Gymnázium Jana Blahoslava Ivančice
Historie skautingu v Ivančicích v letech 1921-1970 Závěrečná práce
Magdalena Kabelková
Vedoucí práce: Mgr. Božena Pokorná 2009
Obsah Úvod ........................................................................................................... 3 Skauting ..................................................................................................... 4 Světový skauting ...................................................................................... 4 Český skauting ........................................................................................ 4 Vzdělávání ............................................................................................ 5 Skauting v Ivančicích v období 1921 – 1940 ............................................... 6 Počátky skautování v Ivančicích ............................................................... 6 První tábory ............................................................................................. 7 Počátky dívčího skautování ...................................................................... 7 Skauting v Ivančicích a válka ................................................................... 9 Skauting v Ivančicích v období 1945 – 1950 ............................................. 10 Činnost chlapeckých oddílů ................................................................... 10 1. oddíl ............................................................................................... 10 2. oddíl ............................................................................................... 10 3. oddíl ............................................................................................... 10 4. oddíl ............................................................................................... 11 Tábory ................................................................................................ 11 Činnost dívčích oddílů ............................................................................ 11 Činnost v letech 1949 a 1950 ................................................................. 12 Skauting v Ivančicích v období 1968 – 1970 ............................................. 13 Činnost v letech 1968 - 1970.................................................................. 13 Tábory ................................................................................................... 13 Rádcovský kurz ...................................................................................... 14 Závěr ......................................................................................................... 15 Resumé ..................................................................................................... 16 Prameny .................................................................................................... 17
Úvod Čas od času je třeba podívat se do historie. Seznámit se s tím, jak lidé dělali různé věci před námi. Získat inspiraci, poslechnout si zážitky a rady starších a zkušenějších. Historie skautingu je velmi pestrá, nejen v Ivančicích, nejen v České republice, ale po celém světě. Já jsem se pokusila nahlédnout do historie ivančického skautského střediska v období od jeho založení do roku 1970. Z tohoto období se dochovalo jen málo dokumentů, které by se daly použít pro sepsání nejstarší historie ivančického skautingu. K dispozici jsou neúplné kroniky ivančických skautských oddílů, archivní a osobní materiály pamětníků a jejich ústně podané vzpomínky. Cílem mé práce je zmapovat v základních obrysech dosud nezpracovanou historii skautingu v Ivančicích v období 1921-1970, zejména shromáždit dostupné informace o činnosti družin a oddílů, jejich letních táborech a o vedení oddílů a střediska.
3
Skauting Skauting je mezinárodní hnutí, jehož cílem je rozvíjet osobnost a schopnosti jedince a vychovat z něj samostatného člověka s co nejlepšími morálními vlastnostmi. V současné době je to největší organizace pro děti a mládež na světě. Obecně se nazývají skauti, český výraz pro mezinárodní „skaut“ je junák (toto slovo použil v roce 1912 zakladatel českého Junáka A. B. Svojsík).
Světový skauting V roce 2007 oslavilo skautské hnutí významné jubileum – stoleté výročí světového skautingu. Za zakladatele skautingu jsou považováni dva muži. Ten první, často opomíjený, se jmenoval Ernest Thompson Seton a v roce 1902 založil ve státě Connecticut v USA Woodcraft Indians. Za rok vzniku skautského hnutí je ale považován rok 1907, kdy britský voják Robert Baden – Powell vzal několik chlapců z Londýna „pokusně“ tábořit na ostrov Brownsea. Po táboře vydal knihu Scouting for boys (Skauting pro chlapce), která napomohla dalšímu rozvoji skautingu. Po roce 1910 se skauting rozšířil téměř po celé Evropě.
Český skauting Roku 1911 se aktivní profesor tělocviku Antonín Benjamín Svojsík vydal na cestu do Anglie. Chtěl se osobně seznámit s novinkou mimoškolní výchovy, která se šířila světem – se skautingem. A byl jím tak očarován, že domů odjížděl s odhodláním propagovat ho u nás. V květnu roku 1912 A. B. Svojsík vydal knihu Základy junáctví, ve které mimo jiné čerpal z výprav se svou první experimentální družinou. První český skautský tábor A. B. Svojsík zorganizoval na Vorlovské myslivně u Humpolce v létě 1912. Čeští skauti se obvykle rozdělují podle věku do čtyř věkových kategorií: vlčata a světlušky (6 – 11 let) Družiny vlčat a světlušek se nazývají „šestky“, vybírají si šestkovou barvu (název družiny potom může být např. Modrá šestka, Bílá šestka). Družiny vlčat se v rámci oddílu mohou sdružovat do tzv. vlčácké smečky a družiny světlušek do tzv. světluškovského roje. skauti a skautky (11 – 15 let) Skautské družiny mají v názvu jméno nějakého zvířete či rostliny (např. Veverky, Kamzíci, Fialky). roveři a rangers (15 – 26 let) oldskauti (dospělí) Nejmenší jednotkou je družina – skládá se obvykle z 5 – 8 dětí a v jejím čele je rádce. Družiny tvoří oddíl – oddíly jsou odděleny podle pohlaví, ale existovaly a stále častěji se objevují i oddíly koedukované. Oddíl většinou tvoří jedna věková skupina. Několik oddílů dohromady vytváří skautské středisko. 4
Vzdělávání Skautská „kariéra“ začíná tzv. rádcovským kurzem, kterého se mohou zúčastnit skauti a skautky od 13 let. Tento kurz je určen pro vedoucí neboli rádce družin. Další postup si mohou rádci zajistit na kurzu čekatelském, jehož vyvrcholením jsou čekatelské zkoušky. Tohoto kurzu se mohou zúčastnit skauti a skautky od 15 let. Po absolvování již mohou vypomáhat s chodem oddílu. Vůdcovský kurz je zkouška pro skauty a skautky starší 18 let. S vůdcovskou zkouškou se otvírá cesta k pozici vůdce oddílu, střediska či vůdce tábora. Před vůdcovskou zkouškou musí člen absolvovat zdravotnický kurz. Vyšší vzdělání než vůdcovské mohou skauti a skautky získat na Lesní škole a různých instruktorských kurzech.
5
Skauting v Ivančicích v období 1921 – 1940 Za první republiky u nás nebyla jednotná skautská organizace. Kromě té největší – založené A. B. Svojsíkem – u nás působily skautské organizace při církvích a při politických stranách.
Počátky skautování v Ivančicích Skautská myšlenka putovala napříč republikou a mladí obyvatelé Ivančic se jí nadšeně chopili. Skauting v Ivančicích byl založen roku 1921. Nejprve skautovali pouze chlapci, ale velmi záhy se k nim přidala děvčata. Prvním vůdcem chlapeckého i dívčího oddílu byl Ivan Vávra, syn ředitele ivančické školy Josefa Vávry – zakladatele ivančického městského muzea. Ivanovi zaslal tenkrát dopis s pověřením vést oddíl sám profesor A. B. Svojsík. V Pamětní knize města Ivančic je o ivančickém skautingu tohoto období zapsáno: „Skauting vniká do Ivančic velmi záhy. Už koncem r. 1921 formuje se u nás první skautský tábor za vedení Ing. Ivana Vávry. Oddíl udržel se do odchodu Vávrova až do r. 1924. Pak zanikl na tři léta. Na jaře 1928 tvoří se nový skautský oddíl, jehož vůdcem je bratr Jaroslav Studený. Oddíl pod jeho vedením rychle vzrůstá, získávaje mládež návštěvou kin, pořádáním vycházek a budováním táborů, jeden byl r. 1928 u Lukovan, druhý r. 1929 pod Kozlovem. V letech 1929 – 1931 vede oddíl bratr Emil Říha. Tvoří dva tábory u Kramolína. Za vedení bratra Čermáka zmenšil se oddíl početně hlavně odchodem mnoha starších bratří do útvaru oldskautů, který se utvořil r. 1932. Ale hned nato zvedá se oddíl početně i kvalitativně tak, že předčí stav v letech předcházejících. Důkazem toho je skvělý tábor u Medlova a podobně dokonalý tábor pod Holoubkem. Bratr Čermák odevzdává vedení bartru Růžičkovi. Skauti těší se sympatiím občanstva a uplatňují se při každé příležitosti, kdy jejich pohotovosti, ostražitosti a ochoty je potřeba. Jejich heslo je: Buď připraven!“ Na začátek skautování v Ivančicích vzpomíná MUDr. Josef Liška z Oslavan: „Byla schůzka Na písku pod Rénou v Ivančicích tam proti ústí Rokytné na koupališti a Ivan nám tam začal vykládat o skautech, o prvotřídní zkoušce a hned měl program. Byli to většinou kluci z mé třídy a z třídy za mnou. Ivan byl proti mně o sedm let starší. Byl takovou vůdčí osobností, byl vybrán. Ivan měl u nás autoritu, řekl bych dobrý tisk, protože také starý pan Vávra byl neobyčejně vážený člověk. Vávrovi byli ten nejlepší začátek, co mohlo být. Druhá schůzka byla na Malovansku zase u té plovárny, tak tam už bylo místo a tam už se probírala morseovka a vyložilo se, jak se bude signalizovat. Také tam bylo něco o plavání. Třetí schůzka byl celodenní výlet na Oslavku a šli jsme do Židoně.“
6
O dalším vývoji prvního chlapeckého oddílu v tomto období se nedochovalo příliš mnoho informací. Pan Liška, který po založení skautského oddílu v Oslavanech začal skautovat ve svém rodném městě, ve svých pamětech píše, že se prvnímu chlapeckému oddílu příliš nedařilo. O historii tohoto chlapeckého oddílu se snažili získat informace již chlapci 3. chlapeckého oddílu (založen v roce 1946) – jak o tom svědčí zápis v jejich kronice – ale nebyli příliš úspěšní. V roce 1937 byl páterem Janem Slabým založen druhý chlapecký oddíl – katolický, jeho vůdcem se stal Ladislav Popovič. Klubovnou nového oddílu byl altán na farské zahradě.
První tábory Skautský tábor je vyvrcholením skautského roku, je odměnou za celý rok pilné práce. Tábory bývaly většinou čtyřtýdenní. Na nich měli chlapci a děvčata možnost vše, co se naučili za celý rok, převést do praxe. Prohlubovali své znalosti o přírodě a táboření. Chlapecké a dívčí tábory byly oddělené. Z dostupných materiálů jsem nezjistila žádné informace o táborech v letech 1921 – 1927. V Pamětní knize města Ivančice je zmínka o táborech, které se konaly koncem dvacátých let a v letech třicátých: v roce 1928 byl tábor u Lukovan, v r. 1929 pod Kozlovem, je zde poznámka o táboře u Medlova (k němu se mi nepodařily zjistit další informace), další zpráva se vztahuje k roku 1930, kdy se konal chlapecký tábor u Kramolína – nedaleko tábořil i dívčí oddíl. V létě 1934 tábořili ivančičtí skauti pod vedením Bohuslava Čermáka v romantickém údolí řeky Jihlavy pod hradem Holoubek nedaleko mohutných Masarykových smrků - podle svědectví pamětníků jsou dnes tato místa zatopena Dalešickou přehradou. V roce 1935 a 1936 tábořili ivančičtí skauti na stejném místě, ale tábor vedl Hynek Růžička. V roce 1939 proběhl tábor pod Wilsonovou skálou neboli pod „Wilsonkou“. Na táborech v letech 1935, 1936 a 1939 byly dívky společně s chlapci, ale jejich tábory byly oddělené, závislé byly na sobě pouze hospodářsky.
Počátky dívčího skautování Dívčímu oddílu se od počátku svého působení v Ivančicích velmi dařilo. Po oddělení od chlapeckého oddílu se vůdkyní stala Marie Seková, která ve funkci setrvala až do roku 1926. Dále se ve vedení vystřídaly Marie Winklerová, Heda Rináglová a Zdena Pruklová. V roce 1930 jely také na tábor ke Kramolínu, tábořily kousek od ivančických chlapců. Vše v táboře si dívky obstarávaly samy, dokonce si i samy vyrobily podsady z odkorků. Z období 1932 - 1934 nejsou o dívčím oddíle v Ivančicích ani doklady, ani vzpomínky pamětnic. Činnost byla obnovena v roce 1935, kdy se několik dívek pro skauting velmi nadchlo, a tak požádaly vůdce chlapeckého oddílu Hynka Růžičku, zda by se mohly zúčastnit tábora v roce 1935 a dostaly svolení. Na svůj první skautský tábor pod Holoubkem vzpomíná Marie Stefanová-Nešpůrková: 7
„Naše účast na táboře byla uskutečněna. Tehdy na tábor jsme se vypravovaly skromně. Měly jsme již základ skautského kroje: sukni, skautskou košili a silek, s sebou jen nezbytné letní oblečení (tričko a trenky), osobní prádlo, plavky, ručník, boty, tenisky, ešus, příbor, kapesní nůž, zápisník, tužku, baterku, píšťalu, prázdný slamník, polštářek, deku. Na tábor jsme se přepravovaly na korbě nákladního auta do Dukovan, odtud pěšky do Chroustova. Na autě se přepravovaly odkory a vybavení do kuchyně. Ve stodole chroustovské hospody jsme po posilnění třebíčskou limonádou „Zonkou“ nacpaly slamníky a s nimi jsme se vydaly cestou do údolí řeky na místo budoucího tábora. Již první den jsme za pomoci skautů postavily stany. Náš malý tábor se čtyřmi stany byl nedaleko chlapeckého tábora, byly jsme samostatnou družinou s povinností služeb, hlídek, zúčastnily jsme se táborového života, práce, her, vycházek a výletů, táborových ohňů.“ Po tomto táboře se sešly zájemkyně o skautování s Hynkem Růžičkou a Františkou Floriánovou, která se stala vůdkyní. Nově vzniklé družiny si daly název Protěže a Vlčí máky. Klubovnu měli tehdy společnou s chlapci v budově gymnázia na Komenského náměstí. V roce 1936 byla vůdkyní registrována opět Františka Floriánová a společně s ní 23 skautek a 5 oldskautek. V červenci 1936 se konal čtyřtýdenní tábor opět pod hradem Holoubek. Na svou činnost v družině Protěží vzpomíná Albína Dědková-Palásková: „Naše družina „Protěže“ (jméno nám dala Fanynka) se scházela jedenkrát v týdnu ve staré klubovně na dvoře gymnázia. Později jsme dostaly klubovnu ve dvorním traktu nynější radnice. Byla to větší tmavá místnost s jedním oknem, holými stěnami, lavice a několik židlí. S kamarádkou Květou Chmelíčkovou jsme se domluvily, že klubovnu vylepšíme. Sehnaly jsme barvy a štětce a pustily se do malování slováckého ornamentu kolem okna. Návrh nám předkreslil skaut Freda Kilian, velký obdivovatel slováckého folkloru. Na náš malířský pokus jsme byly pyšné, všem se výzdoba líbila.“ V roce 1937 se vůdkyní stala Jiřina Juřenová, registrovalo se 26 skautek. Ve vedení dívčího oddílu vypomáhal Hynek Růžička. Skautky se v této době hodně soustředily na skládání odborek – odborných skautských zkoušek například z plavání, zdravotnictví apod. V létě se pak konal putovní tábor skautek v údolí řek Jihlavy a Oslavy pod vedením Hynka Růžičky. Po táboře se dívky zúčastnily skautských závodů ve Chvojnici. V roce 1938 a 1939 byla vůdkyní Anna Růžičková, registrovalo se 33 dívek. V roce 1938 nebyl tábor uskutečněn, v roce 1939 se konal tábor pod Wilsonovou skálou, na tento tábor vzpomíná Ljuba Navrátilová – Kroupová: „Program se mohl rozjet. Dopoledne bylo pracovní a vzdělávací, zdokonalovaly jsme se ve svých dovednostech a skautských znalostech. Po obědě klid, pak koupání, svačina, hry, večeře, povídání a zpívání a myslím, že čtyřikrát za pobyt táborák, nejdojímavější byl ten na rozloučenou. Naše tábory trvaly tenkrát celý měsíc. Hrozně jsem milovala svačinu, když údolím se rozlehlo Hynkovo „C a ca o“ a půl ešusu dobrého nápoje zakusovaného výborným krajícem chleba bylo naráz v nás. A když už jsem u toho jídla, nesmím zapomenout, jak Bakula při sázce „kdo víc?“ snědl šestnáct kynutých knedlí s povidlím (v Ivančicích se říkalo také pěry). 8
Čas od času připadla na každého služba: pomáhalo se v kuchyni, na nákup se chodilo romantickou cestou do Stropešína. Ta vedla proti proudu podél řeky a pak se lomila vlevo vzhůru do vesnice. Na začátku, kdy se vyšlo z lesa, hájenka, na lavičce u kapličky stály vždy už přichystány konve s mlékem. Ojediněle se na kole jelo pro nákup do Dalešic nebo Hrotovic. Pro vodu se chodilo přes řeku do studánky pod Wilsonkou.“ V roce 1940 pokračovala ve funkci vůdkyně dále Anna Růžičková – až do rozpuštění organizace.
Skauting v Ivančicích a válka Období předmnichovské republiky bylo zlatou érou českého skautingu. Skautování bylo přerušeno válkou, v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava byl skauting německou správou zrušen 28. října 1940. Mnoho českých skautů však hájilo myšlenky skautingu v ilegálním odboji nebo za hranicemi protektorátu. Dosud žijící pamětníci vzpomínají, že i přes hrozbu z vyzrazení skautská činnost v Ivančicích pokračovala i během války, ale o tomto tajném počínání se mi nepodařilo získat žádné relevantní důkazy. Zdeněk Navrátil ve svých vzpomínkách na 2. chlapecký oddíl uvádí, že se podařilo zachránit pouze některé písemnosti, vlajky, osobní věci jako kroje apod.
9
Skauting v Ivančicích v období 1945 – 1950 V roce 1945 nedlouho po osvobození byla činnost ivančického střediska obnovena. V té době nikdo nepředpokládal, že opět pouze dočasně. V poválečném nadšení skauti žíznili po vzdělání, a proto se účastnili rádcovských kurzů (kurzy, které musí absolvovat vedoucí družin) a lesních škol (vzdělavatelský skautský kurz nejvyšší úrovně). V Ivančicích v tomto období fungovaly čtyři chlapecké oddíly a dva dívčí.
Činnost chlapeckých oddílů V roce 1945 byl obnoven 1. chlapecký oddíl, kterému se přezdívalo svazový, a 2. katolický chlapecký oddíl. 1. oddíl Ve vedení prvního oddílu byli Ervín Lobpreis-Lobin, Rudolf Komárek, Mirek Kratochvíl-Bakula, Jiří Kroupa, Antonín Novotný. 2. oddíl Vedl jej František Holý, zástupcem byl Antonín Procházka, v roce 1946 se vedení 2. chlapeckého oddílu ujal Jaroslav Maxa. Některé družiny, patřící do druhého oddílu se scházely v Němčicích ve škole. 3. oddíl V roce 1946 došlo k rozdělení 1. chlapeckého oddílu v důsledku neshod ve vedení. První oddíl vedl i nadále Ervin Lobpreis a rozdělením vznikl 3. chlapecký oddíl pod vedením Mirka Kratochvíla. Do rukou se mi dostala kronika 3. oddílu z let 1946 a 1947 sepsaná Vladimírem Kratochvílem-Bakulou. Dovídáme se z ní, že celkově byla činnost tohoto oddílu velmi pestrá - chlapci se účastnili mnoha soutěží, organizovali akce pro veřejnost, uspořádali mnoho výprav. V této kronice je také popsán průběh oslav 25. výročí založení Junáka v Ivančicích, část zápisu zní: „Mrazivé ráno toho dne 21. září 1946 bylo v Ivančicích prý bouřlivé. Kronikář to neví z vlastního poslechu, ale některým občanům města se dá dost věřit. Skautíci s kytarami a bubny vtrhli do ulic i nebylo jednoho domu, který té chvíle nebyl vzhůru nohama. Asi po hodinovém oddechu to začalo nanovo na náměstí na tribuně před poštou. Projevy bratra střediskového Pika, zástupců MNV a předání vlajky se zatloukáním hřebů. A už je u mikrofonu Lobin, který volá závodníky do boje. Koloběžky se řítí kostrbatým náměstím, vítězí malá Helišová s natrženou nohou (musí do nemocnice – ale vyhrála)! Závod dvojspřeží získávají „Ledňáčci“ i s věncem vítězů. Ještě nějaké žertíky a skautíci se spořádaně hrnou na Sokolovnu, kde se odhaluje pamětní deska popraveným Sokolům. A odpoledne nový průvod a spousty her a závodů (jako ti žrouti s povidlovým koláčem a překrásné rugby 2. oddíl versus 3.). 10
Přišlo hodně skautských hostí z Oslavan, Kounic, Zbýšova, Brna atd.“ 4. oddíl V kronice 3. oddílu je na několika místech zmínka o 4. chlapeckém oddílu, o kterém se mi nepodařilo získat skoro žádné informace. Vím pouze, že ve vedení byl Vladimír Sojka a že v roce 1947 tábořil společně se 3. oddílem u Kramolína pod vedením Vladimíra Kratochvíla. Tábory Nepodařilo se mi získat žádné informace o táboru 1. chlapeckého oddílu v roce 1946, v roce 1947 tábořil 1. oddíl pod vedením Ervína Lobpreise pod Wilsonkou. V roce 1946 se pod vedením Jaroslava Maxy konal letní tábor 2. chlapeckého oddílu, na který vzpomíná Jiří Kabelka takto: „V roce 1946 se našeho vedení ujal páter Jaroslav Maxa. Prostřednictvím jeho a pátera Konvičky – katecheta na gymnáziu – jsme v r. 1946 uskutečnili tábor u obce Divoky při Zdounkách na panství hraběte Strachwitze. Nechal nás pokácet borovice, pořezat je na jeho pile, vozil nám jím ulovené srnce (měl 6 dětí – jednoho z nich – Karla – nechal po celý čas tábora skautské výchově). Vůdcem zde byl Franta Holý a Franta Procházka. Zdravotnicí byla teta Dobra (Dr. Černá) – vařila její sestra Vlasta Hanzová provdaná později Poulová (učitelka neslyšících). Využívali jsme na tomto táboře především konzervy z akce UNRRA. Účastníci např.: Karel Mucha, Karel Svoboda, Jan Čepera, Bedřich Dvořáček.“ V roce 1947 tábořil 2. oddíl pod vedením Františka Holého u Křižanova Z kroniky 3. oddílu se dovídáme, že 3. a 4. oddíl tábořily společně pod vedením Vladimíra Kratochvíla u Kramolína. Stavba a průběh tábora jsou popsány velmi podrobně. Chlapci si museli již dlouho před táborem šetřit na tábornické vybavení, dlouhý čas taky zabral výběr správné louky. Nájemce si za louku řekl o pět set kilogramů sena, které chlapci také sháněli svépomocí. Kronikář vzpomíná na příbytek dvou vedoucích: „Lávin se Zdeňkem (Dick jim přitom předčítá své milostné verše) se dali do svého aerodynamického pavilonu. Tento stan si pletli domácí lidé i příchozí nápadně často s odpadní jámou i jiným důležitým táborovým zařízením a to ani ne tak pro vzhled, ale pro neodbytný typický puch. Jak to vedle nich po celých dvacet osm dní vydržel Bakula a Laďa a pak Eliška (kuchařka), diví se mnoho lidí. Jedině Toník to nevydržel a ještě dnes (po roce) jsou jasně patrny jeho úbytky na váze a jeho poruchy statických a čichových (vedle jiného) ústrojů.“
Činnost dívčích oddílů V roce 1945 se do dívčího oddílu přihlásilo 75 děvčat. Můj dědeček Jiří Kabelka vzpomíná, že dívčí oddíly existovaly dva: 1. dívčí oddíl svazový, který vedla Ljuba Navrátilová-Kroupová a Eliška Novotná, a 2. dívčí oddíl katolický, který vedla Růžena Mičulková s pomocí Dobromily Hanzové-Černé. Pan Zdeněk Navrátil popisuje činnost pouze jednoho dívčího oddílu, ke kterému byla přidružena družina katolických skautek.
11
Činnost v letech 1949 a 1950 V roce 1948 byla činnost ivančického skautingu ukončena převzetím skautského materiálu Svazem české mládeže. V roce 1949 a 1950 proběhly ještě tábory 2. chlapeckého katolického oddílu a dívčích oddílů v Jánském údolí ve Starém Hobzí. Vedoucím chlapeckých táborů byl Miloš Kabelka, vedoucí dívčího tábora v roce 1949 byla Milada Kabelková, v roce 1950 Růžena Mičulková. Tyto tábory byly už prakticky tajné.
12
Skauting v Ivančicích v období 1968 – 1970 V roce 1968 dochází k celkovému uvolnění společenské atmosféry. V období Pražského jara padly poslední překážky k obnovení skautingu. Junák opět zahájil svoji činnost. První setkání ivančických skautů proběhlo na louce pod Kumánem. U slavnostního ohně se sešlo na 400 skautů. Budování organizační struktury a rozmach činnosti ukončil rok 1970, kdy byl Junák povinně sloučen s Pionýrskou organizací. Skautské hnutí bylo tedy již podruhé opět rozpuštěno. Také v Ivančicích fungovaly některé oddíly pod hlavičkou PO, např. oddíl němčických skautů.
Činnost v letech 1968 - 1970 Po několika schůzkách „odrostlých“ skautů vznikl 1. chlapecký oddíl pod vedením Zdeňka Navrátila-Fetiška, 1. smečka vlčat pod vedením Jiřího Kabelky a také 1. dívčí oddíl pod vedením Elišky Novotné, jejíž zástupkyní byla Květa Komárková, a roj světlušek vedla Jarmila Pokorná. Katolické oddíly nebyly obnoveny, protože se vedení usneslo, že doba není této činnosti příhodná. Na jaře roku 1970 se družina Ostřížů odtrhla od 1. chlapeckého oddílu a vytvořila 2. chlapecký oddíl. Vedl jej Pavel Helia-Sioux, ale nový oddíl nebyl příliš podporován. Vedením ivančického střediska byl pověřen Rudolf Komárek-Šumis, jeho zástupcem se stal Jan Pokorný. V roce 1969 někteří skautští činovníci měli možnost složit vůdcovské zkoušky. Je nutné podotknout, že skautské činnosti se účastnili i někteří členové strany KSČ, což způsobovalo problémy, zvláště v oblasti ideologie. Dny skautingu se začínaly chýlit ke konci, došlo k nucenému vstupu do Sdružení organizací dětí a mládeže, což se nápadně podobalo poválečné taktice – skauti tehdy museli vstoupit do Svazu české mládeže (došlo k odevzdání majetku). Na jaře roku 1970 proběhlo okresní kolo Svojsíkova závodu na louce pod Templštýnem, které pořádalo ivančické středisko.
Tábory V roce 1968 se konal tábor v Nové Říši, který trval pouze od 16. srpna do 21. srpna, kdy došlo k okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Neměl mnoho účastníků a byly problémy s táborovým vybavením. Tábor byl koedukovaný, vedl jej Zdeněk Navrátil-Fetišek a Květa Komárková-Gena.
13
V roce 1969 proběhl tábor pod Wilsonkou, jeho příprava zabrala mnoho času, dívky a chlapci tábořily vedle sebe na loukách vzdálených asi pět set metrů. Vedení tábora vzal do svých rukou Pavel Tureček-Bobin, protože Zdeněk Navrátil byl nečekaně povolán k výkonu vojenské služby. Během tohoto tábora došlo k prvnímu přistání člověka na Měsíci – Neil Armstrong byl skautem, měsíční kámen z prvního přistání na Měsíci je umístěn na mohyle Ivančena v Beskydech. V roce 1970 chlapecký tábor proběhl opět v Nové Říši, program vedli mladí činovníci k dispozici měli lepší vybavení. Chlapci z nového 2. oddílu se tábora účastnili jako hosté. Dívčí tábor proběhl u Pozďatína u rybníku Přibyl. Vedení tábora se ujali manželé Novotní.
Rádcovský kurz Vedení obnovených oddílů si uvědomovalo, že je potřeba vychovávat nástupce a především nové rádce družin. Proto se rozhodli uspořádat rádcovský kurz. Ten byl dlouho a pečlivě připravován, konal se před letními prázdninami v roce 1968 na Stříbském mlýně. Zúčastnili se ho i skauti z Neslovic a z Nové Říše. Účastníci zde měli možnost složit i skautský slib. Průběh kurzu označuje Zdeněk Navrátil-Fetišek ve svých vzpomínkách za velmi úspěšný.
14
Závěr Ve své práci jsem se zabývala historií skautského hnutí v Ivančicích od jeho počátku v roce 1921 do roku 1970. Kopíruje historii skautování v celé zemi - skautování bylo povoleno ve třech obdobích: 1921 – 1940, 1945 – 1950 a 1968 – 1970. V roce 1940 byla činnost skautů přerušena válkou, v roce 1948 a 1970 byla tehdejšími vládami. Skautování probíhalo tajně i v době druhé světové války, z ivančického skautského střediska se však nezachovaly žádné doložené vzpomínky nebo jiné materiály. Ve své práci jsem se zaměřila i na letní tábory, které jsou vyvrcholením celoroční skautské činnosti. Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že byly pořádány tábory také v letech 1949 a 1950, i když prakticky tajně. Během své práce jsem sesbírala mnoho materiálů, ze kterých by se dalo čerpat pro práci daleko většího rozsahu. Byla bych ráda, kdyby se v ivančickém skautském středisku našli „pokračovatelé“, kteří by se tímto tématem dál zabývali a mou započatou práci rozvinuli. Řady našich oldskautů totiž řídnou, a tak odpovědi na některé naše otázky už nikdy nebude možno získat. K obnovení skautování došlo v roce 1989 a možnost skautovat máme dodnes. Ale tímto obdobím jsem se rozhodla prozatím nezabývat, protože ti, kdo skauting po listopadové revoluci obnovovali, se na vedení střediska podílejí dodnes.
15
Resumé Skauting je celosvětově rozšířeným hnutím, je to největší organizace pro děti a mládež na světě. Sama jsem její součástí. Pro toto téma jsem se rozhodla, protože historie skautingu v Ivančicích nebyla dosud zmapována. Získala jsem informace, materiály a fotografie a ty jsem zpracovala. Scouting is a worldwide spread movement, it is the biggest organization for children and teenagers in the world. I am its member. I chose the topic of my graduation study because the history of scouting in Ivančice was not elaborated till this time. I got some informations, materials and photographs and I worked up them.
16
Prameny Použitá literatura: Hodek, J.: Historie skautingu ve Šlapanicích, Šlapanice, II. oddíl Junáka Šlapanice, vlastním nákladem 2003 Kronika města Ivančice a Pamětní kniha města Ivančice Materiály věnované pamětníky: - Navrátil Zdeněk – Fetišek: 2. chlapecký oddíl, soukromý tisk 2007 - Navrátil Zdeněk – Fetišek: Ivančičtí skauti v období 1968 – 1970, soukromý tisk 2004 - Liška Josef: Bratr Pepík vzpomíná, soukromý tisk 2004 - Kabelka Jiří – Kabišek: Kabiškovo vyprávění, soukromý tisk 2006 - Sepsané vzpomínky Marie Stefanové – Nešpůrkové, Ljuby Navrátilové – Kroupové, Elišky Burianové – Novotné, Marie Káňové – Kudláčkové a Květy Grossové – Komárkové, 2000 - Dobové kroniky, deníky a zápisníky Nosek, V.: Cestou k pramenům – historie skautingu v obrazech, Praha, TDC 1997
Použité elektronické zdroje: Online text: (http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Baden-Powell 24.9.2009) Online text: (http://k4.skautkostelec.cz/kdo_jsme/historie_podrobne.htm 1.10.2009) Online text: (http://verejnost.skaut.cz/skauting/historie 3.12.2009)
17
