Tom‡ä Mazal
Putov‡n’ k Port Arthuru Cestopis zbabžlcó
LITHOS
© Tom‡ä Mazal, 2007 © Lithos, 2007 ISBN 978-80-903517-0-7
Irenž, Marii, Dagmar, Lucii, LenceÉ väem tžm kr‡snùm a platonickùm l‡sk‡m, ale pÞedevä’m Josefovi ákvoreckŽmu, bez kterŽho by toto putov‡n’ vóbec nebylo.
5 PROLOG Nžkdy zjara 2004 jsem s pÞ‡teli z Polska a Ma“arska sedžl v kerskŽm poles’ v restauraci H‡jenka, uì nev’m pÞi jakŽ pÞ’leìitosti vùro‹’ Bohumila Hrabala. Nev’m ani, kde se vzala, u stolu vedle mne sedžla äedovlas‡ drobn‡ pan’. ã‰etla jsem vaäi knihu o Bohumilu Hrabalovi,Ò oslovila mž a po chv’li dodala, ìe za n’ ob‹as takŽ chodil domó do Libnž, kde v malŽm dome‹ku bydl’. NepÞikl‡dal jsem tomu mnoho pozornosti, ani kdyì mi Þ’kala, ìe k n’ ‹asto pÞich‡zel i Josef ákvoreckù. A jestli mž to zaj’m‡, m‡ i nžkterŽ ákvoreckŽho rukopisy a strojopisy. Zd‡lo se mi to ponžkud nevžrohodnŽ, ale pÞesto jsem si na t‡cek od postÞiìinskŽho piva napsal jej’ telefonn’ ‹’slo. Nžkdy ur‹itž zavol‡m, sl’bil jsem... Pak se spole‹nost H‡jenky prolnula v hovorech stoló a kupodivu kdyì jsem pozdž ve‹er odj’ìdžl do Prahy, nezapomnžl jsem pap’rovù t‡cek s ‹’slem vz’t s sebou. Ledabyle jsem jej pohodil do nžkterŽ pÞihr‡dky auta a na väe zapomnžl. V z‡Þ’ tŽhoì roku prob’hala v Galerii hlavn’ho mžsta Prahy v domž U ZlatŽho prstenu vùstava nazvan‡ LibeËskù plynojem. Kromž jinùch zaj’mavùch expon‡tó s tematikou plynojemu tu byl vystaven i sborn’k Jazz 58 a v nžm m‡lo zn‡mù text Josefa ákvoreckŽho ãBlues libeËskŽho plynojemuÒ (s podtitulem ãP’seË z t Þ i-
c‡tùch letÒ a s dedikac’ pam‡tce Jaroslava Jeìka). PodivnŽ, co m‡ ákvoreckù spole‹nŽho s libeËskùm plynojemem, pomyslel jsem si. Kdyì jsem psal o tŽto vùstavž esej pro kulturn’ pÞ’lohu Salon den’ku Pr‡vo, byl shodou okolnost’ Josef ákvoreckù v Praze. P‡r dn’ pÞedt’m slavil ve svŽm rodnŽm N‡chodž osmdes‡tiny (nar. 27. z‡Þ’ 1924). Coby ãinvestigativn’Ò publicista jsem se vnutil r‡no 8. Þ’jna 2004 (den pÞed odletem ákvoreckùch do Toronta) do jejich praìskŽho bytu. V hojnŽm z‡stupu tu jiì ‹ekali fotoreportŽÞi a redaktoÞi rozli‹nùch ‹asopisó a novin. ãTenkr‡t tam v Libni bydlela jedna pan’, kter‡ se mi l’bila. To byl ten dóvod, ta souvislost. Plynojem jsem vìdycky vidžl z vlaku cestou do Prahy... a tak jsem to napsal,Ò odpovždžl mi Josef ákvoreckù na ot‡zku, kde se vzala ona inspirace. V’c jsem vždžt nepotÞeboval. Vym‡zl jsem z bytu a bral schody doló po dvou.
6 MARIE áTICHOVç Za p‡r minut jsem v autž naäel pivn’ t‡cek s telefonn’m ‹’slem. Nefungovalo, telefon byl odpojenù. Kdyì jsem tŽhoì dne odpoledne zjistil adresu a zabuäil na dveÞe ponžkud zch‡tralŽho pÞ’zemn’ho domku v horn’ Libni, otevÞela mi bžlovlas‡ pan’ se skoro vy‹’tavùmi slovy: ãKde jste byl tak dlouho?Ò Za chv’li jiì sed’me na malŽ zarostlŽ zahr‡dce a PhDr. Marie átichov‡ mi se sm’chem pod‡v‡ vetchù svaze‹ek, perem zhotovenù origin‡l i s kresbi‹kami, v‹etnž onoho plynojemu. ãNo jo, Errol1 mi to vžnoval k sv‡tku. Jmenuje se to Rainy Day Blues.Ò Datace na ob‡lce je 12. z‡Þ’ 1953! Tedy rok 1958 a vžnov‡n’ pam‡tce Jaroslava Jeìka je jen ákvoreckŽho pozdžjä’ mystifikace. Oby‹ejnŽ vžnov‡n’ milovanŽ holce... (Kr‡snŽ
vžnov‡n’ Josefa ákvoreckŽho Marii átichovŽ je takŽ na próklepu strojopisu ãZ‡kony dìungleÒ z 3. œnora 1950: ãMarii, slunci tžch d‡vnùch dnó, holce v zlatavŽm r‡mu, inspiraci a ztracenŽmu peklu! Errol.Ò Marie átichov‡ se s Josefem ákvoreckùm sezn‡mila na FilozofickŽ fakultž Univerzity Karlovy v Praze na jaÞe roku 1948. V ‹ervenci n‡sleduj’c’ho roku ji Josef ákvoreckù pÞemluvil k n‡vätžvž svŽho rodnŽho N‡choda. Marie odjela ze zvždavosti do N‡choda, kdyì pro ni ákvoreckù sehnal ubytov‡n’ ve vile v nedalekùch l‡zn’ch Bžloves, a to v‹etnž bohatŽho ãlŽ‹ebnŽhoÒ stravov‡n’. Nejprve tam byla tùden sama a pak dalä’ tùden s jejich spoluì‡kem ‰estm’rem Vaä‡kem (za kterŽho se v prosinci 1949 provdala) a s kamar‡dkou Bibinou (Libuä’ Kalhousovou), spoluìa‹kou z gymn‡zia. Dopoledne psal ákvoreckù doma u otevÞenŽho okna (Marie a B i b i na na nžj volaly, aé uì toho nech‡ a vžnuje se radžji jim), odpoledne spole‹nž chodili po okol’. ákvoreckù se hezkùmi mladùmi džv‹aty z Prahy pÞed kamar‡dy tak trochu chlubil. Prov‡džl je z‡mkem, ukazoval jim Babi‹‹ino œdol’, bunkry v les’ch, Dobroäov i œdol’ Pekla... ony jemu neuk‡zaly nic. Jeho platonickŽ l‡sky.
7 O nžkolik dn’ pozdžji mi Marie kromž rozli‹nùch margin‡li’, fotografi’, fragmentó zn‡mùch i nezn‡mùch rukopisnùch i strojopisnùch textó pod‡v‡ takŽ dvž tlustŽ strojopisnŽ knihy (bezm‡la 800 stran) v tuhùch omäelùch hnždùch pap’rovùch desk‡ch s vlastnoru‹n’mi opravami a äkrty autora, provedenùmi tuìkou. V tir‡ìi strojopisu je n‡pis ZBAB•LCI.
ZBAB•LCI Osmn‡ctŽho ‹ervence 1948 p’äe Josef ákvoreckù v dopise z N‡choda Marii átichovŽ: ã[...] v hlavž jsem si srovnal myälenky, co nap’äu, a napad mž jeden starù a milovanù a neust‡le odkl‡danù n‡mžt o revoluci a za‹al jsem se [...] modlit k Bohu, aby mi dovolil napsat tenhle n‡mžt a mžl jsem pocit, ìe mi to dovol’, ale ìe bych musel honem za‹’t, a j‡ vždžl, ìe se nejpozdžji 1. srpna mus’m za‹’t u‹it a ìe kdyì za‹nu ps‡t, tak tu lhótu budu m’t poÞ‡d pÞed o‹ima a budu nervosn’ a nap’äu to blbž, a dostal jsem strach, ìe mus’m ätudovat a ìe to prostž v naäem socialistickŽm st‡tž nejde, aby spisovatel (to si jen tak Þ’k‡m, protoìe Tys to jednou Þekla, s‡m tak drzù nejsem, s‡m tak bych se nerouhal) mohl jenom spisovat a jinak nic, dostal jsem strach
ze st‡tnice...Ò O p‡r tùdnó pozdžji, v dopise ze 14. srpna 1948 p’äe ákvoreckù átichovŽ: ã[...] j‡ uì se tžä’m na podzim, te“ pr‡vž m‡m chv’li, kdy se mi zd‡, ìe bych nemohl ps‡t, je mi z toho œzko, ale douf‡m a vžÞ’m, ìe se na podzim pÞece jen dostanu k tŽ velkŽ a hezkŽ vžci, na kterou se uì velice tžä’m a ìe to bude opravdu dobr‡ vžc.Ò
8 Rom‡n Zbabžlci za‹al Josef ákvoreckù tedy skute‹nž ps‡t aì v Þ’jnu 1948. Dopsal jej v z‡Þ’ 1949. Sepisoval jej rukou do nelinkovanùch äkoln’ch seäitó zna‹ky Proäit, form‡t A4 v tvrdùch desk‡ch. Celkem takto popsal tÞin‡ct seäitó p’smem, kterŽ se ã‹’m d‡l v’c podobalo kl’novŽmu, jak se v’c a v’c opisoval mžkkù hrot plnic’ho pera nevalnŽ kvalityÒ. 2 Dóvod toho, ìe ákvoreckù psal rukou plnic’m perem, je velmi prostù. Nemžl psac’ stroj. ã[...] otec je lakomù, zm’nil jsem se mu o psac’m stroji, a hned za‹al naÞ’kat, ìe jsem bl‡zen, takovŽ vžci ìe se nedostanou, a pak se pomalu rozzuÞil a za‹al mi vy‹’tat, [É] pak jsem si taky chtžl koupit americkou ‹epici, protoìe nem‡m co na hlavu, a on mi naäel starou po sobž, v kterŽ vypad‡m jak Slov‡k, a tak ra‹i chod’m bez ‹epice,Ò stžìuje si ákvoreckù v dopise z N‡choda Marii átichovŽ 16. ‹ervence 1948. ãTakìe kdyì jsem nžkdy na podzim 1948 v klav’rn’m pokoji ve vile svŽho strùce dr. Josefa Nov‡ka, m’stopÞedsedy pr‡vž zlikvidovanŽ ‰s. strany lidovŽ, zasedl do kÞesla a za‹al ps‡t ,Sedžli jsme v Port Arthuru a Benno Þekl...Ô nejen ìe jsem netuäil, jakŽ duchy t’m vyvol‡v‡m, ale nechtžl jsem skute‹nž v’c, neì znovu proì’t dobrodruìnŽ, proto do zat’m nemozolnatŽ duäe pÞesnž a hluboko vrytŽ dny v kvžtnu 1945. Zahr‡t na pap’Þe svŽ velkŽ tenorovŽ s—lo, kterŽ jsem s pl‡tkem v œstech zahr‡t neumžl. Znovu po-
konverzovat s nžkolika hezkùmi d’vkami [...]. PÞizn‡v‡m se väak, ìe pÞi psan’ jsem na ‹ten‡Þe nemyslel. Chtžl jsem pÞipravit plez’r sobž. Psan’ rom‡nu je milostnù akt, s Þadou tristnž pÞed‹asnùch ejakulac’, ale taky s Þadou kr‡snùch orgasmó.Ò 3 ãOsnova ke ,ZbabžlcómÔ se proto podobala asi pžti str‡nk‡m z den’ku faktograficky pÞ’zemn’ sext‡nky: prostž popis hlavn’ch ud‡lost’, kterŽ se ten den z osmi dnó v knize zachycenùch kolem Dannyho semelou. A tžch pžt strohùch str‡nek jsem pak za‹al cifrovat, vyä’vat a ohazovat masem detailó.Ò 4 Ps‡t tedy za‹al ákvoreckù (podle vlastn’ch slov) u svŽho strùce v Praze v pokoji, kde byl velkù klav’r Petrof. O pauz‡ch mezi
9 psan’m prù k nžmu usedal a hr‡l svŽ obl’benŽ St. James Infirmary Blues, Riverside Blues, Sweet Sue, St. Louis Blues, Dinah, aby se lŽpe dostal do formy a koncentrace. Druhou ‹‡st Zbabžlcó dopsal ákvoreckù v Karlovùch Varech, kde se tou dobou ãlŽ‹il z imagin‡rn’ ìalude‹n’ nerv—zy a u‹il jakousi ‹ernookou medi‹ku latinskyÒ. 5 I kdyì samozÞejmž i to je ákvoreckŽho l’bezn‡ fikce. V Karlovùch Varech si ákvoreckù lŽ‹il svoje postìloutenkovŽ neduhy a o lŽ‹ebnŽm pobytu od 29. srpna 1949 do z‡Þ’ tŽhoì roku v dlouhùch dopisech Marii átichovŽ p’äe jako o ãvyhnanstv’Ò. Nžkdy po‹‡tkem roku 1950 poì‡dal JindÞich Chalupeckù ákvoreckŽho (na z‡kladž pozn‡mky z liter‡rn’ pozóstalosti Halase, kde byla pochvaln‡ zm’nka o ákvoreckŽho textu ãNezoufejte!Ò, zaslanŽm tehdy do soutžìe Druìstevn’ pr‡ce, 1946), aby mu zapój‹il k nahlŽdnut’ nžkterŽ jeho dalä’ novŽ pr‡ce. Na-
vazuj’ spolu kontakt a ákvoreckù mu postupnž pój‹uje NovŽ canterburskŽ pov’dky, ãCestu k ateliŽrómÒ, ãZ‡kony dìungleÒ, ãDiv‡ka v œnorovŽ nociÒ a pozdžji dalä’ svŽ texty. V œnoru 1951 Chalupeckù nab’z’ ákvoreckŽmu uvolnžnŽ m’sto redaktora v òstÞed’ lidovŽ tvorby. ákvoreckù s d’ky odm’t‡ s t’m, ìe je jiì u‹itelem v HoÞic’ch v Podkrkonoä’ Ð viz dopis M. átichovŽ ze dne 18. œnora 1951. TŽmžÞ ne‹itelnù rukopis Zbabžlcó za‹al ákvoreckù s‡m po‹‡tkem roku 1951 pÞepisovat na psac’m stroji. Jeätž pÞedt’m, v dopise z N‡choda z 27. ‹ervna 1950, kterù byl adresovanù Lubom’ru Doróìkovi, ákvoreckù p’äe, ìe by potÞeboval ãopsat na stroji ten rom‡n o n‡chodskŽ revoluci a s‡m to nemóìu džlat, poniva‹ by mž to zni‹ilo. Jelikoì ale te“ m‡m dost penžz, vžnoval bych je na to. Jenìe to vyìaduje opisova‹e, kterù by mžl trpžlivost nejdÞ’v pÞe‹’st rukopis a podtrhnout väechny slova a vžty
10
(bude jich velmi moc), kterù nebude moct pÞe‹’st, pak mi ho vr‡t’ a j‡ ty slova a vžty krasopisnž pÞep’äu a pak to teprv bude ps‡t. D‡le, rukopis m‡ asi 1000 str‡nek malŽho seäitovŽho form‡tu, to znamen‡ asi 450Ð500 str‡nek stroje. D‡le opisova‹ si nesm’ o mnž myslet, ìe jsem vól. [É] Napsal jsem to v hore‹nŽm tempu, nic jsem neopravoval, a te“ uì na to nem‡m ‹as ani trpžlivost, poniva‹ džl‡m jinŽ vžci a Þ’k‡m si, kdo k tomu bude m’t pomžr, ten to omluv’, a kdyby to snad jednou mžlo vyj’t, tak bych to opravil. A d‡le, rukopis je tŽmžÞ opravdu ne‹itelnù. [É] Mnž je to straänž protivnù m’t to v äupleti a nemoct si to poÞ‡dnž pÞe‹’st ani to nikomu pój‹it, ani Marie [átichov‡ Ð pozn. autora] to nemohla
jeätž ‹’st, a‹koliv to samozÞejmž bude zas m’t takovù podobnù vžnov‡n’ jako väechny moje kecy.Ò V odpovždi 29. ‹ervna 1950 Doróìka dopisem ákvoreckŽmu nazna‹uje, ìe pÞepis je celkem nere‡lnù, pÞedevä’m cenovž by to byl ãhroznž drahej äp‡sÒ. Proto se ákvoreckù rozhodl, ìe opis udžl‡ on s‡m, nic jinŽho mu nezbùvalo. Na stroji väemi deseti ale ps‡t neumžl a pÞepisov‡n’ ho st‡lo mnoho ‹asu a energie. V dopisech zas’lanùch z N‡choda do Prahy Marii átichovŽ se o tom ob‹as zmiËuje: ã[...] ‹etl jsem znovu CanterburskŽ a Nylon a Zbabžlce [...] a opravdu nejsou literatura, ale ìivot, jak zn’ fr‡ze a jak to je, a budou m’t co Þ’ct velev‡ìenùm soudruhóm potomkóm i pak, aì uì p’snž o Stalinovi budou asi tak obl’benù jako sou dnes ,îdy na vódce n‡rodaÔ od Kvžtoslava Krasom’ra BlanickŽhoÒ (11. œnora 1951). ãJ‡ pokra‹uju v opisov‡n’ Zbabžlcó, uì m‡m tÞi pžtiny opsanŽ, pr‡vž jsem dokon‹il jednu kapitolu. Aé uì je to jak chce, je v tom pÞinejmenä’m mnoho pravdy, ne snad o tom, jakej ìivot je, ale jak se mnž jevil v nžkolika letech mùho ml‡d’. A jsem r‡d, ìe jsem to mohl väechno napsat, kdyì uì jsem nemohl proì’t väechno podle svejch pÞedstav, jakù jsem mžl. PoÞ‡d te“ nar‡ì’m na v’c a v’c lid’, bejvalejch p‡skó z gymplu, a väichni sou stiìenù nostalgi’ unikaj’c’ch mladejch let a väichni litujou, ìe uì tžch moc hezkejch
11 vžc’ je pry‹ a ìe si je neuìili, dokud bylyÒ (24. bÞezna 1951). Nžkdy ákvoreckù pochybuje o svŽ knize a smyslu pÞepisov‡n’: ãMysl’m na väechno, to co bylo a nen’ a nebude. A nadžje na psan’ mž opouät’, kdyì pomalu dokon‹uju ,ZbabžlceÔ a vid’m tu spoustu marnŽ energie vloìenou do tohoto nesmyslu a omylu. A jsem smutnù ze ztr‡ty ‹asu, ze väech zbyte‹nùch a marnùch œsil’ a studi’, kter‡ nepÞispžla ni‹’m ke kr‡se duäeÒ (8. dubna 1951). ãTak se nžkdy div’m, s jakou œpornost’ na-
klep‡v‡m ty Zbabžlce, a‹koliv vid’m, jak je to marnŽ a z vžtä’ ‹‡sti pitomŽ. Džl‡m to ale kvóli jen tžm nžkolika m’stóm, kudy z nich prosv’t‡ nasl‡dl‡ z‡Þe ìivouc’ minulosti, kvóli tžm nžkolika smy‹k‡m horolezeckejch lan, kterŽ von’ p’skovcem mejch devaten‡cti let a na kterùch to ostatn’ pov’d‡n’ splihle vis’, kvóli posledn’mu dozn’v‡n’ tžch synkopovùch riffó, jak jsem je kdysi slyäel na bÞez’ch Metuje, za v‡lky, z otevÞenùch oken kav‡rny Port Arthur, kvóli tžm nžkolika m‡lo kapk‡m ìivota, kterù jsem ztratil kvóli nesmyslnŽmu äkrab‡n’. M‡m docela zvl‡ätn’ pocit tžäen’ na den, kdy je budu drìet v ruce, tu bibli o ‹tyÞech nebo pžti stech str‡nk‡ch, v n’ì a jen na nžkolika z tŽ z‡plavy str‡nek bude v nej‹istä’ a vydestilovanŽ podobž zachycenŽÒ (10. dubna 1951). ãMarie, [...] trochu jsem tž zanedb‡val, ale nebylo to kvóli nikomu, ale kvóli tomuhle mnohostr‡nkovùmu spisu, kterej ti pos’l‡m a vžnuju [...]. Stoj’m pÞed straänùm œkolem napsat Ti k tomu p’smo, jako œvod a prosbu a vžnov‡n’, a m‡m samozÞejmž radost, ìe ti to kone‹nž móìu d‡t, a strach,
12 co tomu Þekneä. Ale aé je to povedenŽ nebo nepovedenŽ, je to spousta hodin pr‡ce. [...] Ten svžt tùhle kn’ìky uì moìn‡ neexistuje, ale existoval kdysi, a ta kn’ìka je proto, aby ses do nžj mohla zas vr‡tit. Byl bych ä’lenž äéastnù, kdyby se ti to l’bilo. Pos’l‡m ti to od knihaÞe, ani jsem neopravoval pÞeklepy, abys to hned mžla a aby to neruäilo. [...] Snad v tù kn’ìce je väechno, co bylo v mejch ostatn’ch kecech, a jeätž nžco nav’c. J‡ jsem to tak c’til, kdyì sem to psal, a tak jsem to chtžl, aby v tom byla cel‡ ta moje doba, celej ten svžt, ten lepä’ a nžco skute‹nžjä’ho, neì byl ten trojrozmžrnej, co jsme se v nžm pohybovali. Moìn‡ ìe se mi to nepovedlo a ìe se mi to jenom zd‡, ìe to m‡m jen v mozku a ìe v tù kn’ìce to nen’, j‡ nev’m, ale chtžl bych straänž, aby alespoË trochu tam toho bylo. [...] Marie, pos’l‡m ti Zbabžlce, opus svùho ìivota a väechno, co jsem tehdy chtžl a chci poÞ‡d...Ò (29. dubna 1951). Dvž knihy sv‡zanŽho strojopisu Zbabžlcó byly tedy vžnov‡ny a pÞed‡ny Marii átichovŽ. ákvoreckŽho texty ChalupeckŽho zaujaly, byl pÞesvžd‹en, ìe jsou stejnž avantgardn’ jako texty Kol‡Þe nebo Han‹e. ákvoreckù se ChalupeckŽmu zm’n’ i o Zbabžlc’ch. Vypój‹il si je od átichovŽ a v textu jen opravil gramatickŽ chyby. V dopise ze srpna 1951 Josef ákvoreckù p’äe Lubom’ru Doróìkovi: ãJinak se nic nedžje. Od ChalupeckŽho jsem jeätž nedostal
ì‡dnou kritiku ani ozn‡men’, ìe Zbabžlce dostal, tak si mysl’m, jestli ho Tvoje pan’ vóbec tenkr‡t zastihla v Praze, on se totiì st‡h na venkov, kdyì ho vyhodili z m’sta, a nev’m, jestli uì nžco sehnal.Ò V Þ’jnu 1951 väak uì ákvoreckù Doróìkovi p’äe: ãJeätž jedna dóleìit‡ (relativnž) vžc. Chalupeckù poslal Zbabžlce pe‹livž zabalenŽ a odeslanŽ z Prahy, ale bez jedinŽho Þ‡dku. Bu“ ho tak roz‹arovali, nebo zhnusili, nebo chce vzbudit tajemstv’, nev’m, a ve svžtle brzkùch z’tÞkó obzvl‡äé je mi to jedno.Ò Chalupeckù je pravdžpodobnž nepovaìoval za literaturu. Mžl pocit, ìe jimi autor jen rozmžlËuje svŽ pov’dky. ãProstž mi Zbabžlce hodil na hlavu, a j‡ se avantgardn’m autorem nestal.Ò 6 Rozmrzelù ákvoreckù dvž knihy strojopisu Zbabžlcó Marii átichovŽ zase vr‡til. Psal se konec roku 1953. Josef ákvoreckù chod’val v Praze na schózky surrealistó kolem Mikul‡äe Medka, Vratislava Effenbergera a Ludv’ka áv‡ba. Nžkdy ale takŽ k JindÞichu ChalupeckŽmu, kde se sezn‡mil s JiÞinou Haukovou a äirä’m okruhem kolem vód‹’ osobnosti JiÞ’ Kol‡Þe. K okruhu ChalupeckŽho a Kol‡Þe patÞil Jan Rychl’k, Jan Han‹, Vžra Linhartov‡, Zdenžk Urb‡nek a jin’. ákvoreckù se spÞ‡telil s Janem Z‡branou, rozumžli si, nav’c se Z‡branovi l’bili Zbabžlci i Konec nylonovŽho vžku. Väichni se sch‡zeli u J i Þ ’ ho Kol‡Þe v bytž ve Vräovic’ch. Kol‡Þ, znalec
13 umžn’ a literatury, informoval o tom, co se džje ve svžtž, jakŽ knihy vych‡zej’, jakŽ umžleckŽ trendy se novž objevily. A samozÞejmž se ‹etly uk‡zky z novž vznikaj’c’ch rukopisó mladùch za‹’naj’c’ch autoró. Ze svŽ pr—zy tam ‹etl i nžkolikr‡t pozvanù Josef ákvoreckù (pov’dky ãDiv‡k œnorovŽ nociÒ, 1948, ãZ‡kony dìungleÒ, 1950), takŽ Bohumil Hrabal ‹etl svoji ãJarmilkuÒ (1952) a jinŽ pov’dky.
Zbabžlce za‹al ákvoreckù ps‡t ve svùch ‹tyÞiadvaceti letech. Pomineme-li jiì dÞ’ve napsanŽ b‡snž a drobnŽ texty, svùm prvn’m rom‡nem se projevil jako zralù autor, kterù jiì nemus’ s‡m sebe hledat. A jak podotùk‡ Milan Jungmann, ã[ákvoreckù] je jakoby zafixov‡n k tomu, co ho ,udžlaloÔ jako autora v ml‡d’. Jeho dalä’ kn’ìky jsou proto sp’äe parafr‡z’ jednoho z‡kladn’ho tŽmatu neì dobùv‡n’ novùch ìivotn’ch poloh a problŽmóÒ. 7 Do N‡choda (Kostelce) se ákvoreckù jiì bude neust‡le vracet ve svùch vzpom’nk‡ch a tŽmatech,
neboé tam byl ml‡d, tam za nacistickŽ okupace poprvŽ slyäel jazzovou hudbu, tam se formoval jeho n‡zor na spole‹nost a svžt, tam byl takŽ ãuhranut zvl‡ätn’ plat—nskou ideou ìenstv’Ò.
14 PRAáIVƒ KOT• Po skon‹en’ vojenskŽ sluìby v roce 1953 nastupuje Josef ákvoreckù na doporu‹en’ ZdeËka Urb‡nka jako redaktor do anglo-americkŽ redakce SNKL (Odeon). Od roku 1956 aì do roku 1958, kdy vyjdou Zbabžlci, zast‡v‡ ákvoreckù m’sto redaktora a poslŽze z‡stupce äŽfredaktora (Jana Ûez‡‹e) v ‹asopisu Svžtov‡ literatura. Do tŽ doby je äirä’ ‹ten‡ÞskŽ obci prakticky nezn‡mù, i kdyì v ãäupl’kuÒ m‡ kromž celŽ Þady pov’dek a Zbabžlcó i Konec nylonovŽho vžku a Tankovù prapor. PÞed V‡nocemi roku 1958 se kone‹nž podaÞ’ Zbabžlce prosadit a v nakladatelstv’ ‰eskoslovenskù spisovatel vydat. Na z‡loìce ob‡lky bylo naps‡no, ìe se jedn‡ o ostrou satiru na zbabžlost ‹eskŽ burìoazie. P‡r dn’ se nic nedžlo (kromž rozpa‹itŽ recenze v r‡mci v‡no‹n’ ankety Liter‡rn’ch novin, kde Karel Novù napsal: ã...autor mi pÞipom’n‡ kotž, sice uì zna‹nž protÞelŽ a chytrŽ, ale nebezpe‹nž napadenŽ praäivinou. M‡-li bùti zachr‡nžno pÞi ìivotž [...], doneste je ihned ke zvžrolŽkaÞi!Ò), ale po V‡noc’ch vyäla v den’ku Pr‡ce recenze nazvan‡ ãPol’‹ek ìivùm i mrtvùmÒ, z‡hy v RudŽm pr‡vu recenze ã‰ervivŽ ovoceÒ a pak jiì jedna hanliv‡ kritika za druhou. Exempl‡rn’ skand‡l! Kniha ãhanob’c’ posv‡tnŽ pojmy naäeho liduÒ (nav’c psan‡ v ich-formž cynickŽho ãp‡skaÒ Dannyho, kterŽmu jde jen o jazz
a o holky), ãur‡ìej’c’ a znevaìuj’c’ Rudou arm‡duÒ, byla na pÞ’kaz cenzoró z Hlavn’ spr‡vy tiskovŽho dozoru a œstÞedn’ho vùboru komunistickŽ strany staìena z prodeje, zabavena a vóbec vyk‡z‡na z ‹eskŽ literatury. N‡sledoval v tŽ dobž bžìnù postup. Jako prvn’ byl propuätžn Þeditel nakladatelstv’ Ladislav Fikar, n‡sledoval äŽfredaktor V’tžzslav Kocourek, dalä’ redaktoÞi vz‡pžt’. Redakci SvžtovŽ literatury musel opustit i Josef ákvoreckù. D’ky Janu Ûez‡‹ovi byl ãpÞeÞazenÒ zpžt do redakce anglo-americkŽ literatury Odeonu. Za väechny exilovŽ, lehce opoìdžnŽ nejróznžjä’ kladnŽ i z‡pornŽ ohlasy na vyd‡n’ Zbabžlcó citujme Ferdinanda Peroutku z roku 1959: ãJeätž nikdy ‹eskù spisovatel nedovolil si mluvit tak obscŽnnž. Kniha za‹’n‡ t’m, ìe nžkolik p‡skó sed’ v hospodž a mluv’ sprostž o väech moìnùch vžcech. TakŽ jejich pocity a n‡zory jsou nemytŽ a ne‹esanŽ, cynickŽ, neupravenŽ pro citlivŽ ‹ten‡Þe. A kdyì jsem pÞe‹etl dvacet str‡nek, zd‡lo se mi, ìe jsem dojat. [É] Je to protikulturn’, protispole‹ensk‡, sobeck‡, anarchistick‡ kniha. Nech‡v‡ jedinou cestu otevÞenou: k holk‡m a jazzu. Ideovž nen’ pro nic a proti ni‹emu. A kdyì jsme vy‹erpali väechny spole‹enskŽ n‡mitky, jedna vžc zóst‡v‡ pro toho, kdo m‡ pro to dost citlivosti: je to znamenit‡ literatura, vùte‹nù autor, kterù popisuje nevùte‹nŽ pocity a myälenky. Z ‹istž liter‡rn’ho hlediska je to nejsilnžjä’ kniha, jak‡ vyäla
15 v ‰ech‡ch za posledn’ch dvacet let.Ò 8 Reakce samotnùch N‡cho“anó na vyd‡n’ Zbabžlcó v roce 1958 prù byla obdobn‡ jako reakce Rychnovanó, kdyì v roce 1936 vyälo Pol‡‹kovo Okresn’ mžsto. (Jen s t’m rozd’lem, ìe Pol‡‹ek byl uì zn‡mù autor a politickŽ klima nebylo tak t’ìivŽ.) Nejenìe se mnoz’ poznali, a to nejen d’ky pÞesmy‹k‡m ponžkud upravenùch jmen. Nav’c byl vrìen st’n na jejich novou kariŽru. Odpor ke Zbabžlcóm a Josefu ákvoreckŽmu byl tehdy vyj‡dÞen’m, manifestem ãspr‡vnŽho politickŽho postojeÒ. Znovu pak jeätž po roce 1970. (Paradoxem je, ìe po velmi dlouhùch pÞ’prav‡ch, odm’t‡n’ch, œstupc’ch a œprav‡ch byla v roce 1958 kone‹nž pÞipravov‡na do tisku v tŽmìe nakladatelstv’ prvotina Bohumila Hrabala SkÞiv‡nek na niti. V atmosfŽÞe strachu po vyd‡n’ Zbabžlcó, kteÞ’ pÞedstavovali skute‹nù zlom v ‹eskŽ literatuÞe, byla sazba knihy pov’dek Bohumila Hrabala na pÞ’kaz novŽho Þeditele nakladatelstv’ Jana PilaÞe okamìitž rozmet‡na a s autorem zruäena smlouva. Na svoji prvn’ knihu si tak Hrabal musel po‹kat aì do roku 1963.) Kdyì se postupem ‹asu vichÞice hnžvu pÞehnala, do‹kali se Zbabžlci ( i kdyì m’sty drobnùm seäkrt‡n’m autora ponžkud upraveni a s novou autorovou pÞedmluvou ãvysvžtluj’c’Ò pÞedchoz’ ãnedorozumžn’Ò, kter‡ kolem rom‡nu vznikla) v roce 1964 druhŽho vyd‡n’ a v roce 1966 tÞet’ho vyd‡n’ v ‰eskoslovenskŽm spisovateli. ‰tvrtŽ vyd‡n’ s i l u -
stracemi JiÞ’ho álitra vyälo v roce 1968 v Naäem vojsku. Pro ákvoreckŽho za‹’n‡ äéastnŽ, ale kr‡tkŽ obdob’ (1963Ð1969), kdy se jeho knihy mohou dostat k äirokŽmu okruhu ‹ten‡Þó. Po odchodu do exilu v roce 1969 ‹ek‡ ákvoreckŽho (i Zbabžlce) doma bezm‡la dvacetilet‡ odmlka. Nen’ jistž bez zaj’mavosti, ìe na jednom z vùro‹n’ch zased‡n’ umžleckŽ rady N‡rodn’ho divadla v roce 1957 byla kritizov‡na Krausova a Krej‹ova koncepce dramatizace textu Josefa ákvoreckŽho Port Arthur. Zóstalo ale jen u ãkoncepceÒ. (Podle ákvoreckŽho byl titul Port Arthur to jedinŽ, co napsal ze hry, pro niì mu Karel Kraus vymohl mžs’‹n’ stipendium.) V dobž afŽry po vyd‡n’ Zbabžlcó v roce 1958 a po celou dobu pobytu ákvoreckùch v exilu ukrùvala rukopisy pan’ Jarmila Emmerov‡ v jejich vile v Praze na Babž. Na druhŽm konci Prahy mžla strojopis Zbabžlcó uschovanù Marie átichov‡ v Libni. D’ky obžma se tak dodnes zachoval rukopis i strojopis. Moìn‡ jeätž zbùv‡ poloìit ot‡zku Ð pro‹ zrovna n‡zev Zbabžlci? A kdo to jsou zbabžlci? ákvoreckù s‡m Þ’k‡: ãNo na mou duäi, j‡ nev’m. J‡ nev’m pro‹ a nev’m kdo. Napadlo mi to, prostž. Snad je to vùzva k zamyälen’ nad pravdivost’ patosu velkùch slov (jako je slovo zbabžlci). Snad, tedy jistž, bylo smžänŽ na pozad’ vzd‡lenŽho hukotu bl’ì’c’ se kanon‡dy cvi‹it zdraven’ s ‹elem vzad s ty‹emi na cvi‹en’ m’sto flint. [...] Takìe bohuìel opravdu nev’m Pro‹ a Kdo.Ò 9
16
17 MAPA Na pÞeds‡dce prvŽ knihy strojopisu Zbabžlcó jsem po dókladnŽ prohl’dce naäel pap’rovou lepenkou cosi ukryto, pÞelepeno, uschov‡no. Opatrnž jsem lepenku odstranil a pak jiì pozvolna rozevÞel polorozpadlou barevnou mapu N‡choda pÞibliìnž ze ‹tyÞic‡tùch let minulŽho stolet’. A uìasl jsem Ð Josef ákvoreckù tuto mapu nav’c opatÞil vlastn’ legendou podle džje Zbabžlcó a patÞi‹nŽ ud‡losti ‹’selnž a graficky do mapy zakreslil. Po dlouhùch letech, kdy byl tento strojopis zd‡nlivž ztracenù, jsem n‡hodnž odkryl i ukrytù topografickù kl’‹ k džjóm jednotlivùch epizod! Zmocnil se mž intenzivn’ neklid a pocit po‹’naj’c’ho dobrodruìstv’. PÞipadal jsem si r‡zem jako malù kluk, kterù drì’ v ruce pr‡vž vykopanou ‹i nalezenou mapu indi‡nskŽho pokladu. Nejen polovinu, jak to v podobnùch pÞ’bžz’ch bùv‡, ale rovnou celù pl‡n! Mapu pÞibliìnž velikosti form‡tu A2 jsem okop’roval a poslal do Kanady Josefu ákvoreckŽmu. A jako dovžtek jsem pÞipsal, ìe by to byl docela dobrù n‡mžt pro putov‡n’ N‡chodem po stop‡ch Zbabžlcó. ã [...] d’ky za tu mapku N‡choda,Ò odpovždžl mi 9. srpna 2005 z Kanady Josef ákvoreckù. ãKde jste
ji sehnal? Od Marie? Nepamatuji, ìe bych ji dal nžkomu jinŽmu. Ale skute‹nž jsem to kdysi vyrobil. Zvl‡ätn’, jak se takovŽ vžci neztr‡cej’.Ò Znovu jsem si tedy velmi pe‹livž pro‹etl Zbabžlce (ale i Prima sezonu a dalä’ texty), leccos nastudoval o historii N‡choda, opatÞil sou‹asnŽ mapy a próvodce, koupil dalä’ nezbytnŽ zbyte‹nosti (jako je nžkolik starùch pohledó N‡choda, kulometnù p‡s, turistickŽ oble‹en’ ze ‹tyÞic‡tùch let minulŽho stolet’, perleéovù hÞeb’nek a zrc‡tko, zav’rac’ noì’k na kr‡jen’ sal‡mu, pr‡zdnou ob‡lku s potiskem ãN‡rodn’ sjednocen’ v N‡chodžÒ) a po‹al sestavovat ãexpediciÒ k putov‡n’ k Port Arthuru. ã[...] velmi se tžä’m na zpr‡vu (pokud moìno s report‡ìn’mi fotografiemi) o putov‡n’ po mùch platonickùch l‡sk‡ch v N‡chodž! V‡ä Josef,Ò pob’zel mž z Toronta dopisem 1. Þ’jna 2005. Podzimn’ deätž roku 2005 a chorobnŽ vùmluvy nžkterùch ‹lenó expedice nakonec celou vùpravu posunuly aì k v’kendovŽmu datu 16. aì 18. ‹ervna 2006.
18 ZçKLADNê TçBOR STARKO‰ - NOC PRVNê Sestava poutn’kó k Port Arturu mžla m’t pÞibliìnž tuto podobu: Viktor Stoilov, Jirka Peˇs, J‡chym Topol, Ivo Krobot, Jaroslav Blahoä, Zdeno Pavelka, Aleä Form‡nek, Karel ãC‡raÒ Novotnù, Jaroslav Forät... a dalä’, kteÞ’ se pÞipoj’ aì druhù den v sobotu r‡no cestou k N‡chodu. PevnŽ datum definitivnž vyÞkl v hospodž U Jelena v Chlumci nad Cidlinou Aleä Form‡nek. Zaps‡no do kalend‡Þe, umluveno. Jenìe jak to bùv‡, p‡r dn’ pÞed stanovenùm datem se za‹ali chlapci omlouvat nebo vytr‡cet do ticha. Omluven tak byl C‡ra (kurùroval si j‡tra v pardubickŽ nemocnici), Jarda Forät (na open-air festivalu prod‡val u st‡nku buÞty) a J‡chym Topol, kterù mi v œterù 13. ‹ervna 2006 e-mailem ìalnž napsal: ãMilù Tome, pÞizn‡m se bez mu‹en’, v ‹ervenci to bude rok, co jsem v Respektu a uì za‹’n‡m touìit po svobodž. ALE jeätž st‡le jsem zamžstnanec na plnù œvazek a v Respektu se na nžjakù volnù v’kendy nehraje Ð takìe, kdyì odevzd‡m report‡ì v p‡tek, tak v klidu doraz’m v p‡tek nave‹er Ð a nebo v sobotu do N‡choda! Kdyì to nestihnu, nestihnu... J‡chym.Ò Nu ano, tžìkù ìivot reportŽra, dnem i noc’ ve stÞehu. Bylo mi jasnŽ, ìe ani on nikam nedoraz’. Väak takŽ
v p‡tek 16. ‹ervna 2006 dopoledne mi poslal dalä’ e-mail: ãJ‡ nejsem spisovatel, jsem otrok! Ale tak to m‡ bùt. Takìe j‡ dopisuju Ð a jeätž nen’ jistù, co jde do ‹’sla, takìe zóst‡v‡m na galŽÞe pÞikov‡n k veslu. Mysl’m, ìe Jirka [Peˇs] je na tom dnes v Tùdnu podobnž Ð holt tùden’ky! AlespoË takhle v’m, co je svoboda a jak jsem tžch let na volnù noze j‡ vól si nev‡ìil. Z‡vid’m Ð poäli alespoË fotky. HLAVN• M• VëDYCKY ZAJêMALO Ð jak vypad‡ ta hospoda, kde zkouäeli, Port Arthur. A plov‡rna... ìl‡bky mezi d’v‹’mi prsy, ìe jo... a najdete taky m’sto, kde Hrob odp‡lil tank? A v lese, kde Danny s PÞŽmou p‡lili z kulometu? A most, kde odpr‡sk eses‡ka? Nejsem krvela‹nej Ð ale vlastnž ned‡vno jsem si uvždomil, ìe tihle androäi byli tehdy opravdu mezi ZBRAN•MA. Zdar J‡chym.Ò Dobrù, J‡chyme. Po zelenŽ zna‹ce ìl‡bky mezi d’v‹’mi Ëadry vzhóru do N‡choda! Vypnul jsem po‹’ta‹, do auta naloìil väe potÞebnŽ a pÞes Hradec Kr‡lovŽ vyrazil do ãz‡kladn’ho t‡boraÒ na chalupu k Jirkovi Rejtarovi do Starko‹e. Starko‹ je mal‡ vesnice ve str‡ni, dobrŽ ‹tyÞi kilometry stranou od hlavn’ silnice pÞed N‡cho-
19 dem. Jirka Rejtar (ve Starko‹i se narodil a dnes tu m‡ rodi‹e a chalupu) je letitù dobrù kamar‡d, bùvalù n‡jemce a provozovatel hospody U Hynkó v praìskŽ átupartskŽ ulici, kam jsme s Bohumilem Hrabalem a tlupou jeho pÞ‡tel z Þad vùtvarn’kó, b‡sn’kó, spisovateló a rozli‹nùch kumätùÞó ìivota chodili na pivo. JiÞ’ n‡s kulin‡Þsky ope‹ov‡val, hojnž s n‡mi pop’jel pivo, vymùälel rozli‹n‡ pÞekvapen’ a vóbec jsme se s n’m vìdy skvžle bavili. Pak si hospodu vzal majitel domu zpžt, ale u dobrŽho j’dla a vytÞ’benŽho pit’ zóstal JiÞ’ s novou firmou dodnes. Bylo dusivŽ vedro, odpoledn’ teplota se drìela na tÞiceti stupn’ch. Za JaromžÞ’ byl vidžt vd‡li nad obzorem p‡s tmavùch zlovžstnùch mrakó. Nebo to byly jen obrysy hor? Aé tak ‹i onak, tenhle neur‹itù pohled d‡lek ve mnž vyvol‡v‡ stav neur‹itŽ beznadžje a marnos-
ti. T’snž stahuj’c’ hrdlo i srdce. ãAch jo,Ò vzdychl jsem poprvŽ, odvr‡til zrak a zaÞadil pžtku. Prosviätžl jsem kolem rozlehlŽ vodn’ plochy Rozkoä, ve stoup‡n’ do kopce pÞed benzinovou pumpou spr‡vnž odbo‹il kolem k zemi ohnutŽho ukazatele Starko‹ 2 km. Pak kolem hasi‹‡rny a otevÞen‡ branka Rejtarovy starŽ venkovskŽ chalupy se st‡v‡ dneän’m c’lem. Uf, dusno. To, co jsem vidžl na obzoru, nebyly hory, ale mraky. Vlastnž oboj’. Oboj’ tu je kolem jaksi propojeno. Z jednŽ strany skl‡nžj’c’ se Krkonoäe, z druhŽ OrlickŽ hory a hrozivž temnŽ mraky mezi t’m. Uì je tu zase ten tesknù pocit, vìdycky mž dohon’, vs‡kne se do mž jako dŽäé. ãSmutŽnko m‡, malenkonie!Ò Prvn’ vychlazenŽ plechovky plzeËskŽho Prazdroje, prvn’ porce excelentn’ho gul‡äe, kterù um’ jen JiÞ’, prvn’ odÞezky voËavŽho uzenŽho masa, prvn’ pl‡tky velejemnŽ äunky. U Jirky nelze odolat, vymanit se. A pro‹ taky? Aé n‡s b’da pol’b’ v prdel! Za pól hodiny z Pardubic pÞij’ìd’ Aleä Form‡nek, druhù poutn’k k n‡chodskŽmu Port Arthuru. Aleä m‡ mraz’rnu. A taky zamžstnance. Je to zodpo-
20 vždnù muì plat’c’ danž, ‹ipernù chlap’k, fotograf a cestovatel do dalekùch zem’, neust‡le plnù energie a n‡padó. TÞet’m poutn’kem bude Jarda Blahoä. Jarda je vždec. Svžtov‡ kapacita na mozek. Fakt ìe jo! PÞijede aì z’tra r‡no, rovnou z nžjakŽho kongresu vžd‡toró. ãToì, chlapi...,Ò na‹’n‡ JiÞ’ dalä’ plechovky studenŽho piva, jeho syn Maéas je nesta‹’ nosit z venkovn’ ãvùbžhovŽÒ ledni‹ky. ãMus’ se p’t! Aby n‡s ì’zeË nezasko‹ila a tak vóbec. Dlouho jsme se nevidžli.Ò Pak n‡sleduje zdvoÞilostn’ n‡vätžva m’stn’ hospody. V p‡tek ve‹er je pln‡, prask‡ ve ävech. JiÞ’ho väichni zdrav’, je tu r‡d vidžn, potÞ‡saj’ mu rukou, popl‡c‡vaj’ po z‡dech. Okuste n‡chodskŽho Prim‡tora! Mus’me si zvykat, ne nadarmo n‡s Hrabal u‹il: ãKdo chce ì’t ve stÞedn’ Evropž, mus’ bùt mali‹ko pÞivoìralù.Ò Na p‡nskŽm WC nad muälemi n‡pis ãTÞ’d’me odpadÒ. Mo‹’m do tŽ levŽ, s ozna‹en’m ã12Ò, prav‡ je ã10Ò. Po nžkolika póllitrech infœze Prim‡tora odch‡z’me znovu na chalupu. Sezen’ pod pÞ’stÞeäkem obrostlùm ps’m v’nem. ëijeme ve stÞedn’ Evropž. Nesm’me vystÞ’zlivžt. Kom‡Þi. Kom‡Þi nacucan’ alkoholizovanou krv’. Troäku znerv—zn’m. Z’tra s PÞemou mus’me voddžlat ten zkurvenej faäounskej tank! Pomyslnù p‡s n‡bojó do kulometu, c’t’m je na kone‹c’ch prstó. Mus’m m’t jistotu na spouäti a muäce! Sklenice dolŽvanŽ po okraj. Historky o Hrabalovi. Historky s Hrabalem. O zakopanŽ ko‹ce. O uzenŽm jazyku. O letu v balonž. O J’rovi. O Havlovi
a Clintonovi. Aleä fot’. JiÞ’ ze svŽho povžstnŽho sklepa nos’ l‡hve v’na. Za‹’n‡me ponejprv lehou‹kùm ‹ervenùm. Pak trochu silnžjä’. Silnžjä’ uälechtil‡. Delik‡tn’ v’na francouzskùch vinic. Chemin des Papes Ð c™tes du Rh™ne 2001. Vynikaj’c’ LÕAuberge du Cheval Blanc Ð Gran vin de Bordeaux 2002. Vz‡cn‡ drah‡ v’na. N‡hlù vydatnù prudkù dŽäé bubnuje na plechovou stÞechu pÞ’stÞeäku. Aleä fot’. Trochu se ochlazuje. Kaìdù nžco vypr‡v’. Globalizace Evropy. Aleä st‡le neœnavnž fot’. Pl’ìivž se vt’raj’c’ pÞedstava póvabnŽ a svódnŽ Irenky. Jej’ Ëadra jako pohoÞ’ Krkonoä a Orlickùch hor prostoupen‡ n‡dhernou pžäinkou. Uì z’tra... ach boìe! Co to? Kokrhaj’c’ kohout. Znovu. Lehce promodr‡vaj’c’ vùchodn’ obloha. Prvn’ rann’ kÞik pt‡kó. ãChlapi, te“ si d‡me opravdu velejemnost z oblasti...Ò zved‡ varovnž baculatù prst’k JiÞ’ a ub’r‡ se ku sklepu. ‰as: 04.40 hod. Prch‡m do patra chalupy. ãZp‡tky!Ò slyä’m mocnù hlas JiÞ’ho. Moìn‡ vol‡ na Aleäe? Beru radžji schody po dvou. Jeätž neì dopadnu na postel, tvrdž sp’m. Druhù den se dozv’d‡m, ìe JiÞ’ potŽ, co dopil b‡je‹nou velejemnost, äel jeätž vaÞit posiluj’c’ hovžz’ polŽvku. Aby bylo co na sn’dani. JiÞ’ oväem vst‡v‡ aì v poledne. V poledne na sn’dani k druhŽ hodinž odpoledn’.
21 VZHñRU DOLñ DO NçCHODA! Kolem des‡tŽ pÞij’ìd’ Jarda Blahoä. Aleä zrovna vst‡v‡. Sn’danž o jeden‡ctŽ. Rejtar samozÞejmž sp’. átr‡fky uzenŽho, malŽ plzeËskŽ pivo na zapit’, na pos’len’ hlt ‹ervenŽho v’na. Rozkl‡d‡m mapu N‡choda a mapu N‡choda Zbabžlcó. Aleä fot’. Do batohu nejnutnžjä’ vùzbroj, cvaknou pÞezky sand‡ló a vr‡tka chalupy, ostrùm tempem ml‹ky vyr‡ì’me œbo‹’m str‡nž okraje vesnice, sledov‡ni toliko nedóvžÞivùmi pohledy chalup‡Þó pohodlnž rozvalenùch v sesli‹k‡ch u svùch kaf’‹ek. Za Starko‹em opouät’me zna‹enou turistickou cestu a œzkou stezkou divokŽ zvžÞe m’Þ’me pÞ’mo k lesu. TÞi chlapy na stopž ‹ek‡ n‡ro‹nù den... ãNejde jim neì o osobn’ ätžst’‹ko. Jsou egoisti‹t’ a vyprahl’. Neìij’. ëivot si toliko nalh‡vaj’. Co je pro nž ìivot? Dìez a holky. K ‹emu dìez? Kvóli vytrìen’ z toho, v ‹em si s takovùm zal’ben’m hnij’. K ‹emu holky? Aby z tohoto ,zboì’Ô mžli ,blahoÔ,Ò 10 napsal o nich uì v roce 1959 v Tvorbž Jan Novù. Les vydechuje vlhkost v‹erejä’ prótrìe mra‹en. ãBudeme sb’rat cestou houby?Ò pt‡ se Aleä. Neì to zam’tneme, sebere z ruky lezouc’ kl’ätž. Ûe‹i o kl’äéatech. O vytahov‡n’ kl’äéat. Po smžru hodinovùch ru‹i‹ek, proti smžru ru‹i‹ek, pot’r‡n’ olej’‹ky, vyvikl‡n’ kleäti‹kami. Spr‡vn‡ odpovž“ je kleäti‹ky. ãJ‡ je hned pos’l‡m do naä’ sesterskŽ laboratoÞe do PaÞ’ìe,Ò Þ’k‡
Jarda. ãVùsledek rozboru mi profesor obratem mailuje.Ò Zastavujeme a up’j’me z pet l‡hve vody. StÞ’brn‡ pavu‹ina. Evokace pom’jivosti. Chtžl bych Þ’ci nžco o Fr‡Ëu ár‡mkovi, ale rozmysl’m si to. Aleä fot’. Vych‡z’me z lesa a ztr‡c’me orientaci a smžr. òhybnùm manŽvrem se dr‡peme poìatou loukou von’c’ senem do prudkŽho kopce. MalŽ letiätž pro vžtronž. Vyb’h‡ ätžkaj’c’ pes. Nikde nikdo.
22 Cesta k Vysokovu. Poledn’ pal‹ivŽ slunce, maìeme si nosy krŽmem na opalov‡n’. ãPžknej sajrajt,Ò Þ’k‡ Jarda. PÞi pot‡pžn’ ve vodž to dost toxicky pósob’ na ryby. Hm... Shodnž uzn‡v‡me, ìe po stop‡ch Babi‹ky Boìeny NžmcovŽ (i kdyì i tudy moìn‡ chodila k pan’ knžìnž na z‡mek) bychom opravdu neäli. Aleä nadsazuje, ìe by neäel ani po stop‡ch Aloise Jir‡ska. A hlavnž uì vóbec ne po stop‡ch knžze Regnera HavlovickŽho z Jir‡skovy kroniky U n‡s, dod‡v‡m tiäe. Jsem fakt dobrej, ìe to v’m! U rozcestn’ku cyklostezky koordinujeme podle mapy smžr. Rezat‡ cedule oznamuje ãVjezd povolen vozidlóm JZD RozkoäÒ. PÞed vesnic’ podŽl cesty stromy obsypanŽ zraj’c’mi tÞeänžmi. Aleä zvedne varovnž prst a prav’: ãNepijte nikdy na ovoce!Ò No jasnž, pou‹ka
z Rychlùch ä’pó! Jako bych ten obr‡zek mžl pÞed o‹ima. Ale to uì se chyt‡ i Jarda a deklamuje: ã,A mnž pros’m jeätž zvl‡äé pól kila tÞeän’ sem do chlebn’ku,Ô pÞeje si Jindra Hojer. Neì pÞijdeme do t‡boÞiätž, bude pól kilo pry‹.Ò A potŽ spole‹nž odÞ’k‡v‡me Jindróv chybnù œkon: ã A te“ se kone‹nž dókladnž napiju!Ò TÞeäËov‡ alej n‡m miz’ za z‡dy. Chv’li se mot‡me Vysokovem, z vùäky mostu pliv‡me na koleje tratž. Proj’ìd’ motor‡‹ek. Pliveme na nžj o sto äest. Aleä plive i fot’. Pak œvaha, jak a kdy sko‹it z mostu nejlŽpe, aby motor‡k v p‡du hned i pÞejel tžlo. Jarda se snaì’ o vùpo‹et. Na kÞiìovatce dždek s b‡bou na motorce. ãMoìn‡ prchaj pÞed faäouny! V N‡chodž uì je asi mazec, uì to za‹alo,Ò Þ’k‡m a snaì’m se zrychlit krok. Mysl’m na PÞemu, kulomet d‡me na sajtnu, jen aby to motorka uvezla. Kone‹nž opouät’me Vysokov a jsme na hlavn’ silnici k N‡chodu. Po chv’l i podle svaìuj’c’ch se str‡n’ a zbytku les’ka u silnice odhadujeme m’sto, kde ãjsme s PÞemou vyÞ’dili tankÒ (bod 14).
23 Shodnž ukazujeme na ide‡ln’ stanoviätž, na homoli, kde bychom zamaskovali kulomet. Ostatnž jiì je tu pomn’‹ek padlùm za c’saÞe a vlast v roce 1866. Used‡me do tr‡vy, kolem proj’ìdžj’ osobn’ auta, velkŽ kamiony plnŽ tžìkŽho n‡kladu do Polska a z Polska. Tank s eses‡kama zat’m nen’ vidžt. Vytahuji Zbabžlce. Jarda fot’ a j‡ za‹’n‡m ‹’st: ãCo chceä džlat?Ò zeptal jsem se. ãVyt‡hneme maäinkvŽr na Homoli a po‹k‡me si na nž.Ò ãMysl’ä, ìe eätž pojedou?Ò ãSe uvid’.Ò PÞema vyt‡hl roletu s prudkùm zahÞmžn’m nahoru. [...] PÞema rozsv’til kalnou ì‡rovku u stropu. [...] PÞeklopili jsme bednu a j‡ uìasl. Pod n’ st‡l pe‹livž naleätžnù tžìkù arm‡dn’ kulomet na ocelovùch kole‹k‡ch. Tlustù chladi‹ kolem hlavnž se leskl a n‡levkovitŽ œst’ vypadalo tiäe a nebezpe‹nž. [...] ãJak s t’m chceä l’zt na Homoli?Ò zeptal jsem se. ãPojedem,Ò Þekl PÞema a zmizel za rohem. [...] PÞema se objevil a tla‹il Sko‹dopolovic ‹ervenou pžtistovku se sidecarem. ãTo chceä d‡t do sajtk‡ru?Ò ãSamo.Ò [...] Popadli jsme kulomet a zdvihli jsme ho do
sidecaru. Pod jeho t’hou jsme se prohnuli. DovnitÞ n‡s skoro strhl a sidecar se naklonil k jednŽ stranž. [...] ãTak nasedat,Ò Þekl PÞema. [...] a pak naäl‡pl motocykl a sko‹il do sedla. [...] äl‡pl na plyn. Zat‡‹ku na hlavn’ ulici jsme vzali v plnŽm tempu a kulomet n‡s vyvaìoval. Rovn‡ ulice se pÞed n‡mi zdvihala k Homoli za áerpoËovou tov‡rnou, [...]. Drìel jsem se PÞemy kolem pasu [...] Letžli jsme po dl‡ìdžn’, kolem áerpoËovy tov‡rny, kolem posledn’ch roztrouäenùch vilek a po silnici nahoru k lesu. Oto‹il jsem hlavu a vidžl za sebou v œdol’ mžsto [...] s medovùmi vräky kopcó nad n’m. PÞema zpomalil a zajel na poln’ cestu, kter‡ odbo‹ovala od silnice. Tam zastavil u kraje lesa a slezli jsme s motocyklu. PÞed n‡ma se t‡hl kus louky k asfaltce, svaìuj’c’ se strmž k mžstu. A mžsto dole hoÞelo a róìovžlo v posledn’ch paprsc’ch. ãTady to postav’me,Ò Þekl PÞema. [...] ãD‡me to do kÞov’ tady na okraj do lesa.Ò OpÞeli jsme se o kulomet a dotla‹ili jsme ho k lesu. Rostlo tam nžkolik l’skovùch keÞó a mezi nž jsme ho postavili. Za keÞi byla mal‡ prohloubenina v zemi. PÞema um’stil kulomet do pozice a odbžhl k motocyklu. Vyt‡hl ze sidecaru dvž bedni‹ky s n‡bojovùmi p‡sy
24 a dovlekl je ke mnž do dol’ku. Sedli jsme si ke kulometu a PÞema do nžj nžjak zadžlal p‡s s n‡boji. Za keÞem uì byla skoro tma a mžl jsem pocit jako na vùletž. Z d‡lky za mžstem bylo slyäet stÞelbu. [...] ãZa chv’li jsou tu,Ò Þekl PÞema. ãHm,Ò Þekl jsem. Za‹al jsem myslet na Irenu, ale pÞipadala mi te“ hroznž nedóleìit‡. [...]
Ûvan’ tankó se pÞibl’ìilo a najednou se docela dole na silnici objevil velkù ‹ernù st’n jako obrovskù brouk, lezouc’ po pÞ’krŽ ‹ernoäedŽ asfaltce rychle vzhóru. ãTak pozor!Ò Þekl PÞema a sklonil se nad drìadla kulometu. PÞitiskl jsem se k zemi a pozdvihl jsem p‡s s n‡boji. C’til jsem jejich dlouh‡ chladn‡ tžla mezi prsty. [...] PÞema vedle mž sedžl jako socha a sledoval kulometem pÞij’ìdžj’c’ tank. Byl uì docela bl’zko a vidžl jsem, ìe je obalen eses‡ky. Väude na panc’Þi, na vžìi, vepÞedu pod džlem, väude byli nalepen’, ovžäen’ automaty a handgran‡ty, a uj’ìdžli setmžlou krajinou k z‡padu. P‡sy tanku hlomozily po asfaltu a motor uvnitÞ monot—nnž Þval. ãJedem!Ò Þekl PÞema. [...] Z n‡levky zaälehaly plameny do äera a v okamìiku n‡s obklopil ‹pavù oblak lehkŽho dùmu. Mezi prsty mi klouzaly n‡boje, upÞel jsem o‹i na silnici a vidžl jsem, jak s tanku padaj’ stÞemhlav tžla na zem, a pak se tank najednou naklonil. Nžkolik postav sesko‹ilo s roztaìenùma rukama na väechny strany. Tank se naklonil jeätž v’c a pÞekotil se pÞes okraj silnice s n‡spu doló a za‹al se pÞevracet po svahu do œdol’. Jeho motory se rozeÞvaly napr‡zdno a pak zmlkly. Temnù obrovskù st’n zmizel nepravidelnùmi skoky ve tmž propasti. Pod n‡mi na silnici se plazilo nžkolik postav. Obr‡til jsem se po druhŽm tanku. Ten se zastavil a na dvž strany s nžho seskakovali voj‡ci. Byl asi v polovinž svahu a nebylo ho
25 dobÞe vidžt, jen jeho ‹ernou, hranatou siluetu. Na vžìi se objevily z‡blesky a nad naäima hlavama fi‹ely kulky a tÞ’ätily kmeny stromó za n‡ma. PÞitiskl jsem se na zem. Tank chv’li stÞ’lel a pak pÞestal. ãJedem!Ò Þekl PÞema, vzty‹il se a popadl drìadla kulometu. Uchopil jsem p‡s. Na silnici se opžt rozhu‹el motor naplno. PÞema stiskl spouäé a z naäeho kulometu za‹ly älehat plameny. Oslepily mž a tank mi na okamìik zmizel v jejich clonž. A vtom se ozvala ohluäuj’c’ exploze a na silnici se rozsv’tilo jasnŽ svžtlo. Vzduchem hv’zdaly tžìkŽ kusy. Tank se n‡m pÞed o‹ima roztrhl a za‹al hoÞet. PÞema pÞestal stÞ’let. V tichu se zezdola od silnice ozval slabž motor n‡kladn’ho auta. ãCo je?Ò Þekl PÞema. ãTohle sme my pÞeci ÐÒ ãNevim,Ò Þekl jsem. Hledžli jsme do houstnouc’ tmy, proäleh‡vanŽ plameny hoÞ’c’ho tanku. Rozezn‡val jsem ‹ernù st’n auta, kterŽ se k nžmu rychle bl’ìilo. Pak se ozvaly vùstÞely a auto zastavilo. Za‹aly se z nžho sypat temnŽ siluety nžjakùch voj‡kó. ãHiml!Ò Þekl PÞema. ãTo sou ÐÒ ãRus‡ci,Ò Þekl jsem. (Zbabžlci, ‰eskoslovenskù spisovatel, s. 291Ð295.)
Do‹etl jsem a zavÞel knihu. Chv’le ticha, kluci jeätž pozorovali silnici, v o‹’ch zbytky dùmu ze stÞelnŽho prachu. ãKurËajs, to byla ale äupa!Ò Þekl Jarda a hÞbetem ruky si otÞel vyprahl‡ œsta. Aleä cvi‹nž nam’Þil a zm‡‹kl
spouäé fotoapar‡tu proti odzdola tžìce se vlekouc’mu kamionu. Sb’h‡me z homole na levou krajnici silnice. Velkù modrù ukazatel, ‹ervenŽ äipky. Hradec Kr‡lovŽ Ð N‡chod na druhou stranu. Pokra‹ujeme, sestupujeme do kotliny mžsta k ceduli N‡chod. J’t pžäky, putovat od jednoho m’sta ud‡losti k m’stu druhŽmu, chodit ulicemi, po kterùch kdysi chodil Josef ákvoreckù a jeho rom‡nov’ hrdinovŽ, znamen‡ alespoË na chv’l i ì’t v tom samŽm rytmu. Ustrnout v pozvolnosti m’stn’ho ‹asu a vzd‡lenostech bl’ì’c’ch se velikosti dlanž. Uvždomit si detail, malichernost. C’tit pach Metuje, dlaìby ulice, svžìest zelenž z‡meckŽho parku. Zpomalit v pohybu ruky, p’ä’c’ inkoustovùm perem po pap’Þe. Tak lze sn‡ze pochopit autora, a tÞeba taky skrze jedinou vžtu z dopisu Marii: ãUì jsem zase v N‡chodž a N‡chod je pr‡zdnù a pustù a ciz’.Ò 11 St‡le pal‹ivŽ slunce vysoko nad hlavou. Bùval‡ a uì zlikvidovan‡ hospoda Na Ryb‡rnž. Znovu rozkl‡d‡me mapu. Na druhŽ stranž hlavn’ silnice rozlehl‡ a elegantn’ budova BartoËovy pÞ‡delny na bavlnu. Tady nžkde ãleìela hl’dka na tr‡vn’ku pÞed BartoËovou tov‡rnouÒ (bod 19). Aleä ulŽh‡ na tr‡vn’k, fotoapar‡t si pÞesune pÞed sebe do pohotovostn’ polohy. Kontroluje digit‡ln’ ‹as s ‹asem na mobiln’m
26 telefonu. Na vteÞinu. T‡hneme d‡l k centru. M’j’me dvž docela hezkŽ holky v minisukn’ch. Okamìitž Þe‹i o Irenž. Jak‡ m‡ Ëadra, œsta, o‹i. H‡d‡me se, kde m‡ na tžle nejheb‹’ kóìi. VnitÞn’ strana stehen aì skoro nahoÞe? Potk‡me ji vóbec? Po ‰eskoskalickŽ doleva. Budova poäty. Domy s pró‹el’mi a fas‡dami svžd‹’c’mi o lepä’ch ‹asech prvn’ republiky. Zabo‹ujeme do kr‡tkŽ ulice s n‡zvem áafr‡nice. Po obou stran‡ch zpustoäenŽ domy. Okna namnoze zatlu‹en‡ prkny, jin‡ zazdžn‡. Notnž prùskan‡ om’tka. NžkterŽ domy jsou zpola vybouranŽ, rozebranŽ na cihly a dÞevo. Cik‡nskŽ džti kopou m’‹em do zdi, v temnŽm vchodu domu stoj’ nete‹nž vùrostci. Ml‹ky n‡s pozoruj’, s rukama zaloìenùma na hrudi, opÞeni o veÞeje. ‰elisti drt’ ìvùka‹ku, ‹ernŽ vlasy na‹esanŽ dozadu, na krku zlatŽ Þet’zky. Nžkde z hlubin domu faleänž zn’ saxofon. ‰tyÞi pžt t—nó znovu a znovu. U provizorn’ho äpalku ät’pe sekerou svalnatù chlap’k hrom‡dku dÞ’v’ z boura‹ek. V kaìdŽm n‡pÞahu se ostÞ’ sekery zlovžstnž zablùskne ve slunci. Na konci œzkŽ
uli‹ky napÞ’‹ dva stoly, za nimi sed’ trojice starùch cik‡nó v b’lùch n‡tžln’c’ch a v klobouc’ch. Posp‡vaj’? M’stn’ Bronx. Aleä nastavuje foé‡k, jdeme! Uli‹ka je pro n‡s dóleìit‡ Ð ãtudy ut’kal P‡pen pÞed letadlemÒ (bod 20). Pozdrav’me trojici u stolu a proch‡z’me n’zkùm klenutùm kamennùm viaduktem pod trat’. Na druhŽ stranž used‡m na schody. ‰tu: Najednou se rozeÞval zas nžjakù motor a väichni strnuli. A pak se z ni‹eho nic n’zko nad n‡ma pÞehnalo letadlo. Vidžl jsem, jak lidi padaj’ na zem. St’n letadla se mihl pÞes louku a zmizel ve slunci, ale Þev bylo slyäet d‡l.
27 ãKuci, do lesa!Ò vykÞikl rychle Benno, vyäkr‡bal se na mez a za‹al ut’kat k lesu. Ûev motoru pÞestal sl‡bnout a za‹al zas s’lit. Letadlo se vracelo, ale nebylo ho vidžt, protoìe bylo ve slunci. ãBenno, lehni si!Ò zaÞval jsem za n’m. Ale stejnž mž neslyäel. Valil se rychle do str‡nž k n’zkŽmu lesu nahoÞe, ke kterŽmu p‡dili lidi ze väech stran. Motor se rozeÞval naplno a s’lil. Sek jsem sebou pod mez a Harùk a doktor Bohadlo vedle mž. R‡mus vykulminoval a z nžho zaätžkaly dlouze kulomety. Slyäel jsem kr‡tkŽ suchŽ œdery nžkde nabl’zku. Kulky se zarùvaly do zemž. Pak se motor n‡hle opžt ztiäil a letadlo zmizelo za zd’. Vysko‹il jsem a povžsil jsem se na ze“. ZahlŽdl jsem jeätž nžmeckou stiha‹ku letžt rychle n’zko nad mžstem. (S. 266.)
Kdyì do‹’t‡m posledn’ vžtu, je slyäet motor a na nebi se objevuje malŽ dvoum’stnŽ sportovn’ letadlo. NeuvžÞiteln‡ kulisa! Letiätž u Vysokova, bleskne mi hlavou, ale projistotu p‡tr‡m po palubn’ch zbran’ch. Zav’r‡m knihu, proch‡z’me zpžt vlhkùm viaduktem, znovu uctivž pozdrav’me trojici u stolu. ãNovin‡Þi?Ò Þekne nahlas ten nalevo, zaklon’ se a posune si klobouk do tùla. ãTak trochu,Ò pÞipouät’m. ãZ Prahy?Ò a zaklon’ se na ìidli jeätž v’ce dozadu. ãDžl‡me report‡ì z druhŽ svžtovŽ v‡lky
o boj’ch v N‡chodž,Ò doplËuje Aleä a vùznamnž ukazuje na svój fotoapar‡t. ãTak to jo. To mžn’ situaci,Ò souhlas’ cik‡n. ãM‡te tady takovŽ zaj’mavŽ bydlen’. Skoro idylickù Ð jste skoro v centru mžsta a t‡mhle t’m tunùlkem jste zase hned v pÞ’rodž. A ten klid...Ò mžn’m tŽma hovoru. ãNa hovno, pane, na hovno bydlen’! Pod’vejte kolem! Väechno rozsekanù! Na hovno. Vzduch zkaìenej, pr‡ce ì‡dn‡, dÞevo na topen’ nen’. Na hovno, pane!Ò odpov’d‡ cik‡n a vrac’ se se ìidli‹kou zpžt, tentokr‡t do pÞedklonu. ãJ‡ m‡m vafky,Ò prav’ ten vedle. ãAle taky na hovno! To tam napiäte! Vafky a na hovno!Ò Pokr‹’me rameny. Jdeme zpžt na hlavn’. Vùrostci st‡le zevluj’ u domu. Saxofon nen’ slyäet, chlap se sekerou odn‡ä’ naät’panŽ dÞevo. Pohozen‡ sekera leì’ opod‡l. Podle mapy KomenskŽho, na cedul’ch Tyräovou pokra‹ujeme d‡l. Na rohu Smolovy ulice u obchodu s chovatelskùmi potÞebami used‡me na obrubu domu. Vytahuji knihu Ð ãzde zastÞel i l i pan’ doktorovou V‡clav’kovouÒ (v knize väak pan’ doktorovou Vaä‡kovou; bod 18).
28 Proäli jsme rychle pod viaduktem. Na slunci pÞed n‡mi se za‹ernal dav lid’. Tla‹ili se kolem nž‹eho. Nžkdo nelidsky zaÞval, aì mi opravdu pÞebžhl mr‡z po z‡dech. A zase. DlouhŽ, nekone‹nŽ ìenskŽ sku‹en’, kterŽ po chvilce hroznŽho napžt’ trochu ochablo a zas se opakovalo a zas pÞech‡zelo v polozv’Þec’ chrapot. Udžlalo se mi tžìko od ìaludku. PÞim‡‹kli jsme se zezadu na dav. ãCo je? Nžkdo je ranžnej?Ò zeptal se kluk. Chlap stoj’c’ pÞed n‡mi se k n‡m v‡ìnž oto‹il. ãŇk‡ pani.Ò ãNev’te kdo?Ò zeptal jsem se. ãNev’m.Ò [É] ãTo je pani pana doktora Vaä‡ka.Ò ãCo?Ò vykÞikl jsem a zatmžlo se mi pÞed o‹ima. ãJo. Mlad‡ pani doktorov‡ Vaä‡kov‡,Ò Þekl nžjakù hlas zepÞedu. [...] [...] hledžl jsem tiäe na pan’ doktorovou. Uì nekÞi‹ela, jen s’pala a mžla tv‡Þ staìenou bolest’. Åadra pod tenkùmi äaty se prudce a äkubavž zdv’hala a ona byla poÞ‡d mlad‡ a hezk‡. Chud‡k pan’ doktorov‡. D’val se na ni,
jak trp’, a väechno kolem se ztratilo a j‡ ji vidžl v b’lùch äatech se sakurama, jak se zub’ tou pžknou pusou nad ä‡lkem k‡vy a blùsk‡ po mnž hezkùma o‹ima za tžch sobotn’ch ve‹eró v sokolovnž, jak na sebe džl‡me äauy a ob‹as spolu promluv’me jakoby nic o v‡lce, o nouzi o potraviny, nebo vypravuju polohlasem nžjakou politickou anekdotu a celù stól m‡ hlavy sestr‹enŽ a j‡ c’t’m jej’ teplù obli‹ej bl’zko mž a z‡jem v jej’ch o‹’ch, kterŽ jsou upÞenŽ na mž, vóbec ne o tu anekdotu, ale o jinŽ vžci, vidžl jsem ji, jak mžla radost, ìe jsem na ni džlal ty äauy, byla asi o pžt let starä’ neì j‡ a pan doktor Vaä‡k asi o pžtadvacet, a jistž by se mnou nic
29 nemžla, kdyby pÞiälo co k ‹emu, ale byla hezk‡ a mžla mž r‡da, a kdyì jsme se lou‹ili, tak jsem j’ l’bal ruku a c’til jsem, jak mi ji pÞitiskla na œsta, a jednou, kdyì byla tma a jej’ manìel se lou‹il s moj’ m‡ti, obr‡tila tu ruku dlan’ vzhóru, a jak jsem ji pol’bil, chytla mž za ‹um‡k a stiskla mi ho, aì se mi zajiskÞilo v o‹’ch, ale hned se po mnž rozlilo blaho, ìe mi to udžlala, a koukal jsem za n’ pak, jak nasedala do auta s manìelem, a vidžl jsem, ìe jeätž za sklem mali‹ko zam‡vala, a ve tmž se zabžlal jej’ œsmžv a mój otec divoce zam‡val, protoìe si myslel, ìe to patÞ’ väem, ale j‡ vždžl, ìe to je jen pro mž, a äel jsem pak vedle naäich domó a mžl jsem v sobž prima pocit a tu noc jsem vóbec nemyslel na Irenu, ale jen na pan’ doktorovou Vaä‡kovou, myslel jsem na ni a te“ tu leìela, zrovna tak hezk‡ jako tenkr‡t, a bylo po väem, jej’ hezk‡ pusa byla staìena do bolestnŽho oblouku a dole pod bÞ’äkem se z n’ valila krev, na chodn’ku se ve slunci leskla ‹erven‡ kaluì a neälo to nijak zastavit. Zad’val jsem se na ten jej’ obli‹ej a do o‹’ mi opravdu stouply slzy. (S. 268.)
Do‹etl jsem. DlouhŽ ticho, jen z nebe je slyäet motor malŽho sportovn’ho letadŽlka, krouì’c’ho nad hlavami. Jarda zadumanž hled’ na chodn’k. ãAle p‡novŽ, pozor!Ò prav’m.
V póvodn’m strojopise Zbabžlcó se pan’ doktorov‡ jmenuje V‡clav’kov‡. Ve vydanŽ knize se väak uì jmenuje Vaä‡kov‡. Pro‹ bylo jmŽno zmžnžno, v’ nejlŽpe s‡m autor. Ale mal‡ spekulace Ð v dobž, kdy ákvoreckù Zbabžlce psal, byla jeho platonickou ãfemme fataleÒ ãta nezn‡m‡ holka, kterou potk‡m v PrazeÒ, spoluìa‹ka ze studia filozofie Marie átichov‡. (Ostatnž od roku 1948 aì do roku 1956 j’ napsal des’tky dopisó.) V prosinci roku 1949 se Marie provdala za jejich spoluì‡ka
30 z FilozofickŽ fakulty ‰estm’ra Vaä‡ka. ákvoreckù jejich manìelstv’ akceptoval, ale na vz‡jemnŽm dóvžrnŽm, byé skute‹nž jen pÞ‡telskŽm vztahu se mezi Josefem a Mari’ nic nezmžnilo. Moìn‡ si ale ákvoreckù vymyslel malou lest, patÞ’c’ do jeho ãoblasti pomstychtivùch snóÒ. Nam’sto doktorovŽ V‡clav’kovŽ leì’ nakonec ve Zbabžlc’ch na chodn’ku doktorov‡ Vaä‡kov‡. Um’r‡ tak mlad‡ ìena, um’r‡ ale jen svùm jmŽnem ãVaä‡kov‡Ò, aby toto jmŽno zmizelo ze svžta nadobro. Marie tak je znovu voln‡, svobodn‡. (Ale i opak móìe bùt pravdou. ãMoìn‡ ìe mž chtžl sp’ä za väechno potrestat, jako se mž zbavit,Ò smžje se tomu dnes Marie átichov‡.) Ostatnž oproti póvodn’mu strojopisu zmžnil ákvoreckù mnoh‡ jmŽna i n‡zvy mžst. Z Pavla ãP‡penaÒ Bayerleho je Benno M‡nes, z Vladim’ra ãJoydyÒ áilh‡nka je Fonda, z Hannie Lucie, z vù‹epn’ho B‡rty vù‹epn’ Wintr. Z N‡choda je nakonec Kostelec, z Hronova Chodov atd. ãHm, to je zaj’mavùÒ Þ’k‡ Aleä. Nev’m, jestli t’m m’n’ protžjä’ finan‹n’ œÞad s vùvžskou o z‡loh‡ch dan’. P‡r lokó z l‡hve vody, jdeme o kousek d‡l, nalevo uhùb‡me do m’rnŽho svahu Podžbradovy ulice. Budeme tady hledat ãZdeËkóv dómÒ (bod 13) s malùm tmavùm pokoj’kem.
31 ‰EKçNê NA POHOVCE ZdeËkóv domek, kde mžl v pron‡jmu pokoj’k, m‡ bùt malù, ìlutù a pÞ’zemn’. Zat’m ale jen z‡stavba patrovùch domó. Na rohu restaurace Vatik‡n. ‰ert v’, kdo a co tam vaÞ’. Zvolna stoup‡me ulic’, aì po levŽ stranž kone‹nž uvid’me nžkolik malùch pÞ’zemn’ch domkó. Dohadujeme se, kterù z nich by to mohl bùt. Tenhle? No jasnž, ìlutžjä’ uì bùt nemóìe! D‡l uì je stejnž jen Novù svžt. Used‡m na z’dku, nalistuji str‡nku a ztiäenùm hlasem za‹’n‡m pomalu ‹’st: Zastavili jsme se pÞed ìlutùm pÞ’zemn’m domkem a Irena zazvonila. Bylo ticho, pak se ozvaly äouravŽ kroky v pÞeds’ni a cvaknut’ z‡vory. Vr‡s‹it‡ b‡ba otevÞela dveÞe. ãDobrù den,Ò Þekla sladce Irena. ãDobrù poledne,Ò Þekla baba. ãVr‡til se, pros’m, uì Zdenžk?Ò ãNe,Ò pravila baba stru‹nž. ãJeätž ne?Ò ãNe.Ò Irena chvili‹ku zav‡hala. Pak Þekla: ãMohli bysme na nžj po‹kat?Ò ãProsim, sle‹no,Ò Þekla baba a ustoupila ze dveÞ’. [...] Irena otevÞela dveÞe nalevo z chodby a veäli jsme do ZdeËkova pokoje. ZavÞel jsem za sebou dveÞe
a osamžli jsme uvnitÞ. V pokoji bylo äero, protoìe hnžd‡ roleta v oknž byla staìen‡ a tmavŽ, ìlutŽ svžtlo polŽvalo starom—dn’ n‡bytek tichem, ve kterŽm bzu‹ely mouchy. U stžny proti oknu st‡la ìelezn‡ postel z hnždž nalakovanùch trubek s mosaznùmi koulemi na konc’ch a s vybledlùm pÞehozem pÞes peÞinu. [...] Irena pÞeäla pokojem a sedla si na pohovku. áel jsem za n’ a sedl jsem si vedle. [...] ãV’ä, Ireno?Ò Þekl jsem. ãJ‡ vim,Ò Þekla. Pak jsem mluvil tiäeji. ãIreno, j‡ od tebe nechci nic, vžÞ mi, nic äpatnùho, ale j‡ tž straänž miluju a nemóìu za to a hroznž po tobž touìim a nev’ä, jak bych byl äéastnej, dybys jen troäku mohla bejt se mnou.Ò Vidžl jsem, ìe se j’ o‹i naplËuj’ nž‹’m, co
32 vypad‡ jako smutek a soucit, ale vždžl jsem, co to je. Byl to rajc. Lichotilo j’ to a v tŽ chv’li uì mu byla docela elegantnž nevžrn‡. Hroznž jsem ji za to miloval. ãIreno!Ò Þekl jsem äkemravž. Usm‡la se nejistž. ãNo?Ò Þekla velmi tiäe. Te“ pÞiäla m‡ chv’le. PÞit‡hl jsem ji lehce k sobž. Nebr‡nila se, jen se mi upÞenž d’vala do o‹’. Pak jsem se k n’ naklonil a l’bnul jsem ji. Vidžl jsem, ìe zavÞela o‹i. Uì byla v tom. Objal jsem ji a dlouho jsem j’ cucal tu jej’ milostnou pusu, ale za chvilku se za‹ala cukat a odstr‹ila mž. Usm‡la se provinile. ãTak to bychom mžli,Ò Þekla. Civžl jsem na ni oddanž a zamilovanž. Jenìe tentokr‡t jsem byl opravdu oddanù a zamilovanù. ãIreno,Ò zachraptžl jsem. ãUì dost,Ò Þekla. ãAle Ireno.Ò ãUì dost,Ò Þekla. ãPoj“ si lehnout vedle mž.Ò PÞisunul jsem se k n’ a lehli jsme si na kanape vedle sebe. ãDej mi ruku,Ò Þekla. Podal jsem j’ ruku a ona mž za ni chytla a drìela mž za ni. ãSeä trochu äéastnej?Ò zeptala se. ãSem, Ireno.Ò ãTo mus’ä,Ò Þekla. Miloval jsem ji hroznž. Miloval jsem ji hroznž. ãIreno,Ò Þekl jsem. ãJ‡ ÐÒ
ãNo copak?Ò ãJ‡ bych ti chtžl nžco hezkŽho Þ’ct, ale nevim co.Ò ãTak ml‹, Danny, a leì vedle mž. Nemus’ä nic Þikat.Ò Ml‹el jsem. Leìeli jsme vedle sebe a v m’stnosti bylo hnždoìlutŽ äero a kolem lustru na stropž se honily mouchy. Slyäel jsem Irenino oddychov‡n’ a vidžl jsem jej’ Ëadra, jak se zdvihaj’ a klesaj’. Miloval jsem ji a chtžl jsem ji na nž s‡hnout, ale nemohl jsem to udžlat. Mouchy bzu‹ely a bylo ticho, jenom hodiny odnžkud tikaly. Pomalu jsem si to rovnal v hlavž. Leìel jsem vedle Ireny a myslel jsem na ni, na jej’ pusu a na jej’ tepl‡ ramena a na ten pocit bùt s n’, mouchy bzu‹ely a pak se mi najednou zd‡lo, ìe Irena oddychuje pravidelnž, pod’val jsem se a vidžl jsem, ìe m‡ zavÞenŽ o‹i a pusu pootevÞenou a v n’ malŽ lesklŽ svžtùlko, a vždžl jsem, ìe asi usnula, byla asi unaven‡ po tŽ noci, leìel jsem bez pohnut’, abych ji neprobudil, koukal jsem na jej’ obli‹ej, sladkù ve sp‡nku, a na Ëadra pod zelenž pruhovanou l‡tkou a bÞ’äko a kl’n a op‡lenŽ nohy, a jak jsem se d’val, zas ke mnž pÞich‡zely myälenky, a j‡ jsem myslel na ni, na Irenu, a na to, jak to bude d‡l. Myslel jsem, ìe tÞeba Zdenžk opravdu padnul. Pak jsem myslel, ìe sladkou Irenku budu m’t te“ j‡ [...] zastav’ pÞede dveÞma a zazvon’, pójdu j’ otevÞ’t v ìupanu, pust’m ji dovnitÞ, Irena si sund‡ pl‡ätžnku a pak se posad’me na pohovku a Irena mi bude Þ’kat, co džlala,
33 a pak ji l’bnu a ona zmlkne a zas ji l’bnu a Irena mž obejme a poloì’me se vedle sebe a Irena se ke mnž pÞitiskne, rozepnu j’ knofl’ky u krku a poÞ‡d ji budu l’bat a pak si Irena st‡hne sukni a väechno [ve strojopisu: ãkalhotkyÒ] a j‡ taky a hroznž se budem l’bat a pak budem spolu a budu j’ Þ’kat mil‡‹ku, seä sladk‡ Ð a pak budem vedle sebe leìet a pak se Irena obl’kne a u‹eäe se pÞed zrcadlem a j‡ se na ni budu d’vat a obl’knu se taky nebo ji jen vyprovod’m ke dveÞ’m a pak budu s‡m a myslet na ni [...] jak vyätuduju a vezmu si Irenu, jak bude svatba, zn‡m’ jak budou Irenu okukovat a budou m’t vztek, ìe jsem ulovil takovou kr‡snou a sladkou d’vku a oni se zat’m oìenili s bóhv’jakùma kr‡vama anebo
vóbec ne [...] a pak uì jsem vidžl, ìe jsem v absurdnostech, vr‡til jsem se zase k Ireninùm n‡vätžv‡m a k jej’m vlasóm a Ëadróm, mžl jsem zavÞenŽ o‹i a tžìkou hlavu, Irena pravidelnž dùchala vedle mž a j‡ na ni myslel, pak se mi myälenky zamotaly a j‡ jsem z œnavy upadl do polosp‡nku a usnul taky. Kdyì jsem se probudil, bylo uì v pokoji skoro tma. Za roletou zhas’nalo ve‹ern’ slunce a pokoj byl tichù, ani mouchy uì nebzu‹ely. Irena leìela vedle mž, levou ruku mžla pod hlavou a obli‹ej oto‹enù ke mnž, s o‹ima zavÞenùma a tmavùmi v’‹ky a dvžma nžìnùmi póloblou‹ky sklopenùch Þas. V pootevÞenŽ puse jsem vidžl dva b’lŽ zoubky a zmocnila se mž velik‡ touha a l‡ska. Irena si rozepnula l’me‹ek u äató, a jak se j’ äaty na Ëadrech trochu rozevÞely, bylo j’ vidžt b’lou a jemnou kóìi na tžle. [Ve strojopisu n‡sleduje äkrtnut‡ vžta: ãByla ke mnž bokem pÞitisknut‡ a j‡ byl vzruäenù. Oto‹il jsem se pomalu k n’.Ò] Obejmul jsem ji a l’bnul jsem ji na ‹elo. PÞitulila se ke mnž a objala mž pravou rukou. Ale o‹i mžla zavÞenŽ. L’bnul jsem ji znovu na tv‡Þ a zaäeptal jsem tiäe Ireno. PootevÞela o‹i a pak se ke mnž prudce pÞitiskla. Zm‡‹kl jsem ji v objet’ a chtžl jsem ji l’bnout na pusu. Ale ona oto‹ila hlavu tak, ìe jsem nemohl, jen mž silnž sevÞela rukama. ãIreno,Ò Þekl jsem. Zase mž tiskla a za‹la rychle a tiäe Þ’kat:
34 ãDanny, j‡ m‡m hroznej strach, ìe se mu nžco stalo.Ò [...] ãNemžj,Ò Þ’kal jsem a straänž jsem trpžl. NeÞekla uì nic, jen jsem c’til, jak se chvžje. Za‹al jsem ji hladit po hlavž a bru‹el jsem no, no tak, Irenko, mil‡‹ku, a ona byla zticha a najednou se tiäe rozvzlykala. Bru‹el jsem d‡l, nepla‹, Irenko, no tak, mil‡‹ku, nepla‹, ale ona be‹ela ‹’m d‡l t’m v’c s obli‹ejem zaboÞenùm do opžradla pohovky, pÞitiskl jsem ji silnžji k sobž a ona najednou oto‹ila obli‹ej ke mnž, mžla ho vlhkù od slz a z‹ervenalù, ale pÞ’äernž sladkù, a j‡ jsem ji l’bnul na tu vlhkou tv‡Þ a pak znovu na nos a na oko a zas na tv‡Þ a zas na druhŽ oko a poÞ‡d jsem ji l’bal [ve strojopisu n‡sleduje äkrtnutù odstavec: ãaì jsem se dostal k puse a l’bnul jsem ji na pusu a vtom se ona ke mnž pÞitiskla celùm tžlem a sevÞela mž kolem krku, aì mž to zabolelo a pÞis‡la se ke mnž a j‡ k n’, str‹ila mi jazyk do pusy a pak j‡ j’ a l’bali jsme se hroznž dlouho, uì jsme nemluvili. Bylo to hroznž sladkŽ. Vzpomnžl jsem si na to, jak to bylo pitomŽ s Mici i na ten Irenin polibek v parku a nerozumžl jsem tomu, ìe se mi to te“ tak l’b’, asi jsem se zmžnil, pak jsem mžl chvilku strach, ìe jsem nžjak zhloupl, ale jen na chvilku, a pak jsem Irenu v‡änivž l’bal a byl jsem hroznž vzruäenù, obj’mali jsme se a j‡ jsem leìel na Irenž a c’til jsem jej’ bÞ’äko a jej’ pevn‡ stehna, jak se pode mnou hùbala a pak
jsem dostal sladkou kÞe‹ a c’til jsem, ìe jsem mokrù, ale bylo mi sladce, džsnž a pÞ’äernž, kousal jsem Irenu do pusy a ona mž a c’til jsem v puse krev, tohle vóbec nebylo pitomŽ, ale kr‡snŽ a sladkŽ, tohle bylo väechno, vždžl jsem...Ò] a vždžl jsem, ìe tohle teda je smysl ìivota, a chtžl jsem v tom bùt hodnž a hodnž dlouho, setmžlo se, byla uì œplnž tma a Irena poÞ‡d chv’lemi vzdychala a leìeli jsme vedle sebe v polotmž a j‡ jsem zoufale myslel na jej’ tžlo a c’til jsem, jak je nesnesitelnž horkŽ a ìivŽ a jak ho miluju, ale najednou ne uì jen pro tu slast, protoìe tu mi stejnž odepÞela, ale pro ten ìivot v nžm, pro to, ìe to byla Irena, i pro tu jej’ tÞeba pitomou, ale ìivou a ìenskou ztr‡penou duäi‹ku.
35 Pak, za dlouhou dobu, si Irena najednou sedla a dala si ruce do vlasó. [...] Ml‹eli jsme. Pak Irena Þekla: ãUì pudem, Danny, ìe?Ò ãJo,Ò Þekl jsem a pÞipadal jsem si blbù. (S. 316, 326Ð329.)
Do‹etl jsem a uvidžl Jardovy o‹i, kterak jsou rentgenovž upÞeny do okna ìlutŽho domku, jak pe‹livž odez’r‡ imagin‡rn’ džj z äera m’stnosti, kterù j‡ ode‹’t‡m z knihy. ãNo, p‡novŽ,Ò Þ’k‡ Aleä, ãtak tomuhle Þ’k‡m milostn‡ scŽna. Klobouk doló, takhle uì to dneska nikdo nenap’äe! Ani neum’. Oväem ve skute‹nosti Ð j‡ bych z tù Irenky zeä’lel nadobro.Ò Chv’li se zase bav’me o Irenž. Velikost Ëader a tak. Posazen’ a tvar zade‹ku. Nohy samozÞejmž. ãAch jo.Ò Dohadujeme se, kudy a kam d‡l. Vedro. St’r‡me pot. N‡chodskŽ koupaliätž Jir‡skova kraje, plov‡rna zvan‡ tŽì ãJerichoÒ
(postaven‡ pÞed druhou svžtovou v‡lkou ze ìidovskŽho kapit‡lu Ð odtud n‡zev) s chladivou próto‹nou vodou? Ur‹itž! To je taky dóleìitù! Jarda se pt‡ dvou klukó, co jdou proti n‡m, kudy na koupaliätž. ãTudy,Ò uk‡ìe rukou ten menä’, ale hned dopln’, ìe je stejnž zavÞenù, protoìe se opravuje. ãPaneboìe!Ò d‡v‡ si Aleä ruku na hlavu. ãJen aby z toho neudžlal nžjakej zbohatl’k akvapark pro delf’ny!Ò Vidina restaurace na koupaliäti, kde ob‹as hraje äestn‡cti‹lennù Velkù band Miloslava Zachovala, i n‡dhernŽ pžäinky ve vùstÞihu plavek Irenky, kterou se lze dobrat dalä’ch nev’danùch a sladkùch dobrodruìstv’, se r‡zem rozplynula. J‡chyme, J‡chyme... tak o tomhle ti asi vypr‡vžt nebudeme. Ale kdov’?
36 IRENA (JçRINKA) Hnždook‡, sladk‡ a nedosaìiteln‡ platonick‡ l‡ska Irena, ákvoreckŽho spoluìa‹ka ze St‡tn’ho re‡lnŽho gymn‡zia v N‡chodž. Ve skute‹nosti se jmenuje Jaroslava Fib’rov‡. Narodila se 29. srpna 1925 ‹eskùm rodi‹óm v Uìhorodu na PodkarpatskŽ Rusi. V Uìhorodu chodila do obecnŽ äkoly, pak pÞeäla na primu do tamn’ho gymn‡zia. V roce 1938 byl jej’ otec (bùvalù ruskù legion‡Þ), vrchn’ zemždžlskù rada, pÞeloìen na Okresn’ zemždžlskù œÞad do N‡choda. V N‡chodž tÞin‡ctilet‡ Jaroslava nastoupila do tercie re‡lnŽho gymn‡zia. N‡chod a okoln’ krajinu si hned zamilovala. Byla sportovn’ typ, naäla si partu j’ podobnùch, starä’ch spoluì‡kó z gymplu (džv‹ata v n’ byla ale jen tÞi) a veäkerŽ volno tr‡vili v pÞ’rodž. V zimž jezdili lyìovat do okoln’ch kopcó, na Dobroäov, v lŽtž zlŽzali sk‡ly. Jaroslava (ãJ‡rinkaÒ Ð jak j’ pÞ‡telŽ Þ’kali) byla vskutku ãd’vka mysteri—zn’ch skal na OstaäiÒ. Kr‡sn‡, ät’hl‡, op‡len‡. (ãMy jsme v tom N‡chodž v tù dobž mžli n‡dhernù ìivot, my jsme o v‡lce prakticky nevždžli, jen ìe jsme potk‡vali nžjakù nžmeckù voj‡kyÉ ale ti byli vesmžs sluän’. Kdyì nebylo uhl’ ve äkole, tak jsme mžli tÞeba v zimž dva mžs’ce volna. To znamen‡, j‡ byla s partou kaìdù den na lyì’ch. Takìe to byla skoro idyla,Ò Þekla mi v lednu 2007.)
V kvintž väak byla ãtot‡lnž nasazenaÒ na poätu. Dóvodem byla ‹tyÞka z matematiky a tÞ’dn’ u‹itel pokÞivenŽho charakteru, kterŽ ì‡ky se äpatnùm prospžchem (byé jen z jednoho pÞedmžtu) takto pÞednostnž ãdoporu‹ovalÒ na nucenŽ pr‡ce. D’ky otcovž protekci väak Jaroslava skon‹ila na pól roku za pÞep‡ìkou na m’stn’ poätž. Na poätž se takŽ ãsezn‡milaÒ se svùm budouc’m manìelem. V ãMetaluÒ tot‡lnž nasazenù student medic’ny Vladim’r Vojt’äek chodil na poätu telefonovat rodi‹óm. (ãJ‡ to odposlouch‡vala, no co jsme tam jako holky mžly džlat, abychom se nenudily. Chtžl se seznamovat, zval mž na rande, ale j‡ chodila v tù dobž s mladùm horolezcem, tak co bych chodila s frajerem z Prahy.Ò) Aì po v‡lce jej zcela n‡hodnž potk‡ v Praze. (ãBydlela jsem v podn‡jmu, jednou jsem äla do Divadla na Vinohradech a m’jela ho v tžch vstupn’ch l’tac’ch dveÞ’ch.
37 ‰u‹eli jsme na sebe, on Þekl: ç, sle‹na z poäty!Ò) Mladùm horolezcem, se kterùm chodila Jaroslava, byl Zdenžk Pechr. Byla to jej’ prvn’ l‡ska. Kupodivu takŽ Praì‡k tot‡lnž nasazenù v ãMetaluÒ. Citlivù Zdenžk patÞil do party sportovcó, s Jaroslavou lezl po skal‡ch, chodili spolu po vùletech i jezdili na lyì’ch. (Jeho ìivotn’ osud se naplnil v roce 1955. Jako tÞiatÞicetiletù ìenatù muì se v Praze z rodinnùch dóvodó obžsil.) Hned po v‡lce dokon‹ila Jaroslava gymn‡zium (tÞi ro‹n’ky se prakticky zkomprimovaly do jednoho), odmaturovala a v roce 1946 odeäla do Prahy na Pr‡vnickou fakultu. O dva roky mladä’ sestra ZdeËka studovala na obchodn’ akademii a pak zóstala v N‡chodž u rodi‹ó.
HOROLEZECKç BçSEÅ Snad jednou väichni odejdou Jinde si hledat sv‡ ätžst’ Pak se mnou zóstaneä a budeä taky mou Svùm lanem budu tž jistit Snad jednou väichni opust’ tž A nebude uì karabin Pro tebe moje rozmazlenŽ d’tž Pak ‹lovžkem se stane st’n Pak pozn‡ä jak tž miloval ëe ani ‹as a chlast tu l‡sku nezav‡ly Ûekni mi: Chop’ä se jeho lan A pójdeä s n’m zlŽzat ty sk‡ly?
Po œnoru 1948 se Jaroslava Fib’rov‡ zœ‹astn’ protestn’ studentskŽ demonstrace, pochodu na Praìskù hrad. Vùsledkem bylo jej’ vylou‹en’ ze studia na fakultž. V lednu 1949 s i bere za manìela MUDr. Vladim’ra Vojt’äka, budouc’ho docenta chirurgie. Zóst‡v‡ v Praze, narod’ se j’ dvž dcery. V roce 1940 vžnoval Josef ákvoreckù J‡rince Fib’rovŽ (Josefovi bylo 16 let a J‡rinka chodila o dva ro‹n’ky n’ìe) dedikac’ ãJ. F.Ò (tedy J‡rince Fib’rovŽ) pod n‡zvem VteÞiny inspirace vùËatky z jeho rozli‹nùch textó, kterŽ mu pÞipadaly inspirativn’. O ‹tyÞi roky pozdžji hned dvž rukopisnŽ sb’rky b‡sn’ a pov’dek Ð Komplex mŽnžcennosti a Hvžzda nemravnosti, v roce 1945 jeätž œvahu ãMysterium ìeny a pravdyÒ. I v roce 1946 je u ákvoreckŽho pov’dky a jednŽ œvahy dedikace ãJFÒ. PÞedchoz’ n‡zvy textó leccos nazna‹uj’. Lze si domyslet, ìe prvotn’m impulsem byla jistž terapeutick‡ touha vypsat se ze svŽ marnŽ pÞedstavivosti. Z d’v‹’ho subjektu ãJ‡rinkaÒ se zvolna rod’ liter‡rn’ postava ãIrenkaÒ. ãJe-li to nesplnžnŽ, je to nejvùä inspirace umžn’, ale ‹lovžka to vraìd’. Džl‡ to z nžho
38 umžlce a umžlec je ten, kdo ze väech nejm’Ë um’ ì’t a ì’t ze väech nejv’c chce.Ò 12 JmŽno Irena zvolil ákvoreckù na z‡kladž zvukovŽ podobnosti J‡rinka Ð Irenka, moìn‡ inspirov‡n i jmŽnem mladŽ póvabnŽ here‹ky Ireny Ka‹’rkovŽ. Kr‡sn‡ ìena, tŽì ákvoreckùm platonicky milov‡na? Jistž nen’ bez zaj’mavosti, ìe tyto ákvoreckŽho texty od nžho J‡rinka nikdy nedostala a ani j’ je nedal (vyjma Komplexu mŽnžcennosti, za kterù mu vy‹inila) pÞe‹’st. ãJ‡ jsem sice vždžla, ìe Pep’k si nžco poÞ‡d p’äe, ale pro‹ by si nepsal? J‡ jsem poprvŽ od nžj ‹etla aì Zbabžlce, ale to jsem si je tenkr‡t koupila v knihkupectv’. Nebyla jsem t’m nžjak uchv‡cen‡, dost si tam vymùälel, ale to je jeho b‡snick‡ licence. Zato pro mŽho muìe byli Zbabžlci pÞekvapen’m. Vóbec nevždžl, co si m‡ o tom myslet. A co bych mu j‡ vysvžtlovala? Nechala jsem ho, aé si mysl’, co chce,Ò Þekla mi Jaroslava Vojt’äkov‡. (ãPo Zbabžlc’ch se mnou Irena pÞestala mluvit, a‹koliv jsem v tŽ knize o n’ psal tak
kr‡snž, dokonce jsem narovnal jej’ nohy do o.Ò)13 V N‡chodž v dobž v‡lky ve ‹tyÞic‡tùch letech byly v podstatž dvž vùraznžjä’ party mladùch lid’. Jedna skupina sportovala, jezdila na hory a do skal, druh‡ se to‹ila kolem jazzu. ã I v tžch krutùch ‹asech jsme mžli legraci: mžli jsme svŽ swingbandy a mžsto bylo plnŽ l’beznùch horolezkyË,Ò14 p’äe s‡m ákvoreckù. ãOn byl Pep’‹ek, my jsme mu tak Þ’kali, sp’äe voyeur. U n‡s u sportovcó, ale i u toho jazzu. Ale tolerovali jsme ho. Mž jako furt zboìËoval. Byl hodnej, milej, sluänej, nepÞek‡ìel, ale neoplùval tou muìnou kr‡sou. Norm‡lnž s n‡ma komunikoval, my holky ho posluchaly, ale pak jsme ut’kaly za nžjakùm klukem. Moìn‡ ìe z toho mžl i mindr‡ky. Na sporty Pep’k nebyl vóbec. P‡rkr‡t jsme ho tam na tu sk‡lu, na tu ,jedni‹kuÔ dot‡hli, jako kozu vyt‡hli. On tam byl p‡rkr‡t, ale sp’äe na ,‹umenduÔ a ne na ,lezenduÔ. Ale Pep’k nebyl ani na ty kav‡rny. Pro nžj to byla jen inspirace. Naopak do Port Arthuru jsem zase j‡ nechodila, mž to nebavilo, to mój sluch nebral.Ò Po v‡lce i pozdžji Josef ákvoreckù Jaroslavž ãIrenžÒ Vojt’äkovŽ nap’äe dopis. ãAle j‡ nejsem psavec, j‡ jsem mu nepsala, jen ze sluänosti odpovždžla. On to po mnž prù nemohl stejnž pÞe‹’st a j‡ zase po nžm. On totiì p’äe sp’äe doleva a j‡ zase doprava!Ò
39 DAGMAR (MARIE) Druhou a jaksi ãn‡hradn’Ò d’vkou ãDannyhoÒ byla ve Zbabžlc’ch Dagmar Dresslerov‡ (v jinùch knih‡ch jen Marie), ve skute‹nosti Marie Dyntarov‡. Marie se s Dannym (Josefem) sezn‡mila, kdyì j’ bylo äestn‡ct let. Tuhle angloamerickou pÞezd’vku väak ákvoreckù ve skute‹nosti nemžl. Spoluì‡ci mu Þ’kali zcela nejazzovž Pep’k, Joska. ãS jejich partou jsem se moc nestùkala, byli starä’, ale samozÞejmž jsme se znali. Setk‡vali jsme se na mejdanech, kde hr‡la jejich kapela nebo se pouätžly desky s Inkou Zem‡nkovou. Tancovat se smžlo za protektor‡tu jen na‹erno,Ò15 vzpom’n‡ Marie Dyntarov‡-Noskov‡ z N‡choda. ãJoska byl hroznž hodnù kluk, vzorˇk, vóbec ne takovù jako Danny. Nikdy by neÞekl sprostŽ slovo, a pÞitom tÞeba Zbabžlci se jimi œplnž hemì’. Byl zblblù do swingu a kvóli Jarinž, kterou pÞejmenoval na Irenu, se zaj’mal o horolezectv’.Ò Jaroslava Fib’rov‡ a Marie Dyntarov‡ spolu nekamar‡dily. Kaìd‡ chodila do jinŽho ro‹n’ku gymn‡zia, kaìd‡ mžla jinŽ z‡jmy a ákvoreckù mezi nimi tedy jen ãpendlovalÒ. Tehdy za v‡lky nosila Marie dlouhŽ vlasy, byla blondùna s modrùma o‹ima a o ctitele nemžla nouzi. S Josefem ákvoreckùm samozÞejmž nikdy nechodila, jen
TY DV• HOLKY Z KOSTELCE Jako dva chr‡my v’ry dvoj’ ji prù ob‹as doDva andžlŽ nade mnou stoj’ provodil domó A v o‹’ch skryto tajemstv’ nebo spolu pÞ’Co je to l‡ska a co je to hÞ’ch leìitostnž tancovali. Jsem nejistù a jsem jak sm’ch ãNebyl to typ Jenì rychle kmitne po tv‡Þ’ch kluka, kterù by Prchavù obraz v paranoji se n‡m tenkr‡t Hned odv‡ìnù a hned se boj’m l’bil. J‡ jsem tÞeba mžla r ‡ Jako dvž studny pitnŽ vody da sport, on byl Mž obklopuj’ svùmi svody sportovn’ antiJsem mezi nima bezradnù talent. Nechodila bych s n’m, A tak si mysl’m ìe jim Þeknu ani kdyby chtžl. Svou pravdu a tou jim hlavy setnu Mysl’m ale, ìe Tys pro sudŽ a ty pro lichŽ dny! namlouv‡n’ mu nikdy neälo.Ò16 Za svŽho vyvolenŽho si Marie vybrala svalovce Frantiäka Noska alias Frantu Ko‹andrleho, kterŽho si v roce 1951 v N‡chodž vzala.
40 SPLN•Nƒ PÛçNê Ð USPOKOJENê SNU S odkazem na Sigmunda Freuda17 analyzuje Josef ákvoreckù sv‡ džtsk‡ lŽta. Obklopen œzkostlivou pŽ‹’ se mu klukovsk‡ dobrodruìstv’ rozplynula v mat‹inùch obav‡ch o jeho zdrav’. Trpžl z‡paly plic, antibiotika v tŽ dobž jeätž nebyla. Dlouho jej œzkostliv‡ maminka opatrovnicky vodila za ruku do obecnŽ äkoly i zpžt. Na hlavž pletenou ‹epici proti nastydnut’. ãTžìkou nemoc’ jsem byl na Þadu pÞedpubert‡ln’ch let vyÞazen z norm‡ln’ho ìivota, a t’m v’c se mi velice l’bily d’vky. Chorobnost mž väak plnila komplexem mŽnžcennosti a z umžn’ milovati vypžstoval jsem si schopnost konverzace a korespondence. V obŽm jsem se vypracoval ke skute‹nŽmu mistrovstv’.Ò 18 Nebyl ì‡dnù feä‡k ani eleg‡n, ãnesmrdžl muìskùmÒ. Chodil v pumk‡ch, na ãp‡skovskŽ oble‹en’Ò ani pomyälen’. Katolicky vedenù ku mravnosti jistž mžl z‡brany. ãOn byl ne ,nemuìnejÔ, on byl ,nemoìnejÔ. ë‡dnej pÞ’klad chlapa, sp’äe takovej vyslovenž intelektu‡ln’ typ. Pozorovatel, div‡k. Pihovatej klukÉ Ale patn‡ctiletù sedmn‡ctiletù holky koukaj, jak kluk vypad‡, a nŽ na to, ìe p’äe b‡sninky,Ò definovala ákvoreckŽho o mnoho let pozdžji jedna z jeho tehdejä’ch ãl‡sekÒ.
Jednou si v N‡chodž v prodejnž u nich v ulici kupuje desku Brunswick s nahr‡vkou kapely Chicka Webba. Uslyä’ jazzovŽ rytmy, baterii saxofonó, a je rozhodnuto! P’d’ se po swingovŽ hudbž, kter‡ jej rozechv’v‡, naplËuje touhou. Na saxofon mu bylo ale s ohledem na jeho zdrav’ a konstituci zak‡z‡no hr‡t.
41 Zóstane u pÞedstav a snó. On, hraj’c’ par‡dn’ s—la na stÞ’bÞitž lesklù saxofon v jazzovŽ kapele, kolem naslouchaj’c’ kr‡snŽ, svódnŽ ìeny a d’vky. Barevn‡ svžtla baru, velkolepù styl. Pel skvžlŽho ìivota. U‹’ se pilnž angli‹tinu. P’äe d’vk‡m dlouhŽ dopisy, vznikaj’ prvn’ b‡snž, prozaickŽ œvahy a pov’dky. Psan’m komunikuje s okol’m, s‡m se sebou. PÞedevä’m ale vìdy div‡k, tak jako pozdžji v ãœnorovŽ nociÒ. Za svŽ si bere z NepÞemoìitelnùch slova Williama Faulknera: ãTi, co mohou, ti to džlaj’. Ti, co nemohou a dost dlouho trp’, ìe nemohou, ti o tom p’ä’.Ò ãMil‡‹ku Marie,Ò p’äe 4. ledna 1951 v dopise z HoÞic v Podkrkonoä’ u‹itel Josef ákvoreckù Marii átichovŽ, ã[É] v’m to ‹’m d‡l v’c, ìe jseä ve mnž jen ty, kdyì pÞed sebou vid’m väechny ty holky a nžkterù jsou opravdu moc kr‡snù i chytrù a i inteligentn’, a pÞeci si vóbec neum’m pomyslet, ìe bych si nžkterou mohl vz’t a ì’t s n’. Velmi kr‡sn‡ je Nadžìda Hol‡‹kov‡, kter‡ vypad‡ trochu jako dvoj‹e, jenìe inteligentnžji, m‡ hustù tmavù vlasy
a pžknù tžlo (vidžl jsem ho v äortk‡ch) a nos’ nylonky a elegantn’ boty a b’lej norskej svetr a kr‡sn‡ je Vlasta Kulh‡nkov‡ [É] nos’ elegantn’ kab‡t a m‡ hlubokù hlas. A bezva
42 a chytr‡ je Alena Witthausov‡, vedouc’ pžveckùho krouìku, co hodnž ‹etla a okÞikuje tÞ’du slovy ,D‡my!Ô a mnoho jich je tady a na celùm svžtž, ale Ty seä jedin‡, mil‡‹ku, jedin‡ pro mž ur‹en‡ a jenom s Tebou móìu ì’tÉÒ Jak pÞesnž se vztahuj’ slova Bohumila Hrabala na Josefa ákvoreckŽho: ãPo‹‡tek literatury je prostž milostn‡ korespondence, protoìe kdyì pak vydrì’te tu milostnou korespondenci si ps‡t pro sebe, ne aby to bylo hned publikovanù, kdyì to dovedete si ps‡t pro sebe poÞ‡d a ten objekt sexu‡ln’ zamžnit prostž pÞ’rodou jako takovou, ve svobodnŽm zamžstn‡n’ i lidskùm milieu, kdyì dovedete zamilovanùm zpósobem se d’vat kolem sebe
na väechny ty vrstvy a sloje toho lidskùho ìivota, tam uì potom za‹’n‡ b‡sn’k. A ten za‹‡tek m‡me väichni spole‹nej, protoìe väichni jsme geni‡ln’, kdyì jsme zamilovan’.Ò 19 Josef ákvoreckù je väak ve vä’ po‹estnosti zamilov‡n platonicky neust‡le. V roce 1958 se oìen’ se Zdenou Salivarovou a postupnž se vypracuje k mistrovstv’ svžtovž uzn‡vanŽho spisovatele. Kdyì v roce 2004 oslav’ v N‡chodž svŽ osmdes‡tŽ narozeniny, pÞijede mu osobnž blahopÞ‡t i prezident ‹eskŽ republiky V‡clav Klaus, kterù o nžm prohl‡sil, ìe je ãzcela vùjime‹nùm fenomŽnem ‹eskŽho kulturn’ho a spole‹enskŽho ìivota dvac‡tŽho stolet’Ò. SplnžnŽ pÞ‡n’, uspokojen’ snu? ãZóst‡v‡m vžren svùm starùm l‡sk‡m, protoìe väechny byly platonickŽÒ,20 sm’Þlivž a odevzdanž p’äe pozdžji Josef ákvoreckù. ã[É] ale jak pÞibùvaj’ lŽta, zjistil jsem divnou vžc, ìe se mi po ni‹em nestùsk‡. Vžci prostž za‹’naj’ a kon‹’, a stesk je asi vùrazem nedospžlosti, nebo jeho pÞedmžt je prostž nesplnitelnù. Prima sez—na byla prima sez—na, ale uì nen’, a proto touìit po n’ je zbyte‹nŽ.Ò 21
43 áçLEK BUKVICOVƒ KçVY St’nem podŽl zdi proch‡z’me uli‹kami a vch‡z’me na tŽmžÞ lidupr‡zdnŽ n‡mžst’ T. G. Masaryka. Ospal‡ nuda, sobotn’ odpoledne jen kape, pot se n‡m lep’ na tri‹ka. Nžco mž ät’pe do nosu, nžjak‡ nezn‡m‡, ale pÞesto povždom‡ vónž. Odkud ale? ëe by z protitankovŽho n‡spu? Ale vìdyé uì tam od konce kvžtna 1945 pÞeci nen’! Zastavuji se, rozhl’ì’m se kolem. PodivnŽ pÞeludy m‡men’. Pak, ruku pÞiloìenou u ucha, naslouch‡m do d‡li. ãHele, kluci, nezd‡ se v‡m nžco, neslyä’te?Ò Jarda s A l e äem na chv’li zpozorn’. Pak Aleä rezolutnž prohlaäuje: ãNezd‡. To ti hu‹’ v uä’ch jeätž z toho kulometu.Ò Jenìe neì udžl‡ p‡r krokó vpÞed, [É] najednou se z d‡lky ozval divnù r‡mus. Znžlo to jako hr‹en’ mnoha kol a pÞibliìovalo se to. Ozvalo se nžjakŽ ävih‡n’ bi‹em a pak se v otvoru protitankovŽho n‡spu objevili dva odÞen’ prŽrijn’ kon’ci a za nimi bry‹ka
s Rus‡kem na kozl’ku. Rus‡k ävihal bi‹em nad hlavou a zp’val, kon’ci p‡dili tryskem a kola bry‹ky hr‹ela po dl‡ìdžn’. D’val jsem se na Rus‡ka, pak se objevila druh‡ bry‹ka a pak uì vyskakovaly jedna za druhou z protitankovŽ pÞek‡ìky a valily se ulic’ pÞes n‡mžst’ na z‡pad. Väechno se naplnilo jejich hr‹en’m a ävih‡n’m dlouhùch bi‹ó. Drkotaly jedna za druhou v pohyblivŽm p‡chnouc’m proces’, v divokŽm œprku, s ‹ervenol’c’ma Rus‡kama, vzn‡äej’c’ma se nad odÞenùmi zadky kon’, zp’vaj’c’ma rus‡ckŽ p’snž. Lidi z chodn’kó na to ‹umžli. Bry‹ky se Þ’tily ä’lenùm letem a drobn’ kon’ci pohazovali hlavama. Jela jich nekone‹n‡ Þada. Vzduch se naplnil jejich z‡pachem, z‡pachem nžjakŽ tundry nebo tajgy, a j‡ ho za‹al do sebe s‡t a koukal jsem
44 se po tžch oälehanùch tv‡Þ’ch a pÞipadalo mi neuvžÞitelnŽ, ìe opravdu existuj’, tihle lidŽ, kteÞ’ nevždžli nic o jazzu a asi ani o d’vk‡ch, jen se valili s revolvery na zamaätžnùch zadnic’ch, zarostl’, s lahvema vodky v kalhotech, rozjaÞen’, opil’, v’tžzn’, nemysl’c’ na vžci, na kterŽ jsem myslel j‡, œplnž jin’ neì j‡ a straänž ciz’, a pÞece pÞitaìliv’, obdivoval jsem se jim, tak tohle byla Rud‡ arm‡da, hnala se vpÞed, zapr‡äen‡, divok‡, bez zastaven’, zpocen‡ barbarsk‡ jako SkythovŽÉ (S. 335Ð336.)
Bylo 11. kvžtna 1945 a bylo po v‡lce. Den pÞedt’m se zadn’ voj arm‡dy marä‡la Schšrnera na pÞedmžst’ N‡choda postavil na posledn’ odpor pÞedvojóm postupuj’c’ arm‡dy marä‡la MalinovskŽho. Z‡hy bylo po boji. ZbylŽ eses‡ky, kteÞ’ pÞeìili, sta‹ili zmasakrovat ‰eäi dÞ’ve, neì vjeli do mžsta RusovŽ. Nakonec to bylo asi jedno. Je äedes‡t jedna let potŽ a m’r. Na n‡mžst’ zaparkovanŽ klimatizovanŽ autobusy. Nžmci i RusovŽ. Jako gigantickù magnet n‡s te“ pÞitahuje kav‡rna a restaurace hotelu U Ber‡nka. Vch‡z’me. U dveÞ’ do kav‡rny mal‡ pamžtn’ deska: ãDANNYHO KAVçRNA. Tato kav‡rna je pojmenov‡na podle Dannyho SmiÞickŽho, rom‡novŽho hrdiny spisovatele Josefa ákvoreckŽho.Ò Ve‹er tu bude hr‡t m’stn’ Swing sextet s hostem Petrem KoÞ’nkem na kontrabas a piano. NahlŽdneme, aväak vejdeme do protžjä’ a taktŽì v tuto hodinu lidupr‡zdnŽ restaurace. Studenty z gymplu tu asi tžìko potk‡me. Leda tak nžjakŽ podnikatele nad ãpracovn’m obždemÒ s mobiln’mi telefony na stole pÞed sebou. Lepä’ spole‹nost.
45 Neì usedneme ke stolu u oken s vùhledem na n‡mžst’, pÞichv‡taj’ r‡zem hned dva ‹’än’ci s j’deln’mi l’stky. ãTo mžsto a lidi, co jsem znal, jsou v œplnùm rozkladu. [É] V sobotu byl jsem v Ber‡nku na plese Rubeny N‡chod, a tam taky pusto, ani jedna zn‡m‡ tv‡Þ, totiì byly tam zn‡mù tv‡Þe, ale straänž zest‡rlù, tžla zdeformovanù. Vidžl jsem Marii D. r‡no v kostele s tžhotnùm bÞichem, Jarmilu Kudelkovou, tu hodin‡Þku, co chodila s dvoj‹atama, taky tžhotnou a rovnžì s outžìkem ZdeËku Fib’rovou a ty väechny a mnoho jinejch tak lehkomyslnž skon‹ily mladej svój ìivot a zaÞazeny do n‡chodskŽ spole‹nosti, zapuätžnù do n’ vä’m, ìe je z n’ nikdo nevytrhne, pÞipravujou se, aby byly matkama, a nepÞemùälej na‹ a k ‹emu,Ò 22 popisuje ákvoreckù atmosfŽru mžsta po‹‡tku pades‡tùch let. Objedn‡v‡me pivo a pokrmy pozdn’ho obžda. ObÞadnž jako monstranci pozdvihuji orosenou sklenici piva proti svžtlu äirokŽho okna. Skrze ni si prohl’ì’m n‡mžst’. S pžnou na stÞeäe nakl‡n’ se vžì kostela sv. VavÞince, ochoz radnice vzl’n‡ k zlatavŽmu nebi. Pak na dva loky vypiji celŽ n‡mžst’. N‡chodskù Prim‡tor. Po j’dle p’äeme pozdrav ákvoreckŽmu do Kanady. D‡vno vybledlŽ barvy pohlednice n‡mžst’ VelkŽ Þ’jnovŽ revoluce ze sedmdes‡tùch let, dvacet halŽÞó ve prospžch cestovn’ho ruchu. K póvodn’ jiì nalepenŽ tÞicetihalŽÞovŽ zn‡mce dolep’me jeätž dvž po 7,50 K‹.
ãVaäe dalä’ pÞ‡n’?Ò ukl‡n’ se ‹’än’k ve snžhob’lŽ koäili s modÞe pruhovanou kravatou. ãPros’m tÞikr‡t k‡vu,Ò objedn‡v‡m a upÞesËuji, ãbukvicovou, do skla!Ò ãBukvicovou, bukvicovouÉ,Ò pÞeÞ’k‡v‡ si nahlas a lov’ v pamžti z nab’dky k‡v mladi‹kù ‹’än’k. ãTak bohuìel, bukvicovou nem‡me,Ò kr‹’ rozpa‹itž rameny. ãMohu väak p‡nóm doporu‹it, je zde vùbornŽ espresso, espresso corretto s kapkou grappy, d‡le bych p‡nóm doporu‹il latte macchiato, mocca nebo cappuccino italiano.Ò Kdyì nen’ ‹erstv‡ bukvicov‡ k‡va, espresso pÞijde takŽ vhod. Jarda plat’ œtratu za väechny. Aleä fot’ detail œ‹tenky i secesn’ kliky dveÞ’. Sch‡z’me doló po n‡mžst’ a zahùb‡me k radnici. Proti n‡m jdou dvž mladi‹kŽ d’vky v opravdu sporùch, prósvitnùch äate‹k‡ch. Jedna z nich se dokonce na Jardu usmžje. Jarda polkne napr‡zdno, trochu se zasn’: ã A jakŽ to osvžìen’, kdyì ve‹er pÞijedu do kr‡snŽho starŽho milŽho N‡choda a po‹nu se fl‡kati ulicema, kde nen’ ani duäi‹ky z tžch starùch, P‡penovŽ nebo Celb’kovŽ nebo jinŽ (duäi‹ky), a jenom œplnž novŽ džsnž mladŽ holky, s kterùma m‡ä jenom trablyÉÒ 23
46 OSLAVA NA NçM•STê U kamennŽ kaäny s tekouc’ vodou se zastav’me. Zde nžkde bylo malŽ p—dium, kde hr‡l Danny s kapelou na oslavž na po‹est v’tžzstv’ a konce v‡lky (bod 16). Na lavi‹ce ve st’nu nžko-
lika nevzrostlùch stromó se rozvaluj’ nam’sto Rus‡‹kó s met‡lama bezdomovci. Zarostl’, potrhanŽ oble‹en’, jako by se probili vùchodn’ frontou aì sem. Chué v’tžzstv’ a stepi nahrazuje pachué krabicovŽho v’na. Vytahuji knihu, Aleä sklop’ hlavu, cosi se zaujet’m pozoruje na foé‡ku, nžco äéour‡ v nastaven’, Jarda se st‡le zasnžnž op’r‡ o kaänu. ‰tu nahlas, aby i bezdomovci dobÞe slyäeli: Kolem n‡s uì byl z‡stup p‡skó a kristùnek. Starä’ lidi tu nebyli. [É] Vzal jsem saxofon a zakroutil jsem dola“ova‹em. Pozornost p‡skó a holek se soustÞedila na mž, pÞejel jsem nžkolikr‡t po klapk‡ch nahoru a doló, vyloudil jsem p‡r glissand a smearó a pak jsem vyndal saxofon z pusy a usm‡l jsem se na pžknou mladou holku dole u p—dia. Neznal jsem ji, ale byla mi povždom‡. Mžla na sobž hladkŽ rudŽ äaty k tžlu a to tžlo mžla moc hezkŽ a holkovskŽ. Usm‡la se na mž taky a zóstala mi koukat do o‹’. ‰umžli jsme na sebe. Kdo to mohl bùt? [É] Nevždžl jsem, jak se jmenuje, ale um’nil jsem si, ìe si s n’ nžco za‹nu, jeätž neì odjedu do Prahy. [É] HÞ‡la mž ta hezk‡ mlad‡ holka u srdce. Byla to pÞ’ät’ nositelka toho, co my jsme tu udžlali. Toho p‡skovstv’ a jazzu, toho
47 naäeho zpósobu ìivota. [É] za‹ali jsme ladit. Dav pod p—diem zpozornžl. [É] A potom se väechna srdce zastavila, n‡mžst’ kolem n‡s ztichlo, povstali jsme jako pÞi pozdvihov‡n’, nasadili jsme n‡stroje k hub‡m a do slune‹n’ch paprskó a st’nu a do prostornŽho, teplŽho, slavnostn’ho n‡mžst’ jsme spustili odsek‡vanž a drze znžlku, kterou jsme ukradli Casa Lomovóm, a Þvali jsme fortissimo, aì se kr‡‹ej’c’ ob‹anŽ u kostela ohl’ìeli [É] a pak jsme si sedli a hned jsme spustili Cherokee, dav pod p—diem se pohnul a v minutž byl beton pÞeplnžn pot‡pžj’c’mi
se p‡rky. Sedžl jsem pohodlnž na ìidli a rozhl’ìel jsem se po nich a holk‡m vl‡ly suknž a postavy p‡skó s vycpanùmi rameny se kym‡cely na slunci. Bennova trumpeta byla napÞaìena rovnž nad tancuj’c’ a slunce se tÞpytilo v jej’m korpusu, nad vlasatùma se vytahoval a zatahoval Vencóv tromb—n jako ‹arodžjn‡ hólka boha jazzu a j‡ jsem jen
48 skromnž bzu‹el pod ostrùmi vùlevy Bennovy trubky a bylo mi dobÞe. [É] A pak se najednou dole u p—dia objevila Irena ve svžtle modrùch äatech a usm‡la se na mž. Jej’ œsmžv mnž projel celùm tžlem a zamrazil mž u srdce. Houpala se póvabnž na svùch hezkùch noh‡ch a drìela se daleko od tžla se ZdeËkem, kterù se na mž pitomž äklebil a kl‡til se po betonu jako slon. A Irenka byla v jeho n‡ru‹i. [É] Nedalo se nic džlat. [É] Vstal jsem, pozdvihl jsem slavnostnž saxofon a rozvzlykal jsem se na po‹est v’tžzstv’ a konce v‡lky, na po‹est tohohle mžsta a väech jeho kr‡snùch d’vek a na po‹est velikŽ, bezednŽ vž‹nŽ, pitomŽ,
kr‡snŽ l‡sky. A vzlykal jsem nad t’m vä’m, nad svùm ìivotem, nad eses‡ky, kterŽ popravili, a nad chud‡kem Hrobem, kterù pad, nad Irenkou, kter‡ nech‡pala a bl’ìila se pomalu svoj’ zk‡ze v nžjakŽm manìelstv’, nad t’m ‹asem ml‡d’, kterù skon‹il, a nad rozchodem, kterù za‹’nal, nad orchestrem, kterù se uì nikdy takhle nesejde, nad ve‹ery, kdy jsme hr‡li pod petrolejkama a mysleli na svžt, kterù pÞijde, nad väemi tžmi kr‡snùmi d’vkami, kterŽ jsem miloval, a miloval jsem jich mnoho, snad väechny, a nad sluncem, a z oranìovùch a äafr‡novùch ‹erv‡nkó na z‡padž se ke mnž skl‡nžl nžjakù novù a novž
49 marnù ìivot, ale byl hezkù a j‡ jsem pozvedl tÞpyt’c’ se saxofon k nžmu a zp’val jsem a mluvil jsem z jeho pozlacenŽho korpusu, ìe ho pÞij’m‡m, a ìe pÞij’m‡m väechno, cokoliv pÞijde, protoìe nemohu nic džlat, a odnžkud z tŽ z‡plavy zlata a slunce se ke mnž zase naklonila ta holka, co ji teprve potk‡m, a pohladila mž po tv‡Þi. Dole tancovali p‡sci, kterŽ jsem mžl r‡d a kterŽ jsem mžl za p‡r dn’ opustit a mžl jsem j’t jinam, zase nžkam, a j‡ jim hr‡l a myslel jsem na väechny ty obvyklŽ vžci, na kterŽ jsem vìdycky myslel, na holky a na jazz a na tu nezn‡mou holku, kterou potk‡m v Praze. (S. 350Ð353.)
N‡sleduj’c’ ticho pÞeruäil potlesk bezdomovcó. Zaklapl jsem knihu, Aleä tak nžjak melancholicky povzdychl a pokùval hlavou. P‡sci a kristùnky se rozplynuli stejnž jako sladkŽ saxofonovŽ s—lo nad naäimi hlavami. U poätovn’ho œÞadu (u pÞep‡ìky moìn‡ jeätž pÞed okamìikem sedžla Irena) vhazuji do schr‡nky pohled pro ákvoreckŽho. Aleä fot’. Cvak cvak cvak. Jeätž r‡na pžst’ na schr‡nku, aby pohled neuv‡zl. Nezbytnost, v’m svŽ. Jdeme zpžt vzhóru po n‡mžst’. Vùloha antikvari‡tu. ákvoreckŽho HoÞkej svžt za 150 K‹. Mžstskù pranùÞ. Divadeln’ uli‹ka a potŽ jiì pÞ’krŽ betonovŽ schody œbo‹’m skalnatŽho ostrohu do nezn‡ma dìungle, k z‡mku.
NA ZçMKU Väe kolem bujnž zarostlŽ kopÞivami, n‡lety rozli‹nùch stromó. Regnerovy sady. KÞovisky äeÞ’kó prorostl‡, zpustoäen‡ a neudrìovan‡ odpo‹’vadla, d‡vn‡ dostaven’‹ka milencó, zborcenŽ lavi‹ky s romantickùm ãnevùhledemÒ na mžsto. Na jednom nalŽz‡m perleéovù knofl’‹ek od podprsenky. Pro ätžst’. Jako tÞi ztepil’ atleti hravž zdol‡v‡me nekone‹nŽ schody, ani krópžj smrdutŽho potu. Buä’me na mÞ’ìe veÞej’ pyänŽho rozlehlŽho z‡mku nad mžstem. Hle Ð samy se ne‹ekanž s renesan‹n’m skÞ’potem rozev’raj’. áirokou cestou jdeme pÞ’mo k z‡mku. Impozantn’ sloupoÞad’. Kolem kaäny pÞes prvn’ n‡dvoÞ’ zam’Þ’me na bo‹n’ terasu, jakùsi kamennù alt‡nek s vùhledem na mžsto. Aì na p‡r ohavnùch panelovùch staveb socrealismu na okraji mžsta a kolem centra se zd‡, ìe se toho na panoramatu mžsta moc nezmžnilo. Hlavn’ c’l tohoto m’sta Ð proveden’ rekonstrukce fotografie Josefa ákvoreckŽho s Mari’ átichovou ze dne 10. ‹ervence 1949. Po devžtapades‡ti letech se navz‡jem fotografujeme z tŽhoì m’sta a tŽhoì œhlu ve snaze po zachov‡n’ gesta i pohledu. Kluci se stÞ’daj’ v roli Josefa, j‡ nehybnž zastupuji póvabnou a nezdolnou Marii. Pohodlnž used‡me na nepohodlnou prkennou lavici ke stolu, rozkl‡d‡m mapu N‡choda
50 (bod 21), otev’r‡m knihu na str‡nk‡ch o œtžku kr‡lovny wirtemberskŽ: Stoupal jsem po cesti‹k‡ch, kolem polozÞ’cenŽ z‡meckŽ hradby, äeÞ’kovùm z‡pachem rychle a bez ohlŽdnut’. Zastavil jsem se aì nahoÞe v z‡meckŽm kole a odtud bylo n‡mžst’ placatž otevÞenŽ pode mnou, s mrËavùma postavi‹kama, politŽ medovou z‡Þ’ slunce, s tžma lidi‹kama, hùbaj’c’ma se a chod’c’ma sem a tam. [É] Na prvn’m n‡dvoÞ’ bylo tmavo a vlhko. Jak jsem äel kolem kaäny, otevÞely se dveÞe kastel‡novic bytu a z nich vyäla kastel‡novic Ema. ãNazdar,Ò Þekl jsem j’ a po‹kal na ni. Zacenila se na mž, nos mžla jako okurku a róìovŽ äaty
na sobž. ãNazdar,Ò Þekla mi. ãJak se m‡ä?Ò ãDžkuju, dobÞe. A ty?Ò ãNo tak, de to. Poslyä, copak džl‡ älechta?Ò ãPr‡vž se stžhujou. Po“ se pod’vat, chceä?Ò ãNo samo. To je eätž nezavÞeli?Ò ãNe. Pro‹ by je zav’rali?Ò [É] ãA co džl‡ kr‡lovna wirtembersk‡?Ò ãTa je tam taky. Poj“, j‡ ti ji uk‡ìu.Ò [É] ãTak po“,Ò Þekla Ema. Pod tžma róìovejma äatama se j’ rùsoval korzet nebo bóhv’ co to mžla na sobž. Byla hroznž äirok‡ v boc’ch a na nich mžla posazenù divnž kr‡tkù hrudn’k, prostž kastel‡nova dcera. [É] Proäli jsme na druhŽ n‡dvoÞ’ a zastavili jsme se pÞed kon’rnou. St‡ly tam tÞi otevÞenŽ ko‹‡ry se zapÞaìenùma koËma a kolem houf z‡meckùch džt’. [É] ãTak kde je kr‡lovna?Ò zeptal jsem se. ãAsi zaÞizuje vžci se spr‡vcem. Kr‡lovna je z nich nejenergi‹tžjä’,Ò Þekla Ema. [É] PÞes n‡dvoÞ’ se kladl st’n hradby a posledn’ srpe‹ek rudŽho slunce nad obzorem sv’til pr‡vž na dveÞe. D’val jsem se uì jen na nž a ‹ekal jsem. A pr‡vž kdyì byl st’n aì u prahu dveÞ’, objevila se v nich kr‡lovna
51 wirtembersk‡, v svžtle hnždŽm kostùmu a namalovan‡, kr‡sn‡ jak Greta Garbo, s hlavou mždžnou a z‡Þivou, a Þekla nžco nžmecky spr‡vci, kterù se ukl‡nžl za n’, a potom nžkolika straänž kr‡snùmi ìenskùmi kroky doäla ke ko‹‡ru, vyhoupla se do nžj a vykÞikla pevnùm a hlubokùm hlasem Los! Ko‹’ pr‡skl do kon’, prvn’ ko‹‡r se rozjel, za n’m druhù, pak tÞet’, kola zaskÞ’pala a ko‹‡ry vyjely z‡meckou br‡nou do aleje a v posledn’m z nich kr‡lovnina mždžn‡ hlava, bez ohlŽdnut’, jenom jeätž zasv’tila v br‡nž a pak zmizela. Imponovala mi, ta kr‡lovna wirtembersk‡, a bylo mi z n’ l’to. A vedle mž st‡la Ema. ãTak uì jedou,Ò Þekla a zahihËala se. [É] ãJo. Tak j‡ mus’m j’t. D’ky za informace,Ò Þekl jsem Emž a podal jsem j’ ruku. (S. 227.)
ãNo jo, uì mus’me taky j’t,Ò Þekl Aleä. ãNezazvon’me jeätž na Emu?Ò pÞihl‡sil se plaäe Jarda, ale hned s‡m zavrtžl z‡pornž hlavou. Moìn‡ ìe si vzpomnžl na ty jej’ äirokŽ boky; k‡vu si d‡me jinde. PÞed z‡meckou vžì’ podivnù jinoch kl‡t’c’ se
ze strany na stranu prav’: ãKdyì si posp’ä’te, uvid’te, jak zah‡n’m kozy do chl’vka!Ò Smžruje n‡s nam’sto do vžìe na malù bo‹n’ dvorek. Vskutku, nžjakŽ kozy tam cosi pÞeìvykuj’. Po jejich zahn‡n’ do chl’vku n‡m jinoch prod‡v‡ za 10 K‹ vstupenky na vžì. Schody do nebe. V nebi rozhled do väech stran. K domkóm v zeleni, k Heiserovic vile (bod 7). ãZde jsem byl s Mici.Ò S panskou Mici v kr‡tkùch ‹ernùch äatech s b’lou z‡stžrou a sladkùm œsmžvem. B’lou n‡prsenku mžla lehce pÞiäpendlenou na vypjatùch Ëadrech. Vùhled na str‡nž nad Plhovem. Bžloves. K novŽ celnici, k lesu (bod 1), kde padnul Hrob. Polsko za humny. TitžrnŽ postavi‹ky lidi‹ek u auto-
52 busó na n‡mžst’. N‡draì’, pivovar, are‡l nemocnice. Naproti ochozu vžì zvonice, na dosah hodinovŽ ru‹ky. áestn‡ct hodin. Po schodech doló. Jinoch tam st‡le stoj’, äirokù œsmžv na tv‡Þi: ãTo bylo, co?Ò ãJo,Ò Þ’k‡m. Nev’me ale, co t’m mysl’. Asi ty kozy. Obch‡z’me n‡dvoÞ’, na sloupu zdiva prorezl‡ plechov‡ cedulka ve tvaru äipky, modr‡ p’smena oznamuj’ ãK z‡mkuÒ. Vych‡z’me branou. Suneme se ze svahu klikatou kluzkou kamzi‹’ stezkou ävih‡ni velkùmi kopÞivami. òvaha na tŽma z‡meckù zahradn’k, z‡meckù zahradn’ architekt. Jarda m‡ zkuäenosti. U jeho vily v Praze je zahrada kr‡älen‡ odborn’ky. Opžt nekone‹nŽ schody, tentokr‡t smžrem doló. ëlutŽ z‡bradl’, z kles‡n’ n‡m prask‡ v uän’ch bub’nc’ch. Rozd‡v‡m ìvùka‹ky a cucavŽ bonbony. Dole u prvn’ho schodu osamocen‡ starä’ matka s ko‹‡rkem zahalen‡ v ä‡tku. Jako z poh‡dky, kde se vzala, tu se vzala. Aleä se zastav’, pÞemùäl’, zda se nab’dnout. Pomóìe vynŽst ko‹‡rek po schodech aì nahoru k z‡mku? Barbarsky s Jardou pÞedst’r‡me neviditelnost ìeny a ko‹‡rku. ãKluci!Ò hekne Aleä a rozebžhne se za n‡mi.
SEXSHOP ‰êSLO 136 Znovu kolem antikvari‡tu, za vùlohou na svŽm m’stž ãhoÞkne svžtÒ, z Weyerovy ulice odbo‹ujeme do ulice Hraäeho, kdysi ákoln’. Na rohu dóm Celb’kó. Po pravŽ stranž v bloku domó bùvalŽ SpoÞitelny hled‡me bazŽn plov‡rny mžstskùch l‡zn’. Tady asi, odhadujeme. Vch‡z’me do malŽ potemnžlŽ pas‡ìe, na za‹‡tku dveÞe vlevo vedouc’ do nžjakŽho baru, vpravo velkŽ zam‹enŽ dveÞe. Kl’‹ov‡ d’rka. Aleä se skl‡n’ a p‡travž hled’ otvorem. Dlouze a ml‹ky. ëe by, chl’v‡k, uì äm’roval holky z gymplu v zelenŽ vodž nevelkŽho bazŽnu? ãKluci, t‡mhle!Ò vykÞikne najednou a ruku se vzty‹enùm ukazov‡kem zap’chne do horn’ ‹‡sti vùplnž dveÞ’. ãKluci!Ò hul‡k‡ Aleä a ukazov‡kem pÞitom bubnuje do dveÞ’ ãnalevo [É] vyävihla se Marie Dreslerov‡ z bazŽnu, ale nžkdo ji chytil za nohyÒ.24 Honem se tla‹’me s Jardou ke kl’‹ovŽ d’rce, pokouä’me se odstr‹it Aleäe, ale ten se ned‡. Upadnu na zem, ale jeätž do nžj sta‹’m ìuchnout. Jarda odv‡ìnž zamanŽvroval, ale chytil kontrafaleä a ‹elem narazil na dveÞe, jen to zadunžlo. ãCo vid’ä, vole,Ò vol‡m na Jardu, ãco džl‡ Marie?!Ò ãZóstala leìet na bÞiäe a pÞidrìela se malŽ sp‡ry mezi kachl’ky. ModrŽ plavky se j’ zaÞez‡valy do rozkroku a lemovala je tam b’l‡
53 kóìe poodhalenŽ zadni‹ky. Marie je‹ela, ale Ko‹andrle, kterù ji drìel za kotn’ky, nepustil. Jela pomalu Ëadry po b’lùch dlaìdi‹k‡ch, aì spadla nazp‡tek. Väude panovala z‡bava. Pod’val jsem se znovu na Irenu, a Zdenžk uì tam nebyl. Rychle jsem se ohlŽdl ke kabin‡m. [É] Opuätžn‡ Irena sedžla sama na kraji bazŽnu, ‹umžla do vody a pravou rukou se drbala na levŽm rameni. PÞedlokt’m si pÞitom stiskla Ëadra a ve vùstÞihu se j’ udžlala n‡dhern‡ pžäinka.Ò 25 Pžäinkou rozjitÞenŽ fantazie vych‡z’me z domu zpžt na sluncem rozp‡lenou ulici. Poskakujeme na jednŽ noze. Z uä’ vytÞep‡v‡me chlorovanou vodu. V PalackŽho ulici se vyd‡me doleva, za z‡dy nech‡v‡me n‡mžst’, obchodn’ dóm U mžsta PaÞ’ìe (U mžsta Londùna) a pžä’ z—nou lemovanou vznosnùmi domy prvorepublikovŽho rozmachu projdeme do äirokŽ ulice ãpžä’ z—nyÒ Kamenice. Na jej’m po‹‡tku obch‡z’me imagin‡rn’ protitankovou pÞek‡ìku (bod 11). BùvalŽ n‡chod-
skŽ korzo. Od spoÞitelny k hotelu Granada a zpžt. V nedžli po mäi aì do poledne, do obžda. Pak kaìdù den. ãPÞedlouhŽ ve‹ery [É] panickŽ nesmžlosti, taìen’ po zoufalŽm chodn’ku, kolem tis’ce kr‡snùch d’vek. Nikdy ì‡dnou neoslovil. [É] Jenom touìil [É] ty smžlŽ, propracovanŽ pl‡ny, jak polapit d’vky do s’tž [É] jak polapit cudnou Irenku a jeätž cudnžjä’ Marii.Ò 26 Aleä se zastav’ a touìebnž se zasn’. Nas‡v‡ odŽr d‡vnùch legi’ kr‡snùch d’vek, co jich tu po korzu proälo, co jich tu v hodnž odv‡ìnùch äate‹k‡ch jde. VelkŽ tŽma ìenskŽ mystiky! ãÛeknu v‡m, to byla kr‡sn‡ doba,Ò krout’ hlavou Aleä. ãTy holky œìasnž vonžly samy sebou. òplnž a naprosto pÞirozenž. Voni nemžly ty drahù parfŽmy rafinovanejch vón’ dneän’ch svžtovejch vùrobcó a zna‹ek. Voni ty holky tenkr‡t opravdu vonžly samy sebou, ìivelnž, tžma svejma vlastn’ma neopakovatelnejma esencema. Vón’ kóìe, vlasó, potu tžla, podpaì’, kl’nu i ËaderÉ mysteri—znost’ ìenstv’!Ò ãSpr‡vnž, to jsou ty pravŽ atributy ìenskŽho pohlav’. A taky rytmus chóze, hudebnost tžla i mluvy. Pavel Eisner v Milenk‡ch 27 dokonce p’äe i o jakŽsi ,pohlavn’ akustice, erotickŽ barvitosti, emanaci ‹eskŽ ìeny, ztv‡r-
54 ËovanŽ napÞ’klad v umžn’ ve spanilŽ vegetativnosti aktó M‡nesovùch ‹i prudkŽ zemitosti aktó átursovùchÔ, abych jej asi ponžkud nepÞesnž odcitoval. No zkr‡tka hotovŽ umžn’ a magie,Ò odpov’d‡m Aleäovi. ãVest‡lky kmenovŽ praduäe. GŽnie du sexe!Ò sumarizuje erudovanž Jarda. ãAll your perverse fragrances i have breath,Ò vybavuji si sakr‡ln’ slova dekadentn’ho b‡sn’ka: ãVäechny tvŽ perverzn’ vónž jsem dùchal.Ò ãTak, tak,Ò souhlas’ Aleä. ãChtžl bych tž ochutnat, chtžl bych tž l’zatÉ No jo, ale te“ nev’m, jak je to d‡l!Ò ãTo nevad’, tak se t’m netrap. Ale taky dobrù!Ò
Po mile vzruäuj’c’m a osvžìuj’c’m hovoru na tŽmatu ãvónž ìenyÒ proch‡z’me n‡chodskùm korzem. Vùklady s luxusn’m zboì’m, zna‹kovŽ butiky, pÞed kterùmi post‡vaj’ kr‡snŽ prodava‹ky, v dekorativn’ch gestech ruky, prstó zap‡lenou cigaretu. Skute‹nž vystÞiìenŽ jako z m—dn’ch fotografi’ Grety Popper z tÞic‡tùch let. V italskŽm automatu se zdrì’me jen na okamìik nad ä‡lkem piccola, silnŽ a voËavŽ k‡vy. HoÞko zóst‡v‡ v œstech, jazyk zadrh‡v‡, srdce buä’. Na átždrù den roku 1950 p’äe z N‡choda Josef ákvoreckù Marii átichovŽ: ãMarie, póvabnŽ tajemnŽ modern’ mystickŽ mžsto N‡chod je zase v‡no‹n’ s holkama na n‡mžst’ s P‡penovou jazztrumpetou z vžìe kostela, s dvoj‹atama vytrvale korsuj’c’ma po ulici kolem vùkladó s novùm pÞepychovùm automatem, kde jsou stÞ’brnŽ italskŽ k‡vovary a kr‡snù sle‹ny z Prahy, co zacvi‹ujou m’stn’ person‡l, se starejme zn‡mejma p‡skama ‹‡ste‹nž v uniform‡ch a se starejma zn‡mejma Þe‹ma, a j‡ se tu c’t’m velmi velikej spisovatel, neboé jsem o tomhle mžstž napsal rom‡n Zbabžlci a v nžm je z nžho velkej kus a mysl’m si, ìe uì jsem v ìivotž udžlal v’c neì vžtäina lid’, a to mi pak d‡v‡ zas s’lu, abych ìil d‡l pÞes väechny ty hnusnù mr‡kotnù hoÞickù obdob’ a byl vóbec, jestli je to moìnù, taky jednou äéastnej, mil‡‹ku Marie.Ò 28
55 P‡r krokó a stoj’me pÞed ‹tyÞpatrovùm domem ‹p. 136. Zde bydlel v dobž Zbabžlcó Josef ákvoreckù. Oväem neuvžÞitelnŽ st‡v‡ se skutkem! Nad vchodem do domu velk‡ ‹erven‡ p’smena na ‹ernŽm pozad’ hl‡saj’ SEXSHOP. A na zam‹enùch domovn’ch dveÞ’ ve vùklenku mal‡ informa‹n’ cedulka ãSexshop Ð VchodÒ. P‡travž prohl’ì’me domovn’ zvonky. ãKurËajs, ákvoreckù tu nemaj’ zvonek Ð co to je za bordel?Ò div’ se Aleä. Ale jak se na naä’ vùpravž uì st‡v‡ samozÞejmost’, neì Aleä nam‡tkou zkusmo zazvon’ na ciz’ n‡jemn’ky, domovn’ dveÞe se samy otev’raj’ a tajupln‡ d’vka v ‹erveno‹ernùch splùvavùch äatech n‡s ml‹ky vyb’zivž zve do œtrob domu. Nech‡pavž se na sebe pod’v‡me. Hosteska ze sexshopu? Domovnice? Mœza? Reinkarnace Ireny? Pot n‡m tuhne na z‡dech. D’vka se plaäe protÞe podŽl stžny chodby a cupitavž stoup‡ po schodech. N‡sledujeme ji do druhŽho patra. Rukou pokyne na malù balkon s vùhledem do zadn’ho traktu. A taky nžkam aì na œpat’ kopcó za mžstem. PoprvŽ vid’m Aleäe ot‡‹et hlavu o tÞi sta äedes‡t stupËó. Asi vymžnil objektiv. Ryb’ oko nebo nžco takovŽho? Kdyì se kone‹nž vtžsn‡me na balkonek, d’vka uì je na schodech o patro vùä. Nžkde pod pavl‡‹kami zamËoukala ko‹ka. Vz‡pžt’ se zuÞivž rozätžkal pes. TÞet’ patro, tady bydlel Dr. Josef ákvoreckù. DveÞe nalevo, nebo napravo? Jmenovka ani na jednom zvonku nesouhlas’. OhlŽd‡me se bezradnž po naä’ próvodkyni, ale kamsi zmizela! Jarda si
kapesn’kem ot’r‡ ‹elo, Aleä na displeji foé‡ku lov’ pÞedchoz’ z‡bžry. Je tam? Digit‡ln’ minulost. Po schodech zpžt do pÞ’zem’, kolem poätovn’ch schr‡nek. ‰ervenž tapec’rovanŽ dveÞe. Provozn’ doba sexshopu. Vych‡z’me ven na ulici. PÞed domem v cukr‡rnž s podivnùm n‡zvem Opatija si kupujeme jadranskou zmrzlinu. ãChtžl bych tž ochutnat, chtžl bych tž l’zatÉÒ pÞipom’n‡m Aleäovi. Vzhl’ì’me vzhóru do oken tÞet’ho patra. Nikde za okny tv‡Þ, ani z‡clona se nezachvžje. Na konci ulice Kamenice odbo‹’me do nepÞ’liä v‡bnŽ, äpinavŽ próchoz’ pas‡ìe domu zato‹enŽ do pravŽho œhlu. Obchod se staroìitnostmi. ë‡nrovù obraz krajiny v oprùskanŽm s‡drovŽm r‡mu, n‡ramkovŽ leteckŽ hodinky s fluorescen‹n’m cifern’kem, plechov‡ krabice od cigaret PlayerÕs Navy Cut, ocelov‡ pÞilba nžmeckŽho voj‡ka, dùka se symbolem SS, plechovŽ pouzdro plynovŽ maskyÉ ãPÞed chv’li asi esesmani odt‡hli, odhazovali na œtžku, co mohli. Jeätžìe PÞema vyÞ’dil ten tank,Ò muml‡m si sp’äe pro sebe. Jardovi je to jedno. Z Kladska uì samopaly nepoätžk‡vaj’. Taky letadlo nekrouì’ nad mžstem, nebo nen’ slyäet. V œstech drt’ ìvùkac’ pryì a okem gustùruje architekturu ìlutavŽho domu ápanielovy ãpassageÒ. ãKdyì jsem ìil v Americe, tak tenhle dóm, jo, tak tenhle dóm by tam byl skvostem v majetku nžjakŽho milion‡Þe, nebo alespoË muzea. To v‡m Þ’k‡m! Vidžl
56 jsem tam dva podobnù skvosty.Ò Aleä s rukama v kaps‡ch se pohupuje na äpi‹k‡ch a pohv’zd‡v‡ si ãYellow Dog BluesÒ. S foé‡kem povžäenùm na krku vypad‡ jako nžjakej turistickej Am’k. PÞechod u kruhovŽho objezdu. Smžr n‡draì’. V rozmez’ PlhovskŽ a KladenskŽ, tŽmžÞ naproti n‡draì’ byla za v‡lky tov‡rna Metallbauwerke, lidovž zvan‡ ãMetalÒ. V N‡chodž byly v druhŽ f‡zi v‡lky dva zbrojn’ podniky pÞebudovanŽ z póvodn’ch textilek. Metallbauwerke a Lufthansa (Mesrämitka). D’ky tžmto dóleìitùm tov‡rn‡m zbrojn’ho prómyslu mohli doma v N‡chodž zóstat a pracovat mnoz’ ãtot‡lnž nasazen’Ò studenti. V obou tov‡rn‡ch pracovali i mlad’ lidŽ z Prahy. NapÞ’klad Irenin Zdenžk. V lŽtž 1943 se stal hilfsarbeiterem v Metalu tot‡lnž nasazenù Danny. Jedine‹n‡ zkuäenost v rozli‹nŽm spole‹enstv’! Jeätž kus cesty pÞed n‡draì’m pÞech‡z’me pÞejezd pÞes dvojkolejnou traé. Póvodn’ dr‡tžnŽ äraËky, dnes vž‹nž staìenŽ. B‡je‹nù exempl‡Þ, ru‹n’ obsluha. Mžstsk‡ doprava vede d‡vno jinudy, dnes jen pro pžä’. TuristickŽ zna‹enŽ stezky Ð ‹erven‡, zelen‡, ìlut‡. Neznatelnž jiì rozechvžl’ m’Þ’me za Irenou, k par‹’ku k Metuji.
LêBNUTê IRENY Loud‡me se rozkopanou ãIreninou ulic’Ò ‹inìovn’ch domó t‡hnouc’ch se tŽmžÞ od n‡draì’ aì k nevelkŽmu parku po pravŽ stranž. Dev‡tŽho kvžtnu 1945 tudy ut’kala hl’dka od BartoËovy tov‡rny do pivovaru. Husovo n‡mžst’. Dva mohutnŽ smrky. Obch‡z’me par‹’kem od okoln’ch domó ohrani‹enùm hustùm porostem bujnùch keÞó. Tœje, äeÞ’ky, jasm’ny. A taky vzrostlŽ stromy. ãTo je ide‡ln’ z‡kout’ k romantickùm milostnùm hr‡tk‡mÉÒ vzdychne Aleä. Naproti parku pÞes ulici rohovù dóm, kde bydlela Irena. ãPohlŽdl jsem na Irenin dóm [É]. Skrze list’ stromu, kterù rostl pÞed domem, jsem vidžl jej’ okno a za n’m bylo svžtlo. Asi ‹etla nebo se l’bali se ZdeËkem. Dostal jsem velkou chué se taky l’bat.Ò (S. 30.)
Used‡me do st’nu a pop’j’me vy‹pžlou miner‡ln’ vodu. Pak rozloì’m na kolena ákvoreckŽho mapu. Irenin dóm (bod 3) je n‡m jasnù, ale n‡s te“ zaj’m‡ bod 4 (ãZde mž Irena l’blaÒ) zakreslenù pÞ’mo doprostÞed parku. ãKde by to tak mohlo bùt?Ò dohadujeme se navz‡jem a postupnž prozkoum‡v‡me v parku väechny lavi‹ky. Zvl‡ätž ty na odlehlŽ stranž, kterŽ jsou ponžkud obrostlejä’ keÞi. Taky
57 je dóleìitŽ, aby na inkriminovanŽ m’sto nevidžli z protžjä’ho okna bytu Irenini rodi‹e. Ur‹itž mžla strach. A nav’c co kdyby n‡hodou äel kolem Zdenžk? Dost v‡h‡me. ãJ‡ si teda mysl’m, ìe to je zase nžjak‡ liter‡rn’ fikce,Ò Þ’k‡ Jarda ãì‡dn‡ lavi‹ka, ì‡dnŽ sezen’! To l’bnut’ teda, jo, to malŽ l ’ b n u t ’ bylo jen plaäe a rychle na stoj‡ka. Jin‡ doba, jinej mrav. To nebyl, kluci, ì‡dnej francouz‡k! Kdepak, vžÞte mi.Ò No, Jarda m‡ asi svŽ l’bac’ zkuäenosti z praìskùch sadó, lesó a zahradnictv’. Obch‡z’me parkem znovu. Pak Aleä v rohu odhadne jednu docela diskrŽtn’ lavi‹ku. Souhlas’m, used‡me a j‡ ‹tu: Zastavil jsem se a udžlal jsem bolestnù vùraz kolem pusy. Byli jsme zrovna v ëiìkovž parku. ãIreno,Ò Þekl jsem. ãJ‡ si nemóìu pomoct, j‡ tž dovopravdy miluju.Ò Irena se taky zastavila a zv‡ìnžla si o‹i. Ml‹eli jsme chvilku a pak jsem Þekl: ãHroznž.Ò ãJ‡ v’m,Ò Þekla. Zase jsme ml‹eli. Potom Þekla: ãCo budem džlat?Ò ãJ‡ nev’m.Ò D’vala se na mž. ãTo je zl‡ situace,Ò Þekla a poÞ‡d se na mž d’vala. ãIreno Ð!Ò vydechl jsem. ãPoj“ si sednout, na chv’li,Ò Þekla a vzala
mž za ruku. áli jsme k lavi‹ce v rohu parku. Byla skoro zakryt‡ kÞov’m. Sedli jsme si a Irena mž poÞ‡d drìela za ruku. Vzal jsem j’ jej’ druhou ruku do svŽ a sloìil jsem j’ väechny ty ruce na kl’n a udžlal jsem na ni pohled. [É] Drìeli jsme se blbž za ruce a mnž to pÞiälo k sm’chu, co si asi te“ Irena mysl’ a co c’t’, jak je to se mnou tragickŽ, ìe mž nemóìe milovat, protoìe miluje jinŽho, a mnž zat’m, jak tam sedžla proti mnž a Ëadra se j’ pod tžma b’lùma äatama s kyti‹kami zdv’haly, neälo ani tak o to, aby mž milovala, ale sp’ä aby se se mnou vyspala. Povyt‡hla obo‹’ a na ‹ele se j’ udžlalo nžkolik jemnùch vr‡sek. ãCo budem džlat, Danny?Ò Þekla znovu
58 bezradnž. ãCo budem džlat?Ò opakovala t’m udivenùm t—nem. [É] ãIreno,Ò zamumlal jsem a vzal jsem ji za ruce nad loktem. Mžla je mžkkŽ a ìenskŽ. Trochu se ode mž odklonila a strnula. L’bnul jsem ji. Za chvili‹ku pootevÞela pusu a uc’til jsem dotyk jej’ho jazyku. Vzruäilo mž to hodnž. Pak se ode mž odtrhla a rychle vstala a Þekla ãPoj“!Ò a obr‡tila se a uì ut’kala pry‹. Hnal jsem se otr‡ven za n’. Jej’ äaty zasv’tily na slunci a pró‹el’ Okresn’ho domu zrovna s‡lalo jarem a teplem. V nžkolika okamìic’ch jsme byli u vchodu. Irena se zastavila a oto‹ila se ke mnž. ‰ekala, ìe j’ nžco Þeknu. Byl jsem jeätž otr‡venù, ale usm‡l jsem se na ni. ãTak se mžj dobÞe, Danny,Ò Þekla a podala mi ruku. Stiskl jsem j’ ji. ãTy taky, Ireno,Ò Þekl jsem. Chv’li jsme tak st‡li a d’vali jsme se na sebe. Pak jsem kr‡snž Þekl: ãMoc tž miluju, Ireno.Ò Reagovala pÞesnž. Z‡Þivž se na mž zasm‡la, stiskla mi ruku, pak ji pustila, obr‡tila se a vybžhla po schodech nahoru, ani se neohlŽdla. Oto‹il jsem se a äel jsem zvolna k mžstu. (S. 220Ð222.)
ãMno,Ò mlasknu a otÞu si hÞbetem ruky such‡ œsta, zat’mco Jarda se drbe na bradž
a cen’ zuby jako nžjakù kóË. ãTo jsou teda vžci!Ò Aì v roce 1974 Josef ákvoreckù k ãl’bac’ scŽnžÒ napsal: ã[É] pravdivž jsem vyl’‹il vlastnž jen to, ìe mž nechtžla a nedala na sebe (skoro) s‡hnout, i kdyì ta jedin‡ pusa je historickù fakt.Ò 29 ãVóbec si na to nepamatuju!Ò naopak mi Þekla se sm’chem v roce 2007 sama Irena (Jaroslava Fib’rov‡-Vojt’äkov‡). ãNo, moìn‡, ìe mi ji tam v parku Pep’k prostž vlepil!Ò Vych‡z’me z parku k domu Ireny. Rozlehlù prostornù dóm (dÞ’ve Okresn’) a pÞilehlù are‡l nyn’ slouì’ potÞeb‡m n‡chodskŽ policie. Dopravn’ inspektor‡t, krimin‡ln’ sluìbaÉ Irena by tu byla dnes pe‹livž stÞeìena. Odhadujeme druhŽ patro a okna, ale nem‡ to
59 cenu. (Aì pozdžji se dozv’me, ìe okna rozlehlŽho bytu pana vrchn’ho zemždžlskŽho rady Fib’ra byla s vùhledem pÞes Metuji k pivovaru, do dvora pak k M‡nesovž vile a k Bžlovsi. Obch‡z’me dóm podŽl ulice, na jej’ì druhŽ stranž zvolna te‹e Metuje. Za oplocenùm policejn’m are‡lem vid’me zadn’ ‹‡st dvoupatrovŽ, velkoryse ÞeäenŽ M‡nesovic vily. Tedy P‡penovic (Bennovic) vily (bod 8). Kdysi tam prù na stžn‡ch visela cel‡ Þada origin‡ló, na podlaze perskŽ koberce, kaìdù z obyvatel mžl svój pÞepychovù pokoj. T’m, ìe M‡nesovi ignorovali povinnŽ zatemnžn’, zasklen‡ hala œdajnž ‹asto z‡Þila do protektor‡tn’ noci. Rozlehlù are‡l se zahradou podŽl plotu. Z druhŽ strany ulic’ Prokopa VelikŽho m’j’me po levŽ stranž tentokr‡t vznosnŽ pró‹el’ P‡penovic vily. Odhadujeme, kde asi byla hala, kde salon s palmami. Hudebn’ pokoj, v nžmì Danny s P‡penem zboìnž naslouchali ‹ernùm äelakovùm jazzovùm desk‡m i zak‡zanŽmu zahrani‹n’mu vys’l‡n’ rozhlasu. Dnes policejn’ sluìebny. ãMoìn‡ i cela pÞedbžìnŽho zadrìen’,Ò odhaduje Aleä a fot’ skrze mÞ’ìe. Bùt to tak za ‹asó ãkoman‹óÒ, Aleäe by zaäili, ani by nemek. ápion‡ìn’ ‹innost, trest smrti zmžnžn v posledn’ chv’li na doìivot’. M’Þ’me zpžt k par‹’ku.
Tady v Prokopovž ulici, po pravŽ stranž ve tÞ’patrovŽm rohovŽm domž bydlela d’vka ‹’slo dvž Ð Dannyho ãn‡hradn’ l‡skaÒ. Jeho œto‹iätž v nouzi, podle dobovùch fotografi’ skute‹nž hezk‡ Dagmar Dresslerov‡ (pozdžji a jinde zvan‡ tŽì Marie). Danny to od Ireny, kdyì mu z n’ bylo ãtak nžjak blbžÒ a smutno, mžl k Dagmar vlastnž jen kousek Ð tŽmžÞ œhlopÞ’‹nž pÞes ulici. ãVùhoda i nevùhoda, ale zase ‹asov‡ œspora,Ò smžje se a oceËuje Aleä. ãTo musela bejt tžìk‡ konspirace, hlavnž to vyprov‡zen’ po ve‹erech od domu k domu. Jeätžìe si navz‡jem Irena s Mari’ nevidžly do oken. Z‡kon schv‡lnosti. Na to bych teda, p‡novŽ, fakt nemžl,Ò krout’ hlavou Jarda. Souhlas’m. Tahle mžste‹ka, kde je to väude kousek, skùtaj’ sv‡ nebezpe‹enstv’ milostnùch nedorozumžn’.
60 ACH JO! Vyd‡v‡me se k mostku pÞes Metuji m’rnž klenutŽmu do oblouku. ãPo‹kejte, kluci,Ò Þekla Helena a zastavila se. Zóstali jsme st‡t uprostÞed mostu. Helena se opÞela o z‡bradl’ a my jsme se opÞeli z obou stran vedle n’. (S. 31.)
PÞest‡v‡m ‹’st a d’v‡m se zkoumavž vedle sebe. Po levici Aleä, po pravici Jarda. Takìe j‡ jsem jako Helena? pt‡m se s‡m sebe. ãCo je, Tome, pokra‹uj, ‹ti d‡l!Ò ìadonivž se po mnž ot‡‹ej’ kluci. PohlŽdl jsem doló. Pod n‡mi tekla klidn‡ Þeka a bylo c’tit, jak se ‹ern‡ hladina neslyänž pohybuje. Les napravo byl n’zkù a temnù a stromy na bÞehu nam‡‹ely pÞevislŽ vžtve ve vodž. Bylo ticho. Napnul jsem uäi, ale neslyäel jsem nic. Kdyì ‹lovžk dal pozor, mohl slyäet i stÞelbu z fronty. Na ‰ernŽ hoÞe bylo nžkdy slyäet i tžìkŽ kulomety. Ale te“ jsem neslyäel nic. Jen ticho. A to œplnž neslyänŽ a podvždomŽ äumžn’ Þeky pod mostem. Benno vzdychl. ãAch jo,Ò Þekl a plivl z mostu do vody. Velk‡ b’l‡ slina letžla doló jako sebevraìedkynž v b’lŽm z‡voji a pleskla o hladinu. (S. 29.)
ãAch jo,Ò Þ’k‡me uì nar‡z väichni svornž a z mostu do vody padaj’ naäe velkŽ b’lŽ sliny jako sebevraìedkynž v b’lŽm z‡voji. ãAch jo,Ò vzdych‡me a pliv‡me zas a znovu, jen to plesk‡ o hladinu. Na mostek vch‡z’ d’vka. Malù batóìek na z‡dech, v ruce nžjakŽ knihy. ãPros’m v‡s, sle‹no,Ò vrh‡ se na ni Aleä, ãmóìete n‡s tÞi tady u toho z‡bradl’ vyfotit?Ò Nejprve trochu v‡h‡, uculuje se. Kdyì j’ Aleä vtiskne do ruky svój foé‡k, souhlas’. Cvak, cvak. Takhle to je dobrù. Pak jeätž
61 na vùäku. Cvak, cvak. Ur‹itž jsme tam väichni, jak pliveme? Cvak, cvak. ã A sle‹no,Ò Þ’k‡ zase Aleä ãmy tady dneska jdeme po stop‡ch Dannyho a Ireny ze ákvoreckùho Zbabžlcó. A v’teÉ no vona Irenka tady v parku l’bla Dannyho a my bysme to potÞebovali nafotit jako rekonstrukci. Nemohl by v‡s tady nžkdo z n‡s v parku jako trochu l’bnout? J‡ bych to nafotil do kroniky toho naäeho putov‡n’! Opravdu se nebojteÉÒ D’vka z‹erven‡, m‡ naspžch, d‡vno prù uì nžkde mžla bùt. Asi si mysl’ nžco o œchyl‡c’ch. ãTo je taky n‡pad, l’bat ciz’ sle‹ny v parku!Ò krout’ hlavou Jarda a kontroluje si knofl’ky u poklopce. Pak se plivaj’c’ na mostž jeätž fot’me navz‡jem. Kdyì n‡m suchem v œstech doch‡zej’ sliny, mocnž up’j’me z l‡hve zbytky teplŽ miner‡lky. Ach jo! Ûeka äumžla a bylo teplo. [É] ãç jo,Ò Þekl jsem. ãTak pójdem, ne?Ò ãJo,Ò Þekl Benno a vykro‹ili jsme. (S. 31.)
áli jsme ale obr‡cenùm smžrem, neì äli za noci Benno s Helenou a Dannym. áli jsme pÞes most smžrem k pivovaru.
POVSTALCI Tžsnž za mostem sch‡z’me smžrem k bÞehu Metuje a used‡me na vchodovŽ schódky jednoho z domó (bod 15). ãZde jsem zastÞelil eses‡ka,Ò sdžluje pozn‡mka. Listuji v knize, Aleä si d‡v‡ pomyslnù automat (i foé‡k) do pohotovostn’ polohy. O‹ima ämejd’ p‡travž po mostž. PÞema se ke mnž pÞipojil a klusali jsme [É] na svah k Þece. [É] Dopadli jsme na bÞeh a pod’vali jsme se vzhóru. Oblouk mostu se klenul proti bledŽmu nebi a zrcadlil se ve vodž. Kolem z‡bradl’ ut’kaly siluety lid’ v klobouc’ch a v ‹epic’ch. Flinty mžli jen nžkteÞ’. Z ulic za nima Þval tank. Leìeli jsme za kÞov’m, s list’ na n‡s kapalo a ztemnžl‡ Þeka tiäe tekla pod n‡ma. Do Þevu tanku pravidelnž stÞ’lel kulomet. Vidžl jsem, jak postavy na mostž padaj’. Z protžjä’ho bÞehu sebžhlo nžkolik st’nó k Þece a ut’kalo pÞedmžst’m. ãPudem,Ò Þekl jsem PÞemovi. ãPo‹kej,Ò Þekl PÞema. Ûvan’ motoró ustalo a v tichu se po mostž rozdupaly okovanŽ boty. PÞema vstal a nžco vyt‡hl z kapsy. Byl to ru‹n’ gran‡t. PÞema ho odjistil. NahoÞe na mostž se zarùsovaly ‹ernŽ siluety nžmeckùch voj‡kó a jejich kroky zadunžly nad Þekou. PÞema se divoce rozm‡chl a hodil gran‡tem. Pak sebou sekl na zem vedle mž. Zaryl jsem
62 tv‡Þ do zemž. Ozvala se siln‡ exploze, vzduchem kolem n‡s prol’tlo nžkolik rychlùch kusó a strh‡valo list’ s vžtv’. PÞema vysko‹il. ãBžì!Ò zaÞval. Vysko‹il jsem taky a dali jsme se do bžhu po bÞehu Þeky pod most. SpatÞil jsem, ìe uprostÞed mostu je kus z‡bradl’ vytrìen a houpe se nad hladinou, a vidžl jsem kouÞ a prach, vzn‡äej’c’ se kolem. Ut’kali jsme pod mostem. PÞema klopùtl. Najednou se za pil’Þem mostu pÞ’mo proti mnž objevil eses‡k v strakatŽ celtž. Byl to jen zlomek vteÞiny, zahlŽdl jsem jeho vlhkou helmu a p‡sy s n‡boji, zkÞ’ìenŽ pÞes prsa, a stiskl jsem spouäé. Z mŽho automatu vyälehly plameny a c’til jsem prudkŽ zaäkub‡n’ v ruce. Esman se svalil jako podéatù do tr‡vy a bžìeli jsme d‡l bez zastaven’ kolem nžho. Vidžl jsem ho dobÞe, jak leìel, zavlhlù, strakatù, plnù zdrav’, s helmou sesunutou nazad a s plavùmi vlasy, mokrùmi od deätž a slepenùmi potem, nad vytÞeätžnùma o‹ima. Probžhli jsme kolem nžho a neohl’ìeli jsme se. Hnali jsme po bÞehu Þeky, v n’ì se odr‡ìela barevn‡ z‡padn’ obloha, pry‹ od mostu. Za n‡mi ätžkal kulomet, ale neslyäel jsem hv’zd‡n’ kulek. (S. 289Ð290.)
ãTatatatataÉÒ stÞ’l’ z automatu na most Aleä s kadenc’ vskutku zbžsilou. Ve dveÞ’ch domu se objevuje postava mohutnŽ, robustn’ ìeny. Plastov‡, vpÞedu prop’nac’ uämudlan‡ z‡stžra, kdysi modr‡. Na hlavž róìovŽ plastovŽ nat‡‹ky, v œstech plastovŽ zuby. ãDobrù den,Ò uctivž zdrav’ Jarda, kdyì si ìena d‡v‡ vùznamnž ruce v bok. ObezÞetnž ukl‡d‡m kn’ìku do batohu, dop’j’m vodu z plastu. ãNo tak pójdeme, hoäi, zase d‡lÉÒ ãSi mysl’m,Ò proced’ bohynž. Z domu za‹ne Þv‡t d’tž. Uì na silnici k pivovaru se Aleä jeätž oto‹’. ãTatatata,Ò a celej poprskanej prohod’, ãjeätž jsem mžl n‡bojnice v z‡sobn’ku.Ò
63 Okukujeme br‡nu n‡chodskŽho pivovaru, za kterou po‹‡tkem kvžtna 1945 pod veden’m vrchn’ho velitele doktora áabaty a bùvalŽho plukovn’ka ‹eskoslovenskŽ arm‡dy ‰emel’ka prob’hal ponžkud chaotickù vùcvik a pÞ’prava m’stn’ho ob‹anstva na osvobozen’ mžsta od faäistó. Daniel SmiÞickù tu sl’bil na svou ‹est a svždom’, ìe bude vžrnž plnit väechny rozkazy m’stn’ho arm‡dn’ho velitele a ìe bude hotov za svou vlast poloìit i ìivot, pokud to bude tÞeba. Vzal jsem pero, vepsal jsem tam datum, 6. kvžtna, a podepsal jsem se. [É] Potom mi pan KuÞ‡tko podal ruku. ãDžkuji v‡m, bratÞe,Ò Þekl. ãPros’m,Ò Þekl jsem. Pak mi podal ruku jeätž starù ‰emel’k a pan M‡nes. Ten mi dal tu ‹ervenob’lou p‡sku z koäe, kterù st‡l vedle stolku a byl jich plnù. ãDžkuji,Ò Þekl jsem a oto‹il jsem se. [É] Tak jsem se stal voj’nem ‹eskoslovenskŽ arm‡dy. Tak uì jsem byl zanesen v povst‡n’. Nat‡hl jsem si p‡sku na ruk‡v a mžl jsem pocit, ìe mi
padne blbž. Ale nikdo se na mž zvl‡äé n‡padnž ned’val. Tak tohle bylo povst‡n’. Vyäel jsem z budovy. Na dvoÞe pivovaru bylo moÞe lid’. St‡li ve skupink‡ch a mžli na sobž väelijakù kab‡ty, gum‡ky a chlebn’ky pÞes ramena, kouÞili a bavili se. Vypadali sp’ä jako klub turistó, pÞichystanù na spole‹nù vùlet. Ale byla to arm‡da. Byli to povstalci. Nedalo se nic džlat. [É] Byla to arm‡da. A j‡ byl v n’. (S. 106Ð107.)
Opouät’me br‡nu pivovaru, podŽl renovovanŽ secesn’ vily na n‡roì’, rozlehlŽho domu nynžjä’ restaurace a hotelu Hron uhùb‡me do PurkyËovy (dÞ’ve RokytanskŽho) ulice smžrem k c’li naäeho putov‡n’, k hostinci Port Arthuru. Nžjak se pod dojmem vidiny ‹eskoslovenskŽ arm‡dy senilnž rozkec‡v‡m o dobž mùch dvou let vojenskŽ z‡kladn’ sluìby. Za prezidenta soudruha Gust‡va Hus‡ka a za ministra n‡rodn’ obrany soudruha Martina Dzœra v letech 1975Ð1977. Väechny ty neskute‹nŽ, naprosto absurdn’, nesmyslnŽ z‡ìitky a pÞ’hody v Seredi, pro mž nezn‡mŽ
64
obci na konci svžta. S oìralùm pplk. Kolbou pÞi zakreslov‡n’ zdrcuj’c’ch ãbojovùch situac’Ò do tajnùch vojenskùch map, politicko -vùchovnŽ äkolen’ muìstva s mjr. Plech‡‹em, tragikomickou postavi‹kou primitivn’ho velitele ìenijn’ho œtvaru. Väechny ty alkoholickŽ excesy voj’nó VaräavskŽ smlouvy od r‡na do noci. òplnž se zaj’k‡m, zakuck‡v‡m se sm’chy. Opa‹nùm smžrem proti n‡m ulic’ lidi v turistickùch äatech a s r‡diovkama na hlav‡ch se trousili smžrem k pivov‡ru. Zbranž nemžli, alespoË jsem je nevidžl, ale na r‡diovk‡ch mžli naäitŽ trikol—ry a na zadnic’ch si nesli chlebn’ky. [É] z‡stup lid’. Jako o Duäi‹k‡ch na hÞbitov. [É] Väichni byli vlastenci. A hrdinovŽ. (S. 91, 95Ð96.)
Kaälu uì na historky, na vojenskej œlet, kluky to stejnž nezaj’m‡. No jasnž. Aleä si pohvizduje polku Josefa Strausse ãIrenaÒ, ale v nžjakŽm uvolnžnŽm jazzovŽm rytmu. To m‡ z tžch novoro‹n’ch koncertó V’deËskùch filharmonikó. Zdvih‡ pÞi tom nohy jako cvi‹enej lipic‡n. Jarda se drbe na ruce a zkoum‡, zdali nakonec v parku na lavi‹ce nechytil nžjakŽ kl’ätž. Mžl by z N‡choda co poslat do jejich sesterskŽ laboratoÞe v PaÞ’ìi. Vkusnù malù d‡rek.
PORT ARTHUR V roce 1903 koupil ìidovskù podnikatel Rudolf Stark v novž budovanŽ RokytanskŽho ulici kus pole, aby zde o rok pozdžji vystavžl a otevÞel hostinec. Novù hostinec väak jeätž nemžl jmŽno. ãV tŽ dobž väak na D‡lnŽm vùchodž zuÞila rusko-japonsk‡ v‡lka. JaponskŽ oblŽh‡n’ ruskŽho pÞ’stavu Port Arthur (8. œnora 1904 Ð 2. ledna 1905) se stalo symbolem tŽto v Evropž velmi sledovanŽ v‡lky, v n’ì sympatie ‹eskŽho n‡roda st‡ly jednozna‹nž na stranž nakonec neœspžänùch Rusó. Volba tohoto neobvyklŽho n‡zvu byla pro hostinec jistž proz’ravùm ‹inem, kter‡ svùm vlasteneckùm n‡bojem pÞil‡kala Þadu z‡kazn’kó a d’ky ,nez‡vadnostiÔ pÞeìila väechny zmžny reìimó.Ò30 Obdob’ druhŽ svžtovŽ v‡lky znamenalo zat’m nejslavnžjä’ a z‡roveË nejtragi‹tžjä’ obdob’ v džjin‡ch hostince. Jako ìidovskù majetek byl dóm i hostinec pod st‡lùm dohledem a ohroìen’m. Koncem roku 1939 pÞevzal veden’ hostince ã‡rijecÒ Josef B‡rta. Po pÞijet’ norimberskùch rasovùch z‡konó zóstal Port Arthur nakonec jedinùm hostincem v N‡chodž, kterù ìidŽ mohli navätžvovat. Ale i toto ãprivilegiumÒ bylo nakonec omezeno a n‡poje mohly bùt ëidóm vyd‡v‡ny pouze malùm okŽnkem, kterŽ bylo vyÞ’znuto ve dveÞ’ch
65 z chodby domu do lok‡lu. Tyto dveÞe se dochovaly dodnes. Bžhem v‡lky se hostinec Port Arthur stal m’stem, kde se sch‡zeli mlad’, vesmžs pÞ’znivci Nžmci zakazovanŽ swingovŽ hudby. Hostinec d‡l fungoval i v ŽÞe re‡lnŽho socialismu. Protoìe st‡tn’ podnik Restaurace a j’delny neinvestoval do hostince tŽmžÞ ì‡dnŽ pen’ze, zóstal zachov‡n v prakticky nezmžnžnŽ podobž dodnes, jaksi ãzakonzervovanùÒ. ãKluci, kluci, tady je to! Snad nejdeme pozdž!Ò hul‡k‡m radostnž pÞed ranž secesn’m domem ‹’slo 473 s m’sty silnž opadanou fas‡dou v PurkyËovž ulici. A vskutku, na fas‡dž nad okny restaurace je póvodn’, hnždou barvou vyvedenù n‡zev: ãRestauraceÒ nebo zÞejmž v pozdžji doplnžnŽ verzi ãRestauration Port ArthurÒ. TakŽ lze tuäit pod novžjä’m n‡pisem póvodn’ spodn’ p’smena ãPort ArthurÒ. Kdo v’, ale rozhodnž je to skvžlŽ, n‡dhernù dobovù n‡pis, kterù se dochoval jen d’ky tomu, ìe po celou dobu socrealismu byl zakryt velkou deskou z hobry s n‡zvem ãHostinec Port ArturÒ a znakem podni-
ku Restaurace a j’delny. Ale protoìe novù majitel domu a hospody ke konci devades‡tùch let mžnil (ponžkud neäéastnž) póvodn’ dÞevžn‡ okna za nov‡ plastov‡, musel sundat vùvžsn’ ät’t, jinak by vùmžna oken neäla uskute‹nit. A tak se na svžtž znovu objevil póvodn’ n‡zev. U vyÞez‡vanùch prosklenùch dveÞ’ do domu je cedulka s otev’rac’ dobou: Pondžl’ Ð p‡tek: 16Ð23 hod. Sobota Ð nedžle: zavÞeno III. cenov‡ skupina Majitel Miloslav Bartoä
66 Jako by byla slyäet muzika. Asi uì m‡m pÞeludy. Vch‡z’me po nžkolika schodech do chladivŽ setmžlŽ chodby domu, kdyì Aleä najednou mocnùm hlasem po‹al zp’vat: ãJede fóra z Port Arthura, na n’ sed’ KanimuraÉÒ Aì u piva n‡m ale vysvžtl’, ìe to byla p’seË z roku 1905, kterou si zp’vali praìät’ pÞ’znivci ruskŽho gener‡la Kuropatkina, kterù ãv’tžznž ustupovalÒ (jak psaly tehdejä’ noviny) pÞed œtoky japonskùch vojsk. Dva tÞi kroky, vpravo dÞevžnŽ dveÞe do lok‡lu se zavÞenùm ãìidovskùmÒ okŽnkem, klika cvakla a uvidžl jsem je väechny. Sedžli v Þadž, bez kab‡tó a s popuätžnùma kravatama a slunce na nž dopadalo oknem. Benno s uslintanou trumpetou u huby, Lexa s bledùmi prsty na klapk‡ch klarinetu, Venca nafukuj’c’ tv‡Þe a pohybuj’c’ p’stem, Harùk se zkÞ’ìenùma nohama s gibsonkou v kl’nž, Jindra s kloboukem na hlavž a basou v objet’ a za bateri’ bubnó myä’ pihovat‡ tv‡Þ Brynychova. Vyluzovali zrovna ensemble z King Porter Stomp, Vencóv tailgate tromb—n rytmicky prskal a nad n’m Benno hr‡l äk‡dlivou melodii, prostž a dojemnž. Za stolem u okna dopadalo slunce na Luciiny zlatŽ vlasy a na namalovanou pusu Bennovy Heleny. (S. 347.)
S o‹ima upÞenùma na kapelu (pÞibliìnž äestn‡cti‹lennù Velkù band Miloslava Zachovala ákvoreckù ve Zbabžlc’ch ponžkud zredukoval na malù dixieland) nejistž vch‡z’me do jindy tak klidnŽho aì ospalŽho lok‡lu. U dlouhŽho stolu ätamgastó pÞi zdi bokem vù‹epu vzhlŽdly na n‡s zcela nete‹nž a bez z‡jmu dvž tÞi tv‡Þe domorodcó. Stžì’ pokyvuj’ hlavami na n‡ä uctivù tichù pozdrav a d‡l se vžnuj’ svŽ tžìkŽ a nam‡havŽ pr‡ci pit’ piva a kouÞen’ cigaret. JazzovŽ hudbž mlad’kó jiì asi d‡vno pÞivykli jako bzukotu much poletuj’c’ch nad vù‹epem. PÞihrbeni a tŽmžÞ nen‡padnž, abychom neruäili, used‡me k volnŽmu stolu vedle holek. Zaregistrovaly n‡s obž. Helena se oto‹ila, zbžìnž si n‡s prohlŽdla a pak spo‹inula o‹ima na Jardovi. Jej’ namalovan‡ pusa se prolomila do oblou‹ku œsmžvu. áilhal jsem s Aleäem po zlatùch vlasech Lucie. V paprsc’ch slunce vypadaly jako svatoz‡Þ, jako zlatavŽ paprsky kolem sochy sv. Ign‡ce z Loyoly na kostele na Karlovž n‡mžst’ v Praze. Jemn‡ kresba drobnŽho obli‹eje. Mal‡ pevn‡ Ëadra pod tenkùmi äaty. Byla fakt hezk‡! Polkli jsme napr‡zdno tŽmžÞ sou‹asnž. Z vù‹epu se vyäoural starù Wintr a postavil pÞed Helenu sklenici ‹ervenŽ limon‡dy. ãHal—,Ò Þekla Lucie od vedlejä’ho stolu. ãNem‡te tam tu zelenou?Ò ãK sluìb‡m,Ò Þekl Wintr a äinul se zvolna k vù‹epn’mu stolu. Vzadu na hlavž mžl tÞi
67 z‡tylky a kalhoty mu pod zadnic’ džlaly zvl‡ätn’ vak. (S. 12.)
Po chv’li se hostinskù pÞiäoural i k n‡m. ãTak co to bude, p‡novŽ? Pivo? J’dlo jen to, co je napsanù t‡mhle u vù‹epu,Ò Þ’k‡ zcela mechanicky a utžrkou v pravŽ ruce smet‡v‡ drobky z ‹ervenŽho ubrusu na stole. Objedn‡v‡me pivo. A hned po dvou. Rozhl’ì’me se po interiŽru hostince. Po dÞevžnŽm obkladu stžn s tuäenùmi otisky d‡vnùch host’, po barevnž prosklenŽ stžnž se äirokùmi dvoukÞ’dlùmi dveÞmi oddžluj’c’mi oba hostinskŽ s‡ly, po velkŽm kule‹n’kovŽm stole. Naäe o‹i tžkaj’ zaìloutlou prvorepublikovou mapou, po portrŽtech d‡vnùch buditeló. Hled’me i na malù dvorek, kde je pohozenù, vejpól pÞeraìenù vùvžsn’ ät’t hostince z dob socialismu, aby nakonec naäe o‹i se z‡jmem ulpžly na velkŽm r‡mu diplomu s portrŽtem K. H. BorovskŽho, kterù vydala òstÞedn’ matice äkolsk‡. Dne 25. kvžtna 1914 se oznamuje, ìe ãhostŽ v restauraci Port Arthur v N‡chodž se stali skute‹nùm ‹lenem òstÞedn’ matice äkolskŽ v PrazeÒ. Up’j’me z orosenùch póllitró polotmavù tÞin‡ctistupËovù Prim‡tor. Nžjak n‡m leze do hlavy. Na ‹ernŽ tabuli u okna do kuchynž je kÞ’dou vyps‡n pravdžpodobnž stabiln’ reperto‡r gurm‡nskùch mali‹kost’: ãvope‹en‡ sekan‡ Ð 28 K‹, ryb’ pepÞenky Ð 29 K‹, naloìenù hermel’n Ð 35 K‹, tla‹enka s cibul’ Ð 28 K‹ (ale ta je pÞeäkrtnut‡), ten-
kej paras 3 kusy Ð 25 K‹, utopenej jeden kus Ð 18 K‹Ò. Objedn‡v‡me od kaìdŽho j’dla po jednom vzorku na spole‹nù tal’Þ, oäatku mžkkŽho chleba. A dalä’ piva, hrome, sem s nimi!
Str‹il jsem saxofon do œst a zabzu‹el jsem si na nžj za‹‡tek prvn’ho chorusu Annie Laurie. Harùk u vedlejä’ho pult’ku rozloìil taky Annii Laurii, jenìe mžl titul pÞeps‡n na Lucie. Annie Lucie. Starù Wintr se odlepil od vù‹epu a nesl na t‡cku zelenou limon‡du. PÞiäoural se ke stolu u okna a postavil ji pÞed Lucii. Lucie vzala pytl’‹ek se stùblem, roztrhla ho a ponoÞila stùblo do limon‡dy. Mžla hezkŽ op‡lenŽ ruce a ‹ervenŽ nehty na prstech. Pak se sklonila nad sklenic’ a za‹la cucat. Sedžla ve svùch prima tenkùch äatech, se svùmi zlatùmi vlasy a cucala smaragdovou limon‡du, do kterŽ j’ sv’tilo zapadaj’c’ slunce.
68 Byla džsnž hezk‡. Vzpomnžl jsem si na Irenu. Co asi džl‡. Ale bylo jasnŽ, co asi džl‡. Bylo jistŽ, co džl‡. Zdenžk uì d‡vno do fabriky nechodil, takìe to bylo jasnŽ, co džl‡. Zezadu za mnou se ozval Benno a hr‡l svoje surovŽ a pÞekr‡snŽ velkŽ pÞedkoncentr‡‹nickŽ s—lo ze St. JamesÕ Infirmary. Pod’val jsem se z okna a za n’m visela zeäeÞel‡ silueta z‡mku
a obloha, cel‡ rud‡ a oranìov‡, s mr‡‹ky a jasem a prvn’ma hvžzdi‹kama nahoÞe [...]. (S. 15.)
A pod’val jsem se oknem ven. Na druhŽ stranž ulice z otevÞenŽho okna panelovŽho domu Ð zakrùvaj’c’ho vùhled na mžsto, na siluetu z‡mku, na prvn’ hvžzdy na nebi Ð se vykl‡nžla v róìovŽm tenkŽm kombinŽ ìena. S poìitkem, skoro la‹nž nas‡vala kouÞ cigarety, z œtrob bytu blikala odrazem okna televizn’ obrazovka. Kdyì dokouÞila, t’pla zbytek cigarety o Þ’msu a hodila ho doló na ulici, rovnou na stÞechu zaparkovanŽho auta. Pak jsem sto‹il zrak na starŽho Wintra, sed’c’ho za n‡levn’m pultem a ‹um’c’ho podlitùma o‹ima do neur‹ita. Mžl ty o‹i tupŽ a na vodž plovavŽ a snil, asi snil, moìn‡ jako j‡, jenomìe ne o Irenž, ale asi o n‡draìn’ restauraci, co si ji chtžl uì od džtstv’ najmout, jak se n‡m svžÞoval, nebo o velkŽm hotelu se ‹tyÞma ‹’än’kama nebo moìn‡ jen o prima skotskŽ whisky, a kdyby ji tak mohl sehnat a prod‡vat n‡m ji. S‡m nepil, snad z perverzity nebo z ‹eho, nebo moìn‡ mžl opravdu paralùzu. Hol‡ lebka mu svžtŽlkovala za pultem a mosaznŽ p’py se leskly. (S. 22.)
Pivo uì n‡m fakt lezlo do hlavy. Jarda pomrk‡val, äklebil se pÞes stól na Helenu. Pak z kapsy vyt‡hl zmuchlanou ‹ernob’lou foto-
69 grafii N‡choda z roku 1932, ìe ji jako spole‹nž poäleme Irenž nebo Marii. ãNebo tomu doktorovi kl’äé‡kovi do PaÞ’ìe,Ò radili jsme. ãAnebo, no jasnž, gener‡lovi Kuropatkinovi do Port Arthuru!Ò exceloval Aleä. Nakonec jsme se ale pÞece sladili, ztichli jsme, Fonda ‹tyÞikr‡t zaklepal na desku Wintrovic pianina a my jsme spustili. Lexa zakv’lel ve velkùch vùäk‡ch na klarinet, Venca za‹al sestupovat basovou figurou do exploduj’c’ch tromb—novùch hloubek, j‡ jsem si pohr‡val s kudrlinkami ve stÞedn’ poloze a mezi n‡mi väemi se protahoval Benno se svùm drsnùm, sprostùm, zalykavùm t—nem jako z nebe. (S. 16.)
PÞipomnžlo mi to, jak se i naäe parti‹ka vlasatcó kdysi na konci sedmdes‡tùch let v PÞelou‹i a okoln’ch venkovskùch hospod‡ch v œstran’ bavila podobnž. A shledal jsem, jak obž navz‡jem vzd‡lenŽ generace mžly obdobnŽ radov‡nky. Ti pÞed n‡mi zak‡zanŽ swingbandy Ð a my o ‹tyÞicet let pozdžji zak‡zanŽ rockovŽ skupiny. Spole‹nou kulisou byla väednost malomžsta s r‡zovitùmi (loaj‡ln’mi ‹i kolaboruj’c’mi) figurkami obyvatel, rozli‹nŽ k‡drovac’ komise, ale nade väe kr‡snŽ nedostupnŽ d’vky, ze z‡pa“‡ckùch LP desek barbarsky erotizuj’c’ hudba, samizdatovŽ ‹asopisy. Byla to alternativa tŽ ‹‡sti, kter‡ se nechtžla zaÞadit, nechat se zapÞ‡hnout vnucovanou ideologi’ nacismu/komunismu. ëivot
70 se st‡val ãtot‡ln’m brainwashemÒ, naä’m ãveselùm ghettemÒ. Tedy to rozhodnž plat’ pro moji generaci souputn’kó. Ale te“ s pohledem na Benna s uslintanou trumpetou v roce 1945 i se vzpom’nkou na Nžguäe s pÞebustÞenou kytarou v PÞelou‹i v roce 1985 jsem jen pÞitakal, jak se po svŽm obž tyhle generace b‡je‹nž bavily. Jak si uì’valy a pÞi tom promarËovaly svój nejlepä’ ‹as. ãKluci, ‹etli jste PÞelou‹skù rom‡n?Ò pt‡m se cvi‹nž. ãVole, povinn‡ äkoln’ ‹etba naäich džt’, jak uì kdysi pÞedpov’dal b‡sn’k Egon Bondy,Ò m‡vne rukou Aleä. Jarda m‡ d’tž jeätž malŽ. Je teprve u Pern’kovŽ chaloupky. Starù Wintr kl’mal za pultem a z p’py odkap‡valy b’lŽ kapky do nastavenŽho póllitru. Helena se nudila nad novinami, ji muzika nudila [É]. U dveÞ’ st‡l nžjakù starù chlap s póllitrem piva a z’ral na n‡s. (S. 27.)
Vypadal jako nžjakej f’zl. Nasranej f’zl v c ivilu, co m‡ po sluìbž a ub’j’ beznadžjnž jedno odpoledne za druhùm. Tutovž to byl f’zl. To se holt pozn‡. A taky m‡m na nž ‹uch. PÞipozdilo se, pomalu byl ‹as j’t na n‡draì’ a odjet zpžt do Starko‹e, do z‡kladn’ho t‡bora. áel jsem ke starŽmu Wintrovi a odbyl jsem si placen’. Mžl jsem jen jedno pivo. Starù Wintr st‡l s ospalùma o‹ima za n‡levn’m pultem
a dal mi zp‡tky pades‡tifenyk. PÞipomnžlo mi to revoluci. ãDobrou noc,Ò Þekl jsem za ostatn’ do kvžtnovŽ noci. Byla tepl‡ a hvžzdnat‡É (S. 28.)
Jarda stoj’ u pultu a opžt za n‡s plat’. Jeätž cigarety a telefonn’ ‹’slo na hostinskŽho. Chceme se nžkdy vr‡tit, udžlat si tu prima ve‹’rek. Zat’mco ostatn’ z hostince odch‡zej’ nalevo k nemocnici, my pÞejdeme pÞes ulici, obejdeme panelovù dóm. Stoj’me na svahu s vùhledem na mžsto, ut‡pžj’c’ se v z‡padu slunce. Na druhŽ stranž z‡Þ’ okna z‡mku. Moìn‡ älechta uì zase vybaluje zavazadla, moìn‡ jen odraz svžtlaÉ Pocit l’tosti nad mizej’c’m dnem. Tentokr‡te j‡ vytahuji z kapsy nikoliv poma‹kanù pohled, ale starù dopis J. á. z roku 1949. Nam’sto ze Zbabžlcó ‹tu z dopisu: ãBibi‡no, mil‡ spÞ’znžn‡ duäe, proìil jsem kouzelnŽ n‡chodskŽ v‡noce s velkou nostalgi’ a smutkem a chci ti o nich napsat, jak byly. Za prvŽ byl sn’h na kopc’ch a celù den hr‡l m’stn’ rozhlas koledy, a kdyì jim doäly, tak tam Fiala, to je kluk z gymplu a je te“ hlasatel m’stn’ho rozhlasu, tak ten tam pak mezi koledy za‹al d‡vat jazz, a proto o átždrùm dnu 1949 v N‡chodž byl v podve‹er u stromu na n‡mžst’ slyäet hlas Butterfielda, jak zp’v‡ Jelly Jelly, a j‡ jsem äel na hÞbitov a rozsv’til jsem ‹ervenou sv’‹ku s modrejma hvžzdama mami‹ce na hrobž, a kdyì jsem obeäel hÞbitovn’ kostel, tak jsem potkal to m’Ë
71
72 pžknù Marä’kovic dvoj‹e s taäkou s kvžtin‡‹ema, ale nezastavil jsem ji a jenom sem se asi tÞikr‡t za n’ voto‹il a pokaìdŽ sem vidžl, ìe se za mnou taky vohl’dla a to mž potžäilo [É] a kdyì jsem se vracel, tak z vžìe kostela troubil P‡pen v‡no‹n’ koledy na kornet a fajn se to rozl’halo nad mžstem, kde bylo jenom ticho, a pak spad na N‡chod meteor a j‡ äel domó [É] uì v pól dvan‡ctù jsem äel na pólno‹n’ a byly tam na kóru Þady kr‡snejch nezletilejch holek ‹ervenùch vod mrazu a zp’valy slavnou mäi, ale j‡ jsem myslel na v‡s, na tebe a na Marii...Ò 31 Aleä si fouk‡ do dlan’, z œst mu jde p‡ra. PÞeälapuje, pod nohama mu kÞupe z‡vžj snžhu. ãTich‡ noc, svat‡ nocÉÒ brouk‡ si. Vyäli jsme zase ze str‡nž zp‡tky na ulici, okna Port’ku jeätž problik‡vala slabùmi œspornùmi ì‡rovkami a zam’Þili jsme doló k lesu, k pivovaru, pÞes most za Þeku. Bylo ticho. Naäe kroky klapaly v trojitŽm rytmu o dl‡ìdžn’, ml‹eli jsme. [É] áli jsme kolem vily doktora átrase. [É] Väude bylo ticho. [É] Oby‹ejnŽ ticho. (S. 29.)
CESTA ZPçTKY Kolem Irenina domu, ãIreninou ulic’Ò jsme zam’Þili rovnou k n‡draì’. V n‡draìn’ hale pusto a pr‡zdno. MatnŽ svžtlo za okŽnkem vùdeje l’stkó. Sleva pro skupinu. Spole‹nù l’stek tÞ’ poutn’kó do Starko‹e pÞes V‡clavice za 28 K‹. Do odjezdu vlaku zbùv‡ necel‡ pólhodina. Vych‡z’me z haly. PÞed n‡draì’ a pak kousek podŽl plotu. Odstavn‡ kolej. Vlak s munic’ uì tu nestoj’. Bu“ ho rozkradli, nebo odjel. Podle mapy ãZde byla bitka s komunistyÒ (bod 2). Nemžl jsem nic proti komunismu. Nic jsem o nžm nevždžl, a j‡ nebyl z tžch, kteÞ’ byli proti nž‹emu jen proto, ìe proti tomu byli jejich rodi‹e a pÞ’buzn’ a zn‡m’. Nemžl jsem nic proti ni‹emu, dokud jsem mohl hr‡t v jazzu na saxofon, protoìe to byla vžc, kterou jsem miloval, a nemohl bych bùt pro nžco, co bylo proti n’. A dokud jsem se mohl d’vat na holky, protoìe to znamenalo bùt naìivu. Pro mž to znamenalo tyhle vžci. (S. 336.)
Na mostku pÞes Metuji jsme pÞitahov‡ni jako gigantickùm magnetem pÞ’mo k z‡bradl’. ãAch jo!Ò vzdychli jsme jednohlasnž a plivli do vody. Zas a znovu. Ûeka äumžla a bylo teplo.
ãMno, vo komunistech taky v’m svùÉÒ mlaskne si Jarda. ãD‡me pivko, ne?Ò T’m je to pro nžj vyÞeäenù. Pokr‹’me rameny, pro‹ ne. Vedle n‡draìn’ budovy malù kiosek. Nžco mezi vù‹epem a minihospodou. SamozÞejmž
73
TV a v n’ nžjakù fotbal. JakŽsi mistrovstv’ svžta, galaxie. S póllitry piva jdeme radžji ven, na vzduch, k prkŽnku pÞiäroubovanŽmu na ze“ kiosku. PÞ’pitek, euforie... No jo, ale z ‹eho? Asi z v’tžzstv’. V’tžzstv’, ale nad ‹’m? Mocnùmi douäky up’j’me osvžìuj’c’ n‡poj. Focen’ s mapou N‡choda. S knihou Zbabžlcó. Se zbabžlci v n‡s. Pak poì‡d‡me sle‹nu, co jde kolem. NejdÞ’v si mysl’, ìe ji chceme sbalit. Pak tiskne spouäé. Pozdžji väe rozmazanŽ. Chvatnž d‡me dalä’ pivo a poklusem na peron. Malù motor‡‹ek, jeden vagon pÞipraven k odjezdu. Aleä fot’. ãNespouätžt, neodr‡ìet!Ò smžji se mu a m‡v‡m ve dveÞ’ch. P‡r cestuj’c’ch z n‡s m‡ asi povyraìen’. Aleä mž fot’ jako nžjakou celebritu. Skaut’ci na seda‹k‡ch u okŽnek. Taky nžjac’ m’stn’ kluci s holkama. Jedou asi na diskoäku. Zvednut‡ ruka s pl‡ca‹kou, jedeme! Tlesk‡me, m‡v‡me z okŽnka vùprav‹’mu, babce v domku u z‡vor, pÞekÞikujeme se, Þeht‡me se. ãIrenk———!Ò Þve Aleä jako truchlivù bùk a rozhazuje imagin‡rn’ polibky potŽ, co motor‡‹ek m’j’ ãIreninu uliciÒ. Skaut’ci odvr‡t’ hlavu od okŽnek. ãIrenk———, duäenko Ð duäe l‡sko!Ò Vypit‡ piva, radost z povedenŽho dne, bezstarostn‡ j’zda po kolej’ch podve‹era. Motor‡‹ek si to zvolna äine podŽl Volovnice, Vinohrad. Mžsto se odv’j’ pÞed n‡mi jako film, okŽnko po okŽnku. M’j’me kolmŽ ulice, domy, malŽ dvore‹ky. Motor‡‹ek zadun’ na viaduktu, pod kterùm
jsme jeätž odpoledne ut’kali pÞed letadlem, sotva sta‹’me zahlŽdnout v áafranici tÞi snždŽ muìe st‡le sed’c’ nehnutž na ulici za stolkem. ãNa hovn———ÉÒ hùk‡ Aleä. Pak otevÞen‡ okna domó na LetnŽ, kÞoviska bezó podŽl tratž, mžsto se za‹’n‡ postupnž vytr‡cet, mizet v krajinž. Jako sm’ch na rtech, kterù mž opouät’ s odlivem mžsta, väeho toho kolem. Jako by po mnž pavu‹ina marnosti rozprost’rala svoje neviditelnŽ, velejemnŽ s’tž. Za okny vlaku se vzdaluje, miz’ nejen mžsto, ale i lidŽ, kteÞ’ tu ìij’. St’ny tžch, kteÞ’ tu ìili kdysi, kteÞ’ tu byli mlad’ a äéastn’, kteÞ’ tu milovali i nen‡vidžli. Naäe i jejich pÞ’bžhy ìivota prolnutŽ, zaklesnutŽ do sebe.
74 ãMarie, [É] je mi tak zoufale mizernž kr‡snž jako snad nikdy. To mžsto mž m‡ zajatùho a nepouät’ mž a j‡, protoìe Ty jsi mezi ztracenùmi vžcmi ìivota, netouì’m uì po ni‹em neì v tomhle mžstž po jeho jaru a sv‡te‹n’ch odpolednech. [É] m‡m ten œplnž stejnù pocit pÞekr‡snùho, n‡dhernùho ìivota, na kterù se ale jen kouk‡m a kterù neìiju. A je mi divnž z tŽ œlohy, kterou jsem tu ìilÉÒ 32 A je mi divnž v tom motor‡‹ku, kterù jede otevÞenou tmavnouc’ nezn‡mou krajinou. Ve stani‹ce V‡clavice vystoup’ i posledn’ skautät’ cestovatelŽ za dobrodruìstv’m. M’jen’, kÞiìov‡n’ vlakó na jednokolejce. A pak jedeme jenom my sami, ztiäeni, zadum‡ni do sebe, kaìdù pro sebe pÞevypravuj’c’ si ten pÞ’bžh, do kterŽho jsme dnes vstoupili, kterù byl, a uì nen’. ãAch jo, väechno uì je pry‹,Ò povzdychne
hlasitž Aleä, jako by ‹etl moje myälenky. PromodralŽ vrcholky kopcó, œzkù ‹ervenooranìovù p‡s na z‡padn’ stranž oblohy, vd‡li jako diamant leskne se jezero Rozkoäe. ãZa horami vych‡zelo slunce vzd‡lenùch svžtó Ð naäe zapadalo,Ò pÞeÞ’k‡v‡m si polohlasem slova Karla Hynka M‡chy. A pak vl‡‹ek sj’ìd’ z kopcó. Ve Vysokovž nikdo z mostu pod vlak nesko‹’, jen nžjakù blbec z nžj plive. Neì si setÞu slinu z ‹ela a zat‡hnu okno, vj’ìd’me do Starko‹e. DÞevžn‡ prosklen‡ bo‹n’ z‡stžna peronu, rozpadaj’c’ se, pÞedur‹en‡ k z‡niku. U telefonn’ho automatu pÞi zdi odlehlŽho rohu n‡draìn’ budovy nalepen‡ shrben‡ ìena. KÞik, pÞemlouv‡n’ i pl‡‹ do sluch‡tka. PÞ’chod k vlakóm, odjezdy a pÞ’jezdy z Prahy. VylepenŽ, deäti, sluncem zteÞelŽ j’zdn’ Þ‡dy. Na hodin‡ch zastavenù ‹as. Dny, mžs’ce a roky.
75 ZçKLADNê TçBOR STARKO‰ Ð NOC DRUHç Od n‡draì’ pžäinou, klikatou zkratkou mezi domky rovnou do œdol’‹ka, kolem hasi‹‡rny k poì‡rn’ n‡drìi. DÞevžn‡ bouda, nžkolik lavi‹ek, nevelkù tane‹n’ parket. Postaveno v roce 1942. Dnes nžco jako pÞ’leìitostnŽ m’stn’ koupaliätž s pÞilehlùm ãtane‹n’m s‡lemÒ. V protžjä’m lesnatŽm svahu byl zajistŽ po‹at nejeden Starko‹‡k. Drol’c’ se beton, kluzkŽ bÞehy, tmavž hnžd‡ voda. Skokanskù móstek, plavci neplavci. Po z‡padu slunce d‡vno ani noha. SvlŽk‡me se donaha a odv‡ìnž sk‡‹eme do vody. Zpola osych‡me, oblŽk‡me jeätž potem p‡chnouc’ trika a svahem vzhóru k Rejtarovž chalupž stoupaj’ tÞi n‡dhern’ faunovŽ. N’zko od z‡padu se nebe zatahuje mraky deäéó. Nebo zase jen ty sv’raj’c’ prokletŽ obrysy temnùch straäidelnùch hor? Venkovn’ pÞ’stÞeäek chalupy. Jirka m‡ hosty, kamar‡dy z okol’. Postupnž s noc’ odch‡zej’ domó. Prvn’ plechovky studenŽho plzeËskŽho piva zah‡nžj’ ì’zeË. Pak Jirkóv excelentn’ gul‡ä, od v‹erejäka jeätž lepä’. Malù z‡zrak! Chlebem vyleätžnŽ tal’Þe. Na podnose cel‡ äunka, uzenŽ, sklenice dom‡c’ch okurek. Na dÞevžnŽm uhl’ marinovanŽ maso. Proklet‡ vónž! Oharky ìhnouc’ do tmy. JiÞ’ ve svŽm ìivlu. ãKurva, chlapi, pijte, jezte, tady nejste na rekreaci!Ò Maéas nos’ n‡-
ru‹e dalä’ch plzn’ v plechovk‡ch. Prvn’ porce grilovanŽho masa. MastnŽ ruce, mastnŽ huby, mastnŽ sklenice. Pepa Adam ze Skalice vyzv’d‡ trasu naäeho putov‡n’ N‡chodem. ãPÞ’ät’ rok rozhodnž pójdu s v‡mi, kluci!Ò a z bochn’ku chleba odÞez‡v‡ patku. ãTo se v’, ìe pudeme zas!Ò Þ’k‡ Jarda s plnùmi œsty. ãTaky si pronajmeme od hostinskŽho Port Arthur a udžl‡me si tam prima ve‹’rek. Jasn‡ zpr‡va. Zn‡m tam p‡r klukó, co tam zkouäej dix’k. V‡lej ho fakt skvžle, älape jim to!Ò ã A taky holky tam chodžj,Ò po‹’t‡ Aleä na prstech. ãHana, Lucie, moìn‡ i Dagmar, Irenka asi tžìko.Ò ã A móìu vz’t p‡r kamar‡dó odsud? ‰tou ákvor‡ka, leccos vžd’ a tohle by je džsnž zaj’malo!Ò ãHotovka,Ò Þ’k‡m. ãDóleìitù je hlavnž ten ve‹’rek v Port’ku!Ò JiÞ’ mezit’m vyn‡ä’ ze sklepa prvn’ koä s lahvemi v’na. PÞiéuk‡v‡me navz‡jem pÞ’ät’mu putov‡n’, vymùäl’me œìasnŽ nehor‡znosti, jsme skvžl’, jsme geni‡ln’! Jirka je jednohlasnž zvolen kuchaÞem a ochutn‡va‹em vùpravy. Ze sklepa na stól putuj’ silnžjä’ v’na. Nžkdy po pólnoci Jirka pokl‡d‡ na stól nžco velkŽho se sklenžnùm poklopem. ãTak pros’m, p‡novŽ, tady vid’te, co jsou to skute‹nž pravŽ francouzskŽ sùry! Osobnž je tam jezd’m nakupovat po venkovž. Vyhl‡äenŽ oblasti, nejvyää’ jakost, delikatesa sa-
76 ma!Ò Usrk‡v‡me k tomu œìasn‡ v’na, zna‹ky uì nev’m. Ochladilo se, ve vzduchu je c’tit voda. Nžkde v d‡lce kokrhaj’c’ kohout. Aha, to uì zn‡meÉ Podkrovn’ m’stnost, nocleh pro hosty. StarŽ postele, na zemi rozloìenŽ slamn’ky. Deky a peÞiny, ze kterùch m’sty vylŽz‡ peÞ’. Aleä sebou neklidnž vrt’, obrac’ se z boku na bok: ãRadžji bych leìel s Irenkou a sledoval jej’ zvedaj’c’ se Ëadra v kvžtovanùch äatech. J‡ se z n’ snad obžs’m!Ò ãTo jo, obžsit se v tom ìl‡bku mezi jej’mi Ëadry, jako nžjakej vz‡cnej äperk,Ò odpov’d‡m Aleäovi do tmy, rukou ä‡tr‡m po nedopitŽ l‡hvi v’na. ãRadžji neì se v tom ìl‡bku vžäet, tak se v nžm v‡let!Ò pÞevaluje se Aleä, pohovka pÞ’äernž vrìe a prask‡. ãCopak Ëadra Ð ale jemn‡ kóìe na horn’m konci jej’ch hubenùch nohou,Ò pÞisad’ si k tŽmatu Jarda. Ale dost moìn‡, ìe uì taky mluv’ ze sp‡nku. Pak dlouhŽ ticho, kterŽ naruä’ jen pÞekocen‡ l‡hev od v’na. Stejnž byla pr‡zdn‡. Nžkam se kut‡l’. Chr‡paj’c’, oddechuj’c’ sp‡‹i. Venku na nebi blednou hvžzdy. Vzpomenu si na zemÞelŽho kamar‡da, b‡sn’ka Jirku ámorance: ãëeny jsou hvžzdy na nebi naäeho ä’lenstv’.Ò Zav’r‡m o‹i, do snó vstupuji i j‡.
CESTA DO PRAHY Po des‡tŽ dopoledne vyj’ìd’m autem ze Starko‹e zpžt do Prahy. V chalupž jeätž väichni vysp‡vaj’. Po slunci ani pam‡tka. áedavŽ nebe. Jen odbo‹’m na hlavn’ silnici na Hradec Kr‡lovŽ, za‹’n‡ drobnž, ale hustž präet. Krajina za okny auta je nevl’dn‡ a c iz’. ZapnutŽ stžra‹e v pravidelnŽm rytmu pÞed o‹ima umaz‡vaj’ posledn’ zbytky vzpom’nek v‹erejä’ho dne. ãSmutŽnko m‡, malenkonie,Ò uì tž zase c’t’m, uì zase ke mnž vch‡z’ä na n‡vätžvu? Ot‡‹’m hlavou dozadu, na pr‡zdn‡ sedadla. Veräe Frantiäka Hrub’na dóvžrnž zn‡m nazpamžé: ãV’m, ìe to ke mnž vlezeÉ nžkudy. [É] / V’mÉ nžkudy to ke mnž vleze. / A tÞeba se to vs‡kne jako dŽäé / a tÞeba pÞinesu to na svrchn’ku. / V’m, ìe nžkudy to ke mnž vlezeÉ nžkudy/ a j‡ se boj’m, ìe to nepozn‡m / a ìe uì je to tÞeba od v‹erejäka / zde po mŽm bokuÉÒ 33 Pocit s’l’c’ melancholie, kterou jsem najednou posyp‡vanej i na duäi jako nžjakejma konfetama. DŽäé s ’ l ’ a s prudkost’ bubnuje na stÞechu auta. Ach jo! [É] kdyby tu aspoË byla Irena. [É] Miloval jsem ji. Anebo jsem byl jen s‡m a trpžl jsem depresivn’ melancholi’, jak tomu Þ’kali, a t’m divnùm zmatkem svžta, kterù doned‡vna byl nžjak jednoduää’ [É] a ìivot mžl nžjakù smysl, jenìe j‡ jsem byl jen ìivouc’ mrtvola. Väichni jsme byli ìivouc’ mrtvoly. [É] Udžlali ze mž
77 ìivouc’ mrtvolu, a bóhv’, nevždžl jsem, jestli je nžkde nžjak‡ ìiv‡ voda, kter‡ mž vr‡t’ ìivotu. (S. 343.)
Nžkde u NovŽho Mžsta, moìn‡ uì za Chlumcem nad Cidlinou, u silnice dvž prom‡‹enŽ postavy v bund‡ch s kapucemi pÞes hlavu. M‡vaj’c’ ruce se zvednutùmi palci. Zvolna brzd’m, dob’haj’ mž. ãPraha?Ò Nejsou to holky, ale nžjac’ kluci s dredama. ãHm, jo,Ò odpov’d‡m, sp’äe zachr‹’m. Slova d’kó uì ze zadn’ch sedadel. Pak ticho. CelŽ kilometry j’zdy. Odnikud nikam. Jen ten proklatej dŽäé bubnuj’c’ na stÞechu auta a st‡le se sypaj’c’ konfety smutku aì odnžkud z vesm’ru. Z nekone‹na. Osamocen’ lidŽ v autž a ‹ase, kterej n‡m nepatÞ’. Stžra‹e berou naplno proud vody deätž nebo pl‡‹e, nebo bóhv’‹eho je to pÞ’val. Od lesó se plaz’ a natahuj’ ‹ernŽ st’ny. Pak mž napad‡, co kdyì ti ml‹’c’ stopaÞi, co kdyì ti chlap’ci, co kdyì jeden vyt‡hne nóì a bodne a ten druhù t’m noìem jen mali‹ko pooto‹’? Domùäl’m to, ten pram’nek teplŽ lepkavŽ krve jak se vsakuje do tri‹ka, do sedadla. Domùäl’m, jak ti chla-
p’ci si te“ pÞedstavuj’, jak jeden bodne a druhù mali‹ko pooto‹’. Ale je mi to fuk, je mi to najednou œplnž jedno, protoìe to nen’ pro mž dóleìitŽ. Vóbec to nen’ dóleìitŽ! A dóleìitŽ byly holky a muzika. A myälen’ na nž. A docela nakonec, konec koncó, nebylo dóleìitŽ nic. Väechno bylo nic a na nic a k ni‹emu. (S. 337.)
Pak jsem poc’til uì jenom œnavu. PÞ’äernou, zbabžleckou œnavu. A za‹al jsem se tžäit na sp‡nek. A taky na Irenu, o kterù v’m, ìe nen’...
78 POZNçMKY
10/ Jan Novù, ãëivo‹ichopis p‡skóÒ, Tvorba, s. 62, 15. ledna 1959.
1/ Josef ákvoreckù si jako hoch obl’bil džtskŽho filmovŽho herce, kterù se jmenoval Freddie Bartholomew. Hr‡l ve filmu Malù lord (podle rom‡nu Little Lord Fauntleroy autorky F. Hodgson-BurnettovŽ). Malù lord se ve filmu jmenoval Cedric Errol. Pod svoji sb’rku pov’dek NovŽ canterburskŽ pov’dky, kterou v roce 1947 poslal do liter‡rn’ soutžìe, se Josef ákvoreckù podepsal pseudonymem Fred Errol. Ten uì mu zóstal.
13/ J. ákvoreckù, ãVyzn‡n’ muìe z podniku pan’ SalivarovŽÒ, in: SJá sv. 7, PÞ’bžh neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje, s. 44.
2/ J. ákvoreckù, ãNžkterŽ naäe knihy a jejich historie. ZbabžlciÒ, in: SJá svazek 7, PÞ’bžh neœspžänŽho saxofonisty a jinŽ eseje, s. 171.
14/ J. ákvoreckù, ãPÞ’bžh neœspžänŽho saxofonistyÒ, in: SJá svazek 7, PÞ’bžh neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje, s. 27.
3/ TamtŽì, s. 162Ð163.
15/ Boris Do‹ekal, Irena Jirkó, ãMarie z Prima sezonyÒ, Magaz’n Dnes 45/1994, s. 14Ð15.
11/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 16. ‹ervence 1948. 12/ J. ákvoreckù, ãEpilog s dcerou boì’Ò, in: SJá sv. 2, PÞ’bžh o L’ze a mladŽm Wertherovi a jinŽ pov’dky, s. 192.
4/ TamtŽì, s. 170. 16/ TamtŽì. 5/ TamtŽì, s. 171. 6/ TamtŽì, s. 175. 7/ Milan Jungmann, ãNovela o marnŽ touzeÒ, Liter‡rn’ listy ‹. 2/1968, s. 5. 8/ Ferdinand Peroutka, ãProblŽmy ml‡deìeÒ, Z‡pisn’k (New York) 2/1959, in: Danny 2006, s. 86. 9/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá svazek 4, Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 283.
17/ J. ákvoreckù, ãNžkterŽ naäe knihy a jejich historieÒ, in: SJá svazek 7, PÞ’bžh neœspžänŽho tenorsaxofonisty a jinŽ eseje, s. 160. 18/ TamtŽì. 19/ Bohumil Hrabal: ãDoslovÒ, in: Poupata, Mlad‡ fronta 1970, SsBH sv. 12, s. 303. 20/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4, Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 282.
79 21/ J. ákvoreckù (podeps‡n jako Fred Errol) v dopise Marii átichovŽ, Toronto, 16. listopadu 1982. 22/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 19. ledna 1953. 23/ J. ákvoreckù v dopise Lubom’ru Doróìkovi, N‡chod, 26. œnora 1950, in: Danny 2006, s. 36.
33/ Frantiäek Hrub’n, ãHiroäimaÒ, in: Oblohy, ‰eskoslovenskù spisovatel 1960, s. 20Ð21. VeäkerŽ citace z knihy Josefa ákvoreckŽho Zbabžlci jsou z druhŽho vyd‡n’ rom‡nu v ‰eskoslovenskŽm spisovateli, edice ëatva, 1964.
POPISKY K FOTOGRAFIêM
24/ J. ákvoreckù, Prima sezona , Galaxie 1990, s. 9.
7/ Josef ákvoreckù (‹ervenec 1942)
25/ TamtŽì.
8/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (31. ‹ervence 1948)
26/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4, Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 252Ð253.
10/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (3. srpna 1948)
27/ Pavel Eisner, Milenky , Helios 1930, s. 14Ð16.
11/ Dopis Josefa ákvoreckŽho Marii átichovŽ (29. dubna 1951)
28/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 24. prosince 1950.
19/ JiÞ’ Rejtar (Starko‹, ‹erven 2006)
29/ J. ákvoreckù, ãNeuillyÒ, in: SJá sv. 4, Neuilly a jinŽ pÞ’bžhy, s. 282.
19/ Ozdobn‡ plastika u vr‡tek jednoho z domó ve Starko‹i (2006) 21/ N‡chod (1950)
30/ Jan ‰’ìek, ãN‡chodskù hostinec Port Arthur stoletùÒ, in: Echo, ‹. 22, N‡chod 2005. 31/ J. ákvoreckù v dopise Libuäi ãBibiÒ KalhousovŽ, N‡chod, Boì’ hod 1949. 32/ J. ákvoreckù v dopise M. átichovŽ, N‡chod, 26. prosince 1950.
22/ N‡chod (1940) 24/ Tank s voj‡ky SS pÞed obchodn’m domem v ulici Kamenice. Z‡hy se tank ne‹ekanž obr‡til a jel zpžt do Bžlovsi zaœto‹it na pÞedvoj RudŽ arm‡dy (N‡chod-Bžloves, 9. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv N‡chod
80 26/ BartoËova pÞ‡delna (N‡chod, 2006) 28/ N‡chodskù viadukt pro chodce (2006) 29/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (Praha, 1949) 31/ ZdeËkóv dóm v Podžbradovž ulici (N‡chod)
47/ Oslava konce v‡lky na n‡mžst’ v N‡chodž (13. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv N‡chod 48/ Rud‡ arm‡da v N‡chodž (kvžten, 1945) 50/ Josef ákvoreckù a Marie átichov‡ (N‡chod, 10. ‹ervence 1949) 51/ Vùhled ze z‡meckŽ vžìe
33/ Zdenžk Pechr (1945) 34/ Jaroslava Fib’rov‡ (1944)
53/ Kamenice 136 Ð dóm, ve kterŽm bydlel Josef ákvoreckù (N‡chod, 2006)
36/ Jaroslava Fib’rov‡ (Dobroäov, 1943)
54/ InteriŽr domu ‹’slo 136
37/ Josef ákvoreckù ãHorolezeck‡ b‡seËÒ, in: D’vka z Chicaga a jinŽ hÞ’chy ml‡d’ (b‡snž z let 1940Ð1945), PmD, Mnichov 1980
57/ Lavi‹ka v parku na Husovž n‡mžst’ (N‡chod, 2006)
37/ Jaroslava Fib’rov‡ s maminkou (1941) 38/ Jaroslava Fib’rov‡ a Zdenžk Pechr (Ostaä, 1944) 39/ Josef ákvoreckù ãTy dvž holky z KostelceÒ, in: D’vka z Chicaga a jinŽ hÞ’chy ml‡d’ (b‡snž z let 1940Ð1945), PmD, Mnichov 1980 39/ Marie Dyntarov‡ (1943) 43/ PÞ’jezd RudŽ arm‡dy do N‡choda (10. kvžtna 1945), St‡tn’ okresn’ archiv N‡chod 44/ Hotel, kav‡rna, restaurace U Ber‡nka (N‡chod, 2006)
58/ Jaroslava Fib’rov‡ (1942) 59/ M‡nesovic vila (N‡chod, 2006) 60/ Zleva Tom‡ä Mazal, Jaroslav Blahoä, Aleä Form‡nek na mostku pÞes Metuji (N‡chod, 2006) 62/ Pohled na z‡mek ze svahu od PurkyËovy ulice (N‡chod, 2006) 65/ Restaurace Port Arthur v PurkyËovž ulic i ‹’slo 473 (N‡chod, 2006) 68/ InteriŽr restaurace Port Arthur (2006) 73/ N‡chodskŽ n‡draì’ (2006) Ilustrativn’ kresby Josefa ákvoreckŽho jsou pÞevzaty z dopisó Josefa ákvoreckŽho Marii átichovŽ z let 1948Ð1955.
