Studijní text
Název předmětu:
INVESTICE A AKVIZICE
Zpracovala: Ing. et. Ing. Jana Boulaouad
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
5. Finanční zdroje, kapitálová struktura a její optimalizace
Obsah: Úvod………………………………………………………………………………..……….4 1
Zdroje financování podnikových investic …………………………….………...5
2
Odpisy ……………………………………………………………………….……..7
2
Kapitálová struktura podniku…………………………………………..…………8
3
Náklady kapitálu……………………………………………………………………9
4
Optimální kapitálová struktura ………………………………………………….14
5
Teorie optimální kapitálové struktury ………………………………………….15
5.1
Klasická teorie ……………………………………………………………..…….15
5.2
Durandova tradiční charakteristika průběhu nákladů kapitálu……….……..15
5.3
M-M tvrzení I. ……………………………………………………………….……15
5.4
M-M tvrzení II. ……………………………………………………….…………..15
5.5
Kompromisní teorie kapitálové struktury……………………………………….16
5.6
Teorie hierarchického pořádku …………………………………………………16
5.7
Teorie Brealey – Myers ………………………………………………………….16
Seznam použitých a studijních zdrojů …………………………………………………17
2
Základní pojmy Finanční majetek Ta část majetku organizace, která vedle peněžních Ostředků zahrnuje i jiná finanční aktiva. Interní finanční zdroje Odpisy a zisk po úhradě daní a dividend a dlouhodobé finanční rezervy. Externí finanční zdroje Všechny ostatní zdroje získané mimo vnitřní činnosti podniku, dluhy, dotace, vklady vlastníků. Kapitálová struktura Struktura zdrojů k zabezpečení pořízení majetku. Kapitálovou strukturu lze členit na vlastní kapitál a cizí kapitál. Optimalizace kapitálové struktury Kapitálová struktura organizace z pohledu složení z hlediska podílu cizího kapitálu. Odpisy Částka vyjadřující morální či fyzické opotřebení majetku za určité období. Kmenové akcie Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva. Kmenová akci zaručuje vlastníkovi normální členská práva a nemusí obsahovat údaje o druhu. Prioritní akcie Druh akcie, se kterou jsou spojena přednostní práva týkající se podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích či na likvidačním zůstatku společnosti. Obligace Dluhopisy jsou velmi rozšířeným druhem cenných papírů, Emitent dluhopisu je dlužník a držitelem dluhopisu je věřitel. Emitent zpravidla vydává dluhopisy s cílem získání dlouhodobých finančních prostředků. Finanční leasing Finanční produkt, kterým je možné financovat pořízení zpravidla movité věci. 3
Úvod Kategorie „finanční zdroje“ je pojmem velmi frekventovaným a jeho vymezení bývá velmi různorodé. Z hlediska účetnictví se nejčastěji setkáváme se ztotožněním tohoto pojmu s pasivy či kapitálem podniku. Z tohoto pohledu se pod pojmem finanční zdroje podniku vidí jednotlivé složky pasiv, tedy vlastní zdroje a zdroje cizí. Z hlediska podnikových financí a finančního řízení lze finanční zdroje vnímat ve dvojím pojetí. Užší pojetí hovoří o finančních zdrojích obdobně, jako jejich účetní pojetí, tedy jakožto druhy pasiv v rozvaze příslušného podniku. Toto užší pojetí tedy nezahrnuje do finančních zdrojů podniku rozhodující část tržeb soužící k obnově krátkodobého a dlouhodobého majetku či pracovních sil, či zdroje financování nabyté prostřednictvím leasingu. Finanční teorie vnímá širší pojetí finančních zdrojů podniku jakožto souhrn veškerých peněz získaných podnikem za příslušné období inkasem za realizované služby, výrobky, nepeněžní majetek, růstem vlastního kapitálu, dluhů či výjimečně i prostřednictvím nenávratných dotací. Speciálním finančním zdrojem podniku je poté leasing. Rozdílem v těchto pojetích finančních zdrojů podniku je tedy v chápání interních zdrojů financování. Užší pojetí do interních zdrojů financování zahrnuje pouze zisk a oproti širší pojetí pod nimi rozumí celkové inkasované tržby podniku, z nichž část je použita k úhradě osobních výdajů, část k financování obnovy krátkodobého majetku a část k financování obnovy majetku dlouhodobého; zbývající část je dále užita k profinancování daňových závazků vůči státu, financování rozvoje podniku a nároků vlastníků za vložení kapitálu a podstoupené riziko. Užší pojetí interních finančních zdrojů podniku (někdy označované jako důchodové pojetí interních zdrojů) není podle například autora Josefa Valacha (2006) opodstatněné. Z tohoto názoru vyplývá, že finanční řízení podniku se musí soustavně zabývat celkovými tržbami podniku, jejich inkasem, použitím na obnovu pracovní síly, dlouhodobého a krátkodobého majetku a nikoli pouze ziskem podniku eventuelně jeho účelovým rozdělením. Praxe finančního řízení je totiž zaměřena i na běžnou schopnost podniku finančně krýt permanentně, krátkodobě či dlouhodobě se obnovující majetek a pracovní sílu v odpovídajícím rozsahu, struktuře a času, nikoli jen na dynamiku zisku podniku a jeho následné rozdělení. I z hlediska praxe finančního plánování vyplývá, že dlouhodobým i krátkodobým plánováním prochází celkové tržby, jejich inkasa, použití tržeb na osobní výdaje, obnovu zásob, pohledávek, na obnovu dlouhodobého majetku a není tak soustředěno pouze na plánování zisku firmy a jeho rozdělení.1
1
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006, 465 s. ISBN 80-86119-91-2.
4
Zdroje financování podnikových investic
1
Financováni investic podniku respektive financováni prvotního pořízení, obnovy a rozšířeni různých forem investičního majetku je označováno jako dlouhodobé financování. Někdy se dlouhodobé financování rozděluje na: a) Střednědobé financování (v rozmezí 1-5 let); b) Vlastní dlouhodobé financování (financování majetku s životnosti delší než 5 let). Ve finančním řízení platí zásada, že dlouhodobý majetek je třeba krýt dlouhodobými zdroji, či kapitálem a krátkodobý majetek může být financován i krátkodobými zdroji. Tato zásada je označována jako „zlaté bilanční pravidlo“.
Dlouhodobé financování investic sleduje tři základní cíle: a)zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovanou výši kapitálu investice, splňující požadovanou míru výnosnosti; b)dosáhnout co nejnižších průměrných nákladů kapitálu na požadované investice; c)nenarušit finanční stabilitu.
Zdroje financování projektu lze třídit podle více hledisek, z nichž nejvýznamnějším patří místo, odkud se tyto zdroje získávají a vlastnictví těchto zdrojů. Podle místa se rozlišují interní a externí zdroje financování tj. interní a externí kapitál. 2 Interní zdroje financování přicházejí v úvahu, jestliže projekt realizuje již existující firma. Tyto zdroje představují výsledky vlastní podnikatelské činnosti firmy a tvoří je především:
zisk po zdanění, který podnik vytvořil v minulosti a nevyplatil jej v podobě dividend a podílu na zisku, přičemž nerozdělený zisk tvoří především zdroj pro investice rozvojové;
2
FOTR, J., SOUČEK, I. Investiční rozhodování a řízení projektu. Jak připravovat, financovat a hodnotit projekty, řídit jejich riziko a vytvářet portfolio projektů. Praha: Grada, 2010. s. 45–46. ISBN 978-80-247-2424-9.
5
odpisy a přírůstky rezerv, které představují nákladové položky, které však nejsou výdaji, přičemž základním interním zdrojem zejména pro obnovovací investice jsou odpisy;
odprodej některých složek dlouhodobého majetku, který se málo využívá resp. přináší malé výnosy;
snížení oběžných aktiv tj. především zásob a pohledávek.
Pro realizaci projektů nově vznikající firmami lze použít pouze externí zdroje financování. Mezi tyto zdroje patří3:
původní vklady vlastníků a jejich zvyšování;
dlouhodobé bankovní resp. dodavatelské úvěry;
dluhopisy (obligace);
krátkodobé bankovní úvěry, sloužící k financování části oběžných aktiv projektu;
účasti, které představují vklady dalších subjektů;
subvence a dary, poskytované ze státního rozpočtu, ze specializovaných fondů;
rizikový kapitál.
Druhé hledisko člení zdroje financování na vlastní kapitál (vlastní zdroje) a cizí kapitál (cizí zdroje). Vlastní kapitál v sobě zahrnuje veškeré interní zdroje financování a některé z externích zdrojů financování. Podstatné je, že je není potřeba splácet a představuje bezpečný zdroj financování investičních projektů. Naproti tomu u cizího kapitálu je potřeba hradit jeho náklady a jednak tento kapitál splatit. Proto představuje tento kapitál značně rizikovější způsob financování investičních projektů.4
3
FOTR, J., SOUČEK, I. Investiční rozhodování a řízení projektu. Jak připravovat, financovat a hodnotit projekty, řídit jejich riziko a vytvářet portfolio projektů. Praha: Grada, 2010. s. 46. ISBN 97880-247-2424-9. 4
FOTR, J., SOUČEK, I. Investiční rozhodování a řízení projektu. Jak připravovat, financovat a hodnotit projekty, řídit jejich riziko a vytvářet portfolio projektů. Praha: Grada, 2010. s. 46.ISBN 97880-247-2424-9.
6
Samofinancování je v průmyslově vyspělých zemích i v ČR dominantní formou financování investic. Podíl financování pomocí interních zdrojů je u investic citelně vyšší než u financování přírůstku krátkodobého majetku. Vyplývá to jednak z vyššího rizika, které financování investic přináší, jednak i z dlouhé doby obratu dlouhodobého majetku, jež objektivně neumožňuje používat krátkodobé cizí finanční zdroje.
Tři základní tendence financování investic pomoci interních a externích zdrojů: 1. Rozhodujícím zdrojem financování investic jsou ve většině zemi interní finanční zdroje. 2. Rozhodujícím interním zdrojem financování investic jsou odpisy. 3. V rámci externích zdrojů financování investic převládají bankovní úvěry.
2
Odpisy
Významným zdrojem financování kapitálu jsou odpisy. Za náklady na získání zdrojů ve formě odpisů se považují průměrné náklady celkového kapitálu podniku. Odpisy vlastně představují návratnost investice. Odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku představují část ceny tohoto majetku, která se systematickým způsobem v průběhu životnosti zahrnuje do provozních nákladů podniku. Jsou nástrojem peněžního vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku, a to jak z hlediska fyzického, tak i z hlediska morálního. Jejich další funkce spočívá v zabezpečení přenosu ceny dlouhodobého majetku do nákladů, a tím postupném snižování výše tohoto majetku v aktivech. Úlohou odpisů je také finančně zajistit do značné míry obnovu dlouhodobého majetku. Různé pojetí interních zdrojů financování má svůj odraz i v charakteristice odpisů dlouhodobého majetku a v pojetí interních zdrojů financování dlouhodobého majetku. Odpisy nepředstavují nastřádané finance čekající na využití, ale odpisy dlouhodobého majetku jsou přenesením původní ceny aktiv do provozních nákladů. Vedle chápání odpisů jakožto systematického způsobu přenášení ceny dlouhodobého majetku do provozních nákladů organizace, roste jejich význam jakožto interního zdroje financování. V okamžiku inkasa za realizované výrobky a služby představují peníze, které mohou být použity libovolně, neexistuje účelové financování podnikových potřeb. V dlouhodobém horizontu však musí fungující organizace jinak vázané odpisy vrátit do obnovy dlouhodobého majetku.
7
To, že jsou nákladem, že vyjadřují přenesení původní ceny dlouhodobého majetku, nevylučuje skutečnost, že – protože nejsou zároveň výdajem – je třeba je chápat jako tu součást tržeb, která ve svém konečném důsledku představuje výrazný zdroj financování. Odpisy jako zdroj financování vystupují přirozeně jen tehdy, jestliže firma generuje dostatečné tržby na pokrytí nákladů produkce. I podnikový zisk charakterizujeme jednak jako rozdíl mezi tržbami a náklady, zároveň však nepochybujeme o tom, že je interním zdrojem financování. Rozdíl je jen v tom, že odpisy představují zdroj, který v konečném důsledku směřuje k obnovovacím investicím, zisk pak je novým finančním zdrojem, umožňujícím financovat rozvoj podniku – čisté investice.5
2
Kapitálová struktura podniku
Kapitálová struktura podniku je struktura dlouhodobého kapitálu, ze kterého je financován dlouhodobý majetek, tj. fixní majetek a trvalá část majetku oběžného. Vedle toho se používá pojem finanční struktura podniku = struktura celkového podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho celkový majetek. Finanční struktura je širší pojem než kapitálová struktura, kterou lze tedy chápat jako část finanční struktury. Hlavni složky kapitálové struktury akciových společností v ČR představuji: 1. Vlastni kapitál základní kapitál; kapitálové fondy; fondy ze zisku; hospodářský výsledek minulých let; hospodářský výsledek účetního období. 2. Dlouhodobé cizí zdroje rezervy dlouhodobého charakteru; dlouhodobé závazky; dlouhodobé bankovní úvěry. 5
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006, 465 s. ISBN 80-86119-91-2.
8
Kapitálová struktura podniků je velice diferencovaná. Citelné jsou zejména mezi podniky z odvětví dobývaní nerostných surovin, stavebnictví a obchodu. Získávání kapitálu podniku je jednou z ústředních, dominantních otázek finančního řízení podniku. Problém vzniká např. při rozdělení podnikového zisku: rozdělit na dividendy, nebo použit na rozšíření svého majetku.
3
Náklady kapitálu
Náklady kapitálu představují pro podnik výdaj, který musí zaplatit za získání různých forem kapitálu použitých na financování nových investic. Vyjadřují se v % z hodnoty vloženého kapitálu. Označují se také jako cena kapitálu. U nákladů kapitálu podniku se rozlišuje: 1) Náklady jednotlivých druhů kapitálu. Výdaj, který podnik musí zaplatit za získání příslušných druhů kapitálu (např. náklady dluhu, atd.). 2) Průměrné náklady celkového podnikového kapitálu. Průměrný výdaj, který podnik musí zaplatit za získání všech druhů kapitálu.
Náklady na pořízení jednotlivých druhů kapitálu (tři faktory): Doba splatnosti kapitálu, Stupeň rizika, které investor podstupuje, Způsob úhrady nákladů kapitálu podnikem.
S ohledem na výše uvedené tři faktory, seřadíme jednotlivé druhy kapitálu – z hlediska jejich ceny pro podnik - takto: 1. Nejlevnější je krátkodobý dluh - krátká doba splatnosti, riziko věřitele je nejmenší. 2. Dražší je střednědobý a dlouhodobý dluh - delší doba splatnosti, riziko věřitele stoupá. 3. Nejdražší je akciový kapitál - splatnost je nulová. Riziko akcionáře je podstatně vyšší, než riziko věřitelů. 9
Náklady dluhu (např. formou úvěru): Nd = i (1 – T);
kde:
Nd
náklady dluhu v %;
i
úrok z úvěru v %;
T
daňový koeficient (daňová sazba ze zisku v %/100).
Náklady prioritního kapitálu (např. formou upisování prioritních akcií):
CP
kde:
DP *100 D *100 ; NP P NP CP
CP
tržní cena prioritní akcie;
DP
roční dividenda z prioritní akcie v Kč;
NP
požadovaná míra výnosnosti prioritní akcie v %.
Emise prioritních akcii jsou spojeny s emisními náklady, které snižují výtěžek z prodeje akcii pro podnik, je nutné snížit tržní cenu o emisní náklady na 1 prioritní akcii (E). Náklady na prioritní akcii se zvýší:
NP
DP *100 CP E
Náklady nerozděleného zisku:
Nn
Dk *100 g; Ck
10
kde:
Nn Ck Dk g
náklady nerozděleného zisku; tržní cena kmenové akcie; roční dividenda z kmenové akcie v Kč koncem prvního roku; očekávané konstantní zvýšeni dividendy v %.
U některých firem je významným zdrojem financování majetku. Nerozděleny zisk nemá podnik zdarma viz. tzv. „teorie nákladů příležitosti“. O velikosti rozhoduje valná hromada. Použití: na výplatu dividend, na reinvestování, pořízeni cenných papírů, hmotných investic, apod. Tyto alternativní investice by podnikům přinesly určitý očekávaný výnos.
Jiné přístupy stanoveni nákladů kmenového kapitálu: 1) Odvození nákladů kapitálu z historických údajů. Výnosnosti kmenových akcii a podnikových obligaci. V zemích, kde dobře funguje kapitálový trh, je sledovaná průměrná výnosnost akcii a jiných cenných papírů. 2) Odvození nákladů kapitálu akciových společnosti, které nevyplácejí dividendy Postup se doporučuje u malých podniků, jejichž akcie jsou veřejně obchodovatelné. Náklady kapitálu menších firem jsou obvykle větší než náklady u velkých firem.
Náklady finanční tísně: do finanční tísně se podnik dostává, když začne nedodržovat své závazky vůči věřitelům. Může vést až k bankrotu; finanční tíseň je průvodní jev fungování tržní ekonomiky, který nabývá na intenzitě zejména v období velkých depresi ekonomiky; každá finanční tíseň vyvolává u podniků další náklady tzv. vice náklady – náklady finanční tísně. Patří sem: náklady úpadku – všechny přímé a nepřímé náklady, které jsou důsledkem finančních obtíží firmy (např. různé poplatky právníkům a expertům, zvýšení nepřímých nákladů - vyšší úrok u věřitelů, nižší cena majetku firmy, náklady spojené s odchodem kvalifikovaných pracovníků atd.; 11
náklady vyplývající z konfliktu zájmů mezi majiteli akcií a manažery – náklady, které vznikají v důsledku toho, že vlastníci cenných papírů přenechávají řízení firmy jiným osobám s jinými zájmy. Rozlišujeme dva druhy agenturních nákladů: o Náklady na minimalizaci potencionálních protichůdných zájmů manažerů ve vztahu k vlastníkům. Manažeři se soustředí na udržení svého pracovního místa, na získání různých výhod, atd., než na maximalizaci tržní hodnoty firmy. o Náklady na minimalizaci potencionálních protichůdných zájmů mezi vlastníky a věřiteli. Vlastníci usilují o maximální výnos z podnikání, projevují se v růstu tržní hodnoty firmy a dividend. Inklinují ke zvýšení zadluženosti – zvyšuje se rizikovost podnikatelských aktivit. Věřitelé v zájmu své ochrany trvají na různých ochranných opatřeních v úvěrových smlouvách (např. omezení výplaty dividend, investičních aktivit podniku, atd.) Velikost nákladů finanční tísně je ovlivněna také typem majetku. Některé druhy majetku mohou být v průběhu úpadku postiženy silným poklesem jejich hodnoty (speciální stroje a zařízeni), jiné nikoliv (budovy). Průměrné náklady kapitálu: Slouží jako základ stanoveni požadované výnosnosti při propočtu efektivnosti investičních projektů. Mohou být využity v podobě mezních průměrných nákladů pro stanovení optimální výše celkových kapitálových výdajů podniku. Mohou být použity jako rozhodovací kriterium pro výběr optimální kapitálové struktury podniku. U průměrných nákladů kapitálu pro stanovení požadované výnosnosti, je nutné zdůraznit následující: Průměrné náklady kapitálu podniku se používají pro hodnocení efektivnosti jen u investičních projektů, které mají přibližně stejnou strukturu kapitálového kryti, jako je stávající kapitálová struktura podniku. U projektu s vyšším podílem dluhů musíme počítat s růstem finančního rizika v důsledku vyššího zadlužení, vede ke zvýšení úroků, tím i nákladů. U projektů s nižším podílem dluhů finanční riziko klesá a požadovanou výnosnost je možné oproti základu snížit.
12
Průměrné náklady kapitálu podniku se využívají pro hodnocení těch projektů, které mají přibližně stejné podnikatelské riziko, jako je podnikatelské riziko firmy jako celku. Pokud investice vykazuje vyšší (nižší) riziko, než je riziko celého podnikáni, je třeba základní diskontní sazbu, opírající se o průměrné náklady kapitálu, zvýšit (snížit). Průměrné náklady kapitálu celkového podnikového kap. vyjadřujeme jako vážený aritmeticky průměr nákladů na jednotlivé druhy kapitálu, kde vahou je podíl příslušného kapitálu na celkovém podnikovém kapitálu.
N
kde:
D P K * Nd * N p m * Nk ; K K K
N
průměrné náklady podnikového kapitálu v %;
D
dluh v Kč;
P
prioritní kapitál v Kč;
Km
kmenový kapitál v Kč;
K
celkový kapitál v Kč (K=D+P+Km);
Nd
náklady dluhu v %;
Np
náklady prioritního kapitálu v %;
Nk
náklady kmenového kapitálu v %.
Zatím jsme průměrné náklady kapitálu podniku určovali za předpokladu, že výše nákladu se nemění. Ve skutečnosti dochází k tomu, že růst kapitálu si vynucuje i růst nákladů jednotlivých druhů kapitálu. Následně rostou i PNK. Hovoříme o mezních (marginálních) průměrných nákladech kapitálu. Představuji náklady dalšího přírůstku kapitálu firmy. Slouží ke stanovení celkové optimální výše všech kapitálových výdajů podniku – určují hranici, které projekty ještě přijímat a které vyloučit. Optimální výše kapitálových výdajů podniku představuje souhrn kap. výdajů investičních akci, jejichž očekávaná výnosnost přesahuje mezní průměrné náklady kapitálu.
13
4
Optimální kapitálová struktura6
Za optimální kapitálovou strukturu považujeme takové složení dlouhodobého kapitálu podniku, při kterém je dosaženo minimálních průměrných nákladů kapitálu. Takové složení kapitálu maximalizuje tržní hodnotu firmy. Křivka průměrných nákladů kapitálu bývá označována jako „U“ křivka, která má v určitém bodě své minimum. S růstem zadluženosti podniku stoupají nejen náklady dluhu, ale i náklady vlastního kapitálu. Tržní hodnota zadlužené firmy je dána tržní hodnotou nezadlužené firmy + současná hodnota úrokového daňového štítu – současná hodnota nákladů finanční tísně. V souvislosti s charakteristikou finančních zdrojů, interních zdrojů a odpisů podnikatelských subjektů je možné charakterizovat i celkové tendence ve financování podnikových investic, které se v ČR i v průmyslově vyspělých zemích poměrně jednoznačně projevují (viz. Valach, 2003). 1. Jako rozhodující zdroj financování investic nefinančních korporací vystupují ve většině zemí interní zdroje, zahrnující nerozdělený zisk a odpisy. Jejich podíl vysoce překračuje 50 % objem investic; v USA se např. pohybuje mezi 75 – 90 %. 2. Rozhodujícím interním zdrojem financování jsou odpisy dlouhodobého majetku. V USA za poslední dvě desetiletí podíl odpisů kolísá okolo 70 % všech interních zdrojů, v ČR podíl odpisů tvoří více než 58 % interních zdrojů. 3. Třetí tendence se týká externích zdrojů financování investic. V tomto případě je zřetelný rozdíl mezi USA a evropskými zeměmi. Zatím co v USA jako externí zdroje financování investic vstupují podnikové akcie a obligace různého typu, v Evropě a Japonsku jsou to dlouhodobé bankovní úvěry. Také v ČR je zcela dominantní externí zdroj financování hmotných a nehmotných investic u nefinančních podniků bankovní úvěr. V roce 2000 se podílel na financování investic více než 22 %, zatím co emise cenných papírů (jde převážně jen o obligace) jen 2 %. 4. Velice dynamicky se v posledních letech rozvinulo leasingové financování investic, zejména dopravních prostředků. Pro poslední léta se odhaduje, že na investicích do strojů, zařízení a dopravních prostředků se leasing v USA, Evropě i ČR podílí více než 30 %. V tomto směru předstihla ČR řadu vyspělých trhů v západní Evropě a je plně srovnatelná s průměrem průmyslově vyspělých zemí.
6
Optimální kapitálová struktura. Web pro 3. ročník SVŠE [online]. 2014 [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://beneslenka.webnode.cz/v-semestr/manazerske-finance/optimalni-kapitalova-struktura/
14
5
Teorie optimální kapitálové struktury7
5.1
Klasická teorie
V případě této teorie za optimální kapitálovou strukturu považujeme takové rozložení kapitálu, které vychází z minimalizace průměrných nákladů kapitálu a které je zároveň v souladu s předpokládaným vývojem podnikového zisku a předpokládanou strukturou podnikového majetku.
Durandova tradiční charakteristika průběhu nákladů kapitálu
5.2
Tato teorie vychází z toho, že zapojení nákladů dluhu do kapitálové struktury podniku vede ke snížení průměrných nákladů kapitálu, ale jen do určité výše dluhu.
M-M tvrzení I.
5.3
- průměrné náklady kapitálu jsou za určitých předpokladů nezávislé na kapitálové struktuře. Toto tvrzení vychází z předpokladů, že:
Existuje dokonalý kapitálový trh;
neexistuje zdanění podniku;
neexistují náklady úpadku;
všichni investoři očekávají stejnou velikost zisku před zdaněním a úroky.
Z výše uvedených předpokladů dle M-M tvrzení I. vyplývá, že jestliže roste zadluženost, náklady dluhu zůstávají stejné, náklady vlastního kapitálu rostou a průměrné náklady kapitálu zůstávají stejné.
5.4
M-M tvrzení II.
- opraveno o faktor daně ze zisku, který významně ovlivňuje kapitálovou strukturu: průměrné náklady s úrovní zadluženosti klesají v důsledku úrokového daňového štítu a tržní hodnota firmy roste => tvrzení M-M II. Směřuje k extrémní zadlužené kapitálové struktuře, protože nebere v úvahu vliv nákladů finanční tísně, díky kterým dochází ke zvýšení stupně rizika a od určité výše zadlužení také k rostoucím nákladům dluhu => tím se vracíme zpět k „U“ křivce nákladů kapitálu. 7
Optimální kapitálová struktura. Web pro 3. ročník SVŠE [online]. 2014 [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://beneslenka.webnode.cz/v-semestr/manazerske-finance/optimalni-kapitalova-struktura/
15
Kompromisní teorie kapitálové struktury
5.5
Kompromisní teorie nachází kompromis mezi úrokovým daňovým štítem a náklady finanční tísně. Optimální je takové složení kapitálu, při kterém daňový štít co nejvíce převyšuje náklady finanční tísně.
Teorie hierarchického pořádku
5.6
Tato teorie optimální kapitálové struktury klade důraz na značný vliv podnikových manažerů při volbě kapitálové struktury, protože mají detailnější a rychlejší informace než vlastníci. Podle této teorie realizuje podnik financování svých dluhových potřeb v tomto pořadí:
Interní zdroje;
dlouhodobý úvěr, emise dlouhodobých obligací;
emise akcií.
Teorie Brealey – Myers
5.7
Výsledkem tohoto přístupu je závěr, že pro nalezení optimální kapitálové struktury neexistuje žádný úhledný vzorec. V úvahách o kapitálové struktuře doporučuje respektovat tyto čtyři dimenze:
Daně – jestliže podnik nebude moci využívat úrokového daňového štítu, neměl by se příliš zadlužovat.
Riziko – velké riziko podnikání by mělo vést k menšímu zadlužení firmy.
Typ aktiv – firmy s převahou nehmotných aktiv by si neměly příliš půjčovat.
Finanční volnost – podnik by měl usilovat o to, aby měl především dostatek zdrojů pro nově se objevivší efektivní investiční příležitost. Nejrychleji dostupné zdroje jsou interní zdroje vlastního kapitálu.
16
Seznam použitých a studijních zdrojů: [1] BREALEY, R. A. MYERS, S. C., Teorie a praxe firemních financi, Praha, Computer Press, 2000, ISBN 8072261894. [2] LEVY, H. SARNAT, M., Kapitálové investice a finanční rozhodování, Praha, Grada, 1999, ISBN 8071695041. [3] KISLINGOVA, E. Manažerské finance, Praha, C. H. Beck, 2007, ISBN 978-807179-903-0 [4] MANDIKOVA, D. Cvičebnice z investičního rozhodování a dlouhodobého financování, Praha, Vysoka škola ekonomická, 2001, ISBN 8024502372 [5] CLARK, . J. J. -- PRITCHARD, . R. E. -- HINDELANG, . T. J., Capital Budgeting: Planning and Control of capital Expenditure, Englewood Cliffs, Prentice Hall, 1989, ISBN 013114877X [6] SCHOLLEOVÁ, Hana. Investiční controlling: Jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice. Praha: GRADA Publishing, 2009, 264 s. ISBN 978-80-2472952-7. [7] VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006, 465 s. ISBN 80-86119-91-2. [8] BOUKAL, Petr a MIKOVCOVÁ. Nauka o podniku: (cvičebnice). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, 152 s. ISBN 80-7079-906-4. [9] Podnikátor: Pomůže Vám v podnikání. Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz [10] CHADIM, Tomáš. TZBInfo. Finanční kalkulátor pro hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2005 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://stavba.tzbinfo.cz/tabulky-a-vypocty/110-financni-kalkulator-pro-hodnoceni-ekonomickeefektivnosti-investic [11] Optimální kapitálová struktura. Web pro 3. ročník SVŠE [online]. 2014 [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://beneslenka.webnode.cz/v-semestr/manazerskefinance/optimalni-kapitalova-struktura/
17
