Problematika převodních cen ve farmaceutickém průmyslu a navržení jejich možných řešení

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Problematika převodních cen ve farmaceutickém průmyslu a navržení jejich možných řešení Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Veronika Solilová, Ph.D.

Bc. Monika Naučová

Brno 2012

Tímto bych ráda poděkovala Ing. Veronice Solilové, Ph.D. za odborný dohled a konzultace při psaní diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Problematika převodních cen ve farmaceutickém průmyslu a navržení jejich možných řešení“ napsala sama za použití literatury uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 24. května 2012

_______________________

Abstract The main theme of this diploma thesis is the issue of transfer pricing in the pharmaceutical industry and to identify problems that arise in connection with the transfer prices in this industry. This thesis includes examples of selection and use of some methods of transfer pricing and calculation of transfer prices in a particular transfer of goods between related companies within the international pharmaceutical group. Keywords Transfer pricing, pharmaceutical industry, intangibles, tax optimization, functional analysis

Abstrakt Hlavním tématem diplomové práce je problematika převodních cen ve farmaceutickém průmyslu a identifikace problémů, které vyvstávají v souvislosti s transferovými cenami v tomto průmyslu. Součástí práce jsou modelové příklady s ukázkou výběru a použití některé z metod převodních cen a výpočty konkrétních transferových cen při převodu výrobků mezi spřízněnými osobami v rámci mezinárodního farmaceutického koncernu.

Klíčová slova Převodní ceny, farmaceutický průmysl, nehmotná aktiva, daňová optimalizace, funkční analýza

Obsah

5

Obsah 1

Úvod a cíl práce

10

1.1

Úvod ....................................................................................................... 10

1.2

Cíl práce ................................................................................................ 11

2

Metodika

12

3

Převodní ceny

14

3.1

Převodní ceny v české legislativě...................................................... 14

3.2

Metodické pokyny MF ......................................................................... 15

3.2.1

Pokyn D-332 ................................................................................... 15

3.2.2

Pokyn D-333 ................................................................................... 16

3.2.3

Pokyn D-334 ................................................................................... 16

3.3

3.3.1

Princip tržního odstupu................................................................. 17

3.3.2

Srovnávací analýza...................................................................... 17

3.3.3

Metody určení transakční ceny ................................................. 20

3.4

5

Nehmotný majetek .............................................................................. 24

3.4.1

Vymezení nehmotného majetku ............................................... 24

3.4.2

Užití principu tržního odstupu ...................................................... 24

3.5 4

Dvoustranné smlouvy a přístup OECD .............................................. 16

Převodní ceny v současnosti .............................................................. 25

Farmaceutický průmysl

28

4.1

Farmaceutický průmysl ve světě ....................................................... 29

4.2

Farmaceutický průmysl v České republice ...................................... 31

Převodní ceny ve farmaceutickém průmyslu

33

5.1

Metody stanovování převodních cen.............................................. 33

5.2

Výzkum, vývoj a výroba ...................................................................... 34

5.3

Klinické testy .......................................................................................... 37

5.4

Uvedení výrobku na trh a marketing ................................................ 38

Obsah

6

6

Identifikace problémů

40

6.1 Příklady ke stanovení transferové ceny u využívání nehmotného majetku............................................................................................................ 43 6.1.1

První příklad ................................................................................... 43

6.1.2

Druhý příklad ................................................................................. 44

6.1.3

Třetí příklad..................................................................................... 44

6.1.4

Čtvrtý příklad ................................................................................. 45

6.2

Soudní spory .......................................................................................... 45

6.2.1 7

GlaxoSmithKline ............................................................................ 46

Aplikace převodních cen

48

7.1

Databáze Amadeus ............................................................................ 48

7.2

Modelový příklad 1............................................................................... 48

7.2.1

Funkční analýza ............................................................................ 49

7.2.2

Výběr vhodné metody stanovení převodní ceny................... 50

7.2.3

Výběr souboru společností.......................................................... 51

7.2.4

Stanovení ukazatele..................................................................... 53

7.2.5

Analýza EBITDA marže v roce 2007............................................ 55

7.2.6


7.2.7


7.2.8


7.2.9

Stanovení výše licenčních poplatků ......................................... 57

7.2.10 Stanovení převodní ceny ............................................................ 59 7.3

7.3.1

Funkční analýza ............................................................................ 60

7.3.2

Výběr vhodné metody ................................................................ 61

7.3.3

Aplikace zbytkové analýzy ......................................................... 62

7.3.4

Aplikace analýzy zásluh .............................................................. 63

7.4 8

Modelový příklad 2............................................................................... 60

Shrnutí ke stanovení převodních cen ............................................... 63

Diskuse

66

Obsah

9

7

Závěr

69

10 Literatura

72

A

Seznam použitých zkratek

77

B


78

C

BvD identifikátor

80

Obsah

8

Seznam obrázků Obr. 1

Mezikvartilové rozpětí

13

Obr. 2 Podíl respondentů uvádějících převodní ceny jako svůj nejvýznamnější daňový problém

26

Obr. 3

Odhad velikosti celosvětového farmaceutického trhu

30

Obr. 4

Hodnotový řetězec ve farmaceutickém průmyslu

37

Obr. 5

Vývoj hodnoty obchodní značky a patentu

42

Obr. 6

Kritéria pro výběr společností

52

Obr. 7 Segmentace farmaceutických společností podle místa jejich sídla 53 Obr. 8

Vývoj EBITDA marže

57

Obr. 9

Výše licenčních poplatků

59

Obr. 10

Rozdělení celosvětového farmaceutického trhu v roce 2010 78

Obr. 11

Počet osob zaměstnaných ve farmaceutickém průmyslu v ČR78

Obr. 12 Počet podnikatelských subjektů působících ve farmaceutickém průmyslu v ČR

79

Seznam tabulek

9

Seznam tabulek Tab. 1

Důležitost transferových cen

25

Tab. 2

Metody stanovení transferové ceny používané u zboží

27

Tab. 3

Metody stanovení transferové cen y u služeb

27

Tab. 4

Transakce společností v roce 2009

29

Tab. 5

Největší farmaceutické firmy v roce 2011

31

Tab. 6

Funkční analýza

50

Tab. 7

EBITDA marže v roce 2007

55

Tab. 8


56

Tab. 9

EBIDTA marže v roce 2009

56

Tab. 10


57

Tab. 11

Stanovení převodní ceny

60

Tab. 12

Funkční analýza mateřské a dceřiné společnosti

61

Tab. 13

Funkční analýza

63

Tab. 14

Výpočet základu daně

64

Tab. 15

Výpočet výsledné daně

65

Úvod a cíl práce

10

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Problematikou převodních neboli transferových cen se v současné době zabývá stále více podnikatelů, potažmo firem. Převodní ceny jako takové lze chápat jako termín, který by měl popsat všechny faktory a aspekty ujednání vnitropodnikových cen mezi sdruženými podniky, včetně převodu dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku mezi skupinami. Tímto majetkem mohou být například konečné výrobky a služby, licenční poplatky aj. Vlivem globalizace a propojování finančních trhů vznikají velké nadnárodní společnosti, jejichž každoročním problémem je daňová optimalizace, která může být realizována právě pomocí převodních cen. V daňovém plánování je daň chápána jako náklad. Účelem daňové optimalizace je minimalizovat vzniklý náklad, což v konečném důsledku vede ke zvyšování zisku společnosti a umožňuje jí tak lepší postavení, potažmo konkurenceschopnost na trhu. Otázkou transferových cen se však nezabývají pouze nadnárodní koncerny, ale také subjekty, které realizují obchodní transakce s tzv. spojenou osobou. Využívaní převodních cen k optimalizaci daňového zatížení je efektivní, avšak přináší mnohá rizika. Jako takové je pod velkým dohledem ze strany daňové správy. Aby bylo eliminováno riziko dodatečného daňového zatížení nebo jiných postihů (penále, pokuty), je nutné správně určit metodu převodních cen, a také vytvořit dokumentaci v rozsahu, který je požadován zákonem. Farmaceutický průmysl je průmysl, který celosvětově zaujímá významné postavení v rámci ekonomiky. Výzkumná a vývojová část farmaceutického průmyslu je klíčovým aktivem evropské, ale i světové ekonomiky. Jedná se o přední high-tech odvětví s vysokou přidanou hodnotou na jednoho zaměstnance. Ročně jsou zde vynakládány velmi vysoké částky na výzkum a vývoj. Současným trendem ve farmaceutickém průmyslu jsou rozsáhlé fůze a akvizice velkých farmaceutických a biotechnologických firem. Předpokládá se, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Fůze a akvizice společností jsou spojeny s mnohými daňovými, ale i právními problémy. V rámci daňové problematiky je třeba stanovit fungující model transferových cen pro nově vzniklé společnosti. Z tohoto důvodu roste poptávka po lepší celosvětové spolupráci právě v oblasti převodních cen, zejména u nehmotných aktiv. Farmaceutický průmysl je speciální kategorií pro transferové ceny, a to především z důvodu velkého množství nehmotných aktiv jako jsou patenty a licence, ale také z důvodu

Úvod a cíl práce

11

zdlouhavosti vývoje nového léčivého přípravku a s ním souvisejících vysokých výdajů a způsobem financování a rozložení rizika neúspěchu.

1.2

Cíl práce

Hlavním cílem práce je identifikace problémů, které vznikají v souvislosti s převodními cenami v oblasti farmaceutického průmyslu, včetně navržení vhodného řešení, které spočívá především ve stanovení nejvhodnější metody pro určení převodních cen a její aplikace na konkrétní příklad. V příkladu bude využito situace, kdy je česká farmaceutická společnost dceřinou společností zahraniční mateřské společnosti sídlící ve státě s vyšší sazbou daně, než jaká je v České republice. Dílčím cílem je prozkoumání farmaceutického odvětví a především činností, které předcházejí vzniku nového léčivého přípravku. Identifikace vztahů mezi společnostmi působícími v jednom nadnárodním farmaceutickém koncernu a cen, za které si převádějí výrobky a služby. Mezi dílčí cíle také patří zpracování funkční analýzy, která je důležitá ke správnému výběru nejvhodnější metody určení převodních cen. Dále je rovněž nutné stanovit vhodný finanční ukazatel, který slouží ke stanovení převodní ceny pomocí transakční metody čistého rozpětí. V neposlední řadě je nutné stanovit, zda mezi společnostmi dochází k užívání nehmotných aktiv a v případě, že ano, je zapotřebí určit poplatek za využívání těchto aktiv. Dalším dílčím cílem je výběr vhodného vzorku společností (které splňují požadovaná kritéria) v databázi Amadeus, na základě něhož budou prováděny výpočty nutné ke stanovení převodní ceny. Předpoklad, který měl být v práci potvrzen či vyloučen, je definován takto: Nejvhodnější metodou pro stanovení převodní ceny mezi spřízněnými osobami působícími ve farmaceutickém průmyslu je metoda srovnatelné nezávislé ceny.

Metodika

12

2 Metodika V práci je využito standardních vědeckých metod, kterými jsou metoda analýzy, deskripce, komparace a syntézy. Při zpracování práce je vycházeno z nastudovaných informací, které jsou čerpány z různých dostupných zdrojů. Největší pozornost je věnována odborné literatuře, která se zabývá tématem převodních cen. Jako další zdroj informací slouží stránky Ministerstva financí (pokyny k převodním cenám) a stránky Českého statistického úřadu (k analýze farmaceutického průmyslu v České republice). V práci je dále využit zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V praktické části práce je využito údajů, které poskytuje placená databáze evropských firem Amadeus provozovaná společností Bureau Van Dijk. Název databáze (AMADUES) vznikl spojením prvních písmen slov Analyse MAjor Databases from EUropean Source. Jedná se o databázi evropských firem, kterých je zde uvedeno více než 18 milionů. Databáze Amadeus poskytuje různé, nejen finanční, informace o společnostech a obsahuje spoustu nástrojů umožňujících nejrůznější analýzy. V praktické části je použit finanční ukazatel EBITDA marže. Jedná se o zisk před zdaněním, úroky a amortizací vyjádřený jako procentuální část výnosů. EBITDAmarže =

EBITDA × 100 tržby

EBITDA marže je jedním z nejvíce využívaných finančních ukazatelů v případě porovnávání firem působících ve stejném průmyslu, ale v různých zemích. (Růžičková, 2008) U vypočtených hodnot EBITDA marže je třeba věnovat pozornost následujícím hodnotám: • Medián: je hodnota, která dělí daný soubor uspořádaný podle velikosti na dvě stejně početné skupiny. Platí, že nejméně 50 % hodnot je menších nebo rovných a nejméně 50 % hodnot je větších nebo rovných mediánu. Pro nalezení mediánu je nutno uspořádat hodnoty v souboru podle velikosti a mediánem je pak ta hodnota, která se nalézá uprostřed seřazeného souboru. Je-li počet hodnot v souboru sudý, pak je medián dán aritmetickým průměrem hodnot n/2 a n/2+1. Medián je zároveň nejpoužívanějším kvantilem, dělí soubor na dvě části. • Kvartil: jedná se o tři hodnoty znaku, které rozdělují soubor na čtyři stejné části. Mezi nejvýznamnější kvartily patří první (dolní) a třetí

Metodika

13

kvartil (horní), které rozdělují soubor na nejmenší 25 % dat respektive na největších 25 % (popřípadě na nejnižších 75 % dat). Tržní rozpětí je pak v praxi definováno jako hodnoty, které se nachází mezi prvním a třetím kvartilem. • Nejnižší a nevyšší hodnota: Nejnižší a nejvyšší hodnota souboru představuje nejnižší a nejvyšší EBITDA marži použitou společnostmi ve zkoumaném souboru a určují tržní rozpětí. (Krkošková, 2010)

Obr. 1

Mezikvartilové rozpětí

Zdroj: vlastní zpracování

Převodní ceny

14

3 Převodní ceny Převodní ceny jsou jedním z nejvýznamnějších problémů, se kterým se v současnosti potýkají nadnárodní firmy. Historie převodních cen se datuje na začátek 20. století. V České republice se o převodních neboli transferových cenách hovoří více než deset let. Pojem převodní cena je používán pro cenu, za kterou podnik převádí zboží a nehmotný majetek nebo za kterou se poskytují služby sdruženému podniku (Rylová, 2009). Národní úprava převodních cen je úzce spjatá s mezinárodní, kterou představuje zejména Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprices and Tax Administrations). Nicméně Směrnice nebyla přímo implementována do českých daňových zákonů a nenajdeme v nich ani přímý odkaz na Směrnici. Avšak závaznost Směrnice při výkladu Smluv (smlouvy o zamezení dvojího zdanění) vyplývá ze skutečnosti, že Česká republika je signatářem mnohostranné mezinárodní Vídeňské úmluvy o smluvním právu.1 Úkolem Směrnice o převodních cenách je sjednotit postup sdružených podniků a daňových správ při řešení otázky převodních cen a minimalizovat tak konfliktní situace mezi nimi a vyhnout se nákladným a zdlouhavým soudním sporům. (Fučík, 2008)

3.1

Převodní ceny v české legislativě

V české legislativě jsou převodní ceny upraveny zákonem o daních z příjmů (ZDP) č. 586/1992 Sb., §23 odst. 7, který říká: „Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl…“ Spojenými osobami se pak podle zákona rozumí: • a) kapitálově spojené osoby o jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, o jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba pří1

Ministerstvo

financí.

Pokyn

D–332,

.

dostupné

z:

Převodní ceny

15

mo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 25% základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými, • b) jinak spojené osoby o kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby, o kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, o ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou, o blízké, o které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

3.2

Metodické pokyny MF

S ohledem na nové Směrnice v oblasti převodních cen vydané Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v červenci roku 2010 vydalo Ministerstvo financí České republiky tři nové metodologické pokyny, které nahrazují předchozí pokyny. Jedná se o pokyny D-332, D-334, D-335, které nabyly účinnosti 1. ledna 2011. 3.2.1

Pokyn D-332

Pokyn D-332 nahrazuje předchozí pokyn D-258 k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky – převodní ceny z roku 2004. Jeho účelem je zajištění jednotného postupu při zdaňování transferů zboží, nehmotného majetku a služeb uvnitř nadnárodních společností. Součástí pokynu D-332 je příloha s praktickými ukázkami a přehledem smluv o zamezení dvojího zdanění. Pokyn zavádí nové pravidlo výběru nejvhodnější metody při stanovování převodní ceny a upouští tak od předchozího ustanovení daného pořadí použití metod. Dříve platilo, že transakce mezi spojenými osobami musela být přednostně oceněna pomocí tradičních metod. Nový pokyn již neobsahuje vý-

Převodní ceny

16

klad k obsahu dokumentace k převodním cenám, ten je nově zahrnut v pokynu D-334. 2 3.2.2

Pokyn D-333

Pokyn D-333 nahrazuje pokyn D-292 z roku 2008 a upravuje podmínky, za kterých je možné žádat o závazné posouzení způsobu, kterým byla stanovena cena mezi spojenými osobami. Říká, jaké náležitosti musí obsahovat žádost o závazné posouzení a jaký je postup při vydávání tohoto posouzení (podle § 38nc ZDP). Nový pokyn nepředstavuje výrazné změny v souvislosti se závazným posouzením.3 3.2.3

Pokyn D-334

Pokyn D-334 nahrazuje původní pokyn D-293 z roku 2005 a obsahuje doporučení Ministerstva financí ohledně rozsahu dokumentace k tvorbě převodních cen mezi spojenými osobami. Pokyn uvádí, že společnosti jsou povinny evidovat informace o podnicích ve skupině, o obchodním vztahu a o jednotlivých závislých transakcích, informace o způsobu tvorby převodních cen aj. Opět jako u předchozího pokynu, ani zde nedošlo k výrazným změnám.4

3.3

Dvoustranné smlouvy a přístup OECD

Protože současná problematika převodních cen se již neomezuje pouze na sdružené podniky působící v jedné daňové jurisdikci, ale je mnohem komplexnější a zahrnuje mezinárodní aspekty, bylo nutné sjednotit legislativu na mezinárodní úrovni. Obecně nejvíce se o mezinárodní legislativu zasadila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj spolu s Organizací spojených národů. Jejich snaha vyústila v sérii modelových smluv o zamezení dvojího zdanění. Problematika převodních cen je

2

Fučík & partneři. Nové pokyny Ministerstva financí k převodním cenám, dostupné z:

. 3

Fučík & partneři. Nové pokyny Ministerstva financí k převodním cenám, dostupné z:

. 4

L. Moučka, T. Drašar. Pokyny v oblasti převodních cen mezi spřízněnými osobami, do-

stupné

z:

spriznenymi-osobami-734>.

Převodní ceny

17

upravena v článku 9 Modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění, vydané OECD. 3.3.1

Princip tržního odstupu

Princip tržního odstupu je mezinárodně uznávaný standard, na němž se shodly členské státy OECD, a slouží k určení převodních cen pro daňové účely. Důvodem zavedení tržního principu je zajištění rovnosti zacházení pro spřízněné i nezávislé mezinárodní podniky, aby nedocházelo k vytváření daňových zvýhodnění a nezvýhodnění, která by jinak zkreslovala konkurenční postavení jednotlivých podniků na trhu. „Jedná se o právo zahrnout do zisků sdruženého podniku a následně zdanit i zisky tímto podnikem nevykázané, pokud se při posouzení podmínek obchodních a finančních vztahů mezi sdruženými podniky zjistí, že se tyto sjednané podmínky liší od těch, které by byly stanoveny mezi nezávislými subjekty.“(Rylová, 2009) Neboli je to základ daně očištěný od deformací vytvořených neobvyklými cenami v transakcích mezi spojenými osobami. (Sojka, 2008) Lze říci, že princip tržního odstupu stanovuje, že cena mezi sdruženými podniky v rámci řízené transakce by měla být stanovena v takové výši, aby se rovnala ceně transakce mezi nesdruženými podniky. (Fučík, 2008) 3.3.2

Srovnávací analýza

Nalezení nejvhodnější transferové ceny, která by odpovídala principu tržního odstupu, je založeno na srovnání cen, marží nebo zisků u jednotlivých řízených transakcí s cenami, maržemi a zisky u nezávislých transakcí, přičemž řízenou transakcí se rozumí jakýkoliv obchodní vztah (transakce, převody) mezi sdruženými podniky a nezávislou transakcí se rozumí obchodní vztahy mezi nezávislými podniky. Existuje několik metod, pomocí nichž se srovnávají podmínky řízených transakcí a nezávislých transakcí. Vždy je nutné najít k transakcím mezi sdruženými podniky srovnatelné transakce mezi nezávislými podniky. V praxi se však vyskytuje pouze omezené množství případů, u nichž nebude možné najít žádný rozdíl mezi kontrolovanými a nezávislými transakcemi. K určení srovnatelnosti existují určitá kritéria. Jednou z podmínek je, že žádný z rozdílů mezi řízenou a srovnatelnou transakcí, by neměl zásadně ovlivnit podmínku, která je prověřována, popřípadě je možné provést přiměřené úpravy tak, aby byl vyloučen vliv zjištěných rozdílů. 5 Mezi hlavní faktory, které určují srovnatelnost, se řadí: 5

Ministerstvo

financí.

Pokyn

D-332,

.

dostupné

z:

Převodní ceny

18

• charakteristické vlastnosti majetku nebo služeb, • funkční analýza, • smluvní podmínky, • ekonomické okolnosti, • podnikatelské strategie. Charakteristické vlastnosti výkonu Charakteristické vlastnosti majetku a služeb jsou takové vlastnosti, které ovlivňují cenu. Proto je důležité při provádění srovnávací analýzy vzít v úvahu: • u hmotného majetku jeho fyzické vlastnosti, kvalitu, dostupnost na trhu, spolehlivost, • u nehmotného majetku je třeba zohlednit povahu transakce (licence, koupě nebo prodej), délku a stupeň ochrany, předpokládané zisky, • u služeb je třeba soustředit pozornost na povahu a rozsah posuzované služby. (Rylová, 2009) Funkční analýza K správnému určení srovnatelných transakcí u kontrolovaných a nezávislých transakcí je nutné provést funkční analýzu. Funkční analýza je proces, při kterém dochází k identifikaci funkcí, které podnik vykonává a s nimi spojených rizik. Mezi porovnávané procesy se řadí např. výroba, výzkum a vývoj, poskytování služeb, prodej, distribuce, marketing, doprava, financování aj. Je nutné přihlédnout k podstupovaným rizikům, ale také k odchylkám mezi funkcemi prováděnými nezávislými podniky a podnikem, který je objektem posuzování. Výsledky funkční analýzy jsou základem pro stanovení metody, pomocí níž se určí soulad nebo rozpor s principem tržního odstupu. (Rylová, 2009) Smluvní podmínky Na základě smluvních podmínek je možno určit, jak bude rozdělena odpovědnost, rizika a výnosy při obchodování mezi smluvními stranami. Smluvní podmínky mohou být uvedeny v písemné smlouvě nebo v korespondenci mezi podniky, popřípadě v jiných dokumentech nebo mohou být dohodnuty ústně. 6 „Rozdílnost zájmů v obchodování mezi nezávislý-

6

Ministerstvo

financí.

Pokyn

D-332,

.

dostupné

z:

Převodní ceny

19

mi podniky zajišťuje, že se nezávislé podniky budou snažit vést druhou stranu k tomu, aby dodržela podmínky smlouvy. U sdružených podniků ale rozdíl zájmů existovat nemusí, proto je důležité zjištění, zda jsou smluvní podmínky dodržovány a zejména zda je jejich dodržování vyžadováno, nebo zda chování stran nesvědčí o jejich případné zastřenosti.“ (Rylová, 2009) Ekonomické okolnosti Ekonomické okolnosti hrají důležitou úlohu při rozhodování o srovnatelnosti trhu v rámci daných transakcí. Aby bylo možné srovnávat jednotlivé trhy, na kterých sdružené a nezávislé podniky operují, je nutné, aby se na těchto trzích nevyskytovaly významné rozdíly. V případě existence podstatných rozdílů je žádoucí provést dané úpravy tak, aby rozdílnost trhů vymizela. Ekonomické okolnosti zahrnují geografické umístění, rozsah konkurence na trzích a vzájemné konkurenční postavení kupujících a prodávajících (tzn. postavení poskytovatele a příjemce výkonu), velikost relevantního trhu, dostupnost substitučního zboží a služeb, úroveň nabídky a poptávky na trhu jako celku, kupní sílu spotřebitele, povahu a rozsah státní regulace trhu, výrobní náklady včetně nákladů na pořízení či užití nemovitostí a výrobních nástrojů, pracovní sílu a kapitál, náklady na dopravu aj. Odlišnost trhu může být zapříčiněna i druhem měny, za kterou se na daném trhu obchoduje (jedná-li se o měnu volně směnitelnou, dostupnou). (OECD, 2010) Podnikatelské strategie Při hodnocení srovnatelnosti transakcí sdružených a nezávislých podniků je třeba přihlédnout i k obchodním strategiím jednotlivých společností. Aspekty, které je třeba zohlednit, jsou např. inovace a vývoj nového výrobku, míra rozšíření výrobního programu, nechuť riskovat, odhad politických změn, existující právní předpisy, které upravují postavení a právní nároky zaměstnanců, projekty průniku na trh a ostatní faktory související s každodenním chováním podniku. Důvodů, proč předcházející aspekty zohlednit, je mnoho. Jedním z nich může být například fakt, že v případě, že nějaká společnost rozšiřuje svůj podíl na trhu, bude dočasně požadovat nižší cenu za svůj výrobek. Tato cena bude nižší než u srovnatelných výrobků na stejném trhu. Dalším příkladem může být dočasné zvýšení nákladů firmy z důvodu nových marketingových aktivit, což dané společnosti způsobí nižší zisk v porovnání se ziskem, kterého dosahují srovnatelné společnosti působící na stejném trhu. (Rylová, 2009)

Převodní ceny

3.3.3

20

Metody určení transakční ceny

Pro stanovení převodních cen v souladu se zásadou tržního odstupu slouží základní metody, které jsou definovány ve Směrnici vydané OCED. Z principů Směrnice vychází pokyn Ministerstva financí D-332. „Správnému stanovení ceny mezi spojenými osobami by vždy měla přecházet detailní analýza funkcí, činností a rizik spojených osob.“ (Sojka, 2008) V praxi může nastat problém s výběrem nejvhodnější metody z důvodu nedostatečných informací, na jejichž základě by bylo možné srovnání provést. Další problém může vyvstat v případě, že společnost vstupuje do unikátních, téměř nesrovnatelných transakcí, ke kterým mezi nezávislými subjekty nedochází. „Především u velkých nadnárodních společností není výjimkou to, že celosvětově zajišťují distribuci prostřednictvím svých vlastních dceřiných společností a v každé zemi mají svého výhradního dovozce, který je ve vztahu k dodavateli osobou spojenou. Navíc se může jednat o situaci, kdy odvětví, ve kterém se nadnárodní podnik pohybuje, je natolik koncentrováno, že v něm nezávislé subjekty v podstatě neexistují.“ (Rylová, 2009) Podle okolností posuzovaného případu by měla být vybrána nejvhodnější metoda stanovení převodních cen. Směrnice OECD stanovuje následující metody: 1.

Tradiční transakční metody 1.1. Metoda srovnatelné nezávislé ceny 1.2. Metoda ceny při opětovném prodeji 1.3. Metoda nákladů a přirážky

2.

Transakční ziskové metody 2.1. Metoda rozdělení zisku 2.2. Transakční metoda čistého rozpětí

Tradiční transakční metody Tradiční transakční metody vycházejí ze srovnatelnosti řízených a nezávislých transakcí. Transakce uskutečňované mezi společnostmi lze považovat za srovnatelné v případě že: • neexistují žádné rozdíly mezi kontrolovanými a nekontrolovanými transakcemi nebo mezi sdruženými a nezávislými podniky, • rozdíly sice existují, ale nemají vliv na hodnocení skutečností, které mají stanovit, zda podmínky kontrolovaných transakcí odrážejí obchodování na základě tržního principu,

Převodní ceny

21

• existují rozdíly, které mají významný vliv, ale tyto rozdíly je možné dodatečnými úpravami minimalizovat. (Rylová, 2009) Metoda srovnatelné nezávislé ceny (Comparable Uncontrolled Price Method – CUP) Základním principem této metody je srovnání cen v řízené transakci s cenami ve srovnatelné nezávislé transakci za srovnatelných okolností (kontrolovaná cena = nezávislá cena). Tato metoda je nejjednodušší z hlediska použitelnosti, avšak vyžaduje vysoký stupeň srovnatelnosti mezi kontrolovanou transakcí a nezávislou transakcí, protože jakákoli odchylka mezi produkty (kvalita, fyzické vlastnosti, spolehlivost) nebo podmínkami, za kterých se transakce uskutečňují (geografické, postavení na trhu, cenové), snižuje účinnost použití této metody.7 Využívá se tam, kde lze najít srovnatelný totožný výrobek. Metodu srovnatelné nezávislé ceny lze rozdělit do dvou druhů: • interní, • externí. U interní metody sledovaný podnik provádí obchody s daným produktem jak se sdruženým podnikem za netržní ceny, tak s podnikem nezávislým za tržní ceny. U externí metody je sledovaný produkt vyráběn i jiným výrobcem a běžně se s ním obchoduje na stejném trhu, kde má zjistitelnou cenu. (Rylová, 2009) Metoda ceny při opětovném prodeji (Resale Price Method - RPM) Metoda ceny při opětovném prodeji vychází z ceny, za kterou je produkt nakoupený od sdruženého podniku prodáván nezávislém podniku. Nezávislá cena je při opětovném prodeji snížena o hrubé rozpětí (náklady prodejce a přiměřený zisk) závislého prodejce. (Kontrolovaná, převodní cena = nezávislá cena - přirážka závislého prodejce) Opět je nutné zvážit, zda jsou porovnávané transakce srovnatelné a nevykazují podstatné rozdíly, které by měly vliv na velikost přirážky. Těmito rozdíly mohou být např. lokální vlivy (cena pracovní síly), cenotvorba aj. Často také záleží na rozsahu činností, které podnik vykonává, jež nemusí být pouze obchodní, ale mohou být rozšířeny i o další výrobní úpravy, montáže aj. Metoda ceny při opětovném prodeji se využívá v případech, kde firma nepřidává žádnou podstatnou hodnotu. (OECD, 2010)

7

Ministerstvo

financí.

Pokyn

D-332,

.

dostupné

z:

Převodní ceny

22

Metoda nákladů a přirážky (Cost Plus Method – CPM) Princip této metody vychází z nákladů, které vynaloží dodavatel zboží a služeb v kontrolované transakci. K těmto nákladům se pak připočte zisk závislého dodavatele vytvořený pomocí tzv. ziskové přirážky. Zisková přirážka dodavatele v kontrolované transakci by měla být v ideálním případě stanovena s ohledem na ziskovou přirážku, kterou získá dodavatel ve srovnatelné nekontrolované transakci. Kontrolovaná, převodní cena = nezávislá cena + přirážka závislého dodavatele) Opět je nutné, aby zboží, které je předmětem srovnatelné transakce, mělo alespoň podobné fyzické vlastnosti. (Feinschreiben, 2004) Musí se zohlednit i celá řada dalších skutečností jako je např. prodejnost výrobku, technologie vlastněné výrobcem, velikost trhu a jeho geografické umístění aj., protože tyto rozdíly v kontrolované a nekontrolované transakci mohou mít značný vliv na velikost ziskové přirážky. Využívá se u převodů nedokončené výroby, dohody o společném využívání vybavení, dohody o dlouhodobých dodávkách a při poskytování služeb. (Fučík, 2008) Transakční ziskové metody Transakční ziskové metody mohou být využity v případě, že nejsou k dispozici srovnatelné transakce, a nelze tudíž aplikovat výše uvedené transakční metody. Jsou založeny na respektování principu tržního odstupu a zaměřují se na čistou ziskovost. Zisk je užíván z toho důvodu, že ve většině případů není ovlivněn vlastnostmi konkrétních kontrolovaných transakcí. Metoda rozdělení zisku (Profit Split Method – PSM) Transakční metoda pro určení převodní ceny je založena na rozdělení celkového zisku mezi sdružené podniky podle velikosti příspěvku k tomuto zisku. Velikost zisku připadající na jednotlivé podniky by měla být shodná s velikostí zisku, který by si mezi sebou sjednaly nezávislé podniky. Velikost dílčích zisků se obvykle stanovuje na základě výsledků funkční analýzy a dostupných informací o nezávislých subjektech, popřípadě transakcích8. Hlavní výhodou metody rozdělení zisku je to, že nabízí řešení i pro vysoce integrované operace, pro které by jednostranná metoda nebyla vhodná a v případech, kdy jsou prováděny zcela jedinečné operace, k nimž neexistuje srovnatelná transakce. „Navíc tato metoda vyčísluje hodnotu obou stran v kontrolované transakci a pomáhá tak zajistit, že ani jedné straně nebude přidělen extrémní a nepravděpodobný výsle8

Ministerstvo

financí.

Pokyn

D-332,

.

dostupné

z:

Převodní ceny

23

dek.“ (Rylová, 2009) Na druhou stranu však není možné tuto ziskovou metodu použít v případě, kdy jedna ze stran transakce provádí pouze jednoduché funkce a nemá žádný významný přínos (smluvní výroba aj.). Slabou stránkou metody je vysoká závislost na externích datech. V některých případech může být složité získat informace od zahraničních sdružených podniků potřebné pro sestavení funkční analýzy. Je potřeba sjednotit účetní postupy a měny jednotlivých podniků při vykazování výnosů, nákladů a zisku. (OECD, 2010) Transakční metoda čistého rozpětí (Transational Net Margin Method TNMM) Transakční metoda čistého rozpětí je založena na podobných principech jako metoda nákladů a přirážky nebo metoda ceny při opětovném prodeji, pracuje však s čistým ziskem. Metoda zkoumá čisté ziskové rozpětí ve vztahu k přiměřenému základu. Porovnává finanční ukazatele související s řízenou transakcí s finančními ukazateli (ziskovost, rentabilita nákladů, rentabilita tržeb aj.) souvisejícími se srovnatelnou nezávislou transakcí. (Rylová, 2009) Výhodou této metody je to, že není kladen takový důraz na srovnatelnost produktů jako u metody srovnatelné nezávislé ceny. Menší důraz je kladen i na rozdíly u vykonávaných funkcí než je tomu u metody ceny při opětovném prodeji a metody nákladů a přirážky. Je to dáno tím, že ukazatel čistého zisku je více tolerantní k některým funkčním rozdílům u řízené a nekontrolované transakce než hrubá zisková marže. Podniky vykonávají různé činnost, takže vykazují rozdílnou velikost nákladů, což má za následek celou řadu hrubých ziskových marží, ale velikost čistého provozního zisku je přibližně stejná. (Feinschreiben, 2004) Jedná se o velmi často využívanou metodu, protože pracuje s poměrně snadno dostupnými údaji, a také proto, že nevyžaduje vysokou srovnatelnost vůči předmětu transakce. Aplikuje se na případy, kde z důvodů existence rozdílů ve výkonech a trzích nelze nalézt srovnatelnou cenu. (Fučík, 2008)

Převodní ceny

3.4

24

Nehmotný majetek

Z hlediska daňového je velmi obtížné vymezení nemovitého majetku a ocenění transakcí s ním spojených, proto je této oblasti věnována zvýšená pozornost jak ze strany daňové správy, tak ze strany OECD. 3.4.1

Vymezení nehmotného majetku

Směrnice o převodních cenách zahrnuje do nehmotného majetku práva k užívání nehmotných statků, jako jsou patenty (vynálezy), ochranné známky, obchodní jména (neboli obchodní firmy), technické výkresy nebo vzory. Dále jsou zahrnuty i autorská a umělecká práva a další předměty duševního vlastnictví jako je know-how, obchodní tajemství aj. Další kategorií nehmotného majetku podle OECD je nehmotný majetek spojený s obchodní činností využitelný v celém procesu podnikatelské činnosti. Jedná se o aktiva, která mají významnou hodnotu, ale nemusejí být uvedena v rozvaze (schopnosti zaměstnanců, důvěryhodnost obchodního jména), ale i činnosti marketingu. (Fučík, 2008) V souvislosti s převodními cenami mezi sdruženými podniky je třeba věnovat zvýšenou pozornost především takovému obchodnímu majetku, který je spojený s činností nadnárodních společností. Tento majetek je úzce spojen s výrobou zboží nebo s poskytováním služeb a je mnohdy formován pomocí rizikového a často velmi nákladného výzkumu a vývoje. Snahou podniku, který provádí činnosti spojené s výzkumem a vývojem, je dostat zpět vynaložené peněžní prostředky pomocí prodeje výrobků, servisních smluv nebo licenčních dohod. 3.4.2

Užití principu tržního odstupu

Použití principu tržního odstupu je v případě nehmotného majetku do značné míry ztíženo tím, že je obtížné najít srovnatelnou transakci a její cenu. Z tohoto důvodu je při stanovování převodní ceny nutné zvážit, jak by postupovaly nezávislé podniky za srovnatelné situace s přihlédnutím k nejistotě panující u stanovování cen nehmotného majetku. Transferové ceny u nehmotného majetku v případě uzavření kontraktu je možné řešit následujícím způsobem: • Projekty jsou natolik spolehlivé, že cenu transakce lze stanovit již na počátku a není nutné si vyhradit právo na případné budoucí úpravy. • Určení ceny vzhledem k očekávanému užitku nezaručuje požadovanou ochranu vůči rizikům daným nejistotou při oceňování nehmotného majetku, proto společnost do smlouvy uvede cenovou doložku (např. zvýšení sazby licenčního poplatku v závislosti na růstu prodeje

Převodní ceny

25

držitele licence) nebo budou sjednávány pouze krátkodobé zakázky. • Budoucí vývoj je nejistý, proto firmy do smluv uvedou, že riziko nesou jen do určité míry. Pokud dojde ke změně základních předpokladů, na jejichž základě byla cena stanovena, dojde k úpravě ceny nehmotného majetku. (Rylová, 2009)

3.5

Převodní ceny v současnosti

V roce 2010 společnost Ernst & Young provedla celosvětový průzkum v oblasti transferových cen (2010 Global Transfer Pricing Survey). Do průzkumu byly zapojeny nadnárodní společnosti z 25 zemí světa. Oproti minulému průzkumu provedenému v roce 2007 přibyla Jižní Afrika. Na základě průzkumu bylo zjištěno, že významnost transferových cen neustále roste. 74 % dotázaných označilo transferové ceny a příslušnou dokumentaci k nim za klíčový daňový problém, jehož význam v následujících letech ještě vzroste. 30 % daňových ředitelů v mateřských společnostech po celém světě identifikovalo převodní ceny jako jejich nejdůležitější daňový problém v porovnání s dalšími osmi daňovými problémy (minimalizace daně, daně z příjmů právnických osob, daně z přidané hodnoty, dvojí zdanění aj.) Tab. 1

Důležitost transferových cen

2010 Absolutně kritické Velmi důležité Docela důležité Nepříliš důležité Nedůležité

2007 32% 42% 21% 4% 1%

29% 45% 18% 5% 1%

Zdroj: Ernst & Young, vlastní zpracování

Následující graf (Obr. 2) ukazuje významnost, kterou respondenti přikládali převodním cenám podle jednotlivých odvětví průmyslu. Finanční úřady se obvykle zaměřují na odvětví s vysokou přidanou hodnotou, přenosným duševním vlastnictvím a ta, která přinášejí vysoké marže. Proto není překvapující, že více respondentů ve farmaceutickém průmyslu označilo převodní ceny jako nejvýznamnější daňový problém než v kterém kolik jiném průmyslovém odvětví. Vzhledem k tomu, že farmaceutické společnosti obvykle rozmisťují nehmotná aktiva do více než jedné daňové jurisdikce, bývají pro ně transferové ceny postrachem. Společnosti

Převodní ceny

26

působící ve farmaceutickém průmyslu byly v posledních letech často vystaveny soudním sporům v oblasti transferových cen. TP podle průmyslu

Odvětví průmyslu

telekomunikace

12,5

pojišťovnictví

22

chemický

26

automobilový

36

spotřebitelský

44

biotechnologický

53

farmaceutický

75 0

10

20

30

40

50

60

70

80

Podíl respondentů v %

Obr. 2 Podíl respondentů uvádějících převodní ceny jako svůj nejvýznamnější daňový problém Zdroj: Ernst&Young, vlastní zpracování

Průzkum ukázal, že stále více respondentů po celém světě se setkalo s audity převodních cen. Jejich význam roste, zvyšují se daňové kontroly, a to nejen ve státech, kde mají transferové ceny svůj původ, ale i v dalších daňových jurisdikcích dochází k rapidnímu růstu kontrol. Je pravděpodobné, že sílící tlak na vlády jednotlivých států povede k posílení daňové kontroly na všech trzích. Nejvíce daňových kontrol v oblasti převodních cen proběhlo v roce 2010 ve Spojených státech, kde 36 % respondentů uvedlo, že u nich byla v tomto roce provedena kontrola ze strany daňového úřadu. Došlo tak k nárůstu o pět procent oproti roku 2007. Dalšími jurisdikcemi, kde bylo provedeno nejvíce kontrol, byly Německo (32 %), Francie (21 %) a Velká Británie (19 %). Naopak s nejmenším počtem kontrol se setkali respondenti z Japonska (pouze 9 %). Navzdory rostoucímu významu ziskově založených metod ze strany OECD a dalších daňových úřadů, kde jsou převodní ceny uplatňovány, průzkum ukázal, že daňoví poplatníci tyto metody zatím využívají pouze v omezené míře. Odhaduje se však, že vlivem změny legislativy v oblasti převodních cen dojde k růstu používání metod založených na zisku. Tento trend je možné pozorovat u velkých soudních sporů o převodních ce-

Převodní ceny

27

nách. Respondenti uvedli, že uvažují o změně používané metody stanovení nezávislé ceny a také o změně příslušné dokumentace. 9

Tab. 2

Metody stanovení transferové ceny používané u zboží

Metoda Nákladů a přirážky Srovnatelné nezávislé ceny Čistého rozpětí Ceny při opětovném prodeji Rozdělení zisku Ostatní

30% 27% 23% 12% 3% 6%

Zdroj: Ernst & Young, vlastní zpracování Tab. 3

Metody stanovení transferové cen y u služeb

Metoda Nákladů a přirážky Srovnatelné nezávislé ceny Čistého rozpětí V pořizovací ceně Na poplatku za služby Ostatní

52% 21% 11% 7% 2% 6%

Zdroj: Ernst & Young, vlastní zpracování

9

Ernest

&

Young.

2010

Global

Transfer

Pricing

Survey,

dostupné

.

z:


28

4 Farmaceutický průmysl Ve farmaceutickém průmyslu jsou vyvíjeny, vyráběny a prodávány nejen léky, ale i licence sloužící k vyrábění léků. Farmaceutické společnosti mohou obchodovat s generiky nebo s již zavedenými originálními patentovanými názvy léků. Z právního hlediska podléhá farmaceutický průmysl mnoha regulacím a normám. Nevýznamnější právní předpisy se týkají patentů a ochrany práv spojenými s vynálezy. Box 1. Generika

Generika jsou léčivé přípravky, které jsou složeny ze stejné účinné látky a jsou v zásadě podobné, a tudíž i zaměnitelné s originálním patentovaným léčivým přípravkem. Na trh jsou uváděna po uplynutí patentové ochrany oficiálního léčiva. Jedná se o největší skupinu léčiv z hlediska sortimentu farmaceutických společností. V současné době existuje přibližně 7 000 originálních patentovaných názvů léčiv, avšak více než 40 000 generických léčiv. Jejich význam spočívá ve snižování ceny léků. Ceny generik jsou o 30 – 80 % nižší než ceny originálních léků. Vlivem nižší ceny se zvyšuje dostupnost léků pro pacienty, zvyšuje se konkurence a podněcují se inovace. (J. Vlček, 2004)

V současné době je farmaceutický průmysl ovlivňován především rozvojem informačních technologií a vzrůstající globalizací, která souvisí s fúzemi a akvizicemi jednotlivých společností. Hlavním cílem fúzí je jednak snížit společné režijní náklady a zajistit tak více finančních prostředků pro výzkum a vývoj, ale také daňová optimalizace, přičemž důvodem těchto opatření je maximalizace zisku. Jednotlivé firmy ve farmaceutickém průmyslu bývají z důvodů daňové optimalizace často strukturovány tak, že řídící centra a smluvní výzkumné a vývojové činnosti jsou prováděny v několika různých jurisdikcích po celém světě. Běžné výrobní a komplexní výzkumné a vývojové činnosti jsou vymezeny pro omezený počet daňových jurisdikcí. Nadnárodní farmaceutické společnosti mají obvykle umístěno své vedení do některé ze zemí OECD, především do Spojených států, Japonska nebo Evropy (hlavně do Velké Británie, Německa, Švýcarska, Francie a Itálie). Pro umístění výzkumu a vývoje bývají vybírány ty státy, kde je vysoká patentová ochrana. Některé nadnárodní společnosti farmaceutického průmyslu vykonávají i jiné činnosti než far-


29

maceutické. Produkují například jemné chemikálie, léčiva pro zvířata, lékařské pomůcky, zemědělské chemikálie a jiné. 10

4.1

Farmaceutický průmysl ve světě

Obrovský boom fúzí a akvizicí, který započal v roce 2009, pomalu ustává, ale i přes to se v roce 2010 ve farmaceutickém průmyslu uskutečnilo 548 obchodů (akvizicí a fúzí) v celkové hodnotě 51,5 miliard amerických dolarů (oproti roku 2009 je to pokles o téměř 68 %). Největším obchodem v rámci hodnoty převzatých aktiv představovalo spojení firmy Teva Pharma a Ratiopharm (9,6 % celkové hodnoty obchodů v roce 2010). Jedním z důvodů konsolidací společností nebo vytváření aliancí je snaha přizpůsobit se měnícím se podmínkám na trhu, upevnit postavení společností na trhu, ale také získat přístup do nových oblastí trhu.11 Tab. 4

Transakce společností v roce 2009

Země

Počet transakcí

Spojené státy Německo Indie Čína Brazílie

Hodnota v USD v mld.

114

25,6

18 48

5,4 4,9

105

3,4

13

1,9

Zdroj: IMAP, vlastní zpracování

Celosvětový farmaceutický průmysl v roce 2010 rostl o 8,3 % a jeho postupný růst se předpokládá i v dalších letech (v roce 2011 o 5 až 7 %). Velký podíl na růstu celosvětové farmacie mají rozvíjející se trhy některých farmaceutických společností v např. Argentině, Brazílii, Indii, Indonésii, Rumunsku, Jižní Africe, Ukrajině aj. Naopak mírný pokles bude zaznamenán na hlavních pěti evropských trzích (Francii, Itálii, Německu, Španělsku a ve Velké Británii). Farmaceutický trh je ovládán Spojenými státy, které tvoří asi 28 % všech celosvětových prodejů, následuje Evropská Unie s necelými 15 % prodejů a dále Japonsko s 12 % prodeje. Dohromady tyto tři trhy představují téměř 55 % celosvětového trhu. V posledních pěti letech došlo k nárůstu prodejů generik a to z toho dů10

EPFIA.

The

pharmaceutical

industry

in

figures,

dostupné

z:

. 11

IMAP.

Pharmaceutical

industry

global

report,

dostupné

z:

.


30

vodu, že skončila platnost patentů velkého množství originálních léků. Celosvětový trh s generiky v roce 2009 vynesl 107, 8 mld. USD a předpokládá se, že v roce 2014 dosáhne s 9% průměrnou roční mírou růstu 129, 3 mld. USD. 12

Obr. 3

Odhad velikosti celosvětového farmaceutického trhu

Poznámka: písmeno E u roku 2012, 2013 a 2014 v grafu značí zkratku slova Estimate = odhad Zdroj: IMAP, vlastní zpracování

Klíčovým ukazatelem, podle kterého se posuzuje postavení farmaceutické firmy na trhu, je cena prodaných léčiv vydávaných na lékařský předpis. Oproti roku 2010 došlo ke změně v žebříčku nejlepších firem. Firma Novartis si vyměnila místo s firmou Sanofi-Aventis a dosáhla druhého pořadí v řebříčku. Firma Merck zlepšila své loňské umístění a poskočila ze sedmého místa na místo čtvrté. V roce 2011 došlo k překročení hranice 50 miliard USD z prodeje léků na lékařský předpis u firmy Pfizer, což bylo způsobeno její akvizicí s firmou Wyeth. 13

12

IMAP.

Pharmaceutical

industry

global

report,

dostupné

z:

. 13

Cacciotti. Pharm Exec 50, dostupné z: http://www.scribd.com/doc/90025758/Top-50-

Pharma-2011>.

Farmaceutický průmysl Tab. 5

31

Největší farmaceutické firmy v roce 2011

Prodej léků na Název společnosti, předpis v roce 2010 sídlo (mld.USD) 1. Pfizer, 58,5 New York 2. Novartis, Švýcarsko 3. Sanofi-Aventis, Francie 4. Merck, New Jersey 5. Roche, Švýcarsko 6. GlaxoSmithKline Velká Británie 7. AstraZeneca, Velká Británie 8. Johnson & Johnson, New Jersey 9. Eli Lilly, Indiana 10. Abbott, Illinois

Výdaje na výzkum a vývoj v roce 2010 (mil. USD)

Nejvíce prodávaný lék v roce 2010 (mld. USD)

9, 413

Lipitor (10,7)

42,0

7,100

Diovan (6,1)

40,3

5,147

Lantus (4,7)

39,8

11,000

Singulair (5,0)

39,1

8,612

Avastin (6,8)

36,2

6,126 Seretide/Advair (7,9)

33,3

4,200

Crestor (5,7)

22,4

4,432

Remicade (4,6)

21,1

4,880

Zyprexa (5,0)

19,9

3,724

Humira (6,5)

Zdroj: Cacciotti, Pharm Exec 50, vlastní zpracování

4.2

Farmaceutický průmysl v České republice

Od roku 2009, kdy vstoupila v platnost nová mezinárodní klasifikace NACE Rev. 2 je farmaceutický průmysl zařazen na samostatné kategorie CZNACE 21. Došlo tak ke změně oproti předchozím rokům, kdy byl farmaceutický průmysl spolu s chemickým průmyslem součástí zpracovatelského průmyslu a patřil pod skupinu OKEČ 24. Odvětví CZ-NACE 21 je rozděleno do dvou podskupin: • výroba základních farmaceutických substancí (CZ-NACE 21.1), • výroba konečných lékových forem (CZ-NACE 21.2). Výrazně vyšší podíl na tržbách v odvětví má podskupina 21.2 (v EU je to 90 %, V ČR asi 85 %). Z celkového počtu 137 firem (což představuje necelé jedno procento všech firem působících ve zpracovatelském průmyslu), které v roce


32

2009 působily ve farmaceutickém průmyslu, byla asi jedna pětina vlastněna zahraničními společnostmi. Podíl farmaceutického průmyslu na celkových tržbách zpracovatelského průmyslu byl ve výši 1,1 %, na účetní přidané hodnotě 1,6 % a na obratu zahraničního obchodu 2,6 % (z toho 4,1 % dovozu a 1,3 % vývozu). Což je dáno omezeným sortimentem léků vyráběných v České republice a tudíž vysokým dovozem potřebných léků. V roce 2011 bylo ve farmaceutickém průmyslu zaměstnáno okolo 9 700 lidí.14 Největší tuzemskou firmou vyrábějící a distribuující léčiva je Zentiva, a.s., která však v roce 2009 přešla do rukou francouzské farmaceutické společnosti Sanofi-Aventis. Tato transakce v hodnotě dvou miliard dolarů byla 50. největší světovou fúzí v rámci farmaceutického průmyslu v roce 2009. Zentiva, a.s, je nejrychleji rostoucí generická společnost v Evropě, která působí na 32 trzích. Další významnou firmou na českém farmaceutickém trhu je Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o., která zde působí od roku 1997 a je dceřinou společností Teva Pharmaceutical Industries Ltd. se sídlem v Izraeli. V roce 2006 se spojila s opavskou společností IVAX Pharmaceuticals, s. r. o. Jedná se o výrobce generických léčiv s přímým zastoupením ve více než 60 zemích světa. Významného postavení nejen na českém, ale i na středoevropském trhu dosahuje firma Walmark, která je největším výrobcem doplňků stravy u nás. Skupina Walmark dosahuje ročního obratu 100 mil. EUR ročně. 15

14

CZSO.

Statistická

ročenka

České

republiky

2011,

dostupné

z:

. 15

CZ-NACE

21

-

Výroba

základních

farmaceutických

výrobků,

dostupné

.

z:


33

5 Převodní ceny ve farmaceutickém průmyslu Hlavním problémem každé farmaceutické společnosti ve vztahu k zajištění převodních cen je volba a aplikace správného modelu, který má být aplikován v souvislosti s financováním aktivit této společnosti, jež vedou k vytvoření nehmotného aktiva. A právě tato aktiva jsou předmětem pozornosti státních institucí v oblasti daňové problematiky. Čím složitější jsou právní a ekonomické vztahy uvnitř nadnárodní farmaceutické skupiny, tím složitější jsou opatření nutná k ochraně patentů a licencí a k vhodnému zdanění výstupu. Z tohoto důvodu jsou důležitá rozsáhlá vnitřní opatření zajišťující kontrolu v oblasti aplikace převodních cen. Při určování cen na základě principu tržního odstupu mezi jednotlivými společnostmi se každá strana, která je účastníkem transakce, snaží dosáhnout takové ceny, která odpovídá odměně za vykonávané služby a nesené riziko. Při hodnocení, zda je odměna stanovena správně, je nutné přihlédnout k obchodním vztahům mezi společnostmi, a to nejen v rámci dané transakce, popřípadě v rámci jednoho fiskálního roku, ale je nutné zohlednit dlouhodobý horizont. V konkrétní transakci mezi dvěma společnostmi ve skupině je cena stanovena s přihlédnutím k následujícím skutečnostem: • dosažení přiměřeného výnosu z aktiva (hmotného, nehmotného), přičemž je nutné brát ohled na to, která společnost vlastní práva na patent, ochranné známky a na podstupované riziko, • dosažení dostatečné marže k pokrytí nákladů na vykonávané aktivity a na úroky z půjček z hrubého zisku, • zohlednění služeb, které společnost obdrží od jiné společnosti, • dosažení přiměřeného zisku před zdaněním za dané období. (Wündisch, 2003)

5.1

Metody stanovování převodních cen

Pro společnosti působící ve farmaceutickém průmyslu není vhodné použít metodu nákladů a přirážky pro stanovení cen za výzkum a vývoj (R&D) a výrobu. Tuto metodu nelze použít, (i když výjimečně používána bývá), pro určení transferové ceny pro konečný výrobek. Metoda nákladů a přirážky je nevhodná, protože: • Celkové náklady na farmaceutický výrobek, především náklady na R&D, a jejich význam pro stanovení převodních cen jsou často pod-


34

ceňovány. Náklady na R&D včetně patentů, ochranných známek a doménových jmen jsou účtovány jako fixní náklady v roce vynaložení. • Nelze stanovit metodiku, která by určovala, jak rozložit náklady na R&D vynaložené v době, po kterou výzkum a vývoj trvá (asi 12-15 let), do výnosů z prodeje výrobku během stejného období. Nejvhodnějším způsobem, jak stanovit poslední převodní cenu v celém řetězci, je začít od ceny nezávislého výrobce a postupovat zpětně, což je běžný postup při prodeji nezávislým třetím osobám. Od prodejní ceny konečnému spotřebiteli je odečteno procento daně z přidané hodnoty (je-li aplikována) a hrubé marže obvyklé v daném odvětví. (Wündisch, 2003) Ceny za poskytované služby v rámci nadnárodní skupiny lze jen těžko zobecnit, protože náklady na služby se různí zemi od země a společnosti od společnosti. Úhrada může být stanovena formou přímého poplatku za jednotlivé služby nebo prostřednictvím poplatku stanoveného na základě pevného vzorce, v němž jsou zohledněny faktory jako je velikost obratu, počet zaměstnanců, velikost vloženého kapitálu aj. Často jsou však náklady za služby součástí převodních cen za výrobek. Transferová cena za farmaceutický výrobek je stanovena způsobem, který mimo jiné zajišťuje dostatečný příspěvek na úhradu nákladů za služby a je tak hrazen z příjmů z prodeje výrobku třetím osobám. (Couttier, 2008)

5.2

Výzkum, vývoj a výroba

Výzkum a vývoj ve farmaceutickém průmyslu je vysoce nákladný a riskantní. Navíc, i když určité činnosti vedou ke vzniku patentu na novou chemickou entitu, výzkum a vývoj často navazuje na poznatky získané z předchozích činností, které ve výsledku nevedly ke vzniku komerčního produktu, ale pouze ke vzniku nové aktivní substance. Což jsou důvody, které mohou mít vliv na podíl na zisku připadajícího na investora popř. investory ve výzkumných a vývojových aktivitách. Výzkum a vývoj bývá zajišťován biotechnologickými společnostmi, které jsou schopny snížit náklady na vývoj nových chemických entit za pomoci využití bioinformatiky.16 Vztahy mezi farmaceutickou společností a biotechnologickou společností jsou založeny na licenčních smlouvách. 16

Pokud by výzkum nového léčiva pokračoval bez bioinformatiky, trval by 14,3 let. Bioin-

formatika zkracuje tuto dobu na 12,9 let, což představuje 10% úsporu času. Ve finančním vyjádření se jedná o úspory ve výši 34 %, což je úspora nákladů z 836 mil. USD na 554 mil. USD. (Vlček, 2004)


35

Výsledky výzkumu a vývoje nadnárodní skupiny nejsou obvykle dostupné všem jednotlivým společnostem ve skupině. Navíc hodnota R&D neodpovídá vynaloženým nákladům (je mnohem větší). Z tohoto důvodu je někdy složité určit, jaký podíl užitku má být přidělen jednotlivým podnikům, který podnik nese rizika a jaká firma má být odměněna za vykonané služby, popřípadě jak velká má odměna být. (Couttier, 2008) Občas bývají nehmotná aktiva, která jsou výsledkem R&D, placena jednorázovou paušální částkou v rámci nadnárodní skupiny, avšak častěji je výzkum a vývoj uhrazen z výdělků prostřednictvím převodních cen. V některých případech poskytuje společnost, která provádí R&D, licenci na využívání výsledků jiným členům nadnárodní skupiny. Jindy je licence poskytnuta mateřské společnosti, která následně pomocí podlicenčních smluv uděluje práva k užívání ostatním členům skupiny. Hlavním cílem tohoto způsobu je zajistit, aby společnosti profitující z výsledků R&D platily za to, co obdrží a ty společnosti, které platí a nesou související rizika, získávali odpovídající užitek. Obecně lze říci, že užitek z výzkumu a vývoje nadnárodní skupiny je rozdělen, do určité míry, mezi všechny společnosti, které se podílejí na výrobě a prodeji výrobků. Náklady na R&D a příslušná marže jsou získány zpět tím, že jsou zahrnuty do převodní ceny v současnosti prodávaného zboží. To znamená, že i když neexistuje žádný specifický vzorec pro zahrnutí nákladů na výzkum a vývoj do transferové ceny, je žádoucí, by tato cena byla stanovena tak, že bude generovat dostatečný příspěvek na úhradu současných nákladů na výzkum a vývoj. Mohou se objevit i situace, kdy je část výzkumných a vývojových aktivit v rámci nadnárodní skupiny prováděna pod jménem jedné ze společností koncernu. Například společnost X provádí testování molekulových sloučenin, na které vlastní patent společnost Y. Tyto činnosti jsou považovány za obdobné ostatním činnostem prováděným uvnitř nadnárodní společnosti a mohou být placeny formou přímého poplatku na základě smlouvy nebo z příspěvku na základě smlouvy o sdílení nákladů. (Wündisch, 2003) Problémy s převodními cenami nastávají ve chvíli, kdy dojde k fúzi farmaceutického a biotechnologického subjektu. Je potřeba stanovit cenu (většinou na základě metody nákladů a přirážky), za kterou bude prováděn další výzkum, a také podíl nově vzniklé společnosti na předchozím výzkumu v souvislosti s nehmotnými aktivy. Ocenění procesu výzkumu a vývoje je obtížné a vyžaduje řadu expertních odhadů o budoucí užitečnosti výzkumu. Jelikož velká část těchto odhadů je značně subjektivní, jsou tato ocenění předmětem kontroly ze strany finančních úřadů.


36

Změna může nastat i v úhradě za R&D. Jestliže byla cena před akvizicí rovna ceně nákladů plus přirážce, po akvizici může přirážka o několik procent vzrůst. Je to dáno tím, že před akvizicí byl dodavatel ochoten akceptovat nižší sazbu výměnou za podíl na budoucích ziscích z vlastnictví části nehmotného aktiva (za předpokladu, že projekt bude úspěšný). (Couttier, 2008) Box 2. Licenční poplatky

Licenční poplatky neboli platby za využívání nehmotných aktiv v rámci nadnárodního koncernu jsou považovány za určitou formu převodních cen. Farmaceutické společnosti poskytují licence na výrobu patentovaných nebo značkových výrobků i nezávislým třetím osobám. Licence poskytované třetím osobám mohou být vnímány jako část marketingových aktivit, které mají za úkol podpořit úspěšné zavedení výrobků na trhy, na nichž nepůsobí žádná ze společností nadnárodního koncernu. Licenční smlouvy uplatňované v rámci nadnárodní skupiny jsou odlišné od licencí používaných pro třetí osoby. V případě třetích osob se licence vztahuje pouze na jeden výrobek. Ačkoli jsou licence poskytované uvnitř koncernu vázány také na jednotlivé výrobky, společnosti uvnitř tohoto koncernu navíc očekávají, že získají práva na výrobu a prodej jakéhokoli produktu koncernu doplněná o používání práv na loga, designy, obchodní značky a originální názvy. Někteří členové nadnárodní skupiny mohou vytvořit svůj vlastní produkt, na něhož se vztahují práva duševního vlastnictví, jehož užívání ostatními členy skupiny je zpoplatněno licenčními poplatky. Tyto licenční poplatky se uplatňují především v případě převzetí společnosti, která produkt vyvinula, nadnárodním koncernem. (Wündisch, 2003) Následující obrázek (Obr. 4) popisuje hodnotový řetězec ve farmaceutickém průmyslu. Vodorovné šipky popisují jednotlivé navazující postupy. Pod šipkami jsou zobrazeny na sebe navazující fáze objevu a vývoje nového léčiva. Zkratka ADMET v poslední fázi objevu nového léčiva představuje první písmena ze zkoumání Absorpce, Distribuce, Metabolismu, Exkrece a Toxicity u účinných látek.


Obr. 4

37

Hodnotový řetězec ve farmaceutickém průmyslu

Zdroj: IMAP, vlastní zpracování

5.3

Klinické testy

Po objevu účinné sloučeniny následuje ověření účinnosti této látky pomocí řady klinických testů. Testování probíhá celkem ve čtyřech fázích, v rámci nichž se zkoumá působení látky na organismus a případné vedlejší účinky. Klinické testy jsou prováděny v poměrně dlouhém časovém horizontu. V první fázi je sloučenina testována v laboratořích, následují testy prováděné na zvířatech a v posledních dvou fázích se testují účinky zkoumané látky na lidech. Aby mohla být sloučenina schválena, je nutné ji testovat na velkém množství pacientů, což je náročné jak časově, tak i finančně. (Couttier, 2008) Jak již bylo zmíněno, finanční úřady věnují značnou pozornost právnickým subjektů, které nesou ekonomické riziko spojené s výdaji, jež mohou v budoucnu vytvořit mimořádná aktiva, v případě neúspěchu projektu však povedou ke vzniku mimořádných výdajů. Třetí fáze klinických


38

testů vyžaduje značné investice, které v případě negativních výsledků testů nemohou generovat zisk a projekt se stává ztrátovým. Z tohoto důvodu by mělo být řízení nákladů na klinické testy zapracováno do modelu převodních cen, aby bylo dosaženo transparentnosti v ekonomických, právních a vlastnických vztazích k vyprodukovaným nehmotným aktivům. (Couttier, 2008)

5.4

Uvedení výrobku na trh a marketing

V dnešní době mohou být náklady na uvedení nového výrobku na trh značně veliké, a proto je nutné jejich důkladné zvážení při sestavování modelu převodních cen. Aby nemusela být věnována pozornost každému výrobku zvlášť, je utvořen tzv. koš výrobků, na něhož jsou aplikovány převodní ceny. V tomto koši se vyskytují jak výrobky s končící patentovou ochranou, které generují vyšší marže z důvodů nižších provozních nákladů, tak výrobky, které jsou v počáteční fázi uvedení na trh, v důsledku čehož mají vyšší provozní náklady a generují nižší marže, popřípadě i ztrátu. Lze tedy říci, že pobočka, která prodává dříve zmíněný koš produktů, sestaví rozpočet, který obsahuje takovou marži, jež pokryje očekávané provozní náklady na všechny výrobky a čistý zisk ve výši určitého procenta z prodejů. Výhodou „košíkového“ přístupu je to, že nemusí být každý fiskální rok ziskový, ale jeho vyrovnanost je požadována za určité několikaleté období s přihlédnutím k čistému zisku z prodejů. Koš by však neměl obsahovat produkty z různých terapeutických skupin, protože tyto produkty potřebují odlišný marketing. Ekonomické riziko z koše produktů musí nést pouze jedna společnost a lokální pobočka musí být od obchodního rizika zcela osvobozena. Důvodem je to, že převodní ceny se odvíjejí od koše produktů, které lokální pobočka prodává. Obchodní riziko všech produktů z koše nesou společnosti, které mají právo na příslušnou odměnu za podstupované riziko. (Wündisch, 2003) Nejvíce spornou otázkou v souvislosti s převodními cenami je marketing a „obchodní nehmotný majetek“, který je výsledkem prodeje a marketingových aktivit. Pojem „obchodní nehmotný majetek “ je velmi rozšířený avšak těžko definovatelný ve farmaceutickém průmyslu. Jedná se o ochranné známky, obchodní jména, symboly a loga, které mohou mít značnou hodnotu pro jejich vlastníka, popř. investora. (Couttier, 2008) Zaměření marketingových aktiv je složitější, protože zákazník není zároveň spotřebitel (za zákazníky se považují doktoři, kteří léčiva předepisují, za spotřebitele pak pacienti). Je-li výrobek poprvé uveden na trh, jsou zapotřebí vysoké výdaje na jeho reklamu. Lékaři nemají s novým výrobkem zkušenosti, a tak potřebují znát výsledky klinických testů a úspěšnost


39

léčby, aby se rozhodli pro aplikaci daného nového přípravku. Současně s příslušnou dokumentací jsou předkládány i vzorky daného léku. Dohromady se jedná o značné výdaje, které představují riskantní investice, protože není dopředu jasné, zda bude mít nový lék komerční úspěch. Z tohoto důvodu má společnost, která vykovává tyto činnosti právo na podíl na mimořádných ziscích.


40

6 Identifikace problémů Farmaceutický průmysl, jak již bylo zmíněno, je velmi specifickou oblastí převodních cen a farmaceutické společnosti jako takové bývají často v rozporu s daňovými orgány z důvodu nesprávného nastavení transferových cen mezi společnostmi v koncernu. Převodní ceny způsobují problémy v různých odvětvích průmyslu, kde dochází k transakcím mezi jednotlivými státy, ale farmaceutický průmyslu je zvláště složitý a bývá často pod zvýšenou kontrolou z následujících důvodů: • Velké farmaceutické společnosti jsou obecně velmi ziskové (nebo jsou tak alespoň vnímány), což přispívá ke spekulacím a sporům o tom, kde jsou zisky generovány, kým jsou generovány a kdo má právo tyto zisky zdanit. • Jedná se o velké celosvětové koncerny s rozsáhlými dodavatelskými řetězci, společnostmi provádějícími výzkum a vývoj, výrobu, marketing a prodejní aktivity, jež jsou vykonávány na mnoha různých místech a různými způsoby, což komplikuje vytváření a provádění politik v oblasti převodních cen. • Intenzivní využívání nehmotného majetku (jak stávajícího, tak i nově vytvořeného), který je nesmírně důležitý k fungování celého koncernu. Nehmotný majetek svou povahou nehmotného aktiva je často složité identifikovat, protože pro různé osoby má různý význam. Dalším problémem nehmotných aktiv je jejich ocenění. Jádrem všech významných soudních sporů velkých farmaceutických společností je právě nehmotný majetek. Jeho identifikace je složitá a je třeba ji věnovat zvýšenou pozornost. Nehmotný majetek je možné rozdělit do dvou hlavních skupin, přičemž do první patří majetek vzniklý v rámci výzkumu a vývoje (tzv. výrobní nehmotný majetek) a do druhé se řadí nehmotná aktiva vytvořená marketingem a distribucí (tzv. prodejní nehmotný majetek). Výrobní nehmotný majetek Nejvýznamnějším výrobním nehmotným majetkem je patent. Při stanovování rovnovážné ceny za využívání patentu je třeba brát v úvahu: • Zda patent poskytuje monopol na výrobu – jestli neexistuje patent na podobný výrobek, který může nahradit patentovaný originální produkt. V případě farmaceutické společnosti je monopolní takový patent, který zaručuje výhradní postavení patentovaného originálního


41

výrobku v dané terapeutické skupině. Toto monopolní postavení trvá do doby, než jiná společnost objeví účinnou látku, která léčí stejné nemoci a představuje významného konkurenta originálnímu produktu. • Druhým bodem, který je potřeba zvážit, je délka patentové ochrany, po kterou je originální produkt jediný v terapeutické třídě. Čím déle výhradní postavení trvá, tím silnější je postavení prodejních nehmotných aktiv, především obchodní značky17. • V neposlední řadě je potřeba stanovit, která společnost nehmotné aktivum vytvořila a která společnost toto aktivum užívá. Jestliže se jedná o dvě samostatné společnosti, je nezbytné rozdělit příjmy plynoucí z nehmotného aktiva mezi oba subjekty.18 Platby za využívání patentu se nazývají běžné licenční poplatky19 a k určení jejich výše je zapotřebí provést důkladnou funkční analýzu celého koncernu. Prodejní nehmotná aktiva Mezi prodejní nehmotná aktiva patří obchodní značka, obchodní jméno, společenská reputace, postavení na trhu aj. Obchodní značka je specifické nehmotné aktivum, které se vztahuje ke specifickému produktu. Hodnota obchodní značky při uvedení výrobku na trhu je nulová a s jeho pronikáním na trh postupně roste. Při stanovení ceny za nehmotné aktivum je třeba uvažovat souvislost obchodní značky a patentu. Při uvedení výrobku na trhu je, jak již bylo zmíněno, obchodní značka nulová, ale hodnota patentu je vysoká (protože vlastník licencuje patent a dostává licenční poplatky). Postupem času, kdy už je produkt na trhu dobře známý, hodnota obchodní značky roste a naopak hodnota patentu klesá z důvodu končící patentové ochrany. Následující obrázek (Obr. 5) ukazuje vývoj hodnoty patentu a obchodní 17

Příkladem takového výrobku může být např. Darvon vyvinutý společností Eli Lilly. Jed-

ná se o analgetikum, které bylo v době svého objevení jediným lékem v kategorii opiátů, a své postavení si udržel po celou dobu platnosti patentu. 18

Wright.

Intangibles

and

transfer

pricing,

dostupné

z:

. 19

Běžné licenční poplatky (royalties) jsou jednou z nejvíce užívaných forem vyplácení

podílu na zisku z licenční výroby. Nejčastěji jsou stanoveny procentní sazbou z čisté prodejní ceny vyrobeného a prodaného licenčního výrobku. Licenční poplatky jsou často hlavním zdrojem příjmu poskytovatele licence, a proto je odhad jejich výše velice důležitý. (Kubíček, 2006)


42

značky, přičemž číslo 1 označuje hodnotu patentu v případě, že v průběhu platnosti patentu nedojde k objevení a zaregistrování účinné látky ve stejné terapeutické skupině. Číslo 2 pak znázorňuje hodnotu patentu v případě, že v průběhu platnosti patentu dojde k objevení nové účinné látky ve stejné terapeutické skupině.

Obr. 5

Vývoj hodnoty obchodní značky a patentu

Zdroj: Wright, vlastní zpracování

Analýza životního cyklu výrobku je důležitá z důvodu správného stanovení transferové ceny při přenosu výroby na zahraniční dceřinou společnost. U produktů převedených na začátku jejich životního cyklu jsou výrobní nehmotná aktiva cennější než jejich marketinková nehmotná aktiva. V případě pozdějšího převodu výroby je situace opačná. Pro firmy působící ve farmaceutickém průmyslu je velmi důležité dobré povědomí veřejnosti o společnosti (firemní reputace). Je-li společnost dobře známa a pozitivně hodnocena, je pro ni snažší prodávat nové léky. Pro určení převodní ceny je důležité rozlišovat mezi nehmotnými aktivy vztahujícími se k specifickému výrobku a mezi nehmotnými aktivy připadajícími celé společnosti. V situacích, kdy je firemní reputace vysoce ceněna, je obtížné přenést zisky do zahraničí, protože je obtížné přiřadit firemní pověst zahraničnímu partnerovi. Naopak v případech, kdy má na zisk z produktů převažující vliv ochranná známka nebo jiná nehmotná aktiva připadající danému léku, je možné snadno přemístit zisky do zahraničí.


43

K správnému určení vlastnictví a ceny nehmotných aktiv je vždy třeba provést analýzu všech mateřsko-dceřiných vztahů uvnitř koncernu. Pouze transferové ceny založené na hlubším prozkoumání vnitropodnikových vztahů jsou obhájitelné a mohou být přeneseny na zahraniční dceřiné společnosti podle potřeby.20

6.1

Příklady ke stanovení transferové ceny u využívání nehmotného majetku

V následující části je popsáno několik příkladů, na nichž je vysvětleno, kdy mezi dceřinou a mateřskou společností dochází k převodu nebo využívání nehmotných aktiv ať výrobních nebo marketingových a kdy ne. Pro větší názornost je využita jen jednoduchá koncernová struktura, kdy existuje pouze mateřská společnost, která zřídila jedinou dceřinou společnost sídlící v zahraničí. 6.1.1

První příklad

V prvním případě mateřská společnost vlastní patent na výrobu léků (patent na účinnou složku), který je výsledkem výzkumu a vývoje prováděného touto společností. Lék je touto společností i vyráběn a následně prodáván dceřiné společnosti. Matka provádí také marketingové a distribuční činnosti. Dceřiná společnost provádí finální úpravy a balení léků. Dceřiná společnost následně přeprodá všechny hotové léky zpět matce, která je prodává na svém trhu. Zhodnocení: V tomto případě dceřiná společnost nevyužívá patent, protože provádí pouze dokončovací práce a balení. Samotná výroba léků náleží matce. Z tohoto důvodu zde nedochází k převodu výrobních nehmotných aktiv a ani k převodu prodejních nehmotných aktiv, protože i za marketing a prodej je zodpovědná mateřská společnost. V rámci zmíněného modelu je dceřiná společnost považována za smluvního výrobce21 a obdrží menší výnos stanovený na základě metody nákladů a přirážky (cost-plus method). 20

Wright.

Intangibles

and

transfer

pricing,

dostupné

z:

. 21

Smluvním výrobcem je taková společnost, která vykonává svou činnost na základě

objednávek svého obchodního partnera a nese zodpovědnost za kvalitu výroby a dodržení stanovených termínů. Rizika spojená s umístěním vyrobeného zboží na trhu nese obchodní partner.


44

Tato struktura je výhodná v případě, že dceřiná společnost sídlí v zemi, kde je vyšší daň z příjmu než v zemi, kde má své sídlo mateřská společnost, protože výrobní společnost (dceřiná) obdrží jen velmi malý zisk. 6.1.2

Druhý příklad

Základní předpoklady v druhém případě jsou stejné jako v předchozím, s výjimkou toho, že dceřiná společnost zajišťuje kompletní výrobu (výzkum a vývoj byl proveden mateřskou společností). Z toho vyplývá, že dceřiná společnost využívá patent na účinnou látku zaregistrovanou mateřskou společností. Zhodnocení: V tomto případě je dceřiná společnost plnohodnotným výrobcem22 a je třeba stanovit běžné licenční poplatky placené za využívání patentu při výrobě léků dceřinou společností. Při stanovování výše poplatků je třeba dodržet princip tržního odstupu a zohlednit fázi životního cyklu výrobku. Jestliže dceřiná společnost vyrábí produkt, který je plně zaveden na trhu, licenční poplatky za výrobní nehmotná aktiva budou větší než v případě, že by tento produkt na trhu nebyl dosud známý. Hlavním důvodem vyšších licenčních poplatků je nižší podstupované riziko. Stanovení dceřiné společnosti jako plnohodnotného výrobce je využíváno v situacích, kdy se dceřiná společnost nachází v zemi s vyšší sazbou daně z příjmů než mateřská společnost. Pokud společnost vlastní technologie (v rámci licenční smlouvy) nese normální výrobní riziko a získá odpovídající vyšší míru zisku než smluvní prodejce. 6.1.3

Třetí příklad

V třetím případě dceřiná společnost zajišťuje distribuci léků vyrobených mateřskou společností. Dceřiná společnost je zodpovědná za prodej léků a může mít také zodpovědnost za marketing. Zhodnocení: Výrobce prodává léky distributorovi23 za ceny, které přinášejí distributorovi dostatečné příjmy, které pokryjí náklady na prodej a marketing. Záměrem výrobce je ponechat si hodnotu nehmotného

22

Plnohodnotný výrobce vlastní nehmotná aktiva, přebírá obchodní a tržní riziko. Stará

se o plánování výroby a vlastní zásoby. Činí investiční rozhodnutí např. o výběru subdodavatelů. 23

Pro správné určení transferové ceny je zapotřebí provést funkční analýzu a zjistit, o ja-

ký typ distributora se jedná. Je třeba definovat, jaká rizika podstupuje a v jaké výši, za co je zodpovědný aj.


45

aktiva pro sebe. Z tohoto důvodu není licencování obchodní značky distributorovi (dceřiné společnosti) žádoucí. 6.1.4

Čtvrtý příklad

V posledním případě je výrobní funkce přenesena na dceřinou společnost, která zároveň zajišťuje i marketing a prodej léku pod obchodní značkou. Zhodnocení: V rámci dodržení principu tržního odstupu je takováto transakce doplněna o převod nehmotných aktiv a vhodných licenčních poplatků za využívání převedených nehmotných aktiv. K určení správné výše licenčních poplatků je nutné najít odpověď na následující otázky: Byl lék prodáván v zemi, kde sídlí matka již před založením dceřiné společnosti? Pokud ne, je třeba zjistit, zda zde byla známa alespoň obchodní značka? Pokud ne, jsou licenční poplatky účtovány pouze ve výši za užití nehmotného majetku bez zisku plynoucího z hodnoty již zavedené obchodní značky. Dále je třeba zhodnotit, jaké části marketingových aktivit jsou vykonávány jednotlivými společnostmi. V případě, že veškeré marketingové aktivity provádí dceřiná společnost bez přispění mateřské společnosti, je velmi obtížné stanovit poplatek za využívání licence vztahující se k obchodní značce, jelikož v tomto případě dceřiná společnost vynakládá vysoké náklady na vybudování obchodního jména v zemi, kde sídlí. V opačném případě, kdy mateřská společnost určuje marketingové strategie a plány pro dceru, je jasné, že mateřská společnost se aktivně podílí na vytvoření hodnoty obchodní značky v zemi, kde sídlí dcera, a za toto úsilí musí dceřiná společnost poskytovat kompenzaci ve formě vyšších licenčních poplatků. Poslední variantou je situace, kdy mateřská společnost vytvoří marketingovou strategii, kterou dceřiná společnost přizpůsobí lokálním podmínkám trhu, kde působí. V tomto případě je obchodní značka vytvořena vzájemnou spoluprácí obou společností, což musí být zohledněno při stanovování výše licenčních poplatků.

6.2

Soudní spory

Ředitelství některých nadnárodních skupin stanovují obecná pravidla pro politiky převodních cen svých dceřiných společností. Pro tento účel společnosti využívají Směrnici o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy vydanou OECD. Většina farmaceutických nadnárodních firem se snaží zajistit, aby jejich převodní ceny byly stanovovány na


46

principu tržního odstupu, protože nechtějí v této souvislosti vstupovat do sporů s daňovými orgány. Transferové ceny stanovené nadnárodními skupinami firem by měly být určeny v souladu s principem tržního odstupu s ohledem na požadavky daňových orgánů. Daňoví poplatníci bývají přesvědčováni daňovými orgány, že za určitých okolností by měly být přijaty určité metody nebo že by měly být brány v úvahu určité faktory. Toto je častá zkušenost nadnárodních společností při vyjednávání s daňovými autoritami v oblasti převodních cen. Daňoví poplatníci jsou čím dál častěji znepokojeni požadavky daňových orgánů, které vyvolávají vysoké náklady, a tak se snaží nastavit převodní ceny tak, aby za ně nebyly penalizovány. I přes to, že se nadnárodní společnosti řídí platnou Směrnicí OCED při stanovování převodních cen, je velmi složité určit, jak bude daňová správa v jednotlivých státech reagovat na konkrétní ujednání. Toto v souvislosti s nepředvídatelností soudů činí nadnárodním skupinám veliké problémy při sestavování firemní politiky pro transferové ceny. 6.2.1

GlaxoSmithKline

Jedním z největších soudních sporů v oblasti převodních cen v rámci farmaceutického průmyslu byl spor britské farmaceutické společnosti GlaxoSmithKline a jejich amerických dceřiných společností s finančním úřadem IRS (Internal Revenue Service) ve Spojených státech. Jednalo se o velký spor nejen z důvodu vysoké částky, kterou byla farmaceutická společnost nucena uhradit, ale také z důvodu dlouhého trvání soudního sporu. Soudní spor začal v roce 1989 a konečné rozhodnutí bylo vyřčeno až v roce 2005. Částka, kterou musela farmaceutická společnost zaplatit, byla stanovena na 3,4 miliardy amerických dolarů. Předmětem sporu bylo především vlastnictví nehmotných aktiv. IRS vyjádřila nesouhlas s tím, že americká dceřiná společnost neoprávněně platila licenční poplatky za používání obchodní značky a dalších marketingových nehmotných aktiv mateřské společnosti sídlící ve Velké Británii. Podle IRS byla platba neopodstatněná, jelikož americká společnost byla také vlastníkem obchodní značky a ostatních marketingových aktiv. Na základě dohody mezi britským a americkým členem jednoho z největších farmaceutických koncernů na světě platila Glaxo U.S. britské matce poplatky za využívání aktivní substance a byla tudíž vlastníkem licence, která jí zaručovala práva na distribuci produktů farmaceutické skupiny. Pro stanovení ceny a licenčních poplatků využívala Glaxo metody ceny při opětovném prodeji, v důsledku čehož americká společnost obdržela hrubou provozní marži ve výši 55 %. IRS však tvrdila, že vlastníkem obchodní značky a marketingových nehmotných aktiv je i a-


47

merická dcera od okamžiku, kdy se dceřiná společnost začala podílet na vývoji těchto nehmotných aktiv. K určení odměny pro americkou Glaxo společnost, která splňuje podmínky principu tržního odstupu, využila IRS metodu rozdělení zisku a porovnávala příslušné příspěvky americké Glaxo společnosti a britské Glaxo společnosti. Koncern Glaxo měl určeno rozdělení zisku v poměru 30 ku 70 mezi americkou dceřinou společnost a mateřskou britskou společnost. IRS však provedla novou analýzu v souvislosti s vlastnictvím nehmotných aktiv a došla k závěru, že rozdělení zisku by mělo být v poměru 80 ku 20 ve prospěch americké dcery24. Glaxo spor, stejně jako mnoho dalších sporů o převodních cenách, je ukázkovým příkladem neporozumění mezi daňovými plátci a daňovými autoritami v souvislosti s interpretací tvorby hodnotných nehmotných aktiv v rámci koncernu. Jedním z hlavních důvodů, proč tento spor vzbudil tolik zájmu mezi evropskými odborníky zabývajícími se převodními cenami, byla diskuze v oblasti nehmotných aktiv v rámci nadnárodních společností. Je zřejmé, že marketing je jednou z klíčových aktivit ke vzniku hodnoty v rámci nadnárodních skupin a trendem těchto společností jsou neustále se zvyšující výdaje právě na marketingové činnosti. Směrnice OECD poskytuje pouze omezené instrukce, jak jasně rozlišovat mezi společnostmi poskytujícími služby v oblasti marketingu a společnostmi, které mají právo na podíl z výnosů na nehmotných aktivech. Směrnice OECD zdůrazňuje, že ohodnocení marketingových nehmotných aktiv je samo o sobě složité. Například může být obtížné určit, které marketingové výdaje přispěly k úspěchu výrobku a do jaké míry. V podstatě ve spoustě případů větší příjmy odvozené z prodeje značkového produktu mohou pramenit nikoliv z jeho unikátní charakteristiky nebo vysoké kvality, ale z úspěšné reklamní kampaně a dalších propagačních aktivit. (Směrnice OECD, 2010) Závěry pramenící z tohoto soudního sporu: • Statický popis okolností a faktů o činnostech v koncernu spolu s vágním popisem jaké funkce jednotlivé společnosti vykonávají, vede k obrovským rozdílům ve výkladu mezi daňovým poplatníkem a správními orgány. • Otázka rozpoznání a rozdělení zisku pramenícího z marketingových činností vykovávaných uvnitř koncernu je hlavním problémem v oblasti převodních cen u nadnárodních skupin.

24

BNA International. Tax planning international, transfer pricing, dostupné z:

.


48

7 Aplikace převodních cen V předchozí části byly identifikovány hlavní problémy převodních cen ve farmaceutickém průmyslu, na které bude brán zřetel při stanovování transferových cen. V následující části práce bude navržena strategie aplikace převodních cen na konkrétních případech českých společností působících ve farmaceutickém průmyslu. Budou využita reálná data, která poskytuje databáze Amadeus. Jako nejvýznamnější problém farmaceutických společností byla identifikována nehmotná aktiva. Povaha ujednání, na základě něhož jsou převáděna práva k nehmotným aktivům, ovlivňuje výši účtované transferové ceny a zároveň také metodu stanovení převodní ceny. Následující příklady objasňují aplikaci základních metod oceňování nehmotných aktiv nebo převodu práv k nehmotným aktivům a indikují použití vhodné metody pro daný případ.

7.1

Databáze Amadeus

Databáze Amadeus je provozována belgickou firmou Bureau van Dijk a její využívání je zpoplatněno. Autorská firma spolupracuje při získávání dat s řadou agentur v jednotlivých zemích. V České republice se jedná o agenturu Albertino Data. Databáze je využívána především velkými společnostmi, kterým přináší možnost srovnání s významnými konkurenty působícími v stejném odvětví nejen v dané zemi, ale i v zahraničí a popřípadě i s dalšími firmami. AMADEUS obsahuje různé informace o společnostech včetně finančních výkazů (k dispozici jsou údaje staré i deset let). Díky velkému množství kritérii pro vyhledávání a velmi dobrým nástrojům pro mezipodnikové srovnání poskytuje účinný nástroj ke kvalitní analýze konkurence. Mezi další přednosti databáze patří celá řada statistických nástrojů a možnost hledat vlastnické vztahy mezi firmami. Hlavní nevýhodou databáze je to, že není vhodná pro hodnocení malých regionálních firem (záleží však na verzi databáze) a také to, že neobsahuje finanční výkazy v českém formátu.

7.2

Modelový příklad 1

Je dána česká farmaceutická společnost, která je dceřinou společností (spřízněnou osobou) zahraniční mateřské společnosti. Mateřská společnost sídlí v zemi s vyšší sazbou daně z příjmu právnických osob, než je v České republice. Zahraniční společnost vlastní patent a výrobní know-


49

how na lék. Dceřiná společnost byla založena za účelem výroby daného léku a nevlastní žádná nehmotná aktiva. Matka licencuje poskytnutí nehmotných aktiv dceři. 7.2.1

Funkční analýza

Před samotným výběrem vhodné metody pro stanovení převodních cen je nutné vypracovat funkční analýzu a na základě ní zjistit, jaká rizika podstupuje mateřská a dceřiná společnost, jaké funkce v rámci řízené transakce provádí dané společnosti a zda jsou předmětem transakce i nehmotná, popřípadě hmotná aktiva. Mateřská společnost provádí výzkum a vývoj a nese veškerá rizika související s touto činností. Vlastní nehmotná aktiva (patent i know-how) využívaná při výrobě. Je zodpovědná za úvěrová, tržní a zásobovací rizika a nese také zodpovědnost za investiční rizika např. za výběr odběratelů a uzavírání smluv. Provádí marketingové činnosti, prodej a distribuci hotových léků a plánování. Dceřiná společnost je v postavení výrobce. Nese zodpovědnost za kvalitu výroby a dodržení termínů výroby, vlastní hmotná aktiva potřebná k výrobě. Nevlastní žádná nehmotná aktiva a nese pouze omezené obchodní riziko. Celý objem výroby přeprodává mateřské společnosti, takže nenese riziko s umístěným vyrobených léků na trh. Má pouze omezené pravomoci při sjednávání smluvních vztahů. Následující tabulka (Tab. 6) uvádí rozložení vykonávaných funkcí a nesených rizik mezi mateřskou a dceřinou společnost. Čím více znaků , tím větší hodnotu má daná položka. V případě, že na některém z řádků tabulky není uveden žádný znak, znamená to, že danou činnost popřípadě riziko společnost nevykonává, respektive nenese (např. výrobní činnost je prováděna pouze dceřinou společností, takže v případě mateřské společnosti je řádek prázdný).

Aplikace převodních cen Tab. 6

50

Funkční analýza

Funkce Výzkum a vývoj Prodej a distribuce Řízení zásob Výroba Patent a know-how Marketing Tržní riziko Riziko neprodejnosti zásob Úvěrové riziko Výrobní riziko

Matka

Dcera


7.2.2

Výběr vhodné metody stanovení převodní ceny

Činnosti prováděné uvnitř farmaceutických koncernů jsou velmi specifické, a proto není možné využít tradiční transakční metody. Vlastník hodnotných nehmotných aktiv poskytuje práva k jejich užívání většinou pouze v rámci spřízněných osob. Za těchto okolností existuje pouze omezené množství srovnatelných nekontrolovaných transakcí. Některé podrobnosti o nekontrolovaných transakcí jsou zveřejňovány ve výročních zprávách společností působících ve stejném průmyslovém odvětví, v tomto případě ve farmaceutickém průmyslu. I přes to, že některé dohody na základě principu tržního odstupu např. licenční dohody jsou veřejné dostupné, je velmi obtížné zachovat stejné podmínky, které jsou stanoveny v těchto dohodách. Z tohoto důvodu není použití metody CUP vhodné. Užití metody CPM je omezeno z následujících důvodů. Nadnárodní společnosti působící v inovativních odvětvích průmyslu spoléhají na produktovod (pipeline)25 nových výrobků, který by měl zajistit dobré postavení firmy na trhu v dlouhodobém časovém horizontu. Tyto nové produkty, a z nich plynoucí běžné licenční poplatky placené výrobními firmami dané skupiny, by měly zajistit dostatečný příjem na pokrytí současných a budoucích výdajů na výzkum a vývoj. Společnost zabývající se vývojem léků na sebe bere riziko, že výzkum a vývoj může selhat. Čím vyšší je riziko, tím méně vhodné je brát v úvahu náklady na vývoj při volbě metody k ocenění výsledků vývoje. I v případě nižšího rizika selhání R&D 25

Lékový produktovod (drug pipeline) představuje soubor sloučenin, které v daném

okamžiku farmaceutická společnost vyvíjí. Produktovod je důležitým ukazatelem hodnoty společnosti a určuje budoucí vyhlídky firmy, protože čím více sloučenin v produktovodu, tím lepší postavení firmy na trhu v budoucnu.


51

(např. v případě vývoje nového způsobu podávání již vyvinutého a zavedeného léku) hodnota nehmotného aktiva na otevřeném trhu může mít menší vztah k nákladům, které byly zapotřebí při vývoji. Z tohoto důvodu je stanovení transferové ceny pomocí metody nákladů a přirážky značně omezeno a pro tento příklad je metoda nepoužitelná. V předchozí části bylo zdůvodněno, proč není vhodné aplikovat tradiční transakční metody. Jelikož tradiční transakční metody byly vyloučeny, je nutné využít transakční ziskové metody. V tomto případě bude využita metoda čistého ziskového rozpětí. Tato metoda je založena na ekonomickém tvrzení, že příjmy firem, které působí ve stejném odvětví, za obdobných podmínek, mají tendenci se v určitém časovém horizontu vyrovnat. V případě, že jeden podnik dosahuje vyšších čistých zisků než ostatní obdobné společnosti působící ve stejném průmyslovém odvětví, měl by mít tento podnik možnost rozšířit svou výrobu nebo prodej na úkor ostatních méně efektivních firem. Nakonec bude muset vždy každá konkurenční společnost buď opustit obor svého podnikání, nebo zefektivnit vykonávané podnikatelské činnosti, aby zvýšila své zisky a udržela si tak postavení na trhu. Při využití TNMM nekontrolovaná transakce nemusí být identická s kontrolovanou transakcí, ale musí být dostatečně podobná, aby poskytovala vhodné měřítko pro dodržení principu tržního odstupu. 7.2.3

Výběr souboru společností

Aplikace jakýchkoli převodních cen vyžaduje informace o nekontrolovaných transakcích, které nemusí být vždy dostupné. Není-li možné učinit vnitřní srovnání, musí být identifikována externí srovnatelná transakce a zároveň musí být shromážděny nezbytné finanční informace. Ke stanovení převodní ceny na základě TNMM je nutné vybrat vhodné společnosti. Aby bylo srovnání vybraných společností smysluplné, je třeba zadat správná kritéria a vybrat tak vhodné kandidáty na porovnávání. K tomuto účelu bude využita databáze AMADEUS, která poskytuje dostatečné množství věrohodných informací. Byla zvolena následující kritéria: • právní status: vybrané společnosti musí být aktivní, tedy nesmí mít přerušenou činnost, • geografické umístění: byly vybrány společnosti působící na území Evropské Unie, • vlastnictví: je třeba vybrat společnosti, které jsou nezávislé, což znamená, že jiná osoba nesmí mít vliv na společnost převyšující 25 %, k tomuto účelu slouží „BvD identifikátor nezávislosti“ vyvinutý společ-


52

nosti Bureau Van Dijk , které takovéto společnosti označuje písmeny A, A-, A+ 26 • průmyslové odvětví: byly vybrány společnosti, působí ve farmaceutickém průmyslu, podle mezinárodní klasifikace Rev. 2 zvoleno odvětví NACE 21 – výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků • klíčové slovo finančního ukazatele: dalším zvoleným klíčovým slovem, u něhož byl požadavek na dostupnost hodnot za zvolená časová období, byl finanční ukazatel EBITDA marže, • všechny společnosti splňující daná kritéria: souhrnný prvek, který zajistí splnění všech předešlých kritérií u všech vybraných společností. Následující obrázek (Obr. 6) ukazuje množství firem vyhledaných databází Amadeus vyhovujících postupně zadávaným kritériím. Konečný počet společností, které splňují všechna zadaná kritéria, je 56.

Obr. 6

Kritéria pro výběr společností

Zdroj: Amadeus, Bureau Van Dijk

Následně je potřeba provést kontrolu, zda všechny databázi vygenerované společnosti odpovídají zadaným kritérií. K tomu slouží funkce Report, která zobrazí podrobné údaje o každé společnosti zvlášť (rozlišení vykonávaných činností, finanční výkazy, strukturu společnosti aj.) Kontrolou prováděných činností podle číselníku NACE Rev. 2 bylo zjištěno, že dvě společnosti z příslušného seznamu vykovávají jiné činnosti, než jaké jsou požadovány ke zkoumání. Následně bylo nutné vyřadit 26

Význam písmen A, A-,A+ popsán v příloze C – BvD identifikátor.


53

z nabízeného souboru firem ty společnosti, u kterých byl ve finančních výkazech údaj o výdajích na výzkum a vývoj, a to z toho důvodu, že jsou potřebné pouze ty společnosti, které vykonávají jen výrobní činnost. Celkový počet společností splňujících všechny požadavky se s výše zmíněnými úpravami snížil na konečný počet 42. Pro větší přehlednost byl vytvořen graf (Obr. 7), který znázorňuje zastoupení farmaceutických společností podle jejich sídla v jednotlivých státech Evropské Unie. Z grafu vyplývá, že největší zastoupení farmaceutických firem odpovídajících všem zvoleným kritériím a následným úpravám je v Itálii (33,33 %), dále pak ve Velké Británii (14,29 %) a Španělsku (14, 29 %) a naopak nejméně je jich ve Švédku (2,38 %)a Řecku (2,38 %).

Obr. 7

Segmentace farmaceutických společností podle místa jejich sídla

Zdroj: Amadeus, Bureau Van Dijk

7.2.4

Stanovení ukazatele

Směrnice OECD říká, že neexistuje specifický finanční ukazatel pro provádění srovnávací analýzy. Vždy záleží na konkrétním případě, dostupných informacích a jiných okolnostech, na základě nichž se zvolí vhodný finanční ukazatel. Ukazatel zisku může vyjádřit čistou ziskovat ve vztahu


54

k obratu, nákladům či aktivům. K těmto účelům je možné využít následující ukazatele: • čistá zisková marže, • hrubá zisková marže, • EBITDA marže, • rentabilita užitého kapitálu aj. Výběr vhodného ukazatele závisí na tom, zda je testovaná společnost poskytovatelem služeb, výrobním zařízením, prodejní organizací atd. Nejvíce využívaným ukazatelem je provozní marže, která je vyjádřena zlomkem, ve kterém se v čitateli nachází provozní zisk a ve jmenovateli tržby za prodané výrobky a služby. Aby výsledek vycházel v procentech, celý zlomek se vynásobí stem. Vzhledem k tomu, že v tomto příkladě jsou v souboru porovnávaných společností firmy působící v různých daňových jurisdikcích, je vhodné využít ukazatel EBIDTA27 marže. Použití tohoto poměrového ukazatele je doporučováno pro komparaci společností působících ve stejném průmyslovém odvětví. Jeho hodnota je rovna výši EBITDA děleno celkovými tržbami. Tržní rozpětí je možné zjišťovat za každý rok samostatně nebo je možné provést srovnání za více let. Při použití několikaročních průměrů, se předejde zkreslení údajů, jež může být dáno: • výkyvy v ekonomické situaci, • změnami v životním cyklu výrobků, • dočasnou rozdílností účetních výkazů. Tyto faktory mají vliv na čistou ziskovost kontrolované nebo nekontrolované transakce. Aby bylo dosaženo úplného srovnání skutečností, je vhodné porovnat tržní rozpětí určené v rámci příslušného roku s rozpětím vypočteným za jeden nebo více předchozích let. Vždy je však nutné mít na paměti, že některé členské státy OECD mají pravidlo pro testování fiskálního roku oddělené a požadují, aby převodní ceny daňových poplatníků byly stanoveny na základě každého fiskálního roku. Při stanovování tržního rozpětí, které odpovídá principu tržního odstupu, je třeba věnovat pozornost následujícím hodnotám:

27

EBITDA je akronymem anglických slov Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation

and Amortization.


55

• medián • dolní a horní kvartil • maximální a minimální hodnota. Ke stanovení převodní ceny je možné využít ty hodnoty, které se pohybují mezi dolním a horním kvartilem. Takto stanovené ceny odpovídají principu tržního odstupu. (V některých zemích je možné využít i rozpětí mezi maximální a minimální hodnotou.) 7.2.5

Analýza EBITDA marže v roce 2007

Jak již bylo zmíněno, v tomto příkladě byla vybrána EBITDA marže jako vhodný srovnávací faktor. Nyní bude provedena analýza výše EBITDA marže v souboru vybraných společností za rok 2007. Na základě statistických metod byl zjištěn výsledek zobrazený v následující tabulce (Tab. 7) Tab. 7


Ukazatel Medián Průměr 1. kvartil 3. kvartil Nejnižší hodnota Nevyšší hodnota

Hodnota 14,53 % 14,79 % 7,07 % 21,98 % -21,29 % 57,18 %

Zdroj: Amadeus, Bureau Van Dijk, vlastní zpracování

Medián EBITDA marže, kterou dosahovaly vybrané společnosti v roce 2007, je roven hodnotě 14,79 %. Hodnota 3. kvartilu byla 21,98 %. 7.2.6


Záměrně bylo zvoleno porovnání marže od roku 2007, aby bylo možné porovnat, jak se na výši marže počítané za vybrané průmyslové odvětví projeví ekonomické změny. V roce 2007 začala celosvětová hospodářská krize, která měla za následek globální pokles ekonomické aktivity. Změny ve výši EBITDA marže je možné vyčíst z následující tabulky (Tab. 8), avšak nejedná se o změny příliš veliké. Medián EBITDA marže klesl v roce 2008 o 2,97 % na hodnotu 11,56 %. A hodnota 3. kvartilu se snížila na 21, 82 %.


56


Ukazatel Medián Průměr 1. kvartil 3. kvartil Nejnižší hodnota Nejvyšší hodnota

Hodnota 11,56 % 12,72 % 6,53 % 21,82 % -58,69 % 45,46 %


7.2.7


V roce 2009, kdy již alespoň částečně odeznívá ekonomická krize, dochází opět k růstu průměrné EBITDA marže, hodnota mediánu v roce 2009 dosahuje hodnoty 12,97 %. Tab. 9

EBIDTA marže v roce 2009


Hodnota 12,97 % 13,14 % 7,59 % 22,50 % -80,02 % 42,55 %


7.2.8


Posledním zkoumaným rokem je rok 2010 a to z toho důvodu, že za rok 2011 doposud nejsou známy údaje u všech vybraných společností, a tak by docházelo ke zkreslení výsledků. Opět je vidět, že dochází k růstu sledované hodnoty. V roce 2010 byl medián EBITDA marže 14,82 %.


57



Hodnota 14,82 % 15,59 % 9,62 % 23,35 % -55,87 % 43,52 %


Z předchozích analýz EBITDA marží v jednotlivých letech je možné sledovat jejich neustálé změny. Od roku 2008 výše sledovaného ukazatele roste, jak je možné vidět na souhrnném obrázku (Obr. 8). Jak již bylo řečeno, je možné použít i několikaroční údaje, které zabraňují výkyvům ve sledovaném ukazateli způsobených změnami např. v ekonomickém cyklu. Ve sledovaném souboru společností je medián EBITDA marže vypočtený za posledních pět let roven 14,27 %.


E B ITD A m a rže v %

25 20

průměr

15

1. kvartil 10

3. kvartil

5 0

2007

Obr. 8

2008

2009

2010


Zdroj: Amadeus, Burea Van Dijk, vlastní zpracování

7.2.9

Stanovení výše licenčních poplatků

V případě, kdy dochází k využívání patentových práv či výrobního knowhow, je potřeba za tyto nehmotná práva zaplatit. Výše licenčních poplatků je stanovena ve smlouvě, která bývá uzavírána na začátku kontraktu. Určení výše licenčních poplatků za využívání nehmotných aktiv je


58

velmi složité, protože je potřeba brát v úvahu značné množství faktorů, které ovlivňují jejich výši. Těmito faktory, které je nutné zohlednit, jsou například hodnota patentu, jeho využitelnost, oblast platnosti patentu, ekonomická životnost, exkluzivita, typ licenční smlouvy aj. Nejčastěji využívanou formou platby užití nehmotných aktiv jsou běžné licenční poplatky (royalties). Ty jsou vyjádřeny jako procentní podíl z prodejní ceny vyrobeného a prodaného výrobku, k jehož výrobě byl využit patent a výrobní know-how. V rámci nadnárodních korporací vede využívání nehmotných aktiv subjekty sídlících v různých daňových jurisdikcích k převodu zisku. Z tohoto důvodu věnují finanční úřady v jednotlivých zemích značnou pozornost licenčním smlouvám a kontrolují, zda jsou licenční poplatky stanovovány za obvyklých podmínek. U nezávislých společností bývá výše licenčních poplatků určena na základě dohody mezi oběma stranami (poskytovatelem licence a jeho příjemcem). Mezi spřízněnými osobami je stanovení licenčních poplatků obtížnější, protože je potřeba, aby odpovídaly obvyklým podmínkám a jejich výše byla obhajitelná u finančních úřadů. Existuje několik způsobů, na základě nichž je možné stanovit obvyklou cenu za využití nehmotných aktiv. Jednou z možností, jak licenční poplatky stanovit je využít služby některé z databází určených k tomuto účelu např. Royalty Stat, Amadeus Burea van Dijk aj. V databázi Amadeus je možné najít záložku Royalties (běžné licenční poplatky), kde se dají vyhledávat licenční smlouvy podle zadaných kritérií. Mezi možnostmi volby je např. průmyslové odvětví, druh licenční smlouvy (exkluzivní, běžná aj.), předmět licenční smlouvy (např. patent, know-how) nebo oblast působnosti. Na základě zvolených kritérií (farmaceutický průmysl, licenční smlouvy na patent a know-how, oblast působnosti Evropská Unie) byly zjištěny údaje zobrazené v následujícím grafu (Obr. 9). Výše licenčních poplatků za využití nehmotných aktiv se ve farmaceutickém průmyslu v roce 2010 obvykle pohybovala v rozmezí od 0 % do 50 %. Nejvíce využívaná sazba za licenci se pohybuje v rozmezí od 2,6 % do 5,0 %.


59

50

,0

,5

,6 47

45

47 ,1 45

42

,0

,5

,6 42

,0

,1 40

40 ,6 37

37

,5

,0

,1 35

32

35 ,6 32

30

,5

,0

,1 30

,5

,6 27

27 ,1 25

25

,0

,5

,6 22

20

,1 20

,6 17

22

,0

,5

,0 15

17 ,1 15

,6 12

12

,5

,0

,1 10

0

5 - 7,

- 10 7 ,6

5 ,1

,5

- 5,

0- 2

2 ,6

Procentní zastoupení společností

Výše licenčních poplatků 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Licenční poplatky v %

Obr. 9

Výše licenčních poplatků

Zdroj: Amadeus, Bureau van Dijk, vlastní zpracování

V modelovém příkladě 1 je uvažovaná výše licenčních poplatků, které platí dceřiná společnost mateřské, stanovena ve výši 2,6 % z tržeb, tedy dolní hranice nejvíce využívaných licenčních poplatků. 7.2.10


V rámci daňové optimalizace při stanovování převodních cen platí pravidlo, že v daňové jurisdikci s nižším zdaněním, bude transferová cena stanovena co nejvyšší a naopak. Je to proto, aby byla co největší část zisku zdaněna v zemi s nižším zdaněním a dosáhlo se tak vyššího konsolidovaného čistého zisku. Z tohoto důvodu pro stanovení převodní ceny byla vybrána nejvyšší hodnota 3. kvartilu EBITDA marže ve výši 23,35 %, která byla dosažena v roce 2010. Hodnoty, se kterými je pracováno v příkladě, jsou fiktivní, avšak podobné jedné z českých farmaceutických společností. Metoda TNMM je založena na porovnávání zvolených ukazatelů firem působících ve stejném odvětví za obdobných podmínek. V tomto případě byla jako ukazatel k porovnávání zvolena EBITDA marže. Z předchozí analýzy bylo zjištěno, že nejvhodnější výše EBITDA marže je ve výši 23,35 %, která odpovídá principu tržního odstupu. Tržby dceřiné společnosti, které jsou rovny převodní ceně, musí být v tomto případě stanoveny tak, aby po odečtení nákladů byla EBITDA marže právě ve výši 23,35 %. Náklady na prodané zboží jsou dány ve výročních zprávách společností, stejně tak jako ostatní provozní náklady (amortizace není zahrnuta do nákladů). Výše licenčních poplatků je stanovena procen-


60

tem (2,6 %) z celkových tržeb. Z daných údajů je pak možno dopočítat tržby, výši licenčních poplatků a zisk před zdaněním (EBITDA). Výpočet je proveden pomocí rovnice o jedné neznámé, kterou jsou tržby. Rovnice má tvar: x – 640 000 – 0,026x – 251 000 = 0,2335x. Matematickými úpravy se rovnice zjednoduší na tvar: 0,7405x = 891 000, z čehož vyplývá, že x = 1 203 241. Nakonec zbývá dopočítat výši licenčních poplatků: 0,026 × 1 203 241 = 31 285 a výši EBITDA: 0,2335 × 1 203 241 = 280 956. Tab. 11


Tržby (TP) Náklady na prodané zboží Licenční poplatky Ostatní provozní náklady EBITDA EBITDA marže

1 203 241 640 000 31 285 251 000 280 956 23,35 %


Převodní cena, která odpovídá principu tržního odstupu, je v tomto případě rovna 1 203 241.

7.3

Modelový příklad 2

Tento příklad vychází z obdobných podmínek zadaných v modelovém příkladě 1. Opět je dána mateřská společnost sídlící v zahraničí a výrobní česká dceřiná společnost. Na rozdíl od předchozího případu, však dceřiná společnost provádí část výzkumu a vývoje a přispívá tak ke vzniku hodnotného nehmotného aktiva. 7.3.1

Funkční analýza

Jak již bylo zmíněno u modelového příkladu 1, je vždy nutné před stanovením vhodné metody určení převodní ceny provést funkční analýzu a zjistit, jaké funkce a jaká rizika podstupuje daná společnost. V tomto případě mateřská společnost vykonává obdobné činnosti (marketing, prodej a distribuce)a nese podobná rizika jako v předchozím případě. Rozdílem oproti předchozímu příkladu je to, že část výzkumných a vývojových aktivit převzala dceřiná společnost i s odpovídajícími riziky. Dceřiná společnost je opět v postavení výrobce, avšak s tím rozdílem, že vlastní jak hmotná aktiva, tak i část nehmotných aktiv, na jejichž výzkumu a vývoji se podílí. V omezené míře podstupuje obchodní a tržní riziko.


61

Funkční analýza mateřské a dceřiné společnosti

Funkce

Matka

Dcera

Výzkum a vývoj Prodej a distribuce Řízení zásob Výroba Marketing Strategické vedení Patent a know-how Obchodní značka Výrobní zařízení Lidské zdroje Tržní riziko Riziko neprodejnosti zásob Úvěrové riziko Výrobní riziko


7.3.2

Výběr vhodné metody

V tomto případě, kdy se i příjemce licence (dceřiná společnost) podílí na výzkumu a vývoji nehmotného aktiva, není možné použít žádnou z tradičních transakčních metod (CUP, RPM, CPM) ke stanovení výše převodní ceny. Dceřiná společnosti bude požadovat příslušný výnos za spolupráci na vzniku nehmotného aktiva. V případě, kdy obě společnosti přispívají ve vzniku nehmotného aktiva, není zde již společnost bez nehmotného aktiva, kterou by bylo možno použít jako testovanou. Za těchto okolností metoda čistého ziskového rozpětí nemůže být použita a je nutné stanovit transferovou cenu na základě metody rozdělení zisku (profit split method). Metoda rozdělení zisku nabízí dva způsoby výpočtu. Jedná o rozdělení zisku na základě aplikace analýzy zásluh nebo aplikace zbytkové analýzy. V případě stanovování transferové ceny za nehmotná aktiva je vhodnější využít aplikaci zbytkové analýzy. Tato metoda je výhodnější z toho důvodu, že je možné stanovit obvyklou výnosnost jak pro výrobní dceřinou společnost, tak pro mateřskou. Zbytkový zisk je pak dělen v souladu s příspěvkem každé společnosti k vytvořenému aktivu. Stanovení relativního příspěvku je vždy částečně subjektivní. Pro porovnání výsledků budou uvedeny obě výše zmíněné metody.


7.3.3

62

Aplikace zbytkové analýzy

Při výpočtu převodní ceny pomocí metody rozdělení zisku s aplikací zbytkové analýzy je zapotřebí zjistit kombinovaný zisk, který se následně rozdělí podle obvyklé výnosnosti. Hodnoty jednotlivých položek jsou opět fiktivní, avšak podobné reálným, které dosahovaly firmy působící v ČR v oblasti farmacie. V případě hodnot dceřiné společnosti se vychází ze stejných údajů jako v modelovém příkladě 1, avšak náklady zahrnují i výdaje na výzkum a vývoj. • Náklady dcery: 998 900. • Náklady matky: 1 715 800. • Kombinovaný zisk: 680 490. Nejdříve je zapotřebí stanovit obvyklou výnosnost u každé společnosti. V případě dceřiné společnosti byla zjištěna obvyklá výnosnost v předchozím případě (23,35 %). Výnosnost mateřské společnosti byla zjištěna obdobným způsobem, opět byla využita databáze Amadeus. Zadaná kritéria obsahovala stejné položky jako v příkladě 1, avšak v průmyslovém odvětví byla místo výrobců farmaceutických přípravků zvolena možnost prodejců farmaceutických výrobků. Obvyklá výnosnost pak byla ve výši (15,74%). Dceřiná společnost dosahuje nákladů 998 900, takže její obvyklá výnosnost je rovna 233 243 (998 900 × 0,2334). V případě mateřské společnosti je obvyklá výnosnost rovna 270 067 (1 715 800 × 0,1574). Celkem je obvyklá výnosnost rovna 503 310 (233 243 + 270 067). Zbytkový zisk je pak roven hodnotě 177 180 (680 490 – 503 310). Nyní je zapotřebí rozdělit zbytkový zisk, který se dělí mezi jednotlivé společnosti na základě poměru nákladů jednotlivé společnosti ku celkovým nákladům obou společností. V případě mateřské společnosti je poměr dělení roven hodnotě 0,63 [1 715 800 / (1 715 800 + 998 900)]. Při výpočtu poměru dělení u dceřiné společnosti je postup obdobný. Výsledek je roven hodnotě 0,37 [998 900 / (998 900 + 1 715 800)]. Jestliže jsou známy poměry dělení zbytkové zisku, určí se výše zbytkového zisku připadající jednotlivým společnostem. Pro dceřinou společnost je roven 65 557 (177 180 × 0,37) a pro mateřskou 111 623 (177 180 × × 0,63). Nyní je možné rozdělit celkový kombinovaný zisk mezi jednotlivé společnosti. Mateřská společnost dosahuje zisku 381 690 (270 067 + 111 623) a dceřiná 298 800 (233 243+ 65 557). Nakonec je třeba stanovit převodní cenu, za kterou převádí dceřiná společnost vyrobené léky na mateřskou. Transferová cena se určí jako


63

součet nákladů a podílu kombinovaného zisku, kterého dosahuje dcera, čili 998 900 + 298 800. Převodní cena, která splňuje princip tržního odstupu je rovna 1 297 700. 7.3.4

Aplikace analýzy zásluh

Druhým způsobem, jak pomocí metody rozdělení zisku určit výši převodní ceny, je aplikace analýzy zásluh. K použití této metody je zapotřebí detailní funkční analýza, na základě ní je třeba stanovit poměr funkcí, aktiv a nesených rizik jednotlivou společností. Z výše uvedené analýzy vyplývá následující rozdělení zobrazené v tabulce (Tab. 13). Tab. 13

Funkční analýza

Matka Vykovávané funkce Vlastněná aktiva Nesená rizika Poměrné zastoupení

Dcera 60 % 65 % 60 % 62 %

40 % 35 % 40 % 38 %


Uvažované veličiny jsou stejné jako v předchozím případě tedy: • Náklady mateřské společnosti: 1 715 800 • Náklady dceřiné společnosti: 998 900 • Kombinovaný zisk: 680 490 Kombinovaný zisk je nyní potřeba rozdělit podle vypočtených poměrů. Mateřské společnosti připadá podíl na zisku ve výši 421 904 (680 490 × × 0,62) a dceřiné společnosti 258 586 (680 490 × 0,38). Převodní cena je dána součtem nákladů a odpovídajícího zisku (998 900 + 258 586). Vyrobené léky budou na mateřskou společnost převedeny za 1 257 486, což je převodní cena, která odpovídá principu tržního odstupu.

7.4

Shrnutí ke stanovení převodních cen

Jak již bylo zmíněno, v případě, že chce mezinárodní koncern optimalizovat svoji daňovou povinnost, platí, že ty společnosti, které sídlí v zemi s nižším zdaněním, se budou snažit nastavit převodní cenu co nejvyšší a naopak společnosti, které sídlí v daňové jurisdikci s vyšším zdaněním, budou stanovovat převodní cenu co nejnižší. Je to z toho důvodu, že pro


64

výrobní společnost představuje převodní cena výnos a naopak pro prodejní společnost je transferová cena náklad. V prvním modelovém příkladě byla pro stanovení ceny vybrána EBITDA marže s nejvyšší hodnotou ze třetího kvartilu 23,35 %. Vypočtená převodní cena byla rovna hodnotě 1 203 241. V případě, že by byla využita nejnižší EBITDA marže z prvního kvartilu 6,53 %, tak by výsledná převodní cena byla rovna hodnotě 980 522 (výpočet je obdobný jako v prvním modelovém příkladě). Dopad na základ daně mateřské společnosti je znázorněn v následující tabulce (Tab. 14). Výnosy z prodeje léků mateřské společnosti jsou v obou případech stejné, liší se pouze převodní cena a výnosy z licenčních poplatků, protože výše licenčních poplatků, které platí dceřiná společnost, je stanovena procentem z celkových tržeb. V případě, že by dceřiná společnost určila převodní cenu s využitím nejnižší EBITDA marže, vzrostl by základ daně mateřské společnosti o 216 730. (Jedná se pouze o zjednodušený nástin výpočtů, kdy nejsou uvažovány další výnosy a náklady.) Tab. 14

Výpočet základu daně

Mateřská společnost Výnosy z prodeje Výnosy z licenčních poplatků Náklady na prodané zboží (převodní cena) Daňový základ

Vyšší EBITDA 1 500 000 31 285

Nižší EBITDA 1 500 000 25 494

1 203 241

980 523

328 241

544 971


Dopad na výslednou daňovou povinnost je znázorněn v následující tabulce (Tab. 15), přičemž dceřiná společnost sídlí v ČR a daní základ daně 19% sazbou daně z příjmů a mateřská společnost sídlí ve Francii, kde činí sazba daně z příjmů právnických osob 33,33 %. Výsledná daňová povinnost je v případě využití nižší EBITDA marže vyšší o 30 086. (Opět se jedná pouze o zjednodušený nástin výpočtů, kde nejsou uvažovány další výnosy a náklady.)


65

Výpočet výsledné daně

Základ daně dcera Daň (19 %) Základ daně matka Daň (33,33 %) Celkem daň

Vyšší EBITDA 280 956 53 382 328 044 109 337 162 719

Nižší EBITDA 64 029 12 166 544 971 181 639 192 805


Na základě výše zmíněných poznatků je možné definovat následující doporučení pro farmaceutické společnosti při sestavování převodních cen: • Před jakoukoli aplikací převodní ceny je vždy nutné provést velice důkladnou funkční analýzu s přesným popisem nesených rizik, vykonávaných funkcí a vlastnictvím aktiv. Důležitý prvkem je také zohlednění okolních podmínek a situaci na trhu aj. • Identifikovat hodnotná nehmotná aktiva. Určit jejich vlastníka a přínosy jednotlivých společností působící v daném koncernu k vytvoření daného nehmotného aktiva. Stanovit poplatky za jeho využívání s ohledem na princip tržního odstupu. • Vybrat vhodnou metodu stanovení převodní ceny. Jak bylo uvedeno v případě farmaceutických společností, u nichž je předmětem transakce nehmotné aktivum nebo jeho část, je možné využít pouze tradiční ziskové metody. • Při stanovování cen využít takovou politiku převodních cen, která povede k nižší výsledné daňové povinnosti za celý koncern. • Sepsat dokumentaci k převodním cenám s popisem, proč byla využita daná metoda a jak byla stanovena výše převodní ceny. Popřípadě požádat o posouzení stanovení převodní ceny finanční úřad.

Diskuse

66

8 Diskuse Farmaceutický průmysl je specifickým odvětvím průmyslu. Společnosti působící ve farmacii vytvářejí své duševní vlastnictví (nejdůležitější aktivum), komerčně ho využívají a snaží se podmínit inovace, aby zlepšily zdraví lidí po celém světě. Kvůli tomu je tento průmysl podroben velkému množství regulací ze strany státu a daňovým kontrolám ze strany finančních úřadů. Firmy, které působí ve více než jedné daňové jurisdikci, musí být obezřetné při stanovování převodních cen za své výrobky a služby prodávané v rámci nadnárodního koncernu. Farmaceutické firmy jsou velmi často organizovány jako nadnárodní koncerny, jejichž snahou je nejen rozložit riziko a obsadit strategické trhy, ale především optimalizovat daňovou povinnost. Ekonomické pravidlo říká, že největší převodní cena je stanovena v zemi s nejnižším zdaněním a naopak nejmenší transferová cena je stanovena v zemi s vyšší daní z příjmů. Z tohoto důvodu jsou mnohé strategie v oblasti převodních cen zaměřeny na snižování efektivní daňové sazby, pomocí níž je dosahováno vyšších konsolidovaných zisků. Většina velkých farmaceutických společností sídlí na území Spojených států, kde je jedna z nejvyšších daní z příjmů v rámci členských států OECD. Proto je snahou těchto společností pomocí legálních kroků přesunout své zisky do takových daňových jurisdikcí, kde je zdanění nižší. V současné době, kdy stále přetrvává ekonomická krize, hledají orgány státní správy možnosti, jak zvýšit příjmy do státní poklady. Z tohoto důvodu dochází stále častěji k daňovým kontrolám velkých společností, jejichž cílem je zjistit, zda stát nepřichází o daně z příjmů z důvodu nelegálních přesunů zisků do jiných daňových jurisdikcí. Jedním z cílů této práce byla identifikace problémů, které zaznamenávají farmaceutické firmy v souvislosti s převodními cenami. Jako nejvýznamnější problém byla stanovena existence velkého množství duševního vlastnictví, především patentů a obchodních značek. Vzhledem k tomu, že se jedná o unikání aktivum, je složitá jeho komparace s kterýmkoli jiným aktivem. I když Směrnice OECD věnuje nehmotným aktivům pozornost, chybí zde vysvětlení, kdy aktivum vzniká a především návod, jak s ním zacházet. Spornou otázkou v tomto ohledu není pouze samotná identifikace nehmotného hodnotného aktiva, ale také jeho ocenění a určení výše příspěvků jednotlivých společností, které se na vzniku nehmotného aktiva podílely. Součástí této práce bylo určit, jakou metodu mají farmaceutické společnosti použít při stanovování převodních cen a jak určit výši transferové ceny, která bude odpovídat principu tržního odstupu.

Diskuse

67

Nadnárodní společnosti mohou použít několik rozdílných metod, aby určily převodní cenu mezi spřízněnými společnostmi, která bude splňovat podmínky principu tržního odstupu. Směrnice OECD rozlišuje mezi pěti metodami pro stanovení převodních cen, které zahrnují jak tradiční transakční metody, tak i transakční ziskové metody. Ne každá metoda stanovení převodní ceny může být aplikována na každou obchodní transakci. Aplikovatelnost metody závisí na možnosti porovnání řízené a neřízené transakce v souvislosti s poskytovanou službou, vykonávanými funkcemi, neseným rizikem, podmínkami kontraktu, ekonomickými okolnostmi a obchodní strategií. Aplikovatelnost metody také závisí na dostupnosti relevantních informací. V zásadě neexistuje rozdílnost mezi použitím metod pro stanovení převodní ceny, avšak metoda CUP bývá upřednostňována z důvodu její spolehlivosti a vysoké srovnatelnosti. K určení, zda může být metoda CUP aplikována, Směrnice OECD uvádí dvě podmínky: jsou zde rozdíly mezi kontrolovanou a nekontrolovanou transakcí, které mohou ovlivnit výši ceny? A pokud ano, mohou být provedeny spolehlivé úpravy? Již v případě první otázky většina farmaceutických firem nachází problém. Vzhledem k tomu, že předmětem převodních cen bývají léky, které byly vyrobeny za použití specifických nehmotných aktiv (patentu, výrobního know-how), je téměř nemožné najít identickou transakci k porovnání. Ani provedení dodatečných úprav nepřichází v úvahu, vzhledem k omezenému počtu zveřejňovaných informací a k vysoké unikátnosti jednotlivých patentů. Z tohoto důvodu je použití metody CUP v rámci převodních cen u farmaceutických společností zcela nevhodné. Další metodou je metoda nákladů a přirážky, která bývá používána pro ocenění výroby. Někteří autoři knihy o převodních cenách např. Rylová uvádí, že metodu CPM je možné použít při ocenění výzkum a vývoje. Avšak jak již bylo zmíněno, výzkumná a vývojová činnost je spojena s vysokým rizikem a hodnota vynaložených nákladů často neodpovídá hodnotě vyprodukovaného nehmotného aktiva (jeho hodnota bývá zpravidla mnohem vyšší). Čím vyšší je riziko, o to je méně vhodné uvažovat pouze náklady při volbě metody. Tato metoda vyžaduje, aby se náklady přiměřeně odrážely v nákladové základně, k níž je stanovována přirážka. V případě, že se jedná o významná a dlouhodobá nehmotná aktiva s vysokým rizikem, není možné danou metodu použít. A tak ani použití metody CPM není vhodné. V případech, kdy je předmětem transakce mezi spřízněnými podniky nehmotné aktivum nebo výrobek vyrobený za použití nehmotného aktiva, je k ocenění možné využít pouze ziskové transakční metody (na základě předchozího vyloučení tradičních transakčních metod). Ze všech pěti metod, které Směrnice OECD uvádí, metoda profit split nejméně od-

Diskuse

68

ráží chování nezávislé třetí osoby při stanovování převodní ceny. Je to z toho důvodu, že jen omezené množství firem sdílí finanční informace, které jsou potřebné při použití profit split metody. Jestliže se na vývoji nehmotného aktiva podílejí dvě a více společností, je vždy nutné použít metodu profit split. V druhém modelovém příkladě bylo ukázáno, jak aplikovat metodu profit split a vypočítat převodní cenu. Bylo zjištěno, že při použití zbytkové analýzy a analýzy zásluh se převodní cena liší. V situacích, kdy je předmětem transakce vyrobené zboží, bývá doporučováno, aby jako vhodný finanční ukazatel k porovnávání, v případě stanovování převodní ceny za pomoci metody TNMM, byla vybrána čistá zisková marže. V prvním modelovém příkladě však byla stanovena EBITDA marže, a to z toho důvodu, že je vhodnější pro porovnávání firem působících ve stejném průmyslovém odvětví. Navíc dochází k eliminaci rizika nesrovnalostí pramenící z rozdílného stanovování amortizace, výše daně a úroků. Z uvedeného soudního sporu vyplývá, že pouhá správná identifikace metody pro stanovení převodní ceny není dostatečná. Je vždy nutné provést detailní funkční analýzu s přesným popisem činností, které vykonávají jednotlivé společnosti, která společnost a s jak velkým podílem přispěla k vytvoření nehmotného aktiva. Je také důležité určit místo vzniku patentu a jeho vlastníka. Stanovení výše licenčních poplatků je dalším problematickým místem při určování výše převodní ceny. Platby za využití nehmotného majetku představují vysoké částky, které jsou vhodné pro daňovou optimalizaci, a tak bývají často podrobeny kontrole ze strany finančních úřadů. Licenční poplatky mohou být placeny zvlášť nebo jsou obsaženy v transferové ceně. Existuje několik možností, jak určit výši licenčních poplatků. Často bývají licenční poplatky stanoveny na základě porovnání obvyklých výší poplatků účtovaných obdobnými firmami. V tomto je možno vidět slabé místo. Takovéto stanovení výše licenčních poplatků nemusí odpovídat potřebám firmy. Výše licenčních poplatků pak nemusí zobrazovat unikátnost nehmotného aktiva nebo výši vynaložených nákladů.

Závěr

69

9 Závěr Farmaceutický průmysl je neodmyslitelně spjat se dvěma rozdílnými částmi: na straně jedné je naděje, soucit, možnost objevu nového léku, který bude schopen léčit dosud nevyléčitelné choroby, na straně druhé je obchod a snaha dosahovat co nejvyšších zisků. Zatímco výzkumně podložený průmysl je založen na poskytování řešení pro ty, kteří trpí duševně nebo fyzicky, tento průmysl musí také fungovat po finanční stránce jako každá jiná soukromě financovaná podnikatelská činnosti. Farmaceutické společnosti působí celosvětově, obvykle v rámci velkých nadnárodních koncernů. Cílem těchto společností je optimalizovat daňové zatížení tak, aby byla výsledná efektivní daňová povinnost co nejnižší. Z tohoto důvodu využívají při transakcích realizovaných mezi spřízněnými osobami takovou politiku stanování převodních cen, která jim umožní co nejlepší daňovou optimalizaci s přihlédnutím k regulačním pravidlům platných pro transferové ceny. Převodní neboli transferové ceny jsou ceny, které jsou účtovány v rámci transakce mezi spřízněnými osobami. Obsahují ceny za zboží, služby, poplatky za výkon manažerských funkcí a samozřejmě také licenční poplatky za využívání nehmotných aktiv. Větší důraz kladený na správně stanovené převodní ceny je patrný po celém světě. Cílem diplomové práce byla identifikace problémů, které vznikají v souvislosti s převodními cenami v oblasti farmaceutického průmyslu, včetně navržení vhodného řešení těchto problémů. Jako hlavní problém byla identifikována nehmotná aktiva. Problémem nehmotných aktiv je jejich rozpoznání a především ocenění. Ke správnému ocenění nehmotné aktiva je nutno přihlédnout k velkému množství skutečností. Dalším cílem práce bylo stanovení převodní ceny pro českou farmaceutickou společnost, která je součástí mezinárodního koncernu. Bylo zjištěno, že i když Směrnice OECD rozeznává pět metod použitelných ke stanovení převodních cen, v případech, kdy je předmětem transakce nehmotné aktivum nebo výrobek vyrobený za použití nehmotného aktiva, je možné využít pouze dvě metody. Podle typu transakce se použije některá z transakčních ziskových metod. Podílí-li se dvě a více společností na výzkumu a vývoji unikátního nehmotného aktiva, pak je možné aplikovat pouze profit split metodu. V opačném případě, kdy se na vývoji podílí pouze jedna společnost, použije se transakční metoda čistého ziskového rozpětí. Metoda čistého ziskového rozpětí byla využita v prvním modelovém příkladě. Při využití této metody je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru nezávislých společností, s nimiž je uvažovaná společnost porovná-

Závěr

70

vána. Dále je potřeba zvážit, jaký finanční ukazatel zvolit k porovnávání (hrubou ziskovou marži, čistou ziskovou marži aj). V prvním modelovém příkladě byla zvolena EBITDA marže a to z toho důvodu, že se jedná o ukazatel, který je využíván k porovnávání společností působících ve stejném průmyslovém odvětví a také z toho důvodu, že porovnávané společnosti sídlí v různých daňových jurisdikcích s odlišnou sazbou daně a rozdílným způsobem stanovování amortizace. Velikost EBITDA marže byla stanovena za použití databáze Amadeus. Výběrem vhodných společností splňujících požadovaná kritéria byla určena výše EBITDA marže v prvním a třetím kvartilu, medián aj. Výše EBITDA marže použitá při výpočtu je rovna nejvyšší EBITDA marži ve třetím kvartilu, tak aby bylo docíleno co největší daňové optimalizace, protože česká farmaceutická společnost daní své zisky nižší sazbou daně než mateřská společnost. V prvním modelovém příkladě bylo zapotřebí stanovit i výši licenčních poplatků, které platí dceřiná společnost mateřské za využívání nehmotných aktiv používaných při výrobě léků. Výše licenčních poplatků musí splňovat princip tržního odstupu. Z tohoto důvodu bylo opět využito databáze Amadeus, na základě níž byla zjištěna nejpoužívanější výše licenčních poplatků placených za využívání nehmotných aktiv v rámci farmaceutického odvětví. Výše licenčních poplatků uvažovaná v prvním modelovém příkladě je rovna dolní hranici nejpoužívanějšího rozpětí licenčních plateb. U druhého modelového příkladu bylo ukázáno, jak se stanoví převodní cena v případě využití metody profit split, a to jak s aplikací zbytkové analýzy, tak i s aplikací analýzy zásluh. Každý typ aplikace má jiný postup, takže i výsledná převodní cena se částečně liší. Na základě výsledků vyplývajících z modelových příkladů popsaných v praktické části diplomové práce bylo zjištěno, že v případě, kdy je předmětem transakce nehmotné aktivum nebo výrobek vyrobený za použití nehmotného aktiva, není možné použít jinou metodu než TNMM nebo profit split, čímž je původní předpoklad stanovený na začátku práce vyloučen. Doporučení plynoucí z této práce pro farmaceutické společnosti při sestavování převodních cen je možné shrnout do následujících bodů: • Před jakoukoli aplikací převodní ceny je vždy nutné provést velice důkladnou funkční analýzu s přesným popisem nesených rizik, vykonávaných funkcí a vlastnictvím aktiv. Důležitý prvkem je také zohlednění okolních podmínek a situaci na trhu aj. • Identifikovat hodnotná nehmotná aktiva. Určit jejich vlastníka a přínosy jednotlivých společností působící v daném koncernu k vytvoření

Závěr

71

daného nehmotného aktiva. Stanovit poplatky za jeho využívání s ohledem na princip tržního odstupu. • Vybrat vhodnou metodu stanovení převodní ceny. Jak bylo uvedeno v případě farmaceutických společností, u nichž je předmětem transakce nehmotné aktivum nebo jeho část, je možné využít pouze tradiční ziskové metody. • Sepsat dokumentaci k převodním cenám s popisem, proč byla využita daná metoda a jak byla stanovena výše převodní ceny. Popřípadě požádat o posouzení stanovení převodní ceny finanční úřad. Na závěr diplomové práce je možné konstatovat, že transferové ceny mohou být vhodným nástrojem v rámci daňové optimalizace nadnárodních koncernů, avšak je třeba věnovat zvýšenou pozornost při jejich stanovování, aby firmy nebyly nuceny platit vysoká penále a pokuty.

Literatura

72

10 Literatura COUTIER H., MINNEAR M. Pharmaceuticals. IN GREEN, G. Transfer pricing manual. London: BNA International Inc., 2008. ISBN 978-0-906524-14-5. FEINSCHREIBEN, R. Transfer Pricing methods. Canada: John Eley & Sons, Inc., 2004. ISBN 0-471-57360-4. FUČÍK, I. A KOL. Daňové aspekty podnikání v koncernu. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-323-2. KRKOŠKOVÁ, Š. Základy ekonometrie v příkladech. Praha: Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1708-7. OECD. Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations, Paris: OECD Publishing, 2010. ISBN 978-92-640-9033-0. RŮŽIČKOVÁ P. Finanční analýza-metody, ukazatele, využití v praxi. Praha: GRADA Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2481-2. RYLOVÁ, Z. Mezinárodní dvojí zdanění. Olomouc: ANAG, 2009. ISBN 978-807263-511-5. SOJKA, V. Mezinárodní zdanění příjmů: Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zákon o daních z příjmů. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-354-6. VLČEK, J. A KOL. Vybraná farmaceutická odvětví. Praha: Professional Publishing, 2004. ISBN 80-86419-69-X. WÜNDISCH, K. International Transfer Pricing in the Ethical Pharmaceutical Industry. Amsterdam: IBFD Publications BV, 2003. ISBN 90-76078-59-9. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. BNA INTERNATIONAL. Tax planning international, transfer pricing [online]. Publikováno 30. 11. 2006. [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: .

Literatura

VAN DIJK, Databáze Amadeus. BUREAU .

73

Dostupné

z:

CACCIOTTI J., CLINTON P. PharmExec 50 [online]. Publikováno 10. 5. 2011. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: . CZ NACE 21 – výroba základních farmaceutických výrobků. [online] Publikováno 2011 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: . CZSO. Statistická ročenka České republiky 2011. [online] Publikováno dne 23. 11. 2011. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: . EFPIA. The Pharmaceutical Industry in Figures [online]. Publikováno 2011. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: . ERNST & YOUNG. 2010 Global Transfer Pricing Survey [online]. Publikováno 2011. [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: . FUČÍK & PARTNEŘI. Nové pokyny Ministerstva financí k převodním cenám mezi spojenými osobami [online]. Publikováno 4. 3. 2011. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: . IMAP. Pharmaceuticals & Biotech Industry Global Report – 2011[online]. Publikováno 2011. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: .

Literatura

74

KUBÍČEK J., SVAČINA P. Průmyslová práva a nehmotné statky, jejich licenční využití a oceňování [online]. Publikováno 7. 9. 2006. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: . MINISTERSTVO FINANCÍ. Pokyn č. D – 332 – Sdělení k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky – převodní ceny [online]. Publikováno 1. 12. 2010. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: . MINISTERSTVO FINANCÍ. Pokyn č. D – 333 – Sdělení k závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami [online]. Publikováno 1. 12. 2010. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: . MINISTERSTVO FINANCÍ. Pokyn č. D – 334 – Sdělení k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami [online]. Publikováno 1. 12. 2010. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: . MOUČKA L., DRAŠAR T. Pokyny v oblasti převodních cen mezi spřízněnými osobami [online]. Publikováno 25. 1. 2011. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: . PRICEWATERHOUSECOOPERS. Pharma 2020: Taxing times ahead Which path will you take? [online]. Publikováno 2. 4. 2009. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: . Reference Case Studies on Application of Transfer Pricing Taxation [online]. Publikováno 2010. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: .

Literatura

75

WRIGHT D. Intangibles and transfer pricing [online]. [cit. 2012-05-02] Do. WÜNDISCH K. Pharmaceutical Industry and Transfer Pricing: Anything Special? [online]. Publikováno 1. 11. 2003. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: .

Přílohy

76

Přílohy

Seznam použitých zkratek

A Seznam použitých zkratek • CPM – metoda nákladů a přirážky • CUP – metoda srovnatelné nezávislé ceny • IRS – finanční úřad ve Spojených státech • OECD – organice pro hospodářskou spolupráci a rozvoj • R&D – výzkum a vývoj • RPM – metoda ceny při opětovném prodeji • TNMM - transakční metoda čistého rozpětí • TP – transferové ceny • ZDP – Zákon o daních z příjmů

77


78

B Farmaceutický průmysl Rozdělení farmaceutického trhu podle podílu na celkovém prodeji Severní Amerika (USA a Kanada)

46,8%

Evropa 23,5% Japonsko

6,3% 12,0%

12,4%

Afrika, Asie (mimo Japonska) a Austrálie Latinská Amerika

Obr. 10

Rozdělení celosvětového farmaceutického trhu v roce 2010

Zdroj: Efpia, vlastní zpracování

Průměrný počet zaměstnaných osob ve farmaceutickém průmyslu 10 600 10 310

10 400 10 200

9 979

10 000

9 990

9 961

10 401

10 090

9 768

10 041

2010

2011

9 940

9 800 9 600 9 400

9 988

9 547

9 474

9 200 9 000 2000

Obr. 11

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Počet osob zaměstnaných ve farmaceutickém průmyslu v ČR

Zdroj: CZSO, vlastní zpracování


79

Aktivní podnikatelské subjekty ve farmaceutickém průmyslu 138 136 134 132 130 128 126 124 122 120 118

137

128 125

2006

Obr. 12

126

2007

2008

2009

Počet podnikatelských subjektů působících ve farmaceutickém průmyslu v ČR

Zdroj: CZSO, vlastní zpracování

BvD identifikátor

80

C BvD identifikátor Jedná se o identifikátor vyvinutý firmou Burea Van Dijk, který slouží uživatelům databáze Amadeus k identifikaci nezávislých podnikatelských subjektů. Identifikátor vyjadřuje míru nezávislosti společnosti ve vztahu k akcionářům na základě níže uvedených souvislostí. Identifikátor A je přiřazen každé společnosti, u které jsou akcionáři známí, přičemž žádný z akcionářů nevlastní více než 25 % celkového počtu akcií. Rozdělení identifikátorů je následující: • A+ značí společnosti se šesti a více identifikovanými akcionáři, u nichž je známo procento vlastněných akcií, přičemž toto procento není vyšší jak 25 % • A značí společnosti se čtyřmi nebo pěti identifikovanými akcionáři, u nichž je známo procento vlastněných akcií, přičemž toto procento není vyšší jak 25 % • A- značí společnosti s jedním až třemi identifikovanými akcionáři, u nichž je známo procento vlastněných akcií, přičemž toto procento není vyšší jak 25 %

Problematika převodních cen ve farmaceutickém průmyslu a navržení jejich možných řešení

Recommend Documents