UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA
Počátky dívčího skautingu v českých zemích
Jméno a příjmení: Jitka Bachanová Obor: Historie, 4. ročník
Osnova: 1. Úvod 2. Vznik české skautské organizace 3. Podmínky pro vznik dívčího skautingu u nás 4. První dívčí skautská osada Popelky Biliánové v Chotouni v roce 1912 5. Závěr 6. Použitá literatura
1. Úvod Historie pobytu v přírodě je psána od samotného vzniku člověka, podíváme-li se na to z hlediska víry, kdy podle Bible Bůh stvořil člověka. Člověk patří k přírodě jako příroda k němu. Je to prvotní přirozené prostředí, ve kterém člověk dlouhou dobu žil, poté žil vedle ní, nyní žije téměř nad ní. Příroda člověka naučila mnoho věcí, které si stále zdokonaloval, až dospěl ke konzumní společnosti, která si z globálního hlediska zvykla jen brát a přírodě dávat velmi málo. V historii si člověk uvědomoval cennou hodnotu přírody. Nejeden filozofický směr, se upíral k přírodě či přirozenosti. Jako příklad nám poslouží například humanismus, renesance, osvícenství nebo romantismus. Takže člověk se vlastně přírodě neustále vzdaloval a přibližoval. Pokud se budeme bavit o 19. století, kdy na jeho konci člověk dospěl až k vrcholu materialismu, začal si hledat nové cesty k návratu soužití s přírodou, pocitu soběstačnosti za každých podmínek, nezávislosti na technice a pokroku s využitím získaných poznatků.1 Vzniklo několik zajímavých spolků či organizací,2 které znovu začaly vychovávat člověka umějícího žít v souladu s přírodou a milovat ji. Pro mne nezajímavějším výchovným hnutím věnujícím se komplexní výchově člověka, které strhlo miliony mladých lidí, je skauting.3 Skauting dal pobytu v přírodě velmi atraktivní prvek, po kterém mladí lidé prahli. Dal mu charakter zábavy, ale i pevného řádu.4 Možná strhl mladé lidi díky popularitě vojenství, o kterém se na konci 19. století stále více a více hovořilo, ale taktéž umožnil ženám být členkami toho společenství. Ženy prodírající se v té době mlhou stísněnosti se skautingu velmi dobře ujaly. Byl jednou z možností, jak se vymanit z přísné morálky.
1
Křivský, P. – Skřivan, A.: Století odchází světla a stány „belle epoque“, Nakladatelství Aleš Skřivan ml., Praha 2003, s.13 – 43. 2 Woodcraft Indians (1902), Ymca (1844), německé hnutí wandervogelů (1896), Brigády hochů (1833), Synové Daniela Boona. 3 Založen sirem Robertem Baden – Powellem v roce 1907 (neoficiálně) v Anglii. 4 Jeho zakladatel byl voják z povolání.
-1-
Zprvu se zakladatel světového skautingu Robert Baden - Powell zpěčoval ženy do tohoto hnutí přijmout. Nevěřil, že je toto hnutí vhodné i pro ženy. Představa cílů skautingu v jeho prvopočátcích směřovala k několika bodům: „…zdravý, silný, samostatný, charakterní jedinec, oddaný králi a ideám skautingu.“ 5 Trvalo dlouho, než ženy do této organizace opravdu přijal. Zajímal se o ženské vzdělávání, v roce 1909 Baden - Powell vydal pamflet s názvem „Návrh vzdělávání pro dívky a skautky“. Baden - Powell poté požádal svou sestru Agnes, aby se děvčat ujala a vytvořila tak vlastní organizaci. 6 Netrvalo však dlouho a této organizace se ujala jeho žena Olave, která se stala jeho první a poté i poslední náčelnicí.7 V Anglii byly chlapecká a dívčí skautské organizace oddělené, u nás byla situace poněkud jiná.
2. Vznik české skautské organizace Skauting do českých zemí pronikal díky cestám intelektuálů do dalších zemí Evropy, zvláště Anglie, která je jeho kolébkou. Za zakladatele českého skautingu je považován profesor Antonín Benjamin Svojsík,8 který se se skautingem seznámil díky svým přátelům, zejména Ing. Meilbeckovi, jenž jej upozornil na tento nový a mnohem přitažlivější druh výchovy mladých lidí, nežli byl Sokol. Svojsík mnoho neváhal a dal se do poznávání tohoto hnutí. V roce 1911 byl ke všemu na skauting upozorněn přítelem a budoucím prezidentem Československé republiky Tomášem Garriguem Masarykem, který mu zdůrazňoval životnost skautského hnutí v Anglii a poukazoval na jeho mimořádné klady.9 Ještě téhož roku Svojsík odjel do Anglie, kde se měl více s tímto novým druhem výchovy blíže seznámit. Domů přijel velmi nadšený a neváhal založit českou skautskou organizaci. Celé léto překládal Baden Powellovu příručku „Scouting for Boys“ a na konci prázdnin sestavil z žáků žižkovské reálky první českou skautskou družinu, se kterou začal provádět skautský výcvik.
5
Srov. : HOLEC, O. a kol. : Instruktorský slabikář., Prázdninová škola Lipnice, Brno 1994. Neoficiálně byly ženy vzaty do skautské organizace v roce 1910 zásluhou Baden – Powellovy sestry Agnes. V roce 1912 vyšla přepracovaná Baden - Powellova příručka pro skauty (Scouting for Boys, vyšla v roce 1907) i pro dívky s názvem : Příručka pro skautky aneb Jak dívky mohou pomoci budovat říši. V roce 1919 vytvořila Olave první Mezinárodní radu skautek, jako prostředek pro vzájemnou komunikaci národních dívčích organizací. Zdroj: http://www.skaut.org/skauting.svet.php, 29.12.2010. 7 V roce 1916 byla jmenována „vrchní zpravodajkou hnutí“, v roce 1918 ji byl tento titul změněn na „Chief Guide" neboli „Náčelní skautek", a v roce 1930 byla Lady B. P. jmenována první a poslední „Světovou náčelní skautek" (Chief Guide of the World). http://www.skaut.org/skauting.svet.php, 29.12.2010. 8 1876 – 1938, profesor tělesné výchovy a pedagog na žižkovské reálce v Praze, člen Českého pěveckého kvarteta (byl zde nejmladší a proto získal přezdívku Benjamin). S tímto kvartetem podniká cestu kolem světa (1905 -1906), během cesty nabyl důležitých poznatků, které později využije při tvorbě českého skautingu. 9 Svoboda, M.: Hledání zaváté stezky, Leprez, Praha 1994, s. 12. 6
-2-
I když založení českého skautingu vypadalo možná idylicky, nebylo tomu tak. V českých tradičních konzervativních vodách to neměl Svojsík lehké. Svojsík zprvu chtěl, aby se český skauting stal součástí Sokola, protože si myslel, že výchova sokolského dorostu byla jen pouhou kopií tělocviku dospělých a pro výchovu mládeže byla tato sokolská výchova příliš úzká.10 Vedení Sokola jakožto největší hnutí mladých jeho myšlenku zcela odmítlo. Nakonec se i přes nesnáze Svojsík rozhodl založit ryze samostatnou českou organizaci.11 I když Svojsík dobře znal anglický skauting a mohl z něj načerpat velké množství nápadů, rozhodl se, že skauting v Čechách bude nepatrně jiný. Hledal pro český skauting národní rozměr. Měl pro to své důvody.12 Jeho svébytné rysy, které českému skautingu vtiskl, byla změna anglického slova „skaut“ (psáno scout) na slovanské slovo Junák. Vzorem se českým skautům stali Jiráskovi Psohlavci, indiánské totemy měly být nahrazeny slovanskými, duchovní složka skautingu ve znění anglické verze skautského slibu „Bůh a král“ byla nahrazena slovním spojením „Láska a vlast“ a vznikl i český vynález používaný k táboření – stan s podsadou.
3. Podmínky pro vznik dívčího skautingu u nás a jeho vznik Necelý rok od ustanovení české skautské organizace pracoval i nadále Svojsík na rozšíření skautské organizace. Chtěl tuto výchovu zakořenit téměř ve všech vrstvách společnosti. Nad jedinou složkou české společnosti visel však otazník. Byly jím ženy a dívky. Ale tento otazník nevisel nad nimi dlouho. Ukázalo se, že české vody byly více vlídnější než ty anglické. To možná proto, že Angličanky jako první průkopnice dívčího skautingu otevřely cestu pochopení pro skauting žen 13 dříve, než-li vznikla opravdová česká dívčí skautská organizace. České dívky již měly předchůdkyně, kterým skautská výchova učarovala a začaly uplatňovat skautské prvky ve výchově svých svěřenkyň. Za nejvýznamnější osobnost je považována Popelka Biliánová, 14 jejíž druh skautování byl nakonec mírně odsouzen. Podle slov, které napsala ve své knížce „O dívčím skautingu“, tak byl skauting pro tehdejší českou společnost spjat spíše s jednostrannou představou – 10
Svoboda, M.: Hledání zaváté stezky, Leprez, Praha 1994, s. 14. Samostatná česká organizace vznikla až 15.6.1914, v Obecním domě, jako spolek Junák – český skaut. 12 Před první světovou válkou sílila vlna seberučení národů, odpor k Habsburské monarchii jejich symbolů, zvýšené sociální cítění. 13 V té době, kdy vzniká první dívčí česká skautská družina, již dávno ta anglická funguje a má dokonce svou samostatnou organizaci! 14 1862 – 1941, spisovatelka, první průkopnice skautingu. V roce 1914 vydává příručku „O dívčím skautingu“ Její představy o dívčím skautingu byly správné a pokrokové, ale konzervativní, odpovídající duchu doby. Proto odchází k názorovým střetům mezi ní a prof. Annou Berkovcovou, která se stala první předsedkyní dívčí české skautské organizace. 11
-3-
s tábořením pod širým nebem nebo ve stanech. Biliánová navíc tvrdila, že „…nejcennější význam jeho (skautingu) záleží ve výchovném jeho jádře, které zušlechťujíc působiti má na duši mládeže, a to nejen hochů, nýbrž i dívek. Skauting určen jest všem vrstvám lidské společnosti, kdekolvěk bydlícím, ale vzhledem k pobytu v přírodě nejžádoucnější jest obyvatelům velkých měst a továrenským střediskům.“ 15 Je tedy patrné, že ihned od počátku byla pro, aby i dívky skautovaly, ale pokud možno jiným způsobem jak hoši. Podle ní zřízení dívčího skautingu „…podle vzoru hochů, by byl čirý nerozum, dívčí skauting vyžaduje zcela jiného zorného úhlu.“ 16 Ve své knize charakterizovala rozdíly dívky a chlapce ve věku skauta (15 – 17 let) 17 za velmi závažné, jež by podle ní měly vést k vypracování zcela odlišného programu. Hoši byli víceméně ještě děti, hraví a dobrodružní, myslící jen na půtky a bitky nedotčení jhem lásky. Zatímco dívka bývá prý již provdána, je způsobná, uhlazená, fintilka i parádnice, chce se líbit, zkrátka poupě v opuce.“ 18 Biliánová vycházela z letitých zkušeností a z rozdílu dívek a chlapců v tom smyslu, že to, co baví mladé hochy, nebaví zase dívky. Vztah dívky ke skautingu je spíše duševní – více prožívá a díky tomu ji to baví, než činí tak, aby ji to bavilo. Popelce Biliánové skautské kruhy vyčítaly její přílišný konzervatismus a tradicionalismus. Ale jak sama říkala – vycházela z letitých zkušeností. Biliánová jako první průkopnice českého dívčího skautingu zastávala názor, „…že dívky na rozdíl od hochů nespí ve stanech, ale v budovách, leda pod ochranou mužských potomků. Dívka se nesmí vzdáliti od své družiny ani od příbytku v osadě, leč jen s dovolením a ve společnosti alespoň tří dívek. Dívky neputují se stany z místa na místo, ale tábořiti při ohni mohou a snadno to dovedou. Tělesná cvičení u skautek jsou jiná než u hochů, i hry jsou rozdílné. Dívky si nemohou moc dopřávat dobrodiní vzdušných lázní, jako hoši a po táboře nemohou běhat jenom ve spodním prádle a v plavkách! Dobré jsou hospodyňské povinnosti, které skauting učí.“ 19 Všechny uvedené Popelčiny zákazy nebyly pouhým výmyslem nebo odporem ke skautingu, ale přirozeným či mateřským strachem o dívky. Všude číhalo nebezpečí, čehož si byla dosti vědoma. Často jí to bylo ale vyčítáno, hlavně ze strany PhDr. Anny Berkovcové, 20 která měla zcela jinou představu – zkrátka co je dobré pro hochy, může být dobré i pro dívky. Ve svých vzpomínkách se vyjádřila po svém: „Nechtěla jsem tvořit hned v zárodku něco zcela odlišného, speciálně dívčího – cítila jsem, že základy junáctví jsou tak skvělé, že musí být společné jak hochům, tak i dívkám zároveň. Proto jsem do počátku 15
Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 6. Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 9. 17 Dnes je věk skauta v rozmezí 12 – 16 let. 18 Srov. Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 9 – 14. 19 Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 11 – 14. 20 První předsedkyně Odboru pro dívčí skauting. 16
-4-
budovala na tom, co zdravého do výchovy naší chlapecké mládeže přinesl skautingem prof. Svojsík, a nikoli na tom, co nového chtěla rok před tím vtělit do dívčí výchovy pí spisovatelka Popelka Biliánová.“ 21 Od 20. listopadu 1914 až do 25. ledna 1915 probíhaly v pražském městském fysikátě schůze zakladatelů skautingu a zvláště se diskutovalo o zřízení a přičlenění dívčího skautingu do spolku Junák a dále o vyjednávání dívčího skautského programu. Vždy se těchto schůzí účastnila i Popelka Biliánová. Ze schůze konané 25. ledna 1915 odchází Biliánová nepochopena a jistý pan Jelen dokonce upozornil, že „dívčí skauting, jak ho vede pí. Popelka Biliánová, nemá práva na jméno „Skauting“ a navrhuje proto, aby byla požádána názvu toho neužívati. Po delší debatě p. Jelen od návrhu upouští.“ 22 Popelka se z jádra dění tvořícího skauting vzdaluje a na její místo jako hlavní osobností tvořící organizaci českého dívčího skautingu nastupuje PhDr. Anna Berkovcová. Naštěstí ale na Popelku a na její snahy nikdy nezapomněli. Sama Berkovcová se o tom vyjádřila ve svých osobních zápiskách.23 U zrodu oficiálního dívčího skautského spolku tedy stála profesorka dívčího lycea PhDr. Anna Berkovcová, kterou požádaly její bývalé studentky, aby se ujala „té věci“.
24
Díky ní mohli Vlasta Štěpánová 25 a Václav Jelen (vedl 2. chlapecký oddíl) založit 1. skautskou dívčí družinu (družina má 6 – 8 členů) jménem Sasanky, která vyznávala tytéž výchovné cíle a metody jako skauting chlapecký. Stalo se tak na přelomu let 1914 a 1915. Sasanky začaly organizovat schůzky i výpravy a o letních prázdninách roku 1915 tábořily u Živohoště. Čím dál více rostl zájem a pochopení ze strany veřejnosti a hlavně rodičů pro dívčí skauting. Skautky si vypomohly i tím, že přizvaly mezi sebe tehdejší mužskou pedagogickou výpomoc Dr. Františka Drtinu a Dr. Františka Čádu. Rozvoji dívčího skautingu opravdu napomohlo velké pochopení, poněvadž díky němu si mohly dovolit dělat to, co dělaly a což bylo ve společenských sférách ještě koncem 19. století pro ženy trochu nemyslitelné. Ze vzpomínek tehdejší rádkyně Vlasty Štěpánové, která vedla svoji družinu na táboře u Živohoště, se o tom můžeme přesvědčit: „Neboť to, co jsme si tenkrát předsevzaly, se zdálo neslýchané. Už to, že děvče půjde na noc ven a bude spát venku, bylo tehdy nemyslitelné. A jak říci těm matkám, že si jejich dcera bude sama stavět stan? Nebo že ponese ranec na zádech a bude mít s sebou jen to, co je v něm. Pozdvižení způsobilo například, když jsem před táborem poslala jednu zdatnější skautku k Rottovi na Malé náměstí 21
Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 5. Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 62. 23 „Její pokus zůstal jen malou ukázkou, je nutno vzpomenouti, vděčně její dobré vůle a průbojné snahy, která znamenala jistou reformu ve výchově dívčí mládeže.“ Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 5. 24 Srov. Pižlová – Adamová,M.: Z počátků dívčího skautingu, Příloha kmenových novin Oldskautů, Praha 2006. s. 1, 25 Bývalá studentka PhDr. Anny Berkovcové,v té době studentka univerzity, později provdaná Koseová. 22
-5-
nakoupit nějaké nářadí. Neumíte si představit, co se kolem toho sběhlo, kluci za ní táhli po ulici, když šla s pilou a sekyrkou.“ 26
4. První dívčí skautská osada Popelky Biliánové v Chotouni v roce 1912 Byl to první dívčí skautský „tábor“. Dnešní skautky by se tomu asi jistě zasmály, protože jsou odkojené stylem, na kterém si potrpěly PhDr. Berkovcová a Vlasta Štepánová. Tato osada byla náhradou tzv. letních bytů s tím rozdílem, že na její byt jely dívky bez rodičů. Těmto letním bytům předcházely snahy Popelky „o zřízení letních osad pro dívky městské u venkovských soukromníků, kteří by je za určitý poplatek vzaly k sobě na venek přes prázdniny.“ 27 Když se Popelka seznámila se skautingem, rázem přeměnila své rekreační letní byty pro dívky na pracovní osady skautek. Byla to jediná možnost, poněvadž soukromníci si účtovali velké poplatky a někteří rodičové těchto dívek neměli na zaplacení jejich prázdninového pobytu peníze. Popelka předem musela někde vzít finance, poněvadž i letní osada nebyla zcela zdarma. Sama neměla dost peněz, které by této letní osadě věnovala, a tak se spoléhala na Ústřední spolek českých žen, na jehož jméno zřídila tuto osadu v Chotouni. Avšak neuspěla, poněvadž v tu dobu byl tento spolek velmi přetížen všelijakými kulturními akcemi. Musela hledat zdroj financí někde jinde. Dostala nápad, že uspořádá po staročesku slavnost Máje, jenže pršelo, a tak z této velmi připravené akce sešlo. Nakonec skautky jely bez finančních prostředků, vyjma těch, které si osobně vzaly. Chotouň byl zapadlý hospodářský dvorec v lesích. Popelka měla krásné představy o tom, jak dívky budou žít v přírodě: „Božská příroda otevírá svou náruč stejně jako hochům a odvěké její půvaby a pravdy promlouvají k duši dívčí snad ještě družněji než k duši hochů.“ 28 Dívky v Chotouni bydlely za nájemné, ale palivo měly zdarma. Na dvorci pomáhaly s chodem hospodářství. Každá dívka, která přijela na letní osadu, si přinesla své věci. Společně si upravily místnost na spaní – spaly na prknech vypodložených slámou. Přes slámu daly vyprané záclony, prostěradla, polštáře a deky. O větrání této místnosti se starala rozbitá okénka, která když bylo venku chladno, ucpaly nějakým šatem. Slečny z města se myly v rybníku, poněvadž v Chotouni žádná umyvadla nebyla. Nutné nádobí na vaření si vypůjčily od hospodáře. O pití měly vystaráno, s jídlem to bylo 26
Procházková, V.: Rozhovor s Vlastou Koseovou-Štěpánovou o počátcích dívčího skautingu, časopis Vlasta, Příloha kmenových novin Oldskautů, Praha 2006. s. 2. 27 Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 63. 28 Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 13.
-6-
nepatrně horší. Na chotouňském dvorci bylo mléka dost a rovněž nebylo nouzi i o žitnou kávu. Podle slov Popelky vypily dívky za čtyři neděle pět hektolitrů.29 Jídlo bylo společné za určitý peníz. V průměru denně dívky utratily 1.50 K. Pro suroviny potřebné k vaření nenacházející se na dvorci si musely chodit pěšky do blízké vesnice. Kromě práce, kterou dívky na osadě zastávaly, měly i kulturní vyžití – vycházky do okolních osad, sběr hub, což bylo pro ně velmi atraktivní, koupele v rybníce, tance, zpěvy. Letní osada se hodně podobala skautskému táboru, ale tábor to přímo nebyl. Zato snaha Popelky Biliánové se musí ocenit. Takto vylíčila své dojmy z pobytu v Chotouni: „Vyžádala si mnoha obětí naše první dívčí a skutečně lesní osada chotouňská a mnohých svízelů jsem zažila. Leč v duši mne hřálo dobré svědomí, že touto zkušební osadou jest položen dobrý základ ke zdravému dívčímu skautingu u nás. Odcházela jsem z Chotouně bohatší o zkušenosti, žádnou teorií nemohou býti získány a vyváženy, odcházela jsem z pevným úmyslem pracovati dále v rozvoji této myšlenky a prokresliti jí cestu do nejširších vrstev lidu.“ 30 O rok později uskutečnila Popelka Biliánová další skautskou letní osadu v Skedni. Život v této osadě byl zcela podobný životu v Chotouni, jenže režim byl v mnohé větší míře rozdělen na práci a zábavu. Její osady se od skutečných skautských táborů lišily v řádu a povinnostech z něho vyplývajících. Na táboře vládl řád, který určoval, kdo co bude dělat, kdežto v osadách, dle jejích vzpomínek vládla víceméně pouhá domluva. Popelka Biliánová se spíše než vedoucí chovala jako jejich maminka, která musí mít všechno v pořádku. Dívky na letních osadách se snažila vychovávat v duchu doby v dobré manželky a hospodyně. Odsuzovala náhodné návštěvy a hlavně návštěvy mužů, neposlušnost a nepodřízení se náplni letní osady. Závěrečná slova Popelky Biliánové, která zřizovala skautské dívčí osady: „Čím více takových osad bude zřízeno, tím zdravější bude dívčí dorost náš přibude národu zdatných hospodyněk a dívkám samým - ženichů, kteří tím radostněji zvolí družku svého života skutku, skromnou v potřebách a zdatnou v práci.“ 31
29
Srov. Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 19. Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 23 – 24. 31 Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 67. 30
-7-
5. Závěr Skauting vychází z mnoha filozofických směrů,32 jež mu daly bezprostřední rozměr, kterého dosáhlo jen málo spolků. O to více se mohl těšit přízně hlavně mladých lidí. K nám se toto hnutí dostalo díky profesoru Antonínu Benjaminu Svojsíkovi. Tehdy skauting vznikl díky bohatému spolkovému hnutí, které dá se říci „bylo in“. Zprvu český skauting navazoval na Sokola, ale poté se s ním rozešel. České ženy si bezprostředně přály vstoupit do této organizace. Pro obyčejného českého člověka žijícího v 19. století bylo to, co si první české skautky předsevzaly (např. pobyt v přírodě, spaní po širákem, nošení těžkých ranců), zcela nemyslitelné. Naštěstí si tyto skautky časem vybudovaly uznání a jen díky nim mohou nyní české ženy skautovat, aniž by si někdo z nás klepal na čelo, že je to něco nenormálního jako ve státech, kde doposud ženská skautská organizace neexistuje.33 Popelka Biliánová byla naší první průkopnicí dívčího skautingu v praxi. Snažila se o první krůčky klestím své doby, ve které žila. Sama se snažila být dobrá matka a manželka, která poté ani jinak nedovedla vychovávat svěřené dívky. Doba stále lpěla na morálce, kterou nechtěla překračovat, neměla toliko odvahy jako její následovnice. Ovšem jako první průkopnice zavedla přece jen cosi moderního – letní osady bez rodičů, soužití v neznámu, týmovou souhru. Snažila se jak jen mohla a jen možná právě díky ní došlo k výraznému rozšíření dívčího skautingu. Druhý pokus vzniku nového českého dívčího skautingu na sebe nenechal dlouho čekat. Biliánové bylo líto, že odcházela ze schůze ustavujícího výboru českého skautu nepochopena, ale přála si, aby se skauting i přes její nečinnost v něm, dále rozrůstal, a to hlavně ten dívčí. Napsala o tom: „Odevzdávám jej české veřejnosti s přáním, aby jej dále pěstovala, až by rozkvetla jak náleží přinesl hojně užitku dívčí mládeži naší tím i národu našemu.“ 34 Český dívčí skauting a skauting všeobecně čekala další léta vývoje, která mu přinášely nejen radost, ale i smutek.
32
Antika, křesťanství, rytířství, osvícenství, humanismus, romantismus. Zajíc, J.: Myšlenkové základy skautingu. Edice vůdcovská zkouška, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001, s. 7 - 8. 33 Irák, Irán, Kuba, Saudská Arábie atd. 34 Biliánová, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914, s. 69 – 70.
-8-
Použitá literatura: BILIÁNOVÁ, P.: O dívčím skautingu, Emil Šolc knihkupectví, Praha 1914. HERBENOVÁ, B.: Příručka dívčího skautingu, Springer, Praha 1922. HOLEC, O. a kol.: Instruktorský slabikář., Prázdninová škola Lipnice, Brno 1994. KŘIVSKÝ, P. – SKŘIVAN, A.: Století odchází světla a stány „belle epoque“, Nakladatelství Skřivan ml., Praha 2003. PIŽLOVÁ – ADAMOVÁ, M.: Z počátků dívčího skautingu, Příloha kmenových novin Oldskautů, Praha 2006. PROCHÁZKOVÁ, V.: Rozhovor s Vlastou Koseovou-Štěpánovou o počátcích dívčího skautingu, časopis Vlasta, Příloha kmenových novin Oldskautů, Praha 2006. SVOBODA, M.: Hledání zaváté stezky, Leprez, Praha 1994. ZAJÍC, J.: Myšlenkové základy skautingu. Edice vůdcovská zkouška, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001. Z kroniky Sasanek, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2001.
Webové stránky: http://www.skaut.org/skauting.svet.php
-9-