze trýznivou hráčskou žízeň uhasit rozmanitým výběrem stolních kratochvílí pestrého tematického zaměření. I když světu westernové romantiky v oblasti společenských her kraluje už několik sezón karetní evergreen Bang! s řadou modifikací, své místo na slunci si dobývají i další hry. Mimořádně štědrý byl v tomto směru závěr uplynulého roku, kdy se na předvánočním trhu objevila široká škála nových titulů. Už jen pohled na stylově ztvárněné obaly a zejména názvy her vypovídají, že záběr je značně širo-

ký: Jednotlivé hry připomínají éru prvních osadníků mířících na Západ i dohasínání doby Wild West na konci 19. století. Díky této zábavě se můžeme ocitnout v pustých pláních drsného severu i na žhavém americko-mexickém pomezí na řece Rio Grande. Podívejme se na dějové zápletky několika novinek blíže, abychom zájemcům trochu prošlápli stezku ke kýženému pobavení ve stylu Divokého západu a s vůní střelného prachu.

ADIOS AMIGOS Kdesi v Mexiku na sebe narazily soupeřící bandy pistolníků, které usilují o truhly napěchované zlatem. Abyste přežili osudový střelecký souboj, musíte si udržet

26

chladnou hlavu a mít nejrychlejší prst na spoušti! Tato rychlá karetní hra probíhá v pěti kolech, během nichž si každý hráč vyloží tři pistolníky.Všichni hráči jednají současně. Je třeba si rychle uvědomit, jaký žeton revolveru umožňuje zastřelit protivníka, a pak okamžitě zmáčknout spoušť. Aby to nebylo až tak jednoduché, je třeba umět kombinovat: Střílet je možno jen v případě, když číslo zásahu odpovídá součtu nebo rozdílu mezi čísly na kartě pistolníka. K akčnosti hry přispívá i možnost – ale zároveň nutnost – dobíjení zbraní, nebo dokonce využití a odpálení svazku dynamitu. Kdo toto vše dokáže nejlépe a nejrychleji, zůstává v daném kole hry jediným přeživším pistolníkem, a se slovy

Adios Amigos získává do další hry žetony protivníků. Akční hra, jejímž tvůrcem je mezinárodně renomovaný tvůrce společenských her Momo Besedic, trvá přibližně 10 – 20 minut. Je určena pro 2 – 4 hráče a úspěšně ji zvládnou i mladší školáci od osmi let.

BIZON Byli to mastodonti amerických prérií. Dokud byly jen zdrojem obživy a kůží pro původní obyvatele Severní Ameriky, proháněly se jich travnatými pláněmi statisíce. Pak však „bledé tváře“ zahnaly Indiáni do rezervací, bizoní maso se stalo artiklem chytráckých obchodníků a stáda řídla až k pokraji vyhubení…

Ve hře Bizon: Hrom z prérie (originální název Bison: Thunder on the Prairie) představuje každý z hráčů jeden z indiánských kmenů. Cílem je obsadit teritorium s množstvím bizonů, ryb a orlů. Bizony potřebují Indiáni pro maso a kůže, ryby na jídlo a orly s jejich peřím pro rituály a ozdobu. To vše neslouží jen pro vlastní potřebu, ale také jako zboží na prodej. Vítězí hráč, který má na konci hry obsazeno největší území a uloveno nejvíce zvěře. Vzhledem k tomu, že pestrá kolekce herních propriet (21 částí hracího plánu, 32 karet Indiánů, 12 značkovacích kamenů, dva tucty stanů i kánoí, čtyři tabulky hráčů a 16 kamenů, které jsou zdrojem energie) umožňuje mnoho vývojových kombinací, dokáže hra udržet v zápalu boje 2 – 4 hráče po celou hodinu. Vhodná je pro hráče od deseti let.

Dice Town. Ta představuje zvláštní mix klasického pokeru a her Bang! a Bluff. Kombinačně jde o velice propracovanou hru, v níž se 2 – 5 hráčů snaží házením pěti „pokerových“ kostek obsadit kýžená místa na herním plánu. Ve hře se čile obchoduje v „General Store“ i se zlatem (hráč s nevíce vhozenými devítkami získává za každou devítku zlatý nuget), ale stejně čile se přepadávají i banky (úspěšným lupičem se lze stát po vhození desítky). Díky dalším kombinacím je možno v saloonu koketovat s děvčaty a s využitím jejich šarmu zase okrádat protihráče o cenné karty. Nakonec lze získat také přízeň úplatného šerifa, či dokonce usednout na radnici na židli starosty města. Věru, autoři hry Bruno Cathala a Ludovic Maublanc vytvořili v této přibližně hodinové kratochvíli iluzi Divokého západu jako lusk!

BOOMTOWN

PONY EXPRESS

„V tomto kopci je zlato!“ S tímto výkřikem se ženou prospektoři do závodu, kdo dříve vytěží nejvíce žlutého kovu. To je princip karetní hry Boomtown, při níž je nutno se předhánět a rvát, aby se člověk stal nejúspěšnějším zlatokopem. Ale pozor – za vidinou třpytivého bohatství se nelze hnát bezhlavě! Musíte si dávat pozor na zloděje, falešné hráče a pokřivené politiky. Ke zlatonosným claimům a penězům vede vícero cest, ale v Boomtownu jsou některé hodně křivolaké a nebezpečné. Atraktivní hru vymyslela dvojice italských tvůrců Bruno Cathala a Bruno Faidutti. Výhodou je, že za karetní stolek může usednou větší počet hráčů (ideálně 3 – 5 od deseti let), kteří s jednou „rundou“ vystačí přibližně 30 minut.

V minulém čísle Světa westernu jsme psali o krátké, leč úchvatné historii poštovní jezdecké štafety Pony Express (1860 – 1861). O půl druhého století zpět proti proudu času se lze vypravit i díky stejnojmenné hře pro 3 – 5 hráčů od osmi let výše. Principem hry, která trvá přibližně 45 minut, je dorazit z výchozího bodu do cíle co nejrychleji a absolvovat trasu bez ztráty jediné poštovní zásilky. Ve hře zápolí soupeři s časem i intrikami. A jen ten, kdo se dokáže vyhnout všem nástra-

hám, převeze poštu nebezpečným územím jako skutečný jezdec Pony Expressu! Autory hry jsou Antoine Bauza a Bruno Faidutti.

ZÁPADÁKOV Také v poslední hře dnešní mozaiky se jedenáctiletí a starší hráči (2 – 5) ocitají na Divokém západě v roli zlotřilých banditů, jejichž jediným cílem je správně naplánovat akci, vyloupit některý z objektů a získat tak co nejvíce peněz. Hra končí ve chvíli, když se někomu podaří vyloupit Centrální banku. Vtip je však v tom, že vítězem se stává bandita, který se na této loupeži vůbec nemusí podílet, ale různými menšími krádežemi a intrikami nastřádá v průběhu hry nejvíce peněz. Relaxační westernová kovbojka s trochou střílení a loupení, ale hlavně s nepřekonatelnou atmosférou, neotřelými nápady a strhující zábavou, je vyváženým mixem strategie, náhody a několika jedinečných herních mechanismů

(např. házení „nábojů“ na speciální terč). V průběhu přibližně jedné hodiny, kdy lze hru ukončit, si hráči užívají westernové atmosféry poloviny 19. století vrchovatě. Snad i proto je právě Západakov nejsilnějším konkurentem hry Bang! o podmanění si trhu společenských her. Pro Bang! zatím hovoří možnost zapojení většího počtu hráčů (4 – 7) a hlavně celoevropské rozšíření. Dokáže být český ekvivalent z produkce pražské firmy Jira´s Games Jiřího Mikoláše zdatným protivníkem mezinárodně ostřílených pistolníků? Miluše Janovová Michal Svoboda Foto: archiv

DICE TOWN „Máte pro mě koně?“ – „Vypadá to, (úšklebek) že nám jeden chybí“. – „Ne. Dva přebývají...“ Tento téměř filozoficky mistrný dialog, který mezi kladným hrdinou a trojicí padouchů zazněl už v kultovním filmovém westernu Tenkrát na západě, navozuje charakter hry

27

INZERCE

PRODÁM DO DOBRÝCH RUKOU HODNÉHO 8-LETÉHO VALACHA ČT. O: BALZAC, M: PO ALARM, HNĚDÁK, KVH 168CM. VHODNÝ PRO REKREAČNÍ JEŽDĚNÍ, NA VYJÍŽĎKÁCH JE KLIDNÝ, SPOLEHLIVÝ, NELEKAVÝ, NA JÍZDÁRNĚ PRACOVITÝ. JEŽDĚNÝ MUŽEM VYŠŠÍ VÁHOVÉ KATEGORIE, ALE I DĚTMI. BEZPROBLÉMOVÉ OŠETŘOVÁNÍ, KOVÁNÍ I DOPRAVA. DŮVOD PRODEJE - ZVÝŠENÉ PRACOVNÍ ZANEPRÁZDNĚNÍ MAJITELE. CENA: 65 TISÍC KORUN KONTAKT: JASANA HLADOVÁ TEL. 777 555 186

NABÍZÍME MOŽNOST USTÁJENÍ KONÍ V NOUTONICÍCH ZÁPADNĚ OD PRAHY. STÁJ JE 10KM OD PRAHY. BUS ZE STANICE METRA DEJVICKÁ. KRÁSNÉ VYJÍŽĎKY PO OKOLÍ OKOŘE. PÍSČITÁ JÍZDÁRNA. VÍCE NA WWW.TROJANUVDVUR.CZ ČI NA TEL.: 603 551 910.

NABÍZÍME PŘÍJEMNÉ PROSTŘEDÍ RODINNÉHO PENZIÓNU V PODKRKONOŠÍ. MOŽNOST LYŽOVÁNÍ V NĚKOLIKA STŘEDISCÍCH. VÍCE NA WWW.VYSNENYDUM.COM.

NABÍZÍM DOPRAVU NA WESTERNOVÉ AKCE VŠEHO DRUHU MIKROBUSEM 6+1. VÍCE NA TEL.: 602 848 588.

28

western echo Z PERA ČTENÁŘŮ

z pera čtenářů

S ČESKÝMI DRAHAMI DO PRAHY A ZPĚT „Gratuluji, vyhrála jste lístky na Apassionatu“, ozvalo se v telefonu týden před Vánocemi. Nevěřím vlastním uším…já že něco vyhrála? Už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy koupila lístky do tomboly, protože při mé smůle v tomto „oboru“ bych nevyhrála ani děravé ponožky. S udivením se táži, v čem jsem to vlastně soutěžila. „No přece s internetovým časopisem Svět Westernu…,“ pokračuje milý hlas na druhém konci drátu. To je skvělá zpráva, která samozřejmě mění naše plány na víkend. Teď ještě doufat, že při vytíženosti České pošty před Vánoci dojdou lístky včas. Došly. V sobotu vyrážíme autem do Ostravy. Na hlavním nádraží se dozvídáme, že náš vlak, který jede až z Polska, má hodinu zpoždění. Je jediný mezi těmi desítkami vlaků, které se vystřídají na světelné tabuli. Venku je něco kolem -17°C, a tak korzujeme po nádražní hale a kouří se nám zimou od pusy. Konečně jsme se dočkali! Sedáme si rovnou do jídelního vagonu. Jednou za rok jedeme do hlavního města, tak si to chceme užít se vším všudy. Ještě v Olomouci se rozhodujeme, zda nevystoupíme a nepojedeme domů, protože vlak nabral takové zpoždění, že začátek představení již nestihneme, ani

kdybychom pomohli vlak „tlačit“. Sotva vlak v Praze zastaví, vrháme se do závodu s časem, který už je předem prohraný. Běžíme do podchodu, potom do metra, cestou si ještě musíme stihnout koupit lístky a zorientovat se v podzemních tunelech. V metru si na chvíli vydechneme a pak už zase běžíme po eskalátoru až k obrovské O2 aréně. U vstupu nás zdržuje ochranka, nahlíží do kabelky a projíždí nás detektorem na kov. Ivo pípá úplně celý… nakonec jej pouští. Opět běžíme. Dle čísel na lístku se usazujeme na svých místech až těsně pod střechou. „Třeba to z ptačí perspektivy bude

lepší zážitek“, utěšuji se. Zanedlouho zjišťuji, že mi ve výhledu vadí nějaké dráty visící ze stropu, jednu část arény nevidím vůbec. Ale to už se zaměřuji na program. První čtvrthodinu představení jsme sice neviděli, ale z dalšího programu bych vyzvedla čtyři vstupy, které opravdu stály za to. Drezura v mlze s úžasnými prvky, které jistě ocenili i ti, kteří koně znají jen z plakátů. Dalším výborným vystoupením byla drezura čtyř lusitánských koní ve volnosti, zatím nejlepší, co jsme kdy viděli. Drezurní čtverylka na ciferníku hodin byla svou originální choreografií také výjimečná. Představení utíkalo neuvěřitelně rychle a my museli hlídat čas, aby nám neujel poslední vlak domů. Stále jsme čekali na džigitovku. A dočkali jsme se. Byla to skvělá podívaná plná náročných triků, jako byl podlez pod koněm, stojky, dokonce džigitovka bez sedla a uzdy. Náš čas se naplnit a my opustili arénu deset minut před ukončením Apassionaty. A opět běh na vlak. Jak vypadaly naše obličeje, když jsme doběhli na hlavní nádraží před ceduli s odjezdy vlaků a zjistili, že náš vlak opět jako jediný má více jak hodinové zpoždění, si určitě dokážete představit. Po více než šedesáti minutovém stepování u tabule se konečně objevil údaj s číslem nástupiště, kam bude náš vlak přistaven. To rozpoutalo davové šílenství a lidé se rozběhli, aby „chytli“ ta nejlepší místa. Běželi mladí, běželi staří, někteří dokonce odložili přebytečná zavazadla rodinným příslušníkům, kteří byli o něco pomalejší, a dav nás unášel na nástupiště. Museli jsme se smát, když jsme dorazili na místo, kde vydechovali první z prvních nejrychlejších běžců. Vlak totiž dorazil až po další čtvrthodině. V klidu jsme se usadili a většinu cesty jsme byli v kupé sami. Cesta domů probíhala bez problémů. Tak nabité odpoledne a večer jsme už dlouho nezažili! Ale až časopis Svět westernu vyhlásí další soutěž, určitě se přihlásím. Ty výhry totiž stojí za to!

www.countryradio.cz

western echo

HRAJEME I ZDE:   94,7 FM  101,8 FM  98,3 FM  106,8 FM 102,6 FM    1062 AM

PŘIPRAVUJEME: ! " 87,7 FM #$%&102,1 FM

Markéta Rárová

29

western echo

western echo

Z PERA ČTENÁŘŮ

z pera čtenářů

WESTERN NA SLOVENSKU: Vychádzajúce slnko spoza oblakov Do sveta westernu som sa dostal už ako 15ročný chlapec, keď ma skupinka nadšencov s Lovinobane zobrala na majstrovstvá v ryžovaní zlata. No vtedy som ani netušil, že ma činnosť, ako je ryžovanie zlata, tak nadchne, že zakvačím na klinec futbalové kopačky. Už v roku 2000 sme postavili prvé zlatokopecké mestečko, ktoré sme nazvali Lovcity. V tej dobe som sa zoznámil s prácou s bičmi a začal som jazdiť na koni. Na majstrovstvách sveta v ryžovaní zlata, ktoré sa konali v Revišťskom Podzámčí na Slovensku v roku 2004, sa mi podarilo

western echo

DOPISOVÁ RUBRIKA

vybojovať druhé miesto, bol to pre mňa veľký úspech. Po mojom odchode za zamestnaním do Banskej Bystrice som sa stal členom westernovej skupiny Túlaví vlci, kde pôsobím dodnes. V roku 2005 som sa začal viac venovať westernovej show s bičmi a hlavne trikovému lasovaniu. Moje začiatky s trikovým lasovaním boli veľmi ťažké, pretože na Slovensku som nenašiel človeka, ktorý by sa lasovaniu venoval a od ktorého by som sa mohol niečo naučiť. Po niekoľkých mesiacoch hľadania sa mi podarilo nadviazať kontakt na vynikajúceho človeka, ktorý mi v tejto zručnosti pomohol a stal sa pre mňa akýmsi trénerom na diaľku. Tento človek sa volá Miloš Chmel. Čiže

keď som sa chcel niečo naučiť, musel som vycestovať do Čiech alebo Miloš prišiel na Slovensko, kde sme spoločne trénovali a trénujeme dodnes. V tejto dobe sa venujem čoraz viac vystúpeniam na Slovenských westernových akciách, kde predvádzam show s bičmi a lasom. Western na Slovensku vnímam ako vychádzajúce slnko spoza oblakov. Niektoré činnosti ako jazdenie či rodeo sa vyvíjajú podstatne lepšie, ako iné činnosti v tomto štýle. Len ma mrzí, že ľudia neberú western ako životný štýl, ale ako atrakciu. Napríklad na veľkých podujatiach, ako sú rodeá, strácajú kone svoje čaro a ľudia tam začínajú chodiť kvôli moderným spevákom a skupinám, ktoré do tohto štýlu nepatria, tak ako aj kolotoče a podobné atrakcie. Naproti tomu kladne hodnotím pôsobenie westernových strelcov, ktorí organizujú rôzne súťaže v streľbe s historických zbraní, ako aj niekoľko ďalších klubov, ktoré sa venujú streľbe. Teší ma, že máme niekoľko skvelých country kapiel a tanečných skupín, ktoré prezentujú štýlovú hudbu, tance a učia ľudí na rôznych podujatiach tancovať. V čom vidím najväčšie mínus, to sú westernové mestečká, ktoré by mohli najlepšie pripomínať život kovbojov. A keď už vznikne nejaké mestečko, tak nie je založené za účelom, aby sa mohli návštevníci pozrieť na život a prácu kovbojov tak, ako naozaj žili. Namiesto toho kopírujú filmy a knihy, ktoré neopisujú život pastierov dobytka, ktorí boli skromní a chudobní, ale robia s nich drsných pištoľníkov,

priekupníkov, podvodníkov, zlodejov a vrahov. Rád by som ešte spomenul „westmanov“ na Slovensku, ku ktorým mám sám najbližšie. Predsavzal som si, že sa budem snažiť o to, aby na Slovensku vyrastali nové talenty a aby takýchto westernových nadšencov bolo čo najviac. Na Slovensku je veľmi málo ľudí, ktorí sa venujú zručnostiam, ako je plieskanie s bičmi, ekvilibristika s revolvermi a trikové lasovanie. A väčšina z nich sa venuje práskaniu s bičmi, preto že táto zručnosť je na výučbu najľahšia a je pomerne ľahké dosiahnuť pôsobivý zvukový efekt. Po začiatkoch s jedným bičom neskôr pokračujú tréningom s dvomi bičmi súčasne, či sa venujú plieskaniu so zameraním na presnosť pri zasahovaní cieľov. „Westmani“ si obvykle vyberajú aspoň dve zručnosti, ktoré ďalej rozvíjajú a ktorým sa venujú. Spravidla si vyberú biče a ekvilibristiku s revolvermi alebo biče a trikové lasovanie. Trikovému lasovaniu sa venuje málokto a na Slovensku by som lasárov doslova dokázal spočítať na prstoch jednej ruky. Pri lasovaní nezáleží len na správnom výbere lasa, ale aj na poveternostných a priestorových podmienkach, v ktorých sa lasuje. Takto vnímam western na Slovensku a pevne verím, že tento štýl sa bude v budúcnosti ešte viac prezentovať a aj na Slovensku vyrastie niekoľko krásnych a zaujímavých westernových mestečiek, podobne ako v Čechách. Radovan „Stopár“ Fiľo Foto: Radovan Fiľo

trochu moudra

TROCHU MOUDRA

VEŠKERÁ UŠLECHTILOST POCHÁZÍ Z KONĚ. Latinské přísloví

POD KOPYTY KONÍ TRAVIČKA VONÍ, KAMÍNKY ZVONÍ A ZVEDÁ SE PRACH. JÁ ŘÍTÍM SE CVALEM ZA SVOJÍM STÁDEM S KOBYLKOU MOJÍ, JÁ NEMÍVÁM STRACH. Lenka Hegrová

KŮŇ MÁ VĚTŠÍ HODNOTU NEŽ BOHATSTVÍ... Španělské přísloví

NEJTĚŽŠÍ VĚC, KTEROU LZE NA KONI DĚLAT, JE NEDĚLAT ABSOLUTNĚ NIC

PROŽÍVAT TOLIK VOLNOSTI A PÁDIT S NIMI! DAL BYCH VŠECHNO ZA TO, ABYCH BYL KONĚM. Hrabě von Odiel

V JEZDECTVÍ JDE O PARTNERSTVÍ. KŮŇ NÁM PŮJČÍ SVOU SÍLU, RYCHLOST A ELEGANCI, KTERÉ JSOU VŽDY VĚTŠÍ NEŽ TY NAŠE. OD NÁS ZA TO DOSTANE NÁŠ DOZOR, INTELIGENCI A POROZUMĚNÍ, KTERÉ JSOU VĚTŠÍ NEŽ JEHO. DOHROMADY MŮŽEME DOSÁHNOUT BOHATSTVÍ, KTERÉHO KAŽDÝ SÁM NIKDY DOSÁHNOUT NEMŮŽE.

Rubriku připravila Lenka Hegrová

TYGR MŮŽE MÍT PŮVAB A SÍLU, LEV MOCNOST A REZERVOVANÝ MAJESTÁT, ALE NAPROSTOU KRÁSU A UŠLECHTILOST MÁ JEN KŮŇ. APPALOOSY VE SLUŽBÁCH CHARITY

OCHUTNÁVKA Z PŘÍŠTÍHO ČÍSLA

Tři králové z Appaloosa Horse Clubu ČR se ve spolupráci se Základní školou praktickou a speciální v Horním Slavkově stali atraktivní součástí letošní tříkrálové charitativní sbírky. Na hřebci Besanson Behistom a klisnách Sofie Holly Bay a Red Rosie Savannah pozdravili s koledou a přáním štěstí a zdraví do nového roku všechny lidi dobré vůle, kteří svým příspěvkem ve prospěch Denního stacionáře pro zdravotně postižené občany v Karlových Varech nezištně a obětavě pomáhají lidem v nouzi.

Víte, co je to clogging? Jde o americký step nejen v tradiční country podobě, ale také v moderním podání, který má na repertoáru naše špičková taneční skupina CROCK 14. Více o něm vám už v příštím čísle časopisu prozradí vedoucí skupiny Milada Mikulenková. Najdete v něm mimo jiné také rozhovor s americkým vrhačem nožů Mikem Alamo Baintonem a řadu dalších zajímavostí ze světa westernu.

Text a foto: Jindřich Volný

zachyceno fotoobjektivem Vesele, jen vesele, život musíš brát… Foto: Eva Kopečná

Manažer projektu: Robert Mahovský Šéfredaktorka: Irena Šatavová, [email protected] Redaktoři: Slavomil Janov, Petra Kupková Externí spolupracovníci: Martina Malinová, Lenka Hegrová www.svetwesternu.cz E-mail: [email protected] Tel.: +420 777 816 407 Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno.

WWW.SVETWESTERNU.CZ

30

© Redakce časopisu Svět westernu

31

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVETWESTERNU.CZ