Historie skautingu v Janovicích nad Úhlavou
Paměti pamětníků - sepsal Miloslav Heidler Janovice nad Úhlavou 2009
Obsah: I. Jak to začínalo Pravěk skautingu v Janovicích n. Úhl. .……………………………………. 3 II. Jak to pokračovalo
4
1. Zakládáme 1. oddíl Junáka V Janovicích n. Úhl. ……..………………… 4 2. Junák v Janovicích v letech 1945 – l948 … …….………........................ 6 Rok 1945 Rok 1946 Rok 1947 Rok 1948 3. Soumrak skautingu 1949 – 1951………………………………………….... 11 Rok 1949 Rok 1950 Rok 1951 III. Mezidobí 1951 – 1967………………………………………………………… 14 IV. Jak to znovu pokračovalo………………………………………………….. . 15 1. Přípravy na obnovení činnosti
16
Rok 1967 2. Zakládáme opět 1. oddíl Junáka v Janovicích n. Úhl………………….. 17 Rok 1968 Rok 1969 Rok 1970 V. Mezidobí 1971 – 1989 ………………………………………………………… 22 VI. Jak to potřetí pokračovalo…………………………………………………... 23 1. Přípravy na obnovení činnosti – sametová revoluce…………………... 23 Rok 1989 2. Zakládáme potřetí 1. oddíl Junáka v Janovicích n./Úhl……………….. 23 Rok 199O Rok 1991 a další VII. Jak to potřetí končí ………………………………………………………… 25 VIII. Statistika ……………………………………………………………………… 26 VIII. Obrazová příloha …………………………………………………………… 28
I. Jak to začínalo Pravěk skautingu v Janovicích První informace o skautování v Janovicích jsme získali z vyprávění pana Pacnera (nar. 1904) obchodníka z Janovic, který spolu s několika studenty z klatovského gymnasia (ze jmen známe pouze bratry Feldmanovy a p. Pacnera) asi v roce 1921 zaloţili skautský oddíl (v některých pramenech uváděný rok 1912 vznikl chybou v kronice, uváţíme-li, ţe zakládajícím hochům bylo v roce 1912 asi 8 let a podle pamětníků to byli studenti gymnasia). Ţe byli součástí organizovaného skautského hnutí, vyplývá z toho, ţe při výletu do Ţelezné Rudy je celníci na hranicích na skautské průkazy propustili do Německa a tak vyšplhali na nejvyšší horu Královského hvozdu - Javor. Z další činnosti víme pouze to, ţe tábořili u lesa Amerika a janovická mládeţ se na ně chodila dívat jako na kuriozitu. Pro zajímavost - na stejném místě tábořili skauti jak v letech l945-50, tak po kaţdém vzkříšení skautingu. Snad proto, ţe místo je uzavřeno v lesním údolí a je tam studánka. Nevíme nic o tom, zda měli kroje, klubovnu nebo jiný majetek. Z poznámky v kronice 1. oddílu Junáka Janovice, ţe bratři Kronovit, Švenek, K. Krátký a snad i A. Heran, byli skauty před válkou, lze usoudit, ţe v Janovicích byli skauti i ve třicátých letech. Potvrzují to i později nalezené časopisy „Vůdce“, příručka „Skautská praxe“ a příručka pro dívčí skauting, kde je dokonce razítko „1. dívčí oddíl Janovice“. Domněnka, ţe před válkou byly oddíly dva, je tedy oprávněná. Bohuţel z pamětníků jiţ nikdo neţije a je naší chybou, ţe jsme o tehdejším skautování v našem městě více nepátrali jiţ dříve, kdyţ pamětníci ještě ţili. Pak ještě v roce 1938 existovala prý v Janovicích skautská hlídka, která zanikla okupací republiky. Jejím posláním byly pravděpodobně kurýrní sluţby v případě války. Probíhala tehdy mobilizace a v Janovicích byla vojenská jednotka. MUDr. Bedřich Feldman byl po návratu z koncentračního tábora zvolen v roce 1947 zdravotním zpravodajem okrsku Klatovy. Po svém odchodu do exilu patří k zakladatelům československého exilového skautingu a je členem Rady čs. demokratického Junáka v Murnau v Bavorsku.
II. Jak to pokračovalo 1. Zakládáme 1. oddíl Junáka v Janovicích Po vypuknutí 2. světové války a okupaci Československa německou armádou byl Junák v ČSR v roce l94O zrušen a zakázán. Přes to skautská myšlenka nezanikla, mezi mladými putovaly různé skautské knihy a příručky. O pokračování se staral časopis „Mladý hlasatel“ a po jeho zrušení částečně i „Správný kluk“, v jejichţ redakci výrazně působil Jaroslav Foglar-Jestřáb. Ten přišel s myšlenkou čtenářských klubů, které byly řízeny redakcí v souladu se skautskou praxí i kdyţ skautská idea byla v té době tabu. A tak vznikl základ skautského oddílu - čtenářský klub MH Modré šípy. Z otců zakladatelů jmenujme vedoucího klubu Josefa Altmana a další členy Oldu Dvorského (před tím Cinterhofa), Standu Heidlera, Karla Roţně, bratry Karla a Míru Pavlíky, Ludvíka Kacerovského, Boţu Novotného. Později přistoupili Franta Martin, Franta Roţánek a „přistěhovalci“ Pavel Tesař (který byl před zákazem vlčetem) a Jirka Lom. Hoši svoji činnost orientovali podle pokynů časopisů i objevené „Skautské praxe“. Dokonce uspořádali dvakrát ve stodole v Cihelně divadelní představení. Také skládali podle nalezené skautské stezky nováčkovské zkoušky. Klubovnou jim byl zahradní altán a později různé vlastnoručně postavené „bunkry“. Klub později pod vlivem foglarovek změnil jméno na „Druţina Ostříţů“. Z tohoto klubu pak vzniká první skautská druţina Ostříţů jiţ v roce 1945. Rádcem druţiny je samozřejmě Josef Altman. Této druţině v začátcích vypomáhá klatovské středisko Junáka vysláním jakéhosi patrona, který jí měl pomáhat, byl jím Emil Haas, později učitel a ředitel školy v Týnci. Pokřik druţiny: Klí, klí, klí my jsme Ostříţi na svých křídlech hbitě vzhůru vyletíme do azuru. Jiţ 20. května 1945 je druţina zaregistrována v rámci střediska Klatovy jako junácká hlídka Janovice nad Úhlavou 1. oddílu Klatovy. Dodatečně jsou do druţiny přijati Karel Řeřicha a Václav Trča. Zájem mládeţe o skauting však byl větší, zejména poté kdyţ Ostříţi vyšli z parečku v nových krojích a za hlasitého zpěvu prošli městečkem. Olda Dvorský (někdy také Kadleček) namaloval náborový plakát a pozval všechny zájemce na 29. června 1945 na schůzku do parečku. Akce proběhla úspěšně a tak vznikla druţina Lišek. Základem byla skupina mladých kolem časopisů MH a SK a vytvořila čtenářský klub Modrá hvězda. Byli to mladší chlapci, které činnost Modrých šípů zaujala a kteří se po nich „opičili“. Členy druţiny byli Tonda Fiala, Jan Taušek, Míla Heidler, Jarda Štauber, Míla Kuneš, Karel Kubernát, Ríša Chroust, Pepík Trefanec a postupně i další. Rádcem druţiny byl jmenován Stanislav Heidler (Standa nebo také Šůta). Pokřik druţiny: Bystrý vzhled a rychlý let na překáţky nemyslet, to je zákon jediný naší liščí druţiny. Třetím proudem k zaloţení oddílu byla skupina starších chlapců ze čtvrtí zvané Výrov
a Podsedky. Ti vytvořili další druţinu Kamzíků. V čele byl Kamil Kronovit, dále Jarda Švenek, Franta Toman, bratři Ríša a Arna Heranové, Pepík Křen, bratři Karel a Hynek Krátkých, Sváťa Kostlivý a později Jarda Huspek, Míra Martin, Milan Bytel, Míra Úlovec, Pepík Kasík, Pepík Podstatný. Zda jiţ byli předtím nějak organizováni, nevíme. Rádcem druţiny Kamzíků byl Josef Křen. Na iniciátory zřejmě zapůsobilo jejich dřívější skautování. Tato druţina se vytvořila aţ jako třetí a její členové jiţ byli starší a tak nebyli tolik zasaţeni dětskou romantikou. Naproti tomu poskytla oddílu první činovníky. Tyto tři druţiny vytvořily pak v Janovicích organizační celek - 1. oddíl Junáka a do znaku si daly společný symbol - okřídlené srdce, symbol veselí a radosti. Vůdcem oddílu byl Josef Altman (Trávníček, Tráva). Pokřik oddílu: Veselost ve znaku máme ničeho se nelekáme ambulanční uzel, kóta klobouk, mapa, skautská bota všechno známe, nečekáme, jdeme ven, se zpěvem. Se skautováním se začínalo všelijak, i kdyţ musíme objektivně přiznat, ţe ve veřejnosti jsme měli mnoho příznivců. První starostí oddílu bylo sehnat klubovnu. Zde nám pomohlo vzorné vystupování na veřejnosti. Jiţ 7. července 1945 krojovaní skauti v čele průvodu při vzpomínkové slavnosti na upálení Jana Husa nesli státní vlajku. To a přízeň řady dospělých mělo za následek, ţe jako klubovnu nám byla MNV předána dřevěná chatka, která za války slouţila jako stráţnice CPO (civilní protipoţární ochrana) pro protiletecké a protipoţární hlídky a nalézala se před vjezdem do staré hasičské zbrojnice, později byla převezena na tzv. trţiště, coţ bylo prostranství proti domu Ferdinanda Pacnera, kde byly dříve městské trhy a kde se dnes nalézá sídliště. Jako první kroje nám slouţily ţlutohnědé košile bývalé Hitlerjugend, která je okopírovala od předválečného Junáka. Později pak byly předepsané košile khaki, na které jsme sehnali látku a košile nám ušila paní Řeřichová (matka jednoho skauta) za reţijní poplatek. Nebyla to věc jednoduchá, protoţe trvalo válečné hospodářství a vše bylo na lístky a body a všeho byl nedostatek. Pořídili jsme si i skautské klobouky z klobouků italských horských myslivců, které nám upravil místní kloboučník pan Stahl a modistka paní Sýkorová. Podkolenky nám upletla paní Krátká v její pletárně. Skautské hole pak vysoustruţil Karel Rubáš. S vybavením to bylo špatné, někdo měl teletornu po Němcích, jiný ruksak po tatínkovi anebo později tornu z JUNU. Ešusy byly vojenské a také polní láhve pamatovaly první republiku. O spacích pytlích se nám ani nezdálo. Ale kupodivu byl Junák celostátně velmi ţivotaschopný. Praţské vedení rychle organizuje vydávání příruček, přebírá armádní přebytky a otevírá junáckou prodejnu JUN. Stany jsme dostali z válečné kořisti-německé čtvercové hnědé a trojúhelníkové maskované vojenské celty, které se spínaly do jehlanů či áček, samozřejmě bez podláţek a tak jsme spali pod dekami na zemi. Maminky a kamarádky pro nás ušily krásnou oddílovou vlajku se znakem města na jedné a skautskou lilií na druhé straně a také dvě druţinové vlajky červenou Ostříţů, modrou Lišek a později i bílou Racků. V oddíle dochází k prvním volbám. Tráva vzhledem k tomu, ţe měl málo zkušeností
s vedením oddílu a byl současně rádcem Ostříţů odstoupil, a vedení oddílu bylo svěřeno Kamilu Kronovitovi, zástupce byl Jarek Švenek, hospodářem Sváťa Kostlivý (Domácí). Nastává „zlatá éra“ Junáka v Janovicích. 2. Junák v Janovicích v letech 1945 - 1948 Rok 1945 Během roku 1945 všichni členové sloţili junácký slib a většina vykonala nováčkovské zkoušky a všichni si pořídili kroje. Byla vytvořena čtvrtá druţina - Rackové, kterou tvořili nejmladší hoši - Tonda Bytel, Vašek Engler, Vašek Soukup, Pepík Jakl, Franta Fiala, Jirka Havel a mnozí další. Rádcem byl ustanoven Karel Pavlík (Radar). První veřejné vystoupení oddílu se konalo na doţínkách, kde opět skauti šli v čele průvodu s vlajkou, kterou pak u sokolovny vztyčili na stoţár. To uţ měli všichni kroje a oddíl měl klubovnu i základní vybavení pro spartánské táboření. Proto byl uspořádán první oddílový výlet koncem července na hrad Rábí. Jestliţe si uvědomíme, ţe bylo několik málo týdnů po válce, ţe poměry v republice nebyly zdaleka stabilizované, pochopíme, s jakým napětím skautíci vyrazili na první noc pod stanem. Zde jsou vzpomínky jednoho účastníka: „Do Ţichovic jsme přijeli vlakem odpoledne. První potíţ byla najít tábořiště, to se nám povedlo s pomocí místního chlapce Jirky, který byl příbuzným předsedy MNV, a tak jsme rozbili tábor na obecních drahách u Otavy. Po večeři nastala „noc hrůzy“. Nejprve nás u táboráku navštívila skupina trempů z osady Uragan, kteří vyprávěli hrůzostrašné historky z trempského ţivota. Starší hoši šli na výpravu k tábořišti skautů z Neznašov. Chvíli na to se ozvaly kroky a Olda na hlídce zvolal: „Stůj, kdo jsi?“ Ozvala se odpověď: „Tu ruskyj partyzanskyj komisar!“. Byl to skutečně ozbrojený muţ, který prohlásil, ţe viděl náš oheň a pátrá po německých vojácích, ţe chytil včera osm esesmanů a ţe se v okolí nalézá lvice a hyena, které uprchly z cirkusu v Dobřanech. Vtom hlídka opět ohlásila někoho v křoví, komisař se naštval a prohlásil „Kto ty, budu streljat!“ Z křoví vystrčili hlavu bledí skautíci vracející se z výzvědné výpravy. Pak partyzán odešel a situace se zklidnila. Za chvíli ale opět kroky, tentokrát Standa na hlídce vetřelce opět stavěl a ozvěnou dostal odpověď „Zde československý voják, kdo jsi ty?“ „Tady junácký tábor!“ „Chlapci vy“ a zakopl „tu táboříte?“ a znovu zakopl, zanadával a odešel. Ráno jsme zjistili, ţe šňůry našich stanů vedou přes cestičku kolem řeky. Pokud pomineme, ţe jsme vstávali ve čtyři hodiny ráno v domnění, ţe je šest, protoţe kaţdá hlídka popostrčila jediné hodinky, které jsme měli, pak výlet dále pokračoval podle plánu“. Dne 25. května odesílá okrskový velitel hlášení o sjednocení všech skautských organizací v Klatovech a vytvoření Revoluční rady skautů v Klatovech. Významnou oddílovou akcí byla účast na oslavách 25. výročí zaloţení Junáka v Horaţďovicích dne 18. srpna 1945. Tato setkání skautů se tradičně opakují dodnes pod názvem Setkání skautů na Otavě. Oddíl se také zúčastnil velkých skautských slavností dne 8. září 1945 v Klatovech,
které byly pořádány k zakončení sjednocení všech skautských sloţek pod jednu organizaci - Junák. Večer byl velkolepý táborák na stadionu a zde skauti viděli poprvé v ţivotě ohňostroj. Druhý den stovky skautů pochodovaly za zvuku fanfárek ulicemi na náměstí, kam měl přijet prezident. Nepřijel, ale celá akce byla obrovskou propagací hnutí. Ţili jsme dále skautským ţivotem:vycházky, výpravy, polní hry, pravidelné druţinové schůzky, sbírání vědomostí ze skautské praxe, soutěţe, atletické závody a hlavně příroda. Podzim byl také ve znamení nácviku na veřejné vystoupení. Všichni se snaţili a tak se 16. prosince 1945 mohla konat 1. Junácká besídka v sále sokolovny. Hudební vystoupení střídal zpěv, recitace, humor a na závěr skautská jednoaktovka o praktickém pouţití skautských znalostí v krizových situacích. Tato besídka byla přijata velmi kladně místními občany a mnohým otevřela oči, ţe to se skautováním myslíme váţně a ţe to má smysl.
Rok 1946 Rok 1946 moţno hodnotit jako rok největšího rozmachu Junáka v Janovicích. Pro velký zájem menších dětí bylo nutno zaloţit smečku vlčat, jejichţ vůdcem se stal Olda Dvorský, vlčata: Karel a Mirek Pacnerovi, Franta Fiala, Zdeněk Havel a další. Tato smečka se záhy osamostatnila a vznikl tak 2. oddíl Janovice nad Úhlavou. Koncem roku 1945 a hlavně na jaře 1946 vzniká 1. dívčí oddíl Janovice nad Úhlavou. Tvoří jej z počátku druţina Vlaštovek - starší děvčata s rádkyní Boţenou Langmajerovou a Veverek - mladší děvčata s rádkyní Marií Štenglovou. Vůdkyní oddílu je Dáša Koblerová, zástupkyní Květa Joachymsthalerová. Později vzniká odloučená druţina v Javoře s rádkyní Zdenou Bytelovou a roj světlušek. Z hlášení o registraci z roku 1947 vyplývá, ţe v oddíle byly další dvě druţiny - Srnky a Vlčí máky, celkem 41 děvčat. Děvčata nemají vlastní klubovnu, a protoţe chlapecká je plně vytíţena schází se v domě vůdkyně u „Mydlářů“, v hospodě Hynka Koblera (dcery byly skautkami) aţ získávají místnost velkostatku Veselí na „Papírně“(dcery správce Štengla jsou skautkami). Anabáze končí převzetím chlapecké klubovny, protoţe chlapci sídlí v nové. Ale to je delší historie. Vznikem Junáka nastal odliv dětí z dosavadních organizací hasičů a Sokola. Tyto organizace byly v té době známy vzájemnou rivalitou. Hasiči to řeší úzkou spoluprací s Junákem, zakládají hasičské krouţky pro skauty, kteří si tak mohou sloţit odborku hasiče a učí je praktická cvičení při hašení poţárů. To se pak osvědčuje v roce 1947, kdy v období enormního sucha hoši se účastní bojů s lesními poţáry na Šumavě. Sokolové se snaţí přilákat skauty na svá cvičení do sokolovny a aţ po delší době činovníci Sokola přijdou na to jak skauty získat ke společné činnosti. Jednají s vedením Junáka a výsledkem jednání je, ţe Sokol jako poměrně bohatá organizace, zakoupí stavebnicovou chatu a umoţní skautům, aby ji postavili na pozemku Sokola a uţívali ji jako klubovnu. Junák se pak zavázal, ţe nebude bránit dětem v docházce na cvičení a přizpůsobí své akce, aby nenarušoval cvičení. Ujednáno a podepsáno. Započala horečná činnost. Z pily v Hamrech přivezena stavebnicová dřevocementová
chata, vykopány a vybetonovány základy, sestavena chata, vztyčen krov a pokryta eternitová střecha. Je samozřejmé, ţe na stavbě se podíleli i dospělí, zejména řemeslníci p. Krátký, pokrývač, p. Polcar, truhlář, p. Bosák, starosta Sokola, p. Tureček, zedník, a další. Pak přišel 9. květen 1946 a součástí oslav se stalo slavnostní předání klubovny, o čemţ byla sepsána darovací listina. Skauti se opět blýskli slavnostním pochodem v krojích a s vlajkami a sympatie přihlíţejících byly znát. Dokonce jeden starý pán pozdravil vlajky smeknutím klobouku. Vzhledem k tomu, ţe jsou v Janovicích jiţ tři oddíly, jsou splněny podmínky pro vznik samostatného střediska a tak téměř stovka vlčat, světlušek, skautek a skautů vytváří samostatné středisko Janovice nad Úhlavou. Do střediska mimo janovických oddílů spadaly: 1. chlapecký oddíl a 1. dívčí oddíl Stráţov, skautské hlídky Spůle, Koryta a Bezděkov. Celkem má středisko 159 registrovaných členů. S tím se spojuje i nutnost nových voleb. Protoţe Kamil Kronovit se stěhuje za prací a Jarda Švenek odchází studovat, vůdcem střediska se stává Karel Krátký (Kraťas), zástupci Sváťa Kostlivý (Domácí) a Boţena Langmajerová. Vedoucím 1. oddílu Karel Krátký, 2. oddílu Olda Dvorský a dívek Boţena Langmajerová. Rádcem druţiny Kamzíků se stává Arna Heran. V oddílech probíhá běţná skautská činnost - příprava ke zkouškám, druţinové schůzky, oddílové výpravy, doplňujme kroje: khaki košile, hnědý šátek, hnědá lodička (dívky baret), vlčata zelená trička a ţluté šátky. Všichni mají nováčkovskou zkoušku a slavnostní slib. Protoţe hodně energie a času spotřebovala výstavba klubovny, nebylo v letošním roce moţno pomýšlet na přípravu tábora. Páteří činnosti střediska je druţina Ostříţů, kteří po oslabení členy, kteří vedou mladší bratry, doplnili svoje řady a pod vedením zkušeného Pepíka Altmana jsou nejaktivnější druţinou. Jim na paty šlape druţina Lišek vedených ostříleným Standou Heidlerem a stále se zlepšují. Slabší je jiţ druţina Racků vedená Karlem Pavlíkem a problematická je i druţina Kamzíků s rádcem Arnou Heranem, coţ vyplývá z jejich věku - jsou jiţ vlastně rovery a jakou činnost mají roveři vyvíjet, zatím se v oddíle tápe. Druhý oddíl vlčat s vůdcem Oldou Dvorským se na opravdové skautování zatím připravuje. Děvčata mají vlastní program, ale nenechávají se zahanbit, i kdyţ jejich náplní je spíše taková „ţenská“ činnost. I ony pracují na druţinových schůzkách, chodí na vycházky a jezdí na kolech na výlety.
Rok 1947 Rok 1947 začal pracovně, zavedením elektrického proudu do klubovny. Bohuţel zde došlo k určitým rozepřím s vedením Sokola, které skončily smírem, ale semínko zaseto bylo. 5. ledna 1947 přijel na návštěvu vedoucí okrsku bratr Holeček a svolal střediskovou radu, na které byly navrţené střediskové funkce definitivně potvrzeny. Br. Holeček pak nám doporučil zváţit zaloţení Sdruţení přátel Junáka, tedy organizace dospělých, která by nám pomáhala. Protoţe skauti jsou muţi a ţeny činu, jiţ 12. ledna 1947 byla svolána informační schůzka rodičů a přátel, na kterou přijeli pomoci zástupci okrsku a SPJ Klatovy. Po úvodních projevech a rozpačité diskusi dochází k činům. Je zvolen výbor SPJ: Předseda dr. Bedřich Feldman, jednatel Václav Kybic, členové Emanue
Pavlík, František Škach a Josef Křen st. Zima je v roce 1947 opravdu studená a vydatné sněţení umoţňuje skautům pořádat závody na lyţích i saních, konají se hokejová utkání s chlapci z okolních vesnic. Jaro přináší nové povinnosti. Vláda vyhlašuje dvouletý plán obnovy národního hospodářství - „dvouletku“. V souladu s tím vyhlašuje skautskou dvouletku i vedení Junáka. Janovičtí skauti tak v březnu provádí sběr odpadových surovin, coţ jim přinese i peníze do pokladny, ve sběru objevují staré příručky z předválečného období, upravují okolí kluboven, vysazují stromky, připravuji dřevo na topení i na vstupní bránu před klubovnu. Začínají přípravy na první tábor. Začalo to hledáním tábořiště a los padl na okolí Všerub. Počátkem června se koná kolařská výprava do Všerub, kde s pomocí místních skautů nachází vhodné místo k táboření a při té příleţitosti čistí studánku a vytyčují cestičku k potoku. Při dalších návštěvách pak hloubí potůček - koupelnu, kopou latrínu a odpadovou jámu, sekají trávu a kolíkují místa na stany. Doma shání povolení k táboření, propůjčení pozemku a další potvrzení. Shání nádobí, nářadí, krajinky na podsady a hlavně potraviny, je stále ještě lístkové hospodaření. Konečně je vše pohromadě a tak vyráţíme 30. června 1947 na nákladním autě od UNRY p. Englera. Začíná první tábor janovických junáků - Tábor radosti. Byl to tábor pouze chlapecký, děvčata jezdila na návštěvu. Ţili jsme čtrnáct dnů podle svých představ v přírodě a ve volnosti mládí. Konec tábora je však zakalen nemilou zvěstí - dostaneme výpověď z klubovny. Jiţ od počátku roku docházelo mezi vedením střediska a vedením TJ Sokol k rozporům. Skautům sokolové vytýkají, ţe se neřídí sokolskými pravidly, vadil asi nedostatek kázně a pořadovosti, obvyklý v hodinách sokolských cvičení a jistá „nevázanost“ skautských dětí kolem klubovny. Určitý vliv měly i osobní antipatie některých činovníků obou organizací. To nic nemění na skutečnosti, ţe skauti dostávají písemnou výpověď s datem vyklizení klubovny do 31. prosince 1947. Dochází k velkému pobouření. Řada skautů a skautek přestává chodit na cvičení Sokola, čímţ se napětí ještě stupňuje. Rozdílný přístup ke spolupráci je u Sboru dobrovolných hasičů, kteří místo kontroverzního přístupu, volí cestu spolupráce. Zakládají pro skauty hasičský krouţek, kde učí skauty jak se chovat při ţivelných pohromách, jak pouţívat hasičské prostředky a techniku. Skauti pak skutečně při krizových situacích hasičům pomáhají, zcela dobrovolně a bez jakýchkoliv smluv. V tomto roce dochází na jaře k velkým záplavám, které postihují i Janovice. Starší skauti neváhají a spolu s hasiči zachraňují majetky lidí postiţených povodněmi. Po záplavách přichází období sucha. Teplota vystupuje ke třicítce, na obloze ani mráček, déšť v nedohlednu. Na polích nizoučké obilí a rozpraskaná půda. A do toho ještě lesní poţáry - hoří Šumava. Skauti neváhají a spolu s hasiči jezdí k poţárům v šumavských lesích. Domů se vrací umounění a na dálku jsou cítit kouřem, ale šumavské lesy se daří zachránit. A tak při dobré vůli z obou stran se daří dobrá věc. Ale vraťme se k případu klubovny. Skauti řeší neřešitelné - dívčí klubovna nemůţe stačit pro činnost celého střediska, hasiči mají pouze zbrojnici, coţ je větší stodola, sami se scházejí v hospodě. Z beznaděje nás vytrhuje nápad Karla Krátkého - kdyţ jsme postavili jednu klubovnu,
postavme si druhou, vlastní. Od nápadu k činu, skauti mají přece heslo - buď připraven! Ihned jednáme, na dvou zapůjčených traktorech jedeme na pilu v Hamrech, nakládáme panely a slavnostně je vezeme na místo budoucí vlastní klubovny, které nám v místním parečku zapůjčil MNV. Přichází první důleţitý problém - jak vše zaplatit? Dáváme korunku ke korunce, něco je v pokladně střediska a oddílů, něco dají příspěvky a na něco je nutno uzavřít půjčky. Začínáme stavět vlastní střechu nad hlavou. Na štěstí jsou ještě prázdniny a pole jsou jiţ sklizena a tak veškerý volný čas věnujeme stavbě, samozřejmě nám pomáhají i dospělí. Pomalu vyrůstá základ klubovny a pak za jediný den jsou sestaveny zdi. Klubovna bude větší neţ ta u sokolovny. I kdyţ prvotní nadšení pominulo a docházka na stavbu klesla, práce jde kupředu: panely jsou spojeny lištami, opraveny dveře, zaskleny okna a opatřeny okenicemi, postaven komín, vztyčen krov a pokryta střecha, výzdobu provádí osvědčený Olda Dvorský - u vchodu hlava indiána, uvnitř sv. Jiří ve skautském kroji, jak na koni bojuje s drakem, naproti táborové zátiší. Konečně je vše hotovo a klubovna stojí, klubovna, o které kronikář píše, ţe je jen naše a nikdo nám ji nemůţe vzít! Jak se mýlil, se ukáţe za tři roky. V tom nadšení z vlastní klubovny jsme zapomněli na jedno - zaregistrovat si ji v katastru nemovitostí. Vraťme se ale k důleţitému datu 7. září 1947 - začíná slavnostní otevření klubovny. Večer je v parku pořádán slavnostní táborák za účasti asi 300 skautů a janovických občanů. Po zapálení ohně následují asi dvě hodiny zábavy a veselých výstupů. Táborák končí večerkou. Druhý den začíná snídaní, kterou skautům poskytla fa. Pavlík (výroba masných výrobků). Pokračuje příjezdem oblastního vedoucího br. Kulhánka, který s br. Burdou přejímá hlášení okresního vedoucího br. Celerýna. Pak se všichni odebírají do parku, kde farář br. Kohout slouţí polní mši. Odpoledne vychází slavnostní průvod všech 300 skautů od školy na náměstí, kde je tribuna s hosty, za doprovodu vojenské hudby z Klatov. Po přehlídce se v parečku koná koncert vojenské hudby. Sedí se kolem stolů, Lidé mají moţnost občerstvení, jsou zde různé atrakce, klatovští skauti předvádějí ukázky ze skautské praxe. V 15 hodin br. Kulhánek slavnostně otevírá klubovnu. Počítáme výtěţek z akce, zda uhradí půjčky na klubovnu. Po velké slávě nastává „všední“ skautská činnost. Koncem října dochází ke změně ve vedení střediska. Bratr Karel Krátký odchází na studia do Prahy a tak je novým střediskovým vedoucím zvolen Sváťa Kostlivý, vedoucím oddílu Josef Altman, zástupcem Arna Heran. 29. listopadu se pod záštitou SPJ koná kabaretní večer konferovaný Oldou Dvorským s hudbou Václava Kybice. Motem celého večera byla oddílová znělka „Vesele jen vesele ţivot musíš brát“. Pořad se skládal z hudby, zpěvu a veselých vystoupení. Obecenstvo se bavilo, nám opět něco „káplo“ do pokladny. Loučíme se s tak činorodým rokem a očekáváme, co přinese rok nový.
Rok 1948 Komunistický převrat v únoru 1948 zasáhl do činnosti Junáka podstatným způsobem. Všude se vytvářely tzv. akční výbory, z vedení odcházeli staří skauti a na jejich místa
se drali snaţivci. To ochromilo vedení Junáka a tím i utlumilo činnost v oddílech. Ţivot se počal politizovat, ale bylo patrno, ţe Junák okamţitě zrušen nebude a tak jsme pozvolna obnovovali skautskou činnost. Ale pak to přišlo. Dne 26. února přichází oběţník okrskového velitele č. 3, který ukládá všem střediskům zahájit úspěšnou spolupráci s orgány SČM. Dne 4. března je na příkaz Ústředního akčního výboru Junáka ustaven Okresní akční výbor Junáka v Klatovech, je paradoxem, ţe členy jsou členové okrskového vedení. Akční výbor Ústředí Junáka spolu s vedením Svazu československé mládeţe (SČM) zasílá pokyny, lépe řečeno příkaz, k vytvoření jednotné organizace mládeţe. Podle tohoto příkazu od 30. června 1948 mohou být v Junáku registrovány pouze děti do 15 let. Ostatní skauti se převádějí do SČM, při čemţ rádci druţin a vedoucí oddílů povinně. Vedoucí se pak zúčastní čtvrtletní plánovací schůze skupiny SČM, kde bude určeno, co oddíl bude příští tři měsíce dělat. Toto nařízení znechutilo starším bratřím a především pak činovníkům další práci a tak činnost v oddílech skomírá - čeká se, co bude dál. Přesto probíhají přípravy na tábor. Místo tábora bylo vybráno na Šumavě poblíţ Gerlovy huti. Ovšem těsně před táborem odmítli účast starší vedoucí a zdálo se, ţe je po táboru. Situaci na poslední chvíli zachránil Olda Dvorský, který se vedení tábora ujal. Táborový materiál byl odvezen na nádraţí a odeslán do Ţelezné Rudy, kam jej vlakem následovali skautíci. Po delším čekání a shánění vedoucí sehnali náklaďák, který na tábořiště materiál odvezl. Skautíci s bágly pochodovali pěšky několik kilometrů na hezkou louku uprostřed lesa, kterou protékal potůček, a byla zde opuštěná omšelá chalupa. Ihned se počal budovat tábor, ale projevil se nedostatek materiálu i kázně. Chlapci určení na práce pro tábor odbíhali stavět vlastní stany a tak nedokončený tábor přepadla noc. Ráno táborníky probudilo pravé šumavské počasí - zima a stálý déšť. Všichni se uchýlili do chalupy, kde byla kamna a teplo. Pršelo celé dny a tak se skupina skautů vydala domů jiţ v pátek. V neděli pak přijeli ostatní táborníci. Skončil „Tábor dešťů“. Průběh tábora jen dokladoval situaci v oddílech: činnost bez plánu, nejistota, nekázeň, neochota vedení dále pokračovat, k tomu se přidala různost politických názorů mezi staršími skauty. Bratrský skautský duch zmizel ve víru politických nejistot. Situaci nepomáhá ani Rezoluce junácké komise OV SČM okresnímu sjezdu SČM z 20. listopadu, ve které se snaţí OAV Junáka obhájit existenci a činnost skautské organizace a jejích činovníků.
3. Soumrak skautingu 1949 - 1951 Rok 1949 Na Nový rok svolal Karel Krátký poradu všech skautů střediska Janovice. Na poradě oznámil oficielně rozhodnutí akčního výboru Junáka a pro zachování oddílu navrhl převedení vlčat a světlušek mezi skauty. Tím zanikly druţiny Kamzíků a Racků a 2. oddíl vlčat a tím také středisko. Vedoucím oddílu se stal Pepík Křen, zástupce Standa Heidler, rádce Lišek (starší chlapci) Franta Roţánek a rádcem Ostříţů (chlapci do 13 let) Míla Heidler. Dívčí oddíl téměř přestal fungovat. Také od ostatních jednotek střediska nejsou ţádné zprávy.
Znovu trochu počala skautská činnost. Podstatně aktivnější byli mladší Ostříţi, Lišky se omezili na kopanou a návštěvy kina. Během jara byl zrušen tisk Činovníka a místo něj počal vycházet Vedoucí pionýrů. Na školách povinně byly zakládány pionýrské skupiny. Začíná úplný soumrak skautingu v republice. Druţina Ostříţů začíná 10. června vydávat oddílový „časopis“ Pochodeň. Hlavní redaktor je Karel Pacner, časopis píše na stařičkém psacím stroji svého otce a rozmnoţuje se na stejně starém ručním cyklostylu. Blány, papíry a barva byly poloilegálně nakoupeny v místním papírnictví (povolení nám vystavil předseda SČM bývalý skaut). Do konce roku vyšlo 6 čísel Pochodně. Titulní stránku a záhlaví vytvořil Olda Dvorský, Časopis obsahuje zprávy z oddílu, sdělení vedoucího oddílu, zajímavosti a povídky. Samozřejmě ţádné povolení úřadů nemáme. Inspirovali jsme se časopisem Orlí pero, který vydával vedoucí plánických skautů Pepa Batelka. Při distribuci Pochodně se redaktor dostal do kontroverze s ředitelem školy (mimochodem dřívějším členem výboru SPJ), který mu další prodej před školou zakázal. Musíme si uvědomit, ţe se jedná o rok 1949 a Junák je nechtěným konkurentem Pionýra. Dne 1. září zahajuje zmenšený oddíl nový skautský rok táborákem v lomu u Harantu, kde byly probrány plány do budoucna. Standa Heidler, který vlastně jiţ oddíl vede, navrhuje - všem činovníkům bude zaslán dopis, aby jasně vyjádřili, zda chtějí dále pracovat v oddíle, nebo odstoupili. Současně vybídneme děvčata, která mají zájem skautovat, ke vstupu do dívčího oddílu. Na dopis reagují Pepík Křen, Franta Roţánek a Boţena Langmajerová odchodem a tak vedení oddílu přebírá Standa Heidler a rádce Lišek Tonda Bytel. Dívčí skauting definitivně končí. Oddíl pokračuje v činnosti hlavně v druţinách, i kdyţ jsou konány oddílové výpravy a schůzky. Z oddílu odchází několik starších skautů - Junák není současnému vedení státu příliš po chuti. Večer 14. září se koná další táborák, tentokrát slibový v lomu v Černém vrchu, na kterém mladší hoši skládají skautský slib a kde je nový rádce Lišek vyzván k oţivení činnosti druţiny, která vlivem nečinnosti dosavadního rádce stagnovala. Do konce roku pak probíhá běţná skautská činnost v druţinách i v oddíle. Všichni máme skautský slib a nováčkovskou zkoušku. Kalendářní rok je zakončen 25. prosince vánoční oddílovkou s veselým i váţným programem.
Rok 1950 Vedoucí oddílu Standa Heidler odchází do zaměstnání mimo Janovice a domů jezdí jen na víkendy. Proto činnost probíhá pouze v druţinách. Pro nedostatek času redakce, časopis Pochodeň má značné zpoţdění, a tak se Lišky odhodlají k činu a vydají svůj vlastní časopis - Jiskru. V zápětí však vychází Pochodeň, která pro nedostatek času hodlá vycházet čtvrtletně. Vše se řeší na březnové oddílovce. Protoţe Pochodeň odebírají i „zahraniční abonenti“, je rozhodnuto, ţe bude vydáván pouze jeden časopis a druţiny se v jeho vydávání budou střídat. Bohuţel jiţ druhé číslo vydané Liškami oplývalo mimo jiného i pravopisnými chybami a muselo být staţeno z oběhu. Celý spor však osvěţil činnost oddílu. V květnu se v Pochodni
ukázaly články k osvobození Janovic americkou armádou a tak redaktor Karel Pacner putoval k výslechu k řediteli školy. V květnu se začínají ozývat hlasy, zda konat tábor. Myšlenky se ujímá K. Krátký a je uzavřena dohoda s oddílem skautů z Plánice o společném táboření. Místo je vybráno - romantické zákoutí na břehu Pstruţné pod hradem Velhartice. Červen je pak vyplněn přípravami na tábor. Je nutno zajistit veškerá potvrzení a proto je tábor označen jako brigáda na sběr borůvek. Náš tábor je jeden z posledních skautských táborů (legálních) v republice a pravděpodobně jediným v okrese. A tak vesele odjíţdíme na tábor, vedoucí tábora Karel Krátký, zástupce Pepa Batelka, rádcové Míla Heidler a Tonda Bytel. Chlapci jsou rozděleni do druţin bez ohledu na mateřský oddíl. Tábor probíhá ve skautském duchu a radostně. Navštěvuje nás druţina praţských skautek vedených Janou Werichovou, které táboří kus po proudu Pstruţné na chatě Jana Wericha. Přichází i návštěva okreskového vedoucího Miroslava Kubáta-Sira. Nikdo netuší jak je přiléhavý název tábora, vycházející z krásné přírody - „Tábor zapadajícího slunce“. Na táboře získává řada chlapců 1. stupeň skautské zdatnosti. Po táboře díky dobrému hospodaření vedoucích zbývají nějaké potraviny a i malá částka peněz. Dohodnuto, ţe se uspořádají táborové dozvuky v klubovně, kterých se účastní i bývalí členové oddílu, kteří „oslavují“ aţ přes půlnoc. Krátce po táboře přijíţdí do Janovic skupina dětí z Kozinova Újezdu na výlet vedená svým učitelem (strýc br. Krátkých). Skauti jim v parečku postavili stany a uspořádali táborák s programem. Za to jim děti věnovaly dřevěný čakan ozdobený vypalováním s věnováním. Kromě toho oddílu udělil MNV Újezd trvalý souhlas k táboření kdekoliv na jeho území. Během prázdnin ještě proběhla jedna oddílová výprava do Harantu a Olší. Po prázdninách oţívá činnost oddílu. Celkem pravidelně Karel Pacner vydává Pochodeň, která seznamuje všechny skautíky s činností v oddíle a stává se i „hlásnou troubou“ vedoucího oddílu. V září je pak svolána zahajovací oddílovka na které jsou dány do pořádku organizační záleţitosti, oddílové příspěvky, obnovuje se mezidruţinové bodování, jsou znovu jmenováni činovníci: vedoucí oddílu Standa Heidler, rádcové Tonda Bytel a Míla Heidler, pokladník Vašek Seidl, hospodář Franta Baloun, tiskový referent Karel Pacner a kronikář Vláďa Mrvík. Do toho přichází blesková zpráva od Karla Krátkého ze studií v Praze: Junák je oficiálně rozpuštěn. Nechceme věřit, ale z Orlího pera Pepy Batelky je nám to potvrzeno. Na 1. sněmu ČSM(dříve SČM) bylo rozhodnuto činnost organizace Junák ukončit 20. července 1950. Vedoucí oddílu rozhoduje, ţe nám nikdo oficielně nic neoznámil, a tak jedeme dál. Přes toto rozhodnutí, ale činnost oddílu ochabovala a několik chlapců odešlo - jednak se odstěhovali, jednak je to přestalo bavit anebo dosáhli 15 let. Pochodeň jiţ vyšla jako 11. číslo a obě druţiny počaly více spolupracovat. Na mikulášské schůzce jsme se pak dohodli obě druţiny sloučit a tak zůstala jen druţina Ostříţů. Rádcem se stal Míla Heidler podrádcem Tonda Bytel. Společně pak vypracovali plán na leden.
Rok 1951 V lednu vychází 1. číslo III. ročníku Pochodně a otiskuje plán činnosti. Hned jej začínáme plnit, dobré sněhové podmínky umoţňují konat oddílové přebory v zimních sportech. Závodí se na Homoli u Harantu ve sjezdu, slalomu, skoku a jízdě na saních. Tak jsme 1. ledna 1951 přivítali nový rok. 14. ledna se konala oddílovka na které se přihlásilo 12 nových skautíků a z nich byly vytvořeny dvě nové druţiny. Lišky vedl Tonda Bytel a Racky Váša Soukup. S optimismem hledíme do budoucnosti. Ale neříkej hop...... I kdyţ si nás místní KSČ nevšímá a na MNV nám tiše fandí, přichází pohroma. Dne 27. února 1951 přijíţdí do školy okresní vedoucí Pionýra a zakládá na škole pionýrskou skupinu - z celé školy asi 200 dětí se jich hlásí 36. Při tom jí nějaká dobrá duše informuje o Junáku a tak jde najisto. Vyzvedává z vyučování Karla Pacnera a Vášu Soukupa a seznamuje je s tím, ţe neexistují a ţádá je o vydání majetku. Jdou pak společně za Mílou Heidlerem, který má klíče. Začíná soupis majetku do nejmenších detailů, dokonce odhaduje i mnoţství dřeva za klubovnou. Později z práce přichází Standa Heidler a po ostré diskusi či spíše hádce vyţaduje potvrzení o převzetí majetku. Vedoucí PO slibuje, ţe je přepíše na stroji a pošle, ale nikdy slib nedodrţí. Večer po jejím odjezdu skupinka „zlodějů“, kteří mají náhodou zapomenuté druhé klíče, odnáší z klubovny vlajky, příručky a další drobnosti. A tak se uzavírá část kroniky poválečné činnosti Junáka v Janovicích. A jak to dopadlo s majetkem? Klubovnu převzala pionýrská organizace na škole, drobný majetek se částečně odstěhoval na půdu školy, částečně rozkradl a částečně zničil. V klubovně se zpočátku konaly pionýrské schůzky, ale kdyţ vedoucí pionýrů museli dělat učitelé, konaly se ve třídách. Klubovna tak pustla, aţ ji převzal TJ Sokol, byla převezena na kluziště, kde slouţila jako šatna. Po zániku hokejového oddílu pak chátrala, aţ musela být demolována. Pionýři ale zapomněli, ţe Junák měl i peníze, málo, ale přece jen nějaká stovka byla na vkladní kníţce Kampeličky. Parta bývalých skautů, kteří se jen tak nepřestali stýkat, tyto peníze pouţila na nákup řeziva, ze kterého postavili pramičku a jezdili s ní po Úhlavě. Tam ji nakonec ukradli kluci z Rohozna, kde skončila svůj ţivot. A skauti? Dodnes jsou kamarády, i kdyţ je ţivot rozdělil na různá místa a někteří se ke skautingu vrátí.
III. Mezidobí 1951 - 1967 Nový reţim na skauting nezapomněl. Vystihují to výstřiţky z denního tisku, které kronikář Karel Pacner pečlivě sledoval a vlepoval do kroniky. Začíná to odsuzováním skautské myšlenky a výchovy, zprvu nepodepsanými články a později vidíme podpisy několika novinářů: Stanislav Bártl, Miroslav Syrůček, přisadil si i dnes pokrokový básník Ivan Klíma. V zápětí dochází k prvním zatčení, zatím členů praţského vedení. Je zinscenován proces s Karlem Průchou a dalšími. Jsou obviňováni ze spiknutí proti republice a činností pro západní rozvědky. Je zajímavé, ţe všichni obvinění mají vyšší vzdělání, coţ je přitěţující okolnost. „Spravedlivý trest“ je nemine, jsou vyřčeny rozsudky k odnětí svobody na desítky let. Státní prokurátor dr. Václav Bureš otiskl v den jeho skončení v Mladé frontě 17. května 1952 rozsáhlý článek „Skauting-nástroj nepřátel mládeţe“ kde uvádí i výňatky ze soudního protokolu a to ještě před vynesením rozsudku! Ani ne za měsíc v Brně probíhá další proces a to se skupinou katolických skautů, kde padly dokonce dva rozsudky smrti. Dočkali se i klatovští skauti. Dne 15. října 1952 se konal třídenní proces se skupinou dr. Křivského. Ţalobcem je opět osvědčený dr. Bureš, obţalovaní jsou klatovští skauti Václav Bláha, Antonín Celerýn, Zdeněk Kovařík, Slavoj Chodounský, ing. Karel Forst, Václav Pergner a ing. Jan Marek. Provinění opět stejné - nepřátelská činnost proti lidově demokratickému zřízení a spolupráce se západními rozvědkami. Stejné jsou i tresty od doţivotí do osmi let. Zcela tajně a v uzavřeném líčení probíhá soud s janovickým skautem Jarkem Švenkem. Ten se v roce 1992 svěřil Karlu Pacnerovi, ţe jako student geologie nastoupil spolu s kamarádem Josefem Hettlerem-Hettym do průzkumného oddělení jáchymovských dolů. Na ţádost Josefa Anderleho-Pečka z klatovského Junáka začali získávat informace o těţbě uranu pro americkou tajnou sluţbu CIA. Avšak v polovině prosince 1948 byla činnost části této skupiny prozrazena a Anderle se chystal odejít do západního Německa. Švenek mu před odchodem dal vzorek jáchymovského uranu pro Američany. Švenek a další pokračovali v podávání zpráv na Západ, novými spojkami se stali další dva klatovští skauti: Slavoj Chodounský-Robin a Karel Forst-Ran. Poslední odnesli do Regensburgu (Řezno) v západním Německu v zimě 1950-1951, potom oba kurýry zatkla Státní bezpečnost. Šveneka a Hettlera uvěznila aţ v září 1952, po víc neţ ročním sledování. Uranové vyzvědače Josefa Hettlera a Jaroslava Šveneka soudil dr. Vojtěch Rudý u krajského soudu v Praze 2. a 3. dubna 1953. O uranu nepadlo jediné slovo. V protokolu se mluví o „jistém pracovišti v severozápadních Čechách, které je pro obranu republiky a světového míru zvlášť důleţité“. Za zločiny velezrady a vyzvědačství dostali oba skauti 15 let vězení. A tak poznali uran ještě z druhého konce - jako muklové, kteří ho dobývali. Měli dostat trest smrti, ale protoţe bylo krátce po smrti Stalina a nikdo nevěděl, jak se bude situace dál vyvíjet, byli ušetřeni. Z vězení je pustili při amnestii v květnu 1960.
Jak nacisté, tak i komunisté v letech padesátých chtěli Junáka zcela zničit, zdiskreditovat v očích mladých lidí a nedopustit, aby znovu začal existovat. Náhradou nabízí ČSM a jeho pionýrskou organizaci. Ale přicházejí léta šedesátá a v ovzduší, jak by napsal Jestřáb (Foglar), je cítit jaro.
IV. Jak to znovu pokračovalo 1.
Přípravy na obnovení činnosti - rok 1967
Na podzim roku 1967 o Dušičkách přijel do Janovic dřívější skaut ing. Pacner s otázkou „Jak to, ţe v Janovicích ještě nejsou skauti?“ Tak jsme se dozvěděli, ţe v Praze i jinde vznikají pod hlavičkou Svazarmu (organizace pro branné sporty, motorismu apod.) i skautské oddíly. A tak se delegace tří skautů Oldy Dvorského, Míly Heidlera a Míly Hrudičky (byl předsedou místního Svazarmu), vydala na okresní vedení Svazarmu v Klatovech, aby zjistila situaci. Setkala se zde s pochopením, ale také s radou: „Počkejte nějaký čas a zaloţíte si přímo oddíl Junáka. V Praze se jiţ o tom jedná.“ Usoudili jsme, ţe rada je dobrá a začali jsme se připravovat na zaloţení oddílu. Díky Mílovi Hrudičkovi jsme mohli vyuţívat svazarmovskou klubovnu - bývalá prodejna v domě u „Hertlíků“ na náměstí. Také vybavení nám zapůjčil Svazarm stany (vojenské dvouplátnové jehlany), stan pro vedoucí (vojenský ruského typu), vzduchovky a jiné tábornické vybavení. Malou část bývalého junáckého majetku nám předali vedoucí pionýrů ve škole. Ale klubovnu nám nikdo nevrátil - nebyla totiţ nikde zapsána a uţ vůbec ne jako majetek Junáka v katastru nemovitostí. A věci se počaly hýbat. Jiţ 14. března 1968 svolává tábornický klub Psohlavci v Praze všechny tábornické oddíly, které dosud prováděly skauting pod hlavičkou organizací ČSM, ČSTV, Svazarmu a dalších, ke společné poradě, na které je i Jaroslav Foglar. Zvaţují moţnost legalizace Junáka a hned na této poradě se Psohlavci přejmenovávají na junácký oddíl. Další den vychází v Mladé frontě úvaha o potřebě skautské výchovy mládeţe a jiţ 22. března Práce otiskuje výzvu ústředí Junáka k zakládání skautských oddílů a večer se schází v závodním klubu Tesla v Praze 7 na tisíc bývalých skautů a současných táborníků v čele s dr. Rudolfem Plajnerem. Na tomto shromáţdění je pak manifestačně prohlášeno kontinuální pokračování Junáka, potlačeného v roce 1952. Zprávu v Mladé frontě podepisuje redakční značka (ker), coţ je náš bývalý člen Karel Pacner. Koncem března se schází klatovští skauti v Městské knihovně a ustavují prozatímní vedení okrsku a střediska. Velitelem okrsku je pověřen Antonín Prášil, velitelem střediska Karel Orlíček.
2. Zakládáme opět 1. oddíl Junáka v Janovicích Rok 1968 Ani v Janovicích neváháme a ihned po dobrých zprávách začíná několik dřívějších skautů pracovat. Po několika schůzkách jsme se dohodli, ţe vedoucím oddílu zatím bude Míla Heidler a zástupci Olda Dvorský a Míla Hrudička. Vedení tedy bylo, ale přijdou skautíci? Na jaře roku 1968 jsme udělali první nábor. Olda vytvořil model skautského tábora, který jsme umístili ve výloze svazarmovské klubovny s vysvětlením, co je skauting a kdo a jak se můţe přihlásit a velký plakát ve výloze samoobsluhy. Propagační akce zabrala a tak se konala první orientační schůzka všech zájemců dne 27. března 1968 v klubovně Svazarmu, kde jsme chlapcům vysvětlili, co je Junák, jak je organizován a co se v něm koná. Váţné zájemce jsme pak pozvali na neděli 30. března na vycházku do Černého vrchu, který jsme nazvali Poradní skála. Cestou jsme připravili chlapcům stopovanou a kdysi oblíbenou hru „na raubry“. Pak jsme se sešli v romantickém prostředí bývalého lomu a zapálili poradní oheň. U poradního ohně jsme zaloţili opět první oddíl Junáka v Janovicích. Drţeli jsme se tradice a tak vznikly opět druţiny Lišek z členů vzpomínáme na Standu Kuthejla, Vasila Rabajdu, Milana Kroupara, Láďu Pastyříka, Petra Dvorského, Mílu Hrudičku ml., Josefa Kotlana a Ostříţů kde byli Vláďa a Míra Hostkové, Karla Stacha, Petra Martina. Na další schůzce byli ustanoveni rádcové druţiny Lišek Franta Baloun - Balča a druţiny Ostříţů Pepík Altman ml. Také jsme z úkrytů vyzvedli historické vlajky oddílu a druţin i oddílovou kroniku, také pokřiky jsme pouţili tradiční. Dne 1. května jsme odeslali všem známým, kteří byli dříve v Junáku, dopis s oznámením, ţe je v Janovicích zaloţen skautský oddíl a ţe je zveme ke spolupráci, nebo pokud mají nějaké skautské věci k jejich zapůjčení, případně k věnování. Činnost oddíl prováděl jako celek, neţ budou rádci schopni vést druţiny samostatně. Schůzky se konaly pravidelně kaţdý týden a v neděli byly časté vycházky do přírody. Z původních zájemců po prvních schůzkách několik chlapců odpadlo, ale přesto jsme měli členů dostatek. Zájem měla i děvčata, ale těm jsme museli odříci, jednak proto, ţe koedukované druţiny nebyly moţné, a za druhé proto, ţe jsme s vedením děvčat neměli zkušenosti a dívčí vedoucí jsme nesehnali. Dne 27. dubna tohoto roku se konala velká sešlost delegátů všech skautských oddílů z celého kraje v Plzni. Navštívil nás tam „táta“ Plajner, kterého jsme přivítali velkými ovacemi. Po jeho projevu, kterým nám nalil optimismus do duší, se ustavila krajská rada Junáka, v čele se staronovým vůdcem oblasti Karlem Kulhánkem a jednotlivé okresy. Cestou domu jsme stavěli v kaţdé prodejně textilu a sháněli látku na košile, protoţe místní obchody jsme jiţ vykoupili. V zápětí pak se konal mimořádný okresní sněm, kde se ustavila okresní rada v čele s Mílou Maškem-Mazlíkem a jednotlivá střediska. Náš oddíl byl pochopitelně
zařazen do střediska Klatovy - Královák, které vedl dr. Jarda Kortus. Ještě tohoto roku jsme zaloţili smečku vlčat, kterou převzal Olda Dvorský. Činnost oddílu se zaměřovala na přípravu ke slibu, především na sloţení nováčkovské zkoušky. Hodně času jsme věnovali poznávání přírody, skautíci ač z malého města přírodu příliš neznali. Samozřejmě nechyběly hry jak v klubovně, tak i v přírodě na častých vycházkách a výpravách. Naším „rejdištěm“ byly lesy Harant, Amerika a Černý vrch. Věnovali jsme se i pořizování krojů, košile z nakoupené látky nám ušila jako před dvaceti léty pí. Řeřichová. Střih lodiček podle dříve pouţívaného vzoru nakreslil O. Dvorský a ušila je jeho matka. Sháněli jsme veškeré vybavení pro činnost a hlavně pro tábor, skautské hole (tehdy ještě součást kroje a nutná potřeba pro stavbu stanů) jsme nařezali v klenovském parku. Práce v oddíle není jednoduchá, narušuje ji povolání Míly Heidlera na vojenské cvičení i nemoc Oldy Dvorského. Rádce Ostříţů odchází a na jeho místo nastupuje Josef Harant - Hary. V květnu konáme první přípravy na letní tábor a připravujeme se i na nováčkovské zkoušky, které většina chlapců úspěšně skládá do konce měsíce. Koná se i první celodenní výprava na skály v Tupadlech. Červen je pak ve znamení příprav tábora, ale nakonec je vše zbytečné. Do tábora se hlásí málo chlapců, protoţe většina jich jede na dovolenou s rodiči, nebo byli jiţ přihlášeni do jiných táborů. V červenci se objevuje stará bolest - klubovna. Svazarm, který jiţ téměř nepracuje, dostává výpověď od majitele domu. Musíme se do konce roku vystěhovat, jinak musíme platit vysoký nájem. Uspořádali jsme výpravu do Ţichovic a na hrad Rabí. Srpen je pak v kronice zapsán černou barvou. Je konec iluzí o demokracii. Naši činnost samozřejmě narušil 21. srpen 1968 - okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nad městečkem se usídlila ruská vojska, která nám znepřístupnila lesy Harant a Ameriku. Také jsme se obávali nejhoršího - zrušení Junáka. Samozřejmě jsme tím nezatěţovali naše malé skautíky, ti měli své starosti doma, otcové některých z nich byli aktivními vojáky. Oddíl se schází pouze dvakrát, snaţíme se dětem vysvětlit, kam a proč nemají chodit a proč se nemohou volně pohybovat po vlastní zemi. Přes to 28. října se účastníme manifestační oslavy 5O. výročí zaloţení Československé republiky. Pochodujeme v krojích přes městečko a stojíme čestnou stráţ u pomníku. K tomuto výročí jsme zasadili „Lípu svobody“ u silnice mezi poštou a samoobsluhou a další čtyři lípy na náměstíčku v sídlišti. Je v tom trochu symbolického vzdoru. Čistíme obecní pareček a získané dřevo pouţijeme k topení v klubovně. V listopadu získáváme novou klubovnu. Jsou to tři neobyvatelné místnosti v budově „u Feldmanů“, které za pomoci předsedy MNV Hynka Krátkého dřívějšího skauta, jsou nám MNV přiděleny (dnes restaurace Jelenka). Místnosti
jsou v hrozném stavu, zavalené dřívím a uhlím. Vynášíme nepořádek, opravujeme omítku, díru ve stropě, bílíme a obrazy na stěnách maluje Olda Dvorský. V den konání celostátního skautského sněmu zapalujeme signální oheň pod klenovským lesíkem, i kdyţ s obavami, nedaleko jsou zákopy ruských vojáků. V prosinci jiţ probíhají pravidelné schůzky, zatím v oddíle. Konec roku oslavujeme malým vánočním posezení. Vaříme čaj, zpíváme, čteme starou kroniku a vyprávíme historky z dosavadní činnosti.
Rok 1969 Leden tohoto roku je naplněn horečnou činností. Nejdříve to zkoušíme s rozšířením oddílu, svoláváme 11. ledna orientační schůzku zájemců a výsledek je překvapivý. Hlásí se hodně chlapců. Je vytvořena další druţina - Kamzíci. Z nejmenších pak skládáme smečku vlčat Vláďa Straka, Petr Pachman, Vláďa Kasík, Jindra Hejduk, Tibor Doka, Hynek Hejlíček, Jirka Stach, Zdeněk Farkač, Jarda Pavlíček, Milan Fiala. Oddíl je kupodivu v plné síle navzdory současné politické situaci. A tak s veselou myslí vyráţíme na první celodenní výpravu na lyţích na Šumavu. Na 19. ledna je svolán okresní sněm v Sušici, na kterém bylo voleno nové vedení okresu, potvrzeni vedoucí středisek a oddílů a všech asi 50 skautských činovníků sloţilo činovnický slib. Dochází ke spojení bývalých okrsků Klatovy, Sušice, Horaţďovice a Pačejov v jeden okres Klatovy. Předsedou okresní rady Junáka je zvolen Miloslav Mašek. V únoru se konečně ustavila druţina Kamzíků, rádcem je Standa Kuthejl, členové Vašek Bauer, Vláďa Straka, Honza Kaplet, Radek Fidrovský, Olda Škach, Petr Taušek a Vašek Janda. Vlčata pod vedením Oldy Dvorského jiţ samostatně pracují. Zúčastňujeme se charitativní sbírky na vesničky SOS a vybranou částku posíláme na dané konto. Únor tohoto roku je však počátkem dalšího omezení samostatné organizace. Dne 24. února je na příkaz vlády a KSČ zaloţeno Sdruţení organizací dětí a mládeţe (SODM), ve kterém hraje vedoucí roli ČSM. Březen je ve znamení oslav. Nejdříve 21. března pořádá středisko Královák společenský večer pro činovníky a hosty v restauraci Střelnice v Klatovech. Na 30. března jsme svolali slavnostní oddílová schůzka k prvnímu výročí obnovení Junáka. Na schůzku přišel i poslední vedoucí oddílu před zrušením Standa Heidler. Konečně nadešlo jaro a v dubnu si uţíváme přírody. Chodíme na celodenní výpravy. Začínáme se ohlíţet po tábořišti, počítali jsme s paloukem ve Velharticích, ale předběhli nás skauti z Jablonce, a to na celé prázdniny. Náhradu jsme získali od klatovských skautů, kteří letos nevyuţijí tábořiště u Vracova na Plánicku. Začínáme se chystat na tábor. Skupina skautů, která sloţila nováčkovskou zkoušku, konala 9. května slavnostní
slib u Poradní skály. Slavnostního táboráku se zúčastnili i bývalí vedoucí Boţena Vincíková (Langmajerová) a Standa Heidler. Středisko Královák svolalo na 24. května sraz všech skautů a skautek střediska na Chaloupkách. Vlčata pod vedením Petra Martina jedou autem Míly Hrudičky, skauti na kolech, coţ vzbudilo v Klatovech pozornost, kdyţ peloton 20 chlapců v krojích projíţděl městem. My se za kroje ani skautování nestyděli. Na srazu byly dva závody, jeden ve skautských dovednostech a druhý ve vaření. V prvním závodě byla naše hlídka druhá a v kuchařské soutěţi první, protoţe jako jediní jsme vařili ze surovin nikoli, z polotovarů. Pochvalu dostal oddíl i za vzorné skautské vystupování a kázeň. Červen je ve znamení horečných příprav na tábor. Sbíráme léčivé byliny, která vozí vedoucí prodat do sběrny v Plzni, aby bylo na táborové potřeby. Rozhodili jsme se pro panelizaci podsad, abychom urychlili stavbu tábora. Na dvoře u Dvorských rozměřujeme šablonu a stloukáme jednotlivé díly podsady ze zakoupených krajinek. Po táboře je uloţíme, budou pouţitelné i v příštích letech. Při stloukání pokousal Dvorských pes Standu Kuthejla i kdyţ se ke všem choval velmi přátelsky, ten pes ne Standa. Kdo ví proč? Po vyřízení nutných a čím dále sloţitějších jednání s úřady vyráţíme na Královskou louku u Vracova. Louku jsme museli nejdříve soukromému majiteli posekat a seno usušit během tábora, pak jej stejně neodvezl. Táborová činnost probíhá tak jak je na skautských táborech zvykem, vycházíme do okolí, vaříme, stavíme táborové stavby a hrajeme starého dobrého Alvareze, jako celotáborovou hru. Navštívili nás klatovští skauti a ukradli nám oddílovou vlajku, příští noc se to snaţíme oplatit, ale bez úspěchu. Samozřejmě nám při návštěvě jejich tábora vlajku vrací, jak se to mezi skauty sluší. Parta „řezbářů“ vedená Mílou Hrudičkou se dala do vyřezávání oddílového totemu, který se dochoval dodnes. Po třech týdnech balíme stany, podsady a veškeré táborové vybavení a loučíme se s krásným zákoutím Královské louky. Končí „Tábor na královské louce“. Po táboře uklízíme veškeré vybavení, větráme stany, podsady ukládáme na dvorek klubovny, ostatní do skladu. Činnost do konce prázdnin oddíl nevyvíjí, protoţe velká část chlapců odjíţdí na zbytek prázdnin k babičkám, nebo někteří i k moři. Janovice uţ nejsou zemědělská vesnice, kde děti zůstávaly s rodiči doma a pracovaly na polích. Dne 22. srpna je zrušena Krajská rada Junáka v Plzni. V září začíná nový skautský rok. Konají se pravidelné schůzky, vycházky i výpravy. 17. září jsme uspořádali u klenovského lesíka závody vlastnoručně vyrobených čtyřkolek. Ruská armáda jiţ odtáhla někam jinam a tak máme naše oblíbená místa opět pro sebe. V listopadu je zahájena dlouhodobá hra „Z šera dávných věků“, která má skauty seznámit s historií města, samozřejmě aktivní činností a vlastním pátráním. Hra probíhá v druţinách a snaţíme se, aby druţiny vyvíjely samostatnou činnost, jak byly zvyklé z tábora. Rádcové si na svoji vedoucí činnost pomalu zvykají. Ještě
před Vánoci přichází na Okresní radu Junáka příkaz k převedení hospodaření včetně finančních prostředků na účet SODM. Dne 26. prosince se koná vánoční oddílovka, na kterou jsme pozvali našeho bývalého člena ing. Karla Pacnera a udělili jsme mu čestné členství v našem oddílu. On nám vyprávěl o startu rakety Apollo 11, kterého byl osobně přítomen.
Rok 1970 Průběh roku 1970 je poněkud zahalen temnotami. Oddílový kronikář se odmlčel a kronika se zmiňuje pouze o táboru. Činnost v oddíle probíhá zpočátku normálním způsobem. V zimních měsících konáme schůzky jiţ v druţinách. Změnili jsme vzhled klubovny. Na výzdobu pouţíváme některé výrobky z tábora. Probíhá bodování uvnitř druţin a soutěţ v docházce. V lednu vyráţíme na první letošní celodenní výpravu na Hvízdalku a učíme se tábořit na sněhu. Na jaře začínají přípravy na tábor, jsou sice zakaleny neověřenými zprávami o zrušení Junáka, ale to nás od příprav neodradí. Připravujeme se na 1. stupeň zdatnosti. Nováčkovské zkoušky máme za sebou všichni. Středisko Klatovy pořádá ve dnech 11. -19. dubna v pavilonu klatovského muzea výstavu k 50. výročí trvání Junáka na Klatovsku. Jako vzácný host přijíţdí i „táta“ RNDr. Rudolf Plajner, náčelník Junáka. To nám trochu pozvedne náladu - snad ještě vydrţíme. Dne 6. června se koná plenární zasedání ÚRJ v Národním domě v Praze. Končí činnost Ústřední rady Junáka a všichni členové Junáka budou integrováni do Socialistického svazu mládeţe (dříve ČSM) a do Pionýra. Na 9. června je svoláno zasedání Okresní rady Junáka, na kterém jsou všichni s touto skutečností seznámeni. Protoţe ţádné oficiální organizační opatření nepřišlo, děláme mrtvého brouka a připravujeme tábor. Hledáme opět jiné tábořiště a tentokrát se nám povede získat romantické zákoutí pod skálou, na které se tyčí hrad Velhartice. Samozřejmě se tam vypravíme na kolech, čistíme studánku a opravujeme lávku přes Pstruţnou. Vybaveni na tábor jsme velmi dobře, stany a podsady máme z minulého roku a také ostatní vybavení je dostatečné, jsme prostě jiţ zkušení táborníci. Konečně nastává den odjezdu. Náklaďák nám odváţí všechnu bagáţ. Skauti jedou v osobních autech rodičů a vedoucích. Nastává horečná činnost. Rozměřit tábořiště, postavit stany, vyrobit postele, kamna nám staví osvědčený „kamnář“ pan Škach, stejně jako na loňském táboře. Hoši mu nosí placáky a hlínu, ale vše musí být akorát a tak se stavitel občas vytratí do lesa, kde půl hodiny hledá správný kámen, aby pasoval. Pak začíná pravidelná táborová činnost, ráno budíček, rozcvička, hygiena v řece, nástup a vztyčení vlajky, snídaně a pak do oběda činnost v druţinách. Probíhá
celotáborová hra o nalezení pokladu, při které si skauti prověřují, co se za rok naučili na schůzkách. Odměnou jsou jim za to podpisy vedoucích v junácké stezce. Zdatnější chlapci loví orlí pera a daří se jim to. Na závěrečném táboráku pak hodnotíme průběh celého tábora, jsou udělovány diplomy a odznaky 1. stupně i Tří orlích per. Druhý den nakládáme vše na náklaďák a odjíţdíme se zlým tušením domů. Skončil „Tábor loučení“ ve snad prokletých Velharticích. Po táboře činnost oddílu odumírá, oficielně neexistujeme. Kdyţ OV KSČ svolává všechny činovníky střediska a sděluje, ţe činnost Junáka skončila, a poţaduje vyjádření, zda chceme přejít s oddíly do Pionýra, vzdávají se všichni svých funkcí. Svoláváme poslední oddílovou schůzku a seznamujeme skauty se situací a s tím, ţe oddíl jako celek do Pionýra nepřechází. Necháváme na jejich rozhodnutí, zda do SSM a Pionýra vstoupí či ne. Junák v Janovicích končí na dalších dlouhých 20 let. Majetek oddílu včetně financí převzala pionýrská skupina na místní škole. V. Mezidobí 1970 - 1990 Rokem 1970 začíná období tzv. normalizace. V této době dochází k potlačení všech demokratických prvků, které se snaţilo nastolit „praţské jaro“ a tím i k zákazu všech samostatných společenských a občanských organizací a spolků, mezi které patřil i Junák. Dochází i k perzekuci junáckých činovníků, i kdyţ ne v takovém rozsahu a brutalitě jako v padesátých letech. Nejsou inscenovány politické soudy, ale dochází ke sledování skautských vedoucích a tresty za dřívější činnost jsou skryté. Jsou odvoláváni z vyšších funkcí v zaměstnání pod různými záminkami. Velké čistky probíhají zejména v armádě. Naštěstí se tento proces nedotýká dětí a mládeţe, alespoň pokud se jedná o Janovice. Starší skauti cítí potřebu i nadále se scházet a vyuţívají k tomu místní organizaci SSM. Do funkce předsedy místní organizace SSM nastupuje Standa Kuthejl a spolu s dalšími bývalými skauty tuto organizaci řídí tak, aby to vyhovovalo jejich zájmům. Aby se měli, kde scházet rozhodl se MNV za vydatné pomoci mladých, postavit v parečku, na místě bývalé skautské klubovny zajímavou stavbu ve tvaru písmene „A“. Tuto budovu, ve které je jiţ zavedena elektřina, voda a kanalizace, pak předává do bezplatného uţívání mládeţi. Na vzniku myšlenky a její realizaci se významnou měrou podílí místní lékař MUDr. Jan Majer. Mládeţ se má kde scházet a kde se bavit. I kdyţ jiţ ne podle skautských zásad a pravidel, ale alespoň se baví slušným způsobem a nemusí se scházet v hospodách,
VI. Jak to potřetí pokračovalo 1.
Rok 1989 - sametová revoluce
Je samozřejmé, ţe ihned po listopadu oţívá i myšlenka skautingu. Zatím se diskutuje v menších skupinkách, mezi bývalými skauty a snaha obnovit Junáka se stupňuje. Všichni si uvědomují značné potíţe, se kterými nutno počítat. Mimo jiné je to ztráta celé jedné generace, která neví co je skauting, dále naprostý nedostatek materiálního vybavení, které bylo SSM a Pionýrem často zašantročeno neznámo kam. Přes to přes všechno se myšlenka obnovy skautingu znovu rodí.
2. Rok 1990 - Zakládáme potřetí 1. oddíl Junáka v Janovicích Hned 11. ledna se schází asi 80 bývalých skautů v sálku Okresního kulturního střediska a dochází k znovuobnovení činnosti Junáka na okrese Klatovy. Je prozatímně ustavena Okresní rada Junáka v čele s Miloslavem Maškem a zaloţeno středisko Klatovy s vedoucím Stanislavem Šťastným. V Janovicích se zatím radí ti, kteří zakládali Junáka jiţ dvakrát - Oldřich Dvorský, Miloslav Hrudička a Miloslav Heidler. Stojí před obtíţným úkolem, nemají nic: klubovnu, materiál, peníze a především mladší zájemce o práci v Junáku. A tak rozesílají všem bývalým skautům oběţník a zvou je na 9. března večer do restaurace Jelenka na společnou schůzku. Schází se asi 16 lidí, všichni jsou pro zaloţení oddílu, všichni slibují pomoc, ale nikdo nechce do vedení. Schůzka tedy nepřinesla masový zájem o vedení dětí, ale rozhodla o zaloţení oddílu. Protoţe Miloslav Heidler se odstěhoval do Klatov, kde pracuje jako člen ORJ a jen mimořádně pomáhá janovickému oddílu, zůstává vedení na důchodcích Oldřichu Dvorském a Miloslavu Hrudičkovi, ke kterým se přidávají o generaci mladší Josef Harant a Vladimír Hostek. Mimo skautské řady má zájem František Kalivoda a Eva Semelová. Později se hlásí i další bývalý skaut ze čtyřicátých let Karel Jiřík. Ve výloze samoobsluhy je vystaven plakát s modelem tábora a všechny děti jsou pozvány na orientační schůzku. Nábor dopadl dobře a tak můţeme při registraci v květnu konstatovat, ţe oddíl má 9 činovníků, 18 skautů a 12 vlčat. Kdyţ se podíváme na seznam členů oddílu, musíme s hrůzou konstatovat, ţe skauty jsou vnoučata těch, kteří v roce 1945 Junáka zakládali. Mezitím sháníme materiální zajištění činnosti oddílu. Nejdříve klubovnu - podáváme ţádost na Městský úřad o přidělení svazácké klubovny. Je nám vyhověno a klubovna je nám bezplatně zapůjčena. Musíme však podepsat, ţe tam budeme umoţňovat činnost Svazu mladých (pohrobek SSM), který se však nikdy nesešel a později zanikl úplně, nabízíme jim členství v Junáku nechtějí. Klubovna má však zdevastované vybavení a tak nastává brigádničení, kde vyměňujeme lino, opravujeme a doplňujeme nábytek. Výzdobu si bere na starost jako vţdy Oldřich Dvorský. Na stěny věšíme historické vlajky oddílu a druţin, které z úkrytu
vyzvedl Miloslav Heidler. Jeden kout zdobí totem z roku 1969, který přečkal roky na odru u Miloslava Hrudičky. Nacházíme i několik základních příruček, agendu z r. 1970 atd. Podáváme ţádost o vrácení finančních prostředků, a kdyţ doloţíme výpisem spořitelny, ţe byl v roce 1970 převeden na účet Pionýra, vláda majetek SSM a tedy i Pionýra zmrazuje a nemáme zase nic. Dne 10. dubna se koná schůze střediskové rady, kde jsou potvrzení ve funkcích činovníci střediska v čele se Standou Šťastným. Sháníme kroje - košile jsou zatím povoleny khaki „pionýrské“ košile, které jsou na trhu a podobají se střihem skautským, hnědé a ţluté šátky si šijeme sami. O kalhotách se zatím neuvaţuje, kaţdý nosí co má. Zřejmá nechuť je ke „kraťasům“, kterými jsme se my tak pyšnili. První objevení na veřejnosti bylo 5. května, kdy krojovaní skauti drţeli čestnou stráţ u odhalované desky k osvobození Janovic americkou armádou. V červnu o pouti slaví Janovice 700 let od zaloţení obce. Konají se různé výstavky starých dokumentů, fotografií, rukodělných prací ţen, hasičské techniky a výstroje. Skauti pořádají den otevřených dveří v klubovně a vystavují doklady o své činnosti staré časopisy, příručky, kroniky atd., prodávají skautské suvenýry. Vstupné je dobrovolné a akce vynáší 1300 Kč. Snaţíme se o spravedlivé vrácení našeho majetku, tentokrát podáváme soupis zabaveného majetku okresní radě. Část majetku se nachází na půdě školy, bohuţel stany tam nejsou. Proto padá rozhodnutí, ţe v letošním roce na tábor nepojedeme. Během prázdnin uskutečníme několik výprav s přenocováním.
3. Rok 1991 a další První díl oddílové kroniky skončil a domnívali jsme se, ţe bude následovat další. Následoval, ale pouze obrazový a ještě bez řádných popisek. Proto jen uvádím některé vzpomínky o činnosti oddílu. Protoţe Junák, jako všechna občanská sdruţení zabývající se výchovou mládeţe, jsou dotována ministerstvem školství, mohli jsme si poměrně brzy opatřit výstroj na táboření. Stany jsme získali z armádních přebytků strakaté dvouplátnové, později jsme zakoupili od nýrské školy zelené typu Osada a konečně jsme doplnili novými modrými Osadami. Vůdcák jsme zakoupili jako vyřazený místní posádkou. Nechali jsme vyrobit pevné prkenné podsady. A tak vyráţíme na první tábor. Konal se na pronajaté louce u Lehoma. Kamna jiţ nestavíme, pouţíváme starší kuchyňský sporák, vodu na sprchování ohříváme v koupelnových kamnech, umývárny jsou polní vojenské. Hlavním kuchařem je p. Světič, tábor vede Oldřich Dvorský a pomáhají mu Josef Harant a Vláďa Hostek. V roce 1992 vzniká dívčí oddíl, který vede Marta Světičová. Oddíly provádí běţnou skautskou činnost, pravidelně se schází na druţinových a oddílových schůzkách, konají výpravy a výlety na kolech.
Pro zvýšení odbornosti rádců a hlavně pro výchovu nových je pořádán rádcovský kurz. Oddíly se věnují i veřejně prospěšné činnosti, kaţdoročně provádí úklid parečku. Velkou akcí skautů pro veřejnost je stavba kluziště v bývalém hradním příkopu, první bruslařská sezona je zahájena v roce 1996 a slouţí svému účelu 10 let, pokud se o provoz starají skauti. Dnes je sice funkční, ale neudrţované. Dne 19. 4. 1997 organizují oba oddíly Svatojiřské setkání skautů střediska Klatovy, na kterém zajišťují veškerou logistiku (jak je dnes moderní říkat). Součástí setkání je i soutěţ ve skautských dovednostech, obdoba Svojsíkovu závodu, kde se umisťují druţstva dívek i chlapců na předních místech. Pravidlem jsou kaţdoroční vánoční schůzky s různým veselým programem a občerstvením. V roce 1997 končí aktivní činnost vedoucího chlapeckého oddílu Olda Dvorský a oddíl přebírá Josef Harant. Po něm je vedením oddílu pověřen Bohumil Janda, který vede oddíl do roku 2000. Pak zájem chlapců o členství v Junáku opadá, nejsou také rádcové, a tak odchodem starších chlapců oddíl jako samostatná jednotka zaniká. Zbytek vlčat se připojuje k dívčímu oddílu. Činnost dívčího oddílu však také postupně ochabovala, i kdyţ zpočátku si děvčata vedla velmi dobře. Pravidelně se na střediskových závodech světlušek i na Svojsíkových závodech umisťovala na předních místech. Také se děvčata účastnila pravidelně kaţdoročních letních táborů. V letech 1992 a 1993 společně s chlapeckým oddílem vedla činnost děvčat Marta Světičová, 1994 aţ 1996 Helena Mařecová. Samostatné tábory děvčat 1997 aţ 2002 vedla Helena Mařecová, 2003 aţ 2004 Štěpánka Bechyňová a od roku 2005 Jana Martinová. V roce 2007 se koná tábor putovní. V roce 2007 jiţ činnost i dívčího oddílu není tak aktivní. Starší děvčata odchází mimo Janovice do škol a zaměstnání a tak oddíl umírá na nedostatek vedoucích. Také s klubovnou to jde s kopce. Děvčata se scházejí v zimních měsících v místní knihovně a později v bytě oddílové vedoucí. Pareček si za své rejdiště zvolila parta výrostků, kteří tam pořádají mejdany s alkoholem a také s drogami. Několikrát klubovnu navštívili nezvaní hosté a pak slouţila dokonce k přespání bezdomovci. Městský úřad proto rozhodl klubovnu, jako nevyuţitý objekt o který nikdo nemá zájem, zbourat, stejně jako sousední objekt bývalého Svazu chovatelů. Většina majetku oddílu je pak předána středisku Klatovy. Lze konstatovat, ţe Junák v Janovicích ukončil svou činnost. Autoři tuto část historie skautingu v Janovicích nedovedli popsat podrobněji. Důvody jsou dva – první je špatná paměť vzpomínajících a druhý je neexistence psané kroniky po roce 1991. Zachovaná kronika obsahuje pouze fotodokumentaci, mnohdy i bez popisek. Zřejmě kronikáři se domnívali, ţe si vše pamatují a nepovaţovali za nutné události zapisovat na papír. Existuje ještě videodokumentace, kterou pořídil a uschovává Vladimír Hostek.
VII. Jak to potřetí končí Končím i já svoje vyprávění o světlých i temných dnech Junáka v Janovicích nad Úhlavou a musím přiznat, ţe s pocitem lítosti a hořkosti v duši. Kladu si otázku, zda ještě se najde někdo, kdo tuto tradici obnoví, někdo, kdo si moţná přečte tyto stránky a zatouţí po romantice, přátelství a dobrodruţství, kterých je v současné době tak poskrovnu.
Přehled vedoucích oddílů: Josef Altman – 1945 - druţina Ostříţů poté 1.ch.oddíl Kamil Kronovit – 1945 – 1947 - 1.ch.oddíl Oldřich Dvorský – 1946 – 1949 - 1.ch. oddíl Dáša Koblerová – 1946 – 1946 - 1.d. oddíl Boţena Langmajerová – 1946 - 1949 – 1.d. oddíl Karel Krátký – 1946 – 1947 – středisko Janovice n. Úhl Karel Krátký – 1946 – 1947 – 1.ch.oddíl Svatopluk Kostlivý – 1947 – 1949 – středisko Janovice n. Úhl. Josef Altman – 1947 – 1949 - 1.ch.oddíl Josef Křen – 1949 – 1.ch.oddíl Stanislav Heidler – 1949 – 1951 - 1.ch.oddíl Miloslav Heidler – 1968 – 197O – 1.ch.oddíl Oldřich Dvorský – 1990 – 1997 – 1.ch.oddíl Eva Semelová – 1990 – 1992 – světlušky a vlčata Marta Světičová – 1992 – 1997 – 1.d.oddíl Josef Harant – 1998 – 1.ch.oddíl Bohumil Janda – 1999 – 2000 – 1.ch.oddíl Helena Mařecová – 1998 – 2001 – 1.d.oddíl, později oddíl koedukovaný Štěpánka Bechyňová – 2002 – 2006 - 1.k.oddíl Jana Martinová – 2007 - 2008 – 1.d.oddíl
Přehled letních táborů: 1947 – Tábor radosti – Všeruby – 1.ch.oddíl 1948 – Tábor dešťů – Gerlova huť – 1. a 2.ch.oddíl 1950 – Tábor zapadajícího slunce – Velhartice – 1.ch.oddíl 1969 – Tábor na královské louce – Vracov – 1.ch.oddíl 1970 – Tábor loučení – Velhartice – 1.ch.oddíl 1993 – Lehom - 1.ch.oddíl 1994 – Lehom - 1.ch.oddíl 1995 – Lehom - 1.ch. a 1.d.oddíl 1996 – Lehom - 1.ch. a 1.d.oddíl 1997 – Lehom - 1.ch. a 1.d.oddíl 1998 – Hamry – 1.ch. a 1.d.oddíl 1999 – Lehom – 1.d.oddíl Hamry – 1.ch.oddíl 2000 - Hamry – 1.k.oddíl 2001 – Hamry – 1.d.oddíl 2002 – Hamry – 1.k.oddíl 2003 – Hamry – 1. k. oddíl 2004 – Lehom – 1. d. oddíl 2005 – Lehom – 1. d. oddíl 2006 – Lehom – 1. d. oddíl 2007 – putovní tábor - 1.d. oddíl
VIII. Obrazová příloha
Klubovna 1946
Klubovna 1947
Klubovna 1969
Klubovna 1989
Otevření klubovny 1947
1. oddíl chlapců 1946
1.dívčí oddíl 1946
Druţina Lišek 1945
Všeruby 1947
Druţina Ostříţů 1945
Setkání na Otavě 1946
Velhartice 1950
U poradní skály 1968
28. říjen 1969
Druţina Ostříţů 1968
Druţina Lišek 1968
Královská louka 1969
Velhartice 1970
Lehom 1992
Vánoce 1992
Lehom 1993
Druţina Ostříţů 1993
Druţina Lišek 1993
Roj Světlušek
Vánoce 1993
Lehom 1995
Lehom 1995-slibový táborák
Lehom 1994
Lehom 1995-ranní nástup
Lehom 1996
Lehom 1998
Lehom 1998-věţ
Čarodějnice 1998
Lehom 1999
Čarodějnice 2000
Hamry 2002
Hamry 2002
Hamry 2003
Hamry 2003
Historické vlajky 1. odd. z r. 1945
Vlajka 1.oddílu - líc
- rub
Druţinové vlajky: Lišky-líc
Ostříţi - líc
Vlčata 1
Kamzíci
rub
rub
Vlčata 2
Ještěrky
Historie 1
Historie 2
Oddílový totem
Prameny a použitá literatura:
Miloslav Mašek - Skautské hnutí na Klatovsku Lucie Roţňová - Skautské hnutí v Janovicích n./Úhl. Stanislav Kuthejl - Deník Junáka Kronika 1. odd. Junáka Janovice n./Úhl.(první díl)
Vzpomínkami přispěli: Oldřich Dvorský Karel Pacner
Sepsal: Miloslav Heidler Upravil: Karel Pacner Obrazová příloha: Oldřich Dvorský Vydáno vlastním nákladem v Janovicích n./Úhl. 2009
