Historie skautingu v Polici nad Metují

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra pomocných věd historických a archivnictví

Historie skautingu v Polici nad Metují Bakalářská práce

Autor: Martina Nosková Studijní program: B7105 Historické vědy Studijní obor: Archivnictví-historie Vedoucí práce: doc. PhDr. Marta Kohárová, CSc. Hradec Králové

2010

1

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta

Zadání bakalářské práce

Autor:

Martina Nosková

Studijní program:

B7105 Historické vědy

Studijní obor:

Archivnictví - historie

Název závěrečné práce:

Historie skautingu v Polici nad Metují

Cíl, metody, literatura, předpoklady: Obsah: Práce pojednává o skautském středisku Skaláci v Polici nad Metují od jeho založení v roce 1919 do současnosti. Práce si všímá též politické perzekuce po roce 1945. Metody: Analýza dokumentů Literatura: Kroniky, deníky členů skautské organizace, soudobé časopisy a noviny, fotodokumentace, pamětníci. Garantující pracoviště:

Katedra pomocných věd historických a archivnictví

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. Marta Kohárová, CSc.

Konzultant: Oponent:

PhDr. Čestmír Brandejs, CSc.

Datum zadání závěrečné práce:

18. 12. 2008

Datum odevzdání závěrečné práce:

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsme tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne……….

…………………

3

Anotace NOSKOVÁ, Martina. Historie skautingu v Polici nad Metují. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2011. 81 s. Bakalářská práce

Bakalářská práce se zabývá historií skautingu v Polici nad Metují. Skautské středisko zde bylo založeno v roce 1919 Václavem Noskem. Do střediska patřily chlapecké oddíly z Police nad Metují a přilehlých obcí. Za protektorátu Čechy a Morava vznikl v Polici nad Metují i oddíl děvčat. Činnost střediska končí rozpuštěním skautingu nařízením z 28. října 1940. Na činnost navázala skupina čtyř chlapců, které vedl Bohuslav Štrauch. Svou družinu přihlásili u časopisu Mladý Hlasatel. Když byl časopis v květnu 1941 zrušen, družina existovala prakticky v ilegalitě. Po osvobození vlasti v květnu 1945, byla činnost střediska obnovena. Ne však na dlouho. Již tři roky poté byla jejich činnost opět zakázána, tentokrát Ústředním listem republiky ze září 1949. Výchovu dětí převzala Pionýrská organizace. Během následujících dvaceti let nevznikla v této lokalitě žádná ilegální skupina, která by navazovala na skautské ideály. V letech 1968 – 1970 následovalo krátké povolení činnosti. Po dalším zákazu v roce 1970 se již nepodařilo činnost úplně zastavit a oddíl, který vznikl, přešel pod správu Turistické organizace, kde vychovával mládež v duchu skautských zásad nadále. Práce se pro celistvost věnuje i letům po znovuobnovení skautingu v roce 1989. Samostatně jsem se věnovala členům oddílu, kteří se o šíření skautingu zasloužili ve středisku nejvíce. Klíčová slova: skauting, historie, Police nad Metují

4

Anotace NOSKOVÁ, Martina. History of Scouting in Police nad Metují. Hradec Králové: University of Hradec Králové, Faculty of Arts, 2011. 81 pages. BA Thesis The thesis deals with the history of scouting in the town of Police nad Metují. The local Scout centre was founded in 1919 by Václav Nosek. The centre contained boys‘ groups from Police nad Metují and the surrounding villages. At the time of the Protectorate of Bohemia and Moravia a girls‘ group was founded in Police nad Metují. The Centre had to terminate its activities upon the Decree of 28th October 1940 banning scouting. The tradition was picked up by a group of four boys led by Bohuslav Štrauch and the group registered with the Mladý hlasatel magazine. The abolishment of the magazine in May 1941 left the group in virtual illegality. The group renewed its activities after the liberation of the country in May 1945. Not for long, however. The group’s activities were forbidden again no more than three years later by the Republic’s Central Bill in September 1949. Education of children was taken over by the Pioneer organization. During the following twenty years, no new illegal group was founded in the area, which would pick up the ideals of scouting. The ban was briefly lifted between the years 1968 – 1970. The following re-imposition of the ban in 1970 failed to suppress the activities totally and the group, which had been founded, was shielded by the Tourist organization, under which it continued to educate children in the ideals of scouting. In order to provide a comprehensive insight the thesis also deals with the rediscovery of scouting in 1989. Members of the group who most contributed to the promotion of scouting are addressed in a separate part of the thesis. Keywords: Scouting, history, Police nad Metují

5

Obsah Úvod 1. Historie chlapeckého oddílu 1.1.

Od

založení

skautingu

v roce

1919

po

první

zákaz

skautingu fašistickým Německem 1.2. Období ochránců polických stěn 1.3. Porevoluční nadšení a druhý zákaz skautingu 1.4. Po třech letech skautování třetí zákaz skautingu a vznik ilegální skautské skupiny TOM Skaláci 1.5. Návrat tělovýchovného oddílu zpátky ke skautingu 2. Historie dívčího oddílu 3. Historie oddílů v okolních obcích náležejících k polickému středisku 4. Členové oddílu, kteří se výrazně podíleli na utváření polického střediska 4.1. Václav Nosek – zakladatel skautingu v Polici nad Metují 4.2. Bohuslav Štrauch - Grizzly 4.3. Zdeněk Streubel - Balů 4.4. Jaroslav Weigel – Šedý bobr 4.5. Skautský trubač Václav Hybš 5. Závěr 6. Seznam literatury a pramenů

1

Seznam příloh

2

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: - sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, - plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, - duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.“1

1

Skautský slib, Cesta země, 1. Stupeň skautské stezky, Praha 2008

3

Úvod Když se po revoluci v roce 1989 znovu obnovily skautské oddíly, jako nová členka jsem do jednoho vstoupila i já. Následujícího roku jsem složila světluškovský slib a stala se plnohodnotným členem oddílu v Náchodě. V roce 1993 jsem složila svůj skautský slib. Na rozdíl od většiny členů, kteří projdou oddíly pouze jako děti, jsem cítila povinnost své vědomosti, ideály a nadšení předávat dál. Proto jsem v roce 2000 složila vůdcovské zkoušky a stala zástupkyní vůdkyně oddílu.

Práce

s dětmi mne stále naplňuje. Tím, že pracujeme delší dobu se stále stejnými dětmi, máme možnost jim něco předat, ovlivnit jejich pohled na přírodu i mezilidské vztahy. Žádný oddíl neexistuje pouze sám pro sebe, ale pořádá akce pro oddíly jiné, nebo dokonce s nimi. Na jedné takové akci jsme se seznámila se svým současným manželem – skautem z Police nad Metují. Protože jsem se zanedlouho přestěhovala, vést družinu v Náchodě bylo pro mne již časově náročné, rozhodla jsem se tedy po dvaceti letech oddíl v Náchodě opustit a přestoupit do oddílu v Polici nad Metují. Cílem této práce je zmapovat historii skautského střediska v Polici nad Metují, do něhož patřily oddíly nejen v Polici nad Metují, ale i v přilehlých obcích, jejichž existence však neměla delšího trvání. Věnuji se středisku od jeho počátků až po jeho současnost. Zvláště jsem se soustředila na dobu do roku 1989, které se věnuji podrobněji. Historie po tomto roce je uvedena pro celistvost celé práce. Zpracováním historie středisek v okolí se již zabývali většinou pamětníci, kteří v nich vyrůstali. Většinou byly vydány u příležitosti oslav vzniku Junáka v daném městě. Zmapován již byl skauting v Hronově 2 , 2

viz. FLOUSEK, Jiří. Kronika hronovského skautingu, 1999

4

Náchodě3 a České Skalici4. Historie skautingu v Polici nad Metují doposud sepsána nebyla a pro mne to byla příležitost seznámit se s historií oddílu, do kterého jsem loni vstoupila. Přišla jsem tím však bohužel o možnost čerpat ze svých zkušeností a pamětí. Naopak zas můžu hledět na historii střediska nezaujatě. Zjišťuji, že středisko má úžasnou historii, že jím prošly osobnosti nejen veřejně známé, jako je Václav Hybš či Jaroslav Weigel, ale i osobnosti, které pro skauting mnoho udělali, protože je naplňuje práce s dětmi. V práci čerpám především z pramenů, kterými jsou kroniky a skautské deníky členů, které jsou uloženy v archivu střediska či archivech soukromých. Díky třem zákazům junáka se bohužel nepodařilo dochovat všechny záznamy, pokud vůbec byly napsány. V takovém případě jsem oslovovala pamětníky, kteří byli ochotní zavzpomínat na svá léta skautování, a byla jsem nucena spoléhat se pouze na orální prameny, které jsem pokud možno ověřovala z více zdrojů. Jelikož se činnost středisek prolínala, mohla jsem čerpat i ze zpracovaných historií okolních středisek. Práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá historií chlapeckého a dívčího oddílu od jejich založení po současnost. Druhou kapitolu jsem věnovala osobnostem polického skautingu, které se zasloužili na jeho vzniku, jeho fungování, či předávání odkazu v dobách, které nebyly pro skauting příznivé. Ve třetí kapitole mapuji vyvrcholení celoroční skautské činnosti – tábory, neboť veškerá činnost oddílů vždy směřuje k praktickému zúročení svých poznatků na táborech. Bez nich by jejich činnost nebyla úplná. V poslední kapitole se zamýšlím nad změnami, které se se skautingem během jeho trvání staly, neboť velmi často slýchám větu od pamětníků, že skauting už není to, co bývalo. 3

viz. HNÍZDIL, Josef. Historie skautingu v Náchodě, strojopis viz. ANDRÝS, Václav. Almanach: 80. let střediska Junáka Jiřího Šimáně – Šípa Česká Skalice, 1997

4

5

Hlavními problémy byla dostupnost archiválií. Část kronik je soustředěna u vůdce střediska Josefa Hejnyše, ostatní jsou uloženy v osobních archivech, k nimž jsem se dostávala velmi pomalu pro množství členů, kteří střediskem prošli. Někteří se odstěhovali mimo region, jiní zemřeli. Strany kronik nejsou číslované, často obsahují pouze vložené listy, některé zápisy chybí úplně. Práce je přínosná nejen pro mne, ale umožní i jiným nově příchozím členům střediska seznámit se s historií svého oddílu a s bývalými členy. Zájem projevili i mnou oslovení pamětníci. Chtěla bych poděkovat Václavu Noskovi ml., Jaroslavu Weiglovi, Václavu Hybšovi, Zdeňku Streubelovi, Věře Pospíšilové, že mi dovolili nahlédnout do svých deníků a fotografií a podělili se se mnou se svými zážitky. Věře Škraňkové, za pomoc při shánění literatury, Nadě Roškové a Haně Jenkové že mi pomohly s historií dívčího oddílu. Současnému vůdci střediska Josefu Hejnyšovi, že mi pomohl sehnat všechny kroniky a kontakty na členy oddílu, konzultoval se mnou nejasnosti. Mé rodině, že mi umožnili dostatek času na sepsání práce. Všem skautům, kteří šíří myšlenku a věnují se dětem.

6

1. Historie chlapeckého oddílu 1.1. Od založení skautingu v roce 1919 po první zákaz skautingu fašistickým Německem Skautská organizace vznikla v Anglii na počátku dvacátého století. Jejím zakladatelem je Robert Baden - Powel, který v roce 1907 založil nový směr výchovy „scouting“. Výchova byla založena na lásce k přírodě, zručnosti, cti, kázni, mravní čistotě. Ducha ideje vyjadřoval skautský zákon, slib a heslo5. Do Čech se skauting rozšířil díky profesoru tělocviku A. B. Svojsíkovi, který v roce 1912 uspořádal první tábor a téhož roku vydal obsáhlou knihu „Základy junáctví“ V roce 1914 byl v Praze založen spolek Junák6. Odtud se skauting šířil po celých Čechách. V Polici nad Metují byl skautský oddíl založen v roce 1919 Václavem Augustinem Noskem. Během války sloužil ve Francii a jako legionář na Slovensku. Když se po válce vrátil domů, založil v Polici skautský oddíl a stal se jeho vůdcem. „ Bylo to velice spontánní, bez předběžných zkušeností. Bohužel mi nejsou známy bližší podrobnosti, ani žádné jméno dalších skautů s výjimkou otcova nejmladšího bratra Jaromíra.“

7

Václav Nosek ve dvacátých letech

odchází znovu z Čech, tentokrát za prací do Francie a tím je jeho skautská činnost přerušena. Po návratu se přestěhoval do Prahy a iniciativu v Polici přebírá br. Linhart. Ten přihlásil v roce 1920 skupinku asi 26 chlapců k organizaci „Svaz Junáků“ 8 .

“Od této chvíle je polické středisko

zastoupené v pražském ústředí. Mělo dvě družiny, z nichž byly sestaveny dva oddíly, kterým se postavil do čela br. Linhart jako sborový vůdce. První 5

VRATISLAV, Hanzlík. Průvodce dějinami skautingu, s. 5 Tamtéž, s. 15 7 Vzpomínky Václava Noska ml. z června 1999 8 V roce 1919 došlo k dohodě všech skautských organizací, které byly v červnu sloučeny a došlo k ustanovení Svazu junáků – skautů RČS. Na konci téhož roku měl Svaz již 250 oddílů. VRATISLAV, Hanzlík. Průvodce dějinami skautingu, s. 17 6

7

oddíl vedl V. Krmaš a oddíl druhý br. Sedlický z Bukovice. Po několika měsíční činnosti byly oba oddíly sloučeny. K tomuto oddílu početně dosti slabému, se přihlásil k spolupráci p. Vít, který v Polici a okolí vedl zálesáckou družinu „ Černá ruka“. Tito utvořili samostatný oddíl, jehož vedoucím byl br. Vít, zástupcem jeho bratr Jar. Vít a rádcem br. Oberšal a br. Krátký.“ 9 Oddíl měl při založení 30 členů. Po pětileté činnosti oddílu byl z neznámých důvodů jeho dosavadním vůdcem opuštěn a vedení převzal br. Krátký, který svojí velikou láskou ke skautingu oddíl pozvedl k nové radostné práci.10 První schůzky chlapců se konaly v pivovaře u Nosků, poté jim byla vyhrazena jedna třída ve škole, následně místnost v Pellyho domech Podnikaly spoustu výletů do okolí – na Ostaš, Hvězdu, Hejšovinu, Korunu, Špičák a Bor a také udržovali úzké vztahy s junáky z okolních měst. 1. května každého roku se konaly župní tábory. Ten první se konal na Turově za účasti okresního zpravodaje Ing. Všetenského. Ten také daroval středisku několik stanů po ruských zajatcích. Druhý tábor byl v Babiččině údolí, třetí v Dobrušce. V roce 1922 podnikli junáci třídenní putovní tábor na Krkonoše.11 O jejich činnosti svědčí též článek v novinách.12 Krom krátké přestávky, kdy byl Václav Oberšal13 na vojně, vedl oddíl až do roku 1937. V roce 1928 se vrátil Karel Krátký, který byl zvolen jeho zástupcem a posléze pokladníkem. Je hlavně jejich zásluhou, že se skautská myšlenka šířila a podařilo se jim vychovat mnoho skautů na celý život.

9

Viz. Příloha A Junák č. 1 – r. 5. 8. 1945, s. 3 11 Junák č. 2 – r. 5. 8. 1945, s. 3 12 Viz. Příloha B 13 Václav Oberšal vedl oddíl až do roku 1970 10

8

Z roku 1931 pochází první dochovaná kronika oddílu. Je to pouze jediný zápis, který se týká návrhu na standartu na Jamboree v Praze14. Svědčí to o čilém skautském životě v Polici. V roce 1932 kromě několika schůzí zorganizovali i několik táborů. První dva se konaly v květnu pod Zděřinou. V červnu připravili ukázkový tábor pro veřejnost. Pomáhali jim skauti z Hronova i Broumova. Trval celé tři dny za účasti devatenácti členů a asi dvaceti hostů. Poslední tábor tohoto roku byl v Náchodě a trval celých devět dní za účasti dvanácti skautů. Do Náchoda vyrazili pěšky v sedm hodin a přišli v devět hodin. Vzhledem k tomu, že je to sedmnáct km a nesli si s sebou věci na tábor, považuji to za obdivuhodný výkon. Stěží by toto dnešní děti absolvovaly. To se týká i celého programu dne: Budíček

6.00

Mytí

6.15

Cvičení ranní

6.30

Snídaně

7.00

Úklid

7.3015

Také noční hlídky byly náročnější než dnes. To, že nemusí již děti mít dnes hlídku dva dny po sobě, je dáno větším počtem dětí účastnících se tábora, ale i menšími nároky, které jsou na ně kladeny. Hlídky však patří nejen k bezpečnosti tábora, ale též k jeho koloritu, proto se stále na skautských táborech dodržují.

14 15

Jednatelská kniha, Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 2 Jednatelská kniha, Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 16

9

Co se však muselo řešit před lety i dnes je finanční otázka. Registrace, která se již v té době vybírala, nestačila pokrýt náklady. Proto sami vymýšleli akce, na kterých se jim podařilo nějaké peníze utržit. Například pěstovali fialky, které prodávali na nedělních trzích 16. Sami si dokonce stloukali podsady ke stanům nebo vyráběli jiné věci potřebné k táboření. Sestavení oddílu se měnilo podle počtu dětí. V roce 1933 měl oddíl pouze dvě družiny, a to družinu Jelenů a družinu Tetřevů. Tyto družiny se účastnily oslav, které dnešní mládeži již nic neříkají, například uskutečnily besídku na oslavu prezidenta TGM, na svátek matek se účastnily průvodu, na svatodušní svátky uspořádaly tábor na Ostaši. A to je jen zlomek celé činnosti. Jak o tom svědčí zápisy v kronice17, družiny byly velice činorodé a jejich akce velice různorodé. Kromě akcí, na kterých se zviditelnily, byly to i akce které pořádaly pro sebe. Tábor Jelenů pod Zděřinou, tábor na Bischofsteině, výlety na Ostaš, do Náchoda, sáňkařské závody, závod o oddílovou vlaju18 a ještě mnohé další. Každý rok mají ukončen v kronice seznamem všech akcí za celý rok. Pro příklad uvádím rok 1938: „11 schůzí, 1 hra na lyžích 12 … 1 besídka a oslava, 6 výprav táborových, 2 cvičení, 2 závody, 1 slezina, 4 zájezdy, 2 vycházky, 1 hlídka ve dne a 1 v noci na 28.10, 1 společenský čaj“19 O rok později jsou již družiny tři. Přibyla družina Tygrů20, jejichž rádcem se stal p. Škop. V tomto roce si dal celý oddíl velké cíle. Již na

16

Jednatelská kniha, Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 23 Tamtéž, s. 31 18 Tamtéž, s. 34 19 Tamtéž, s. 48 20 Tamtéž, s. 50 17

10

lednové schůzi se rozhodli uveřejňovat články do časopisu Skaut Junák21 a sepsat knihu o dějinách skautingu, kterou měl začít sepisovat bývalý vůdce Vít. Návrh vůdce, aby vycházel oddílový časopis, se patrně neujal, neboť se nedochoval. Ani nejstarší skauti mi nepotvrdili, že by tento časopis viděli. Zato však úspěch měla skautská výstava, která byla v hotelu Pošta a otevřena byla dva dny. Zúčastnilo se celkem sto sedmdesát lidí22, kteří se po skončení vydali ještě na Hvězdu a Ostaš. Již v dubnu musí znovu řešit nedostatek dětí, neboť předmětem schůze je jednání o sloučení družiny Jelenů a Tetřevů. 2. září podnikly výlet, který by z dnešního pohledu nebyl realizován. Podnikli ho v krojích, jak bylo tehdy zvykem. A to je právě to, co dnešní mládež od skautování odrazuje. Troufala bych si říci, že místo aby byli na skautský kroj hrdí, stydí se za něj. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou ochotní si kroj obléci při zvláštních příležitostech, ale ne na cyklistický výlet do Hradce Králové, který je vzdálen asi 70 km. Neabsolvovali by ho ani z hlediska vzdálenosti, přičemž tehdejší a současné vybavení nelze srovnávat. V roce 1935 je v kronice zajímavý zápis o poplatcích. Děti do čtrnácti let platí měsíční poplatek 50 h, starší 1 Kčs23. Pro srovnání - dnes se platí jednorázový roční příspěvek 400 Kč24.

21

Časopis Skaut začal vydávat A. B. Svojsík v roce 1915 a s úpravami vychází dodnes. Je určen pro skauty a skautky ve věku 11- 15 let, informuje o činnosti skautských středisek, nabízí inspiraci na program družin či táborů. 22 Jednatelská kniha, Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 57 23 Tamtéž, s. 59 24 Informaci mi poskytl vůdce oddílu Josef Hejnyš 12. 1. 2010

11

V roce 1936 se ve dnech 29. května – 2. června účastní v Praze zemského sjezdu, na kterém mimo jiné probíhal nácvik obrany při leteckém náletu25. Rok 1937 byl výjimečný. 2. února proběhlo jednání o oslavě patnáctiletého trvání 1. Oddílu v Polici nad Metují, která se měla uskutečnit v srpnu26. O samotné oslavě však již zápis chybí. Též jim byla zařízena předvojenská výchova. Zároveň se usnesli na jednotných krojích. Tvořili je zelenohnědé košile, kalhoty podle svazu a šátky modré. Zároveň proběhlo nové rozdělení družin, kterých bylo nově pět. Poslední zápis v kronice je z 11. května 1938 „Poté pro mimořádné poměry nepsáno. Pokračování v knize druhé.“ 27 Tu však již nikdo psát nezačal. Z posledních zápisů se dá ještě vyčíst, že se bojí o svoji klubovnu na Zděřině a shání peníze na stavbu klubovny nové. V roce 1938 ještě podnikly velmi zdařilý putovní tábor po Valašsku. V září 1939 ovlivnil skautskou činnost Mnichovský diktát. Skautingu hrozil zánik, proto mu organizace Sokol nabídla přivézt skauty pod jejich svrchovanost. Skautskému hnutí se však podařilo svou samostatnost uhájit.28 Díky tomu mohli ještě poličtí skauti v létě 1939 tábořit na Vysoké Srbské29, stále ještě pod československou vlajkou 30 . Počátkem roku 1940 dokonce vzniká v Polici nad Metují oddíl skautek a světlušek, pod vedením Marie Obršálové31. Jejich činnost byla však krátká. 11. června vpadlo do jejich a šestnácti dalších táborů gestapo, provedlo prohlídky, majetek zkonfiskovalo a účastníky táborů rozehnalo. Táboření Junáků bylo zakázáno pod 25

Jednatelská kniha - Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 62 Tamtéž, s. 120 27 Tamtéž, s. 136 28 HANZÍK, Vratislav, průvodce dějinami skautingu, s. 22 29 Viz Příloha C 30 Polický měsíčník číslo 7, 1999, s. 7 31 Marie Oberšálová, manželka vůdce oddílu Václava Oberšála 26

12

záminkou, že se v táborech prování branná výchova zaměřená proti Německé říši.32 Chlapci, kteří se teprve na tábor chystali, už nikam neodjeli. „Když koncem října přišlo gestapo likvidovat polické skauty, podařilo se nám z náměstí odnést junáckou skříňku, zachránit tehdy naši hrdost – oddílový prapor a obrazy A. B. Svojsíka a R. Baden-Powella, zdařile namalované Oldou Schmidtem.“ 33 Prapor byl pak po celou válku uschován u Štrauchů doma. Svaz skautů junáků – Junák byl nařízením z 28. října 1940 rozpuštěn34. V listopadu obsadilo gestapo ústředí junáka a zakázalo mu činnost 35. Tvrdá persekuce skautských vůdců se naštěstí v Polici nad Metují nekonala. Tím skončilo období rozmachu skautingu nejen v Polici nad Metují. Kdo chtěl v této výchově pokračovat, musel přejít do ilegality, nebo odejít za hranice. Kdo zůstal a skautoval, hrozilo mu zatčení a následná poprava. Polické středisko neexistovalo, to však neznamená, že se zde skautská výchova nešířila dále.

32

HANZÍK, Vratislav, průvodce dějinami skautingu, s. 23 Dopis Bohuslava Straucha Františkovi Streubelovi z 10. 8. 1999 34 Viz. Příloha D 35 HANZÍK, Vratislav, průvodce dějinami skautingu, s. 23 33

13

1.2. Období ochránců polických stěn Kroniku Ochránců polických stěn začal psát Bohuslav Strauch 36 v roce 1942, kdy vstoupil do stejnojmenného klubu. Tento klub založili dva chlapci – Zdeněk Streubel37 a Jarka Šťovíček 14. ledna 1940. Ještě téhož roku se klub rozrostl o Kamila Turka a Jarku Weigela 38 . Svůj klub „Ochránců polických stěn“ zaregistrovali u redakce Mladého Hlasatele 39 pod číslem 12 112 40 . Chlapci neměli žádné zkušenosti se skautingem, k založení je vedla touha podnikat spolu výlety a schůzky. Scházeli se v altánku v pivovarské zahradě u Weigelů, který si přestavěli si na klubovnu. Poté co se Jaroslav Šťovíček odstěhoval, přijali mezi sebe Jiřího Kejdanu. V roce 1943 41 se seznámili s dalším polickým klubem „Tuláci savany se hlásí“42. Přestože byl skauting zakázán, snažili se chlapci žít podle pravidel, kreré jim předával Bohuslav Strauch. Ten se postavil do jejich čela, protože jediný měl se skautingem zkušenost z předválečných let. Když v květnu 1941 zakázali nacisté vycházení časopisu, stala družina chlapců vlastně ilegálním skautským oddílem. Bohuslav Strauch celé válečné období udržoval kontakty s předválečnými skautskými vůdci, kteří mu pomáhali družinu vést. Společně pořádali honby za Bobříky,43 čímž dokazovali své skautské dovednosti. 28. srpna se konala slavnost 2. výročí klubovny. Všichni zúčastnění slíbili že:

36

NAŠA TV – Grizzly, ZUŠ Police nad Metují 2008 streubel 38 weigel 39 Časopis pro mládež vycházející od června 1935 do května 1941 40 Skautský svět, leden 2007, s. 14 41 Viz. Příloha E 42 Kronika ochránců polických stěn, s. 9 43 Plnění Bobříků je převzato z knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Jde o zkoušky, které musí chlapci splnit, např. bobřík házení, záchrany, dobrých skutků, mlčení. 37

14

1. „Budu vždy čestným poctivým hochem 2. Budu užitečný svému okolí a ochráním slabších 3. Budu cvičit a otužovat své tělo a rozšiřovat své vědomosti abych se stal dokonalým občanem 4. Nebudu nikdy lháti 5. Chci býti rozvážným člověkem, který se nedá třásti hněvem 6. Neztratím nikdy náladu při neúspěchu klubu ani v neúspěchu vlastním 7. V našem klubu budu snášenlivým členem, jenž nezavdá nikdy příčinu k roztržce 8. Raději ustoupím, než aby mou neústupností klub utrpěl 9. Činnost klubu nebude na závadu ve vykonávání mých školních i domácích povinností“44 Tato parta čtyř chlapců se scházela pravidelně, přes zimní prázdniny téměř denně. 1. ledna chlapci uspořádali výpravu do Pustin. Zaujalo mne, jak se branná výchova promítala do jejich všedního života. Cestou šli seskupeni jako „družstvo v poli45“ 2 1 4

14. ledna 1944 oslavili členové čtvrté výročí klubovny ve složení Zdeněk Streubel, Kamil Turek, Jaroslav Weigel a Bohuslav Strauch. V únoru zorganizovali závody na lyžích mezi svým klubem a klubem 44 45

Kronika ochránců polických stěn, s. 16 Tamtéž, s. 31

15

Synové skal46. Soutěžilo se ve skoku, sjezdu a slalomu. Odpoledne otvírali Synové skal svoji klubovnu, na jejichž oslavu byl klub pozván. Přestože takových klubů bylo u Mladého Hlasatele registrováno více, Ochránci byli jediní, kde se udržela skautská myšlenka a členové předválečného skautingu. „1. března přišli do klubovny zaměstnanci pivovaru a oznámili chlapcům špatnou zprávu. Kamna, která si stavěli, jsou nebezpečná a musí je odstranit. V chladných dnech museli chlapci oželet schůzky.“47 Rozdali si indiánská jména:

Kamil - Tatanka Jotanka Bóža - Grizzly Jarka - Šedý bobr48

1. května 1944 podnikly chlapci výpravu k Židovce, kde jim Bóža ukazoval, kde tábořil s polickými junáky o prázdninách. Bóža, který prošel jediný skautskou výchovou před válkou, seznamoval chlapce se skautskými ideály. Při schůzkách si předčítali články z časopisu Junák. Nazývají se bratry a zpívali skautskou hymnu49. Přes zimu se bohužel schůze nekonaly, protože bez kamen byla v klubovně zima. Potom už ale následovalo jaro a odsunem Němců z českého pohraničí končí období ilegální skautské činnosti. Středisko bylo znovu zformováno, chlapci se stali rádci nově vzniklých družin a byla jim vrácena, těsně před válkou dostavěná, klubovna u Zděřiny.

46

Tamtéž, s. 41 Kronika ochránců polických stěn, s. 46 48 Vzpomínky Jaroslava Weigla z 13. 6. 2009 49 Kronika ochránců polických stěn, 52 47

16

1.3. Porevoluční nadšení a druhý zákaz skautingu Činnost junáku byla obnovena vypuknutím revoluce, tedy 1. května 1945. „Do osvobození vlasti se zapojili i ti, kteří přes válku neskautovali. Br. Fulka, Balcar a Paleček natírali německé nápisy, směrovky, poškozovali telefonní spojení atd.“ 50 Do lomu, ve kterém před válkou skládal svůj slib Bohuslav Strauch, odhazovali Němci své zbraně. Věra Pellyová, která ještě před válkou stihla složit svůj světluškovský slib, věděla, že se zbraně po Němcích vybírají a protože chtěla být užitečná a také pomáhat, společně s kamarádkou Evou šla do lomu, každá si vzala přes rameno jednu pancéřovou pěst a nesly je na radnici. „Před radnicí stál učitel Šeda. Jak nás uviděl, zbledl, zařval: „Vemte jim to“, a seřezal nám páskem. Potom nás poslal hlídkou domů, a vzkázal maminkám, aby nás uvázali doma k noze stolu.“ 51 O odsunu Němců je též záznam v kronice: „Ulicemi města projíždějí kolony uprchlíků ze Slezska. U nás již slyšíme dělostřelbu těžkých frontových kalibrů“ 52 Věra Pellyová sledovala odsun Němců s kamarády schována za ohradou. „ Házeli jsme po nich kamínky, ale oni si toho ani nevšimli. Najednou je jeden z Němců otočil a namířil proti nám hlaveň. Neměl však do koho střílet, okamžitě jsme se rozprchli“ 53 Středisko začalo fungovat počátkem června a do oddílu se přihlásili téměř samí nováčci. Vůdcem oddílu se po Václavu Obršálovi stal 23. prosince 1945 Bohuslav Strauch a Václav Obršál se stal vůdcem celého střediska. 1. ledna 1946 se konala 1. oddílová schůze. Bylo jí přítomno třicet osm členů. Oddíl se rozdělil do pěti družin: Bobři, Psohlavci, Vlci, 50

Dopis Bohuslava Straucha Františku Štanclovi z 16.8.1999 Vzpomínky Věry Poslíšilové z 4. 3. 2011 52 Kronika ochránců polických stěn, s. 68 53 Vzpomínky Věry Poslíšilové z 4. 3. 2011 51

17

Sobi a Ostříži. Klubovnu mělo celé středisko společnou. Nacházela se na náměstí „U Fleků“ a byla pronajata od Národního Výboru. 54

Rozběhl se všední život skautů. Zpočátku ještě počáteční nadšení přetrvávalo. Podnikali výlety do hor i do okolí. V červenci uspořádali pro celé středisko táborový oheň, na který pozvali též rodiče.55 Od 30. června do 14. července se konal první poválečný tábor na „Bukalánu 56 “. Osm chlapců se na tomto táboře rozhodlo udělat si zkoušku Tří orlích per. Ta se skládá z 24 hodin mlčení, 24 hodin hladu a 24 hodin samoty. Tábor zakončila velká hra o poklad u Kočičáku. V srpnu se konala tradiční každoroční staročeská pouť. Jako vždy byl volen král a královna. Tentokrát byl králem zvolen František Štancl57 a královnou Jaroslava Králová. Miroslav Čapek uspořádal výstavu „O novou 54

Kronika 1. Oddílu junáka v Polici z let 1945 – 1970, s. 5 Viz. Příloha F 56 Viz příloha G 57 Viz příloha H 55

18

Polici“, která se těšila všeobecnému zájmu. 5. května 1946 se konala oslava Roku svobody. 9. a 10. června podnikli zájezd do Josefova. „Konal se zde oblastní sjezd, kterého se účastnilo celkem 13 000 junáků a skautek z Jiráskovi oblasti. Přítomen byl i ministr no. Generál Ludvík Svoboda, který měl podle zúčastněných velmi pěknou řeč, která jim dodala nových sil.“ 58 V dubnu 1947 se konala výstavka skautských prací. Po počáteční euforii oddíl prochází stadiem úpadku. Družina Psohlavců byla rozpuštěna, zůstaly nakonec jen družiny dvě - Sobi a Kamzíci. Členy oddílové rady se stali Kamil Turek, Bóža Strauch, Adolf Jirásek, rádce Sobů Jan Marek a rádce Kamzíků Zdeněk Hilbert59. Rozhodli se pro stavbu nové klubovny, která má mít tři místnosti, jednu pro oddíl chlapecký, jednu pro oddíl dívčí a jednu pro celé středisko dohromady. Měla stát napravo od cesty vedoucí ke Zděřině vedle staré Pazderny. Stavba se však protahovala. Byly zavedeny povinné hodiny, které mají členové oddílu odpracovat na nové klubovně. Až do této chvíle psal kroniku Zdeněk Hilbert, v roce 1947 převzal od něho tuto funkci Bóža Strauch. V roce 1947 utrpěl oddíl velkou ztrátu. Někteří porevoluční rádcové – Kamil Turek, Jarka Weigel a Zdeněk Streubel se odstěhovali do pohraničí60. Zde pokračovali ve skautování, ale oddíl přišel o schopné vůdce. Přes to všechno se podařilo založit roverskou 61 družinu, do které chodili chlapci: Jiří Bednář, Josef Černý, Bohouš Demko, Franta Doležal, Antonín Hanuš, Pavel Leznar, Antonín Obršál, Zdeněk Mlynář, Josef Pejskar, Vláďa Šorfa, Karel Vokurka, Jarda

58

Junák č. 2 – r. 5. 8. 1945, s. 9 Kronika 1. Oddílu junáka v Polici nad Metují, s. 36 60 Do Olivětína, kde převzali tamější oddíl 61 Roveři jsou skauti starší patnácti let. Pro dívky se používá označení rangers 59

19

Nevřivý, Jan Marek. Jméno si převzali od již neexistující družiny – Psohlavci62. V létě tábořili společně se skauty z Olivětína v údolí potoka, který protékal od Jívky k Radvanicím. Dnes je toto údolíčko zdevastováno pozdější činností úpravny rud. Denní program byl nabitý soutěžemi, hrami i běžnou činností s opatřováním dřeva pro kuchyni a mytím nádobí. Vedoucím tábora byl Bohuslav Strauch. Ostatní roveři měli funkce rádců. Na svaz Junáků byl vyvinut nátlak, aby organizace vstoupila jako kolektivní člen do ČSM. Nátlaku Junák podlehl a do svazu vstoupil v roce 1946, avšak odmítal stranicko-politickou práci63. Za to byl junák kritizován a žádalo se nadále jeho plné zapojení do Svazu Mládeže. „V listopadu 1947 se konalo rozšířené zasedání sekretariátu SČM, kde bylo konstatováno, že se připravuje v Junáku návrh, na vystoupení z kolektivního členství SČM. Proto již tehdy rozhodovala ústřední komise mládeže při ÚV KSČ, že je třeba výrazná akce a to skupinou junáckých funkcionářů, která by v tomto směru provedla změnu ve prospěch SČM. Obtížný úkol, tehdy ještě před plánovaným sněmem ve Zlíně (sněm se nekonal), vzala na sebe brněnská opoziční skupina proti oficiálnímu vedení Junáka. V polovině ledna 1948 se od nich objevil návrh změny junáckého zákona na Junácký manifest. Zákon podle nich měl znít: 1. Junák slouží věrně své demokratické republice 2. Junák je vlastencem svou prací 3. Junák se účastní socialistického budování 4. Junák je oddaný myšlence slovanské vzájemnosti 5. Junák se účastní veřejného života 6. Junák je strážcem demokratických svobod 7. Junák zná nebezpečí fašismu a nacismu a dovede mu čelit 62 63

Kronika 1. Oddílu junáka v Polici nad Metují, s. 51 HANZÍK, Vratislav, Průvodce dějinami skautingu, s. 24

20

8. Junák zná smysl svého slibu, zákona a hesla 9. Junák zná cenu jednoty mládeže pro světové zbratření Takto sestaven skautský zákon vyvolal velkou polemiku, spory a diskuze. Návrh byl nakonec zamítnut.“ 64 Pro srovnání uvádím znění dnešního skautského zákona65: 1. Skaut je pravdomluvný 2. Skaut je věrný a oddaný 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta 5. Skaut je zdvořilý 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců 8. Skaut je veselé mysli 9. Skaut je hospodárný 10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích „O postavení Junáka ve Svazu mládeže měl definitivně rozhodnout junácký sněm koncem února 1948. K němu však již nedošlo. Přišli únorové události. V junáku byla provedena čistka, vedení bylo odstraněno a byl jmenován akční výbor, který měl organizaci včlenit úplně do Svazu mládeže s výchovou dětí od 6 do 15 let, ovšem s jinou ideovou náplní. Proti vedení, které se bránilo, byla rozpoutána kampaň, skauting byl prohlášen za reakční, vytýkána mu apolitičnost.“ 66

64

HNÍZDIL. Josef, Historie skautingu v Náchodě, s. 68 Cesta země, 1. Stupeň skautské stezky, Praha 2008 66 HNÍZDIL, Josef. 80. Let skautingu v Náchodě, s. 70 65

21

V této době se ještě podařilo uspořádat společný tábor oddílů z Police nad Metují a Olivětína u Radvanic67. Od podzimu však již většina oddílů neregistrovala, počet členů klesat, vedení bylo stíháno a odsouzením českého skautingu konferencí mládeže v Bukurešti, junák prakticky přestal existovat. 13. září 1949 bylo uveřejněno v Ústředním listě republiky Československé díl II. Č. 214 oznámení o zániku Junáka. Formálně přestal Junák fungovat k 1. lednu 1950. Výchovu dětí převzala monopolní Pionýrská organizace ČSM68. Poslední akcí před zrušením skautingu v roce 1949 byl tábor na Šumavě69, na který se sjelo několik oddílů z východních Čech. Kromě polických skautů jeli také olivětínští skauti se Zdeňkem Streubelem. Tábor byl už pojatý jako budovatelský a skauti na něm sbírali borůvky, které byly určeny na vývoz. Zákazem skautingu končí tři roky nadšení, velkých plánů a odhodlání. Oddíly byly zrušeny, majetek zabaven. Pracovat s dětmi mohl jen ten, kdo přešel k Pionýru. Nevznikla žádná skupina, která by pracovala ilegálně. Většina vůdců dospěla do věku, kdy zakládali vlastní rodiny a věnovali se svým dětem.

67

Viz příloha I HNÍZDIL, Josef. 80. Let skautingu v Náchodě, s. 75 69 Vzpomínky Zdeňka Streubela z 27. 5. 2010 68

22

1.4. po třech letech skautování třetí zákaz skautingu a vznik ilegální skautské skupiny TOM Skaláci „Hip, hej, hip, hej Junáku se vždycky směj Ať je nečas či slunko svítí, My skauty chceme býti. Poličáci“ 70 Uvolněná atmosféra doby dovolila již od roku 1964 nesmělé pokusy o obnovení skautské organizace. Úspěchy se dostavily teprve v dubnu 1968, kdy bylo obnoveno velké množství oddílů. „V říjnu 1968 schválilo ministerstvo vnitra stanovy Junáka, čímž byla jeho činnost opět legalizována“ 71 . Oddíl v Polici Nad Metují byl obnoven v roce 1969. V tomto roce začaly skautovat tři družiny - družina Vlků, ve které byli chlapci Jan Fulka, Pavel Duchatsch, Miloš Duchatsch, Petr a Jiří Pavlík, Teichman, družina Orlů s Václavem Kolískem, Lamkou, Klímou, Frenclem a Končinským. V poslední, družině Psohlavců byli chlapci Miroslav Ptáček, Šála, Bihari, Zocher, Špulák72. Oddíl vedl Jaroslav Nevřivý, smečku vlčat Kamil Turek, skauty Zdeněk Vídeň a skautky Jitka Brandejská. Vůdcem celého středika byl Václav Obršál, přezdívaný Akela 73 . Vznikla také družina v nedalekém Machově, která patřila pod Polické středisko a vedl ji celé tři roky Josef Hejnyš.

70

Kronika 1. Oddílu junáka v Polici z let 1945 – 1970, s. 95 HANZÍK, Vratislav, Průvodce dějinami skautingu, s. 27 72 Kronika 1. Oddílu junáka v Polici z let 1945 – 1970, s. 74 73 Vzpomínky Josefa Hejnyše z 11. 4. 2011 71

23

Hned v lednu skládali své sliby skauti Hejnyš, Lamka, Teichman, Špulák, Klíma a Končinský. Znovu se vrhly na výlety, vícedenní akce, ale i pravidelné schůzky v klubovně. Tu měli nově vedle zahradnictví. Nemohl chybět ani tábor, na který jelo celé středisko do Liberku v Orlických horách. Kromě zápisů o táborech, nebo vícedenních akcí jsou v kronice jen prázdné stránky. Zápis z 22. května 1971 to vysvětluje: vše se zapisuje zpětně 74 . Posledním táborem byl tábor pracovní, v Doubí u Karlových Varů. 15. září 1970 byl český Junák již potřetí zakázán75. Po pouhých třech letech činnosti byla jejich aktivita potřetí násilně přerušena. Jejich poválečná klubovna byla ze Zděřiny převezena do Radešova, kde sloužila jako slepičárna pro nově zřízené JZD 76 . V těchto letech Junák pocítil největší věcné ztráty. Některé věci se podařilo ukrýt po členech oddílů, zvláště pak u vedoucího střediska Václava Oberšála. Skupinu kluků však skautování nepřestalo bavit a tak založili oddíl pod hlavičkou turistického oddílu mládeže - TOM. Zvolili si název Skaláci. S klubovnou to měli všelijaké. Mohli využívat hokejové kabiny, nebo za Sokolovnou klubovnu, která ale patřila celému Sokolu, takže volná byla jen někdy. Nejčastěji využívali „Zelenou klubovnu. 77 “ To byl plácek za městem, který kromě svých výhod, měl i své nevýhody. V zimě se nedalo zatopit, nedalo se schovat před deštěm. Nakonec sehnali klasickou klubovnu, se střechou a kamny, v Tomkově ulici, naproti pohostinství „Na poště“ 78 Začali si psát kroniku, která se bohužel nedochovala. Rok 1974 zahájili 100 jarních kilometrů79. Kromě akcí, které podnikali samostatně, se účastnili i akcí, na které byly pozvány i jiné turistické oddíly. Jednou z nich 74

Kronika 1. Oddílu junáka v Polici z let 1945 – 1970, s. 107 FLOUSEK Jiří Kronika hronovského skautingu, s. 100 76 Vzpomínky Zdeňka Vídeně z 16. 3. 2011 77 Vzpomínky Josefa Hejnyše z 15. 3. 2011 78 http://junakpolice.webpark.cz/start.htm, též příloha J 79 Kronika oddílu TOM Skaláci z let 1974 – 80, s. 3 75

24

byly závody v Železnici u Jičína. Byl to krajský přebor v turistických znalostech. Umístili se na prvních místech. Při zpáteční cestě vlakem vymyslela děvčata svůj znak 80 a pojmenovali se Donavani, podle chaty v Bělém. Oddíl Donavanů tvořila děvčata, která se zároveň ujala vedení kroniky. Byla to Ivana Hofmanová, Ivana Šnáblová, Vlasta Kohlová a jejich vůdkyně Naďa Vacková81. Dva týdny na to podnikli výpravu k chatě Donavan. Na dalším z výletů, který byl na Křížový vrch, lovili bobříky, což svědčí o aktivitě velmi podobné skautingu. Při táborovém ohni, který uspořádali v září, se dohodli na přijetí dalších členek, aby mohly utvořit dvě čtyřčlenné družiny, které by mezi sebou soutěžily. Také se dohodly, že si koupí látku a ušijí si stejné bundy s kapucí, koupí si stejná trika a celty s odznakem Donavanů- odkaz na znak. Tak vznikla v oddíle družina dívek, které s nimi odjeli i na tábor v srpnu 1975. Tábor v roce 1976 měli v Orlických horách a o rok později podnikli putovní tábor přes Beskydy, Malou a Velkou Fatru. Ustanovili si zákon svého klubu: „Každý táborník a tedy i člen našeho oddílu skaláků je čestný a pravdomluvný, slušný, zdvořilý a ochotný, statečný a vytrvalý při plnění povinností, přítelem a ochráncem přírody, ochránce slabších, dobrým kamarádem svým druhům, má úctu ke své práci a k jejím výsledkům. Svým prospěchem ve škole, chováním doma, ve škole i oddíle je příkladem všem svým spolužákům a kamarádům.“ 82 V roce 1977 založili společně s Tom Minoha Náchod dodnes trvající tradici Babího léta83. Poprvé se slavnost konala v Bělém, za hojné účasti pořádajích oddílů a spřízněných turistických oddílů, TOM Šumáci z Červeného Kostelce, Osady HI-HA-HO84 a dalších hostů. V pátek večer vzplál malý ohýnek, celou sobotu soutěžili v turistických dovednostech, 80

Viz Příloha K Vzpomínky Nadi Roškové z 26. 3. 2011 82 Deník Dušana Šedka z let 1986 – 87, str. 3 83 Kronika TOM Skaláci z let 74-80, s. 91 84 Podle slov Nadi Roškové, členy této osady byli chlapci i dívky z Náchoda a Police nad Metují 81

25

v neděli pak hledali poklad ve skalách. O rok později se sešli na slavnostech Babího léta ve Žďáru nad Metují. K loňskému složení přibyli ještě TOM Jaroměř a kamarádi z Vižňova. Téma her si zvolili Radosti našich dědů. Nejoblíbenější činností se stalo mrskání káči a pouštění draků85. Celoroční aktivita byla zakončena Novoroční „Jásandou“ v klubovně TOM Minoha v Náchodě. S těmi nezaložili pouze akci Babí léto, ale spolupracovali spolu dlouhodobě. V tomto oddíle pracovala bývalá polická skautka Věra Pellyová a později spousta dívek přešla do oddílu do Police nad Metují. V roce 1978 jelo s polickým oddílem na tábor několik dívek z Náchoda a chlapců z Červeného Kostelce. Josef Hejnyš, který byl vůdcem tábora, vzpomíná na kontrolu okresního tajemníka SSM. „Vyčetl nám skautské metody a nevhodné chování k dětem protože není možné, aby děti na táboře dospělým tykaly. Jak by to vypadalo. Musejí jim vykat a oslovovat je soudruhu. Také hra s dobrodružným námětem nebyla vhodná. Lépe s námětem partyzánů. V té době také nachytali tábor Josefovských skautů pod Vysokou Srbskou. Těm dokonce našli ve stanu staré skautské časopisy. Nám jenom vzali, údajně na prostudování, táborové rozkazy. Na nich se jim nelíbila táborová hesla, což byla obvykle přísloví nebo jiné zajímavé výroky vztahující se k programu toho kterého dne. Když jsem si pak v říjnu pro ty rozkazy na výbor SSM šel, tak s nimi mlátil do stolu a řval na mě, že to je pro něj důkaz toho, co ještě po deseti letech normalizace je v tomhle státě možné. Dostali jsme se s touto kauzou až na ÚV KSČ. Ale o rok později jsme byli na stejném místě a zase jen s naším programem a byl klid. Bouřka odezněla a nic se dál nedělo.86“ Kromě tábora v Běluni podnikli ještě o prázdninách sjíždění Vltavy. Léto tradičně zakončili Slavnostmi babího léta, tentokrát na téma

85 86

Kronika TOM Skaláci z let 74-8, s. 119 Vzpomínky Josefa Hejnyše z 22. 3. 2011

26

loupežníků. Opět s tradiční účastí TOM Náchod, Police nad Metují, Červený Kostelec, HI-HA-HO a nově s TO Šedý vlk. Za úkol měli odčinit strašné činy loupežníků, konáním dobrých skutků po vesnici. Těch nasbírali opravdu dost, jak o tom svědčí nalepená potvrzení v kronice87. Od vytrhání záhonu mrkve, přes úklid okolo silážních věží, mytí oken, roztřásání sena až po přípravu jídla pro slepice či telata. Poté již následovaly běžné hry, ve kterých vyhráli, a poklad získali TOM Minoha. Poslední den slavností pak podnikli výpravu do skal. K celoročnímu programu však nepatřila jen zábava. Aby se mohli scházet celoročně, byla potřeba i opravit klubovnu, kterou v roce 1978 získali v Tomkově ulici. Velká oprava se konala až v roce 1980. Bylo potřeba vyměnit starou podlahu a omítky. Postavili si dokonce i krb. Sice neměl komín, ale klubovna vypadala útulněji88. I v roce 1980 podnikli tábory dva. Prvním byla tábor v Jívce a táborovou hrou byl Tajuplný ostrov. Účastnilo se ho 15 dětí, rozdělených do tří družin, tak, jak byli rozděleni i v oddíle – Družina Myšáků, Bobrů a Medvědů. Druhým táborem byla plavba po Hronu, kterou podnikli a děvčaty z Náchoda. Přes rok vymýšleli stále nové a nové akce jakými byli Teplickoadršpašská 33, Cyklorallye nebo Tábornická maturita. Rok 1980 začali setkáním bývalých členů oddílu. To je zároveň poslední zápis v kronice. Kromě pravidelných schůzek a táborů neustaly ani ostatní aktivity. Babí léto v roce 1986 bylo na Hampejzu. Součástí bylo i každoroční pořádání tábornické maturity. Jedním z účastníků byl i Dušan Šedek, který 87 88

Kronika TOM Skaláci z let 74-80, s. 157 http://junakpolice.webpark.cz/start.htm

27

si jednotlivé disciplíny poznamenal. „Vstáváme v osm. Po snídani jsme šli na Signál. Oběd už je součástí tábornické maturity. Kapr dělá bridž, Polly obalovanej sejr, Venca šel domů, Pařílek dělal vajíčka, Lopuš maso s bramborama, já bridž a Pavel W. opékal buřt. To jsem zvědavej, co mu ty všiváci Slunko a Ježek vymyslej za známku. Odborná porota, ty vyžránci, nám to skoro všechno snědla. Přišel Tomášek. Další úkol. Do dvou hodin odpoledne přinést nějaký předmět vlastnoručně opracovaný. Kapr vyrobil masku Vojta kříž, Pařílek a Loupežník příbor, Polly dřevěnou myš a já loďku. Se Sluncem jsme ji vyzkoušeli v potůčku, kde loďka zařvala. Sport: prusíkování, skok pozadu, hod a chyt míčku, slalom mezi stromy se lžící a na ní míček Poté byly povinně volitelné předměty: zdravověda, uzlování, signalizace. Dva předměty z těchto tří si každý musí vybrat. Uzlování: uvázat lodní smyčku na široký strom, uvázat zkracovačku na tlustém laně mezi dva stromy, přivázat klacek mezi dva stromy. Uvázat dračák jednou rukou… Zdravověda: 7 teoretických a jedna praktická otázka (např. dát ruku do dlahy) Signalizace: otázka kdo vymyslel morseovku, přijímání, psaní, mávání a pískání. Vysílání máváním. Večer k táboráku vyhlásil maturitní ples a poté s vysvědčením málem zahučel do příkopu, kde zurčí potůček.“ 89

89

Deník Dušana Šedka z let 1984 – 1986, s. 53, též příloha L

28

Dále se pravidelně scházeli ve své klubovně. Z té však byli již v roce 1987 vystěhováni. Nebylo však kam se nastěhovat. Nakonec na návrh Josefa Hejnyše byla Skalákům pronajata stará škola, tzv. „Dřevěnka“ 90 . Měla několik místností, kamna a dokonce i půdu na uschování táborových věcí. Rekonstrukce začala následující rok pod dohledem památkářů, neboť se jedná o národní památku. Sloužila pak oddílu deset let, které byly obdobím oddílového vzestupu. Vytvořila se dobrá parta, která se udržela i přes kritický věk, ve kterém děti z oddílu odcházejí. Pak ale začaly docházet síly, peníze a rekonstrukce vázla. Děti byly vychovávány sice pod hlavičkou Turistické organizace, byly jim však vštěpovány skautské ideologie, na nichž oddíl fungoval. O skautské výchově svědčí zápis v deníku Dušana Šedka z výletu do Prahy, kde se setkali s členy jiného oddílu. „Potom jsme šli na Staroměstské náměstí, kde jsme se v 9 h. setkali s Davidem, Krasařem, Vaťákem a Šnekem s oddílu Záře. Pozdravili jsme se jako praví skauti.“ 91 V těchto dvaceti letech ilegální činnosti vyrostla celá generace vůdců, kteří skauting nikdy nezažili, přesto jim byly jeho zásady vštěpovány. Věřili v demokracii a svobodu projevu.

90 91

Viz Příloha M Deník Dušana Šedka z let 1986-87, příloha k deníku, nestránkována

29

1.5. Návrat tělovýchovného oddílu zpátky ke skautingu Po pádu totalitní moci v listopadu 1989 mohl být konečně skauting znovu povolen. Čeští skauti navázali kontakty se skauty v exilu a bylo obnoveno členství Junáka ve světové organizaci. V Polici nad Metují nastal ale problém, neboť většina současných rádců a vedoucích vstoupila až do turistického oddílu a neměla se skautingem žádné zkušenosti. Necítili tedy potřebu TOM rušit a vstupovat do jiné organizace. Neměli potřebu současnou situaci měnit. Přesvědčování leželo na Josefu Hejnyšovi, který jako jeden z mála skautoval již v letech 1968 – 70 a TOM cítil jako dočasnou náhražku za Junáka. Nejzásadnějším důvodem byla nechuť vykonávat organizovanou činnost, nebo nosit kroje92. Přesvědčování bylo nakonec úspěšné, a proto mohl být v prosinci 1989 obnoven oddíl Skaláků pod junáckou vlajkou. Dosavadní vedoucí i přes svůj odpor k organizování v oddíle zůstali a dál pracovali s mládeží. Většinou nesložili skautský slib a nestali se členy skautské organizace, důležité však je, že oddíl neopustili a dál pomáhali s jeho vedením. Do oddílu vstupovalo stále mnoho nových dětí a oddíl zařizoval nově svou klubovnu, která byla stále v „Dřevěnce“, zakládali skautské průkazky a 23. 6. uspořádali v Teplicích nad Metují „Velký oheň“, na kterém skládali slib členové oddílu 93 . Také se začali připravovat na tábor, který si postavili v létě roku 1990 u Nových Hradů a na jehož stavbě se podíleli i děti sami „Odpoledne jsme šli na koupálko…zpátky jsme šli na pole pro slámu do slamníků. Tu noc jsme poprvé spali ve vlastnoručně vyrobených stanech.“ 94 Kromě táboření a činností spojených s hrou a provozem tábora, zapojili se též do života obce, ve které tábořili. “Najednou začal místní rozhlas roztrubovat zprávu, ať se

92

Vzpomínky Josefa Hejnyše z 4. 4. 2011 Deník Jiřího Berana z let 1990 – 1994, s. 31 94 Deník Jiřího Berana z let 1990 – 1994, s. 34 93

30

dnes, v 16.00 dostaví rodiče žáků do školy v Lužích, aby pomohli při instalaci topení. Šli jsme tam, aby byla taky nějaká sranda. Pomohli jsme jim vyklidit jeden kabinet a víc práce pro nás neměli.“ 95 V září se tradičně konaly slavnosti Babího léta, tentokrát v Hlavňově. Jaro 1991 začalo pro čerstvé skauty slibem. „Přestože bylo už 20. dubna, cesta do Gredyho díry byla ještě stále pod sněhem. Tento večer jsme skládali svůj slib já, Švestka a Šovin.“ 96 Na tábor jeli opět na krásné tábořiště u Nových Hradů, zvlášť děvčata a chlapci, pouze kuchyni měli společnou. Po návratu z tábora se účastnili oblastního kola Svojsíkova závodu. V takovýchto závodech se prověřují nejen skautské znalosti, ale dobré chování a rychlost. Disciplíny bývají podobné: zdravověda, poznávání rostlin, určování azimutu, vaření vody, uzlování, stavba stanu, lanová lávka, odhad výšky či vzdálenosti. Soutěží se v šesticích. Šestka chlapců se umístila na druhém místě, děvčata doběhla šestá97. V roce 1992 tábořili skauti u Horní vsi 98 . Na vedlejší louce tábořily skautky. Společnou měli znovu pouze kuchyni, program měli každý svůj99. A název. Ten zněl „Tábor puberťáků a puberťaček“. Babí léto uspořádali dva roky po sobě v Klučance. Středisko fungovalo svým běžným životem. Fungovaly 3 oddíly – oddíl skautů, oddíl skautek a světlušek a oddíl vlčat. Pravidelně se scházeli v klubovně, podnikali výlety, babí léta, tábory. Na podzim 1999 připravili velké oslavy 80 let polického skautingu. Pamětníci během léta zveřejňovali své vzpomínky v Polickém měsíčníku 100 . V pátek 1. října se sešly 95

Deník Jiřího Berana z let 1990 – 1994, s. 43 Tamtéž, s. 70 97 Tamtéž, s. 112 98 Tamtéž, s. 117 99 Vzpomínky Věry Škraňkové z 10. 4. 2011 100 Vzpomínky Josefa Hejnyše z 4. 4. 2011 96

31

v Kolárově divadle tři generace polických skautů, které vyprávěli a poválečném skautingu. Druhý den oslavy pokračovaly. Byla otevřena v klubovně výstava „Skauting očima dneška“, kterou navštívilo téměř 500 návštěvníků.101 Na plácku před klubovnou skauti postavili ukázkový tábor, kde večer zaplál táborový oheň, u něhož se sešlo 80 lidí. Nedělním výletem na Junáckou vyhlídku v Broumovských stěnách vyvrcholil víkendový program oslav.102 Nastaly však znovu problémy s klubovnou. Dle města budova trpí pobíháním dětí a tak došlo v roce 1996 na další stěhování.103 Nejprve do provizorních prostor a roku 2001 jim město pronajalo budovu blízko základní školy a schválilo dotaci 100 000Kč na opravu. Rekonstrukci se podařilo zvládnout během několika měsíců. Pár dnů před šestým dubnem roku 2002 nastalo horečné úsilí v přípravě na otevření klubovny, aby mohli v sobotu přivítat své první návštěvníky. Na programu bylo nejen prohlížení fotografií a dalších dokumentů ze skautské činnosti, ale také pokračování v úklidu a úpravách klubovny, což na návštěvníky velmi zapůsobilo Tak originální program nikdo jiný nepřipravil104. Budova slouží středisku jako klubovna dodnes.

101

Kronika města Police nad Metují, Fotokopie záznamů za rok 1999, zpracoval Jan Vintr, s. 447 Polický měsíčník, číslo 10, 1999, s. 12 103 http://junakpolice.webpark.cz/start.htm 104 Tamtéž 102

32

2. Historie dívčího oddílu První dívčí oddíl v této oblasti nevznikl přímo v Polici nad Metují, ale v roce 1921 v sousední Bukovici. Vedl ho p. Sedlický. Oddíl v Polici nad Metují založila až děvčata v období protektorátu. Členky byly skautky i světlušky. Ty si ještě říkaly Šotci. Vedla je Marie Obršálová a klubovnu měly po Národní gardě u Staré školy. Prvními členkami oddílu byly Lada Hornychová, Průšová, J. Nováková, R. Podroužková, Marie Čapková, sestry Palečkovy, sestry Ansorgovy, Jarka Vojtková, Jitka Košťálová a další105. Těsně před válkou vstoupila k šotkům i Věra Pellyová106. Všichni si kvapně skládali nováčkovské zkoušky a slib. V létě roku 1940 se ještě připravovaly na tábor. Měly nové stany i podsady. Děvčata odjela na tábor před chlapci. Na jejich tábor ale 11. července vpadlo gestapo a rozehnalo ho. Chlapci už na tábor neodjeli107. Hned po válce jela děvčata na tábor do Nízké Srbské. Tábor vedla Darina Palečková a bylo na něm 10-12 děvčat. Tábor musela hlídat policie, neboť v lesích se skrývalo ještě plno Němců 108 . O rok později tábořily v Klučance společně s chlapeckýcm oddílem. Oddíl převzala Darina Palečková, jednu z družin vedla Drahuše Koláčná. Děvčata skautovala naplno. Kromě pravidelných schůzek v klubovně, chodily i na výlety. První poválečný výlet byl na Bor. V roce 1948 jeli na pracovní tábor, sbíraly borůvky. Jely společně s broumovským oddílem. Bylo to na Šumavě, v zakázaném pásmu. Když za nimi přijela návštěva, nepustili je za nimi. Naštěstí se v okolí právě natáčel film Divá Bára a tak se návštěva nechala 105

Vzpomínky Bohuslava Straucha Věra Pospíšilová, rozená Pellyová, členka oddílu v letech 1939 – 1970, poté pracovala v TOM Náchod a po povolení skautingu v roce 1989 se stala vůdkyní 1. Oddílu světlušek Náchod, též Příloha N 107 Vzpomínky Věry Pospíšilové z 11. 3. 2011 108 Vzpomínky Věry Pospíšilové z 11. 3. 2011 106

33

zaměstnat jako pomocná síla. Poté byli na tábor vpuštěni109. Nespaly ale už ve stanech, ale v chatkách. O rok později jely znovu. To byl bohužel poslední tábor. Také se sběrem borůvek. Po návratu byl skauting zakázán a dívčí oddíl se rozpadl. Začátkem skautování v roce 1968, byl rádcovský kurz v Potštějně110. Po něm se dali holky dohromady. Sice existovaly jako oddíl, ale vzhledem k tomu, že byly jen 4 skautky, bylo to na celý oddíl málo. Oddíl svělušek neexistoval. S chlapeckým oddílem moc nespolupracovaly, podnikaly samy výlety i pravidelné schůzky. Kroniku sepisovala Lea Svatoňová, ta se ale nedochovala. Jejich celoroční činnost už však nebyla završena, samy na tábor jet nemohly a s klukama je nepustili. Po zrušení skautingu v roce 1970 v činnosti nepokračovaly, ani v jiné organizaci. Víděňská pokračovala jako cvičitelka RTV, ale to bylo spíše o cvičení, než o výchově mládeže. Věra Pellyová se v padesátých letech provdala a přestěhovala z Police nad Metují do Náchoda. Zde děvčata utvořila na rozdíl od Police turistický oddíl, který pak s polickým chlapeckým oddílem úzce spolupracoval.

Protože nesměli mít kroje, vytvořila si vlastní jednotná

trika, dokonce s puntíkatými šátky v barvách podle družin. Když jely na sraz tělovýchovných organizací do Prahy, byl z toho problém a dostaly nakázáno šátky nosit pouze u pasu111. V roce 1974 vznikl V TOM Skaláci dívčí oddíl Donavanů. Jádro tvořila čtyři děvčata - Ivana Hofmanová, Ivana Šnáblová, Vlasta Kohlová a Naďa Vacková. Po třech letech se oddíl rozpadl. Děvčata ale nikdy před zákazem ani po obnovení v roce 1989 do skautského oddílu nechodila, nejedná se tedy o skautskou družinu v pravém slova smyslu, i když 109

Vzpomínky Věry Pospíšilové z 11. 3. 2011 Vzpomínky Vídeňové z 15. 3. 2011 111 Vzpomínky Věry Pospíšilové z 11. 3. 2011 110

34

spolupracovali s chlapci, kterým zkušenosti ze skautování nechyběli. Skautem prošli poté alespoň jejich děti.112 Skauting v Polici nad Metují obnovila děvčata znovu až v roce 1989. Vůdkyní se stala Iva Hejnyšová, která oddíl vedla až do roku 2000. Do oddílu chodilo zhruba 15 děvčat, na tábory jezdilo celé středisko dohromady, mělo však společnou pouze kuchyni, program měl každý oddíl svůj. V roce 2000 převzala oddíl Věra Škraňková. Do roku 2007 měla děvčata schůzky s chlapci dohromady, poté oddíl převzala Hana Mazancová, která začala vést družinu skautek, a družinu světlušek Lenka Burešová. Většinu akcí podniká celé středisko společně. Tradicí se již stala účast na Skautské pouti, kterou pořádá 5. dívčí oddíl Náchod, Velikonoční výpravy, nebo přivážení Betlémského světýlka, který se ve středisku traduje od roku 1992

112

Vzpomínky Tomáše Noska z 10. 2. 2011

35

3. Historie oddílů v okolních obcích náležejících k polickému středisku Vznik těchto oddílů byl ovlivněn nejen nadšením pro skauting, ale hlavně počtem mládeže, která v obci bydlela. Oddíly hodně poznamenal trend stěhování se do měst, neboť jejich počet od založení neustále klesal. V roce 1921 byly založeny oddíly v Bukovici, kde vznikl i samostatný oddíl dívek, které vedl vůdce polických skautů p. Sedlický. Vznikl též oddíl na Vysoké Srbské a Machově 113 . O jejich činnosti nejsou doloženy žádné záznamy, a zda se oddíly podařilo udržet až do války se mi nepodařilo zjistit. Doložená je činnost pouze Machovského oddílu v roce 1933114. Ten jako jediný obnovil činnost i v letech 1968 – 1970, kdy se jeho vedení ujal Josef Hejnyš. Uvažovalo se též o vzniku samostatného oddílu v Hlavňově, ale upustilo se od toho a chlapci nadále docházeli do Police nad Metují. Po roce 1990 nevznikl v okolních obcích žádný oddíl a všichni dochází do oddílů v Polici nad Metují.

113 114

Junák č. 1 – r. 5. 8. 1945, s. 4 Jednatelská kniha, Kronika z let 1934 – 1938, autor neznámý, s. 26

36

4. Členové oddílu, kteří se výrazně podíleli na utváření polického střediska 4.1. Václav Nosek - zakladatel skautingu v Polici nad Metují Narodil se v roce 1900 v Polici nad Metují jako předposlední dítě z devíti, manželům Václavu a Marii Noskové115. Po obecné škole se učil v Polici soustružníkem, ale na konci roku 1917 musel školu přerušit a nastoupit do rakouské armády. Byl odvelen do Itálie, kde ho zastihl konec války. Po návratu domů se ihned přihlásil na výzvu pomoci Slovensku u Sokolské jednoty. Zúčastnil se bojů o Trnavu, Farkašín, Sereď, Žilinu, Poprad, Sarišský potok a řady dalších míst116. Po zranění se vrátil domů, aby mohl dokončit studium. V témže roce založil v Polici nad Metují skautský oddíl, jehož se stal vůdcem. Do skautu s ním chodil jeho mladší Jaromír. Začátkem dvacátých let odešel do Francie a tím bohužel jeho skautská činnost na řadu let skončila. Ve třicátých letech navázal kontakt se skauty z Prahy, kam se mezitím přestěhoval. Koncem druhé světové války chtěl založit turistický oddíl, ale válka skončila a skauting byl obnoven. Na léta strávená ve skautu v Polici nad Metují existuje pouze jediná památka 117 : „Bohužel se dochoval jen jediný písemný doklad, a to velmi důležitý – otcova skautská legitimace, právě z roku 1919. Otec ji hledal celá léta, aby mi ji ukázal, ale marně. Když zemřel, probírali jsme s maminkou jeho pozůstalost. V týdnu mezi úmrtím a pohřbem jsem najednou otevřel obálku, jejíž nápis se týkal něčeho naprosto jiného, a v ní byla tolik let

115

SOkA Náchod, Sbírka duplikátů matrik, kn. 3952 Vzpomínky Václava Noska ml. z června 1999 117 Viz. Příloha O 116

37

marně hledaná legitimace…Je naprosto jednoznačně originální, nese číslo 1 a potvrzuje, že otec byl v roce 1919 vůdcem oddílu v polici nad Metují, který byl registrován ve Svojsíkově Svazu junáků – skautů RČS.“ 118 V roce 1950 byl z politického deliktu vyšetřován st. bezpečností starší syn Zdeněk a na základě toho byl z VTÚ, který byl pod vojenskou správou, propuštěn. Zdeněk byl bez soudu poslán do Jáchymova. Soud se konal až po 3/4 roce a Zdeněk byl pro nedostatek důkazů zproštěn viny a propuštěn na svobodu. Otec po jistých problémech získal místo v konstrukci firmy Okula, kde se stal brzo vedoucím vývojové konstrukce. V té době vyvinul s několika kolegy převratnou technologii broušení bifokálních čoček, za kterou měla skupina dostat Řád práce, spojený se značnou finanční odměnou - podmínkou však byl vstup do KSČ. Všichni odmítli a tak z toho bylo jen Čestné uznání a malá finanční odměna119. „Otec se přímo účastnil jak "prvního" tak "druhého" odboje. V letech 1918-19 jako legionář na Slovensku a v letech 1940-45 jako brusič velmi důležitých křemenných krystalů pro oscilátory krátkovlnných vysílaček odbojové skupiny "Obrana národa" a dalších skupin. Jeho předchůdce p. Homola z Turnova byl prozrazen a popraven. 4. května 1945 se stal členem Revolučního národního výboru ve Kbelích, byl však německou posádkou na letišti uvězněn a měl být popraven, naštěstí se mu podařilo z kasáren, kde vládl zmatek utéci. Těsně po válce se podílel na odhalení několika konfidentů Gestapa. Za své zásluhy získal řadu vyznamenání - Medaili Vítězství, Dobrovolecký kříž, Pamětní odznak 1938, Záslužný odznak 1945 České obce dobrovolníků a také Medaili Commemorative de la Fidac. Byl

118 119

Vzpomínky Václava Noska ml. z června 1999 Vzpomínky Václava Noska ml. z června 1999

38

členem Čs. obce legionářské a později členem Svazu protifašistických bojovníků.“ 120 Václav Nosek byl velmi činorodý člověk. Ztělesňoval skautské ideály a svým chováním šel všem příkladem. Myslím, že vhodnějšího zakladatele by Polický skauting nenašel.

120

Tamtéž

39

4.2. Bohuslav Štrauch – Grizzly Největší osobností polického skautingu je beze sporu Bohuslav Strauch. V květnu roku 1938 vstoupil do smečky vlčat., do družiny Psohlavců. Jejich první výprava vedla do Klučanky, aby se porozhlédli po místě vhodném k letnímu táboření 121 . V létě se zde opravdu konal tábor. Jeho vůdce byl Václav Obršál. 28. Října skládal svůj slib v Radešovském lomě do rukou bratra Karla Krátkého122. V roce 1939 tábořili na Vysoké Srbské. Na stožáru měli ještě stále vyvěšenou československou vlajku. Vedoucím tábora byl Franta Štancl. I přes nepříznivé podmínky vznikalo v Polici nad Metují činné středisko. Na jaře roku 1940 připravovali ještě tábor. Děvčata odjela na tábor první. Ten však přepadl Wermacht a chlapci již na tábor neodjeli 123 . Na konci října přišlo Gestapo likvidovat polické skauty. Ještě na poslední chvíli se podařilo zachránit oddílový prapor a obrazy A. B. Svojsíka124 a R. Baden Powella125. Celou válku byly ukryté u Strauchů na půdě126. Vše je teď zpátky ve skautské klubovně a patří to k pokladům střediska. Skauting byl zakázán, ale přesto tři chlapci založili v roce 1490 oddíl při Mladém hlasateli. Do tohoto oddílu vstoupil o rok později i Bohuslav Strauch a v podstatě z něho udělal skautskou družinu. Jediný měl se skautingem zkušenosti, věděl, jak mají probíhat schůzky a tak se ujal jeho vedení. V tom mu pomáhalo i to, že celou válku udržoval kontakty se svými 121

Polický měsíčník, číslo 7, 2009 s. 29 NAŠa TV – Grizzly, ZUŠ Police nad Metují 2008 123 Pohled a volání skautským „okýnkem“ bývalého polického skauta, Bóži Straucha - grizzlyho 124 Svojsík Antonín Benjamin, *5. 9. 1876, †17. 9. 1938, český pedagog, hudebník, publicista; 1914 založil spolek Junák – Český skaut, který v roce 1919 přeměnil na Svaz Junáků – skautů Republiky Československé. Při vzniku Československa zajišťovali skauté komunikaci Národního výboru s venkovem. Všeobecná encyklopedie, svazek 7, s. 354 125 Baden – Powell, *22. 2. 1857, †8. 1. 1941, zakladatel skautského hnutí, světový náčelník Mezinárodního skautského ústředí. Všeobecná encyklopedie, svazek 1, s. 287 126 Dopis Bohuslava Straucha Františku Štanclovi z 10. 8. 1999 122

40

vůdci, kteří vedli skaut před válkou. Scházeli se v altánku u pivovaru, kde měli svou klubovnu. Připravoval výlety, schůzky, vedl kroniku. První rok zorganizovali i tábor u Weiglů na zahradě. Po válce byla činnost střediska rychle obnovena. Kamil Turek, Jarka Weigel a Zdeněk Streubel se stali rádci družin127. Bohuslav Strauch128 se ujal vedení oddílu, vůdcem střediska byl Václav Obršál. Zatímco Jaroslav Weigel a Zdeněk Streubel nastoupili na gymnázium v Broumově, Bohuslav dojížděl na gymnázium v Náchodě. V roce 1948 vedl tábor na Radvanickém potoce.129 Po maturitě se dostal na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy. Během druhého ročníku v roce 1951 byl povolán na vojnu. Když přijel do Police nad Metují, zjistil, že jejich dům na náměstí je zapečetěn a rodiče i s bratrem jsou již zatčeni. V Kolárově divadle se konalo veřejné přelíčení, bratr Jiří byl odsouzen ke 12 letům odnětí svobody 130 , otec k 10 letům odnětí svobody 131 . Důvodem byla sabotáž socialistické výstavby. Byli však též obviněni z nadnormativních zásob, skrývání hákových křížů, německých vyznamenání a peněz. Jeho matka, Hedvika Strauchová byla vzata do vyšetřovací vazby 132 . Bohuslav jako jediný zatčení unikl, byl však jako nespolehlivý na vojně zařazen k PTP – pomocné technické prapory 133 . Celou vojenskou službu, která trvala tři roky, pracoval v Ostravských dolech. Kontakt mohl udržovat pouze s matkou a to jen písemný. Otec i bratr byli ve výkonu trestu ve věznici Valdice a kontakt byl nemožný. Když korespondence s matkou v únoru 1952 ustala, Bohuslav požádal o dovolenku a po příjezdu zjistil, že na matku byla uvalena vazba, krátkou dobu vězněna v Polici nad Metují a poté 127

NAŠA TV - Grizzly, ZUŠ Police nad Metují Viz Příloha P 129 Viz příloha Q 130 VLČKOVÁ, Věra. Horizonty nesvobody s. 129 131 Tamtéž s.128 132 Náš čas, číslo 4, 1991, s. 15 133 Polický měsíčník, číslo 6, 2008, s. 18 128

41

převezena do vyšetřovací vazby u okresního soudu v Hradci Králové134. Po tři a půl měsíční vazbě zemřela po pokusu o sebevraždu. Po celou dobu vazby ji nebyl umožněn žádný kontakt. „ Při dílčím rehabilitačním jednání na krajské prokuratuře v Hradci Králové na podzim roku 1968 nám bylo prokurátorem ústně sděleno, že nebyly shledány důvody vazby naší matky, že při konfiskačním řízení mohlo jít nejvýše o občansko-právní otázky. V matčiných aktech nám byl dán k nahlédnutí jediný tam uložený spis, obsahující jednostránkový výslech, vedený strážmistrem Pavlínkem z Police a pojednávající o tom, zda jedny tříčtvrteční housle patřily mému bratrovi či strýci Eduardovi, jenž v dřívějších dobách bydlel u své sestry.“ 135 Majetek byl rodině zkonfiskován, pouze Bohuslav si mohl vzít pár osobních věcí, protože jako student nevlastnil žádný majetek. Vše bylo nakoupeno za peníze rodičů. Otec a bratr se o smrti Hedviky Strauchové dozvěděli až po půl roce, když podepisovali ve věznici zplnomocnění pro pozůstalostní řízení pro svého syna a bratra Bohuslava. V roce 1953 bylo řízení uzavřeno s tím, že část uplatňovaných nároků byla předána.136 Bratr Bohuslava byl propuštěn na svobodu po 5,5 letech. V témže případu byli ještě souzeni a zatčeni bratr jeho matky Eduard Koláčný, který zemřel po 11 letech v NVÚ Leopoldov a jeho bývalá manželka Františka Langerová. Po vojenské službě se za nějaký čas mohl Bohuslav Strauch vrátit na vysokou školu. Zde se zabýval vibrační spektroskopií, kterou po dokončení studia začal na fakultě vyučovat.137

134

Tamtéž Náš čas, číslo 4, 1991, s. 15 136 Tamtéž 137 NAŠA TV – Grizzly, ZUŠ Police nad Metují 135

42

Bohuslav Strauch zažil ještě jedno velké zklamání. Jeho předválečný vůdce a velký vzor František Štancl vstoupil do komunistické strany. Jak však vyplývá z korespondence z roku 1999, oba skauti se nakonec znovu smířili.

43

4.3. Zdeněk Streubel – Balů „Vstoupil jsem do smečky vlčat v Polici nad Metují asi rok před zákazem Junáka na začátku okupace. Vůdcem byl Olda Thér, se kterým jsme každý týden mimo normální schůzku vyráželi do okolí, především do Polických stěn. Po zákazu Junáka jsme pokračovali s Jardou Weigelem, Bohoušem Strauchem a Kamilem Turkem ve skautské činnosti v klubu „Ochránců Polických stěn“. Hned v květnu 1945 byla obnovena činnost polického skautského střediska, a protože jsme měli z války nějaké zkušenosti, stali se z nás rádci smečky vlčat … Zájem o skautskou činnost byl obrovský, ale chyběli vedoucí.“ 138 Okamžitě začaly přípravy na letní tábor, který stál v údolí Metuje na louce Pod poradní skálou. „Tábor jsme převzali po skautech z Kolína, kteří nám zde ponechali podsady. Stany jsme dostali ve skladu materiálu po německé armádě v místech dnešní ZŠ. Byly to maskované dílce v různém stádiu opotřebení a měli jsme dost starostí je na podsady natáhnout. Tábor byl moc pěkný, plný poválečného nadšení. Většinu programu připravoval Bóža Strauch.

Přestože mi bylo teprve

čtrnáct, měl jsem na starosti zásobování, včetně zásobovacího stanu. Ten byl také po Němcích. Základní zásoby pro tábor jsme dostali na radnici z části z vojenských zásob, z části z prvních dodávek UNRRY.“139 Po skončení tábora jeho činnost v polickém oddíle končí. Stejně tak i činnost dalších polických odchovanců Jaroslava Weigela a bratrů Václava a Vladislava Kubečka. Přestěhovali se do Olivětína u Broumova, kde se stali zakladateli skautského střediska v Broumově – Olivětíně.

138 139

Vzpomínky Zdeňka Streubela z 3. 7. 2009 tamtéž

44

S polickými skauty se sešli ještě v roce 1948 na společném táboře broumovského a polického střediska v krásném údolíčku Radvanického potoka mezi Jívkou a Radvanicemi. „Vedoucím tábora byl Bohouš Strauch. Tábor se stavěl od základu z krajinek, včetně kuchyně a kamen. Program byl bohatý, nabitý skautskými hrami a závoděním v nejrůznějších disciplinách tak jak jsme byli s Bóžou na jeho nápady zvyklí již Police a doby trvání klubu Ochránců Polických Stěn.“ 140 Posledním táborem, před dalším zrušením Junáku, byl tábor na Šumavě. „Tábor se uskutečnil jako „budovatelský“ určený na sběr borůvek. Junáku už hrozilo rozpuštění a byl to pokus jak ukázat vstřícnost současnému poúnorovému režimu.“ 141 Kromě Olivětínských skautů jelo i několik oddílů z východních Čech, včetně náchodského oddílu s Věrou Pospíšilovou, tehdy ještě Pellyovou.

Protože to bylo v těsné blízkosti

bavorských hranic, problém nastal hned na začátku s účastí junáckého oddílu z kláštera, který vedl Čechoameričan benediktin páter Rogger. „Naše rozhořčení nad nespravedlivým zákazem nás tehdy sedmnácti až osmnáctileté dovedlo k okresnímu stranickému tajemníkovi Neumanovi, který nás nejenom vyslechl, ale dal příkaz, aby Rogger a „klášteráci“ jeli. Navíc nám zařídil půjčení polní kuchyně u klatovské vojenské posádky. Asi to bylo dáno jeho prožitou zkušeností z koncentračního tábora. U jeho manželky jsme poprvé viděli na ruce tetování vězně. Tajemník Neuman v Broumově dlouho nepobyl, ale zmizel v souvislosti s honbou na Židy ve Slánského procesu.“ 142 Rogger 143 utkvěl v paměti všem, kdo na tomto

140

Vzpomínky Zdeňka Streubela z 3. 7. 2009 Vzpomínky Zdeňka Streubela z 27. 5. 2010 142 tamtéž 143 Viz Příloha R 141

45

táboře byl. Srdce dětí si získal nejen svou osobou, ale i žvýkačkami, které jim rozdával144. Rogger byl o rok později z ČSR vyhoštěn jako nežádoucí. Tábory na Šumavě vznikali okolo školy v osadě Hamry. V té se vařilo a scházeli se v ní všechny tábory. Borůvek bylo hodně, takže ke sběru stačilo pár hodin denně a jinak se mohli věnovat skautské činnosti a výletům po přírodě. Borůvky se posílaly do Prahy, odkud putovaly na vývoz. Ze získaných peněz byla uhrazena doprava na Šumavu a větší část pobytu. 145 „U táboráku jsme plánovali tábor na příští rok, protože pan ministr Nejedlý nás ujišťoval: „Bez JUNÁKA si nedovedu československou mládež ani představit!“ Bohužel vývoj šel úplně jiným směrem“146 Jednou mi současný vedoucí střediska Josef Hejnyš vypravoval, že řešil s rodiči jednoho vlčete otázku, zda jejich dítě bude pokračovat ve skautingu, či nikoliv. Rodiče argumentovali tím, jejich syn se musí učit, aby se dostal na vysokou školu.

Jak jim oponoval Josef Hejnyš, stojí za

povšimnutí, že všichni, kdož se významněji zapojili do skautské činnosti, patří k lidem, kteří něco dokázali a mají vysokoškolské tituly. Zdeněk Streubel byl nejen skautský vůdce, ale též starosta města Broumova.

144

Vzpomínky Věry Pospíšilové ze 4. 3. 2011 Vzpomínky Věry Pospíšilové z 11. 3. 2011 146 Vzpomínky Zdeňka Streubela z 27.5.2010 145

46

4.4. Jaroslav Weigel – Šedý bobr Jedním, kdo se výrazně podepsal na podobě polického skautingu je i známý herec divadla Járy Cimrmana Jaroslav Weigel. Jaroslav vstoupil do skautského oddílu v roce 1938, kdy mu bylo sedm let. Stal se vlčetem a dostal skautskou přezdívku Šedý bobr147. To proto, že uměl dobře plavat. Vedoucí jeho družiny byl Bohuslav Strauch, vůdce oddílu byl Milan Paleček a těsně před válkou ještě Oldřich Tér. V roce 1940 měla odjet vlčata se skauty na tábor. Tábor děvčat, která odjela před nimi, však rozehnalo gestapo a chlapci již na tábor neodjeli. A tak se tři kamarádi Jaroslav, Kamil Turek a Zdeněk Streubel rozhodli založit vlastní klub. Přihlásili se do Mladého hlasatele, dostali číslo 12 112 a zvolili si jméno Ochránci polických stěn. Asi po půl roce se k nim přidal čtvrtý chlapecBohuslav Strauch. Ten jediný měl nějaké zkušenosti s vedením družiny a tak se ujal vedení klubu. Připravoval program, organizoval přátelské závody, výlety do okolí. “… tím nám připravil docela hezké mládí. Bylo to ve skautském duchu, měli jsme řadu věcí ze skautské knihovny, protože u Strauchů se leccos schovávalo, například oddílová vlajka“ 148 Klub se tak vlastně stal pokračováním skautského oddílu. V rámci Mladého hlasatele vzniklo v Polici nad Metují klubů více – Synové skal, Tuláci savany se hlásí, Skaláci, 149 se kterými se stýkali, žádný jiný však neměl skautské základy. Hoši měli svoji klubovnu v altánku pivovaru u Weigelů. Upravili si ho tak, aby v něm mohli trávit schůzky i přes zimu. Po válce, když byl skauting znovu povolen, plni energie, se vrhli znovu do skautování. První

147

Vzpomínka Jaroslava Weigla z 13. června 2009 Skautský svět, leden 2007, s. 14 149 Kronika ochránců polických stěn, s. 9 148

47

poválečný tábor byl „Pod poradní skálou“ v Maršovském údolí150. Tábor o rok později byl pro Jaroslava posledním v polickém oddíle. Na podzim se ještě se Zdeňkem Streubelem přestěhoval do Broumova – Olivětína, kde pokračoval ve skautování jako zástupce vůdce 2. chlapeckého oddílu. „V děvětačtyřicátém jsem se opět přestěhoval – do Mnichova Hradiště. Skautovat jsem nepřestal – vedl jsem tam oddíl. Připravovali jsme se na tábor, ale k němu už nedošlo. „151 Po zákazu skautingu v roce 1950 začal spolupracovat s nově založeným časopisem Mladý svět, který se zajímal o trampy. Následně vznikla i trampská škola, na které působil jako instruktor. Zde předával své zkušenosti, které získal za léta strávená ve skautu. Na tu dobu stále vzpomíná s vděčností, protože se zde naučil dovednosti, které mnohokrát v životě využil.

150 151

Viz Příloha S Skautský svět, leden 2007, s. 14

48

4.5. Skautský trubač Václav Hybš Hned po válce, v roce 1945 nastoupil do skautského oddílu v Polici nad Metují i Václav Hybš. Na skautování se všichni moc těšili, protože už první léto se vydali na tábor do lomu, který je směrem na Radešov. Ten lom, ve kterém skládal svůj skautský slib Bohuslav Strauch. Na dobu svého skautování vzpomíná Václav Hybš jako na úžasnou dobu, která však skončila už v roce 1948. „Měli jsme krásnou klubovnu nad starým parkem směrem na Zděřinu. V klubovně jsme se pravidelně scházeli a já jsem patřil do nejmladšího oddílu zvaného vlčata. Skauting v Polici nad Metují vedli bratři Strauchové, kteří byli naším velkým vzorem. S Bóžou se občas vídáme a starší Jiří nedávno zemřel, k mé velké lítosti. Dalším členem našeho skautu byl taky Jarda Weigel, herec Divadla Járy Cimrmana. Jako začínající hráč na trumpetu, jsem měl funkci trubače, troubil jsem hlavně budíčky a večerky na táboře, a na výletech jsem obveseloval hrou na harmoniku. Došlo taky k založení skautské kapely ve složení – Bóža Strauch na klarinet, Jirka Strauch na trombon a já na harmoniku. Vedli jsme poctivě kroniku, kde byly zapsány všechny události, obohacené fotkami z našich akcí.“ 152 Na Václava Hybše vzpomíná i Jaroslav Weigel 153 : „Například Vašek Hybš – známý dirigent byl tehdy vlčetem, výborný trubač, troubil nám ráno budíček, a když měl hlídku, tak za sebou tahal automat. Takový pořádný automat, který neuzvedl, a proto ho tahal za sebou po zemi.“ 154 Zákaz skautingu byla pro chlapce velká rána a jen těžko se s tím smiřovali. Václav Hybš pak už nikdy do žádného organizovaného spolku nevstoupil a za touto zásadou si stojí dodnes.

152

Vzpomínky Václava Hybše z 24. 6. 2010 Viz Příloha T 154 Skautský svět, leden 2007, s. 14 153

49

Léta v polickém skautingu mu však připravila nádherné mládí, radost být s kamarády, prožívat s nimi společná dobrodružství, umět se pohybovat v přírodě, poradit si v nesnázích a respektovat pravidla skautingu. Na tyto tři roky vzpomíná rád dodnes.

50

5. Závěr Skauting v Polici nad Metují má dlouhou tradici. Zdejším střediskem prošel jako dítě téměř každý, což je důkaz, že středisko zde pracuje a pracovalo tak, jak má. Velký význam měla nejen jeho činnost v dobách svobody, ale hlavně v dobách totalitního režimu, kdy se předávání ideologie setkávalo s nemalými problémy a skupiny pracovali prakticky v ilegalitě a vůdcům hrozily nemalé postihy. Z těchto období pocházejí největší osobnosti Polického skautingu, kteří bohužel časem opustili rodné město. Na skauting naštěstí nikdy nezanevřeli a předávali své zkušenosti nadále v jiných skautských střediscích. Mým cílem bylo zmapovat činnost skautského střediska v Polici nad Metují. Práce je postavena na dochovaných materiálech a výpovědích pamětníků. Dopátrat se archiválií bylo obtížnější, než jsem čekala. Po zkušenostech s totalitními režimy nejsou kroniky a ostatní materiály uloženy v archivech, ale kolují mezi činovníky, kteří je chrání jako oko v hlavě. Problémy nastaly též s mapováním oddílů náležejících k polickému středisku. Zatímco o Polici nad Metují se dá říci, že měla neustále 155 chlapecký oddíl, který byl jádrem činnosti, doba působnosti okolních oddílů byla velmi krátká a záznamy o jejich činnosti neexistují. Bylo potřeba důkladně prostudovat všechny materiály, které by mohly s jejich činností souviset a zaznamenat každou zmínku, která byla o jejich oddílech. Sepsáním této práce nekončí můj zájem o dané téma. V průběhu pátrání jsem objevila další pamětníky, kteří mají stále co říci a tím se mi otevírají další témata, která si zaslouží sepsání. Více bych chtěla ještě prostudovat historii oddílů okolních obcí. Ráda bych se zaměřila na skautské tábory a hledání své skautské klubovny. Za pozornost stojí i 155

Kromě let 1948 - 1968

51

oddílové vlajky, které jsou jejich ozdobou a dochovaly se i z předválečných let. Myslím, že si vše zaslouží samostatné kapitoly. Těm jsme se v této práci nevěnovala nejen z hlediska rozsahu práce, ale též proto, že mají spíše význam pro středisko, než pro historii. Brzy uplyne od založení skautingu v Polici nad Metují sto let. S vůdcem střediska Josefem Hejnyšem jsme se dohodli, že práce bude využita u příležitosti oslav, kde dané kapitoly budou doplněny.

52

6. Seznam pramenů a literatury Prameny ARCHIVY A ARCHIVNÍ FONDY Státní okresní archiv v Náchodě SOkA Náchod, Sbírka duplikátů matrik, kn. 3952 (Duplikát matrik římskokatolické farnosti Police nad Metují, 1900) SOkA Náchod, MěNV Police nad Metují, kart. 37, inv. Č. 926

OSOBNÍ ARCHIVY Osobní archiv Václava Noska -

Legitimace Václava Noska

-

korespondence

Osobní archiv Josefa Hejnyše -

Kronika ochránců polických stěn

-

Kronika 1. Oddílu junáka v Polici z let 1945 - 1970

-

Kronika TOM Skaláci z let 1974 – 1980

-

Jednatelská kniha Jun. Skautů, Kronika z let 1934 – 1938, autor neuveden

-

Korespondence Bohumila Straucha a Františka Štancla

Osobní archiv Věry Pospíšilové -

fotografie

Osobní archiv Zdeňka Streubela

53

-

fotografie

Osobní archiv Františka Štancla -

korespondence

Osobní archiv Jiřího Berana -

Skautský deník z let 1989 - 1996

Osobní archiv Dušana Šedka -

Deník z let 1984 – 1986

-

Deník z let 1986 – 1987

Osobní archiv Tomáše Noska -

Skautský deník z let 1994 – 1995

TIŠTĚNÉ PRAMENY Cesta země, 1. Stupeň skautské stezky, Praha 2008 Kronika města Police nad Metují, Fotokopie záznamů za rok 1999, zpracoval Jan Vintr, s. 447

NOVINY A ČASOPISY Lidové proudy 1922, ročník 17, číslo 12 Junák č. 1 – r. 5. 8. 1945, střediskový oběžník, strojopis, soukromá distribuce Junák č. 2 – r. 18. 9. 1945, střediskový oběžník, strojopis, soukromá distribuce

54

Polický měsíčník, číslo 7, 1999, vydává město Police nad Metují Polický měsíčník, číslo 9, 1999, vydává město Police nad Metují Polický měsíčník, číslo 10, 1999, vydává město Police nad Metují Polický měsíčník, číslo 6, 2008, vydává město Police nad Metují Polický měsíčník, číslo 8, 2009, vydává město Police nad Metují Náš čas, číslo 4, 1991 Skautský svět, BÁRTA, Marek – leden 2007

PAMĚTNÍCI BERAN Jiří, *1977, Deštné v Orlických horách 135, 517 91, od roku 2000 vůdce roverů a rangers, vůdce skautů, od roku 2007 zástupce vůdce střediska. HEJNYŠ Josef, *1953, Bukovice 62, 549 54 Police nad Metují, od roku 1968 rádce oddílu a rádce samostatné družiny v Machově, po roce 1970 vedoucí turistického oddílu mládeže, od roku 1990 vůdce střediska. HYBŠ Václav, *1935, Masarykovo nábřeží 38, 110 00 Praha – 1, oddílový trubač v letech 1945 – 1948. JENKOVÁ Hana, *1956, Smetanova 326, Police nad Metují, 54954, vůdkyně družiny světlušek v letech 1990 – 2000, od té doby vůdkyně vlčat. NOSEK Tomáš, *1980, Javor 63 Teplice nad Metují, člen oddílu v letech 1990 – 1995. NOSEK Václav, Na Výsluní 1381/67, Neratovice, syn zakladatele skautského oddílu v Polici nad Metují. POSPÍŠILOVÁ Věra, *1933, Náchod, členka dívčího oddílu v letech 1939 – 1948.

55

ROŠKOVÁ Naďa, *1954, Pod Klůčkem, Police nad Metují, rádkyně družiny Donavanů v letech 1974-1977. STREUBEL Zdeněk, *1931, Komenského 312, Broumov, člen družiny Ochránci polických stěn, rádce družiny v letech 1945 – 1946. ŠEDEK Dušan, *1972, Záměstí 199, Police nad Metují, člen TOM Skaláci. ŠKRAŇKOVÁ Věra, *1949, Fučíkova 326, Police nad Metují, 54954, vůdkyně družiny světlušek v letech 1990 – 2000, od té doby vůdkyně vlčat. VÍDEŇ Zdeněk, *1936, Nádražní 218, Police nad Metují, zástupcem vůdce oddílu v letech 1968 – 1970. VÍDEŇOVÁ Věra, *1951, Nádražní 218, Police nad Metují, členka dívčího oddílu v letech 1968 – 1970 . WEIGEL Jaroslav, *1931, Fragnerova 30, Praha 6, 16000 - člen válečného oddílu Ochránců polických skal, rádce družiny v letech 1945-47.

INTERNETOVÉ ZDROJE http://junakpolice.webpark.cz/start.htm , poslední aktualizace 14.8.2007 NAŠA TV - Grizzly, ZUŠ Police nad Metují, 2008

LITERATURA ANDRÝS, Václav. Almanach:80 let střediska Junáka Jiřího Šimáně – Šípa Česká Skalice 1917 – 1997, aneb slova o skautingu, Česká Skalice 1997 ČERNÁ, Marie. ABC nejen pro skauty, Praha 1995 FLOUSEK, Jiří. Kronika Hronovského skautingu, 1999 FRÝBA, Miloš. HYBŠ, Václav. Kde jsou noty, tam je bída…, Praha 2002

HANZÍK, Vratislav. Průvodce dějinami skautingu, Hradec Králové 1990

56

HNÍZDIL, Josef. Historie skautingu v Náchodě. Strojopis SVOJSÍK, Antonín Benjamín, Základy Junáctví, Praha 1912 VLČKOVÁ, Věra. Horizonty [NE]svobody, Náchod 2005 Všeobecná encyklopedie, svazek 1, Diderot, Praha 1999 Všeobecná encyklopedie, svazek 7, Diderot, Praha 1999 Historie českého skautingu slovem a obrazem, 1990

57

Jmenný rejstřík Ansorgová, 33

Jenková, H., 6

Balcar, 17

Jirásek, A., 19

Bednář, J., 20

Klíma, 23,24

Bihari, I., 23

Kohlová, V., 25,34

Brandejská, J., 23

Koláčná, D., 33

Burešová, L., 35

Koláčný, E., 41

Čapek, M., 19

Kolísko, V., 23

Čapková, M., 33

Končinský, 23,24

Černý, J., 20

Košťálová, 33

Demko, B., 20

Králová, J., 19

Doležal, F., 20

Krátký, 8,39

Duchatsch, M., 23

Krmaš, 8

Duchatsch, P., 23

Kubeček, V., 43

Frencl, 23

Kubeček, Vl., 43

Fulka, J., 17,23

Langerová, F., 41

Hanuš, A., 20

Lamka, 23,24

Hejnyš, J., 6, 23, 24, 26, 29, 30, 36, 45, 51

Leznar, P., 20

Hejnyšová, I., 35

Marek, J., 19,20

Hilbert, Z., 19

Mazancová, H., 35

Hofmanová, I., 25, 34

Mlynář, Z., 20

Hybš, V., 5,6,47

Nejedlý, 45

Horychová, 33

Neuman, 44

Linhart, 7

58

Nevřivý, J., 20,23

Svatoňová, L., 34

Nosek, J., 7,37

Svoboda, L., 19

Nosek, V., 7,37,38

Svojsík, A. B., 7,13,39

Nosková, M., 37

Strauch, B., 13-17, 19, 20, 3944, 46, 47

Nováková, J., 33 Oberšal, A., 20 Oberšal, V., 8,17,23,24,39,40

Strauch, J., 40,47 Strauchová, H., 40,41

Oberšálová, M., 12,33

Streubel, Z., 6, 14, 15, 19, 22, 40, 43, 45-47

Palečková, 33

Šála, 23

Paleček, M., 17,46

Šedek, D., 28,29

Pavlík, J., 23

Škop, 10

Pavlík P., 23

Škraňková, V., 6,34

Pavlínek, 41

Šnáblová, I., 25, 34

Pejskar, J., 20

Šorfa, V., 20

Pellyová, V., 6,17,26,33,36, 44

Špulák, 23,24,

Pospíšilová, V., 6, 17,26,33, 36, 44

Štancl, 19,39,42

Podroužková, R., 33 Powell, R. B., 7,13,39 Průšová, 33 Ptáček, M., 23 Rogger, 44,45 Rošková, N., 6 Sedlický, 8,33,36 Schmidt, O., 13

Šťovíček, J., 14 Teichman, 23,24 Thér, O., 43,46 Turek, 14-16,19,23,40,43,46 Vacková, N., 25,34 Vídeň, Z., 23 Vídeňská, 34 Vít, 8,11

59

Vojtková, J., 33 Vokurka, K., 20 Všetenský, 8

Weigel,J., 5, 6, 14-16, 19, 40, 43, 46, 47 Zocher, 23

60

Seznam příloh Příloha A: Karel Krátký Příloha B: Novinový článek z roku 1922 Příloha C: Tábor pod Borem v roce 1939 Příloha D: Opis nařízení o zrušení Svazu skautů a junáků z 28. října 1940 Příloha E: Ochránci polických stěn Příloha F: Žádost o povolení táborového ohně na Zděřině Příloha G: Tábor v roce 1945 Příloha H: František Štancl s manželkou na Polické pouti v roce 1945 Příloha I: Tábor u Radvanic v roce 1948 Příloha J: Klubovna v Tomkově ulici Příloha K: Znak Donavanů Příloha L: Tábornická maturita Příloha M: Klubovna tzv. „Dřevěnka“ Příloha N: Skautská legitimace Věry Pellyové a jejího bratra Jana Pellyho Příloha O: Skautská legitimace Václava Noska Příloha P: Police nad Metují květen 1945 skauti v průvodu Příloha Q: Bohuslav Strauch Příloha R: Tábor v roce 1949 Příloha S: Jaroslav Weigel se svoji družinou Příloha T: Zdeněk Streubel a jeho družina vlčat Příloha U: Tabulka táborů polického skautského střediska.

61

Přílohy Příloha A: Karel Krátký, jeden ze zakladatelů skautingu v Polici, fotografie z dvacátých let Použito: Archiv Zdeňka Streubela

Příloha B: Novinový článek dokazující činnost polického střediska v roce 1922 Použito: Lidové proudy, ročník XVII. Číslo 12

62

Příloha C: Tábor pod Borem v roce 1939 Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

63

Příloha D: Opis nařízení o zrušení Svazu skautů a junáků z 28. října 1940 Použito: HNÍZDIL, Josef. Historie skautingu v Náchodě. Strojopis. 1997

64

Příloha E: Ochránci polických stěn před klubovnou, fotografie ze zimy 1942-1943, zleva Zdeněk, Bóža, Kamil, Kejdana. Na fotce chybí Jaroslav, který fotografoval Použito: Kronika ochránců polických stěn, s.10

65

Příloha F: Žádost o povolení táborového ohně na Zděřině Použito: SOkA Náchod, MěNV Police nad Metují, kart. 37, inv. č. 926

Obrázek 1: Žádost o povolení táborového ohně

66

Obrázek 2: Povolení konání táborového ohně

67

Příloha G: Tábor v roce 1945 Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

Obrázek 1 a 2: Odjezd na tábor v roce 1945

Obrázek 3 a 4: Tábor pod Poradní skálou v roce 1945 v Maršovském údolí

68

Příloha H: František Štancl s manželkou na Polické pouti v roce 1945 Použito: Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

Příloha I: Tábor u Radvanic v roce 1948 Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

69

Příloha J: Klubovna v Tomkově ulici, která sloužila oddílu TOM Skaláci v letech 1987-1996 Použito: http://junakpolice.webpark.cz/start.htm

70

Příloha K: Znak Donavanů Použito: Kronika TOM z let 1974 – 1980, s. 29

71

Příloha L: Tábornická maturita Použito: Deník Dušana Šedka z let 1984 – 1986, s. 53

72

Příloha M: Klubovna V Hvězdecké ulici, tzv „Dřevěnka“ Použito: http://junakpolice.webpark.cz/start.htm

73

Příloha N: Skautská legitimace Věry Pellyové a jejího bratra Jana Pellyho Použito: Soukromý archiv Věry Pospíšilové

74

Příloha O: Skautská legitimace Václava Noska Použito: Soukromý archiv Václava Noska ml.

75

Příloha P: Skauti B.Strauch, J.Tůma a Z.Streubel v průvodu v květnu 1945 v Polici nad Metují (zleva) Použito: Soukromý archiv Zdeňka Streubela

Příloha Q: Bohuslav Strauch – vedoucí tábora na Radvanickém potoce 1948 Použito: Soukromý archiv Soukromý archiv Zdeňka Streubela

76

Příloha R: Tábor v roce 1949, úplně nahoře Rogger, v tmavých brýlích Věra Pellyová Použito: Soukromý archiv Věry Pospíšilové

Příloha S: Jaroslav Weigel se svoji družinou na táboře pod Poradní skálou v roce 1945 Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

77

Příloha T: Zdeněk Streubel a jeho družina vlčat – červen 1945 na fotce je Venda Hybš Použito: Použito: Soukromý archiv Zděňka Streubela

78

Příloha U: Tabulka táborů polického skautského střediska. Sestavila Martina Nosková 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 19501968

DATUM 1.5. 1.5. 1.5.

MÍSTO Župní tábor na Turově Župní tábor Župní tábor Putovní tábor po Krkonoších

14.8-19.8 16.6

Náchod Bišovštejn Borek

29.6

Ostaš

POČET

3 10

Putovní tábor na Valašsko, vlčata v Klučance Vysoká Srbská Tábor pouze děvčat U Weiglů na zahradě

6

4

Skauti - Pod poradní skálou – údolí Metuje, skautky Nízká Srbská Klučanka Údolí Radvanického potoka mezi Jívkou a Radvanicemi Hamry pod Hojsovou Střáží, u Železné Rudy Žádný tábor se nekonal

79

1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Liberk Dětská vesnička SOS Doubí u Karlových Varů Dětská vesnička SOS Doubí u Karlových Varů Chata na Rýchorách Tábor na Zpěněné řece – Doubravka u Chotěboře Tábor na Vosí louce – Zdelov Krasoňov - Humpolec Tábor na Zdobnici Putování Beskydami a Malou Fatrou Běluň – Po stopách plukovníka Coopera Běluň – Stoupání na Horu Plavba po Vltavě Tajuplný ostrov, Mravenčí vrch, Jívka Pětidenní výprava na Jívku Štikovská rokle, Nová Paka Štěpanice Štěpanice Hájovna v Losích, Rychnov pod Křemešníkem Sluneční paseka, Křemešník, Pelhřimov Manětín – Honza málem králem Manětín – Za poklady Inků Manětín – Stavba železnice Nové Hrady Nové Hrady Horní Nová Ves Dubenky Dubenky Úterský potok, Bezdružice – Rapa Nui Zdoňov Zdoňov Zdoňov Zdeklov Krikvaldy, Helvíkovice Krikvaldy, Helvíkovice Stvolínky, Česká Lípa – Z pohádky do pohádky Stvolínky, Česká Lípa – Skautský tábor Modletín, Chrudimka, Železné Hory Modletín, Chrudimka, Železné Hory

38

80

2006 2007 2008 2009 2010

Kateřina, Dvůr králové – Pohádky tisíce a jedné noci Tatrovice, Chodov u Karlových Varů – Pán prstenů Vlčata a světlušky na Vrchní Orlici, skauti a skautky Tábor Ztracených ,Vimperk Vlčata a světlušky na Vrchní Orlici, skauti a skautky tábor Tikal Ruprechtice Vrchní Orlice

81