SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVETWESTERNU.CZ

ŘÍJEN|5|2010

Obsah

4

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL 10. tažení 7. kavalérie generála G. A. Custera „Krásné byly mosty,“

4 7

řekl po pochodu Prahou Václav Vydra Rozhovor s kavaléristkou Adélou Šperlíkovou:

9

„Slyšela jsem vítr“ Pony Express přecválal Českem

10

FOLK & COUNTRY Málkovský návěs O country muzice a o životě s Petrou Černockou

10

16

14 16

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ Mistrovství světa v rýžování zlata Middle European Cup 2010

19 21

OKÉNKO ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ ApHCCZ: Appaloosa show

22

19

a European Appaloosa Congress WI CZ: Rodeo mezi kapkami deště ČJF: Mistrovství ČR v reiningu PRCzA: Nový hráč v rodeové aréně Pro rodeo tour: Libchavy – konec jedné krásné historie W club: Mistrovství Evropy

24 26 29 30 31

ve westernových dovednostech NBHA CZ: World Cup Qualification pro Veronu WRC ČR: Mistrovství ČR mládeže / dospělých

32 33

ve westernovém ježdění Western Club Suchdol n. Odrou: Dostih na čtvrt míle

34

ZAHRANIČNÍ OKÉNKO Americana 2010

36

western echo RECENZE Ovládání honáckého biče Trochu moudra Zachyceno fotoobjektivem Letní fotografická soutěž a Nově vyhlášená soutěž

2

38 38 38 39

24

30

Foto: Ivana Čelíkovská

Editorial Ahoj, milí příznivci s(S)věta westernu! Tak jsme tu zase, po pravém i babím létě nabitém akcemi, jejichž společným jmenovatelem byl western! Western s rýžováním zlata (a to dokonce na celosvětové úrovni, neboť Zlaté Hory se staly v srpnu místem pořádání mistrovství světa v tomto sportu). Western s práskáním bičem, točením lasa, žonglováním revolvery, házením noži i tomahavky, western s country muzikou… A samozřejmě také western s našimi věrnými kamarády – koňmi. Necelé dvě stovky se jich sešly na Hněvšíně nedaleko Slap a podívaná to byla přenádherná, důstojná kulatého desetiletého jubilea, které 7. kavalérie pod vedením generála Vaclava Vydry (alias G. A. Custera) letos oslavila. Více než stovka jezdců Československého Pony Expressu přecválala přes naše území a chlapi (ale i ženy) si při jízdě plnili své klukovské sny. Jeli nonstop dnem i nocí, aby se nepřerušil řetězec této slavné jízdy vedoucí letos z Nizozemí přes Německo a Česko až na slovensko-maďarské hranice a do Polska. V corralech naplno vládla rodea, westernové ježdění mělo nejzelenější zelenou a soutěže letošní sezóny vrcholily finálovými koly. A to nejen na domácí půdě, ale i v americkém státě Kentucky, kde se po čtyřleté pauze konaly opět světové jezdecké dny považované za jakousi jezdeckou olympiádu. A reining jako jedna z jejích disciplín ji zdobil více než úspěšně. Čas ale běží dál a teplé slunečné dny jsou pro letošek už asi za námi. No nevadí – vyjížďka na koni po zasněžených pláních má také svoje kouzlo, lecjaké westernové aktivity se mohou přestěhovat pod střechu do hal a pokud se vám přesto po teple a zelené přírodě zasteskne, uvařte si teplý čaj a pusťte se do prohlížení fotografií z léta. Anebo do čtení našeho časopisu, který vám mimochodem nabídne i tři vítězné fotografie z letní soutěže nazvané: Pohoda & Western. Vystřídá ji další soutěž, jejíž vítězové od nás získají knížečku Ovládání honáckého biče (na straně 38 najdete její recenzi). Podrobnosti o nové soutěži najdete na str. 39 nebo na našich webových stránkách www.svetwesternu.cz. Hlavně nezapomeňte poslat nám do 22. listopadu odpovědi na soutěžní otázku. Co ještě na úvod dodat? Mějte se fajn, vyhýbejte se virózám a trablům, hýčkejte si v srdci dál svou lásku k westernu a až přečtete tohle číslo, těšte se v prosinci na další!

Zdraví Robert Mahovský a Irena Šatavová

3

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL A protože šlo o (ne)malé jubileum, tradiční víkendová akce na Drtinově statku na Hněvšíně se rozrostla o akci nevídanou – pochod kavaleristů s jejich koňmi Prahou. Dá se to říci i tak, že letošní sváteční menu, jež Václav Vydra nabídnul vojákům své kavalérie, příznivcům koní a divákům, bylo obzvláště chutné: nechyběl předkrm k povzbuzení chuťových buněk, vydatný a bohatý hlavní chod, dezert na výběr dle vlastního přání a závěrečný digestiv!

APERITIV: ZTEČ PRAHY SEDMOU KAVALÉRIÍ

SVÁTEČNÍ MENU À LA CUSTER ANEB

10. tažení sedmé kavalérie gen. G. A. Custera Poděkování koním. Odčinění křivd, kterých se na nich lidé dopustili, když zneužili tyto mírumilovné tvory ke svým mocenským cílům a vedli je do válek. Oslava našeho kamarádství s nimi. Tak nějak lze vyjádřit smysl každoročního letního tažení 7. kavalérie generála Custera, jehož duší je Václav Vydra a jeho přátelé. Letos v srpnu se konalo už podesáté.

4

„Tažení 7. kavalerie Prahou“ by byl titulek možná věcně popisnější, ale neúplný. Šlo vskutku o zteč – útok na srdce a city všech, kteří se s průvodem čtyř švadron sedmé kavalerie čítající přes 80 jezdců na koních vedených generálem George Armstrongem Custerem (alias Václavem Vydrou na jeho Démonovi) potkali a žasli. Žasli nad nečekaným setkáním s těmito krásnými, hřívnatými tvory uprostřed stověžaté Prahy. Nad jejich mohutností a grácií, vznešenou samozřejmostí, se kterou kráčeli místy prošlapanými naší dávnou i nedávnou historií, nad pestrostí plemen – malých huculů, typicky hnědých českých teplokrevníků, strakatých paintů, zlatavých isabel, uhlově černých frísáků s dlouhými rousy na nohou... Jezdci v sedlech se valili ulicemi Prahy jako moře a zalévali je modří svých uniforem a žlutými šátky, připomínajícími odlesk slunce. Pomalu, rozvážně, nezadržitelně. Průvod doprovázely čtyři kočáry tažené dvojspřežím, skupina indiánských bojovníků na koních a úplně vzadu jelo v zápřahu dělo s dělostřelcem. Iluze válečného tažení byla přesvědčivá a přehlídka na Staroměstském náměstí, kde Václav Vydra se svými důstojníky defilovali před nastoupenými jezdci, téměř snová. Určitě pro diváky, které nečekaný výjev zbavil veškeré disciplíny a vrhali

se s fotoaparáty (anebo alespoň s mobily) co nejblíže ke koním, ale také pro jezdce. Nejen kvůli opojení z davu, který je v té chvíli zbožňoval, ale protože stáli v místech, jež jsou českým srdcím nejdražší, a shlíželi na ně sedíce na koňském hřbetu. A z něho je prý pohled na svět nejkrásnější! Průvod vyšel ve dvanáct hodin z Královské obory ve Stromovce, prošel Letnou, z levého vltavského břehu přešel na pravý, aby zamířil na Staroměstské náměstí, které obešel, a odtud pokračoval na Smíchov až na Císařskou louku. Patnáctikilometrovou trasu zdolal za necelé tři hodiny. Neodpadl žádný z jezdců, kavaleristy ani míjející diváky nepřekvapila nijaká záludnost či nemilá příhoda, koně zvládli cestu po pražské dlažbě v pulzujícím ruchu velkoměsta disciplinovaně. Bylo to o radosti. Radosti Pražanů i návštěvníků hlavního města, kteří byli překvapivě obdarováni tímto nezvyklým setkáním s vojenskou jízdou, ale především o radosti jezdců. Počáteční napětí (Prahou jel průvod poprvé!) a třepotavé očekávání přerůstalo v uspokojení z dobře zvládnuté práce a z jejich čtyřnohých kamarádů, kteří je věrně a spolehlivě nesli i v tomto nezvyklém prostředí. Jezdci nemohli nepocítit hrdost, když stáli v šiku pod staroměstským orlojem, a radost v nich s ujetými kilometry narůstala a tryskala jim z úsměvů a šťastných očí. Zvládli to. Zvládli to na výbornou! Tak takové bylo tažení 7. kavalérie Prahou ve čtvrtek 19. srpna 2010, které coby „předkrm“ zahájilo slavnostní desátý memoriál generála G. A. Custera.

HLAVNÍ CHOD: SLAVNOSTNÍ MANÉVRY SEDMÉ KAVALÉRIE Hlavní chod menu à la Custer se podával na Hněvšíně, v blízkosti Drtinova statku nedaleko Slap. Armáda generála Custera zde byla rozložená po okolí už od čtvrtečního večera, aby se v pátek mohla připravit na chystaný hodokvas

a potřebné ingredience namíchala co nejpřesněji. Výsledné „dobroty“, servírované divákům v sobotu dopoledne na přilehlé louce, byly sice tradiční, takže své skalní příznivce nepřekvapily složením, nýbrž provedením. Celkem 153 kavaleristů na koních – od kadetů přes desátníky, seržanty, vrchní seržanty až po důstojníky – vzdalo v 10,45 hodin čest plukovní vlajce a svému generálu Václavu Vydrovi. Potom za zvuků vojenské kapely vytvářeli na louce měnící se obrazce. Zástupy tvořené jednotlivými švadronami se prolínaly a přemísťovaly po rozlehlé louce, aby nakonec vytvořily jeden velikánský karusel, který nikde jinde v tomto počtu nemůžete

vidět. Vnitřní dvojkruh kolotoče tvořily dvojice jezdců pohybující se vlevo, vnější dvojkruh rotoval opačným směrem. Kruhy se zprvu točily pomalu pomaličku krok za krokem, potom jezdci pobídli koně do klusu a nakonec se všichni rozcválali - a karusel se točil jako sukně tanečnic při čardáši. Pochvalu si kavaleristé vysloužili také za roztáčení větrníků, při nichž vzorně udržovali řady tak, že jezdci na středu se otáčeli s koni téměř na místě, zatímco ti na kraji předváděli prodloužený cval. A pak přišel závěrečný útok, kdy se nejdříve skupina indiánů a potom i jednotlivé švadrony přehnaly před diváky ve spořádaných vlnách. Nikomu z při-

hlížejících se nechtělo uvěřit, že v bojovém trysku jeli v armádě i dvě nevidomé jezdkyně se svými vodiči! Čest jim a všem, kteří se do Hněvšína sjeli nejen z různých koutů Čech, ale také až ze Slovenska. „Děkuji za skvěle provedené manévry. Byly jedny z nejlepších včetně útoku,“ ocenil své vojáky Václav Vydra po závěrečném defilé. „Mrzí mě, že se nás tu nesešlo 210 (to byl počet vojáků, které vedl gen. G. A. Custer 25. června 1876 do bitvy na Little Big Horn proti Siouxům – pozn. red.), ale za to vy nemůžete. Snad se ještě někde někdy uvidíme. Manévry skončily, nastal čas oslav!“ Pochvala od přísného generála hřeje, ale co ta hořkost v jeho

slovech? Příští rok v srpnu se nesejdeme na Hněvšíně, abychom tu opět prožili krásný den s koňmi? „Vloni jsem na Hněvšíně před nastoupenými jezdci žádal, abychom se tu letos sešli v počtu 210 jezdců, jako jich bylo v bitvě u Little Big Horn. Stav naší kavalérie je 450 jezdců, takže by to mělo být možné. Řekl jsem, že pokud se tak nestane, tak že se zamyslím nad tím, zda pokračovat dál,“ vysvětluje Václav Vydra. „Bohužel, jezdci si má slova k srdci nevzali a mnohým bylo zatěžko oslavit 10. ročník ke spokojenosti svého generála, kterého organizace takovéhle akce rok od roku víc a víc vyčerpává. Mrzí mě to. V tuhle chvíli ještě nevím, jestli, jak a kde se sejdeme za rok.

5

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL

Ale pro ty, kterým memoriál přirostl k srdci, by stálo za to jej zachovat.“

JE LIBO DEZERT? Sladká tečka nesmí v žádném menu chybět. Nechyběla ani tady, ba co víc, moučníků bylo na výběr hned více. Terénní jízdy – crosscoutry - se letos sice zúčastnilo pouze 8 jezd-

6

ců včetně generála, ale všichni si to opravdu užili a cross zakončili přeskokem 120 cm balíku sena a seskokem z rampy ze svahu dolů. Přírodní parkúr zdolávali jezdci jak s anglickým ježděním, tak i ti ryze westernoví, kteří vedli koně jednoruč. Skákali přes kavalety i přes přírodní překážky z kmenů, jeden dokonce přešel

celý parkúr s koněm bez uzdění, stejně tak jako jeho generál. (V armádě bývalo parkurové ježdění běžnou součástí výcviku kavaleristů a stejně tak zvládnutí drezúry bylo předpokladem pro dobrý jezdecký styl.) Na vedlejším kolbišti probíhala jízda zručnosti a na hlavní louce tradiční sekání melounů šavlí. Po obědě vyrazila část armády na terénní tažení do sousedních Kobylníků, kde jezdce čekalo plavení koní ve Vltavě – zážitek úžasný jak pro samotné jezdce a koně, tak pro všechny přihlížející. Z vody vycválali jezdci na vyvýšený břeh a za okamžik zmizeli za kopcem v lese, aby se vrátili zpátky na Hněvšín. Zde se v mezidobí odehrála rekonstrukce jedné z bitev amerických indiánských válek a ukázka vystoupení Buffalo Bill Wild West Show. Indiánský tábor postavený z osmi Tee Pee, střílení z luku, prodej indiánských výrobků,

potřeb pro koně i jezdce, stánky s občerstvením – to už byly jen takové drobné bonbónky, které ke kávě po dobrém obědě patří.

ZÁVĚREČNÝ DIGESTIV: POVYŠOVÁNÍ ÚČASTNÍKŮ MANÉVRŮ Sklenička dobrého koňaku či whisky bývá tou správnou tečkou za skvělou hostinou. Na Hněvšíně patřila vojákům, jimž generál Vydra udělil jmenovací dekrety znamenající povýšení. Získali je všichni jezdci, kteří se letošního tažení zúčastnili. Z kadetů se stali vojíni, z vojínů desátníci, z desátníků seržanti atd. Radovali se však nejen oni, ale všichni, kdo zůstali do večera a při živé muzice zakončili celé desáté jubilejní manévry 7. kavalérie. Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL PRVNÍ DOJMY PO TAŽENÍ PRAHOU „KRÁSNÉ BYLY MOSTY,“ ŘÍKÁ VÁCLAV VYDRA

Jaký je vás první bezprostřední dojem z jízdy Prahou, pane Vydro? Žízeň!

Jsou zvyklí chodit bez podkov a pro bosého koně je tvrdý povrch méně problémový než pro okovaného koně.

Tak ten druhý? Myslím, že to bylo pěkné a stálo to za to, že jsme fakt potěšili kolemjdoucí. Nás to ale potěšilo taky, protože projet se městem v počtu víc než osmdesáti jezdců a koní je neuvěřitelné.Celkem i s kočáry a doprovodem nás bylo skoro 100.

Jak jste vybíral těch sedmdesát vyvolených, kteří se pochodu zmohli zúčastnit? Jel ten, kdo se dřív přihlásil. Všichni věděli, že kontingent je omezený, takže kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Potkávali jste diváky po celé trase? Víceméně ano, nejvíc v centru a bylo vidět, že víceméně každý je už fotografem. Který úsek cesty byl pro vás nejzajímavější? Líbily se mi mosty. Byly z nich krásné pohledy a když jsem se ohlídnul, viděl jsem přehledně celou armádu za sebou - to bylo moc pěkné. A pak samozřejmě krásná byla Pařížská ulice, Staroměstské náměstí, Kampa…

Je čtvrtek 19. srpna 2010 krátce před třetí hodinou a čtyři švadrony 7. kavalérie právě dorazily na Císařský ostrov, kde zakončily svoji tříhodinovou triumfální jízdu Prahou. Václava Vydru alias gen. G. A. Custera jsme „ulovili“ na slovíčko ještě dříve, než si stačil vydechnout. Hned poté jsme se na první dojmy zeptali několika členů jeho kavalérie.

Neprověřoval jste jejich jezdecké schopnosti? Ne, já svým vojákům důvěřuji. Jel byste stejnou trasu Prahou ještě jednou? Klidně! A bude to příští rok? To neumím říci, protože v tuto chvíli ještě nevím, co bude dál s memoriálem generála G. A. Custera. Zda ho budu dál pořádat na Hněvšíně, nebo někde jinde… Uvidíme.

Co Smíchov? Jak ten vás přivítal? Já jsem se těšil na Anděl a ten byl vskutku pěkný. Kus Zborovské ulice i Nádražní byl bez diváků, tak jsme říkali, že táhneme pustinou… Co říkali putování Prahou vaše koně? Nevadila jim dlažba, koleje, přejezdy?

7

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL ky. Nejvíc se mi líbilo na Staroměstském náměstí. Bylo tam tolik lidí, že jsem to s koněm ještě nezažila. Bylo to moc hezký!

mů. Nejvíc se mi líbilo asi na Staroměstském náměstí, které bylo jedinečné především svou historií a památkami.

Čapawaha, náčelník spojených indiánských sil (Ladislav Pleticha) Cesta byla dlouhá, ale pěkná. Koně mám westernově ježděné, jsou zvyklí na různé akce, kde zrovna není klid, takže se jen tak něčeho neleknou. Jízda Prahou byla neskutečným zážitkem. Kdy se to komu povede, aby se v indiánském oblečení projel po Praze? Lidí bylo mraky, potkávali jsme je všude po cestě a všude nám fandili. I když to pro ně byl určitě také šok a překvapení. Nejvíce jich bylo na Staroměstském náměstí – to byl jistě silný zážitek nejen pro nás, ale i pro ně.“

Petr Bendl, Praha Jízda Prahou byla úžasná. Letos jsem ji absolvoval už podruhé, protože jezdím ještě Královský průvod z Pražského hradu do Dobřichovic a následující den až na Karlštejn. Těšil jsem se hlavně na lidi, kůň byl v naprosté pohodě – je celý zlatý! Nejvíc se mi pochopitelně líbilo Staroměstské náměstí, i když to byl adrenalin a člověk se bál, co udělají kolemstojící lidi, kteří vůbec nemají s koni zkušenosti a různě je obcházeli a podlézali. Ale bylo to hezké a jízda Prahou byla absolutní pohoda. Byl jsem fakt překvapený, že vůbec nikdo neměl problém s koněm, všichni koně ovládali a bylo to úžasné.

Denisa Mojžíšová Bylo to moc hezké. Koně byli skoro všichni hodní a bez problé-

Aleš Novák, PD ranč, Kříše Jel jsem až vzadu před dělem a bylo to bezvadný. Cesta byla skvěle zajištěná policií, jsou to fakt profesionálové. Co říkali jízdě koně? Jeli jen ti jezdci, kteří je mají zvládnuté, a tak to bylo perfektní. Nejvíce mi v paměti utkvělo Staroměstské náměstí, kam se člověk na koni asi jen málokdy dostane. Konflikty? Žádné nebyly! Jenom jsme museli dávat pozor, aby se dlouhé vlajky nedotkly trolejí. Celou dobu jsme udržovali dvojstup, pouze v Pařížské ulici, kde byla auta zaparkovaná po obou stranách ulice, jsme jeli za sebou. Byl to super zážitek! Břetislav Hons a Jindřich Švihnos, Děčínsko Bylo to príma, máme z toho výborný pocit! Cesta koním nedělala problém, jsou na to zvyklí - oba dva – jeden je okovaný a druhý ne. Co bylo nejlepší? No ty holky! Jak tam byla ta svatba, no řekni! Ve Stromovce byla krásná prsatá nevěsta. Ale krásná! Málem jsem spadnul z koně.

8

Jestli bychom jeli zase? Jo! Po deseti letech. Pavel Vimer z Františkových Lázní „Chtěl bych především poděkovat Václavu Vydrovi za ukázkovou jízdu Prahou. Stálo to určitě spoustu úsilí a námahy a bylo v tom i kus rizika, protože ukočírovat sedmdesát koní je svým způsobem umění. Mé dojmy z jízdy? Ty nejlepší! Byla to krása. Už jenom to, dostat se s koněm do hlavního města. Kolika jezdcům se podaří projet s koněm Staroměstským náměstím a kusem Prahy? Na Staroměstském náměstí se mi líbilo asi nejvíce. Organizace byla výborná, nemám žádné připomínky. Kristýna Vimerová, třináctiletá vnučka Pavla Vimera Mám hodnou kobylku, takže cesta po Praze mi nedělala žádné těžkosti. Na Hněvšín jsme přijeli z Františkových Lázní už včera, dneska v šest ráno jsme vstávali a přejížděli s koňmi do Stromov-

Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský a Jiří Šatava

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL zastaví, když ztratím rovnováhu… Také vyjížďky do přírody jsou na koni záživnější než jízda na kole nebo autem, protože cítím každou nerovnost, cítím vůni kolem sebe a vnímám rychlost i sílu koně, když jdeme spolu ve svižném tempu.

ROZHOVOR S KAVALÉRISTKOU ADÉLOU ŠPERLÍKOVOU

„Slyšela jsem jenom vítr…“ Adéla Šperlíková byla jedním ze 153 jezdců Custerovy kavalérie, které jsme letos v srpnu viděli při manévrech na Hněvšíně. Je jí 21 let, narodila se ve znamení Ryby, pochází z Českých Budějovic a její rodina nyní žije nedaleko Olomouce. Adéla pracuje na zámeckém statku v Dolní Rožínce na Vysočině. A ještě jednu věc jsem zapomněla dodat – Adéla je nevidomá. Jak velké je vaše zrakové omezení? Jsem úplně nevidomá od svých deseti let, kdy se mi z neznámých důvodů odchlípla sítnice. Nyní nevidím ani světlo a orientuji se jen podle sluchu.

nyní trénuje Břetislav Sucharda. Zde mám k dispozici dva koně se speciálním výcvikem a jedno hříbě. Zaměřuji se na westernové ježdění. Od chvíle, kdy jezdím western, se intenzita mého ježdění několikanásobně zvýšila.

Kdy a kde jste začala jezdit na koni? Bylo mi devět let, když jsem přišla do kontaktu s koněm u mojí kamarádky v Příkazích. Je učitelkou prvního stupně a ve volném čase učila děti jezdit na svém koni. Po devíti letech jsem přešla do jezdeckého oddílu na zámecký statek v Dolní Rožínce, kde mě

V čem je pro vás kontakt s koněm důležitý? Kůň je pro mě především životní partner, který se mnou na hřbetě zdolává překážky v krajině, například udržuje přímý směr na lesní či polní cestě nebo chodí opatrně, pokud jsem si nejistá. Když ho vedu na vodítku, dodává mi jistotu v chůzi, udrží směr na cestě,

Jak jste se dostala do armády generála Custera? Už několik let dostáváme od pana Václava Vydry pozvánku na tažení 7. kavalérie na Hněvšíně. Když přišla loni, uvědomili jsme si s trenérem, že účast na této akci by pro nás byla velice složitá a obtížná, ale vzali jsme to jako výzvu. Po několikaměsíční přípravě jsme s malou dušičkou a obrovským očekáváním vyrazili na Hněvšín. Atmosféra nás okamžitě pohltila a lidé ve švadroně nás přijali mezi sebe. Při nácviku jsem pořád očekávala, kdy se stane nějaká chyba - např. vyjedu z řady, zabloudím, nebo nás potká jiná nečekaná příhoda. K mému velkému překvapení můj kůň žádnou chybu neudělal a při závěrečném útoku ve cvalu jsem slyšela jen vítr a ani sedlo jsem pod sebou necítila. Není to neúměrné riziko jet se zrakovým handicapem na koni v útvaru 150 jezdců? Pro nevidomého je každý sport rizikovější než pro ostatní lidé. Je věcí osobní zodpovědnosti a profesionality riziko zmenšit na mini-

mum. Můj kůň je pro parawestern speciálně cvičený již pět let. Zvládá se mnou běžnou práci, jako jsou vyjížďky a agroturistika. Mimo to velice dobře jezdí trail a zvládáme i barrel race s pomocí vodícího koně a jezdce ve cvalu. Protože pracuji u koní, mám možnost být v sedle průměrně pětkrát za týden, a to pokaždé několik hodin. Pro sportovní ježdění pilujeme s trenérem detail po detailu. Je to běh na dlouhou trať, který naplňuje můj život. V kavalérii jsem se cítila velice jistě. Jaký pocit a zážitky si odnášíte z letošního memoriálu? Stejně jako loni jsme přijeli do nádherné atmosféry mezi bezvadné lidi. Manévry pro mě už nebyly takovou neznámou, a proto jsem si je mohla prožít naplno. Při společné vyjížďce na Kobylníky jsem si nejvíce užívala průjezd vodou a v členité krajině jsem zdolávala strmé svahy, na které bych si možná běžně ani netroufla. Nejsilnějším zážitkem bylo, když na nás při návratu zaútočili indiáni. Můj koník šel naprosto sebejistě proti útoku, vnímal každou mou pobídku a svoji jistotu přenášel i na mě. Prostě bylo poznat, že jeho předci byli váleční koně Vikingů. Děkujeme a přejeme mnoho krásných chvil v sedle! (ma, ša) Foto: Rober Mahovský

9

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL

Pony Express přecválal Českem Kdo by neznal historický Pony Express, který překonal vzdálenost 1800 mil od jednoho oceánu ke druhému napříč celou Amerikou! Štafetová přeprava pošty na koních takto probíhala v letech 1860 a 1861 a zachycují ji mnohé filmy a knížky. Československá obdoba Pony Expressu měla svou premiéru v roce 1985 a za čtvrtstoletí se její trasa natáhla na 1170 kilometrů a vede přes území pěti států. Budík zvoní krátce před pátou. Venku se rozednívá, ale tma slábne jenom pomaloučku. V půl šesté už jedu autem směrem na Kralupy nad Vltavou, abych byla včas na stanovišti, kde má v 6,40 hodin dojít k předávce pošty mezi jezdci Pony Expressu. Pavel Vejražka, který zde bude mochillu s poštou přebírat a poveze ji dál, je už dávno na místě, neboť dobře ví, že jezdci před ním mohou čas nahnat a přijet s předstihem. To ale není případ letošní, 26. jízdy Pony Expressu, který do Česka

10

míří z Holanska přes Německo a dál poputuje na Slovensko až k maďarským hranicím a do Polska. Přicházející studená vlna přinesla s sebou déšť a bouřky, které podmáčely terén a změnily ho místy v bahniště. Jezdci z Německa přijeli na česko-německou hranici nikoliv v plánovaných pět hodin odpoledne, ale až v sedm, tedy s dvouhodinovým zpožděním. To však Pavel Vejražka v tuto chvíli neví – použití mobilního telefonu je považováno za neetické (pokud nejde o zraně-

ní koně či jezdce), a tak trpělivě čeká se svým třináctiletým koněm Nio na domluveném stanovišti, aby letos už podvanácté odjel svoji trasu z Kralup do Středokluk. Přestože patří mezi zkušené jezdce, neubrání se předstartovní horečce, která v něm s každou přibývající minutou stoupá. Svou dvacetikilometrovou trasu dobře zná. Sám si ji vytyčil (jako všichni ostatní jezdci Pony Expressu) a protože ji jede už potolikáté, řeklo by se, že ji má v malíčku. Zná ji za denního světla i za tmy

a v obou směrech - každý rok se totiž počáteční a cílová stanice trasy Pony Expresu střídají. Přesto je cesta proměnlivá podle toho, co je daný rok zasázené na polích – objíždí se kukuřice, slunečnice… Všichni jezdci Pony Expressu mají povinnost projet si svou trasu před každou jízdou, ale i když to udělají, stejně si nemohou být jistí, že se na ní v posledních hodinách něco nepřihodí. Skupinka čekajících členů Pony Expressu, kterou v tuto časnou hodinu tvoří obě dcery Pavla Vejražky a Tomáš

Bařtipán, k nimž se o něco později přidávají předák západní větve Jaroslav Čermák mladší, jeho otec (který celou trasu v roce 1988 postavil a před sedmi lety předal předákovskou štafetu svému synovi) a Oldřich Štoček, postmaster západní větve, si čekání vyplňují vzpomínkami na příhody, které oni či jejich kolegové v minulosti při jízdě Pony Expressu zažili.

STALO SE… „Čtyřmetrový potůček se v době povodní změnil v řeku, která nám přehradila cestu,“ říká jeden z nich. „U jednoho statku jsme byli domluvení s tamním pomocníkem, že pastviny ohrazené drátem nám ráno nechají na průjezd otevřené. Zapomněl to však říci majiteli a bylo štěstím, že šlo o místo blízko předávky, kde jsme překážku zpozorovali a rychle stačili hrazení odšroubovat, aby koně s jezdci ve tmě nenajeli do drátů,“ vybavuje si nebezpečnou situaci Jaroslav Čermák, který coby předák větve čeká na jezdce na každém předávacím místě. Jezdci obvykle jezdí svoji trasu po dvou, v noci po třech, ale občasné náhody (a nehody) jim zkříží plány. „Zrovna dneska o půlnoci musela vyrazit na trasu Katka Kulíková sama, protože kůň jejího parťáka měl zdravotní potíže. Den předem ho poranil srnec – parůžky mu poškrábal nohu. Přes noc noha otekla a ráno kůň kulhal,“ vypráví Jaroslav Kyncl, jezdec Pony Expressu, který už svoji trasu nad

ránem odjel a teď se k nám připojil. „A aby toho nebylo na Káťu málo, přes cestu jí někdo kolem louky natáhl drát, který tam ještě den předem nebyl. Kobylka do něj vlítla, Katka spadla a kůň utekl do tmy. Štěstí však přeje připraveným – jezdkyně si náhodou stopla známého policistu a ten jí pomohl koně odchytit, takže mohla v cestě pokračovat a dojela nádherně,“ dokresluje příhodu před pár hodinami Jaroslav Čermák. Čekající muži vzpomínají na noční cesty v bouřce, kdy nebylo vidět na krok a spadané stromy jim zahradily trasu. Při baterce je museli s koni přeskákat! Anebo když při povodních v roce 2002 se uzavíraly mosty, kterým hrozilo, že je vezme vody. Jezdcům se podařilo přemluvit příslušníky policie, aby jim dovolili projet, a most půl hodiny potom nevydržel nápor povodně.

BÝT ČLÁNKEM ŘETĚZU U jezdců Pony Expressu ale nejde o neúměrné riskování či hazardování. Jde o silný pocit sounáležitosti každého jednotlivce s celým mezinárodním týmem, který je nutí dojet jejich trasu stůj co stůj. I když se vzájemně většinou neznají – a ani znát nemohou, protože pocházejí z pěti různých zemí - vytvářejí jeden pevný dlouhý řetězec a každý z nich musí svou dvacetikilometrovou trasu spolehlivě zdolat, aby ho nepřetrhl. Každý je jeho nezbytným článkem. A ejhle – ono to funguje, i když z toho jezdci

nemají nic než dobrý pocit. To je vzácná věc!

PŘÍSAHA STVRZUJÍCÍ ÚCTU K TRADICÍM Jezdce spojuje pospolitost a úcta k tradicím, jejichž základ položili jezdci amerického Pony Expressu, vezoucího poštu přes celou Ameriku v letech 1860 – 1861. Dnešní jezdci se těm původním přibližují stejnou pošťáckou uniformou – červenou košilí s laclem, žlutým šátkem, černým kloboukem a kovbojskými botami. Předchozí šerif Československého Pony Expressu Luděk Burian na tyto tradice přísně dbal a běda jezdci, který by přijel třeba v botaskách. Dodnes jezdci podepisují každý rok znovu přísahu a jednu ruku mají přitom položenou na Bibli, kterou dostali od amerických zástupců Pony Expressu při jejich návštěvě v Čechách. Dřív se také tradovalo, že před každou jízdou, když jezdec už seděl v sedle svého koně, mu šerif popřál „Jeď jako ďábel a k tomu ti dopomáhej Bůh“ a jezdec měl při těchto slovech ruku položenou na Bibli, kterou mu šerif podával. Ostatně podobnou přísahu skládají i postmasteři, jak nám prozrazuje Oldřich Štoček. „Musím slíbit, že budu razítkovat jako ďábel, a k tomu mi dopomáhej Bůh,“ říká a směje se při tom.

JE TO ČEST A POCTA… Pro nováčka, tzv. greenhorna, je první jízda Pony Expressu neskutečným zážitkem. Dcera Pavla

Vejražky Monika, členka Pony Expressu od svých dvanácti let, si to zažila před rokem. „Vloni se mi podařilo dostat se na trasu s tátou. Zúčastnit se něčeho s takovou dlouhou tradicí, co u nás v Česku ani v Evropě nemá obdobu, to je úžasný pocit! A taky ohromná pocta, když víte, že úspěch celé trasy závisí i na vás. Když jsem dojela, byla jsem v euforii, cítila jsem dojetí a klepala jsem se štěstím. Z toho jsem pak žila celý zbytek roku.“ Letos Monika otce pouze doprovázela na start. Byla dlouhodobě nemocná s ledvinami a potom přišla nešťastná láska, takže kůň šel stranou. Uznale říká, že „jet Pony Express je čest a člověk si ji musí zasloužit celoroční prací s koňmi.“ Tak snad příště… Jezdce, kteří pojedou daný rok Pony Express, vybírá předák větve. „Když se přibírá nový jezdec do větve, hlasují o tom všichni jezdci. Podmínkou je, aby měl kladný vztah k westernu a ke koním. Většinou ho přivede některý se současných členů a už to je vlastně doporučením,“ prozrazuje něco z kuchařky Pony Expressu Jaroslav Čermák. Jeho západní větev má nyní 24 jezdců. „Někdy je jezdců tak akorát, někdy je jich víc, než dokážeme obsadit, ale tak je to asi správné,“ říká. Greenhorni jedou první jízdu na zkoušku a teprve když se osvědčí, mohou příští rok podepsat přísahu a stanou se jezdci. Aby ale mohli vést mochillu s poštou, musí získat přezku

11

western hobby WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL Rider of Czechoslovak Pony Express, kterou dostávají teprve třetím rokem, kdy jsou zároveň pasováni na jezdce třemi ranami lasem.

NADITÁ MOCHILLA A jakou poštu jezdci Pony Expressu vezou? Jsou to dopisy a pohlednice, které lidé donesou na poštovní místa Pony Expressu. Ta jsou otevřená dvě hodiny před průjezdem Pony Expressu v každém větším městě. Tam je postmaster orazítkuje, roztřídí podle místa určení a uloží do mochilly, kterou zamkne. Klíč od ní má je-

jezdící po Labi zase předávají své zásilky (tzv. voyagerskou poštu) jezdcům Pony Expressu v Roudnici nad Labem, kde je otevřený příležitostný poštovní úřad. Když jsme čekali na jezdce Pony Expressu u Kralup nad Vltavou, bylo doručovaných zásilek asi 400 a vážily kolem tří kil. Jejich počet se ale bude cestou zvyšovat a obvykle při jízdě přes Moravu už váží náklad dvacet pět kilo a veze se na několika koních. „Je to především sběratelská záležitost,“ upřesňuje záležitosti kolem převážené pošty Jaroslav Čermák.

Michalička, šerif Československého Pony Expressu. Jezdci sice nejedou jízdu na čas, ale jeden bod z jejich desatera říká, že „každý jezdec musí zdolat svůj úsek co nejrychleji“. Co to přesně znamená, to vysvětluje Jaroslav Čermák: „Záleží na možnostech jezdce, jeho koně a okolních podmínkách.“ „Na čas se přímo Pony Express nejede, ale pokud se na trase něco přihodí a dojde ke zpoždění, pak se následující jezdci s dobrými koňmi snaží ztrátu dojet a nahnat čas pro své další kamarády,“ vysvětluje Pavel Vejražka.

ru města probíhala rekonstrukce, takže čekal na jiném místě s tím, že na smluvené místo v době předávky dojde. Nestalo se, spánek ho zmohl. Jezdci s poštou dorazili na smluvené místo a když svého kolegu nenašli, museli jet ještě další dvacetikilometrový úsek, aby se řetězec Pony Expressu nepřerušil. Naštěstí měli dobře vytrénované koně, kteří prodlouženou trasu zvládli.

A JEDEME DÁL (V SEDLE I V AUTĚ) Po výměně několika stručných informací s dorazivšími jezdci

Členové Čs. Pony Expressu čekající na předávku v Kralupech nad Vltavou (zleva): Tomáš Buřtipán, Pavel Vejražka, Jaroslav Čermák starší, Oldřich Štoček a Jaroslav Čermák mladší

nom on a šerif. Na každé příští poště přibudou na dopisech a pohlednicích další razítka, mapující trasu Pony Expressu. Místem určení je buď některá ze zastávek Pony Expressu (třeba i v jiném státě), kde si pohlednici její adresát vyzvedne, anebo zásilka poputuje až na konec celé trasy a tam je předána místní poště. Obvyklou poštovní cestou je pak doručena na udanou adresu (což může být i adresa odesílatele; zásilka ale musí být opatřená známkou). Jezdci vezou také poštu macherů (dovezenou psím spřežením) ze šumavských hvozdů. Trapeři

12

ZDOLAT SVŮJ ÚSEK CO NEJRYCHLEJI Zpátky ale na předávku u Kralup nad Vltavou. Hodinové ručičky ukazují téměř devět hodin, když z ohbí cesty vyklusali dva jezdci v poštovních uniformách. Byli celí zpocení stejně jako jejich koně a ve tvářích měli vepsanou únavu z náročné jízdy. Také ale hrdost, že dojeli včas a dvouhodinovou ztrátu Němců pomaličku stahují. „Cesta byla jeden močál, museli jsme trasu upravit, protože jsme vlítli do pole kukuřice a probořili jsme se do podmáčené půdy. Tím jsem se zdrželi o dvacet minut,“ popisuje trasu Václav

Teoretický propočet na ujetí dvacetikilometrové trasy vychází na jednu hodinu a čtyřicet minut. Mnozí jezdci ho ale za normálních podmínek (které letos nebyly) ujedou za kratší čas, proto musí ten, kdo poštu přebírá, čekat na své předjezdce se značným předstihem. Být na předávce včas je povinností každého jezdce. „Třeba i den dopředu,“ tvrdí Pavel Vejražka. Proto někdy jezdci v místě předávky s koněm nocují, aby nic „neprošvihli“. Avšak i tady výjimka potvrzuje pravidlo – kdysi jeden jezdec čekal na předávku kolem třetí ranní hodiny ve městě Kytlice a usnul. V cent-

Pony Expressu nasedá konečně Pavel Vejražka na svého koně a vyjíždí. Parťákem je mu Lukáš Tlustý, jenž před pár minutami dorazil s Václavem Michaličkou, přesedl na čerstvého koně a jede zdolat ještě další dvacetikilometrový úsek. Ani šálek kávy nestačil vypít. Unavené koně, které mají v kopytech dvě desítky kilometrů v ostrém tempu po promáčených cestách, se teď pasou a až si odpočinou, odjedou v přívěsech zpět do svých domovských stájí. Václav Michalička se usmívá a neřekli byste, že má za sebou (stejně jako předák západní větve Jaroslav Čermák ml. a jeho dopro-

vod) bezesnou noc. Včera večer byl u přebírání pošty na českoněmeckých hranicích v Sebnitzu / Dolní Poustevně a od té chvíle až do časného rána ve čtvrtek 26. srpna bude každé dvě hodiny přítomen u všech předávek pošty po celé trase vedoucí přes české a moravské území. Dnem i nocí, bez výjimky. „Jet v noci na koni se nebojím. Kůň má instinkty a vycítí překážku, potok či díru, a zastaví. Nebezpečnější je jízda autem po silnicích kopírujících trasu Pony Expressu. Tady nevíte, kdy v noci potkáte opilého či ospalého řidiče nebo nějakého blázna,“ říká. Jeho trasa po kolech je o něco

menech koní včetně chladnokrevníků. S nimi jsem sice nemohl cválat a čas jsem neměl dobrý, ale i tak to bylo zvládnutelné.“ Poprvé jel svojí trasu v roce 1987. Poslední dva roky musel vynechat kvůli operaci kyčelních kloubů a dva ročníky nejel, protože měl zraněné koně. „Příští rok pojedu už podvacáté a mohl bych jako „starý“ jezdec skončit,“ žertuje. Ví dobře, že neskončí, dokud mu bude zdraví sloužit. „Fandí mně žena, fandí mně kamarádi…“ Co ho na tom baví nejvíce? „Dělal jsem v životě hodně věcí: sportovních, zájmových i jiných. Po-

ČESKOSLOVENSKÝ PONY EXPRESS URAZIL SVOJI TRASU PO ČR, KTERÁ UŽ OD ROKU 2001 MĚŘÍ 1070 KILOMETRŮ, ZA 60 HODIN (VLONI TO BYLO ZA 54 HODIN). NA TŘECH ČESKÝCH A TŘECH MORAVSKÝCH VĚTVÍCH VEZLO POŠTU NEPŘETRŽITĚ DNEM I NOCÍ 112 - 120 JEZDCŮ A O POŠTOVNÍ ZÁSILKY SE STARALO 12 POSTMASTERŮ . DÉLKA CELÉ TRASY LETOŠNÍHO PONY EXPRESSU Z NIZOZEMÍ PŘES NĚMECKO, ČESKO, SLOVENSKO A POLSKO MĚŘILA 2160 KILOMETRŮ A JELO NA NÍ 260 - 300 JEZDCŮ. PO PROTAŽENÍ SLOVENSKÉ TRASY AŽ K MAĎARSKÝM HRANICÍM, S NOVOU JIŽNÍ SLOVENSKOU VĚTVÍ A S HOLANDSKÝM PRODLOUŽENÍM VĚTVÍ JE EVROPSKÝ PONY EXPRESS O 200 KILOMETRŮ DELŠÍ NEŽ BYL TEN PŮVODNÍ „AMERICKÝ“, KTERÝ MĚŘIL 1800 AMERICKÝCH MIL.

delší než trasa jezdců na koních. Naštěstí se v řízení auta bude střídat s kolegou, aby to vůbec byli schopní vydržet. „Chci jako šerif každého jezdce povzbudit, než vyrazí s koněm na svou trasu, a při dojezdu ho čekat a pogratulovat mu, že cestu zvládnul,“ říká.

SPLNĚNÍ KLUKOVSKÝCH SNŮ V sedle koně jel letos Václav Michalička svoji trasu Vražkov Drahobuz už podevatenácté. „Zažil jsem za tu dobu takovou zajímavou věc, o kterou bych se chtěl s koňáky podělit,“ říká. „Odjel jsem Pony Express na všech ple-

važuji za velkou čest či výdrž, že jsem této jedné věci zůstal věrný od klukovských let po celý svůj život. Koňmi jsem byl posedlý od dětství, kvůli nim jsem šel studovat veterinu a můžu říci, že u koní se mi splnily všechny moje klukovské sny.“ Co dodat? Snad jen popřát jezdcům - těm v sedle i těm za volantem - šťastnou cestu a aby letošní ročník Pony Expressu zvládli se ctí a ve zdraví! Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský PS Skutečně se tak stalo, na česko-slovenských hranicích předávali naši jezdci poštu ve čtvrtek 27. srpna v 7,30 hodin a na česko-

CO JSTE O PONY EXPRESSU MOŽNÁ NEVĚDĚLI

■ mochilla je kožený přehoz přes westernové sedlo se čtyřmi našitými brašnami na poštovní zásilky. Každá brašna má svůj zámek a klíče od zámků mají pouze pověřené osoby – postmasteři, sheriff corralu a předáci větví, nikoliv jezdci. ■ jezdci skládají přísahu, která je doslovným překladem historické přísahy amerických jezdců z roku 1860: „Přísahám, že pokud budu jezdit u firmy Pony Express Co., nebudu klít, nebudu požívat opojné nápoje, nebudu vyhledávat hádky a spory s ostatními jezdci firmy, budu jednat v každém ohledu čestně, budu pečlivě plnit své povinnosti a svěřený mi úsek trasy zdolám i za cenu ztráty života v termínu a limitu, jak mi bylo řečeno. K tomu mi dopomáhej Bůh.“ ■ Pony Express je jedním z corralů Westerners International (WI).

■ předáci větví připravují pro jezdce své větve rozpis časů k obsazení úseků (předávek pošty). Svolávají větve na jaře a jezdcům zde přidělí úseky. Po ukončení ročníku svolávají rozpravu ke zhodnocení jízdy. Během vlastní jízdy se doprovodnými vozidly přemísťují na místa předávek, dohlížejí na průběh a v případě potřeby operativně řeší problémy. ■ Rakousko se zapojilo do Pony Expressu v roce 1998, ale vydrželo jenom tři ročníky, potom odpadlo. ■ Slovensko se připojilo k Pony Expressu v roce 1999, Polsko v roce 2001 a Nizozemí v roce 2009. ■ podle mezinárodní smlouvy o výměně jezdců se mohou čeští jezdci zapojit do Pony Expressu také v jiné zemi a naopak; letos toho využil český jezdec Richard Dedecius, který jel předposlední německý úsek.

TRASY PONY EXPRESSU PO ČESKU ■ Na našem území jedou jezdci Pony Expressu po šesti větvích, z nich tři jsou české a tři moravské: ■ Česká západní větev Dolní Poustevna– Stříbrná Lhota (180 km, 9 úseků) ■ Česká jižní větev Studánky– Stříbrná Lhota 240 km, 12 úseků ■ Česká východní větev Stříbrná Lhota – Jihlava 160 km, 8 úseků ■ Moravská západní větev Jihlava – Suchdol nad Odrou 240 km, 12 úseků ■ Moravská východní větev Suchdol nad Odrou – Bumbálka (ČR/SR hranice) 70 km, 4 úseky ■ Moravská severní větev Suchdol nad Odrou – Kateřinky (ČR/PL hranice Kateřinky) 50 km, 4 úseky

polských hranicích tentýž den v 3,30 hodin.

13

western hobby FOLK & COUNTRY

Festival country, folk a bluegrass Málkovský návěs

Jirak Pracný, kytarista a manžel Petry Černocké

Byl pátek 27. srpna a nebe nad Prahou hrozilo těžkými černými mračny. Na obzoru se místy táhly z nebe na zem dešťové záclony vypovídající o tom, že tamní lijáky jsou vydatné a pohlcují krajinu. V Málkově u Zdic to ale ještě po obědě vypadalo téměř azurově a první ročník festivalu country, folk a bluegrass mohl začít. „Podobný festival se pořádal dříve v Želkovicích a když jsme otevřeli ranč Málkov, chtěli jsme zde tradici obnovit,“ vysvětluje zrod nové akce majitel ranče Boleslav Skalski, který má v následujících hodinách roli nejen pořadatele a organizátora, ale také moderátora Málkovského návěsu. Na dvoře ranče stojí náklaďák s dlouhým otevřeným návěsem, který slouží jako podium. Po druhé hodině to na něm parádně rozjela Buštěhradská dráha a desítky návštěvníků posedávaly u stolků, ve venkovním baru na vagónu se točilo pivo, oheň pod grilem příjemně plápolal a sliboval, že po rozžhavení uhlí se tu budou připravovat bezvadné stejky, na pultech stánků bylo vystavené zboží, které k westernovému životu patří (klobouky, indiánské čelenky, boty

14

a pláště), ale i docela jiné (koláče z Cvrčovické pekárny, výrobky KlasA, šperky z kamenů), děti pobíhaly, střílely z revolveru a těšily se na jízdu na ponících. Prostě pohoda. Trvala necelou hodinu a pak se nebe zatáhlo a v mžiku se přihnala dešťová smršť, která zahnala diváky do saloonu. Muzikanti ani nestačili zatáhnout nepromokavou plachtu přes návěs s aparaturou, takže dalšímu muzicírování předcházelo sušení reprobeden fénem.

To však předbíháme – venku to zatím vypadalo na potopu a jistota, že festival bude pokračovat, byla velmi nejistá. Všechno zlé je ale pro něco dobré - to platilo i v tomto případě. Bolek Skalski byl sice v roli organizátora festivalu v úzkých, ale coby majitel restaurace měl docela dobrý obrat. A co bylo ještě příjemnějším zjištěním – nikdo nenadával, nebrblal, nekoukal nervózně na hodinky. Jako bychom ani nebyli v Čechách, příjemná nálada se přenesla i do vnitřních pro-

stor ranče a dvě hodinky přerušení uběhly v poklidu jakoby nic. V pět hodin už stál na pódiu Country coctail, který servíroval písničky ve stylu bluegrass, což se líbilo asi i sluníčku, jež začalo zvědavě vykukovat zpoza mraků. Countryovky Farmářů z Berouna přímo hladily duši jako jemný vánek, zatímco Petra Černocká s sebou přinesla uragán. Uragán humoru prošpikovaného vtipným slovem, splavný a nepřetržitý dialog jak s publikem, tak i s Jirkou

„CO VÁS DNES PŘIVEDLO DO MÁLKOVA?“ ZEPTALI JSME SE NĚKTERÝCH POSLUCHAČŮ TURISTA Z BAVORSKA Máme rádi country hudbu, zejména festivaly. Jsme ubytováni v Berouně a když jsme se tam dozvěděli o zdejším festivalu, přijeli jsme sem i s našimi třemi psy. Je to tu krásné místo a báječní lidé. Jsme v Česku už týden a zítra odjíždíme domů, do Regensburgu v Německu.

JANA JEDLIČKOVÁ

Skupina Rangers Band ve složení (zleva na straně 14) Honza Podjukl, Mirek Čamaj,

Bydlíme blízko a na Málkov chodíme často na páteční koncerty. Máme rádi country muziku a dneska se těšíme hlavně na Rangers Band. Je to muzika, se kterou máme spojené hezké vzpomínky.

Luboš Řehák, (pokračování na straně 15 opět zleva) Martin Černý a Jirka Kaleš

ELEONORA BEJDOVÁ Pracným, jenž ji doprovázel na kytaru a rovnocenně sekundoval bystrými hláškami. K písničce Saxana si Petra přizvala na pódium pětiletého Ondru a jejich improvizované vystoupení mělo parametry dobře vystaveného profesionálního skeče. Petra zpívala písničky na přání, ty starší i novější, a její sytý a silný hlas nevypovídal o tom, že by jí v posledních desetiletích přibývala léta. Na Legendární Pacifik přišla řada po sedmé hodině. Při úvodní písničce Heleny Maršálkové Až zatroubí andělé nikdo ani nedutal, ty další už ale rozvlnily publikum a nálada muzikantů i posluchačů byla skvělá. A pak nastoupil Rangers Band. To už začaly svítit hvězdičky, světelné efekty střídavě osvětlovaly muzikanty na pódiu i malého Ondru pod podiem, který celou dobu „hrál“ o sto šest na malou dětskou kytaru a kapelník pětičlenného Rangers Bandu se radoval, že skupina už má zase šest členů jako kdysi… Teď již posluchači odhodili počáteční zábrany, stáli přímo před návěsem, pohupovali se do rytmu „plaveckých“ písniček, přidupávali si, zpívali společně s kapelou, tleskali.

Poslední slovo měla skupina VHS Rebel, která vloni obsadila 2. místo na Country Radiu v amatérských skupinách a na ranči Málkov má cosi jako svou druhou domovskou scénu. Hrála pod širým nebem skoro až do půlnoci, dokud ji déšť nepřinutil přemístit se do saloonu. A do třetice si to s kapelou na podiu rozdával malý Ondra se svou kytarou. Jak se ukázalo, jeho tátou je hráč na mandolínu VHS Rebels a synek se potatil. Každopádně to bylo milé oživení. Pulzující zábava pokračovala i pod střechou ranče a nikomu se nechtělo jít spát. Prostě tu na Málkově bylo moc príma!

Já už čtyřicet let jezdím za Rangers. A Country Radio poslouchám od začátku, když začalo vysílat. Country fontána je moje srdeční záležitost, hrají tam skvělé kapely, které člověka tak nějak osloví – prostě je to bezvadná záležitost. Na Málkově jsem poprvé, o festivalu jsme se dozvěděli právě z Country Radia a je to tu moc hezký.

BLANKA INDROVÁ S MANŽELEM A PSEM AJDOU My jsme sem s manželem přijeli z Chotkova, kde máme chatu. Byli jsme na Málkově už před čtrnácti dny, ale hráli rock

– Elvise a tak. I to však bylo pěkný. Dneska se těšíme hlavně na Pacifik a Rangers Band.

MANŽELÉ SOBOTKOVI Přijeli jsme sem z Dobříše za country muzikou. Chceme slyšet hlavně Pacifik a paní Černockou. Jak dlouho máme country muziku rádi? No teprve asi tři roky. Na zahradě si pouštíme Country Radio a tahle hudba se nám začala líbit.

MARCELA HAMOUZOVÁ A JITKA KRYŠTŮVKOVÁ My jsme tu jako doprovod muzikantů – jsme jejich manželky. Na Málkově jsme už byli dvakrát nebo třikrát a protože tu dobře vaří a je to tu hezké, tak jsme přijeli zase. Ptáte se, zdali nás ta muzika stále baví, když ji posloucháme dnes a denně třicet let? Bluegrass už moc nemusíme, ale když jde o country či o modernější bluegrass, tak to je i pro nás.

PAVEL KOMÁREK S kamarádem jsme z Liberce a jezdíme na všechny country festivaly. Tady na Málkově jsme poprvé. Na kterou skupinu se těším nejvíc? Rád si poslechnu všechny. K westernu mám vztah od dětství a tenhle způsob života mě těší. Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský

15

western hobby FOLK & COUNTRY

O country muzice a o životě s Petrou Černockou

16

Co vy a country – jak to jde dohromady? Já jsem country celý život nějakým způsobem tečovala. Patřila jsem sice ke střednímu proudu, ale s folkem jsem začínala: chvilku jsem byla se Spirituál Kvintetem, hodně jsem spolupracovala s Rangers, kterým jsem napsala písničku Rákosí. Jednu dobu se dokonce uvažovalo o tom, že budu dělat s Michalem Tučným. Vždycky se to ale tak nějak vymklo. Až po revoluci, když už jsem neměla kapelu (a kapela chce vždycky hrát spíš bigbít), jsem natočila countryové album.Teď vystupuji jenom s kytaristou Jirkou Pracným, a tak se country přímo nabízí, protože s kytarou je nejhezčí. Jak moc je vám „niterně“ blízké?

jako člověk vnitřně hodně svobodný. Nakolik je to imageová tvář populární zpěvačky a nakolik skutečný stav vaší mysli? To víte, u jakéhokoliv umělce musíte počítat s tím, že je tam určitá dávka stylizace. Ale jak jde čas, tak člověk v mém věku už nemá chuť se nějak stylizovat či působit nějakým způsobem, který ho nutí se přetvařovat. Ono je to obtížné! Já jsem vždycky byla prostořeká, ale čím jsem starší, tak jsem prostořečejší a už méně si dávám pozor na to, co říkám. Snad mi to lidi prominou, když už mi je šedesát… Není to tak, že právě přibývající léta dávají člověku větší svobodu? Díky tomu, že už mnohé poznal a že si lépe uvědomuje, že důležitý je právě

Myslím si, že u lidí je duše vždycky důležitější než ta „hmota“. A jak jdou léta, začíná vás ta „hmota“ otravovat, protože nevypadá tak, jak byste si přáli. V jedné své písničce zpíváte: „… až jednou zestárnu, pořídím si cukrárnu“. Opravdu to tak bude, nebo máte jiné plány? Po revoluci, když se všude rušily kulturáky, jsem se sama sebe ptala: Co když to s tím zpíváním už nepůjde? Všichni začínají podnikat, tak kam mě srdce táhne? O opravdu jsem si říkala: do cukrárny! Je to hezké, čisťounké prostředí a já dorty miluju. Jenže jak to tak dneska vidím, cukrárny nijak moc neprosperují a je to drsná práce, na které se nedá nic moc vydělat. Moje vidina, co bude se mnou za deset, patnáct let, je jasná.

Je vtipná, milá, skvěle vypadá. Jako by jí léta ubíhala nějak pomaleji než nám ostatním. Zpívala se skupinou Petra Hanniga, hrála v Semaforu, je nezapomenutelná jako Saxana z filmu Dívka na koštěti, se Zdeňkem Mertou a skupinou Kardinálové ušli společně plodný kus cesty. Nyní vystupuje s kytaristou (a svým manželem) Jirkou Pracným a jejich koncerty mají chuť dobře vyzrálého vína. Potěší nejen zpěvem, ale i vtipným slovem, situačním humorem a laskavým nadhledem, filtrovaným roztomilou uštěpačností. To je Petra Černocká. Když si projdete LP desky a CD z celé mojí kariéry, tak na každé mám dvě tři písničky, které jsem si sama psala, a vždycky je to country. Poslední dvě CD jsou už celé z mojí dílny a je to takový folk-country. Je vám western blízký i jinak než jen přes muziku? Já cítím western trochu víc jako chlapskou záležitost, i když některé westernové dámy jsou přímo úchvatné. Považuji western za něco zdravého - takovou zvláštnost ve střední Evropě, která souvisí s tím nejlepším, co nám zeměkoule dává: s koňmi, s dosud nezerodovanou přírodou, s krásnými místečky u nás, kde si lidé udělají ranč a chovají se k přírodě báječně. Mně jste báječná připadala vždycky vy tím, že působíte

on sám, a ne to, jak ho vnímá okolí? Co si budeme povídat, stáří není brnkačka. Člověk se proto musí soustředit právě na ty věci, které jsou na vyšším věku zajímavé. A jednou z nich je to, že si člověk může dělat vlastní názory, nenechá se ovlivňovat lidmi kolem sebe, nepotřebuje nikomu poklonkovat a kooperovat s lidmi, se kterými se bavit nechce. Už se do toho nemusíte nutit, neboť samota vám nevadí - na rozdíl od mladých lidí, kteří se chtějí družit. My starší již víme, co si chceme přečíst, co chceme udělat, o čem chceme přemýšlet – a v tom já vidím velkou duševní svobodu. Prostě nastává duševní pohoda.

Budu sedět u počítače a budu psát knihy. To je můj tichý sen. Já strašně ráda píšu, moc mě to baví. Když si sednu k počítači, začnou se mně rojit myšlenky o životě, o ženských, o dětech…

pro humor – sice takový drsnější, kterým občas někoho zaskočím, když nepozná, že si dělám legraci - a myslím si, že bych dovedla psát takové veselé knížky pro ženský i pro chlapy.

Chcete psát o smyslu života? No o čem jiném bychom měli psát? Já mám určitý druh smyslu

Tak ať vám to vyjde! Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský

Vyváží tato rostoucí duševní svoboda zhoršující se stav těla?

17

KoĖské boxy

Ohradní panely

Horse stalls

Fence panels

jednoduše a prakticky, žádné zbyteþnosti simple and practical...

všichni je znají, všichni je potĜebují... everyone know them...

Mobilní pĜístĜešek Mobile shelters jednoduché a praktické Ĝešení... practical solution...

Krmelec - kulatý sítČný Feeders

levné Ĝešení pro velkou úsporu... cheap and economic...

Texas Connection s.r.o., Karlštejnská 208, 252 17 Tachlovice, tel.: 311 361 115, fax: 311 361 116, [email protected]

18

www.kone-skot.com

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ KDY TO ZAČALO?

ZLATÉ HORY NA MORAVĚ

Mistrovství světa v rýžování zlata

V roce 2006 na mistrovství světa ve finské Tankavaaře bylo moravské město Zlaté Hory pověřeno organizací letošního mistrovství. Tradice soutěží rýžování zlata vznikla ve Zlatých Horách před šestnácti lety - v roce 1996 se zde konalo mistrovství Evropy, v letech 2001, 2005 a 2009 pak mistrovství České a Slovenské republiky. Mistrovství světa tu však letos mělo premiéru. Předcházely mu několikaleté přípravy. V roce 2007 bylo vybráno logo MS 2010, o dva roky později byly postaveny nové rýžovací boxy (claimy) a v témže roce 2009 se Zlaté Hory úspěšně prezentovaly na mistrovství světa v rýžování zlata v Itálii. Letos vyrostlo ve Zlatých Horách nové závodiště - stožáry na vlajky, obslužné objekty u claimů, claimy pro trénink a školu rýžování, zázemí pro uskladnění a dávkování písku… Spolupořadateli celé akce byla Česká asociace zlatokopů, zastoupená Klubem moravskoslezských zlatokopů a Českým klubem zlatokopů.

riích: ženy, muži, junioři, veteráni, klasická pánev (klondike pan a batea pan), děti, národní družstva, pětičlenná družstva, tříčlenná družstva, noční rýžování, VIP a Zlatá putovní pánev starosty města. Samotná soutěž spočívala v tom, aby každý ze soutěžících vyrýžoval co nejrychleji a nejlépe všechny zlatinky, které do připraveného kýblu s pískem vložil za zavřenými vrátky těsně před startem tzv. „Zlatič“. Soutěže byly zahájeny ve středu ráno a finálová kola proběhla v neděli dopoledne. Odpoledne pak byly vyhlášeny výsledky mistrovství a poté za zvuku hymny WGA byla stažena vlajka, kterou pak převzal starosta polského města Zlotoryje, kde se bude konat mistrovství světa 2011.

KAM PUTOVALY MEDAILE? Nejvíce medailí (10) získali zlatokopové z Finska (kompletní výsledky najdete na www. svetwesternu.cz). Několik z nich ale zůstalo i u nás v Česku, a to především zásluhou Vlastimila Branda, který vybojoval zlatou medaili ve druhé nejčetněji obsazené kategorii klasická pánev batea pan (186 soutěžících) a ještě bronzovou medaili v kategorii zlatá pánev. Stejný kov získala v dětské kategorii naše Kateřina Dunovská. Velmi úspěšná byla Česká republika také v kategorii VIP, kde čeští reprezentanti obsadili všechna první tři místa: Karel Kozluk „vyrýžoval“ zlatou medaili, stříbrná putovala k Danu Köhlerovi a bronzovou si odnesl skaut Cvrček.

A je to za námi! Mistrovství světa v rýžování zlata, které proběhlo v týdnu od 16. do 22. srpna ve Zlatých Horách, je už dopsanou kapitolou. K radosti všech nutno dodat, že kapitolou úspěšnou. Potěšila nejen zlatokopy, kteří se do Česka sjeli z pěti kontinentů, ale i diváky, všechny, kdo mají se zlatokopectvím co do činění, včetně přítomného předsedy Světové asociace zlatokopů WGA pana Artura Ramelly. A v neposlední řadě také místní pořadatele, kteří přípravu a organizaci celé akce zvládli vlastními „zlatohorskými“ silami.

Do soutěže se letos přihlásilo na 500 soutěžících. Přijeli k nám z Austrálie, Belgie, Finska, Francie, Itálie, Japonska, Jižní Afriky, Kanady, Německa, Nizozemska, Norska, Nového Zélandu, Polska, Rakouska, Slovenska, Španělska, USA, Švédska, Švýcarska, Velké Británie a USA, včetně zástupců dvou nečlenských států WGA, a to Irska a Brazílie. Soutěžili téměř ve dvaceti katego-

Místo konání závodů

Snad neskončí tento slovenský závodník na stejném místě, jako je číslo jeho claimu

ZÁVODNÍCI Z PĚTI KONTINENTŮ

19

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ

Škola rýžování zlata, kde zkoušeli své umění děti i dospělí

Tak jak to jde?

DOPROVODNÝ PROGRAM

JEDNIČKA ZLATÝM HORÁM!

Součástí mistrovství světa byl doprovodný program, kde si přišli na své všechny věkové kategorie. Pro děti byly připraveny

projížďky na koních, celodenní škola rýžování zlata, která probíhala od úterý do soboty, přilákala malé i velké návštěvníky Zlatých

Hor. Během „mistrovského“ týdne zde vystoupilo mnoho hudebních skupin, včetně Kelt Brass Band Dobrá Poloha, Rangers a Žalmana. Pro návštěvníky byla připravená show s bičem, irský a skotský step, výstava fotografií z historie soutěžního rýžování ve Zlatých Horách, výstava vzorků zlata nalezeného v ČR, burza minerálů a šperků, výstava fotografií zlatohorského podzemí, soutěž v pomalém kouření dýmky, lety vrtulníkem nad Zlatými Horami… Prostě nikdo se určitě nenudil!

20

Co říci na závěr našeho malého ohlédnutí? Zlatým Horám bychom měli udělit velkou jedničku za výbornou organizaci a zvládnutí celé akce, od přípravy areálu, zajištění donátorů a partnerů akce, kulturního programu až po roční komunikaci v cizích jazycích s účastníky akce např. při zajišťování ubytování či dopravy z letišť do Zlatých Hor. Je to hodnocení nejen naší redakce, ale i mnoha účastníků a návštěvníkům, kteří posílali své kladné odezvy. Například Jana Sýkorová, závodnice ze Slovenska, která se mezi 130 závodnicemi v kategorii ženy umístila na 19. místě, nám řekla: „Bolo to vynikajúco zorganizované a zvládnuté MS, v prekrásnom prostredí na mieste, ktoré historicky súvisí s dolo-

I Spiderman by rád byl zlatokopem!

vaním zlata. Cítila som sa veľmi dobře - bolo naozaj o nás dobre postarané, pri vyskytnutí sebemenšieho banálneho problému okamžite organizátori pomocou vysielačiek vyslali skupinu ľudí, ktorí daný problém okamžite riešili, takže ešte raz vďaka organizátorom.“ Také polská závodnice Marta Markowska, jež se mistrovství světa letos zúčastnila poprvé, nám napsala, že byla velmi spokojená a nemá k mistrovství připomínek, všechno bylo v pořádku. Snad jen ty toalety. A možná více zábavy pro mladé lidi, jako jsou třeba taneční koncerty. „Potkala jsem zde mnoho příjemných lidí,“ udává jako velké pozitivum celé akce. (ša) Foto: Robert Mahovský

■ Proč se dějištěm mistrovství světa v rýžování zlata staly právě Zlaté Hory? Jistě kvůli zlatokopecké minulosti tohoto kraje, neboť získávání zlata rýžováním a jílováním podél místních toků bylo zde zaznamenáno prý již v 10. a 11. století. Ve 13. století se přešlo k dolování v pevné hornině v oblasti Marie Pomocné a následně byly objeveny bohaté zlatonosné rudy na Starohoří. Tím byl dán základ dvou velkých revírů, v nichž pak probíhala těžba ve 14. století doložená prvními písemnými zprávami. Největšího rozkvětu dosáhla těžba zlata v 16. století, kdy v prostoru rýžovišť za městem byly v letech 1590 a 1591 nalezeny valouny zlata o hmotnosti 1,38 kg a 1,78 kg.

western sport ZE SVĚTA SOUTĚŽÍ

Middle European Cup 2010

Letos začátkem září se po tři dny konal již 6. ročník Středoevropského poháru (Middle European Cupu – MEC), tedy soutěže družstev ve westernových disciplínách. Letos připadlo pořádání poháru na Českou republiku (v roce 2008 se MEC konal v polské Karpaczi a v roce 2009 u Budapešti). Pořadatelství se ujal areál Lovecké chaty v Horce nad Moravou, patřící prezidentovi WRC ČR Vlastimilu Sedláčkovi. Soutěžit přijeli jezdci ze čtyř zemí. Jezdci ze Slovenska, Polska, Maďarska a České republiky závodili v šesti třídách mládeže a v jedenácti otevřených třídách dospělých. Bylo možné shlédnout disciplíny drezurní, rychlostní i dobytkářské. Body za umístění jednotlivých závodníků se v tomto poháru sčítají a družstvo s nejvyšším počtem bodů nakonec zvítězí. Během tří soutěžních dnů hostil arál v Horkách 85 koní a proběhlo celkem 153 startů. Funkcí rozhodčích se ujali Jaroslav Havlík /ČR/, Andrea Šáryová /SR/ a Szilvia Horváth /Maďarsko/. Technickým delegátem byl stanoven Jaroslav Doležán a celý víkend vtipně komentoval Ivan Černoch.

DEN PRVNÍ: ZAČÍNÁME Sportovní maratón začal již v pátek ráno disciplínou western

horsemanship mládeže. V ní hned bodovalo družstvo ČR díky Vendule Černochové na valachovi King Rock Bar. V té samé disciplíně ve třídě dospělých zvítězila opět reprezentantka ČR, a to Jitka Mikuláštíková na Smart Chicky Victoria. Potřetí se česká hymna hrála v pátek díky Markétě Prchalové s koněm Bryans Lysi Bar, kteří v disciplíně western riding dosáhli skóre 193,5 bodu. Odpoledne začalo adrenalinovým pole bendingem. Nejdříve opět proběhla třída mládeže, kde zvítězila Lucia Dulová ze Slovenska na koni Arkansas. Z České republiky se nejvíce dařilo Lukáši Mráčkovi na koni Pretoria Susan, kteří obsadili 3. místo. V pole bendingu open zvítězil zástupce maďarské ekipy Attila Kastely s koněm No Blues On My CD a druhá byla známá česká rychlostkářka Dana Provazníková na koni Gery.

Po rychlostních disciplínách přišel na řadu oblíbený reining. Třídu mládeže vyhrála letošní česká mistryně v reiningu Tamara Korešová s Peppy Bright Star se skóre 207,5, druhá byla slovenská jezdkyně Sophia Lukáčiková na Co Colino Bueno s 203 body. Reining junior open (tedy reining pro mladé koně) vyhrála s koněm Black Peppy a skórem 202 bodu naše zkušená reprezentantka Ika Machalíková před maďarským jezdcem Zoltánem Szalontaiem se 197,5 body. Poslední disciplínou pátečního dne byl reining senior open. Tato disciplína pro koně šestileté a starší se jela dvoukolově a body z obou kol se sčítaly. V prvním kole se nejlépe vedlo Lucii Celecové ze Sovenska na koni Luckin Tori Olena s 206,5 body, druhá byla Tereza Švecová na valachovi AP Smart Tivio Jess s 198,5 body.

DEN DRUHÝ: POKRAČUJEME Sobotní dopoledne bylo ve znamení disciplíny trail. Opět jsme hned po ránu mohli slyšet českou hymnu zásluhou Evy Kovaříkové s koněm Glory Dandy Bar, která zvítězila ve třídě mládeže se skórem 204,5 bodu. Po doplnění kavalet začala třída open, kde český tým získal plný počet bodů díky Ivaně Pohlové s klisnou NA Golden Queen se skórem 212,5. Druhá byla Eva Zelenayová s Joe Lee Blue Eye ze Slovenska. Po polední pauze byly na programu rychlostní a dobytkářské disciplíny. Ve třídě barrel race mládeže obsadili první a druhé místo zástupci Slovenska, náš Lukáš Mráček s Pretoria Susan obsadil třetí místo. V otevřené třídě zvítězil Attila Kastély s No Blues On My CD z Maďarska, naše Petra Martincová s koněm Čajla De Lord obsadila třetí příčku. V dobytkářské disciplíně cutting open byli na prvních třech místech slovenští jezdci, náš Ondřej Houška na koni Boon N Sizzle skončil čtvrtý.

Na sobotní podvečer byl přichystán team penning open. Z pěti družstev se zadařilo jen dvěma a obě byla slovenská. Nejlépe si vedlo družstvo ve složení Zsolt Varga, Jana Paulíková a Jozef Horváth.

DEN TŘETÍ: FINIŠUJEME! Po deštivé sobotě nás přivítalo nedělní sluníčko. Dopoledne jsme mohli vidět disciplínu superhorse open, kde Milan Dolínek s koněm Bryans Lysi Bar byli jedinými zástupci českého družstva a i přes tíhu odpovědnosti se jim podařilo zvítězit. Další bodové vedení českého týmu zajistily ve western pleasuru mládeže Lucie Burdíková se Smiling Sunny Day. A v té samé disciplíně, ale ve třídě dospělých, zvítězila Ivana Pohlová s NA Golden Queen. Poslední soutěží bylo druhé kolo reiningu senior. Po sečtení výsledků z prvního a druhého kola zvítězil Kamil Belaň s SK Shining Jac, druhá skončila Lucia Celecová s Lukin Tori Olena.

VÍTĚZSTVÍ SI „VYJELA“ ČESKÁ REPUBLIKA Od druhé hodiny odpolední probíhalo slavnostní vyhlašování výsledků, předávání pohárů družstvům a medailí jezdcům. Česká republika nasbírala 38 bodů a zvítězila. Druhé Slovensko mělo 33 bodů, třetí místo obsadilo Maďarsko s 21 body a na čtvrtém místě se umístilo Polsko s dvěma body. Závěrem bych chtěla poděkovat panu Sedláčkovi za jeho organizaci celých závodů a víceprezidentovi WRC pro zahraničí Bronislavu Krzystkovi a jeho dcerám Anetě a Bohdaně za neúnavnou práci během celého sportovního klání. Zbývá si jen přát, aby se česká ekipa sešla ve stejném hojném počtu i příští rok na Slovensku při 7. ročníku těchto mezinárodních závodů a potvrdila tam své letošní vítězství. Ivana Pohlová Foto: Jiří Pohl

21

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ Iveta Vokáčová a Tereza Kamírová čekají na vyhlášení výsledků v kategorii western pleasure

APPALOOSA CLUB CZ

Appaloosa show 2010 Pro všechny chovatele a majitele appaloos začala klubová závodní sezóna až ke konci léta. Již v pořadí VII. Czech Appaloosa Show byla letos uspořádaná v termínu 21.-22. srpna v areálu Lovecké chaty v Horce nad Moravou. V jednom z mála krásných horkých dní, které letošní léto nabídlo, se sjeli puntíkovaní koně na Moravu, aby soutěžili před americkým rozhodčím Jimem Andersonem. Již v pátek se pilně trénovalo a do pozdních hodin se zaplétaly hřívy nebo šamponovali koně do sobotních chovatelských soutěží – halteru, čili předvedení koně na ruce. V jednotlivých třídách bodovali krásně urostlí a svalnatí koně a titul grand championů získali: Magda Hortová s klisnou Zips Mighty Socks, Václav Vacík s valachem IT Springflowerbaron a Jindřich Volný s hřebcem Besanson Behistom. Vrcholem dne byla soutěž most colorful, kde se mimo stavby těla hodnotí zbarvení koní. Jako

22

nejtypičtější a nejcennější zbarvení vybral Jim Anderson hřebce Besanson Behistoma Jindřicha Volného. Mnoho sympatií si zís-

kaly i děti v disciplíně leadline s vodičem, obě dvě předvedly krásnou jízdu a jistý sed. Nakonec vyhrál pouze dvouletý, zato suverénní Kubík Kučera. Sobotní odpoledne bylo ve znamení dobytkářských tříd, které byly vypsané pro všechna plemena jako mistrovství WRC a jezdci si tak mohli vyzkoušet oficiální soutěže s profesionál-

ním zázemím. Bohužel účast nebyla podle našich představ a většinu soutěží ovládl ApHCCZ tým složený z appaloos. Zřejmě nejvíce ocenění nasbíral prezident klubu Václav Vacík na IT Springflowerbaronovi, který se snažil jít všem ostatním příkladem. Krásnou exhibici v cuttingu zprostředkoval mnoha příchozím divákům Ondřej Houška na QH hřebci Boon´n Sizzle. Pohled na samostatně pracující a myslící zvíře fascinoval mnohé příchozí návštěvníky, kteří nikdy cutting neměli možnost vidět. Tečku za dlouhým závodním dnem zajistily „rychlostky“. V neděli byly na programu již jezdecké discipliny, ať už v anglickém, nebo westernovém stylu. Bodovali předpokládaní favorité - Bára Konopásková s Rabano Watani, Tereza Kamírová s TT Borovandou, ale i nové tváře, které americký rozhodčí podpořil v jejich úsilí stát se vítězi a šampiony příštích let. Krásnou horsemanshipovou úlohu zajela Iveta Vokáčová na svém Jacs Stripes Watani, v hunter under saddle, pleasure a trailu si vítězství vydobyla Veronika Krsová s teprve tříletým GF Freedom Kingem. Petra Malásková ApHCCZ team Foto: archiv Petry Maláskové

EUROPEAN APPALOOSA CONGRESS 2010 ■ Příležitost srovnat české a evropské 4 bodové závody na sebe nenechala dlouho čekat, v termínu 16.-19. září přivítal puntíkatou Evropu rakouský Wiener Neustadt v areálu HD Schulz. Velký areál s více než dvěma stovkami vlastních koní nás přivítal kalužemi, mnoha turnajovými boxy a lehkým organizačním chaosem spojených závodů, které v areálu probíhaly nepřetržitě a byly s Appaloosa congressem promíchány. ■ Česká výprava se zde nedala přehlédnout a kromě místních byla ze zúčastněných evropských států nejsilnější. Bára Konopásková si odvezla několik vítězství z all-around disciplin s Rabano Watani, TT Borovanda získala titul Congress Champion v halteru mládež, Iveta Vokáčová s Jacs Stripes Watani bodovala v pleasure a Jindřich Volný, který se s hřebcem Besanson Behistom představil v halteru, získali od rozhodčích celkem šest prvních a čtyři druhá místa. Bodovala i Magda Hortová se Zips Mighty Socks a Petra Malásková se Spotted Red Eaglem. ■ Gratulujeme, děkujeme za skvělou reprezentaci a držíme palce všem, kdo jedou na mistrovsví Evropy do Aachenu.

2233

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ WESTERNERS INTERNATIONAL CZ

Rodeo mezi kapkami deště Zdá se, že koně i dobytek uvítali poněkud chladnější, i když mokré počasí a byli živější než jindy. Ani diváci příliš neřešili nekončící proud kapek. Část přijala útočiště v připraveném stanu, další pak pod přístřešky stájí, ale většina navlékla pláštěnky, australáky nebo vytáhla deštníky a našla si pěkně místo v blízkosti hrazení corralu. Napětí soutěžících jezdců a jejich koní stoupá. S prvními tóny klasiky westernu Sedm statečných vjíždí do corralu první jezdci. Celkem se jich sešlo 27, z toho 6 juniorů. Při pohledu na dvojstup kovbojů v dlouhých australských kabátech a stylových kloboucích, jak kráčí za prvními vlajkonoši středem corralu, se tají dech. Scéna jak vystřižená z westernového filmu. Tak by se v krátkosti nechal popsat slavnostní nástup, po kterém následovalo představení soutěžících. Vše je připraveno, rodeo může začít!

24

Drobný, avšak vytrvalý déšť, slunce schované kdesi za mraky, promočený corral, bláto… prostě počasí, že by koně ani kovboje nevyhnal. A přesto všude panuje skvělá atmosféra. Je první srpnová sobota a letošní druhé malenické rodeo (WI-CZ divize II) nabízí atraktivní podívanou.

ZNAČKOVÁNÍ TELAT „CATTLE BRANDING“ Moderátor ohlašuje první disciplínu cattle branding. Tato disciplína je stará jako lidstvo samo, neboť první doložené značkování zvířat probíhalo již 2 000 let před Kristem ve starém Egyptě, kde byli podobným způsobem značkováni býci. Později si značkování hospodářských zvířat vyžádal trh. Dlouhá rančerská historie a řada historických fotografií dokládá, že značkování bylo i uměleckou prací. Každý obchodník s dobytkem měl svou specifickou značku, která byla registrována, což se dochovalo do dnešní doby především na americkém západě, kde má western dlouholetou tradici. Vrátíme-li se zpět do Malenic, pak na soutěžící jezdce čekal nelehký úkol. Zahnat tele do značkovacího boxu a označkovat jej na kýtě. V corralu to znamená, že jakmile jezdci překročí startovací čáru, obdrží číslo telete,

které mají za úkol nejprve oddělit od stáda, následně jej zahnat do značkovacího boxu a poté označkovat. Že to opravdu nebyl snadný úkol, to potvrzuje fakt, že ani jednomu páru – a to jak mezi juniory, tak mezi seniory – se nepodařilo v této disciplíně zabodovat. I když dvojice Ondra Hlaváček a Jakub Strnad vypadala nadějně. V celku bez problémů se jim podařilo zahnat tele do boxu, ale než se stačil Kuba natáhnout pro značkovací barvu, vyklouzlo tele z boxu doslova mezi kopyty.

BARELOVÝ ZÁVOD „BARREL RACE“ Rychlost koní, písek s vodou odrážející se od kopyt koní, adrenalin. Tak by se ve zkratce nechal popsat barrelový závod. Jak junioři, tak senioři dali do jízdy vše, i přes zcela promáčený povrch corralu. Nadšení publika sklidila i nejmladší závodnice této disciplíny Eliška Roučová s poničkou Mo-

nikou. Jejich tempo sice nemohlo stačit délce nohou ostatních koní, ale jejich nasazení a zapálení bylo naprosto odzbrojující a zasloužilo si velký obdiv. Jako nejmladší z jezdců dostala speciální cenu, kterou si rozhodně zasloužila. Co do rychlosti vládla v této disciplíně za juniory Johana Kučerová se svým koněm Šeborem (Hodějov) a součtem časů 0:38:50. Za ní se (se součtem časů 0:40:73) umístila Jana Lisická s koněm Silver Lucky (Sussie Ranch Mladíkov) a s 0:44:49 Lenka Roučová s koněm Gabriela (Přečínské chalupy). V seniorech nejrychleji zajela Tereza Třeštíková se součtem časů 0:34:78 s koněm Chico Blue Sky (Malenice). V těsném závěsu za ní se umístil Alois Blažek se součtem časů 0:34:79 s koněm Three World Jack (Němčice). Třetí nejlepší čas 0:35:39 měl Miroslav Fencl s koněm Benny Boy (western klub Lysá nad Labem).

LASOVÁNÍ „CALF ROPING“ Poměrně náročnou disciplínou bylo tzv. lasování, kde úkolem jezdce je chytit cválající tele do lasa. I když se to na pohled může zdát jednoduché, opak je pravdou. Jezdec musí být naprosto sehraný se svým koněm, neboť v plném trysku musí následovat cválající tele, přesně odhadnout vzdálenost, kdy hodit laso, a přesně mířit, neboť platný hod je pouze ten, kdy smyčka lasa skončí na krku telete. Kůň napjatě hrabe kopytem do mokrého písku, jezdec svírá přesně smotané laso s připravenou smyčkou v jedné ruce, uzdečku v druhé, čas se na chvíli zastavil... Tele je vpuštěno do corralu a začíná rychlý sled událostí. Jezdec vyráží za teletem, dostává se do těsné blízkosti telete, napřahuje ruku a vrhá smyčku. Tele jakoby tušilo, co jej čeká, a z ničeho nic mění směr. Smyčka minula svůj cíl. Sejně jako ostatní disciplíny nabídlo i lasování nejednu napínavou situaci. Jako prvnímu se podařilo zalasovat tele Mirkovi Fenclovi. Bohužel však smyčka zachytila i nohu telete, a proto byl pokus neplatný. Stejně se dařilo i Patrikovi Urbanovi, kde to v první chvíli vypadalo, že zalasoval, ale i zde se teleti podařilo vpravit do smyčky nohu. Své zkušenosti s lasováním předvedli i dvě cowgirls, kterým však tentokrát štěstí nepřálo. Zato Honza Veselý na koni April (Rejta) zalasoval výborně hned v prvním kole v čase 5:12:61. Ten se nepodařilo překonat ani v druhém kole úspěšnému Mirkovi Fenclovi s časem 5:14:70, a to přineslo Honzovi prvenství v této disciplíně.

TÝMOVÉ ZAHÁNĚNÍ DOBYTKA „TEAM PENNING“ Tři jezdci, tři telata. Podle matematika zdánlivě vyrovnaný poměr. V corralu je tomu však jinak. Úkolem jezdců je oddělit předem určená telata od stáda a zahnat je do malého corralu. Jak je patrné z názvu disciplíny, týmová prá-

ce je naprosto nezbytná. Nejinak tomu bylo i při malenickém rodeu, neboť telata nebyla nikterak solidární a dařilo se jim kličkovat a nepředvídatelně měnit směr, čímž soutěžícím viditelně ztěžovala práci.

nielem Koutníkem v součtovém čase 0:50:32. Za ním se umístila Johana Kučerová s koněm Šeborem a součtovým časem 0:55:61, třetí místo obsadila Lenka Roučová na koni Gabriela se součtovým časem 0:64:24.

■ Zahnat do corralu všechna tři telata v čase 1:17:00 se podařilo pouze jedné – seniorské – trojici ve složení Patrik Urban, Jana Lisická a Honza Veselý. Ostatní seniorské trojice si vedly následovně: ■ 2. místo – Ondra Hlaváček, Katka Šoltysová a Adéla Nováčková; v čase 1:21:28 zavřeli dvě telata. ■ 3. místo – Alois Blažek ml., Miroslav Fencl a Tereza Třeštíková; v čase 1:21:53 zavřeli dvě telata. ■ 4. místo – Mirek Kraus, Milo Ptáčník a Alena Zvolská, v čase 1:49:24 se dvěma telaty v malém corralu. ■ V juniorské skupině zvítězil tým Johana Kučerová, Pavlína Veselá a Daniel Koutník, kterým se v čase 0:25:62 podařilo zavřít jedno tele.

POVALENÍ TELETE „STEER WRESTLING“

SLALOM „POLE BENDING“ Předposlední čistě juniorská disciplína nabídla podívanou na koně s jezdci nejen mezi kapkami téměř neustávajícího deště, ale hlavně mezi šesti tyčemi, umístěnými v přesné vzdálenosti od sebe, na středu corralu. Cílem byla, jak jinak, rychlost projetí trasy od startu přímo na konec kolbiště, obrat, slalom mezi tyčemi tam a zpět a zpátky do cíle. Poražení tyče bylo penalizováno pěti vteřinami k zajetému času. Nejen na jezdcích, ale i na koních bylo možné pozorovat maximální nasazení – hlava vytažená dopředu s mírným sklonem dolů, nohy střídající se v pravidelném a rychlém sledu, dunění dopadajících kopyt na rozmočený písek – prostě nádhera. Nejrychlejším koněm této disciplíny v juniorské třídě byl Diablo Son of Marioala s jezdcem Da-

Steer wrestling nazývaný také „bulldogging“ se v dnešní době řadí ke královské disciplíně. Jezdec na koni pronásleduje tele, na které musí seskočit a povalit jej bokem na zem. Původně však steer wrestling nebyl součástí života na ranči a běžné práce kovbojů. Tato disciplína vznikla v roce 1930. Jako její původce je označován Bill Pickett, showman slavné Wild West Show, který ji zde jako první předvedl a následně pak i na dalších, více než stovce show. Celodenní déšť neodradil diváky, aby vydrželi na tuto atraktivní podívanou. Sedm soutěžících prokázalo jistou dávku statečnosti a touhu závodit i přes vidinu koupele v písečné břečce. Diváci s napětím očekávali, kdo ze sedmi statečných se první vrhne na tele. I přesto, že od posledního rodea telata povyrostla, běhala živě po corralu a bylo obtížné i ve dvou jezdcích nahnat tele tak, aby na něj soutěžící jezdec mohl skočit. Příležitost tak nenašel ani svou odhodlaností a skoky proslulý Mirek Kraus, místními přezdívaný Kamikadze. První, komu se to podařilo, byl opět Honza Veselý. Neměl však štěstí a po dlouhém boji se mu tele vysmeklo. Stejně statečný byl Milo Ptáčník. Tomu však tele vyklouzlo z rukou hned při seskakování, a tak přistání v písečné břečce obličejem dolů nebylo nikterak příjemné. Snad za to mohlo mokré počasí nebo očividně odolávající telata, ale bohužel tato disciplína neměla tentokrát svého vítěze.

All Around Championem se stal Mirek Fencl s koněm Benny Boy. Závěr dne patřil country bálu pod širým nebem, který je tradičním vyvrcholením rodea v Malenicích. I přes nepřízeň počasí bylo patrné, že si rodeo užívali doslova všichni. Velký dík a ocenění patří celému organizačnímu týmu, který po celou dobu soutěží zajišťoval bez jediné chyby a zaváhání vše potřebné. Dík patří také řediteli malenického rodea Romanu Mrázovi a rozhodčímu Alešovi Baudisovi, který bedlivým okem sledoval všechny disciplíny. Tak zase příště v Malenicích na rodeu! Šárka Janouchová Foto: Ivana Čelíkovská

ALL AROUND CHAMPION: MIREK FENCL Ještě zbývá dodat, že celkovým vítězem valenického rodea, tzv.

25

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ Krásně provedený sliding stop (klouzavé

ČESKÁ JEZDECKÁ ASOCIACE

zastavení) v podání Mgr. Moniky Julinové a hřebce Custom Rooster Foto: Ivana Pohlová

děvčat a pouze jeden chlapec. Tamara Korešová s valachem Peppy Bright Star nenechala nikoho na pochybách, kdo je největším kandidátem na titul šampióna, a hned ve své první jízdě nasadila laťku vysoko na 210,5 bodu. V neděli její jízdu ohodnotili rozhodčí 207 body, což bylo i tak nejvyšší skóre dne. Nejvíce se jí přiblížila Barbora Julinová s valachem Lucky Tari Starlight. Tato dvojice získala 204 bodů, ovšem v neděli po chybě pouhých 184,5 bodu. Velmi pěknou jízdu předvedla i Veronika Žáková s Indis Jet Leo Fancy (203,5 bodu) a v neděli si polepšila na 206 bodů. I Kristýna Kleiblová se snažila a vyjela si se svým koněm 203,5 bodu. V neděli bohužel 183,5 bodu, což ji odsunulo až na páté místo. Z vítězství a titulu mistryně ČR ve třídě mládeže se poprávu radovala Tamara Korešová (celkem 417,5 bodů), titul vicemistryně si odvezla Veronika Žáková (celkem 409,5 bodu).

Mistrovství republiky v reiningu: Jaké bylo? Víkend 14. a 15. srpna 2010 patřil na ranči El Paso ve Svojeticích mistrovství České republiky v reiningu, které probíhalo pod hlavičkou České jezdecké federace. Počasí tak velké akci nepřálo, organizátoři ovšem zvládli vše na výbornou a také jezdci předváděli výborné výkony, protože na stupně vítězů chtěl každý. Díky sponzorům na ty nejlepší čekaly nejen peněžité výhry, ale i poháry, stuhy a krásné věcné ceny, takže celý víkend skutečně bylo na co se dívat. Mistrovství České republiky se jelo dvoukolově a o konečném pořadí rozhodoval součet bodů za oba dny. Hlavním rozhodčím soutěží byl Ing. Jaroslav Havlík, dále pak rozhodoval Jaroslav Doležán a zahraniční zástupce Anthony Ward. Na celou akci dohlížel viceprezident ČJF Mgr. Jaroslav Sedláček, který byl také hlavním komisařem závodů.

26

FUTURITY – ZÁVOD TŘÍLETÝCH KONÍ Vyvrcholení celé jezdecké sezóny zahajovala třída futurity, kde se předvádějí pouze tříletí koně a která není oficiálně uznanou třídou ČJF. Sobotní den byl sice ve znamení deště, ale také báječné atmosféry, kdy se všichni maximálně soustředili a diváci fandili až do úplného konce. V aréně jsme mohli vidět celkem šest jezdeckých dvojic, z nichž nejvíce

bodů získal Lukáš Jirák s vlastním hřebcem JQH Elite Whiz. Druhé nejvyšší skóre shodně zajeli Tamra Korešová a Antonín Solanský (oba 197bodů). V neděli se zdály výkony vyrovnanější, nejlepší jízdu předvedl Antonín Solanský s koněm Majors Sugar Rose (209 bodů), pěknou jízdu předvedl také Lukáš Jirák (207 bodů). Druhé nejvyšší skóre nedělního dopoledne získal Marián Štíhel s koněm SK Shiner Legend (207,5 bodu), ovšem nízké bodové ohodnocení z prvního dne ho dostalo na celkové 4.místo. Vedení udržel Lukáš Jirák a s celkovým součtem 408 bodů zvítězil v této kategorii. Druhé místo si se součtem 406 bodů odvezl Antonín Solanský, Tamara Korešová skončila třetí.

SOUPEŘENÍ MEZI MLÁDEŽÍ Další soutěžní třídou byla třída mládeže, kde se objevilo deset

REINING SENIOR PRO ŠESTILETÉ A STARŠÍ KONĚ Hojně obsazenou a všemi netrpělivě sledovanou soutěžní kategorií byl reining senior pro koně šestileté a starší. Této kategorie se může účastnit každý, profesionálové, amatéři (jezdci, kteří nemají trénink koní jako svou obživu) i mladí jezdci. Na startovní listině se objevilo 16 soutěžních dvojic a už od prvního dne bylo zřejmé, že půjde o vyrovnané a velice kvalitní výkony a že titul nejvyšší si budou rozdělovat dva profesionálové: Tomáš Martinek a Pavel Orel. Jejich jízdy byly hodně napínavé, už i proto, že v neděli se startovalo v pořadí od nejnižšího po nejvyšší skóre, tedy to nejlepší nakonec. Tomáš Martinek s valachem Holi Jac Daniels zajeli nejvyšší skóre závodů – 216,5 bodu a ujali se vedení. Pavel Orel

se dvěma koňmi se hodně snažil – s hřebcem Mia Shiner dýchali Tomášovi na záda s 214,5 body, s valachem Whizter Chic získal 210 bodu. Na stupně vítězů pomýšlel i neprofesionální jezdec Lukáš Jirák, který s klisnou Moon Stone Step zajel krásných 213 bodů. Dalším amatérem, který se v konkurenci neztratil, byl Miroslav Doležal s klisnou KR Happy Hour (209,5 bodu), výbornou a dynamickou jízdu předvedla i Eliška Zimmermannová s klisnou DD Diamonds Rose (208,5 bodu). V neděli se pořadí trochu zamíchalo – Lukáš Jirák zajel 206,5 a posunul se na celkové 4. místo. Téměř stejný výkon předvedl Pavel Orel a Whizter Chic i druhý den, získali 210,5 bodu. Tato dvojice skončila třetí. S hřebcem Mia Shiner si Pavel body vylepšil na 215,5 bodu. Poslední startující Tomáš Martinek se hodně snažil, ale jeho kůň chyboval a rozhodčí jejich výkon ohodnotili 211,5 bodem. Z titulu mistra ČR se tak radoval Pavel Orel, Tomáš Martinek si odvezl titul vicemistra.

REINING JUNIOR PRO ČTYŘ- A PĚTILETÉ KONĚ Po obědní pauze startovali čtyřa pětiletí koně v soutěžní kategorii reining junior. Diváci a příznivci reiningu mohli povzbuzovat celkem 13 startovních dvojic, které předváděly velmi vyrovnané výkony. V sobotu se nejvíce dařilo Janu Měrkovi, který se s koňmi Jacs Smart Bessy (211,5 bodů) a NA Dry Peppy Train (211 bodů) postavil do čela. Úspěšně mu konkuroval i Karel Barotek s koněm Custom Rooster a Pavel Orel s klisnou Look At The Sunrise (oba 209 bodů). S dalším koněm Ying Yang Peppy zajel Pavel Orel 207,5 bodu. V neděli tito jezdci své výkony ještě vylepšili, nejvíce bodovanou jízdu (212,5 bodu) předvedl Karel Barotek. Celkový součet 421,5 bodu ale stačil až na 3. místo. Shodných 212 bodů si vyjel se svými koňmi Jan Měrka a s půlbodovým rozdílem

tak porazil sám sebe. S klisnou Jacs Smart Bessy (423,5bodu) získal titul mistra ČR, 423 bodů s NA Dry Peppy Train mu přineslo titul vicemistra. Čtvrtý skončil Pavel Orel s celkovým součtem 420 bodů.

REINING AMATÉR PRO NEPROFESIONÁLY Poslední třídou, kterou měli diváci možnost sledovat, byl reining amatér, tedy třída pro jezdce neprofesionály. Celkem se přihlásilo 26 dvojic a až na jedno zranění dokončili všichni. I v této třídě jsme viděli vynikající jízdy a soustředěné i taktické výkony. Boj o první místo byl napínavý až do konce. Laťku vysoko nasadil Lukáš Jirák, který s klisnou Moon Stone Step zajeli 214 bodů. Jen půl bodu za nimi se ocitla Ing. Helena Týralová s valachem AP Kolonel San Chico a Milan Orel s klisnou Oh That Whiz (oba 213,5 bodu). Krásnou jízdu a 212,5 bodu předvedl Onřej Slamjak se Samrt Little Joker. Na horní příčky chtěl dosáhnout i Miroslav Doležal, který s klisnou KR Happy Hour získali 211,5 bodu a po prvním kole byli pátí. Také další místa byla ve znamení půlbodových rozdílů a konečné pořadí vůbec nebylo jasné. Ve druhém kole se ale vedoucí jezdci snažili ještě více a bohužel velkou smůlu měl Ondřej Slamjak, který spletl předepsanou úlohu a arénu opustil se skóre 0. Snad nejsympatičtější soutěžní dvojice celého víkendu, Milan Orel a Oh That Whiz, byla diváky i přáteli výrazně povzbuzována, předvedla jízdu za 211,5 bodu a celkově skončila na 3. místě. Souboj mezi Helenou Týralovou a Lukášem Jirákem dopadl lépe pro Lukáše, který si po jízdě se skóre 212,5 bodu právem odvážel titul mistra ČR. 211,5 bodu ve druhém kole přineslo Heleně Týralové titul vicemistryně.

družstvo, kde musel být vždy jeden profesionál, jeden amatér a jeden mládežník. Tři nejvyšší výsledky obou dní se pak sčítaly. V letošním roce se přihlásilo celkem sedm družstev, z toho tři reprezentovala Severomoravskou oblast, dvě oblast Praha, po jednom družstvu měla Zlínská a Plzeňská oblast. Ze třetího místa (1240,5 bodu) se mohlo radovat družstvo Severomoravské oblasti 1 ve složení: Ing. Klára Šalková, Brenda Lesniczaková, Onřej Slamjak a Marián Štíhel. Součet 1254 bodů vynesl na druhou příčku družstvo Severomoravské oblasti 2 ve složení: Eva Nováčková, Veronika Žáková, Pavel Orel, Milan Orel. Z prvenství, poháru a medailí se radovalo družstvo oblasti Praha 1: Kristina Martinková, Josefina Rašilovová, Tomáš Martinek, Miroslav Doležal (1264,5 bodu).

KŮŇ ROKU 2010 Všichni účastníci mistrovství se v nedělní podvečer sešli na závěrečném ceremoniálu při vyhlašování vítězů a předávání cen. Proběhlo také vyhlášení titulu Kůň roku, kdy se počítají nejvyšší bodová ohodnocení dosažená během roku. Stali se jimi: valach

Peppy Bright Star s jezdkyní Tamarou Korešovou (kategorie mládež), Custom Rooster s jezdcem a trenérem Karlem Barotkem (kategorie junior), klisna Moon Stone Step v sedle s Lukášem Jirákem (kategorie amatér), valach Holi Jac Daniels v sedle s Tomášem Martinkem (kategorie senior). Nutno poznamenat, že i tenhle zlatý hřeb závodů se pořadatelům skvěle vydařil a přinesl jezdcům i divákům nezapomenutelné chvíle. Letošní mistrovství ČR v reiningu se vydařilo na jedničku s hvězdičkou. I přes nepřízeň počasí a hojně obsazené třídy byl celý průběh závodů hladký a bezproblémový. Rozhodčí nemuseli řešit žádné prohřešky a jistě předváděnými výkony nebyli zklamaní. Právě naopak, reining v ČR jde stále nahoru a nejvýraznější vzestup zaznamenávají amatérští jezdci. Velký dík patří pořadatelskému ranči El Paso, který nabídl skvělé zázemí a upravenou halu, a v neposlední řadě také sponzorům, bez nichž by se celá akce nemohla obejít. Přejme českému reiningu, aby takto kvalitních závodů přibývalo a nesly se ve stejném duchu. Kristina Martinková

SOUTĚŽ DRUŽSTEV V rámci mistrovství ČR jednotlivců probíhala i soutěž družstev, kdy jednotlivé oblasti sestavily Kristina Martinková na koni Rocky Top Princess

Foto: Markéta Čekanová

27

inzerce

Dokonalý soulad člověka a koně REŽIE: FLORIAN RICHTER HORSE EVOLUTION

Představení, v němž se propojuje tradice drezúry koní, jež se vyvíjela po dlouhá staletí, s kreativní, moderní choreografií a nejnovějšími technologiemi. V této úžasné show vystupují nejskvělejší akrobatičtí krasojezdci všech dob.

Dvakrát 50 minut akčního emotivního programu, který se odehrává v ohromujících kulisách arény o rozloze 1200 m2. Na představení se podílí 20 jezdců a 36 koní, 10 tanečníků, krasojezdci a technici. Základ repertoáru našich koní tvoří volná drezúra, závodní drezúra, synchronní jízda, step a známá maďarská specialita – jízda v kočáru. Akrobatická krasojízda, trapézisté předvádějící skoky „capo” a koně, kteří táhnou snowboardisty.

FANTASTICKÁ CHOREOGRAFIE, KTERÁ OHROMÍ DIVÁKY

HORSE EVOLUTION S H O W w w. v y h r a j k o n e . c z

36 koní v ojedinělé jezdecké show

13.11. O S T R A V A 21.11. B R N O 26. a 27.11. P RA H A w w w. 2 1 2 . c z

PŘEDPRODEJ VSTUPENIEK

28

Podle expertů je to, co uvidíte, nejlepší a nejpůsobivější představení drezúry koní všech dob. Show budete moci sledovat také na obřím projektoru. V průběhu show je využito moderní profesionální osvětlovací a ozvučovaní zařízení. Dno této arény tvoří jako vzduchový polštář 5 cm silná gumová žíněnka dovezená ze Švédska. Je pokryta 60 tunovou, 15-20 cm silnou vrstvou násypné hmoty sestávající ze skelné vaty, textilních materiálů a obzvláště jemného písku. Až zhlédnete tuto show, budete se po celý zbytek života dívat na koně zcela jiným pohledem. „Tento národ, který je národem jezdců, dosáhl v tomto představení v očích celého světa nové, vyšší úrovně.“

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ

PRO RODEO CZECH ASSOCIATION

Nový hráč v rodeové aréně Mít klobouk a koně, hnát stádo krav pustinou a být opravdovým kovbojem, to je sen každého malého kluka, který si přečetl aspoň jednu májovku a nebo viděl v televizi western. I v dnešní moderní době si někteří muži (a nejen oni) tento nepravděpodobný sen plní. Dává jim k tomu šanci sport, který se vyvinul ze základů rančerské a honácké práce – rodea. V ČR se rodea pořádají pod hlavičkami různých asociací již zhruba dvacet let, v roce 2006 k nim přibyl další pořádající ranč, a to Halter Valley na západě od Plzně. V prvních dvou letech se zde odjelo šest rodeí, která sklidila velký úspěch, a to u diváků i samotných jezdců. V roce 2008 čítala haltrovská sezóna již pět kol, jezdce lákaly nové disciplíny, a tak jejich počet stoupal, přihlášky na třetí závodní sezónu se již počítaly na desítky a dosáhly počtu kolem šedesáti. V letošním roce se rodea pořádaná pod hlavičkou Halter Valley rozší-

řila i na další ranče na území ČR, přihlášených jezdců pro sezónu 2010 je cca 130 a na každé rodeo z deseti kvalifikačních kol se sjede kolem padesáti až šedesáti jezdců. Spolu s výkony jezdců rostou též nároky za administrativní a pořadatelské zajištění závodů.

VZNIK PRO RODEO CZECH ASSOCIATION Vzhledem ke stoupající úrovni rodea u nás bylo založení organizace pro podporu tohoto sportu již nezbytným krokem, a proto v zimě 2010 založil Milan Pata a tým nad-

šenců kolem něj občanské sdružení s názvem Pro Rodeo Czech Association (PRCzA) s cílem pořádat, organizovat a pozdvihnout rodeový sport u nás. Velký důraz je při tom kladen zejména na přípravu mládeže. Občanské sdružení PRCzA si také dalo za úkol zpřístupnit rodeový sport širší veřejnosti a to hlavně pořádáním veřejných tréninků a nejrůznějších vzdělávacích programů zaměřených na westernový sport. V letošním roce to byly zejména dvě kliniky s americkým trenérem a světovým šampiónem Terrym MC Cutcheonem, které se věnovaly disciplínám barrel racing a calf roping. Mezi cíle PRCzA můžeme také zahrnout přípravu mládeže. Velkým krokem, který se v ČR do té doby neobjevil, je zpřístupnění práce s dobytkem juniorské kategorii. Dříve směla mládež pracovat s dobytkem až od osmnácti let, přičemž přicházela o spoustu cenných zkušeností, které jim pak chyběly v prvních letech v kategorii dospělých. Někteří členové PRCzA se také s velikým úspěchem účastní závo-

dů v zahraničí, zejména v sousedním Německu a Polsku. PRCzA se pyšní prvenstvím v pořádání mezinárodních rodeí se zahraniční účastí, jako byl Mild West European Championchip (MWECH), který proběhl 21-22. srpna na ranči Halter Valley už jako třetí ročník. Již po první závodní sezoně je vidět veliký posun vpřed, a to jak ve výkonech jezdců, tak také v zázemí a organizačních schopnostech pořadatelů. Zejména chceme vyzvednout GF farmu v Roupově, která letos pořádala své historicky první rodeo ve zbrusu nové aréně s výborným zázemím a svými organizačními schopnostmi předčila nejednoho pořadatele s mnohaletými zkušenostmi. Velkou zásluhu na kvalitě rodeí má také proškolený bull team, bez kterého by se žádné rodeo nemohlo uskutečnit. Nezbývá než doufat, že se nám bude dařit plnit naše cíle a předsevzetí ještě lépe než dosud a že se i do budoucna najde dostatek příznivců rodeového sportu, aby naše arény nezely prázdnotou. Zuzana Dachová Foto: Ladislav Vogeltanz

29

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ

PRO RODEO TOUR

Libchavy: konec jedné krásné historie Druhou zářijovou sobotu se konalo v rámci Pro rodea tour další kolo, tentokrát v Libchavách. Jak již samotné plakátky na akci dávaly tušit, těšit se bylo na co. Na plakátech byl vzpínající se kůň pod jezdcem, horse riding. Prostě rodeo jak má být! Jakmile se řeklo Libchavy, každý ihned dodal „Cejpovi“. A jakmile někdo řekl Cejp, někdo hned dodal „Standa“ nebo „Milan“. Standa už bohužel není mezi námi a honí největší stáda nahoře nad našimi hlavami, ale Milan – hospodář, jak ho častoval komentátor celého rodea – tady byl a uspořádal určitě velmi zajímavé rodeo na ranči C. Během něho Milan sám ukázal jízdu na koni, jak pracuje s dobytkem a jak točí lasem. Během chvilky spolu s Jirkou Bednářem stáli na koňských hřbetech a lasem točili velkou krinolínu, kterou právě Milan věnoval Standovi, jenž jí uměl bravurně. Hlasy z publika se nechaly slyšet, že na Standu to

30

nemá, ale Milan je frajer. Bylo cítit, že diváci si hospodáře váží a přišli na něho opravdu rádi. Rodeo se v Libchavách jezdí již od roku 1985. Přívlastek „nejstarší rodeo“ je tu na místě. Klasická dřevěná ohrada z kulatin, kolem dokola přihlížející, spoustu fotoaparátů a jezdci s koňmi s nablýskanými doplňky, tak vypadaly Libchavy. Adrenalin byl cítit ve vzduchu nejen při jízdách, ale také v komentářích kovbojů a moderátora. Vraťme se ale na začátek ke slavnostnímu zahájení, kdy se v corralu sjeli všichni jezdci a bylo to úžasné. Vlajka Libchav, česká vlajka a dokonce i vlajka brazilská vlály nad hlavami jezdců a při

jednotlivém představování všech účastníků bylo na tvářích soutěžících i přihlížejících vidět, že láska k westernovému sportu je tím, co je spojuje. Proč jsou tady! V corralu se nejprve představili junioři a bylo opravdu na co koukat. Ty malé ratolesti jezdily s takovou vervou, že by se nemusel stydět ani lecjaký dospělý. Diváci jim aplaudovali při bravurním projetí barelů či vedení koníka mezi tyčemi a také při dojezdech, kdy koníci i jezdci nebojácně finišovali do cíle co nejrychleji, aby měli nejlepší čas a umístění. V dalších kategoriích, kdy do corralu vjeli zkušení matadoři, mohli diváci vidět, jak vypadá dokonalá souhra mezi koněm a jezdcem. Projíždění barelů Petry Čechové bylo jako vždy na skvělé úrovni a ani ostatní se nenechávali zahanbit. Diváků bylo opravdu hodně a nebáli se ozvat jak souhlasem, tak nesouhlasem. Například při soutěžích team penning a cattle penning bylo mezi diváky rušno, lidé chtěli vidět akci, která často ani nebyla možná, protože telata měla opravdu velký stádový pud a oddělit dobytče od stáda bylo skoro nemožné. Samozřejmě i to se nakonec povedlo a vítěz se našel. Někteří kovbojové doporučovali stádo tzv. opracovat, ale s nabraným časovým skluzem na to nebyl prostor. Všichni netrpělivě čekali na divácky přitažlivé disciplíny, jako je cow roping a steer wrestling. Byly vidět fantastické výkony a přesně mířená lasa letící vzduchem. Zde sklidili zasloužený potlesk např. jezdci jako Radek Holub, Antonín Frinta, Jerri Adriani de Camargo,

Renato Santana a další. A pak tu ještě bylo slibované překvapení. Co to bude? Najednou do arény vběhli divocí koně a bylo to jasné. Bude ukázka jízdy na divokých koních. Spousta lidí neviděla nic takového na vlastní oči, snad jen v televizi a teď je to tady a tak blízko! Napětí bylo cítit úplně všude. Nezbytná příprava a už se otevřela brána a kůň vyskakuje, staví se a ohýbá svůj hřbet co to jde. Jezdec se však drží, lidé uznale přikyvují a tleskají... Nebyly by to Libchavy, kdyby se v aréně neukázal také býk. Tedy býci dva. Malý a velký. Moderátor varoval, že na toho malého si máme dávat bacha, nikdo mu však nevěřil až do té chvíle, kdy se začal hrát tzv. bull poker. Odvážlivci zasedli na židle umístěné do kolečka a mezi nimi volně běhal býk. A tam také ukázal co v něm opravdu je. Pravidla říkají, že kdo vydrží sedět nejdéle, ten vyhrál. Václav Řezáč alias Waco, který dělal klauna, krásně povodil býka kolem dokola arény a s nadhledem naváděl býka k jednotlivým hráčům pokeru. Jakmile se býk zastavil a koukal mezi diváky, někteří z přihlížejících při pohledu zblízka ani nedutali. Býk to v jednu chvíli ale Wacovi vrátil a kousek cesty ho svezl také. Večer zpříjemnila hudba a country bál. Tak vypadalo poslední rodeo v Libchavách. Ano, večer Milan Cejp vyhlásil, že toto rodeo bylo určitě poslední. Krásný konec jedné krásné historie. Děkujeme, že jsme to zažili. Robert Mahovský Foto: autor

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ W CLUB

ME ve westernových dovednostech Moravský Rýmařov hostil letos už poosmé mistrovství Evropy ve westernových dovednostech. Předvedené výkony domácích lasařů, bičařů, žonglérů s revolvery mistrů v hodu nožem a tomahavkem si zaslouží pochvalu a určitě potěšily i věrné diváky, kteří sem do areálu junácké chaty Na Stráni přijíždějí vždy druhý srpnový víkend, aby si tuto westernovou lahůdku nenechali ujít. Proč ale mezi soutěžícími nebyli žádní zahraniční reprezentanti? ME BEZ ZAHRANIČNÍCH ÚČASTNÍKŮ Na otázku v úvodním perexu nám odpověděl Jaroslav Riki Kráčmera, jenž je jedním ze zakladatelů W clubu, jenž se jedním z organizátorů tohoto mistrovství. „W club pořádá už od roku 1994 mistrovství ČR v ovládání biče, lasa, v hodu nožem, tomahavkem, žonglování s revolvery, lukostřelbě a v tzv. show. Když se parta našich členů, mezi nimiž byli například Jindřich Zobl, Jan Betlach, Ladislav Šín a František Henkl, vrátila v roce 2002 ze své první cesty do Ameriky, přijeli plní nadšení a rozhodli se po americkém vzoru uspořádat tady mistrovství Evropy. Název je to honosný, jenže má to chybičku – nikdo z Evropy zatím do Rýmařova nepřijel. Je tu vidět domácí špička závodníků, ale ani ta není kompletní, protože v srpnu jedou naplno westernová městečka, kde jsou naši bičaři, lasaři a mistři dalších westernových dovedností angažováni, a do Rýmařova se nemohou uvolnit. Kdyby se podařilo posunout šampionát do zimních měsíců (čemuž brání nedostatek financí na pronajmutí krytých prostor), pak by se možná podařilo natáhnout sem i kvalitní závodníky ze zahraničí,“ domnívá se Jarda Kráčmera. Za druhou (a ne nepodstatnou) chybku považuje to, že soutěžící

neprocházejí žádným výběrem, jinými slovy nemusí se na mistrovství Evropy kvalifikovat. „To například na mistrovství ČR platí výkonostní kritéria, dle kterých jsou závodníci rozdělení do dvou tříd: amatérské, kterou musí projít všichni soutěžící, a mistrovské, z níž se pak už nemohou vrátit mezi amatéry,“ přibližuje pravidla této soutěže Jarda Kráčmera. Rozdíl mezi třídami je například v tom, že amatéři „práskají“ jen jedním bičem, zatímco profesionálové mají na výběr jeden, nebo dva biče. „Pokud ale nepředvedou sestavu se dvěma biči, jsou ztracení,“ podotýká pragmaticky a na jeho soud je možné si vsadit, protože už řadu let vystupuje v roli rozhodčího.

Protipólem těchto hojně obsazených kategorií se stalo trikové lasování zastoupené pouze třemi závodníky. A protože pravidla mistrovství Evropy nedovolují soutěže kategorií, kde na startu nejsou alespoň čtyři závodníci, museli se Jan Krčmař a Jan Zahradník smířit s tím, že nesoutěžili v rámci evropského mistrovství, ale v doprovodné Ceně Indiana Jonese, která se konala letos už potřinácté. Její součástí je především trefování cílů bičem a zde si to mezi sebou rozdalo sedm bičařů. Dalších šest jich soutěžilo v soutěži pořádané pod hlavičkou mistrovství Evropy, a to v mistrovské kategorii v ovládání honáckého biče. Přidejme ještě čtyři soutěžící v žonglování revolvery a tři vystoupení v rámci westernové show - a dvoudenní program seniorů na mistrovství Evropy je naplněný. Pro děti do patnácti let je určený memoriál F. A. Elstnera, kde se však sešli pouze tři bičaři a lasař ani jeden. .

KDO SI ZASLOUŽÍ POCHVALU? „Prvotřídní bylo vystoupení Radima Michálka s jeho šesti španělskými tanečnicemi v závěrečné westernové show. Radim žongloval s revolvery mezi tančícími dívkami a prostřeloval mezi nimi balónky. Byl v tom rytmus, nápad, švih,“ chválí jeho show Jarda Kráčmera. Ani Marcel Remund, letošní i loňský mistr Evropy v ovládání honáckého biče, ho nezklamal. „Vloni Marcel doslova zazářil mezi ostatními. Letos ho soupeři pomalu dotahovali, ale i tak byl Marcel výborný a dokázal po celých pět minut vystoupení obdivuhodně držet tempo. Dobří byli

i Josef Utíkal, který skončil ve stejné kategorii jako druhý, a Dušan Dvořák s bronzovým umístěním.“

INDIANA JONES V NOVÉM Kdo jezdí do Rýmařova pravidelně, ví, že ho tady v exteriérech čekají kulisy známé všem milovníkům postavy Indiana Jonese ze stříbrného plátna: valící se koule na pozadí skály a Indí přinášející kýženou sošku. Letos byl doprovodný program rozšířen o novou scénku, kdy si Indiana Jones přichází pro amulet ke své známé, jež právě pořádá v baru závody v pití. Bar zde byl skutečný a scénka se věru zdařila, takže kdo jste se letos do Rýmařova nedostal, vyražte tam za rok druhý týden v srpnu a sami oceníte, že atmosféra je zde výborná nejen při vlastních závodech, ale i během večerních programů, které si opravdu užijete. (ša) Foto: Robert Mahovský

SOUTĚŽNÍ KATEGORIE V jakých kategoriích se letos v Rýmařově soutěžilo? V ovládání dlouhého biče, v trikovém lasování, v ovládání westernového revolveru, v hodu nožem a tomahavkem a v předvedení tzv. show. Společně s mistrovstvím Evropy probíhá v Rýmařově ještě tradiční cena Indiana Jonese v trefování cílů dlouhým bičem a juniorská cena Franka A. Elstnera. Nejvíce soutěžících (18) se představilo při hodu nožem, o dva méně se jich sešlo při hodu tomahavkem.

31

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ NATIONAL BARREL HORSE ASSOCIATION CZ

World Cup Qualification pro Veronu Začátkem listopadu se v italské Veroně bude již tradičně konat Barrel Racing World Cup, Fiera Cavalli 2010 . Kdo bude letos reprezentovat Českou republiku? O tom se rozhodovalo koncem srpna na World Cup Qualification NBHA CZ. V sobotu 21. srpna 2010 proběhl kvalifikační závod World Cup Qualification NBHA CZ, z něhož vzešli čeští jezdci, kteří nás budou reprezentovat na Světovém poháru v italské Veroně od 4. do 7. listopadu. Předcházely mu tři kola kvalifikačních závodů, z nichž první se jelo 15.-16. května na Halter Valley, druhé 10.července v Polovicích a třetí 31. července na Fox Riders Ranch. Do kvalifikace na World Cup se sčítaly výsledky ze všech tří kol. Jezdec, který se alespoň dvakrát v těchto třech kolech umístil v první divizi,

32

byl nominován do World Cup Qualification NBRA CZ. World Cup Qualification NBHA CZ se jel v srpnu při mezinárodním rodeu RCHA ve westernovém městečku Halter Valley v Dnešicích, hned po rychlostní disciplíně barrel race. Jde o super show, kde všichni nominovaní jezdci mají tři starty: v prvním kole startují na svém vlastním koni, pro další dvě kola si vylosují koně některého jiného účastníka, pro každé kolo však jiného. Závodu se zúčastnily tři kvalifikované jezdkyně: Petra Čechová, Dana Provazníková a Kristýna Te-

sařová. Ze tří dosažených časů se škrtal ten nejhorší a ze zbylých dvou se spočítal průměr. A jak to dopadlo? Ze závodu vzešly dvě reprezentantky České republiky, které v listopadu odcestují do Itálie, aby předvedly své zkušenosti na koních kolem barelů. Reprezentovat nás ve Veroně budou Dana Provazníková a Petra Čechová, team managerem bude Kristýna Tesařová. Závod ve Veroně se jede po tři dny – každý den jedno kolo, přičemž kolo poslední je finálové a hned po něm následuje vyhlášení výsledků. Úskalí spočívá v tom, že jezdci nezávodí na vlastních

koních, ale na těch, které si vylosují první den. Další dny dostávají koně po týmu, který je jel v pořadí před nimi. Mají tedy možnost tyto koně při závodech vidět u jezdců soupeřících zemí, osobně se však s nimi smí velice krátce seznámit až těsně před startem. Každý jezdec má jeden start v jeden den, takže během třídenního klání od pátku do neděle získá každá země celkem šest časů, ze kterých se každému závodníkovi škrtne ten nejhorší. Přijeďte podpořit český tým do Verony! Petra Čechová Foto: Ladislav Vogeltanz

western sport WESTERN RIDING CLUB

Mistrovství ČR mládeže ve westernovém ježdění Poslední srpnový víkend proběhlo v areálu Lovecké chaty v Horce nad Moravou mistrovství ČR mládeže pořádané Western Riding Clubem ČR. Akci již tradičně předcházel Hanácký pohár, který byl zároveň posledním závodem typu B v seriálu závodů roku 2010. Organizátoři mistrovství zaznamenali rekordní počet startů – celkem 84, což představuje oproti minulému roku zvýšení o 30 startů. Tento rostoucí zájem mládeže o westernové ježdění nás velmi těší a doufáme, že bude pokračovat i nadále. Prezident WRC ČR Vlastimil Sedláček se na mistrovství ČR

mládeže rozloučil za celé WRC s osmnáctiletými jezdci a jako poděkování předal jim i jejich trenérům upomínkové dary. Přezky mistrů a vicemistrů s vyrytým jménem dvojice budou slavnostně předány až na galavečeru v druhé polovině listopadu (stejně jako ohodnocení mistrů v kategorii dospělých a jezdců, kteří získa-

www.countryradio.cz

ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ

li v roce 2010 titul Champion 2010). Všichni účastníci dostali na závěr trička se znakem WRC ČR. Byl také představen mládežnický reprezentační tým na MEC 2010 a těmto jezdcům byly předány reprezentační košile. Aneta Krzystková tajemnice WRC ČR

MISTROVSTVÍ ČR DOSPĚLÝCH VE WESTERNOVÉM JEŽDĚNÍ PROBĚHLO V HORKÁCH NA MORAVĚ O MĚSÍC POZDĚJI, OD PÁTKU 24. DO NEDĚLE 26. ZÁŘÍ. SOBOTNÍ VEČER NAVÍC ZPŘÍJEMNILA TŘÍHODINOVÁ JEZDECKÁ A OHŇOVÁ SHOW.

HRAJEME I ZDE:

MISTROVSTVÍ ČR MLÁDEŽE (27.-29. SRPNA 2010) Showmanship at Halter Western Horsemanship Reining Western Pleasure Trail Barrel Race Pole Bending Freestyle Reining

Baštová Kateřina Baštová Kateřina Žáková Veronika Burdíková Lucie Burdíková Lucie Mráček Lukáš Chylová Barbora Žáková Veronika

Zips Technique Zips Technique Indis Jet Leo Fancy Smilling Sunny Day Smilling Sunny Day Pretoria Susan Bela Indis Jet Leo Fancy

MISTROVSTVÍ ČR DOSPĚLÝCH (24.-26. ZÁŘÍ 2010) Showmanship at Halter Amatér Otevřená Showmanship at Halter Western Horsemanship Amatér Otevřená Western Horsemanship Otevřená Western Pleasure Junior Otevřená Western Pleasure Senior Otevřená Trail Otevřená Reining Junior Otevřená Reining Senior Reining Amatér Otevřená Freestyle Reining Otevřená Barrel Race Otevřená Pole Bending

Švecová Tereza Kroumanová Alžběta Švecová Tereza Cejpová Veronika Poláčková Petra Jedlička Jiří Cejpová Veronika Bujnoch Jonáš Cejpová Veronika Strakošová Kateřina Kroumanová Alžběta Veselá Veronika Mráčková Blanka

AP Smart Tivio Jess Pretty Tony Jacs One Wicked Blaze Tottosh Stone American Snow Lady Pep A Chief Tottosh Stone SK Smart Boomernic Sesqui Cola Gee Ronnie Mo NA Glosy O Rima Lipton Pretoria Susan

þHVNp%XGĚMRYLFH94,7 FM 7iERU101,8 FM %HURXQ98,3 FM ÓVWtQDG/DEHP106,8 FM þHVNi/tSD102,6 FM 6WŐHGQtþHFK\ 1062 AM

PŘIPRAVUJEME: .XWQi+RUD87,7 FM 3O]HŁ102,1 FM

33

western sport ZE ŽIVOTA ASOCIACÍ, KLUBŮ A FEDERACÍ

WESTERN CLUB SUCHDOL NAD ODROU

Dostih na ¼ míle Třetí srpnový víkend bývá na Moravě nabitý akcemi. Letošní premiéru měl Dostih na čtvrt míle, který pořádal Western klub Suchdol nad Odrou. Akce se konala za areálem budoucího westernového městečka Barton City a pořádala se jako show k 26. jízdě Pony Expressu. Překvapením pro pořadatele byla hojná účast jezdců, kteří si přijeli poměřit síly svých rychlých ořů. Tento typ závodu se v ČR doposud jezdil pouze v Beaver City a od letošního roku již také v Suchdolu n.O. Motivací pro dvacítku jezdců bylo westernové sedlo, které pořadatelé věnovali pro vítěze klání. Závod se jel vyřazovacím způsobem. Rozjížďky byly po dvojicích. Diváci

nadšeně fandili a v cíli se dočkali několika zajímavých momentek. Někdy vítězství uniklo opravdu jen o pověstnou špičku „čumáku“. Do posledního kola se probojovali tři nejrychlejší a ti si to mezi sebou rozdali o poháry. Poslední rozjížďka byla nejnapínavější. Jezdci, pobízející své koně do trysku, rozšířené nozdry koní nasávající letní vzduch a letící po nekonečné louce zalité slun-

cem, dusot jejich kopyt a samozřejmě také diváci, povzbuzující své favority. A jak to všechno nakonec dopadlo? Na vítězku závodu by se dalo použít známé rčení: „Přišel, viděl, zvítězil.“ Monika Pavlačková se svou kobylkou Silky Sun Light z ranče Provodov u Zlína přijela na tento závod na divokou kartu (nebyla plnoletá), nikdo ji neznal a již v rozjížďkách se

Ilustrační foto závodu na 1/4 míle z Beaver City

34

ukázala být jasnou favoritkou. Své soupeře nechávala daleko za sebou. Bylo tomu tak i ve finálové jízdě. Hanka Madarová s kobylkou Diana a Martin Richter na koni Armen, kteří jeli s vítěznou Monikou finálovou rozjížďku, bojovali mezi sebou o 2. a 3. místo. Cílem nakonec projela jako první Hanka. Bezprostředně po závodu bylo slavnostní vyhlášení vítězů, předávání cen a pohárů. Radost z westernového sedla byla určitě veliká. Tím ale akce neskončila. Diváci se přesunuli na nádvoří Barton City, kde pro ně byl připraven další program. Zatančila country taneční skupina Zulika, své umění předvedl několikanásobný mistr Evropy v žonglování s revolvery a práci se dvěma biči Radim Jesse Michálek, ukázka trailu (překonávání westernových překážek) patřila Otu Madrovi a jeho kobylce. Poté byly vyhlášeny soutěže pro diváky o věcné ceny. Jednou z nich bylo i co nejrychleji třikráte vyskočit do sedla na trenažéru. Vítězové jak kategorie mužů, tak i kategorie žen pocházeli z Ranche Na Žarách a byli to manželé Ivo a Markéta Rárovi. Ti také v podvečer předvedli ukázku trikového lasování, lasování na koni a krátkou ukázku práskání bičem. Po setmění se hlavního „slova“ ujala country kapela Smečka a zábava pokračovala až do pozdních nočních hodin. Příští rok v Suchdole n. O. na druhém ročníku dostihu na ¼ míle nashledanou. Markéta Rárová

Foto: Robert Mahovský

inzerce HISTORIE JERKY

Beef Jerky je lahodná pochoutka z plátků prvotřídního hovězího masa.

Sušené maso je nejstarší druh sušeného jídla a používaly jej prakticky všechny starověké kultury. Označení Jerky je vlastně odvozeno od španělského slova „charqui“, vztahující se k masu z divokých koz lovených prvními námořníky. Američtí indiáni si poté tento název osvojili od dobyvatelů. Dnes se k Jerky vracíme jako k energeticky vydatné a zdravé potravině.

KDE BEEF JERKY NAJDETE Sušené maso je díky vysokému obsahu nedegradovaných bílkovin a nízkému podílu tuků výborným zdrojem energie při všech sportovních a rekreačních aktivitách, nebo doplňkem při některých dietách. Beef Jerky je oblíbené mezi sportovci všeho druhu (cyklisté, horolezci, turisté…) a mezi lidmi žijícími zdravým životním stylem. Plátky Beef Jerky jsou z 96% bez tuku Sušené maso jako energetická bomba během konzumace zvyšuje bdělost, a to nejen u řidičů. Beef Jerky je stále více oblíbené jako pochutina při posezení s přáteli podobně jako oříšky, slané pečivo, popcorn… Ve spojení s otužováním, dostatkem spánku a pohybem na čerstvém vzduchu významně přispívá také ke zvýšení obranyschopnosti.

POUŽITÍ BEEF JERKY Díky nízké hmotnosti a trvanlivosti je Beef Jerky ideální potravinou na cesty (a do kapsy) s univerzálním využitím - buď jako chuťovka nebo jako železná zásoba na “horší časy”. Výrobek ocení zejména všichni dobrodruzi, kteří neváhají pokoušet osud na horách, na vodě nebo u televize…

NEZNÁTE - POZNEJTE Sušené maso Beef Jerky, jedna z nejoblíbenějších a nejzdravějších pochoutek na světě, nachází v poslední době stále více příznivců i v našich končinách. Poznejte blíže tento výjimečný produkt, OCHUTNEJTE….

VÁŠ PRODEJCE: PETR SIEGL Country & Western Style V Zahrádkách 1994/63 130 00 Praha 3 Tel.: +420 733 566 422 www.cw-style.cz

35

western sport ZE ZAHRANIČÍ

Americana 2010 Letošní rok je jedinečný dvěma mezinárodními událostmi, které patří v jezdeckém a westernovém světě mezi nejprestižnější. Tou první jsou 3. světové jezdecké hry, jež proběhly na přelomu září a října v americkém Kentucky a které jsou považovány za jakousi koňskou olympiádu. A druhá se odehrála začátkem září v sousedním Německu a jmenuje se Americana 2010.

36

V německém Augsburku se konal ve dnech 6.-12. září největší evropský veletrh westernového a rekreačního ježdění Americana 2010. Probíhá ve dvouletých cyklech a je westernovou událostí č. 1 na evropském kontinentě. Ten, kdo veletrh navštívil, se mohl účastnit nejen expozic

a exhibicí, ale také řady závodů, které se na veletrhu v tyto dny konaly. Americana totiž není jen obyčejnou soutěží, ale pro jezdce je to prestižní záležitost. Bývá zde přehlídka výborných jezdců všech westernových disciplín a tak tomu bylo i letos. Pokud jde o vystavovatelskou část veletrhu,

mezi vystavujícími měly své zastoupení nejen firmy s oblečením, botami a jinými westernovými doplňky, ale také westernová městečka. Např. Pulman City přitahovalo návštěvníky svým dobovým exteriérem, jenž je už sám o sobě lákal k samotné návštěvě městečka. Jedním z českých ná-

vštěvníků Americany 2010 byl Petr Beneš, který na naši otázku, co ho do Augsburku přivedlo, odpověděl: „Rádi se sem jezdíme podívat a líbí se nám tu tolik westernu najednou. Rádi procházíme stánky a občas si něco koupíme. Chodíme na otevřené závody a také koukáme, zda nejsou

nějaké novinky v oblasti westernového ježdění. Tento rok nás zaujalo např. sedlo od pana Hamiltona a ukázka tréninku koní dle Parelliho. Bylo úžasné sledovat, s jakou lehkostí instruktor předvádí své umění a koník ochotně reaguje.“ Kdo to letos nestihl, může se potěšit z několika fotografií, které

letošní Americanu představí. A třeba vyrazí do sousedního Německa mimořádně už příští rok, neboť se zde bude konat její jubilejní 25. ročník (1986 – 2011).

Robert Mahovský Foto: Lenka Novotná

37

western echo RECENZE

Jaroslav Riki Kráčmera & Ing. Jindřich Zóbl: Ovládání honáckého biče Útlou brožurku nazvanou Ovládání honáckého biče s podtitulem Škola práskání a triků s bičem vydalo nakladatelství BOČAN & spol. v edici SKILL v roce 2009. Její autoři, Jaroslav RIKI Kráčmera a Ing. Jindřich Zóbl ji věnovali všem příznivcům westernu, lidem, kteří chovají zvířata, romantikům, tulákům a trampům u nás. V jejím úvodu píší: „Za jmény pánů Jaroslava Foglara, F. A. Elstnera a Otakara Batličky je cítit dálky, toulky přírodou, romantiku, přátelství a kamarádství. Pro nás starší je to svět našeho dětství. Komu v duši tento svět zůstal a drží v ruce tuto knížečku, je ten pravý. Napsali jsme ji pro radost kamarádům, kteří se rádi v duchu přenesou mezi pastevce

trochu moudra

koní a dobytka v maďarské pustě, v Mexiku, v Argentině mezi gaučos nebo v australské buši.“ Autoři se vyznávají, že s bičem sami začínali nejdříve tak, že uzlovali, lasovali a učili se plést. Pak si vyrobili svůj první bič. Postupem času vymysleli a odkoukali od kamarádů nové způsoby práskání, zdokonalili je a objevovali různé zákonitosti. Pak po spatření videokazet dovezených z Ameriky, na nich viděli práci nestora biče Marka Allena, Alexe Greena a dalších aktérů tamních show, zjistili, že se za svoji práci s bičem nemusejí nijak stydět. A měli chuť svoje dovednosti předávat dál a celou oblast kolem biče nějak systematicky zmapovat, protože od vydání knížky F. A. Elstnera

Rubriku připravila Lenka Hegrová

Uzle a laso se žádná další podobná knížka na trhu neobjevila. A tak se do toho pustili a napsali brožurku, kde se dozvíte o konstrukci bičů, o jednotlivých druzích bičů (americké, australské, maďarské, slovenské, české), o tom, jak se bič vybírá a co musíte vědět, než začnete práskat. A pak tu najdete ucelenou školu ovládání a práskání bičem, popisy jednotlivých prásků doplněné návodnými kresbami, způsoby trefování cílů, způsoby pletení bičů a navazování práskaček, opět doplněné obrázkovým návodem. A naleznete tu i kapitolu o ošetřování a údržbě biče. Na úplném závěru autoři uvádějí na pravou míru některé způsoby použití biče, které jsme mohli vidět na filmovém plátně. (ša)

zachyceno fotoobjektivem

MOJE LÁSKA JE KRÁSNÉ JASNÉ OKO MOJE LÁSKA JE MALÁ BÍLÁ ŠŇUPKA MOJE LÁSKA JSOU TVRDÉ ŽÍNĚ HŘÍVY MOJE LÁSKA JE SPĚNKA MOJE LÁSKA JE PEVNÉ KOPYTO UŽ JSTE TO POCHOPILI? MOJE LÁSKA JE DAR OD BOHA, DAR, KTERÝ BĚHÁ PO ZEMI PO TISÍCILETÍ A NAD JEHO KRÁSOU LIDSKÉ OKO ŽASNE. MOJE LÁSKA JE MŮJ PŘÍTEL MOJE LÁSKA JE „KŮŇ“

Zdá se, že i koně měli veselé léto a chvílemi to bylo přímo k popukání. Tak to alespoň zachytila na své fotografii Tereza Šídlová ve westernovém městečku Boskovice.

WWW.SVETWESTERNU.CZ

38

naše soutěž

1

LETNÍ FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ Začátkem července jsme vyhlásili letní soutěž o nejlepší pohodové foto pod názvem: Pohoda & Western. Vyzvali jsme vás, abyste nám posílali fotografie z vašich dovolených, prázdninových výletů apod., které pro vás znamenají to, co je obsaženo v názvu soutěže: pohodu a western zároveň. Nyní děkujeme všem, kdo jste se s námi podělili o svoje letní fotografie a potěšili jste nás nejen hezkými snímky, ale také účastí v naší soutěži. Třem výhercům, kteří byly naší redakcí vybráni, zasíláme čepice s logem SW. Jsou to:

1. MÍSTO: DANA LADROVÁ ZA FOTOGRAFII „PARTNEŘI“ 2. MÍSTO: VÁCLAV VÍT ZA FOTOGRAFII „FOUSATÁ BERUŠKA A KAMARÁDI“ 3. MÍSTO: MARTIN ŠTULLA ZA FOTOGRAFII „TANEČNÍ SKUPINA DESPERADO TROCHU JINAK“

2

DALŠÍ SOUTĚŽ PRO VÁS! Soutěž o knížečku Ovládání honáckého biče je vyvěšena na informačním portálu Světa westernu, na www.svetwesternu.cz.

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA ZNÍ: S kolika biči je udělána figura na titulní straně knížečky, která je otištěná u recenze na straně 38, a jak se této figuře říká? a) S jedním bičem, figura se jmenuje motýl. b) S dvěma biči, figura se jmenuje muškování. c) S dvěma biči, figura se jmenuje motýl. Správné odpovědi prosím zasílejte e-mailem na [email protected] do 22. listopadu 2010 a nezapomeňte uvést kontaktní spojení na vás. Na vaše odpovědi se těší tým Světa westernu

Manažer projektu: Robert Mahovský Šéfredaktorka: Irena Šatavová, [email protected] Externí spolupracovník: Lenka Hegrová www.svetwesternu.cz E-mail: [email protected] Tel.: +420 777 816 407 Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno. © Svět westernu

3

5-th CUTTING show of the Czech and Slovak NCHA NCHA USA approved

2010, NOVEMBER, 13. – 14.

PB Ranch, Na Výsluní 203, 267 17 MoĜina, Czech Republic, tel.: 602215059, e-mail: [email protected]

www.pbranch.cz

WWW.SVETWESTERNU.CZ