Studijní text
Název předmětu:
INVESTICE A AKVIZICE
Zpracovala: Ing. et. Ing. Jana Boulaouad
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
3. Hodnocení ekonomické efektivnosti investic
Obsah: Úvod ………………………………………………………………………………..….….3 1
Investiční hodnocení a investiční rozhodování …………………………………4
2
Životní cyklus investice dle českých obranných standardů ………………..….6
3
Investiční projekty AČR dle norem resp. českých obranných standardů….....7
4
Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic…………….…....8
4.1
Metody statické……………………………………………………………….….9
4.2
Metody dynamické ……………………………………………………….….….9
4.3
Skupina
metod
chápající
za
efekt
investice
úsporu
provozních
a investičních nákladů ……………………………………………………...…..11 5
Konkrétní užití vybraných metod vyhodnocování efektivnosti investičních variant ...…………………………………………………………………………..11
5. 1
Průměrné roční náklady ………………………………………………….………12
5.2
Metoda diskontovaných (odúročených) nákladů …………………….………...13
5.3
Čistá současná hodnota …………………………………………………………..14
5.4
Vnitřní výnosové procento ……………………………………………………...…15
5.5
Průměrná výnosnost / rentabilita ………………………………………………....15
5.6
Doba návratnosti (playback method)……………………………………………. 15
Závěr………………………………………………………………………….……………...16 Seznam použitých a studijních zdrojů ………………………………………..………....17
2
Základní pojmy
Diskontní sazba Úroková míra, za kterou získávají banku úvěr od banky centrální; výnosová míra, kterou se diskontují, resp. přepočítávají budoucí peněžní toky na hodnotu současnou. Efektivnost Efficiency; často označována jako účinnost či efektivita. Jedná se o označení účinnosti vložených zdrojů a užitek z nich získaný; poměrem poměr výstupů a vstupů nějaké činnosti či systém. Životní cyklus produktu Spojení užívané ve dvou základních významech – život produktu od těžby surovin, přes jeho vyrobení až o jeho likvidaci jako odpadu; životní cyklus výrobku v podniku od fáze zavedení produktu na trh až po jeho stažení z trhu. Základními fázemi jsou: zavedení produktu, růst zájmu o produkt, kulminace a zralost produktu, útlum zájmu o produkt.
Úvod Rozhodování spojená s pořízením investice patří v současné tržní ekonomice mezi stěžejní. Tato rozhodování svou finanční a časovou náročností totiž mohou ovlivnit celkovou strategii a směr příslušné společnosti. Finanční prostředky vázané v nevhodně zvolené alternativě investice mohou mít na danou společnost nezvratný existenční dopad. Pakliže organizace nedisponuje nastaveným metodickým hodnocením efektivnosti a výhodnosti investičních projektů, mohou pro ni mít dopady nevhodně zvolených investičních projektů až likvidační charakter. Rozhodování o realizaci investic je rozhodováním promyšleným a zásadním s ohledem na práci s hodnotami očekávanými za přihlédnutí k faktoru času a rizikovému faktoru. Hlavním nástrojem pro rozhodování a hodnocení investičních projektů je investiční plán. Investiční plán vychází ze strategického podnikatelského plánu, ve kterém je rámcově nastíněno do jaké oblasti a s jakými zdroji investovat. Investiční plán se následně konkretizuje jednotlivými konkrétními investičními projekty. Rozhodování o investičních projektech je procesem samotného výběru přípustných projektů a jejich následná realizace.
3
1
Investiční hodnocení a investiční rozhodování
Charakteristika dlouhodobých rozhodovacích úloh vyžadujících vklad Rozhodovací úlohy charakteristiky1:
dlouhodobého
charakteru
mají
základní
podstatné
1. Řešení těchto úloh je založeno na posouzení vztahů následujících veličin:
kapitálové (investiční) výdaje;
efekty, které budou investice přinášet po jejich pořízení resp. uvedení do provozu;
efekty, které investice přinesou na konci své životnosti či užívání;
dodatečné investiční výdaje spojené s životním cyklem investice
2. Charaktery výdajových a příjmových stránek vycházejí z pouhých odhadů. 3. Rozhodnutí jsou nezvratná. 4. Vysoká míra rizika spojená s realizací investičních projektů:
rizika věcného charakteru;
rizika časového charakteru;
rizika mikroekonomického charakteru;
rizika makroekonomického charakteru.
5. Úzké spojení investičního rozhodování s rozhodováním o způsobech financování. 6. Otázka směřování investičního kapitálu z hlediska majetkové struktury pro investiční rozhodování: do dlouhodobého hmotného majetku; do dlouhodobého nehmotného majetku; do finančních investic ve formě podílové účasti v jiném podniku; do cenných papírů se záměrem delšího držení nebo;
1
KRÁL, B. A kol. Nákladové a manažerské účetnictví. Praha: Prospektrum, 1997. s. 339-341. ISBN 80- 7175-060-3.
4
do jiných typů investic. U dlouhodobého hmotného majetku v rámci investičního rozhodování dále zohledňujeme rozlišení investic dle kategorií: investice obnovovací; rozvojové; investice do výrobků ve fázi zavádění na trh či ve fázi zralosti a růstu. Z tohoto pohledu je zapotřebí se kategoriím investic věnovat, jelikož s sebou mohou přinášet specifika pro jejich hodnocení, a to zejména v souvislosti s mírou rizika a jeho vlivu například na výši použité diskontní sazby. 7. Zásadním je při investičním rozhodování rovněž potřeba rozlišovat dvě krajně výchozí situace:
Je předem jasně vymezen cíl resp. funkce, kterou má investice zastávat a plnit a dochází k hledání optimálního řešení z hlediska přístupných, vzájemně se vylučujících variant se současným stanovením výše potřeby investovaného kapitálu.
Je k dispozici vymezená výše kapitálu, pro nějž se hledá optimální způsob jeho využití v rámci dílčích investic s cílem maximalizace jeho zhodnocení.
Kritéria posuzování investic Základní kritéria pro posuzování investic jsou:2 výnosnost resp. rentabilita, jakožto vztah mezi výnosy a náklady na investiční projekt; rizikovost, jakožto stupeň nebezpeční nedosažení očekávané výnosnosti; doba splácení, tedy stupeň likvidity investice, jakožto doby přeměny investice zpět do peněžní hodnoty.
2
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada, 1996. s. 282. ISBN 80-7169-211-5.
5
Z pohledu výše uvedených základních kritérií posouzení investice je optimální investicí ta, která má vysoký stupeň rentability s minimálním rizikem a co nejkratší dobou splácení. Celková efektivnost investičních projektů musí být posuzována z pohledu toho, jak přispívají k hlavnímu cíli podnikání organizace, tedy k maximalizaci tržní hodnoty organizace pro její vlastníky. Odlišnosti v užití či složitosti jednotlivých metod hodnocení ekonomické efektivnosti investice vycházejí mimo jiné například z provázanosti na životní cyklus investice.
2
Životní cyklus investice dle českých obranných standardů
V českém obranném standardu 051655 „Etapy a procesy životního cyklu systémů v NATO“3; která je nástavbou, prostřednictvím níž jsou v rámci členských států NATO rozšířeny závazné požadavky na životní cyklus systému, obsažené v normě ISO/IEC 15288; je životní cyklus: stanovení koncepce, vývoj, produkce, používání, zabezpečování a vyřazení systémů, akvizice a dodání systémů. Z hlediska metod hodnocení efektivnosti investic je z pohledu této normy stěžejní kapitola 2 „Etapy životního cyklu systému“, kde je stěžejní to, že každý předmětný systém má životní cyklus. Tento může být rozdělen do souboru etap, které se skládají z procesů a činností, kde jejich podrobný popis je obsahem kapitoly 3 výše uvedené normy. Samotný životní cyklus je tedy rozdělen do základních etap, kde každá z nich etapa představuje jeden nezbytný časový interval životního cyklu systému. Každá etapa má zřetelný účel a příspěvek k úplnému životnímu cyklu a pro přechod mezi etapami se využívají rozhodovací brány a vstupní/výstupní kritéria. Rozhodovací brány řídí vstup do etap a výstup z nich a poskytují řídicí mechanismy. Vstupní a výstupní kritéria podporují proces přijímání rozhodnutí v rozhodovacích bránách a jsou prostředkem ke zmírnění rizik a nejistot. Jestliže se plánuje management životního cyklu systému, organizace nebo programy mají ke všem etapám vymezit co nejdříve jejich vstupní a výstupní kritéria. Blíže viz ČOS 051655. Etapy a procesy životního cyklu systémů v NATO. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2009.
3
ČOS 051655. ETAPY A PROCESY ŽIVOTNÍHO CYKLU SYSTÉMŮ V NATO. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2009.
6
3
Investiční projekty AČR dle norem resp. českých obranných standardů
V rámci AČR lze posoudit náklady, resp. hodnotit ekonomickou efektivnost investic s pomocí podpory v českém obranném standardu 051659.4 V této normě jsou specifikovány požadavky na provádění kalkulací nákladů životního cyklu systémů; obsahuje definici a popis procesu odhadování nákladů životního cyklu, včetně vstupů do tohoto procesu v jednotlivých etapách životního cyklu; dále se zabývá tvorbou hierarchie, struktury nákladů, metodami a modely pro odhadování nákladů životního cyklu, či způsobu shromažďování a zpracování dat pro tyto potřeby. V této normě se pod pojmem náklady rozumí „Veškeré náklady vzniklé a zaplacené státem, včetně úsilí průmyslu a státu spojeného se všemi etapami životního cyklu vojenského projektu.“ Následně je pod spojením náklady životního cyklu rozuměn: „ Náklady životního cyklu sestávají ze všech přímých nákladů a variabilních režijních (nepřímých) nákladů spojených s etapami životního cyklu předmětného systému.“ Samotné vysvětlení spojení „životní cyklus“ je dle této normy: „Časový interval od zahájení vývojových činností založených na identifikovaných potřebách nebo cílech, přes odstavení z provozu až po vyřazení majetku /systému“. Pro potřeby hodnocení ekonomické efektivnosti investic má tato norma s názvem „Pokyny pro analýzu nákladů životního cyklu“ své místo. Například na straně 22, části 1.2 je specifikována její použitelnost, a to mimo jiné prostřednictvím použití samotných charakteristik nákladů životního cyklu, „tato publikace poskytuje informace využitelné pro: hodnocení budoucích výdajů; posouzení cenové dostupnosti programu na základě zahrnutých nákladů; hodnocení alternativních řešení; apod.“ Celkové vzniklé náklady na systém, zařízení nebo produkt během jeho životního cyklu představují náklady životního cyklu. Dále dle této normy je kalkulace nákladů životního cyklu činnost znamenající určení nákladů životního cyklu a proces odhadování nákladů životního cyklu je součástí procesu posuzování projektu. Přesto však mohou být činnosti souvisící s procesem odhadování nákladů životního cyklu zahrnuty do následujících procesů/ činností: provádění analýzy efektivnosti nákladů za účelem doplnění rozdílů ve schopnostech (proces managementu investic), apod.
4
ČOS 051659. POKYNY NATO PRO ANALÝZU NÁKLADŮ ŽIVOTNÍHO CYKLU. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2010.
7
Z této normy dále vychází, že etapy životního cyklu systému mají vliv na strukturu rozčlenění nákladů prostřednictvím obsahu procesů, činností a úloh přijatých jako součást každé etapy během procesu přizpůsobování životního cyklu systému. Např. odhadovaná nízká váha uvažované etapy může vést k méně propracované hierarchii nákladů. Blíže viz ČOS 051659. Pokyny nato pro analýzu nákladů životního cyklu. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2010.
Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic5
4
Pro možnost posouzení ekonomické efektivnosti investičních projektů je důležité znát konkrétní kritérium, prostřednictvím něhož má posouzení konkrétního investičního projektu proběhnout. Jednotlivá kritéria se liší svými postupy posuzování, případně technikou tohoto postupu. Každá investice je spjata s cílem, jenž má naplnit. Z pohledu podnikatelského prostředí jsou hlavními cíli cíle finanční, konkrétně se může jednat zpravidla o:
Snížení nákladů organizace – toto kritérium je vhodné využít u menších projektů určeného typu. Například renovace technického zařízení. Je to dáno tím, že neurčuje celkovou efektivnost firmy.
Zvýšení zisku nebo výnosů – toto kritérium se projevuje až v účetních výkazech. Ovlivňuje firmu komplexněji, ale nezohledňuje reálné příjmy.
Zefektivnění výroby – pro výrobní společnost nejdůležitější předpoklad dalšího vývoje firmy.
Kladné cash flow – díky této metodě může podnikatel sledovat reálně tok svých finančních prostředků.
Metody hodnocení investic se v zásadě dělí na dvě skupiny, dle přihlížení k faktoru času6: metody statické; metody dynamické.
5
Podnikátor: Pomůže Vám v podnikání. Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz 6
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha : Grada, 1996. s. 292. ISBN 80-7169-211-5.
8
4.1
Metody statické
Jedná se o metody, které nepřihlížejí k působení faktoru času. Tyto metody se používají u méně významných projektů či projektů s krátkou dobou životnosti, případně v případech, kdy je diskontní faktor nízký. Pro vyhodnocení investic využíváme řadu jednoduchých technik, kdy pakliže vycházíme při hodnocení z informací o peněžních tocích, které souvisí s investicí a jejím provozem, pak používáme právě metody statické. Metody statické jsou tedy zaměřeny na sledování cash flow a jeho poměřování se vstupními investičními výdaji. Tyto metody jsou omezené z hlediska nepřipouštění faktoru rizika a času, ovšem jsou rychlé, snadné a tedy vhodné například pro počáteční vyloučení nevýhodných investic.7 Mezi statické metody řadíme:
celkový příjem z investice; čistý celkový příjem;
4.2
průměrné roční cash flow;
průměrná roční návratnost;
průměrná doba návratnosti;
doba návratnosti;
účetní (průměrná) rentabilita (ÚRI);
průměrné roční náklady;
metoda odúročených (diskontovaných) nákladů.
Metody dynamické
Jedná se o metody, které přihlížejí k působení faktoru času a jejichž základem je diskontování všech vstupních dat vstupujících do výpočtů. Tyto metody jsou vhodné u projektů, které jsou spojeny s delší dobou pořízení investice a s delší dobou její ekonomické životnosti. Tato skupina metod tedy bere v potaz výnosy investice v časovém rozložení, riziko s nimi spojené, které je zahrnuto do metod diskontováním cash flow, tedy přepočtem budoucích cash flow na jejich současnou
7
SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada, 2008. s. 111. ISBN 978-80-247-2424-9.
9
hodnotu. Jako vhodná diskontní míra bývá využívána diskontní míra podniková, odrážející podniková rizika prostřednictvím požadovaného výnosu. 8
Mezi dynamické metody řadíme9:
Čistá současná hodnota (NPV - Net Present Value), kdy cílovým efektem metody je rozdíl mezi diskontovanou současnou hodnotou a hodnotou kapitálových výdajů.
Vnitřní výnosové procento (IRR –Internal Rate of Return), kde cílovým efektem metody je zjištění výnosnosti investičního projektu během své životnosti.
Index ziskovosti (PI – Profitability Index).
diskontovaná doba návratnosti (PP-Payback Period).
Z jiného hlediska se dělí ekonomické metody hodnocení efektivnosti investic dle pojetí peněžních efektů z investice, na: 1. Skupinu metod chápající za efekt investice úsporu provozních a investičních nákladů.
2. Skupina - metody, které považuji za efekt zisk, které investice vykazují, odhad účetního zisku, tj. zisk budoucí. 3. Skupina - metody, které chápou za efekt z investice peněžní příjem z investice. Ad 1) Skupina metod a investičních nákladů.
chápající
za
efekt
investice
úsporu
provozních
Jedná se o úsporu obou těchto druhů nákladů, přičemž zpravidla platí, že investice kapitálově náročnější přinášejí vyšší úsporu provozních nákladů a naopak.
8
SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice. Praha: Grada, 2009. s. 60. ISBN 978-80-247-2952-7. 9
SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice. Praha: Grada, 2009. s. 60. ISBN 978-80-247-2952-7.
10
Nákladová kritéria však nevyjadřují efekt úplně. Nezahrnují přinos investice.
Nákladové metody vyhodnocení investičních projektů se mohou používat, pokud obě metody zajišťují stejný objem produkce při stejných cenách.
Nákladová kriteria se používají zejména, když nemůžeme spolehlivě určit cenu výrobků nebo když ceny nevyjadřují tržní podmínky (regulované ceny) nebo tehdy, když se vybírají varianty se stejným rozsahem výkonů.
Nákladová kriteria hodnocení efektivnosti investičních projektů vystupuji jako efekt investování, úspora nákladů, a to jak nákladů investičních tak provozních.
5 Konkrétní užití vybraných metod vyhodnocování efektivnosti investičních variant
5.1
Průměrné roční náklady
V určitých, spíše výjimečných situacích lze užít i nákladová kritéria hodnocení efektivnosti investic. Vypočítávají se průměrné roční náklady jednotlivých technických variant a za nejefektivnější se považuje varianta s nejnižšími náklady10. Průměrné roční náklady představují požadovaný výnos z vložených prostředků na investici zvýšené o roční odpisy a ostatní roční provozní náklady. Pomoci „PRN“ lze spočítat jen tzv. srovnatelnou efektivnost investičních projektů (tzn. určovat, který projekt je vhodnější či méně vhodný). Nelze jimi vyjádřit absolutní efektivnost, tj. efektivnost jednotlivého projektu, jeho přínos k tržní hodnotě firmy. Při tomto způsobu hodnocení investičních projektů se porovnávají průměrné roční náklady příslušných srovnatelných investičních variant projektů. Budeme u této metody předpokládat dvě zjednodušené podmínky, kdy nebudeme uvažovat riziko a nebudeme uvažovat inflaci. Následující rovnice poté představuje modelové vymezení ročních průměrných nákladů.
PRN = O + i * J + V; 10
KRÁL, B. a kol. Nákladové a manažerské účetnictví. Praha: Prospektrum, 1997. s. 352. ISBN 807175-060-3.
11
kde: PRN
roční průměrné náklady varianty;
O
roční odpisy;
i
požadovaná výnosnost / úrok (v % / 100);
J
investiční náklad (obdoba kapitálového výdaje);
V
ostatní roční provozní náklady (celkové provozní náklady – odpisy).
Výpočet dovoluje určit pouze průměrné náklady variant, popř. úspory z realizace určité varianty ve vztahu k jiné variantě. Koeficientem požadované výnosnosti je zde minimální požadavek na výnosnost (případně průměrnou cenu stávajícího kapitálu podniku), kterou musí investiční projekt zajistit. Při použití této metody se můžeme nacházet v situaci, kdy očekáváme, že na konci životnosti bude příslušný dlouhodobý majetek ještě prodán za likvidační cenu. Tuto skutečnost je tedy nutné zahrnout taktéž do výpočtu ročních průměrných nákladů, v tomto případě se rovnice modelového vymezení ročních průměrných nákladů změní na následující: PRN = O + i * J + V- L/n; kde:
L
likvidační cena snížená a náklady likvidace;
n
doba životnosti investice.
Metoda stanovení ročních průměrných nákladů se stává komplikovanější, pakliže dochází k nerovnoměrnému odepisování investice během doby její životnosti či pakliže jsou ostatní provozní náklady investice různé v průběhu životnosti investice.
5.2
Metoda diskontovaných (odúročených) nákladů
Metoda diskontovaných nákladů se od výše uvedené metody průměrných ročních nákladů liší tím, že nevychází z průměrných veličin, ale diskont vyžaduje odúročení nákladů během celé životnosti investičního projektu.11 Vychází tedy z porovnávání souhrnu investičních nákladů a diskontovaných provozních nákladů jednotlivých hodnocených variant investičního projektu za dobu jeho životnosti. Varianta s nejnižšími diskontovanými náklady je variantou nejvýhodnější. Následující rovnice představuje modelové vymezení diskontovaných nákladů investičního projektu:
11
KRÁL, B. a kol. Nákladové a manažerské účetnictví. Praha: Prospektrum, 1997. s. 353. ISBN 807175-060-3.
12
ON I NPd ,
kde:
investiční výdaj;
I
diskontované provozní náklady vzniklé od uvedení projektu do provozu.
NP
V této základní formě se investiční výdaje tedy nediskontují a diskont se omezuje na provozní náklady, které neobsahují odpisy, nebere se zřetel ani na finanční náklady (úroky), protože na tento aspekt se nepřímo bere zřetel právě pomocí diskontu.
5.3
Čistá současná hodnota
Jedná se o dynamickou metodu hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů, kdy je efektem z investice peněžní příjem z projektu. Tato metoda tedy bere v úvahu faktor času, tzn. předpoklad, že hodnota dnešní resp. současné hodnoty částky je vyšší než hodnota stejné částky v budoucnu. Lze ji identifikovat, jako:
Rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investičního projektu a kapitálovým výdajem na něj.
Představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici.
Z tohoto důvodu zde dochází k přepočtu budoucích příjmů z investice na jejich současnou hodnotu. Investice má smysl, pokud čistá současná hodnota vyjde kladná.
Č
kde:
n P3 Pn P1 P2 Pn ... K K , 2 3 n n (1 i) (1 i) (1 i) (1 i) n 1 (1 i )
Č
čistá současná hodnota investice;
P1,…,n
peněžní příjem z investice v jednotlivých letech její životnosti;
i
požadovaná výnosnost;
n
doba životnosti investice;
K
kapitálový výdaj.
13
Investici přijmeme, pokud je její čistá současná hodnota kladná ( Č>0).
Čistá současná hodnota je absolutní, a to rozdílově koncipovaný ukazatel. Zjednodušeně je to rozdíl mezi současnou hodnotou přínosů a současnou hodnotou investičních výdajů. Dále budu předpokládat, že investiční výdaj je jednorázový, uskutečněný v roce 0. Kladné toky jsou peněžní příjmy (inflows), jak z provozní činnosti, tak i z prodeje investice při skončení jejího užívání. Záporné toky (outflows) jsou investiční výdaje, včetně případných výdajů při ukončení činnosti. Podmínkou přijetí projektu je kladná čistá současná hodnota12: Je-li v diskontní míře zahrnuta i riziková prémie, pak investici můžeme přijmout i přes její riziko. V případě, že je čistá současná hodnota rovna nule, bylo docíleno právě požadované výnosnosti (požadovaného zúročení) investovaných peněz. Je-li čistá současná hodnota záporná, investici musíme odmítnout.13 Toto hodnocení se uplatňuje zejména při delším trvání projektu. Proto se obvykle zjednodušuje výpočet tím, že se neuvádí odhad prodejní ceny na konci doby životnosti, jelikož by to mohlo být u finančních investic nereálné. V případě, kdy vybíráme mezi dvěma projekty, dáme přednost tomu projektu, který má vyšší čistou současnou hodnotu.
5.4
Vnitřní výnosové procento
Vnitřní výnosové procento (vnitřní míra výnosu) je metoda vycházející ze stejných zásad vyjádření faktoru času jako čistá současná hodnota. Nejde ovšem o absolutní ukazatel, ale o ukazatel úrokové míry (procenta), pomocí které je třeba diskontovat přínosy projektu, aby se jejich současná hodnota rovnala investičním (kapitálovým) výdajům14. Na rozdíl od metody hodnocení prostřednictvím čisté současné hodnoty však spočívá v tom, že diskontní míra není daná, ale hledáme takovou její hodnotu, při které se současné očekávané výnosy z investice rovnají současné hodnotě výdajů na investici.
Výpočet vnitřního výnosového procenta použijeme v případě, když budeme chtít zjistit nutnou výnosnost investice k pokrytí investičních nákladů a dále k porovnání 12
KRÁL, B. a kol. Nákladové a manažerské účetnictví. Praha: Prospektrum, 1997. s. 345. ISBN 807175-060-3.
13
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha : Grada, 1996. s. 296. ISBN 80-7169-211-5.
14
KRÁL, B. a kol. Nákladové a manažerské účetnictví. Praha: Prospektrum, 1997. s. 347. ISBN 807175-060-3.
14
s diskontní mírou zahrnující riziko. Jelikož diskontní míra je hodnota, kterou hledáme, musíme postupovat iterativně a rozdíl levé a pravé strany rovnice výpočtu podle této metody postupně snižujeme změnou diskontní míry tak dlouho, až se strany rovnice rovnají, neboli až je jejich rozdíl nulový. Metoda je v praxi velmi oblíbenou, jelikož udává předpokládanou výnosnost investice, kterou můžeme porovnávat s požadovanou výnosností.
Pokud je vnitřní výnosové procento > diskontní míra zahrnující riziko, pak je projekt je přijatelný.
5.5
Průměrná výnosnost / rentabilita
Metoda ukazující výnosnost, kterou nám bude investice přinášet. Výnosnost (rentabilita) investice se počítá podle vzorce:
ROI =
kde:
Zr ; IN
Z r - průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice;
IN - náklady na investici
5.6
Doba návratnosti (playback method)
Dobou splacení (resp. dobou návratnosti) je takové období (počet let), za které tok výnosů (cash flow) přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici. Jsou-li výnosy v každém roce životnosti investice stejné, pak dobu splacení zjistíme dělením investičních nákladů roční částkou očekávaných čistých výnosů:
DS = náklady na investici / roční cash flow (v letech)
Srovnáme-li pomocí doby splacení investiční varianty, pak (jsou-li jinak varianty stejné) vybereme tu, jejíž doba splacení je kratší. 15
Ad 2) Skupina - metody, které považuji za efekt zisk, které investice vykazuji, odhad účetního zisku, tj. zisk budoucí.
Metody spadající do této skupiny lépe vyjadřují efekt produkce, jelikož zohledňují i dynamiku výkonu přes objem produkce. Ale problémy mohou nastat s tím, že zisk nemusí být praktický, např. může byt vázaný v pohledávkách.
Ad 3) Skupina - metody, které chápou za efekt z investice peněžní příjem z investice.
Nejvíce se používají ve vyspělých tržních ekonomikách.
Závěr Statické metody pro hodnocení ekonomické efektivnosti investic se užívají v případech, kdy výsledný efekt není podstatným způsobem ovlivněn faktorem času. Těmito případy mohou být situace jednorázového nákupu dlouhodobého investičního majetku s krátkou dobou užívání např. v řádech jednoho až dvou let a také při nízké diskontní sazbě. Opomenutí faktoru času by jinak mohlo přinést zkreslení předpokládaných výsledků investiční aktivity. Statické metody nacházejí uplatnění v prvotní orientaci v případných ekonomických výsledcích investičního projektu. Dynamické metody respektují časovou hodnotu peněz a užívají se u projektů, kde se předpokládá delší doba pořízení majetek, ale zejména v případech, kde se počítá s dlouhou dobou ekonomické životnosti projektu.
16
Seznam použitých a studijních zdrojů: [1] BREALEY, R. A. MYERS, S. C., Teorie a praxe firemních financí, Praha, Computer Press, 2000, ISBN 8072261894. [2] LEVY, H. SARNAT, M., Kapitálové investice a finanční rozhodování, Praha, Grada, 1999, ISBN 8071695041. [3] KISLINGOVA, E. Manažerské finance, Praha, C. H. Beck, 2007, ISBN 978-807179-903-0 [4] MANDIKOVA, D. Cvičebnice z investičního rozhodování a dlouhodobého financování, Praha, Vysoka škola ekonomická, 2001, ISBN 8024502372 [5] ČSN EN 12973. Hodnotový management. Praha: Český normalizační institut, 2000. [6] ČOS 051618. ZÁSADY NATO PRO INTEGROVANÝ SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP KE KVALITĚ V PRŮBĚHU ŽIVOTNÍHO CYKLU. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2011. [7] ČOS 051645. MODEL NATO PRO POSUZOVÁNÍ PROJEKTU. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2007 [8] ČOS 051655. ETAPY A PROCESY ŽIVOTNÍHO CYKLU SYSTÉMŮ V NATO. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2009. [9] ČOS 051659. POKYNY NATO PRO ANALÝZU NÁKLADŮ ŽIVOTNÍHO CYKLU. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2010. [10] ČOS 051662. PŘÍRUČKA PRO POSTUPNÉ PLÁNOVÁNÍ VYZBROJOVÁNÍ. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2014. [11] VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006, 465 s. ISBN 80-86119-91-2. [12] Podnikátor: Pomůže Vám v podnikání. Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz [13] CHADIM, Tomáš. TZBInfo. Finanční kalkulátor pro hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2005 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://stavba.tzbinfo.cz/tabulky-a-vypocty/110-financni-kalkulator-pro-hodnoceni-ekonomickeefektivnosti-investic 17
