HISTORIE MĚSTSKÉHO MUZEA V PŘEROVĚ V LETECH

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Obor: Muzeologie

Bc. Petr Jirák

HISTORIE MĚSTSKÉHO MUZEA V PŘEROVĚ V LETECH 1902–1955 Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, Ph.D. Brno 2010

1

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci na téma Historie Městského muzea v Přerově v letech 1902–1955 vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

V Bedihošti dne 5. 11. 2010

Petr Jirák 2

Děkuji vedoucímu práce, Mgr. Otakaru Kirschovi Ph.D., za cenné rady a pomoc při shromaţďování pramenů a literatury. Dále bych chtěl poděkovat zaměstnancům institucí, kde jsem čerpal informace. Jmenovitě se jedná o Státní okresní archiv Přerov, Muzeum Komenského v Přerově, Archiv Národního muzea v Praze, Zemský archiv v Opavě.

3

Obsah Úvod………………………………………………………………………………….…6 1. Stručná charakteristika města Přerov………………………………………….….9 2. Počátky muzejnictví v Přerově……………………...…………………………......13 3. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1902–1918…………………....….17 3.1 Správa muzea a personální obsazení…………………………………………….…17 3.2 Prostorové záleţitosti a financování muzea………………………………………..19 3.3 Muzejní aktivity……………………………………………………………………21 4. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1918–1939………........................26 4.1 Správa a financování muzea…………………………………………………….....26 4.2 Personální obsazení muzea………………………………………………………...29 4.3 Prostorové záleţitosti muzea, instalace muzejních sbírek…………………………33 4.4 Muzejní aktivity…………………………………………………………………....36 4.4.1 Akviziční činnost………………………………………………………...36 4.4.1.1 Teličkova archeologická sbírka………………………………...36 4.4.1.2 Hudečkova entomologická sbírka……………………………...38 4.4.1.3 Legionářské muzeum…………………………………………..40 4.4.1.4 Další akvizice…………………………………………………..43 4.4.2 Prezentační činnost………………………………………………………46 4.4.2.1 Středomoravská výstava v Přerově…………………………….46 4.4.2.2 Další prezentační aktivity……………………………………...48 5. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1939–1945………………...…….51 5.1 Správa muzea a nacistické zásahy do jeho chodu…………………………………51 5.2 Personální obsazení a financování muzea…………………………………………56 5.3 Akviziční činnost…………………………………………………………………..58 5.4 Prezentační činnost………………………………………………………………...60 6. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1945–1955…………………….…62 6.1 Správa, personální obsazení a financování muzea…………………………………62 4

6.2 Prostorové záleţitosti muzea, instalace muzejních sbírek………………………....65 6.3 Akviziční činnost…………………………………………………………………..67 6.3.1 Muzeum Komenského Přerov……………………………………………67 6.3.2 Další akvizice…………………………………………………………….69 6.4 Prezentační činnost……………………………………………………………...…71 6.5 Zánik Městského muzea v Přerově………………………………………………...74 Závěr……………………………………………………………………………..……75 Seznam použitých pramenů………………………………………………...…..……79 Seznam použité literatury…………………………………………………………….82 Seznam příloh…………………………………………………………………………85

5

Úvod Historie Městského muzea v Přerově, které existovalo v letech 1902–1955, není dostatečně probádanou oblastí historické muzeologie. Rovněţ regionální literatura toto téma téměř opomíjí. Publikace věnované městu Přerov uvádí pouze kusé informace o muzeu. Pozornost bývá navíc věnovaná také Muzeu Komenského v Přerově, které bylo do roku 1950 samostatné. Hlavním důvodem sepsání magisterské práce na toto téma bylo tedy zejména jeho nedostatečné zpracování. Autor je navíc zaměstnancem Státního okresního archivu Přerov, kde se nachází řada archiválií se vztahem k historii Městského muzea v Přerově. Tato okolnost hrála při výběru tématu rovněţ roli. Cílem magisterské práce je podrobně popsat a analyzovat historii Městského muzea v Přerově v průběhu jeho celé existence, tedy v období let 1902–1955. Práce se soustřeďuje na finanční, personální a prostorové záleţitosti muzea, dále na jeho aktivity, především akviziční a prezentační. Magisterská práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol. První z nich uvádí stručnou charakteristiku Přerova s uvedením správního, politického, hospodářského a kulturního vývoje. Tato kapitola se stala součástí práce z toho důvodu, aby byly charakterizovány poměry města. Druhá kapitola se věnuje počátkům přerovského muzejnictví do doby, neţ vzniklo městské muzeum. Následující čtyři kapitoly mapují historii městského muzea v jednotlivých periodách, přičemţ bylo zvoleno politické kritérium – období rakouskouherské (3. kapitola), éra první a druhé československé republiky (4. kapitola), totalitní období protektorátu (5. kapitola), poválečná éra (6. kapitola). Jde o obecně přijímané periodizační mezníky. Čtvrtá kapitola obsahuje také tři podkapitoly věnované do té doby samostatným muzeím: Hudečkově entomologické sbírce, Teličkově archeologické sbírce a Legionářskému muzeu. Obdobně šestá kapitola zahrnuje v rámci podkapitoly stručnou historii Muzea Komenského v Přerově. Práce se zakládá z větší části na archivních dokumentech. Nejvíce informací bylo čerpáno z archiválií, které jsou uloţené ve Státním okresním archivu Přerov. Jedná se především o archivní fondy Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov (zahrnuje období městského muzea i následného okresního muzea), Archiv města Přerov a Městský národní výbor Přerov (oba fondy nejsou zatím archivně zpracované). Tyto tři fondy obsahují informace o mnoha činnostech městského muzea. K nejhodnotnějším zdrojům patří kniha zápisů ze schůzí kuratoria městského muzea za období 1902–1942, která je součástí fondu 6

Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov. Biografické údaje o přerovských muzejnících byly čerpány z fondu Policejní přihlášky Přerov a sbírky Kulturní místopis Přerovska. Spousta informací byla čerpána z korespondence městského muzea za roky 1938– 1947 a 1951, která je dodnes uloţena v Muzeu Komenského v Přerově. Nutno konstatovat, ţe ani v jedné z přerovských kulturně-vědeckých institucí (Státní okresní archiv, Muzeum Komenského) nejsou uloţeny přírůstkové knihy městského muzea. Dle sdělení současných přerovských muzejníků se tyto knihy bohuţel nedochovaly. Rovněţ zpráv o činnosti městského muzea se dochovalo mizivé mnoţství. Dvě z nich byly otištěné v ročenkách městského muzea, které vyšly koncem třicátých let. Údaje o činnosti muzea za jednotlivé roky jsou alespoň částečně zachycené ve výše zmíněné knize zápisů ze schůzí kuratoria. Významné údaje k historii muzea se podařilo dohledat ve fondu Svaz československých muzeí Praha, který se nachází v Archivu Národního muzea v Praze. Naopak ve fondu Oberlandrát Olomouc, který je uloţen v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, nebyly nalezeny ţádné zmínky vztahující se k muzeu. Vedle archivních pramenů byly vyuţity rovněţ prameny tištěné zahrnující řadu dobových článků uvedených zejména v regionálních novinách Obzor, kde se daly zjistit mj. údaje o různých akvizicích muzea. Při sepisování práce nebyla samozřejmě opomenuta ani literatura, která vznikla po zániku městského muzea. Poznatky o historii a vývoji českého muzejnictví byly čerpány zejména z prací Jiřího Špéta1, v případě období protektorátu také z disertační práce Otakara Kirsche.2 Městskému muzeu v Přerově se věnovali především František Hýbl, Milan Chumchal a Gustav Voţda. Tito tři bývalí zaměstnanci Muzea Komenského v Přerově psali o historii všech přerovských muzeí články či výjimečně krátké studie, které vycházely zejména v rámci sborníku Minulost Přerovska či v kulturním regionálním časopise Kultura Přerova.3 František 1

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003. 2. vyd. 120 s. ISBN 80-210-3206-5, ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988. 1. vyd. 366 s. 2 KIRSCH, Otakar: Německé muzejnictví na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009. 272 s. Disertační práce. 3 HÝBL, František – CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, Výstava k 100. výročí založení Městského muzea v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského, 2002. [12 s.], CHUMCHAL, Milan: Nález mincí v Přerově v roce 1923. In Minulost Přerovska 1993, Sbírka prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Muzeum Komenského, 1994, roč. 9, s. 129-146, CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 12-13. ISBN 80-238-7624-4, CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 25-38, CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 9, s. 134-135, CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151, VOŢDA, Gustav: 80 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1968, roč. 11, č. 3, příl. s. 12-13.

7

Hýbl spolu s autorským kolektivem napsal před dvěma roky publikaci věnující se historii přerovského muzejnictví v období 1888–2008.4 Tato kniha se věnuje především Muzeu Komenského a významným představitelům přerovského muzejnictví. Osobnostem Městského muzea v Přerově byla i jinde věnována dostatečná pozornost, proto o nich tato magisterská práce uvádí jen nejpodstatnější údaje. Informace uvedené v regionální literatuře uvádí o městském muzeu určitý okruh základních údajů bez hlubší analýzy. Údaje uvedené v těchto pracích diplomant porovnal s údaji v archiváliích. Údaje o archeologické činnosti muzea byly čerpány z nedávno vyšlého průvodce k expozici Archeologie Přerovska, jenţ byl sepsán kolektivem autorů v čele s Alešem Drechslerem.5 Studie Jiřího Lapáčka o péči městského muzea o archiválie obsahuje rovněţ přínosné údaje.6

4

HÝBL, František a kol: Přerovské muzejnictví, Muzeum Komenského v Přerově 1888–2008. Přerov: Muzeum Komenského, 2009. 1. vyd. 239 s. ISBN 978-80-87190-02-9. 5 DRECHSLER, Aleš a kol: Archeologie Přerovska, Průvodce k expozici Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského, Památníku lovců mamutů v Přerově - Předmostí a Malému školnímu muzeu lovců mamutů při ZŠ J. A. Komenského v Přerově - Předmostí. Přerov: Muzeum Komenského, 2010. 1. vyd. 119 s. ISBN 978-8087190-07-4. 6 LAPÁČEK, Jiří: Péče Městského muzea v Přerově o archiválie v 1. polovině 20. století. In 120 let Muzea Komenského v Přerově a oslavy Komenského v roce 1892 ve střední Evropě. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 45-61. ISBN 978-80-87190-04-3.

8

1. Stručná charakteristika města Přerova Přerov se nachází v úrodné oblasti Hané, leţí na obou březích řeky Bečvy v nadmořské výšce okolo 210 metrů.7 Nejstarší zmínka o Přerovu se nachází v listině z roku 1141, kterou vydal olomoucký biskup Jindřich Zdík. Přerov vzhledem ke své poloze těţil z tranzitního obchodu. Nacházel se na takzvané skalické cestě, která vedla z Olomouce přes Přerov na Uherské Hradiště a končila aţ v uherské Ostřihomi. Roku 1256 se Přerov stal královským městem, sídlem kraje a také krajského soudu, u něhoţ byly vedeny menší zemské desky. Od začátku 15. století byl Přerov opakovaně zastavován různým rodům. Za husitských válek se stal významným moravským centrem vyznavačů kalicha, pár desítek let poté podporoval v uhersko-české válce českého krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1487 získal Přerov do dědičného drţení Vilém z Pernštejna, čímţ se z královského města stalo poddanské. Z dob vlády Pernštejnů pochází historický znak Přerova, jemuţ dominuje černá zubří hlava se zlatým kruhem v nozdrách. Za Viléma z Pernštejna byly poloţeny základy dalšího rozvoje města, docházelo totiţ k organizaci cechovní výroby prostřednictvím cechovních artikulí, dále se vyvíjela mlýnská výroba a pivovarnictví. V roce 1596 mělo na základě dohody mezi Janem z Pernštejna a městem dojít k převzetí přerovského panství zdejšími měšťany. Pokus zařadit se znovu ke královským městům však nakonec nevyšel. Přerovští si nakonec vybrali novou vrchnost, kterou se stal panský rod ze Ţerotína. O dva roky později připadl Přerov dědictvím Karlovi staršímu ze Ţerotína, vůdčímu představiteli Jednoty bratrské a jednomu z nejvzdělanějších muţů té doby.8 Nepřekvapí tedy skutečnost, ţe na přelomu 16. a 17. století v Přerově působilo mnoho příslušníků Jednoty bratrské. Jedním z nejvýznamnějších přerovských rodáků byl Jan Blahoslav (1523–1571). Jan Amos Komenský (1592–1670) získal v Přerově základní vzdělání a později zde také vyučoval.9 Období třicetileté války znamenalo úpadek města, přerovské hospodářství snad s výjimkou soukenictví ztratilo na dlouhou dobu úroveň. Ke zvýšení významu města došlo aţ v roce 1841, kdy se stalo významnou ţelezniční křiţovatkou.10 Rok 1848 přinesl mnoho změn, především bylo zrušeno poddanství a změnil se výkon správy, jejímţ základem se stala svobodná obec. První obecní volby proběhly v Přerově roku 7

BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848– 1960. Svazek VI. Ostrava: Profil, 1978, s. 38. 8 LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava, Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 8-12. 9 HÝBL, František a kol: c. d., s. 16. 10 LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava, Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 12-13.

9

1850, prvním starostou byl zvolen Lazar Gross. V následujících letech byla samospráva omezena tzv. Bachovým absolutismem, k dalším volbám proto došlo aţ roku 1861.11 Na přelomu 60. a 70. let 19. století probíhaly v Přerově politické boje mezi národní stranou, která hájila zájmy českého ţivlu a opoziční stranou Moravců prosazující zájmy prorakouské. Od 80. let 19. století se ve městě začaly objevovat spory mezi staročechy a mladočechy, coţ odpovídalo celkovému dění v českých zemích. V obecních volbách konaných roku 1892 zvítězili v Přerově poměrně jednoznačně staročeši, protoţe v I. a II. sboru získali aţ na jednu výjimku všechna místa. Opozice neměla na základě výsledku těchto voleb v městské radě ani jednoho zástupce.12 Koncem 19. století nabývalo politické spektrum v Přerově na pestrosti, vznikla zde odbočka sociálně demokratické strany, dělnický spolek Havlíček orientovaný národně socialisticky nebo katolická strana národní na Moravě vedená Mořicem Hrubanem. V roce 1905 došlo v rámci přerovského sjezdu ke sjednocení české a moravské strany v Československou stranu agrární.13 Z Přerova pocházel Slavomír Kratochvíl, který byl v roce 1914 za šíření protihabsburských letáků odsouzen k trestu smrti a následně oběšen. Byl jednou z prvních obětí prvního odboje.14 V prvních obecních volbách konaných v rámci Československé republiky zvítězili v Přerově roku 1919 sociální demokraté, kteří získali 16 mandátů z celkového počtu 42. Zbývající mandáty získali čeští socialisté (8), národní demokraté (7), lidovci (4), ţivnostníci (4), němečtí sociální demokraté (2), ţidé (1).15 Posledním starostou Přerova byl v letech 1938–1939 sociální demokrat František Lančík, který pár dní po vytvoření protektorátu Čechy a Morava odstoupil. Výnosem Okresního úřadu v Přerově z 28. 3. 1939 byl správou města pověřen Jan Moulík, dosavadní náměstek starosty. Jiţ v květnu 1940 po výzvách okupantů na funkci rezignoval. Řízení obecních záleţitostí se tehdy ujal nejstarší člen městské rady Karel Nachtigal. Na podzim 1940 bylo však městské zastupitelstvo na základě výměru Zemského úřadu v Brně z 11. 9. 1940 rozpuštěno. Brzy poté se vedení města ocitlo v rukou vládních komisařů, kterými se postupně stali Karl Kavka von Sittaheim (1940–1941) a JUDr. Hans Petzny (1941–1945).16 Přerov je spojen s mnoha událostmi protinacistické rezistence. V zahraničních vojscích protihitlerovské koalice působili např. otec a syn Lančíkovi, Karel Hovůrka nebo Bohuslav Němec. Na samém konci války došlo 1. 5. 1945 v Přerově k spontánnímu povstání proti okupantům, které bylo téhoţ dne za 11

LAPÁČEK, Jiří: Starostové města Přerova 1850-1939. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 31. 12 Tamtéţ, s. 37. 13 Tamtéţ, s. 39. 14 LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava, Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 16. 15 LAPÁČEK, Jiří: Starostové města Přerova 1850-1939. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 44. 16 Tamtéţ, s. 49.

10

přispění značných okupačních sil potlačeno.17 Po druhé světové válce fungoval v Československu systém národních výborů, který spojoval státní moc a státní správu do jediného orgánu. Dne 18. 5. 1945 se uskutečnila první schůze Místního národního výboru v Přerově, ve kterém na základě paritního zastoupení v Národní frontě zasedalo 30 členů ze čtyř politických stran. Ve volbách do Ústavodárného národního shromáţdění v květnu 1946 zvítězili v Přerově komunisté před národními socialisty, lidovci a sociálními demokraty. Po únorovém převratu v roce 1948 nastolili komunisté v celé zemi svou totalitní vládu, která existovala více neţ 40 let.18 Ve druhé polovině 19. století se zejména v důsledku zavedení ţelezniční dopravy stalo z Přerova průmyslové město. První přerovské průmyslové podniky se orientovaly na zemědělství, např. šlo o výrobu zemědělských strojů či hnojiv. Bratři Skenové vybudovali v Přerově koncem 50. let 19. století moderní cukrovar, v roce 1867 v jeho těsné blízkosti postavili další cukrovar. Po roce 1918 se cukrovar změnil na akciovou společnost a po deseti letech byl jeho provoz ukončen. Významnou továrnou se stal rovněţ První moravský pivovar akciový se sladovnou, který byl zaloţen roku 1872. Eduard Kokora vybudoval v Přerově největší továrnu na zemědělské stroje na Moravě, která vyváţela zboţí do celé rakouskouherské monarchie. V roce 1908 získala navíc koncesi na stavbu mostů a ţelezných konstrukcí. Rozvoj podniku byl zastaven hospodářskou krizí začátku třicátých let 20. století, coţ nakonec znamenalo jeho zánik v roce 1939.19 Významné bylo rovněţ přerovské strojírenství reprezentované především firmou Heinik a dědicové. Karel Zejda zaloţil v Přerově za první republiky podnik KAZETO zabývající se výrobou dámských kabelek, aktovek, cestovních kufrů apod. V roce 1933 vybudoval Ing. Alois Beneš továrnu na optické přístroje, která byla zaregistrována pod názvem Optikotechna.20 Po válce se průmysl ve městě nadále prudce vyvíjel, od roku 1946 docházelo k znárodňování průmyslových podniků. Rozvíjely se tak továrny, které byly svým výrobním programem perspektivní z pohledu centrálně řízené ekonomiky. Týkalo se to zejména Přerovských strojíren, Přerovských

17

LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava, Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 18-19. Karel Hovůrka a Bohuslav Němec se stali veliteli dvou výsadků vyslaných na naše území ze SSSR jiţ v létě 1941. Vinou zrady byly jejich desanty bohuţel brzy vyzrazeny a následovaly popravy parašutistů a desítek jejich podporovatelů. Viz např. JIRÁK, Petr: Příběh odbojáře Rajmunda Navrátila z Kojetína. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2009, roč. 17, s. 160 nebo KOPEČEK, Pavel: Parašutisté v Přerově v roce 1941. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 151-155. 18 LAPÁČEK, Jiří: Systém národních výborů 1945–1990 a současnost. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 59-61. 19 CHUMCHAL, Milan: Průmyslový rozvoj města. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 141-143. 20 Tamtéţ, s. 144-146.

11

chemických závodů a Optikotechny, která pod novým názvem Meopta pokračovala ve výzkumu a vývoji jemné mechaniky a optiky.21 K architektonickým památkám Přerova se řadí zejména zámek umístěný ve středu města, o jehoţ počátcích nejsou jasné zprávy. Dosavadní archeologické průzkumy zámeckého areálu doloţily v těchto místech jen stavby z pozdní gotiky. Stavební úpravy prodělal zámek na přelomu 16. a 17. století za Vratislava z Pernštejna, kdy byl renesančně přestavěn a za Karla staršího ze Ţerotína, který nechal přistavět druhé patro a věţ opatřil hodinami.22 Na Horním náměstí se nachází řada malebných renesančních městských domů, v ulici Pod Valy lze spatřit obnovené středověké hradby. Celkově má však Přerov sídlištní charakter, řada panelových budov stojí v ostrém kontrastu se starší zástavbou.23 Po roce 1848 se ve městě rozvíjel národní ruch. V roce 1870 zde bylo zřízeno české gymnázium, jehoţ prvním ředitelem byl Jakub Škoda. O čtyři roky později došlo v Přerově k odhalení sochy J. A. Komenského od Tomáše Seidana.24 V druhé polovině 19. století se velmi rozvíjel spolkový ţivot. Dva významné spolky vznikly v Přerově v roce 1862. Jednalo se o pěvecko-hudební spolek Přerub a čtenářský spolek. V následujícím roce byl zaloţen divadelní spolek. Tělocvičná jednota Sokol zahájila činnost v roce 1871. Dobrovolný hasičský a tělocvičný spolek vznikl roku 1875. O sedm let později byl zaloţen Dělnický vzdělávací spolek Svornost.25 Poté vznikaly další spolky, které stejně jako výše jmenované rozvíjely kulturní, osvětovou a sportovní činnost v Přerově. Začátkem 20. století zasáhl Přerov fenomén kinematografie. V letech 1911–1925 získaly kinematografickou licenci následující přerovské biografy: Olympia, Orania, Bio Sokol – Alfa, Hvězda.26 V roce 1919 byla v Přerově zaloţena městská knihovna, o jejíţ další rozvoj se zaslouţili zejména Leopold Calábek a Eduard Kvasnička.27 Téměř celou první polovinu 20. století vycházel v Přerově Obzor. Redaktorem tohoto deníku byl od roku 1914 Karel Hauke. V Obzoru byla velká pozornost věnována kulturní oblasti a literární produkci zdejších autorů. V Přerově se narodil významný básník Josef Kainar (1917–1971).28

21

Tamtéţ, s. 146-147. LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava, Přerov. Praha – Litomyšl: Paseka, 2010, s. 26-27. 23 Tamtéţ, s. 46. 24 HÝBL, František a kol: c. d., s. 16. 25 LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava: Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 15-16. 26 FIŠMISTROVÁ, Věra: Přerovská kina. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 212-215. 27 CHROMČÍKOVÁ, Marie: Městská knihovna v Přerově. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě 2. Přerov: Město Přerov, 2002, s. 243. 28 LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava: Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010, s. 17. 22

12

2. Počátky muzejnictví v Přerově Jiţ před vznikem městského muzea existovalo v Přerově Muzeum Komenského, jehoţ vznik se většinou klade na konec 80. let 19. století. „Přerovská muzejní tradice vznikla před 80 lety založením Muzea Komenského. Na popud Františka Slaměníka usnesl se výbor Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě a ve Slezsku 10. 7. 1887 zahájit sbírání spisů Komenského, památky na jeho osobnost i literárních děl o něm pro účely stálé výstavy nových a starších pomůcek a knih učebných k účelům pedagogickým a vzdělavatelským“.29 František Slaměník se tohoto úkolu skutečně ujal. V následujícím roce vzniklo Muzeum Komenského, jehoţ fondy se skládaly především z exponátů nashromáţděných sběratelskou činností Františka Slaměníka. První veřejnou akcí muzea byla instalace dvou expozic na Průmyslové, hospodářské a národopisné výstavě Komenský a Stará škola, která se uskutečnila v roce 1893 v Přerově.30 Stručná historie Muzea Komenského je popsána v kapitole o historii městského muzea v letech 1945–1955. V průběhu této doby došlo totiţ ke sloučení obou muzeí. Rok 1888 je dodnes povaţován za počátek existence přerovského muzejnictví. Počátky Městského muzea v Přerově lze situovat do 90. let 19. století. Na přelomu 80. a 90. let 19. století se nejsilnější stranou v českých zemích stali mladočeši, u nichţ však probíhaly velké názorové diferenciace. Dochází k růstu nacionalismu a sociálních poţadavků obyvatelstva. Tento stav měl vliv rovněţ na uměleckou sféru, kam pronikaly nové myšlenkové proudy, které se vymezovaly proti tradicionalismu a romantickému vlastenectví. Stranou tohoto vývoje nezůstalo ani české muzejnictví, které se od 90. let 19. století aţ do začátku první světové války koncepčně formovalo. Pohybovalo se mezi vlasteneckým nadšením a vědeckým přístupem. Velký význam pro rozvoj českého muzejnictví měly dvě výstavy konané v první polovině 90. let 19. století: jubilejní výstava v roce 1891 a národopisná výstava v roce 1895. Organizační příprava národopisné výstavy vyvolala soustředěný sběr a vystavovatelskou činnost v krajích. Vlastivědní pracovníci vyvíjeli sběratelskou činnost, jejíţ výsledky před uskutečněním národopisné výstavy instalovali na různých krajinských výstavách. Tato aktivita zapříčinila vznik mnoha muzejních spolků a muzeí.31

29

VOŢDA, Gustav: c. d., s. 12-13. Gustav Voţda byl ředitelem Okresního vlastivědného muzea J. A. Komenského v Přerově v letech 1959–1990 . 30 Tamtéţ. 31 ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 45-47.

13

Rovněţ zárodky Městského muzea v Přerově souvisí s konáním národopisné výstavy v roce 1895. Literární odbor Čtenářského spolku v Přerově byl 1. 7. 1892 pověřen národopisnou činností.32 Bohuţel se ani z archivního fondu Čtenářský spolek Přerov nepodařilo zjistit, od koho pověření vzešlo. Logické úvahy však svádějí k názoru, ţe čtenářský spolek pověřil činností literární odbor. Příštího roku z tohoto odboru vznikl národopisný odbor pro krajinskou výstavu v Přerově. Ve vesnicích v okolí Přerova sbíral materiál určený pro Průmyslovou, hospodářskou a národopisnou výstavu, která se uskutečnila v roce 1893 v Přerově.33 Národopisný odbor, jehoţ předsedou tehdy byl gymnazijní učitel František Oščádal, pro tuto výstavu vytvořil srovnávací národopisnou výstavu, která byla umístěna ve 12 síních staré budovy obecné a měšťanské školy v Přerově. Obsahovala lidové práce Hanáků, Slováků a Valachů, zejména kroje, výšivky, jizby s nábytkem a figurínami obyvatel, ukázky nářečí v písemné formě, staré listiny, tisky a rukopisy, pokladnice či korouhve.34 Sbírky byly po výstavě uskladněny u obchodníka Jindřicha Matzenauera v tehdejší Ferdinandské ulici v Přerově do tří skříní.35 Město Přerov mělo zájem vyuţít těchto sbírek pro národopisnou výstavu, která se konala v roce 1895 v Praze. Národopisný odbor začátkem července 1894 oznamoval, ţe mu chybí vhodná místnost k uskladnění předmětů. Nebyl tak schopen odhadnout, kolik prostoru bude potřeba k vystavení předmětů v Praze. Výbor proto představitele města ţádal o přidělení nebo nájem vhodné místnosti, kam by byly muzejní předměty přemístěny. Národopisný odbor upozorňoval, ţe jestli se tak nestane, nebude v jeho silách na výstavě v Praze důstojně reprezentovat Přerov a bude tak nucen vzdát se další činnosti. Městská rada ve svém zasedání konaném 16. 7. 1894 přání vyhověla. Za účelem uskladnění předmětů určených na národopisnou výstavu pronajala národopisnému odboru v domě č. p. 154 v Přerově dvě velké místnosti.36 V roce následujícím po konání národopisné výstavy obdrţela městská rada v Přerově dopis od Odboru pro zřízení městského muzea v Přerově, který svou činností navazoval na bývalý národopisný odbor. Jednalo se v podstatě o pouhé přejmenování jednoho odboru. Zmíněný

32

HAUKE, Karel: Městské muzeum v Přerově. In Přerovsko-Kojetínsko. Brno: Národohospodářská propagace v ČSR 1933, s. 117-118. 33 Tamtéţ. Na valné hromadě čtenářského spolku padla koncem roku 1892 zmínka, ţe literární odbor pořádal kaţdou sobotu literární večírek, v jehoţ rámci se mj. diskutovalo o přípravách národopisné výstavy v Přerově. Viz SOkA Přerov: fond Čtenářský spolek Přerov, inv. č. 2, zápis z valné hromady konané dne 17. 12. 1892. 34 SLAMĚNÍK, František: Přerovská musea. Obzor, roč. 1913, č. 53, s. 1-2. V rámci novin Velehrad vycházel průvodce výstavou: Výstava přerovská, Průvodce průmyslovou, hospodářskou, národopisnou a uměleckou výstavou. Velehrad, 1893, přílohy k č. 61-69. 86 s. Přídomek umělecká však v oficiálním názvu výstavy nefiguroval. 35 HAUKE, Karel: c. d., s. 117-118. 36 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. Dopis určený městské radě napsal 8. 7. 1894 J. Kabelík, tehdejší jednatel národopisného odboru.

14

dopis totiţ doslova uvádí, ţe odbor pro zřízení městského muzea sestává z bývalého odboru národopisného. Odbor měl od několika společenství – organizací, spolků i jednotlivců zapůjčeno mnoho předmětů bývalých cechů, které byly v roce 1895 vystaveny na národopisné výstavě v Praze. Odbor za účelem získání těchto cenných předmětů pro budoucí městské muzeum ţádal městskou radu, aby majitele cechovních památek vyzvala k darování těchto předmětů za účelem jejich trvalého vystavení v muzeu. Jednalo se zejména o věci tří společenstev: řeznického, obuvnického a krejčovského, dále o předměty patřící několika osobám. Mezi cechovními památkami převládaly cechovní truhly, listiny, knihy, poháry a pečetidla. Městská rada ţádosti odboru vyhověla ve svém sezení konaném 10. 4. 1896. Formou výzvy se obrátila na majitele předmětů.37 Z dochovaných archiválií nebylo zjištěno, do jaké míry byla výzva úspěšná. Další zprávy o zárodcích městského muzea spadají aţ do roku 1899, kdy Moravský zemský sněm povolil 24. 3. poskytnout městu Přerov podporu na vydrţování tamního městského muzea ve výši 100 zlatých. Za to vyţadoval předloţení zprávy o činnosti muzea za rok 1899.38 Jedná se o nejstarší doloţenou subvenci určenou pro chod Městského muzea v Přerově, které v té době paradoxně ještě neexistovalo. Pro vznik Městského muzea v Přerově bylo klíčové usnesení národopisného odboru z 14. 4. 1901 určené obecnímu výboru města Přerova. Nepodařilo se zjistit, zda byl tento odbor totoţný s odborem pro zřízení městského muzea. S největší pravděpodobností tomu tak bylo, poněvadţ národopisný odbor oznamoval, ţe vzhledem ke svým intencím odevzdává městu národopisnou sbírku i své jmění, aby se staly základem městského muzea. Národopisný odbor zároveň předloţil návrh stanov určených pro kuratorium městského muzea. Tento historický dokument zahrnuje dva základní body. V prvním z nich je uveden účel zřízení muzea spočívající v zachování památných věcí z minulosti i současnosti. Druhý bod se týká správy muzea: „Správu tohoto muzea povede zvláštní kuratorium pozůstávající ze 6 členů volených obecním výborem na dobu 3 let. Z těchto členů budou aspoň 2 členové obecního zastupitelstva. Při volbě budiž brán ohled na muže pro věc se zajímající a po případě odborně vzdělané. Po případě může v kuratoriu zasedat i dáma jakožto člen sedmý, a bylo by to i s výhodou. Kuratorium schází se nejméně 1x za čtvrt roku, případně častěji, když je toho třeba a pozůstává z předsedy, místopředsedy, jednatele a pokladníka“. Předsedovi byly určeny tyto úkoly: svolávání kuratoria, řízení jednání, poukazování obnosů k výplatě a podepisování

37

Tamtéţ. Dopis určený městské radě je datován k 1. 4. 1896. Za Odbor pro zřízení Městského muzea v Přerově ho podepsal Václav Rošický. 38 Tamtéţ.

15

všech dopisů spolu s jednatelem, kterému byla svěřena vlastní správa muzea. Jednatel byl zároveň i kustodem. Pokladník měl za úkol vést správu fondu a příspěvků určených muzeu. Místopředseda byl zástupcem předsedy. Návrh stanov dále obsahoval tyto věty: „Prostředky pozůstávají z podpory obce, země, případně jednotlivců. Na konci roku předkládá kuratorium účty obecnímu výboru, kteréž dříve byly dvěma členy obecním výborem zvolenými zrevidovány. Kuratoriu přísluší péče o udržování a rozmnožování sbírek. Jedná-li se o zvláště důležitou a cennou památku, na kterou hmotné prostředky kuratoria nestačí, obrátí se kuratorium na obecní výbor o povolení dotyčného obnosu. Tím protokol končí a odbor národopisný se rozchází“.39 Obecní výbor města Přerova (městské zastupitelstvo) opravdu v roce 1901 svěřil správu městského muzea zvláštnímu kuratoriu, k jehoţ ustavení došlo 8. 5. 1901. Slavnostní otevření Městského muzea v Přerově proběhlo za účasti starosty města Františka Troppera 16. 11. 1902.40 Muzeum se tehdy nacházelo ve druhém poschodí (v jedné třídě a přilehlém kabinetu) první obecné školy v Palackého ulici č. p. 1381. Veřejnosti bylo přístupné kaţdou neděli od 10:00 do 11:30 hodin.41

39

Tamtéţ. HÝBL, František a kol: c. d., s. 36. 41 HAUKE, Karel: c. d., s. 117-118. 40

16

3. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1902–1918 Na začátku 20. století pokračoval rozvoj českého muzejnictví, který byl vyvolán především řadou výstav pořádaných koncem předcházejícího století. V roce 1908 vydal moravský zemský výbor nařízení, které z Moravského zemského muzea vytvářelo ústřední metodický i organizační orgán pro Moravu. Tímto nařízením byla Moravskému zemskému muzeu ve značné míře podřízena činnost venkovských muzeí v zemi. Pouze na jeho doporučení měly být venkovským muzeím poskytovány subvence. Snahy učinit z Moravského zemského muzea řídící orgán pro muzejnictví na Moravě nebyly nikdy realizovány.42 Reorganizační proces probíhající v českém muzejnictví byl zpomalen první světovou válkou.43 3.1 Správa muzea a personální obsazení Usnesením obecního výboru bylo dne 8. 5. 1901 zřízeno kuratorium Městského muzea v Přerově. Toto kuratorium bylo zvoleno na dobu tří let a zahrnovalo následující osobnosti: učitel František Oščádal, učitel Rudolf Kreutz, ředitel měšťanských škol František Slaměník, učitel Jan Martilík, MUDr. Leopold Riedl (v té době rovněţ městský radní), lékárník Hynek Psota, učitel Vilém Šálek, učitelka Zdeňka Widermannová. Předsedou kuratoria byl zvolen Leopold Riedl, místopředsedou František Oščádal, kustodem Rudolf Kreutz a pokladníkem František Slaměník.44 Členství v kuratoriu bylo čestné, trvalo čtyři roky současně s funkčním obdobím městského zastupitelstva. Osm členů bylo zvoleno zastupitelstvem, čtyři členové byli kooptováni jako odborníci a dva byli do kuratoria nominováni muzejním spolkem. Vlastníkem všech sbírek městského muzea a jeho veškerého jmění i zařízení bylo město Přerov.45 Tak to bylo alespoň „zakotveno“ ve stanovách muzea. Praxe se však od těchto 42

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 53. 43 Tamtéţ, s. 57. 44 SOkA Přerov: fond Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov (dále jen OVM J. A. K. Přerov), inv. č. 1, zápis z roku 1901. Leopold Riedl (10. 11. 1860 Bystřice pod Hostýnem – 13. 7. 1913 Teplice nad Bečvou) byl rovněţ předseda Okrašlovacího spolku v Přerově. Jako předseda Úvěrního spolku Přerovské záloţny se zaslouţil o dokončení stavby Městského domu a o dokončení parku Michalov. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 59-60. Hynek Psota (14. 9. 1846 Samotíšky – 28. 6. 1909 Přerov) byl kulturně velmi aktivní, mj. byl předsedou Čtenářského spolku, náčelníkem místních hasičů či místopředsedou odboru pohorské jednoty Radhošť. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 59. Rudolf Kreutz (11. 10. 1857 Telč – 22. 4. 1927 Brno) sepsal historii Přerova a jeho okolí. Jeho práce vyšla v roce 1927 v rámci edice Vlastivěda moravská. 45 HÝBL, František a kol: c. d., s. 100. Na konci roku 1903 došlo k prvním změnám v personálním sloţení kuratoria. František Oščádal odstoupil ze zdravotních důvodů, Zdeňka Widermannová se odstěhovala. Na jejich místa byli zvoleni ředitel přerovského gymnázia Vincenc Vávra a Marie Karasová. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 26. 12. 1903. Vincenc Vávra (26. 7. 1849 – 5. 1. 1936 Brno) Viz SOkA Přerov: Kulturní místopis Přerovska.

17

ustanovení poněkud lišila. Členství v kuratoriu trvalo někdy déle neţ čtyři roky, např. kuratorium zvolené roku 1913 zůstalo ve funkci aţ do roku 1921, coţ bylo způsobeno první světovou válkou. Rovněţ počet členů kuratoria kolísal. Rozhodnutí týkající se vlastnictví sbírek naopak zůstalo v platnosti po celou dobu existence městského muzea, které bylo majetkem města, jak jiţ napovídá sám název instituce. V roce 1906 se novým kustodem muzea stal učitel Antonín Friedl.46 O dva roky později došlo v obsazení této funkce k další změně. Dalším kustodem muzea byl ustanoven František Levý, poštovní pokladník ve výsluţbě.47 Městské muzeum se nejpozději roku 1909 stalo členem Společnosti Národopisného musea českoslovanského.48 Koncem roku 1910 zvolila městská rada nové kuratorium městského muzea. Na pozicích předsedy kuratoria a kustoda nedošlo ke změnám.49 Začátkem roku 1912 byl novým pokladníkem muzea místo Františka Slaměníka jmenován Radomír Nitsche. Do kuratoria byl v té době místo odstoupivšího H. Doleţala kooptován Arnošt Březina, učitel a spisovatel z Brodku u Přerova.50 Leopold Riedl, první předseda, zemřel dne 22. 7. 1913 v Teplicích nad Bečvou.51 Obecní zastupitelstvo města Přerova zvolilo brzy poté, dne 17. 9. 1913, nové kuratorium městského muzea. Předsedou byl zvolen lékárník Vítězslav Nečas, kustodem nadále zůstal František Levý.

52

První světová

válka zasáhla i do sloţení kuratoria, minimálně dva jeho členi narukovali do války: Karel Bořecký a Florian Zapletal.53 46

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 30. 9. 1906. Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 8. 11. 1908. František Levý (17. 11. 1844 Rakovník – 29. 3. 1920 Přerov) se intenzivně zajímal o historii, např. v roce 1909 vydal studii Přerovská-Česko-Bratrská-Církev. Podílel se rovněţ na tvorbě Ottova slovníku. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 57. 48 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 8, kart. č. 1. 49 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 20. 11. 1910. Členy kuratoria se stala řada osobností: Vítězslav Nečas (5. 9. 1861 Uherské Hradiště – 18. 1. 1929 Přerov) se velkou měrou podílel na kulturním ţivotě Přerova, předsedou kuratoria muzea byl aţ do své smrti. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 57. Ing. Radomír Nitsche (1862–1945) byl čilým sběratelem (mj. zbraně, keramika, listiny, mince, fotografie). Podílel se významně na tvorbě expozic muzea. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 58. František Kavka (14. 3. 1849 Tachov pod Troskami – 28. 6. 1949 Přerov), Dominik Vičar (19. 4. 1882 Humpolec – 10. 9. 1952 Praha) Viz SOkA Přerov: Kulturní místopis Přerovska. 50 SOkA Přerov, fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 21. 4. 1912. Arnošt Březina (2. 7. 1871 Přestavlky – 15. 9. 1917 Brodek u Přerova) Viz SOkA Přerov: Kulturní místopis Přerovska. Téhoţ roku z kuratoria pro údajné zaneprázdnění odstoupil učitel Dominik Vičar. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 13. 10. 1912. 51 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 31. 7. 1913. 52 Do kuratoria muzea byli kooptováni Marie Karasová, Vilém Šálek, Arnošt Březina, Florian Zapletal. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 28. 9. 1913. Karel Bořecký (18. 11. 1875 Ctidruţice – 7. 3. 1938 Ctidruţice), Jaroslav Psota (28. 9. 1879 Přerov – 28. 7. 1926 Přerov) Viz SOkA Přerov: Kulturní místopis Přerovska. Florian Zapletal (10. 6. 1884 Bochoř – 16. 10. 1969 Praha) byl významný historik, regionální historik umění, novinář a spisovatel. Jako bývalý legionář se podílel na budování Památníku odboje a jeho archivu v Praze. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 61. 53 Karel Bořecký bojoval na frontě, Florian Zapletal se nacházel v ruském zajetí. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůzí konaných ve dnech 9. 3. 1915 a 22. 8. 1916. Koncem roku 1917 byli do kuratoria kooptováni učitel Arnošt Zahálka a učitel na odpočinku František Bayer. Viz SOkA Přerov, fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 2. 11. 1917. 47

18

Při městském muzeu měl působit rovněţ muzejní spolek s názvem Vlastivědná společnost při krajském museu města Přerova. Spolek si vytkl za cíl zejména pátrat po památkách města Přerova a jeho okolí, sbírat je a uchovávat v muzeu. Dále chtěl pořádat přednášky, výstavy, vydávat publikace či spolupůsobit při archeologických výzkumech.54 Z dochovaných pramenů se nepodařilo zjistit ani datum zaloţení spolku a lze pochybovat, zda vůbec vstoupil v činnost. 3.2 Prostorové záležitosti a financování muzea V letech 1902–1906 bylo městské muzeum umístěno v budově obecné školy v Palackého ulici v Přerově (č. p. 1381, orientační číslo 25).55 Nevystavené zde byly pouze předměty, které měly příliš velké rozměry a předměty ve špatném stavu. Expozici představovaly různé hmotné doklady, u kterých byly uvedeny pouze nejnutnější údaje. Jednalo se o takzvaný výstavní depozitář.56 Po vystěhování berního úřadu bylo v roce 1906 muzeum přemístěno do druhého poschodí budovy přerovského zámku.57 V dubnu 1906 Leopold Riedl vyjednal u Vzájemné hasičské pojišťovny pojištění muzejních sbírek.58 Dne 11. 7. 1906 Antonín Friedl a Leopold Riedl ţádali obecní výbor o rozšíření místností určených k uloţení muzejních sbírek. Dosavadní dvě místnosti jiţ nestačily. Spousta cenných předmětů byla navíc uschována v bednách či ve skříních. Obecní rada se proto obrátila na ředitelství velkostatků hraběte Magnise Stráţnice a Přerov na Moravě s prosbou o pronájem dalších místností přerovského zámku pro účely městského muzea. Ţádost nezůstala bez odezvy. Hrabě Magnis pronajal městu Přerov pro muzejní účely s platností od 1. 7. 1907 byt v prvním poschodí zámku za roční nájemné ve výši 1 000 korun. Od 1. 7. 1910 bylo nájemné zvýšeno na 1 100 korun ročně.59 Sbírky byly instalovány na přelomu let 1906–1907 pod vedením Antonína Friedla. Expozice byla tvořena těmito tematickými oddíly: archeologie, obrazy, plastiky, keramika a porcelán, nábytek, hodiny, zbraně, numizmatika, cechovní památky, kroje, archiv. V roce 1913 byla expozice pouze rozšířena o interiér měšťanského pokoje z počátku 19. století. Do roku 1930 nezaznamenala

54

Vlastivědná společnost při krajském museu města Přerova (stanovy). In HÝBL, František a kol: c. d., s. 103104. Rovněţ SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 4. 55 VOŢDA, Gustav: c. d., s. 12-13. 56 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 25. 57 HÝBL, František a kol: c. d., s. 36. 58 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 1. 4. 1906. 59 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei.

19

ţádné proměny.

60

Zpočátku velice špatné uloţení sbírek se pronájmem prostorů v zámku

zlepšilo. Výnosem c. k. okresního soudu v Přerově ze dne 21. 5. 1913 byla muzeu ze strany ředitelství velkostatku hraběte Magnise dána z těchto místností výpověď.61 Stalo se tak zřejmě kvůli tomu, ţe město platilo Magnisovi opoţděně nájemné, např. částku za rok 1912 zaplatilo aţ v únoru 1913.62 Na mimořádné schůzi kuratoria, která se sešla z těchto důvodů, bylo rozhodnuto poţádat správu zámku, aby dala školnímu inspektorovi Josefu Šikolovi výpověď z jeho bytu v přízemí. Tyto prostory byly muzeu pronajaty na pět let za roční nájemné ve výši 1 200 korun. Nová smlouva o pronájmu byla uzavřena opět mezi městem Přerov a ředitelstvím velkostatku hraběte Magnise.63 Naštěstí pro městské muzeum tedy evidentně došlo k urovnání fiskálního sporu mezi správou města a hrabětem. Koncem září 1913 vykonali členové kuratoria prohlídku nového uspořádání muzejních sbírek, které jiţ byly přestěhovány do nových muzejních místností v přízemí zámku.64 Dne 8. 4. 1918 město Přerov koupilo celý přerovský zámek.65 Postupem času se ukázalo, ţe tento krok velice prospěl rozvoji přerovského muzejnictví. Velmi důleţité byly pro chod muzea samozřejmě finanční prostředky. Muzeum bylo v tomto směru v prvé řadě odkázáno na město Přerov, svého zřizovatele: „Udržování musejních budov, adaptace, příkup a opravy inventáře, osobní a věcný provoz (platy, mzdy, otop, světlo atd.) tvoří pravidelnou položku v obecním rozpočtu a návrhy kuratoria podléhají přímému rozhodování městské rady. Mimo tento náklad bude zařazována do rozpočtu zvláštní položka, určená pro nákupy a obohacení musejních sbírek. S tímto schváleným přídělem hospodaří kuratorium samostatně. Městský důchod účtuje požadované částky jako zálohy a teprve koncem roku kuratorium zálohy městské radě podrobně vyúčtuje“.66 Častým přispěvatelem byl rovněţ moravský zemský sněm, např. koncem roku 1903 poskytl kuratoriu subvenci ve výši 200 korun udělenou na roky 1903–1904 na výzkumné archeologické práce, které prováděli členové kuratoria městského muzea.67 V listopadu následujícího roku povolil moravský zemský sněm subvenci ve výši 200 korun na prokopání naleziště v Předmostí a dalších 200 korun na udrţování městského muzea. Ve schůzi obecního výboru bylo dne

60

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 26. 61 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 27. 5. 1913. 62 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei 63 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 27. 5. 1913. 64 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 28. 9. 1913. 65 HÝBL, František a kol: c. d., s. 36. 66 Stanovy kuratoria Krajského musea města Přerova v Přerově. In HÝBL, František a kol: c. d., s. 100. 67 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 26. 12. 1903.

20

12. 12. 1905 rozhodnuto udělit městskému muzeu stálou roční podporu ve výši 400 korun. Muzeum bylo zároveň poţádáno, aby předloţilo výkaz o upotřebení těchto finančních prostředků.68 Kromě správy města Přerova a moravského zemského sněmu (později zemského výboru), na jejichţ finanční podporu bylo muzeum nejvíce odkázáno, docházelo k financování činnosti muzea i ze strany jiných institucí a organizací. V listopadu 1912 správní rada akciového pivovaru v Přerově udělila muzeu podporu ve výši 100 korun.69 Vedení tohoto pivovaru poskytovalo muzeu tuto částku i během několika následujících let. V roce 1917 byla roční subvence od správy města zvýšena na 500 korun.70 Část financí získávalo muzeum na vstupném. Podle zprávy pokladníka Františka Slaměníka za rok 1904 činily příjmy muzea 1 342 korun a výdaje 1 163 korun, zůstatek ve výši 179 korun byl z větší části uloţen v úvěrním spolku záloţny.71 Ke konci roku 1913 činily příjmy muzea 9 053 korun, výdaje 9 027 korun.72 Muzeum vynakládalo finance nejen na sběratelskou činnost či archeologické výzkumy, ale malé částky byly rovněţ určeny na odměny, které byly vypláceny kustodům a také muzejnímu sluhovi Františku Sahánkovi, jemuţ byla udělována remunerace. Koncem roku 1904 byl přijat návrh Leopolda Riedla, aby obecní výbor poskytoval kustodovi stálý roční plat ve výši 150 korun.73 Kuratorium se v prosinci 1905 usneslo platit Františku Sahánkovi za práce pro muzeum 8 korun měsíčně, případně také remuneraci v období Vánoc, téhoţ roku se jednalo o částku 40 korun.74 O pět let později bylo sluţné Františku Sahánkovi zvýšeno na 16 korun měsíčně.75 3.3 Muzejní aktivity Základem muzejních sbírek městského muzea byly předměty, které byly vystaveny na dvou výše uvedených výstavách konaných v letech 1893 a 1895. V Počátečním období byly sbírky muzea z dnešního pohledu opravdu chudé. Na konci roku 1905 mělo muzeum 1 384 inventárních

předmětů,

z toho

101

přírodovědeckých,

24

dějepisných,

247

uměleckoprůmyslových, 472 umělecko a kulturně dějepisných, 96 odborných technických,

68

SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 13. 10. 1912. 70 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 29. 6. 1917. 71 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 4. 12. 1904. 72 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 27. 6. 1914. 73 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 4. 12. 1904. 74 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 17. 12. 1905. 75 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 6. 3. 1910. Kustod František Levý byl koncem roku 1917 odměněn částkou 200 korun za mimořádné práce: uspořádání numizmatických sbírek a knihovny. Viz Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 2. 11. 1917. 69

21

368 knih, 12 rukopisů, 64 jiných).76 Sbírkotvorná činnost muzea byla zpočátku velmi nahodilá. Jiţ v roce 1901 bylo od obchodníka s mincemi a staroţitnostmi Karla Chaury z Prahy zakoupeno několik předmětů, mj. popravní meč za 300 korun.77 Mezi první exponáty muzea, které byly získány v roce 1902, patřil mexický klobouk po nadporučíkovi Františku Radouškovi, jenţ se s Maxmiliánem Habsburským zúčastnil v polovině 60. let 19. století výpravy do Mexika, nebo pás takzvaného „hanáckého obra“ Josefa Drásala z Holešova. Oba tyto předměty byly darovány Hynkem Psotou, členem kuratoria.78 Rovněţ v následujících letech sbíralo muzeum předměty víceméně nahodile bez ohledu na obor. Nejčastější byl zisk starých knih. Podle záznamů knihy zápisů ze schůzí kuratoria získalo městské muzeum v letech 1905–1910 následující předměty: v roce 1905 bylo od písmáka Josefa Dobeše ze Stříteţe nad Ludinou zakoupeno šest bratrských knih, za 3 koruny byla realizována koupě staré trouby.79 Roku 1906 představenstvo obce Bochoř ponechalo muzeu dočasně svůj archiv, vyhradilo si však vlastnické právo. Rudolf Kreutz daroval muzeu 21 slováckých výšivek, od pana Moţného byl za 90 korun zakoupen empírový nábytek, zemský výbor daroval 9 fotografií regulace řeky Bečvy u Troubek.80 V roce 1907 získalo muzeum na draţbě zámku v Doloplazích několik blíţe neuvedených předmětů. Dále byla uskutečněna nahodilá koupě 406 kusů mincí, které muzeum pořídilo za 90 korun, tedy velice levně. Architekt Jan Mráček z Brna daroval muzeu renesanční mříţ ze světlíku kamenného portálu z někdejšího domu Mandaleny Bílé na Horním náměstí v Přerově. Z pozůstalosti slečny Struţkové byly do muzea vybrány především noviny z let 1848–1849 a lidové písně. Na základě přání daroval muzeu dr. Martin Kříţ, c. k. notář ve Ţdánicích, zarámovaný obraz své osoby a 11 publikací, které sám napsal.81 V roce 1908 darovala místní školní rada ze své knihovny několik starých knih, mj. pět dílů Postily. Předseda kuratoria Leopold Riedl daroval muzeu archiválie, z nichţ byla nejcennější robotní kniha tovačovského panství. Muzeum získalo rovněţ renesanční kachle z 16. a 17. století, které byly vykopány v jednom domě na Horním náměstí

76

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 6, kart. č. 1. Rozdělení předmětů do jednotlivých kategorií uvedených v závorce je zavádějící a neodborné. 77 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 18, kart. č. 1. 78 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 30. 12. 1902. 79 Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 30. 9. 1905 a 17. 12. 1905. 80 Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 1. 4. 1906 a 29. 4. 1906. Archiválie, které byly muzeem získány či v něm byly uloţeny, byly v druhé polovině 20. století většinou předány Státnímu okresnímu archivu v Přerově. 81 Tamtéţ, zápis ze schůzí konaných ve dnech 20. 10. 1907 a 24. 11. 1907. Jan Mráček se v únoru 1936 během návštěvy městského muzea zajímal o osud svého daru. Renesanční mříţ objevil v oddělení kovových prací. Viz FIŠMISTROVÁ, Věra: Architekt Jan Mráček – srdcem věrný Přerovan… In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2005, roč. 13, s. 121-122.

22

v Přerově.82 U následujícího roku kniha zápisů ze schůzí kuratoria neuvádí ţádné zisky předmětů. Roku 1910 František Přikryl, majitel cihelen v Předmostí, daroval muzeu vzácný exemplář celé mamutí čelisti se stoličkou. Leopold Riedl daroval muzeu další archiválie, které dříve získal na draţbě zámku v Doloplazích. Muzeum vyřadilo ze svých sbírek učebnice a předalo je Muzeu Komenského.83 Z akvizic získaných v dalších letech stojí za zmínku např. velká sbírka moravských lidových krojů a výšivek, které muzeum získalo v roce 1911 od studenta Aloise Cigánka z Letonic.84 Od začátku roku 1911 do dubna 1912 přibylo ve sbírkách muzea 435 inventárních čísel (více neţ 500 kusů). Nejvýznamnější byla kolekce starých historických zbraní (1 sudlice, píky, přilby, 2 pušky s lunty), které muzeum získalo na přímluvu Leopolda Riedla od arcibiskupského centrálního ředitele P. Roska. Muzeum se tehdy mohlo chlubit celkem 3 260 inventárními jednotkami.85 V roce 1914 umoţnila městská rada, aby byly ze sbírek po zesnulém předsedovi kuratoria, Leopoldu Riedlovi, zakoupeny pro muzeum některé cenné předměty. Nejcennější exempláře z jeho sbírky byly ovšem rozebrány jeho rodinou, která je prodala soukromníkům, aniţ by o tom městská rada či muzeum věděly.86 V průběhu první světové války získalo muzeum rovněţ řadu předmětů, v drtivé většině šlo o dary. V roce 1915 zaznamenalo muzeum přírůstek 394 inventárních čísel, z toho jen sedm koupí.87 Baron Alfred Skene daroval zbraně po svém otci. Jednalo se o starší i nové pušky, bambitky, palaše, kordy, šavle, rapíry aj.88 Muzejní knihovna zaznamenala v roce 1917 zásluhou faráře Ignáce Zavřela zisk velkého počtu knih. Dále daroval muzeu několik dřevořezeb, rytin a předmětů z porcelánu. Město Přerov zakoupilo pro muzeum od strojvůdce Františka Halouzky ze Skřečoně vzácný a dobře zachovalý exemplář šestidílné Bible kralické. Muzeum získalo pozůstalost po učiteli Arnoštu Březinovi z Brodku u Přerova.89 Městské muzeum jiţ v počátečním období své existence podniklo několik systematických kroků, jak získat cenné předměty. V roce 1903 navrhl Rudolf Kreutz, kustod muzea, aby 2-3 členové kuratoria objeli s povozem několik blízkých vesnic, kde by pátrali po staroţitnostech, které by pak muzeum mohlo získat darem nebo koupí. Přinejmenším by muzeum mělo přehled o tom, co je v které vesnici cenného. Starostové vybraných obcí by byli na příjezd muzejníků předem upozorněni.90 Jelikoţ se o této zásluţné akci další záznamy jiţ nezmiňují, 82

Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 24. 5. 1908. Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 6. 3. 1910 a 16. 10. 1910. 84 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 23. 7. 1911. 85 Tamtéţ, zápis ze schůzí konané dne 21. 4. 1912. 86 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 27. 6. 1914. 87 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 22. 8. 1916. 88 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 2. 11. 1917. 89 Z městského muzea (přehled darů). Obzor, 17. 4. 1918, s. 2. 90 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 11. 7. 1903. 83

23

lze usuzovat, ţe se bohuţel vůbec neuskutečnila. Koncem roku 1907 navrhl Leopold Riedl, předseda kuratoria, napsat všem spolkům v Přerově a okolí, aby muzeu zasílaly výroční zprávy, programy zábav apod. za účelem jejich zachování. Leopold Riedl dále nařídil, aby byly pořizovány všechny pohlednice regionu, hlavně krojové. Vítězslav Nečas byl zaúkolován, aby po přečtení muzeu daroval místní noviny – Hlasy z Pobečví a Moravské národní noviny.91 Městské muzeum tedy věnovalo pozornost rovněţ soudobé dokumentaci. O tom svědčí i následující příklad. Jiţ začátkem roku 1915 vyzvalo muzeum veřejnost, aby věnovala tiskopisy, časopisy, plakáty, vyhlášky, rytiny, mapy, pohlednice apod. s tématikou právě probíhající války za účelem zaloţení oddělení, které by bylo věnováno účasti Přerova a okolí v této válce.92 V příštím roce bylo konstatováno, ţe se sbírka u veřejnosti netěšila velkému ohlasu. Správa města slíbila, ţe muzeu věnuje veškeré nároţní plakáty, které byly tehdy vydány.93 Muzeum dokumentovalo rovněţ místní osobnosti, které se významně účastnily první světové války. Zaloţilo sbírku podobizen těchto osob ve tvaru vizitek.94 Všechny tyto aktivity lze i přes chabé výsledky povaţovat za velmi chvályhodné. Představitelé muzea si správně uvědomili důleţitost soudobých předmětů pro budoucí generace. Nebýt této činnosti, zachovalo by se do dnešní doby ještě méně předmětů a dokumentů. Do akviziční činnosti muzea se snaţilo pozitivním způsobem zasáhnout c. k. ministerstvo kultu a vyučování, které začátkem roku 1913 poskytlo muzeu subvenci ve výši 200 korun. Udělení subvence však bylo spojeno s podmínkou, ţe se správa muzea omezí na systematické sbírání předmětů místního původu, ţe se postará o odborné inventarizování a řádné konzervování muzejních předmětů a sbírku zpřístupní orgánům ústřední komise pro péči a památky.95 Dodrţování těchto podmínek bylo ze strany městského muzea téměř jistě nedostatečné. O systematické akviziční činnosti se nedá moc mluvit v průběhu celé existence muzea. K odborné inventarizaci sbírkových předmětů došlo teprve ve třicátých letech 20. století. Velmi důleţitou činností muzea v období jeho počátků byla archeologická činnost. Jiţ roku 1903 navrhl Leopold Riedl, aby byly zahájeny výkopové práce a to buď v Předmostí či v Ţeravicích. Výkopy však nakonec byly podniknuty na více místech. V Předmostí bylo nalezeno mnoho diluviálních kostí (mamuta, soba, fosilního koně aj.), ale také tři kostrové hroby z 11. století. Dále došlo k výkopům v Dluhonicích a v Tovačově, jehoţ městská rada 91

Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 20. 10. 1907. Jako první vyhověl výzvě muzea Spolek paní a dívek v Přerově, který zaslal svou výroční zprávu. Viz Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 24. 5. 1908. 92 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 9. 3. 1915. 93 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 22. 8. 1916. 94 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 29. 6. 1917. 95 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 27. 5. 1913.

24

povolila muzeu kopání na obecních pozemcích. Neúspěšné bylo muzeum v Pavlovicích, vlastník pozemku nedal svolení k otevření mohyl.96 Naopak starosta Křenovic povolil výkopové práce na jednom poli v katastru obce, kde došlo k nálezu mnoha kostěných nástrojů. Rovněţ Karel Polz vyšel muzeu vstříc, kdyţ mu dovolil provádět výkopové práce na svých pozemcích v katastru města Tovačov. Odměnou za svou ochotu byl Karel Polz jmenován zástupcem muzea pro Tovačov a jeho okolí.97 V následujících letech se archeologické zájmy muzea zaměřovaly nejčastěji právě na tuto lokalitu. Koncem roku 1910 proběhly vykopávky staroslovanské osady Hradouch u Tovačova, konkrétně na polích pánů Večeři a Wiedermana. Z těchto výkopových prací muzeum získalo mnoho cenného, např. mramorové koláčky z doby kamenné, domácího bůţka v podobě ptačí hlavy, klín ze zeleného minerálu. Téhoţ roku byl kustodem archeologie prozatímně jmenován Dominik Vičar. Jeho předchůdce, Antonín Friedl, se odstěhoval.98 Jiţ v roce 1908 muzeum přistoupilo do Moravského archeologického klubu.99 V polovině srpna 1911 se v nedalekém Kojetíně konal sjezdu tohoto klubu spojený s výstavou prehistorických sbírek Ing. Inocence Ladislava Červinky. Na sjezd bylo vysláno několik členů kuratoria městského muzea.100 Oblast Přerova a jeho okolí patří z archeologického hlediska k významným lokalitám, coţ neušlo ani prvním představitelům muzea. Iniciativa v archeologické činnosti ovšem v druhém desetiletí 20. století zaznamenala útlum, obzvláště v době první světové války, kdy chyběly finance i personál, který by prováděl výkopové práce.101 Městské muzeum v začátcích své existence zřejmě nepořádalo ţádné krátkodobé výstavy či přednášky. Muzeum tehdy ani nevyvíjelo ţádnou publikační činnost. O návštěvnosti městského muzea v období habsburské monarchie se nedochovaly ţádné údaje.

96

Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 11. 7. 1903 a 26. 12. 1903. Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 30. 9. 1905 a 17. 12. 1905. 98 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 16. 10. 1910. 99 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 24. 5. 1908. 100 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 23. 7. 1911. 101 V souvislosti s archeologickou činností v Přerově a okolí stojí za zmínku školní archeologická sbírka v Předmostí. Její počátky spadají do roku 1907, kdy učitelé Josef Tomčík a Antonín Valenčík získali od Edmunda Hermana, rodáka z Předmostí, jeho soukromou sbírku. Začátkem třicátých let byla školní sbírka významně obohacena bronzovým depotem, který daroval Josef Knejzlík. Viz MIKULÍK, Jan: Učitelé v Předmostí – vlastivědná činnost a historie školní archeologické sbírky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2007, s. 54. 97

25

4. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1918–1939 Na konci roku 1918 vznikla Československá republika (dále jen ČSR). Český národ po staletích habsburské nadvlády získal samostatnost. Byly zřizovány nové střední a vysoké školy, vědecké ústavy. Věda, umění i školství měly za úkol šířit v novém státě světonázor prvorepublikového reţimu, který se velmi kriticky stavěl k zaniklé rakouské monarchii. Paradoxní je, ţe reţim první republiky v mnoha směrech na monarchii navazoval. Muzejní sféra se po roce 1918 příliš nezměnila. Výrazné změny nezaznamenalo ideové pojetí činnosti, struktura, správní stránka či dokonce finanční zabezpečení. Muzejnictví nezaujalo přední postavení ani v rámci kulturní sféry. Vládnoucí vrstvy společnosti dokonce podporovaly činnost muzeí snad ještě méně neţ před první světovou válkou. Po roce 1918 nevymizela ani rivalita mezi českými a německými muzejníky, ani tematické a pracovní zaměření muzeí. Za první republiky pokračovaly kroky, které měly vést ke zkvalitnění odborné muzejní činnosti. Obdobný vývoj probíhal rovněţ v rámci archivnictví či knihovnictví. Snahy přiblíţit se úrovni vyspělejších států v kulturní rovině však pravidelně naráţely na realitu, kterou představovaly zejména nezájem politických špiček a ekonomické limity. Vědecké muzejnictví představovala především státní a krajská muzea. Ministerstvo školství a národní osvěty se snaţilo vytvořit pevnou organizační strukturu muzejnictví. Při tom však naráţelo zejména u regionálních (okresních, místních) muzeí, která byla zaloţena ochotníky. Pokud byla taková muzea vydrţována spolky, jeţ byly většinou vlastníky sbírkových fondů, nebyla na správních orgánech přímo závislá.102 4. 1 Správa a financování muzea Městské muzeum v Přerově spadalo do kategorie okresních muzeí, u kterých se nepředpokládala výzkumná činnost. Byl u nich kladen důraz především na akviziční činnost. V jejich sběrném programu měly chybět archeologie a přírodní vědy. Sbírkové zaměření okresních muzeí se mělo orientovat především na domácí staroţitnosti, národopis, numizmatiku, sbírku skla a keramiky, sbírku památek domácích řemesel, průmyslu a zemědělství. Ve všech případech se mělo jednat o předměty z vymezené oblasti, tj. města a jeho blízkého okolí zpravidla limitovaného hranicemi okresu.103 Přerovské městské muzeum náplní své činnosti této kategorizaci v několika bodech neodpovídalo. Archeologické oddělení

102

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita - Filozofická fakulta, 2003, s. 71-73. 103 Tamtéţ, s. 80.

26

bylo od začátku 20. století jeho chloubou. Přerovští muzejníci vykonávali poměrně rozsáhlou archeologickou činnost, coţ se ne vţdy setkávalo s pochopením profesionálů. Za oblast muzejního zájmu byl určen politický okres Přerov. Kromě materiálu z této oblasti muzeum vlastnilo rovněţ předměty z jiných regionů, v několika případech šlo dokonce o akvizice získané mimo Moravu. Členem svazu se muzeum stalo jiţ na začátku dvacátých let 20. století. V publikaci Moravská muzea I. od Josefa Skutila je v této souvislosti mylně uveden rok 1932.104 Toto datum bylo poté uvedeno i v jiných pracích. V archivním fondu Svaz československých museí Praha je však dochován dopis z 27. 6. 1921, kterým Vítězslav Nečas přihlašoval městské muzeum za člena svazu.105 Ve fondu Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov se nachází členské legitimace svazu vztahující se k členství městského muzea za roky 1928–1932.106 Svaz byl vytvořen v roce 1919 ministerstvem školství a národní osvěty pod názvem Svaz československých muzeí vlastivědných. V roce 1925 byl přejmenován na Svaz československých muzeí. Tato organizace byla zaloţena z toho důvodu, aby se v českém muzejnictví výrazně prosazoval vliv státní správy. Úkolem svazu bylo uspořádat činnost všech v něm sdruţených muzeí, především vymezit jejich obvod a rozsah akviziční činnosti, zavádět jednotný způsob inventarizace a katalogizace sbírek, organizovat výměnu materiálu mezi jednotlivými muzei dle stanovených pravidel. V neposlední řadě svaz prováděl odborné revize činnosti muzeí a podporoval muzea v jejich snaze získat státní podporu.107 Kuratorium muzea v lednu 1935 poţádalo Svaz československých muzeí, aby byl jeho 16. výroční sjezd uskutečněn v Přerově. Muzejní rada svazu tento návrh 14. 2. 1935 přijala. Sjezd měl původně trvat pouze dva dny. Došlo k jeho prodlouţení na čtyři dny, poněvadţ byl konán společně s Československou společností archivní. Náklady na sjezd byly financované městskou radou a městskou spořitelnou.108 Konání sjezdu v Přerově bylo podmíněno stavem muzejních sbírek, zda jejich uspořádání odpovídá vědeckým poţadavkům. Prohlídku sbírek uskutečnil v polovině března 1935 Jaroslav Böhm. Kladně se vyjádřil o vykonaných pracích a 104

SKUTIL, Josef: Moravská muzea I. Brno, 1941, s. 137-139. Archiv Národního muzea Praha (dále jen ANM Praha): fond Svaz československých muzeí Praha (dále jen SČM Praha), k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. Představitelé městského muzea se prvního sjezdu svazu, který se konal dne 28. 9. 1919 v Praze, nezúčastnili. Důvodem bylo jejich zjištění, ţe nelze vyhovět podmínkám uvedeným ve stanovách svazu. Viz. SOkA Přerov: fond Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 8. 10. 1919. 106 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 7, kart. č. 1. 107 ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita - Filozofická fakulta, 2003, s. 74-77. Vrcholným orgánem svazu se stal kaţdoročně konaný výroční sjezd, na kterém byla volena muzejní rada sloţená z předsedy, 2 místopředsedů a 9 členů. Muzejní rada se stala řídícím orgánem československého muzejnictví. V průběhu existence první republiky se bohuţel nepodařilo zformulovat a schválit celostátní zákonnou normu, která by prospěla muzejní sféře. 108 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 14, kart. č. 1. 105

27

úrovni muzea.109 Sjezd se konal ve dnech 4. – 7. 7. 1935 za předsednictví profesora PhDr. Jaroslava Helferta, tehdejšího předsedy svazu. U příleţitosti sjezdu byly veřejnosti předány reinstalované expozice městského muzea, které bylo zpřístupněno jako celek.110 Sjezd byl zahájen ve čtvrtek 4. 7. 1935 večer. Po společné večeři

proběhla přednáška Floriana

Zapletala, který k více neţ šedesáti zástupcům československých muzeí promlouval na téma Přerov v minulosti. Za městskou radu měl uvítací proslov náměstek starosty Vojtěch Tšpon. Během dopoledne následujícího dne se v přednáškové síni městského muzea konala za účasti zástupců 39 československých muzeí valná hromada svazu, která zahrnovala uctění památky zemřelých muzejních pracovníků, čtení protokolu předešlé valné hromady, zprávy funkcionářů, zprávu o revizích muzeí, volby, volné návrhy a přednášku dr. J. Hofmana z Bratislavy o amerických muzeích a jejich výchovném poslání. Po společném obědě v Městském domě následovala prohlídka města a obou tehdejších přerovských muzeí. Prohlídky expozic v městském muzeu se zúčastnili i ti, kdo určili a instalovali jednotlivá muzejní oddělení.111 Instalaci nových muzejních expozic účastníci sjezdu pochválili. Prohlásili, ţe odpovídají charakteru a profilu sbírkových fondů i tehdejšímu muzejnímu trendu.112 Program druhého dne završila pracovní a debatní schůze, která se uskutečnila opět v přednáškové síni muzea. V sobotu 6. 7. 1935 účastníci sjezdu navštívili blízkou Kroměříţ, kde si prohlédli nejen tamní městské muzeum, ale také zámeckou galerii, archiv, knihovnu, diecézní muzeum i samotné město včetně Podzámecké a Květné zahrady. Poslední den sjezdu byl věnován návštěvě muzea v Bystřici pod Hostýnem a hory Hostýn. Odpoledne se muzejníci vrátili do Přerova, kde se rozešli.113 Náklady na pořádání sjezdu pokryla subvence městské rady ve výši 3 000 korun. Předseda kuratoria Karel Hauke označil průběh sjezdu za zdařilý.114 Konání sjezdu v Přerově bylo bezpochyby jednou z nejprestiţnějších událostí v historii městského muzea. Pravomoc přidělování subvencí byla v roce 1922 přenesena z ministerstva školství a národní osvěty na muzejní radu. Podpory poskytované muzeím byly poměrně nízké, většinou nepřevyšovaly částku 500 korun. Pro chod menších muzeí ovšem kaţdopádně představovaly

109

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 8. 4. 1935. HÝBL, František a kol: c. d., s. 38. 111 16. sjezd Svazu československých muzeí v Přerově, Městské museum slavnostně odevzdáno veřejnosti. Obzor, 9. 7. 1935, s. 1. 112 HÝBL, František – CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, Výstava k 100. výročí založení Městského muzea v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského, 2002, s. [5]. 113 SOkA Přerov: fond Krumpholc Josef, inv. č. 5, k. č. 1. 114 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 11. 7. 1935. 110

28

vítaný příspěvek.115 Činnost muzea byla stále dotována správou města Přerov, které hradilo rovněţ náklady. Finanční subvence získávalo muzeum od různých organizací. V roce 1930 Václav Hrubý, státní archivní inspektor určený pro Moravu, muzeu oznámil kladné vyřízení ohledně udělení 2 000 korun na zabezpečení městských a obecních archiválií.116 Pro stejný účel přispělo o rok později ministerstvo školství a národní osvěty částkou 1 500 korun.117 V roce 1933 byla v obecním rozpočtu Přerova výrazně sníţena poloţka na muzeum (z 25 000 na 15 000).118 Toto zjištění není překvapivé, poněvadţ se tak stalo v době vrcholící světové hospodářské krize, která velmi suţovala rovněţ ČSR. 4. 2 Personální obsazení muzea V roce 1921 došlo po osmi letech k dalším volbám muzejního kuratoria. Jeho předsedou byl opětovně zvolen Vítězslav Nečas. Ve funkci kustoda byl potvrzen Bohumil Levý. Dalšími členy kuratoria byli statkář František Mohapl, Martin Ryšánek, učitelka Marie Karasová, Radomír Nitsche a učitelé Vilém Šálek, Antonín Telička a Rudolf Vanýsek.

119

Dne 18. 1.

1929 zemřel Vítězslav Nečas. Brzy poté bylo ustaveno kuratorium v tomto sloţení: Karel Bořecký (předseda), Bohumil Levý (místopředseda), Ladislav Hudeček (jednatel), Radomír Nitsche (pokladník), kněz Alois Čáp, právník Ferdinand Dostál, Marie Karasová, Václav Krček, učitelé Jan Machovec a Rudolf Vanýsek, Ing. Josef Vdolek, Augustin Vrtaník. Zbývající tři osoby byly do kuratoria kooptovány: učitelé Josef Krumpholc, V. Ondráček a městský knihovník Eduard Kvasnička.120 Začátkem roku 1931 byl do kuratoria kooptován

115

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita - Filozofická fakulta, 2003, s. 74-77. 116 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 3. 12. 1930. 117 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 9. 12. 1931. 118 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 4. 5. 1933. 119 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 28. 9. 1921. Bohumil Levý byl kustodem jmenován jiţ v roce 1920, poněvadţ jeho předchůdce František Levý zemřel 29. 3. 1920 na zápal plic. Viz Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 8. 10. 1919. Rudolf Vanýsek (20. 4. 1879 Velký Týnec – 17. 5. 1960 Přerov) spravoval po smrti Františka Slaměníka sbírky Muzea Komenského v Přerově. Je autorem několika desítek cenných kreseb Přerova. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 60-61. František Mohapl (narozen 3. 10. 1888 v Přerově) Viz SOkA Přerov: fond Policejní přihlášky. Vilém Šálek (1859 Pelhřimov – 4. 3. 1935 Praha) Viz SOkA Přerov: sbírka Kulturní místopis Přerovska. 120 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 5. 4. 1929. Dosavadní předseda kuratoria Vítězslav Nečas zemřel 18. 1. 1929. Viz Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 28. 2. 1929. Alois Čáp (8. 5. 1892 Zdounky – 9. 6. 1957 Přerov), JUDr. Ferdinand Dostál (23. 5. 1861 Věrovany – 18. 7. 1931 Ostravica) byl literárně činný pod pseudonymem Otakar Bystřina. Jan Machovec (16. 5. 1895 Cerkovice – 2. 5. 1945 Lazce u Olomouce), Ing. Josef Vdolek (3. 7. 1880 Praha – 9. 2. 1931 Přerov) vykonával dvakrát funkci starosty Přerova: v letech 1919–1923 a 1927–1931. Augustin Vrtaník (narozen 28. 8. 1878 v Hulíně) byl funkcionářem KSČ. PhDr. Eduard Kvasnička (9. 11. 1888 Třeboň – 28. 10. 1961 Přerov) Viz SOkA Přerov: sbírka Kulturní místopis Přerovska. Josef Krumpholc (19. 10. 1870 Hradčany – 3. 3. 1950 Holešov) byl uznávaný komeniolog, dlouhodobý správce sbírek Muzea Komenského v Přerově, esperantista či propagátor mírového hnutí. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 56.

29

architekt Vladislav Chroust. V téţe době se novým členem kuratoria stal redaktor místních novin Obzor, Karel Hauke, který byl jiţ v dubnu 1931 zvolen předsedou kuratoria. Josef Krumpholc, správce Muzea Komenského, se tehdy stal místopředsedou městského muzea.121 Ladislav Hudeček se jiţ v září 1929 přihlásil o funkci kustoda. Po jistém váhání byl jeho návrh schválen. Úřadu kustoda se ujal 15. 1. 1930.122 Ladislav Hudeček se výrazně zapsal do historie muzea. Za výhodnou cenu prodal muzeu svou cennou a rozsáhlou sbírku hmyzu. Shodou okolností právě na počátku 30. let 20. století vrcholila Hudečkova práce na katalogu ke sbírce. Bliţší údaje o jeho sbírce viz níţe. Ladislav Hudeček byl často terčem kritiky. Kromě naléhání městské rady, aby katalog ke sbírce hmyzu vyhotovil co nejrychleji, byl kritizován rovněţ jeho přístup k funkci kustoda. Jiţ v březnu 1930 vyslovil Alois Čáp názor, ţe Ladislav Hudeček věnuje přílišnou pozornost entomologii, zatímco ostatní obory neprávem přehlíţí.123 V červenci 1931 Ladislav Hudeček napsal Svazu československých muzeí dopis, ve kterém oznamoval, ţe ve schůzi kuratoria městského muzea konané dne 24. června 1931 ho jeden z členů kuratoria označil za osobu naprosto se nehodící k funkci kustoda. Hudeček prosil, aby se ho svaz zastal a vyţádal si od muzeologů posudek o práci, kterou do té doby pro přerovské muzejnictví vykonal. Svaz záleţitostí pověřil Františka Douchu, který v říjnu 1931 zaslal svazu kladné hodnocení Hudečkovy práce. V lednu následujícího roku byl posudek zaslán kuratoriu městského muzea. Posudek mj. obsahuje: „Ladislav Hudeček má zájem a porozumění pro zařízení muzea, má obratnost akviziční a prokázal i schopnosti instalační. Městské muzeum snaží se zaříditi podle intencí Svazu. Proto také byl většinou městské rady a kuratoriem jmenován správcem muzea. Úkol svůj zastává dobře, což zvláště nutno uznati, pokud muzeum nemůže míti zvláštního a řádné placeného úředníka“.124 Koncem roku 1932 řešilo kuratorium otázku, zda je vůbec přípustné, aby byl jeho členem někdo, kdo osobně sbírá staroţitnosti či s nimi dokonce obchoduje. Bohumil Levý, který si pro sebe koupil mince nalezené v Pěnčíně, se hájil tvrzením, ţe akviziční činnost muzea nebyla v době prodeje mincí zaměřena na numizmatický materiál. Zároveň nabízel zdarma všechny mince, které v numizmatické sbírce muzea nebyly zastoupeny.125 Současně probíhaly debaty o podobě

121

Tamtéţ, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 6. 2. 1931 a 14. 4. 1931. Ing. Vladislav Chroust (30. 7. 1895 Olešnice – 26. 7. 1977 Šternberk) Viz SOkA Přerov: sbírka Kulturní místopis Přerovska. Karel Hauke (11. 8. 1889 Přerov – 16. 12. 1968 Přerov) měl velký podíl na zaloţení městské knihovny v Přerově. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 56. 122 LAPÁČEK, Jiří: Péče Městského muzea v Přerově o archiválie v 1. polovině 20. století. In 120 let Muzea Komenského v Přerově a oslavy Komenského v roce 1892 ve střední Evropě. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 55. 123 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 14. 3. 1930. 124 ANM Praha: fond SČM Praha, k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 125 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 3. 10. 1932.

30

nových stanov muzea. Svaz československých muzeí oznámil městskému muzeu, ţe ani členové kuratoria, ani zaměstnanci muzeí by rozhodně neměli sami sbírat památky. Svaz muzeu vřele doporučoval, aby tato podmínka byla zahrnuta do jeho stanov.126 Ladislav Hudeček podmiňoval své setrvání v kuratoriu následovně: “1. aby byl městskou radou schválen řád pro správce muzea vydaný Svazem československých muzeí 2. aby byli všichni soukromí sběratelé vyloučeni z kuratoria muzea 3. zvýšení finanční odměny pro svou osobu“127 Nakonec se začátkem května 1933 funkce kustoda vzdal. Ve smyslu zápisu schůze městské rady konané dne 29. 4. 1933 vypracoval protokol o odevzdání muzejního inventáře. Současně podotkl, ţe materiál nebude předávat novému kustodovi. Toto na první pohled nekorektní chování bylo však celkem pochopitelné, poněvadţ Hudečkovi při nástupu do funkce kustoda také nikdo nic neodevzdával. Kuratorium se nakonec usneslo, aby bylo kvůli časové náročnosti od detailního předání upuštěno. Funkcí kustoda byla dočasně pověřena městská úřednice dr. Chroustová. Rok po ní byl prozatímním kustodem jmenován Radomír Nitsche.128 Důvody náhlého odchodu Ladislava Hudečka z funkce kustoda i jeho rezignace na členství v kuratoriu nejsou zcela jasné. Dochované dokumenty naznačují, ţe mohlo jít o jeho spory s představiteli města ohledně vypracování katalogu k entomologické sbírce, který odevzdal aţ koncem roku 1933. Hypotéza svádí k názoru, ţe Ladislav Hudeček neměl obecně dobré vztahy s kolegy v kuratoriu. Proti tomu však stojí skutečnost, ţe jiţ 15. 5. 1933 zaslalo kuratorium městské radě dopis, ve kterém se jednoznačně postavilo za Hudečkovu práci vykonanou pro muzeum. Dopis jako důvod Hudečkova odchodu z kuratoria uvádí značný tlak na jeho osobu. V této souvislosti kuratorium na závěr napsalo: „Příčiny ty jsou panu starostovi dobře známy a proto doufáme na příště, že nebudou se podobné způsoby opakovat. A to v zájmu kulturního rozvoje města Přerova“.129 Ladislav Hudeček mohl rezignovat kvůli nepřekonatelným sporům jen s určitými členy kuratoria, např. kvůli Aloisi Čápovi, který byl tehdy městským radním. Tuto hypotézu podporuje výše zmíněná kritika Hudečkovy osoby vyslovená Aloisem Čápem jiţ na jaře 1930. V roce 1935 byl dalším kustodem muzea jmenován Jaroslav Matzenauer, který se stal celodenním zaměstnancem s čistým měsíčním platem ve výši 600 korun. Původně se mělo 126

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 3, kart. č. 1. SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. 128 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 4. 5. 1933 a 27. 4. 1934. 129 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 3, kart. č. 1. 127

31

jednat o dočasnou funkci, která však byla několikrát prodlouţena.130 Jiţ od začátku 30. let 20. století pracoval v muzeu Vítězslav Šlezr, který vykonával funkci muzejního sluhy (obstarával topení, čistil předměty a prováděl jiné pomocné práce).131 Usnesením městského zastupitelstva ze 17. 11. 1937 byl Vítězslav Šlezr ustanoven definitivním zřízencem městského muzea v Přerově s platností od 1. 7. 1937. V lednu příštího roku sloţil na městském úřadu přísahu do rukou úřadujícího náměstka starosty. Vítězslav Šlezr získal sluţné ve výši 6300 korun ročně, včetně činovného a výchovného si vydělal téměř 10 000 korun za rok. Navíc mu byl přidělen bezplatný sluţební byt. Město Přerov si vyhradilo právo přidělit Šlezra k jiné sluţbě a upravit jeho sluţební povinnosti.132 Členové muzejního kuratoria se 20. 5. 1935 zúčastnili pohřbu Františka Sahánka, který dlouhou dobu pro muzeum vykonával mnoho činností. Byl sběratelem, konzervátorem, dozorcem i průvodcem.133 Nové kuratorium městského muzea bylo ustaveno v polovině září 1938, tedy těsně před Mnichovskou dohodou, která znamenala ukončení éry první republiky. Předsedou kuratoria se opět stal Karel Hauke, místopředsedou byl jmenován přerovský starosta František Lančík, pokladníkem Ferdinand Dostál. Dalšími členy se stali učitelé František Ginter, Hubert Sekera a Růţena Stoklásová. Kooptovanými členy byli Alois Čáp, právník Vavřinec Hudousek, Rudolf Kovář, Josef Krumpholc, Eduard Kvasnička, Ing. Alois Němec, Radomír Nitsche, Vladimír Ondráček, Oldřich Pour, výtvarník Miloš Sum a úředník Matěj Teichman. Alois Němec se však členství v kuratoriu záhy vzdal.134 130

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 8. 4. 1935. Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 6. 2. 1931. 132 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1938. 133 KLÍMOVÁ, Jarmila: František Sahánek. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2004, roč. 12, s. 150-152. František Sahánek, od roku 1887 zaměstnanec města Přerova, se na začátku 20. století stal školníkem 1. obecné chlapecké školy v Palackého ulici v Přerově. V té době zde byly umístěny sbírky městského muzea. František Sahánek vykonával funkci stráţce sbírek a také obstarával sbírání, pořádání či čištění všeho materiálu. Pracím pro muzeum se věnoval i po svém odchodu do penze v roce 1920. Často cestoval po Přerovsku či Valašsku, kde sháněl a vykupoval staré náboţenské knihy, obrázky, mince, zbraně či folklorní památky. Podílel se také na archeologických vykopávkách, např. v Předmostí. U návštěvníků si získal pověst výřečného průvodce se spoustou vědomostí. Vedl památní knihu městského muzea s řadou podpisů zahraničních návštěv. 134 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápisy ze schůzí konaných ve dnech 14. 9. 1938 a 23. 9. 1938. František Lančík (5. 12. 1886 Hulín – 15. 1. 1976 Přerov) byl v letech 1938-1939 starostou města Přerova. Brzy poté emigroval do Anglie, kde se stal příslušníkem zahraničního protinacistického odboje. Jeho syn padl jako letec RAF v roce 1941, manţelka a dcera byly popravené v období heydrichiády, protoţe na podzim 1941 podporovaly české výsadkáře vyslané ze SSSR. František Ginter (19. 6. 1904 Přerov – 28. 1. 1986 Přerov) zaloţil v roce 1932 Moravský ornitologický spolek v Přerově. Hubert Sekera (3. 4. 1891 Přerov – 24. 3. 1942 Osvětim), Růţena Stoklásová (22. 6. 1901 Ljubuška v Jugoslávii – 10. 6. 1942 Brno) byla významnou osvětovou pracovnicí. Nacisté ji za účast v odboji popravili za heydrichiády. JUDr. Vavřinec Hudousek (2. 8. 1895 Přerov – 10. 12. 1963 Přerov) vykonával také funkci předsedy Klubu přátel umění v Přerově. Viz SOkA Přerov: sbírka Kulturní místopis Přerovska. Ing. Alois Němec (16. 10. 1886 Babice nad Svitavou – 20. 1. 1959 Bratislava) se stal brzy po vzniku ČSR ředitelem Středomoravských elektráren v Přerově. V tomto postavení měl velký vliv na elektrifikaci mnoha moravských obcí. Po válce byl zaměstnancem Československých energetických závodů. Jeho velkým koníčkem byly přírodní vědy. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 57-58. Matěj Teichman (24. 2. 131

32

4. 3 Prostorové záležitosti muzea, instalace muzejních sbírek Budova přerovského zámku byla jiţ v dubnu 1918 zakoupena městem. V průběhu 20. let 20. století bylo stále častěji ţádáno, aby byla celá vyuţita pro muzejní účely. Tyto hlasy ještě zesílily po odstěhování okresního soudu ze zámku, ke kterému došlo začátkem roku 1928.135 Nejednalo se rozhodně o ţádný rozmar přerovských muzejníků a představitelů města. V dotazníku o činnosti městského muzea, který byl vyplněn v srpnu 1927, se lze dočíst o tehdejších poměrech v muzeu: „Sbírky městského muzea tvoří chaotické skladiště, nejsou roztříděny, (jsou) bez primitivního instalování a nejjednodušší inventarizace. Inventář: veden do roku 1920 (od té doby muzeum bez úřední agendy)… Městský archiv deponován v muzeu, neurovnán stejně jako muzeum“. Městské muzeum bylo do roku 1929 umístěno na pouhých 190 m2, Teličkova archeologická sbírka se nacházela v sále měšťanské školy v Přerově na ploše 120 m2, sbírky Muzea Komenského byly umístěny tamtéţ na ploše okolo 60 m2. Za takové situace byly nové prostory a instalace sbírek nutností. Svaz československých muzeí umístění všech přerovských muzeí v jedné budově rovněţ uvítal.136 Brzy po vystěhování soudu proběhla první etapa adaptačních prací (vnější omítky, úprava oken a střechy), které provedla firma Jandásek z Přerova. Na doporučení architekta Sochora z Památkového úřadu v Brně byl v zámku vybudován přednáškový a výstavní sál. Na přelomu let 1928/1929 byla architektem Horákem z Přerova uskutečněna druhá etapa vnitřních úprav budovy.137 Kladně lze určitě hodnotit skutečnost, ţe adaptace zámku byly prováděny v souladu s návrhy Státního památkového úřadu v Brně. Na rozsáhlých rekonstrukcích se podíleli mnozí místní řemeslníci. Rekonstrukce zahrnovaly mj. pořízení nové střechy, fasády, nádvorní dlaţby, opravu mostu či vstupní brány. V interiéru zámku bylo ze ţuly vybudováno nové schodiště, ţelezné schody vedoucí do věţe, zdi v průjezdu byly obloţeny pískovcovými deskami. V neposlední řadě byla celá budova vytápěna nově instalovaným ústředním topením. V průběhu rekonstrukcí bylo objeveno gotické klenutí bývalé kaple, které bylo skryté pod novodobým plochým stropem. V jiné místnosti byla odkryta empírová výmalba. Veškeré opravy byly ukončeny 30. 11. 1930.138 Generální oprava zámku stála celkem 1 736 927 1887 Úpice – 12. 8. 1963 Přerov) byl po roce 1918 úředníkem Okresní nemocenské pojišťovny v Přerově. Jako výtvarník měl zásluhu na vzniku několika expozic městského muzea. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 60. Miloš Sum (4. 10. 1896 Litomyšl – 1. 3. 1966 Přerov) byl malíř a grafik. Viz SOkA Přerov: sbírka Kulturní místopis Přerovska. 135 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, blíţe nedatované zápisy z let 1928 a 1929. 136 ANM Praha: fond SČM Praha, k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 137 SOkA Přerov: fond Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov, inv. č. 1, blíţe nedatované zápisy z let 1928 a 1929. 138 KLECKEROVÁ, M. H.: Přerovský zámek 75 let muzeem. Kultura Přerova, 1981, č. 6, s. 85-86.

33

korun. Tato vysoká částka byla hrazena městem Přerov (1 095 427 korun), ministerstvem školství a národní osvěty (600 000 korun) a Zemským úřadem v Brně (41 500 korun).139 Zámecká budova obsahovala celkem 23 místností, z toho 2 pracovny, 1 ateliér, 2 kanceláře, 1 přednáškovou síň, 1 knihovnu.140 Čtyři místnosti byly městem zdarma propůjčené Muzeu Komenského.141 V první polovině roku 1930 probíhala jednání ohledně moţnosti umístit v zámku veřejnou městskou knihovnu. Podle předloţených plánů o dislokaci sbírek nebylo jiţ v budově pro knihovnu místo. Návrh se kuratoriu nelíbil ani z bezpečnostních důvodů, poněvadţ knihovny bývaly přístupné široké veřejnosti do večerních hodin, coţ by znamenalo zvýšené nebezpečí krádeţe na společných chodbách muzea a knihovny. Z těchto důvodů byl návrh na umístění knihovny v zámku zamítnut.142 Půl roku po ukončení rekonstrukčních prací kuratorium poţádalo městskou radu, aby pro budovu zámku pořídila telefonní spojení. Nejednalo se o ţádný rozmar představitelů městského muzea. Budova, ve které byly uloţeny rozsáhlé a zároveň cenné sbírky, byla plně izolována od svého okolí. Přihláška místní telefonní stanice byla vyřízena jiţ 2. 5. 1931. Tímto aktem se především rapidně zvýšila bezpečnost muzejních sbírek. Zároveň bylo umoţněno rychlé vyřizování naléhavých záleţitostí jednotlivých oddělení muzea. Dne 24. 4. 1931 došlo také k otevření rozhledny muzea, která byla umístěna na zámecké baště.143 V první polovině 30. let 20. století probíhaly v rámci všech oddělení muzea instalační práce. Dne 26. 7. 1930 navštívil muzeum za účelem dobrozdání o umístění sbírek dr. Jan Kühndel, vrchní archivní komisař a ředitel Městského muzea v Prostějově. Městská rada se koncem října toho roku usnesla, aby bylo rozmístění sbírek v zámku provedeno podle jeho návrhů a podle návrhů Františka Douchy z Muzea hlavního města Olomouce.144 Kromě nich měl na uspořádání sbírek podíl rovněţ Jaroslav Böhm, který v lednu 1931 zaslal podrobný projekt úpravy prehistorického oddělení muzea. Městská rada se ve své schůzi konané 19. 2. 1931 usnesla přijmout jeho návrhy. První etapa reorganizace prehistorických sbírek probíhala 139

HÝBL, František a kol: c. d., s. 37. SKUTIL, Josef: c. d., s. 138. 141 Tamtéţ, s. 140. 142 ANM Praha: fond SČM Praha, k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 143 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 11, kart. č. 1. Po rekonstrukci budovy se rozvinuly debaty o tom, jaký nábytek bude pro muzeum zvolen. Městská rada na základě návrhu stavebního odboru doporučila městskému zastupitelstvu, aby byl pořízen ţelezný nábytek, protoţe je praktičtější a trvanlivější. V letech 19321933 byly dvěma přerovskými firmami (Antonín Leder, bratři Zezulové) vyhotoveny ocelové vitríny, které byly určené zejména pro archeologické oddělení muzea. Antonín Leder v roce 1935 vyrobil ocelové vitríny a skříně rovněţ pro legionářské oddělení. Ţelezný nábytek nabízela muzeu na přelomu let 1930/1931 dokonce zahraniční firma Augustin Kühnscherf a synové z Dráţďan. Viz SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. 144 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. Františka Douchu pověřil instalací muzejních sbírek v Přerově koncem roku 1929 Svaz československých muzeí, jehoţ byl členem. Viz ANM Praha: fond SČM Praha, k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 140

34

od března do prosince 1931. V polovině tohoto měsíce zaslal Jaroslav Böhm z Prahy do Přerova zprávu o pracích, které provedl (všechen prehistorický materiál muzea byl prohlédnut, určen, popsán a zanesen do inventáře).145 Poté předměty fotografoval na náklad Československého archeologického ústavu a nakonec je instaloval. Práce ukončil v první polovině roku 1932.146 Expozice svou strukturou odpovídaly sbírkovému profilu muzea: prehistorie, cechy, zemědělství a průmysl, národopis, národní odboj, zbraně, numizmatika, obrazy a plastiky, keramika a porcelán, církevní památky, přírodovědecké sbírky. Na instalaci expozic měly kladný vliv dostatečné prostorové a finanční moţnosti. Vystaveny byly předměty s nejvyšší historickou či estetickou hodnotou. Ostatní předměty byly umístěny v depozitáři. Exponáty byly odborně zpracované a byly doplněné pomocným materiálem. Výpovědní hodnota takto pojatých expozic byla mnohonásobně vyšší neţ u expozic předchozích. Expozice městského muzea vytvořené v první polovině třicátých let měly na svou dobu moderní ráz a vysokou úroveň. Zvláště moderní byl přístup Rudolfa Vanýska, který zdůrazňoval, ţe muzeum nemá jen konzervovat minulost, ale má uchovávat i hodnotné soudobé předměty. Poţadoval přehledné a srozumitelné uspořádání expozic. Navrhl, aby byl do vstupních prostor kvůli lepší orientaci umístěn plán muzea s vyznačením expozic. V kaţdé místnosti měl být dle jeho názoru umístěn plánek s vyznačením uspořádání vitrín a jejich obsahu. Průvodce expozicí povaţoval za nezbytnou pomůcku. Systém orientačních pomůcek uplatnil při instalaci sbírky hodin i dalších oddělení, která mu byla svěřena.147 Pořádací práce se nevyhnuly ani muzejnímu archivu a knihovně. Koncem května 1931 nabídli své sluţby v tomto směru profesoři Jan Machovec a Karel Stránský. První z nich byl toho času zaměstnán v archivu v Jindřichově Hradci, druhý v archivu v Roudnici nad Labem.148 Archiv byl nakonec uspořádán Vojtěchem Procházkou, blízkým přítelem Jana Machovce. Vojtěch Procházka se dne 2. 7. 1935 osobně zúčastnil schůze kuratoria, aby jeho členům vysvětlil postup a rozsah prací vykonaných v muzejním archivu.149 Vojtěch Procházka rozdělil archivní dokumenty do těchto skupin: 145

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 15, kart. č. 1. SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Jaroslav Böhm byl za svou činnost poskytnutou ve prospěch městského muzea odměňován denním honorářem ve výši 100 korun, městský důchod mu téţ hradil cestovné II. třídy za rychlík z Prahy do Přerova. 147 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 28-29. 148 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 16, kart. č. 1. 149 LAPÁČEK, Jiří: Péče Městského muzea v Přerově o archiválie v 1. polovině 20. století. In 120 let Muzea Komenského v Přerově a oslavy Komenského v roce 1892 ve střední Evropě. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 54-55. Při té příleţitosti vznesl Vojtěch Procházka dotaz, zda je něco známo o krajském archivu 146

35

Oddělení I. archiválie města Přerov (zejména listiny a městské knihy) Oddělení II. cechovní písemnosti (nejvíce byl zastoupen řeznický cech) Oddělení III. archivy obcí, které své písemnosti darovaly muzeu, případně je tam deponovaly Oddělení IV. archiválie se vztahem k osobám, které se přistěhovaly do Přerova Oddělení V. hudební archiv (převáţně tvořený pozůstalostí skladatele Josefa Čapky Drahlovského) Oddělení I. L. literární archiv tvořený korespondencí významných regionálních osobností150 Uvedený způsob uspořádání písemností neodpovídá zásadám archivnictví. 4. 4 Muzejní aktivity 4. 4. 1 Akviziční činnost Součástí městského muzea se v období první republiky staly dvě sbírky s větším počtem předmětů, které byly v tisku tehdejší doby dokonce označovány jako samostatná muzea. Jednalo se o archeologickou sbírku Antonína Teličky a entomologickou sbírku Ladislava Hudečka. V době druhé republiky muzeum získalo sbírkový fond zaniklého legionářského muzea. Ve všech případech šlo o významné soubory předmětů, které výrazně obohatily městské muzeum. Z tohoto důvodu jim jsou věnovány zvláštní podkapitoly. 4. 4. 1. 1 Teličkova archeologická sbírka Antonín Telička (29. 4. 1866 Němčice nad Hanou – 5. 1. 1925 Přerov) zasvětil svůj ţivot dráze učitele. Kromě toho se rád věnoval archeologii, která se stala jeho celoţivotním koníčkem. Během nedělí a svátků prováděl archeologické práce zpravidla v blízkém okolí svých učitelských působišť. Za vystavenou sbírku archeologických památek na Národopisné výstavě v Praze obdrţel v roce 1896 čestný diplom s bronzovou medailí. Od dubna 1898 byl členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde řídil jeho archeologické oddělení. O pět let později na členství v tomto spolku rezignoval, poněvadţ tehdy působil na odlehlých školách (Koválovice u Kojetína, Penčice). Antonín Telička působil jako učitel delší dobu v Citově (1889–1900) a v Tištíně (1905–1922), kde stačil provést poměrně rozsáhlá z Přerova z let 1757–1850, který měl být tehdy přemístěn z Nového Jičína do Ostravy. Na základě tohoto sdělení bylo rozhodnuto poţádat městskou radu o podporu v jednání s příslušnými institucemi, aby byl krajský archiv navrácen do Přerova. 150 O archivu městského musea. Obzor, 5. 7. 1935, s. 1-2.

36

archeologická bádání.151 Velká část jeho archeologických nálezů pochází zejména z Tištína a jeho blízkého okolí, které bylo součástí okresu Přerov jen do roku 1960. O okolí Kojetína a Tovačova jevil v téţe době zájem rovněţ Antonín Gottwald, známý archeolog spjatý s Městským muzeem v Prostějově.152 V roce 1922 byl Antonín Telička přeloţen do Přerova na místo ředitele Palackého chlapecké školy obecné. Od té doby se intenzivně věnoval světově významnému archeologickému nalezišti v Předmostí, které se mu nakonec stalo osudné. Během provázení členů učitelského ústavu z Kroměříţe po této archeologické lokalitě promokl na kůţi a následně zemřel na zánět ledvin.153 Antonín Telička během čtyř desetiletí shromáţdil spoustu archeologického materiálu. Jiţ v roce 1885 na I. národopisné výstavě v Olomouci se jeho archeologická sbírka těšila velkému zájmu. Sbírka se velmi rychle rozrůstala, dlouhou dobu ji Telička ukládal do beden. V Tištíně svou sbírku uspořádal a umístil do volné učebny. Tímto činem zpřístupnil své nálezy veřejnosti. Dlouho odolával tlaku muzeí, která mu za sbírku nabízela velké částky. Ve školním roce 1919–1920 byla Antonínu Teličkovi výnosem zemské školní rady udělena placená dovolená, kterou vyuţil k uspořádání své sbírky. V roce 1921 svou sbírku kvůli její velikosti prodal městu Přerov. Zároveň si vymínil, ţe do konce svého ţivota zůstane pořadatelem a ochráncem tohoto muzea, jak byla jeho sbírka často nazývána. K otevření Teličkova archeologického muzea došlo 19. 4. 1922. Bylo umístěno ve třetím poschodí měšťanské školy Karoliny Světlé na Palackého třídě v Přerově. O patro níţe se tehdy nacházelo Muzeum Komenského.154 Předměty byly ve škole uloţeny v zaskleněných skříních a vitrínách, menší předměty byly umístěny do skříněk, které visely na stěnách. Mnoho nálezů bylo pro nedostatek místa uloţeno do zásuvek skříní. Muzeum obsahovalo rozmanité předměty, např. kosterní pozůstatky lidí i zvířat, různé lidské výrobky, např. nádoby, zbraně, ozdoby, nástroje, mince a jiné. V drtivé většině šlo o nálezy z tehdejšího okresu Přerov, který tehdy zahrnoval rovněţ oblast Kojetínska a okolí Němčic nad Hanou. Počet předmětů přesahoval 10 000 kusů, z toho bylo okolo 1500 nádob.155

151

HÝBL, František a kol: c. d., s. 78-83. DRECHSLER, Aleš: Archeologie na Přerovsku a v Předmostí. In DRECHSLER, Aleš a kol: Archeologie Přerovska, Průvodce k expozici Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského, Památníku lovců mamutů v Přerově – Předmostí a Malému školnímu muzeu lovců mamutů při ZŠ J. A. Komenského v Přerově – Předmostí. Přerov: Muzeum Komenského, 2010, s. 14. 153 HÝBL, František a kol: c. d., s. 83. 154 Tamtéţ, s. 85-86. 155 Teličkovo archeologické muzeum v Přerově. In Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, 1923-1924, roč. II, příloha k č. 10, s. 8-11. 152

37

Záhy po své smrti byl Antonín Telička neoprávněně kritizován v Lidových novinách (č. 51 z roku 1925). Článek v tomto tisku uváděl, ţe jeho sbírka byla městu Přerov prodána příliš draze. Prý se jednalo o nahodile nasbírané předměty, které navíc nebyly přesně popsány. Teličkův švagr, Jan Knies, v místních novinách s názvem Obzor na kritický článek reagoval. Správně poukázal na skutečnost, ţe mnoho odborníků včetně zahraničních obdivovalo práci Antonína Teličky, který provedl archeologické výzkumy na mnoha místech Hané. Nalezené předměty očísloval a popisoval.156 Četné Teličkovy spisy a knihy se však po jeho smrti ztratily. Jiţ v březnu 1925 na absenci Teličkových zápisů vztahujících se k jeho nálezům upozornili členové kuratoria městského muzea.157 Tehdy probíhaly rovněţ ostré diskuze mezi členy muzejního kuratoria v Přerově a dr. Karlem Absolonem, který chtěl Teličkovy archeologické sbírky odvézt do Moravského zemského muzea v Brně.158 Poslední splátka za archeologickou sbírku byla vyplacena 12. 1. 1931 Marii Teličkové, vdově po původci sbírky. Archeologická sbírka Antonína Teličky byla v létě předchozího roku přemístěna do budovy přerovského zámku.159 Archeologie patří dodnes k hlavním a zároveň nejúspěšnějším oborům přerovského muzejnictví. 4. 4. 1. 2 Hudečkova entomologická sbírka

Ladislav Hudeček (1. 6. 1872 Přerov – 17. 10. 1941 Přerov) patří k nejvýznamnějším osobnostem historie městského muzea. Řadu let byl členem kuratoria tohoto muzea a v letech 1930–1933 dokonce jeho kustodem (viz výše). Ladislav Hudeček byl v letech 1893–1930 učitelem na řadě škol v Přerově a jeho blízkém okolí. V neposlední řadě byl rovněţ uznávaným entomologem, napsal na toto téma mnoho odborných i populárních studií.160 Ladislav Hudeček vytvořil rozsáhlou sbírku hmyzu, kterou v roce 1922 nabídl městu Přerov k prodeji. Městská rada tuto nabídku přijala a na Hudečkovu sbírku si vyhradila právo. Začátkem roku 1924 Ladislav Hudeček zdůraznil, ţe si přeje, aby byla zakoupena celá jeho 156

KNIES, Jan: Teličkovo museum. Obzor, 2. 4. 1925, s. 1. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 21. 3. 1925. Absenci Teličkových zápisků jako první zjistil zřejmě archeolog Inocenc Ladislav Červinka během svého studia v městském muzeu. 158 HÝBL, František a kol: c. d., s. 90. Mnohé neznámé písemné dokumenty Antonína Teličky nalezl v roce 2008 v archivním fondu Archiv města Přerov PhDr. Jiří Lapáček, ředitel Státního okresního archivu Přerov. Jedná se o řadu sešitů s poznámkami o nálezech z archeologických výzkumů na střední Moravě a korespondenci. S velkou pravděpodobností jde o tytéţ záznamy, které nebyly nalezeny těsně po Teličkově úmrtí. 159 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. Marie Teličková v lednu 1931 poţádala městskou radu, aby byla urna s popelem jejího muţe umístěna v městském muzeu. Městská rada tomuto přání, které bylo vysloveno na základě přání zesnulého, ihned vyhověla. 160 HÝBL, František a kol: c. d., s. 66. 157

38

sbírka, nikoliv pouze její část. Bál se devalvace vědecké ceny své sbírky. V první polovině dubna 1924 městská rada a následně téţ finanční komise schválily nákup Hudečkovy entomologické sbírky za 36 000 korun. Tato částka měla být splacena v šesti ročních splátkách (vţdy 6 000 korun). Do kupní ceny bylo ovšem zahrnuto rovněţ občasné prohlíţení a doplňování sbírky Ladislavem Hudečkem a také připojení katalogu k této sbírce. Původce sbírky byl toho času řídícím učitelem v Kokorách, kde čile pokračoval v uspořádání sbírky, aby mohla být co nejdříve předána městu Přerov. Brzy však došlo k nečekaným komplikacím. Ladislav Hudeček měl být v důsledku restrikcí ve školství přesazen na jinou školu. Správa města Přerova ţádala proto zemskou školní radu v Brně o prodlouţení zdravotní dovolené pro Ladislava Hudečka do konce školního roku 1925/1926 nebo přeměnu jeho dovolené na vědeckou dovolenou. Ţádosti bylo vyhověno. Ladislav Hudeček se přestěhoval do Přerova, poněvadţ byl přeloţen na tamější Ţerotínovu školu. V malém pokoji svého bytu měl nahromaděno spoustu předmětů, které katalogizoval. Nejednalo se ţel o ideální stav, na coţ Ladislav Hudeček v září 1927 upozornil městskou radu. Ta se o rok později rozhodla koupit dodatky ke sbírce hmyzu za částku 7 200 korun. I k dodatkům musel Ladislav Hudeček vyhotovit katalog.161 V roce 1930 měl být katalog k odevzdané sbírce hmyzu předán. Městská rada však katalog neobdrţela ani koncem roku 1932. V srpnu a září 1933 Ladislav Hudeček na stíţnosti města odpověděl, ţe na katalogu pilně pracuje. Urgence povaţoval za zbytečné, poněvadţ se nejednalo o inventář, doba na vyhotovení katalogu se nedala odhadnout. V prosinci téhoţ roku katalog konečně odevzdal. Ladislav Hudeček měl tehdy v muzeu několik problémů. Jedním z nich bylo i pozdní odevzdání katalogu k entomologické sbírce. Ladislav Hudeček na svou obranu tvrdil, ţe jím vytvořená sbírka má hodnotu okolo 70 000 korun, coţ bylo dvakrát více, neţ za ni ve skutečnosti dostal. Přes spory s městem i několika členy kuratoria daroval muzeu sbírku dřev. V lednu 1934 bylo Ladislavu Hudečkovi vyplaceno vše, na co měl podle smlouvy právo. Ke katalogu jako literárnímu dílu si vyhradil autorské právo. Muzeum si pro své potřeby mohlo pořídit opisy katalogu. Jeden z nich darovalo muzeum v červenci 1935 původnímu majiteli sbírky.162 Tím skončila zajímavá a ne zrovna hladká historie týkající se zisku cenné entomologické sbírky. Hudečkova sbírka hmyzu byla v dobovém tisku často označována dokonce jako samostatné muzeum. Spolu s archeologickou sbírkou Antonína Teličky se jednalo o zajímavé a důleţité sbírky, které se ve 20. letech 20. století staly součástí

161 162

SOkA Přerov: Archiv města Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Tamtéţ.

39

sbírek městského muzea.163 Hudečkova entomologická sbírka patřila k největším svého druhu v ČSR. Byla výsledkem Hudečkových lovů a jeho odchovu, ale také výměn a koupí doma i v zahraničí.164 4. 4. 1. 3 Legionářské muzeum Nápad zaloţit v Přerově muzeum prvního národního odboje vznikl bezprostředně po konci první světové války a byl ještě zesílen po návratu posledních legionářů do vlasti v roce 1920. Jiţ v tomto roce byla Druţinou československých legionářů v Přerově a Svazem československých legionářů v Přerově uspořádána v městském parku Michalově výstava, která měla být výzvou k záchraně památek na domácí i zahraniční protirakouský odboj. Mimořádný úspěch zaznamenala výstava Náš odboj, kterou uspořádala městská rada spolu s Jednotou československé obce legionářské v Přerově (dále jen Jednota), se všemi městskými politickými organizacemi a mnoha spolky v tělocvičně dívčího učitelského ústavu v Přerově ve dnech 1. – 25. 4. 1920. Sběr památek prvního odboje nabyl ve 20. letech 20. století velkého rozsahu. Výsledkem této činnosti se stal fond skládající se zhruba z tří tisíc předmětů (dokumentů, fotografií i trojrozměrných předmětů), které dokumentovaly odboj zahraniční i domácí. Shromáţděný materiál patřil Jednotě. V souvislosti s rekonstrukcí přerovského zámku, který měl slouţit výhradně muzejním účelům, oţila idea zaloţit samostatné legionářské muzeum, Památník odboje. V Jednotě byl 5. 2. 1931 ustaven muzejní odbor, který spravoval získaný dokumentační materiál a garantoval zřízení muzea.165 Uţ v předchozím roce byly městem Přerov pro účel legionářského muzea propůjčeny Jednotě dvě místnosti v prvním poschodí zámku vedle kaple a navíc jedna menší místnost pro depozitář. Na Památník odboje v Praze byla podána ţádost o příděl potřebných zbraní pro výzdobu síní.166 Záměr samostatného legionářského muzea se ovšem nepodařilo uskutečnit. Mezi městem a Jednotou bylo na jaře 1931 ujednáno, ţe se sbírka předmětů upomínajících na první odboj stane vlastnictvím městského muzea, výjimkou byly v tomto směru jen předměty, které se 163

Ladislav Hudeček v roce 1933 za nepříznivých podmínek odešel z městského muzea. V letech 1935–1936 byl ředitelem přírodovědecké laboratoře Falco v Ostravě - Mariánských Horách. Později mu bylo nabídnuto místo ve Vlasteneckém spolku muzejním v Olomouci, kde měl uspořádat Slavíčkovu sbírku. Tuto práci však jiţ nestihl dokončit, protoţe v roce 1941 zemřel. Sbírka, kterou prodal městskému muzeu, čítala okolo 22 000 kusů hmyzu. Od roku 1930 byla umístěna v prvním patře zámecké budovy. 164 KRUMPHOLC, Josef: Z pokladů přerovských museí. In Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 1936– 1937, roč. 15, s. 15. 165 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 12. 166 Museum zahraničního odboje v Přerově zaujme v Ţerotínově zámku 2 místnosti. Obzor, 17. 8. 1930, s. 4.

40

nacházely v soukromém vlastnictví.167 K slavnostnímu otevření výstavy národního odboje došlo 7. 6. 1931. Výstava byla instalována na zámku a tvořily ji dva bloky, první z nich se zaměřil na domácí odboj a na události spjaté s vyhlášením samostatné Československé republiky na konci roku 1918, druhý blok byl věnován zahraničnímu odboji, zejména jeho účastníkům z Přerova a okolí. Zásluhou Richarda Kleibera, dlouholetého předsedy Jednoty a tehdejšího starosty Přerova, byla v roce 1935 vybudována stálá muzejní expozice odboje, která zcela odpovídala poţadavkům tehdejšího výstavnictví a muzejnictví. V době konání Středomoravské výstavy v Přerově (podzim 1936) byla realizována výstava Morava v odboji, která doplňovala stávající expozici o obecnější pohled na problematiku zahraničního odboje.168 Sbírkový fond legionářského muzea se rozrůstal i ve 30. letech 20. století. Na jaře 1932 muzejní odbor Jednoty vyzval veřejnost, aby odevzdala válečná přikázání pro domácnosti, císařské manifesty, karikaturní dopisnice, úmrtní oznámení zaniklé rakousko-uherské monarchie apod.169 V květnu 1932 daroval Karel Gayer prostřednictvím Gustava Malého korespondenci, fotografie a šavli po svém padlém bratrovi, Janu Gayerovi, který patřil k nejvýznamnějším legionářům přerovského regionu.170 V roce 1939 čítal sbírkový fond muzea skoro 6 000 inventárních čísel.171 U příleţitosti vzpomínkové oslavy 89. výročí narození Tomáše G. Masaryka, která se uskutečnila 6. 3. 1939 v Městském domě v Přerově, předala Jednota sbírky svého muzea městu Přerov.172 Do té doby bylo legionářské muzeum spravováno muzejním odborem Jednoty, proto lze tvrdit, ţe se do jisté míry jednalo o samostatné muzeum. Legionářské sbírky se tedy v roce 1931 nestaly majetkem města, jak bylo tehdy ujednáno. Stalo se tak aţ o osm let později, ironií osudu pouhých devět dní před obsazením okleštěného území Čech a Moravy nacistickými vojsky, k čemuţ došlo v ranních hodinách 15. 3. 1939. Tímto aktem bylo zahájeno protektorátní období, které se tragicky zapsalo do historie naší vlasti. 167

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 5. 5. 1931. CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 12-13. 169 Legionářské muzeum v Přerově chce býti jasným obrazem domácího i zahraničního odboje. Obzor, 18. 4. 1932, s. 5. 170 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Karel Gayer i Gustav Malý ţili v roce 1932 v Brazílii. Osobnosti Jana Gayera věnovalo muzeum mimořádnou pozornost, z postav domácího odboje se obdobnému zájmu těšila postava Slavomíra Kratochvíla. 171 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 13. 172 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Tomáš Garigue Masaryk (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937) byl v letech 1918–1935 prvním prezidentem Československa. 168

41

Československá obec legionářská byla koncem srpna 1939 zakázána a zrušena. V následujícím měsíci gestapo uzavřelo a zapečetilo legionářské oddělení městského muzea. Roku 1942 byly sbírky tohoto oddělení odvezeny na neznámé místo.173 S velkou pravděpodobností se staly kořistí oddělení říšského vedení Nacionálně socialistické německé dělnické strany (dále jen NSDAP) v Mnichově, v jehoţ čele byl F. J. Rehse. Oddělení se snaţilo získat předměty z českých legionářských muzeí. V roce 1941 působil v protektorátu Rehsův spolupracovník J. Gresser, který získal od správce zabaveného majetku legionářských organizací dr. Eilerse povolení k vybrání (sic!) všech legionářských muzeí na území protektorátu a k odvezení předmětů do Mnichova. Jednalo se asi o soukromý podnik NSDAP, poněvadţ oficiální státní správa protektorátu, vojenského zplnomocněnce nevyjímaje, o tomto způsobu zabírání historických památek dlouho nevěděla. Gresserovy aktivity odhalil aţ dr. Morper z Heeresmusea v Praze. Vojenský zplnomocněnec protektorátu učinil následně u vrchního velitelství branné moci kroky, které měly vést k navrácení legionářských sbírek do protektorátu. Z dostupných pramenů se nepodařilo zjistit, zda bylo něco vráceno.174 Jistá událost však podporuje teorii odvezení legionářské sbírky městského muzea v roce 1942 do Mnichova. V červenci 1945 totiţ jistý Josef Matějíček městskému muzeu zdarma nabízel jeden obraz, který prý nalezl v blíţe neurčené mnichovské pivnici. Prokazatelně šlo o obraz z legionářských sbírek Městského muzea v Přerově.175 Ačkoliv chybí doklad o jeho předání, lze se s jistotou domnívat, ţe byl muzeu v roce 1945 navrácen. Z přerovské legionářské sbírky se jinak podařilo zachránit pouze zlomek předmětů, které zřejmě nebyly v roce 1942 odvezeny. Jednalo se zhruba o 500 kusů předmětů, většinou časově rozptýlených jednotlivin. Ani tyto předměty však nebyly po roce 1945 náleţitě vyuţité, poněvadţ komunisté, kteří 25. 2. 1948 nastolili v ČSR svou totalitní vládu, legionářům a vlastně celému prvnímu odboji nepřáli. Předměty upomínající na legionáře a jejich zásluţné činy se na desítky let trvale přesunuly do depozitářů muzeí, přerovské muzeum nevyjímaje.176

173

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 13. 174 ČEPIČKA, Ladislav: Co se stalo s českým kulturním majetkem, ukradeným za války nacisty [online]. [B. m.] : Britské listy, 28. 5. 1999. [cit. 2010-10-21]. Dostupné z www: 175 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí 176 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 13.

42

4. 4. 1. 4 Další akvizice Bezprostředně po skončení první světové války získalo muzeum řadu předmětů se vztahem k této válce. Jiţ koncem roku 1918 se podařilo pro muzeum zajistit sbírku vojenských map, které patřily k archivu velitelství rakousko-uherské armády v Oděse. Mapy byly zabaveny Národním výborem na přerovském nádraţí a následně byly uloţeny v městském muzeu. Velmi významné přírůstky byly zaznamenány v roce 1919, jednalo se o zbraně, symboly zaniklého Rakousko-Uherska, tabla panovnického rodu Habsburků, busty a sochy Františka Josefa I. či Karla I., medaile či různé písemné dokumenty z válečných let.177 V prvních poválečných letech se muzeum zaměřilo zejména na akviziční činnost, většina předmětů byla získána od dárců. Byl nedostatek financí k chodu muzea.178 Za kalendářní rok 1918 zaznamenalo muzeum přírůstek 515 inventárních čísel, skoro ve všech případech šlo o dary, mj. řada knih darovaných farářem Ignácem Zavřelem do muzejní knihovny. Navzdory výzvám v tisku se nepodařilo získat ţádné přírůstky do etnografické sbírky, která tehdy trpěla nedostatkem krojů, především ţenských hanáckých.179 Během prvních devíti měsíců roku 1919 přibylo ve sbírkách muzea 315 inventárních čísel. Za zmínku stojí hospodářské nářadí z 10. století vykopané na polích mezi Dluhonicemi a Předmostím, které muzeu daroval učitel Jeřábek z Dluhonic. Obuvnický spolek daroval cechovní pokladnu z roku 1830.180 Odborný učitel Rudolf Vanýsek, člen muzejního kuratoria, v roce 1923 nabídl muzeu ke koupi sbírku hanáckých staroţitností, která podle dodaného soupisu zahrnovala 248 předmětů, především keramiku, nábytek, obrazy, části oděvů. Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 29. 9. 1923 zakoupilo město sbírku pro muzeum za 10 000 korun splatných ve třech ročních lhůtách počínaje rokem 1924.181 Muzeum v roce 1936 přijalo nabídku Aloise Kouřila, strojvůdce ve výsluţbě, a zakoupilo od něho 70 kusů staroţitných a 177

NEZHYBA, Jaroslav: Z počátků přerovského muzea. Kultura Přerova, 1969, č. 9, s. 142. Během začátku listopadu 1918 darovala rada města Přerova muzeu k uschování tablo amnestovaných českých poslanců v čele s Karlem Kramářem a telegram vydaný Národním výborem 28. 10. 1918. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 18, kart. č. 1. Vzácnou sbírku dělových modelů z první světové války daroval muzeu jistý Ludvík, student olomoucké vojenské školy. Větší mnoţství předmětů s tématikou války získalo muzeum darem od správní rady Továrny na umělá hnojiva v Přerově, např. devět velkých alb s podobiznami rakouských vojevůdců, šest pamětních válečných pohárů. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 8. 10. 1919. 178 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 1. 4. 1922. 179 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 6. 1. 1919. 180 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 8. 10. 1919. 181 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. V květnu 1927 město Přerov převzalo rukopisy partitur hudebních skladeb, které zemřelý ředitel kúru a skladatel Josef Čapka Drahlovský odkázal muzeu. Jednalo se asi o 60 skladeb, zejména světská a církevní oratoria. Koncem roku 1928 prosektor moravské zemské nemocnice v Olomouci, prof. J. Kabelík, odkázal muzeu různé knihy a veřejnou korespondenci z pozůstalosti svého otce, školního inspektora Jana Kabelíka.

43

kuriózních hodin za 3500 korun.182 Kuriózní akvizicí se stala socha Vladimíra Iljiče Lenina, kterou muzeum získalo v roce 1937 od majitele akciového pivovaru v Přerově.183 Zvláštní zmínku zasluhuje nález mincí v Bratrské ulici v Přerově, k němuţ došlo 2. 8. 1923. Při bourání domu nalezl stavební asistent Josef Bláha největší poklad zlatých a stříbrných mincí na území Přerova. Zásluhou členů muzejního kuratoria se podařilo uchovat nález obsahující téměř 2 400 kusů mincí z období 16. – 17. století v celku. Později byl poklad převeden do sbírek městského muzea.184 Na počátku roku 1933 kuratorium projednávalo ţádost Ornitologického spolku v Přerově ve věci propůjčení místnosti v zámku pro spolkové účely. Kuratorium doporučilo městské radě, aby bylo ţádosti vyhověno.185 Od té doby je ornitologie nedílnou součástí přerovského muzejnictví. Muzeum i v období první republiky vyvíjelo systematické kroky k získání muzeálních předmětů. V regionálních novinách Obzor byla 12. 4. 1932 otištěna výzva určená obcím, školám, místním školním radám, farním úřadům, četnickým stanicím atd., aby odevzdávaly či prodávaly cenné předměty muzeu. Výzva obsahovala také dvě upozornění: 1. moţnost preparace zajímavých úlovků a nálezů v přírodovědeckém oddělení muzea, 2. výzvu k přerušení kopacích prací v případě archeologického nálezu a kontaktování správy muzea v těchto případech. Autorem výzvy byl František Chmelík, vrchní rada, okresní hejtman, předseda okresního školního výboru.186 Kuratorium se na jaře 1934 usneslo kupovat od lidí pro muzeum cenné předměty, poněvadţ mnoho osob bylo kvůli hospodářské krizi často ve velké tísni.187 V březnu 1937 se městské muzeum u Svazu československých muzeí závazně přihlásilo k přídělu obíhajících československých bankovek pro své sbírky.188 Městská rada vydala 8. 8. 1938 oznámení, kterým upozorňovala občany, aby při vyklízení půd a odstraňování předmětů, které mohou mít historickou cenu, postupovali s největší opatrností a v pochybných případech, aby si opatřili dobrozdání odborníků, případně Státního památkového úřadu v Brně. Pokud neměl někdo moţnost uskladnit takové předměty, mohl je

182

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 18. 9. 1936. Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 15. 10. 1937. 184 CHUMCHAL, Milan: Nález mincí v Přerově v roce 1923. In Minulost Přerovska 1993, Sbírka prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Muzeum Komenského, 1994, roč. 9, s. 129-130. Dodnes se jedná o největší nálezový celek v numizmatickém fondu Muzea Komenského v Přerově. 185 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 4. 5. 1933. 186 Teličkovo archeologické museum města Přerova. Obzor, 12. 4. 1932, s. 4. 187 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 27. 4. 1934. 188 ANM Praha: fond SČM Praha, k. č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 183

44

odevzdat do úschovy muzeu. Vyhláška byla dána k bezplatnému uveřejnění redakcím Obzoru, Hlasatele, Hlasu lidu, Práva, Selských listů a Moravského deníku.189 Městské muzeum vzalo v září 1936 na vědomí přípis městské rady o zřízení umělecké galerie.190 U příleţitosti 20. výročí obnovené státní samostatnosti věnovala Občanská záloţna v Přerově pro galerii devět originálů akademických malířů z okolí.191 Další akvizice následovaly v období protektorátu. K archeologickému poznávání Přerova a okolí přispěli v období dvacátých a třicátých let 20. století významnou měrou i někteří členové kuratoria městského muzea. Jejich zásluhou byl pro muzeum získán kostrový pohřeb v nádobě z počátku mladší doby bronzové, který byl objeven roku 1933 v obci Ivaň. Alois Čáp uskutečnil v roce 1936 první větší archeologický výzkum historického jádra Přerova. U kaple sv. Jiří na Horním náměstí usuzoval na její románský původ. Členové muzejního kuratoria se také často účastnili menších záchranných archeologických prací, ke kterým byli přivoláni. Počátky archeologického fondu městského muzea jsou úzce spojeny s osobou Antonína Teličky (viz výše).192 Sbírkový fond městského muzea se zásluhou darů i nákupů neustále rozšiřoval. V roce 1930 obsahovaly sbírky muzea okolo 15 000 jednotlivin, coţ bylo desetkrát více, neţ roku 1906.193 Za dalších sedm let mělo muzeum jiţ 36 468 inventárních čísel (48 061 kusů), které byly rozdělené do následujících oddělení: Archeologické oddělení

7 153 inventárních čísel

Archivní oddělení

2 857 inventárních čísel

Knihovna

6 840 inventárních čísel

7 754 kusů

Oddělení keramiky

593 inventárních čísel

593 kusů

Národopisné oddělení

555 inventárních čísel

555 kusů

Numizmatické oddělení

5 574 inventárních čísel

5 574 kusů

Přírodovědecké oddělení

9 986 inventárních čísel

23 488 kusů

189

7 153 kusů

SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 18. 9. 1936. 191 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1938. 192 DRECHSLER, Aleš: Archeologie na Přerovsku a v Předmostí. In DRECHSLER, Aleš a kol: Archeologie Přerovska, Průvodce k expozici Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského, Památníku lovců mamutů v Přerově – Předmostí a Malému školnímu muzeu lovců mamutů při ZŠ J. A. Komenského v Přerově – Předmostí. Přerov: Muzeum Komenského, 2010, s. 13-14. Muzeum se dostalo do drobného sporu s archeologem amatérem. Stalo se tak na jaře 1935, kdyţ jistý pan Beránek prováděl výkopové práce ve sklepě zadního traktu zámku za účelem hledání přístupu do podzemí bašty. Kuratorium vyhodnotilo jeho činnost vykonávanou bez svolení jako bezcennou a nebezpečnou. Viz SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 2. 5. 1935. Aktivity pana Beránka se městského muzea dotýkaly opravdu bezprostředně, poněvadţ zasahovaly budovu, ve které bylo muzeum umístěno. 193 HÝBL, František a kol: c. d., s. 36. 190

45

Technologické oddělení

1 458 inventárních čísel

1 492 kusů

Obrazy a fotografie

1 225 inventárních čísel

1 225 kusů

Sklo

127 inventárních čísel

127 kusů

Sochy

100 inventárních čísel

100 kusů

Koncem roku 1937 vykazoval inventář muzea přírůstek 1 575 inventárních čísel a 2 296 kusů, případně svazků.194 4. 4. 2 Prezentační činnost 4. 4. 2.1 Středomoravská výstava Ve dnech 20. 6. – 16. 8. 1936 v budově zámku probíhala Středomoravská výstava. Jednalo se o přehlídku ţivota, kultury a hospodářství střední Moravy. Přízemní prostory zámku byly věnovány expozici Karla staršího ze Ţerotína, výstavní sál byl určen jednáním různých organizací. V mezipatře se nacházelo církevní oddělení a Muzeum Komenského. V prvním poschodí byla umístěna legionářská expozice, ve druhém archeologické oddělení a výstavy věnované T. G. Masarykovi, E. Benešovi, M. R. Štefánikovi a česko-slovenské vzájemnosti. Hudečkova sbírka hmyzu a výstava staroţitných hodin se nacházely v prvním poschodí západního křídla zámku. Muzejní národopisné předměty byly vystaveny ve škole Františka Slaměníka.195 Středomoravská výstava si tak vyţádala četné přesuny v rozmístění expozic městského muzea. Knihovna byla po dobu konání výstavy přemístěna do suterénu a zbrojnice do druhého patra bašty.196 Právní podklad k celému výstavnímu podniku tvořilo Středomoravské druţstvo v Přerově, druţstvo pro zvelebování hospodářského ţivota, spol. s r. o. Jednatelem druţstva byl ředitel městských úřadů, vrchní právní rada JUDr. Ladislav Prchal. Město Přerov, které bylo členem druţstva, převzalo určité záruky za výstavní podnik. Záruky ovšem nebyly realizovány, poněvadţ výtěţek výstavy stačil pouze krýt své závazky. O vkusné osvětlení města se postarala správa města po dohodě se správou Městských 194

Zpráva kuratoria za rok 1937. In Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1938, roč. 2, s. 160. Statistika uvedená v ročence obsahuje rovněţ počet předmětů Legionářského muzea, které tehdy bylo ještě samostatné (5 562 inventárních čísel, 5 562 kusů). 195 HÝBL, František a kol: c. d., s. 38. Středomoravská výstava z velké části prezentovala tehdejší reţim a jeho výdobytky. Protektorem akce byl prezident Edvard Beneš, čestnými předsedy byli Jan Malypetr, předseda poslanecké sněmovny, František Soukup, předseda senátu a pět ministrů (Rudolf Bechyně, Josef Zadina, Emil Franke, Jan Šrámek, Josef V. Najman). Viz JELÍNEK, B. J. a kol: Katalog Středomoravské výstavy v Přerově 20. 6. – 16. 8. 1936. Přerov: Středomoravská výstava, 1936, s. 4-7. 196 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 5. 5. 1936.

46

elektrických podniků v Přerově. Podnik skončil přebytkem 195 000 korun, které byly sloţeny na vkladní list u Městské spořitelny v Přerově pod krycím názvem Městské elektrické podniky v Přerově. Spořitelna přijala vklad s příkazem, ţe k jeho uvolnění můţe dojít jen na příkaz Středomoravské výstavy v Přerově.197 U příleţitosti Středomoravské výstavy byla samostatně vytištěna edice listiny krále Albrechta II. Habsburského, kterou tento panovník v roce 1439 potvrdil městu Přerovu jeho privilegia.198 Po skončení Středomoravské výstavy byla v listopadu 1936 zahájena nová instalace městského muzea. Většina expozic se v nové výtvarné podobě vrátila na svá původní místa. Charakter expozic se však nezměnil. V roce 1937 byla v přízemí zámku nově instalována městská galerie.199

197

SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, sloţka o Středomoravské výstavě. V březnu 1943 dal Hans Petzny, vládní komisař města Přerova, ústní příkaz Středomoravskému druţstvu respektive likvidátorům Středomoravské výstavy, aby mu Městské elektrické podniky vydaly vkladní kníţku (obnos tehdy činil 214 000 korun) co nejrychleji do rukou. Kontroverznímu příkazu bylo záhy vyhověno, 19. 3. 1943 byl dán spořitelně příkaz, aby vkladní list předala Petznymu. Kauza pokračovala po druhé světové válce. V červenci 1946 Středomoravské druţstvo v Přerově ţádalo MNV v Přerově, aby Městskému důchodu v Přerově přikázal vrátit druţstvu vkladní list. Rada MNV se usnesla v této věci nerozhodovat, poněvadţ se jednalo o interní záleţitost spořitelny a druţstva. Městský důchod navrhl, aby byla vkladní kníţka nadále ponechána v jeho úschově a peněz bylo pouţito pouze v případě konání podniků slouţících k propagaci města. Rada MNV záleţitost nakonec přece jen projednala. Stalo se tak ve schůzi konané 19. 12. 1946, kde bylo konstatováno, ţe vklad byl sice učiněn z přebytků výstavy, coţ však bylo umoţněno jen tím, ţe Městské elektrické podniky provedly pro výstavu různé instalační práce v hodnotě okolo 369 000 korun (sic!), které nebyly do roku 1946 proplaceny. Z toho důvodu se rada MNV cítila plně oprávněna vědět, jak bude částky 228 092,50 korun (stav vkladu k 31. 12. 1945) vyuţito. V lednu 1947 MNV v Přerově vrátil městské spořitelně do depozita vkladní list č. 139 znějící na jméno Městské elektrické podniky v Přerově. Rada MNV souhlasila, aby Středomoravské druţstvo disponovalo s vkladem za podmínky, ţe všechny výplaty z něho budou vázány na souhlas zástupce města Přerova v Středomoravském druţstvu a jeho podpis. Koncem září 1947 druţstvo ţádalo MNV, aby byl celý vklad převeden na jeho účet u Všeobecného peněţního ústředí druţstev pro Čechy a Moravu, pobočka v Brně. MNV ve své schůzi konané 9. 10. 1947 návrh odsouhlasil. Dispozice s vkladem zůstala vázána na souhlas zástupce města. Středomoravské druţstvo po své obnově v roce 1940 pouze převzalo vázaný vklad, nevlastnilo ţádné jiné hodnoty. Kromě upsaných členských podílů nebylo činné. Středomoravské druţstvo zaslalo v únoru 1949 MNV dopis, kterým sdělovalo, ţe by vzhledem k blíţícím se oslavám 700 let od povýšení Přerova na město (1256) nemělo být druţstvo likvidováno. Prosba však zůstala nevyslyšena. Podle rozhodnutí Ústřední rady druţstev v Praze ze dne 27. 5. 1950 byla činnost Středomoravského druţstva zastavena a druţstvo určeno k likvidaci. Rada MNV vyslovila na svém zasedání konaném dne 16. 6. 1950 s likvidací souhlas. Jedním z likvidátorů byl Vítězslav Klimeš, odborný učitel a tehdejší člen MNV v Přerově. 198 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. Jednalo se o latinský přepis a český překlad významné listiny v bibliografické úpravě českého grafika Karla Svolinského. Eduard Kvasnička provedl redakční úpravu i korektury a vyhotovil legendu a vysvětlivky. Tisk byl vydán v nákladu 200 kusů a byl určen pro významné návštěvníky výstavy. 199 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 29.

47

4.4.2.2 Další prezentační aktivity Do roku 1930 nemělo městské muzeum prostory k pořádání krátkodobých výstav či přednášek. Alespoň se spolupodílelo na výstavní činnosti spolků. Největší akcí tohoto druhu byla výstava reálií protihabsburského odboje z let 1914–1918, která proběhla v tělocvičně dívčího učitelského ústavu v Přerově. Pořadatelem výstavy Náš odboj byla městská rada a řada politických stran a spolků. Členové kuratoria občas v nemuzejních prostorách pořádali přednášky a besedy.200 Přednáškový a výstavní sál vybudovaný v zámku koncem 20. let nabyl širokého uplatnění. Konaly se v něm nejčastěji výstavy výtvarného umění či sjezdy různých spolků. Sál byl do uţívání předán 30. 11. 1930, kdy se zde konala vernisáţ výstavy dvou výtvarných umělců z Přerova: akademického malíře Antonína Kubáta a akademického sochaře Františka Mádleho.201 V roce 1933 byl sál vyuţit celkem osmkrát: 2. 3. a 5. 4.

večery recitační soutěţe Spolku divadelních ochotníků Tyl

12. – 26. 3.

výstava děl Sdruţení českých umělců grafiků Hollar

17. 6. – 9. 7. výstava obrazů akademického malíře A. Wierera 10. – 12. 11. výstava umělců legionářů 3. – 10. 12.

výstava Týden dobré knihy pro mládeţ

12. 12.

přednáška univerzitního knihovníka B. Vybírala z Olomouce

17. – 31. 12. fotografická výstava Klubu fotografů amatérů Podobně byl sál vyuţíván v průběhu celých třicátých let. K pořadatelům výstav patřily nejčastěji Městský osvětový sbor v Přerově a Klub přátel umění v Přerově. Město sál propůjčovalo bezplatně. Pořadatelé museli uhradit jen náklady za elektřinu a úklid místnosti. Na druhé straně si městská rada přála, aby byla síň propůjčována jen k vybraným uměleckým výstavám mimořádné úrovně a významným přednáškám.202 Lze tvrdit, ţe tato podmínka byla plněna. Muzeum samo paradoxně vyuţívalo sál sporadicky. Během 30. let v sále uskutečnilo pouze čtyři vlastní výstavy, na dalších třech participovalo zapůjčením předmětů jako spolupořadatel.203 Od období první republiky se dochovaly záznamy o zapůjčování muzejních předmětů institucím i jednotlivcům. Obce, které měly své archiválie deponovány v muzeu, si je občas 200

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 26. 201 Tamtéţ, s. 30. 202 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 24, kart. č. 2. 203 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 30.

48

zapůjčovaly za výstavními a studijními účely. V roce 1926 Zemská a univerzitní knihovna v Brně ţádala zapůjčení písňového materiálu muzea pro Bedřicha Václavka, který v rámci prací Vědeckého ústavu pro lidovou píseň zpracovával zlidovělé písně. Svaz českých muzeí začátkem roku 1930 upozorňoval, ţe půjčování muzejních předmětů na různé slavnosti a spolková představení je nebezpečné z hlediska uchování předmětů. Zapůjčování předmětů doporučoval svaz jen v těch případech, kdy výstavu pořádalo muzeum, které řádně vedenou správou zaručovalo bezvadné vrácení předmětů, nebo kdyţ zapůjčení předmětů pořadateli výstavy doporučilo ministerstvo školství a národní osvěty.204 V druhé polovině 30. let vyvíjelo muzeum publikační činnost, vydalo tehdy dvě muzejní ročenky s vročením 1936 a 1938. První z nich vyšla v lednu 1937 o nákladu 500 výtisků.205 Tisk druhé ročenky o nákladu 600 kusů byl hotov koncem roku 1938.206 Ročenky vydala známá přerovská tiskárna Jaroslav Strojil. Jádro obou publikací tvořily studie Floriana Zapletala o středověkém Přerovu, edice listin z pozdního středověku se vztahem k přerovskému regionu a bilance městského muzea za roky 1935, respektive 1936–1937 včetně přehledů získaných předmětů. Alois Čáp do druhé ročenky napsal příspěvek o vykopávkách u svatého Jiří v Přerově.207 Náklady na tisk publikací hradily přední přerovské podniky, mj. akciový pivovar či Středomoravské elektrárny, a několik místních záloţen. Třetí ročenka, s jejíţ přípravou se začalo roku 1938, nebyla nikdy vydána.208 S přihlédnutím k době vzniku publikací lze jejich tiskovou úpravu i obsah hodnotit kladně. Členové kuratoria také psali do odborných publikací a místního tisku. Šlo o články odborného i popularizačního charakteru. Velmi aktivní byli v tomto směru zejména František Ginter v oboru ornitologie, Ladislav Hudeček v oboru entomologie a Josef Krumpholc věnující se komeniologii.209 V roce 1936 vyšel u příleţitosti Středomoravské výstavy průvodce po archeologické expozici

204

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 23, kart. č. 2. V červnu 1938 se na městské muzeum obrátily s prosbou Středomoravské elektrárny, které chtěly získat duplikáty některých osvětlovacích prostředků z různých dob (kahany, olejové svícny, petrolejové či lihové lampy) za účelem srovnání s moderním elektrickým osvětlením kvůli vytvoření sbírky. Viz Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1938. 205 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze konané dne 8. 3. 1937. 206 Tamtéţ, zápis ze schůze konané dne 25. 11. 1938. 207 Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1936, roč. 1. Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1938, roč. 2. 208 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1938. Součástí nevydané ročenky měl být i článek učitele Vlastimila Dorazila o událostech roku 1918 v Přerově. Autor za účelem studie sbíral autentické prameny o převratu a dokonce zpovídal pamětníky. 209 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 31.

49

muzea s názvem Letem středomoravským pravěkem v městském museu v Přerově, který sepsal Josef Krumpholc.210 Z dochovaných pramenů se dají zjistit údaje o návštěvnosti muzea po roce 1918. K nejčastějším návštěvníkům se řadily školní třídy. Přirozeně se jednalo především o ţáky z Přerova a blízkého okolí. Výjimkou nebyly návštěvy tříd z Olomoucka nebo Kroměříţe a okolí.211 Za kalendářní rok 1934 navštívilo muzeum celkem 2 783 osob. V následujícím roce se jednalo o 3 949 osob, z toho 40 hromadných návštěv mnoha škol a spolků.212 Rok 1936 se zapsal do historie městského muzea rekordní návštěvností. Stalo se tak zásluhou Středomoravské výstavy. Po dobu jejího konání navštívilo muzejní expozice asi 150 000 osob, nepočítaje hromadné školní návštěvy. Rozhlednu na zámecké baště navštívilo odhadem 11 000 osob.213

210

KRUMPHOLC, Josef: Letem středomoravským pravěkem v městském museu v Přerově, Otisk ze Zpravodaje Středomoravské výstavy v Přerově r. 1936. Přerov: Obzor, 1936. [1. vyd.], 24 s. 211 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 22, kart. č. 2. 212 Zpráva kuratoria Městského muzea o činnosti za rok 1935. In Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1936, roč. 1, s. 125. 213 Zpráva kuratoria za rok 1937. In Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1938, roč. 2, s. 160.

50

5. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1939–1945 V období protektorátu došlo k znovuustavení německé správy nad některými muzei ve velkých moravských městech (Brno, Jihlava, Olomouc, Ostrava). Především pak nad Moravským zemským muzeem v Brně. Do čela těchto institucí byli dosazeni komisařští správci, kteří začali uskutečňovat personální změny. Byli odvoláni významní představitelé muzejnictví, kteří byli spojováni s érou první republiky. Řadoví muzejníci naopak ve svých funkcích zpravidla zůstali, coţ bylo markantní u menších muzeí. Německé muzejnictví se za druhé světové války přeměnilo v určující sloţku svého oboru v rámci Moravy, přičemţ mohlo plně počítat s podporou orgánů okupační správy. Do čela Moravského zemského muzea v Brně byl direktivně dosazen Josef Freising, komisařský správce a bývalý učitel tělocviku. Jeho nástupcem se stal Karl Hucke, archeolog a muzejník, který byl povolán z Říše. Karl Hucke učinil pokus zaloţit zájmovou organizaci moravských muzeí v protektorátu, která měla nést název Verband mährischer Museen (Svaz moravských muzeí). Do muzejnictví v protektorátu významně promlouval i Úřad říšského protektora, který chtěl z důvodu omezování autonomie českého etnika kontrolovat všechna protektorátní muzea.214 Muzejnictví v protektorátu bylo pod dozorem zvláštního říšského pověřence, ředitele opavského muzea Edmunda Wilhelma Brauna.215 Patřil k předním iniciátorům vzniku moravského muzejního svazu, jehoţ vznik spadá do listopadu 1942, kdy mělo v Brně dojít k setkání zástupců všech moravských muzeí bez výjimky, zda byly pod českou či německou správou. Mnohá česká muzea se zasedání nezúčastnila, poněvadţ jejich představitelé správně rozpoznali motivaci svazu vedoucí k prohlubování německého vlivu v muzejní práci po stránce vědecké, ale zejména ideologické. Aktivity svazu směřovaly k rozdělení českého muzejnictví v protektorátu podle zemské příslušnosti na české a moravské.216 K přímým zásahům do činnosti muzeí ze strany nacistických okupantů docházelo postupně. Svaz československých muzeí byl přejmenován na Svaz českých muzeí (dále jen svaz). Členové muzejní rady se snaţili, aby kvalita práce muzeí příliš neutrpěla. Proti

214

KIRSCH, Otakar: Německé muzejnictví na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009, s. 99-102. K významným muzejním pracovníkům, kteří byli na tlak nacistů propuštěni, patřili na Moravě zejména Jaroslav Helfert, ředitel zemského muzea v Brně a Karel Černohorský, ředitel muzea v Opavě. 215 Edmund Wilhelm Braun (1870–1957) byl historik umění, památkář, muzejník a sběratel. V letech 1897–1945 byl činný v muzeu v Opavě. Viz ŠOPÁK, Pavel: Edmund Wilhelm Braun, Opava: Slezská univerzita, Ústav historických věd, 2008, s. 5. E. W. Braun vybudoval v Opavě rozsahem sice malé, ale vnitřní kvalitou originální muzeum. Byl členem Mezinárodního svazu muzeí a v období první republiky vykonával funkci předsedy Svazu německých muzeí v Československu. Tamtéţ, s. 16. 216 KIRSCH, Otakar: c. d., s. 103-104.

51

zásahům okupantů byl svaz v podstatě bezmocný. V průběhu druhé světové války rostl tlak nacistů vůči českému muzejnictví, přibývalo rovněţ zaměstnanců muzeí i dobrovolných muzejních spolupracovníků, kteří byli perzekvováni za svoji odbojovou činnosti proti nacismu.217 5. 1 Správa muzea a nacistické zásahy do jeho chodu Pár hodin před příjezdem německých vojsk do Přerova došlo 15. 3. 1939 k utajené akci s cílem zachránit nejhodnotnější muzejní sbírky obou přerovských muzeí. Tehdejší starosta Přerova, František Lančík, byl v brzkých ranních hodinách upozorněn Josefem Krumpholcem na rukopisy Komenského a jiné unikáty (např. sbírka mincí), které byly uloţeny v zámku. František Lančík se ihned domluvil se stavitelem Andrlíkem, aby mu dal k dispozici spolehlivého zedníka, který by vybrané věci okamţitě zazdil. Josef Krumpholc uloţil cenné předměty do plechových krabic, které byly následně zazděny pod schodištěm zámku. Koncem roku 1942 byl však tento úkryt vyzrazen gestapu.218 Okresní úřad Přerov usnesením z 13. 4. 1939 nařizoval, aby mu byl vydán mapový materiál, který tvořil součást archivu velitelství rakousko-uherské armády v Oděse a při převáţení z Ruska byl na konci roku 1918 na nádraţí v Přerově zabaven tamějším Národním výborem a poté uloţen v městském muzeu. Mapový materiál obsahující 441 druhů zeměpisných map o 1 303 kusech byl 15. 4. 1939 oproti potvrzení předán Okresnímu úřadu Přerov. Jiţ v počátečním období protektorátu byla vydána nařízení, která rozkazovala odevzdat předměty týkající se rakouské a československé armády.219 Tento krok se dal od totalitního reţimu očekávat. Středem zájmu nacistů se staly veškeré zbraně v drţení českých občanů či institucí. O zbraně se zajímaly rovněţ osoby, které uvaţovaly o odbojové činnosti namířené proti vládnoucímu reţimu. V přerovském muzeu došlo hned na jaře 1939 k dvěma případům, které se odehrály moţná právě z těchto důvodů. V noci z 30. 4. na 1. 5. 1939 bylo totiţ z muzea po násilném vloupání odcizeno 5 různých pušek, 4 revolvery a 20 nábojů. O týden později (7. 5. 1939) byly ze zbrojnice v baště odcizeny další 2 pušky. U stavebního úřadu bylo z bezpečnostních důvodů vyţádáno poplašné zvonkové zařízení, které umoţnilo 27. 10. 1939

217

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 117-119. 218 SOkA Přerov: fond František Lančík, inv. č. 46, kart. č. 1. 219 ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 118. 52

chytit pachatele při pokusu vyvěsit na baště vlajku.220 Starosta města informoval kuratorium 18. 3. 1939 o svém jednání s velitelstvím německého vojska, které konstatovalo, ţe zbraně bez bojové hodnoty a munice slouţící výhradně jako muzejní předměty nemusejí být odvedeny.221 Bylo však jasné, ţe okupanti vzhledem k častým odcizením zbraní brzy zpřísní opatření týkající se jejich drţení muzei. Muzeum na základě nařízení říšského protektora z 2. 8. 1939 nahlásilo 15. 8. 1939 Oberlandrátu Olomouc veškeré zbraně nacházející se v jeho sbírkách. V polovině září 1939 byly nacistickými bezpečnostními orgány provedeny dvě prohlídky muzea, nejprve 15. 9. Schupem a druhého dne nechvalně proslulým gestapem, které nařídilo okamţité uzavření legionářského oddělení muzea. Brzy poté obdrţelo muzeum přípis Oberlandrátu Olomouc, který nařizoval vydání 23 pušek, 4 revolverů, 1 kulometu a 135 nábojů. Tomuto nařízení ovšem nešlo vyhovět, poněvadţ vše poţadované bylo uskladněno právě v legionářském oddělení.222 Odvezení zbraní se uskutečnilo aţ 21. 5. 1940.223 Muzeum podniklo u městské rady akci vedoucí k vyvázání vkladní kníţky muzejního odboru Československé obce legionářské v Přerově, jejíţ vklad byl výnosem říšského protektora obstaven.224 V roce 1941 byly muzeu zabaveny 3 portréty a 2 busty prezidentů v odhadní ceně okolo 10 000 korun. Následujícího roku německé úřady odvezly sbírky legionářského oddělení (okolo 5 500 inventárních čísel), jejichţ cena byla po válce vyčíslena na půl milionu korun. Bohuţel se z ní dochovalo pouze několik originálů obrazů a písemné památky z pozůstalosti Jana Gayera (viz výše). V roce 1942 gestapo zabavilo numizmatickou sbírku, která byla zazděná pod baštou. V následujícím roce ji muzeu vrátilo.225 Muzejní sbírky byly za války ohroţovány různými vynucenými přesuny či zábory muzejních prostor pro jiné účely. Podle nařízení okupačních úřadů musely být popisky 220

Tamtéţ, zápisy ze schůzí kuratoria z 22. 6. 1939 a z 6. 12. 1939. V případě vyvěšování vlajky šlo bezpochyby o vlajku tehdy v podstatě neexistujícího Československa, jehoţ výročí vzniku chtěli „pachatelé činu“ připomenout a oslavit. (pozn. autora). Kvůli zamezení dalších krádeţí byl od stráţmistra Vymětala zakoupen hlídací pes Pola, který však jiţ v září 1939 pošel na paralýzu. 221 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. 222 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria ze dne 6. 12. 1939. Schupo (Schutzpolizei) byla ochranná policie, jedna ze sloţek nacistické pořádkové policie. Hlavními úkoly této represivní organizace bylo chránit stát, osoby i majetek, zabezpečovat klid a pořádek a stíhat veškeré přestupky proti nacistickému řádu. Gestapo (Geheime Staatspolizei) byla tajná státní policie třetí říše. Gestapo bylo součástí bezpečnostní policie. Podílelo se na pronásledování a potírání odpůrců nacistického reţimu, přičemţ bylo nadmíru brutální. V roce 1946 bylo Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku označeno za zločineckou organizaci. KROUPA, Vlastislav a kol: Český antifašismus a odboj. Praha: Naše vojsko, 1988, s. 289 (heslo Schupo), 118-119 (heslo Gestapo). V archivním fondu Oberlandrát Olomouc, který je uloţen v Zemském archivu Opava (na pobočce v Olomouci), nebyly bohuţel nalezeny ţádné záznamy vztahující se k zásahům Oberlandrátu do chodu Městského muzea v Přerově (pozn. autora). 223 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1940. Obchodník Karel Kryška naloţil na svůj menší nákladní vůz 1 kulomet, 23 pušek, 9 revolverů, 125 nábojů a 101 postranních zbraní a za dohledu úředníka Schupa vše odvezl do Olomouce. 224 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria ze dne 6. 12. 1939. 225 Tamtéţ, zápis ze schůze komise pro správu městského muzea ze dne 7. 2. 1947.

53

v expozicích uvedeny dvojjazyčně 226 Tato dvě opatření se nevyhnula ani Městskému muzeu v Přerově. Nejcennější část jeho sbírek byla přesunuta kvůli moţnosti bombardování. Starosta Přerova napsal 16. 10. 1939 kuratoriu, ţe z podnětu říšského protektora (Konstantina von Neuratha – pozn. autora) Okresní úřad Přerov zrušil výnos vydaný 5. 9. t. r. pod číslem 37014/27-CPO týkající se provedení nutných opatření za účelem ochrany cenných muzejních, archivních a uměleckých předmětů proti leteckým útokům. Předměty mohly být umístěny na původní místa. Nejcennější předměty byly jiţ předtím uskladněny ve sklepních místnostech muzejní budovy. Dvojjazyčné (české a německé) popisky byly k předmětům městského muzea vyhotoveny na příkaz Oberlandrátu v Olomouci v únoru 1942. Týkalo se to zhruba 8 000 předmětů, zbývajících 7 000 popisek k předmětům z mineralogického oddělení bylo pořízeno do konce dubna 1942. Pouze exotické exempláře ze sbírky motýlů zůstaly popsány jen latinsky, poněvadţ neexistovaly jejich české a německé ekvivalenty. V dubnu 1941 profesor Heinrich Laus dokončil německý překlad popisu sbírky minerálů městského muzea. Do dění v muzeu zasahoval často německý vládní komisař města Přerova JUDr. Hans Petzny, který byl z titulu své funkce automaticky delegován do kuratoria, účastnil se i jeho schůzí. Institut pro prehistorii na německé Karlově univerzitě v Praze si z městského muzea zapůjčil 2 kosti z Předmostí. Se svou ţádostí se obrátil na přerovskou pobočku NSDAP. Záleţitost však v dubnu 1942 zařídil právě Hans Petzny.227 Angaţovanost Petznyho se dá velmi dobře dokumentovat na zápisu ze schůze kuratoria ze dne 10. 2. 1942, kde se mj. píše, ţe Hans Petzny navrhl program muzea a na jeho návrh bylo rozhodnuto vyřadit z obrazové galerie všechna ultramoderní díla a uskladnit je. Na této schůzi došlo rovněţ ke schválení prodeje původně mosteckého popravního meče zpět městu Most. Tento meč byl městským muzeem zakoupen v roce 1911 za 300 korun. Valorizovanou cenu meče ve výši 400 říšských marek se Most uvolil zaplatit.228 V březnu 1943 Hans Petzny napsal Edmundu Wilhelmu 226

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 118. 227 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. Hans Petzny, který byl před rokem 1938 starostou Uničova, vykonával funkci německého vládního komisaře města Přerova od 7. 1. 1941 aţ do 6. 5.1945, kdy kvapně odjel do Vídně. Jeho plán vybudovat v Přerově stálé německé divadlo nebyl realizován. Zaloţil však kulturní společnost, která se starala o německý ţivot ve městě. Viz MOULÍK, Jan: Němečtí vládní komisaři - „representanti“ českého Přerova. In VOŢDA, Gustav a kol: Před 15 lety na Přerovsku, ročenka Okresního vlastivědného muzea J. A. Komenského v Přerově. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1960, s. 38. Vládní komisaři byli představitelé okupačních úřadů ve městech. Z titulu svého úřadu měli za povinnost řídit všechny obecní záleţitosti, které spadaly do kompetence rozpuštěných městských zastupitelských orgánů. Důleţitým úkolem vládních komisařů bylo zavádět nacistický „pořádek“, o čemţ svědčí jejich úzká a častá spolupráce s gestapem. SOkA Přerov: sbírka rukopisů, inv. č. 285 (MOULÍK, Jan: Německý Přerov a jeho reprezentanti). 228 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria ze dne 10. 2. 1942. Zásluhou Petznyho aktivity získalo muzeum v roce 1942 dva ţerotínské pergameny. Téhoţ roku ţádal správu města Tovačova o předání či alespoň vyhotovení opisů listin týkajících se Přerova, které byly uloţeny ve věţi 54

Braunovi, ţe nemá dostatek finančních prostředků na nákup děl německých umělců pro obrazovou galerii. Prosil proto Brauna, aby ho v této věci podpořil u zastupujícího říšského protektora.229 Hans Petzny se podle dochovaných pramenů angaţoval v muzejních záleţitostech poměrně často. Jeho zásahy byly v tomto ohledu spíše pozitivního rázu, přestoţe poválečná kritika jeho osoby (v mnohém určitě oprávněná) nic takového neuváděla. Bohuţel se nepodařilo zjistit, jaké měl Hans Petzny vztahy s českými představiteli muzea. K jednomu z pozitivních zásahů do chodu muzeí v pohnutém protektorátním období došlo, kdyţ se ministerstvu školství a národní osvěty po likvidaci ministerstva národní obrany podařilo získat úředníky pro evidenční památkovou sluţbu v jednotlivých okresech. Dekretem ministerstva školství a národní osvěty č. j. 148553/39-IV/6 byl dopisovatelem Památkového úřadu v Brně ustanoven vrchní aktuárský tajemník Václav Rejman. Za sluţební působiště mu byl určen Přerov. Na ţádost ministerstva mu kuratorium uvolnilo pracovní místnost v městském muzeu. Jeho úkolem bylo především pečovat o památky v okrese, podávat zprávy o jejich stavu památkovému úřadu, sledovat nálezy památek, vést evidenci význačných přírodních lokalit, spolupůsobit s památkovým úřadem a s konzervátory při zakládání a vedení pozemkového katastru, sledovat stavební akce prováděné na památkově cenných objektech, spolupracovat s muzei a archivy v okrese a podávat zprávy o jejich činnosti archivním a muzejním inspektorům nebo být ve stálém styku s okresním úřadem a jeho orgány, zejména četnictvem. Mohl rovněţ vypomáhat muzeu v jeho činnosti, např. při inventarizačních pracích. Placen byl ministerstvem školství a národní osvěty.230 Kuratorium mělo o jeho přidělení zájem, v září 1939 se u Svazu českých muzeí přihlásilo o přidělení úředníka památkové péče. Rejman nastoupil do muzea 12. 12. 1939. Jiţ začátkem příštího roku ţádal kuratorium o podporu při záchraně městských hradeb v Přerově, kterou podnikal v součinnosti s Památkovým úřadem v Brně. Kuratorium schválilo návrh své členky Růţeny Stokláskové, aby Rejman poţádal městskou radu o vydání příkazu stavebnímu úřadu, který měl provést odhad nákladu restaurace hradeb a teprve poté poţádat městskou radu o součinnost při restauraci.231 Z důvodu ochrany před bombardováním byly sbírky muzeí často převáţeny do různých objektů, které byly většinou zcela nevhodné k ukládání muzejních předmětů. Zároveň tím

tovačovského zámku. Viz SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti městského muzea 229 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti obrazové galerie. V únoru 1943 namaloval akademický malíř Josef Prokop z Kyjova portrét Hanse Petznyho. 230 SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei. 231 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v letech 1941 a 1942.

55

mimořádně utrpěla badatelská i výstavní činnost muzeí.232 Obdobné opatření se nevyhnulo ani Městskému muzeu v Přerově. V červenci 1944 byly všechny jeho sbírky kromě archeologického materiálu, který byl uschován ve sklepních prostorech zámku, přestěhovány do obce Přestavlky, kde byly umístěny ve čtyřech místnostech bývalé soukromé dívčí měšťanské školy. Po skončení okupace v květnu 1945 byly sbírky postupně sváţeny zpět do přerovského zámku.233 V srpnu 1944 ministerstvo školství vydalo příkaz, kterým byla v rámci totálního nasazení s okamţitou platností zastavena činnost vlastivědných a menších městských muzeí. Realizací tohoto nařízení byl pověřen svaz. V oběţníku zaslaném muzeím ho však vyloţil tak, ţe zavření muzeí znamená dočasné znepřístupnění sbírek pro široké vrstvy návštěvníků, nikoliv však omezení činnosti pracovníků muzeí, kteří se měli více angaţovat v konzervaci předmětů, dbát na bezpečné uloţení sbírek apod.234 Ani Městské muzeum v Přerově svou činnost v srpnu 1944 nezastavilo. Vzhledem k tehdejší válečné situaci však aţ do konce války zcela jistě vykonávalo jen sporadickou činnost, coţ potvrzuje i velmi malé mnoţství zpráv v dochovaných pramenech. 5. 2 Personální obsazení a financování muzea Městské muzeum v Přerově bylo rovněţ v období protektorátu řízeno kuratoriem, jehoţ členové byli zčásti jmenováni městskou radou, zčásti voleni. Pár dní po osudovém 15. 3. 1939 byl členství v kuratoriu zbaven Rudolf Kovář, protoţe byl členem tehdy jiţ ilegální Komunistické strany Československa (dále jen KSČ). Přípisem Okresního úřadu Přerov byl místo něho do kuratoria jmenován knihtiskař Vladimír Strojil z Přerova.235 K obdobnému personálnímu zásahu do chodu muzea došlo v květnu příštího roku. Okresní úřad v Přerově jmenoval „na doporučení“ Oberlandrátu Olomouc členem kuratoria Ing. Jiřího Weigla.236 Dne 14. 12. 1939 nastoupil do muzea jako muzejní komisař dr. Ondřej Ginter, který byl vedoucím úředníkem muzea ustanoven dekretem městské rady ze dne 16. 9. 1939, a to na svou ţádost. V důsledku přijetí svého bratra se členství v kuratoriu vzdal jeho bratr František. V březnu 1940 byl do kuratoria kooptován okresní školní inspektor dr. Jindřich Hrbáček. 232

ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 120. 233 GINTER, Ondřej: Městské museum za okupace a po osvobození. Naše Haná, 28. 2. 1947, s. 3. 234 ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003, s. 120. 235 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria ze dne 5. 4. 1939. 236 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1940. 56

Podle vzorů (Svazu českých muzeí a Městského muzea v Prostějově) byl vypracován sluţební řád muzea, který byl dodán všem členům kuratoria. V protektorátním období mělo městské muzeum tři stálé zaměstnance. Vedle Ondřeje Gintera (ročník 1901) se jednalo o Jaroslava Matzenauera (ročník 1903) ve funkci úředníka a Víta Šlezra, který byl zaměstnán jako stálá pomocná síla a bydlel přímo v budově zámku. Rozpočet muzea na rok 1942 uvádí odměny určené stálým zaměstnancům: Ondřej Ginter (31 806 korun), Jaroslav Matzenauer (20 940 korun), Vít Šlezr (18 240 korun). Úplně stejné sumy obsahuje rozpočet na následující rok.237 Vít Šlezr nastoupil v průběhu srpna 1943 na místo pomocného pracovníka v elektrárnách v Přerově. Nemohl tak jiţ vykonávat pomocné práce pro muzeum. Muzeu se podařilo prostřednictvím samotného Hanse Petznyho zajistit, aby potřebné práce vykonávala místo svého manţela Marie Šlezrová (ročník 1906). Jednou za týden uklízela muzejní prostory a v průběhu zimy zajišťovala vytápění kanceláří muzea.238 Finanční podporu pro městské muzeum nadále zajišťovala především správa města. Muzeum posílalo Důchodovému úřadu v Přerově návrhy rozpočtu na následující rok, např. na rok 1942 ţádalo následující finanční částky: odměny pro zaměstnance muzea (O. Ginter, J. Matzenauer, V. Šlezr)

70 986 korun

nákupy předmětů do sbírek (muzeálie, vykopávky, knihy)

15 000 korun

topení, osvětlení, úklid, pořízení a opravy nábytku

12 000 korun

ostatní výdaje (telefon, pojištění, nákup kancelářských pomůcek)

8 000 korun 105 986 korun239

celkem

Rozpočet na příští rok nebyl o moc niţší, činil celkově 94 486 korun. Výše odměn muzejních zaměstnanců se nezměnila, náklady na nákup předmětů do sbírek se mírně zmenšily (13 500 korun), poloţka ostatní výdaje nebyla v návrhu rozpočtu na rok 1943 vůbec zmíněna. Totéţ platí o nákladech na pořízení a opravy nábytku.240 Výše rozpočtů určených na provoz městského muzea se oproti první republice hodně zvýšila, coţ bylo zapříčiněno

237

Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v letech 1941 a 1942. Všichni tři se na podzim 1940 přihlásili do kurzu němčiny pro začátečníky určeného pro městské zaměstnance.237 Viz Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1940. 238 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1943. V polovině listopadu 1939 městské muzeum získalo do svých sluţeb Miroslava Doupala (ročník 1920) a Václava Váňu (ročník 1919), kteří pracovali jako výpomocní úředníci. Začátkem června 1940 ţádali kuratorium, aby jim byla zvýšena odměna, která v té době činila pouze 100 korun měsíčně. Viz Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1939. Oba byli po krátké přestávce znovu vzati do muzejních sluţeb. V létě a na podzim 1941 vyhotovovali dvoujazyčné popisky k muzejním předmětům. Koncem října 1941 jim Hans Petzny prodlouţil sluţbu o tři měsíce. Zároveň oběma zvýšil odměnu na 600 korun měsíčně s příplatkem 175 korun. Viz Muzeum Komenského Přerov, korespondence městského muzea v roce 1941. 239 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1941. 240 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1942.

57

profesionalizací muzea. Menší částky získávalo muzeum nadále formou subvencí, které poskytovaly např. ministerstvo pro školství a lidovou kulturu či Okresní úřad v Přerově. 5. 3 Akviziční činnost Za okupace bylo městskému muzeu odcizeno okolo 12 500 předmětů v celkové hodnotě 521 900 korun.241 Z velké části šlo o věci z legionářských sbírek, ze kterých se, jak jiţ bylo uvedeno, nedochovalo téměř nic. Hodnota přírůstků získaných v pohnutém období 1939– 1945 činila okolo 210 000 korun. K nejcennějším přírůstkům z této doby patří sbírka nástěnných hodin z odkazu zubního lékaře MUDr. Jaroslava Votruby, kterou v prosinci 1940 darovala muzeu Boţena Votrubová, vdova původce sbírky. V následujícím roce byla od ředitele školy Rudolfa Vanýska za 3 000 korun zakoupena kolekce 23 hodin z jeho sbírky. V roce 1943 byla nákupem preparátů hmyzu po zemřelém Ladislavu Hudečkovi, někdejším členu kuratoria a kustodu městského muzea, doplněna a rozmnoţena entomologická sbírka.242 Za zmínku jistě stojí rovněţ slohový nábytek, hodiny a jiné staroţitnosti ze ţidovských konfiskátů, které roku 1943 pro muzeum zakoupil německý vládní komisař Hans Petzny za necelých 44 000 korun.243 Jiţ v březnu 1939 městské muzeum získalo od Stavebního úřadu v Přerově 117 zarámovaných a zasklených fotografií Přerova a šest obrazů. V listopadu téhoţ roku si Tělovýchovná jednota Sokol Přerov uloţila v muzeu čtyři krabice s prstí památných míst prvního národního odboje jako depozitum. V prosinci muzeum odmítlo nabídku učitele Emila Pátka z Heršpic ohledně prodeje jeho sbírek hmyzu a mincí.244 Postup muzea byl v tomto případě racionální, poněvadţ mělo několik let v drţení bohatou Hudečkovu sbírku hmyzu. Rovněţ numizmatická sbírka muzea byla poměrně bohatá. V dubnu 1941 obdrţelo muzeum nabídku staroţitnosti dokonce aţ z Rumunska. Jistý Ermil Oprescu z Konstanty nabízel zlaté hodinky z napoleonských dob s vyobrazením samotného Napoleona Bonaparte. Fotografie hodinek byla přiloţena k dopisu. Odesilatel ţádal zároveň o odhad ceny předmětu.245

241

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 31-32. 242 GINTER, Ondřej: c. d., s. 3. 243 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze komise pro správu městského muzea ze dne 7. 2. 1947. 244 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1939. Jednalo se o prsť z těchto míst: Dobrudţa, Doss Alto, Terrone, Zborov. 245 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1941.

58

V roce 1940 městská rada předala do správy městského muzea obrazovou galerii. Pro tuto galerii se ministerstvo školství a národní osvěty uvolilo zapůjčit městu Přerovu 23 obrazových děl a 4 plastiky.246 Městská rada kupovala pro galerii zejména v prvních letech války často obrazy. Náklady na obrazy hradily někdy i městské elektrické podniky, vodárna či městské jatky. Malíři při příleţitosti pořádání výstav často sami nabízeli svá díla galerii k zakoupení. Byly zakoupeny obrazy Richarda Uherka, Antonína Kubáta, Vlastimila Kozáka či Františka Hoplíčka.247 Galerie se nacházela v místnosti o rozměrech 15 x 6 metrů. V roce 1944 díla vystavená v galerii patřila částečně městu Přerov (96 kusů) a částečně ministerstvu školství a národní osvěty v Praze (33 kusů). Téhoţ roku Hans Petzny získal pro galerii obraz Jana Nepomuckého od neznámého středověkého umělce. Vzácné dílo bylo zakoupeno od Ferdinanda Kecka z Přerova za 9 000 korun.248 Pracovní program muzea pro rok 1940 zahrnoval tyto úkoly: pořízení herbáře rostlin okolí Přerova se speciálním zřetelem na flóru lokality Ţebračka, průzkum podzemí Horního náměstí v Přerově, soupis památností domů téhoţ náměstí, archeologický průzkum okolí Přerova.249 Na počátku války byly tedy za účasti muzea prováděny archeologické výzkumy.250

246

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápisy ze schůzí kuratoria z 22. 6. 1939, 6. 12. 1939 a 1. 3. 1940. 247 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti obrazové galerie. V roce 1942 Hans Petzny zakoupil pro galerii za 6 000 korun obraz „Ţebračka“ od malíře Richarda Uherka. Viz. Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1942. 248 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1944. 249 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria konané dne 1. 3. 1940. 250 Při stavbě domu pro obchodníka s vínem Leopolda Čelechovského byl na Ţerotínově náměstí v Přerově v hloubce necelých 2 metrů objeven baňatý dţbánek s hubičkou a malý baňatý hliněný hrníček s ouškem, který byl vyroben na hrnčířském kruhu v 16. století. Oba předměty byly městskému muzeu odevzdány dělníkem Františkem Kučerou ze Ţelátovic. Ve dţbánku byly nalezeny na troud ztrouchnivělé stonky rostlin. Čtyři dny předtím byly poblíţ vykopány 3-4 lidské kostry, ještě dříve pak v hloubce okolo 4 metrů více neţ 20 lidských koster, z čehoţ se usoudilo, ţe ve dţbáncích byly na hroby pokládány květiny. Při stavbě sousedního domu obchodníka O. Kučery byly vykopány 3 kostry lidí pohřbených vsedě. Jednalo se zřejmě o část pohřebiště ze 16. a 17. století, které se táhlo od šířavského kostela k Hornímu náměstí. Část tohoto pohřebiště byla odkryta jiţ začátkem 20. století, kdyţ bylo na Ţerotínově náměstí prováděno vykopávání půdy na základy. Viz SOkA Přerov: fond Archiv města Přerov, nezpracováno, korespondence s místními muzei.

59

5. 4 Prezentační činnost Prezentační činnost muzea nebyla alespoň v prvních letech okupace výrazněji omezována. Po vzoru ostravského muzea byl obecenstvu v určité neděle umoţněn volný přístup a prohlídka sbírek muzea spojená s odborným výkladem. Tato akce byla provedena koncem roku 1939 v rámci Národního souručenství. U příleţitosti Hanáckého jarmarku byla ve dnech 3. – 10. 9. 1939 uspořádána výstava Umělci Hané, která zahrnovala 44 malířských prací od 11 umělců. Po dobu trvání tohoto jarmarku vybírali vstupné zřízenci korporace. Na to v sezení městského zastupitelstva konaném 11. 9. 1939 upozornil člen zastupitelstva a zároveň i člen kuratoria Oldřich Pour, který navrhl, aby vstupné příště vybírali zaměstnanci muzea. Klub fotoamatérů v Přerově byl zabráním spolkové fotokomory ve staré škole zbaven moţnosti své činnosti. Poţádal proto začátkem roku 1940 městské muzeum o spoluuţívání muzejní fotokomory pro své členstvo. Klub byl pozván k prohlídce fotokomory a k dohodě o jejím vyuţívání.251 Přednáškový a výstavní sál byl vyuţíván i za nacistické okupace. Podmínky jeho propůjčování zůstaly v podstatě stejné jako v třicátých letech. Akademický klub v Přerově zde uspořádal 13. června 1939 tryznu za zemřelého spisovatele Jiřího Mahena.252 Významnou akci uspořádala Obchodní akademie v Přerově, která 18. 5. 1940 uskutečnila v sále slavnostní schůzi k oslavě 40. výročí zaloţení obchodního školství v Přerově. V říjnu téhoţ roku Jednota učitelů národních škol konala v sále přednášku k oslavě sedmdesátin Josefa Krumpholce, významného představitele přerovského muzejnictví.253 Ani pořádání výstav s výtvarnou tématikou nebylo ţádnou vzácností. V červnu 1941 pořádal Městský osvětový sbor v Přerově výstavu reportáţních skic od Rudolfa Vanýska s vyobrazením archeologických nalezišť v Předmostí. V listopadu příštího roku konal Klub přátel umění v Přerově výstavu díla akademického sochaře Richarda Uherka a sochaře Josefa Bajáka. Stejný spolek konal v průběhu června – července 1943 výstavu díla akademického malíře Josefa Třísky z Prahy. Poslední archivně doloţitelnou výstavou, která se konala v zámecké

251

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1, zápis ze schůze kuratoria konané dne 1. 3. 1940. Hanácký jarmark byl uspořádán pod záštitou tehdy ještě existující městské rady a okresního výboru. Rozprostíral se na Horním náměstí, kde byly umístěny prodejní stánky a zábavní podniky. V sálech městského domu a akciového pivovaru byly ţivnostenské a obchodní expozice. Vhodným „doplňkem“ jarmarku byly expozice městského muzea, ornitologická stanice a sad Michalov. Vyvrcholením jarmarku byla národopisná slavnost uspořádaná dne 10. 9. 1939 na sokolském stadionu, kde byly předvedeny staré hanácké zvyky, tance a zpěvy. Tato akce jistě povzbudila národní sebevědomí obyvatel města a jeho okolí. Viz SOkA Přerov: sbírka rukopisů, inv. č. 286 (MOULÍK, Jan: Hanácký jarmark). U příleţitosti jarmarku vyšel tento katalog: JELÍNEK, B. J. a kol: Hanácké jarmark v Přerově 1939, Středomoravské výstavní trhy. Přerov: Hanácké jarmark, 1939. [130 s.] 252 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1939. 253 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1940.

60

síni, byla v době od 9. do 25. září 1944 výstava díla uměleckého malíře Miloše Ludvy.254 Stalo se tak v době, kdy anglické a americké vzdušné síly jiţ poměrně často přelétaly nad územím protektorátu. Zapůjčování muzeálií městským muzeem jiným institucím či spolkům probíhalo v protektorátní době dle dochovaných pramenů zřídkakdy, např. v lednu 1942 muzeum zapůjčilo Společenstvu obuvníků berního okresu přerovského dvanáct listin cechu ševců z Přerova.255 Na konci předchozího roku bylo městské muzeum poctěno návštěvou operatéra českého zvukového týdeníku Aktuality, který si nafilmoval vzácnou sbírku hmyzu.256 V průběhu druhé světové války nevydalo městské muzeum ţádnou publikaci. K návštěvnosti městského muzea v období nacistické okupace se nedochovaly číselné údaje. Skladba návštěv se od předchozího období nelišila, převaţovali ţáci různých škol, např. koncem října 1943 byla v muzeu exkurze ţáků odborné školy hospodářsko – zelinářské aţ z Moravské Ostravy – Zábřehu. V dubnu 1943 vládní komisař Petzny stanovil podle výnosu Okresního úřadu v Přerově následující otevírací dobu městského muzea: od pondělí do pátku 7:00–12:15 hodin a 13:30–18:00 hodin, v sobotu 7:00–14:15 hodin.257 Lze tedy konstatovat, ţe činnost Městského muzea v Přerově byla v období protektorátu ovlivňována zásahy protektorátních i nacistických úřadů, jmenovitě především Oberlandrátem v Olomouci a německým vládním komisařem města Přerova Hansem Petznym. Zásahy byly zpočátku zaměřeny zejména na zajištění zbraní nebo mapového materiálu ve sbírkách muzea, v pozdější době došlo k povinnému zavedení dvoujazyčných popisek k muzejním exponátům. Na konci války se muzeum nevyhnulo ani evakuaci svých sbírek. Největší ztrátu utrpělo muzeum ztrátou téměř všech předmětů z legionářských sbírek. Na druhé straně došlo k zisku mnoha cenných předmětů, zejména nábytku, hodin či entomologického materiálu. Výstavní činnost muzea byla v počátečním období okupace poměrně čilá, převaţovaly výstavy výtvarného umění. V prvních letech existence protektorátu byla pozornost muzea věnována rovněţ péči o památky či archeologickým výzkumům. Historie Městského muzea v Přerově v protektorátním období zcela odpovídá obecnému vývoji českého muzejnictví té doby.

254

Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v letech 1941-1944. Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1942. 256 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1941. 257 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1943. 255

61

6. Historie Městského muzea v Přerově v letech 1945–1955 Po druhé světové válce se měly z muzeí stát výchovné a vzdělávací ústavy. Muzejnictví mělo být zkvalitněno a zprofesionalizováno. Cesta k přestavbě muzeí, kterou proklamoval Svaz československých muzeí jiţ začátkem roku 1946, vyţadovala splnění několika hlavních bodů. K nejdůleţitějším z nich patřilo vydání zákona o muzeích, postátnění Národního muzea, převedení muzeí do veřejné správy a vybudování jejich sítě.258 Výrazným zásahem do muzejní oblasti byl komunistický převrat v únoru 1948. Jiţ v dubnu téhoţ roku byly na sjezdu národní kultury projednány principy kulturní politiky v socialistickém duchu. Síť muzeí byla nadále budována na bázi převzetí všech muzeí veřejnou správou. Vedle státních muzeí měla jádro tvořit muzea krajská, okresní a místní (všechna regionálního zaměření), dále potom muzea odborná a soustava muzeí umění v čele s Národní galerií v Praze. V roce 1949 došlo k postátnění Národního muzea, Slezského muzea v Opavě, Moravského muzea v Brně, Národní galerie.259 Důleţitým mezníkem byl zákon č. 68/1951 o dobrovolných organizacích a shromáţděních ze dne 12. 7. 1951, který znamenal také zrušení muzejních spolků, jeţ měly být původně podpůrnými činiteli muzeí. Tímto krokem se hodně znesnadnila pozice Svazu československých muzeí, který mohl mít tehdy vůči orgánům lidové správy jen poradenskou funkci. Vzhledem ke skutečnosti, ţe jeho členy nebyla všechna muzea, začala být začátkem padesátých let za rozhodující metodická centra muzejní práce povaţována příslušná krajská muzea. Od roku 1951 vykonávalo tuto funkci v tehdejším olomouckém kraji muzeum v Olomouci. Na podzim 1953 přešla muzea pod nově zřízené ministerstvo kultury.260 6. 1 Správa, personální obsazení a financování muzea Svaz československých muzeí se koncem května 1945 obrátil na všechna muzea v republice, aby co nejrychleji obnovila běţný provoz a zpřístupnila sbírky. V dalším měsíci svaz vyzval všechna muzea, aby jednala s příslušnými národními výbory o převedení svých sbírek do přímé správy národních výborů.261 Městské muzeum v Přerově bylo vzápětí po skončení druhé světové války spravováno I. referátem Městského národního výboru Přerov. Vedoucím referátu byl JUDr. Alois Polášek, ředitel městských úřadů, ústavů a podniků.262 Jednalo se o krátkodobý stav do doby ustavení nového kuratoria, které bylo prozatímně 258

ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 32. Tamtéţ, s. 45-48. 260 Tamtéţ, s. 74-77. 261 Tamtéţ, s. 15. 262 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1945. 259

62

navrţeno radou MNV Přerov. Kuratorium bylo však nadále pouze prodlouţenou rukou městské správy, jako tomu bylo v dřívějších dobách. Z dochovaných pramenů se nepodařilo zjistit, kdy přesně k tomu došlo. Nejpozději se tak stalo v říjnu 1945, kdy mělo kuratorium šest členů. Ani jejich jména se nepodařilo zjistit. Alespoň dva členové kuratoria museli být zároveň zastupitelé Městského národního výboru Přerov. Kuratorium bylo pověřeno správou muzea do doby, neţ bude řádně zvolené kuratorium potvrzeno plénem MNV. V březnu 1946 mělo kuratorium pouze čtyři členy. Za Komunistickou stranu Československa (KSČ) byl jmenován učitel František Mičík, za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS) pokladník ve výsluţbě Matěj Teichman, za Československou stranu lidovou (ČSL) učitel František Ginter a za Československou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) Antonín Kubát, učitel a akademický malíř. Rada MNV Přerov však brzy rozhodla, aby kaţdá ze čtyř politických stran Národní fronty poslala do kuratoria po jednom členu a jednom náhradníku. Lidová strana jmenovala jako dalšího člena učitele Františka Ošťádala, národní socialisté učitele Vojtěcha Vlčka a sociální demokraté učitelku Anselmu Šponarovou. Náhradníky se stali: malíř Bořivoj Bárta a učitel Ladislav Běták za ČSL, ředitelka dívčí školy Eliška Herodková za ČSNS a nástrojář František Spáčil za ČSSD. Proces proběhl v březnu a dubnu 1946. Zajímavé je, ţe dostupné dokumenty neuvádí ţádné členy a náhradníky dosazené do kuratoria komunistickou stranou, která ve volbách do Národního shromáţdění v květnu téhoţ roku přesvědčivě vyhrála. K dalším personálním změnám v rámci muzejního kuratoria došlo začátkem roku 1947, kdy se rada MNV ve schůzi konané 9. 1. usnesla, aby byla vytvořena komise pro správu městského muzea. Od té doby se tento pojem běţně pouţíval místo dosavadního označení kuratorium. Komise pro správu městského muzea se skládala z osmi členů a osmi náhradníků. Jejím předsedou měl být vţdy kulturní referent MNV Přerov. Kaţdá ze čtyř politických stran na poţádání jmenovala do komise po dvou členech a dvou náhradnících. Komunisté jmenovali za členy komise JUDr. Miloše Vignatiho a Bohumila Pěchu. Za národně socialistickou stranu byli jmenováni učitel Rudolf Staš a dělník Petr Boršek, za sociální demokraty učitel Josef Konečný a Ladislav Čáp, tehdejší vedoucí provozovny firmy Zejda Přerov. Lidovci dali důvěru Ing. JUDr. Jaromíru Kalusovi a Inocenci Horákovi.263 Ustavující schůze komise pro správu městského muzea se konala 7. 2. 1947.

263

SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Náhradníky jmenovanými KSČ byli Josef Tichánek a Marie Polášková. ČSNS určila jako náhradníky komise pro správu městského muzea Aloise Chmelaře a Rudolfa Pisaříka, ČSSD Josefa Zapletala a Jarmilu Wertheimrovou a ČSL Ing. Bohumila Dokládala a Bohumila Ondřeje.

63

Předsedou komise byl zvolen Miloš Vignati, místopředsedou Ladislav Čáp.264 Komise pro správu městského muzea (do té doby kuratorium) byla evidentně pouze prodlouţenou rukou městské správy, kterou po roce 1945 místo městského zastupitelstva a městské rady představovaly plénum a rada MNV. Po únorových událostech roku 1948 promlouvaly do chodu celé společnosti akční výbory. Případný vliv akčního výboru vzniklého při MNV v Přerově na provoz Městského muzea v Přerově nebyl z archiválií zjištěn. Svaz českých muzeí propagoval po válce zásadu, aby v místech s více neţ deseti tisíci obyvateli byla muzea spravována odbornými silami.265 Přerov mezi taková města jednoznačně patřil. Městské muzeum mělo i po roce 1945 tři stálé zaměstnance. Jednalo se o dva odborné úředníky: RNDr. Ondřeje Gintera ve funkci správce muzea (muzejního rady) a Jaroslava Matzenauera, který byl vedoucím úředníkem muzea. Oba byli zároveň průvodci z povolání.266 Třetím zaměstnancem byla Marie Šlezrová. Vykonávala pomocné nekvalifikované práce, v prvé řadě uklízela. V muzeu byli všichni tři zaměstnáni jiţ před rokem 1945. Krajský národní výbor (KNV) Olomouc pověřil koncem února 1951 Ondřeje Gintera, aby se stal vedoucím entomologické sbírky Krajského muzea v Olomouci. Ginter i nadále zůstal zaměstnancem městského muzea v Přerově. KNV Olomouc sdělil MNV v Přerově, ţe Ginterova činnost věnovaná krajskému muzeu bude přerovskému městskému muzeu vynahrazena pomocí muzejních odborníků z Olomouce.267 V dubnu 1955 Jaroslav Matzenauer spáchal sebevraţdu. Na uvolněné místo vedoucího úředníka městského muzea se přihlásil Oldřich Uhlíř, člen výtvarné sekce muzejní rady. Rada MNV ho v květnu 1955 do funkce přijala.268 Oldřich Uhlíř byl posledním vedoucím úředníkem městského muzea. Během posledních osmi měsíců jeho existence nestihl vykonat nic výrazného. S městským muzeem spolupracoval od roku 1951 učitel Josef Dostál, kterého Okresní národní výbor (ONV) v Přerově ustanovil konzervátorem státní památkové péče pro okres Přerov. Josef Dostál měl za úkol dbát o ochranu historických a uměleckých památek.269 Finanční zázemí pro městské muzeum představoval přirozeně MNV v Přerově, který např. v rozpočtu na rok 1948 vyhradil pro městské muzeum řádné výdaje ve výši 208 000 korun a

264

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 5, kart. č. 1, zápis ze schůze komise pro správu muzea ze dne 7. 2. 1947. 265 ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 18. 266 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 267 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1951. Z dochovaného materiálu se nepodařilo zjistit, zda byl tento slib někdy uplatněn. 268 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, kniha zápisů ze schůzí rady za rok 1955, I. díl, zápis ze dne 6. 5. 1955. Jaroslav Matzenauer zemřel 29. 4. 1955. Viz KREJČÍ, Václav: Přerovské hřbitovy. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 1998, roč. 6, s. 143. 269 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1951.

64

mimořádné výdaje ve výši 323 000 korun. Menší finanční částky získávalo muzeum mj. od ministerstva školství a národní osvěty.270 6. 2 Prostorové záležitosti muzea, instalace muzejních sbírek V podstatě všechna muzea v Československu byla nějak postiţena obdobím nacistické totality. Nejvýrazněji se to projevilo různými stěhováními a evakuacemi sbírek a jejich následným často velice nevhodným uloţením.271 Po válce muzea ze všeho nejdříve vyvíjela usilovnou činnost, aby byly jejich sbírky znovu shromáţděné na jednom místě a vhodně uloţené. Většině muzeí se to naštěstí podařilo velice rychle, většinou jiţ do začátku roku 1946.272 Rovněţ městské muzeum muselo po skončení druhé světové války vyvinout značnou aktivitu, aby se jeho provoz vrátil do běţného stavu. Muzejní budovu obývalo totiţ v posledních měsících války německé vojsko.273 K tomu se téměř všechny muzejní sbírky nacházely od července 1944 v Přestavlkách. V prvé řadě bylo tedy potřebné zlepšit stav zámeckého interiéru a zajistit převoz sbírkových předmětů zpět do Přerova. Vymalování muzejních místností, v nichţ byli koncem války ubytováni němečtí vojáci, provedli v létě 1945 malíři pokojů německé národnosti z internačního tábora v Přerově. V říjnu a listopadu téhoţ roku pět internovaných Němců uklízelo místnosti či přemísťovalo knihy.274 O převozu sbírek z Přestavlk do Přerova vedla správa muzea jednání od června 1945. Aţ o tři měsíce později se u ředitelství přerovského podniku Optikotechna podařilo bezplatně zajistit nákladní auto, kterým byly sbírky postupně převezeny. Poté mohlo být přikročeno k instalaci sbírek. Po skončení instalačních prací oddělení církevního, entomologického, cechovního, tkalcovského, archeologického, technologického, národopisného a oddělení keramiky bylo městské muzeum 23. června 1946 zpřístupněno veřejnosti. Muzeum Komenského, které disponovalo výrazně menším mnoţstvím sbírkových předmětů, bylo otevřeno aţ 16. listopadu 1946.275 Některá oddělení městského muzea byla zpřístupněna později, mineralogické aţ 15. června 1947.276 Poválečná instalace expozic se od předchozích lišila především tím, ţe kvůli nedostatku depozitních prostor bylo vystaveno mnohem větší mnoţství exponátů. Většina

270

SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 5, kart. č. 1, zápis ze schůze komise pro správu městského muzea konané dne 27. 6. 1947. 271 ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 15. 272 Tamtéţ, s. 34. 273 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1945. 274 Tamtéţ. Poslední sbírkové předměty byly do zámku přivezeny 12. září 1945. 275 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 9, s. 134-135. 276 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1947.

65

expozičních celků tak byla zpřístupněna formou tehdy jiţ překonaného výstavního depozitáře.277 V průběhu roku 1947 muzeum vyvinulo snahu, aby se zlepšil vzhled jeho bezprostředního okolí. Komise pro správu městského muzea poţádala koncem června 1947 MNV, aby nechal odstranit zbytky dřevěné přístavby, která se v zámku nacházela od září 1939, kdy zde byl pořádán Hanácký jarmark.278 MNV v Přerově učinilo občas rozhodnutí, které se městskému muzeu nezamlouvalo. V srpnu 1947 prezídium MNV k nelibosti muzea schválilo, aby byla velkoobchodníkovi s vínem Leopoldu Čelechovskému pronajata za 5 000 korun ročně sklepní místnost v zámku o rozloze skoro dvě stě čtverečních metrů. Nájemní poměr začal k 1. září 1947.279 V roce 1951 byly provedeny nové instalace některých muzejních sbírek. Nejprve bylo po vyčištění skříní a exponátů znovu instalováno mineralogické oddělení. Pro entomologickou sbírku a pravěké oddělení byla v témţe roce upravena místnost v prvním poschodí dvorního traktu budovy. V druhé polovině roku 1951 proběhlo přemístění a instalace sbírky hmyzu. V červnu 1951 vykonali tři zástupci KNV Olomouc prohlídku muzea, přičemţ byli uspokojeni jeho instalací i obsahem.280 Sbírky se však většinou nacházely ve zcela nevyhovujících místnostech, coţ mělo přirozeně negativní vliv na zpracování sbírek i stav jejich evidence.281 Oldřich Uhlíř při inventurním převzetí sbírek v roce 1955 nenalezl celkový inventář sbírek. KNV Olomouc rozhodl, ţe sbírky městského muzea budou reorganizovány tak, aby byly pro návštěvníky přehlednější.282 K reorganizaci došlo v éře Okresního muzea J. A. Komenského Přerov. Po roce 1945 procházelo velkými změnami archivnictví. Postupně byly zřizovány okresní archivy, které přebíraly archiválie zejména od muzeí v jednotlivých okresech. V Přerově byl okresní archiv zřízen formálně roku 1947. Okresními archiváři byli postupně jmenováni Ondřej Ginter (v roce 1947) a Jaroslav Matzenauer (v roce 1952). V obou případech šlo o čelné představitele městského muzea. K definitivnímu oddělení okresního archivu od muzea

277

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 32. 278 Tamtéţ. Komise dále ţádala, aby byl z hradního příkopu odvezen starý rozbitý nábytek, který dříve patřil Němcům. V neposlední řadě dopis obsahuje zmínky o častém poškozování soch a pomníku na Horním náměstí. 279 Tamtéţ. 280 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 281 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151. 282 LAPÁČEK, Jiří: Péče Městského muzea v Přerově o archiválie v 1. polovině 20. století. In 120 let Muzea Komenského v Přerově a oslavy Komenského v roce 1892 ve střední Evropě. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 59.

66

došlo aţ roku 1954, kdy se archiv stal odborným zařízením odboru vnitřních věcí ONV v Přerově.283 6. 3 Akviziční činnost 6. 3. 1 Muzeum Komenského Přerov České učitelstvo na Moravě ctilo v 2. polovině 19. století odkaz Jana Amose Komenského. V Přerově, který byl jedním z dávných Komenského působišť, proběhla ve dnech 16. – 18. 8. 1871 oslava dvoustého výročí jeho smrti (později bylo zjištěno, ţe zemřel jiţ v roce 1670). Při té příleţitosti byla v Přerově odhalena první socha Komenského na světě. Učitel František Slaměník,284 který byl sběratelem všeho, co mělo vztah ke Komenskému, měl záměr zřídit podle lipské Comenius-Stiftung podobný stánek na Moravě. Jeho návrh byl schválen na výborové schůzi Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě (dále jen ÚSJU) konané dne 10. 7. 1887, za místo byl vybrán Přerov. Na další schůzi ÚSJU konané dne 2. 11. 1887 František Slaměník mluvil o konečném návrhu muzea a jeho činnosti.285 Muzeum Komenského vzniklo v příštím roce, skládalo se zejména z exponátů nashromáţděných sběratelskou činností Františka Slaměníka a z předmětů získaných na základě dobrovolných darů. Předměty muzea byly poprvé vystaveny na Průmyslové, hospodářské a národopisné výstavě, která se uskutečnila v roce 1893 v Přerově. František Slaměník měl sbírkové předměty řadu let umístěny ve svém bytě. V roce 1903 byla celá jeho sbírka přesunuta do budovy měšťanské školy chlapecké a dívčí č. p. 1380 v Palackého ulici v Přerově. Zde se Muzeum Komenského nacházelo aţ do roku 1930, kdy došlo k jeho přemístění do budovy zámku v Přerově.286 Sbírky Muzea Komenského byly v roce 1944 přemístěny do budovy kláštera v Přestavlkách. O rok později byly převezeny zpět do Přerova. K slavnostnímu znovuotevření Muzea Komenského došlo dne 16. 11. 1946.287

283

Tamtéţ, s. 58. František Slaměník (4. 10. 1885 Radslavice – 2. 7. 1919 Přerov) vykonával učitelskou dráhu postupně v Kroměříţi, Kojetíně a Přerově. Od roku 1880 byl redaktorem časopisu Komenský a členem ÚSJU na Moravě, kterému od roku 1882 předsedal. František Slaměník byl i zakládajícím členem Společnosti Komenského v Berlíně. Kromě komeniologických aktivit se podílel mj. na zřízení svépomocného podpůrného fondu, který byl určen zejména pro sirotky a vdovy po učitelích. Tento fond byl nazván Jubilejní, od roku 1918 Slaměníkův. Viz HÝBL, František a kol: c. d., s. 71-75. 285 Tamtéţ, s. 20. 286 VOŢDA, Gustav: c. d., s. 12-13. 287 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 9, s. 134-135. 284

67

Městské muzeum a Muzeum Komenského byla dvě samostatné muzea, která spolu však úzce spolupracovala. Od roku 1930 se obě dvě nacházela v přerovské zámecké budově. Muzea byla propojena rovněţ personálně. Zřizovatel Muzea Komenského, František Slaměník, vykonával v městském muzeu v letech 1902–1912 funkci pokladníka.288 Rovněţ další správci Muzea Komenského (učitelé: Rudolf Vanýsek v letech 1919–1925, Josef Krumpholc v období 1925–1941, Rudolf Macháček po roce 1945) byli určitou dobu členy kuratoria městského muzea.289 Muzea však měla jiné majitele. Muzeum Komenského nepatřilo městu Přerov, nýbrţ ÚSJU na Moravě. V období první republiky byla vlastníkem a udrţovatelem Muzea Komenského odborová organizace učitelů. V roce 1945 bylo vytvořeno jednotné Revoluční odborové hnutí (dále jen ROH) a správa Muzea Komenského přešla na Svaz zaměstnanců školství a osvěty v Brně. MNV v Přerově poţadoval po tomto svazu v červnu 1948, aby bylo Muzeum Komenského převedeno do vlastnictví a správy MNV. Svaz přání nevyhověl. Odkazoval na poslední vůli a pamětní spis Františka Slaměníka, zakladatele muzea, který v dopise datovaném do 26. 6. 1916 oznamoval městské radě v Přerově, ţe Muzeum Komenského má zůstat majetkem ÚSJU na Moravě a ve Slezsku. Zároveň v dopise prosil, aby město vţdy zůstalo ochráncem a příznivcem muzea. Svaz zaměstnanců školství a osvěty v Brně se ve smyslu této vůle staral po válce o obnovení provozu Muzea Komenského v Přerově a o zajištění jeho správy, kterou mělo vést kuratorium, o jehoţ ustavení se měla postarat místní skupina Svazu zaměstnanců školství a osvěty v Přerově.290 Snahy MNV získat Muzeum Komenského do vlastnictví však neskončily. MNV našel oporu v komisi pro správu městského muzea, která správně poukazovala na skutečnost, ţe Muzeum Komenského, jehoţ sbírky obsahovaly spoustu unikátních předmětů, bylo tehdy odkázáno jen na finanční podporu odborové organizace a na dobrovolné pracovníky.291 Rovněţ Svaz československých muzeí začátkem roku 1950 doporučoval, aby správce Muzea Komenského jednal se správou městského muzea o sloučení obou muzeí pod názvem, který si podle dohody zvolí.292 Po dlouhých jednáních se Svazem zaměstnanců školství a osvěty bylo Muzeum Komenského dne 23. 6. 1950 převedeno do majetku města Přerov, pod správu MNV. Tímto aktem došlo ke

288

HÝBL, František a kol: c. d., s. 75. Tamtéţ, s. 24-26. Rudolf Macháček (16. 11. 1897 Beňov – 11. 2. 1969 Přerov) byl předním komeniologem. V Přerově se aktivně zapojil do společenského ţivota, mj. byl členem pěveckého spolku Přerub. V letech 1951– 1958 vykonával funkci ředitele Slaměníkovy měšťanské školy v Přerově. Několik let vedl kroniku města Přerova a aktivně pracoval v redakční radě periodika Kultura Přerova. Viz Tamtéţ, s. 67-69. 290 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 291 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151. 292 ANM Praha: fond SČM Praha, karton č. 43, sloţka Městské muzeum Přerov. 289

68

sloučení Muzea Komenského s městským muzeem, které bylo spravováno MNV v Přerově jiţ od roku 1945.293 6. 3. 2 Další akvizice V průběhu let 1945–1946 městské muzeum získalo hodnotnou mineralogickou sbírku, kterou její dosavadní majitel – Ing. Alois Němec předurčil městskému muzeu jiţ v roce 1938. Vlivem politických událostí se tak nestalo. V roce 1939 byl Alois Němec vyhoštěn gestapem z Přerova do Prahy. Převod sbírky byl vyřešen aţ po válce. Správní rada Středomoravských elektráren v Přerově věnovala jiţ v roce 1940 muzeu pro uloţení mineralogické sbírky speciálně konstruované a vybavené skříně. Ty byly však muzeu předány aţ koncem roku 1945 po urgenci Aloise Němce, někdejšího ředitele Středomoravských elektráren (po válce byly přejmenovány na Východomoravské elektrárny).294 Hodnota mineralogické sbírky byla velmi vysoká, pohybovala se okolo 150 000 korun. Alois Němec ji městskému muzeu daroval zdarma, aniţ by o předání byla vyhotovena právní listina. Rada MNV ve svém usnesení ze dne 14. 11. 1946 sbírku přijala.295 Městské muzeum bylo obohaceno o více neţ dva tisíce nerostů, které se staly základem mineralogického oddělení.296 Ministerstvo národní obrany uvolnilo koncem roku 1947 městskému muzeu různé zbraně. Ke kaţdé střelné zbrani přidalo pět příslušných nábojů, které byly ve vojenské továrně v Poličce zbavené prachu, ostrých zápalek a výbušnin.297 Po únorovém převratu v roce 1948 byly na základě výnosu ministerstva vnitra ze dne 13. 8. 1948 znehodnoceny všechny střelné zbraně vyrobené po roce 1870, které byly součástí sbírek muzeí. Přerovský vojenský útvar provedl elektrické zavaření hlavňových komor střelných zbraní ze sbírek městského muzea.298 Stalo se tak v době, kdy vládnoucí KSČ upevňovala svou moc a rozjíţděla represe namířené proti svým skutečným i domnělým protivníkům. Ke znehodnocování bojové hodnoty muzejních zbraní docházelo z obdobných důvodů jako v období protektorátu Čechy a Morava. Nelegální drţení zbraní bylo i v době nastupujícího komunistického reţimu velmi

293

CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151. SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 295 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1947. 296 HÝBL, František: c. d., s. 37. Mineralogická sbírka byla v přízemí městského muzea instalována jiţ od roku 1935. Tedy jiţ deset let před tím, neţ se stala majetkem muzea. Součástí sbírky byly např. obrovský uralský smaragd, fialový krystal kunzitu z Kalifornie a jiné unikáty z téměř celého světa. Viz Přerov dostává k vánocům nádherný dar, Sbírka minerálů pro museum. Obzor, 25. 12. 1938, s. 9. 297 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1947. 298 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Při elektrickém zavaření komory nebyly vnější rozměry hlavně deformovány. 294

69

nebezpečné. Proto nijak nepřekvapí případ z roku 1951, kdy bylo jednoho rána ve vchodu budovy městského muzea nalezeno dvanáct kusů různých bodných, sečných a starších střelných zbraní.299 K akviziční činnosti městského muzea po roce 1945 nebylo v dochovaných pramenech dohledáno moc zmínek. Mezi významné poválečné akvizice mnoha českých muzeí patřily předměty zkonfiskované německým institucím či jednotlivcům.300 V jedné místnosti městského muzea byly v březnu 1947 umístěny německé kniţní konfiskáty a obsáhlá knihovna ze zámku v Pavlovicích u Přerova. Městské muzeum se tehdy ptalo MNV, co bude s knihovnou dále učiněno, zda bude přesunuta jinam nebo zda bude pro Přerov zachována.301 Další zprávy o osudu těchto, případně jiných německých konfiskátů se nepodařilo dohledat. V červenci 1947 převzalo muzeum od městského stavebního úřadu staré věţní hodiny z kostela svatého Vavřince v Přerově. Vyškovský knihkupec Alois Báňa v prosinci 1947 pro muzeum zakoupil za necelé tři tisíce korun dva dopisy adresované Karlu st. ze Ţerotína. V roce 1951 Okresní spořitelna a záloţna v Přerově darovala 187 svazků knih z finančního a legislativního oboru. Ladislav Daněk z Troubek uloţil téhoţ roku na pokyn ONV Přerov do sbírek muzea bronzovou sochu Tomáše G. Masaryka v ţivotní velikosti, kterou vytvořil akademický sochař Jan Tříska.302 Většina akvizicí byla nahodilá. Pouze v roce 1947 učinilo muzeum systematický pokus o získání muzeálií, kdyţ vyzvalo účastníky protinacistického odboje, aby muzeu zapůjčili či darovali své předměty se vztahem k rezistenci či nacistické perzekuci.303 V podstatě se však jednalo o opoţděnou reakci na výzvy nadřízených orgánů, např. Svazu československých muzeí, který jiţ v roce 1945 doporučoval okamţité zahájení sběru dokladů k nacistické okupaci.304 Od roku 1947 začala rada MNV v Přerově kupovat předměty pro obrazovou galerii, např. v únoru 1948 byly z výstavy Josefa Bajáka zakoupeny dvě sochy – Maryčka Magdónová a Boţena Němcová (oba za 3 000 korun), dále obraz Zima od Richarda Uherka (za 4 500 korun) a portrét dívky od akademického malíře Krátkého (za 9 000 korun). Rada MNV začátkem února 1949 pověřila Vavřince Hudouska, ředitele úřadu MNV, Miloše Vignatiho, kulturního referenta a malíře Antonína Kubáta, aby u ministerstva školství, věd a umění vybrali obrazy, které ministerstvo hodlalo trvale propůjčit pro účely přerovské galerie zřízené

299

Tamtéţ. ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 34. 301 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1947. 302 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 303 GINTER, Ondřej: c. d., s. 3. 304 ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 19. 300

70

při městském muzeu. Ze zásob ministerstva vybrali pět olejů, třicet leptů a dvě sochy. Po podepsání reversů zástupci MNV v Přerově proběhlo předání výtvarných děl.305 Systematické i záchranné archeologické výzkumy prováděli po válce převáţně profesionální archeologové. Na Přerovsku pracovali v součinnosti s místními dobrovolníky a muzejníky zaměstnanci Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně. Tehdejší archeologická činnost se vztahovala především k Předmostí.306 Sbírkový fond městského muzea zaznamenal vlivem válečných událostí ztrátu více neţ dvanácti tisíc předmětů. Od roku 1945 počet sbírkových předmětů postupně narůstal. Nejvýznamnější byl v této souvislosti rok 1950, kdy se součástí muzea stalo do té doby samostatné Muzeum Komenského. V dochovaných pramenech ani v literatuře nebyly bohuţel dohledány údaje o početním stavu sbírkového fondu městského muzea po roce 1945. Začátkem července 1947 byly muzejní sbírky oceněny za účelem pojištění proti poţáru a škodám vzniklým vloupáním. Ocenění bylo provedeno podle kupní hodnoty odpovídající tehdejším cenám a dle ideálních hodnot. Celková hodnota všech muzejních sbírek byla vyčíslena částkou 3 800 000 korun.307 6. 4 Prezentační činnost Městské muzeum se v roce 1948 zúčastnilo v Kroměříţi výstavní akce 100 let českého národního ţivota. Expozice města Přerova, která stála okolo 25 000 korun, měla v Kroměříţi značný úspěch.308 Výstavní a přednáškový sál městského muzea byl často vyuţíván i po roce 1945. První výstavy uskutečněné po pádu nacismu se věnovaly často právě období protektorátu a války. Krajský sekretariát Svazu československo-sovětského přátelství v Přerově pořádal koncem roku 1945 výstavu SSSR ve válce i v míru. Klub fotoamatérů a kinoamatérů v Přerově byl v době od 13. do 27. 1. 1946 pořadatelem výstavy fotografií Přerova v letech 1938–1945. K výstavám pořádaným v zámeckém sále patřily i po roce 1945 převáţně výstavy výtvarného umění. Nejčastěji je pořádal Klub přátel umění v Přerově, např. na přelomu dubna a května 1946 uspořádal výstavu pěti místních výtvarných umělců, na jaře

305

SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti obrazové galerie. DRECHSLER, Aleš: Archeologie na Přerovsku a v Předmostí. In DRECHSLER, Aleš a kol: Archeologie Přerovska, Průvodce k expozici Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského, Památníku lovců mamutů v Přerově – Předmostí a Malému školnímu muzeu lovců mamutů při ZŠ J. A. Komenského v Přerově – Předmostí. Přerov: Muzeum Komenského, 2010, s. 15. 307 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1947. 308 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 9, s. 134-135. 306

71

příštího roku konal obrazovou výstavu členů Spolku výtvarných umělců Aleš v Praze.309 V lednu 1950 Klub přátel umění jmenoval MNV v Přerově za poskytnutou přízeň svým čestným členem. O čtyři měsíce později však na MNV vyţadoval vhodné spolkové a výstavní místnosti. Výstavní sál na zámku byl podle Klubu přátel umění odlehlý, v zimě značně nepřístupný, tmavý, studený a pro návštěvníky nesympatický (sic!).310 Kulturní komise Okresní odborové rady v Přerově pořádala v sále koncem let 1946 a 1947 výstavy děl místních umělců (mj. Josef Baják, Antonín Kubát, Augustin Mervart). Ohlas návštěvníků vyvolala s velkou pravděpodobností výstava, kterou v září 1946 uspořádal odbor dobrovolných sester Československého červeného kříţe v Přerově. Výstava s názvem Indická výstavka z majetku přerovské rodačky Milady Sýkorové – Ganguli z Kalkaty prezentovala indické reálie, zejména šperky, textilie, výšivky, hračky, knihy či fotografie. Významným počinem byla výstava Budujeme Přerov, kterou navrhl Karel Rosmus. Uskutečnila se na přelomu října a listopadu 1947. Jednotlivé oddíly výstavy uspořádaly celky a závody (stát, MNV Přerov, ONV Přerov, ředitelství ČSD v Olomouci, místní podniky – Optikotechna, Východomoravské elektrárny) vlastním nákladem na vyhrazené ploše. Výstavy se dále zúčastnily firmy Máder, Bajer a akciový pivovar v Přerově.311 Po únoru 1948 měla muzea za úkol prezentovat revoluční tradice, dělnické hnutí či socialistickou přestavbu společnosti.312 Realizace výstav s budovatelskými tématy byla však do začátku padesátých let nedostačující. Svaz československých muzeí vydal dodatečné zpřesňující pokyny k metodice těchto výstav.313 V rozmezí 30. 10. – 28. 11. 1954 se v Přerově konala další výstava pojmenovaná Budujeme Přerov. Navštívilo ji přes dva a půl tisíce osob. Městské muzeum v Přerově bylo spolupořadatelem další budovatelské výstavy s názvem MNV občanům, která se uskutečnila v lednu 1954 v Městském domě v Přerově. V první polovině padesátých let bylo v muzeu pořádáno průměrně pět výstav ročně. Přednášky byly většinou konány mimo muzeum a navíc se jich konalo velmi málo.314 Sál v zámku byl i po válce vyuţíván k pořádání valných hromad a schůzí různých organizací. Většina výstav uskutečněných po roce 1945 ve 309

SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, výstavní akce v Přerově. SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. 311 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, výstavní akce v Přerově. 312 ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988, s. 49. 313 Tamtéţ, s. 64-66. 314 CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 32. Milan Chumchal uvádí, ţe k oţivení výstavní činnosti městského muzea po druhé světové válce došlo právě aţ v padesátých letech. Tvrzení je zavádějící, poněvadţ rovněţ v letech 1946 a 1947 se ve výstavním a přednáškovém sále uskutečnilo minimálně pět výstav. Sdělení o přednáškách je naopak reálné. V dochovaných pramenech se o jejich konání po roce 1945 nevyskytují téměř vůbec ţádné zmínky. Výjimku představuje přednáškový cyklus studentského odboru při Svazu československé mládeţe v Přerově uskutečněný jiţ v létě 1945. Viz Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1945. 310

72

výstavním a přednáškovém sále městského muzea byla pořádána jinými subjekty nebo za spoluúčasti muzea. V tom se oproti předchozím obdobím nic nezměnilo. Dne 25. 6. 1954 se na nádvoří přerovského zámku uskutečnil koncert Zámecký večer, v němţ pěvecký spolek Přerub Přerov prezentoval dílo Antonína Dvořáka. Akce zaloţila tradici zámeckých večerů, která trvá do dnešní doby.315 Po druhé světové válce muzeum poměrně často zapůjčovalo sbírkové předměty různým subjektům. Většinou se tak dělo u příleţitosti konání různých výstav. Rada MNV v Přerově schválila v červnu 1949 zapůjčení muţských a ţenských hanáckých oděvů i jiných předmětů ze sbírek přerovského muzea Městskému muzeu v Kroměříţi pro výstavu lidového hanáckého umění Kroměříţské léto, která proběhla v době od 12. 6. do 17. 7. 1949. V roce 1951 bylo Krajskému muzeu v Olomouci pro výstavu 30 let KSČ zapůjčeno 66 různých exponátů a Národní knihovně v Praze 520 českých kramářských písní datovaných po rok 1850.316 V roce 1951 městské muzeum ţádalo Karla Absolona, aby neodkladně vrátil téměř 3 600 pazourkových nástrojů, které měl od května 1949 zapůjčené ke studijním účelům.317 Publikační činnost městské muzeum po roce 1945 nevyvíjelo. Karel Hauke v červnu 1947 navrhl, aby muzeum znovu vydávalo ročenky.318 Jeho návrh však zůstal nevyslyšen. Vydávání muzejních publikací bylo zahájeno aţ v éře Okresního muzea J. A. Komenského v Přerově. K návštěvnosti městského muzea v poválečné éře se nedochovaly souvislé údaje. V době od znovuotevření (23. 6. 1946) do konce roku 1946 navštívilo muzeum 446 dospělých a 634 dětí či studentů, účastníků hromadných exkurzí bylo okolo jednoho tisíce.319 Během Týdne dětské radosti v roce 1947 navštívilo muzeum 1 760 ţáků místních i vzdálenějších škol.320 V první polovině roku 1951 zaznamenalo muzeum téměř 2 400 návštěv, 900 z nich bylo účastníky hromadných školních návštěv. Od svého znovuotevření v červnu 1946 bylo muzeum otevřeno kaţdou neděli a svátky od 9:00 do 12:00 hodin. O čtyři roky později se rada

315

Tamtéţ, s. 33. SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Pro výstavu 30 let KSČ byly mj. zapůjčeny fotografie Přerovského povstání 1. 5. 1945, cechovní předměty či doklady o zásobování potravinami v době první světové války. 317 Muzeum Komenského Přerov: korespondence městského muzea v roce 1951. V srpnu 1951 byly Slezskému studijnímu ústavu v Opavě zapůjčeny k opsání a ofotografování dva opavské tisky z tiskárny J. V. Šindlera z let 1725 a 1734. Ústav tehdy pracoval na edici nejstarších slezských kramářských tisků. 318 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 5, kart. č. 1, zápis ze schůze komise pro správu městského muzea konané dne 27. 6. 1947. 319 GINTER, Ondřej: c. d., s. 3. 320 SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 5, kart. č. 1, zápis ze schůze komise pro správu městského muzea konané dne 27. 6. 1947. 316

73

MNV usnesla, aby bylo městské muzeum otevřeno i ve všední dny (od 8:00 do 12:00 hodin a od 14:00 do 16:00 hodin).321 6. 5 Zánik Městského muzea v Přerově V padesátých letech probíhala reorganizace československého muzejnictví. Městská muzea byla dána do správy okresních národních výborů a tím se z nich stala muzea okresní. Městské muzeum v Přerově se mělo stát okresním muzeem od roku 1955. Zástupci MNV Přerov proti tomuto návrhu koncem roku 1954 protestovali. Panovala obava, ţe ONV Přerov nebude muzeu věnovat takovou pozornost a péči jako MNV.322 Ke změně působnosti městského muzea však muselo dojít. Koncem roku 1955 rada MNV souhlasila, aby se přerovské muzeum k 1. 1. 1956 stalo okresním muzeem. Vzniklo tak Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov, které bylo stejně jako zaniklé městské muzeum správně podřízené MNV v Přerově, v odborných otázkách však podléhalo ONV v Přerově.323 Nový název se hlásil k odkazu někdejšího Muzea Komenského, které zaloţil František Slaměník. Jméno slavného pedagoga se objevuje v názvu přerovského muzea dodnes. Osobnost J. A. Komenského a dějiny školství vůbec zároveň stále patří k stěţejním odborným zájmům tohoto muzea.

321

SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, záleţitosti místních muzeí. Vstupné představovalo pět korun za dospělou osobu, děti platily dvě koruny. 322 SOkA Přerov: fond Městský národní výbor Přerov, nezpracováno, kniha zápisů ze schůzí rady za rok 1955, I. díl, zápis ze dne 14. 1. 1955. 323 CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151.

74

Závěr Cílem této magisterské práce bylo na základě řady archivních pramenů i literatury zmapovat historii Městského muzea v Přerově v letech 1902–1955. Mezi jednotlivými kapitolami práce jsou značné rozdíly v kvantu uvedených informací. Zejména se to týká údajů o financování muzea, akviziční i prezentační činnosti. Tato skutečnost je dána rozdílem v dochování pramenů, zejména chybí soustavné údaje o akvizicích a návštěvnosti muzea. Při sepisování práce bylo vyuţito velké mnoţství archiválií uloţených ve Státním okresním archivu Přerov a v Muzeu Komenského v Přerově. Z jiných pramenů byly vyuţity zejména dokumenty Svazu československých muzeí vztahující se k městskému muzeu v Přerově. Autor práce nevylučuje moţnost, ţe k historii městského muzea existující další prameny, které mohou být roztroušené v mnoha archivních fondech. Zároveň se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, ţe tyto dokumenty neobsahují ani převratné, ani obsáhlé údaje o činnosti městského muzea. K vzniku této instituce výrazně přispěly národopisné výstavy konané koncem 19. století. První sbírkové předměty městského muzea představovaly totiţ zejména exponáty vystavené na těchto akcích.324 V roce 1901 představitelé města Přerov svěřili správu městského muzea zvláštnímu kuratoriu. Obdobným způsobem bylo muzeum spravováno po celou dobu svého trvání, přičemţ velkou roli hráli velmi často učitelé z přerovských škol. Roku 1902 bylo muzeum s velkou slávou otevřeno, do roku 1906 však ţivořilo v nevyhovujících prostorách školy. Přestěhování do budovy zámku bylo stejně jako koupě celé budovy městem v roce 1918 výrazným pozitivem pro další činnost muzea.325 V éře Rakousko-Uherska se činnost městského muzea rozvíjela pomalu, akviziční činnost nebyla systematická. Muzeum převzalo v podstatě vše, co mu bylo zdarma nabídnuto. Kladem byla archeologická činnost, na které se podílelo několik představitelů muzea, přestoţe tak činili v rozporu s dobovými názory na činnost regionálních muzeí. Prezentační činnost muzea byla v té době velmi omezená. Veřejnosti byly v podstatě pouze ukazovány sbírky muzea.

324

Velká řada menších muzeí vznikla obdobným způsobem. Platí to i o muzeu v Prostějově, které vzniklo pod názvem Průmyslové a národopisné muzeum města Prostějova a Hané v devadesátých letech 19. století. Viz ŠMÍD, Miroslav a kol: Průvodce výstavou 100 let muzejnictví na Prostějovsku. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1983, s. 3. 325 Problémy s prostorem musela řešit ve svých počátcích řada muzeí, výjimkou nebyla ani muzea v Prostějově a v Hranicích na Moravě. První z nich bylo zpřístupněno roku 1905 v budově bývalé renesanční radnice. Viz ŠMÍD, Miroslav a kol: c. d., s. 3. Prostějovské muzeum sídlí v této budově dodnes (pozn. autora). Městské muzeum v Hranicích (otevřené v roce 1905) bylo umístěno střídavě ve školní budově a v přízemí radnice. Viz ŠINDEL, Josef: Městské muzeum v Hranicích. In MUSIOL, A. V.: Soudní okres hranický. Hranice: Okresní hospodářský spolek hranický, 1936, s. 175.

75

Období první republiky bylo vrcholem činnosti Městského muzea v Přerově. Koncem dvacátých let proběhla generální oprava zámku. Ministerstvo školství a národní osvěty za tímto účelem poskytlo 600 000 korun. Jednalo se o výjimečně vysokou částku. Městské muzeum bylo jinak v celém období své existence odkázáno převáţně na finanční prostředky městské správy (do roku 1945 městské zastupitelstvo a rada, od května 1945 plénum a rada MNV). Subvence od jiných institucí byly většinou hodně nízké. Po generální opravě objektu byly v muzeu provedeny rozsáhlé instalační práce všech muzejních oddělení, na čemţ se podíleli i prvořadí muzejníci tehdejší doby.326 V roce 1935 městské muzeum přivítalo 16. sjezd Svazu československých muzeí a o rok později se v jeho prostorech konala Středomoravská výstava. Jiţ ve dvacátých letech docházelo k rychlému nárůstu sbírkového fondu, nejvýznamnější byl v tomto směru zisk do té doby soukromých sbírek s větším počtem předmětů – archeologické Antonína Teličky a entomologické Ladislava Hudečka. Těsně před vznikem protektorátu Čechy a Morava získalo muzeum další významný soubor předmětů: legionářské muzeum. Kladem bylo, ţe se muzeum ve své akviziční činnosti zaměřovalo rovněţ na soudobou dokumentaci. Koncem třicátých let vydalo městské muzeum dvě ročenky, další však jiţ nenásledovaly. Protektorátní období se do historie městského muzea samozřejmě promítlo. Do jeho činnosti často zasahoval vládní komisař města Přerova. Nejednalo se však vţdy o zásahy negativní, v akviziční oblasti přispěl k zisku několika významných předmětů. Bohuţel však došlo ke ztrátě skoro celého legionářského oddělení muzea.327 Výstavní činnost muzea byla v počátečním období okupace poměrně čilá, převaţovaly výstavy výtvarného umění. V prvních letech existence protektorátu byla pozornost muzea věnována rovněţ péči o památky či archeologickým výzkumům.328 V závěrečném období války byla prezentační

326

Rovněţ v Prostějově byly v první polovině třicátých let 20. století vytvářeny nové muzejní expozice Viz ŠMÍD, Miroslav a kol: c. d., s. 3. 327 Legionářské sbírky prostějovského muzea skončily ještě hůře. V roce 1939 byly na příkaz gestapa zapečetěny a příštího roku odvezeny do Olomouce, kde je v budově gestapa museli zničit političtí vězni z Prostějovska (sic!). Viz Zpráva o činnosti Městského musea v Prostějově v letech 1939–1947. In Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. Prostějov: Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané, 1948, roč. 18, s. 101. 328 Protektorátní doba se i na činnosti řady dalších muzeí zpočátku projevovala částečně pozitivně. V Prostějově vznikla roku 1940 tři nová oddělení: síň Jiřího Wolkera (sic!), oddělení hanáckého lidového umění a numizmatické oddělení. Viz KÜHNDEL, Jan: Novinky prostějovského musea roku 1940. Hlasy z Hané, 4. 1. 1941, s. 3. V Hranicích probíhala v letech 1941–1944 rekonstrukce bývalé ţidovské synagogy, kam bylo na základě rozhodnutí vládního komisaře Kettnera muzeum přemístěno. Viz INDRA, Bohumír: Biografický slovník k dějinám města Hranic. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 1998, roč. 6, s. 59. V roce 1945 bylo Městské muzeum v Hranicích přemístěno na původní místo do školních prostor.

76

činnost muzea výrazně sníţena. V předposledním válečném roce byly muzejní sbírky evakuovány mimo Přerov.329 Bezprostředně po skončení války bylo muzeum zaměstnáno převozem svých sbírek na jejich původní místo uloţení. Po následné instalaci sbírek došlo v červnu 1946 k otevření městského muzea, které bylo stále spravováno kuratoriem (od roku 1947 komisí pro správu městského muzea). Městské muzeum v Přerově bylo ve srovnání s řadou jiných muzeí otevřeno poměrně pozdě.330 Muzeu se po válce nepodařilo získat významnější akvizice, výjimkou byla snad jen mineralogická sbírka, kterou daroval Ing. Alois Němec. Za akvizici lze však povaţovat rovněţ Muzeum Komenského, které se v červnu 1950 s městským muzeem sloučilo. Prezentační činnost městského muzea byla po roce 1948 negativně ovlivňována komunistickým reţimem, na jehoţ soustavný tlak byly veřejnosti prezentovány výstavy budovatelského zaměření. Docházelo rovněţ k oddělování archivu od muzea. Městské muzeum zaniklo v roce 1955. Od následujícího roku bylo přerovské muzeum (přejmenované na Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov) po odborné stránce spravováno ONV Přerov. Tato éra přerovského muzejnictví byla rovněţ zajímavá, nepatří jiţ však do náplně magisterské práce. Historie Městského muzea v Přerově z velké části odpovídá obecnému vývoji českého muzejnictví první poloviny 20. století. Můţeme však najít i některé odlišnosti. Zároveň je moţné srovnat vývoj přerovského muzea s okolními, za tímto účelem byla zvolena muzea v Prostějově a v Hranicích. Na rozdíl od řady obdobných muzeí věnovalo přerovské muzeum zvláštní pozornost archeologické činnosti. Nelišilo se tím ovšem od nedalekého Městského muzea v Prostějově, které se archeologickým výzkumům věnovalo rovněţ od svých počátků. Ve třicátých letech se dokonce podílelo na systematickém výzkumu keltského oppida Staré Hradisko.331 Přerovští muzejníci svůj zájem soustředili zejména na významnou lokalitu Předmostí u Přerova. Vzhledem k bohaté historii Přerova i jeho okolí je zajímavé, ţe městské muzeum téměř nevyvíjelo publikační činnost. Muzeum v Hranicích na tom bylo podobně. Na druhé straně prostějovské muzeum vydalo za redakce Jana Kühndela v letech 1924–1940 a

329

Sbírky prostějovského muzea byly odvezeny jiţ v roce 1943 do okolních zámků v Brodku u Prostějova, Čechách pod Kosířem a Náměšti na Hané. Z Brodku byly muzejní předměty brzy převezeny na faru v blízkých Určicích. Viz Zpráva o činnosti Městského musea v Prostějově v letech 1939–1947. In Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. Prostějov: Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané, 1948, roč. 18, s. 102. 330 Městské muzeum v Prostějově zpřístupnilo všechny své sbírky jiţ 26. 8. 1945 a patřilo v tomto ohledu k prvním na Moravě. Viz Zpráva o činnosti Městského musea v Prostějově v letech 1939–1947. In Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. Prostějov: Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané, 1948, roč. 18, s. 102. 331 ŠMÍD, Miroslav a kol: c. d., s. 7.

77

1948 celkem 18 ročenek.332 Městské muzeum v Přerově patřilo k těm muzeím, při jejichţ správě hrál muzejní spolek zcela okrajovou či dokonce vůbec ţádnou úlohu. Městské muzeum v Prostějově se naopak dlouhou dobu spoléhalo na muzejní spolek, kruh přátel a podporovatelů muzea, protoţe činnost tamního kuratoria byla do nástupu Jana Kühndela těţkopádná.333 Městské muzeum v Přerově nebylo dle dochovaných pramenů výrazně obohaceno konfiskáty z německého majetku. Mnoho jiných muzeí na tom bylo v tomto ohledu lépe. Prostějovské muzeum získalo z německých konfiskátů cenné a hojné přírůstky, které byly veřejnosti prezentovány záhy po válce.334 V předkládané magisterské práci se podařilo vyvrátit několik pochybných či zcela nepravdivých informací, které byly prezentovány v různých článcích o přerovském muzejnictví. Zejména se jedná o datování vstupu městského muzea do Svazu československých muzeí, který byl realizován nejpozději roku 1921. Dále se podařilo zjistit, ţe legionářské muzeum i sbírka minerálů Aloise Němce se staly součástí městského muzea později, neţ uváděla dosavadní literatura. Práce na základě studie Ladislava Čepičky Co se stalo s českým kulturním majetkem, ukradeným za války nacisty nastínila pravděpodobný osud legionářské sbírky městského muzea. V práci jsou podrobněji popsány okolnosti ohledně kustoda muzea Ladislava Hudečka, který v roce 1933 muzeum z osobních důvodů opustil, přestoţe byl jednou z nejvýraznějších postav jeho historie. Je s podivem, ţe této zajímavé „kauze“ nikdo nevěnoval v literatuře pozornost.

332

Tamtéţ, s. 4. Tamtéţ, s. 3. 334 Zpráva o činnosti Městského musea v Prostějově v letech 1939–1947. In Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. Prostějov: Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané, 1948, roč. 18, s. 102. 333

78

Seznam použitých pramenů I. Archivní prameny

Archiv Národního muzea Praha Fond Svaz československých muzeí Praha Muzeum Komenského Přerov Fotoarchiv Korespondence Městského muzea v Přerově v letech 1938–1947 a 1951 Státní okresní archiv Přerov Fond Archiv města Přerov Fond Čtenářský spolek Přerov Fond Krumpholc Josef Fond Lančík František Fond Městský národní výbor Přerov Fond Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov Fond Policejní přihlášky Přerov Sbírka dokumentů k Průmyslové, hospodářské a národopisné výstavě Přerov Sbírka dokumentů k Středomoravské výstavě Přerov Sbírka Kulturní místopis Přerovska Sbírka rukopisů Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc Fond Oberlandrát Olomouc

II. Tištěné prameny GINTER, Ondřej: Městské museum za okupace a po osvobození. Naše Haná, 28. 2. 1947, s. 3.

79

HAUKE,

Karel:

Městské

muzeum

v Přerově.

In

Přerovsko-Kojetínsko.

Brno:

Národohospodářská propagace v ČSR 1933, s. 117-118. JELÍNEK, B. J. a kol: Hanácké jarmark v Přerově 1939, Středomoravské výstavní trhy. Přerov: Hanácké jarmark, 1939. [130 s.] JELÍNEK, B. J. a kol: Katalog Středomoravské výstavy v Přerově 20. 6. – 16. 8. 1936. Přerov: Středomoravská výstava, 1936, s. 4-7. [244 s.] KNIES, Jan: Teličkovo museum. Obzor, 2. 4. 1925, s. 1. KRUMPHOLC, Josef: Letem středomoravským pravěkem v městském museu v Přerově, Otisk ze Zpravodaje Středomoravské výstavy v Přerově r. 1936. Přerov: Obzor, 1936. [1. vyd.] 24 s. KRUMPHOLC, Josef: Z pokladů přerovských museí. In Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 1936–1937, roč. 15, s. 15-17. KÜHNDEL, Jan: Novinky prostějovského musea roku 1940. Hlasy z Hané, 4. 1. 1941, s. 3. Legionářské muzeum v Přerově chce býti jasným obrazem domácího i zahraničního odboje. Obzor, 18. 4. 1932, s. 5. Museum zahraničního odboje v Přerově zaujme v Ţerotínově zámku 2 místnosti. Obzor, 17. 8. 1930, s. 4. NITSCHE, Radomír: Městské muzeum v Přerově. In Přerov a okolí. Přerov: Okrašlovací spolek, 1930, s. 38-43. O archivu městského musea. Obzor, 5. 7. 1935, s. 1-2. Přerov dostává k vánocům nádherný dar, Sbírka minerálů pro museum. Obzor, 25. 12. 1938, s. 9. SKUTIL, Josef: Moravská muzea I. Brno, 1941. [1. vyd.] SLAMĚNÍK, František: Přerovská musea. Obzor, roč. 1913, č. 53, s. 1-2. Stanovy kuratoria Krajského musea města Přerova v Přerově. In HÝBL, František a kol: Přerovské muzejnictví, Muzeum Komenského v Přerově 1888–2008. Přerov: Muzeum Komenského, s. 100. ŠINDEL, Josef: Městské muzeum v Hranicích. In MUSIOL, A. V.: Soudní okres hranický. Hranice: Okresní hospodářský spolek hranický, 1936, s. 175-177. Teličkovo archeologické museum města Přerova. Obzor, 12. 4. 1932, s. 4. Teličkovo archeologické museum v Přerově. In Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, 1923–1924, roč. II, příloha k č. 10, s. 8-11. Vlastivědná společnost při krajském museu města Přerova (stanovy). In HÝBL, František a kol: Přerovské muzejnictví, Muzeum Komenského v Přerově 1888–2008. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 103-104. 80

Výstava přerovská, Průvodce průmyslovou, hospodářskou, národopisnou a uměleckou výstavou v Přerově. Velehrad, 1893, přílohy k č. 61-69. [1. vyd.] 86 s. Z městského muzea (přehled darů). Obzor, 17. 4. 1918, s. 2. Zpráva kuratoria Městského muzea o činnosti za rok 1935. In Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1936, roč. 1, s. 125. Zpráva kuratoria za rok 1937. In Ročenka Městského muzea v Přerově. Přerov: Městské muzeum, 1938, roč. 2, s. 160. Zpráva o činnosti Městského musea v Prostějově v letech 1939–1947. In Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. Prostějov: Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané, 1948, roč. 18, s. 101-103. 16. sjezd Svazu československých muzeí v Přerově, Městské museum slavnostně odevzdáno veřejnosti. Obzor, 9. 7. 1935, s. 1. III. Ostatní Soukromá sbírka pohlednic Petra Jiráka

81

Seznam použité literatury BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Svazek VI. Ostrava: Profil, 1978. 1. vyd. 292 s. ČEPIČKA, Ladislav: Co se stalo s českým kulturním majetkem, ukradeným za války nacisty [online]. [B. m.] : Britské listy, 28. 5. 1999. [cit. 2010-10-21]. Dostupný z www: . DRECHSLER, Aleš: Archeologie na Přerovsku a v Předmostí. In DRECHSLER, Aleš a kol: Archeologie Přerovska, Průvodce k expozici Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského, Památníku lovců mamutů v Přerově – Předmostí a Malému školnímu muzeu lovců mamutů při ZŠ J. A. Komenského v Přerově – Předmostí. Přerov: Muzeum Komenského, 2010, s. 11-19. ISBN 978-8087190-07-4 FIŠMISTROVÁ, Věra: Architekt Jan Mráček – srdcem věrný Přerovan… In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2005, roč. 13, s. 111-137. ISSN 1214-4762. ISBN 80-86388-29-8. FIŠMISTROVÁ, Věra: Přerovská kina. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 212-216. ISBN 80-238-6173-5. HÝBL, František a kol: Přerovské muzejnictví, Muzeum Komenského v Přerově 1888–2008. Přerov: Muzeum Komenského, 2009. 1. vyd. 239 s. ISBN 978-80-87190-02-9. HÝBL, František – CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, Výstava k 100. výročí založení Městského muzea v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského, 2002. [12 s.]. CHROMČÍKOVÁ, Marie: Městská knihovna v Přerově. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě 2. Přerov: Město Přerov, 2002, s. 243-246. ISBN 80-238-9691-1. CHUMCHAL, Milan: Nález mincí v Přerově v roce 1923. In Minulost Přerovska 1993, Sbírka prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Muzeum Komenského, 1994, roč. 9, s. 129146. CHUMCHAL, Milan: Průmyslový rozvoj města. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 41-48. ISBN 80-238-6173-5. CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského Legionářského muzea. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920. Přerov: Muzeum Komenského - Státní okresní archiv, 2000, s. 12-13. ISBN 80-238-7624-4.

82

CHUMCHAL, Milan: Z historie přerovského muzejnictví, K 90. výročí otevření Městského muzea v Přerově. In Minulost Přerovska 1992, Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1992, roč. 8, s. 25-38. CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 9, s. 134-135. CHUMCHAL, Milan: 100 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1987, roč. 30, č. 10, s. 150-151. INDRA, Bohumír: Biografický slovník k dějinám města Hranic. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 1998, roč. 6, s. 31-77. ISSN 8085973-56-1. JIRÁK, Petr: Příběh odbojáře Rajmunda Navrátila z Kojetína. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2009, roč. 17, s. 158-168. ISSN 1214-4762. ISBN 978-80-86388-75-5. KIRSCH, Otakar: Německé muzejnictví na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009. 272 s. Disertační práce. KLECKEROVÁ, M. H.: Přerovský zámek 75 let muzeem. Kultura Přerova, 1981, č. 6, s. 8586. KLÍMOVÁ, Jarmila: František Sahánek. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 2004, roč. 12, s. 150-153. ISSN 1214-4762. ISBN 978-8086388-20-4. KOPEČEK, Pavel: Parašutisté v Přerově v roce 1941. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 151-155. ISBN 80-238-6173-5. KREJČÍ, Václav: Přerovské hřbitovy. In Sborník Státního okresního archivu Přerov. Přerov: Státní okresní archiv, 1998, roč. 6, s. 95-205. ISSN 80-85973-56-1. KROUPA, Vlastislav a kol: Český antifašismus a odboj, Slovníková příručka. Praha: Naše vojsko, 1988. 1. vyd. 558 s. LAPÁČEK, Jiří: Péče Městského muzea v Přerově o archiválie v 1. polovině 20. století. In 120 let Muzea Komenského v Přerově a oslavy Komenského v roce 1892 ve střední Evropě. Přerov: Muzeum Komenského, 2009, s. 45-61. ISBN 978-80-87190-04-3. LAPÁČEK, Jiří: Starostové města Přerova 1850–1939. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 31-50. ISBN 80-238-6173-5. LAPÁČEK, Jiří: Systém národních výborů 1945–1990 a současnost. In LAPÁČEK, Jiří a kol: Přerov, Povídání o městě. Přerov: Město Přerov, 2000, s. 59-61. ISBN 80-238-6173-5.

83

LAPÁČEK, Jiří: Zmizelá Morava: Přerov. Praha - Litomyšl: Paseka, 2010. 1. vyd. 76 stran textu + obrazová příloha. ISBN 978-80-7432-052-1. MIKULÍK, Jan: Učitelé v Předmostí – vlastivědná činnost a historie školní archeologické sbírky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2007. 60 s. Bakalářská práce. MOULÍK, Jan: Němečtí vládní komisaři - „representanti“ českého Přerova. In VOŢDA, Gustav a kol: Před 15 lety na Přerovsku, ročenka Okresního vlastivědného muzea J. A. Komenského v Přerově. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského, 1960, s. 3440. NEZHYBA, Jaroslav: Z počátků přerovského muzea. Kultura Přerova, 1969, č. 8, s. 126. NEZHYBA, Jaroslav: Z počátků přerovského muzea. Kultura Přerova, 1969, č. 9, s. 142. ŠMÍD, Miroslav a kol: Průvodce výstavou 100 let muzejnictví na Prostějovsku. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1983. [1. vyd.] 36 s. ŠOPÁK, Pavel: Edmund Wilhelm Braun. Opava: Slezská univerzita - Ústav historických věd, 2008. 1. vyd. 195 s. ISBN 978-80-7248-499-7. ŠPÉT, Jiří: Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha: Národní muzeum, 1988. 1. vyd. 366 s. ŠPÉT, Jiří: Přehled vývoje českého muzejnictví I (do roku 1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003. 2. vyd. 120 s. ISBN 80-210-3206-5. VOŢDA, Gustav: 80 let přerovského muzejnictví. Kultura Přerova, 1968, roč. 11, č. 3, příl. s. 12-13.

84

Seznam příloh k diplomové práci A. Faksimile dokumentů 1. Leták k Průmyslové, hospodářské a národopisné výstavě konané roku 1893 v Přerově. SOkA Přerov: sbírka dokumentů k Průmyslové hospodářské a národopisné výstavě Přerov 2. Zápis ze schůze kuratoria městského muzea konané dne 30. 9. 1906. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 1 3. Nabídka předmětů od antikváře Karla Chaury z Prahy, rok 1914. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 18, kart. č. 1 4. Vyjádření Svazu československých muzeí ke znění stanov městského muzea, rok 1933. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 3, kart. č. 1 5. Program 16. sjezdu Svazu československých muzeí, který se uskutečnil roku 1935 v Přerově. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 14, kart. č. 1 6. Legitimace Svazu československých muzeí vystavená městskému muzeu na období 1928/1929. SOkA Přerov: fond OVM J. A. K. Přerov, inv. č. 7, kart. č. 1

B. Fotografie 1. Budova městského muzea, snímek z roku 1931. Muzeum Komenského Přerov: fotoarchiv 2. 16. sjezd Svazu československých muzeí konaný roku 1935 v Přerově. SOkA Přerov: Kulturní místopis Přerovska, heslo Miloš Sum 3. Archeologická expozice městského muzea, 30. léta 20. století. Muzeum Komenského Přerov: fotoarchiv 4. Expozice ze sbírek církevního oddělení městského muzea, 30. léta 20. století. Muzeum Komenského Přerov: fotoarchiv

85

5. Ladislav Hudeček, entomolog, v letech 1930–1933 byl kustodem městského muzea. Muzeum Komenského Přerov: fotoarchiv

C. Dokumentace Středomoravské výstavy 1. Permanentní vstupenka na Středomoravskou výstavu v Přerově vystavená na jméno Getruda Hrazdirová SOkA Přerov: sbírka dokumentů k Středomoravské výstavě Přerov 2. Pohlednice Středomoravské výstavy v Přerově roku 1936 – první padáková věţ v Československu. Soukromá sbírka pohlednic Petra Jiráka 3. Razítko Středomoravské výstavy v Přerově. Soukromá sbírka pohlednic Petra Jiráka

86