SDRUŽENÍ KNIHOVEN ČESKÉ REPUBLIKY ROČENKA 2013

SDRUŽENÍ KNIHOVEN ČESKÉ REPUBLIKY

ROČENKA 2013

2013

2

3

sdružení knihoven České republiky v roce 2013

OBSAH

05

Zpráva o činnosti Sdružení knihoven ČR za rok 2013

08

Lea Prchalová

Logo 08

Obálky a obsahy knih

08

Konference Knihovny současnosti 2013

10

Valná hromada a zasedání rady sdruk 14

Studijní cesta do knihoven ve Slovinsku a Rakousku

15

Studijní cesta ředitelů krajských knihoven do Stockholmu

16

Publikační činnost

19

Hospodaření sdruk za rok 2013 Soutěž o logo Sdružení knihoven ČR a logo konference Knihovny současnosti

20

© 2014 Ondřej Zámiš, Roman Černohous

Sekce pro akvizici

Aleš Brožek, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem

Sekce pro bibliografii

Eva Svobodová, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

Sekce pro historické fondy

Jitka Holásková, Vědecká knihovna v Olomouci

Sekce pro informační vzdělávání uživatelů

Veronika Peslerová, Krajská knihovna Vysočiny

Sekce pro informační technologie (it)

Tomáš Gec, Moravská zemská knihovna v Brně

Sekce pro regionální funkce

Blanka Konvalinková, Krajská vědecká knihovna v Liberci

Sekce pro služby

Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

22 27 30 31 33 37 40

16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 6—8 10 2013

Eva Svobodová, předsedkyně sekce sdruk pro bibliografii

Osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti a speciální sbírky)

Sbírka exlibris v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích

ISBN 978-80-86249-70-4

45

Květa Cempírková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Fenomén dálkových pochodů. Osobní fond Jana Zajíčka

42

Jiřina Kádnerová, Státní oblastní archiv v Praze

49

06

OBSAH

07

57 Manželia Horákovci a ich pôsobenie v Čechách a na Slovensku Anna Kucianová, Slovenská národná knižnica Martin 66

Sukova studijní knihovna literatury pro mládež jako jeden ze speciálních fondů pedagogické knihovny j. a. komenského

Alice Košková, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Sukova studijní knihovna literatury pro mládež

72 Fragmenty šľachtických rodinných knižníc v historickom fonde ŠVK Prešov1

Marcela Domenová, KAaPVH IH Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove

80 František Bartoš (1837–1906) a jeho diela v prešovských knižniciach

Lucia Němcová, Štátna vedecká knižnica v Prešove

89

Výzkum proveniencí v Knihovně Národního muzea

Iva Bydžovská, Knihovna Národního muzea v Praze

Místa česko–slovenských setkání 99 Místa československých setkávání 1918–1948 na moravsko slovenském pomezí

Jaromír Kubíček, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně

Bibliografie a digitalizace

105

Od bibliografie k digitalizaci aneb budování digitální knihovny Moravskoslezského kraje Monika Oravová, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

111

Projekt digitalizácie fondu starých a vzácnych tlačí švk v Banskej Bystrici Blanka Snopková a Mária Bôbová, Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici

Prezentace oborových bibliografií

121

Václava Horčáková, Historický ústav AV ČR Praha

128

Eva Filípková, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

Bibliografie dějin českých zemí (bdčz) Baťovy závody – geniální myšlenka československého průmyslníka

139

Eva Wróblewská, Středočeská vědecká knihovna v Kladně

144

Gerda Lorenzová, Krajská knihovna Karlovy Vary

150

Dobrovický cukrovar v databázích Středočeské vědecké knihovny v kladně Podnikání v karlovarském regionu Divadelné hry českých dramatikov na javisku Ukrajinského národného divadla v prešove Zuzana Džupinková, Štátna vedecká knižnica v Prešove (Slovensko)

161 Poznámky

ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN

08



Zpráva o činnosti Sdružení knihoven ČR za rok 2013 Lea Prchalová, předsedkyně SDRUK

LOGO

OBÁLKY A OBSAHY KNIH

K radosti členů i mé osobní lze konstatovat, že se činnost Sdružení knihoven ČR rok od roku rozkošaťuje. Přibývá členů – do SDRUK loni přistoupila jako 45. Knihovna Akademie věd. Přibývá také sekcí, počtu organizovaných porad a seminářů a naštěstí též vyřešených problémů. V roce 2013 začla pracovat nová sekce, a to sekce pro služby, jejíž absenci cítili členové SDRUK již delší dobu, ale vzhledem k existenci pracovní skupiny při Národní knihovně ČR se založení sekce stále odkládalo. Potřeba nalézat konsensuální řešení mezi zástupci různých typů knihoven pro úkoly objevující se se změnami knihovnických služeb a zaváděním služeb zcela nových vyústila právě v založení sekce, v níž jsou zahrnuti také vedoucí pracovníci služeb z NK ČR, a existuje též funkční propojení na pracovní skupinu pro MVS a DDS při Centrálním portálu knihoven. Dalším zajímavým počinem byla veřejná obchodní soutěž s názvem „Logo Sdružení knihoven ČR a logo konference Knihovny současnosti“, která byla vyhlášena 1. 7. 2013. Celkem bylo doručeno 12 návrhů, z nichž byl 1 doručen po lhůtě a vyloučen. 16. září proběhla kontrola formální správnosti podaných návrhů a autoři byli poptáni o odstranění drobných nedostatků (doplnění duplicitních prohlášení pro alternativní návrhy apod.) V jednom případě k nápravě nedošlo a návrh musel být z dalšího posuzování vyloučen. Hodnocení 10 návrhů, které prováděla sedmičlenná komise ve složení Mgr. Daniel Bechný, ak. mal. Ditta Jiřičková, Mgr. Jiří Jůza, Mgr. Lenka Hanzlíková, Ing. Lea Prchalová, Mgr. Eva Svobodová, doc. ak. mal. František Steker, bylo uzavřeno ve druhém kole 30. září. Vítězi se stali MgA. Ondřej Zámiš a MgA. Roman Černohous z Prahy. Ti následně zpracovali manuál jednotného vizuálního stylu SDRUK i KS. Nová loga jsou představena v navazujícím článku ročenky. V dubnu 2013 převzal SDRUK od Moravské zemské knihovny oprávnění k výkonu práv pořizovatele „databáze Obálka knih“ a získal také od MZK licenci k software „databáze Obálka knih“. Tuto licenci i oprávnění pořizovatele „databáze Obálka knih“ dále poskytl podlicenční smlouvou Jihočeské vědecké knihovně.

Byly splněny cíle projektu Obálkyknih.cz, stanovené na rok 2013, na jejichž řešení se podílely JVK a MZK, přičemž hlavním cílem projektu v roce 2013 v Jihočeské vědecké knihovně (s podporou programu VISK 3) bylo řešení extrémní zátěže na hardware a občasných výpadků dostupnosti. Nová aplikace obalkyknih.cz, nasazená do pilotního provozu nad ostrým katalogem JVKCB, byla rozdělena na dvě části: FrontEnd: „jen pro čtení“ - poskytující data knihovním katalogům; BackEnd: „zápisová část“- zajišťující import nových obálek z jednotlivých zdrojů, udržující hlavní datový model pro deduplikaci, provázání jednotlivých entit. Zároveň bylo nutné vyřešit vzájemnou synchronizaci FrontEndu a BackEndu. Cílem bylo zajistit: – dostatečný výkon dotazovacího API, – výběr a implementaci technologie k zajištění odolnosti – proti výpadkům, – budoucí možnost škálovatelnosti, – přechod na 64bitovou platformu, – jednoduší implementaci do knihovních systémů, – zrychlení fungování a odezev webové služby. V JVK bylo pořízeno nové diskové pole pro provoz služby s důrazem na rychlost a bezpečnost. Pracovníci MZK vyvinuli v roce 2013 skenovacího klienta na obálky a obsahy a poskytli službu OCR prostřednictvím ABBYY Recognition Serveru MZK, čímž nahradili klíčovou část nefunkčního projektu TOC Národní knihovny a zároveň otevřeli možnost podílet se na skenování obálek a obsahů všem knihovnám. Skenovací klient je z MZK poskytován bezplatně. Do systému se postupně zapojují další knihovny, v současnosti celkem 150 knihoven.

09

10



Připravená medaile Z. V. Tobolky pro paní Děvanu Pavlíkovou

KONFERENCE KNIHOVNY SOUČASNOSTI 2013

Nejdůležitější akcí organizovanou Sdružením knihoven (ve spolupráci s Ústřední knihovnickou radou) byla konference Knihovny současnosti 2013, která se konala ve dnech 10.–12. září v Olomouci. Ve třech nabitých dnech byla probírána témata od přípravy informačního zázemí k poskytování služeb, přes knihovnické vzdělávání a rozvoj dovedností potřebných k nabídce služeb různým věkovým a sociálním skupinám včetně osob se zvláštními potřebami a národnostních menšin. Rovněž vývoj nosičů informací a rozšiřující se digitalizace si na konferenci našly pravidelné posluchače. Hitem posledních ročníků se stalo vyhodnocování dopadu služeb a jejich adresnost včetně potřeby trvalé propagace. Okrajově byl program zaměřen také na prostory knihoven, které přímo ovlivňují šíři nabízených služeb. Na konferenci proběhly následující programové bloky: Trendy v knihovnictví. (Garanti: Mgr. Blanka Konvalinková, Ing. Lea Prchalová, RNDr. Tomáš Řehák.) Knihovna je služba. (Garanti: PhDr. Radka Římanová, Mgr. Štěpánka Žižková, Mgr. Tomáš Gec.) Nepřizpůsobiví uživatelé knihoven. (Garant: Mgr. Adéla Dilhofová.) Komunitní role knihoven. (Garant: Mgr. Gabriela Jarkulišová.) Práce s dětmi a mládeží. (Garant: Mgr. Helena Selucká.) Koncepce rozvoje knihoven. (Garant: PhDr. Vít Richter.) Součástí programu se staly také dva workshopy: The New Library. (Workshop vedla Maija Berndtson.) Knihovna jako označení. (Workshop vedla Mgr. Lenka Hanzlíková.) V prvním programovém bloku ke knihovnickým trendům jsme vyslechli zajímavé prezentace zahraničních kolegů, a sice Judith Gregor, manažerku oddělení informačních technologií z Městské knihovny ve Stuttgartu, Simona Maye, manažera pro knihovní služby městské rady ze Southend-on-Sea (Velká Británie), a Maiji

Medaili Z. V. Tobolky si paní Děvana Pavlíková převzala osobně

11

12



Záběr ze zahájení konference s hosty a vyznamenanými osobnostmi

Berndtson, emeritní ředitelky Městské knihovny v Helsinkách. Celkem se konference zúčastnilo 290 osob, které měly možnost zhodnotit úroveň prezentací. Z osmdesáti vyplněných anket vyplynulo, že za nejzajímavější byl považován konferenční příspěvek Maiji Berndtson, Mgr. Aleny Matuszkové, Mgr. Pavlíny Lonské a prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, MBA. Účastníci si pochvalovali Olomouc jako místo velmi vhodné pro naši konferenci, jednak uspořádáním a kapacitou univerzitního kampusu, jednak snadnou dopravní dostupností a zajímavostí starobylé Olomouce s historickými památkami. Díky vstřícnému přístupu Vědecké knihovny v Olomouci bude možno konat konferenci na stejném místě i letos. Také v roce 2013 měla konference slavnostní část, v níž byly předány medaile Z. V. Tobolky. Za významný přínos k rozvoji českého knihovnictví byly oceněny pí Sylva Šimsová a pí Děvana Pavlíková, významné knihovnice, které dlouho pracovaly v britských knihovnách, a RNDr. Miroslav Bartošek z Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity v Brně. Za celoživotní práci v českém knihovnictví obdržely medaile PhDr. Michaela Řeháková a Mgr. Ladislava Zemánková, obě z Národní knihovny ČR. Za zdárný průběh konference je zapotřebí poděkovat programovému výboru, moderátorům a přednášejícím, kolektivu Vědecké knihovny v Olomouci v čele s ředitelkou RNDr. Jitkou Holáskovou a Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě za vedení agendy konference a správu webových stránek.

13

14



Zasedání valné hromady v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN, Praha

VALNÁ HROMADA A ZASEDÁNÍ RADY SDRUK

Valná hromada se konala 3. dubna v Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN v Praze. Zázemí pro konání akce zajistila PhDr. L. Ege mová a PhDr. H. Skálová. Kromě pravidelného programu zahrnujícího zprávy ze sekcí, zprávy o činnosti SDRUK a výsledku hospodaření a plánu činnosti SDRUK pro rok 2013 proběhly na valné hromadě doplňkové volby do rady SDRUK, v nichž byli zvoleni Mgr. Blanka Konvalinková, Ing. Jiří Mika a Mgr. Ivo Kreš. Noví „radní“ nahradili ve funkci PhDr. K. Cempírkovou, PhDr. J. Kádne rovou a PhDr. E. Žákovou, které ukončily své působení ve funkci ředitelek krajských knihoven. Součástí valné hromady byla exkurze po areálu Ústavu vědeckých informací. Po ukončení valné hromady navštívili účastníci výstavu z cyklu Monarchie v Národním muzeu se skvělým výkladem PhDr. M. Sekery a Knihovnu Národního muzea. Zasedání rady SDRUK se ujaly Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích (19. 2. 2013), Krajská vědecká knihovna v Liberci (25. 6. 2013) a Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové (26. 11. 2013). Zápisy ze zasedání jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sdruk/o-organizaci/zapisy-z-jednani-rady/.

15

Účastníci studijní cesty. Foto: PhDr. Miroslav Bünter

Zdařilá cesta 30 knihovnic a knihovníků začala dramaticky, neboť se odjíždělo z Prahy při povodních bezprostředně po kulminaci Vltavy 4. 6. První knihovnickou zastávkou se stal Graz a Lékařská univerzitní knihovna. Cesta pokračovala do Mariboru, kde byla na následující dopoledne naplánována další univerzitní knihovna. Jedná se o knihovnu s povinným výtiskem od roku 1918 a nově otevřenou noční studovnou. Odpoledne si účastníci prohlédli místní městskou knihovnu, která byla oceněna za nejlepší mobilní knihovnu v Evropě. 6. června pokračoval zájezd do Lublaně se zastávkou v knihovně historického města Celje se samoobslužným pultem pro větší objem vracených publikací. V Lublani byly na programu tři knihovny, a sice historická Národní a univerzitní knihovna s díly Joži Plečnika, Ústřední technická knihovna s oborově děleným fondem a specializovanými informačními pracovníky, jejichž hlavní náplní jsou konzultace pro studenty. Třetí navštívenou byla Městská knihovna v Lublani, která nad rámec knihovnických aktivit organizuje „koutky“, např. pro zdraví, horský, šachový, a její součástí je také Centrum pro nezaměstnané. Studijní cestu připravila a vedla Mgr. Blanka Konvalinková.

STUDIJNÍ CESTA DO KNIHOVEN VE SLOVINSKU A RAKOUSKU

16



Nově rekonstruovaná knihovna v Sigtuně. Foto: Ing. Lea Prchalová

STUDIJNÍ CESTA ŘEDITELŮ KRAJSKÝCH KNIHOVEN DO STOCKHOLMU

Cestu v termínu 22.–26. 9. 2013 připravili Ing. A. Brožek a Ing. L. Prchalová. Výběr knihoven byl diskutován s paní Zuzanou Helinsky (konzultantkou pro švédské knihovny), s níž se účastníci studijní cesty setkali ve Stockholmu po návštěvě českého velvyslanectví a debatě s ředitelkou Českého centra Alenou Schagen. Paní Helinsky a dvě manažerky knihoven v Sigtuně – Monica Dahlgren a Lena Gustafson Randau informovaly o trendech švédského knihovnictví a projektu nové knihovny v Sigtuně, nejstaršího města Švédska u jezera Mälaren. Město prochází díky blízkosti stockholmského letiště Arlanda bouřlivým rozvojem, který se nevyhnul ani poskytování kulturních a vzdělávacích služeb. Knihovna se z nejhorších výkonnostních příček (do roku 2003) vyšplhala k předním metám a díky prokazatelmnému zlepšení se též podařilo prosadit projekt nového uměleckého centra včetně prostor pro knihovnu. Paní Gustafson nás po ukončení diskuse doprovodila do Sigtuny, kde jsme navštívili příjemnou nově rekonstruovanou pobočku knihovny, která poskytuje služby nejen ve švédštině, ale pro četné imigranty též v jiných jazycích (z vlastních fondů, ale i zprostředkovaně z Mezinárodní knihovny ve Stockholmu). Dále jsme se podívali do zdejší „Nadační knihovny“, se kterou knihovny v Sigtuna Kommun spolupracují, zejména při výměně knih. Nadace v Sigtuně podporuje kromě knihovny i švédské spisovatele, kterým hradí stipendia a umožňuje pobyt na seminářích. Finance získává z provozu restaurace a ubytovacího zařízení, krásné prostory pronajímá hlavně za účelem konání konferencí a seminářů. Nejnavštěvovanější veřejnou knihovnu v hlavním městě Švédska Městskou knihovnu v historické budově s plochou 14 000 m2 jsme měli na programu další den. Knihovna je otevřena každý den (Po–Pá 9–21 hod., So–Ne 12–16 hod.). Počet čtenářů odpovídá cca 21 % obyvatel města. Knihovna umožňuje v pilotním projektu půjčování e-knih, díky zakoupeným licencím od vydavatelství Ordfront. Jedna licence stojí knihovnu 160 SEK, čtenáře 16 SEK. (Průměrná cena e-knihy je

300 SEK.) Jedná se o pilotní projekt, který se zatím týká pouze stockholmských knihoven. Http://www.bibliotek.stockholm.se. Velmi zajímavá byla též další návštěva v přilehlé Mezinárodní knihovně, která shromažďuje literaturu v cca 80 jazycích a zapůjčuje ji přímo uživatelům nebo jiným knihovnám ve Švédsku. Budovu platí město, na nákup literatury přispívá stát. Následující vybranou knihovnou byla jedna z šesti knihoven v obci Nacka (Dieselverkstadens bibliotek AB), která byla v roce 2002 umístěna do bývalé továrny a jejíž uspořádání odpovídá velkému bytu s dětským pokojem, pracovnou, relaxačním zákoutím apod. Http://dieselbibliotek.nacka.se/web/arena. Kolega Kalle nás informoval o unikátním způsobu řízení knihovny ve Švédsku. Knihovna dostává převážnou část financí na provoz od obce na základě plánovaného počtu výpůjček a otevírací doby. Plán lze překročit maximálně o 5 % (při větším překročení se musí vyjednávat o změně podmínek). Pokud se plánovaných hodnot nedosáhne, knihovna musí peníze obci vrátit. Součástí budovy, v níž je knihovna umístěna, je také fitcentrum, prostor k výuce hry na hudební nástroje a pro dramatický či výtvarný kroužek. Financemi z těchto aktivit lze také částečně vylepšit rozpočet knihovny. Současná otevírací doba: Po–Pá 10–19, So 10–17, Ne 12–17 hod.

17

18


V knihovně pracuje 6–7 pracovníků, kteří se zpočátku zaměřovali jen na mladé uživatele, nyní na všechny věkové struktury. Ke čtenářům jsou tolerantní, dodržuje se rozumný limit hlasitosti tak, aby se návštěvník cítil jako v obývacím pokoji, může si sem také donášet jídlo z vedlejší kavárny. Knihovnu neustále přeskupují, vše je ve volném výběru, pouze PC hry se půjčují na vyžádání. Veškeré služby jsou zdarma kromě výpůjček DVD a zpozdného. Kapacita prostoru je 20 tisíc knihovních jednotek. Nové knihy se nakupují ve více exemplářích, ale rezervovat lze jen 1 exemplář, ostatní exempláře jsou ve volném výběru.


Bibliotheca Antiqua 2013 Sborník z 22. konference 30.–31. října 2013 Olomouc. 1. vydání. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2013. 199 s. ISBN 978-80-7053-301-7 (Vědecká knihovna v Olomouci), ISBN 978-80-86249-69-8 (Sdružení knihoven ČR).

19

PUBLIKAČNÍ ČINNOST

Knihovny současnosti 2013 Sborník z 21. konference, konané ve dnech 10.–12. září 2013 v areálu Univerzity Palackého v Olomouci. 1. vydání. Ostrava: Sdružení knihoven ČR, 2013. 244 s. ISBN 978-80-86249-68-1

Sdružení knihoven České republiky v roce 2012 Ročenka. Ostrava: Sdružení knihoven ČR, 2013. 150 s. ISBN 978-80-86249-67-4

V rámci studijní cesty byla dále navštívena Královská knihovna (http://www.kb.se), a to jak historická budova, tak oddělení audiovizuálních médií v ulici Karlavägen 100. Zde nám byla průvodkyní paní K. Unander. Zaměřila se především na problematiku digitalizace audio a audiovizuálních záznamů. Při prohlídce provozů jsme pak viděli, jak v praxi probíhá digitalizace staršího televizního vysílání z analogových magnetických pásek a robota na digitalizaci magnetofonových kazet. Denně je tu digitalizováno až 2 000 hodin záznamů. Knihovna Švédské národní policejní akademie v obci Solna, kterou řídí paní H. Nilsson, (http://www.polishogskolan.se/Polisprogrammet/Bibliotek/) byla zařazena do výběru knihoven na doporučení paní Helinsky, jelikož se jedná o zrekonstruovanou knihovnu, jejíž služby jsou velmi dobře hodnoceny. Prioritním úkolem knihovny je naučit studenty efektivně získávat informace. Kurzy pro studenty akademie jsou povinné a týkají se např. vyhledávání v elektronických zdrojích s výsledky vědeckých výzkumů o aktuálních tématech policejní práce, např. dopravních kolapsech, dodržování lidských práv, domácím násilí, kriminalitě mladistvých. Každý rok se knihovna účastní setkání WCJLN (World Criminal Justice Library Network), v níž má též ČR své dva zástupce.

Počáteční zůstatek Výnosy

Semináře – RF, Bibliografie, Akvizice, IVU Konference Knihovny současnosti Zahraniční cesty Členské příspěvky Úroky – termínovaný účet, běžný účet Státní dotace Publikace – sborník, ročenka

Celkem

1 014 507,08 76 449,00 550 015,00 271 863,00 90 000,00 10 026,00 40 000,00 28 625,00 1 066 978,00

Náklady Semináře – RF, Bibliografie, Akvizice, IVU 99 700,00 Konference Knihovny současnosti 506 224,74 Zahraniční cesty 268 922,37 Bankovní poplatky 5 211,00 Vedení účetnictví 13 970,00 Výdej ze skladu + tisk publikací – ročenka, sborník 40 024,36 Státní dotace 40 000,00 Kooperativa 300,00 Režie – ostatní náklady 18 175,21 Celkem Konečný zůstatek

992 527,68 1 088 957,40

HOSPODAŘENÍ SDRUK ZA ROK 2013

20


Soutěž o logo Sdružení knihoven ČR a logo konference Knihovny současnosti

Při soutěžích o vytvoření CI platí jedna jednoduchá poučka, čím lépe vyhlášená soutěž, tím lepší výsledek. Z vlastních zkušeností víme, že dobře vyhlášených soutěží (tzn. s jasně specifikovaným cílem, adekvátním ohodnocením a odbornou porotou) u nás příliš není. A právě kvalitně specifikované zadání soutěže o loga SDRUK a KS nás přesvědčilo, abychom se jí zúčastnili. Při tvorbě návrhu jsme se snažili zadání maximálně respektovat, tzn. vytvořit logo srozumitelné, minimalistické, nadčasové, které bude zároveň respektovat aktuální trendy. V zadání sice bylo, že není nutné použít knihu, zkusili jsme i návrhy, které ji neobsahovaly, nicméně jako obecný znak byla nejsilnější. Kniha je pro nás symbol vztahu člověka k informacím – k vědění – který má člověk stále po ruce, jak v klasické tištěné formě, tak v moderní elektronické. Je to symbol spojení a porozumění mezi mezi lidmi, symbol hodnoty obsahu, který přetrvá. Značka Sdružení knihoven České republiky se skládá ze skratky SDRUK a stylizované otevřené knihy – spojovníku. Ke značce vznikl rozsáhlý manuál, kde je vidět kolik času je věnováno sebemenšímu detailu. Každý milimetr je důležitý. Vizitka, dopisní papír, obálka, všechno má své místo. Logo činí jedinečným i neotřelá barevnost. Snažili jsme se vybrat barvu, která není nadužívána a zároveň je moderní. A v neposlední řadě také použité písmo Aktion – moderní verze jednoho z nejúspěšnějších písem historie Akzidenz Grotesk (původní podoba se datuje až do roku 1898) a jeho autory jsou pan profesor Rostislav Vaněk a spoluautor manuálu SDRUK a KS Roman Černohous. Kombinací loga a dalších grafických prvků vzniká vizuální styl, ze kterého je možné vytvořit jakoukoli hravou aplikaci. A je tu opět to spojení. SDRUK je také pořadatelem každoroční konference Knihovny současnosti a tak se rozhodl, že soutěž rozšíří o druhou značku. Propojení je jasné, ale KS posouvá práci s grafickými prvky a vizuálním sdělením dále. Pracuje s výraznější barevností, s různými variacemi barev, s abstraktními obrazovými motivy atd. Snažili jsme se vytvořit škálu kombinací, kterou je možné v dalších ročnících rozvíjet. Jsme nadšeni, že jsme v soutěži uspěli, těšíme se z aplikací, které nám rostou pod rukama, a nemůžeme se dočkat, až bude manuál a aplikace hotové.

© 2014 Ondřej Zámiš, Roman Černohous


21

22


SEKCE PRO AKVIZICI

Obdobně jako v předchozích letech uspořádala sekce pro akvizici v r. 2013 akviziční seminář a poradu knihoven s povinným výtiskem a nabídkovou povinností. Akviziční seminář se po dvou letech vrátil do Havlíčkova Brodu. Sekce pro akvizici totiž využila jak nabídku organizátorů knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, aby se 21. celostátní akviziční seminář stal součástí odborného doprovodného programu veletrhu, tak i ochotu pracovnic Krajské knihovny Vysočina poskytnout semináři prostory a servis. Díky veletrhu byl akviziční seminář dvoudenní. První den (17. října) si účastníci semináře vyslechli 12 referátů, večer se zúčastnili autorského čtení Michala Viewegha a Martina Reinera a poté Listování Martina Hejlíka v knize Roberta Fulghuma. Druhý den navštívili veletrh a kromě prohlídky stánků se zapojili do diskuse s nakladateli moderované předsedou sekce pro akvizici. Odborný program neměl tentokrát jednotící téma, snahou bylo, aby vystoupení byla co nejpestřejší. Po tradičních oficialitách vystoupila Mgr. Světlana Knollová z Národní knihovny České republiky s příspěvkem o doplňování zahraničních publikací. Nazvala je Akvizice za časů krize – rozhodující je obsah. Uvedla, jakými způsoby získávají dokumenty i jaké metody elektronického publikování nabízejí uživatelům. Z webové stránky NK ČR představila TOP 10 nejoblíbenějších e-knih (ebrary) v r. 2012 a porovnala výši sazby DPH u e-knih v evropských zemích.

Aleš Brožek, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem

Její kolegyně Jana Fojtíková pak přítomné seznámila s projektem „Česká knihovna v Univerzitnej knižnici v Bratislavě“, který probíhá za výrazné podpory ministerstev kultury České a Slovenské republiky už od r. 2005. Tento projekt navazuje na přerušenou tradici povinného výtisku navýšením prostředků pro akvizici dokumentů vydávaných na území partnerského státu. Díky němu NK ČR a Univerzitná knižnica v Bratislavě obohacují své fondy o kvalitní informační zdroje. Jana Fojtíková v číslech shrnula tuto spolupráci za uplynulá léta. Naznačila počáteční problémy s financováním projektu, které spočívaly ve zpožďování přidělování financí od MK ČR. Naštěstí v r. 2012 došlo k obratu. Projekt je přínosem pro


obě strany, za vše svědčí fakt, že dokumenty ve slovenštině jsou po těch v angličtině nejvíce půjčovanými cizojazyčnými studijními materiály. Následně PhDr. Libuše Machačová přednesla prezentaci týkající se získávání povinného výtisku ve Vědecké knihovně v Olomouci. Knihovna se podobně jako další knihovny s právem povinného výtisku potýká s potížemi, kdy nedostává všechny povinné výtisky od nakladatelů. Akvizitéři jsou nuceni sami zjišťovat, co a kde bylo vydáno, a následně urgovat u vydavatelů. PhDr. L. Machačová zúčastněné seznámila s jejich evidencí urgencí a představila novinku, kterou ve VKOL používají pro výrazné ulehčení práce – srovnávač záznamů (povinných výtisku) nedodaných do jedné ze tří knihoven (NK, MZK, VKOL) v bázi Národní knihovny (NKC) v rámci sdílené katalogizace (Cluster). Co nového ve výměně publikací v Knihovně Národního muzea byl název referátu PhDr. Jarmily Kučerové. V něm přiblížila, jak se projevily změny ve způsobu vydávání odborné literatury – vydávání dokumentů v elektronické verzi, a uvedla způsoby výměny periodik s partnery. Sdělila, že vědci sice vítají online verze periodik, ale zároveň nadále žádají tištěné verze. Na závěr prezentovala Stručný průvodce pro muzejní knihovny obsahující praktické rady, např. postup ohledně celní pošty. Mgr. Daniela Nová z Ústřední knihovny Českého vysokého učení technického v Praze poté popsala netradiční formu nákupu knih, a to prodejní výstavu zahraničních tištěných knih, která proběhla už pětkrát. Výstava je určená pro celou akademickou obec napříč celou ČVUT, knihy přímo vybírají akademici, profesoři, ale i studenti. Zkušenosti získané z akvizice tištěných knih využili na 1. výstavě zahraničních elektronických knih. Může se jí zúčastnit každý identifikovaný uživatel, rozdíl je tedy v chráněném přístupu k výběru. Odpolední blok zahájil Mgr. Martin Hanák z Akademické knihovny Jihočeské univerzity s otázkou „Proč ještě nenakupujeme e-knihy běžně jako rohlíky?“ a posléze přiblížil problematiku akvizice čes-

23

24


kých e-knih, uvedl problémy, s kterými se v rámci nákupu českých e-knih potýkáme. Podle něj nebyla ještě překročena hranice zlomového finančního objemu nákupu knih, po kterém by nakladatelé nebo poskytovatelé přistoupili k větším investicím do obsahu nabídky e-knih. Uvedl, jaké typy akvizice e-knih nabízí dva poskytovatelé e-knih, eReading (Albatros Media) a Flexibooks (Fraus), a představil jejich nabídku knihovnám. Jeho přednáška vyvolala bouřlivou diskusi. Na předchozí přednášku tematicky navázal Ing. Mgr. Pavel Synek z firmy EBSCO. Podrobně rozebral různý přístup k rozvoji kolekce e-knih a na konkrétních ukázkách dokonale přiblížil, jak uživatel může vyhledávat zahraniční tituly na intuitivní platformě EBSCOhost. Příjemným zpestřením odborné debaty bylo vystoupení Jana Seidla z Obce překladatelů, který přišel představit Překladatelské anticeny Skřipec a Skřipeček. Nastínil jejich smysl, vysvětlil kritéria výběru nominací a účastníky pobavil četbou z ukázek těchto „perel“ českých překladů. Závěrem sdělil, že by uvítal tipy od knihovníků na nepovedené překlady knih. Jana Lichtenbergová ze Severočeské vědecké knihovny nazvala příspěvek Ohlédnutí za 40 lety práce v akvizici s podtitulem „Co přinesl čas a sametová revoluce“. Ohlédla se v něm nad svou dlouhou kariérou v knihovně. Svou přednášku rozdělila do tří tematických okruhů ve dvou časových obdobích, do r. 1989 a po r. 1989, tedy v éře socialismu a kapitalismu. První okruh nazvala Produkce, distribuce, prodej – legislativa a organizace, druhý Plánování, obsahové zaměření, cenzura a třetí Technika a nové technologie, dokumenty. V epilogu své prezentace přiznala, že tištěným dokumentům a akvizici tištěných dokumentů stále, i přes pochopitelný rozvoj nových směrů, dává přednost. Velmi zajímavé retrospektivní podání postřehů a poznatků si vysloužilo největší potlesk obecenstva.


Mgr. Gabriela Filipová z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě hovořila o novince, se kterou začali v létě 2013. Rozhodli se elektronicky zpřístupňovat obecní zpravodaje. Zažádali o souhlas s jejich zveřejňováním a zahájili ukládání ve formátu pdf na server knihovny s využitím modulu ADAM pro správu digitálních objektů. (Toto technické řešení je dílem Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové.) Mirka Dvorová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje přečetla svůj příspěvek o regionální literatuře v této knihovně. Zmínila se o průběhu a postupech v nákupu a získávání regionální literatury a vyzdvihla její význam. Na závěr položil Ing. Aleš Brožek do pléna otázku, která z přítomných městských veřejných knihoven nakupuje DVD filmy a půjčuje je svým čtenářům. Knihovnám doporučil rozšířit služby tímto směrem. V prezentaci nabídl zkušenosti s půjčováním filmů ve „své“ Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem. Upozornil, že v knihovnách se DVD musí nakupovat pouze přes distributory, s nimiž uzavřou smlouvu o absenčním půjčování DVD. Uvedl konkrétní distributory (Bonton film, Magic box, JRK) a předvedl ukázku smlouvy s distributorem. Knihovnu v Havlíčkově Brodě pochválil, protože nabízí nejvíc DVD filmů, zhodnotil úroveň semináře a pozval účastníky na příští seminář, který zřejmě proběhne v roce 2014 ve Zlíně. Porada knihoven s povinným výtiskem a nabídkovou povinností se tradičně uskutečnila v zasedací místnosti Národní knihovny ČR, a to 20. listopadu 2013. Na ní Milan Šilhan informoval, že v bibliografii Knižních novinek k datu 19. 11. 2013 bylo otištěno 4 065 záznamů (knihovnám poskytnuto v elektronické formě celkem 4 993 záznamů), smlouvu o nabídkové povinnosti mělo podepsáno 203 nakladatelů, letos přibylo 5 nových smluv. V databázi České knihy je 39 nových nakladatelů, celkem zaregistrovaných nakladatelů je 904, z toho činných v letošním roce 227, počet

25

26


titulů k 19. 11. 2013 je 5 961, z toho e-knih 544, titulů i s obálkou je 4 020. Celkem je v databázi, která je významným nástrojem pro nabídkovou povinnost, 63 200 titulů, z toho 1 875 e-knih, 23 120 titulů je i s obálkou. Poté vystoupila PhDr. Libuše Machačová s aktualizovanou prezentací z Havlíčkova Brodu na téma získávání povinného výtisku ve Vědecké knihovně v Olomouci, do níž doplnila několik nových údajů. Zúčastněným ukázala, jak evidují evidence a jak pracují se srovnávačem záznamů. Také Mgr. Gabriela Filipová z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě pohovořila na téma, které zaznělo už na akvizičním semináři, a sdělila, že uvažují rozšířit elektronické zpřístupňování o regionální monografie.

Zpracováno podle zápisů a prezentací vystavených na www.svkos.cz/sdruk/ odborne-sekce/sekcepro-akvizici/clanek/ sekce-pro-akvizici/

Mgr. Martin Žížala si pro přítomné připravil prezentaci týkající se problematiky procesu zpracování e-publikací v NK ČR a představil systém e-Deposit. Seznámil je s výsledky dotazníku, na který překvapivě reagovalo velice málo producentů e-knih. Sdělil, že v průběhu roku 2014 bude spuštěn pilotní provoz systému, který nabídne producentům dat (nakladatelům, vydavatelům) možnost snadno ohlásit a vložit vydané e-publikace. Účast v pilotním provozu systému e-Deposit je dobrovolná a nabízí producentům řadu výhod. Tou největší je zajištění dlouhodobé ochrany dodaných e-publikací, což znamená nejen uchování dat v digitální podobě, ale také automatickou konverzi v případě ukončení používání některého z formátů. Systém e-Deposit rovněž umožní kontrolu e-publikací pro účely hodnocení RIVu. Pro knihovny by tento systém mohl v budoucnu přinést výhodnou akvizici a katalogizaci e-publikací na jednom místě. RSDr. Zdeněk Matušík z NK ČR v rámci tohoto tématu dodal podrobnosti k chystané novelizaci zákona o síťových elektronických publikacích a uvedl, že se chystá seminář k legislativě e-publikací. Na závěr porady byli účastníci vyzváni, aby přemýšleli o tématech, která by mohla zaznít na další poradě akvizitérů (např. zkušenosti z urgování PV z dalších knihoven).


Sekce SDRUK pro bibliografii pokračovala ve své činnosti již devatenáctým rokem. Členská základna se rozrostla o zástupce z Divadelního ústavu v Praze a z Knihovny Akademie věd. Naopak práci v sekci v říjnu ukončila dlouholetá členka PhDr. Věra Břeňová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V některých případech došlo ke změně osob, které zúčastněné knihovny zastupovaly, jinak zůstala členská základna stejná. Na konci roku 2012 byla vytvořena pracovní skupina pro analytickou bibliografii (PSAB), jejímž úkolem je řešit perspektivu analytické bibliografie v následujících letech. Pracovní skupina jednala většinou korespondenčně, sešla se dvakrát a vypracovala dvě doporučení pro Národní knihovnu ČR: www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/2013/ Doporuceni_PSAB_2013.pdf www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/2013/ Stanovisko_PSAB_pro_analytickou_bibliografii.pdf. Hlavním cílem PSAB je, aby Národní knihovna ČR opět převzala péči o národní článkovou bibliografii, koordinovala ji a též zajišťovala její další rozvoj, případně transformaci v souvislosti s rozvojem informačních technologií. Prvořadým úkolem sekce pro bibliografii bylo zajišťování kooperačního systému ANL+. Mgr. E. Svobodová se stala garantem podprogramu VISK 9/1, v rámci něhož byly realizovány kooperativní projekty jednotlivých krajských knihoven, a v tomto roce i Knihovny Akademie věd. Celkem se knihovny zavázaly zpracovat 17 728 záznamů článků z periodik vydaných v roce 2012 a 2013 (nebo starších, podle potřeb báze ANL). Rozdělení excerpční základny, metodiku a koordinaci projektů měla na starosti pracovnice SVK HK Bc. I. Novotná. Záznamy článků byly zpracovávány klasicky, protože k zpřístupnění zdigitalizovaných titulů periodik pro práci zpracovatelů (projekt řešen v rámci v podprogramu VISK 7 v roce 2012), v systému Kramerius NK ČR do konce roku 2013 nedošlo. Dle doporučení PSAB nebyly již v roce 2013 v NK ČR

27

SEKCE PRO BIBLIOGRAFII Eva Svobodová, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

28


realizovány projekty na digitalizaci vybraných titulů periodik (VISK 7) a zpřístupnění metadat článků v systému ANL+ (VISK 8/B). V roce 2014 budou kooperativní projekty pokračovat, nově se zapojí Národní lékařská knihovna. Velkým tématem roku 2013 bylo zapojení producentů oborových databází do kooperačního systému ANL+ a dodávání záznamů z těchto databází do báze ANL. Tomuto úkolu se věnovali především Bc. I. Novotná a Ing. J. Mika. Spolupráce vázla zejména na smlouvách, protože Národní knihovna ČR je ochotna uzavírat smlouvy pouze na dodávání záznamů do Souborného katalogu CASLIN. Od roku 2014 přislíbily zasílat záznamy do báze ANL, i když bez zapojení do kooperativních projektů ve VISK 9/1, tyto instituce: Oddělení historické bibliografie Historického ústavu AV ČR, Ústřední knihovna Právnické fakulty MU v Brně, Knihovna Právnické fakulty UK v Praze, Knihovna Evangelické teologické fakulty UK v Praze, Knihovna Umělecko-průmyslového muzea v Praze, Knihovna Národního památkového ústavu v Praze, Knihovna Židovského muzea v Praze. V přispívání do báze ANL budou pokračovat: Ústav zemědělské ekonomiky a informací – Knihovna Antonína Švehly, NPMK JAK – Pedagogická knihovna J. A. Komenského, Národní technická knihovna, Knihovna Divadelního ústavu, Moravská zemská knihovna v Brně, Knihovna Archeologického ústavu AV ČR v Praze. S některými z nich se podařilo dojednat rozšíření portfolia titulů, z nichž záznamy článků posílají. 25. zasedání sekce SDRUK ČR pro bibliografii se konalo 16. a 17. dubna 2013 v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Na tomto jednání se řešily otázky článkové bibliografie, slovníku českých knihovníků a byla připravena témata pro přednášky podzimního bibliografického kolokvia. V rámci programu se uskutečnily prohlídky Kopschovy knihovny a barokního kostela Nalezení sv. Kříže, Krajské vědecké knihovny v Liberci a přilehlé synagogy a starých tisků a pohlednic z fondu hostitelské knihovny.


16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů se konalo v nově otevřené Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně ve dnech 6.–8. 10. 2013 v rámci Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti za významné finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Pro rok 2013 byla vyhlášena tato témata: osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti, speciální sbírky apod.); bibliografie a digitalizace; prezentace oborových bibliografií; místa česko-slovenských setkání; regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře. Během příprav kolokvia došlo ke změně slovenského partnera. Slovenskou národní knihovnu v Martině nahradila Slovenská asociace knihoven. Kolokviu je věnována druhá část ročenky. Členové sekce pro bibliografii také průběžně řešili otázku dalšího vývoje databáze Slovník českých knihovníků. Mgr. E. Svobodová a Ing. J. Mika se dohodli s PhDr. V. Richterem, že tuto bázi převezme a bude ji spravovat Knihovnický institut NK ČR. Na konci roku 2013 členové sekce pro bibliografii zpracovávali připomínky ke kritériím výběru osobností do této databáze a k rozsahu záznamu osobnosti. Práce budou pokračovat v roce 2014. Veškeré dokumenty k činnosti sekce jsou vystaveny na adrese: www.sdruk.cz/sdruk/odborne-sekce/sekce-pro-bibliografii/ clanek/sekce-pro-bibliografii/.

29

30


SEKCE PRO HISTORICKÉ FONDY

Sekce SDRUK pro historické fondy soustředila veškerou činnost v roce 2013 na přípravu konference Bibliotheca Antiqua. Byl to již 22. ročník této akce a druhý pod inovovaným názvem. Konference se konala ve dnech 30. a 31. října, již tradičně v sále Mozarteum olomouckého Arcidiecézního muzea. Zúčastnilo se jí 58 odborníků z různých institucí v České republice, ale přijeli na ni i zástupci Slovenska, Polska nebo Maďarska. Ústředním tématem programu byly historické vazby knih. O tom, že to byla dobrá volba, svědčí i skutečnost, že ze dvou desítek příspěvků ve sborníku jsou dvě třetiny opravdu věnované vazbám. Mezi nejzajímavější vystoupení na konferenci patřila přednáška profesorky Hrabové Od knihy ke knihtisku, velmi zaujala i dr. Kozáková z Městské knihovny v Praze se Zajímavými knižními vazbami Františka Bílka, podobně Mgr. Jiří Glonek s příspěvkem o Knihvazačské dílně olomouckých kartuziánů. Přímo na konferenci byl již druhý rok po sobě k dispozici sborník, který vyšel tentokrát v nákladu 160 ks, což bylo o 40 méně než v předcházejícím roce. Bylo to způsobeno tím, že Vědecká knihovna v Olomouci se snažila pokrýt maximální část finančních nákladů na tisk z účastnických poplatků. Sborník navíc obsahoval barevnou obrazovou přílohu, kterou si vynutilo právě zvolené téma konference. Autorské honoráře byly stejně jako v předcházejícím roce hrazeny SDRUK.

Jitka Holásková, Vědecká knihovna v Olomouci


V roce 2013 sekce IVU uspořádala, popř. se spolupodílela na několika akcích. Členská základna se opět rozšířila a to z 30 v roce 2012 na 33 členů, přizváni byli další knihovníci z městských knihoven. V pořadí již pátý seminář Informační vzdělávání uživatelů veřejných knihoven se konal ve dnech 24.–25. dubna 2013 v Městské knihovně v Prachaticích. Seminář byl tentokrát zaměřen více prakticky. Po dvou úvodních teoretických přednáškách následoval dvoudenní maraton praktických workshopů. Každý z účastníků si vždy mohl vybrat ze tří až čtyř paralelně probíhajících workshopů ten, který mu tematicky nejvíce vyhovoval. Většina workshopů vycházela z praxe knihoven, kde informační vzdělávání velmi dobře funguje. Každý z workshopů měl 90 minut, byl tedy dostatek prostoru a času i na otázky, sdílení, praktické příklady apod. Druhý den semináře měl spíše pracovní ráz – byl věnován workshopům, které byly tematicky zaměřeny na tři okruhy – Čtenářská gramotnost, Knihovny – zdroje informací a Informační zdroje. Témata v podstatě kopírovala náměty tří pracovních skupin sekce IVU. Každý účastník tedy mohl během semináře absolvovat čtyři různé praktické workshopy a několik krátkých teoreticky zaměřených přednášek k tématu informačního vzdělávání. Seminář byl ve zpětné vazbě účastníky hodnocen velmi kladně a stejná forma semináře bude proto zachována i pro příští ročníky. Prezentace ze semináře jsou umístěny na webových stránkách SDRUK. Celkově již šesté pracovní setkání sekce se uskutečnilo ve dne 3. prosince 2013 v Krajské knihovně v Pardubicích a předcházelo mu dvoudenní setkání vedoucích jednotlivých pracovních skupin a jejich nejbližších spolupracovníků nad přípravou metodického materiálu v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě ve dnech 11.-12. listopadu 2013. Na tomto setkání se pracovalo ve skupinách Čtenářská gramotnost (informační výchova nejmenších), Knihovna nejen jako zdroj informací (práce s informacemi žáků základních škol) a Elektronické informační zdroje (zaměření na informační vzdělávání studentů středních škol).

31

SEKCE PRO INFORMAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UŽIVATELŮ Veronika Peslerová, Krajská knihovna Vysočiny

32



Seminář Informační vzdělávání uživatelů veřejných knihoven v Městské knihovně v Prachaticích. Foto: Mgr. Jana Leparová

V úvodu pardubického jednání byly shrnuty a kriticky zhodnoceny všechny předchozí akce sekce. Na základě těchto poznatků byla projednána příprava dalšího semináře, který bude zaměřen na informační vzdělávání opět formou workshopů, protože tato podoba semináře se velmi osvědčila a byla převážnou většinou účastníků velmi kladně hodnocena. Seminář se bude konat v Havířově 23. a 24. dubna 2014. Důvodem k putování seminářů je snaha sekce dostat takto tematiku informačního vzdělávání více do regionů. Hlavním smyslem celého jednání však bylo dokončit návrhy materiálů tak, aby je jako celek bylo možné předložit odborné knihovnické veřejnosti k připomínkování. Na závěr setkání probíhala společná diskuse a samozřejmě stanovení dalších úkolů a termínů. Připravované metodické podklady a vzorové lekce by měly knihovníkům pomoci realizovat a nabízet školám moderní, z rámcových (RVP) a školních vzdělávacích programů (ŠVP) vycházející informační vzdělávání žáků a studentů. Informační výchova a vzdělávání jsou významnou součástí vzdělávací funkce, kterou jako vzdělávací a kulturní instituce mají.

V roce 2013 byla prioritou činnosti sekce oblast digitalizace a přípravné práce na realizaci priority č. 6 v rámci Koncepce rozvoje knihoven na léta 2011–2015 – Centrálního portálu českých knihoven (více o projektu na www.knihovny.cz). V oblasti digitalizace byly zahájeny všechny financované projekty krajských digitalizací a u národního projektu NDK pak 1. 1. 2013 začal ostrý provoz digitalizační linky, byly tedy diskutovány aktuální společné problémy. V rámci CPK se členové SDRUK-IT zapojili do práce všech pracovních skupin CPK (pro centrální portál, pro informační zdroje, pro sdílení identit a on-line platby a pro MVS a DDS) s cílem realizovat RFP (Request for Propsal), který byl v polovině roku vyhlášen a v listopadu 2013 vyhodnocen (více na www.knihovny.cz/nejblizsi-milniky-cpk). Jako velmi aktuální téma se ukázala datová a softwareová připravenost na straně účastnických knihoven CPK. V neposlední řadě byly realizovány semináře k aktuálnímu tématu nasazení open source v knihovnách (SOLR hackathon, Koha workshop). V roce 2013 pak bylo převedeno v rámci SDRUKu provozování serveru ObalkyKnih z MZK v Brně na JVK České Budějovice a doplněno o funkci skenování obsahů knih, které oproti předcházejícímu řešení umožňuje zapojení všech knihoven v rámci SDRUKu i mimo něj. Aktuálně služby rozhraní využívá 150 knihoven, na serveru je uloženo 766 tisíc obrázků obálek (jenom za poslední dva měsíce přibylo 7000 obálek a 3000 obsahů). Nyní se řeší zvýšení odolnosti proti výpadkům (primární server běží v Českých Budějovicích, záložní v Brně). Skenovací klient je volně k dispozici. V budoucnu bude možné stahovat obálky periodik (pomocí ISSN). Na knihovnách samotných je řešení indexování fultextového obsahu z neskenovaných obsahů ve vlastním automatizovaném knihovním systému tak, aby podle něj bylo možno vyhledávat v lokálních OPACích. SDRUK-IT ve spolupráci s MZK zorganizoval již tradiční pracovní seminář k aktuálním problémům řešitelů digitalizačních projektů, tentokrát na jaře ve dnech 22.–23. 4. 2013, již tradičně v Brně. Na semináři byla představena nová verze metadatových formátů pro monografie a periodika a jejich nové specifikace pro mapy, grafiky

33

SEKCE PRO INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE (IT) Tomáš Gec, Moravská zemská knihovna v Brně

34


a hudebniny. Byly popsány připravované změny a účastníkům semináře dán prostor k připomínkování. Dále byl představen validátor dat a metadat uvolněný pro potřeby krajských knihoven NK a popsány plány Registru digitalizace na rok 2013 (snaha o zakonzervování určitých agend, které se již nepoužívají – typu mikrofilmy, nasazení nové verze Reliefu IV, vydělení workflow z registru pod názvem RD Flow s tím, že přístup do registru přes API bude řešen v budoucnu). Byly prezentovány novinky v digitální knihovně Kramerius 4 (nové statistiky, úpravy v zobrazování periodik a doplnění o zvukové dokumenty) a představeny plány vývoje další verze – Krameria 5. Mgr. Vandasová představila možnosti replikace dat z Krameria 3 NK. Dále byl představen NAKI projekt Virtuální depozitní knihovny (VDK) a SW pro archivaci dat a preservation Archievamatica. Případným zájemcům byla sdělena adresa testovací verze metadatového editoru pro K4 (editor-devel.mzk.cz; přihlášení přes google: přihlašovací jméno: [email protected], heslo: editormzktest). Dále se sekce SDRUK pro IT věnovala (v souladu s novou Koncepcí rozvoje knihoven do roku 2015) problematice centralizovaných on-line služeb, především projektu CPK. Kromě výše popsaných aktivit se jednalo především o zapojení MZK do oblasti připravenosti knihoven. V rámci pracovní skupiny CPK pro sdílení identit a on-line platby svolala MZK 6. 5. 2013 jednání s producenty knihovních systémů s cílem navrhnout rozhraní, kterým se knihovní systémy budou zapojovat do CPK, diskutovat podobu harvestingu bibliografických záznamů a údajů o exemplářích doplněný návrhem specifikace pro přenos údajů o exemplářích, podobu autorit pro potřeby CPK a API pro uživatelské konto, sjednocení identit a podobu plateb. Průběžné diskuze s producenty AKS budou i nadále pokračovat. Především z důvodu zlepšení připravenosti bylo v roce 2013 vyhlášeno 2. kolo podprogramu VISK 8B, v jehož rámci si mohly knihovny zapojené do CPK podat projekty. Do této výzvy bylo nakonec podáno 11 projektů, přičemž cílem většiny z nich bylo doplnění


chybějících licencí a funkcionalit ve vlastním automatizovaném knihovním systému. Toto se týkalo projektů Knihovny Jiřího Mahena v Brně, Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, Městské knihovny v Praze, Knihovny Akademie věd ČR, Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Dílčí část projektů přinese řešení použitelné na národní úrovni nebo dalšími knihovnami používajícími stejný systém jako řešitelská knihovna (Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského se systémem Verbis, Národní lékařská knihovna se systémem DAWINCI a MZK se systémem Aleph). Mimo tuto výzvu dokončuje Národní technická knihovna rozšíření řešení Vir tuální polytechnické knihovny o podporu přijímání online plateb. V Moravské zemské knihovně v Brně se ve dnech 11. 6. a 12. 6. 2013 konal SOLR hackathon. Akci zorganizoval a vedl Mgr. Václav Rosecký z organizující instituce a probíhala pod záštitou projektu ERNIE financovaného OPVK. Program akce se věnoval obecně tomu, co je SOLR (open source platforma SOLR pro vyhledávání v textu – viz cs.wikipedia.org/wiki/Apache_Solr), porovnání s ostatními indexovacími nástroji, NoSQL, základům SOLRu, tvorbě schématu, specifikům pro český jazyk, optimalizaci a novinkám ve verzi 4.x. Samozřejmě byl ponechán prostor pro diskuzi. Druhá akce s názvem Koha workshop se konala 11. 12. 2013 v MZK. Navazovala na seminář o elektronických službách knihoven, který se uskutečnil ve dnech 24.–25. dubna v prostorách rekonstruované 23. budovy Baťových závodů ve Zlíně, a to ve spolupráci Krajské knihovny Františka Bartoše Zlín a Moravské zemské knihovny v Brně. Akce, které se zúčastnilo cca 100 osob, byla podpořena dotací z podprogramu VISK 2. Program semináře se týkal především problematiky open source v knihovnách v přednáškách Ing. Jansy „Evergreen“, Mgr. Hanuše Karpíška z Městské knihovny Turnov „Proč chceme Evergreen v turnovské knihovně“, Ing. Petra Žabičky z MZK v Brně „Vufind pro další české knihovny“, Mgr. Pavel Holík z UTB Zlín „XERXES – portál informačních zdrojů“.

35

36


Koha workshop se skládal z prezentace SW Obecniknihovna.cz (komerčního cloudového řešení na opensource bázi) – viz www.obecniknihovna.cz. Tento AKS je postaven na SW SLiMS (původem z Indonésie) a nabízen formou webové služby za poplatek v řádu tisíců Kč za rok. Příspěvek „Koha: představení systému a základních funkcionalit“ představili Michal Denár a Josef Moravec. Rovněž se jedná o webovou aplikaci na bázi open source, zatím není nikde v ČR v ostrém provozu (pracují na tom v městských knihovnách v Moravské Třebové a Ústí nad Orlicí). Autoři nabídli testovací instalaci – viz Koha.knihovna-uo.cz, přihl. jm. „test“, heslo „test“ koha.knihovna-uo.cz.


Sekce SDRUK pro regionální funkce se sešla v loňském roce na jednání 10. 5. 2013 v Praze v Klementinu a 21. 11. 2013 v Městské knihovně. Kromě toho se uskutečnil celostátní dvoudenní seminář Regionální funkce knihoven, a to 21. až 22. října v Pardubicích. 10 5 2013 Ladislava Zemánková zhodnotila RF z celostátního pohledu a ve srovnání jednotlivých krajů. Výsledky roku 2012 byly porovnány s rokem 2011 a nejúspěšnějším rokem RF – rokem 2009. Opět došlo k poklesu v počtech knihoven obsloužených v rámci jednotlivých služeb a pokračoval i pokles finančního zajištění RF v některých krajích, zejména v Pardubickém a Královéhradeckém. Hana Nová hovořila o prioritě č. 8 v Koncepci rozvoje knihoven ČR – zpřístupnění EIZ, zkušební přístupy a podpora databází z programů VISK. Dalším bodem programu byly informace krajských metodiků o stavu krajských koncepcí. Ve většině krajů budou krajské koncepce RF do konce roku 2013 hotovy. Mgr. Hanzlíková a Mgr. Lonská přiblížily systém medializace Koncepce knihoven na léta 2011 až 2015 v knihovnách krajů tak, aby se knihovny pokud možno s cíli koncepce ztotožnily. Představily tak Prioritu č. 19: Podpora marketingových aktivit centrálních i lokálních služeb systému knihoven. Pilotní program priority č. 12, týkající se podpory doplňování literatury pro národnostní menšiny, představila Mgr. Kašpárková, která hovořila o 5 centrech, kde bude tato literatura soustředěna a bylo dohodnuto, že to budou kraje Zlínský a Jihomoravský za Moravu, za Čechy Ústecký, Jihočeský a Královéhradecký. Ing. Jiří Mika hovořil o důležitosti a větším rozšíření časopisu Čtenář, požádal o pomoc při propagaci. Velká pozornost byla věnována přípravě Celostátního semináře Regionální funkce 2013, který byl plánován na říjen do Pardubic, diskutovalo se o jeho programu, doporučení pozvat na zahájení zástupce Pardubického kraje.

37

SEKCE PRO REGIONÁLNÍ FUNKCE Blanka Konvalinková, Krajská vědecká knihovna v Liberci

38


Celostátní seminář Regionální funkce knihoven 2013 se konal ve dnech 21.–22. 10. v krásných prostorách Domu hudby v Pardubicích. Zúčastnilo se jej 170 účastníků, metodici pověřených knihoven všech krajů, ředitelé krajských i pověřených knihoven. V úvodu zazněly neveselé informace o situaci v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, kde jsou finance na RF dlouhodobě snižovány a krajské knihovny hledají východiska (sdružování prostředků obcí, změny konceptů krajských systémů RF). Příspěvky 2. odpoledního bloku se věnovaly specifickým a současným tématům – např. bezbariérová knihovna, podmínky pro dobrovolníky v knihovnách a praktický příklad SVKUL, celostátní průzkum čtení dětí, celoživotní vzdělávání knihovníků. Knihovní systémy se svými novinkami se představily ve druhém dni. Seznámili jsme se s open-source knihovním systémem KOHA a poslechli si, co nového nabízejí firmy Cosmotron, LANius a KP-SYS. Jak plníme a využíváme Standardy VKIS hodnotil ve svém příspěvku PhDr. Richter. Jak je možné definovat dobrou knihovnu všem poradila E. Semrádová, SVK Hradec Králové. Metodu vyhodnocení návratnosti investic do knihoven (ROI) představil na závěr semináře RNDr. Řehák. 21 11 2013 Na podzimním setkání sekce SDRUK v Praze jsme vyhodnotili průběh semináře v Pardubicích. Po finanční stránce skončila akce v kladných číslech, celkový počet účastníků dosáhl čísla 170, program, prezentace a foto ze semináře jsou vystaveny na webu SDRUK a KI NK. Organizace i průběh této velké akce byly hodnoceny kladně. Bylo doporučeno zachovat oba formáty, velká akce jednou za dva roky jako zdroj informací a novinek vs. workshopy pro menší skupinky, kde je možnost diskuse a interakce. Mgr. Ladislava Zemánková hovořila o statistickém vykazování výkonů knihoven za rok 2012 a o změnách ve vyplňování statistického výkazu Kult (MK).


Krajští metodici se navzájem informovali o financování RF v jednotlivých krajích. PhDr. Richter, Mgr. Kratochvílová upozornili na nutnost oslovovat kraje a připomínat, že výkon RF je povinnost uložená krajským knihovnám v knihovním zákonu, dotace na výkon RF by měla být mandatorním výdajem krajů. Kraje by neměly přesouvat svou odpovědnost za financování regionálních funkcí na obce. Měli bychom být připraveni na možnou novelu knihovního zákona (k níž může dojít z jiných důvodů) a využít ji případně ke zpřesnění parametrů RF a konkretizaci způsobu jejich financování kraji, případně také ke stanovení povinnosti obcí přijímajících služby. Pracovní skupina (M. Kratochvílová, V. Pillerová, M. Šedá, D. Volencová) v současné době pracuje na podobě materiálu, který bude srozumitelnou formou prezentovat problematiku regionálních funkcí zřizovatelům knihoven. PhDr. V. Richter podal návrh na vytvoření pracovní skupiny pro novelizaci standardů RF: změny parametrů služeb v rámci RF, obsah další funkce metodiků, které nyní musí plnit vyjádřený v náplních práce, seznamech činností, popisu do Národní soustavy povolání. Dále informoval o dvou projektech určených dalšímu vzdělávání knihovníků ve spolupráci s Unií zaměstnavatelských svazů. Zmínil též myšlenku vytvoření centrálního adresáře knihoven v ČR, který by měl být součástí Centrálního portálu knihoven. Tento by mohl být pak začleněn do Seznamu. Závěry a výsledky průzkumu dětského čtenářství budou zveřejněny v únoru 2014 a medializovány v rámci propagace knihoven a čtenářství v rámci Března – měsíce čtenářů. Práce sekce SDRUK pro RF byla v loňském roce aktivní a vyzdvihla bych velmi dobrou spolupráci s Krajskou knihovnou v Pardubicích při organizování celostátního semináře.

39

40


SEKCE PRO služby

Sekce SDRUK pro služby byla založena 19. 2. 2013. Záměrem bylo vytvoření prostoru k výměně zkušeností při řešení problémů, se kterými se setkávají pracovníci většiny knihoven. Zaměřena bude na aktuální témata a situace. Ustavující jednání sekce se konalo 12. 11. v Jihočeské knihovně v Českých Budějovicích (21 knihoven a institucí). Byly projednány problémové okruhy, kterým by se činnost sekce měla věnovat, a základní organizační záležitosti. Další plánované jednání se uskuteční v dubnu 2014 v Praze. Hlavním úkolem bude podíl na přípravě návrhu k řešení problematiky poplatků a hrazení poštovného pro meziknihovní výpůjční službu.

Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Problémové okruhy Nepřizpůsobiví občané – možnosti vykázání z objektů, omezení přístupu ke službám, využití ochranky, spolupráce s policií… Přístup k internetu v knihovnách – omezení přístupu k některým stránkám či službám, děti a internet, wi-fi v knihovnách… Autorský zákon v praxi knihoven Elektronické dodávání dokumentů Meziknihovní výpůjční služba Registrace čtenářů – ochrana osobních údajů, osobní doklady, přístup k cizincům, on-line registrace a elektronický podpis, možnosti sdílení registrace a služeb s jinými knihovnami či institucemi e-knihy Vymáhání pohledávek Platební systémy – on-line platby, platební karty, uživatelská konta, virtuální peněženky, mobilní platby… Správa a ochrana knihovního fondu – systémy zabezpečení, zkušenosti s RFID, samoobslužné výpůjčky, návratové boxy, volné výběry a elektronické katalogy… Zpřístupnění knihovních služeb handicapovaným uživatelům Sekce SDRUK pro regionální funkce se sešla v loňském roce na jednání 10. 5. 2013 v Praze v Klementinu a 21. 11. 2013 v Městské knihovně. Kromě toho se uskutečnil celostátní dvoudenní seminář Regionální funkce knihoven, a to 21. až 22. října v Pardubicích.

41


42


Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 6—8 10 2013 Eva Svobodová, předsedkyně sekce sdruk pro bibliografii

16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů se konalo v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně ve dnech 6.–8. října 2013 v rámci Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti za významné finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Dvoudennímu pracovnímu jednání předcházel nedělní kulturní program. Účastníci kolokvia si prohlédli nově otevřenou budovu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které získaly rovněž nové prostory a s krajskou knihovnou tvoří Baťův institut. V pondělí 7. 10. 2013 zahájila kolokvium PhDr. Zdeňka Friedlová, ředitelka hostitelské knihovny. Ing. Lea Prchalová, předsedkyně SDRUK ČR, představila jednotlivé sekce SDRUK a shrnula vývoj analytické bibliografie v minulých letech. Dále vystoupila PhDr. Blanka Snopková, PhD., členka Správní rady SAK, a Mgr. Mária Fekar, vedoucí oddělení kultury Krajského úřadu Zlínského kraje. Následoval odborný program, moderovaný po oba dny Mgr. Evou Svobodovou, předsedkyní sekce SDRUK ČR pro bibliografii. Tematické okruhy bibliografického kolokvia stanovili členové Sekce SDRUK pro bibliografii na svém 24. zasedání 16.-17. 4. 2013 v Liberci. Nejvíce příspěvků (7) odeznělo v části Osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti a speciální sbírky). K tématu Regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře vystoupili tři přednášející, v části Bibliografie a digitalizace byly přihlášeny dvě prezentace, Oborové bibliografie byly zastoupeny jedním příspěvkem, stejně jako téma Místa česko-slovenských setkání. Také odezněl jeden příspěvek mimo stanovené tematické okruhy. Přednáška doc. PhDr. Jaromíra Kubíčka, CSc. v bloku Místa česko-slovenských setkání byla úvodem ke komentované prohlídce lázní Luhačovic, na kterou se účastníci odebrali v pondělí po obědě. Erudovaně nás provázela PhDr. Blanka Petráková, vedoucí Muzea luhačovického Zálesí. Na společenský večer nás pozvala Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Knihovnice a knihovníci hostitelské knihovny při něm s chutí zahráli scénky ze svého profesního


Společné foto účastníků setkání. Foto: archiv Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně

43

44



45 TÉMA

Osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti a speciální sbírky) života. Druhý den dopoledne pokračoval odborný program. Závěrečné slovo patřilo tradičně J. Kubíčkovi. Vyzdvihl zejména téma exlibris, které bylo prezentováno nejen v úvodní přednášce PhDr. Květy Cempírkové, ale i v několika dalších příspěvcích.

��: Význam slova exlibris, používané grafické techniky a náměty exlibris, stručný popis obsahu a zpracování sbírky exlibris, kterou věnoval Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích Svatopluk Samek v polovině 20. stol.

Během příprav kolokvia došlo ke změně slovenského partnera. Paní PhDr. Anna Kucianová, PhD., byla ve Slovenské národní knihovně pověřena jinými úkoly, proto L. Prchalová, předsedkyně SDRUK ČR požádala o pomoc při zajištění slovenské části programu PhDr. Danielu Džuganovou, předsedkyni Správní rady Slovenské asociace knihoven. Obě knihovnické organizace se domluvily na trvalé spolupráci při organizování bibliografických kolokvií. I z tohoto důvodu se závěr semináře nesl ve znamení děkování. Poděkování patřilo paní A. Kucianové, organizátorce bibliografických kolokvií na Slovensku již od prvních ročníků, také ovšem dlouholeté předsedkyni sekce SDRUK pro bibliografii PhDr. Jiřině Kádnerové, která totéž činila až do loňského roku v České republice. Také se s námi rozloučila paní PhDr. Věra Břeňová, dlouholetá členka sekce SDRUK pro bibliografii.

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích má ve svých fondech i velmi slušně zastoupenou sbírku exlibris. Co je exlibris? Přeložíme-li z latiny, pak to doslova znamená „z knih“. Tento pojem je i tak pro nezasvěcence pojmem neznámým. Exlibris, česky knižní značka, anglicky bookplate. Obvykle se jedná o grafické dílko na rozměrově malém papíru, které se vlepuje (nyní již to není časté) na přídeští (vnitřní strana desek) vlastní knihy a označuje tak vlastníka, čili majitele konkrétní knihy. Obrázek, většinou dosti hodnotné umělecké dílo, označuje svými motivy buď zájmy majitele, zaměstnání, povolání nebo rodové znaky, erby, úsloví a pak obsahuje i slůvko exlibris a jméno majitele, nebo jenom jeho iniciály. Někdy i vhodnou a vtipnou formou nabádá toho, kdo si knihu vypůjčí, aby ji vrátil zpět právoplatnému majiteli. Knižní značka je velmi starou záležitostí, označení vlastníka bylo obvyklé zejména v dobách, kdy rukopisy a posléze knihy byly velkým bohatstvím jak duchovním, tak i materiálním. Své majetky si tak označovaly řády, církev, šlechta, posléze měšťané a movitější část obyvatelstva. Na knižní značce se mnohdy uvádělo i evidenční číslo určité knihy a plnila tak i funkci katalogu. Pořízení knižní značky nebylo levnou záležitostí a není jí konec konců ani dnes. Výroba knižní značky byla a je vyhotovena na základě originálního návrhu umělce a to různou grafickou technikou: tisk z hloubky (rytina zinková, ocelová, měděná či hliníková, lept, mezzotinta, měkký kryt neboli vernis mou, akvatinta); tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt) a tisk z plochy (litografie). V modernějších značkách také grafik může použít kombinaci uvedených technik na jedné destičce, nebo používá pro dosažení potřebného barevného efektu soutisk (zhotovení více destiček a následně jejich otisk obsahu na sebe vzájemně). Sběratelé používají k označení techniky, kterou je knižní značka vyhotovena, mezinárodní symboly. V elektronickém kata-

Kromě Ministerstva kultury ČR kolokvium finančně podpořila i Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Partnerem této akce byla společnost Ceiba. Velké poděkování patří pracovníkům hostitelské knihovny, zajišťovali setkání bibliografů po organizační stránce a měli na starosti veškerý společenský program. 17. kolokvium českých, moravských a slovenských bibliografů se bude konat na Slovensku v Malokarpatské knižnici v Pezinku ve dnech 5.–7. 10. 2014.

SBÍRKA EXLIBRIS V JIHOČESKÉ VĚDECKÉ KNIHOVNĚ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Květa Cempírková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

46


logu Jihočeské vědecké knihovny vypisujeme techniku celým slovem. Knižní značka je pak označena celým, nebo zkráceným jménem majitele, někdy je to jenom iniciála. Námět grafického obrázku si obvykle určuje výtvarník sám, někdy je téma dohodnuto i s budoucím majitelem. Bývá to buď zobrazení povolání majitele (lékař, právník, učitel, politik, spisovatel, hudebník, student, bibliofil, továrník, grafik, malíř atd.) nebo záliba majitele (tenis, hudba, zahrádkaření, skauting, turistika, příroda), nebo volné téma dle úvahy výtvarníka. Ve starších dobách pak tématem knižní značky bylo téma heraldické. Zajímavé jsou knižní značky vytvářené pro různé korporace, jakými jsou knihovny, spolky, ústavy, školy, muzea apod. Na zhotovení exlibris korporací se v řadě případů vypisovala umělecká soutěž a účast v nich byla pro výtvarníka prestižní záležitostí. Také ve sbírce v Jihočeské vědecké knihovně je u několika exlibris poznámka jaké místo v některé ze soutěží obsadily. Sběratelem a katalogizátorem rozsáhlé sbírky exlibris, která je nyní zpracovávána v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, je rodák z Českého Krumlova Svatopluk Samek. Bližší informace o jeho dětství a délce pobytu v Českém Krumlově zatím nemáme, víme, že se zde narodil 4. července1885. Jeho rodné město v něm zůstalo hluboce zakořeněno. Když pak žil a pracoval v bankovních úřadech v Praze, stal se organizátorem Kroužku


rodáků a přátel Českého Krumlova. Pro členy pořádal společná setkání s kulturním programem i s tancem, posílal jim krásné novoročenky s motivy města a i mezi majiteli exlibris v jeho sbírce jsou českokrumlovští rodáci. Sám pak byl v letech nacistické okupace a pak v letech 1946–1955 i předsedou Spolku sběratelů a přátel exlibris. Sbírka, kterou zřejmě Svatopluk Samek českobudějovické instituci věnoval v padesátých letech, má kolem 7 000 exlibris vytvořených českými výtvarníky a kolem 4 000 zahraničních exlibris. Jde jen o hrubý odhad, neboť sbírka se začala systematicky zpracovávat do elektronického katalogu knihovny až v roce 2012. Součástí sbírky jsou i abecední kartotéky majitelů exlibris a evidence sbírky v sešitech dle evidenčních čísel, která Svatopluk Samek vytvářel a používal zřejmě i ke zpětnému vyhledávání. Samotná exlibris jsou uložena ve složkách abecedně podle jmen výtvarníků a tvůrců exlibris. Každé exlibris samostatně popisujeme dle platných katalogizačních pravidel. Majitele exlibris, který je pro sběratele velmi důležitý, vyhledáváme pro soubor autor ze všech dostupných zdrojů, případně vytváříme nový záznam, kde zdrojem informace je právě Samkova sbírka v JVK a konkrétní exlibris. V několika případech nám pomáhají vytvořit kvalitní a věcně správný bibliografický záznam i připomínky současných sběratelů, kteří postupné zpracovávání sbírky sledují na našich webových stránkách: http://katalog.cbvk.cz. Svatopluk Samek byl i velkým regionálním sběratelem výstřižků z novin, informací o kraji, sbíral jihočeské literární zajímavosti. Toto vše je uloženo v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Sběratel a regionální znalec Svatopluk Samek zemřel 17. února 1957 v Praze. Samek byl sběratel exlibris jako celku. Sběratelství knižních značek je sběratelství jako každé jiné a odborná specializace jednotlivých sbírek exlibris je nevyzpytatelná a nevyčerpatelná. Někteří sběratelé orientují své sbírky na exlibris určitého majitele nebo výtvarníka, jiní pak na exlibris s konkrétním obsahem, např. exlibris sokolská, skautská, heraldická, vojenská atd. Existují sbírky knižních značek s okultními motivy, regionálními náměty aj. Vznikají i sbírky exlibris z různých časových období.

47

48



Dnes jsou vyhledávané mezi sběrateli knižní značky s erotickými náměty. Nová exlibris jsou v současnosti vyráběna na zakázku, v malých sériích několika originálů, obrázky jsou označeny čísly a podepsány autorem – výtvarníkem. Exlibris také nejsou již vlepována do knih k označení vlastníka knihy, ale jsou sběratelským předmětem. Vždy však platí, že každá sbírka, tedy i sbírka exlibris, je-li vytvářena s pečlivostí, důsledností a je-li i dobře utříděna a jednotlivé knižní značky odborně popsány, pak je její kulturní hodnota a význam neocenitelný a bude stále stoupat. Sbírka Svatopluka Samka v Jihočeské vědecké knihovně jako univerzální a nijak nespecializovaná sbírka obsahuje knižní značky vyrobené všemi dostupnými grafickými technikami. Máme v ní knižní značky několika stovek majitelů různých národností (jednotlivců i korporací), taktéž knižní značky různých výtvarníků, knižní značky rozličných námětů. Časově jde o exlibris z období od konce 19. století do padesátých let 20. století.

Než všechen sníh z polí sleze, na stovkaře neklid leze – začne hledat v kalendáři, oči mu radostí září. Na první stránce tam stojí, aby přišel v plné zbroji. Proč si maže nohy lojem, o tom nemá nikdo pojem, on však velmi dobře ví: do Mníšku se vypraví. Aby jako každým rokem vyšel rychlým, pevným krokem. Je tam vždycky letos zas dálkoplazů první sraz. Sejdou se tam bez vší bázni dálkoplazi či snad blázni? Plahočí se nocí, k ránu Stezkou brdských partyzánů. Další akci najde snadno, je to Domanského Kladno.1

Naši sbírku prezentujeme několikrát za rok ve výstavních prostorách Jihočeské vědecké knihovny, kde pořádáme výstavy exlibris jednotlivých výtvarníků, nebo výstavy exlibris majitelů. Sbírka exlibris (malé grafiky), jejímž základem je sbírka Svatopluka Samka, se stala neoddělitelnou součástí speciálních sbírek Jihočeské vědecké knihovny, jako jsou historické fondy, sbírka grafických listů, knihy výtvarně pozoruhodné a soubor uměleckých knižních vazeb od známých i méně známých uměleckých knihařů. Sbírka exlibris v Jihočeské vědecké knihovně je sbírkou živou a je průběžně doplňována novými exlibris soukromníků i korporací, které získáváme darem od majitelů. LITERATURA _ BUCHLOVAN, Bedřich Beneš. Moderní česká exlibris: poznámky sběratelovy. Praha: Kroužek českých exlibristů v Praze, 1926. 209 s. _ HUMPLÍK, Milan. Osobnosti českého exlibris, sběratelé, organizátoři, publicisté, tiskaři. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2005. 53 s. ISBN 80-239-5773-2 _ LANGHAMMER, Jan. (sest.). Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2008. 135 s. ISBN 978-80-254-2793-4 _ VENCL, Slavomil. České exlibris: historie a současnost. Praha: Hollar, 2000. 168 s. ISBN 80-902405-3-4

��: Jan Zajíček (1926–2007) – zakladatel (na začátku 60. let 20. století), průkopník a organizátor dálkových pochodů v ČR. Aktivní účastník 854 pochodů, pořadatel 82 jedno, vícedenních a etapových pochodů, 3× obešel bývalou Československou republiku. Nachodil celkem 132 000 km. Zasloužilý Mistr turistiky, Zasloužilý člen Klubu českých turistů, nositel čestného odznaku Vojty Náprstka. Patří do Síně slávy Klubu českých turistů. Jeho cenný osobní archiv obsahující doklady o 270 jednodenních, 52 dvou a vícedenních pochodech a 154 dokumentů o metodice, organizaci a statistik „dálkového hnutí“ je uložen ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně (22 archivních krabic).

49

FENOMÉN DÁLKOVÝCH POCHODů. OSOBNÍ FOND JANA ZAJÍČKA Jiřina Kádnerová, Státní oblastní archiv v Praze

� SKŘIVÁNEK, František. Čtyři stovkařské balady o stu řádcích. Úryvek z balady první Kalendář. Rukopis. Uloženo ve fondu Jana Zajíčka.

50



První veřejný dálkový pochod na 100 km zorganizovala skupina všestranných turistů „Tlupa“ z Prahy 1. června 1963. Za nepříznivého počasí se akce zúčastnilo 63 turistů. K padesátiletému výročí prvního dálkového stokilometrového pochodu uspořádal konferenci Klub českých turistů v Benešově. Sešli se na ní pořadatelé, kteří stáli u zrodu pochodů (a většinou jako pořadatelé dálkových pochodů stále působí; někteří již čtyřicet let; jsou pochody, které přecházejí z otce na syna). Minutou ticha se vzpomnělo na ty, kteří u zrodu pochodů stáli a již nenávratně odešli. Mezi ně patřil Jan Zajíček z Mníšku pod Brdy a Ivo Domanský z Kladna, knihovník kladenské knihovny. Právě absolvent knihovnické katedry Univerzity Karlovy Ivo Domanský, se kterým jsem sedávala více než deset let v jedné kanceláři a vyposlechla od něho mnoho zkazek o vzniku a rozvoji tohoto dálkového hnutí, mě k dálkovým běhům a pochodům přivedl. Byl držitelem rekordu v chůzi na 50 km, byl „guru“ pražského mezinárodního maratónu. Zemřel 6. listopadu 2012 na následky mozkové mrtvice, která ho postihla v jeho kanceláři při práci na tzv. Výsledovce, na kterou všichni běžci každoročně netrpělivě čekali. Mezi běžci by legendou. V roce 1965 uspořádal v Kladně první ročník běhu a pochodu na 100 km Za Kladno štíhlejší. Když odcházel z knihovny na dráhu sportovního redaktora, doslova jsem po něm tento pochod a běh „zdědila“. Byla jsem jeho hlavním organizátorem dalších deset let, postupně jsme zařazovali kratší trasy na 50, 35 a 25 km a zůstal jen pochodem, nikoliv již během. Některých ročníků se účastnilo více než 700 pochodníků, zpravidla se však zúčastnilo na sto pochodníků z celé tehdejší Československé republiky na trase nejdelší, tj. 100 km. Pochod byl ukončen 25. ročníkem v roce 1989. Nepatřila jsem zdaleka mezi nejlepší a nejvýkonnější pochodníky, ale díky Ivu Domanskému a jeho celoživotní partnerce Ing. Alexandře Šolcové jsem chodila se skupinou doslova elitních pochodníků nejzvučnějších jmen, těch, kteří absolvovali 100 km pochod téměř každou sobotu (Ing. Šolcová absolvovala dle „Sledování stovkařů“ zpracovávaného Janem Zajíčkem jako první osoba jednoho sta 100 kilometrových pochodů – 10 000 km ušla za šest let a šest měsíců). A do této elitní skupiny patřil Jan Zajíček.

Jan Zajíček se narodil 31. října 1926 v Sedlčanech, zemřel 19. února 2007 v Dobříši, kde je také pochován. Bydlil v Dobříši, pracoval jako tavič v Kovohutích v Mníšku pod Brdy: v příspěvku Jak začalo a proč skončilo Třídenní putování Sedlčanskem od autora Václava Brože2 se dočítáme „…V padesátých letech podlehl omylu, že může používat vlastní rozum a skončil u pece. Svoje nadšení přenesl do turistiky nejen jako výkonný turista, ale také jako její neúnavný propagátor, v sedmdesátých letech odtlačený i od vyšších turistických funkcí. V pozdějších letech obešel třikrát republiku, tam, kde to šlo podél hranic, tedy třikrát asi 2 400 km vždy za 100 dnů.“ Jídelna Kovohutí v Mníšku pod Brdy byla místem startu a cíle mnoha desítek dálkových pochodů, kterých se účastnily tisíce lidí. Slova uznání Janu Zajíčkovi jsou uvedena v nekrologu v časopise Turista „Pro své zásadní a otevřené jednání prožil více než 40 let v politické i společenské perzekuci, přesto se pro turistiku a společnost obětoval. Aktivně se účastnil 854 veřejných pochodů, z toho bylo 82 dálkových etapových (tj. vícedenních) a 228 „stovek“. Zorganizoval 72 turistických pochodů. Třikrát obešel bývalou Československou republiku nonstop a dvakrát šel nonstop z Čierné nad Tisou do Hranic u Aše. Podílel se na metodické příručce Dálkové pochody, zasloužil se o metodiku dálkových jednodenních i etapových pochodů, které převzaly nejen okolní evropské státy. Nachodil doma i v zahraničí 138 618 km. Jako značkař vyznačil 1 734 km turistických cest. Byl Mistrem turistiky, Zasloužilým mistrem turistiky. Držitelem čestného odznaku Vojty Náprstka, patřil do Síně slávy české turistiky.“ Jídelna Kovohutí byla jakousi Mekkou dálkových pochodníků (nikoliv chodců), Jan Zajíček byl pojmem a pro mnohé polobohem. Pochod Brdská stovka, pořádaný každoročně v dubnu, se chodí jako jeho memoriál. Ke konci života už chodil jen kratší pochody a intenzivně se věnoval především organizátorské práci. Tehdy se také rozhodl, že uspořádá svůj bohatý archiv dálkového hnutí a požádal mě o radu. Jeho žádostí jsem byla poctěna. Několik let přijížděl 2–3× ročně za mnou do Středočeské vědecké knihovny

51

� BROŽ, Václav. Jak začalo a proč skončilo Třídenní putování Sedlčanskem. In: Podbrdsko, roč. 16. Příbram, Hornické muzeum 2009, s. 218–235.

52

� ZAJÍČEK, Jan, CALETKA, Jiří. Dálkové pochody – naše láska. Mníšek pod Brdy, Educo 2001. 65 s., 42 příl. � Pochod v délce 100 km smějí absolvovat jen osoby plnoleté; pořadatelé mají právo vyžadovat předložení občanského průkazu a lékařského potvrzení.



v Kladně a výsledkem jeho několikaleté práce je archiv, uložený t. č. ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně. Společně s uspořádáním archivu vznikala kniha Dálkové pochody – naše láska (spoluautorem je Jiří Caletka, další z významných organizátorů dálkových pochodů), v níž je osobní archiv zmíněn3. Tento typ archivních dokumentů nepatří do knihovny (a žádný zájemce ho tam pravděpodobně nebude hledat), Státní oblastní archiv v Praze jej převezme. Jan Zajíček byl rodákem ze Sedlčan, je tedy regionální osobností Středočeského kraje.

Prestižní je pořádání „Posledního puchýře“ vždy na závěr hlavní turistické sezóny, na kterém se setkává mnoho turistů nejen kvůli několikadennímu putování a celkové atmosféře, ale také kvůli zahájení prodeje Kalendáře dálkových pochodů. V úvodníku Kalendáře na rok 2013 uvádí předseda Klubu českých turistů PhDr. Jan Stráský: „V tomto kalendáři najdete velké a tradiční akce, jichž se účastní stovky i tisíce pochodníků, akce pořádané téměř bez změny termínu i trasy již desítky let i nové náměty.“ Kalendář pro rok 2013 obsahuje 798 jednodenních a vícedenních pochodů a dalších akcí. Mimořádným oddílem jsou pochody k 125. výročí Klubu českých turistů, těch je 142. Zvlášť jsou uvedeny také některé pochody mnoho let trvající: po 50. se otevře Zimní táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách, po 40. se koná 14 pochodů. (V den konání bibliografického kolokvia v říjnu 2013 ve Zlíně pořádal Klub českých turistů Praha–Karlov již 3. ročník turistického pochodu Od knihovny ke knihovně s trasami 20 a 10 km.) Dálkové pochody od svého vzniku do současnosti zaznamenaly obrovský rozvoj, každoročně se pořádá téměř tisíc pochodů (ne všechny jsou uvedeny v kalendáři) a účastní se jich kolem půl milionu účastníků. „Dálkové hnutí“ je tak mohutné, že si zasloužilo, aby bylo zdokumentováno. A to učinil Jan Zajíček svým osobním fondem. Fond obsahuje materiály a dokumenty od vzniku tohoto hnutí v roce 1963 do roku 2000. Ve fondu je zdokumentováno 270 dálkových pochodů jednodenních, 52 pochodů dvou a vícedenních a etapových a 154 materiálů o řízení pochodů, metodických návodů a různých statistik. Dokumenty jsou uloženy ve 20 archivních krabicích, součástí jsou 2 krabice medailí (pročíslovaných stejně jako pochody) a dalších upomínkových předmětů a 3 pamětní knihy dokumentující etapové pochody kolem ČSR. Materiály každého pochodu jsou uloženy v samostatných papírových deskách nebo obálce velikosti A4. Desky a obálky jsou očíslovány podle abecedy názvů pochodů. Každý pochod má desky samostatné (i v případě, že dokumentů je jen několik), pokud je dokumentů více, má takový pochod desek více (je to jen v několika případech). Dokumenty uvnitř desek jsou očíslovány (číslo pochodu

Dálkové pochody patřily a patří k významné formě pěší turistiky a dnes také k prezentaci Klubu českých turistů. Po roce 1989 díky nabídce mnoha aktivit a především možnosti neomezeného cestování do zahraničí se změnila obliba délky tras. 100 km chodí dnes již jen jednotlivci, klasické jsou padesátikilometrové pochody, největší účast je ovšem na kratších trasách. Z některých pochodů se stala společenská událost obce či města. Není to jen pochod Praha – Prčice. Původem tohoto nejoblíbenějšího pochodu byla skutečnost, že se pořadatelé rozhodli pořádat pochod kratší než 100 km, aby byl i pro méně zdatné a byl poblíž Prahy, aby se ho mohlo účastnit hodně lidí všech věkových kategorií. Hledaly se vhodné trasy a přitažlivý název, padalo mnoho návrhů, až jedna z účastnic porady řekla „Je čas na oběd, jděte s tím už do Prčic“. A pochod i s názvem byl na světě. 48. ročníku pořádaného 18. května 2013 se na 21 trasách účastnilo 19 217 pochodníků. Nejvyšší účast byla v roce 1981 – 35 732. Po roce 1989 počet klesl na 8 000, číslo ale pomalu zase stoupá. V Prčici je na náměstí Pomník pochodu Praha – Prčice ve tvaru známé prčické botičky (autorem je kameník Josef Skalický). Vyhlášený je pochod Líšenské pochody Českým rájem (43. ročník se konal 2. června 2013 na trasách 11–50 km; na 50 km musila být platná lékařská prohlídka a nebyl povolen mládeži pod 15 let4. Líšeň je obec nedaleko Železného Brodu s 250 obyvateli, počet účastníků 10× převyšuje v cíli počet obyvatel (!!!).

53

54



55

lomené pořadovým číslem dokumentu) a jejich počet je uveden na vnitřní straně desek (způsobem xy dokumentů). Samozřejmě nejvíce je dokumentů u těch, jichž byly Kovohutě Mníšek pod Brdy pořadatelem (vždy 100 %) nebo pokud pořadatelé materiály Janu Zajíčkovi poskytli. V takovém případě jsou kromě propozic, popisů tras a diplomů také doklady o počtu účastníků (někdy i o jejich věkovém složení; místa, odkud účastníci jsou, někteří pořadatelé uváděli nejstarší a nejvzdálenější účastníky), dokumenty z průchozích kontrol nebo výstřižky z tisku, pokud o pochodu byly zprávy v hromadných sdělovacích prostředcích. Výjimečně jsou uloženy i fotografie. U každého pochodu je uvedeno, kolik procent dokumentů z pochodu je zachováno. Pokud je to méně než 25 %, je uvedeno znaménkem -x-.

V archivu je kniha o sledování stovkařů, časopis Klub Dálkoplaz (časopis o stovkařích a pro stovkaře). Připojen je i soubor novinových článků, většinou s přesnou citací. V časopise Naše řeč byl zveřejněn příspěvek od Jany Jiřičkové Dálkové pochody a jazyková tvořivost5. Autorka si všímá novotvarů v souvislosti s dálkovými pochody – pochodník, punktovník (osoba obsluhující kontrolu na trati), prčičení (účast na pochodu Praha – Prčice). Velmi frekventovaným je hezké slovo nábližka. Nejvíce se autorka věnuje názvům pochodů. Zastavuje se u názvů po jazykové stránce obzvlášť nápadných a vynalézavých, využívajících stylových prostředků, poetismů, slovních hříček, jako Vandr skrz Maló Hanó nebo k Budějicím cesta, Toulky ve spadaném listí, Noční pochod Luna 77, Pochod mládeže do Okoře bez oře, Krušné hory nejsou krušné, Hec pochod, Hup šup přes vrchy, nebo reklamních sloganů Za Kladno štíhlejší nebo Není jen Praha – Prčice, ale také Náměšť – Čučice. Od doby uveřejnění tohoto příspěvku vzniklo mnoho nových pochodů, samozřejmě s mnoha dalšími velmi vynalézavými názvy. Nejčastěji jsou používané názvy se zeměpisným určením – Brdské toulky, Hanácká padesátka, Přes sedm vodopádů Českého Středohoří, Jarní Vysočinou, Pardubická podkova, Předjaří v Poohří, K prameni Jenišovky, Májovým Chebskem, Porta Bohemica; osobností – Cestami Jaroslava Haška, Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic, Janáčkovy chodníčky, Krakonošova stovka, O Žižkův štít, Rozkvetlým Středohořím za Přemyslem Oráčem, Pochod Karla Klíče, Putování za mistrem Janem (na Krakovec), často se chodí krajem – Krajem kamenů (Petrovice u Sedlčan), Krajem malířů Vysočiny (Hlinsko), Krajem nezbedného bakaláře (Rakovník), Krajem pramenů Dyje (Třešť), Krajem Švandy dudáka (Strakonice), Krajem českých sklářů (Alšovice u Jablonce nad Nisou), Krajem rybníků (Veselí nad Lužnicí), Krajem Tří grácií (Hustopeče). Do roku 1989 se chodilo také Krajem prvního památníku V. I. Lenina (Podbořany). Také bývaly užívány názvy související s protifašistickým odbojem nebo druhou světovou válkou – Po stopách protifašistického odboje (Mladá Boleslav), Pochod přerovského povstání (Přerov), Pochod míru Ležáky – Pardubice (Pardubice), Stezkou Brdských partyzánů (Mníšek pod Brdy).

� JIŘIČKOVÁ, Jana. Dálkové pochody a jazyková tvořivost. Naše řeč, 1977, č. 5, s. 243–246

Velmi cenný a zcela unikátní je rozsáhlý oddíl Řízení, metodika, statistiky. Jsou v něm doklady o zakladateli dálkových pochodů Tlupě Praha (včetně novinového článku, který o historicky prvním dálkovém pochodu na 100 km byl zveřejněn v časopise Mladý svět). Nechybějí metodické materiály (např. Pravidla dálkových pochodů přejatá později některými evropskými státy). Mezi nimi je „základní desatero“: pochod není závod, vítězí každý, kdo dojde v limitu do 24 hodin; pořadatelé nesmějí měřit čas; pořadatelé mají právo vyžádat si lékařské potvrzení o zdravotním stavu; nejnižší věk pro absolvování pochodu v délce 100 km je 18 let (pořadatelé mají právo si vyžádat předložení občanského průkazu, horní hranice věku není stanovena); v polovině trasy má pořadatel zajistit možnost teplého občerstvení a možnost odpočinku; v cíli pochodu má být k dispozici zdravotní služba a také sprchy. Uloženy jsou všechny zápisy z komisí pěší turistiky Československého svazu tělesné výchovy (od roku 1972), zápisy z aktivů a porad pořadatelů dálkových pochodů (včetně prezenčních listin), všechny kalendáře dálkových pochodů do roku 2000: vydávané agenturou Sportpropag (kde byl zaměstnán Ivo Domanský), časopisem Mladý svět (léta 1966–1968) a od roku 1969 samostatně (od roku 1990 se stal vydavatelem Klub českých turistů s celkovým nákladem 10 000 kusů).

56



Novoročních výstupů bylo v kalendáři na rok 2013 uvedeno více než 50 (na Radobýl, Ještěd, Štěpánku, Oblík, Kozákov, Andělskou horu, Stražiště, Tanečnici a další). V archivu Jana Zajíčka jsou uloženy dokumenty dvou pochodů: Novoroční pochod Prahou a nejstaršího Novoroční výstup na Třemšín, pořádaného v Rožmitále pod Třemšínem dodnes.

��: Príspevok je venovaný Múzeu kultúry Čechov na Slovensku – jeho špeciálnej expozícii o živote, diele a pozostalosti manželov PhDr. Anny Horákovej-Gašparíkovej a akademika Jiřího Horáka, významných osobností dokumentujúcich tradície vzťahov Čechov a Slovákov.

Při důkladném prostudování fondu a zpracování tohoto příspěvku jsem si opakovaně uvědomovala, jak je fond cenný. A autorovi za něj děkuji. Zpracování tohoto příspěvku je moje dodatečná poklona Janu Zajíčkovi.

PhDr. Anna Horáková-Gašparíková *28. 10. 1896 Martin, †23. 2. 1987 Martin Jozef Gašparík-Leštinský si otvoril v roku 1895 kníhkupectvo v Turčianskom Sv. Martine. Rodák z Leštín hľadal a našiel uplatnenie v tomto kultúrnom a spoločenskom centre slovenskej inteligencie. Tu sa mu narodila 28. októbra 1896 najstaršia z jeho štyroch dcér Anna, ktorá dostala meno po svojej matke, martinskej rodáčke Anne Jankovičovej. Zo sestier, Katarína Stodolová sa presťahovala do USA, kde žila s rodinou, sestra Želmíra Gašparíková vyštudovala tiež filológiu na Karlovej univerzite v Prahe a pôsobila v Martine, v Lánoch, v Bratislave a v Prahe. Sestra Oľga Šikurová jediná ostala trvalo v Martine a viedla ich obchod. Ich jediný brat Ján zomrel ako štvorročný. Celé svoje detstvo bola Anna obklopená knihami a umením, keďže jej otec sa venoval aj ochotníckemu divadlu, rôznej kultúrnej, spolkovej a osvetovej činnosti a do týchto oblastí činnosti sa zapájali aj jeho dcéry. Rodičia mali záujem na tom, aby ich najstaršia dcéra prebrala po nich ich prosperujúci podnik, keďže sa knihy z Gašparíkovho kníhkupectva rozosielali po celom Slovensku, ale aj krajanom do Ameriky a Ruska. Táto práca Annu tešila, ale bola si vedomá svojich nedostatkov vo vzdelaní a chcela si ho doplniť. Po maturite na Učiteľskom ústave v Turčianskych Tepliciach, si dorobila ešte maturitu na Martinskom gymnáziu. Po vojne v Martine prijali s veľkým nadšením Martinskú deklaráciu a vznik Československej republiky. Začala sa rozvíjať nová zaujímavá práca, uskutočňovali sa mnohé aktivity, literárno-dejepisné prednášky, na ktorých sa podieľali mnohí významní dejatelia a osobnosti slovenskej kultúry – napr. Jozef Škultéty, Štefan Krčméry, Svetozár Hurban Vajanský, Pavol Mudroň, Andrej Halaša, Andrej Kmeť a nechýbala medzi nimi

57

Manželia Horákovci a ich pôsobenie v Čechách a na Slovensku Anna Kucianová, Slovenská národná knižnica Martin

58



ani Anna Gašparíková. Anna sa zapojila aj do činnosti spolku Živena v rámci jeho jednotlivých odborov, všetky tieto aktivity ju formovali a podporovali jej snahy po poznaní dejín vlastného národa. Doma u Gašparíkovcov sa stretávalo množstvo národovcov a zaujímavých slovenských a českých osobností, ku ktorým patrili aj literárny historik Jaroslav Vlček a mnohí ďalší pražskí univerzitní profesori. Stretla tam prvýkrát aj docenta slovanskej filológie Jiřího Horáka, ktorý v roku 1920 prišiel do Martina zbierať materiál k dejinách slovenského národopisu. Tieto stretnutia, rodičovský dom a sila martinských tradícií formovali jej osobnosť budúcej historičky aj počas vysokoškolských štúdií histórie na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe v rokoch 1924–1928, kde bola poslucháčkou Josefa Šustu, Josefa Pekařa, Jaroslava Bidlu, ale poznala sa aj s ďalšími profesormi Jaroslavom Vlčkom, Františkom Pastrnkom, Karolom Plickom. Štúdium zavŕšila rigoróznou prácou v roku 1929 na tému F. Rákoczi a jeho vzťah k Slovanom. Kritika označila jej prácu za kvalitnú a vyslovila nádej, že do slovenskej historiografie vstupuje osobnosť, ktorá bude históriu prezentovať ako literárny prejav prenikajúci do podstaty minulosti. Predpoklady sa splnili, hoci jej dodnes roztrúsená bibliografia historických a literárno-historických prác obsahuje len 3 samostatné tituly, okrem publikovanej doktorskej práce je to publikácia Tisícročné Slovensko, vydaná v Bratislave v roku 1947 s farebnými drevorezmi Karola Viku a v spolupráci s tým istým ilustrátorom vydala útlu knižočku Údolie Turca v Prahe v roku 1947.

zamestnania však boli dôvodom na to, že jej meno sa nemohlo dostať do povedomia kultúrnej verejnosti a jej meno bolo dlhé roky tabuizované. Do povedomia kultúrnej verejnosti sa dostávala skôr ako manželka univerzitného profesora Jiřího Horáka, za ktorého sa vydala v roku 1936 a to bol dôvod jej odchodu zo služieb T. G. Masaryka. Na dlhé roky musela nechať zozbieraný materiál ležať, zaoberala sa inými otázkami a problémami a až v 70.–80. rokoch dokončila svoje zápisy a dala pripomienkovať a čítať uvedený materiál svojim priateľkám a českým historikom. Keďže 23. februára 1987 vo veku 91 rokov v Martine zomrela, čakala posledná verzia jej rukopisu na svoj osud. Bolo to možné až po novembri 1989 a po získaní súhlasov majiteľov autorských práv sa prác ujal širší kolektív autorov zo SAV v Bratislave, z Martina a aj českí kolegovia. V knihe Anny Horákovej-Gašparíkovej dostávajú čitatelia do rúk zasvätený pohľad do vnútra Masarykovho filozofického, politického a prosto ľudského ducha. Denník, ktorý si písala, sa zachoval a nachádza sa v Literárnom archíve Slovenskej národnej knižnice v Martine. Kniha spomienok sa zachovala vo viacerých variantoch a verziách, bolo potrebné kvôli obsiahlosti ju aj skrátiť a upraviť aj jazykovo, pretože bolo na nej vidno dlhé obdobie, počas ktorého vznikala. Publikácia vyšla na Slovensku v roku 1995 pod názvom U Masarykovcov – spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka, a v roku 1997 v Čechách pod názvom Z lánského deníku. V roku 1992 na sklonku Československej republiky bol Anne Horákovej-Gašparíkovej prepožičaný za celoživotnú propagáciu česko-slovenskej vzájomnosti Rad T. G. Masaryka in memoriam. Významným medzníkom jej života bolo stretnutie s profesorom Jiřím Horákom, s ktorým sa prvýkrát stretla v roku 1920 v Martine a 12. októbra 1936 sa za neho vydala na Staromestskej radnici v Prahe, kde ich sobášil primátor Prahy a svedkami im boli bratranec Jiřího Horáka Ladislav Šourek a A. G. Masaryková. V modlitebni na Žižkove ich oddával kazateľ Urbánek. Na svadobnú cestu sa vybrali do juhoslovanskej Adrie a potom sa vrátili a nasťahovali do svojho bytu na Ořechovke v Prahe. Už ako manželka ho sprevádzala na jeho študijných cestách po Francúzsku, Bulharsku, Sovietskom zväze, kde pôsobil v rokoch 1945–1948 ako veľvyslanec,

Tak ako Martin, učarovala jej aj Praha a stala sa jej aj po ukončení štúdií druhým domovom. Na konci marca 1929 sa stala správkyňou osobného archívu prvého prezidenta ČSR Tomáša G. Masaryka a až do roku 1936 bola takmer členkou ich rodiny. Žila s nimi v Lánoch, na pražskom Hrade, v Židlochoviciach, v Topoľčiankach, ale aj v Turci na Bystričke. Prezident ju prijal na návrh svojej dcéry Alice, ktorá ju poznala z Turčianskeho Sv. Martina, z pobytov na Bystričke a z práce v ženskom spolku Živena. Prijatie však podmienili aj nesmierna šikovnosť a študijné výsledky mladej Martinčanky na Karlovej univerzite a prijatie jej rigoróznej práce. Práve prvé roky jej

59

60



Nemecku, Anglicku a USA. Keďže ovládala ruštinu, nemčinu, francúzštinu, angličtinu, bola aktívnou účastníčkou týchto ciest, zbierala a zhromažďovala všetky dokumenty pre svoju prácu. Po návrate z Moskvy v roku 1948 začala zase vedecky pracovať a zverejňovala svoje články v časopisoch Živena, Slovenské pohľady, Český časopis historický, Slovenská literatúra, Kultúrny život, ako aj v zborníkoch. Približovala a hodnotila mnohé významné osobnosti literatúry, literárna tvorba ju lákala nielen ako autorku, ale aj ako editorku a prekladateľku. Jej srdcovou záležitosťou boli aj rozprávky, keď upravila a do tlače pripravila Dobšinského Slovenské ľudové rozprávky a ďalšie rozprávky. Vďaka svojim jazykovým znalostiam sa uplatnila aj ako prekladateľka a preložila napr. Puškinovu Pikovú dámu a Traversovej Mary Poppins. Manželstvo Horákovcov bolo manželstvom dvoch vzdelaných, kultivovaných ľudí, milujúcich svoju profesiu, s túžbou poznávať a poznané rozdávať ďalej, bolo to stretnutie dvoch významných navzájom blízkych osobností, ktoré boli spojené na celý život.

šovu rukopisnú zbierku Slovenských ľudových piesní. Pre štúdium si vybral češtinu a nemčinu, ktoré mu mohli perspektívne zaistiť budúce povolanie – stredoškolský učiteľ. V rokoch 1902–1906 absolvoval štúdium slavistiky a germanistiky na Filozofickej fakulte pražskej univerzity, kde bol žiakom a neskôr kolegom Jiřího Polívky. V r. 1906–1919 pôsobil ako stredoškolský pedagóg na novomestskej reálke a neskôr na vinohradskom gymnáziu v Prahe. Habilitoval sa v roku 1919 na svojej alma mater v odbore porovnávacích dejín slovanských literatúr a ľudového podania slovanského na základe spisu Ukrajinské látky v literatuře české do roku 1874. V rokoch 1922–1926 pôsobil ako mimoriadny profesor na Filozofickej fakulte Masarykovej univerzity v Brne a od r. 1927 pôsobil už ako riadny profesor na Karlovej univerzite v Prahe v uvedenom odbore. Keďže bola aj zdatným organizátorom, tak v r. 1932–1933 pôsobil aj vo funkcii dekana Filozofickej fakulty Karlovej univerzity v Prahe, v r. 1933–1934 pôsobil vo funkcii prodekana fakulty a zároveň bol aj riaditeľom Slovanského seminára. Patril k členom a funkcionárom mnohých vedeckých spoločností, od r. 1924 bol členom Českej akadémie vied a umení, od r. 1925 bol členom Kráľovskej českej spoločnosti náuk, od r. 1935 Československej národnej rady bádateľskej, od r. 1927 Slovanského ústavu, v r. 1928–1932 bol predsedom Národopisné společnosti českoslovanské a pôsobil aj v Učenej spoločnosti Šafárikovej. V r. 1934 bol spoluzakladateľom Literárnohistorickej spoločnosti. V roku 1956 bol menovaný akademikom novozaloženej Československé akademie věd. Bol členom mnohých zahraničných spoločností, napr. Srbskej akadémie v Belehrade, Warszawskieho Towarzystwa naukoweho, ale aj Royal Anthropological Institute of Great Britain a ďalších. Pod vplyvom svojich učiteľov študoval ľudovú slovesnosť, najväčšiu pozornosť venoval českému a slovenskému materiálu. Tento záujem sa netýkal len ľudovej slovesnosti, ale aj ľudových obyčají a slávností, liečiteľstvu a vzťahu spisovateľov k tomuto fenoménu. Vo svojej vedeckej práci sa spočiatku venoval hlavne porovnávaciemu štúdiu slovanských literatúr, prevažne obdobia národného obrodenia, tvorbou romantikov a realistov, osobitne v ruskej, ukrajinskej a českej literatúre. Z literatúry

Akademik Jiří Horák *4. 12. 1884 Benešov, †14. 8. 1975 Martin Jiří Horák sa narodil 4. decembra 1884 v Benešove v rodine právnika. Obaja jeho rodičia boli vzdelaní a uvedomelí Česi, matka bola vychovávaná dcérou Ladislava Čelakovského Ľudmilou. Obaja rodičia ho vzali v roku 1895 do Prahy na Národopisnú výstavu česko-slovanskú, ktorá veľmi silno zapôsobila na 11ročného študenta. Táto návšteva bola spojená aj s nezabudnuteľným zážitkom, keď ho otec musel vziať do náručia, aby ho uchránil pred panikou na Karlovom moste, ktorý sa rozkýval pod vplyvom preplnenosti ľuďmi, ktorí sa vracali z tejto výstavy. Dojmy z národopisu pretrvali dlho a Jiří si objednal Škultétyho publikáciu Veniec slovenských národných piesní od kníhkupca Jozefa Gašparíka z Turčianskeho Sv. Martina, čo bolo prvé jeho stretnutie s menom rodiny svojej budúcej manželky Anny. Aj ich prvé osobné stretnutie sa viaže k ľudovej piesni, keď sa stretli v Turčianskom Sv. Martine, kde prišiel študovať Hala-

61

62



vychádzal aj pri štúdiu folklóru, ktorému sa nakoniec venoval úplne a stal sa jedným z najvýznamnejších predstaviteľov československej folkloristiky. Jeho vzťahy s pražskou Filozofickou fakultou s niektorými časovými prestávkami (pôsobenie v Brne, roky okupácie, väzenie v r. 1944–1945, diplomatická misia v Moskve v r. 1945–1948) trvali 50 rokov. V tomto období dosiahol všestranné slavistické vzdelanie, potrebné vedecké a vedeckopedagogické hodnosti, vychoval niekoľko generácií mladých literárne a folkloristicky zameraných slavistov. Významné bolo aj jeho pôsobenie v Československej akadémii vied, kde pôsobil v r. 1952–1954 vo funkcii vedúceho Kabinetu pre ľudovú pieseň, v r. 1954–1957 bol vedúcim folkloristického oddelenia Kabinetu pre etnografiu a folkloristiku ČSAV v Prahe a v r. 1957–1963 bol riaditeľom Ústavu pre etnografiu a folkloristiku ČSAV v Prahe, od r. 1964 vedúcim vedeckým pracovníkom tohto ústavu. Už pred prvou svetovou vojnou sa zapojil do veľkého projektu, ktorého cieľom bolo komplexne zachytiť český folklórny piesňový materiál. Vo svojom diele monograficky zhodnotil mnohých predstaviteľov slovanských literatúr a slavistiky. V rámci dejín národopisu vyzdvihol mnohých významných autorov – J. Dobrovského, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, B. Němcovú, J. Kollára. P. J. Šafárika, Ľ. Štúra, P. Dobšinského, J. L. Holubyho, A. Halašu a i. Ako folklorista sa zaoberal hlavne rozprávkami a českými a slovenskými ľudovými piesňami, ale venoval sa predovšetkým porovnávacím dejinám slovanských literatúr, slovanskej folkloristike a histórii národopisu. Je autorom množstva monografií a editorom rôznych výberov z českého, slovenského a slovanského folklóru. K jeho najvýznamnejším dielam patria napr.: Naše písně (1940), Český Honza (1940), České pohádky (1944), Naše lidová píseň (1946), Slovenské lidové balady (1956), Pohádky a písně Lužických Srbů (1959), Folk and Fairy Tales from Bohemia (1973). Pre Československú vlastivedu II (1955) spracoval dejiny českého a slovenského národopisu. Bol spoluautorom aj ďalších encyklopedických diel, Ottovho slovníka náučného nové doby, Masarykovho slovníka náučného a ďalších. Publikoval vyše 200 štúdií v domácich a zahraničných odborných časopisoch, popularizačných článkov v časopisoch a novinách, statí

v encyklopédiách a zborníkoch. Prehľad jeho prác je uvedený v diele Bibliografický soupis prací akad. J. Horáka s přehledem jeho činnosti, ktorý vyšiel ako 7. zväzok edície Monografie význačných slavistů – učitelů Univerzity Karlovy v Prahe v roku 1979 pod autorstvom Antonína Robeka, Jana Petra a Zdeňka Urbana. Akademik Horák sa výrazne zaslúžil o popularizáciu ľudovej tvorby prostredníctvom programov pre rozhlas, prípravou podkladov pre gramofónové platne a pre prednáškovú činnosť. Všetci kolegovia a pamätníci vysoko hodnotili jeho vybrúsený sloh a rečnícke umenie, ako aj široké jazykové znalosti. Popri Horákovi národopiscovi a folkloristovi neslobodno zabudnúť na Horáka literárneho historika a slavistu. Ku štúdiu českej ľudovej slovesnosti ho priviedlo práve porovnávacie štúdium slovanských literatúr, ktoré mu poskytlo znalosti pre komparáciu a hľadanie spoločných koreňov, čo využil v diele Z dějin literatur slovanských (1948). Systematickú pozornosť venoval aj dielam klasickej ruskej a poľskej literatúry, pričom publikoval nielen odborné štúdie, ale v jeho bibliografii je možné nájsť aj množstvo prekladov. Je zaujímavé sledovať, ako sa menilo v jednotlivých časových horizontoch, v ktorých obdobiach, aké oblasti jeho činnosti boli preferované ďalšími autormi. Záviselo to predovšetkým od jednotlivých autorov, ale aj od toho, čo si vyžadovala doba v príslušnom období. Horákovo videnie témy slovanstva a slovanských porovnávacích výskumov sa viazalo na hodnoty slovanského sveta – na jazyk, na ľudovú slovesnosť, na etnickú individualizáciu v kultúrnom prostredí európskeho duchovného priestoru, na ideu bratstva a mieru odvíjanú od postojov Jána Amosa Komenského a na prekročenie záverov využívaných v diele Pavla Jozefa Šafárika, do jeho výzvy na racionálne vzájomné poznávanie sa, na výskum a organizovanie vzdelávania vo vedách, ale hlavne na genézu slavistického výskumu, ktorý ďalej rozvíjali jeho nasledovníci. Literárna komparatistika vo svojej teórii a metodológii historického výskumu sa záverom Jiřího Horáka samozrejme vývinovo vzdialila, ale treba jeho metódy seriózneho rekonštruovania šírky spoločenského kontextu pre slovanské etnikum, pre jeho kultúrne prejavy a spôsob vedeckého riešenia problémov znova využívať a oživovať.

63

64



Múzeum kultúry Čechov na Slovensku, Martin

tohto pracoviska. Je venovaná tým záujemcom, ktorí sa zaujímajú o českú kultúru na Slovensku. Spoločný život týchto dvoch významných osobností vyjadruje myšlienku spolupráce českého a slovenského národa v podmienkach spoločného Československého štátu. Expozícia dokumentuje nielen ich život a dielo, ale aj tradície vzťahov Čechov a Slovákov a je budovaná tak, aby na návštevníkov dýchala atmosférou staromartinskej buditeľskej domácnosti z konca 19. storočia, čo sa podarilo vďaka pomerne zachovalej časti pôvodného mobiliára, vrátane knižnice a osobných predmetov, ako aj výtvarnými dielami a rodinnými pamiatkami. Pracovníkom Slovenského národného múzea – Etnografického múzea v Martine bola PhDr. Horáková-Gašparíková blízka najmä počas ich pobytu v Martine, keď sa koncom 60. a začiatkom 70. rokov natrvalo usadili s manželom v Martine po návrate z ich ciest. Spolu s akademikom Horákom vytvorili zo svojho domu miesto, kde bolo možné prísť požiadať o radu, informáciu, požičať si knihu zo vzácnej knižnice. Bolo to miesto, kde bolo príjemné a srdečné ovzdušie, aj po smrti akademika Horáka. Spoločne manželom a sestrou Oľgou Šikurovou navštevovali mnohé kultúrne a spoločenské podujatia, boli účastníkmi vernisáží, premiér v divadle. Boli súčasťou kultúrnej society mesta Martina, patrili k posledným symbolom jeho umelecko-literárneho a vedeckého života. Svoj vzťah vyjadrila PhDr. Horáková-Gašparíková aj vo svojej poslednej vôli, keď venovala svoj dom Slovenskému národnému múzeu – Etnografickému múzeu v Martine, aby zachovávali tieto tradície naďalej. Po smrti PhDr. Horákovej SNM–EM zdedilo dom na Moyzesovej ulici, bohatú knižnicu, ktorá obsahuje aj vzácne tlače z vydavateľstva jej otca Jozefa Gašparíka-Leštinského, ale aj množstvo predmetov dennej potreby, napr. je tam kávová súprava, servisy, bytový textil, fotografie, množstvo predmetov, ktoré majú vysokú umeleckú hodnotu, obrazy od M. Strettiho, zachycujúce portréty manželov Horákovcov, časť korešpondencie vo vzťahu ku Anne Horákovej-Gašparíkovej a Jozefovi Gašparíkovi-Leštinskému. V pozostalosti sa nachádza okolo 1 000 predmetov. Predmety sú druhostupňovo spracované, sú zaradené do fondu kultúrnej histó-

V roku 1999 vzniklo v Martine Dokumentačné centrum kultúry Čechov na Slovensku pri Slovenskom národnom múzeu–Etnografickom múzeu na základe projektu Analýza podielu Čechov na hospodárskom, kultúrnom a spoločenskom vývoji Slovenska. Založenie centra bolo reakciou na rozdelenie ČSFR, keď sa Česi stali národnostnou menšinou na Slovensku a potrebovali inštitúciu, ktorá by zbierala, uchovávala a dokumentovala ich život a vývoj. Samostatným subjektom sa centrum stalo v roku 2004, odkedy je Múzeom kultúry Čechov na Slovensku a sídli v Martine na Moyzesovej ulici č. 11. Základným cieľom Múzea je špecifickými múzejnými metódami dokumentovať duchovné a hmotné dedičstvo českej národnostnej menšiny na Slovensku, zbierať, vytvárať a dopĺňať zbierkový fond rôznych predmetov hmotnej kultúry, ale aj publikácií, písomností, výtvarných a iných prejavov tejto menšiny. Popri týchto aktivitách sa buduje aj fond obrazových a zvukových nahrávok. Hlavnými úlohami je aj iniciovanie a realizovanie rôznych výskumov, týkajúcich sa prítomnosti českého etnika na Slovensku. Stála expozícia Česi na Slovensku je umiestnená v rodinnom dome manželov Horákovcov na Moyzesovej ulici v Martine, ktorí patrili k významným osobnostiam vedeckej a spoločenskej society na začiatku 20. storočia a zosobňovali myšlienku česko-slovenskej spolupráce. Stála expozícia je venovaná týmto dvom významným osobnostiam, pôvodným majiteľom objektu múzea, PhDr. Anna Horákovej-Gašparíkovej a akademikovi Jiřímu Horákovi. Anna Horáková-Gašparíková bola jednou z prvých slovenských historičiek a predovšetkým bola známa ako správkyňa osobného archívu prvého prezidenta spoločného štátu Čechov a Slovákov T. G. Masaryka. Akademik Jiří Horák patril k najvýznamnejším predstaviteľom československej folkloristiky v druhej polovici 20. storočia. Autorkou expozície je PhDr. Eva Králiková, autorom výtvarno-priestorového riešenia je akademický maliar Pavol Choma. Stála expozícia bola sprístupnená v novembri roka 1999. Práve týmto dvom osobnostiam, ich manželstvu, ale i životu a dielu je zasvätená expozícia

65

66


rie. Knižnica má spracovaný len evidenčný súpis, ktorý obsahuje cca 4 600 zväzkov, nespracované sú archiválie. Knižná pozostalosť je súčasťou knižnice. Literárna pozostalosť je v Literárnom archíve SNK, kde sa nachádzajú aj vzácne denníky PhDr. Anny Horákovej-Gašparíkovej z rokov 1929–1937, ktoré obsahujú záznamy z pobytu autorky v rodine T. G. Masaryka. Fond Gašparíkovcov tu obsahuje rukopisné pozostalosti Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho dcér Anny Horákovej-Gašparíkovej a Želmíry Gašparíkovej. Uložený je v 66 škatuliach a obsahuje 5 856 jednotiek. Vo fonde sa nachádza korešpondencia adresovaná PhDr. Anne Horákovej-Gašparíkovej – od jednotlivcov je to cca 236 listov, od inštitúcií 8 listov, ňou posielaná korešpondencia – 27 listov, je tam 103 jej prác, 3 preklady, poznámky a výpisky 15, denníky, dokumentárny materiál – osobný 6, pracovný 2, tlače 6 kusov. Všetky materiály sú spracované v Inventári rukopisov Archívu literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice v Martine, vyšli aj v knižnej podobe, Gašparíkovský fond je uložený pod signatúrou 174. Zámerom Múzea kultúry Čechov na Slovensku je prostredníctvom výstav prezentovať českú kultúru na Slovensku, priblíženie života a diela osobností českého pôvodu, ktoré sú spojené so Slovenskom a v neposlednom rade predstavenie súčasnej podoby života českej menšiny na Slovensku. Významná je aj vedecko-organizačná činnosť múzea, v rámci ktorej sa uskutočňujú konferencie venované českým osobnostiam, ktoré sa podieľajú na záchrane kultúrneho dedičstva na Slovensku. Manželia Horákovci patria k osobnostiam, ktoré zanechali po sebe nezabudnuteľnú stopu v našich dejinách. Zanechali po sebe nielen množstvo vecných darov, ale významný je predovšetkým ich duchovný odkaz, to sú trvalé hodnoty, ktoré nás všetkých zaväzujú pokračovať v ich snaženiach ďalej.


67

LITERATURA _ DARULOVÁ, Jolana a Katarína Koštialová, 2010. Multikultúrnosť a multietnicita: kontexty kultúry národnostných menšín na Slovensku. Banská bystrica: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela, s. 190–192. ISBN 978-80-557-0018-2. _ ĎURIŠKA, Zdenko, 1998. Z minulosti rodu Gašparíkovcov. In: Biografické štúdie 25. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 120–128. ISSN 1338-0354. _ FRKÁŇOVÁ, Zora, 2004. Niekoľko poznámok k referátom o Gašparíkovcoch v slovenskej literatúre a kultúre. In: Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 137–138. ISBN 80-89023-36-3. _ GAŠPARÍKOVÁ-HORÁKOVÁ, Anna, 1995. U Masarykovcov: spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava: Academic Electronic Press. 304 s., obr. príl. ISBN 80-967366-4-7. _ GRÁFOVÁ, Jarmila, 2001. Gašparíkovci. In: Inventár rukopisov Archívu literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice XXV/Fondy 169–175. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 109–195. ISBN 80-89023-03-7. _ HLÔŠKOVÁ, Hana, Ivo POSPÍŠIL a Anna ZELENKOVÁ, ed., 2012. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru I-II. Brno: Tribun EU. 267+90 s. ISBN 978-80-263-0317-6. _ HORÁKOVÁ-GAŠPARÍKOVÁ, Anna, 1997. Z lánského deníku 1929–1937. Praha: Radioservis. 216 s. ISBN 80-902198-2-9. _ CHODĚJOVSKÝ, Jan, 2009. Jiří Horák (1884–1975). In: Akademický bulletin: oficiální časopis Akademie věd ČR [online], roč. 11, č. 1 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: abicko.avcr.cz/2009/01/11/index.html _ KRÁLIKOVÁ, Eva, 1993. „Zabudnutá“ Martinčanka: spomienka na Annu Horákovú-Gašparíkovú. In: Historická revue. Roč. 4, č. 5, s. 20–21. ISSN 1335-6550. _ KRÁLIKOVÁ, Eva, 1996. Spomienka na PhDr. Annu Horákovú-Gašparíkovú, 28. 10. 1896 až 23. 2. 1987. In: Zborník Slovenského národného múzea XC, Etnografia 37. Martin: Slovenské národné múzeum, s. 138–139. ISBN 80-85753-71-5. _ KRÁLIKOVÁ, Eva, 2004. Osobnosť Anny Horákovej-Gašparíkovej. In: Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 116-119. ISBN 80-89023-36-3. _ PARENIČKA, Pavol, 2004. Vklad Anny Horákovej-Gašparíkovej do slovenskej historiografie a literárnej histórie. In: Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 111-115. ISBN 80-89023-36-3. _ ROBEK, Antonín, Jan PETR a Zdeněk URBAN, 1979. Bibliografický soupis prací akad. J. Horáka s přehledem jeho činnosti. Praha: Univerzita Karlova. 216 s. _ SOJKOVÁ, Zdenka, 2002. U Horáků v Praze a Martine. In: Slovenské rozhľady: revue pre vedu a umenie. Praha: Zväz Slovákov v Českej republike. Roč. 6, č. 11, s. 307-314. ISSN 1211-0116. _ ZELINOVÁ, Hana (1955-), 2007. Akademik Horák byl celý život slavistou a etnografem. In: Česká beseda [online], č. 7 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: www.cesi.sk/bes/07/7x/7xho.htm _ ŽEMBEROVÁ, Viera, 2011. Rozpomienka na slavistu Jiřího Horáka. In: Slavica slovaca. Roč. 46, č. 1, s. 75-76. ISSN 0037-6787.

68



sukova studijní knihovna literatury pro mládež jako jeden ze speciálních fondů pedagogické knihovny j. a. komenského

��: Stručná historie Sukovy knihovny, osobnost zakladatele sbírky profesora Václava Františka Suka, hlavní zásady budování Knihovny českých spisů pro mládež. Zajímavosti z historického fondu literatury pro děti a mládež. Současný stav a rozsah fondu a služby uživatelům Sukovy knihovny. Informace o dalších speciálních fondech pedagogické knihovny: konzervačním fondu učebnic a skript a komeniologické literatuře.

v roce 1946 získala Sukova knihovna na krátkou dobu osmi let právo tzv. oborového povinného výtisku. Dnes má Sukova knihovna více než 61 000 svazků, které tvoří knihy pro mládež vydané na našem území od konce 18. století po současnost. Fond obsahuje i staré tisky: 6 knih do roku 1800 a zhruba 300 knih z let 1801–1850. Knihovní fond je průběžně doplňován, značnou část akvizice představují dary od českých nakladatelství. Téměř celý fond Sukovy knihovny je přístupný prostřednictvím on-line katalogu, díky tomu knihovna může poskytovat knihovnicko-bibliografické služby i vzdáleným uživatelům. Knihovna poskytuje prezenční výpůjčky, rešeršní, konzultační a reprografické služby, které využívají především studenti, redaktoři, literární badatelé a tvůrci knih pro děti a mládež. Jedenkrát měsíčně je na webu vystavován výběr z novinek dětské literatury, který je členěn na: první čtení, pro 1. stupeň ZŠ, pro 2. stupeň ZŠ, naučná literatura, přečtěte si s dětmi. Sukova knihovna je kolektivním členem Společnosti přátel literatury pro mládež, České sekce IBBY (Intenational Board of Book for Young People). S Českou sekcí IBBY a Obcí spisovatelů spolupracuje na organizaci soutěže Zlatá stuha, která každoročně oceňuje nové knihy pro děti. Významná je také spolupráce se Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), především s Klubem dětských knihoven a Klubem školních knihoven. Od r. 1993 pořádá knihovna každoročně akci SUK – Čteme všichni. Jedná se o celorepublikovou anketu, v níž děti, učitelé a knihovníci hodnotí knižní produkci uplynulého roku a hlasují pro nejoblíbenější dětskou knihu vydanou v příslušném roce. Soutěž je pravidelně vyhlašována koncem kalendářního roku a děti i knihovníci mají zhruba tři měsíce na hlasování. Z došlých hlasovacích lístků je každý rok vylosováno 50 dětí, které získávají dárek v podobě knížky. Knihy pro dětské výherce získáváme zdarma od významných českých nakladatelství Albatros, Mladá fronta, Knižní klub, Edice ČT a dalších, kterým za tuto podporu děkujeme. V rámci akce jsou udělovány následující ceny: Cena dětí Cena knihovníků Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství Cena Noci s Andersenem

Alice Košková, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Sukova studijní knihovna literatury pro mládež

Sukova studijní knihovna literatury pro mládež je nedílnou součástí Pedagogické knihovny (dnes Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského) již od roku 1946. Fond představuje v současné době největší sbírku literatury pro děti a mládež v České republice. Sukova knihovna byla založena v roce 1919 jako Knihovna českých spisů pro mládež, jejíž vznik iniciovali zakládající členové Společnosti přátel literatury pro mládež v čele s Václavem Františkem Sukem, středoškolským profesorem češtiny a francouzštiny na pražském gymnáziu v Křemencově ulici. Profesor Suk vymezil hned na počátku hlavní zásady budování knihovny a cíle její činnosti: knihovna má sloužit odborné veřejnosti, nikoli k „zábavnému čtení“, zařazovat se mají všechny knihy pro mládež vydané v češtině a slovenštině. Základ Knihovny spisů pro mládež tvořilo několik stovek knih pro mládež, které byly vyčleněny z knihovny Pedagogického muzea Komenského. Jednalo se především o knihy vydané do roku 1914. Výnos ministerstva školství z roku 1921 stanovil, aby duplikáty knih vyřazovaných ze školních knihoven byly povinně nabízeny Knihovně spisů pro mládež, novinky získávala knihovna především jako dary od nakladatelů. Roku 1924 měla knihovna již 16 000 svazků a sídlila na Vinohradech u Riegrových sadů ve vile Saračinka. Roku 1929 se knihovna s tehdy již více než 20 000 svazky přestěhovala do budovy nově vybudované Městské knihovny na Mariánském náměstí. V roce 1935, po úmrtí profesora Suka, byla knihovna přejmenována na Sukovu studijní knihovnu literatury pro mládež. Válečná léta přečkala v budově Městské knihovny. Nedlouho po válce, v roce 1946, byla knihovna rozhodnutím ministerstva školství a kultury včleněna do Státní pedagogické knihovny Komenského. Současně s tím

69

70



První dvě ceny jsou anketní a hodnotí se knihy pro děti a mládež českých i zahraničních autorů vydané v České republice v roce předcházejícím roku, v němž je cena udělována. Ceny dětí a ceny knihovníků se udělují vždy třem titulům s nejvyšším počtem získaných hlasů. O ceně Noci s Andersenem rozhodují hlasováním děti, které nocují v knihovnách po celé republice v rámci dnes již tradiční akce Noc s Andersenem. Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství je udělována na základě rozhodnutí poroty složené z učitelů českého jazyka a je udělována maximálně pěti českým novinkám bez určení pořadí. Tuto cenu může získat pouze kniha českého autora, která vyšla v příslušném kalendářním roce v prvním vydání. Ocenění získávají autor díla (v případě překladu překladatel), ilustrátor a nakladatel. Cenu tvoří diplom s emblémem stromu (grafika výtvarnice Naděždy Potůčkové), na kterém je uvedena kategorie, v níž je cena udělována, pořadí a jména všech oceněných. Na základě hlasování dětí je kromě toho každoročně sestavován žebříček dvaceti nejčtenějších knížek vydaných v uplynulém roce. Z hlediska vypovídající hodnoty ankety je třeba přihlédnout k tomu, že ankety se zúčastní především děti, které navštěvují veřejnou knihovnu, tedy děti, které více méně pravidelně čtou. Výsledky předchozích ročníků ankety SUK–Čteme všichni jsou zveřejněny na webu Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského www.npmk.cz konkrétně na webu Sukovy studijní knihovny literatury pro mládež: www.npmk.cz/node/24.

fondu. Zahraniční učebnice jsou ve sbírce učebnic zastoupeny pouze okrajově, v souvislosti s historickým vývojem územního celku, případně s menšinovým národnostním školstvím. Součástí fondu je také rozsáhlá sbírka slabikářů. V současné době je většina fondu přístupná prostřednictvím elektronického katalogu. Avšak čtenářům jsou stále k dispozici také historické lístkové katalogy, jejichž doplňování bylo v 90. letech ukončeno. Jedním z nich je unikátní lístkový katalog učebnic, v němž jsou jednotlivé vyučovací předměty rozděleny podle typu a stupně škol v chronologicky utříděném pořadí. Takto vedený katalog ukazuje na vývoj a změny školské soustavy, zobrazuje jisté podstatné zvraty v pojímání organizace a vývoje našich škol. Průběžně doplňovaný fond obsahuje především učebnice z oblasti pedagogiky a humanitních věd Jako další bych zmínila komeniologickou literaturu ve fondu Pedagogické knihovny. V tomto případě se nejedná o klasicky vyčleněný speciální fond, nicméně vzhledem k historii a zaměření knihovny je komeniologická literatura nezanedbatelnou součástí fondu knihovny. V souvislosti s nástupem digitalizace bylo digitalizováno 11 komeniologických starých tisků. Tyto tisky byly vyčištěny, uloženy do speciálních ochranných obalů a umístěny v trezoru v klimatizovaném prostoru. Kromě monografií o Komenském a různých vydání děl J. A. Komenského byla zde od roku 1993 budována komeniologická databáze (KOM). Tato bibliografická databáze obsahuje anotované záznamy českých i zahraničních časopiseckých článků, statí ze sborníků a knih. S vývojem knihovnických systémů byla databáze včleněna do článkové pedagogické bibliografické databáze.

Druhým významným speciálním fondem Pedagogické knihovny je konzervační fond učebnic a vysokoškolských skript, který slouží ke studijním účelům, a učebnice z tohoto fondu jsou určeny výhradně k prezenčnímu studiu. Fond tvoří učebnice, skripta a metodické příručky vydané na našem území od konce 18. století až do současnosti. Sledujeme veškerou současnou produkci, kterou doplňujeme v rámci možností. Studijní materiály s doložkou ministerstva školství získává knihovna prostřednictvím darů přímo z ministerstva školství a tím je více méně zabezpečena úplnost této oblasti

LITERATURA _ HUTAŘOVÁ, Ivana. O Sukově studijní knihovně literatury pro mládež. In: Grand biblio. Roč. 1, č. 3 (2007), s. 8–9. ISSN 1802-3320 _ HUTAŘOVÁ, Ivana. Anketa SUK, aneb, Jsou u nás i děti, které čtou. In: Bulletin SKIP. Roč. 20, č. 2 (2011), s. 17. ISSN 1210-0927

71

72



Fragmenty šľachtických rodinných knižníc v historickom fonde ŠVK Prešov1

��: Fond Štátnej vedeckej knižnice v Prešove (ŠVK Prešov) bol budovaný priebežne od 50. rokov 20. storočia, kedy sa do knižnice dostali aj fragmenty rodových, cirkevných, školských či súkromných knižníc, dominantne z územia východného Slovenska, ktoré dnes tvoria základ historického knižného fondu. V rámci špecifického mapovania a rekonštruovania bývalých šľachtických knižníc dnes upozorňujeme na vybranú pramennú bázu, fragmenty knižníc alebo dobové katalógy šľachtických knižníc, ktoré sa viažu na rodinu Berzevici z Brezovice, Zamojský zo Starej Ľubovne, či na Štefana Esterháziho z Galanty. Pre obšírnosť získaného materiálu sa príspevok venuje ďalej len parciálne ukážkam nateraz doložených vlastníckych poznámok – exlibrisov a supralibrosov, na základe ktorých sa nám podarilo identifikovať a priradiť jednotlivé dokumenty k ich pôvodným vlastníkom, napr. Andráši (Andrássy) zo Zemplína; Alexander a Jozef Kecer (Keczer) z Lipovca; Banó (Bánóa); Ghillány, Sirmai (Szirmay); Bujanovič z Uzoviec a Gregoroviec či Piller z Ruských Pekľan.

dov iných inštitúcií a ich nástupcov.3 Napokon časť dokumentov z nich bola v dôsledku reštitučných konaní vrátená pôvodným vlastníkom či ich právnym nástupcom.

Marcela Domenová, KAaPVH IH Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove

� Príspevok je výstupom z projektu VEGA č. 1/0278/12: Šľachtické knižnice na východnom Slovensku. � Výber unikátnych/ vzácnych jednotlivín, fyzická likvidácia, predaj/ vývoz, vytvorenie zvozových miest, ich prevoz a uloženie vo vybraných inštitúciách a pod. O mapovaní a stave spracovania historických knižníc pozri napr. Sprievodca po historických knižniciach na Slovensku I .–III. Ed. Peter Sabov. Martin: SNK, 2001 až 2009. Ochranu a vývoz dokumentov upravuje v súčasnosti platná legislatíva. Pozri napr. Zákon č. 1783/2000 Z. z. a vyhlášku.

Štátna vedecká knižnica v Prešove (ŠVK Prešov) bola zriadená v roku 1952. Počas svojej existencie prešla viacerými organizačnými zmenami. Svoj fond budovala priebežne od 50. rokov 20. storočia, kedy sa do knižnice dostali aj historické dokumenty – staré tlače i rukopisy, viaceré fragmenty, zbierky i jednotliviny rodových, cirkevných, školských či súkromných knižníc, dominantne z územia východného Slovenska. Hoci sme sa v našom príspevku počas kolokvia venovali aj dejinným udalostiam, spoločensko-politickým pomerom (1918 – 50. až 80. rokov 20. stor.) a negatívnym faktorom, ktoré boli spojené s vývozom vzácnych celkov, resp. ich častí do cudziny, či poštátnením majetkov cirkvi a šľachty, nateraz sa im bližšie v textovej časti príspevku pre vymedzenie prezentovanej problematiky venovať už nebudeme. Uvedené okolnosti spôsobili rozbitie knižných celkov, narušenie ich kompaktnosti a obsahu.2 Viaceré samostatné celky, zbierky či jednotliviny sa stali cielene súčasťou fon-

73

Starostlivosť o historické dokumenty, resp. požiadavka na ich priebežné – základné spracovanie sa v ŠVK Prešov odrazila už v 2. polovici 20. storočia. Odborné spracovanie, zostavovanie katalógov či iných odborných publikácii ako aj vyčlenenie a pasportizácia historického fondu ŠVK Prešov do samostatných skladových priestorov – depozitu je však ale otázkou súčasnosti,4 obe úlohy nie sú ešte uzavreté. K výskumu stanovenej problematiky môžu byť pre bádateľov základnými orientačnými pomôckami kartotéky – klasické knižničné lístkovnice (lístkové katalógy) s katalogizačným popisom dokumentov, no na nich sa neevidujú informácie o pôvodnom vlastníctve dokumentov. V tlačou vydaných katalógoch nás navigovali posesorské registre, v aktuálnych elektronických databázach sú iba niektoré bibliografické záznamy analytické a hoci evidujú pôvodných vlastníkov v tzv. poznámkových poliach, nemožno v nich realizovať vyhľadávanie a vyvodiť sumarizovanie. Medzi interné materiály, ku ktorým sa však bádateľ bežne nedostane patria prírastkové zoznamy. Hoci predstavujú relevantný prameň, obsahujú zmienky o forme získania dokumentov – ich akvizície či ceny, nie sú vždy dôsledne vedené, t. j. nenachádzame v nich vždy evidovanie pôvodného vlastníka. Na základe veľkosti historického fondu knižnice (vyše 15 000 zv.) nateraz venujeme pozornosť len vybranej problematike, snahou ktorej je prezentovať parciálny výskum a potrebu systematického spracovania dokumentov, bez ktorej výskum nie je možný. Zamojský – Zámok Ľubovňa Na základe sondy – nahliadnutia do najstarších prírastkových zoznamov knižnice, možno spomenúť jednu z veľmi zaujímavých skutočností. Zoštátnením, uvedením formou “Zábor.5 A. Zamoyski.

� T. j. viazalo sa na ne zaradenie a spracovanie ako tzv. „zvozov, garážových fondov, rezervných fondov a i.“ do fondov knižníc, archívov, múzeí; resp. boli odložené na „3.“ miesto. � K r. 1999–2001 bolo do hist. fondu vyčlenených 10 499 titulov, t. j. 16 771 zv. Štátna vedecká knižnica v Prešove 1952–2002. Zost. Anna Hudáková. Prešov: ŠVK PO, 2002. ISBN 80-85734-45-1, s. 23. Súčasný odhad je cca 20 000 zv. Prvá vlna pasportizácie do samostatnej budovy – depozitu prebiehala cca v r. 2006 – 2007, druha je plánovaná na r. 2013– 2014. � Predtlačená kolónka „Získané“ obsahuje pokyny k uvedeniu: d – dar; k – kúpa; v – výmena a od koho.

74


St. Ľubovňa.“ získala prešovská vedecká knižnica v roku 1953 cca 438 titulov.6 Datujú sa spravidla do 19. a 20. storočia. Z jazykového hľadiska dominuje francúzština, zastúpená je španielčina, angličtina, nemčina, poľština a i. Záznamy sú evidované priebežne. Pomôcku sme porovnali s fyzickým zachovaním dokumentov. Dokumenty (až na niekoľko výnimiek) tvoria dodnes základ fondu knižnice.7 � Prírastkový soznam (1925–1953), s. 45 a n. � Poznáme aj niekoľko ďalších jednotlivín zaevidovaných s odstupom rokov. � PAVELČÍKOVÁ, Monika. Rod Zamoyských (1882–1945). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa: Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 978-80-971032-1-7, s. 89-91, 93. � V roku 1819 na inzerát o predaji hradu Ľubovňa s priľahlým majetkom reagoval Juraj Félix Raisz. Hradné panstvo sa spája s rodinou v rokoch 1825–1880. V r. 1882 sa ich majiteľom stala poľská šľachtická rodina Zámojských. Bližšie MIKULÍK, Dalibor. Rod Raiszovcov (1825–1880). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa: Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 97880-971032-1-7, s. 73. �� Interný materiál. „Soznam kníh prevzatých od Krajského múzea v Prešove. Knihy s pečaťou „Zamek Lubowla“ strojopis, 4 s.

A., t. j. Andrej Przemysław Zamojský (Zamoyski, 1852–1927) – aristokrat poľského pôvodu, odkúpil hrad a panstvo v roku 1882. Jeho manželkou bola Mária Karolína de Borbón (1856–1941), princezná Dvoch Sicílií (vtedajší názov Neapolského kráľovstva).8 Posledným majiteľom hradu Ľubovňa, kúpeľov Vyšné Ružbachy, od 1944 žijúcim v emigrácii, bol Ján Kanty Zamoysky (1900–1961) – syn Andreja a Márie Karolíny, manžel španielskej princeznej Izabely Alfonzy de Borbón. Na starých tlačiach evidujeme niekoľko typov posesorských poznámok, ktoré nás spájajú s rodinou Zámojských alebo hradom. I de o rukopisnú poznámku typu: „A Zamojsky“ – alebo „Andrzej Zamojsky Lubovla,“ (obr. 1) a jeho manželky „Carolina Zamojsky Lubowla“ (obr. 2); niekoľko typov pečiatok, ako napr. okrúhla pečiatka s textom: „Lubowelski Zamek“ v strede s aliančným erbom rodiny Zamoyských a rodiny Borbón (obr. 3), pečiatka „Zamek Lubowla“, ktorá je zložená z erbu rodiny Zamoyských, resp. iná okrúhla pečiatka s rovnakým erbom a textom „Z[...] Lubowelskiego Zamku W Lubowli.“ Viaceré dokumenty spajá aj podobný supralibros – papierové štítky spravidla na chrbte väzby, medzi ktorými nateraz vyvodiť presný súvis pri rekonštrukcii dobovej knižnice nevieme. Medzitým sme počas výskumu našli aj tituly spojené s menom „Raisz“, 9 resp. s rukopisným exlibrisom. V 50. rokoch 20. storočia sa časť dokumentov zo Starej Ľubovne ocitla aj v Krajskom múzeu v Prešove, dokladá to nesignovaný a nedatovaný strojopis.10 Obsahuje 178 záznamov (titulov, s vročením do rokov 1629–1936, s. a. Po osude daných dokumentov je potrebné pátrať. Fyzicky dodnes evidujeme niekoľko z nich aj


75

�

�

�

v ŠVK Prešov.11 K nemu možno pripojiť iný nesignovaný a nedatovaný dokument – strojopis, ktorým nateraz niekto (totožnosť nepoznáme) prevzal dokumenty od Krajského múzea.12 Obsahuje ďalších 68 záznamov (titulov), z rokov 1594–1932, s. a. Tu okrem zvozového materiálu od Zámojských však dedukujeme ako pôvodných vlastníkov iné inštitúcie, či šľachtické rodiny (ako napr. Andráši). Napokon sa tituly uvedené na zoznamoch nemuseli stať súčasťou fondu ŠVK Prešov, no boli v Prešove len „dočasne umiestnené“. Iné sa z Prešova vrátili. Dokumentuje to Zoznam kníh odovzdaných OM v Starej Ľubovni. Išlo o knihy, ktoré sa našli v depozitári Eparchie a neboli zaradené do Eparchiálnej knižnice. Boli označené „pečiatkou SL.“ Dokument bol spísaný 13. 11. 1990 (vtedajším vedením ŠVK Prešov), dokumenty prevzali v Ľubovni 22. 11. 1990. Celkovo ide o 124 záznamov dokumentov z rokov 1573 – 1936. Parciálny výskum (2013) v zbierkovom fonde Ľubovnianskeho múzea–Hrad poukázal na fakt, že uvedené dokumenty, resp. pozostatky knižníc rodiny Zamojských, ale aj Raisz sa dnes naozaj fyzicky nachádzajú v múzeu,13 no do zbierok múzea sa reálne zaevidovali až v roku 1996. Kde boli uložené (uskladnené) medzitým, nevieme. Ako vidno, knihy spojené s hradom Ľubovňa či menom Zamojský a Raisz mali svoje pohnuté osudy. Nie všetky sa zachovali, časť sa dostala späť na hrad, no predpokladá sa, že časť tejto hradnej či zámockej knižnice sa dodnes nachádza

�� Napr. strojopis č. 36.: Articuli diaetales anni 1723.; dnes ŠVK PO, sign. HD 30 a prív. 1. �� Interný materiál „Soznam ostatných kníh prevzatých od Krajského múzea v Prešove,“ strojopis, 2 s. �� Podľa odborných pracovníkov múzea sa v zbierkovom fonde Ľubovnianskeho múzea–hrad v depozitári Kníh a archívneho materiál predpokladá 148 kníh z ŠVK Prešov.

76

�� Žofia Berzevici, rod. Kuzmíková. �� Bližšie Slovenský biografický slovník. I zv. Martin : Matica slovenská, 1986, s. 233-234. �� ŠVK PO, sign. HA 142. Katalóg – rozmery: 19,5 x 13 cm; kolácia: [2], 73 listov (61-73 vakant). Naše číslovanie 149 s. �� Menovite: A) Vállasi, erkölcsi és tankönyvek; B) Természeti tudományok és mathesin és Philosophia; C) Gazdasági munkák s házikézi könyvek; D) Törvénytudomány, politikai munkák; E) Történettan; F) Geographia és statistika; G) Encyklopedicus munkák a H) Phylologia s litteratura. �� MV SR, ŠA PO, fond Rodina Berzeviczy 1209– 1567–1943. Bližšie aj PELLOVÁ, Daniela. Archívy šľachtických rodín a fragmenty ich knižníc vo fondoch Štátneho archívu v Prešove. In Z dejín šľachtických knižníc na Slovensku I. Prešov : Prešovská univerzita. 2013, s. 10. �� V ŠVK Prešov evidujeme pomerne vysoký počet titulov (najmä z konca 19. storočia) s exlibrisom Berzeviciovcov, no aj tejto problematike je potrebné venovať sa samostatne.


v zbierkovom fonde Múzea na Červenom Kameni. Uvedenej problematike preto plánujeme venovať hlbšiu pozornosť s dôrazom na analýzu zachovaných tlačí v Prešove. Problémom, ktorý evidujeme nielen při knihách zo Starej Ľubobvne je fakt, že nie všetky dokumenty sú opatrené posesorskou poznámkou, čím sa nám obraz o podobe rekonštruovaných knižníc skresľuje. Medzi ďalšie unikáty, ktoré si zasluhujú pozornosť patria napríklad dobové katalógy a súpisy kníh. Tie nám naopak presne vymenúvajú jednotlivé tituly, ktoré patrili do dnes už nezachovaných knižných fondov či zbierok. Berzevici a Esterházi – katalógy V roku 2012 boli nájdené dva rukopisné katalógy, ktoré sa vzťahujú na šľachtu. Prvý bol označený ako tzv. Katalóg kníh z pozostalosti Žofie Berzevici,14 t. j. vdovy po politikovi, historikovi a šľachticovi Albertovi Berzevicim (Berzeviczy, 1853–1936),15 a to podľa pečiatky, ktorú obsahoval, keďže šlo o poslednú signovanú majiteľku dokumentu. Pečiatka „Knihovňa vd. Žófie Berzewiczy“ (obr. 4) nie je jediná. Na dokumente sa eviduje ešte posesorský údaj – pečiatka, ktorá katalóg spája s knižnicou jej manžela Alberta: „Berzeviczy Albert Könyvtáraból“ (obr. 5). Katalóg je zviazaný v knižnej podobe (svojím vzhľadom evokuje blok či diár) obsahuje 804 vyznačených záznamov – titulov (reálne spolu zaevidovaných 803).16 Záznamy sú radené chronologickým – numerickým princípom, až na viacero výnimiek do 8 tematických skupín (A–H).17 Dokumenty pochádzajú z rokov 1611–1857, resp. sú bez uvedenia datovania (s. a.). Z jazykového hľadiska prevláda maďarčina, nemčina a latinčina. Hoci dominujú záznamy titulov z 19. storočia, práve roky vročenia nás priviedli k otázke, či naozaj daný katalóg bude vôbec katalógom dobovej knižnice, ktorá by mala patriť Žofii alebo Alberta Berzeviciho, či nebude mať starší pôvod. Ďalšou otázkou boli pri záznamoch rukopisné číselné odkazy na zaradenie titulov do knižnice k Albertovi (alb./Albert), resp. len číslice radené v stĺpcoch. Na základe archívneho výskumu sa táto dedukcia potvrdila (2013).


�

77

�

�

Archívny materiál poukázal nielen na existenciu ďalšieho fragmentu rodinnej šľachtickej knižnice uloženej v Štátnom archíve v Prešove, ale aj na existenciu viacerých katalógov či súpisov kníh, a to Alberta Berzeviciho (1818), Jozefa Rikolfa Berzeviciho (1820) a napokon Teodora Berzeviciho (1861, 1896). Na základe ich komparácie možno konštatovať, že katalóg z pozostalosti Žofie, uložený v ŠVK Prešov, nie je katalógom Žofie, ale katalógom knižnice advokáta, hlavného notára Šarišskej župy, poslanca a statkára Teodora Berzeviciho (1817–1899), t. j. otca už vyššie spomenutého Alberta Berzeviciho a možno ho datovať cca do konca 50. rokov 19. storočia.19 18

Druhým katalógom, ktorý chceme spomenúť, je tzv. Index Librorum,20 ktorý možno spojiť s menom Štefana Esterháziho (Eszterházy) z Galanty a jeho zvolenskou knižnicou (1767).21 Ide o poškodený a defektne zachovaný rukopis, zviazaný sekundárne (kartón, sivý mramor. papier). Štruktúra záhlavia obsahuje rubriky: č. knihy, skupina, kniha – (gradus, formát, zväzky). Dokumenty (v počte vyše 250) sú zaradené do 4 tematických skupín,22 medzi ktorými dominuje náboženská spisba. V rámci skupiny sú zasa záznamy radené abecedne, resp. ako dodatky, na margách. Katalóg zachytáva v knižnici Esterháziho tituly vydané v rokoch 1603 až 1760, resp. bez vročenia. Dominuje však 18. storočie. Z jazykovej

�� „Interim alis Index Librorum: Illustrissimi Domini Comitis Domini Stephani Eszterházy De G[alantt]ha etc. In Arcis [...] Zolyom Bibliotheca reperibilium Anno a Christo Nato. Hodie incarnato M. DCC. LXVII. con[..]natus. 20. Junii .“ �� ŠVK PO, sign. 949. [18] s., 38 × 24 cm. �� T. j.: 1. Sacra; 2. Scholastici; 3. Militarae; 4. Oeconomici ad rem domesticam concernentes etc. Medici. �� Či sa evidujú tituly z katalógu dnes v ŠVK Prešov, je potrebné overiť. �� Palma, Karol František. Heraldicae Regni Hungariae Specimen: Regia, Provinciarum, Nobiliumque Scuta Complectens / Conscriptum a Francisco Carolo Palma Societatis Jesu Sacerdote. Vindobonae: Typis Joannis Thomae De Trattnern, Caes. Reg. Aulae Typographi Et Bibliopolae , MDCCLXVI. [= 1766]. SVK PO, sign. B 24977.

78

�� ŠVK PO, sign. A 2034. Pozri aj Tlače 16. storočia vo fonde ŠVK Prešov. Ed. Marcela Domenová. Prešov : ŠVK, 2007. ISBN 978-80-85734-68-3, s. 26-27. �� Napr. pečiatky: Knihovňa Bujanovičová Uzovce–Bujanovics Gyula Uszfalu u. p. Gergelylaka. Rukopis: Bujanovics Gyula. �� Nap. rkp. pozn.: Pillerpekléni könyvtár tulajdona. �� V MV SR ŠA Prešov, kde sa zachovali samostatné archívne fondy.



stránky prevláda latinčina, nemčina, menej maďarčina.23 Sondou do fondu ŠVK Prešov sme našli aj iné tituly, ktorých pôvodným vlastníkom bol rovnako Štefan Esterházi a obsahujú aj čitateľnú posesorskú poznámku. Príkladom je práca z heraldiky od Karola Františka Palmu (1735 – 1787) Heraldicae Regni Hungariae Spe cimen... Viedeň 1766 (obr. 6).24 Pre kvantitatívne množstvo historického materiálu, ktoré je potrebné prácne (s dokumentom v ruke) preskúmať, sa komplexnejším záverom pre vyvodenie počtu jednotiek alebo ich obsahu a podoby zachovaných fragmentov tejto šľachtickej knižnice, resp. iných knižníc nateraz venovať nemôžeme. Medzi ďalšie tlače, fragmenty rodových či rodinných šľachtických knižníc, kde je potrebný ďalší výskum, možno zaradiť tie, ktoré sú spojené s rodom Andráši (Andrássy) zo Zemplína, možno aj z Gemera (iná vetva rodu). Posesorské údaje, ktoré nás vedú k tomuto rodu predstavujú: prsteňová pečať s monogramom a korunkou (spravidla na titulnom liste tlačí), viacero supralibrósov na chrbte väzby dokumentov – ako zlátená slepotlač, podobne ich predstavuje korunka a iniciály „VA“ alebo „A.A.“

Aj na základe týchto zistení možno konštatovať, že ŠVK Prešov vlastní zaujímavé a vzácne historické dokumenty. Veríme, že ich postupné spracovanie vnesie svetlo nielen do dejín knižnice (spôsoby budovania jej fondov), ale pomôže nám aj rekonštruovať zachované celky či torzá niekdajších (nielen) šľachtických knižníc.

Podobne pre pestrosť získaného materiálu naznačujeme len exkurzom ukážky nateraz doložených vlastníckych poznámok – exlibrisov a supralibrosov, na základe ktorých sa nám podarilo identifikovať a priradiť jednotlivé dokumenty k ich pôvodným vlastníkom. Ide napr. Kecer (Keczer) z Lipovca – rukopisný exlibris, pri ktorom vieme doložiť vlastníctvo tlače zo 16. storočia, ktorá sa dodnes aj fyzicky zachovala. Ide o Justiniánove Corpus Juris Civilis... Lyon 1589.25 Možno uviesť aj členov rodiny Bánó (Banó, Bánóa) – rkp. exlibris; Sirmai (Szirmay) zo Zemplína – rkp. exlibris; Bujanovič z Uzoviec a Gregoroviec – viacero typov pečiatok ale aj rukopisný exlibris,26 alebo Ghillány a Piller z Ruských Pekľan,27 pri ktorých je pre doplnenie potrebný obrazu ešte archívny výskum.28 Okrem nich však evidujeme aj fragmenty iných knižníc osobností ako Peter (Pierre) Szápary, či (Martin) Heinzely – a to aj v podobe heraldického exlibrisu.

79

LITERATURA _ MIKULÍK, Dalibor. Rod Raiszovcov (1825–1880). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa: Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 978-80-971032-1-7, s. 73. _ PAVELČÍKOVÁ, Monika. Rod Zamoyských (1882–1945). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa: Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 978-80-971032-1-7, s. 89-91, 93. _ PELLOVÁ, Daniela. Archívy šľachtických rodín a fragmenty ich knižníc vo fondoch Štátneho archívu v Prešove. In: Z dejín šľachtických knižníc na Slovensku I. Prešov: Prešovská univerzita. 2013, s. 10. _ Slovenský biografický slovník. I zv. Martin: Matica slovenská, 1986, s. 233–234. _ Sprievodca po historických knižniciach na Slovensku I .–III. Ed. Peter Sabov. Martin: SNK, 2001–2009. _ Štátna vedecká knižnica v Prešove 1952–2002. Zost. Anna Hudáková. Prešov: ŠVK PO, 2002. ISBN 80-85734-45-1, s. 23. _ Tlače 16. storočia vo fonde ŠVK Prešov. Ed. Marcela Domenová. Prešov: ŠVK, 2007. ISBN 978-80-85734-68-3, s. 26-27.

80



FRantišek Bartoš (1837–1906) a jeho diela v prešovských knižniciach

��: Predmetom štúdie je po krátkom predstavení knižníc, ktoré pôsobia na území mesta Prešov a osobnosti českého stredoškolského profesora, dialektológa, národopisca a zostavovateľa učebníc Františka Bartoša, analýza zachovaných knižných jednotiek, ktorých autorom je, v prešovských knižniciach. Až na jednu výnimku ide o historické knižné jednotky (s vročením 1878 – 1906), ktoré sa v súčasnosti nachádzajú vo fondoch Štátnej vedeckej knižnice v Prešove a Univerzitnej knižnice Prešovskej univerzity v Prešove. Autorka hodnotí nielen stav fyzického zachovania, ale aj obsahovú stránku jednotlivých publikácií, či cesty, ktorými sa jednotlivé publikácie dostali do fondu ŠVK PO.

fesionálny záujem sústredil na kultiváciu českého jazyka (napr. dielo Nová rukověť správné češtiny), pozdvihnutie úrovne vyučovania českej literatúry na gymnáziách (zostavovateľ viacerých čítaniek a učebníc literatúry), dialektológiu (spätú predovšetkým s rodným krajom, za najvýznamnejšie diela z tejto oblasti môžeme považovať publikácie Dialektologie moravská I a II a Dialektický slovník moravský), ale aj široko vnímaný národopis (túto oblasť jeho tvorby pars pro toto reprezentujú diela Anthologie z národních písní československých a Lid a národ). Počas svojho života bola aktívnym členom viacerých kultúrnych a osvetových inštitúcií (spomeňme aspoň Ústřední Matici školskou, Matici moravskou, či Sokol). V rámci svojich aktivít podporoval finančne aj študentov z nesolventných rodín. V súčasnom období pôsobia v meste Prešov tri knižnice, v ktorých sme robili výskum. Ide o tieto ustanovizne: Knižnicu Pavla Országha Hviezdoslava v Prešove, Univerzitnú knižnicu PU v Prešove (ďalej ako UK PU) a Štátnu vedeckú knižnicu v Prešove (ďalej ako ŠVK PO).

Lucia Němcová, Štátna vedecká knižnica v Prešove

�� V prípade bližšieho záujmu o túto osobnosť odkazujeme čitateľa na nasledujúce informačné zdroje: Malá československá encyklopedie. I. svazek A–Č. Praha: ACADEMIA, 1984. 880 s.; Ze života a díla Františka Bartoše. Sborník studií. J. Kovářů (Odpovědný redaktor). Gottwaldov: Krajské muzeum v Gottwaldově, 1957. 95 s., 16 s. obr. príloha; Životopis Františka Bartoše. Dostupné na www.frantisekbartos.cz/ pages/biografie.html [cit. 2013-11-24]; František Bartoš. Dostupné na http:// cs.wikipedia.org/wiki/ Franti%C5%A1ek_Barto%C5%A1_(etnograf) [cit. 2013-11-24]

Vzhľadom na to, že túto štúdiu pripravenú na Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografov, ktoré sa koná 6.–8. 10. 2013, prezentujeme na pôde Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, ktorá sa hrdí nielen tým, že vo svojich fondoch uchováva pozostalosť Františka Bartoša, ale ktorá v uplynulých rokoch vydala aj kompletnú reedíciu jeho diel, budeme samotnej osobnosti Františka Bartoša venovať v rámci tejto štúdie malý priestor a zameriame sa v nej predovšetkým na jeho diela zachované v prešovských knižniciach, pričom dôraz budeme klásť na posesorské údaje zachované v jednotlivých publikáciách. František Bartoš (1837–1906)29 Český filológ, etnograf, gymnaziálny profesor latinčiny, gréčtiny a češtiny sa narodil i umrel v Zlíne-Mladcovej. Vysokoškolské štúdiá absolvoval vo Viedni, kde ho ako budúceho filológa ovplyvnil predovšetkým slovinský slavista Fran Miklošič (Franz Miklosich). K jeho vplyvu sa hlásil aj v učebniciach, ktoré zostavoval. Po úspešnom absolvovaní štúdií sa vrátil na Moravu. Jeho profesionálnu dráhu môžeme rozdeliť na dve veľké skupiny. Prvou z nich bola aktívna činnosť pedagóga, ktorú vykonával na rozličných stredných školách (Strážnice, Olomouc, Těšín, Brno). Druhou bola vedecko-publikačná činnosť, ktorú rozvíjal v rámci svojho odboru. Svoj pro-

Knižnica Pavla Országha Hviezdoslava v Prešove Je najstaršou knižnicou v Prešove, pretože je priamou pokračovateľkou prvej obecnej knižnice, ktorá bola v meste Prešov slávnostne otvorená 28. októbra 1925 a jej prvým knihovníkom sa stal Belo Klein-Tesnoskalský30. V uvedenej knižnici sa však podľa on-line katalógu v súčasnej chvíli nenachádza žiadne dielo Františka Bartoša. Štátna vedecká knižnica v Prešove ŠVK PO datuje svoju existenciu od 1. septembra 1952, kedy vznikla na základe nariadenia Povereníctva školstva, vied a umení v Bratislave a fungovala pod názvom Štátna študijná knižnica. V súčasnosti evidujeme vo fondoch ŠVK PO sedem titulov v ôsmich zväzkoch, ktorých autorom či spoluautorom je František Bartoš (predmetom nášho záujmu v tejto chvíli nie je sekundárna literatúra venovaná jeho osobe). Ide o publikácie s vročením 1874

81

�� Viac o osudoch a začiatkoch knižnice porovnaj v Domenová, Marcela. Slovenská obecná knižnica mesta Prešov v roku 1933 a jej knižničný poriadok. In: Z dejín knižnej kultúry východného Slovenska II. Ed. Marcela Domenová. Prešov: Štátna vedecká knižnica v Prešove, 2013, s. 136-153. ISBN 978-80-85734-90-4. a Domenová, Marcela a Patrik Derfiňák. K životu a dielu Bela Kleina-Tesnoskalského (1853-1941). In: Klein-Tesnoskalský, Belo. Pamätná kniha mesta Prešova. Diel II. (1701– 1919). Ed. Marcela Domenová. Prešov : Štátna vedecká knižnica v Prešove, 2012, s. XIII– XXXIII. ISBN 978-8085734-97-3.

82

�� Titulný list: Anthologie z národních písní československých, kterou ze sbírek K. J. Erbena, F. Sušila, J. Kollára a J. V. Kamarýta učinil František Bartoš. V Praze. Nakladatel Fr. A. Urbánek, kněhkupec. 1874; sign. B 32186. �� František Augustin Urbánek (1842–1919) bol český hudobný nakladateľ a kníhkupec. �� Pražskú tlačiarenská firmu založil Bedřich Rohlíček v r. 1849, Leopold Sievers sa k nej pripojil v r. 1859. �� Jindřich Bačkovský pôsobil ako nakladateľ v rokoch 1918–1948. �� Rozšírený titulný list hlavného diela (Moravská bibliotéka, Vydává: Fr. Bayer. Dílo V. Lid a národ. Sebrané rozpravy národopisné a literární Františka Bartoše.) �� Jan František Šašek (1836–1889) zakladateľ významnej rodiny kníhkupcov, kníhtlačiarov a vydavateľov, od r. 1869 pôsobil ve Velkém Meziříčí.


až 1953. Až na jednu reedíciu zbierky ľudových piesní ide o historický knižný fond. Z tematického hľadiska je v historickom knižnom fonde zastúpený národopis, gramatika, dialektológia a folkloristika. Najstaršou publikáciou evidovanou v ŠVK PO je Anthologie z národních písní československých31, ktorá vyšla v Prahe v roku 1874 a jej vydavateľom bol F. A. Urbánek,32 tlač mali na starosti Rohlíček a Sievers33 v Prahe. Za úvodom nasleduje slovník menej známych výrazov a za ním už samotná textová časť publikácie. Jednotlivé piesne sú radené tematicky, a síce piesne: I. Dějepravné, II. Posvátné, II. Zpěv a jeho význam, IV. Milostné, V. Z přírody, VI. Hospodné a pijácké, VII: Žertovné, satyrické, naivné, VIII. Různé a na konci je radený Přídavek (detské hádanky). Z formálneho hľadiska kladne hodnotíme uvádzanie zdroja takmer pri každej publikovanej piesni. Z posesorského hľadiska je pre nás zaujímavé meno Jindř. Bačkovský34 zachované na pečiatke z obálky knihy. Vedie nás to k domnienke, že skôr, ako sa k nám kniha dostala, bola súčasťou knižného obchodu, aj keď tieto dva údaje prvoplánovo nespájame. Vnútornú časť prednej obálky ako aj celú zadnú obálku vypĺňa ponukový list nakladateľstva F. A. Urbánka, v prednej časti je však znehodnotený nalepeným čiarovým kódom ŠVK PO. Kniha sa do ŠVK PO dostala kúpou z antikvariátu. Z hľadiska časovej postupnosti je druhou v poradí publikácií F. Bartoša nachádzajúcich sa v historickom fonde publikácia s názvom Lid a národ. Sebrané rozpravy národopisné a literární Františka Bartoše,35 vydaná v roku 1883 ve Velkém Meziříčí, vydavateľom bol J. F. Šašek.36 Táto publikácia je zložená z hlavného diela a príväzku. Hlavné dielo je dielo Lid a národ – prvý diel, vydaný v roku 1883 a príväzok predstavuje druhý diel vydaný v roku 1885. Autorka tejto štúdie považuje tento titul za najunikátnejší zo všetkých predstavovaných titulov. Dôvodom je na jednej strane „znehodnotenie“ diela a na druhej strane jeho vylepšenie, ktoré možno pripísať niektorému z vlastníkov. Na ľavú stranu niekto vlepil farebný obrázok, ktorý nebol súčasťou publikácie. Znehodnotenie je tematické (národopisné), na obrázku je stavba ľudovej architektúry v lone prírody obklopená domácimi zvieratami. Dielo sa venuje národo-


83

Ukážka tematicky motivovaného „znehodnotenia“ rozšíreného titulného listu v diele Lid a národ.

pisnej problematike (opis južnej Moravy), obrázok je teda logicky prispôsobený obsahu knihy. Vďaka jemnému papieru sa údaje prelepené ilustráciou dajú prečítať na lícnej strane listu, na ktorý presvitajú. Z hľadiska posesorských údajov sa nám na pravej strane rozšíreného titulného listu hlavného diela zachovala pečiatka, na ktorej je čitateľné Frant. Čech. Tento vlastník-čitateľ zjavne nemal k dispozícii úplný výtlačok diela, ktoré končí stranou 336. Ďalšie strany sú dopísané ručne na sekundárne vloženej a spolu s oboma dielmi v jednom čase zviazanej zložke. Čo nás však očarilo najviac, je rubrika „Chyby tiskové“, ktorú vlastník-čitateľ zaradil za obsah a okrem signovania ho aj datoval. V diele sa nachádzajú aj rukopisné zásahy červeným atramentom písané tou istou rukou, ktoré označujeme ako korektorské. Viažu sa na štylistickú rovinu textu. Takýto druh zásahov si vyžaduje hlbšie intelektuálne nasadenie a väčšiu mieru vnútornej komunikácie s textom. Práve pre toto intelektuálne nasadenie a vnútornú polemiku s textom obdivujeme majiteľa-čitateľa Františka Čecha. Publikácia sa do ŠVK PO dostala v roku 1973 a je evidovaná ako kúpa z antikvariátu. V poradí treťou a štvrtou publikáciou z hľadiska vročenia je dielo reprezentujúce dialektologickú časť osobnosti Františka Bartoša. Ide o publikáciu Dialektologie moravská,37 prvý a druhý diel, ktoré vyšli v Brne v roku 1886 a 1895 nákladom Matice moravské38 a vytlačila ich Moravská akc. knihtiskárna.39 Z jazykovedného hľadiska ide nepochybne o dodnes zaujímavé a cenné dielo. K štruktúre diela možno povedať, že ako prvá tematická kapitola je radený dialektologický opis nárečí (fonetika a fonológia, morfológia), po ňom nasleduje abecedne radený nárečový slovník a vecný slovník

�� Titulné listy: Dialektologie moravská. První díl. Nářečí slovenské, dolské, valašské a lašské. Sepsal František Bartoš. Tiskem Mor. akc. knihtiskárny. – Nákladem Matice moravské., sign. B 17821/ I. a Dialektologie moravská. Druhý díl. Nářečí hanácké a české. Sepsal František Bartoš. V Brně 1895. Tiskem mor. akc. knihtiskárny. – Nákladem Matice moravské., sign. B 17821/ II. �� Kultúrna ustanovizeň, ktorá pod názvom Národná jednota vznikla v roku 1849. �� Vydavateľstvo, ktoré vzniklo v roku 1872 z iniciatívy Konráda (Kuneša) Kunza (1846 až 1890), JUDr. Jana Jiřího Lachnita (1818–1895) a JUDr. Aloisa Pražáka (1820–1901).

84


(vysvetlenie lexiky podľa tematických okruhov, pole, hospodárske zvieratá, prezývky...). V druhom diele sa nachádzajú aj textové ukážky/prepisy nárečových prehovorov. Z posesorského hľadiska ide o najmenej zaujímavú knihu vo fonde ŠVK PO. Oba diely boli do fondu ŠVK PO zaradené ako kúpa z antikvariátu.

�� Titulný list: Nová rukověť správné češtiny. Sepsal František Bartoš. V Telči. Nákladem Emila Šolce, knihkupce. 1901 �� Emil Šolc (nakladatelství a knihkupectví), firma, ktorá pôsobila najskôr v Telči v rokoch 1884– 1911 a v rokoch 1911–1931 v Prahe-Karlíne. �� Karel Šolc (1836– 1889) nakladateľ, vydavateľ, tlačiar, otec E. Šolca. �� Titulný list: Deset rozprav lidopisných sepsal F. Bartoš. Ve prospěch Nár. jednoty pro východní Moravu. 1906. Nákladem R. Prombergra knihkupce v Olomouci; sign. B 8179 �� Romuald Promberger (1856–1932) olomoucký nakladateľ. �� Titulný list: Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili František Bartoš a Lev Janáček Revidovali Al. Gregor (text) a Boh. Štědroň (nápěv) Čtvrté vydání Státní hudební nakladatelství Praha 1953

František Bartoš bol aj profesorom českého jazyka. Túto časť jeho profesionálneho záujmu vo fonde ŠVK PO reprezentuje dielo Nová rukověť správné češtiny40 vydané v Telči v roku 1901 nákladom Emila Šolca41 a tlačou K. Šolca42 v Kutnej Hore. V publikácii sa nenachádzajú nijaké špecifické posesorské údaje. Z tematického hľadiska ide nielen o normatívnu gramatiku, ale aj príručku „kultúry reči“. Zaujímavosťou je opätovne používanie jazykovednej terminológie. V kapitole s názvom skladba (dnešné synonymum pre termín syntax) je okrem problematiky syntaxe zaradená aj problematika, ktorá sa dnes v rámci jazykovedných príručiek zaraďuje do oblasti morfológie (tvaroslovie; podstatné mená, prídavné mená, číslovky, zámená (o náměstkách), predložkové a bezpredložkové pády, slovesá, príslovky, spojky). Kniha bola zaevidovaná ako dar Štátnej vedeckej knižnice v Hradci Králové. Ďalšou z prezentovaných publikácií je Deset rozprav lidopisných,43 ktoré boli vydané v roku 1906 nákladom R. Prombergra44 v Olomouci. Obsahuje reprinty už uverejnených Bartošových príspevkov predovšetkým z periodík. Ide o národopisné dielo, v ktorom majú čitatelia možnosť zoznámiť sa s charakteristikou moravských kmeňov, ľudu, povier, zvykov, povestí, či so životom národno-výchovných pracovníkov Z posesorského hľadiska sa na titulnom liste nachádza pečiatka s textom „Slovanský seminář filosofické fakulty Palackého university v Olomouci“. Kniha je darom Univerzitnej knižnice v Olomouci. Poslednou publikáciou, ktorej spoluautorom je František Bartoš a nachádza sa vo fonde ŠVK PO, je Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých.45 Ide o reprint tretieho vydania tejto publikácie, je z roku 1953 a vyšiel v Prahe. Z posesorského hľadiska je pre nás zaujímavý list pred titulným listom, na ktorom sa nachádza obdĺžniková pečiatka s menom PhDr. Václava Dvořáka, profesora


pražského konzervatória. Ide o dar, ktorý ŠVK PO poskytla z jeho osobnej pozostalosti jeho manželka a naša kolegyňa na BO ŠVK PO, PhDr. Mária Ňachajová. Oproti pôvodnému vydaniu došlo k zmenám v obsahovej časti a síce boli odstránené Bartošove moralizátorské a iné zásahy do textovej podoby piesní a bol zjednodušený notový zápis, čím sa texty viac priblížili originálu. Zmeny vykonali Al. Gregor46 (text) a Boh. Štědroň47 (nápev). Univerzitná knižnica Prešovskej univerzity v Prešove Pod týmto názvom funguje knižnica Prešovskej univerzity od roku 1997. Začiatky jej fungovania však spadajú do roku 1949. Knižnica opakovane menila názov, všetky jej reorganizačné zmeny kopírovali zmeny a vývoj prebiehajúci v rámci prešovského univerzitného pracoviska.48 Tieto zmeny vyústili do v súčasnosti platnej organizačnej štruktúry i názvu. V UK PU sa momentálne nachádza šesť titulov,49 ktorých autorom alebo spoluautorom je František Bartoš. Ide o publikácie z rokov 1878–1894, čiže o historický knižný fond. Vo fonde UK PU sa nachádza päť čítaniek pre stredné školy a jedna zbierka piesní – teda dve kategórie publikácií. Najstaršou tlačou vo fonde UK PU, ktorej spoluautorom je František Bartoš je Malá Slovesnosť,50 ktorá vyšla v roku 1878 v Brne tlačou a nákladom Karla Winikera.51 Spoluautorom publikácie je Jan Kosina.52 Ide o učebnicu literatúry spolu s čítankou pre stredné školy. Z hľadiska štruktúry je na začiatku radená literárna teória, ktorá je od samotnej textovej časti príručky oddelená aj graficky menšou veľkosťou písma. Texty čerpali predovšetkým z novšej literatúry, ba dokonca prosia o upozornenia na nedostatky učebnice/čítanky. Kniha je zaujímavá aj z posesorského hľadiska. Na prednom prídoští sa nachádza zelený papierový štítok s „Učitelská okresní knihovna v Kralupech n. Vlt. 89 1034“. Na titulnom liste sa nachádzajú pečiatky a rukopisné poznámky, vyberáme z nich pečiatku s textom „Učitelská Okresní Knihovna v Kralupech n./ Vlt.“ a meno jedného z vlastníkov – Františka Vodičku. Z hľadiska vročenia je druhou v poradí Bartošova Česká čítanka pro čtvrtou třídu škol středních,53 ktorá vyšla v Brne v roku 1881 tlačou a nákladom

85

�� Alois Gregor, (1888–1971) filológ bohemista a slovakista. Pôsobil v Brne na Fil. fak. University J. E. Purkyně. �� Bohumír Štědroň (1905–1982) pianista, muzikológ, dirigent, univerzitní profesor, špecializoval sa na hudbu 18. storočia a Leoša Janáčka. �� Viac o histórii UK PU v Po porovnaj www. pulib.sk/web/kniznica/ strana/nazov/kniznica-historia. �� Na tomto mieste autorka štúdie ďakuje riaditeľovi UK PU v Prešove, Ing. Petrovi Haľkovi, ThLic. Michalovi Glevaňákovi a pracovníčkam Požičovne FZO PU a FBF PU za sprístupnenie materiálu na štúdium. �� Titulný list: Malá Slovesnosť, kterou za knihu učebnou a čítací pro vyšší třídy škol středních sestavil Jan Kosina, c. k. zemský inspektor školní a František Bartoš, professor c. k. slov. gymnasia brněnského. V Brně, 1878. �� Karel Winiker tlačiar, kníhkupec a nakladateľ, ktorý pôsobil v Brne v rokoch 1846 až 1918. Autorita overená podľa databáz Národní knihovny České republiky. �� Jan Evangelista Kosina (1827–1899) pedagóg, filológ, publicista a spisovateľ �� Titulný list: Česká čítanka pro čtvrtou třídu škol středních. Složil František Bartoš. V Brně. sign. F 37.104

86

�� Titulný list: Česká čítanka pro první třídu škol středních. Sestavil František Bartoš, profesor c. k. slovanského gymnasia brněnského. Vydání třetí, nezměněné. V Praze 1883. Nakladatel Fr. A. Urbánek, Knihkupec pro literaturu paedag. i hudební a pomůcky učebné, F 37.106. �� František Augustin Urbánek (1842–1919) praktikant vo firme Ignáca Leopolda Kobera. V roku 1872 si otvoril vlastné nakladateľstvo a kníhkupectvo v Prahe (fungovalo do 1949). Na začiatku sa zameriaval na pedagogickú literatúru, no postupne sa firma vyprofilovala na hudobné vydavateľstvo. �� Titulný list: Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Složil František Bartoš. Druhé, poopravené vydání. V Brně, 1886. Tiskem a nákladem Karla Winikera, c. k. dvorního knihkupce; sign. F 37. 116 �� Titulný list: Slovanstvo ve svých spěvech. Sborník národních a znárodnělých (významných) písní všech slovanských národů. Pořádal, harmonisoval a vydal Ludvík Kuba v Poděbradech. Kniha II. písně moravské. Odchylné výrazy vysvětloval František Bartoš. 1884–1888. nákladem vydavatelovým v komissi F. Hoblíka v Pardubicích., sign. F 30.035



Karla Winikera. Z tematického hľadiska sa v nej striedajú piesne, básne, vecné texty, nárečové texty a kniha obsahuje aj medailóny českých vedcov. Z posesorských záznamov za zmienku stojí štítok s textom „Ze sbírky školních kněh cís. král. českých vyšších realních škol Pražských“ a pečiatka so zle čitateľným textom „Knihovna Cís. Král. Vyšš. Realních Škol V Praze“. Ďalšou publikáciou je kniha Česká čítanka pro první třídu,54 ktorá bola vydaná v Prahe v roku 1883 u Fr. A. Urbánka.55 Táto čítanka neobsahuje nijaké metodologické poznámky, úvod, sprievodné slovo, či literárnovedné state. Ide výlučne o súbor textov. ukážky literárnych diel, básne i prózu, anekdoty, bájky, ktoré však nie sú delené do tematických skupín (vyskytujú sa v nej texty o zvieratách, české, moravské, ukrajinské ľudové piesne, vecná literatúra – Eskimáci, Indiáni, hrady, zámky), ale aj poznámky. Z posesorského hľadiska sa na prednom prídoští nachádza štítok s textom „C. k. české gymnasium v Plzni č. 21/4“ a na titulnom liste oválna pečiatka, na ktorej je v kruhopise ťažko čitateľný text: „Bibliotheka c. k. státního vyššího reálného gymnasia v Plzni“.

viacero hudobných nástrojov – klavír, husle). Publikácia pôvodne vychádzala v zošitoch, o čom svedčia pôvodné papierové obálky, ktoré sa stali súčasťou väzby na konci knihy spolu so sprievodnými informáciami. Na titulnom liste sa nachádzajú pečiatky a rukopisné poznámky, vyberáme z nich obdĺžnikovú pečiatku s textom „Knižnica pri Vyššej ped. škole Prešov“ a podpis Lud. Srvitková (?najpravdepodobnejšie). Na pôvodných titulných listoch jednotlivých zviazaných zošitov pečiatka „Ing. K. Černý řídící učitel“.

Do kategórie čítaniek patrí aj Česká čítanka pro druhou třídu škol středních,56 ktorej druhé vydanie vyšlo v Brne v roku 1886 nákladom Karla Winikera. Z posesorských záznamov spomenieme iba niektoré. Na prednom prídoští sa nachádza papierový štítok s textom „Ex libris Společnosti českého musea pedagogického v Praze“ a z rukopisných poznámok možno v knihe spomenúť podpis „Prof. Frant. Fischer“ a na titulnom liste sa nachádzajú dve pečiatky, jednou z nich je obdĺžniková peč. s textom „Pedagogické museum Komenského v Praze“. Do kategórie folkloristiky/hudobnej vedy možno zaradiť titul Slovanstvo ve svých spěvech. Sborník národních a znárodnělých (významných) písní všech slovanských národů, ktorá vyšla nákladom vydavateľovým u Ludvíka Kubu v Poděbradech,57 v ktorom František Bartoš vysvetľoval neznáme výrazy. Jednotlivé piesne sú prebrané z viacerých publikácii, pri každej je uvedený zdroj. Pri piesňach (nie všetkých) je uvedená aj lokalita pôvodu. Jednotlivé piesne sú uvádzané vo viacerých úpravách (jeden hlas, viachlas,

Poslednou publikáciou, ktorá sa nachádza vo fonde UK PU je Česká čítanka pro čtvrtou třídu škol středních,58 konkrétne jej 3. vydanie, ktoré vyšlo v roku 1894 v Brne nákladom Karla Winikera. Na prednom prídoští sa nachádza rkp. pozn. ceruzkou „Voložil/Vološil“. Na titulnom liste sa nachádzajú rukopisná poznámka a pečiatka s textom: „Ředitelství c. k. českého gymnasia v Plzni“. Táto čítanka tiež patrí do kategórie tých, ktoré nemajú žiadny úvod, metodologické poznámky, či neobsahujú literárnu teóriu. Publikácia neobsahuje úvod, ani komentár zostavovateľa, ale sú v nej zaradené poznámky, „zprávy životopisné“ (medailóny o autoroch) a kapitola „Přídavek, Látka na úlohy“, čím zahŕňa aj úlohu cvičebnice. Bohemistickej vedeckej obci je známy fakt, že František Bartoš do zbieraných textov (máme teraz na mysli jeho národopisné výskumy) zasahoval predovšetkým z moralizátorských dôvodov. Napriek tomu podľa nás predstavujú (po kritickej analýze) neoceniteľný prameň pre jazykovedcov zaoberajúcich sa historickou gramatikou a dialektológiou. Zachytávajú stav nárečí, od ktorého nás v súčasnej chvíli delí viac ako sto rokov. Jeho zberateľská činnosť si vyžadovala povestnú mravčiu prácu, ktorú dokáže oceniť len málokto. Autorku tejto štúdie mimoriadne oslovila zostavovateľská práca, ktorú František Bartoš vykonal pri publikovaných dielach. Výrazným spôsobom na nich totiž vidno, že ich zostavoval pedagóg z praxe. Na jednotlivých ukážkach, či už prozaických alebo poetických sa dajú ľahko demonštrovať hlavné znaky toho-ktorého žánru alebo sa dá (v oblasti poézie) vysvetliť rytmická štruktúra na pravidelných príkladoch. Mená českých spisovateľov uverejnených v čítanke patria nielen k staršej generácii spisovateľov, či v his-

87

�� Titulný list: Schválena vynesením vysokého c. k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 18. června 1894, čís. 12142. Česká čítanka pro čtvrtou třídu škol středních. Složil František Bartoš. Třetí, přepracované vydaní. Cena 96 kr., váz. 1 zl. 16 kr. V Brně, 1894. Tiskem a nákladem c. a k. dvorního kněhkupectví Karla Winikera, sign. F 37.117

88



torickom procese preverených textov (Daniel Adam z Veleslavína, Jan Amos Komenský, Pavol Jozef Šafárik, či Karel Jaromír Erben), ale aj k relatívne mladšej generácii, ktorá začala publikovať na rozhraní 50. a 60. rokov 19. storočia i neskôr (čítanky začali vychádzať začiatkom 80. rokov; uveďme ako príklady mená ako Svatopluk Čech, Adolf Heyduk, Jaroslav Vrchlický, Eliška Krásnohorská, Primus Sobotka). Ani v dnešných časoch nie je pravidlom, aby sa do čítaniek dostali „mladí“ autori. Výrazné mená českej duchovnej kultúry sa podieľali aj na prekladoch z cudzojazyčných literatúr.

��: Článek informuje o probíhajícím grantovém projektu Ministerstva kultury České republiky NAKI 12DF023: PROVENIO: Metodika výzkumu knižních proveniencí, který je věnován výzkumu proveniencí ve fondech Knihovny Národního muzea a výsledné internetové databázi Provenio, která by se z dlouhodobého hlediska měla stát hlavním zdrojem informací o proveniencích ve fondech českých kulturních institucí. Projekt Provenio

Iva Bydžovská, Knihovna Národního muzea v Praze

Namiesto záveru

Projekt Metodika výzkumu knižních proveniencí PROVENIO je financován Ministerstvem kultury v programu NAKI. Probíhá od roku 2012 a bude ukončen roku 2015. V současné době je zprovozněna a doplňována databáze Provenio.59 Zároveň byly vytvořeny metodické materiály, které budou publikovány v Časopise Národního muzea (Řada C – Literární historie), katalogizační pokyny a základní metodické materiály jsou již k nahlédnutí na stránkách projektu. Databáze je založena na knihovnickém formátu MARC21. Je koncipována tak, aby byla kompatibilní s knihovním katalogizačním a prezentačním systémem, který Knihovna Národního muzea již využívá. Jako rozhraní pro katalogizaci slouží upravený program Verbis firmy KP-SYS. Firma KP-SYS zajišťuje i funkčnost databáze. V pilotní fázi projektu jsou zpracovávány provenience v historických i moderních fondech Knihovny Národního muzea ve spolupráci s Archivem Národního muzea, Literárním archivem, Knihovnou Památníku národního písemnictví, Ústavem informačních studií a knihovnictví FF UK a externími spolupracovníky z řad literárních historiků, aby bylo možno podchytit důležité informace o knižních celcích i z dalších pramenů. V počáteční fázi je kladen důraz na zpracování autoritní báze dřívějších majitelů knižních celků, méně již na jednotlivé knihovní položky. Účelem je poskytnout přehled informací zásadních pro podchycení problematiky knižních proveniencí s pokud možno komplexním údajem o osobě vlastníka, šlechtického rodu či instituce, jimž v minulosti knižní celky patřily se známými údaji o jejich obsahu, historii a současném uložení a také o typických pro-

�� Databázi je možno prohlížet na adrese www.provenio.net, kde lze nalézt i základní metodické dokumenty.

Na základe prehľadu publikácií Františka Bartoša v prešovských knižniciach možno konštatovať, že potenciálny záujemca o jeho tvorbu má možnosť zoznámiť sa so všetkými aspektmi jeho profesionálnej kariéry, má možnosť vidieť ho ako dialektológa, zostavovateľa jazykových i literárnych učebníc, či etnografa. Štúdiu by som rada ukončila slovami Františka Bartoša, ktoré síce povedal v súvislosti so zostavovaním čítaniek, ale možno ich vnímať ako hodnotenie vedeckého úsilia en bloc. Citát pochádza z Českej čítanky pro čtvrtou třídu škol středních vydanej v roku 1880: „Pravím s nelíčenou skromností, že jsem se o to jak moha nejlépe snažil, pokud jsem k vytčenému cíli se přiblížil, o tom ať rozhodnou soudcové spravedliví, znající netoliko vlastnosti dobré čítanky, nýbrž i nemalé obtíže, s nimiž prácem takovým u nás více než jinde zápasiti jest. Viděl-li by se komu ten neb onen článek nevhodným, prosím, aby nepřestával na pouhé výtce, nýbrž i laskavě poradil, co by se na jeho místo lépe hodilo.“ LITERATURA _ Malá československá encyklopedie. I. svazek A–Č. Praha: ACADEMIA, 880 s. _ Ze života a díla Františka Bartoše. Sborník studií. J. Kovářů (Odpovědný redaktor). Gottwaldov: Krajské muzeum v Gottwaldově, 1957. 95 s. + 16 s. obr. príloha _ Domenová, Marcela. Slovenská obecná knižnica mesta Prešov v roku 1933 a jej knižničný poriadok. In: Z dejín knižnej kultúry východného Slovenska II. Ed. Marcela Domenová. Prešov: Štátna vedecká knižnica v Prešove, 2013, s. 136-153. ISBN 978-80-85734-90-4. _ Domenová, Marcela a Patrik Derfiňák. K životu a dielu Bela Kleina-Tesnoskalského (1853–1941). In: Klein_ Tesnoskalský, Belo. Pamätná kniha mesta Prešova. Diel II. (1701–1919). Prešov: Štátna vedecká knižnica v Prešove, 2012, s. XIII-XXXIII. ISBN 978-80-85734-97-3.

89

Výzkum proveniencí v Knihovně Národního muzea

90



Ukázka vpisů do vzácných knih

�� Vyhledávání proveniencí na stránkách CERL (Consortium of European Research Libraries): http://www. cerl.org/resources/ provenance/main. �� Aktuální podrobné pokyny ke katalogizaci včetně popisu využití MARCovských polí lze najít na stránkách projektu: ŠÍPEK, Richard a Jaroslava KAŠPAROVÁ. Pravidla pro katalogizaci. In: PROVENIO [online]. Praha: Knihovna Národního muzea, 2012 [cit. 2013-11-21]. Dostupné z: http://www.provenio. net/index.php/cz/ pravidla-pro-katalogizaci http://www.provenio.net/ index.php/cz/pravidlapro-katalogizaci

venienčních znacích, které součásti celku pomáhají identifikovat. Tyto znaky jsou nejen popsány, ale pokud možno prezentovány i v podobě obrazové dokumentace. Přestože je projekt zaměřen na knižní sbírky Národního muzea, může databáze již v současné době sloužit jako využitelný zdroj informací pro identifikaci původu dalších případných částí zpracovaných celků rozptýlených ve fondech českých institucí, ať již jde o rozptýlené historické knihovny, tak o moderní knižní celky z druhé poloviny devatenáctého století a ze století dvacátého. Z dlouhodobého hlediska má projekt ambice spojit obdobné informace o knižních proveniencích z českých knihoven, ale též archivů a muzeí, kde se nezřídka nacházejí klíčové informace ke sbírkám knižní povahy, archivní či hmotné památky, které s knihovnami samými a jejich vlastníky úzce souvisí a jsou hodnotným pramenem pro poznání v historickém a knihovědném bádání. Cílem je poskytnout ucelený pohled na vývoj české knižní kultury z hlediska dějin knih a knihoven. Projekt byl konzultován s prestižními zahraničními institucemi a s konsorciem evropských vědeckých knihoven CERL,60 které zaštiťuje projekty na mezinárodní úrovni, kde se setkal s velmi kladným přijetím. Jaké typy provenienčních záznamů se v projektu zaznamenávají? Jak již bylo zmíněno, v první řadě jde o zpracování rozšířených autoritních záznamů původních vlastníků knih, obsahující známá životní data vlastníka a obor jeho působnosti, charakteristiku knižního fondu a souvisejících fondů archivních a muzejních, pokud existují, současné uložení fondů, různé typy provenienčních záznamů, které vlastníci používali k identifikaci svých knih. Popisy ve formátu MARC21 jsou doplněny o obrazovou dokumentaci (pokud to umožňuje autorský zákon) a o seznam použitých pramenů a literatury včetně odkazů na elektronické zdroje.61 V rámci projektu se tedy zároveň se zpracováním záznamů pořizuje obrazová dokumentace různých druhů užitých grafických i rukopisných exlibris, supralibros, vlastnických razítek, podpisů, dedikací a osobních poznámek, vzta-

hujících se k provenienci knihy, či jinak zajímavých obsahem. Známé knižní celky se zpracovávají i v případech, kdy nemají žádný z těchto znaků nebo jsou vlastnické značky využity pouze sporadicky. Vedle těchto hlavních provenienčních záznamů je cílem postupně mapovat i další provenienční znaky, které nejsou původní součástí tisku: cenzurní záznamy, nakladatelská razítka, knihařské štítky, specifické knižní vazby a pro moderní dobu i související exlibris v podobě volné grafiky. Mimoto lze takto zachytit i vývoj vlastnických exlibris a razítek či vpisků současného vlastníka, který je v případě Národního muzea mimořádně bohatý. Kromě štítků a razítek s různými podobami znaku Národního muzea a Knihovny Národního muzea a jejích součástí jde i o rukopisné poznámky. Například ředitel Knihovny Národního muzea Čeněk Zíbrt s oblibou vpisoval do vzácných exemplářů knih speciální pokyny pro jejich půjčování. Všechny tyto údaje, vztahující se ke knize jako hmotné jednotce, nikoli obsahovému celku, jsou zajímavým pramenem pro studium různých aspektů dějin knižní kultury, knihoven, dějin čtení, literární historie, lze je použít jako pramen při historickém bádání a při doplňování životopisných dat vlastníků původních knižních celků. Byly samozřejmě uznávány a zpracovávány v rámci dílčích prací již v minulosti, ale dosud je nebylo možno využít v obecnějším měřítku, což bude dalším z přínosů databáze v plánovaném rozsahu. Zvláštní význam má zpracování proveniencí pro starší literaturu (doplnění údajů o dnes rozptýlených cenných historických knižních celcích zámeckých knihoven, knihoven církevních institucí či osobních knihoven významných osobností a jejich putování v prostoru i čase), je ale i zdrojem informací pro moderní dějiny.

91

92



Jak historické, tak novodobé fondy je vhodné z hlediska proveniencí zpracovávat jednotně, už proto, že i velmi staré knižní památky mohou mít zajímavé moderní provenience, které nemá smysl ze zpracování vydělovat. V případě dedikací a darů lze sledovat vztahy mezi známými osobnostmi politiky či kultury, dozvědět se více o jejich osobních zájmech a v případě, že v knihách zanechali poznámky, studovat také jejich komentáře k zastoupeným dílům. Podle stavu knih je někdy možné zjistit, zda knihu skutečně četli a jak s ní zacházeli. Jinými slovy je zachycena i osobní rovina vztahu ke knize. Systematický výzkum proveniencí je také důležitým pramenem i pro dějiny knihoven. V jejich počátcích často stály donace a odkazy různých mecenášů a vlivných regionálních osobností, jejichž stopy lze tímto způsobem poodhalit. Tyto počátky často nejsou na první pohled patrné, neboť běžnou praxí knihoven bylo knižní celky rozpouštět ve fondu a vybírat tituly podle užitné hodnoty, nikoli možného historického významu. Knihovna Národního muzea má v tomto ohledu zvláštní postavení, neboť vznikala přispěním mnoha vlivných osobností a od svého založení byla knihovnou muzejní. Plnila dvojí funkci – byla knihovnou vědeckou (pro podporu vlastní vědecké činnosti) a zároveň sbírkovou. Na skladbě knižního fondu Knihovny Národního muzea se tak odráží i jeho dvojí koncepce – jako primárně vědecké platformy s důrazem na přírodní vědy a jako instituce, která by měla stát v čele českého (či dokonce slovanského) národního hnutí a dokumentovat národní dějiny, kulturu a literaturu. Úkolem Knihovny Národního muzea bylo mimo jiné dokumentovat veškerou bohemikální literární produkci. Plnila tak dočasně de facto funkci knihovny národní. Před vydělením Památníku národního písemnictví v roce 1953 byl její významnou součástí Literární archiv, který programově shromažďoval materiály k literární historii českých zemí. K tomu patřilo i přijímání knižních celků, z nichž některé byly považovány za natolik významné, že byly zachovány ve své (pokud možno) původní podobě. Čestné místo v historickém depozitáři Knihovny Národního muzea zaujímají celky dvou významných osobností spojených s počátky Národního muzea – knihovny Františka Palackého a Josefa Šafaříka.

Osobní a historické fondy v Knihovně Národního muzea Ve fondech KNM v oddělení základní knihovny, oddělení knižní kultury a oddělení rukopisů a starých tisků v současné době evidujeme cca 150 osobních knižních celků, které budou v databázi Provenio zahrnuty. Zpracovávají se také provenience zámeckých knihoven, které Knihovna Národního muzea spravuje.62 Lze předpokládat, že se v průběhu výzkumu proveniencí objeví zatím nezachycené osobní knihovny, které byly po akvizici rozptýleny ve fondu. Některé byly uchovány jako celek alespoň pořadím signatur, mnoho dalších ale bylo zpracováváno souběžně s dalšími přírůstky a je nyní velmi těžké je dohledat. Knihovny, které nebyly cíleně zpracovány jako knižní celek, je možno v některých případech dohledat podle výročních zpráv ve starších číslech Časopisu Národního muzea, případně přírůstkových a lokačních seznamů knihovny. V některých případech je nutné využít archivních materiálů uložených v Archivu Národního muzea nebo v Památníku Národního písemnictví. Další zajímavé provenience je v podstatě možno odhalit pouze s knihou v ruce, provádí se proto také excerpce proveniencí při povinné inventarizaci fondu. Dále se pro tvorbu autoritních záznamů využívá databáze národních autorit, on-line databáze, z nichž je na místě jmenovat Knihovny významných českých osobností 63 a sekundární literatura. Pokud je to pro danou problematiku možné, doplňují se informace o dalších relevantních sbírkách či významných jednotlivinách, které do zpracovávaného celku původně patřily, jsou ale v současnosti uložených v jiných institucích nebo nezvěstné. Základní fond knihovny Kromě již zmíněných knihoven Šafaříkovy a Palackého jsou knižních fondech KNM zastoupeny knihovny vědců, spisovatelů, nakladatelů a umělců, jako byli Gelasius Dobner, přírodovědci Otokar a František Antonín Nickerlové, nakladatel Jan Otto, Jan Neruda, Jakub Arbes nebo Julius Zeyer, Marie Hübnerová, Karel Čapek či Karel Teige. Velmi zajímavé je i torzo knihovny operní pěvkyně Emy Destinnové, která byla významnou bibliofilkou. Rozsáhlá knihovna byla po její smrti

93

�� Podrobné informace o spravovaných knihovnách lze najít na stránkách Národního muzea: http://www. nm.cz/Knihovna-NM/ Oddeleni-KNM/ Oddeleni-zameckychknihoven/Literaturazamecke-knihovny/. �� Knihovny významných českých osobností. [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://www. osobniknihovny.cz/ Databáze je výsledkem tříletého projektu s názvem „Informační systémy zpřístupňující knihovní celky osobností kultury jako součást národního kulturního dědictví“ (2007-2009), řešeného na půdě Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a je mimo jiné založena na nepublikované magisterské práci zesnulé ředitelky KNM paní Marie Šírové.

94



95

rozprodána v aukci, nicméně i její torzo, které se v Národním muzeu nachází, svědčí o její osobitosti a výjimečnosti. Knihovna Destinnové se vyznačovala luxusními brokátovými vazbami a uměleckými exlibris, rozlišujícími sbírku podle literárního žánru.

svazků. Jeho hlavním účelem měla být dokumentace českého obrození a uchování vzácných exemplářů knih devatenáctého století, sloužil tedy původně jako konzervační fond. Knihy byly často vybírány právě pro rukopisné dedikace a vlastnické značky významných osobností českého a částečně i slovenského obrození (část slovenských tisků byla později věnována slovenské národní knihovně).65 Z hlediska zpracování pro databázi tedy nejde o organický knižní celek, ale o soubor významných jednotlivin, které se do fondu Knihovny Národního muzea dostaly různým způsobem. Při zpracování nelze tedy postupovat po jednotlivých knižních celcích, ale je třeba zpracovat jednotlivé provenience. Knihy fondu Obrození proto pro databázi zpracovávány právě z tohoto hlediska jako exemplářové popisy. Takto lze zachytit i knihy, které nebyly součástí knižního celku, nesou ale zajímavou informaci. Tak je možné například sledovat jednotlivé knižní dary osobností 19. století, věnované Knihovně Národního muzea. Jedním z dárců byl slovenský obrozenec, knihkupec a zakladatel první slovenské veřejné knihovny66, Gašpar Fejérpataky-Belopotocký (1794–1874). Knihovně Národního muzea do Prahy posílal knihy a kalendáře, které sám vydával. Mimo to ve svém okolí získával na začátku třicátých let odběratele Časopisu Národního museum. Ve sbírce Obrození najdeme knihu 365 propovědí z učení o mravích, povinnostech, ctnosti a náboženství; dále z historie a z učení přírody … vydanou 1835 v Liptovském Svatém Mikuláši, kde Fejérpataky působil, s typickou dedikací: Národnímu Českému museum obětuje Kašpar Fejérpataky. O tom, jak důležitou úlohu českému Národnímu muzeu přikládal, svědčí i fakt, že mu věnoval i rukopis vlastního životopisu. Dar byl uveden v Muzejníku k roku 1846 jako rukopisní Návrh životopisu Kašpara Fejérpatakyho z Klačan.67 Jeho blízký vztah k osobnostem kolen Národního muzea byl dán i obavami nad směřováním slovenského obrozenského hnutí, které se odklánělo od myšlenky společného českého a slovenského pravopisu, jehož byl Fejérpataky zastáncem. Stopu zanechaly také jeho neúspěšné snahy o založení tiskárny v Liptovském Mikuláši. Na těžkosti si kolegům v Praze stěžoval právě i ve vpiscích do věnova-

�� Provenience ve sbírce obrození byly již částečně zpracovány a publikovány na internetové adrese: http://www.nm.cz/ download/knm/ obrozeni_tab.html. �� SALAJOVÁ, Ivonka. Budovanie regionálnej databázy v Liptovskej Knižnici Gašpara Fejérpataky Belopotockého v Liptovskom Mikuláši. In KUBÍČEK, Jaromír (ed.); PRCHALOVÁ, Lea (ed.). Sdružení knihoven České republiky v roce 2010: Ročenka. Ostrava: Sdružení knihoven ČR, 2011. s. 19-25. ISBN 97880-86249-60-5. �� Časopis českého Museum. Praha: Nákladem Českého Museum, 1846, XX, sv. 1. S. 135. Dar uveden: „Pro sbírku rukopisů, listin a rytin: p. Kašpar Fejérpataky z Klačan: rukopisní Návrh životopisu Kašpara Fejérpatakyho z Klačan.“

Oddělení rukopisů a starých tisků a oddělení zámeckých knihoven Ukázka umělecké exlibris z knihovny Emy Destinnové

U rukopisů (historických i novodobých) a starých tisků jsou údaje o provenienci a pohybu knih v průběhu jejich existence důležitou součástí jejich zkoumání, historické knihy a případně celé knihovny byly do Knihovny Národního muzea začleňovány od počátku jeho sbírkotvorné činnosti. Přicházely coby dary české šlechty především v době po založení muzea a později ve větší míře v podobě konfiskací v roce a po roce 1945. Přicházely i jako knižní dary od příznivců muzea z církevního prostředí. Významné byly v první polovině devatenáctého století například příspěvky pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan (za všechny jmenujme Liber Viaticus pražského arcibiskupa Jana ze Středy). Neméně významná z hlediska výzkumu proveniencí a dějin knižní kultury jsou rovněž torza raně novověkých měšťanských knihoven, knihovny klášterní a farní. Prostřednictvím oddělení zámeckých knihoven spravuje Knihovna Národního muzea od roku 1954 zámecké knihovny a další historické knižní celky, některé v majetku Národního muzea či jiných státních institucí, jiné v současnosti v soukromých rukou.64 Systematické databázové zpracování proveniencí se zde může stát neocenitelným zdrojem informací pro pohyb jednotlivých knih i celých knihoven (nejen) na našem území a platformou, díky níž bude možno v budoucnu alespoň virtuálně propojit jejich rozptýlené části v rámci českých zemí i v širším mezinárodním kontextu. Fond Obrození

�� Celkově představují zámecké knihovny soubor 341 jednotlivých knihoven, které dohromady obsahují 1 672 000 svazků.

Další knižní sbírkou, zajímavou z hlediska proveniencí, je fond Obrození, který byl od padesátých let vydělován z hlavního fondu knihovny. Jde o umělý celek, čítající v současnosti necelé 3 000

96



97

Ukázka ze Špalíčku písní světských a nábožných

ných knih. „Zmáhající se co den větší zápal pro Slovenčinu v Uhřích, nám vždy větší překážky v cestu klade ve vydávání“, postěžoval si například ve vpisku do Nového i starého vlastenského kalendáře na rok 1846 a 1847, kam také zaznamenal svou přítomnost v Praze, kterou navštívil roku 1847: „16. brezna roku 1847 osobně v Českém Museum byvší měl toto v rukách Kašpar Fejérpataky.“68 Na místě si tedy osobně ověřil, zda bylo s jeho dary náležitě zacházeno. Knižní kultura, umění a zvláštní fondy v KNM

�� KHEL, Richard. Gašpar Fejérpataky Belopotocký a Národní muzeum. Časopis Národního muzea: Historické muzeum. 1967, CXXXVI, č. 1, s. 18-20. �� PhDr. Eva Ryšavá z dochovaných pramenů vyvozuje, že soubor kramářských tisků patřil původně Alšově matce, viz“ RYŠAVÁ, Eva. Špalíček matky Mikoláše Alše? In: Obrazy ženy v kramářské produkci / Praha: Akademie věd České republiky, Etnologický ústav v.v.i., 2008 s. 205209.

Zvláštní součástí problematiky knižních proveniencí je zpracování uměleckých exlibris. Přestože jsou do současnosti v určité míře užívána k identifikaci knih, jedná se v dnešní době v první řadě o druh volné grafiky, vytvořený pro určitou osobu a předmět sběratelského zájmu. Přesto i umělecké exlibris neoddělitelně patří ke knižní kultuře a v určité míře je dodnes užíváno k identifikaci a zároveň výzdobě a individualizaci knih ve vlastnictví majitele exlibris. Sbírka exlibris v oddělení knižní kultury Národního muzea čítá několik desítek tisíc exemplářů, které samozřejmě není možno všechny v rámci databáze individuálně prezentovat (jejich katalogizace probíhá nezávisle na projektu Provenio), proto se databáze zaměřuje na exlibris relevantní pro zpracování knižních celků, tedy těch, která se týkají osobností, jejichž knižní celky jsou v KNM uloženy. Najdeme zde například sbírku exlibris bibliofila a sběratele erotické literatury Karla Jaroslava Obrátila, jehož knižní fond je uložen v oddělení základní knihovny. Vlastnické značky různého typu se ale neomezují jen na klasické knižní sbírky, zajímavé provenience nalezneme také i ve sbírce kramářských tisků knihovny Národního muzea. Některé z nich navazují na již známé knižní celky. Od roku 1989 spravuje oddělení knižní kultury fond kramářských tisků z pozůstalosti semilského sběratele Rudolfa Hlavy o rozsahu několika desítek tisíc drobných tisků, knihařských papírů, rukopisů písní a novinových výstřižků. Uloženo je zde i torzo jeho knihovny s hudební tematikou. Jedním z nejvzácněj-

ších sbírkových předmětů je špalíček signovaný KNM KP R. Hlava Špal. 25. Pochází z vlastnictví výtvarníka Josefa Váchala, který tisky převážně z devatenáctého století restauroval, svázal a konvolut opatřil vlastním podpisem, přesnou datací i grafickým exlibris. Osobní vpisek Rudolfa Hlavy svědčí o významu, který svému „úlovku“ přikládal. Na přídeští si poznamenal: Tento špalíček získal jsem 24. 4. 1963 za 200 Kčs od Mistra Josefa Váchala. Ten písně dostal darem od svého strýce Mikuláše Alše, opravil je a svázal.69 Je známo, že oba umělci se inspirovali uměleckým výrazem kramářských písní jak ve své výtvarné, tak literární tvorbě. V jednom drobném svazku se tak spojuje hned několik proveniencí, které jej činí jejich pravděpodobným inspiračním zdrojem. V související sbírce modliteb a devočních tisků vyniká unikátní celek sbírky Bedřicha Přibila.70 Tento kolínský rodák patří mezi méně známé osobnosti, které zanechaly Národnímu muzeu významné odkazy. Povoláním úředník pražského magistrátu se od roku 1910 věnoval numismatice a publikoval průkopnické práce o studiu náboženských medailí.71 Před svou smrtí věnoval svou numismatickou sbírku Národnímu muzeu. Méně známo je, že se zajímal i o další druhy devocionálií, které s jeho oborem zájmu souvisely. Sbíral svaté obrázky, křestní psaníčka, modlitby, škapulíře, náboženské i pověrečné tisky a další druhy nábožensky orientované tiskárenské produkce. Přinejmenším část této sbírky je společně s Přibilovým vlastnoručním soupisem uložena v Knihovně Národního muzea. Z dobového hlediska šlo o méně hodnotnou část daru a zůstala s výjimkou svatých obrázků dodnes z větší části nezpracována, tvoří ale unikátní a sběratelem

�� LUKAS, Jiří. Bedřich Přibil (25. 8. 1876 - 11. 10. 1940). In: Posel z Budče. Almanach poutníků na staroslavnou Budeč. Kladno : Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, 2006, 56 s. č. 23, (2006,) s. 51. �� Přibil, Bedřich. Úvod do studia náboženské medaile. Praha: [nákladem vlastním], 1926. 30 - [II] s.; Přibil, Bedřich. Soupis československých svatostek, katolických medailí a jetonů. V Praze: Numismatická společnost československá, 1931. 83-6 s.; Přibil, Bedřich. Soupis česko slovenských svatostek, katolických medailí a jetonů. Díl II, ČechyPraha. Praha: [Numismatická společnost], 1938. 98 s.

98



99 TÉMA

Místa česko-slovenských setkání

pečlivě roztříděný a adjustovaný celek, v němž nalezneme především jazykově české i německé tisky z našeho území, v menší míře potom cizojazyčné tisky pocházející ze vzdálenějších náboženských center. Oddělení knižní kultury sleduje i souvislosti mezi hmotnými památkami z muzejních sbírek a knižními fondy. Součástí nejen fondu Knihovny Národního muzea jsou knižní celky stále uložené v původním nábytku, vypovídající o knižní kultuře své doby, vybavení ateliérů umělců a ilustrátorů, kteří se zabývali s knihami související tvorbou, či uměleckých knihařských dílen. Národní muzeum má ve sbírkách mimo jiné i nábytek Josefa Váchala, kasy jeho autorských písem, vybavení ateliéru malířky a ilustrátorky Ludmily Jiřincové či knihovny Jana Otty nebo Julia Zeyera.72

�� Článek byl napsán s podporou projektu pro aplikovaný výzkum Ministerstva kultury NAKI 12DF023: PROVENIO: Metodika výzkumu knižních proveniencí.

��: Vzájemné vztahy mezi Čechy a Slováky po utvoření Československé republiky v roce 1918 a radikalizace protičeských nálad na Slovensku. Činnpost Štefánikovy společnosti od roku 1931. Pořádání česko-slovenských konferencí v Luhačovicích v letech 1936, 1938 a 1947. Působení Moravsko-slovenské společnosti v letech 1936–1939. Nová etapa česko-slovenských vztahů po roce 1989.

MÍSTA ČESKO-SLOVENSKÝCH SETKÁVÁNÍ 1918–1948 NA MORAVSKO-SLOVENSKÉM POMEZÍ

Vznikem společného státu Čechů a Slováků v roce 1918 se naplnilo úsilí našich slovanských národů o samostatnost, o vymanění z mocenských centralistických snah Vídně a Budapešti. Československé vztahy ovšem pokazilo vysílání českých veřejných zaměstnanců na Slovensko. Na jedné straně šlo o nezbytné opatření. Např. z asi pěti set soudců byl do převratu jen jeden Slovák, a málo z těch ostatních znalo slovensky. Jistě nebylo možné, aby v Československé republice probíhaly soudy v maďarštině. Vždyť teprve po roce 1918 byly zakládány slovenské národní a střední školy a jako první slovenská vysoká škola, Komenského univerzita v Bratislavě, vznikla až v roce 1919. Známé byly také poměry na železnici, její zaměstnanci na příkaz z Budapešti zahájili generální stávku. To bylo v době, kdy československé vojsko řízené francouzskými důstojníky obsazovalo Slovensko opuštěné maďarskou armádou a v roce 1919 probíhaly boje. Maďarská republika rad obsadila svými vojsky celé jižní Slovensko a státy Dohody stanovily definitivní demarkační čáru mezi Maďarskem a Československem. Valná většina Čechů plnila své úkoly na slovenských školách nebo úřadech jistě obětavě. Chod nové univerzity zajišťovali zejména čeští profesoři, kteří se podíleli také na činnosti odborných společností. Např. prvním ředitelem Univerzitní knihovny v Bratislavě byl jmenován odborník z pražské Národní knihovny PhDr. Jan Emler, který přijal místo na deset let a po této lhůtě se opět vrátil do Prahy, pracoval také v Učené společnosti Šafaříkově. Bohužel se mezi Čechy našli i takoví, kteří nebyli hodni svého poslání. Je také pravdou, že Češi byli vysíláni na Slovensko ještě ve třicátých letech, kdy již toho nebylo zapotřebí. Nelze se proto divit,

Jaromír Kubíček, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně

100


že docházelo k protestům. Své nepřátele měli Češi v těch maďaronech, kteří hlásali po převratu slovenské vlastenectví, prosazovali slovenštinu, ve skutečnosti ovšem zůstávali přívrženci jednotného maďarského státu a toužili po návratu Uherska. Štvali slovem i písmem, cenzura byla k takovým projevům shovívá, i když docházelo k podrývání základů státu. Zatímco do roku 1918 představitelé inteligence měli v česko-slovenských vztazích společné zájmy a Slováci přicházeli v letech 1909 až 1913 vždy v srpnu do Luhačovic na společné porady o kultuře a hospodářství, které mívaly vždy tajnou část jen pro účastníky porad ze Slovenska, po převratu se takové akce objevovaly již nepravidelně. Přesto Luhačovice zůstaly tím místem, kde se česko-slovenská jednota připomínala. Zlom ve vývoji vztahů mezi Čechy a Slováky nastal v roce 1927, kdy se Slovenská ľudová strana vzdala opozice a vstoupila do vlády. Zasadila se o uzákonění zemského zřízení se zemským prezidentem a zemským sněmem a tak byl dán podklad pro zdravou autonomii a klidný vývoj republiky. Zdaleka ovšem neprobíhal vývoj takovým směrem. Na předsedu ľudové strany Andreje Hlinku měli velký vliv poslanci František Jehlička a Vojtech Tuka. Podíleli se na přípravě zákona o autonomii, ale usilovali o připojení Slovenska k Polsku nebo k Maďarsku a pro své cíle hledali pomoc v zahraničí. Osudným se stal pro Tuku článek V desiatom roku Martinskej Deklarácie (Slovák, 10, 1. 1. 1928), v němž tvrdil, že tato deklarace z roku 1918 má tajnou klausuli, podle níž státoprávní poměr Slováků a Čechů má platnost jen na deset let a poté by se mělo o dalším společném vývoji znovu rozhodovat. Docházelo tak ke zpochybňování trvalého státoprávního postavení. Tuka byl odsouzen na základě trestního podání představitele slovenských sociálních demokratů Ivana Dérera, dostal 15 let pro úklady proti republice a za špionáž, což ovšem k uklidnění situace příliš neprospělo. Docházelo k radikalizaci protičeských nálad, které se projevily také na oslavách 1100. výročí od založení prvního křesťanského chrámu na území Československa slovenským knížetem Pribinou, které byly uspořádány v Nitře roku 1933. Příslušníci ľudové strany


101

� Týdeník Štefánikovy společnosti Československá vzájomnosť vycházel od r. 1933. � Program obnovených luhačovických porad z r. 1936 organizovaných Československou jednotou. �

�

nechtěli připustit, aby tato státní a církevní slavnost vyzněla pro účastníky i pro cizinu v kladný postoj k Československé republice. Andrej Hlinka, jako představitel ľudové strany přednesl na oslavách rezoluci, v níž byla proklamována suverenita slovenského národa. Milan Hodža, člen vlády za slovenské agrárníky a od roku 1935 ministerský předseda, však věřil ve zmoudření ľudáků a uklidňoval tak českou vládu. V takovém politickém ovzduší vznikly na moravsko-slovenském pomezí ve třicátých letech společnosti, které si daly do programu upevňování česko-slovenských vztahů. V roce 1931 byla ustavena Štefánikova společnost se sídlem v Trenčíně, která začala vydávat 12. července 1933 týdeník Československá vzájomnosť. Časopis začal vycházet v Bratislavě, v roce 1934 krátce ve Valašských Kloboukách, poté převážně již v Trenčíně. Jejich redaktor Vladimír Drobný poukazoval na bratrské duchovní i materiální sjednocování Slováků a Čechů a viděl rozdíly v jejich hospodářském postavení.1 Jiné články apelovaly na vyrovnání nacionalistické ideologie, připomínala se zásluha T. G. Masaryka o společný stát.2 Štefánikova společnost pořádala také slavnostní veřejná setkání. Např. v červnu 1935 byla odhalena pamětní deska Jozefu Miloslavu Hurbanovi (1817–1888) ve Filipovském údolí na Javorníku, kde hlavní projev přednesl Dr. Vavro Šrobár a sešly se tam tisíce lidí ze Slovenska a z Moravy. Československá jednota v Praze ke svému 40. výročí trvání připravila velkolepé oslavy, které se konaly ve dnech 11. a 12. července 1936. Byla to ona, která v letech 1909 až 1913 pořádala v Luhačovicích porady Slováků a tak opět se Luhačovice staly místem jubilejních akcí. Projevy předsedy Československé jednoty Josefa Rotnágla,

� DROBNÝ, Vladimír. Štefánikove ideály do praxe. Československá vzájomnosť, 3, 1. 2. 1935, č. 5, s. 1. � ŠTEFÁNEK, Anton. O vyrovnanie nacionalistickej ideologie Slovenska. Československá vzájomnosť, 3, 4. 1. 1935, č. 1, s. 1. ŠROBÁR, Vavro. Masaryk v mojich spomienkach. Československá vzájomnosť, 3, 8. 3. 1935, č. 10, s. 1.

102


Za redakce Jána Čaploviča vycházel od května 1937 do září 1938 týdeník Jednota, vydávaný Štefánikovou spoločností v Bratislavě a Československou jednotou v Praze.

� Podrobný průběh jednání ve dnech 11. a 12. 7. 1936 viz Heslo luhačovských porad: „Napred sa isť musí!“ Lázeňský zpravodaj luhačovský, 9, 18. 7. 1936, č. 15, s. 1–7. � Srov. MORAVEC, F. Kolem luhačovických porad. Obnova, 2, 16. 7. 1938, č. 29, s. 3. � Dohoda mezi českými a slovenskými krajanskými spolky v USA byla podepsaná 31. 5. 1918 a formuloval ji T. G. Masaryk. Podporovala vznik československého státu jako demokratické republiky, ve které Slovensku přisuzovala autonomii s vlastní administrativou a legislativou.

předsedy vlády Milana Hodži, pozdravné telegramy prezidentů Masaryka a Beneše naplnily očekávání účastníků.3 Jedním ze závěrů tohoto jednání bylo každoroční obnovení československých porad v Luhačovicích, ale konala se již jen jedna v roce 1938. V roce 1937 se totiž česko-slovenské společnosti podílely na oslavách Pavola Blahu (1867–1927), organizátora porad v Luhačovicích, kde byl před první světovou válkou lázeňským lékařem. Oslavy probíhaly v jeho rodném městě Skalici a v Luhačovicích byl otevřen v lázních Blahův park. Ve dnech 8.–10. července 1938 se konaly v rámci jubilejních oslav 20. výročí trvání republiky československé porady opět v Luhačovicích. Tisk chápal tyto oslavy jako obnovení předválečných schůzí české a slovenské inteligence.4 Důvodem k jednání bylo jednak odmítnutí Hlinkovy ľudové strany v účasti na vládě, jednak příjezd americké delegace Slováků s originálem Pittsburské dohody.5 Za slovenskou stranu se jednání v Luhačovicích zúčastnili představitelé politického života mj. Vavro Šrobár, Anton Štefánek nebo Ivan Dérer. Hlavním dnem byla sobota 9. července, kdy projev měl předseda vlády Dr. Milan Hodža a po něm následovaly projevy tří generací: spisovatele Jozefa Gregora Tajovského (1874–1940), střední generaci zastupoval redaktor týdeníku Jednota Ján Čaplovič (1904–1976) a za nejmladší generaci promluvili student medicíny František Šťastný a Dr. Jozef Šoltész. O tom se nejvíce dozvíme z nového časopisu Jednota, který byl týdeníkem Štefánikovy společnosti v Bratislavě a Československé jednoty v Praze a vycházel od května 1937 do září 1938 za redakce Jána Čaploviče. Úvodník Jednoty komentoval vznik časopisu a mj. uvedl, že časy jsou příliš vážné na to, aby bylo možné se nečinně dívat na události u nás a okolo nás a očekávat


103

jen trpně, jak si naše pravda prorazí sama cestu.6 Zahraničně politická situace důrazně žádá, abychom, Slováci a Češi, tvořili pevný jednotný celek a abychom celý svůj veřejný život uspořádali podle této zásady. Články Jána Čaploviča byly zaměřeny proti politice Hlinkovy ľudové strany a tak není divu, že musel roku 1939 emigrovat; v zahraničí redigoval časopisy Čs. boj (1939–1940) v Paříži a následně v Londýně týdeník Čechoslovák (1940–1945).7 Kromě jednání v plénu probíhaly na luhačovické poradě také zasedání pracovních komisí: kulturní, národohospodářské a mladých. Pozvání přijal i anglický slavista a spolupracovník T. G. Masaryka R. W. Seton Watson (1860–1946), jeho a dalších čtrnáct projevů přinesla Jednota.8 Na závěr jednání byl zvolen Stálý výbor luhačovických porad československých, válečné události ovšem k její činnosti už nedaly prostor. Pozornost si zaslouží také Moravskoslovenská společnost, která se ustavila 16. února 1936 v Dubňanech na Hodonínsku a jejím předsedou se stal armádní generál Josef Šnejdárek.9 Její program byl zaměřen na lidovou kulturu a společnost pořádala výstavy, národopisné slavnosti a v tom rozvíjela vzájemné vztahy mezi Čechy, Slováky a Moravany. Z politických akcí byla významná manifestace 13. prosince 1936 ve Skalici proti zahraničním akcím zaměřeným na celistvost státu Malé dohody. V květnu 1937 zorganizovala Moravskoslovenská společnost oslavy třicátého výročí příchodu Scota Viatora do Hodonína, které vyzněly v celonárodní manifestaci za československou jednotu. Společnost vydávala v letech 1936–1939 měsíčník Moravskoslovenské pomezí. Převážně šlo o regionálně a národopisně zaměřená tematická čísla (např. Blatnické, Hlucké, Podlužácké). K dvacátému výročí republiky pořádala slavnost o Velké Moravě na Velehradě, v Hodoníně slavnost Masarykovy československé státní jednoty, slavnost k příchodu první slovenské vlády do Skalice apod. V roce 1939 vyšlo v červnu jediné číslo jen o čtyřech stranách, ve kterém společnost propagovala hnutí Národopisná Morava, které usilovalo o podřízení Slovácka suverenitě Slovenského státu.

� ČAPLOVIČ, Ján. Na cestu. Jednota, 1, 1. 5. 1937, č. 1, s. 1–2. � Po válce se věnoval literární historii a bibliografii starých tisků. Ján Čaplovič byl v letech 1948–1952 ředitelem Univerzitní knihovny v Bratislavě a stal se známým bibliografem svým dílem Bibliografia tlačí vydaných na Slovensku do roku 1700. Martin 1972. 555 s. � Jednota, 2, 16. 7. 1938, č. 28, s. 329–343, 30. 7. 1938, č. 29, s. 346–356. � Srov. JUNEK, Marek. Moravskoslovenská společnost. Slovácko, 43, 2001, s. 211–220.

104



105 TÉMA

Bibliografie a digitalizace

�� B. H. [=B. Haluzický]. Československé porady v Luhačovicích. Lázně Luhačovice, 1, 1947, č. 8, s. 1–2.

Po válce se uskutečnil pokus o obnovení luhačovických porad, když Československá společnost, kterou řídil předseda Slovenské národní rady Dr. Jozef Lettrich, uspořádala ve dnech 1.–3. srpna 1947 porady s hlavním tématem: Duchovní a státní jednota Československa.10 Na jednání promluvil místopředseda Zemského národního výboru v Brně František Loubal, předseda Slovenské národní rady Jozef Lettrich, předseda studijního odboru Československé společnosti Ján Garaj. Jednání mělo početné složení, na 400 účastníků ze strany české i slovenské, a druhý den probíhalo v komisích. Literární komisi řídili Jan Blahoslav Čapek a Milan Pišút, právní komisi řídila poslankyně Milada Horáková, dále jednaly komise osvětová, školská, národohospodářská. V komisích se jednalo o aktuálních problémech, které byly formulovány do rezolucí. S rezolucemi byli seznámeni účastníci na manifestační schůzi poslední den jednání, které předsedala Milada Horáková a projevy přednesli ministr techniky Jan Kopecký a povereník školství Laco Novomeský. Zde byl také přečten pozdrav poradám od prezidenta Edvarda Beneše. Luhačovské porady opět ukázaly svou životnost, ale v roce 1947 byly poslední. Po únoru 1948 brzy vyšel zákon zakazující spolky a tak se vytratila základna, která by tuto činnost organizovala.

��: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě digitalizuje od roku 2005 vzácné dokumenty vztahující se k Moravskoslezskému kraji. Touto činností navazuje na svou tradiční tvorbu retrospektivních regionálních bibliografií, kterým dodává nový rozměr. V roce 2013 je digitalizace významně posílena díky zapojení knihovny do krajského projektu Digitalizace a ukládání dat (součást multiprojektu E-Government Moravskoslezského kraje).

Nová etapa vztahů našich národů se datuje od roku 1990. V tom roce byl na Velké Javořině (970 m n. m. je nejvyšším místem Bílých Karpat, pod kterým prochází česko-slovenská hranice) odhalen vládami obou republik památník česko-moravsko-slovenské vzájemnosti od akademického sochaře Otmara Olivy. Roku 1992 se pak prosadila myšlenka společného setkávání a poslední neděli v červenci se na Velké Javořině od té doby konají každoročně manifestace přátelství obou národů. Jejich poslední ročník se konal 28. července 2013 pod záštitou hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka a předsedy Trenčianského samosprávného kraja Pavola Sedláčka. Mají folklorní kulturní ráz.

Delší tradici má v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě zpracovávání retrospektivní regionální bibliografie, jehož počátky sahají až do poloviny 90. let 20. století. Tato činnost nabyla na intenzitě po roce 2000, kdy se knihovna stala organizací krajskou. Retrospektivní tvorba bibliografických záznamů knih i článků, které pojednávají o jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje, je od té doby integrální součástí aktivit knihovny a je pro ni vyčleněn zhruba jeden pracovní úvazek. Moravskoslezský kraj se skládá z 6 okresů, přičemž bibliografii Opavska již dříve zpracovala Vědecká knihovna v Olomouci. Zbývajících pět oblastí (okresy Bruntál, FrýdekMístek, Karviná, Nový Jičín a Ostrava-město) tak představovalo pro knihovnu velkou výzvu. Postupem doby se pochopitelně měnil jak způsob práce (přechod od lístkové karto-

Jednou ze základních funkcí krajských knihoven je zprostředkovávání přístupu k regionální literatuře. Pro Moravskoslezskou vědeckou knihovnu v Ostravě je pilířem těchto aktivit trvalé uchovávání, bibliografické zpracovávání a zpřístupňování dokumentů publikovaných v Moravskoslezském kraji. Děje se tak především na základě regionálního povinného výtisku, nicméně aktivity nekončí pouze u zájmu o současnou produkci. Knihovna se dlouhodobě snaží také o mapování a zpřístupňování starší produkce, a to prostřednictvím své retrospektivní bibliografické a digitalizační činnosti. Jde o aktivity s mnoha podobnými rysy, které si vzájemně nijak nekonkurují, ale naopak se doplňují a mohou být pro sebe navzájem přínosem. Retrospektivní regionální bibliografie

OD BIBLIOGRAFIE K DIGITALIZACI ANEB BUDOVÁNÍ DIGITÁLNÍ KNIHOVNY MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Monika Oravová, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

106



téky k automatizovanému zpracovávání), tak prezentace výsledků. Výstupy bibliografické činnosti jsou nyní badatelům i dalším uživatelům zpřístupňovány dvěma způsoby. Průběžně jsou záznamy ukládány v elektronické podobě s okamžitou aktualizací, a to do samostatných logických bází v rámci automatizovaného knihovního systému Aleph (odděleně od online katalogu knihovny). Pro každý okres je vytvořena zvláštní subbáze, vyhledávat je poté možno v každé zvlášť i ve všech dohromady. U každého záznamu je k dispozici informace o instituci, v níž byl dokument nalezen.

Digitální knihovna Moravskoslezského kraje

Druhým způsobem publikování bibliografických záznamů je pak tištěná podoba. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě dosud vydala dva tituly: Bibliografii okresu Karviná (vydáno společně s Muzejní a vlastivědnou společností) a Bibliografii okresu Ostrava-město (vzhledem k velkému počtu záznamů vydáno ve 2 svazcích). Obě knihy vyšly v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a Slezska. Aktuální stav zpracování jednotlivých okresů a formu zpřístupnění bibliografických záznamů ukazuje následující tabulka.

Přehled stavu zpracování retrospektivních regionálních bibliografií jednotlivých okresů Moravskoslezského kraje (stav k 1. 11. 2013) Ostrava-město

v tištěné i elektronické podobě, 16 000 záznamů (systematicky zpracováno do roku 2008, novější zdroje postupně doplňovány)

Karviná

v tištěné i elektronické podobě, 9 000 záznamů (systematicky zpracováno do roku 2000, novější zdroje postupně doplňovány)

Frýdek-Místek

nyní zpracováváno, 7 000 záznamů (předpokládané ukončení v roce 2014)

Nový Jičín

zahájeno

Bruntál

zahájeno

Opava

zpracováno Vědeckou knihovnou v Olomouci (vydáno v tištěné podobě v roce 1999)

Postupem doby však v knihovně sílila myšlenka, že by se ve zpřístupňování regionální literatury mělo postoupit o krok dál, a to z několika důvodů. Při bibliografické činnosti jsme se často setkávali s rozpadajícími se dokumenty. Spoustu zajímavých dokumentů jsme neměli ve svém fondu a nemohli je nabídnout svým čtenářům, přitom šlo v mnoha případech o díla z hlediska autorského zákona volná. Navázali jsme úzkou spolupráci s mnoha paměťovými institucemi regionu. Uvědomovali jsme si, že do budoucna bude přibývat e-born dokumentů, které jsme do té doby nijak podchyceny neměli. Výsledkem všech těchto úvah bylo rozhodnutí začít budovat Digitální knihovnu Moravskoslezského kraje. Hned od počátku bylo jasné, že bude pojata šířeji, než bylo dosud v jiných knihovnách běžné, a zahrne dokumenty důležité pro kulturní, společenské, ekonomické, politické a náboženské dějiny obcí a měst v Moravskoslezském kraji bez ohledu na místo uložení fyzických předloh. Digitalizace byla zahájena v roce 2005, kdy bylo zakoupeno základní vybavení (planetární skener Atlas, program Sirius pro popis metadaty). Pro pracoviště, které zajišťuje vše od výběru dokumentů přes skenování a popis metadaty až po zpřístupňování a propagaci, byl vyčleněn 1 pracovní úvazek (od roku 2009 pak 1,5 úvazku). Digitální knihovna Moravskoslezského kraje se zaměřila především na monografie a periodika z 19. a 1. poloviny 20. století. Jde tedy o dokumenty, které jsou nejvíce ohroženy degradací kyselého papíru. Digitalizovány jsou různé typy pramenů – adresáře, noviny, vlastivědné publikace, výroční zprávy, beletristická díla atd. Při výběru dokumentů se pracovníci řídí především třemi kritérii – jejich obsahem, fyzickým stavem a četností výpůjček. Do krajské digitální knihovny byly dosud zahrnuty vybrané dokumenty těchto institucí: Archiv města Ostravy,

107

108



Knihovna města Ostravy, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, Muzeum Novojičínska, Muzeum Těšínska, Muzeum v Bruntále, Ostravské muzeum a Slezské zemské muzeum v Opavě. Digitalizované dokumenty jsou zpřístupňovány v systému Kramerius. V souladu s autorským zákonem jsou na internetu vystavena buď celá díla, nebo alespoň metadata k nim (plné texty jsou u děl podléhajících ochranné lhůtě autorského zákona k dispozici ve studovnách Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a institucí, které poskytly dokumenty k digitalizaci). V letech 2005–2013 se Digitální knihovna Moravskoslezského kraje rozvíjela poměrně kontinuálním způsobem. Její vývoj byl financován zejména z vlastních zdrojů knihovny, několikrát bylo také využito podpory programu VISK 7 Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru – Kramerius. K 1. 10. 2013 bylo v digitální podobě zpřístupněno 38 periodik a 796 monografií (dohromady téměř 205 000 stran). 2. polovina roku 2013 však přinesla skokovou změnu, a to jak po stránce kvantitativní, tak i kvalitativní. Díky partnerství v projektu Digitalizace a ukládání dat (součást multiprojektu EGovernment Moravskoslezského kraje) získala knihovna nové technické vybavení a více než zdvojnásobila počet dosud zdigitalizovaných dokumentů. Projekt Digitalizace a ukládání dat (tzv. krajský digitalizační projekt) byl financován Evropským fondem pro regionální rozvoj prostřednictvím Integrovaného operačního programu a Moravskoslezského kraje, knihovna v něm figurovala jako partner MSK. Projekt se skládal ze dvou částí – digitalizace službou a krajská digitalizační jednotka. Digitalizace službou probíhala od 1. října 2012 a trvala přesně jeden rok. Jejím výstupem je dodávka 306 000 stran digitalizovaných dokumentů kompletně zpracovaných do balíčků dle nových standardů Národní digitální knihovny. Služba byla zajišťována externí firmou, role Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě v celém procesu však vůbec nebyla zanedbatelná. Knihovna vybírala fondy k digitalizaci, zajišťovala komunikaci s paměťovými institucemi (do projektu byl zahrnut

ostravský archiv i všechna muzea zmíněná výše), posuzovala vzorek dodaných dat, vytvářela záznamy v elektronickém katalogu (50 % dokumentů), podávala žádosti o přidělení čísla ČNB (90 % dokumentů), dohledávala chybějící čísla a ročníky periodik v institucích mimo region atd. Po této realizační části projektu pak pracovníky knihovny čeká ještě import všech balíčků do nové verze Krameria a jejich kontrola. V druhé části projektu (krajská digitalizační jednotka) získala Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě nový server, počítač, skener a software pro popis metadaty. Součástí dodávky byla také instalace systému Kramerius verze 4 a následná konverze záznamů z K3 do K4. Knihovna tak výrazným způsobem inovovala své digitalizační pracoviště, připravila ho na digitalizaci dle nových standardů a v neposlední řadě zmodernizovala zpřístupňování digitálních dokumentů uživatelům. Od bibliografie k digitalizaci ... a zase zpět Jak již bylo uvedeno výše, bibliografické i digitalizační práce mají mnoho společných rysů a styčných bodů. Podobný je už samotný cíl a smysl obou aktivit – oba výstupy by měly především zviditelnit a znovuobjevit literaturu o regionu a zprostředkovat lepší přístup k ní. Jak retrospektivní regionální bibliografie, tak i Digitální knihovna Moravskoslezského kraje se tematicky zaměřují na dokumenty týkající se území Moravskoslezského kraje. Překryv samozřejmě není stoprocentní (bibliografie zahrnují i novodobější materiály, pro digitalizaci je zase zajímavá i beletrie významných regionálních autorů apod.), ale umožňuje vzájemné předávání tipů. Při bibliografické práci jsou totiž často nacházena díla, jež by bylo vhodné zařadit do digitální knihovny, a naopak. Při excerpci a výběru zdrojů jsou navštěvovány a využívány stejné instituce (archivy, muzea, knihovny), podobné jsou tedy i zkušenosti bibliografů a digitalizátorů s ochotou a zaujetím partnerských organizací. Společné rysy má také zpřístupňování výsledků. Výstupy

109

110



obou činností jsou dostupné přes webové stránky knihovny – retrospektivní regionální bibliografie prostřednictvím samostatné logické báze v online katalogu knihovny, digitální knihovna v rámci systému Kramerius (odkaz na Digitální knihovnu MSK je hned na úvodní obrazovce). Postupně jsou navíc tyto dva systémy propojovány vkládáním odkazů.

��: Cieľom príspevku je prezentácia projektu digitalizácie fondu starých a vzácnych tlačí Štátnej vedeckej knižnice v Banskej Bystrici, ktorý bol rozpracovaný v súlade s celosvetovým trendom digitalizovať knižničné zbierky, ako aj v súlade s požiadavkami novej generácie používateľov knižnično-informačných služieb a so zvyšujúcim sa dopytom po infomáciách a dokumentoch sprístupňovaných online. Autorky sa zamerali na priblíženie jednotlivých krokov, postupov a všeobecných odporúčaní, ktoré knižnica v rámci realizácie projektu aplikovala a ktoré jej umožnili poskytnúť čitateľom online prístup k najvzácnejším dokumentom z jej fondu.

A kam dál? V roce 2012 přikročila knihovna k další úrovni práce s regionální literaturou – vybrané tituly, jež jsou součástí Digitální knihovny Moravskoslezského kraje, převádí do formy elektronických knih vhodných pro různá čtecí zařízení. Tímto způsobem jsou zpracovávána autorsky volná díla, jež mají potenciál zaujmout širší okruh uživatelů (především vlastivědné publikace, doboví průvodci, pověsti a beletristická díla). E-knihy jsou vydávány ve 4 formátech (epub, mobi, pdf, pdf pro čtečky), přičemž bylo dosud publikováno 11 titulů. Všechny regionální eknihy jsou k dispozici k bezplatnému stažení na webových stránkách knihovny (www.svkos.cz) a jsou rovněž využívány při vzdělávacích akcích (propagace regionální literatury ve spojení s novými technologiemi). Ani tím ovšem aktivity týkající se práce s regionální literaturou v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě nekončí. Na rok 2014 je kupříkladu naplánováno vydání první regionální audioknihy...

Digitalizácia v EÚ 73 Stratégie v oblasti ochrany a sprístupňovania národného kultúrneho dedičstva sa v súčasnosti vo väčšine európskych štátov, USA, ale aj v ďalších krajinách moderného informačného sveta plne realizujú najmä prostredníctvom projektov v oblasti digitalizácie.Už v roku 2001 boli v rámci iniciatívy eEurope vypracované Lundské zásady, ako významný koordinačný mechanizmus pre programy digitalizácie v členských krajinách EÚ, ktoré boli ďalej rozpracované v Lundskom akčnom pláne. Pre koordináciu programov bola vytvorená Skupina národných zástupcov (NRG) krajín EÚ a iných krajín. Jej projekty MINERVA a MINERVA Plus, viedli k vytvoreniu špecializovaných pracovných skupín, vydávaniu publikácií, dokonca aj politického dokumentu s názvom Parmská charta. V rámci Dynamického akčného plánu, ktorý bol pokračovaním Lundského akčného plánu, boli identifikované hlavné bariéry rozvoja digitalizácie: nevyspelosť kľúčových technológií a štandardov, fragmentácia národných politických prístupov a inštitucionálneho prístupu, nedostatočná integrácia digitalizačných akcií v európskej znalostnej ekonomike. V rámcových programoch výskumu a vývoja technológií sa digitalizácii a digitálnemu obsahu venujú projekty: MINERVA, CALIMERA, ERPANET, TEL-ME-MOR, DELOS, BRICKS, PRESTOSPACE, DigiCULT a ďalšie. V roku 2003

111

PROJEKT DIGITALIZÁCIE FONDU STARÝCH A VZÁCNYCH TLAČÍ ŠVK V BANSKEJ BYSTRICI Blanka Snopková a Mária Bôbová, Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici

�� Východiská digitalizácie v rámci EÚ [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné na internete: www.infolib.sk/sk/ trendy-oblastiach/ digitalizacia-kniznic/ vychodiska-digitalizacie. html

112

�� Rok 2014 bude rokom spúšťania elektronických služieb. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: www.opis.gov.sk/rok2014-bude-rokomspustania-elektronickychsluzieb/ �� KATUŠČÁK, Dušan. Situačná správa o národnom projekte SNK Digitálna knižnica a digitálny archív. In: ITLib, 2012, roč. 16, č. 2 [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: itlib.cvtisr. sk/archiv/2012/2/ situacna-sprava-onarodnom-projekte-snkdigitalna-kniznica-adigitalny-archiv. html?page_id=665 �� Digitalizácia v Slovenskej národnej knižnici napreduje [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: www.zive.sk/ digitalizacia-v-narodnejkniznici-rychlo-napreduje/ sc-4-a-307036/default. aspx



bola schválená ako reakcia na potrebu dlhodobého uchovávania digitálne vytvoreného a digitálneho obsahu Charta UNESCO o zachovaní digitálneho dedičstva. Expertná skupina pre digitalizáciu pri Európskej Komisii a Expertná skupina členských štátov pre digitalizáciu a digitálne uchovávanie, vypracovávajú odporúčania pre oblasť digitalizácie (napr. Odporúčania EK č 2007/320/ ES z 24. augusta 2006 a Závery Rady EÚ č. 2006/C 297/01 z 13. novembra 2006 o digitalizácii, on-line sprístupnení a digitálnom uchovávaní kultúrneho dedičstva určené členským štátom EÚ.) Známa je iniciatíva Európskej komisie, ktorej cieľom je vybudovať spoločnú Európsku digitálnu knižnicu (Europeana), ktorá by mala byť postavená na koncepcii už prevádzkovanej Európskej knižnice, združujúcej takmer všetky národné knižnice Európy. Zahŕňať by mala výsledky činnosti archívov, knižníc, múzeí a audiovizuálneho sektora. Digitalizácia knižničných fondov na Slovensku

dením, či odcudzením, viedli k spracovaniu a realizácii digitalizačných projektov najmä v nasledovných knižniciach: Univerzitná knižnica v Bratislave (ďalej len UKB) vlastní najrozsiahlejší fond starých a vzácnych tlačí na Slovensku a preto je pochopiteľné, že aj v oblasti ich digitalizácie urobila najväčší kus práce – postupne digitalizovala niekoľko vzácnych zbierok. Jednou z nich je Bibliotheca clarissearum–digitalizovaná zbierka Kabinetu rukopisov a starých a vzácnych tlačí, obsahujúca inkunábuly – prvotlače z rokov 1450–1500, tlače 16. storočia a i. do roku 1900.77 Ďalším výnimočným digitalizovaným fondom je súbor islamských pamiatok knižnej kultúry – Bašagićova zbierka, ktorú získala Univerzitná knižnica do svojich fondov v roku 1924 kúpou od známeho bosnianskeho literáta, vedca a zberateľa Dr. Safveta bega Bašagića, po ktorom dostala zbierka aj názov. Fond obsahuje 598 rukopisných diel v 284 zväzkoch. Z toho je 393 arabských, 117 tureckých a 88 perzských prác. Tlačených kníh je 365 zväzkov a tie obsahujú 496 diel: 145 arabských, 338 tureckých a 8 perzských. Fond tematicky obsahuje najmä náboženské diela, diela z oblasti filozofie, metafyziky, logiky, psychológie, astronómie, matematiky, politiky, dejín, práva, administratívy, lexikografie, gramatiky, metriky, rétoriky a poetiky. Krásna literatúra je zastúpená umeleckou poéziou a prózou, ale aj dielami ľudovej tvorivosti. Medzi rukopismi sú aj rôzne súpisy, poznámky, komentáre a glosy.78 Ústredná knižnica Slovenskej akadémie vied v Bratislave digitalizuje rukopisy, staré a vzácne tlače z Lyceálnej knižnice v Bratislave, ktorá je v jej správe. Na jej stránke sú zverejnené aj zdigitalizované mikrofilmy.79 Knižnica Katolíckej univerzity v Ružomberku. Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici okrem digitalizácie zvukových dokumentov, ktorú realizuje už od roku 2008 (do konca roku 2012 bolo zdigitalizovaných spolu 799 CD/9 657 skladieb, čo predstavuje približne jednu tretinu zvukových nosičov – CD v hudobnom archíve ŠVK) postupne digitalizuje aj iné typy dokumentov, najmä staré a vzácne tlače.

Aj na Slovensku sa už desať rokov snažíme o naštartovanie a realizáciu procesu digitalizácie v rámci národného digitalizačného projektu.74 Úloha zabezpečiť udržateľnosť procesu digitalizácie, ochranu a rozširovanie zbierkových a informačných fondov knižníc sa stala súčasťou Programového vyhlásenia vlády SR na roky 2012–2016. V oblasti digitalizácie knižničných a archívnych fondov sa jedná o projekt Digitálna knižnica a digitálny archív.75 Vzhľadom na technické, technologické, organizačné, personálne, priestorové a samozrejme aj finančné problémy sa štart realizácie projektu, ktorého nositeľkou je Slovenská národná knižnica v Martine (ďalej SNK), stále odkladal a neskôr rozbiehal veľmi pomaly. Hoci v súčasnosti podľa informácií z SNK projekt rýchlo napreduje,76 viaceré slovenské knižnice s bohatými zbierkami starých a vzácnych tlačí, s cieľom urýchliť celý proces digitalizácie, postupne začali budovať vlastné digitalizačné pracoviská. Snahy sprístupniť knižničné dokumenty čo najširšiemu okruhu čitateľov a zároveň ich ochrániť v procese sprístupňovania pred mechanickým poško-

113

�� Staré a vzácne tlače. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: http://digitalna.kniznica. info/cgi-bin/library?site =localhost&a =p&p= about&c=staravzc&l= sk&w=utf-8 �� Bašagić. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: digitalna. kniznica. info/cgi-bin/ library?site= localhost&a =p&p= about&c= basagic&l= sk&w=utf-8 �� Digitalizované dokumenty ÚK SAV. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: oldbooks.savba.sk/digi/

114



Digitalizačné pracovisko a knižný skener Bookeye 4

Prvý krok k digitalizácii tlačí v ŠVK v Banskej Bystrici Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici (ďalej len ŠVK), ktorá patrí veľkosťou a zložením svojho knižničného fondu k najvýznamnejším knižniciam na Slovensku, sa v roku 2013 tiež rozhodla realizovať svoj digitalizačný projekt. Nepôjde pritom o masovú digitalizáciu, ktorou je na Slovensku poverená Slovenská národná knižnica v Martine, ale o digitalizáciu jedinečných, vzácnych a historicky cenných tlačí z fondu ŠVK. Cieľom je postupne digitalizovať všetky edičné tituly, ktoré knižnica počas svojej 85ročnej existencie vydala, ako aj dokumenty z fondu starých a vzácnych tlačí, ktoré je z hľadiska autorského práva možné zverejniť. Jedná sa približne o 11 000 tlačí, v objeme 4,5 milióna strán. Prvým krokom vedúcim k realizácii projektu bolo vybudovanie digitalizačného pracoviska a spracovanie internej smernice upravujúcej proces digitalizácie knižničného fondu ŠVK. Jej cieľom bolo dosiahnuť čo najvyššiu efektívnosť a zabezpečiť výkonnosť aj v pomerne skromných podmienkach. Smernica stanovila postupy a konkretizovala pravidlá v procese digitalizácie dokumentov v týchto oblastiach: technické parametre, technologické parametre a archivácia, sprístupňovanie digitálnych kópií, workflow–logistika výberu a odovzdávania dokumentov medzi jednotlivými pracoviskami ŠVK. Pri digitalizácii starých a vzácnych je nevyhnutné zamedziť nepriaznivým dopadom na zdrojové materiály, či už z hľadiska poškodenia, straty, alebo iných negatívnych vplyvov na spracovávaný materiál. Dôležité je najmä zabezpečiť vyhovujúce prostredie, spĺňajúce osobitné požiadavky z hľadiska svetla, vlhkosti apod. Dôležité postavenie v rámci digitalizačného procesu má aj dôsledná dokumentácia všetkých krokov: od vyskladnenia dokumentu z depozitu, jeho čistenia a prípravy, skenovania, spracovania, až po ukladanie digitálnych súborov, vytváranie verzií z veľkých súborov na dodanie on-line a tvorbu metadát. Register (evidenciu) digitalizovaných dokumentov vedú zamestnanci jednotlivých pracovísk, podieľajúci sa na procese digitalizácie, formou zápisu do formulára sprístupneného

v lokálnej sieti. Register obsahuje názov digitalizovaného dokumentu, autorské údaje, vydavateľské údaje, rozsah dokumentu, signatúru, resp. prírastkové číslo, počet zdigitalizovaných strán, dátum digitalizácie dokumentu, technické metaúdaje (meno autora digitálnej kópie, názov zariadenia, na ktorom bola kópia vyhotovená, nastavenie skenera, príp. ďalšie podrobnosti), meno osoby zodpovednej za post-processing, dátum sprístupnenia digitálnej kópie čitateľskej verejnosti a meno zodpovedného pracovníka, dátum spracovania metadát a meno zodpovedného pracovníka. Technické a technologické zabezpečenie Koncom roku 2012 ŠVK zakúpila prístroj, ktorý umožňuje transformáciu klasického dokumentu na dokument elektronický–knižný skener Bookeye 4, ktorý disponuje knižnou kolískou tvaru V, chrániacou knižnú väzbu v procese digitalizácie pred poškodením. Skener ďalej obsahuje náhľadový monitor s plochou obrazovkou a skenovaciu hlavu, na ktorej je umiestnený fotoaparát, červený svetelný laser (horizontálny a vertikálny) a dve lampy. Na čelnom paneli sa nachádzajú dva USB porty, tlačidlo na zapnutie / vypnutie a plnodotykový panel. Dotykový panel zobrazuje všetky ponuky a slúži na nastavenie a ovládanie prístroja. Softvér sa ovláda dvoma spôsobmi. Cez integrovaný dotykový panel a prostredníctvom internetového prehliadača cez softvérové rozhranie Scan2Net. Proces digitalizácie sa začína nasnímaním analógového materiálu – knihy, resp. časopisu, mapy, pohľadnice atď. na knižničnom skeneri, na ktorom vznikajú prvotné skeny jednotlivých strán kníh. Tie sú následne odosielané do počítača. Pre tzv. postprocessing sú

115

116



využívané tri softvérové programy. Prvým je voľne dostupný (freeware) program ScanTailor, slúžiaci k úprave jednotlivých skenov (oprava orientácie, natočenie a orezanie strán, určenie okrajov strán, kontrola zoradenia strán, výber obsahu a nastavenie podkladu). Pre zachovanie autentickosti materiálu a kvôli následnému OCR spracovaniu sa v programe ScanTailor nastavuje farebné pozadie, resp. pozadie v stupňoch šedej a nie bitonálne. Jedná sa o časopisy, historický materiál, alebo knihy s farebným obrazovým materiálom. Pri nastavení farebného pozadia sú možné priesvity, ktoré je možné odstrániť prostredníctvom špeciálneho grafického programu. Druhým programom je ABBYY Fine Reader 11, softvérová súčasť skenera, ktorý slúži na úpravu textu (zarovnanie skosenia strán, vyrovnanie riadkov). Následne, taktiež pomocou tohto programu, vzniká finálna verzia. V programe Acrobat Profesional sa následne vytvorí štruktúra vo výslednom dokumente PDF. V tomto formáte sú knihy a dokumenty katalogizované a sprístupňované. Digitálne kópie prejdú procesom OCR (Optical Character Recognition, tj. optické rozpoznávanie znakov). OCR používa inteligentné algoritmy, ktoré konvertujú obrázky na editovateľný text, pričom zachovávajú rozloženie a formátovanie pôvodného dokumentu. To čitateľom umožňuje vyhľadať si relevantné dokumenty a informácie prostredníctvom zadania kľúčových slov z plného textu. Digitalizát – digitálna kópia dokumentu vzniká v rozlíšení 600 dpi, čo sa týka časovej náročnosti jednoltivých úkonov post-processingu, sú nastavené nasledovne: skenovanie jednej dvojstrany – 25 s, odoslanie naskenovaného obrázku do PC – 10 s, ScanTailor – maximálne 15 s/strana, FineReader – maximálne 15 s/strana, Acrobat Professional – 15 s/strana.

Vlastný fond starých a vzácnych tlačí zo 16.–19. storočia, obsahuje fondy Mestskej verejnej knižnice a Krajskej ľudovej knižnice, ako aj torzá ďalších banskobystrických knižníc (školských, obecných a osobných). Najstaršou tlačou je dielo z roku 1545 – Thomae Linacri Britanni De Emendata Strvctvra Latini Sermonis Libri VI., ktorej autorom je anglický humanista Thomas Linacre. Uvedená knižná zbierka má úzky vzťah s mestom Banská Bystrica, ktorý je zdokumentovaný nielen prostredníctvom miesta vydania, ale aj prostredníctvom provenienčných, čiže vlastníckych záznamov, čo ešte zvyšuje hodnotu týchto zachovaných zbierok. Vzácne sú i z toho dôvodu, že z kedysi bohatých knižných fondov významných inštitúcií sa dnes zachovalo iba torzo. Najväčší fragment bývalej knižnice evanjelického gymnázia sa v súčasnosti nachádza práve v ŠVK (186 titulov). Z jazykového hľadiska v rámci tejto zbierky prevládajú tlače v jazyku nemeckom, maďarskom a latinskom. Ojedinelé sú tlače v iných jazykoch, vrátane slovenčiny. Z hľadiska obsahového sa jedná najmä o diela antických klasikov v origináli, učebnice rôzneho zamerania, knihy beletristického obsahu, odborné historické práce atď. Rozsah fondu: 2 000 tlačí; približne 140 000 strán. Seminárnu knižnicu (Knižnicu prvého banskobystrického Kňazského seminára sv. Karola Boromejského v Banskej Bystrici), ktorá je majetkom Rímskokatolíckeho biskupského úradu v Banskej Bystrici a je v správe ŠVK. Seminárna knižnica vznikla ako súčasť Kňazského seminára sv. Karola Boromejského v 19. storočí. Celú knižnicu možno označiť za cennú zbierku, pretože predstavuje so svojimi približne 8 600 zväzkami kníh jednu z najväčších historických cirkevných knižníc na území mesta Banská Bystrica. Z tohto počtu možno viaceré označiť za „vzácne dokumenty“. Z časového hľadiska sú najstaršie a zároveň najvzácnejšie tlače vydané v 16. storočí. Vo fonde Seminárnej knižnice sú tieto tlače zastúpené počtom 146 kníh. Najstaršou spomedzi nich je kniha vydaná v Taliansku v roku 1506 – Calepinus. Ad Librum. Autorom je taliansky humanista a lexikograf Ambrogio Calepino. Za cenné možno pokladať aj tlače, ktoré sú zriedkavé a v určitej krajine sa zachovali

Digitalizačný plán ŠVK predpokladá digitalizovať tri zbierky: Edičné tituly vydané ŠVK, ako aj dokumenty vydané knižnicami, ktorých je pokračovatelkou – Mestskej verejnej knižnice a Krajskej ľudovej knižnice v Banskej Bystrici (knihovnícke periodiká, katalógy, bibliografie, konferenčné zborníky, biografické slovníky, monografie, obrazové publikácie apod.). Rozsah fondu: 400 tlačí; približne 40 000 strán.

117

118



len v malom počte, napr. dielo nemeckého reformátora Wolfganga Muscula (1497–1563) pod názvom In Evangelistam Matthaeum Commentarii Tribus Tomis Digesti, čiže komentáre k evanjeliu sv. Matúša. Tlačou bolo vydané vo švajčiarskom Bazileji u Johanna Herwagena v roku 1551. V slovenských knižniciach, ktoré majú spracované tlače 16. storočia sa toto dielo nenachádza. Zároveň je táto tlač vzácna aj z iného dôvodu. Nachádzajú sa v nej rozsiahle rukopisné záznamy životopisného charakteru, cenné najmä z hľadiska historiografie. No nielen najstaršie knihy možno pokladať za najvzácnejšie. Viacero kníh je cenných aj z hľadiska miesta ich vydania. V Seminárnej knižnici sa nachádza dvadsaťtri tlačí vydaných v Banskej Bystrici. Tvoria významnú súčasť dejín Banskej Bystrice tým, že predstavujú tvorbu miestnych tlačiarov, autorov a približujú dejiny mesta a okolia. Jazykom týchto diel je maďarčina (Beszterczebányán), latinčina (Neosolii) a nemčina (Neusohl). Z domácich banskobystrických tlačiarov sú svojou prácou zastúpené: tlačiareň Jána Štefániho (1770–1820), tlačiareň rodiny Macholdovcov (19.–20. stor.) a tlačiareň Hungária (1897–1919), ktorá patrila Móricovi Sonnenfeldovi. Tiež väčšina autorov spomínaných banskobystrických tlačí mala blízky vzťah k mestu Banská Bystrica. Po obsahovej stránke prevládajú diela náboženského charakteru (kázne, apologetika, cirkevné obrady, úcta k Panne Márii), nachádzajú sa tu však aj diela z oblasti dejín, literatúry, školstva a práva. Rozsah fondu: 8 600 tlačí; približne 4 300 000 strán. Sprístupňovanie digitálnych kópií dokumentov zo svojho knižničného fondu zabezpečuje ŠVK prostredníctvom virtuálnej knižnice. V súčasnosti ju tvorí licencovaná databáza elektronických kníh ebrary (obsahujúca okolo 24 000 elektronických kníh), ktorej súčasťou je funkcia DASH. Tá umožňuje ŠVK vkladanie vlastných elektronických dokumentov do databázy a ich sprístupňovanie čitateľom prostredníctvom vzdialeného prístupu. Uvedené, hoci zatiaľ provizórne a dočasné riešenie sprístupňovania digitálnej knižnice online, umožňuje používateľom ŠVK vytvárať si vlastné súbory obľúbených kníh, písať do elektronických kníh poznámky a odkazy a tiež využívať na štúdium dokumentov z virtuálnej kniž-

nice všetky prenosné médiá – notebook, tablet, smartfón, iPad atď., na ktoré si môžu elektronické dokumenty stiahnuť a pracovať s nimi. Virtuálna knižnica je sprístupnená na www stránke ŠVK, príp. do nej možno vojsť po zadaní odkazu http://site.ebrary.com /lib/svkbb vo webovom prehliadači a zadaní prístupového hesla, ktoré čitateľ získa spolu s čitateľským preukazom. Krátke inštruktáže a školenia o vyhľadávacom prostredí poskytuje čitateľom Databázové centrum ŠVK. Používateľ si pri prvej návšteve virtuálnej knižnice môže vytvoriť osobný používateľský účet [Personal Bookshelf], aby si mohol ukladať vlastné poznámky a záložky v knihách. Zvolí si spôsob vyhľadávania–[Simple] vyhľadávanie podľa kľúčových slov, [Advanced] vyhľadávanie podľa kľúčových slov vo zvolenom poli (v úplných textoch, názvoch vydavateľstiev, autoroch), [Browse] prezeranie kníh podľa odborov. Výsledky vyhľadávania si môže zoradiť podľa relevantnosti, resp. názvu, mena autora alebo dátumu vydania. Virtuálna knižnica umožňuje aj ďalšie využitie – tlač záznamov, ich odosielanie e-mailom, uloženie do súboru, v osobnej knižnici „Personal Bookshelf“ označenie textu zvýrazňovačom [Highlight], vytvorenie záložky v knihe [Bookmark] alebo poznámky [Annotating, Notes]. Pomôcky na vyhľadávanie sa zobrazia po kliknutí na [Help] alebo [Search tips]. V súčasnosti si už môžu registrovaní čitatelia prostredníctvom virtuálnej knižnice prečítať prvých tristo digitalizovaných dokumentov z fondu ŠVK. Z edičných titulov ŠVK sú to najmä tie, ktoré už nie sú dostupné v tlačenej forme – rôzne zborníky zamerané na dejiny knižnej kultúry, dejiny mesta Banská Bystrica a dejiny Slovenska, personálne, retrospektívne a výberové bibliografie, biografické slovníky a pod. Napr. retrospektívna bibliografia Bibliothecae Slovacae Neosolienses saeculi XVIII. et XIX.=Slovacikálne tlače 18. a 19. storočia na území mesta Banská Bystrica od autora Imricha Nagya, biografický slovník Kto bol kto v histórii Banskej Bystrice 1255–2000, výber publikovaných diel významného historika Banskej Bystrice Emila Jurkovicha pod názvom Príbehy z minulosti Banskej Bystrice 1, 2, či zborníky literárneho klubu Litera 2. Do databázy každý deň pribúdajú ďalšie digitalizované

119

120



121 TÉMA

Prezentace oborových bibliografií

tituly zo 16. až 19. storočia, čím knižnica vytvorila pre čitateľov jedinečnú príležitosť dostať sa z pohodlia domova ku skutočne cenným dokumentom, v súčasnosti prístupným len pre bádateľov. Proces digitalizácie v ŠVK v Banskej Bystrici sa začal a je v permanentnom vývoji na základe praktických skúseností a priebežne získavaných nových odborných vedomostí. Tvorba digitálnych zbierok je po všetkých stránkach (odbornej, finančnej, časovej a pod.) veľmi náročná a okrem iných požiadaviek si vyžaduje veľké pracovné nasadenie všetkých zainteresovaných. Nadčasový význam digitalizácie vyžaduje nevyhnutnosť orientovať sa v štruktúre vznikajúcich dát, vo využívaní konvencií pre vytváranie kópií digitálnych dokumentov s následným ukladaním dát nezávisle od akýchkoľvek firemných SW, pre zabezpečenie kompatibility a využiteľnosti aj v budúcnosti. Digitalizácia tlačí z fondu ŠVK vytvorí podmienky pre využívanie nových možností sprístupňovania unikátnych knižničných fondov prostredníctvom moderných informačno-komunikačných technológií, ako aj pre budovanie znalostných portálov a databáz a ďalšie skvalitňovanie knižnično-informačných služieb. ŠVK v Banskej Bystrici má ambície poskytovať svojim čitateľom stále kvalitnejšie a komplexné informačné a vzdelávacie služby. Veríme, že táto novinka v knižnično-informačných službách poskytne čitateľom komfort, aký v minulých rokoch poznali len zo zahraničných knižníc, uľahčí štúdium študentom a bude cennou pomôckou aj pre vedecko-výskumných pracovníkov. LITERATURA _ Bašagić. [online]. [cit. 20.11.2013]. http://digitalna.kniznica.info _ Digitalizácia v Slovenskej národnej knižnici napreduje [online]. [cit. 20.11.2013]. www.zive.sk/digitalizacia-v-narodnejkniznici-rychlo-napreduje/sc-4-a-307036/default.aspx _ Digitalizované dokumenty ÚK SAV. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: oldbooks.savba.sk/digi/ _ KATUŠČÁK, Dušan. Situačná správa o národnom projekte SNK Digitálna knižnica a digitálny archív. In: ITLib, 2012, roč. 16, č. 2 [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: itlib.cvtisr.sk/archiv/2012/2/situacna-sprava-o-narodnomprojekte-snk-digitalna-kniznica-a-digitalny-archiv.html?page_id=665 _ Rok 2014 bude rokom spúšťania elektronických služieb. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: www.opis.gov.sk/rok-2014-bude-rokom-spustania-elektronickych-sluzieb/ _ Staré a vzácne tlače. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: http://digitalna.kniznica.info/cgi-bin/ library?site=localhost&a=p&p=about&c=staravzc&l=sk&w=utf-8 _ Východiská digitalizácie v rámci EÚ [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné na internete: www.infolib.sk/sk/trendyoblastiach/digitalizacia-kniznic/vychodiska-digitalizacie.html

��: Bibliografie dějin Českých zemí (BDČZ) je dlouhodobý program tvorby veřejně přístupných elektronických databází bohemikální literatury z oboru historie a příbuzných věd a analytických a rešeršních služeb. BDČZ si klade za cíl zachytit veškeré odborné práce (knihy, studie a články, recenze a zprávy o literatuře) vydané k českým dějinám doma i v zahraničí. Součástí práce je soustavný monitoring zahraničních bibliografických databází a dalších informačních zdrojů. Projekt Bibliografie dějin Českých zemí je pokračováním projektu oborové (historické) bibliografie, který trval díky podpoře české historické obce již od počátku 20. století. Název projektu se s postupem času měnil, změny názvu však odrážely více proměny české státnosti a společenské proměny, než zásadní proměny konceptu průběžné periodické bibliografie (v ideálním případě vydávané v ročních intervalech), který až na některé dílčí úpravy zůstával podobný. V roce 1905 vyšel první útlý svazek Bibliografie české historie,80 vydávané nepřetržitě až do počátku druhé světové války, na něj navázala po roce 1948 Bibliografie československé historie,81 společný projekt českých a slovenských bibliografů, přejmenovaná počátkem sedmdesátých let v souvislosti s vytvořením federativního uspořádáním československého státu na Bibliografii dějin Československa.82 Rozdělení Československa znamenalo i rozdělení české a slovenské bibliografické práce a další změnu názvu. Na území českého státu pokračovalo vydávání Bibliografie dějin Českých zemí 83 s roční periodicitou, na Slovensku byla zvolena cesta vydávání pětiletých výběrových bibliografií pod názvem Slovenská historiografia.84 Bibliografie dějin Českých zemí po roce 1992 vycházela i nadále ve formě tištěných ročenek i výběrových soupisů, které vydával Historický ústav Akademie věd ČR. Interní bibliografické databáze byly po roce 2000 zpřístupněny široké veřejnosti na síti internet. Od roku 2006 byl součástí bibliografických ročenek CD-ROM s kompletní bibliografickou databází literatury od roku 1990.

BIBLIOGRAFIE DĚJIN ČESKÝCH ZEMÍ (BDČZ) Václava Horčáková, Historický ústav AV ČR Praha

�� Bibliografie české historie za rok 1904. Úvod Josef Pekař; spo lupracovali Lubor Niederle, Bohuslav Matějka, Zdeněk Nejedlý, Hugo Traub, Tomáš Kalina; excerpoval František Kořínek. Praha: Historický klub, 1905. 48 s. (Český časopis historický. Roč. 11. 1905. Příloha.) �� Bibliografie československé historie vycházela v Praze v Nakladatelství Československé akademie věd od roku 1957 (literatura za rok 1955) do roku 1972, kdy vyšel svazek obsahující záznamy o literatuře vydané v roce 1965. Bibliografii sestavovali čeští bibliografové Věroslav Myška a Lumír Nesvadbík, slovenskou stranu zastupovala Anna Škorupová.

122

�� Pod tímto názvem vycházely bibliografické soupisy od roku 1979 (literatura za rok 1971) do roku 1992 (literatura za rok 1998). �� Bibliografie dějin Českých zemí za rok ... = The bibliography of the Czech Lands for the year ... Praha, Historický ústav 1999–. Dále jen BDČZ. �� Slovenská historiografia. Výberová bibliografia = Slovak historiography. Selected bibliography. Bratislava, Veda 2000–. �� Cestovní mapa ČR velkých infrastruktur. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Praha, 2013 [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ vyzkum-a-vyvoj/ceska-roadmap?lang=1 �� ESFRI Roadmap. European Comission [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://ec. europa.eu/research/infrastructures/index_en. cfm?pg=esfri-roadmap �� Identifikační kód projektu BDČZ: LM2011018. �� European Historical Bibliographies [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.histbib.eu/ �� Bibliographieportal zur Geschichte Ostmitteleuropas. Herder-Institut für historische Ostmitteleuropaforschung [online]. 2013 [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www. litdok.de/cgi-bin/litdok



123

V roce 2010 byla BDČZ zařazena jako prioritní projekt v rámci společenských a humanitních věd v Cestovní mapě ČR velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace.85 Tento strategický dokument vznikl v reakci na evropskou cestovní mapu (ESFRI Roadmap)86 a odráží v sobě zapojení českých velkých infrastruktur do Evropského výzkumného prostoru. Historický ústav AV ČR je příjemcem projektu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy s názvem Bibliografie dějin Českých zemí, který je rozvržen na léta 2012–2016.87 Cílem projektu s názvem Bibliografie dějin Českých zemí je další vývoj online přístupné databáze české historické bibliografie jako bibliografie průběžné i retrospektivní a pokračování ve vydávání dílčích výstupů tiskem i na datových nosičích. Dalším důležitým úkolem je integrace BDČZ do systému národních historických bibliografií Evropy v rámci mezinárodních projektů. Kromě tradiční česko-slovenské spolupráce je to především projekt Evropských historických bibliografií pod záštitou Berlínsko-braniborské akademie věd88 a databanky pro dokumentaci literatury k dějinám středovýchodní Evropy, kterou koordinuje Herderův institut v Marburgu.89 Pro úspěšnost projektu BDČZ je však nezbytné též navázání nových kontaktů se zahraničními partnery a hledání nových forem spolupráce. Mezi partnerskými pracovišti je možno provádět nejen výměnu dat, ale spolupracovat i na rešeršních službách nebo kooperovat při zpracování výběrových bibliografických soupisů věnovaných tématům, která řeší více národních historiografií a umožnit tak větší vzájemnou informovanost.

Díky odborným znalostem, zkušenostem a péči programátorů této firmy byla data BDČZ převedena v první polovině roku 2013 do nového systému v mezinárodní formátu MARC21, aniž by došlo k jakékoli ztrátě dat. Celkem se jednalo o zhruba 300 000 záznamů o knihách, článcích, seriálech, recenzních a zprávách o literatuře vydané k českým dějinám doma i v zahraničí. Tyto databáze vznikaly zpracováním literatury z fondu knihovny Historického ústavu AV ČR i dalších knihoven a jsou výsledkem více než dvaceti let činnosti bibliografického pracoviště, dnes Oddělení historické bibliografie tohoto ústavu.92 Jedná se o soubor dat, který je obsahově jedinečný, především co se týká článků, recenzí a zpráv o literatuře, které nezachycuje v tomto rozsahu žádná jiná dostupná oborová databáze. Data byla nově rozdělena do několika fondů, z nichž nejrozsáhlejší jsou fondy článků od data vydání prvního čísla nejvýznamnějšího českého vědeckého periodika Českého časopisu historického (více než 160 000 záznamů) a již jmenované recenze (přes 70 000 záznamů). Databáze ještě čeká mnoho kontrol a oprav, než budou data zcela odpovídat standardům, důležité však je, že pro běžného uživatele jsou tyto informace opět dostupné a bylo plynule navázat na starší záznamy v databázích nově zpracovanými záznamy, které už by měly být zapisovány zcela vyhovujícím způsobem. Jedinou výjimkou je opět jmenovaný fond recenzí, kde jsme byli postaveni před rozhodnutí buď narušit koncepci databáze, přesněji řečeno vazby mezi recenzovaným dokumentem a recenzí, nebo řešit zápis tohoto typu dokumentu poněkud méně standardní formou. Rozhodli jsme se pro druhé řešení, aby byla zachována hodnota a kontinuita informací v databázích. V letních měsících proběhla první fáze oprav, především na rejstřících a implementace jmenných autorit, které byly doplněny k převážné části záznamů. Opět se rozběhla průběžná excerpce do databáze – nezpracované sborníky bohužel nyní počítáme na metry, ale doufáme, že do konce roku 2013 díky posílení našeho týmu o velmi schopné studenty oboru historie financované z projektu, naše zpoždění dohoníme a bibliografická databáze bude zcela aktuální.

�� KP-SYS spol. s r.o. [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http:// www.kpsys.cz/verbis/ index.php/cs/ �� Integrovaný knihovní systém Verbis byl vytvořen v roce 2010 jako nástupce starších systémů. Díky němu má česká historická bibliografie poprvé k dispozici systém podporující knihovnické standardy. �� Oddělení historické bibliografie bylo vytvořeno z pracovní skupiny pro historickou bibliografii při knihovně Historického ústavu rozhodnutím vedení této instituce od 1. 1. 2013.

V roce 2012, který byl prvním rokem řešení projektu BDČZ, byla na základě veřejné soutěže uzavřena smlouva o dílo na komplexní softwarové zabezpečení bibliografie s firmou KP-SYS90 na dobu trvání projektu. Předmětem plnění této smlouvy je podpora knihovnického softwaru Verbis91 a elektronického katalogu Portaro s integrovanými prvky WEB 2.0. Na základě zatím poměrně krátké, ale velmi intenzivní a úspěšné spolupráce je možno říci, že to byla volba velmi dobrá.

124



Průběžně probíhá příprava bibliografického pracoviště na spolupráci s Národní knihovnou. BDČZ může být prospěšná při doplňování databáze Souborného katalogu, která zachycuje články vydané v českých novinách a časopisech (ANL) a chtěli bychom též spolupracovat na doplňování databáze jmenných autorit, kde podle našeho názoru mohou být naše znalosti velmi užitečné. Není zcela jednoduché proniknout do tohoto systému kooperace – první překážkou se ukázala skutečnost, že BDČZ nemá vlastní lokační značku – siglu instituce. Tento problém byl ve spolupráci s Národní knihovnou vyřešen,93 dalším krokem bude odeslání již připraveného vzorku dat do Národní knihovny a úprava dat podle jejích připomínek.

řečeno s Komenským, jako „kompas v moři knih“. Přesné citování dokumentu však umožňuje vyhledat knihu i článek přímo odkazem z webu BDČZ ve fondech knihoven prostřednictvím domácích i zahraničních souborných katalogů, portálů jako je Jednotná informační brána nebo Souborný katalog ČR.94 Web BDČZ proto nabízí velmi důležitou možnost vyhledávat v těchto zdrojích přímo ze stránky s vyhledaným záznamem. Zatím je ovšem vytvoření těchto služeb BDČZ ve fázi testování.

Webová stránka projektu BDČZ byla zpřístupněna veřejnosti 27. srpna 2013. Podařilo se zachovat původní adresu (http://biblio. hiu.cas.cz/), na kterou jsou uživatelé zvyklí. Databáze i web mají samostatnou českou i anglickou verzi, dokončuje se německá. Web BDČZ nabízí mimo přístupu do databází též informace o projektu a nabídku rešeršních služeb, samozřejmostí jsou aktuální zprávy o průběhu řešení projektu a kontaktní informace. Žádost o rešeršní služby je možné odeslat přímo z webových stránek pomocí online dostupného formuláře. Vybrané rešerše, které mají informační hodnotu i pro širší veřejnost, jsou zpřístupňovány veřejnosti v rámci této sekce. Webový katalog nabízí uživatelům i možnost ukládat záznamy do schránky a vytvářet vlastní rešerše, pro využití této služby je už však nutná registrace na rozdíl od vyhledávání, které je zcela volně dostupné. Systém vytváření vlastních rešerší bude ještě vyžadovat řadu zdokonalení, především co se týká bibliografických citací, na kterých nyní intenzivně pracujeme. �� Historický ústav AV ČR, v. v. i. - Oddělení historické bibliografie, byla přidělena lokační značka ABB115

Správnost a přesnost citací je pro uživatele historické bibliografie velmi důležitá, neboť bibliografie nenabízí uživateli žádný knihovní fond, smyslem databáze je nalezení informace o tom, jaká literatura nejvíce odpovídá aktuálním potřebám uživatele, má sloužit,

Nové moderní prostředí umožňuje uskutečňovat v databázi historické bibliografie i přímé navedení uživatele k plnému textu dokumentu uloženému v digitální knihovně, pokud jsou tyto texty veřejně přístupné. Zatím bylo vloženo do databáze několik set odkazů na domácí i zahraniční digitální knihovny, jako je např. Gallica,95 kterou provozuje francouzská Národní knihovna, nebo český Kramerius. Většinou se však tyto odkazy týkají starší literatury, neboť zveřejnění nových prací brání ustanovení autorského zákona. Pro historické bádání je však i přístup k této starší literatuře užitečný a vyplatí se jej do oborové bibliografie zapracovat, ať už se jedná o studie ve francouzské Revue Historique96 nebo popularizační články Josefa Pekaře a dalších historiků v Národních listech,97 které byly recenzovány v Českém časopise historickém. Jedním z cílů projektu BDČZ je monitorování rychle se rozvíjejících nových informačních zdrojů a to nejen databází, ale i digitálních knihoven. Bibliografické záznamy obohacované o odkazy na plné texty usnadní vědeckým pracovníkům i studentům časově náročné vyhledávání v digitálních knihovnách a navede je k plnému textu, který je někdy těžké v rámci digitální knihovny vyhledat, pokud neznáme přesnou citaci dokumentu. Bibliografický popis u většiny dokumentů v digitálních knihovnách chybí, není tu možnost vyhledávat podle lokalit, biografických hesel nebo klíčových slov. Většinou je třeba spokojit se s fulltextovým vyhledáváním. Role bibliografie je zůstává v tomto ohledu nenahraditelná, neboť lepší cesta k výběru těch informací, které právě potřebujeme, dosud nalezena nebyla.

125

�� Knihy jsou vyhledávány na prvním místě na základě přiděleného ISBN, ve druhé řadě podle názvů. Vyhledávání článků je zatím ve fázi testování. �� Gallica: Bibliothéque numérique [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ �� Revue historique. Paris, Presses Universitaires de France, 1876–. �� Národní listy. Praha, Julius Grégr, 1861–1941.

126

�� Digitální knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity: beta verze [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://digilib.phil.muni.cz/ �� Věra HANELOVÁ, Václava HORČÁKOVÁ, Kristina REXOVÁ, Český časopis historický. Databáze rejstříků 110 ročníků Českého časopis historického za léta 1895 až 2012. Na databázovém zpracování spolupracovaly: Jana Jelínková, Kristýna Kosinová, Lenka Procházková a Olga Laniarová. Praha, Historický ústav Akademie věd České republiky [2013]. ISBN 978-80-7286-212-2. – 1 elektronický optický disk (CD-ROM).



V položkách milionů stran narůstá obsah stávajících digitálních knihoven a zároveň vznikají i nová úložiště, především v regionech. Stává se obtížným problémem zvládat jen informace o tom, jaké nové zdroje informací jsou k dispozici. Řada z těchto úložišť, mezi nimi především depozitáře univerzit, navíc zpřístupňuje volně se svolením autorů stále novější odbornou literaturu. Tento trend je na území České republiky v oblasti vědecké a odborné literatury patrný zvláště v posledních několika letech. Můžeme předpokládat, že stojíme teprve na počátku dalšího obrovského přívalu informací, se kterým bude třeba se vyrovnat. I zde je důležitá role bibliografie, která navede uživatele nejen k plným textům, ale též prostřednictvím těchto odkazů upozorní na nově vytvořené a zpřístupněné digitální knihovny. Příkladem může být brněnská Masarykova univerzita, která poskytuje od roku 2013 otevřený přístup k plným textům akademických prací (časopisů, monografií, sborníků) vydaných na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a to včetně převážné části literatury vydané v posledních dvaceti letech.98 Projekt BDČZ má v současnosti všechny technické předpoklady, aby tento nový trend mohl sledovat, odkazy na plné texty obohacovat záznamy v databázi a zároveň tak navést uživatele k novým zdrojům informací na území České republiky i v zahraničí.

tečnou pomůckou, neboť umožňuje tvorbu vlastních rešerší a export citací v rozsahu, který je z databází dostupných na www v rámci internetu těžko uskutečnitelný.

Dalším nezbytným krokem po převedení dat BDČZ do nového systému je obnovení vydávání tištěných bibliografií a dalších výstupů, což do ukončení této fáze projektu nebylo technicky možné. Prvním výsledkem práce bibliografů Historického ústavu je databáze databázi rejstříků 110 ročníků Českého časopisu historického za léta 1895–2012 na CD-ROM.99 Jedná se o zpracování dat ještě v rámci starého systému, který vznikal v době přípravy převedení databází do nového prostředí katalogu Verbis. Data během této práce prošla kompletní revizí a jsou prezentována v mezinárodním formátu MARC21. Celkem se jedná o 44 300 záznamů o studiích, recenzích i zprávách z vědeckého života vydaných v Českém časopise historickém v tomto období. Databáze na CD-ROM bude, jak doufáme, pro vědecké pracovníky uži-

127

Obnovení vydávání tištěných bibliografií je v současné době nejvyšší prioritou projektu BDČZ. I zde se vynořuje řada koncepčních a metodických otázek, které nebude snadné vyřešit. Přepokládáme však, že provedení nejobtížnější části projektu, převedení dat do nového systému a jejich zpřístupnění veřejnosti, dává dobrý předpoklad k tomu, aby česká historická bibliografie mohla úspěšně pokračovat a plnit své tradiční úkoly. Základní úlohou historické bibliografie není jen evidovat a pořádat informace, ale na prvním místě ukazovat cestu k těm informačním zdrojům, které jsou nejzávažnější a nejvíce odpovídají potřebám uživatele bibliografie, ať už je to vědecký pracovník, student nebo běžný občan, který se zajímá o výsledky historického bádání. Dnešní uživatel bibliografie již nerozlišuje kvalitu a věrohodnost informace podle toho, zda se mu jí dostane v tištěné nebo digitální formě. Do společenských věd proniká stále širší využití digitálních knihoven, které zpřístupňují převážně původně tištěné texty. Digitální repozitáře už neslouží jen k uchování starších, původně jen tištěných dokumentů, ale stále více péče je věnováno i uchování výsledků vědecké práce, které už v digitální formě vznikly, ať už jsou to knihy, vědecké časopisy, postery, výukové i jiné prezentace (tzv. šedá literatura) a řada dalších.100 Úlohou odborné bibliografie, včetně bibliografie historické, je sloužit jako poučený průvodce, který usnadňuje cestu v této složité narůstající změti informací. Tento úkol je velmi obtížný a těžko zvládnutelný bez vzájemné spolupráce mezi bibliografy na domácí i mezinárodní úrovni. Stejně nezbytná je pak i větší spolupráce historiků s bibliografy, vytvoření zpětné vazby, pojmenování požadavků a potřeb historické vědy na obor historické bibliografie v současném rychle se měnícím světě.

�� Příkladem může být Digitální knihovna Akademie věd ČR, která uchovává kromě starší literatury vydané v 19. a 20. století i novou produkci periodik ústavů AV ČR a dalších vědeckých institucí. Plné texty však nejsou veřejně dostupné. Digitální knihovna AV ČR – nové články [online]. 2013 [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://dlib.lib.cas.cz/

128



TÉMA

Regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře Baťovy závody – geniální myšlenka československého průmyslníka Eva Filípková, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

��: Tomáš Baťa již v útlém mládí dokázal rozdmýchat dřímající talent, který ukázal celému světu geniálního průmyslníka, jehož nápady předešly svou dobu a inspirovaly následovníky po celém světě. Jeho fascinující systém řízení však nespočíval jen v organizaci výroby, ale také v dalších nápadech, které v rámci Baťových závodů a Zlína jako takového realizoval. Jedním z jeho zajímavých nápadů bylo i zřízení novin, které poskytovaly zaměstnancům rozličné informace. V době jejich vzniku měl autorský tým jen jednoho člena, ale s postupem času se rozrůstal a sdružoval zajímavé osobnosti, jejichž osudy by si mnohdy nezadaly s románovými hrdiny. Ačkoliv se téma tohoto okruhu nazývá Regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře, pojďme se na jednu geniální průmyslnickou myšlenku - Baťovy závody - podívat z jiné strany. O Baťových závodech byla vydána celá řada publikací a nezměrně víc článků, zaměřujících se tu na systém řízení, tu na školství, či sociální oblast, nebo architekturu atd. Stejně tak byl zmapován život Tomáše Bati, i jeho následovníka Jana Antonína a nejen jejich myšlenky a činy, ale i jejich spolupracovníci. Zkusme se tedy na Baťovy závody podívat z druhé strany – ne, co bylo vydáno o nich, ale co vydaly ony. Tomáš Baťa byl sám náruživým čtenářem a usiloval o to, aby tuto možnost dostali i jeho podřízení a stejně tak si uvědomoval, že je důležité, aby zaměstnanci byli informováni. Dal tedy popud ke vzniku Tisku Zlín, který se podílel na vydávání novin a časopisů, ale i knih. Začněme ale od začátku, krátkým shrnutím hospodářské historie Zlína. Již v roce 1509 udělil Zlínu král Vladislav právo ke konání trhů a v letech 1516, 1571 a 1592 k němu přibyly i další hospodářské výsady. Díky tomu ve Zlíně zavládla doba prosperity obchodu a řemesel. Nejčastějšími řemesly zde v té době bylo hrnčířství, ševcovina a soukenictví. V roce 1605 však městu zasadil krutou ránu vpád uherských povstalců, kdy bylo pleněno a sužováno požáry. Třicetiletá válka pak zkázu dokonala. Trvalo dalších sto let,

než se Zlín znovu vzpamatoval. Až v 18. století opět povstala řemesla i obchod. Již v letech 1779-1780 byl učiněn ve Zlíně první pokus o velkovýrobu zavedením plátenické manufaktury. Větší průmyslové podniky se pak začaly objevovat až v 19. století, kdy vznikla továrna na zápalky barona Brettona a továrna na boty R. Florimonta, které ale obě brzy zanikly. Na počátku obuvnictví ve Zlíně tedy nestála živnost sourozenců Baťových – Antonína, Anny a Tomáše, založená v roce 1894, ale ševci zde sídlili již o celá staletí dříve. Ani samotný rod Baťů se výrobou bot nezačal zabývat až v době tří sourozenců – zakladatelů světoznámého průmyslového impéria. Tomuto řemeslu se věnovalo již sedm předešlých generací od 16. století. Až do počátku 18. století však rodové jméno znělo Batia. Antonín Baťa, otec zakladatelů firmy Baťa, se narodil 13. srpna 1844 a i on byl věrný rodinné tradici ševcovské. V roce 1870 se oženil s vdovou po jiném zlínském ševci Bartošovi, Annou. Získal tím velkou, ale zejména zavedenou dílnu, kterou spojil se svou vlastní. Anně a Antonínovi se narodily tři děti – Anna, Antonín a Tomáš. V roce 1886 však matka umírá a otec se i s dětmi stěhuje do Uherského Hradiště, kde se oženil s vdovou po tkalci Koláříkovi z Osvětiman, Ludmilou a Antonínovi, Anně a Tomášovi postupně přibylo dalších pět sourozenců. Tomáš Baťa se o výrobu bot zajímal již od útlého dětství, kdy se ještě jako batolící dítko pohyboval po otcově dílně a všem při práci nahlížel pod ruce. Však také již v 6 letech dokázal „vyrobit“ své první boty – byly vyřezány ze dřeva. Pouhé vyřezávání ho však po nějaké době přestalo bavit, a tak z odpadků kůží v dílně vyrobil své první opravdové boty (ač zatím jen pro panenky). Přestěhování rodiny do Uherského Hradiště se ukázalo jako prospěšné pro Tomášovu práci, naučil se zde nové postupy a činnosti, které ještě do Zlína nedorazily. Zaujala ho i jedna pozoruhodná novinka, v Prostějově k výrobě bot začali využívat strojů. V roce 1894 Antonín Baťa podal žádost o živnostenský list na výrobu obuvnického zboží. Bylo mu vyhověno a tak spolu se svými sourozenci Annou a Tomášem založil obuvnickou dílnu. I když byla vedena pod Antonínovým jmé-

129

130



nem, vlastnili ji všichni tři sourozenci dohromady. Nejvíc iniciativy však projevoval nejmladší Tomáš. V roce 1900 dílnu změnili na veřejnou společnost T. & A. Baťa a měla již 50 zaměstnanců. O šest let později pak již stála první z továrních budov. O dva roky později Antonín zemřel a Tomáš se tak stal jediným vlastníkem firmy. Anna pak z výnosů firmy žila až do své smrti ve 30. letech. Již v roce 1914 měla firma 400 zaměstnanců a v době 1. světové války, kdy pracovala na vojenských zakázkách, pak jejich počet vzrostl až na 5 000. Název T. & A. Baťa firma nesla až do roku 1931, kdy byla přetvořena na akciovou společnost s názvem a. s. Baťa. V letech 1931–1932 v Baťových závodech přibylo devět továrních budov, dvě skladiště, plynárna, byl také postaven obchodní dům a Velké kino, šest internátů či 500 rodinných domů. Rok 1932 se však ukázal jako krizový a export poklesl o 70 %. Firma se tedy zaměřila i na jiné výrobky a začala vyrábět například pneumatiky, různé gumové zboží, hračky, umělá vlákna, ale také třeba letadla. 12. 7. 1932 přišla pro všechny zdrcující zpráva. Při letecké havárii zahynul Tomáš Baťa. Vedení podniku se ujal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Už v roce 1935 se Československo stalo ve vývozu celokožené obuvi prvním na světě a třetím v obuvi gumové. V tomto roce Baťovy závody založily své známé filmové ateliéry. O pouhé dva roky později už Baťovy závody působily ve 33 státech na třech kontinentech, v roce 1938 měla firma 42 tisíc zaměstnanců v Československu a dalších 25 tisíc v zahraničí. V roce 1939 byla založena Baťa Shoes Corporation Canada a část výroby byla, kvůli počínající válce, převedena do zahraničí. 20. 11. 1944 byly Baťovy závody americkým letectvem vybombardovány. Jejich zánik však přišel až o necelý rok později v říjnu 1945, kdy byly prezidentským dekretem znárodněny.

lou žádost: Dejte mi tři redaktory a dva sázecí stroje. Budeme ve Zlíně dělat časopis. Odvezu si je hned.“ Stroje ani redaktory si sice neodvezl, ale i tak na jaře 1918 opravdu začal vycházet ve Zlíně první čtyřstránkový týdeník pod názvem Sdělení zaměstnanců firmy T. a A. Baťa ve Zlíně. První číslo vyšlo 25. 5. 1918 a úvodní článek napsal sám Tomáš Baťa o situaci v podniku. Sdělení bylo prvním podnikovým časopisem vůbec a vlastně se stalo jakýmsi základem pro vznik desítky dalších. Pro Sdělení, jak se nakonec ukázalo, nemusel Tomáš Baťa tiskárnu vůbec zařizovat. Jeho potřebám zcela postačila již zařízená malá podniková tiskárna, kde se tiskly úkolové lístky, štítky na krabice a běžné tiskopisy. Sdělení ve svých počátcích bylo zaměřeno ponejvíc na ryze praktické informace. Protože byl v důsledku války všeobecný nedostatek jídla, oblečení, práce i třeba bydlení, zřídil Tomáš Baťa v závodech jídelny i potravinový konzum. Sdělení pak informovalo o dodávkách, ale i cenách mouky, masa, oděvů, či topiva. Na první straně pak, namísto úvodních článků, byl zveřejněn jídelní lístek závodní jídelny. Zabydlel se tam dokonce na dlouhých devět let. Pravidelně se ve Sdělení objevovaly i zprávy ze života zaměstnanců, jako oznámení a blahopřání k sňatkům, výročím, narození dětí, ale také zprávy o činnosti různých spolků, oznámení o představení ochotnických divadel a jiných zábavných akcích ve Zlíně. Rozsah zpráv se postupně rozšířil i o pracovní výsledky dílen s podíly zaměstnanců zúčastněných na zisku, ale i o informace o rozvoji města. Nechyběly ani zajímavosti z obuvnictví jako takového, novinky v pracovní a zdravotní bezpečnosti. Mnohdy se zde objevily i překlady amerických autorů, jako Mardena či Emersona, ale také Baťu tolik inspirujících Forda a Taylora. Stále se rozšiřující sportovní aktivity se taktéž staly součástí týdeníku, ale měly ještě jeden, a to podstatnější, vliv.

Jednou ze zajímavých součástí Baťových závodů byl tisk. Redaktor Lidových novin Bedřich Golombek ve svých vzpomínkách popsal situaci, která předcházela vzniku zlínského tisku. „...kteréhosi večera r. 1918 přišel do redakce Lidovek Tomáš Baťa. Měl neobvyk-

Poptávka po pravidelném sportovním zpravodajství dala popud ke vzniku pondělníku. Vzhledem k rozvržení pracovního týdne byla neděle jediným dnem, kdy bylo možno pořádat pravidelné sportovní akce. Obyvatelé Zlína bažili po výsledcích různých zápasů,

131

132



a tak se právě díky této potřebě zrodil pondělník, který přinášel informace nejen o celostátním sportu, ale zejména o tom oblastním. Čtenáře lákaly informace kupříkladu o zlínském fotbalu, atletice, házené, boxu či cyklistice. Obrovským plusem kromě výsledků oblastních týmů bylo i to, že se ke čtenářům dostal již v pondělí ráno při jejich cestě do práce, a ne až v odpoledních hodinách, jako pražské či brněnské pondělníky. Po roce 1928 se list přejmenoval na Časopis zaměstnanců firmy Baťa, ale i přes tento název začal přesahovat hranice podniku a stával se důležitým zdrojem informací pro samotné město i celý kraj. V této době začala poptávka po časopisu silně přesahovat nabídku, a proto byly pořízeny nové, rychlejší a výkonnější sázecí stroje. Už v roce 1930 se změnil název Sdělení na Zlín, který vycházel v pátek a přibyl i Zlín – pondělní vydání. Jen o rok později začal vycházet i Zlín – středeční vydání. Zanedlouho se tiskárna rozšířila o rotačku na tříbarevný tisk, vlastní štočkárnu a další dva sázecí stroje. Každý z listů si však zachovával své zaměření – pondělník se ponejvíce věnoval sportu a zprávy doplňovaly informace z kraje, středeční vydání se věnovalo stavu a vyhlídkám československé ekonomiky a průmyslu, páteční vydání v podstatě zůstalo zejména podnikovým týdeníkem a časopisem pro město. Protože Československá republika v době předválečné měla silnou německou menšinu, přizpůsobila se redakce i jí. Pro oblasti, v nichž českoslovenští Němci žili, vydávala týdeník Der Pionier, což vlastně bylo v němčině tištěné vydání středečního Zlína. Sdělení, které se přeměnilo ve Zlín, však nebylo jediným titulem, které Baťovy závody vydávaly. Potřeba odborných informací pro zaměstnance vedla k zahájení vydávání interního týdeníku pro zaměstnance prodejen Zpravodaj prodavačů. Ačkoliv byl určen pouze pro interní potřebu, byl vydáván v nákladu osmi tisíc výtisků a stal se důležitým informačním zdrojem pro obuvníky, ale i kožaře a gumaře v celé zemi. V roce 1934 byl založen měsíčník Výběr, který byl jakousi obdobou Readers Digest, tedy magazínu přinášejícím výběr zajímavých článků z celého světa. Již třetí rok své existence se Výběr stal nejrozšířenějším magazínem v celém Československu. Výběr vycházel od roku 1936 i v německé

verzi pod názvem Weltblick. Zajímavostí je, že Výběr nevycházel pouze česky a v německém překladu, ale vydávala ho i redakce filiálky v Jugoslávii v srbochorvatském překladu. Dalším velmi úspěšným měsíčníkem byl KOV neboli Kursy osobní výkonnosti. Ten se zaměřoval spíše výchovným směrem. Čtenář si v něm mohl najít výběr článků z psychologie výchovy a sebevýchovy, které mu měly pomoci k maximálnímu pracovnímu výkonu. KOV vycházel v nákladu až 2 500 výtisků. Další součástí rozrůstající se rodiny tisku byl nedlouho po vzniku Výběru i Průkopník, který se ponejvíc zaměřoval na Mladé muže z Baťovy školy práce. Věnoval se zejména podnikání ve výrobě i obchodu. Vznikly i dva odborné časopisy. Prvním z nich byl Technický rádce, který v sobě soustředil informace zejména pro pracovníky strojíren. A časopis OKG (Obuv, kůže, guma) se pak, jak již název naznačuje, stal nepostradatelným pro pracovníky obuvnické a gumárenské výroby. Baťovy závody vydávaly týdeníky i pro většinu svých zahraničních filiálek po celém světě: Anglie (Baťa Record), Francie (Bataville), Indie (Batanagar News), Jugoslávie (Borovo), Kanada (Bata Bugle), Německo (Baťa Bericht), Nizozemí (Baťa Koerier), Polsko (Echo Chelmka), Slovensko (Budovatel), Švýcarsko (Anzeiger), či USA (Baťa News). Souhrnný náklad všech periodik vydávaných Tiskem Zlín byl v roce 1938 přes 600 tisíc výtisků měsíčně. V tomto vrcholném období v redakci pracovalo až třicet pracovníků, z nichž bylo dvacet jedna redaktorů. Byli to například Antonín Cekota, Josef Vaňhara, František Hliněnský, Josef Kojecký, Jaroslav Pelíšek, Otto Ondráček, Josef Šmíd, Petr Cink, Božena Hauserová, Karel Šuba, Antonín Mencl, Karel Slezák, Josef Spáčil, překladatelé B. Z. Nekovařík a Stanislav Janderka, či kreslíři František Přikryl a František Bezděk. Pojďme se však na obsazení redakce podívat popořádku. V prvních letech života Sdělení se redakce skládala z jediného redaktora Františka Kesslera, který zde působil až do roku 1923, kdy ho vystřídal Jaroslav Pagáč. Jaroslav Pagáč působil v Baťových

133

134



závodech již od roku 1914, na pozici skladníka. I on však byl po příchodu do redakce ještě další dva roky jediným redaktorem. V roce 1925 k němu přibyl ani ne devatenáctiletý Josef Vaňhara. V tomto složení fungovala redakce pouhé tři roky, na jaře 1928 odešel Jaroslav Pagáč. Naopak přibyl Antonín Cekota, ale ten se věnoval nově založenému čtrnáctideníku Baťova služba veřejnosti. Vyšlo však jen několik čísel. Antonín Cekota se nevěnoval pouze čtrnáctideníku, ale také shrnutí Baťových podnikatelských a organizačních myšlenek, které byly vydány knižně.

pagace a podpory nacistického hnutí pomocí tisku, jemuž na pozici šéfredaktora velel, ale také rozhlasem a díky veřejným shromážděním. Byl obviněn i z vydírání a nebezpečného vyhrožování podřízeným redaktorům. Již 23. 4. téhož roku byl vynesen rozsudek, kterým byl Jaroslav Pelíšek nepodmíněně odsouzen k tříletému těžkému žaláři, jež byl čtvrtletně zostřen tvrdým lůžkem, dále ke tříleté ztrátě občanské cti a k propadnutí poloviny majetku.

Již v roce 1928 na Pagáčovo uvolněné místo šéfredaktora přišel Berty Ženatý, který se právě kvůli tomu vrátil po desetiletém pobytu v Clevelandu v USA, kde napsal s nadšením přijímaný bestseller Země pruhů a hvězd. Berty Ženatý v redakci vydržel tři roky, během nichž se vyvinul o časopis celorepublikový zájem. Už v roce 1930 Berty Ženatý z redakce odešel a jejím vedoucím se stal Antonín Cekota. Josef Vaňhara se stal zástupcem šéfredaktora a také redakčním fotografem. Antonín Cekota na pozici šéfredaktora vydržel až do dob protektorátu. Již pár týdnů po okupaci byl i s Josefem Vaňharou vyslýchám gestapem kvůli protinacistickým článkům a karikaturám ve Výběru. Po dvoudenním výslechu byl propuštěn a na další výslech již raději nečekal. Pod záminkou návštěvy Světové výstavy odjel v červenci 1939 do USA a posléze do Kanady, odkud se již nevrátil. I nadále však pracoval pro Baťovy závody, které v té době již byly rozšířeny po celém světě. Cekotu zastoupil na šéfredaktorském postu Josef Vaňhara, který byl ale pro okupanty nepohodlný a proto byl odejit na méně veřejné místo, jako organizátor historických sbírek. Na Vaňharovo místo byl dosazen, podle jedné z verzí na popud německých tiskových úřadů, Jaroslav Pelíšek, který zde setrval až do konce války. Pod jeho vedením redakce i jednotlivé listy doznaly velkých změn – ať již v názvech a obsahu jednotlivých časopisů, či v počtu redaktorů, kteří byli u budování věhlasu baťovského tisku. 11. 5. 1945 byl Jaroslav Pelíšek zatčen a předveden na policejní ředitelství a 9. 4. 1947 začal soudní proces, v němž byl obžalován z pro-

Redakci a jejího ducha, který se projevoval ve vydávaných novinách a časopisech, ale netvořili jen šéfredaktoři. Svůj čitelný podpis tam zanechávali i samotní redaktoři. I jejich osudy byly neméně zajímavé. Protože časopis Výběr přinášel soubor článků ze světového tisku, bylo v redakci potřeba i překladatelů. Stálými členy se tak stali Bohumil Zdeněk Nekovařík a Stanislav Janderka. B. Z. Nekovaříka přivedla jeho znalost angličtiny hned po první světové válce do YMCY, jejímž prostřednictvím se mu dostalo šance pracovat po nějakou dobu v Americe. Po svém návratu do Československa se věnoval překladům Jacka Londona, Zana Greye, či Breata Harta. V roce 1932 pak přišel do Zlína, kde překládal literaturu týkající se průmyslu a podnikání. Byl známý nejen svou komunikativností, ale zejména smyslem pro humor, který „ochutnal“ nejeden z redakčních nováčků. Druhým překladatelem byl Stanislav Janderka, který byl vystudovaným filologem a všestrannou osobností. Při nástupu do redakce ovládal francouzštinu, němčinu, angličtinu, ruštinu a španělštinu. Zároveň však byl i sportovně nadaný, byl vysokoškolským mistrem v trojskoku. Do tří let, kdy byl členem redakce, rozšířil výčet jazyků, jež ovládal, na dvojnásobek. Stal se velmi důležitým zejména pro časopis Výběr. Většina článků ve Výběru totiž prošla Janderkovýma rukama. První redaktorkou ženských stran týdeníků byla Hana Šklíbová, po níž tuto činnost převzala Božena Hauserová, které však kolegové neřekli jinak, než Zuzka. Božena – Zuzka byla dcerou administrativního ředitele Lidových novin a členkou redakce zůstala až do okupace, kdy se pro ni nastalá situace stala nebezpečnější, než pro většinu jejích redakčních kolegů, a to z prostého důvodu –

135

136



byla Židovka. Bez zaváhání se tedy s jedním z mladých Američanů, kteří byli v Baťových závodech na praxi, rozjeli do Prahy na americký konzulát, odkud vyšli již jako manželé. O pouhé dva dny později spolu odjeli do jedné z poboček Baťových závodů v severní Africe.

ská Němka i s jejich malým dítětem rozhodli odjet za jeho matkou do Reichenhallu. I nadále ale se svými zlínskými přáteli udržovali alespoň písemný styk. Kolem roku 1960 přišel dopis, který už však psala jen manželka sama. Oznamovala v něm, že Benno Stefan se zabil na horolezecké túře v Alpách. Třetím Němcem v redakci byl Karel Klaudy, pražský Němec, který se věnoval zejména překladům do němčiny. Karel Klaudy měl vždy velký úspěch u žen, přičemž mu nikdy nebránilo, že šlo o cizinky jako Francouzky, Španělky, Angličanky a Italky a on uměl jen česky a německy. To se mu stalo osudným. Seznámil se s reprezentantkou Schichtovy kosmetické firmy, a jak podotýkali jeho kolegové – neoženil se, ale byl oženěn. Z jeho manželky se po okupaci stala výbojná nacistka a na tuhle cestu vtáhla i samotného Klaudyho. Ten i v době války zůstal ve Zlíně a pracoval i nadále v závodech, jednou z velmi patrných změn bylo to, že začal nosit na klopě odznak s hákovým křížem. Druhý den po osvobození Zlína ho u Obchodního domu poznali někteří z chodců a uspořádali na něj honičku. Byl odsunut do Rakouska, kde živořil jako houslista v jednom z vídeňských lokálů, a kde ještě poměrně mladý i zemřel.

V bezpečí ale nebyli ani ostatní redaktoři, což dokazuje osud Josefa Kojeckého, který byl hospodářským redaktorem. Již na podzim roku 1939 se zapojil do odboje, ale byl prozrazen a gestapo ho odvedlo přímo z redakce. Celou válku přežil v koncentračních táborech společně s Josefem Čapkem. A s ním ho pravděpodobně pojil i stejný osud na konci války. Konce války se nedožil ani sportovní redaktor Antonín Mencl. I on opustil redakci pouhých několik týdnů po Mnichovu a rozhodl se přesídlit do nového působiště v Egyptě, kde chtěl spojit své hobby se zaměstnáním a svou vášeň pro letadla aplikovat na jejich prodej. Do Egypta však již neodjel. Zahynul pouhý jeden den před odjezdem. V redakci nepracovali pouze Češi, ale byli zde i tři redaktoři německé národnosti – Bruno Wolf, Benno Stefan a Karel Klaudy. Ti se věnovali týdeníku Der Pionier a také Weltblicku. Bruno Wolf původně působil jako hospodářský novinář ve Frankfurter Zeitung. Po nástupu nacismu k moci však emigroval do Československa, kde získal azyl ve Zlíně, přičemž zde se mohl i nadále věnovat své profesi novináře. Po Mnichovské dohodě pochopil, že bezpečno již není ani v Československu a varoval ostatní, že Mnichovem to neskončilo. Nakonec ještě v listopadu i s manželkou odjel ze Zlína do západní Evropy, kde se jeho stopa ztratila. Druhým Němcem v redakci byl Benno Stefan, strojní inženýr, kterého ale zlákalo povolání kreslíře a novináře, přičemž obojího se mu bohatě dostalo v Pionieru. Ve Zlíně se mu natolik zalíbilo, že zde založil rodinu i nový domov. Již dvě hodiny po vyhlášení mobilizace odjel ke svému útvaru u československého jezdectva a po demobilizaci záložníků se vrátil do Zlína. Najednou však zde měl pocit izolovanosti. Proto se i se svou manželkou, která byla také českosloven-

První republika měla několik výrazných osobností v celém spektru lidských činností. Na poli průmyslu se jí stal zlínský podnikatel Tomáš Baťa, který uvedl v život své ideje. Jak se ukázalo, jeho vize byly vpravdě geniální a dokázaly by obstát i o sto let později. Po zaměstnancích vyžadoval vysoké pracovní výkony, ale dokázal je za to i dostatečně odměnit. Věděl, jak důležité je zaměstnance motivovat a k tomu sloužila právě finanční odměna, která mnohdy až několikanásobně převyšovala platy v ostatních podnicích v celé republice. Plat ani prémie však pro Tomáše Baťu nebyly všechno. Chápal, že pokud zaměstnanci vidí, že nejsou jen pouhými nástroji pro dosažení cílů, ale jsou pro své nadřízené lidmi, na jejichž názoru záleží, budou brát podnik za svůj vlastní a podávat co nejlepší pracovní výkony. Zpočátku také Tomáš Baťa znal každého zaměstnance jménem a průběžně se snažil s každým prohodit alespoň několik slov. S nárůstem zaměstnanců se toto však

137

138



ukazovalo jako nemožné, a tak to Tomáš Baťa vyřešil po svém – založil noviny, v nichž své zaměstnance mohl informovat o krocích, které je třeba udělat, i o tom, co k nim vedlo. Zaměstnanci se tak i nadále cítili součástí dění v podniku a dokázali pochopit, proč nastávají některé, byť i nepříjemné změny. Tisk Zlín se tak ukázal jako plnohodnotná součást geniální myšlenky zlínského podnikatele Tomáše Bati – Baťových závodů.

��: Historie a současnost cukrovaru v Dobrovici, malém městečku ve středních Čechách, zachycená v regionálních databázích Středočeské vědecké knihovny v Kladně. Ukázka záznamu industriální památky a dalších vazeb na regionální osobnosti, památky, místopis, články a dokumenty. Na příkladu industriální památky, tj. dobrovického cukrovaru, jsou představeny regionální databáze vytvářené ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně. S jednou regionální památkou se každý měsíc můžeme setkat již na vstupní webové stránce knihovny (www.svkkl.cz), kde je umístěna pod názvem Památka měsíce její zmenšená fotografie. Po jejím rozkliknutí se dostáváme do vlastního záznamu ze souboru autorit, regionálních osobností, památek a místopisu, který je součástí elektronického katalogu (IPAC). Příklad

LITERATURA _ Baťova redakce a redaktoři. Www.zlin.estranky.cz [online]. 2006 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://www.zlin. estranky.cz/clanky/spolupracovnici/redakce-a-redaktori-tisk-s_-s-r_o_.html _ BROŽ, Ivan. Sága rodu Baťovcov: životné príbehy Tomáša Baťu–zakladateľa firmy. 1. vyd. Bratislava: Práca, 1990. 143 s. Ozveny. ISBN 80-709-4207-X. _ MAŠEK, Miroslav. Zlínský novinářský aktivista Jaroslav Pelíšek před národním soudem. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. _ Město řemeslníků a obchodníků – Informační server statutárního města Zlín. Informační server statutárního města Zlín [online]. 2008 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.zlin.eu/page/24363.mesto-remeslniku-a-obchodniku/ _ NÁDVORNÍK, Josef, Jindřich JAHŮDKA, Inocenc KRUTIL, Josef MAYZLÍK, Vilém MRLINA, Jiří PAULUS, František _ ŠANTAVÝ, František ŠUMPELA a Vladislav ŽŮREK. Baťův systém řízení do roku 1939. Praha: Impuls, divize Chemos, 1990. 152 s. _ VALACH, František. Fenomén Baťa. Praha: Práce, 1990. ISBN 80-208-0025-5. _ VALŮŠEK, David. Baťovské noviny. Zvuk Zlínského kraje. 2006, zima, s. 41–46. _ VAŇHARA, Josef. Pohledy do včerejšků Zlína. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Zlín: Státní okresní archiv ve Zlíně, 1992, s. 41–172.

Památkou měsíce je záznam regionální památky Dobrovice (zámek). Jedná se o záznam autority – korporace, která se nachází ve Středočeském kraji, proto je obohacen o řadu dalších interních polí (místo, události, osobnosti, popis, klíčová slova, citace a související odkazy). Záznam je také doplněn dvěma fotografiemi, z minulosti a současnosti dané památky. Ze stručného popisu památky se dovídáme, že renesanční zámek pochází z 2. poloviny 16. století. Původně byl čtyřkřídlý s nárožními bastiony a s arkádami okolo obdélníkového dvora. R. 1809 přešel do majetku Thurn-Taxisů, německého knížecího rodu, který pocházel ze severní Itálie. Thurn-Taxisové stejně jako již jejich předchůdci Fürstenberkové si zvolili za své sídlo zámek v Loučeni. Nevyužitý dobrovický zámek nechal Karel Anselm Thurn-Taxis r. 1831 přebudovat na cukrovar. Jeho zakladatel, německý cukrovarnický odborník Karel Weinrich použil západní část zámku na průmyslové zpracování cukrové řepy, využil zámecké sklepy a také

139

DOBROVICKÝ CUKROVAR V DATABÁZÍCH STŘEDOČESKÉ VĚDECKÉ KNIHOVNY V KLADNĚ Eva Wróblewská, Středočeská vědecká knihovna v Kladně

140



další zámecké budovy. V l. 1832–1833 byla zbořena barokní kaple, v následujících letech severní křídlo, část západního a východního křídla a byly zazděny arkády a přistavěny další budovy a zařízení. Tyto úpravy nenávratně narušily zámecký areál a zcela zničily původní interiéry a nástěnné malby. Z bývalého renesančního zámeckého areálu dodnes zůstaly zachovány jen části. Celistvé zůstalo jen jižní křídlo a část křídla východního a západního. Dochována je jedna z věží s cibulovou bání. Současným vlastníkem objektu je společnost Tereos TTD, která zámek spolu s hospodářským dvorem nechala nedávno zrekonstruovat. V zámku sídlí management společnosti.

Hübner, dále pak dobrovický stavitel Josef Ferkl (autor budov skladu cukru z r. 1940). Původního majitele dodnes připomínají rodové erby na štítech historických budov. Další významné stavební změny byly realizovány až při generální přestavbě cukrovaru v l. 1992–1999 a na poč. 21. stol. Cukrovar provozovali Thurn-Taxisové 92 let do r. 1923, kdy ho prodali Ústecké rafinerii cukru. Alexander Thurn-Taxis byl později zvolen místopředsedou správní rady společnosti. Poté byl 24 let v majetku akciové společnosti, od r. 1941 pod názvem Spojené cukrovary Dobrovické rafinerie, a.s. Dalších 45 let patřil cukrovar státu (v l. 1960–1989 součástí podniku Kolínské cukrovary, n. p.; r. 1991 založen státní podnik Cukrovar a rafinerie cukru Dobrovice, k názvu později přidána ještě zkratka TTD). Od r. 1992 je majetkem soukromé akciové společnosti – dnes koncernu Tereos. – Symbolem dobrovického cukrovaru je známá ochranná značka – erb s korunkou a písmeny TTD (Thurn-Taxis Dobrovice), kterou nesou výrobky cukrovaru dodnes. Mezi výrobky jsou historicky nejúspěšnější kubesy, speciálně vyráběné kostky s výrazným leskem a třpytem. – K nejvýznamnějším osobnostem patří vedle zakladatele a prvního ředitele Karla Weinricha, Ing. Heřman Cron a Ing. Oldřich Reinbergr.

Odkazem na související záznam se dostáváme do záznamu regionální památky – Cukrovar (Dobrovice, Česko) Nejstarší, největší a nejmodernější cukrovar v České republice, zároveň je nejstarším cukrovarem na zpracování cukrové řepy v Evropě. Přes 180 let pracuje bez přerušení nebo přestěhování na jiné místo. Pro majitele dobrovického panství Karla Anselma Thurn-Taxise ho založil v r. 1831 německý cukrovarník Karel Weinrich. Vybral nejlevnější variantu, umístil ho do nevyužitých prostor dobrovického zámku. První kampaň proběhla v r. 1831 a zpracovalo se při ní 616 tun řepy. Již během tří let od vybudování se podnik stal ziskovým. Až do r. 1857 byl cukrovar jen v prostorách zámku, v r. 1857 nechal kníže Hugo Thurn-Taxis postavit na východní straně zámku budovu surovárny, která je jedinou zachovanou velkou průmyslovou stavbou z počátku cukrovaru. Areál cukrovaru byl v r. 1870 spojen vlečkou s nádražím nově vybudované železnice Severozápadní dráhy Nymburk-Mladá Boleslav (nejprve byla vlečka na koňský pohon a od r. 1880 parostrojní). V l. 1911–1913 došlo k celkové přestavbě staré továrny v moderně vybavený provoz. Byly postaveny nové budovy rafinerie, kotelny, kruhový komín s výměníkem a byla rozšířena filtrační věž. Cukrovar měl svého vlastního stavitele, v l. 1890–1923 to byl František

Přímo v záznamu této regionální památky – korporace jsou odkazy na některé další podoby názvu korporace a regionální osobnosti spojené s historií a současností cukrovaru. Po jejich otevření se můžeme např. seznámit se stručnou charakteristikou zakladatele cukrovaru. Německý cukrovarnický odborník Bedřich Justus Karel Weinrich (1800–1860). Pocházel z rodiny německého evangelického pastora. Vystudoval gymnázium ve Wiesbadenu (1818) a učil se na knihkupce. Nakonec však studoval přírodní vědy a tzv. silozpyt na univerzitě v Göttingenu. V první pol. 20. let 19. stol. začal pracovat a dělat pokusy s výrobou cukru na statku svého otce. Absolvoval studijní cesty po francouzských cukrovarech a psal o tom odborné studie. V r. 1830 přijal nabídku knížete Karla Anselma Thurn-Taxise

141

142



vybudovat cukrovar na jeho panství v Čechách, na zámku v Dobrovici. Současně pro knížete Oettingen-Wallersteina vedl stavbu menšího cukrovaru v Malé Chuchli u Prahy. Oba zahájily činnost na podzim 1831. V l. 1831–1837 vybudoval v Dobrovici účelně sestavený průmyslový provoz na zpracování řepy a výrobu cukru. V Čechách založil a dozoroval další cukrovary: Jirny, Pečky I., Sadská I., Slaný, Svinaře a Syrovátka. Od r. 1846 žil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde rovněž založil cukrovar. S přítelem Bedřichem Kodweissem zformuloval postup výroby cukru, resp. čištění šťáv, který se rozšířil pod pojmem „česká práce“. Vyučil řadu chemiků a technologů v cukrovarnickém průmyslu.

Opava, Litovel, Prosenice a Vrbátky). Součástí společnosti Tereos TTD jsou dnes podniky: Cukrovar Dobrovice, Cukrovar České Meziříčí, Lihovar Dobrovice (výroba bioethanolu), Lihovar Chrudim a Kojetín (výroba jemného a technického lihu) a Balící závod Mělník.

V záznamu o dobrovickém cukrovaru nalezneme další odkazy na 30 záznamů článků z regionální databáze článků a také odkaz na záznam knihy ze souborné databáze obsahově regionálních dokumentů z různých knihoven Středočeského kraje. Dozvíme se tak, že knihu Dobrovické bílé zlato v proměnách času najdeme ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně, ale také v Knihovně Města Mladá Boleslav. Se současností cukrovaru nás seznámí záznam další korporace, kterou je firma Tereos TTD. Společnost Tereos TTD, a.s. je vedoucí skupinou v oblasti zpracování cukrové řepy v České republice, zároveň patří mezi deset největších českých potravinářských firem. Je součástí francouzského koncernu Tereos, jednoho z největších světových výrobců cukru, lihu a škrobu. Dobrovický cukrovar byl v r. 1992 privatizován a změněn na akciovou společnost Cukrovar a rafinerie cukru. Jejím zahraničním investorem se stala francouzská cukrovarnická společnost Union SDA, dnešní Tereos se sídlem v Lille. Druhým významným akcionářem byla německá cukrovarnická společnost Nordzucker. V r. 1996 společnost skupovala akcie Pražské cukerní společnosti, české cukrovary byly v následujících letech postupně uzavírány, až v r. 2002 zbyl v Čechách jen cukrovar v Dobrovici, Českém Meziříčí a Mělníce (zde byla výroba cukru ukončena r. 2004). Na Moravě zůstalo 5 cukrovarů (Hrušovany,

143

Společnost Tereos TTD je spolu s městem Dobrovice také zřizovatelem tzv. Dobrovických muzeí, která byla v historickém areálu zámeckého dvora otevřena v r. 2010. Souvisejícím odkazem se dostaneme na záznam regionální korporace Dobrovická muzea – Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. Vznik muzea inicioval nejprve ing. Daniel Froněk, cukrovarnický odborník a historik. Na jeho snahy v l. 2007–2010 navázala obecně prospěšná společnost Dobrovická muzea. S pomocí vedení cukrovaru, města a za přispění evropských peněz se jí v květnu 2010 podařilo otevřít v nově zrekonstruovaném areálu čtyři samostatné expozice. V soutěži Stavba roku Středočeského kraje 2012 získala Dobrovická muzea cenu za nejlepší rekonstrukci památkového objektu. Všechny předcházející regionální památky a osobnosti spojuje jedno místo a tím je městečko Dobrovice. Jeho stručný popis najdeme v záznamu Dobrovice (Česko), který je součástí souboru geografických jmen – regionálního místopisu. Zpětnou vazbou se tak opět můžeme dostat na záznamy dalších regionálních osobností, památek, místopisu, regionální literatury – článků, knih a dokumentů v katalogu SVK Kladno. Do našich regionálních databází se mohou uživatelé internetu snadno dostat také přímo přes webový prohlížeč www.google.cz.

LITERATURA _ ANDĚL, Rudolf et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 93. Dobrovické cukrovary změnily název. Boleslavský deník, 4. 5. 2011, č. 104, s. 1 a 3. _ FRONĚK, Daniel. Dobrovické bílé zlato v proměnách času. Dobrovice: Tereos TTD, 2011, s. 5–92. _ HERČÍK, Karel. Dobrovice 450 let městem, 1558-2008. Dobrovice: Město Dobrovice, 2008. 159 s.

144


PODNIKÁNÍ ��: Přehled nové odborné literatury o podnikání v KarloV KARLOVARSKÉM varském kraji, zejména o lázeňství, chemickém průmyslu, sklářREGIONU ství, textilní výrobě. Jde o knižní a článkovou literaturu vydanou po roce 1989. Gerda Lorenzová, Krajská knihovna Karlovy Vary

Když jsem začala prozkoumávat fond karlovarské krajské knihovny k dané problematice, zjistila jsem, že ještě Okresní knihovna Karlovy Vary v roce 1984 zpracovala výběrovou bibliografii z dějin významných závodů v okrese Karlovy Vary, ve které jsou podchyceny knižní publikace a články ze závodních časopisů a západočeské Pravdy (bibliografie SVK Plzeň: Průmysl Západočeského kraje v letech 1945–1975). Rozhodla jsem se ve svém příspěvku představit knižní produkci po roce 1989, jak ji máme v našem fondu a přidat statě z tří velkých regionálních sborníků: Historický sborník Karlovarska (dále jen HSK, vydávaného Státním okresním archívem Karlovy Vary), Historického semináře Karla Nejdla (dále jen HSKN, vydávaného Klubem přátel Karlových Varů a Muzeem Karlovy Vary) a Sborník Chebského muzea, který se nyní jmenuje Sborník muzeí Karlovarského kraje (dále jen SCHM, vydávaného Chebským muzeem). Když jsem si prohlížela znak Karlovarského kraje, věděla jsem, že nejvíce titulů bude o lázeňství ve spojitosti s minerálními prameny. Dále uhelné a rudné hornictví a následovat bude porcelán, sklo, textil a další oblasti. Než začnu s konkrétními oblastmi, chtěla bych upozornit na vydavatelský počin nakladatelství a vydavatelství Městské knihy ze Žehušic, které v ediční řadě Historie a podnikání zmapovaly celou republiku. V první části knihy je vždy historie. Podchycení dějinných událostí, jež přispívaly k utváření podnikatelského prostředí v příslušné lokalitě, o společnostech, firmách a drobných živnostnících. Nápomocni jim v tom byli regionální historici, vlastivědní badatelé. Druhou část tvoří profily současných podnikatelských subjektů. Našeho kraje se týkají tři tituly: …na Mariánskolázeňsku,


Tachovsku a Stříbrsku (z roku 2003), …na Karlovarsku (z roku 2004) a …na Chebsku a Ašsku (z roku 2006). Na dokreslení bych k tomuto bloku přidala stať Stanislava Burachoviče Zaniklé domácí výroby v Krušných horách (HSK 1997). Lázeňství Lázeňství v Karlovarském kraji se nazývá publikace zpracovaná Bruno Fischerem a představující souhrnnou nabídku lázeňských léčebných a relaxačních služeb v regionu. Je připojen seznam jejich poskytovatelů. Najdeme ji v německé, anglické, ruské, arabské, španělské mutaci. Lázeňské procedury jsou i obsahem Karlovarské lázeňské léčby od Pavla Šolce, vydané ve Fornice 2011. Z podnikatelského pohledu jsou zajímavé již neexistující lázeňská zařízení, která ve své době měla zvuk a byla vyhledávaná. Prameny : Bad Sangerberg – ztracené lázně západních Čech od Luďka Jaši představují lázně, kde se prováděla léčba různých chorob, ale nejvíce se doporučovala léčba chudokrevnosti, veškerá onemocnění respiračních orgánů, poruch nervových systémů. Zajímavá byla léčba poruch spánku a usínání. Ve stati Jiřího Jáska Zaniklé lázničky v Hluboké u Ostrova (HSK 2001) se dozvíme, jak majitelka Anna Leinsbachová zde vodou a zeminou lidem ulevovala od bolesti. K loňskému stoletému výročí vydaná kniha Diany Řeháčkové Jáchymovské radiové lázně v minulosti a přítomnosti seznamuje s dějinami radonové léčby v regionu. Se zajímavými osobnostmi balneologického oboru se můžete seznámit v publikaci Evy Hanykové Karlovarští lázeňští lékaři, v díle Antonína Somola Lékařství v Mariánských Lázních či ve společné práci manželů Jany a Otakara Boříkových Josef Löschner. Tento vynikající lékař se stal hlavním spolupracovníkem Heinricha Mattoniho a vedoucím balneologem lázní Kyselka. A Heinrich Mattoni je osobnost, která spojila podnikatelského ducha a dala rozkvést jednomu lázeňskému místu. Začal expedovat léčivou vodu. Brzy vybudoval rozvětvený systém odbytu. Z peněz utržených za prodej minerálních vod byla

145

146



financována výstavba městských lázní Kyselka. Více informací najdete v knižních titulech – Bohuslav Machek a Marie Dolejší Dravec Mattoni, aneb, Živá voda, Stanislav Burachovič Mattoni a lázně Kyselka, který stejné téma zpracoval i ve stati Heinrich Mattoni (HSKN 2008).

sku a Karlovarsku (1993), Z historie uhelných lomů na Sokolovsku (1997), Z historie hornictví v obci Dolní a Horní Rychnov 1793–1993 (2000), Svatava – z historie význačné hornické a průmyslové obce (2005), Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století (2008), Velká kniha hornictví Karlovarského kraje (2010).

Lázeňské ubytovací služby jsou v současnosti rozšiřovány i o balneoprovozy a wellness centra. Dlouhou historii vykazují dva nejznámější hotely. Bohumír Mráz Karlovy Vary a Grandhotel Pupp (1991), Zdeněk Šmíd 300 let Grandhotelu Pupp 1701–2001 (2001), Stanislav Burachovič Příběh Grandhotelu Pupp (2010), který je i v německé a anglické mutaci, Jiří Linhart Malý příspěvek ke stoleté tradici hotelu Imperiál (HSKN 2013).

Autorem stati, která se zabývá hornictvím je Dolování hnědého uhlí na Karlovarsku (HSK 1994). O těžbě dalších surovin napsali Petr Rojík Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří (2000), Rudolf Tomíček Těžba uranu v Horním Slavkově (2000), Květoslav Kroča Poválečná těžba uranu v Krušnohoří (HSKN 2003) a Antonín Mařík O těžbě kaolínu na farních pozemcích v Sedleci (HSK 1994). Chemický průmysl

Zajímavé jsou i dějiny lázeňského zařízení, jehož obrázek zlaté vany je dobře znám. Jedná se o objekt karlovarských Císařských lázní. Vědomosti načerpáte ze stejnojmenné knihy Lubomíra Zemana a stejný název mají i obě stati, jedna od Libora Humla a druhá od Bohuslava Peroutky. Do tohoto oddílu patří rozhodně stati týkající se produktů města nabízených jako lázeňské suvenýry. Oplatky – Milan Augustin Počátky karlovarských oplatek (HSK 1996), vřídlovec, ze kterého se dělaly kazety, cigaretové špičky, těžítka apod. – Ludwig Weigert Karlovarský vřídlovec a jeho zpracování (HSK 1995), zřídelní sůl – Libor Huml Vzpomínka na solivárnu a zasilatelství karlovarských zřídelních produktů (HSKN 2010), Becherovka – Petra Víšková Becherovka: tajemství třináctého pramene (2007), které je rovněž v anglické a německé mutaci.

Osobností, která se podílela na rozvoji hornictví a průmyslu v západních a severozápadních Čechách na konci 18. a na začátku 19. století je Johann David Edler von Starck. Stejnojmennou knihu vydalo Sokolovské muzeum (2005) a autorem je Jaroslav Jiskra. Tím průmyslem se rozumí hlavně chemická výroba. O dějinách chemické výroby po celé jedno století v Sokolově pojednává publikace Pavla Kočího Hexion Speciality Chemicals (2010). Stať Petra Berana O výrobě dýmavé kyseliny sírové na Sokolovsku najdeme ve Sborníku chebského muzea 1997. O více jak stoleté jedinečné výrobě důlních svítidel pojednává ve své rozsáhlé publikaci Jaroslav Richtermoc. Porcelánky

Hornictví Oblast hornictví představuje ve svých dílech báňský odborník a zaměstnanec Sokolovské uhelné. Za svou publikační činnost byl několikrát oceněn nejen v rámci regionu, ale i na rezortní a celostátní úrovni. Z děl Jaroslava Jiskry v daném časovém období to jsou tyto tituly: Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Cheb-

Výstavním průmyslovým odvětvím našeho regionu byla výroba porcelánu. Bohužel privatizace přinesla finanční problémy, které vedly k ukončení výroby a většinou i k zániku firem. Dnes v regionu existují jen čtyři firmy – porcelánky, z nichž čtvrtá se nyní potýká s velkými problémy. K dějinám tohoto oboru existuje početná publikační činnost. Rozpad velkého zastřešujícího pod-

147

148



niku karlovarských porcelánek je zachycen ve stati Anny Raiskupové Privatizace státního podniku Karlovarský porcelán. O dvou nejstarších manufakturách, které už bohužel také neexistují, jsou tyto publikace Pirkenhammer z roku 1990 a stať Březová–Pirkenhammer od Lenky Merglové Pánkové. O firmě Haas a Czjzek napsali Dagmar Hejdová a Jan Mergl v roce 2002 knihu Slavkovský porcelán 1792–2002. O dějinách porcelánek existuje publikace Porcelánová tradice od Dagmar Braunové z roku 1992. Dále jsou to stati z Historického semináře Karla Nejdla od Zdeny Čepelákové K historii ostrovské porcelánky Pfeiffer a Löwenstein (HSKN 1997 a 1998), Zaniklé porcelánky v Rybářích od Libora Humla (HSKN 2009). Patří sem i příspěvek Miluše Kobesové Porcelánka Loučky (SCHM 1995).

Další obory

Sklářství Další výrobní artikl, který dosáhl světové proslulosti. Především díky firmě Moser. Přední znalci skla a porcelánu manželé Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl sestavili publikaci Moser 1857– 1997, která je k dostání i v německé a anglické verzi. Napsali i příspěvky do nejdlovského semináře Z Karlových Varů do světa. Moserovské sklo na světových výstavách (HSKN 1998). Ve Sborníku Chebského muzea najdeme článek Petra Berana Sklárny na Sokolovsku (1995). Textil Západní cíp kraje byl znám i díky své výrobě textilu. V roce 2008 byla vydána kniha Vlasty Bergmanové Textilana v obrazech a datech. Doplnit ji můžeme statěmi Jaroslava Víta Ašské závody n. p. Ohara Aš po fúzi s národním podnikem Textilana Liberec v roce 1965 (SCHM 2003) a Jana Vaňaty Vývoj textilního průmyslu v Plesné v první polovině 20. století na příkladu veřejné obchodní společnosti Johann Lehrmann a synové, továrna na stávkové zboží, Plesná (SCHM 2010).

Mnoho měst i obcí v dřívějších dobách mělo své vlastní pivovary. Po roce 1989 došlo k obnovení výroby v mnoho malých pivovarech. Nakladatelství Fornica v roce 2008 vydalo zajímavý titul od Jiřího Johna Vaření piva v Českých zemích a zaniklé pivovary na Sokolovsku. Když se dříve vyslovilo jméno Kraslic či Lubů, přišla lidem na mysl především výroba hudebních nástroj. Dějiny výroby hudebních nástrojů na Kraslicku a Lubsku v datech zpracoval Jaroslav Fiala. Velkým přinosem stati je i seznam houslařů, obchodníků s hudebními nástroji, harmonikářů a dalších řemeslníků. O výrobě papíru si přečteme ve statích Karla Hally Papírenská výroba na Chebsku (SCHM 2003) a Jaroslava Víta Papírnictví na Ašsku (SCHM 2000). Využitím nadložních jílů ze sokolovských dolů vznikla firma Lias Vintířov, která vyrábí lehké stavební hmoty. Informace se dozvíme z příspěvků Petra Kuneše Historie keramzitu na Karlovarsku (HSKN 2011) a Evy Hanykové 10 let společnosti Lias Vintířov (HSKN 2003). Doufám, že až někdy v budoucnu někdo opět bude hledat informace o podnikání v našem regionu, že bude objevovat zajímavou výrobní činnost. Ale podmínkou je, aby o tom někdo nejprve napsal či se zmínil. Tak z tisku například vím, že služeb ostrovské společnosti Vertical Images využila pro své spoty i americká společnost CNN. Jedná se o unikátní pořizování leteckých fotografii a videí pomocí dálkově řízeným létajícím přístrojům. Motorsport Simulátor Kraslice vyvinul simulační program pro špičkové i amatérské řidiče. Na testech zde byly dokonce závodníci Formule 1 ze stáje Ferrari. Přejme podnikatelům mnoha vynikajících nápadů, které se dají převést do praxe, kde budou užitečné i rentabilní.

149

150



��: Príspevok prináša informácie o Ukrajinskom národnom divadle v Prešove ako o jedinom profesionálnom ukrajinskom divadle v Československu v rokoch 1945–1990. Hlavným obsahom príspevku sú divadelné hry českých dramatikov uvedené na javisku tohto divadla v rokoch 1958–1990. Prezentovaných je dvanásť hier: Karla Čapka (tri hry), Františka Pavlíčka, Vojtěcha Cacha, Vratislava Blažeka, Jaroslava Dietla, Václava Káňu, Boženy Fixovej, Gabriely Preissovej, Aloisa Mrštíka a Viléma Mrštíka. Pri každej hre sú uvedené aj zdroje, v ktorých sa nachádzajú ohlasy a recenzie na jednotlivé inscenácie.

úcemu vlastníkovi. Divadlu boli ponechané malá a veľká scéna a menšie administratívne priestory. V priebehu hodnoteného obdobia divadlo uviedlo okolo 340 premiér. Divadlo Alexanra Duchnoviča sídli na Jarkovej ulici v Prešove.

TÉMA

Ostatní

DIVADELNÉ HRY ČESKÝCH DRAMATIKOV NA JAVISKU UKRAJINSKÉHO NÁRODNÉHO DIVADLA V PREŠOVE Zuzana Džupinková, Štátna vedecká knižnica v Prešove (Slovensko)

Ukrajinské národné divadlo [Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr] v Prešove ako prvé profesionálne národné divadlo Rusínov-Ukrajincov v Československu v dejinách, vzniklo 25. 11. 1945. Iniciátorom jeho založenia bol ukrajinský spisovateľ a dramatik Ivan Hryc-Duda, ktorý bol aj prvým riaditeľom divadla. Po roku 1948 sa divadlo stalo súčasťou divadiel Československej republiky. Divadelné predstavenia sa hrali na javisku slovenského divadla. Vo svojich začiatkoch boli divadelné incsenácie hrané po rusky, čomu zodpovedal aj dramaturgický repertoár, prevažne ruská klasika. Až od roku 1955 sa už v divadle hralo iba v ukrajinskom jazyku. Už v roku 1954 sa vytvorili dva samostatné kolektívy – činoherný a operetný a v roku 1956 bolo založené spevácko-tanečno-hudobné teleso Poddukelský ukrajinský ľudový súbor, ktorý sa stal taktiež súčasťou divadla. V priebehu 60.–80. rokov minulého storočia UND okrem ruských a ukrajinských autorov postupne uvádza aj hry českých, slovenských a svetových dramatikov. Koncom 90. rokov v divadle nastávajú reorganizačné zmeny, postupne sa preorientovalo na rusínsky jazyk, v ktorom sa nacvičovali jednotlivé divadelné hry. V ukrajinskom jazyku sa uvádza iba jedna hra v roku. Postupne sa zmenil aj názov divadla na Divadlo Alexandra Duchnoviča. Bolo to 15. októbra 1990 rozhodnutím ministra kultúry SR. Obmedzené boli aj priestorové možnosti divadla z dôvodu, že časť budovy, v ktorej divadlo sídlilo, bola v rámci reštitúcií vrátená predchádzaj-

Ako už bolo spomenuté, UND v Prešove počas svojej 45-ročnej esistencie uviedlo na domovskej scéne hry rôznych domácich, ale aj svetových dramatikov. Značnú časť tvorili hry ukrajinských a ruských, ale aj slovenských a českých dramatikov. A práve divadelným hrám českých dramatikov je venovaný tento príspevok, ktorý nie je písaný/koncipovaný z pohľadu divadelného kritika, ale ako bibliografický prehľad. ČAPEK, Karel (1890–1938): MATKA [MATY] (1938) – dráma v troch dejstvách, uvedená v sezóne 1958/1959. Preklad do ukrajinčiny: Barbora Popovičová. Réžia: Jozef Feľbaba. Asistenti réžie: Viktor Hajný a Jozef Korba. Výtvarníčka: Zora Nováková-Mathonová. Inšpicienti: Jaroslav Sisák a Ondrej Leško. Rečový poradca: Vasil Subota. Premiéra: 16. augusta 1958 sa uskutočnila v Divadle Jonáša Záborského v Prešove. Osoby a obsadenie: Matka (Barbora Popovičová a Alena Fabiánová). Otec (Mikuláš Simko a Ivan Hryc-Duda). Ondrej (Jozef Korba). Juraj (Juraj Jakub a Ivan Petruška). Kornel (Mikuláš Ľaš). Peter (Viktor Hajný. Toni (Andrej Lucík). Starý pán (Ivan Hryc-Duda a Ondrej Leško). PAVLÍČEK, František (1923–2004): LABYRINT SRDCE [LABIRYNT SERCJA] (1958) – protiemigračná tendenčná hra, dráma v dvoch dejstvách. Táto hra bola na javisku UND uvedená v divadelnej sezóne 1960/61. Preklad: Peter Bunganič. Réžia: Mikuláš Štefan Gojda. Scénická hudba: Rudolf Šulák. Scénické návrhy: František Perger ako hosť. Premiéra: 23. februára 1961. Osoby a obsadenie: Pani Kocianová (B. Popovičová a Alena Fabiánová). Viliam Just (Mikuláš Simko a Viktor Hajný). Štefan Probošt (Jozef Korba). Tomáš Stach (Andrej Lucík). Jana Vávrová (Anna Zabavská a Mária Šeptáková). Kavalírová, slečna (Mária Korbová). Staršina ŠVB (V. Chocholouš).

151

152



CACH, Vojtěch (1914–1980): DUCHCOVSKÝ VIADUKT [DUCHCOVS’KYJ VIADUK] (1950) – hra v štyroch dejstvách, pripravená bola v divadelnej sezóne 1960/1961. Preklad do ukrajinčiny: Michal Popovič. Réžia: Vladimír Petruška a. h. Scénicke návrhy: Ladislav Šestina a. h. Návrh kostýmov: Magda Radvániová a. h. Jazykový poradca: Vasiľ Subota. Premiéra: 8. mája 1961 sa uskutočnila v Divadle Jonáša Záborského v Prešove. Osoby a obsadenie: Leopold Sucharda, baník (Jozef Korba). Žofia, jeho žena (Tamara Simková). Pravoslav a František ich synovia (Mikuláš Ľaš a Viktor Hajný). Emília, Františkova žena (Anna Zabavská). Fikulda (Mikuláš Ladižinský). Bobeš Šolín a Otík Mimra, nezamestnaní (Juraj Jakub a Andrej Lucík). Vlasta Olivová (Anna Simková a B. Čičáková). Bohdan Suk, komunistický senátor (Pavol Simko). Hašpera, reštaurátor (Mikuláš Simko). Fencl, Starosta (Michal Popovič) a ďalší. BLAŽEK, Vratislav (1925–1973): PŘÍLIŠ ŠTĚDRÝ VEČER [DUŽE ŠČEDRYJ VEČIR] (1960) – komédia v troch dejstvách s prológom a epilógom, bola súčasťou sezóny 1961/62. Preklad: Irina Subotová. Réžia: Pavel Simko. Scéna: Ladislav Šestina. Kostýmy: Oľga Dimitrovová. Scénická hudba: Josef Smetana. Jazykový poradca: Vasiľ Subota. Premiéra: 10. februára 1962. Osoby a obsadenie: Otec (Mikuláš Ladižinský). Babička (Mária Procházková). Hanka (Mária Šeptáková). Karol (Andrej Lucík a Ivan Demjanovič). Dvadsaťročný (Vladimír Chocholouš). Madlenka (Anna Zabavská). Advokát (Michal Popovič). Ruženka (Alena Fabiánová) a ďalší. DIETL, Jaroslav (1929–1985): SENOHRABSKÉ GRÁCIE [SINOHRABS’KI HRACIJI] (1961) – komédia vyslovene pre ženy. Inscenácia bola naštudovaná v sezóne 1963/64. Preklad: Michal Popovič. Réžia: Mikuláš Štefan Gojda. Scéna: Martin Brezina. Kostýmy: O. Dimitrovová. Premiéra: 6. júna 1964. Osoby a obsadenie: Andulka Poupětová (Mária Korbová). Zdeněk Poupě, jej muž (Jaroslav Sisák). Andulčina matka (Helena Rózgiewiczová). Zdeňkova matka (Barbora Popovičová). Bohuna (Alena Fabiánová). Komtesa (Tamara Simková). Kňoura (Mária Šeptá-

ková). Madla (Mária Procházková). Šéfová (E. Macinská). Houfec (V. Chocholouš). Houfcová (Anna Bittnerová) a ďalší. ČAPEK, Karel (1890–1938): BÍLÁ NEMOC [BILA CHVOROBA] (1937) – dráma v troch dejstvách. Prvá premiéra sezóny 1968/1969, bola venovaná 50. výročiu vzniku Československej republiky. Preložila: Mária Rudlovčáková. Réžia: Jozef Feľbaba. Scéna: Ladislav Šestina a. h. Kostýmy: Milica Linhartová. Scénická hudba: Viliam Šechný a. h. Premiéra: 5. októbra 1968. Osoby a obsadenie: Dvorný radca prof. Dr. Sigelius (Mikuláš Simko). Doktor Galén (Jozef Korba). Prvý asistent kliniky (Andrej Lucík). Druhý asistent kliniky (Mária Korbová). Maršal (Pavol Simko). Barón Krüg a Mladý Krüg (Viktor Hajný). Anetta, dcéra maršala (Tamara Simková-Pazderníková). Otec (Michal Popovič). Matka (Barbora Popovičová). Dcéra (Anna Tomková). Syn (Ivan Hricák a Igor Latta). Minister (Štefan Kruško). Generál, pobočník Maršala (Juraj Jakub). Novinár (Mikuláš Ľaš). Druhý novinár (Oľga Popovičová). Malomocní: (Ivan Košut-Maturkanič, Alena Fabiánová a Anastázia Juhásová). Profesori: (Anna Simková, Anna Bittnerová a Alexander Tomín). Sestra (Helena Micajová). SKOPEČEK, Jan (1925): CANTERVILLSKÉ TRAŠIDLO [KENTERVILS’KE STRACHITTJA]. Strašidelná crazy komédia v 3 dejstvách, voľne spracovaná podľa motívov poviedky Oscara Wilda. Táto hra bola druhou českou inscenáciou v sezóne 1968/1969, uvedená v UND Prešov. Preklad: Michal Popovič a Viktor Hajný. Réžia: Dušan Karás a. h. Scénické a kostýmové návrhy: Milica Linhartová. Premiéra: 29. mája 1969. KÁŇA, Václav (1905–1985): PARTA BRUSIČE KARHANA (1949) – na motívy spracovania tejto hry bola v UND uvedená inscenácia pod názvom VYBRAŤ SI SVOJU CESTU [VYBRATY SOBI SVOJU DOROHU]. Komédia bola naštudovaná v rámci divadelnej sezóny 1980/1981. Preklad, úprava a réžia: Jaroslav Sisák. Scénické návrhy: Ladislav Šestina a. h. Scénická hudba: Vladimír Ljubimov. Návrhy kostýmov: Elena Feďkovičová a. h.. Premiéra: 21. marca 1981. Táto inscenácia si odniesla cenu za dramaturgiu z Májovej divadelnej Nitry 1981.

153

154



PREISSOVÁ, Gabriela (1862–1946): GAZDINÁ ROBA [HAZDYNJA ROBA] (1889). Hrou českej dramatičky a spisovateľky, predstaviteľky realizmu a dramaturgičky Národného divadla v Prahe, bola otvorená 37. sezóna UND v rokoch 1982/1983. Táto inscenácia bola venovaná 100. výročiu českého divadla. Preklad: Juraj Dacko. Réžia: Ivan Ivančo. Scénická hudba: Vladimír Ljubimov. Choreografia: Juraj Goga a. h. Kostýmové a scénické návrhy: Štefan Bunta a. h. Premiéra: 25. septembra 1982. Osoby a obsadenie: Eva (Mária Sisáková). Evina tetka (Anna Simková). Mešianovka (Tamara Simková). Kotlibová (Mária Korbová a Anna Bitnerová). Eman (Štefan Semanco). Mariša (Mária Kunicová). Huspeka (Viktor Hajný). Daňo (Ivan Stropkovský). Jožko (Jozef Tkáč). Samko (Andrej Lucík a Pavel Maskalík) a iní. FIXOVÁ, Božena (1932–1993): KRAJNICE BÁJEČNÝCH CEST [OBOČYNY ČUDOVYCH DORIH] – hra v piatich obrazoch a štyroch medzihrách, sezóna: 1984/1985. Preklad: Vasiľ Varchola. Réžia a výber hudby: Natália Mihaľová. Scéna: Ladislav Šestina a. h. Kostýmy: Anna Simková. Dramaturgická spolupráca: Andrej Červeňák. Jazykový poradca: Michal Novák. Premiéra: 20. októbra 1984. Osoby a obsadenie: Láďa (Igor Latta). Karolína (Mária Korbová). Ada (Anna Bittnerová). Darina (Táňa Kučerenková). Anežka (Anastázia Juhásová). Mirek (Jozef Tkač). Táňa (Tamara Simková). Dievča (Jana Liptáková). ČAPEK, Karel (1890–1938): VĚC MAKROPULOS [SPRAVA MAKROPULOS] (1922) – hra v troch dejstvách , sezóna 1983/1984. Preklad: Viktor Hajný. Réžia: Ivan Ivančo. Výtvarník: Miroslav Matejka a. h.. Hudobná spolupráca: Dr. Vladimír Ljubimov. Jazykový poradca: Michal Novák. Choreografia: Juraj Goga a. h.. Asistent réžie: Pavel Maskalík. Premiéra: 3. marca 1984. Osoby a obsadenie: Emília Marthy (Mária Kunicová). Prus (Alexander Kučerenko a Vasiľ Rusiňák). Jano, syn Prusa (Ivan Stropkovský). Albert Gregor (Andrej Lucík). Hauk-Šendorf (Mikuláš Ľaš). Dr. Kolenatý (Viktor Hajný). Vitek (Pavel Maskalík). Kristína, jeho dcéra (Mária Sisáková) a ďalší. MRŠTÍK, Alois (1861–1925) – MRŠTÍK, Vilém (1863–1912): MARYŠA (1894) – dramatická divadelná hra-tragédia, uvedená

v sezóne 1990/1991. Preklad: Jaroslav Sisák. Réžia: Jaroslav Sisák. Výtvarník: V. N. Kozmenko-Delinde. Kostýmy: Anna Simková. Dramaturgia: Vasiľ Turok. Premiéra: 19. decembra 1990 v Historickej budove Divadla Jonáša Záborského v Prešove. Osoby a obsadenie: Lízal (Ivan Stropkovský). Lízalka (Anna Bittnerová). Maryša (Ľuba Lukáčiková). Vávra (Alexander Kučerenko). Francek (Štefan Hij). Rozára (Tatiana Kučerenková). Horáčka (Anastázia Juhásová). Strouhalka (Anna Simková). Babka Tamara Simková. Krčmár (Igor Latta). Cieľom uvedeného príspevku bolo zmapovanie divadelných hier českých dramatikov uvedených na javisku Ukrajinského národného divadla v priebehu jeho existencie v rokoch 1945–1990, od jeho vzniku až po ukončenie činnosti ako ukrajinského divadla. Predmetom nebolo hodnotenie z pohľadu divadelného kritika, ale išlo o hodnotenie z pohľadu bibliografa – predmetom príspevku boli diela českých dramatikov, ktoré boli uvedené, kto sa podieľal na realizáciách inscenácií, herci, ktorí učinkovali v týchto hrách a ohlasy a recenzie, ktoré boli o jednotlivých predstaveniach uverejnené v rôzných periodikách, bulletinoch a publikáciách. Pri spracovaní tohto príspevku boli využité rôzne pramene a materiály. Najhodnotnejšie informácie boli získané z archívu Ukrajinského národného divadla a Divadla Alexandra Duchnoviča v Prešove. K dispozicii boli programy, bulletiny a fotografie, ktoré poskytli základné a bohaté informácie na spracovenie danej témy. Ku všetkým z uvedených hier bol dostatok informácií, okrem hier Václava Káňu Vybrať si svoju cestu a Jana Skopečka Cantrvillské strašidlo, ku ktorým boli dostupné informácie iba z monografií a článkov. Na konci príspevku sú uvedené ohlasy a recenzie na jednotlivé hry. Ohlasy a recenzie na jednotlivé predstavenia v tlači ČAPEK, Karel: MATKA: 1. (er). Čapkova „Matka“ na scéne UND. In: Prešovské noviny, 1958, roč. (6) I., č. 27, s. 1; 2. /ER/. Dve premiéry UND. In: Východoslovenské noviny. 1958, č. 15; 3. POPOVYČ, Varvara. [Moja „Maty“]. In: REŠOVSKÝ, Jozef ed. Bulletin k hre Karla

155

156



Čapka: Matka. Prešov: Ukrajinské národné divadlo, 1958, s. 7-8]; 4. REŠOVSKA, Jeva. „Maty“ Karla Čapeka na sceni UNT. In: Nove žyttja, 1958, roč. 8, č. 33, s. 4; 5. /VK/: Čapkova „Matka“ na scéne UND v Prešove. In: Východoslovenské noviny, 1958, č. 34, s. 5. PAVLÍČEK, František: LABYRINT SRDCE: 1. HOJDA, Š. M. Ščob kožnyj vyjšov na rivnyj šljach. In: Bjuleten’ UNT do p`jesy F. Pavlyčka «Labirynt sercja». Prjašiv: Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr, 1961, s. [4-5]; 2. CHOMA, Branislav. O troch predstaveniach II. Festivalu východoslovenských divadiel. In: Východoslovenské noviny, 1961 (24. júna), s. 5. 3. Ju. B. [Bača, Jurij]. Nova prem`jera na sceni UNT. In: Nove žyttja, 1961, roč. 11, č. 9, s. 3; 4. Program východoslovenských divadiel. In: Sloboda, 1961 (12. februára); 5. SLIVKO, Ján. Východné Slovensko v znamení festivalov. In: Film a divadlo, 1961 (22. júla); 6. SLIVKO, Ján. Z festivalového zápisníka. In: Kultúrny život, 1961, č. 25, s. 9; 7. ŠESTÁK, Peter. Dve úspešné hry UND. In: Východoslovenské noviny, 1961 (25. marca). CACH, Vojtěch: DUCHCOVSKÝ VIADUKT: 1. (ČTK). A szlovákiai színházak a CPKP megalapításának 40. (negyven) évfordul. In: Uj szo, 1961 (11. januára); 2. (ČTK). Májové premiéry. In: Pravda, 1961 (5. mája); 3. Duchcovs’kyj viaduk. In: Družno vpered, 1961, roč. 11, č. 6, s. 22; 4. DVORS’KYJ, Mikulaš. «Duchcovs’kyj viaduk» v postanovci UNT. In: Nove žyttja,1961. Roč. 11, č. 22, s. 4; 5. Májové premiéry v divadlách. In: Ľud, 1961 (6. mája); 6. ŠKAMLOVÁ, Nina. K slávnemu výročiu. In: Roľnícke noviny, 1961 (16. februára); 7. (tf). Pozdrav KSČ v prednese kultúry. In: Východoslovenské noviny, 1961 (10. januára); 8. ZABLOUDIL, Vlastimil. Na záver divadelnej sezóny. In: Pravda, 1961 (2. júla). BLAŽEK, Vratislav: PŘÍLIŠ ŠTĚDRÝ VEČER: 1. /A. B./. Dvi hodyny v rodyni dyrektora. In: Nove žyttja, 1962, roč. 12, č. 7, s. 2; 2. /-nko/. Za teatral’nym planom. In: Nove žyttja, 1962, roč. 12, č. 3, s. 2; 3. REŠOVSKÁ, E[va]. „Príliš štedrý večer“ na scéne UND. In: Východoslovenské noviny, 1962 (21. februára, s. 3.) DIETL, Jaroslav: SENOHRABSKÉ GRÁCIE: 1. Divadelné premiéry. In: Rudé právo, 1964 (7. júna); 2. (mś). Komedija na sceni UNT. In: Nove žyttja, 1964, roč. 14, č. 24, s. 5; 3. SABOL, Mojmír. Dve

komédie v Prešove. In: Východoslovenské noviny, 1964, (20. júna), s. 4; 4. V Ukrajinskom národnom divadle v Prešove bola celoslovenská premiéra komédie Jaroslava Dietla Senohrabské grácie. In: Pravda, 1964 (7. júna). ČAPEK, Karel: BÍLÁ NEMOC: 1. –gm– . Prešovský dlh Čapkovej dráme. In: Východoslovenské noviny, 1968 (25. októbra), s. 7; 2. MUŠYNKA, Mykola. Čapek postijno aktual’nyj. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 47, s. 4; 3. Nova prem`jera UNT „Bila chvoroba“ na sceni. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 47, s. 1; 4. LAZORYK, Fedir a Marija RUDLOVČAK. „Bila chvoroba“ ozdorovljaje. In: Družno vpered,1968, roč. 18, č. 10, s. 11; 5. (R). Prehliadka na doskách. In: Východoslovenské noviny, 1968 (22. októbra); 6. (-R-). Biela nemoc v UND. In: Východoslovenské noviny, 1968 (5. októbra); 7. RUDLOVČAK, Marija. Juvilejna prem`jera. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 46, s. 5; 8. Trudovyj perehljad teatriv. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 49, s. 3; 9. TUROK, Vasyl’. Ohljad teatriv v Košycjach. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 50, s. 2; 10. TUROK, Vasyl’. Šče do prem`jery UNT. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, (19. októbra). SKOPEČEK, Jan: CANTERVILLSKÉ TRAŠIDLO: 1. Kentervill’s’ke strachittja. In: Nove žyttja, 1969, roč. 19, č. 13 (1969), s. 7; 2. TUROK, V. Kentervills’ke strachittja. In: Nove žyttja, 1969, roč. 19, č. 14 (1969), s. 1 a 8. PREISSOVÁ, Gabriela: GAZDINÁ ROBA: 1. GALAJDA, E. Gazdina roba: premiéra k Roku Českého divadla. In: Východoslovenské noviny, 1982 (17. novembra); 2. HALAJDA, Illja. Novyj sezon UNT. In: Nove žyttja, 1982, roč. 22, č. 43, s. 7–8; 3. JABORNÍK, Ján. Sľubný štart prešovských divadel: v Ukrajinskom národnom divadle. In: Pravda, 1982 (6. októra); 4. -ll-. Krátko z kultúry: před niekoľkými dňami … činohra Ukrajinského národného divadla naštudovala hru G. Preissovej – Gazdiná roba. In: Ľud, (9. októbra); 5. PARASKOVÁ, Mária. K roku českého divadla: Gabriela Preissová na ukrajinské scéně v Prešově. In: Rudé právo, 1982 (12. listopadu), s. 5; 6. Premiérou dramatu Gazdina roba od Gabriely Preissové … In: Rudé právo, 1982 (27. novembra); 7. Premiérou drámy „Gazdina roba“ od Gabriely Preissovej… In: Práca, 1982 (27. novembra); 8. Premiéry

157

158


v divadlách. In: Nové slovo, 1982 (3. júna); 9. (ŠOŠ): Roba na javisku. In: Práca, 1982 (5. októbra); 10. (tb). Gazdiná Roba v UND. In: Východoslovenské noviny, (25. novembra); 11. ŽIŽKA, A. [Fotografia]. In: Pravda, (1. októbra). FIXOVÁ, Božena: KRAJNICE BÁJEČNÝCH CEST: 1. JABORNIK, Jan. Dramaturhične zbahačennja, nadijnyj debjut: sučasna čes’ka p`jesa na sceni UNT. In: Nove žyttja, 1984, roč. 24, č. 46, s. 5; 2. (jr). Štyrikrát úspech: divadelný list z Prešova. In: Východoslovenské noviny, 1984, č. 290, s. 4; 3. REŠOVS’KYJ, J. Vid klasyky do sučasnosti: dvi prem`jery v UNT. In. Družno vpered, 1984, roč. 24, č. 12, s. 23-24. ČAPEK, Karel: VĚC MAKROPULOS: 1. (jr) [Jozef Rešovský]: Správa o Veci Makropulos. In: Východoslovenské noviny, 1984 (22. júna); 2. PARASKA, Marija. Žyttja – v rukach ljudyny. In: Nove žyttja, 1984 (30. marca), roč. 24; 3. REŠOVS’KYJ, Jozef. Pryčynoju sporu – Karel Čapek. In: Družno vpered, 1984, roč. 24, č. 4, s. 8. MRŠTÍK, Alois – MRŠTÍK, Vilém: MARYŠA: 1. KÁŠA, Peter. Opodstatnenosť klasiky: k hre bratov Mrštíkovcov Maryša na scéne DAD v Prešove. In: Slovenský východ, 1991, č. 28, s. 4; 2. MUŠYNKA, Mykola. «Maryša» zavitala do Prješeva. In: Nove žyttja, 1991, roč. 31, č. 4, s. 3; 3. SYSAK, Myron. „Anachronizm“ na sceni Teatru im. A. Duchnoviča? In: Nove žyttja, 1991, č. 4, s. 3. LITERATURA _ FEĽBABA, Josyf. Prjašivs’kyj ukrajins’kyj narodnyj teatr. In: Vedecký zborník Múzea ukrajinskej kultúry vo Svidník. 3.=Naukovyj zbirnyk Muzeju ukrajins’koji kul’tury u Svydnyku. 3. Svidník; Bratislava; Prešov: Múzeum ukrajinskej kultúry; Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1967, s. 428–433. _ PAŽUR, Olena (ed). Ukrajins’kyj narodnyj teatr v Prjaševi (1945–1965): bibliohrafija. Prjašiv: Deržavna naukova biblioteka, 1968. 67 s. _ FEĽBABA, Josyf. Dvadcjat’p`jat’ UNT. Bratislava; Prjašiv: Slovac’ke pedahohične vydavnyctvo; Viddil ukrajins’koji literatury, 1971. 172 s. _ DACKO, Jurij (ed.). UNT na službi narodu. Bratislava; Prešov: Slovenské pedagogické nakladateľstvo,1976. 65 s. _ DACKO, Jurij (ed.). Sorok rokiv UNT. Prjašiv: Central’nyj Komitet Kul’turnoho sojuzu ukrajins’kych trudjaščych, 1985. 101 s. _ FEĽBABA, Josyf. Prjašivs’kyj ukrajins’kyj narodnyj teatr. In: Vedecký zborník Múzea ukrajinskej kultúry vo Svidník. 4. Kniha prvá.=Naukovyj zbirnyk Muzeju ukrajins’koji kul’tury u Svydnyku. 3. Knyha perša. Svidník; Bratislava; Prešov: Múzeum ukrajinskej kultúry; Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1989, s. 473–478. _ KOVAČ, Fedir. Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr (UNT). In: KOVAČ, Fedir ed. Vlastivedný slovník Rusínov-Ukrajincov: Prešovsko=Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrajinciv: Prjašivščyna. Prjašiv: Sojuz rusyniv-ukrajinciv Slovac’koji Respubliky, 1999, s. 351. _ PUKAN, Miron. V premenách času: Ukrajinské národné divadlo / Divadlo Alexandra Duchnoviča Prešov. Bratislava: Divadelný ústav; Prešov: Divadlo Alexandra Duchnoviča, 2007. 179 s. ISBN 978-80-88987-80-2.

159

POZNÁMKY

Sdružení knihoven České republiky v roce 2013: ročenka

Odpovědný redaktor první části Lea Prchalová Odpovědný redaktor druhé části Jaromír Kubíček Jazyková korektura Eva Štěpánová Grafická úprava Roman Černohous Tisk Art-D Praha Vydavatel Sdružení knihoven ČR Vyšlo v Ostravě v roce 2014 ISBN 978-80-86249-70-4

162

163

www.sdruk.cz

SDRUŽENÍ KNIHOVEN ČESKÉ REPUBLIKY ROČENKA 2013

Recommend Documents