SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN SVETWESTERNU.CZ

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

SVETWESTERNU.CZ

PROSINEC|3|2009

Obsah

4

western hobby

Editorial Vítejte, příznivci a vyznavači westernu!

PUTUJEME PO RANČÍCH Stáj Watani: Místo, kde koně mohou dožít

4-6

Vítejte vy všichni, kteří jste při brouzdání na Internetu narazili na naše www stránky a otevřeli jste si je!

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL Čtvrt století Čs. Pony Expressu Taxmeni: Čtyřicítka na krku

A dvojnásobně rádi zdravíme ty z vás, kdo jste k nám nezavítali ná-

7-9 10 - 11

hodou, ale cíleně jste si vyhledali třetí číslo Svět westernu, které právě vychází.

LIDÉ KOLEM WESTERNU Koně místo večerníčku

Doufejme, že trojka (3) označující počet čísel časopisu, jež jsme letos

12 - 13

BYLI JSME TAM Westernový víkend v Letovicích: Mistři lasa, biče a revolverů

14 - 15

od podzimu vydali, je číslicí přinášející štěstí – alespoň v pohádkách to

12

tak vždycky bylo a povědomí o „šťastné trojce“ si neseme v sobě skoro všichni: Tři oříšky pro Popelku, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Třetí princ… Připomenutí pohádek není náhodné. Blíží se doba Vánoc, svátků, ke kterým patří nejen ozdobený vánoční stromeček, dárky a vonící cuk-

western sport

roví, ale také kouzelné pohádky. Některé z nich se k nám vracejí už řadu let, a přesto se nám nikdy neomrzí, na jiné – nově natočené – se těšíme

ZE SVĚTA SPORTU

Western Riding Club ČR: Na počátku byl sen… Rozhovor s V. Sedláčkem a B. Krzystkem: Nový vítr do plachet

a rozechvěle očekáváme, co asi přinesou.

16 - 17 18 - 20

Jestli si myslíte, že pohádky mají k westernu hodně daleko, tak zase tak nesmiřitelně vzdálené světy to nejsou! V obojím jde o střetávání dobra se zlem, hledání spravedlnosti, přátelství, které dokáže hory přenášet a život (i v sedle) činí krásným. A krásným se život stává právě nyní, o Váno-

TELEGRAFICKY Výsledky soutěží ve zkratce

14

21

ZAHRANIČNÍ OKÉNKO Verona: Světový pohár v barrel racingu Francie: Cuttingová show

22 23

te krásné Vánoce, ať už je strávíte kdekoliv a s kýmkoliv. A jestli vám vánoční pohodu umocní ještě i stránky našeho časopisu, pak: 1/ tím lépe! (pro vás)

24 - 25

2/ co lepšího bychom si mohli přát? (pro nás).

ANKETA

26

Z PERA ČTENÁŘŮ Nejzvláštnější Vánoce, Dopravní prostředek: KŮŇ

27 - 28

DOPISOVÁ RUBRIKA Výherce jezdeckého bičíku

29

NAŠE SOUTĚŽ Výherci vstupenek na jezdeckou show Apassionata

Tak právě takové Vánoce vám přejeme! Ať už v kruhu rodiny či přátel, nebo mezi kamarády lasaři, bičaři, pistolníky a nebo indiány! Prostě měj-

NÁŠ TIP

Co by měl přinést rok 2010?

livost, klid v duši, souznění s okolím a rozjímání. ve stájích u koní, při poslechu hudby ve stylu country, venku v přírodě,

western echo Restaurace U Vodárny s country muzikou

cích, kdy by nesváry měly utichnout a žezlo na těch pár dnů přebírá smíř-

Do roku 2010 vstupte tou správnou nohou a ať se vám daří na poli

18

22

pracovním, soukromém – a hlavně na tom westernovém! Svět westernu bude i nadále vaším průvodcem a tak již teď se těšíme na Vás všechny v roce 2010!

TAK ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK! Irena Šatavová

29

a Robert Mahovský

ZACHYCENO FOTOOBJEKTIVEM Odpovědi čtenářů na otázku: Co je to western?

30

TROCHU MOUDRA Citáty pro pobavení i zamyšlení

2

31 3

western hobby PUTUJEME PO RANČÍCH

Vybudovat stáje se zastřešenou jízdárnou, moderními boxy, kruhovkou a vším, co k tomu patří, dalo pěknou dřinu. Na halu a nové stáje dostali dotace z EU, což předpokládalo dodržet přesný časový harmonogram. „Nutila jsem dělníky svářet konstrukci dokonce i v mrazu, ale jinak to nešlo,“ konstatuje věcně Simona. Nakonec se vše, i přes mnohé komplikace, podařilo. V roce 2007 hala stála, jenže stáje byly stále jenom mobilní. Vyrostly podél haly teprve na jaře 2008 a jejich kolaudace proběhla v poslední možný den. „Naštěstí nám pomohli majitelé ustájených koní a všechno se v posledních chvílích zvládlo,“ říká Simona a ještě teď se jí odráží ve tváři napětí, které budování nových stájí provázelo.

JAK VYRŮSTÁ ŠAMPIÓNKA

MÍSTO, KDE KONĚ MOHOU V KLIDU DOŽÍT

Stáj Watani v Břežanech Slovo watani zní tajemně a cizokrajně. „Že by něco s Indiány?“ ptáme se sami sebe v duchu. Internet nás navedl, že Watani je název egyptského týdeníku, který vychází v Káhiře už od roku 1958. To ale není odpověď, kterou jsme hledali. Správná trefa do černého zní: Watani jsou stáje Simony Konopáskové v Břežanech u Prahy. Jméno dostaly podle první Simoniny klisny (schagya arabky), která se už sice pase na věčných pastvinách, ale silný cit pro koně, který ve své jezdkyni rozhořela, tu na světě po ní už zůstal a přetrvává.

Stáj Watani má ve svém pomyslném rodném listu zanesen rok 1993, kdy manželé Konopáskovi koupili zdejší starý statek. Přestěhovali se sem se svými šesti koňmi z Velké Ohrady v Praze, z čehož je jasné, že koně k nim patřili už mnohem dříve. „Já jsem se s láskou ke koním narodila, přestože moji rodiče k nim

blízko neměli,“ vypráví Simona Konopásková, rázná žena v nejlepším věku, z jejíhož chování vycítíte tvrdohlavost a neústupnost. Vlastnosti dané jí do vínku snad znamením, v němž se narodila – Beranem. „I když… jeden z našich pra-praprapředků byl koňským handlířem,“ dodává zamyšleně.

Udělejme časový skok o několik let zpátky. Jedenáctiletá dcera Simony – Bára – začíná závodit na koni. Rok před tím se vypravila do Poděbrad na westernový kurz s Tomášem Zajacem a domů se vrátila rovnou s licencí jezdce. V roce 1998 absolvovala své první závody, pak začala dojíždět na tréninky na Novou Ameriku, kde jí tehdejší manažer Ivan Černoch poskytl výhodné podmínky. Pod vedením trenéra Karla Kubaty rozvíjí Barbora své jezdecké dovednosti a v té době ještě netuší, že se Karel o pár let později stane jejím partnerem. „Hledali se, až se našli. Několik let jezdili mezi Břežany, kde Bára bydlela, a Novou Amerikou, kde Karel pracoval a Bára tam trénovala a měla ustájené závodní koně. Sto kilometrů tam a zpátky,“ popisuje Simona stav věcí předcházející tomu, než se Karel natrvalo nastěhoval do Břežan a ve stájích Watani začal pracovat jako trenér. Lehké to ale nebylo. Jeho zákazníci s ním nepřišli, takže musel začít budovat novou klientelu úplně od začátku. Bára mezitím stačila vystudovat střední ekonomickou školu a ona i její mamin-

ka vděčně vzpomínají na tamního ředitele, který byl vstřícný a nedělal problémy, i když Bára měla těch zameškaných hodin dost. „Jedničky a dvojky jsem sice nenosila, ale maturitu mám,“ hlásí s klidem Bára.

TRÉNINK POD TAKTOVKOU MISTRA A jsme zase nazpátek v roce 2009. Na statku s patnácti hektary výběhů je ustájeno kolem 40 koní. Dvacet je v nově vybudovaných stájích u haly, dva poníci obývají venkovní domeček, ostatní koně najdete v bývalých garážích, kůlnách, prádelně a udírně, které jsou zrekonstruované na moderní boxy. Konopáskovým patří sedmnáct koní, majiteli ostatních je zhruba patnáct klientů, kteří tu mají koně v nájmu a dojíždějí z Prahy, ale také až od Vlašimi či z Jablonce. Trenér Karel Kubata je držitelem četných titulů mistr a vicemistr ČR v reiningu a western pleasure. Na zkušené ve světě byl u Helmuta a Denise Schulzových v Rakousku a u Tima Lynche a Joea Hayese v USA. Tady ve stájích Watani trénuje koně nejen na závody, ale také pro rekreační ježdění. „Není problém si s ním domluvit základní výcvik mladého koně, který zabere přibližně devadesát dnů,“ říká paní Simona s dodatkem: „Je-li koník problémový, tak to trvá pochopitelně déle. Obecně lze ale říci, že Karel je „učitelem“ koní i jezdců provázejícím je od jejich prvních jezdeckých kroků až po předvedení se v závodní aréně.“

slušní a ona dává přednost koním krevnatým. „Tíhnou k jednomu člověku a jsou pro něj schopní udělat naprosto všechno,“ říká. Každý den sedlá svého arabského hřebce Utrechta a práci s ním považuje za odpočinkovou část dne. Pak zpátky za prací do stájí a odpoledne na trénink. Své klienty připravuje důsledně a cílevědomě. „Hledám v práci jasný cíl a smysl,“ říká o své trenérské činnosti. Platí to ale všeobecně – je cílevědomá a umí si jít za svým. Dělá to tak celý život. Veškerou práci na statku zvládá Simona s Bárou, Karlem a dvěmi ošetřovatelkami. Ty se však často mění – prý je tu moc práce. „Jenže nás nikdo neošidí,“ vzplane Simona, „sami stejnou práci děláme také, a proto hned víme, odkud vítr vane. Když nepracují dobře, tak jim to řekneme, třeba i třikrát za sebou. Někdo to skousne, někdo ne!“ Na jemnosti tady není prostor – stáj se musí uživit sama. Co se vydělá, investuje se nazpátek, a tak to jde stále dokola.

ME: ALL-AROUND ŠAMPIÓNKA 2009 A přesto v tomto každodenním koloběhu dřiny vyrostla z Báry jezdkyně par excellence. „Velký podíl na tom má Karel, který jí pomáhá koně připravit,“ neopomene dodat paní Simona. Letošní rok se Báře mimořádně dařilo. V říjnu se mimo jiné zúčastnila mistrovství Evropy appaloos v Cáchách a se svým koněm Rabano Watani vyhrála v pěti třídách (z šesti, kterých se zúčastnila) a stala se zároveň Non Pro All-Around šampiónem pro rok 2009. „To byl asi můj největší dosavadní úspěch,“ říká Bára po kratičkém přemýšlení. Když se jí zeptáte, co na tom bylo nejtěžší, kupodivu nebude

VĚRNOST ANGLII A KREVNATÝM KONÍM Simona také trénuje, ale ne westernové koně. Odmalička dělala anglii a té je věrná dodnes. Byla jedním z mála dětí, které mohly začít jezdit v oddíle TJ Žižka Praha ještě před dosažením patnáctého roku. Malá Simona začala už v osmi. Jezdila parkúry, drezúru, endurance… Western si také vyzkoušela, ale westernoví koníci jsou podle ní příliš hodní a poBarbora Konopásková All-Around šampiónka na mistrovství Evropy appaloos v roce 2009

4

5

western hobby

western hobby

PUTUJEME PO RANČÍCH

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL

„CHCEME, ABY SE KONĚ U NÁS MĚLI DOBŘE. NEJSOU TO NAŠI SLUHOVÉ, ALE NAŠI PARTNEŘI. A AŽ TU DOSLOUŽÍ, MĚLI BY TU V KLIDU DOŽÍT.“ KRÉDO STÁJE WATANI mluvit o vlastních závodech, ale o stáji. „Nejtěžší bylo zorganizovat to na statku po našem odjezdu do Cách tak, aby máma nebyla na všechno sama,“ říká.

ZAMÍŘÍ BÁRA ZA OCEÁN? Plány na rok 2010 má už Bára v hlavě srovnané. Musí si připravovat mladé koně, protože Rabano půjde brzy do závodního důchodu. V tréninku má teď jednu pětiletou a jednu dvouletou kobylku, obě – stejně jako Rabano – jsou appaloosy z chovu stáje Watani. Má Bára jasno také v tom, kam vyrazí na závody? „Chtěla bych se opět zúčastnit

velkých závodů pro plemeno appaloosa – v Čechách, v Evropě a možná i v USA,“ odpovídá Barbora a na vysvětlenou dodává: „Od letošního roku existuje pro Non Pro jezdce (tedy ty, kteří smějí závodit jen na vlastních koních nebo koních v majetku rodiny – pozn. red.) možnost zúčastnit se mistrovství světa appaloos v USA, pokud splní kvalifikační podmínky a seženou si koně přímo v USA. Výhodnou je, že tento kůň nemusí být v majetku jezdce. Amerika tím chce otevřít dveře i závodníkům z Evropy, aby každoroční mistrovství světa bylo opravdu závody celosvětovými. Převoz vlastního koně přes oceán

by byl finančně hodně náročný, ale pokud bych si v Americe nějakého koně sehnala, mohla bych to zkusit.“

SPONZOŘI CHYBĚJÍ, DOBRÉ DUŠE NIKOLIV! Simona na zmínku o financích navazuje: „Jsme zahlceni prací, a tak nemáme čas dělat byznys a shánět sponzory.“ Sponzory tedy stáj Watani postrádá, ale dobré duše nikoliv. „Martina a Věrka Müllerovy k nám jezdí už jedenáct let a nezištně nám pomáhají. Dělají nám webové stránky, plakáty pro všemožné příležitosti, hlídají nám různé formuláře a samy nás honí, když je třeba něco udělat. Jsou to holky ne zlaté, ale platinové,“ pějí na ně jednohlasně chválu Simona, Bára i Karel. „A určitě to tam napište,“ prosí nás. A co plánuje paní Simona? Chtěla by na statku posílit ple-

meno quarter horse, aby i Karel Kubata měl své vlastní koně na předvádění. A taky chce zlepšovat chov. Vedle třech chovných kobyl z plemene appaloosa tu mají i plemeníky Ramba Watani (appaloosa) a Utrechta (arabský plnokrevník). Co ještě prozradit o stáji Watani? Určitě by tu měla zaznít životní filozofie paní Simony, která mnohé vypovídá o jejím něžném vztahu ke koním, těmto nádherným tvorům s krásnou hřívou, kteří jí učarovali na celý život: „Chceme, aby se koně u nás měli dobře. Nejsou to naši sluhové, ale naši partneři. A až tu doslouží, měli by tu v klidu dožít. Kůň si zaslouží, aby umřel doma.“ Co dodat? Irena Šatavová Foto Robert Mahovský a archiv stáje Watani

Když do pustin chceš dopis psát, Pony Express musíš znát... VÁNOCE NA RANČI WATANI ■ „Statek je vánočně vyzdobený a osvícený už během adventu, to je u nás tradice. Na Štědrý den vstáváme brzy, abychom si ho protáhli a všechno stihli. U koní musíme odvést stejný díl práce jako jindy. Dříve jsme jim dávali do stáje nazdobený stromeček, ale ne všechny koně na něj viděli, takže teď zdobíme stání každého z nich chvojím. Vedle koníků se postaráme i o psy, v nedaleké Sadské, kde je rybník s čistou vodou, pouštíme na svobodu kapra, pak jedu za tátou na hřbitov a pro maminku do Prahy, aby s námi zasedla ke Štědrovečerní večeři. Večer chodíme za koníky a ti dostávají kromě jablíček a mrkve ještě to, co má každý z nich nejraději,“ popisuje průběh 24. prosince ve stáji Watani Simona Konopásková.

Riwli-klap, riwli-klap, riwli-klap… Slyšíte ten dusot koňských kopyt? Ano, to jsou jezdci Československého Pony Expressu! Ojedinělé poštovní štafety, která po vzoru svého historického předchůdce za oceánem křižuje prérie v srdci Evropy už pětadvacet let!

Jindřich Bílek, zakladatel Čs. Pony Expressu

Vše začalo v roce 1984, kdy Spojené státy navštívil zanícený propagátor a organizátor řady akcí ve stylu C&W Jindřich Bílek. Při své cestě zavítal také do Muzea Pony Expressu v St. Joseph v Missouri. Historie koňské pošty v Severní Americe jej natolik okouzlila, že po návratu se s několika kamarády pustil do příprav symbolické jízdy na našem území. Nadšené parťáky našel v Mníšku pod Brdy (Stanislav Vodenka,

u nás vzedmul zájem milovníků kovbojské romantiky o fenomén westernu. Díky tomu vznikla v roce 1990 i československá asociace celosvětového hnutí Westerners International. Zakládající Pony Express Corral převzal následně pořadatelské otěže jízdy westernových pošťáků. Letos ji úspěšně dovedl do jubilejního 25. ročníku. Z původně komorní akce se v průběhu čtvrt století stala významná mezinárodní událost.

Tomáš Král, Jaroslav Čvančara), stejně jako v severomoravském Suchdole nad Odrou. Tam hořela srdce pro western v hrudích místních kovbojů kolem Bohumila Kašpárka alias Hospodáře. Bylo proto přirozené, že když se myšlenka Čs. Pony Expressu začala přetavovat do skutečnosti, spojila trasa poštovní štafety právě tyto kouty české kotliny. Historicky prvním jezdcem Čs. Pony Expressu se stal Stanislav Vodenka, který se s mochillou na hřbetě

koně vydal vstříc neznámému dobrodružství za úsvitu 13. září 1984.

POŠTA NAPŘÍČ EVROPOU Asi by bylo nošením dříví do lesa popisovat celou pětadvacetiletou historií této výjimečné akce, která je výrazným písmem zanesena v kronice české westernové historie. Proto připomeňme jen několik důležitých mezníků. Právě zpod kopyt Pony Expressu se

Arabský plnokrevník Utrecht, plemeník stáje Watani a oblíbený kůň Simony Konopáskové

6

7

western hobby

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL

KDYŽ DO PUSTIN CHCEŠ DOPIS PSÁT, PONY EXPRESS MUSÍŠ ZNÁT! PLNÝ STÁJE KOŇŮ ZLÝCH A TŘI STA JEZDCŮ POŠTOVNÍCH. KAŽDÝ TEN JEZDEC MUSÍ BÝT V SEDLE DOMA, S KONĚM DOJET, PROJET, I KDYŽ HOŘÍ ARIZONA. SÁM SI MUSÍ HLEDAT CESTU SVOU JIPI JOU! RIWLI-KLAP, RIWLI-KLAP, RIWLI-KLAP ZNÍ ROVINOU. WINCHESTROVKU NESMÍ MÍT, JE MOC TĚŽKÁ K SEDLU VZÍT, DOPISY MÁ MÍSTO NÍ RYCHLOJEZDEC POŠTOVNÍ. KAŽDÝ TEN JEZDEC MUSÍ BÝT V SEDLE DOMA… (Hymna Čs. Pony Expressu) Ke štafetě Pony Expressu přibyla do rodiny významných westernových akcí v ČR v roce 1994 také jízda dostavníku Wells Fargo. Po českých prériích se dostavník projáněl plných sedm let.

S určitou nadsázkou lze říci, že Pony Express svým dílem přispěl ke „sjednocování Evropy“. Původní trasa Čs. Pony Expressu z Mníšku do Suchdola se v průběhu let rozvětvila do dalších míst, na které pak navázaly trasy v sousedních zemích. Tím došlo ke zrodu Evropského Pony Expressu. Nejdříve se na českou štafetu napojili Němci (1989), pak se přidalo Rakousko (1998), o rok později Slovensko a následně Polsko (2001). Letos se uskutečnila první jízda v Nizozemsku.

UZNÁNÍ ZPOZA ATLANTIKU

Zásluhy Čs. Pony Expressu o popularizaci westernové historie ocenila v roce 1989 tehdejší velvyslankyně USA v Československu Shirley Temple-Black

Životaschopnost Československého – a dnes již Evropského – Pony Expressu neunikla pozornosti v USA, tedy v zemi historické štafety. Za Atlantikem, kde si původní pošťáky z let 1860 – 1861 připomínají symbolickou jízdou od poloviny 20. století, uznale pokyvují hlavami nad organizací i nad zvedající se společenskou laťkou této akce v našich zeměpisných šířkách. Slovy uznání zahrnula české jezdce ještě před listopadem 1989 někdejší velvyslankyně USA v Československu Shirley

Temple-Black, která se zúčastnila slavnostního večera Pony Expressu v Malostranské besedě v Praze. Změna společenských poměrů pak v roce 1990 umožnila čtveřici nejlepších českých jezdců absolvovat jízdu přímo v USA. Na trase mezi kalifornským Sacramentem a St. Joseph a předvedlo české kvarteto své jezdecké umění i stylovost tak mistrně, že guvernér Nevady vyhlásil 2. červen 1990 Dnem Čs. Pony Expressu. To vše se stalo výzvou pro evropské jezdce, aby oba kontinenty spojili předávkou pošty doslova od jednoho břehu Atlantiku ke druhému. Trasa letošního 25. ročníku již měřila 3000 kilometrů! Start byl ve východoslovenském městečku Seňa, cíl v Nizozemsku, kde trasa již nabírá azimut k Atlantiku. Na východním konci transkontinentální trasy se uvažuje o rozšíření jízdy do Maďarska či na Ukrajinu, na západě zase do Belgie a Francie. Na jihu by se po obnovení kontaktů s Rakušany mohla v budoucnu připojit i Itálie. Pro vstup Československého a Evropského Pony Expressu do druhého čtvrtstoletí je to jistě velká výzva! Slavomil Janov Foto Jiří Nedvěd a archiv

NA SLOVÍČKO S JINDŘICHEM BÍLKEM, „OTCEM“ ČS. PONY EXPRESSU Od startu prvního ročníku Československého Pony Expressu, u jehož zrodu jste stál, uplynulo 25 let. Jde tak bohatou historii charakterizovat jednou, dvěma větami? O čtvrtstoletí Čs. Pony Expressu by to chtělo spíše napsat knihu. Přesto: Zásluhou této akce se u nás ještě hlouběji zakořenil společenský obraz westernu jako životního stylu, který ve zcela jiné době – na počátku 20. století – začal vyrůstat v podhoubí trampského hnutí. Dnes je western široce rozvětveným fenoménem s mnoha podobami. I tak v něm Pony Express představuje stále jednu z nejvýznamnějších oblastí. Pony Express ale nebyl vašim jediným dítkem… V polovině 90. let jsme s partou podobných nadšenců, jaká kdysi začínala s Pony Expressem, vyrazili poprvé po české kotlině v dostavníku Wells Fargo. Byla to věrná replika výjimečného kočáru Concord, který křižoval Spojené státy od roku 1852. Jízdy

dostavníku Wells Fargo se u nás konaly od roku 1994. Tuto etapu oživování westernové historie jsme završili v roce 2001 účastí na světovém setkání Westerners International v Oklahomě, které jsme navíc sami iniciovali. Sledujete dnes moderní westernové aktivity u nás jen zpovzdálí?

To určitě ne. Téměř tři desítky let jsem se jako producent pohyboval na westernové scéně i v showbyznysu. Byl jsem manažerem Taxmenů, Greenhorns i dalších umělců. Byla to krásná léta, na která nejde zapomenout. Teď si však více užívám zejména chalupaření na Vysočině. Ve westernovém rybníku jsou už další dravé štiky a spíše sleduji, jak

čeří vodu. Přesto alespoň jednou za rok připravím na své haciendě setkání dávných kamarádů, opravdových trampů i kovbojů. Tam si – byť komorněji, než je tomu ve velkých westernových městečkách – užíváme aktivit toho našeho „starého dobrého westernu“ plnými doušky! (yan) Foto: Jiří Nedvěd a archiv

V roce 1990 se vydalo na trasu amerického Pony Expressu poprvé kvarteto českých westernových jezdců. Zleva: Vojtěch Klokan, Jan Valchař, Bohumil Kašpárek a Josef Pelc.

8

9

western hobby

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL První veřejné vystoupení souboru se uskutečnilo 11. února 1971. Tehdy oficiálně začínající kapelu pozvali jako hosty do svého Saloonu na pódiu pražského Domu kultury kovoprůmyslu (dnes Národního domu) na Smíchově již šlapající Greenhorns. „Žádná sudička nám nemohla předpovědět, jak dlouho budeme existovat a co vše kapelu čeká. I já jsem mnoho věcí bral na lehkou váhu a leccos nedomýšlel,“ přiznává dnes Jaroslav Čvančara. „Ale sotva bych tehdy věřil někomu, kdyby z křišťálové koule věštil, že Taxmeni budou muzicírovat i za čtyřicet let.“

zaplatit vysokou daň. Normalizační hon na čarodějnice v podobě potírání všeho, co jakkoliv zavánělo Amerikou, donutil řadu country kapel přemalovat svůj štít. Z Greenhorns se stali Zelenáči, Rangers museli korytem populární hudby proplouvat jako Plavci a Taxmeni se na více než půl druhého desetiletí přejmenovali na Krajánky. Sestavu několikrát ohrozila i ponorková nemoc, dostavily se umělecké krize. Vybité baterie způsobily dokonce přerušení činnosti. Vzdor tomu všemu se však skupina vždy dokázala znovu zvednout a v pravou chvíli

tického režimu. Základem této specifické repertoárové klenotnice C&W se stala kolekce čtyř alb Calamity Jane, která Taxmenům zároveň otevřela dveře do žánrové Dvorany slávy. Přes dominantní postavení v této oblasti české country hudby si Taxmeni nadále zachovávají i pozici ortodoxních countrymanů. Jejich repertoár trvale vyznává a ctí kořeny žánru i jeho sepjetí s westernovou tématikou. I tuto tradici však ve svých písních citlivě přetavují do moderní formy a rozvíjejí ji.

zdobí silueta dvou kovbojů kdesi uprostřed Monument Valley.

NAROZENINOVÝ DORT S MISTREM Vraťme se ještě zpět k úvodu našeho povídání o Taxmenech – k jejich letošním narozeninovým oslavám. Příležitost k premiérovému otevření láhve sektu se skupině naskytla v první zářijový víkend na festivalovém pódiu pod hradem Valečov. Právě zde končil šňůru koncertů ke svým 70. narozeninám Karel Gott. A tak si Taxmeni řekli, že své čtyřicetiny začnou slavit právě tady. Vděčnému publiku tak byly z jedno-

Šárka tentokrát za pultem svého obchodu s kovbojskými zbraněmi v Opletalově ulici v Praze

Taxmeni: Čtyřicítka na krku Většina z nás má v datu, kdy jsme poprvé z plných plic zakřičeli na tomto světě, jasno. S narozeninami hudební skupiny to však tak jednoznačné není.

Čtyřicetileté putování Taxmenů prérií české country mapuje i pětialbová kolekce CD a DVD, která vychází ke kulatému jubileu skupiny

10

Málokterému kronikáři se totiž podaří naprosto přesně říci, ve který „den D“ se sešla ta či ona parta muzikantů a řekla si: Jdeme do toho! V případě hudební skupiny Taxmeni je její oficiální zrod datován v roce 1970. Přesto kapela, která je jedním z hlavních pilířů současné české scény country & western, začala své čtyřicetiny slavit už v tomto roce. Jaký k tomu měli hudebníci důvod?

PLAINSMEN NEBOLI MUŽI Z PLÁNÍ „Připomenutí našeho kulatého jubilea jsme nechtěli nijak urychlovat. K zářijovému narozeninovému startu však nastala příhodná situace a vedly nás k tomu i historické souvislosti,“ říká zakladatel a vedoucí kapely Jaroslav Čvančara. „Základní kámen souboru byl položen už v roce 1968. Tehdy jsme s partou kamarádů dali do kupy skupinu Plainsmen. Hlavně zásluhou mého staršího bratra Františka dostalo naše mu-

zicírování řád. Kapela sice neměla dlouhé trvání, přesto jsme stihli alespoň vystrčit růžky na festivalu Porta v Ústí nad Labem.“ V následujících dvou letech Jaroslav Čvančara vyměnil stylový westernový kostým muže z plání za vojenský stejnokroj. Své zamilované pětistrunné banjo však bral do ruky v každé volné chvíli. Nebylo proto divu, že už záhy se na pódiích armádních přehlídek i při dalších vystoupeních objevuje jeho druhá skupina Stonewall-Jackson, pojmenovaná podle jižanského generála z doby války Severu proti Jihu. Z mateřské posádky v Prachaticích se vojáci-countrymani vydávají nakonec i na Portu 1970. Když pak všichni svlékli zelené sukno, jádro skupiny v podobě tandemu Jaroslav Čvančara – Josef Blažejovský bylo již stmeleno. Proto se za několik týdnů – po doplnění o další nadšené countrymany – sešli muzikanti na pódiu znovu. Tentokrát již jako Taxmeni.

Jaroslav Čvančara není jen zaníceným countrymanem, ale i fundovaným znalcem čs. odboje

O tom, jak kultovní filmový western Sedm statečných ovlivnil vztah Taxmenů k westernové

v letech 1939 – 1945. Jeho knižní trilogie Někomu život, někomu smrt je zcela ojedinělým

romantice, vypovídá i stylizovaná momentka současné sestavy kapely

historicko-badatelským dílem. Podobně špičkovou prací je také monografie Heydrich. Tuto knihu obdržel od autora na společném festivalovém pódiu ve Valečově i Karel Gott jako dárek ke svým sedmdesátinám.

DAŇ ZA DLOUHOVĚKOST Znalci angličtiny se jistě pozastaví nad poněkud podivným tvarem slova Taxmeni. „Když jsme se po návratu z vojny sešli v hospodě, abychom vybrali jméno pro novou kapelu, kromě volovin jako Sklerotic Boys a podobně nás nic kloudného nenapadlo,“ vzpomíná s úsměvem Jaroslav Čvančara. „Pak Josef Blažejovský, který byl velkým milovníkem písní Beatles, přišel s nápadem, abychom se pojmenovali podle jednoho z hitů jeho oblíbených Brouků – Taxman. Chvíli jsme si s tím názvem hráli, nakonec jej ještě trochu – byť jazykově nesprávně – počeštili, a tak se z nás stali v překladu Výběrčí daní.” Za svoji dlouhověkost však museli Taxmeni několikrát sami

vztyčila hlavy. Přestože hudební výhonky Taxmenů vzklíčily z tradiční country a bluegrassu, současný stylový záběr skupiny je mnohem širší. Kdepak je dávné pidlikání? Dnes se mnohé melodie dotýkají nejprogresivnějších větví žánru country music a soubor experimentuje i s prolínáním žánrů. Podstatnější však je přínos kapely pro tematické rozšíření obsahu country písní, které byly dlouho spojovány jen s příběhy osídlování Severní Ameriky či s érou Divokého západu. Právě díky Taxmenům se u nás zrodila tzv. military country. Jde o oblast, která čerpá ze skutečných příběhů hrdinů československého odboje za druhé světové války, nebo pozdějšího boje za svobodu a demokracii v éře komunis-

Symbiózu dvou prolínajících se taxmenských stezek – countryové tradice a tématiky military – charakterizuje ostatně i obal memoárů Jaroslava Čvančary Taxmeni aneb Hledání country grálu. Autor v knize nejen pozoruhodně vykresluje historii skupiny, ale i podobu české country music v záběru, který nemá obdoby. Na titulní straně je kapela zachycena v maskáčích, rub zase

ho pódia a ve stejný den servírovány nejen poslední kousky Mistrova narozeninového dortu, ale i ochutnávka písničkových zákusků, které budou po celý příští rok nabízet svým fanouškům jubilující Výběrčí daní. A že na těchto taxmenských laskominách si jistě pochutnají i nejnáročnější hudební gurmáni, je nabíledni. Dobrou chuť! Slavomil Janov Foto Dušan Dostál a archiv

11

western hobby

LIDÉ KOLEM WESTERNU la, že Míla má děvče. „Už ho nemám. Neměla ráda koně. Tak teď chodím s Klárou,“ uvádí to Míla na správnou míru.

KDO JE KDO?

Koně místo večerníčku

Za okny se smráká, podzimní podvečer přichází rychle a pětici špuntů zažene na pohovku před televizi. Čekají na svůj večerníček. Bude stejný jako včera, předevčírem, před týdnem, před měsícem… Video z posledních westernových závodů, kde děti závodily. „Tady jsem měl jet blíž k barelům,“ brouká si pro sebe desetiletý Míla. „Teď jsi to otočila moc dobře,“ chválí pětiletou Markétku osmiletá Janička, která na předchozím snímku zkušeně prokličkovala slalom. Devítiletý Jiřík drží čtyřletou Rozárku za ruku, jen se dívají a ani nedutají. Tahle podívaná se jim ne a ne omrzet. Hltají ji očima, učí se z vlastních chyb, spřádají plány, jak příště zajedou lépe. „Tak takhle to u nás vypadá každý večer,“ smějí se Markéta Vondráčková a Jana Michlová, maminky budoucích kovbojů. Své děti vysazují na koně, jen co špunti začnou trochu chytat rovnováhu. A děti v sedlech sedí jako přibyté, radost pohledět! Koně a western je celý jejich svět a s nimi spojují své životní plány, jakkoliv se zatím zdají být vzdálené.

PĚT KOVBOJŮ

Desetiletý Míla Michl hlasitě volá, že bude kovářem a podkovářem. „Jak to?“ diví se maminka. „Vždyť jsi chtěl chovat hřebce a mít svůj ranč s quartery!“ Míla to však má promyšlené – zvládne obojí. Svého šestiletého německého haflinga vede zkušeně a lehce a jeho dlouhé vlasy za ním zpod klobouku vlají jako v hollywoodském filmu.

Jeho o dva roky mladší sestra Jana sní o tom, že jednou bude mít kobylku na ježdění. Tu má ale už dnes – sedmiletou poničku Mambu, se kterou si náramně rozumí, a je to na nich vidět. „Nejdřív ale v Roudnici vystuduji obor chovatel koní,“ seznamuje nás s tím, jak si to naplánovala. Pětiletá Markétka Vondráčková zatím ve svých plánech tak daleko nejde. Stačí jí jistota, že teď bude

jezdit na koni a hlavně – bude vyhrávat poháry. Sen to není nereálný, už letos na podzim získala jako nejmladší účastnice závodů titul Miss Dlouhá Míle a její patnáctiletý hafling Blondi je připravený dovézt jí k dalším trofejím. Své první závody má za sebou i čtyřletá Rozárka. Startovala na nich už před rokem (!) s Grétou, což je její těžký rakouský hafling jen o rok mladší než Blondi.

Tam jí ještě vypomáhal tatínek tím, že běhal s koníkem jako vodič. Na plány do budoucna jsme se Rozárky neptali, ale jak se během našeho rozhovoru vrtěla v sedle svého koně a střídala na něm všemožné pozice, je to celkem jasné. „Snad je to ještě přejde, nebo alespoň některé z nich,“ doufá paní Michlová. „Kůň, to neznamená jenom jezdit, ale také krmit, čistit, vyvádět na pastvu,“ vypočítává související povinnosti. „A kromě toho láska ke koním rozvádí manželství,“ dodává ze zkušenosti svých přátel-koňáků, i když to není její zkušenost osobní. Míla to však vidí jinak. Na koně se bezvadně chytají děvčata a také se podle koně poznají ty správné holky. Už ve třetí třídě paní učitelka rodičům oznamova-

„Já chci mít svůj statek a chovat spoustu zvířat – koně, krávy, pštrosy, slepice…“ hlásí devítiletý Jiřík Vondráček, který jako jediný nemá svého koníka. To proto, že jde od úrazu k úrazu a s nohou ani rukou v sádře se jezdit nedá. Nutno dodat, že všechny zlomeniny, zhmožděniny a další rány jdou na vrub jiným sportům – jednou to byly neposedné lyže, podruhé se s ním převrhla čtyřkolka, za zlomený kotník může kolo. Přestože je takový smolař a do sedla se moc nedostane, je výborným pomocníkem ze země a o koně se rád stará.

ZA VŠECHNO MŮŽE BABIČKA „Všechno to spunktovala babička,“ vzpomíná na dobu před pěti lety paní Jana. „Byla s dětmi na chatě na Klínovci, kde měli poníky. Tak děti naočkovala, aby chtěly koně. Koupili jsme jim dva poníky, jenže pak jsme jim začali závidět, že mohou jezdit a my ne. Tak jsme si pořídili velkého českého teplokrevníka a začali jsme jezdit také. Byli jsme ale strašní amatéři a teprve postupně jsme zjišťovali, co a jak máme dělat.“ Stádečko koní se pomalu rozrůstalo. Babička přišla s tím, že nutně potřebuje „ty zlaté koně s bílou hřívou“, takže začali chovat haflingy. Protože jsou klidní a protože na nich mohou jezdit i dospělí… Dnes už mají těchto „zlatých“ koní devět, poníka v to nepočítaje. Tři klisny jim dávají další hříbata. „Pokud se narodí hřebeček, vedeme děti k tomu, že se prodá. Ale kobylky zatím nesmí z domu,“ říká paní Jana. Pokud koně prodají, obrečí to obě rodiny. Jednoho si dokonce po roce koupili zpátky, když zjistili, že se o něj nový majitel špatně stará. „Zase jsme ho vykrmili, doplnili

mu očkování a teprve pak jsme ho prodali staršímu pánovi, který chtěl koně-kamaráda a bylo jisté, že se u něj Herkules bude mít dobře,“ popisuje jeden z koňských osudů paní Jana.

MODŘINY NA DENNÍM POŘÁDKU Jak se Michlovi a Vondráčkovi stali z koňských samouků zkušenými koňáky? „Hodně jsme toho načetli a nastudovali. A pomohla nám v tom děvčata, která chodila na naše koně trénovat to, co se naučila v jezdecké škole ve Straškově. Od nich jsme toho dost okoukali. Brali nás taky na vyjížďky a na různé akce v okolí, kam bychom si sami netroufli. Mílu vytáhli na Huberta, když mu bylo šest. Na svatováclavských hrách jel jako nejmladší závodník slalom a barely. Janička vloni v Záluží vyhrála cenu Nejkrásnější kůň. Mladší děti jim to záviděly, také chtěly dostávat kokardy a poháry a v sedlech vlastně vyrostly,“ vypráví na střídačku příběh pětice malých kovbojů jejich maminky. Kovbojů, kteří to berou vážně. „Naštěstí jsme to dosud zvládali bez zlomenin, i když děti jsou modré od modřin celý život,“ říká paní Jana. Nejhůře dopadl pan Vondráček, který si na koni zlomil klíční kost. Děti ale jsou gumové a pády přežívají bez následků. Míla se při Hubertovi vyválel v oranici, protože se mu utrhl řemen na podbřišník. Janička spadla při cvalu na louce, když jí koník začal vyhazovat. Markétka jakbysmet, ale „držela se dlouho, než se ocitla na zemi,“ chválí ji maminka. Louka byla osudná i Jiříkovi, když se mu splašil kůň, jen Rozárka křičí, že ještě nespadla. „Ale jdi ty,“ směje se paní Jana a připomíná jí, jak to bylo, když s ní utekla Gréta a nešla chytit. Když jsme z Píst odjížděli, před velkou bílou branou statku, ozdobenou dvěma koňskými hlavami, stála pětice malých postaviček v kovbojských pláštěnkách a širácích. Byl to moc hezký pohled! Irena Šatavová Foto Robert Mahovský

I když je na dveřích číslice 13, děti jsou šťastné a v sedle se dokáží pěkně otáčet

12

V tuhle chvíli máte asi z dětí trochu zmatek, tak tedy hezky po pořádku. Jana Michlová a Markéta Vondráčková jsou sestry. Michlovi mají statek v Pístech u Budyně nad Ohří, kde hospodaří. Chovají dobytek, prasata, pštrosy. No a také koně, které byli odjakživa snem paní Jany. Snem, který se jí v době jejího mládí vyplnit nemohl, ale její děti – Míla (10), Jana (8) a Rozárka (4) – ho už žijí každým dnem. Rodina Vondráčkových se dvěma dětmi – Jirkou (9) a Markétkou (5) – žije ve tři kilometry vzdálené Budyni nad Ohří, kam chodí všechny děti do školy. Když vyučování skončí, sebere paní Markéta všechny děti a alou do Píst na statek, kde tráví všechen volný čas. Tady je program pevně daný: každé z dětí nejdříve vykydá svému koni jeho stání, potom očistí koně, nasedlá ho a jde se jezdit. Buď na jízdárnu, anebo za vesnici na louku. Paní Jana se ujímá role trenéra, její manžel jí sekunduje a děti hlídá. Když děti dojezdí, postarají se o koně, zavedou je do boxů, dají jim nažrat a pak už je čas na onen večerníček, se kterým jsme začínali. „Ve škole jsou děcka premianty a učení jim jde samo,“ odpovídá paní Jana na náš nevyřčený do-

taz, zda-li koňská láska dětí nejde na vrub učení. „Jiřík je sice dyslektik, ale také všechno zvládá,“ doplňuje ji její sestra. Nejstarší Míla si jezdí už tradičně pro vysvědčení pokaždé na koni a celá škola se na to těší. Však také spolužáci s učiteli chodí do Píst za koníky na exkurze.

Očistit, nasedlat, vyjet a vyhrát ...

13

western hobby BYLI JSME TAM

Sjelo se sem třicet osm vyznavačů výše uvedených westernových sportů – kovbojové z Čech, ze Slovenska a z Polska, začátečníci stejně jako zkušení mazáci. Mezi nimi jsme napočítali deset dívek, takže názor, že ostříleným kovbojem se může stát jen příslušník drsného pohlaví, je mylný.

VŠECHNO ZAČALO NA JEDNOM POTLACHU…

WESTERNOVÝ VÍKEND V LETOVICÍCH

Mistři lasa, biče a revolverů

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

14

Muž v kovbojském širáku s bičem stojí několik metrů od svého partnera, který v ruce drží zápalku. Bič zasviští vzduchem a těsně mine sirku, která se rozhoří. Ne, nejde o film s trikovými efekty. Stojíme v tělocvičně střední odborné školy v Letovicích, kde si dali dostaveníčko čeští lasaři, bičaři a pistolníci a kde se trénují ve svých dovednostech. Jednou z nich je právě zapálení sirky bičem.

Duší celé akce, která se konala už posedmé, byli Miloš Chmel a Dan Krejčíř. Kamarádi, kteří se vážně začali věnovat lasování na jednom potlachu před šesti lety. „Miloš přinesl s sebou laso z kůže, a tak jsme s ním zkusili točit,“ vzpomíná Dan. A nezůstalo u jednoho zkoušení – oba začali pilně trénovat. Danův talent začal brzo sklízet sportovní úspěchy, Miloš se navíc rozhodl organizovat pravidelná podzimní setkávání lidí zapálených pro práci s lasem, bičem či revolvery. Žádnou zastřešující organizaci nad nimi nenajdete, je to jen hrstka nadšenců, kteří se potkávají buď na různých předváděcích show, anebo na soutěžích (v ČR se konají tři: v březnu Jarní cena v Beaver City, v červenci mistrovství ČR a v srpnu mistrovství Evropy v Rýmařově). „Já bych tomu ani soutěže neříkal,“ namítá Dan, „všechno to probíhá v takovém přátelském duchu, že jde vážně spíše o setkání kamarádů, než o boj o umístění.“

PODZIMNÍ VEŘEJNÝ TRÉNINK Jaký program připravili Miloš s Danem pro letošní westernový víkend? „Jde o veřejný trénink, takže budeme trénovat a trénovat a trénovat! Trikovou práci s trikovým i honáckým pracovním lasem, pracovní lasování, techniky práce s bičem a pistolemi. Zdatnější se budou dělit o své zkušenosti, najde se tu prostor na diskuse, hovořit budeme o pravidlech našeho sportu, která se postupně upravují v závislosti na tom, jak se zvyšuje technická úroveň soutěžících v jednotlivých disciplínách. Prostě se to tu ladí,“ seznamuje nás s celodenním děním v letovické tělocvičně Miloš Chmel. „Kdo umí, učí, kdo neumí, čučí,“ dodává s humorem a nadsázkou.

VÍTE, CO JE TO SKIP A VELKÉ KOLO? Jako odpočinková vsuvka byla letos na programu ukázka toho, jak se staví westernové sedlo (vloni šlo o zdobení kůže). A pak se soutěžilo – ve skipu a v roztáčení velkého kola. Vysvětlení pro ty, kdo se v odborné terminologii neorientují: skip znamená, že lasař roztočí laso 7,5 metru dlouhé a udělá z něho vedle sebe kolo (ve vertikální rovině). Točící se smyčkou pak proskakuje tam a zpět. Na celosvětovém westernovém setkání v USA dokázal jeden americký lasař skákat skip déle než hodinu, aniž by točení přerušil. Jak to dopadlo v mo-

ravských Letovicích? „Nejlépe si vedl Dan Krejčíř, který vydržel skákat 2 minuty a 13 sekund,“ seznamuje nás s výsledkem domácí mini-soutěže Miloš Chmel. Druhá soutěž – velké kolo aneb big loop – spočívá v tom, že lasař roztáčí bavlněné laso, které je poměrně lehké, a vytvoří z něho kolem sebe tzv. krinolínu (velké kolo). Vyhraje ten, jehož krinolína bude největší. Velikost krinolíny se zjišťuje podle délky lasa, s nímž se ji podařilo roztočit. Konec teorie – zpět do tělocvičny v Letovicích! Lasem s těžkou, mosaznou hondou (tj. část lasa) se podařilo roztočit krinolínu 18,2 metru. Jan Betlach dokonce roztočil velké kolo lasem o délce 20 metrů s hondou, která byla zatížená dvěma padesátikorunovými mincemi. Tady ale nešlo o to, kdo bude první, kdo druhý a kdo x-tý. Uznání si zasloužili určitě všichni.

šení a vzájemného předvádění jednotlivých cviků. Individuální trénink bude pokračovat ještě dlouhé hodiny. Na programu bude ukázka pracovního lasování s Ondřejem Houškou a s Michalem Konečným i střelba z luku (takže i na střílení došlo!). Večer čeká přítomné pouštění videa z cest po Maroku, dojde i na tancování. Když poslední znavení padnou hodinu před půlnocí na žíněnky, které jim protentokrát nahradí postel, bude ještě znít stará, dobrá kytara. Zítra ráno se všichni účastníci (včetně jednoho přítomného jezevčíka :-) rozjedou domů. Jim i těm ostatním, kteří se letos na westernový víkend do Letovic nedostali, Miloš s Danem vzkazují: „Přijeďte se za rok podívat!“ Irena Šatavová Foto: Robert Mahovský a Pavla Šejnohová

PRÁSKÁNÍ BIČEM, TOČENÍ POJKAMI, STŘÍLENÍ Z LUKU… Když jsme odcházeli, tělocvičnou se stále ještě ozývalo práskání bičem, až uši zaléhaly. Napravo i nalevo se vlnily různě dlouhá lasa jako létající hadi. Tři děvčata a dva chlapci točili pojkami, což jsou tenisové míčky na provázku (na vystoupení se míčky namočí do lihu a po zapálení se s nimi točí, aby vznikla světelná show). Několik postávajících dvojic se radilo, jak ten který trik správně udělat, jiní už byli ve fázi zkou-

....vypadá to lehce, ale....

15

western sport

western hobby

ZE SVĚTA SPORTU

WESTERN JAKO ŽIVOTNÍ STYL Moravou. Ze všech koutů České republiky se sem sjelo kolem dvou set členů WRC. A bylo by jich ještě více, kdyby vlna chřipek nedonutila mnoho z nich zůstat doma a místo šampaňského na oslavu pít horký čaj s citronem.

OCENĚNÍ, DĚKOVÁNÍ, SLAVENÍ…

Na počátku byl sen… DVACETINY WESTERN RIDING CLUBU ČR

„Na počátku byl jen sen. Sen o tom, jak se svým koněm cváláte nádhernou krajinou, otěže volně třímáte v jedné ruce, v uších vám zní vítr a vy se kocháte západem slunce. Nebo jste snili o tom, že jednoho dne vkročíte se svým koněm do arény a na konci vaší jízdy se ozve bouřlivý potlesk, někdo bude volat vaše jméno a vy budete v rukou držet svůj první pohár... Ať už vám je dvacet či šedesát, není třeba jen snít. Možná zatím nemáte nebo nechcete mít vlastního koně, třeba se teprve učíte jezdit, či jen s obdivem přihlížíte, jak to dělají jiní. Jisté však je, že vám učarovalo westernové ježdění.“ Tahle poetická slova nejsou z nějaké beletristické knížky. Najdete je na internetových stránkách Western Riding Clubu ČR (WRC), dobrovolné zájmové a sportovní organizace, která byla založená v lis-

topadu 1989. Ano, počítáte správně – minulý měsíc oslavil WRC svoje dvacetiny. V životě lidském to ještě není žádný věk – člověk stojí teprve na počátku své cesty, zatímco dvacáté narozeniny u organizace

jsou již dobou zralosti. Tak nějak to řekla Míša Zachová, moderátorka a bývalá prezidentka WRC na slavnostním galavečeru, který se konal poslední listopadovou sobotu v Horecké stodole v Horce nad

A slavit bylo co! Téměř hodinu a půl trvalo předávání cen a ocenění těm, kteří se do dvacetileté historie WRC zapsali písmem, jež nebledne. Byli mezi nimi i otcovézakladatelé, kteří v roce 1989 vzali otěže klubu do svých rukou: první prezident WRC Vratislav Gloziga, MUDr. Karol Hollý, zakládající člen a propagátor westernového ježdění na Slovensku, Ing. Viliam Dudáš, Alexander Muzslai... Omlouváme se všem ostatním, jejichž jména zazněla při předávání pamětních listů či čestných uznání za dlouhodobou činnost a která neuvádíme ne proto, že by nebyla důležitá, ale protože vzhledem k jejich počtu by se článek změnil ve jmenný seznam. Na galavečeru byli připomenuti také členové WRC, kteří už mezi námi nejsou, vzpomínka na ně a na to, co pro western udělali, tu však zůstala. Bylo milé a povzbuzující, že pro dvě ocenění udělená in memoriam přišly Veronika Cejpová a Brenda Lesniczáková, dcery kráčející ve šlépějích svých otců (Stanislava Cejpa a Tomáše Lesniczáka), které na kolbištích přitahují pozornost svými vlastními výkony. Ostatně mladých jezdců, kteří westernové arény ovládali v roce 2008 a 2009 a odcházeli z nich jako vítězové, tu bylo k vidění hodně. Během večera se totiž vyhodnocovaly také šampionáty WRC za roky 2008 a 2009 a mistři republiky zde přebírali své ceny (viz rubrika Telegraficky ve 2. čísle Světa westernu). Kdepak, slavnostní část večera tím ještě neskončila! Na prograŠtefan Pačes, prezident Slovenské asociace western ridingu a rodea (vpravo), a jeho videprezident pro sport Dušan Deák také přijeli pozdravit WRC

Diplom, blahopřání - a ještě společné foto!

mu byla ocenění pro vybrané pořadatele akcí konaných letos pod hlavičkou WRC, vyhlášení Brendy Lesniczákové za objev roku 2009 (na koni prý jezdila dříve než na kole!) a odvážným počinem bylo první udělení „ceny nejoblíbenější rozhodčí“ MVDr. Veronice Živnové a Mgr. Janě Bílkové – snad to nebude považováno za ovlivňování rozhodcovské nestrannosti! Děkovalo se též všem, kteří celý galavečer včetně výstavky, zobrazující průřez dvacetiletou historií klubu, připravili. Současný prezident WRC Vlastimil Sedláček byl zaskočen dortem v podobě diplomu, který dostal navzdory tomu, že ve scénáři večera tento bod nebyl napsaný, takže to pro něj bylo skutečným překvapením. A když už to vypadalo, že oficiality jsou u konce, dostali slovo hosté ze Slovenské asociace western ridingu a rodea (SAWRR) prezident Štefan Pačes a viceprezident pro sport Dušan Deák. Libozvučnou slovenštinou zvali k sobě ty české kolegy, kteří se zasloužili o výbornou česko-slovenskou westernovou spolupráci (článek o SAWRR připravujeme do některého z příštích čísel). Pak už se ujala vlády nad večerem country kapela Hubertus, místní kuchyně a výčep v originální podobě žebřiňáků z doby osídlování Divokého západu (pivo se čepovalo z koňské hlavy!) – a samozřejmě dobrá zábava. A protože slova nestačila dorazit z úst mluvícího do uší poslouchajícího ve slyšitelné podobě, komunikovalo se úsměvy, tancem a souzněním lidí, kteří propadli stejné lásce – westernu.

ROMANTIKA VERSUS PENÍZE Zábava v Horecké chalupě nabývala na intenzitě, nám se ale ještě nechtělo bavit. Chtěli jsme se dozvědět, co říkají dnešnímu WRC ti, kdo mu před dvěma desetiletími vdechli život „Keď porovnávam naše skromné začiatky s dneškom, tak si myslím, že WRC urazil veľký kus cesty. Naši jazdci sa vyrovnajú ak nie ozajstnej špičke, tak ozajstným americkým kovbojom rovnako

ako tým nemeckým a talianským, ktorí patria k tým najlepším v Európe. Možno je to aj vďaka tomu, že v čase našich začiatkov sme sa dostali len ku kazetám alebo k televíznym prenosom, kde sme videli špičkové výkony. A im sme sa snažili priblížiť, čo sa nám podarilo,“ říká Ing. Viliam Dudáš. V Americe viděl závody druhé i třetí třídy, kdy se jezdí na trávě ohrazené břevny a mnohým jezdcům se daří chytit tele do lasa teprve napotřetí. „A to majú kde trénovať, na rozdiel od nás! My sme určite lepší,“ prohlašuje s neskrývanou hrdostí. MUDr. Karol Hollý, další ze zakladatelů WRC a propagátor westernu na Slovensku, je k současnému WRC více kritický. „Westernové hnutia sa u nás začalo rozvíjať ešte v časoch hlbokého socializmu. Na prvej Beskydskej stezke v Rožnove pod Radhoštěm v roku 1982 sa zišli skutoční fanúšikovia a ľudia, ktorí k westernu mali vzťah. Vtedy už sme mali preštudovaná americké pravidlá, vedeli sme, o čom to je, a snažili sme sa vtedajší režim obalamutit,“ vypráví. „Dnešná komercionalizácia však zhadzuje mnohé pozitívne veci z tej doby a pôvodný western pretrval iba v dobytkárskych disciplínách. To sa mi nepáči. Určite aj preto, že mi je 64 rokov a mám na to nárok. Mladým, najmä ak majú peniaze, sa to páči! Lenže my sme western mohli robiť aj bez peňazí,“ říká MUDr. Karol Hollý. První prezident WRC Vratislav Gloziga je ještě konkrétnější: „WRC se formoval z několika proudů – z nadšenců, klasických jezdců, trempů… Když jsme ho zakládali, chtěli jsme především zkvalitnil vztah jezdce ke koni a jejich přípravu, ale byl v tom také velký kus romantiky, nadšení, vazba na přírodu, přátelské a přímé vztahy, uznávání fair play… To z dnešního WRC skoro zmizelo a zůstalo něco, pro co mám speciální termín: přesportování. Atributy přátelství jsou potlačené. Proto jsem zastáncem toho, abychom trochu ubrali z vrcholového sportu a vrátili se více ke kořenům WRC.“

Více než hodinu předával Vlastimil Sedláček plakety a ocenění jak těm, kteří se zapsali do dvacetileté historie WRC, tak i generaci nejmladších šampiónů z roku 2008 a 2009

PŘÁNÍ TŘÍ SUDIČEK Otcům-zakladatelům WRC jsme dali slovo ještě jednou. Povýšili jsme je do role sudiček, mocných vdechnout „oslavenci“ osud pro dalších dvacet let. Jaká přání vyslovili? První přání vyslovil Vratislav Gloziga: „Ať WRC trochu potlačí komercionalizaci a to tzv. přesportování, „přizemní se“ a očistí vztahy. Zasportovat si, to ano, ale potom ven, do přírody. To nám říkal už na jednom z prvních westernových školení tehdejší mistr Švýcarska ve westernových soutěžích Beat Haug: Soutěžte, bavte se, připravujte koně na jízdárně, ale potom pryč z jízdáren!“ MUDr. Karol Hollý spíše než přání vyřkl radu, jak na to. „WRC by mal rozlíšiť niekoľko úrovní: popri špičkovom športe by mal etablovať aj súťaže, ktoré dnes existujú v USA ako reakcia na prílišnú komercializáciu a profesionálne rodea, kde sa ničia kone. Podobné súťaže sme kedysi robievali aj my ako kombinované súťa-

že v jazdeckej turistike. Sú v nich prítomné všetky prvky westernovej drezúry zakombinované do voľného štýlu. Preto by som WRC prial, aby nastúpil na túto loď, ktorá už v podstate odplávala, a aby pod svojimi plachtami (a kompetenciami) usporiadal súťaže aj pre širšiu základňu. A keď bude mať WRC širšiu základňu, bude mať aj lepšiu špičku!“ „Želám WRC všetko najlepšie! Jazdcom, aby sa niektorí z nich umiestnili na popredných svetových miestach. Zároveň by som bol rád, keby si uvedomili, že peniaze nie sú všetko,“ vyslovil poslední třetí přání Ing. Viliam Dudáš. Irena Šatavová Foto Pavla Šejnohová

Vzpomínka na členy WRC, kteří již brázdí nekonečné pláně

16

17

western sport ZE SVĚTA SPORTU

Nový vítr do plachet

VĚDĚLI JSTE, ŽE… ■ WRC SDRUŽUJE 34 SEKCÍ A V NICH 599 AKTIVNÍCH ČLENŮ, Z TOHO 190 MLÁDEŽNÍKŮ (DO 18 LET)? ■ LICENCI JEZDCE VLASTNÍ 481 ČLENŮ WRC? ■ NEJVĚTŠÍMI SEKCEMI WRC JSOU JUJU BRNO, PAINT WESTERN RIDING CLUB A REGA RANČ ČELADNÁ? ■ NEJHUSTĚJI JE SEKCEMI WRC POKRYT KRAJ JIHOMORAVSKÝ A OLOMOUCKÝ? ■ V ČECHÁCH JE SEKCÍ WRC STÁLE JEN POSKROVNU A V KRAJÍCH ZÁPADOČESKÉM A KARLOVARSKÉM NENÍ ANI JEDNA? ■ NEJSTARŠÍ WRC SEKCÍ JE Q RANCH BEZDĚKOV, MEZI NEJMLADŠÍ PATŘÍ HICKORY RANCH V BLANSKU, CZECH HIGHLAND RANCH V DOLNÍM SOKOLOVCI A JV RANČ ČESKÉ ŠVÝCARSKO U NERATOVIC?

■ WESTERN RIDING CLUB ČESKÉ

REPUBLIKY (ZKRÁCENĚ WRC ČR) JE OD ROKU 1990 NEZÁVISLOU DOBROVOLNOU ZÁJMOVOU A SPORTOVNÍ ORGANIZACÍ. PŮSOBÍ PO CELÉM ÚZEMÍ ČR PROSTŘEDNICTVÍM REGIONÁLNÍCH SEKCÍ, KTERÝM PŘIDĚLUJE PRÁVNÍ SUBJEKTIVITU. SDRUŽUJE I JEDNOTLIVÉ ČLENY A SEKCE BEZ PRÁVNÍ SUBJEKTIVITY. V LEDNU 1996 BYL ZAŘAZEN DO SEZNAMU OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ V TĚLOVÝCHOVĚ A SPORTU ČESKÉ REPUBLIKY JAKO SAMOSTATNÝ SPORTOVNÍ SVAZ WESTERNOVÉHO JEŽDĚNÍ.

Vlastimil Sedláček se „sladkým“ diplomem, který nejen potěší, ale také zachutná!

ROZHOVOR S VLASTIMILEM SEDLÁČKEM A BRONISLAVEM KRZYSTKEM

Vlastimil Sedláček třímá žezlo Western Riding Clubu ČR jeden rok. Možná to není příliš dlouhá doba, ale o další cestě WRC má „jasno a přehledno“. Naše povídání s ním jsme začali ale nikoliv na téma „pracovní“, ale ryze osobní – jak se dostal ke koním… Rozhovoru se účastnil i Mgr. Bronislav Krzystek, viceprezident WRC pro zahraničí, který se o tuto parketu stará už šest let, a proto otázky týkající se mezinárodního rozměru WRC směřovaly právě na něho. CESTA VLASTIMILA SEDLÁČKA KE KONÍM… Jak jste se vůbec dostal ke koním? Ke koním jsem měl vždycky velký respekt a vnímal jsem je téměř jako „nadzvíře“, což u mě způsobovalo značný psychický blok. Teprve když na Lovecké chatě (profesní působiště V. Sedláčka – pozn. red.) proběhl křest prvního hříběte narozeného v Horce, došlo mi, že koně k přírodě patří. A začal jsem se o ně více zajímat. Vzpomenete si, kdy jste si poprvé na koně sedl? Bylo to v před šesti lety na ranči v Kostelanech a mně bylo 45 let. Když se mnou kůň začal na lonži klusat, pomyslel jsem si, že je to největší nesmysl, který mě napadl. Byla to katastrofa, boj o přežití! Cítil jsem se jako loď na rozbouřeném moři.

Přesto jste to nevzdal. Jezdil jsem do Kostelan dál, ale tajně, aby mě nepovažovali za blázna. Cítil jsem se po tréninku celý zbitý, ale nesměl jsem to doma přiznat, aby se mi nesmáli. Vy ale nejste jenom rekreačním jezdcem – máte jezdeckou licenci. V Kostelanech jsem si vyhlídnul koníka Lancelota a ještě v roce 2003 jsem absolvoval kurz na získání jezdecké licence. Původně jsem si říkal, že je to jenom tak „pro formu“. Jenže o dva roky později jsem už startoval na Středoevropském poháru v Čeladné! A později jsem si udělal také cvičitelskou licenci. Zůstal jste jen u Lancelota, nebo mu přibyli koňští kamarádi?

No, na Lovecké chatě v Horce se jich už pase stádečko. Koně do přírody prostě patří.

nějak předurčené! Ve WRC jsem pak poznal spoustu dobrých kamarádů.

Tak to jste se do toho pustil opravdu „od podlahy“! Já totiž vyznávám filozofii, že co umí můj podřízený, musím umět i já. A spíš ještě více než on, abych nebyl za blbce. To praktikuji nejen v ježdění, ale ve všem, co dělám.

A jak jste se dostal až na post nejvyšší? Před rokem odcházela z pozice prezidentky WRC Míša Zachová a kamarádi mě oslovili, zda bych jim nemohl pomoci. Nedokázal jsem říci ne. Měl jsem pocit vnitřní zodpovědnosti k WRC a k téměř dvěma desetiletím jeho předchozí práce. Nechtěl jsem, abychom starým westerňákům udělali ostudu!

… A JEHO CESTA K WRC Vaše cesta s WRC se zkřížila asi díky koním. Kdy to bylo? V roce 2003. Vytvořili jsme na naší Lovecké chatě vlastní sekci WRC. Jako perličku mohu uvést, že když jsem si dělal jezdeckou licenci, mými zkušebními komisaři byli manželé Tomčíkovi, kteří patří mezi zakladatele WRC. Asi to bylo tak

Nezaskočilo vás, že máte řídit takovou poměrně velkou a členitou organizaci? To pro mě těžké nebylo, protože jsem mohl sáhnout do své poměrně bohaté studnice zkušeností, které jsem získal při řízení jiných organizací a klubů.

OPRAVA SPOLEČNÉ LODĚ Kolik má WRC v současné době členů? Za dvě desetiletí prošlo WRC kolem 1300 lidí. Dneska máme 599 členů aktivních, to znamená těch, kteří platí příspěvky a zúčastňují se soutěží. Jsou sdruženi v 34 sekcích WRC a předák každé sekce je členem výkonné rady, kterou řídí tříčlenné prezídium WRC. Co přesně znamená „sekce WRC“? Sekci může založit skupina minimálně pěti členů WRC (členy WRC jsou nejen sekce, ale i jednotlivci – pozn. red.). Má svou vlastní právní subjektivitu a své akce pořádá pod hlavičkou WRC. Když se ohlédnete za prvním rokem svého „prezidentování“, jaký byl? Z pohledu prezídia WRC bylo důležité zrenovovat po dvaceti letech plavby naši společnou loď, vyspravit její plachty a kormidlo namířit tak, aby bezpečně mohla plout dalších dvacet let. Jak se „opravuje“ taková loď?

Nejdříve musíte zjistit, v jakém stavu se loď nachází. Při takové „kontrolní prohlídce“ (přesněji řečeno při technické analýze) narazíte na různé nedostatky a musíte se rozhodnout, co s nimi uděláte.

ré bychom museli vynakládat za poštovné, telefony, internet, registrační známky atd. Úspora dosahuje kolem 40 tisíc korun, a tyto prostředky chceme použít na podporu akcí pořádaných našimi sekcemi.

A co jste s nimi udělali? Nejpodstatnější věcí k řešení byly finance. Jako lék na tento neduh jsme zavedli nový způsob placení členských poplatků, který se skládá ze čtyř postupných kroků: nejdříve nám členové pošlou objednávku, na jejímž základě vystavíme fakturu na roční poplatek; když nám na účet dojde platba, zaneseme to do tabulky o zaplacených příspěvcích. Tahle tabulka je veřejně přístupná na našich webových stránkách, takže každý si zde může jednak zjistit, zda jeho platba skutečně došla, jednak ověřit, zda všichni ti, kdo se hlásí na jednotlivé akce pořádané pod hlavičkou WRC, jsou skutečně platnými členy klubu.

Společnou loď se vám tedy podařilo opravit. A co posádka? Řekl bych to tak: někdo celou tu loď musí řídit, někdo sedí u vesel a vesluje, část posádky se jenom veze, ale neškodí. A pak tu máme jednoho – dva piráty, kteří se snaží dělat na lodi díry… Tak je to ale asi všude!

Jaký je přístup kapitána lodi k jeho posádce? Nejde jen o postoj kapitána, ale o celé prezídium WRC. Nechceme posádku trestat za to, co se nepovede, ale především ji chceme motivovat a to dobré dávat za příklad ostatním. Nechceme zapomenout na ty, kdo stáli u zahájení plavby naší společné lodi, přestože pak z nějakého důvodu odešli. Jejich zkušenosti a postřehy jsou pro nás cenné a důležité. A ještě jeden podstatný atribut mají všechny změny, do kterých jsme se pustili a které mají zvyšovat pohodu naší posádky – budeme je provádět opatrně a s citem, aby naše loď nový nátěr přijala!

Takže jde o zprůhlednění celého financování a získání dodatečných informací… … a nejen to - také o značnou úsporu nákladů! Nákladů, kteMgr. Bronislav Krzystek se dostal ke koním před více než dvaceti lety, a to díky svým dcerám. Nyní je viceprezidentem WRC pro zahraničí.

18

19

western sport

western sport

ZE SVĚTA SPORTU

BILANCE ROKU 2009 Jaké milníky lemovaly cestu WRC v letošním roce? Byla to školení rozhodčích, zkoušky pro získání jezdecké licence, různé jezdecké kurzy pořádané jednotlivými sekcemi. Na ně navazovala velká série oblíbených vstupních závodů pro začínající jezdce (závody JUJU a D) a závody vyšších kategorií (C, B, A). Sportovním vyvrcholením bylo mistrovství republiky dospělých (v Koryčanech) a mládeže (na Lovecké chatě v Horce). Na závěr sezóny většina sekcí uspořádala Hubertovu jízdu doplněnou o westernové soutěže. Stará se WRC nějakým speciálním způsobem o jezdeckou omladinu? Ano a dobrým příkladem je zmíněné mistrovství WRC mládeže, které pořádáme vždy poslední prodloužený víkend o prázdninách. Nejde jen o soutěžení, ale také o zábavu a stmelování kolektivu mladých jezdců. Čtyřdenní mistrovství začíná ve čtvrtek závodem Hanácký pohár o bronzové jezdecké sošky, pátek je věnovaný outdoorovým aktivitám, jízdě na raftech po Moravě a podobně a v sobotu a neděli probíhá vlastní mistrovství WRC v jednotlivých westernových disciplínách. Chtěl byste některou ze sekcí pochválit? Určitě bych měl pochválit jak Koryčany, tak Loveckou chatu v Horce, pořadatele mistrovství WRC dospělých a mládeže, protože akce nejen dobře zvládly, ale ještě do nich vložily nejvíce vlastních finančních prostředků. Zmínit bych chtěl také Ranč Valašsko, který každoročně pořádá sérii závodů Wooden Trophy. Z jakých prostředků sekce tyto akce financují? Z dotací, grantů, sponzorských darů, startovného, peněz za ustájení koní a ubytování jezdců během akce… V příštím roce chceme sekce finančně podpořit i my.

TELEGRAFICKY

Je už dneska zřejmé, kde a kdy se budou konat závody WRC v roce 2010? Jednotlivé sekce předkládají návrhy akcí, které chtějí příští rok uspořádat. Ke konci listopadu jsme jich měli 25. Sportovní komise WRC je musí posvětit a zejména pohlídat, aby se např. nekonaly ve stejném termínu dvě akce v místě nedaleko od sebe, aby závody byly obsazeny příslušnými rozhodčími atd. Konečný kalendář akcí bude schválený na lednovém zasedání WRC.

MEZINÁRODNÍ ROZMĚR WRC (V této části rozhovoru si převzal slovo a na naše otázky odpovídal Bronislav Krzystek.) Vraťme se ještě kratičce k letošnímu Středoevropskému poháru, na jehož pořádání se WRC podílí. Letos se konal v Maďarsku a moc se nevyvedl. Odjeté sportovní výkony byly super, ale co se nezvládlo, to byla organizace závodů. Maďaři chtěli ušetřit, takže společně se Středoevropským pohárem, kde se soutěží v 16 disciplínách, uspořádali ještě vlastní závody Maďarské asociace quarter horse. To způsobilo zmatek a dosud kolem toho korespondujeme s maďarskými organizátory. Definitivně se to vyřeší asi až na lednovém zasedání Středoevropského poháru, kterého se zúčastní zástupci všech zemí a kde se bude připravovat i další ročník závodů.

V roce 2010 připadne organizace opět na Českou republiku. Ví se už, kde přesně to bude? Se 100% jistotou to říci nemohu, ale na 95 % to bude na ranči Patriot u Českých Budějovic. Jak se na tyto mezinárodní závody vybírají čeští jezdci, kteří nás v jednotlivých disciplínách reprezentují? Vždycky jsme oslovovali jezdce, kteří měli v žebříčku šampión WRC nejvíce bodů. Protože ale ne vždycky tito jezdci souhlasili s účastí v českém týmu, tak poslední dva roky oslovujeme všechny jezdce. Pokud mají přihlášení odpovídající sportovní výsledky, mohou se Středoevropského poháru zúčastnit. Jak dopadá srovnání našich domácích a zahraničních jezdců na těchto mezinárodních soutěžích? Jsme v některých disciplínách pozadu, či v jiných vynikáme? Já myslím, že my jsme výborní ve všem! Dvakrát jsme Středoevropský pohár vyhráli (v Čeladné a v Karpaczi), letos jsme byli třetí za Slováky a Maďary. To však bylo způsobené tím, že jsme neobsadili všechny soutěžní disciplíny, a tak nám body potřebné pro vítězství chyběly. Závodili jsme pouze v devíti disciplínách – a ty všechny vyhráli právě čeští jezdci.

To jsou výborné výsledky! A nejen výsledky. Výborná je také parta lidí, která se na těchto závodech vždycky vytvoří. Spolupracujete s některými zahraničními asociacemi zaměřenými na westernové ježdění? Ano, dlouhodobě spolupracujeme se Slovenskou asociací western ridingu a rodea (SAWRR), stejně jako s Polskou ligou westernu i rodea (PLWiR). V Rakousku existuje několik westernových asociací a naše partnerství s nimi – díky jedné z nich – teď trochu vázne. A jak je to se spoluprací uvnitř České republiky – i u nás existují vedle WRC ještě další organizace, zaměřené na westernové ježdění: NQHA Czech, ČJF a její reiningová komise… Já myslím, že mezi námi nevládne žádná řevnivost. WRC vnímám jako jakési podhoubí westernu, kde se sdružuje celá škála westernových disciplín. Některé z nich potom rozvíjejí specializované, například reiningové, organizace. My s nimi spolupracujeme a některé závody třeba sdružujeme, abychom ušetřili náklady jak na rozhodčí, které jsou hodně vysoké, tak i za dopravu koní a závodníků apod. Proto se například první den akce konají závody WRC a druhý den pokračují závody reiningové asociace.

Středoevropský pohár se jede každý rok v jiné zemi? Ano, účastnické země se v organizaci poháru střídají. Poprvé v roce 2005 se konal v Česku v Čeladné, v roce 2006 ve slovenském Pezinoku, o rok později to mělo být v Rakousku, ale protože se tam vyskytly problémy s dobytkem, jel se opět na Slovensku v Okoči, v roce 2008 v polské Karpaczi a letos, jak už jsme říkali, na ranči El Bronco Maďarsku.

Irena Šatavová Foto Pavla Šejnohová

MISTROVSTVÍ SLOVENSKÉ REPUBLIKY VE WESTERNOVÝCH DISCIPLÍNÁCH 2009 Trail dospělí 1 Zuzana Majerová Sinzaghi 2 Zuzana Staššíková Red Skips Ashley 3 Alena Závodná Kandamunani

Barrel race mládež 1 Ballová Nikola 2 Šillerová Lucia 3 Ferová Alexandra

Jacky Itsreiningtime Mohykán Bambi

Trail mládež 1 Zuzana Daňková 2 Karolína Bučková 3 Danica Polláková

Sinzaghi Hattatittlla Linxsuperlight

Barrel race dospělí 1 Staššíková Zuzana 2 Hvizd Maroš 3 Paulíková Janka

Peppies Lucky Bar Zafír Whisky

Superhorse dospělí 1 Katarína Starovecká 2 Zuzana Staššíková 3 Eva Zelenayová

Princezna II. Red Skips Ashley American Crazy Boy

Lasování dospělí 1 Mertinko Lukáš

Tara

Reining mládež 1 Chiara Nedomová 2 Peter Kožuch 3 Kristína Bengyáková

RZ Coeur Cody You Forest Cowboy Nivel

Reining junior 1 Kamil Beláň 2 Peter Šimek 3 Martina Jablonická

Pancho Zippreyn Kam Archery Shining Double Delmaso

Reining senior 1 Lucia Herrmann 2 Lucia Herrmann 3 Kamil Beláň Reining all ages 1 Peter Šimek 2 Daniel Meždej 3 Lucia Herrmann Wesern pleasure dospělí 1 Lenka Fogltonová 2 Martina Marčeková 3 Katarína Starovecká

Tom Reminic Jacs Tobago Bay Pancho Zipreyn

Genuine Kam Snowman Peppy Lena Tom Reminic

Pandora Sue Straw TT CIEDY GOLD Princezna II.

Western pleasure mládež 1 Danica Pollákova 2 Zuzana Daňková 3 Sofia Lukáčiková

Linxsuperlight Sinzaghi Jessie Frost Legacy

Western horsemanship dospělí 1 Lenka Fogltonová 2 Lucia Celecová 3 Katarína Starovecká

Pandora Sue Straw Luckin Tori Olena Princezna II.

Western horsemanship mládež 1 Danica Pollákova 2 Zuzana Daňková 3 Zuzana Štefániková

Linxsuperlight Sinzaghi Snežienka

Showmanship at halter dospelí 1 Katarína Starovecká 2 Danica Polláková 3 Pavla Raffajov

Princezna II. Linxsuperlight Arc Charming Doctor

Team penning dospělí 1 Viera Kozárová Peter Lukáčik Maroš Hvizd 2 Peter Dula Pavol Vanca Anton Gábor 3 Janka Paulíková Roland Végh Zuzana Stašíková

Jessie Frost Legasy Lady Flower Crowen Zafír Lucky Peppy Jack Moira Dunit Sun Jachta Whisky Becky Smart Girl

Pole bending dospělí 1 Staššíková Zuzana 2 Végh Roland 3 Horváth Jozef

Peppies Lucky Bar Becky Smart Girl Bujón

Pole bending mládež 1 Ballová Nikola 2 Telecká Tatiana 3 Šillerová Lucia

Jacky Itsreiningtime Romaneta Mohykán

Cutting dospělí 1 Kučírek Martin 2 Kondela Anton 3 Žatkulák Stanislav

Bingo Safari Little Quxote Doc Dual Chick Playboy

Cutting mládež 1 Poláková Danica 2 Dubeňová Michaela 3 Dubeňová Michaela

Dual Chick Playboy Bingo Safari Miss The Color

WWW.SVETWESTERNU.CZ DISCIPLÍNY NEZARADENÉ DO MSR KVÔLI NESPLNENIU KRITÉRIA POČTU JAZDCOV A KLUBOV Western riding 1 Pavla Raffajová Arc Charming Doctor 2 Eva Zelenayová American Crazy Boy 3 Milan Zelka Milan Zelka Showmanship at halter mládež 1 Karolína Bučková

Hattatittlla Zdroj: SAWRR

Vlastimil Sedláček nejen řídí WRC, ale klidně si stoupne ke grilu a připravuje stejky na oslovu dvecetin WRC

20

21

western sport ZAHRANIČNÍ OKÉNKO

Světový pohár v barrel racingu

VERONA 2009

Italská Verona je nejen místem, kde se tradičně na podzim scházejí vystavovatelé a milovníci z celého koňského světa. Právě zde, během výstavy Fieracavalli, se odehrává také jeden z nejvýznamnějších rychlostních závodů v barelech – Světový pohár v barrel racingu (Barrel Racing World Cup). Letos se konal ve dnech 5. – 8. listopadu a byl opět s českou účastí.

Zuzana Lišková s Mr. White Bufalo

Na letošní ročník Světového poháru v barrel racingu přijeli závodníci ze 14 zemí: z Brazílie, Číny, ČR, Francie, Německa, Maďarska, Itálie, Holandska, Panamy, Polska, Španělska, Urugvaye, USA a Austrálie. To je o šest zemí více než vloni a z pohledu kontinentů tu byla zastoupena Evropa, Asie, Severní a Jižní Amerika i Austrálie! A co nás může velice těšit – své reprezentanty tu měla již podruhé také Česká republika, kterou reprezentovaly Zuzana Lišková, Petra Čechová a tým manažerka Kristýna Tesařová. Zuzana byla členkou také loňského týmu, kdy spolu s Janou Dyršmídovou a týmovým manažerem Viktorem Chlupem reprezentovaly Českou republiku v tomto věhlasném světovém klání poprvé.

PRAVIDLA SVĚTOVÉHO POHÁRU V KOSTCE Ve Světovém poháru v barrel racingu soutěží mezi sebou mezinárodní týmy složené ze dvou jezdců. Závod se jede po dobu tří dnů – každý den jedno kolo, přičemž kolo poslední je finálové. Úskalí spočívá v tom, že jezdci nezávodí na vlastních koních, ale na koních, které si vylosují a s nimiž se mají možnost seznámit velice krátce až těsně před startem. Jezdci tedy musejí být opravdu všestranní a velice dobře připravení, protože nemohou využít výhody, že by znali koně, na kterém pojedou. O vítězství rozhodují časy jezdců, které se postupně sčítají, včetně penalizace za poražený barel. Každý jezdec má jeden start v jeden den, takže během

FRANCIE

třídenního klání od pátku do neděle získá každá země celkem šest časů, ze kterých se každému závodníkovi škrtne ten nejhorší.

NA SLAVNOSTNÍM ZAHÁJENÍ ZNĚLA I ČESKÁ HYMNA A jak to letos ve Fieracavallo di Verona probíhalo? Ve čtvrtek večer zorganizovali pořadatelé Světového poháru Sherry Fulmer (Executive Director IBHF & NBHA – USA), Mario lavarone (President NBHA Italy & V. President Europe IBHF), Marcelo Delchiaro (President NBHA Brazil & V. President South America IBHF) a Marcelo Grilo (Worlg Cup Horse Health Director) zahajovací večeři pro všechny účastníky závodů. Zde byly slavnostně představeny týmy jednotlivých zemí, prošla se pravidla World Cupu a domluvili poslední možné nejasnosti. V pátek odstartovalo první kolo poháru. Hodinu před jeho začátkem se všechny týmy sešly na schůzce, kde pořadatelé seznámili jezdce s přesnou úlohou a tým manažer každé zúčastněné země vylosoval jezdcům koně. Ve čtyři hodiny odpoledne byl Světový pohár slavnostně a oficiálně zahájený. Do arény vešli jako první členové jízdní policie, následovaní hlavními pořadateli. Potom se představili koně poskytnutí na letošní Světový pohár a nakonec do arény vpochodovaly s národními vlajkami týmy jednotlivých zemí, jimž byla vždy zahrána jejich státní hymna. Na opracovišti si pak jezdci rozebrali přidělené koně a - začalo se závodit.

TŘI DNY BOJŮ ČESKÝCH JEZDKYŇ Zuzana Lišková měla oproti Petře Čechové trochu smůlu na koně. První den si Zuzka vylosovala Mr. White Bufalo (hřebec, PH, 2001), se kterým bohužel shodila jeden barel, a její čas tak překročil 24 sekund. Petra s The Clode (klisna, bez původu, 1997) zajela čas přesahující 17 sekund. Celkově je tyto výsledky zařadily na 10. místo. Druhý den závodila Zuzka s Ml Sonita Boy (valach, QH, 1996) a jejich výsledný čas překročil 20 sekund. Petra dosáhla s Hurrican Judy (klisna, QH, 1999) nejrychlejšího času za celý Světový pohár, ale bohužel shodila druhý barel, což znamenalo penalizaci v podobě pěti trestných vteřin. Bez ní ale dosažený čas 15,593 sekund připomínal opravdu hurikán! V tomto sobotním kole se děvčata umístila na 12. místě. Třetí den přinesl pro Zuzanu s Bon Bon (valach, bez původu, 2002) čas 19,758 sekundy a pro

Petru s Peggy Nifti Bar (klisna, OH, 1997) čas 16,917 sekundy. V daný den to znamenalo 5. místo v družstvech, tedy velký úspěch!

SPORTOVNÍ SVÁTEK PRO 150 000 DIVÁKŮ Po hodnocení výsledků za všechna tři kola, kdy došlo k proškrtání nejhorších časů každé závodnice, se Česká republika umístila ve Světovém poháru v barrel racing 2009 na 12. místě. Vítězem se stal brazilský tým (vloni byl stříbrný), Francie se umístila jako druhá a USA zaujaly třetí příčku (vloni získaly zlato). Pro pořádek doplňme, že ve stejném termínu a ve stejné hale se jely – kromě národního italského šampionátu – ještě soutěže futurity pole bending a barrel racing, maturity pole bending a barrel racing. Ty však už proběhly bez české účasti. Každopádně pro milovníky koní to byl velký sportovní svátek, na který se přišlo podívat 150 tisíc diváků!

Cuttingová show Francouzská asociace nese velmi příhodný název – Cabernet Cutting Horse Association. Celá akce se nesla v přátelském duchu oslav Haloween, takže byla k vidění strašidelná výzdoba i pomalovaní pomocní koně, z nichž někteří nosili na hlavách tykadla s oranžovými minidýněmi.

Nebyli bychom při tom, kdyby i Česká republika neměla mezi startujícími svého zástupce. Na cestu dlouhou téměř 1300 kilometrů se vypravila Martina Malinová z PB ranče spolu s klisnou QH Shine On Boon. A cestu nevážily zbytečně – ve třídě LTD 10000 předstihly všechny ostatní

Tentokrát jsme se s naším objektivem podívali až do Francie, kde se na přelomu října a listopadu uskutečnila cuttingová show pod hlavičkou National Cutting Horse Association.

soutěžící a vystoupily na nejvyšší, první příčku. Gratulujeme! Martina byla jedinou zahraniční účastnicí, díky níž se francouzská show rázem stala soutěží mezinárodní. Francouzská cuttingová asociace čítá okolo čtyřiceti členů a na startovní listině bylo téměř čtyřicet startů,

takže do malého městečka Lye v srdci Francie sjela celá francouzská cuttingová společnost. Závodilo se zde ve třídách Open, Non-Pro, LTD Open 3000, LTD Open 10000 a Any Horse-Any Rider. ša Foto: archiv PB ranč

Petra Čechová

Petra Čechová na klisně Hurrican Judy

22

23

western echo NÁŠ TIP

Sál pro koncerty - tentokrát ještě prázdný...

RESTAURACE U VODÁRNY

Dobrá muzika, jídlo a pohoda Josef Kočovský má pohostinství v krvi. Zdědil ho po svém otci, který se v této branži pohybuje už léta. Restauraci U vodárny, vzdálenou jenom pár metrů od skutečné vinohradské vodárny, vede už od roku 2004. Kdo by si ale myslel, že uvnitř nalezne jenom dobré jídlo (i když to také) a pití (kromě plzeňského tu mají i výborné presso), mýlil by se. Kromě krmě do žaludku zde nabízejí i stravu pro duši – ať už duši koňsky naladěnou, anebo tu muzikantskou, prahnoucí po country stylu. „Spojte si country, lásku

ke koním a dobrou gastronomii, a vyjde z toho přesně to, co nabízíme,“ říká Josef Kočovský. Koňský svět se otevírá návštěvníkům v suterénu restaurace, kde je Klub koňské historie. Scházejí se tu bývalí vozatajci, turfmani a koňařští fandové, kteří tenhle klub v říjnu 2005 založili. Všude tu najdete exponáty malého koňského muzea – zástavu Martell Velké Pardubické z roku 1992, která byla posledním dostihem s původními parametry obávaného Taxisova příkopu, kočárové anglické chomoutové postroje,

Vánoce bývají hlavně rodinnými svátky, kdy se scházejí příbuzní a blízcí, přátelé… Ale možná že dostanete chuť vyrazit si také někam ven, za pěknou muzikou, dobrým jídlem a pohodou s příchutí country stylu. Jste-li někde poblíž pražských Vinohrad, vyzkoušejte restauraci U Vodárny. Kromě výše uvedeného vám nabídne i muzeum koňské historie.

ským je pojí kamarádství starší než je historie restaurace U vodárny. Má to co dělat s Josefovým otcem, který už 25 let hraje na kytaru v kapele Sebranka a do muzikantského světa, který je mu vlastní, vtáhl také svého syna. „I přes to, že sám na žádný nástroj nehraji, country muziku a všechny další žánry mám velice rád,“ říká Josef. Je to vidět (resp. slyšet), protože restaurace U vodárny hudbou žije. Nevěříte? Přijďte se podívat.

RESTAURACE U VODÁRNY Korunní 75, Praha 3 - Vinohrady www.restaurace-uvodarny.cz

MALÁ POZVÁNKA NA LEDNOVÉ COUNTRYVEČERY 06. 1. 2010 Veget 09. 1. 2010 Naboso 15. 1. 2010 Sebranka

Irena Šatavová Foto Robert Mahovský

WWW.SVETWESTERNU.CZ

české pracovní postroje, bulharské slavnostní ohlávky, části poprsního postroje, s jehož pomocí tahali koně v 1. světové válce kanóny… V mnohých případech jde o unikátní kousky, které už jinde k vidění nejsou. Fotografie z koňského světa – dostihů, vozatajství či chovu shetlanského pony – pokrývají stěny suterenního lokálu zakončeného podiem, přilehlých chodeb i sousedního salonku pro dvacet osob. „Nešlo nám o zachycení světa koní v celém spektru a úplnosti, ale chtěli jsme přiblížit tohoto čtyřnohého přítele i lidemVýzdoba restaurace je ryze koňská...

24

návštěvníkům restaurace, kteří nemají možnost je blíž poznat,“ vysvětluje Josef Kočovský. Zmíněné podium se pravidelně každý večer zaplní muzikanty, kteří sem přitáhnou jak svoje příznivce odkudkoliv, tak lidi z okolí. „Z devadesáti procent hrajeme country,“ říká Josef Kočovský. Klub se naplno rozběhl okamžitě, za což vděčí určitě i tomu, že je dobře odhlučněný a může se tu klidně hrát až do rána, aniž by to místní obyvatele rušilo. A tak se zde střídají kapely, jako jsou Zelenáči, Greenhorns, Vlak na Dobříš, Paběrky Marko Čermáka, Grassroad či Nová sekce. Wabi Daněk a Honza Vyčítal tu před nedávnem slavili svoje kulatiny a zajdou sem někdy na pivko, i když nehrají. S Josefem Kočov-

Muzeum koňské historie

... a nyní je už sál zaplněný muzikou

25

western echo

western echo

z pera čtenářů anketa Konec letošního roku se blíží a nový rok 2010 zaťuká na dveře už doslova za pár hodin. Co nového nám asi přinese? Odpověď na tuto otázku zatím ještě neznáme, ale určitě v sobě nosíme přání, co bychom si od příštího roku přáli. A právě na to jsme se zeptali těch, kteří stojí v čele různých asociací a klubů s westernem propojených. Co by od roku 2010 chtěli, aby nadělil (1) organizaci, kterou reprezentují, a (2) jim osobně? TADY JSOU JEJICH ODPOVĚDI: Silvie Lečíková, prezidentka Paint Horse Clubu (PHC ČR) 1. Členům našeho klubu bych přála víceméně totéž, co vyslovuji jako své osobní přání v bodě 2. A toto přání bych neomezovala jen na ně, ale na všechny hodné a slušné lidi. 2. Já osobně bych si přála, aby mi rok 2010 nadělil lepší zdraví, více dobrých přátel a hrnec zlata na zahradě.

čtu zájemců o zbraně Divokého západu a o americké zbraně všeobecně. A našim členům přeji, kromě zdraví a peněz, hodně střeleckých úspěchů nejen na domácích, ale hlavně na mezinárodních závodech, ať už to je mistrovství světa nebo Evropy. 2. Kromě všemi uváděného zdraví a peněz nemám žádná zvláštní přání, která by mi měl rok 2010 vyplnit.

Ivan Černoch, předseda reiningové komise ČJF 1. Co by měl rok 2010 přinést reiningu? Přál bych si, aby především přinášel radost nejen závodníkům, chovatelům, majitelům koní, ale i všem fanouškům, kteří této krásné, dynamicky se rozvíjející disciplíně fandí. To obecně přeji všem, kteří zaslíbili svůj život koním. A co bych si přál na poli sportovním? V příštím roce se po čtyřleté pauze opět dočkáme Světových jezdeckých her, kam doufám zamíří i česká reiningová reprezentace. Úspěch na tomto podniku by byl nejkrásnějším naplněním velkého sportovního přání pro rok 2010. 2. Rád bych se v příštím roce po pauze opět vrátil na sportovní kolbiště jako aktivní jezdec. Jinak bych si přál, aby se naplnilo obecné přání o zdraví a štěstí.

Jitka Kynclová, prezidentka Czech Quarter Horse Association (CZQHA) 1. CZQHA bych přála další nadšené členy a nárůst počtu kvalitních koní quarter horse v trendu, jaký posledních pár let vidíme. Abychom se nadále dobře prezentovali na mezinárodním poli, aby náš tým mládeže a amatérů vyhrál na svých soutěžích v Americe a v Polsku, aby se nám povedla AQHA show a všechny tréninkové programy a ať nám práce pro asociaci nadále dává kýžený smysl. 2. Já osobně bych si přála, kromě těch obvyklých, ale nezbytných věcí, jako je štěstí, zdraví atd.:-), aby v tom našem koňském světě bylo více radosti z dobrých koní, ze soutěžení a z pospolitosti než závisti a zášti. Ať se nám narodí krásná zdravá hříbátka a ať se sejdeme na spoustě podařených akcí!

Ing. Vlastimil Pavlík, prezident Asociace westernových střelců (AWS) 1. Naší asociaci bych přál další růst, aby jí rok 2010 přinesl zvyšování po-

Rudolf „Krpec“ Vass, šerif Pony Expressu, Slovensko 1. V roce 2010 chceme vybudovat jižní větev Pony Expressu, která bude měřit 200 kilometrů, což představuje

26

dvě třetiny současné trasy. Bude to hodně práce, tak bych si přál, aby se nám to podařilo. A rád bych ještě přidal novoroční přání pro moje kolegy: „Ať nám koně jdou!“ 2. Já osobně jsem spokojený člověk, tak co bych si měl zvláštního přát? Pony Express nám na Slovensku funguje už deset let, tak bych si přál, aby se nám ho i nadcházejícím roce dařilo organizovat v klidu a pohodě. Václav Vacík, prezident Appaloosa Horse Club CZ (ApHCCZ) 1. Nejsem z lidí, kteří se spoléhají na to, že nový rok přinese něco příjemného nebo dobrého sám od sebe. Nové nápady, ale i udržení již tradičních zaběhlých akcí, to je hlavní úkol nového prezidia Appaloosa klubu pro rok 2010. 2. Místo odpovědi na to, co bych si přál od příštího roku já osobně, využiji tuto možnost k vyslovení přání pro všechny členy našeho klubu: ať jim rok 2010 přinese mnoho příjemných zážitků, a nejen jim, ale také jejich koníkům, se kterými se budou připravených klubových akcí jistě zúčastňovat. Přeji jim také, aby se jich co možná nejméně dotkla finanční krize a aby jim appaloosy dělaly jen radost! Vlastimil Sedláček, prezident Wester Riding Clubu (WRC ČR) 1. Přál bych si, aby rok 2010 přinesl WRC přinesl upevňování celé organizace a její stmelování. Aby si každý

našel cestu k tomu druhému a abychom se problémy snažili společně řešit, ne hledat důvody, proč to nejde. 2. Sám sobě bych přál, aby mi příští rok „nadělil“ méně cholesterolu v krvi! František Olbort (Fery), jednatel sdružení vrhačů nožů NAJA 1. Naše organizace je spíš spolek kamarádů, kteří mají nevšedního koníčka. Přeji tedy nám všem, aby nám rok 2010 přinesl hodně úspěchů v životě i ve sportu. A konkrétně vrhačskému sportu přeji, aby našel mladé nadšence - aby tento sport neumřel společně s námi, starými pardy. 2. Co si přát s šedesátkou na krku? Určitě zdraví, aby mi ještě vydrželo, kamarády a nějaké to vrhačské štěstí. Štefan Pačes, prezident slovenské Asociácie Western Riding a Rodea (SAWRR) 1. Od roku 2010 bych si přál, aby přinesl hodně radosti z westernového ježdění, a to nejen samotným jezdcům, ale také všem ostatním. 2. Já sám bych si přál hlavně zdraví, a proto ho přeji v roce 2010 i všem ostatním! Jindřich Zobl, prezident W clubu Praha 1. Dobré vztahy, dobrou organizaci činnosti, rozrůstání organizace o nové členy. 2. Zdraví, lásku, přátele, úspěch a rozvoj činnosti, kterou se zabývám. (ma, ša)

Nejzvláštnější Vánoce

To ráno bylo velice mrazivé. Z klidného spánku mě probudil závan chladného vzduchu, byl úplně jiný než v předchozích dnech. Jakoby ztěžknul a zvláštně voněl. Byl tak čerstvý, že mi každý závan zalézal až pod kůži. Vystrčila jsem hlavu z malého okénka. Na obloze mizely poslední hvězdičky. Krajina byla do posledního stébla pokrytá jinovatkou, všechno bylo zmrzlé. Vypadalo to tak krásně, jako zasněžené. Při každém nádechu se moje chřípí orosilo. Náhle se nad lesem objevily první sluneční paprsky. Musela jsem vyběhnout ze stáje a užít si tu nádheru. Vyskočila jsem ven a procválala kolem lesa až na konec ohrady. Dole rychlá otočka a zase zpět. Cítím, jak se moje svaly napínají, rychleji dýchám, vyfukuji chuchvalce páry. Ve slunci se moje černá srst krásně leskne, paprsky příjemně šimrají

na hřbetě. Ještě jedno kolečko uprostřed pastviny a pořádně si vyhodím. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale náhle jsem byla na opačné straně plotu. Volná jako pták, můžu teď utíkat kamkoli. Úzká lesní pěšinka mě vedla do mírného kopečka. Mladé smrčky kolem příjemně voněly, vzrušením jsem stále zvyšovala tempo. Pěšinka se ztratila v mlází, kde jsem něco zahlédla. Je to laňka s mladým kolouchem. Vypadá právě narozený, celý se chvěje na studené zemi. Matka se všemožně snaží pomoci mu na nohy. Konečně vyskočil a hned se zajímá, kde by se mohl napít. „Pěkný vánoční dáreček!“ pomyslela jsem si. Musím pokračovat dál. Náhle se přede mnou otevírá široká cesta, kterou vlastně znám. Tady vždycky cváláme, krajina hned ubíhá rychleji. Na mýtince mám možnost se napít, konečně. Ale co se to děje,

sluníčko zmizelo za těžkými mraky, krajina hned vypadá smutněji. Za nedalekým křovím jsem zaslechla šepot. Z dálky jsem viděla, že jsou to děti, které přinesly lesním zvířatům nějaké ovoce. Přestože se určitě těší na dárky, nezapomněly na ostatní. Je to od nich hezké. Vzpomínám si na jednu malou holčičku, která mi nosívala mrkev a potom hodiny seděla u mého výběhu a pozorovala mě, jak se pasu. Až po dlouhých měsících se odvážila a přišla ke mně blíž. Šeptala mi do ucha, že jednou bude mít koníka, jako jsem já. Vzpomínka na ni mě vždycky zahřeje u srdce. Mizím mezi stromy, než si mě děti všimnou. Cesta mi ubíhá, brzy musím být doma. Konečně vidím zkraje lesa domečky. Zaradovala jsem se a vyrazila směrem k nim. Za plotem na zahradě jsem si všimla dědečka, který sypal ptáčkům zrní. V zimě to mají všechna zvířata těžké, pomyslím si. O kou-

sek dál si malý kluk hraje s velkým psem. Jejich hra mě zaujala. Obrovský chlupáč je tak opatrný a něžný. Chlapec si toho cení a měkce drbe psa na břichu. Stejně jako když mě panička čistí mým oblíbeným kartáčem. Zastesklo se mi po mé stáji, a tak jsem uháněla dál mezi domky. Začalo se pomalu stmívat. V rozsvícených oknech jsem pozorovala rodiny, jak se scházejí u večeře. Jinde si už rozdávali dárky. Byl to krásný pohled na veselé dětské obličeje a šťastné rodiče. Náhle jsem ucítila něco zvláštního na hřbetě. Vzhlédnu k nebi - a ono konečně sněží! Tisíce vloček se sypou z potemnělé oblohy. Ve světlech lamp se zdá, že tančí. Do rána bude vše pokryté krásnou bílou peřinou. Z dálky konečně vidím mojí pastvinu, jsem doma. To byly ty nejzvláštnější Vánoce, pomyslím si a cválám domů. Petra Kupková Foto: Lenka Hegrová

Dopravní prostředek: KŮŇ Kůň je nekolový dopravní prostředek, dříve všeobecně využívaný, v současné době provozovaný spíše pro zábavu. Jeho opětovné masivní používání v budoucnosti však nelze vyloučit. VZHLED: Kůň je dopravní prostředek poněkud neobvyklého tvaru - zhruba dva metry vysoký, dva a půl metru dlouhý a půl metru široký. Hmotnost se pohybuje mezi 400-800kg. Rozměry se velmi liší podle typu a stáří. Nejvýše položená je tzv. hlava, která obsahuje řídící jednotku, kamerový systém a detektory zvuku. Na ní jsou ventilační otvory a otvor pro doplňování paliva. Pod hlavou je tzv. krk, což je v podstatě malý jeřáb, který je na sedmi vnitřních spojích scho-

pen hlavu zvedat, otáčet a naklánět ji do všech směrů. Krk bohužel není teleskopický. Je připojen k tělu, což je základní konstrukční blok. Zde je nutné zmínit zvláštnost konstrukce, totiž že kůň není poháněn válcovým spalovacím motorem, ale jedná se o velmi zajímavou techniku přeměny paliva na energii. Většinu těla tedy zabírá zásobník paliva, systém jeho zpracování a systém chlazení. Pod tělem jsou nohy, které obstarávají vlastní pohyb koně. Skládají se z různě dlouhých tyček spojených klou-

27

western echo

western echo

z pera čtenářů by, kterými pohybují tzv. svaly. Ty jsou funkcí podobné hydraulickým pístům, jen princip jejich činnosti je poněkud jiný. Celý kůň je potažen kvalitní kůží s vyhříváním.

JÍZDA: Zvláštností jízdy koňmo je, že jezdec nesedí uvnitř koně, ale na něm. Nabízí se zde přirovnání k motocyklu, ovšem není to přesné. Kůň je vybaven samonavigačním systémem, takže pokud často jezdíte určitou trasu, nemusíte se vůbec věnovat řízení a bez problémů si můžete za jízdy číst nebo telefonovat. Určitou pozornost jízdě je nutné věnovat pouze v případě neobvyklých okolností,například náhlé vyběhnutí zvěře z křoví. V takovém případě bývá navigační systém zmaten neobvyklou informací a může neočekávaně změnit směr nebo rychlost pohybu. Při jízdě se nejvíce projevuje stav řídící jednotky. Některé si vynucují doplňování paliva bez ohledu na přání jezdce, nebo reagují na snahu o řízení velmi nepříjemným způsobem. Ovšem dobře naprogramovaná jednotka je většinou velmi spolehlivá a pokud se projevuje neobvykle, je nezbytné zjistit důvod problému. Většinou postačí doplnění vody, nebo krátká přestávka. Někdy však bývá nezbytná korekce chování, například pomocí stimulace dotekových čidel pod kůží.

RYCHLOST A DOJEZD: První rychlostí je krok. To je způsob pohybu, kde jsou tři nohy na zemi a jedna ve vzduchu (nohy se při pohybu pravidelně střídají). Rychlost je cca 5-8 km/h, vytrvalost několik desítek km. Tento způsob pohybu jako jediný nevyžaduje od jezdce žádnou zvláštní námahu ani aktivitu. Druhou rychlostí je klus, při kterém se střídají dvě a dvě nohy. Rychlost pohybu je kolem 10-15 km/h. Touto rychlostí je kůň schopen jet asi hodinu, pak je nutné zpomalit, nebo zastavit kvůli ochlazení či doplnění vody. Na kratší vzdálenosti je možné použít třetí rychlost - cval, kdy kůň dosahuje rychlosti kolem 20-30 km/h. Touto rychlostí se

kůň vydrží pohybovat vpřed několik minut. V případě potřeby je možné jet tryskem, tedy nejvyšší (čtvrtou) rychlostí pohybu dosahující 60-70 km/h. Dojezd na čtvrtou rychlost je pouze pár set metrů, poté je nutné nechat koně pár minut jít krokem kvůli uklidnění a stabilizaci pohonného systému. Rychlosti nejsou proti ostatním dopravním prostředkům nijak závratné, ovšem na druhou stranu má kůň již v základní výbavě náhon 4x4 a je schopen jízdy i ve stoupání kolem 50-60 %. Umí také plavat, skákat a překonávat velké terénní nerovnosti, polomy atd. Lze za něj i zapřáhnout vozík, kládu nebo jiný náklad ,a tím jeho využitelnost velmi stoupá. Nevýhodou koně je, že nemá brzdy (nelze je ani dokoupit) a pokud se rozhodne nezastavit, máte problém.

SPOTŘEBA: Kůň spotřebovává výhradně paliva z obnovitelných zdrojů. Základ tvoří tráva, jádro a voda. Tráva v létě roste všude, na zimu je nutné obstarat sušenou(seno). Pod označením tráva (seno) zde není myšlen slangový název druhu Cannabis sativa, ale tráva ve smyslu lidového označení, tj. zelené nadzemní části rostlin běžně se vyskytující se na loukách, v příkopech u cesty apod. Kůň spotřebuje denně cca 50kg trávy, je však schopen obstarat si ji sám na vhodném místě zvaném pastvina. Pokud tráva není, je nutné ji nahradit senem v množství cca 10-20kg denně. Slovem jádro se označuje palivo s velkým energetickým obsahem granule, obilí, obilné vločky atd. Spotřeba závisí na typu koně a jeho zatížení. Obvykle při lehké zátěži postačí cca 1-2 kg denně, při velkém zatížení až 5-10 kg denně, ale pokud je kvalitní tráva, nemusí být jádro po určitou dobu nutné vůbec. Vody kůň spotřebuje asi 20-50 litrů denně, podle zátěže, počasí a dalších okolností. Nejlépe je poskytnout vodu v neomezeném množství, kůň je schopen si ji pak automaticky doplňovat. Dále by měl kůň dostat doplňky dle potřeby (sůl, vitamíny, mrkev, jablka atd.). Palivo by mělo být přiměřeně kvalitní, ji-

nak hrozí problémy a závady. Občas je nutné složení paliva konzultovat s odborníkem. Výhoda dopravního prostředku zvaného kůň spočívá v jeho relativně levném provozu, nevýhodou je ovšem nutnost doplňování paliva i v době, kdy koně k jízdě nepotřebujeme. To je dané tím, že systémy koně nelze vypnout. Tento problém se u dopravních prostředků se spalovacím motoremnevyskytuje.

nebo seno. Pro případ velmi nepříznivého počasí potřebují i přístřešek. Za těchto podmínek stačí péče v rozsahu cca 0-20 minut denně a dvě, tři hodinky o víkendu (v týdnu doplnit palivo a vodu, o víkendu očista výběhu). Na tuning je kůň naprosto nevhodný. Křídlo a hifi soupravu sice je možné namontovat, ale výsledný efekt pravděpodobně nebude splňovat očekávání.

EMISE:

CENY A DOPLŇKOVÁ VÝBAVA:

Emise koně jsou plynné, kapalné i tuhé. Plynné neuvažujeme, jedná se o vodní páru, CO2 a malé množství metanu. Tento typ emisí se objevuje se specifickým zvukovým efektem v případě rychlého pohybu koně, leknutí, apod. Kapalné emise kůň vypouští podle potřeby (vždy v klidu), několikrát denně v objemu 1-2 litry najednou. Tuhé emise jsou někdy problém, například velkou hromadu na náměstí jen málokdo srdečně vítá. Naštěstí jsou všechny odpady biologicky snadno rozložitelné a používají se jako velmi kvalitní hnojivo.

PÉČE A ÚDRŽBA: O koně se pečuje podobně jako o ostatní dopravní prostředky. Zhruba jednou měsíčně je dobré podrobně zkontrolovat a upravit koni kopyta, což je zařízení podobné pneumatikám s tím rozdílem, že kopyta se sama obnovují.Také je nutné jednou za čas koně vyčistit nebo umýt a nechat zkontrolovat stav. Výhodou koně je self-repairing systém, při němž se drobná poškození opraví sama – např. škrábance na kůži či drobné závady v pohonném systému. Větší problémy je nutné svěřit odborníkovi. Ceny oprav jsou někdy hodně vysoké, problém představují i náhradní díly, které většinou nejsou k dispozici. Kůň je naštěstí většinou schopen omezeného provozu i v případě vážnější závady (např. na některé z kamer nebo detektoru zvuku). V případě opravdu vážného problému je nutné koně vyřadit k recyklaci a obstarat nového. Kůň bezpodmínečně musí mít vhodné místo na parkování. Některé nemají vlastní garáž a mohou být umístěni venku na pozemku, kde mají volně k dispozici vodu a trávu

Pořízení běžného koně přijde zhruba na 20-200 tisíc korun podle typu, stáří, vlastností a očekávání. Pokud se o koně nechcete nebo nemůžete starat sami, lze ho za poplatek 3-10 tisíc měsíčně umístit ve veřejné stáji (obdoba garážových stání), kde se vám o něj postarají a můžete jenom jezdit. Navíc tam kůň není sám, což je významná výhoda. Na druhou stranu se musíte smířit s některými omezujícími pravidly veřejných stájí. Pokud máte koní více, je levnější vlastní péče, ovšem musíte mít k dispozici pozemky. Jako optimální se udává cca 1 hektar na 1 koně, v praxi postačí polovina. Vzrostou ale výdaje za seno, protože pastvina je dříve holá. Ke koni budete potřebovat i doplňkovou výbavu jako ohlávky, vodítka, sedlo, čištění, různé přípravky na opravy drobných závad atd. Celkové náklady za život koně (zhruba 20-25 let) mohou být kolem 1-2 miliony korun, což odpovídá nákladům na provoz auta. Koně si lze též pronajmout za cca 200-300 korun na hodinu, ale tento způsob ježdění není příliš šťastný, neboť nájemní koně jbývají „okopaní“ od lidí a jejich řídící jednotky vykazují nejrůznější vady. Na prvotní s tímto specifickým dopravním prostředkem to ovšem samozřejmě postačí.

SHRNUTÍ: Kůň je alternativní dopravní prostředek vhodný zejména pro volný čas. Slouží jako zdroj zábavy a také zdroj kontaktů se zajímavými lidmi. Můžete se s ním setkat zejména na venkově, ale i policie v některých městech oceňuje jeho nesporné výhody. Lenka Hegrová

dopisová rubrika

Děkujeme všem, kdo nám posíláte svoje názory na časopis i webové stránky www.svetwesternu.cz! Dobrý den, Druhé číslo časopisu Svět Westernu nezklamalo a opět je nabité spoustou zajímavých informací z oblasti westernu a všeho kolem něj. Dokonce je ještě lepší než číslo předchozí! Pokud to tak půjde dál, tak se máme stále na co těšit. Myslím, že už se pomalu rýsuje, jakým směrem se časopis vydá, a to i díky tomu, že nasloucháte čtenářům. Ať vás neopouští zajímavá témata a prima nápady!

Dobrý den, S velkou zvědavostí jsem prohlédla a přes nedostatek času z velké většiny také přečetla váš nový web a první číslo časopisu. Děkuji za přínosný počin pro informovanost celé jezdecké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že ve westernu jsem naprostý laik, velmi bych uvítala například články, které by vysvětlily detaily a přednosti westernového sedlání a uzdění, případně srovnání s klasikou. Dále by nás asi všechny zajímal postup obsedání a výcvi-

ku koně a zvláštnosti výuky specialistů pro jednotlivé disciplíny. Pro anglii jsou velmi dobře zpracované jak popisy jednotlivých cviků, pomůcky jezdce a požadavky na jeho sed, tak i postupy, jak s koněm pracovat při výcviku. Pokud to je zpracováno i pro westernové ježdění, ráda bych měla možnost srovnání. Takže bych se chtěla přimluvit za to, aby vaše webové stránky přinášely i odkazy, na kterých adresách na internetu se mohou najít informace o westernovém ježdění. Děkuji!

Dobrý den, Veľmi ma potešilo, keď som při surfovaní na internete objavila stránky nového časopisu Svět westernu. Světu westernu držím palce, nech sa úspešne rozvíja. V doterajších vydaniach som si vždy našla niečo „svoje“. Už teraz sa teším, až si po ukončení celého ročníka nechám všetky vytlačené čísla zviazať. Mgr. Katarína Bandžuchová, Spišská Nová Ves, Slovensko

Jasana Hladová

WWW.SVETWESTERNU.CZ

Markéta Rárová

naše soutěž V minulém čísle Světa westernu jsme vám položili otázku: „Kdo si dokáže vzpomenout, ve kterém americkém městě byl Leo Holcknecht vyhlášen vítězem Wild West Arts Club Convention v trikovém lasování?“ Abychom vám trochu pomohli, nabídli jsme vám tři odpovědi: a) ve Fort Worthu v Texasu b) v Claremore v Oklahomě c) v Las Vegas v Nevadě. Správná je odpověď c/ v Las Vegas v Nevadě. Ze správných odpovědí jsme vylosovali MARKÉTU RÁROVOU z Trojanovic, která od nás

V dnešním čísle Světa westernu jste si na stranách 14 a 15 mohli přečíst o tréninku lasařů, bičařů a těch, kdo pracují s revolverem. Rozhovor s jedním z našich nejlepších lasařů vám přineseme v dalším, ale už teď se ptáme: Víte, co je to paprsek? Na výběr vám dáváme:

získala dvě vstupenky na prosincové představení jezdecké revue Apassionata v pražské O2 aréně. A pro všechny z vás, kdo se zajímáte Lea Holcknechta a o trikové lasování, jehož je mistrem, dodáváme, že tento český westernový jezdec se před třemi lety představil českému publiku také jako člen souboru Apassionata. Ve speciálním westernovém programu tehdejšího představení Hommage předvedl širokou škálu svého lasařského i jezdeckého umění a právem si získal srdce mnohatisícového publika Sazka Arény. Leo Holcknecht dlouhodobě působil jako showman v německém westernovém městečku Pullman City.

1. druh trikového lasa 2. jméno jednoho z lasových triků 3. část lasa vedoucí k ruce Pokud odpověď znáte, anebo si ji troufnete tipnout, napište nám svoji odpověď na www.svetwesternu.cz do 10. ledna 2010. Na jednoho z vás, kdo nám pošlou správnou odpověď, čeká malý dárek v podobě DVD.

Foto Slavomil Janov Leo Holcknecht

28

29

western echo

western echo

TROCHU MOUDRA

zachyceno fotoobjektivem

PF 2010 Přejeme Vám příští rok 2010 nádherně zelený, krásný a slibný, jako je krajina prostírající se na fotografii vlevo, s nebem nad hlavou a věrným přítelem po boku (případně pod sedlem).

trochu moudra

Rubriku připravila Lenka Hegrová

SPOUTÁN SEDLEM, UZDOU, ŘEMENY, DĚLÁ NA VÁŠ POKYN VŠECHNO, CO SE SLUŠÍ. PŘESTO NESPOUTÁN BĚHÁ PO ZEMI S DIVOKOU A PLACHOU DUŠÍ…

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

NENÍ TAK HROZNÉ, KDYŽ VÁS ZRADÍ KŮŇ, KTERÉMU JSTE DŮVĚŘOVALI. MNOHEM HORŠÍ JE, KDYŽ ZRADÍTE KONĚ, KTERÝ DŮVĚŘOVAL VÁM.

DÁVÁ NÁM VŠECHNO, CO MÁ: RYCHLOST, VYTRVALOST, SÍLU. ALE PLANE V NĚM JEHO DIVOKÝ DUCH. BYL JISKROU, KTERÁ ZAŽÍHALA DÁVNÉ MÝTY. BYL CHLOUBOU KRÁLŮ I DOBYVATELŮ. BYL OPOROU CIVILIZACE. POD ÚDERY JEHO KOPYT SE UTVÁŘELY DĚJINY. DODNES MÁ V NAŠICH SRDCÍCH MÍSTO ONA PYŠNÁ KRÁSA, KTERÁ NESE JMÉNO KŮŇ.

NIKDY KONĚ NECHYTEJTE – NECHTE HO, AŤ SI VÁS CHYTÍ SÁM! Monty Roberts

Foto Lenka Hegrová

WESTERN JE KDYŽ… „Co si konkrétně představujete pod slovem WESTERN?“ tak zněla otázka, kterou jsme vám položili hned v prvním čísle časopisu. Tenkrát jsem vás v dopisové rubrice vyzvali, abyste se s námi a se čtenáři Světa westernu podělili o svůj názor na to, co je podle vás western. Odpovědí přišlo několik a za všechny moc děkujeme. Některé z nich nyní otiskujeme a současně plníme dané slovo a Katce Miklošové posíláme slíbený bičík od Jindřicha Zobla.

ČLOVĚKU NESTAČÍ VĚDĚT, JAK MÁ JEZDIT. MUSÍ VĚDĚT, JAK MÁ PADAT.

NEJTĚŽŠÍ VĚC, KTEROU LZE NA KONI DĚLAT, JE NEDĚLAT ABSOLUTNĚ NIC.

KONĚ SE DAJÍ PŘIVÉST K VODĚ, ALE NEDAJÍ SE PŘINUTIT, ABY PILI.

NIKDY NEJEZDĚTE RYCHLEJI, NEŽ JAK LETÍ VÁŠ ANDĚL STRÁŽNÝ!

Foto Eva Kopečná www.evizna.net

Z DOŠLÝCH ODPOVĚDÍ JSME PRO VÁS VYBRALI: „Když se řekne western, tak si nejprve představím Divoký západ a kovboje ženoucí stáda krav po nekonečně dlouhých pláních na svých věrných koních. Takže western pro mne znamená především romantiku a životní styl, který je blízký přírodě a koním především :-).“ Katka Miklošová, Praha 3

„Naše představa slova western je na koni sedící kovboj v ošoupaném australáku a chapsech, na hlavě klobouk, kolem pasu opasek s koltovkou. Tryskem se řítí po louce, kde se pase stádo dobytka, a vší silou roztáčí nad hlavou své laso a snaží se chytit alespoň jedno malé telátko. Malí kovbojové od Michlů a Vondráčků, Písty

„Western - wild west... western je životný štýl, svetonázor. Každý vyznávač, ale i nezúčastnený pozorovateľ sa pri vyslovení tohoto slova prenesie do čias Divokého západu a okamžite sa mu vyjaví obraz jazdca, indiána, kaňonu, alebo bizóna. Je to o čistej a ne-

30

WWW.SVETWESTERNU.CZ

poškvrnenej prírode, o voľnom pohybe na chrbte koňa, o spravodlivosti, ktorú môžem okamžite zobrať do vlastných rúk... Preto vyznávač tejto nádhernej myšlienky a štýlu dáva okoliu najavo, že sa s ním ztotožňuje a že je tu (oblečenie, doplnky, správanie ). Ivan Trochta

Sama jezdím již několik desetiletí anglii. V době mých začátků jsme ani skoro nemohli tušit, že jsou i jiné způsoby. Vzhledem k tomu, že tehdy pro nás byly základy westernu zcela neznámé a nemluvilo se o přirozené komunikaci, považovali jsme vždycky western za něco cizího. Až o hodně později jsem pochopila, že se vlastně nejedná o jiný sport, ale jen o jinou cestu ke stejnému cíli. Western pro mne znamená vlastně styl. Takovou pohádku o dobrodružství a návrat do romantičtějších dob. Ve vztahu k ježdění by měl znamenat maximální snahu o pochopení koně a pokoru před jeho komunikací s námi. Využití dostupných vědomostí k dosažení čistšího vztahu

mezi jezdcem a koněm. Určitě by to neměla být jen změna oblečení, sedlání a výměna udidla za zdobenou páku. Budu optimista a věřím, že takové ukázky jsou již minulostí. V současné době je zase naopak častým zvykem nebo módou upřednostňovat principy například přirozené komunikace a zavrhovat klasické sportovní ježdění. V době, kdy jsme my začínali, byl přístup ke koni velmi korektní a hodně se dbalo na jezdeckou etiku. Na rozdíl od Ameriky se tady myslím nikdy nepoužívaly při obsedání metody, jako „pytlování“, které popisuje i Monty Roberts. Na obranu naší české školy podotýkám, že věty, které jsem slyšela od svých prvních trenérů - pana Ivana Vencoura a paní Jarmily Hlouškové - a které se mi vybavují po letech stále živě, jsou v podstatě totožné s některými mne známými povely trenérů westernu. Tím bych se chtěla přimluvit za to, aby se oba pohledy opět sblížily a začaly se navzájem poznávat.

OCHUTNÁVKA Z PŘÍŠTÍHO ČÍSLA Příští číslo Světa westernu vyjde už v roce 2010. Nabídneme vám v něm (mimo jiné) trojici zajímavých rozhovorů: první s Danem Krejčířem, jedním z našich nejlepších současných lasařů, druhý s Ivanem Černochem, předsedou reiningové komise České jezdecké federace, a třetí k nám připutoval až z USA, kde jsme zpovídali amerického vrhače nožů Mika Alama Baintona. Tak už teď se na ně můžete těšit!

TIRÁŽ © Redakce časopisu Svět westernu Manažer projektu: Robert Mahovský Šéfredaktorka: Irena Šatavová, [email protected] Redaktoři: Robert Mahovský, Slávek Janov, Petra Kupková Externí spolupracovníci: Martina Malinová, Lenka Hegrová www.svetwesternu.cz E-mail: [email protected] Tel.: +420 777 816 407 Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Za obsah příspěvku a jeho původnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redakčně upravovat, krátit, případně komentovat. Přetištění článků a fotografií bez souhlasu redakce není dovoleno.

Jasana Hladová, Praha

31

SVĚT WESTERNU THE WORLD OF WESTERN

Mnoho štěstí v novém roce Vám přeje Svět westernu

KONTAKTY NA REDAKCI ČASOPISU

WWW.SVETWESTERNU.CZ E-MAIL: [email protected] TEL.: +420 777 816 407