PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo
Katedra trestního práva
Diplomová práce
Role soudního lékařství v trestně-procesním dokazování
MUDr. Eva Misiačková
2012
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Role soudního lékařství v trestně-procesním dokazování zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
…………………….
2
Poděkování Děkuji tímto prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc. a MUDr. Tomáši Vojtíškovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, kterými mi pomohli k vypracování této práce. Současně bych chtěla poděkovat i celému kolektivu Ústavu soudního lékařství v Brně pod vedením prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., za vytvoření podmínek ke studiu a napsání této práce.
3
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1. Lékař jako znalec ................................................................................................................ 10 1.1. Soudní lékařství ............................................................................................................ 10 1.2. Pitvy ............................................................................................................................. 12 1.3. Znalci ............................................................................................................................ 14 1.3.1. Znalec ................................................................................................................. 14 1.3.2. Kompetence znalce ............................................................................................ 16 1.3.3. Přibrání znalce .................................................................................................... 16 1.4. Znalecký posudek ......................................................................................................... 17 1.5. Vysvětlení podávané znalcem ...................................................................................... 22 1.6. Návrh Ministerstva spravedlnosti................................................................................. 22 1.6.1. Věcný záměr zákona o zapsaných znalcích ....................................................... 23 1.7. Názor České lékařské komory...................................................................................... 23 1.8. Úprava znalecké činnosti v zahraničí ........................................................................... 24 1.8.1. Spolková republika Německo ............................................................................ 24 1.8.2. Rakousko ............................................................................................................ 25 1.8.3. Francie ................................................................................................................ 26 1.8.4. Spojené státy americké ....................................................................................... 26 1.8.5. Slovenská republika ......................................................................................... 27 2. Účast soudního lékaře na ohledání místa činu .................................................................... 28 3. Prohlídka těla mrtvého ........................................................................................................ 30 4. Postupy a činnost soudního lékařství při mimořádné události ............................................ 33 4.1. Postup činností na místě události ................................................................................. 33 5. Prohlídka a vyšetření poškozeného ..................................................................................... 36 5.1. Stanovisko pléna Ústavního soudu .............................................................................. 37 4
5.2. Sebepoškozování .......................................................................................................... 39 5.3. Simulace ....................................................................................................................... 40 6. Prohlídka a vyšetření osob podezřelých ze spáchání trestného činu ................................... 41 7. Identifikace živých osob...................................................................................................... 43 8. Identifikace mrtvých osob ................................................................................................... 44 8.1. Sérologické vyšetření ................................................................................................... 44 8.2. Určení věku ................................................................................................................ 44 8.3. Určení pohlaví při nálezu základních kostí .................................................................. 45 8.4. Odhad stáří kosterního nálezu ...................................................................................... 45 8.5. Superprojekce a superimpozice .................................................................................... 45 8.6. Zákon o Policii ČR .................................................................................................... 45 9. Soudní pitva ......................................................................................................................... 47 10. DNA analýza ..................................................................................................................... 49 11. Toxikologické vyšetření .................................................................................................... 50 11.1. Diagnostika otravy ve forenzní toxikologii ............................................................... 50 12. Etanol .............................................................................................................................. 52 13. Procesně významné důkazní výstupy z hlediska základních zásad dokazování a důkazního práva ................................................................................................................. 54 14. Vražda
.......................................................................................................................... 56
14.1. Případová studie - trestný čin vraždy ve stadiu pokusu ............................................ 57 14.1.1. Popis události ................................................................................................ 57 14.1.2. Vyšetřování .................................................................................................... 58 14.1.3. Znalecký posudek .......................................................................................... 60 14.1.4. Soudní rozhodnutí ...................................................................................... 61 14.1.5. Závěr.............................................................................................................. 63 15. Znásilnění ........................................................................................................................... 65 15.1.1. Popis události .................................................................................................... 67 5
15.1.2. Trestní oznámení a vyšetřování ......................................................................... 68 15.1.3. Znalecký posudek .............................................................................................. 68 15.1.4. Soudní rozhodnutí ............................................................................................. 69 15.1.5. Závěr.................................................................................................................. 71 16. Těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví ...................................................................... 73 16.1. Těžké ublížení na zdraví (§ 145) ............................................................................... 73 16.2. Těžké ublížení na zdraví – nedbalostní (§ 147) ........................................................ 74 16.3. Ublížení na zdraví – úmyslné (§146), z nedbalosti (§ 148) ...................................... 74 16.3.1. Ublížení na zdraví z nedbalosti ...................................................................... 74 16.3.2. Ublížení na zdraví úmyslné. ........................................................................... 75 16.4. Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§146a) ................................................. 75 16.5. Případová studie ........................................................................................................ 76 16.5.1. Popis události ................................................................................................ 76 16.5.2. Vyšetřování .................................................................................................... 76 16.5.3. Hlavní líčení .................................................................................................. 77 16.5.4. Znalecký posudek .......................................................................................... 78 16.5.5. Soudní rozhodnutí ......................................................................................... 79 16.5.6. Závěr ............................................................................................................ 81 17. Týrání svěřené osoby (§ 198 TZ) ....................................................................................... 82 17.1. Případová studie ........................................................................................................ 83 17.1.1. Popis události ................................................................................................ 83 17.1.2 Vyšetřování ..................................................................................................... 84 17.1.3. Znalecký posudek .......................................................................................... 85 17.1.4. Hlavní líčení a soudní rozhodnutí ................................................................. 85 17.1.5. Závěr.............................................................................................................. 87 18. Týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ) ......................................................... 88 18.1. Případová studie ........................................................................................................ 88 6
18.1.1. Popis události ................................................................................................ 88 18.1.2. Vyšetřování ................................................................................................... 89 18.1.3. Znalecký posudek související se zraněním poškozené.................................. 90 18.1.4. Znalecký posudek související se smrtí poškozené ........................................ 91 18.1.5. Hlavní líčení a soudní rozhodnutí ............................................................... 93 18.1.6. Závěr.............................................................................................................. 95 19. Ohrožení pod vlivem návykové látky ................................................................................ 96 19.1. Trestné činy obecně nebezpečné ............................................................................... 96 19.2. Ohrožení pod vlivem návykové látky ..................................................................... 96 19.3. Případová studie ....................................................................................................... 97 19.3.1. Popis události ........................................................................................................ 97 19.3.2. Vyšetřování ............................................................................................................ 97 19.3.3. Znalecký posudek ................................................................................................... 99 19.3.4. Soudní rozhodnutí ............................................................................................... 100 19.3.5. Závěr..................................................................................................................... 105 Závěr Resume
.......................................................................................................................... 106 ............................................................................................................................ 108
Seznam použité literatury ....................................................................................................... 110
7
Úvod Jako téma své diplomové práce jsem zvolila téma „Role soudního lékařství v trestně procesním dokazování“. Důvod proč jsem si vybrala toto téma, je můj zájem o trestní právo. Jsem lékařka a již při studiu na lékařské fakultě mě zaujal obor soudní lékařství a díky studiu na právnické fakultě jsem získala příležitost ve své diplomové práci uplatnit znalosti z oblasti soudního lékařství a nově získané znalosti z oblasti trestního práva, nabyté během studia na právnické fakultě a myslím si, že by spojení znalostí z těchto dvou oblastí mohlo zaujmout. Ve své práci bych chtěla přiblížit činnost soudních lékařů jakožto soudních znalců, kteří jsou nápomocni při vyšetřování trestných činů. Soudní lékaři jsou orgánům činným v trestním řízení nápomocni ve všech fázích vyšetřování, kdy se snaží najít odpověď na otázky z medicínské oblasti, které jsou pro vyšetřování důležité a dále pak podávají ucelené informace v podobě znaleckého posudku, kterými jsou nápomocni soudům při jejich rozhodování. Chtěla bych se věnovat právní úpravě znalecké činnosti v našem právním řádu a také nastínit úpravu znalecké činnosti v zahraničí. Práce bude rozdělena do tří hlavních částí. V prvé části bych chtěla představit obor soudní lékařství jako takový, vysvětlit některé pojmy z medicínské terminologie a představit práci soudního lékaře coby znalce, jehož vědomosti jsou využívány orgány činnými v trestním řízení při vyšetřování trestných činů a následně soudem při rozhodování, zda byl trestný čin skutečně spáchán a zda obviněný je pachatelem tohoto činu. V této části práce se také budu věnovat právní úpravě znalecké činnosti u nás i v zahraničí, především ve státech EU Spolková republika Německo, Rakousko, Francie, Slovenská republika a také úpravě znaleckého dokazování v USA. Ve druhé části práce je mým cílem seznámit veřejnost s jednotlivými metodami a postupy soudních lékařů, které jsou důležité při objasňování trestných činů a jejichž výsledky jsou zpracovány ve formě znaleckých posudků. Ve třetí části práce se budu zabývat případy z praxe. Díky pomoci soudních lékařů z Ústavu soudního lékařství v Brně při psaní mé diplomové práce, se podařilo v archívu Ústavu soudního lékařství v Brně nalézt zajímavé případy, ke kterým vypracovávali soudní lékaři znalecké posudky. Na základě těchto posudků jsem vyhledala soudní rozhodnutí týkající se trestných činů, které byly v konkrétním posudku posuzovány. A právě v této třetí se budu snažit nejprve podat ucelený popis události, ke které byl posudek vypracován, následně jej 8
doplním o informace, vyplývají z vyšetřování, o zjištění soudního lékaře, které je zpracováno v posudku k danému případu, a uvedu rozhodnutí soudu. V této části práce si za cíl kladu zhodnocení vlivu posudku soudního lékaře coby znalce na konečné rozhodnutí soudce. Chtěla bych zde také vyjádřit svůj subjektivní názor na případ a konečné rozhodnutí soudu. Ve své diplomové práci budu vycházet z odborných publikací a článků, právních předpisů a internetový zdrojů. Zdrojem informací pro třetí část mé práce budou převážně soudní rozhodnutí, posudky soudních lékařů a informace, které získala Policie během vyšetřování. V závěru své práce bych se chtěla pokusit zhodnotit, zda jsem ve skutečnosti naplnila všechny cíle, které jsem si stanovila a zda jsem poskytla ucelený náhled na tuto problematiku. Také bych chtěla navrhnout možné změny právní úpravy, které by lépe vyhovovaly požadavkům současné společnosti.
9
1. Lékař jako znalec 1.1. Soudní lékařství Soudní lékařství je svou povahou multidisciplinární obor, jehož rozsah činnosti se vyvíjel v celé Evropě přibližně obdobně. Carl Liman stanovil jako základní pilíř oboru skutečnost, že soudní lékařství využívá výsledků medicínské a přírodovědné praxe pro účely zákonnosti. Jde o základní lékařskou disciplínu s nedílným aspektem práva. Výrazný rozvoj laboratorních metod v posledních desetiletích nijak nesnížil význam pitvy jako základního prostředku oboru, ale naopak umožnil rozšířit její vypovídací hodnotu.1 Právní normou upravující tuto oblast je část sedmá zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (účinný od 1. 4. 2012, do 1. 4. 2012 je právní normou upravující tuto oblast Vyhláška Ministerstva zdravotnictví 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.). Rozbory příčin úmrtí na základě provedené pitvy představují hlavní činnost oboru a vycházejí zejména z morfologických vyšetřovacích metod za použití dalších poznatků z jiných medicínských a přírodovědných disciplín. Děje se tak na odděleních či v ústavech soudního lékařství, kde se provádějí pitvy osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím. Další činností prováděnou soudními lékaři je zdravotnická činnost, do které mimo jiné patří prohlídky živých osob při posuzování úrazů, při sebepoškozování a při podezření z aplikace psychotropních a omamných látek. Dále do zdravotnické činnosti patří laboratorní zpracování a vyšetřování tkání, vyšetřování krve a jiných biologických materiálů ze živých osob na přítomnost etanolu a jiných toxických látek, vyšetřování stop biologického původu, které byly zajištěny v souvislosti s úmrtím, antropologická vyšetření a identifikace kosterních pozůstatků, konziliární činnost pro lékaře provádějící prohlídku zemřelého nebo ošetřující zraněného, zejména při podezření, že k úmrtí či zranění došlo v souvislosti se spácháním trestného činu a v neposlední řadě je to účast při jednání znaleckých komisí projednávajících lékařská pochybení a poskytování podkladů pro medicínsko-právní hodnocení projednávaných případů.2 Soudní lékař řeší ve vztahu k orgánům činným v trestním zejména otázky spojené s poškozením zdraví a života člověka. Jde o právní kategorie, jejichž příčina vzniku je charakteru medicínského. K poškození zdraví nebo života může dojít jednak z vnitřních
1 2
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 19-21. Tamtéž.
10
medicínských příčin (nemoc, onemocnění), jednak z vnějších příčin (poranění, intoxikace, působením násilí apod.).3 Do lékařské terminologie patří: 1) Náhlá smrt – je smrtí přirozenou, která podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organisation, dále jen WHO) nastává nejpozději do šesti hodin od začátku symptomů, přičemž předchozí zdravotní stav nesvědčil o nějakých potížích. Postižený člověk sám sebe považoval a byl i svým okolím považován za zdravého, jeho zdravotní stav byl hodnocen jako dobrý. V klinické praxi je uvedený limit často zkracován až na jednu hodinu nebo naopak ve smyslu Mezinárodní klasifikace nemocí prodlužován až na 24 hodin. Úmrtí během několika sekund je označováno jako smrt okamžitá (blesková).4 2) Smrt neočekávaná – jde rovněž o smrt přirozenou, oproti předcházejícímu však jde o smrt nastalou v průběhu nemoci, která neohrožovala život, nebo smrt nastalou po prodělané nemoci v průběhu rekonvalescence, kdy neočekávaně došlo ke zhoršení zdravotního stavu, který v souběhu s jinou, přidruženou chorobou vedl ke smrti. 3) Smrt očekávaná – nastává jako důsledek vážné choroby, postihující obvykle životně důležité orgány, kdy léčba je již neúčinná a smrt pacienta nelze vzhledem k současným možnostem lékařské vědy odvrátit.5 Pokud se na smrt podíváme z právní terminologie, můžeme rozlišit smrt přirozenou, charakterizovanou jako smrt nastalá z chorobných příčin, která může nastat náhle, neočekávaně nebo očekávaně a smrt násilnou, charakterizovanou jako úmrtí z vnějších příčin, včetně zavinění druhé osoby. 6 Pro lékaře v linii prvního kontaktu je forenzně důležitý termín smrt zdánlivá (viva minima). Jde o stav způsobený z vnějších nebo vnitřních příčin, u kterého může nastat mylný dojem, že jde již o mrtvou osobu. Tento stav může nastat v řadě situací, např. při celkovém podchlazení, při otravě (hypnotiky, sedativy, alkoholem), po mozkolebečních poraněních, při
3
Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 285. VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 23. 5 Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 285. 6 Tamtéž. 4
11
úrazu elektrickým proudem, při tonutí, z metabolických příčin, při opakované a jen částečně nebo přechodně úspěšné neodkladné resuscitaci.7 1.2. Pitvy Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách stanoví druhy pitev a příslušnost k jejich provádění. Pitvy se provádějí u osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních i mimo něj. Za výchozí stav o rozhodnutí, zda a jaký druh pitvy bude proveden, je nutné považovat smrt (úmrtí) člověka, ke kterému může dojít ve zdravotnickém zařízení nebo mimo něj. Pitva může být prováděna soudním lékařem nebo lékařem – patologem. Soudní lékaři působí na ústavech soudního lékařství, patologové působí na odděleních patologie (ústavech patologické anatomie).8 Pokud se týká pitev prováděných v ústavech soudního lékařství, pitvy se zde provádějí v těchto případech: 1.) Z aspektu příčin smrti (ať nastane úmrtí kdekoliv) -
v případě každé přirozené smrti, pokud není možné stanovit její příčinu,
-
v případě každé násilné smrti nebo již při pouhém podezření na ni, resp. pokud ji není možné zevní prohlídkou vyloučit, a to ať mohla či nemusela být způsobena jednáním druhé osoby.
2.) Z aspektu místa úmrtí (ať jde o smrt přirozenou nebo násilnou) -
v případě úmrtí mimo zdravotnické zařízení, při převozu sanitním vozem, v ambulantním zdravotnickém zařízení (pokud nešlo o hospitalizovaného pacienta),
-
v případě úmrtí pacientů hospitalizovaných pro poranění, otravu nebo některé jiné následky působení vnějších příčin (není rozhodující, zda smrt nastala během minut, hodin, dní, měsíců) nebo pokud došlo k poranění pacienta ve zdravotnickém zařízení, které by mohlo vzbuzovat dojem, že se spolupodílelo na příčině smrti či samo o sobě k ní mohlo vést.
3.) Z aspektu sledování a kontroly kvality zdravotnické péče
7 8
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 24. Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 286.
12
-
při každém podezření, že smrt může být v souvislosti s nesprávným postupem při výkonu zdravotnických služeb.
4.) Z aspektů ostatních -
v případě úmrtí v důsledku pracovního úrazu a průmyslové otravy nebo při podezření, že o smrt z těchto příčin jde,
-
v případě úmrtí ve vazbě nebo při výkonu trestu odnětí svobody,
-
při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem.9
V ústavech soudního lékařství se provádějí zdravotní a soudní pitvy: 1) Pitva zdravotní - je nařizována (určena) lékařem provádějícím prohlídku mrtvé osoby. Nestanoví-li zákon jinak, provede se zdravotní pitva povinně při náhlých a neočekávaných úmrtích, jestliže při prohlídce těla zemřelého nebylo možno jednoznačně zjistit příčinu smrti. Je prováděna jedním lékařem. Provádí se při všech násilných úmrtích včetně sebevraždy, při podezření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při poskytování zdravotních služeb, které vyslovil zdravotnický pracovník zúčastněný na poskytování zdravotních služeb, lékař, který provedl prohlídku těla zemřelého, nebo osoba blízká zemřelému, při podezření, že úmrtí mohlo být způsobeno v souvislosti se zneužíváním návykových látek a u osob, které zemřely ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.10 Účel zdravotní pitvy je zdravotní (zjištění příčiny úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí) a forenzní (vyloučit smrt násilnou, ověřit diagnózu stanovenou prohlížejícím lékařem, resp. již dříve stanovenou ošetřujícím lékařem). Jestliže při provádění pitvy vznikne podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem, pitva se přeruší, pitvající lékař informuje vedoucího ústavu a Policii ČR. Policie ČR rozhodne, zda bude nařízena soudní pitva nebo dokončena pitva zdravotní.11 Jestliže orgán činný v trestním řízení nenařídí do 2 hodin od tohoto oznámení pitvu podle jiného právního předpisu, může poskytovatel přerušenou pitvu dokončit.12 Pokud je zpracováván pro orgány činné v trestním řízení lékařský znalecký posudek na základě provedené zdravotní pitvy, musí být přibráni 9
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 31-32. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, § 88 odst. 7. 11 VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 31-32. 12 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, § 88 odst. 3. 10
13
dva znalci jako k provedení pitvy soudní13 (na základě judikátu VS Praha – 7 To 289/94 ze dne 21. 2. 1995). 2) Pitva soudní – provádějí ji dva lékaři – znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Soudní pitvy nařizují orgány činné v trestním řízení podle ustanovení § 115 odst. 1 trestního řádu. Prohlížející lékař nemůže soudní pitvu nařídit, pouze policii navrhnout. Makroskopický nález při pitvě je vždy doplněn komplementárním laboratorním vyšetřením.14 1.3. Znalci 1.3.1. Znalec Rozvoj vědy a techniky umožnil využívání poznatků v trestním řízení, a to ve formě odborných vyjádření nebo znaleckých posudků, které provádějí osoby „znalé“, zpravidla soudní znalci.15 Znalcem je osoba se speciálními odbornými znalostmi a vědomostmi v určitém oboru, která tyto své speciální odborné znalosti a vědomosti využívá k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Jde o osobu rozdílnou od orgánů činných v trestním řízení i procesních stran, které zpravidla takové odborné znalosti nemají. I kdyby je však měly, bylo by třeba k objasnění odborných otázek znalecký posudek opatřit, neboť je třeba opatřit znaleckou objektivitu, nepodjatost a nestrannost při posouzení příslušné odborné otázky.16 Znalec je osoba rozdílná od svědka. Svědek je definován jako fyzická osoba rozdílná od obviněného, znalce nebo účastníků a stran trestního řízení, která před orgánem činným v trestním řízení vypovídá o skutečnostech, které vnímala, pozorovala nebo se o nich dozvěděla mimo probíhající trestní řízení. Funkce (procesní postavení) svědka je nezastupitelné a neslučitelné s funkcí či postavením jiné osoby v tomtéž trestním řízení. Svědek tedy nabyl informace, o kterých vypovídá a které jsou důležité pro trestní řízení před tím, než započalo trestní řízení, na základě fakticky existující situace. Naproti tomu znalec provádí znalecké zkoumání na základě informací zpravidla zprostředkovaných a získaných již
13
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 31-32. Tamtéž. 15 Fryšták, M. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 87. 16 Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P., a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, s. 442. 14
14
v době probíhajícího trestního řízení a pro účel trestního řízení. Činnost znalce je na rozdíl od výpovědi svědka nahraditelná (zastupitelná) jiným znalcem.17 Důvody znaleckého zkoumání v trestním řízení jsou vymezeny trestním řádem (zák. č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů), zejména § 105 až § 111, pokud jde o hlavní líčení, též ustanovení § 210 až § 215.18 Způsob ustanovení znalcem, výkon znalecké činnosti znalců a tlumočníků, jejich oprávnění a povinnosti, odměňování znalců, jakož i možnosti jejich odvolání upravuje zákon o znalcích a tlumočnících (zák. č. 36/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a vyhláška ministerstva spravedlnosti (Vyhláška ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů).19 Postavení znalce v trestním řízení mohou mít fyzické osoby (jmenované znalcem nebo tzv. znalci ad hoc, tzn. nejmenovaní znalci tam, kde pro takový obor nejsou znalci zapsáni), právnické osoby (ústavy a jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost, vědecké ústavy, vysoké školy a instituce, které jsou zapsány v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost), ale i specialisté, odborníci, kteří jsou přizváni k podání odborných vyjádření (nemusí jít nutně o jmenovaného znalce). U znalců - právnických osob záleží na tom, podle kterého ustanovení trestního řádu jsou přibráni, zda podle § 105 odst. 1 (běžné znalecké posudky) nebo dle § 110 odst. 1 TŘ (výjimečné, zvlášť obtížné případy, vyžadující zvláštního vědeckého posouzení).20 Státní orgán nebo státní ústav může být požádán o podání posudku ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení.21 O tom, kdy znalec může odepřít podání posudku a kdy nemůže být podání posudku uloženo, platí obdobně ustanovení o svědcích (§ 11 odst. 3 trestního řádu), tedy ustanovené § 100 citovaného zákona. Aby byla zajištěna nestrannost znaleckého posudku, nemůže být znalcem osoba, u které lze pro její poměr k věci, orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo j jejich zástupcům pochybovat o její nepodjatosti. Z téhož důvodu nesmí být přibrán k prohlídce a pitvě mrtvého jako znalec lékař, který ošetřoval zemřelého přímo před smrtí (§105 odst. 4).22
17
Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 182. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 419. 19 Fryšták, M. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 87. 20 Heinz, R. Význam důkazu zkoumaného znalcem v trestním řízení. Bratislava: Právnická fakulta UK, 2004, s.18. 21 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 419-420. 22 Tamtéž. 18
15
Trestní řád počítá se součinností stran při ustanovování znalce a při vymezení jeho úkolů. Předně obviněný má možnost vyjádřit se k potřebě a zaměřená dokazování tím, že podle § 33 odst. 1 trestního řádu má právo navrhovat důkazy – a tedy i navrhnout znalecký důkaz. Dále má obviněný (ale i poškozený) právo vznést námitky k osobě znalce, odbornému zaměření znalce (například namítat jeho zaujatost, nedostatečnou odbornou způsobilost, nekompetentnost pro daný obor apod.), k formulaci otázek položených znalci. Trestní řád stanoví postup při rozhodování o uplatněných námitkách (§ 105 odst. 3). (Pozn. MUDr. Vojtíška: námitku může dát dokonce i sám znalec, pokud nesouhlasí s opatřením např. k hodnocení příčin smrti je přibrán jenom jeden znalec, špatná volba odbornosti apod.). Strany mohou také samy vyžadovat a předložit znalecký posudek (§ 89 odst. 2), obviněný a státní zástupce navíc mohou žádat provedení výslechu znalce v hlavním líčení.23 1.3.2. Kompetence znalce Kompetence soudního znalce v trestním řízení lze definovat jako soubor činností, oprávnění a povinností znalce vykonávaných v souladu s právními předpisy a na základě úkolů a otázek vymezených orgánem činným v trestním řízení, a to v závislosti na jeho speciálních odborných znalostech. Povinnost přezkoumat činnost znalce, i pokud jde o dodržení jeho kompetencí má každý orgán činný v trestním řízení i znalec samotný. V případě, že otázky a úkoly překračují kompetence znalce, měl by znalečná tuto skutečnost zadavatele posudku upozornit.24 Judikatura týkající se kompetencí znalce v trestním řízení je velmi rigorózní a nepřipouští výjimky. Požaduje, aby úkoly byly znalci vymezeny tak jednoznačně, aby byly ve znaleckém zkoumání důsledně omezeny jenom na objasnění skutečností, k nimž je potřeba odborných znalostí.25 1.3.3. Přibrání znalce Znalec je v trestním řízení přibrán tehdy, kdy je pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí. Tzv. znalecké dokazování je upraveno v § 105 – 118 TŘ, s výjimkou § 112. Zpravidla se přibere znalec jeden, jen u znaleckých posudků, které mají objasnit skutečnosti zvláště důležitému třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4 TŘ). Dva znalci se obligatorně přibírají vždy, kdy je potřeba prohlédnout a pitvat mrtvolu (§ 115 TŘ).26
23
Tamtéž. Štefan, J., Mach, J. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 123. 25 Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 188 - 186. 26 Fryšták, M. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 89 – 90. 24
16
Znalce přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudcem předseda senátu. Znalec se přibírá opatřením.27 Prioritu v trestním řízení má před znaleckým posudkem odborné vyjádření (§ 105 odst. 1, věta první TŘ). Pokud pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere se znalec (§105 odst. 1, věta druhá TŘ). Odborné vyjádření nebo znalecký posudek vyžaduje orgán činný v trestním řízení. Pokud se přibírá orgánem činným v trestním řízení znalec, musí se o tom vyrozumět obviněný, pokud jde o řízení před soudem, tak i statní zástupce. Pokud je zřejmé, že v průběhu znaleckého zkoumání bude muset jiná osoba něco strpět nebo konat, musí se vyrozumět i tato osoba.28 Orgán činný v trestním řízení, který přibírá znalce je povinen již v předvolání znalce upozornit na možné následky nedostavení se na předvolání (pořádková pokuta dle §66 TŘ) a na jeho povinnost bez odkladu oznámit svou podjatost ve věci nebo jiné skutečnosti, které mu brání konat ve věci jako znalec. Rovněž musí být znalec ještě před podáním znaleckého posudku výslovně poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 TZ (§ 106 TŘ).29 Vlastní znalecká činnost v konkrétní trestní věci má několik fází, a to přibrání znalce s poučení (§ 105 a § 106 TŘ), příprava a vyhotovení znaleckého posudku (§ 107 TŘ) a výslech znalce v průběhu přípravného řízení nebo v řízení před soudem (§ 108 TŘ).30 1.4. Znalecký posudek Znalecké posudky by měly splňovat tato všeobecně uznávaná pravidla: 1) Znalecký posudek musí být odborný, tj. omezuje se jen na otázky odbornosti, nevyjadřuje se k právním otázkám, ani je neřeší. 2) Znalecký posudek musí být srozumitelný a jasný (všechny termíny musí být přeloženy do jazyka českého nebo vysvětlen jejich význam). 3) Znalecký posudek musí být určitý (znalec může uvádět jen to, co může dokázat) a nesmí uvádět úvahy a domněnky. 27
Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 415. Tamtéž. 29 Tamtéž. 30 Tamtéž. 28
17
4) Znalecký posudek mám být konstatační, pokud možno stručný, ale úplný (musí obsahovat konkrétní odpovědi na položené otázky). 5) Znalecké posudek musí obsahovat nález (stručný popis zkoumaného případu) a závěr. 6) Lékařský znalecký posudek, který je určen pro laiky v oboru medicíny, by měl pro názornost a srozumitelnost obsahovat grafické zobrazení té části těla, popřípadě více částí těla.31 Znalecký posudek se skládá ze tří částí: nálezu, vlastního posudku a znalecké doložky. 1) Nález – obsahuje všechny poznatky, které byly důležité pro vypracování posudku. Nález má být stručný, srozumitelný aby mu rozuměl i neodborník. Sestavuje – li se nález na podkladě spisového materiálu, provádí se tzv. výtah ze spisu. Ve spisu založené lékařské zprávy však obvykle nebývají pro podání posudku dostačující a znalec se musí seznámit s kompletní zdravotnickou dokumentací. Někdy je nutné znovu prohlédnout poškozeného a provést ještě další vyšetření. Údaje v nálezu musí být úplné a pravdivé. Je třeba zdůraznit, že pro podání posudku je základem správný nález. Nesprávný a neúplný nález ve zdravotnické dokumentaci nebo v pitevním protokolu již často nelze napravit, zvláště uplyne – li delší doba od zranění.32 2) Vlastní posudek – musí být odborný, srozumitelný a musí potvrzovat nebo vyvracet jen to, co lze dokázat. Dále musí být zdůvodněný, stručný a úplný, tj. musí obsahovat odpovědi na všechny položené otázky. Každé vyhotovení posudku musí být podepsáno a opatřeno otiskem pečeti znalce.33 3) Znalecká doložka – připojuje se na poslední straně písemného posudku. Obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.34 4) Zvláštní doplnění doložky u posudku vyžádaného stranou dle § 110a TŘ – tj. znalec si je vědom následků vědomě nepravdivého posudku: „ jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, 31
Hrib, N. Kriminalistika a zdravotnictví. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 77. Štefan, J., Mach, J. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 126. 33 Tamtéž. 34 Tamtéž. 32
18
postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení“.35 Znalecký posudek hodnotí orgán činný v trestním řízení volně podle svého vnitřního přesvědčení viz. § 2 odst. 6 TŘ. Pokud se orgán činný v trestním řízení ve svém rozhodnutí odchyluje od podaného znaleckého posudku, musí to náležitě v rozhodnutí odůvodnit, přičemž nesmí libovolně nahradit odborný názor znalce vlastním, v dané věci laickým názorem.36 Znalec nemůže v posudku určovat, co je správné a přisvojovat si tak roli soudce. Orgány činné v trestním řízení a soud si musí uchovat právo odchýlit se od názoru odborné společnosti či znalce.37 Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 299/06 -
ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů včetně znaleckého posudku
-
znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz a ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být reprobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti,
-
znalecký posudek není žádným nadřazeným důkazem, který by měl mít automaticky vyšší váhu než jiné důkazy, jakými jsou např. odborná vyjádření, byť jsou označeny pouze jako listinné důkazy,
-
ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a slepě důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat,
-
vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací, pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných
35
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“). Tamtéž. 37 Císařová, D., Sovová, O. a kol. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Orac, 2004, s. 56. 36
19
skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.38 Rozsah hodnocení musí být co nejširší. Hodnotit je třeba nejen konečný výsledek, tj. písemný posudek (eventuálně posudek obsažený ve výpovědi znalce), nýbrž celý proces utváření znaleckého důkazu. Ten zahrnuje také regulérnost shromažďování objektů expertizy (např. zajištění materiálních stop a srovnávacího materiálu), přípravu ke znaleckému zkoumání, nařízení expertizy, vlastní průběh a metody znaleckého zkoumání a způsob vyvozování závěrů znalce.39 Při hodnocení důkazního významu (relevance) se posuzuje, zda z obsahu znaleckého posudku lze vůbec vyvodit nějaké poznatky o předmětu dokazování a jaké to jsou poznatky, čili - jak expertiza přispívá ke zjištění skutkového stavu v dané věci. Právní relevanci expertizy, tj. soulad mezi předmětem dokazování a předmětem znaleckého důkazu, musí orgán činný v trestním řízení zvažovat již v okamžiku, kdy hodlá přibrat znalce, a kdy formuluje otázky pro znalce, aby se předešlo neefektivnímu a nehospodárnému postupu.40 Kritéria posuzování věrohodnosti znaleckého posudku 1.) Způsobilost osoby znalce (znaleckého ústavu) poskytovat věrohodné znalecké posudky
Požadavky na osobu znalce z hlediska jeho odborné kvalifikace, občanských vlastností a nepodjatosti (objektivnosti) jsou stanoveny jednak v zákoně o znalcích (§ 4, § 11), jednak v trestním řádu (§ 105 odst. 2). Respektování těchto požadavků je třeba zajistit již v procesu jmenování znalců (§ 3 a násl. zákona o znalcích), při zapisování do seznamu ústavů (§ 21 zákona o znalcích), při ustanovování znalců nezapsaných do seznamu znalců (§ 24 zákona o znalcích) a při přibírání znalce pro konkrétní trestní řízení (§ 105 tr. řádu).
Tato hlediska je třeba zohlednit i při hodnocení již podaného znaleckého posudku. Může se totiž stát, že i dodatečně vyvstanou nové skutečnosti, které způsobilost znalce, byť řádně jmenovaného a přibraného, mohou zpochybnit.
38
Nález ÚS ze dne 30.04.2007, sp. zn. III. ÚS 299/06. Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Časopis Kriminalistika 3/2010 [online]. [citováno 2010]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-posudku.aspx. 40 Tamtéž. 39
20
Při hodnocení věrohodnosti znaleckého posudku soudem nastávají svízelné situace tehdy, jestliže ve věci je předloženo několik znaleckých posudků (při opakování expertizy podle § 109 tr. řádu nebo proto, že znalci byli paralelně přibráni jednak orgány činnými v trestním řízení, jednak procesními stranami podle § 110a tr. řádu) a tyto posudky se ve svých závěrech liší. Jako pomocná kritéria pro úvahu o tom, kterému znalci přiznat větší věrohodnost, lze zohlednit např. délku jejich znalecké praxe, publikační činnost a ohlasy na ni, vědecké aktivity znalce.41
2.) Úplnost a bezvadnost podkladových materiálů
Věrohodnost znaleckého posudku dalekosáhle závisí na objektech, které znalec zkoumá. Těmito objekty jsou nejčastěji stopy a jiné věcné důkazy, srovnávací materiály (např. pokusné stopy, ukázky, zkoušky, vzorky), listiny, protokoly, dokumentační materiál.
Kromě zhodnocení, zda tyto objekty byly opatřeny zákonným způsobem, je třeba posoudit jejich autentičnost, tj. skutečný vztah k trestní věci, způsob jejich objevení a zajištění, neporušenost jejich stavu, technické podmínky jejich fixace a doručení znalci. Může se např. zjistit, že věcný důkaz, o němž se původně předpokládalo, že je stopou trestného činu, nemá ve skutečnosti žádný vztah k věci nebo jeho vztah je pochybný.
Značné potíže mohou vznikat v případech, v nichž závěry znalce mají být opřeny o různé subjektivní údaje (např. o svědecké výpovědi o chování obviněného v době spáchání trestného činu) nebo o podkladové materiály, která jsou rozporné nebo se vzájemně vylučují. Tehdy by měl znalec vypracovat podmíněný nebo alternativní závěr pro všechny možné varianty řešení. Definitivní závěr o spolehlivosti podkladových materiálů a výběr jedné z variant řešení musí učinit orgán činný v trestním řízení, nikoliv znalec.42
3.) Odborná odůvodněnost znaleckého posudku
Hodnocení odborné správnosti znaleckého zkoumání v sobě zahrnuje: i. hodnocení teoretických východisek, o něž znalec opírá svůj závěr
41 42
Tamtéž. Tamtéž.
21
ii. hodnocení empirického základu posudku, tj. kvality a množství zjištěných znaků zkoumaných objektů iii. hodnocení požitých odborných metod a postupů iv. hodnocení, zda subsumpce konkrétního empirického základu pod obecný teoretický základ je správná.
Nezbytnou podmínkou pro to, aby orgán činný v trestním řízení mohl takové hodnocení uskutečnit, je transparentnost znaleckého posudku, jinými slovy řečeno, jeho srozumitelnost i pro laiky.43
1.5. Vysvětlení podávané znalcem Podle § 109 TŘ je možné požádat znalce o podání vysvětlení. Děje se tak v případech, kdy je zde pochybnost o správnosti posudku nebo je - li posudek nejasný nebo neúplný. Pokud by vysvětlení nevedlo k výsledku, přibere se jiný znalec.44 Vysvětlení by bylo protoko0lováno a znalci by byly kladeny otázky, proto z kriminalistického hlediska by šlo o výslech znalce, zápis by již neobsahoval poučení, neboť znalec zapsaný u krajského soudu má tzv. generální slib.45 (pozn. podle MUDr. Vojtíška je tento názor mylný a je zde znovu povinnost poučení dle § 106 TŘ). Výslech znalce lze provádět pouze na základě studia jeho posudku, který by měl být podroben logické analýze, zejména má – li znalec za povinnost sepsat svůj znalecký posudek v jazyce českém, popřípadě má odborné výrazy přeložit nebo je vysvětlit tak, aby obsah posudku byl srozumitelný i orgánům činným v trestním řízení.46 1.6. Návrh Ministerstva spravedlnosti Ministerstvo spravedlnosti představilo reformu znalecké a tlumočnické činnosti. Cílem návrhů je především celková modernizace právní úpravy a oddělení znalecké problematiky od problematiky tlumočnické a překladatelské. Proto by měly vzniknout dva nové zákony, a to zákon o zapsaných znalcích a zákon o zapsaných překladatelích a tlumočnících.47
43
Tamtéž. Zákon ,č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 45 Hrib, N. Kriminalistika a zdravotnictví. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 171. 46 Tamtéž. 47 Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. Ministr spravedlnosti představuje reformu znalecké a tlumočnické činnosti. Justice.cz [online], 2011 [citováno 18. srpna 2011]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=318074. 44
22
1.6.1. Věcný záměr zákona o zapsaných znalcích Návrh se zaměřuje na celkovou změnu koncepce nabytí oprávnění vykonávat znaleckou činnost, stanovení objektivních podmínek pro získání oprávnění k výkonu této činnosti, vytvoření Centrálního registru znalců a znaleckých ústavů, zvýšení dohledu nad výkonem znalecké činnosti a na úpravu podmínek pro pozastavení a zánik práva tuto činnost vykonávat.48 Pokud jde o nabytí oprávnění vykonávat znaleckou činnost, počítá návrh nového zákona se zavedením objektivních kvalifikačních kritérií a povinným složením vstupní zkoušky. Vzhledem k tomu, že výkon znalecké činnosti má zásadní význam zejména ve sporech (např. obchodní spory, spory týkající se nemovitostí, spory v oblasti rodinného práva), je též cílem návrhu dosažení vyšší profesionalizace znalecké činnosti. Věcný záměr rovněž vychází z nového dělení znalců a znaleckých ústavů, kdy znalcem bude moci být i právnická osoba.49 Centrální registr znalců a znaleckých ústavů, který povede ministerstvo spravedlnosti, by měl sloužit k lepší kontrole výkonu znalecké činnosti. Jeho součástí bude také registr znaleckých posudků, který nahradí současný nevyhovující systém vedení znaleckých deníků v listinné podobě. Jeho zavedení je promítnutím trendu elektronizace justice do znalecké činnosti.50 1.7. Názor České lékařské komory Podle Milana Kubka (předseda České lékařské komory, dále jen „ČLK“) by lékaři s menší praxí neměli mít možnost stát se soudními znalci. ČLK proto chce, aby se novelizoval zákon o znalcích a tlumočnících, ve kterém by nově měla být pasáž o znalecké činnosti v oboru zdravotnictví. "Současná praxe vede k tomu, že řada posudků je velmi nekvalitních a uvědomme si, že na posudku závisí rozhodnutí soudu," popsal současnou situaci prezident České lékařské komory Milan Kubek. "To znamená maximální možné vzdělání v oboru a dostatečná praxe podle komory minimálně osm let," doplňuje Kubek.51 Soudní znalec by měl být podle lékařské komory také snadno odvolatelný, pokud opakovaně předkládá chybné znalecké posudky, a odpovědný za škodu, která byla způsobena
48
Tamtéž. Tamtéž. 50 Tamtéž. 51 Malá, V., Rafaelová, L. ČLK chce zpřísnit podmínky pro soudní znalce ve zdravotnictví. Praha: Český rozhlas [online], 2009 [citováno 11. srpna 2009]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaci/_zprava/618890. 49
23
nesprávným posudkem. ČLK by zároveň chtěla sama vybírat soudní znalce z oboru zdravotnictví. Podle Kubka by každý soudní znalec v oboru lékařství musel mít doporučení lékařské komory, která by garantovala jeho erudici.52 S tímto postupem však nesouhlasí Ondřej Dostál, který se specializuje na zdravotnické právo: "Výlučná pravomoc lékařské komory navrhovat znalce by mohla hypoteticky vytvářet určité pochybnosti na straně některých žalobců, kteří lékařským sdružením nevěří." Dostál proto podporuje postup, který navrhuje novela zákona, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti. Novela upravuje poradní sbory, které budou ministerstvu nebo soudům radit se jmenováním znalců. Samotné jmenování by pak bylo v pravomoci krajských soudů.53 Naopak předseda Komory soudních znalců Vladimír Vácha by uvítal, kdyby se lékařská komora podílela na výběru soudních znalců: „ Pokud novela umožní nějakým způsobem provádět kontrolu a hlavně kontrolu nad celoživotním vzděláváním znalců, tak mi to jenom uvítáme, protože naše vlastní kapacity konkrétně v oboru zdravotnictví na to určitě nebudou v plné míře stačit."54 1.8. Úprava znalecké činnosti v zahraničí V Evropě, ale i v celosvětovém měřítku, převažuje volnější forma úpravy znalecké činnosti a míra účasti znalce v tzv. civilním i trestním řízení je spíše určována ad hoc přímo soudy nebo vyšetřujícími soudci.55 1.8.1. Spolková republika Německo Znalecká činnost není upravena samostatným zákonem. Postavení znalců je upravováno samostatně jednotlivými procesními normami pro tu kterou formu řízení. Výběr znalců k odbornému posuzování jednotlivých případů provádí prokurátor nebo soudce. Ve SRN jde o tzv. neregulovanou oblast znalecké činnosti a za znalce se může označit každý občan. Existují zde však znalci tzv. „veřejně jmenovaní, přísežní znalci (öffentlich besteller und vereidigter Sachverständige)“. Prokurátor nebo soudce však tímto vydělením speciálních znalců není vázán, výběr z řad přísežných znalců je ryze fakultativní, byť občanský zákoník i trestní řád
52
Tamtéž. Tamtéž. 54 Tamtéž. 55 Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 157. 53
24
SRN obsahuje ustanovení, která preferují tzv. „certifikované“ znalce. „Certifikovaní“ znalci jsou však pouze pro obor silniční dopravy.56 Znalci působí jak pro civilní, tak i pro státní sektor. Mohou si je přibrat fyzické osoby i právnické osoby, včetně státních orgánů. Znalci mají v řízení před soudem v zásadě postavení svědka. Rozdíl oproti ČR je i v zajištění stop a věcí na místě činu. V České republice zajištění stop a věcí na místě činu musí provést výhradně orgán činný v trestním řízení. Takto zajištěné stopy a věci z místa činu pak orgán činný v trestním řízení předává znalci. V SRN je znalec oprávněn provést úkony související se znaleckou činností samostatně.57 1.8.2. Rakousko Situace týkající se znalecké činnosti je obdobná jako ve Spolkové republice Německo s určitými významnými odchylkami. V Rakousku je upravena činnost tzv. „obecně přísežných a soudně certifikovaných znalců a tlumočníků“ zákonem. Na rozdíl od SRN jsou „certifikovaní“ znalci nejen pro obor silniční dopravy, ale i pro další znalecké obory. Znalci, jsou, stejně jako u nás, vedeni podle specializace s vymezenou oblastní působností. Do seznamu může být zapsán pouze znalec, který splňuje náročná kriteria odbornosti, bezúhonnosti a další způsobilosti a to na dobu 5 let po zapsání, pak jeho zápis v seznamu může být prodloužen vždy o 10 let. Jedním z předpokladů zápisu do seznamu je i pojištění pro případ náhrad škod vzniklých v souvislosti s jeho znaleckou činností. Stejně jako v SRN se znalec vystavuje přísným sankcím spojeným s odmítnutím podání znaleckého posudku bez závažných důvodů a sankcím za nedodržení stanovené lhůty k podání znaleckého posudku.58 I v Rakousku má znalec modifikované postavení svědka. Má významná oprávnění při práci na místě činu, při shromažďování stop a věcných důkazů souvisejících s předmětem znaleckého zkoumání.59 Znalce k podání znaleckého posudku v trestním řízení si může přibrat kterákoliv strana trestního řízení. Znalce si může přibrat i soud nebo vyšetřující soudce. Pokud dojde ke střetu dvou znaleckých posudků, má prioritu posudek vypracovaný na žádost soudu. Soud však může znalce nahradit i svým vlastním posouzením odborné věci v případech, kdy se považuje
56
Tamtéž. Tamtéž, s. 159. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž, s. 160 57
25
za dostatečně obeznámeného s danou oblastí znalecké činnosti i s řešenou problematikou. Zúčastněné stany s tím však musí souhlasit. 60 1.8.3. Francie Určování znalců a jejich postavení v řízení před justičními orgány je upraveno řadou dekretů a nařízení státních orgánů. V trestním řízení je určování znalců a jejich postavení v pravomoci apelačních soudců a kasačních soudů. Znalci jsou zapisováni podle oborů znalecké činnosti do seznamu znalců u apelačních soudů. Mimo tyto seznamy je pak vedena evidence znalců u kasačního soudu. O zapsání do seznamu apelačního soudu rozhoduje valné shromáždění apelačního soudu, které rozhoduje o jednotlivých žadatelích na základě stanoviska generálního prokurátora. Apelační soud a kasační soud provádí dohled nad činností znalců a řeší jejich disciplinární a znalecké prohřešky.61 Znalci plní svůj úkol pod dohledem vyšetřujícího soudce nebo soudního úředníka, který znaleckou expertízu nařídil. Rozsah činnosti znalců i jejich postavení v trestním řízení je obdobný jako v České republice.62 1.8.4. Spojené státy americké Pro tuto zemi je typická naprostá volnost v přibírání znalců i jejich označování. Za znalce může být označena kterákoliv osoba. V procesních normách USA ve věcech trestních je hovořeno v čl. VII. (znalecké posudky a svědectví) o znaleckém svědectví soudním znalcem. Věrohodnost tvrzení a závěrů je posuzována nejen co do jejich obsahu, ale zejména co do přesvědčivosti podání znaleckých závěrů a chování znalce před porotou. Do hodnocení znaleckých podání se tak významně dostává prvek subjektivního názoru, emotivnost porotců i míry nestrannosti vůči znalci a účastníkům sporu. Podle předpisu č. 706 z roku 1987 může být za znalecké svědectví označeno podle uvážení soudu každé svědectví, pokud s tím obě strany souhlasí. Za znalecké svědectví tak může být označeno i vyjádření svědka na návrh jedné ze stran.63
60
Tamtéž. Tamtéž, s. 161. 62 Tamtéž. 63 Tamtéž, s. 162. 61
26
1.8.5. Slovenská republika Po přijetí rekodifikovaného trestního řádu (zák. č. 301/2005 Sb. o trestním řízení, trestní řád) došlo k úpravě znalecké činnosti v trestním řízení. Podstatnou zvláštností oproti české úpravě znalecké činnosti v trestním řízení (zakotveny rovněž instituty trestního řízení, jako je odborné vyjádření a znalecký posudek) je zavedení institutu „písemného potvrzení“, o jehož správnosti nejsou pochybnosti. Písemné potvrzení je kladeno naroveň odbornému vyjádření co do způsobu vyžadování i využitelnosti jako důkazu v trestním řízení. Písemné potvrzení může být vyžadováno podle zákona v jednoduchých případech zejména od organizací nebo i od státního orgánu, které se specializují na určitou činnost, nebo se předpokládá vzhledem k jejich činnosti vysoká odbornost, tedy že osoba poskytující písemné potvrzení je specializovaná na určitou odbornost, činnost, které je důležitou okolností i pro dokazování v rámci trestního řízení.64
64
Tamtéž, s. 163.
27
2. Účast soudního lékaře na ohledání místa činu U násilné trestné činnosti je potřebné věnovat mimořádnou pozornost ohledání mrtvoly a souvisejícím věcným důkazům. U náhlých úmrtí a sebevražd platí zásada, že je postupováno tak, jako by se jednalo o podezření z vraždy, pokud vyšetřováním není prokázán opak, tj. že na smrti osoby nenese zavinění jiná osoba.65 Lékař na místě nálezu nejprve konstatuje smrt. V případě, že není přítomna Policie ČR, bezodkladně ji zavolá (§ 86 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb.). Pokud vznikne podezření, že jde o trestný čin, je vhodné, aby policii doporučil i výjezd soudného lékaře. 66 Ohledání mrtvoly na místě činu provádí specialista výjezdového týmu zpravidla ve spolupráci s přizvaným soudním znalcem z oboru soudního lékařství. K podrobnému ohledání mrtvoly se přistoupí až poté, co technik pořídí fotodokumentaci mrtvoly i místa, kde se nachází. Postupně se ohledává a popisuje: -
poloha mrtvoly
-
zevní viditelné stopy násilí
-
oděv
-
předměty nalezené na mrtvole, v oděvu a okolo ní
-
stopy násilí na těle mrtvoly
-
bezprostřední i vzdálenější okolí. 67
Bodné zbraně se zásadně ponechávají v ranách, průstřely se zajišťují proti znehodnocení např. zakrytím čistým papírem. Nečistoty z rukou, z nehtů apod. jsou zajišťovány až v rámci pitvy. Podrobný popis mrtvoly se na místě činu zpravidla neprovádí, provádí jej soudní lékař až po převozu do příslušného ústavu soudního lékařství. 68
65
Tamtéž, s. 57. VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 36. 67 Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 60. 68 Tamtéž, s. 61-64. 66
28
Soudní lékař se na místě činu zaměří na změny, podle nichž bude moci stanovit dobu smrti, k příčině smrti a u násilné smrti i k mechanismu vzniku poranění a diferenciální diagnóze úrazu, sebevraždy nebo smrti podmíněné zásahem druhé osoby, např. vraždy.69 Mezi kardiální otázky, které musí lékař na místě činu zodpovědět, je určení doby smrti. Lékař se řídí především rozvojem posmrtné ztuhlosti, sledováním stupně rozvoje posmrtných skvrn, poklesem teploty. Dobu smrti stanovuje lékař v určitém časovém rozmezí. To je tím širší, čím delší doba uplynula od okamžiku smrti. Velmi obtížné je stanovení doby smrti u mrtvoly ve stavu hniloby. Zde lze určit dobu smrti jen velmi hrubým odhadem. Atypické formy mrtvolného rozkladu, jakými jsou úplná mumifikace a zmýdelnatění (adipocire) vznikají po uplynutí několika měsíců.70
69
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 56. 70 Tamtéž, s. 56 – 57.
29
3. Prohlídka těla mrtvého Zevní prohlídku provede lékař vždy pečlivě a to tak, že prohlédne celé tělo. Pozornost věnuje vlasaté části hlavy, kde rozhrnuje vlasy, aby nepřehlédl krevní podlitiny, oděrky, tržně-zhmožděné ranky. V obličeji se mimo jiné zaměřuje i na eventuální přítomnost známek zevního dušení v podobě krevních výronků v kůži očních víček, v očních spojivkách, všímá si barvy obličeje. Na rtech prohlíží sliznici i z vnitřní strany a kromě případného mechanického poranění hledá i stopy např. poleptání. Zvlášť velkou pozornost je vždy třeba věnovat prohlídce krku. Zde se lékař zaměřuje na stopy po rdoušení v podobě patrných škrábancovitých či obloučkovitých oděrků, drobných krevních podlitin, případně na zjištění strangulační rýhy.71
U střelných poranění je třeba určit jejich počet, umístění, lokalizaci a vzhled vstřelového a výstřelového otvoru, hustotu a rozložení doplňujících faktorů výstřelu (očazení, opálení, vmetená nespálená a částečně spálená prachová zrna).
U bodných ran lékař určí jejich počet, umístění, vzhled, rozměry, všímá si, jakým směrem jsou obráceny ostré úhly, a charakteru okrajů ran.
U řezných a sečných ran sleduje jejich počet, rozmístění, hloubku, směr, vzájemnou souběžnost, tvar, charakter okrajů.
U tupých poranění popisuje jejich počet, rozmístění, rozměry, okraje, barvu, tvar, příp. porušení kostí.
U oběšení a uškrcení si všímáme i škrtidla, jeho kvality, průběhu strangulační rýhy, její hloubky, barvy apod.
U zardoušení si lékař všímá stop násilí na krku, charakteru jejich uložení, rozměru apod.
U přejetí, pádu z výše a usmrcení explozí trhaviny si všímá zlomenin, poranění měkkých tkání, vražení různých předmětů do těla. Při explozi jsou na těle stopy výbuchu, lékař si všímá rozsáhlosti zhmoždění či rozhmoždění částí těla, uvádí, které části jsou odtržené a rozdrcené, kde byla nálož např. přiložena apod.
71
Tamtéž, s. 59 – 60.
30
Při otravách popisuje zevní známky působení otravného prostředku, jako je poleptání, zbarvení kůže, zvratky, všímá si zbytků chemikálií a léčiv.
Při opaření, poleptání a popálení uvádí, kde jsou stopy působení takových předmětů na těle apod.72
Důležité je prohlédnout končetiny a hledat známky obrany na předloktí a hřbetech rukou, eventuálně na vnitřních plochách paží. Na dlaňových plochách rukou může třeba naleznout známky účinku elektrického proudu. Lékař registruje i zápach z dýchacích cest po zatlačení na hrudník.73 Lékař si má pečlivě prohlédnout i okolí zemřelého, všímat si zbytků léků, prázdných obalů od léčiv, které mohou být i odhozené v odpadkovém koši, poškozených předmětů či odložených předmětů, hrníčků nebo skleniček se zbytky obsahu. Na předměty v okolí mrtvoly však nesahá.74 Pro vraždu je typická lokalizace, intenzita a způsob násilí. Zásahy jsou zpravidla soustředěné na životně důležité oblasti těla, jako je hlava, krk, hrudník. Intenzita použitého násilí je téměř vždy rozsáhlá, neboť pachatel volí obyčejně takové způsoby poškození těla oběti, které jsou svým rozsahem a lokalizací schopné vést k okamžité smrti. V případě, že pachatel použije chemickou látku, používá jedy, které účinkují velmi rychle, jsou bez chuti a zápachu, a které se dají nenápadně přidat do nápojů, případně potravin apod.75 Pro sebevraždu svědčí zejména místo činu a nálezu mrtvoly, charakter způsobu násilí, jeho lokalizace, volba prostředků a nástroje může souviset s povoláním poškozeného. Důležitý je rovněž nález stop po předcházejících sebevražedných pokusech v typických lokalizacích (třeba zhojené jizvy po řezných nebo bodných ranách), dále dopisy na rozloučenou, anamnéza zemřelého, jakou může být abnormální chování, psychické onemocnění apod.76 Při nahodilém usmrcení může být obraz úrazových změn velmi pestrý a různorodý. 77
72
Tamtéž. Tamtéž. 74 Tamtéž. 75 Tamtéž, s. 61. 76 Tamtéž. 77 Tamtéž. 73
31
Velký soudnělékařský význam mají biologické stopy. Patří sem stopy od krve, spermatu, stolice, moči, slin, plodové vody, smolky, vlasy, chlupy a částí tkání. Biologické stopy často podléhají vlivům prostředí, které mohou podstatně změnit vzhled a vlastnosti těchto stop. 78
78
Tamtéž.
32
4. Postupy a činnost soudního lékařství při mimořádné události Za hromadné neštěstí se považuje událost, jejíž řešení přesahuje běžné organizační možnosti dané oblasti. Tato situace má své zvláštnosti, proto byla pro tyto situace vydána metodická příručka a nově je také upravena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a to v §87. Při mimořádných událostech s velkým počtem zemřelých je nutná úzká spolupráce soudního lékařství s vyšetřovacím týmem, včetně účasti soudních lékařů na místě události. Na počátku je důležitá spolupráce s Integrovaným záchranným systémem (IZS). O povolání soudního lékaře rozhoduje velitel zásahu IZS, na základě porady s vedoucím zásahu Policie ČR a po konzultaci s vedoucím pracovníkem (zástupcem) pracoviště soudního lékařství regionu místa zásahu. U velkého počtu zemřelých (obecný usus více než 10 osob) je soudní lékař na místo volán vždy a bezprostředně. V případě úmrtí většího počtu osob při mimořádné události zodpovídá za soudnělékařské vyšetřování vedoucí (zástupce) ústavu (oddělení) územního soudního lékařství. V případě hromadné letecké nehody odpovídá za soudně lékařskou činnost soudní lékař Vojenského ústavu soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice Praha. Organizaci činnosti na místě události s velkým počtem obětí a posléze i při pitvách obětí řídí spolu s regionálními soudními lékaři PM tým DVI (Post Mortem tým Disaster Victim Identification). V rámci DVI týmu působí soudní lékaři, jejichž zkušenosti a školení v řešení problematiky hromadných nehod lze dobře využít.79 4.1. Postup činností na místě události Všechna těla, jejich části a části biologického původu jsou označeny dle standardních soudně lékařských a kriminalisticko-technických postupů a v souladu s činností DVI týmů. Na místě mimořádné události s větším počtem zemřelých se zásadně neprovádí identifikace zemřelých. Ztotožnění zemřelých se provádí až po vykonané pitvě a dalších úkonech s ní souvisejících.80 Soudní lékař (lékaři) nejprve provedou prohlídku místa mimořádné události v součinnosti s Policií ČR ujasnění si rozsahu místa události, nebezpečných faktorů, počtů zemřelých, rozsahu úrazových změn na tělech, možnostech vyproštění těl zemřelých apod. Navrhne organizaci a způsob prohlídky zemřelých, případně povolání dalších soudních lékařů nutných 79
Sokol, M., Pilin, A., Bendl, P. Metodická příručka soudního lékařství - Postupy a činnost soudního lékařství při mimořádné události s výskytem velkého počtu zemřelých [online]. Praha: Vojenský ústav soudního lékařství, 2008 [citováno 5. ledna 2012], s. 2. Dostupný z: http://www.uvn.cz/index.php?option=com_docman&task=doc_view&gid=291&tmpl=component&format=raw &Itemid=761&lang=cs. 80 Tamtéž, s. 2 – 3.
33
k vykonání všech úkonů na místě události, pokud již nebyli vyžádáni příslušnými orgány dle platných legislativních úprav.81 Poté postupně organizuje a provádí prohlídku jednotlivých těl zemřelých, částí těl a biologických tkání, zabezpečí jejich uložení do transportních vaků. Spolu s Policií ČR je rozhodnuto o způsobu dokumentace osobních věcí a cenností na tělech zemřelých, jejich zachování a zabezpečení nebo odejmutí. Ve spolupráci s Policií ČR je provedeno přidělení čísel jednotlivým zemřelým, částem těl a případně biologickým tkáním. Záznam o prohlídce soudním lékařem a všech zjištěních je proveden do příslušných formulářů (Identifikační karta DVI týmu) nebo přímo do Protokolu o ohledání místa činu. Policie ČR provádí příslušnou fotodokumentaci a audiovizualizaci prohlídky.82 Dále posoudí vhodnost prostoru pro dočasné ukládání obětí v místě události, kam jsou přemísťována těla zemřelých po prohlídce soudním lékařem, k zajištění následného převozu vozidly pohřební služby. Místo by mělo být stranou shromaždiště zraněných, dostupné kolovým vozidlům pohřební služby.83 Po ukončení soudně lékařských úkonů na místě mimořádné události spolu s Policií ČR organizuje transport zemřelých do územního soudně lékařského zařízení nebo podle kapacity jiného určeného soudně lékařského zařízení, konkretizuje své požadavky na postupné převážení těl a jejich uložení.84 Po převozu do soudně lékařského zařízení se provedou zevní a vnitřní prohlídky zemřelých, částí těl a biologických tkání, odběr vzorků pro další zkoumání jsou zaměřené především na identifikaci osob. Je vhodná týmová práce v závislosti na celkovém počtu zemřelých. Každý tým je složen z 1-2 soudních lékařů, stomatologa, sanitáře, fotografa, technika). Před pitvou PČR provádí obvyklé kriminalisticko - technické úkony (daktyloskopie, fotodokumentace apod.). Při pitvě každého zemřelého je proveden záznam s důrazem na identifikační údaje a podstatné úrazové změny.85 Soudní lékař spolupracuje s orgány Policie ČR a státním zastupitelstvím na ustanovení totožnosti obětí mimořádné události. Totožnost osoby je zpravidla ustanovena na základě shody jednoho ze tří hlavních znaků tj. DNA profilu, otisků prstů, stomatologického záznamu 81
Tamtéž, s. 2 – 3. Tamtéž, s. 3. 83 Tamtéž. 84 Tamtéž. 85 Tamtéž, s. 4. 82
34
či více znaků podpůrných, získaných vyhodnocením Ante Mortem zdravotnické dokumentace a Post Mortem údajů z pitvy, případně i poznáním osoby nebo osobních věcí, zadokumentovaných v procesu prohlídky a pitvy zemřelé osoby.86 Lze říci, že hlavním úkolem a cílem soudního lékařství je provedení všech úkonů tak, aby byly identifikovány pokud možno všechny oběti a zajištěny potřebné podklady pro šetření příčin a následků předmětné mimořádné události.87
86 87
Tamtéž, s. 5. Tamtéž, s. 6.
35
5. Prohlídka a vyšetření poškozeného V soudním lékařství přichází v úvahu vyšetřování živých osob jak v řízení trestním, tak občanskoprávním.
88
Vyšetřování zdravotního stavu se v trestním řízení provádí nejčastěji na
vyžádání policie, méně často je vyžaduje soud či státní zástupce.
89
V trestním řízení bývá
nejčastěji vyžadováno posouzení rozsahu a stupně poškození zdraví, posuzování různých forem simulací, posuzování stupně alkoholového ovlivnění, znásilnění, příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a poškozením zdraví apod.90 Při prohlídce a vyšetření poškozené osoby je třeba počítat s tím, že výsledek a závěry vyšetření budou použity v trestním řízení. 91 Při prohlídce a vyšetření je třeba přihlížet k druhu trestného činu, při kterém došlo nebo mělo dojít k poškození. Před začátkem vyšetření je třeba se zeptat a zjistit, jakým způsobem, jakým nástrojem a za jakých okolností k poranění došlo. Důležitá je i výpověď svědků nebo doprovodu zraněného, kterou má lékař pečlivě zaznamenat a uvést jako součást svého nálezu. Přitom je důležité vyhnout se sugestivním otázkám, kterými by výpověď zraněného nebo svědka mohla být nepříznivě ovlivněna.92 Soudní lékař v trestním řízení obvykle vyšetřuje přežívající oběti násilného jednání včetně osoby týrané a zneužívané, účastníky dopravních nehod, jejichž mechanismus není zcela jasný (např. k rozlišení řidiče a spolujezdce). 93 Prohlídku těla a jiné podobné úkony upravuje TŘ v § 114. Při provádění prohlídky těla je třeba dbát toho, aby nebyla necitlivě ohrožena lidská důstojnost (čl. 10 odst. 1 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD). Prohlídce těla je povinen podrobit se každý, tedy obviněný, poškozený i svědek, i když má právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 1, 2 TŘ).94 Taková osoba je rovněž povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný úkon, není – li spojen s nebezpečím pro její zdraví (§ 144 TŘ).95 Orgán činný v trestním může vymáhat prohlídku těla a podobné úkony pořádkovou pokutou (§ 66 TŘ), předvedením (§ 98 TŘ), případně i překonáním odporu osoby, které se to 88
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 29. 89 VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 113. 90 Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 29. 91 Štefan, J., Hladík, J. Soudní lékařství a zdravotnicko – právní otázky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1998, s. 119. 92 Tamtéž. 93 VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 113. 94 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 428. 95 VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 113.
36
týká – to lze pouze u podezřelého nebo obviněného nikoliv svědka, poškozeného (§ 114 odst. 4 TŘ).96 Při vlastní lékařské prohlídce je třeba dodržovat několik pravidel:
Ověřit identitu vyšetřovaného.
Odebrat podrobnou osobní anamnézu vyšetřovaného se zaměřením na posuzovaný delikt.
Konfrontovat osobní anamnézu vyplývající z údajů vyšetřované osoby s údaji získaným z předložených informací.
Provést objektivní celkové lékařské vyšetření, při němž je třeba všímat si chorobných změn, zranění, popřípadě následků po nich.97
Nejčastěji přichází v úvahu mechanické násilí, při kterém vznikají poranění charakteru poranění tupým nebo ostrým nástrojem. Vedle celkového vyšetření subjektivních a objektivních příznaků je třeba řádně popsat zranění (tvar, rozměr, hloubku) tak, aby na základě popisu bylo možno kdykoliv se vyjádřit k nejrůznějším otázkám. Důležité je uvedení přesné lokalizace všech zjištěných zranění, všech léčebných zákroků a stavu funkce příslušné části těla nebo orgánu. Tyto údaje jsou důležité při posuzování otázky, zda poranění vzniklo způsobem uváděným poškozeným, zda poranění zanechalo nebo zanechá trvalé následky, jaká je délka potřebného léčení atd. Při podezření, že postižený požil alkoholický nápoj nebo jinou látku, která mohla ovlivnit jeho jednání, je součástí i odběr krve na průkaz alkoholu případně jiných toxických látek v těle. Důležitý je i odběr moči, zvl. při podezření na ovlivnění jinými toxickými látkami. 98 5.1. Stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 ze dne 30. 11. 2010 Na úkony dle § 114 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v sejmutí pachové stopy, odebrání vzorku vlasů a bukálního stěru, jejichž cílem je získání objektivně existujících důkazů pro forenzní vyšetření a které nevyžadují aktivní jednání obviněného či podezřelého, ale toliko strpění jejich provedení, nelze pohlížet jako na úkony, jimiž by byl obviněný či podezřelý donucován k 96
Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 428. VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 113. 98 Štefan, J., Hladík, J. Soudní lékařství a zdravotnicko – právní otázky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1998, s. 121. 97
37
ústavně nepřípustnému sebeobviňování. K zajištění součinnosti obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazů je tudíž možno užít zákonných donucovacích prostředků.99 Ústavnímu soudu byla dne 22. září 2008 doručena ústavní stížnost stěžovatele R. G., směřující proti usnesení Policie České republiky. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti rozhodnutím policejního orgánu a Obvodního soudu pro Prahu 8, na jejichž základě mu byla dle § 66 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena pořádková pokuta ve výši 15 000 Kč, neboť nevyhověl výzvě policejního orgánu ve smyslu § 114 trestního řádu a odmítl odběr pachové srovnávací stopy.100 Nálezem sp. zn. I. ÚS 671/05 Ústavní soud dal za pravdu námitce stěžovatele v tom směru, že nemůže být prostřednictvím pokuty nucen k tomu, aby opatřil, resp. svou součinností umožnil opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu v trestním řízení; uvedeným postupem by totiž byl nucen k jednání, které je již nutno považovat za sebeobviňování.101 Úkon, jemuž se stěžovatel odmítl podrobit ve věci sp. zn. I. ÚS 671/05 a ve věci nyní projednávané II. senátem pod sp. zn. II. ÚS 2369/08, tj. sejmutí pachové stopy, stejně jako odběr vzorku vlasů a bukálního stěru, jež Ústavní soud řešil pod sp. zn. III. ÚS 655/06, se řadí k úkonům prováděným podle § 114 trestního řádu.102 Ustanovení § 114 trestního řádu v odstavci prvním stanoví každému povinnost podrobit se prohlídce těla, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Totožně odstavec druhý ukládá jakékoli osobě povinnost strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon (obecně odběr biologického materiálu), není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Z ustanovení § 114 odst. 3 trestního řádu pak vyplývá, že je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění. Pokud osoba, o kterou se jedná, povinnosti nevyhoví, může jí být uložena pořádková pokuta dle § 66 trestního řádu. Podmínkou však je, aby taková osoba byla na následky nevyhovění předem upozorněna (§ 114 odst. 5 trestního řádu). Od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 321/2006 Sb. se podezřelý nebo obviněný poučí také o 99
Stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 ze dne 30. 11. 2010. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=68234&pos=5&cnt=31&typ=reset. 100 Tamtéž. 101 Tamtéž. 102 Tamtéž.
38
možnosti postupu podle odstavce čtvrtého § 114 trestního řádu, který za určitých podmínek připouští vynucení strpění úkonů podle odstavců 1 až 3, s výjimkou odběru krve nebo jiného obdobného úkonu spojeného se zásahem do tělesné integrity, i fyzickým překonáním odporu.103 Důkazy získané na základě úkonů dle § 114 trestního řádu spadají do kategorie důkazů, které existují nezávisle na vůli podezřelého, tj. těch, jež lze za splnění určitých podmínek v souladu s judikaturou Evropského soudu získat i za pomoci zákonného donucení, aniž by bylo porušeno pravidlo nemo tenetur. Jedná se o postupy, jejichž provedení obviněný (podezřelý) pouze snáší, nejčastěji má toliko povinnost strpět zajištění objektivně existujícího vzorku hmoty. Tělo obviněného (podezřelého) je pasivním objektem ohledání, nevyžaduje se žádná jeho aktivní součinnost. Dostavení se a samotná účast na úkonu za „aktivní jednání“ ve smyslu výše uvedeném považováno není, stejně jako vykonání normálních fyziologických funkcí (například při odběru dechu, moči nebo vzorku hlasu).104 Popsaný postup, při kterém dochází k sejmutí pachové stopy, odběru vzorku vlasů či bukálního stěru, i když se tak děje nikoliv se souhlasem obviněného (podezřelého), nelze tak apriorně chápat jako postup protiústavní, stojící v rozporu s ústavně zaručenými právy obviněných (podezřelých). Opačný výklad by ve svých důsledcích vedl k rozporu s obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a tím, aby tyto byly zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.105 5.2. Sebepoškozování Jde o jednání motivované nejen získáním vlastního prospěchu, ale mnohdy i snahou navodit jiné osobě nepříjemnosti, třeba trestní stíhání, nebo ji vydírat. Způsob sebepoškození závisí na účelu, který je sledován. Sebepoškození lze provádět úmyslným poranění těla řeznými, sečnými nebo střelnými nástroji, polykáním cizích předmětů apod.106
103
Tamtéž. Tamtéž. 105 Tamtéž. 106 VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 115. 104
39
5.3. Simulace Simulace je jednaní, kdy zdravý člověk předstírá chorobný stav, jímž netrpí ve snaze získat určité výhody. Patologická simulace je projevem psychózy, těžké psychopatie nebo psychogenní reakce, není spojena se snahou získat nějaké výhody.107
107
Tamtéž.
40
6. Prohlídka a vyšetření osob podezřelých ze spáchání trestného činu Podrobit se úkonům je pro dotčené osoby zákonnou povinností. Zprostit se lze pouze povinnosti odběru biologického materiálu v případě, že by tento odběr byl spojen s nebezpečím pro zdraví. O nebezpečnosti odběru by rozhodoval lékař. Za jistých zákonem daných okolností je však možno postupovat i proti vůli dotčené osoby, a to za pomoci tzv. překonání odporu. Podmínky pro překonání odporu dle § 114 tr. ř. :
musí se jednat výhradně o osobu podezřelého nebo obviněného (nikoliv svědka, poškozeného apod.),
nejedná se o odběr biologického materiálu spojeného se zásahem do tělesné integrity člověka (tzn. nikdy nelze „násilím“ odebírat krev),
podezřelý nebo obviněný musí být řádně poučen a musí být marně vyzván k podrobení se požadovanému úkonu,
u podezřelého navíc s překonáním odporu musí souhlasit státní zástupce,
odběr biologického materiálu (např. DNA) za překonání odporu musí provádět lékař,
způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.108
Nejčastěji půjde o prohlídku a vyšetření osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu, jako je ublížení na zdraví, těžká újma na zdraví nebo smrt, u dopravních nehod, znásilnění a jiných sexuálních deliktů. Na prohlídce a vyšetření se podílejí orgány činné v trestním řízení i soudní lékaři. Je důležité, aby vyšetření bylo provedeno urgentně (aniž by měl podezřelý možnost jakkoliv „pozměnit“ stopy spáchání násilného činu, které by vedly k jeho usvědčení). Nejdříve je nutné prohlédnout šaty a prádlo obviněného, kde můžeme nalézt známky zápasu a poškození jako je potrhání, utržení knoflíků, skvrny, otvory způsobené různými nástroji. Po použití střelných zbraní mohou být na oblečení i na těle patrné povýstřelové zplodiny. Prokázání povýstřelových zplodin se provádí chemickým vyšetřením. Dále mohou být nalezeny vytržené vlasy obviněného nebo poškozeného.109 Nejdůležitějším nálezem jsou krevní stopy, které spolu s vlasy mohou být rozhodujícím důkazem při identifikaci pachatele především na základě určení krevní skupiny a DNA 108 109
Hirt, M., Vojtíšek, T. Medicína a trestní právo. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 62 – 63. Štefan, J., Mach, J. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 129.
41
analýzy. Již podle nálezů na místě činu, jako jsou krevní stopy na místě činu a charakter poranění poškozeného nebo mrtvého, lze usuzovat, zda je zde možnost potřísnění pachatele krví a na kterých částech může být pachatel krví potřísněn. Krevní stopy můžeme nalézt na obuvi, ale také v kapsách nebo na podšívce oděvu, když se pachatel rukama potřísněnýma krví dotkne těchto částí oděvu. 110 Dále je nutné zaměřit se na poranění na těle podezřelého, která vznikla při zápase nebo sebeobraně. Spolu s prohlídkou těla by měl být proveden odběr biologického materiálu (krev, moč) k toxikologickému vyšetření. Je vhodné prohlídku opakovat, jelikož všechna zranění nemusí být od počátku patrná. Mezi další důležitý nález patří nález za nehty pachatele, jako je zaschlá krev, vlasy, textilie apod.111 Po dopravních nehodách je důležité zjištění ovlivnění alkoholem. Vedle klinického vyšetření se provádí odběr krve ke zjištění hladiny alkoholu. Při odběru krve nesmí být kůže desinfikována prostředkem, který obsahuje alkohol. 112
110
Tamtéž, s. 130. Tamtéž. 112 Tamtéž, s. 131. 111
42
7. Identifikace živých osob Identifikace osoby znamená určení totožnosti jedince. Komparativní identifikace se zabývá porovnáním souboru poznatků o neznámé osobě s poznatky o jednom či více jednotlivcích. Porovnávaná osoba je tzv. vytypovaná (pohřešovaná, hledaná) a podle některých znaků by se mohla shodovat s osobou, jejíž totožnost není známa. Z toho vyplývá úloha lékaře a význam zdravotnické dokumentace, které obsahuje řadu cenných údajů o vytypované osobě. Závěr o totožnosti je úlohou policie, která vypracuje tzv. záznam o ztotožnění. Soudní lékař získává identifikační data a vyhodnocuje je ve formě znaleckého posudku.113 Poznatky pro identifikaci jsou získávány tělesnou prohlídkou, včetně odebrání osobní anamnézy, pokud to stav dovolí. Sdělené údaje je nutné pečlivě vyhodnotit s ohledem na možnou nepravdivost, ať už úmyslnou směřující k zakrytí totožnosti nebo skutečnou, např. v důsledku duševní choroby, intoxikace, úrazu CNS apod. Při soudnělékařské identifikaci osoby je srovnávacím materiálem zdravotnická dokumentace vytypované osoby a svědecká výpověď. 114 U
zdravotnické
dokumentace
dochází
ke
konzultacím
s ošetřujícími
lékaři.
V dokumentaci pátráme po záznamech o tělesné hmotnosti a výšce, krevní skupině, prodělaných onemocněních, která zanechávají zjevné stopy, jizvách po chirurgických výkonech, onemocněních vnitřních orgánů, úrazech, atd.
115
Svědecká výpověď příbuzné či jiné blízké osoby může obsahovat údaje, které ve zdravotnické dokumentaci chybí, protože jsou z hlediska lékařského považovány za nedůležité (barva vlasů, očí, drobnější jizvy apod.) nebo záznam chybí, jelikož od úrazu, operace apod. uběhla dlouhá doba nebo došlo ke změně lékaře, atd.
116
V dnešní době jedna z hlavních metod identifikace živých osob bude porovnání jejich DNA materiálu s DNA materiálem získaným od příbuzného.
113
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 343. Tamtéž. 115 Tamtéž. 116 Tamtéž. 114
43
8. Identifikace mrtvých osob U neznámé m mrtvoly se provádí zjištění totožnosti v úzké spolupráci soudního lékaře a policie. Policie ČR nařizuje zpravidla v těchto případech soudní pitvu. Důležitým faktorem při identifikaci hraje stav těla zemřelého. Pokud je tělo nalezeno neporušené, tzn. ke smrti došlo nedlouho před nálezem, provádí se:
fotodokumentace obličeje i celé postavy
pitvající lékař ve spolupráci s policejním technikem si všímá šatů zemřelého, případně obalů, do kterých je tělo zabaleno, dále snímatelných ozdob jako jsou prsteny, náušnice a podobně
po svlečení mrtvoly se provede důkladný popis těla, kdy je nutné určit tělesnou výšku, případně hmotnost, všimnout si konstituce, vlasové pokrývky, vousů. očí, tetováží, jizev, nápadných mateřských znamení
dále je velmi důležitý popis chrupu.117
8. 1. Sérologické vyšetření Je možné provést i vyšetření sérologické, především určení krevní skupiny. Krevní skupinovou příslušnost a pohlaví lze také určit ze tkání a vlasů podle Y chromozomu, případně analýzou DNA. V těchto případech je však vždy nutné srovnání vyšetřených markant se známým materiálem (zubní kartáček pohřešované osoby, vlasy z hřebene apod.).118
Osoby pokrevně příbuzné s osobou pohřešovanou, jsou nositelé společných
dědičných znaků, které lze určit pomocí DNA analýzy.119 8. 2. Určení věku Určení věku lze odhadnout např. podle charakteru vrásek v obličeji, charakteru vlasové pokrývky, při pitvě pak podle stupně arterosklerózy (kornatění tepen) nebo podle velikosti obvodu srdečnice asi 2 cm nad chlopněmi, v místě odstupu velkých krčních cév v oblouku a v oblasti nad rozvětvením břišní srdečnice. U kosterního nálezu se věk nejlépe odhaduje
117
118 119
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 228 – 230. Tamtéž. STREJC, P. Soudní lékařství pro právníky. 1. vydání. Praha: Beck, 2000, s. 21.
44
podle chrupu, stavu dolní čelisti, přihlíží se ke stupni zkostnatění štítné chrupavky a k rozsahu srůstů lebečních švů. Z některých dlouhých kostí končetin lze odhadnout tělesnou výšku.120 8. 3. Určení pohlaví při nálezu základních kostí Pohlaví lze určit podle tvaru lebky, pánve, hrudní kosti. Všeobecně lze říci, že kosti mužů jsou zpravidla mohutnější, drsnatiny svalových úponů jsou výraznější. Mužská lebka je těžší, s výraznějšími nadočnicovými oblouky, s mohutnější dolní čelistí, všechny výběžky na lebce jsou výraznější a masivnější. Pokud jde o pánev, mužská pánev je úzká a vysoká, zatímco u ženy nízká a široká, kyčelní jamky jsou od sebe více vzdáleny a pánevní otvor je válcovitého tvaru. Hrudní kost má u muže a ženy jiný poměr těla a rukojeti.121 8. 4. Odhad stáří kosterního nálezu Je velmi obtížné odhadnout přibližnou dobu smrti podle skeletu. Ke skeletizaci může dojít i po velmi krátké době, je – li tělo zemřelého v terénu v roční době jaro, léto, podzim, kdy se na dekompozici těla podílí intenzivně hmyz. Obecně lze říci, že ke skeletizaci dojde zpravidla jeden až dva roky po smrti u zemřelého v terénu. Pokud je mrtvola zakopána, nastane skeletizace zemřelého za několik let. 122 8. 5. Superprojekce a superimpozice Klasickým fotografickým postupem nebo digitálním zpracováním obrazu lze porovnávat překrýváním shodně orientovaný snímek lebky neznámé mrtvoly se snímkem pohřešované osoby. Nezobrazí – li se shodně anatomické struktury, je identita vyloučena. Jestliže se obrazy dobře překrývají a korespondují v antropometrických bodech, lze považovat identitu za pravděpodobnou.123 8.6. Zákon o Policii ČR Dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky § 68 odst. 3 písm. b) může Policie pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě žádat od zdravotní pojišťovny nebo zdravotnického zařízení poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotní péče této osobě. Dle odst. 5 při pátrání po osobách může Policie za
120
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 231. 121 Tamtéž, s. 231. 122 Tamtéž. 123 STREJC, P. Soudní lékařství pro právníky. 1. vydání. Praha: Beck, 2000, s. 21.
45
účelem zjištění totožnosti neznámé mrtvoly žádat poskytnutí údajů ze zdravotnické dokumentace. Dochází zde k prolomení povinné mlčenlivosti vůči Policii.124
124
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky § 68.
46
9. Soudní pitva Základním soudně lékařským úkonem je soudní pitva, která je nařízena podle § 115 TŘ. Je- li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.125 Pitva má nalézt odpověď nejčastěji na tyto otázky:
co bylo bezprostřední příčinou smrti,
kdy smrt nastala,
zda byla násilná či přirozená,
zda poranění vzniklo zaživa nebo po smrti,
jakým mechanismem poranění vzniklo,
zda byl jedinec pod vlivem psychotropních či omamných látek, případně zda šlo o otravu,
jaká byla schopnost jednání,
jaká byla délka přežívání po vzniku zranění,
nalézt markanty důležité pro identifikaci osoby.126
Určení příčiny smrti má u soudní pitvy zásadní význam v rozlišení smrti násilné a smrti z příčin vnitřních. Nutné je také zhodnotit, která zranění mohou být následkem resuscitačního úsilí, a která jsou již následkem násilného působení pachatele. Nezbytné je také posoudit, zda poranění vzniklo zaživa nebo až po smrti.127 Základním kriteriem závažnosti poranění je jeho vztah příčině smrti. Souvisí – li zranění s příčinou smrti, je třeba určit, zda bylo smrtící pro svou všeobecnou povahu nebo pro přidruživší se komplikace a jaké, či pro zvláštní osobní stav postiženého jedince. Vznik úrazových změn musí být objasněn přiměřeným mechanismem. Někdy je možné připustit více variant. Určuje se intenzita násilí, jeho četnost a posloupnost působení. Určuje se, zda si 125 126 127
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, § 115 odst. 1. STREJC, P. Soudní lékařství pro právníky. 1. vydání. Praha: Beck, 2000, s. 95. Tamtéž, s. 96.
47
mohl zranění přivodit jedinec sám nebo nasvědčují účasti jiné osoby, zvažuje se možnost nahodilého poranění. Z pouhého zranění obvykle nelze dovozovat celý průběh úrazového děje.128 Je – li zapotřebí pomoc při zjišťování identity, zaměřuje se pozornost na vyhledání všech důležitých markant (identifikace je úkolem soudní pitvy, nikoliv zdravotní). Pro určení totožnosti není vždy k dispozici celé tělo. Někdy je nutno nejprve řešit otázku, zda vyšetřované části těla nebo tkání jsou lidského původu, zda pocházejí nebo mohou pocházet z téhož jedince, atd. 129 Soudní pitvu je nutné doplnit komplementárním laboratorním vyšetřením, jako je histologické, imunohistochemické, chemicko – toxikologické, atd.130 Účast orgánů činných v trestním řízení, zasvěceným do případu, je při pitvě žádoucí proto, že se dozvídají první informace o okolnostech případu a podle toho mohou zacílit případná další vyšetřování a dále zejména proto,že tyto orgány mohou bezprostředně zjištěných znaleckých posudků a předběžných závěrů okamžitě využít při svém dalším postupu.131
128 129 130 131
Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž, s. 97.
48
10. DNA analýza Každý jedinec teoreticky vlastní jinou kombinaci různých genů a právě této unikátnosti se využívá ve forenzní genetice k individualizaci jedince. DNA je izolována z jader lidských buněk některých. Ve výjimečných případech, pokud není k dispozici materiál z tkání bohatých na DNA, lze k izolaci DNA použít i kosterní fragmenty, popř. zuby. 132 Genetická analýza se využívá při identifikaci osob, a to nejen při paternitních sporech, ale i při analýzách biologických stop. Na základě pravidel dědičnosti s přihlédnutím k výskytu dědičných znaků v populaci, lze určit pravděpodobnost příbuznosti, která může přispět k identifikaci živé osoby či mrtvoly nebo určit, zda biologický materiál nalezený na místě činu, pochází od osoby podezřelé ze spáchání trestného činu.133 V soudnělékařské praxi často vyvstává otázka určení pohlaví z fragmentů lidských tkání či kostí. Zde mohou být využívány geny nalézající se na pohlavních chromozomech. Jedním z nich je gen pro amelogenin, komponentu zubní skloviny člověka. Tento gen je přítomen na X i Y- chromozomu, a to ve 2 velikostních variantách.134 Důležitá je také analýza infekčních agens např. u osob ve vazbě či výkonu trestu nebo jde – li o šíření nakažlivé choroby. Genetickou analýzou je možno zjistit např. přítomnost viru HIV, hepatitidy B a C, tuberkulózních bakterií a dalších.135 Také zpracování krevních stop či vlasů se zbytky kůže při autonehodách může někdy pomoci určit rozesazení osob ve vozidle před nehodou, kde některý z účastníků nehody nepřežívá nebo výpovědi přežívajících se liší.136
132 133 134 135 136
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 471. STREJC, P. Soudní lékařství pro právníky. 1. vydání. Praha: Beck, 2000, s. 21. VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 472. Tamtéž. Tamtéž.
49
11. Toxikologické vyšetření Klinická toxikologie popisuje příznaky otravy, třídí je a vyčleňuje jejich syndromy, studuje dynamiku otrava a hledá co nejúčinnější metody jejich symptomatického a kauzálního léčení.137 Forenzní (soudnělékařská) toxikologie diagnostikuje otravu na mrtvém lidském těle a její závěry mají kriminalistický a právní význam.138 Otrava je chorobný stav, který je vyvolán vstupem jedu do organismu, jeho vstřebáním a zásahem do metabolických dějů, což se projeví změnami funkčními nebo morfologickými, které mohou končit i smrtí organismu. Na straně jedu je nejdůležitějším faktorem dávka. Jed vstupuje do těla v závislosti na svém skupenství, těkavosti, rozpustnosti v tucích, dýchacím ústrojím, trávicím ústrojím, kůží nebo může být do těla vpraven injekčně.139 Ve forenzní toxikologii rozeznáváme otravy úmyslné, ať už je to sebevražda nebo vražda, otravy náhodné a z nedbalosti (zde budou patřit především otravy průmyslové, medikamentózní a „jedy z domácnosti“) a otravy zvláštní, mezi které patří otravy potravinami, abortivy (prostředky užívané vnitřně k nelegálnímu přerušení těhotenství, např. odvar z tisu) a afrodiziaky. 140 11.1. Diagnostika otravy ve forenzní toxikologii Při diagnostice otravy se vychází z informací získaných při vyšetřování, jako je povolání, hobby, prostředí (byt, dílna apod.), anamnézy (ordinované léky). Dále je důležitá zdravotnická dokumentace, pokud byl otrávený vyšetřen lékařem, případně popis příznaků získaný od svědků události. Při prohlídce místa nálezu mrtvého je třeba pátrat po neobvyklém pachu, obalech od léků, injekčních stříkačkách, zaměřit se na zbytky jídla a obsah nádob. Při prohlídce mrtvého si všímáme okolí úst, stav zornic, barvy kůže, barvy posmrtných skvrn. Makroskopický pitevní nález při akutních otravách poskytuje pestrý obraz od výrazných a příznačných změn např. při otravě krezoly či oxidem uhelnatým až po nálezy zcela necharakteristické při otravách medikamenty nebo alkaloidy. Pokud není nález jednoznačný, je třeba využít pomocných laboratorních vyšetření, jako jsou rtg, histologické, makroenzymatické, histochemické aj. Dále se provede toxikologické vyšetření biologického 137 138 139 140
VOREL, F. et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999, s. 472. Tamtéž. Tamtéž, s. 484. Tamtéž.
50
materiálu odebraného při pitvě, při které se stanoví koncentrace nalezeného jedu a porovná se s publikovanými koncentracemi terapeutickými, toxickými a letálními. 141
141
Tamtéž, s. 492 – 494.
51
12. Etanol Etanol je bezbarvá kapalina s charakteristickou vůní. Do krevního oběhu se může dostat prakticky všemi cestami, tedy gastrointestinálním traktem, inhalací, sliznicí močového měchýře, spojivkou, kůží (perkutánně). Při pití se etanol začíná vstřebávat již sliznicí dutiny ústní. V žaludku je situace složitější a záleží na tom, zda je žaludek naplněný čí prázdný. V prázdném žaludku nedochází k promísení s potravou a etanol tak přichází přímo do styku s žaludeční sliznicí.
Vzhledem k velké ploše a dobré vstřebávací schopnosti této sliznice
přechází etanol celkem rychle do krevního oběhu a může tedy velmi rychle ovlivňovat centrální nervový systém. Při naplněné žaludku dochází k promísení obsahu s etanolem a vstřebávání je značně zpomaleno. Převážná část požitého etanolu prochází do střeva, je vstřebána do portálního oběhu a dostává se přímo do jater. Ze vstřebaného etanolu se přibližně 2 – 10 % vyloučí dechem a močí, zbytek se metabolizuje, převážně v játrech. Metabolismus etanolu začíná prakticky okamžitě s jeho požitím. Rychlost vstřebávání je vyšší než rychlost vylučování. Proto v resorpční fázi (vstřebávací) jeho koncentrace v krvi stoupá. Po skončení pití ještě po nějakou dobu hladina etanolu v krvi stoupá. Tato doba je závislá na druhu alkoholického nápoje a na náplni žaludku. Po dosažení vrcholu počíná hladina etanolu v krvi klesat, a to rychlostí 0,12 – 0,2 g/kg za hodinu až k nulové hladině( jen pro představu u 12% piva je obsah alkoholu nejméně 15,4 g na ½ l, u vína 15,8g/200ml, u koncentrátů o obsahu etanolu 40% je 15,8 g/50ml). 142 Působení etanolu je značně individuální, stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně na člověka zvyklého pravidelnému pití a na abstinenta. Koncentrace etanolu v krvi a ostatním biologickém materiálu se vyjadřují v g/kg, ve starší literatuře se používají promile (‰), které jsou svou číselnou hodnotou s g/kg totožné. 143 Při obecném hodnocení koncentrace etanolu v krvi se považuje hladina do 0,30 g/kg pro silniční provoz za nevýznamnou, 0,50 – 0, 99 g/kg za podnapilost, 1,00 – 1,49 g/kg za mírnou opilost, 1,50 – 1,99 g/kg za střední opilost, 2,00 – 2,99 g/kg za těžkou opilost, 3,00 – 3,99 g/kg za otravu alkoholem a 4,00 a více g/kg za smrtelnou otravu alkoholem.144 Pro posouzení požití a vlivu etanolu slouží vyšetření jeho koncentrace v krvi. Přítomnost etanolu se stanovuj jednak orientačně, jednak laboratorně. Při laboratorním vyšetření je 142
Tamtéž, s. 529 - 531. Tamtéž. 144 Tamtéž, s. 532. 143
52
základní metodou plynová chromatografie, která umožní rozlišit etanol od dalších těkavých látek. Analýza probíhá v plně automatizovaném režimu řízeném a vyhodnocovaném počítačem. Jako kontrolní se zpravidla používá metoda dle Widmarka (založena na principu redukce dvojchromanu draselného). Na rozdíl od plynové chromatografie není schopna rozlišit, zda se v krvi nachází pouze etanol, nebo i jiné redukující látky. Laboratorní vyšetření stanoví koncentraci etanolu v krvi v době jejího odběru. Protože je zpravidla třeba znát koncentraci etanolu v době dřívější, obvykle v době spáchání trestného činu, provádí se zpětný propočet. Přitom se vychází z faktu, že za každou hodinu poklesne koncentrace etanolu v krvi minimálně o 0,12 g/kg a maximálně o 0,20g/kg.145 Odběr krve ke zjišťování koncentrace etanolu u živých osob provádí zásadně zdravotnický personál. K desinfekci nesmí být použit roztok obsahující etanol. Během odběru krve lékař vyplňuje „Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“. Je nutné vždy vyšetřovanou osobu zvážit a změřit, zaznamenat den, hodinu a minutu odběru.146 Při pitvě se odebírá krev z končetinových žil. Dále jako standard se zajišťuje moč a ve výjimečných případech i mozkomíšní nebo tkáňový mok. V některých případech je vhodné laboratorně prověřit přítomnost etanolu v plicích a mozku.147
145
Tamtéž, s. 532 – 534. Tamtéž, s. 535 – 537. 147 Tamtéž. 146
53
13. Procesně významné důkazní výstupy z hlediska základních zásad dokazování a důkazního práva V procesu dokazování je úkolem orgánů činných v trestním řízení a následně soudu zjistit, zda skutečně došlo k trestnému činu, zda podezřelý je skutečně pachatelem a pokusit se objasnit, jak se trestný čin udál. Při tomto dokazování bývají nápomocni soudní lékaři, kteří jako znalci v daném oboru hledají odpovědi na otázky z oblasti medicíny, které jsou důležité pro objasnění případu. Jejich úkolem bývá zjistit příčinu úmrtí, která poskytne odpověď na otázku, zda byla smrt násilná nebo ne. Ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení se podílejí na identifikaci osob, ať už neznámých zemřelých či živých. U přeživších obětí trestných činů hledají odpovědi na otázky, jakým způsobem bylo zranění způsobeno, jestli zranění odpovídá mechanismu popsanému poškozeným, zda mohlo ohrozit osobu na životě. Nedílnou součástí bývá i toxikologické vyšetření a vyšetření přítomnosti etanolu v těle, které mohou ovlivnit rozpoznávací schopnost a schopnost jednání podezřelé i poškozené osoby. Výstupem znaleckého zkoumání je znalecký posudek, který je samostatným druhem důkazu.148 Trestní řád vyžaduje, aby při procesu dokazování byly stejně jako během celého trestního řízení dodržovány všechny základní zásady trestního řízení. Je to především presumpce neviny, která musí doprovázet celé dokazování.
Proto je možné, aby obviněný (ale i
poškozený) vznesl námitky k osobě znalce, odbornému zaměření znalce pro jeho zaujatost. V § 2 odst. 5 TŘ je uvedena další důležitá zásada pro dokazování, a to zásada materiální pravdy, kdy se orgány činné v trestním řízení snaží nalézt skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí podstatné, objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V tomto bývají nápomocni právě soudní lékaři, kteří svým znaleckým posudkem poskytnou odpovědi na odborné otázky vztahující se k případu.149 Zásada volného hodnocení důkazů je v trestním řádu uvedena v § 2 odst. 6. Což znamená, že znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz a ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být reprobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a 148
Valeška, J. Problematika kategorických a pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Bulletin advokacie, 1995, č. 3, s. 13-20. 149 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, §2 odst. 5.
54
slepě důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací, pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.150
150
Nález ÚS ze dne 30. 04. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06.
55
14. Vražda Trestní zákoník chrání lidský život jako nejdůležitější společenskou hodnotu. Jako typově nejzávažnější trestný čin proti životu postihuje trestní zákoník vraždu (§ 140 odst. 1, 2). Z hlediska vnitřní struktury obsahuje ustanovení § 140 základní skutkovou podstatu (§140 odst. 1), dále kvalifikovanou skutkovou podstatu (§140 odst. 2), kterou lze aplikovat samostatně, a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (§140 odst. 3), které jsou pro obě skutkové podstaty společné.151 Subjektem tohoto trestného činu může být kdokoliv. Objektivní stránka je charakterizována usmrcením jiného člověka (§ 140 odst. 1) nebo usmrcení jiného člověka s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§140 odst. 2), což z pohledu forem jednání může spočívat v konání nebo i v opomenutí za podmínek § 112 TZ.152 Trestněprávní ochrana lidského života končí smrtí člověka. Pojem smrti v biologickém smyslu je vykládán na základě poznatků lékařské vědy jako biologická smrt mozku (cerebrální smrt), jedná se o takový stav organismu, u kterého je obnovení životních funkcí vyloučeno (ireversibilní stav).153 Tzv. klinickou smrt nelze považovat za smrt ve smyslu § 140, poněvadž i po zastavení životně důležitých funkcí je možné obnovení těchto činností, a tím i záchrana života poškozeného. Dojde – li ke klinické smrti poškozeného, jemuž je pak život lékařským zákrokem navrácen, posoudí se takové jednání pouze jako pokus k trestnému činu vraždy.154 Vzhledem k tomu, že míra úmyslného způsobení následků nemusí být u všech vražd stejná, sankcionuje trestní zákoník přísněji pachatele, který jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení.155 Příčinná souvislost mezi násilným jednáním obviněného, které bylo způsobilé přivodit smrt poškozeného, a úmrtím poškozeného, není přerušena jen tím, že poškozený zemřel až s určitým časovým odstupem od takového útoku, a že bezprostřední příčinou jeho smrti byly zdravotní komplikace spojené s léčením zranění způsobeného násilným útokem obviněného, 151
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 7 - 8. 152 Tamtéž. 153 Tamtéž, s. 12 – 13. 154 Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 461. 155 Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 12 - 13.
56
které by nenastaly, kdyby poškozený nebyl smrtelně zraněn tímto útokem (Usnesení NS ČR ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. Tdo 944/2003).156 Mezi nezastupitelné úkony při vraždě nebo při podezření z vraždy patří prohlídka místa činu a zavražděné osoby.
Lékaři – znalci provádějí zevní prohlídku a posléze pitvu
zavražděného člověka, jejímž úkolem je stanovit příčinu smrti, určit všechna poranění zjistitelná na těle oběti, stanovit mechanismus jejich vzniku, zjistit, zda se jednalo o poranění, která vznikla zaživa, stanovit příčinnou souvislost mezi zjištěným násilím a poraněním a smrtí poškozené osoby, popsat případné známky obrany na těle zemřelého, určit eventuální dobu přežívání a schopnost dalšího jednání po vzniku jednotlivých zranění. Součástí pivy je i odběr biologického materiálu k toxikologickému vyšetření.157 14.1. Případová studie - trestný čin vraždy ve stadiu pokusu 14.1.1. Popis události Obviněný spáchal trestný čin tím, že v rodinném domě, v koupelně, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl dvěma noži o délce čepele 17,5 cm a 12,5 cm poškozeného, a to po předchozí verbální pohrůžce „já tě zabiju“, přičemž poškozenému se podařilo nůž o délce čepele 12,5 cm vyrazit obviněnému při aktivní obraně z ruky, načež obviněný poškozenému na chodbě před koupelnou, kam se při tahanici o druhý nůž oba dostali, zasadil dva údery nožem o délce čepele 17,5 cm do oblasti břicha, čímž mu způsobil dvě bodnořezné rány dlouhé 1,3 cm zasahující minimálně 5 cm do svalové hmoty, přičemž bez poskytnutí lékařské pomoci mohlo dojít k úmrtí poškozeného během krátké doby po vzniku zranění v důsledku vnitřního krvácení.158 Pachatel byl obviněn z trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 TZ ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TZ a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) TZ (pozn. případ je z roku 2008, tudíž je uvedená kvalifikace dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).159
156
Prouza, D. Trestní zákoník s judikaturou. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 381 s. Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 36. 158 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1038/2009. Dostupný z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/7-tdo-1038-2009/. 159 Tamtéž. 157
57
14.1.2. Vyšetřování Výpis z Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 23. 7. 2008: „…dne 1. 6. 2008, na chodbě před koupelnou v rodinném domě, obviněný v úmyslu usmrtit fyzicky napadl poškozeného, kterému po předchozí slovní rozepři zasadil dva údery blíže nezjištěným nožem do oblasti břicha, čím mu způsobil dvě bodnořezné rány v oblasti břicha dlouhé 13 mm zasahující minimálně 5 cm do svalové hmoty, což mohlo vést ke smrti poškozeného.“160 Výpis z Protokolu o výslechu obviněného, ze dne 15. 8. 2008: „…s L. H. žiji již čtyři roky, je to moje družka... Naposled jsme bydleli u poškozeného... Asi jeden týden...Dne 1. 6. 2008 jsem byl spolu s L. H. celý den doma... Poškozený se vrátil kolem poledne... V garáži jsme seděli asi tak do 17.00 hod., přesně si to však již nepamatuji. Já jsem pak odešel do obyváku na televizi a oni šli vařit do kuchyňky... On tam mé družce začal dávat návrhy, sexuální návrhy, ona na ně reagovala tak, že nic, že vaří... Poté, co uvařili, jsme se společně všichni tři najedli... Měli jsme svíčkovou s knedlíkem, ještě nějakou polévku... Pak se šla moje družka vykoupat. On tam pak došel za ní do koupelny. Koupelna je pouze v prvním patře domu. Vlezl za ní do vany a tam si hráli. Ve vaně byli asi tak hodinku, pak jsem slyšel, že mu ho má hladit a tak. Slyšel jsem, že ona mu říká, že se jí to nelíbí, že to nebude dělat. On furt nepřestával, pořád to chtěl. Já jsem tam vlítl, to bylo ještě bez ničeho, dveře koupelny byly uzavřené, neuzamčené. Řekl jsem mu, aby vylezl z vany a nechal toho. On říkal, že za chvíli přestanou a půjdou z vany. Jenže jsem tam slyšel křik: Au! Au!, tak jsem vzal nůž v kuchyni ze zásuvky a přiběhl jsem tam. Oni byli v té chvíli oba ve vaně a každý seděli na jedné straně. Já jsem po příchodu zvolal: „Já tě zabiju!“ On ve vaně nejdříve seděl a držel ji za ruce... Když mě zahlédl, poté co se otočil, protože ve vaně seděl zády ke dveřím, tak ji pustil a stoupl si. Jak stoupl, z vany vylezl a běžel ke mně. On viděl nůž, který jsem držel ve svojí pravé ruce a říkal, ať toho nechám, ať neblbnu, že mi nůž vytáhne z ruky. To se snažil také činit, ale nepovedlo se mu to. Družka mi také říkala, ať neblbnu. No a pak se to stalo. Já jsem byl v afektu, a jak tam on naběhl, tak jsem ho dvakrát bodl. Bodl jsem ho jemně, jenom na špičku někam vlevo do břicha. Tímto to skončilo, ona ho šla ošetřit. Já jsem se mu omluvil, že to nestálo za to, že jsem mu nechtěl ublížit.. Jednalo se o kuchyňský nůž s umělohmotnou střenkou bílé barvy, nůž byl dlouhý asi dvacet centimetrů celý, délku ostří nejsem schopen
160
Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 23. 7. 2008.
58
uvést... On mě držel za moji levou ruku svojí levou rukou a chtěl mi svojí druhou rukou vytrhnout ten nůž, to se mu ale nepovedlo...“161 Výpis z Protokolu o výslechu svědka (poškozeného) ze dne 26. 8. 2008: „...obviněného znám... Seznámil jsem se s ním tři dny před vznikem mého zranění... Navrhl jsem jim ubytování u mě... Zeptal jsem se ho, jestli má ty prachy, načež mi odpověděl, že ne, že mi je dá v neděli 1. 6. 2008... Já jsem se ho zeptal, jestli má ty peníze. On mi řekl, že ne a já jsem mu na to slušně řekl, že než se vysprchuji, ať si zabalí své věci a odejdou z mého domu. Šel jsem se sprchovat a do sprchy za mnou došla družka obviněného. Říkala mi, že ji obviněný poslal za mnou, ať se mnou vyspí, abych je z domu nevyhodil. Tak jsem se sprchoval, ona mi umyla záda a ve vaně jsme trošku zalaškovali. Nesouložili jsme. Zalaškováním myslím to, že jsme spolu byli ve vaně, byli jsme nazí a mazlili jsme se... Já jsem poté vylezl z vany, utíral jsem se osuškou, v tom se otevřely dveře od koupelny, ve dveřích stál obviněný a tento držel v každé ruce po jednom kuchyňském noži, přičemž ruce měl zvednuty do výše ramen, v horním nápřahu. Při tom křičel, že mě zabije... Já jsem se začal bránit. Stoupl jsem si zády ke zdi koupelny naproti dveřím, abych byl alespoň z jedné strany chráněný. Obviněný vstoupil do koupelny a s těma nožama na mě naběhl. Já jsem mu svojí levou rukou vyrazil nůž, který on držel ve svojí pravé ruce, praštil jsem ho do té ruky. Nůž mu z ruky vypadl a zůstal ležet na podlaze koupelny. Mezi tím mě stačil píchnout tím druhým nožem do břicha vlevo. Při tomto píchnutí jsme oba stáli tváří tvář proti sobě, při tomto jsme již byli u sebe. Jak nůž přesně držel, nevím. To už jsme byli jako by v sobě, přetahovali jsme se o ten druhý nůž. Byla to taková pranice... Při tomto došlo k tomu, že mě řízl do břicha a to tak, že mě píchl a nůž potáhl směrem nahoru. Při tomto neustále křičel, že mě zabije. Já jsem ho potom vytlačil ven z koupelny, při té šarvátce, shodil jsem ho na zem, se mi to podařilo, nasadil jsem mu kravatu a zmáčkl jsem ho pořádně...... Původně jsem uvedl, že jsem byl na ulici napaden neznámými muži. Původně jsem ho nechtěl udat, měl jsem strach, že se vrátí do mého bydliště a že mi bude dělat problémy...Utrpěl jsem tři rány břicha, dvě bodné v délce asi 15 mm a jedna bodnořezná v délce asi 100 mm. Jak přesně došlo ke vzniku těchto poranění sám nevím, původně jsem si myslel, že rány jsou jen dvě...... Druhý nůž, kterým mi byla způsobena výše popsaná poranění měl čepel dlouhou asi 12 cm, byl to špičák – vykosťovací nůž s rukojetí hnědé barvy...“162
161 162
Protokol o výslechu obviněného 15. 8. 2008. Protokol o výslechu svědka ze dne 26. 8. 2008.
59
14.1.3. Znalecký posudek Vrchní komisař předložil znalci následující otázky a požadavky:
Popište poranění zjištěná na těle poškozeného, určete dobu a mechanizmus jejich vzniku.
Jak lze ze soudně lékařského hlediska zjištěná poranění hodnotit, zda a po jakou dobu si vyžádají pracovní neschopnost, jaká je doba citelného omezení v obvyklém způsobu života a v čem omezení spočívá.
Uveďte, zda v této souvislosti mohlo dojít ke zranění vážnějšímu, bezprostřednímu ohrožení života a za jakých okolností.
Zjistěte, zda - li si poškozený mohl způsobit některá zranění sám.
Další zjištění znalce mající význam pro posouzení věci.
Posudek soudního lékaře Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že poškozený utrpěl dvě bodně-řezné rány v břišní krajině délky 1,3 cm a zasahující do břišní dutiny, tím byl v důsledku svého poranění omezen ve svém obvyklém způsobu života nejprve bolestivostí v místech poranění a následně nutností provést operaci v celkové anestézii s navazující hospitalizací. U poškozeného navíc hojení operační rány probíhalo komplikovaně (tzv. hojení per secundam se vznikem rozestupu rány), kdy se značně prodlužuje doba zhojení. Ještě po propuštění z nemocnice byl poškozený omezen dodržováním klidového režimu a pobolíváním a citlivostí v místě operační rány, toto omezení však již není možné hodnotit jako citelné. Celkově byl poškozený citelně omezen ve svém obvyklém způsobu života do doby propouštění z nemocnice, tj. více než tři týdny.163 Operační zákrok u poškozeného (revize dutiny břišní) byl proveden proto, že dvě utrpěné bodně-řezné rány pronikaly do dutiny břišní. Takový stav je nutno přitom považovat ze soudně-lékařského hlediska za vážnou poruchu zdraví, kdy stěna břišní je považována za důležitý orgán, při jehož porušení hrozí celá řada komplikací. Zejména se jedná o zánět pobřišnice (peritonitidu), která vždy hrozí při pronikajícím poranění do břišní dutiny, a bez lékařského ošetření je poškozený velmi vážně a bezprostředně ohrožen až na životě.164
163 164
Posudek soudního lékaře ze dne 15. 9. 2008. Tamtéž.
60
Přítomnost pouze izolovaného poranění, a to dvou bodně-řezných ran břišní dutiny obecně sama o sobě v soudně-lékařské praxi nevylučuje vznik účastí druhé osoby ani v rámci sebepoškozování.165 Po zhojení poranění zůstanou poškozenému v břišní krajině tři jizvy. Dvě z nich po dvou bodně-řezných poranění a třetí jako následek provedení nevyhnutné operační revize dutiny břišní ke zjištění možných následků těchto dvou ran. Z výslechu poškozeného ze dne 26. 8. 2008 přitom vyplývá, že on sám ránu po chirurgické revizi mylně dává do přímé souvislosti s jednáním pachatele.166 14.1.4. Soudní rozhodnutí Soud prvního stupně (Krajský soud v Brně) rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 50 T 14/2008 uznal obviněného vinným z trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 TZ ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TZ a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) TZ a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 TZ jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 10. 2008, č. j. 2 T 129/2008 – 278, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2008. Byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. (pozn. případ je z roku 2008 2009, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon)167 Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 4 To 20/2009, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.168 Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání. Domnívá se, že nebyl odsouzen podle příslušných ustanovení trestního zákona. Má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v souvislosti s tímto mu byl uložen nepřiměřený trest. Má za to, že na základě provedeného dokazování, nelze dospět k závěru, že své jednání spáchal v úmyslu 165
Tamtéž. Tamtéž. 167 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1038/2009. Dostupný z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/7-tdo-1038-2009/. 168 Tamtéž. 166
61
jiného usmrtit. Zdůraznil, že neměl v úmyslu poškozeného zabít, kdy vzhledem k převaze hmotnostní i výškové, skutečnosti, že poškozený nebyl oblečený a způsobenému zranění není na místě závěr o naplnění uvedené skutkové podstaty. V případě úmyslu usmrtit by mu obviněný vzhledem k předchozím skutečnostem zcela jistě způsobil těžší následky či dokonce smrt. Dále obviněný uvedl, že při útoku na poškozeného použil pouze jeden nůž, a to aby poškozeného zastrašil. Slova vyřčená v afektu jsou podle něj vyjádření nadsazená, kterým nemůže být přikládána žádná relevance a již vůbec ne právní. Současně odmítl i konstatování soudů, že bránil poškozenému v odchodu do nemocnice. Ze znaleckého posudku dále podle obviněného u poškozeného nehrozilo, že by zemřel řádově v hodinách, nicméně bez lékařské pomoci by k jeho smrti mohlo dojít řádově do několika dnů a že u poškozeného není předpoklad vzniku závažných následků. Obviněný je však přesvědčen, že úmysl usmrtit jinou osobu v jakékoli formě úmyslu nebyl prokázán. Připustil, že pokud jednal zaviněně tak ve formě nedbalostní způsobit poškozenému ublížení na zdraví. Jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a ve věci podle § 265m odst. 1 TŘ sám rozhodl.169 Nejvyšší soud poukázal, že v podstatě shodné námitky obviněný uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku a byly součástí celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi náležitě zabývaly. Obviněný svými námitkami, že při útoku na poškozeného použil pouze jeden nůž, a to jen aby poškozeného zastrašil, že ani slovům vyřčeným v afektu nelze přikládat žádný význam, jakož i námitkami, že nebránil poškozenému v odchodu do nemocnice, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání opakovaně popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a z podstatné části neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.170
169 170
Tamtéž. Tamtéž.
62
Jako právně relevantní shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, že jeho jednání bylo možno posoudit jako trestný čin ublížení na zdraví. Nejvyšší soud se touto námitkou zabýval a shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.171 Závěry soudů o úmyslném zavinění obviněného vyplývají ze způsobu, jakým obviněný na poškozeného zaútočil (nenadálým vstupem do koupelny, bez předchozího varování, na nic netušícího poškozeného). O úmyslu usmrtit svědčí dále to, že ke svému útoku užil zbraň, a to dvou nožů, jimiž se cíleně vyzbrojil v kuchyni. Svůj útok na poškozeného doprovodil verbálními výhrůžkami „já tě zabiju“. V neposlední řadě soudy posuzovaly také způsob bodnutí, přičemž je zřejmé, že obviněný i přes aktivní obranu poškozeného tohoto opakovaně bodl do oblasti břicha, kde jsou uloženy životně důležité orgány a jen náhodou přitom nedošlo k jejich zasažení a díky lékařské pomoci nedošlo k smrti poškozeného. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu je rovněž zřejmý motiv (pohnutka), jakým byl obviněný veden. Nelze přitom přisvědčit ani námitce obviněného, že v případě úmyslu zabít poškozeného, by mu vzhledem k své převaze jistě způsobil těžší následky nebo i smrt. Je totiž zřejmé, že v důsledku intenzivní obrany poškozeného tento nejen vyrazil obviněnému jeden nůž z ruky, ale poté jej povalil na zem, kde jej držel a až po domluvě od něj i od svědkyně se následně zklidnil. Soudy obou stupňů tak ze způsobu útoku, jeho intenzity, použitého nástroje a z místa kam byl útok veden, správně dovodily úmysl (úmysl přímý podle § 4 písm. a) TZ) obviněného usmrtit poškozeného a správně kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 TZ ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TZ a nikoli jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 TZ, jak se domáhá obviněný.172 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) TŘ neboť námitky zčásti uplatněný dovolací důvod nenaplnily a právně relevantní námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Proto bylo dovolání obviněného R. V. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) TŘ jako zjevně neopodstatněné.173 14.1.5. Závěr V tomto případě šlo, dle mého názoru, o pokus vraždu. Vyplývá to ze všech důkazů, které byly soudu předloženy. K dokonání činu nedošlo jen díky aktivní obraně poškozeného, kdy i
171
Tamtéž Tamtéž. 173 Tamtéž. 172
63
po vzniku zranění byl i nadále schopen se bránit. I přes aktivní obranu ale poškozený utrpěl zranění, která by jej bez lékařské pomoci mohla ohrozit na životě, jak vyplývá z lékařských zpráv a znaleckého posudku. Obviněný musel vědět, že tímto útokem může způsobit smrt, nožem mířil do oblasti, kde jsou důležité orgány a do této oblasti bodl poškozeného opakovaně, proto jeho obhajobu, že by se jeho jednání mělo kvalifikovat jako pouhé ublížení na zdraví, shledávám jako zjevně neopodstatněnou. Soudy, dle mého názoru, dle všech dostupných důkazů správně dovodily úmysl obviněného a s jeho odsouzením za trestný čin vraždy ve stadiu pokusu souhlasím.
64
15. Znásilnění Znásilnění je upraveno v trestním zákoně v hlavě III. zvláštní části zákoníku, kde jsou upraveny tzv. sexuální trestné činy, jejichž skupinovým zájmem je lidská důstojnost ve sféře pohlavní. Znásilnění je uvedeno v § 185. Předmětem útoku může být jakýkoliv člověk bez ohledu na pohlaví. Zvýšená ochrana je poskytována dětem v podobě přísnější trestnosti těchto činů, jsou – li spáchány na dětech.174 Objektem tohoto trestného činu je právo člověka svobodně rozhodovat o svém pohlavním životě.175 Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel násilím nebo pohrůžkou násilí donutí jiného k pohlavnímu styku nebo k takovému činu zneužije jeho bezbrannost.176 Pohlavním stykem ve smyslu § 185 odst. 1 se rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby s výjimkou soulože nebo jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží, neboť uvedené aktivity jsou postihovány v rámci kvalifikované skutkové podstaty obsažené v § 185 odst. 2. 177 O trestný čin znásilnění podle § 185 by nešlo, pokud by nedošlo k fyzickému kontaktu pachatele s druhou osobou, tedy nejednalo by se o „styk“, protože pachatel by jen násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy působil na druhou osobu, aby sama, bez fyzického kontaktu s ním, činila sexuální praktiky. Potom jde o trestný čin sexuálního nátlaku dle § 186.178 Za soulož je nutno považovat spojení pohlavních orgánů muže a ženy, přičemž spojení je soulož dokonaná. Ve smyslu soudní praxe, pokud dojde byť jen k částečnému vsunutí pohlavního údu do pohlavního ústrojí ženy, považuje se takové jednání za dokonanou soulož (R 6/1984).179 Souloží rozumíme spojení pohlavních orgánů muže a ženy, bez ohledu na to, zda došlo u muže k ejakulaci. Proto i negativní nález spermií v pochvě neznamená, že
174
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 85 - 89. 175 Tamtéž. 176 Tamtéž. 177 Tamtéž. 178 Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 644. 179 Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 649.
65
k souloži nedošlo. Poranění pochvy při násilném jednání je vzácné a vzniká spíše při vpravování cizích předmětů do pochvy.180 Pojem „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ u trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 2 je naplněn jen v takových případech jednání pachatele, která jsou způsobem provedení a závažností srovnatelná se souloží. Jde především o orální pohlavní styk, popřípadě též o anální pohlavní styk. Závažnost takového jednání je třeba vždy vyhodnotit i s přihlédnutím k jeho následkům (psychickým i fyzickým) pro oběť činu (TR NS 35/2007 – T 990).181 Omezování osobní svobody je často prostředkem k jiné závažnější trestné činnosti, zejména znásilnění. V takovém případě je omezování osobní svobody již zahrnuto ve skutkové podstatě přísnějšího trestného činu i v jeho pokusu nebo přípravě a jednočinný souběh omezování osobní svobody s tímto přísnějším trestným činem je vyloučen (R 1/1980).182 Skutková podstata trestného činu znásilnění byla doplněna i o takové jednání, které bylo podle předchozí právní úpravy postihováno jako vydírání. Na rozdíl od předchozí právní úpravy je znásilnění formou soulože či jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží koncipováno jako okolnost podmiňující vyšší trestní sazby.183 Při podezření ze spáchání trestného činu znásilnění je třeba zhodnotit místo trestného činu, zda je frekventované či zda je možno dovolat se pomoci, zhodnotit poškození šatů a spodního prádla oběti, provést lékařskou prohlídku znásilněné osoby, prohlídku podezřelého či pachatele a vždy u obou odebrat biologický materiál (krev, moč, sliny a u ženy zajistit poševní výtěr gynekologem), neboť je nutné se vyjádřit k eventuálnímu ovlivnění oběti či pachatele alkoholem či jinými toxikologicky významnými látkami a srovnat skupinové sérologické vlastnosti, případně DNA. Je nutno se také vyjádřit k průkazu spermatu. Důležité je vzájemně porovnat tělesnou sílu pachatele, pokud je znám, s obětí. Znásilnění je možné tehdy, byl – li pachatel podstatně silnější, nebo jestliže bylo pachatelů více, případně mohlo
180
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 47. 181 Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 649. 182 Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 648. 183 Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 85 - 89.
66
být zneužito i stavu bezbrannosti postižené osoby při ovlivnění alkoholem nebo jinými návykovými látkami.184 15.1. Případová studie 15.1.1. Popis události Obviněný zazvonil na zvonek své bývalé přítelkyně, tato mu otevřela a obviněný ji v úmyslu vynutit si znovunavázání jejich vztahu, dotlačil po schodech do dveří jejího bytu, kam s ní proti její vůli vstoupil, vzal jí klíče a uzamknul vstupní dveře. Následně ji natlačil do pokoje, kde ji hodil na postel, klekl si nad ni a začal ji fackovat, přičemž jí klečel na hrudníku, až nemohla dýchat. Poškozená prosila, aby ji nechal a odešel, načež s ní začal probírat jejich vztah, říkal, že ji miluje, ptal se, jestli ona miluje jeho. Poté, co mu řekla, že jej již nemiluje, jí začal vyhrožovat, že on trpí a tak bude trpět i ona. Vyhrožoval, že ji ostříhá a uřízne jí ucho, že tak ji nikdo milovat nebude, ale on ano. Zamknul ji v pokoji, aby mu neutekla a po chvíli se vrátil s holicími potřebami a žehličkou na vlasy, ze které vytrhl přívodní kabel. Říkal jí, že jí oholí hlavu, poté jí kabelem svázal ruce za zády a opětovně položil na postel, klekl na ni a začal ji znovu fackovat a vyhrožovat, že bude trpět. Na prosby poškozené ji po chvíli ruce rozvázal, a když se snažila z pokoje odejít, chytl ji a hodil zpět na postel, kde jí omotal přívodní kabel kolem krku, z čehož se snažila poškozená vyprostit. Kabel ji na krku opakovaně nejméně pětkrát střídavě povoloval a utahoval, až nemohla dýchat a měla intenzivní obavy o svůj život, že se již nenadechne, a že ji obviněný zabije. Následně ji začal škrtit rukama, kdy jí říkal, že si nezaslouží žít, a že ji zabije. Po výše uvedeném jednání, kdy poškozenou pustil ze sevření, a tato se přesunula do rohu místnosti, odkud se kvůli uzamčení nemohla dostat a plakala, po této požadoval, aby si za ním sedla na postel a následně na ní vyžadoval pohlavní styk. Poškozená mu řekla, že s ním pohlavní styk mít nechce a prosila jej, aby odešel. Poté co jí řekl, že když se s ním vyspí, že opravdu odejde, v důsledku předchozího výše uvedeného vyhrožování a užitého násilí, v obavách z obviněného zůstala ležet s tím, ať si s ní dělá, co chce a obviněný na ni vykonal soulož. Poškozené způsobil zhmoždění pravé tváře, strangulační rýhu na krku, hematomy a zhmoždění v oblasti paží a hematomy v regresi na obou stehnech a v oblasti kolene vpravo.185
184
Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 46. 185 Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 145/2009.
67
15.1.2. Trestní oznámení a vyšetřování Trestní oznámení podala poškozená druhý den, tedy až s časovou prodlevou. Uvedený popis jednání přesně odpovídá typickému chování znásilněné ženy, kdy ze strachu takové činy neoznamují buď vůbec či právě později, poté co opadne prvotní šok.186 V trestním oznámení byly skutečnosti vylíčeny tak, jak je uvedeno v odstavci 16.1.1. Podezřelý při výslechu uvedl, že přišel k postižené do bytu opilý. S postiženou se začali hádat a prát a obviněný ji několikrát udeřil rukou do obličeje. Poté vzal žehličku na vlasy, vytrhl z ní kabel, šel k posteli, kde poškozená seděla a násilím ji dal ruce za záda, povalil ji na postel a svázal ji tím kabelem ruce za jejími zády. Asi po pěti minutách kabel opět rozvázal. Následně dal kabel okolo krku postižené tak, že byl kabel překřížen vepředu, ale popírá, že by kabel kolem krku postižené utahoval. Naopak tvrdí, že postižená řekla, že se raději uškrtí sama. Začala se zvedat na posteli proti rukám obviněného a utahovat si tak kabel okolo krku sama. Obviněný v té době seděl na ní v oblasti jejího pasu a oběma rukama držel kabel, každou rukou držel jeden konec toho kabelu před postiženou. Když viděl, že se postižená začíná škrtit, to poznal z reakcí jejího obličeje, začala blednout a dusit se, tak jí sám začal ten kabel povolovat. Přiznává, že je možné, že ji během hádky a rvačky možná chytil zezadu rukou okolo jejího krku, jako do kravaty. Dle podezřelého soulož proběhla dobrovolně, poté odešel. Pokud jde o svazování, tak to někdy dělávali, ale jen formou experimentu.187 Podezřelému bylo sděleno obvinění z trestného činu nebezpečného vyhrožování, omezování osobní svobody a znásilnění. 15.1.3. Znalecký posudek Komisař předložil znalci následující otázky a požadavky: 1. Provést prohlídku těla poškozené a popsat nalezená zranění 2. Jaké zranění utrpěla? 3. Zda mechanismus zranění odpovídá popisu poškozené? 4. Na základě zjištěných poranění stanovit mechanismus jejich vzniku? 5. Zda byla poškozená bezprostředně přímo ohrožena na životě? 6. Zda intenzita popsaného útoku, mohla vést k ohrožení života, případně k jinému následku?
186 187
Tamtéž. Protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 5. 6. 2009.
68
Soudní znalec oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství uvedl, že při prohlídce těla poškozené zjistil, že utrpěla zranění: slabý krevní výron na pravé tváři, strangulační rýhu na krku, krevní výrony na obou pažích, v horní části obou stehen a krevní výron a oděrky na pravém předloktí. Co se týče strangulační rýhy ta odpovídá popisu poškozené, která uvedla, že byla škrcena elektrickou šňůrou, i popisu obžalovaného, který popsal, že kabel omotal kolem krku tak, že vepředu držel jeho překřížené konce. Krevní výrony na tváři, horních a dolních končetinách odpovídají tupému násilí, vysvětlitelného fackami, údery či klečením na poraněných místech. Oděrky na pravém předloktí pak odpovídají údaji poškozené o tom, že byla svázána el. kabelem. Dle znalce je nutné násilí proti krku pomocí škrtidla považovat za potenciálně velmi nebezpečné a způsobilé vést až ke smrti. U poškozené bylo působeno škrtidlem na krk relativně vysokou intenzitou, čemuž odpovídá právě zřetelná strangulační rýha. Zranění krku poškozené je třeba dle znalce hodnotit z lékařského hlediska jako poškození zdraví vážnější než zcela lehké a pomíjivé. Vzhled a charakter rýhy by nebyl příliš odlišný, kdyby ten, kdo ho drží, jej utahoval, nebo ten, kdo je škrcen se vzpíná. Bylo by velice neobvyklé, že by si tato zranění způsobila poškozená sama. Nález krevních výronů nebyl v rozporu s tím, že k poranění mělo dojít v době, kdy poškozená uvedla. Morfologický ráz takových zranění bývá zřetelnější spíše druhý den. Škrtidlo muselo působit minimálně několik desítek sekund, aby rýha byla výrazná, pokud by totiž působilo jen krátce, tak by rýha nebyla zdaleka tak výrazná.188 15.1.4. Soudní rozhodnutí Městský soud v Brně uznal obviněného vinným z trestného činu porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2 TZ (pozn. případ je z roku 2009, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon), z trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. c) TZ a trestného činu znásilnění dle § 241 odst. 1 TZ, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.189 Obviněný se uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 1998, sp. zn. 7 To 11/98, odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 TZ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 8. 12. 2003, se stanovením zkušební doby do 6. 12. 2010. Tedy znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač byl 188
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 145/2009 a znalecky posudek soudního lékaře ze dne 5. 6. 2009. 189 Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 145/2009.
69
již pro takový čin potrestán a tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Ve věci byli vyslechnuti svědci, soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, dále bylo provedeno dokazování celou řadou listinných důkazů, a to úředními záznamy Policie ČR, dále lékařskou zprávou a zprávou o prohlídce těla poškozené včetně dokumentace, ze kterých byla zjištěna povaha zranění v souladu s výpovědí slyšeného znalce, protokolem o ohledání místa činu včetně náčrtku a fotodokumentace, ze kterých byly zjištěny podmínky a okolnosti na místě činu v bytě užívaném poškozenou, protokolem o prohlídce těla obžalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že měl obžalovaný na horní straně pravého předloktí ranku v délce 1 cm a na levém bicepsu drobný kruhovitý hematom (dle výpovědi jej poškozená kousla). Ačkoli soud měl k dispozici od obžalovaného a svědkyně-poškozené dvě naprosto protichůdné verze skutkového děje, dospěl soud k závěru, že obžalovaný je z jednání usvědčován především právě výpovědí samotné poškozené, která je podporována celou řadou důkazů, zejména pak výpověďmi znalce, svědka, a dále pak provedenými listinnými důkazy. Důvěryhodnost poškozené je pak podporována i skutečností podávanou z výše citovaného spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 45T 20/96, kde svědkyně, dcera poškozeného zavražděného, vypověděla, že poté co se chtěla s obžalovaným rozejít, tento ji neustále volal, nechtěl si připustit rozchod, což vyústilo v to, že ji nechtěl pustit z pokoje, svázal jí ruce, když mu řekla, že na rozchodu trvá vyhrožoval ji zabytím, aby už nikomu nepatřila. Poškozená pak ve své výpovědi popsala v podstatě totožné jednání obžalovaného vůči své osobě, tedy včetně svázání rukou a výhružek zohyzděním (uříznutím ucha) v tom smyslu, že když nebude patřit obžalovanému, nebude patřit nikomu. Poškozená neměla reálnou možnost uvedený spis vidět, a lze velmi pochybovat o tom, že by se jí s uvedenou skutečností obžalovaný sám svěřil, a je vysoce nepravděpodobné, že by vyfabulovala takto podobný popis jednání obžalovaného. Autentičnost výpovědi obžalované je pak dokládána i tím, že čin neoznámila ihned, ale až s časovou prodlevou druhého dne, což odpovídá typickému chování žen, které byly znásilněny. Skutkovému ději tak, jak jej popsala poškozená, pak odpovídá již samotná povaha zranění poškozené, tak jak jsou podávána z lékařských zpráv a jak byla popsána znalcem. Znalec sice uvedl, že strangulační čára by byla obdobná, pokud by škrtidlo utahoval ten, kdo drží, tak za situace, že by se škrcený vzpíral, avšak považuje za velice neobvyklé, že by si obžalovaná takovéto zranění způsobila sama. Tento závěr je pak podporován tvrzením poškozené, že se vzpínala, protože se bránila. Navíc svědek M. naprosto jednoznačně popřel, že by poškozená vyznávala jakékoli zvláštní sexuální praktiky, čemuž není důvodu nevěřit, již 70
s ohledem na skutečnost, že jde o bývalého přítele poškozené. Co se týče samotné soulože, zde soud neměl důvodu neuvěřit tvrzení poškozené, že tato nebyla dobrovolná. Soud má za to, že lze jednoznačně vyloučit, že by poškozená přistoupila na soulož s obžalovaným na základě své svobodné vůle, a to jednak s ohledem na samotnou skutečnost, že se s obžalovaným rozešla, a především s ohledem na celý souloži předcházející kontext. Obžalovaný poté, co poškozenou do bytu vtlačil, ji zde několik hodin držel, svázal ji, působil vůči ní psychickým a fyzickým násilím spočívajícím ve výhrůžkách a vystupňovaným tím, že ji velmi silně škrtil, kdy poškozená měla zcela odůvodněný strach o svůj život. Poté přislíbil, že odejde, pokud se s ním poškozená vyspí, na což obžalovaná zcela logicky přistoupila, jelikož jiným způsobem v daný okamžik nemohla dosáhnout toho, aby obžalovaný ustal ve svém jednání a odešel.190 Zatímco verze skutkového děje poškozené, je podporována celou řadou důkazů jak uvedeno výše, obhajoba obžalovaného stojí zcela osamocena, provedenými důkazy byla spolehlivě vyvrácena a nelze tak než uzavřít, že je čistě účelovým konstruktem.191 Proti rozsudku podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením, sp. zn. 5 To 575/2009 ze dne 16. prosince 2009, a to tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu, jako nedůvodné zamítl.192 Proti usnesení Krajského soudu v Brně bylo podáno dovolání. Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl.193 15.1.5. Závěr V tomto případě šlo o značně složitý případ, kdy podezřelý byl obviněn hned z několika trestných činů. Výpovědi poškozené a obviněného byli protichůdné, proto musel soud rozhodnout na základě dalších důkazů, z nichž jeden byl právě znalecký posudek soudního lékaře. Soudní lékař v posudku popsala zranění, která odpovídala popisu události tak, jak jej uvedla poškozená, nikoliv obviněný. Jediná sporná otázka, která v posudku nebyla dostatečně objasněna, byl vznik strangulační rýhy na krku. Z mého pohledu bych se přiklonila k hypotéze vyslovené soudním lékařem, že je sice možné, aby si zranění přivodila sama poškozená, ale vzhledem k událostem, které se daného dne staly, je tato verze velmi nepravděpodobná. I následné chování poškozené, po odchodu obviněného z jejího bytu, 190
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 145/2009. Tamtéž. 192 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 698/2010. Dostupný z: http://kraken.slv.cz/3Tdo698/2010. 193 Tamtéž. 191
71
podporují pravdivost výpovědi poškozené. Ihned po odchodu obviněného, v obavách o svůj život, opustila byt a hledala „úkryt“ u bývalého přítele, kterému se postupně svěřila. Se samotným znásilněním se mu svěřila později a na policii šla až na jeho naléhání. Uvedený popis jednání pak přesně odpovídá typickému chování znásilněné ženy. S rozsudkem soudu a jeho odůvodněním souhlasím. Pozn. Dle informací od soudního lékaře, který vypracoval znalecký posudek k tomuto případu, se zvažovala i kvalifikace pokusu vraždy, vzhledem k tomu, že ji obviněný velice brutálním způsobem škrtil. Ale protože toho vždy zanechal, byl souzen pouze z uvedených trestných činů. Soudní lékař k tomu uvádí: „Zajímavé je to, že morfologický nález, který by byl pro pokus vraždy typický, neodpovídal právní kvalifikaci, protože u pachatele chyběla volní složka subjektivní stránky. Kdyby ho někdo vyrušil a proto to škrcení přerušil, tak by to byl pokus vraždy (a morfologie by byla přitom stejná).“
72
16. Těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví Trestní zákoník systematicky odděluje ochranu života od ochrany zdraví. V rámci hlavy I, dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku jsou proto zařazeny úmyslné, ale i nedbalostní trestné činy, jejichž následkem je způsobení těžké újmy na zdraví nebo ublížení na zdraví. Trestní zákoník také rozlišuje nové formy úmyslného ublížení na zdraví (§ 146a - ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky). 194 Jako typově nejzávažnějším trestný čin proti zdraví postihuje trestní zákoník těžké ublížení na zdraví (§ 145), které odlišuje od vraždy tím, že úmysl pachatele směřuje pouze k způsobení těžké újmy na zdraví; případné způsobení smrti jako těžšího následku vyžaduje pouze zavinění z nedbalosti. Dále je upraven trestný čin ublížení na zdraví (§ 146) a privilegovaná skutková podstata ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a). Také u trestných činů nedbalostních (§ 147, 148) trestní zákoník odstupňovává trestnost pachatele podle způsobeného následku a míry zavinění.195 16.1. Těžké ublížení na zdraví (§ 145) Subjektem tohoto trestného činu může být kdokoliv. Objektivní stránka je charakterizována způsobením těžké újmy na zdraví jinému člověku, což z pohledu forem jednání může spočívat v konání nebo i v opomenutí podmínek § 112 TZ. Trestní zákoník vymezuje pojem těžká újma na zdraví v ustanovení § 122 odst. 2 písm. a) – i), a to dvěma podmínkami, které musí být současně splněny:
jedná se o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění
způsobená újma na zdraví odpovídá alespoň jednomu z případů uvedených v taxativním výčtu § 122 odst. 2 písm. a) – i). 196
Pojem těžká újma na zdraví je pojem právním. Vyslovení závěru, jaká porucha na zdraví v konkrétním případě poškozenému vznikla a zda tento následek je těžkou újmou na zdraví, přísluší jedině orgánům činným v trestním řízení, v konečné fázi soudu, který tak činí zpravidla na podkladě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.197
194
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 24. 195 Tamtéž. 196 Tamtéž, s. 25. 197 Tamtéž.
73
Východiskem pro stanovení závěru o případném způsobení těžké újmy na zdraví je zdravotní stav před poškozením, nikoliv stav absolutního zdraví. V konkrétním případě bude nutné zjišťovat, oč se zdravotní stav poškozeného zhoršil. Je nerozhodné, zda ke zhoršení přispěl i zvláštní psychický nebo fyzický stav poškozeného, bez něhož by byla intenzita poškození zdraví mírnější (R 31/1973).198 16.2. Těžké ublížení na zdraví – nedbalostní (§ 147) Z hlediska vnitřní struktury obsahuje ustanovení § 147 základní skutkovou podstatu (odst. 1), kvalifikovanou skutkovou podstatu (odst. 3), kterou lze aplikovat samostatně, a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (odst. 2), která se však vztahuje pouze k základní skutkové podstatě podle § 147 odst. 1. Trestní zákoník, na rozdíl od předchozí právní úpravy, postihuje nedbalostí způsobení smrti v rámci samostatné skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti (§ 143). 199 Subjektem může být podle odst. 1 kdokoliv, podle odst. 2 však pouze osoba, která porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou ji ze zákona.200 Objektivní stránka je charakterizována způsobením těžké újmy na zdraví jinému člověku, což z pohledu forem jednání může spočívat v konání nebo opomenutí za podmínek § 112. Pouhé ohrožení zdraví k dokonání trestného činu nepostačuje.201 16.3. Ublížení na zdraví – úmyslné (§146), z nedbalosti (§ 148) 16.3.1. Ublížení na zdraví z nedbalosti Nedbalostní forma ublížení na zdraví obsahuje dvě základní skutkové podstaty (odst. 1,2). Jde o trestněprávní normu s blanketovou dispozicí.202 Subjektem může být kdokoliv, podle § 148 odst. 1 však pouze osoba, která porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou ji ze zákona.203
198
Tamtéž, s. 25 -26. Tamtéž, s. 31. 200 Tamtéž. 201 Tamtéž. 202 Tamtéž, s. 32. 203 Tamtéž. 199
74
Objektivní stránka je charakterizována způsobením ublížení na zdraví jinému člověku, což z pohledu forem jednání může spočívat v konání nebo opomenutí za podmínek § 112.204 Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a které vyžaduje lékařské ošetření (§ 122 odst. 1 TZ). Pojem ublížení na zdraví je pojem právním. Vyslovení závěru, jaká porucha na zdraví v konkrétním případě poškozenému vznikla a zda tento následek je těžkou újmou na zdraví, přísluší jedině orgánům činným v trestním řízení, v konečné fázi soudu, který tak činí zpravidla na podkladě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Pro nedbalostní formu ublížení na zdraví postačí nedbalost nevědomá.205 16.3.2. Ublížení na zdraví úmyslné Subjektivní stránka trestného činu podle § 146 spočívá v úmyslu pachatele způsobit ublížení na zdraví, a to alespoň eventuální. Postačí tedy, že pachatel věděl, svým jednáním může způsobit takovou poruchu, a byl s tím srozuměn.206 16.4. Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§146a) Subjektem tohoto trestného činu může být kdokoliv. Objektivní stránka je charakterizována způsobením těžké újmy na zdraví (§ 146 odst. 3) nebo ublížení na zdraví (§ 146a odst. 1) jinému člověku, a to v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, což z pohledu forem může spočívat v konání nebo opomenutí za podmínek § 112. Pachatelovo jednání tedy představuje zcela výjimečnou, zejména spontánní, reakci na zvláštní zátěžovou situaci. Pro posouzení otázky, zda pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, je rozhodujícím podkladem posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie specializace klinická a forenzní psychologie (pozn. tato informace uvedena v: Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 36, ale dle názoru MUDr. Vojtíška by to měl být znalec psychiatr a případně znalec psycholog. Psychiatři specializaci forenzní psychologie nemívají. Spíš by to ale měl být psycholog, protože se nejedná o otázku 204
Tamtéž. Tamtéž, s. 33 – 34. 206 Tamtéž, s. 34. 205
75
příčetnosti.) Jedná se však o otázku právní, jejíž zodpovězení přísluší jedině orgánu činným v trestním řízení, v konečné fázi soudu.207 16.5. Případová studie - trestný čin těžké ublížení na zdraví (těžká újmu na zdraví) 16.5.1. Popis události Obžalovaná v kuchyni baru po předchozí hádce a vzájemném fyzickém napadání způsobila svému druhu bodné poranění kuchyňským nožem v oblasti břicha. Jednalo se o bodně řezné poranění břišní krajiny o velikosti cca 4 cm s bodně řezným poraněním pravého jaterního laloku o šířce 3 cm a hloubce 3 cm se zakrvácením do dutiny břišní, v jehož důsledku musel být poškozený hospitalizován a operován, přičemž jeho zranění bylo velmi vážné, neboť byl poškozen životně důležitý orgán a bez včasného operačního zásahu by mohlo skončit smrtelně. Tím spáchala trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odstavec 1 trestního zákona (pozn. případ je z roku 2008, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).208 Výše uvedený skutkový děj soud zjistil z výpovědi obžalované, slyšením svědků, slyšením znalce MUDr. T. V. a čtením znaleckého posudku MUDr. M. Z. Ph.D, jakož i čtením listinných důkazů obsažených v trestním spise, zejména záznamu o dechové zkoušce, protokolu
o
ohledání
místa
činu,
z odborných
vyjádření
z oboru
kriminalistiky,
fotodokumentace, protokolu o vydání věci a lékařských zpráv.209 16.5.2. Vyšetřování Podezřelá u výslechu uvedla, že ve večerních hodinách přišla za svým přítelem do baru (herny), kde pracoval. Začala hádka, kdy poškozený vyprovokoval podezřelou k tomu, že ho udeřila na tvář. Poškozený ji to vrátil a také ji udeřil na tvář. Poté se začali prát, přičemž se i kopali. Při rvačce se váleli po zemi, poškozený do podezřelé kopal, tahal ji za vlasy a sprostě jí nadával. Poté se při rvačce zvedla, někde nahmatala velký nůž. Tímto nožem ho bodla. Nůž držela v pravé ruce a pohybem spodním obloukem ho bodla do břicha. Když ho bodla, byli obličejem k sobě ve vzdálenosti asi půl metru. Vůbec neví, co jsem dělala poté, jestli nůž
207
Tamtéž, s. 35 – 36. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 4 T 57/2008. 209 Tamtéž. 208
76
zrány vytáhla, nebo ho nechala v těle. Dále uvedla: „Mrzí mě, co se stalo, já jsem to udělala v afektu, nechtěla jsem svému příteli nijak ublížit…“210 Policisty byla dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu v dechu ve výši 0,77 ‰.211 Poškozeného následně navštívila v nemocnici. Do té doby spolu měli dobrý harmonický vztah a i nadále žijí se jmenovaným ve společné domácnosti. Při výpovědi na policii byla zmatená, bylo to způsobeno šokem i skutečností, že dostala menstruaci.212 16.5.3. Hlavní líčení Poškozený u hlavního líčení uvedl, že v inkriminovaný den měl rozepři s obžalovanou kvůli penězům, které prohrál v automatech. Následně mezi nimi došlo k fyzickému konfliktu, kdy ji tahal za vlasy, navzájem se kopali a jinak proti sobě útočili. V jednu chvíli, když chtěl obžalovanou znovu tahat za vlasy, naběhl na nůž, který držela v ruce, když tohoto si všiml až ve chvíli, kdy byl od ní vzdálen asi 15 – 20 cm a nemohl ji zastavit. Neví, kdy obžalovaná vzala nůž, padalo tam v kuchyni hodně nádobí a stejně tak si již nepamatuje na další podrobnosti jednání, neboť byl pod vlivem alkoholu. Při jeho útoku na obžalovanou tato stála v rohu kuchyně a neměla kam uhnout. V nemocnici byl poškozený hospitalizován asi 10 dnů. I přes tento incident však spolu s obžalovanou žijí i nadále ve společné domácnosti a mají spolu pěkný vztah.213 Obžalovaná ve své výpovědi u hlavního líčení uvedla, že předmětného dne byla se svým přítelem v baru, popíjeli alkohol a poté se začali hádat kvůli financím, neboť poškozený prohrál hodně peněz na automatech. Tento jí řekl, ať mu liskne, což obžalovaná učinila a začali se navzájem napadat. Vše se seběhlo hodně rychle. Obžalovaná si vzpomíná, že vzala nůž, a když jí chtěl poškozený znovu uhodit, tak se na něj nabodl. Držela přitom nůž před sebou, když jeho rukojeť si tiskla k pasu či břichu a čepel směřovala k poškozenému. Podrobněji si na své jednání nepamatuje, byla pod vlivem alkoholu, když vypila za večer 5 vodek s džusem.214
210
Protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 31. 12. 2007. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 4 T 57/2008. 212 Tamtéž. 213 Tamtéž. 214 Tamtéž. 211
77
U hlavního líčení byl dále slyšen znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. T. V., který soudu podal posudek.215 Soud dále provedl dokazování čtením výše uvedených listinných důkazů. Kromě již zmíněných lékařských zpráv se jedná zejména o protokol o ohledání místa činu, včetně náčrtku a fotodokumentace.216 16.5.4. Znalecký posudek Komisař předložil znalci následující otázky a požadavky:
Jaká zranění byla na těle poškozeného zjištěna? – vyjádřit se k charakteru, závažnosti zranění
Jaký je mechanismus vzniku těchto zranění?
Zda způsobená zranění odpovídají mechanismu napadení, jak ho popisuje podezřelá nebo jak jsou uvedena v lékařských zprávách?
Pokud lze určit, jaké bylo vzájemné postavení útočníka – obviněné a poškozeného v okamžiku vedení útoku?
Zda způsob a intenzita útoku a směr jeho vedení směřoval na místa, kde mohlo dojít k takovému zranění, při němž by byl poškozený citelně omezen v obvyklém způsobu života, případně zda mohlo či došlo k poškození některého důležitého tělesného orgánu, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný, déle trvající nebo trvalý následek, popřípadě uveďte, proč k těmto následkům nedošlo?
Jak dlouho byl poškozený citelně omezen v obvyklém způsobu života a jakým způsobem?217 Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. T. V., konstatoval, že
poranění poškozeného jsou bodně – řezného charakteru v břišní krajině s poraněním pravého laloku jater a se zakrvácením do břišní dutiny. Toto zranění vzniklo bodnutím ostrého předmětu do břišní krajiny poškozeného, a to shora směrem dolů a doprava. Nůž, který byl znalci doložen, je zcela způsobilý ke vzniku daného poranění. Přesné vzájemné postavení 215
Tamtéž. Tamtéž. 217 Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 21. 1. 2008. 216
78
obžalované a poškozeného nelze zcela jednoznačně určit. Aby nůž vnikl do těla oběti, je dle znalce nutné vyvinout aktivní úsilí, neboť samotná lidská kůže je dostatečně pevná a elastická, aby odolala např. naběhnutí poškozeného na nůž. V takovém případě by poranění mohlo vzniknout pouze tehdy, byla-li by dostatečná fixace nože např. tak, že jej útočník pevně až křečovitě svírá v ruce. Není proto vyloučeno, aby osoba, která drží nůž silně a u těla, způsobila poranění jiné osobě, která si na tento nůž tzv. „ naběhně“. Pokud se týká rozsahu poranění, pak ze soudně – lékařského hlediska bylo třeba poškozeného hovořit o zranění vážném a bezprostředně ohrožujícím život. Tento byl v obvyklém způsobu života citelně omezen po dobu hospitalizace 10 dnů od vzniku poranění. Znalec se dále vyjádřil k hladině alkoholu, která byla naměřena v dechu obžalované ve výši 0,77 ‰. Tato hladina spadá do rozmezí 0,50 – 0,90 ‰, tedy tzv. mírné podnapilosti. Rozpoznávací a ovládací složky u osoby pak v takovém případě nejsou omezeny. Ve stejném rozsahu ke druhu poranění a mechanismu jeho vzniku se vyjádřil rovněž znalec MUDr. M. Z., Ph.D, jehož znalecký posudek byl předložen obhajobou a za splnění podmínek § 211 odst. 5 trestního řádu čten u hlavního líčení. Znalec se ztotožňuje se závěry MUDr. T. V. a podrobně se vyjadřuje k mechanismu vzniku poranění, zejména nutnosti způsobu fixace nože u útočníka tak, aby mohlo dojít k předmětnému zranění. Oba dva znalci přitom vycházeli při svém zkoumání zejména z lékařských zpráv, které jsou v trestním spise obsaženy. 218 16.5.5. Soudní rozhodnutí Soud při posuzování viny obžalované vycházel z následujících závěrů. Státní zástupce kladl ve své obžalobě obviněné za vinu, že způsobila poškozenému těžkou újmu na zdraví, když jej bodla do oblasti břicha kuchyňským nožem, přičemž takto jednala úmyslně a ohrozila jmenovaného na životě. Obžalovaná u hlavního líčení shodně s poškozeným vypověděla, že skutečně ve výsledku způsobila poranění svého druha, avšak k tomuto došlo nešťastnou náhodou po předchozí rvačce. Poškozený soudu sdělil, že skutečně se na obžalovanou rozběhl, chtěl jí chytit za vlasy, ale nabodl se na nůž. Soud byl s ohledem na předchozí výsledky vyšetřování, kdy oba výše jmenovaní odmítli vypovídat, povinen postupovat při posuzování děje z jejich výpovědi u hlavního líčení. Obecně k výpovědím všech dotčených lze uvést, že soud musí brát v úvahu i tu skutečnost, že obžalovaná a poškozený jsou osoby sobě blízké, žijící před incidentem i po něm ve společné domácnosti a je tedy možné, že poškozený nechce přitěžovat svou výpovědí své družce. Stejně tak i svědci
218
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 4 T 57/2008.
79
se znali s poškozeným a obviněnou před jednáním a je možné, že se snaží vypovídat v jejich prospěch.219 V každém případě však klíčovými výpověďmi byly ty, učiněné právě obžalovanou a poškozeným a jejich výslední srovnání se znaleckými posudky z odvětví soudního lékařství. Znalec ustanovený policejním orgánem – MUDr. V., i znalec, který byl o posouzení požádán z iniciativy obhajoby – MUDr. Z. Shodně uvedli, že poranění nožem musí být způsobeno vzhledem k pevnosti a elasticitě kůže aktivním pohybem útočníka nebo v případě pouze pasivního “nastavení“ nože, tento musí být pevně fixován, např. o stěnu, zem, či držen pevně až křečovitě u těla. Soud při posuzování vlastního mechanismu útoku vzal v úvahu výpovědi obžalované i poškozeného, znalecká zjištění, faktické možnosti útoku, jakož i prostřední, v němž se jednání uskutečnilo.220 S ohledem na okolnosti případu, zejména předcházející hádku a rvačku obou osob soud může ve výsledku konstatovat více objektivních možností, jak k jednání mohlo dojít. Soud tak může pouze nepřímo vyvozovat, že šlo buď o pouhé nastavení nože, který měl útočícího poškozeného odradit, nebo aktivní pohrůžku naznačením bodnutí, kdy se obžalovaná spoléhala na to, že se její přítel zalekne a zastaví se, k čemuž však nedošlo. Oba způsoby jsou pak dle vyjádření znalce způsobilé způsobit předmětné poranění, neboť by byl nůž buď aktivně veden silou, nebo naopak, jak uvádí obžalovaná, byl silně (křečovitě) svírán, tisknut rukojetí k tělu obžalované, která navíc stála v rohu a tento způsob tak poskytoval dostatečnou fixaci pro překonání pevnosti a elasticity kůže a proniknutí čepele do břišní dutiny. Nicméně i u obou výše rozvedených nelze ve výsledku bez pochybností konstatovat, zda obžalovaná jednala v jakékoliv formě úmyslného zavinění. Na druhé straně však obžalovaná věděla, že jednání v podobě bodnutí či nastavení nože, který vnikne do těla postižené osoby, může této způsobit vážná poranění či dokonce smrt. Nutno podotknout, že soud nemá pochyb o způsobilosti obžalované k trestní odpovědnosti v době jednání, kdy tato sice byla pod vlivem alkoholu, nicméně dle vyjádření znalce lze výsledek orientační dechové zkoušky (0,77 promile) hodnotit jako mírnou opilost, v níž není omezena složka rozpoznávací, ani ovládací.221 Z provedeného dokazování vyplývá, že obžalovaná způsobila svým jednáním za použití kuchyňského nože těžkou újmu na zdraví, čímž naplnila, po stránce objektivní i subjektivní 219
Tamtéž. Tamtéž. 221 Tamtéž. 220
80
skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 TZ (pozn. případ je z roku 2008, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon) jednala přitom v nedbalosti vědomé, neboť věděla, že svým jednáním může způsobit ohrožení zákonem chráněného zájmu (lidského života a zdraví), ale bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nezpůsobí. Při úvaze o výši a druhu trestu soud přihlédl ke všem skutečnostem uvedeným v § 23 a § 31 odst. 1 TZ a v odsuzujícím rozsudku uložil obžalované trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2,5 let.222 16.5.6. Závěr Podle mého názoru výpověď obžalované, poškozeného i svědků byly účelové. Obžalovaná, i poškozený stále žijí ve společné domácnosti, což mohlo výrazně ovlivnit jejich výpověď, především ve snaze poškozeného nepřitížit svou výpovědí své družce. U výslechu obžalovaná uvedla, že poškozeného pohybem spodním obloukem bodla do břicha. V průběhu líčení byla tato výpověď změněna a obžalovaná i poškozený shodně tvrdili, že ke zranění nedošlo aktivním použitím násilí (bodnutím), ale nešťastnou náhodou při naběhnutí na nůž. Soud neměl jinou možnost než rozhodnout dle důkazů, jako byl znalecký posudek soudního lékaře. Bohužel ale ani tento posudek nedal jednoznačnou odpověď na otázku, jak ke zranění došlo. Dvěma soudními znalci byly vysloveny dvě shodné hypotézy vzniku poranění, a to buď aktivní vedení silou, nebo mohl být nůž silně (křečovitě) svírán, tisknut rukojetí k tělu obžalované, která navíc stála v rohu a tento způsob tak poskytoval dostatečnou fixaci pro překonání pevnosti a elasticity kůže a proniknutí čepele do břišní dutiny. Soud přihlédl zejména ke skutečnosti, že jmenovaná je osobou prvotrestanou, která dosud žila řádným životem a dále pak ke skutečnosti, že oba shodně uvedli, že i přes tento incident spolu žijí i nadále ve společné domácnosti a mají spolu pěkný vztah, a že ke zranění došlo pouze náhodou a nikoli úmyslně. V tomto případě soud neměl jednoznačnou odpověď, jak se daný incident stal a proto s jeho rozhodnutím po přečtení znaleckého posudku a rozsudku můžu jen souhlasit.
222
Tamtéž.
81
17. Týrání svěřené osoby (§ 198 TZ) Tento trestný čin se z hlediska registrované kriminality nevyskytuje příliš často. Nicméně s ohledem na specifický vztah mezi pachatelem a obětí, resp. poškozeným, se předpokládá poměrně vysoká míra latence, zejména u méně závažných forem týrání.223 Z hlediska subjektů trestného činu se jedná o skutkovou podstatu se zúženým okruhem pachatelů. Pachatelem může být pouze osoba, která má povinnost o svěřenou osobu pečovat či ji vychovávat. Tato povinnost může vyplývat přímo ze zákona, z úřední povinnosti, z pracovní smlouvy, či z faktického převzetí péče o takovou osobu. Účastníkem může být kdokoli. Trestné je též nepřekažení tohoto trestného činu (§367) a jeho neoznámení (§ 368).224 Objektivní stránka spočívá v týrání svěřené osoby. Pojem týrání je vykládán jako zlé nakládání se svěřenou osobou vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří, nevyžaduje se, aby se jednalo o jednání soustavné. Trvalost jednání je třeba posuzovat ve vztahu k intenzitě zlého nakládání. Týrání se může projevovat jak projevy fyzického násilí, násilí psychického či zanedbávání. Často se jedná o kombinaci fyzického a psychického násilí. Delikt lze spáchat jak konáním, tak opomenutím.225 Jednou z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby je specifický způsob provedení činu – tj. zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem provedení, projevující se výraznou mírou brutality.226 Individuálním objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné péči o osoby, které potřebují péči dalších osob, zároveň je zde chráněn i zájem na ochraně zdraví či základních lidských práv. 227 Předmětem útoku jsou nejen děti, ale též osoby starší 18 let, pokud jsou s ohledem ke svému věku, zdravotnímu stavu či nedostatečnému stupni duševního vývoje závislé na péči dalších osob.228
223
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 115. 224 Tamtéž. 225 Tamtéž, s. 115 – 116. 226 Tamtéž. 227 Tamtéž. 228 Tamtéž.
82
Subjektivní stránka vyžaduje v případě základní skutkové podstaty úmyslné formy zavinění, kdy postačí i úmysl eventuální. Ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby postačí zavinění z nedbalosti.229 17.1. Případová studie 17.1.1. Popis události Pozn. Vzhledem ke skutečnosti, že je jedná o mediálně známý případ a ve své práci uvádím informace ze znaleckého posudku, které nebyly v souvislosti s případem sděleny veřejnosti, a zároveň čerpám z internetových zdrojů, kde jsou obvinění přímo identifikováni, nebudu z důvodu ochrany osobních údajů uvádět přesné internetové zdroje, aby nebylo možno spojit si informace uvedené v mé práci s konkrétním jménem/jmény. Dále bych chtěla uvést, že případ je z doby, kdy byl platný z. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, proto veškeré kvalifikace jsou uvedeny dle tohoto zákona. Podle § 158 odstavec 3 trestního řádu byly na základě oznámení od Městského úřadu S., Odboru sociálních věcí zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spácháni trestného činu TÝRÁNÍ SVĚŘENÉ OSOBY a TÝRÁNÍ OSOBY ŽIJÍCÍ VE SPOLEČNĚ OBÝVANÉM BYTĚ NEBO DOMĚ, neboť: na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že v blíže nezjištěné době mohl být podezřelými trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a), písma. b) TZ a trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. b) TZ, formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TZ tím, že v blíže nezjištěné době v obci S., po dobu několika let se měli opakovaně dopouštět fyzického a psychického násilí jednak na nezletilých dětech, které mají nebo v době spáchání měli v pěstounské péči, a také na zletilých osobách žijících ve společné obývaném domě, kterým měli velmi vulgárně nadávat, zesměšňovat je, protože jsou mentálně postižení a nepřiměřeně je fyzicky trestat bitím rukou a různými předměty po těle tak, aby známky fyzického násilí byly na nich běžnou lékařskou prohlídkou nezjištěné a vyhrožovat jim umístěním zpět do ústavu, pokud o tom budou s někým mluvit.230
229 230
Tamtéž, s. 117. Záznam o zahájení úkonů v trestním řízení ze dne 15. 7. 2008.
83
17.1.2 Vyšetřování Výpis z Protokolu o výslechu osoby podezřelé I.: „..K věci uvádím, že žádného právníka nemám a sama si ho volit ani nebudu. K věci chci vypovídat a uvádím tedy, že si nejsem vědoma toho, že bych některé ze svých dětí vědomě týrala. Máme doma děti různého postižení, se kterými se musí různě komunikovat a různě k nim přistupovat. Nevím, co bych k tomu měla jinak říct. Já jsem nikdy netrestala dítě pro svoje uspokojení. Většinou jsem vždy trestala dítě jen slovně a snažím se dětem vše vysvětlovat. Pořád s nimi mluvím, občas se mi zdá, že jsou z toho i otráveny a že ani nepochopí, co vlastně provedly. Týrání si nejsem vědoma. Děti nám byly svěřeny a my jsme si je brali s vědomím, že je budeme dobře vychovávat. Vždy jsme se jim plně věnovali. Rodinu jsme opouštěla vždy jen v nejvyšší krajnosti, třeba k soudu, nebo za nákupy. Děti jsou na mě velmi citově fixovány. Nedokáži si, představit jak bych je mohla týrat. Stalo se někdy, že jsem byla na dítě tvrdší, ale to byl jen lepanec po zadečku. Jinak ne. I potom jsem jim stejně vysvětlila, proč se to stalo a proč ten lepanec dostali. Jsem z toho špatná. Žádné týrání si nedokáži ani představit. Jednou jsem použila při probíhání dětí přes kuchyni vařečku. Ale zcela výjimečně.231 Ot: „Ponižovala jste některé děti psychicky, či vulgárně nadávala, nebo nějak vyhrožovala?“ Od: „Já jsem v dobré víře třeba děti upozornila, aby se chovali tak, aby neskončili v psychiatrické léčebně. Nijak jsme je neponižovali ani jim nijak vulgárně nenadávali. Možná jsme s manželem někdy zakřičeli ale jen občas, výjimečně. Někdy mi prostě ujeli nervy. Ale vždy jsem se to snažila nějak vysvětlit. Jinak nikdy ne. Myslím, že jsem výchovu vždy zvládala v klidu. Nemám sice kolem hlavy svatozář, ale nejsem si vědoma, toho že bych někoho nějak mlátila či jinak ponižovala, či týrala. Myslím si, že jsem vše dělala nejlépe, jak jsem to uměla. Nikdy jsem nikoho netrestala pro mé potěšení. Dítě musí vědět, kde jsou určité hranice. To vše co bych k věci uvedla...“232 Výpis z Protokolu o výslechu osoby podezřelé II.: „...Týrání jsem viděl v televizi, ale to v žádném případě není pravda. Nic takového u nás neproběhlo. Co se týká bití dětí tak k tomuto uvádím, jen to, že dostali občas nějaký záhlavec. Záhlavec je klasický zezadu rukou na hlavu. Dostali tehdy, kdy v jiných rodinách by jich dostali již aspoň dvacet. Za co, to se 231 232
Protokol o výslechu osoby podezřelé I ze dne 21. 7. 2008. Tamtéž.
84
těžko vysvětluje. Nebylo to na denním pořádku, ale sem tam to ulítlo. V poslední době asi tak pár měsíců již k ničemu takovému nedošlo, jelikož se na děti nesmí ani zvednout hlas. My jsme děti mít nemohly, to jsme zjistili hned po svatbě a potom jsme si je začali brát do péče. Myslím, že jsme jejich výchovu zvládali a zvládáme. Když to pomalu přibývá, tak to tak nějak jde samo. Vždy to šlo a najednou je týráme. Ted' jsou prostě jiné časy. Za mě to bylo jiné. Je to úplně jinačí. Prostě někdy kdysi občas dostali, když to bylo nutné. Od té doby co děckám ve škole řekli, že se na ně nesmí ani zvednout hlas tak jsme s nimi měli problémy.. Já už nevím, co bych k tomu řekl. Už nic říkat nebudu. Nemá to smyslu. Vůbec žádný...“233 17.1.3. Znalecký posudek Znalec provedl prohlídku těla u poškozených. U většiny poškozených nebyly zjištěny žádné známky násilí. Pouze u dvou poškozených byly zjištěny vodorovné čárovité bělavé jizvičky různých délek. Tyto jizvičky jsou netypické a mohly vzniknout mnoha způsoby, nelze však vyloučit, že vznikly např. silným opakovaným šviháním prutem s porušením integrity (natržením) kůže.234 Soudní lékař ale upozornil na skutečnost, ve spisovém materiálu popisované způsoby trestání poškozených, tedy „facky“, bití rukou přes hýždě, bití vařečkou, prutem, prodlužovací elektrošňůrou, lžičkou, naběračkou či krátkodobé rdoušení většinou zanechá pouze otok a zarudnutí, oděrky, případně krevní podlitiny postižených oblastí. Tato výše uvedená zranění jsou povrchní a pomíjivá, kdy otok a zarudnutí zmizí do několika hodin, oděrky a krevní podlitiny se zhojí do cca 2-3 týdnů. Vzhledem k delšímu časovému intervalu mezi umístěním poškozených do Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež a prohlídkou těla poškozených, tato případná zranění již byla zcela jistě zhojena.235 17.1.4. Hlavní líčení a soudní rozhodnutí
Při hlavní líčení byla vyslechnuta lékařka dětí pěstounů, která ve svědecké výpovědi popsala incident, při kterém viděla hematom na dítěti, které přivedl pedagog. Čím byla podlitina způsobena, však dítě odmítlo uvést. Lékařka dále poukázala na fakt, že jedno z dětí, 233
Protokol o výslechu osoby podezřelé II ze dne 21. 7. 2008. Znalecký posudek soudního lékaře 8. 9. 2008. 235 Tamtéž. 234
85
které při příchodu do pěstounské rodiny nechodilo, díky rehabilitačním cvičením, které prováděli s dítětem obžalovaní, pomohli natolik, že je nyní schopné chůze. Dále byla vyslechnuta učitelka tělocviku tří dětí z pěstounské rodiny, která uvedla, že modřiny na nich nikdy neviděla.236 Soud vyslechl pedagoga, který ve škole působí také jako výchovný poradce. Ten uvedl, že asi před čtyřmi lety se některé děti zhoršily v domácí přípravě. Poté ve schránce důvěry škola obdržela na konci školního roku dopis jednoho dětí popisující týrání. Na jaře mu opět jedno z dětí povídalo o nadávkách, bití přes chodidla a ponižování.237 Soud při jednání vyslechl pět dospělých svěřenců pěstounů. Jak ty, kteří s nimi doposud žijí ve společné domácnosti, tak i ty, kteří se již odstěhovali. Před soudem většina svěřenců své pěstouny hájila a údajné týrání a fyzické tresty bagatelizovala.238 O bití v rodině mluvili naopak další svědci. Fyzické tresty zmínil i jeden z dospělých svěřenců. Policii popsal bití vařečkou a prutem.239 Dále u soudu vypovídala znalkyně z oboru psychologie, která vyšetřila některé poškozené. Dle znalkyně v rodině bylo nedostatečně empatické ovzduší a výchova začala být zvládána pouze autoritativně. Reakcí na potřeby dětí bylo násilí. Sice ne všechny děti byly tomuto přímo vystaveny, ale týrání fyzické i psychické se zde vyskytlo. U dvou dětí zjistila syndromy týraného dítěte.240 Podle rozsudku okresního soudu se obvinění chovali k několika dětem zle a bezcitně. Vulgárně a hanlivě jim nadávali, ponižovali je za jejich postižení, vyhrožovali jim umístěním zpět do ústavu nebo do blázince a bili je. Děti utržily těžkou psychickou újmu. Za trestný čin týrání svěřené osoby a týrání osoby ve společné domácnosti byli odsouzeni ke dvouletému vězení s podmíněným odkladem na tři roky. Soud přihlédl k polehčujícím okolnostem, mezi něž patří také dosavadní bezúhonnost obviněných. Soud rozsudek opírá hlavně o výpovědi poškozených, kteří na situaci v rodině upozornili, a o videozáznam, který pořídili. Soudce zohlednil, že podle znaleckých posudků jde o osoby se sklonem k lhaní a přehánění. Na 236
Internetový zdroj. Internetový zdroj. 238 Internetový zdroj. 239 Internetový zdroj. 240 Internetový zdroj. 237
86
druhé straně by prý ale nebyli schopni lživou konstrukci takto shodně opakovat. Jejich svědectví podle soudu dokreslily znalecké posudky a výpovědi dalších svědků. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání.241 Krajský soud potvrdil v odvolacím řízení podmíněný trest pro pěstouny.242 17.1.5. Závěr Podle mého názoru byl tento případ velice složitý. Na poškozených nebyly v době vyšetřování žádné viditelné známky týrání a znalec mohl pouze spekulovat o původu zhojených zranění, které zanechaly viditelné stopy. Ani výpovědi svědků nejsou jednoznačné. Výpověď poškozených je nutné brát „s rezervou“, jelikož se jedná o osoby s mentálním postižením různého stupně a u některých, dle znaleckého posudku, se vyskytuje sklon ke lhaní a přehánění. Soud při rozhodování zohlednil znalecké posudky, především znalecký posudek psycholožky, dle které zde docházelo k týrání, a u některých poškozených se vyvinuly syndromy týraného dítěte. Vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obviněných zvolil soud velmi mírný trest, který měl být trestem výchovným. Dle mého názoru pěstouni přecenili své síly a nezvládli péči a výchovu o tolik postižených dětí. Pokud zde ovšem bylo týrání dokázáno a nebyla pochybnost, že k týrání docházelo několik let a u několika poškozených, tak i s vědomím, že obvinění byli dosavad bezúhonní, bych zvolila přísnější trest. s rozhodnutím soudu nemohu zcela souhlasit.
241 242
Internetový zdroj. Internetový zdroj.
87
Proto
18. Týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ) Trestný čin týrání osoby ve společném obydlí, resp. s účinností do 31. 12. 2009 týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě nemá v českém trestním právu příliš dlouhou tradici. Tato skutková podstata byla zavedena do trestního zákona s účinností od 1. 6. 2004. U tohoto trestného činu je pozorován pozvolný nárůst registrovaných trestných činů známých pachatelů. Ale lze zde předpokládat poměrně vysokou míru latentní kriminality.243 Pokud jde o subjekt, může být pachatelem pouze osoba, která žije s obětí týrání ve společném obydlí. Nemusí však jít o osobu blízkou oběti. Obydlím se dle § 133 TZ rozumí dům, byt, nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k ní náležející.244 Nicméně ve vztahu ke znaku soužití ve společném obydlí se lze setkat také s názorem, že jej lze dovodit v případě, že pachatel do obydlí pravidelně dochází, často se tam i zdržuje, běžně tam přespává a sdílí tak s poškozeným jeho soukromí. Jde o stav, kdy si pachatel může počínat v obydlí jako doma, má zde právo jako domácí osoba, jako člen rodiny a nikoliv pouhý host, takový stav musí mít trvalý, resp. dlouhodobý charakter. Zákonodárce tímto reagoval na sociálně patologický fenomén tzv. domácího násilí (III. ÚS 1285/2008).245 Objektivní stránka spočívá v týrání osoby blízké nebo jiné osoby žijící s pachatelem ve společném obydlí. Týráním se rozumí zlé nakládání, které se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který postižená osoba pociťuje jako těžké příkoří, resp. psychické nebo fyzické útrapy. K naplnění znaku týrání se nevyžaduje, aby týrání mělo povahu fyzického násilí. K týrání nemusí docházet ve společném obydlí, pokud je však užito vůči osobě, která s pachatelem ve společném obydlí žije.246 18.1. Případová studie 18.1.1. Popis události Obžalovaný v přesně nezjištěné době, nejméně však od jara roku 2004 do 28. 9. 2007, ve společně obývaném domě, fyzicky a psychicky týral svoji matku, vulgárními nadávkami a výhrůžkami násilím v denní i noční době a to slovy „když jsem byl malý, mlátila jsi ty mě, teď to oplatím já tobě, abys viděla jaké to je“, „nech mě nepokoji a zmiz už konečně z mého 243
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 117 - 120. 244 Tamtéž. 245 Tamtéž. 246 Tamtéž.
88
života“, „ty svině jedna, zmizni z mého života„, „ty sviňě zmiz z mého života, já tě zabiju.“ Uplatňoval i přímého fyzického násilí, kdy tuto opakovaně bil pěstí do obličeje i celého těla, kopal, smýkal s ní za vlasy po zemi, bil ji kovovou tyčí od vysavače, čímž ji způsoboval hematomy a podlitiny po celém těle. Dále vyvolal poškozené delší dobu trvající psychické obtíže a stres, který se odrážel v jejím zdravotním stavu, a musela navštěvovat psychiatra. Po útoku ze dne 26. 5. 2007 musela být hospitalizována v nemocnici se zlomeninou nosních kůstek a stěny vedlejší nosní dutiny horní čelisti vpravo, vícečetnými krevními výrony různého stáří na hlavě, hrudníku a na dolních končetinách a dále tím, že po jejím návratu do domácího ošetření dne 13. 8. 2007, kdy obviněný odmítl její umístění v domově důchodců a přesvědčil ji k odmítnutí s tím, že se o ni řádně postará sám, což však neučinil, pokračoval ve svých výše popsaných verbálních a fyzických útocích vůči poškozené, neposkytoval ji řádné a hygienicky přijatelné prostředí v situaci, kdy nemohla sama chodit a rovněž jí neposkytl důstojné zajištění základních životních potřeb s ohledem na její zdravotní stav (použití WC, popř. hygienických plen, umývání, koupání, čisté ošacení, ložní prádlo apod.) ani řádnou stravu, znemožňoval třetím osobám navštívit poškozenou v bydlišti, až v zanedbaném a nedůstojném stavu došlo k úmrtí poškozené, z nezjištěných příčin, ve společně obývaném domě, bez přítomnosti třetí osoby. Tím spáchal trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (pozn. případ je z roku 2008, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).247 18.1.2. Vyšetřování Výpis ze Záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2007: „…T.M. je důvodně podezřelý…, že v blíže neurčené době v měsících květen až září 2007 v domě, který obýval společně se svojí matkou, tuto fyzicky a psychicky týral, kdy ji verbálně i fyzicky napadal, řádně o ni nepečoval, nezajišťoval její základní životní potřeby, ačkoliv si byl vědom toho, že to vyžaduje její zdravotní stav…Podezření ze spáchání shora uvedeného trestného činu podezřelým vyplynulo v souvislosti s šetřením úmrtí poškozené, kdy úkony trestního řízení ve věci jejího úmrtí byly zahájeny dne 1. 10. 2007…“248 Výpis z Protokolu o podaném vysvětlení poškozenou ze dne 26. 7. 2007: „…Můj syn se o mě stará už dlouhou dobu… 26. 5. 2007 byl asi v práci, protože to byl asi pátek. Já jsem byla
247 248
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 5 T 270/2008. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2007.
89
doma sama jen se psem. Nikdo mě nepřišel navštívit. Já jsem chodila po celém domě, kde přesně, to si nevzpomínám. Pak jsem upadla, nevím kde a kolikrát…Když syn přišel domů, tak jsem s ním mluvila, ale nevím kolik bylo. Co přesně se večer dělo, si nepamatuji. Ale můj syn mě nikdy neuhodil a ani mi nikdy neublížil…“249 Výpis z Protokolu o podaném vysvětlení osobou podezřelou ze dne 26. 5. 2007: „…Dne 25. 5. 2007 jsem měl sezení s přáteli. Když jsem se vrátil domů kolem 01:00 hod. dne 26. 5. 2007 tak jsem se šel podívat na svoji maminku do jejího pokoje. Ta byla naprosto v pořádku. Kolem 05:15 hod. jsem se probudil a šel jsem se podívat opět na maminku do jejího pokoje. Maminku chodím často kontrolovat, jelikož je maminka psychicky nemocná. Tato měla na levém oku modřinu a rozbitý nos. Šel jsem se podívat po domě a zjistil jsem, že jsou otevřené dveře do sklepa, komory a na dvůr. Z tohoto jsem usoudil, že maminka někde musela spadnout. Když jsem se jí ptal, co se jí stalo a kde byla, tak mě na veškeré otázky odpovídala: Nevím, nic si nepamatuji…Maminka v jejím pokoji ležela na zemi, já jsem jí zvedal na postel. Při tomto mě pokousal její pes…Maminku jsem neuhodil, veškerá zranění si způsobila sama…“250 Dne 24. 10. 2008 podala městská státní zástupkyně pro Brno ke zdejšímu soudu obžalobu pro jednání, které kvalifikovala jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle § 215a odst. 1, 2 písm. b) TZ (pozn. uvedená kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).
18.1.3. Znalecký posudek související se zraněním poškozené Komisař předložil znalci následující otázky a požadavky:
Jaká zranění utrpěla poškozená?
Jakým způsobem a po jakou dobu ji tato zranění omezovala v obvyklém způsobu života?
Zanechala či zanechají zranění trvalé následky?
Vyjádřit se k mechanizmu vzniku těchto zranění?
Odpovídá mechanizmus vzniku zranění údajům uváděným poškozenou, zejména se vyjádřit k objektivně zjištěným poraněním v porovnání s údaji uváděnými poškozenou?
249 250
Protokol o podaném vysvětlení poškozenou ze dne 26. 7. 2007. Protokol o podaném vysvětlení osobou podezřelou ze dne 26. 5. 2007.
90
Mohla daná zranění vzniknout způsobem, jak uvádí podezřelý a poškozená?
Jak se tato zranění od vzniku projevují – subjektivně i objektivně?
Vzhledem k mechanizmu vzniku zranění se vyjádřit, zda mohlo dojít i k vážnějším zraněním, k jakým, v kladném případě s jakou pravděpodobností by k nim došlo a co v tomto konkrétním případě zabránilo vzniku těchto vážnějších zranění?251
V průběhu přípravného řízení byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství ohledně zranění poškozené. Z jeho závěru plyne, že poškozená utrpěla jednáním obžalovaného ze dne 26. 5. 2007 zlomeninu nosních kůstek, zlomeninu stěny vedlejší nosní dutiny, horní čelisti vpravo, vícečetné krevní výrony různého stáří na hlavě, hrudníku a na dolních končetinách. Ze soudně lékařského hlediska se nejedná o pomíjivé a přechodné zranění a jmenovaná byla v důsledku poranění omezena v obvyklém způsobu života minimálně po dobu 10 dnů. Zranění poškozené vzniklo působením tupého násilí až střední intenzity působící zejména na oblast obličejové části hlavy a ostatních částí těla. Tímto násilím došlo ke vniku mnohočetných krevních výronů a zejména ke zlomenině horní čelisti vpravo. Ze soudně lékařského hlediska lze vznik vícečetných krevních výronů v obličeji, na trupu a dolních končetinách a na zlomení obličejového skeletu zcela vysvětlit opakovanými údery pěstí do poraněných míst. Objektivně zjištěná poranění tedy neodpovídají údajům poškozené a obžalovaného, že vše vzniklo náhodně pádem, či pády. 252 18.1.4. Znalecký posudek související se smrtí poškozené K určení doby smrti se znalci nemohou jednoznačně vyjádřit. Určení doby smrti na 28. 9. 2007, prohlížejícím lékařem není v rozporu se stavem hnilobných změn na těle zemřelé. Na těle zemřelé nebyla zjištěná taková poranění, která by mohla spojovat její smrt s účastí druhé osoby. Zároveň nebyla zjištěna jiná poranění, která by mohla být příčinou smrti sama o sobě. Znalci byli vyslechnuti k podaným znaleckým posudkům, kdy doktor K. S. odkázal na závěry znaleckého posudku. Uvedl, že nelze zjistit přesné datum úmrtí poškozené. Neví, na základě čeho bylo určeno. Hnilobný proces by odpovídal asi úmrtí okolo týdne, přesně to nelze určit. Znalkyně MUDr. J. M. pak uvedla, že rovněž odkazuje na závěry znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že hnilobné změny jsou prokazatelně patrné, nemůže vyloučit, že mohlo dojít k úmrtí i k dřívějšímu datu. Ona sama tělo prohlížela 1. 10. 2007. Vzhledem k tomu, že tělo bylo v hnilobném procesu, bylo vyloučeno exaktně zjistit příčinu smrti. Dále k těmto 251 252
Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 27. 12. 2007. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 5 T 270/2008.
91
znaleckým posudkům byl posléze vyslechnut MUDr. Z. K., který po seznámení se spisovým materiálem uvedl, že pokud jde o pitevní protokol, se kterým se seznámil, vzhledem k obsahu nálezu i s přihlédnutím k výsledkům doplňujících vyšetření souhlasí se závěry znalců. Pokud jde o jednotlivé nálezy, pak z pitevního protokolu vyplývá, že v dutině žaludku a ve střevech nebyl žádný obsah, což znamená, že poškozená před smrtí nepožívala několik dní stravu. V daném případě se jednalo o hladovění, nikoli o vyhladovění. Pokud jde o dostatek tekutin, běžná spotřeba se pohybuje okolo dvou litrů denně. Tekutiny požívat musela, ale podle nálezu se nezdá, že by se jednalo o dostatečné množství. Vzhledem k tomu, že ze znaleckého posudku, z fotografií, vyplynulo, že na mozku je krevní sraženina, ke které nebyl proveden rozbor, bylo toto předestřeno znalci, který uvedl, že to je evidentní krvácení. Neví, z jakého důvodu toto nebylo blíže popsáno. Pouze na základě fotografie nelze jednoznačně říct, ve které době toto zranění vzniklo. Ke znaleckému posudku vyplynulo, že co se týká mechanizmu vzniku jednotlivých poranění, lze uvést, že se v daném případě jednalo o souhrnný, o několik krevních výronů a to na spodní straně levé dolní čelisti, na levé straně krku, na levé straně břicha, na zevní straně pravého i levého stehna, tyto byly necharakteristické a na příčině smrti se v žádném případě nespolupodíleli. Vznikly způsobem tupého násilí menší a střední intenzity a obecně mohli vzniknout aktivně i pasivně kontaktem s oblým předmětem. Zjištěná poranění však neměla prokazatelně charakter obrany před útokem. Při soudní pitvě stran morfologicky prokazatelných chorobných změn bylo zjištěno projizvení srdeční svaloviny, včetně generalizované aterosklerózy, přesto však pro hnilobné změny nebylo možné jednoznačně určit bezprostřední příčinu smrti. Dále byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, který byl vypracován k posouzení toxikologického vyšetření biologického materiálu zjištěného při pitvě poškozené, je zřejmé, že ve vzorcích jater, ledvin a v žaludečním obsahu nebyly prokázány žádné toxikologicky významné látky. V krvi bylo stanoveno 0,37 promile alkoholu, kdy k tomuto znalkyně v rámci svého výslechu před soudem uvedla, že hladina 0,37 promile alkoholu by mohla být způsobena hnilobným procesem tkáně. 253
253
Tamtéž.
92
18.1.5. Hlavní líčení a soudní rozhodnutí Obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel. V přípravném řízení uvedl, že ho celá věc mrzí. Maminku neuhodil. Veškerá zranění si způsobila sama tím, že upadla. Byla psychicky nemocná. Zvýšil na ni hlas. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval. Od dubna 2007 to mělo progresivní charakter. Maminka padala, někdy byla úplně bezvládná. Nechodila. Pokud chodila, musela se něčeho přidržovat. Vyžadovala celodenní péči. Po návratu z nemocnice byl její stav horší jak po stránce pohybové, tak po stránce psychické. Chtěl dohodnout domov důchodců, ale bylo to na dlouho. Staral se o ni do poslední chvíle. Nakupoval, vařil, uklízel, poslední týden ji krmil. Byl v kontaktu se sociální pracovnicí. Pokud na ni křičel, bylo to z výchovných důvodů. Maminku viděl živou ve čtvrtek večer, pak šel ven. V pátek ráno, kolem 9 hodin, šel za maminkou a zjistil, že nežije. Nebyl schopen ji hned nechat odvézt. Byl s ní doma celé tři dny. Koukal do stropu nebo na televizi. Má na tu dobu takovou amnézii. V pondělí vše konzultoval se sociální pracovnicí a zavolal Policii ČR. U hlavního líčení pak obžalovaný spáchání trestné činnosti popřel. Zopakoval svoji obhajobu z přípravného řízení. Není si vědom ani psychického ani fyzického násilí.254 Situace vypadala úplně jinak. Obžalovaný je z trestné činnosti plně usvědčován především ve věci slyšenými svědky, kteří dokládají dlouhodobé závadové chování obžalovaného vůči poškozené. Dále listinnými důkazy a znaleckými posudky, na základě kterých lze dovodit fyzickou i psychickou újmu poškozené v důsledku jednání obžalovaného. Skutečnost, že poškozená nechtěla ventilovat své problémy do okolí, vyplývá ze záznamu a z výpovědi svědka MUDr. K. v ambulanci psychiatričky, kterou poškozená navštěvovala, kdy uvedla, že toto nechce ventilovat do okolí, poté, co ji radila, aby v těchto případech zavolala policii.255 Ve věci byl zpracován na obžalovaného znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z jehož závěru se podává, že obžalovaný T. M. trpí smíšenou poruchou osobnosti, která má rysy narcistické, paranoidní a hystriónské. V době páchání trestné činnosti mohl obviněný rozpoznat nebezpečnost svého jednání a mohl své jednání ovládat. Pokud jednal pod vlivem alkoholu, nejednalo se o opilost patickou, ale o opilost prostou. Obžalovaný je schopen plně chápat smysl trestního řízení.256
254
Tamtéž. Tamtéž. 256 Tamtéž. 255
93
Obžalovaný je ze spáchání trestné činnosti usvědčován listinnými důkazy, zejména protokolem o ohledání místa činu, náčrtkem, fotodokumentací, fotodokumenty společně obývaného bytu, úředními záznamy policie ČR, znaleckým posudkem soudního lékaře, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika – odvětví kriminalistické techniky, trasologie, odborným vyšetřením z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická daktiloskopická expertíza, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, kriminalistická genetická expertíza, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika – odvětví kriminalistická biologická expertíza a zprávami z FN Brno.257 Veškeré provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě tak i v jejich souhrnu, přičemž provedenými důkazy bylo prokázáno, že obžalovaný se dopustil týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (pozn. případ je z roku 2008, všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Bylo prokázáno, že obžalovaný od jara roku 2004 až do smrti své matky v říjnu roku 2007 s touto hrubě zacházel, kdy této jednak vulgárně nadával a fyzicky tuto napadal. Nebylo sice prokázáno, že by se obžalovaný podílel přímo na smrti své matky, ačkoli okolnosti její smrti jsou přinejmenším podivné, stejně jako vysvětlení obžalovaného, proč smrt své matky ohlásil úřadům až po třech dnech. 258 Ze všech výše uvedených důkazů je zřejmé, že obžalovaný se dopouštěl zlého nakládání, tělesných útoků, pohrůžek a nadávek vůči své matce, která s ním sdílela společně obývaný byt a je osobou blízku ve smyslu § 89 odst. TZ, kdy toto jednání způsobilo újmu na fyzickém i psychickém zdraví poškozené, která toto jednání vnímala jako těžké příkoří a šlo tak o týrání ve smyslu § 215a odst. 1 TZ., kdy skutečnost, že uvedeného jednání se obžalovaný dopouštěl nejméně od roku 2004 do 28. 9. 2007, tedy v období dostatečném pro splnění podmínky trvání po delší dobu, pak odůvodňuje ve smyslu § 88 odst. 1 TZ použití přísnější právní kvalifikace podle § 215a odst. 1,2 písm. b) TZ. Ze všech okolností případu je zřejmé, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém ve smyslu ust. § 4 písm. a) TZ (všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).259
257
Tamtéž Tamtéž. 259 Tamtéž. 258
94
Soud tedy obžalovanému uložil trest společný úhrnný a to nad polovinou zákonné trestní sazby ust. § 215a odst. 2 TZ, kdy mu uložil trest odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. 260 18.1.6. Závěr Tento případ byl pro soud velice obtížný. Došlo zde k úmrtí poškozené za nevyjasněných okolností. Ani během vyšetřování se nepodařilo objasnit přesnou dobu smrti poškozené a její příčinu. Je velice podivné, že k ohlášení úmrtí ze strany syna došlo až po několika dnech, kdy se zemřelou zůstával ve společném domě. Jako pochybení ze strany lékařů vidím skutečnost, že nebyla blíže popsána krevní sraženina na mozku a nebyla přesně stanovena doba a mechanismus jejího vzniku. Dále zde také není uvedeno, zda by tato sraženina mohla být příčinou smrti poškozené. V důsledku hnilobného procesu nebylo možné při pitvě stanovit přesnou příčinu smrti, a tudíž zde nebyla možnost určit, zda ke smrti došlo zaviněním druhé osoby. Jednoznačně ale bylo znaleckým posudkem prokázáno týrání poškozené, které předcházelo její smrti. Dle znaleckého posudku nemohlo ke zranění poškozené dojít pouhými pády, jak uváděla poškozená, která tak činila zřejmě ze strachu. Pokud bylo pravdou, že byl poškozený a jeho matka ve styku se sociální pracovnicí, jak uvádí obviněný, je pro mě zarážející, že k vyšetřování možného týrání nedošlo již dříve, ale až v souvislosti se smrtí poškozené. Dle lékařských zpráv a znaleckého posudku soudního lékaře musely být na poškozené viditelné známky násilí. Jelikož nebylo možné jednoznačně určit, zda se obžalovaný jakkoliv podílel na smrti poškozené, a bylo možné pouze dokázat týrání osoby žijící ve společném obydlí, s rozhodnutím soudu souhlasím.
260
Tamtéž.
95
19. Ohrožení pod vlivem návykové látky 19.1. Trestné činy obecně nebezpečné Trestné činy obecně nebezpečné jsou upraveny v hlavě VII. zvláštní části trestního zákoníku (§ 272 – 279) a jejich druhovým objektem je bezpečnost života a zdraví lidí a bezpečnost majetku nenáležejícího samotnému pachateli. Tyto činy jsou typické tím, že je s nimi zpravidla spojeno nebezpečí ohrožující život a zdraví většího počtu lidí nebo cizí majetek ve velkém rozsahu. Trestné činy obecně nebezpečné se ve většině případů řadí mezi trestné činy ohrožovací. Následkem takových činů je tedy vyvolání reálného nebezpečí poruchy.Vznikne – li na chráněném zájmu porucha, je tím zpravidla dána okolnost zvlášť přitěžující a podmiňující použití vyšší trestní sazby. 261 19.2. Ohrožení pod vlivem návykové látky Subjektem tohoto trestného činu může být kdokoli. Objektivní stránku charakterizuje jednání pachatele, který vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu majetku, o to ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Z hlediska formy jednání jde o trestný čin, který lze spáchat jen konáním.262 Stav vylučující způsobilost znamená takové ovlivnění fyzických a psychických schopností pachatele, které vylučují způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost ve výše uvedeném smyslu. Tento stav vylučující způsobilost si pachatel musel přivodit vlivem návykové látky. Podle § 130 se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Stav vylučující způsobilost je třeba zjišťovat a dokazovat v každém konkrétním případě, a to s ohledem na to, jakou činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonává, a také na to, jakou návykovou látku užil.263 Ohrožení vzniklé vykonáváním zaměstnání nebo jiné činnosti specifikované výše nemusí být bezprostřední a konkrétní. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmysl (stáčí úmysl
261
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 343 - 344. 262 Tamtéž, s. 351 - 352. 263 Tamtéž.
96
nepřímý) ve vztahu k tomu, že ve stavu vylučujícím způsobilost pachatel vykonává činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. 264 19.3. Případová studie 19.3.1. Popis události Obviněná jela jako řidička nákladního motorového vozidla tovární značky Audi A6, obcí B., po místní komunikaci., kdy řízení tohoto vozidla započala za situace, kdy bezprostředně předtím na oslavě, požila nejméně 5 velkých odlivek alkoholického nápoje – absintu, přičemž se nechovala dostatečně pozorně a ohleduplně, rychlost své jízdy nepřizpůsobila svým schopnostem, které byly sníženy předchozím požitím alkoholu, a pravým předním rohem jí řízeného vozidla narazila do osobního motorového vozidla tovární značky Fiat Brava, které bylo zaparkováno u pravého okraje uvedené komunikace, následně dostala s vozidlem, které řídila, smyk, vyjela vlevo mimo vozovku, kde čelně narazila do oplocení domu, a v důsledku tohoto jednání tak došlo ke hmotné škodě na vozidle značky Fiat Brava, kdy oprava vozidla si vyžádala částku 72.000,- Kč a ke hmotné škodě na oplocení domu, když následně provedeným lékařským vyšetřením spojeným s odběrem krve bylo u obžalované zjištěno, že její krev v době odběru dne 13. 10. 2006 v 21.36 hod. obsahovala průměrné množství 2,14 g/kg alkoholu“.265 Podezřelá byla obviněna z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ (pozn. všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon). 19.3.2. Vyšetřování Výpis z Protokolu o výslechu obviněn ze dne 31. 1. 2007: „…já jsem tedy převzala usnesení, kterým bylo zahájeno mé trestní stíhání… Jak je tam nehoda a její děj popsán, tak k tomu nemám co dodat. Tak se to stalo. Uvádím ovšem, že jsem v době nehody nemohla být pod vlivem alkoholu. K tomu uvádím následující: V ten den jsem vyjížděla z ulice P. směrem na ulici L. a chtěla jsem jet domů. K tomu jsem užila svoje auto tovární značky Audi A6 – nákladní auto, toto jsem řídila a jela jsem sama. Já jsem z té ulice vyjížděla asi tak ve 20.00 – 20.05 hodin, tak nějak to mohlo být, no a jak jsem již řekla, chtěla jsem jet domů. Domů jsem
264 265
Tamtéž. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1304/2008. Dostupný z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/6-tdo-1304-2008/.
97
ovšem nedojela, neboť došlo k té nehodě. K nehodě došlo proto, že mi do cesty vběhl pes, já jsem auto ještě neznala, bylo pro mne v té době nové, tak jsem vyhnula, nechtěla jsem se střetnout s tím psem, no a došlo k tomu ději, který je popsán v tom usnesení.“266 Otázka komisaře: „Vysvětlete množství 2,14 promile alkoholu zjištěných ve vaší krvi dne 13. října 2006 v čase 21.36 hodin.“267 Odpověď: „Já běžně nepiju alkohol, já jsem byla ona oslavě narozenin, s tím, že tam budu spát. Tak jsme sedli ke stolu, pojedli, on dělá dobré zabíjačky, byl tam špek, bylo tam vše od zabíjačky, k tomu přišel zápitek, já jsem tam přinesla flašku, to byl absint, měl 72 procent alkoholu, byl přípitek, já jsem nejprve nechtěla, ale pak jsem prostě si připila a dopadlo to tak, že jsem vypila těch 5 – 6 panáků 0,5 cl toho alkoholu, absintu 72 procentního no a pak jsme se pohádali a já jsem si řekla, že v krvi to ještě nemůžu mít, nepřišlo mi, že jsem byla opilá, rozhodla jsem se, že to mám jen minutu domů, že tam prostě pojedu svým autem… Co se týká doby, ve které jsem vypila ten alkohol, tak to bylo asi od 19.45 do asi osmi hodin.“268 Výpis z Protokolu o výslechu svědka I. ze dne 9. 2. 2007: „…ten den jsem slavil své šedesáté narozeniny…Obviněná se dostavila nějak po půl osmé, něco se snědlo, já jsem měl v ten den připravenou i zabíjačku, vím, že se jedl ovar, pak jsme si připili absintem, který přinesla obviněná, bylo to množství asi 4 možná pět odlivek alkoholu, velkých, pil jsem je já, obviněná a svědek II. Pak vím, že jsme se pohádali, a to kvůli stavbě, obviněná se urazila a odešla, a to i přesto, že jsme byli domluveni, že u mne přespí. Kolik bylo hodin, když odešla, to nevím, ale zhruba nějak kolem 20.00…“269 Výpis z Protokolu o výslechu svědka II. ze dne 9. 2. 2007: „…dne 13. října 2006 jsem byla já a i obviněná pozvána na oslavu k svědkovi I. Svědek I. slavil své šedesáté narozeniny. Nevím přesně kolik bylo hodin, ale k svědkovi I. jsem přišla nějak po půl osmé, možná ke třičtvrtě na osum, ihned po příchodu jsem si já, obviněná a svědek I. připili. Připíjeli jsme si absintem, který tam přinesla obviněná. Absint jsem pila já, svědek I. a obviněná. Pili jsme z velkých odlivek, tak se jinak nepije, do každé nohy jedna, tak jich mohlo být čtyři, pět, šest.
266
Protokol o výslechu obviněn ze dne 31. 1. 2007. Tamtéž. 268 Tamtéž. 269 Protokol o výslechu svědka I. ze dne 9. 2. 2007 267
98
To bylo během chvilky, pak se svědek I. pohádal s obviněnou kvůli stavbě… Po krátké hádce obviněná odešla. To mohlo být asi 20.00 hod…“270 19.3.3. Znalecký posudek Komisař předložil znalci následující otázky a požadavky:
Na základě předloženého spisového materiálu a zjištěných skutečností provést zpětný propočet hladiny alkoholu v krvi obviněné v čase nehody a to zejména z výsledků vyšetření krve obviněné ze dne 13. října 2006 a dále s ohledem na výpověď obviněné, svědků a obsah spisu.
Posudek soudního lékaře Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 13. 10. 2006 v době kolem 20.10 způsobila nehodu, při které poškodila zaparkované auto a následně plot u domu. Následně provedeným rozborem krve obviněné bylo zjištěno, že tato v době odběru obsahovala průměrné množství 2,14 g/kg alkoholu271. Vzhledem k tomu, že čas dopravní nehody je ve spisovém materiálu uveden dne 13. 10. 2006 ve 20.10 hod. a čas požívání alkoholu dne 13. 10. 2006 v době od 19.45 do 20.00 hod., tak se v době dopravní nehody obviněná nacházela zcela jistě v resorpční fázi požívání alkoholu, tzn. že křivka koncentrace alkoholu v její krvi ještě nedostoupila vrcholu. V resorpční fázi nelze pro výpočet hladiny alkoholu v krvi použít klasického zpětného propočtu, který je založen na lineárním odbourávání alkoholu v eliminační fázi kinetikou nultého řádu.272 Proto byl v tomto případě použit zpětný propočet hladiny alkoholu v krvi s lineární interpolací v resorpční fázi, který je ovšem na rozdíl od zpětného výpočtu pouze v eliminační fázi méně přesný a záleží významně na uvažované náplni žaludku posuzované osoby.273
270
Protokol o výslechu svědka II. ze dne 9. 2. 2007. Posudek soudního lékaře ze dne 8. 2. 2007. 272 Tamtéž. 273 Tamtéž. 271
99
Z dosazených hodnot uvedených ve spisovém materiálu se zohledněním výsledku laboratorního vyšetření bylo vypočteno, že ve vztahu k náplni žaludku v době dopravní nehody měla být v krvi obviněné koncentrace alkoholu:
0,74 – 0,75 g/kg při lehké náplni žaludku
0,51 g/kg při střední náplni žaludku
0,92 – 1,27 g/kg při nadměrné náplni žaludku274 Z vypočtených hodnot tedy vyplývá, že obviněná se v době dopravní nehody dne 13. 10.
2006 ve 20.10 hod. nacházela ve stadiu podnapilosti až mírné opilosti. Takováto hladina alkoholu v krvi se obecně může projevovat až snížením soudnosti, pozornosti, zvýšenou sebedůvěrou, prodlouženou reakční dobou apod.275 Znalec na tomto místě upozorňuje, že ovlivnění alkoholem při stejně vysoké koncentraci v krvi v resorpční fázi (vzestupná část křivky) je obecně výrazně vyšší než v eliminační fázi (sestupná část křivky), zvláště u osob, které nejsou zvyklé pít alkoholické nápoje.276 19.3.4. Soudní rozhodnutí Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 1 T 127/2007, byla obviněná uznána vinnou trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 201 odst. 2 TZ k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 TZ a § 59 odst. 1 TZ podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 49 odst. 1 TZ a § 50 odst. 1 TZ byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. (pozn. všechny uvedené kvalifikace jsou dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon).277
274
Tamtéž. Tamtéž. 276 Tamtéž. 277 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1304/2008. Dostupný z: http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/6-tdo-1304-2008/. 275
100
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 5 To 301/2008, jímž podle § 256 TZ toto odvolání zamítl.278 Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) TŘ.279 V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že stejně jako soud prvního stupně v případě odsuzujícího rozsudku i odvolací soud při rozhodování o odvolání nedostatečně posoudil naplnění základních znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ. Konstatovala, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu akceptovaných odvolacím soudem vyplývá, že jí bylo zjištěno v krvi průměrné množství 2,14 g/kg alkoholu. V zápětí ovšem zdůraznila, že toto množství bylo zjištěno v době odběru, tedy jednu a půl hodiny poté, co se měla protiprávního jednání dopustit. Současně upozornila, že ze znaleckého posudku i z výslechu znalce v hlavním líčení vyplynulo, že při stanovení hladiny alkoholu v době jejího protiprávního jednání je nutno vycházet z množství obsahu žaludku, že znalec určil, že v případě lehké náplně žaludku by koncentrace alkoholu v její krvi činila 0,74 – 0,75 g/kg, při střední náplni žaludku 0,51 g/kg a při nadměrné náplni žaludku 0,92 – 1,27 g/kg, a dále, že z lékařského hlediska je hladina 0,8 promile alkoholu v krvi považována za hladinu, kdy zcela jistě není možno bezpečně řídit vozidlo. V návaznosti na výše uvedené argumentovala, že soudy nižších stupňů se však otázkou, jaký byl obsah jejího žaludku v době požití alkoholu, resp. jaká hladina alkoholu v krvi v jejím případě v době protiprávního jednání přicházela v úvahu, nezabývaly. Prohlásila, že za situace, kdy dovolání neumožňuje napadat hodnocení důkazů a skutková zjištění z procesního hlediska, nečiní tak. V takovém případě ale podle jejích slov došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci na základě porušení jedné ze základních zásad trestního řízení soudem prvního i druhého stupně, a to zásady „in dubio pro reo“ zakotvené v ustanovení § 2 odst. 2 TŘ. Vyjádřila přesvědčení, že pokud soudy nižších stupňů vycházely z provedených důkazů, pak na základě výše zmíněného znaleckého posudku měly důsledně uzavřít, že v době protiprávního jednání mohla mít v krvi od 0,51 do 1,27 g/kg alkoholu. Protože však nelze z provedených důkazů tuto hladinu spolehlivě určit, je nutno za použití zásady v pochybnostech ve prospěch obžalované vycházet z faktu, který je nepopiratelný, tedy, že v době protiprávního jednání měla v krvi 0,51 g/kg alkoholu. Podotkla, že sám znalec 278 279
Tamtéž. Tamtéž.
101
stanovil, že bezpečné řízení vozidla z hlediska lékařského je možné od hladiny 0,8 g/kg alkoholu v krvi a seznala, že z provedených důkazů je zřejmé, že takové hladiny prokazatelně nedosáhla, a proto nebylo možno dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 TZ, kde jedním ze základních znaků skutkové podstaty je vykonávání ohrožující činnosti ve stavu vylučujícím způsobilost. K podpoře svého stanoviska odkázala na zhodnocení č. 36/84 Sb. rozh. tr., podle něhož, bylo-li u řidiče zjištěno, že měl v době řízení menší množství alkoholu v krvi jak jedno promile, je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 TZ. K takovému prokazování však podle ní nedošlo. Shledala, že za výše popsaného stavu dokazování soudy obou stupňů pochybily, když její jednání posoudily jako trestný čin, byť při jízdě způsobila nehodu, přičemž akcentovala, že příčinu nehody nelze spolehlivě prokázat. Dodala, že její jednání mělo být posouzeno za takového důkazního stavu, jaký ve věci objektivně existuje, jako přestupek a že již soud prvního stupně měl postupovat podle § 226 písm. b) TŘ a zprostit ji obžaloby, protože skutek, který je jí kladen za vinu, není trestným činem. K tomu ještě poznamenala, že vzhledem k době, která od spáchání skutku uplynula, současně není důvod k postupu podle § 222 odst. 2 TŘ. Uzavřela, že soud prvního i druhého stupně tedy nesprávně věc posoudil z právního hlediska.280 Z těchto důvodů Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) navrhla, aby podle § 265k odst. 1 TŘ napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 5 To 301/2008, zrušil v celém rozsahu a podle § 265m odst. 1 TŘ sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým ji podle § 226 písm. b) TŘ zprostí obžaloby pro skutek, který je jí kladen za vinu, a to na podkladě odvolání, které podala proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 1 T 127/2007.281 Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 TŘ je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. Obviněná totiž de facto soudům vytýká pouze neúplné dokazování (podle jejích slov nedošlo k prokazování toho, zda její schopnost řídit vozidlo byla skutečně snížena v takovém rozsahu, že se 280 281
Tamtéž. Tamtéž.
102
nacházela ve stavu vylučujícím způsobilost), nesprávné hodnocení důkazů (znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vypracovaného znalcem MUDr. T. V.) včetně porušení procesní zásady in dubio pro reo a vadná skutková zjištění a současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (konstatuje, že soudy nižších stupňů učinily toliko skutkové zjištění, že její krev v době odběru, tedy až hodinu a půl poté, kdy se měla dopustit protiprávního jednání, obsahovala průměrné množství 2,14 g/kg alkoholu, namítá, že v návaznosti na závěry výše zmíněného znaleckého posudku měly soudy za použití zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného vycházet z faktu, že v době protiprávního jednání měla 0,51 g/kg alkoholu v krvi, a dodává, že příčinu dopravní nehody nelze spolehlivě prokázat). Právě z uvedených procesních výhrad a zvláště na základě vlastních skutkových závěrů vyvozuje nesprávnost právního posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ a vyjadřuje přesvědčení, že tento skutek by bylo lze kvalifikovat pouze jako přestupek. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.282 Je vhodné zmínit skutečnosti, jimiž nalézací soud ve svém rozhodnutí rozvedl skutková zjištění shora popsaná. Mimo jiné uvedl: „Obžalovaná vypověděla, že přesto, že alkohol téměř nepije a přesto, že jak vypověděla, požila asi od 18.30 hodin 4 až 5 odlivek jednoho z nejkoncentrovanějších prodejných alkoholů, a to v intervalu pěti minut, … Znalec dospěl k závěru, že při požití 4 – 5 odlivek absintu, přičemž soud považuje požití tohoto množství za minimálně prokázané množství, v uvedené době byla hladina alkoholu v krvi v závislosti na náplni žaludku od 0,51 až po 1,27 g/kg. To, jak přesně byla obžalovaná ovlivněna alkoholem v době nehody, má soud za prokázané svědeckou výpovědí. Ovlivněna byla tak, že její chůze byla vrtkavá, alkohol ovlivňoval její řeč i chování, když obžalovaná křičela na ulici. Soud má za to, že lze na základě těchto důkazů dospět k závěru, že obžalovaná vlivem požitého alkoholu byla ve stavu, který vylučoval, aby byla schopna bezpečně ovládat motorové vozidlo. Pokud bylo obhajobou poukazováno na možné ovlivnění chování a jednání obžalované otřesem mozku, je toto opět vyloučeno znalcem, kdy projevy otřesu mozku jsou zcela jiné a ke zhmoždění mozku, které by mohlo ovlivnit chování obžalované, prokazatelně nedošlo.“283
282 283
Tamtéž. Tamtéž.
103
Odvolací soud, který se se závěry nalézacího soudu ztotožnil, pak ve svém rozhodnutí seznal, že: „v inkriminované době v důsledku požitého velmi silného alkoholu byla vyloučena její způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, což ostatně dokladuje charakter její jízdy, když ani odvolací soud nepřisvědčil její verzi o přeběhnutí psa před autem, a její svědecky doložené dané situaci neadekvátní chování po nehodě. Zavinění obžalované prokazují shora uvedené a v hlavním líčení provedené důkazy, zejména výpovědi obžalované a svědků a znalecký posudek, s jehož závěry se odvolací soud také ztotožnil. Zvláště nelze pominout znalcem uvedenou skutečnost, že absint je velmi koncentrovaný alkohol a po požití 4 až 5 odlivek není osoba schopna bezpečně řídit automobil, byť tento stav nastává až po určité krátké době po požití alkoholu, a že ovlivnění alkoholem při stejné koncentraci alkoholu v krvi v resorpční (vstřebávací) fázi je obecně výrazně vyšší než ve fázi eliminační (odbourávací), zvláště u osob, které nejsou zvyklé pít alkoholické nápoje.“284 Obiter dictum považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že při skutkových zjištěních učiněných soudy nemůže být pochyb o tom, že obviněná naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ. Zjevně ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, zaviněně (úmyslně) řídila motorové vozidlo - vykonávala zaviněně (úmyslně) činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Skutečnost, že soudy přesně (konkrétní hodnotou) nevymezily alkoholemii obviněné v době řízení automobilu, není ve světle jejich zjištění o tom, že její stav objektivně vylučoval schopnost bezpečně tuto činnost vykonávat, významná. Uvedeným činem obviněná způsobila (zaviněně – z nedbalosti) dopravní nehodu. Mezi právními závěry soudů a skutkovými zjištěními, která po zhodnocení provedených důkazů učinily, tedy není nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.285
284 285
Tamtéž. Tamtéž.
104
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.286 19.3.5 Závěr Obviněná sama přiznala, že požila alkoholický nápoj a to absint, který je velmi koncentrovaný alkohol a to v množství 5 velkých odlivek ve velmi krátké době. Dle výpovědi svědků byla její chůze vrtkavá, alkohol ovlivňoval její řeč i chování, když obžalovaná křičela na ulici. Zpětný propočet hladiny alkoholu v krvi je pouze informativního charakteru, nikoliv informací o skutečné hladině alkoholu v krvi v době nehody, přičemž hladina alkoholu v krvi může být ovlivněna dalšími skutečnostmi, jako je náplň žaludku. Působení etanolu je značně individuální, stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně na člověka zvyklého pravidelnému pití a na abstinenta a sama obžalovaná přiznává, že není zvyklá pít. Nebyla zde prokázána ani verze, že obviněné vběhl do cesty pes a ve snaze se mu vyhnout, nabourala nejprve do zaparkovaného auta a poté do plotu u domu. Dle mého názoru soud postupoval správně a souhlasím s odsouzením obviněné z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.
286
Tamtéž.
105
Závěr Ve své diplomové práci jsem představila činnost soudních lékařů a ústavů soudního lékařství a jejich úlohu při objasňování trestných činů. Nejprve jsem představila obor soudní lékařství, pokusila jsem se vysvětlit některé medicínské pojmy a dále jsem se zabývala osobou soudního lékaře coby soudního znalce.
Vysvětlila jsem rozdíl mezi znalcem a
svědkem v trestním řízení. Vymezila jsem kompetence znalce a poukázala jsem na rozdíl mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Dále jsem se zabývala znaleckým posudkem a přiblížila jsem postupy a metody soudních lékařů, které využívají při objasňování trestných činů. Pro porovnání jsem stručně shrnula úpravu znalecké činnosti v zahraničí, především ve státech EU a v USA. Stávající úprava znaleckého dokazování je uvedena v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Upravují takové úkony fyzických a právnických osob, které jsou vyžadovány ve veřejném zájmu. Je zde uveden způsob ustanovení znalcem, výkon znalecké činnosti znalců a tlumočníků, jejich oprávnění a povinnosti, odměňování znalců, jakož i možnosti jejich odvolání. Trestní řád ve svých ustanoveních upravuje důvody znaleckého zkoumání v trestním řízení. Velkou novelou trestního řádu z roku 2001 byla zavedena možnost vypracování soukromých posudků, které mohou být jako důkazy obhajoby předloženy soudu. Tzv. „kárná novela“ zákona o znalcích a tlumočnících provedená zákonem č. 444/2011 Sb., je zatím pouze dílčím krokem v duchu připravované nové kodifikace znalecké činnosti. Dle mého názoru stávající právní úprava znalecké činnosti, jak je uvedena v zákoně o znalcích a tlumočnících, obsahuje množství mezer, které by bylo vhodné doplnit. Reformu právní úpravy znalecké činnosti již představilo Ministerstvo spravedlnost, které chce oddělit znaleckou problematiku od problematiky tlumočnické, kdy by měly vzniknout dva samostatné zákony. Dle mého názoru by nová právní úprava měla stanovit minimální dobu praxe v letech, která by byla předpokladem pro zápis znalce do Centrálního registru znalců, který chce vytvořit ministerstvo. Nesouhlasím ovšem s názorem, že by ČLK měla sama navrhovat znalce, i když jistá kontrola ze strany ČLK by zde být měla, a to v podobě poradních orgánů, které by měly radit se jmenováním znalců. Dále vidím nutnost úpravy celoživotního 106
vzdělávání znalců. Znalci by měli být pravidelně doškolování v problematice, týkající se trestních předpisů a také by měly být zavedeny pravidelné zkoušky odborné způsobilosti (vzhledem k vývoji lékařské vědy), a to v přesně vymezených časových odstupech. Nedostatek také spatřuji v častých pochybeních orgánů činných v trestním řízení při výběru osoby znalce a jeho oboru či odvětví a také při formulaci otázek, které jsou znalci pokládány. Přitom správná formulace otázek by mohla usnadnit vyšetřování. Řešením by mohla být užší spolupráce soudních lékařů a orgánů činných v trestním řízení mimo trestní řízení, např. ve formě společných seminářů, kde by docházelo k výměně informací a zodpovězení nejasných otázek. V poslední části práce, kde se zabývám případy z praxe, jsem hodnotila vliv znaleckého posudku na rozhodnutí soudce a dospěla jsem k závěru, že v případech mnou uvedených, soud své rozhodnutí vždy opírá o znalecký posudek, který byl vypracován soudními lékaři a v jeho rozhodování to bývá jeden z klíčových důkazů. Pro tyto případové studie a pokus zjistit, zda a jaký vliv na rozhodnutí soudu posudek má, jsem se rozhodla z důvodu, že soudní lékaři, kteří vypracovávají posudky pro potřeby orgánů činných v trestním řízení a pro soudy, nejsou dále informováni o výsledku řízení a zda měl jejich posudek přínos při objasnění trestné činnosti. Chybí zde tedy zpětná vazba, která je dle mého názoru důležitá a mohla by pomoci při tvorbě dalších posudků. Proto jsem alespoň touto cestou chtěla přiblížit vliv posudků soudních lékařů na rozhodování v trestním řízení.
107
Resume The topic of my thesis is "The Role of Forensic Medicine in the Evidence in Criminal Proceedings". I selected this topic with regards to the fact that I am a medical doctor and I have been highly interested in the field of forensic medicine since my studies at the Faculty of Medicine. Thanks to my studies at the Faculty of Law, I may apply in my thesis both the knowledge of the criminal law and the knowledge of the forensic medicine. The thesis is divided into three major parts that are further divided in individual sub-chapters. In the first part of my thesis, I would like to present the field of forensic medicine as such, to explain certain terms of the medical terminology and to present the work of a forensic doctor as an expert whose knowledge is used by the investigative, prosecuting and adjudicating bodies when investigating crimes and subsequently by the Court when deciding whether the crime was actually committed and whether the person accused of a crime is the perpetrator of that crime. The difference between the clinical autopsy and the forensic autopsy is also explained here and it is the forensic autopsy that is ordered by the investigative, prosecuting and adjudicating bodies. This part of the thesis also pays attention to the legal regulation of the activities of experts in our country and abroad, particularly in the EU countries - the Federal Republic of Germany, Austria, France, the Slovak Republic as well as to the regulation of expert evidencing in the U.S.A. This part explains who the expert is and the position of the expert in the criminal proceedings when there are the reasons for an expert investigation in the criminal proceedings. Next, it explains how an expert is appointed, the competencies of an expert and the circumstances under which an expert may refuse to submit an expert report. A brief outline of the bill on registered experts as presented by the Ministry of Justice is given here, as well as the opinion by the Czech Medical Association, in particular by MUDr. Kubek, Chairman of this Association, on the appointment and activities of forensic experts. This part also pays attention to expert report, its content and its evaluation by the investigative, prosecuting an adjudicating bodies. If any doubts concerning correctness of the expert report appear or if the expert report is unclear and incomplete, it is necessary to ask the expert for an explanation the legal regulation of which I have also included in this part of the thesis. In the following part of the thesis, I attempt to describe the individual methods and activities applied by forensic doctors which are important for the solving of crimes and their results of which are processed in form of expert opinions. They include in particular the 108
procedures applied by the forensic doctor at the scene of a crime, when examining the dead body and during an extraordinary event such as a mass disaster involving a large number of dead persons and injured persons. The basic act of the forensic medicine is the forensic autopsy, the legal regulation of which is presented in this part of the thesis. Next, this part describes the procedure of examination of the injured person and of the person suspected of committing the crime. Last but not least, the forensic doctors assist the investigative, prosecuting and adjudicating bodies in the identification of live and dead persons. Certain laboratory methods such as DNA analyses, toxicological examination and examination for the presence of ethanol in the body. The final part of my thesis is dedicated to practical cases. I selected the crimes I found to be interesting, namely the attempted murder, grievous bodily harm, battering a person living in a common housing, battering a person entrusted to care and threatening under the influence of an addictive drug. In these practical cases, I attempt to evaluate the influence of the forensic doctor´s report to the final decision issued by the judge. First, I attempted to present a comprehensive description of the event to which I subsequently added the information resulting from the investigation, the findings made by the forensic doctor as described in the report related to the particular event, described the course of the trial and stated the decision made by the Court and the justification therefore. At the end of each case, I wrote my personal opinion on the entire case and expressed my agreement or disagreement with the decision issued by the judge. I based the processing of this part on the expert reports given by the Forensic Medicine Institute in Brno, on the records of the hearing of witnesses and on the court decisions. The very end of my thesis contains the conclusions and recommendations de lege lata and de lege ferenda.
109
Seznam použité literatury Monografie a odborné publikace Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna, T. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. 822 s. ISBN 978-80-7357-348. Císařová, D., Sovová, O. a kol. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Orac, 2004. 182 s. ISBN 80-86199-75-4. Fryšták, M. a kol. Trestní právo hmotné - obecná část. 2. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009. 157 s. ISBN 978-80-7418-039-2. Fryšták, M. a kol. Trestní právo hmotné - zvláštní část. 2 vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009. 170 s. ISBN 978-80-7418-040-8. Fryšták, M. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 265 s. ISBN 978-80-7418-041-5. Heinz, R. Význam důkazu zkoumaného znalcem v trestním řízení. Bratislava: Právnická fakulta UK, 2004. s. 118. Hirt, M., Vojtíšek, T. Medicína a trestní právo. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 88 s. Hrib, N. Kriminalistika a zdravotnictví. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. 324 s. ISBN 978-80-7380269-1. Chmelík, J a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 303 s. ISBN 80-86898-42-3. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011. 816 s. ISBN 978-8087212-92-9. Kratochvíl, V. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné : obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 834 s. ISBN 978-80-7400-042. Kratochvíl, V., Musil, J., Šámal, P. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 1166 s. ISBN 978-80-7179-572. 110
Kuchta, J. a kol. Kurs trestní ho práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 656 s. ISBN 978-80-7400-047-8. Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 243 s. ISBN 978-80-7380-059-8. Musil, J. Některé otázky znaleckého dokazování v trestním řízení a teorie kriminalistické expertizy. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 1974. 97 s. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P., a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2003. 1079 s. ISBN 80-7179-678-6. Prouza, D. Trestní zákoník s judikaturou. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. 1280 s. ISBN 987-80-7400-187-1. STREJC, Přemysl. Soudní lékařství pro právníky. 1. vydání. Praha: Beck, 2000. 116 s. ISBN 80-7179-364-7. Štefan, J., Hladík, J. Soudní lékařství a zdravotnicko – právní otázky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1998. 184 s. ISBN 80-7184-053-X. Štefan, J., Mach, J. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 264 s. ISBN 80-247-0931-7. Štefan, J., Hladík, J. Soudní lékařství a zdravotnicko – právní otázky. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1998. 184 s. ISBN 80-7184-053-X. Vantuch, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011. 1367 s. ISBN 978-80-7263-677-8. Vorel, F., et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha: Grada, 1999. 600 s. ISBN 80-7169-728-1.
Odborné články Valeška, J. Problematika kategorických a pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Bulletin advokacie, 1995, č. 3, s. 13-20.
111
Právní předpisy Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Judikatura Nález ÚS ze dne 30. 04. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1304/2008. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1038/2009. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 698/2010. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 4 T 57/2008. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 5 T 270/2008. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 1 T 145/2009.
Elektronické prameny Malá, V., Rafaelová, L. ČLK chce zpřísnit podmínky pro soudní znalce ve zdravotnictví. Praha: Český rozhlas
[online], 2009 [citováno 11. srpna
http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaci/_zprava/618890.
112
2009]. Dostupné z:
Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Časopis Kriminalistika 3/2010 [online]. [citováno
2010].
Dostupné
z:
http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-
posudku.aspx.
Sokol, M., Pilin, A., Bendl, P. Metodická příručka soudního lékařství - Postupy a činnost soudního lékařství při mimořádné události s výskytem velkého počtu zemřelých [online]. Praha: Vojenský ústav soudního lékařství, 2008 [citováno 5. ledna 2012], s. 2. Dostupné z: http://www.uvn.cz/index.php?option=com_docman&task=doc_view&gid=291&tmpl=compo nent&format=raw&Itemid=761&lang=cs.
Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. Ministr spravedlnosti představuje reformu znalecké a tlumočnické činnosti. Justice.cz [online], 2011 [citováno 18. srpna 2011]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=318074.
Ostatní prameny Protokol o výslechu obviněn ze dne 31. 1. 2007. Protokol o výslechu svědka I. ze dne 9. 2. 2007. Protokol o výslechu svědka II. ze dne 9. 2. 2007. Protokol o podaném vysvětlení poškozenou ze dne 26. 7. 2007. Protokol o podaném vysvětlení osobou podezřelou ze dne 26. 5. 2007. Protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 31. 12. 2007. Protokol o výslechu osoby podezřelé I ze dne 21. 7. 2008. Protokol o výslechu osoby podezřelé II ze dne 21. 7. 2008. Protokol o výslechu obviněného 15. 8. 2008. Protokol o výslechu svědka ze dne 26. 8. 2008.
113
Protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne 5. 6. 2009. Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 23. 7. 2008. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2007. Záznam o zahájení úkonů v trestním řízení ze dne 15. 7. 2008. Znalecký posudek soudního lékaře ze dne 8. 2. 2007. Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 27. 12. 2007. Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 21. 1. 2008. Znalecký posudek soudního lékaře 8. 9. 2008. Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 15. 9. 2008. Znalecky posudek soudního lékaře ze dne 5. 6. 2009.
114