MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV EKONOMIE
PROBLEMATIKA POSTAVENÍ ŽEN VE SPOLEČNOSTI A JEJICH UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE
Bakalářská práce
Vedoucí: Ing. Luděk Kouba
Vypracovala: Kristýna Srncová
Brno 2008
Poděkování: Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Ing. Luďkovi Koubovi za odborné vedení, připomínky a čas, který mi věnoval při vypracování této práce.
ABSTRAKT Jak již naznačuje samotný název tématu – Problematika postavení žen ve společnosti a jejich uplatnění na trhu práce – tato bakalářská práce se zabývá úlohou žen a jejich pozicí ve společnosti, rozebírá jednotlivé faktory, které ji ovlivňují a zaměřuje se na postavení žen na současném trhu práce v České republice. První část popisuje vývoj postavení žen ve společnosti, konkrétně jeho ovlivnění náboženstvím, které hrálo v Evropě předešlých staletí mnohem významnější roli a od konce 19. století feministickými hnutími, jejichž vznik byl logických výsledkem postupného společenského vývoje. Tato hnutí vybojovala ženám základní lidská práva jako je právo volit, dědit a právo na vzdělání. Velmi podrobně je zde dále vysvětlen pojem gender a jeho vliv na současné vnímání žen a mužů ve společnosti. Druhá kapitola je zaměřena na současný stav trhu práce z ženského pohledu, analyzuje zejména jeho nedostatky a podrobně popisuje druhy diskriminace na trhu práce, se kterými se ženy setkávají. Návrh řešení, která reflektují požadavky dnešní společnosti je obsahem závěrečné části práce. Tato řešení mají za úkol odstranit nedostatky a diskriminaci žen na trhu práce, čímž se docílí naplnění rovných příležitostí pro ženy a muže.
Klíčová slova: vliv náboženství, feminismus, gender, trh práce, diskriminace na trhu práce
ABSTRACT How title itself indicates – Problems of women credit in the society and their success at the labour market - this bachelor thesis deals with women task and their status in the society, analyses the factors which influence it and focuses on woman status on the current labour market in Czech Republic. First part describes women status evolution, concretely religious influence which was really important in Europe in the previous centuries and the feministic movements of late 19th century whose rise was consequence of progressive society evolution. These movements were fighting for women rights such as electorship, heirship and right to 3
education. Conception of genders and its influence over contemporary woman and man perception in the society is outlined very closely. Second chapter is focused on the contemporary state of the labour market from woman aspect, particulary analyses its insufficiency and closely describes kinds of discrimination on the labour market women are meeting with. Subject of the final part of this thesis is suggestion of solution which reflects contemporary society requirements. These solutions have as one´s task to abolish the lacks and woman discrimination on labour market whereby equivalent opportunities for women and men will be met.
Keywords: influence religion, feminism, gender, labour market, discrimination at labour market
4
„Musíme věřit v lepší budoucnost a bojovat za ni proti všem, kterým je dobře i takhle.“ Dušan Radovi
Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně a použitou literaturu jsem citovala v seznamu.
V Brně dne 15. května 2008
.……………… Podpis 5
OBSAH 1
ÚVOD .......................................................................................................................... 8
2
CÍL A METODIKA ................................................................................................... 9
3
VÝVOJ POSTAVENÍ ŽEN VE SPOLEČNOSTI................................................. 11
3.1 NÁBOŽENSTVÍ A POSTAVENÍ ŽEN V NĚM ...............................................................11 3.1.1 Judaismus .....................................................................................................11 3.1.2 Křesťanství ...................................................................................................13 3.2 FEMINISMUS .........................................................................................................14 3.2.1 První vlna feminismu (konec 18. stol. – pol. 20. stol.) ................................15 3.2.2 Počátky feminismu u nás..............................................................................17 3.2.3 Volební právo žen ........................................................................................18 3.2.4 Druhá vlna feminismu (50. – 70 léta 20. stol.).............................................18 3.2.5 Druhá vlna feminismu u nás.........................................................................20 3.2.6 Současné směry feminismu ..........................................................................21 3.3 GENDER ...............................................................................................................22 3.3.1 Genderové stereotypy...................................................................................23 3.3.1.1 Genderové stereotypy v rodině ............................................................ 24 3.3.1.2 Genderové stereotypy v jazyce ............................................................ 25 3.3.1.3 Genderové stereotypy v reklamě a televizi .......................................... 26 3.3.1.4 Genderové stereotypy v časopisech a novinách................................... 27 3.3.2 Gender studies ..............................................................................................30 3.3.3 Gender mainstreaming .................................................................................30 3.3.4 Genderová rovnost (rovné příležitosti) ........................................................31 3.3.4.1 Důvody pro implementaci genderové rovnosti .................................... 31 4 TRH PRÁCE A DISKRIMINACE NA TRHU PRÁCE....................................... 34
5
4.1
ŽENY NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE ..........................................................34
4.2
TYPY DISKRIMINACE NA TRHU PRÁCE ...................................................................35
4.3
LEGISLATIVA O DISKRIMINACI ..............................................................................35
4.4
NEROVNÝ PŘÍSTUP KE VZDĚLÁNÍ ..........................................................................37
4.5
PLATOVÁ DISKRIMINACE ......................................................................................38
4.6
NEROVNÉ ROZDĚLENÍ PRÁV A POVINNOSTÍ V RODINĚ ...........................................38
4.7
DISKRIMINACE PŘED VSTUPEM DO ZAMĚSTNÁNÍ A V ZAMĚSTNÁNÍ .......................42
4.8
NEROVNÝ PODÍL ÚČASTI ŽEN V POLITICE ..............................................................44
ŘEŠENÍ (ODSTRANĚNÍ) DISKRIMINACE ŽEN NA TRHU PRÁCE............ 46 5.1
ŠKOLSTVÍ ZALOŽENÉ NA GENDERU .......................................................................46
5.2 ZMĚNY VE STÁTNÍ RODINNÉ POLITICE ...................................................................46 5.2.1 Zkrácení mateřské a rodičovské dovolené a zvýšení peněžité podpory.......47 5.2.2 Uzákonění otcovských kvót ........................................................................48 5.2.3 Rozložení rodičovské dovolené ...................................................................48 5.2.4 Rozšíření péče o děti v předškolním věku ...................................................49 6
5.3
STIMULACE A INFORMOVANOST ZAMĚSTNAVATELŮ O ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTECH ...................................................................................................49
5.4
VĚTŠÍ INFORMOVANOST OBČANŮ O SVÝCH PRÁVECH ...........................................51
5.5
LEGISLATIVNÍ UZÁKONĚNÍ ROVNÉHO ZASTOUPENÍ ŽEN A MUŽŮ V POLITICE .........51
6
ZÁVĚR ...................................................................................................................... 53
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 55
8
PŘÍLOHY ................................................................................................................. 59 8.1
RADY MLADÝM NEVĚSTÁM Z ROKU 1894.............................................................59
8.2
ÚRYVEK Z UČEBNICE HOSPODAŘENÍ V DOMÁCNOSTI ...........................................60
8.3
ROZHOVOR S MARCELOU ČERNOU ......................................................................61
8.4
UKÁZKA MODELEK Z PŘEHLÍDKOVÝCH MOL – JARO/LÉTO 2008 GUCCI ...............62
8.5
NEZAMĚSTNANOST MUŽŮ A ŽEN 2000-2006 V % .................................................62
8.6
ČLÁNEK 11 CEDAW ...........................................................................................62
8.7
STUDENTI VŠ PODLE OBORŮ STUDIA 2004 ...........................................................63
8.8
PRŮMĚRNÉ HRUBÉ MZDY V LETECH 2004-2006 PODLE HLAVNÍCH TŘÍD KZAM A POHLAVÍ ZAMĚSTNANCŮ .......................................................................64
8.9
PRŮMĚRNÉ HRUBÉ MZDY V LETECH 2004-2006 V TŘÍDĚNÍ PODLE VZDĚLÁNÍ A POHLAVÍ ZAMĚSTNANCŮ ...................................................................................65
8.10
DĚLBA ROLÍ V RODINĚ ..........................................................................................65
8.11
GRAF ZASTOUPENÍ ŽEN V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ, SENÁTU A VLÁDĚ V ČR V ROCE 2008.........................................................................................................66
7
1
ÚVOD
Postavení žen v české společnosti prošlo za posledních 15 let velkými změnami. Zejména vzdělané ženy si více uvědomují, že pro ně mateřské poslaní není prioritní, čím dál více žen si vybírá místo rodiny kariéru, nebo odkládají mateřství do zralého věku, až budou mít vybudovanou kariéru. Novou početnou skupinou jsou také ženy, které si nechtějí vybírat mezi rodinou a kariérou, chtějí mít obojí. Se stoupající vzdělaností žen se dá předpokládat, že tento trend bude nadále růst a je potřeba se na něj připravit. Na druhé straně jsou tady i muži (věřím, že jich je a bude čím dál víc), kteří se chtějí zapojovat do výchovy svých dětí, protože si uvědomili, že honbou za kariérou přicházejí o soukromý život (nechtějí dělat stejné chyby jako jejich otcové). Nechtějí se na děti chodit dívat domů jako do muzea (jen na chvíli večer). To vede k hledání řešení, jak skloubit kariéru a rodinný život nejen žen. Bohužel v současné době se o děti starají v drtivé většině ženy (mužů na mateřské dovolené je 1,5 %), které jsou za své reprodukční poslání diskriminovány na trhu práce. Zaměstnavatelé pohlíží na svobodné ženy jako na potencionální matky (zanedlouho půjdou na mateřskou dovolenou), na matky s malými dětmi jako na problémové zaměstnance. Zaměstnavatelé předpokládají, že v případě nemoci dítěte se o ně budou starat jejich matky a nebudou chtít být v práci přesčas (budou spěchat domů za dětmi). „Problematika uplatnění žen na trhu práce“ je mi velmi blízká, neboť se zanedlouho, po skončení studií, budu ucházet o místo na trhu práce a chci vědět, co mě čeká a na co se musím připravit. Jaké výhody a nevýhody na trhu práce mě čekají, když jsem se narodila jako žena. Dalším důvodem pro svou volbu byla aktuálnost tématu zejména po vstupu České republiky do Evropské unie. Avšak můj hlavní důvod pro výběr tohoto tématu je jeho zajímavost a skutečnost, že mě osobně velmi oslovuje, což je určitě velké plus. Na začátek jsem si položila otázku: Jaké jsou formy diskriminace žen na trhu práce a proč?
8
2
CÍL A METODIKA
Hlavním cílem bakalářské práce je vytvořit návrh řešení zrovnoprávnění postavení žen na trhu práce. Pro naplnění hlavního cíle bylo nutné stanovit několik dalších dílčích cílů. Pro odůvodnění současného postavení žen ve společnosti je zapotřebí hledat vazby v historii, kdy jejich postavení v mnohem větší míře ovlivňovalo náboženství. Rozbor jeho zásadního vlivu je prvním dílčím cílem. S postupem času a vývojem společnosti vznikaly první emancipační spolky, jejichž úlohou se zabývá práce v další dílčím cíli. Impulsem pro jejich vznik byly světové války, kdy ženy zastupovaly muže v jejich práci a tak si uvědomovaly tehdejší nerovné postavení. Třetím dílčím cílem je analyzovat současné genderové stereotypy, které nadále významně ovlivňují vnímání žen a mužů a jejich rolí jak ve společnosti tak v rodině. Všechny tyto historické skutečnosti spoluvytvářely roli žen, která se promítá do všech oblastí každodenního života a tím tedy ovlivňují i jejich postavení na trhu práce. Na první pohled se diskriminace nejeví, ale existuje ve formě nerovného přístupu ke vzdělání, platové diskriminace, nerovných rozdělní práv a povinností v rodině, diskriminace před vstupem do zaměstnání a v zaměstnání a nerovného podílu účasti žen v politice. Zjistit v jakých oblastech a z jakých důvodů existuje diskriminace žen byl další dílčí cíl. Prvním krokem k vypracování bakalářské práce bylo získání potřebných informací o problematice postavení žen ve společnosti a na trhu práce, tyto informace práce čerpá ze sekundárních zdrojů a z analýzy literatury. Použitá odborná literatura je uvedena v seznamu literatury. Při vysvětlení daného problému – postavení žen ve společnosti práce vychází z historie a přechází po současný stav ve společnosti. Práce je metodicky členěná do tří hlavních částí: postavení žen ve společnosti, trh práce a diskriminace, návrh řešení diskriminace na trhu práce. První část se zabývá vlivem judaismu a křesťanství na postavení žen v evropské společnosti, zlepšení ženské otázky vlivem feministických hnutí a konečně genderovými stereotypy, které i v 21. století významně ovlivňují role žen a mužů. Tato část je zpracována především metodou deskripce, neboli popisu. Druhá část se zaměřuje na trh
9
práce z pohledu žen, snaží se upozornit na oblasti, kde se diskriminace žen vyskytuje a jejími důvody. Při hledání informací, které ukazují na diskriminaci žen na trhu práce čerpá data ze statistiky a také z odborných výzkumů, použity tedy byly jak kvantitativní tak kvalitativní data. Tato část práce je napsána metodou analýzy a popisu. Poslední část práce je sestavena ve formě syntézy. Je věnována závěrečným doporučením, jak lze diskriminaci na trhu práce ovlivnit. Ovlivnit situaci může jak zaměstnanec, zaměstnavatel tak i stát svou rodinnou politikou a politikou zaměstnanosti. Úloha státu v této problematice je klíčová, stát svou rodinnou politikou a legislativou může nastavit lepší podmínky pro rodiče i zaměstnavatele.
10
3
VÝVOJ POSTAVENÍ ŽEN VE SPOLEČNOSTI
Toto téma je velmi rozsáhlé, proto se tato kapitola zabývá nahlédnutím do historie pro lepší pochopení daného problému, hlavně se pokouší zjistit, odkud pramení rozdílné postavení žen ve společnosti. Nejdříve se zaměří na judaismus a z něho vyplývající, navazující křesťanství a chápání a postavení žen v něm. Kapitola se zaměřuje na období od poloviny 19. století až do současnosti, hlavně na poměry ve společnosti, rozdělení společnosti a rozdělení rolí mezi muže a ženy. Dále se pokusí popsat cestu „Emancipace žen“. Nedílnou součástí emancipace žen je vznik, rozvoj, průběh feministického hnutí, které se velmi zasloužilo o lepší postavení žen nejen na trhu práce, ale v celé společnosti. Nakonec se zaměří na gender a genderové stereotypy, které mají vliv na postavení žen a mužů v současnosti.
3.1 Náboženství a postavení žen v něm Je všeobecně známo, že náboženství má na lidi celé planety ohromný vliv. Určuje totiž hodnoty, normy a způsob chování lidí. Práce se zabývá postavením žen v judaismu a křesťanství, protože právě těmito náboženstvími je celá Evropa a Severní, Jižní Amerika velmi ovlivněna. V dnešní době si sice tento vliv člověk neuvědomuje, ale celá společnost přijala za celé stovky let určité hodnoty z těchto náboženství, které se ve společnosti drží dodnes (monogamie, postavení žen, puritánství, odmítání potratů křesťany), takže nezáleží na tom, jestli člověk věří nebo nevěří v Boha. Tyto víry jsou neodmyslitelnou součástí každého z nás v běžném životě, aniž bychom si to připouštěli. 3.1.1
Judaismus
Židi uctívají jediného Boha, který je představován obvykle jako mužský typ božstva, tohoto Boha převzali i křesťané. Vztah judaismu k ženě byl založen zejména na textech Starého zákona, jeho základ tvoří výklad obsažený v 1. knize Mojžíšově – Genesis, kde se např. píše: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27). Dále se v tomto textu také dozvíme o stvoření ženy: „I řekl Hospodin Bůh: ´Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou´.“ (Gn 2,18). „I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákoty až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo 11
masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ (Gn 2, 21-22). Jak můžeme pochopit z tohoto textu, žena byla stvořena druhotně a jen proto, aby byla nápomocna člověku, tedy muži. Tento text lze chápat tak, jako by žena ani nebyla člověk. Dalším znevýhodňujícím faktem bylo, že právě žena byla ta první, která neuposlechla zákazu a neodolala pokušení. Utrhala a jedla plody ze stromu života, dala také ochutnat muži, který jedl s ní. Následkem toho byla Eva a Adam vyhnáni z ráje (ze zahrady), a tento trest se přenáší na celé další generace. Hospodin Bůh pak ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ (Gn 3, 16). Z tohoto textu vyplývá, že muž ženě bude vládnout, tudíž žena je jeho vlastnictvím. Tuto skutečnost můžeme také najít v 10. přikázání. „Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku…a vůbec po ničem co patří tvému bližnímu“. (Ex 20, 17). Žena byla také považována za „nečistou“, když měla menstruaci, nebo zrovna porodila dítě. V tom případě se žena: „Nedotkne se ničeho svatého a nevyjde do svatyně, dokud neskoční dny jejího očišťování.“. (srv. Lv 12, 4 ) Velmi nerovnoměrná je také délka očistné doby, jestliže žena porodí dívku, je tato doba dvakrát delší, než kdyby žena porodila chlapce. Zde také můžeme vidět rozdíl ve vnímání mužů a žen, žena jako by byla mnohem více nečistší, horší než muž. Tradiční židovské rodiny jsou patriarchální s dominantním otcem, který je hlavou rodiny. Muž musí rodinu zabezpečit materiálně, ale také dostát svým synagogálním povinnostem a musí studovat písmo tzv. Tóry. Naopak matka je doma a její povinností je se starat o chod domácnosti a o vytvoření dobrého prostředí pro svého manžela a syny k modlitbám a studiu. Ženu židovský zákon z těchto povinností vylučuje, žena se nemůže nábožensky vzdělávat a zastávat náboženské funkce. Velmi zajímavé jsou také židovské manželské vztahy, které jsou upevněny v etických a právních normách judaismu. Na těchto normách jsou upevněny základní nerovnosti mužů a žen, smyslem života žen, a zároveň její povinností, je mít děti. (Doležalová, 1995) V současné době, stejně jako v jiných náboženstvích, se postavení žen v moderní společnosti mění k lepšímu.
12
3.1.2
Křesťanství
Křesťanství převzalo od judaismu mužský typ Boha a židovský obraz ženy, protože od Židů převzalo hebrejskou Bibli, tzv. Starý zákon. Tudíž i to, jak Hospodin Bůh stvořil Adama a Evu, první selhání ženy, desatero přikázání a další texty, které k ženám nebyly přívětivé. Na rozdíl od judaismu má křesťanství i Nový zákon, který se z velké části věnuje narození Ježíše Krista, Ježíšově křtu a pokušení, počátkům Ježíšových činnosti, rozvíjení se jeho činnosti v Jeruzalémě, zázrakům a skutkům Ježíše, až po jeho smrt a vzkříšení. Ježíš Kristus se neobracel se svým učením pouze na muže, ale i na ženy, a dokonce je dává za vzor ostatním pro jejich velkou víru. (Mk 14, 3-9, Mt 15, 21-28). Důkazem toho je i to, že ženy byli v okruhu Ježíšových posluchačů a učedníků. A velmi důležitým faktem také bylo, že první křesťané se scházeli v soukromých domech, tedy tam, kde měly místo hlavně ženy, a tím otevřeli ženám cestu k zapojení se do nově vznikajícího náboženství. Ženská účast měla velký význam a dá se říci, že se ženy založily o rozšíření křesťanství. Tady je zaznamenán určitý posun (zlepšení) od judaismu, toto židovským ženám nebylo umožněno. Bohužel i přes výrazné postavení žen v Ježíšově okolí najdeme v Novém zákoně celou řadu textů, které ženy staví do „podřadného nebo snad rovnocenného“ postavení. Například apoštol Pavel píše ve svém Prvním listu Korintským: „Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu hanobí svou hlavu. Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha.“ ( 1K 11, 312). K tomuto textu musím poznamenat, že když jsem ho dala přečíst několika svým kamarádům, každý tento text chápal jinak. Došli ke třem různým závěrům: 1) Žena není podřízena muži Tento názor vychází z toho, že žena smí stejně jako muž prorokovat, a také vychází z poslední věty („Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha“.) . 2) Žena je podřízená muži 13
Tento názor vychází z první věty. („Hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.“) a také („Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.“). 3) Žena a muž jsou si rovni Tento názor pro změnu vychází z: („Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.“). Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že texty z Bible nejsou jednoznačné a dají se interpretovat mnoha způsoby. Záleží na tom, kdo a kdy (ve které době) text čte, jak ho pochopí, nebo také na tom, jak se mu to zrovna „hodí do krámu“. Domnívám se, že pokud četli tento text kněží v době, kdy ženy nebyly rovny mužům, automaticky se dal tento text pochopit jako varianta č. 2 a dále tuto interpretaci šířit mezi věřící při obřadu. V Novém zákoně podobných textů najdeme spousty. Také můžeme najít texty, které jsou vyloženě proti ženám a staví je do podřadné pozice. Například apoštol Pavel píše: „Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá míti moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva.“ (1 Tm 2, 11-13). Dalším textem je: „Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily.“ (1K 14, 34). Na druhou stranu můžeme najít i texty, které ženy staví do rovnoprávného postavení. Toto píše Pavel v listu Galatským: „Není již rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ ( Ga 3, 28) . I přes to, že v Bibli najdeme pasáže, které ženu staví i do rovnocenné pozice, prohlubuje křesťanství diskriminaci vůči ženskému pohlaví. Toto potvrzuje i Doležalová (1995), která píše: „Značně negativní vztah k ženám, který se odrazil také v normách týkajících se manželství, celibátu a v rovině křesťanské etiky vůbec, vedl až k tak krutému jevu, jakým byly tzv. hony na čarodějnice vrcholící v době od 16. do 18. století. Postavení žen se mění až v 19. a 20. století, zejména díky podnětům sociálně kulturním nikoli díky procesům uvnitř církve. V současné době se tlak na výraznější změnu postavení žen stále zvyšuje.“
3.2 Feminismus „Feministickým či ženským emancipačním hnutím se rozumí organizovaná, cílená, systematická činnost, jejímž hlavním cílem je prosazování ženských postojů a myšlenek do 14
praxe, v současné době jde i o konkrétní poskytování pomoci ženám (např. pomoc obětem domácího násilí).“ (Historie feminismu, 2005). Základní vizí tohoto hnutí je překonávat nerovnosti žen a mužů ve společnosti, které jsou dány genderovými stereotypy. V mnohých literaturách se historie feministického hnutí dělí na první vlnu a druhou vlnu, v současné době se hovoří o třetí a čtvrté vlně. Avšak první a druhá vlna feministického hnutí je z hlediska historie nejdůležitější, třetí a čtvrtou vlnu někteří autoři odmítají, protože tyto vlny nebyly a nejsou tak silné. První dvě vlny se lišily zejména obsahem, vyzdvihovaly a diskutovaly o různých tématech, a hlavně prosazovaly odlišné cíle. 3.2.1
První vlna feminismu (konec 18. stol. – pol. 20. stol.)
Jak je již naznačeno výše, naše společnost byla ovlivněna náboženstvím, které všeobecně nahlíželo na ženu podobně, jak tomu bylo v judaismu, tedy ženy koncem 18. století zaujímaly podřadné postavení ve srovnání s muži. Většina žen byla v domácnosti a starala se o děti a vytvářela zázemí manželovi, manžela musela žena poslouchat a podřizovat se mu. Prostor pro svou seberealizaci a plány v té době žena neměla. Tím, že ženy byly v domácnosti, byly izolovány od vnějšího světa, ztratily přehled o společenském dění, o novém průmyslovém vývoji (nové stroje, technologie), neměly tedy přístup k důležitým informacím. V této „ moderní“ době se měřítkem stávají peníze. Jelikož do práce chodí pouze muž, tak je žena na něm existenčně závislá. O to horší postavení měla žena v případě smrti manžela, protože ženy v té době nemohly dědit. Často se stávalo, že se z bohaté manželky stala ze dne na den chudá vdova, která nemohla rozhodovat ani o svých dětech (žena si musela najít spoluporučníka). Ženy dále nemohly vést soudní spory, sepisovat závěť a nesměly se účastnit politických schůzí. Dalším problémem, kterému ženy musely čelit bylo, že nemohly dosahovat vyššího vzdělání, ani neobdržely certifikát o profesi. Tudíž v případě vdov, či samoživitelek si mohly ženy na počátku 20. století vybrat buď práci služky (nejpočetnější povolání), druhé v pořadí dělnice nebo práci prostitutky a kojné. I když v případě služky se tato práce mnohdy rovnala práci prostitutky. V té době bohaté rodiny najímaly služky za účelem sexuálních služeb pro své syny. Mužům se totiž sex dovoluje, ba dokonce doporučuje. Kdežto ženy jsou vedeny k puritánství (vliv křesťanství), sex se jim zakazuje a znechucuje,
15
dokonce „slušná žena“ nevyjde na ulici bez doprovodu. Slušná žena by měla poprvé spát se svým manželem o svatební noci, i když i to je pro ženu „prý velmi ponižující zážitek“. (viz. Příloha č. 8.1). Postavení mužů lze popsat velmi jednoduše - naprosto opačné oproti ženám. Dá se říci, že tehdejší společenský systém nahlíží na ženy jako na hloupé, nesvéprávné bytosti, které potřebují být vedeny muži. I když vždy tomu tak nebylo, jak popisuje Havelková (2002), která píše, že „v rodině nevolníka byla práce muže i ženy stejně důležitá. Oba museli v zájmu přežití participovat na výrobě a být do značné míry schopný jeden druhého zastoupit, takže ekonomicky měli prakticky stejné postavení. Dále – oba rodiče pracovali v okolí domu, přičemž o děti se spíše než matka starali ti, kteří ještě nebo už nezvládali těžkou zemědělskou práci – starší děti a prarodiče, takže z hlediska rozdělení výchovné role nebyl ostrý rozdíl mezi otcem a matkou. Politicky byli muž i žena jako nevolníci naprosto bezvýznamní, byli na tom však oba stejně.“ Tedy když nastoupilo ženské hnutí, nejednalo se o bourání odvěkých rolí. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že feministky požadovaly především legislativní zakotvení rovnoprávnosti tzn. právo žen volit, majetková práva (dědění), dosahovat vyššího vzdělání, rovnoprávné postavení v rodině. Základním požadavkem však byla „svoboda“, což znamená právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Začátek feministického hnutí je spjat s Velkou francouzskou revolucí a boji amerických osad. Tyto dvě události přispěly k posunu ve vnímání rolí žen, ženy takřka ze dne na den musely opustit domácnosti a jít pracovat za muže. Ženy byly okolnostmi donuceny převzít do té doby mužské role, které zvládaly bez problémů. Počátek tohoto hnutí ve Francii je spojován se jménem Olympe de Gouges, která stála v čele masového hnutí žen. Toto hnutí předneslo konventu své požadavky v tzv. Prohlášení práv žen a občanek (1791). V něm ženy požadovaly rovná práva pro obě pohlaví. Bohužel byly z konventu vykázány a Olympe byla později popravena. Další důležitá žena počátku tohoto hnutí je Mary Wollstonecraft, která pochází z Anglie a napsala knihu Obrana práv žen, kde ukazuje, jak byla ženám „vnucena“ určitá role na základě předsudků, které měli muži. Tato role je pro ženu podřadná (méněcenná) a ženy se ocitly na nižším společenském žebříčku. (Osvaldová, 2004). 16
3.2.2
Počátky feminismu u nás
Počátky feministického hnutí u nás souvisejí s národním obrozením (první polovina 19. stol.), které chtělo povznést českou kulturu a také ženy (česká společnost se od poloviny 18 stol. až do 19. století přeměňovala z feudálního zřízení v moderní společnost). Počátky tohoto hnutí u nás byly velmi umírněné, nebylo totiž namířeno přímo proti mužům, ale šlo mu hlavně o lepší vzdělání a profesní uplatnění žen, tedy uplatnění ženy v běžném životě. První významnou ženou tohoto hnutí byla Magdalena Dobromila Rettigová (1785 – 1845), kterou nejvíce proslavila její Domácí kuchařka. Avšak už jen málo lidí ví, že zřizovala a vedla jedny z prvních soukromých škol pro dívky z chudých rodin, kde je vyučovala, jak se mají starat o domácnost. Další významnou spisovatelkou byla Božena Němcová, přála si, aby žena byla považována za rovnocennou partnerkou mužů a moc ji mrzelo, že si ženy kvůli předsudkům a mužské ješitnosti nemohou vybrat povolání, které by se jim líbilo a naplňovalo je. Kladla také důraz na vzdělání nejen žen. Významnou na tomto poli byla první dívčí škola Budeč, jejímž organizátorem byl Karel Slavoj Amerling (1807 -1884) a která nabízela praktické i klasické vzdělání dívkám od 5 do 18 let. Tuto školu vedla Bohuslava Rajská. V českém feministickém hnutí se dokonce angažovali i muži – např. Vojtěch Náprstek a později i T. G. Masaryk. Vojtěch Náprstek založil tzv. Americký klub dam (1865), název je odvozen od Náprstkovy emigrace do USA, poté co se vrátil, začal přednášet o feministickém hnutí, které bojovalo za práva žen v Anglii a Americe. Zastával názor, že pokud žena bude vzdělaná a dokáže se sama uživit, tak to prospěje celé společnosti. Dále zřídil velkou čítárnu knih a časopisů, na přednášky zval významné osobnosti, později i T. G. Masaryka. Jak píše Osvaldová (2004) „(…)náš první český prezident měl o ženskou otázku zájem od počátku své vědecké kariéry. Už v disertační práci o sebevraždě (1881) napsal, že příčinou ženských sebevražd bylo jejich citové, fyzické a sexuální zneužívání v manželství.“ Jeho názory silně ovlivňovala jeho manželka Charlotte (1850 - 1923), která aktivně pracovala pro ženské spolky. Rovnoprávnost, kterou oba manželé proklamovali a jejímž výrazem bylo u prof. Masaryka také převzetí manželčina příjmení Garrigue, v běžném životě i praktikovali. Řešili spolu nejen problémy intelektuální, ale také rodinné. Je známo, že T. G. Masaryk pečoval o své čtyři děti, když byly malé, a rád si s nimi hrával. Masaryk nepochyboval, že ženy jsou ve všem rovnocenné mužům (paragraf 106 ústavy 17
ČSR, kde bylo stanoveno, že žena je rovnoprávná muži, vznikl z jeho popudu). Žena je také podle něj některými církvemi ponižována již samotným faktem, že vnímají manželství jako něco podřadnějšího než svobodný stav.“ Myslím si, že byl T. G. Masaryk velmi pokrokový, vzdělaný a moudrý muž nejen na svou dobu. Někteří muži by se od něj mohli učit i dnes. Významným spolkem zřízeným Karolínou Světlou byl Ženský výrobní spolek, který zakládal dívčí průmyslové školy. První dívčí gymnázium u nás vzniklo v roce 1890 pod jménem Minerva, které umožňovalo dívkám složit maturitu. V roce 1897 mohly absolventky dále pokračovat ve svém studiu na filozofické a lékařské fakultě Karlovy univerzity. První ženou, která obhájila diplomovou práci a za to dostala vysokoškolský titul, byla Marie Zdenka Baborová (1901). 3.2.3
Volební právo žen
Ženy v Evropě a USA musely projít dlouhou cestou, než jim bylo přiznáno volební právo, jak píše Nedvědová (2004). Hlavně ve Velké Británii tzv. sufražetky byly velmi radikální (vylepovaly plakáty, držely hladovky, nechaly se věznit, přerušovaly soudy i jednání parlamentu, rozbíjely okna atd.). O prosazení tohoto práva se snažily od roku 1869, ale úspěšné byly až v roce 1928. Americké ženy se dočkaly tohoto práva dříve, a to v roce 1920, kdy senát tento návrh velmi těsně přijal. Francouzky mohly jít k volbám až po druhé světové válce, tedy v roce 1945. Naopak české ženy se mohou pochlubit tím, že mohly volit již od roku 1918 po vzniku Československa, o toto volební právo se velmi zasloužil T. G. Masaryk. Nejdříve však mohly jít k volbám Finky, a to od roku 1879. Nejpozději šly ženy k volebním urnám v Švýcarsku 1971, Portugalsku 1976 a v Lichtenštejnsku dokonce až v roce 1984. 3.2.4
Druhá vlna feminismu (50. – 70 léta 20. stol.)
Ženy již měly právně ukotveno, že mohou volit a vzdělávat se. Přibývalo žen vysokoškolaček, a to hlavně ve 30. letech, v průběhu 2. světové války ženy opět dokázaly, že mohou zastoupit muže v jejich práci. Po válce však došlo k rozvoji ekonomiky a demografický rozdíl mezi počty mužů a žen se vyrovnal. Z tohoto důvodu byly ženy opět vytlačeny z veřejného života do domácností, a to i ty vzdělané ženy. Po ženách se chtělo, aby byly doma „šťastné“ a vytvářely příjemné prostředí pro manžela a děti. (viz. Příloha 18
č. 8.2). Ženy byly znovu odtrženy od zbytku světa a měly pocit zbytečnosti, hlavně potom, co děti opustily domov. Velkým problémem bylo, jak říká Osvaldová (2004), že „ženy si nejen nemohly vydělat peníze, ale pokud je i vydělaly, zákon jim upíral právo je vlastnit, nebo disponovat po svatbě svým věnem.“ Tedy druhá vlna feminismu byla opravdu nezbytná, tato vlna byla mohutnější než první vlna. Feministky chtěly, aby právo, které měly, odpovídalo skutečnosti. Tedy do popředí feministek se dostaly „skrytější“ příčiny stále nerovnoměrného postavení žen (kulturní vzorce společnosti, genderové stereotypy, sexuální život…). Velkým přínosem druhé vlny bylo, že se feministické teorie dostávaly i na akademickou půdu. Vznikaly nové katedry, tzv. gender´s (women´s) studies. Vzniká mnoho feministických směrů, začíná se rozvíjet kritika feminismu. Jeden směr feminismu kritizuje jiný. Jednou z významných představitelek druhé vlny je Simone de Beauvior ( 1908-1986), která napsala studii Druhé pohlaví, ve které se pokouší zjistit, proč jsou ženy v různých kulturách a historických etapách považovány za méněcenné ve srovnání s muži. Za to „druhé“ pohlaví, jak píše Havelková (2002), „ženy přijímají uzavření z pohodlnosti, ale upozorňuje, že se jim to nevyplácí, neboť jsou tak odsunuty do druhořadné pozice. Ženy přijaly svou drahost, neboť chápou samy sebe jako ty druhé. Podle Beauvoir jim byla tato role připsána sociálním řádem. Jejím přijetím pak ženy dokazují svou „uvědomělost“, příslušnost k tomuto řádu. Představuje to jeden z feministických klíčů k pochopení fenoménu, kdy ženy často horlivě podporují řád, který k nim není spravedlivý.“ Myslím si, že to, co napsala Beavuvior o ženách je pravda. Naštěstí se vždy najdou ženy, které tento názor nesdílí a nechtějí být ty „druhé“ (chtějí mít rovnocenné postavení jako muži), jen protože jim to říká společnost a genderové stereotypy. Ráda bych také připomněla, že s první a druhou vlnou feministického hnutí mnoho žen nesouhlasilo a dokonce toto hnutí odsuzovalo. Myslím si, že tak činily, protože jim to jednak vyhovovalo, bály se změn a jejich důsledků, nebo si ani neuvědomovaly, že mají nějaký problém. Ne nadarmo se říká, že je nevědomost sladká. Další významnou ženou druhé vlny byla Betty Friedan (1921), která svým dílem Feminine Mystique byla velmi populární, získala řadu ocenění a přezdívá se jí „matka feminismu.“ Ve svém díle popisuje především tzv. „problém beze jména“, kterým trpělo mnoho 19
amerických žen v domácnosti, kam se musely vrátit po válce. Ženy byly v domácnosti velmi nešťastné, i když se obecně tvrdilo, že mají být v této roli šťastné. Toto hlásala především média, časopisy, reklamy atd., ženy se tedy staly obětí „ženského mýtu“. Chybu nevidí Friedan na straně žen či mužů, ale společnosti jako celku. 3.2.5
Druhá vlna feminismu u nás
U nás se bohužel druhá vlna feminismu po druhé světové válce neprojevila kvůli komunistickému režimu. Ten sice nastolil rovnocenné podmínky z „vrchu“ pro ženy (podpora vzdělání žen, přístup žen do zaměstnání, zakládání mateřských školek a jeslí, otevření veřejných institucí ženám, právo na potrat), o které západní feministky musely pracně bojovat (možná to tehdejším československým ženám i záviděly), ale tyto změny byly provedeny v době, která všeobecně potlačovala lidská práva všech občanů. Muži i ženy byli ve svých právech potlačeni stejně.
Myšlenky druhé vlny k nám pronikly až po převratu, o této době píše
již zmíněná
Osvaldová (2004). „Feminismus se jako pojem v českém prostředí začal opět více objevovat po roce 1990. I když nebyl nový, byl spíše vnímán jako termín importovaný, vnucovaný české společnosti různými feministickými skupinami, zejména z USA a Německa. Tyto skupiny se rozhodly, že své východní „sestry“ přivedou na správnou cestu pomocí osvěty, grantů a trvalého tlaku. Feminismus prožíval na západě svou třetí, čtvrtou fázi, u nás však byl vnímán jako něco neprobádaného. Zpočátku se zdálo, že o tomto tématu budou odborné i laické kruhy diskutovat. Pak však namísto diskuze převládly emoce, zastánci a odpůrci mezi sebou vytyčili nesmiřitelnou hranici a třetí, neutrální strana, představovaná většinou společnosti, o feministická témata zájem neprojevovala. Po únorovém převratu se sice veřejná sféra ženám otevřela, zároveň začala ztrácet svůj společenský význam. Ženy zvolily dominanci v rodině, ponechávaly si zaměstnání, ale rezignovaly na profesní nebo politickou kariéru. Podřídily se a i svoji mzdu vnímaly jako příspěvek k hlavnímu platu muže, protože si tuto diskriminaci neuvědomovaly.“ Předešlý odstavec tedy poukazuje na to, proč je u nás feminismus tak neoblíbený (byl nám vnucen a na to byl český národ po komunismu alergický). Panují o něm velké mýty a předsudky (např. feministky jsou lesbičky, zakomplexované (nehezké) ženy, nesnášejí 20
muže, jsou panny). Prostě být feministkou je něco „divného“, až „ sprostého“. Nakonec jej nemají rády ani samotné ženy, nezajímají se o něj, často ani neví, čím se feminismus zabývá a jak a v čem jim může pomoci. Právě nevědomost je asi největším nepřítelem nejen žen. 3.2.6
Současné směry feminismu
V současné době nelze hovořit o feminismu, ale o „ feminismech“. Tyto nové směry se liší v obsahu, kladou důraz na jiný problém a také mají rozdílný přístup k řešení. Mezi nejvíce dominantní směry patří (Valdrová a kol., 2004): - liberální feminismus (zabývá se rovnocennými právy a zákony pro obě pohlaví, prolamování genderových stereotypů, dialog s muži považuje za velmi důležitý), -
marxistický feminismus (usiluje o rovný přístup žen k zaměstnání a k finančním
zdrojům), - radikální feminismus (zaměřuje se na patriarchální uspořádání společnosti, říká, že ženy jsou sexuálně vykořisťovanými a zneužívanými, odmítá dialog s muži). Mezi další feministické směry patří např. ekofeminismus, spirituální, anarchofeminismus, kyberfeminismus, multirasový, rozvojový, lesbický atd. Dokonce existuje i mužský feminismus, o kterém Sokolová (2004) píše, že „ne všichni biologičtí muži jsou společenskou a institucionální strukturou chápání jako „muži“, a ne všichni se proto těší výhod patriarchátu jako systému mužské nadvlády.“ Avšak, přes různorodost feministických směrů, je základním prvkem všech směrů odstranění všech forem diskriminace. A je také důležité si uvědomit, že většina feministek nevidí v mužích nepřátele, ale snaží se o zlepšování životních podmínek jak žen, tak i mužů, většinou se také snaží o dialog mezi oběma pohlavími.
Mezi základní požadavky feministek patří těchto 9 bodů, jak píše Jarkovská (2005): a) b) c) d) e)
rovné příležitosti žen a mužů k přístupu ke vzdělání a zaměstnání stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci rovné zastoupení žen a mužů v rozhodování a politické moci právní a finanční nezávislost všech žen ukončení diskriminace lesbických žen 21
f) g) h) i)
ochrana žen před jakýmikoli formami násilí možnost antikoncepce a interrupce společné normy péče o děti změny ve struktuře institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci
Musím zdůraznit, že feministky ženy netlačí do žádných rolí, ať už v rodině nebo ve společnosti. Pokud se žena rozhodne, že bude v domácnosti, protože ji to naplňuje a je šťastná, feministky to nebudou odmítat slovy: „Ne, to nemůžeš, musíš jít do práce.“ (právě naopak). Je to svobodné rozhodnutí každé ženy, zda bude nebo nebude pracovat, takže ho budou tyto skupiny respektovat. Zejména nové směry feminismu kladou důraz na „jinakost“, každý je jiný, každý má jiné potřeby (jak muži, tak ženy). Mrzí mě, že ani česká média tuto skutečnost dosud nepochopila, a stejně jako ve většině naší společnosti, i u nich stále přetrvávají vůči feministkám předsudky. Četla jsem například článek o Marcele Černé, družce Bolka Polívky, kde tvrdí (ve zkratce, celý článek Příloha 8.3), že na herectví zapomněla, protože pochopila, že lepší než špatnou herečkou je být dobrou hospodyní. Na to jí redaktorka odpověděla: „Feministky by nad vámi teď asi lomily rukama“. S tím vůbec nesouhlasím. Feministky chtějí, aby každá žena měla stejná práva jako muži, chtějí absolutní rovnost mezi pohlavími. Tedy, když se žena rozhodne pracovat, tak aby měla stejná práva, stejné šance i plat jako muž, aby na trhu práce nebyla diskriminována, jen proto, že se narodila jako žena. Domnívám se, že v českých občanech je pořád hluboce zakořeněna představa o feminismu tak, jak ho po převratu „servírovali“ společnosti čeští disidenti, jak píše Sokolová (2004). „Feminismus představovali téměř shodně jako jednolitou, militantní (bojechtivou), ale zároveň jednoduchou a smíchu hodnou ideologii, která bezmyšlenkovitě propaguje nenávist k mužům.“
3.3 Gender Jak gender vznikl? Na tuto otázku odpovídá již zmíněná autorka Sokolová (2004): „V západních zemích, se gender a genderová analýza prosadily prostřednictvím feminismu, u nás tomu je a bylo spíše naopak. Feministické myšlení je vysvětlováno a hájeno prostřednictvím genderu. Genderová analýza je přitom dokonce často mylně vnímána jako alternativa feministické analýzy, taková, která je nekonfliktní, neagresivní a hlavně stejnou měrou pamatuje jak na žena, tak na muže. Pouze menšina autorek a autorů otevřeně trvala 22
na tom, že gender z feminismu nejen vychází, ale že gender bez feministického podkladu je v podstatě prázdným pojmem.“ Při nahlédnutí do slovníku pojem gender v překladu znamená pohlaví, ale toto slovo nevyjadřuje další významy tohoto slova. Pohlaví je totiž dáno fyzickými rozdíly mezi muži a ženami. Kdežto gender je překládán jako „sociální pohlaví“. Myslí se tím, že v každé společnosti, historii, kultuře jsou nastaveny tzv. „sociální genderové rozdíly“ mezi oběma pohlavími. „Gender se tedy vztahuje podle brožury Muži a ženy v datech (2005) k sociálním rozdílům a k těm vztahům mezi ženami a muži, které jsou získané, měnitelné v čase široce se liší uvnitř jednotlivých kultur i mezi nimi.“ V dnešní době se ukazuje, že na postavení žen a mužů mají generové rozdíly velký vliv. 3.3.1
Genderové stereotypy
„Tyto stereotypy jsou určité představy (předsudky) o „přirozeném“ chování a posuzování jedinců na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví, bez toho abychom se hlouběji zabývali tím, co je jim vrozené a co získali výchovou, jaké jsou jejich individuální schopnosti, potřeby a hodnoty.“ (Sedláček a kol., 2008). Dívky a chlapci jsou už odmalička vedeni k tomu, aby si tyto „pravé mužské“ či „pravé ženské“ ideály, vlastnosti, způsob chování, oblékání a myšlení osvojili a snažili se podle nich řídit. Dívky a kluci hrají ve společnosti své genderové role. Samozřejmě „pořádný chlap“ má rozdílné vlastnosti než „správná žena“. Taky bych chtěla zdůraznit, že tyto ideály ženství či mužství nás učí společnost (rodina, učitelé, média, kamarádi) od útlého dětství, tudíž je nebereme jako něco divného, ale jako normální věci, které si vůbec neuvědomujeme, pokud se nad nimi více nezamyslíme. Pokud dívky či chlapci tyto genderové stereotypy neplní, jsou společností určitým způsobem sankciováni, nebo přinejmenším od druhých uslyší na svou adresu „to si říkáš chlap“ nebo u dívek „ to jsi ženská, to ženy nedělají .“ V následující tabulce jsem roztřídila, co si myslím (byla jsem tak učena), že naše společnost pokládá za „ mužské“ či „ženské“.
23
Mužství modrá autíčka špatné známky problémovější kluci nepláčí agresivita myšlení celkový obraz výsledky rvačky racionální technické obory hospoda sport ( fotbal, hokej) ekonomika, politika nebojácnost ochránci kariéra živitel rodiny technické práce doma a na zahradě
Ženství růžová panenky dobré známky hodnější holky pláčou pořád nekonfliktní pocity detaily vztahy pomluvy citlivé až hysterické humanitní obory kavárna nakupování kosmetika, zdraví bázlivost ochraňované rodina péče o děti domácí práce ( vaření, uklízení..)
3.3.1.1 Genderové stereotypy v rodině Genderové stereotypy v rodině zná asi každý, jen co se narodíte, dostanete tu správnou barvu oblečení. Dívkám maminky koupí panenky, ty se učí o ně starat, jak je česat, oblékat, ukládat do postýlky atd. Naopak chlapci dostanou autíčka, lego (to je učí základní ruční dovednosti). Kdyby si náhodou malý chlapeček chtěl hrát s panenkou sestry, tak se od rodičů dozví, že to nemůže a ještě se mu vysmějí, že přece není žádná holka. Holkám se říká, že nemohou být tak sprosté jak kluci, holky přece musí být slušné, hodné, poslušné a dobře se učit. Dívky jsou vedeny k tanci, zpěvu a k hraní na hudební nástroje. Klukům je odmalička říkáno, že nemohou plakat, že přece nejsou máčky. Jsou vedeni ke sportu, k určitému výkonu, k tomu, aby byli tvrdí, aby si nic nenechali líbit. Ženy a muži jsou ve většině případů odmalička vychováváni rozdílným způsobem. Ženy jsou vedeny k citlivosti, k tomu, aby se uměli postarat o rodinu (panenky), k poslušnosti a k domácím pracím (dívky často pomáhají mamince s vařením, uklízením). Kdežto kluci jsou více vedeni k soutěživosti, dravosti, k tomu, aby se prosadili nejen ve sportu, ale i v životě, oni se přece budou muset jednou postarat o celou rodinu i o technické věci v domácnosti 24
(tatínek je učí, jak přitlouct hřebík, jak spravit kolo) atd. Samozřejmě existují výjimky, rodiče, kteří učí své děti bez rozdílů pohlaví, ale těch je málo. Na druhé straně toto genderové rozdělení rolí najdeme i v dětským učebnicích, kde ženy jsou vyobrazeny jako pečující matky, hospodyně, které se starají o chod domácnosti a o děti. Zatímco muži jsou vyobrazeni jako živitelé rodiny, tedy ti, kteří pracují a všechno vědí. Ženy a muži jsou tak ukazováni ve své tradiční roli už prvňáčkům. 3.3.1.2 Genderové stereotypy v jazyce „Jazyk je základním komunikačním prostředkem a i zde se hluboce zakořenily genderové stereotypy. K problematice postavení žen a mužů v jazyce patří během historie jako tradice např. odvozování příjmení žen od mužů, které naznačuje odvození společenské pozice a role ženy od postavení muže.“ (Genderové stereotypy v médiích a jazyce, 2005). Česká žena to má ještě o to těžší, že je vždycky něčí, není svá, je Nováková, Blažková, Stojaníková atd. Další nerovností v jazyce je rozdělení žen podle jejich stavu, buď jsme paní nebo slečna. Zvláště u starších žen, když nejsou vdané, je oslovení „slečno“ hodně ponižující, protože ji asi žádný muž nechtěl, nikomu nepatří a pravděpodobně ani nemá děti (sňatek s mužem přece hraje v životě ženy velkou roli). Naopak u mužů rozdělení podle stavu nerozlišujeme, nemá to žádný vliv na postavení muže, zda je ženatý či svobodný, protože je přece muž. „V gramatice hluboce zakořeněnou nerovností žen a mužů vyjadřuje i používání měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves, které se řídí pravidlem, že měkké i se používá byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí. Nejviditelnějším příkladem je v jazyce tzv. generické maskulinum (podstatná jména mužského rodu), která označují shodně muže i ženy. Jako příklad lze uvést hromadná označení lékařů, zaměstnanců, studentů, politiků, občanů, pacientů apod. Všechna tato označení mají ekvivalenty i v ženském rodě, avšak ty se téměř nepoužívají. Články a reportáže v médiích rezignují, ženy se jakoby vytrácejí, jakoby nebyly oslovovány, jakoby byly opět méně důležité než muži. Genderově vyvážené texty by tedy neměly být brány jako komplikace či zbytečné prodlužování textů, ale jako běžná norma vyjadřující rovnost žen a mužů ve všech sférách života i T. G. Masaryk běžně používal výrazu občanstvo.“ (Genderové stereotypy v médiích a jazyce, 2005)
25
Myslím si, že si většina lidí tento nepoměr v jazyce mezi ženami a muži vůbec neuvědomí, jsme totiž na to zvyklí už odmalička. Ženy si za to často mohou samy, mají trvat na označení právnička, vědkyně, poslankyně. Když si žena právnička nechá vytisknout vizitky s označením „právník“, tak to nikomu u nás nepřipadá zvláštní. Ženám to totiž všeobecně nevadí. V současné době si myslím, že už se situace v této oblasti částečně zlepšuje s výjimkou novin. Tam můžeme stále najít na předních stranách titulky jako např. „poslanci hlasovali“, „důchodci bez důchodu“, „lékaři bojují proti poplatků“ (titulky MF DNES v týdnu od 14. 4. 2008 - 18. 4. 2008). 3.3.1.3 Genderové stereotypy v reklamě a televizi Média, jak se všeobecně ví, mají velký vliv na společnost. Říkají nám velmi nenásilnou formou, co máme dělat, jak dělat, co je správné, co je v módě, co si máme koupit. Média také ukazují ženy a muže v tzv. tradičních genderových rolích a prohlubují tak zakořeněné genderové stereotypy. Ženy jsou často v reklamách ukazovány jako pečovatelky, které se starají o své děti, manžela a domácnost. Žádnou výjimkou nejsou reklamy, kde žena vybírá pleny pro své batole, správně voňavou aviváž, ten nejlepší prací prostředek na skvrny nebo kde ženy vaří, smaží, pečou ta „nejlepší“ jídla ze sáčku. Každá správná hospodyňka je nejšťastnější, když jí muž koupí nový vysavač nebo kuchyňského robota, nebo když může umývat nádobí s novým jarem, po kterém má heboučké ruce a který dělá bílé obláčky. Kromě toho, že je žena znázorňována v „typicky ženském prostředí“, se často ukazuje obraz ženy, která si neví rady. V tom hned přiskočí muž (odborník), který jí rád a ochotně vysvětlí, proč koupit zrovna tuto aviváž, tento zaručeně nejlevnější a nejlepší prací prostředek. Naopak muži jsou často vyobrazeni ve svých kancelářích, kde jsou zaneprázdnění prací, při sportu, v hospodě s kamarády, kde pijí jedno pivo za druhým. Muži také častěji než ženy potřebují rychlá auta, nový počítač nebo panáka ferneta, protože i muži mají své dny. Základním rozdílem je, že muži jsou vyobrazováni jako odborníci, kteří jsou nad věcí a nic je jen tak nerozhází. Druhými reklamami cílené na ženy jsou reklamy na kosmetiku, kde se ženě říká, kupte si naši kosmetiku - vy přeci za to stojíte. V těchto reklamách se žena dozví, který šampon se hodí pro její typ vlasů, který krém jí zaručeně zpomalí příznaky stárnutí, která řasenka jí
26
udělá ty největší řasy, že se za ní budou ohlížet všichni muži. Tyto reklamy mají za cíl prodat výrobek, který každá žena musí mít, aby okouzlila každého muže. Hodně rozšířené jsou také reklamy, kde se použije ženské tělo spolu s určitým druhem výrobku (který s ženami většinou nemá nic společného), tyto reklamy mají velmi silný sexuální podtext. Já osobně je nemám ráda, ale věřím tomu, že muži je milují, i když z marketingového hlediska tyto reklamy nemají moc velký účinek. Každý muž si všimne té ženy a ne nového skvělého lepidla, vrtačky či sekačky. I televize k nám mluví s jedním významným poselstvím, a to tím, že muži jsou důležitější a chytřejší než ženy. Jak se píše v letáku Genderové stereotpy v médicíh a jazyce (2005), „prostřednictvím různých výzkumů bylo zjištěno, že jen každá třetí televizní role je ženská, tyto postavy mají navíc menší důležitost než jejich mužské protějšky. Ženské postavy jsou také méně autoritativní, mladší a nedospělejší než postavy mužské. Navíc postavy mladých žen jsou nejčastěji štíhlé a atraktivní. Pro muže bývá hlavním určením charakter, nikoli fyzický vzhled.“ Stejně jako v reklamě, tak i v televizi můžeme vidět muže a ženy v jejich „typických“ gendrových rolích. Tzn. ženy často vidíme v domácnosti, jak vaří, perou, žehlí nebo při nakupování, ve fitcentrech nebo v salónech krásy. Samozřejmě ženy si častěji stěžují na vztahy, pláčou a jsou hysterické. Naproti tomu jsou muži chladní, racionální, všechno bez větších problémů zvládají. Jejich typickým prostředím je práce, sport nebo hospoda. 3.3.1.4 Genderové stereotypy v časopisech a novinách I v této oblasti se gendrové stereotypy projevují stejným způsobem jako v televizi a reklamě. „Letmý pohled do novin odhalí, že důležitější pozice zaujímají muži a sféry, ve kterých oni dominují. Ať už jde o politiku, ekonomiku, ale i válku, všude samí muži a když už je řeč o ženách, vystupují vesměs v genderově stereotypních rolích (pasivní oběti, modelky). Drtivá většina citovaných politiků, ekonomů a jiných expertů jsou muži.“ (Havelková a kol., 2002).
27
Kdežto sféry, kterým dominují ženy, jako je domácnost, zdraví, kultura, rodina, jsou odkládány doprostřed novin, je jim přikládána menší důležitost, nezaslouží si přední stránky novin. Dobrým příkladem nerovnosti je také sport, ve všech novinách, každý den najdeme „rubriku sport“, kterou zejména čtou muži (jediná rubrika, která mě nezajímá). Podobná rubrika pro ženy neexistuje. Mužský svět, mužská témata jsou přednější, důležitější než ta ženská. Další markantní rozdíl můžeme vidět v typu kladených otázek při „rozhovorech“ známých osobností jak v novinových článcích, tak časopisech. Když je dotyčná osoba žena, novináři se jí zeptají na její vzhled, děti a rodinný stav. Jestliže žena odpoví, že není vdaná a ani nemá děti (jí kolem 30 let, má přítele). Následují další otázky: „Proč nemáte děti a kdy je plánujete, víte, že biologické hodiny už vám tikají? A plánujete svatbu s přítelem?“ V naší společnosti pořád posuzujeme ženu, její postavení a statut podle jejího manžela a podle toho, kolik má dětí. Vdaná žena je víc než svobodná. Kdežto svobodnému muži novináři nekladou stejné otázky jako svobodné ženě. To se ho spíš zeptají: „Máte spoustu volného času pro sebe a své koníčky, že? Jak svůj volný čas zaplňujete?“ Na druhou stranu, když žena odpoví, že je vdaná a má děti (je politička nebo úspěšná ve své kariéře), následují otázky typu: „A jak zvládáte skloubit rodinu a práci? Máte na své děti dost času, nezanedbáváte je?“ Na podobné otázky se ženatého muže s dětmi nikdo nezeptá, protože přeci je to jenom otec (ten je tady od toho, aby budoval kariéru). Velmi dobrým aktuálním příkladem může být náš premiér Topolánek vs. jeho přítelkyně Talmanová (mají spolu osmiměsíční dítě). Po porodu Lucie Talmanová čelila těmto otázkám na skloubení rodinného života a kariéry místopředsedkyně poslanecké sněmovně, avšak její přítel ani jednou podobnou otázku nedostal. Časopisy se od novin liší zejména tím, že se snaží zaujmout určitou skupinu čtenářů (zahrádkáře, rybáře, děti, dospívající slečny, ženy, muže, cestovatele). Já se zaměřím na časopisy pro ženy a muže, zde totiž můžeme vidět velké rozdíly. Moje maminka mimo jiné např. ráda čte Vlastu nebo Týdeník Květy, tradiční české časopisy (pro ženy nad 40 let), které radí ženám, co mají uvařit, jak nazdobit stůl, jak se udržet v tělesné kondici, ale najdeme tam i rubriky jako móda, rozhovor, zahraničí. Dále také máme časopisy pro „moderní ženy co vědí, co chtějí“ jako např. Joy, Harpers Bazar, Cosmopolitan. Zde můžeme najít pravidelné rubriky jako: krása a zdraví, móda, 28
diety, celebrity, sex a láska, kosmetika. Tyto časopisy mají ženám radit, jak se mají stát úspěšné, samostatné a sebevědomé, na druhé straně jim ale ukazují nedostižný ideál krásy, protože v těchto časopisech jsou vyfoceny mladé, štíhlé, vyretušované (prostě dokonalé) modelky. Ukazují nám, jak se máme oblékat (ukazují nám to na vychrtlých modelkách z mola), jak líčit, jak hubnout, prostě když se budeme snažit, budeme vypadat krásně jako ty modelky. Tyto modelky jsou zastoupeny i v jiných časopisech, jako např. Cosmo girl, Top dívky atd., které čtou velmi mladé, dospívající dívky, které chtějí vypadat právě jako tyto modelky (ukázka jak vypadá „sexy“ štíhlá modelka viz. Příloha č. 8.4). V nátlaku těchto časopisů mladé dívky hubnou, protože si připadají nedokonalé a méněcenné. Tyto dívky si myslí, že za jejich neúspěchem (v partnerských a kamarádských vztazích) stojí to, že nejsou dostatečně štíhlé a krásné, tak jak je to učí tyto časopisy (učí je tzv. mýtu krásy). Jenže neškodné hubnutí se může snadno zvrtnou v bulimii nebo mentální anorexii, což jsou velmi závažné poruchy příjmu potravy a mohou končit i smrtí. V letáku „Mýtus krásy“ (2005) se také mluví o tom, že: „Mýtus krásy je velmi rafinovaným způsobem, jak odebrat ženám síly, kterými by mohly disponovat, protože se navenek tváří jako prostředek k dosažení úspěchu. Mlčí se však o tom, že jde o zbraň slabých. Snaha naplnit ideál krásy od žen vyžaduje mnoho energie a odčerpává jejich fyzické i mentální síly, stává se černou dírou, kam padají jejich úspory.“
Všechny tyto genderové stereotypy v rodině a médiích nás učí, že ženy a muži se chovají a myslí rozdílným způsobem. Tudíž se od žen očekává, že nejsou tak průbojné, ambiciózní, tvrdé jako muži, že odejdou s dítětem na mateřskou dovolenou a budou se o dítě starat v době jeho nemoci. Ženy jsou tímto „tradičním genderový uvažováním“ nejvíce diskriminovány na trhu práce (dále jsou samozřejmě diskriminováni i muži na rodičovské dovolené). Samozřejmě i muži jsou „genderovými stereotypy“ diskriminováni. Např. nemohou volně hovořit o citech, přiznat omyl, slabost, protože když to přiznají, jsou podezřelí z homosexuality nebo minimálně jsou považováni za „zženštilé“. Důležitým krokem jak se odpoutat od genderových stereotypů, je poznat pravý charakter, vlastnosti, zájmy dotyčné osoby. Každý člověk je podle mého názoru jedinečný, tudíž
29
bychom ho neměli zaškatulkovat jen mezi „ muže“ či „ženu“ a přisuzovat mu automaticky určité vlastnosti. 3.3.2
Gender studies
„Studia genderu nejsou orientována jen na problematiku žen, ale šířeji na problematiku žen a mužů ve společnosti a v různých kulturách.“ (Jarkovská, 2005). Tato studia jsou vědeckou disciplínou (nejsou ideologií), která sleduje vztahy mužů a žen a jejich postavení ve společnosti v minulosti a samozřejmě i současnosti. Tato studia také studují postavení žen a mužů v historii a feminismus, protože z něj vycházejí. Studenti se na katedře genderových studií učí rozpoznat genderové stereotypy v jazyce, školství, médiích, a také sexuální symboliky. Důležitou součástí studia je také „gender analýza“, která zkoumá rozdílné potřeby, podmínky, přístupy ke zdrojům, kontrole majetku a rozhodovacích pravomocí mezi ženami a muži, poskytnout data pro tuto analýzu má „gender statistika“ (pohlaví je rozlišovací znak). „Gender analýza je nástrojem diagnostikujícím rozdíly mezi ženami a muži, je tedy prvním krokem v plánování, zlepšujícím rovnost žen a mužů. Neomezuje se pouze na identifikaci rozdílů. Mnohem významnější je rozpoznávání podnětů genderových vztahů a určování změn, které je třeba k dosažení rovnosti provést institucemi.“ (Ženy a muži v datech, 2005) . 3.3.3
Gender mainstreaming
„Gender mainstreaming je systematická integrace potřeb, priorit a pozic žen a mužů ve všech politikách a opatřeních s cílem prosazovat rovnost mezi pohlavími. Jde o to, aby již při plánování nejrůznějších politik a opatření bylo uváženo, jaký vliv budou mít na muže a ženy a zda není některé pohlaví zvýhodněno.“ (Jarkovská, 2005). Příkladem může být výstavba fotbalového hřiště (na fotbal chodí hlavně muži) u parku, ale do parku chodí hlavně ženy s malými dětmi (tudíž by to mělo mít na ženy negativní vliv). Radní tento fakt musí brát v úvahu a zabezpečit odhlučnění fotbalového hřiště tak, aby ženy nebyly poškozeny. Další variantou může být např. rekonstrukce cest, laviček, hřišť v parku, aby měly i ženy z fotbalového hřiště nějaký „užitek“, nebo věnování stejného dílu peněz na „nějaký ženský koníček“.
30
3.3.4
Genderová rovnost (rovné příležitosti)
„Všechny lidské bytosti by měli mít svobodu rozvíjet své osobní schopnosti a činit vlastní rozhodnutí bez omezení, která představují striktní genderové role. Formální rovnost je pouze prvním krokem ke skutečné rovnosti.“ (Asklof a kol., 2003). 3.3.4.1 Důvody pro implementaci genderové rovnosti Spravedlnost a demokracie Jelikož většina obyvatel ČR jsou ženy, z racionálního a etického hlediska by také měly mít alespoň polovinu všech pozic v politických orgánech. Také by ženy měly mít „stejné podíly jako muži na společenských zdrojích, ať už se jedná o peníze, prostor, bezpečnost či jakoukoliv jinou komoditu.“ (Asklof a kol., 2003). Ženy také mají často rozdílné zkušenosti, názory a postoje oproti mužům a tyto rozdílné vlastnosti by měly být využity v politickém rozhodování pro blaho společnosti. „Nevyužívání ženských zkušeností je ztrátou a zvyšuje riziko, že politické rozhodování bude neefektivní. Lepší povědomí o genderové rovnosti je nástroj, který umožňuje efektivnější využívání zdrojů. Vhodné vyhodnocování genderových dopadů tak muže zaručit, že se nebude plýtvat penězi.“ (Asklof a kol., 2003). Ekonomické důvody a konkurenční výhody pro firmy V zemích, kde zákon neukládá povinnost prosazování genderové rovnosti nebo pozitivních akcích, samy soukromé firmy uvažují nebo provádějí tuto rovnost hlavně z ekonomických důvodů, nebo také jako součást společenské odpovědnosti firem (CSR). „CSR představuje způsob podnikání, kdy se firmy cíleně zaměřují nejen na ekonomická, ale rovněž na environmentální, etická a sociální hlediska svého podnikání. Firemní aktivity spojené s CSR nejsou v právním rámci nezbytné, jsou však dlouhodobě prospěšné pro ně samotné, pro jejich zaměstnance, zákazníky, životní prostředí a obecně pro společnost samotnou.“ (Trnková, 2006). Uplatňování rovných příležitostí, jak ukazuje studie EU „Ženy v podnicích“ z roku 2001, je také důležitým faktorem pro získání konkurenční výhody firmy si tak zlepší firemní pověst (image firmy). Prosazování genderové rovnosti zvyšuje produktivitu práce a kreativitu zaměstnanců, vyšší spokojenost zaměstnanců a nižší fluktuace všech zaměstnanců, jak mužů, tak žen. „Podniky, které neaplikují rovné příležitosti tak činí na vlastní úkor a způsobují si reálnou škodu. Ochabují služby 31
zákazníkům, inovace, předávání informací mezi lidmi. Nejsou vyvíjeny dostatečně diverzifikované týmy, které napomáhají k vyšší efektivitě a produktivitě práce. Tyto firmy tak produkují výrobky a služby, které ignorují potřeby poloviny obyvatelstva, to stejné platí i pro státní správu a legislativní instituce jako parlament a senát.“ (Trnková, 2006).
Demografická struktura obyvatelstva Většinu evropských zemích na rozdíl od rozvojových zemích trápí nízká porodnost. „V posledních letech je plodnost v ČR stále relativně nízká. Nejnižší úhrnná plodnost (počet dětí, které by se narodily ženě za celé její reprodukční období 15-49 let) byla naměřena v letech 1999-2001, kdy činila 1,14. Poslední roky sice došlo k mírnému vzestupu (na 1,33 v roce 2006), ale nadále to představuje velice nepříznivou situaci. (Ženy a muži v datech, 2005). Zapotřebí je porodnost 2,1, aby byl zachován vyrovnaný vývoj populace. Dá se tedy předpokládat, že situace se během příštích pár let nezmění, proto se nízká porodnost v budoucnu stane celospolečenským problémem. Bude přibývat lidí v důchodovém věku, tedy lidí ekonomicky neaktivních, a tito lidé budou dostávat důchod za svou celoživotní práci. Podle prognóz OSN v ČR bude v roce 2050 až 40 % ekonomicky neaktivních lidí, a proto pokud nedojde ke změnám v důchodové reformě nebude možné platit těmto lidem vysoký důchod. „Toto je záležitost, kde lze identifikovat jasné genderové zájmy. Většina zemí, kterým se podařilo udržet porodnost na přijatelné úrovni, totiž věnuje gendrové rovnosti zvýšenou pozornost nebo přijala jiná opatření zaměřená na řešení problému nízké porodnosti. Přitom je prokázáno, že důležitým faktorem, který ovlivňuje rozhodnutí mít první dítě, je záruka práce. Strukturální změny na pracovním trhu mají vliv na reprodukční chování a stálé zaměstnání významně podporuje rozhodnutí mít první dítě. Další důležité faktory jsou bytová situace a úroveň vzdělání. Je tedy prokázáno, že genderová rovnost a postavení žen na pracovním trhu jsou v přímém vztahu k porodnosti. Nejnižší porodnost v Evropě má země, ve které ženy čelí jedné z nevyšších úrovní nezaměstnanosti, konkrétně Španělsko.“ (Asklof a kol., 2003) .
32
Vyšší míra osobní svobody Prosazování rovných příležitostí povede k vyšší osobní svobodě a spokojenosti jak žen, tak mužů. Mezi země, kde mají nejspokojenější obyvatele jak mezi muži, tak ženami, patří skandinávské země (a to i přes tuhou zimu a málo slunce), které prosazují rovné příležitosti nejdéle a nejvíce ze všech zemí v Evropě. „Muži se daleko více podílejí na životě společnosti, nejsou vyřazeni ze starostí o rodinu a jsou spokojenější. Jejich děti jsou šťastnější, tráví stejně času s otci jako s matkami.“ (Cíglerová a kol., 2007). Obě pohlaví tak budou mít větší možnost rozvíjet své osobní vlohy, schopnosti a dovednosti bez ohledu na zakořeněné genderové stereotypy. „Matky by měly mít možnost věnovat se kariéře bez pocitu viny či tlaku okolí a otcové by měli mít možnost zůstat doma bez toho, že by byli vystaveni společenskému tlaku, protože nejsou hlavními živiteli rodiny.“ (Asklof a kol., 2003).
33
4
TRH PRÁCE A DISKRIMINACE NA TRHU PRÁCE
4.1 Ženy na trhu práce v České republice Ženy tvoří více jak polovinu populace - 51,3 % (Ženy a muži v datech, 2005) celé České republiky. „ČR je zemí, ve které od padesátých let minulého století přetrvává stabilně velmi vysoká úroveň žen na pracovním trhu. Za tuto situaci může do značné míry komunistický režim, který také vytvářel příznivé podmínky pro kombinaci práce a rodiny pro ženy (mužů se tento problém zdánlivě netýkal). V průběhu doby docházelo k prodlužování rodičovské dovolené až na 3 roky, avšak ekonomická situace rodin s malými dětmi neumožňovala zůstat ženě neustále v domácnosti. Příjem ženy je v ČR ve většině případů pro rodinný rozpočet nezbytný i dnes.“ (Křížková, 2007). V současné době se podle ČSÚ míra ekonomicky aktivních žen pohybuje okolo 62 % a mužů 78 %. Z celkového počtu ekonomicky neaktivních žen je až 53,3 % žen v důchodu a následují ženy 14,1 %, které se starají o děti a domácnost. „Ve srovnání s naprostou většinou evropských zemích (nevyšší podíl částečných úvazků má Nizozemí 46%, průměr je kolem 20%) jsou u nás jen velmi málo využívány flexibilní formy organizace práce (jen 4, 4%). Především je pro nás typický vysoký podíl plných úvazků i u matek malých dětí po ukončení rodičovské dovolené.“ (Velíšková, 2007). Nezaměstnanost českých žen je dlouhodobě vyšší o 3 % než nezaměstnanost mužů (viz. Příloha č. 8.5). Nejohroženější skupiny nezaměstnaných jsou mimo jiné: absolventky škol bez praxe, ženy po rodičovské dovolené a ženy před důchodovým věkem. Trh práce v ČR je také charakteristický, tím že je rozdělen na tradičně ženské a mužské obory, profese, sektory a odvětví, je to tzv. genderová segregace trhu. „Ženy převládají v méně placených zaměstnáních s nižší prestiží a nižší perspektivou kariérového postupu.“ (Křížková, 2007). Typicky feminizovanou profesí jsou nižší administrativní pracovníci, zdravotní sestry, učitelky v mateřských a základních školách, výraznou početnou převahu mají také ženy ve službách a obchodě. Typicky mužskou profesí je příslušník armády, řemeslníci nebo kvalifikovaní výrobce a zpracovatel. Větší zastoupení mužů je také mezi zákonodárci, vedoucími a řídícími pracovníky. Muži jsou tedy koncentrováni na vedoucích, rozhodovacích a řídících postech.“ (Muži a ženy v datech, 2005). „Ženy
34
zastávají minimum vedoucích pozic - čím vyšší stupeň řízení, tím méně žen.“ (Asklof a kol., 2003).
4.2 Typy diskriminace na trhu práce Diskriminací se rozumí podle Štamberkové (2002) rozlišování, které někoho poškozuje, neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhým a omezování (příp. popírání) práv určitých kategorií obyvatelstva. Existuje několik typů diskriminace: Fialová a kol. (2007) a) Přímá diskriminace na základě pohlaví - Je takové jednání (opomenutí), kdy je, bylo nebo by bylo s osobou zacházeno hůře na základě příslušnosti k určitému pohlaví. Příkladem může být nepřijetí do zaměstnání, kdy uchazečce zaměstnavatel přímo sdělí, že se pro určitou práci nehodí, protože je žena. b) Nepřímá diskriminace na základě pohlaví - Je takové jednání (opomenutí), kdy na základě zdánlivě neutrálního rozhodnutí, kritéria nebo praxe, je určitá osoba znevýhodněna oproti ostatním. Příkladem může být zkrácení penzijního připojištění zaměstnancům, kteří pracují na zkrácený pracovní úvazek. Na tento druh pracovního úvazku však pracují hlavně ženy, tudíž se jich to nejvíce dotýká (jsou diskriminovány). c) Obtěžování (sexuální obtěžování) - Je to chování, které je dotčenou osobou oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti osoby nebo k vytvoření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí nebo, které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů (sexuální obtěžování má navíc sexuální podtext). d) Pronásledování, pokyn a navádění k diskriminaci - Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení s osobou, k němuž došlo proto, že uplatnila práva podle zákona. Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby. Navádění k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu e) Pozitivní diskriminace (pozitivní opatření)- Je rozdílné zacházení za účelem odstranění důsledků diskriminace, předcházení nebo vyrovnání nevýhody, která vyplývá příslušností osoby k určité skupině. Pokud dosáhla pozitivní opatření svého účelu, musí být ukončena.
4.3 Legislativa o diskriminaci „Diskriminace byla poprvé popsána v roce 1948 ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Všechny dokumenty přijaté OSN či jinými mezi. organizacemi do roku 1979 jasně uváděly, že nikoho nelze diskriminovat na základě rozdílu pohlaví. Avšak reálná situace žen prokázala, že uvedená ustanovení nebyla dostatečná ke skutečné realizaci rovnosti. Proto 35
dne 18. prosince 1979 přijalo Valné shromáždění OSN Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Úmluva nutí státy, aby rovnost žen zaváděly skutečně, nikoliv jen formálně.“ (Šindlerová, 2004.) Článek 11 CEDAW této úmluvy uznává právo žen na práci. (viz. Příloha č. 8.6 ). „Tuto úmluvu doposud ratifikovalo nebo k ní přistoupilo 174 států, Česká republika podepsala Opční protokol k této úmluvě v roce 1999 a byl vyhlášen ve Sbírce mezinárodních smluv (2001), tento protokol je součástí právního řádu ČR.“ (Štěpánková, 2003) . Tato úmluva je závazná a ČR musí zveřejňovat pravidelné zprávy o plnění závazků vyplývajících z této smlouvy a podle české ústavy stojí nad českým právem. Platforma pro akci je dalším důležitým dokumentem OSN v boji za ženská práva a rovnost, která byla vyhlášená na 4. světové konferenci o ženách v Pekingu (1995). „Cílem tohoto dokumentu je odstranit veškeré překážky stojící v cestě aktivní účasti žen ve všech sférách veřejného a soukromého života pomocí úplného a rovného podílu žen na přijímání a rozhodnutí v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, politické a v oblasti živ. prostředí.“ (Štěpánková, 2003). Před vstupem i po vstupu ČR do Evropské unie (květen 2004) musí naše vláda implementovat celou řadu směrnic EU (např. 75/117/EHS o rovné odměně mužů a žen, 96/34/ES rovná práva pro rodiče pečující o děti, 2002/43/ES o rovném zacházení mezi ženami a muži) do české legislativy v souladu s právem Evropského společenství, protože prosazování genderové rovnosti je jedním ze základních principů EU (je to zakotveno v zakládající smlouvě, Řím 1957). ČR tak novelizovala celou řadu zákonů, např. zákoník práce, zákon o mzdě, o platu, o zaměstnanosti a občanský soudní řád. „Mnoho směrnic ještě v českém právu chybí, protože zákoník práce v podrobnostech odkazuje na neexistující předpisy.“ (Fialová a kol., 2007). Naše vláda tak například novelizovala zákoník práce zákonem 262//2006 Sb, který odkazuje na antidiskrminační zákon, avšak tento zákon Parlamentem byl přijat až 23.4. 2008. Bohužel náš prezident tento zákon 16.5. 2008 vetoval. „Tento zákon právně ukotvuje rovné zacházení, právní prostředky ochrany před diskriminací.“ (Fialová a kol., 2007). Dalším negativem je, že naši poslanci sami nejsou přesvědčeni o důležitosti tohoto zákona, stejně jako česká veřejnost. Poslanci přijali tento zákon, protože EU provedla kroky k zahájení soudního řízení proti ČR kvůli porušení smlouvy o založení ES. 36
V České právní úpravě však také najdeme zákaz diskriminace, např. v Listině základních práv a svobod, která „zaručuje základní lidská práva a svobody všem, bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti atd.“ (čl. 3 LZPS). Zákaz diskriminace a prosazování rovných příležitostí také najdeme v Zákoníku práce, Zákoně o zaměstnanosti, Zákoně o mzdě a Zákoně o platu, kde jsou také uvedeny sankce za případné porušování těchto povinností. „Avšak to není dostatečnou zárukou pokud jde o její praktické působení a přímou vynutitelnost.“ (Štamberková, 2002). Bohužel i přes mezinárodní úmluvy OSN, tlak EU a legislativní ukotvení zákazu diskriminace rovných příležitostí pro ženy a muže neustále dochází na našem území k diskriminaci v praxi, a to především žen vůči mužům. Nejčastější formy diskriminace, se kterými se ženy setkávají, jsou především: 1) 2) 3) 4) 5)
Nerovný přístup ke vzdělání Platová diskriminace Nerovná rozdělení práv a povinností v rodině Diskriminace před vstupem do zaměstnání a v zaměstnání Nerovný podíl účasti žen v politice
4.4 Nerovný přístup ke vzdělání Jak je uvedeno v kapitole o genderu, již odmalička se přistupuje k výchově obou pohlaví rozdílným způsobem (genderový stereotyp). Toto potvrzují i výzkumy, které poukazují na to, že rozdílná výchova je jak v rodině, tak i ve škole. „Dívky jsou směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně mužským oborů (např. fyzika, programování PC, truhlářské práce).“ (Plesová, 2005). Potom se tedy nelze divit, že si dívky již na základních školách vybírají ke svému dalšímu studiu humanitní obory, ke kterým byly odmalička směřovány (např. zdravotní školy, obchodní školy). „Ve výsledku je i zájem o vysokoškolské studium profilován podle pohlaví – na studium technických oborů a přírodních věd se hlásí mnohem více mužů, zatímco učitelství je tradičně ženským oborem.“ (viz. Příloha č. 8.7). V případě školství se může zdát, že poskytuje oběma pohlavím stejné příležitosti, avšak i zde k diskriminaci dochází. „Lze říci, že čím vyšší typ školy, tím je podíl mužů mezi učiteli vyšší. Mezi učiteli základních škole jsou ženy zastoupeny 100 %, mezi vysokoškolskými pedagogy je jich zhruba třetina (36,3 %). Mezi asistenty na vysokých školách je 50 % žen, mezi docenty 25 % a mezi profesory jen 12 37
%.“ (Muži a ženy v datech, 2005). Nerovný přístup ke vzdělání má za následek segregaci pracovního trhu na mužské a ženské profese a odvětví.
4.5 Platová diskriminace Nejviditelnějším a nejvíce diskutovaným rozdílem nerovného zacházení s muži a ženami na trhu práce je platová nerovnost. „Podle Eurostatu byl v roce 2003 v ČR rozdíl v průměrných platech mužů a žen 19 %.“ (Velíšková, 2007). Tento trend potvrzuje i Český statistický úřad, podle kterého: „ženy mají o 3 700 Kč (rok 2004) menší měsíční mediánovou mzdu než muži a to bez ohledu na skutečnost, že mají stejné vzdělání. Největší rozdíly byly zjištěny u středoškoláků bez maturity (GPG = 29, 5 %) a u vysokoškoláků s magisterským a vyšším než magisterským vzděláním (GPG = 25, 9 %). Nejvyšší výdělky měli v roce 2004 - jak mezi ženami, tak mezi muži - zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci: medián mezd mužů zde byl 35 047 Kč a žen 24 256 Kč (rozdíl činí 10 791 ).“ (Muži a ženy v datech, 2005). Jestliže však porovnáme mzdy mužů a žen v této skupině dle průměrné hrubé měsíční mzdy v roce 2004, tak nám rozdíl v platech vyjde 19 503 Kč (viz. Příloha č. 8.8). Ze zprávy Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium UK vyplynulo, že: „Průměrný hodinový plat žen u nás je o 30 % nižší než plat mužů. Přibližně třetina tohoto platového rozdílu souvisí se segregací žen do nízkopříjmových zaměstnání, firem a skupin pracujících uvnitř firem. Převážná většina (celé dvě třetiny platového rozdílu) však nemá jiné vysvětlení než platovou diskriminaci žen. Platové rozdíly mezi pohlavími jsou přitom menší v rozpočtové sféře než ve sféře podnikatelské. Provedené výzkumy navíc ukázaly, že rozdíl v příjmech mužů a žen se ještě zhoršuje se zvyšujícím se vzděláním a zastávanou pozicí.“ (Velíšková, 2007). Tento trend také potvrzuje Příloha č. 8.8. a Příloha č. 8.9
4.6 Nerovné rozdělení práv a povinností v rodině Jak je uvedeno v kapitole o genderu, v české společnosti přetrvává genderové rozdělení rolí na mužské a ženské jak ve společnosti, tak i v rodině. Dá se říci, že téměř většina žen v ČR zastává tradiční ženskou roli matky pečující o děti, domácnost a manžela. Naopak muži chodí do práce, budují kariéru a vydělávají peníze pro rodinu. Z výzkumu E-detiO5 vyplývá, že až v 87 % se ženy starají o domácí práce, v 72 % zabezpečují péči o děti a v 68 % zajišťují nákupy pro rodinu. Muži naopak provádějí v 72 % údržbu v domácnosti (více 38
viz Příloha č. 8.10). Tímto se však otevírá cesta k nerovnému zacházení na trhu práce, ženy jsou na trhu práce diskriminovány. Zaměstnavatelé předpokládají, že ženy půjdou na mateřskou, rodičovskou dovolenou a budou se starat o děti, když budou nemocné. Naopak pro muže mít rodinu neznamená žádnou překážku v pracovním výkonu ani na trhu práce. Na druhou stranu, muži mohou být tímto přístupem také diskriminovaní, musí se soustředit na kariéru, a tím jsou vyčleňováni z rodinného života. Dalším příkladem diskriminace otců je, že v drtivé většině rozvodů jsou děti svěřeny do péče matky (92 %), což je způsobeno tím, že otcové se v průběhu rodinného života o děti starají mnohem méně než ženy. Dalším významným problémem je skloubení práce a rodinného života, jelikož péči o děti a domácnost zabezpečují především ženy, proto se jich tento problém dotýká nejvíce. „Česká rodinná politika, se významně podílí na reprodukce nerovnosti na trhu práce. Stát nedostatečně kompenzuje pracujícím rodičům ztrátu jednoho příjmu v období těhotenství porodu a péče o děti. Mateřská dovolená se čerpá ve většině případů po dobu 28 týdnů od počátku 6. týdne, maximálně však 8. týden před očekávaným dnem porodu. Peněžitá dávka spojená s mateřskou dovolenou je dávkou nemocenského pojištění. Je tedy závislá na výši předchozího příjmu zaměstnance a činí 69 % denního vyměřovacího základu (DVZ). Ženy s různou výší platu dostávají na mateřské dovolené různý příjem, avšak je stanoven maximální DVZ. Lze říci, že daná konstrukce postihuje jednak mladé ženy s malými nástupními platy a jednak ženy s vyššími příjmy, u nichž dojde v období porodu dítěte k zásadnímu poklesu příjmu.“ (Křížková, 2007). Samozřejmě na mateřskou dovolenou navazuje rodičovská dovolená. Od 1. ledna 2008 došlo v zákoníku práce k několika změnám, které se týkají rodičovské dovolené. První zásadní změna je, že se zavedla tzv. trojrychlostní rodičovská dovolená, kde si žena může vybrat, jak dlouho bude s dítětem doma a jakou výši rodičovského příspěvku bude dostávat: a) 11 400 Kč/měs. po dobu 2 let věku dítěte, celkem na rodičovském příspěvku obdrží 216 600 Kč, podmínka - mzda před odchodem na RD alespoň 16 400 Kč/měs. b) 7 600 Kč/ měs. (40 % průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře ČR) po dobu 3 let věku dítěte, celkem na rodičovském příspěvku obdrží 235 600 Kč c) 7 600 Kč/měs. po dobu 21 měsíců a dále až do 4 let věku dítěte 3 800 Kč, celkem na rodičovském příspěvku obdrží 224 600 Kč d) 7 600 Kč/měs. do věku 7 let dítěte když je dítě dlouhodobě (těžce) zdravotně postižené
39
Velkou nevýhodou tohoto systému je, že není dostatečně flexibilní, protože si rodič musí zvolit dopředu délku rodičovské dovolené (volbu rodičovské dovolené nelze v budoucnu měnit). Před touto změnou činila rodičovská dovolená pouze 3 573 Kč (rok 2004), což byla naprosto nedostatečná částka a matky byly zcela jasně finančně závislé na partnerovi. Až od roku 2004 bylo rodičům dovoleno si neomezeně přivydělávat a současně pobírat rodičovský příspěvek, avšak rodič musí zajistit celodenní péči o dítě (tímto a zvýšením RP byla formálně odstraněna finanční závislost na partnerovi). Nově podle zákoníku práce může rodič dát hlídat dítě do věku 3 let do mateřské školky, jeslí nebo obdobného zařízení maximálně na 5 kalendářních dní v měsíci a od věku 3 let dítěte může být v zařízení buď 4 hod. denně nebo 5 kalendářních dnů v měsíci bez ohledu na délku pobytu v jednotlivých dnech. Tento systém však v praxi ještě není běžný, umístění těchto dětí v zařízeních k tomu určených je velký problém. Počet jeslí je velmi omezený, jesle jsou jen ve velkých městech (Praha, Brno, Zlín, Jihlava, Plzeň) a stát na jejich správu vůbec nepřispívá. Mateřské školky tyto děti nechtějí přijmout hlavně z důvodu kapacity, protože dětí v posledních letech přibývá. „Zcela bez šancí na získání místa v mateřské škole jsou většinou matky na mateřské dovolené. Mateřinky dávají při nedostatku volných míst přednost žádostem pracujících rodičů“. (Školky už děti nepřijímají, letos mají plno, 2008). Tedy stát ženy, které chtějí jít do práce dříve, než jim skončí rodičovská dovolená (do věku 3 let dítěte) nepodporuje. Často se tak maminky musejí spoléhat na prarodiče nebo chůvy, které jsou ovšem finančně velmi náročné pro běžné občany. Tedy při nově nastaveném systému trojrychlostní mateřské dovolené se tento problém bude prohlubovat. Od roku 2001 mohou podle zákona čerpat rodičovskou dovolenou také muži, došlo tedy k legislativnímu zrovnoprávnění žen a můžu na rodičovské dovolené. Avšak čerpání rodičovské dovolené matkou je u nás natolik zakořeněno (genderový stereotyp), že v současné době je jen 1,5 % otců na rodičovské dovolené. „V blízké budoucnosti nelze očekávat nárůst počtu otců na rodičovské dovolené a to především z finančních důvodů rodiny. Ve více než 75 % rodinách vydělává totiž muž více než žena.“ (Křížková, 2007). Dále také přetrvává společenský mýtus o tom, že muž se nedokáže postarat o dítě tak dobře jako žena, protože dítě nenosil 9 měsíců a nemůže mít k dítěti tak blízký vztah jako žena (nemá mateřský instinkt, ženskou intuici). „Avšak americká psycholožka Brenda Geiger, která prováděla výzkum mezi rodinami, kde byla na rodičovské dovolené žena a rovněž i 40
v rodinách kde byl na rodičovské dovolené muž, zjistila, že tomu tak není. Bylo sledováno chování dítě při stresové situaci tzn. u kterého rodiče dítě hledá útočiště. Děti prokazovaly stejné chování v případech, kdy o ně pečovali jejich otcové, jako k matkám, pokud to byly ony, které byly jejich primárně pečujícími osobami. Tyto výzkumy prokazují to, že děti navazují a hodnotí vazbu s rodiči nikoliv na základě pohlaví rodiče či jeho biologického rodičovství. Nehodnotí to, zda je pečující osobou muž či žena, ale to, jak o ně daná osoba pečuje, jak uspokojuje jejich potřeby.“ (Sedláček a kol., 2008). Muži, i když k tomu nebyli vychováváni odmalička jako ženy, se tedy dokáží postarat o dítě stejně dobře jako matky, vše záleží na každodenní praxi. „Dalším problémem je i délka rodičovské dovolené, a to až do 3 let věku dítěte při zachování možnosti vrátit se ke stejnému zaměstnavateli, tzv. ochranná lhůta.“ (Křížková, 2007). Zaměstnavatelé tak podle zákoníku práce až do roku 2007 nemohli dát výpověď zaměstnanci na rodičovské dovolené, a to až do 3 let věku dítěte, a museli mu zajistit návrat na stejné pracovní místo a pozici. Změna od 1. 1. 2008 - povinnost zaměstnavatele zařadit rodiče pouze na práci, k výkonu druhu práce, sjednaného v pracovní smlouvě. (Zákoník práce, 2008). Tato novelizace zákoníku práce bere ženám jistotu vrácení se k původní zastávané pozici, na druhou stranu se snad předejde diskriminaci žen při vstupu na trh práce. V ČR je také délka mateřské dovolené (28 týdnů) a rodičovské dovolené (až 4 roky) nejdelší v Evropě, avšak výše mateřské dovolené, která se počítá s DVZ patří k nejnižším. Na mateřské dovolené tak čeští rodiče dostávají 69 % z DVZ, naopak 100 % předchozí průměrné mzdy dostávají rodiče v Německu, Nizozemku, Dánsku, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Slovinsku. Většina zemí má délku mateřské dovolené mezi 16 až 18 týdny (Dánsko, Finsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí atd.) a délka rodičovské dovolené ve většině případů nepřesahuje 2 roky. (např. Velká Británie, Slovinko, Švédsko, Norsko, Dánsko). Návrat matek na pracovní trh v ČR po mateřské a rodičovské dovolené je tak mnohdy komplikovaný, protože ženy ztratí kontakt s firmou, nemají tedy přehled o novinkách, které se ve firmě udály za 3 roky, nemají nová školení, neznají nové programy, ztratí možnost získat potřebnou (re)kvalifikace. Tento problém se prohlubuje s počtem dětí, některé ženy tak mohou být s dětmi doma i 8 let a více. Ženy se tedy musí po návratu do pracovního procesu, učit novým věcem a jejich kariérový postup je tak oproti mužským kolegům velmi zpomalen, a to nejen kvůli délce rodičovské dovolené, ale i následnou péčí o děti a 41
domácnost. Při nadměrném přerušování pracovního začlenění žen se také zhoršuje jejich zaměstnanost, často jsou tyto ženy dlouhodobě nezaměstnané. Z pohledu zaměstnavatele se však nelze divit, že raději zaměstná muže, u kterých má jistotu, že mu neodejde kvalifikovaný pracovník, do kterého firma vložila nemalé náklady na jeho školení a zvyšování kvalifikace. Všeobecně lze říci, že péče o děti v naší společnosti není dostatečně ohodnocená, bere se jako samozřejmost. Naše moderní společnost přikládá vyšší hodnotu placené práci, pracovnímu výkonu ve firmách, než práci související s péčí o děti a domácnost (neplacené ženské práci). Už jen pojem rodičovská dovolená, která je v naší legislativě ukotvená, vypovídá o společenské lhostejnosti a podřadnosti této práce. „Pojem rodičovská dovolená má v českém jazyce jednoznačný význam a to užívání si volna od práce, nicnedělání a odpočinek apod.“ (Křížková, 2007).
4.7 Diskriminace před vstupem do zaměstnání a v zaměstnání „Nerovné postavení žen ve společnosti se projevuje také v pracovní sféře. Ženská pracovní síla bývá totiž bohužel vnímána jako druhořadá v porovnání s mužskou.“ (Ženská práva jsou lidská práva, 2006). Ze strany zaměstnavatelů stále přetrvávají stereotypní předsudky o tom, že mužská pracovní síla je lepší, stabilnější, výkonnější, aniž by se zaměstnavatelé skutečně zajímali o skutečné schopnosti, dovednosti, předpoklady a vzdělání potřebné pro výkon daného zaměstnání. Již při vstupu na pracovní trh se ženy mohou setkat s diskriminačními inzeráty, i když podle zákona o zaměstnanosti jsou tyto inzeráty zakázané. „Tyto inzeráty se při nabídce obrací buď přímo na ženy nebo muže, a tím diskriminují druhé pohlaví. Například: Hledáme manažera, vedoucího marketingu, prodavačku, sekretářku, uklízečku., či přímo: Hledáme mladého muže bez závazků, ženu s odrostlými dětmi. Některé inzeráty diskriminují nepřímo, například: Požadujeme maximální časovou flexibilitu, nabízíme práci v mladém kolektivu.“ (Plesová, 2005). Z nepřímo diskriminačních inzerátů se dá vyčíst, že zaměstnavatelé hledají muže či ženu bez závazků a velmi mladé. Tento typ inzerátů tedy diskriminuje rodiče malých dětí a starší lidi před důchodovým věkem. V některých případech, které stanoví zákon, se o diskriminační inzeráty nejedná. Například: Hledáme mladého chlapce na hlavní mužskou roli ve filmu z názvem Herry 42
Potter. V tomto případě se o diskriminační inzerát nejedená, z důvodu povahy pracovní činnosti. Těžko může starší žena zahrát roli mladého chlapce. Dalším krokem k získání pracovního místa je účast na pracovním pohovoru, kde se ženy také často setkávají s diskriminací z důvodu pohlaví. „Při přijímacím pohovoru zaměstnavatelé často u žen zjišťují věk, počet dětí a plány v soukromém životě, ačkoliv by je tyto údaje neměly zajímat a otázky by měly být směřovány na kvalifikační předpoklady a praxi uchazečky o zaměstnání. Velmi často se stává, že po sdělení počtu dětí a jejich věku je žena z výběrového řízení vyloučena, aniž se potencionální zaměstnavatel dotázal na cokoliv dalšího. Přitom tímto dochází k porušování zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce.“ (Plesová, 2005). I když ženy dostanou šanci pracovat u zaměstnavatele, jejich diskriminace se často projeví jinak. „Zaměstnavatelé neposkytují ženám stejné platy, podporu a bonusy (služební auto, mobilní telefon), ženy cítí na pracovišti menší autoritu, jsou méně podporovány ve vzdělávání či pracovním postupu.“ (Ženská práva jsou lidská práva, 2006). Při snaze žen posunout se na vyšší kariérní příčku často pociťují tzv. skleněný strop (neviditelné překážky). Podle Sokačová (2005) jsou nejdůležitější bariéry: a) společenské - přístup ke vzdělání a zaměstnání, genderové stereotypy b) informační - malá informovanost veřejnosti o zastoupení žen v manažerských pozicích, může vést ke zdání bezproblémovosti c) bariéry odlišnosti - zaměstnavatelé raději vybírají uchazeče, kteří jsou jim podobní a moc se od nich neliší, proto když na vyšších pozicích jsou častěji zastoupeni muži tak si pravděpodobně opět vybírají muže d) institucionální bariéry e) segregace pracovního trhu f) old-boys network (pánské kluby) – jsou to sítě neformálních vztahů, které jsou orientované na mužské sporty apod., členství je často předpoklad k úspěšné kariéře (ženy jsou členy jen zřídka a toto členství podceňují)
Tyto bariéry a důvody popsané výše brání ženám v dosahování vyšších příček kariérního postupu. ČR má nejvyšší procento zaměstnanosti žen v celé EU a přesto „nedávné statistiky ukazují, že v průměru ženy zastávají 40 % pozic, ale ve vrcholovém managementu méně než 2 % pozic.“ (Trnková , 2006).
43
4.8 Nerovný podíl účasti žen v politice „Ženy tvoří 51 % obyvatel České republiky i EU, avšak tento fakt se neodráží v žádném parlamentu, senátu, vládě, podnikatelské sféře, ani v institucích, které vydávají důležitá rozhodnutí. Dokud ženy nedosáhnou rovnosti v oblasti rozhodování, budou postrádat část svých občanských práv.“ (Ženská práva jsou lidská práva, 2006). V současné době má ČR v poslanecké sněmovně (15 % žen), senátu (14 % žen) a vládě (11% žen). (viz Příloha č. 8.11). I když zastoupení žen v těchto orgánech roste (v roce 2002 jsme měli v poslanecké sněmovně 11,1 % žen), je to pořád málo. Ženy však potřebují získat, aby mohly mít skutečný vliv na rozhodnutí v zákonodárných orgánech, alespoň jednu třetinu křesel v těchto orgánech. „Je rovněž nutné poukázat na fakt, že poslankyně i senátorky jsou vnímány svými mužskými protějšky i sebou navzájem jako méně profesionální.“ (Rakušanová, 2006). Ženy v české politice jsou obsazovány spíše do nižších funkcí a slabších resortů, jako je školství, sociální politika, zdravotnictví, naopak muži jsou obsazovány do prestižních, silných resortů, příkladem může být ministerstvo financí. Podle Rakušanové (2006) ženy čelí při vstupu do politiky několika bariérám: a) Institucionální bariéry – volební systém, výběr kandidátů Vzhledem k tomu, že volby do většiny zastupitelských orgánů probíhají na základě voleb politických stran s omezenou možností volit jednotlivé kandidáty, je výběr kandidátů uvnitř politických stran nejdůležitějším nástrojem, který ovlivňuje podíl žen v parlamentu. Politické strany řeší organizační dilema, jak vytvořit kandidátky. „Důležitým faktorem v rámci tohoto systému je pak umístění žen – kandidátek na volitelná místa na kandidátní listině.“ (Zářecká a kol., 2008). Ve vztahu k ženám má toto organizační dilema základní význam v tom, že jestliže alespoň část voličů nepožaduje větší zastoupení žen na volitelných místech kandidátek, politické strany nemají důvod dbát většího zastoupení žen na těchto kandidátkách. Jestliže neexistuje silná ženská organizace uvnitř strany, tak existuje velmi nízká možnost, že by politická strana nominovala na volitelná místa ženy. b) Individuální bariéry – participace žen v politice V naší společnosti přetrvává patriarchální model rodiny, proto klíčovým aspektem pro ženy je rozdělení práce v rodině a skloubení politické kariéry a rodinného života. Ženy -
44
političky vnímají tyto tlaky především ze strany mužů - politiků, veřejnosti i médií. Často jsou političky v médiích dotazovány, jak zvládají domácnost a politiku. Podpora (nebo alespoň tolerance) rodiny je důležitou podmínkou pro vstup do politického života, a to shodně na regionální i centrální úrovni. V politice panují rozdílná měřítka pro muže a ženy, být respektována a prosadit svůj názor je pro ženy často velmi obtížné, protože v české politice převažuje mužský princip. Ženy političky se domnívají, že ženy do politického života nevstupují, protože ho vnímají jako dominantně maskulinní, a také, že ženy nejsou do systému vpuštěny - že existuje jakási mužská solidarita, která neumožňuje ženám se v politice prosadit. Česká veřejnost také přisuzuje rozdílné vlastnosti mužům a ženám v politice. Muži jsou podle veřejnosti: rozhodní, razantní, neústupní, pragmatičtí, tvrdí, necitelní a více nezávislí na rodině. Předností žen je podle dotazovaných citlivost, schopnost empatie, pochopení, pečlivost, spolehlivost, ale také rozvážnost a pragmatičnost. c) Společenské bariéry – postoje české veřejnosti Z dotazníkových šetření o české veřejnosti lze vyvodit několik závěrů: • veřejnost se domnívá, že je sice žen v politice málo, ale ženy by se měly věnovat jinému typu veřejné aktivity než muži (např. sociálním tématům, nadační činnosti); • ženy se v menší míře zajímají o politiku, čímž dochází k prvotní selekci žen; • ve společnosti přetrvává tradiční pojetí rolí muže a žen, což ztěžuje ženám možnost začít politická kariéru.
45
5
ŘEŠENÍ (ODSTRANĚNÍ) DISKRIMINACE ŽEN NA TRHU PRÁCE
5.1 Školství založené na genderu Politika rovných příležitostí by se měla systematicky a neustále uplatňovat, již při výchově od narození dítěte až po výuku na základních a středních školách, kde se studenti rozhodují o volbě svého budoucího povolání. Rodiče a učitelé by se při výchově, výuce měly vyvarovat stereotypnímu vychovávání dětí (jak je popsáno v kapitole o genderu), měli by brát ohled na jejich individuální schopnosti a jejich přání, bez ohledu na to, zda jsou tyto schopnosti, vlohy spíše „mužské“ či „ženské“ (měli by se vyvarovat stereotypních výroků a postojů). Důležitým předpokladem úspěšného uplatnění rovných příležitostí pro ženy a muže je větší informovanost rodičů, společnosti všeobecně a školení pedagogů o rovných příležitostech. Jestliže děti budou vychovávány stejně bez rozdílu pohlaví, dá se předpokládat, že budou mít opravdu stejné šance vybrat si své budoucí povolání, nebude docházet k segregaci pracovního trhu, který je rozdělen na „mužské“ a „ženské“ profese, obory a odvětví. To však není možno provést ze dne na den, naše společnost musí k citlivému školství založeném na genderu dospět.
5.2 Změny ve státní rodinné politice Na rozdíl od školství založeném na genderu lze poměrně rychleji upravit státní politiku zaměstnanosti, rodinnou politiku a z toho vyplývající rovnoměrnější rozdělení práv a povinností v rodině, které povedou především k lepšímu sladění soukromého a profesního života žen a mužů. Dnešní mladá generace a vzdělanější ženy si uvědomují, že pro jejich kariéru a koníčky je nezbytné, aby se v domácích pracích střídaly s mužem. Tyto ženy budou vytvářet čím dál větší tlak na své partnery, aby se s nimi o domácí práce dělili. Partnerské vztahy jsou oblastí, kde stát zasáhnout nemůže a je na každé ženě, jak se domluví se svým partnerem. Stát by se měl však svou rodinnou politikou snažit o odstranění diskriminace, které ženy musí čelit na trhu práce a ve společnosti, měl by se snažit o nastolení rovných příležitostí nejen legislativně, ale i v praxi. Stát by se měl inspirovat „některými evropskými systémy, které vytvářejí lepší podmínky pro participaci žen na trhu práce. Ty totiž, na rozdíl od 46
českého systému, neodrazují ženy od pracovní aktivity.“ (Mysíková, 2007). Stát by měl zejména: • Zkrátit mateřskou a rodičovskou dovolenou a zvýšit peněžitou podporu • Uzákonit otcovské kvóty • Rozložit rodičovskou dovolenou • Rozšířit péči o děti v předškolním věku • Stimulovat a informovat zaměstnavatele o rovných příležitostech • Více informovat občany o svých právech • Legislativně uzákonit rovné zastoupení žen a mužů v politice 5.2.1
Zkrácení mateřské a rodičovské dovolené a zvýšení peněžité podpory
Jak již bylo uvedeno, ČR má na rozdíl od většiny evropských zemích nejdelší mateřskou (28 týdnů) a rodičovskou dovolenou (3 roky). To vede k dlouhé ekonomické neaktivitě žen a ke ztrátě jejich kvalifikace a diskriminaci na trhu práce. Z tohoto důvodu by se u nás mohla zavést mateřská dovolená v délce 15 až 17 týdnů, avšak s tím, že by ženy dostávaly finanční dávku v mateřství ve výši 100 % průměrného měsíčního platu za posledních 12 měsíců práce (jak je tomu např. ve Francii, Slovinku, Estonsku, Lucembursku). Dále by se mohla stanovit minimální výše v mateřství % z minimální mzdy, maximální výše se může stanovit jako 2 až 3násobek průměrné mzdy v ČR. Rodičovská dovolená by se také zkrátila na 15 až 24 měsíců, jak je tomu ve většině evropských zemí, a rodičovská dávka by se zvýšila na 80 až 100 % předchozí mzdy s limity jako u mateřské dovolené. Když si ženy budou jisty, že odchodem na mateřskou a rodičovskou dovolenou neztratí markantně na svých příjmech, mohlo by toto řešení mít vliv i na větší porodnost. Jen zkrácení a zvýšení peněžité podpory však nepovede k tomu, aby se zaměstnavatel nedíval na ženy jako na potencionální matky, které odejdou na rodičovskou dovolenou, a aby nedocházelo k diskriminaci na trhu práce. Tento faktor lze odstranit větší participací mužů v péči o děti. Muži by se tedy více měli zapojovat do výchovy a péče o děti už od nejútlejšího věku dítěte. Měli by být motivováni k odchodu na rodičovskou dovolenou alespoň na pár měsíců. Nejúčinnější metodou jak toho dosáhnout, jsou otcovské kvóty.
47
5.2.2
Uzákonění otcovských kvót
Muži jsou mnohem aktivnější v péči o děti ve skandinávských zemích. Je tomu tak především z důvodu tradice otcovské dovolené již od počátku 70. let a zejména zavedením otcovských kvót. „Kvóty určují dobu, po kterou otcové musí zůstat doma s dětmi. Pokud ji otec nevyužije, rodina ztrácí nárok na tuto část placeného volna. Díky kvótám ženy dostaly příležitost vzdělávat se, pracovat a zároveň rodit děti. Ve Švédsku využily měsíční kvótu v roce 1995 více než tři čtvrtiny mužů. V Norsku od zavedení v roce 1993, stále více mužů touží trávit čas doma s dětmi. V současnosti již tuto možnost využívá 85 % mužů.“ (Bělecký, 2008). V některých zemích je délka nepřevoditelné otcovské dovolené delší než jeden měsíc, a to na Islandu a ve Slovinsku (tři měsíce). Podobný systém však není zaveden jen ve Skandinávských zemích, ale i u našich sousedů – v Rakousku a nově i v Německu (od ledna 2007). Domnívám se, že v českém prostředí by zavedení těchto kvót zpočátku nemělo dobrý ohlas jak u žen, tak u mužů, ale jak ukazují zkušenosti z jiných států, jsou tyto kvóty velmi účinné. U nás bych navrhovala zavést prozatímní týdenní otcovskou dovolenou a postupem času tuto dovolenou zvýšit na tři až šest měsíců. Dalším problémem v české rodinné politice je nedostatečná flexibilita rodičovské dovolené, která se však dá odstranit rozložením této dovolené. 5.2.3
Rozložení rodičovské dovolené
Rozložením rodičovské dovolené na několik let (maximálně do 6. - 8. roku dítěte) by bylo pro rodiče mnohem flexibilnější. „Umožňuje ženám reagovat na výhodná pracovní místa nebo vystřídat rodiče při ztrátě zaměstnání. Ženy tak nemají strach ze ztráty nároku na dávky a nejsou tlačeny k využívání maximální délky dovolené.“ (Mysíková, 2007). Tento systém je zavedený např. v Portugalsku. Dalšími možnými řešeními jak více motivovat ženy k brzkému návratu do práce, a tím zabránit ztrátě jejich kvalifikace a diskriminaci na trhu práce, jsou: Rodičovská dovolená s vyššími dávkami při celodenní péči o dítě versus dovolená s nižšími dávkami při práci. Vyšší příspěvek na péči o děti by dostávali rodiče, kteří zůstanou s dítětem doma a budou se o něj celodenně starat.
48
Nižší příspěvek pak pro rodiče, kteří budou pracovat, tedy budou si něco vydělávat a k tomu dostanou příspěvek od státu, aby se o jejich dítě někdo kvalitně postaral. Rodičovská dovolená bez příspěvku „Některé evropské systémy nabízejí krátkou 14 týdenní (Irsko) či dlouhou 3letou (Španělsko) rodičovskou dovolenou, ovšem bez nároku na rodičovský příspěvek. Rodič je tak finančně motivován k brzkému návratu do zaměstnání.“ (Mysíková, 2007). K poslednímu řešení se nepřikláním, protože by to podle mého názoru mohlo vést k ještě menší porodnosti a stát by na rodinné politice neměl šetřit, protože jsou to jednoduše investice do budoucnosti. S navrhovanými řešeními se však pojí problém: „Kdo se postará o děti, když rodiče dříve odejdou do práce?“ Jestliže chce stát zvýšit porodnost, motivovat rodiče k brzkému návratu do zaměstnání, odstranit diskriminaci na trhu práce a vytvořit rovné příležitosti, je zapotřebí zajistit péči o tyto děti. 5.2.4
Rozšíření péče o děti v předškolním věku
Například ve Slovinsku „mají všechny děti daného věku ze zákona právo navštěvovat předškolní zařízení zajišťované státem. Pokud regionální kapacita jeslí a školek neodpovídá poptávce, má místní úřad 30 dní na to, aby podnikl konkrétní kroky vedoucí ke zvýšení počtu míst a uspokojení potřeb žádajících rodin s dětmi“. (Formánková, 2007). Náš stát by mohl uzákonit podobný systém, nebo by mohl finančně podporovat firmy, které zřídí pro děti svých zaměstnanců mini školky, jesle, či dětské koutky na pracovišti.
5.3 Stimulace a informovanost zaměstnavatelů o rovných příležitostech Přispět ke sladění profesního a rodinného života svým zaměstnancům také může zaměstnavatel tím, že bude s rodiči během jejich rodičovské dovolené v kontaktu. Po určité době na rodičovské dovolené může dojít k postupnému zapojení matek a otců do pracovního procesu. „Zkušenosti ukazují, že nástup na stejnou profesní úroveň je o to snazší, čím dříve je navázán pracovní kontakt.“ (Sokačová, 2005). S tímto se však pojí potřeba flexibilních pracovních úvazků, kterých je však u nás v ČR na rozdíl od ostatních evropských zemí využíváno velmi málo (4,4 %). Jednak je to způsobeno tradicemi, a také neochotou zaměstnavatelů poskytovat tyto pracovní úvazky. Zaměstnavatelé i zaměstnanci 49
totiž nemají potřebné informace o výhodách těchto forem pracovních úvazků. Zaměstnavatelé se často domnívají, že tyto formy práce jsou finančně a organizačně náročnější než klasické. Avšak zkušenosti mnohých firem dokazují, že se to firmám vyplatí. Jednak firmy neztratí zkušené a kvalifikované pracovníky a zaměstnanci jsou spokojenější a loajálnější vůči svému zaměstnavateli. „Zaměstnanci jsou také produktivnější, absence je u nich méně častá a nejsou tak často nemocní.“ (Sokačová, 2005). Podniky, které umožní rodičům skloubit takto rodinu a domácnost, jsou atraktivnější pro zaměstnance a mají lepší image. Zásadním problémem je tedy nedostatek informací, je zapotřebí zaměstnance i zaměstnavatele o těchto výhodách informovat. Mezi flexibilní pracovní formy zaměstnání patří: ( Kolibová, 2006) • Pružná pracovní doba – je to nerovnoměrná a nepravidelná pracovní doba a další flexibilní formy zaměstnání, například stlačený pracovní týden (40 hodin týdně rozdělené do 4 pracovních dnů). Rámcově je určen počet hodin, které musí zaměstnanec odpracovat ve stanoveném období (den, týden, měsíc) na pracovišti nebo rozmezí hodin (od – do), kdy musí být přítomen na pracovišti. Zbytek pracovní doby může zaměstnanec přizpůsobit svým potřebám. • Práce na částečný úvazek – nejčastěji je na poloviční úvazek (4 nebo 6 hodin denně), nebo je stanoveno počet hodin týdně 20 hod, které se musí zaměstnanec odpracovat. U druhé varianty záleží tedy na zaměstnanci, které dny bude do práce docházet a kolik hodin v práci stráví. • Sdílení pracovního místa – jde o formu práce, kdy je jedno pracovní místo rozděleno obvykle mezi dva pracovníky, kteří pracují v poměru práce 4 + 4 nebo 6 + 2. Tito pracovníci odpovídají za výkon dané pozice a sami mezi sebou koordinují pracovní výkon a splnění všech pracovních úkolů. • Práce z domova (homeworking) – se pojí s prudkým rozvojem výpočetní techniky a se zvýšením počítačové gramotnosti obyvatelstva. Nejvyššími výhodami jsou vyšší výkonnost, redukce automobilismu a snížení nezaměstnanosti. Být zaměstnán na dálku je možno i mimo region, který mívá jednu z nejvyšších měr nezaměstnanosti. • Projektové úvazky – pracovník pracuje jen v jednom či více vybraných projektů – jedná se vlastně o specifický částečný úvazek • Speciální úpravy pracovní doby – jde o kombinaci kratší pracovní doby v pátek a kombinaci práce v sídle společnosti a doma.
Jakou formu flexibilního pracovního úvazku si zaměstnanec vybere, závisí na jeho specifických potřebách, a také na dohodě se svým zaměstnavatelem. Stát také může přispět k vytvoření lepších podmínek pro využívání těchto prací tak, že bude firmy, které takto zaměstnají otce či matky na rodičovské dovolené, finančně zvýhodňovat. Může firmám odpustit placení do systému sociálního zabezpečení, jak je to 50
např. ve Slovinsku. „Zaměstnavatelé i zaměstnanci platí pouze čistou mzdu. Tento systém přináší zaměstnavateli značnou finanční úlevu, čímž se bezpochyby zvyšuje atraktivita rodiče.“ (Mysíková, 2007). Stát i zaměstnavatelé mohou přispět ke zlepšení rovných příležitostí a odstranění diskriminace, avšak i zaměstnanec/kyně se mohou bránit.
5.4 Větší informovanost občanů o svých právech Lidé by si měli zjistit, jaká mají práva a možnosti obrany proti diskriminaci. Jestliže pracovník/ice zjistí, že např. kolega na stejné funkci se stejným vzděláním bere větší plat, nebo k došlo k diskriminaci při přijímacím pohovoru, může se bránit „např. tím, že bude po zaměstnavateli žádat vysvětlení a nápravu. Byl-li porušen zákon, může se domáhat nápravy a zadostiučinění za pomoci soudu.“ (Plesová, 2005). Zaměstnavateli hrozí za porušení zákazu diskriminace nebo nezajištění rovného zacházení podle zákona o zaměstnanosti pokuta až do výše 1 milionu Kč. Bohužel, lidé v ČR nemají příliš velkou důvěru v soudy a mají obavy z následků z případného sporu se zaměstnavatelem. Protože se v podstatě jedná o „boj“ za vlastní práva, bude nutné se do těchto sporů pustit, nic jiného zaměstnavatele ke změně nedonutí.
5.5 Legislativní uzákonění rovného zastoupení žen a mužů v politice Jestliže má být zajištěna rovnost mezi muži a ženami na všech úrovních, je zapotřebí začít od té nejvyšší, a to od parlamentu. Ženy by se měly podílet na rozhodování stejně jako muži. Ženy mají do tohoto zákonodárného orgánu ztížené podmínky vstupu, jak je popsáno kapitole o Nerovném podílu účasti žen v politice. V této problematice se jeví být nejlepším řešením zavedení dočasných prostředků k dosažení vyrovnanějšího zastoupení žen a mužů v politice. Mezi nejznámější strategie pozitivních opatření patří genderové kvóty. „Dle rezoluce Evropského parlamentu bylo odsouhlaseno používání kvót jako možného opatření ke zvýšení zastoupení žen v politice a též byla vymezena hranice pro genderovou vyváženost hodnotou minimálně 40 %.“ (Ženská práva jsou lidská práva, 2006). „Kvóty můžeme rozčlenit na formální (tedy takové, které jsou ukotveny v zákoně a zákon rovněž často definuje sankce za jejich nesplnění) a kvóty neformální (tedy taková opatření, která 51
dobrovolně přijímají politické strany pro regulaci výběru kandidátů).“ (Rakušanová, 2006). Formální (legislativní) kvóty jsou běžné například ve Španělsku (v současné době je tam ve vládě více žen než mužů), Argentině ( 35 % žen v roce 2005) a Kostarice (38,6 % v roce 2006). Neformální kvóty jsou například zavedeny ve Švédsku (47, 3 % žen v roce 2006), Norsku (37, 9 % žen v roce 2005) a Nizozemí (36,7 % žen v roce 2006). (Zářecká a kol., 2008). Kvóty mohou být stanoveny několika způsoby: (Ženská práva jsou lidská práva, 2006) • • •
Minimálníh zastoupení - 30 % žen na kandidátní listině Zipový systém – na kandidátní listině se pravidelně střídá muž a žena nebo žena a muž Parita – znamená, že 40 % míst na kandidátce je určeno ženám, 40 % mužům a zbytek je ponechán volné soutěži
Kromě zavedení kvót nejlépe formální parity je také třeba, aby se ženy samy ujaly vedení. „Je nutné, aby se ženy samostatně ve straně organizovaly (síťování). Ženy z jednotlivých stran, odborů, akademií a médií by si měly být spojenkyněmi a měly by hledat spojence i mezi muži. Poslankyně by měly používat tzv. sendvičovou metodu, je to tlak shora (ze strany EU) a zdola (vnitrostranický) na stranické předsedy k prosazení svých cílů.“ (Zářecká a kol., 2008). Samozřejmě navrhovaná řešení nejsou vyčerpávající, ale tato řešení se osvědčila v zemích Evropské unie. Myslím si, že není potřeba hledat nová řešení, když tato fungují a mají za sebou dobré výsledky. Skutečného zlepšení rovného postavení žen a mužů a odstranění diskriminace se dá však dosáhnout jen tehdy, jestliže budou využita všechna navrhovaná řešení. V první řadě si však naši politici a občané musejí připustit, že diskriminace na trhu práce vůči ženám opravdu existuje. Domnívám se, že toto je základní kámen úrazu, politici a občané si tento fakt nepřipouštějí, avšak statistiky a různé výzkumy hovoří jasně – diskriminace na trhu práce opravdu je a měla by se řešit. V současné době se naše vláda rovnými příležitostmi a diskriminací žen zabývá, ale hlavně z důvodu tlaku Evropské unie a závazků vyplývajících z mezinárodních smluv.
52
6
ZÁVĚR
Velká část české společnosti by po přečtení názvu této práce reagovala slovy: „Jaká problematika, vždyť ženy mají stejná práva a možnosti jako muži, nežijeme přece v rozvojové ani islámské zemi, ale v srdci demokratické Evropy!“ Avšak, jak se říká, zdání klame. Práce se tedy zabývá nerovnými příležitostmi a uplatněním žen na trhu práce v České republice. Nerovnosti, kterým ženy musejí ve společnosti čelit, si málokdo z nás uvědomuje, protože už odmalička máme zakořeněny určité předsudky o tradiční roli mužů a žen, které v naší společnosti panují. Nejrůznější výzkumy a statistiky dokazují, že diskriminace žen skutečně existuje, ale není o ní velké všeobecné povědomí. Jeden příklad za všechny. Turecko je islámská země, která je euro-americkou kulturou vnímána jako společensky a sociálně zaostalejší, ale ženy tam mohly jít k volebním urnám již roku 1923, tedy ve stejné době jako ženy ve Spojených státech amerických. Oproti tomu například ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, které vnímáme jako tradiční evropské demokratické státy, ženy tohoto práva dosáhly až o 50 resp. 60 let později. Vždyť teprve před 100 lety si emancipované ženy toto právo musely ve vyspělých „demokratických“ státech vybojovat, protože velká část společnosti tuto nerovnost mezi právy žen a mužů nevnímala. V dnešní době je nepředstavitelné, aby některá evropská země umožnila absenci tohoto základního práva a přece to ještě před třiceti lety bylo možné! Společnost se mění a s ní se mění i genderové stereotypy. To, co před sto lety společnost nepovažovala za problém, je nyní nemyslitelné. Diskriminace a nedostatek rovných příležitostí se objevuje již v přístupu ke vzdělání, což je výsledkem rozdílné výchovy obou pohlaví podle genderových stereotypů. To má za následek existenci razantních společenských předsudků o roli a schopnostech žen a mužů. Ženy se tak setkávají s diskriminaci při náboru i během kariérního rozvoje. Výsledkem jsou ženy, které za stejnou práci berou menší platy (v průměru o 19%), mají menší pravděpodobnost velkého kariérního postupu (ve vrcholových manažerských pozicích je zastoupení žen méně než 2%) a jsou diskriminovány v době, kdy plní celospolečensky důležitou funkci při výchově dětí. Ve většině případů se ženy i po skončení rodičovské dovolené starají o děti a chod domácnosti mnohem větší měrou než muži, což je brzdí v kariérním postupu a aktivním působením v politice.
53
Společnost samozřejmě nejde změnit ze dne na den. Řešení, která práce navrhuje se týká dlouhého období v řádu let až desetiletí. Jako prvořadá pro zrovnoprávnění mužů a žen ve společnosti se jeví stejná výchova dětí bez rozdílu pohlaví. Děti, které budou odmalička vychovávány bez genderových stereotypů, nebudou mít tendenci přisuzovat danému pohlaví „tradiční“ roli a postupem času vytvoří nový základ pro rovnoprávnější společnost. Jen tehdy budou mít obě pohlaví stejné šance vybrat si budoucí povolání a český pracovní trh se vyhne segregaci profesí na mužské a ženské. Stejně jako se obtížně nastolují zásadní společenské změny podporované pouze legislativou a nikoli výchovou, nejde těchto změn dosáhnout bez legislativní podpory. Ženy jsou na pracovním trhu diskriminovány zejména z titulu rodičovské dovolené. Rodiče jsou ale vždy dva, proto bude nutné zavedení tzv. otcovských kvót, které částečně zmírní profesní indisponovanost žen zapojením otců do aktivní výchovy dětí. To znamená, že i oni stráví s dítětem část rodičovské dovolené (3 až 6 měsíců), jejíž současnou celkovou délku bude ideální zkrátit o rok, na max. 24 měsíců, s možností jejího flexibilního rozložení (až do 6. – 8. roku věku dítěte). Stát by potom měl zajišťovat všem dětem daného věku ze zákona předškolní zařízení nebo finančně podporovat firmy, které zřídí mini školky. Tak ženy nebudou přicházet díky své dlouhé ekonomické neaktivitě o konkurenceschopnost a kvalifikaci na trhu práce.
54
7 [1]
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ASKLOF, C., STRANDBERG, H.,WENANDER, K. Proč a jak vypracovat plán rovnosti žen a mužů. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. 53 s.
[2]
ASKLOF, C., STRANDBERG, H.,WENANDER, K., HEDMAN, B. Příručka na cestu k rovnosti žen a mužů. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. 58 s.
[3]
BĚLECKÝ, M. Zákoník práce o ženách a pro ženy. 1. vyd. Praha: VOX, 2008. 160 s. ISBN 978-80-86324-71-5
[4]
BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Zvon – České katolické nakladatelství, 1991. 1290 s. ISBN 80-7113-009-5
[5]
DOLEŽALOVÁ, I. Žena a náboženství západu. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1995. 12 s. ISBN 80-85867-80-X
[6]
FIALOVÁ, E., SPOUSTOVÁ, I., HAVELKOVÁ, B. Diskriminace a právo. 1. vyd. Praha: Gender studies, 2007. 46 s. ISBN 978-80-86520-20-9
[7]
FRIEDAN, B., Feminine mystique. Rozš. vyd. Praha: Pragma, 2002. 596 s. ISBN 80-7205-893-2
[8]
HAVELKOVÁ, H., LIŠKOVÁ, K., TESAŘOVÁ, J., a kol. Ženská práva jsou lidská práva. 1. vyd. Brno: Nesehnutí, 2002. 173 s. ISBN 80-903228-0-8
[9]
JARKOVSKÁ, L. Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání. 1. vyd. Brno: Nesehnutí, 2005. 25 s. ISBN 80-903228-6-7
[10]
KOLIBOVÁ, H. Uplatnění žen na trhu práce. Určeno pro vybrané ohrožené skupiny žen na Karvinsku, součást modulu č.2: ESF projekt OP RLZ – opatření 2.2, číslo projektu CZ O4. 1. 03/2. 2.15. 1/0069 „Zvyšování konkurenceschopnosti žen na trhu práce na Karvinsku“. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2006. 67 s. ISBN 80-7248-391-9
[11]
KŘÍŽKOVÁ, A. Životní strategie žen a mužů v řízení a podnikání. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007. 175 s. ISBN 978-80-7330-125-5
55
[12]
MPSV, ČSÚ. Muži a ženy v datech. 2. aktualiz. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí/Český statistický úřad, 2005. 90 s. ISBN 80-250-1092-9
[13]
OSVALDOVÁ, B. Česká média a feminismus. 1. vyd. Praha: Libri: Sociologické nakladatelství SLON, 2004. 158 s. ISBN 80-7277-263-5
[14]
PLESOVÁ, K. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. 1. vyd. Brno: Nesehnutí, 2005. 48 s. ISBN 80-903228-7-5
[15]
RAKUŠANOVÁ, P. Česká politika: Ženy v labyrintu mužů ?. 1. vyd. Praha: Fórum 50 %, 2006. 47 s. ISBN 80-239-7438-6
[16]
SEDLÁČEK, L., PLESOVÁ, K. Aktivní otcovství. 1. vyd. Brno: Nesehnutí, 2008 60 s. ISBN 978-80-903228-9-1
[17]
SOKAČOVA, L. Ženy v řídících pozicích. 1. vyd. Praha: Gender Studies, 2005. 27 s. ISNB 80-86520-13-7
[18]
SOKAČOVÁ, L. Rovné příležitosti do firem (speciální vydání). Praha: Gender Studies, 2005. 18 s. ISBN 80-86520-08-0
[19]
ŠINDLEROVÁ, I. Ženy na trhu práce. Jak na nezaměstnanost a diskriminaci. 1. vyd. Praha: Evropská kontaktní skupina v ČR, 2005. 44 s. ISBN
[20]
ŠTAMBERKOVÁ, J. Prosazování rovnosti mužů a žen na trhu práce v České republice. 1. vyd. Praha: Český helsinský výbor, 2002. 95 s. ISBN 80-86436-11-X
[21]
ŠTĚPÁNKOVÁ, B. Plnění úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen II. 1. vyd. Praha: MPSV, 2003. 105 s. ISBN 80-86552-74-8
[22]
TRNKOVÁ, J. Rovné příležitosti jako součást společenské odpovědnosti firem 1. vyd. Praha: Business leaders forum, 2006. 23 s.
[23]
VALDROVÁ, J., a kol. ABC feminismu. 1. vyd. Brno: Nesehnutí, 2004. 232 s. ISBN 80-903228-3-2
[24]
VELÍŠKOVÁ, H. Rovné šance jako konkurenční výhoda. 1. vyd. Praha: Česká společnost pro rozvoj lidských zdrojů a Gender studies, 2007. 54 s. ISBN 978-8086520-19-3
56
[25]
ZÁŘECKÁ, P. a kol. Nebojme se kvót !: Podpora vstupu žen do politiky: možnost uplatnění pozitivních nástrojů. 1. vyd. Praha: Fórum 50 %, 2008. 51 s. ISBN 97880-254-1219-0
DALŠÍ ZDROJE [1]
CIGLEROVÁ, J., JANOUCHOVÁ, K. Sex mise 2008: ženy vládnou mají se muži bát? Magazín dnes, č. 48, 2007, s. 9-18
[2]
Český statistický úřad. [on- line] Dostupné na:
[3]
FORMÁNKOVÁ, L. Legislativní úprava mateřské a rodičovské dovolené, 2007 [on-line]. Dostupné na: <www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/aa28a35290.pdf?PHPSESS ID=ac3e0e1e4773e25b62cd4ff41dca36b4>
[4]
Genderové stereotypy v médiích a jazyce, leták byl vydán v roce 2005 v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská práva, Brno: Nesehnutí
[5]
Historie feminismu, leták byl vydán v roce 2005 v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská práva, Brno: Nesehnutí
[6]
KARÁSKOVÁ, I., ČERNÁ, M., Zásnubní prstýnek jsem už od Bolka dostala. Ona dnes, č. 15, 2008
[7]
MYSÍKOVÁ, M. Porovnání systémů rodičovských dovolených v ČR a zahraničí, [on-line]. [cit. 28.2.2007]. Dostupné na:
[8]
Mýtus krásy, leták byl vydán v roce 2005 jako součást projektu „Vzděláním k překonání genderových stereotypů a nerovností“, který byl finančně podpořen Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Brno: Nesehnutí
[9]
NEDVĚDOVÁ, A. Volební právo pro ženy se muselo vybojovat, [on- line]. [cit. 3.6. 2004]. Dostupné na: < http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=183881>
[10]
Školky už děti nepřijímají, letos mají plno. [17.4.2008]. Mladá fronta dnes, 2008
57
[11]
Zákon č. 1/1993 Sb. - Ústava České republiky [on-line]. Dostupné na:
[12]
Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce [on-line]. Dostupné na:
[13]
Ženská práva jsou lidská práva aneb kampak, panenko?, leták byl vydán v roce 2006 v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská, Brno: Nesehnutí
58
8
PŘÍLOHY
8.1 Rady mladým nevěstám z roku 1894
59
8.2 Úryvek z učebnice Hospodaření v domácnosti
60
8.3 Rozhovor s Marcelou Černou Redaktorka ( Ivana Karásková) se ptá: … A herectví tím pádem bylo zapomenuto? M. Č.: Jasně. Po roce jsem toho nechala. Pochopila jsem, že lepší než špatnou herečkou je být dobrou hospodyní. Redaktorka: Feministky by nad vámi teď asi lomily rukama. Vidím, že jste si to slovo hospodyně nakonec ještě oblíbila. M.Č.: A proč ne? Myslím, že právě tohle Bolka moc bavilo. Nikomu nic nevysvětloval. Ať si to každý přebere sám. Třeba i feministky! Redaktorka: Viditelně preferujete tradiční rozdělení rolí- muž živitel a hlava rodiny dělá kariéru. Nechtěla jste mít vlastní povolání? M.Č.: Chtěla jsem mít hlavně vysokou školu. Teď na zaměstnání samozřejmě nemyslím. Děti potřebují matku vyrovnanou, pohodovou, láskyplnou….Tak to zrovna čtu v jedné knížce. …
61
8.4 Ukázka modelek z přehlídkových mol – Jaro/léto 2008 Gucci
8.5
Nezaměstnanost mužů a žen 2000-2006 v %
Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Ženy
10,4
9,7
9
9,9
9,9
9,8
8,8
Muži
7,3
6,7
5,9
6,1
7,1
6,5
5,8
Zdroj: ČSÚ
8.6 Článek 11 CEDAW 1) v zaměstnání mají ženy stejná práva jako muži; 2) ženy mají stejné právo jako muži na svobodnou volbu povolání a zaměstnání, na zajištění místa, na zaměstnanecké výhody, školení i přeškolení; 3) státy musí zajistit právo na stejnou odměnu a na stejné zacházení, pokud jde o práci stejné hodnoty; 4) státy musejí zajistit stejné sociální zabezpečení a stejné podmínky placené dovolené a odchodu ze zaměstnání; 5) ženy mají právo na ochranu zdraví při práci, včetně ochrany poslání ženy jako matky; 6) během těhotenství bude ženám poskytována zvláštní ochrana; 62
7) státy musejí zakázat diskriminaci z důvodu těhotenství, mateřské dovolené a nebo manželského stavu; 8) státy jsou povinny zavést placenou mateřskou dovolenou bez hrozby ztráty zaměstnání, sociální příspěvky a důchodové zabezpečení; 9) státy by měly podporovat poskytování zvláštních sociálních příspěvků a podpůrných služeb, jako jsou zařízení péče o děti, která umožňují rodičům zkombinovat rodinný život, zaměstnání a účast na veřejném životě
8.7 Studenti VŠ podle oborů studia 2004
Zdroj: Muži a ženy v datech, 2004
63
8.8 Průměrné hrubé mzdy v letech 2004-2006 podle hlavních tříd KZAM a pohlaví zaměstnanců
Zaměstnání rozdíl zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 19 503 vědečtí a odborní duševní pracovníci 8 357 techničtí, zdrvotničtí, pedagogičtí pracovníci 6 299 nižší administrativní pracovníci 3 232 provozní pracovníci ve službách a obchodě 3 823 kvalif. dělníci v zeměd., lesnictví a rybolovu 1 854 řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé 5 522 obsluha strojů a zařízení 4 441 pomocní a nekvalifikovaní pracovníci CELKEM
2 993 5 788
2004 pohlaví muži ženy
rozdíl
2005 pohlaví muži ženy
rozdíl
2006 pohlaví muži ženy
48 236
28 733
19 488
49 853
30 365
21 572
53 836 32 264
31 733
23 376
9 162
33 920
24 758
9 566
35 679 26 113
25 488
19 189
6 947
27 300
20 353
7 491
29 107 21 616
18 965
15 733
3 684
20 332
16 648
3 804
21 266 17 462
15 370
11 547
3 925
16 154
12 229
4 261
17 167 12 906
13 995
12 141
1 760
14 426
12 666
1 683
15 951 14 268
18 026
12 504
5 620
18 836
13 216
5 990
19 938 13 948
18 210
13 769
4 601
18 930
14 329
4 598
19 790 15 192
13 479 23 044
10 486 17 256
3 204 6 050
14 018 24 271
10 814 18 221
3 020 6 288
14 576 11 556 25 593 19 305
Zdroj: Strukturální mzdové statistika 2004-2006, ČSÚ
64
8.9 Průměrné hrubé mzdy v letech 2004-2006 v třídění podle vzdělání a pohlaví zaměstnanců Vzdělání zaměstnance základní střední bez maturity střední s maturitou vyšší (pomaturitní) vysokoškolské neuvedeno
2004 2005 pohlaví pohlaví rozdíl muži ženy rozdíl muži ženy 16 12 16 12 3 691 298 4 176 598 607 422 17 12 18 13 4 905 824 5 111 554 919 443 24 18 25 19 5 492 202 5 666 261 710 595 28 20 29 21 8 003 672 8 327 623 296 669 40 27 41 28 13 113 150 037 13 230 867 637 20 15 22 16 4 921 920 6 001 390 999 389
Zdroj: strukturální mzdová statistika 2000-2006, ČSÚ
8.10 Dělba rolí v rodině
Zdroj: E-děti05
65
rozdíl 4 514 5 392 5 943 8 612 14 235 5 009
2006 pohlaví muži ženy 17 13 850 336 19 14 566 174 26 20 562 619 31 22 432 820 44 30 994 759 22 17 974 965
8.11 Graf zastoupení žen v Poslanecké sněmovně, Senátu a Vládě v ČR v roce 2008 Zastoupení pohlaví v Poslanecké sněmovně ČR (2008) Ženy 15%
Ženy Muži Muži 85%
Zdroj: www.psp.cz Zastoupení pohlaví v Senátu ČR 2008
Ženy 14%
Ženy Muži
Muži 86%
Zdroj: www.senát.cz Zastoupe ní že n v e Vládě ČR 2008
Ženy 11%
Ženy Muži
Muži 89%
Zdroj: www.vlada.cz
66
67
68