HISTORIE A SOUČASNOST ČINNOSTI SKAUTINGU REGIONU ŠUMPERSKA
BAKALÁRSKA PRÁCA LADISLAV NEVŘALA
DUBNICKÝ TECHNOLOGICKÝ INŠTITÚT V DUBNICI NAD VÁHOM
Študijný odbor: Učiteľstvo profesijných predmetov a praktickej prípravy Vedúci bakalárskej práce: Prof. PhDr. Milan Darák, CSc.
Stupeň kvalifikácie: bakalár (Bc.) Dátum odovzdania práce: 15.4.2010
DUBNICA NAD VÁHOM 2010 1
ZADANIE BAKALÁRSKEJ PRÁCE
Meno a priezvisko študenta:
Názov témy:
Ladislav Nevřala
Historie a současnost činnosti skautingu regionu Šumperka
Akademický rok: Rámcový obsah:
2009/2010 1. Český skauting v kontextu světového skautského hnutí 2. Historie skautingu šumperského regionu 3. Současnost skautského hnutí šumperského regionu 4. Osobnosti skautingu šumperského regionu
Vedúci bakalárskej práce: Prof. PhDr. Milan Darák CSc.
Prof. Ing. Dušan Repčík CSc. rektor
Abstrakt NEVŘALA, Ladislav: História a súčasnosť činnosti skautingu v regióne Šumperk. (Bakalárska práca). Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom. Vedúci bakalárskej práce : Prof. PhDr. Milan Darák, PhD. Dubnica nad Váhom, 2010. 72 s. Hlavnou témou bakalárskej práce je pokúsiť sa spracovať okolnosti vzniku celosvetového a českého skautingu v porovnaní so skautingom v regióne Šumperk v období od roku 1912 aţ po súčasnosť. Práca sa zamýšľa nad celkovou situáciou hnutia, aktivitou oddielov a perspektívou skautingu, snaţí sa poukázať na pozitívne výsledky, ale aj nedostatky v tomto hnutiu.
Kľúčové slová Skauting. Výchova. Druţinový systém. Český skauting. Šumperský skauting. História. Súčasnosť. Osobnosti. Obnova činnosti.
Abstrakt Nevřala Ladislav: Scouting activities in Šumperk District in history and nowadays (bachelor’s assignment). Institute of Technology in Dubnica nad Váhom Assignment leader: Prof. PhDr. Milan Darák, PhD. Dubnica nad Váhom, 2010. 72 s. The main topic of this bachelor’s assignment is to try to process circumstances of the world-wide and Czech scouting establishment compare to the scouting in Šumperk District from 1912 up to the present time. The assignment reflects on the whole situation of the Movement, activities of the units and prospect of the scouting. It tries to point to the positive results but also drawbacks in the Movement.
Key words Scouting. Education. System of units. Czech scouting. Šumperk scouting. History. Present. Celebrities. Renewal of activities.
Předmluva Kaţdý národ má povinnost postarat se o své děti jako o své drahocenné dědictví a budoucnost své země. My všichni máme poslání vytvářet neustále z dětí a mládeţe zralé muţe a ţeny, kteří budou schopni zvládnout své osobní starosti a problémy a budou se z nich umět poučit, ze svých radostí budou umět čerpat sílu a své moţnosti nepromarní. Zralé, ale především zdravé osobnosti, se tak stanou nosnými pilíři společnosti, která v dnešním světě mnohde trpí morálním úpadkem. Společnost ţivořící a lpící na materiálních hodnotách zákonitě směřuje ke své záhubě, coţ je v historii lidstva jiţ mnohokrát potvrzeno.
Obsah Úvod ........................................................................................................................... 7 1
Český skauting v kontextu světového skautského hnutí ............................ 9
1. 1
Okolnosti vzniku světového skautingu ............................................................ 9
1. 2
Vznik českého skautingu ............................................................................... 12
1. 3
Skautský výchovný systém ........................................................................... 14
2
Historie skautingu šumperského regionu ................................................. 19
2. 1
Vznik skautingu v šumperském regionu ....................................................... 19
2. 2
Skauting na Šumpersku v meziválečném období a období II. světové války ............................................................................................................. 20
2. 3
Skauting v poválečném období do nastolení komunistické moci ................ 24
2. 4
Oţivení skautské činnosti v letech 1968 - 70 ............................................... 28
2. 5
Obnovení činnosti skautingu po roce 1989 .................................................. 32
3
Současnost skautského hnutí šumperského regionu ............................... 40
3. 1
Celková situace v činnosti skautských oddílů v regionu ............................. 40
3. 2
Konkrétní aktivity jednotlivých skautských oddílů ..................................... 44
3. 3
Vzdělávací systém skautského hnutí šumperského regionu ........................ 49
3. 4
Perspektivy skautingu v regionu Šumperk ................................................... 54
4
Osobnosti skautingu šumperského regionu ............................................. 57
Závěr .......................................................................................................................... 65 Seznam bibliografických odkazů ............................................................................ 67 Osobní korespondence a rozhovory ....................................................................... 67 Internetové stránky ................................................................................................. 68 Prohlášení o samostatnosti vypracování bakalářské práce ................................. 69 Poděkování ............................................................................................................... 70 Seznam příloh .......................................................................................................... 72
Úvod "Kdo se bojí podívat se do tváře vlastní minulosti, musí se nutně bát toho, co bude." V. Havel Výchova dětí je od pradávna oţehavým problémem. Otázka jak naplnit volný čas mých vlastních dětí tak, aby byl vyuţitý smysluplně, mne spolu s manţelkou před více neţ osmi lety přivedla k myšlence zaloţit v naší obci skautský oddíl. Neměli jsme ţádné zkušenosti, skauty jsme znali pouze z doslechu a náhodných setkání na folkových akcích v mládí. Po setkáních a rozhovorech s místním knězem, skautem z dob prvorepublikových, a činovníky z okolních středisek, jsme s pomocí několika přátel vstoupili na dráhu skautingu. Po nás zanedlouho sloţily slib i naše děti a mnoho jejich kamarádů. Námi zvolená cesta se však netýká pouze volnočasových aktivit dětí, jak jsme si mysleli, ale především a hlavně jejich výchovy ve skautském duchu. Cílem mé bakalářské práce je zpracovat historii a současnost činnosti skautingu v regionu Šumperk od počátku vzniku v roce 1912 do roku 2010. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole se budu věnovat okolnostem vzniku světového skautingu a návaznosti vzniku skautského hnutí v České republice. Chci popsat principy a specifika skautského výchovného systému. Ve druhé části se chci zaměřit na historické události a okolnosti vzniku skautingu v šumperském regionu. Jednotlivé podkapitoly budou rozděleny podle časových intervalů, ve kterých bylo skautské hnutí činné, a které byly omezeny totalitními zákazy. Srovnávám regionální události v kontextu s celorepublikovým děním. Skautingem na Šumpersku po roce 1994, současnými aktivitami, problémy i úspěchy jednotlivých oddílů a středisek se bude zabývat třetí kapitola. Zmíním se o vzdělávacím systému v regionu. Závěrečnou část práce chci věnovat osobnostem šumperského skautingu, jejich prvním kontaktům se skautským hnutím a jejich přínosem pro současnost.
7
Historické záznamy v našem regionu jsou v mnoha případech pouze sporadické. Některá střediska mají svou minulost zmapovánu podrobně, mnohá ji však zpracovánu v písemné podobě nemají vůbec. Mnoho kronik bylo totalitními funkcionáři zabaveno a oddíly tak ztratily kontakt s událostmi své minulosti. Doufám, ţe tato práce bude oslovením a impulsem pro další mapování nejen historie, ale i současnosti skautingu našeho okresu.
8
1 Český skauting v kontextu světového skautského hnutí 1.1 Okolnosti vzniku světového skautingu Problém výchovy dětí a mladých lidí řešili učitelé i filozofové jiţ od pradávna. Otázka špatné morálky v podobě vandalismu, alkoholismu a zločinnosti mládeţe znamenala nebezpečí pro kaţdou společnost. Jiţ v dobách renesance řada pedagogických reformátorů vyslovila myšlenky o potřebě všestrannější výchovy mládeţe, výchovy přirozené, v souladu s přírodou a přiblíţení se k přírodě, s výchovou tělesnou, prací a ocenění individuality dítěte. Vyskytly se i praktické pokusy o výchovné vyuţití pobytu v přírodě. Mezi prvními reformátory byl francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, Francois Rabelais (1494-1553), který hlásal odklon od jednostranné kniţní výchovy a lásku k přírodě. V Čechách a na Moravě to byl učitel a spisovatel Jan Ámos Komenský (1592 1670). Vytvořil celou řadu spisů z mnoha oborů, psal především česky, latinsky a německy. Nejpodstatnější částí jeho díla jsou spisy teologické a filozofické, ale také pedagogické, ve kterých v mnohém předběhl svou dobu. V 17. století formuloval ve svém výchovném díle poţadavek všestranné výchovy všech dětí bez rozdílu. Stanovil celou řadu pravidel, jak děti přirozeně učit a vychovávat. Později vytvořil důsledný systém výchovy od narození aţ do stáří. Vycházel z přirozené aktivity dítěte, z jeho zkušeností i zájmů, z návaznosti v jednotlivých etapách ţivota. Po Komenském následoval Jean Jacques Rousseau (1712-1778), byl to francouzský filozof a preromantický spisovatel švýcarského původu. Podstatou jeho učení bylo, ţe lidé se rodí dobří, a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti. Napsal knihu o výchově mládeţe „ Emil“ - pedagogický román, kde klade důraz na čistotu citu. Autor v něm říká, ţe se dítěti nemá vykládat o víře, nýbrţ dítě má samo víru nalézt. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 4) Dalšími mysliteli a reformátory byli Johann Bernhard Basedow (1724-1790) filantrop a pedagog, který praktikoval táboření hochů, Johann Heinrich Pestalozzi (1746–1827), jenţ se pokusil vytvořit dětskou kolonii nebo John Ruskin (1819– 1900), anglický spisovatel, reformátor mravní výchovy a zakladatel Řádu sv. Jiří, jehoţ řadu 9
myšlenek promítl později Robert Baden-Powell do skautingu. (Kolektiv historické komise, 2001, s.7) Devatenácté století zevšeobecnilo tělesnou výchovu a sport. V Německu Fredrich Ludwig Jahn (1778-1852) propagoval gymnázia v přírodě. Mimoškolní zájmovou činnost pěstovala sdruţení YMCA (křesťanští mladí muţi) a YWCA (křesťanské dívky), která působila v Anglii a USA. Zde vznikly koncem století stovky chlapeckých klubů, věnujících se sportovní, lovecké, technické, sběratelské a dobročinné činnosti. Roku 1883 zaloţil v Anglii William A. Smith „Boys Brigades“ (Brigády hochů) pro ušlechtilé vyuţití na základě náboţenském v organizaci s vojenskými prvky. (B. Břečka, 1999, s. 11) Na počátku 20. století měly tyto brigády v anglických zemích na 150 tisíc hochů. V Německu existovalo koncem století rekreační hnutí „Wandervögel“ (Stěhovaví ptáci), které pěstovalo toulky přírodou v duchu kamarádství a romantiky. V Americe se filozof Henry D. Thoreau (1817-1862) pokusil o novodobé poustevnictví uprostřed přírody u Waldenského jezírka s cílem splynout s přírodou a jejím rytmem a dospět tak k hlubšímu filozofickému poznání. Prokázal, ţe v přírodě se výrazně vyvíjí tělesné, duševní i mravní síly člověka. Tato část jeho ţivota je popsána v knize Walden ( Ţivot v lesích). Výchovu hochů ţivotem v přírodě poprvé prováděl a jako hnutí organizoval v Kanadě a USA Ernest Thompson Seton (1860-1946), proto ho jiţ nemusíme řadit mezi předchůdce, ale je jiţ „realizátorem“ myšlenek předchůdců. E. T. Seton přezdíván „Black Wolf“ (Černý vlk), byl ilustrátor, spisovatel a zakladatel tzv. woodcrafterského hnutí. Od mládí tíhl ke studiu přírody a tento zájem jej přivedl i k malířství. Zásadní zlom v jeho ţivotě znamenal rok 1902, kdy motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích, k zaloţení prvního woodcrafterského kmene. A ve Spojených státech vzniká organizace Woodcraft Indians, která byla v roce 1916 změněna na Woodcraft League. Jednalo se spíše o hnutí pro chlapce, postavené na ideálu ţivota v přírodě, naplněné romantikou amerických Indiánů se symbolikou, rituály a výchovným a sebevýchovným programem v duchu Lesní moudrosti. Základní rysy hnutí popsal Seton v knihách Svitek březové kůry a Kniha lesní moudrosti. Byl jedním z inspirátorů Baden-Powela. Proto také Setonova organizace ve Spojených státech se skautingem na přechodnou dobu splynula, ale nakonec woodcrafterství zůstalo hnutím
10
samostatným. Od skautingu jej odlišuje větší důraz na blízkost přírodě a tradici přírodních národů, zejména Indiánů. Chybí formální znaky, jako je např. skautský kroj, avšak indiánský oděv slouţí k větší váţnosti rituálů při slavnostním ohni a znaky na šatu a šerpách odlišují hierarchii a dosaţené odbornosti členů. Ve woodcraftu funguje téţ odlišný systém organizace. Kmeny jsou smíšené z členů různého věku a pohlaví, na rozdíl od věkově specifikovaných a většinou nekoedukovaných druţin a oddílů ve skautingu, symboliku tvoří čtyřnásobný oheň, vlastní ideové základy jsou odvozené z indiánské tradice, řídí se dvanácti zákony lesní moudrosti. Vzdělávací a výchovné metody woodcraftu vycházejí z cesty čtyř světel - Pravda, Láska, Síla a Krása - a členové plní tzv. mistrovství lesní moudrosti. (Kolektiv historické komise, 2001, s. 7) Za rozhodující okamţik vzniku skautingu jako takového se povaţuje 1. tábor pro chlapce generála Roberta Stephensona Baden-Powella (1857-1941). Tento britský generál získal ve výzvědné sluţbě, zejména na vojenských výpravách v Afganistánu, Indii a v Africe, značné praktické znalosti, jako je pozorovat a nebýt pozorován, umět hledat cestu, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině, skrýt se, předávat nepozorovaně zprávy a podobně. U jezdeckého pluku v Indii, kde slouţil, zavedl koncem minulého století výchovu kvalifikovaných průzkumníků, která obsahovala technický výcvik, ale i posilování odvahy, soběstačnosti, intelektu a vytrvalosti mladých muţů. Pro ně napsal v r. 1899 příručku „ Aids to scouting“ (Pokyny pro průzkum). Při obraně Mafekingu sir Baden-Powell s úspěchem pouţil hochů, kterým dal podobnou výchovu, jako spojek při zásobování. Zjistil, ţe je na ně plné spolehnutí, a to vše stálo u zrodu myšlenky druţinové výchovy. Po osvobození Makefingu však sir Baden-Powell zjistil, ţe jeho vojenskou příručku pouţívají děti, proto se rozhodl ji přepracovat a vytvořil osnovu skautské výchovy chlapců. Roku 1907 uspořádal s 20 hochy první pokusný tábor na ostrůvku Brownsea u jihoanglického pobřeţí. Zde byli chlapci rozděleni do pětičlenných skupinek v čele s nejstarším a nejzkušenějším. Tím byl poloţen metodický základ k nejdůleţitější výchovné jednotce skautingu - družině. Po táboře vydal BadenPowell příručku „Scouting for Boys“ , tzn. Skauting pro chlapce. (Kolektiv historické komise, 2001, s. 9) Ohlas na tuto knihu nezůstal omezen pouze na Británii, ale šířil se po světě. V roce 1908 vznikly první skautské oddíly v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě a v dalších letech se hnutí rychle šířilo do dalších zemí. Baden-Powell si přál, aby britský
11
původ a identita skautingu neupadly v zapomnění a proto poţádal krále, aby udělil Královskou Chartu skautingu. Král mu vyhověl
4. ledna 1912. Udělení Charty
představovalo významné právní zakotvení skautské organizace. Dívčí skauting získal tuto Chartu později. Od roku 1910 jsou základy skautské organizace téměř v celé Evropě, v asijských zemích, v Africe, v Austrálii a také na Novém Zélandu. V některých organizacích se projevil také vliv církví. Na mnoha místech obohacovaly národy skauting vlastními prvky. V Japonsku to byli samurajové, ve Skandinávii polární objevitelé. Někde zavedli domácí krojové prvky, např. skotská sukně, fez, turban, čapky. Většina zásad, především zákon, slib, ale i program, však byla převzata z Anglie.
1.2 Vznik českého skautingu Základem vzniku skautingu u nás byl, tak jako jinde ve světě, problém nedostatečného vyţití dětí. Městská mládeţ v českých zemích pro svoje rozptýlení měla jen procházky v parku, výlety parníkem nebo představení tehdy začínajícího filmu. Na děti v této době působily kromě školy jen tělovýchovné spolky jako Sokol, dělnické tělovýchovné jednoty nebo katolické tělovýchovné jednoty Orel, rozšířené zejména na Moravě. Dělnické tělovýchovné spolky byly zakládány jako protiváha Sokola a nebyly v té době příliš početné. Další spolky, které měly vliv na děti v této době, byl Klub českých turistů, který však neorganizoval svůj dorost, ale podporoval turistiku mládeţe především zřizováním prázdninových nocleháren. Spolek feriální osady od roku 1901 organizoval pro chudé děti ozdravné prázdninové pobyty. Podobně působil i Spolek hasičů. Mládeţ byla z větší části ponechána sama sobě, a to hrám a zábavám závislým od prostředí a vyspělosti mladých. Český Yacht Klub pořádal několikadenní výpravy s plovoucím hausboatem a různými typy lodí, kdy účastníci tábořili, rybařili a účastnili se výletů. Eduard Štorch v Libni v roce 1900 organizoval pro druţiny hochů vycházky do přírody, na kterých prováděli archeologický výzkum. ( B. Břečka, 1999, s.12) Všechny tyto aktivity pomáhaly rozumně vyuţít volný čas, postrádaly však jednotný systém, ucelenou myšlenku a výchovný charakter. Proto začal v roce 1911 profesor Antonín František Svojsík (1876 - 1938), inspirován návštěvou Anglie,
12
zkoušet prvky skautské výchovy s několika hochy, svými ţáky z ţiţkovské reálky, se kterými zaloţil 1. český skautský oddíl. (Přívlastek "Benjamín" dostal Svojsík jiţ v mládí v pěveckém sboru, kde byl nejmladším členem.) O prázdninách v roce 1912 proběhl "na zkoušku" pod vedením profesora Svojsíka ve Vorlovských lesích první skautský tábor pod hradem Lipnice na Humpolecku. Na táboře si první čeští skauti vyzkoušeli skautskou praxi za nesnadných podmínek a tím vyvrátili námitky proti vhodnosti skautingu. Probudili tak zájem veřejnosti a institucí. Skauting znamenal pro mládeţ nové moţnosti zábavy, ale i smysluplné organizace volného času. Svojsík měl nejdříve snahu začlenit skauting do národní instituce Sokola a doplnit jím tělesnou výchovu hochů. Jeho snaha však narazila u sokolských funkcionářů na nedůvěru a obavy, ţe Sokol ztratí prestiţ. Proto Svojsík zaloţil skautský odbor při Svazu spolků a přátel tělesné výchovy mládeţe v Praze. Při náboru se v Praze přihlásilo na 300 hochů i dospělých zájemců, ze kterých později vzešla řada významných činovníků a vůdců jako Sláva Bursík, bratři Herlesové, Sláva Řehák, ředitel Jan Pulkrábek, profesor Drahoš a další. Mimo Prahu vznikaly první oddíly v Jičíně, Domaţlicích, Berouně, Nymburce a Rokycanech. Nezávisle na Praze vznikl Krouţek skautů v Třebechovicích pod Orebem, který měl své vlastní stanovy. (Kolektiv historické komise, 1994, s.16) Skauti byli často zváni za pořadatele různých sportovních akcí, ke konání sbírek pro národní a charitativní účely. O prázdninách roku 1913 jiţ
pořádalo tábor 15
junáckých skupin a do skautských dějin vstoupil tábor pořádaný ředitelem Pulkrábkem. Konal se u Pelíškova mostu nedaleko Kácova. Na tomto táboře se zrodila první krajinková podsada, která je typická pro český skauting dodnes a nemá ve světě obdoby. Pro veřejnost byl v září 1913 proto uspořádán propagační ukázkový tábor na Císařském ostrově v Královské oboře v Troji, kde měla velký úspěch, kromě podsadových stanů, také provizorní truhlářská dílna, indiánský stav na výrobu rohoţí a velký stan s vystavenými rukodělnými pracemi. Ukázkový tábor byl pro zájem veřejnosti po týdnu opakován. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 17) Český skauting A. B. Svojsík organizoval po poradách s pedagogickými odborníky, školními inspektory Bílým a Klenkou, profesory Drtinou, Čádou, Masarykem, Weignerem i politickými a kulturními představiteli národa Kramářem, Klofáčkem, Jiráskem a dalšími, které dokázal zaujmout novými výchovnými myšlenkami. Růst počtu skautských oddílů si vyţádal ustavení vlastního spolkového
13
centra a tak 15. června 1914 byl zaloţen jiţ samostatný spolek Junák – Český skaut (JČS) v Praze. Jeho prvním starostou byl zvolen Dr. Čeněk Klika, místostarosty zemští inspektoři František Bílý a Josef Klenka, vrchním vůdcem A. B. Svojsík. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 17; B. Břečka, 1999, s. 34) Je pravdou, ţe od počátku nebyl český skauting jednotný a vedle Svojsíka bylo několik dalších osobností provozujících skautskou myšlenku, PhDr. Jan Hořejší
a
Miloš Seifert, které A. B. Svojsík povaţoval za spoluzakladatele skautského hnutí u nás. Za předchůdkyni českého dívčího skautingu povaţujeme Popelku Biliánovou, která skautské prvky začala uplatňovat ve svých „prázdninových osadách pro dívky“. K vlastnímu zaloţení dívčího kmene došlo v roce 1914 Vlastou Koseovou za asistence PhDr. A. Berkovcové a A. B Svojsíka; první druţinka se jmenovala Sasanky. (B. Břečka, 1999, s. 36) Český skauting nebyl nikdy kopií anglického vzoru, ale od počátku se vyznačoval svébytnými rysy. Jeho zakladatelé chtěli dát hnutí především národní charakter. To se projevilo také na faktu, ţe slovo skaut bylo nahrazeno českým junák. Vzorem českých junáků se stali Jiráskovi Chodové. Duchovní aspekt skautingu kladl důraz na národní cítění, které do velké míry u nás vytlačil náboţenskou sloţku skautingu. To se projevilo Svojsíkovou změnou skautského slibu, kdy Baden-Powellovu „ Bohu a králi“ nahradil „sluţbou vlasti“. Dalším specifikem českého skautingu je blízkost Setonova woodcrafterství. Proto je mnoho našich skautů i woodcraftery. Pokud srovnáme český skauting se světovým, povšimneme si, ţe v našem hnutí bylo zachováno mnoho tradičních prvků například jako způsob táboření, blízký vztah k přírodě nebo tradiční kroje, které byly v některých zemích světovým hnutím oslabeny. Je to dáno zřejmě také tím, ţe se český skauting nemohl z politických důvodů téměř 50 let vyvíjet a zůstal tak „zakonzervován“ ve své původní podobě. Je pravdou, ţe si český skauting jen pomalu osvojuje některé moderní prvky a někdy tak má problém zaujmout nejmladší generaci, která preferuje jiné způsoby trávení volného času neţ před 20-ti nebo 40-ti lety.
14
1.3 Skautský výchovný systém Junák - svaz skautů a skautek České republiky je dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdruţení ve smyslu zákona č.83/1990 Sb. o sdruţování občanů ve znění pozdějších předpisů, sdruţujících své členy a členky bez rozdílu národnosti, náboţenského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných rozdílů. Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý ţivot připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bliţním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství v souladu s principy a metodami, stanovenými zakladatelem skautského hnutí, lordem R. Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu, prof. A. B. Svojsíkem. (http://www.skaut-ricany.cz/files/novacek/pouceni k prihlasce skauti.pdf) Pro výchovu skautů jsou určující tři principy, které představují její celosvětově uznávaný základ, a které musí být na cestě k cíli respektovány. Povinnost k Bohu - znamená oddanost duchovním principům, věrnost náboţenství, které je vyjadřuje, a přijetí povinností z toho vyplývajících. Základní formulace neobsahuje přímo slovo Bůh a není podstatné jak se tento Základ nazývá, ale je rozhodující jej přijímat bez výhrad, jako měřítko svého ţivota. Někteří uţívají pojem svědomí. Povinnost k druhým - znamená odpovědnost člověka ke druhému, ke společnosti. Jde o pomoc bliţním, o porozumění a spolupráci, o věrnost své zemi. Znamená to účinně pomáhat tam, kde je to potřeba, a ţít tak, aby byl trvale udrţitelný ţivot na Zemi. Povinnost k sobě - znamená odpovědnost za rozvoj sebe samého. Člověk na sebe bere odpovědnost za rozvoj svých moţností, schopností a kvalitu ţivota. Pokud by nebyl naplňován tento třetí princip, byly by dva předchozí jen teorií a neúčinné. Tyto principy jsou vzájemně provázány a jejich společné uznávání i naplňování má vést k trvalému úspěchu skautské výchovné metody.
15
Jednou z dalších základních charakteristik skautingu je skautský slib, jehoţ sloţením se člověk skautem stává, a v jeho znění je vyjádřena základní idea skautingu. Přesto se přesné znění slibu v jednotlivých národních organizacích liší. Slib vychází z původního navrţeného Baden – Powellem. Sloţením slibu potvrzuje skaut své rozhodnutí zachovávat všechny tři skautské principy a na zpečetění dostává odznak lilie, jako symbol mravní čistoty. Prostřední list lilie symbolizuje kompasovou střelku ukazující správný směr (neobcházíme překáţky a problémy, ale překonáváme je), postranní listy nás varují, ţe pokud se odkloníme od správného směru, nikdy nedojdeme k cíli. Jiným výkladem symboliky tří lístků lilie jsou tři body skautského slibu nebo tři věkové kategoriemi skautské mládeţe. Dalším symbolem sounáleţitosti k hnutí je skautský pozdrav, podávání levice při zdravení nebo skautský kroj. Na něm nosí vlčata a světlušky ţlutý šátek, skauti hnědý. Nedílnou součástí jsou také barevně odlišené šňůrky k píšťalce. Ţlutá barva (vlčata a světlušky) symbolizuje slunce, úsvit, počátek něčeho nového, tj. nový přístup k ţivotním hodnotám. Zelená šňůrka (skauti) symbolizuje zelené osení, tj. klíčení, růst mládí a osobnosti. Červená šňůrka (roveři) znamená barvu bobule hlohu, symbolizující vyzrálý plod, tj. vyspělého skauta. Bílou šňůru mají dospělí činovníci, barva je znakem čistoty myšlenek i skutků. Mezi další symboliku patří oddílové nebo střediskové vlajky, nášivky a znaky mezinárodních organizací WOSM, WAGGS a ISGF, znak a logo Junáka, odznak vlčat, světlušek, roverů nebo vodních skautů, znak Lesních škol (3 teepee) a Lesních kurzů (1 teepee). Organizace Junáka ve své podstatě představuje postupný a logicky uspořádaný program aktivit pro jednotlivé věkové kategorie skautů a je postavený na vnitřní motivaci. Základním skautským způsobem výchovy je družinový systém, spočívající v organizaci činnosti oddílu po malých skupinách, vedených jedním z chlapců, které si samy organizují vlastní činnost, přičemţ vůdce oddílu určuje pouze rámcový program a jeho konkrétní realizaci přenechá rádci. „Druţinový systém vede kaţdého chlapce k tomu, aby si uvědomil, ţe má osobní odpovědnost za dobro druţiny. A vede kaţdou druţinu k tomu, aby si uvědomila, ţe má určitou odpovědnost za dobro oddílu“. R. Baden-Powell
16
Velkou výhodou je druţinový systém, který umoţňuje organizaci do malých skupin vedených nejschopnějším členem, coţ odpovídá přirozenosti chlapců a děvčat. Tím dochází k přenesení zodpovědnosti na rádce a druţinu a zároveň k uvolnění rukou vůdci pro práci s oddílem. Je třeba vzpomenout i velký výchovný přínos tohoto systému. Nízký počet členů druţiny umoţňuje
pocit sounáleţitosti jejich členů a
současně je dostatečný pro její všestrannost. Členové druţiny respektují svého rádce, nebo-li nejsilnější osobnost chlapecké či dívčí party, kterého si zvolí, který má přirozenou autoritu, a kterého automaticky respektují. Vlastní metodou výchovy skautingu je tedy sebevýchova a výchova dětí navzájem, kdy v druţině např. starší dítě připravuje nováčka ke zkoušce, ale samo je vedeno rádcem. Dítě se od kamaráda naučí touto přirozenou cestou přijmout nové věci snáze neţ od dospělého a dospělý se zpětnou vazbou učí také od dětí. Skauti i roveři se učí zvládat konflikty nejen nějakou pro ten účel uměle zařazenou aktivitou, ale především úplně přirozeně, tedy ve chvíli, kdy v oddíle nastanou nějaké neshody. Výchova ve skautingu proto není jen jednostranná. Skautská výchovná metoda je zaloţena na odlišném přístupu k různým věkovým skupinám dětí. Rozdělení druţinek podle věku vychází z tohoto modelu: 6 - 11
let :
vlčata a světlušky
12 - 14
let :
skauti a skautky
15 - 18 (a více) let:
roveři
Výchovný program pro vlčata a světlušky posiluje schopnost rozlišovat dobro a zlo prostřednictvím her, zároveň dbá na správnou sociální komunikaci jako spolupráci, umět vyjádřit své pocity a dodrţovat svou roli. Program pro další věkovou kategorii, skauty, jiţ rozvíjí schopnost poznávat přírodní a morální řád, vyvozovat z toho pro sebe motivaci, učit se celé řadě praktických dovedností a přejímat určitou zodpovědnost za mladší členy oddílu. Třetí věková skupina vrcholí dospělostí, vlastním citlivým svědomím posuzuje a řeší mravní situace. Roveři jiţ mají osvojené morální návyky, nyní se zdokonalují po duchovní stránce. K této etapě patří navazovat trvalé celoţivotní vztahy, zaloţené na důvěře, úctě, obětavosti a zodpovědnosti, tedy sluţba Lásce. Také proto roverský kmen jiţ funguje, na rozdíl od prvních dvou věkových kategorií, koedukovaně . Heslem roverů je „Slouţím".
17
Výchovný program probíhá prostřednictvím tzv. symbolického rámce. Je postaven na představivosti, dobrodruţství, tvořivosti a vynalézavosti. Podněcuje vývoj dětí v různých oblastech, pomáhá jim ztotoţnit se s hodnotami skautingu, podmiňuje hledání a rozvíjení vlastní identity, ale i sounáleţitost oddílu. (Voňavková V., Mauglí a kol., 2008, s. 21) Základní stavební jednotkou Junáka jsou tedy družiny. Několik druţin, alespoň tři, tvoří dohromady oddíl. Rádcové druţin a jejich zástupci, podrádcové v čele s vedoucím oddílu tvoří oddílovou radu zajišťující chod oddílu. Tři oddíly tvoří středisko, které je jiţ základní organizační jednotkou Junáka s vlastní právní subjektivitou, a které sdruţuje oddíly i kluby dospělých, např. Oldskauty, čestné členy Svojsíkova oddílu a podobně. Činnost kaţdého střediska zajišťuje středisková rada volená střediskovým sněmem. Středisko poskytuje oddílům právní a finanční záštitu a další zázemí potřebné pro dobré působení oddílu. Na regionálních úrovních pracují krajské a okresní rady Junáka. Ty jsou na tři roky voleny příslušným krajským či okresním sněmem. Vrcholným orgánem Junáka je Valný sněm a Náčelnictvo. Výkonným orgánem je Výkonná rada Junáka v čele se starostou. Mimo tuto organizační strukturu existují také např. Klub skautských sběratelů, Tiskové a distribuční centrum a pod. Cílem organizace Junáka je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, aby byly po celý ţivot připraveny plnit povinnosti k Bohu, k sobě samým, bliţním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství.
18
2 Historie skautingu šumperského regionu
2.1 Vznik skautingu v šumperském regionu
Problematiku vzniku a obnovování skautingu v šumperském regionu je potřebné vnímat v souvislosti s průběhem historických událostí v ČR. Během prvních šesti let od zaloţení Junáka A. B. Svojsíkem, kdy navíc ještě prošla naše republika 1. světovou válkou, se zmínky o skautingu dostaly většinou jen do velkých měst, převáţně v Čechách. Na Moravu a přímo do našeho regionu se první zmínka a s ní vznik prvních oddílů dostává aţ po 1. světové válce. Další období je pak poznamenáno zákazy činnosti skautingu, způsobené netolerancí vládnoucích totalitních reţimů, jak nacistického za 2. světové války, tak i komunistického. Některé současné problémy hnutí jsou také výsledkem několikerého přerušení skautingu, historické údaje jsou někdy neúplné v důsledku odsunu pamětníků před zabráním Sudet, do kterých náleţela i šumperská oblast, a likvidací skautských materiálů Gestapem nebo StB. V okrese Šumperk se o skautingu poprvé zmiňuje skautské středisko v Bludově v roce 1919, kde zaloţil první oddíl Josef Cyril Kotrlý. O skautském hnutí se dozvěděl přímo od zakladatele profesora A. B. Svojsíka na přednášce v Litovli ještě za monarchie Rakousko - Uherska, která byla dne 16.6.1918. Po tomto vystoupení tam totiţ ihned zaloţil profesor K. Urban ze studentů litovelského gymnázia oddíl skautů. V Bludově po zaloţení čítal oddíl 12-16 členů, většinou studentů. Jeho členy byl například Ladislav Kozák, Jan Rýznar, Karel Langr, Karel Kotrlý, František Kotrlý, Ervin Bauer, Jan Valenta, V. Ščudla, Barvínek a Směšný. Schůzky se konaly na různých místech kolem Bludova, např. Brusná, u Rozárky, Gryngle, na Zámečku aj. Kroje řešil kaţdý člen podle svých moţností a postupně - obarvením košile na zelenou, stejně tak šátkem, krácením kalhot. Je zajímavé, ţe krátké kalhoty se tehdy
povaţovaly za oděv
společensky nevhodný. Určité součásti kroje se tehdy daly sehnat z odprodeje po armádě. Mimo výprav kolem Bludova se organizovaly i pěší vycházky do vzdálenějších míst, např. Nový hrad u Hanušovic, Bradlo, Drozdovská pila. Největším záţitkem byl, podle slov pamětníka Aloise Kotrlého, zájezd na první setkání skautů z celé ČSR do nedaleké Olomouce ve dnech 27. - 29.7.1921. (S. Balík, 2007, s. 2)
19
Tohoto sněmu se zúčastnilo 1500 skautů z celé republiky, na sjezdu byli přítomni také A. B. Svojsík, B. Řehák, J. Nebeský a L.Vystyd. Akce byla tehdy doplněna bohatým doprovodným programem, zajímavostí bylo pěvecké vystoupení Svojsíkova bratra Gustava v olomouckém divadle, kde zpíval jako host jednu z hlavních rolí Smetanovy Libuše. (B. Břečka, 1999, s.76) Také v Zábřeze se setkáváme s prvním oddílem na podzim roku 1919, kdy byla zaloţena první skautská hlídka v Zábřeze bratry Tannertovými a bratrem Kleppertem. O jejich činnosti se podrobněji zmíníme v následující kapitole, která se věnuje přímo danému období.
2.2 Skauting na Šumpersku v meziválečném období a období II. světové války Práci na rozvoji vzniklého skautského hnutí narušila 1. světová válka, kdy se skauti dostali do postavení, ve kterém byli rakouskými úřady vyzýváni k plnění válečných úkolů v zázemí. Tuto choulostivou situaci vyřešil Svojsík slibem pomoci na úseku charitativní práce. Jednalo se o péči o raněné a invalidy ve spolupráci s Červeným kříţem a Červeným srdcem. Skauti tak nemuseli na povinná cvičení domobrany a celé hnutí se tímto vyhnulo perzekuci. Ve skautských oddílech vládla protirakouská nálada. Válka postihla skauting odchodem vůdců na frontu, a tito byli nahrazeni staršími rádci. Navzdory potíţím vycházel časopis Junák. Dne 28.10.1918 se na pokyn Svojsíka v Praze dostavili skauti ke konání sluţeb pro Národní výbor. Důleţitou akcí ze strany skautů bylo zřízení pošty skautů (pouţívané známky byly prvními známkami Československé republiky a také prvními skautskými známkami na světě). I na jiných místech republiky se čeští skauti vedle Sokolů osvědčili ve sluţbě vznikajícímu samostatnému státu. (B. Břečka, 1999, s. 51; Kolektiv historické komise, 1994, s. 18) Osvobození nepřineslo českému skautingu lehké časy. Někteří politici vystupovali proti Svojsíkovi s výtkami činnosti českého skautingu. Muselo být dosvědčeno a obhájeno, ţe Svojsík jednal čestně. I přesto dále pracoval pro hnutí a jako důleţitý úkol bylo stanoveno sjednocení skautingu. Sokol se však opět odmítl ujmout
20
skautingu a proto byla nastoupena cesta zcela samostatná. Došlo k dohodě a v červnu roku 1919 byl v Praze ustanoven Svaz junáků-skautů Československé republiky. Tomáš Garrigue Masaryk se stává protektorem svazu a v roce 1922 je Svaz junáků-skautů RČS registrován jako zakládající člen světového ústředí. Od roku 1931 má skauting své místo ve společnosti, kde je obecně uznáván a podporován. Rok 1938 je pro organizaci bolestný z důvodu úmrtí A. B. Svojsíka dne 17. září a jeho nejlepšího spolupracovníka J. Nováka dne 11. prosince. Podle vyprávění pamětníků a z dochovaných zdrojů došlo k zakládání a formování hlavní skautské členské základny v našem regionu až počátkem třicátých let. V této době existují v šumperské oblasti oddíly v Olšanech, Postřelmově, Bludově, Zábřeze,
Šumperku,
Dolních
Studénkách,
Sobotíně,
Rovensku,
Bohdíkově,
Hanušovicích a Jeseníku. V samotném městě Šumperku zaloţili skautský oddíl a jejími prvními členy zároveň byli Vojtěch Novák, Radek Medlík, František Drtina; první zmínky jsou zachovány z roku 1932. Činnost skautů se na počátku omezovala na města a později se rozšířila i na vesnice. O činnosti hanušovických i mírovských skautů víme od roku 1933. (Zelinger O. a kol., 2002, s.13) Vůdcem oddílu v Zábřeze se stal po bratrech Tannertových, kteří oddíl zaloţili, Vladislav Vlček. Brzy z něj byl oddíl o třech druţinách, který vedli František Špak a Vepřek (oba byli štábními kapitány Čsl. armády). V roce 1920 uspořádali na počátku prázdnin první čtrnáctidenní tábor u řeky Bečvy mezi městem Hranice a obcí Drahotuše. Od armády získali velký stan „cirkusák“, který však byl špatně naimpregnován a 15 hochů spávalo při dešti i s miskou na břiše, protoţe od olivek vytrvale kapalo. Hoši byli ale táborem nadšeni. Po táboře vznikl druhý oddíl, jehoţ vůdcem byl Klimeš, učitel, který přinesl z Olomouce mnoho nového. Zemřel však velmi záhy, konaje svou skautskou povinnost, utonul při záchraně topícího se bratra. (V. a O. Urbanovi, 1938, s. 43) Skauti se dále scházeli v sokolovně, kde jim byla vyčleněna muţská šatna, ale byly jim kladeny překáţky a mnohé schůzky museli přerušit, aby pomohli vykonat různé potřebné "sokolské" práce. Odchodem Vepřka a Špaka ze Zábřeha se hnutí v Zábřeze octlo bez vůdců a nenašel se nikdo, kdo by pokračoval, hnutí upadalo. Nový vzestup nastal v roce 1925, kdy se do čela postavil Hrbek, poštovní úředník. Do Zábřeha přišel z Přerova, kde skautoval pod prvním zemským náčelníkem Nebeským.
21
Provedl přeorganizování oddílu a schůzky se konaly v obecné škole v obci Rudolfov, sousedící se Zábřehem. Ve škole jim povolil se scházet řídící Andrle, který se po převzetí zábřeţské školy do správy přestěhoval se skauty, jako s inventářem, do nové školy. V roce 1934 vznikl oddíl dívčí, klub oldskautů a smečka vlčat a jiţ v červenci se konal tábor u Mírova, který sklidil ohromný úspěch i u revizního kontrolora kpt. Potěského. Oldskauti ten rok tábořili na Orlici. Počet skautů stále rostl. (V. a O. Urbanovi, 1938, s. 45) V roce 1934 v září se v Zábřeze konal první skautský sjezd, kterého se účastnili skauti z oddílů z Litovle, Mírova, Olšan, Postřelmova a také Olomouce a Prostějova. Na schůzi činovníků 6.1.1936 bylo oznámeno, ţe na Severní Moravě byla utvořena nová skautská ţupa „Jesenická“. Jejím ţupním zpravodajem byl jmenován Dr. Zdeněk Mádr, lékař z Mohelnice. Novými okresními zpravodaji se stali Otakar Urban a J. Ambroţ (V.a O. Urbanovi,1938, s. 46). Z prvních zábřeţských skautů víme o jménech jako Dr. Eduard Plachetka, Bohuslav Plachetka, MUDr. Jan Urban, Dr. František Šamánek, Jaroslav Langr, Ladislav Vlček, MVDr. Ferdinand Špak, Antonín Špak, Josef Hoppe, Oldřich a František Ţemlíkovi, MUDr. Augustin Süss. Vzestup od té doby stále pokračoval. Nejen v Zábřeze, ale i v okolí. Vznikaly oddíly v Rovensku a Olšanech. B. Břečka (Kronika čs. skautského hnutí 1900-1990, str.148), V. a O. Urbanovi (Skautská stráţ pod Jeseníky,1938, str. 4) a Olšanská kronika (1938) se zmiňují o významném dni 28.5.1938, kdy pořádala Jesenická ţupa Svazu junáků skautů a skautek Československé republiky svůj první župní sjezd, na kterém měl přednášku náčelník Svazu prof. A. B. Svojsík v zábřeţském sále kina Edison. První zmínka o činnosti oddílu v Olšanech je z 28.4.1935, kdy byl vůdcem střediska Vilém Štolc a je dochována jeho legitimace, která slouţila zároveň jako sleva na dopravu. Kronikářem oddílu byl Antonín Šolc. Dalším místem, kde je skauting obnoven a vzniká jiţ kompletní skautské středisko, je v roce 1937 obec Bludov, a to z iniciativy Františka Diviše a Karla Jekla. Tam po zaloţení prvního oddílu v roce 1919 a asi tříleté činnosti pod vedením zakladatele Josefa Cyrila Kotrlého, oddíl postupně zanikl odchodem vůdce na studia do Prahy. Činnost po roce 1922 zanikla úplně. Teprve po patnácti letech, tedy v roce 1937, se oddíl obnovil a vzniklo středisko. Oddíl neměl vlastní klubovnu, tu získal aţ po
22
válce. Do činnosti byla zapojena v souladu s poţadavky i výchova branná, nácviky úkrytu při náletu atd. Oddílové schůzky se konaly v hostinci pana Šimka. Počet členů kolísal kolem 30. Tábory se v té době v Bludově nekonaly, o prázdninách se uskutečnila alespoň cyklistická čtyřdenní výprava ke hrobu prezidenta Masaryka do Lán u Prahy. Z té doby se také zachovala cenná středisková vlajka s nápisem „Skaut RČS Bludov“, kterou dodnes nosí středisko při slavnostních příleţitostech v průvodu, a na niţ skládají slib nově zvolení činovníci střediskové rady. V Jeseníku působil skautský oddíl od roku 1935, vedl jej Jaromír Večerek, který pracoval na berní správě. V oddíle bylo asi 20 členů a většina dětí pocházela z rodin českých finančních úředníků. Klubovnu měli v budově internátu pod nádraţím. V roce 1938 se členové zapojili do evakuace českého obyvatelstva do vnitrozemí. Podle Stanislava Balíka (S. Balík, 2007, s.3) a Miloše Hynšta (Kolektiv loštických skautů, 1995, s. 8) byl společným podnětem pro zaloţení skautingu jak v městě Lošticích tak i v Bludově vznik prvního oddílu na reálném gymnáziu v Litovli po přednášce Svojsíka jiţ v roce 1918. Miloš Hynšt, který studoval na tomto gymnáziu od roku 1932, po přestěhování do Loštic, v roce 1935, zde zaloţil skautskou druţinu Bobři, patřící pod litovelský oddíl. Během roku se členská základna tak rozšířila, ţe mohl vzniknout oddíl samostatný, patřící ještě stále do litovelského střediska. V roce 1938 byl zaloţen i dívčí oddíl Jarmilou Pospíšilovou. Skauti v Lošticích získali klubovnu v hostinci Beseda a v témţe roce se spolu s litovelskými skauty zúčastnili tábora v Paseckém ţlebu nedaleko Šternberka. V této době se na Šumpersku v pohraničí začali objevovat Henleinovci, coţ se projevilo i při zásobování tábora. Německý obchodník např. neprodal českému zákazníkovi zboţí pod záminkou „nedodání sortimentu“. (Kolektiv loštických skautů, 1995, s.12) Při srovnání rozvoje skautingu vnitrozemských a pohraničních oddílů si nemůţeme nevšimnout především velkých rozdílů, ovlivněných pravděpodobně národnostní skladbou obyvatel. Ve městech, jako např. Zábřeh, Loštice a Litovel, vznikl a rozvíjel se skauting dříve, rychleji a mohutněji z důvodu většího počtu českého obyvatelstva, neţ v německém Šumperku (Möhren Schönberg) a Jeseníku (Frývaldov). V Ţulové na Jesenicku se zase organizovala německá mládeţ v Pfadfinders - němečtí skauti. Jedním z jejich aktivních členů byl Rudi Ast. (O. Zelinger a kol., 2002 , s.13)
23
Po mnichovském diktátu v lednu 1939 vznikla jednotná organizace Junákústředí skautské výchovy, kterou tvořil Svaz junáků skautů a skautek RČS s katolickými sloţkami, Junáci volnosti a Švehlovi junáci. Předsedou se stal Václav Vlček, náčelníky byli zvoleni B. Řehák a V. Koseová. Po okupaci Německem zavládla zostřená cenzura a perzekuce. Jmenovaný náčelník Rudolf Plajner se snaţil udrţet organizaci v činnosti, ale podpisem dekretu K. H. Frankem dne 28.10.1940 byla činnost Junáka zrušena. Některé tábory byly ještě před podpisem rozehnány gestapem. Zrušením Junáka byl zabaven veškerý majetek skautů, přesto některé oddíly pokračovaly ilegálně. Mnozí skauti byli posláni do koncentračních táborů, jiní odešli bojovat do zahraničí. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 28; B. Břečka, 1999, s. 171) V oddílech na Šumpersku končí činnost Junáka v roce 1940, kdy byla organizace rozehnána fašistickým reţimem, gestapo navštívilo všechny funkcionáře, skautské doklady a majetek zabavilo. V době 2. světové války byla nacisty propagována dětská organizace Hitlerjugend, ostatní organizace, včetně Junáka, Sokola, Orla i Pfadfinders a jim podobné byly zakázány. Vůdce českého skautského jesenického oddílu Jaromír Večerek byl v roce 1940 zatčen v Opavě gestapem a transportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Protoţe bylo v pohraničí během 2. světové války mnoho přisluhovačů Němcům, bylo na pováţenou se tajně scházet. Po dobu války tedy veškerá činnost skautů spočívala v tom, ţe při setkáních společně vzpomínali na chvíle pod junáckou vlajkou a spoléhali se, ţe Hitler bude poraţen a skauti se opět sejdou.
2.3 Skauting v poválečném období do nastolení komunistické moci Po skončení války se hlásili skauti do své skautské sluţby a k obnovení hnutí. Obnova skautingu ve svobodné republice byla tehdy záleţitostí dřívějších činovníků, kteří příliv nových mladých členů velmi dobře zvládali. Byli to převáţně původní vůdcové oddílů a na místa rádců nastupovali skauti, kteří uţ měli skautskou výchovu. Počet skautů v prvním poválečném roce čítal neuvěřitelných 250 tisíc, coţ podle počtu
24
členů od zákazu K. H. Frankem činilo téměř čtyřnásobek. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 30; B. Břečka, 1999, s. 287) Velký nárůst členské základny lze přičítat také poválečné euforii z osvobození, vítězství a nabytí svobody. V myslích skautů ještě doznívaly hrdinské činy spolubratrů, kteří padli nebo byli umučeni ve válce, a jichţ bylo více neţ 600. Také skautský odboj, ukončený v květnu 1945, se neobešel bez ilegální skupiny „Zpravodajská brigáda“. Na památku těmto obětem, které naplnily aţ do konce slova svého skautského slibu „…milovat svou vlast a sloužit jí věrně v každé době“, byla po válce postavena na hřebeni Ivančena pod Lysou horou kamenná mohyla, která se stala skautským symbolem hlavně v pozdějších dobách nesvobody. Vedení Junáka se v roce 1945 přestěhovalo do budovy České národní rady v Bartolomějské ulici, kde bylo zřízeno ústředí pro pomocné sluţby Junáka. Ústředí spolupracovalo s Červeným kříţem, Charitou, spojeneckým vojskům zajišťovalo tlumočení. Skauti pomáhali při odklízení barikád, hlídali nádraţí, společně s armádou a policií pomáhali obnovovat pořádek. V této době byla také dotazována vládní místa v Košicích, zda má Junák obnovovat na osvobozených územích svoji činnost. Bylo odpovězeno, ţe má být obnoven předválečný stav. Představitelé KSČ prohlašovali, ţe nemíní budovat vlastní odbory mládeţe, a ţe jsou pro jednotnou a nestranickou organizaci mládeţe. O prázdninách 1945, tedy po necelých dvou měsících činnosti, se konaly první poválečné tábory v lesích, které byly plné zbytků poválečné techniky. Zásobování táborů bylo obtíţné z důvodu přídělového systému, a proto byl jídelníček doplňován konzervami od organizace OSN - UNRRA. Tábory byly nedostatečně technicky vybavené, skládaly se hlavně z trofejně získané výbavy německé armády. Některé oblasti byly z důvodu zaminování zakázané. Junáci pomáhali z vlastní iniciativy při Národních ţních a to hlavně v pohraničí. Za tuto iniciativní pomoc republice získal Junák Vlajku vítězů práce a Čestný diplom vlády. Junák tímto získal značnou popularitu a autoritu, navazující na jeho předválečnou a ilegální činnost v době okupace. Svého rozmachu dosáhl s velmi skromnými prostředky a tím se stal silným konkurentem oficiálně protěţovanému SČM (Svaz české mládeţe), které bylo zárodkem budoucí jednotné organizace mládeţe.
25
Zachování samostatnosti Junáka bylo pro KSČ nebezpečným precedentem, který by mohl rozbít SČM, jeţ byl pod vlivem a záštitou KSČ a stával se monopolní mládeţnickou organizací. Proto nakonec došlo 6. 9. 1946 k tomu, ţe zástupci Junáka spolu se zástupci vlády uzavřeli dohodu o členství Junáka v SČM. ( B. Břečka, 1999, s. 196) Junák měl vychovávat mládeţ od 6 do 15 let, poté by výchovu přebíral SČM. Ovšem poţadavek SČM na stranickost a celonárodní masivnost organizace byl pro skauty nepřijatelný a v rozporu se základní definicí samotného Junáka, který mluví kromě jiného o nezávislosti a dobrovolnosti. Nepolitičnost, přemíra symboliky, náboţenská tolerance a jiné bylo předmětem další kritiky komunistickým systémem. Dalším krokem k pomalé likvidaci skautingu bylo omezení věku vedoucích, který byl povolen do hranice 28 let. Tím se eliminovala podstatná část zkušených vůdců, kteří by mohli mít „neblahý“ vliv na socialistickou výchovu mládeţe. Vzhledem k tomu, ţe to většina starších skautů a činovníků odmítla, oddíly ukončovaly svou činnost nebo přecházely do ilegality. Mnoho oddílů jiţ pracovalo bez registrace a o své činnosti nepodávaly z pochopitelných důvodů vedení Junáka zprávy. Proto počet členů v roce 1947 činil „jen“ 180 tisíc a v roce 1949 uţ jen 46 tisíc členů. (B. Břečka, 1999, s. 287) SČM řešil budoucnost dětské organizace tím, ţe zakládal místní oddíly Junáka (MOJ) a pionýrské oddíly Junáka (POJ). POJ se organizovaly při školách v rámci třídy, dělily se na jiskry a pionýry. Měly maximální podporu KSČ. Ne náhodou byla na svátek skautů 24. 4. 1949 zaloţena Pionýrská organizace Českého svazu mládeţe (ČSM). Junák vystoupil z Mezinárodní skautské organizace a byl posléze ústředním výborem ČSM 1. 1. 1951 rozpuštěn. Výchova dětí byla předána nově zaloţené pionýrské organizaci. V této době probíhaly také perzekuce vůči činovníkům Junáka, proběhlo mnoho soudních procesů k odhalení tzv. trestné protiprávní činnosti. V roce 1949 byl uvězněn také náčelník Junáka Rudolf Plajner. (Kolektiv historické komise, 2001, s. 36) Po válce dochází k odsunu Němců, kteří podporovali nacismus a do pohraničí se stěhují v rámci osídlování občané z vnitrozemí. Byli mezi nimi i skauti, kteří v červnu 1945 zaloţili nebo obnovili oddíly v Šumperku, Novém Malíně, Libině, Uničově, Velkých Losinách, Loučné, Rapotíně, Vikýřovicích, Rudě nad Moravou, Starém Městě pod Sněţníkem, Hanušovicích. Současně vznikají oddíly i na Zábřeţsku a Jesenicku.
26
V šumperské posádce slouţí v té době major Prášil, který sdruţil skauty v Jesenické oblasti a byl jejích prvním náčelníkem. Na Mohelnicku a Zábřeţsku pomáhal s organizováním lékař Mádr, který byl členem oblastního náčelnictva. V té době Jesenická oblast zahrnovala okresy Šumperk, Zábřeh, Jeseník, Uničov a Rýmařov. První kurz pro vedoucí oddílů byl zorganizován v červenci 1945 ve Velkých Losinách bratrem Prášilem. (O. Zelinger a kol., 2002, s. 15) Atmosféru té doby je moţno si dokreslit ze vzpomínek L. Šika, šumperského skauta z let 1945 - 1949, který vzpomíná, ţe při jednom z jarních výletů roku 1946, kdy procházeli hřebenovku na Kralický Sněţník v Jeseníkách, našli mrtvolu německé ţeny, která měla v jeskyňce zásoby a od konce války do zimy zde přeţívala. Z jejího deníku se dočetli, ţe čekala na Hitlerův návrat a nepřipouštěla si realitu prohrané války. Šika se zúčastnil čekatelského a vůdcovského kurzu, který vedl oblastní vůdce mjr. Prášil v roce 1946. V Šumperku byli soustředěni studenti z různých koutů republiky, kteří zde studovali na průmyslové škole a přitom pomáhali při vedení místních oddílů. Ve Starém Městě pod Sněžníkem roku 1946 vznikli skauti pod vedením br. Musila a br. Wolfa. V létě roce 1947 jiţ s dětmi tábořili, ale v únoru 1948 jejich činnost skončila odstěhováním obou vedoucích. V Hanušovicích skautský oddíl obnovil v roce 1946 Jan Janků ihned po svém návratu z Francie, kde za války slouţil u UNRRA. Oddíl však neměl dlouhého trvání, jeho činnost byla ukončena zatčením J. Janků státní bezpečností dne 29. 5. 1949. V Bludově po válce fungovaly tři chlapecké oddíly a dívčí oddíl. Vůdcem střediska byl Antonín Štolc. Bludovští skauti se zúčastnili rádcovského kurzu ve Velkých Losinách. Z této doby se jako významná památka zachovala bludovským nástupcům státní vlajka a razítko. O existenci skautů ze střediska Olšany se dozvídáme z kroniky 1945 - 1947, kde jsou popsány jejich jednotlivé akce. Střediskovým vůdcem byl F. Šula. Skauti v Lošticích se sešli v červnu 1945 na oslavách sjednocení výchovy. V této době si loštičtí skauti postavili klubovnu v Borovém lese nedaleko Loštic. Materiál získali rozebráním celnice, která stála na Hraničkách mezi Lošticemi a Mohelnicí. Závora zde rozdělovala Protektorát od Sudet. (Kolektiv loštických skautů, 1995, s. 12) V Libině byl oddíl skautů zaloţen v roce 1946 s názvem „Rychlé šípy“. Oddíl vedli Karel a Jaroslav Vránovi. Klubovna byla v hostinci naproti zdravotnímu středisku.
27
Ze vzpomínek člena oddílu pana Aloise Zajíčka z Dolní Libiny se dozvídáme, ţe po zrušení skautů byli všichni nuceni navštěvovat schůzky vzniklého Pionýra a pokud toto odmítali, dostávali umístěnky po ukončení základní školy do učňovských škol, které neodpovídaly jejich prospěchu. V Jesenickém okrese vzniká středisko ve Zlatých Horách, v Horní Lipové vzniká středisko „ Sluneční záře“. Zároveň vznikají i oddíly v Jeseníku, České Vsi a Ţulové. V tomto poválečném období se začíná psát také historie tzv. Jesenické lesní školy. Tento první kurz, zajišťující výchovu činovníků se konal v roce 1946 u Zuckmantlu, dnešních Zlatých Hor. V roce 1947 se u Zlatých Hor konala další lesní škola. V instruktorském sboru byl tentokrát RNDr. Bohumil Šula – Bob, absolvent z roku 1946. Jeho jméno je spjato s Jesenickou lesní školou po další více jak půl století – aţ do jeho smrti v roce 2001. Lesní školu, která se nejen svým instruktorským sborem hlásila k odkazu Moravské lesní školy, vedl Břetislav Škaroupka – Šrám. Sbor instruktorů tvořila celá řada bratří zvučných jmen, například doc. RNDr. ing. Karla Kostroně, CSc. – Západního větra, ing. Aloise Štefku – Dana, dr. Radka Kadlece – Ratka, genmjr. Eduarda Ureše – Atamana, Vincence Šmehlíka – Čendu a další. Únor 1948 znamená zásadní utlumení činnosti Junáka. Z celkové poválečné situace je zřejmé, ţe nenadálý prudký rozvoj skautingu v republice a vzestup počtu členů Junáka aţ na čtvrt milionu byl během necelých čtyř let po nástupu komunistů k moci sraţen na kolena a rokem 1949, kdy byla zaloţena pionýrská organizace, byl skauting zcela zakázán. Pokračovat mohl uţ jen ilegálně nebo v jiných formách, především pod záštitou Sokola a turistických oddílů.
2.4 Oživení skautské činnosti v letech 1968 - 70 Období komunistické moci v ČSSR od jejího nastolení (1948) aţ do šedesátých let bylo poznamenáno totalitou KSČ a potlačováním demokracie. Jisté oteplení společensko-politických poměrů přináší začátkem 60. let postupným prosazováním vlivů reformního křídla v KSČ usilujícího o tzv. "socialismus s lidskou tváří".
28
Charakteristickým znakem uvedeného období bylo celkové uvolnění společenskopolitických poměrů ve společnosti, větší prostor pro demokracii a svobodu projevu. Kritika společenských nedostatků byla rozšířená i na oblast mládeţe a výchovy (mládeţi se vyčítaly apatické postoje a její výchově příliš "školní" postupy a charakter). V rámci uvedených procesů se uţ po roce 1964 v Českém svazu mládeţe , Pionýrské organizaci či Svazarmu začaly opět objevovat skautské prvky , které měly ,,ozdravit“ práci s mládeţí. Ovšem prezident a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný tehdy obnovu Junáka zamítl a iniciátoři byli vyslýcháni Státní bezpečností. Dne 3. l. 1968 se na pohřbu profesora Bohuslava Řeháka, bývalého velitele Junáka z roku 1939, rozloučil se zesnulým za skauty ve Strašnickém krematoriu Rudolf Plajner. Tehdy se pohřbu zúčastnily stovky junáckých činovníků a od roku 1950 se tu poprvé objevili ve skautském kroji, zazněla zde po letech Skautská hymna a Večerka. (B. Břečka, 1999, s. 237) Za tzv. demokratizačního procesu ,,Praţského jara“ byla obnovena téměř po 20-ti letech třetí éra skautingu. Organizace zahájila činnost shromáţděním 29. 3. 1968 ve velkém sále domoviny v Praze – Holešovicích. V čele Junáka stanuli opět Rudolf Plajner a Vlasta Koseová s desítkami starších spolupracovníků, poněvadţ mladší skautské činovníky neměl jednoduše za dvacet let zákazu kdo vychovat. Mnoho nových oddílů Junáka o prázdninách s úspěchem uskutečnilo prázdninové tábory. Většinou to byly oddíly, které během totalitního
zákazu pracovaly pod hlavičkou Svazarmu,
tělovýchovných jednot, Sboru ochránců přírody apod. Ti měli k dispozici určité táborové vybavení, ale nebylo to jednoduché. Nově vzniklé oddíly neměly ţádný majetek, vše se připravovalo narychlo, ale s nadšením. Všechno se zvládlo vlastními silami junáků a skautek, bez veřejných dotací, subvencí a placených kádrů. (B. Břečka, 1999, s. 242) Po obnovení Junáka v Československu rozvinuli svou činnost i skautské oddíly v šumperském regionu. V květnu 1968 se zaregistrovali Junáci ze Zábřeha-Skaličky, jejich středisko čítalo 25 členů. Vedl je bratr Kamzík. Celé léto místo táboření pracovali na výstavbě klubovny. V Lošticích téţ nezůstali s obnovou pozadu. Josef Vařeka, Jiří a Jaroslav Vogelovi a Sláva Sršeň se ujali vedení oddílu. Na podzim jiţ měli asi 30 členů. Největší práci jim dalo dostat zpět jejich klubovnu v Borovém lese od ČSM. Také v Rudě se Junák formoval hned v roce 1968. Schůzky se zde konaly na faře nebo venku,
29
protoţe neměli svou klubovnu. O táboře se pamětníci nezmiňují, spíše se přes léto konaly výlety, např. přechod Jeseníků z Ramzové do Kout nad Desnou v červenci nebo v srpnu výlet na Tři oltáře nad Štědrákovou Lhotou. V Bludově se v létě 1968 vypravili hned na třítýdenní tábor „Pod Petrovicó“ u Bludova. Dva chlapecké oddíly vedli František Pavlů, Ladislav Úlehla spolu s Aloisem Mackem a dívčí oddíl Danuška Hojgrová. Středisko vedl Zdeněk Ston. Klubovnu měli skauti na bludovském zámku v bývalém bytě pošmistra Qvido Pavlíka. V Lesnici vedl Junáky Ladislav Šrom Havran. V jejich středisku byl zaregistrován i oddíl z Dlouhomilova, který vedl bratr Vepřek, a oddíl z Leštiny. V Šumperku v toto období fungovaly 3 oddíly dívčí a 4 chlapecké. Vedli je Jan Fričar - Nemo, Pavel Krajíček - Akéla, Rudolf Knotek a Winter Robert – Robin, dívčí oddíl vedla Emílie Tylečková - Manita. První tábor se uskutečnil u Přemyslova. Ve Starém Městě pod Sněţníkem vznikl ještě zjara chlapecký oddíl pod vedením Miroslava Kalivody a Josefa Horáčka, po prázdninách se k nim přidaly i dívky, které vedla Hana Nosková, Jitka Závodská a Marie Nejedlá. Také v Jeseníku vznikl oddíl pod vedením Zdeňka Kotka - Šedora, Oldřicha Zelingera, Ladislava Tomana a Antonína Buzka, manţelů Junkových a jiných. Zástupci oddílů z celého okresu se společně v srpnu
účastnili také třetího
ročníku obnovené Jesenické lesní školy ve Švagrově, kterou vedl B. Škaroupka za účasti K. Kostroně, A. Štefky, E. Ureše a dalších. Sešlo se tam 42 skautů a skautek. Několik dní na této lesní škole strávil také RNDr. Rudolf Plajner - Táta, který byl v letech 1939 - 1970 náčelník Junáka. Do jeho rukou tam mnozí skládali své sliby. Tato lesní škola je památná tím, ţe z důvodu vpádu "Spojeneckých vojsk" byla ukončena dřív neţ bylo plánováno, a to dopoledne 21. 8. 1968. Na tuto událost při rozpravách pamětníci často vzpomínají. Od září 1968 začaly vycházet časopisy Skaut - Junák a pro činovníky Skauting. Skautské hnutí mělo dokonce podporu i u řady státních a komunistických činitelů. Koncem listopadu se konaly junácké sněmy v Praze a Bratislavě. Sněm musel, pokud měl Junák jako organizace pokračovat v práci, přijmout nevyhovující stanovy. Junák se tak stal „…dobrovolnou demokraticky řízenou organizací, která se podílí na mimoškolní výchově podle zásad socialistické výchovy“. (Kolektiv historické komise, 2001, s. 38) Koncem roku 1968 měl Junák 46 tisíc členů, skautští činovníci, odsouzení
30
v procesech minulých let, byli z velké části plně rehabilitováni, protoţe jejich tzv. protistátní činnost byla shledána vykonstruovanou. V lednu 1969 se skauti otevřeně zúčastnili pohřbu Jana Palacha. Prezident Ludvík Svoboda vyznamenal R. Plajnera a V. Koseovou Řádem práce za zásluhy o rozvoj hnutí mládeţe. Avšak na jaře roku 1969, po tzv. „dubnovém“ plénu KSČ, se situace obnoveného skautingu začala měnit, uţ srpen předešlého roku odstartoval konec demokracie v ČSSR. V létě roku 1969 přesto proběhlo kolem 1500 táborů s 50 tisíci dětmi. Prozíravé bylo uskutečnit co nejvíce rádcovských a činovnických kurzů a lesních škol, z nichţ vyšli noví vůdcové. I v okrese Šumperk se toto léto konal tábor na Švagrově, který pořádala ORJ pro všechny skauty a skautky z okresu. Účastnili se ho v prvním turnuse chlapci ze Starého Města, ve druhém pak i jejich dívčí oddíl. A skauti ze Skaličky na Švagrov přijeli tábořit taktéţ. Loštičtí vyrazili tábořit do „Melkovského údolí“ u obce Kořenec u Boskovic. Bludovští tábořili samostatně v Jakubovicích. A šumperské oddíly měly tábor toto léto ve Skorošicích. Druhý rok po obnově skautingu byl Junák zapojený do Sluţby vlasti ve své akci „Milion hodin republice“. (Kolektiv historické komise, 1994, s. 34) Oddíly přispívaly i na budování SOS vesničky pro děti v Doubí u Karlových Var. Také druţina 1. oddílu Junáka ze Zábřeha - Skaličky přispěla na toto konto „777“ částkou 1.150,- Kč. Jejich příspěvek byl o to cennější, ţe sbírku uspořádali sami bez pomoci dospělých. ( Skaut - Junák, 1969/1, s. 22, článek SOS) Koncem roku 1969 se ustavila Federální rada Sdruţení organizace dětí a mládeţe (SODM) s novým vedením, která měla sloučit dětské organizace do SSM, coţ uţ znamenalo, ţe se Junák buď zařadí do této organizace a ztratí svou identitu, nebo bude jeho činnost zakázaná. Tento akt na sebe nedal dlouho čekat. Uţ v prosinci měl skautský tisk problém. Začala cenzura, nějakým „nedopatřením“ nebyl schválen příděl papíru pro tiskárnu na další rok a šéfredaktoři byli nakonec odvoláni. V únoru byli do ústřední rady Junáka dosazeni, v rozporu se stanovami, členové KSČ. Tlak komunistické strany na zrušení skautingu sílil a vedení Junáka nemělo sílu se ubránit. V březnu roku 1970 byl ustanoven ještě Svojsíkův oddíl. Cílem činovníků bylo, aby ještě tábory v tomto roce proběhly nerušeně a v klidu. V okrese Šumperk se na tábor plně připravovali také skauti ze Skaličky, kteří chystali svůj střediskový tábor, k tomu uţ ale nedošlo. Ve Starém Městě na tom byli o
31
něco lépe. Tento rok stihli vyrobit podsady a tábořili poprvé, ale taky naposled. Tábořiště měli v Adamovském údolí. Loštičtí tábořili na Orlici nedaleko Jablonného nad Orlicí. Lesní škola se však jiţ v roce 1970 nekonala a místo ní proběhl jen jakýsi tajný týdenní „seminář“ se dvěma instruktory a jedním účastníkem. Celkový proces obnovy skautingu a tzv. demokratizace byl podle očekávání a nastalé situace v republice ukončen zrušením organizace Junák k 1. 9. 1970. Majetek i inventář musely skautské oddíly oproti podpisu předat zástupcům pionýrské organizace. Některé oddíly se udrţely včleněním do Československého červeného kříţe, Mladých poţárníků, Ochránců přírody, Svazarmu, Českého svazu tělovýchovy a Turistických oddílů mládeţe. Tím přispěly k tomu, ţe během nastávající těţké doby tzv. normalizace se skauting zachoval pro další generace. Pro mnohé činovníky nastala perzekuce, byli propouštěni ze státní sluţby. V této další dvacetileté odmlce však také zemřela většina z nejstarší generace činovníků Junáka, V. Koseová, J. Charvát a R. Plajner. Český skauting se opět vrátil do ilegality. Dvouapůlletá obnova činnosti však byla pro český skauting velmi důleţitá, protoţe umoţnila předat skautské ideály nové generaci dětí a novým vůdcům, coţ usnadnilo pozdější obnovu skautingu po pádu komunismu.
2.5 Obnovení činnosti skautingu po roce 1989 Ještě neţ v listopadu v roce 1989 proběhly v naší republice politické změny, označované jako sametová revoluce, která znamenala pád komunistického reţimu u nás, pracovali v zahraničí naši exiloví skauti v Argentině, Austrálii, Belgii, Brazílii, Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Jihoafrické republice, Kanadě, Lucembursku, Německu, Rakousku, Švédsku, Švýcarsku, USA a Velké Británii. Do roku 1989 tito skauti uspořádali tři Lesní školy. ( B. Břečka, 1999, s. 282). Na jaře roku 1989 začaly změny také v ilegální činnosti Junáka. Po tradičním setkání skautů na Ivančeně 22. 4. začínal vycházet ilegální skautský časopis ČIN, který byl v Praze rozšiřován kurýrní sluţbou, tvořenou 15 - 16ti letými rovery. V září téhoţ roku byl v Rudém právu uveřejněn článek Vasila Mohority, předsedy ÚV SSM, o tom, ţe si SSM nečiní nárok na monopol při výchově mládeţe v
32
ČSSR. Tím začaly změny také na "ilegálním poli" činnosti Junáka. Na tento článek reagoval hned 5. října Břicháček, Macháček, Pfeiffer a Pludek, tzv. iniciativní skupina pro obnovu Junáka, a poslali Mohoritovi dopis, kde projevují ochotu jednat o obnovení skautingu v ČSSR. Ovšem zanedlouho proběhly listopadové události a ke schůzce jiţ nedošlo. Členové redakce časopisu ČIN
se 20. 11. 1989 setkali v klubovně
2.organizace Českého svazu ochránců přírody Taraxacum ve Spálené ulici v Praze s vůdci několika praţských oddílů, které pracovaly po celou dobu umlčení skautingu pod názvem Liga pěti. Z klubovny vytvořili Skautskou informační kancelář a rozhodli se iniciovat obnovení skautingu. Do práce se zapojil Jiří Navrátil, Karel Průcha, Vladimír Princ a Jarmil Burghauser. O týden později bylo ve Svobodném slovu (v článku Skauti znovu) otištěno sedmibodové Prohlášení : 1) Stavíme se za ustavení skautské organizace, ve které nebudou limity organizační ani ideové bránit v účasti na světovém skautském hnutí. 2) Základy skautingu v českých a slovenských zemích jsou tak pevné, aby z nich bylo moţné stavět výchovu člověka s nejlepšími lidskými vlastnostmi. 3) Chceme aby ve skautské organizaci měli důstojné místo i věřící, jejichţ morální a mravní silou jsme se mohli mnohokrát řídit. 4) Výchovný systém R. Baden- Powella, A.B. Svojsíka a E. T. Setona, metody práce i nové zkušenosti světového skautingu budou pro nás trvalým zdrojem poznávání. 5) Kromě dětí a mládeţe má v organizaci členské a výchovné místo i základna dospělých. 6) Nenechme vychovávat mládeţ podle objednávky politických stran. 7) Nenechme budovat Junáka na půdě SSM.
( B. Břečka, 1999, s. 280-281)
Toto prohlášení poţadovalo to, co předcházející totalitní reţim zakázal. Junák chtěl opět navázat kontakty s celosvětovým hnutím, potřeboval obnovit podstatu tří principů skautingu, které se týkají i odpovědnosti vůči Bohu a zachování rovnosti, bylo nutné potvrdit podstatu výchovného systému Junáka, odstranit vliv politických stran a zachovat členství dospělých, aby mohli předávat zkušenosti. V sobotu 2. 12. 1989 proběhlo první setkání skautských činovníků v sále Městské knihovny v Praze. Účastnili se jí činovníci ústředních a krajských orgánů
33
junáka z roku 1968, vůdci oddílů a instruktoři Lesních škol. Bylo přečteno sedmibodové Prohlášení a obnovena činnost Junáka. Začala třetí obnova skautingu u nás. Bylo stanoveno, ţe v prvním pololetí 1990 budou vykonávat potřebné funkce činovníci z roku 1968, výjimky byly povoleny v případě zastoupení za zemřelého činovníka nebo v případě zpronevěry skautským ideálům. Prvního setkání v Praze se zúčastnil také šumperský činovník Pavel Krajíček - Akela z písemného pověření Vincence Šmehlíka, předsedy Okresní junácké rady v Šumperku z r. 1970, který měl v té době jiţ 75 let a nebyl zcela zdráv. Akela se v Praze setkal také s Jiřím Bayerem - Bye Ganem, jehoţ jméno je také spojeno se Šumperkem. Podle vzpomínek Akely byl Bye Gan nemocen, přišel o francouzských holích, ale šťastný. Také se tam Akela setkal s mnoha skauty, kteří jiţ nejsou mezi námi, například Dr. Ivanem Jančekem - Maršálem, náčelníkem Slovenského Junáka. Schůzi v Městské knihovně podle slov Akely vedl Jiří Navrátil a byla plná emocí. Herec Václav Postránecký přednesl báseň R. Kiplinga "Kdyţ". Hodně řečníků na schůzi v Městské knihovně vzpomínalo na roky v Junáku. Dne 5. 12. 1989 obnovil činnost také slovenský Junák a oznámil tuto skutečnost na Ministerstvo vnitra (B. Břečka, 1999, s. 282) V následujících dnech dochází k politickým změnám na postech ÚV KSČ i ve vládě. Dne 8. 12. 1989 prezident Gustav Husák udělil rozsáhlou amnestii politickým vězňům a následující dny odstoupili z funkcí Lubomír Štrougal (předseda vlády) i prezident ČSSR Gustav Husák. Dne 15. prosince 1989 byl v Olomouci ustaven přípravný výbor Junáka pro Severomoravský kraj. (B. Břečka, 1999, s. 282; P. Krajíček, 2009) Ve čtvrtek 28. 12. 1989 byly schváleny Stanovy Českého junáka svazu skautů a skautek jako nezávislé organizace Ministerstvem vnitra. Následující den byl Václav Havel (v mládí skaut s přezdívkou Chrobák) zvolen prezidentem Československé republiky. Koncem roku 1989 a začátkem roku 1990 se začíná psát historie skautingu také na Šumpersku. Po návratu ze schůze v Městské knihovně v Praze vyhledal P. Krajíček - Akela soupis činovníků bývalých skautských středisek okresu Šumperk, objednal sál v kulturním domě Jitřenka na Temenické ulici v Šumperku a napsal všem bývalým střediskovým a oddílovým vůdcům z roku 1970 pozvánku na schůzi. Ta se konala 12.12. 1989. Nedostavili se jen někteří zástupci, např. z Mohelnice a Rájce. Schůze se
34
zúčastnili i nečinovníci a neskauti. Byl zvolen přípravný výbor Okresní junácké rady Šumperk, který řídil činnost v okrese do řádných voleb v roce 1990. Ještě téhoţ dne se Akela zúčastnil na pozvání MUDr. Milana Vacka z Nového Jičína ustavující schůze Krajské rady junáka, která se konala v bytě sestry Hynštové, předválečné skautky. Na schůzi byly nastíněny plány práce a úkoly, které čekají na obnovenou organizaci. Za okres Šumperk se schůze kromě Akely zúčastnili Oldřich Zelinger a Jan Krajíček. Byli tu však také skauti z Brna, poněvadţ bylo usilováno o obnovení zemského zřízení, tudíţ zřízení Zemské junácké rady (tak jako po 2. světové válce aţ do roku 1951). Na této schůzi se nakonec o tomto zřizování nejednalo, protoţe šlo jen o ustanovující schůzi Krajské rady Junáka. Pavel Krajíček inicioval v Šumperku nejen obnovení činnosti okresní rady, ale také šumperského střediska. Jiţ 16. 12. 1989 se na jeho pozvání sešli v zasedací místnosti závodu Paleta jak bývalí činovníci, tak i noví vedoucí rozhodnutí vést skautský oddíl. Mezi přítomnými chyběl bratr Ruda Knotek, který zemřel náhle v létě 1989. Kdyby ţil, určitě by se stal vůdcem střediska, a proto si také středisko po svém vzniku vzalo do názvu jeho jméno. Šumperk – středisko Rudy Knotka bylo zaregistrováno k 2. 3. 1990. Při celostátní registraci koncem března 1990 mělo jiţ 178 členů. Do funkce vůdkyně střediska byla zvolena PhDr. Hana Jarmarová – Vineta. Středisko mělo čtyři chlapecké a čtyři dívčí oddíly, z toho byly dva oddíly ze Sudkova. 1. chlapecký oddíl vedl Karel Daříček (28 členů/ 2 činovníci), 2. oddíl ze Sudkova Bedřich Burkoň (11/2), 3. oddíl Šedých vlků Pavel Krajíček - Akela (25/3), 4. oddíl Jiří Valenta (13/2). 1. dívčí oddíl ze Sudkova vedla Anna Fornůsková (10/2), 2. oddíl rovněţ ze Sudkova Taťána Hořínková (18/1), 3. oddíl Stráţkyně přátelství Hana Jarmarová – Vineta (22/1), 4. oddíl Eva Schůrková (17/1). V oldskautském oddíle vedeném Robertem Singerem – Robinem bylo registrováno 14 muţů a 6 ţen. Registrací oddílu oldskautů bylo tehdy podmíněno získání právní subjektivity střediska. Některé oddíly přešly do Junáka z Pionýra (např. Sudkov), jiné vznikly organizovaným náborem. Na tradice z roku 1968 navázaly pouze 3. dívčí a 3. chlapecký oddíl, kterým bylo i povoleno uţívat tradiční oddílové prapory. Neméně zajímavý byl rozjezd 3. dívčího oddílu. Ten pracoval od roku 1971 pod hlavičkou TOM 6409 aţ do roku 1987, kdy se Hana Jarmarová - Vineta kvůli zdravotním problémům rozhodla
35
aktivní činnost jako vůdkyně ukončit. Na počátku prosince 1989 se však na ni, podle jejích vzpomínek, obrátily dvě zoufalé instruktorky pionýrského oddílu, který hned po revoluci zanechala jeho vedoucí na pospas osudu. Hrozně by chtěly do skautu a slyšely od někoho, ţe ho kdysi vedla. Zaloţení vytouţeného skautského oddílu se ale dočkaly aţ 6. března 1990. V rámci předvolební schůze navštívila Šumperk dne 21. 5. 1990 nově zvolená starostka Českého Junáka JUDr. Dagmar Burešová. Zástupci skautů ze Šumperka vyuţili této příleţitosti, aby ji pozdravili a za všechny popřáli mnoho úspěchů v její nové funkci. Začátkem školního roku 1990/91 se středisku podařilo získat od okresního úřadu do nájmu prostory v samostatné přízemní budově na dvoře úřadu uţívané do té doby referátem školství. Oddíly tak získaly samostatné klubovny. Samostatnou klubovnu v jiné části města měl pouze 3. chlapecký oddíl. Po odchodu sovětských vojsk se začala rýsovat moţnost získat do vlastnictví prostory v kasárnách, která se stala v září 1993 skutečností. V Šumperku začal pracovat hned od září roku 1990 druhý chlapecký oddíl Wakan ("Posvátná skála") a 1. dívčí oddíl. Tyto oddíly dosud pracovaly pod hlavičkou TOM v Šumperku (od roku 1986) pod vedením Heleny Večeřové, Lenky Šafaříkové, jejího manţela a Josky Hampla. Po táboře na Svaté Trojici, konaném v tomtéţ roce, se vedoucí rozhodli, i přes názorové neshody s místním a okresním vedením Junáka, oficiálně zaregistrovat ve středisku. A protoţe se v téţe době osamostatnil Sudkov, byl chlapecký oddíl vedený Joskou Hamplem za pomoci Jiřího Nováka – Sobola zaregistrován jako druhý a oddíl, který vedla Helena Večeřová - Agni, jako první dívčí. Při celostátní registraci k 10. 3. 1991 mělo středisko Šumperk celkem 159 členů. Kromě uvedených dvou oddílů přibyl ještě 4. dívčí oddíl pod vedením Ivany Kolaříková. Nově byl do vedení střediska zvolen jako výchovný zpravodaj Karel Daříček. Své funkce se naopak vzdal vedoucí oddílu oldskautů Robert Singer, kterého vystřídal Pavel Vlček. V létě 1991 vyrazily oddíly na své první opravdu skautské tábory, které se konaly ve Fryštáku, Moravském Karlově a Vernířovicích. Své první stany stloukli skauti podle návodu na zhotovení podsad, celty ušil brašnář pan Pudil z celtoviny. (T. Mazáková, 2006, s.12-18)
36
Třetímu
dívčímu oddílu, který stanoval s 27 dětmi a třemi vůdkyněmi,
propůjčila své tábořiště na Samotě u Rejchartic Tábornická unie i s vybavením. Registrace provedená k 2. březnu 1992 vykázala i přes úbytek 4. dívčího oddílu zatím nejvyšší počet členů, kterých bylo celkem 179. Děvčata ze čtvrtého oddílu přešla do oddílu třetího. Ke změnám ve vedení jak ve středisku Šumperk tak Okresní rady Junáka došlo v roce 1993. Počátkem roku 1993 se konal okresní sněm, na kterém byla předsedkyní Okresní rady Junáka zvolena Hana Jarmarová - Vineta (do listopadu 1994). Po názorových neshodách převzali v Šumperku do svých rukou ţezlo skauti a skautky, jejichţ oddíly byly orientovány na katolickou výchovu. Vedoucím střediska se stal Jiří Novák - Sobol, v ORJ se stala tajemnicí Helena Večeřová - Agni. Tentýţ okresní sněm schválil obnovení Jesenické lesní školy pod vedením bratra Pavla Krajíčka. V obci Chromeč se první schůzka činovníků konala 27. 12. 1989 v knihovně. Schůzku zahájil bývalý vůdce střediska Alois Večeř junáckou hymnou, poté byla uctěna památka tragicky zesnulé Anny Kulihové. Bratr Řeţucha na schůzi mluvil o Sedmi zásadách Junáka a o Skautském zákoně a byl prozatímně zvolen střediskovým vůdcem. ( T. Pospíšil, 2000, s.7) V Rudě nad Moravou se příznivci skautského hnutí poprvé sešli 29. 3. 1990 na faře za účasti 50 dětí a některých rodičů. Promluvil zde bratr Miroslav Pospíšil a sestra Vlasta Pospíšilová. Vznikl tu dívčí a chlapecký oddíl, který patřil pod středisko Chromeč. V roce 1991 jeli skauti z Rudy společně se skauty z Chromče na tábor na Olšanské hory. Na podzim dne 1. 10. 1991 vzniklo středisko Ruda nad Moravou, jejímţ vůdcem byl zvolen Miroslav Pospíšil. Klubovnu získali skauti nakonec vedle tělocvičny, bylo to sice jiţ jejich páté stěhování, ale zůstali zde do současné doby. (T. Pospíšil, 2000, s. 8) V roce 1991 skládá slavnostní slib bratr Jaromír Diviš, který v Raškově zakládá druţinu Orlů pod střediskem Ruda nad Moravou. Později skládá vůdcovské zkoušky na Jesenické lesní škole, ale v roce 1993 tragicky umírá a vedení oddílu přebírá bratr František Osladil. (F. Osladil, 2007 ). V Bludově se pátá kapitola historie Junáka začíná 8. 1. 1990, kdy se ve sklepních prostorách Kulturního domu v Bludově sešli ti, kteří měli zájem o rozjezd
37
střediska. Byl to bratr Jaroslav Frič, František Pavlů, František Pecháček, Lubomír Znoj st. a Stanislav Balík st. ( člen Rady MNV ), který pomohl sehnat klubovnu. První oddílová schůzka se konala 20. 2. 1990, na které bylo 13 chlapců. Registrace členů proběhla v Bludově 23. 3. 1990 a středisko oficiálně zapsalo 57 členů. Ve vedení oddílů se zpočátku od roku 1990 do roku 1994 vystřídala řada činovníků, mezi nimi Lubomír Znoj, Antonín Kubíček, Jaroslav Frič, Jiřina Kubíčková. První tábory strávili chlapci v Sudkově "U Korýtka", dívky na "Návrší". V roce 1993 tábořiště změnili za Horní Studénky a Olšanské Hory. (S. Balík, 2007, s.5) Pro Loštice začal předěl v činnosti skautingu v pátek 5. 1. 1990 v 17 hodin na rybářské chatě v Ţadlovicích. Hned na této znovuzakládající schůzce byl jako vůdce střediska zvolen Josef Vařeka. Další schůzka dětí a bývalých členů se konala v sobotu 17.února, vznikly hned čtyři oddíly, 1. oddíl skautů pod vedením Slávy Sršně, 2. oddíl skautek vedla Alena Sršňová, 3. oddíl vlčat měl na starosti Petr Fialek, 4. oddíl světlušek Jiřina Kordošová a Jitka Dubská. První a hlavní akcí střediska bylo převzetí klubovny od PO SSM, která skautům před rokem 1970 patřila. Jak se dalo očekávat, byl veškerý majetek v dezolátním stavu, inventář neexistoval. Dotazy a poţadavky loštických skautů, aby jim byl navrácen jejich majetek, se setkával jen s útrpným úsměvem. Přesto se jejich činnost celkem rychle rozběhla, středisko čítalo kolem stovky členů, včetně oldskautů. Ti měli největší zásluhu na opravách jejich klubovny. V červenci 1990 se konal jejich první tábor na Pasečkách, stany posháněli, kde se dalo. U závěrečného táboráku skládali noví členové první skautské sliby po dvaceti letech. V roce 1991 se stává střediskovým vůdcem Jan Sršeň. Na další 4 roky se jejich tábořištěm stalo údolí Věţnického potoka. Dne 15. 5. l993 loštičtí skauti pořádali okresní kolo Svojsíkova závodu, kde jejich dívčí i chlapecká druţstva zvítězila. V létě tábořili jiţ v nových stanech. V témţe roce se vůdcem střediska stal Petr Fialek, Sláva Sršeň si vzal na starost oldskauty. Také v obci Lesnice začaly pracovat skautské oddíly hned po obnově Junáka, včetně druţinek světlušek a vlčat. Vůdcem střediska byl Ladislav Šrom - Havran. Od roku 1990 se i zde konají tábory, oddíly jezdí na tábořiště do Dlouhomilova, na Libavou, Remízek, Veleboř a Prudký Potok u Vysokých Ţibřidovic. V Zábřeze na Moravě vznikl v roce 1990 oddíl Skalák. Klubovnu měl na Skaličce, druţiny se jmenovaly Orli a Bobři. Po šetnácti letech se tamním obnovitelům
38
střediska Miloslavu Keprtovi, Václavu Keprtovi, Boleslavu Krieglerovi dostalo ocenění Medaile díků a Oldřichu Ţalmanovi Uznání starosty Junáka. V Mohelnici vznikl chlapecký oddíl Rampelníci a dívčí Ještěrky a oddíl katolických skautů. V nedalekém Úsově potom vznikl oddíl pod vedením Zdeňka Gottwalda - Kovboje. V Jeseníku začali skauti pracovat ve středisku "Slunce", další nedalekým střediskem byl "Špičák" v Písečné a středisko Javorník. (O.Zelinger , 2002) Z těchto historických údajů je patrné, ţe první roky obnovení činnosti Junáka byly poznamenány velkou euforií z nově nabyté svobody a demokracie. V nadcházejících letech pomalu docházelo ke stabilizaci, ale někde i k poklesu členské základny z důvodu nedostatku vedoucích. Po rozdělení Československa 1. 1. 1993 přestala existovat i naše společná skautská asociace, pod kterou jsem byli organizováni ve světových skautských ústředích. Český a slovenský skauting ztratil statut zakládajícího člena WOSM a s tím související privilegia. Obě nově vzniklé organizace musely kaţdá zvlášť znovu poţádat o členství. Na to musel český skauting počkat tři roky, aţ naše členství schválí další světová konference. ( Kolektiv historické komise, 1994, s. 37) Junácké valné sněmy se měly konat kaţdé dva roky, ale skutečnost byla jiná. První sněm se konal v r. 1939, druhý aţ v r.1946, třetí v r. 1968, čtvrtý v r. 1990 a pátý v r. 1992. Tam bylo rozhodnuto, ţe sněmy jsou finančně náročné a dvouleté období je krátké na rozvinutí práce a byl dohodnutý tříletý interval. Ještě tentýţ rok byl konán 6.mimořádný sněm a v listopadu 1994 mimořádný 7. sněm z důvodu schvalování nových stanov. Poprvé se tehdy sněm konal mimo Prahu, a sice v Olomouci.
39
3 Současnost skautského hnutí šumperského regionu
3.1 Celková situace v činnosti skautských oddílů v regionu V současné době pracuje v šumperském regionu jedenáct skautských středisek. Přímo ve městě Šumperk je středisko Rudy Knotka, které je tvořeno pěti oddíly, z toho je jeden chlapecký a dva dívčí, které mají klubovny v bývalých kasárnách. Hlavní náplní činností oddílů jsou druţinové schůzky, jednodenní i vícedenní výpravy a různé akce, jejichţ vyvrcholením je letní tábor. Důleţitou součástí oddílových aktivit je v posledních letech především rekonstrukce získané jednopatrové budovy bývalých kasáren Sovětských vojsk. Tyto práce zahrnují jak vnější úpravu fasády a odvlhčení základů budovy, tak i vnitřní rekonstrukci kluboven, kuchyňky, sociálních zařízení a malé tělocvičny. Další dva oddíly, chlapecký a dívčí, které rovněţ patří pod středisko Šumperk, jsou v obci Libina. Tam mají nyní skauti klubovnu v bývalé školce, kterou jim pronajala za symbolickou částku obec. Libinští skauti započali svou činnost teprve v roce 2002. Jejich oddíly jsou tedy nováčky, kteří nenavazují přímo na místní tradice, jejich předchůdci byli organizováni v Junáku pouze v poválečných letech 1945 - 48. Čerpají proto z tradic a zkušeností okolních oddílů, jejich nedílnou součástí jsou společné akce a kurzy lesní školy. Středisko Františka Pecháčka sídlí v obci Bludov, jeho historie je jedna z nejstarších v našem okrese. Skauti mají svoje klubovny za zdravotním střediskem, které si v místech bývalého dřevníku sami postavili v roce 1995; materiál poskytla obec Bludov. O čtyři roky později vybudovali skauti další část kluboven, kterou na podzim 27. 10. 1999 otevírala osobně starostka Junáka Ivana Macková. (S. Balík, 2007, s. 6) Vůdcem střediska je Stanislav Balík - Jeţek, který je zároveň vůdcem Jesenické lesní školy. Jeho zástupcem je Jaroslav Petřík - Australan. Oba jsou dlouhodobě během týdne mimo Bludov, proto je v případě potřeby zastupuje Jan Juránek. Středisko Bukůvka v obci Postřelmov sídlí v přízemí budovy místní fary. Nynějším vůdcem střediska je Hana Uhráková (Vítková) - Hanýţka. Středisko má dívčí oddíl Severky, chlapecký oddíle Stopaři a roverském oddíle Vadný komín. V roce 2006 se provdala vůdkyně střediska Hanýţka za zástupce střediska Michala Uhráka - Rádia, 40
který v témţe roce sloţil vůdcovské zkoušky a převzal vedení chlapeckého oddílu. V posledním roce účast dětí v Junáku v místních oddílech mírně poklesl, proto se v roce 2009 pro malý zájem neuskutečnil ani tábor. (R. Loska, 2006, s. 7) Středisko Zábřeh ze Zábřeha na Moravě vede skauty v duchu Woodcraftu. Navazuje na přátelství a úzkou spolupráci jejich oddílového vůdce Slavomíra Václavského - Mičkinikwy s Ivanem Makáskem - Hiawathou, autorem mnoha publikací o Woodcraftu. Základem jejich činnosti je, na rozdíl od ostatních oddílů, preciznější přístup k základům Lesní moudrosti E.T.Setona, včetně plnění tzv. malých a velkých lóží, které fungují jako celoţivotní vzdělávání dětí i dospělých. Klubovnu mají v domečku v zábřeţské části "Bořiny". Spolu s chlapeckým oddílem Trojka Shawnee patří pod středisko i dívčí oddíl Zlatá lilie. Střediskovou vůdkyní je Jana Kadláčková – Burinka. (R. Loska, 2006, s. 8) Středisko Skalička má své sídlo taktéţ v Zábřeze, ale v části "Na Skaličce". Klubovnu si skauti upravili v budově bývalé školky. Za pomoci sponzorů a vlastními silami se jim podařilo nedávno poloţit 250 m dlouhou přípojku pitné vody a tak zprovoznit i sociální zařízení. Vůdcem střediska je Tomáš Hampl - Čochtan. (R. Loska, 2006, s. 9) Středisko Loštice má stále sídlo ve svých bývalých prostorách u koupaliště za městem Loštice. Vůdcem oddílu je Jaroslav Tříska - Jerry, který vystřídal bývalého vůdce Petra Fialka. Jejich cílem je stabilizovat oddíl vlčat, ve kterém by pracovalo více neţ 20 dětí,
zvelebovat skautskou klubovnu a její okolí a rozvíjení spolupráce s
městem. (Kolektiv loštických skautů, 1995, s.18) Středisko Blesk v Lesnici má svou historii sahající téměř k počátkům skautingu v naší republice. Po vůdcovství Ladislava Šroma - Havrana převzal středisko Miloslav Bartoš - Prcek. Klubovnu si lesničtí v současné době svépomocí staví a upravují z bývalé nákladní váhy místního zemědělského druţstva. ( R. Loska, 2006, s. 11) Středisko Ruda nad Moravou vede Josef Vénos - Sam. Patří sem dva chlapecké a jeden dívčí oddíl, ve kterých jsou druţinky nejen z obce Ruda, ale i Olšan. Historie jejich střediska sahá aţ k roku 1935, takţe mohou čerpat zkušenosti i z dob dřívějších. Klubovna střediska se nyní nachází ve středu obce v sousedství fary. Nestorem oddílu je Miroslav Pospíšil, který stál u zrodu skautingu v obci. (R. Loska, 2006, s. 13)
41
Středisko Rovensko vede Boţena Sojáková, skauti se schází v jejich klubovně nebo v Orlovně. Po odchodu větších děvčat z druţinky v roce 2006 a po problému s nedostatkem chlapeckých rádců vedou v Rovensku chlapecké druţinky dívčí rádkyně. (R. Loska, 2006, s. 14) Středisko Hanušovice vede Miroslav Hédl. Patří k nim také oddíl ze Starého Města pod Sněţníkem, které vede Lukáš Korýsek. Zásluhou členství oddílu ze Starého Města je počet členů stále stejný, přestoţe v Hanušovicích skautů ubývá. (R. Loska, 2006, s. 15) Nestorem oddílu je Jan Janků, skaut, který byl v květnu roku 1949 odsouzen za tzv. velezradu na dvacet let, ale po devíti letech se dostal na svobodu. V okrese Jeseník existovala skautská střediska Jeseník, Javorník, Písečná. V roce 2009 došlo ke sloučení skautského okresu s okresem Šumperk z důvodu sníţení členské základny v jesenických střediscích. Středisko "Jeseník" nyní vede vůdce Jiří Truneček. Po Sametové revoluci v roce 1989 vznikla také skautská střediska v Sudkově a v Mohelnici. Ta však po desetileté práci přestala existovat. Sudkovští hoši, kterých bylo v roce 2001 stále méně, přešli k woodcrafterskému oddílu Shawnee v nedalekém Zábřeze a dívky k oddílu v Rovensku. V Mohelnici došlo k zániku oddílu Úsov, dětí z Mohelnice také ubývalo, zbývající vodní skauti pod názvem "Delfíni" se od roku 2001 oficiálně v okrese Šumperk v Junáku neregistrovali a v roce 2007 se zaregistrovali v organizaci Svaz skautů a skautek, později se stali členy občanského sdruţení DUHA. http://www.e-skaut.cz/info/Delfini-Mohelnice/ (Tabulka 1, Graf 1)
42
Tabulka 1 Počty registrovaných členů jednotlivých skautských středisek okresu Šumperk od roku 2000 do roku 2009 Středisko Šumperk Bludov Postřelmov Sudkov Zábřeh Skalička Loštice Lesnice Ruda Rovensko Mohelnice Hanušovice Celkem
Č.střediska 715.01 715.03 715.04 715.05 715.06 715.07 715.08 715.10 715.11 715.13 715.14 715.18
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 125 122 102 150 157 175 180 169 176 178 49 61 48 47 54 56 50 53 49 48 69 77 65 50 62 61 55 53 53 46 34 29 0 0 0 0 0 0 0 0 78 71 97 95 101 93 136 92 64 63 179 201 173 165 143 134 150 118 134 122 91 76 80 86 67 78 64 60 63 49 66 64 64 68 72 69 65 65 60 53 88 92 81 81 95 87 81 85 84 114 35 33 49 56 57 56 56 45 39 42 44 0 0 0 0 0 0 0 0 0 92 91 88 68 76 58 52 64 72 69 950 917 847 866 884 867 889 804 794 784
( Zdroj: Výroční zpráva ORJ Šumperk 2006, s.18) Graf 1 Grafické znázornění růstu a poklesu počtu registrovaných členů Junáka Šumperk od roku 2000 - 2009
(Zdroj: Výroční zpráva ORJ Šumperk 2006, s. 18) 43
Všechna střediska i oddíly se občas potýkají s problémem nedostatku vůdců, které jsou způsobeny odchodem dospívajících skautů na studia do vzdálených škol, na internáty, do zaměstnání či po uzavření sňatků plní rodičovské povinnosti. Tento problém má v některých případech fatální důsledky, oddíly se rozpadají. Naopak v jiných případech skautská základna mírně roste. Je to způsobeno jak tzv. silnými populačními ročníky, tak i schopností nových vůdců zaujmout a zatraktivnit skautskou činnost. K motivaci a obohacení zkušeností slouţí skautské Lesní školy, nové metodiky vedení oddílu a v neposlední řadě i setkávání skautů a činovníků na společných akcích.
3.2 Konkrétní aktivity jednotlivých skautských oddílů Aktivita a dynamika jsou slova, která jsou neoddělitelně spjata se skautingem, s příleţitostí umoţnit a nabídnout člověku proţívat ţivot naplno, zábavně, zajímavě a především smysluplně. Skauting umoţňuje dětem aktivně ţít a dělat věci společně, hrou poznávat nové věci. Dává do ţivota řadu sociálních dovedností - schopnost aktivně komunikovat, mluvit před lidmi, schopnost naslouchat, být otevřený vůči druhým, schopnost spolupracovat. Učí umět se o sebe postarat, brát ţivot do vlastních rukou, postavit se na vlastní nohy, převzít aktivní odpovědnost za to, co se se mnou a s mým ţivotem děje. Ve skautingu se lidé učí hledat smysluplnost toho, co dělají, kam směrovat svůj ţivot a proč. Je to příleţitost dítěte vstoupit do dospělosti jako člověk, který ví o svých kvalitách i o tom, proč nemá být sám. Z dítěte se tak stává člověk, který ví co chce, a aktivně jde za tím. Dnešní skauti šumperského okresu tráví na svých druţinových schůzkách alespoň jedenkrát týdně dvě a více hodin činnosti. Aby jejich schopnosti a dovednosti byly zúročeny a prověřeny, jezdí jednou za dva měsíce, někdy i častěji, na tzv. víkendovky. Jsou to většinou třídenní pobyty od pátku do neděle, kdy děti i dospívající mládeţ spolu tráví volné chvíle, jsou nuceni se sami starat o dopravu, jídlo i program. Učí se tak samostatnosti i zodpovědnosti, spolehnout se jeden na druhého. Tyto aktivity však nesmějí být moc časté, jak se tomu v některých případech děje, poněvadţ skauting
44
vţdycky upřednostňoval zájmy vlastních rodin dětí, protoţe rodina je primární výchovnou složkou společnosti, na coţ se v dnešní době často zapomíná. Kromě pravidelných schůzek, společných všem druţinkám i oddílům, se náplň činnosti v rámci jednotlivých středisek okresu Šumperk mírně odlišuje. Tuto skutečnost mohu posoudit jiţ z vlastních zkušeností, poněvadţ se jako vůdce chlapeckého oddílu Libina těchto akcí zúčastňuji. Středisko Rudy Knotka v Šumperku se zaměřuje kaţdoročně na pořádání Pohádkového lesa přímo ve městě Šumperk, který je určen pro nejmenší děti z řad veřejnosti. Skauti se aktivně účastní při charitativních sbírkách, jako je Tříkrálové koledování, Kapka naděje nebo Pomozme dětem. Při první zmiňované akci chodí vybírat dobrovolné příspěvky pro Charitu Česká republika a zároveň ţehnají poţehnanou křídou domovy dárců. Při sbírce Kapka naděje větší roveři za dárcovské příspěvky umývají na čerpacích stanicích řidičům skla u aut, dary jsou určeny na pomoc dětem, postiţeným zhoubným onemocněním. Na Velikonoce skauti vyrábí kuřátka z vaty, která prodávají na veřejnosti a výtěţek je odesílán především dětským domovům. Další velikonoční akcí, která se týká spíše libinského oddílu střediska Šumperk, je velikonoční klapání. Obnovili zde tradici z předtotalitní minulosti, kdy chlapci chodí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty po vesnici klapat, aby tak nahradili zvonění kostelních zvonů, které "odletěly do Říma". Spolu s místní Kulturní a školskou komisí pořádají v Libině také Putování za velikonočním vajíčkem, při kterém skauti zajišťují program pro nejmenší. V Libině se kaţdoročně na jaře koná skautská mše na svátek svatého Jiří, kterému je místní kostel zasvěcen. Sjíţdí se sem skauti z okolí, aby společně uctili svátek svého patrona. Šumperští junáci se aktivně podílí také na poutním programu v obci Pekařov, kde svépomocí pomohli opravit místní kostelík. Mezi další akce pro veřejnost patří dubnové Slety čarodějnic nebo Maratonský běh, který pořádá oddíl Wakan. V neposlední řadě je důleţitou střediskovou akcí okresní kolo Svojsíkova závodu, které se koná vţdy v polovině května. Závod je pořádán kaţdý sudý rok pro světlušky a vlčata a liché roky pro skauty a skautky. Účastní se ho pravidelně i šumperské oddíly. K letním aktivitám patří neodmyslitelně letní tábory. Šumperští jezdí pravidelně na dva čtrnáctidenní turnusy, zvlášť chlapci a dívky, libinské oddíly absolvují turnus koedukovaně. V září se roveři vydávají do základních škol na tzv. náborové akce, při
45
kterých předvádějí dětem své zručnosti a seznamují je s lákavým programem. Před Vánocemi se všechny oddíly tohoto střediska účastní rozdávání Betlémského světla, které je symbolem míru a pokoje. Nosí jej především ke starým a opuštěným spoluobčanům, kteří by jinak o svátcích zůstávali sami. Začátkem roku 2010 šumperští skauti poprvé uspořádali skautský ples v nedalekém Novém Malíně. Středisko Rudy Knotka v Šumperku má ve svých plánech do budoucna zachovat akce pořádané pro děti a to včetně táborů. Chtějí vychovat nové rádce a jejich nástupce z důvodu vyuţití rostoucího zájmu dětí o členství a moţnost zaloţení nového oddílu (chlapeckého). Dále mezi dlouhodobé plány patří dokončení oprav Skautského domu a jeho dovybavení za vyuţití grantů a dotací města. Dívčí a chlapecký oddíl v Libině pokračuje v tradičních akcích oddílů. Vzhledem k pozvolnému nárůstu zájemců o členství v oddíle se do budoucna stává priorita zajištění nových vůdců a absolventů čekatelských kurzů k zajištění vedení oddílů a druţin. Středisko Františka Pecháčka v Bludově se kromě běţných druţinových schůzek a výprav věnuje také prezentační činnosti. Vydávají pravidelně svůj měsíční časopis, který vychází jiţ od roku 1994. Od roku 1995 stojí bludovští skauti a skautky vţdy 8. května a 28. října čestnou stráţ u pomníku padlých při kladení věnců, čímţ vyjadřují svou úctu k těm, kteří za naši svobodu obětovali svůj ţivot. Od téhoţ roku se na podzim konává pravidelně Drakiáda, coţ je soutěţ o nejhezčího a nejlepšího vlastoručně vyrobeného draka. Do skautských výchovných aktivit se tak společně s dětmi zapojují také rodiče. Od prosince 1990 přinášejí skauti do místního kostela Betlémské světlo. V lednu se
zapojují jiţ od roku 2001 do Tříkrálové sbírky a
spolupořádají obecní ples. Největším úspěchem bludovského oddílu bylo 3. místo v krajském kole Svojsíkova závodu v Ostravě v roce 2001. (S. Balík, 2007, s. 9) Středisko Bukůvka v Postřelmově zahajuje kaţdoročně svou činnost účastí na Tříkrálové sbírce. V dubnu se společně se skauty z okolí vydávají na Ivančenu, kde se nachází skautská mohyla, aby uctili památku padlých skautů za druhé světové války. Další pravidelnou aktivitou je účast na Uzlařské regatě, kterou pořádá tábornický oddíl Delawar v obci Bludov. V roce 2005 středisko pořádalo poprvé v jejich obci okresní kolo Závodu vlčat a světlušek, přičemţ byla jako doprovodný program otevřena unikátní historická hrobka Bukůvků z Bukůvky se čtyřmi zachovalými mumiemi
46
příslušníků rodu. K pravidelným akcím postřelmovských skautů patří také údrţba okolí této hrobky. Ve středisku Zábřeh v Zábřeze na Moravě se skauti aktivně podílejí jak na Tříkrálové sbírce, tak i na sbírkové akci Pomozme dětem. Zábřeţský skautský oddíl Trojka Shawnee pořádá florbalový turnaj pro okolní oddíly Florbal cup. Středisko také spolupracuje na programu jarního Zábřeţského jarmarku. Oddíly tam připravují nejen nástěnky s prezentacemi, ale i doprovodný zábavný program zaměřený především pro děti. Vystupují na jarmarku i s country tanci. Trojka Shawnee kaţdoročně pomáhá s úklidem kolem místních komunikací, kaţdým rokem vybírají jinou lokalitu. Oddíl organizuje soutěţe v uzlování Zábřeţský uzlík. Středisko Skalička ze Zábřeha - Skaličky se kromě Tříkrálové sbírky a Kapky naděje rovněţ účastní roznášení Betlémského světla, zaţehnutého v Betlémě. Pořádá akci Pohádkový les nebo Setkání s Mikulášem . Další pravidelnou akcí skautů na Skaličce je Memoriál Jaroslava Tůmy. Je to běţecký závod, který nese jméno jednoho z významných zábřeţských skautů, který obětoval svůj ţivot při boji proti nacistickým okupantům. Středisko Loštice v Lošticích zahajuje kaţdoročně svou činnost Tříkrálovou sbírkou. Organizuje ve spolupráci s městským úřadem Mikulášskou nadílku, rozváţí Betlémské světlo a v roce 2006 uspořádali pro ostatní oddíly ze šumperska velkou společnou hru Dobývání hradu, kde si zabojovalo asi 100 "rytířů". Středisko Blesk v Lesnici pořádá kaţdoročně po lednové Tříkrálové sbírce jiţ Tradiční junácký ples, na který se sjíţdějí skauti z celého okolí. Organizují pravidelně sběr starého ţeleza a barevných kovů v obci, aby získali peníze na opravu a rekonstrukci klubovny. Ve spolupráci s obecním úřadem zjara uklízejí okolí příjezdových komunikací. Na Smrtnou neděli vynášejí Smrtku ze vsi, čímţ navázali na tradici dlouhomilovských skautů. Na sv. Mikuláše baví svým skautským programem ve Společenském domě v Lesnici nejen Junáky, ale i spoluobčany, a v předvečer Štědrého dne zpívají koledy u vánočního stromu na návsi, kde zároveň rozdávají Betlémské světlo a skauti tvoří ţivý betlém. Středisko Ruda v Rudě nad Moravou je známé svým kaţdoročním pochodem pro veřejnost s názvem Obr Ruda, kterého se vţdy účastní kolem stovky dětí i dospělých. Všichni členové střediska od roku 2006 podporují finančně v rámci projektu
47
adopce na dálku děvčátko na Haiti. Na podzim skauti pořádají soutěţe ve vaření, Drakiádu, v zimě Olšanský biatlon, coţ je běţecký a běţkařský závod. Účastní se aktivně Tříkrálové sbírky a pořádají kaţdoročně Tradiční bezalkoholový country bál. Toto středisko je zároveň zřizovatelem Jesenické lesní školy, proto mezi jeho pravidelné akce patří kaţdoroční pořádání táborové části desetidenního kurzu Lesní školy na nedalekých Olšanských horách. Středisko Rovensko v Rovensku u Zábřeha je známé svým maškarním karnevalem, který pořádá spolu s Orlem pro děti z vesnice a okolí, nebo pálením čarodějnic. Jedná se o středisko s malým počtem skautů, proto se spíše účastní na akcích pořádaných okolními oddíly, jako například závody v uzlování v Zábřeze a jiné. Středisko Hanušovice v Hanušovicích po zjištění, ţe mají převáţně starší členy, se asi před asi 5 lety rozhodlo provést masivní nábor nových členů, především dětí od první po šestou třídu. Řady skautů se poté značně rozrostly. Mezi tradiční akce střediska nyní patří Tříkrálová sbírka, rozdávání Betlémského světla, ale také čištění turistických stezek pod Králickým Sněţníkem, který se nachází nedaleko. Z přehledu činností jednotlivých středisek šumperského okresu je patrné, ţe se skauti ve velké míře věnují charitativním akcím a aktivitám potřebným pro činnost obcí. Přispívají nemalou měrou k udrţování nebo obnovování lidových tradic, které jsou bohatstvím kaţdého národa. Účastní se při vzpomínkových akcích, souvisejících s historií regionu. Ale poněvadţ skauting není jen o práci a sluţbě, ale také o nabídnutí vhodných a zajímavých aktivit pro volný čas dětí, zaměřuje se činnost všech středisek na šumperském okrese na netradiční sporty. Oblíbenými činnostmi všech oddílů jsou plavecké výcviky, cyklistické výlety, výšlapy na běţkách, přespávání v terénu ve všech ročních obdobích, lezení na umělých lezeckých stěnách i skalách, sjíţdění řeky Moravy na raftech, speleologické výpravy, trénování zručnosti v dílnách a podobně. Všechny akce jsou vţdy spojené s cílem naučit se něčemu novému, seznámit se s aktivitou dosud nepoznanou a zdokonalit se v tom, co děti jiţ znají. Svou činností se snaţí střediska a jednotlivé oddíly naplňovat poslání skautingu, kterým je výchova mladých lidí k čestnosti, pravdomluvnosti, spravedlnosti a pomoci jiným.
48
3.3 Vzdělávací systém skautského hnutí šumperského regionu Druţinový systém je jedním ze základních prvků skautské výchovy. V systému „party“ vede skautskou druţinu starší a zkušenější chlapec či dívka, tzv. druţinový rádce. Rádcové druţin a jejich zástupci, podrádcové, mohou absolvovat v rámci vzdělání a získání zkušeností a vědomostí tzv. rádcovský kurz. Vedení oddílu je svěřeno do rukou dospělým vůdcům. Aby mohli děti vést, musí postupně sloţit dvě zkoušky – čekatelskou a později vůdcovskou, zaměřenou nejen na klasické skautské disciplíny a historii skautingu, ale především na pedagogiku, psychologii, schopnost organizace a týmové práce, znalost právních předpisů, zdravovědy a zásad bezpečnosti. Nutné je téţ lékařské doporučení o způsobilosti práce s dětmi a absolvování zdravotnického kurzu. Vedoucí ale na svůj úkol nejsou nikdy sami. Jsou zde ostatní dospělí, činovníci, kteří se jim svými schopnostmi a dovednostmi snaţí pomoci, např. zajišťování technického a hospodářského zázemí oddílu. Sami se po absolvování lesní školy stávají instruktory, kteří se téţ podílejí na předávání získaných znalostí a organizují speciální a odborné vzdělávací programy. ( http://jels.skauting.cz/text/kategorie/historie) V okrese Šumperk se po roce 1989 regionální Jesenická lesní škola (JeLŠ) opět vzchopila k nové činnosti a pokračuje jako jedna z mála bývalých oblastních lesních škol především zásluhou svého nově jmenovaného vůdce Pavla Krajíčka - Akely, absolventa z roku 1968. V roce 1991 se na říčce Březné u Drozdovské pily konal pátý turnus JeLŠ, účastnilo se ho přes třicet frekventantů, z nichţ velká část pracuje aktivně ve skautském hnutí dodnes. Působily na ní čtyři druţiny pojmenované podle souhvězdí. Spolu s P. Krajíčkem a B. Šulou tvořili instruktorský sbor Lubomír Kantor – Čibi (zástupce), Jiří Kvapil – Káa, Karel Polách – Bubla, Ladislav Šrom – Havran, tj. všichni absolventi z roku 1968, a MUDr. Libor Kvapil – Sir, který byl jediným absolventem zmíněného „semináře“ z roku 1970 . V roce 1993 se uskutečnil další turnus, tentokrát na Smrčině u Sobotína. Místo se stává domovem JeLŠ aţ do roku 1998. Lesní školu opět vede P. Krajíček se zástupcem L. Kantorem, za instruktorství B. Šuly, L. Kvapila, L. Šroma a dalších. Frekventanti byli rozděleni do tří druţin, které nesly jména hornin.
49
V roce 1994 se konal první lesní kurz JeLŠ určen pro rádce a zástupce vůdce. Obě dvě druţiny nesly názvy podle ohně, vůdcem byl P. Krajíček, zástupcem L.Kantor, instruktory B. Šula a nově Miroslav Polách – Ámon, absolvent z roku 1991. Dalšími pomocnými instruktory byli Jiří Plhák – George a
Luděk Šimek, absolventi
z roku 1993. Také v roce 1995 se koná lesní kurz, taktéţ jsou na něm dvě druţiny, tentokrát pojmenované dle nebeských úkazů. Lesní škola má stejné vedení, J. Plhák a L. Šimek se stávají stálými instruktory, opět je přítomný L. Šrom. V roce 1996 se koná lesní škola po třech letech a zároveň s ní běţí také lesní kurz. Lesoškoláci jsou rozděleni do dvou druţin a kurzisté do tří druţin s názvy různých ţivlů. Vůdcem je P. Krajíček, jeho zástupcem L. Kantor, v instruktorském sboru jsou B.Šula, L. Kvapil, L. Šrom, M. Polách, J. Plhák, L. Šimek a nově ing. Miloslav Sekanina – Mokasín. Na jaře 1998, po závěrečném víkendu kurzu 1997 – 1998, se P. Krajíček vzdává vedení lesní školy. V této chvíli nastává chvíle, kdy je opravdu konečně sestaven a svolán Kruh JeLŠ, poradní orgán vůdců. Vůdcem lesní školy je prozatímně M. Sekanina, jakoţto zástupce vůdce poslední lesní školy. Kruh zvolil ze svých řad svého rádce B. Kantora. JeLŠ funguje v této době pouze jako Kruh. Problémem bylo, ţe nikdo nechtěl vykonávat sluţbu vůdce. V roce 1999 Kruh přece jenom zvolil novým vůdcem Aleše Cepka – Kšaňďáka. Na rok 2000 se chystá Lesní škola, Vůdcovský lesní kurz i Čekatelský kurz. Ani jedna z akcí však není naplněna. Na jaře 2000 se A. Cepek vzdává vedení a situace vypadá obdobně jako v letech 1998–1999. Na podzim 2000 zvolil Kruh vůdcem JeLŠ Stanislava Balíka-Jeţka. Zřizovatelem JeLŠ jiţ není ORJ Šumperk, jako od roku 1991, ale středisko Ruda nad Moravou. V roce 2001 probíhá Jesenický vůdcovský lesní kurz jiţ na Olšanských horách. Účastníci jsou rozděleni do čtyř druţin, dvě chlapecké, dvě dívčí, které jsou pojmenované podle jesenických hor. Zástupcem S. Balíka je L. Šrom, stálý instruktorský sbor dále tvoří L. Kantor, J. Plhák, Z. Gottwald a
nově
Antonín
Výtiska – Vuřtík, absolvent z roku 1996, a Šárka Nováková. V roce 2002 se koná souběţně Jesenický čekatelský lesní kurz a Jesenická lesní škola. Obojí se mělo opět konat na Olšanských horách, ale těsně před začátkem
50
táborové části se instruktoři kvůli rozsáhlým povodním v Čechách rozhodli přesunout obě akce na pomoc likvidaci následků povodní. Základnou se tak stalo tábořiště u Zlaté Koruny, odkud šedesát účastníků a instruktorů dojíţdí pomáhat do Českého Krumlova. Výukový program byl zkrácen na nezbytné minimum, přednášelo se v pozdním odpoledni a po večerech. Skautská hesla: „Naší snahou nejlepší buď čin“, „Pamatuj“, „Buď připraven/a“, „Slouţím“ a „Povinnost, odpovědnost, kázeň“ tak došly svého nejlepšího naplnění. Druţiny čekatelů i lesoškoláků nesly pojmenování podle jesenických řek. Stálými instruktory byli kromě S. Balíka opět L. Šrom, zástupce pro LŠ, a J. Plhák, zástupce pro ČLK. Dalšími instruktory byli L.Kantor, Z.Gottwald, A.Výtiska a novými instruktory byli Gerd Dimmroth – Hern, absolvent JeLŠ z roku 1993, František Osladil, absolvent JeLŠ z roku 1991, Tomáš Pospíšil – Tuffy, Zdenka Kocábová a Jiřina Sehrigová – Jitřenka. V roce 2003 probíhá jiţ normálně další ročník vůdcovského lesního kurzu. Účastníci jsou rozděleni do čtyř druţin, 2 chlapeckých a 2 dívčích, pojmenovaných podle jesenických hor. Zástupcem S. Balíka je opět L. Šrom, stálý instruktorský sbor dále tvoří L. Kantor, Z. Gottwald, A.Výtiska, G. Dimmroth, F. Osladil, T. Pospíšil, J. Seligerová, nově Oldřich Tanert, absolvent JeLŠ z roku 1991, a Rafaela Slavíková Velká Sůva, absolventka JeLŠ z roku 2002. Pracovali zde i tři pomocní instruktoři, absolventi JeLŠ z roku 2002, Tomáš Chytil – Grizzly, Jaroslav Petřík - Australan a Martin Večeřa. Na Olšanských horách proběhla v srpnu roku 2004 táborová část dalšího vůdcovského kurzu s téměř třiceti účastníky rozdělenými do čtyř druţin, 2 chlapeckých a 2 dívčích, pojmenovaných jiţ tradičně po jesenických horách, druţina instruktorů nese jiţ léta název nejvyšší jesenické a zároveň moravské hory - Pradědu. Instruktory jsou vedle S. Balíka a L. Šroma také L. Kantor, G. Dimmroth, F. Osladil, O. Tanert, L. Kvapil, J. Seligerová, R. Slavíková, nově Pavel Opatřil a Hana Vítková – Hanýţka, absolventka JeLŠ z roku 2002. V rolích přednášejících se vystřídalo 26 skautů i neskautů. V roce 2005 je zopakován model roku 2002 – souběţné konání LŠ a ČLK. Lesní školy se účastní 12 frekventantů, čekatelského kurzu 30 frekventantů. Jako noví stálí instruktoři zde působí J. Petřík a M. Večeřa, znovu T. Pospíšil. Ostatní, kromě J. Seligerové, zůstali z předchozího turnusu.
51
V roce 2006
se koná na Olšanských horách vůdcovský kurz s účastí
26 frekventantů, v roce 2007 s 20 frekventanty. Instruktorský sbor je konsolidovaný, nikdo neodchází, přichází jen
noví pomocní instruktoři Pavel Fornůsek – Stopař,
Martin Menšík – Tin a Lenka Dimmrothová – MiMi, všichni absolventi JeLŠ 2005. Od roku 2007 působí jako stálá instruktorka Miroslava Rulíšková – Mirabelka, rovněţ absolventka JeLŠ 2005. P. Fornůsek a M. Menšík se od roku 2008 stávají stálými instruktory. V roce 2008 se opět po třech letech koná souběh dvou akcí. Lesní školu absolvovalo 10 účastníků a čekatelský lesní kurz 37 účastníků. Celkem i s instruktory a technickou druţinou to je početně největší akce po roce 1989, na nástupech stávalo aţ sedmdesát osob. V roce 2009 se uskutečnil VLK, opět na Olšanských horách. Potěšitelnou zvláštností tohoto ročníku bylo, ţe všech 29 účastníků, kteří byli vybráni z 50 přihlášek, se zúčastnilo táborové části i závěrečného víkendu. Stálou intruktorkou tu poprvé byla Hana Rybářová – Rybička, absolventka JeLŠ 2005, pomocnou instruktorkou pak Helena Kyšková – Kotě, absolventka JeLŠ 2008. ( http:// jels.skauting.cz/text/kategorie prace) Všechny tyto kurzy jsou zaměřeny na výchovu a přípravu nových skautských vůdců. Mezi další moţnosti skautského vzdělávání patří také kurzy pro nedospělé skauty - rádce, jak jsme se jiţ zmiňovali. Jsou to rádcovské kurzy, pořádané jednotlivými skautskými středisky podle vlastních potřeb. Tyto kurzy, ukončené taktéţ zkouškami, učí a zdokonalují rádce druţin v jejich práci s dětmi. Učí je jak nejenom děti zabavit, ale hlavně jak mají děti mezi sebou komunikovat, jak se umět tolerovat. Tento způsob skautské výchovy je náročný především pro mladé rádce, kteří sice samostatně vedou druţinku, jsou tolerováni a uznáváni ostatními dětmi ve své druţince, ale sami jsou ještě v mnohém nezkušené. Proto se jim tímto prostřednictvím nabízí moţnost pomoci. Dalšími vzdělávacími aktivitami skautského šumperského regionu jsou zdravotnické kurzy, pořádané převáţně ve spojení s následnými vůdcovskými zkouškami. Zabezpečení náročného programu se v posledních letech ujali činovníci, kteří ke zdravotnictví "nemají daleko". Od roku 2000, kdy se tyto kurzy na šumpersku v
52
rámci Junáka pořádají, se na programu podílel jako hlavní organizátor instruktor JeLŠ František Osladil, který pracuje u Rychlé záchranné sluţby, v roce 2009 a 2010 jiţ zabezpečuje úroveň přednášek skautská vůdkyně MUDr. Marta Spáčilová - Bílková. Během tří víkendů zdravotnického kurzu se budoucí činovníci a zdravotníci táborů učí základům poskytování první pomoci, přednášející lékaři je učí rozpoznat rozdíly náhlých onemocnění v dětském věku a u dospívajících, určit a ošetřit akutní koţní projevy, alergie, epilepsie, meningitidy a podobně. Na závěr skládají frekventanti kurzu praktické zkoušky z první pomoci a písemné testy z probraných témat. Osvědčení, které získají, je opravňuje k vykonávání funkce zdravotníka na dětských zotavovacích akcích. K vůdcovským zkouškám stačí absolvovat tento kurz jedenkrát. Má-li vůdce plnit funkci zdravotníka zotavovacích akcí, nebo-li táborů, musí tento zdravotnický kurz a zkoušky absolvovat kaţdé 4 roky podle vyhlášky č.106/2001 Sb. ve znění její novely č. 148/2004. V šumperském regionu se na výchově skautů i činovníků nemalou měrou podílí okresní výchovní zpravodajové dívčího a chlapeckého kmene. Do roku 2008 funkci výchovných zpravodajů plnili Martin Večeřa a Hana Uhráková, od roku 2009 byli zvoleni noví zpravodajové Pavel Fornůsek a Hana Rybářová. Jejich úkolem je mimo jiné zabezpečovat rozvoj vzdělávání rádců i vůdců. Kromě jiţ zmiňovaných rádcovských, čekatelských, vůdcovských a zdravotních kurzů patří do vzdělávacích aktivit i Svojsíkův závod, který můţeme povaţovat rovněţ za soutěţ v dovednostech, znalostech a vzdělání. Mimo tyto akce se výchovní zpravodajové v poslední době zaměřují na schopnost oddílů plnit "Nové stezky", na to, zda nový vzdělávací a výchovný program, upravený podle potřeb dnešní mládeţe druţinám vyhovuje a zda stačí ke stimulaci a aktivitě dětí, které ţijí ve světě počítačů a fantasy-her. Další aktivitou výchovných zpravodajů je kaţdoroční setkávání a vzájemné předávání si zkušeností s vedením oddílů. Jedná se o srovnávání buď formou tabulkového či slovního hodnocení nebo formou poutavější a zábavnější jako v loňském roce 2009, kdy se skautští vůdcové šumperského regionu sešli v předvánočním čase v Sudkově, aby při DVD prezentaci společně shlédli zdařilé akce a zhodnotili uplynulý rok. Mezi vzdělávací akce patří také různé školící semináře z oborů hospodaření, lanových aktivit a mnoha dalších, kterých se mohou zájemci účastnit v rámci celostátně nabízených akcí. V březnu se konal v Zábřeze na Moravě velký vzdělávací seminář "Jak na to?", na
53
kterém přednášel Tomáš Řehák - Špalek, ředitel městské knihovny v Praze a vůdce vzdělávacího střediska Gemini, dále zde své zkušenosti předal Jan Nehyba, akreditovaný instruktor záţitkové pedagogiky a Hana Havlůjová, která se zabývá vzděláváním dospělých a spolupracuje na novém programu Junáka. Seminář byl zaměřen na to, jak zajímavou formou upoutat nejen světlušky a vlčata, skauty a skautky, ale věnoval se také perzonalistice a schopnostem vyuţít pomoci rodičů skautů a ostatních. V šumperském regionu je tedy skautům nabízeno velké mnoţství výchovně vzdělávacích akcí, které jsou nabízeny i skautům a činovníkům z okolních regionů, Jesenická lesní škola nabízí své kurzy i celostátně, tak jako ostatní lesní školy v ČR. Šumperský rádce či čekatel si proto můţe sám vybrat i z jiných vzdělávacích kurzů. To se jeví jako přínosné zejména z hlediska nezávislého porovnání a získání cenných zkušeností odjinud.
3.4 Perspektivy skautingu v regionu Šumperk Budoucnost skautingu nejen v naší zemi je úzce spjata s budoucností celé naší společnosti. Také moderní technika se stává součástí denního ţivota a zasahuje i do naší skautské činnosti. Svojsíkovské pojetí skautingu bylo stavěno vţdy na jednoduchosti a materiální úspornosti. V době zákazů naší činnosti však svět zejména po technické stránce pokročil. Mnohé naše specifické činnosti, jako např. táboření bez vyuţití elektřiny, se staly jakýmsi „skanzenem“ pro naše zahraniční bratry. Technické vymoţenosti se však staly i pro nás kaţdodenní samozřejmostí. Pokud chceme vychovávat mladé lidi pro praktický ţivot, pak se k nim nemůţeme stavět odmítavě. Člověk si musí uvědomit, ţe skauti nejsou vedeni k primitivismu, ale ke skromnosti. Ţe primitivní podmínky naopak děti a mládeţ vedou k nacházení těch pravých ţivotních hodnot, které jsou v dnešní přetechnizované době tolik potlačovány. Protoţe ţivot můţe kaţdému připravit různé zvraty, budou se děti při dobré skautské výchově s nimi snáze vyrovnávat a vyvarují se tak osobních i rodinných tragedií. Samozřejmě, ţe nemůţeme odmítat kontakt s moderními vymoţenostmi. To ani rozumně myslící člověk nesmí.
54
Skauti jsou stejně s technickými vymoţenostmi jako počítač, internet, facebook, skype, mobil nebo GPS kaţdodenně konfrontováni a měli by být na to připraveni. To ovšem neznamená, ţe ze skautského programu zmizí tradiční Morseova abeceda a semafor, nebo práce s buzolou. To vše slouţí k tříbení pozornosti a paměti, podobně jako známá a oblíbená Kimova hra. Ani A. B. Svojsík se nevyhýbal tomu, co jeho doba přinášela a začlenil to do výchovného systému skautského hnutí, např. pouţít telefon pro přivolání pomoci, nebo orientaci v jízdním řádu, coţ bylo tehdy pro řadu jeho současníků nepřekonatelné. Naši někteří „tradicionalisté“ však těţce nesou výdobytky moderní doby, se kterými se dnes jiţ musí počítat. Změnily se materiální podmínky a nároky na skautskou práci. Například dřevo se někde stává obtíţně dostupné. Nezbývá neţ pouţít montované podsadové stany a dřevo na vaření a pro táborový oheň si dováţet. Také zákonem poţadovaná péče o ţivotní prostředí a hygienické nároky na pitnou vody jsou jiné, neţ bylo kdysi běţné. Podobné je to s osobním vozem nedaleko tábora z důvodu rychlého dosaţení lékařské pomoci. Dokonalost technického vybavení skautských oddílů a na druhé straně jeho jednoduchost není rozhodující pro hloubku skautského vnímání současné společnosti. Podstata opravdového skautingu je skutečně někde jinde. Je ji třeba hledat v oblasti skautské spirituality, její etiky a hledání toho podstatného v ţivotě. Je smutné, ţe je tomu tak v současné době není, kdysi byla skautská pověst mnohem lepší. Ale i dnes jsou země, kde označení skaut je jakýmsi puncem kvality, spolehlivosti a morálky. Tam jsou skauti chápáni a vnímáni zcela v duchu prvního bodu skautského zákona "skaut je pravdomluvný", který některé bratrské národní organizace překládají ve tvaru „na skautovu čest je moţné se spolehnout“. Je tedy jasné, ţe skauting není moţné chápat jako zájmovou, tedy volnočasovou činnost, ale jako sebevýchovný program, který člověku nastaví ţebříček hodnot. Tím skauti vnáší do současné společnosti to, co jí v našich podmínkách tak zoufale chybí čestnost, spolehlivost, spravedlnost, přátelství a morálku. V šumperském regionu se v posledních deseti letech počty registrovaných skautů sníţily z 950 na 784 členů, coţ je asi necelá jedna šestina. (Výroční zpráva ORJ Šumperk 2006, s.18) Pokles je dán nejen nedostatečně oficiálně zaregistrovanými členy, ale také nedostatkem vůdců, kteří odchází na studia nebo zakládají rodiny a oddíly tak přestávají
55
fungovat. Další důvodem je to, ţe děti stále více "propadají" počítačovým hrám nebo se stanou členy party, která je osloví alkoholem, cigaretami či drogami. Proto začali výchovní zpravodajové a další činovníci v celé ČR v posledních dvou letech zavádět tzv. novou stezku, která by měla dnešní děti a mládeţ oslovit a zaujmout. Pro rádce, vůdce a činovníky pořádají mnohé semináře a školení, aby se naučili záţitkovou formou zaujmout dnešní adolescenty. Problémem nejen regionálním je však v dnešní době náplň roverských schůzek, neboť heslo "sloužím" je nutné doplňovat i zábavnými aktivitami, které si však tyto téměř dospělé děti ještě sami nedovedou zorganizovat a ve věku 15-17 let nejvíce odcházejí, aby si hledaly svou vlastní cestu. Dobrým nápadem je setkávání a spolupráce mládeţnických oddílů. Jiţ třetí jaro se o dubnovém víkendu scházejí v Šumperku vedoucí různých mládeţnických organizací jako je TOM, Junák, Woodcraft, hnutí Brontosaurus, ale i domů dětí a mládeţe, kteří si v regionu navzájem vyměňují zkušenosti (odtud zkratka RVVZ) s vedením a motivací dětí. Tuto akci pořádají členové klubu TOM a kaţdým rokem zájemců o tuto akci mnohonásobně přibývá. Nové a zajímavé aktivity jsou nedílnou součástí činnosti kaţdého vedoucího, jinak u něj dojde po určité době k tzv. syndromu "vyhoření" a vůdce z oddílu odchází jako přetíţený a unavený, neschopný další práce s mládeţí. Ze zkušeností s vedením našeho oddílu vidíme jako vhodnou strategii pro současný skauting spolupráci s ostatními organizacemi, nejen okolními skautskými středisky. Poslední tři roky jsme navázali "pracovní" kontakty s kulturní a školskou komisí obce, farním úřadem, sborem dobrovolných hasičů, školní druţinou, Charitou a jinými, s nimiţ pořádáme nejen společné kulturní akce pro děti i veřejnost, ale vyuţíváme jejich moţností k častějším záţitkovým programům pro skauty. Můţeme si tak zapůjčovat lezeckou stěnu ve škole, slaňovat na skalách v okolí nebo sjíţdět řeku na raftech v rámci pomoci při tréninku členů Červeného kříţe. V této oblasti jsou ještě velké rezervy, které je potřeba ve prospěch dětí vyuţívat, poněvadţ pouhé tradice skauting v dnešní přetechnizované době neudrţí a pokrok a moderní myšlení byly vţdy nedílnou součástí organizace Junáka. Spolupráce a předávání zkušeností starších činovníků mladým a tvořivým vůdcům, čerpání z tradic, ale především vzájemné nacházení nových inspirací s ostatními skauty i "neskauty" je důleţitou cestou, která by měla podpořit další činnost této organizace.
56
4 Osobnosti skautingu šumperského regionu Za staleté existence světového skautingu se v této organizaci formovaly tisíce lidí, mezi kterými můţeme najít lékaře, herce, vědce, spisovatele, novináře, právníky, kosmonauty, dobrodruhy, sportovce, ale i zručné a šikovné řemeslníky. Zkrátka poctivé a zodpovědné občany, kteří se svým příkladem více či méně zaslouţili o dobré jméno skautingu, který jim
v jejich oboru nebo zaměstnání pomohl dosáhnout dobrých
úspěchů nebo jen svým příkladem dokázali ostatním ukázat ţivotní cestu. V této kapitole poukáţeme na členy skautského hnutí na šumpersku, kteří se po celou dobu trvání zaslouţili nebo stále pracují na předávání jeho myšlenek. Pokusíme se vybrat mezi všemi tedy alespoň několik z těch, kteří jsou stále aktivní a svou prací a ţivotní zkušeností v šumperském regionu podporují nemalou měrou činnost skautingu a krátce se zmíníme i o činovníku, který jiţ zemřel. Jan Janků Mezi nejstarší skauty nejen našeho regionu a mezi stále aktivně pracující v tomto hnutí patří bratr Jan Janků, zvaný Šerif. Je to člověk, který přes veškeré ţivotní těţkosti nezanevřel na skauting, který jej v době normalizace "dovedl" aţ k hranici se smrtí. Celý svůj ţivot zasvětil skautskému hnutí a boji proti totalitě a útlaku. Narodil se 3. 7. 1921 v Hanušovicích jako syn ţelezničáře. V roce 1936 zaloţil místní skautský oddíl. Po záboru této sudetské oblasti se J. Janků odstěhoval s rodiči a dvěma bratry do obce Vrbátky u Přerova. Koncem ledna roku 1941 byl nuceně nasazen na práci v Říši jako soustruţník ve Wroclawi, v roce 1943 utekl zpět domů do Protektorátu. Konec války strávil ve Francii jako řidič UNRRA. Z Francie se vrátil J. Janků domů teprve v roce 1946 a obnovuje skauting v Hanušovicích. Dne 29. 5. 1949 je však zatčen v souvislosti s likvidací odbojové skupiny "Světlana", jejímţ členem byl jeho skautský kamarád Alois Valenta, který se pokusil o emigraci a byl zastřelen. Při domovní prohlídce našlo StB u Valenty plnící pero, které měl půjčené od J. Janků, s jeho vyrytým jménem. V tzv. monstrprocesu ve Vsetíně byl J. Janků odsouzen k trestu smrti a v roce 1951 mu byl trest zmírněn na 20 let vězení. Vězněn byl v Uherském Hradišti a na Mírově, kde později zastával funkci lékárníka, a tak mohl svým spoluvězňům v rámci moţností pomáhat. V roce 1958 byl propuštěn na svobodu. Oţenil
57
se a pracoval v Hanušovicích jako ţelezničář. V současné době je na zaslouţeném odpočinku a se svou ţenou bydlí stále v Hanušovicích. První kontakt J. Janků se skautingem znamenal zaloţení vlastního oddílu v Hanušovicích hned v roce 1936. Tehdy se s kamarádem Antonínem Blateckým doslechli o existenci Svojsíkových Junáků a svolali svou první schůzku k řece Moravě. Tam, u velkého pařezu, se sešlo prvních 12 budoucích skautů, kteří potom v Hanušovicích pracovali do roku 1939, kdy byl v Protektorátu skauting zakázán. Po válce, po návratu z Francie v roce 1946 J. Janků ihned obnovil skautskou skupinu v Hanušovicích a sloţil skautský slib. V této době pod jejich středisko patřil oddíl v Branné, Pustých Ţibřidovicích, Starém Městě i Bohdíkově, tedy od Rudy na Moravě aţ po hranice s Polskem. V roce 1947 se J. Janků účastnil Jesenické lesní školy tábor "Cukmantl", kdy sloţil vůdcovskou zkoušku. V témţe roce se v Praze osobně setkal s lady Olav Baden-Powellovou. V roce 1968 i v roce 1989 stál u obnovování Junáka. V současné době vede místní středisko jiţ jeho nástupce Miroslav Hédl. Jeho ţivotní i skautská stezka byly celou dobu neoddělitelně spjaty, proto také všechny ţivotní útrapy nesl srdnatě. O období věznění říká "bez víry bychom to nepřežili", coţ svědčí o jeho celoţivotním postoji a jeho slova "jednou skautem, provždy skautem" jej doprovází po celý ţivot. Zklamaný praktikami StB, která byla podle jeho slov horší neţ Gestapo, a zklamaný nepotrestáním komunistických zločinců po roce 1989 je i přes svůj pokročilý věk
stále činný ve svazu Politických vězňů a
přednáší o osudech vězněných z 50tých let po celé vlasti, aby tak totalitní zvěrstva neupadla v zapomnění. O vánočních svátcích ve svém domě pořádá tradičně výstavku Betlémů pro veřejnost. Oddíly Junáka i školy v celém regionu zvou rády J. Janků na besedy a i v Jesenické lesní škole jsou jeho přednášky jiţ nezastupitelné. Jeho vztah k dnešní mládeţi a skautingu je velice vstřícný. Rozdíl vnímá, nepočítáme-li technické vymoţenosti, spíše v otázce morálky, která byla před válkou mnohem přísnější, a v otázce vlastenectví, která je podle jeho mínění nesprávně pojímána spíše jako problém majetnický a vlastnický. (J. Janků, Rozhovor 25.2.2010)
58
Emílie Tylečková O něco mladší osobností regionu, nebo spíše přímo šumperského střediska, je Emílie Tylečková - Manita, narozená v roce 1928 v Dlouhomilově. V roce 1939, po zabrání Sudet, se jejich rodina přestěhovala do Rokytnice u Přerova, kde přečkala válku. Potom, v roce 1948, se opět vrátila, tentokrát uţ do Šumperka. Tam Manita vystudovala Obchodní školu. V této době se starala o domácnost, protoţe její maminka byla nemocná. Pracovala v podniku Pramet, vdala se, měla dvě dcery a v současné době uţívá důchodu v rodném domečku v Dlouhomilově, spolu s P. Antonínem Pospíšilem, kterému se obětavě stará jiţ dlouhá léta o domácnost. Její první setkání se skautingem proběhlo na začátku okupace. Před odsunem se jí dostaly do rukou tři kníţky "Děvčátko Dana", "Skautka Dana" a "Studentka Dana". Přečtení knih, hlavně té druhé, v ní zanechalo záţitek a touhu mít skautskou druţinu. V novém bydlišti za války se dala dohromady se čtyřmi kamarádkami, se kterými se pokoušela naplnit svůj sen. Neměly klubovnu a tatínek jedné z dívek měl pilu a velký dům, a v něm nevyuţité místnosti. Dívenka Manitě navrhla, ţe by mohly mít klubovnu v jedné z místností. Ovšem tatínek dívky byl spolupracovník Gestapa, rodiče děvčat dostali strach a proto z klubovny sešlo. V té době začala s Manitou chodit do školy dívka Milena, jejíţ táta byl celník a před nástupem do školy bydlela na samotě. Milena začala Manitu učit poznávat přírodu, zvířata. To byl druhý impuls a "semínko", ze kterého podle jejích slov pomalu klíčila touha po skautingu. V roce 1948, kdy se vrátila s rodiči do Šumperka, probíhala ve městě ve vile Doris výstava o skautingu, kdy ji velmi zaujala maketa tábora ze špejlí. A to byl třetí impuls. Ovšem v této době se nemohla zapojit do činnosti skautských oddílů, protoţe musela pomáhat v domácnosti. V roce 1968 se seznámila s o devět let mladším Rudolfem Knotkem, který pocházel z Uherského Brodu, kde působil skautský oddíl i přes zákaz činnosti. S jeho pomocí zanedlouho zaloţila dívčí oddíl "Stráţkyně přátelství", který měl ve třech druţinách 36 dívek, klubovnu měli v Šumperku na Kozinově ulici. V květnu 1969 na táboře v Přemyslově skládala skautský slib. Před prvním májem 1970 se účastnila jako zástupkyně skautů jednání se zástupci Československého svazu mládeţe v Šumperku, kde byli Junáci vyzváni, aby nešli odděleně v průvodu, ale promíchali se s pionýry. Nato uvedla, ţe není v její moci potvrdit tento poţadavek, mohla jen tlumočit, jak se středisko rozhodlo. V roce 1970 před prázdninami byla vyzvána, aby podepsala, ţe
59
oddíl převede pod pionýr, jinak nesmí na tábor. Tento poţadavek odmítla. Na radu Rudy Knotka však jeli na jejich tábor do Rychlebských hor. Junák skončil oficiálně, ale ne skutečně. Na výzvu Táty - Plajnera "obrátili kabát, neboť člověk zůstává" a vznikl turistický oddíl mládeţe "TOM", který Manita vedla pod indiánskými symboly v duchu skautských ideálů. V roce 1990 se tento dívčí oddíl stává oddílem skautským a vedení přebírá její dcera Hana Jarmarová - Winneta a Alena Babuňková - Alma. Manita neodchází do ústraní, ale neustále ţije skautingem, účastní se táborů pořádaných oddílem, podílí se při vydávání časopisu a udrţuje kontakt jak se staršími absolventkami oddílu, tak i s těmi novými, začínajícími. Pro všechny je mámou, jejich důvěrnicí. Při setkání s ní si člověk nemůţe nepovšimnout, ţe je to osobnost nabitá ţivotním optimismem a elánem. Za své ţivotní heslo si Manita zvolila : "Vždy s čistou duší, radostnou tváří a dobrým srdcem". ( E. Tylečková, Rozhovor, 7.3.2010) Miroslav Pospíšil Mezi zakladatele skautského oddílu v Rudě nad Moravou patří Miroslav Pospíšil, nar. 1929 ve Štědrákově Lhotě. Základní školu musel ukončit z důvodu okupace v roce 1943, potom pracoval s rodiči na statku a po válce v letech 1945-1946 chodil do školy v Hanušovicích. V letech 1946 - 1950 studoval na obchodní akademii v Šumperku. Dne 1. 10. 1950 dostal povolávací rozkaz k vykonání základní vojenské sluţby u útvarů označených PTP a to do 26. 11. 1953. Po návratu z vojny se oţenil a aţ do důchodu pracoval jako účetní v podniku ŢOS Šumperk. První zmínku o skautingu slyšel v měšťanské škole v Hanušovicích, kam chodili také kluci z nedaleké obce Bohdíkov, kde jiţ skautské středisko vedl Dr. Rudolf Kusák. Na základě získaných informací zaloţil M. Pospíšil oddíl v Rudě nad Moravou. Ovšem nedlouho po zaloţení a krátké činnosti oddílu, začátkem roku 1949, jej doma navštívil předseda místního KSČ a předseda MNV, kterým musel odevzdat kroj a pokladnu oddílu. A nastalo období druhého zákazu skautingu. Na dalším obnovení oddílu v Rudě v roce 1968 se pak podílí s místním knězem Ladislavem Filgásem - Horalem, s manţelkou Vlastou Pospíšilovou, s Annou Kulihovou ( farskou hospodyní) a Annou Baslerovou. Zaloţili oddíl katolického Junáka, který měl 80 členů. Byli registrováni pod střediskem v Chromči.
60
Miroslav Pospíšil se v roce 1969 účastní Jesenické lesní školy ve Švagrově. V roce 1970, po opětovném zákazu Junáka, přechází se svými skauty zásluhou Anny Kulihové - Divizny alespoň pod svaz Esperanto. V době po Sametové revoluci, dne 27.12. 1989, se Miroslav Pospíšil účastnil s bývalými členy střediska v Chromči schůze, kde bylo dohodnuto obnovení skautingu, a 1. 10. 1991 zakládá v Rudě samostatné středisko, jejímţ vůdcem se stává, a zároveň je členem okresní rady Junáka. V současné době je jiţ na skautském i civilním odpočinku, stále však pracuje a účastní se farních i junáckých akcí, je členem Svojsíkova oddílu, je spolupracovníkem křesťanského rádia Proglas a sepisuje paměti a historii obce. Dnešní mládeţ i skauty M. Pospíšil povaţuje za stále dobré a nezkaţené, rozdíl s minulostí vidí v nedostatečné výchově a důslednosti především rodičů, ale i učitelů a celé společnosti. (M. Pospíšil, Rozhovor 24.2.2010) Rudolf Knotek Mezi další, sice mladší, ale bohuţel jiţ neţijící osobnost, pokládám Rudolfa Knotka, po kterém nese jméno šumperské středisko. Narodil se 25. 10. 1935 a do Šumperka přišel z Uherského Brodu. Zaměstnán byl jako technik u Jesenických dřevařských závodů. Do ţivota šumperských skautů vstoupil v roce 1968, kdy zde pomáhal tehdejšímu střediskovému vůdci Zeno Baumanovi zakládat nové skautské oddíly, a to nejen chlapecké, ale i dívčí. Díky jemu se do Šumperka dostávaly skautské příručky a zpěvníky, protoţe byl v neustálém styku s Junáky v Uherském Brodě, kde fungoval skauting jiţ od samého počátku v roce 1915. Skautským heslem Rudy Knotka bylo „slouţím“ a naplňoval jej celým svým ţivotem. Jeho sluţba skautingu a lidem byla nenápadná, avšak o to víc zásluţná. S dívčím oddílem se poprvé setkal při příleţitosti prvního oddílového slibu na Přemyslově v roce 1969. Zemřel náhle
9. 6. 1989 a
vzkříšení Junáka se nedočkal. Přestoţe byl člověkem nenápadným, zůstal v srdcích těch, kteří ho znali, hluboce vkořeněn. Snad právě proto bylo při poslední obnově činnosti Junáka v roce 1990 na prvním setkání nově ustavené ORJ v Šumperku jednomyslně navrţeno, aby středisko neslo jeho jméno. Rudolf Knotek byl nenápadný, obyčejný člověk, který se neproslavil ničím zvláštním, ale byl bezvadný a správný
61
skaut, který naplňováním svého ţivotního hesla „sloužím“ můţe být vpravdě vzorem nejen šumperským skautům. (H. Jarmarová, Rukopis, 2010) Ladislav Šrom Narodil se v roce 1939 v Lesnici. Do měšťanské školy chodil v roce 1950 do Zábřeha, poté vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Mohelnici. V letech 1959 - 60 slouţil jako voják základní vojenské sluţby u protiletecké obrany v Liberci. Po návratu pracoval v MEZu Postřelmov. Oţenil se a přestěhoval za svou manţelkou do Chromče. Za několik let se opět vrátili do Lesnice, kde bydlí s celou rodinou dodnes. S vyjímkou let 1990 -
94, kdy vykonával funkci starosty obce
Lesnice, pracoval v závodě MEZ Postřelmov aţ do roku 1997, kdy odešel na zaslouţený odpočinek. Jeho první setkání se skauty bylo jiţ velmi záhy. Jako šestiletý se zaregistroval do Junáka v místním oddíle, který vedl Bohuslav Špaček - Blesk. Podle něj nyní nese pojmenování "Blesk" také středisko v Lesnici. Od roku 1949 došlo i zde k potlačování Junáka a preferování organizace PO SSM, coţ se projevilo i na měšťance v Zábřeze, kam v roce 1950 L. Šrom, zvaný Havran, přešel. Nastala tedy pauza. V roce 1968 se, jiţ ţenatý, zúčastnil sjezdu rodáků v Chromči, kde se ve vší parádě předvedli v průvodu obcí také místní skauti. To v něm vyvolalo velké nadšení a ihned po návratu do Lesnice svolal spolu s J. Holinkem z Kolšova zájemce k tzv. Vápenné skále, aby znovu obnovil Junáka v obci. Jako klubovnu Havran domluvil místnost bývalého Národního výboru, kterou uţívali společně s krouţkem hasičů. Jediné, co z činnosti jeho předchůdce zbylo, byla prý jen papírová krabice s několika dopisy a příručka Nováčkovská zkouška. To bylo vše. Protoţe Havran nevěděl, jak se skauty začít, poţádal o radu skauta Vincence Šmehlíka, který v tu dobu pracoval v podniku Paleta. Ten mu doporučil a zajistil účast na Lesní škole v roce 1968, kterou Havran absolvoval spolu s Karlem Polákem, skautem z Lesnice, se kterým chtěl oddíl obnovit. Na tento lesoškolácký tábor v srpnu 1968 vzpomíná s emocemi, poněvadţ jej navštívil osobně Rudolf Plajner a tři dny po jeho odjezdu byl tábor z důvodu obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy rozpuštěn. Havran vzpomíná na slova bratra Šráma, který onoho 21. srpna u posledního táboráku řekl: "Dva roky budeme ţivořit a pak bude konec. To já uţ znám". A tak se i stalo. V dubnu 1970 se Havran na Ivančeně
62
potkal opět s R. Plajnerem, který v předtuše zlých časů nechal kolem sebe procházet všechny oddíly, aby mohl s dětmi i činovníky osobně mluvit a povzbudit je. Nezapomenutelná byla jeho slova: "Neopouštějte svoje děti!" V roce 1970 přijel za Havranem bratr Horáček z ORJ, přikázal sepsat protokol a odevzdat majetek střediska. Od roku 1971 pracoval Havran se skautskými dětmi v oddíle hasičů "Modrý šíp", ale pro neshody s členy KSČ v obci musel tuto činnost ukončit. V roce 1989 byl osloven Pavlem Krajíčkem - Akelou, stejně jako ostatní činovníci v okrese, a tak došlo opět k obnovení skautingu také v Lesnici. V současné době stále vede oddíl, i kdyţ jiţ ne jako vůdce střediska; v jeho práci mu pomáhala a pomáhá také jeho manţelka a dcera. Jeho největší prioritou je nyní dostavba klubovny, kterou v posledních letech zajišťuje především vlastními silami, účastní se aktivně táborů i lesních škol a jeho vlčata téměř vţdy vítězila nejen v okresních, ale i krajských kolech Svojsíkova závodu. (L. Šrom, Rozhovor, 7. 3. 2010) V obci Ruda nad Moravou pracuje jako starosta další skaut, o kterém bychom se, jako o zapáleném člověku, chtěli zmínit. Oldřich Tanert Narodil se v roce 1957 v Hrabenově, vyučil se v Šumperku jako zámečník pro podnik Zetor Hanušovice, základní vojenskou sluţbu absolvoval u silničního vojska v Horních Počernicích u Prahy. Po návratu z vojny pracoval v Olšanských papírnách, po roce 1989 v šumperské Charitě a v současné době je starostou obce Ruda nad Moravou. Má dvě děti, syna Jana a dceru Marii. Se skautingem se O. Tanert seznámil v roce 1968, kdy v Rudě vedl oddíl M. Pospíšil a P. Filgás. V roce 1969 sloţil slib. V roce 1990 skládá čekatelské zkoušky a asi v roce 1998 přebírá vedení skautského střediska v Rudě a zároveň působí jako výchovný zpravodaj v okresní radě. V roce 2004 je zvolen předsedou okresní rady Junáka, je členem krajské rady a Jesenické lesní školy. Jeho syn Jan má skautskou vůdcovskou zkoušku a v současné době se věnuje sportu, dcera Marie po vůdcovské zkoušce vede oddíl, je výchovnou zpravodajkou místního střediska. Přestoţe si nynější zaměstnání O. Tanerta vyţaduje jeho stálé nasazení i mimo pracovní dobu, dokáţe si najít čas na své nemalé skautské závazky, které plní opravdu svědomitě. (O. Tanert, Rozhovor, 24.2.2010)
63
Všichni tito činovníci jsou stále velkým přínosem a vzorem nejen pro nynější skautskou mládeţ, ale také vůdce, kteří z jejich letité praxe čerpají inspiraci a ponaučení pro vlastní práci s dětmi, poněvadţ nejlepší je osobní předávání zkušeností.
64
Závěr Během psaní této bakalářské práce jsem se seznámil se spoustou materiálů, časopisů, knih, kronik a výročních zpráv, ve kterých jsem měl moţnost vyhledat informace pro mou práci potřebných i méně důleţitých, které jsou ovšem neodmyslitelným bohatstvím jednotlivých středisek nebo oddílů. Nepostradatelnou knihou při psaní první kapitoly této práce se pro mne stala Kronika čs. skautského hnutí od Bruna Břečky, jehoţ jsem se stal teprve nyní, po zkušenostech s psaním historických údajů a souvislostí, velkým obdivovatelem. Upoutaly mne také další tiskopisy a dokumenty, ke kterým bych se za "normálních" okolností nedostal. Spousta materiálů byla zachráněna nadšenci z řad skautů, díky jejichţ obětavosti byly uchovány dodnes. Mohou se tak stát cennými svědky minulosti. Na začátku zpracovávání podkladů k bakalářské práci jsem se domníval, ţe historická část bude tou nejobtíţnější částí. To byl ovšem velký omyl. V průběhu psaní jsem zjistil, ţe díky jiţ zmiňované kronice B. Břečky je historie skautingu v České republice, včetně regionálních událostí do roku 1990, zpracována velice komplexně a přehledně. Paradoxem byla moje snaha zajistit podklady pro třetí kapitolu, pojednávající o tak "zřejmé" záleţitosti, jakou je současnost skautingu v okrese Šumperk. Oslovením konkrétních středisek v regionu jsem zjistil, ţe se tomuto tématu písemně věnuje v některých oblastech našeho okresu velmi málo pozornosti, ať uţ z nedostatku informací nebo času. Podle mého názoru je důleţité nejen pro skauty, ale i pro činovníky znát svou historii i tradice a umět z nich čerpat. Toto pociťujeme také u našeho oddílu, kdy neznalost historie, byť alespoň nepatrné, nás svazuje a neumoţňuje pokračovat ve šlépějích předchůdců. Touto prací se mi
podařilo zjistit také některé spojitosti
republikových skautů s naším regionem, čímţ jsem pochopil vzájemné souvislosti. Oddíly, které mají to štěstí, ţe v jejich řadách ještě ţijí pamětníci prvorepublikových nebo poválečných skautů, mohou jejich cenné zkušenosti s výchovou přebírat. Sám jsem měl moţnost se díky této práci s některými z nich osobně setkat. Potvrdilo se mi, ţe čím více překáţek člověk v ţivotě zdolá, tím více je posilněn. Nejstaršímu skautu, se 65
kterým jsem hovořil, bude devadesát let, přesto je stále velice vitální a skromný, a na těţkosti ve svém pohnutém ţivotě si ani slůvkem nestěţoval. (Díky jemu se mi podařilo potřást si tou levicí, která před více neţ 60ti lety drţela ruku Olav Baden - Powellové v Praze.) Zároveň jsem tak měl moţnost si uvědomit malichernosti dneška a pochopit rozdíly v morálních hodnotách dnešní mládeţe. Čím více člověk poznává, tím více zjišťuje, co ještě nezná. Skauting sám o sobě znamená hledání a cestu k něčemu novému. Tato bakalářská práce, přestoţe je jiţ ukončena, pro mne znamená další velkou výzvu. Chtěl bych jí oslovit a přimět činovníky
jednotlivých středisek našeho regionu k podrobnějšímu a přesnějšímu
dopsání historie skautského hnutí na Šumpersku, neboť jsem si vědom, ţe "odchodem" pamětníků ztratíme mnoho cenného.
66
Seznam bliografických odkazů BALÍK, S. 2007. Skauting v Bludově. In: Bludovan. 2007. s. 18 BŘEČKA, B. 1999. Kronika čs. skautského hnutí. Brno: Ladislav Sýkora - ofsetový tisk. 1999 BŘICHÁČEK, V. A KOL. 2001. Skautskou stezkou. TDC: Praha. 2001. ISBN 8086109-60-7. KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE. 1994. Cestou k pramenům. Praha: Junácká edice. 1994. ISBN 80-85209-27-6. KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE. 2001. Historie skautingu. Praha : TDC. 2001. ISBN 80-86109-27-5. KOLEKTIV LOŠTICKÝCH SKAUTŮ. 1995. Vzpomínkový sborník. Tiskárna Křupka: Mohelnice. 1995 LEŠANOVSKÝ, K. 2003. Stručné dějiny českého skautingu v období 1968-1970. Tiskárna VŠCHT: Praha. 2003. ISBN 80-239-2100-2. LOSKA, R. 2006. Výroční zpráva ORJ Šumperk. Tisk: Mohelnice. 2006 MAKÁSEK, I. 2004. Kluci z Neskenonu. Nika: Praha. 2004. ISBN 80-239-4029-5. MAZÁKOVÁ, T. 2006. Zájmové aktivity - skauting Šumperk. 2006 OSLADIL, F. Prosinec 2009. Skauting v Bohdíkově, Komňátce a Raškově. 1 s. Rukopis. 2009 PECHA, L. 1999. Woodcraft - lesní moudrost a lesní bratrstvo. Votobia: Olomouc. 1999. ISBN 80-7198-353-5. POSPÍŠIL, T. 2000. Historie skautingu v Rudě nad Moravou. Ekumenická lesní škola. 2000 ŘEHÁČEK, J. 1991. Desatero skautského zákona. Tiskárna Ralsko: Mimoň. 1991 SVOJSÍK, A.B. 1991. Základy junáctví. Merkur: Praha. 1991. ISBN 80-7032-001-X URBANOVI, V. a O. 1938. Skautská stráţ pod Jeseníky. Společenská tiskárna: Zábřeh na Moravě. 1938 VOŇAVKOVÁ, V.- MAUGLÍ A KOL., 2008. Tichou poštou, TDC, 2008. s. 18 ZELINGER, O. 2002. Skauting na Jesenicku. REP Tisk s.r.o., 2002
67
Osobní korespondence a rozhovory JANKŮ, J. 25. 2. 2010. Rozhovor o historii skautingu v Hanušovicích. Hanušovice JARMAROVÁ, H. 15. 3. 2010. Ţivotopis Rudolfa Knotka. 1 s. Rukopis KRAJÍČEK, P. 20. 12. 2009. Obnovení junáka v roce 1989. 1 s. Rukopis POSPÍŠIL, M. 24.2.2010. Rozhovor o vzniku skautingu v Rudě nad Moravou. Hostice SKAUT – JUNÁK. Leden 1969, ročník 31, s. 22 ŠROM, L. 7.3.2010. Rozhovor o historii skautingu v Lesnici. Lesnice TANERT, O. 24.2.2010. Rozhovor o historii skautingu v Rudě nad Moravou. Ruda nad Moravou TYLEČKOVÁ, E. 7.3.2010. Rozhovor o historii skautingu v Šumperku. Dlouhomilov
Internetové stránky http://www.skaut-ricany.cz/files/novacek/pouceni-k -prihlasce -skauti.pdf, 15.11. 2009 http://www.e-skaut.cz/info/Delfini-Mohelnice/, 10. 1. 2010 http://jels.skauting.cz/text/kategorie/historie, 16. 2. 2010 http://verejnost.skaut.cz/pro-rodice/kdo-se-o-deti-stara/, 18. 2. 2010
68
Prohlášení o samostatnosti vypracování bakalářské práce
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně, pod odborným vedením vedoucího bakalářské práce, a pouţíval jsem jen literaturu a zdroje uvedené v práci. V Dubnici nad Váhom dne 15. 4. 2010
........................................................ podpis studenta
69
Poděkování Touto cestou bych chtěl upřímně poděkovat vedoucímu své bakalářské práce panu profesoru PhDr. Milanovi Darákovi, PhD. za odborné rady, metodické vedení a cenné připomínky, které mi v průběhu celé práce poskytoval, a také všem těm, kteří mi byli jakýmkoliv způsobem nápomocni při psaní této práce.
70
DUBNICKÝ TECHNOLOGICKÝ INŠTITÚT V DUBNICI NAD VÁHOM
HISTORIE A SOUČASNOST ČINNOSTI SKAUTINGU REGIONU ŠUMPERSKA
Přílohová část
LADISLAV NEVŘALA
2010 71
Seznam příloh Příloha 1
Zakladatelé skautingu ......................................................................... 73
Příloha 2
Skautský zákon, slib, heslo, denní příkaz ........................................... 74
Příloha 3
Skautský odznak, znak, pozdrav skautů a vlčat .................................. 75
Příloha 4
Podsadový stan, podsadový tábor ....................................................... 76
Příloha 5
K historii Jesenické lesní školy ........................................................... 77
Příloha 6
Fotografie osobností ............................................................................ 78
Příloha 7
Fotografie osobností ............................................................................ 79
Příloha 8
Mapka šumperského okresu ................................................................ 80
72
Příloha 1 Zakladatelé skautingu:
Robert Baden-Powell
Ernest Thompson Seton
Antoním Benjamín Svojsík
73
Příloha 2 Skautský zákon 1. Skaut je pravdomluvný 2. Skaut je věrný a oddaný 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem kaţdého skauta 5. Skaut je zdvořilý 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců 8. Skaut je veselé mysli 9. Skaut je hospodárný 10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích
Skautský slib Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
slouţit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v kaţdé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti a bliţním. (K tomu mi dopomáhej Bůh!) - dobrovolná doloţka
Starší verze: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe zachovávat skautský zákon slouţit vlastni věrně v kaţdé době být hotov tělem i duší pomáhat bliţnímu svému. (K tomu mi dopomáhej Bůh!) Verze z počátku devadesátých let (a moţná i předtím): Slibuji na svou čest a jak dovedu nejlépe milovati vlast svou, republiku Československou a slouţit jí věrně v kaţdé době plniti povinnosti své a zachovávat zákony junácké duší i tělem býti hotov pomáhati bliţnímu. (A k tomu mi dopomáhej Bůh!)
Heslo skautů
Buď připraven!
Denní příkaz
Alespoň jeden dobrý skutek denně!
74
Příloha 3
Odznak skautů
Znak skautů
Pozdrav skautů a skautek
Pozdrav vlčat a světlušek 75
Příloha 4
Podsadový stan
Podsadový tábor - netradiční uspořádání
76
Příloha 5 K historii Jesenické lesní školy Místa konání JeLŠ a jejích kurzů: 1946, 1947 – Zuckmantl (Zlaté Hory) 1968, 1969 – Švagrov 1991 – Březná 1993 aţ 1997 – Smrčina 2001 – Olšanské hory 2002 – Olšanské hory, Zlatá Koruna 2003 aţ 2009 – Olšanské hory Vůdcové JeLŠ: Břetislav Škaroupka – Šrám (1946–1969) Pavel Krajíček – Akela (1991–1998) ing. Miloslav Sekanina – Mokasín – (1998–1999) neuskutečnila se ţádná akce JeLŠ Aleš Cepek – Kšanďák – (1999–2000) neuskutečnila se ţádná akce JeLŠ doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. – Jeţek (od 2000) Rádcové Kruhu JeLŠ: Lubomír Kantor – Čibi (1998–2000) Oldřich Tanert – Olda (od 2004)
77
Příloha 6
Jan Janků
Duplikát legitimace - originál zničen StB
Kristova hlava byla vyrobená z celodenního přídělu chleba pro 12 osob ve věznici v Uherském Hradišti a chlebové šachy, které slouţily k udrţení "dobré pohody".
78
Příloha 7
Emílie Tylečková - Manita
Oldřich Tanert - Olda
79
Příloha 8
80
