Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
MECHANIKA III 1. DÍL MECHANIKA TEKUTIN
Studijní obor (kód a název):
23-41-M/001 Strojírenství
-1-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Úvodem Cílem tohoto učebního textu je sloužit jako pomůcka při výuce v předmětu MECHANIKA ve 3. ročníku oboru STROJÍRENSTVÍ.
Obsah Úvodem
2
Obsah
2
1. Úvod do mechaniky
4
1.1. Obsah a členění předmětu mechanika 1.2. Opakování fyzikálních veličin, základní jednotky SI
3 3
2. Mechanika tekutin
3
3. Hydromechanika
4
3.1. Hydrostatika
4
3.1.1. Absolutní tlak, přetlak a podtlak 3.1.2. Hydrostatický tlak – tlak na dno nádrže 3.1.3. Síla namáhající dno nádrže 3.1.4. Hydrostatické paradoxon 3.1.5. Tlak na boční stěnu nádrže 3.1.6. Měření přetlaku a podtlaku kapalinovým manometrem 3.1.7. Měření barometrického tlaku 3.1.8. Spojené nádoby, kapilární elevace a deprese 3.1.9. Pascalův zákon 3.1.10. Archimedův zákon 3.1.11. Opakování 3.2. Hydrodynamika
18
3.2.1. Průtok kapaliny potrubím – hmotnostní a objemový tok (průtok) 3.2.2. Druhy proudění v potrubí 3.2.3. Rozložení rychlosti proudění v průřezu potrubí 3.2.4. Rovnice spojitosti toku 3.2.5. Bernoulliho rovnice 3.2.6. Ztráty v potrubí 3.2.7. Rozšířená Bernoulliho rovnice 3.2.8. Výtok kapaliny otvorem ve dně nádrže 3.2.9. Výtok kapaliny otvorem v boční stěně 3.2.10. Opakování 3.3. Základy teorie hydrodynamických lopatkových strojů 3.3.1. 3.3.2. 3.3.3. 3.3.4.
4 5 6 8 9 10 12 13 14 15 18
Rozdělení hydrodynamických lopatkových strojů Hydrodynamická čerpadla Lopatkové hydrodynamické motory – vodní turbíny Opakování
-2-
18 19 19 20 21 25 30 34 35 36 36 36 36 42 46
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
1. ÚVOD DO MECHANIKY 1.1.
OBSAH A ČLENĚNÍ PŘEDMĚTU MECHANIKA
Studiem přírodních jevů na zemi i ve vesmíru se zabývá několik vědních oborů, které společně označujeme přírodní vědy. Patří sem zejména fyzika, chemie, biologie a astronomie. Součástí fyziky je i mechanika, jež se zabývá studiem mechanického pohybu – to je mechanického přemísťování hmoty v prostoru a čase. Rozdělení mechaniky: - mechanika tuhých a poddajných těles (pružnost, pevnost) - mechanika tekutin (kapalin, par a plynů) - termomechanika (působení tepla na látky) Další dělení: - statika (pojednává o rovnováze tuhých těles, kapalin a plynů) - kinematika (vyšetřuje pohyby bez zřetele na příčiny) - dynamika (pojednává o pohybu a jeho příčinách)
1.2.
OPAKOVÁNÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČIN, ZÁKLADNÍ JEDNOTKY SI
Pohyb hmoty se děje v prostoru a čase, proto hmotnost, délka a čas jsou základními veličinami mechaniky. Namísto hmotnosti lze zavést sílu jako příčinu pohybu. Rozdělení fyzikálních veličin: - skaláry – jsou určeny pouze velikostí (hmotnost, čas, energie) - vektory – jsou určeny velikostí, směrem a smyslem (síla, rychlost, zrychlení) K číselnému vyjádření hodnot veličin používáme jednotky. Jednotky rozdělujeme na základní a druhotné (odvozené). Uzákoněné základní jednotky jsou jednotky Mezinárodní měrové soustavy SI (Systém Internationál d´Unités). 1. metr [m] 2. kilogram [kg] 3. ampér [A] 4. sekunda [s] 5. stupeň [deg; K; °C] 6. kandela [cd]
základní jednotka délky základní jednotka hmotnosti základní jednotka elektrického proudu základní jednotka času základní jednotka teplotního rozdílu základní jednotka svítivosti
Násobky jednotek vyjadřujeme pomocí předpon a značek. Předpona: Značka: Význam:
tera T 12 10 6
giga G 9 10
mega M 6 10
kilo k 3 10
mili m -3 10
mikro µ -6 10
nano n -9 10
piko p -12 10
3
Příklad: Mpa = 10 Pa; km = 10 m
2.
MECHANIKA TEKUTIN
Tekutiny jsou látky jejichž základními vlastnostmi jsou: o schopnost vyplňovat určitý prostor o schopnost tečení Dělíme je na kapaliny a vzdušiny. Kapaliny jsou tekutiny s těmito základními vlastnostmi: o se změnami tlaku a teploty mění svůj objem nepatrně o jejich stlačitelnost je malá o v nádrži při normálních tlakových a teplotních podmínkách tvoří volnou hladinu
-3-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Vzdušiny jsou tekutiny s těmito základními vlastnostmi: o se změnami tlaku a teploty mění svůj objem výrazně o jejich stlačitelnost je velká o v uzavřené nádobě vyplňují její prostor a netvoří volnou hladinu Do této skupiny patří páry a plyny. Ideální tekutina je látka, která je dokonale tekutá, její částice lze vzájemně posouvat bez působení vnějších sil (neexistuje u ní vnitřní tření). Skutečná tekutina se svými vlastnostmi liší. o existuje u ní vnitřní tření, tzv. viskozita o je přilnavá na stěny nádoby o má schopnost absorbovat(vyšší tlak a nízká teplota) a uvolňovat(nízký tlak a vyšší teplota) plyny
Obr.1: Rozdělení mechaniky tekutin
Hydrostatika se zabývá problémy kapalin, jež jsou vzhledem ke stěnám nádrže nebo potrubí v relativním klidu (neproudí). Hydrodynamika řeší problémy kapalin, které se vzhledem ke stěnám nádrže nebo potrubí pohybují (proudí). Aerostatika se zabývá problémy, kde vzdušina vzhledem k nádrži nebo potrubí je v klidu (neproudí). Aerodynamika řeší problémy relativního pohybu tělesa ve vzdušině.
3.
HYDROMECHANIKA
3.1. HYDROSTATIKA V hydrostatice řešíme otázky spojené s konstrukcí otevřených nádrží i tlakových nádob, různá tlaková hydraulická zařízení jako jsou hydraulické brzdové systémy, hydraulické ovládání např. spojek, hydraulické lisy, hydraulické zvedáky, multiplikátory, tlakové akumulátory apod. Dále se hydrostatika zabývá otázkami spojenými s plováním těles (plováky, lodě, ponorky, atd.). Do hydrostatiky spadá i měření přetlaků kapalinovými manometry, měření barometrického tlaku rtuťovými barometry a dále chování kapalin v pohybující se nádrži.
3.1.1.
Absolutní tlak, přetlak a podtlak
K vysvětlení pojmu využijeme obrázek.
-4-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.2: Grafické znázornění absolutního tlaku, přetlaku a podtlaku
p b …… atmosférický (barometrický) tlak Při technických výpočtech uvažujeme
p b = 100000 Pa = 0,1 MPa . Barometrický tlak ve
skutečnosti kolem této hodnoty kolísá v závislosti na změnách počasí. Barometrický tlak také klesá s nadmořskou výškou. Tuto okolnost bereme v úvahu např. při návrhu vysokohorských čerpacích stanic (nutnost velmi krátkého sacího potrubí).
p1, p 2 … absolutní tlaky (izobary 1 a 2) ∆p1 ….. přetlak (absolutní tlak je vyšší než barometrický) ∆p 2 ….. podtlak (absolutní tlak je nižší než barometrický) 3.1.2.
∆p 1 = p 1 − p b ∆p 2 = p b − p 2
Hydrostatický tlak – tlak na dno nádrže
Obr.3: Grafické znázornění průběhu hydrostatického tlaku
Na obrázku je znázorněna nádrž s kapalinou o hustotě ρ . Celkový absolutní tlak na dno nádrže je dán součtem barometrického tlaku a tlaku sloupce kapaliny o výšce h, který se nazývá hydrostatický tlak. Hydrostatický tlak
p h = ρ ⋅ g ⋅ h [Pa]
Celkový absolutní tlak na dno
p c = pb + ph = pb + ρ ⋅ g ⋅ h
Přetlak na dno
∆p c = p c − p b = ρ ⋅ g ⋅ h = p h -5-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Hydrostatický tlak je totožný s přetlakem, který působí na dno nádrže: 3.1.3. o
∆p c = p h .
Síla namáhající dno nádrže OTEVŘENÁ NÁDRŽ
Obr.4: Síla působící na dno otevřené nádrže
F = S ⋅ (p c − p b ) = S ⋅ (p b + p h − p b ) = S ⋅ p h F = S ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h [N] Síla namáhající dno otevřené nádrže se rovná součinu plochy dna a hydrostatického tlaku. o
UZAVŘENÁ NÁDRŽ – TLAKOVÁ NÁDOBA
Obr.5: Síla působící na dno tlakové nádoby
Celkový absolutní tlak na dno
p c = p1 + p h
Síla, působící na dno
F = S ⋅ (p c − p b ) = S ⋅ (p1 + p h − p b ) = S ⋅ ∆p -6-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Přetlak plynu v horní části
p1 − p b = ∆p1
Síla na dno
F = S ⋅ (p h + ∆p1 ) = S ⋅ (ρ ⋅ g ⋅ h + ∆p1 ) [N]
Přetlak na dno
∆p = p h + ∆p1
S je průmět plochy dna do roviny kolmé k ose nádoby. Pro kruhový průřez bude
S=
π ⋅ D2 . Vydutí dna nemá na plochu vliv. 4
Příklad 1
D = 20 m , výška hladiny ropy h = 8 m , hustota Nádrž na ropu má průměr
ρ = 860 kg ⋅ m −3 , barometrický −2 tlak p b = 0,1 MPa , g = 10 m ⋅ s . ropy
Obr.6
Vypočítejte: a) Celkový absolutní tlak na dno
pc = ? b) Hydrostatický tlak na dno p h = ? c) Sílu namáhající dno F = ?
ad a)
p c = pb + ph =
ad b)
ph = ρ ⋅ g ⋅ h =
ad c)
π ⋅ D2 F = S ⋅ ph = ⋅ ph = 4
Příklad 2
D = 2000 mm , výška hladiny kapaliny h = 12 m , hustota kapaliny ρ = 850 kg ⋅ m −3 , barometrický tlak p b = 0,1 MPa , g = 10 m ⋅ s −2 .
Tlaková nádrž má průměr
-7-
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Vypočítejte: d) Absolutní tlak na dno
pc = ? e) Přetlak působící na dno ∆p = ? f) Sílu působící na dno F = ?
Obr.7
ad a)
p c = p1 + p h =
ad b)
∆p = p1 + p h − p b =
ad c)
π ⋅ D2 F = S ⋅ ∆p = ⋅ ∆p = 4
3.1.4.
Hydrostatické paradoxon a)
b)
c)
Obr.8
-8-
d)
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Na obr. 8 jsou nakresleny 4 nádoby s kapalinou o stejné hustotě, která je ve všech nádobách ve stejné výšce h . Plocha dna je u všech nádob stejně velká: S1 = S 2 = S 3 = S 4 .
F1 = S1 ⋅ p h = S1 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h [N] F2 = S 2 ⋅ p h = S 2 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h [N] F3 = S 3 ⋅ p h = S 3 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h [N] F4 = S 4 ⋅ p h = S 4 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h [N] Protože S1 = S 2 = S 3 = S 4 , budou i síly F1 = F2 = F3 = F4 . U všech nádob bude zatížení dna
Síly působící na dna nádob vypočítáme ze vztahů:
stejné. Na první pohled by se zdálo, že největší zatížení bude u dna nádoby a) a nejmenší u nádoby d). Není tomu, jak je shora matematicky dokázáno. Tento jev se nazývá hydrostatické paradoxon. Vysvětlení tohoto jevu spočívá ve stejném tlaku u dna všech čtyř nádob, neboť hydrostatický tlak závisí na výšce kapaliny. Tyto výšky jsou u všech čtyř nádob stejné. Nutno ale poznamenat, že zatímco síly na dno nádob F1 = F2 = F3 = F4 , nebudou stejné reakce mezi dny těchto nádob a podložkou. Je to v důsledku rozdílných tíhových sil kapaliny v jednotlivých nádobách. Velikost těchto tíhových sil závisí na objemech V1, V2 , V3 , V4 v jednotlivých nádobách.
3.1.5.
Tlak na boční stěnu nádrže
Obr.9: Síla působící na boční stěnu nádrže
Boční stěna nádrže (obr. 9) je namáhána hydrostatickým tlakem. Velikost síly namáhající boční stěnu bude záviset na velikosti plochy stěny smočené kapalinou tj. S = b ⋅ h a na hydrostatickém tlaku. Protože hydrostatický tlak je proměnlivý, budeme uvažovat jeho střední hodnotu
ps =
ph 1 = ⋅ρ⋅g⋅h . 2 2
Zátěžná síla na boční stěnu pak bude:
F = S ⋅ ps = b ⋅ h ⋅
1 1 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ h = ⋅ ρ ⋅ g ⋅ b ⋅ h 2 [N] 2 2
nebo
F = S ⋅ ps =
1 ⋅ S ⋅ p h [N] ; 2
-9-
yF =
2 ⋅ h [m] 3
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III Působiště síly leží ve 3.1.6.
© M.H. 2004
2 hloubky h . 3
Měření přetlaku a podtlaku kapalinovým manometrem
Obr.10: Princip měření přetlaku kapalinovým manometrem
Na obr.10 je nakreslen princip měření menších přetlaků kapalinovým manometrem. Čím větší bude tlak p v nádrži, tím větší bude i rozdíl hladin v manometru. Závislost rozdílu hladin ∆h a měřeného přetlaku
∆p určíme takto: k je tlak
V levé větvi manometru v rovině V pravé větvi v téže rovině je tlak
p1 = p p 2 = p b + ρ k ⋅ g ⋅ ∆h
Pro rovnováhu platí:
Takže měřený přetlak je kde ∆h = h 2 naplněn.
p1 = p 2 p = p b + ρ k ⋅ g ⋅ ∆h p − p b = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h ; p − p b = ∆p ∆p = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h [Pa]
[
]
− h1 [m] je rozdíl výšek hladin a ρ k kg ⋅ m −3 je hustota kapaliny, kterou je manometr
- 10 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.11: Princip měření podtlaku kapalinovým manometrem
Podobně bude platit pro měření podtlaku (obr.11):
k je tlak
V levé větvi manometru v rovině V pravé větvi v téže rovině je tlak
p1 = p + ρ k ⋅ g ⋅ ∆h p 2 = pb
Pro rovnováhu platí:
p1 = p 2 p + ρ k ⋅ g ⋅ ∆h = p b p b − p = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h ; p b − p = ∆p ∆p = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h [Pa]
Takže měřený podtlak je kde ∆h = h 2 − h1 manometr naplněn.
[m]
je opět rozdíl výšek hladin a
[
ρ k kg ⋅ m −3
]
hustota kapaliny, kterou je
Příklad 3 Jak velký přetlak a absolutní tlak je v potrubí, na nějž je upevněn kapalinový manometr naplněný rtutí
ρ k = 13600 kg ⋅ m −3 , g = 10 m ⋅ s −2 a na manometru byly odečteny výšky hladin h1 = 60 mm a h 2 = 280 mm .
o hustotě
∆p = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h = p = ∆p + pb = Příklad 4
- 11 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Jak velký podtlak a absolutní tlak je v podtlakové nádrži. Použitý kapalinový manometr je naplněn
ρ k = 1000 kg ⋅ m −3 , g = 10 m ⋅ s −2 a na manometru byly odečteny výšky hladin h1 = 250 mm a h 2 = 50 mm .
vodou o hustotě
∆p = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h = p = p b − ∆p =
POZNÁMKA Pro velmi malé přetlaky použijeme jako náplň vodu, kterou můžeme pro zlepšení viditelnosti obarvit. Pro větší přetlaky používáme rtuť. Pro velké přetlaky není tato metoda vhodná, protože měřící trubice vychází velmi dlouhé. Na velké přetlaky se v technické praxi používají jiné typy manometrů, např. manometry deformační.
3.1.7.
Měření barometrického tlaku
K měření barometrického tlaku použijeme manometr naplněný rtutí, který se nazývá barometr. Princip měření barometrického tlaku je na obr.12.
Obr.12: Měření barometrického tlaku kapalinovým manometrem
V rovině
k platí:
Pro rovnováhu platí
p 1 = ρ k ⋅ g ⋅ h1 p 2 = p b + ρk ⋅ g ⋅ h 2 p1 = p 2 ρ k ⋅ g ⋅ h 1 = p b + ρ k ⋅ g ⋅ h 2 ⇒ p b = ρ k ⋅ g ⋅ h1 − ρ k ⋅ g ⋅ h 2 p b = ρ k ⋅ g ⋅ (h1 − h 2 ) - 12 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
p b = ρ k ⋅ g ⋅ ∆h [Pa]
Barometrický tlak potom je
3.1.8.
Spojené nádoby, kapilární elevace a deprese
Obr.13: Poloha hladiny kapaliny ve spojených nádobách
V nádobách, které jsou vzájemně propojené a jejichž hladina je pod stejným tlakem, je výška hladiny v obou nádobách ve stejné výšce h1 = h 2 .
(
)
Výjimku tvoří případ, kdy jedna ze spojených nádob je kapilára (tenká trubice) – viz obr.14.
Obr.14:
a) kapilární elevace
b) kapilární deprese
Na obr.14 a) je případ, kdy v kapiláře stojí hladina výš než je výška hladiny v levé nádobě. Rozdíl hladin ∆h = h 2 − h1 se nazývá kapilární elevace. Takto se chová v kapiláře např. voda. Obr.14 b) představuje opačný jev. Rozdíl hladin ∆h = h 2 − h1 (má znaménko mínus) se nazývá kapilární deprese. Projevuje se např. u rtuti. Popsaný jev pozorujeme u stěn nádob a trubic měřících přístrojů plněných kapalinou (manometry, barometry, vakuometry). Při odečítání výšky hladiny v trubici odečítáme vždy střed hladiny a neuvažujeme elevaci nebo depresi u stěn trubice (viz obr.15).
Obr.15: a) Odečítání hladiny při kapilární elevaci
b) Odečítání hladiny při kapilární depresi
- 13 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Praktické využití principu spojených nádob je např. u hadicové vodováhy, nebo např. u starších typů automobilových karburátorů, kde tvoří spojené nádoby plováková komora a palivová trubice.
3.1.9.
Pascalův zákon
V uzavřeném hydraulickém systému se šíří tlak v kapalině všemi směry a má konstantní hodnotu. Pascalův zákon využíváme při řešení různých hydraulických systémů, jako např. brzdové systémy, ovládání spojek, hydraulické zvedáky, lisy, upínače, multiplikátory, hydraulické jeřáby, plošiny, výtahy atd. Jako příklad řešení hydraulického systému je uvedeno ovládání hydraulického zvedáku (obr.16).
Obr.16: Princip hydraulického zvedáku
Podle Pascalova zákona bude platit:
∆p =
[Pa]
F1 Q = 2 π⋅d π ⋅ D2 4 4
Po úpravě:
F1 = Q ⋅
d2 D2
[N]
Dále řešíme rovnováhu na páce
F ⋅ a = F1 ⋅ b ⇒ F = F1 ⋅ d2 b F = Q⋅ 2 ⋅ D a
b a
[N]
Příklad 5 Jaká je tíha břemene zvedaného hydraulickým zvedákem (viz obr.16) je-li dáno: Zvedací síla F = 100 N , průměry pístů d = 10 mm a D = 80 mm , ramena zvedací páky
a = 800 mm a b = 100 mm . - 14 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
d2 D2 D2 Q = F⋅ 2 d
F = Q⋅
b ⇒Q a a ⋅ = b ⋅
3.1.10. Archimedův zákon
[
]
[
]
ρ t kg ⋅ m −3 ... hustota tělesa ρ k kg ⋅ m −3 ... hustota kapaliny G [N] ... tíha tělesa Fvz [N] ... vztlaková síla
[ ]
V m 3 ... objem tělesa
Obr.17: Silové poměry na ponořeném tělese
Na obr.17 je nakresleno ponořené těleso pod hladinu kapaliny. Na horní plochu tělesa působí síla
F1 = a ⋅ b ⋅ p h1 = a ⋅ b ⋅ ρ k ⋅ g ⋅ h1
[N]
Na dolní plochu působí síla
F2 = a ⋅ b ⋅ ph2 = a ⋅ b ⋅ ρk ⋅ g ⋅ h2 Protože
[N]
h 2 > h1 , musí být F2 > F1 .
Rozdíl sil vztlak.
F2 − F1 = Fvz = síla působící ve svislém směru vzhůru a nazývá se vztlaková síla nebo
Z obr.17 plyne, že:
Fvz = F2 − F1 = a ⋅ b ⋅ ρ k ⋅ g ⋅ h 2 − a ⋅ b ⋅ ρ k ⋅ g ⋅ h1 = a ⋅ b ⋅ ρ k ⋅ g ⋅ (h 2 − h1 ) Fvz = a ⋅ b ⋅ c ⋅ ρ k ⋅ g = V ⋅ ρ k ⋅ g [N] - 15 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III Součin
© M.H. 2004
V ⋅ ρ k ⋅ g = Gk = tíha kapaliny tělesem vytlačené.
Archimedův zákon má následující znění: Ponoříme-li do kapaliny těleso, je toto nadlehčováno vztlakovou silou, která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené.
Fvz = G k = V ⋅ ρ k ⋅ g
[N]
Podle vzájemného vztahu vztlaku a tíhy tělesa mohou nastat 3 případy (viz obr.18).
Obr.18: a)
b)
c)
Jestliže je tíha tělesa větší než vztlak (obr.18 a), těleso klesá ke dnu. V opačném případě (obr.18 b) se vynoří a zůstane částečně ponořené tak, že se síly G a Fvz vyrovnají. Těleso plove. V posledním případě (obr.18 c) je u ponořeného tělesa rovnováha sil
G = Fvz a těleso se v kapalině volně vznáší.
Na obr.22 je nakreslen jednoduchý plovák z homogenního materiálu o hustotě hranolu o rozměrech a ⋅ b ⋅ c .
Obr.19: Silové poměry na plovoucím tělese
Vp = ponořený objem; h p = ponor; G k = tíha vytlačené kapaliny; Fvz = G k = Vp ⋅ ρ k ⋅ g = G = m ⋅ g - 16 -
(m = V ⋅ ρ t )
ρ t . Plovák má tvar
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Z této rovnice můžeme vypočítat ponořený objem
Vp =
m⋅g m = ρ k ⋅ g ρk
[m ] 3
Pro těleso tvaru hranolu bude platit
Vp = a ⋅ b ⋅ h p =
Vp m m ⇒ hp = = ρk a ⋅ b ρk ⋅ a ⋅ b
[m]
Příklad 6 U plováku z polystyrenu, který má tvar hranolu (viz obr.19) vypočítejte: a) Vztlak Fvz = ? b) Ponor
hp = ?
Zadané hodnoty:
a = 800 mm ;
b = 500 mm ;
c = 150 mm ;
ρ t = 150 kg ⋅ m −3 ;
ρ k = 1000 kg ⋅ m −3 ;
g = 10 m ⋅ s −2 . Fvz = m ⋅ g = V ⋅ ρ t ⋅ g = a ⋅ b ⋅ c ⋅ ρ t ⋅ g =
hp =
ρ V ⋅ ρt a ⋅ b ⋅ c ⋅ ρt m =c⋅ t = = = ρk a ⋅ b ⋅ ρk a ⋅ b ⋅ ρk a ⋅ b ⋅ ρk
Příklad 7 Vypočítejte, jak se změní ponor plováku z příkladu 6, bude-li plovat na oleji o hustotě
ρ k = 850 kg ⋅ m −3 .
hp = c ⋅
ρt = ρk
Příklad 8 Plovák o stejných rozměrech jako v příkladech 6 a 7 vyrobíme z ocelového plechu o tloušťce
t = 3 mm , hustota oceli ρ t = 7850 kg ⋅ m −3 . Vypočítejte ponor. m = V ⋅ ρ t = S ⋅ t ⋅ ρ t = (2 ⋅ a ⋅ b + 2 ⋅ a ⋅ c + 2 ⋅ b ⋅ c ) ⋅ t ⋅ ρ t = - 17 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Vp =
m = ρk
hp =
Vp a ⋅b
=
3.1.11. Opakování
3.2. HYDRODYNAMIKA 3.2.1.
Průtok kapaliny potrubím – hmotnostní a objemový tok (průtok)
Obr.20: Základní parametry při průtoku kapaliny potrubím
Qm = S ⋅ c ⋅ ρ =
Objemový tok
π ⋅ d2 Qv = S ⋅ c = ⋅c 4 Qm = Q v ⋅ ρ =
kde
v = měrný objem, v =
1 ρ
Qv v
[m
[kg ⋅ s ]
π ⋅ d2 ⋅c ⋅ρ 4
Hmotnostní tok
3
[m
nebo
⋅ kg −1
−1
3
⋅ s −1
]
Qv =
Qm = Qm ⋅ v ρ
]
U kapalin pracujeme obyčejně s objemovým tokem, protože hustota (nebo měrný objem) se nemění. Naproti tomu u vzdušin (plyny a páry) musíme brát v úvahu změnu hustoty (měrného objemu) s měnícím se tlakem a proto zde pracujeme s hmotnostním tokem. Rovnici pro objemový tok použijeme k výpočtu světlosti potrubí pro zadaný objemový tok a rychlost proudění.
Qv =
π ⋅ d2 ⋅c 4
⇒
d=
4 ⋅ Qv π ⋅c
- 18 -
[m]
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III 3.2.2.
© M.H. 2004
Druhy proudění v potrubí
Proudění kapaliny v potrubí může být buď ustálené (stacionární) nebo neustálené (nestacionární). Při ustáleném proudění, které nastane při plynulé dodávce kapaliny potrubím, je rychlost a tlak v potrubí stálý. Při neustáleném proudění, nastane při dodávce pulzující, se tlak i rychlost mění. Jako příklad ustáleného proudění je např. proudění ve výtlačném potrubí hydrodynamického čerpadla (odstředivé čerpadlo), nebo ve výtlačném potrubí šroubového čerpadla. Neustálené proudění vznikne např. ve výtlačném potrubí pístového čerpadla. Proudění kapaliny v potrubí může probíhat jako soustava vzájemně rovnoběžných proudnic, které se neproplétají. Tento druh proudění se nazývá proudění laminární. Jestliže se proudnice vzájemně proplétají za současného vzniku víření hovoříme o proudění turbulentním (viz obr.21).
a) Laminární proudění
b) Turbulentní proudění
Obr.21: Schematické znázornění proudění v potrubí
Rozhodujícím kritériem (hranicí) pro typ proudění je tzv. Reynoldsovo číslo ( Re ).
Re =
[
]
[
]
c ⋅d ν
c m ⋅ s −1 …….. rychlost proudění d [m] ………….. světlost potrubí ν m ⋅ s −1 …….. kinematická viskozita Kritická (mezní) hodnota je
Re k = 2300 .
Re k je proudění turbulentní, pro Re < Re k proudění laminární. V praxi považujeme rozmezí Re = 2300 − 10000 za tzv. přechodovou oblast. V tomto rozmezí proudí kapalina Pro Re >
smíšeným způsobem, tzn. Že některé proudnice si ještě udržují laminární charakter a některé se zdeformovaly do turbulentního charakteru. Pro Re > 10000 se jedná o čistě turbulentní proudění. Čím je kinematická viskozita větší (při nízkých teplotách), tím snadněji vznikne laminární proudění. Také u malých světlostí a při malých rychlostech proudění probíhá proudění jako laminární.
3.2.3.
Rozložení rychlosti proudění v průřezu potrubí
U stěn potrubí je rychlost nulová, v ose potrubí je největší (viz obr.22). Výpočet provádíme pro střední rychlost c . Pro maximální rychlost platí při laminárním proudění c max = 2 ⋅ c a pro turbulentní proudění
c max = 1,2 ⋅ c .
- 19 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
a) Laminární proudění
b) Turbulentní proudění
Obr.22: Rozložení rychlosti proudění v průřezu potrubí
3.2.4.
Rovnice spojitosti toku
Obr.23: Průtok potrubím s proměnlivým průřezem
Podle zákona o zachování hmoty musí platit:
Q m1 = Q m 2 ; Q m1 = S1 ⋅ c 1 ⋅ ρ1 ; Q m 2 = S 2 ⋅ c 2 ⋅ ρ 2
Po dosazení:
S 1 ⋅ c 1 ⋅ ρ1 = S 2 ⋅ c 2 ⋅ ρ 2
Pro kapaliny je
ρ1 = ρ 2 = ρ S1 ⋅ c 1 = S 2 ⋅ c 2
Tato rovnice je tzv. rovnice spojitosti toku (rovnice kontinuity). Pro kruhový průřez můžeme rovnici upravit:
π ⋅ d12 π ⋅ d 22 ⋅ c1 = ⋅c2 4 4 a po vykrácení:
d12 ⋅ c 1 = d 22 ⋅ c 2
Příklad 9 Voda proudí z trysky Peltonovy turbíny rychlostí
c 2 = 40 m ⋅ s −1 . Průměr trysky d 2 = 150 mm . - 20 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Vypočítejte: a) Průměr přiváděcího potrubí
d1 = ? −1 b) Objemový průtok v přivaděči Q v = ? je-li rychlost c 1 = 8 m ⋅ s .
Obr.24: Schema trysky u Peltonovy turbíny
ad a)
d12 ⋅ c 1 = d 22 ⋅ c 2 d1 = d 2 ⋅
ad b)
3.2.5.
Qv =
c2 = c1
π ⋅ d12 ⋅ c1 = 4
Bernoulliho rovnice
Obr.25: Základní parametry při průtoku kapaliny obecným potrubím
- 21 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Na obr.25 je nakreslen úsek potrubí, kterým protéká kapalina. Na vstupní straně ve výšce
h1 má
S1 , tlak je zde p1 a rychlost proudění c 1 . Na výstupní straně je ve výšce h 2 průřez S 2 , tlak p 2 a rychlost c 2 . Hmotný element ∆m má v bodě 1 : potrubí průřez
o
polohovou energii
E p1 = ∆m ⋅ g ⋅ h1
[J]
o
tlakovou energii
E tl1 = ∆V1 ⋅ p1 =
∆m ⋅ p1 ρ
o
pohybovou energii
E k1 =
[J]
[J]
1 ⋅ ∆m ⋅ c 12 2
Podobně můžeme psát pro výstup z potrubí v bodě
2:
[J]
o
polohovou energii
E p 2 = ∆m ⋅ g ⋅ h 2
o
tlakovou energii
E tl 2 = ∆V2 ⋅ p 2 =
o
pohybovou energii
Ek 2 =
1 ⋅ ∆m ⋅ c 22 2
∆m ⋅ p2 ρ
[J]
[J]
Podle zákona o zachování energie musí být součet energií v bodě energií v bodě 2 (výstupní průřez).
1 (vstupní průřez) roven součtu
Matematickým vyjádřením tohoto zákona je Bernoulliho rovnice:
E p1 + E tl1 + E k1 = E p 2 + E tl2 + E k 2 ∆m ⋅ g ⋅ h1 + Položíme-li
[J]
∆m 1 ∆m 1 ⋅ p 2 + ⋅ ∆m ⋅ c 22 ⋅ p1 + ⋅ ∆m ⋅ c 12 = ∆m ⋅ g ⋅ h 2 + ρ 2 ρ 2
∆m = 1 kg a dělíme-li celou rovnici ∆m dostaneme: p1 c 12 p 2 c 22 g ⋅ h1 + + = g ⋅ h2 + + ρ 2 ρ 2
[J ⋅ kg ] −1
Tento tvar Bernoulliho rovnice se nazývá energetický tvar. Položíme-li: o o
o
g ⋅ h1 = Yp1 p1 = Ytl1 ρ c 12 = Yk1 2
a totéž provedeme pro bod
(polohová měrná energie) (tlaková měrná energie)
(pohybová měrná energie
2 , dostaneme Bernoulliho rovnici ve tvaru: Yp1 + Ytl1 + Yk1 = Yp 2 + Ytl2 + Yk 2
- 22 -
[J ⋅ kg ] −1
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Bernoulliho rovnici lze použít i v tzv. výškovém tvaru, který obdržíme dělením energetického tvaru tíhovým zrychlením g .
p1 c 12 p2 c 22 + = h2 + + h1 + ρ⋅g 2⋅g ρ⋅g 2⋅g
[m]
Každý člen v této rovnici reprezentuje výšku v metrech: o o
o
h1 ; h 2 p1 p 2 ; ρ⋅g ρ⋅g c 12 c 22 ; 2⋅g 2⋅g
jsou geodetické (polohové) výšky jsou tlakové výšky
jsou rychlostní výšky
Výškový tvar Bernoulliho rovnice lze znázornit graficky (viz obr.26).
Obr.26: Grafické znázornění Bernoulliho rovnice
Příklad 10 U otevřeného hydraulického systému (gravitační vodovod) vypočítejte:
c2 = ? b) Tlak a přetlak v bodě A při uzavřeném ventilu (p A = ? ; ∆p A = ? ) a) Teoretickou rychlost při otevřeném ventilu
Zadáno:
h = 50 m ; p b = 10 5 Pa ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3
- 23 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.27: Schema gravitačního vodovodu
Výstup:
h1 = h ; p1 = p b ; c 1 = 0 (přítok, hladina v nádrži se prakticky nemění) h2 = 0 ; p2 = pb ; c 2 = c 2
ad a)
g⋅h =
ad b)
p A = pb + ph = pb + ρ ⋅ g ⋅ h =
Vstup:
c 22 ⇒ c2 = 2⋅g⋅h = 2
∆p A = p A − p b = Příklad 11 U uzavřeného hydraulického systému (tlakový vodovod) vypočítejte:
c2 = ? b) Tlak a přetlak v bodě A při uzavřeném ventilu (p A = ? ; ∆p A = ? ) a) Teoretickou rychlost při otevřeném ventilu
Zadáno:
h = 15 m ; p = 0,3 MPa ; p b = 10 5 Pa ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3
Obr.28: Schema tlakového vodovodu
- 24 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III Vstup: Výstup:
© M.H. 2004
h1 = 0 ; p1 = p ; c 1 = 0 (přítok, hladina v nádrži se prakticky nemění) h2 = h ; p 2 = pb ; c 2 = c 2
ad a)
p b c 22 p = g⋅h + + ⇒ c2 = ρ ρ 2
ad b)
p A = p − ph = p − ρ ⋅ g ⋅ h = ∆p A = p A − p b =
3.2.6.
Ztráty v potrubí
Při průtoku skutečné kapaliny potrubím dochází ke vzniku: o o
Ztrát třením Ztrát vloženými odpory (místní ztráty)
Ztráty v potrubí můžeme vyjádřit třemi způsoby:
[
YZ J ⋅ kg −1 b) jako tlakovou ztrátu ∆p Z [Pa] c) jako ztrátu na spádu (výšce) h Z [m] a) jako ztrátu na měrné energii
]
Ztráty třením v potrubí
Obr.29
Energetická ztráta třením při průtoku kapaliny potrubím závisí na měrné kinetické energii
Yk , na délce
potrubí l , na světlosti d a na odporovém součiniteli λ , který závisí na tom, zda proudění v potrubí je laminární nebo turbulentní a u turbulentního proudění též na drsnosti vnitřních stěn potrubí:
YZt = Yk ⋅ λ ⋅
l c2 l = ⋅λ⋅ d 2 d
[J ⋅ kg ] −1
Z tohoto vztahu je patrné, že s rostoucí délkou potrubí rostou úměrně i ztráty třením. Naopak s rostoucím průměrem (světlostí) se ztráty třením snižují.
- 25 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Další možnosti zápisu ztrát třením:
∆p Zt = ρ ⋅ YZt = ρ ⋅ h Zt =
c2 l ⋅λ⋅ 2 d
YZt c2 l = ⋅λ⋅ g 2⋅g d
Uvedené vztahy plynou z rovnice
YZt =
∆p Zt = g ⋅ h Zt ρ
[Pa]
[m]
[J ⋅ kg ] −1
Velikost odporového součinitele λ můžeme vypočítat pro hladké vnitřní stěny potrubí v závislosti na Reynoldsově čísle, nebo uvažujeme-li drsnost vnitřních stěn, tak odporový součinitel určíme z diagramu.
o
Pro laminární proudění
λ= o
Pro turbulentní proudění pro Re ≤ 100000
λ= o
64 Re
0,316 4
Re
Pro turbulentní proudění pro Re > 100000
λ = 0,0054 +
0,396 Re 0,3
Ztráty vloženými odpory Tyto ztráty vznikají např. změnou směru proudění v potrubí, změnou průřezu, vložením uzavírek, v různých armaturách jako jsou např. měřící sondy, průtoková měřidla, dilatační kompenzátory apod.
Obr.30: Vložený odpor v potrubí - ventil
Velikost ztráty způsobené vloženým odporem je závislá opět na měrné kinetické energii proudící kapaliny a ztrátovém součiniteli vloženého odporu ξ .
[J ⋅ kg ]
YZv = Yk ⋅ ξ =
c2 ⋅ξ 2
∆p Zv = ρ ⋅ YZv
c2 = ρ⋅ ⋅ξ 2
−1
Další zápisy
[Pa] - 26 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
h Zv =
© M.H. 2004
YZv c2 = ⋅ξ g 2⋅g
[m]
Obr.31: Schema potrubí s řadou vložených odporů
Pro větší počet vložených odporů platí
YZv =
∆p Zv = ρ ⋅ YZv = ρ ⋅ h Zv =
[J ⋅ kg ]
c2 c2 ⋅ (ξ 1 + ξ 2 + .....) = ⋅ ∑ξ 2 2 c2 ⋅ ∑ξ 2
YZv c2 = ⋅∑ξ g 2⋅g
−1
[Pa] [m]
Hodnoty ztrátových součinitelů pro různé tvarové prvky potrubí je možno vyhledat v tabulkách. U uzavírek potrubí (kohouty, ventily, šoupátka) je velikost ztrátových součinitelů proměnlivá. U kohoutů závisí na úhlu přivření (pootočení kužele kohoutu), u ventilů na procentuálním otevření průtoku a u šoupátek na vzájemném poměru zdvihu ke světlosti (viz obr.32).
- 27 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.32: Závislost ztrátového součinitele na průtoku uzavírkou v potrubí (kohout, ventil, šoupátko)
Celkové ztráty (třením + vloženými odpory)
YZ = YZt + YZv =
c2 l ⋅λ ⋅ + ∑ξ 2 d
∆p Z = ∆p Zt + ∆p Zv = ρ ⋅
h Z = h Zt + h Zv =
[J ⋅ kg ] −1
c2 l ⋅λ ⋅ + ∑ξ 2 d
c2 l ⋅λ ⋅ + ∑ξ 2⋅g d
- 28 -
[m]
[Pa]
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Příklad 12
Obr.33
Q v = 5 l ⋅ s −1 . Délka l = 200 m ; −6 2 −1 světlost d = 60 mm ; tlak v bodě 1 p1 = 0,4 MPa . Kinematická viskozita ν = 1,3 ⋅ 10 m ⋅ s . Potrubím dle obr.33 protéká studená voda. Objemový průtok
Vypočítejte ztrátu tření na zadaném úseku a vyjádřete ji všemi třemi způsoby zápisu.
Qv =
π ⋅ d2 ⋅c ⇒ c = 4
Re =
c⋅d = ν
λ=
0,316 4
Re
∆p Zt = ρ ⋅
4 ⋅ Qv = π ⋅ d2 proudění …
= c2 l ⋅λ⋅ = 2 d
YZt =
∆p Zt = ρ
h Zt =
YZt = g
p 2 = p1 − ∆p Zt = Příklad 13 Jak se změní ztráta třením z předchozího příkladu, bude-li protékat potrubím voda o teplotě 60°C . Kinematická viskozita
Re =
ν = 0,482 ⋅ 10 −6 m 2 ⋅ s −1 .
c⋅d = ν
λ = 0,0054 + ∆p Zt = ρ ⋅
0,396 = Re 0,3
c2 l ⋅λ⋅ = 2 d
YZt =
∆p Zt = ρ
h Zt =
YZt = g
p 2 = p1 − ∆p Zt = Příklad 14 Vypočítejte celkovou tlakovou ztrátu zadaného potrubí a vyjádřete ji opět všemi způsoby zápisu. Dále jak velký tlak bude v bodě 2 . - 29 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.34
Zadané hodnoty:
p1 = 0,5 MPa ; ξ 1 = ξ 3 = 5 ; ξ 2 = 3 ; d = 25 mm ; l = 50 m ; c = 2 m ⋅ s −1 ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3 ; ν = 1,3 ⋅ 10 −6 m 2 ⋅ s −1 . Re = λ=
c⋅d = ν
0,316 4
Re
=
∆p Z = ∆p Zt + ∆p Zv = ρ ⋅ YZt =
∆p Zt = ρ
h Zt =
YZt = g
c2 l ⋅λ ⋅ + ∑ξ = 2 d
p 2 = p1 − ∆p Zt =
3.2.7.
Rozšířená Bernoulliho rovnice
Teoretická Bernoulliho rovnice bez uvažování ztrát má tvar:
Yp1 + Ytl1 + Yk1 = Yp 2 + Ytl2 + Yk 2 S ohledem na ztráty nutno pravou stranu rozšířit o ztrátovou energii
YZ :
Yp1 + Ytl1 + Yk1 = Yp2 + Ytl2 + Yk 2 + YZ Po dosazení dostaneme energetický tvar rozšířené Bernoulliho rovnice:
g ⋅ h1 +
p1 c 12 p c2 c2 l + = g ⋅ h2 + 2 + 2 + 2 ⋅ λ ⋅ + ∑ ξ ρ 2 ρ 2 2 d
- 30 -
[J ⋅ kg ] −1
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Nebo výškový tvar:
h1 +
p1 c2 p c2 c2 l + 1 = h2 + 2 + 2 + 2 ⋅ λ ⋅ + ∑ ξ ρ⋅g 2⋅g ρ⋅g 2⋅g 2⋅g d
[m]
Příklad 15
Obr.35
Vypočítejte rychlost č.10. Zadání:
c 2 u gravitačního vodovodu s ohledem na ztráty. Porovnejte s výsledky příkladu
h = 50 m ; p b = 0,1 MPa ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3 ; d = 50 mm ; l = 80 m ; λ = 0,02 ; ξ 1 = 0,2 ; ξ 2 = ξ 3 = 0,3 ; ξ 5 = 5 . g ⋅ h1 + g⋅h =
c2 =
p1 c 12 p c2 c2 + = g ⋅ h2 + 2 + 2 + 2 ρ 2 ρ 2 2
l ⋅λ ⋅ + ∑ξ d
c 22 l ⋅ 1 + λ ⋅ + ∑ ξ 2 d 2⋅g⋅h = l 1+ λ ⋅ + ∑ ξ d
Příklad 16 Vypočítejte rychlost č.11. Zadání:
c 2 u tlakového vodovodu s ohledem na ztráty. Porovnejte s výsledky příkladu
h = 15 m ; p = 0,3 MPa ; p b = 0,1 MPa ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3 ; d = 40 mm ; l = 30 m ; λ = 0,02 ; ξ 1 = 0,2 ; ξ 2 = ξ 3 = 0,3 ; ξ 5 = 5 .
- 31 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.36
g ⋅ h1 +
p1 c 12 p c2 c2 l + = g ⋅ h2 + 2 + 2 + 2 ⋅ λ ⋅ + ∑ ξ ρ 2 ρ 2 2 d
p pb c 22 l = g⋅h + + ⋅ 1 + λ ⋅ + ∑ ξ ρ ρ 2 d
c2 =
p − pb − g ⋅ h 2 ⋅ ρ = l 1 + λ ⋅ + ∑ ξ d
Příklad 17 Vypočítejte, jak velký tlak musí být ve spodní nádobě, aby voda proudila potrubím do horní nádoby rychlostí c = 2 m ⋅ s Zadané hodnoty:
−1
.
h = 8 m ; p 2 = 0,3 MPa ; ρ = 10 3 kg ⋅ m −3 ; d = 60 mm ; l = 12 m ; ξ 1 = 0,2 ; ξ 2 = ξ 4 = 0,5 ; ξ 3 = 4,2 ; ν = 1,3 ⋅ 10 −6 m 2 ⋅ s −1 .
- 32 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Obr.37
g ⋅ h1 +
p1 c 12 p c2 c2 l + = g ⋅ h2 + 2 + 2 + 2 ⋅ λ ⋅ + ∑ ξ ρ 2 ρ 2 2 d
p1 p c2 l = g⋅h + 2 + ⋅ 1 + λ ⋅ + ∑ ξ ρ ρ 2 d Re = λ=
c⋅d = ν
0,316 4
Re
=
p2 c 2 l p 1 = g ⋅ h + + ⋅ 1 + λ ⋅ + ∑ ξ ⋅ ρ = ρ 2 d
- 33 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III 3.2.8.
© M.H. 2004
Výtok kapaliny otvorem ve dně nádrže
Otevřená nádrž – výtok do atmosféry
Obr.38: Výtok kapaliny otvorem ve dně nádrže
Řešení provedeme pomocí Bernoulliho rovnice.
g ⋅ h1 +
p1 c 12 p c2 + = g ⋅ h2 + 2 + 2 ρ 2 ρ 2
c2 2 c = 2⋅g⋅h g ⋅ h1 =
[m ⋅ s ] −1
c je teoretická výtoková rychlost. Skutečná rychlost bude menší. Projeví se zde tření kapaliny ve výtokovém otvoru.
c sk = φ ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h
φ … rychlostní součinitel
U vytékajícího proudu kapaliny se projeví zúžení (kontrakce) proudu (viz obr.39). Průřez vytékajícího proudu je menší než průřez otvoru.
π ⋅ d12 π ⋅ d2 ; průřez paprsku S1 = 4 4 S1 = ε ⋅ S , kde ε = součinitel kontrakce.
Průřez otvoru
S=
Tento součinitel závisí na provedení výtokového otvoru. Pro vytékající objemový tok bude platit
Q v = c sk ⋅ S1 = φ ⋅ c ⋅ ε ⋅ S
Qv = μ ⋅ S ⋅ c = μ ⋅ S ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h
[m
μ = φ ⋅ ε = tzv. výtokový součinitel (v tabulkách). Obr.39
- 34 -
3
⋅ kg −1
]
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Tlaková nádoba – výtok do atmosféry
Obr.40: Výtok kapaliny otvorem ve dně tlakové nádoby
Řešíme obdobně jako předchozí případ Bernoulliho rovnicí.
p1 c 12 p 2 c 22 g ⋅ h1 + + = g ⋅ h2 + + ρ 2 ρ 2 2 p p c g⋅h + = b + ρ ρ 2 p − pb c = 2 ⋅ g ⋅ h + ρ
[m ⋅ s ] −1
p − pb Q v = μ ⋅ S ⋅ c = μ ⋅ S ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h + ρ 3.2.9.
[m
3
⋅ kg −1
]
Výtok kapaliny otvorem v boční stěně
Otevřená nádrž – výtok do atmosféry
Obr.41: Výtok kapaliny bočním otvorem v nádrži
- 35 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Podmínky pro výpočet rychlosti a objemového toku jsou podobné jako u výtoku z otvoru ve dně nádoby.
c sk = φ ⋅ c = φ ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h T ;
S1 = ε ⋅ S
μ = φ⋅ε
[
Q v = c sk ⋅ S1 = φ ⋅ c ⋅ ε ⋅ S = μ ⋅ S ⋅ c = μ ⋅ S ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h T m 3 ⋅ kg −1
]
h T = hloubka těžiště výtokového otvoru Tlaková nádoba – výtok do atmosféry Platí analogický vztah jako u výtoku otvorem ve dně.
p − pb Q v = μ ⋅ S ⋅ c = μ ⋅ S ⋅ 2 ⋅ g ⋅ h T + ρ
[m
3
⋅ kg −1
]
3.2.10. Opakování
3.3. ZÁKLADY TEORIE HYDRODYNAMICKÝCH LOPATKOVÝCH STROJŮ 3.3.1.
Rozdělení hydrodynamických lopatkových strojů
Hydrodynamické lopatkové stroje dělíme na: o Hydrodynamické lopatkové pracovní stroje (čerpadla) o Hydrodynamické lopatkové motory (turbíny)
3.3.2.
Hydrodynamická čerpadla
Dělí se na čerpadla: o Radiální o Axiální o Diagonální Princip je patrný z obr.42. Podrobnější popis viz předmět Stavba a provoz strojů 4.ročník.
a) Radiální
b) Axiální Obr.42: Základní typy hydrodynamických čerpadel
- 36 -
c) Diagonální
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III •
© M.H. 2004
Průtok kapaliny oběžným kolem radiálního hydrodynamického čerpadla
Obr.43: Hlavní rozměry a rychlostní poměry v oběžném kole radiálního hydrodynamického čerpadla
c1 = u1 = w1 = β1 = c2 = u2 = w2 = β2 =
absolutní rychlost na vstupní hraně lopatky obvodová (unášivá) rychlost na vstupní hraně relativní rychlost na vstupní hraně úhel sklonu začátku oběžné lopatky absolutní rychlost na výstupní hraně lopatky obvodová (unášivá) rychlost na výstupní hraně relativní rychlost na výstupní hraně úhel sklonu konci oběžné lopatky
c 0 (viz obr.43). Proud kapaliny se pak ohne o 90° a pod úhlem α1 vstupuje rychlostí c 1 do mezilopatkových kanálů (bod 1 ). Bod 1 ležící na vstupní hraně oběžné lopatky se pohybuje obvodovou (unášivou) rychlostí u1 . Pozorovateli, který by byl umístěn v bodě 1 se zdá, že kapalina se pohybuje rychlostí − u1 . Složením vektorů c 1 a − u1 dostaneme relativní rychlost w 1 . Aby nenastal ráz proudící kapaliny, musí být začátek lopatky tečný k relativní rychlosti w 1 . Kapalina dál klouže podél zakřivené lopatky a na výstupní hraně opouští lopatku relativní rychlostí w 2 pod úhlem β 2 . Rychlost w 2 je vlivem tření částic kapaliny o stěny kanálů menší než w 1 . Bod 2 na výstupní hraně oběžné lopatky se pohybuje obvodovou (unášivou) rychlostí u 2 . Složením vektorů w 2 a u 2 obdržíme výslednou absolutní rychlost c 2 a tím i směr
Kapalina vstupuje do sacího hrdla oběžného kola rychlostí
proudění vystupující kapaliny z oběžného kola čerpadla.
- 37 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III •
© M.H. 2004
Hnací moment, příkon, dopravní hydrodynamického radiálního čerpadla
výška,
energetická
a
pracovní
rovnice
Obr.44
Potřebný moment k pohonu oběžného kola je dán rozdílem momentů na vstupní a výstupní hraně lopatky.
M = M2 − M1 = F2 ⋅ R 2 − F1 ⋅ R1 M1 = moment na vstupní hraně lopatky M2 = moment na výstupní hraně lopatky Podle věty o impulsu síly a změně hybnosti bude platit:
F1 ⋅ t = m ⋅ c u1 ⇒ F1 =
m ⋅ c u1 = Q m ⋅ c u1 = Q v ⋅ ρ ⋅ c u1 t
F2 ⋅ t = m ⋅ c u2 ⇒ F2 =
m ⋅ c u2 = Q m ⋅ c u 2 = Q v ⋅ ρ ⋅ c u2 t
Potřebný moment bude:
M = Q v ⋅ ρ ⋅ c u2 ⋅ R 2 − Q v ⋅ ρ ⋅ c u1 ⋅ R1 = Q v ⋅ ρ ⋅ (c u2 ⋅ R 2 − c u1 ⋅ R1 ) Potřebný teoretický příkon je:
Pt = ω ⋅ M = Q v ⋅ ρ ⋅ (c u2 ⋅ ω ⋅ R 2 − c u1 ⋅ ω ⋅ R1 ) Nyní dosadíme za
ω ⋅ R 2 = u 2 ; ω ⋅ R 1 = u1 - 38 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Pt = Q v ⋅ ρ ⋅ (c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1 ) = Q m ⋅ (c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1 )
[W ]
Teoretický příkon můžeme také stanovit pomocí vztahu
Pt = Q m ⋅ Yt
[W ]
Porovnáním tedy musí platit, že teoretická měrná energie, získaná v oběžném kole, bude:
Yt = c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1
[J ⋅ kg ] −1
…..
tzv. Eulerova rovnice pracovních lopatkových strojů (1. forma)
Protože
Yt = g ⋅ H t , bude teoretická dopravní výška Ht =
[m]
Yt 1 = ⋅ (c u2 ⋅ u2 − c u1 ⋅ u1 ) g g
Skutečná dopravní výška bude menší vlivem hydraulických ztrát, které vyjádříme hydraulickou účinností η h < 1.
H = Ht ⋅ ηh =
Yt Y η ⋅ η h = = h ⋅ (c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1 ) g g g
[m]
Po úpravě dostaneme energetickou rovnici hydrodynamického radiálního čerpadla.
[J ⋅ kg ]
Y = H ⋅ g = η h ⋅ (c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1 )
−1
Efektivní (skutečný) příkon určíme z teoretického
Y = Yt ⋅ η h ⇒ Yt = Pt = Qm ⋅ Pe =
Pt = Q m ⋅ Yt .
Y ηh
Y = H⋅g
Y Qv ⋅ ρ ⋅ H ⋅ g = ηh ηh
Pt Q ⋅ ρ ⋅ H ⋅ g Q v ⋅ ρ ⋅ H ⋅ g Q v ⋅ ∆p = v = = ηc ηm ηh ⋅ ηm ηc
[W ]
∆p = ρ ⋅ g ⋅ H = pracovní přetlak čerpadla η c = η h ⋅ η c = celková účinnost čerpadla Pro stanovení teoretické měrné energie, resp. dopravní výšky lze použít též tzv. pracovní rovnici čerpadla, neboli Eulerovu rovnici pracovních lopatkových strojů (2. formu). Získáme ji odvozením z 1. formy pomocí cosinové věty.
u 22 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 Yt = g ⋅ H t = + + 2 2 2
- 39 -
[J ⋅ kg ] −1
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
Ht =
© M.H. 2004
Yt u 22 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 = + + g 2⋅g 2⋅g 2⋅g
[m]
Teoretický přetlak získaný v oběžném kole potom bude
u 2 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 ∆p t = ρ ⋅ g ⋅ H t = ρ ⋅ 2 + + 2 ⋅ g 2 ⋅ g 2⋅g
[Pa]
⋅ ηh
[Pa]
a skutečný přetlak
∆p = ∆p t ⋅ η h = ρ ⋅ g ⋅ H t ⋅ η h = ρ ⋅ g ⋅ H
[Pa]
u 2 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 ∆p = ρ ⋅ g ⋅ H = ρ ⋅ 2 + + 2 2 2
•
Funkce difuzoru
Obr.45: Rychlostní poměry v difuzoru radiálního hydrodynamického čerpadla
Difuzor je pevný (nepohyblivý) lopatkový věnec. Mezilopatkové kanály se rozšiřují (viz obr. 45). Tím klesá v difuzoru průtočná rychlost z c 2 na c 3 < c 2 . S klesající rychlostí klesá kinetická energie proudící kapaliny a podle zákona o zachování se tato kinetická energie mění na energii tlakovou. Rozdíl kinetických energií před a za difuzorem
Yd = Y2 − Y3 =
c 22 − c 23 2
se v difuzoru mění na tlak a tak se získá přírůstek teoretického přetlaku
- 40 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
∆p = ρ ⋅ Yd = ρ ⋅ kde
c 22 − c 32 = ρ ⋅ g ⋅ ∆Hd 2
[Pa]
∆Hd je přírůstek dopravní výšky ∆Hd =
∆p d c 22 − c 23 = ρ⋅g 2⋅g
[m]
Čerpadlo s difuzorem tedy vytlačí kapalinu do větší výšky než čerpadlo bez difuzoru. S použitím pracovní (Eulerovy) rovnice lze psát pro dopravní výšku čerpadla: a) Bez difuzoru:
ηh η h u 22 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 H= ⋅ (c u2 ⋅ u 2 − c u1 ⋅ u1 ) = ⋅ + + g g 2 2 2
[m]
b) S difuzorem:
H=
•
ηh g
u 2 − u12 w 12 − w 22 c 22 − c 12 c 22 − c 32 ⋅ 2 + + + 2 2 2 2
[m]
Průtok kapaliny oběžným kolem axiálního hydrodynamického čerpadla – vrtulové čerpadlo
Obr.46: Princip vrtulového čerpadla a rychlostní poměry na oběžných lopatkách
Oběžné kolo axiálního hydrodynamického čerpadla má tvar několikalisté vrtule (propeleru). Lopatky mají proměnlivý sklon β. Největší úhel sklonu mají u náboje a nejmenší na obvodu. Teoretická měrná energie
Yt = g ⋅ H t =
u 22S − u12S w 12S − w 22S c 22S − c 12S + + 2 2 2 - 41 -
[J ⋅ kg ] −1
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
uvedené rychlosti jsou uvažovány na středním průměru oběžného kola Jelikož platí, že
Ds =
DX + DZ 2
u 2S = u1S , pak bude teoretická měrná energie
w 12S − w 22S c 22S − c 12S + Yt = g ⋅ H t = 2 2
[J ⋅ kg ] −1
odtud teoretická dopravní výška
Ht =
Yt w 12S − w 22S c 22S − c 12S = + g 2⋅g 2⋅g
[m]
skutečná dopravní výška
H = Ht ⋅ ηh =
ηh g
w 2 − w 22S c 22S − c 12S ⋅ 1S + 2 2
[m]
Efektivní příkon vrtulového čerpadla
Pe =
Pt Q ⋅Y Q ⋅ ρ ⋅ Y Q v ⋅ ρ ⋅ H ⋅ g Q v ⋅ ∆p = = = m t = v ηm ηm η h ⋅ ηm ηc ηc
[W ]
Dopravní výška tohoto čerpadla je poměrně malá. Tato čerpadla jsou vhodná pro velké objemové průtoky Q v a menší dopravní výšky H .
3.3.3.
Lopatkové hydrodynamické motory – vodní turbíny
Vodní turbíny dělíme do dvou skupin, na vodní motory rovnotlakové (akční) a vodní motory přetlakové (reakční). U rovnotlakových se otáčí oběžné kolo v prostoru se stejným tlakem (barometrickým), u přetlakových je před oběžným kolem tlak větší než za ním. •
Dynamické účinky proudu kapaliny na rovinné lopatce
Obr.47: Silové a rychlostní poměry na rovinné lopatce vodního motoru
Působení proudu kapaliny na rovinnou lopatku zjišťujeme pro dva případy: a)
u = 0 (lopatka se nepohybuje)
F⋅ t = m⋅c ⇒ F =
m ⋅ c = Qm ⋅ c = Q v ⋅ ρ ⋅ c t - 42 -
[N]
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III b)
© M.H. 2004
u > 0 (lopatka se pohybuje unášivou rychlostí u ) F ⋅ t = m ⋅ (c − u) ⇒ Qm ⋅ (c − u) = Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u)
[N]
Skutečný objemový tok z trysky bude
π ⋅ d02 ⋅c Qv = μ ⋅ S ⋅ c = μ ⋅ 4
kde
d 0 = průměr trysky
Výkon vodního motoru s rovinnými lopatkami
P = F ⋅ u = Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u) ⋅ u Maximální síla (pro
[W ]
u = 0)
[N]
Fmax = Q v ⋅ ρ ⋅ c Maximální výkon (pro u =
c ) 2
c c 1 Pmax = Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u) ⋅ u = Q v ⋅ ρ ⋅ c − ⋅ = ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ c 2 2 2 4
[W ]
Kroutící moment na hřídeli
Mk = F ⋅
D 2
[N⋅ m]
kde D = průměr na nějž působí osa paprsku, proudícího z trysky. Teoretická účinnost vodního motoru s rovinnými lopatkami
c2 Pt = Q m ⋅ Y = Q v ⋅ ρ ⋅ 2
[W ]
1 ⋅Q ⋅ρ ⋅ c2 Pmax 4 v 1 = ηt = = = 0,5 1 Pt 2 ⋅ Qv ⋅ ρ ⋅ c 2 2 Teoretická účinnost nezahrnuje ztráty mechanické a hydraulické. S ohledem na ně by klesla celková účinnost na hodnotu 0,3 až 0,4 . Vodní motory s rovinnými lopatkami patří již do historie. Používaly se jako vodní kola k pohonu pil, mlýnů, hamrů, drtíren rudy atd.
- 43 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III •
© M.H. 2004
Dynamické účinky proudu kapaliny na zakřivené lopatce - Peltonova turbína
Obr.48: Oběžná lopatka Peltonovy vodní turbíny
Na obr.48 je nakreslena zakřivená lopatka tvaru dvojité misky, kterou použil Pelton pro svoji vodní turbínu. Na ostrém břitu se vodní paprsek proudící kapaliny rozdělí na poloviny a po zakřivených plochách lopatky se obrátí do protisměru. c)
u = 0 (lopatka se nepohybuje) Výsledná síla na lopatku:
F1 = Q v ⋅ ρ ⋅ c ; F = Qv ⋅ ρ ⋅ c + d)
F = F1 + F2 + F3
F2 = F3 =
Qv ⋅ρ⋅c ; 2
Qv Q ⋅ ρ ⋅ c + v ⋅ ρ ⋅ c = 2 ⋅ Qv ⋅ ρ ⋅ c 2 2
u > 0 (lopatka se pohybuje unášivou rychlostí u )
[N]
F = 2 ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u) Výkon:
P = F ⋅ u = 2 ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u) ⋅ u
Maximální síla (pro
[W ]
u = 0)
Fmax = 2 ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ c
[N]
- 44 -
[N]
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Maximální výkon (pro u =
c ) 2
c c 1 Pmax = 2 ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ (c − u) ⋅ u = 2 ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ c − ⋅ = ⋅ Q v ⋅ ρ ⋅ c 2 2 2 2
[W ]
Teoretická účinnost vodního motoru s rovinnými lopatkami
Pt = Q m ⋅ Y = Q v ⋅ ρ ⋅
ηt =
Pmax Pt
c2 2
[W ]
1 ⋅ Qv ⋅ ρ ⋅ c 2 = 2 =1 1 2 ⋅ Qv ⋅ ρ ⋅ c 2
Vlivem hydraulických a mechanických ztrát bude účinnost skutečného stroje menší ( 0,88 až
0,94 ).
Na účinnost má vliv i ta skutečnost, že konec lopatek musí být skloněn o určitý úhel β 2 tak, aby voda odcházela z oběžných lopatek na bok a tím bylo zabráněno narážení dalších lopatek na odcházející
c 22 je nevyužitá, ztrátová. vodu. Voda odchází rychlostí c 2 . Měrná energie Y2 = 2
Obr.49: Rychlostní poměry na odtokové hraně lopatky Peltonovy turbíny
Tato energie je však velmi malá, pro běžné výpočty můžeme brát •
Y2 =
c 22 = 0. 2
Efektivní výkon vodního motoru
Maximální teoretický výkon vodní turbíny se zakřivenými lopatkami je dán vztahem:
Pmax =
Dosadíme-li za
1 ⋅ Qv ⋅ ρ ⋅ c 2 2
Q v ⋅ ρ = Q m a za
[W ] c2 = Y = g ⋅ Huž , dostaneme 2
Pmax = Q m ⋅ Y = Q v ⋅ ρ ⋅ g ⋅ H už
[W ] - 45 -
Střední průmyslová škola, Uherské Hradiště, Kollárova 617 MECHANIKA III
© M.H. 2004
Huž = tzv. užitečný spád, který se využije ve vodním motoru. Efektivní výkon vodní turbíny je menší o ztráty:
[W ]
Pe = Pmax ⋅ η = Q m ⋅ Y = Q v ⋅ ρ ⋅ g ⋅ Huž ⋅ η
Tyto vztahy platí jak pro turbíny rovnotlakové, tak i přetlakové! •
Užitečný spád u rovnotlakových vodních turbín (Peltonova)
Nebudeme-li uvažovat ztráty, pak v turbíně využijeme spád:
Huž
•
c2 = 2⋅g
[m]
Užitečný spád u přetlakových vodních turbín (Francisova, Kaplanova, Dériazova)
Konstrukce, regulace a provoz těchto turbín viz předmět SPS (4.ročník). V přetlakové vodní turbíně využijeme:
- měrnou kinetickou energii
Yk =
c 12 − c 22 2
[J ⋅ kg ]
- měrnou tlakovou energii
Ytl =
p1 − p2 ρ
[J ⋅ kg ]
- měrnou kinetickou energii získanou v savce
c 22 − c 32 Ys = 2
[J ⋅ kg ]
Celková měrná energie
Y = Huž ⋅ g = Yk + Ytl + Ys
−1
−1
−1
Využitý spád:
Huž
3.3.4.
c 12 − c 22 p1 − p 2 c 22 − c 23 + + c 2 − c 32 p1 − p 2 2 ρ 2 = = 1 + g 2⋅g ρ⋅g
[m]
Opakování
Literatura: V. Vondráček a kol. Mojmír Hofírek
Mechanika IV. (Mechanika tekutin a termomechanika) SNTL 1977 Mechanika tekutin, hydromechanika a základy aeromechaniky Fragment 1998
- 46 -